Paratexty I
Mgr. Luisa Nováková, Ph.D.
Paratexty – doprovodné texty –
přídavné texty
 Paratexty jsou veškeré texty, které doprovázejí hlavní
text knihy; jsou přidávány redakcí. Jejich vytváření
má zpravidla za úkol literární redaktor, jenž za knihu
odpovídá, nebo je musí přinejmenším zajistit.
 Umístěny mohou být jak na obalu knihy (především,
kromě titulu, jména autora a nakladatele, anotace –
upoutávka na knihu, ale také např. text o autorovi,
výňatky z doporučujících recenzí, případně krátké
upoutávky na další knihy nakladatelství, nějakým
způsobem příbuzné textu dané knihy – např. stejná
edice, stejný žánr apod.), tak uvnitř (copyright,
tiráž, poznámky, slovníček výslovnosti, upoutávky na
další produkci nakladatelství – a také předmluva,
doslov, ediční poznámka atd.).
Copyright
 Copyright, nebo také copyrightová doložka, nebo také
autorská tiráž.
 Text má charakter právního vyjádření, sděluje, kdo má
autorská, případně licenční práva na různé části knihy.
 Má mezinárodní dosah/obrací se k mezinárodnímu publiku,
proto jej vždy formulujeme v angličtině.
 Jeho umístění v knize je standardizováno, umisťuje se
vždy na rub titulního listu (tzv. copyrightovou stranu), tedy
sudou stranu proti začátku samotného textu (nebo
předmluvy atd.). Nejčastěji bývá sázen na dolním okraji
této strany.
 Každá jednotlivá položka copyrightu se musí skládat ze tří
údajů: 1) označení, na co se daná položka vztahuje
(anglicky), 2) jméno nebo jména držitelů práv (nebo jejich
dědiců v případě nežijícího autora), 3) vročení (zpravidla
rok konkrétního vydání knihy, pro něž copyright chystáme,
někdy jsou i jiné možnosti – více viz níže).
Copyright – pořadí údajů
 Pořadí jednotlivých položek copyrightu není zcela neměnné, ale platí pro ně
určitá pravidla.
 Nejvýše uvádíme autora/autory hlavního textu, dále pokračujeme
dalšími kategoriemi, které se vztahují k textu, poté následují kategorie
výtvarné, zde se začíná ilustrátorem.
 Copyright nakladatele, pokud je vůbec uveden (viz pozn. níže) je nejlépe
umisťovat na konec sloupce, ne jako první – jde o výraz slušnosti k autorům:
nakladatel se nad ně ani formálně nevyvyšuje.
 Pod copyrightový sloupec se zpravidla umisťuje ISBN. Není přímou součástí
copyrightu, proto je doporučuji od sloupce copyrightových informací oddělit
mezerou (záleží ale jistě na grafické úpravě).
 Vyjádření jako „Všechna práva vyhrazena“, „All rights reserved“ není nutné nad
ani pod copyright psát, tato skutečnost plyne už ze samotného copyrightu, je-li
dobře sestaven. Pokud je to ale v nakladatelství zvykem, lze toto zdůraznění
samozřejmě uvést také, standardní součástí copyrightu ale není.
 Pamatujme: Adresátem copyrightu je osoba, která by mohla mít zájem o
další šíření či využívání textu (tedy jinak než pro osobní potřebu), z doložky by
se měla dovědět, kdo má práva na jednotlivé součásti knihy, koho nelze
opomenout při jednání o jejich využívání. Uvádějí se do něj tedy pouze
nositelé autorských či licenčních práv, ti, kdo jsou duševními vlastníky
textu. Nikdy ne ti, kterým nárok na duševní vlastnictví při práci na
knize nevznikl (tedy např. redaktoři)!
Copyright k textu/textům
 Autorský copyright na hlavní text: Až na výjimečné případy (např.
výtvarná monografie, kde je text jen vedlejší součástí knihy) jde o copyright
hlavní, proto je umisťován první a má ještě jedno specifikum – jestliže všechny
ostatní položky se skládají ze tří částí (viz výše), autorský copyright pro autora
textu začíná přímo copyrightovou značkou ©, následuje jméno autora/autorů a
vročení.
 Je-li autorů více, řadíme je za sebou zpravidla abecedně (podle příjmení), za
každým autorem zvlášť bude vročení a oddělovat budeme středníkem
(případně čárkou).
 Příklad: © Eva Burianová, 2020; Jan Kovář, 2020; Adam Zábrana, 2020.
 Pokud je autor (více autorů) nežijící, musí to být z copyrightu poznat. Možnosti
jsou dvě, buď místo jména autora uvedeme do copyrightu jména jeho
dědice/dědiců – nebo (což je mnohem častější a také praktičtější) pouze
označíme, že zde už jsou držiteli práv dědicové.
 Příklad: © Eva Burianová (Heirs), 2020 – v tomto, jediném!, případě je
přípustné i české © Eva Burianová (dědicové), 2020
 Někdy v praxi potkáváme případy, kdy je i u copyrightu pro hlavní text
předsazena specifikace, zpravidla ve tvaru Author ©..., Text ©... nebo
Copyright ©. Jak už bylo řečeno výše, obecné zvyklosti toto nevyžadují, je to
zbytečné a za určitých okolností může být i zavádějící, pokud to ale vyžaduje
zvyklost daného nakladatelství, není nutno se specifikaci bránit za každou
cenu, doporučuji v takovém případě nejspíše označení Text © …, naopak
rozhodně nepoužívejme slovíčko „Copyright“ – uvědomme si, co znamená
samotná značka © (sloučení Copyright © by se tak vlastně četlo „copyright
copyright“, což je nesmyslné).
Copyright k textu – další položky
 V copyrightu můžeme potřebovat copyrightovou doložku také pro
další kategorie svázané s textem. Pod hlavním copyrightem je
budeme řadit podle důležitosti, sestupně. Může to být překlad
(Translation ©…, pokud by na knize pracovalo více překladatelů,
použijeme plurál Translations), autor předmluvy (Prologue –
nebo Preface), doslovu (Epilogue – méně časté Postface),
odborný textolog, nebo sestavovatel výboru/projektu (Editor –
pozor! – není určeno pro „pouhého“ odpovědného redaktora, ten
nenabývá na svou prací duševního vlastnictví – je to velmi
zjednodušeně řečeno podobný rozdíl jako mezi řemeslem a
uměním – více viz níže), autor poznámek k textu, jsou-li
autorského, ne kompilačního typu (např. originální poznámky
odborníka apod.) – Notes.
 Příklad:
© John Newton, 2020
Translation © Jan Novák, 2020
Prologue © Petra Zounová, 2020 atd.
Copyright – výtvarné kategorie
 Pod údaje o těch, kdo drží práva na texty, budeme řadit kategorie výtvarné,
opět sestupně podle důležitosti: ilustrátor (Illustrations – pozor, kdyby byla v
textu pouze 1 ilustrace, např. na obálce, frontispisu, použijeme singulár
Illustration), autor grafické úpravy knihy (Typography, někdy jen Typo – u
beletrie zkrácené podoby nedoporučuji), autor grafického návrhu obálky
(Cover), autor fotografií (pokud jsou ilustračního charakteru, nejen
doprovodného, bude samozřejmě řazen výše – Photography, nebo pouze
Photo či Photoes), případně autor map (Maps) apod.
 Máme-li v knize k ošetření copyrightem nějakou specifickou, běžně neužívanou
kategorii, musíme přeložit její označení do angličtiny.
 Příklad:
© Benedikt Školák, 2020
Illustrations © Evelína Malá, 2020
Typography © Jan Drobný, 2020
 Poznámka: Pokud jeden autor pracoval na více kategoriích (má nárok na
více doložek), buď budeme jeho jméno uvádět, na příslušných místech,
opakovaně, nebo kategorie spojíme zkratkovým and (&), tedy: Cover & Typo
© Emanuel Motýl, 2020. To samozřejmě platí i pro textové kategorie. Pouze
když je autor textu i autorem ilustrací, zpravidla se kategorie nespojují a uvádí
se opravdu dvakrát.
Copyright nakladatele
 Umístění: nejlépe až na konci, někdy jako první (nepovažuji za dobré, viz
výše).
 Tvar záleží na smlouvě, jakou má nakladatel s autory. Pokud jde o standardní
časově omezenou smlouvu, měla by být tato položka správně také ze tří částí,
první (specifikující, o co jde), může být např. This Edition, případně u
překladu Czech Edition – tedy This Edition © Nakladatelství Vlk, 2020.
 Často se však v praxi setkáme s tím, že nakladatelé používají také dvoudílný
tvar copyrightu (tedy stejný jako pro hlavního autora/autory)–© Nakladatelství
Vlk, 2020. Technicky však na takovýto, nespecifikovaný typ copyrightu má bez
výhrad nakladatel nárok jedině tehdy, když jsou autoři buď jeho zaměstnanci a
jde tedy o zaměstnanecká díla (kdo by zaměstnancem nebyl, musí mít svou
doložku i tak, zaměstnanci ji pak naopak už nemají vůbec – viz např. publikace
autorů-zaměstnanců MU, když vydávají v nakl. Muni Press), nebo trvale
odkoupil od autorů práva (což se normálně nedělá).
 Existuje ale i výklad, že nakladatel má nárok na tento zastřešující copyright
vždy, poněvadž pro dané vydání na dobu určitou na něj autoři přenesli licenční
práva (v takovém případě však samozřejmě musí poskytnout všem autorům i
jejich vlastní doložky, mnohdy to bývá ošetřeno také ve smlouvách). Proto se s
tímto tvarem nakladatelského copyrightu setkáváme i u prestižních
nakladatelství. Nakladatel také mívá zajištěna smluvně práva v době trvání
licence zprostředkovávat např. prodej titulu do zahraničí, v takovém případě je
užití dvoudílného copyrightu dokonce poměrně logické.
 Zároveň se však můžeme setkat s copyrighty, které nakladatelskou položku
nemají vůbec. I ty lze považovat za správné. Nakladatel totiž má všechna
práva jištěna smlouvami s autory, nemusí si je tedy vyhrazovat ještě sám,
jaksi dvojitě (kvůli zviditelnění to nepotřebuje, v knize má dost míst, na nichž
bude jeho značka dobře, dokonce lépe vidět).
Vročení
 Uvedení roku na konci každé kategorie je nutné, i kdyby bylo u všech autorů
stejné (což se snadno může stát).
 U nové knihy, u níž jsou všechny „copyrightované“ položky publikovány
poprvé, zde bude rok, kdy kniha vychází (tedy shodný s údajem v tiráži), letos
vydaná kniha tak bude mít vročení 2020.
 Mohou se však objevit i vročení jiná – u překladu u copyrightu autora
překládaného textu např. rok vydání knihy v originále, u reedice rok prvního
vydání, případně, jde-li o vydání několikáté, posledního přepracovaného vydání
apod.
 Někdy mohou být vročení u jednoho autora/položky dvě (za určitých okolností i
tři), např. © Petr Dvořák (Heirs), 1999, 2020 – vyčteme z toho, že
nakladatelství u nežijícího autora vydává text z roku 1999 (kdy jej ještě autor
přehlédl) v roce 2020 – a pravděpodobně zároveň není verze textu zcela
identická s verzí 1999 (např. textolog zjistil, že autor na textu ještě před smrtí
pracoval upravil ho – a nakladatelství přetiskuje tuto mírně upravenou verzi).
 Něco podobného můžeme najít i u autora žijícího – např. když chce
nakladatelství zdůraznit, že jde sice o reedici, ale že vydání je buď
přepracované, nebo je autor aspoň nově přehlédl. Vzhledem k tomuto
poslednímu výkladu je tedy možné, že najdeme jen jedno vročení odpovídající
roku vydání i u reedic (že jde o reedici pak zjistíme až v technické tiráži).
Dokonce se v praxi objevuje velmi běžně, že nakladatel jednoduše dá vročení
rovnající se roku vydání knihy u všech položek bez ohledu na okolnosti. I tento
výklad lze do určité míry akceptovat, poněvadž každé vydání je jedinečné – a
my píšeme copyrightovou doložku na to „naše“.
ISBN
 Systém pro identifikaci knih, vznikl v Británii 1967, mezinárodně zaveden
od r. 1969 resp. 1970. V současnosti je v systému zapojeno skoro 200 zemí.
 Dříve byly knihy kategorizovány jinak (např. do tzv. tematických skupin).
 Údaj není ani dnes v ČR (na rozdíl od Slovenska) povinný, ale pokud ho
nakladatel knize nezajistí, vyřazuje ji prakticky ze všech současných databází,
výrazně ji handicapuje
 V současnosti má 13 číslic. První trojčíslí 978 (případně 979) označuje zboží
jako knihu (proniklo do ISBN až 2007 z čárového kódu, pomohlo k nutnému
navýšení množství možností udělovaných čísel). Následující dvojčíslí 80
identifikuje Českou republiku, následuje identifikátor konkrétního
nakladatelství, za ním identifikace konkrétní knihy a na konci číslo od 1 do 9
(nebo X), což je tzv. kontrolní součet.
 Uváděno bývá na přebalu knihy na čárovým kódem a uvnitř knižního bloku,
tam je ho třeba vždy uvést pod copyrightem (někdy se opakuje i u technické
tiráže, není tam nutné).
 ISBN uděluje Národní agentura ISBN, sídlí při Národní knihovně, na základě
nakladatelem vyplněného jednoduchého formuláře (elektronicky na
www.nkp.cz, kde najdeme i služby pro vydavatele). Udělení je zdarma.
Editor – kdy má nárok na copyright

Editor je víceznačné slovo, v praxi ho často chápeme jako prosté synonymum pro
redaktora, ale ve chvíli, kdy vytváříme copyright a tiráž, na odborné platformě, pravým
synonymem být přestává. Editor, který má nárok na copyright a s tím související licenční
smlouvu, poněvadž na knize udělal část práce podléhající jeho duševnímu vlastnictví, je
buď:
 a) Textolog, tj. odborník, který využívá svého specializovaného vzdělání k úpravě textu
nežijícího autora podle zásad daných Akademií věd ČR. Duševního vlastnictví nabývá nad
touto úpravou, ediční poznámkou, která k dané práci patří, komentáři apod., a to vlastně
na poněkud podobném principu jako spoluautor vědecké publikace.
 b) Pracovník, který vybral a sestavil texty jiných autorů podle vlastního návrhu, dal
tímto textu celé knihy konečný tvar (je jakýmsi autorem projektu), sestavovatel výborů z
veršů, antologií povídek, nebo třeba encyklopedických děl, slovníků atd. Vnáší do celku
svou kreativní práci, která je opět součástí jeho duševního vlastnictví. Do této kategorie
patří třeba i sestavovatelé sborníků z konferencí, odborných kolektivních monografií apod.
(ačkoli tam
jde vlastně o hranici mezi oběma editorskými "typy").
 Více o textologii viz v knihách Editor a text:
https://kramerius-vs.nkp.cz/view/uuid:5b959510-934e-11e5-a715-00
5056827e52?page=uuid:cb3bc4a0-9dc8-11e5-8615-005056825209
a Textologie: teorie a ediční praxe:
https://kramerius-vs.nkp.cz/view/uuid:39ece050-4dfd-11e8-afec-
005056827e51?page=uuid:afb49551-8e9c-11e8-bb44-5ef3fc9ae867
Děkuji vám za váš čas!