Komentář ke korektuře:
Když čte redaktor korekturu sazby, musí mít k ruce její předlohu (zde jde o reedici, tedy předlohou
bude knižní text (nebo jeho kopie), z něhož se sázelo, jinde to bude třeba rukopis). Je nutné
kontrolovat, zda nedošlo k přepisu, něco nevypadlo apod. V případě, jako byl tento náš příkladový –
opisovalo se pravděpodobně z knihy –, může vzniknout celá řada omylů a redaktor je musí najít. Při
korektuře jste si jistě všimli, že zdaleka ne vždy je jasné, jak máme chybu opravit (interpunkce,
odstavce atd.), pravopisný klíč nám nestačí – a to by náhled do předlohy vyřešil.
Některá místa lze samozřejmě vyřešit různými způsoby, užít různé značky (např. někdy jsem vyměnila
celé slovo, ale šlo by třeba jen přehodit písmenka apod.), vybíráme ten způsob, který nám připadá
pro sazeče srozumitelnější, u nějž předpokládáme, že méně hrozí vznik nové chyby při opravě.
Pozor! Tento „klíč“ ke korektuře odráží stav, v jakém byste korekturu odevzdávali ke „studijní“
kontrole (třeba u zkoušky z korigování), kdybyste předlohu neměli (jako ji nyní nemáte). Jsou v ní
proto navíc poznámky na místech, kde byste skutečně nemohli věc bez nahlédnutí do předlohy
vyřešit (měli byste se samozřejmě dívat do předlohy i jinde, ale minimálně na zvýrazněných místech
bych komentář jako ten, kdo by korekturu po někom kontroloval, očekávala určitě). Kdybyste
korekturu odevzdávali v praxi, tedy sazeči, ne učiteli, samozřejmě by tam komentáře jako „zde
překontrolovat“ nebyly – museli byste nejprve sporná místa s předlohou před očima vyřešit a sazeči
odevzdat hotový text!
Omlouvám se za technickou kvalitu „klíče“ (jinou mi stávající podmínky neumožňují) – a doufám, že
mě omluvíte i v případě, pokud jsem nějaký překlep přehlédla.
L. N.