BALADY A ROMAIC K fjfvľ tit ík}ji xyprartsvatt ^ úst jak Jť/fti ťůitt. BALADA PAŠIJOVÁ Byla rada kol božího trůnu svolána, by Satan mel svou vůli, Slécli andělé se z nebes končin* vzlétl také Satan Šumné zdůly. A Bůh kynul, Bylo ticho, ticho, ř>Satanc, nuž prones slovovsvoje [" Anděl děsu uklonil sc pánu: ^Pozdravena koruna bud tvoje 1 VznáSim žalobu před t%^áŕľ nebes, žalobu na tebe, Hospodina, ícs dal znídné lidstvu na spaseni královského Mariina syna. Dal s mně lidstvo darem za hřich jeho* bych jc spoutal žalem* vecnou nocí, zželelo sc ti zas lidstva toho* a ty saháí na korun mč moci!" — „Dáváni syna svého jediného, jeho život lidstva za spaseni. Není, Satane, to cena piná?" — Satan volá: „Není, Boře, není]" — „Nuíe přidej ty, a přidej dále každý andčl, co jich po mém nebi, muk mu velkých* nezlí na kríz smrti přibiji ho studenými hřeby ľ( Vystoup Cherub; „Dej mu v kalich nevd onen ncvdŕik, jení až k nebi křiči, 65 že tiř pro něž mladý íÉvot dává, sami .Kamenují4 a ,Na kříži- Ml!" Yystoup Scraf: „Dej iuu bok st onu, která srdce bodá nejlítěji: ti, jež k sobe vinul nejtoužneji, že ho ífllhou, zradí, opouštějí 1" ír Yystoup Trůn r „Nech pocítíti jeho, že ho opustilo celé nebe, nccb ho zoufac, žes i ty odvrácen a že ztratil, Bože, takc tebe [€t A Bůh kynul: „Satane, ty slyíísl Jc to dosti lidstva za spasení ?" Andcl désu rozpřáh křídla charl» volá nebem: „Není, Boáe, ncníl Jedna bolest nad bolesti všechny, jedna muka nade vrchná muka — pod křížem stůj matka, by syn vidčL, jak to její srdce hořem pukal" 66 UALADA HOREK A „Řeknete mi, babírko mi, co£e rány svírá, po čem človek, t&ícc raněn, pícce nentnírá?" „ „ftány ^ůjí ode vřené na tom lidském ľľLci jcnprn čarodejná jarní stáva Z jitrocele/' É1 — „Řekněte ml, babicko máj co se dobře dává* je-li ochorela hlava bolestí až ihavá?" — „ „Na tak tiŽký úpal hlavy pomoc jiná není nezlí mladé jainl lístí a lesní jaKodenL" " Dítě z chaty vyskočilo, do sousednich polí -jJDanij £[áVy> jitrocel^ na vše,, co kde bolí ľ1 Z pole spěchá ku leskle., pres trní a hloií — „Dej mi to sví mladé listí, jahodino boží!" Co kde chtělo, rychle mi'lo, ke kostelu bcäi: na krizi zde pfed aháfem Kristus rozpjat leží- , .Potírám tvá svatá prsa, myju buk tvůj stí teličko zas uzdraví sep Jcžlstu můj zlatý — kladu Čerstvé listí lesní na hlavu a líce, nebude tt hlavičku tvou bodat lipa! více!" Nad kostelem velké zvony do vůkolí zvoní, li slavíkův ven jej voli hlas, pan rylíŕ vstáva bujný zas a rozkročí St: krajem. Kraj český,, jindy smuten, tich, jc pojednou pak samý síních, a celý ten nás" český kvÉe jc samý zpéV a samý kvét — vsak krátce jen, ach kritice] Vidyť umluvil si tek náš s nt jen blažených vždy osm dní! Pak vrací sc zas v dumnou říš, a Vesna dá mu medu číä — on opiv se zas usne. 71 ROMANCE O CERN&M JEZEftE Starj motiv Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutnil Les kolem tichý, temný jako myrta rmut n ä, břeh zadfímlý a po něm mech jen roste Jinédý, a jc-li v mechu kvet, je jako t. vosku bledý. Zde nezní včelek sum, zde není zpěvný pták, jen šedý dravec nčkdy v piázdné výsi kráče, a zní to v ozvenách hor kolem truchle rak, jak v dali náhlý skytot z duseného pláče, i Můj zrak, finy opleten, se v černou vodu vrývá — ta nezměřená tůňT ta něco dok skrýval Snad česká pohádka tamř ss krajňv vyhostená. Snad dávných bohů kruh ta kryje sklená sténá. Snad dli tam českých našich hrdin slavný tem — vy bohorovný užasni vy hrdinove, již na vás zapomněla sirá česká zem a zapomnělo všechno pokolení nové I Ti kdyby zaplakali pro národu hoře, to černé jezero by vzrostlo v černé mole, ti kdyby * živých prsou vzdechli, poza&tknnli, svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli! Ach nekliden je asi pod vodami sen a porván vzdechy téch> již spolu dole JcžJ, vsak jsou to umrlců již tichí vzdechy jeop a povrchem to jako lehký mrazík beží. Snad podsvětí nás všech zde v podjeiíerním Seru. Já zíiaJ k horám kdysi v letním pološeru a zřel, že Jcsní stláni, hlubnou v skalách slují líéa divné postavy jak voje sestupují. 72 Nc lidské podoby> jen proutky jrdhy spJ£ skra kmeny tiskly se a s včtve k vetvi nesly, neí oko dostřelilo, jií byly bliž a nižp až jako šedý oblak na hladinu sklesly. Ach s nm j kh sílá denně od živoucích stol y > Že nestačí noc cela k podsvetí jim dolů, a ranní hodiny když bile" svetlo tkajj, ty zbyliS stíny v lesy kol se utíkají. Ba kdykoli jsem vstoup v těch černých lesů lem, hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu a v náhle nepokojných tepnách .-cítil jsem, í e níi mne ž tmavých houštin zírá oko duchú- Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nit£ř jak pod vodou se předou v pestře kr-isné sírč — tam musí nŕco být^ v té vode nczceŕcné, a musí se cos krYt v té tůni nezměřené I Jak lehký byl by skok, jak měkký dulů pAdt a človík přistoup by ku čarných bájů kolu — jll víjiij, j á pevne dim: tam musí nico spát, tam musí neco být — a mne to táhne dolů+ 73 ROMANCE O KARLU IV. ■ Kril Karel s Buškem £ Víl haníc t cti zasedli si k dubovému stolu — ti dva už pili mnohou číši spolu a zápoli si z plných plic* „Nuž dej sem zlate čí£c> paže, a nahí j vína — dok-j výí — dnes, pane Bu£kus echos zvíäl" král Karel vesel kslie. „Zde po tom vlne, Buäkus slyš, domácí slunce naäc víoni hrálo — toť první víno, které v Cechách znílo — a j tedy vzhůru, pijme jii!" A pili — král víak náhle prsknul — „To že je vino? tenhle kv.is? Vždyť křiví ústíi, láme vlil" a zlo&tnc rukou mrsknuL „Eh — vezu révu 2 Burgund sem," krá] dál a dal si v zlosti svojí vede, „a takovouhle peíun mni i ni svede ta velebená česká icm! Jsem přesvědčent když broskve vsadím, že sčcsim trpké trnky s nich, a chceš-li klidit pustý smích, zde ruže sázet radím 1 Vjak jaká země — taký lid • Vás kdyby utit chtěli všichni svatí, zda väimnou si jich G.Si paličatí — bud svaty rád, když není bit] Jak bych zde mlátil otep slámy! 74 Nechť chci co dici, za krátký čas řc všechno jinak zvrtne 2 as — mám ji to bídu 5 vámi ľ* Přec zase tiáí k ústům zdvih, a nflpiv se své velké dobře oči teef kradmo pres stůl po soudruhu toci, ten vsak jc jako pena tich. Jen — aby marné nezahálel — pan BuSck máčel sub a pysk a víno ku púnebf tisk a po jazyku válci, ť „Ba jc to bída," del zas král a rychle zavdal sobč vína znovu, rak rychle, jak by bránil zlému slovu; však kolem úst jíž úsměv brál, „Mim íízní umřít? — Na rnou vírUj tys oslep, páže — nevidíš^ že přede mnou jc prázdná cJS? — A dej mi dobrou mírul Pij, BuSku — jíž se nezarmuř — a poslyš, co ti král tvůj moudrý praví; můj jazyk je jak známo vybíravý — a našeí již v tom víne chuť. Vis" — zkoumat třeba, Bušku milý, to vlno má svůj zvláštní ráz, zprv trpkc\ ale milé zas — my, myslím, se už vpili ľ* „ „Nu vidíš, králi: tak nás* lidi Má duši zvláStní — tmehu drsná zdá se vsak kvétc po sv£m, v osobité kráse — teď přerušil svůj náhle klid imej rozveselen Vilhartice — 75 „ach přibliž k tomu lidu hled přitiskneš svůj k nctnu ret a neodtrhneS vicel" *' f romance o jaře 1ěhs Čas oponou trhnul — a zmčnen světJ Kam, kam padlo lidstva staré? Ej kamkoli tázavý Icrčl hlcd3 vše nové, tak mladé jatél A vc vzduchu sumčla divná háj a pěl nám ji sad, pél ji haluzný hlj, i pil nám ji údol i božstva tem, a pila ji celá nám širá zem1 a pěk jsiijC: „Volnost — volnosti" Tak lesklá ted čela, tak kyprý ret a pohled tak vlhce řásný, krev na rubín mkdkŤ svíi] směnil se v kvét a kaídý byl člověk kráSDý I Nám ve jedno splývala noc a den, den samá byl tužba, pln záře sen — my chvíli se> nevfidélí ač, my smáli se, nevěděli proč — ach příznaky prvnj iáshyl Jak ku svatbě Muknul se mužstva roj, druh druhovu ruku trímaiř a jasavc kupředu sel ten voj, byť osud i v děla hřímal. Kde klobouk, tam pero, tede bok, tam čbratj kdo tyranem, prchni, chraň &eř chraň, jeť ít ručenř kdo ve smích by Statnost bnlř Z tčch Icaí.dy by stokrát život dal „Za nirod i lidstvo [:eíe!ie 77 I příroda všude se leskla kol, den každý jak vyhcjekaný, mel modroočkou na sobe kamizol a ilatcm byl obtékaný* Kraj celý ji k Mlnvá síň se skvěl, kdes pod íJtrmi hudha, vždyť tančil, kdo sel sám pánbůh nás pokynem k tanci zval a blažen sc nad námi usmíval: „Nuž konečné lidmi tedy I" - I 7S ROMANCE ITALSKÁ Ugo Bassi, mnich a republikán, chycen Rakušany, vydán Klinu j odsouzen jest k ztratí posvěcení si pak k smrtí v sedmi pušek dýmu, Vyvedli ho, čtvrti run rciÄitavili. Katan kněz naň vskočil jako sane, hrubou cihlou drhnul äJjí jeho, drhnul do krve mu jeho dlanř, „A ted jcii — a klepej na nebesa," dí pak katan kněz ve pustém smíchu, „nepozná víc Kristus sluhu v tobě, jak ty jeho nepoznáš v svém hříchu!" Pu£ky cvakly, Mnich se náhle vzpřímil, hrdé" na prsa své ruce loží — í „Myslíš, žc sc tobcl bídný cháme, zjevila kdys svatá vůle bozi?" Vsak mne pozná Kristus, pozná máikcm, jak já mžikem jeho, mistra ctného: podle lidstva reků kolům nehos praporu dk nad nim iervendho I" 79 ROMANCE HELGOJ-ANDSKA Bouř žene koráb n divokčm bŕho* John lampu klamnou k s Sd.lt: pri vŕšil a dj? „Bůh ich nej břehu ľ* A koráb k světlu žene se a v trysku se náhle přes úskalí překotil, a stežnčm y&íÍ v písku, John zavejsknul si tc sycíci p£nu; „Míí dceruška si chystá veselku, dnes pomohu jí k věnu J" A člunek jeho jako liška beží po téikých vlnách tam, kde zvrhlá" locT jak eerná rakev leíí. John nenavykl marni: tratit času, Svou sekyru hned v koráb sarazilř vtom z nitra doslech h tanu, „ „Jen pospes, poäpeäľ'fi zni to dutě zdůly> y, >sa všeho zboží půli dostaneš* i všeho zlata půli." " John naslouchá a vytřejtuje zraky — „Aj pakli jedna půle bude má, tor bude druhá takyT* A rychle s člunkem ku břehu uhání. Po čelnú noc sc k lodi nevrátily až teprv po svítiání. Až po svítání, v bdú" ranní době zas sekym svou v koráb naráží, íi uvnitř již jak v hrobe. vuda otvorem si cestu klesty t£cf vyhůupla si první mrtvolu j John rychle po ni pčstí. Tvář mrtvou k Jobe obrátil: „Eh je po svatbř — ji tady Jea vlasy SI BALADA ZEMNÍ Čaroděj Žel po silnici v mrazné aimní chumelici, došel k šeré šibenici. Šibenice trojram lysý, na ni tři zlodeji visí, Usedmd. „Zde dobré bydlo. Máte p hoSij pekné sídlo! — Ak ceď už honem dolů, ponodchujem tu spolu ľ1 Zaklel, máchnul rukou v kolcr hupl a jii jsou všichni dole. Zasedli kruh ve příšerný, Hlivy soba napravují, mistra chval ní pozdravují. První jako pes je černý, kde ramena, tu kolena, brada věky neholena; druhý s hlavou rOESOchaiou, s nohou dřevem podepjatou; třetí — pánbůh budiž s námi t celý nahý — v očích ledy, po tváři je jíním äcdý a po tele střechýl samý, „Vzkřísil jsem vás, dále íijte tropte dál svou lotrovinu, za to mné dnes posloužíte. V šibenice nočním stínu pospolu se pobavíme, víncin Jtpijcrn, povppíroe, Vzhůru, sneste, čeho třeba, jeden perin> druhý chleba, *2 třetivína — kapka *taci! — vzhůru,, leťte, ple"mč stračí ]" Vzlétli jako hejno ptač i. Vzduch jen hvisdnul divým letem ft jíž první snes se Eputky, „ „Nesu poistiek malý É u ľ. mul jsem jej vdovc chudé churavítlm pod dícttem; trochu na nás bude krátký —" il „VSak ho na nás dosti bude!" mistr tovaryše chválí; říká slova, statek množe: už tu čtvero měkké lože. Nad hlavami teskné váni, jako dálné žab vání. A jíž je tu nasEpct druhý. „ „Nesu víno* äcl jsem zchytia na skříii kostelního sluhv, melo ku mSi sloužit zítra; jenže je ho málo trochu —" " +sStačí nám, můj dobrý hochu!1' Mistr říká svoje btudy, a jíž vína kolem sud v. Vc vzduchu to lačně httČÍ, yxk když sedí vJci skučí. Třetí tu a vokí v plesu: „ „Svěcenou tí hostij nesu l Vyrval jsem ji kntzi ctnému, nes ji k smrti nemocnému na poslední posilnení I" u „Dobrý chléb* když jiný není —w Hrom vtom bouchnul, — Co se děje? Zeni sc pod nohama chveje, vzduch jak hfína, plný chmýru, S3 v5e se rotí v náhlém vím, co kde leží, co kde stojÉj vzhůru dolů Jitá v rojia a ti ČLyři v divém Icům feti jako plevy vzhůru. Ještě zavzdechnuti tahlés a ssas ticho, ticho náhlém Zimní ticho. Prialo ľinoF s noci de o se pkvt m(síp nad silnicí trojram lysý* na nem čtyři chlapi visí. S4 BALADA ST AU A - STAH A! Rukama lomjkp po brehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila, „Chceš ty, maticko má bledá, bych ti rybek nalovila?" — Jak bys sítĚ rozhodila, vždyť ses sotva narodila] — f „C^ceä ty, maličko ivá bledá, bych si plinky vybílila?" — Zanech plinek, dlouhá cesta, čass bys sobě popílilal — INVlna s vinou v rozhovoru, mám se po vode dát dolů?" — Po vode 5ľ dá^-.c spolu, zastavíme mlynská kola, aby mladý mlynár včdčl, kdo ho pred soud boží volal — 35 BALADA TŘÍKRÁLOVÁ Při sterých detí vřískotu a lidských hňupu hluku, při mocncm kotlů víření a táhlých trubic zvuku tri králi vjeli v mesto Betlehem, A řekli lidem: >3My jsme přišij sem, by hlavy naše pánův před pánem se ukloní ly a bychom slzu rido&ii zde spolu uronili.'4 Hned městem zas se berou dál, až k chudobnému stáj i, tam s velbloudů svých slézají a řadou poklekají, a mezitím co služebnici vchvat po řemi rozsrírájí 5 dary snts král řeční k zvolený — tcns jenz hned první s kraje klečí svou úctu svatým pronáší, to tu2c peknou řečí* iJak druhý lichotivě djj „O maticko ty jasná,, jakž jc to dítko půvabné — již očička ta krásná — toť veru celý panímimin £rak 1*' A třetí k Josefu dJ právě tak : „No jc to radost nad radost—jakž, ctěný pane mistře ]í4 Vsak JcříSek kýv z jeslí prstem svým a pravil bystfe r „Vy králové jste přišli sem, žc já jsem jcätč ditč, vyť apoštolům svobody se kdys i uklanitc ■ však až já ponarostu v celý muž, a žáku půjde za mnou houfné už, hned scstrčltc hlavy své pak v strachu dohromady a budete i tupých od biřiců brati tady. Tccľpfiäli jste sem s poklonou z té svita nčkde dáli, a sypete mj alata lesk a kadidlo i chvály, pak — byste zachovali zlatou svou — mne korunu necháte trnovou, a k posbdnf Tflé cůstc skalní ku Golgatě íi vis cřJ se nedostaví lidaf — dim to svatosv^tŕ I" — Král řečník s čela koninu. Si honem k uchu äúupnul t rád řek by nŕco^ neví eoŕ a zdá s c mu, že zhloupnul. A nato v tajený se d^li sept, druh druhu ve královské ucho rept; „Žc z tesařky jc přece jen, on každým slovem jeví]" To vi se: přišli se slávou — jak odešh\ se nevi. 87 ROMANCE ŠTEDROVEČERNÍ Petr usne, sotva Lehne; sotva usne, sen se zvedne : náhle svetlo po krajku: a tak jasno jako ve dne. Petr celý vyjeveným rodinu zří v prostém stáji, dítč zrovna sluncem aáfí — v Petrovi až dech se ítají. Vsduch je plny andělíčků, třpytí se a křídly šumí, kaädý zpívá halcluja, krásne, jak jen anděl umí. A hJe, od vesnice spěchá všechen lid s radostnou tváří, napřed muzS> staří, mladí, v tele naši muzikáři. Vašek velký huben tluče, Matčj troubJj Martin hude, Voj La na klarinet píská, Kuba mechem bas jim dude. A j ti htajou — jako nikdy! Tváře dmou se, lítá ruka — písnička tak mlaskne skočná, 2c aí Petru nohou cuká. Zmlkli. Z řady vystoup Bridita vyšňořený, oho]cnýp býval k apríl u hu lilu ú, dnes je rečník vyvoleny. Postavil se, salutuje, hrubé" spustil: „Kriste pane, — my nevíme, co jc psáno, ale víme, co se stane. Ty jsi — ja j sem — ba jsme všichni — povídáme — k boží chvále — " vtom se aajik — jazyk zirnul a nemůže o hles dále. Ruka v úzkostech se svírá* ret se jako lupen chveje — „ „Tys to vyved!" " Petr nahlas ££ sna hulánu se směje, Ježíšek vsak milostivé: Všichni j si e mé hodné deti, vaíe du£e pú skonání hupky na nebe si vletí/' A ted houfné zpívajíce předstupuji hospodyní, podávají v pytlích, koších, dobrého co po dedine. Máslo, jabka, marcipány, plátno, ŠAtky, věci steré, Maria jim přikyvuje, Josef od nich dary bere. „„Co je tohle?"'1 Petr náhle poulí svoje oči sedé-Dvanáct panen třináctou si na růžové pentli vede. 89 Dvanáct panenř dvanáct rožl, „DĚfátko ty ne] jasnĚjSí, přivádíme Anduličku, že jc z nás všech nejkrasncjsL-" „ „To á mysliml" " Pctť mrucL „Andulicku k tob£ vědem, aby za nás všecky dala hubičku ti jako s medem/1 Anduiíčka přistupuje, ScjtvA ale hllvu nfží'h Jc£í_sck ní tučky Svoje kolem její šíje kfižf. Jak se stntjc, jak ji hladí, jak se k Andul ince tulí — sotva dostal políbeni* ti>. zas ftnevu niky ipulf. Petr sebou h^í, bmeí, jako medvěd když se bráni2 3P „Matka na to ndeky hlcdi? ■ Je to pekne" vychování!1 90 BALADA MÄJOVA V bílé mise vodu vaří s úzkostlivé bdělou tvárí — pěkná holkíi, lepých tvarů. Voda v mlse v plném varus bubliny jak v desti chrlí, a jak holka varu slouchá, voda kloktá, syčí, chrŕf,, jak když cvrček v hroudách cvrlí, jak když oknem bzučí moucha, jak když v dálce povoŕ hrčí. Houkla půlnoc Holka klekla, prsten rychle s ruky svlékla, hodila jej varné v luie, „Svatá panno Pcttonílo! Dnešní májové své noci mas" náš osud ve své mocij činíš, cokoli ti milo — prosím, prosíms dej mi muže! Zajisté žc muže svého každého st tvé ruky beru, nepredpisujú ti veru* svatá panno, nevybírám Ä nemysli si, že se vzpírám — jen ne, ptúbůh, zrzavého!" Z mlsy vrch se pary valí, a jak bolka blíž se kloní, z páry Ubeznc t[> zvoní jako stříbrem z dálné dáli: n ,pVidií, holka, mim té ráda! Ve kostele ráda býváš, tenkým hlasem ^Ave' zpívaí, 91 dala bych ti kamaráda — sdc koho dát tiř koho? Je vás vc vsi trochu mnoho — zbyl jen hajných synek chudým a ten je jak liská rudý; sivé oči jako liški3 telo vychrtle jak iří&cka, a jt " „Dej mi tedy toho!" BALADA RAJSKY Šla Maria., 5[a do iájcř kdo ji potkal, pi-kne klekl, uklonil sc> „Zdrávas I" íekl. Jenom svatá EližbĚta nepoklekla, nezdravila; Maria sc sestavila, „Poslouchej ty, copak je^oř Vypadáš jak neduživá — i rvi zlře celi kíivá. — oko mdle a chůze lina — vždyť jsi jako umučení, což ti v nebi zdrávo není?" Svatá s výčitkou se staví, kyseJc dí; „ „Boíe milf, já mám strajňc dlouhou chvíli]*4 „Dlouhou chvíli ř dlouhou chvíli 1 Každá patronka s ve lidi opatruje, v Jáscc řídí — kohopak jsem tobe daJa?r< Svatá zdvihá oči cernc a dí smutní: „„Ženy verné! Pět set Jet jsem zde uz svatou, hlcdJni, pátrám, jat sluší, nemám ješté jednu diiäi. Jenom jednou přišla správa, £c kdes v Čechách zena jistá je jak andtil vířná, čistá: nei vsak í rak můj sletěl dolu na ochranu její ctnosti — bylo už zas p» vernosti ľ* ** BALADA O DUSÍ KARLA BOROVSKÉHO (Zpoia, atut i ytŕia atíráJní) Po lučině slz a vzdechů ä]y dve duše v pilném sprchu. Za nima pak tfeti duše, hílžná duse, ečiec kluse. Kdyi až k ráji dostupaly, na dveře tam naklepaly. „Vstaňte, Petře, s klíčem jdčte, kdo to tluče, pohlednete." — „Pane, jdou d v ŕ dohře duše, 2a n jma vsak hlí&ná kluSe," — „Dvěma dobrým přistup dejte, vSak té hříšné nic nedbejte. Ukaitc ji Sirou cestu, kudy k pekelnému mestu," Sotva všichni svati spolu k zlatému zas sedli stolu, už zas sně jí padne rány buch, buch! od nebeské brány, „Vstaňte, Petře, s klíčem jděte, kdo to tluče, pohlednete." — „Je tu zas ta duSe hříšní, zarputilá, tuze pyšná. 94 opírá se celfm tilem, do vrat našich busl čelem." — „Hned ji odtud vyprovodtes do propasti mne ji shodte, Hodte ji tam vJa&trtí rukou, ať se sečká s pekel mukou." — „Ne tak,, ne tak, milý synu, odpusť hiílné duei vinu!" — „Zeptej se ji, matko milá, dobrého co učinila! Kolik svátků posvětila, kolik pátků postem ctila, zdali také modlitbičku posílala ku nebíčku?" — „Já jsem svátků nesvetila, ani pátků nepočula, jenom jednu modlitbičku poslala jsem ku nebíčku." — „Tedy duše, pčkne klekni, modlitbičku svou nám řekni!" „Svatý Jene z Nepomuku* drž nad nimi Čechy ruku, by nám Bůh dal, co dal t[*bcř nᣠby jazyk neshnil v hrobe ľ* Usmál se pán Ježíš trochu: „Inu -■ je co divně, hocha! 95 Ale přec ta modlitbička pomáhá ti do nebíčka. Sedni vedle tamté vdovy, ar tiř 2ač sem přišla, poví." - ^Almužny jsem grešli tkla, nebe Stankou jsem sc stala, GrcSlička, almužna mali, do ráje mnĚ pomáhala*" 96 PALADA O POLCH Na návsí je preveselo! Polka sedí v zlatých saních, před nimi dva vraní kont, plno pestrých pentlí na nich, nad nimi jak v mladém jaře risk pisní vzduchem jásá, kolem nich sc tísní, víří, státe, plesa veská chasa. Polka sťdl v zlatých sanich,. chce až k vzdálenému místu — „Nuže, jed už, milá polko, Šťastnou cestu, šťastnou cestu f Ti se budou v pyšném m«té, co to přišlo ze vsi, dívat, budou nožičkami Šoupat, boky vzpírat, bujné zpívat!** Polka jede — polka jede. Hlasnč bičem svoj ä m praskla — je to cesta, je to jízda! Pod saněmi sníh si zpívá, po stcomích kdos písnč hvÍ7dá3 kámen radostí se válí, ba i tamta lutra Sedá bok si skalnou pěstí vzpírá, podle taktu hlavu zvedá. A ta polka — je to holka] Je-!i pak kde druhá v svčtě, v fjčích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí tuže kvetes veselosti v mladém tele každá žilka jinou hraje, večne je jí do zpívání, do skoku a do mumraje. Polku jede — polka jede. Doíičdi pozde k městu, koníci už samá pěna — cj jakž večer město smutno! Vrata zimne pozamčena, nriméstí j:ik vymeteno, ulice tak hluSe pusty, pod střechami tma jak v pytli, nad střechami mlhy hustý. Polka tia zem seskočila, sníh si s lesklých tváří stká — „Což tu není nikdo kolem, kdože hostem odevíráť" rozhlídla se po staveních, přistoupila ku okénku, uvnitř hlas se ozva! hrubý: „Kdo 10 na nás klepá venku ?" — „Polka jede — polka jcde/g — „SlyHS, ženo, polka jedel Vejdi dál, můj milý hostí, doufám, ze ti dům náí celf bude ihned po libosti I Hned tu budes jako doma: mladý muž a žena mladá, 97 pod krovem nám dudy visi, stmp se z samých houslí skládá; serny plny klarinetu, v každém koute basa bručít dvéře do [U>ty ním vržou, kamna k tomu fagot hucf. Honem, Äeno, pospěš městem,, sezvi bohaté1 i chudé, sezvi nám sem staře m|adč> olila£uj a svéstuj všude: Polka jede — půlka jede!" Příilo k polce mesto celé! „PčknĚ vítám," chudý řekl, bohatý vzal klobouk s hlavy, král Í korunu svou smckL Jak se polka roztočila, král chyt králku* kníže knežku, Josífek vzal Kačku za pá&, Toník kyv si na Anežku, Hej ten výskok hej ta vrava] Tisícům se svítí oči — f e to přelud nebo pravda — vždyť i světnice se točí — stina sem ram otáčí se, kamna sem tam potácejí, lavice se nadzdvihuji, trámy v stropě obrace}! — polka jede — polka jedel 98 BALADA O SVATBĚ V KAMAÁK Po celém Kannánu víří svatby ruch! Ses c dni tu byli s rozmarýnou vycházeli zváŕi a poslíčkové az se prohýbali pod koláči, vsak zato scscl se též slavný hostí kruh! Vždyť dostavil sc, slyšte, s Matkou svou sám Pán, ten slavný kazaLel, jen í vyše! z Nazaretu — a lidč" kývali a šlo to od rtu-k rctuř že nebylo tu jeseč také svatby, co je Kanaán. Kol domu áen je žádostivých jako much, a každá živě povídá a každä rdda slouchi, co na vozy se naloží pak nevestina roucha, a přitom nechat muže každá zrak i sluch. A zase, jaký náklad na hostinu din, pec chlebovou že po mcsíc jiŕ. topí deonč> ha petkrát že ji topili jen na pečené, a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán. Pak zvědavy zas k oknu obracejí tvář r jíik íeuich uvnitř liledl ostýchavé, jen jak kradbl svou na nevestu, jež tu trůni vedie sta nos vatbí; jak nevísta je krásna, samá zlatá zář, a v Stcstí nemá, jak by ret byl ukován; jak družbovi, kdy í družičce své mlsku nese, se. černé oči svíti, ruka jak sc třese — snad brzy zase uzři novou svatbu rodný Kanaán! Vtorn náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrsti Bylť £íbal starosvat vScm zevlujícím ženám venku potajmu ostrou jehlou přišil sukni na sukénku, pak hrnek s vodou vzal a jak by na ne chrst! Ty chtěly uskorit, kde bL-zpecnčjSÍ stan, 99 väak v klubko seíity jak zbčsily ted skáčou, a tanči, hulají, ai víccky smíchy pláčou, bujný vŕiskot jejich přes celičký lerí Kanaan, V5ak také hoste" vnnŕ pojednou míní vzhled — vždyť po stolech se äeptem nese nevítaná ipráva, žc mimo nadání sc v džbánech vína nedostává, a každý, náhle žízni v, mrzut včsí ret. Též panne Marjí apoštol to sdělil Jan. Ta dí však; „Ticho — ticho! Povi m j d to synu^ a co vám poručí, vy rychle dbejte činu, starý rozveselí se ním inovu zase Kanaóu," f I ptal se Jciís: „Zdali priadne štoudve mám?" Ti5cst prázdných 2de]" — „Nuž zc studnice vody do nich vlej ?.i kaídi U přetékání plna, píítom dobre dbejte* a přineste je sem, nechť j A jim požehnám. — Ted panu starosvatu první dcjre džbaiiľ1 — A starosvat jiá rychle po plném si sáhnul, a napil se a v udivení ruku vzpráhrral: Aj, takového nikdy vína neurodil Kanaánj" A již zas ozdobných měl fečí dost a dost t „Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte a verme dobrou notu si a pekne vivat t hřejte — ať žije s matickou svou převzácný náš hosti Nechť brzy mi svůj dům a při ném pole Ují, a v dome hospodyňku, krásnou jak to kviti> jež ve dne myrhou dý£e, v noci hvězdou svítí — my pak všichni vzpomeňme si dnešní svatby v Kanaán !*' Jc ticho kolem. Matka smutně hledí v klín, jeř vidčt* zJl ie tucha dobrou duši její tísní, a proto každý na staiosvata sc tu^e přísní ICO a zvčdav čeká, co as piosloví ted Syn. VSak úsměvní svůj okřín s vínem pozdvih Pán „Tu5! páni muzikanti. Račtcž všichni piti — kde dobií lidí jsouh je vždycky dobře býti — já dím^ ác vecni vzpomínáno bude svatby v Kanaánl* ICL