Divadelník [ŠK1] Eine Gesellschaft, die zwei Minuten Finsternis nicht verträgt, kommt ohne mein Schauspiel aus ("Společnost, která nevydrží dvě minuty temnoty, se obejde bez mé hry"). To napsal Thomas Bernhard v jednom ze svých telegramů po přerušení vystoupení na festivalu v roce 1972 v Salcburku. [1] Jeden z nejvlivnějších rakouských prozaiků a dramatiků 20. století se stal také tvrdým kritikem degradace společnosti a kultury. S pomocí svých postav boří mýty o báječném a bezstarostném životě v Rakousku, boří zažité falešné ideály.[ŠK2] [INS: Thomas :INS] [ŠK3] Bernhard se narodil v Nizozemsku, byl vychován svými prarodiči (jeho dědeček — Johannes Freumbichler, slavný spisovatel té doby). Později, po přestěhování do Salcburku, žil a studoval na internátní škole. A v osmnácti letech mohl zemřít na tuberkulózu. [2][ŠK4] Události dětství a mládí a dědova životní filozofie ovlivnily hlavní témata jeho her a románů — existenciální samota, konfrontace se smrtí, mlčení, izolace. Hra Divadelník je o [DEL: letitém :DEL] [INS: stárnoucím :INS] herci ze státního divadla, který chce předvést svou komedii o lidskosti, dát poučnou přednášku, ale [DEL: :DEL] sám toto lidství nechce poslouchat. Děj se odehrává v malém uzavřeném prostoru tanečního sálu. Název hotelu [INS: “ :INS] U Černého jelena[INS: ” :INS] (Schwarzer Hirsch) napovídá, že hra je narážkou na festival z roku 1972. Hotel Goldener Hirsch (U Zlatého jelena) se nachází v historickém centru Salcburku nedaleko městské části, kde se festival koná. Fiktivní město Utzbach je tvrdošíjně srovnáváno se skutečným městem. Butzbach se nachází ve střední části Německa a od svých obyvatel nedostává téměř žádné nadšené recenze.[ŠK5] Navíc se tam skutečně konaly neoficiální dny černého pudinku (die Blutwursttage) a téměř žádné kulturní akce. [3] Po celou dobu hraní se vede "spor" o zhasínání nouzového osvětlení, protože bez úplné tmy nelze vytvořit požadovaný [INS: divadelní/umělecký :INS] efekt. Právě s touto situací souvisí skandál na Salcburském festivalu (Notlicht-Skandal). Ve hře Der Ignorant und der Wahnsinnige je scéna s rozbíjením nádobí a to by měl divák pouze slyšet. Během premiéry představení (režie — Claus Peymann) nebyla (v souladu se zákonem) zhasnuta všechna světla a nenastala ta správná atmosféra. [4] Bruscon sice dostal povolení toto světlo zhasnout, ale nedokázal zaujmout diváky víc než přírodní katastrofa. Brusconův vztah k rodině a jeho uvažování o ženách, společnosti, neuznání génia jsou založeny na obrazu Freumbichlera a dovedeny až do absurdity. Znovu a znovu odpuzuje a přitahuje ostatní postavy (fyzicky i verbálně), nutí je sloužit jeho myšlence, vlastně si je podmaňuje. Jeho dlouhé monology přecházejí v dialogy se sebou samým, zatímco mlčení ostatních vyjadřuje sociální nerovnost a bezmoc. Postavy již nerozumí tomu, kdo je oslovován a o čem[ŠK6] , a to vede k chybám a selhání komunikace. Ale takový projev moci je spíše nikoli skutečnou autoritou,[ŠK7] ale pokusem o útěk z reality, v níž není velkým géniem zastiňujícím Goetha, ale obyčejným člověkem, který neprožil svůj život naplno.[ŠK8] Hluboko uvnitř to chápe, ale přesto pilně přesouvá těžiště problému na ostatní: BRUSCON "vždycky poznáme kdo byli jejich otcové to je to co deprimuje dítě Bohužel není na vás obou vidět [DEL: z :DEL] [INS: ž :INS] e máte za otce Bruscona velkého herce státních scén" [5] Hra se skládá ze čtyř scén, jejichž děj (nebo spíše jedna omezená situace) se odehrává v omezeném prostoru po omezenou dobu[ŠK9] . Postavy se uzavřely do svého osobního světa a žijí v něm bez možnosti dostat se ven. Bruscon sám přiznává, že je ve vězení, do kterého sám dobrovolně přišel. Zradil svůj sen, svůj způsob života, začal dělat něco, co nenávidí a nedokáže ani pochopit, proč to udělal. BRUSCON "kdybych tak jen moh čepovat pivo bílé vyhrnuté rukávy a čep[INS: o :INS] [DEL: i :DEL] vat pivo být šťasten" [6] Všichni jsou nečinní. A řeč se stává plnohodnotnou postavou, s její pomocí se mohou [INS: osoby :INS] vyjadřovat, deklarovat svou existenci, prožívat situaci a chápat ji. Toto vnitřní napětí se projevuje neustálým opakováním slov a frází. Každá myšlenka zde musí být vyslovena mnohokrát, aby mohla dosáhnout nové hloubky[ŠK10] . Kvůli izolovanosti světa postav a jejich frází vznikají časté zobecňování[ŠK11] – oni si ani nedokážou představit, co by mohlo být jinak. Například Bruscon bez překvapení a váhání prohlašuje, že Hitler je zobrazen všude v této místnosti, aniž by nahlížel do obrázků.[ŠK12] [7] Celý text ve hře je rozdělen do krátkých rytmických řad, podobně jako v poezii. Jednu z důležitých rolí hraje hudba a zvuky (například hromy ve třetí a čtvrté scéně). Zcela chybí interpunkční znaménka a dělení do vět, vytváří se pocit ústní[ŠK13] řeči, kde se člověk může kdykoliv pozastavit nebo prudce změnit myšlenkový tok. Ale někdy se po emotivních frázích objeví velká písmena, která nutí čtenáře zastavit se na určitém místě. [1] Salzburger Landestheater. [online] [ŠK14] [2] Thomas Bernhard [online] [3] LIERE, Judith. Potenzierte Provinz. [online] Theatertreffen-Blog. 14.5.2010. [4] Salzburger Landestheater. [online] [5] BERNHARD, Thomas. Theatermacher. 1984. (překlad TOMEŠ, Vladimír. Divadelník. vyd. Praha: DILIA. 1988). s. 62. [6] BERNHARD, Thomas. Theatermacher. 1984. (překlad TOMEŠ, Vladimír. Divadelník. vyd. Praha: DILIA. 1988). s. 120. [7] ТИМОЩУК, Мария Николаева. К вопросу о языковом своеобразии пьес Томаса Бернхарда. [online] RGGU Bulletin 11 (54)/2010. Scientific journal. ISSN 1998-6769. s. 259-269 Zdroje BERNHARD, Thomas. Theatermacher. 1984. (překlad TOMEŠ, Vladimír. Divadelník. vyd. Praha: DILIA. 1988). LIERE, Judith. Potenzierte Provinz. [online] Theatertreffen-Blog. 14.5.2010. Dostupné z: https://theatertreffen-blog.de/blog/potenzierte-provinz/ Salzburger Landestheater. [online] Dostupné z: https://www.salzburger-landestheater.at/de/seiten/das-notlicht-ein-skandal.html Thomas Bernhard [online] Dostupné z: https://thomasbernhard.at/ ТИМОЩУК, Мария Николаева. К вопросу о языковом своеобразии пьес Томаса Бернхарда. [online] RGGU Bulletin 11 (54)/2010. Scientific journal. ISSN 1998-6769. Dostupné z: https://www.rsuh.ru/vestnik/ifkv/no-11-2010.php Ekaterina Borodulina 540417 ________________________________ Celou práci je nutno stylistiky a místy i gramaticky opravit. Myšlenkově je text zatím nekoherentní. [ŠK1] Říkáte to vy nebo jde o parafrázi nějakého zdroje? [ŠK2] Stylisticky (nový odstavec) bych zde volila celé znění jména. [ŠK3] Pozor na smysl věty. [ŠK4] styl [ŠK5] o čem se hovoří/proč [ŠK6] styl [ŠK7] styl [ŠK8] zkuste formulovat lépe [ŠK9] Doslovte tuto úvahu. [ŠK10] ? [ŠK11] styl [ŠK12] ? [ŠK13] Je třeba kompletní citace. [ŠK14]