ČESKÉ DIVADLO. POŘÁDÁ BEDŘICH ŠALOUN. SVAZEK 3 3. GERHART HAUPTMANN TKALCI. 7GFy ■'111 v ZORA, - SPOLEČNOST S R. O.. NAKLADATELSTVÍ. UMĚLECKÝ ZÁVOD V PRAZE (KARLÍNE). G E R H A R T HAUPTMANN: TKALCI. HRA ZE ČTYŘICÁTÝCH LET. KRKONOŠSKÝM NÁREČÍM PODLE 33. VYDÁNÍ S POVOLENÍM AUTOROVÝM PŘELOŽILI JAKUB RYDVAN a L. JANOUŠEK. ^POLŽČNOST S Ŕ; Ó., NAKLADATELSTVÍ UMĚLECKÝ ZÁVOD , V PRAZE (KARLÍNE). Tištěno jako rukopis. Právo autorovo i překladatelů zastupuje a zadává jen Aug. Novotný v Poděbradech, Dittrichova ul. 252-11., bez jehož předchozího svolení tato hra provozovat! se nesmí. — Každé neoprávněné provedení stihá se soudně. Půjčovati, opisovati byt i jednotlivé úlohy, anebo jinak rozmnožovat! tento překlad, jest zakázáno podle § 467. trest, zákona a g 51. zákona o právu autorském a stihá se-jako patisk. Edice Zory „v 'i .—** :■..> ' . ^Iskím'M. KNAPPA v Praze (Karlině). MCMXXII. Svému otci B OBEB TU EAUFTMAXNOVI věnuji toto drama. .Jestliže Ti, milý tatínku, připisuji toto drama, děje &e tak z pocitů, jež znáš a jichž netřeba rozebírali na ■ tomto místě. Tvé vyprávění o dědovi, chudém tkalci, jenž v mládí sedal za^.stavem jako Učení hrdinové, stalo se podkladem .. mého díla,; které, at'již životné či vnitřně spuchřelé, je : přecenejlepSím^ co ínůžedáti „ubohý člověk jako je Hamlet". Gerhart. ^Literární a zvláště dramatické dílo Gerharta Hauptmanns, podnes jednoho z nejpřednějších a nejrázovitěj-:šleh představitelů mladého básnického Německa (*r. 18(52 v Saizbrunnu, žije střídavě v Krkonoších a Berlíně}, tvoří přímou linii vývojovou, třeba někteří literární historikové viděli v „Potopeném zvonu" zřejmý odklon. Počínaje i sociálním dramatem „Vor Sonnenaufgang" (Před slunce východem), jímž r. 1889 po návštěvě sochařského oddělení umělecké školy ve Vratislavi a universitním studiu přírodních věd v .Seně a Berlíně poprvé vystoupil s nevalným uznáním soudobé kritiky n.a divadelních prknech jako dramatický autor, až po historický obraz ze selské vojny 1525 „Florian Geyer" (1896): v ibsenovsky silné ro dinné tragedii „DasFri e den siest", (z r. 1890), v manž elském dramatě „Einsame Menschen" (1891, v překl. Simáčkově „Osamělé duše" 1895), ve hře „Kollege Crampton" (3892, přel. B. Kaminský 19001, v kleistovšky mřavólíčné komedii „Der Biberpelz" (1893. V překl. P.: Nebeského „Bobří kožich"" v cyklu „Máje* na Smíchově 1897a ha Vinohradech 1908), vzdramatís. mystickém snu „Hanneles Himmelfahrt" (v překi. Bedř. Šalouna ,.Han.ičká« 1902), — ale i v druhém období umělecké tvorby, vítězně zahájeném zmíněnou symbolickou pohádkou o marnosti nadlidského snažení h tužeb „Die versunkene Glocke" (1896, v překl. Fr. S. Procházkv na div. Nár. 1905), jíž předcházelo nokturno „Elga" (přel. J. Šach 1905) a následovalo tecme osudové drama krkonošské „Fuhrmann Hentsehel" (1898, v překl. Ant. Staška 1899*), soc. hra „Rose Bernd" (1908), shakespearovská veselohra „Sehluck und Jau" (1900). pokračování „Bobřího kožichu" — rDer rote Hahn" (1901) a burleskní komedie „Die Jungfern von Bišehofsberg" (1907), ») Tiskem Tj'dán pŕéklää B. Šalouiiá; 1907. pohádky „Der arme Heinrich" (t90'2) a „Und Pippatanzt..." (1906, přel. Fr. S. Procházka), griHparzerovská historická hra „Kaiser Karls Geisel" (1908), „Griselda", dle povídky Lagerlofové „Wín.terballade" a j., jeví se Hacptrnann týmž bedlivým stopovatelem skutečného života ve všech jeho podobách a po všech stránkách. I jeho hrám pohádkovým rys reality není cizí. Básnik zří málo dobra a radostnosti v lidském životě, ví e e špatností, útlaků a běd, proti nimž člověk jen chabě se brání. Sám po předcích jsa z těchže utlačovaných vrstev (píše ve věnování „Tkalců-'1, že ještě jeho děd seděl také za stavem), má smysl pro jich snahy a touhy, hluboké porozumění jich bolestem a vzdechům, účast s jejich ubohostí a nutkavou potřebu hlasitě křičeti krutou obžaloba stávajících společenských řádů. Zdaž mohlo se tak stati účinněji, než zpodobením bolestně pravdivé skutečnosti formami jevištními?! Při tom nešlo mu o řešení otázek sociálních, které dnes zaměstnávají svět, o hledání prostředků k odstranění velikých rozporů třídních a stavovských, o pro- i pagaci určitých hesel politických, než toliko o zmírnění bezpráví všude tam, kde člověk pod těžkým, nesnesitelným á nesetřesitelným jeho jhem úpí. Kreslí pouze obraz života, k němuž má pravý vztah ryze lidského zájmu a osobně beznáročné snahy pomocné. A jako v každodenním životě jsou hrdinové jenom výjimkou a není v něra mocných konfliktů, velikých činů a slavných výkonů, tak ani jeho „obrazy lidského života" nesnaží se podati jiného, než typy, představující a zastupující celé společenské skupiny, nrosté situace, drobné příhody a všední utrpení. V druhém období básníkovy dramatické tvorby ustupuje poněkud význam a úkol davu individualitě jednotlivcově, jde tu více o vývoj jeho charakteru, vyšší myšlenkové cíle a složitější formu výrazovou (na př. symbolista), ale hluboce zakotvený cit pro právo a spravedlnost a vroucí láska k bližnímu i nadále věrně provází počiny básníkovy a staví ho v popředí zápasu za ideu sociální, a to jen a jen ve smyslu pravé humanity. Po tom, co pověděno tu o dramatickém díle Haupí-mannově vůbec, netřeba mnoho dodati k jeho „Tkalcům", .jež nově klademe do Českých rukou. Hra náleží svým ..vznikem v prvé období básníkova literárního působení; :,napsána r. 1892 původně v slezském nářečí („De Waber") a teprve později přepracována ve spisovné němčině („Die v Weber"), provedena byla poprvé na scéně berlínského „Deutsches Theater" dne 25. září 1894. V tomto krvavě pravdivém. Obraze života krkonošských tkalců z let čtyřicátých min. stol. vyjádřeno je právě nejvýrazněji autorovo .sociální credo ve smyslu ryzí lidskosti. Děj netvoří j-dnolit.ý celek, než obsahuje několik životních dramat, z nichž každé mohlo by obstáti samo o sobě. Také závěr vyznívá dosti neurčitě a velmi resignovaně, ale právě na tomto nedobojovaném zápase je nejlépe patrno, kterak autor úzkostlivě dbal pravdy dosud platné a uchovávající i : hře význam stálé časovosti. Výslovnost. Hlavní zásadou správného vyslovováni dialektu je učinili tak mluvou zcela přirozenou a bez jakéhokoli přehánění nebo zúmyslného zdůrazňování dialektických tvarů, ; jež: pouze karikuje. Naopak : změny, dialektem přivoděné, maji se mluvili zcela běžně, nijak nevyzdviženy nad slova ostatní, jako by se samy sebou rozuměly, jakž tomu u lidí, nářečím mluvicích, skutečně jest. Vsunutá e (perší, dertinek a j.) vyslovují se temněji než běžná e, co do barvy hlasu asi jako německé ô, ale zcela krátce. E v dialektickém „perši" je mnohem kratší, tvrdší a temnější, než ve spisovném „verš', „Berlín" a p. a vyslovuje se spiše „póršíi: s kratičkým, temnýn>, téměř polohlasným ô, nikdy vsak jako „pérší*. Stran rozšířeného v (transkr. u) dlužno míti především na paměti, že netvoří nikdy samostatnou slabiku. Počet slabik ve slově nebo skupině slov, kde se vyskytne ta-kovéto u, musí býts". právě takovým jako ve spisovné mluvě. Následuje-li toto dialektické u po samohlásce, splyne sní v jednoslabičnou dvojhlásku. Je hrubou chybou, ač i se stálých scén tak slýchali, vyslovi-li se na p ŕ. v Jiráskově „Vojnarce" dialektické „seudaia" čtyřalabičuě (se-u-da-la)r íiebledíc ani k tomu, že se tím změní význam slovesa a tedy i smysl celé věty (trojslabičné „seudala" znamená rněia svatbu, vdala se, kdežto číyřshibičné „se-u-da-la" zn. učinila na sebe udání, udala se). Pro uvarování omylů uvádíme některé příklady s podobnými dvojhláskami: z našwsi {3 slab.), mélauéi (3 sl.), přweházení (4 sl.\ máulohy (3 sl.) a j. Skupina VI (kaľlec, žiľle, seľiák) vysloví se tak, aby obě l zřetelně zněla, jako na př. ehceme-li výslovností rozlišiti „kol lesa" na rozdíl od „kolesa". Dialektické t v šupinách (dělaí, hlučet, prosiC) a jinde je nutno vyslovovati důsledně a výrazně. Nezbytně je však žádoucno, aby interpreti dialektem psaných rolí přesně zachovávali jak předepsané slovní tvary, tak i slovosled a zejména aby nevplétali do svých, kvescí slova buď mostské vulgární mluvy neb dialektů jiných, na př. hradeckého (votroku!, ďouče, zvostal) neb moravských (nejsu) a p. Použili jsme svérázného a doposud málo známého nářečí horního Pojizeří, do kteréhož kraje jsme hru i lo-kalisovali, toliko jména osob ponechali jsme v původním zněni. Dialektická rčení vybírali jsme pečlivě, po mnohaletém pobytu v oněch místech a s náležitým zřením, k potřebám divadelní dikce a deklamaee. V Praze, v březnu 1922. OSOBY PRVNÍHO DĚJSTVÍ: Skupina tovární: Dreissiger, majitel továrny na barehety.-Pfeifer, výpravčí i Neumann, pokladníky u Dreissigra. Přírucí > . Tkalci:. JBňcker. Starý Baumert. Beimann. ■■■■:'::;:^--V0 '.' ffeiber. První tkadlec. První tkalcová. Starý tkadlec. Hošík. Tkalci a ženy tkalců. Překladatelé. Dějství první. -Prostorná, sedě 'barvená světnice v Dreissigrově .'dome v Mrklově. Místnost, kde tkalci odvádějí, dohotovenou tkaninu. Na levo jsou okna bez záelonr v pozadí skleněné dveře, na pravo podobné sklenené dvere, kudy neustále přicházejí a .odcházejí tkalci, ženy tkalců a deti. Podél pravé stěny, která, jako ostatní, z větší Části jest zakryta dřevěnými regály, je dlouhá lavice, na niž příchozí tkalci rozložili své zboží. Pořadím, jak přišli, předstupují a podávají své zboží k třídění. Výpravčí Pfeifer ■ stojí za velikým, stolem, na který se pokládá žh'ožír jež má býti prohlédnuto. Při prohlídce užívá kružidla a lupy. Potom klade tkadlec barchet na , váhu, kde jej kancelářský příruáí zváží. Přijaté , jaboží_zastrkuje příruei do regálů. Výpravčí Pfeifer oznamuje odměnu, jež má býti vyplacena, pokaždé nahlas pokladníku Neumannovi, sedícímu za malým stolkem. Je parný děn ke konci května. Hodiny ukazují poledne. Větší Část čekajících tkalců podobá se lidem, stojícím před soudem a vyčkávajícím s trýznivým napětím ortel života a smrti. Na všech přítomných zračí se jakási tíseň, vlastní almužníku,. jenž, jda od pokoření k pokoření u vědomí toho. že je toliko trpěn, zvykl si co nejvíce se krč-iti. K tomu přistupuje tuhý rys marného, hlodavého • hloubání ve všech lících. Muži, podobni jeden druhému, polozakrnělí, pološkoláčtí, jsou větším dílem plochých p3-sou, pokašlávající ubožáci se ssinavě bledým- vzezřením. Otroci tkalcovského stavu, , jichž kolena jsou zkřivena stálým sezením; jejich ; ženy jsou na první pohled méně rázovité; jsou nervosní. dráždivé, popudlivé, zatím co na muž zr&cí se jistá žalostná vyrovnanost — a rozedra kdežto muži mají oděv záplatován. Mladé div nejsou vždy bez půvabu; mají obyčejně voskoví ■bledost, útlé tvary, veliké, vytřeštěné, melanchi lické o Či. Pokladník Neumann (počítaje peníze). Vyb; šesnác' zlatejch, dva krejcary. První ťkaloová (třicetiletá, velmi sešlá, sbírá peníze chvějícími se prsty). Požehnej páinbu. Neumann (když žena neodchází). No? Zaseje není dobře? První tkalcová (pohne se, úpěnlivě). Náramně by mně bylo potřá dostať pár krejcarů napřed. Neumann. Mně by zaseje bylo potřá pár si zlatejch. Co by přišlo na potřebování —! (Zaměst: již výplatou jiného tkalce, stručně.) Zálohu mů dát jen pan Trajsikr. . První tkalcová. Mohla bych teda mluvit s pan< Treisikrem ? Vyprávět Pfeifer (bývalý tkadlec, typu nem .aapříti — jenom že je dobře živen, pečlivě obleči tOadce oholen, také silně šňupe. Hartusíj. Boáejí, to by měl pan Trajsikr ňáký práce, hdyby měl dbát' na sažilý padauče. Gh tomu sme tady nvý. (Točí ki'užidlem:a:prohlíží lupou.) Krinda pána! Tady to táhne: (Otočí si tlustou šálu kolem krku.) Hdo přídě, ať douře. /'m-íídiithlaBitěvkiPfeifrovij. To je jako by mluvil s pařezama. P/eifei^Bt^&mMm-l-^Na, váhu! (Tkadlec klade plátno na;!váku:)^Fen kdybyste lepči hověl svýmu řemeslu. Dyť je to nerouný... ani to viděťnechci. Dobrej kaťlec se s navinováním nepatlá hdo ví jak 'i Baumcrt. Covak vo to, byly by taky dobrý! Pozdrav pámhu. Bkckřo, £ritkcr. Dej to pámlnu, Baumerte 1'fo se zaseje .načekáme hdo ví jak dlouho! _ 14 — — 15 — První tkadlec. Vo to není. Čkejte, kalci, hodinu nebo třá deň. Kaľlec, to je jen takovej vošlapek. Pfeifer. Nehlučte porád! Dyť člouek kale svýho slova neslyší. Bácker (tiše). Ten má zaseje dneska nabroušeno. Pfeifer (ke tkalci, pred ním stojícímu). Kolikrát sem vám už poudal: Máte poradnej c zapucovávaf. Tohlenc je zaseje zmersknutý! Sou v tom cucky jako mý per sty a sláma a inej neřád. Tkadlec Beimann. To bude vod novejch hra-bišfat. ' Přírucí (zvážil tkaninu).. Nemá taky pel nou váhu- Pfeifer. To sou takoví kalci. Škoda každýho přadýnka, který se vydá. Óhyši, za mejch dob! To by mě byl mister zvochloval. Tenkrát se muselo ináč kalcovať. Bylo potřá řemeslu rozumět. Tejďka už to není potřá. — Fíeimann deset zlatejch. Tkadlec Reimann. Na protkání se přeci diívá libra přidaukem. Pfeifer. Nemám hdy. Pryč s tím. Co nám nesete \ \ Tkadlec Heiber {předkládá svou stučku. Zatím co Pfeifer prohlíží, přistupuje k němu a mluví polohlasem a horlivě). Pane Fajfr, nemerzte sej chtěl bych vás nejsnaznějc prošij esli byste niob. bejf tak dobrej a uďál mně tu laskavost, aby se mně dneska, nesterhlo, co mám napřed. Pfeifer (nad kružidlem a lupou, posměšně). Jo bodejť! To se to dělá; Tady zaseje vostalo půl outku na ciukách ? Tkadlec- Heiber (pokračuje stejným způsobem}. Chtěl bych to příští tejdeň srounať. Minutej tejdeň musel sem dvakrát na panský. Ch tomu mně stará doma stůně... • /jfí/tK: (dávaje kus na váhu). To je zas takový vostudnýi dílo;; (Prohlížeje již opět nový kus tkaniny .) Takovej kaloun, berzy širokej, berzy ouzkej. Jednou to outek do ví jak moc zderhnul, pak zas to ..šparejzne" roztáhnulo. A do coulu de sotva sedunidesáť nitích. Hde je to vostatní. Hde tu vostává poctivobt. To by tak bylo! 27 adtmrMmber(potlačuje slzj^, stojí pokořen a bezmocný). Bóekcr (polohlasitě k Baumertovi). Ešte aby t-louék merše přízi kupoval. První tkulcovú i která jen málo ustoupila od výplatního stolu a občas strnulýma očima po pomoci -■■ : zhlížela, nehýbajíc se s místa, dodá si odtahy a obrátí se znovu prosebně na pokladníka). Snad už berzo... nevím vopraudu, esli mně tentokrát a esli mně nedáte nic napřed... Róze, bože. Pfi ifer (volá k nim). To je porád pámbíckování. Nechte jen pámbíčka bejf. Indá na nej stejně ne-deržíte. Hlídejte račí svýho tátu, aby porád: nesedal v keremě. Mý nemúž'me dávat nic napřed. Tady musíme jenom oučtovaí. Naše peníze to taky nejsou. Na nás je potom budou žádaf. Komu se nelení a rozumí svý véci a ménem páne dělá svý. tomu netra nihdá nic napřed. Pryč s tím. Netnnann. A třá "by Verchlábskej kaľlec dostal steronásobnou vej platu >prohejří ni štyrykrát a eště by nadál dluhůch. — 18 — 33 — 17 — 2 První tkalcová (hlasitě, dovolávajíc se zároveň citu ostatních pro spravedlnost). Já sem niháá nelenila, ale tejdě to už tak nejde. Šak sem do dvakrát! poztratila. A můj táta, ten už je taky jako pára nad herncem; pobyl u Lhotskýho pasáka, aušak ten mu taky nepomoh, a tejdě... Kuti č se to ne m už... Děláme vopraudu, co niuž'nie. Už sem pár tejdnů voka nezamouřila. Vono to zaseje pude, i oušem, jen dybych mohla drobátko tu slabotu z kostí povyrazit. Ale vy musíte mít taky ď'it.nek terpělivosti. (Naléhavě, lísavě prosíc.) Přepěkně vás prosím, dejte mně tentokrát těch pár krošůch. Pfeifer (aniž se dal vyruší ti). Piedler jedenác' zlatej ch. První tkalcová. Jenom pár Jarošů, na chleba. Seľlák na dluh nedá. Dyž má clouěk kupu dětí... Neumann (polohlasité, s posměšnou víížností k příručímu). U kaleů to verní rok co rok, houpy, houpy, hyšá, hyšá, hop, hop, hop. Přírwči (taktéž). Za šest neděl dělá kůtě perní' skok (hrací refrain) houpy, houpy, hyšá, hyšá, hop. hop, hop. Tkadlec Beimann (nedotknuv se peněz, jež mu vyplatil pokladník). Dyť má bejf vod kusu půl-třinácta zlatýho. Pfeifer (volá k nim). Esli se vám to nezdá, Raj mane, potřá jen říct. Vo kalce není nouze. Zlášť vo takový, jako ste vy; Za pelnou váhu taky pelnej plat. Tkadlec Beimann. Co vak by tu scházelo na váze/.. Pfeifer, Hdyby nescházelo na barchetu, nebudu scházet taky na platu. i f, j 7Invlec líeimun)t. Tohle že by bylo takový daremný, to není vopraudu možný. Pf: ifer (při prohlížení). Hdo dobře přede, tomu se dobře vede. Tkadlec Heiber (zůstal blíže Pfeifra, vyčkávaje opět příznivého .okamžiku. Pfeifrove slovní hříčce se zasmál;, načež přistoupí a mluví k němu jako prve). Chtěl sem vás mockrát prosiť, pane Fajfr, ■ esli byste. ;:byl tak dobrotivej a nečítal mi tentokrát těch pět zlatej ch, kerý mám vzatý napřed. Moje už vod velkonoc leží. Nezmůže kouska práce. Musím si platit snouařku.. Teda... Pfeifer (šňupá). Heibře, nemám hdy se s várna zderiovať, vostatnl chtěj beji taky vodbytý. Tkadlec Beimann* T&kle sem tu vosnovu dostal — tak taky naulík a zaseje vyulík. Lepcí přízi, než ■sem vobderžal, nemůžu vrátit. eifer. Esli se vám to nelíbí, není potřá, abyste ssi už bral vosnovu. Je dost kaLců, kerý by se pro " ni utloukli. : JVtii«maw»---:(fc"íEeimannovi). Nevemete ty peníze ? Tkudlňi; Beimann. S tímle nemůžu bejt naprosto srozuměn ej. Neumann (Eeimanna již nedbaje). Heiber deset zlatejch. Pěfcsslatejch'-:-zálohy se sterhne. Vostane , pět zlatej ch. Tkadlic Heiber (přiblíží se, pohlédne na peníze, stojí, potřásáihtlavou, :jako by tomu nemohl uvě-říti a pomalu; a obřadně shrabuje peníze). Jemine, jemine! 1 Vzdychaje.) Tak, tak! Starý Baumert (Hcibrovi do tváře). Jo, jo. Fran- 'v tisku, tady si jeden párkrát zauzdychá. Tkadlec Heiber (namáhavě mluví). Koukni se. -J holka mne doma stůně. Byla by za to lahvička líku. Starý Baumert. C o vak ní chybí ? Tkadlec Heiber. Nu, poďvej se, byla už v "ui maličkosti takovej zákersek. Ani nevím... no, ale\| tobě to můžu říct: přišlo to s ní na sjet. Taková ;;*| nekalota se ní pořád vyráží. Starý Baumert. Každej má svůj kříž. Mezi ď i-dejnia de neštěstí na neštěstí. Tady není žánná zastanka ani žánná pomoc. Tkadlec Heiber. Covak to máš v tom uzlili. Starý Baumert. Už nám bylo tuze zle. Tak sem dal zabiť naše psiště. Moc na něm neterbnem. bylo. m taky celý hladový. Byl to takovej merňavej, čistotné; pejsek. Sám sem ho nemoh zapíchnout-, nemel bych ; to serce. Pfeifer {prohlédnuv Bäckrovo předivo, volal. Bäcker půltřinácta zlatýho. Bäcker. To je žebrácká almužna a ne plat. j Pfeifer. H do je hotovej, než de ze sednice. Dyt tu není hnutí. Bäcker (k okolo stojícím, nezmírňuje hlasu). To je špinavá diškrece, nic jinýho. Clouěk aby htir-nožil vod božího rána do samý noci. A hdyž vosum-nác' dní sedal za stavem, celý noce jako vod prachu a potu celej vertohlavej, tak si pěkné krásně vyďál půl třináctý zlatky. Pfeifer. ■ Nedělat rámus! BurTtcr. Yy Tnue nebxidete mít ešte dlouho co poudaí Pfeijcr (vyskočí s výkřikem). Na to bych se podval! (Ke skleněným dveřím a volá do kanceláře.) Puup TraJKikr, pane Trajsilír, buďte tak honnej ! DreitiHtyfr tpriehází. Jedva čtyřicátník, tlustý, dýchavičný. S přísným vzezřením). Co je, Pfeifre ? Pfeifer (žaloimicky), Bäcker tu hučal a nechce přestal". lirvlssiffcr ipostavi se, pohodí hlavou, hledí upřeně na Blickra, s chvějícím se chlípím). Tak — Bäcker! {K Pfeifrovi.) To je ten...? (Úředníci při svědčují.) Jiáckcľ (zpupněl Jo, jo, pane Trajsikr! (Ukazcrfc n.i sebe.) Ten jo to — (a ukazuje na Dreissigra) — a Vo je ten. Tireh iiqar (hněvivě). Oo si to ten člověk do voluje! ? Pfeii'er. Jlá se tuze dobře! Bude tak dlouho skákaf na ledě. :iž se s ním jennou prolomí. tíúelrcr Ihrubij. 1 ty jenna deržgrešle, zauři hubu. Tvá máma se asi zapomněla s Luciperenv hdyž lefala na pometle vo Filipu-Jakub oj, že je z tebe lakovej ras. Drei*xigčr iv propuknuvší zuřivosti, řve). Hubu držet1 Okamžite držet hubu, nebo .. (Chvěje se, učiní několik kroků ku předu.) Bdoker ^odhodlime ho očekávaje). Nejsem voli.uchlej. Slyším eště dobře. T)rtii&s\ge< (přemaže se, ptá se se zdánlivým obchodnickým "didem). Ten mladík byl taky při tom? ■ľíí Pfeifer. Je to foělouskej kadlec. Ty sou při.každý nekalotě. Dreissiger (chveje se). Povídám vám tedy: jestli se to ještě jednou stane, a potáhne-li mi j ešte jedenkrát taková rota opilců, taková banda zelených hlupáků kolem domu jako včera večer -■ s onou hanebnou odrhovačkou... ^ Bäoker. To jako „Kervavej soud" myslíte? Dreissiger. Vy už víte, kterou myslím. Říkám vám tedy: Zaslechnu-li ji ještě jednou, dám si jednoho z vás přivést a — na mou duši, já nežertuji — odevzdám ho státnímu zastupitelství. A dopátrám-li se, kdo tu mizernou odrhovačku. Bäoker. Oh, to je náramně pěkná písnička: — Dreissiger. Ještě slovo a pošlu okamžite pro-četníka. — Dlouho neotálím. S takovými chlapecky budeme brzy hotovi. Zatočil jsem už s jinými lidmi. Bäoker. No3 to rád věřím. Rannej fabrikanl je hotovej s dvěma, tře ma sty kalců dřiu, než se, clouěk vohlídne. Po něm nezbyde ani pár zťrou-chnivělejch kos tich. Takovej má štyry žaludky jako kráva a zuby jako velk. Ne, ne, s tím nejde hráť! 'Dreissiger (k úředníkům). Ten chlap už u nás nedostane ani kouska práce. Bäoker. No, esli chcípnu hladem za stavem anebo ■ v pangejtě u selnice, to mně je náramně stejný. Dreissiger. Ven, okamžitě ven! Bäoker (jistě). Ale nejdřiu chci plat. * Dreissiger. Co dostane ten chlap, Neumanne? J\<-v.-mann. Dvanác' ziaiejch, pět krejcarůch. I-rcib&iget• (vezme zhurta pokladníkovi peníze a hadí je na výplatní stůl. takže několik drobných zakutálí i-e na po&Jahul. Zde! — tady jsou! — a teď rychle — jděte mi s očí! Bňeker.iíDmi chci svůj plat. Divietiger. Zde je váš plat; a nebudete-li hledět, abyste už byl venku... Je právě dvanáct. Barvíři mají poledne... / Sekci: Můj p]at patří na mou ruku. Semle sem patří můj plat. (Dotkne se prsty pravé ruky dlaně levice.i / •■eistiger (k příručímu). Vemte to,'Tilgnere... ľi-lrua (učiní tak a dá peníze Bäckrovi do ruky). Eóckcr. Všechno musí přiíf na svý místo. (Dává, !>niž by spěchal, peníze do starého měšce.) Dreissiger. Nuže? (Když Bäcker se stále, ještě nevzdaluje, netrpělivě.) Mám vám pomoci? (Mezi tísnícími se tkalci vzniklo pohnutí. JKdosi dlouze, zhluboka si vzdychne. V tom slyšeti je rana \ secben 2á,jem obrátí se k této nové příhodě.) ]'rei^siger. Co se tam děje? } Jeden tu vostal bez sebe. — Je fíjkn. rftateí to malý hogiště. — Rozstonal se, » *e»it Malou, j neto co?, .' .- . stger. Jak... cože? Omdlel? (Jde blíže.) tiiarg tkadlec Tuhlenc leží. (Uvolní se. Je viděti as osmiletého hocha, jenž leží na zemi jako mrtvý.) Dreissiger. Zná někdo toho chlapce? Siur/i tkadlec. Z našiusi není- 22 11111 mm mm — 23 Starý Baumerí. Vypadá skoro jako Koinrichůeh. (Prohlíží ho bedlivěji.) Jo, jo! Je to Heinrichu ■ Gustávek. * Dreissiger. Kde bydlí, ti lidé ? Starý Baumert. I u nás na hůře v Krosnouě, ~ pane Trajsikr. Von chodí hrát s muzikantama a přes deň kalcuje. Maj devěí dětí a desátý čkaj. | U těch Udí je velká bída. —Hdyž Různi tkalci I perší, zatoká nim do sednice. — Ta a ženy tkalců i ženská nemá ani košilek pro těch ' j devef klukůch. . Starý Baumert (hocha zvedaje). Nu, klouče, covak .'r. sis Mál? Tak přeciustaň! Dreissiger. Pomozte někdo, zvedneme ho. To je : * nerozvážnost, že jí není rovno, tak slabé dítě po- ,, sílat tak daleko. Dejte sem trochu vody, Pfeifře-. 4" Zena tkalce (která ho pomáhá zvedati). Nestroj. i hošiště, a raci umři! Dreissiger. Raděj koňak, Pfeifře. Koňak je lepší. ; Bäcker (stál a pozoroval, všemi, zapomenut. Náhle, raku na klice, zvolá hlasitě a posměšně). ; Dejte mu račí něco k ídlu, šak von už procejtne. i (Pryč.) _ v ^ „i Dreissiger. S tím chlapem to jednou špatně " skončí. — Vemte ho na ruku, Neumanne. — Zvolna... - 1 zvolna... tak... tak... doneseme ho do mého po- j£ koje. Co pak byste...? f Neumann. Něco poudal, pane Trajsikr! Cuká ' mu pyskama. Dreissiger. Tak — co chceš, chlapče ? Hošík (vzdychne). Já mám h... hlad! — S4 — :" Dreissiger (zbledne). Není mu rozumět. .Zena tkalce. Mysel, tervám ... i: Dreissiger. Uvidíme. Jen se neukvapit. — Může si u mne odpočinout na pohovce. Počkáme, co řekne lékař. . (Dreissiger, Neumann a žena tkalcova vedou hocha d.o. kanceláře. Mezi tkalci nastává pohnutí, jako u školáků, když učitel vyjde ze třídy. Přímí se, protahují, šeptají si, přešlapují s nohy na nohu; v několika vteřinách hovoří se nahlas a všeobecně.) Starý Baumert. Porád poudám, Bäcker má praudu. | Ěíkalněcotakovýho.—Nenížánněj diU; hdyž hlad člouěkemšmejkne.—loušern, ,. ITékoUk a co tepruvá v zejme, pude-li to tak (kolců í dálejc a budou-li nám porád sterhávať a žen. platu. — As bandorama to bude letos tepruvá špatný. — Dřiu tu nebude lepcí, pokad nebudeme ušichni na perkně. ■Starý Baumert. Nejlepci to udál kaľlec Nentwich, dal si houžeu na kerk a voběsil se na stauě. — Tu máš, šňupni si. Pobyl sem v Selci, co je fabrika na šňupavej tabák, švager tam dělá, dal mně ňáký žerno. Co máš dobrýho v tom uzlíku? .Starý tkadlec. Jenom drobícek krup. Jeli přede mnou vod mynáře TJlbrieha s farou. Jeden pytel byl dertinek rozíerženej. Náramně se mně to ho~ . xdilo, touěř. •Starý Baumert. Dvaadvacet mlejnů jeu Mer-klouě, a pro člouěka nemaj ani kouska vodpadku. — 25 — Starý tkadlec. Člouěk nesmí klesat na mysli. Dycky pámbu něco sešle a jeden to zas ňákej deň předem. Ikadlecífeiber. Hdyž je nejhůř, pomoľlí se člouěk ke šiernácti pomocníkům, a hdyž ani potom nemá co ísť, dá si pěkně krásně kameň do huby a cum!á ho, že, Baumerte? (Dreissiger. Pfeifer a také pokladník se vracejí.) Dreissiger. Nic to nebylo. Hoch už je zas zcela, -čemesnej". (Rozčileně přechází a funí.) Ale stejně je to veliká nesvědomhost. Dítě je jako peříčko, odfoukl by je. Nemohu pochopit, jak lidé . .. jak.; rodiče mohou být tak nerozvážní. Naloží mu dva kusy barchetu takový lán cesty. Je to věru k neuvěření. Musím to zkrátka zařídit tak. aby se zboží od dětí vůbec nepřijímalo. (Přechází opět chvíli mlčky sem a tam.) Každým způsobem si však, přeji, aby se to již neopakovalo. — Na koho se: to pak na konec sveze? Ovšemže na nás — to-.: várníky. My jsme vším vinni. Když takový ubohý, hoch zapadne v zimě do sněhu a usne, přiběhne; kdejaký potulný škrabák a za pár dní je ce?á ta hrůzostrašná historie ve všech novinách. Otec, nebo rodiče, kteří takové děti pošlou ... to se ví, kdé..; pak ti by byli vinni. Továrníka na to. Továrník je beránkem, snímajícím hříchy. Tkadlec najde;; zastání, ale továrník je vždycky bit: je to necita.-" nebezpečný chlap, jehož každý vzteklý pes muzei pokousat. Žije si v nádheře a v radostech, a ubohým tkalcům dává jen žebráckou mzdu. — Že takový pán má také starosti a bezesné noci. že žije ve;í velikém nebezpečí, o němž se dělnietvu ani nezdá. že mnohdy samým dělením, sčítáním a násobením, ŕ--počítáním a zase počítáním neví, čí je, že musí za sto lidí přemýšlet a- uvažovat a neustále takřka na život a na smrt bojovat a zápolit, a že nemine dne bez' hněvu a ztráty: na to se pěkně krásně * píská. A kdo všechno nezávisí na továrníkovi, kdo ... z neho nessaje a nechce z něho žít. Ne, ne! Jen . kdybyste chvilku pobyli v mé kůži, brzy by se- váru toho odnechtělo. (Po krátké úvaze.) Jak tu 1 ten chlap, ten klacek, ten Bäcker vyváděl. Teď půjde a roztroubí, že jsem bůh ví jaký knííák. : Vyhazuji tkalce pro nic za nic, za každou maličkost ze dveří. Je to pravda? Jsem opravdu takový . krufák? ■ Růssné hlasy. Ne. pane Trajsikr. Dreissiger. Také bych myslil. A pak přitáhnou i takoví darmožrouti a hulákají sprosté písničky o nás továrnících, chtějí mluvit o hladu a zatím mají tolik, že mohou chlastat o překot. Ať hezky strčí nos někam jinam a podívají se, jak jsou na ...... tom pláteních Ti mají doopravdy nouzi. Ale vy ; tadyj barchetáři, vám je hej. Můžete vstávajíce, le-í hájíce děkovat Pánubohu. Ptám se přítomných, i starých, pilných a poctivých tkalců: Může dělník. • který dbá na pořádek, obživit se u mě nebo ne? Velmi mnoho hlasů. Oušem, pane Trajsikr. .Dreissiger. No, vidíte! — Takový chlap, jako Bäcker, ovšem ne. Avšak radím vám, držte takové klacky zkrátka. Až toho budu mít dost, nechám ívšeho. Pustím obchod, a pak uvidíte, kde zůsta- — 26 — — 27 — nete. Pak uvidíte, kde najdete práci. U milostpána Bäckra jistě ne. První zena tkalce (přiblížila se k Dreissígrovi, smetá s podlézavou ponížeností prach s jeho kabátu). Tuhle ste trochu zamazanej, milospane Trajsikr. Dreissiger. Obchody jdou pod psa, to přece sami znáte. Doplácím na místě výdělku. Jestli se přece starám, aby mí tkalci měli stále co dělat, předpokládám, že se to ocení. Zboží mám plný sklad a ještě dnes nevím, jestli je kdy prodám. — Ale; ježto jsem zaslechl, že velmi mnoho tkalců v okolí; je docela bez práce, tedy . . . no, Pfeifer vám řekne; ostatní. — Věc se má tak: abyste poznali, že to s vámi myslím dobře . . , nemohu ovšem rozdávat!: almužny, nejsem tak bohat, ale mohu až do jisté míry umožnit těm, kteří jsou bez obživy, aby si;í vydělali aspoň nějakou maličkost. Ze se tím vy-.;, dávám v obzvláštní nebezpečí, je má věc. —\ Myslím si: Může-li si někdo vydělat na chleba se j škvarky, je to přece jen lepší, než nemá-li vůbec;; co jíst. Není-11 pravda? Mnoho hlasů. O usem, oušem, pane Trajsikr! Dreissiger. Chci tedy zaméstnati ještě dvě stě;;, tkalců. Podmínky sdělí s vámi Pfeifer. (Chce odejiti.),! První žena tkalce (zastoupí mu cestu, miuvíí: překotně, úpenlivé a naléhavě). Milospane Trajsikr,:;^ chtěla sem vás tuze snažně prosit, esli byste . . .;. Já sem už do dvakráti póztratila. Dreissiger (spěšně). Promluvte s Pfeifrem, milá í paní, už jsem se beztak opozdil. (Vzdaluje se od ní.)3 — 28 — Tkadlec lieimann (zastupuje mu rovněž cestu. Hlasem žalujícího, jemuž bylo ublíženo). Pane Trajsikr, musím si dovopraudy stěžoval Pan Fajfr 1 mně... Dycky sem dostával půltřmácta zlatýho ,. vod kusu... Dreissiger (přeruší ho). Tamhle je výpravčí. Tam se obraťte: to je správná adresa. Ikadlec Heiber (zadrží Dreissigra). Milospane :" Trajsikr, (koktaje a se zmateným spěchem). Chtěl sem vás mockrát prosit, esli by mne snad moh'... esli by mně pan Fajfr snad. .. esli by moh' . .. Dreissiger. Co vlastně chcete? ........ Ikadlec Heiber. Co sem měl napřed, co sem , posiedněkrát, tervám, jako že já .. . Dreissiger. Na mou. věru, já vám nerozumím. Ikadlec Heiber. Byl sem tej dis tuze v ouzkejch,. r ančto . . . ■; Dreissiger. To je Pfeifrova vec, Pfeifrova. Ne-'. mohu opravdu^. . . Vyřiďte si to s Pfeifrem. (Unikne do kanceláře. Žadatelé pohlédnou bezradně na sebe. ;' Jeden po druhém s povzdechem couvá.) }■ Pfeifer (počínaje znova probližeti). No, Ančtě, covak nám neseš? [' Starý BaumeH. Moc-li seulasně platí vod kusu, ľ pane Fajfr? Pfeifer. Vod kusu je deset zlatej ch. Starý BaumeH. Pak oušem I (Vzrušení mezi tkalci, ří šepot a bručení.) u (Opona.) •Si Konec dějství prvního. £ř — 29 — .. OSOBY DRUHÉHO DĚJSTVÍ: Starý Banmerl. Matka Baumertová. jeho žena. August, jejich syn. Emilie, X . .. , , Berta, i ™lch dCCry' Bedŕíšek, nemanželské dítě Emiliino. Starý Ansorge, domkář a tkadlec. Paní Heinrichova, žena tkalce. Morio Jáger, vojenský vysloužilec, drive tkalcovský tovaryš- Dějství druhé. ' Jizbička domkáře Ansorga v Krosnově na vrchu Kobyle. ■ V tesné, od velmi chatrné podlahy až k tmavě i' eačazenému stropu ne šest stop vysoké místnosti ŕ,- sedí: dve mladá děvčata, Emilie a Berta Bau-1 mertovy, při stavech — matka Baumertová, hodně , stará,na podnožce u postele, před ní viják (stávec) — * její syn August, 20tiletý, blbý, s malým trupem . a hlavou a dlouhými, pavoucími končetinami, na ■' stoličce, také soukaje. Dvěma malými, z části pa-: pírem zalepenými a slamou ucpanými okenními l- otvory levé stěny proniká slabé, narůžovělé ve-i černí světlo. Padá na světlý, rozpuštěný vlas děvčat, í jejich obnažená, vyhublá ramena, jakož i tenké, [ voskové šíje, na záhyby hrubé košile na zádech, [ jež, kromě krátké sukénky z nejtvrdšího plátna, je j jediným jejich oblekem. Staré ženě svítí teplý „. nádech plně přes tvář, krk a prsa: obličej, hubený i na kost, s vráskami a záhyby v bezkrevné kůži, s očima zapadlýma, jež prachem z vlny, čmoudem , a prací při světle jsou zaníceně zrudlé a zvod-! natělé — dlouhý, volatý krk se záhyby a šlachami, 31 zapadlá, vybledlými šátky a cáry zahalená prsa. — Část pravé stěny s pecí a lavicí kolem, postelí1 a mnoha pestře malovanými obrazy svatých, je; také ještě ozářena. — Na okraji plotny suší se hadry, za kamny je hromada starého nepotřebného haraburdí. Na lavici u kamen stojí několik starých hrnců a kuchyňské náčiní. Bramborové slupky schnou rozestřeny na papíře atd. atd. Z trámů visí pradena a motáky, košíčky s cívkami stojí u stavů.; V pozadí jsou nízké dvéře bez zámku. Otep vrbového proutí je. opřena o stěnu. U ní leží několik porouchaných ručních košíků. — Hluk stavu, pravidelné nárazy „paprsku", jimiž otřásá se podlaha: i stěny. Svištění a klapání člunku, sem a tam pobíhajícího, plní prostor. S ním mísí se hluboké, trvale jednotvárné zvuky pradků. jež podobají; se bzučení velkých čmeláků. Matka Baumertová (naříkavým, unaveným hlasem, když dívky přestanou íkáti a naklánějí ■ .-.e nad tkaním). Už se vám to zaseje terhá! ? Emilie (starší z dívek, 22-tiletá, navazujíc pretrhané nitě). Sak vona je to taky mercha — příze! Berta (15-tiietá). Na mou kuši, ani za tu cestu nestojí, Emilie. Hdepak se tati tak vomeškal? Dyf je tam vod devíti ráno. Matka Baumertová. Oušem, oušem, hde jen inoh' vostafi, ďůčata? Berta. Jen žánný strachy, máti! Matka Baumertová, I, je to dycky pro strach! Emilie {začíná dále tkáti). .Berta. Počkej krapet, Emo! Emilie. Covak je? Berta. Zdálo se mně, že něhdo šel. ■: Emilie. To de asi Ansorke domů. Bedřišek (malý, bosjr, roztrhaný. 4-letý chlapec, přichází plačky). Mami, já mám hlad. Emilie. Mele, Bedříšku, počkej kapku! Dědeček přídě hned. Šel pro chleba a pro kafe. Bedríšék. Ale já mám hroznej hlad, maminko! Emilie. Poudám ti. Nebuď hloupej. Přídě už berzo. Přinese peknej bochníček a kafíčko. — Až bude íajrum, veme mami slupky z bandorů, vod-; nese je seľlákoj a vonní za to dá pěknej herníček podmáslí pro kloučka. , Beärísek. Kam vodešel dědeček ? Emilie. Šel ke Trajsikrom, vodváděf práci, Bedříšku. Bedříšek. Ke Trajsikrom? Emilie. Nu, oušem, ke Trajsikrom, do Merklova. Beclřiše-k. A daj mu tam chleba? Emilie. Ale oušem, daj mu tam peníze a bude moc* koupif chleba. BedříSék. A daj dědečkoj honně peněz? > ..Emilie (prudce). E di už, kluku, s těma řeČma. (Začíná dále tkáti, Berta rovněž. Hned na to obě .' zase. přestanou.) Berta. Aukuste, di se zeptat Ansorka, esli nechce í- ÍOSVÍtíí. . Atigust (odejde, Bedříšek s ním). — 32 — 33 _ 33 — 3 Matka Baumertová (se vzrůstající dětinskou -úzkostí, téměř kňučivě). Děti, děti, h de jenom ten muskej vostal! Berta. Zašel asi k Hauffenom na pobejt. Matka Baumertová (naříká). Jen aby neíáh' do ' kerčmy. j. Emilie. Nebrečte, maminko, dyť tatínek není |;J takovej. \ Matka Baumertová (přemožena spoustou obav. < na ni doléhajících). Nu, pouez . .. pouěz jen, co bys dála ? Esli teďka ... esli přídedomů . . . Esli f to propije a nic domů nepřinese? Špetka soli není ; v chalpě, kousek chleba... Ani na zátop není... í Berta. E, nechte to, maminko, je ouplněk. Pudem ;f do háje. Aukust pude s náma a přinesem trochu roští. Matka Baumertová. Jo, aby vás cap hajnej a dalfí vás sebrať! Ansorge (starý tkadlec, mohutného vzrůstu, jenž. 4, se musí hluboce sehnouti, aby mohl vejiti, vstrčí '■ hlavu a hoření část těla do dveří. Vlas i vous má '<: notně zdivočelý). Oovak je? ; Berta. Esli chcete rosvítit"! \ Ansorge. (ztlumeně, jako v přítomnosti nemoc- , nebo). Eště je světlo. : Matka Baumertová. Eště taky ty nás tu nech i sedět po tme. Ansorge. Já to musím taky vyderžef. (Zmizí.) Berta. Tak se koukněte, jak je lakomej. Emilie. Abysme sedali, až se rau uzda. Paní Heinrichova (přichází. 30-tiletá, tehotná žena. Z jejího znaveného obličeje mluví bdělá starost a úzkostné napětí). Dobrej večír. ;; \ Matka Baumertová. Nu, Heinriškó, covak sis • udála ? Paní Heinrichova (která kulhá). Šlápla sem na třep. . Berta. Tak pod sem. Posenni. Já se kouknu, lésii ho vytáhnu. (Paní Heinrichova usedne, Berta .klekne před ní a ohledává jí chodidlo.) y.'Matka Baumertová. Jak je u vás, Heinriškó ? Paní Heinrichova (beznadějnjr výbuch). Už to svatě berzo dále j e nepúde. (Marně se brání proudu ;slz. Pak tiše zapláče.) Matka Baumertová. Pro nás, Heinriškó, bylo by r.ejlopči, hdyby se Pámbu nad náma slitoval a povolal nás k sobě. Pani Heinrichova (nemohouc se už přemoci, zvolá plačky). Mý nebohý děti mřou hlady. (Sténá a stká.! Nevím si už rady, Hdyby jeden dál, co chtěl, hdyby si nohy uběhal- Sem už na půl mertvá a přeci není inác. Má-li člouěk nasytit devěf- hla-dovejch kerků, hde to bráť ? Večír sem měla skrojek chleba, nestačilo to ani pro^ ty dva nej-rnenčí. Jak sem to mohla rozdělit? Šechny na mě ;::fkřičejr Mně, maminko, mně ... A to tejdě eště můžu behaí. Co potom, až budu na lůiL Těch pár han dor nám sterhia velká' voda. Nemáme už ani do huby. Berta (odstranila střepinu a vymyla ránu). Dáme 11a to ouvaz; (k Emilii) najdi něco! Matka Baumertová. S náma není lepčí, Heinriško. Paní Heinrichova. Ty máš aspoň eště dučat;i. Máš muže, kerej můž dělat. Ale můj, zaseje mně vostal minutej tejdeň ležet Zaseje ním to terhale a mlátilo, že sem ouzkostěj nevedela, co pocit. A hdyž ho ten záchvat chytne, vostane mně tej deň na lůži. Matka Baumertová. S mým to už de taky s kopco.i Začne, začne a hned je na hromádce. Derží ho to na persou au kríži. A vytahali sme taky už dáuno poseimí krejcar. Esli můj dneska nepřinese ňákejj kroš, sama nevím, co loudě. Emilie. Toueř, Heinriško. Sme na tom zrou na tak . . . Tatiuzal Arnika s sebou, museli sme ho nechat zabít, abysme zas jennou aspoň něco dostali do žaludku. j Paní Heinrichova. Neměli byste aspoň herstičku. mouky na vybyt. Matka Baumeriová. Ale hde, Heinriško, zemka soli už není v chalpě. Pani Heinrichova. Pak už nevím. (Zvedne se.; zůstává stati, přemýšlí.) Pak už vopraudu nevíro ! — Pak už si vopraudu nemůžu pomoct. (V rozčilení a úzkosti křičí.) Hdyby se bylo aspoň s pra-satama nažrač! — Ale s práznejma rukama .se;i: nesmím vrátit. Není možná. Pámbu mně netrestej. Bady si už vopraudu nevím. (Kulhá, našlapujíc^ pouze na levou patu, rychle ven.) Matka Bawmertová (volá za ní zároveň). Hein- . liško, Heinriško, nevyváděj! 1 Berta. Šak vona nic nevyvede. Jen ní neuer.. j — 36 — i, .... Emilie. Dělá to tak dycky. (Usedá opět ke stavu a chvíli tká.) August (svítí lojovým kahanem otci, starému Baumertovi, který se pachtí s balíkem osnovy). .„Matka Bawmertová Áhyš, muži, hdes vostal tak dlouho ! ? Starý Baumert. No, jenom hnedka nevere. Nech mé■■:derťinek dechu nabrat. Bačí se poďvej, koho to. vedu. Moric Jáger (vchází sehnut dveřmi. Bázný, prostředně veliký, červenolící záložník, husárskou čepici na uchu, v úplném stejnokroji, s čistou košilí bez límce. Při vstupu vojensky stane a salutuje. • -Chytráčky). Dobrý kvečerou, teto Baumertová. \ Matka Baumertová. Koukejme, koukejme, tak tyaiž seš donia? Ešte's na nás nezapoměl. Tak si u nás senni. Pod, posenni. Emilie (utírá sukní stolici a přistrkuje Jágrovi). Dobrý .kvečerou. Moric! Přišel ses poďvať zaseje, ; jak je s chudejma ? Jáger. Pouěz mi, Emo, nechtěl sem svejm uším věřit. Prej máš synátora, že by už rtioh' rukoväť. Kera pak si k němu přišla? Berta (jež odebírá otci přinesené skrovné živobytí, maso klade na panvici a strká do trouby, íťíui co August rozdělává oheň). Přeci znáš kalce Finkra ? f "■ Matka-Baumertová. Vostával tu s náma ve sed-nici. Chtěl si ji bráť. Ale dáuno uŽ měl sušku na [lersou. Holce sem se dost nakázala. Ale hdež pak vona a posechnouť. Už je dáuno umerlej a zapo- menutej, a vo na tejdě tepruvá kouká, co takovýma, klukoj po třá. Nu, poudej, Moric, jak ty ses mel?; Starý Baumert. I mele. matko, ten si už umí poradií; všem se nám vyškl/bne; chodí si jako1 kníže pán, má cilind)-ouky ze tříbra a c h kapce; eště deset toralůch. Jäger (naladěn velkohubé, v obličeji chlubivěí čtverácký úsměv). Nemůžu si naříkat. Zle mně na-' vojně nebylo. Starý Baumert. Ďál sluhu ri tma j stroj. Jen posou-chejte, dyf mluví jako velký páni. f Jáger. Tak sem se to naučil, že už si to nemůžu vodvyknouť. I Matka Baumertová. No ne, hdo by to do něj řek, takovej nekalota to bejval, a terhne tolik peněz. Dyť si nihdá nic kalý ho nesved; ani pŕadýňko's neuměl sesoukať. Jen ven a ven. Pastě líčit a ptáky' chytat, to ty račí. No, nemám praudu ? Jäger. J, oušem, teto Baumertová. Nechytal sem jenom brabce, chytal sem taky lašf-ouky. ■ J Emilie. Moh ti, hdo chtěl, hučef.: laštouky sou jedovatý. Jäger. Toho já nedbal. A jak se vám veľlo, teto Baumertová ? Matka Baumertová. Ó, jemine, minutý štyry roky tuze, tuze zle. Koukej, jak sem sterhaná. Podvej se na mý persty. Sama nevím, esli sem.|í trefená, nebo co. Sem už hotovei Lazar. Ani se kale hejbaf nemůžu. Nihdo by neuěřil, co musím vyterpěf. : <■: Starý Baumert. S ní už je amen. Dlouho tu už 'nevyderží. w. Berta. Ráno ji voblíkaf, večír slíkaf. Musíme ji kermií jako malý dítě. ' Matka Baumertová (ustavičně naříkávým, plačtivým hlasem). Musím se nechat vobsluhovat vod předu i vod zada. Sem víc jak stonavá. Sem jen pro vobtíž. Co sem se už pánaboha nauzývala, aby si mněuzal k sobě. Óhyši, óhyši. Je to se mnou moc vošklivý. Sama nevím . . . Lidi třá řeknou. .. ale já sem vod malička navyklá dělat. Dycky sem si svý vobstarala, až tejdě najennou (marně se pokouší vstáti) — nejde to a nejde. — sMám.honnýho muže a honný děti, ale hdyž se mám na to koukat... 1 Oh čemu sou ty holky ...! Kerve by se na nich nedořezal. Sou bledý jako křída. A porád aby to sedalo za stauem, aťsi nim tó sječí nebo ne. Jakej pak je to život"? Celej čas se s lajee nehnou. Ani na pár hadrů si nevy dřely, aby se mohly kale vobliknout a vokázať se taky ■ mezi Jidrna, nebo si krůčnouť do kostela a dopřát si trochu povyražení. Sou jako boží umučení, roladý dučata v patnácti a dvacíti letech. Berto (u pece). Zaseje to trochu čmoudí. „„.„Starý Bamnert. Tak vidíš ten čmoud. A tejdě si predstau, jak.tu mažme vostávať. Pec nám svatě berzo spanne. Musíme i nechať spannout a saze, ty musíme polknout. Cherchlámeušichní, jeden víc než druhej. Hdyž cherchlá, cherlá, a třá by nás to řozterhalo a třá bysme si plíce ucherchlali, přeci nihdo ani necekne. — 38 — — 39 — Jéiger. To je přeci Ansorkova starosf, íohlene přeci musí dáť spravil -Berta. Ten by nás skvaknul. Verčí beztoho víc; než dosť. Matha Baumertová. Sme mu stejně už na vobtíž.* Starý Baumert. A jenom muknout, tak vylítneme-' u šicími. Už skoro půl roku nevídal lír ej caru činže.; Matica Baumertová. Hdyž je jenom sám, moh by bejť trochu milosernější. Starý Baumert. Nemá taky ničehož, matko, je mu taky dost zle, třá s tím nechodil na terh. Matka Baumertová. Má přeci svou chalpu. Starý Baumert. Ne, matko, že mluvíš. Na ty není jeho ani paděrek. Jáger (usedl a vylovil z jedné kapsy krátkou!: dýmku s hezkými střapci, z druhé láhev kořalky).! Takie to tady už dál nepude. Vostal jsem koukat,?; hdyž sem viděl, jak to tuušade vypadá mezi lidma.'; To se máukraji každý psiště lepci, než vy tady. : Starý Baumert (horlivě). Prauda, prauda? Taky:, to znáš!? A ceknouť, řekne se, že sou zlý doby. • Ansorge (přichází, hliněný hrníček s polévkou.; v jedné, v druhé ruce rozpracovaný košík). Vítám tě, Moric! Tak zaseje u nás? Jáger. Pěkné děkuju, kmotře Ansorke. Ansorge (strkaje hrnek do trouby). Nu, poudej, poudej: vypadáš skoro jako ňákej hrabě. Starý Baumert. Vokaž, jaký máš pěkný hodinky. : Taky si přines novej voblek a ch kapse desef to- i ralůch. Ansorge (potřásaje hlavou). Ale, ale! — Né, ne! . Emilie (dávajíc bramborové slupky do sáčku). Abych tejdě šla s těma šlupkama. Bude za ně dá pámbu hernícek sbíranýho. (Vzdálí se.) Jáger (jehož všichni pozorují napiatě a s obdivem). Tak si pomyste; kolikrát ste mě posílali do horoucích pekel. Voni tě naučej, Moric, říkalo se, gen počkej, až prídeš k vojenskejm. Nu, a koukněte, měl sem se docela dobře. Půl roku, to mně bylo •ouzko. Poslouchat se musí, to je hlauní. Pucoval sem vachmajstroj boty, řebelcoval koně, běhal pro pivo. Byl sem vám jako na vobertlíku. I vartu sem stával. Sákriš, na mně se museloušecko jen Myštěf. Perní byl sem u koňůch, perníuřadě, perníuseľle; a hdyž se hnalo outokem — íatá, tatá! Séc mazec, kmeinál, hromada kamení!! A : naušecko sem Číhal jako hajnýho pes. Dycky sem :,si myslil: žánná pomoc, musíš toužit vopraudicky. Tak sem vzal všech pět do hersti, a šlo to. A šlo to tak daleko, že sám rytmajster poudal vo rnuc před celou svádou: Takovejdle má bejt husar. {Ticho. Zapaluje si dýmku.) Ansorge (potřásaje hlavou). To že bys měl takový štěstí?! Ale, ale! — né, né! — (Posadí se na podlahu, vrbové proutí vedle sebe a doplétá koš, drže jej mezi koleny.) Starý Baumert. Tak možná, že třá i nám neseš štěstí. — Toť abysme se s tebou napili. Jäger. Toť se ví, otče Baumerte, až dojde, přineseni eště. (Hodí peníz na stůl.) Ansorge (s blbým, šklebivým údivem). Cákra, s«,cákra, to se máme . . . támlenc škercí pečene, — 40 — — 41 — iudlenc flaška kořauky — (pije z lahve) — ať sloužil Moric! Ale, ale! — né, né! (Od té chvíle láhemi koluje.)- j Starý Baumert. Aspoň v o svátcích dyhy byíj dycky kousek pečene, ale nemít celej čas masa drnÁg. A tobě zas kvete pšence na^ kerchoue. ;€íin víc i cli přídě na perkno, tím lepcí pro tebe. """dyž vidíš tolik těch děckejch robečků, poplácáš. ":ná:břich a řekneš: To byla zaseje letos ouroda; ^jmerňavý padaly jako chrousti ze stromůch. To d zaseje můžu dopřát za tejdeň vo štverfák víc. Wdegand. Kuli tomu bych eŠtě nebyl žánnej není nic zlýho, hdyž to chce člouěk privísť de||||chovávac. tinek dálejc. Poľle tvý hlavy nemusejušichni m^fiHÓrnig. Ty dáš nejvejš bohatýmu fabrikantoj slet. To by nebylo třá zrouna dobrý, to by Stojatej ouČet,aneDO vodneseš zTrajsikrovy stauby žánnej nikam nedostal, to by vostaliušichni seděfc^vybylejch perkýnek, hdyž zrouna nesvítí měsíc. Hdyby bejvával Trajsikrů dědeček takovej, vosimí Wiegand (obraceje se k němu zády). I mluu siř by taky jen chudým kalcem. Dneska sou náramnj^kým chceš, aušak se mnou ne. (Náhle opět.) bohatý. Starej Tromtra byl taky jen chudej kaľlec tejdě má dvanáct panstvích a je šlechtic Wiegand. Jen co je prauda, Welzle. V tý věcí je tvá paní na spráuný cestě. To můžu já potverdit Hdybyeh měl takovej rozmysel, jako ty, hdepa bjf bylo tejde mejch sedům tovaryšůch? ffřpúhánče. Homig. Robaři! '/Wiegand (k přítomným). Von by třá z jalouky Jyyniámil tele. ' Homig. Já ti jen poudám, dej si pozor, sic udělám pbzhámení. (Wiegand zbledne.) Paní Welzlovd (odešla a předkládá teď cestují- znat Třá byl kaFlec eště cela čemesnej, děláš m^^u^1™)- Měla bycJl vám raSi dáť kafe do sed" už rakeu. nicky? Wiegand. Hdo to chce někam přivísf, musí £¥G^f „\ co vás napadá! (S unylým pohledem nu(jf . r lna; :Annu.) Zde chci zůstat az do smrti. Homig. Šak ty se taky nutíš. Ty víš lepcí n hajný a sedlák (tento s bičem vcházejí., dochtor.hdy si přídě snírt pro kScou^ký^otó^í; ^fp^<>1^^

PnťuknOU 81' UpiJ1 & P°StaVl outku, hdyž se to trefí. |?ľ:iía vycepni stul.) — 60 — 61 — Cestující. Nu, pane myslivce, prošel jste s$, II, starý (kadlec (usedl k vedlejšímu sto La). Já Hajný. Ušlo to. D u vod Rezku. „ sem to pouěďal verchnosti do vočí. Vodpustíte (I. a II. starý tkadlec vcházejí a usedají k Ans^j, mně dobrotiuě, pane hrabě, poudal sem, tendle govi Baumertovi a Hornigovi) rok:nebudu mocťusechny robotní dne vodpracovaf. Cestující. Promiňte, jste re službách hraběP^ s! PHť,! Takf Nemerzte 86 fa mnl> ■ci -u j? í u o voda mneuseckouzala. I ten kousek pole mne Scbafarotsche? , t-. . . , í • n- , * ° stcrhla. Dnem 3 nocej se musím arit, chci-li bejt Bájný. Sem u hrabete Haracha. žiu. A takovej nečas. Lidicky! Stál sem nad tím Cestující. Ovšem, ovšem, tak jsem chtěl vlasňi a lomil rukama. Ta krásná persf, co byla vodpla-říci. Je to zde hrozné s těmi všelijakými hrabat^Vená-s-kopce až do chalpy; a ty krásný, drahý barony a jinými milostmi. Člověk musí mít vo semena... Áhyši, áhyŠi. Tak sem křičal do voblak likou pamět. K csmu máte, pane myslivce, tu s^a tej deň sem brečal, až sem už ani na cestu ne-keru? |viďal. .. A potom sem se moh poterhať s vosum- Hajný. luzal sem i zlodějům, který kraľli dřívfdesáíi těžkejma kolečkama hlíny do takovýho Starý Baumert. Naše vercímosf nadělá pro každofverchu. nůši roští. Sedlák (hrabě). To je ňákýho lamentování. Co Cestující. Dovolte, to přece nejde, aby si mo^jia nás pámbu sešle, to si musíme nechat líbit, každý vzít... JA že seuám lepcí nevede, hdo je vinnej, než vy Starý Baumert. S dovolením, že poudám, tadíšami? Co vak ste ďáli, hdyž byly dobrý vejdělky? je to jakoušude s malej ma a velkejma zl o d ěj i míProhráliuše ch n o a prochlastali. Hdybyste byli ten-Tady sou někerý, kerý čachrujou se dřívím tfkrát dertinek šetřili, měli byste tejdě ňákej krejcar velkým a zbohatli z kradenýho. Ale hdyž chude^ro zlý časy a nebylo by třá krást přízi ani dříví. kaLestařý tkadlec (přerušuje Baumerta). My si n|&■ mladý tkadlec (s. několika druhy v předsíni můžmeuzíí ani větýuku, ale páni, ti nás věrno*1 ™^lt* d? ä)'e^- Sel lak vo stane sellakem, i ■ j.- j°n j *• « ' i* » i í*i T»a:spal az do devíti, zato tím dukladnejc, ti nam drou kuzi s tela. . r třá platiť za vochranu, z práľla, pelniť telesnof I. starý tkadlec. To je tak: seľláci a páni táhnou povinnost, darmo běhaf na poselky a ■ dělat i$a:jeden provaz. Chce-li kaľlec něhde vostávat, panským, esli hdo chce nebo ne. řekne mu seľlák: Dám ti kumbálek k vobejvání. Ansorge. Je to asi taklenc: co z nás nevyždímfeaplatíš mně pěknou činži a pomůžeš mně svážet fabrikant, vytáhne nám verchnosť z kapcy. Seno a vobilí a esli nechceš, koukej, ať táhneš. — 62 — ■ lí.';.: ''■,:■■ — 63 — Hdyž ělouěk ph'de ke druhýmu, udělá to jako te| Honúg_ j bodejf, -bodejť: to přídě takovej pán Perm- v - v f vod vlády, kerej znáušecko lepči, než hdybv to Starý Bamneri (rozhorčene). Clouek je jako vof ^Ja] votocí se dertinek veusi, ale jen tam dole, hryzej kerejusichni. vokusujou. _ v )hde potok vytěká a hde sou nejhezčí stavení. Vejš Sedlák (popuzen). O, vy hladouci hladoví, ch cemfse mu nechcG; aby si „ezamazal pěkný, blejskavý ste? Moh bych vas zaprahnouf do pluhu? Doveľt^ Pak si myslí, že l0 asiušude vypadá tak byste vyvorať rounem brázdu; anebo vyhodifi ^f^j-ágně. Senné do kočáru a jede z? seje domů. A píše vuz mandel vousa? Nejste k meemu, leda lenošído vidně. Že prej tu ani 'žánná nouze není. Ale a valeí se se zenskejma. Trubci! Z yas je Bake|'ildyb ^ dertinek síerpení a šel trochu vejš pousi užitek. (Zatím zaplatil a^odchazi. Hajný se smíchejaž tam< vodkatT potok přitěká a přes potok na sa mm. Welzel, truhlař a pani Welzlova směji ^,druhou stranu. anebo eště d alej c, hde sou malý hlasité, cestující pro sebe. Když pak smích presta|vogaměly chajdy, stary Darabizny na kopcích, kerý je chvíli ticho.) _ [sou něhdy tak chčernalý a na spaimutí, že nestojej Hormg. lakovej seľlak je jako kus dobytka..^ za to_ aby pod n5 sirku zaslcrgii. to by poslal Hdybych nevedal, jak je tu zle. Co je tu nahui^,,^ >vu do yídaě. Ke mně by měli přiít ta-veusich všecko videí. Po ^styrech a po peti "ha Welzleu šlehni sme se najeľii vepřovýho a masný vomáčky, kneľlíkuch a zelí, ,a rejdě tep:j-yá se napijem „šlampaňskýho". (Posměch.) Wélzel. Slunce svítí stejneuřele— Kutsche. A hdyby vy ste měli třá šlampaňský a pečeni, byli byste porád eště honně nespokojený. Já taky nemám šlampaňský, a musí to íť. Bäeker (narážkou na Kutschův nos). Von za-iejvá tu svou řípu kořaukou a černým pivem. Proto mu tak zdraje. (Posměch.) Wittig. Takovej závočí má tuze těžký živobytí: jennou musí sterčiť hladovýho žebrácká do díry, pak musí zaseje svist hezký kalcouský duče, potom se zaseje musí voehlastať jak se patří poľle vě-zdicek a ženě napráskať, až mu ouzkostěj uteče k sousedem; a co na koništi se prohánět, ch peřinách se válet až do devíti, to není jen tak3 tohle! — 70 — — 71 — KuíBche. N.ežvaň porád. Časem si kerk vy ml u \ í;,r Známe už dáuno, co seš zač. Tvá prouhaná hubuje dáuno známá až nahoru na místoderžitelsl \-í Znám jennoho, kerej svým chlastáním a vysedáním ch putikách přivede rok co rok ženu a dítě du chudobince a sebe do kriminálu, ten bude šfcváf a postávať, až jennou strašně skončí. Wittig (hořce se zasměje). Hdo ví, co eště přídě?! Vostatně můžeš mít praudu. (Prchlivě vybuchne.} Ale esli na to dojde, pak taky vím, komu mám poděkovat, hdo mě vočernil u fabrikanta a u vercli-nostě, zvosfcudil mé a nauhal, že nezmůžu žánnou : práci — hdo mně poštval na kerk seľláky ä mynářo. že celej tejdeň nedostanu koniště vokovaf nebu ráf na kolo narazit. Já vím, hdo to je. Shodil simu jennou toho kruťáka s kobyly, hdyž chtěl zmlátit: bejkoucem malý hloupý "klučiště pro pár1 nezdi.i-lejch hrušek. To ti poudám, ty mě znáš, esli mě připravíš za mříže, pak si sestau zrouna svou po-senní vůli. Esli uslyším cokoliu, třá zhonný dálky zvonit, vemu, co mi do ruky panne, třá to byla podkova nebo kladivo, náprava nebo vokou, a najdu tě, třá bych tě mě! vytáhnout z postele vod tvý děuky, sterhnu tě a rozmlátím ti palici, jako že se menujú Wittig. (Vyskočí a chce se vrhnouti na Kutscheho.) Staří i mladí tkalci (ho zadržují). WHtiku, Wifc--tiku. bud rozumnej. Kuische (nevědomky se zvedl; jeho obličej je bledý. Mezi řečí ustupuje. Čím blíže dveří, tím je troufalejší. Poslední slova mluví už na prahu, aby \ nejbližším okamžiku zmizol). Co chceš na mně? g tebou nemám co jednat. Chci mluvit se zdejšíma kalcema. Tobě sem nic neudal. Po tobě mi pracháč není. Ale vám, kalcům, mám vyřídit: pan gtľážmister vám zapoudá zpívat tu píseň — vo tŕklov, — Soukromé obydlí továrníka Dreissigra-ýe strnulém vkusu první poloviny minulého věku skvěle zařízená místnost. Strop, kamna, dveře jsou bílé; tapety v rovných liniích, drobné kvítkované o, v chladném, olovené šedém tonu. K tomu druží ge červeně potažený, vycpávaný nábytek z mahagonového dřeva, bohaté řezaný a zdobený, skříně a; ži^le z téhož materiálu a takto uspořádané: v pravo mezi dvěma okny s třešňově rudými da~ maskovými záclonami stojí psací sekretář, skříň se sklápěcí přední stenou — přímo naproti pohovka, nedaleko pak železná pokladna, před pohovkou stůl, židle a křesla — u zadní stěny skříň na zbrane. Tato stěna, jakož i ostatní z části zakryty jsou Špatnými obrazy v pozlacených rámech. Nad. pohovkou visí zrcadlo v silně zlaceném rokokovém rámci. Jednoduché dveře v levo vedou do síně, rozevřené křídlové dveře zadní stěny do salonu, přeplněného toutéž nevkusnou nádherou. V salone pozorovati lze dvě dámy, pani Dressi-grovou a pí. pastorovou Kitielhausovou, zaměstnané prohlížením obrazu - dále pastora Kittelhausey rozmlouvajícího s kandidátem a domácím ■učitelem Weinholdem. t — 77 — KUtelhaus (malý, při/jemný mužíček, vchází tf0 předního pokoje, pokuřuje si a bodré hovoří s k a ti J didátem, který také kouří; rozhlíží se a nikoho' nevida, udiveně potřásá hlavou). Není vůbec divu. pane kandidáte: jste mlád. Ve vašem, stáří mě| -jsme i my — nechci říci tytéž náhledy, ale přec^ podobné. Jistě podobné. A je veru také cosi nádhera ného v mládí — ve všech těch krásných ideálechjjp pane kandidáte. Žel Bohu, že jsou jen prchavé prchavé jako dubnové slunko. Až budete v mých: letech — Když našinec již třicet roků — roční dvaapadesátkrát — kromě svátků káže Uderu, z kazatelny, stane se z nutnosti spokojenějším,? Vzpomeňte na mne, až budete také tak daleko-! pane kandidáte. Weinhold (19tiletý, bledý, hubený, vysoký s| splývajícím, dlouhým, světlým, vlasem. Je vHmi nepokojný a nervosní v pohybech). Při veškeré úctě, pane pastore . . . Přece však nevím. . , . Jf veliký rozdíl v povahách ... . ] KUtelhaus. Milý pane kandidáte, kdybyste byf duch sebe nepokojnější {tonem vyčítavým) — a tím jste — a kdybyste se vzpíral sebe prudčeji a tvrdošijnej! dnešním poměrům, všecko se poddají .Ano, ano, přiznávám, že jsou kollegové, kteří ješfcf v pokročilém věku provádějí mladické kousky. | Jeden horlí proti kořaleční nákaze a zakládá spolkjl absttnentni, druhý skládá provolání, která se neúsporně velmi úchvatně čtou, Ale čeho se tím do:|'. sáhne? Bída mezi tkalci, tam kde je, se nezmenší:!-' Ale sociální mír se tím podkopává. Ne, ne, tu ] se voľ u mohlo říci: Ševce, drž se svého kopyta, :gjgí-li farářem, nebuď kramářem. Kaž cistě slovo %ou a ostatní pře nech Onomu, jenž ptactvu lože l pokrm obstaral a lilii v poli zajiti nedá. — Ale led bych přece jen chtěl, vedet, kam se tak náhle podol náš milý hostitel. paní Dreissigrová (postoupí ku předu, následovná pastorovou. Je to 30tiletá, hezká paní, jadrného a robustního vzhledu. Nápadným je jistý ne-ponier mezi způsobem její řeci nebo jednání a její nevšedne bohatým úborem). Máte cela praudu, ävojctihonný pane. Villy to dycky tak dělá. Hdyž jl0 to napaune, uteče a nechá mě sedel Go sem g0 už do něj nahučela, ale jako hdyž hrách na : stěnu hází. KUfcJhans. Drahá milostpaní, proto je obchodníkem. - : WeM/iold. Nemýlím-ii se, dole se něco stalo. Dreissiger (vchází. Roznícen rozčilením). No, Růžo, je už káva připravena? paní Dreissigrová (durdivě). Ach, že taky musíš pokaždý ufernknoul Dreissu/er (zlehka). Eh, co ty víš! KUfclhaiiii. S laskavým dovolením! Měl jste nějakou nepříjemnost, pane Dreissigre? Jlreir>fdíjcr. Tu mám každý den, který pán bůh popřeje, milý pane pastore. Už jsem tak uvykl. No, Růžo? Ty to už obstaráš. Paní Dreissigrová (jde rozmrzele a zatáhne několikráte prudce za široké vyšívané zvonítko). Dreissiger. Teď právě, (několikráte se projdf* pane kandidáte, byl bych vám přál, abyste hy\% přítomen. Mohl jste něčeho zažít. Ostatne... Pojďte,; :•• začneme whist. ^ KUtelhaus. Ano, ano, ano, a ještě jednou anof^ Setřeste denní prach a starosti s beder a buďteJ T nas. , r Dreissiger (přistoupil k oknu, odhrnuje záclonvjT: T\ a pohlédne ven. Bezděčně). Banda I!! — pojď sem, Eůžo! (Ta přichází.) Pověz mi: . ..onen dlouhý?" ryšavý člověk tam! . . , ~: o, KUtelhaus, To je tak zvaný zrzavý Bäcker. ,f Dreissiger. Řekni mi, je to snad ten, který téil přede dvěma dny insultoval? Víš přece, co jsi mi vyprávěla, když ti Jan pomáhal do vozu. *; Paní Dreissigrovd (kriví rty, zvolna). Já tiž ne- \ vím. Dreissiger,, Zanech už té posy uražených. >> 1 usím to totiž vědět. Jsem již syt těch drzostí. Je-li to ; on, přinutím ho, aby se zodpovídal. (Slyseti zpěv. ' tkalcovské písně.) Jen poslouchejte, poslouchejte! ,| KUtelhaus (silně rozhořčen). Což tato nepřístoj-. ' 1 nost neskončí? Již musím opravdu říci: je Čas,! J aby zakročilo četnictvo. Dovolte mijeste! (Při-.; stoupí k oknu ) Jen se podívejte, pane Weinholder % To nejsou snad jenom mladí lidé, tu běží v davu-také staří, usedlí tkalci. Lidé, jež jsem pokladať jj dlouhá léta za poctivé a bohabojné, jdou s nhmv: ;| Účastní se této neslýchané nepřístojnosti. Šlapou [ zákon boží. Chcete snad ještě teď hájit tyto lidi?| Y/einhold. Zajisté ne, pane pastore. Totiž, pane ■pastore, . . . cum grano salis. Jsou to právě vyhladovělí, neuvědomělí lidé. Projevují svou nespokojenost, jak ji chápou. Nemyslím, že by tací lidé... pani Kiílelhausová (malá, hubená, odkvetlá, podobná spíše staré panne, nežli vdané ženě). Pane ■yVeinholde, pane Weinholde! Prosím vás! Dreissiger. Pane kandidáte, je mi velmi líto , . . jSfepřijal jsem vás do svého domu, abyste mi přednášel o humanitě. Musím vás požádat, abyste přestal na výchově mých dětí, ale jinak přenechal mé záležitosti mně samotnému! Rozumíte mi? Weinhold (stojí okamžik přimražen a smrtelné bledý a ukloní se pak s chladným úsměvem. Tiše). Ovšem, ovšem, porozuměl jsem. Tušil jsem to; stalo se po mém přání. (Pryč,) Dreissiger (drsne). Ale pak co nejdříve, potřebujeme onen pokoj. Pani Dreissigrovd. Ale Villy, Vili y! Dreissiger. Jsi-li pak při smyslech? Chceš se zastávat človeka, který hájí takového sprosťáctví a klukoviny, jako je ta odrhovačka?! Paní Dreissigrovd. Ale mužíčku, mužíčku, dyť von to ani ... Dreissiger, Pane pastore, hájil ji, nebo ji nehájil? • KiUelhaus, Pane Dreissigre, nutno to omluvit jeho mládím. Pani Kitielhausovd. Nevím, ten mladík je z tak dobré a vážené rodiny. Jeho otec byl Čtyřicet let úředníkem a ani nejmenší se mu nedalo vy- tkiiouťi. Matka byla přešťastná, že zde dostal tak: krásné místo. A teď , , . teď si toho neumí ani vážit,-yPfeifer (vrazí do dveří ze síně, volaje). Pane.' . Trajsikr, pane Trajsikr! Už ho maj! Hdybyste ta u přišel. J en noh o chytli. Dreissiger (chvatně). Běžel někdo pro četnictvo? Pfeifer. -Pan strážmister de "nahoru, Dreissiger (ve dveřích). Uctivý služebník, pano strážmistře! Jsem rád, že jste přišel. Kittelhaus (ukazuje dámám posunky, že bui.it;: lépe. odejdou-li. Se svou ženou a paní Dreisstg-: rovou mizí v salonu). Dreissiger (nejvýš rozloben k strážmistrovi, zutím vstoupivšímu). Pane strážmistře, konečně sei mi podařilo lapit svj-mi barvíří nej většího knk-louna. Už jsem se na to nemohl ani dívat. Ta drzost nezná mezí. Je to pobuřující. Mám hosty, a-ta luza si dovolí... insultují mou paní, jakmile se objeví; ^mí chlapci nejsou jisti životem. Obávám se, že ještě mé hosty zbijí. Ubezpečuji vás, kdyby mělo při řádné veřejné správě zůstat bez treMu, aby zachovalí lidé, jako jsem já a moje rodina, byji neustále uráženi. . . pak .. . pak bych musil litovat, že jsem měl o právu a slušnosti jiné ponětí. Cetnieký siráěmistr (muž*asi 50tiletý, prostredná veliký, zavalitý, krevnatý. Nosí jízdní stejnokroj s dlouhou šavlí a ostruhy). Zajisté ne... Ne..', jistě ne, pane Dreissigre. — Jsem k vašim službám. Račte se jen upokojit, jsem úplne k vašim službám. Je to zcela v pořádku . . .Ba je mi to Velmi vhod, že jste dal jednoho z největších křiklounů sehnu.; 82 jsem s tím úplně srozuměn, že se ta věc už jednou skoncuje. Je tu několik takových bouřliváků, které ■jiiám už dávno na mušce, ... Dreissiger. Několik zelených mladíků, zcela správně, čeládka, práce se štítící, líná banda, která ■vede hanebný život, povaluje se den ze dne po hospodách, až poslední krejcar proleje hrdlem. Teď ■jsem však odhodlán překazit těm řemeslným drž-latčům jejich práci důkladně. Je to nejenom v mém vlastním, ale všeobecném zájmu. Strá&misír. Zajisté! zajisté, pane Dreissigre. To ľýárn nemůže nikdo vykládat ve zlé. A seč mé síly ■ gtací ... Dreissiger. S knutou by se mělo na tu zlotnlou čeládku. :;.: Strážmistr. Zcela správně, zcela v pořádku. Je ji-oba exemplárního trestu. Závodčí KtiísGhe (přichází a stane vojensky. Otevřenými dveřmi do síně slyšeti dupot těžkých 'nohou, po schodech stoupajících). Pane strážmister, posu š ně hlásím, jennoho sme zajali. Dreissiger. Chcete vidět toho člověka, pane strážemi stře? \ Slrá&niisir. Zajisté, zajisté. Především, podíváme se na něho hezky z blízka. Bacte, prosím, pane Dreissigre, zůstat zcela klid en. Dostane se vám. zadostiučinění, nebo se nechci jmenovat Heide. -Dreissiger. Tím se'nemohu spokojit, ten člověk pVijdo bez okolků před státního návladního. Jiigcr (přiváděn pěti bar víri. zamazanými v obli -ceji. na rukou a šatech barvou, tak jak přicházejí — 88 ■0*- z práce. Zatčený má čepici na stranu, staví u;t odiv drzou veselost a po předchozím požití kořalky je v povznesené míře). 1 vy mizerové! — To ste dělníci? To ste karamádi? Hdybych tohle udVil — h dyhy c h šáh na svýho karamáda, my sel bych. ze mně musí ruka upanuouť! (Na pokyn strážmistrův nařídí Kutsche barvířům, ahy pustili oběti z rukou. Jäger stojí tu teď volne a drze, zatím coľ všechny dveře kolem jsou obsazeny.) Strážmistr (křičí na Jägra). Čepici dolů, klacku ! (Jäger smeká, ale velmi pomalu, aniž se přestal, ironicky usmívat!.) Jak se jmenuješ? Jäfier. Oovak sem s tebou něh dá pás' prasat.!, v {Pod dojmem těchto slov nastává pohnutí mez-i přítomnými.) .Oreissiger. To je přespříliš. . Strážmistr (mení barvu, chce se rozkřiknout],, přece však potlačí hnev). Ostatní se zjistí. — Jak se jmenuješ, se tě ptám? — (Nedostav odpovědi., vztekle.) Chlape, mluv, nebo ti dám vysázet pětadvacet. Jäger (s naprostou veselostí, aniž by jen mrk-, nutím reagoval na zuřivé oslovení, přes hlavy přítomných k hezké služebné, která, chtějíc podávati.' kávu, neočekávaným divadlem překvapena zůstala civě ti s otevřenými ústy). To se poďvejme. Milce; Plattbretlůch, ty seš tej de tady?! Jen koukej, aí; ses vooutT. Sem muž' jennou fouknouf víter a ten; toušecko rozfouká přes noc. (Děvče hledí vyjevené: na Jägra; když pochopí, že mluví k ní, zčervená: studem, zakryje si oči rukama a utíká odtud, nechá-; II ■:■■./■ ■ ;-í rty I ES J Ks ■M víljíc příbor, jak práve je. Opět nastává pohnutí /iiiezi přítomnými.) Strážmistr (téměř beze smyslů k Dreissigrovi), ..jak už jsem stár... taková neslýchaná drzost přece se mi ještě . . . Jäger (si odplivne). : Vreissiger, Chlape, nejsi v maštali, rozumíš?! Strážmistr. Ale to už přestává trpělivost. Naposledy: Jak se jmenuješ? KiUelhaus (který pri této scéně díval se pootevřenými dveřmi salonu a naslouchal, vchází, sveden událostí a chvěje se rozčilením, aby. byl pro s tře d-.; ňíkem). Jmenuje se Jäger, pane strážmistře. Moric .. . viď? .. Moric Jäger. (K Jágrovi.) No jen pověz, ijagre, —- což mne už neznáš? V.;: Jäger (vážně). Ste pastor Kittelhaus. KiUelhaus. Ano, Lvůj duchovní pastýř, Jägre-TTýž, který tě jako malé nemluvně přijal, do společnosti věřících. Týž, z jehož rukou jsi poprvé !prijal tělo Páně, Vzpomínáš ještě? Stále jsem se -namáhal a slovo boží do srdce ti vkládal. To je ::teď vděčnost? :: Jäger (chmurné, jako potměšilý školák'). Dyi Všem za to dal toral. 7 KiUelhaus. Peníze, peníze. . . Myslíš snad, že ty hanebné, bídné peníze .. . Nech si je . . . je mi to mnohem milejší. Jaký je to nesmysl. Buď hodný a buď křesťanem! Vzpomeň na to, co jsi sliboval. Plň boží přikázání, buď hodný a zbožný. Peníze, peníze . .. Jäger. Sem duchař, dvojctihonný pane, já už ni nic neuěřím. . ■■<■■■■■■■■■■■ KUielhait-s. Cože, duchař, ale nemluv mil Dbej ítf. se polepšíš a nech nestrávených frází. To jsou \ zbožní lidé a ne pohané, jako ty. Duchař 1 co duchař \ Strážmistr, S dovolením, pane pastore. (Vstoupí mezi ne) Kutsche! Svažte mu ruce! (Pustý řev . zvenčí: „Jäger! Jáger a£ výde!") Dreisstijer (trochu polekán jako ostatní prítomní J pokročil bezděčně k oknu). Co pak je to zas? .i Strážmistr. Ach, tomu rozumím. To znamená J že chtějí zas mít toho lumpa venku. Tu radost jun ; vsak neuděláme. Rozuměl jste, Kutsche? Půjde.do; vězení. Kutsche (s provazem v ruce, váhaje). Posusné ; hlásím, pane strážmister, to pude ztěžka. Je to : zatracená kupa lidích. Hotová banda lup.ioůch, pane ; strážmister. Je tam Backer, je tam ten kovář. -.A KiUelhaus S laskavým dovolením — aby nebyla i ještě více zlé krve, nebylo by vhodnější, pane strážmistře, kdybychom to zkusili mírně? Snad se Jäger zaváže, že půjde po dobrém, nebo tak... Strážmistr, Co vás napadá! I Má zodpovědnost! K něčemu takovému nemohu vůbec přivolit. Ku předu, Kutsche! Dlouho neotálet! 1 Jäger (skládaje a nastavuje se smíchem rucej* Jen peuně, peuně. tak peuně, jak jen nrňž'te. Dyf. to nebude na dlouho. (Kutsche za pomoci dělníků ho poutá.) 1 Strážmistr. A teď ku předu, pochod! (K Dreis-sigrovi.) Bojíte-Ii se, pošlete šest barvířů s ním. jíohou ho vzít doprostřed. Pojedu napřed, Kutsche •vzadu. Kdo se nám postaví, bude skolen. j<řik zdola: „Kikeriki-iM Mňau, mňau, mňau!!") Strážmistr (hroze k oknu). Bestie! Já vám dám jfikeriki a mňau, mňau. Pochod, ku předu í (Kráčí jiapřed s vytasenou šavlí, ostatní s Jágrem za ním.) Jäger (odcházeje, křičí). A hdyby (Tála miiospaní Tfrajsikrova sebe víc, není přeci nic inýho, než korej kol i u z nás. Ní dal můj táta pársetkrát zaudafi frořauky za tři krejcary, Svadronau levo to6, pochodem, pochod ! (S úsměškem pryč.) IJreissiger (po chvíli, zdánlivě uklidněn). Co myslíte,, pane pastore? Neměli bj^ohom si teď dáti -\yhist? Soudím, že nám už teď nic nepřekáží, (Zapaluje si doutník, při tom se několikráte krátce zasměje a zapáliv si, nahlas.) Začínám se té historii smát. Ten chlap! (Vybuchne v nervosní smích.) Však je to také nepopsatelně směšné. Zprvu ten výstup u stolu s kandidátem. Po pěti minutách ge poroučí. A pryč, přes hory a doly! Potom fcahte historie. A teď hrajme dál whlsť. KiUelhaus. Ano, ale . . . (Rev zdola.) Ano, avšak ... Hleďte, ti lidé tropí takový hrozný skandál. 'JJreissiger, Odejdeme proste do jiného pokoje. Tam jsme úplně nerušeni. h'ittelhaus (potřásaje hlavou). Jenom kdybych věděl, co to do těch lidí vje'o. V tom musím, kandidátovi přisvědčit, aspoň jsem si myslil ještě před chvílí, že tkalci, jsou pokorný, trpělivý a povolný .'lid,. Nenapadá vám totéž, pane Dreissigre? Dreissiger. Zajisté Že byli trpěliví a povolní "byli to dříve slušní a spořádaní lidé. Dokud ovsem se nepletli do toho ti podvodníci s lidským citem. Lidem se dost dlouho vysvětlovalo, jakou mají hroznou bídu. Pomyslete jen: všecky ty spolky a výbory ke zdolání tkalcovské nouze. Koneční* tomu tkadlec sám uverí a už má červa v hlavě/ Pak ať sem někdo přijde a napravuje jim ji. Teď to jde. Nepřestává bručet. Není mu vhod to a ono. ■ Teď by ciitel, aby mu lítali pečení holubi do huby. • (Náhle mnohohlasé, stupňující se hurá.) KUielhaus, Vším tím humanitářstvím docílili, jenom, ze se z beránků přes noc stali vlci. Dreissiger. Eh což! Při chladné rozvaze, pane pastore, může se z té věci ještě leccos dobrého vyzískat. Takové události snad nezůstanou bez povšimnutí vůdcích kruhů. Možná, že tam pak nabudou presvedčení, že to tak dále už nemůže jít, že se něco musí stát, nemá-li náš domácí průmysl úplně zaniknout. KiiielhoAts Ano, ale povězte mi, co způsobuje tento ohromný pokles? Dreissiger. Cizina se proti nám zabarikádovala cly. Tam jsme ztratili nej .lepší odbytiště a ve vnitrozemí musí m e rovněž zápasit na život a na smrt. nebot jsme osamoceni, úplně osamoceni. Pfeifer (přjpotácí se, bledý a bez dechu). Pane Trajsiker, pane Trajsiker! :j Dreissiger (již ve dveřích salonu, chtěje odejiti, obrací se nevrle). No, co pak zas je, Pfeifře ? — 88 — ; Pfeifer. Ne . . . ne .. . to je pěkný nadělení! Dreissiger. Co pak se stalo ? Kittelhaus. Lekáte nás, mluvte přece. Pfeifer (ještě se nevzpamatoval). No, to je pěkný nadělení! Ne, tohle! Ne, eště tohohle trochu! Páni... no, ti se tejdě pomejou. Dreissiger, Kýho čerta, co vám to napadlo ? Zlámal si někdo vaz ? Pfeifer (skoro placky, úzkostlivě vykřikuje). Voni vysvobodili Jágra; strážmistra zbili a zahnali, cetníkoj natloukli a taky ho zahnali, Bez helmy... šauli prelomili ... ne, ne ! Dreissiger. Pfeifře, vy třeštíte. Kittelhaus. To by byla revoluce. í: Pfeifer (sedí na židli, třese se na celém tele, naříká ve). Pane Trajsiker, to de dovopraudy! Pane Trajsiker, to de dovopraudy! Dreissiger. No, ale pak mi může celé četnictvo ... Pfeifer. Pane Trajsiker, to de dovopraudy ! Dreissiger. I držte hubu, Pfeifře! Zatrackaně! . Paní Dreissigrová (s pastorovou ze salonu). To je vopraudu k steku, Villy. Celej krásnej večír se nám zkazí. Tejdě to máš, paní pastorová by nejme i odešla. KiUelhaus. Drahá milostpaní, snad by to bylo ílnes skutečné nejlepší... Pani Dreissigrová. Ale Viléme, ty by ses měl přec jednou taky vo toužit. .. Dreissiger, Jdi a řekni jim to ! Jdi! Jdi! (Stoje před pastorem, z nenadání.) Což pak jsem tyran? Jsem nelida? . ' — 39 — KoôiJan (pHchází). Milo spaní, zvou na sem zapřán. Jiříčka a Kadlíčka už pan kandidát vysadil na vuk, Bude-li moc zle, ujedeni. Pani Dreissigrová. Covak má bejC tak zlýho? Jan. Enu, já taky nevím. Jen tak myším ! Těch. lidích je porád víc. Stráž m. i ster s Četníkeni museli-uzíť do-zaječích. Pfeifer. To de dovopraudy, pane Trajsiker! To de dovopraudy! Paní Dreissigrová (s rostoucí úzkostí). Co to má bejť? — Co chtěj ty lidi? — Přeci nás nemíi/on pŕepannouť, Jane? Jan Ale sou mezi nima kousaví psi. Pfeífer, To de dovopraudy, vopraudu dovopraudy,' Dreissiger. Huhu drž, osle! Jsou vrata zatarasena ? KUtelhaus. Račte být tak laskav . . , Račte hýt tak laskav . . . Rozhodl jsem se . . . Račte být tak-laskav. .. (K Janovi.) Co chtějí ti lidé? Jan (rozpáčit). Věcí plat by-chtěli, ťulpasi. Kiitelhaus. Dobre, krásně ! — Půjdu ven a učiním, co je mou povinností. Promluvím s nimi tentokrát" vážně. Jan. Dvojctihonný pane, dvojctihonný pane! Jen toho raci zanechte, Tady jeušecko marný. Kiíteíliaus. Milý pane Dreissigre, ještě slovíčko Prosil bych vás; postavte lidi ke dveřím a dejte':, za mnou ihned zavřít. Paní KiUelhausová. Ach, ty chceš opravdu, Jo s i.1 i o ?: Kiitelhaus. Chci tomu. Chci, Vím, co dělám. P.iľľ bez starosti, Pán mne ochrání. — 90 — Paní KiUelhausová (tiskne mu ruku, ustupuje a stírá slzy s očí). Kiííelhwus (zatím co zdola stále sem doléhá temný hluk velikého davu). Budu se tvářit. . . Budu se tvářit, jako bych šel pokojně domů. Chci přec vidět', zda-J i můj duchovní úřad... jestli už ani tolik úcty mezi nimi. . . Chci. vidět. . . (Bére klobouk a hůl,) Tedy ku předu, ve jménu páně. (0(í-■chází, provázen Dreissigreni, Pfeifrem a Janem.) ľ ani KiUelhausová. Milá paní Dreissigrová — (propuká v pláč a objímá ji) — jen aby se mu nestalo neštěstí! Vaní Dreissigrová (jako v mátohách). Nevím yopraudu, paní pastorová, mně je tak . . . Ani nevím, jak mne je. Něco takovýho přeci mezi lidma nemůž bej f- Když je to tak. .. to je zrouna, jako hdyby bylo bohatství říchem. Poďvej.te se, hdyby mně lip- byl něh do řek', nevím vopraudu, paní pastorová, nap o sad raci bych byla vostala v skrounějších. poměrách. ; ľaňí KiUelhausová. Drahá paní Dreissigrová,. ve všech poměrech je došli zklamání a-zlosti. Paní Dreissigrová, No práue, prdne, zrouna si to taky myším. A že máme víc než vostatní. .. jem in áčku. dyť. sme to taky neukraľli. Je to přec krejcar po krejcaru spráuuě vydělaný. Něco takovýho přec nemůž bejť, aby sem ty lidi jenom tak beze uše h o vterhli. Covak je můj muž tím vinnej, že de obchod špatně? (Zdola proniká rozezlený řev. Zaiún co obě paní, bledé a polekané, na sebe pohlížejí, vbíhá Dreissiger.) 91 '^Několik vteřin zastává jeviště prázdné, V salonH řinčí okna. Domem rozlehne se silná rána, na to J bouřlivé hurá! Pak ticho ... Po několika okamžicÍG^| slyšoti je lehké a plíěivé kroky po schodech k prý||L. ním u poschodí a nesmělé, plaché výkřiky : „V levoľrf „Nahoru T „Pst!" „Pomalu! Pomalu H „Nesterkep se !"* „Jemine!" „Koukej, tady je něco!" „Hejhejte : ■se, nenechauci!" „Dem na tľachtaci !(i „Di dounitr!'■ ;. ,.Di sám!" Dveřmi ze siné vstupují mladí tkalci^ .a tkalcovská děvčata, netroufajíce si dále a strkáš! jíee jeden druhého. Po několika okamžicích bázeň "4 pomine a zubožené, vyhublé, z oásti nemocné po-'|§ stavy v rozedraných nebo záplatovaných šatech \ naplní Dreissigrův pokoj a salon, vše zprva zvei?l dave a ostýchavě prohlížejíce, pak ohmatávajíce. ' Děvčata sedají zkusmo na křesla; skupené hloučky ~, obdivují svou podobu v zrcadle. Někteří vystupuji '* na židle, aby si prohlédii obrazy a sňali je se stěn,.; zatím co sem proudí ze síně stále nové zuboženo ; postavy.) \xm První starý tkadlec (vchází). Ne, ne, ale to je : co říc ' Dole už všecko mlátej. Je to biáznoLisfcvw^ Neníutom žánnej smysel, ani rozum. Hdo ví, ■ ■tousecko eště skončí. Kerej z vás eště neztre hlavu, ať se toho zderží. Budu se chránit, abj si v tý nekalotě nevomocil. í Jáger, Bäcker, Wŕfctig s dřeveným vědrem v "ruce, I Baumert a několik mladých i starých tkalců pri- I ■cliází, jako by někoho honili, a chraptivými hlasy střídavě volají.} . : Jliger. Kam se poděl ? Bäcker. Hdo je ten vydřiduch? :: BcmmerL HdyŽ my přej m užme žráť trávu, nažer ty se pilin. Wiilig. Esli ho dopannem, bude se houpat ■-.. proní mladý tkadlec, Chytnem ho za nohu a vyhodíme voknem na dlažbu, ze uz neustane. Druhý mladý tkadlec (vchází). Ten už je za ho-ľama. Všichni. Kdože? : Druhý mladý tkadlec. Trajsikr. ; Bäcker. Fajfr taky ? [Liany. Híedať Fajfra! Hledač Fajfra! : Baumert. Defee hledat PajfMcka, ať spolkne po-šenního kalee. (Posměch.) ■ Jäger. Hdyž sme to Trajsikrouský stádo nechytili . . . ať aspoň schunne. Baumert. Musí bejť chudej, jako kostelní mys. : Musí schunnouť. (Všichni se ženou ke dveřím salonu, chtějíce demolovati.) Bäcker (který běží napřed, obrací se a zadrží ..ostatní). Jářku, stůjte! Až to tady k skoncujem, potom tepruvá zacnem. Pak si dojdem na Dittrícha dolů do Verchlábe, hde kalcujou na mašinách. ;<5elou tuhle bídu maj na sjedomí fabriky. Starý Ansorge (vchází ze sine. Po několika .krocích se zastaví, rozhlíží se nedůvěřivě, potřásá ■hlavou, ťukne se do cela a mluví). Hdoulasne sem? 94 — 95 Kaľlec Ansorge Antonín. Snad ses nezbláž^íU Ansorge? Prauda, ušecko se se mnou točí. Coyäk V"! tu dělám? Ti-á něcov veselýho bysem rád udál, :'.!f Hdo toulasně sem? (Ťukne se opět do cela.) Sein :T| ■ hlupák i Nestojím za nic. Nejsem spráunej chlan. :nt-Pryč děte, pryč! Pryč votud, vy poustalci! Rucy .;■ pryč, ruce pryč! Bereš ty mně chalpu, ve mu j£ .vjí .=■}■' ti tvou chalpu. Tak na to! (S křikem odchází% salonu. Ostatní ho následují s hlukem a smícheni.y (O p o n a.) Konec čtvrtého dějství. OSOBY PÁTÉHO DĚJSTVÍ: Bäcker. Moric Jäger. Starý Baumert, WiUig. Hornig. Starý Hilse, tkadlec. Jeho zena. Bohumil, jeho syn. fLojska, jeho žena. Milka3 dcera. Lá&enský. Mladí i staří tkalci a ženy tkalců. Dějství páté* (Vrchlabí. — Tkalcovská světnička starého Bil-se-ho. Na levo okénko, před ním tkalcovský stav, na pravo postel, tesne u ní stůl. V pravém rohu pec s lavicí. Okolo stolu, na lavici, na pelesti postele i dřevěné stoličce sedí: starý Hilse, jeho taktéž stará, slepá a téměř hluchá zena, jeho syn Bohumil a jeho žena LojsTca, při ranní pobožnosti. Stávec (viják) s přadenem stojí mezi stolem a stavem, Na zahnědlých stropních trámech jsou různé staré cívky, snovařskéa tkalcovské nářadí. Dlouhé osnovy visí s trámů. Rozličné haraburdí povaluje se všude po jizbě. Velmi úzká, nízká a tesná místnost má v pozadí, jediné dveře „na síň". Naproti těmto dveřím „na síni" jsou jiné dvere, jimiž je viděti do druhé podobné tkalcovské světničky. Síň je vydlážděna kamením, má opadanou omítku a dřevěné, chatrné schody do podkroví. Z části videti je necky k praní, položené na stoličce; nejchudší kusy prádla a nábytek nuzných lidí stojí a leží porůznu. Světlo vniká s levé strany do všech místností.) Starý Hilse (vousatý, kostnatý, nyní však stářím, prací, nemocí a útrapami shrbený a sešlý muž, — 99 — vysloužilec, jednoruký. Má špicatý nos, popelavou tvář, chvěje se, zdá se býti jen kost a kůže a má vpadlé, typické, ale choré oci tkalců. — Zdvihnuv ] se se synem a snachou, modlí se). Pane bóžer ":! nemůžme ti ani dosť naděkovat, že ses taky tudle "4 noc ve svý milosti a dobrotě . . . nad námi smi- j loval. Že srae aniu týdle noci nedoznali žánný ! ouhony. „Pane, tvá dohrofca je bez času a místa", a my sme ubohý, špatný a hříšný synové lidský, nehonný, aby nás zdertila noha tvá, tak hříšný a cela zkažený sme. Ale ty, milý bože, chceš na , nás shlédnou i a přímou^ nás pro svýho drahýha syna, pána našeho a spasitele Ježíše Krista. „Kervej a praudou Pána Krista chci já se zdobiť dozajista". í A tra sme byli něhdy malomyselní pod tvejma _-' tresty — třá něhdy plamen rozřešení preukrutné i pálí — nezaneuři na nás, vodpusť nám naše viny. Dej nám terpělivost, oce nebeský, abysme po tomto ■ selzavým oudolí stali se honnými věčné ^ blaženosti, amen. \ Matka Hilseovd (nakloněna ku předu, napjatě j naslouchala, placky). Né, tatínku, ty máš dycky■,^.*sí takovou pěknou moľlibicku. (Lojsha jde k neckám, Bohumil do protější jizby.) I Starý Hilse. Hdepa je to cEůce? 1 Lojsha. Doíeu Merklouě — u Trajsikrů. Včera I večír sesoukala zaseje pár přadýnek. i Starý Hilse (mluví velmi hlasitě). No, matko, i já ti podám konstuk. | Matka Hilseová, I"podej,|podej, starouši. \ Starý Hilse (stave před ní kolovrátek). Poďvej, já bych raci, hdybys toho nechala ... Maika Hilseová. I ne... i ne . .. co bych si pocla celej čas? Starý Hilse. Votřu ti trochu persty,_ aby se třá příze neumastila — slyšíš. (Otírá jí ruce hadrem.) Lojsha (od necek). Hdypa sme co masnýho jeľli? Starý Hilse. Hdyž nemáme masný, jezme suchej chleba — hdyž nemáme chleba, musíme ísť bandory, a třá votruby. Lojsha (urputně). A hdyž není ani černá mouka, udělejme jako u Wenglerschůch dole, poďvejme se, hde pohonnej zakopal chcíplýho kone. Vykopejme ho a budem zaseje ňákej tejdeň živi z mer-šiny — tak to udělejme! prauďa, že ? Bohumil (ze zadní jizby). U Čerta, co vak to zaseje brebentíš? Starý Hilse. Měla by sis dát věcí pozor na svou bezbožnou hubu! (Jde ke stavu, volá.) Bohumile, nechtěl bys inně trochu pomoc — u naulíkání vo snový. Lojsha (od necek). Bohumile, - máš íi k tátoj. (Bohumil přichází. Starý se synem začínají obtížnou práci „navádění osnovy": vlákna osnovy pro vlekají se oky na brdech nebo rámech. Sotva začali, objeví se „na síni" Hornig.) Hornig (ve dveřích,1. Pomáhej pámbu. Starý Hilse a jeho syn. Dej ž to pámbu, Horníku! Starý Hilse. Nu, pouez přeci, hdy tyulasně spíš ? Přes deň beháš za vobchodem aunoci seš na stráži. Hornig. Já už nemám cela žánný spaní. Lojsha, Pěkněuítám, Horníku! Starý Hilse. Nu, a co nám neseš dobiýho? Hornig. Pěkný noviny, mistře. Merklouský s čertem-ďáblem vyhnali fabrikanta Trajsikra ich. celou familijej zeusi. Lojska (se stopami vzrušení). Horník zaseje na šfasný dobrýtro hrdlouže. Hornig. Tentokrát ne, mladá paní! tentokrát ne. — Měl bych pěkný děcky zásterky na vozejku. Ne, ne, poudám Čistou praudu. Svatě ho vyhnali. Včera večír přijel do Martinic. Panebože! ani tam ho ešfcě nechtěli nechat — z bázně před kalcema — tak musel zaseje honem dál na Ičín. — Starý Hilse (vezme pozorně vlákna osnovy, přidrží je před oky na brdech, jimiž je syn z druhé strany zachycuje drátěným háčkem, aby je mohl § protáhnouti). Aleje cas, abys už přestal, Horníků! Hornig. Ať se na místě propannu. Ne, ne, to ví už skoro každý dítě. Starý Hilse. Teda mne pouěz, zbláznil sem se % já, nebo ses zbláznil ty ? Hornig. Přídě na to. Co sem ti poudal, to je tak istý, jako amen v ocenáši. Já bych to netverdil, ";| hdybych při tom nestál a hdybych to neviďaL Svejmaulasníma vočima, jako vidím tuhlenc tebe, Bohumile. Vytloukli fabrikantoj barák ze zdola, ze sklepa až nahoru pod krou. Z vikýřůoh vy- ;1 hazovali poreunál — porád po třese dolů. Jenom § kolik set kusů barchetu leží ch potoce?! Voda f| němuž v odtekať, toucř; vylejvá se ze břehůch, je celá modrá vod spousty indika, kerý vysypali 0 voken. Celý mraky prachu sou nabarveny na modro. Ne, ne, ty se tam strašlivě pomstili. A ne snad jenom h domě ... h bareune ... ve skla-dištích .. .! Zábraľlí ulánianý, poľlahy vyterhaný ■— zercaľla rozmlácený — pohouky, žiľle, ušecko rozterhaný a rozbitý, rozřezaný a rozházený — rozšlapaný a rozkopaný — ne, poplitý! — touěř, hůř, nežli ve válce. Starý HUse. A to byli zdejší kalci? (Potřásá ; zvolna a nedůvěřivě hlavou. U dveří nastavěli se zvědaví sousedé.) Hornig, Nu, hdopak ihej ? Moh' bych všecky mé-}]. nem vymenovať. Ved sem okresního hejtmana po dome. Taky sem s kolika mluvil. Byli zrouna tak přístupný, jako indy. Udali svou věc, tak říkajíc, ale událi to, jak se patří. Hejtman s mnohejma hovořil. Byli tak pokorný jako dycky. Ale za-deržeť se nedali. Nejkrásnější kusy nábytku rozmlátili jako zjennaný. Starý Hilse. A hejtmana žes vodil po domě? Hornig. Enu, nebudu se přec báf. Sem mezi těma lidma známej jako falešnej kros a se žánným nic nemám. Sem s každým dobře. Práue tak, jako že se Horník menujú, tak istě sem prošel. A to můž-teuěřiť: bylo mně z toho vopraudu ouzko — a hejtmana, na tom sem to dobře viďal — taky to dost dojalo. A proč? — Člouek neslyšel jedi-nýho slůvka, tak melčenliuě to šlo. Vopraudu slaunostně bylo jennomu h duši, ják hladový ubožáci vykonali tu svou pomstu. Lojsha (chvějíc se náhlým rozčilením, a utírajíc i; zároveň oci zástěrou). Tak je to ch pořádku, tak to musí bejč] Hlasy sousedů. Tady je taky dost vydřiduchůch.—- '.. Tady naproti vostává zrouna jeden. - Má štyry koně a šest kocárůch a doma nechává svý kalce vo hladu. Starý HUse (stále jeste nedůvěřivě). Ale jak to mohlo tak poustafi? Homig. Nu, hdo ví! ? Hdopak to ví! ? Jeden p o u dá tak, druhej inác. Starý Hilse A co teda poudaj? Homig. No, pane bože, Trajsiker prej řek: esli maj kalci hlad, aC se dou pásl Dálejc nevím. (Vzrušení mezí sousedy, kteří to dále jeden dm-hémú se známkami rozhořčení vypravují.) Starý Hilse. Posouchej, Horníku. Moh bys mně říct: Strejčku Hilse, zej tra musíš umřít To je třá možný, řeknu ti — pročpak ne? —Moh bys mne; § říct: Hilse, zejtra tě nauštíví císař pán — ale že kalci, lidi jako já a můj syn -— že by sveľli takovýhle věci. Nihdá I Nihdá a nikomu to neuvěřím. Milka (71eté, hezké děvče, s dlouhým, uvolněným světlým vlasem, košík na ruce, vejde poskakujíc. Ukazuje matce stříbrnou lžíci). Maminko, maminko! koukej, co mám t Máš mně za to koupit saticky. "■•f§ ^LojsJca. Co letíš, jako by tě někdo honil, ďůce? (Se vzrůstajícím rozčilením a napjetím.) Cos to zas přitáhlo, pouěz. Celá si udejchaná. A ciuky máš ešte ch kosku, co to má bejť, ďůce? Star?} Hilse, Milko, vodkaď máš tuužicku ? Lojsha. Třá i našla. Homig. istě stojí dva, tři toraly. Starý Hilse (bez sebe). Ven, ďůce, ven! Dělej, ať ses hned venku. Pudeš, nebo mám vzífi metlu?! A tuužicku dones tam, vodkud i máš. Ven! Chceš nás zeuvšech nadělat zlodějůch, co? Hybaj, sak já to z tebe vyženu — (hledá něco, cím by ji bil). Milka (věsíc se na matčinu sukni, pláce). Dědečku, nebi me — my— sme to — přeci na — našly. S u — sukařky . . . děti — má každý — ňákou. Lojsha (úzkostí a napjetím vyráží) Tak vidíte, v o na i našla. Hde pak's i našla? Milka (vzlykajíc). V Mer —- Merklouě — sme to — našly, před Trajsikrovejma. Starý Hilse. Tu to máme. Tak sebou hoď, nebo ■ ti pomůžu. Matka Hilseová. Co vak se stalo? Homig. Já ti něco řeknu, strejčku Hilse. Ať si Bohumil vo blikne kabát a doneseužičku na ouřad. Starý Hilse. Bohumile, vem si kabát! Bohumil (oblékaje se, horlivě). Pudu do kanceláře a řeknu; nemějte za zlý, takový dítě nemá z toho přeci ešte rozum. A tadyhle nesu tuužicku. Přestaň uz s tím fňukáním, ďůce ! (Plačící dífce odnáší matka do zadní světnice, jejíž dvéře zavře. Sama se vrací.) Homig. Můž* stát dobře tři toraly. Bohumil. Dej mne ňákej šátek, Lojsko, aby se to nepoškodilo. Ne, ne, taková, taková draháuěc. (Se slzami v ocích zahaluje lžíci.) Lojska. Hdybysme ni měli, mohli by sme foejť mnoho neděl živi. Starý Hilse, Dělej, dělej, čiň se! Čiň se, jak můžeš I To by tak bylo! eště to mně chybělo. Dělej, ať máme tu čerchmantskouužíci s kerkn. (Bohumil se lžicí pryc.) Hornig. Tak, tak, a já abych už taky koukal íť vo dům dál. (Odchází, haví se „na síni" ještě chvilku, pak pryc.) Lázeňský Schmidt (kulatý mužíček jako rtuť, s chytráckým, od vína rudým obličejem, vchází do sine). Dobrýtro, lidičky! To sou mně pěkný; noviny. Jen mně příďte! (Hroze prstem.) Vy máte za ušima. (Ve dveřích světnice, aniž by vešel.) Dobrýtro, oce Hilsel (Ke kterési ženě na síni.) Nur matičko, jak je s loupáním? Lepči, že? Vypadáte'; dobře. Oce Hilse, musím se taky jennou poďváťr: jak je s várna. Ale u čerta, covak je mamince? Lojska. Svetelný žíly ní vyschly, pane dochtore. nevidí už nic, cela nic. Lázeňský Schmidt. To dělá prach a ka] co vání při světle. No, pouězte, můžete si to predstaviť? Celej Merklou je nohama zhůru. Sennu si dneska ráno do vozu, nemysím nic zlýho, ani co by se za nehet vešlo. A slyším podinný věci. Uušech čertů, co to do těch lidíujelo, Hilse? Zuřej tam . jako stádo velků. Delaj přeurat, pozdviž; sou vod-hojný, rabujou a pleně j . . . Milko ! hdepa je Milka ? (Milku, ještě od pláce červenou, strčí matka do ; světnice.) Tuhle, Milko, šáhni mně do kapsy. (Milka tak činí.) Ty větrový sou tvoje. No, no ; neušechny' . i najennou. Zatrolený ďůče! Nejdřiu zazpíváš 1 Utíkej, i. myško, utíkej ... no ? Honí te . . . kocour divokej ... ^ Počkej, cos to udala? Řekla's, že je farskej plot l vod brabcůch podělanej. A voni to žalovali panu ,j uciteloj. To ať mi něh d o řekne. Na patnác set ; lidích je zhůru. (Vzdálený hlas zvonů.) Sysíte — í h Ma.rtinicích zvoněj na poplach, Patnác set lidích. I Hotovej konec světa Hdo to jakžiu slyšal! | Starý Hilse. Že dou vopraudu sem do Verchlábe? ; Lázeňský Schmidt. Nu o usem, ousem, dyť sem ' projel. Krz celý hejno. Nejraci bych byl vystoup' f a dal každýmu prásek. Motá se jeden za druhým i jako strašil 'Ja a prozpevujou, až se jennomu zda-I leka už vobrací žaludek, že jeden vopraudu začíná zraceť. Můj Bedřich na kozlíku popotahoval jako stará baba. Museli sme si hned potom koupiť rannou dáuku hořkej. Nechtěl bych bejť fabrikantem, třá bych moh' jezdiť.na kumovejch kolách. (V dálce "-" zpívají.) Posouchejte! Jako hdyž mlátí kostima do i; starýho prasklýho plecháče. Deti, ani pět minut to nepotervá, a máme je tady. S pánembohem, lidičky. Nedělejte hloupostí. Vojsko přídě hned za j nima. Mějte rozum. Merkiouští ho pozbyli. (Blízké j zvuky zvonů.) Sákriš, íejdě začínají eŠtě i u nás l zvoniť, ty lidi sou už istě cela pominutý. (Odchází j do podkroví.) i. Bohumil (vrací se. Ještě vna síni" udýchán). Já | je viďal, já je viďal. (Ke kterési žene na chodbě.) 1 Už sou tady, fcejcko, už sou tady! (Ve dveřích.) I Už sou tady, tatínku, už sou tady! Maj klacky, I bidle a sekyry. Sou už nahoře u Titrichůch a delaj rámus. Dávaj nim tam, tervám, peníze. Óhyši, co se to tu ešte bude dít? Ani to nepřehlínnu, Tolika lidích, ně, tolika lidích! Hdyby to tejděuzali ou-tokem — o jemine, o jemineI to by byli naši fabrikanti tuze zle na tom. Starý Hilse. Cos tak létal ? Ty budeš tak dlouho strpit, až se zaseje rozstůneš, až budeš zaseje ležet cb posteli a mlátiť vokolo sebe. Bohumil (polo radostně, poio rozčilen). Ale musil í aem přeci běžet, sic by me byli zaderželi. Šak už naměušichni křicali: abych nim šel pomoct. Kmoter; Baumert tam taky byl. Poudal mne, di si taky pro něco, dyť ses taky takovej hladovej ubožák,4 Zkázai taky-: řekni svýmu táfcoj . . . Mám vám vyřídit, tatínku, že prej máte pŕiít a pomoc' fa briliantům to rasování voplatit. (Vášnivé.) Tejdě to I bude ínác, poudal. Tejdě se prej stanou cela iný veci s náma kalcema. Mámeušichni přiíf a pomoc' to prosadit. Chcemeušichni mít h neděli svou půl-liberku masa a naušechny svátky aspoň iternici § se zelím. To bude tejdě inačí živobytí, poudal mi. Starý Hilse (s potlačovaným rozhořčením). A to chce bejť tvým kmotrem?! A navádí tě k tak o vej m | trestuhonnejm skutkům ?! Jen se neplet do po-domnejch vecí, Bohumile. Gh tom má ďábel persty. To je satanovo dílo, kerý provádějí. Lojska (v návalu vášnivého vzrušení, prudce). Tak, tak, Bohumilej zalez raci za kamna, na pe-kelec, vem siuží ci do ruky, mísu podmáslí na kolena, voblec kabát a brebencuf moľlibičky, tak se ■ Tbudeš tátoj líbit. A to má bejť muzkej? (Smích lidí na síni.) Starý Hilse (chvěje se utajovaným hněvem). A to chceš bejfi řánná žena, co ? Tak ti to teda řeknu. To chceš bejť máma a más tuhle takovou šeren-nou hubu. Tak chceš dát příklad svý číře, hdyž navádíš muže k nepravostem a nepokojům?! LojsTca (bezohledně). Vašich pámbickářske j ohrad . . . těch se mý dítě ani jennoti nenajeľlo. Proto přeci ležaloušema štyrma ve špíně au badrách. Těma mi nevoschla ani jediná plínka. Chci bejt mámou, abys to věďal I a proto, abys věďal, přeju fabri-kantům mor a peklo a naší pomstu! Práuě že sem máma. Můž' to takovej červíček vyderžeí?! Co se mi to robě narodilo, víc sem se naplakala než nadejchala, aby se smert nad ním smilovala. Vy ste se Čerta starali. Vy ste se moľlili a zpívali, a já si nohy do kerve uběhala pro jedinkej hernýČek podmáslí. Pár set nocích sem si lámala hlavu, jak bych to děťátko na řbitou uložila. Cím takový robě zřešilo, co? že muselo tak bídné skončit — a naproti u Titrichůch, tam je koupaj ve víne a vomejvaj mlíkem. Ne ne! esli se tady něco semele — ani párem koních mě neuderzíte doma. A to vám poudám: esli poženou na Titri-chouo stavení — budu perní — a pomoc pámbu každýmu, hdo by mě chtěl zaderžet. —' Už toho mám dost, touěřte. Starý Buse- Tebe ďábli poseľli; tobě už nihdo nepomůž. ; Lojska (zuřivě). Vám nepomůž. Ste z cuckůch. ; Bačkory, a ne muzký. Naplít na vás. Sto bratu-borové, kerý utečou před dětskou řehtačkou. Chlapci, "\ kerý třikrát pěkně poděkuj on, hdyž nim něhdo ! natluče. Máteužilách samý podináslí, že se už ani ú zacervinať nemůžte. Bic na vás vzít a rozehnat: j trochu tu vaši línou kreu. (Rychle pryč. Chvilka rozpačito sti.) Matka Hilseová. Co vak se stalo-Lojsce, tatínku? Starý Hilse. I nic. maminko. Covak by se ní mohlo stát? Matka Hilseová. Pouěz, tatínku, esli se mně to jen tak zdá, anebo zvoněj zvony? Starý Hilse. Budou někoho pochovával, maminko. Matka Hilseová. A se mnou to porád estě nechce skončit. Pročpak já .už taky neumru, muži? (Pomlčka.) Starý Hilse (nechává práce, vzpřimuje se, slavnostně). Bohumile! — Tvá žena nám řekla takový1 věci. PodVej se, Bohumile! (Obnažuje svá prsa) Tadyk sedí kulka, veliká jako náperstek. A hde sem ztratil ruku, to ví císař pán. Mysl mně ni nevožraly. (Přechází.) Tvá žena — běhala estě po houbách, hdyž sem už zaulast cedil kreu. Proto mňž hubáceí, jak se ní chce. — Mně to je jenno. Mně je to cela hostejný. — Bát se? Já a bát se V Čeho bych se bál, řekni mně sám. Těch pár vo-jákůch, kerý sem prej přídou za poustalcima ? Panečku! to by bylo! To by ta' hrálo. Ne, ne, třá senu už na kříž trochu daremnej, hdyby na to přišlo, mám estě koste jako trámy. Estě bych se nelek ani kolika mizernej ch bajonetů. No, a třá bylo i honně zle!? Oh, tuze rád, tuze rád bych si vodpočal. K umření bych se věru nedal dlouho nutit. Ŕaci dnes, než zejtra. Ne, ne. A hdyby hned to bylo! Covak tu jeden zanechá? Tuhle starou mucírnu přeci nebude voplakávat? Fůru ouzkostích a dření, kerým se říká život, těch se už honně rád zbydu. — Ale potom, Bohumile! pak přídě něco — a esli si i to clouek pokazí — potom j e tepruváušecko pryc. Bohumil. Hdo ví, co bude, až jeden umře. Ne-viďal to nihdo. Starý Hilse. Poudám ti, Bohumile! nepochybuj vo tom jediným, co my chudý máme. Proč pak bych tu byl seďal — a dřel se do oupadu štyrycet rokůch a'víc? a melčky se díval, jak ten tam naproti žije ch přepychu a marnotratnosti — a dělá mení z mýho hladu a starostí. Ch čemupak? Proto že sem důvěřivej. Mám něco veusi ty bídě. (Ukazuje oknem.) Ty máš tadyk svý —já až tam nahoře na onom sjetě: to sem si my sel. A dám se třá rozstvertit — já mám svý istý. Říkalo se nám. Bude se soudit, ale my nebudem soudcima, alebrž: „má je pomsta" praví Pán a Bůh náš* Hlas (oknem). Kalci ven ! Starý Hilse. Pro mě — dělej ty si, co chceš. (Usedá za stav.) Mněušak nechte bejť. 110 — 111 — Bohumil {po krátkém boji). Pudu a pomůžu. Ať príde, co přiíť má. (Pryc. Je slyšeti píseň tkalců z mnoha set hrdel a v nej větší blízkosti; zní jako otupělý, monotónní nářek.) a? Jemine, jemináčku, ale to ich de jako bra- bencůch. Hde se tuuzalo tolik kalcůch? * Neverfi se, chci taky něco videí. PodVej se na tu tyčku, co de napřed. Ale, ale, tejdě ich je jako máku. Hornig (vchází mezi lidi na síni). Prauda, to je zaseje jennou poďvaná? To se neuhlídá každej deň. Máte taky přiít k hořenímu Titrichoj. Ty mu to tam zaseje srounali. Nemá už ani barák, ani fav briku, — ani sklep s vínem, inu, dočista nic. Tejdě pijou z fiasek . . . neměli ani hdy vytahovat; cpunty. Jenna, dvě, tři, a byl kerk dole, třá si třeparaa pořezali hubu. Kolik ich behá vokolo a kre u z nich hrejká jako z dobytka. — Tejdě to chtěj spořádat' ešte xx zdejšího Tifcricha. (Zpěv davu umlkl.) Blasy sousedů. Ale ty vopraudunevypadaj takhle.-: 'Hornig. Jen nechte bejť! počkejte! Tejdě to te-pruvá vemou pořánne do ruky. Koukejte, jak vob-cházej zámek zeušech stran. Poďvejte se na toho malýho, tlustýho - co derží žber. Je to z Merklova kovář, tuze vodvážnej člouek. Povalí nejsilnějaí ssvíře jako nic — touěřte. Hdyz ten dostane fabrikanta do cpárůch — pámbu mu buď milostiu! 5* co Bác,' tu más ! Tam!e vleřal kámen do vokna! Tejdě se třese starej Titrich strachem. Vyvěšuje ceduli, . Ceduli vy štěrkuje? u> } Co je to na ní napsaný? Neumíš cist? Co by ze mně bylo, hdybycb nedoved Číst. No, tak cti! Bu—dete -ušichni — spo-kojeni, budete-4 ušichni spokojený. Hornig. To si moh docela nechať. Moc mu fco nepomůž'. Bratříčkové udělaj po svým. Tadyk je íabrikantům vodzvoněno. Chtěj přec vodpraviť mechanický stavy. To je to, co zničilo ruční kalce: to přeci vidí slepej. Ne,nel i pobožný dou dneska s nima. Ty nepřivede k rozumu žánnej ^ hejtman ani žánnej strážmister— a tahle cedule už tepruvá ne. Hdo je viďal při práci. — ten ví, kolik uhodilo. \ Lidicky, lidičky, to je lidstva! 1 Co chtěj? | (kvapně). Přecházej most!? (úzkostlivě). Snad nejdou na druhou stranu? (v největším překvapení a bázni). Dou sem, dou sem. jjj i Vyváděj kalce z domůch. (Všichni prchají, síň je prázdná. Hlouček výtržníku, zašpiněných a zaprášených tváří, kořalkou a námahou zčervenalých, zpustlých, nevyspalých a strhaných, vniká s voláním „Kalci ven!" do chodby o CO — 112 — 33 113 — 8 ä'rozejde se pak do jednotlivých místností. Do jizby starého Hilse vejde BäcUser a několik mladých tkalců, ozbrojených klacky a tyčemi. Když poznají starého Hilse, zarazí se> lehce schlazeni.) Bäcker. Strejčku Hilse, nechte tý rachoty. Aí mačká laje, hdo chce. Vám toho není potřá. Vo to se postaráme. I. mladý tkadlec, Nepudete už ni h dá spáť hladovej. II mladý tkadlec. Kaľlec zaseje musí dostal třeohu nad hlavu a kosili na tělo. Starý Hilse Kerej čert vás sem nese s klackama a sekyranm?. Bäcker. Ty rozbijeme Titrichoj vo hlavu. II. ml. tkadlec. Rožavíme je a stercíme- fabrikant ům do křfcánu, aby taky jennou zvedali, jak hlad pálí. III mladý ikadleo. Pote s náma, strejčku Hilse! nevodpouštíme nikomu. II ml. tkadlec. S náma taky žánnej neměl ou-terpnost. Ani pámbu, ani lidi. Dopomůžem si tejdě sami k právu. Starý Bawmert (vchází, již trochu .nejistější v nohou, zabitého kohouta pod paží. Rozevírá náruč). Bra-tričku — my smeusichni bratři! Poď na mý serce, bratře! (Smích.) Starý Hilse. Takle vypadáš, Viléme í? Starý Baumert. Gustaue, -ty! ? Gustaue, ubohej hiadouče, dej se vobejmouť. (Pohnutí,) Starý Hilse (bručí). Dej mne pokoj. Starý Baumert Gustaue, je to takový. Člouěk musí mít štěstí. v Gustaue, poďvej se přec na mě. Jak vypadám? Člouěk musí. mít štěstí! Co vak nevypadám jako hrabě? (Poplácává si na břicho.) Hádej, co'jeutomle břichu? Panský žrádlo jeutom hřichu. Člouěk musí mít štěstí, aby přišel k šlam-paňskýmu a pecenýmu zaícoj. — - Jářku: uďáli sme chybu: musíme do toho. Všichni (jeden přes druhého). Musíme do toho, hurá! Starý Baumert-. A jak člouěk polkne perní lepcí žvanec, hnedka je touněm znát. Óhyši, člouěk dostane sílu jako bejk. A ta síla se jennomu žene z oudů, že už ani nevidí, kam mlátí. Zatrackaná kreu 1 Jager (ve dveřích, ozbrojen starou jezdeckou šavlí). Událi"sme pár báječnejch outoků. Bäcker. Už tomu moc dobře hovíme. Jenna, dvě, tri, sme veunitř h domě. Tam už to de, jako hdyž hoří. Žeušerko praská a klepe se. Že iskry lítaj jako ve vohni. I. mladý ikadleo. Měli by sme udělat taky jennou malej v ohýnek. II. mladý Ikadleo. Podpalme bohatejm třechu nad hlavou. Jäger. To b y sni e nim toho udali. Pojišťoima by nim to krásně zaplatila. (Posměšek.) Bäoker. Vocaď potáhnem k Tromtrom. Jäger. Měli by sme taky jennou uhodit na ouřady. Čet sem, žeušecko neštěstí pochází vod byrokra-tuch. IX. mladý ikadleo. Potah nem berzo na Ičín. Budou se k nám pořád přidávat Starý Baumert (k Hilsemu). Na, a napi.se, Gusta u e í ! Starý Hilse. Nepijú nihdá kořauku. Starý Baumert. To bylo za starejch časuch, dneska sme v iným siete, Gustauel I. mladý thadleo. Každej den není posvícení. (Smích.) Starý mise (netrpělivě). Vy vochlastové, co tu chcete? í Starý .Baumert (trochu ostýchavě, velmi přívětivě). No, poďvej se, přines sem ti kohoutka, Můžeš z něj uvariť máti trochu poliuky. Starý Mlse {zaražen, již přátelštěji). Tak di a. pouěz ní to. Matka Hilsecroá (poslouchala napiatě, ruku u ucha, teď rukama odmítá). Dejte mně pokoj. Nechci žánnou kohoutí poliuku. Starý Hilse. Máš praudu, máti. Já taky ne. Takovouhle už tepruvá ne. A tobě, Baumerte! tobě chci estě něco říc. Hdyž starý vyváděj jako malý děti, ďábel skáče radostí. Abysteueďali*! Abyste-ušichniuěďali: já a vy nemáme nic spolecnýho. Po mý vůli tady nejste. Poľle práva a spravedel-nosti tady nemáte co pohledávat! ■ Klas. Hdo není s náma, je proti nám. ^ Jáger (hrubě vyhrožuje). Ty más ňáko hubu na křivo. Posouchej, starej, my nejsme žánný zloději. Hlas. Máme hlad, víc nic. I. mladý tkadlec. Chceme bejf. živi a nic víc-A proto snie přeřízli v oprátku, na kerý sine viseli. Jáger. A to bylo cela spráuný i (Drže starci pěst před obličejem.) Řekni eště slovo. Dostaneš jermu — zrouna mezi voci Ľäoher. Dejte pokoj, dejte pokoj I Nech bejf sta-rýho. — Strejčku RiJse; my si mysíme: raci umřít, nežli začít, zas takle živořit. ! Starý Hilse. C o vak nejsem tak živi šedesát let a víc? Baóker. To je jenno ; přeci musí beji!, inác. Starý Hilse. Jen aby bylo. , Bácker. Co nedostanem po dobrým, vemeni si ! po zlým. 1 Starý Hilse, Po zlým ?v(Směje se ) To si zrouna | připravíte posenní vůli. Šak voní vám vokážou, í hdo s koho. Jen se těšte, hoši! : J&ger. Snad kůli vojákům? Taky sine byli na , vojně. S ňákou kumpanyjej budem berzo hotovi. Starý Hilse, Hubou, touěiím. A třá by : dvě vy-i ženete a deset ich príde. Hlasy (oknem). Vojsko de. Dejte pozor í (Všichni '! náhle ztichnou. Chvíli je slabě slyšeti vojenskou '; trubku a bubnování. Do ticha zazní krátce a bez-I děcně.) Zatrackaně! Já se scverknu! (Všeobecný s smích.) ! Bilcker. Hdo tu mluví vo outěku? Hdo to byl? ^ Jäger. Hdo by se bál několika mizernejch ládo- 1 vaček? Já vám budu komandovat. Byl sem taky ; ch komisním. Znám ten švindel. } Starý Hilse. Čím pak chcete třílet ? Holema, hó? J. mladý ŕkadleo. Nechte toho starýbo palicáka,. : nemáušech pet pohromade. II. mladý tkadlec. Je vod jakživa trochu pre--merštenej. Bohumil (vstoupí nepozorovane mezi povstalce,, popadne mluvčího). Takle mluvíš vo starým clo-. : věkoj ? I. mladý tkadlec. Nech mě b ej f, nerek sem nic; V zlýho. Starý Hilse (prostredkuje). E, nech ho klábosil ■■=. Jen se nezapomínej, Bohumile. Šak von berza pozná, hdo se dneska zmát, esli já anebo von. Bäóker. Pudeš s náma, Bohumile? Starý Hilse. Von raci vostane. Lojska (vchází do síně, křičí). Nezderžujte se.. :. Pro takový párabičkáře je škoda času. Poďte na, náves 1^ Na náves máte priíí. Strejčku Baumerté, ■ ■ poďte čerstva, co můžte. Ten major tam mluví na. lidi s koně. Maj prej íť domů. Esli honem nepři- ; dete, tak sme to prohráli. Jäger (na odchodu). Máš pěkně statečnýho muže. ľ;:: Lojska. Hde mám jakýho muže? Nemám žánnýho muže! (V síni někteří zpívají.) Byl jennou jeden terpaslík, ejchuchů t chtěl honně velkou ženu mít, ejchuchů! Starý Witiig (přišel z podkroví, se džberem na " vodu pro kone v ruce, chce pryč, okamžik zůstává, ; na síni stati). Na ně! hdo nechce bejf. baba, hurá! (Vyrazí ven .Hlouček, v něm Lojska a Jáger, ho následuje s „hurá* !) Bäoker. Buďte zdráu, strejčku Hilse, éště si spolu pohovoříme, (Chce odejiti.) Starý Hilse. To pude, tervám, ztěžka. Pět let už nebudu žni. A ty asi dřiu ven nevyděs. Bäóker (stane udiven). Vodkad, strejčku Hilse? Starý Hilse. Vodkad pak, nezlí z arestu? Bäóker (divě se chechtá). To by se mně už dáuno hodilo. Tam se clouěk aspoň chleba nají dosyta. (Pryč.) Starý Baumert (seděl v tupém zamyšlení na stoličce ; teď vstává). Je prauda, Gustaue, mám špičku. Ale proto mám eště dost jasno tadyuhlauě. Ty mysíš poľle svýho. Jářku: Bäcker má praudu, esli nás nakonec zauřou — v arestu je dycky eště lepcí, nežli doma. Tam je vo jennoho postaráno: není potřá se dril Nejdu s nima rád. Ale poďvej se, Gustaue; clouěk si musí přeci jennou na chvíli voddychnoui (Zvolna ke dveřím). Buď zdráu, Gustaue. Hdyby se něco stalo, pomoľli se za mě, syšís! (Pryč.) (Z výtržníků není již nikoho na scéne. Síň se pomalu opět plní zvědavými sousedy. Starý Hilse navazuje osnovu. Bohumil vytáhl "za pecí sekeru a zkouší nevědomky ostří. Oba, starý i Bohumil, dojati mlčí. Z venku proniká šum a hluk velikého davu lidí.) ■ Matka Hilseová. Nu, pouěz, muži — poľlaha ..-■se tolika trase — co se to děje? Co to má beji? (Pomlčka.) Starý mise. Bohumile! Bohumil. Covak zas? Starý Mlse. Nach sekyru ležef. Bohumil. Hdo pak by naštípal dříví? (Podpírá sekeru o p e o.) (Pomlčka.) ^ Matka Hilseová, Bohumile, posechni, co tatínek říká. Hlas (před oknem zpívající). Pak terpaslík jen doma byl, ejchuchů! a talíře a mísy myl, ejchuchů! (Zajde.) Bohumil (vyskočí proti oknu se zaťatou pěstí). Potvoro, nedoži rej mě ! .(Zazní výstřel.) Matka Hilseová (se lekla). Óhyši, to už zaseje řmí! ? Starý Hilse (s bezděčně sepiatýma rukama). Oh, panebože na nebesích! vopatruj ubohý kalce, vo-chraňuj mý ubohý bratry! (Nastává chvíle ticha.) Starý Hilse (k sobě, rozechvěn). Tejde teče kreu. — 120 — Bohumil Hilse (v okamžiku, když zahřměl výstřel, vyskočil a svírá nyní sekeru pevně v ruce, zsi-nalý, stěží se ovládaje hlubokým vnitřním rozechvěním). Nu, má clouěk eště tejdě kušovať? Tkalcovské děvče (volajíc ze síně do světnice). Strejčku Hilse, strejčku. Hilse, děfce vod vokna. U nás nahořeulítla kulka do vokna. (Zmizí.) Milka (strčí, smějíc se, hlavu do okna). Dědečku, dědečku, voni vytřelili z flínt. Pár nich upaľio. Jeden se točí do kolečka. Jeden sebou terhá jako brabec, hdyž mu uterhnou hlavičku. Ach, jé, a tolika kerve vyteklo —! (Zmizí.) Zena tkalcova. Pár voni nich poslali na onen sjet. Starý tkadlec (na síni). Dejte pozor, tejďe se pouštěj do voják uch. II. tkadlec (nechápavě). Ně. koukejte, ' samý ženský, koukejte, samý ženský. Snad nechtěj zvedal sukně! Snad nechtěj plít po vojácích. Žena tkalcova (volá dovnitř). Bohumile, poďvej se na svou ženu, ta má víc vodvahy než ty, ta skáče pred bajonefcama, jako hdyby vo muzice tancovala. {Čtyři muži nesou síni raněného. Ticho. Kterýsi hlas zřetelně praví.) To je Ulbrichů kaľlec. Hlas (po několika vteřinách poznovu). Ten už, tervám, dělat nebude; dostal kulku za ucho. (Je slyšeti, kterak muži stoupají po dřevěných schodech nahoru. Náhle venku.) Hurá, hurá! — 121 — Hlasy v domě Hdeuzali to kameni? Tej de se deržte ! ',' Se silníce. Pomoc pámbu, vojaci. Tejdě perší kameni. (Zvenčí úzkostlivý jek a krik šíri se až do chodby. S bázlivým volaním zavřeny domovní dvéře.) masu 1 Znova nabíJeJ-v chodbe, *nedif ^sejc vytrelej. j fotrejcku Hilse, dete vod vokna. Bohumil Hilse (žene se po sekyře). Co, co ! Go-vak sme stekli psi!? Máme žrát prach a volovo-místo chleba ? (Sekeru v ruce, chvíli ofcálí, ke starému.) Mám si dáť zatřelič ženu? To se nestane r (Vrhaje se ven.) Dejte pozor, tejďě du já! (Pryč.) Starý Hilse. Bohumile, Bohumile! Matka Hilseová. Hdepa je Bohumil? Starý Hilse. Ch pekle. Hlas ze síně. Děfce vod vokna, strejčku Hilse f Starý Hilse. Nepudu! Ä hdybyste seušichni stekli f (K matce Hilseovó v rostoucím vzrušení). Semle mě postavil nebeskej otec. Prauda, matko? Tady vo stanem a uděláme, co sme povinný, a hdyby se třá celej sjet zbořil! (Počíná tká ti. Zazní výstrel. Smrtelně zasažen, starý Hilse se vzpřímí a padne ku předu na prsník. Zároveň zaburácí zesílené „hurá"! S tímto křikem ženou se lidé, kteří dosud stáli v síni, rovněž ven. Stařena několikráte tázavě praví). Tatínku, tatínku, covak je s tebou? (Neustálé volání „hurá"! se víc a více vzdaluje. Náhle a spěšně přibíhá Milka do jizby.) Milka. Dědečku, dědečku, ted ženou vojáky zeusi, dostali se Titrichoj do domu a řáděj tam jako nahoře u Trajsikrůch. Dědečku!? (Dítě se ■ zarazí, stává se pozorným, vstrčí prst do úst a přistoupí opatrně k mrtvému.) Dědečku! ? Matka Hilseová. Nu} dělej, muži, a řekni něco,-jennomu je vopraudu ouzko. Konec. (Tkalcovská píseň zpívá se na melodii: „Znám já jeden krásný zámek ...'') — 12a — — 123 — > u Dreissigra. ÚPLNÝ SEZNAM OSOB JEDNAJÍCÍCH; -Drei&siger, majitel továrny na barchety. Paní Dreissigrová. ■ Pfeifer, výpravčí Neumann, pokladník Prírucí Kočí Jan Služebná Weinhold, domácí učitel Dreissigrových synů. Pastor KUtelhcMs. Paní pastorová Kittelhausová. Heide, četnický strážmistr. Kzttsche, četnický závodčí. Wel&el, hostinský. Paní Welalová. Anna Wel&lová. Wiegand, truhlář. Veslující, Sedlák. Hornig, hadrář. Starý Wiiíig, kovář. ] Tkalci; Bäcker. Moric Jäger. Starý Baumert. Matka Baumertová. Berta | Emilie j Závrtový. Bedřišek, syn Emilie (4-lefcý).. Gustav Baumert. \ Starý Ansorge. i Paní Heinrichova. ' Starý Milse. Paní Hilseová. \ Bohumil Milse. '\ Lejska, Bohůmilova žena. Milka, dcera (6-letá). Beimann, tkadlec. •; Heiber, tkadlec. :i l.kalcová. i Množství starých i mladých tkalců a žen tkalců,, i Události tohoto dramatu dějí se ve 40tých létech, ý} v tkalcovských vesnicích na úpatí Krkonoš. Schmidt, lázeň ský.