Ď1V0KÄ 1ACÍ1Ä:
Hra v pěti dějstvích
Přeložil František Fröhlich
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Osoby
TOVÁRNÍK WERLE
GREGERS WERLE, jeho syn STARÝ EKDAL
H jAL MAR EKDAL, jeho syn, fotograf
GINA EKDALOVÁ, HjaLmarova manželka
HEDVIKA, jejich dcera, čtrnáct let
PANÍ S0R8YOVÁ, hospodyně továrníka Werleho
M U Dr. RELLING, lékař
MOLVIK, zběhlý teolog
GRÄBERG, účetní
PETTERSEN, sluha továrníka Werleho
JENSEN, číšník
TLUSŤOCH
PLEŠOUN
KRÁTKOZRAKÝ
ŠEST DALŠÍCH HOSTŮ u továrníka Werleho ČÍŠNÍCI
První dějství u továrníka Werleho, čtyři další u fotografa Bkdala.
V domě továrníka Werleho. Draze a pohodlně zařízená pracovna: knihovny, čalouněnýná-bytek, uprostřed psací stůl s papíry a šanony. Rozsvícené lampy se zelenými stínidly, takže místnostje tlumeně osvětlena. Na zadní stěně otevřené dvoukřídlé dveře s roztaženými závěsy. Za nimi velký elegantní salon, bohatě osvětlený lampami a svícny, V popředí vpravo v pracovně malé tapetové dvere do kanceláří. V popředí vlevo krb s žhnoucím uhlím, dál pak dvojkřídlé dveře do jídelny.
(Werleho sluha Pettersen v livreji a výpomocný číšník Jensen v černém připravují pracovnu. V salonu se pohybují další dva tři výpomocní číšníci, rozsvěcují, připravují atd. Z jídelny je slyšet šum hovoru a mnohohlasý smích. Pak zacinkání nože o sklenici, ticho, delší přípitek, volání slávy a pak opět Šumot hovoru.) PETTERSEN  (rozsvítílampu na krbové římse a nasadístínidlo) No ne, Jensen,
slyšíš, starej povstal a pronáší dlouhej přípitek na počest paní Sorbyové. JENSEN   (strká do popředí křesílko) Že prej mezi nima něco je, jsem slyšel,
je to pravda? PETTERSEN  Čert ví.
JENSEN Ten asi bejval za mlada peknej kozel. PETTERSEN  To je možný.
JENSEN  Tuhle hostinu prej uspořádaL na počest svýho syna. PETTERSEN 3o. Včera se vrátil.
JENSEN Já vůbec nevěděl, že továrník Werle má nějakýho syna. PETTERSEN  No jo, syna má. Jenomže on žije v lesích, na h.0ydalské pile. Co
tady v domě sloužím, ve městě nebyl. ČÍŠNÍK  (ve dveřích ze salonu) Pettersenskej, dobejvá se sem nějakej děda,
že prej -
PETTERSEN  (pod vousy) Krucihergot, koho to sem zase čerti nesou!
(Ze salonu vklouzne do pracovny starý Ekdal. Má na sobě odrbaný starý zimník
s vysokým límcem, pletené palčáky, v ruce hůl a beranici, pod paží balíček
v balicím papíru. Zrzavá, špinavá paruka a malý šedivý knírek.)
PETTERSEN  (mu jde vstříc) Ježíši, to jste vy - co tady chcete?
EKDAL  (ve dveřích) Pettersen ku, já potrebujú strašné nutně do kanceláře.
PETTERSEN  Kancelář užje nejmíň hodinu zavřená a -
EKDAL Já vím, říkali mi dole. Ale Gräberg tam ještě je. No tak,
Pettersenku, kamaráde, buďte od té dobroty a pusťte mě tadyhletudy. (Ukazuje na tapetové dveře.) Cestu znám, už jsem tudy šel.
PETTERSEN  No jo, co s várna mám dělat. (Otevře dveře.) Ale zpátky koukejte jít druhou stranou, tadyje dneska společnost.
EKDAL Však já vím, aby ne. Děkuju mockrát, Pettersenku. Kamaráde, duše dobrá. Díky. (Zamumlá tiše.) Moulo! (Vejde do kanceláře, Pettersen za ním zavře.)
J EN S E N To je taky někdo z personálu?
PETTESSEN Kdepak, ten chodí jen na výpomoc, když je třeba. Jo, starej
Ekdal, to bejval náhodou svýho času někdo. JENSEN  No, vypadá, jako by měl Leccos za sebou. PETTERSEM  Nojejej. Bejval oficír, poručík, abys věděl. JENSEN Jdi někam - poručík, tenhle, jo?
PETTERSEN Jo, budeš se divit, aleje to tak. Ale pak začal nějak kšeftovat s dřevem nebo co. Našeho pana továrníka prej dostal do nějakýho oškli-výho maléru. Voni měli tenkrát haydalskou pilu totiž napůl, rozumíš. Jo jo, starej Ekdal, toho já znám jak svý boty. Co my už jsme spolu u báby Eriksenky vypili panáků, a těch piv co jsme udělali.
JENSEN Prosím tebe, kde na to bere?
PETTERSEN Jo, to víš, hochu, to jde z mý kapsy. Jeden musí bejt taky trochu ženerózní, když lepší člověk takhle špatně skončí. JENSEN To on jako udělaL bankrot?
PETTERSEN  Kdyby jenom to. Von byl totiž taky v kriminále. JENSEN V kriminále!
PETTERSEN No, možná že to bylo jen vězeni pro dlužníky - (Poslouchá.) Pssst! Už jdou od stolu.
(Dva číšníci z jídelny otevřou dveře. Vejde paní Serbyová, kterou baví dva páni. Postupně pak vychází celá společnost, mezi nimi i továrník Werle. Jako poslední jdou Hjalmar Ekdal a Gregers Werle.)
S0RBYOVÁ (kdyžjde kolem Pettersena) Káva se bude podávatv hudebním salonku.
PETTERSEN Prosím, paníSsrbyová.
(S0rbyová s oběma pány jde do salonu a pak doprava. Pettersen a Jensenjdou za nimi.)
TLUSŤOCH (Plešounovi) Uf - to je ale dřina, taková večere. PLEŠOUN Chce to jen trochu dobré vůle: vidíte, co člověk za takové tři hodiny dokáže.
TLUSŤOCH Jo, ábr die koncn, milý pane doktore! TŘETÍ PÁN Káva a likéry prý budou v hudebním salonku. TLUSŤOCH Bravo! Takto nám možná paníS0rbyová něco zahraje. PLEŠOUN  (tlumeně) No, jen aby nám nezahrála.
TLUSŤOCH Prosím tě, Berta přece nedá na staré kamarády dopustit. (Smějí se a odcházejí do salonu.)
WERLE (tlumeně a stísněně) Myslím, že si toho nikdo nevšiml, viď, Gregersi? GREGERS (se na něho podívá) Čeho? WERLE Ty sis toho taky nevšiml? GREGERS Čeho jsem si měl všimnout?
WERLE Bylo nás u stolu třináct. GREGERS Vážně? Třináct?
WERLE (se podívá po Hjalmaru Ckdalovi) Bývá nás jinak vždycky dvanáct. (Ostatním.) Prosím, račte, pánové! (Odcházíš ostatními do pozadí vpravo. Hjalmar a Gregers zůstanou.)
HJALMAR (slyšel, co říká Werle) Neměls mě sem zvát, Gregersi.
GREGERS Cože! Já myslel, že to má být večeře na mou počest. Ajá že bych neměl pozvat svého jediného a nejlepšího přítele -
HJALMAR  Kdyžjá mám ale dojem, že tvému otci se to nezamlouvá. Já sem přece jinak jaktěživ nepřijdu.
GREGERS No právě, taky jsem slyšel. Ale přece jsem se s tebou musel sejít a popovídat si, já totiž zase co nevidět odjedu. - Tak to vidíš, staří spolužáci, a jak jsme se navzájem vzdálili. Nějakých šestnáct sedmnáct let jsme se neviděli.
HJALMAR To už je tak dlouho?
GREGERS No, to určitě. Tak co, člověče, jak se pořád máš? Dobře vypadáš. Je tě kus, pomalu z tebe bude těžká váha.
HJALMAR No, tak těžká váha, to nevím; ale trochu mužněji tedy asi vypadám než tenkrát.
GREGERS To bych řekl. Tvůj zevnějšek rozhodně neutrpěl.
HJALMAR (pochmurnějším tónem) Ale mé nitro, hochu! Věř mi, že tam to vypadá jinak. Vždyť víš, jak strašlivě se mně a mým blízkým zřítil celý svět od té doby, co jsme se my dva viděli naposledy.
GREGERS (tišeji) Jak je na tom teď otec?
HJALMAR 0 tom, milý příteli, radši nemluvme. Můj ubohý, nešťastný otec žije pochopitelně doma u mě. Jinou oporu na tom širém světě nemá, to víš. Ale pro mě je tak drtivě těžké o tom mluvit. - Radši mi pověz, jak se tobě celý ten čas vedlo tam v lesích, na pile.
GREGERS Copak mně se vedlo výborně, kdybys viděl tu samotu - tam má člověk teprv příležitost hloubat o všem možném. - Pojď, uděláme si pohodlí. (Posadíse do křesílka u krbu a Hjatmara vtlačí do druhého hned vedle.)
HJALMAR (dojatě) Ale stejně ti musím poděkovat, Gregersi, žes mé pozval
k otci na hostinu. Teď aspoň vidím, že už proti mně nic nemáš. GREGERS (údiv) Jak jsi přišel na to, že bych já proti tobě něco měl? HJALMAR Aspoň v těch prvních letech určitě. GREGERS V jakých prvních letech?
HJALMAR No, potom, co se stalo to hrozné neštěstí. Vždyť by taky nebylo divu. Jen o vlásek, a býval by tvůj otec taky zatažen do - no, do těch strašných záležitostí.
GREGERS A proto bych já měl proti tobě něco mít? Prosím tě, kdo ti tohle nakúkal?
HJALMAR Ale vždyť já to vím, Gregersi - prozradil mi to sám tvůj otec. GREGERS  (žasne) Otéci Ach ták. Hm - A proto ses mi od té doby nikdy neozval -jediným sLovem?
HJALMAR Ano.
GREGERS  Dokonce ani potom, co se z tebe stal fotograf?
HJALMAR Když tvůj otec říkal, že nemá cenu, abych ti psal - o čemkoli.
GREGERS (se dívá před sebe) Ne, to ne, no, to měl možná pravdu. - A co jinak, Hjalmare - s prací jsi aspoň jakžtakž spokojen?
HJALMAR (si lehce povzdechne) Ale vlastně docela ano - nemůžu si stěžovat. To víš, zpočátku mi to přišlo takové jako trochu zvláštní. Přišel jsem najednou do úplně jiných poměrů, že jo. Jenže ono se radikálně změnilo všecko. Otec dočista zruinovaný - ta hanba a pohana, Gregersi -
GREGERS  (otřesen) Ano, to ... jistě. Ano.
HJALMAR Na studia už nebylo ani pomyšLení, neměli jsme ani korunu nazbyt; spíš naopak; spíš dluhy; nejvíc u tvého otce, myslím -GREGERS Hm-
HJALMAR No, takže jsem si říkal, že bude nejlepší - tak jako jednou ranou, rozumíš - prostě se všech starých vztahů a závazků zbavit. Zvlášť tvůj otec mi to radil - a když se mě tak ujat a podaL mi pomocnou ruku -
GREGERS   Můj otec?
HJALMAR Nojistě, tyto snad nevíš? Kde bych já asi vzalpeníze, abych se naučil fotografovat, zařídil si ateliér a zavedl se? Dovedeš si představit, co to stojí peněz.
GREGERS  A to všechno že hradil můj otec?
HJALMAR No ano, copak ty to opravdu nevíš? Podle toho, co říkal, jsem myslel, že ti o tom psal.
GREGERS Ale ani slovo o tom, že to byl on. No, asi zapomněl. Vedli jsme výlučně obchodní korespondenci. Tak on to byl otec - !
HJALMAR No byl, opravdu, je to tak. Nikdy nechtěl, aby se to mezi lidma rozkřiklo - ale byl to on. A taky jen díky jemu jsem se mohl oženit. Nebo snad - to taky nevíš?
GREGERS Ne, to jsem opravdu nevěděl. - (Třese mu paží.) Ale Hjalmare, hochu, já ti ani nedovedu říct, jakou z toho mám radost - a jak mě to trápí. Takže já jsem asi opravdu otci křivdil - aspoň v něčem. No ano, protože tadyje vidět, že přece jen má srdce, rozumíš. Je to snad opravdu jakés takés svědomí -
HJALMAR Svědomí-?
GREGERS Třeba, říkej si tomu, jak chceš. Ne, já vážně nedovedu slovy říct, jakou mám radost, žes mi tohle o otci pověděl. - Tak, Hjalmare, a dokonce jsi i ženatý. No, tak daleko to já nikdy nedotáhnu. No, a co, doufám, že jsi šťastný jako ženáč?
HJALMAR A víš, že jsem, opravdu. Lepší a hodnější ženu by si nikdo nemohl
přát. A způsoby má taky, to zas ne že ne. GREGERS (lehký údiv) No, ano, to jistě, jak by ne. HJALMAR Ano, to víš, život vychovává. A pak, každodenní styk se mnou -
a taky k nám pravidelně chodí několik vzdělaných Lidí. já tě ujišťuju, že
bys Ginu prostě nepoznal. GREGERS Ginu?
HJALMAR Nojistě, copak ty si nepamatuješ, že se jmenovala Gina? GREGERS Kdo se jmenoval Gina? Já vůbec nevím -HJALMAR Copak ty se nepamatuješ, že nějaký čas sloužila tady v domě? GREGERS (se na něho podívá) Ty myslíš Ginu Hansenovou - ? HJALMAR No jistě, Ginu Hansenovou.
GREGERS -co nám tady vedla dům ten poslední rok, když byla matka nemocná?
HJALMAR No ovšem. Ale Gregersi, kamaráde, já vím naprosto jistě, že ti tvůj otec napsal, že jsem se oženil.
GREGERS (mezitím vstal) No, to ano, to napsal, ale ne, že - (Chodísem tam.) Vlastně ano, počkej; možná přece jenom - když tak o tom uvažujú. Ale otec vždycky píše tak stručně. (Sedne si na kraj opěrky křesla.) Poslyš, Hjalmare, řekni mi - to je tedy opravdu zajímavé - jak k tomu vlastně došlo, že ses seznámil s Ginou - tedy se svou ženou?
HJALMAR No, to bylo docela jednoduché. U vás Gina dlouho nezůstala, byl tady tou dobou přece takový zmatek, tvoje matka nemocná - no prostě, Gina na to nestačila, tak podala výpověď a odstěhovala se. Bylo to rok předtím, než tvoje matka umřela - nebo možná to bylo ten rok, to už nevím.
GREGERS  Bylo to v tom roce, já byl tenkrát na pile. A dál?
HJALMAR No, tak potom bydlela Gina doma u maminky, u paní Hansenové, moc hodná a pracovitá paní to byla, měla takovou malou jídelnu. A taky pronajímala jeden pokoj, moc hezký a útulný pokojík to byl.
GREGERS A tys melto štěstí, že jsi na něj přišel?
HJALMAR Ano. Tedy on mi ho vlastně dohodil tvůj otec. No, a tam - rozumíš - tam jsem se právě seznámil s Ginou.
GREGERS A nakonec jste se zasnoubili?
HJALMAR Ano. To víš, mladí lidi jsou chytlaví, že jo - no -
GREGERS (vstane a brousí kotem) Poslyš - a když ses zasnoubil - to potom tě otec dal - chci říct - to potom ses začal zajímat o to fotografování?
HJALMAR No právě. To víš, chtěl už jsem taky začít, založit si domácnost, čím dřív, tím Líp. A tak jsme s tvým otcem přišli na to, že s fotografováním to bude nejschůdnější. A Gina taky souhlasiLa. Jo, a pak tu bylještě jeden důvod: Gina se už tou dobou učila retušovat.
GREGERS To byla tedy opravdu jedinečná shoda okoLností.
HJALMAR (potěšen, vstane) No, viď? Že to byla opravdu jedinečná shoda okolností?
GREGERS To tedy musfm přiznat. Takže otec pro tebe opravdu byl skoro něco jako jakási prozřetelnost.
HJALMAR  (pohnutě) Neopustil syna svého starého přítele v hodině tísně. On totiž opravdu má srdce, abys věděl.
S0RBYOVÁ (vejde, zavěšená do továrníka Werleho) Žádné řeči, milý pane továrníku: dovnitř nepůjdete, je tam moc světla, a to vám nedělá dobře.
WERLE (pustí její paži a přejede si rukou přes oči) Asi budete mřt pravdu.
(Pettersen o Jensen přinášejí podnosy se skleničkami.)
S0RBYOVÁ (hostům ve vedlejším salonu) Prosím, pánové, jestli si chce né-,    kdo dát skleničku punče, bude se muset obtěžovat sem.
TLUSŤOCH  (přistoupík paníS0rbyové) Proboha, paní Serbyová, je to pravda, že jste zrušila blahodárnou svobodu kouření?
S0RBYOVÄ Ano, pane doktore, tady je území pana továrníka; tady je kouření zakázáno.
PLEŠOUN A kdypak jste tenhle zostřený protikuřácký zákon přijala, paní S0rbyová7
S0RBYOVÁ Po minulém večírku, vážený pane. Jisté osoby si totiž dovolily zajít trochu příliš daleko.
PLEŠOUN A zajít aspoň trošilinku daleko se nedovoluje, paní Berto? Ani o chloupek?
S0RBYOVÁ V žádném směru, vážený pane Balle.
(V továrníkově pokoji se shromáždila většina hostů; obsluha nabízí skleničky s punčem.)
WERLE  (Hjalmarovi u postranního stolku) Tak copak to tady studujete, Hjalmare?
HJALMAR  Ale jen takové aLbum, pane Werle.
PLEŠOUN  (se potuluje kolem) Jojo, fotografie! No, to je holt něco pro vás, co? TLUSŤOCH (v křesle) Nějaké svoje vlastní jste nepřinesl? HJALMAR  Ne, tone.
TLUSŤOCH Ale to jste měl. Prohlížet si obrázky totiž podporuje trávení. PLEŠOUN A pak, přispěje to aspoň trochu k zábavě, víme? KRÁTKOZRAKÝ A každý příspěvek se přijímá s vděčností.
S0RBYOVÁ  Pánové chtějí říct, že když je člověk pozvaný na večeři, musí si stravu odpracovat, pane Ekdale.
TLUSŤOCH Což ovšem v domě, kde se tak dobře vaří, je vyložená radost. PLEŠOUN  Bože, když jde o boj o život, tak -S0RBYOVÁ No, to máte pravdu! (Žerty a smích nekončí.) GREGERS (tiše) Musíš taky sem tam promluvit, Hjalmare. HJALMAR  (se kroutí) A o čem?
TLUSŤOCH Co říkáte, pane továrníku, že je tokajské poměrně zdravena žaludek?
WERLE (u krbu) Tokajské, které jste pili dnes, rozhodně, za to ručím osobně,
je to jeden z nejlepších ročníků vůbec. To jste ostatně jistě poznali sami. TLUSŤOCH Ano, pozoruhodně delikátní aróma. HJALMAR (nejisté) On je nějaký rozdíl mezi ročníky? TLUSŤOCH  (se směje) No ne, vy jste dobrej.
WERLE  (se usmívá) Vám předložit ušlechtilé víno je tedy opravdu plýtvání. PLEŠOUN S tokajským je to jako s fotografiemi, pane Ekdale. Chce to sluníčko. Nebo ne? HJALMAR To ano, světlo je samozřejmě důležité.
S0RBYOVÁ Takže je to vlastně jako tadyhle s pány: ti taky moc a moc potřebují sluníčko, jak se říká. PLEŠOUN Ale, ale - to jste se dopustila dost obnošené jedovatosti. KRÁTKOZRAKÝ PaníS0rbyová se předvádí -
TLUSŤOCH - a to na náš účet. (Hrozíprstem) Paní Berto, paní Berto! S0RBYOVÁ Ale prosím vás, nikdo přece nemůže popřít, žeje ročník a ročník.
Ty nejstarší jsou nej lepší. KRÁTKOZRAKÝ Vy mě snad strkáte k těm starým? S0RBYOVÁ Ale ani zdaleka. PLEŠOUN To se podívejme! A co já, paní Bertičko? TLUSŤOCH  No, a já! K jakým ročníkům počítáte nás? S0RBYOVÁ Vás počítám k těm sladkým ročníkům, pánové. (Upije ze skleničky, pánové se smějí a flirtují s ní.)
WERLE Paní S0rbyová si vždycky umí poradit - když chce. Tak, pánové, máte co pít? Pettersene, postarejte se - ! Gregersi, my dva si spolu dáme skleničku. (Gregers se ani nepohne.) Hjalmare, přidáte se k nám? U stolu jsem neměl příležitost vám připít.
(Otevřou se tapetové dveře a dovnitř strčí hlavu účetní Gršberg.)
GRÄBERG  Prosím o prominutí, pane továrníku, ale nemůžu se dostat ven.
WERLE Ale, oni vás tam zase zamkli?
GRÄBERG No právě, a Flakstad odnes klíče -
WERLE No, to nic, pojďte klidně tudy.
GRÄBERG Když on je tu ještě -
WERLE Tak pojďte, pojďte oba dva, jen se nestyďte.
(Z kanceláře vyjdou Griberg o starý Ekdal.)
WERLE (mimoděk) No tohle!
(Smích a hovor mezi hosty utichne. Hjalmar sebou trhne, když uvidí otce, odloží sklenici a obrátí se ke krbu.)
EKDAL (nezvedne oči, ale kratičce se uklání na všechny strany a mumlá přitom) Prosím o prominutí. Oá vím, že tudy nesmím. Bylo zamčeno. - Bylo zamčeno. Prosím o prominutí. (Griberg i Ekdal odejdou v pozadí vpravo.)
werle (cedímezi zuby) Zatracený Gräberg!
gregers (otevřená pusa, oči vyvalené; Hjalmarovi) Ale vždyť to byl přece - !
tlusťoch Co se děje? Kdo to byt?
gregers Ale to nic, nikdo; jen účetní' a ještě někdo.
krátkozraký (Hjalmarovi) Vy toho člověka znáte?
hjalmar Já nevím - nevšimljsem si -
tlusťoch   (vstane) Krucináí, co se to stalo? (Jde ke skupince hostů, kteří tlumeně hovoří.)
S0RBYOVÁ  (šeptem) Pettersenku, jděte honem a něco mu strčte. Něco dobrého.
pettersen (přikývne) Prosím. (Jde.)
gregers (Hjalmarovi, tiše, otřesen; Takže to opravdu byl on! hjalmar Ano.
gregers A tys tu stál jak solný sloup a zapřel jsi ho!
hjalmar (zběsile šeptá) Ale copak jsem mohl - !
gregers  - znát se k vlastnímu otci?
hjalmar (bolestně) Kdybys byl na mém místě, tak -
(Hosté se dosud bavili polohlasem, teď hovor zesílí v nucený halas.)
plešoun (se s bodrým úsměvem blíží k Hjalmarovi a Gregersovi) Ahá, tak jakpak, pánové, oživujete si vzpomínky na studentské časy? Co? Vy nekouříte, pane Ekdale? Nepotřebujete oheň? No jo, vidíte, tady se nesmí -
hjalmar Ne, děkuju, já nebudu -
tlusťoch Nemáte nějakou pěknou básničku, že byste nám zarecitoval, pane Ekdale? Tak hezky jste to dřív uměl. hjalmar Bohužel si žádnou nepamatuju. tlusťoch No, to je ale škoda. Tak co vymyslíme, pane kolego? (Odcházís Plešounem do druhé místnosti.)
hjalmar  (ponuře) Gregersi - já jdu! Když na vlastní hlavě muž pocítí drtivý úder osudu - však víš. - Pozdravuj ode mne otce. gregers  Ano, ano. Jdeš rovnou domů? hjalmar Ano. Proč?
gregers  No, já se u vás možná ještě zastavím.
HJALMAR Ne, prosím tě, to ne. Doma u mě ne. Můj domov je bezútešný, Gregersi - zvlášť proti tak skvostné hostině jako tahle. Můžeme se přece sejít někde ve městě.
S0RBYOVÁ (se přiblížila; tlumeně)\ly už jdete, Hjalmare?
hjalmar Ano.
S0RBYOVÁ Pozdravujte Ginu.
hjalmar Děkuju.
S0RBYOVÁ A řekněte jí, že se na ni někdy přijdu podívat.
HJALMAR Ano, děkuju. (Gregersovi.) Ty tady zůstaň. Já se nepozorovaně
ztratím. (Loudavě přejde místností, pak do salonu a vpravo pryč.) S0RBYOVÁ  (tiše Pettersenovi, který se mezitím vrátil) Tak co, dostal starý
něco s sebou na cestu? PETTERSEN Aby ne. Strčiljsem mu lahvinku koňaku. S0RBYOVÁ No, to jste mohl vymyslet něco lepšího. PETTERSEN  Ba ne, paní Serbyová, koňak on má ze všeho nejradši. TLUSŤOCH (ve dveřích, noty v ruce) Tak co, nezahrajem si trochu, paní
S0rbyová? S0RBYOVÁ Tak dobrá. Pojďme. HOSTÉ Bravo, bravo!
(Paní Serbyová s ostatními hosty odejde do salonu a vpravo. Cregers zůstane
stát u krbu. Továrník Werle hledá cosi na psacím stole, zřejmě by chtěl, aby
Gregers odešel, ale když se ten ani nepohne, vykročí Werle ke dveřím.)
GREGERS Mohl bys chvíli počkat?
WERLE  (sezastaví) Copak?
GREGERS Potrebujú si s tebou promluvit.
WERLE Nemohlo by to počkat, až budeme sami?
GREGERS Ne, to by nemohlo; mohlo by se totiž taky stát, že sami prostě nebudeme.
WERLE  (jde k němu) Jak tomu mám rozumět?
(Vprůběhu následujícího rozhovoru slyšíme z hudebního salonu vzdálenou hru na klavír.)
GREGERS Jak jsi mohl nechat tu rodinu tak zoufale zbídačet? WERLE Myslíš patrně Ekdalovy, předpokládám.
GREGERS Ano, myslím Ekdalovy. Poručík Ekdalti býval přece kdysi tak blízký.
WERLE Ano, bohužel, býval mi asi až příliš blízký. Kolik let jsem to cítil, a jak jsem za to musel platit! To jemu mám co děkovat, že i na mém dobrém jménu a na mé pověsti ulpělajakási - no ano, poskvrna.
GREGERS  (tiše) Nesl za to vinu skutečné jen on sám?
WERLE Jak to myslíš, kdo jinak?
GREGERS Ty lesy jste přece koupili společně, oba dva -
WERLE Ale kdo je zakresloval do mapy? Ekdal! Nedbale a ledabyle! A kdo nezákonně těžil na státních pozemcích? On. Kdo vedl veškerý provoz v polesf? On. Já jsem houby věděl, co tam pan poručík Ekdal podniká.
GREGERS Pan poručík Ekdal asi sám houby věděl, co podniká.
WERLE Může být. Jenže fakt je ten, že on byl odsouzen a já zproštěn obžaloby.
GREGERS Jistě, já vím, nebyly důkazy.
WERLE Zproštěni" je zproštění. Odporné záležitosti, já jsem z toho předčasně zešedivěl, a opravdu nevím, proč se v tom musíš teď najednou začít rejpat. O takových věcech jsi tam v Lesích celé ty roky hloubal? Gregersi, já tě ujišťuju, že tady ve městě už po těchhle historkách nikdo ani nevzdechne - pokud jde o mě.
G REG ERS Ale co Ekdalovic rodina, co ti chudáci!
WERLE Co jsem vlastně podle tebe měl pro ty lidi udělat? Když Ekdala pustili, byl zlomený člověk, nebylo mu pomoci. Jsou na světě Lidi, co jdou ke dnu, stačí dva tri broky do těla; už se nikdy nezvednou. Věr mi, Gregersi, dávám ti své slovo; vycházel jsem jim vstříc, jak to jen šLo, abych přitom nezkompromitoval sám sebe a nezavdal příčinu k nejrůznějším podezřením a pomluvám.
GREGERS  Podezřením-? Ale!
WERLE Ekdalovi jsem opatřil opisování pro kancelář a platím ho daleko, daleko víc, než za co ta jeho práce stojí -
GREGERS   (se na něho nedívá) Hm - o tom nepochybujú.
WERLE Ty se směješ? Myslíš si snad, že to není pravda, co ti tady říkám? Prosím, v knihách o tom nemám nic, protože takové výdaje v nich neuvádím.
GREGERS (studený úsměv) Ne, jistě, jsou přece výdaje, které je lepši v knihách neuvádět.
WERLE  (překvapen) Jak to myslíš?
GREGERS (sebere odvahu) Vyúčtoval jsi, co tě to stálo dát Hjalmara Ekdala vyučit na fotografa?
WERLE  Já? Jak to, vyúčtoval?
GREGERS Mám zjištěno, že náklady jsi hradil ty. A dáte mám zjištěno, že jsi ho štědře podpořil, aby si mohl zavést firmu.
WERLE No prosím, a pak bude někdo vykládat, žejsem pro Ekdalovy nic neudělal! Ujišťuju tě, že jsem s těmi lidmi měl výdajů ažaž.
gregers Vyúčtoval jsi aspoň některé?
WERLE  Proč tě to zajímá?
GREGERS  Mám k tomu své důvody. Poslyš, řekni mi - tehdy, když ses tak vřele ujal syna svého starého přítele - neměl on se tenkrát zrovna nějak ženit?
WERLE Prosím tě, jak já si - jak si po tolika létech můžu - ?
GREGERS  Napsal jsi mi tenkrát - obchodní dopis, jak jinak - a dodal jsi, jen
jako p.s., že se Hjalmar Ekdal oženil s nějakou slečnou Hansenovou. WERLE No, vždyť to tak bylo, jmenovala se tak.
GREGERS Jenže už jsi nenapsal, že tahleta slečna Hansenová byla Gina Hansenová - naše bývalá hospodyně.
WERLE (se zasměje, posměšně, ale n učeně) To ne, vůbec mě totiž nenapadlo, že by ses o naši bývalou hospodyni nějak zvlášť zajímal.
GREGERS Taky že ne. Jenže - (ztlumíhlas) zřejmě se o ni tady v domě
zvlášť zajímali jiní. WERLE A to má znamenat co? (Vyjede na něho.) Snad nemyslíš mé! GREGERS (tiše, leč pevně) Ano, tebe.
WERLE A to si dovoluješ - ! Jak si troufáš - ! Jak může on, ten nevděčník, on, nějaký fotograf - jak vůbec sebere odvahu někoho takhle obviňovat!
GREGERS  Hjalmar se toho ani slovem nedotkl. Myslím, že o takových věcech nemá vůbec tušení.
werle Tak kdes to tedy sebral? Kdo ti něco takového nakúkal?
GREGERS  PovedéLa mi to chudák maminka. Tehdy jsem ji viděl naposled.
WERLE Tvoje matka! No jistě, to mě mohlo hned napadnout! Vy dva - vy jste vždycky drželi spolu. To ona způsobila, že ses už od začátku postavil proti mně.
GREGERS To se mýlíš, bylo to tím, jak trpěla, jak se mučila, až na to tak bídně ľašla.
WERLE  Prosím tě, ta toho tak vytrpěLa - rozhodně ne víc než ostatní. Ale s choulostivými, přepjatými lidmi se holt nedá nic pořídit. To jsem prosím já poznal na vlastní kůži. - A ty mě tady teď budeš takhle podezírat a přehrabovat se v nějakých omšelých starých drbech a pomluvách proti vlastnímu otci. Víš, Gregersi, opravdu si myslím, že už by ses ve svém věku mohl věnovat užitečnějším věcem.
GREGERS  No jo, už by bylo pomalu načase.
WERLE Taky by se ti určitě duševně ulevilo, přestal bys být tak trudnomysl-ný. Prosím tě, kam to taky může vést, věčně celá Léta trčet v lesích na pile, dřít se jako obyčejná kancelářská myš a odmítat třeba jen korunu navíc vedle měsíčního platu? Vždyť je to čiré šílenství.
GREGERS Jo, kdybych si tak aspoň tím mohl být jistý.
WERLE Prosím, chápu tě. Chceš mít svou nezávislost, nechceš mi být ničím zavázán. Ale teď máš právě příležitost získat nezávislost a být vlastním pánem, ve všem všudy.
GREGERS Ale? A jak asi - ?
WERLE Když jsem ti teď psal, že musíš okamžitě přijet do města, tak - hm -GREGERS No, cos mi vlastně chtěl? Celý den čekám, že se to dozvím. WERLE ChtěLjsem ti navrhnout, aby ses stal podílníkem firmy. GREGERS Já! Tvé firmy? Jako společník?
WERLE Ano. Proto ještě nemusíme býtvjednom kuse spolu. Ty bys mohl převzít vedení podniku tady ve městě a já bych se přestěhoval na pilu. GREGERS Ty?
WERLE Ano. To víš, už mi práce nejde tak jako dřív. Musím si šetřit oči,
Gregersi, moc mi poslední dobou slábnou. GREGERS To přece nezačaly až teď.
WERLE To ne, ale teď se to zhoršuje. A kromě toho - okolnosti by možná
vyžadovaly, abych se odstěhoval - aspoň na čas. GREGERS Něco takového mě nikdy nenapadlo.
WERLE  Podívej, Gregersi - nás dva rozděluje spousta věci. Ale jsme přece jenom otec a syn. A tak si myslím, Že bychom mohli snad dojít aspoň k nějakému vzájemnému porozumění.
GREGERS  Myslíš tak jako navenek?
WERLE Aspoň tak. Rozmysli si to, Gregersi. No, co říkáš, to by přece mělo jít. No?
GREGERS (se na něho dívá studenýma očima) Za tím něco vězí. WERLE Jakto?
GREGERS Ty mě na něco potřebuješ.
WERLE Lidé v tak blízkém vztahu jako my dva snad vždycky jeden druhého
potřebují. GREGERS No, říká se to.
WERLE  Rád bych tě teď nějaký čas měltady doma. Jsem osamělý člověk, Gregersi. Vždycky jsem si připadal tak sám - celý život; ale teď, jak stárnu, tak čím dál víc. Potrebujú mít někoho u sebe.
GREGERS Máš přece paní S0rbyovou.
WERLE To mám; a dneska už je pro mě skoro nepostradatelná. Je veselá,
vyrovnaná, je s ní v domě živo - a to já hrozně potrebujú. GREGERS  No vidíš - tak vlastně máš, co chceš.
WERLE To ano, jenže se obávám, že uz to moc dlouho nevydrží. To víš, žena v takovém postavení přijde snadno do řečí. A když se to tak vezme, tak mužovi to vlastně taky zrovna moc neprospívá.
GREGERS Ále, když může někdo pořádat takové hostiny jako ty, tak si může opravdu dovolit všecko možné.
WERLE Nojo, ale co ona, Gregersi? Mám strach, že už si to nenechá moc dlouho líbit. A i kdyby se z čiré oddanosti ke mné povznesla nad lidské řeči, pomluvy a tak - ? Ty máš přece tak silně rozvinutý smysl pro spravedlnost, Gregersi, nemyslíš -
GREGERS  (ho přeruší) Podívej se, zkrátka a dobře; chceš si ji vzít?
WERLE A kdybych chtěl? Tak co?
GREGERS  No, to se ptám já taky: tak co?
WERLE  Bylo by ti to nějak naprosto nepřekonatelně proti mysli? GREGERS Ale vůbec ne. Ani v nejmenším.
WERLE Protože já jsem nemohl vědět, jestli snad z ohledu k památce nebožky matky -GREGERS  Nejsem přepjatý.
WERLE Ať už jsi, jaký jsi, sejmuljsi mi rozhodně těžký balvan ze srdce. Jsem nesmírně potěšen, že mohu v této věci počítat s tvou podporou.
gregers  (ho upřeně pozoruje) Tak teď už chápu, k čemu mě chceš využít.
WERLE  K čemu tě chci využít? Co je to prosím tebe za výraz!
GREGERS Ále, mezi čtyřma očima snad nebudeme rajtovat na slovíčkách. (Krátce se zasměje.) Takže takhle tedy! Tak proto jsem se měl horempá-' dem osobně dostavit do města. Kvůli paní Ssrbyové musí tady v baráku
!■=■ okamžitě propuknout rodinný život! Tatínek se synáčkem, idyla, cvak! To
!■■= bude tedy novinka!
i WERLE Jak si dovoluješ mluvittímhle tónem!
j : GREGERS  Prosím tě, kdy tady byl nějaký rodinný život? Co já pamatuju, tak
I ■ nikdy. Ale teď potřebujeme malou ukázku, co? Ono totiž udělá jistě vý-
; v- borný dojem, když se bude moct říkat, že synáček - na perutích piety -
' přispěchal domů na ženitbu stárnoucího otce. A co potom zbude z řečí
o tom, co všechno musela snášet a vytrpět chudinka nebožka? Ani smítko. Vymete a rozptýlí je její vlastní syn. WERLE Gregersi - myslím, že na světě není nikdo, ke komu bys měl takový odpor jako ke mně. I GREGERS  (tiše) Viděljsem tě moc zblízka.
I WERLE  Viděls mě očima své matky. (Trochu ztlumí hlas.) Ale měl bys mít na
I paměti, že ty oči bývaly občas trochu - oblouzené.
I GREGERS  (rozechvěle) Ano, vím, co myslíš. Jenže kdo za tu maminčinu ne-
[. šťastnou slabost nesl vinu? Ty a všechny ty tvoje - ! Poslední z nich byla
I ta ženská, co jste ji podstrčili Hjalmaru Ekdalovi, když už jsi ty - ááá!
| WERLE  (pokrčírameny) Slovo za slovem, jako bych slyšel tvou matku.
gregers  (si ho nevšímá) - a takhle ten člověk, ta velká, prostá, dětinská duše, teď žije, v jednom velkém klamu - pod jednou střechou s takovou... a netuší, ze to, čemu říká 'moje rodina', je postavené na lži! (Přistoupí o krok blíž.) Když se podívám zpátky na veškeré tvoje počíná-i ní, tak mi je, jako bych se rozhlížel po bojišti posetém rozdrcenými lid-
[ skými osudy.
WERLE Mám dojem, že propast mezi námi je příliš hluboká.
GREGERS  (se lehce uktoní)Jo už jsem zjistil, a proto se loučím a odcházím. ! WERLE Odcházíš? Z domu?
GREGERS Ano. Protože konečně před sebou vidím úkol, pro který můžu žít.
WERLE  A co je to za Úkol?
GREGERS Jen by ses smál, kdybys to uslyšel.
WERLE Osamělý člověk se tak snadno nesměje, Gregersi. 1 GREGERS   (ukazuje do pozadí) Podívej, tatínku - pánové si hrají na slepou bá-
I bu s paní Sesrbyovou. - Dobrou noc a sbohem. (Odejde v pozadí doprava.)
I(Ze salonu zaznívá smích a dovádění, zahlédneme tam část společnosti.)
WERLE  (pohrdlivě mumlá za Gregersem) CUe ~[ Chudák-a pak že není přepjatý!
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Ateliér Hjalmara Ekdaía. Veliká, zřejmě podkrovní místnost. Vpravo skloněná strecha s velkými okny, napůl prikrytými modrým závěsem. Vpravo vzadu vchod, v popredí na téže straně dvere do obývacího pokoje. Na levé straně rovněž dvoje dvere, mezi nimi železná kamna. Na zadní stěně široké dvojkřídté posuvné dveře. Ateliér je chudě, ole pohodlně zařízený a vybavený. Mezi dveřmi vpravo kousek od zdi pohovka, stůl a něco židlí, na stole svítilno se stínítkem, u kamen starý ušák. Místy rozestavené různé fotografické aparáty a vybavení. Na zadní stěně vlevo od dveří knihovna, v ní něco knížek, krabic, lahvísche-mikáliemi, různým náčiním, nářadím a podobnými předměty. Na stole fotografie a potřeby jako štětce, papír a podobně.
(Gina Ekdalová sedí na židli u stolu a šije. Hedvika sedí na pohovce a čte knihu, pata' má ucpané uši, dlaněmi si chrání oči.)
GINA  (několikrát, jakoby s tajenou starostí, se na ni podívá, pak řekne) Hedvi!
(Hedvika neslyší.)
(Hlasitěji.) Hedviko! HEDVIKA  (odtáhne ruce a zvedne hlavu) Ano, mami? GINA Hedvi, holčičko moje, už musíš přestat číst. HEDVIKA ALemami, ještě chvílí. Aspoň chvilílínku! GINA Ne, dej tu knížku pryč. Tatínek to taky nemá rád. Víš, že sám nikdy
večer nečte.
HEDVIKA  (zavře knihu) To ne, tatínek vůbec na čtení moc není.
GINA   (odloží šití a vezme si na stole tužku a sešitek) Pamatuješ si, kolik
jsme dneska vydali za máslo? HEDVIKA Dvanáct šedesát.
GINA  No jo, máš pravdu. (Zapíše.) Já nevím, co se tady v domě sní másla.
A pak byl salám a sýr - co ještě - (Zapisuje.) Jo, šunka - hm - (Sečítá.)
No, takže to máme hned -HEDVIKA A nezapomeň pivo -
GINA  Jo vidíš. (Zapíše.) Ono se to nezdá, ale pivo bejt musí. HEDVIKA Ale zase jsme dneska my dvě nepotřebovaly teplou večeři, když byl táta pryč,
GINA Ano, to byla výhoda. Jo, a pak jsem stržila pětaosmdesát za fotografie. HEDVIKA  No ne - tolik, vážně? GINA  Přesně osmdesát pět korun.
(Ticho. Gina si zase vezme šití. Hedvika si vezme papír a tužku a začne si něco kreslit. Levou rukou si stíní oči.)
HEDVIKA To je ale legrace, viď, táta že je na velké hostině u pana továrníka Werleho.
GIN A To nemůžeš takhle říct, u pana továrníka. Pozval ho přece jeho syn. (Po chvilce.) S tímhle panem továrníkem my nemáme vůbec nic společného.
HEDVIKA Já už se tak strašně těším, až přijde táta domů. On totiž slíbil, že mi od paní S0rbyové přinese něco dobrého.
GIN A Jo, to víš, v tom baráku o dobroty nouze není.
HEDVIKA  (kresli) Trošinku hlad už skoro taky mám.
(Dveřmi z chodby vejde starý Ekdal, v podpaží balík papírů, další balík v kapse kabátu.)
GINA Ty jdeš dneska nějak pozdě, dědo.
EKDAL Zavřeli mě v kanceláři. Museljsem čekat u Gráberga. A pak jsem musel projít skrz - no. HEDVIKA Dali ti nějaké psaní, dědečku? EKDAL Celý tenhle balík. Podívej. GINA Ale to je výborný. HEDVIKA  A ještě jeden balík máš v kapse.
EKDAL Jo? Nesmysly, to nic není, (Postavíhůl do rohu.) Tahle prácička mi
vydrží pěkně dlouho, Gino. (Poodsune jedno křídlo dveří na zadní stěně.)
Psst! (Nakoukne dovnitř a za chvíli dveře opět opatrně zastrčí.) He he.
Všecko to spí. He he, ona si Lehla do košíku. HEDVIKA Opravdu jí v tom košíku nebude zima, dědo? EKDAL Ty máš nápady! Zima? Prosím tě, takové slámy. (Jde k prvním dveřím
vlevo.) Najdu tady nějaký sirky? GINA  Ležej na komodě. (Ekdatjde do svého pokoje,)
HEDVIKA To je ale dobře, že děda dostaltakověho psaní.
GINA  No jo, chudák stará, aspoň bude mít pár halířů kapesnýho.
HEDVIKA  A nebude celé dopoledne vysedávat u té odporné baby v hospodě.
GINA  No, to taky.
(Ticho.)
HEDVIKA  Myslíš, že na hostině jsou ještě u stolu? GINA  Pámbu ví; proč ne, může bejt.
HEDVIKA Představ si, těch lahůdek, to si táta dá, viď? To bude mít určitě dobrou náladu, až přijde. Co myslíš, mami?
GINA To jo. A to si teprv představ, kdybysme mu tak mohly říct, že už máme podnájemníka.
HEDVIKA Dneska večer to ani nemusí být.
GINA No, ba ne, nebylo by to špatný. Pokoj je stejně nevyužitej.
HEDVIKA Ale ne, já myslím, že to nemusí být, protože dneska večer bude mít táta beztak dobrou náladu. Takže podnájemníka by bylo Lepší si nechat na jindy.
GINA (se na ni podívá) Jsi ráda, když můžeš tátovi něco dobrýho povědět,
když přijde takhle večer domů? H EDVIKA No, to jo, protože to je tady pak hned veselejc. GINA  (zamyšleně) Nojo, na tom něco je. (Vejde znovu starý Ekdat a namíří k předním dveřím vlevo.) GINA  (se napůl obrátí na židli) Potřebuješ něco v kuchyni, dědečku? EKDAL Nojo, nojo,jenom něco... jen seď. (Vyjde.) GINA Snad se tam nebude rejt ve žhavejch uhlíkách. (Chvíli čeká.) Hedvi,
jdi se podívat, co tam dělá. (Ekdat vejde, v ruce džbánek s horkou vodou.) H EDVIKA  Šel sis pro teplou vodu, dědečku?
EKDAL Jo jo, šel. Na něco ji potrebujú. Musím psát, a inkoust mi zhoustnul na kaši - no.
GINA Neměl by ses nejdřív navečeřet? Je na stole. EKDAL Večeřet nebudu, říkám ti, že mám moc práce. A do pokoje ať mi nikdo nechodí. Nikdo - no. (Vejde do svého pokoje.) (Gina a Hedvika se na sebe podívají.) GINA (tiše) Nevíš, kde moh přijít k penězům? HEDVIKA Asi dostal od Gráberga. GINA ALe kdepak. Gráberg posílá vždycky peníze mně. HEDVIKA Tak mu asi někde dali Láhev na dluh. GINA Chudák děda, tomu tak akorát dá někdo na dluh. (Zprava vejde Hjatmar Ekdal v zimníku a šedivém plstěném klobouku.) GINA   (odhodí šití a vstane) No ne, Hjalmare, ty už jsi zase doma! H EDVIKA  (zároveň, vyskočí) Jú, tati, ty už jsi tadyi H J ALMA R (odloží klobouk) Teď už asi odešli skoro všichni. HEDVIKA Tak brzy?
H J ALMA R No, byl to přece oběd. (Chce si svléknout kabát.) GINA Počkej, pomůžu ti.
HEDVIKA  Já taky.
(Stáhnou mu kabát. Gina ho jde pověsit na zadní stěnu.)
Bylo tam hodně lidí, tati? HJALMAR Ani ne. U stolu nás bylo asi tak - nějakých dvanáct čtrnáct. GINA To ty sis asi se všema pěkně popovídal, co?
HJALMAR  No, tak to víš, trochu, že jo. I když on si mě vlastně tak jako zabral pro sebe Gregers. GINA Je ještě pořád tak odporný?
HJALMAR  No, moc dobře zrovna nevypadá. - Děda ještě nenídoma? HEDVIKA Ale jo, je u sebe, opisuje.
388
389
HJALMAR  Říkal něco? GINA Ne, co by měl řfkat?
HJALMAR Já jen, jestli se nezmínil- ľ Slyšel jsem, že snad měl být
u Gräberga, aspoň myslím. Skočím se na něho podívat. GINA Ale ne, to - nestojí to za to -HJALMAR Jak to, proč? ŘíkaL snad, že mé nechce vidět? GINA Spíš asi nechce dneska večer vidět vůbec nikoho -HEDVIKA  (posunky) Ehm - ehm!
GINA  (si jí nevšimne) - byl si tady totiž pro horkou vodu -HJALMAR  Aha, tak to on už zase - ? GINA No jo, už to tak bude.
HJALMAR Ach bože - můj ubohý, starý, bělovlasý otec - i No jo, tak jen ať
si pěkně užije. (Ze svého pokoje vejde starý Ekdal v županu a s fajfkou.) EKDAL No, už jsi doma? Připadalo mi, že tu slyším někoho mluvit. HJALMAR Zrovnajsem přišel. EKDAL Tys mě asi neviděl, co?
HJALMAR Ne; ale povídali, že jsi tarntudy prošel; a takjsem si rekt, že tě doprovodím.
EKDAL Hm, no, to od tebe bylo moc hezké. - Co to tam bylo vlastně za lidi? HJALMAR ÁLe takoví všelijaký. Samá honorace, doktor Flor a inženýr Balle
a doktor Kaspersen a doktor iks ypsilon - co já vím -EKDAL (pokyvuje) Slyšíš, Gino! S jakou honorací se stýká? GINA Jo, tam teď holt vedou nóbi dům. H EDVIKA A tati, to tam ti páni zpívali? Nebo předčítali? HJALMAR Ne, jen žvanili. Pak chtěli na mně, abych jim něco zarecitoval;
ale já ani za nic. EKDAL  Za nic? GINA Ono bytě zase neubylo.
HJALMAR Kdepak. Člověk nesmí hned každému dělat poskoka. (Prochází
se.) Aspoň já tedy rozhodně ne. EKDAL Kdepak, kdepak, na Hjalmara si nikdo hned tak nepřijde. HJALMAR Já tedy opravdu nevím, proč bych jim zrovna já měl obstarávat
zábavu, když si jednou za čas někam vyjdu. Ať se namáhají ostatní.
Vyžírkové, chodí to z jedné hostiny na druhou a cpou se a nalejvají jak
bezední. Tak ať si ty lahůdky taky někdy odpracujou. GINA Tohles jim snad nevykládal!
HJALMAR  (si prozpěvuje) Pampadadampadá - No, tak úplně pro sebe jsem
si to zase nenechal, to si piš! EKDAL A takové panstvo, no teda!
HJALMAR Jo, na to já nekoukám. (Ledabyle.) No, a pakjsme si tak trochu
podebatili o tokajském. EKDAL  0 tokajském, jo? Nóf to je fajnové vínečko.
HJALMAR (se zastaví) Může být. Jenomže není ročník jako ročník, abys věděl. Záleží na množství slunečního svitu v době zrání hroznů. GINA No ne, co ty všecko nevíš! EKDAL A o tom jste jako debatili?
HJALMAR No, chtěli to zkusit, ale pak se dozvěděli, že s doktoryje to taky
tak. Taky není každý ročník stejně kvalitní - to to dostali, co? GINA No ne, ty jsi teda hlava! EKDAL  He he! Tak tohle teda dostaLi na talíř? HJALMAR Pěkně mezi oči to dostali.
EKDAL Slyšíš to, Gino, rovnou mezi oči jim to vpálil, doktorům jedněm. GINA No ne, přímo mezi oči!
HJALMAR Je to tak, ale pozor, nechci, aby se o tom mluvilo. Takové věci si má člověk nechat pro sebe. Ono to zase bylo ve vší družností, nemyslete si. To víte, samí příjemní lidi, sympaťáci, proč bych je já měl nějak zraňovat? Kdepak!
EKDAL Ale rovnou mezi oči -
HEDVIKA  (se vtichocuje) To je ale legrace, vidět tě ve fraku, tati. Tobě totiž
frak ohromně sluší. H3ALMAR No, viď? A tenhle sedí opravdu dokonale. Padne mi, jako by byl
na mě šitý; no, tak možná trochu šponuje tady v průramkách - pomoz mi,
Hedvičko. (Svléká frak.) Radši si vezmu jen tak sáčko. No tak, Gino, kde
je to sako!
GINA Tady, tady! (Nese mu sako a pomáhá mu do něho.) HJALMAR Tak, a je to. A nezapomeň, že se frak musí Molvikovi hned ráno vrátit.
GINA (ho uktádá) To už se zařídí.
HJALMAR  (se protahuje) Á, to se člověk hned cítí zase pěkně doma. Ona mi taky tahle volná, nedbalá elegance stejné jde líp k tělu. Co říkáš, Hedvi? HEDVIKA To jistě, tati.
HJALMAR Když si takhle elegantně uvážu šálku, na dva dlouhé konce - No, koukni. Co říkáš?
HEDVIKA No jeje, a jak ti to pasuje ke knírku a k těm kudrnatým vlasům.
HJALMAR  No, kudrnaté, to nevím - řek bych spíš zvlněné.
HEDVIKA To je pravda, jsou tak spíš jako řídce kudrnaté.
HJALMAR Takže spíš zvlněné.
HEDVIKA  (po chvilce - tahá ho za sako) Tati!
HJALMAR   No, COpak?
HEDVIKA Ale, vždyť ty víš. HO A LM AR  Nevím, opravdu ne.
HEDVIKA  (se směje a pofňukává) Ale no tak, tatí, tak už mě netrap! HJALMAR Co pořád máš?
HEDVIKA (jím cloumá) Tak přestaň, kde to máš, tati! Víš přece, žes mi slíbil něco dobrého.
HJALMAR Jo vidíš - jak já na to jenom moh zapomenout!
HEDVIKA Kdepak, ty si mě jen dobíráš, tati. Že se nestydíš! No tak, kams to dal?
HJALMAR To víš, žejsem nezapomněl. Momentíček! Přinesljsem ti něco jiného, Hedvičko. (Poodejde a hrabe se v kapsách fraku.) HEDVIKA   (poskakuje a tleská radostí) Jú, mami, mamií GíNA Takvidíš,jen musíš mít trochu trpělivost, a -HJALMAR  (v ruce papír) Tak heleď, tady to máme! HEDVIKA  Tohíe? Aíe vždyť to je jen kus papíru.
HJALMAR To je prosím jídelní Lístek - úplně celý jídelní lístek. Tadyhle vidíš - „Menu": to znamená jídelní lístek, HEDVIKA A jiného nemáš nic?
HJALMAR Vždyť ti povídám, že tam na to jsem zapomněl. Ale můžeš mi věřit, dávám ti svoje slovo: je to houby požitek, tyhle pamlsky. Tak, hezky si sedni ke stolu, přečti si, co je na tom Lístku, a já ti pak budu vyprávět, jaké ty jednotlivé chody byly. No tak, Hedvil
HEDVIKA (polyká pláč) Ano, děkuju.
(Hedvika si sedne, ale nečte. Gina jí dává znamení, Hjatmarsi toho všimne.)
HJALMAR   (bezcílně chodí sem tam) Tedy to je opravdu k nevíře, na co
všechno musí člověk jako živitel rodiny myslet - a když na nějakou tako- .-vou úplnou prkotinu zapomene, hned se na něho kdekdo tváří kysele. No nic, člověk si nakonec zvykne i na šibenici. (Zastavíse u kamenr kde sedí starý Ekdat.) Byl ses dneska podívat vevnitř, tati?
E K DAL Že se ptáš. Vlezla si do košíku.
HJALMAR   Ne, vážně? Do košíku vlezía? Takže si na něj začíná zvykat.
EKDAL To víš; vsakjá to hned říkal. Jenže teď, rozumíš, teď to tam budeme muset trochu -
HJALMAR Trochu vylepšit, to jo.
EKDAL Ale to opravdu musíme, víš?
HJALMAR  Aby ne. Tak pojď, popovídáme si o těch zlepšováčcích, tati. Hezky si k tomu sedneme na pohovku.
EKDAL No, to jo. Hm, já si asi nejdřív půjdu nacpat fajfku; asi bude potřebovat taky trochu vyčistit. Hm. (Jde do svého pokoje.) GINA  (se usmívá na Hjalmara) Slyšels, jo? Vyčistit fajfku.
HJALMAR Ale no to víš, Gino, jen ho nech; ubohý životní ztroskotanec takhle na stará kolena. - A ty zlepšováčky - nejlíp bude, když se na to vrhneme hned zítra.
GINA Ale když - ty zítra asi nebudeš mít čas...
HEDVIKA  (jí vpadne do řeči,) Ale jo, mami!
GINA nezapomeň, že musíš retušovat ty kopie, už si pro ně posílali kolikrát. HJALMAR No prosím, zase ty kopie. Žádná starost, budou hotové. Přišly
snad nějaké nové objednávky? GINA  Bohužel ne; na zítra nemám než ty dva portréty, no, víš přece. HJALMAR AnicjinéhoľToje opravdu hrůza, jak to člověk neveme do ruky
sám, tak -
GíNA Ale tak co mám dělat? V novinách inzerujú, co můžu, aspoň myslím. HJALMAR Pch, v novinách, v novinách - vidíš, co je to asi tak platný. A na
pokoj se určitě taky nikdo podívat nepřišel, co? GINA Ne, ještě ne.
HJALMAR No, to se dalo čekat. Jak se člověk nepostará sám, tak - Tak takhle ne, Gino, rozumíš, vzít se za to musí, pořádně!
HEDVIKA  (jde k němu) Tati, nemám ti přinést flétnu?
HJALMAR Ne,.ne, žádnou flétnu; já tady na tom světě žádné radosti nepotrebujú. (Chodí.) Jen se neboj, zítra budu dělat jako šroub, nebudeš si moct stěžovat. Budu dělat, co mi síly vydrží -
GINA Ale no tak, prosím tě, vždyť já jsem to tak nemyslela.
H EDVIKA Tati, neměl bys chuť na lahvičku piva?
HJALMAR Nikoli, ani v nejmenším. Kvůli mně se už nikdo nemusí obtěžovat. (Zastaví se.) - Pivo? - Říkala jsi pivo? H EDVIKA  (živě) Jistě, tati; pěkně vychLazené.
HJALMAR No tak - když to musí být, tak můžeš projedou Lahvičku skočit. GíNA Tak běž, ať si uděláme příjemnou hodinku. (Hedvika běží do kuchyně.)
HJALMAR  (u kamen - zastaví ji, podívá se na ni, vezme jí hlavu do rukou
a přitiskne ji k sobě) Hedvičko! Hedvičko! HEDVIKA  (samou radostíjí vhrknou slzy do očí'; Tati, ty jsi takový hodný! HJALMAR Ne, ne, to neříkej. Sedím si tam u bohatcova stolu a užívám si -
cpu se u překypující tabule -! A ještě k tomu -! GINA  (sedíu stolu) Prosím tebe, jen to nepřeháněj. HJALMAR  Ba ne! Ale nesmíte si to tak brát, znáte mě a víte, že vás mám
i tak rád.
HEDVIKA (se mu vrhne kolem krku) A my tebe, tati, a jak!
HJALMAR Možná že je to se mnou někdy trochu těžké, ale - ach bože - nesmíte zapomínat, že já jsem člověk, jehož obléhají armády žalu. Mno. (Otře si oči.) Nikoli, pivo ne, v takovou chvíli. Podej mi flétnu.
393
(Hedvika běží k polici a přinese mu flétnu.)
Díky, díky! Ano, tak je to správné. Flétnu v ruce a vás dvě nablízku - ách! (Hedvika se usadí u stolu vedle Giny; Hjalmar chodí sem tam a spustí živý český lidový tanec, ale pomalu, elegicky a cituplně. Přestane hrát, podá levou ruku Gine a pohnutě pronese.)
Aťsi je náš příbytek chudičký a těsný, Gino. Je to však přece jen domov. A já vám říkám: zde je dobře být.
(Hjalmar začne znovu hrát; hned poté někdo zaklepe na dveře z chodby.) GINA  (vstane) Psst, přestaň - myslím, že někdo jde. HJALMAR  (uloží flétnu na polici) Tak to vidíš - zase něco! (Gina jde otevřít.)
GREGESS  (z chodby) Promiňte, prosím vás -GINA (couvne) Ježíši!
GREGERS - nebydlí tady pan Ekdal, fotograf? GINA Ano.
HJALMAR (jde ke dveřím) Gregersi! Tak ty jsi přece jenom přišel! No, tak pojď tedy dál.
GREGERS (vejde) Vždyť jsem ti říkal, že se zastavím. HJALMAR  No jo, ale dneska večer - ? To jsi odešel ze společnosti? GREGERS Ze společnosti i z domova. - Dobrý večer, paní Ekdalová. Nevím, jestli mě ještě poznáváte?
GINA Ale jistě. Mladého pana Werleho není zase tak těžký poznat. GREGERS Asi ne, to víte, jsem podobný matce, a na tu vy se určitě pamatujete. HJALMAR Počkej, to jako říkáš, že jsi odešel z domova? GREGERS Ano, odstěhovaljsem se do hotelu.
HJALMAR A ták. No tak, když už jsi tady, tak si odlož a posaď se u nás.
GREGERS Díky. (Svlékne kabát. Má teď na sobě prostý šedivý oblek venkovského střihu.)
HJALMAR Tady, na pohovku. Udělej si pohodlí.
(Cregers si sedne na pohovku, Hjalmar na židli u stolu.)
G REGERS (se rozhlíží) Takže tady žiješ, Hjalmare. Tohle je tvůj domov.
HJALMAR No, tohle je tedy ateliér, jak vidíš -
GINA Ale je tady víc místa, tak proto býváme většinou tady.
HJALMAR Předtím jsme bydleli tip, ale tenhle byt má jednu obrovskou výhodu: je tu několik moc pěkných pokojů navíc -
GINA A taky máme ještě jeden pokoj přes chodbu, a ten můžeme pronajímat.
GREGERS (Hjalmarovi) No prosím - tak ty máš dokonce i podnájemníka.
HJALMAR No, ještě ne. To víš, ono to nejde tak rychle. Člověk se holt musí otáčet. (Hedvice.) Tak jak s tím pivem?
(Hedvika přikývne a jde do kuchyně) GREGERS Tak tohle je tvoje dcera? HJALMAR Ano, to je Hedvika. GREGERS Jedináček?
HJALMAR Ano, máme jen ji. Je to tady na světě naše největší radost, a -
(dodá tlumeně) a také náš nejhlubší žal, Gregersi. GREGERS Prosím tě, co to povídáš!
HJALMAR Ano, příteli. Hrozí jí totiž akutní nebezpečí, že ztratí zrak. GREGERS Že oslepne!
HJALMAR Ano. Zatím se projevujíjen první příznaky, a ještě nějaký čas bude určité všecko dobré. Ale doktor nás varoval. Nedá se to odvrátit. GREGERS To je ale strašlivé neštěstí. Jak k tomu přišla? HJALMAR  (vzdechne) Asi to bude dědičné. GREGERS  (se zarazí) Dědičné? GINA Stará paní Ekdalová měla taky špatný oči. HJALMAR Aspoň táta to říká - já se na ni nepamatuju. GREGERS Chudák dítě. A jak to nese?
HJALMAR No, jistě chápeš, že nemůžeme přenést přes srdce, abychom jí něco takového rovnou řekli. Netuší, že jí hrozí nějaké nebezpečí. Šťastná a bezstarostná, cvrliká jako malý ptáček, křidélky třepetá vstříc věčné noci života. (Přemožen.) Ach, Gregersi, je to pro mne tak drtivě těžké břemeno! (Hedvika vejde, nese podnos s pivem a skleničkami; postaví ho na stůl.) (Hjalmar ji pohladí po hlavě.) Děkujeme, děkujeme, holčičko. (Hedvika ho vezme kolem krku a šeptá mu něco do ucha.) Ne, chlebíčky teď ne. (Podívá se na Cregerse.) Leda že by Gregers měl chuť?
GREGERS  (odmítavě) Ne ne, děkuju.
HJALMAR  (nadále rozlítostněný) No, tak tedy pár kousků snad přece jen
udělej. Kdyby byla patička, bylo by to výborné. A ne abys šetřila máslem. (Hedvika vesele přikývne o odejde zpět do kuchyně.)
GREGERS (ji pozoroval) Ale mně jinak připadá, že vypadá zdravě, taková svěží. GINA Jo, jinak je díky bohu úplně v pořádku.
GREGERS Asi bude časem dost po vás, paní Ekdalová, bude vám podobná.
Kolik ono jí tak může být? GINA Hedvice je skoro na den čtrnáct. Pozítří má narozeniny. GREGERS Tak to je na svůj věk dost veliká. GINA No, poslední rok hodně vyrostla.
GREGERS Ano, děti rostou, na tom člověk nejlíp vidí, jak sám stárne. - Jak
ono je to vlastně dlouho, co jste se brali? GINA No, jsme spolu už - no jo, patnáct let už to bude.
GREGERS Ne, opravdu, tak dávno už to je!
gin A (zbystří pozornost; podívá se na něho) No jistě, je to tak.
HJAlmar Ovšem, jak jinak. Bez nějakého toho měsíce patnáct let. (Obrátí
list.) Pro tebe to taky musela být sakra dlouhá řádka let, Gregersi, tam
na pile, co?
GREGERS Dlouhé roky to byly, když jsem je prožíval - jenže teď už nějak
ani nevím, kam se všechen ten čas poděl. (Ze svého pokoje vejde starý Ekdal, tentokrát bez fajfky, ale zato má na hlavě starodávnou čepici od uniformy; moc jistě na nohou nestojí.) ekdal Takže, Hjalmárku, teď můžeme dát hlavy dohromady a pohovořit si
o - hm. Co je, co je? HJALMAR  (jde k němu) Máme tu návštěvu, tati. Gregers Werle - Nevím,
jestli se na něho ještě pamatuješ. EKDAL  (se dívá na Gregerse, ten vstane) Werle? To jako syn? Co mi chce? HJALMAR Nic. Přišel za mnou. EKDAL Aha. Takže se nic neděje? HJALMAR   Ne ne, kdepak, vůbec nic.
EKDAL (máchá rukama) Copak o to, rozumíš, já ne že bych se snad bál, jenom -GREGERS (k němu přistoupí) Já vám jen nesu pozdravy z dávných lovišť, pane poručíku.
EKDAL tovišť?
gregers  No ano, z hor kolem hsydalské piLy.
EKDAL A tak. Jo jo, kdepak hory, tam já bývaljako doma. Bejvávato.
GREGERS Vyjste za starých časů býval nějaký lovec, viďte?
EKDAL Býval, tak tak. Může být. Koukáte na mundúr. Tady doma ho můžu klidně nosit, nikoho se nemusím ptát. Když v uniformě nechodím na veřejnost, tak -
(Hedvika přinese talíř s chlebíčky a položí ho na stůl.) HJALMAR Sedni si, tati, a napij se s námi piva. (Gregersovi.) Prosím, ber si. (Ekdal cosi mumlá a doškobrtá se k pohovce. Gregers se posadí na židli vedle něho, Hjalmarna druhou stranu, vedle Gregerse; Gina sedí kousek od stolu a šije; Hedvika stojí u svého otce.)
GREGERS  Pamatujete si, pane poručíku, jak jsme za vámi s Hjaímarem
vždycky v létě a o Vánocích jezdili na návštěvu? EKDAL Vy? Ne, ne, ne, to mi - to, uniklo. Ale lovec jsem býval kapitáíní, to
zase jo. í medvědy jsem střílel. Devět jsem jich prosím složil!
GREGERS (se na něho účastně dívá) A teď už na lov nepřijdete, jak je rok dlouhý, viďte.
EKDAL Ohó, to zase neříkejte! To já občas na lov zase - tedy ovšem ne tak, že ano. Protože lesy, víte - lesy, lesy -! (Napije se.) A co lesy tam v kopcích, pořád pěkné?
GREGERS No, to víte, taková krása jako za vašich časů už to není. Hodně se tam kácelo.
EKDAL Kácelo? (Tišeji, jako by měl strach.) To je nebezpečná věc. To se vymstí. Les nezapomíná.
HJALMAR  (mu nalije) Tumáš, tati, dej si ještě trochu.
GREGERS Jak jen může člověk jako vy - takový milovník přírody a volnosti - žít v zatuchlém městě, takhle mezi čtyřmi stěnami?
EKDAL (se lehce zasměje a zašilhá po Hjalmarovi) Jen si nemyslete, tady to není tak zlé. Tady to totiž vůbec není tak zlé.
GREGERS Ale vždyť jste s tím tak srostl - představte si, ten vlahý, hladivý větřík, svobodný život v lesích a na pasekách, kolem všude zvěř a ptactvo - ?
EKDAL  (úsměv) Tak co, Hjalmare - ukážeme mu to?
HJALMAR (rychtě, je mu poněkud trapně) Ne ne, tati; dneska ne.
GREGERS Co mi chce ukázat?
HJALMAR  Ále, to je jen taková - no, můžeš se podívat někdy jindy.
GREGERS  (pokračuje ke starému; Takže, pane poručíku, abyste věděl, jak jsem to myslel: chtěl jsem vám navrhnout, abyste se mnou jel na pilu, já se tam totiž asi co nevidět zase vrátím. Nějaké to opisování by tam pro vás taky bylo, o to nic. To víte, tady vás jaktěživo nic nepotěší, neroz-proudívám krev.
EKDAL   (na něho užasle zírá) Mě že tady nic - no tohle!
GREGERS Jistě, já vím, máte Hjalmara - ale ten má vlastní rodinu. A takový chlap jako vy, vás to přece odjakživa táhlo k nezkrotné divoké volnosti -
EKDAL (práskne do stolu) Hjalmare, musí to vidět, a to hned!
HJALMAR Ale ne, tati, to přece nestojí za řeč. Stejně je tma -
EKDAL Nesmysly - vždyť svítí měsíc. (Vstane.) Musí to vidět, povídám. Já jdu napřed. A ty mi pojď pomoct, Hjalmare.
HEDVIKA Ano, tati, prosím, prosím!
HJALMAR (vstává) No tak dobře, no.
GREGERS   (Giné) Co to mají?
GINA Ále, nemyslete si, že je to něco světoborného. (Ekdal a Hjalmar došli k zadní stěně, každý z nich odstrčí jedno křídlo posuvných dveří, Hedvika pomáhá starému. Gregers zůstane stát u pohovky, Gina klidně sedí dát u stolu a šije. Otevřenými dveřmi vidíme dlouhou, velkou a nepravidelně utvářenou půdu, různá zákoutí, nějaký ten komín. Skleněnými tabulkami ve střeše proudí dovnitř měsíční světlo a osvětluje části půdy; jiné části jsou v hluboké tmě.) EKDAL (Gregersovi) Tak prosím, račte. GREGERS  (jde k nim) Co to tady máte? EKDAL No, jen se pěkně podívejte.
HJALMAR (trochu v rozpacích) Tohle patří tatínkovi, abys věděl.
G R e G e R S (u dveří, nakukuje na půdu) Vy chováte slepice, pane poručíku! EKDAL No to bych řek, že chováme slepice. Teď už jsou na hradu. Ale měl
byste slípky vidět na denním světle, to byste teprve koukal! HEDVIKA Apakjetu-EKDAL  Psst - psst! Ještě ne! GREGERS  Koukám, že máte taky holoubky.
EKDAL No jo, to víte, že máme holuby. Sedí na vejcích, mají hnízda až nahoře pod střechou, protože holubi jsou rádi hodné vysoko, víme? HJALMAR Jenže to nejsou jen obyčejní holubi.
EKDAL  Obyčejní! To bych prosil, že ne. Máme kotrláky a taky párek voláčů.
Ale teď pojďte sem. Vidíte tamhle tu bednu, až u zdi? gregers Vidím. Tu používáte na co? EKDAL Tam líhajív noci králíci, pane. GREGERS No tohle, tak vy máte i králíky?
EKDAL Doprčic člověče, to víte, že máme králíky. Slyšíš to, Hjaímare, on se ptá, jestli máme králíky. Chm! Ale teď teprv budete koukat, milej pane! Teď to přijde! Uhni, Hedvi. A vy si stoupněte sem, ták, ano, a teď se podívejte tamhle dolů. - No, nevidíte, že je tam košík vystlaný slámou?
GREGERS Vidím. A koukám, že v košíku leží nějaký pták.
EKDAL Chm - „nějaký pták" -
GREGERS  Není ona to kachna?
EKDAL (dotčeně) Pochopitelně, že je to kachna.
HJALMAR Jenže jaká kachna, no, co myslíš?
HEDVIKA To totiž není jen tak nějaká ledajaká kachna,
EKDAL Psst!
GREGERS Turkyně to taky není.
EKDAL Kdepak, pane - Werle, jakápak turkyně. To je prosím kachna divoká. GREGERS Ne, vážně? Divoká kachna?
EKDAL Chachá, správně! Ten „pták", jak jste říkal - to je prosím divoká
kachna. Naše divoká kachna, milej pane! HEDVIKA Moje divoká kachna. Protože ta patří mně. GREGERS Ažijetadyuvásnapůdé?A vydrží tady? EKDAL To víte, má korejtko s vodou, aby se mohla ráchat. HJALMAR A obden čerstvou vodu. GINA (Hjalmarovi) Poslyš, strašně sem fičí, bude tu zima. EKDAL Hm, no jo, tak zavřeme. Nebudeme jim rušit spaní. Zaber, Hedvi.
(Hjalmur a Hedvika zavřou posuvné dveře.)
Příště šiji budete moct pořádně prohlídnout. (Sedne si do křesílka u kamen.) Strašně zvláštní tvorové, divoké kachny, vážený.
GREGERS Ale jak se vám ji podařilo chytit, pane poručíku? EKDAL Já ji nechytil. Dostali jsme ji tady od jednoho místního. GREGERS  (se zarazí) Poslyšte, nebyl to čirou náhodou můj otec? EKDAL No, náhodou byl. Právě váš otec. Chm.
HJALMAR To je zvláštní, jak jsi mohl něco takového uhádnout, Gregersi? GREGERS Říkal jsi přece, jak jste otci zavázaní, co všecko od něho máte,
a tak mě napadlo -GINA Aleodněho osobně jsme tu kachnu nedostali -
EKDAL Ale děkovat za ni Hakonu Werlemu můžeme, Gino, to se nedá nic dělat. (Gregersovi.) To bylo tak: vyjel si loďkou a střelil po kachně. Jenže on holt váš otec strašně špatné vidí. Chm. No, takže ji jen postřelil.
GREGERS Aha, takže dostala nějaký ten brok do těla.
HJALMAR Jo, tak dva tři.
HEDVIKA Trefilo ji to pod křidýlko, takže nemohla uletět. GREGERS Tak to šla asi ke dnu, ne?
EKDAL (ospaíe, už plete jazykem) Aby ne. To takhle divoké kachny vždycky. Zajedou ke dnu - co nejhloubějc, milej pane - a tam se zaštípnou do chaluh a ras - no, do toho neřádstva tam dole. A už nikdy nevyplavou.
GREGERS Ale ta vaše divoká kachna snad vyplavala, ne?
EKDAL On měl totiž váš otec takového úplně neuvěřitelné jedinečného psa - no a ten pes - se za ní ponořil a vytáhl ji.
GREGERS (Hjalmarovi) A pak jste ji dostali vy?
HJALMAR Hned ne. Nejdřív ji vzali k tvému otci, domů, alejí se tam nějak
nedařilo, tak řekli Pettersenovi, aby ji zlikvidoval -EKDAL (v polospánku) Chm - no jo, Pettersen - trouba jeden -HJALMAR   (potichu) Tak takhle se k nám dostala, víš? Táta Pettersena tak
trochu zná, a když se o té divoké kachně dozvěděl, tak to s ním zařídil,
aby nám ji přenechal. GREGERS A kachna na púdějen kvete.
HJALMAR No, je to k nevíře, aleje to tak. Dokonce ztloustla. Už je tady dlouho, to víš, už zapomněla, co je to opravdový divoký život - o nic jiného nejde.
GREGERS To máš pravdu. Jen nesmí nikdy uvidět nebe a moře - Ale už bych
měl jít; tvůj pan otec usnul. HJALMAR  Ále, kvůli tomu -
GREGERS Vlastně vidíš - vždyť ty máš k pronajmutí pokoj, jsi říkal - a je volný, ne?
HJALMAR To ano - a co má být? Ty bys o někom věděl- ? GREGERS Mohl bych si ten pokoj pronajmout já?
HJALMAR Ty?
gina Ale kdepak vy, pane Werle -
gregers  Nastěhoval bych se hned zítra ráno. Tak můžu si ten pokoj najmout? hjalmar Jistě, s největší radostí.
gina Ale pane Werle, tohleto není pokoj pro vás, vopravdu. hjalmar Ale Gino, co to vykládáš?
gina Prosím tě, vždyť není ani dost velký, ani dost světlý, a -
gregers  Na tom zase tak moc nezáleží, paní Ekdalová. j
hjalmar Já bych řek, že je to pokojík docela pěkný; a špatně zařízený taky zrovna není.
gina Ale nezapomínej na ty dva. co bydlej dole. i gregers Jaké dva?
gina Ále, jeden dělával domácího učitele -hjalmar Jmenuje se Molvik.
gina - a pak je tam takový lékař, doktor Relling. : gregers  Relling? Toho tak trochu znám. Mívaljeden čas praxi u nás ■■;-j
v H0ydalu. j.f GINA No, tak to jsou oba pěkně veselí kumpáni. Skoro večer co večer jsou na [
flámu, v noci choděj strašně pozdě domů a nejsou vždycky tak docela - 'i
gregers  No co, na to si člověk rychle zvykne. Doufám, že to se mnou do- 7 ',;f
padne jako s tou divokou kachnou - ; í
gina  Hni, ale stejně si myslím, že byste se na to měl ještě vyspat. gregers Paní Ekdalová, vy mě, koukám, nechcete do domu, co? gina Ale proboha, jak vás to mohb napadnout?
hjalmar  No ne, Gino, opravdu je to od tebe dost podivné. (Cregersovi)
Ale poslyš, to tedy znamená, že chceš zatím tady ve městě zůstat? | gregers  (si obtéká kabát) Ano, teď tady chci zatím zůstat.
hjalmar  Ale tedy ne doma u otce? A co chceš vůbec podnikat? '''■
gregers Jo, hochu, to kdybych tak věděl - to by mi bylo hej. Ale když člo- j-věk musí nést životem takový kříž, že se jmenuje Gregers - „Gregers" -a ještě k tomu „Werle" - už jsi někdy slyšel něco tak odporného? ! hjalmar Ale to mně tak vůbec nepřipadá. ;| gregers  Brr! Fuj! Na člověka s takovým jménem bych měl sto chutí napli- 'i vat. Ale když už musím nést ten kříž, že jsem tady na světě Gregers - ; |
a Werle - no tak - : ; |
hjalmar  (se směje) Ha ha, kdybys nebyl Gregers Werle, tak co bys tak asi !.■..'..{ chtěl být? ■ l
gregers Kdybych si mohl vybrat, tak bych byl ze všeho nejradši hodný pes. gina Pes!
Hedvika (mimoděk) To snad ne!
gregers 3a jo, takový opravdu neuvěřitelně hodný pes; takový, co se dokáže potopit až na dno a vytáhnout divokou kachnu, když se zaštípne do chaluh a řas dole v bahně.
hjalmar Ne, tedy, poslyš, opravdu, Gregersi - já ti nerozumím ani slovo.
gregers Já vím, vždyť ono to taky nemá hlavu ani patu. No, takže zítra ráno - se nastěhuju. (Cině.) Ujišťuju vás, že se mnou nebudete mít žádné starosti, všecko si dělám sám. (Hjalmarovi.) Ostatní věci proberem zítra. - Dobrou noc, paní Ekdalová. (Pokývne Hedvice.) Dobrou noc.
gina Dobrou noc, pane Werle.
hedvika  Dobrou noc.
hjalmar (zapaluje svíčku) Počkej, musím ti posvítit, na schodech je určitě tma.
(Gregers a Hjalmar vyjdou dveřmi na chodbu.)
gina (se divá před sebe, šití má na klíně) Divné řeči, že by chtěl být pes, co? hedvika Já ti něco povím, mami -já bych řekla, že to myslel nějak jinak. gina A jak, prosím tebe?
hedvika No, to já nevím - já jen, že jako by myslel něco jiného, než říká -
ale pořád. gina Myslíš? No, divné to tedy bylo.
hjalmar (se vrací) Na schodech bylo ještě světlo. (Sfoukne svíčku a odloží ji.) Ták, konečně se člověk může taky trochu najíst. (Pustíse do chlebíčků.) Tak to vidíš, Gino - musí se člověk umět trochu otáčet, a hned -
gina Jak otáčet?
hjalmar  No jistě, víš, jaká je to klika, že se nám podařilo konečně pronajmout ten pokoj! A ještě k tomu - někomu jako Gregers - takový starý dobrý kamarád.
gina No, já teda nevím, co si o tom mám myslet.
hedvika Ale jo, mami, uvidíš, jaká to bude legrace.
hjalmar Ty jsi tedy opravdu divná. Nejdřív se celá třeseš, aby už to bylo pronajaté - a teď ti to nejde pod nos.
gina Ale jo, já jen kdyby to byl někdo jinej, tak to - Co myslíš, že tomu řekne pan továrník?
hjalmar Starý Werle? Co je tomu po tom?
gina  Viděljsi přece, že se zase nějak nepohodli, ne, když se mladej stěhuje
z domu. Jako bys nevěděl, jak to mezi nima vypadá. hjalmar No to je možné, ale-
gina A pan továrník si třeba teď bude myslet, že jsi to zavinil ty -hjalmar Tak jen ať si to klidně myslí. Pan továrník Werle pro mne učinil nesmírně mnoho - bůh ví, že to nehodlám popírat. Ale proto na něm nemusím snad být do smrti závislý.
401
GIN A No jo, ale mohLo by to postihnout dědu - co když teď přijde o ten úbohej vejděleček, co má u Gráberga?
HJALMAR Už jsem měl málem na jazyku: kdyby pánbůh dal! Není to snad ponižujte! pro muže jako já muset se dívat, jak se jeho vlastní bělovlasý otec krade zadem jako nějaký vyvrhel? Jenže teď ui se co nevidět naplní čas, vám říkám. (Vezme si další chlebíček.) Jestliže mám zde v životě nějaké poslání, pak ho také splním!
HEDVIKA  Ano, tatínku! To udělej!
GINA Psst! Jen ho prosím tě nevzbuď.
HJALMAR (tlumeněji) Pak ho také splním, to vám povídám! Však ještě přijde den, kdy - A proto je dobře, že se nám podařilo pokoj pronajmout; aspoň jsem nezávislejší. Bez nezávislosti se totiž člověk neobejde, má-li v tomto světě nějaké poslání. (U křesílka, pohnut.) Můj ubohý, bělovlasý otče. - Na svého Hjalmara se můžeš spolehnout. - Ten má totiž široká ramena; no, nebo aspoň silná ramena - Neboj se, jednoho krásného dne se probudíš, a - (Gine.) Ty tomu snad nevěříš?
GINA  (vstane) Ale jo, věřím, jistě; jenže teďabysme ho spíš uložili do postele.
HJALMAR Ano, to máš pravdu.
(Opatrně staříka zvedají.)
TŘETÍ DĚJSTVÍ
Ateliér Hjalmara Ekdala. Je ráno. Velkým oknem ve střeše padá dovnitř světlo; záclona je roztažená.
(Hjalmar sedí u stolu a retušuje fotografii; kolem sebe má ještě další obrázky. Po chvíli vejde dveřmi z chodby Gina v klobouku o plášti, přes ruku košík s víkem.)
HJALMAR Ty už jsi tady, Gino?
GINA To víš, hodila jsem sebou. (Postaví košík na židli 3 svléká se.) HJALMAR Dívala ses ke Gregersovi?
GINA Jo jo, dívala. Je to nádhera, to ti řeknu: moc pěkně to tam zvedl, sotva přišel. HJALMAR Jak to?
GINA No jo, všakjsi slyšel, prej všecko si bude dělat sám. Tak si taky zatopil, jenže měl zavřenej komín, to bys koukal toho kouře. A smrdí to tam, že by jeden -
HJALMAR To snad ne.
GINA Počkej, to nejlepší teprv přijde: chtěl to uhasit, tak do kamen vyšplíchnul vodu na mytí! Měí bys vidět ten svinčík, všecko to teče po podlaze. HJALMAR To je mrzuté.
GINA Čuně jedno, no, řekla jsem domovnici, aby to tam po něm uklidila, ale
dřív než odpoledne to tam k bydLení nebude. HJALMAR A kam se zatím poděl on? GINA Že prej se půjde trochu projít.
HJALMAR Taky jsem se u něho na chvilku zastavil - když jsi odešla. GINA Slyšelajsem. A pozvals ho na oběd.
hjalmar No, oběd, spíš jen taková jako dopolední svačinka, víš. Když je tady první den - tomu se holt nevyhneme. Však ty doma vždycky něco máš. gina No, něco budu muset schrastit.
HJALMAR Ale ne abys zase nějak moc škudlila. Oni asi přijdou taky Relling s Molvikem, aspoň myslím. Potkaljsem totiž zrovna Rellinga na schodech, víš, a tak jsem holt musel -
GINA To je nadělení, ještě tyhle dva?
HJALMAR No bože - o dva míň nebo víc, z toho se snad nestřílí. EKDAL (otevře dveře ze svého pokoje a nahlédne dovnitř) Poslouchej,
Hjalmare - (Všimne si Giny.) Aha, tak nic. GINA Potřeboval jsi něco, dědečku? EKDAL Ale ne, toje jedno. Chm. (Zase odejde.) GINA (vezme košík) Ohlídej ho, prosím tě, at nikam nechodí.
hjalmar No jo, to víš že jo. - Poslyš, Gino, trochu rybího salátku by určitě prišlo vhod. Relling s Molvikem byli v noci určitě zase na tahu.
gina Jen aby sem nevtrhli moc brzo, to bych -
hjalmar  Ne, to víš, že ne, jen si klidně dej načas -
gina Tak jo - a ty bys mohl zatím chvíli taky pracovat.
hjalmar jako bych snad nepracoval! Pracujú, až se ze mě kouří!
gina Aspoň to budeš mít z krku, víš? (Odejde s košem do kuchyně.)
(Hjatmarse chvíli potýká s fotografií - pomalu a s nechutí)
ekdal (nahlédne dovnitř, rozhlédne se po ateliéru a řekne tlumené) Tak jak? Máš práci?
hjalmar Jo, vidíš, že se tady mordujú s těmi obrázky -
ekdal  No ne, tak to jistě - když máš tolik práce; tak - chm. (Zajde opět do svého pokoje - dveře nechá otevřené.)
hjalmar (chvíli pokračuje mlčky; pak odloží štěteček a jde ke dveřím) A jak ty, tati, ty máš taky práci?
ekdal (bručíve svém pokoji) Když máš práci ty, mám práci i já. Hm! hjalmar Takjo. (Vrátí se ke své práci.)
ekdal  (se po chvilce znovu objeví ve dveřích) Chm. No, víš, Hjalmare, tak
strašně moc práce zase nemám. hjalmar  Já mysLei, že opisuješ.
ekdal Krucihiml, copak nemůže ten Gráberg, chlap jeden zatracená, den
dva počkat? Snad nejde o život. hjalmar No, to nejde. a taky nejsi žádný nevolník. ekdal Když tady máme tu věcičku vedle -Hjalmar No právě. Tak chceš tam? Mám ti otevřít? ekdal Asi by to nebylo marné. hjalmar (vstane) Aspoň bychom to měli z krku.
ekdal  Právě, právě. Zítra ráno to má být hotové. Je to tak, ne? Je to přece zítra?
hjalmar Jistě, do zítřka do rána.
(Hjalmar a Ekdal odstrčí každý polovinu posuvných dveří. Střešními okny svítí dovnitř slunce; na půdě poletuje několik holubů, jiní se procházejí a vrkají; chvílemi z hloubi půdy zakdáká slepice.) hjalmar Takže se do toho můžeš pustit, tati. ekdal (vejde na půdujly nejdeš se mnou?
hjalmar  No, vlastně bych - skoro si říkám - (Uvidí Ginu ve dveřích z kuchyně.) Co, já? Nene, nemám čas, musím pracovat. - Akorát ten mechanismus uvedu - (Zatáhne za provaz a na půdě sjede shora dolů jakási opona, dolní část je ze staré plachtoviny, zbytek, horní část, z natažené rybářské sítě - podlahu na půdě už tedy není vidět. Jde ke stolu.) Tak, a je to. Teď snad budu konečně mít chvíli klid.
GINA Už je tam zas? Já nevím, že tam musí pořád řádit.
HJALMAR Myslíš, že by bylo lepší, kdyby chodil do hospody? (Sedne si.)
Chtěla jsi něco? Říkala jsi -GINA Chtěla jsem se jen zeptat, jestli myslíš, že mám prostřít k obědu tady. HJALMAR Proč ne, na takhle brzy se snad nikdo neobjednal. GINA Ne, čekám jen ten páreček, co chce vyfotografovat spolu. HJALMAR Krucihergot, to se musí spolu fotografovat zrovna dneska? GINA Ale ne, to nic, jen klid, objednala jsem je až po obědě, když ty spíš. HJALMAR Aha, no tak to je v pořádku. Takže se najíme tady. GINA Tak dobře. Ale prostírat ještě nemusím, klidně můžeš stůl ještě chvíli
mít pro sebe.
HJALMAR Prosím tě, dělám, co můžu, mám ho pro sebe tak dlouho, že už
pomalu nevím, jak si sednout. GINA Ale zase budeš mít dřív pokoj, nemyslíš? (Jde do kuchyně.) (Chvíli ticho.)
EKDAL (ve dveřích na půdu, skrz sít) Hjalmare! HJALMAR Hm?
EKDAL Budeme to korýtko s vodou muset bohužel přecejen přemístit.
HJALMAR Vždyť ti to říkám už bůhvíjak dlouho.
EKDAL Hm - hm - hm. (Opět odejde od dveří.)
(Hjalmar chvilku pracuje, pokukuje k půdě, napůl vstane.)
(Hedvika vejde z kuchyně.)
HJALMAR (si honem zase sedne) Copak chceš?
H EDVIKA Nic, jen jsem chtěla být s tebou, tati.
HJALMAR (po chvíli) Koukám, že tady nějak slídíš. Máš snad hlídat nebo co? HEDVIKA Ale ne, kdepak. HJALMAR Co dělá maminka?
H EDVIKA Zrovna je v nejlepším s tím rybím salátem. (Jde ke stolu.) A nemohla bych ti s něčím pomoct, tati, aspoň trošičku?
HJALMAR To ne. Nejlepší bude, když na to všecko budu úplně sám - dokud mi síly vystačí - nic, jen se neboj, Hedvi. Dokud bude tatínkovi sloužit zdraví, tak -
H EDVIKA Ale tati, nevykládej takové ošklivé věci. (Chodípo pokoji, zastaví
se u dveří a dívá se na půdu.) HJALMAR Co to tam dělá, prosím tě? H EDVIKA Asi novou cestičku ke korejtku s vodou.
hjalmar Na to přece nemůže stačit sám. a já jsem odsouzen trčet tady jako přikovaný - I
hedvika (jde k němu) Dej mi štěteček, tati; já to umím taky. hjalmar Ale hlouposti. Jen si budeš kazit oči. hedvika Ale to vůbec ne. Dej sem ten štětec. hjalmar (vstane) No tak dobře, stejně je to jen na minutku na dvě. hedvika No vidíš, co mi to udělá? (Vezme štěteček.) Tak, a je to. (Sedne si.) A tady mám vzor.
hjalmar Ale ne aby sis zkazila oči! Slyšíš? Já nechci nést žádnou odpovědnost - zodpovídáš si za to sama - to ti povídám. hedvika  (retušuje) No jo, to víš že jo.
hjalmar Jsi moc hodná holčička, Hedvi. Jen minutku, rozumíš. (Vklouzne kolem kraje záclony na půdu.)
(Hedvika pracuje. Z půdy je slyšet Hjalmara a Ekdala, jak se přou.) (Hjalmar se objeví se za oponou.) Hedvi, prosím tě, podej mí kombinačky, leží tamhle na polici. Jo, a ještě dlátko, jo? (Obrátíse.) Tak, a teď budeš koukat, tati. Počkej, nejdřív ti předvedu, jak jsem to myslel. (Hedvika vzala z police požadované nářadí a podává mu je.) Děkuju. No vidíš, ještě že jsem přišel.
(Hjalmar odejde od dveří, je slyšet, jak tam oba hospodária povídajísi. Hedvika zůstane stát a dívá se na ni. Za chvíli se ozve zaklepání, Hedvika je neslyší.)
gregers (prostovlasý, bez kabátu, jen v domácím, vejde a zastaví se u dveří) E h m -í
hedvika  (se obrátia jde k němu) Dobré jitro. Prosím, pojďte dál. gregers Děkuju. (Podívá se k půdě.) Máte zřejmě v domě řemeslníky. hedvika Ale ne, tojen táta s dědečkem. Já jim jdu říct. gregers  Ne ne, to ne. Radši počkám. (Sedne si na pohovku.) hedvika Tady je takový nepořádek - (Chce odnést fotografie.) gregers Ále, jen to nechte být. To jste dodělávali obrázky? hedvika Já jsem jen trochu pomáhala tátovi. gregers Jen se nenechte rušit.
hedvika Tak ne, dobře. (Vezme si věci a sedne si k práci; Cregersji mlčky pozoruje.)
gregers Co divoká kachna, spala v noci dobře? hedvika Děkuju za optání, myslím, že jo.
gregers (se dívá k půdě) Při denním světle to vypadá úplně jinak než včera při měsíčku.
hedvika Ano, to jsou obrovské rozdíly. A ráno to vypadá jinak než odpoledne; a když prší, vypadá to jinak, než když je hezky.
gregers To vy si tak všímáte? hedvika No, to je přecejasně vidět.
gregers A vy to tam taky máte ráda, býváte tam u divoké kachny často? hedvika No, když to jde, tak -
g regers Ale tolik volného času asi mít nebudete - chodíte přece do školy, ne? hedvika Už ne. Táta se bojí, že bych si zkazila oči. gregers Takže vás učí sám.
h e d vika Slíbil, že mě bude učit, ale zatím ještě neměl čas.
gregers A to vám vůbec nikdo aspoň trochu nepomůže?
hedvika Ale jo, pan Molvik. Jenomže on není vždycky tak jako - úplně - to -
gregers Chcete říct, že se opíjí?
hedvika  Už asi jo.
gregers No, tak to tedy máte čas na všechno možné. A tam, vedle, to je
asi takový svět sám pro sebe - viďte? hedvika Úplně. A coje tam zváštních věcí. gregers Zvláštních?
hedvika No, skříně nacpané knihami, a některé ty knihy jsou s obrázky. gregers Aha.
HEDVIKA A taky je tam takový starý sekretář, samý šuplíček a přihrádečka, a pak ještě takové velké hodiny s postavičkama, co se ukazují. Ale ty už dávno nejdou.
gregers Zastavil se tam čas, co? u divoké kachny.
hedvika Hm. A taky tam jsou staré krabičky od barev a takové věci - no a ta fůra knih.
gregers V těch si asi čtete, co?
hedvika No, to jo, teda když se k tomu dostanu. Ale ono je to většinou skoro všecko anglicky, a to já neumím. Tak si aspoň prohlížím obrázky. -Je tam taková ohromně veliká kniha, jmenuje se „Harryson's History of London", a ta vám je určitě nejmíň sto let stará, a těch obrázků co v ní je! Vpředu je tam smrtka s přesýpacíma hodinama a vedle ní panna. To je podle mě hnus. Ale jinak jsou tam obrázky kostelů, a zámky a ulice a velké Lodě na moři.
gregers A kde se tam všechny tyhle krásné věci vzaly?
hedvika Ale, kdysi tady bydlel nějaký starý kapitán, a ten šije přivezl ze světa. Prý mu říkali Bludný Holanďan. Aleje to nějaké divné, prosím vás, jaký Holanďan, nic takového nebyl.
gregers Ne?
hedvika Kdepak. Ale nakonec někde zmizel nebo co, a ty věci tu po něm zůstaly. gregers Poslyšte, řekněte mi - když se tam tak zavřete a prohlížíte si ty
obrázky, neláká vás to na cesty? Neláká vás vidět ten skutečný velký svět
na vlastní oči?
406
407
hedvika Ale kdepak! Já zůstanu pěkně tady doma a budu pomáhat tátovi
a mámě. gregers Retušovat?
hedvika Nejenom to. Nejradši ze všeho bych se chtěla naučit dělat rytiny,
jako ty obrázky v těch anglických knihách. gregers H m. A co tomu říká otec?
hedvika Myslím, že se mu to moc nezamlouvá. Táta je v takových věcech strašně divný. Představte si, pořád mi vykládá, že se mám učit plést košíky a věci ze slámy! Jenže to mě nebaví.
gregers To ne, to se ani nedivím.
hedvika  No, ale zase má táta pravdu, že kdybych se vyučila košíkářkou,
mohla bych teď uplést divoké kachně nový košík. gregers No, to byste mohla - kdo by k tomu taky měl blíž než vy. hedvika Právě. Vždyť je to moje divoká kachna. gregers   No právě.
hedvika To je ono: patří mně. Ale táta s dědou si ji smějí půjčovat, jak často chtějí.
gregers A tak - a na co ji vlastně potřebují?
hedvika Ále, pořád tam kolem ní něco kutej, budujou pro ni věci a tak vůbec. gregers To si dovedu představit - divoká kachna je tam asi to nejcennější. hedvika To jistě, vždyť je to opravdický divoký pták. Ale stejně je mi jí
hrozně líto, vždyť ona vůbec nikoho nemá, chudinka. gregers Žádnou rodinu, nic, jako třeba králíci.
hedvika No právě. Třeba slepice mají koLem sebe ty ostatní, co s mma byly zamlada jako kuřata - ale ona se ocitla od svých vlastních tak strašně daleko. A pak je to všechno s ní takové záhadné: nikdo ji nezná a nikdo neví, odkud vůbec je.
gregers A taky byla na dně mořském.
hedvika (se na něho zběžně podívá, potlačí úsměv a zeptá se) Proč říkáte
'na dně mořském'? gregers A co bych měljinak říct?
Hedvika No, mohl byste říct třeba na mořském dně nebo na dně moře. gregers A proč bych nemohl zrovna tak dobře říct na dně mořském? hedvika Ale moh, jisté, já jen že mi to zní tak divně, když 'na dně mořském' říká ještě někdo jiný.
gregers  Jak to? Povězte mi proč.
hedvika Ba ne, nepovím; je to taková hloupost.
gregers Ale kdepak, není. Tak mi řekněte, proč jste se usmála.
hedvika No protože, já vždycky když si tak najednou vzpomenu - tak jako
mimochodem - tam na to, tak mi pokaždé připadá, že se to tam na půdě
všecko jmenuje „na dně mořském". - Taková hloupost.
GREGERS Ba ne, to neříkejte.
HEDVIKA Ale jo, vždyť je to jen obyčejná půda.
GREGERS (pevný pohled) Víte to tak jistě?
HEDVIKA (užasle) Že je to půda?
GREGERS Ano, víte to tak určitě?
(Hedvika mlčí a dívá se na něho s otevřenou pusou.)
(Gina vejde z kuchyně s prostíráním.)
(Gregers vstane.) Já jsem vás asi přepadl moc brzy, viďte? GINA No co, někde bejt musíte, stejně už mám skoro hotovo. Dej ty věci
pryč ze stolu, Hedvi. (Hedvika uklízí, během dalšího s Ginou prostírají. Gregers si sedne do ušáku a listuje v albu.)
GREGERS Vy prý umíte retušovat, paní Ekdalová. GINA (se na něho úkosem podívá) No jo, to umím. GREGERS Šťastná náhoda, co? GINA Jak to, šťastná?
GREGERS No, když se z Hjalmara stal fotograf, myslím.
HEDVIKA Maminka umí taky fotografovat.
GINA No jo, tomuhle kumštu jsem se taky přiučila.
GREGERS Takže nakonec podnik vedete vlastně vy?
GINA No, když manžel zrovna nemá čas, tak -
GREGERS Asi mu strašně času zabere, že se musí starat o otce, ne?
GINA  No, to víte, a co je to taky za práci pro chlapa jako Hjalmar, portrétovat kdejakýho obejdu.
GREGERS Taky bych řekl - ale zase, když už si jednou tuhle dráhu vybral, tak snad -
GINA Pane Werle, vy snad chápete, že manžel není jen tak nějaký obyčejný
fotograf. GREGERS To jistě, ale i tak-
(Na půdě zazní výstřel.)
(Gregers vyletí.) Co to bylo? GINA  Fuj, už zase střílejí. GREGERS  Oni dokonce i střílejí? HEDVIKA Chodí na lov.
GREGERS Cože! (U dveří na půdu.)T\/ chodíš na lov, Hjalmare? HJALMAR  (za sítí) Ty už jsi tady? To jsem nevěděl. - Byljsem tak zabraný
do - (Hedvice.)lo nemůžeš něco říct? (Vstoupído ateliéru.) GREGERS Ty tady střílíš na půdě?
HJALMAR (ukáže dvouhlavňovou pistoli) Ále, to jen tadyhle z toho.
gina Já ti furt fikám, že s dědkem ještě kvůli tomu levorvéru budete mít malér.
hjalmar (rozzlobeně) Kolikrát ti mám říkat, že takováhle střeLná zbraň se
jmenuje pistole. gina Tak to podle mě není o nic lepší. gregers Tak z tebe se nakonec taky stal lovec, Hjalmare? hjalmar To si jen tak občas vyjdeme na králíky. To víš, hlavně kvůli tátovi,
že jo.
gina Chlapi jsou opravdu divný, pořád musejí mít nějaký utrholty. hjalmar (vztekle) No jo, správné, pořád musíme mít nějaký untrholty! gina No, vždyt to říkám.
hjalmar Ach jo. (Gregersovi.) No, tak to vidíš, a to máme ještě to štěstí, že půda je stranou a že to není vůbec slyšet, když si tam občas vystřelíme. (Položí pistoli na horní polici.) k ne abys na tu pistoli sahala, Hedvi! Jedna hlaveň je nabitá, nezapomeň.
gregers (nahlížína půdu sítí) Koukám, že tam máš i kulovnici.
hjalmar To je tátova stará puška. Už nestřílí, má nějaký zkažený závěr nebo co. Ale i tak si s ní docela užijeme, občas ji třeba rozeberem, vyčistíme, pak zase nakonzervujem sádlem a sestavíme - No, hlavně táta pochopitelně, to víš.
hedvika (vedle Gregerse) Heleďte, teď je divoká kachna dobře vidět.
gregers  Právě na ni koukám. Připadá mi, že nějak drhne po zemi jedním křídlem.
hjalmar No, není divu. Vždyť byla postřelená. gregers A taky za sebou trochu tahá nohu. Nebo ne? hjalmar No, možná, tak trošilinku. hedvika To je ta, co ji do ní kous ten pes.
hjalmar Ale jinak je zdravá jak řípa -je to opravdu zvláštní, když si vezmeš, že dostala patronu broků a ještě ji měl v zubech pes -gregers  (se podívá po Hedvice) - a že byla přitom na dně mořském. hedvika (úsměv) Správně.
gina (prostírá) Bože muj, divoká kachna. To je porád cirátů 5 jedním ptákem. hjalmar Mno- tak jak, už bude taky jednou na stole? gina Už to bude, co by dup. Hedvi, pojď mi pomoct. (Gino a Hedvika do kuchyně.)
hjalmar (polohlasem) Myslím, že by sis neměl tátu tak prohlížet. Nemá to rád.
(Gregers poodejde od dveří na půdu)
Bude nejlepší, když zavřu, než přijdou ostatní. (Mává rukama.) Kšá -kšá, jedeš, šup! (Zvedá oponku a zavírá dveře.) Všecko můj vynález, tady tohle zařízení. Víš, že je to opravdu docela zábava, takhle mít něco do
rukou, něco opravit, když se to rozbije, a tak. Kromě toho je to samozřejmě taky naprosto nutné. Gina totiž nemá ráda, když jí po ateliéru pobíhají králíci a slepice.
gregers Ne, ne, to jistě. Tady to má na starosti tvoje žena, ne?
hjalmar Běžný provoz podniku přenechávám obvykleji, abych se mohl uchýlit do obývacího pokoje a promýšlet si důležitější věci.
gregers a jaké - co je to vlastně za věci, Hjalmare?
hjalmar Udivuje mne, že ses na to nezeptal dřív. Nebo ty jsi snad ještě neslyšel o mém vynálezu?
gregers  Vynálezu? Ne.
hjalmar Tak? Neslyšel? No, to víš, v hlubokých lesích, kde lišky -gregers Tak ty jsi něco vynalezl?
hjalmar No, tak vynalezl ještě tak úplně ne, ale pracujú na tom. Jistě chápeš, že kdyžjsem se rozhodl obětovat se fotografii, neučiniljsem to proto, abych tady zabíjel čas portrétováním nejrůznějších obyčejných lidiček.
gregers Ne, ne, to říkala tvoje žena před chvílí.
hjalmar Zapřísahal jsem se, že jestliže mám zasvětit své síly tomuto řemeslu, povznesu je do takové výše, že se 1 něho stane umění a věda. A pak jsem se rozhodl učinit onen pozoruhodný vynález.
gregers a v čem ten vynález spočívá? Čeho se týká?
hjalmar Příteli drahý, takhle na podrobnosti se zatím vyptávat nesmíš. Chce to čas, rozumíš. A taky si nesmíš myslet, že mne pohání ješitnost. Ujišťuji té, že nepracuji jen sám pro sebe. Nikoli, je to můj životní úkol, jenž přede mnou vyvstává ve dne v noci.
gregers Jaký životní úkol?
hjalmar Zapomněljsi na stříbrovlasého starce?
gregers Chudák tvůj otec, vidíš. Ale co ty pro něho vlastně můžeš udělat? hjalmar  Mohu vzkřísit z mrtvých jeho sebevědomí, jestliže opětjméno
Ekdal povznesu ke cti a důstojnosti. gregers To je tedy tvůj životní úkol.
hjalmar Ano. Chci toho životního ztroskotance zachránit. Neboť on ztroskotal už ve chvíli, kdy se nad jeho hlavou strhla bouře. Když pak došlo na to strašlivé vyšetřování, nebyl už sám sebou. V tragédii ekdalovského rodu sehrála svou roli i ta pistole ~ ta, co jí střílíme králíky, víš?
gregers Pistole? Tak?
hjalmar Když byl vynesen rozsudek a on měl jít do vězení, měl tu pistoli
v ruce -gregers Vážně-!
hjalmar Ano - ale netroufl si. Byl zbabělý. Tak zdrcený, tak duševně zničený byl již tenkrát. Ach, dovedeš si to představit? On, on, důstojník, lovec, který zastřelil devět medvědů, potomek dvou podplukovníka - tedy jednoho po druhém, pochopitelně - Dovedeš to pochopit, Gregersi?
GREGERS Cháputoplně.
HJALMAR Já ne. A pak zasáhla pistole do dějin našeho rodu ještě jednou. Když ho navlékli do šedivých hadrů a vsadili ho pod zámek - ach, byly to pro mne strašlivé časy, to mi věř. Na obou oknech jsem měl neustále stažené rolety. Když jsem vyhlédl ven, viděl jsem, že slunce svítí jako obvykle. Nechápal jsem to. Viděl jsem, jak po ulici chodí lidi, smějí se a hovoří o bezvýznamných věcech. Nechápaljsem to. Připadalo mi, že veškerý život se musí zastavit jako při zatmění slunce.
GREGERS Mně bylo taky tak, když mi umřela matka.
HJALMAR A V takovou chvíli namířil Hjalmar Ekdal pistoli proti svému srdci. GREGERS Ty jsi chtěl také -!
HJALMAR Ano.
GREGERS Ale nevystřeliljsi?
HJALMAR Ne. V rozhodné chvíli jsem zvítězil sám nad sebou. Zůstal jsem naživu. Ale věř mi, že zvolit život za takových podmínek - to chce tedy odvahu.
GREGERS No, tak jak se to vezme.
HJALMAR Ba ne, kamaráde, rozhodně je to tak. Ale bylo to tak lepší: teď už brzy dokončím ten vynález - a s doktorem Rellingem jsme přesvědčeni, že si otec pak bude opět smět obléct uniformu. Vyžádám si to jako svoujedinou odměnu.
GREGERS Taktomunaté uniformě tolik -?
HJALMAR Ano, po té touží a baží ze všeho nejvíc. Nedovedeš si představit, jak mě kvůli tomu pro něho bolí srdce. Pokaždé když se tady v rodině něco tak trochu oslavuje - třeba naše svatební výročí, nebo co já vím -, nastoupí stařík v důstojnické uniformě ze šťastných časů. Ale stačí, aby někdo zaklepaltady na dveře - on se totiž bojí ukázat cizím lidem, abys věděl - a už se žene zase zpátky k sobě do pokojíku, jak ho jen ty jeho staré nohy unesou. Muset se na neco takového dívat, to rozdírá synovské srdce do krve, kamaráde!
GREGERS A kdy asi tak myslíš, že bys s tím vynálezem mohl být tak zhruba hotov?
HJALMAR Proboha živého, to ne, na takové detaily jako čas se mě vyptávat nesmíš. Takový vynález, nad tím člověk zase nemá tak úplně moc. Záleží strašně moc na inspiraci - na nápadu - a předem si vypočítat, kdy něco takového přijde, to je skoro nemožné.
GREGERS Ale pokroky děláš?
HJALMAR To bych řekl, že dělám. Potýkám se s tím vynálezem den co den. Prekypujú tím. Každé odpoledne, jen co se najím, se zavřu do obývacího pokoje, tam můžu v klidu přemítat. Ale nesmí mě nikdo honit, to pak není k ničemu, ReLLing to taky říká.
GREGERS A nepřipadá ti, že ty věci na půdě tě od toho odvádějí a zbytečně tě rozptylují?
HJALMAR Ne ne, kdepak, naopak. To neříkej. Přece si nemůžu tady věčně lámat hlavu pořád jednou a touž namáhavou myšlenkou. Musím taky něčím naplnit to dlouhé čekání. Inspirace, nápad, rozumíš - když přijdou, tak prostě přijdou.
GREGERS Hjalmare, příteli, já ti mám skoro pocit, že v sobě taky neseš něco z té divoké kachny.
HJALMAR Já? Z divoké kachny? Jak to? Jak jsi na to přišel?
GREGERS Klesl jsi pod hladinu a zaštípl ses v chaluhách na dně.
HJALMAR To míříš asi na ten téměř smrtící výstřel, co zasáhl otce do křídla -airé taky?
GREGERS To ani ne. Nechci tvrdit, žejsi postřelený, ale uvízl jsi vjedova-tém bahnisku, Hjalmare; do těla se ti dostala plíživá nákaza, a ty jsi šel ke dnu, abys umřel ve tmě.
HJALMAR Já? Umřel ve tmě? Tedy, Gregersi, víš, takovéhle řeči si opravdu nech od cesty.
GREGERS Jen klid, všakjá tě ztoho zase vytáhnu. Protože já, když to chceš vědět, mám teď taky životní úkol. Od včerejška.
HJALMAR To je klidně možné, ale mě do toho prosím tebe netahej. Ujišťuju tě - tedy když nepočítám tu svou melancholii, přirozeně, a tu zas není tak těžké vysvětlit -, že se vynacházím přímo skvěle, nikdo by si nemohl přát nic lepšího.
GREGERS Jenže to je právě taky důsledek té otravy.
HJALMAR Gregersi, hochu, kamaráde, už dost řečí o nákazách a otravách. Na takové povídačky já nejsem zvyklý. V mám domě se se mnou o nepříjemných věcech nemluví.
GREGERS To ne, to ti rád věřím.
HJALMAR Právě. Nedělá mi to totiž dobře. A tady žádný bahenní vzduch, jak ty říkáš, rozhodné není. V domově chudičkého fotografa je strop nízký, to dobře vím - a žiji v poměrech skromných. Jsem však vynálezce, rozumíš - a navíc ještě živím rodinu. A to mne povznáší nad malost poměrů. - Á, už se nese obědí
(Gina a Hedvika přinášejí láhve s pivem, karafu s pálenkou i další náležitosti.
Zároveň vejdou z chodby Relling a Moívik, oba už bez kabátu a pokrývky hlavy,
Molvik v černém.)
GINA (dává věci na stůl) No jdete právě včas.
RELLING Tadyhle Molvik si namlouval, že čuchá rybí salát, a to pak nebyl k udržení. (Hjalmsrovi.) Ještě jednou dobré jitro vinšuju.
HJALMAR Gregersi, můžu ti představit pana Molvika - a doktora - no jo, vždyť doktora Rellinga ty vlastně znáš.
GREGERS  Ano. Jen tak zběžně.
RELLING Á, pan Werle junior. Nojo, na haydalské pilejsme si trochu vjeli do vlasů. Asi jste se právě nastěhoval, co?
413
GREGERS Dneska ráno.
RELLING  No, tak my s Molvikem bydlíme zrovna pod vámi, takže máte doktora a kněze při ruce, kdyby náhodou bylo třeba. GREGERS   Děkuju, stát by se to mohlo: včera nás totiž bylo u stolu třináct. HJALMAR Prosím tě, už zase začínáš s těmi nepříjemnostmi! RěLLING Jen klid, Hjalmárku, tebe se to netýká.
HJALMAR  To doufám, už kvůli rodině. Račte ke stolu, panstvo, dobré jídlo,
dobré pití, veselé je živobytí. GREGERS  Nepočkáme na pana otce? H-3ALMAR Ne, tomu to dáme pak do pokoje. Tak račte. (Pánové se posadí ke stolu, jedí a pijí, Gina a Hedvika obsluhují.) RELLING  Měla jste vidět, jak M o lvi k včera zase řádil, paní Ekdalová. GINA Jo? No, to už tu dlouho nebylo.
RELLING Vy jste ho neslyšela, když jsem ho v noci přivedl domů? GINA Víte, že ani ne?
RELLING No to je dobře, tentokrát byl jak utržený ze řetězu. GINA Opravdu, pane Molviku?
MOLVIK  Za tím, co se událo v noci, udělejme tlustou čáru. S mým lepším já nemají tyhle věci nic společného.
relling  (Gregersovi) Vždycky to na něho přijde jako inspirace - a já to pak musím jít roztáčet s ním. Pan doktor Molvik je totiž démonický muž, abyste rozuměl.
gregers Démonický?
RELLING Jo, Molvik je hotový démon.
GREGERS Hm.
RELLING A taková démonická nátura není stvořená k tomu, aby po světě chodila rovnými cestami - občas musí sejít na scestí. - No, a co vy, pořád ještě trčíte tam v té hnusné špinavé fabrice?
GREGERS Zatím jsem tam trčel - až do nynějška.
RELLING A ty nároky, co jste tam s nimi hauzíroval, se vám uplatnit podarilo?
GREGERS  Nároky? (Pochopí.) A ták.
hjalmar Tys tam uplatňoval nějaké nároky, Gregersi?
GREGERS  Ále, hlouposti.
RELLING Ale jistě, jakpak by ne. Hauzíroval tam po chalupách domkářů
a předkládaljim něco, čemu říkal „ideální nároky". GREGERS Byl jsem tenkrát mladý.
RELLING To máte tedy pravdu - a jak mladý. A ty ideální nároky - ty se vám
uplatnit zrovna nepodařilo, co? Aspoň dokud jsem tam by L já. gregers Později taky ne.
relling Takže jste, počítám, aspoň dostal rozum a trochu jste z toho požadavku slevil, ne?
GREGERS  Ani o zlomek - když tedy mám před sebou skutečného, opravdového člověka.
HJALMAR Jistě, to je taky naprosto správné! - Gino, kousek másla.
relling A tady pro Molvíka kus bůčku.
MOLVIK Ne - bůček ne!
(Klepání na dveře z půdy.)
H3ALMAR  Hedvi, otevři, táta chce ven.
(Hedvika jde ke dveřím a pootevře je, starý Ekdal vejde s čerstvě staženou králičí kůži v ruce, Hedvika za ním zavře.)
EKDAL Dobré poledne, panstvo. To byl dneska, panečku, lov. Velký kus jsem složil.
HJALMAR A sám jsi ho stáhnul, ani jsi na mě nepočkal -!
EKDAL Takyjsem ho nasolil. Výborné, křehoučké masíčko, takový králík, takové do sladká, jako cukříček. Dobrou chuť, panstvo! (Vejde do svého pokoje.)
MOLVIK  (vstane) Promiňte - nemůžu - musím honem dolů -RELLING  Máš pít sodovku, člověče!
MOLVIK (prchá ven) Úúúú - úúúú! (Vyběhne dveřmi na chodbu.) RELLING   (Hjalmarovi) Tak tam hodíme jednu na zdraví starého lovce. HJALMAR (si s ním přiťukne) Na sportovce, jenž stojí již jednou nohou v hrobě, ano.
RELLING Na zešedivěfého - (Pije.) Jo, poslyš, řekni mi - má on vlastně šedivé vlasy, nebo bílé?
HJALMAR Tak nejspíš něco mezi tím - stejně už mu na hlavě těch vlasů moc nezbývá.
RELLING  No co, s parukou to lidi taky dotáhli daleko. Kdepak náš Hjaimar, člověče, vždyť ty jsi Šťastný chlap - máš za co bojovat, ten tvůj krásný životní úkol -
HJALMAR Však taky bojujú, na to můžete vzít jed.
RELLING   Hodnou ženu taky máš, po domě víří, obskakuje tě a rozmazluje,
v bocích se pohupuje -HJALMAR Ano, Gino - (Pokývne na ni.) Jsi mi dobrou průvodkyní na mé
cestě životem. GINA Ale prosím vás, jen abyste mě nepřechválili. RELLING  No, a Hedvičku, ne?
HJALMAR  (vpohnuti) Ach, ano, mé dítě. Na prvním místě a především mé dítě. Hedvičko, pojď sem, ke mně. (Hladfji po hlavě.) Tak copak to máme zítra za den, co?
HEDVIKA  (jím cloumá) Ale ne, tati, neříkej nic!
H JALMAR Jako nůž do srdce bodá mne pomyšlení, že to bude takové chudičké -jen taková nepatrná oslava tady vedLe na půdě -H EDVIKA  No, ale to právě bude ta nádhera - přece!
RELLING A co teprve, až bude na světě ten pozoruhodný vynález, Hedvičko!
H JALMAR Ano, potom - potom teprve uvidíš -! Hedvičko, rozhodljsem se, že ti zajistím budoucnost. Dokud budeš naživu, povede se ti dobře. Něco si pro tebe vyžádám - no, prostě něco to bude. A to bude chudičkému vynálezci tou jedinou odměnou.
H EDVIKA (se mu pověsí na krk a šeptá) Tatí, ty jsi tak hodný, ale tak hodný!
RELLING  (Gregersovi) No, tak co říkáte, není to příjemná změna, ocitnout se u pěkně prostřeného stolu v šťastném rodinném kruhu?
H JALMAR Ano, těchto chvil u stolu si cením opravdu velice vysoko.
GREGERS  Pokud jde o mě, tak mně bahenní vzduch nesvědčí.
RELLING  Bahenní vzduch?
H JALMAR  Proboha nezačínej zase s těma řečma!
GIN A Tady prosím, pane Werle, žádný bahenní vzduch teda není. Ví bůh, že
tady svědomitě větrám den co den, GREGERS  (jde od stolu) fen smrad, o kterém m luvím já, sotva vyvětréte. H JALMAR Smrad! GIN A  Hjalmare, slyšíš to!
RELLING  Nezlobte se - ale nepřinesl jste sem ten smrad od vás z dolů náhodou vy?
GREGERS  No, to jste celý vy, říkat tomu, cojá do domu přináším, smrad. RELLING  (přistoupík němu) Poslyšte, pane Werle juniore, podezírám vás,
že ještě pořád nosíte v rukávu ty vaše „ideální nároky". GREGERS Na srdci je nosím.
RELLING Heíeďte se, vážený, ať už je máte kde chcete, tak vám radím moc
dobře, abyste je tady nepředkládal, aspoň dokud jsem u toho já. GREGERS A když to stejně udělám?
RELLING  Tak poletíte po hlavě ze schodů, když to chcete vědět. H JALMAR  (vstane) Ale no tak, pane doktore! GREGERS  Prosím, jen si mě vyhoďte -
GINA (vstoupímezi ně) lak to ne, to nesmíte, pane doktore. Ale vám zase povím, pane Werle, že po tom svinstvu, co jste tam u sebe nadělat od těch kamen, mi tady nebudete vykládat nic o nějakém smradu.
(Ozve se zaklepání na dveře z chodby.)
HEDVIKA Mami, někdo klepe.
H JALMAR Koho to sem zase čerti nesou.
GINA Počkej, já sama - (Jde ke dveřím, otevře, strne, ochromena, a couvne
od dveří.) JéE Hu! (Továrník Werte, v kožichu, udělá krok dva dovnitř.) werle Prosím o prominutí, ale prý tady v domě bydlí můj syn. GINA  (polkne naprázdno) Ano.
H JALMAR  (jde blíž) Račte, prosím, pane továrníku -?
WERLE  Děkuju. Chtěl jsem jen mluvit se synem.
GREGERS  Prosím. Tady jsem.
WERLE  Chci s tebou mluvit u tebe v pokoji.
GREGERS U mě v pokoji - no prosím - (Chystá se k odchodu.)
GINA Ježíš ne, tam to vypadá tak, že -
WERLE  No, tak třeba venku na chodbě - prostě mezi čtyřma očima. H JALMAR Tak tady, prosím, pane továrníku. Pane doktore, jdeme do obývacího pokoje.
(Hjalmar a Relling odejdou vpravo, Gina odvede Hedviku do kuchyně.)
GREGERS  (po krátké odmlce) Takže teď jsme mezi čtyřma očima.
WERLE Včera večer jsi poznamenat něco vtom smyslu - A jelikož ses nastěhoval k Ekdalům, musím předpokládat, že máš v úmyslu podniknout něco proti mně.
GREGERS Mám v úmyslu otevřít Hjaltnaru Ekdalovi oči. Musí uvidět své postavení takové, jaké skutečně je - to je vše.
WERLE A to je ten životní úkol, co jsi o něm včera mluvil?
GREGERS Ano. Žádný jiný jsi mi nezanechal.
WERLE Zkazil jsem ti snad já tvůj duševní svět, Gregersi?
GREGERS Veškerý život jsi mi zkazil. A to nemám na mysli tu záležitost s maminkou - Tobě mám co děkovat za to, že mě pronásleduje a mučí svědomí zatížené těžkou vinou.
WERLE Aha, takže ty máš špatné svědomí, v tom to vězí.
GREGERS Měl jsem se proti tobě postavit už tenkrát, když jsi nastražiítu past na poručíka Ekdala. Měl jsem ho varovat, protože já jsem tušil, jak to skončí.
WERLE  Pak jsi měl tedy promluvit.
GREGERS Neměl jsem odvahu, tak jsem byl zbabělý a vystrašený. Měl jsem
z tebe nevýslovný strach - nejen tenkrát, ale ještě dlouho potom. WERLE Tak tahle hrůza té teď, jak se zdá, přešla.
GREGERS  Naštěstí. To, co se stalo starému Ekdalovi, co jsem způsobil já i -ostatní - už se nedá nikdy odčinit. Ale Hjalmara můžu vysvobodit z té hory lži a pokrytectví, která hrozí, že ho co nevidět zahubí.
WERLE A domníváš se, že tím vykonáš dobrý skutek?
GREGERS  Pevně doufám.
417
werle  Domníváš se, že pan fotograf Ekdalje natolik muž, že ti za takovou
přátelskou službu poděkuje? gregers Ano! Takový mužje. werle  Hm - no, uvidíme.
gregers A kromě toho - jestli mám vůbec ještě dál žít, musím najít lék na své nemocné svédomí,
werle To se neuzdraví nikdy! Ty más svědomí chorobné už od dětství. Máš to po matce - to jediné, co jsi po ní zdědil.
gregers  (se opovržlivě pousměje) Tak ty jsi ještě pořád nestrávil tu urážku, že ses přepočítal, když sis myslel, bůhvíjaké véno ti přinese, co?
werle  0 nepodstatných věcech se nebudeme bavit. - Takže máš pořád pevně v úmyslu uvést mladého Ekdala na stopu, kterou považuješ za správnou?
gregers Ano, to mám pevně v úmyslu.
werle  Mno, tak to jsem si tu cestu sem mohl klidně ušetřit. Pak asi taky nemá smysl, abych se tě ptal, jestli se nechceš nastěhovat zpátky ke mně?
gregers Ne.
werle  A do firmy patrně tedy taky nevstoupíš? gregers Ne.
werle  Prosím. Ale jelikož se hodlám znovu oženit, dojde mezi námi dvěma
k dělení majetku. gregers  (rychle) Ne; to si nepřeju. werle Nepřeješ?
gregers Nepřeju. Svědomí mí to nedovolí.
werle   (po chvilce) Vrátíš se na pilu?
gregers Ne. Beru to tak, jako že jsem podal výpověď.
werle  Ale co budeš dělat?
g r EfiERS Plnit svůj životní úkol. Nic jiného,
werle No a co dál? Z čeho budeš živ?
gregers Dávaljsem si stranou z platu.
werle  Prosím tě, jak dlouho ti to může vydržet!
gregers  Řekl bych, že to vydrží, jak dlouho bude třeba.
werle A to znamená co?
gregers Na další otázky nehodlám odpovídat.
werle Tak tedy sbohem, Gregersi.
gregers Sbohem.
(Továrník Werte odejde.)
hjalmar  (nakoukne dovnitř) On už je pryč?
gregers Ano.
(Hjalmar a Retling vejdou, z kuchyně se vrátí úina a Hedvika.) RELLING  No, takže obědjev háji.
GREGERS Obleč se, Hjalmare; půjdeš se mnou na dlouhou procházku.
HJALMAR  Rád. Co chtěl tvůj otec? Týkalo se to mě?
GREGERS Jen pojď. Musíme si pohovořit. Skočím si zatím pro kabát.
(Odejde dveřmi na chodbu.) GINA  Neměl bys s ním nikam chodit. RELLIN6 Ne, vážné, nechoď, zůstaň, kde jsi,
HJALMAR  (si obtéká zimník a bere klobouk) Cože! Když si mi chce kamarád
z mládí vylít srdce -RELLING  Doprčic, člověče - copak nechápeš, že ten chlap je cvok, magor,
pošuk!
GINA  No, slyšíš to. Jeho matku taky občas posed takhle rapi. HJALMAR Tím spíš potřebuje, aby na něho dohlédlo bdělé oko přítelovo.
(Gině.) Hlavně ať máš včas večeři. Tak zatím se tu mějte dobře. (Vyjde
dveřmi na chodbu.) RELLING  Ach jo, to je taky neštěstí, že se ten člověk v nějakém tom heiy-
dalském dole nepropad do pekla. GINA Ježíši - jak to můžete říct? RELLING  (mumlá) No jo, všakjá vím, co říkám. GINA A vy myslíte, že je mladej Werle opravdu blázen? RELLING   Bohužel ne - o nic větší, než tak lidi bývají. Ale jedna nemoc ho
tedy užírá. GINA No, a co mu to teda je?
RELLING To vám můžu říct, paní Ekdalová. Trpí akutní horečkou posledního
spravedlivého. GINA Horečkou posledního spravedlivého? HEDVIKA  Tojejako nějaká nemoc?
RELLING  Správně. Přímo národní nemoc. Ale vyskytuje se jen sporadicky. (Kývne na Ginu.) Díky za pohoštění. (Odejde dveřmi na chodbu.)
GINA  (neklidně těká po místnosti) Fujtajbl, tenhleten Gregers Werle - to je odjakživa taková hnusná štěnice.
HEDVIKA  (stojíu stolu a zkoumavěji pozoruje) Mně to všecko připadá nějaké divné.
ČTVRTĚ DĚJSTVÍ
Ateliér Hjalmara Ekdala. Právě se fotografovalo: je tu fotoaparát na statívu s černou oponkou, nějaká tažidle, stolečekna květiny a tak podobně. Odpolední osvětlení, slunce zapadá, zanedlouho se začne smrákat
GINA (stojí v otevřených dveřích na chodbu, v ruce má pouzdro a vlhkou fotografickou desku a mluví s někým venku) Určitě, můžete se spolehnout, já když něco slíbím, tak to taky dodržím. V pondělí bude hotových prvních deset. - Na shledanou, na shledanou.
(Je slyšet, jak někdo odchází po schodech. Gina zavře dveře, vloží desku do
pouzdra a pouzdro zasune do přikrytého fotoaparátu.)
HEDVIKA  (vejde z kuchyně) Už jsou pryč?
GINA (uklízí) Jo, zaplať pánbu, už jsem se jich konečně zbavila.
H E D VIKA  Ale jak to, že táta ještě není doma?
GINA Víš jistě, že není dole u Rellinga?
HEDVIKA Ne, tam není, před chvílí jsem se tam byla zeptat.
GINA Všecko mu to vystydne.
HEDVIKA No, viď - a to si táta tak potrpí na teplé jídlo, a aby byl u večeře včas.
GINA Den se neboj, za chvíli je tu, uvidíš.
HEDVIKA No, už aby tu byl. Připadá mi, že je to tu všechno nějaký divný. GINA   (volá) Už je tu!
(Hjalmar Ekdal vejde dveřmi z chodby.)
HEDVIKA  (k němu) Tati! My jsme se na tebe tak načekaly!
GINA   (rychlý pohled) To jsi byl nějak dlouho pryč.
HJALMAR  (se na ni nepodívá) Trošku dlouho možná, to jo. (Svlékne si kabát, Čína a Hedvika mu chtějí pomoci, on tomu zabrání.) GINA Vy jste byli s Werlem na večeři? HJALMAR  (si pověsí kabát) Ne.
GINA   (jde ke dveřím do kuchyně) Tak já ti přinesu jídlo sem. HJALMAR  Ne, jídlo n ech být. Nebudu jíst. HEDVIKA  (jde k němu blíž) Není ti dobře, tati?
HJALMAR   Dobře? Alejo, celkem snesitelně. Mám za sebou namáhavou túru sGregersem.
GINA To bys neměl dělat, Hjalmare, nejsi na to zvyklý.
HJALMAR  Hm; no, na ledacos si člověk v tomhle světě musí zvyknout.
(Chvíli těká kolem.) Byl tu někdo, co jsem byl pryč? GINA Jen ten páreček. HJALMAR Objednávky žádné?
GIN A Ne, dneska ne.
HEDVIKA  Uvidíš, že zítra určitě někdo přijde, tati.
HJALMAR  Už aby to bylo; protože od zítřka se do toho vložím se vší vážností.
HEDVIKA Od zítřka! Ne, copak jsi zapomněl, co je zítra za den?
HJALMAR Jo vidíš. - No tak od pozítřka, A nadáte budu všecko dělat sám; veškerou práci tady zastanu sám.
GIN A Ale k čemu to, prosím té? den ti to zbytečně otráví život. Já se o to fotografování klidně postarám, a ty se můžeš zabývat vynálezem.
H EDVIKA No, a divokou kachnou, tati - a slepička ma a kráh'kama a -!
HJALMAR Prosím tě nevykládej mi tady takové pitomosti. Od zítřka už na půdu ani nevkročím.
H EDVIKA Ale tati, vždyť jsi mi slíbil, že zítra bude oslava -
HJALMAR No jo, to je pravda. Tak tedy od pozítřka, no. A té zatracené divoké kachně mám sto chutí zakroutit krkem.
HEDVIKA (vykřikne) Divoké kachně!
GINA  No tohle!
H EDVIKA  (jím třese) Ne, vždyť přece, tati - to je moje divoká kachna!
HJALMAR  Právě proto to taky neudělám. Nemám na to srdce - kvůli tobě na to nemám srdce, Hedvičko. Ale v hloubi duše cítím, že bych to udělat měl. Neměl bych dovolit, aby pod mou střechou přebývalo stvoření, které bylo v oněch rukou.
GINA Ale prokristapána, jen protože ji dědek dostal od toho sprosťáka Pettersena, tak snad -
HJALMAR (chodí kolem) Jsou jisté, požadavky - Jak bych ty požadavky měl nazvat? Řekněme - ideální požadavky - jisté nároky, které pravý muž nemůže zanedbávat, nemá-li utrpět trvalou duševní úhonu.
H E D VIK A  (chodí za ním) Ale přece divoká kachna - chudáček divoká kachna!
HJALMAR  (se zastaví) Slyšíš snad, že ji ušetřím, ne? Kvůli tobě. Nezkřiví se jí ani vlásek na -; no, tedy jak říkám, ušetřím ji. Jsou tu totiž taky jisté vyšší úkoly, a do těch se musím pustit. A ty teď běž trochu ven, Hedvi, jako vždycky, už je tam tak akorát přítmí.
H EDVIKA Ale ne, mně se nechce.
HJALMAR Jen hezky běž, připadá mi, že nějak mžouráš očima, ty výpary tady ti nedělají dobře. Pod touto střechou je zatuchlý vzduch.
H EDVIKA No tak dobře, vezmu to po zadním schodišti, z kuchyně, jen na chvilku. Kde mám kabát a klobouk - a jo, u sebe v pokoji. Ale tati - slib mi, že divoké kachně nic neuděláš, až budu pryč.
HJALMAR Ani peříčko z hlavy jí nesejde. (Přitiskne ji k sobě.) Ty a já, Hedvičko - my dva -! No, tak už běž. (Hedvika pokývne na rodiče a odejde dveřmi do kuchyně.) (Hjalmar chodí sem tam a dívá se na zem.) Gino.
GINA Ano?
HJALMAR Od zítřka - nebo řekněme od pozítřka - bych rád účty za domácnost vedl sám. GINA  Ty chceš dokonce vést i účty za domácnost? HJALMAR Ano. Nebo aspoň chci mít přehled o příjmech. GINA  Ach, božíčku, to ti teda moc práce nedá.
HJALMAR  Mně se to moc nezdá. Mám dojem, že vycházíš nějak podezřele
dobře. (Zastavíse a podívá se na ni.) Tak jak to je? GINA To bude tím, že Hedvi ani já dohromady nic nespotřebujeme. HJALMAR Je pravda, že táta dostává za to opisování u továrníka Werleho
nějak moc štědře zaplaceno? GINA No, štědře, to nevím. Nemám ponětí, co se za něco takového dneska
platí.
HJALMAR No, tak kolik tedy dostává, tak zhruba? Ven s tím.
GINA Tak různě - asi to tak zhruba pokreje, co nás stojí, a ještě zbyde nějaká ta koruna na kapesný.
HJALMAR Co nás stojí! A tos mi do dnešního dne neřekla!
GINA Ne. Nešlo to. Byl jsi tak šťastný, protože sis myslel, že má všecko od tebe.
HJALMAR  A on to zatím dostává od továrníka Weríeho! GINA No, a co má být, však ten má z čeho dávat. HJALMAR  Rozsviť mi Lampu!
GINA  (rozsvěcí) Nakonec nevíme, jestli je to od továrníka; vždyť to může
být klidně třeba od Gráberga -HJALMAR Co sem pleteš Gráberga, co je to za výmluvy? GINA  Ne ne, já nevím; myslela jsem jen -HJALMAR Hm!
GINA Ty děláš, jako bych dědkovi to opisování opatřila já. Zařídila to přece Berta, když přišla k WerLovým.
HJALMAR  Tak se mi zdá, že se ti nějak chvěje hlas.
GINA  (nasazuje na lampu stínidlo) Mně?
HJALMAR A taky se ti třesou ruce. Nebo snad ne?
GINA (pevně) Prosím tě, řekni to rovnou. Co ti o mně napovídal?
HJALMAR Je to pravda - je to vůbec možné, že když jsi sloužila u Werlů, měla jsi s továrníkem poměr?
GINA Není to pravda. Ne, tenkrát ne. Werle za mnou pálil, to je fakt. A milostpaní si myslela, že na tom něco je, a řádila a šílela, honila mě a mlátila. Opravdu. Takjsem od nich odešla.
HJALMAR  Tak teda potom!
GINA  No, tak jsem se vrátila doinů. A máma - ona totiž nebyla taková rovná, jak sis myslel, no, takže do mě hučela a vandrovala - to víš, Werle tenkrát zrovna ovdověl.
HJALMAR   A dál?
GINA No jo, asi bude lepší, když se to dozvíš. Nepovolil, až dosáhlsvýho. HJALMAR (spráskne rukama) A tohleje matka mého dítěte! Jak jsi mi něco
takového mohla zamlčet! GINA Já vím, byla to ode mě hloupost; měla jsem ti to říct už dávno. HJALMAR Ihned jsi mi to měla říct; aspoň bych bývalvěděl, co jsi zač. GINA A bejval by sis mě i přesto vzal? HJALMAR Ani nápad!
GINA  No právě - proto jsem se ti to tenkrát bála říct. Protože jsem tě měla tak ráda, to přece vrš. A nemohla jsem přece na sebe přivést takový neštěstí -
HJALMAR  (ji obchází) A tohle je matka mé Hedviky! A k tomu ještě vědět, ie všecko, co tady mám před očima - (Kopne do židle.) Celý můj domov -za to všecko vděčím privilegovanému předchůdci! Zazobanému donchuánovi, panu továrníku Werlemu!
GINA To lituješ těch čtrnácti patnácti let, co jsme spolu prožili?
HJALMAR  (si stoupne před ni) A ty mi pověz, jestli jsi každý den, každou hodinu nelitovala, že mě jako pavouk omotáváš sítí zamlčování a klamu? Na to mi odpověz! Opravdu ses den co den nemučila lítostí a výčitkami?
GINA Jo, můj milej, já měla takový práce s domácností a s tím každodenním blázincem -
HJALMAR Ty nikdy nepodrobíš svou vlastní minulost zkoumavému pohledu? GINA Ne, pánbu ví, že já už tyhlety starý věci skoro úplně pustila z hlavy. HJALMAR Panebože, tenhle tupý, necitelný klid! Kdybys věděla, jak mě to
uráží. Když si pomyslím - dokonce ani nelitovat! GINA  Ale řekni mí, Hjalmare - co by z tebe bylo, kdyby sis nevzal takovou
ženu jako já? HJALMAR Takovou jako-!
GINA Jistě, protože já jsem přece odjakživa tak jako praktičtější a věcnější než ty. No tak aby ne, že jo, jsem nakonec přece jen o těch pár let starší. HJALMAR Co by ze mě bývalo bylo!
GINA Protože tenkrát, když ses se mnou seznámil, tak to s tebou šlo pěkně z kopce. To snad nepopřeš.
HJALMAR Tak tomu ty říkáš „z kopce", jo? Jistě, ty totiž vůbec nemůžeš pochopit, jak je na tom muž, když truchlí a zoufá si - zvlášť muž s tak ohnivým temperamentem jako já.
GINA Ne, ne, to je klidné možný. Tohle já taky vůbec nemyslela, vždyt jakmile ses usadila měls vlastní domov, tak z tebe byl ohromně hodnej muž. -A zrovna když jsme si to všecko tak pěkně a útulně zařídili a pomalu bysme si i s Hedvičkou mohly obě začít taky trochu dopřávat v jídle i oblíkání.
HJALMAR V bahně zamlčování, ano.
gina Fujtajbl, že sem ten chlap odporná musel zabrousit.
HJALMAR I mně bývalo doma dobře, nebo jsem si to aspoň myslel. Jenže jsem se mýlil. Kde teď budu moci načerpat tu potřebnou křepkost, abych svůj vynález dovedl do světa skutečnosti? Vezmu si ho patrně s sebou do hrobu - a jeho vrahem bude tvoje minulost, Gino.
GINA  (slzy na krajíčku) Ne, takhle nesmíš mluvit. Vždyt já jsem se celý život snažila dělat všecko tak, aby ses ty měl dobře!
HJALMAR A já se ptám - kam se nyní poděl onen sen živitele rodiny? Když jsem tak lehal na pohovce a přemítal o svém vynálezu, tušil jsem, že pohltí do poslední špetky veškerou mou životní sílu. Cítil jsem, že den, kdy má ruka převezme patent - že ten den bude - mým dnem rozloučení. A mým snem bylo, že ty zde zůstaneš coby zámožná vdova po zesnulém vynálezci.
GINA  (si utírá slzy) Ne, takhle nesmíš mluvit, Hjalmare. Pánbu dá, že se nedožijú toho dne, kdy bych měla tady zůstat jako vdova!
HJALMAR Ale, teď už na tom nesejde. Teď už je stejně všechno pryč. Všechno.
(Gregers Werle opatrně otevře dveře z chodby a nakoukne dovnitř.) GREGERS  Můžu dál? HJALMAR Jen pojď.
GREGERS  (vejde, rozzářená, rozveselená tvář. Chce jim oběma podat obě ruce) Tak jakpak, moji milí -! (Dívá se z jednoho na druhého a pak zašeptá Hja ímaro ví.) Takže ještě nic?
HJALMAR  (nahlas) Už ano.
GREGERS Ano?
HJALMAR  ProžiLjsem nejbolestnější chvíli svého života. GREGERS Ale taky nejvznosnéjší, bych řekl, ne? HJALMAR No, zatím to tedy máme z krku. GINA Bůh ať vám to odpustí, pane Werle. GREGERS (žasne) Ale já tohle nechápu. HJALMAR  Co nechápeš?
GREGERS Přece když se člověk s něčím tak zásadně vypořádá -, tak na takovém vypořádání může pak vybudovat úplně nový život - život, spolužití v pravdě, bez zamlčování -
HJALMAR No jo, já vfm;jakjá to vím.
Gregers Čekaljsem, že až vejdu tady těmi dveřmi, bude mi proudit od obou manželů vstříc světlo projasnění. A zatím před sebou nevidím nic než kalné, temné, pochmurné -
GINA Atak! (Sejme stínidlo z lampy.)
GREGERS Vy mě nechcete pochopit, paní Ekdalová. Ne, ne, vám asi ještě nějaký čas potrvá, než - ALe co ty, Hjalmare? Ty sis přece z takového vypořádání musel odnést jakési vyšší posvěcení.
HJALMAR No to víš, že jo. Tedy - tak nějak v jistém smyslu.
GREGERS Vždyť nic na světě se přece nevyrovná tomu, když člověk odpustí chybujícímu - tedy chybující ženě, že, a v lásce ji pozvedne k sobě.
HJALMAR To si myslíš, že jen tak jakoby nic muž dokáže překonat trpkou chuť nápoje, jaký jsem já právě pozřel?
GREGERS Ne, obyčejný muž možná ne. Ale muž jako ty -!
HJALMAR Ale vždyť já vím, bože, já vím. Ale nesmíš mě honit, Gregersi. Chce to čas, rozumíš.
GREGERS Ta divoká kachna v tobě vězí hodně hluboko, Hjalmare.
(Mezitím vešel dveřmi z chodby Retling.)
RELLING  No prosím, už máme zase na tapetě divokou kachnu? HJALMAR  Postřelenou oběť Lovecké vášně pana továrníka Werleho, ano. RELLING Továrníka Werleho -? Vy jste se bavili o něm? HJALMAR 0 něm - a o nás ostatních.
RELLING  (polohlasem Gregersovi) Kdyby vás tak chtěl čert vzít! HJALMAR  Co jste to říkal?
RELLING Vyjádřil jsem naléhavé přání, aby se tady ten Šarlatán pakoval odtud. Protože jestli tady zůstane, tak vám oběma zbabrá život.
GREGERS Tihle dva si ho zbabrat nenechají, pane doktore. 0 Hjalmarovi se teď nehodlám Šířit. Toho znám. Ale i ona má kupodivu v hloubi duše cosi opravdového, cosi poctivého -
GINA (slzy na krajíčku) Tak co jste mě nenechal na pokoji, mohla jsem bejt taková, jaká jsem byla.
RELLING   (Gregersovi) Poslyšte, jestli to není vlezlé, tak bych se vás rád zeptal, co tady v tomhle baráku vlastně chcete.
GREGERS Chci položit základy opravdovému manželství.
RELLING Takže vám Ekdalovic manželství není dost dobré takové, jaké je?
GREGERS Bude patrně stejně dobré jako tolik jiných - bohužel. Ale opravdové manželství se z něho ještě nestalo.
HJALMAR Vy jste, pane doktore, nikdy neměl smysl pro ideální požadavky.
RELLING Žvásty, chlapečku! - Nezlobte se, pane Werle, ale kolik - jen tak odhadem - kolik jste v životě takových opravdových manželství viděl?
GREGERS Řekl bych, že asi ani jedno.
RELLING Játakyne.
GREGERS Ale zato jsem viděl bezpočet manželství opačného druhu. A dostalo se mi příležitosti vidět hezky zblízka, co takové manželství v Lidech dokáže zničit.
HJALMAR Veškerý mravní základ se člověku může propadnout pod nohama; to je ta hrůza.
RELLING No, to víte, já jsem ženatý nikdy jaksi nebyl, takže si netroufám o těchhle věcech vynášet nějaké soudy. ALe jedno vím, že k manžeLství patří i dítě. A dítě nechte hezky na pokoji.
HJALMAR Ách - Hedvikal Moje ubohá Hedvičkal
RELLING  Právě, Hedviku do toho Laskavě nepleťte. Vy dva jste dospělí lidi, když vás to baví, tak si ten vztah můžete spánembohem zpackat a zbabrat dle Libosti. ALe to vám povídám, s Hedvikou koukejte zacházet opatrně; nebo ji uvrhnete do neštěstí.
HJALMAR Do neštěstí!
RELLING Ano, nebo uvrhne ona do neštěstí sama sebe - a možná i ostatní. GINA ALe jak to můžete vědět, pane doktore?
HJALMAR Snad jí nehrozí nějaké bezprostřední nebezpečí s těma očima? RELLING Tohle nemá s očima co dělat. Ale Hedvika je v obtížném věku.
Kdovíjakou hloupost by si dokázala vymyslet. GINA  No jo, to je pravda! Najednou začala takhle hloupnout v kuchyni s kam-
nama. Že prej si hraje na požár. Kolikrát mám strach, že zapálí barák. RELLING Tak to vidíte, já to věděl.
GREGERS  (Rellingovi) ALe jak byste něco takového vyložil? RELLING  (naštvaně) Mutuje, strejdo.
HJALMAR  Dokud má dítě mne -! Dokud nesklesnu do hrobu já -! (Někdo zaklepe.)
GINA Psst, Hjalmare, přestaň; někdo jde. (Volá.) Račte dále.
(Vejde paní S0rbyovč, v kabátu.)
S0RBYOVÁ  Dobrý večer.
GINA  (jíjde vstříc) No ne, to jsi ty, Berto!
S0RBYOVÁ  To víš, že jsem to já. Ale nejdu nějak nevhod?
HJALMAR Ale kdepak - posel z toho domu -
S0RBYOVÁ (Gíně) Upřímně řečeno, doufala jsem, že touhle dobou nebudeš mít chlapy doma, a řekla jsem si, že na chvíli zaskočím popovídat si s tebou a rozloučit se.
GINA Ale! Ty někam odjíždíš?
S0RBYOVÁ  Ano, zítra ráno - do Hsydalu. Pan továrník odjel už dneska odpoledne. (Prohodí ke Gregersovi.) Mám pozdravovat. GINA No tohle-!
HJALMAR Takže pan továrník Werle odjel? A vyjedete za ním? S0RBYOVÁ  No, co tomu říkáte, pane Ekdale? HJALMAR  Dejte si pozor, říkám.
GREGERS Já ti to vysvětlím. Otec si paní Sorbyovou bere.
H JAL M A R   On si ji bere?
GIN A  No ne, Berto; konečně!
RELLING (trochu rozechvělým hlasem) To snad ne?
S0RBYOVÁ   Ba jo, milý doktůrku, už je to tak.
RELLING Vy se chcete znovu vdát?
S0RBVOVÁ Ano, je to hotová věc. Papíry už máme, ale bude to tichá svatba, na pile.
GREGERS  Tak to vám jako hodný nevlastni syn blahopřeju.
S0RBYOVÁ  Děkuju pěkně, pokud to tedy myslíte vážně. A já doufám, že nám
to oběma přinese štěstí, manželovi i mně. RELLING To se můžete spolehnout. Pan továrník Werle se neopíjí - aspoň
co já vím; a taky svoje ženy nemlátí, jako to dělával nebožtík zvěrolékař. S0RBYOVÁ Jen nechte nebožtíka Ssrbyho na pokoji. Však on měl taky svoje
dobré stránky.
RELLING No, pan továrník Werle bude mít asi nějakou tu stránku Lepší, co? S0RBYOVÁ   Rozhodně nerozfrcal to nejlepší v sobě. A to když někdo udělá,
tak holt musí nést následky. RELLING Večer půjdu někam s Molvikem.
S0RBYOVÁ To byste neměl, pane doktore. Nechoďte - kvůli mně. RELLING tJedá se nic dělat. (Hjalmarovi.) Jestli chceš jít taky, tak pojď. GIN A  Ne, děkujeme pěkně. Na takové podniky můj muž nechodí. HJALMAR  (se na ni polohlasně utrhne) Prosím tě, mlč radši. RELLING  Sbohem, paní - Werlová. (Odejde dveřmi na chodbu.) GREGERS  (paniS0rbyové) Koukám, že se s panem doktorem ReUingem nějak dobře znáte.
S0RBYOVÁ Ano, známe se už mnoho let. Dokonce se kdysi zdálo, že by z toho mohlo něco být. GREGERS  Buďte ráda, že nebylo.
S0RBYOVÁ Asi ano. Vždycky jsem si dávala pozor, abych neudělala nějakou zbrklost. Ženská se nemůžejen tak beze všeho zahodit.
GREGERS A to se nebojíte, že bych mohl otci o téhle staré známosti něco naznačit?
S0RBYOVÁ Vy jste si ještě nedomyslel, že jsem mu to řekla sama? GREGERS Tak?
S0RBYOVÁ Váš otec ví o mně do posledního drobku všecko, co by Lidi mohlo napadnout o mně po pravdě vykládat. Všecko jsem mu to pověděla, a to okamžitě, když dal najevo, že má nějaké úmysly.
GREGERS  To jste tedy zcela neobyčejně otevřená, bych řekl.
S0RBYOVÁ Otevřená jsem odjakživa. S tím dojde ženská vždycky nejdál.
HJALMAR No, co ty na to, Gino?
GIN A Že my ženské jsme každá jiná. Jedna je taková, druhá maková.
S0RBYOVÁ No, víš, Gino, já myslím přece jenom, že je nejlepší zařídit si to jako já. A pan Werle přede mnou taky nic neskrýval. Asi možná právě to-hleto nás k sobě tak připoutalo. Takže teď si se mnou může hezky popovídat otevřeně jako dítě. Dřív takovou možnost nikdy neměl. Jen si to představte, zdravý, siLný chlap plný života, a neslyšet po celé mládí a svoje nejlepší Léta nic než samé kázání a výčitky. A často šlo v těch kázáních jen a jen o naprosto vymyšlené prohřešky - aspoň co já vím.
GIN A Jo jo, přesně tak, jak říkáš".
GREGERS Jestli se dámy hodlají pustit na tohle pole, tak to abych snad radši šel.
S0RBYOVÁ KvůLi mně rozhodně nemusíte. Už ani nemuknu. Chtěla jsem jenom, abyste věděl, že já prosím nemám ve zvyku něco zamlčovat nebo někoho balamutit. Může třeba někdo říct, že jsem udělala ohromné štěstí; možná ano, v jistém smyslu. Ale podle mě neberu o nic víc, než kolik dávám. Určitě ho nikdy nezklamu a neopustím. A budu mu sloužit a budu mu k užitku jako nikdo jiný, zvlášť teď, když za chvíli bude úplně bezmocný.
HJALMAR Bezmocný?
GREGERS (paníS0rbyové) Prosím vás, o tom tady nemluvte. S0RBYOVÁ  Už nemá smysl to tajit, i když on by chtěl. Slepne. HJALMAR  (zaražen) Slepne? To je tedy zvláštní. Tak on taky slepne? GIN A Takových je.
S0RBYOVÄ A dovedete si představit, co to znamená pro podnikatele. No, budu se snažit, seč budu, aby se mohl dívat mýma očima. Ale teď už musím opravdu běžet, nevím, kam dřív skočit. - Jo, pane Ekdaie, ještě jsem vám měla vyřídit, že kdybyste od pana továrníka Werleho někdy snad něco potřeboval, máte se obrátit na Gráberga.
GREGERS Za tuhle nabídku se HjaLmar Ekdaljistě poděkuje.
S0RBYOVÁ Ták? No, já měla dojem, že dřív nikdy -
GINA Ne, opravdu, Berto, Hjalmar už teďka od pana továrníka Werleho nebude nic chtít.
HJALMAR (pomalu a důrazně) Svého nastávajícího pana manžela ode mne Laskavě pozdravujte a vyřiďte mu, že v nej bližších dnech hodlám navštívit pana účetního Gráberga -
GREGERS  Cože! To ty bys udělal?
HJALMAR - navštívit pana účetního Gráberga, říkám, a vyžádat si stvrzen-ku na částku, kterou jeho zaměstnavateli dlužím. Zapravím tento čestný dluh; hahaha, tohle a čestný dluh! Ale budiž. Zapravím vše, s pětiprocentním úrokem.
GINA Ale Hjalmárku, na to přece proboha nemáme.
HJALMAR Vyřiďte laskavě svému snoubenci, že nadále neúnavně pracuji na svém vynálezu. Vyřiďte mu laskavě, že při této namáhavé práci povzbuzuji svou duchovní sílu přáním zbýt se trapného břemene tohoto dluhu. Proto
428
429
pracuji na svém vynálezu. Veškerý výtěžek hodlám použít na to, abych se osvobodiL od pekuniárních výloh vašeho nastávajícího pana chotě.
S0RBYOVÁ V tomhle domě se něco stalo.
HJALMAR  Ano, stalo,
S0RBYOVÁ No, tak tedy sbohem. Chtěla jsem si ještě o něčem popovídat s tebou, Gino, ale bude to muset počkat na příště. Sbohem.
(Hjalmar a Gregers pozdraví beze slova; Gina doprovází paní S0rbyovou ke dveřím.)
HJALMAR Ani krok přes práh, Gino! (Paní 50rbyová jde, Gina za ní zavře.) Tak, Gregersi, a tento tíživý dluh bychom měli z krku.
GREGERS  No, tak zanedlouho, dejme tomu.
HJALMAR  Domnívám se, že jsem se zachoval korektně.
GREGERS Jsi muž, za jakého jsem tě odjakživa považoval.
HJALMAR V jistých případech není možno ideální nároky pominout, Jako živitel rodiny se tím budu mučit a trápit. Věř mi, že to není žádná Legrace pro člověka bez prostředků, splácet mnohaletý dluh, na němž se takříkajíc usadil prach zapomnění. Ale nedá se nic dělat: to lidské ve mně se taky hlásí o svá práva.
GREGERS  (mu položí ruku na rameno) Tak vidíš, Hja Im a re - není dobře, že jsem přišel?
HJALMAR Ano.
GREGERS Že jsi získal o všem jasný obraz - není to dobře?
HJALMAR  (poněkud netrpělivě) No jo, to víš, že jo. Ale jedna věc jitří můj
smysl pro spravedlnost. GREGERS Jaká věc?
HJALMAR Jde mi o to, že - Ale já nevím, jestli se můžu tak bez zábran vyjadřovat o tvém otci. GREGERS Na mě nemusíš brát žádné ohledy.
HJALMAR  No, když myslíš. Abys rozuměl, příšerně mě pobuřuje ta představa, že ne já, ale on teď uskuteční ono pravé manželství. GREGERS  Jak tě něco takového může napadnout!
HJALMAR Ale jistě, je to tak. Tvůj otec a paní S0rbyová uzavírají manželskou smlouvu založenou na plné důvěře, založenou na naprosté a bezpodmínečné oboustranné otevřeností; nic před sebou navzájem nezata-jují; v pozadí jejich vztahu není žádné zamlčování; vyhlásili, smím-li to tak vyjádřit, vzájemné odpuštění hříchů.
GREGERS  No dobře, a co má být?
HJALMAR Takže mají úplně všecko. Sám jsi přece říkal, že tohle je to nej-obtížnější a že bez toho se opravdové manželství nedá založit.
GREGERS Ale to je přece něco úplné jiného. Hjalmare, přece nebudeš srovnávat sebe nebo ji s těmihle dvěma -? No, vždyť ty mi rozumíš.
HJALMAR Ale stejně pořád nemůžu překousnout, že něco na tom zraňuje a uráží můj smysl pro spravedlnost. Mně skutečně připadá, jako by vůbec neexistovala nějaká spravedlivá síla, která řídí svět.
GINA Ale fuj, proboha živého, takové věci nesmíš říkat.
GREGERS Hm; do těchhle problémů se snad radši nebudeme pouštět.
HJALMAR Ale na druhé straně zase jako bych přece jen skutečně viděl řídící prst osudu. On totiž oslepne.
GINA  Ale třeba to není tak jistý.
HJALMAR Je to naprosto nepochybné. Nebo aspoň my o tom nesmíme pochybovat, neboť právě v tom spočívá spravedlivá odplata. Kdysi oslepil svého důvěřivého bližního -
GREGERS Těch bohužel oslepil mnohem víc.
HJALMAR - a nyní přichází onen Neúprosný a Záhadný a požaduje továrníkovy vlastní oči.
GINA Jak si troufneš říkat tak strašný věci. Jde z toho na mě strach. HJALMAR Je zdravé pohroužit se jednou za čas do nočních stránek Lidského života.
(Dveřmi z chodby vejde udýchaná a veselá Hedvika v kabátu.) GINA Ty už jsi zpátky?
HEDVIKA  No, už se mi nechtělo být venku. A dobřejsem udělala, protože
jsem dole někoho potkala. HJALMAR Asi tuhletu paní S0rbyovou.
HEDVIKA Ano.
HJALMAR  (chodí sem a tam) No, doufám, žes ji viděla naposled. (Ticho. Hedvika se úzkostlivě dívá z jednoho na druhého, jako by chtěla vyzkoumat, co to tam panuje za náladu.) HEDVIKA  (se přiblíží; mazlivě) Tati. HJALMAR   No - coje, Hedvi?
HEDVIKA PaníSsrbyová mi něco přinesla. HJALMAR (se zastaví) Tobě? HEDVIKA Ano. Je to něco na zítřek.
GINA  Na ten den ti Berta vždycky nějakou maličkost přinese. HJALMAR   Co je to?
HEDVIKA Ne, to ti teď neřeknu, protože mi to máma zítra ráno přinese, až se vzbudím.
HJALMAR Zas nějaké techtle, co se přede mnou mají utajit!
HEDVIKA (honem) Nene, klidně se na to podívej. Je to takový velký dopis.
(Vyloví dopis z kapsy kabátu.) HJALMAR Ještě i dopis?
430
431
HEDVIKA No, vlastně jenom dopis. To další asi přijde později. Ale představ si - dopis! Já jsem v životě ještě žádný dopis nedostala. A je na tom napsáno „slečna". (Čte.) „Slečna Hedvika Ekdalová". Představ si - to jsem já.
H J ALMA R  Ukaž ten dopis.
H E D VIKA (mu ho podá) Vidíš?
H J ALMA R To je písmo továrníka Werleho.
GINA Víš to určitě?
HJALMAR Tak se podívej.
GINA  Prosím tě, copak já se v takových věcech vyznám? HJALMAR  Hedvi, můžii ten dopis otevřít - a přečíst si ho? HEDVIKA  Můžeš, když chceš. GINA Ale ne, teď večer ne, vždyť to má být na ráno. HEDVIKA  (tiše) Ale n ech ho, ať si to přečte! Určitě je tam něco příjemného; a táta bude mít radost; a zase tady bude veselo. HJALMAR Takže to můžu otevřít?
H E DVIKA Ano, buď tak hodný, tati. To bude Legrace, dozvíme se, co v tom je. HJALMAR  Dobře. (Otevře dopis, vytáhne papír, přečte si text, zdá se, že je
zmaten.) Co to má být -? GINA Tak co tam je? HEDVIKA  No, tati - tak nám to povez!
HJALMAR Ticho buďte. (Přečte si dopis ještě jednou; zbledl, ale ovládá se.) Je to darovací listina, Hedviko.
HEDVIKA Vážné? A co jako dostanu?
HJALMAR Přečti si to sama.
(Hedvika jde ke stolu a chvíli čte ve světle lampy.) (Polohlasem, zatíná pěsti,) Ty oči! Ty oči! - a teď ten dopis!
H E DVIKA  (přestane číst) Ale já myslím. Že to snad má dostat děda.
HJALMAR (jí vezme dopis zľuky) Ty, Gino - chápeš to?
GINA Ale já přece vůbec ničemu nerozumím; jen to řekni ty.
HJALMAR Pan továrník Werle píše Hedvice, že se její starý dědeček už nemusí namáhat s opisováním a že si teď může každý měsíc v kanceláři vyzvednout tisíc korun -
GREGERS Cha!
HEDVIKA Tisíc korun, mami! Já to četla! GINA To na tom bude děda dobře.
HJALMAR - tisíc korun, dokud je bude potřebovat - a to samozřejmě znamená, než zavře oči. GINA Tafcje aspoň zaopatrenej, chudák jeden.
HJALMAR Ale teď to přijde. To už jsi asi nečetla, Hedvi. Potom přejde tento dar na tebe.
HEDVIKA Na mě! Takových peněz?
HJALMAR  Tato částka se ti zajišťuje na celý život, píše. Slyšíš, Gino? GINA Abych neslyšela.
HEDVIKA Představ si -takových peněz budu mít! - (Třesejím.)Tati, tati, to nemáš vůbec radost?
HJALMAR   (sejí vyvlékne) Radost! (Přechází.) To jsou vyhlídky - to jsou tedy perspektivy. Tak tedy Hedvika - to ji tak štědře obdaroval]
GINA No, vždyť taky Hedvika má zej tra narozeniny -
HEDVIKA Vždyť to stejné všecko dostaneš ty, tati! Víš přece, že ty peníze dám všecky tobě a marně.
HJALMAR  Mámě, jistě. Tady to máme!
GREGERS  Hjalmare, tohle je na tebe nastražená past.
HJALMAR  Myslíš, že je to zase past?
GREGERS  Když tady dneska byl, řekl: Hjalmar Ekdal není takový muž, jak si
ty namlouváš. HJALMAR Já že nejsem muž -! GREGERS  Uvidíš, říkal. HJALMAR  Uvidíš, že se nechám podplatit -? HEDVIKA Ale mami, co to znamená? GINA Jdi, běž si svlíknout kabát. (Hedvika, slzy no krajíčku, vyjde dveřmi do kuchyně.) GREGERS Tak teď, Hjalmare, teď se ukáže, kdo měl pravdu, on, rtebojá. HJALMAR  (pomalu papír přetrhne, oba kusy položí na stůl a řekne) Tady je
moje odpověď. GREGERS  Čekaljsem to.
HJALMAR  (jde k Gině, která stojí u kamen, a řekne tlumeně) Tak, a teď už Žádné zamlčování, Jestli ten poměr mezi tebou a jím definitivně skončil, když jsi - mě začala mít ráda, jak říkáš -, tak proč nám umožnil, abychom se vzali?
GINA Asi si myslel, že sem bude chodit.
HJALMAR Jenom to? Neměl spíš obavy z jisté možnosti?
GINA  Nevím, co myslíš.
HJALMAR Chci vědět, jestli - tvoje dítě má právo žít pod mou střechou.
GINA  (se narovná, z očí blesky) A na to se ptáš ty!
HJALMAR Odpovíš mi na jediné: patří Hedvika mně - nebo -? No!
GINA (se na něho dívá s chladným vzdorem) Nevím.
HJALMAR  (se lehce chvěje) Ty nevíš!
gina Jak to můžu vědět? Taková jako já -
HJALMAR  (tiše, odvrátí se od ní) Pak v tomto domě již nemám co pohledávat.
432
433
gregers  Rozmysli si to, Hjalmare!
hjalmar (si obléká zimník) Tady si mužjakojá nemá co rozmýšlet. gregers Bajo, nevýslovně mnoho si musíš rozmyslet. Musíte být všichni
tři pospolu, když si máte vydobýt obětního ducha velkého odpuštění. hjalmar Já nechci. Nikdy, nikdy! Kde mám klobouk! (Vezme si ho.) Můj
domov se kolem mne zhroutil v trosky. (Rozpláče se.) Gregersi, já nemám
dítě!
hedvika  (se objevila ve dveřích z kuchyně) Co to povídáš! (K němu.) Tati, tati!
gina Tak to vidíš.
hjalmar Nepřibližuj se ke mně, Hedviko! Jdi pryč, daleko. Nemůžu se na
tebe podívat. Ách, ty oči -! Sbohem. (Chce jít ke dveřím.) hedvika (se na něho pověsí a křičí) Ne! Neopouštěj mé! gina (křičí) Podívej se na to dítě, Hjalmare! Podívej se na to dítě! hjalmar Ne, nechci! Nemůžu! Musím odtud - pryč tady od toho všeho! (Vytrhne se Hedvice a vyjde dveřmi na chodbu.)
hedvika (zoufalýpohled) Mami, on od nás odešel! Opustil nás! Už se nikdy nevrátí!
gina Jenom, prosím tě, neplač, Hedvi. Tatínek se vrátí, uvidíš. hedvika (se vrhne na pohovku, vzlyká) Ba ne, už se k nám nikdy nevrátí. gregers Věříte mi, že jsem to myslel dobře, paní Ekdalováľ gina Skoro ano, ale stejně vám bůh odpusť.
hedvika (leží na pohovce) Já z toho umřu! Co jsem mu jenom udělala? Mami, ať se vrátí, dělej něco!
gina Nojo, to víš, holčičko, jen klid, půjdu se po něm podívat. (Obtéká se.) Třeba šel jenom k Rellingovi. Ale to se tady nesmíš takhle válet a brečet. Slibuješ mi to?
h e d vika (křečovitý pláč) Ano, já už přestanu, jen když se táta zase vrátí.
gregers (Gině, ta se chystá k odchodu) Nebylo by přece jen lepší nechat ho vybojovat tu bolestnou bitvu až do konce?
gina ÁLe, tu si může vybojovat potom. Teď musíme hlavně uklidnit dítě. (Vyjde dveřmi na chodbu.)
hedvika  (se posadia utře si slzy) A vy mi teď povězte, co se stalo. Proč se ke mně táta nechce už znát?
gregers Na to se zeptejte, až budete velká a dospělá.
hedvika (skytá) Ale já se přece nemůžu takhle strašně soužit, dokud nebudu velká a dospělá. - Však já vím, co za tím je. - Já možná nebudu tátovo pravé dítě.
gregers (neklidně) Jak to, prosím vás?
hedvika Třeba mě máma někde našla. A táta to třeba teď zjistil. Už jsem o něčem takovém četla.
gregers No, ale i kdyby to třeba -
h edvika Právě, tak si myslím, že by mě moh mít stejně rád. Nebo vlastně skoro ještě víc, Divokou kachnu nám nakonec taky poslali darem, a jak ji mám ráda.
gregers (odvádířeč) Ano, divoká kachna, vidíte! Pojďte si o ní chvíli povídat, Hedvičko.
hedvika Chudák divoká kachna. Tu už taky nechce mít na očích.
Představte si, že by jí nejradši zakroutil krkem. gregers Ale to snad neudělá.
hedvika Neudělá, ale říkal to. A to podle mě bylo od táty hnusné. Já se za divokou kachnu každý večer modlím, a prosím, aby byla uchráněna od smrti a ode všeho zlého.
gregers (se na ni dívá) Vy se večer modlíte?
hedvika Ano.
gregers  Kdo vás to naučiL?
hedvika Já sama, to bylo jednou, když táta byl hrozně nemocný a měl na
krku pijavky a říkal, že pracuje k smrti. gregers Ano?
hedvika Tak jsem se za něho pomodlila, když jsem šla spát. No, a od té
doby to dělám. gregers A teď se tedy modlíte taky za divokou kachnu? hedvika Říkala jsem si, že bych ji do toho měla taky zahrnout, když byla
ze začátku taková neduživá. gregers A ráno se taky modlíte? hedvika Ne, tak to zase ne. gregers A proč ne taky ráno?
hedvika Ráno je přece světlo, takže už není čeho se bát.
gregers Tak vy tu divokou kachničku máte tak ohromně ráda, a tatínek jí chtěl zakroutit krkem.
hedvika Ale ne, říkal, že by jako pro něho bylo nejlepší, kdyby to udělal, ale že ji ušetří kvůli mně; a to od něho bylo hezké.
gregers (trochu blíž) A co kdybyste vy teď dobrovolně tu kachnu obětovala kvůli němu?
hedvika  (vstane) Divokou kachnu?
gregers Kdybyste se pro něho obětavě vzdala toho nejcennějšího, co na
světě máte a znáte? hedvika Myslíte, že by to pomohlo? gregers  Zkuste to, Hedviko. hedvika (tiše, rozzářené očí) Tak já to zkusím. gregers A myslíte, že k tomu máte tu opravdovou duševní sílu?
HEDVIKA Poprosím dědu, aby mi ji zastřelil. GREGERS Ano, to udělejte. Ale mamince ani slovo! HEDVIKA  Proč ne? GREGERS  Nerozumí nám.
HEDVIKA  Divokou kachnu? Zkusím to, zítra ráno.
(Gina vejde z chodby.)
(Hedvika k ní.) Našlas ho, mami? GINA Ne, ale slyšela jsem, že se zastavil u Rellinga a šel s ním.
GREGERS   Víte to jistě?
GINA Jo, domovnice říkala. Molvík šel prej taky s nima. GREGERS Zrovna teď, když jeho duše potřebuje vybojovat tvrdý boj v osamění -!
GINA  (se svléká) Jo, chlapi jsou holt různý, to se nedá nic dělat. Bůh ví, kam ho ten ReUing ľatáh. Zaběhla jsem naproti do hospody, ale tam nebyli.
HEDVIKA  (bojuje s pláčem) Co když už nikdy nepřijde domů!
GREGERS  Přijde, spolehněte se. Ráno za ním půjdu - a uvidíte, jak se vrátí.
Můžete klidné spát, Hedviko. Dobrou noc. (Odejde dveřmi na chodba.) HEDVIKA  (se s pláčem vrhne Gině kolem krku) Mami, mami! GINA  (ji hladí po zádech a vzdychne) Ach jo. Kdepak, Relling měl pravdu.
Takhle to dopadne, když se objeví takovej cvok a předLoží tyhLety ideální
nároky.
PÁTÉ DĚJSTVÍ
Ateliér Hjalmora Ekdalo. Dovnitř proudí studené, šedivé ranní světlo; na velkém střešním okně leží vlhký sníh.
(Gina v zástěře vejde z kuchyně, v rukou hadr a smeták, a jde ke dveřím obývacího pokoje. Vtom rychle vejde dveřmi z chodby Hedvika.) GINA (se zastaví) Tak co?
HEDVIKA  No jo, myslím, že bude dole u Rellinga -GINA Tak vidíš!
HEDVIKA - domovnice prý slyšela, že s panem doktorem byli dva páni, když
se v noci vracel. GINA Já jsem si to hned myslela.
HEDVIKA  Ale co je to platný, když nechce přijít sem k nám. GINA Tak aspoň zajdu já dolů a promluvím si s ním.
(Ve dveřích ze svého pokoje se objeví starý Ekdal v županu, pantoflích a se zapálenou fajfkou.)
EKDAL Ty, Hjalmare - Hjalmar není doma? GINA  Ne, asi šel ven.
EKDAL Takhle brzo? A v takové chumelenici? No jo, prosím, prosím, já nakonec můžu jít na ranní procházku sám, o to nic. (Ekdal odsune dveře na půdu, Hedvika mu pomáhá; vejde na půdu, Hedvika za ním zavře.)
HEDVIKA  (polohlasem) Představ si, mami, až se chudák děda dozví, že táta od nás chce odejít.
GINA  Nemluv nesmysly, dědovi o tom ani slovo. Ještě štěstí že včera večer
nebyl doma, když tu byl ten povyk. HEDVIKA Noale-(Dveřmi z chodby vejde Gregers.) GREGERS Tak co? Máte o něm nějaké zprávy? GINA  Prej bude asi dole u Rellinga. GREGERS U Rellinga! On opravdu někam šel s těmi lidmi? GINA Užtotakbude.
GREGERS Ale jak to: on, když tak naléhavě potřeboval být sám a se vší vážností se soustředit -! GINA  No, vidíte to. (Z chodby vejde Relling.) HEDVIKA  (k němu) Je u vás táta? GINA (zároveň) Je tam?
RELLING  To víte že jo,
HEDVIKA  A vy nám neřeknete ani slovo!
R E L LI N G Nojo, jsem prosté zvf-íře. Ale nejdřív jsem měl plné ruce práce s tím druhým zví-ířetem, abych ho udržel na uzdě; jo, jo, jistě, s tím démonickým tvorem; a pak jsem usnul tak tvrdě, že -
GINA Co říká Hjalmar dneska?
RELLING Neříká prosím zhola nic.
HEDVIKA To vůbec nemluví?
RELLING Ani slovíčko.
G R E G E R S Ne, jistě, to naprosto chápu.
GINA  Ale tak co dělá?
RELLING  Leží na kanapi a chrápe.
GINA Jo? Kdepak, Hjalmar, ten chrápe jak zjednaný.
HEDVIKA To spí? On může Spát?
RELLING No, už to tak vypadá.
GREGERS  Pochopitelně; po tom duševním boji, který ho tak rozerval -GINA On přece není vůbec zvyklý takhle v noci flámovat. HEDVIKA Možná je dobře, Že se vyspí, mami.
GINA Taky bych řekla. Ale tak to bysme ho neměli moc brzo tahat z postele. Tak vám děkuju, pane doktore. Já to tady teď musím nejdřív trochu uklidit a upravit, a pak - Pojď mi pomoct, Hedvi.
(Gina a Hedvika jdou do obývacího pokoje.)
GREGERS (se obrátí na Rellinga) Můžete mi vysvětlit, jaké duševní pnutí se teď odehrává v HjaLmaru Ekdalovi?
RELLING Já jsem si na mou duši nevšim, že by se v něm odehrávalo nějaké duševní pnutí,
GREGERS Cože! Po takovém zásadním obratu, když veškerý svůj život postavil na nový základ -? Jak si vůbec můžete představit, že taková osobnost jako Hjalmar -?
RELLING Cha, ten a osobnost! Prosím vás, jestli vůbec někdy měl nějaké sklony k takovým abnormitám, jakým vy říkáte osobnost, tak z něho veškeré kořínky i výhonky něčeho takového důkladně exstirpovali, už když byl malý kluk, o tom vás ujišťuju.
GREGERS To bych se divil - při tak láskyplné výchově, jaké se mu dostalo. RELLING Od těch dvou výstředních, hysterických, staropanenských tetiček, myslíte?
GREGERS Tak já vám zase povím, že tyhle ženy nikdy nezanedbávaly ideální požadavky; já vím, teď sí ze mě asi budete zase dělat blázny,
RELLING  Nebudu, nemám na to náladu. Vím totiž moc dobře, jak to bylo, nařečnil se toho o nich ažaž - „dvé duchovních matek" jim říkal. Podle mě jim nemá zrovna moc za co děkovat. Ekdalovo neštěstí bylo, že ho všichni kolem něho vždycky považovali za bůhvíjaké lumen -
GREGERS  A on snad není? Myslím v hloubi duše?
RELLING Nikdy jsem si ničeho takového nevšim. Že si to myslel jeho otec -no, budiž; starý poručík byl odjakživa trouba.
GREGERS  Byl odjakživa muž s dětskou duší - jenže to vy nechápete.
RELLING No, jak myslíte. Ale když tedy náš milý Hjalmárek jakžtakž odmaturoval, tak ho i jeho spolužáci začali okamžitě brát jako velké lumen. Pěkný kluk byl, to taky zabíralo - pohledný, vojenská míra - jak to holčičky mají rády; a jelikož měl takovou tu chytlavou povahu a vemlouvavý hlas a tak krásně uměl recitovat cizí verše a cizí myšlenky -
GREGERS   (dotčeně) Takhle si dovolujete mluvit o Hjalmaru Ekdalovi?
RELLING 3o, když dovolíte; takhle totiž ten idol, co se mu klaníte, vypadá zevnitř.
GREGERS To bych byl neřekl, že jsem zase tak úplně slepý.
RELLING Ba jo, daleko k tomu nemáte. Vy jste totiž nemocný člověk, když
to chcete vědět. GREGERS  To máte pravdu.
RELLING Bodejť by ne. Vy jste komplikovaný případ. Za prvé máte tuhletu obtížnou horečku posledního spravedlivého; a za druhé, a to je ještě horší - se neustále potácíte ve zbožňovacím deliriu; v jednom kuse potřebujete obdivovat něco mimo vaše pole působnosti.
GREGERS Ano, to musím hledatjedine mimo sebe.
RELLING  Myslíte si, že kolem sebe vidíte a slyšíte kroužit obrovské zázračné mouchy, ale v tom se strašně pletete. Pro změnu už jste zase vlezl k obyčejným lidem do baráku s těmi svými ideáLními nároky - jenže ty lidi nejsou solventní, milej pane, z těch nic nekouká,
GREGERS Jestli opravdu o Hjalmaru Ekdalovi nechováte vyšší mínění, tak jak vás může těšit být pořád v jeho společnosti?
RELLING Proboha, člověče, jsem snad taky nějaký doktor, když dovolíte, a tak se snad musím postarat o chudáky nemocné, když s nimi bydlím v jednom domě.
GREGERS Ale to se podívejme! Tak Hjalmar Ekdalje snad nakonec taky nemocný?
RELLING  Lidi jsou nemocní skoro jeden jako druhý, bohužel.
GREGERS Ajalcou léčbu jste nasadil u Hjalmara?
RELLING Tu mou obvyklou. Snažím se v něm udržovat životní Lež.
GREGERS Životní lež? Já jsem asi špatně slyšel -?
RELLING Ale jo, jistě, řekl jsem životní lež, Protože životní lež je totiž
mocný stimulátor. To jste nevěděl, co? GREGERS Smím se zeptat, jakou životní lží je nakažený Hjalmar? RELLING  Nesmíte. Tajemství tohoto druhu šarlatánům neprozrazuju. Vy
byste mi ho poplet ještě hůř. Ale léčba je to osvědčená. Na Molvika jsem
ji nasadil taky. Z toho jsem zase udělal démona. Tenhle lupínek jsem mu
musel vsadit do lebky.
GREGERS Tak on není démonický?
R E L U N G  Sakra, člověče, co to znamená, být démonický? To jsou jen takové kecy, vymyslel jsem si to, abych v něm zachrániL život. Neudělat to, tak chudák už dávno zašel na sebeopovržení a zoufalství, čunějedno dobromyslné. A co teprv starý poručík! Jenže ten si léčbu vymyslel sám, to je fakt.
GREGERS Pan poručík Ekdal? Co ten?
RELL1NG  No, co byste tomu řek, když on, lovec medvědů, se tady sourá po tmavé půdě a honí králíky? Nenajdete na světě šťastnějšího střelce než tohohle dědulu, když si může dovádět tady mezi harampádím. Našetřil si tam čtyři pět uschlých vánočních stromků, a ty jsou pro něho totéž jako celý obrovský, svěží hpydalský les; kohout a slepice, to jsou dravci v korunách; a králíčci, co před ním hopkají na půdě, to jsou huňáči, co se s nima on, stařičký sportovec a milovník čerstvého vzduchu, pouští do křížku.
GREGERS  Nešťastný starý člověk, ano. Ten tedy opravdu musel slevit ze svých mladických ideálů.
RELLING Jo, abych nezapomnět, pane Werle juniore, nepoužívejte tohle cizí slovo: ideály. Máme na to dobré domácí slovo: Lži.
GREGERS Chcete říct, že jsou to příbuzné pojmy?
RELLING  Jo, asi tak jako tyfus a sepse.
GREGERS  Pane doktore, nevzdám se, dokud HjaLmara nevysvobodím z vašich spárů!
RELLING /No, tak to dáte na frak hlavně jemu. Když připravíte průměrného Člověka o životní Lež, připravíte ho tím zároveň o štěstí:* (Hedvice, která vchází z pokoje.) Tak víš co, kachní matičko? Já se teď půjdu podívat dolů, jestli taťka ještě pořád Leží a přemýšlí o tom pozoruhodném vynálezu. (Vyjde dveřmi na chodbu.)
GREGERS  (se b trží k Hedvice) Vidím na vás, že jste to neuskutečnila.
HEDVIKA Co prosím? A ták, s divokou kachnou. No, to ne.
GREGERS Soudím, že vás asi opustila duševní síia. Skutek utek, viďte?
HEDVIKA Ale to ani ne. Ale když jsem se ráno probudila a vzpomněla jsem si, o Čem jsme spolu mLuviLi, tak mi to přišlo takové divné.
GREGERS Divné?
HEDVIKA Já nevím - Včera večer, hned vtu chvíli, mi připadalo, že je vtom něco ohromně krásného; ale když jsem se vyspala a vzpomněla jsem si na to, tak už se mi to tak moc nezamlouvaLo.
GREGERS Kdepak, je vidět, že jste vyrostla v tomhle domě, něco ve vás přišlo nazmar.
HEDVIKA Ale, to je fuk. Jen kdyby přisel nahoru táta, tak -GREGERS Ach, kdyby se vám opravdu otevřely oči a vy jste poznala, co dává životu hodnotu - kdybyste rněía v sobě tu pravou, šťastnou, statečnou vůli k oběti, pak byste viděla, jak by k vám přišel vzhůru. - Ale já ve vás ještě stále věřím, Hedviko, já ano. (Odejde dveřmi na chodbu.)
(Hedvika těká po místnosti, chce jit do kuchyně, ale vtom se ozve zaklepám na dveře z půdy, Hedvika je pootevře, starý Ekdal vyjde a Hedvika za ním zavře.) ekdal Hm, to je houby zábava, chodit na ranní procházku sám. hedvika Na lov se ti nechtělo?
ekdal  Dneska není na lov počasí. Hrozná tma. Jeden nevidí na krok. HEdvika Nemáš někdy chuť střelit si po něčem jiném než po těch krá tikách? ekdal Copak se ti na králíkách nelíbí? hedvika Co třeba na divokou kachnu?
ekdal  Ho hó, máš strach, že ti divokou kachnu zastřelím? Kdepak, děvenko. Ani za nic.
Hedvika No jo, asi bys to nesved. Střílet divoké kachny prý neníjen tak. ekdal  Nesved? Já a nesved? To bys koukala.
hedvika Jak bys to udělal, dědo? - Já nemyslím s mou divokou kachnou, ale tak vůbec?
ekdal Snažil bych seji trefit zespoda do prsou, rozumíš, to je nejjístější. A musí se střílet proti peří, rozumíš, ne po peří.
hedvika A to pak umře, dědo?
ekdal To víš že jo - když ji trefíš pořádně. No, tak já se budu muset jít šlechtit. Hm - rozumíš - hm. (Jde do svého pokoje.)
(Hedvika chvíli čeká, pokukuje ke dveřím do pokoje, pak jde k polici, stoupne
si na špičky, vezme z police dvouhlavňovou pistoli a prohlíží si ji. Gina vejde
z pokoje s hadrem a koštětem. Hedvika pistoli rychle a nepozorovaně odloží.)
gina Ne aby ses tátovi přehrabovala v jeho věcech, Hedvi!
hedvika  (odstoupíod police) Jen jsem to tu chtěla trochu uklidit.
gina  Radši sejdi podívat do kuchyně, jestli je teplý kafe. Skočím dolů a vemu tác s sebou.
(Hedvika odejde, Gina začne zametat a uklízet ateliér. Po chvilce se váhavě
otevřou dveře z chodby a dovnitř nahlédne Hjalmar Ekdal; má kabát, ne však
klobouk, je nemytý a neučesaný; oči otupělé a rozespalé.)
gina  (zůstane stát se smetákem v ruce a dívá se na něho) No ne, Hjalmare,
tak ty jsi přece jenom přisel? hjalmar (vstoupí dovnitř a odpoví dutým hlasem) Přicházím - abych ve
vteřině zase zmizel. gina Jistě, jistě, no, to cbápu. Ale Ježíši - jak to vypadáš! hjalmar Vypadám?
gina A ten sváteční zimník! - No tys mu teda dal!
hedvika (ve dveřích z kuchyně) Mami, neměla bych -ľ (UvidíHjalmara,
vykřikne radostí a žene se k němu.) Jé, tati, tati! hjalmar  (se od ní odvrátí a mávne rukou) Jdi, jdi, jdi! (Gine.) Ať jde ode
mě, povídám! gina  (polohlasem) Jdi do pokoje, Hedvi.
441
(Hedvika tiše odejde,)
HJALMAR (zaneprázdněné, vytahuje zásuvku u stolu) Musím si s sebou vzít
knihy. Kde mám svoje knihy? GINA Jaký knihy?
HJALMAR  No přece má vědecká díla, pochopitelně - ty technické časopisy,
co používám na vynález. GINA  (hledá na polici) Myslíš tyhlety brožovaný? HJALMAR Jistě.
GINA (položína stůl hromádku sešitů) Má ti je Hedvi rozřezat? HJALMAR  Kvůli mně se nic rozřezávat nemusí. (Krotká odmlka.)
GINA Takže ještě pořád se od nás chceš odstěhovat?
HJALMAR  (se přehrabuje v knihách) To se snad rozumí samo sebou.
GINA No jo, no jo.
HJALMAR (prudce) Přece si tady nenechám od rána do večera probodávat srdce.
GINA Bůh ti odpusť, jak o mně můžeš říkat takový ohavnosti.
HJALMAR  Dokaž mi-!
GINA Dokazovat bys snad měí spíš ty.
HJALMAR S takovou minulostí, jakou máš ty? Jsou jisté požadavky; mám
sto chutí říct ideální požadavky -GINA Jo, a co děda? Co bude s ním, s chudákem starým? HJALMAR Vím, co je mou povinností: ten bezmocný nebožák půjde se
mnou. Vyrážím do města podniknout patřičné kroky - Tedy - (Váhavé.)
Nenašel se na schodech můj kLobouk? GINA  Ne. Tyjsi ztratil kLobouk?
HJALMAR Měl jsem ho samozřejmě na hlavě, když jsem se v noci vrátil; o tom není pochyb; ale dneska jsem ho nějak nemohl najít.
GINA Ježíši, a kde ses to s těma flamendrama couraL?
HJALMAR Prosím tě, nevyptávej se mě na nepodstatné věci. Myslíš, že mám náladu rozpomínat se na podrobnosti?
GINA Jen jestli ses ještě někde nenastyd. (Jde do kuchyně.)
HJALMAR  (mluvísám se sebou, polohlasem a nakvašeně, a přitom vyprazdňuje zásuvku) Jsi Lump, doktore! - Darebák jsi! - Ty svůdce hanebný! -Měl bych tě dát úkladné zavraždit! (Položístranou pár starých dopisů, narazí na roztrhanou listinu z předešlého dne, vezme roztrhané kusy do ruky a dívá se na ně; když vejde Gina, rychle je odloží.)
GINA  (položí na stůl podnos s jídlem a konvicí kávy) Tady máš něco teplý-ho, kdybys měl chuť. A chleba s máslem a pár plátků uzenýho.
HJALMAR   (pošilhává po podnosu) Uzené? Pod touhle střechou? Nikdy! Tedy, je pravda, že jsem skoro čtyřiadvacet hodin nepozrel ani sousto;
ale to se nedá nic dělat. - Moje zápisky! Moje rozepsané memoáry! Kam se poděl můj deník a moje důležité papíry? (Otevře dveře do pokoje, ale couvne zpátky.) Tady je taky! gina No bože, někde snad dítě bejt musí.
hjalmar Jdi odtamtud. (Udělá jí místo, Hedvika vystrašeně vejde do ateliéru.)
hjalmar (s rukou na klice říká Gine) V posledních chvílích, jež trávím ve svém bývalém domově, přeji si být ušetřen přítomnosti nepovolaných osob. (Vejde do pokoje.)
h edvika (skočí k matce a zeptá se tiše a rozechvěně) To mám být jako já? gina Zůstaň v kuchyni, Hedvi; nebo ne - radši jdi k sobě do pokojíku. (3dt
za Hjalmarem a říká mu.) Počkej, prosím tě, nehrab se v tý skříni, já vím
kde všecko máš.
hedvika (chvilku stojí bez hnuti, tísní ji strach a bezradnost, zatne zuby, aby v sobě udusila pláč; pak křečovitě sevře ruce a tiše řekne) Divoká kachna! (Přikrade se k polici, vezme pistoli, pootevře dveře na půdu, vtáh ne se dovnitř a dveře za sebou zavře.)
(Hjalmar a Gina se začnou přít v pokoji.)
hjalmar  (vejde, v rukou jakési sešity a volné papíry, vše položí na stůl) Prosím tebe, taková taška! Když sebou musím táhnout tisícero věcí.
gina  (jde za ním s brašnou) Tak si tady to ostatní zatím nech a vem si jen košili a nějaké spodky.
hjalmar  Fuj - tyhlety vyčerpávající přípravy -! (Svlékne si kabát a hodí ho na pohovku.)
gina Taky ti tady stydne kafe.
hjalmar  Hm. (Bezděky se napije, pak ještě jednou.)
gina (otírá opěradla židlí) Nejhorší holt bude, kde najdeš takovou velkou
půdu na ty králíky. hjalmar Cože! To mám s sebou vláčet i králíky? gina  No, co já vím, tak děda bez králíků nemůže bejt. hjalmar Tak to si tedy bude muset opravdu zvyknout, Já budu nucen odři
ci si vyšší životní hodnoty než nějaké králíky. gina  (utírá prach na polici) Mám ti přibalit do tašky flétnu? hjalmar  Ne. Pro mě žádná flétna neexistuje. Ale pistoli mi dej. gina Ty si chceš tu pistoli vzít s sebou? hjalmar Ano, Svou nabitou pistoli. gina (ji hledá) Ona tu není. Asi si ji tam vzal s sebou. hjalmar  On je na půdě? gina Jistě. Kde by byl.
hjalmar  Hm - osamělý stařec. (Vezme si krajíček chleba, sní ho a dopije kávu v šátku.)
GINA VidíŠ, kdybysme bejvaLí nepronajali ten pokoj, moh ses teď nastěhovat tam.
HJALMAR A žit dál pod jednou střechou s tou -! Nikdy - nikdy!
GINA A nemoh bys teda aspoň na den dva přespatv pokoji? Měl bys tam
klid a všecky svoje věci. HJALMAR Již nikdy v těchto zdech! GINA  Hm, no a co dole u Rellinga a Molvika?
HJALMAR Tahle jména přede mnou ani nevyslovuj! Ztrácím chuť k jídlu, když si na ty dva vzpomenu. - Ner ne, budu muset ven, do vichry a chumelenice - jít od domu k domu a hledat přístřeší pro sebe a pro otce.
GINA Ale vždyť nemáš co na hlavu. Ztratil jsi přece klobouk.
HJALMAR Ach, ti dva neřádi, ty nádoby neřesti! Klobouk je nutno opatřit. (Vezme si další krajíc chleba.) Je nutno podniknout kroky. Nemám zase v úmyslu nasazovat život, to ne. (Něco hledá na podnosu,)
GINA Co hledáš?
HJALMAR Máslo.
GINA Máslo tu bude hned. (Jde do kuchyně.) HJALMAR (volá za ní) Není třeba; já můžu klidné jíst suchou skývu. GINA (přinášímásetničku) Prosím, zde - přej dokonce čerstvě utlučený. (Gin a mu z konvice nalije další šálek; Hjalmar se usadí na pohovku, přidá si na chleba máslo, jí a pije chvíli mlčky.)
HJALMAR Mohl bych - za předpokladu, že mé nikdo nebude obtěžovat - ale
tedy nikdo - tady v pokoji tak den dva bydlet? GINA Jistě že bys moh, kdybys teda chtěl.
HJALMAR Nevidím totiž možnost, jak odtud všechny tátovy věci tak rychle odstěhovat.
GINA No jo, a takyjde o to, že mu nejdřív budeš muset vůbec říct, že už nechceš žít s náma ostatníma.
HJALMAR  (odstrčí šálek) No, to taky; a znovu zase oživovat ten propletenec starých záležitostí - Musím to všecko rozvážit, potrebujú si taky trochu vydechnout, neutáhnu tolik břemen najednou v jeden jediný den.
GINA No, to jistě ne, a ešte k tomu v takovým nečase.
HJALMAR (postrkuje továrníkův dopis po stole) Koukám, že se tady ještě pořád povaluje ten dopis.
GINA No já jsem se ho ani nedotkla.
HJALMAR Mě se ten cár papíru netýká -
GINA Já ho teda rozhodně využít nehodlám.
HJALMAR - ale zase by nemělo smysl, aby se jen tak vyhodil; v tom zmatku, až se budu stěhovat, by se klidně moh -GINA Neboj se, já na něj dám pozor.
HJALMAR Darovací listina patří přece jen na prvním místě tátovi; nakonec
bude jeho věc, jak s ní naloží. GINA (vzdechne) Jojo, chudák stará -HJALMAR Tak snad pro jistotu - Kde najdu lepidlo? GINA (jde k polici) Tady je nějaký. HJALMAR A štětec.
GINA Štětec je tu taky. (Obojí mu přinese.)
HJALMAR  (vezme nůžky) Jenom trochu podlepíme. - (Stříhá, lepí, podle-puje.) Já jsem samozřejmě dalek toho, abych se prohřešil na cizím majetku - zvlášťjedná-li se o nemajetného starce. No, a když jde o - no, tu druhou - tak ostatně taky ne. - Ták. Nech to tady zatím ležet. A až to uschne, tak to odstraň. Já už tento doklad nechci mít na očích. Nikdy!
(Z chodby vejde Gregers Werle.)
GREGERS  (v údivu) Cože, ty jsi tady, Hjalmare?
HJALMAR  (rychle vstane) Sklesl jsem pod tíhou ochablosti.
GREGERS Ale koukám, že ses stačil nasnídat.
HJALMAR I tělo někdy prosadí své požadavky.
GREGERS Tak jak ses rozhodl?
HJALMAR Pro muže jako já existuje jen jediná cesta. Zrovna zde shromažďuji své nej důležitější věci. Chce to čas, to jistě chápeš.
GINA  (poněkudnetrpělivě) Tak mám ti připravit ten pokoj, nebo zabalit tašku?
HJALMAR  (se vztekle podívá po Gregersovi a sykne) Bal - a připravuj!
GINA (bere brašnu) No jo, dobře, tak já ti tam teda dám košili a párvěcí k tomu. (Jde do pokoje a zavře za sebou.)
GREGERS  (po chvíli mlčení) To jsem si nikdy nemyslel, že to skončí takhle. Opravdu pociťuješ jako nutnost opustit domov a rodinu?
HJALMAR  (neklidně těká kolem) A co mám podle tebe dělat? - Víš,
Gregersi, být nešťastný, trápit se - na to já nejsem stavěný. Já kolem sebe potrebujú pohodu, bezpečí a klid.
GREGERS Ale to přece není tak nedosažitelné. Stačí se trochu snažit. Řekl bych, že teď máš pevné základy, máš na čem stavět - tak začni hezky z gruntu. A nezapomínej, že máš pro co žít - máš svůj vynález.
HJALMAR  Prosím tě, nemluv mí o vynálezu. S tím je to moc na dlouhé lokte.
GREGERS Ale copak?
HJALMAR  Proboha živého, co vlastně chceš, abych vynalezl? Všecko už přede mnou vynaLezli ostatní. Je to den ode dne těžší -
GREGERS Vždyťjsi do toho vložil takové práce. HJALMAR To ten zpustlík Relling mě do toho uvrtal. GREGERS Rellirsg?
HJALMAR No, to on mě upozornil, že mám vlohy pro nějaký pozoruhodný vynález na poli fotografie.
gregers  Aha - tak ReLling!
hjalmar Kdybys jen věděl, jaký ohromný pocit štěstí mi to dávalo. Ani ne tak kvůli tomu vynáLezu samotnému, ale protože v něj verila Hedvika -věřila v něj s veškerou mocí a siLou detské duše. - Nebo spíš - já blázen si tady celou tu dobu namlouval, že v něj věří.
gregers To opravdu věříš, že by té Hedvika mohla takhle klamat?
hjalmar Já už teď věřím úplně všemu. To Hedvika mi teď stojí v cestě. Co budu živ, nezasvitne na mě kvůli ní slunce.
gregers  Kvůli ní? To myslíš Hedviku? Jak ti, prosím tě, ta může překážet?
hjalmar  (neodpoví) Tak nevýslovně jsem to dítě miloval. Tak nevýslovné jsem pocítil štěstí, pokaždé když jsem vstoupil do své chudé světničky a ona mi přiběhla v ústrety, ty milé, trochu mžouravé oči! Ó, já důvěřivý blázeni Tak nevýslovně jsem ji měl rád; a tak jsem si vybásnil a vysnil klamnou predstavu, že i ona má nevýslovně ráda mě.
gregers Říkáš, že to byla jen klamná představa!
hjalmar Jak to můžu vědět? Z Giny nic nevymáčknu. Kvomě toho jí dokonale chybí smysl pro ideální stránku těchhle dilemat. Ale tobě cítím, že se musím otevřít, Gregersi. Je tu ta strašlivá pochybnost; možná že mé Hedvika nikdy neměla opravdu poctivě ráda,
gregers 0 tom bys možná mohl dostat důkaz. (Poslouchá.) Co je to? Mně se zdá, že křičí divoká kachna.
hjalmar Divoká kachna káchá. Tátaje na půdě.
gregers Opravdu? (Rozzáří se radostí.) Říkám ti, že ještě dostaneš důkaz
o tom, jak tě chudinka zneuznávaná Hedvika má ráda. hjalmar Jaký ta by mi mohla dát důkaz! Žádnému ujišťování z její strany
nemůžu uvěřit. gregers  Hedvika neví, co je to klam.
hjalmar Když tohle právě, Gregersi, není tak jisté. Kdo ví, o čem si Gina s touhle paní Sgrbyovou tady tolikrát šuškaly a špitaly. A Hedvika obyčejně slyší až moc dobře, kdepak ta. Třeba ta darovací listina nepřišla tak úplně nečekaně. Mám dojem, že jsem si něčeho takového všiml.
gregers  Co to do tebe vjelo?
hjalmar Otevřely se mi oči. Jen počkej - uvidíš, že ta darovací listina je jenom začátek. Paní Sarbyová měla pro Hedviku odjakživa slabost; a teď bude moct pro dítě udělat všecko, nač si vzpomene. Když si usmyslí, můžou mi ji třeba kdykoli vzít.
gregers Tebe Hedvika nikdy neopustí.
hjalmar Jen na to zase tak nespoléhej. Co když jí pokynou s plnou náručí -? A já ji tak nevýslovné miloval! A já viděl svoje nej vyšší štěstí v tom, že ji opatrné vezmu za ruku a povedu ji, jako se velkým, pustým prostorem provádí dítě, které se bojí tmy! - A teď cítím s tak mučivou jistotou - ten chudičký fotograf z podkroví pro ni nikdy nebyl všechno, nikdy jí nestačil. Ta si jen záludné dávala pozor, aby s ním dobře vycházela, dokud nepřijde ta pravá chvíle.
gregers Prosím tě, Hjalmare, tomuhle přece sám nevěříš.
hjalmar Hrůza je, že já už nevím, Čemu mám věřit - a že už se to nikdy nedozvím. A ty opravdu pochybuješ, žeje to tak, jak jsem říkal? Hohór milý Gregersi, kdepak, ty moc spoléháš na ty ideální nároky! Kdyby přišli tamti s překypující náručia zavolali na dítě: odejdi od něho, u nás tě čeká život -
gregers (rychle) No, tak co, podle tebe?
hjalmar  Kdybych sejí pak zeptal: Hedvi, jsi ochotna zříct se kvůli mně toho života? (Výsměšně se zasměje.) Jo, to akorát - to bys teprv koukal, jaké odpovědi by se mi dostalo!
(Způdy zazní výstrel z pistole.)
gregers (hlasitěa radostně) Hjalmare!
hjalmar Tak to vidíš, už se zase vydal na lov.
gina  (vejde) Fuj, slyšíš tu kanonádu, děda už je zase na půdě sám.
hjalmar Podívám se tam -
gregers  (živě, dojat) Počkej! Víš, co to bylo?
hjalmar  No jistě.
gregers  Ba ne, nevíš. Ale já to vím. To byl ten důkaz. hjalmar Jaký důkaz?
gregers  Dcera ti přinesla velikou oběť. Řekla tvému otci, aby zastřelil divokou kachnu. hjalmar Zastřelil divokou kachnu? gina To snad ne -! hjalmar  A na co?
gregers Chtěla ti obětovat to nej větší, co na tomhle světě má. Protože si
myslela, že pak bys ji měl zase rád. hjalmar (tiše, v pohnutí) Ach, to dítě! gina Jo, co ta si všecko nevymyslí!
g r eg ers ChtěLa si jen znovu dobýt tvou lásku, Hjalmare - byla přesvědčená, že bez ní nemůže žít. gina  (bojuje s pláčem) Tak to vidíš, Hjalmare. hjalmar Gino, kde je?
gina  (popotahuje) Chudinka, asi sedí v kuchyni, kde by byla.
hjalmar  (jde ke dveřím do kuchyně, prudce je otevře a říká) Hedvi, pojď!
Pojď ke mně! (Rozhlížíse.) Ona tady není. gina No tak bude asi ve svém pokojíku. hjalmar (venku) Ne, tady taky není. (Vrátíse.) Asi šla ven. gina No, to víš, nechtěls ji mít v baráku.
hjalmar Kdyby už se tak chtěla vrátit - abych jí mohL povědět - Teď už bude všecko dobré, Gregersi; teď si myslím, že můžeme začít nový život.
GREGERS (tiše) 3i jsem to věděl; skrze dítě dojde k nápravě. (Ve dveřích ze svého pokoje se objeví starý Ekdal; má na sobě kompletní uniformu a zrovna si připíná šavli.) HJALMAR  (žasne) Tati! Ty jsi tady! GINA Ty jsi střílel u sebe v pokoji, dědo?
EKDAL  (uraženě, blíží se) Tak ty si chodíš na Lov sám, Hjalmare? HJALMAR (napjat a zmaten) Tos tam na půdě nestřílel ty? EKDAL Já? Chm!
GREGERS  (křič? na Hjatmara) Ona divokou kachnu zastřelila sama! HJALMAR Co tohíeto má být? (Žene se ke dveřím na půdu, jedním pohybem
je prudce otevře, nahlédne dovnitř a vykřikne.) Hedviko! GINA  (běžíke dveřím) Ježíši, co se stalo! HJALMAR  (jde na půdu) Leží na zemi. GREGERS  Hedvika? (Dovnitřza Hjalmarem.) GINA  (zároveň) Hedviko! (Dovnitř na půdu.) Ne, ne, ne! EKDAL Ho hó; tak ona už taky chodí střílet?
(Hjalmar, Gina a Gregers přinesou Hedviku do ateliéru; pravá ruka jí visí dolů, pevně v ní svírá pistoli.)
HJALMAR (rozrušen) Ono to spustilo, Střelila se. Volejte o pomoc! Pomoc! GINA  (vyběhne na chodbu a volá) Doktore! Doktore! Pane doktore! Poběžte
sem, honem! (Hjalmar a Gregers položí Hedviku na pohovku.) EKDAL  (tiše) Les se mstí.
HJALMAR  (klečíu ní) Hned se vzpamatuje. No, hned se vzpamatuje; ano, ano, ano.
GINA  (zpátky z chodby) Kam, kam se střelila? Já nic nevidím -
(Přiběhne Relting, hned za ním Molvik bez vesty a vázanky.)
RELLING  Co se děje?
GINA  Hedvika se prej střelila.
HJALMAR Pojďte jí pomoct!
relling  Střelila! (Odstrčí stůl a začne ji prohlížet.)
HJALMAR  (vkieče úzkostlivě pozoruje Relíinga) Že to není nebezpečné?
Viďte? Vždyť skoro ani nekrvácí. To přece nemůže být nebezpečné? RELLING  Jak se to stalo? HJALMAR  Co já vím-'.
GINA Chtěla zastřelit divokou kachnu. RELLING Divokou kachnu? HJALMAR  Asi jí vystřelila pistole. RELLING Hm.Aták.
EKDAL  Les se mstí. Ale já se nebojím. (Vejde na půdu a zavře za sebou.)
HJALMAR  No tak, pane doktore - proč nic neříkáte?
RELLING  Zasáhlo ji to do prsou.
HJALMAR  No jo, ale přece se vzpamatuje.
RELLING To snad vidíš, že Hedvika nežije.
GINA  (se rozpláče) k, dítě, dítě!
GREGERS (chraplavě) Na dně mořském -
HJALMAR (vyskočí) Ale ona přece musí žít! Bůh ať vám za to požehná, aspoň na okamžik - jen abych jí stačil povědět, jak nevýslovně jsem ji měl vždycky rád!
REILING Je zasažené srdce. Vnitřní krvácení. Byla na místě mrtvá.
HJALMAR A já jsem ji od sebe odehnal jako zvíře! A ona se ustrašené odplížila na půdu a zemřela v lásce ke mně. (Vzlyká.) Už nikdy to nemoci napravit! Už nikdy jí nemoci povědět -! (Zatíná pěsti a volá vzhůru.) Ó, ty tam nahoře -! Jestli vůbec jsi! Proč jsi mi to udělal?
GINA Psst, psst, nesmíš se takhle rouhat. Asi nám nebylo dopřáno, a bys m e si ji nechali,
MOLVIK Dítě nezemřelo, ale spí. RELLING Žvásty.
HJALMAR  (zmlkne, jde k pohovce, ruce založené, a dívá se na Hedviku) Tak nehybně a tiše tady leží.
RELLING  (se pokouší uvolnit pistoli) Strašně pevně, strašně pevněji svírá. GINA Ne, ne, pane doktore, zlámete jí prsty, nechte tu pistoli bejt. HJALMAR Ať šiji vezme s sebou.
GINA 5právně. Ale přece ji tady takhle nenecháme Ležet každýmu na očích. Odneseme ji k ní do pokojíku. Hjalmare, vem ji.
(Hjalmar s Ginou vezmou Hedviku a nesou ji spotu.)
HJALMAR Ach, Gino, Gino, jak to jen vydržíš.
GINA Musíme si pomáhat. Teď už patří jen nám dvěma.
MOLVIK (roztáhne ruce a mumlá) Hospodinu budiž chvála; v prach se obrátíš; v prach se obrátíš -
RELLING  (šeptá) Drž hubu, člověče, už ses zase nalit.
(Hjalmar a Gina vynášejí tělo do kuchyně. Relling za nimi zavře. Molvik se vykrade na chodbu.)
(Relting jde ke Gregersoví a říká.) Do smrti mi nikdo nenamluví, že tohle byla nešťastná náhoda.
GREGERS  (stál dosud zděšen a křečovitě sebou trhal) Nikdo neví, jak k té strašlivé věci došlo.
RELLING Šaty měla ohořelé od střelného prachu, Musela si pistoli přimáčknout na prsa a vystřelit.
GREGERS Hedvika nezemřela nadarmo. Viděl jste, jakou velkolepost v něm ten žal uvolnil?
RELLING  Stát v žalu nad mrtvolou, pane, to dá velkolepost skoro každému.
Jak dlouho si myslíte, že mu ta nádhera vydrží? GREGERS  Vydrží - a poroste, co bude živ!
RELLING Za tři čtvrtě roku už pro něho HedviČka nebude nic víc než činaný
námět ke krasořeČnění. GREGERS A to si troufáte říct o Hjalmaru Ekdalovil
RELLING  Povíme si to, až na jejím hrobu zvadne první tráva. Uslyšíte, jak i něho budou ch lista t řeči o „dítěti předčasně odervaném otcovskému srdci". Uvidíte, jak se bude nakládat do dojetí, sebeobdivu a sebelítosti. Jen počkejte!
GREGERS Jestliže vy máte pravdu a já se mýLím, pak Lidský život nestojí za to žít.
RELLING Ále prosím vás, život by nebyl tak zlý, jen kdyby nás nechali na pokoji tihle zatracení agenti, co se nám chudým lidem dobývají do dveří s ideálními nároky.
GREGERS (hledí před sebe) V tom případě jsem rád, že mám to posLání, jaké mám.
RELLING A že jsem tak smělý - co je to za poslání? GREGERS  (vykročí) Být třináctým u stolu. RELLING Ále, jděte do háje.
Konec
Poznámka ke hře
Divoká kachna (Viídanden) je Často považována za Ibsenovu nej působivější hru. Náčrt dramatu vznikalv létech 1882-1883 v Římě, v následujícím roce hru Ibsen dopsal a tiskem vyšla 11. Listopadu 1884 jako obvykle u Frederika Hegela v kodaňském nakladatelství Gyldendal.
Premiéra se konala 9. ledna 1885 v Národním divadle v Bergenu. Do měsíce pak následovala uvedenív Kristiánii, Helsinkách, Stockholmu a v Kodani. V Evropě byla Divoká kachna přijata poměrně rezervovaně a s nepochopením (jediným vášnivým obhájcem a propagátorem hry byl G. B. Shaw), ve Francii a v Itálii dokonce s odporem. Zájem vzbudila až počátkem 20. století a stala se trvalou součástí světového divadelního repertoáru.
První český překlad Divoké kachny pořídil Hugo Kosterka a v roce 1899 jej vydal nakladatel František Šimáček v Praze. Další překlady pocházejí od Arnošta Krause (1903, tiskem 1910 u J. Otty v Praze) a Břetislava Mencáka (1958, reedice 1959,1975). Zatím poslední překlad, z roku 1992, je uveden v tomto výboru.
Českou premiéru Divoké kachny uvedlo v Brně Divadlo na Veveří 17. října 1903, režie František Zvíkovský, překlad Hugo Kosterka. V Národním divadle v Praze nastudoval hru Jaroslav Kvapil (premiéra 14. ledna 1904). Použil překladu Arnošta Krause. V inscenaci hrály známé hvězdy Národního divadla (Karel Želenský, Ludmila Danzerová, Jindřich Mošna). O měsíc později vtéto inscenaci hostovala v roli Hedviky slavná dánská herečka Betty Henningsová (viz poznámka k Domečku pro panenky).
Z novějších nastudování Divoké kachnyzaujaio provedení režiséra Ivana Rajmontave Stavovském divadle v Praze {překlad František Fröhlich, premiéra 19. března 1993). Hjalmara hrál Miroslav Donutil, Ginu Iva Janžurová, RelHnga Jiří Kodet, starého Ekdala alternoval Rudolf Hrušínský (jeho poslední role v Národním divadle) a Jiří Vala.
Dvě nejnovější uvedení Divoké kachny následovala téměř bezprostředně po sobě: v pražském Divadle v Dlouhé (režie Jan Nebeský, premiéra 13. září 2005) a v plzeňském Divadle J. K. Tyfa (režie Jan Burian, premiéra 17. prosince 2005). hf
450
451
Vydáno s podporou instituce FrittOrd, Oslo Published with the support of Fritt Ord, Oslo
TransLation © Josef Brukner, František Frohliďi, Josef Vohryzek - dědicové 2006 © Divadelní ústav 2006 ISBN 80-7008-193-7
Publikované Kry i překlady podléhají autorskoprávní ochrane.
Henrik Ibsen • HRY I.
Edice Divadelní hry « svazek 7
Peer Gynt
Domeček pro panenky
Přízraky
Nepřítel lidu
Divoká kachna