FRANK WEDEKIND LULU KNIHOVNA 5CENY / SVAZEK 5 (BURSÍK A KOHOUT V PRAZE) n Wi FRANK W E D E K I N D LULU (E R D G E l S T) TRAGEDIE O ČTYŘECH DĚJSTVÍCH AUTOR1SOVANÝ PŘEKLAD ASCENíCKÁ ÚPRAVA OTOKARA FISCHERA A FRANTIŠKA ZAVŘELA 1914 (BURSÍK A KOHOUT, PRAHA) KNIHOVNA SCÉNY / SVAZEK 3 AUTORŮV LIST REŽISÉROVI VELECTĚNÝ PANE ZAVŘELE I VEŠKERA PRÁVA VYHRAZENA O PROVOZOVACÍM PRÁVU UDÍLÍ INFORMACE „SCÉNA", PRAHA II., VLADISLAVOVA 6 TIŠTĚNO V PRAŽSKÉ AKCIOVÉ TISKÁRNĚ V PRAZE VYDÁNO SCÉNOU JAKO 3. SVAZEK KNIHOVNY 50 Věnujete Svou uměleckou práci a Svou často osvědčenou uměleckou sílu pokusu, drama „Erd^ebt" přenésti na české jeviště. Dovolte mi, abych Vám pří této příležitosti především co nejvroucněji poděkoval za skvělou inscenaci „Erdg-eista**, jíž jste daroval mnichovskému Uměleckému divadlu. Zbavil jste „osoby" všeho náhodného a dal jste jim vyvstali jako pozemským mocnostem, jako činitelům našeho bytí — tak, jak mi při práci tanuly na mysli. Nicméně musil jsem se sám sebe ptáti, nebyla-li při tak mohutné inscenaci Vaše důvěra v mé dílo větší ncl jeho nosnost. Zdálo se však, že souhlas diváků Vám dával za pravdu. Jasně vynikal smrtelný zápas, jejž bojuje přirozenost a samozřejmost ženské prabytosti se zděděnými zásadami mužství, ovládajícími svět. Dovolte, abych vedle diku vyslovil též vrouci práni. Žije a tvoři teď v českém národě řada mladých dramatiků, kteři právě tak těžce nacházej! smysl a porozuměni pro své jevištní výtvory, jako já před dvacíti lety za ztuchlé hrôzovlády pe-dantického naturalismu v Německu. Kdyby českému představeni „Erdg-eijta* byl popřán osvobozující účinek, ie by mladým těm bojovníkům uvolnilo okovy, že by jejich výtvorům otevřelo domáci divadla a tím i jevišti Nemecka, byl by to největií a nej krásnější úspěch, jaký mohu pfáti své práci, jejím výborným překladatelům, jakož i, vaiený pane Zavřele, Vašemu scénování, Se srdečným pozdravem Vás oddaný Frank Wedekind. V Mnichové, 4. dubna 1914. VÁCLAVU TILLEMU O.f-„F.í. OSOBY DRAMATU Dr. GÖLL, medicinálni rada. LV SCHÖN, chefredaktor-ALVA, jeho syn. SCHWARZ, malíř. PRINC ESCERNY. SCH1GOLCH. RODRIGO, artista. HUGENBERG, gymnasista. ESCHERICH, zpravodaj. LULU. HRABĚNKA GESCHWITZOVA, malířka. FERDINAND, koči. JINDŘIŠKA, panská V pravo a v levo od diváka. PROLOG Za vytaženou oponou druhá opona. Pred ni autor v kostýmu krotitele zvířat, v levici karabáč, v pravici nabitý revolver. Jen račte vstoupit) v můj zvěřinec, vy svůdné dámy a vy hrdí páni. tam skřchlí hrůzou, v horkém pokocháni tvář němou uvidíte, jak se sklání před lidským umem, jenž ji zavřel v klec Jen račte dál, hned počne představení! Dvé osob smi vžit dítě bez placení. Tam člověk s šelmou za mřížovím tesným svištěním důtek výsměšných se rve, bestie řevem hromovým a děsným se vztekle na týl krotí tel i štve; teď chytrost vítězí, teď kostra tvrdší, teď člověk — zviře teď se k zemi skrčí; muž sražen vzepiatou teď bestií — jen pohled ledový jak mráz: a zvíře porobené zas si nechá pánem šlapat po šíji. Jsou časy zlé; nejeden pán i dáma, jichž návštěvou dřív má hra poctěna, dnes návštěvou svou poctívají drama i frašku, zpěvohru a Ibsena. Stravníci moji málo stravy mají a proto navzájem sc požírají. Být hercem na scéně — jak převábné! Af jeho vlastni hlad je sebe krutši, af kolegovi hladem v břiše kručí, nikdo mu s žeber maso nestáhne. — Kdo mistrem však se stát chce v uměni, nechf práci svou dle platu neceni. Co v truchlohrách ke, v komediích zřítí? Domácí zvířata, jež mravně cití: jim rostlinné jen píce nutno k žiti, jich řeč se brouzdá v mělkém řečišti — jak jejich bratří dole v hledišti. Ten hrdina zde ptá se, miluje-li, tam druhý k vodce nesmí přivonět, tam třetí život proklíná zas celý, a nikdo po fňukavých aktů pět ho nesprovodi v onen lepší svět. — Však pravé zvíře, krásné, šel movité, to — dámy mé! — jen u mne uvidíte. Uzříte tygra, v jehož rodine je zvyk, že všecko na potkání zdáví; i medvěda, jenž, od přírody žravý, w při zpožděné zalkne hostině; zábavnou opičku, pro kratochvíli jež promrhává nejlepší své sily: ač talent má, je bez velkosti zcela, « koketuje lysinami těla; • na mou věru, za oponou hned v mém stanu velblouda lze uvidět! — J2 Jak něžné zver se lísá k nohám mi. když revolver můj hromem ozve se: (vystřeli do publika) vše stvoření se vůkol zatřese — jen člověk ne: ten smeká před vámi. Jen račte vstoupití — Že si netroufáte? Jen suďte sami, až se podíváte I Uzříte havět zemčpásů všech: draky a mloky, skryté v doupatech, chameleóny, hady, krokodily. Vím, úsměvem jste mne již odsoudili, neb mníte, slova má že v žertu straší — (volá za jeviště:) He, Auguste I Tecf zmiji přines našil (Břichatá dělník přinese představitelku Lul u v pierrotskěm kostýmu a posadí ji před krotitele.) Stvořena byla, zlo by páchala, by jedem sváděla a lákala, by vraždila, aniž to obet cítí. (Šimraje Lulu na bradě:) Jen strojené, mé hádě, nesmíš bytíI Bud* bez okolků, neumélkována, byť s kritikou snad byla peskována. Neb nesmíš mňoukáním a pósováním nám prapodobu ženy zahalit, nesmíš nám po&klcbky a upej paním dětinnou ryzost hříchu zakalitI Mluv — říkám to dnes velmi otevřeně — vždy dle své přírody a přirozeně! Neb vrchní zákon, svět co světem stál, V uměních všech se samozřejmost rval. 13 (Publiku:) Teď na to zvláštní podíváni není, však sečkejte, * vše se rázem změní: kol tygra klubko neprodyšné svine; on stená, řve I — Kdo zvítězí ? Kdo zhyne ?!-- Hop, odnes mi ji, Auguste, zas zpátky ! (Dtínik vezme Lulu na přič na ramena , krotitel ji popleskává po bocích.) Největši skvost můj! nevinný a sladký! (Dělník odnáší Lulu za Jevišti.) Teď přijde však to nejlepši a pravé; (signál za scénou.) Má lebka mezi zuby šelmy dravé: Jen račte vstoupit! Nenová to věc, a každého vždy znovu baví přec Já troufám si mu tlamu roztrhnout!, a dravec netroufá si přitisknout ji. Té šelmě krásné, líté, žíhané, před lebkou mou přec respekt zůstane I Svou hlavu do tlamy jí vložím směle; jen vtip — a již to zaprašti v mém čele! Svých očí blesk já klidně odkládám; za jeden vtip svůj život v sázku dám; bez biče vejdu, s nechráněným tělem, bezelstně, jak jsem stvořen stvořitelem. — A víte-li, jak dravce toho zvát ?-- Publikum vzácné--Račte vstupovat!! (Rozhrne oponu.) 14 L DĚJSTVA ATEUER- PRVÉ DĚJSTVÍ (Prostranný atelier. — V pravo vzadu vchod, v pravo v předu postranní dvéře k ložnici. Uprostřed podium. Za nim španělská stěna, před nim srny renský koberec. V levo v předu dva podstavce: na zadním je obraz, znázorňující divčipoprsí. o přední podstavec je opřeno plátno, s obrazem do zadu. Před podstavci, trochu do prostřed v předu, otomana. Na ni tygři kůže. V pravo u stěny dvě židle. V pozadí dvojitý žebřík.) PRVÝ VYSTUP. SCHWARZ A SCHÔN. SCHON (sedě v nohách otomany, prohlíží poprsí na zadním podstavci): Víte, že tu dámu vidím teď v docela novém světle? SCHWARZ (stoji za otomanou, v ruce štetec a paletu): Nemaloval jsem ještě nikoho, u něhož by se výraz tváře tak neustále měnil. — Sotva jsem mohl jediný rys trvale zachytit. SCHÔN (ukazuje na obraz a divá se na Schwarze): Vidíte na ní tento výraz ? SCHWARZ: Snažil jsem se ji bavit, když mi seděla. Dělal jsem, co jsem mohl, abych vyvolal alespoň trochu ustálenou náladu. 17 SCHÖN: Pak ovsem chápu ten rozdíl. SCHWARZ (namoci štětec do olejničku a přetirá rysy obličeje.) t SCHÖN: Myslite, že tím podoba získá? SCHWARZ: Jsem v umění pokud možno svědomitý. Víc se nedá dělat. SCHÖN: Poslyšte . . . SCHWARZ (ustupuje na zad): Barva je zas trochu zaražena. SCHÖN (dívaje se naň); Miloval jste vůbec kdy nějakou ženu ? SCHWARZ (ide k podstavci, nanese barvu a ustoupí na druhou stranu): Látka se ještě dost neodráží. Není ještě pořádně znát, že je pod ni živoucí tělo. SCHÖN: Nemám nejmenší pochyby, že práce je dobrá. SCHWARZ: Račte se postavit sem. SCHÖN (povstávaje): Vypravoval jste ji asi hotové krváky. SCHWARZ: Pokud možno nejdál do zadu. SCHÖN (ustupuje na zad, porazí plátno opřené o přední podstavec): Pardon . . . SCHWARZ (zvedaje rám): Ó prosím . . . SCHÖN (zaražen): Co je to . ., SCHWARZ: Znáte ji? SCHÖN: Ne. SCHWARZ (dá obraz na podstavec. Je vidět dámu ustrojenou za pierrota, s vysokou pastýřskou berlou v ruce): Kostymní obraz. SCHÖN: Ale ta se vám povedla. SCHWARZ: Vy ji znáte? SCHÖN: Ne. A v tomto kostýmu? SCHWARZ: Je to teprv zhruba provedeno. SCHÖN: Ovšem. SCHWARZ: Prosím vás. Při malováni musím bavit jejího muže. SCHÖN : Poslyšte ... SCHWARZ: Rozumí se: o uměni, aby mé štěstí bylo dokonalé. SCHÖN : Jak jste se seznámil s tím rozkošným stvořením ? SCHWARZ : Jak to bývá. Třaslavý zakrslý dědek zapadne mi sem, nechci-li mu malovat ženu. Jak bych nechtěl I i kdyby měla vrásky jako matka zem. Druhého dne, když bíje deset, rozlétnou se dvéře, a břicháč žene před sebou toto andělské dítě. Ještě teď cítím, jak se mi třásla kolena. Lokaj jako lineál a zelený jak brčál, s balíkem pod paždím. Kde prý je šatna. Představte si mou situaci. Otevru ty dvéře zde (ukáže na pravo). Ještě štěstí, že už bylo uklizeno. To rozkošné dítě tam vklouzne, a staroch si stoupne před dvéře na stráž. Po dvou minutách vyjde tenhle pierrot. (Potřásaje hlavou.) Jak živ jsem nic podobného neviděl. (Jde na pravo a tupě zírá na dvéře ložnice.) SCHÖN (sleduje ho pohledem): A břicháč stoji nastraží? SCHWARZ (se obrátí): Celé tělo v souzvuku s nemožným kostýmem, jak by v něm bylo přišlo na svět. Jak dovede lokte zahrabat do kapes, jak zvedá nožky s koberce — často se mi krev nažene do hlavy . . . SCHÖN: To je na obraze vidět. SCHWARZ (potřásaje hlavou): Víte, našinec . . . SCHÖN: Zde udržuje hovor mode). SCHWARZ : Ještě neotevřela úst. SCHÖN : Ale jděte I SCHWARZ : Dovolte, ukáží vám kostým. (Odejde na prax/o.) SCHÖN (sám, před obrazem pierrota) : Ďábelská krása. (Před poprsím): Zde je víc duše. (Přicházeje do předu): Je ještě trochu mlád na své stáři. 7* 3* 19 SCHWARZ (vrací se s bílým atlasovým kostýmem) ■ Jaki je to asi Látka? SCHÖN (ohmatává látku): Atlas. SCHWARZ: A celé z jednoho kusu SCHÖN: Ale jak do toho? SCHWARZ: To vám nemohu říci. SCHÖN (hera kostým za nohavice) Ty široké nohavice I SCHWARZ : Levou si vyhrne. SCHÖN (dívaje se na obraz): Až nad koleno I SCHWARZ: Umí to roztomile. SCHÖN: A průsvitné punčochy? SCHWARZ: Ale malovat je, panel SCHÖN: To ui dovedete. SCHWARZ: A je vám koketní! SCHÖN: Jak ji můžete tak hrozně podezírat ? SCHWARZ: Jsou vCci, o kterých naše moudrost nemá zdání. (Odnáší kostým do ložnice.) SCHÖN (sám) . Když člověk spí. . . SCHWARZ (se vrací, podívá se na hodinky): Ostatně, chcete-li se s ní seznámit . . . SCHÖN: Ne. SCHWARZ: Budou tu za okamžik. SCHÖN: Kolikrát pak bude ta dáma ještě sedět ? SCHWARZ: Abi Čtvrt roku musím ještě snášet! ta tur t&lská muka. SCHÖN: Ne, míním druhou dámu. SCHWARZ: Promiňte. Nanejvýš třikrát. (Doprovázeje ho ke dvenm). Pak af mj tu jen ráčí nechat svůj živůtelt. SCHÖN r Ale s radosti. Přijďte zas brzy ke mně. (Srazí se ve dveřích s doktorem Gollern a s Lulu): Amen. 20 DRUHÝ VÝSTUP DOKTOR GÖLL. LULU. PŘEDCHOZÍ. SCHWARZ: Dovoluji si představit . . . GÖLL (Schönovi): Co pak vy tu děláte? SCHÖN (líbaje Lulu ruku) Milostivá paní LULU: Snad již neodcházíte? GÖLL: Co pak vás sem zaválo? SCHÖN; Přišel jsem se podívat na obra* své nevěsty. LULU (postoupí do předu)'. Vaše nevěsta je zde? GÖLL: Tedy vy tu lak. dáváte pracovat? LULU (před poprsím): Podívejme! Úchvatné! Rozkošné! GÖLL (se ohlíží): Vy jste ji tu asi někde schoval? LULU: To je tedy to dítě. to je ten sladký zázrak, který z vás udělal nového člověka . . . SCHÖN: Sedi mu obyčejně v odpoledních hodinách GÖLL: A mně o tom ani slova? LULU (se obrátí): Co pak je vskutku tak vážná? SCHÖN: Patrně ještě vliv pensionátu, milostivá pani. GÖLL (před poprsím). Jť vidét, že jste se důkladné změnil. LULU: Ale teď jí už nesmíte nechat čekat, SCHÖN: Za čtrnáct dni hodlám ohlásit naše zasnoubeni. GÖLL (k Lulu): Nemařme čas. Hopl LULU (Schönovi): Považte, jeli jsme klusem přes nový most na nábřeží. Sama jsem řídila. SCHÖN (se poroučí.) GÖLL: Ne, ne. My dva si ještě promluvíme, jdi. Nelité! Hopl LULU: Teď dochází na mne! GÖLL: Náš Apelles si už olizuje štetce. LULU : Představovala jsem si to daleko zábavnejší JI SCHÖN : Máte aspoň hrdé vědomí, že nám připravujete nejvybranější požitek. LULU (odcházejíc na pravo): Jen počkejte. SCHWARZ (před dveřmi ložnice): Smím prosit, paní vrchní radová. (Zavře za ni dvéře a postaví se před ni.) GÖLL: V naši svatební smlouvě jsem ji totiž pokřti! na jméno Nellie. SCHÖN: Tak? - Hm. GÖLL: Co tomu říkáte? SCHÖN: Proč jí raději neříkáte Mig-non ? GÖLL: To by také šlo. Na to jsem nepřipadl. SCHÖN: Myslíte, že je jméno při tom tak důležité ? GÖLL: Vždyf vite, nemám dětí. SCHÖN (vytáhne z kapsy pouzdro na cigarety): Ale vždyf jste teprve několik měsíců ženat. GÖLL: Děkuji. Netoužím po nich. SCHÖN: Kouříte? GÖLL (si béře cigaretu): To jedno mi docela postačí. (Schwarzovi): Povězte, co vlastně dělá vaše malá tanečnice? SCHÖN (ohlédne se po Schwarzovi): Vy — a tanečnice? SCHWARZ: Ta dáma mi tenkrát seděla jen z ochoty. Znám ji z výletu spolku Cecilie. GÖLL (Schönovi): Hm — mys]im, že se počasí zrněni. SCHÖN : Převlékání asi nejde zčerstva ? GÖLL: To je jako bleskl Zena musí být virtuoskou ve svém oboru. Jako každý z nás ve svém, má-li život za něco stát. (Volá): Hop, Nellie í SCHWARZ (u dveři): Paní vrchní radová! LULU (z vnitř): Hned, hned. GÖLL (Schönovi): Takoví hňupové jsou mi nepochopitelní. SCHÖN: já jim závidím. Takoví hňupové neznají větu svátosti nad svou bídu. Cítí se bohatiími, než našinec s třiceti 22 tisíci renty. Ostatné nemůžete soudit o člověku, který od dětství žil z palety do úst. Jen to zkuste ho financovat. Je to věc výpočtu. Mně se k tomu nedostává morální odvahy Člověk si také lehce spálí prsty . . , LULU (vystupujíc z ložnice v pierrotslcém kostýmu) Zde jsem. SCHÖN (se obráti, po přestávce): Báječné I LULU (přistoupí blíž): Nuže? SCHÖN : Zahanbite nejsmělejši fantasii. LULU: Jak se vám líbím ? SCHÖN: Před takovým obrazem každé uměni si zoufá. GÖLL: Že ano? SCHÖN (k Lulu): Snad ani pořádně nevíte, co děláte LULU: Znám se dokonale. SCHÖN: Pak by neškodilo trochu víc rozvahy LULU: Vždyf konám jen svou povinnost. SCHÖN: Jste pudr ována r LULU : Co vás napadá ! GÖLL: Má bitou kůži, jakou jsem ještě nikde neviděl Však jsem našemu Raffaelovi zde řekl, aby se o plef staral co nejméně. Nemohu si pomoci, moderní mazaniny mé nenadchnou. SCHWARZ (u podstavců, připravuje si barvy): Dnešní umění rozhodně děkuje impressionismu za to, že se smi bez uzardění postaviti po bok starým mistrům. GÖLL: Pro kus dobytka se dnešní uměni snad dokonce hodí. SCHÖN : Pro boha, jen se nerozčilovat I LULU (padne Gollovi kolem krku a líbá ho). GÖLL: Je ti vidět negligé, zastrč si je. LULU Nejraději bych je byla odložila. Jen překáži. GÖLL: On by ie tam ještě přimaloval. 2J LULU (vezme pastýřskou hůl a vystupuje na podium, Schonovi): Co byste tomu řekl, kdybyste ted musí! dvě hodiny stát bei hnuti? SCHÖN: Zapsal bych se čertu, abych s Vámi směl měnit. GÖLL (sedaje^ si na pravo): Pojdfte sem. Zde je totiž má pozorovací stanice. LULU (vyhrnujíc si levou nohavici ai po koleno, Schwarzovi): Tak? SCHWARZ: Ano... LULU (vyhrnujíc ji o poznáni výš): Tak? SCHWARZ: Tak, tak ... GÖLL (s posunem ruky Schönovi, jenž se posadil na židli vedle něho): Odtud se mi totiž zdá ještě hezČi. LULU (nehýbajíc se): O prosím I Jsem se všech stran stejně hezká, SCHWARZ (k Lulu): Pravé koleno trochu do předu, smim-li prosit. SCHÖN (sgestem): Tělo snad ukazuje jemnější obrysy . . . SCHWARZ: Osvětleni je dnes alespoň trochu snesitelné. GÖLL: Jen chutě s ni na plátno! Držte štětec trochu volněji! SCHWARZ: Prosím, pane medicinální rado. SCHÖN: Malujte ji jako zátiší. SCHWARZ: Prosím, pane doktore. (K Lulu): Paní radová ráčivala držeti hlavu o poznáni výš. LULU (zvedajíc hlavu): Namalujte raí rty trochu pootevřeny. SCHÖN Malujte sníh na ledu. Rozohníte-li se při tom, pozbude vaše umění hned uměleckosti. SCHWARZ: Prosím, pane doktore! GÖLL: Víte, uměni musi přírodu podávati tak, aby z tobo byl aspoň duševní požitek \ 24 LULU (poněkud otvírajíc ústa; Schwarzovi): Vidíte — tak. Tak je mívám zpola otevřeny. SCHWARZ: Jakmile přijde slunce, hodí sem zed z pro-tčjška teplé odstíny. GÖLL (k Lulu): Vůbec se ve své póse chovej tak, jakoby zde náš Velasquez ani nebyl. LULU: Vždyf malíř vlastně ani není muž. SCHÖN: Myslím, že se z jedné chvályhodné výjimky nedá hned soudit O celém jejich cechu. SCHWARZ (ustupuje od podstavce): Měl jsem si minulý podzim přec jen najmouti jiný atelier. SCHÖN (nabízí Gollovi cigaretu a zapaluje ji; oba mluví docela tiše. Dlouhá pausa. Je slyšet jen malíře pracovat Němá hra Lulu s Schwarzem i s Schönem). SCHÖN: Co jsem chtěl říci — viděl jste už malou O'Morphi jako peruánskou lovkyni perel? GÖLL: Zítra se na ni jdu podivat po čtvrté. Kníže Polosov mne tam zavedl. Jeho vlas samým nadšenim již zase ztmavěl. SCHÖN: Vám se tedy také zdá tak báječná? GÖLL: Kdo by o tom kdy soudil předem! LULU : Myslím, že někdo klepal. SCHWARZ: Omluvte mne na okamžik. (Jde ke dveřim a otevře.) GÖLL: Smis se na něj směle usmívat trochu li běžněji. SCHÖN: Na toho to neplati. GÖLL: A i kdyby! — K čemu pak tu sedíme my dva t TŘETÍ VÝSTUP. ALVA SCHÖN. PŘEDCHOZÍ ALVA (ještě za španělskou stěnou): Smím vstoupit? SCHÖN: Můj syn. LULU: A, pan Alvat 25 GÖLL: Jen bez okolků, vstupte! ALVA (předstoupí': podává Schönovi a Gotiovi ruku): Pane medicinální rado . . . (obraceje se k Lulu): Co vidím? — Kdybych vis jen mohl ziskati pro svou hlavni úlohu! LULU: Myslím, že bych netančila dost dobí e pro vás kus. ALVA: Ale vždyf máte učitele tance, jakého nenajdete na žádném cvropsktm divadle! SCHÖN: Co tě sem přivádí? GÖLL: Dáváte tu asi také nikoho tajně portrétovat? ALVA (Schönovi): Přicházím pro tebe, abys šel se mnou na generálni zkoušku. SCHÖN (se zvedá). GÖLL; Co pak dnes už máte zkoušku v kostýmech? ALVA: Ovšem. Pojďle s námi. Za pět minut musím být na jevišti. (K Lulu): Já nešřastný! GÖLL: Docela jsem zapomněl — jak že se jmenuje Váš balet? ALVA: Dalailama. GÖLL: Co pak ten není v blázinci ? SCHÖN: Míníte Nietzscheho, pane zdravotní rado. GÖLL l Máte pravdu. Já si ty dva pletu. ALVA: Pomohl jsem buddhismu na nohy. GÖLL: Dle nohou se pozná dramatik. ALVA: Corticelliová tančí mladistvého Buddhu, jako by byla světlo světa spatřila nad Gangem. SCHÖN: Pokud byla na živu matka, tančila nohama . . . ALVA: Když se pak postavila na vlastni nohy, tančila rozumem . . . GÖLL: A terf tanči srdcem I ALVA: Chcete-li ji vidět — ? GÖLL: Díky. ALVA i Ale pojďte přece s námi! GÖLL: Nemožno! 26 SCHÖN: Ostatne nemáme času nazbyt. ALVA: Pojďte s námi, pane medicinální rado. V třetím jednání uvidíte Dalailamu a jeho mnichy v klášteře . . . GÖLL: Mne by zajímal leda mladý Buddha. ALVA: Co pak vám bráni ? GÖLL: Nejde to. Nejde. ALVA: Potom pôjdem k Petersovi. Tam můžete dát výraz svému obdivu. GÖLL: Nenaléhejte už. Prosím vás o to. ALVA: Uvidíte krotké opičky, oba brahmány. uvidíte děvčátka . . . GÖLL: Pro živého boha, jen s děvčátky mi dejte pokoj 1 LULU: Pane Alvo, reservujte nám na pondělí prosceni-ovou lóži I ALVA: To se přec rozumí samo sebou, milostivá pani. GÖLL (slojí před portrétem): A než se vrátím, zpacká mi ten pekelný Brueghel celý obraz! ALVA: To by nebylo tak zlé. To se přemaluje. GÖLL: Když já tomu Caravaccirau nevyložím každý tah štětcem .. . SCHÖN: Ostatně mám vaši úzkostlivost za zbytečnou. GÖLL : Až jindy, pánové I ALVA ($ divadelním pathosem) : Brahmání pozbývají trpělivosti t Dcery Nirvány se v triku třesou zimou. GÖLL : Prokletá mazanina I SCHÖN : Dostaneme, že vás nepřivádíme. GÖLL (stále ještě pod obrazem): Za pět minut se vrátím. ALVA (k Lulu): Mne pohříchu volá povinnost, milostiva pani. GÖLL (Schwarzovi): Zde trochu víc modelovat. Vlasy jsou špatné. Jste nějak, rozptýlen . . . ALVA: Pojďte. 27 GÖLL (k Lulu) : Jenom na skok! (odcházeje; ve dveřích). K Petersovi mne nezatáhne ani deset koní. SCHÖN (odcházeje za Ahou a Gollern): Sed nem do mého voru, čeká dole. (Schön a Lulu na sehe pohlédnou.) ČTVRTÝ VÝSTUP. SCHWARZ. LULU. (Dlouhá pausa.) SCHWARZ (hodí paletu na stolek; shýbne se na levo. odplivne si): Holota! — Kdyby už byl život u konce! —Ale chleba! — Hubo jez a hubo mlč! — Teď se ve mně vzpíná hrdost umělce. (Pohlédnuv na Lulu): Tahle společnost! — (Zvedne se. jde v pravo na zad, pohlíží na Lulu se všech stran, sedne si zase k podstavci.) Těžko si vybrat. — — Smim-li pani vrchni radovou obtěžovat, pravou ruku o něco výš. LULU (chopí se pastýřské berly tak vysoko jak může; pro sebe): Kdo by si to byl pomyslili SCHWARZ: Jsem asi hodně k smíchu ? LULU . On se hned vrátí. SCHWARZ: Vždyt maluji. LULU: Už je tu. SCHWARZ (prwstávaje): Prosím? LULU: Neslyšíte? SCHWARZ: Někdo přichází . . . LULU: Vždyf jsem věděla. SCHWARZ (vychází; po pause vstupuje a již ve dveřích mluví): To je domovník. Zametá na schodech. LULU: Bohu dik. SCHWARZ: Chodíváte asi s panem vrchním medicinálním radou k jeho nemocným? 2tt LULU: To by mi ještě scházelo! SCHWARZ: Protože nejste uvyklá samotě. LULU: Máme doma hospodyni. SCHWARZ: Společnici? LULU : Má dobrý vkus. SCHWARZ: V čem? LULU: Obléká mne. SCHWARZ: Chodíte asi často na plesy ? LULU: Nikdy. SCHWARZ: Tedy k čemu toiletty? LULU: K tančení. SCHWARZ: Což tančíte? LULU: Čardáš — samaqueku — skirtdance — SCHWARZ: Nepřičí se vám to? LULU : Zdám se vám ošklivá ? SCHWARZ: Nerozumíte mi. — Kdo pak vás učí? LULU: On. SCHWARZ: Kdo? LULU: On, SCHWARZ: On? LULU: Hraje na housle. — — — SCHWARZ (chytá se za hlavu): Každý den člověk pozná něco nového. LULU: Učila jsem se v Paříži. Mela jsem hodiny u Eugenie Fougěreové. Dovolila mi také, abych si kopíroval* její kostýmy. SCHWARZ: A jaké jsou to kostýmy? LULU: Zelená krajková sukénka až po kolena; nabíraná, rozumí se s hodně hlubokým výstřihem a strašné sešněrovaná. Světle zelená spodnička, pak pořád světlejší. Snehové bílá dessous s krajkami na dlaň širokými . . . SCHWARZ: Už nemohu . . . LULU: Malujte přeci 29 SCHWARZ (nožem seškrabuje něco s obrazu); Co palt vám není zima? LULU: Bůh chraň! Není. Jak jste na to připadl? Copak je vám taková zima ? SCHWARZ: Dnes ne. Není. LULU: Bohudíky, lze vydechnout, SCHWARZ: Jak to... LULU (hluboce vdechne). SCHWARZ: Toho, prosím, nechtěl — (Vyskočí, odhodí štětec a paletu, obchází sem a tam.) Cidic bot se aspoíi stará jen o její nohy. Také ho barva nic nestojí. Nebudu-li zítra mi t co večeřet, neoptá se mne žádná dámička, umím-li srkat ústřice. LULU: Je to netvorí SCHWARZ (dává se zase do práce): Co ho také čert nosí do divadla ! LULU: Mně by také bylo milejší, kdyby byl zůstal. SCHWARZ: Opravdu, jsme mučenníci svého povolám! LULU: Nechtěla jsem vám ublížit. SCHWARZ (váhavě k Luh): Kdybyste v levo — nohavici — trochu výš — — LULU: Tady? SCHWARZ (přistoupí k podiu): Dovolte . . . LULU: Co chcete? SCHWARZ: Ukáži vám to. LULU: To nejde. SCHWARZ: Jste nervósní. . . (Chce se chopit jejl ruiey.) LULU (hodí rnu pastýřskou berlu do tváře): Dejte mí pokoj! (Pospíchá k východu.) Tak snadno mne nedostanete. SCHWARZ: Nerozumíte žertu. LULU: Ó ano, rozumím všemu. Jen mě pusfte. Násilím nesvedete u mne pranic. Dejte se zas do práce. Nemáte 30 práva mne obtěžovat. (Uteče se za otomanu.) Posadte *e k svému podstavci. SCHWARZ (chce se dostat kolem utomany): Jen co vás potrestám za vaše rozmary. LULU (vyhýbajíc se): To byste mne musil napřed mít. Jděte. Však mne nechytíte. — V dlouhých šatech byla bych vám už padla do rukou. — Ale jako pierrot! SCHWARZ (napřahuje se po celé délce přes otomann) Mám těl LULU (hodí mu přes hlavu tygři kňži): Dobrou noc! (Stoji na špičkách na podiu.) Dívám se do dálky přes všechna města, co jsou na zemi ■ . . SCHWARZ (vymotávaje se z přikrývky): Ta uličnice! LULU: Sahám do nebes a hvězdy si vplétám do vlasů. Vždyř jsem vám řekla, že mne nedostanete. (Skoci za obraz.) SCHWARZ (jde do předu): Tedy mír. (Chce ji obejmout.) LULU: Nedotýkejte se mne, sic... (Hodi proti němu podstuvec $ poprsím, takže se oboji hřmotně skácí na zem.) SCHWARZ (vzkřikne): Milosrdný božel LULU (na levo v zadu): Díru jste do toho udělal sám. SCHWARZ: Jsem zničen. Deset neděl práce, má cesta, má výstava. — TecT už je všechno jedno. (Vrhá se za ni.) LULU (skočí přes otomanu; přes podium se dostane do ;-ředa) .Příkop ! — Nepadněte tam! (Prorazí nohou obraz s poprsím.) Udělala z něho nového člověka! (Upadne dopředu.) SCHWARZ (kfopýtaje o španělskou stěnu): Ted neznám slitování! LULU (v pozadí): Dejte mi teď pokoj. — Točí se mi hlava.--O bože, bože . . . (Přijde do předu a klesne na pohovku.) SCHWARZ (zastrčí závoru u dveří. Pak si sedne vedle ni, vezme ji za ruku a pokrývá ji polibky, zarazí se: je vidět, že bojuje vnitřní boj). 3! LULU (rozevře očí): Může se vrátit. SCHWARZ: Jak je ti? LULU: Jako bych byla do vody padla. SCHWARZ: Miluji ti. LULU: Milovala jsem jednou jednoho studenta. SCHWARZ: Nellie ... LULU: Mél obličej samý šrám . . SCHWARZ: Miluji tě, Nellie. LULU: Nejmenuji se Nellie. SCHWARZ (ji políbí). LULU: Jmenuji se Lulu. SCHWARZ: Já bych ti říkal Evo. LULU: Víte, kolik je hodin? SCHWARZ (divá se na hodinky): Půl jedenácté. LULU (vezme hodinky, rozevře je). SCHWARZ: Ty mne nemiluješ. LULU: Ba ano Je půl jedenácté a pět minut. SCHWARZ: Dej mi hubičku, Evo I LULU (vezme ho za bradu a políbí ho, vyhodí hodinky do vzduchu a chytí je zas): Je z vás cítit tabák. SCHWARZ: Proč mi netykáš? LULU: To by bylo nepohodlné. SCHWARZ: Přetvařuješ se 1 LULU: Mně se zdá, že vy sám se přetvařujete I — Já a přetvařovat se? Co vás to napadá? — Toho jsem nikdy neměla zapotřebí. SCHWARZ (se zvedne, nejsa sebe mocen; rukou si přejede přes čelo): Všemohoucí bože I Já neznám svět . . . LULU (křiči): Jenom mne nezabte! SCHWARZ (rychle se obráti): Tys ještě nikdy nemilovala . . .1 LULU (zpola se vztyčujte): Vy jste ještě nikdy nemiloval . . . I GÖLL (z venči): Otevřte! LULU (vyskočila): Schovejte mne I Ó bože, schovejte mne! GÖLL (buši do dveří): Otevřte! SCHWARZ (chce ke dveřím). LULU (ho zadržuje): Zabije mne. GÖLL (mlátí do dveři): Otevřte! LULU (skroucena před Schwarzem, objímá mu kolena) Zabije mne. Zabije mne. SCHWARZ: Vstaňte... (Dveře s rachotem padnou do atelieru. PÁTÝ VÝSTUP. GÖLL. PŘEDCHOZÍ. GÖLL (s očima podlitýma krvi, třímaje v ruce hůl, se vrhá nu Schwarze a Lulu): Vy psi! — Vy . . . (těžce oddychuje, několik okamžiků popadá dech a skácí se do předu na podlahu). SCHWARZ (zavrávorá). LULU (utekla se ke dveřím.) — (Pausa.) SCHWARZ (přistoupí ke Gollovi): Pane — pane me pane medi — pane medici — pane medicinální rado. LULU (ve dxteřich): Prosím, upravte dřív atelier. SCHWARZ: Pane vrchní medicinální rado. (Skloní « k němu.) Pane . . . (Poodstoupí.) Škrábl se na čele. Pomozte mi, položíme ho na pohovku. LULU (couvne plaše se třesouc): Ne, ne . . . SCHWARZ (pokouši se ho převrátit): Pane medicinální rado. LULU: Neslyší. SCHWARZ: Tedy mi přec pomozte. LULU : Ani spolu ho nezvedném. se SJ SCHWARZ (se vzpřimi): Pošlu pro lékaře. LULU: Je hrozné těžký. SCHWARZ (bere klobouk): Prosím vás, bučíte tak laskavá a urovnejte trochu podstavce a nářadí, než se vrátím. (Odejde.) ŠESTÝ VÝSTUP. LULU. GOLL. LULU: Najednou vyskočí. — {Naléhavě.) Pusi! —-- Dělá, jakoby neslyšel. (Přichází velkým obloukem do předu.) Dívá se mi na nohy a dává pozor na každý můj krok. Všude mne sleduje očima. — (Dotkne se ho špičkou nohy.) Pusi! — (Couvne.) Mysli to doopravdy — — — Je po tanci. — Nechá mne sedět.--Cosi počnu?--(Shýbne 1 se k zemi.) Cizí, cizí tváři — (Vzpřimi se.) A nikdo mu neprokáže poslední službu. — To je zoufalé. . . (usedá na pohovce a hledi před sebe.) SEDMÝ VÝSTUP. SCHWARZ. PŘEDCHOZÍ. SCHWARZ: Ještě se nevzpamatoval? LULU (v levo v předu): Co si počnu? SCHWARZ (skloněn nad Gollem): Pane medicinálni rado. LULU: Mně se skoro zdá, že to myslí doopravdy. SCHWARZ: Mluvte přece slušně! LULU: Tak by se mnou nemluvil! Neni-li mu dobře, . musím mu tančit. SCHWARZ: Lékař tu bude každým okamžikem. LULU: Lék mu nepomůže. 34 SCHWARZ: Ale když se něco takového stane, zkusí se přec všechno. LULU: On na to nevěří. SCHWARZ: Nepřevléknete se alespoň? LULU: Ano. — Hned. SCHWARZ: Tedy nač ještě čekáte? LULU : Prosím vás . . . SCHWARZ: Co je ...? LULU: Zatlačte mu oči. SCHWARZ: Jste hrozná, LULU: Daleko ne tak jako vy. SCHWARZ: Jako já? LULU: Vy jste rozený zločinec. SCHWARZ: Co pak vás tento okamžik ani trochu ne-dojímá ? LULU: Na mne to také jednou přijde. SCHWARZ: Prosím vás, ted už butfte zticha ľ LULU: Na vás to také jednou přijde. SCHWARZ: To byste v takovém okamžiku věru nerausila připomínat. LULU: Prosím vás . . . SCHWARZ: Čiňte, co se vám zdá nutné. Já se v tom nevyznám. LULU (na pravo od Golla): Dívá se na mne. SCHWARZ (na levo od Golla): Na mne také . .. LULU: Zbabělce! SCHWARZ (zatlačí Gollovi kapesníkem oČx). Je to poprvé v mém životě, co jsem k tomu odsouzen. LULU: Co pak jste to neudělal své matce? SCHWARZ (nervósně): Ne, LULU: Byl jste pryč? SCHWARZ: Ne! LULU: Či jste se bál ? 33 SCHWARZ (prudce) Ne. LULU (zachveje se, couvne): Nechtěla jsem vás urazit. SCHWARZ: - Má matka ještě žije. LULU: Tedy máte aspoň ještě někoho. SCHWARZ: Nemá co do úst. LULU: To znám. SCHWARZ: Nevysmivejte se mi! LULU: Ted jsem bohatá .. . SCHWARZ: To je příšerné! (Jde na levo.) Ona za to nemůže! LULU (pro sebe): Co si počnu. SCHWARZ (pro sebe): Docela zdivočelá. (Schwarz na levo. Lulu na pravo; dívají se na sebe nedůvěřivé.) SCHWARZ (jde k ni. vezme ji za ruku): Pohled mi do očí! LULU (úzkostně): Co chcete . . . SCHWARZ (vede ji k otomané, prinúti ii, aby si vedle něho sedla): Pohled mi do oči! LULU (divá se mu do oči): Vidím se v nich jako pierrot. SCHWARZ (odstrčí ji od sebe): Prokletá maškaráda! LULU: Půjdu se převléci . .. SCHWARZ (ii zadržuje): Otázku . . . LULU: Vždyf nesmím odpovídat. SCHWARZ (zase u otomany): Umíš říci pravdu? LULU: Nevím. SCHWARZ: Věříš vůbec v boha? LULU: Nevím. SCHWARZ: Dovedeš při něčem přísahat? LULU: Nevím. Pusfte mne! Blázníte! SCHWARZ: V co tedy věříš? LULU: Nevím. SCHWARZ: Co pak nemáš duši? 36 LULU: Nevím. SCHWARZ: Milovala jsi už? LULU: Nevím. SCHWARZ (vstane, jde na levo. pro sebe): Neví! LULU (nehýbajíc se): Nevím. SCHWARZ (s pohledem na Golia): Ten to ví . . . LULU (blížíc se mu): Co chcete vědět? SCHWARZ (rozhořčen): Jdi, oblékni se! LULU {odejde do ložnice). OSMÝ VÝSTUP SCHWARZ. GOLL SCHWARZ: Měnil bych s tebou, ty mrtvý! Dám tí ji zpět. Své mládí ti k tomu přidám. Mně chybí odvaha i vira. Příliš dlouho jsem se načekal. Je pro mne už pozdě. Nesnesu štěstí. Mám z něho pekelný strach. Probud se. Nedotkl jsem se ji. Ted otvírá ústa. — Usta otevřena, oči zavřeny, jak děti. U mne naopak. Probud se f Probud se! (Poklekne a ováže mu hlarm kapesníkem.) Zde na kolenou prosím nebesa, by mi dala schopnost být štasten. By mi dala silu a svobodu duše, abych byl aspoň trochu, trošičku šřasten. Pro ni, jen a jen pro ni. DEVÁTÝ VÝSTUP. LULU PŘEDCHOZÍ. LULU (vystoupí 2 ložnice, úplně oblečena, v klobouku; pravou ruku pod levým paždim; Schwarzovi, zvedajíc levé rámě): Prosim vás, zapněte mi ten háček. Mně se třese nika. (Opona) 37 >4 r o C7 //. DĚJSTVÍ. POKOJ 3H DRUHÉ DĚJSTVÍ (Velmi elegantní salon. V pravo na zad vchod. V prídu z pravá i z leva portlery. Na zadní stěné nad krbem obraz L u/u jako pierrota, v nádherném brokátovém rámu. V levo vysoké zrcadlo. Před ním chaise tongue. V pravo psací stál z ebenového dřeva. Uprostřed několik židli kolem čínského stolka.) PRVÝ VÝSTUP. LULU. SCHWARZ. PAK JINDŘIŠKA. LULU (leží na pohovce; je vidět pouze jeji ruku, jez hledá na psacím stolku cukrovi a zmizl; pak hledá cigaretu; pausa, pak čte. škrtne sirkou a zmizí: pak čte dál.) SCHWARZ f vstoupí z pravá; skloní se nad Luh, políbí ji na čelo. jde na levo. obrátí se mezi partierou): Evo! LULU (s úsměvem): Račte? SCHWARZ: Zdáš se mi dnes nadmíru rozkošná. LULU (pohlédne do zrcadla): Podle toho, co se komu li tm SCHWARZ: Vlasy ti voni tak jitřní, svěže . . . LULU: Přicházím z lázni. SCHWARZ (blíže se ji): Mám dnes hrozné práce. LULU: To si namlouváš. SCHWARZ (sedá si na okraj chaise longue): Co to čteš ? LULU (čte) Pojednou zaslechla paprsek spásy kývati po srhodech nahoru. SCHWARZ (béře knihu); Kdo pak to, pro boha, píše tak dojímavé ? LULU (vytrhne mu knihu a čte): Byl to listonoš s penězi. JINDŘIŠKA (2 předsíně, pod pozdi krabici na klobouku, klade na stůl misku s dopisy): Pošta. — Jdu k modistce, s kloboukem. Milostivá pani ještě poroučí? LULU: Nic. SCHWARZ (kyne. aby odešla.) J1NDŔIŽKA (s potutelným úsměvem odchází.) SCHWARZ: Co pak se ti v noci zdálo? LULU: Na to se mne dnes ptáš už potřetí. SCHWARZ (se zvedne, bére s misky dopisy): Hrozím se novinek. Den co den mám strach, že bude konec světa. (Zpět k chaise longue; dává Lulu dopis) Pro tebe. LULU (vznáší lístek k nosu): To psala Corticelli. (Skrývá jej za ňadry.) SCHWARZ (Čta zběžně dopis): Má tanečnic* samaqueky je prodána — za 50.000 marek ! LULU : Kdo to piše ? SCHWARZ: Sedclmeier v Paříži. Už třeti obraz, co ji*** svoji. Samým štěstím už ani nevim kudy kam. LULU (ukazujíc na dopisy): Zde je toho ještě víc SCHWARZ (rozevře snubní oznámeni): Hleďme! (Dává je Lulu.) LULU (čte): Pan vládni rada Jindřich rytíř z Czarnykowa klade si za čest oznámiti Vám co nejuctivěji zasnoubení své dcery Charlotty Marie Adelaidy s panem doktorem Ludvíkem Schönem, SCHWARZ (otvíraje jiný dopis): Konečně I Vždyí )* to véčnost, co se k tomu má, aby své zasnoubení oznámil w 40 rejné. Nechápu to ; tak energický člověk, s takovým vlivem 1 Co vlastně překáži jeho svatbě?! LULU: Co to máš v ruce ? SCHWARZ: Pozvání, abych obeslal mezinárodni výstavu v Petrohradě. — Ani nevím, co malovat. LULU: Rozumí se, že nějakou roztomilou dívku. SCHWARZ: Chceš-li mi ty být modelem. LULU: Vždy f je snad také dost a dost jiných hezkých divek. SCHWARZ: Ale před jiným modelem, a kdyby by! pikantní jako samo peklo, nedovedl bych tak plné vy kořist i t svůj talent. LULU: Tedy mi nic jiného nezbývá. - Nešlo by to snad také v leže? SCHWARZ: Arrangement bych opravdu nejraději přenechal tvému vkusu. (Skládá dopisy.) Jen abychom nezapomněli Schonovi ještě dnes blahopřát. (Jde na pravo a zavírá dopisy do psacího stolu.) LULU: To se přec již dávno stalo. SCHWARZ: K vůli jeho nevěstě. LULU : Tak mu to napiš ještě jednou. SCHWARZ: A ted do práce. (Políbí Lulu, odchází v levo, obrátí se mezi portieiou): Evo! LULU (odkládá knihu, s úsměvem): Račte? SCHWARZ (se ji bliži): Každý den jako bych tě viděl poprvé. LULU : Ty jsi hrozný. SCHWARZ (klesá před chaise longue na kolena, celu/e ji ruku): Tíhl jsi sama vinna. LULU (hladic mu kadeře): Jsi nenasytný. SCHWARZ: Vždyf jsi má. A také nikdy neokouzlíš více, než kdybys jen pro boha jednou byla na několik hodin ••>- 41 řádně ohyidná. Co tě mám, nemám nic jiného než tebe. — Sám sobě jsem se zúplna ztratil . . . LULU: Jen ne tak zprudka 1 (V předsíni se zvoní.) SCHWARZ (se zalekne): Proklatě. LULU: Nejsme doma! SCHWARZ: Snad je to obchodník s obrazy . . . LULU: A kdyby to byl Čínský cisař. SCHWARZ: Okamžik. (Odejde.) LULU (vizionářsky): — Ty? — ty? — (přimhouří oči). SCHWARZ (se vrací): Žebrák; byl prý ve válce. Nemám drobných. A je nej vyšší čas, abych se už dal do práce. (Odejde na levo.) LULU (upravuje se před zrcadlem, shrne vlasy do týlu a vychází.) DRUHÝ VÝSTUP. LULU. SCH1GOLCH. SCH1GOLCH (uváděn Lula): Představoval jsem si ho trochu kavalírštějšího; trochu víc nimbu. Je nějak zakřiknut. Lekl se, když spatřil mne. LULU (upravujíc mu židli): Že na něj také chodíš s žebrotou ! SCH1GOLCH: Proto sem totiž vleku svých (nesrozumitelně) sedmasedmdesát jar. Řeklas mi, že si z rána hledí svého malování. LULU: Ještě se nevyspal. Kolik potřebuješ? SCH1GOLCH: Dvě stě, máŠ-Ji je pohromadě, třebas i tři sta. Upláchlo mi několik zákazníků. 42 LULU (ide k psacímu stolu a hrabe se v zásuvkách): Jsem to unavena! SCHIGOLCH (se rozhlíží): To mne sem totiž taky přivedlo. Dávno bych se byl rád podíval, jak to teď asi vypadá v tvé domácnosti. LULU: Nu a? SCHIGOLCH: Hlava mi * toho jde kolem. (Divá íť na-horu). Jako u mne před padesáti lety. Ďasa. dotáhlas to vysoko. (Hrabe nohou.) Koberce . . , LULU (dává mu dvě bankovky): Chodím po nich nejraději bosa. SCHIGOLCH (prohlíží st její portrét): To jsi ty ? LULU (mrká): Pěkné, co? SCHIGOLCH: Kdyby to bylo všechnoí LULU: Chceš sladkou? SCHIGOLCH: Co pak? LULU (povstávajíc): Elixír de Spa. SCHIGOLCH: Nic naplat! - On pije? LULU (bére ze skříňky u krbu láhev a sklenky): Ještě ne. (Přichází do předu.) Požitek působí tak různě. SCHIGOLCH: Rozpálí ho to? LULU (nalévá do dvou sklenek): Uspává ho to. SCHIGOLCH: Opije-li se, můžeš mu vidět až do žaludku. LULU: Děkuji, nechci. (Posadí se proti Schigoichovi): Povídej. SCHIGOLCH : Ulice jsou stále deUí, nohy stále kratší. LULU: A tvá harmonika? SCHIGOLCH : Má krátký dech jako já se svou záduchou. Stále si jen myslím, že už je škoda správky. (Ťukne si s ni J LULU (vyprázdnila sklenku): Již jsem myslila, žes dokonce , . . SCHIGOLCH : — že jsem dokonce přes hory a doly ? — Také jsem si In už myslil. Ale když člověk ještě včera cítil 43 slunce, tak mu to nedá. Spoléhám na zimu. Pak se — (pokašlává) mé — mé — mé asthma snad už o mne postará. LULU (pink sklenky): Myslíš, že tam nahoře na tebe zapomněli ? SCH1G0LCH: Možná, vždyť to nejde po pořádku. (Hladí ji koleno) A ted, Lulu, povídej ty — dlouho jsme se nevideli, maličká. LULU (poposedávajic dál od něho, s ásmevem): Je ten život nepochopitelný! SCHIGOLCH: Ty toho víš! Jsi ještě tak mladá! LULU: Proč mi říkáš Lulu ? SCHIGOLCH: Lulu, ne ? Říkal jsem ti kdy jinak ? LULU: Já se tecT už dávno, dávno nejmenuji Lulu. SCHIGOLCH: J me označeni r LULU: Lulu mi zni zcela předpotopně, SCHIGOLCH: Děti! Déti I LULU: Ted mi říkají... SCHIGOLCH: Jako by princip nebyl porád stejný! LULU : Prosím? SCHIGOLCH: Jak říkají teJ? LULU : Eva. SCHIGOLCH : Pěšky jako za vozem. LULU: Slyší m na to jméno. SCHIGOLCH (se rozhlíží): Tak jsem ti to přál. Pro to se hodíš. Co tohle? LULU (postřikuje se voňavkou): To je heliotrop. SCHIGOLCH: Voní to lip než ty? LULU (ho parfumuje): Po tom ti už pranic není. SCHIGOLCH : Kdo by byl tuši) takový královský přepych! LULU : Myslim-li na minulost--Hu ! SCHIGOLCH (ji hladí koleno): Jak pak seti daří? Učí* se ještř pořád francouzsky? LULU : Ležim a spím. 44 SCHIGOLCH : To je vznešené. To se tak nádherné vyjímá. A co dál? LULU: A protahuji se, až mi praská v kloubech. SCHIGOLCH: A když to praskne? LULU: Co je ti po tom ? SCHIGOLCH: Co mi je po tom? Co mi je po tom? Raději bych žil až do soudného dne a vzdal se všech nebeských radosti, než abych svou Lulu zde na zemi nechal strádat. Co mi je po tom? To je soucit. Moje lepši já je sice už tam na onom světě. Ale mám ještě smysl pro tento svět. LULU: Já ne. SCHIGOLCH: Tobé se vede až moc dobře. LULU (otřese se): Pitomě . . . SCHIGOLCH: Lip nežli když jsi tančila tomu starému medvědu ? LULU (teskně): Už netančím . . . SCHIGOLCH: Ten měl taky už na čase LULU: Tecf jsem . . . (zarazí se). SCHIGOLCH: Mluv, jak ti je u srdce, děťátko t Mél jsem v tebe viru už tenkrát, když na tobě nebylo vidět nic, než tvé velké oči. Co je z tebe teď? LULU : Zvíře . . . SCHIGOLCH: Aby tě — — ! A jaké zvíře 1 - Nóbl zvíře! — Elegantní zvíře! — Nádherné zvíře! — — Tak ted si mohu lehnout do hrobu. — S předsudky je konec 1 s předsudkem proti bábě, co omývá mrtvoly. LULU : Neboj se, tebe mýt nebudou. SCHIGOLCH: Taky dobře. Beztoho bych se zas ušpinil. LULU (parfumuje ho): Ještě by tě to vzkřísilo. SCHIGOLCH: Jsme prach a popel. LULU: Dovol 1 Já se denně natírám krémem a pak se pudruji. 40 SCHIGOLCH; To stojí za to — pro ty hcjsky, LULU: Pleť je pak jako satin. SCHIGOLCH: A je to přec jen bláto. LULU: Dekuji ti. Chci být k nakousnuti. SCHIGOLCH: Jsme také. Dáváme tam dole co nevidět velké diner. Pro kde koho, LULU: Tvoji hosté se při tom nepřejedí. SCHIGOLCH: Strpení, holka I Tebe tvoji ctitelé také nedají do líhu. Krásná panno sem, krásná panno tam, pokud jsi pružná. Ale pak? Ani ve zvěřinci by tě nechtěli. (Pmtstane.) Spanilé bestie by dostaly žaludeční křeče. LULU (povstává): Ale máš dost? SCHIGOLCH: Zbude mi ještě dost, abych si na hrob zasadil smuteční vrbu. — Já už trefím ven. (Odejde.) LULU (ho doprovází a vrací se s doktorem Schönem.) TŘETÍ VÝSTUP. LULU. SCHÖN. SCHÖN: Co pak tu dělá váš otec? LULU: Co ie varn f SCHÖN: Být já vaším mužem, tenhle člověk by mi nesměl přes práh! LULU: Prosim, jen tykejte ; on tu není. SCHÖN: Děkuji, přílišná čest. LULU: Nerozumím. SCHÖN: Já vím. (Nabízí ji židlí.) O tom bych s vámi totiž rád pohovořil. LULU (nejisti usedajíc): Proč jste mi to neřekl včera? SCHÖN: Prosím, o včerejšku te<ľ nemluvme. Řekl jsem vám to již před dvěma lety. 46 LULU (nervosně): Ach tak. Hm. SCHÖN : Prosím tě, abys ke mně již nechodila. LULU: Smím vám nabídnout elixir . . . SCHÖN: Děkuji. Nechci elixir. Rozuměla jste mí ? LULU (potřásá hlavou). SCHÖN: Dobrá. Máte na vybranou. — Ženete mne do krajnosti — buď se budete chovat, jak se sluší na vaše postavení . . . LULU: Anebo? SCHÖN: Anebo — nutíte mne k tomu — anebo mi nezbývá než obrátit se na toho, kdo je zodpověděn za vaše chování. LULU: Jak si to představujete ? SCHÖN: Požádám vašeho muže, aby sám bděl nad vašimi kroky. LULU (povstává, jde v levo). SCHÖN: Kam jdete? LULU (volá pod portierou): Waltře 1 SCHÖN (vyskočí): Blázníš?! LULU (se obrátí): Aha! SCHÖN: Namáhám se nadlidsky, abych tě ve společnosti povznesl. Na své jméno můžeš být desetkrát pyšnější než na důvěrnost se mnou . . . LULU (polozí Schönovi ruku kolem krku): Čeho pak se ted ještě bojíte, když jste u cíle svých přání? SCHÖN: Nehraj komedii! U cíle svých přáni? Zasnoubil jsem se — konečně I Mám teď přáni, abych svou nevěstu uvedl do čistého příbytku. LULU (se posadí): Za ta dvě léta rozkvetla, jedna radosti SCHÖN : Už se člověku nedivá tak pronikavě až do srdce. LULU : Teď je to teprve vskutku žena. Můžeme se scházet, kde vám bude vhod. 47 SCHÖN: Nebudeme se nikde scházet, leda v přítomnosti vašeho muzeí LULU: Sám nevěříte tomu, co říkáte. SCHÖN: Tedy tomu musí uvěřit on. Jen ho zavolej! Tím, že si tě vzal za ženu, tím, co jsem já pro něj vykonal, stal se mým přítelem LULU (povstává): Mým také- SCHÖN: Strhnu tedy meč, který mi visí nad hlavou. LULU: Vždyf jste mne uvázal na řetěz. Vám přece děkuji ta své štěstí. Získáte plno přátel, jen co zas budete mít hezkou mladou ženu. SCHÖN: Posuzuješ ženy podle sebe. — Ten dobrák je dětina. Jinak byl by ti již dávno přišel na tvé spády. LULU: To také chci! Aspoň by přece jednou vyrostl ze svého dětinství. Spoléhá na to, že mi v kapse svatební smlouvu. To má za sebou. Ted si může žit a hovět jako doma. On není dětina! Banální je. Nevychovaný. Nic nevidí. Nevidí mne a nevidí sebe. Je slepý, slepý, slepý . .. SCHÖN (polo pro sebe): Jen až se mu rozbřeskneII LULU: Protřete mu zrak! Já tu zajdu. Zanedbávám se. Ani mne nezná. Čím pak mu jsem. Riká mí zlatíčko a dib-líčku malý. Každé učitelce klavíru říkal by totéž. Nemá žádných nároků. Je mu všechno vhod. To proto, že co živ nepocítil potřebu zacházet s ženami. SCHÖN: jen jestli! LULU: Vždyf se k tomu zcela otevřeně přiznává. SCHÖN: Prosím tě, když od čtrnácti let portrétuje kde jakou ženskou. LULU: Bojí se žen. Má strach o svůj klid. — Mne se nebojí! SCHÖN: Kolik dívek by si na tvém místo búh ví jak blahopřálo. LULU (něžně prosíc): Sveďte ho. Vyznáte se v tom. Zavedie ho do špatné společnosti. Máte styky. Já mu nejsem než žena a ještě jednou žena. Cítím se tím tak blamována. Bude pak na mne pyšnější. Nezná rozdílu. Dnem a noci se mučím, přemýšlím, jak ho vyburcovat. Ze zoufalství tančím kankán. A on zívá a žvaní něco o neslušnosti. SCHÖN: Nesmysl. Vždyf je umělec. LULU: Aspoii si to o sobě mysli. SCHÖN: To stačí, to je hlavní věc. LULU: Když já se mu postavím za model. Také si domýšlí, že je slavný. SCHÖN: Tím jsme ho přec udělali! LULU: On věří všechnol Je nedůvěřivý jako zloděj a nechá si toho tolik nalhat, že člověk ztratí k němu všechnu úctu. Když jsme se seznámili, namluvila jsem mu, že jsem ještě nikdy nikoho nemilovala . . . SCHÖN (padne do lenošky). LULU: Vždyf by mne jinak byl pokládal za zvrhlé stvořeni SCHÖN: — Věru, bůh ví co neslýchaného požaduješ od zákonných poměrů! LULU: Nepožaduji nic neslýchaného. Často se mi dokonce ještě zdává o Gollovi. SCHÖN: Ten arci nebyl banální. LULU: Stojí přede mnou, jako by nikdy nebyl býval pryč. Jen že chodi jako po špičkách. Nehněvá se na mne. Je strašně smutný. A pak je bojácný, jako by tu byl bez policejního dovoleni. Jinak je mu u nás docela milo. Jen s tím se nemůže smířit, že jsem od té doby tolik peněz vyházela oknem ... SCHÖN: Stýská se ti po bičil LULU: Snad. Už netančím. SCHÖN: Vychovej si ho k tomu. LULU: Marná práce. 49 SCHÖN: Ze sta žen devadesát si své mule vychovává. LULU: On mne miluje. SCHÖN: To je arci fatální. LULU: On mne miluje . . . SCHÖN: To je nepřeklenutelná propast. LULU: Nezná mne, ale miluje mnel Kdyby měl o mné jen zdaleka správné ponětí, uvázal by mi kámen na krk a utopil by mne v nejhlubšim mořil SCHÖN (povstává): A tecT dost! LULU: Jak si přejete. SCHÖN: Já jsem tě provdal. Dvakrát jsem tě provdal. Žiješ v přepychu. Zjednal jsem tvému muži posici. Jestliže tobě to nestačí a jemu to lahodí, tedy je mi to jedno; nepřicházím hlásat ideálních požadavků — ale se mnou při tom nepočítej! LULU (rozhodným tónem): Patřím-li někomu na tomto světě, tedy jste to vy. Bez vás byla bych — nechci říci kde. Vzal jste mne za ruku, dal jste mi jist, dal jste mi šaty, když jsem vám chtěla ukrást hodinky. Myslite, že se na to zapomíná? Kazdy jiný byl by zavolal strážníka. Vy jste mne p osílat do školy a staral jste se, abych se naučila slušným způsobům. Kdo na širém světě byl ke mně hodný kromě vás? Tančila jsem a stála jsem modelem a byla jsem ráda, že si tím vydělám na živobytí. Ale abych na komando milovala, ne, to nesvedu! SCHÖN (hlasitěji): Se mnou nepočítej! Dělej si co ti libo. Nepřicházím dělat skandál. Přicházím, abych se skandálu zbavil. Můj poměr mne stoji obětí dost a dost. Předpokládal jsem, že konečně dáš pokoj, budeš-li míti zdravého a mladého muže, nad nějž si žena tvých let nemůže přát lepšího, Jsi-li mi zavázána k díkům, tedy se mi nevrhej po třetí do cesty! Co pak mám čekat ještě déle, abych si zajistit, co mi patři? Mám se vydávat v nebezpečí, že všechno, čeho jsem si svými ústupky vydobyl, po dvou letech zas* padnc do vody? Co je mi plátno, že jsi vdána, když ke mně chodíš za bílého dne v každou hodinu na návštěvu? — Proč u Jasa ten doktor Göll také nezůstal aspoň rok ještě na živu! U něho jsi byla pod dozorem. To bych byl svou ienu dávno už měl doma! LULU: Co byste z toho měl! To dítě vám jde na nervy. To dítě je pro vás příliš nezkažené. To dítě je příliš pečlivě vychováno. Co je mi po tom, že se ženíte! Ale klamete se sám o sobě, myslitc-li, že mi smíte pro svůj nastávající sňatek dávat na jevo své opovržení I SCHÖN: Opovržení?l — Já si to dítě už vychovám! Zasluhuje-li co opovržení, tedy tvé pletichy! LULU (se smíchem): Což pak na to dítě žárlím? — Ale ani ve snu . . . SCHÖN: Jak to: dítě! To dítě není ani o rok mladší n«ž ty. Nech mne zbytek mého života žít na vlastni pěst! Ar si je dítě vychováno tak či tak, má stejně jako ty svých pět smyslů . . . ČTVRTÝ VÝSTUP. SCHWARZ. PŘEDEŠLÍ. SCHWARZ (v ruce štětec; z leva pod portiervuj. Co pak Se děje? LULU (Schönovi): Nuže? Tedy mluvte. SCHWARZ: Co pak máte? LULU: Nic, co by se týkalo tebe ., . SCHÖN (rychle): Ticho! LULU: Má mne dost. SCHWARZ (odvádí Lulu na levo). 5t SCHÖN (listuje v jedné z knih ležících na stole): Bylo nutno o tom promluvit. — — Musím si konečně uvolnit ruce. SCHWARZ (vraceje se): To jsou divné žerty. SCHÖN (ukazuje na židli): Prosím. SCHWARZ: Co se děje? SCHÖN: Prosím. SCHWARZ (si sedá): Nuže? SCHÖN (si sedá): Vyženil jsi půl milionu . . . SCHWARZ: Je pryč? SCHÖN: Ani ffroš. SCHWARZ: Vysvětli mi tu podivnou scénu. SCHÖN: Vyženil jsi půl milionu . . . SCHWARZ: To přec není zločin. SCHÖN: Získal jsi si zvučné jméno. Můžeš nerušeně pracovat. Nemusíš si nic odříci . . . SCHWARZ: Co máte vy dva proti mně? SCHÖN: Od šesti měsíců žiješ v nebi. Máš ženu, jejíž půvaby ti závidí celý svět a jež si zaslouží muže, kterého by si mohla vážit... SCHWARZ : Neváži si mne? SCHÖN: Ne. SCHWARZ (stísněn): — Přicházím z ponurých hlubin společnosti. Ona x vysoká. Nemám žhavějšího přání, než abych jí byl hoden. (Podává Schônovi ruku). Děkuji ti. SCHÖN (na polo v rozpucích mu tiskne ruku): Prosím, prosím. SCHWARZ (odhodlaně): Mluv! SCHÖN; Dávej na ni trochu víc pozor. SCHWARZ: Já - na ni? SCHÖN: Nejsme přec děti! Nežertujeme. Žijem. — Ona vyžaduje, abv byla pojímána vážně. Její vnitřní cena ji k tomu zplna opravňuje, SCHWARZ: A co dělá? 52 SCHÖN. — Vyženil jsi půl milionu! SCHWARZ (povstává: bez sebe): Ona . . -SCHÖN (ho vezme za rameno): Ne, to není pravá cesta! (Donutí ho, aby usedl). Promluvíme si zde úplně vážně, SCHWARZ: Co dělá?! SCHÖN: Nejprve sí přesně na prstech vypočítej, za co všechno jí vdéčiš, a pak — SCHWARZ: Co dělá — člověče!! SCHÖN: A pak přičti zodpovědnost za své chyby sám sobě a nikomu jinému. SCHWARZ: S kým? S kým? SCHÖN: Máme-li se střílet . . . (Dlouhá pausa). SCHWARZ: Ale od kdy?! SCHÖN (vyhýbavé): — Nepřicházím, abych dělal skandál. Přicházím, abych tě před skandálem zachránil. SCHWARZ (potřásaje hlavou): — Tys ji neporozuměl. SCHÖN (v rozpacích): Tím mi není pomoženo. Nemohu se na to už dívat, jak žiješ tak slepé. Děvče zaslouží být počestnou ženou. Co ji znám, rozvila se na svůj prospěch SCHWARZ: Co ji znáš? — Od kdy pak ji znás? SCHÖN: Asi od jejího dvanáctého roku. SCHWARZ (zmaten): O tom se mi slovem nezmínila. SCHÖN: Prodávala květiny před Alhambrou. Každý den mezi půlnocí a dvěma prodírala se bosa mezi hosty. SCHWARZ: O tom se mi slovem nezmínila. SCHÖN: Dobře tak! Říkám ti to, abys viděl, že tu není řeči o morální zvrhlosti. Naopak, děvče má nad míru dobrý základ. SCHWARZ: Říkala, že vyrostla u tety. SCHÖN: To byla žena, které jsem jí svěřil. Ve škole byla nejlepší žačkou. Matky ji svým dětem dávaly za vzor. Má smysl pro povinnost. Je to jen a jen tvá vlastní chyba, žes ji dosud nedovedl chápat po její nejlepší stránce. 53 SCHWARZ (vzlykaje): Ó bože . .! SCHÖN (s důrazem): Jaké pak ó bože!! Štěstí, jehož jsi zažil, nedá se ničím změnit. Co se stalo, stalo se. Na-mlouváš-li si, že něco ztrácíš, přeceňuješ se a sám tomu ani nevěříš. Jde o to, abys vyhrál. Tím svým „ó bože41 nevyhraješ pranic. Větší přátelskou službu jsem ti dosud neprokázal. Mluvím otevřeně a nabízím ti svou pomoc. Dokaž, že si to zasloužíš! SCHWARZ (od té chvíle stále více shroucen): Když jsem se s ni seznámil, řekla mi, že dosud nemilovala. SCHÖN: Prosím tě, když to říká vdova! Je ji ke cti, že si tě vzala za muže. Klad na sebe stejný požadavek a tvé štěstí bude dokonalé. SCHWARZ: Říkala, že ji oblékal do krátkých sukének. SCHÖN: Vždyť si ji vzal za ženu! To byl její mistrovský kousek. Nechápu, jak ho k tomu přiměla. Ty to tecT přece víš. Těžíš z výsledků jeji diplomacie. SCHWARZ: Kdo pak ji seznámil s doktorem Gollern? SCHÖN: Já! — Bylo to po smrti mé ženy, když jsem navázal styky se svou nynější snoubenkou. Ona se postavila mezi nás. Vzala si do hlavy, že se stane mou ženou. SCHWARZ (jakoby se ho zmocňovala hrozná domněnka): A když její muž pak zemřel ? SCHÖN: — Vyženil jsi půl milionu! SCHWARZ (nařikavě): Kéž bych byl zůstal, kde jsem byli Kéž bych byl umřel hlady! SCHÖN (superiorně): Co pak si myslíš, že já nedělám ústupky? Kde kdo dělá ústupky. Vyženil jsi půl milionu. Patříš dnes k předním umělcům. Toho člověk nedojde bez peněz. Nemáš práva ji soudit. Kdo přichází z takových vrstev jako Mig-non, toho nemůžeš naprosto měřit pojmy občanské společnosti. SCHWARZ (úplné zmaten): O kom to mluvíš? 54 SCHÖN: Mluvím o jejím otci. Ty jsi přec umělec. Tvé ideály jsou zcela jiné, než ideály dělníka. SCHWARZ: Ani slova z toho nechápu. SCHÖN: Mluvím o nelidských poměrech, z nichž se děvče, dík jeho vedeni, vyvinulo k tomu, čím je dnes. SCHWARZ: Ale kdo? SCHÖN: Ale kdo? - Tvá žena. SCHWARZ: Eva? SCHÖN: Já jsem ji říkal Mignon. SCHWARZ: Myslil jsem, že se jmenuje Nellie. SCHÖN: Tak ji říkal doktor Göll. SCHWARZ: Já ji nazval Eva . . . SCHÖN: Jak se vlastně jmenovala, nevím. SCHWARZ (roztržitě): Ona to snad ví. SCHÖN: UvážíŠ-li, jakého má otce, je to přes všechny své vady přec jen zázračná bytost. Nerozumím ti . . . SCHWARZ: Umřel v blázinci . . .? SCHÖN: Vždyť tu právě byli SCHWARZ: Kdo ie tu byl? SCHÖN: Její otec. SCHWARZ: Zde — u mne? SCHÖN: Ztratil se, když jsem přišel. Vždyf tu ještě jsou sklenice. SCHWARZ: Ona říká, že umřel v blázinci. SCHÖN (dodávaje mu odvahy): Dej ji ucítit svou nadvládu! Nežádá si ničeho víc, než aby směla na slovo poslouchat. U doktora Golla jí bylo jako v nebi, a ten neznal žertů. SCHWARZ (potřásaje hlavou): Říkala, že ještě nemilovala . . , SCHÖN: Ale počni sám u sebe. Vzchop se. SCHWARZ: PrisahalaI 55 SCHÖN: Nemůžeš požadovat smyslu pro povinnost, pokud sám neznáš svého vlastního úkolu. SCHWARZ: Matčiným hrobem se zaklínala 1! SCHÖN: Své matky nikdy neznala. Natož jejího hrobu. — Její matka nemá vůbec hrobu. SCHWARZ (zoufale): Nehodím se do společnosti. SCHÖN: Co je ti? SCHWARZ: Příšerně to bolí. SCHÖN (se zvedne, ustoupí, po pause): Chraň si ji, pokud je tvá. — Tento okamžik rozhoduje. Možná, že už zítra bude pro tebe ztracena, SCHWARZ (ukazuje na prsa): Zde, zde. SCHÖN: Vyženil jsi půl — — (zarazí sej. Ztrát i í ji, promeškáš-li pravý okamžik. SCHWARZ: Kdybych mohl plakat! — Ó, kdybych mohl křičet! SCHÖN (klade mu ruku na rameno): Je ti bídně... SCHWARZ (se zvedá, zdánlivě kliden): Máš pravdu, máš docela pravdu. SCHÖN (chápe ho za ruku): Kam? SCHWARZ: Promluvit s ní. SCHÖN: Tak je to dobře. (Provází ho ke dveřím na pravo). PÁTÝ VÝSTUP. SCHÖN. HNED POTOM LULU. SCHÖN (se vrací): To byl kus práce. (Po chvíli, dívaje se na levo). Vždyf ji před tím odvedl do atelieru . . .? (Hrozné stenáni z pravá). SCHÖN (pospíchá ke dveřím na pravo; jsou zavřeny): Otevři! Otevři! 56 LULU (z leva. vystupujíc z portiery): Co je . . . SCHÖN: Otevři! LULU : To je strašlivé. SCHÖN: Nemáš v kuchyni sekeru? LULU: Vsak on už otevře . .. SCHÖN: Vyrazit jc nechci. LULU: Jen co se vypláče. SCHÖN (kopaje do dveří): Otevři! (k Lulu). Přines mi sekeru! LULU: Pro lékaře . .. SCHÖN: Zbláznila jsi se. LULU: Dobře vám tak. (Na chodbě zvonek. Schön a Lulu se na sebe vyděšeně podívají). SCHÖN (se odplíží do zadu, zastaví se ve dveřích). Teá): Neprobiju přece hned v prvém aktu slunce, měsíc a hvězdy. LULU (sklenici u rtů): Odhalujete mne kousek po kousku. ALVA: Vždyf jsem věděl, že se v tom vyznáte, jak měnit kostýmy. LULU: Kdyby mě bylo napadlo prodávat květiny před Alhambrou t akt o, byli by mne hned prvou noc dali za mříže. ALVA: Proč pak! Byla jste dítě! LULU: Vzpomínáte si, jak jsem poprvé vstoupila do vašeho pokoje? ALVA (přikývne): Měla jste tmavomodré šaty s černým sametem. LULU: Bylo nutno mne schovat a byla otázka kam, ALVA: Má matka tenkrát již dvě léta ležela nemocna . . . LULU: Hrál jste divadlo a ptaJ jste se mne. chci-li hrát s vámi. ALVA: Ovšem! Hráli jsme divadlo! 67 LULU: Vidim vás ještě, jak jste posunoval figurky sem a tam. ALVA: Zůstalo mi ještě dlouho nejstrašlivčjší vzpomínkou, jak jsem rázem poznal situaci. LULU: A začal jste se ke mně chovat s ledovou odmě-řenosti. ALVA: Ach bože — viděl jsem ve vás bytost, stojící tak nedostupně vysoko nade mnou. Snad jsem k vám choval hlubší úctu než k matce. Pomyslete si, když matka zemřela — bylo mi asi sedmnáct let — předstoupil jsem před otce a vyzval jsem ho, aby si vás okamžitě vzal za ženu, sice že se budeme bít. LULU: To mi tenkrát vypravoval. ALVA: Od té doby, co jsem starší, nemohu ho než litovat. On mne nikdy nepochopí. Ve své fantasii vidi hned celou intriku, jak prý chci překazit jeho svatbu s kontessou. LULU: Dívá-li se ta kontessa stále ještě tak nevině jako dřív ? ALVA: Miluje ho, o tom jsem přesvědčen. Její příbuzní ji vši mocí nutili, aby se ho zřekla. Myslím, že by se k vůli němu odhodlala k sebe větší oběti. LULU (nastavuje mu sklenici): Prosím, ještě trochu. ALVA (ji nalévá): Nepijte tolik. LULU: Však on uvěří v můj úspěch I V uměni vůbec nevěří. Jediné, v co věří, jsou noviny. ALVA: Nevěří v pranic. LULU: Dostal mne k divadlu, aby přišel nějaký boháč, který by si mne vzal. ALVA: In u ovšem I Ale co je nám po tom! LULU: Já bych se nehněvala, kdybych se vtančila do srdce nějakému milionáři. (Odejde za záclonu.) ALVA: Bůh chraň, aby nám vás někdo unesl I LULU: Vždyí jste k tomu složil hudbu. ALVA: Víte, že jsem si vždycky přál napsati pro vás kus. LULU: Vždyf se nehodím vůbec pro jeviště. ALVA: Jste rozená tanečnice. LULU: Proč pak nepíšete kusy aspoň tak zajímavé jako život ? ALVA: Protože by nám to nikdo nevěřil, LULU (jde k zrcadla): Co by se bylo ze mne stalo, kdybych neuměla divadlo hrát lip, než se hraj.-, na jevišti! ALVA: Opatřil jsem přec vaši úlohu všemi možnými nemožnostmi. LULU: Na takový hokus pokus vám ve skutečnosti živá duše nenasedne. (Kyne, aby ji podal vino.) ALVA: Mně stači, octne-li se publikum v šíleném napjeti. LULU (před zrcadlem): Ale já bych se ráda sama octla v šíleném napjeti. (Pije.) ALVA (mluví do zrcadla): Zdá se, že vám už mnoho k tomu neschází. LULU: Jak se tomu můžete divit, když mé vystoupení má přece vyšší účel! Tam dole už jich několik vážné zpytuje své svědomí. — To cítím a nepotřebuji se tam ani dívat. ALVA: Jak pak to cítíte? LULU: Žádný nic netuší o druhém. Každý mini, že je on samojediný nešťastnou oběti. ALVA: Jak pak je to možno cítit? LULU: To vám po zádech běží najednou takový mráz — ALVA (těsné za ni): Jste neuvěřitelná. . . (Nad dveřmi zazni elektrický zvonek: rozst'iti se červená lampa.) LULU: Šátek . . . Budu se pohybovat v prosceniu! ALVA (klade ji na rameno široký šál): Zde je váš šátek. LULU : Af se jen nebojí, že mu zkazím jeho nestoudnou reklamu. ALVA: Jenom neztrácejte vládu nad sebou! LULU : Dej bůh, abych někomu vytančila z mozku poslední jiskru rozumu. (Nohou vyrazí dvéře a odejde.) DRUHÝ VÝSTUP. ALVA (sám ; pausa.) ALVA (jde od dvéří pomalu k toiletnimu stolku, vezme 1/e/ike pudrovadlo, dívá se na né, položí je zas na stolek • chodi pokojem): O té by se arci dal napsat zajímavější kus. (Posadí se na levo, vytáhne notes a zaznamenává Vzhlédne.) Prvý akt: Doktor GolL Už to je zlé! Af si doktora Golla cituji z očistce Či odkudkoli, kde pyká za své orjfie — zodpovědnost za jeho hříchy budou dávat mně. — (Dlouho trvající, silně tlumený potlesk a voláni bravo z venči.) — Ti zuří jak ve zvěřinci, když se před kleci objeví žrádlo. — Druhý akt: Walter Schwarz. To ui dokonce nejde ! Jak v zá-šlehu takových blesků duše odkládají poslední roušky I — (Stoji docela v popředí.) Třetí akt? — Aby to tak šlo dái?l (Garderobierka z venči otevře a vpusti Escernyho.) TŘETÍ VÝSTUP. ESCERNY. ALVA. ESCERNY (otevře dvéře, pomalu zavuá, nestará se o Aha). ALVA (nevšímaje si Escernyho): V třetím aktu to tak nemůže jit dál. ESCERNY: Až do polovice třetího aktu se zdálo, že daes není jako jindy. ALVA (odmítavě) \ Nebyl jsem na jevišti. 70 ESCERNY : Ted už je zase zcela ve svém živlu. ALVA: — Protahuje toto číslo. ESCERNY: Měl jsem kdys u pana doktora Schöna potěšeni setkati se s umělkyni. (Zdraví.) ALVA (zdraví): Otec ji několika posudky ve svých novinách uvedl u obecenstva. ESCERNY (s lehkým úklonem): Konferoval jsem s panem doktorem Schönem o vydání svých výzkumů na jezeru Tanganika. ALVA (s lehkým úklonem): Dle toho, co jsem od něho slyšel, jsem přesvědčen, že se o vaše dílo co nejživěji zajímá. ESCERNY: Působí sympaticky, že pro umělkyni obecenstvo vůbec neexistuje. ALVA: Přestrojovat se naučila už v dětství. Ale byl jsem překvapen, když jsem v ní objevil tak vynikající tanečnici. ESCERNY: Taněí-li své solo, spíji se vlastní svou krásou — tu si sama, jak se zdá, k smrti zamilovala. (Potlesk na jevišti; rozsvítí se bílá lampa). ALVA: Zde je. (Otevrou se dvéře, objeví se v nich Lutu, pospíchá pak za jeviště, vrací se opět; Alva i Escerny stop po obou stranách dveří). ČTVRTÝ VÝSTUP. LULU. PŘEDCHOZÍ. LULU (bez věnce a bez květinového koše; Ahovi): Volají vás. Byla jsem třikrát před oponou. (Escernymu). Pan doktor Schön není ve vaší loži? (Odejde za záclonu). ESCERNY: V mé loži není. ALVA (k Lulu): Neviděla jste ho? LULU: Snad už odešel. ESCERNY: Má poslední loži v přízemi na levo. 71 LULU: Zdi se, že se za mne stydí! ALVA: Už nedostal dobrého místa. LULU (vystrkujte hlavu, Alvovi): Tedy se ho zeptejte, líbila-li jsem se mu ted líp. ALVA: Pošlu ho nahoru. ESCERNY: Viděl jsem ho tleskat. LULU (ironicky)' Vskutku? Tleskal? ALVA: Přejte si trochu klidu. (Odejde.) PÁTÝ VÝSTUP. LULU. ESCERNY. LULU: Vždyř se musím zas převléci. ESCERNY: Ale vždyf vaše ^ardcrobierka tu není! LULU: Dovedu to sama rychleji. Kde jste řekl, že sedi doktor Schôn? ESCERNY: Viděl jsem ho na levo v nejzazši loži v parketu. LULU: Ted na mne čeká ještě pět kostýmů: dancing- gir\, ballerina, královna noci, Ariel a Laskaris . . . ESCERNY: Věřila byste, že jsem při našem prvém setkání byl přesvědčen, že se seznamuji s mladou dámou z literárního světa? — — (Stoji s cylindrem v ruce, jako by stái před Lulu; mluvi stále hlasitěji). Posuzuji vás mylně, či jsem četl správně v úsměvu, jejž vám lomozné bouře potlesku privolávaj! na rty? — —: že ve svém nitru trpíte tím, že musíte své umění znesvěcovati před lidmi pochybných choutek?--(Lulu neodpovídá.) Že byste pozlátko veřejného úspěchu každým okamžikem zaměnila za pokojné slunné štěstí vznešené odloučenosti? — (Lulu neodpovídá). Ze v sobě cítíte dosti noblessy a důstojnosti, byste si k nohám připoutala muže a radovala se z jeho naprosté bezmocnosti? — — — (Lulu neodpovídá). Že byste se cítila na dů- 72 stojnějšim místě než zde, kdybyste žila ve ville zařízené se vším přepychem, kdybyste vládla neomezeným jměním a byla docela svou vlastni paní? LULU (vyšla v baletním kostýmu, za posledních slov se postavila za Escernyho): Stane-li se, že jediný večer nevystoupím, hned se mi zdá po celou noc, že tančím, a na druhý den se cítím jako zmlácena . . . (Jde k zrcadlu, staví se na špičky). ESCERNY: Ale jaký by to byl pro vás rozdíl, kdybyste místo této luzy měla před sebou jen jediného, vyvoleného diváka? LULU: To by mi bylo lhostejné- Vždyř beztoho nikoho nevidím. ESCERNY: Ozářený zahradní sál, od jezera šplouchání vln . . . Jsem totiž na svých výzkumných cestách nucen k docela nelidskému despotismu . . . LULU (před zrcadlem, kladouc si kolem krku šňůru perel): Dobrá škola! ESCERNY: Toužím-li ted po tom, abych sc na milost a ne-m i los t vydal ženě, je to přirozená potřeba odpočinku. Můžete si představit vyšší štěstí v životě ženy, než aby našla muže, nad kterým by měla neomezenou moc? LULU: O ano! (Dá nohu na stůl a zavazuje si střevíc.) ESCERNY (zmaten): Mezi vzdělanými lidmi nenaleznete nikoho, kdo by před vámi neztratil hlavu. LULU: Ale vaše přáni vám nesplní nikdo, aby vás přitom nepodváděl. ESCERNY: Být podváděn divkou jako jste vy — to jistě je desetkrát větší štěstí, než být jinou upřímně milován. LULU (bez účasti): Vy jste co živ ještě nebyl upřímně milován žádnou divkou! (Stavíc se k němu zády, ukazujíc 73 na šněrovačku.) Rozvažte mi ten uzel, prosím vás. Sešněrovala jsem se příliš těsné. Jsem vždycky tak rozčilena, když se oblékám. ESCERNY (jenž nesvlékJ rukavic, po opětném pokusu} Lituji; nedovedu toho. LU LU: Tedy nechte. Snad to dovedu sama. (Odejde na chvíli za záclonu.) ESCERNY: Přiznávám se, chybí mi zručnost. Nebyl jsem snad dost učelivý ve styku enami. LULU: K tomu také v Africe asi nemáte mnoho příležitosti? ESCERNY (vážně) Dovolte, abych vám otevřeně vyznal, že mi má samota ztrpčuje nejednu chvíli. LULU: Uzel hned povolí--— ESCERNY: Co mne k vám vábí, to není váš tanec. Jeto vaše tělesná i duševni vznešenost, projevující se každým vaším pohybem. Koho zajímají umělecká díla tak jako mne, neklame se v takových věcech. Po deset večeru jsem z va* šeho tance studoval váš duševni život, až jsem si to docela jasně rozluštil, když jste dnes vystoupila v úloze květinářky. Nemáte nic malicherného v sobě, jste nezištná. Nesnesete se dívat, jak někdo trpí. jste ztělesněné štěstí. Jako manželka obšfastnite svého muže nad pomyšleni . . . Celá vaše bytost je prodchnuta prostosrdečností. — Byla by z vás Špatná herečka , . . (Elektrický zvonek zazni nad dveřmi: světlo se změní.) LULU (poněkud uvolnila tkanice šněrovačky, zhluboka vydechne): Ted mohu zas dýchat. Opona .se zvedá. (Klepe se na dvéře.) Musím tančit. ESCERNY (vstane a políbí ji ruku): Dovolte mi, abych tu ještě chvíli zůstal. LULU: Prosím, zůstaňte. ESCERNY: Potřebuji být trochu o samote. (Lulu odejde,. 74 ŠESTÝ VÝSTUP. ESCERNY (sám: stejná hra jako v předchozím monologu Alvovu.) Co je noblessa? — Je to přepiatost jako u mne? — Či je to tělesná a duševni dokonalost, jako u této dívky?— (Zvenčí potlesk a voláni bravo). Kdo mi vrátí viru v lidi, vrátí mi život. — Nebyly by děti této ženy tělem i duší spiše knížaty, než děti, jejichž matka nemá v sobě více schopnosti k životu než sám jsem v sobě do dnes pocifoval? (Posadí se na levo do předu, blouznivě). Tanec z ní udělal šlechtičnu . . . SEDMÝ VÝSTUP. ALVA. ESCERNY. ALVA (rozčileně vrazi do pokoje)'. Člověk ani na okamžik není jist, nepřipravi-li nicotná náhoda náhlý konec celému představení! (Sklesne v pravo vedle zrcadla na židli, Oba pánové rozmlouvají poněkud blaseovuně a apathicky). ESCERNY: Ale tak vděčné nebylo publikum ještě nikdy. ALVA: Dokončila skirt dance. ESCERNY: — Slyším, jak přichází. .. ALVA: Ted nepřijde. — Nemá kdy. — Mění kostým za kulisami. ESCERNY: Nemýlím-li se, má dva baletní kostýmy? ALVA: Zdá se mi, že jí bílý sluší lépe než růžový. ESCERNY: Myslíte? ALVA: Vám se to nezdá? ESCERNY: Mně se zdá, že v bílém tylu vypadá příliš ethericky. 75 ALVA: Mně se zdá, že v růžovém tylu vypadá příliš animálně. ESCERNY: To se mi nezdá. ALVA: V bílém tylu je spíše dítětem. ESCERNY: V růžovém tylu je spiše ženou. (Elektrický zttonek zazni nad dveřmi). ALVA (vyskočí) Pro boha, co se to stalo I ESCERNY (rovněž vstane): Co se vám děje? (Elektrický zvonek zni dál až do konce tohoto výstupu). ALVA: Nějaká nehoda . . . (Otevře dvéře, divá se do tmy ven.) ESCERNY: Proč se hned tolik lekáte? ALVA: To je asi ďábelský zmatek. (Odejde). ESCERNY (za nim. Dvéře zůstanou otevřeny.) ( Pausa). OSMÝ VÝSTUP. LULU. (Vstoupí v baletním kostýmu, jde na přič přes jeviště a usedne. — Pausa). DEVÁTÝ VÝSTUP. ALVA. LULU. — Hned potom SCHÔN. ALVA: Padla jste do mdlob? LULU: Prosím vás, zavřete. ALVA: Pojďte alespoň na jeviště. LULU: Viděl jste ho? ALVA: Koho? 76 LULU: S jeho nevestou?? ALVA: S jeho . . . (Schonovi, jenž vstupuje i. Ten žert sis mohl uspořit! SCHÖN: Co je ji? (K Lulu). Jakou komedii si to se mnou troufáš hrát! LULU: Jsem jako zbita. SCHÖN (zavře dvéře na závoru; chytne Lulu za ruku, vytrhne ji z židle): Budeš tančit — jako že jsem na sebe vzal za tebe zodpovědnost! LULU: Před vaší nevěstou? SCHÖN: Máš k tomu právo, abys se starala, před kým tančíš? — Jsi tu angažována. Dostáváš svůj plat . . , LULU: Co se vy o to staráte? SCHÖN: Budeš tančit před každým, kdo si koupí lístek. S kým já sedím ve své lóži, nijak nesouvisí s tvým povoláním! ALVA (pobíhaje sem a tam): Mohl jsi zůstat ve své lóži! (K Lulu). Prosím vás, řekněte mi, co mám dělat. (Zvenčí se tluče). To je ředitel. (Volá.) Hned, hned. Okamžik. (K Lulu). Snad nás nepřinutíte, abychom ukončili představení? SCHÖN (k Lulu): Na jeviště! a hned! LULU: Dopřejte mi jen okamžiku. Teď nemohu. Je mi k smrti bídně. ALVA: Vzal ďas celé divadlo! LULU: Vložte teď příští číslo. To nezpozoruje nikdo, tan-Čim-li teď či za pět minut. Nemám v nohách sil. ALVA: Ale pak budete tančit? LULU: Co nejlíp . . , ALVA: Co nejhůř, chcete-li. (Zvenčí se znovu tluče). Už jdu. (Odejde). 77 DESÁTÝ VÝSTUP. SCHÖN. LULU. LULU: Jen mi ukazujte, kam patřím. A lip to už nešlo, než když jste mne nechal před svou nevestou tančit skirt dancc . . . Jsem vám srdečně vděčna, že mne upozorňujete, jaké je mé postavení. SCHÖN (výsměšně): Při tvém původu je to z pekla štěstí, že vůbec máš ještě příležitost vystupovat před slušnými lidmi! LULU: Třeba že mou nestoudností jsou tak zahanbeni, že nevědí, kam se divat. SCHÖN : Nesmysl! — Nestoudnost ? — Nedělej se horší, než jsi I — Právě pro tvou nestoudnost ti za každý krok platí zlatem. Jeden křičí bravo, druhý křičí fuj — to je ti jednot — Můžeš si představit skvělejší triumf, než nechá-li se slušná dívka stěží zadržeti v lóži?! Což má tvůj život jiný cil?! — Pokud máš ještě jiskru úcty k sobě samotné,nejsi dokonalá tanečnice! Čím hrozněji se tě lidé děsí, tím jsi větší, tím víc vyrůstáš ve svém povolání! I LULU: Vždyf je mi také docela jedno, co si lidé o mně mysli. Za celý svět bych nechtěla být lepši, nežli jsem. Mně se při tom vede dobře. SCHÖN (morálně rozhořčen): To je tvá pravá přirozenost ! To je mi upřimné. — Je to zvrhlost! 1 LULU: Nevzpomínám si, že bych kdy byla měla jiskru úcty k sobě samotné. SCHÖN (náhle nedůvěřivě): Jen žádné komedie . . . LULU: Ach bože — vím velmi dobře, co by se bylo ze mne stalo, kdybyste mni. toho nebyl uchránil. SCHÖN: Co pak jsi dnes něčím jiným?? LULU: Díky bohu, nejsem! 78 SCHÖN: To je upřimné slovo LULU (se směje): A jak jsem při tom přešťastná ! SCHÖN (si odplivne) : Půjdeš teď tančit ŕ LULU: Jak chcete a před kýmkoli! SCHÖN: Tedy na jeviště!! LULU (dětinně prosic): Jen ještě minutku. Prosím vás. Ještě se neudržím na nohou. — Zazvoní na mne. SCHÖN: Stala jsi se tím, přes všechno to, co jsem obětoval na tvou výchovu a na tvůj blahobyt! LULU (ironickú): Přeceňoval jste svůj zušlechťující vliv? SCHÖN: Ušetři mne svých vtipů. LULU : — Byl tu princ. SCHÖN: Tak? LULU: Vezme si mne do Afriky. SCHÖN : Do Afriky ? LULU : Proč by ne? Vždyť jste ze mne udělal tanečnici — aby někdo přišel a vzal si mne s sebou. SCHÖN : AJe přece ne do Afriky! LULU: Proč pak jste mne nenechal klidně padnout do mdlob a tiše za to neděkoval nebesům ? SCHÖN: Protože jsem bohužel neměl důvodu, abych věřil, že jsi skutečně omdlela. LULU (výsměšně): Nevydržel jste to dole . . . ? SCHÖN: Protože ti musím uvědomit, kdo jsi a ke komu nemáš práva vzhlížet I LULU: Bál jste se, že jsem si snad přece vážně pohmoždila údy ? SCHÖN: Vím příliš dobře, že jsi nezmar. LULU: To tedy přece víte ? SCHÖN (překypt): Nedívej se na mne tak nestydatě. LULU: Nikdo vás tu nezdržuje. SCHÖN : Půjdu, až se zazvoní. 79 LULU: Až budete k tomu mít dost sily I — Kde je vaše síla? — Od tři let jste zasnouben. Proč se nežerte ? — Neznáte překážek. Proč svalujete vinu na mne ? — Poručil jste mi, abych si vzala doktora Golla. Přinutila jsem doktora Golla, aby si mne vzal. Poručil jste mi, abych ú vzala malíře. Kousla jsem do toho kyselého jablka se sladkou tváří. — Objevujete umělce, protežujete prince. ProČ se neženíte ? SCHÖN (zuřivé): Snad si nemyslíš, že ty mi stojiš v cestě ?! LULU (od (ohoto okamžiku ai na konec triumfujíc): Kdybyste věděl, jak mne vaše zuřivost blaží! Jak jsem na to hrda, že mě všemožně pokořujete! Ponižujete mne tak hluboko — tak hluboko, jak ženu ponižiti lze, protože doufáte, že byste se pak snáze mohl prese mne přenésti. Ale sám sobě jste nevýslovné ublížil, tím vším, co jste mi právě řekl. Vidím vám to na očích. Jste už skoro bez sebe I Jděte t Ve jménu vaši nevinné nevěsty, nechte mne o samotě! Ještě minutu, a vaše nálada se obráti a uděláte mi novou scénu, za kterou teď nemůžete převziti zodpovědnost! SCHÖN: Už se tě nebojím. LULU : — Mne ? Bojte se sám sebe I — Já vás nepotřebuji. — Prosím vás, jděte! Nedávejte vinu mně. Víte, že jsem neměla zapotřebí omdlít, abych rozvrátila vaši budoucnost. Máte neomezenou důvěru v mou počestnost! Nejen, že věříte, že jsem okouzlující, věříte též, že jsem člověk zlatého srdce. Nejsem tím, ani oním, Vaše neštěstí je jen, že mne za to máte. SCHÖN (zoufale): Neplet se mi do mých myšlenek I Dva muže máš v hrobě. Vezmi si prince, utanči, uštvi ho k smrti I Já jsem s tebou hotovi Já vím, kde u tebe přestává anděl a kde začíná ďábel. Dívám-li se na svět avidim-li, jak je stvořen, je za něj zodpověděn tvůrce, ne já. Mně v životě není lehko. 80 LULU: Za to také žádáte od života víc, než vůbec je možno. . . Řekněte, kdo z nás žádá si víc, vy nebo já?! SCHÖN: Mlč! Nevím, jak a co. SlyŠím-li tě mluvit, vůbec nemyslím. Za osm dní budu ženat. Zaklínám tě — při tvém andělu, nepřicházej mi do té doby už na oči I LULU: Zamknu své dvéře. SCHÖN: Ještě se budeš chlubit! — Bůh mi svědek, od té doby, co zápasím se světem a s životem, ještě nikoho jsem tak neproklínal! LULU: To zavinil můj nízký původ. SCHÖN: To zavinila tvá zvrhlost!! LULU: S tisícerou radosti beru celou vinu na sebel Vám je teď třeba, abyste se cítil čistý. Abyste se měl za vzorného umravněnce, za výlupek ctností s neochvějnými zásadami — sice se s tím dítětem, tak bezedně nezkušeným, nemůžete ani oženit . . . SCHÖN: Chceš, abych tě uhodil? LULU (rychle): Ano! Ano! (Klesá na kolena.) Co mám říci, abyste mne uhodil? Ani za všechna království bych teď neměnila s tím nevinným dítětem! A při tom vás ta dívka miluje, jak vás ještě žádná žena na světě nemilovala! SCHÖN (před ni prchá): Mlč, bestie! Mlč! LULU: Vezme tc si ji — pak ve svém dčtinnérn žalu bude ona tančit před mýma očima, ne já před ní! SCHÖN (zvedne pěst): Bůh mi odpust. . .1 LULU: Bijte ni ne! Kde máte karabáč? Bijte mne do nohou... SCHÖN (si sáhne na spánky): Pryč, pryč . . .! (Řítí se ke dveřím, obě ruce na veřejích, rozmysli se, obrátí se). Mohu teď takto předstoupit před to dítě? — Domů! — Kdybych mohl utéci se světa! LULU: Vzmužte se přec. — Pohlédněte si jen do očí. — Nemáte ani špetku svědomí. — Nelekáte se žádné hanebnosti • 81 — Chcete dívku, která vás miluje, zcela chladnokrevně uvrh-nouti do neštěstí. — Dobýváte půl světa. — Děláte, co chcete — a víte stejně jako vím já — že ... SCHÖN (zcela i>yčcrpán se shroulil na židli v levo vedle prostředního stolu): Mlč! LULU: Že jste příliš slab — abyste se ode mne oderval... SCHÖN (zastená)- Ó! Ó! to bolí! LULU: Mne tento okamžik blaží — nevyslovitelně. SCHÖN: Má léta! Můj svět! LULU: — Teď pláče jak dítě — ten hrozný násilník! — Ted si takhle jděte k své nevěstě a vypravujte jí, jaký jsem já ideál dobroty — že ani dost málo nežárlím! SCHÖN (vzlyká): Dítě! To nevinné dítě! LULU: Ze může ten učiněný ďábel najednou tak změknout. --Ale teď, prosím, jděte. Teď už pro mne nejste ničím. SCHÖN: Nemohu k ní. LULU: Ven s vámi! Vraťte se ke mně, až zase nabudete sil. SCHÖN: Řekni mi, pro živého boha, co mám dělat. LULU (povstane; její plášf zůstane na židli. Odsunujíc na středním stole kostýmy): Zde je dopisový papír... SCHÖN: Nemohu psát . . . LULU (zpříma za nim stojíc, opřena o opěradlo jeho židle): Pište! — Velectěná slečno . . . SCHÖN (váhavě): Říkám jí Adelaido . . . LULU (důrazně): Velectěná slečno . . . SCHÖN (píše): — Můj ortel smrti! LULU: Odvolejte své slovo! Nemohu srovnati se svým svědomím— (Schön přestane psát a pohlédne na ni prosebně). Pište: se svým svědomím — abych vás připoutal k svému neblahému osudu . . , SCHÖN (píše): Máš pravdu . . . Máš pravdu. LULU: Dávám vám své slovo, že jsem vaší lásky (Schön se zase obrátí). Piste: vaši lásky! — nehoden. Tyto řádky vám buďtež důkazem. Od tří let pokouším se vymanit; nemám k tomu síly. Píši vám po boku ženy, jež mne ovládá. — Zapomeňte na mne. — Doktor Ludvík Schön. SCHÖN (zasténá): Ó bože! LULU (zpola polekána): Ale jaké pak „Ó bože'4! — (S důrazem) Doktor Ludvik Schon. — Douška: Nepokoušejte se mne zachránit. (Zazni zvonek; Lulu tanečním krokem odchází.) SCHÖN (dopsal; hroutí se do sebe): Teď — přijde — poprava . . . Opona. 82 —^-1 ---A-----t^j_L "T a D ŕv. dějství. sál. 84 ČTVRTÉ DĚJSTVÍ Tmavý sál s mahagonovými stěnami; po obou stranách vybledlé gobelíny. Nazad vzhůru je sál uzavřen zavesenou galerii, s niž na levo vedou dolů monumentálni schody ai do poloviční hloubky jeviště. V prostředku pod galerii vstupní dvéře. Dále v předu balkónově okno s uzavřenými těžkými záclonami. Na levě i pravé postranní stene před dolním stupněm schodů uzavřená portiera z janovského sametu. — Před dolnim pilířem volného zábradlí schodů, na dekorutivnim podstavci, portrét Luh v pierrotskóm kostýmu v antikisujicim žlutém rámu. V levo v předu široká otomana. v pravo před ni lenoška. Uprostřed sálu čtyřhranný stůl s těžkou pokrývkou, kol něhož postaveny tří vyčalounovaně židle s vysokým opěradlem. Pokrývka i židle rudé. PRVÝ VÝSTUP. SCHÖN. LULU. HRABĚNKA GESCHW1TZOVÁ. GESCHWITZOVA (na odchodu, stoji u stolu v husárske bluse, pošité kožešinou, ruce křečovitě v rukávniku; k Lulu)'-Nevěříte, jak se těším, že vás uvidím na našem plese umělkyň. SCHÖN (v předu na levo): A našinci vskutku neni možno se tam vloudit? 85 \ i. GESCHWITZOVÁ: Byla by to velezrada, kdyby někdo z nás napomáhal takovému uskoku. SCHÔN (ukáže na žlutě růže, jez Lulu drží v rukou): To jsou nádherné květiny. LULU (v ranním úboru s velkými květy, vlas v prostém uzlu ve zlaté sponě): Ty mi přinesla slečna z Geschwitzu. GESCHWITZOVÁ: Prosím vás. — Přijdete přec v muž-ských šatech? LULU: Myslíte, že mi sluší? GESCHWITZOVÁ (ukáže na obraz): Zde jste jak z pohádky. (Jde k obrazu do pozadí). LULU: Můj muž to nerad vidí, GESCHWITZOVÁ: Maloval to někdo zdejSi? LULU: Vy jste ho asi neznala. GESCHWITZOVÁ: Není už na živu? SCHÔN (v pravo v předu, temné): Měl toho dost. LULU: Jsi rozladěn. SCHON fse opanuje). GESCHWITZOVÁ (povstává): Odcházím, paní doktorovi Nemohu se již zdržet. Kreslíme dnes večer akt a mám ještě tolik příprav pro ples. — (Zdraví). Pane doktore. (Luh, ruku kolem pasu Geschtuitzové, pošeptá jí něco do ucha a vyprovází Ji ven; obě se směji). DRUHÝ VÝSTUP. SCHÔN (sám. rozhlížeje se): Hotový augiášský chlév. To na sklonku mého života. Af nu kdo ukáže kout, který zůstal čistý. Mor v domě. Nejchudší dělník má své čistotné hnízdo. Třicet let práce a tohle můj rodinný kruh, to kruh mých drahých . . . (rozhlíží se.) Ví bůh, kdo mi teď zase naslouchá! (V panickém strachu vy- táhne revolver z náprsní kapsy.) Člověk není si ani životem jist! (V pravici drží napřažený revolver, jde v pravo a mluví do uzavřeně okenní záclony.) To můj rodinný kruh! A ten chlap si ještě troufá! — Nebylo by lip sám si prostřelit lebku ? — Proti úhlavním nepřátelům se bojuje, ale ten tam . . . (vyhrne záclonu; nenalézaje tam nikoho): Špína — špína . . . (potřásá hlavou a jde na druhou stranu na levo.) Šílenství mi již posedlo rozum anebo — výjimka potvrzuje pravidlo! (Slyše Lulu přicházet, zastrčí revolver.) TŘETÍ VÝSTUP. LULU. SCHÖN. (Oba v levo napřed.) LULU: Nemohl by sis dnes odpůldne udělat prázdno? SCHÖN: Co pak ta hraběnka vlastně chtěla? LULU: Nevím. Chce mne malovat. SCHÖN: Tak by vypadalo neštěstí, kdyby chodilo na návštěvu. LULU: Nemohl by sis opravdu udělat prázdno? Tak ráda bych se s tebou projela parkem. SCHÖN: Zrovna dnes, kdy musím být na burse. Víš, že dnes nejsem volný. Mé celé jmění je v sázce. LULU: Raděj bych už byla pohřbena, než tak si ztrpčovat oelý život jměním. SCHÖN: K omu se lehce žije, tomu není za těžko umírat. LULU: V dětství jsem se také vždycky nejstrašlivěji bála smrti. SCHÖN: Proto jsem si tě přece vzal. LULU (objímá ho): Jsi v špatném rozmaru. Děláš si příliš starostí. Už celé týdny a měsíce nic z tebe nemám. SCHÖN (hladí ii vlas): Tvá veselá mysl měla mi rozjařit mé stáři. 87 LU LU : Vždy f sis mne ani nevzal. SCHÖN: A koho jsem si tedy vzal ? LULU: Já si vzala tebel SCHÖN: Co se tím na věci mění? LULU: Stále jsem se bála, že se tím zrněni ledacos. SCHÖN: Také tím bylo ledacos zničeno. LULU: Jen jedno ne, bohudíky I SCHÖN: Rád bych věděl, co. LULU: Má láska k tobě. SCHÖN (zaškube tváři, kyne ji, aby šla napřed, oba odejdou na levo z/ předu.) ČTVRTÝ VÝSTUP. HRABĚNKA GESCHW1TZOVÁ. (Otevře opatrně prostředni dvéře, trou/á si do předu a na* slouchú; trhne sebou, ježto nu galerii zazni hlusy.) Bože, někdo jde . . , (Uteče se do dveří na pravo.) PÁTÝ VÝSTUP. SCHIGOLCH. RODRIGO. HUGENBERG. SCHJGOLCH (vystoupl nad schody ze záclon, obrán se na zad): Kluk ztratil asi kuráž v kavárně „u knotu" ? RODRIGO (mezi záclonami): Je ještě malinký pro velký svět a nemůže tak daleko chodit pěšky. (Zmizí.) SCHIGOLCH (sestupuje se schodů): Bohudík, že jsme zas doma! Který pitomcc to zas naleštil schodyI Kdybych si, než budu odtud odvolán, své kostí jednou musil dát odlit do sádry, mohla by mne zde mezi palmami svým návštěvám ukazovat jako medicejskou Venuši. Samá úskalí, samé léčky. (Klopůtá.) RODRIGO (sestupuje se schodů, v náruči nesa Hugen-berga; dole ho postaví na nohy): Kluk má za otce královského policejního ředitele a nemá v těle tolik kuráže, co ncjotrhanéjší pobuda! HUGENBERG (nadutě): Kdyby nešlo o víc než o život a o smrt, to byste mne poznali! RODRIGO (chytí ho zas): Af visím, jestli celý panáček i se svým hořem lásky váží víc než šedesát kilo. SCHIGOLCH: Výhod ho do stropu a pak ho chyť nohama. To mu hned předem zpění krev, aby se pořádně rozdováděla. HUGENBERG (třepaje nohama): O jé, ojé, vyženou mne ze školy! RODRIGO (sesazuje ho dole na schodech): Vždyfs ještě ani nebyl v pořádné škole! SCHIGOLCH: Zde si už leckdo vysloužil prvé ostruhy. Jenom se neostýchat! Nejdřív vám dám kapku, jakou za peníze nekoupíte. (Otevře skřínku pod schody). HUGENBERG: Ale jestli teď okamžitě nepřijde,-nasekám vám oběma, že vás ještě po smrti budou svTbut záda. RODRIGO (posadil se v pravo ke stolu): Nejsilnějšímu chlapovi na světě panáček chce nasekat! (Hugenbergovi): A( ti maminka dřív oblékne dlouhé kalhoty. HUGENBERG (usedá na levo za stůl): Raději bych, abys mi půjčil svůj knír. RODRIGO: Chceš snad, aby tě hned vyhodila ze dveří? HUGENBERG: Tak u Jasa, kdybych už jen věděl, co ji říci! RODRIGO: To ví sama nejlíp. SCHIGOLCH (postaví na stůl dvě lahve a tři sklenice): Tu jednu jsem už včera načal. (Nalévá do sklenic). 88 89 RODRIGO (ruku nad Hugenbergovou sklenici): Nedávej mu moc, sice si to vypijem oba. SCH1GOLCH (opíraje se oběma rukama o stolní desku): Pánové kouři? HUGENBERG (ohnraje své pouzdro na doutníku): Zde jsou havana, importky! RODRIGO (si bére): Od tvého papínka? Od pana poli- cejniho ředitele? SCHIGOLCH (si sedá): Mám všechno doma. Jenom poroučejte. HUGENBERG: — Včera jsem ji udělal báseR. RODRIGO: Cos ji udělal? SCHIGOLCH: Co jí udělal? HUGENBERG: Báseň. RODRIGO (Schigolchovi): Báseň. SCHIGOLCH: Tolar mi slíbil, jestli vyslídím, kde se s ní může setkat o samotě. HUGENBERG: Kdo pak tu vlastně bydlí? RODRIGO: Zde bydlíme my. SCHIGOLCH: Jour fixe — každý bursovni den! — Na zdraví! (Přiťuknou si. Pausa.), HUGENBERG: — Mám ji to snad nejdřív přečist? SCHIGOLCH (Rodrigovi): Co chce? RODRIGO: Číst svou báseň. Chtě! by ji rád trochu natáhnout na skřipec. SCHIGOLCH (upřeně se dívaje na Hugenberga)■' To jsou oči! To jsou oči! RODRIGO: To jsou oči, ba, ba! Ty ji po osm dní nedaly spát. SCHIGOLCH (Rodrgovi): Ty se ted dej k ledu. RODRIGO: To se ted můžeme dát oba. Na zdrávi, ty sejčku. 90 SCHIGOLCH (připiji): Na zdraví, paňáco! Bude-li později ještě lépe, jsem každý okamžik hotov odtáhnout, ale . ale ■ ■ • ŠESTÝ VÝSTUP. LULU. PŘEDCHOZÍ. Později FERDINAND. LULU (zleva, v elegantní pařížské plesové toilette, hluboko decollelouána. květiny na prsou a ve vlasech : mluví se schodů): Ale děti, děti čekám návštěvu I HUGENBERG (povstal). LULU: Dostal jste se to do pěkné společnosti. Čekám návštěvu, děti. SCHIGOLCH: To abych si taky zastrčil kytičku. LULU: Vypadám dobře? SCHIGOLCH: Jak se to jmenuje, co máš tady? LULU: Orchideje. (Ňadry se sklánějíc nad Hugenberga). Přivořite. RODRIGO: Čekáte asi prince Escernyho? LULU (potřásajíc hlavou): Chraň bůh! RODRIGO: Tedy zas někoho jiného! LULU: Princ odcestoval. RODRIGO: Vydražit své království? LULU: Vypátrat novou národnost tam někde u Afriky. (Vstane, pospíchá po schodech nahoru a vstoupí do gaUrie). RODRIGO (Schigolchovi): — On si ji prý totiž původně chtěl vzít. SCHIGOLCH (škrtá sirkou, zapaluje a divá se do světla) Já jsem si ji také původně chtěl vžit. RODRIGO: Ty sis ji původně chtěl vxit? SCHIGOLCH: Co pak ty sis ji původně nechtěl také vzít? 91 RODRIGO (škrtá sirkou, zapaluje a divá se do svitla). Ovšem, že jsem si ji původně chtěl vzít! SCHIGOLCH: Kdo si ji původně nechtěl vzít II RODRIGO: — Tak dobře bych to byl netrefil! SCHIGOLCH: Nikdo nemusil litovat, že si ji nevzal. RODRIGO: — Tak to není tvá dcera? SCHIGOLCH: Ani jí nenapadne. HUGENBERG (zatim nervósně a neobratně škrtal sirkou): Jak pak se jmenuje její otec? SCHIGOLCH: Se mnou jen renomovala! HUGENBERG: Jak pak se jmenuje její otec? SCHIGOLCH: Co povídá? RODRIGO: Jak se jmenuje její otec. SCHIGOLCH: Otce nikdy neměla. LULU (sejde s galerie a posadí se k Hugenbergovi na lenoch židle): Co jsem nikdy neměla? VŠICHNI TŘI: Otce. LULU: Ovšem, jsem zázračné dítě. (Hugenbergovi) Jak pak vy jste spokojen se svým otcem? RODRIGO: ó, pan policejní ředitel kouři aspoň slušné doutníky. SCHIGOLCH: Zavřelas nahoře? LULU: Zde je klíč. SCHIGOLCH: Raději jsi ho měla nechat ve dvéřich. LULU: Proč pak? SCHIGOLCH: Aby se zvenčí nedalo otevřít. RODRIGO: Co pak není na burse ? LULU: Je, ale trpí stihomamem. RODRIGO (povstal): Vezmu ho na nohy a hup — přimáčkne se nahoře na strop. LULU: Vy? Na vás jen mžikne a upláchnete myší dírou. RODRIGO: Kdo mžikne? Kdo upláchne? (Obnažuje paži.) Račte se podívat na ten biceps. 92 LULU: Ukažte. (Jde v pravo.) RODRIGO (bije se do paže): Žula. — Ocel. LULU (ohmatává střídavě Rodrigovu paži a svoji): Kdybyste jen neměl tak dlouhé uši . . . FERDINAND (vstupuje středem): Pan doktor Schon. RODRIGO (vyskočí) Darebák! (Otevře dvéře na pravo, uskoči.) Pámbu s námi! (Schová se v pravo v předu za záclonami.) SCHIGOLCH: Dej mi klíč! (Odejme Lulu klič a vleče se po schodech nahoru na galerii.) HUGENBERG (svezl se s židle pod stůl). LULU: Že prosím. FERDINAND (odejde). HUGENBERG (vystrčí hlavu a naslouchá pod cípem stolní přikrývky; pro sebe): Doufám, že dlouho nezůstane — pak jsme sami . . . LULU (dotkne se ho špičkou nohy): Pstl HUGENBERG (zmizi). SEDMÝ VÝSTUP. ALVA SCHÖN, PŘEDCHOZÍ. FERDINAND (vpustí Abu. Odejde). ALVA (ve večerním salonim úboru): Myslím, že se matinée bude konat při rozžatých lampách. Já jsem . . . (Zpozoruje Schigolcha, jenž se namáhavě vleče po schodech nahoru.) Co pak je to zde? LULU: Starý přítel tvého otce. ALVA: Neznám ho. LULU : Byli spolu ve válce. Vede se inu strašně . . . ALVA: Co pak otec je tu? LULU: Vypil s nim sklenku. Odešel na buřtu. — AJe před tím přec posnídáme? ALVA: Kdy pak je začátek? LULU: Po druhé. /Ježto Aha se divá za Schigolchem): Jak se ti líbím . . . ? SCH1GOLCH (přes gaterii odejde). ALVA: Neměl bych ti to raději zamlčet ? LULU: Ptala jsem se jen na Šaty. ALVA: Tvá krejčová tě patrné zná lip než já — si smím dovolit tě znát. LULU: Když jsem sc viděla v zrcadle, přála jsem si být mužem . . . (Přeruší se) svým mužem! — ALVA: Zdá se, že svému muži závidíš štěstí, kterého uws poskytuješ. (Lulu na levo. Aha v pravo od středního stolu. Divá se na ni s plachým zalíbením.) FERDINAND (středem, se stolním náčiním, prostře stůl a položí na wj dva příbory; láhei> Pommcry. hors ďoeuvres). ALVA: Bolí vás zub? LULU (přes stůl Ahovi): Nech ho. FERDINAND: Pan doktor poroučí.. .? ALVA: Zdá se mi dnes tak plačtivý. FERDINAND (mezi zuby): Našinec je přec také jen človek.--(Odejde.) (Oba zasednou za stůl.) LULU: — Čeho jsem si na tobě vždy ze všeho nejvíce vážila, je pevnost tvé povahy. Jsi sám sebou tak zcela jist I I když ti hrozilo, že se pro 11 znesváříš s otcem, vždycky íes mne zastával, jako bratr. ALVA: Nechrne toho. Je to již můj úděi . . . (Chce v předu nadzvednout! přikrývku na stole.) LULU (rychle): To jsem byla já. 94 ALVA: Neni možná I — Je to již můj úděl, že nejlehko-„yslnéjšimi myšlenkami vždy dokáži vše nejlepší. LULU: Namlouváš-li si, že jsi špatný Člověk, tedy se přelháváš. ALVA: Proč mi tak lichotíš? — Pravda, snad nežije na svili tak špatný človčk jako já — který by byl provedl tolik dobrého. LULU: Rozhodné jsi na tomto světě jediný, kdo mne chránil a při tom neponižoval samu před sebou I ALVA: Myslíš, že je to tak snadné . . ? OSMÝ VÝSTUP. SCHON. PŘEDCHOZÍ. SCHÔN (opatrne rozhrnuje oponu, zjevi se na galerii, Mtuvť- přes jeviště): Můj vlastní syn I ALVA: .., Kdo je obdařen božskými dary jako ty, nadělá ze svého okolí samé zločince a ani o tom neví. — Jsem také jen maso a krev a kdybychom nebyli vyrostli vedle sebe jako bratr a sestra . . , LULU: Proto se také jen tobě ukazuji, jaká jsem. Od tebe nemám čeho se obávat. ALVA: Ujišťuji tě, jsou okamžiky, kdy člověk čeká, že se mu shroutí celé jeho nitro. — Čím více Žádá muž od své sebevlády, tím snáze sklesne pod břemenem, které sám si naložil. Z toho mu nepomůže pranic, než . . . (chce se podívat pod stůl.) LULU (rychle): To jsem byla jál ALVA: Zaklínám tě, dovol, abych si své vyznání víry ponechal pro sebe! Bylas mi nedotknutelnou svatyní a tím jsi mi znamenala víc, než jsi co živa se všemi svými přednostmi mohla být komukoli jinému! 95 LULU: Jak docela jinak smýšlí o těch věcech tvůj otec] FERDINAND (přichází středem, vymění tatiře a předkládá pečená kuřata se salátem). ALVA (Ferdinandovi): Jste churav? LULU (Ahovi): Ale nech hol ALVA: Třese se jako v horečce. FERDINAND: Ještě jsem si nezvykl obsluhovat při stole, ALVA: Řekněte si o recept. FERDINAND (mezi zuby): Obyčejně jezdím s koňmi.-- (Odejde). SCHÓN (na galerii, mluve přes jeviště): Ten tedy také. (Usedne za zábradlím, zakrývaje se dle potřeby záclonou). LULU: Jaké jsou to okamžiky, o nichž jsi mluvil, kdy človek čeká, že se mu shroutí celé nitro? ALVA: Nechtěl jsem o tom mluvit. — Nerad bych se nad sklenkou šampaňského připravil o to, co bylo po deset let mým nejvyššim blahem. LULU; Ublížila jsem ti. Už o tom nebudu mluvit. ALVA: A slibuješ mi to na vždy? LULU: Ruku na to. (Podává mu ruku přes stůl). ALVA (váhavé ji uchopí, stiskne ji a libá dlouze a vroucně). LULU: Co déláš ... RODRIGO (vystrčí v pravo hlavu ze záclon). LULU (pres Alvu naň zuřivě pohlédne). RODRIGO (se zase schová). SCHÓN (na galerii, mluvě přes jeviště): A tam je ještě jeden! ALVA (drže její ruku): Duše — jež si v zásvětí spánek mne z očí ... Ó, tuto ruku . .. LULU (prosté); Co na ní máš . .. ALVA: A rámě . . . LULU: Co na něm máš ... 96 ALVA: Tělo... LULU (nevinně): Co na něm máš . . . ALVA (vzrušen): Mignon! LULU (-cela bez porozuměni): Co na tom máš . . . ALVA (vášnivě): MignonI Mígnon! LULU (vrhne se na otomanu): Nedívej se tak na mne — pro živého bohal Pojďme raději, než bude pozdě. Jsi zvrhly Člověk! ALVA: Vždyf jsem ti řekl, že jsem nejničemnější padouch ... LULU: To vidím!! ALVA: Nemám smyslu pro čest, nemám hrdosti . . . LULU: Máš mne za sobě rovnu! ALVA: Tebe? — Ty stojíš tak nebetyčně nade mnou jako — jako slunce nad propasti . . . Kleče). Znič mne! — Prosím tě, udělej se mnou koneel — Udělej se mnou konec! LULU: Co pak mne miluješ? ALVA: Zaplatím tě vším, co bylo mé! LULU: Miluješ mne?! ALVA: Miluješ ty mne — Mignon . . .? LULU: Já? — Nikoho na světě. ALVA: Já tě miluji, (Skryje hlavu na jejím kline). LULU (obě ruce v jeho kadeřích): — — Otrávila jsem ti matku... RODRIGO (vystrčí vpravo hlai>u ze záclon, uzři Schöna sedět na galerii a posunky ho upozorňuje na Lulu a Alvu), SCHÖN (miň revolverem na Rodriga). RODRIGO (mu naznačuje, abu mířil na Aktu). SCHÖN (natáhne kohoutek a miři na Rodriga). RODRIGO (bleskurychle se schová za záclony). LULU (uzři, jak se Rodrigo skryje, spatři Schöna mM na galerii, vstane): Jeho oteel SCHON (vstane, opusti pred tebou oponu,. ALVA (zůstane bez hnuti na kolenou f. Pauso. SCHÖN (vezme Ah>u za ráme): AJ vo! ALVA (povstává jako 6y zmámen spánkem). SCHÖN: V Paríži vypukla revoluce. ALVA: Do Paríže . . . pusf mne do Partie . . . SCHÖN: V redakci vrážejí hlavou do zdi Nikdo nevi, co psát . . . (Vyprovází Ah>u středem tten) RODRIGO (vyřttt se z pravá ze záclon, chce po schodech nahoru). LULU (zastoupl mu cestu): Zde se nedostanete ven. RODRIGO: Puafte mne! LULU: Vběhnete mu do náruče. RODRIGO: Prožene mi kulí lebku t LULU: Přichází. RODRIGO (zapotácí se zpit) Zatra . . . Aby hrom do toho! (Nadzvedne pokrývku na stole). HUGENBERG: Obsazeno! RODRIGO: Zpropadené živobytíI (Rozhlíží se. schová se na levo za portierouf. SCHÖN fxtejde středem, zamkne dvéře, jde s rtvofoerem ■ ruce k oknu na pravo v předu, vyhrne gardinu) — Kam pak ten se poděl? LULU (na nej niž šich stupních schodů): Ven SCHÖN: Dolů? přes balkon?? LULU: Je akrobat SCHÖN i S tím jsem nepočítal. (Obraceje se proti Luh.) Ty bestie, jez mne pouličním blátem vtečeš na popraviitě! LULU: Proč jsi mne lip nevychoval ? M SCHÖN: Satanel Ty neodvratná zkázo! Co mi zbývá? Vraždit nebo utonout v ipmě; zmizet, až mne propusti z za-Hře, ci nad tím bahnem se oběsit I Ty radosti mého stáři! Ty katanská děvkol LULU (chladnokievně) Tak mlč a zab mne! SCHÖN: Upsal jsem ti celé své jmění a nežádal ničeho než octu. kterou každá služka mému domu vzdává. Tvůj úvěr je vyčerpáni LULU: Mohu se ještě na léta zaručit za svůj účet. {Při cházejk od schodů do popředí.) Jak se ti libí mé nové iaty? SCHÖN: Pryč s tebou, sice se zih-a nade mnou uzavrou vlny • můj syn se udusí ve své krvi. Lpíš na mně, jak nezhojitelná nákaza, jíž až do hrobu bude otravován můj dech. Chci st- vyléčit. Chápeš mne? (Vnucuje ji revolver.) To je tvůj medikament. - Drž se! Neklesej na kolena! Sama užívej. Ty nebo já, kdo s koho. LULU (blízka mdlobe sklesne na divan , otáčejte revohter tem a tam.) Vidyf to nestřílí. SCHÖN: Vis ještě, jak jsem tě vyrval z drápů káznice? LULU: Ui vel mi neopatrný . . . SCHÖN: Proč? Že se nebojím dčvky ? Mim ti vést ruku? Ne~* "ma nad sebou slitováni? (Luh* míří na nij.) Jrnrm zvolna! LULU (vystřeli do stropu). RODRIGO (vyskočí s poriiery. utíká nahoru po schodech, zmizí přes galerii). SCHÖN: Co to bylo... LULU (nevinné): Nic. ??ím?nt Wd W**** Co se to id* vjífojilo? LULU: Trpíš stihomamem. ™!SH , í ~ Mái tu v úkrytl1 J*1* vk* mM**? Of*m ji revolver.) Je tu jeitř něj.ký muž .ávitôvou u tebe? (Jde nu pravo.) Já ti tve muže vyěastují! (Vyhrne okenní gardiny, otevře dvěre na pravo, chytí Geschwilzovou za límec a vlečt ft do předu.) Sjela jste komínem? GESCHWtTZOVÁ (v smrtelné úzkostí k Lutu): Zachraňte mne před ním. SCHÖN (ě třepe): Či jste také akrobat? GESCHWtTZOVÁ (skučk): To bolí. SCHÖN (ji třepe): Teď je nutno, abyste zůstala ještě na oběd. (Vleče ji na levo, strči ji do vedlejšího pokoje, zamknt za ni dvéře.) Aby se to nerozneslo. (Sedne si vedle Lulu. vnutí ji revolver.) Je tam toho ještě dost pro tebe . ., Podívej se na mne! Nemohu ve svém domě pomáhat svému kočímu, aby mi ozdoboval čelo! Podívej se na mnel Piatim si svého kočího. Podívej se na mne! Co pak svému kočímu nepřeji? Ale ten odporný zápach stáje se mi hnusí! LULU: Hej zapřáhnout. Prosím. Pojedeme <\n opery. SCHÖN: Do pekla pojedem! Teď jedu já. (Odvrátí nrvolver v její ruce pryč od sebe prali jejím ňadrům.) Myslíš, že člověk nechá po sobě šlapat, jako ty šlapeš po mně. a že se pak rozmýšlí, má-li zvolit na konec života žalář, čí zjednat si zásluhu tím, ie svět osvobodí od tebe? (Stahuje ji paži.) Tedy ukonči. Bude to nejšfastnějši upomínka mého života. Spusf! LULU: — Dej se rozvést. SCHÖN (povstávaje): To scházelo. Aby se zítra bavil někdo jiný, kde já jsem se potácel z propasti do propastí, v týle sebevraždu a před sebou tebe. To si troufáš vyslovit? Co jsem svým životem do tebe vdechl, to má být předhozeno divokým šelmám ? Vidíš svou postel a na ni obít určenou k porážce? Hochovi se po tobě stýská. — Dala ty ses rozvést? Tys ho podupala, tys mu vyrazila mozek, krev jsi mu vylisovala a zachycovala v zlafácích. Já se m ^zvestí Dá se kdo rozvést, když člověk vrostl do vofoeru.) Dej* LULU: Slitováníl SCHÖN: Uspořím ti námahu. LULU (odtrhne se od neho, držíc revolver hlavni dolů. rozhodným, sebevědomým tónem): - Jestliže se lidé k vůli mne zabíjeli, nesnižuje to mou cenu, — Tys věděl stejné dobre, proč si mne béřes za ženu, jako já, proč si tě beru za muže. - Podváděl jsi se mnou své neilepší přátele, nebylo dobře možno, abys sám sebe podvedl mnou. Přinášíš-li mi v obét konec svého života, tedy měls za to celé moje mládí. Ty se v tom vyznáš desetkrát lip než já, co má větší cenu. Já jsem se co živa nechtěla zdát něčim jiným než za co mne měli, a nikdy mne na světe neměli za nic jiného, než za to. Čím jsem. — Ty mne chceš přinutit, abych si kulkou prostřelila srdce. Není mi už šestnáct let; ale abych si kulkou prostřelila srdce, na to jsem přece jen trochu mladá! SCHÖN (dorážeje na ni): Na zem, vražednice! Na zem, povídám! Na kolena, vražednice! (Zatlačí ji az před schody. Zvedá ruka). Na zem — a nikdy se už neodvažuj vstát! LULU (klesla na kolena). SCHÖN: Modli se k bohu, vražednice, aby ti dal silu! Vzývej nebesa, aby ti k tomu poskytla síly! HUGENBERG (vyskočí z pod stolu, odstrčí židli): Pomoc! SCHÖN (obrátíse protí Hugenbergovi, k Lulu obrácen zády). LULU (ruku na očích, vypálí na Schöna pět ran a stáU ještě tiskne kohoutek). SCHÖN (kácí se do předu, zachycen Hugenbergem, jeni ho spoušti na židli): A — zde — je — ještě - jeden . . LULU (vrhá se k Schonoví): Milosrdný bože SCHÖN: Pryč! Pryč ode mne! Atvo! 100 LULL) (na kolenou): Jediný, kterého jsem miloval*! SCHON: Devko! Vražednice! . . . Alvol Alvo! - Vodul LU LU: Vodu; umírá žizní, {Naplní sklenici šampaňským a dává Ji Schónotn ke ti Am). A LVA (přichází přes galerii, sestupuje se schodů): Otec! Pro živého boha, otče! LULU: Já jsem ho zastřelil*. HUGENBERG: Je nevinna! SCHÖN (Alvovi): Tos ty. Nepodařilo se, ALVA (chce ho zvednout): Musíš na lože. Pojd . - . SCHÖN: Nesahej tak na mne. — Zajdu žízní. . . LULU (přichází s čiší šampaňského). SCHÖN (k Lulu): Jsi stále stejná. (Napiv st, Ahovi) Nerech ji utéci. — Ted dojde na tebe , ,, ALVA (Hugenbergovi): Pomozte mi, doneseme ho m postel. SCHÖN: NeT ne, prosím, ne. Sekt, vražednice... ALVA (Hugenbergovi): Pomozte mi. (Ukazuje na Uvo). Do ložnice. (Oba Schöna vzpřímí o odvádějí na pravo. Lulu zůstane vedle stolu, v ruce sklenici). SCHÖN (stená): Ó bože, bože, bože .. . ALVA (ježto dvéře jsou zamčenu, otočí klíčem a otevře). HRABĚNKA GESCHWITZOVÁ (vystoupí z vedlejšího pokoje). SCHÖN (uviděv ji, prkenně se vzpřímí): Ďábell — tßkaci se na znak na koberec* strhne v pádu Červenou tácbna. která ho přikryje). LULU (vrhne se na zem vedle něho, vezme Jeho hlavu na klín, políbí ho): Má to odbyto. — (Vzpřímí se, chce nahoru po schodeeh). ALVA ({i chytí): Ani na krok! — GESCHWITZOVÁ (k Luh): Já myslila, žes to ty. f"/*~ běhne přes jeviště, nu levo ven). LULU (vrhajíc se na zem před Ahou): Nesmíš mne vydat soudu. Je to moje hlava, kterou mí utnou. Já ho zastřelila, protože chtěl zastřelit mne. Nemilovala jsem nikoho na svétě než jeho. Alvo, žádej co chceš. Nedopusf, abych padla do rukou spravedlnosti. Je mne škoda! Jsem jesté mladá. Po celý život budu ti věrna. Jen tobě jedinému budu náležet. Podívej se na mne, Alvo. — Pro boha, podívej se na mne! Podívej se na mne! (Zvenčí se tluče na dvéře.) ALVA: Policie. (Jde otevřít). HUGENBERG: Vyženou mne ze školy. (Opona.) 10.1