sbírka přednášek a rozprav, (VÝBOR LIDOVÝCH PŘEDNÁŠEK ČESKÉ UNIVERSITY.) Rediguje Prof. Dr. FRANT. DRTINA. -Série V. Číslo 9.- MRURICE MftETERLINCK RMRLYTICKň STUDIE. V. TILLE. VYDAL KNIHKIPEC C. K. ČESKĚ UNIVERSITY J. OTTO V PRAZE, karlovo náměstí 34. 1910. V. TILLE: MRU RICE MRETERLIMCK WWLYTICKň STUDIE. VYDAL KNIHKUPEC C. CESKB l'NtVBEálT\ J. OTTO V PRAZE, karlovo háíl 1410. 70 naivní a prostá víra Ruysbroeckova, a Emcrsonovo i Novalisovo bezděčné spoléhání na sílu duše. Raz umová skepse, dědictví naturalistické |k«riodv \ěku. zastavuji- ji-j na hranicích .onoho ■.vŕta" .1 mění jeho domnelou intuici v úsilné .1 bo-• -1 n: buniek' --'in Viděl i-i-j-n iu obzoru linvs- lii.....kuv\'vh děl lesknout se nej vzdálenější horské štíty duše," v dílech Emersonových „rýsovaly sc nepravidelní ne j nižší pahorky lidského srdce" a v Novalisových spise* h octnul se na ostrých, často nebezpečných skalních hřebenech mozku, v jejichž ..zelení zaiostlvch záhybech jsou útulky plné líbezného stínu i vzduch jc tam věrni křišťálový". IVoniká k ineziin iíši duše. srdce a mozku. ovědomuje si poměr k Bohu. lidem a sobě samému, zastavuje se však. jako 1'lotin, na pokraji hlubiny věcnosti. A toto bolestné vědomí lidské bezmocnosti vůči •'oniru a věčnosli dochází výrazu v smutné rezignaci Pokladu chudých dui heiu.83) ul Ďvfld k Novaliwvi >. V. Poklad chudých duchem.144) Z naturalismu docházíme negativně kT poznání že svět tak. jak my jej poznáváme, je pouze naše představa, a Že mimo naše poznání vládnou zákony, existují podstaty a rozměry, O nichž nemáme a nemůžeme míti tušení. Romantism chce posi' |H>znati ,,onen svět" za mezí lidského pozn ind přímým zřením Boha v středověkém iiiysticÍMiiu pochopením vztahu všech věcí k nekonečnosti a prostřednictvím své vlastni bytosti, 1 kořenech svých s životem vesmíru souvisící, v romantismu XIX. věku. Maetcrlinck. poučen skepsi naturalismu. jen/, následoval na romantism v XIX věku, in-vkiWi! ani do středověkého ráje. ozářeného přímo boží. ani do Swedenborgovy krásné země /.lat.iw věku. ani do Novalisovvch transcendentálni, h hlubin duse Předpokládá jen, že jest mimo tento viditelnv svět j in v. vvSsí, neprístupný rozumovému jioznáni. *») Le Trikot de* Muuibfes Hniwll.*. ľ I -k■ nibfci i«^6 IJtr Scltiilx der Krmen Von Mauru e Maelerhiivk In dle d?ut*.hr spi.n tu Htnriragrn durch Friedrich von Oppfla-Bionikuwia Ldplig E. DJediTk-h* iflfl* Autofjitcrte Adtfabŕ- N r inaJL- píi luwrvktur^h po MM traniouiskrhu t«hi. cituji podle nemeckého »>ubornétao vycUm, >Ut rhnckrm revido \Mjxebo 73 že v něm vládnou zcela jiné, vyšši zákony, než které my postihujeme, a že duše nage svým neovědomílviu životem, ktorý je úplní1 sdělen od života vedomého, souvisí s touto ideálni iiši. V toto predstave splývá filosoficko přesvědčení «> nepoznatelné podstate věcí ;i života s touhou po splněni ideálu abstrahovaného z dojmu a citů, a predstava ta uskutečňuje se pod vlivem ľlotma, Carlyla, Swedenborga, Emersona a Novalise. Naturalistu naučil sice Maeterlincka. že sebe živější predsúva s--bi- n álnéji vylíčená /ustává jen snem aneb allegorií. nemá reality vnější, ale přes to přírodní vědy ne|«^kytl> jclto obraznému myšleni ze své hojnosti poznatku a ze svého tak nesmírné složitého i obrovského obrazu reálního světa mnoho k jeho koncepci vesmíru. Tkví svúm myšlenkami cele v středověkém a romantickém mystici-ami. potníji všechnu náplň života zjevného a bohatství poznatku z tohoto světa mělo na jeho myšleni vliv jen potud, ře ujasnilo nm v nekteľvch i -hvílich nesmime distance mezi lidským a oním neznámým světem. Kt. i\ bůh, ptá se, stoji-li vskutku na své výši, i už. - di\ a 'i u.i ii;..-. i ľ' j 1 ľ 't ši Im. Ii\ jinak než s úsměvem, jako my se usmíváme hře sténat na koberci ?*) Jindy praví. Že nejkrásnější myšlenky i nejsproslši predstavy nemění věčné vzezření naší duše víc. ne* mění Himukiya a skalní lo/sedlmy vzezření naši /rmě pud hvězdami iir-hes86). ;t poslední meze lásky •») Ib * aa. ") Ib t> U klade daleko za neviditelný téměř žár Miry ;i vlasu Ucrcnioc.*7) Maeterlinck jo si vědom, že tajemství ,.onoho světa" je neposti žito Iné. že každým rozumovým a smyslovým poznaním so jen oddaluje a roste. Tím vroucnéji však lpí na víře \ něj a z víry té tvoři si jednotný názor o životě. ..nový. tajuplný a snad velmi čistý pessiniism."88) Víra ta rncli v jeho nitru dvě mocné predstavy o vševládném osudu vně]-jevícím se smrtí, neštěstím, a o osudu vnitrním, jevícím se v lásce. Člověk, slepý vůči neznánu m Urpi'átelskvm -mám onoho světu, jez jej ..l>ki jež tkvi v hloubi jeho duše. íidi a předurčuji neznámv nám běh všeho života, je naprosto bezmocný proti nim Vůle lidská není než plodem osadu uzrálým v oněch transcendentních krajích. Ale člověk IKJcifuje ve svém nitru zároveň Maku která může nabyti věčných tvarú, která učí jéj pak, ke mm samoten. vytváří tajemný, neovědoniély >tvk \ň duší. A styk ten sloupá, jim nabvvá lidstvo -tah intensivnějšího vědomi o m-viditclnc di hl< iiih- <. ľ života a o vnitrné, všudy přítomné, věčné kráse, jím stah- stoupá vědomi n asi země Věcnou ^z.i-jemnou láskou všech ke všem, prýštící / pcBUMSH života, dojdeme k tomu. tv nebude |n.>ttebi ran osudu, neštěstí a smrti, aby objevila - •■ ■ na duše abychom m ovědomili svůj vztah k věčnosti, že staěi k tomu úsměv lásky. Vfecek viditelný život lidi spočíva* Maeteiluu-kovt tedy na dvou principech; nepi,it. l-kt-ui osudu jeiU ■D ib. * s«. *') lb. ». 73 m má podobu neštěstí a smrti ;> vyplývá z bezmoc-ntlm p stavmi člověka vííci věčnosti a jejím neznámým, nesmírným silám, vládnoucím v nim a kolem něho bez jeho vedomí, a n:i utajené, věčné, vzájemné Lásce vScch ku všem, jíž překonávají duše svoji osamělost, odhalují hloubku života, nevýslovnou dobrotu i krásu, prýštící z týchž neznámých pramenu jako Osud, a uCí se poznávat i věčnost nejen v bolesti, ale i v ú?mévu. Toto své učení, proniknuté vedomím lidské sla-I■ < — (i .1. plné ľrsi^niiiľ nazěvá Macterlinck transcendentálni psychologií, opírá je, ne o rozumové f.'/nání, ale o intuici a cit. a vykládá je v Pokladu i Inidýc.li durhem třinácti essayemi, z nichž v prvních pěti si ovědomuje projevy „onoho světa" ve světě viditelném, dalží tři jsou ony starší popisy výprav myslitelů do „onoho světa", a konečných pr-t chce proniknouti hlouběji ze světa viditelného do světa neviditelného, Je to pokus osvětlit život „ab ultra", a základní snahou knihy ]■ » 1111 \. i vi-dinuí jednotlivce pro oliv předpokládané projevy verného života, přispět ku „zmnožení védami země,"8*) jež je nafil povinností, a ujasnit lidem nejvyšlí cíle pozemského života, ii/cného smrtí a plynoucího v smrtelné podobě:80) ohrozoval v *jbé neustale nevyslovitelně, najiti pro sebe v nízké a všední skutečnosti možnost k životu vyššímu, otvírat i jiným velké testy, vedoucí ihí viditelného k iditelnému. shromaždovat na MJ lb, * 79, "I H>- «. 23, dur >vé byť*'i poklad vnitrné krá-v .1 iMit védnost pod vlivem pfem\ -" se duse |xidle neznámého zákona vynořuje na hladinu lidstva a projevuje bezprostředně svoji exi- stenci a svoji silu, kdv nastává (akési du|evnl oliók- čení, lidé se vážněji a vroucné j i sbližují a milují rozumějí něžněji dělem, ženám, zvířatům a rosl-hn.tm, tvoři umělecká díla. jež pies svoji nedokonalost projevuji věčné živou sílu a půvab Vedle Obyčejného života nacházíme V j<-jí'"ti projevech stopy života jiného, nevysvětlitelného. Jsou to doby moci Egypta, Indie. Persie, doba mzkvětu Alexandrie, doba mys1ik\ kie.i'.,ii-i;e|„. -tiedo- véku, V jiných periodách vládne čisté roaum i krása, ale duše se neobjevuji-. Tak v afltic* a v 17 a 18. století Francie, kdy však spodní proudy (< la de St. Martin, Cagliostro) ukazuji, žf činnost duše neustává. ) V současně' dobe probouzí se duše , \< Ikvm nebývalým úsilím, jakí) by K [.upravovala na nějaký rozhodný hoj. ač nevíme, co p hýbe, zda smrtelný zápas, či nový život, Projevuje sr toto hnuti objevy ve >vété viditelném, objevy neočekávaných vlastnosti zánvé hni' působením na dálku atd , v nových směrech a novém úsilí hudby, malířství, literatury"3) — hluboká mlčení a styk duší v něm méni ><■ neznámým zpúsoh •'l M.n-terlinckiiv výklad mýtických. nutur.ile.tKkých * k lužických l»riolf"r"ic ni pt. »ni. k "*,ua antika ^n»U vfc-nu ttvtní i(Mi-ft>v lidského my*lini .t tvolwU. ardoiýku n- am hnuli nnilwinri bwMpbwj* eoinrr Sh^-p. 1« k ni. «r- vnli («tiii(1ii icdiiralisiiiH v xix -ti>l J •*) Maeterlinckovi, id* WĚ, *piritum » pwmmdKlvl iícjnŕ viiik páko plvHjii poznatky Kovu t genových p*4'r^" ''-railia. A v nniCni nebyl l>y v y 1 niit »«h,iNU, kdyby b\l /d i s/ )<• nasi.'o .1 i'iiľ-zilost k duševnímu osvobození. Maeterlimk vidi však^ještě VÍpC než ona takla, která by stačila |hjuw jako příznaky nové vlnv myšlení iiivslického proli plvdi ho/.imu naturalismu XIX. v6ku. Postřehuje, že inu- .1 lír/pinslndni styky duši lidi nejohyiVjnějšíi h jsou dnes svěžejší, silnější ;i vm'mIh-. ikjsi m-/ di n--. uvedomujeme si ji, transccn- ď ut.iliii ľ v Iirdi«j.;n- n.i-.lupuje ii.i misiu psy ho InpjH- obyéepie; konstatuje, že (luk duše v lidstvu stoupl, a /i- si- |■ 11 1.i|. iiui.l i iníHtsl rozšířila, ('o dříve květin v několika dnšíi h výjinnVnýeli. hylie dtn-s i.k'.iniiii duši". M.k-teľlnuk domnívá se, ze duši- s<(iiŕ.isn\i li lidi |s«hi uvědomělejší, wiunavější ii . itlivŕjší, m / duše lidi minulých dob. A vzájemná i iilivost v onom l.ijenmém styku duši i- dm-s taková, praví Maetcrlinck, h- nel/c -krýh li-iiiěi zlé iiivšli-tiky a ■ my, dus,- instinktivně ■ poznávají, a duše venkovana vi dobre, iW. j-si polo/il roku n.i kliku dv-ii )i h" ď'iini, že jsi nejaké duši ublížil; ■ l«1 ■ ]i-1/n.i ivojí šp.iiiinii myšlenku, i kdybys mel v/e/n ni svel.r ,\|e \ miaviii MH|d se iiuní. |i.enk.'i vale podrobuje m l«vpinsliediiim soll\ isluslelM VelkvVIl. lieVVsVellilellle íl 1111 >■ »k\VI i /.ikonu, lidé posii/uji se bez ohledu n.i slova, činy, mytlenkv n ityku vtodníhn života padají konvence ■ i zvyky, - ŠOudinie ill< m vidililncho a snail |► -livili |l/ /aslii llllellle ..še|Mi| huhu". oiii../n\m i' -111111 o sp.mkii duše v )ts1\'-ih |*'-rwdkVcb UvoU lidstva presunul Maelerlinck váhu ■ u periody ..pioboiizcni" duše ,» konstruoval si toto probouzení jako stále rost.nn i uvědomováni onoho tajemného, hiabiiho livota, jej dostupuje vrcholil \ dobé současné Ale Unto p<-*>dpokl.ir| mní správný Nový roman! ism je |en novou duševní vlnou, nastupující po iiaturalisniu, ve stálém vlněni lidského myšleni mezi -Mi .mini lidsiv.i (■i bun kýuii piiisin-dk v ne/ mp.i|i- im ■ 'V d....... váním svého poměru k věčnosti a vesmíru jež i< jeli důsledkem ■<• .illll.iuování šVét.i .i dv!i/n\ iHi I knihy Carlylovy. Emersonovy neb Novalísovy, alo vznikly patrní: z vlastních dojmu autorových. Když mluvi o zasvěcencích smrti, vypravuje, /x mel příležitost sáni pozorovat i příznaky předčasní'1 smrti na „bratrovi", jenž nosil zárodek časné smrti v sobě.**) A ke konci vzpomíná z mládí dvou děti. na nichž byla znatelná predtucha časné smrti, ačkoliv to byla násilná smrt, která je pak stihla.8*) Předtucha ta jeví se u těchto zasvěcenců smrti prý kvapem, s kteivm jednají, vážnosti, která proráží i jejich úsmčvem, zvláštními rysy tváře, jejich chovaním k jiným lideui a pak i mezi sebou, jako by si rozumeli a měli společné tajemství. Vše svědčí Maeterlinckovi, že jejich duse o lom ví, co je čeká — vždyf lide vůbec tráví většinu života ve stínu událostí, které se ještě nesběhly. Jaká je síla těch hrozících události, nevíme. Nevíme ani. pocházejí-li / na-, neb p"cházíme-li my z nich, měníme-li my je, 1 1 nny nas. Nevíme odkud přicházejí, kam se uchylují iv, j'ž ná- nestihly, které působí silněji, minulé, ci budoucí. Na těch kteří jim mají podlehnout i, M) Jb. 21 |] n> lb. tS zvlášť na zasvěcencích smrti, je zjevné znán jejidi stín, i v tváři, i v projevech života. Tento stín smrti, který Maeterlinck chce viděti na zasvěcencích smrti", ovšem fysiolojjicky Často se jeví, ale jc otázka, pokud souvisí s „osudem" • a pro ty, které zasáhne náhodná smrt (náhodná v obvyklém ne v Maeterlinckově smyslu slova] není předtucha smrti nijak bezpečně prokázána. V úvaze o mystické morálce Vychází Maeterlinck ze svého předpokladu, že duse — jichž podstatu ani v sobě nemůžeme proniknout — » navzájfi sbližují a střehou, bez našeho védi.mí, a ^tvk ten stoupá, působí pak změnu i v světě viditelném, v našich názorech na mravnost, stéjn*1 jako působí na sesilování vědomí. Předpokládá, že naše morálka se přetvořuje a míří drobnými kroky do ws^ii !; krajů, kterých ještě nevidíme: proto je na čase dávati si nové otázky. Duše sama ve své podstatě je vzdálena v?ech projevů vnějšího života. Neví o hřfinch „těla" Ijde jen svou cestou za světlem. V ní vše S£ zařuje, cokoliv do ni padne, a vše zlé méni ve vnitřní světlo a v krásu. Cítíme, že neposuzujeme již lidi dle jejich Činů a myšlenek. Člověka, jenž spáchal nejtěiaí zločiny, může obemykati atmosféra svěžesti a čistoty, a přítomnost světce může působiti na naši duši skličujícím temnem Vše závisí od neviditelného principu, a z něho prýšti také nekonečná shovívavost. I smrt. která vse smiřuje tomu nasvedčuje. Z toho plyne Maeterlinckovi presvedčení, Že jsou jiné, vvšší/..ikony imavni mv n 1 ' naäe Činy a myšlenky. Duše tedy ve své podstatě {ono transcendentní já) necítí se zodpovědná zjevn\ n JUiiilu pMrKck < fotpriv VI., ,>, 6 ti zákonům morálky viditelného světa, ale přece Cítí /odpovědnost, cítí ruku velkého soudce, jeho/ v-ak ivdowde postihmmli. Jaká bude ta zodpovědnost- Jakých hříchu se tnn/«- doptlstíti duše před vyšším rozumem neb jinou duší? Jaká je mystická morálka, vládnoucí v oněch krajích, vzdálených oblasti našich myšlenek? Neznáme jejich zákonů, a přece: kdo z nás se cítí čist a nebojí se soudce, necítí úzkost předjjinou duší? Patrně překrucujeme miy zákony, o nichž dnes nic nevíme. Je potřebí sečkati, až se zvolna vytvorí vyšší celkové vědomí duše lidstva a pak snad v některém jednotlivci •lojd" výrazu to, co dnes všichni jen pociťujeme, ale nevidíme „ab intra". Dvoj Host vědomi, transcendentní, pro nás ne-I uvědomělé, a naiíe lidské, jež je miiiuin důsledkem rozpoltěni duše v transcendentní, na tomto světě neuvědomělou bytost a její projev ve světě vi-'hieh>'m, dovádí Maríninu k.i k této mravní skepsi, která však byla ode dávna výsledkem stálého iii/puiu mezi kodifikovanou mravnosti zákonu, ■ asem v změněných podmínka* li -e piVživajíeíeh, a touhou po splněni ideálu mravního života, nemají- potřebí k svému výkladu realit.vané představy transcendentního světa. Víme. že náš nejvyšší idea] dokonalé mravnosti nevystihuje neznámé zákony podstaty bytí, víme, že jen náboženskou věrou v zjevený princip nejvyšší mravnosti můžeme dosíci klidu. Maeterlinck po stránce mravní neodvažuje se zde ještě spoléhat na projevy Neznáma ve světě viditelném a odkazuje řešení do budoucna, v očekáváni onoho zjevení, které náboženství již pli <1 poklad.i H X maze n aukit. o lásce k zrne a o vnitrném životě ženy jeví se vliv individuelního Maeterlinrkoia milostného i jhi, n.-i němž vyhledával stopv plojevu oné předpokládané transcendentní podstaty lidského života. / Vychází z předpokladu, že také zákony lásky, /jako zákony osudových projevů — ae£tě$tj smrti — a vyšší mravnosti, nám nejsou mámy. .M- p to tvrdí, že naše milování vzniká pod paprskv hvézdy lásky, v zenitu nám svítící, že naše duši se znají v oné vyšší oblasti, jsou si tam sebe jisty nemýlí se, a proto nemýlíme se pak ve světě viditelném ve výběru milenky, kterou tu již nevolíme nýbrž vyhledáváme na křižovatce života, na kterou ji vyslal osud čekat na nás. Marně snažíme osad znásilnit, volit dle vlastni vůle, — je to promarněný čas a promarněné úsilí. Sblíženi neni privoděno slovy a výklady, všechny poruchy vnější, žárlivost neveľa, veselost, smutek, ni něm nic nezmění Je dáno oním věčným stykem na vrcholech, kď sedí duše a kde mlčky se vyplňuje náš osud, láska pozemská je pak jen jeho nutným projevem. V duševním životě ženy. zdá še, že ono předurčení se projevuje silněji, žena oddává se mu s větší prostotou a nevzpírá se osudu. ,.j« Mižm bohu," oddává se s menší zdrželivosti úkor...... mystéria, a proto svým vlivem přivádí nas bh/i pramenům osudu, vyvolává ,,čistou tuchu života nekryjícího se vždy se životem viditelným". I v pod stavě úplné kleslé dívky je láska vždy věčná. Zena má stále vztahy k prasilam. jeji duse je vždv let - i k styku s jinou duši. nemýlí se ve své lásce, nene< lit se v ni masti překážkami vnějšího světa Má vědomi »4 jví. my iľvil.....záři ji světlu, jehož my nrvi- diiiie j- důvěrné hli/ká neJcaneänosti, o.......ú hlubokému životu, z něhož objevuje prostě nei-hlubší taje. 2eny dochovaly nám na zemi do dnes mystický smysl; a muž, do jehož života vnikla láska k žené, Čerpá z ni znalost věcného života: \ ľ-dei potu eni a básnik city. Maeterlinek nechává tu již, třeba nepřímo, cit večné lásky vzdorovat osudu a smrti. \'e hrách 0 lásce — z nich/ poslední vyšla dvě léta před vydáním ,. Pokladu" laská podléhá ještě vnějším osudovým mIiíiii, neštěstí a snu t i. — ač přestává již být onou smyslnou, vražednou vášní, která ovláda královnu Annu v ľrincezné Maleině Maeterlinek staví svůj názor na čisté abstraktním polinu, bez ohledu n.i pohlavní, sesterské a mateřské city, v lásce se jevící Později dotýká sr pohlavního citu jako touhy po budoucích duších, ale očekávali byt bom právě v úvaze o věčné lásce, citem ženy se- jevící, výklad 0 vztahu citů sexuálních a mateřských k Neznámu — nehledě k tomu. že po/dép mluví se o lásce vůbec všech, ke všem — v podstatě bytí — aniž je odlišována od lásky ženy k muži. Dúsli dkem Maeteilm. kovy thcoľie o intensivnějším 1 itovém životě Ženy proti muži je názor o naprosté odlišnosti duševního život.i feny od života muže — rozdíl vsak pouze předpokládaný, jako samozřejmý fakt, ne zdůvodněný. Tak hledí Maeterlinek na život ,,ab intra", vy-ohasseje z živé představy o existenci ,.onoho světa", • n. i. není aru středověkým zásvětím, ani neznámou zaslíben. ,n /eiuí, ale podstatou viditelného života, jímž. podle jeho domnění, pronikají jeho projevy v« velkých okamžicích mlčeni, v perioda zvýšeného úsilí duše, v stínech, jel vrhají příští osudiu- udalosti u.i živoř ., ,|lľ.ilr,. ,, . ,.• /odpovědnosti vůči neznámému soudci i když se necítíme vázáni morálkou lidskou, v citech ženy a v osudové moct lásky k ženě. Maeterhnckovi zdá se jeho metlioda posl.e ovalí k důkazu o existenci projevů Neznáma a zároveň k důkazu, že je možno postihovati tyto projeví Doložil si tuto možnost studiem Ruysbroe! ta iMiiersona, Novalíse již dříve. Vkládá tvto studii do „Pokladu" na zdůraznění pravosti svého přesvědčení, a pak |x>kouší se — v jejich stopách sne ale vlastni cestou -■ vniknouti >1m ■ .nĽi,.. \ a odhalí ti je, pokud je to možno, postupem od viditelného k neviditelnému. V tom je nov\ jebo roinantisin. že se nepřenáší, .nu theon-tn ky n> b obrazně, do oné říše. že neopouští vidit In aby vstoupil do světa Platonových ideí, Swed i. borgovu ráje, neb aby sešel s Kau-trin v.n den Můttein". ale resigilovaué trvá ni 1.....to světe a z něho pohlíží jen do oné zákaz.uv ".'ině, hledají usilovně zážehy světla, pronikající z ni na tento svít '.- I nejnepatmějši projevy všedního života mohou býti projevem věčna — a dokonce zřetelnějším a vzácnějším než \e|ké. osudové události. S velkým úsilím snaží se Maeterlinek, — opíraje se o Fmer-sona — uvědomit i >i velkou, hlubokou usudovou imgiinost vMnSho tWOto, která lept* odpovídá naši pravé bytosti b je hlubší než tragika velkých ni>ii-nýVh událostí Poměi k věcnosti lze vystihnouti v najnepatrnejších událostech — nejde však pi i tom o boj dvou bytosti, (hon viili, ani o boj mezi povinností i> vášní — jde o znázorněni toho, < o je podivuhiKlného na prostém faktu života - o znázorněni, jak duše opirá se sama o sebe uprostred stále zasahující nekonečnosti. Nad všedním hovorem rozuníu a citu zní stále vznešený hovor bytosti i. 11111 osudem, a ten treba |tosl ihnout: sledoval váhavé a bolestné kroky bytosti, blížící se, neb oddalující se své pravdě, kráse, svému bohu, Iv tomu netreba tragiky vášní a katastrof, štěstí a klid mohou jevit i nám vážnější a stálejší věci než bouře váíní. V klidu - a mlčeni — slyšime spiše kroky času a kroky ještě tajemnější. Třeba |>oznávati krasu, velikost a vážnost svého prostého, všedního života, přítomnost a moi božství žijícího se milou mém pokoji Jaká je však tvářnost tohoto božství v lidské mysli? lade |suu puzeni wulrni nulnosli vytvářet si pied-stavu o Osudu, jimi vládnoucím, jejž Maeterlinck nazývá v jeho vééné, transcendentní podstatě fÍV&M*Um Duše narodil jsou mu tím hlubší, čím hlubší je jejich piedstava o Osudu. \' ni tkvi tajná sila - neb aspoň je představa la piízliakem sily. Koste do věk úměrné tomu. jak poznává velikost Ne/iiaiu.i jež je| ovládá, či roste Neznámo jHnněrně k tOOlli, jak ji člověk poznává? Maeleilmi k io/.eziia\ :i duševní periody, ^ meh/ je představa Osudu velmi -ilu.i - na příklad v hárku a doby, kdy téměř hasne. V současně-dobe konstatuje opětné probouzeni tohoto pojmu vwira / našeho neklidu, / našeho pcwňmismu a z fysické bolesti Stopy jeho vedlv kdysi k bj/.ni boží dnes konči \ neznámé propasti. «7 Minulé věky zabývaly se bole.stmi. plvm-u, inu z katastrof vášni. Dnes je naše bolcsl hlubší tušíme úmysly |xxlivnýeh mocností, zasahující, h do našeho /nota. Neodvozujemc neštěstí, nás stihající, jen / vášní našeho srdce, n nespokojujeme se též len vědomím. že vládne našim životem nedo>tupn' (),snd. Chceme znáti jeho podstatu a zákony, cli vniknouti do jeho tajemství, zřiti jeho hrůzám v tvář. Ptáme se. odkud neštěstí přichází, jde, proč přichází, jedná-li ze své vůle, či volaji-h je hlasy našeho nitra, jež jsou s nim ve spojem ;Tm je neštěstí aktivní — je však ještě neStěsti pasivní, jako na př. smrt milované bytosti, jež uas prostě postihuje, a na něž nemáme vlnu i Cítíme, že tajemné, osudové moci vládnou v na> a zdá se, že JSOU ve styku s událostmi z věnčí. |s.pj to nepřátelé, jež nosíme ve své duši. Vědí, co chti. k čemu uas ženou, upo/oumj] na- na !•• | . -n,. -in na pul úst, abychom pak tiru více ] 11 ■ ■ ih .<• jsme nedbalí jejich hlasu; přeji si naše zničeni, jako by byly samostatné a nehynuly s námi Avšak člověk, jemuž uhodila hodina neštěstí, má pocit, že byl uchvácen neodolatelný u. vin m /■ ného zákona Cítíme, že v naši duši zapasi neznáme .sily. pozorujeme někdy stinv těch zapasu, do nich/ naše vůle neodvažuje se \ sáhovat i. Nejde tu o vuh -— jsme tu od ní vzdáleni na tisíce mil. \ kuti kde vůle je ,,nejzralejším plodem Osudu". Je účelno, starali se o ,.já" na něž in-mame lem.-žádného vlivu. Třeba jen pozorovat! svůj osud. zlý. neb dobrý, čekati naň. Víme. že někteří m s nim zacházet i bezstarost ně. a neublíží jim — jiným při pouhém pohledu se rozpadá Nékdv 68 pouhá představa propasti privoláva blesk katani pol v. alf jsou opět lidé. kteří svou přítomnosti ■ hraní před neštěstím i druhé Tušíme, jen, že události rkIí se slabé, že čerpají silu z nás, ä žc vidy nastává v jejich postupu chvilka, kdy náš instinkt je ještě pánem osudu. A snad — Maeterlinck dovolává se tu jen ciziho mínění — lze naučit se štěstí: -ii.kI čím jsme lepši, tím lepší lidi potkáváme. mu d dohrá hvlost přitahuje dohře události, snad •. kr.isiie duši nejsmutnější náhoda mění se v krásu. Pronikli jsme dnes již poněkud tajemství osudu, postihli jsme „moc těch, kteří ještě nežili, a moc mrtvých", Poznali jsme, žé jsme podrobeni ne- nlén n Vin /.ikmi........nnilli i v lásce, která zdá se nejvnit,néjšíni projevem naší duse, „Polibek ženicha je jen pečetí, kterou tisíce bytostí, dychtících po živote, v tisku je na ústa • matky, po které touží." A také nu tví neumírají, nežijí však na hřbitovech, ale v našich domech a vlastnostech: v našich nejbezvý/namnějších činech ožívají naši předkové, jsouce živi ne ve svých hrobech, ale v hlubině naší bytosti, kde věčné žijí. Ale nad vší tou dedičností, osudem, vůli vládne .mlčelivá hvězda". Jsou to jen slova, etikety, které ji dáváme. Duše zdvihá se jen tím, že objevuje stále nové její formy, že prožívá stále nové bolesti, dříve neznámě. Množinu vsak stále svůj smutek poněvadž tím množíme svoje vědomí, plníce tím svou nejvyšSí povinnost vůči jiným světům: množiti vědomi země, Tedy vůle je naprosto bezmot ná .1 lxv\\/naiiiná \ů('i osudu .1 ne/bvvá nám. m-> jej stále úsilněji pu/návati a BÍ uvědomovali, 'Tím vsak nesesilu- 8? jeine jen svůj smutek nad stále rostoucím přesvéd- '<"'..... *vé bezmocnosti vůči osudu, -ile vnikánu též do tajemství jiných jeho projevu: neviditelná dobroty, hlubokého života a vnitru- krásy, juni/ nabýváme úlevy ve Svén> smutku Ve většině lidských hnutí lze postřehnout) utajenou, ncviditeltioH dobrotu. Je to nejčistsí pfofi , Věčného Života bytostí, jedná ze sil, které je 11.11 zují — není z tohoto světa a skrývá se, my sami jako bychom se báli její moci, neodvažujem.' se |. sinali dle ní — ale stačí, že jest. I íujIioim lidé dovedou ji v sobě postřehnout, naslourhaji-li syť duši ProtO je tolik zlvch lidi v podstatě dohrv. h .1 tolik moudrých a svatých není neviditelně dobrých. I kch i pusobime druhému bolest, čminie 1,, n> kilv / I, jako bychom se tím chtěli pojistit láskou druhého Bolest je potrava lásky, a člověk musí trpěti, aby byl dobrý. Neviditelná dobrota je však cosi jiného ne/ lask.i Maeterlinck cíne viděti doklad této trans* • dobroty ve vypravování pHtele o jeho rozchodu *. Zenou, ke které uhasli jeho láska, aě ona ho \v>\>-milovala. Rozešli se jednou večer, tise, ale m\ pr\ onoho večera ucítil jiné duševní hnuti, mocnější než láska. Neuzřel již oné ženy, snad ji ani .pred staletími neuvidí", ale douíá, až proputují jeíté mnoho světů, že sv setkají opět v onom duševním hnutí onoho večera rozchodu. 1'ro tuto nuď ■ nemá Maeterlinck ovšem jiného dokladu než viru O neviditelné dobrotě předpokládá, že j< přítomna, i v největši zášti na pi.. ale neprojevuje se — a jen ona může „dotknouti se osudu". Tedv pozemská lá>ka, v |.ik. k.hv formě, není suna >cbou B* projevem oné neviditelné dobroty — snad ani nevime. 00 znamená milovali. Vime jen, že je to cosi mnohem hlubšího ne/ náklonnost, soustrast, sebc-obétováni pro druhého atd. Snad je to vzpomínka na povodní jednotu dusí — všechny duše po nj dychti. .1 neui duše, která by ji neopětovala — ovsem ona duše neovčdoméla v tomto životě, ono transcendentní ji — ttÄoť lidé potlačují v sobč tuto lásku. Neviditelná dobrota je Maeterlinckovi z ncjpati-ntjSfcn příznaku neustálé Činnosti naší duse, sľvh-ticí vše. čeho so bezděčně dotkne. Mcc její je neodo-httelnä. všechny duse ji poslouchají, vime tudiž. /v, jsme-li dobi i. budou všichni kolem nás dobři — ovsem v onom transcendentním vlova smyslu, ani/ h v vi- ■,-i> vr viditelném životě zmenilo. Naším cílem má tudíž. bvti, stálo v sobě obľozovati onu neviditelnou dobrotu. Avšak ľi'in,!..... usilovat jen o neviditelnou dobrotu, ktorá je jen jednou t hybných sil vecného života, nýbrž o všechny vztahy k nekonečnosti — máme směrovat i k ..hlubokému iivotu", nalézat ve vsedni a nevyhnutelné skutečnosti možnost k životu vyššímu. Neboť odlišujeme se od sebe jen tím, jak si uvědomujeme své vztahy k nekonečnosti. Jsou-li vyšší bytosti než my. převyšuji nás jen svými vztahy k nekonečnu, o nichž nemáme tušení Je v naší moci množili tyto své vztahy k nekonečnu a nečekat i na náhodu neb otřes v životě, jeí nám je objeví. I v drobný* U šťastných okamžicích života onu, v.-nebe neustále ne j.-n katastrofami zjevuje se věcnost každé naše hnuti ,.prováaú buh svým slovtm". Neschází t od v příležitosti, všude lze žití vyšším životem, alo schází nám pozornost, citlivost k těmto projevům — a trochu ,.o|H»joni duši". Každá nekonečná myšlenka vkráv-11 uje nás život, a třeba n.i ne zvykati - žit v na-vyklékrásea vážnosti, posilovat v sobě tulí.abslr.ikt-ni silu. stálým připínáním svých myšlenek a skutku k nesmrtelnosti. Je linii/ innohem důležitější o\v-domovati si hluboký život, než usilovat picl v. >hth /niita pietvái i se vám. jakmile zříme jeho hloubku Třeba však nejen si to říkati, ale vskutku úsiin,-lutzimfi, aby krása a velikost ve všem tkvící. - i, objeví Iv. A cítíme. Že je naším úkolem, nejen pto Sftbe, ti i pro jiné, olvírati velké cesty, vedoucí od viditelného k neviditelnému. Duševní atmosféra kolem nás musí se 'měnit i i.ik. aby zlo nebylo možno a abv v ni vše měnilo se bezděčně téměř v krásu, lásku a pravdu. Třeba zvykati oko, aby dívalo se na díj< a lidi v ..božském ov/duši". Ale nemusí všichni lidé dosici tohoto vyššího života. V očích nějakého boha neui podstatného rozdílu mezi tím, kdo na DJU nemyslí a mezi tím, kdo 00 nejúsilněji hledí myšiemu: bližiti se bohu — jsou jen jeden trochu dál než druh\ vzdáleni ik| prahu — toť vše, A snad stači, v 1 -11 několik moudrých přesně, co činí. aby ostatní jednali tak. jako by to rovněž věděli. Jako po neviditelno dobrotě a hlubokém živote tak touží duše — a jcatě více — po vnitrně ívj.v Krása je jediná Strava duše - i> samotě duše po ni žízni, ale jsou-li pohromadě, boji se jí a oddávají ve uí/kvm věcem. (>dváži-li se vš.ik některá duV promluvit o ni, cítíte, že ostatní bezděčně, pí«* 9S vnější, tř*ba opaŕné své projevy, s ní souhlasí. Treba tedy častěji mluvit o své vnitrné kráso, která p /JV..1. li: (In-), kli i.....hi-V řiti i -1 U- k Ir IV soudí, \' kráse st' duse shledávají — i ty, to ji zapírají, i ty. 00 ji denně vyznávají, V podstatě není ve svítě než krása, a kdybychom se j S méně báli, nenacházeli bychom ve světě nic jiného, VSechny duše to vědí, ti,- skrvvaji svini Li.i-ii li'l'.i uťiiiil počátek, byl sáni krásny a veliký, abychom kolen; sebe neviděli div velikost a krásu. Tiin bezděčně a přirozeně krásní i duše, s naší se stýkající. Jsme oškliví potud, pokud se vzdalujeme od toho, co je božského v nás, i krásni úměrné tomu, jak objevujeme v sobě 1».,žstvi. A nalézáme božství v jiných tím, že jim ukazujeme božství v sobě, DuSe v temnotě, jeř ji obklopuje, měn! malé věci v krásu, kterou bledí sdělovat i jiným dusím. Zdá se, Že nemá jiného důvodu k své existenci, než shromaždovati na dně své bytosti nepopsatelný poklad krásy. Kdybychom duši tvrdošíjně nerušili v této činností, změnilo by se vše přirozené v krásu — i zlo, z něhož duše dobývá ,,démant pokání", neboť ,,její plameny očisťují". Nevíme sice, co znamená tato mlčeli v á ěinnost dufif, ale je třeba zvyknout jí a čerpat z pokladu krásy, nahromaděného i v nejbídněji! duši, neustále, ne jen výjimečné. Krása naší duše stoupá ai i: našim myšlenkám tisícerým způsobem, nejmocněji však citem lásky. Milovat v kráse znamená /-tratit smysl pro ošklivost, nevidět malichernosti, nepotřebovat odpouštění, ni. neskrývat, zlo znát ľ" proto, aby posílil', shovívavost, nezaměňovat hříšníka b hříchem, zdvihal všechny bližní k svým výšinám, stát před každou bytosti jako pud bohem. 03 Pak netřeba smrti, neštěstí sl/, aby se objevila duše: stačí úsměv a pravda objeví se v Atěstí právě tak hluboce, jako ji heroové viděli v nejtčžSím utrpení. Je též dobrota mrtvá, ta však náleží jen minulosti: opravdová láska činí minulost zhyteŕnou a tvoří nevyčerpatelnou budoucnost dobra, bez neštěstí a bez slz. Taková láskn znamená osvobodit dusí a být tak krásný, jako moje osvobozená duše. Maeterlinck tedy nevěří ještě, že by bylo možno přemáhat osud, zasahující nepřátelsky neštěstím a Smrtí do lidského života. Ale učí nečekat na jeho útoky, abychom si ovědomili svůj vztah k věcnosti, který pak vyvolává zoufale pessimist ický názor na nicotu života, ale hledat vztahy k věcnosti i ve všedním životě a v dobrých, láskyplných, krásných jeho projevech úmyslné, se vším úsilím, abychom tím dospěli k pussimismu sict\ neboť < je neodvratný, ale k pessimismu úsmevnému, ušlechtilému, bez slzí. V Pokladu chudých duchem podává Maettrlinck výsledek svého desetiletého přemýšleni o životě. Hel počátku své tvůrčí činnosti zabýval se jen svým nitrem: vylíčil své dojmy z obrazů a z četby, svůj nepokoj z myšlenek o Bohu. o vlastním životě, ii styku slidnii ;i / ovédonuiv.iiu 1"vděčných představ, pokusil se o dramatické tvořeni z nejasné filosofické koncepce Osudu, z dojmů literárních a z oněch barevných stínů v duši vznikajících, aby se pak po radu let oddal filosofickému, mystickí inu pu- ^4 im'slcm <• záhada, li m»ta a dramatickém vytvářeni svých nálad. V Pokladu ilmdvi-h duchem vyhraňuje so toto pi i in v-li-ni v resignovaný „nový pessimism", založený na křesťanském mystk-Mini a romantické filosofii XIX. věku. Člověk je nezvolný tvor. zá-visK na nesmiinv.h silách vesmíru, vládnoucích v něm i mimo něj, proti nim* jeho zjevný život v.ímií. citu, myšlenek a vůle není ničím. Nezbývá ne/ ovOdomovat si vtále loto postavení vůči vesmíru i věrnosti. * Tím dochází k vědomi, li 963tá svojí novédotllělou ]n,d>t,itol| s, itivisí S trnuto sil.imi. i-vi-d.....nvánim i>n..lio neově vě< ne l.i-cr. dobrotě a kráse neni však Maetcrlinckovi projevem lidské vůle, :Cátkii XIX. veku misí sc tu nový myšlenkový vliv: spůsob nazíráni na W.smír ä člověka je v Pokladn utvořen pod novým vlivem světového názoru naivního romantika novodobého naturalismu, H T.«in.i Maeterlinck v úvodu k překladu Kordový Annabelly. psaném na sklonku roku 181)4, í*dy * době překládání Novalisc. dovolává se poprvé Tainovvch8*) dějin anglické literatury, jejíž úvod z r. 1863 je onou ppvěstnoU theorií o třech základních -álách. jichž výsledkem je člověk, a o „faculté maitresae". U Taina ač výslovně, praví že ,,.jic neexistuje než individuálně", schází naprosto porozuměni pro individualitu a vůli. člověk, ať dav ať genius, je prosti výsledkem vládnoucích sil plemene, prostředí a doby, všechno úsilí má obraceti se k w -ii,-< tu těchto věčných sil a pak teprve projevu jejich v lidském životě viditelném, a »mé ,.faculté maitresse", neb „disposition maitresse". neb ..základního tvsu". charakterisujícího individuum, dobu, nártnl. V Taina ""1 s. vi. ak tyto zákony, na jednotlivé obory lidského věděni omezené, podvale všeho bytí. Maeterlinck, j>.a si vědom ne-suljupuosli lidského rozumu, proniknout tuto podstatu, spokojuje se, místo Tainových násilných analogii, idegoriekvm obražením a personifikací věčných sil, chtěje tím sugestivně presvědčovati o reálnosti svých představ. Y základě však Tainovy věčné síly. odvozené / materialistického názoru na život, rasa, prostředí, doba i „faeulté maitresse", jsou právě tak pouhými abstrakcemi, jako Maeterlinekovy věčné síly Noři una, Osud, Smrt, Láska Oba též postupují stejnou mctlmdoii. vvi há/ejii e /. dogmatu, k němuž zdánlivou indukci, velmi m-přonoti a náhodou, zdánlivou analvsi vybrativi h neb konstruovaných příkladu, shledávají důkazy. I1 obou tvořivá fantasie nahrazuje zdrželivé zkoumání, vyznívajíc u TaijM v básnicky kr«-sh-né obra/v skutečnosti. D Maeterlincka v básnické personifikováni a reali-sování abstrakci. Tyto abstrakce nabývají u Maeterlincka čisté lidské podoby: Mlčeni nám dutklivě nařizuje, se- *) fř.dmJma, i, .ingltkéjiteiatur s. XLV. stoupil dn duše, iktivni Mlčení je bratrem Mířeni pasivního, Mlčeni je Neznámý, jenž se vkrádá do shromážděni lidí. je nevyzpytatelní.' host, nepřítel, jehož laskání je v rozhodných okamži. i. h božské, líbá nešťastné, stojí u brány, kterOti otevírá, skrývá pod svým pláštěm poklady, jr to ,mdel nejvyšších pravd, posel Neznáma, přicha/i do pokoje k milencům, a je tak krásný (le silence), jak., jeho sestry. Jistoty jsou zahalené královny, vedoucí ná> životem; sedí v začarovaném zámku jako spmitani královny. Fakta života jsou jen tuláci. Špehové ,i záskod-níci neviditelných mocností, Osud - - či Smrt je královna se zavřenými rty, občas zamhunm nad našimi vzpourami oči. U nohou Nutnosti sedi ženy. tajemné sily v nás jsou ubohé sestrv varn* jící nás jako dotěrné, odstrkávané žebra-k\ H lest klepe na dvéře, Náhody spi na obzoru. Dobrota usmívá se na prahu dveří — a Duše sama objevní-se v nejro/manitčjších personifikacích, nik. do v V host, jako dítě, čekající před začarovaným zámkem, jako neúnavná královna shi ijici poklad krásy. Ale hra Maeterlinckovy obraznosti není tu prihs živá, třpytivá a měnivá — právě tak jako Tainuv styl není tak skvělý, jakým se zda na první pohled Jeho obrazy opakuji se až únavně, stávají se pouhými stylistickými obraty, jichž uiivá stereotypně v nejrozmanitějších případech, tak že brzy pfcatá vaji vyvolávat! živou pudstavu a naopak unavuji fantasii. Vic jak dvacetkráte otvírají a zavírán se tajemné dveře a hrany, jejichž Štěrbinami pr> - niká svetlo. Do únavy a v nej různějších, situacích opakuji se mlčelivé hlubiny, hluboké vody, propasti, ke kterým docházíme, poklady, skryté v hlubinách, kraje, vzdálené tisíce mil od skutečného života, nádržky mlčení, života, bolestí,a jen výjimečně, zřídka, objevuje se obraz príležitostný, vyvolaný skutečně vyjadrovanou myšlenkou: když ovalíme balvan s mystérii, dýcháme příliš* silný vzduch propasti, a zároveň padají kolem nás slova ,l myšlenky jako otrávené mouchy. Katastrofy Života létají k nóm jako včely do ňlu, jako holubi do holubníku, a V středu naši bj'tosti je průhledný >trom, na němž všechny naše cnosti jsou pučící listy a květy. Maeterlinckova terminologie je nad to zatížena prejatky z Plotinova, Emersonova, Ruysbroeckova I Swedenborgova myšlení. Mluví stále o bozích, dívajících se na svět, vládnoucích na výšinách, usmívajících se na nás z hlubin věčnosti, hovořících k nám, o andělích, jichž jsou plny propasti, kteří k nám přicházejí, kterým máme se přibližovati, o našem Bohu — ale při tom vracejí se stále pod- niiii n.i v. i\ pochybující, jsou-li bytosti vyšší nás; a za věčností, vesmírem a Osudem nesídlí li/ \ Maeterlinckovýeh myšlenkách věčný Bůh, tvůrce a vládce všehomíra. Nevyrovnané kontradikce, způsobené touhou pO jistotě a neustále se vracející skepsí jsou v tomto prvním pokusu o soustavné filosofické dílo až příliš nápadné. Chce štvorití novou, „nejpřesnější" vědu *■) Ve Fordovi- AiirubeUe praví Giovaniu (s. 2.), ie „vy-IWKjnil rUdriky tvých inyilenek. ^ svého >Mce". M.iťterlmck pfeklndal ji [ittd „Pokladen/'. tci ■ i Nepoznatelném, ale jeho transcendentálni psy ho logie vychází z určité predstavy o onom světě, podstatě všeho bytí, samozřejmé existujícím, a konstruuje si k ní vhodné doklady. Mluví s bezpečnou jistotou vnitrního presvedčení, ale každá druhá, tretí veta |M)číná .snad". ..bezpochyby" MÍŠát že", je tvořena podmínečné neb konči otázkou. V Pokladu chudých duchem není stopy vědec ki^ zkoumání, je to filosofická báseň o Osudu, Smrt: a Lásce, velmi sugestivně působící na vznětlivou obraznost, ušlechtilá svoji resignovanou pesinusTi-ckou náladou a velmi čistá ve své upřímné ,naz' po dokonalém a krásném zisoté. Je subjektivním, velmi intensivním výrazem sensitivni duši nuluji, i v době převládajícího ještě materialistického názoru na svět o ideální, produševnělou koncepci vesmíru. Jejím základním rysem je hledání Koha. Maeterlinck, jenž počal přemýšleti nad bibli, obracel ae zoufale k Bohu o nadpřirozené světlo a pocítil pak hrůzu člověka opuštěného, bez ..nebeského prů\" a bez \nclči hvězdy"' v temnotách osudu, vyžel v Pokladu hledati Boha empiricky \ duši projevech světa. lJočiná abstrakcemi a nevychází /. nich ještě do života. Hry o Smrti. Dví e f tyj dramat, jichž ..neviditelným pum -ipem" jest srnu, ..Ve třel kyne" a ..Slepci"1*6), pov&tala prím» po princezně Malvíně, v- době, kdy Maeterlinck zabýval -e pi vkladem Kuysbroecka. Středověký mysticism podporuje jen Maeterlinckovo úsilí po personifikaci neznámé sily věčnosti a dodává ji nejen lidských rysu. ale i tradicioiíalni výzdoby, V obou hrách ti. kdo json slepí pro tento život, a stáiím smrti blízcí, tuší ji, nemluvňata, jez teprve nedávno přišla z ,,onoho světa", cítí její přítomnost, lidé, přikloněni však jen tomuto životu, ji nechápou. ,ydřetftyni" je typem Maeterlinckova dramatu, založeného nj tiagicj všednosti, a příklad, uvedené v kapitule ,,Pokladu" o tomto tlumilo, je přímo junu .tem hlavni osoby na jevišti.138) Hra úmyslně nemá nijakého děje V pokoji starého sámku i-' večer shromážděna rodina — na levo vchází st do hirim e. v in/ |eptiška bdi u těžce nemocné šesti- Ľintruw (is>u i _ l.,s .iv,-tijjlc. ilSqti iThtálrr I. Hm-tcll*>. i: LaconiWei t. loujt). "*J Poklad %. «43 nedělky, v pravo do pokoje, kde I-/i y\\ slaboučké, mlčící děcko, a v posadí okny i dveřmi je vidětt na balkon a do tmy. v ni/ kolem domu již ob: h á z i neviditelná, zlá moc Osudu, Ovodní rozhovor vysvětluje situaci; rodina očekává večer návštěvu příbuzné abatyše, která chce přijít k nemocné šesti-nedělce. Rozmluvy, týkající se očekávané návštévv, maji však ještě jiný vyšší vztah k ,,neviditelnému principu" hry: prozrazuji divákovi příchod nečekané Smrti. A objevení sc služky v malých postranních dvířkách pomáhá, stejně jako očekává iu příchod návštévv, provedeni utajeného déje příchodu neviditelné Smrti. Snad měl Maeterlinck pri kumposici in mysli sviij dojem z Aischylových Choeíor. jež jsou typem nehybného dramatu, v němž z modlit stále se hromadících kolem hrobu Agann-mnonova náhle vvšlchnc vražda jako blesk. Uvádí za příklad na téže stránce Pokladu, kde líčí ne-livbného starce v lenoSce u lampy, naslouchajícího bezděčně silani vesmím. kolem domu kroe./j. im 127 Rytmus jeho hry nese se týmž způsobem po yá-havém, neustálém hromadění starcových tuch smrti zasáhne smrt na konec náhle šestinedélku. Příchod smrti je obsahem brv a j< lícen / vnitri sob. na scéně trvajících Slepý děti ji tuší. sleduje v duchu instinktem své duše jeji přfchod do zahrady do domu. j)o schodech, do pokoje a oi.de lok > tvrzuje před katastrofou jeho tušeni. Počne křičeli w svém pokoji, když matka umir.i, ač od narozeni nevvdalo ze »*bc am hlinku Dedi n i ^Ipká 134 v jeho neklidných, úzkostných starostech zdravý egoista Strýc P'n* vykládá přirozeně všechny příznaky blížící se neviditelné bytosti, snáší jen mrzutě dědovu domnělou svéhlavost a přesvědčuje Otce o marnosti obav. Je proti zástupci hlubokého, věrného života zástupcem života viditelného, povrchního. Tři dívky, netušící nic / tragedie koleni sebe, podléhají bezděčné úzkostné náladě dědově. Aby však mohl scénicky znázorniti slepcovo tušeni smrtí a vyvolati týž dojem u diváka, je Maeter-linck nucen to. <<> staře, instinktem postihuje ve svém nitru, promítnout! zevné — sjmbolisovati příznaky blížící se Smrti nevysvětlitelnými zjevy \e světě skutečném, jež osoby na jevišti, mimo slepého starce, dovedou si vysvětlovat! přirozeně, jež však divákovi neklamně prozrazuji autorův úmysl — nevyvolávají však tutéž reálni představu o smrti, jako v slepém stáni. Jsou to symboly příliš zjevné, příhš na divadelní účinek vypočtené, kreslí podobu Smrti příliš lidsky a individuálně, než aby diváka pohnuly k instinktivnímu tušení nesmírné, vševládné a věčné sílv, vnikající do života lidí, bezmocnýi.h proti ní. Dráždi fantasii, napínají zvědavost, budí úzkost, ale v účinku jejich není ani stínu věčnosti. Uršula dívá se z okna a vidí prázdnou alej a/ k háji vprišů v měsíčním tle N ihli lvíci zti hnu ! ' zahradě, labute leví stuch, ryby se náhle potápějí v rytmice, ale psi neŠtěkají, Dveře balkonu nedají se již zavřití, venku kdosi brousí kosu. je slyšeti, jako by někdo vstoupil do domu. otec zvoní na služku, zdá se, jako by po schodech dva lide služka neví o ničení, stojí v chodbě, ale otec nemůže zavřití dveie jakoby kdosa do nich tlačil; starec slyší dokonce, jak si kdosi sedl za stul. lampa hasne. a< byla dolita V půlnoci vpadne do pokoje měsíční zář a je „velmi neurčitě" slyšeli šramot, „jako by někdo rychle vstal od stolu". Stařec zaslechne- ten šramot, děcko zapláče, a opatrovnice, jeptiška zjeví se ve dveřích šestinedělka je mrtva. Mueterlinck usiluje vejmi pečlivě, až příliš, aby všechny ty primitivní příznaky, jimiž kresli -r jako ženu, jdoucí zahradou, brousící kosu. stoupající po schodech, otvírající násilně dveře a sedící neviditelné mezi ostatními u stolu, dokud nepadne romantická půlnoční hodina, vvlo/tl prirazenými okolnostmi a vzbudil tak dojem, že líčí prostý všední život, jehož přirozená, drobná hnutí jsou skrytým výrazem tajemných věčných sil. Je-li symbolika smrti piilis primitivné a napadni realisována. je snaha podložit všedním slovům ještě jiný, hlubší význam, učinit ,,dialog druhého řádu" hodně znatelným, ještě nápadnější, a mění se místy v schválnou hru se slovy dvojího významu prozrazující posluchači >píš úmvslnou -tuhu po účinku než hluboké tajemství. Každé slovo téměř má vztah — ne k věčným tajem-tvim vesmíru, ale k názorům, jež Maeterlinck pronáší v úvode I. k překladům a v Pokladu Strýc na př. mimoděk charakterisuje sebe. kdy/ mluví o slepém dědovi ..Nevědět kde jsem. nevědět odkud přicházím, nevědět kam jdu, nerozeznávat poledne od půlnoci, ani léto od zimy . . raději bych nežil . . A nelze to naprosto vyléčit?" Otec: .Zda se. fte ne."118) A slepý stařec opět praví sám osobě: ..Jsou »j s. 217. okamžiky, kdy jsem méné slepý neJ vy. rofc umíte ?"189) Prvni pokus Maeterhnekuv, vytvořit nové drama na základě svého názoru na poměr bezvolneho člověka k věčnosti, je velmi primitivní. Uchyluje st k naivně nápadným a ještě naivněji a nápadněji užitém prostředkům, jimiž proti své vůli způsobuji právě nejpovrohlléjši pocity u diváka, zvědavost a úzkost, nedotýkaje se „hlubin duše" a ne-probouzeje vědomi věčných pravd. Stejný charakter v základním pojetí i v technickém provedení má druhá, současně vzniklá jeho hra o smrti. Slepci. V SUpckh alegoricky rdi uma tisová) thema jine kapitoly Pokladu, nazvane ..Hvězda" a jednající o ne/namem ()sudu. vuěi němuž lidé jsou slrpí.1*0) Středověk měnil abstraktní popův v živě postavy z masa a krve a skládal o nich celé příběhy, v nichž byly Cnosti, Hříchy, Smrt. Laská atd. hlavními osobami. Maetcrlinck naopak z lidských |>ostav podloženým ..neviditelným principem" vytvořil typy, jez zastupuji jisie pojmy v jeho názoru světovém a iněni se téměř v alegorie Jeho hra neni dramatem, de mystickém, nehybným obrazem lidského života, jenž se postupně odhaluje rozmluvami a končí příchodem neviditelné Smrti. Svět je znázorněn ostrovem, obklopeném honili vvrn rie/iuriLviii mořem. Na ostrove je hospic, útulek slepců. Kde staré jeptišky a stařičký kněz pečují o slepce - lidstvo kin i se tam sešli, nevědouce, odkud pocházejí. Na ostrově je maják, ale 11, kteří jej opatrují, nesestupuji nikdy dolů a VukUŮ -. 71 ,i n. starají se jen o obzor a moře. Slepni jsou ruzír 1 povah a různého stáři, mnozí slepí od naroseni, jeden, stařec, trochu rozeznává světlo jiný j i hluchý a ke všemu lhostejný, jiný zas nespokojen se vším. jiný hrubý pozitkai. Staré Zeny. od narozeni slepé, se jen mechanicky modli, slepá matka, kti i i porodila vidoucí děťátko, je silená a domnívá >e co chvíli, ze prohlédne; jen mlada. >Kpá dívka. r. n/i jakési země, vzpomíná na krásu země, z ktt-n-přišla a kterou jako děcko viděla, má naděp, n prohlédne — kněz ji tím těší, ale je příliš stas m aby jí mohl pomoci. Staré ten kněz vodí slepce ]»> ostrove, nutí je vycházet na slunce, prozkoumávat ostrov, poznávat na něm cesty, aby moli h samostatná1 se po něm pohybovat, Sám touží po shmei. po přírodě, chodi na břeh neznámého mou a diva se na obzor — ale i na ostrově jsou hory. jichž ani on neslezl. Slepci se stále bouři, reptají, když je nutí kněz vycházet, libuji si jen ve svém útulku, stěžuji si na rozmary svého pastvic na jeho povzbuzovaní .i napomínáni, noposlo.ii li.iji lio .»/ kněa lednon na vycházce s nimi náhle /emie .i in ■ bouli l>rv radní, bezmocní, nic netušící v pustém lese, v zimě. vzdáleni od hospitalu. od něhož je odděluje reka vede sice přes tu most, ale žádný z nich neví kde Pozorujete, jak cely ten obraz v ka/dém radku je jen pesimistickou alegorii poseonského života v němž ti. kteří vrli.iji / majáku světlo n.i neznáme more — ono ,,polárni moře" z úvodu k Ravsbroe-cknvi - nestarají se o ostatní a s\iti jen lodím, vyjíždějícím z reky na ononuáe. t 1 kt< 11 l pokoušejí proniknout jeho taje. A vůdcové ihspéJ lidského stáda sami jen lou/i tap.ji tieba \ id ta jtOU ii|npulíini n.i RVŮJ ostrov, a i ten má pro né ne-dtjtsliipnť- Im-iv. Lidské stádu sliipř, lhostejné vnOi tajemstvím Negnárha, požívačné, navzájem se ne-/iiii|iií a d okolí avé m nestarající, prožívá svůj bédnv život ve tmách, jež je obklopují, vyrušováno l |. M ii. i,i mi ,i ii' zn 11 n v 111 i událostmi zvenčí, ovládáno silami, o jejichž původu nemá 1, i -.'-ní. Maeterlinck rozvinul lenlu prsimisiieký obraz viditelného svěla lla scene rozmluvou slepců, kleti představují různé typy lidí. Scéna je pustý les, na ostrove v nočním temnu, nad nimž sviti hvězdy a do něho/ doléhá pnboj nepokojného moře, slabý zvuk hodin z bospitalu a Šum řeky. Uprostřed icény si-di nirtv_\ kw/., u něho vyrůstá trs květin smrti, asfodelu, před nim, odděleno od sebe kmeny I balvany sedí popi,tvé.i levé straně po šesti slepých mužích .i .'• n.ii h, Kinv, mluvil k nim stále o svém ÓdchodU, ale oni tnu nerozuměli — nevědí, že umřel — aj je] /.i- hv.it i la smrt uprostřed Jiich, daleko Ofl jejich bezpečného útulku, a nyní netrpělivě čekají, al se vi.ni ten mrtvý, jenž zatím tuhne mezi nimi. Jejich rozmluvu, která mní než neustálými na- rázk:......i.i ahjj.iii. L: vý/inni ■ • ■ -1 (>'■ m énv. Mši lei ptáků nad lesem, I1-.1Í. padající na jejich IdaW 1 ruce, vichr, třes.....í lesem, prosté přírodní jevy, jez však slepci nedovedou si vyložit. , Jediné iuj starší $h?pe< jako ve Vetřelkynj děd tuší VÍC ne/, ostatní \ stejně- jako ve Vetřelkyni, O pul nOCJ bli/i se katastrofa 1'iijde pes /. Iiuspilulu, jenž je upozorní ni nut volu i ve Vetřelkyni zvířata < ití lépe než lidé přítomnost smrti slep* i se zdesi. poznají. Že jeji. h vůdce j<> mrtev, marně snaží K najít prostředek^ jak by se vrátili do sví útulny. i .■•, - Náhle nejstarší slepá zaslechne kroky, a iie|sur;i slepec potvrdí její domněnku. Naslouchají, v tom děcko šílené ženy začne, naříkati. Ono jediné je vidoucí, a mladá, sličná slepá dívka vezme je do náručí, dotýká se jeho hlavy, aby poznala, kam ji obrací, a poznala tak směr, kterým neznámý při-< há/i. Dítě, jako ve Vetřelkyni. vidí príchod Smrti, kroky se blíží, až ztichnou uprostřed skupiny slep. u, Mladá dívka marné ptá se, kdo to; stařena prosí o slitování, a na slepé nebožáky sype se snili viditelná Smrt stanula uprostřed nieh. Hra tato jeví sb-jnoii zálibu . groteskní príšernosti, v hrna tavě symbolice a v zevním scénickém účinku jako VeiřelkynP. Theoretické úsili po názorném vyjádření tajemných hlubin věčnosti mění se na scéně v efektní divadelní prostředky, jakmile m t být — a musí být — podáno tak. aby na diváka působilo smyslovvm dojmem. Z< lu\ l/e odstranit dej, psychologickou kresbu osob, ale na scéně seta potlačit dojem na smysly diváka — naopak, M a -terlm. k ii/ivi až nadbytečné tohoto prostředku ke vzbuzeni minku, a tím princip věčného Neviditelna mění se v scénický prostředek na rozněcování fantasie a zvědavosti divákovy slovním naznačováním l přibližováním čehosi neznámeho. ■ o zároveň se oddaluje zrakovému dojmu Druhé dvě hry o Smrti, vydané roku iS,< ..Vnitřek" a „Smrt Tintagila",131) jsou stylisov.nn úměrně dvěma prvním Vnitřek" je hra o tngice všedního života' piko , ,\\ti elkyiic", a i-|i s. e-.. je jen prosté obrácena: jedna večer v zahradě domu. "č lnti'rienr i.i&h-I L;i moi t • 9 J JO t, Dii je osvětlenými okny viděti dovnitř pokoje, v němž sedí shromážděna rodina, ohrozená katastrofou Smrti. Smrt Tintagila je, stejně jako ,,Slepci", alegorii, v níž život je pustým ostrovem. Ale obě Itrv již umělečtěji vyjadřují Maeterlinckovu my--i-'tiku, jsou dokonaleji sty lisovány a technicky účelněji řešeny. Ve ..Vnitřku" — jenž ji/ názvem symbolicky . j stibuje BVŮj dvojitý charakter, vnějšího a vnitřního Života podařilo se Maeterlinckovi výstižně splniti svůj sen o nehybném téměř obrazu všedního života, kolem jehož útulku krouží netušené síly věrnosti, asi u.t konec zasáhnou dovnitř katastrofou. Mae-ťiliiii k ]M)ihoj)í], /i | r nhi i. mální personifikovaná postava Smrti s kosou musí v obraze všedního, denního života působit jen groteskně. Personifikace Smrti /.mizela. Osudná, smrtelná katastrofa je skutečny příběh, vyprávěný dvěma postavami v temné zahradě, před ozářenými okny. za nimiž sedí klidná rodina, otec, matka, dvě dcerušky a dítě. netušící, že nejstarší dcera rodiny, která ráno odešla k příbuzné, leží mrtva na nosítkách u břehu řeky. Přítel rodiny, stařec, a cizinec. kterv mrtvou vylovil, naznačují katastrofu jen jako faktum, které váhají oznámit těm tam za oknem; teprve starcovy vnučky, Marie a Marta — jsou patrně kresleny v povahách pod vlivem Marty a Marie v bibli — dokreslují obra/, když přicházejí sdělit, že průvod s mrtvolou se blíží k domu. a naznačuji zmínkou o prsténku, kteiý mrtvá měla na prstě, pří. nu uniovraždy. Ale to v Se i-n vedlejší, velmi šetrně a nežne kreslené rysy. V podstatě nejde nez o zjevení hrozné, nevyzpytatelné moci osadu, která lhostejně a slepé zasahuje zvenčí Ml do tuhého, khdnc pivnou. ih<< ŽivótH n»din\. Vidíme je okny bezstarostně shromážděné večer kolem lampy, a zatím v temnu venku r.idi se stařec s cizincem, jak oznámit jim hroznou novum Váhají, neštěstí se však blizi. dívky zvěstuji příchod průvodu venkovanů; zahrada se plni lidmi, a stařec bona ní vchází dovnitř se smutnou zprav..a Vidmu- jak vstupuje k SVým přátelům, jejich mekáváni, nutě přivítání, údiv, leknuti a zoufalou bolest. Uhodilo v zahradě zůstane jen cizinec, vnitřek domu je | a otevřenými dveřmi je viděl skrz pokoj na vodotrysk, trávnik .1 hvé/dv. Reči starcovy jsou klidnější ,■ upr.n--u.---i nez úzkostné projevy slepého deda ve W-tr-tkviu N . zory, jež pronáší o životě. j-.-.i nekdv i -lľ.n dve hodím se bli/i Jepch prosté očekáváni nočního klidu stáva -e n.-Iď neobvči-me vážným '33 .i zvláštním. ]>"n dojmem věrnosti, která již již k nim vsahuje a kterou bezděčně vycifují.183) V dialozích se Maeterlinck u< Vzdal oněch průzračných narážek, jimiž slova nabývají dvojího smyslu, onoho „dialogu druhého stupne", ale příběh sam není již zatížen onou vynucenou symbolikou detailu, která mi v prvních dvou lirách ncsesihije, ..I. -Libuji- účinek. Yi- vsci h |>odrobnostech není nic ni-pvirozi-tľ'h.i. smrt dívky jeví sc jako prostý, nešťastný příběh všedního života, ale tím účinněji vyvolává onu náladu věrnosti, kterou Macterlinck hledá. A po technické stránce' vyřešil jí mistrné. My diváci jsme v těsném, bezprostředním Styku s onou katastrofou, jíž náhle do viditelného života padá stín věčnosti, seznáváme ji dříve, než ji lidé, kterých se dotýká, tuší. A ti lidé jeví se nám na é ně lak" iľ-hvlm\ r. 111 ■ ■ i ..hľa/, -.vet lá "-k vr na v temnu ji obklopujícím, z něhož blíží se Osud. Maeterlini kovi zdatilo se vytvořit leálné svou představu o bezděčném, neovědomělém životě uprostřed temnot věčnosti prostými, skutečnými fakty; dokázal svým scénickým výmyslem, rozdělením je-vi-ie v temnopod Sú......blohou, v nimi řádí mlče li vé sily věčna, a v světlý nehybný obraz vnitřku, plynoucí v tomto temnu, ze dá se scénicky účinné spodohit onen poměr viditelného života, jenž jeví se ľ II obia/em k (i MHU Věi ll- . — Cl. která Se )evi na scéně skutečněji, než jak je theoreticky vyložena v ,,Pokladu". J. i<. ovšem jen výjimečně, snad i j< n ná-hodně šťastné upravený případ, ale důkaz 0 možnosti lakové -ymbolícké scenerie se zdařil. Mae- terlinck objevil tu nové a účinné užití scény, nov v styl hry, jenž ovšem stěží asi bude schopen rozmanitějšího rozvití a aplikace na ruzná themata, ale pro jeho případ stačí. Ve „Vnitřku" nabývá Smrt podoby prosté k stroly všedního života, která zasahuj* m netušící rodinu zvenčí. Ve ..Smrti Tintagila" je však uvedena na scénu skvěle rozvitou alegorii smrtelného zápasu nemocného dítěte vnitrný postup n-1 je promítnut na venek a rozvinut v úchvatný děj Maeterlinck nepokouší se již alegorii uvést v vislost se skutečnem, současném životem, jako ve Vetíelkvni, ani měnit postavy skutečného v bytosti alegorické. Zalidňuje ostrov, jenž mu značí svět. vysněnými alegorickými postavami, jež se nebojí nvésti na scénu, á dosahuje tím pro ní pravděpodobné reality, působící životnvm ď-iimui Smrt je věčná, neviditelná královna, vládnom i tajemně na pustém ostrově — >vété. v némz vyhubila již všechny silné muže: sídli v pevné jejíž okna září do tmy a v jejímž stínu se rozpadává starý hrad, útočiště dvon - -ti Y-_:í um. Bellangěrv se starým sluhou Agh>valem. Rt královniny splňuji se neznánu m z působeni jeji služky, jež nevycházejí ve dne. sídli v nekončených koridorech, klenbách a chodbách věže, L sester octne se na její tajný roakaz jejich uatHcek Tintagiles, jenž byl dříve v bezpečí za m< Vjíiaina ukazuje inu na procházce zAmek a vé a znepokojuje se, proč tajemná, nikvm u-hře, ale obnovuji tento genre na hloube)] procítěném a promyšleném filosofickém podkkidé, tvoH jej z nových i současných prvků, sbližuji jej sr současným životem a tím vytvářejí nov v druh romantického dramatu. Hry o Lásce. 7a . tyt' her o lásce, které v/nikly z Marínini' kov.i pesimismu, jsou prvé dvě, Sedm princezen a Rej; léas a Mélisandi . téměř současné prvním dvěma lirám o Smrti. AI Lidine a Palomides vyšla téhož roku jako vnitřek a Smrt Tintagila, Aglavainc a Sélysette stejné jako Poklad chudých dm hem.134) Láska v Pokladu chudých duchem ji- onou věčnou nlQQ z Neznáma, která od věčnosti spojuje neroz-lněné duše sobě příbuzné. je pojítkem mezi nesčíslnými formami jedné- duše sveta, je prostředkem k dosazení úsmevného .1 vznešeného klidu i pod zevními nepřátelskými silami Osudu, je v po-hhku ženicha, líbajícího nevěstu, výrazem touhy bytosti dychtivě tou/.h í< li po své matce. Je to abstraktní pojem věčné sily, které se Maeterlinck ,.....Ivažuje ještě piiťítati vitézu......tOC nad nepřátelskými silami neštěstí a Smrti, která však přece |iž zjednává Útěchu a rrsiťna. i. naději do >m) Lea Sept í'iinctWM P, Liit«nl»ť t liřuxell. s [lS9l] PeOlu ct Méliiand* . AUadinr et JVomidw (1*94) (ThéStrt II. i,j,'s1. Aplavainc p| Sr1y*ftb fl W*** lit '3t l'iidoui n.1 .,/ postupem času /.....o/.i -.- - - -«1 .-.. i země" a sešili projevy transcendentních duší. První hry o lásce neprojevuji však ještě tento názor. V Princezně Maleině jsou dva typy lásky: smyslná, vražedná vášeň královny Anny a vrom i. ale pasivní láska princezny Maleiny, věčný rit. pranunici z hlubin duše. ;de bezvládný proti Osudu Smrti — naopak bezděčně vrhá duši, z které w-vírá, v neštěstí a smrt. V dalších hrách o lásce mizí smyslná láska královny Anny v.išné |s.,n jen projevy povrchního, viditelného života, pod-st.itv duše s. nedotýkající, — a láska dívek Maeter linckových je onen věčný cit. jímž tena viot aeJ muž sbližuje se s věčností a ..uchovává nám n zemi do dnes mystický smysl". Ale láska ta ste|ne jako v Maleině podléhá vítězným vražedným siluu vnějšího osudu, neštěstí ,1 smrti, vyrůstá j i< nanejvýš, v poslední hře. až k dobrovolné oběti života. V Sedmi princeznách M.u terlinck ještě těžce a váhavě hledá myšlenku i formu. Staví na mySleu e kterou později jasněji rozvedl v Pokladu eJmdých duchem, v kapitole ,,0 ženách". 2eny jsou svým vnitrným, neuvědomělým životem bližší věčnosti, ,.onomu světu", nei muži. kteří nechápou jejich hluboký, instinktivní život. Jsou |A. b\ / 11.■ světa, cítí strach před pochmurným, viditelným životem, tt.ivi život jako v snění, v němž vzpomínají na rozkošnější, svetle] ši kraje, jež jsou domovem jejich duší. Jsou vťtči vnějšimu světu a 1 drsnosti uzavřeny jako v nitru paláce. V němí sviti '.vlastni, uměle světlo, jelmz okny je vidět do po života, a kam zaléhá |etiom /. dah zpěv těch. kdož \yjiždéji daleko na temné můře života Zíznl pi basa života, vycházejí do zahrady sbírat květiny, ni břeh mořsky zírat s touhou do neznámé dálky a čekal ^ chvi ním na toho, který je jim určen osudem. Mu/, který sc jim blíží, přichází, nechápe jejich vnitřní život, přichází zaujat zájmy vnějšího světa. ,i marně se snaží proniknout do jejich duše. I když sestupuje do hlubin duše, nechápe věčné lásky duší. tápe ve tmách věcnosti, kde vládnou osud a smrt; ,, když domluva se konečné, ze >e přiblížil té, která je mu osudem určena, je pozdě, smrt zmocnila se jí dříve, než se splnily její věčné touhy. Scénu tohoto obrazu řeší Maeterlimk formálně pod vhvem scénické úpravy Vetřelkyně. Jeviště j* lieh no ve dva světy: sál. v néinz spi sedni princezen a jehož okny v prospektu je vidéti do smutného va&jtíha života. Ve Vetřelkyni je soustředěna (Hwurnost na vnitřek, kolem něhož venku vládnou véčné moci a do něhož z venčí přichází neviditelný host. V Sedmi princeznách je přední část jeviště alegorií života vnitřního, zadní alegorií života vnějšího. Sál se spícími princeznami je vytvořen pod vlivem obrazu anglických praeraffaelistú, pln inckého roztříštěného světla, mramoru, bledého hedvábí, symbolických květu a v.i/nv.h. rytmicko h linií. Vnější svět. za okny sálu. je smutni, bažinatí holland&ká krajina, s kanálem, kolmo DStfcfal k terase zámku; kanálem blíží se loď od ffioře s princem, které z ruchu života tam venku prijizdi do smutného ovzduší, obklopujícího vzácný ..skleník'", v němž v marné touze žijí dívky naú čekají, i Setká se na terase za okny sálu se svém drdein ,i se svoi, babickou, hledí okny do sálu spících dívek, ale marně snaží se je probudit, a zá- vory dveří, umístěných mezi okny, jsou ?astr i,. Král sděluje mu, že je, ještě jinv v< h d do sálu spících dívek. Nutno sestoupit tmav.m . Imdbn.i pod zem, do krypty, a vystoupit po úzkv< h s, hode. h zatažených řetězy, až k balvanu v podlaze sálu, jenž je ,.popsán nápisy", zdvihnout jej tiše u proniknout tak k dívkám, jež netuší, jaké hlubiny jsou pod jejich útulkem, v nčmž ve sněni tráví svůj život. Piinc s matnou lampičkou v nu -sestupuje do krypty. Námořníci na vzdálené Indi chystají se zatím vesele k odjezdu na širé more a zpívají, že se již nenavrátí — princ nepůjde již s nimi bezstarostně do víru života, v němž du\ mohl zahrávat s osudem. Staří královští manželé čekají za okny s úzkostí, podaH-lisc princi zdvit mramorovou plotnu. Koměnl zdvihne se v podlaze deska, princ vystoupí do sálu. dívky se probudí ze sna. jen ta jediná, Uršula, která nejtoužebněii na něho čekala, a n.1 kterou on nejvíce Vipomin.il Se nepřobouzi V řeči i v obrazech hry vracejí se několikráte ľeiiiiiiis. ..in e /e ..Skleníku", a /vlastni zalib..!: rozvíjí Maeteilinck symboliku nádherného vlasi> dívčina, jenz jako by vyjadroval touhy její du& a plynul v zlatých vlnách po bílém mramoru směrem k princi, když. stoje za oknem, snaží se uzřít svoji dívku, spící na mramorovém stupni, na niž jii padá tajemný stín smrti. Alegorie jě velnu h.u. vtiá. ale halí se v mv-Ueiik. twí temno, osvětlované jen iivjasiiMii: h.u i,'iv.uni; působí především výtvarně scénicky, ne slovy za «*> však lim uáladovep. nálad.t >auia newvouw nijaký instinktivní ,.vztah k věcnosti'', pu-obii 14° jen na fantasii barevným, smutným obrazem. Režii ukládá scéna příliš těiký úkol: celá lira je mluvena za zadním prospektem, popředí jeviště úmyslně je i,. h v lun . n ľ i' • Kuto! opačně in / ví .Vmli ku" chce divákovi přiblížiti onen tajemný, hluboký, vnitrný život duše a oddálit od něho Život vnější, jenž svým ruchem jen nejasně zaléhá do hlubin života. Při tom však autor nedbá technických požadavků scénické reprodukce a tím se míjí za-mýšleným dojmem. Ve viech třech ostatních hrách o lásce upouští Maeterlinek ixl této scenerie, od scénického znázorňováni rozdílu viditelného světa a vnitřního života, o něž se pokoušel )ii ve Vetrelkyni a pak ve Vnitřku: rozvíjí raději ve své fantasii obraz Ysselmondu z Princezny Malei.iy. Obraz pochmurného zámku v otráveném bažinatém ovzduší, stojícího v smutném, chudém kraji všedního Života, nabývá ode hry ke hře prostších a určitějších rysů, a postavy v něm bloudící méiii v -lil. úsilné j i * smutné loutky, jež Osud - autor oživuje záblesky projevů svého vnitřního, domněle věčného života. V Pelléaso\i a Méli>andé má ještě příznačné jméno tento lir.id miú, Allemonde, je obklopen ohromnými l>-a vzduch jeho je otráven bahnem hlubokých propastí, na nichž stojí, plných vod, hlodajících na jeho základech a souvisících s blízkým mořem. V jeho zahradě je studánka, která kdysi vracela slepém zrak, ale od té doby. co král sám téměř oslepl, je zanedbána. U more jest jeskyně plná skvělých krápníků a nádherných podob; nad mořem sto|í v dálce majáky, svíticí bloudícím plavcům, a z jeho dálného obzoru přicházejí nenadálé bouře. Kolem tirádu bydlí chudí ubožáci, zmírající hladem. V ..loutkové hře" o Mladině a Pal on ú doví je zámek pln nesmírných chodeb, sálů a dveří, stojí nad propastmi, z nichž vyvírají otrávené vody do hlubokých příkopů kolem, a přes příkop vede padací most do širých lesů. plných podivných vzácných květin. V zahradě šumí vodotrysky, jež tryskaly za sebou ze země. kdykoliv zemřela některá z dcer králových. V Ajílavainé a Sélysetté je symbolika t■ <í-• • r. ■ hradu zmírněna: v zahradě jsou hluboké, nebezpe' n nádržky pitné vody, vzduch večer je jedovatý, od hradu vede chodba k opuštěné věži u moje. v niz ^ídlí rackové, a odkud je viděti širý, dálný obzor. V Maleině přeplnil Maeterlinek ještě obraz spoustou detailů, líčí život ve vsi, scénv na hrbit groteskně příšerné scény v zahradě, vyvolává bouři, drtící věze hradu, plní hrad množstvím p.h ných postav. V Pelléasovi objevuji se v okolí zámku jen tři chuďasové, zmírající hladem v jeskyni u nu a stáda ovci. hnaných na porážku. Zbvla ještě též scéna čeledi shromážděné v čeledniku před simtí Mélisandy. a postava služky, jez m i rysj Maleininy kojné. V Alladiné a Patomidovi zmizelo jiz okoli plné trpícího lidu. a ze zámku zmizel* služebnictvo na scéně — zbyla jen zmínka o něm. když Alladine a Palomides si vypravují, jak byli králem a jeho sluhy v noci přepadeni. A v Agla-vaině a Sélysettě zbývá již jen několik jednajících osob, jimiž Maeterlinek znázorňuje projevy věčné láskv. '4» Výlvoi Maricibuckovy fantasie, tonoucí s po itku v množství detailů a osob, se tak postupně zjednodušuje, nejasná, hustá drobnomalba Ma-|.m\ prohlubuje se v symboliku Pelléase a Méli-„aiiďv. zjednodušuje sc v ťistši a výraznější rysy \ Mladině a Palamiďni a stává se pouhou scenerií dramatu lásky v Aglavainŕ a Sélysettě. Postupně se zjednoduš*-vanim rysů zevní, obrazné kresby prohlubuje si myšlenkový obsah her, a stoupá od schválné, zevní symboliky Pelléase a MéJisandy k vnitrnější symbolice Alladiny a Palomida, až k čistě filosofickém výkladům v Aglavaině a Sé-lysettě. Ideový podklad, scenerie i figury v diamatech lásky jsou vytvořeny — mimo zevní, podružné vlivv — Maeterlinckem z jeho mystického názoru a z obrazu fantasie, jez vyiostly v jeho duši. Jsou to ve své podstatě sny o Životě, v nichž dojmy zc skutečna jsou jen dálnými, lahě znatelnými ozvěnami. Proto ani jeho krajiny, ani jeho figury nemají individuálnych rysů: jsou to dekorace, ruz-nvm zpnsobem stavěné, a loutky, mající stále tutéž podobu, měněnou zevně podle potřeby situace, ale promýšlenou stále hlouběji vzhledem k vnitrnému životu, který do nicli vkládán. Výtvarná fantasie, s počátku kypící barvami, světly a tajemnými zjevy, bledne, filosofický obsah, s počátku nejasně a pak symbolicky naznačovaný, se ujasňuje. V Pelléoi tt Mäispndi je znáti, jako v Piincezně Maleině. ač již poněkud slaběji, vlivy pohádky a Shakespeaia. Maeterlinck, ■ htěje vytvořit i nejen obraz — jako v Sedmi princeznách — ale děj. hledá ještě oporu v literární tradici pro látkový obsah i pro stavbu scén. Pohádkovým motivem je úvodní scéna látkové osnovy, v niz (iolaud zabloudí v les< na honě za kancem a nalezne u studánky neznámou zlatovlasou dívku, která nechce zjeviti svůj původ: odvede si ji domu a ožení se s ní. Je to motiv z pohádky 0 dívce, které kmotra pěstounka zakázala jednu komnatu. Je pravděpodobno, /.<■ M.t>-{ : linek, jenž vzal látku k Princezné Maleině ze sbírky německých pohádek bratří Grimmú, přejal i tento motiv z pohádky jimi vyprávěné.135) Zlatovlasá dívka octne se v pustém h-se. po přes zákaz Panny Marie, která ji byla kmotrou a ji vychovávala, nahlédla do zakázané komnat v, kde sídlí božská Trojice. Dívku najde král. jenž pronásleduje na Bon? laň, vidí, jak je krásná, majíc zlatý vlas, sahající az na paty, a Vezme m ji. Dívka je němá — nemůže říci, co viděla a zkusila: když má děťátko, béře jí je Panna Maria, poněvadž nelituje své zvědavosti, a teprve, když je pro domnělou vraždu děcka odsouzena na hranici, přizj se, a Panna Maria jí odpustí. Maeterlinck, podobné jako v Maleině, přejal počátek pohádky B jeho oA lidu, připojil pak svoje thema o lásce v něm/ o/.nívají některé r\s\ / Fordovy Ann.«l>■ 11\ — a skončil tragicky. I Mélisande nemůže sděliti, <> se s ni dělo dříve, má překrásné zlaté vlasy a žije na zámku manželově se svým tajemstvím y srdci, má děťátko, ale na konec umírá. Jeji mnz Go-laud. vášnivý lovec, muž obrovské sily. s polítajícím jiz vousem, je ve vášnivé, náhlé lásce k li- mi Kindt-r- und HMUmARlMi *tC i j. ,,M»n*nkind". M.,i . tirliiuk i vľ stenáři jxisltiinl svě drailliO \ !i.. pták.i, odkazuj? k těmto urnietkym pohádkám. t#4 bezne nevinné dívce, i ve své žárlivostí, zřetelně kreslen pod vlivem vzpomínky na Othella. Maotcr-linek později marně se několikrát ve svých filoso-fíckýrh pracích brání hhibokéimi dojmu, jímž naň Othellu působil, vykládaje, že v této tragedií vládnou jen vášně, že neprojevuje se v ní podstata životu. Podlehl svému dojmu — a snad podlehl mu i vědomé, chtěje vedle Golaudá. ži-[ícflio jen viditelným životem lidských vášni, postavit Mélisandu - Pelléem v jejich věcném styku duši Pelléa > ji m-vlastuím bratrem Golaudovým, a když Golaud s Mélisandou přijdou na hrad děda Arkela, po/nají se duse Pelléa a Mélisandy, proti své vůli jsou nuceni se milovat, podléhají onomu věrnému citu. jenž vy víra z hlubin Osudu a k němuž byli pred svojí pozemskou existencí předurčeni. Vznikání a propuknuti jejich lásky je obsahem brv — je Scéno, pres filosofické reflexe, čistě lidsky. S hlubokou nežnosti a úchvatně krásně. Jejich ještě neovědomělý cit. jemuž se oddávají v naivní čistotě, zatím co jejich duše si již jásají vstříc, je spodoben ve vášnivé scéně12*) v noci u věže, z níž Méhsattde vyhlídá k Pelléovi. stojícímu na stezce pod oknem. Symbolika, jíž chce Maeterlinck zdvihnout dialog na ,, vyšší stupeň druhého řádu", nemá nic násilného. Mélisande praví: „Vidím růži ve tmách." PeJJéas: „Kde? • , Nevidím než větve smuteční erby, ptesahujicí přes ,A.t\. •• Meli-.mde ..Niz, níž. v zahradě; tam dole, v zelenavém přítmí." Pelléas: ,,To není tuže . . Méli&ande vvkláni se z okna. a záplava jejích zlatých vlasů zahrne Pelléa, '"i Akt III scéna I, I4J třesouc se v jeho rukách j.iko zbili ptáci, a Pelléas volá; ,,Tvé vlasy... mne nuluji 11 - i. > než ty." Hrůza, která je zachvacuje, kdy/ si ..vědomi svou lásku, je vystižena velmi mocné ve scéně,187) v níž tiolaud. umučený žárlivosti, vyptává >.:■ svého r-vnk.. z prvního manželství, Yniolda. co činí Pelléas a Mélisande, když jsou sami. Je veěer, Golaud se synem sedí pod oknem Mélisandiny komnaty. Zdv Yniolda k oknu, a dítě vypravuje, co vidí: vidi Mélisandu a Pelléa nehnuté u zdi na několik kroku od sebe a dívat se upřeně, Široce rozevřenými očima do světla. Golaud naléhá na ditě otázkami. Ymuld nevidí stále nic jiného než nepohnute postavy a široce rozevřené oči, křičí strachem, ai jej otec postaví opět na zem. Golaudova žárlivost je stá> vášnivější, scéna, v níž se hrubě osopuje na Mélisandu, připomíná živé shodné scény Othella, s Desde-monou.13*) Spíše, nez obdobnou scénu Annar se Soranzem.18*) Pelléas chce prchnout před s\ láskou, sejde se ještě večer s Mélisandou u st idank\ rozloučit se. ale láska je silnější, než jejich vůle. Golaud je překvapí, zabije Pelléu a zraní M -aidu Mélisande předčasně slehne a umírá zahni — nesnáší tíhu skutečného života, v něnu je cizinkou. Maeterlinck nevzdaluje *e u-ště v líčeni citu od skutečnosti, znázorňuje své myilenk\ o sile v Akt lit sécni v Akt. IV Scén* i. Othello .-.In IV *tetu i * i. šhoto jeví *ř i )ind»», na př. kdy* Gotaud posila Mŕl»aiuJu hlnlat iti»-cený snubn) poltu <ť*Uřas *kt II *rt»a 1. Othello Akt lil s.éna 4.) ,J»t Annal.clli akt IV, 1 Stek* pMaildi * r«cj**v VI.. o • 14'"' láskv. tristní litUké ľady » lidskou vůli, reálnými scénami, v nichž je mnoho vzácné tvůrčí síly. Symbolického charakteru hledí dodat) své hře zvláštními svmbohckvmi scénami, jež vyvolávají sice tajemnou náladu, aniž by vsak byly s to. aby vyznačily zamyšlený vztah děje k večnosti. Hned úvodní scéna hrv má jen čisté symbolický význam: Služky z nitra hradu tlukou časně ráno na bránu a volají na vrátného, aby otevřel. Vrátný je odkazuje na postranní branky, jichž se užívá každodenní. Služky však tlukou znovu, chtéjí umýt prach veřejí a chodník,140) volají, že ,,nastanou velké události, slavné dny". Vrátný odkazuje je, až^bude světleji, ale ony vidí již štěrbinami dveří slunce. Vrátný otevře, služkv drhnou, ale dvéře \«m plili* zašlé, vrátný se jim posmívá, Že na to ani všecka voda potopy nestačí. V textu vrací se dvakráte s< éua stádem ovcí, — jez jdou smutně, jakoby věděly, že jdou na porážku,1*?) — s narážkou na předtuchu blížící se vraždy. A zlověstná /.iianu-ni zabíhají .1/, za mez skutečnosti, když na pí. Mélisande, rozmlouvajíc s Pelléem v okamžiku, jak bije dvanáct hodin, upustí snubní prsten do studánky slepých, a týmž okamžikem Golauda, jenž slyšel v lese bít poledne, při posledním úhozu náhle shodí a zraní kůň, rozdivočený bez vší zjevné příčiny. '■"i v Hullji>rj5ku je obecným zvykem umývat často ůvbtc domu a t hrudník před domem velmi pečlivé. Maeterlinck užíva tu tedy syml,olkky tOmiř k^ídodt-imiho obra2u z hollandskýt h ulic. M,l Akt III, a-ém 4. akt IV. scéna 3, Smutná stáda jaou atAlým ohmem „Skleníků". U7 V celém textu neustále mluvená s|(,va. zdánlivě bezvýznamná, mají pro posluchače druhv hlubší vvznam. Maeicrliui k snaží lim vvzn " m d-. •• 1 význam jevů viditelného života, mine- to v-V \'kládá starému dé■ tudíž soudit činy jiných. Nevidíme nikdy ne/ ruh osadu, ä rub sebe sama. Nikdy >e sám nepři :j osudu. Své Činy a svůj úkol v životě nesmíme sami vyhledávat, třeba je očekávat na prahu a pozvat do vnitř, když jdou kolem — a přicházejí denne Pelléovi zdá se, že myšlenky Arkelovy přicházejí z ..onoho světa". Arkel praví Pelléovi. fa v jeho tváři je výraz těch, kteří nebudou dlouho zíti Mélisande praví, že v její tváři jeví se jakoby 01 k 1 vání velikého neštěstí. A když MéKsaiMb umírá, zabraňuje Arkel (ioJaudnvi 11 rulit: ..nevit.-, .0 je duše... duše lidská je velmi mhvlivá. od* h.i/i ráda sama, trpí tak bojácné." ,\ nad m:t .• „Byla to ubohá malá bytost, tajemná jako všichni lidé." Pelléas a Mélisande vyměňují navzájem celé věty, jež se objevuji později v Pokladu, a k.i/de linuli Mélisandinn je promítáno ď> věčnosti. Ačkoliv tedy celá hra, i scenerií, 1 posta* i dějem má bvti jen obrazem vztahu viditelného lidského světa k věčnému životu, jenz se projevuj* ve světě vnějším neoděl,u>-lm 1111 • iste i nepřátelskými silami, proti nimž jsou lidský r<>zum a lidskr M* povrchni vášní- bezmocný, nespofiíyá účinek hry v tčtO základni Bryslence. ale právě ve scénách, jeř jsou rozvity jí na úkor. Scény lásky, žárlivosti a vraždy, čistí lidsky podané, púsobi mocným dojmem, za to scény čistě symbolické zdají sc pouhými bledými obrazy, dosti násilně do děje vpr.ivovanvmi. IVUéas s Mélisundou jdou v noci hledat ztracený prsten do krápníkové jeskyně u more. Mélisande lhala Golaudovi, že jej tam Efla — ač mohla právě tak prostě říci pravdu, ze ii sklouzl do studánky. Raněný Golaud je poután na lože a posila ji s Pelléem k moři prsten hledat. Jdou. aby. jak Pelléas vykládá, mohla Mélisande Golaudovi říci. jak vypadá vnitřek jeskyně. Jak je ubohý a násilný ten přechod, jehož má Maeterlinck potřebí aby přičlenil tuto scénu, v níz vnikají milenci do tajů zázračné jeskyně, k osnově děje. chtěje tim svmbolicky znázornit jejich vnořeni se do tajctmivch hlubin čitu. Stejně bez významu pro děj je návštěva Golanda a Pelléa v podzemních dutinách pod hradem, v nichž to páchne „zápachem hrobowiu" Pelléas přiblíží se srázu, Golaud s těží ; i Eachytí. Celá scéna iv ui u<■/ scénickým obrazem vnitřního vztahu mezi milujícím Pelléem a žárlivý-m (iola.idem, kteří octli se v nebezpečných hlubinách* Pelléas praví, že ..neviděl (když se octl na srázu) — lampa m.i n< svítila". Golaud opět že ..učinil chybný krok"; , . . jsou oba \\ vod a srázu, kde ve zdech sídlí podivné ještěrky, kde stah pracuje ničivá síla podrývající jejich útulek na tomto světě a kde Šíří se „zápach smrti". Narážky jsou jasné každým slovem, ale obraz sám přes to nesplývá se scénickými dojmy z výjevů ostatních, onen neviditelný princip". jen/ má ovládat celou lnu. nemá dosti síly. abv názorně se projevil; a ani tyto scény, jež maji mu býti pomůckou, aby vynikl i tam, kde bezděčné se autor oddává kresbě viditelného žiti. nedovedou jej zdůraznili — a naopak, v divákovi, ještě více než v čtenáři, obnažují příliš očité vnitrní osnovu hry a ruší tím onen bezprostřední, bezděčný dojem, jímž jedině hra na jevišti, zaujímajici pfedevfim smysly diváka, může působit. V AUadini a Palomidovi objevuje se poprvé věčná láska ve spojení s ..neviditelnem dobrotou", která učí oběti a odříkání. Vedle nešťastných milenců, hynoucích svojí předurčením láskou, stoji dívka která dovede překonat svoji váäeň, tise p obětovat na prospěch věčných milenců. Je to již myšlenka z posledních kapitol ..Pokladu". V oběti AstofaÍBy, která zříká se Palomida a pomáhá mu zachraň* Alladinu. je již projev účinné dobroty proti bezmoi iu-osudu a smrti podléhající lásce AU.uhnv. Je to zárodek oné činorodé síly duše. která v pozdí psim optimistickém světovém názoru Maeterlinckové s,-stává pramenem nových, svěžích projevu života vítězícího nad osudem. V této hře je obět Astol.onv ještě marná, ale tato postava moudré, obétavé ženy vrací se v pozdějších hrách v ur< uejši. h a výraznějších ryse< h Hra o Alladině a Paloinidovi je vytYoteM i:' 1- I cizích látkových a formálnych vlivu Jt-u (»si.iv, starého krále Ablamora otce Astolainy, )mt sedili láskou k Alladině. piipímina krále Hjalniara i Princezny Maleiny. All.uhne je . i/mkou na puc hnut nimi zámku Ablamorově; pochází ze -lininvi h kiapi Aika die. — jeji púviKl je pnula, ne symbohekv — AbUim-r »5° koupil ji jako otrokyni, a zahořel k bojácné, něžné dívce stařeckou láskou. Palomides, rytíř, jť z onécli -tastlivců. jimž sviti „mleelivá hvězda" a kteří mohou směle zahrávat se svým osudem — pokud nestihne je věčná, předurčená láska, dráždící žárlivý, nepřátelský osud. Je ženichem moudré, krásné Astolainy. ale sotva uzři Alladinu. podlehne svému predurčenému, vččnémn citu. Žárlivý Ablamore slídí po obou milencích. Maeterlinck vytvořil tu podružnou, ale rozkošnou scénu.142) která má čisté loutkový charakter — hra je myšlena pro loutky. Přes hradní příkop leží padací most. u brány stojí Alladine s krotkým jehňá»kem, na druhé straně Palomides, /. okénka věže vvhlédá Ablamore. Alladine nešla ještě přes most vedoucí nad hlubokou, vířící vodou, Palomides jí líčí hlubokv les se zvláštními stromy a květy, ležící v tu stranu, zve ji, aby přešla. Jehně jej spatří a chce k němu. Alladine se o ně bojí, ale jehně běží, sklouzne s mostu a zmizí v hlubokém, tmavém víru páchnoucí vody, Ablamore vyskočí z brány a vtáhne Alladinu mlčky dovnitř. Symbolika scény je něžně naivní, zahynutí jehnčte, běžícího k Palomidovi, má věštit Alladine její osud, ale půvab scény nespočívá v symbolice, nýbrž v naivním, piostém podáni, v čisté kresbě scenerie a ladném rytmu děje. Ablamore mučí se žárlivostí, ale moudrá Astolainc nuluje luk hlubocí- P;doiiiiťl.i. ze • hápe ji-ho nutnou, nezaviněnou lásku k Alladine a ustupuje jí v nesmírné dobrotě svého srdce. Chce přesvědčit otce, že ne Palomides. ale ona sama se změnila — ale '*' Akt 11. kténa i. duše. její a Ablainorova jsou navzájem v příliš těsném, mlěclivém styku, aby se mohly slovy klamat. Ablamore, rozrušen její bolestí a hnán žárlivostí, chrč násilím porušil lásku hezdé. uv- h milenců, zavře Alladinu. svázav jí ruce jejími krásnými vlasy, do tmavého pokoje. Jeho rozum se jii kalí, těká s klíčem v ruce po zámku a zpívá. Astolainc s Palomidem Alladinu osvobodí, král zdá s« aklidněn, Palomides nedUVěfuje mu a chystá se s Alladin k útěku do zámku svého otce, do kraje, jeru je podoben její Arkadii; Astolaine sama koná přip k Útěku. Ale V noci Ablamore přepadne mihni >■ a dá je svázané donést do podzemních dutin pod sámkem Palomides se vybaví z pout, rozváže Alladm : a oba vyznají si svou lásku, která je povznáší daleko od bolesti a nebezpečí. Rozhlížejí se po temné jeskyni, svém vězeni, v záři jejich lásky měn i M její temno v tisícerou krásu. Ti, kdož je tam pohřbili. domnívali se, že je vrhají d...... a měli ,plameny pochodní a neviděli než temnoty, kdežto nám chází vstříc světlo, poněvadž nemáme ničeho". Palomidovi se zdá />■ lamii záře proniku zelenvmi vlnami okeanu a vniká jimi spodem do jeskyně. Stojí s .Mladinou na úzkém skalním hřebenu nad ozářenou vodou, která n.i ně vrba m-drc -\-t Na vodě domnívají se viděti krásné, vzácné, nehybne květy, na klenbě lesknou se drahokamy, a tisíci tisíce žhavých růži se vine po pilířích. 2dá se jim, Ze jsou na prahu nebe a že se v jejich duši. h otvftajl zlaté brány ráje, zpívajíce ve svých stézep. h. Náhle však zazni údery motyk, část stěny se provaH světlo vnikne do vniti V oslňujícím denním -věth objeví se smiuna pod/, mni )cskvné. /u/r.u iw- j. n b Ar tmavé a příšerné podoby, drahokamy zhasnou, z rúži zbudou shnilé zbytky a slizký hlen, Alladině < Palomidem ustupují zdesene před světlem, jež jim tak kruté objevuje místo ráje skutečnost. spadnou d

mrti s úsměvem a kliď m vstříc. Není s to, aby zvítězila nad jejich vševládnou silou, ale nedovoluje osudu, abv stmi ji v slabosti, zouláni. v skleslosti siava mum ze -Vť vůle a len krásným činem jeho obětí. Vedle této nejvyšší a ne|čr-t4i láskv hl.div- i ijsk.i milenců sobě předurčených. Maeterhnck v teto hn* «54 vzdal se vsí scénické symboliky. utiwal i symboliku slova a založil celý děj jen na filosofických Úvahách a vzájemném vysvětlování různýrh druhů lásky iří hlavních figur. Sélysetu . Aglavaíny a Méléandra. SřTysette je duše bojácná a mlčclřvá ve styku denního Života, tím skvěleji však zárí věčnou krásou v* svém nitru. Pozoruje, že její muž, Méléandre, vzplanul mo-nou láskou k vdově po svém bratru, moudré a krásné Aglavaině, která rovněž pocítila v srdci, že jsou si vzájemné predurčení. V Sélysetté nabývá postava Maleiny, Mélisandy, Mladiny, tédtto rozkošný'!, kiehký'h loutek, vrcholného, r,.•■■ istsího typu, V Aglavaině nabývá určitějších rysu typ enerpi' ké ženy která z divoké a smyslné královny Anny zmenila se v moudrou a rozhodnou Astolainu. Astolainc však ještě kruté trpí a klesá téméř pod tíhou svého citu. Moudrá a skvělá Aglavaině však nechce býti obětí, zmocňuje se své lásky a chce býti šíastna, ovédornuje si jasné city své, -.1 \v lt iny i Méléundrovy, a dovede s moudrým klidem ovládat situaci — vidí jasně lidským jí rakem. Mé-iéandri je stejné a vm ještě než Hjalmar, Pelléas, Palomides pouhá loutka, predmet lásky ženy. 'Ani v jediném i z pozdějších Maeterlinckový* h drámat — neobjevuje se mužná síla: jsou to vidy jen dramata citu, jenž -'■ mocněji a vroucnéji pro-jevuje v duši ženy. Drama iikzí Sélysettou, Méléandrem a Aglavaínou je dáno theoríí o lásce předurčené a o nejvyšši 3á-ce. zářid vnitrnou krásou. Předurčená, věčná láska, prýštící z podstaty života, existuje mezi Aglavainou a Méleándiem. Sélysetlu a Méléandra váže jen po-rrimki laika, j«-|ji I, duše nesetkaly, nejsou '55 vázány vzpomínkou % „onoho světa". Sélysette v prvním hnuti vášně, žárlivosti, nenávidí Aglavainu. Nalezne ji -pí< í lé-rič- u hJubokýchvodojemu/,árnkij,l+í, připomene si, ze by mohla Aglavaina jediným hnutím zmizet v hlubině: ale ,,neviditelná dobrota" zapudí z duše Srlysettíny povrchní vášeň. Sélysette přikrývá Aglavainu -.vvrn šatem a varuj'- ji pred re bezpečím. Obé ženy přilnou k sobě a rozmlouvají o své lásce k Mélěándrovi, Aglavaině pomýšlí n.i možnost žiti ve třech, na vzájemnou lásku tří bytosti pohlavní motivy zdají v- vyloučeny / u- btO abstraktních pojmů lásky — ale Sélysettc cítí, íe je nutno se rozhodnout. Méléandre miluj* obě ženy, a Sélysette, milují-í ?, nich nejčistií a nej-božštéjší láskou, rozhodne se k oběti sebe sami Chodívá na starou věz na břehu more, obletovanou mořskými ptáky. Vrhne se s věže, ale úmyslně snaží se před tím zatajit svůj sebevražedný umy-1. chrč, aby se zdálo, že spadla náhodou, vyhledá j k za podivným bledé zeleným ptákem, ytfň ftf věž obletuje, Ale Aglavaině a Méléandre tuší její obět. prosí ji úpěnlivě, když umírá na loži. na které ji donesli, aby je vysvobodila z nejistoty a řekla pravdu. Sélysette však chce provést svoji obět dokonale a poskvrní své rty první a jedinou lží: trvá na tom, že spadla náhodou.1*) 111 |«tc bcifift takt II. Kéiu i ' pripomína n-ou konijwMc* /u(( Luč* Vidu mh-ji f io-lamlnn a IVUŕi-in v \n>Í4 mi AUeiiiaodu (akt ICL ac£na '**! Scéna ta |e aulogkka iavérc^4 «c4n4 an CutawJrcu .i Mtluandou, ).iko vál«t icLa lín j. *Lmvfu |cn u* ijedou. ituiciiŕ a pfdhtoulxo* OBOfl t lAkLulni ■■ vlWi*.* e\elk« a M<-. tii^iuty i5* Scény, v nichž se Sélysette louči s nemocnou babičkou Mcligranou. přípravy k sebevraždě a rozmluvy st sestřičkou Ysalinou na věži před smrtí jsou velmi živé, půvabné a uchvacující, Ale vznikám lásky Aglavainy k Méléandrovi. Sélysettiny žárlivosti, smířeni obou žen. to vše není než únavnými .1 vleklými filosofickými rozmluvami o různých formách lásky; neustálé ovědomování, vykládáni a zdůvodňování vzájemných poměru vzhledem k podstatě vzájemných citů. Maeterlinck potlačil skvělost a náladovost i symboliku předchozích her a zdu-raznil a rozvedl filosofické úvahy. Hned v prvním aktu. před piii-hodem Aglavainy. uvažují Méléandre se Sélysettou velmi obšírně o podstatě své lásky. Méléandrovi zdá se. že se milovali potud, pokud mi -'iio si lubky milovali, ze však Sélysette ml hlubší duši. než kterou mu projevila. V Aglavainé vĚak vidi bytost, která ,.dovede sloučili duše v jejich pramenu" a doznává Sélysette, že s Aglavainou vzájemné poznali, že jejich dva životy maji týi cil.14*t V druhém aktu vykládají si Aglavainé s Méléandrem podrobné podjatu své lásky. ..Nevím jíž ani," praví Aglavainé. „jsidi ty mojí jasností, či stávám-li se já tvým světlem. Vše se do té míry slučuje v našich bytostech, že není již DElQŽflO iíci, kde jeden z nás počíná, a kde druhý končí . . . Cílím, ze rozkvétám v tobě, jako ty rozkvétáš ve mně; a oba ohrožujeme stál«- v subé navzájem." Méléandre dokládá, že ,,buh se bezpochyby zmýlil, kdy/ stvořil dvě bvtosti z naši bytosti." Obává M jen nenávisti nepřátelského '**} Ib, «. 14-17. rjji osudu a pak vzpomíná na Sélysettu. Aglavaun nechápe její žárlivosti; ..Proč by nemohla zároveň s námi stoupat i k lásce, kteiá si n. 45 IV** instinktivní duše Sélysclty k sobě, i navzájem své city k um ..Když |«én u tebe," praví SOvsettě, ..myslím na ni. a když jsem u ni. sním o tobě.*' Popírá, že by se mohli s Aglavainou nulovat, kdyby i" mělo Selysetlě působit bolest, fhee také, ab\ se Sehsette probudila a povznesla k jejich výši. „Milujeme se (s Aglavainou) nati sebou samými, milujeme se tam, kde jsme krásní a čistí a tam se (aké s tebou setkáváme; a od nejakého času. diky tobě, nejsme s to, abychom se milovali, nevidouce tě."1*) Avšak Sélysette nemůže pochopit svojí dětskou duši vvklady Aglavainy a Méléandta, pláče a chystá se k oběti. Aglavaine pozoruje jeji bolest a rozhodne se odejít. Praví Sélysettě: „Není to podivné, Sé-Usitto? Miluji tě, miluji Meléaiulra, Méléandre miluje mne, tebe miluje též. ty miluješ nás oba. a přece nemuzeim -íá-iue /it. pum\ad/, nenastala dosud chvíle, kdy lidské bytosti se budou moci tak sjednotit."1*0) Proto Chce se obětovat a odejit. Ale Sélysettě ji předejde svoji oběti, chtíc svou smrtí vykoupit jejich klid — marně však. neboť v jejich srdci /ustává krutý osten m jistit\ v /působili její smrt. I yto dialogy o lásce nejsou než únavným filosofickým traktátem: nemají ani děje, ani nálady, osoby je pronášejí, i pitvají sice zdánlivě vlastní nitro do pod.-.hu h /a. hvevu. ale v pravdě nemaji vůbec ni),.kého vnitrného života, jsou pouze mluvčími jistýcfl názoru o pslv.h . ite.h. kterých sami nijak neprojevuji individuálně. Jeji* h otázky a odpovedi, m) lb. jl rxj-Zn,' "») lb, b. 79. 1 w jejich vzájemné slovní projevy nezpůsobují nijakých dojmů v jejich nitrech, které by se projevovaly skutečným individuálním reflexem. Je očité znán loiitkáie. kteiv sám pronáší *vé názory jako obširn' monolog a jen mění hlas dle toho, jak po|.\bu-.. loutkami. Jediná Sélysetď má v posledních, pu-vábných scénách trochu vnitrného skutečného / vota: Aglavaine a Méléandre jsou pouhými schématy, kterým schází ono náladové mysteiinm dřh iších her, aby nabyly aspoň zdánlivého života snových vidin. * Maeterlinckovy hry vyjadřují lépe jeho pesi mističky názor na lidský život, než jeho filosofické 1 dílo, V Pokladu dospěl již k uši. chtěné resi^n 1 a zároveň probouzí se v něm jfl vědomi účinné sily duše. schopné nep.nld.ivat v- tipne s tupým zoufalstvím osudu. V jeho brái-h je přesněji znáti vývoj tohoto jeho myšlení. Na počátku, kdy po studiu bible a po zo,tf,dém. marném volání k Mohu o nadpřirozené ■.wil.. /■ vítu a ocitá se v pustých temnotách věčna, v nichž bouři neznámé síly, necítí ni. než svoji bezmocnost Vůči těmto silám, jez mění se v jeho fantasii v nepřátelské príšerné bytosti vládnoucí \ otravném neštěstí plném ovzduší. Smrt řádí mezi lidmi v trad.icionáhn |x»době ženy s kosou a neznáme královny, zachvacuje je sebevraždou a náhh m úmrtím, ro/sévaji. neště-ti koh-m >ebe Vra/nína bezděčná laská umuči k smrti t.'ii/i. i dívku do/, tichou, něžnou a čistou ženu ku k it ist milence, a i v nej čistší své podobě dohání k smrtelné oběti. Od příšer Vetřelkyně a neviditelného chodce v Slepcích až po vznesenou obět Astolainy a Sély-, setty jasní se sice neproniknutelné t-mno, v némž tápe Maetrrlinckova duše, svítá konečně ji/ na oSxoru, ale vítězná Smrt stále ještě ..sedí na svém trůně" vládnouc chvějícím se a bezmocně tápajícím lidským stinůjn. Bůh, k němuž se Maeterlinck v zárodcích svého tvořeni obracel, zmizel v temnotách — a zatím co Maeterlinck úsilně rozumem hledal v středověkém mv-in ismu. v romantickém optimismu i pesimismu jeho síd|o ve snech o onom světě, tonula jeho duše v hrůzách a úzkostech zoufalé nejistoty, a jeho tvořivá fantasie budovala pochmurné alegorie světa, ohroženého Osudem a zalidněného lidskými přízraky, vydanými na pospas neznámým mocnostem. (ivědoméní lidské malomoci vůči Neznámu zbavilo Mart crl incká víry s rite. hu, plvno.ici z nábožen-ského eitu, i viry v silu lidského intelektu. Opustil poznatky a představy, plynoucí z náboženské víry. nenalézal odpovědi na p... I vbv a úzkosti ve faktech, zjištěných lidským rozumem a vydal se sám na novou pout do Neznáma, spoléhaje na intuici, že jej dovede k světlu, a hledaje zatím jen v lásce prostředek k asignovanému snášení hrůz, člověka zachvacujících. Ah n Uliv Maeterlinck se stále obrací od intelektu i 'itu a intuici, ačkoliv nevidí než v ušlechtilém Mtu lásky v nejčistší formě poměrný klid, řídi se I"'1'"' v "I-m vin filosofickém i tvořivém myšleni jen rozumem. Usiluje o ovédomělé poznávání a ovédomělé, zřetelné tvoření. Jeho romantism nechce ztrácet se v nejasných náladách, Usiluje I6l o „transcendentálni psychologii" která má být „ne j přesnější védou", a barevné stíny jeho fantasie jsou vytvářeny z velmi chladné a rozvážné formuli -váných abstrakcí. Je to příznačným rysem jeho nového romantismu, že snaží se vším úsilím o rOS-jasnění vědomí, že chce určitě a jasné nejen cítit, ale i poznávat, rozumem si ovědomovat své cit v, jiráci své fantasie a svůj poměr k abstrakcím ví vesmíru a jejich sil. f Přenáší bezděčně methody positivních věd a literárního naturalismu i realismu do své abstraktní filosofie a do světa výtvoru iW fantasie. -Je positivistou mysticismu a natural snu. Ohledává jako přírodozpyte* projevy věčna voté a popisuje s přesností Zolovoii vidiny, postavy a kraje v jeho fantasii vznikající, podkládaje jim -stejné naivně jako Zola svým kopiím vnějšího světa — abstraktní theorie o zákonnosti světa z.i h\bne sily jejich života. Chce ovědomit si obsah vnitrného zivot.i -tejne jako předchozí naturalistu si uvědomoval zjevy vnějšího života. Toto úsilí vede přirozeně s počátku ke zklamáni. Nenachází v nitru nic než pochybně projevy onoho Neznáma, jež dříve nabývalo V lidské invdi. dok.id mohla promítat své sny do nepoznaných skutečných krajů země a nebes, skvělé a zdánlivé reálne podobv. dnes však zmizelo před zákonnosti smv-lum dostupného světa a uchýlilo se jen do tiše abstrakci Zklamáni způsobí!., úzkost a hrůzu z existence tohoto Neznáma, jež ztratilo ve světě smyslům přístupném všechnu realitu ale objevilo přec- i.tk.. nutnv postulát rozumu. Kdy/ však minul prvni ú*as, poěíná se nwsvětlovati v Maeterhnckové vědomi |6a| staré obrazy Neznámu, jež joj děsily svojí realitou, ÍU nabvlv v lidských myslích, blednou v jeho fantasii. Odvrací se od představ o Neznámem, v nic liž nepostihuje nijaké reality a obraci se k projevům silného, vniterního života duše, k její činorodé schopnosti, a dochází později až k projevům „obecné inteligence" i ve veškerém životě viditelném. Tento postup rozjasněni v jeho duši je však dosti zvolný a probíhá pště několika stupni, V jeho duši zrcadli se jasně přerod západoevropského myšleni v minulem století Komantism vzbouřil se proti vire a tradici, naiurahsm v vpudil ze skutečna minulé snv o duchových říších i utopie romantismu, nahradil je zákony hmoty, nový roní.intisin shodně s uovvrn realismem citi nedosta-tečn ist materiálního názoru světového .1 vydávají se na novou cestu do říši ducha Počátkem je nutně pesinusm. vyvolaný ztráto.i viry i v staré sny lidské duše. a později i v nova ,Jakla" hmotného světa. I Pisnc. V pesimistické době Maeterlini ko\ a m\šl*tť a v době přechodil k optimismu vzniklo v..l essayí, překladu a her několik písniISI bod M '»n-statnvch variantu na myšlénky essavi a her ne li jako vložky ve hrách. ,M) Souborní' v všiv IUm/r člunům* r. poidřji KW pftpojony IKKt naivom Quinřo irhjuisons U vvila.ii. .>ki.'iiků rOvii.ni vyilinl je r. njof*. V i'hrách ac vyskytnu B. - '4' Lw troi*; swurs avriigtť!. ZjiÍva Metisamtr v 1111. aktu j. »c#oí>. C 7, I.cs m]>i IiIU-a ďOiUmonilr . /jm\ají uvíxnřriř Jrtty v Armnr ct Burbc-Blru |l- akt). C 10. (li tliaand 1'ai.uiii voitit . . /|m a SlIvs. O. ,111 ikt l\ i; \ tnut. Imf qui pjť-nrv , .. ZpOi !\utna Maria v Srstiv IkAtnci (poCátck II. akluV (lumír cluiťtonx map proti |iúvo.liinmi 1 mIáiu (mni,. zyiv Panny Marie j«4t* 4. g. EQ» «* tmu. vi-r* li> pakti* * i. 14. l.c* trois *orur* oni voulu mounr ... V»- inO-h. oimi. [,nM.,!u.lii■ .1 pí .-.i," iSího .i <^.u » 1 vc *níui levtu lu'i * sbírky |siui nřktriv oUchvLkt N^jn v pteni Lis *ept lillfs irOrkwtomlr »m p\ir, M. Waller. Bruxelles. lome Str. 152, 280, 352. 1887. Tentations (4). Oraison (26), Otfrande obscure (6). Oraison nocturne (17). Reflets (24), Fauves las (12). Fcuillage du coenr (7). Serre ďennui (3) Visions (25). Lassitude (10). Knncle ďennui (19). Désirs d'hiver (18). Parnaasc de la Jeune Btlgiqui-. Parts, Vmur (Bruxelles) 1887, s., 20? a n. 1888. Oraison (Ayez pitíé de mon absence) (2). Arne chaude (8). Intentions (31). I-a Jeane Bclgk|ue. Bruxelles Tome 7. s. 148— 250. 1889. Amen (20). (Uvedeno jako ukázka z chystané knihy Serres chaudes.) ' Li Jeuue Belglqtie, liruxelles, T. 8. s. ijä. 1889. Senes chaudes. Poěmes. Paris, Vanier 1889; nouv. éd. Bruxelles, Lacomblez 1890: nouv. éd. ibdem 1893. Serres chaudes suivies de (Juinze chansons Nouv. éd. Bruxelles, Lacomblez 1900. Poslední vydáni 1910, 1889. Onkologie (Novela). La Revue generale. A. aj. T. 40. BruxeUVs, Polteunis 1SS9 s. 771— 787. 1889. Kuysbroeck I'Admirable. La Ui-vue generuje. A. ÍJ. ' loll.uiiis 1880 s. 45J—48J, frjl-překladu Heliová a obšírněji! n později v úvodu k překladu.) 1889. La Princessf Maleine. drame en 5 acte». Gand. (Imp. Louis van Mellé) 1889« *).— Druhé vvd tamté/, téhož roku 15s. výtisku - La Societé Bru telle*, . (Kritika - děl net •) Básně bez rtsla nepojat v do sbírky. ••> Cet esaaidramalique a été tiréi J5 ^''jjjJ'JJÍS! Nous ľavons impriroé, un de mes amií et mqá, avr« u * .1 l»M*: c Vsi meine, .im l-.iLiou.i- U rour. Lě Ttmp* 2tf Mai 5*4 Nouvcllc. Revue Internationale. Paris, Savine, Bruxellcs. A. 5. T, 2. 1SS9, s, 55«—57ÍS. Akl 1, a 2. A b. T. i. 1890. s. 70—94, 208. 223. Akt 3.—5. La jeune Belgique, T, 9. 1890. s. 68. 71. Akt 2. Scéna 6. — [Třetí vyd.] Bruxelles, Lacom Mez 1899. Troisiéme edition 4. vydáni] tamtéž 1890. — < mquiemc edition. Tamtéž 1801, 1890. La damnation de ľartiste [par Odilon Redon]! I^l IHvutW. Uriistllf*. I^icomhlcz iHyo. T. 2. s, 17—19. Posudek. 1890. Confession de jxiéte. 1,'Art modenu-, i.s. A. to. ■>. m--fi>. 1890. Menus propos. Le Theatre. A. Jules Destrée. 1^« Jeiine l-tvliiiijm-. liriixi-lli'S lK(;u. T. <). s..ttJ 1890. L'lntruse.*) Drame en un acte, A Edmond Picard. l-.i W'dllunii-. Ki-vue iiit-nsiu-lti- do littérature et d'art. Liege. A. j. 1890. s j. a 11. Kniinl vyd. viz ,,Les Avtuplcs". 1890, Les Aitouglcs**) (Ľ Intruse. Les Aveugles). Bruxelles, Lacomblez. Bez roku (1890). — [2. vyd.] tamtéž 1891, 3e éd. tamtéž 1892. — 4e éd. tamtéž 1892. — 7c— oc éd. lamtéž 1898. i ■ . 1'■ 1 i 1 p..-. i ,1/ 1 M o >.'i|. n.i \ (Hany, G.: M. Maeterlinck 1909. s. 18). rSqi. Lied. (Vous avez allumé les lampes . . .)***) La Ccnvjuť. Anitkologie ilrs plus jcunes poétes. Kut. 1'nin- l.uiHjs. Amionay, J. Koyer 1891. t. déc. Ijvraison 10. (100 vytiskli.) • l8cji. Menus propf>s. I„i j.uin itľlnnjiic. Bruxelles. 'i'. 10, iH<»t. a. 36—41. (Reflexe.) •) Hum.! ji. k vitím 1S91. v Theatre d'Art, v Bruíscbtkém Tliéitrc du Pare koncem března 180J *•} Mířím ; 1......m,,■ is.,i v Tutat d'Art. *••) V l>oun- chnasoiw 11. V Quinzr chUUOQI č. U. 5*5 1891. L ornement des noces spirituelles (fragments). Le Magu-in lil 11 r.i ir. . J'aris, Savin-.-, iínivll--. 189I. 1. s. 245—349 (kap, 51—5j chystané knihy ukázkou). 1891. Orncmeni des noces spirituclla. Je Ruysbroeck ľAdmirable, tiadutt du ľlammaml et accompagné dune introduction. Bruxelles, Lacomblez 1891. — 2e éd. tamtéž 1891. — Nouv. éd. tamtéž 1908. 1891. Les Sept ľ rtneesses, Bruxelles. I-acomblcz 1S91. 2e éd. tamtéž 1891; 3e éd. tamtéž 1S9I, Interview s Huretem: naturalism, dok", význam symbolu. Huret, J. Enquétc ?>ur revolution utiérair* s. 116—Ií9. 1891. Dopisy: /,'Art modeme 1891, roé. u ■. 48. s. 307 (odmítnuti ceny Akademické), tamtéž s. 320. z 30. září Huretovi o témž predmetu; tamtéž s. 380. 29. listopadu o Sedmi princeznách. 1892. Cvod k prvnímu představeni Van Lcrbeigb Flaireurs v Theatre d"Art 5. linoia 1.S02. Programm div.id.lni. Otiik Vi-rs ct prose. Livr 12. 9. 60—6l. 1893. Ballades. (Les trois soeurs ont voulu mounr ... — EJle est venue vers le patais,. ,)* I j WalloiiK-. iJf<>.'. Vil* el durniért: annéť. jol — S°Í< 1892. Pelléasd MélisanJe.**) Bruxelles. Lacomblez ze éd tamtéž 1892; 6e éd- tamtéž 1898; poslední tamtéž 1002 *) Prvni v Quinzv thansoos *. 14». 4™bá taxaJéi t 9. ••) Hráno v -riK-atn- d™ Kmih- Kuimou* i". k< ■ ' v liruswlu v ThéAtf* du Pare n. c*rv«» 189J tLmp»c-Po«). fí6 1893. \*jeijles chansons: Ma bonne amie est au convent.*) — Elle ľenchaina dans une grotte. **) —• Ma měře, n'entendez-vous rien?**) — lis ont iné trois petites fillťs.**) La |< im. ftilnii[in.-. ISruxcll's. ľ. 1.'. iSo.i. * t a n. 1S93. Ballade. - Matin.***) Ijľ Ri-v<-|], M. ii-iiel de JitUralurí rt dart. i.Suj. III. k. 145. 186f). 1804. Alitbiinť d ľiitomiäes. — Interieur.|f) —/*.« í/r' / ÍM/«^'i7cs.t++) Trois pľtitv dianics ]K>ur marionettes. Bruxelles, Collection du „Rčveil", chcz Hü. Deman. 1894.; 2e éd. tamtéž 1604. ií>i)4 A pro|>os de Solness le Constructeur. Figaro (8t)4 (Noví- spracovaní v „Pokladu" poď nás v t m „Tragika, v sčdritmU''.) io<)4- Amiahella. {'Tis pity she's a whore). Dráme en cinq acles. (Representee, pour la premiere fois, á Paris, sur le theatre de 1 Oeuvre, le 6 novemhre 1894), De John Ford. Traduit et adapté pour le theatre de l'Oeuvre par Maurice Maeterlinck. Paris. OUendorf. 1805. 1K04. Sept essais d Emerson. Confiancé en soi-ineme. Goinpenaation. Loisdcl'eeprit, Le poete. Caractére. Láme supreme. Fatalitě. Tiaduits par J. Will (M, Mali). Avec preface de M. M. Bruxelles, Laroirihlc/: 1N04. Tmisiémc edition 1907. j.siř.) Le line de MoneOe par Marcel Schwöb. Mercure tli- ťrance 1894 s, 3Ó7—3Ó8. Srpen, (Kritika.) •l NVjHlj.M.i ■-1 ■ > --I-" ^ s . Otištěny v IXnizi- chansons jako tisla I, 10, J, v Quiuzc ■ i.. 11 ■ • 11 ■ i... r. ■ i tisla i, li. <• •••} Nepojata do sbírky. f) Jediný veřejní prístupný výtisk, v kral. knihovne v lirus-t In, mi ,,Biiladu" v vlr/enu. tt) Hjíftn v Theatre do ĽOeuvrc 15. breina 1895. tttt Hrana ■ Nougmisovou hudbou v Th6&lr« d« Matliuríni jť. prosinci' lyoj. i*7 i.^í I I.ev disciples á Sais, trad, de Xovalis. — Fragments, tiad. de Xovalis. Lc RAvwil. Mnwad -jo.) 1895. Couronne de clarté [par C. Mauclair]. kterenre de France. 180$. T. 15. JuilUi—Septem -brc. s. 224—226. (Kritika.) 1895. Exposition des Oeuvrcs de M. Franz M Melchers chez Le Bare De Bouteville 13 nov. 1895. Preface de Maurice Maeterlinck [str. 3.-4.] Paris. Girard. 180Í). IntnHluction á un essai siu ftiles Lal"i^ue pat Camille Mauclan Mercure dc France. Uloó. T. 18. So 77- Mai S. l6l — I'»s. (Později i v knize.) 189.O. Agiaiaim d SélysetU.**) Paris, Mercure de France 1895, 2C éd. tamtéž 1896. 1896. Li Tresor des HumhUs. Paris. Mercure de liaece. 1896, 2e—5e éd. tamtéž 1890; jíc— 24* éd. tamtéž 1901. *| Zařazeny do t»uin*e chansons jako tíůt 10, 6, .'. I I odchyluji- se prvnim a třetím lerstin Quund lámaní sortit, •*) Michel Salmon oznamuji- referátem ze 14. pro*. 1*9* (Art et Litlérature 1901. s, 07 a n.) chystané představeni V Odeonu. »Uli /»-;t:i- ili.ir-.-Hs. illiistuvs de ijplanches et u culs-de-lampes par Charles Dnudelet. Paris Stock (imp. Louis van Melle, Gand) lS(>(>. j-*). (Pojaty 1900 do iHiinze chansons.) i8q6. Interview s Bns-ouein: Kniika soucasne drama- ticke tvorhy. Theorie dramatu. Theorie 0 pio- luizcni duse. Brisson: Le Temps iS>y> 2$, 7.: Portrait» intime« lS<>7- 111. s. 1—9, 1*07 La Mysliquc llanuuande. Rov m c Kydopédk] tie, s. 6aö—fij?. 'aris, l.iroiisM.' 1S117. J.Si,S I898 iNoN, 1899. 1899. INUO EMO. Ii \ i>ii Op]icln Iii.....kowskčnui tykající se ,. Pokladu". ]>u Gesellschaft. L|>*. I Leu ke 1 si,- IL s, S.| 1 84 Dopis Harrymu o pHstí návštěvě Gentu. Harry, G,: M. Maeterlinck tyo<). s. 40 41. La Sagesse et la DtstMe, Paris, Fastpielle 1898. — 2—4 niiJle 1898, 14. mille I902. J4e inille 1509. Napoleon, (Vřazen pak do německého vydáni ..Moudrosti a Osudu.") Die Zukunft. Berlín iSoyj. £. 24. Wrliordnung und Sittlichkeit. Auf Wunsch i'es Dichters übertragen von F. v. Oppeln Bminkowski. Wu-ner KLinUsi-liJiii. Zc-ilsehrill für Kultur ii-Kuust .. . Wien iXe,8/.j. Jk. III. s. 14J 34«. Blaubart und Ariane, oder die vergebliche Bell.iiaiL' Diania in ; Akten. Au- <[ein Mainiscript übersetzt von Friedrich von Oppeln-Bremikowski. (Original později v „Théátre".) i' li' 1 Ku 11.i 1 li.iu \.•..,„. 1. 1 -. 1 ;, Jnli. s. Í, .„i,,, IM ; Akten Aus dei noch in. lit veröffentlichten Handschrift . . . über- -e1/l v.ii, Jliednelj 0|.pelllB......k"M ski lllltllH titujc iSy7. Berlin. Insel-Verlag 1900. (Otisk / Die Tn«l 1900 C. »>. bfezen. Original pozdéji v „ThéAtre1 ) looo. Die F,iUwirkchltlg des Mysteriums (Ordinal v ..Skrytém rfuáinu".) Die Insel, lUflin-I^ipiig Iqoo. C, 10—n. I. », 111 1 }i< ojh-ii prosince. 1000. \ussereund innere Geieclitigkeit. (Oi i^inal v „Skrytém chrámu".) Nein- deutscht' KuniKili.cu, Berlin, l-i ■ h i, II. HH'o. le Mvstěie de la justice (les p;i;;. -. suiveiit loimcnt la coucliisioti d'une éttitle <|ui ptrattff prochaincnietit smis ce titiel \ 1,1/1 31 ^-jt do Skiylélio clu.uiiu" 1.1 Revue de pari«*). Parin >tr. 93 a n. Kloo. I>.ts niodeitie Drama. (Vřa/eiio du ..Dvoji /a hrady".) Di« Insel. Berlin, l.ripiiK njoo. i. 4. lcdrn. 11100. Ouiri/e cliaiisons viz Serres chumli •• UfOI. I.'essaim. (Les pages qui sui\ciit loimcnt le diapitre 2. d'un Hvrc intitulé „La vie des abeiUes", epii paiaitra prochaineinent.) La Revue de Pari* I001. (, in, a, 1 n. 1901. Aus dein Bienen leben. Nt 11, a.iilMtV- KuiuIm1i.hi. Bertin, Fistln-r luol. fi. 4, 1901. /« I'iV tfrs A&ňÍĚt Paris. Fasquelle njot. Ije inille 1902. 15c nulle 190.x ■ um. I tw.it ><■ I. La Princese Maleim- L'lntruse t<> Avcugle». III. Aglavaine et Sélysette. Ariane et Barbe-Bleu Soeur Beatrix BniAclIcs. Lacoinblex, Pari* Per Laiunt. 2 svazky, ae et 3e éd. 1901 ; Hl éd. 1903. Poslední vydáni 1909. *) v „La Revue de Parta" vytla t. 1900 neb «>io«- **« I«»-1 iftNt Jskrýteho claátnu", „I-* Cháme íe*Of*« toho po ruce a v aápúkach mi píe»níjit údaj i^fcio ^ťlikj ,TiJj.»tck ■ «u*i«« V,,«. 54 S3* IQ02. II. Pellčas et Mélisande. Alladinc et Palomides. Interieur. La mort de Tintagiles. Bruxclles, Lacomblez. Paris Per Lamm 1902.; I2e éd. 1905. Poslední vydání 1908. 1902. Theatre (týž obsah jako předešlé vydání) avec une preface inédite de l'auteur, illustre de 10 compositions originales lithographiées par A. Donnay. Bruxelles. Ed. Dernau 1902. 3 svazky. 1902. Le Temple enscveii. Paris, Fasquelle 1902. — 2e—oe mille 1902. Poslední 1908 1902. Monna Van na. Piece en trois act es. La Revue de Pari». Paris 1902. 4. 10. 1902. Monna Vanna. Piece en trois actes. Representee au theatre de ,,L'Oeuvre" le 17 Mai 1902. (Scéně du Nouveau Thiatre, direction de Lugné-Poe.) Paris, Fasquelle 1903. 1903. Joy selit. Piece en cinq actes. Representee pour la premiere lois au theatre du Gymnase le 20 mai 1903. Paris, Fasquelle 1903 1903. Interview s Galtierem: Životopisné údaje. Tisk Maleůiy. Výklad o přechodu z pesimismu v optimism. Le Temp* zg. května 1903. 1904. Charles Van Lerberghe et La chanson d'Lve. ligaro 1904 (Otisk Vera et prose 1905—1906 prosinec-ÚDor,) 1904. boa Wunder dt* heiligen Antonius. Satirische Legende in zwei Aufzügen. Deutsch von Friedrich von Oppeln-Bronikowski, Autorisierte Ausgabe. Leipzig, Diederichs 1904. 1904 Lt HuuUt fat dm l\uit>, Ki-^uelle n.|04 14c iiulh- 1907. S3' Interview: 0 romantismu, o románu, o vedecké poesii, o tvořivosti žen, o současném divadle. O. le Cardonnel et Ch. VtUay: La UUflntMM contemporaine 1005, ». 2jj_j8i. 1907. Ľ Intelligente des flenrs. Paris. Fasquelle 1907. 11*08. Cffn:i.i UTima. i.iiiTCparyprtM-xya..a:efTSi"-iiHi.i.-AjibMaiiaiH iiajaitftre.ibcnta »Whii<>bi>*o o* J4*