Nové myšlenkové koncepty přelomu století Sigmund Freud (1856–1939) • objev duševní dynamiky, silového pole duše, energetického náboje spojeného s libidem (sexualitou) • podvědomí/nevědomí = vlastní pralátka duše • nové koncepty – libido, chybné výkony, protikladné síly Eros aTanatos, oidipovský komplex, asociace, vědomí a podvědomí, slepé pudy, hlubinná psychoanalýza, tabu… … nevědomí vůbec není odpadkem duševního života, nýbrž vlastní pralátkou, v níž se jen nepatrná část dostane do světelného kužele vědomí. Avšak většina, která nevychází najevo, to takzvané nevědomí, proto vůbec neodumřelo ani není nehybné.Ve skutečnosti působí na naše myšlení a cítění stejně aktivně a živě, ba je snad dokonce nejplastičtější z živoucích součástí naší duševní existence. • Výklad snů 1900 • výzkum hysterie a neuróz s využitím hypnózy • všechny neurózy vznikají z potlačené sexuální žádostivosti • hypnóza – bez zábran bdělého vědomí nemocný vyslovuje to, co zamlčoval, a již tím, se uvolňuje tísnivý tlak neurózy Naše nejvlastnější činy přicházejí z hlubin, z toho, co je pro nás samotné tajemstvím, prýští náhlé záblesky, které ovládají naši vůli. Nám samým nevědomé, bydlí tam ve stínu ono prastaréJÁ, o němž naše civilizované já už neví ani vědět nechce; náhle se však napřímí a prorazí tenkými vrstvami kultury a jeho pudy, ty prapůvodní a nezkrotné pudy pak nebezpečně zaplaví naši krev… • étos Freudova zkoumání: pudy může držet na uzdě jen ten, kdo je pozná • vliv na surrealismus – automatické psaní, volný proud asociací • problematizace pojetí dramatické postavy a jejího jednání (Freud i Jung se inspirovali dramaty H. Ibsena) Carl Gustav Jung (1875–1961) • odhalování vztahů mezi personou a jástvím, mezi různými úrovněmi vědomí a nevědomí, vztahu k animovi či animě, mezi stínem a sebereflexí • psyché (duše) ≠ vědomí • Jungova analýza symbolu a jeho proměn je inspirativní pro básníky, filosofy, teology, literární vědce, psychology • kolektivní nevědomí tvořené archetypy a instinkty • polarita extrovert-introvert • svět stínu – nevidíme do něj, jsme záhadou sami sobě • protikladné povahy lidské duše, probouzení určitých rysů duše ve vztahu s určitými lidmi Neradi se díváme na stinnou stránku nás samých; proto je v naší civilizované společnosti spousta lidí, kteří úplně ztratili svůj stín, zbavili se ho. Jsou pouze dvourozměrní; ztratili třetí dimenzi a s ní obvykle ztratili tělo. Tělo je velmi pochybný přítel, protože produkuje věci, které nemáme rádi; je příliš mnoho věcí týkajících se těla, o kterých nemůžeme mluvit. Tělo je velmi často personifikací tohoto stínu já. Někdy tvoří kostru ve skříni a každý se přirozeně chce takové věci zbavit. (C. G. Jung) • podstatný vliv na moderní herectví (viz M. Rutte O hereckém umění, 1946) • další problematizace pojetí dramatické postavy a jejího jednání William James (1842–1910) • americká pragmatická filozofie • Základy psychologie 1890, zde definován tzv. proud vědomí (stream of consciousness /thoughts) • nepřetržitý (herakleitovský) proud vědomí • myšlenkový proces má časové mezery, ale přesto je kontinuální • stejná myšlenka nebo vjem se v našem vědomí nikdy neopakují, stejné jsou pouze vnímané předměty • vliv na modernistický román – J. Joyce, M. Proust, M. Unamuno,V.Woolfová, G. Steinová • vliv na K. Čapka, G. Apollinaira (Pásmo) Henri Bergson (1859–1941) • filozofie života, intuitivní filozofie • reaguje na klasickou metafyziku, řeckou filozofickou tradici, racionalismus, intelektualismus, analytické a deduktivní postupy, které vedou k abstrakci • intuitivní filozofie a umění dokáží zachytit skutečnost, jaká je, protože ji nevidí z vnějšku, z povrchu, ale z vnitřku • jádrem vši skutečnosti je životní vzmach (élan vital) – absolutně svobodné, spontánní, tvořivé kosmické vědomí, duch • životní vzmach jako tvořivý proud proniká hmotu a strhává ji k organizaci, hmota se staví na odpor životnímu vzmachu, snaží se ho uzpůsobit vlastnímu automatismu • Smích, 1889 – komické tkví ve ztrnulosti, nehybnosti, schematismu, mechanickém, automatickém – vizV+W, „ozvláštnění“V. Šklovského • trvání (durée réelle) – Čas a svoboda, 1888 • proti tradičnímu pojetí pohybu – pojat staticky, schematicky jako součet klidových momentů Všechna realita je změna. Změna je substancí věcí. (H. Bergson) • čas pojímá jako dynamický růst (biologický čas růstu a zrání) • trvání je vnitřní dění, vnitřní pohyb • příklad zvuků odbíjejícího zvonu – můžu sčítat jednotlivé údery, můžu si je organizovat v rytmus či melodii, vzniká tak symbolická představa trvání, časovost jako určitý sled • kult tvořivosti – originalita lidské osobnosti, svobodné jednání, intuice a tvořivost (každý je básníkem! – surrealisté) • vliv na futuristické malířství – ve vědomí vnímajícího probíhá nepřetržitá simultánní slučování přítomnosti a minulosti • vitalismus v literatuře – S. K. Neumann (Ať žije život, 1913), F. Šrámek, K. Čapek (Loupežník, 1920) • pojetí improvizace – J. Copeau,V+W (Humor na scéně a jeho chemie, 1928) Karl Marx (1818 – 1883) • Manifest komunistické strany, 1848, Kapitál, 1867 Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. • třídní charakter umění (vede k zobrazení společenských typů) • spojil vývoj společnosti, ekonomiky, politiky s vývojem umění • ekonomická základna a duchovní nadstavba, která je určována ekonomickými faktory – kultura jako odraz sociálně-ekonomických vztahů • přesto se musel ptát, proč stále čteme a hrajeme antická dramata, když společnost, která je zrodila, již neexistuje • Odcizená práce, 1844 – pojem odcizení (vliv na zcizení B. Brechta) • Marx a Engels se k otázkám kultury a literatury vyjadřovali pouze všeobecně, rozvoj marxistické uměnovědy po vzniku SSSR • kulturní emancipace proletariátu: umění pro proletariát X vytvořené proletariátem X vytvořené proletariátem v duchu marxismu-leninismu • Proletkult (= proletářská kultura) – federace kulturních spolků a avantgardních umělců, usiloval o radikální změnu stávajících uměleckých forem vytvořením nové, revoluční estetiky dělnické třídy • vrchol činnosti Proletkultu v roce 1920, kluby a tovární skupiny • Levá fronta (Levyj front) –V. Majakovskij, V. E. Mejerchold • v SSSR v pol. 20. let vyvrcholil spor mezi marxismem a formalismem – marxisté (L. D.Trockij, A. Lunačarskij) zdůrazňovali podřízenost umění společenské realitě X formalisté (V. Šklovskij) tvrdili, že literární systém funguje a vyvíjí se samostatně, bez ohledu na společenské změny Může umění proměnit společnost? Albert Einstein (1879–1955), Max Planck (1858–1947), Niels Bohr (1885–1962) • kvantová fyzika a teorie relativity předefinovaly dosud platné zákony fyziky • základní myšlenka teorie relativity – dva pozorovatelé, kteří se relativně vůči sobě pohybují, zjistí mezi danými dvěma událostmi různé časové i prostorové intervaly, přestože se na oba vztahují stejné fyzikální zákony • Planck – zakladatel kvantové teorie, pomocí hypotézy o kvantování energie se mu podařilo popsat a vysvětlit tepelné záření těles (1901) • Einstein – speciální teorie relativity (1905) • Bohr – upravil planetární model atomu, popsal chování elektronů v elektronovém obalu atomu (1913) • na vzniku teorie relativity se mohla podílet Einsteinova první manželka Mileva Marićová Světové výstavy – Expo • mezinárodní výstava průmyslu a kultury • ukázky kultur i kolonialismu • 1851 Londýn, 1889 Paříž, 1891 Prah, 1900 Paříž • Bureau International des Expositions https://www.bie-paris.org/site/en/all- world-expos Zbožštění člověka před katastrofou humanismus Emil Verhaeren – Budoucímu člověku Pohlédni na ten svět, je hrdostí dnes žít. Svět hřmí a bije tak, jak slyšíš srdce bít, tvůj rytmus přejímá a myšlenky tvá síla v člověku nikdy víc se takto nezbožštila. Bohové nejsou již, či jsou jen to co ty. Velebnost rozmetly tvé smělé projekty. A zemi posvátnou, jíž vtiskneš řád i vzněty, už budeš napříště jen ty sám utvářeti. … Tajemství sídlí v nich a v tobě genius, jenž navždy zřekne se všech nahodilých hrůz a přesně, bezpečně odkryje zákon jsoucna, nesmírně významný pro tebe do budoucna. Rudyard Kipling – Zpěv bělochů Tady je číš – z ní pije bílý muž, když křivda se napravit má; zde druhá je číš – a na jejím dně zášť starého světa je zlá. My vypili číš, tu hořkou, hořkou číš, jen ssedlinu vylili z ní. A blažen je svět, jestliže bílý muž bělošskému zítřku připíjet smí! Toto je krok – jím kráčí bílý muž, cizí kraj když očistit jde, pod nohou kov a nad hlavou blesk, hlubinu tam i zde. Tou cestou my šli, vlhkem a v bouř my šli a hvězdy své viděli plát. A blažen je svět, když kráčí po něm krok sevřených bělošských řad. Takto přísaha zní, když staví bílý muž v dalekých krajích svůj dům: „Buď svobodu nám a svobodu pro náš rod – buď válku tuzemcům!“ My dostáli slovu: naši přísahu znej pobitých junáků stín! A blažen je svět, když znova bílý muž svou přísahu promění v čin!