Realismus a naturalismus I Realismus • literárnímu realismu předcházel realismus v malířství (Courbet a jeho škola) • revue Réalisme 1856–1857 • první velký realistický román G. Flaubert Paní Bovaryová 1857 (ve stejném roce Květy zla Ch. Baudelaira) • bouřlivé diskuse o realistickém románu – 1860: sprostota, nemravnost, odpor k pořádku, demokratismus, pohrdání jednotou Pravda, Krása a Dobro • realismus byl v různých zemích různě silný a významný (Francie, Anglie, Německo, Rusko, USA…) • pečlivá dokumentace, láska k faktu, nenávist k fantastické představivosti Mým heslem je pravda, jedině pravda. A krása a dobro ať se z toho dostanou, jak budou umět. (Ch.-A. Sainte-Beuve) Naturalismus HippolyteTaine (1828–1893) • v kritice používal metody experimentální vědy • víra, že literaturu je nutno převést do oblasti vědy • pozitivismus (A. Comte) a Úvod do experimentálního lékařství C. Bernard • kontrolovaná fakta, psychologie vycházející z fyziologického základu, člověk je určován prostředím – milieu • obraz člověka a jeho doby • Émile Zola (1840–1902) • navazoval na H.Taina, C. Bernarda • pozitivistická fyziologická metoda, dědičnost, prostředí (milieu) a rasa • Ch. Darwin O původu druhů (dobové heslo: Mojžíš nebo Darwin?) Mou velkou snahou bude, abych byl jen přírodovědcem, jen fyziologem. Místo zásad (monarchismu, katolicismu) budu mít zákony (dědičnost, vrozenost). (E. Zola) • Zolův cyklus románů o Rougon-Macquartech (1871–1893) je genealogií hrdinů, jimž nervozita, alkohol a pohlavní výstřelky vtiskly nezničitelné dědičné znaky a zavedly rodinu do neodvratného úpadku. • napsal několik her, úspěšné byly dramatizace jeho prozaických textů • čtyřaktová dramatizace románu Tereza Raquinová (1873) – vzor pro další naturalistické hry • patron AntoinovaThéâtre Libre, publikum bylo odchované Zolou, jeho romány a publicistickou činností Odbočka k Darwinovi (E. Rádl Dějiny biologických teorií novověku. Díl II.) Zpravidla se však počet jedinců jednoho druhu mění jen málo, neboť spousty jich zhynou dřív, než dospějí. Hynou vajíčka a semena, umírají mláďata a i dospělí končí předčasně: tu nepřízní počasí, tam hladem, činností dravců, parazitů, epidemií.Tento proces, ve kterém v přírodě tolik života zaniká předčasně a přežívá jen malé procento, nazývá Darwin „bojem o život“. Boj o život však není výrazem organického pudu po životě: je třeba odmítnout domněnku, že základní vlastností života by bylo úsilí, boj. Nevěřme také, že snad zvířata vědomě nebo nevědomě „bojují“ o svůj život. Jen přírodní okolnosti už tak s sebou nesou, že jedna zvířata umírají předčasně, druhá přežívají; tyto vnější přírodní okolnosti, to je boj o život… V otázkách náboženství byl Darwin synem své doby, liberálem. Nepopírá sice Boha, avšak Bůh je pro něj jen prázdným slovem: není ani tvůrcem, ani světovládcem, není příčinou ani cílem mravnosti, ani pánem duší, nemá místo ani v minulosti, ani v budoucnosti.Jediné, co učinil, je, že stvořil první život, a pak ho nechal, ať se vyvíjí sám od sebe. Odbočka k pozitivismu • Auguste Comte (1798–1857) – zakladatel pozitivismu ve filozofii a sociologii • Kurs pozitivní filozofie (1830–1842) • pozitivismus odmítá slepé přejímání tradovaných poznatků a obrací svou pozornost k žité realitě, výzkum staví na vědeckém pozorování a evidenci reálných, pozitivně (tj. skutečně) existujících faktů • pozorováni je základní výzkumnou metodou • odloučeni vědy (autonomie) od metafyziky a náboženství • soustředil svou pozornost na přírodní, zákonitý charakter společenských jevů a vystupoval kriticky vůči voluntarismu a přeceňování úlohy „velkých osobnosti“ (viz Napoleon) a poukazoval na vzájemný vztah mezi politickým režimem a úrovní rozvoje civilizace Odbočka k fotografii • první pokusy s fotografií v letech 1825-6 • 30. léta 19. století – Louis Daguerre • výseky života Realismus a naturalismus v divadle a dramatu • zobrazování současného života, všedního, průměrného: a) městská periférie, venkov, bída, patologické jevy (alkoholismus, prostituce, násilí…) b) nízká, prázdná, a dokonce tragická povaha moderní společnosti (Ibsen, Strindberg) • „výseky života“ (una tranche de vie) • prostředí (milieu) je aktivním činitelem – viz Slečna Julie, Nora • hlavní postavou se může stát společenství lidí – viz Tkalci G. Hauptmanna • zrušení odpovědnosti člověka za svou existenci, neboť člověk je determinován rasou, neznámým pudem, prostředím • katarze je nahrazena soucitem s postavami bez vlastní vůle Inscenační principy • rozsáhlé scénické poznámky – zásadní vliv na výtvarné řešení scény • pozice režiséra nabývá nového významu, který měli dříve autor a herec • konkrétnost, detail (scénografie i herectví) • změna struktury her • obrazy či scény místo dějství, komorní jednoaktové hry apod. • rozvolnění dramatičnosti (až nuda) • použití dialogu, protože monolog není přirozený • užití lokálních dialektů • zachycení autentického života – nové pojetí herectví (nehrát, žít na jevišti!) • zahrnutí vnitřního psychického dění postav – práce s pauzou • rozpad hereckých oborů Vévoda Jiří II. Sasko-Meiningenský (1826–1914) • nástup na trůn 1866 • třetí manželka vévodova Ellen Franzová (1839–1923), bývalá herečka • Ludwig Chronegk (1837–1891), herec a režisér, od roku 1871 hlavní režisér • meiningenské dvorní divadlo (Meininger Hoftheater) • evropská turné v letech 1874–1890, 38 měst, 41 her, 2591 repríz Zásady Meiningenských (12 bodů) 1. Ideály umění mají být v divadelních představeních prezentovány historicky přesně a co nejpodrobněji. … 3. Jako reprodukující kulturní instituce divadlo dotváří tvůrčí práci dramatika.Tomu musí sloužit umělec a virtuozita musí být potlačena. 4. Pro práci režisérů, dramaturgů a scénografů jsou směrodatné pouze původní básnické texty. Charakter hry nesmí být rozostřen. 5. Současné divadlo je divadlem režiséra, v němž hlavní odpovědnost za inscenaci nese režisér. Spojuje literární, akustickou a výtvarnou složku do celkového uměleckého díla. … 7. Ambiciózní divadlo není založeno na výkonu jedné hvězdy, ale na výkonu souboru. Monopoly na role je třeba odmítnout, herci by měli být univerzálně použitelní, a to i pro role navíc. 8. Premiéře předchází intenzivní zkoušková fáze, která trvá tak dlouho, dokud není dosaženo věcně nejúčinnějšího výrazu hry. 9. Hromadné scény by měly být individuálně koncipovány a precizně nacvičeny stejně jako scény s jednotlivými herci. Statisté mají být rozděleni do skupin vedených zkušenými herci. 10.Ve scénografii je třeba se vyvarovat symetrie, paralelismu a centrálních perspektiv... Pro zviditelnění měnící se nálady se používá „Meiningova kontrastní technika“... Meiningenští • repertoár: klasiciW. Shakespeare, Molière, romantické básnické drama – F. Schiller, H. von Kleist, F. Grillparzer,, J.W. Goethe, G. E. Lessing, ale i realisté H. Ibsen, B. Bjørnson • historický realismus, historická věrnost měla za cíl co nejlépe vystihnout dramatický text (texty nebyly kráceny, aby byla uchována jejich imanentní logika) prospekt pro inscenaci Hamleta Meiningenští • záměrná asymetričnost • detailní rozpracování akcí sboru • ansámblové herectví – „Není malých rolí“ • zákonitost kontrastu (sbor, tvorba charakteru) nákresy k inscenaci PannaOrleánská Meiningenští • sufity nahrazeny dekorací • podlaha byla pojímána jako součást scénografie • používání autentických materiálů (kostýmy, rekvizity a scénografie) • nový způsob zkoušení inscenace: od začátku v kompletní výpravě a s rekvizitami, večerní zkoušky (5–6 hodin), a hlavně se zkoušelo tak dlouho, dokud nebyla inscenace připravená k uvedení (i několik měsíců) • tvůrcem inscenace se postupně stává režisér prospekt pro inscenaci Valdštejna