Moderní tanec Isadora Duncan (1877–1927) • americká tanečnice, choreografka a průkopnice moderního tance • narodila se a vyrostla v Kalifornii, žila a tančila v západní Evropě, USA a SSSR • její sestra Elizabeth byla rovněž tanečnicí a pedagožkou • nový přístup k tanci – řídila se fantazií, improvizovala, rozvíjela každý malý impuls, který ji napadl • v roce 1898 přestěhovala do Londýna, vystupovala v salonech bohatých lidí • výdělky z těchto angažmá jí umožnily pronajmout si ateliér a rozvíjet svou tvorbu • inspirovala se řeckými vázami a basreliéfy v Britském muzeu • z Londýna odcestovala do Paříže • 1902 ji pozvala Loie Fullerová Duncanovou na turné a procestovala celou Evropu • neměla ráda komerční aspekty veřejného vystupování • aby dosáhla svého poslání, otevřela školu • první škola byla založena v roce 1904 v Berlíně-Grunwaldu • 1914 se Duncanová přestěhovala do Spojených států a přenesla sem svou školu • 1921 ji levicové sympatie zavedly do Sovětského svazu, kde v Moskvě založila školu Filozofie a technika • tanec jako posvátné umění • sledovala historické kořeny tance • z těchto představ vyvinula styl volných a přirozených pohybů inspirovaných klasickým řeckým uměním, lidovými tanci, společenskými tanci, přírodou a přírodními silami • zaměření na přirozený pohyb zdůrazňovalo kroky, skákání • uváděla moře jako svou ranou inspiraci pro pohyb • věřila, že pohyb vychází ze solárního plexu • její schopnost zastavit vnější pohyb a uchovat vnitřní „pohyb duše“ fascinovala Stanislavského • kladla důraz na evolučnost pohybu – každý pohyb se rodí z toho, který mu předchází; každý pohyb dává vzniknout dalšímu v organické posloupnosti • tanec jako božské vyjádření lidského ducha prostřednictvím pohybu těla • věřila, že tanec má obklopovat vše, co život nabízí – radost i smutek • revoluční kostým – bílá řecká tunika a bosé nohy • umožňoval volnost pohybu • sestry Elisabeth vedla školu, ve které studovala pražská tanečnice Jarmila Jeřábková (škola Duncan Centre v Praze) Loie Fullerová (1862-1928, Louie a Loïe) • americká herečka a tanečnice, průkopnice moderního tance i divadelní osvětlovací techniky • od čtyř let profesionální dětská herečka, později tancovala v burlesce, vaudevillu a cirkuse • 1892 odjela do Evropy • stala se jednou z prvních z amerických moderních tanečnic, které působily v Evropě • vřelé přijetí v Paříži, zůstala ve Francii • pravidelně vystupovala v divadle Folies Bergère (Ohnivý tanec) • vyvinula vlastní přirozené pohybové a improvizační techniky • v několika představeních experimentovala s dlouhou sukní, jejími pohyby a hrála si s odrazem světla • 1891 vytvořila choreografii s hedvábnými kostýmy osvětlenými různobarevným osvětlením – Serpentine Dance Utopie před branami Drážďan: Hellerau 1909 • nejdůslednější realizace konceptu zahradního města na území Německa (Gartenstadt), severně od Drážďan (dnes dojezd tramvají) • Karl Schmidt, majitel továrny na výrobu nábytku a přívrženec hnutí lebensreform • plán výstavby podniku DeutscheWerkstätten Hellerau (po vzoru Arts and Crafts), byla srdcem projektu • na pozemku 150 hektarů – sídliště typu zahradního města jako jednotka vhodná pro bydlení, práci, kulturu a vzdělání, inspirace – středověké město • jižní okraj sídliště – stavba podniku Deutsche Werkstätten, severní okraj – pavilony obklopená budova kulturního domu Festspielhaus • spolková a zájmová činnost – kurzy lidových tanců, mužský sbor, koncerty, vědecké přednášky, slavnosti pro děti, fotbalový klub… Od vzdělávací instituce k centru evropského modernismu • Richard Batka – pražský muzikolog, přišel s nápadem, že Hellerau má mít hudební charakter • Wolf Dohrn, přítel K. Schmidta, se seznámil s Dalcrozem a přivedl ho do Hellerau • nově založené reformní pedagogické vzdělávací zařízení pro hudbu a rytmus • Dalcroze začal vyučovat v roce 1910 • zpočátku zde byli především švýcarští žáci, které si přivedl do Drážďan • ve druhém ročníku se sjeli studenti z celého světa Festspielhaus Hellerau – „katedrála budoucnosti“ 1911 • architekt HeinrichTessenow převedl vize scénografa Adolpha Appia a hudebního pedagoga Émila Jaques-Dalcroze – prostorové rymické struktury • Appia navrhl sál s výsuvným orchestřištěm, volně instalovatelnými jevištními prvky a řadami sedadel pro diváky • sál neobsahoval žádné pevné zařízení, jeviště ani oponu, diváci a účinkující měli splynout v duchovní a smyslové jednotě • koncepci osvětlení vypracoval malíř a scénograf Alexander von Salzmann • strop a stěny byly obloženy bílou voskovanou látkou, za níž tisíce žárovek vytvářely rozptýlené, nehmotné světlo https://vimeo.com/316625164 Festspielhaus, Hellerau: Great Hall and Appia’s Scenography in Second Life Émile Jaques-Dalcroze (1865-1950) • švýcarský skladatel, hudebník a hudební pedagog • 1892 profesor harmonie na ženevské konzervatoři • v kurzech hry na sólovou flétnu začal ověřovat svůj nový pedagogický přístup • 1903–1910 začal svou metodu veřejně prezentovat • 1910–1914 působil v Hellerau • 1914 se vrátil do Ženevy, aby zde otevřel nový institut • Dalcrozeho eurytmie – metoda učení a vnímání hudby prostřednictvím pohybu • proměna těla v dobře naladěný hudební nástroj • výchova k celistvé osobnosti, která v sobě spojuje umění, práci a život Hudební cítění těla – Dalcrozova eurytmie • věřil, že prvním nástrojem, který je třeba v hudbě cvičit, je tělo • všiml si, že studenti nedokázali vnímat čas v hudbě, ale dokázali ho vnímat v reálném světě, chůze byla spontánní a snadná • studenti dokázali vyjadřovat rytmus nohama, hlavou a tělem • rozvíjení rytmických schopností cvičeními, která využívají celé tělo, rozvíjení svalů a motorických schopností • rytmus dechu, svalstva při pohybu (chůzi), přírody, sboru… • experimenty: hledal spojení mezi citem pro výšku tónu a pohyb, časem a energií, dynamikou a prostorem, hudbou a temperamentem a uměním tance Festivaly (Slavnostní hry) 1912 a 1913 • v létě 1912 „Festspiele“ (Slavnostní hry) • studenti předvedli scény z Gluckovy opery Orfeus a Eurydika, improvizace a skupinová cvičení • 500 novinářů a více než 4000 diváků • v létě 1913 kompletní představení Orfea a Eurydiky a premiéra hry P. Claudela Zvěstování • 5000 diváků – G. B. Shaw, O. Kokoschka, S. Zweig, M. Reinhardt, J. Kvapil, F.Werfel, R. M. Rilke, S.Volkonskij, K. S. Stanislavskij, M. Buber, G. Hauptmann… • zlatý věk skončil po pouhých 3 letech, náhlá smrt W. Dohrna v roce 1914 (finanční podporovatel a vizionář) • Dalcroze a Appia se v létě 1914 po pobytu ve Švýcarsku do Hellerau nevrátili, po vypuknutí první světové války zahraniční studenti vzdělávací instituci opustili • důmyslný systém osvětlení – obrovské náklady na energii, v roce 1915 vzdělávací instituce zkrachovala • obnova byla po válce • působení Jarmily Kröoschlové, přenesení Dalcrozovy metody do Prahy • Dalcroze a jeho žáci byli pozváni knížetem S.Volkonským, aby předvedli svou práci v Petrohradě a Moskvě – zavedli eurytmii v MCHT a inspirovali Stanislavského pojetí „tempo-rytmu“ Rudolf von Laban (1879-1958) a výrazový tanec • maďarský tanečník, choreograf a taneční teoretik, zakladatel výrazového tance • studoval výtvarnou akademii v Mnichově a Paříži • 1915 v Curychu založil školu pro pohybové umění, po skončení války se vrátil do Německa • 1922 založil v Hamburku Labanovu taneční scénu • 1923 založil Labanovu školu, k níž byl připojen vlastní pohybový sbor • vybudoval Choreografický institut veWürzburgu (1926/27) a v Berlíně (1928/29) • 1937 odchod do Anglie • 1945–1946 založil Laban Art of Movement Guild v Londýně aThe Art of Movement Studio v Manchesteru Na počátku byl tanec, nikoli slovo. (Rudolf von Laban) • na MonteVerità prožil intelektuální a umělecký průlom • považoval tanec za výraz duchovního prožitku • choreutika – teorie prostorové harmonie • model ikosaeder • eukinetika – dynamická, energetická kvalita pohybu, zaměřené fyzické úsilí • teoretické inovace: Labanova pohybová analýza a Labanotation (systém zápisu pohybu) Ausdruckstanz – výrazový, expresivní tanec • individuální taneční ztvárnění pocitů • po první světové válce – do popředí se dostalo intenzivní, dramatické vyjádření osobního prožitku • tanec je také intelektuální proces, způsob myšlení a komunikace • hájí pohyb jako základní umění, jehož prostřednictvím se vychovává integrita bytosti jako citlivé, emocionální a intelektuální jednotky • podle Labana je chybou domnívat se, že pohyb se vyvíjí v prostoru, a chápat jej jako prázdnotu • vztahy prostoru a pohybu: • mnohost směrů pohybu • každý tělesný pohyb patří do nekonečného sledu událostí • pohyb je magickým zrcadlem člověka, které odráží a vytváří vnitřní život • pohyb jako živá architektura, neviditelné pohybové stopy – trajektorie • tvar ikosaedru (jednoho z pěti platonických těles, pravidelný dvacetistěn) Labanovi posloužil jako základ pro jeho definování tanečníkova prostoru