Perikles 1 Když císař Augustus jednou v Rimě spatřil néjakí bohaté cizince, kteří chovali v náruči štěňátka a opičálka a mazlili se s nimi, zdvořile se jich otázal, zda u nich zeny nerodí děti; takto jim vpravdě vladařským způsobem vytkl, že vrozenou nám laiku a něžnost, která je určena jen pro lidí, vyplýtvávají na zvířata. Když tedy naSe duše má od přírody vrozenou touhu po vedení a pozorování, není rozumně pokárat ty, kdo promarňují tuto touhu tím, že poslouchají a pozorují věci naprosto bezcenné, a přitom zanedbávají věcí krásné a užitečné*? Lidské smysly, jež trpné přijímají nárazy podnětů z okolního svita, jsou ovšem nuceny přijímat jakýkoliv jev, ať užitečný či neužitečný; přesto však každý člověk, chce-li, má od přírody možnost užíval svého rozumu a rozhodovat se kdykoliv a bez jakékoliv námahy pro určitou věc, popfípadč svc rozhodnuti zase měnit, Proto si má člověk vyvolit nejlepší věc, a to nejen aby ji pozoroval, nýbrž aby z toho pozorování měl prospěch. Jako totiž oku prospívá ta barva, jejíž jas a půvab zrak posilují a osvěžuji, tak je třeba, abychom svou mysl obraceli k takovým pozorováním, která jí zároveň s potěšením nabízejí její vlastní dobro. Pro tento účel se dobře hodí činy vynikajících mužů, které probouzejí u pozorovatelů jakousi horlivost a snahu jc napodobit. U jiných věcí nebývá obdivovaný výkon provázen okamžitou touhou po napodobení. Právě naopak: často se nám libí dílo, ale jeho tvůrcem pohrdáme. Tak například se těšíme z vonných mastí a nachových látek, ale m asi íčka re a ba rvi re pokládáme za lidi nedůstojné a nizké. Proto také Antisthenes, když uslyšel, ze Isménias je výborný pištec, velmi správně dodal: „Ale neužitečný člověk, nebof jinak by nebyl tak výborným pištcem." A král Filip řekl svému synovi, jenž líbezně a dovedně hrál pfi nějaké hostině na kitharu: „Nestydíš se tak krásně hrát'.'" Stačí totiž, když král věnuje svůj čas jen nasloucháni hudbě, a velkou čest prokazuje Mů/ám už lim, že takové produkce ponechá jiným a sám se jich zúčastní jako divák. 2 Kdo se zaměstnává nízkou činností, ten svou neužitečnou námahou vydá™ säm proti sobě svědectví, jak zanedbává věci krásné. Když. nejaký ušlechtilý mladík spatři buď Diovu sochu v Pise nebo Héřínu v Argu, necítí touhu stát se Feidiou nebo Po-lykleitem; praví tak netouží být Anafcreontem nebo Filemonem tí Arch i lochem, i když mu jejich dílu, poskytuji potífiení. Z toho, ie krásné dílo nás. tési, nevyplýva nutne, že bychom se chtěli rovnat jeho tvůrci. A proto ti, kdož pozorují taková díla, nemají z toho žádný užitek; pri nich nevzniká v človeku ani snaha po napodobení, ani pocit budící v něm prudkou touhu vyrovnat se takovým vzorům. Naproti tomu příklady hrdinských ctnosti na nás působí tak bezprostredné, že se zároveň obdivujeme finům i se chceme vyrovnat hrdinům. U dobra, které nám poskytuje Štěstěna, nás těší jen to, že jsme jeho majiteli a poživateli, kdežto dobro poskytnuté nám hrdinskou ctnosti nás těší tím, žc nám skýtá možnost k činu. Ono prvé dobro raději od jiných přijímáme, toto druhé raději jiným prokazujeme, Ušlechtilá ctnost totiž činorodé láká a vyvolává touhu po činu tím, že zušlechťuje pozorovatele nikoliv snahou po napodobení, nýbrž že při samém pozorováni už ho nutí k činu, Z toho důvodu jsem se rozhodl pokračovat ve spisování životopisů a složil jsem tuto desátou knihu, jež obsahuje životopisy Perikla a Ha bia Maxima, Han n i balov a soupeře. Oba ti mužové se vzájemně podobali jak jinými ušlechtilými vlastnostmi* zvláště mírností a spravedlnosti, tak i tím, že velmi mnoho vykonali pro svou vlast, ač přitom často snášeli nepochopení ze strany lidu i svých spoleCniků v úřadě. Zda jsem plně dosáhl svého cíle, roz-hodne dílo samé. 3 Pciiklrs pocházel z fýly Akamantls, z dému Cholargos a byl po obou rodičích z význačného domu i rodu. Xanthippos, jenž porazil u Mykaly vojevůdce perského krále, pojal za mao-řclku Agaristu, blízkou příbuznou Kleisthena, jenž vyhnal Peisi-stratovce, odvážne zrušil vládu tyranů, vydal zákony a zavedl ústavu výborně přizpůsobenou pro svornost a blaho státu■ Aga-rista měla sen, že porodila lva, a za několik dni porodila Perikla. Ten měl celé tělo normální, jenom hlavu měl dloubou a nesou-měrnou- Proto m a skoro na všech pod ubi/.nach přílbici, neboť umělci patrné nechtěli zdůrazňovat jeho vudur Aličtí básnící ho nazývali „schínokefalos", cibulohlavý (skilla či schínos znamená mořskou cibuli). Z komiků praví K rutin os v Cheíronech: Nesvornost a starý Kronos spolu zplodili rtejvétÁího tyrana, jejž bohové zvou Htavosbérný. V Nemesis zase říká: „Přijď, ó Die hostinný a hlavatý.'4 Telekle-ides praví, že nevěda, co činit, sedí v městě „tu s těžkou hlavou, tu zas jen vydává mohutný hluk z hlavy dlouhé jako jedenáct lehá t e L" Eupolis se v Démech vyptává na všechny vůdce lidu vystupující z podsvětí, a když je nakonec jmenován Perikles, praví o něm: „Cos rty ni přivedl, toť hlava zemřelých." 4 Pokud jde o jeho učitele hudbyf byl jím podle vetSiny svě-dectvf Damón, jehož jméno prý se má vyslovoval s krátkou první slabikou, ale Aristoteles o něm fiká, že se horlivé učil hudbě li Pythokleida. Damón* jak se zdá, byl vynikající sofista a svou pravou Činnost skrýval před ŠirSI veřejností pod rouš"kou vyučovaní liurlhč. s Pltí k lem ^ \iýk;i! Jakuby cvičencem, Í^;j vľ skutečnosti jeho cvičítělem a učitelem v politice. Nezůstalo vsak utajeno, že Damón lyrou zastírá jinou činnost, i byl na základě st re pinového soudu poslán do vyhnanstvi jakožto muž ctižádostivých ůmyslůj sympatizující s tyranidou. To dalo komikům podnít k různým vtipům. Tak Platón líčí, jak se ho kdosi vyptává: Ler to mne, prosím pěkné, řekni nejdřív; vždyť co druhý Cheirón vychoval* prý Perikla. Perikles poslouchal též výklady Zénóna Plej s kého, který se podobně jako Parmenides obíral přírodní filozofií; ten v sobě vypěstoval schopnost, že dovedl každého pf e svědčit a logickými rozpory přivádět do úzkých. Timňn Fliúntský se o tom kdysi vyslovil takto; Zénón má jazyky dvaf v nich silu náramně velkou, každého jimi zná ztepáí,., Nejvíce vSak se Perikles stýkal s Anaxagorou Klazomenským. Ten ho především naučil důstojnému vystupovány vážnému chápání politických povinností, a vůbec povznesl jeho mravní ušlechtilost na vysokou úroveň. Současníci říkali Anaxagorovi „Rozum", a to buď proto, že se obdivovali jeho hlubokému a duchaplnému nazírání na podstatu světa, nebo že jako první roh, vyrostající uprostřed čela, prohlásil, že / obou předáků fise uznal za základ uspořádání vesmíru nikoli náhodu Či nutnost, hlavních politických stran v městě, Thukydida a Pcrikla, zvítězí jtem nýbrž čistý a nesmíšený rozum, jenž vyloučil z chaotické směsi- ten, kterému se ukázalo toto znamení, Anaxagoras však rozpol- 1 na ce stejnorodé elementy. til lebku a ukázal, že mozek zvířete nevyplňuje spodní část leb- 5 K tomuto muži choval Perikles nesmírný obdiv; pod vli- ky, nýbrž táhne se ve tvaru podlouhlého vejce z celé dutiny vem jeho výkladů o nebeských a nadpozemských věcech získal, směrem k tomu místu, kde nasedá začátek rohu. Tenkrát se jak se zdá, nejenom důstojné smýšleni a vznešený způsob mlu- všichni přítomní obdivovali Anaxagorovi, ale po krátkém čase Lj^ vy, oprostený od jakékoli banální a strojené přepjatosti; u něho zase Lampónovi, když totiž Thukydides podlehl a všechna moc si osvojil i vážný výraz tváře, již byl cizí smích, i volnou chůzi; ve státe přešla na Perikla, jnů způsob odívání volil takový, že při řeči mu roucho vždy klidně Podle mého míněni vsak nestojí nic v cestě tomu. že pravdu rval^ splývalo; jeho přednes byl klidný. Všechny tyto a podobné méli oba: přírodovědec správné rozpoznal příčinu, včstec účel L ^ vlastnosti působily na každého okouzlujícím dojmem. Jednou a význam. Vždyť věcí prvního z nich bylo zkoumat, z jakých pří- mu nějaký sprostý a hrubý človék na agoře spílal a nadával. On čin a jak onen jev vznikl, kdežto vecí druhého bylo vysvětlit, ja- ,a]u to vsak po celý den mlčky snášel a vyřizoval přitom nějaké nalé- ký má účel a význam vzhledem k budoucnosti. Ti, kdo tvrdí, ie m^ havé věci. Když večer klidně odcházel domů, sel ten člověk po- objevit příčinu jevu znamená popřít jeho význam, si neuvědo- řád za ním a nadával mu nejhoršími jmény. Do svého domu mují, že odmítajíce význam nadpřirozených věcí, odmítají i vý- olo; vstupoval už za Séra, a tu nařídil jednomu ze svých sluhů, aby znam věci zhotovených lidmi, například zvuk gongu, zář ohňo- ika^ vzal hořící pochodeň a doprovodil toho Človeka domů. vých signálů, stin na slunečních hodinách. Každá z těchto věcí Na druhé straně zas básnik Ión říká, že Periklovo výstupová- má svou příčinu a současně je určena k tomu, aby měla nějaký pro ní bylo povýšené a tuze pyšné a že do jeho domýšlívých slov by- význam. Ale to už patří zase do jiného oboru. la přimíchána velká dávka přezíravosti a pohrdání vůči ostat- 7 Pokud byl Perikles mlád, velice se vyhýbal styku s lidem, |a ním. Naproti tomu vychvaluje Kimóna pro jeho jemné, laskavé Byl totiž zevnějškem podobem tyranu Pcisistraiovi. Pamětníci ■ ye a vybrané chování ve styku s lidmi, Avšak 16na nesmíme brát starých časů žasli i nad jinou podobností: jeho hlas byl právě 1 Ž£ přiliš vážně. Jeho zásada totiž byla. že ke ctnosti - zrovna jako tak lahodný a jeho jazyk právě tak hbitý a rychlý při řeči jako k tragédii — patří také kus čehosi satyrského. Ty pak, kteří Peri- kdysi Peisistratův. Vzhledem k tomu, že byl velice bohatý, že po- ^ klovu vznešenost nazývají ctižádostí a nadutosti, vyzýval Zénón, cházel ze vzneseného rodu a měl vlivné přátele, nezabýval se roč aby i oni byli takovým způsobem ctižádostiví; neboť už samotné z obavy před střepinovým soudem vůbec politikou, ale zato se L. osvojování si ušlechtilosti budi v člověku touhu po ni, takže se vyznamenal na válečných výpravách a miloval nebezpečí. Když zvolna a nepozorovatelně stává jeho zvykem. však Arísteides byl už mrtev, ThemistokJes ve vyhnanstvi a Ki- ^ 6 To, co jsem uvedl, však není vše, co si odnesl Perikles ze mónu zdržovaly vojenské výpravy skoro stále mimo ftecko, tu se ^ styků s Anaxagorou. Jak se zdá, jeho vlivem přemohl v sobč ta- Perikles náhle přidal ke stranč lidu: před bohatou menšinou dal b() ké povércivost, kterou vyvolává úžas a strach před nudpřiroze- přednost strane chudé většiny, třebaže svou povahou naprosto nými zjevy u lidí, kieří neznají jejich příčinu; proto věří na pů- netíhl k demokracii. Pravděpodobně se však obával, aby ne- ggt sobení démonů a jsou plni hrůzy z čiré nevědomosti, kterou upadl do podezření, že touží po samovláde. Mimoto viděl, že ^, odstraňuje přírodověda a místo děsivé a chorobné poverčivosti aristokrat Kimon se těší velké oblibě šlechty, a proto se přidal ^ skýtá lidem bezpečnou zbožnost, spojenou s krásnými naděje- ke straně lidu, chystaje si tak pro sebe bezpečnost a proti Kímó tn, mi. novi silu. lťjj] Jednou prý přinesli Periklovi z venkovského statku hlavu jed- Hned také uspořádal jinak způsob svého života. V městě ho norohého berana. Když věštec Lampón spatřil silný a pevný bylo možno vidět jen na cestě k agoře a k radnici. Odmítal £ všechna pozvání k hostinám a zanechal v Sec h veselých styků s přáteli, takže po celou dlouhou dobu své politické Činnosti nepřišel k žádnému z přátel ti a hostinu. Jedinou výjimku učinil o svatbé svého příbuzného Luryptolema, kde setrval až do Úlitby na konci jídla, ale pak hned odešel. Veselá společnost totiž dovede odstraňovat přehrady veSkeré důstojnosti a v družném kruhu se těžko zachováva zdáni vznešenosti, A přece se skutečná ctnost nejlépe projevuje práve- v nejobyčejnějSích věcech. Proto také vzdálení pozorovatelé obdivuji u slavných lidí kdovíjaké ctnosti, kdežto ti nejbližši obdivuji prostotu jejich každodenního života. Také lidem se ukazoval jen občas, jakoby v přestávkách, aby se ho nepřesylili. Nerečnil při každé příležitosti a nechodil stale do lidových shromáždění, nýbrž — jak pravi Kritolaos — propůjčoval svou osobu jako salám íns kou troj řádku jen pro velké příležitosti, kdežto všechny ostatní ůkoly dal za sebe vykonávat přátelům a jiným řečníkům, Jedním z nich prý byl Eftaltes, jenž zlomil moc rady na Areopagu a podle Platonových slov naléval občanům hojné a nemísené svobody, V důsledku toho, jak pravi skladatelé komedií, si lid vedl jako zbujnělý kůříř nechtěl poslouchat, kousal Euboiu a dupal po ostrovech. 8 K tomuto způsobu života a k své duchovní velikostí Peri-kles vhodně přidružil jako nástroj svoji řeč; přidával do ni často Anaxagorovu učenost, přilévaje — jako jakési barvivo — do řečnického uměni prírodovedu. Tim, že z přírodovědy získal k své vrozené ušlechtilosti ještě vznešenost myšleni a všestrannou působivost, jak dí božský Platón, a že spojil to, co je v přírodovědě užitečné, se svým řečnickým uměním, daleko před-siihl všechny ostatní, Z toho důvodu mu prý také bylo dáno známé příjmení Olympský; n é kteří ovsem soudí, že byl tak nazván podíe staveb, jimiž vyzdobil město, jiní zase, že se tak stalo na podkladě jeho státnických a vojenských úspěchů. Je však velmi pravděpodobné, že jeho sláva byla výslednici všech jeho vy* nikajicích vlastností, Komedie tehdejších básníků, kteři se vážně Či v žertu často o něj otírají, naznačuji, že se mu toho příjmení dostalo spiše pro účinnost jeho řečí; říká se v nich o něm, že hřmí a metá blesky, když mluví, a že na jazyku nosí hrozný blesk. Také se uvádí jeden žertovný výrok Thukydtda, Melěsio-va syna, týkající se Peri k lovy řečnické síly, Thukydides byl ari- stokrat a velmi dlouho politicky bojoval proti Periklovi. Když se ho spartský král Archidamos reptal, zda je lepším zápasníkem on či Peri k les odpověděl mu: „I když ho v zápase porazím na lopatky, on bude tvrdltí, že neprohrál, a přesvědčí o svém vítězství i očité diváky." Ale i tak si Peri k les při řečí dával velký pozor; kdykoliv vystupoval na řečnickou tribunu, modlil se k bohům, aby mu bezděky nevyklouzlo ani jediné slovo, jež by se nehodilo k dané příležitosti. Psaného po něm nezůstalo nic kromě návrhů zákon ů-Takéjeho ústních výroků je velmi málo; tak například vyzýval, aby Aigina byla „odstraněna jako oční hlen Peiraia"; nebo že „už zří, jak od Peloponésu se žene válka", A když jednou Sofo-kles, jenž s nim vyplul jako spoluvelitel na výpravu, pěl chválu na jednoho krásného chlapce, řekl mu: „Sofokle, velitel má mít čisté nejen ruce, ale i oči." Stésimbrotos vypravuje, že když pronášel na rečništi oslavnou řcČ na padlé na Samu, pravil loto: „Stali se nesmrtelnými jako bohové; ty také nevidíme, ale důkazem jejich nesmrtelnosti jsou pocty, jichž se jim dostává, a dobrodiní, jež nám prokazuji, Totór. platí i o t ech, kdo zemřeli pro vlast." LJ Thukydides, jenž líčí Períklovu vládu tak, jako by to byla jakási aristokracie, o ní říká: „Naoko to byla demokracie, ve skutečnosti vláda prvního muže." Mnozi jiní zase uvádějí, že poprvé on začal lidu rozdělovat půdu v dobytých ú/cmich, hradit vstupné do divadla a honorovat služby pro stát, čímž se lid pokazil a stal vinou tehdejších politických poměrů příliš náročným a uvolneným, zatímco drive býval ukázněný a pracovitý Příčinu této změny je třeba zkoumat podle zjištěných fakt. Zpočátku, jak už bylo řečeno, hledal Peri k les prostředky k potlačeni Kimonova vlivu, a proto se hleděl zalíbit lidu. Ryl však méně zámožný než Kimón, jenž prostřednictvím svého bohatství získával pro sebe chuďasy; dčlal 10 tak, že každodenně rozdával všem potřebným Athéňanům obědy, starším dával šat-stvo a na svých statcích dal odstranit ploty, aby si tam každý mohl načesat ovoce- Těmito demagogickými prostředky byl Peri kles dohnán k tomu, že se rozhodl rozdělovat peníze ze státní pokladny, jak mu to — podle Aristotelovy zprávy poradil Damónides Oisky\ Během krátkého času prostřednictvím vstupného do divadla a soudcovských platů, jakož i jinými platy a odměnami lid podplatil ĺi užil ho v bojí proti areopagu, jehož členem sám nikdy nebyl, poněvadž se nikdy nestal ani hlavním archo n tem, ani thesmothetem, králem-oběmíkem nebo polenia r-chem. Tyto funkce byly totiž odedávna přidělovány losem, a kdo se jich úspěšně zhostil ú stávali se pak Členy areopagu. Jakmile Perikles za pomoci lidu posílil jeátě více svou moc, omezil vliv areo pna u tak, že mu skrze Eťialta odňal skoro všechno důležitěji rozhodování, Kimon byl střepinovým soudem vyobcován z vlasti pro údajné sympatie ke Spartě a jako nepřítel lidu. Byl to muž, jemuž se nikdo v Athénách nemohl rovnat Jiní bohatstvím, ani rodem, jenž dobyl skvelých vítězství nad barba-ry a naplnil mesto velkou peněžitou i větnou kořisti, jak už bylo vylíčeno v jeho životopise. Tak velká byla Periklova moc nad lidem. 10 Rozsudek střepinového soudu měl pro odsouzence za následek vyobcování z vlasti na deset let, Když vsak během této doby Lakedaímonané vpadli s velkým vojskem do území Tana-gry a Athénané vytáhli ihned proti nim, tu se Kimón vrátil z vy-hnanství a zařadil se jako voják po bok příslušníků své fýly; chtěl se tak Ěíncm /bavit podezřeni ze sympatií ke Spartě, že by spolu s krajany podstoupil válečné nebezpečí. Ale Periklovi přátelé se domluvili a odmítli ho jakožto vyhnance, Zdá se, že právě proto Perikles bojoval v této bitvě co nejudatněji a nešetře vlastního života vynikl nad všechny ostatní. Padli ovšem též do jednnho v&ichni Kimónovi přátelé, které Perikles spolu s ním obviňoval z prospartského smýšlení. Athénané vsak brzy svého jednání trpce litovali a /astťsklo se jim po Kimónoví, neboť bylí poraženi na hranicích Atiky a čekala je těžká válka v letní době. Když to pozoroval Perikles, neváhal se zavděčit lidu. Sám podal v té veci návrh a povolal Kimona zpít. Ten po návratu sjednal mezi městy mír, neboť Lakedaímonané mu byli příznivé nakloněni, kdežto s Periklem a ostatními vůdci nechtěli mít nic spolčeného* Někteří vsak říkají, že Perikles navrhl pro Kimóna návrat teprve potom, co spolu uzavřeli tajné dohody prostřednictvím Ki-mónovy sestry Elpiniky. Podle těchto dohod měl Kímôn s dvěma sty lodí odplout na výpravu, velel mimo Athény a pustoäít zemi perského Lrále, kdežto Periklovi melo zůstat velení v més^ tě. Zdá se, že E lpi ní ké se pokusila získat Peri klovu přízeň pro Kimóna už v dřívějších dobách, když byl její bratr žalován před hrdelním soudem. Perikla tehdy ustanovil lid za jednoho z žalobců. Když k němu Elpiniké přišla s prosbou, řekl jí s úsměvem: „Na vyřizováni takových věcí jsi už stará, Elpiniko, příliš stará.11 Při jednání však promluvil jen jednou, aby uěinil zadost své úřední povinnosti, a ze všech žalobců uškodil Kí mono ví nejméně. Jak by pak mohl někdo věřit Idomeneovi, když obviňuje Perikla, že prý dal úkladné /.abil vůdce lidu Eifialta, svého přítele a příslušníka téže politické strany, a to proto, že naň žárlil a záviděl mu jeho slávu? Nevím, odkud sebral a jako žluč vychrlil tuto zprávu o Periklovi, jenž sice jisté nebyl prost chyb, ale smýšlení měl ušlechtilé a ducha tak čestného, v jakém se nikdy nemůže zrodit tak surová a zvířecí vášeň, Efialta, který byl postrachem šlechty a neúprosné stihal penéřnl machinace a jakékoliv ohrožení práv lidu, tajně a ú kladně dali zavraždit jeho nepřátelé prostřednictvím Aristodikaz Tana gry, jak o tom svéd-ŕí Aristotelova zpráva. Kimon pak zemřel jako vojevůdce na Kypru. I I Aristokraté, kteří už dříve pozorovali, že Perikles je nej-mocnějším mužem v obci, si přáli, aby mě! proti sobě nějakého rovnocenného soupere, jenž by oslaboval jeho moc tak, aby neměl naprostou samovládu. 1 postavili proti němu Tbukydida z Alopeky, rozvážného muže, Kimónova příbuzného; jako válečník sice Kimóna nedosahoval, zato ho předčil jako řerník a politik. Ten se účinně zajímal o vnitřní potřeby města a přitom svádět s Periklem řečnické souboje lak úspěšně, že záhy v obci obnovil politickou rovnováhu. Nepřipustil, aby se takzvaní šlĽchtici mísili mezi lid, jako tomu bývalo dříve, kdy se jejich lesk ztrácel v množství, nýbrž učinil z nich kastu samu pro sebe, sjednotil všechnu jejich moc, takže se mohl uplatnit jejich vliv, a způsobil, že se miska politických vah začala klonit v jejich prospěch. Existovala sice už dříve mezi občany jakási skrytá trhlina, jaká bývá v železe, jež byla náznakem budoucí zásadní odlišnosti mezi stranou lidovou a aristokratickou; avšak teprve řevnivost a ctižádost téchto dvou mužů zařízla mezi občany přehluboký řez a způsobila, že jedna část byla nazývána lid a druhá část šlechtická menšina. Proto Perikles uvolnil lidu právě tehdy otěže co nejvíce a dělal politiku jen s ohledem na přízeň lidu; dbal na to, aby v městě stále byly nějaké lidové zábavy, veřejné hostiny nebo slavnostní průvody; zabavoval neustále město skvělými radovánkami: rovněž vypravoval rok co rok na moře šedesát trojradek, na nichž konali mnozí občané osmíměsíční ptačenou slu/.bu, rimř se jitu současně dostalo výcviku i získávali námořnické zkušenosti. Mimoto vyslal jako osadníky tisic mužů na Chersonésos, pěl set na Naxos, dvé stě padesát na An-dros, tisíc do Thrákie, aby se tam usídlili mezi Bisalty, a jiné do Itálie, kde se znovu stavěla Sybaris, kterou pak přejmenovali na Thiiríoi. Účelem těchto opatřeni bylo jednak odstranit z města nepracující a pro tuto nečinnost nepokojné živly, jednak pomoci chudému lidu, a konečně také usadit mezi spojence osadníky, kteří by je hlídali a odstrašovali od případných pokusů o vzpouru. 12 Co však přineslo Athénám největsí radost a ozdobu, co uvádělo i ostatní lidi ve svrchovaný ůías a co jediné je až dodnes pro Řecko důkazem, že ona legendami moc a ono starobylé bohatství není snad pouze vybájenou lží — to jsou nádherné chrámové stavby z Periklovy doby. A přece ho protivníci nejvíce napadali a vc schůzích sněmu podezírali právě pro tuto jťho ve-lezáslužnou činnost; vykřikovali, jaká je to pro Itd ostuda a ztráta dobré pověsti, že dal přenést spolkovou pokladnici z Del u k sobě do Athén. To nej přijatelnější ospravedlněni pro takové jednáni, že totiž spolkový poklad byl vyzvednut a uložen na bezpečné místo z obavy před barbary, usvědčuje ze lži sám Perikles, Vzniká prý nutně dojem, že Rekové jsou oběti kruté a tyranské /pupiiívsiL vidí-li na vlastní oči, jak s jejich vynucenými příspěvky na válku nakládáme tím způsobem, že ,Jako nějaká marnivá žena zlatíme a krášlíme své město, ověšujíce je drahými kameny, sochami a chrámy v ceně tisíců talentů". Perikles však podal lidu tento vyklad: „Spojencům nejsme povinni skládat žádné účty, protože za ně bojujeme a chráníme je před barbary; oni neodvádějí ani koně ani lodě ani vojáky, nýbrž jen peníze, které pak nepatří těm, kdo je dávají, nýbrž těm, kdo je přijímají, jestliže ovšem náležitě plní to, zač je berou. Obec mi právo, je-li v plné míře vyzbrojena pro případ války, vydávat své přebytky na takové věci, z nichž bude mít po uskutečnění věčnou slávu a pH uskutečňování dobrý zisk, protože všude bude dost práce a dostaví se rozmanité potřeby, které všude vyvolají podnikavost. rozhýbají každou ruku a poskytnou výdělek takřka celému městu, jež z toho všeho bude mít okrasu i obživu." Mladým a silným lidem přinášela vojenská služba dobrý výdělek ze spolkové pokladny; Perikles však chtěl, aby i nevojenský a dělný lid měl podíl na výsledcích, ale aby je nedostával za nic a bez práce. Proto zaměstnal lid prováděním velikých staveb a rozsáhlých stavebních podniků, naplánovaných na dlouhou dobu, aby lid doma měl stejnou možnost výdělku za spolkové peníze jako vojáci na moři, v pevnostech nebo na výpravách, liylo třeba všeho druhu materiálu: kamene, mědi, slonoviny, zlata, ebenového a cypřišového dřeva. Bylo třeba řemeslníků, kteří materiál upravovali a zpracovávali, což jsou tesaři, sochaři, médikovci, kameníci, barvíři, zlatnici, rytci do slonoviny, malíři, lakýrnici, řezbáři. Bylo třeba lidí, kteří materiál dopravovali a obstarávali na moři i na souši, jako jsou obchodníci, lodníci, kormidelníci, koláři, povozníci, kočí, provazníci, tkalci, sedlán, cestáři, hornici. Každé řemeslo mělo — jako má velitel své vojsko — množství nádeníků a dělníků, na nichž spočívalo hlavně prováděni těžké práce, A tak tyto potřeby poskylovaly a rozdělovaly blahobyt lidem takřka každého věku a s každou pracovní znalostí. 13 Jak stavby rostly do výše, udivujíce svou velikostí a nenapodobitelné krásou svých tvarů, řemeslníci se o závod snažili povznést řemeslnou práci na umělecký výkon. Nejúžasněji na tom všem byla rychlost práce, Stavby, o nichž se domnívali, že každá bude stěži dokončena v průběhu mnoha pokolení a lidských věků, ty všechny dospěly k svému ukončení v období jediné obecni správy, A přece se vypráví, že když se malíř Agathar-chos vychloubal, jak rychle a snadno dovede namalovat obrazy, slyšel prý to Zeuxis a řekl: „Já k tomu potřebuji dlouhý čas." Vskutku, přílišná rychlost a lehkost při umělecké práci nedodá dílu trvalou vážnost ani dokonalou krásu; poctivá práce a čas vynaložený na zhotovení díla mu vdechne sílu, jež se projeví trvalým účinkem. A proto budí Pertklovy stavby tím větší obdiv, protože vznikly v krátkém čase pro dlouhé věky. Pokud jde o krásu, vyvolávaly už hned tenkrát dojem vznešené starobylosti, a přece jsou svou svěžestí až podnes živé a nové. Jakási mladost na nich stále kvete a chrání jejich vzhled před účinkem vČků. Jako by v nich sídlil dech věčnosti a nestárnoucí duše. Všechno řídil a na vše dozíral Feidias, vedle néhož ovšem na stavbách působili i jiní velcí architekti a umélci. Parthenón, chrám Široký sto stop, vystavěli Kaltikrates a Iktinos; svatyni v Eleusině začal budovat Koroibos, jenž postavil dolní sloupy a spojil je břevnovím; po jeho smrti připojil Metagenes ■/. Xypc-ty vlys a horní sloupy a nakonec Xenokles z Cholargu zastřešil vnitřní prostor chrámu. Stavbu dlouhých zdí prováděl Kallikra-tes, přičemž mu Perikles dával pokyny, jak to prý Sokrates osobně slyšel. Kratinos vtipkuje o této stavbě v jedné komedii a naráží na její pomalý postup: Slovy už dávno je staví Perikles, shtfketn však s nimi ani nehne. Ódeion, jež melo uvnitř spoustu sedadel a sloupů a střechu kol-dokola se svažujíc! od vrcholu dolů, bylo prý obrazem a napodobením stanu perského krále. Také na tuto stavbu Perikles osobné dozíral, a proto si ho týž Kratinos dobírá v Thráčan-kách: file, eibuiohlavý Zem i u přichází, Perikles, a rw hlavě nese Ódeion. když ostrakismu šťastné unikl. Tehdy Perikles poprvé podal z ctižádosti návrh, aby se o slavnosti panathénaji konal hudební závod. Když pak byl zvolen za pořadatele závodu, sám ustanovil, jak a co mají účastnici závodu zpívat, hrát na flétnu a na kitharu, Hudební závody se potom od tčch dob vždy pořádaly v Ódeiu. Propylaje na Akropolí byly vystaveny v pěti letech pod vedením stavitele Mnésikla. Pří práci se udála podivuhodná příhoda, jež ukázala, že se bohyně nestav! proti té stavbě, nýbrž naopak, že má na ní zájem a přeje si její dokončení. Nejpracovitej-ší a nejhorlivěji! řemeslník uklouzl, zřítil se z výšky na zem a podle dobrozdání lékařů byl jeho stav velmi vážný. Perikles tím byl velmi sklíčený. Tu se mu ve snách zjevila bohyně a dala mu návod, jak zraněného léčit. Perikles ho pak skutečně rychle a snadno uzdravil. Za to dal postavit na Akropoli také bronzovou sochu Athéně Lfzdravitelce, a to vedle oltáře, který prý tam stál už dřivé. Feidias vytvořil zlatou sochu bohyně a jeho jméno jakožto tvůrce je vyryto na podstavci. Měl ve všem hlavni slovo, a jak jsme už řekli, pro své přátelství s Periklem dozíral na všechny ostatní umělce. Tento vztah vynesl Feidiovi závist a Periklovi pomluvu. Říkalo se totiž, že Feidias kryje schůzky vznesených žen s Periklem pod záminkou, že se přicházejí dívat na jeho dílo. Těchto povídaček se zmocnili skladatelé komedií a rozšířili 0 něm spoustu nejapných klepů. Tak například činili narážky na manželku Periklova přítele a podvelitele Menippa, jindy zase vtipkovali, že Pyrilampes. Periklúv důvěrný přítel, pěstuje exotické ptactvo jen proto, aby mohl posílat pávy darem těm ženám, o něž se Perikles zajímal Ostatně kdo by se divil takovým ľečem, když pree komikové jsou vůbec lidé se satyrskými sklony a při každé příležitosti přinášejí pomluvy o nej lep&ích mužích za oběť závistivému davu jako nějakému zlému démonu? Vždyť 1 sám Stésimbrotos z Thasu se opovážil přijít se zprávou o hrozné a bezbožné násilnosti, již se prý Perikles dopustil na manželce svého syna, Z toho je vidět, jak je pravda vždy nesnadná a těžko postižitelná: potomkům bráni poznat události velký časový odstup, kdežto současné zprávy o lidech a jejich činech zatemňuji a překrucují pravdu buď závistí a nepřátelstvím, nebo naopak přílišnou přízni a pochlebováním. 14 Když řečníci patřící k Thukydidově straně vykřikovali, že Perikles plýtvá penězi a přivádí příspěvky nazmar, tu se Perikles ve sněmu otázal lidu, zda pokládá jeho výdaje za velké, A když řekli, že za velmi velké, odpověděl: „Propřiště tedy ať nesu náklady já, nikoli vy; ale na stavby dám vyrýt pouze své jméno." Po těchto slovech, buď že obdivovali jeho velkomysl-nost, nebo že také toužili po slávě z oněch staveb, ho všichni hlasitým křikem vybídli, aby bral peníze na ty výdaje ze státní pokladny a ničím nešetřil, — Nakonec podstoupil proti Thuky-didovi rozhodný zápas prostřednictvím střepinového soudu. Když z něho vysel vítězně, poslal Thukydída do vyhnanstvi a opoziční stranu rozpustil. 15 Tak byly rozpory v obci s konečnou platnosti odstraněny a v městě zavládl naprostý kJid a jednota. Perikles úplně podrobil své vůli jak Athény, tak i vše ostatní, co na nich bylo závislé: důchody, vojsko, loďstvo, ostrovy, moře, velikou moc, prostírající se nad fteckem i nad cizími zeměmi, jakož i vládu nad podrobenými kmeny, spřátelenými králi a spojeneckými vladaři. S témilo /mín Ei m i se vš;tk /učni mení) i on sám. Už nebyl tak laskavý k lidu .s ochotný k ústupkům a nepodřizoval se jeho přáním tak snadno, jako se lod1 podvoluje větrům. Obrazné řečeno: onu kvetnaté změkčilou píseň uvolnené a leckdy slabé demagogie preludii na aristokratickou a královskou tóninu. Avšak tohoto způsobu vlády užíval cílevědomě a důsledně ku prospěchu státu, takže většinou se lid dal dobrovolné vést jeho přesvědčováním ej poučováním. Jen v ojedinělých případech se lid postavil nu odpor, a tu jej Perikles se vší rázností přinutil, aby se mu ve svém vlastním zájmu podvolil- Počínal si prostě jako lékař, jenž při dlouhodobé a proměnlivé ehorobé podle potřeby léčí jednou neškodnými sladkostmi, jindy zase bolestivými zákroky a hořkými léky. V lidu, jenž má tak velikou moc, jakou tehdy měli Athéňané, vznikají pochopitelně velmi různé vášně. Jediný Perikles je dovedl všechny moudře krotit. Zpravidla přitom užíval dvou kormidel, totiž strachu a naděje; prvým tlumil lid v přílišné zpupnosti, druhým jej povznášel a sílil v beznaději; Dokázal, že řečnické umění, jak praví Platón, je umění vést duse a hlavním jeho úkolem je působit na lidské povahy a vášně, neboť určité zvuky a tóny duše vyžaduji velmi citlivý dotek a úhoz. Příčinou toho nebyla vsak jen sila jeho řeči, nýbrž, jak říká Thukydides, dobrá povést jeho života a důvěra v muže, jenž byl naprosto neúplatný a pro nějž peníze nebyly ničím. Ten, jenž své město učinil z velkého největšim a nej bohatší m a jenž mél větSí moc než mnozí králové a vladaři, z nichž někleíi ho dokonce ustanovili za po-ručníka svým synům, ten nezvětšil jmění, jež zdědil po otci, o jednu jedinou drachmu. 16 Jeho moc líčí podle pravdy Thukydides, kdežto narážky u komiků jsou plné zlomyslnosti; nazývají napríklad Periklovy přátele novými peisistratovci a jej samého vyzývají, aby přísahal, že se nestane tyranem, jako by se jeho vysoké postavení nesrovnávalo s demokracií a bylo příliš těžkým břemenem pro lid. Télekleldes praví, že mu Athéňané odevzdali důchody mést i sama mésta, aby je poutal či uvolňovat, kamenné zdi, aby je budoval a zase boural, též smlouvy, silu, moc, mirr bohatství i štěstí. Jeho vláda nepředstavovala jen nějaký krátký úsek dočasného rozkvětu. Čtyřicet let stál na prvním místě mezi takovými muži, jako byli Efialtes, Leókrates, Myrónides, Kimón, Tolmides a Thukydides; po pádu a vyobcování Thukydída držel ve svých rukou vládní moc po plných patnáct let nepřetržitě a sámT jsa každoročně znovu volen za stratéga. Přitom zůstat vždy neúplatný, ačkoliv nebyl v peněžních věcech netečný. Aby své poctivě získané a po otci zděděné jmění nedbalostí nezmenšoval a zároveň aby mu péče o ně nezabírala příliš mnoho vzácného času, zařídil jeho správu způsobem, který pokládal za zcela jednoduchý a přitom velmi přesný. Každoročně totiž celou úrodu prodal a pak všechno, co potřeboval k živobytí i pro dům, kupoval na tržišti. Pro své dospelé syny a jejich ženy Inkovy hospodář ovšem nebyl ani příjemný, ani Štědrý. Rručelt na takové puntičkárske hospodařeni ze dne na den, poněvadž neměli žádné přebytky, jaké bývaji ve velikém a bohatém domě, nýbrž každý výdaj a každý příjem se přesně vyúčlovával. Celé toto přesné hospbdaření vedl jediný otrok jménem Euangelos, jenž měl k tomu zvláštní nadání anebo ho tomu Perikles přiučil. Takový způsob se níjak neshodoval s Anaxagorovou filozofii, vždyť ten ve svém nadšení a velkomyslnosti dům zanedbával a neobhospodařenou půdu ponechal za pastvu ovcím. Ovšem ži vol přemitavéhn filozofa a praktického politika není tuším totéž. Filozoľ pozvedá do HŠe krásna svou mysl, jež nepotřebuje žádných nástrojů a vnějších statků; pro politika však, jenž spojuje lidské potřeby se ctností, je bohatstvi netoliko věcí potřebnou, nýbrž i mravně dobrou, jako tomu bylo v případě Perí k la, jenž poskytoval pomoc mnoha chudým. A přece se i o Anaxagorovi vypravuje následující příběh. Jednou se stalo, že Perikles, maje plnou hlavu důležitých prací, dočasně zanedbal péči o Anaxagoru. Ten už byl velmi stár a sily ho opouštěly. I zahalil svou tvář a vyčkával smrt. Když se o tom doslechl Perikles, rozrušen příbéhl k filozofovi, úpěnlivě mu rozmlouval jeho úmysl odejit ze světa a víc než jeho litoval sám sebe, že má přijil o takového státnického rádce. Tu prý Anaxa-goras odhalil tvář a řekl: „Perikle, kdo potřebuje svítit, musí při-lévat olej." 17 Když později začali Sparťané nevraživé pozorovat růst Athén, Perikles vychovával lid. Liby byl ještě hrdější a věřil ve svou sílu. Podíii potom návrh, aby všichni Rekové sídlící kdekoliv v Evropě nebo v Asii byli vyzváni, aby bez ohledu na velikost svého m Esta vyslali své zástupce na sjezd do Athén. Zde se mělo jednat o řeckých chrámech, jez barbaři vypálili, o obětech, které Rekové za perských válek slíbili bohům za záchranu vlasti, ale dosud nepřinesli, a konečné o námořní plavbě, aby byla pro všechny bezpečná a nebyl porušován mír. Za ti m účelem bylo rozesláno dvacet mužů starších padesáti let, Z nich pét jelo zvát Ióny a Důry asijské, jakož i obyvatele ostrovů až po Les bos a Rhodos; pět jich šlo do míst při Helespontu a v Thrákii ai po Byzantion; pět jich bylo vypraveno do Hoiótie, Fůkidy a Pelo-ponésu a pak skrze území Lokrů do přilehlých oblasti až po Akarnánii a Ambrakii; zbývající se ubírá [i přes Euboiu k O t ránům, pak k Malijskému zálivu a dále k Fthiótům. Ach ni ů m a Thesalům. Všechny kmeny přemlouvali, aby přišly do Athén a zúčastnily se porad o míru a spolupráci Řecka. Jejich cesta vsak neměla žádný úspěch. Zástupci obcí se nedostavili, prý pro odmítavé stanovisko Sparfanů; skutečné byl pokus poprvé odmítnut na Pel op o nesu, — Terno výklad jsem vložil proto, ahych ukázal Periklovo smýšlení i velkorysost jeho plánů. ih Na válečných výpravách proslul hlavně svou opatrností. Sám od sebe nikdy nezačal bitvu, jež skrývala nebezpečí a jejíž výsledek byl příliš nejistý. Právě tak nezáviděl a nechtěl se podobat takovým vojevůdcům, kteří docílili skvělého úspěchu jen tím, že se spolehli na náhodu a bylí pak obdivováni jako velcí hrdinové. Občanům vždy říkal, že pokud bude záležet na něm, zůstanou navždy nesmrtelní. Když viděl, že Tolmides, Tolmaiův syn, spoléhající na své válečné štěstí a roznícený slávou svých vojenských činů, se chystá vpadnout do Boiótie ve velmi nevhodnou dobu a že už přemluvil nej statečnější a nej Ctižádostivější občany mužného včku, u by s ľ zúčastnili výpravy jako dobrovolníci (bylo jich asi tisic vedle ostatního vojska), pokusil se ho zadržet a varovat ve sněmu. Tehdy také pronesl onen proslulý výroki nechceli Tolmides poslechnout Perikla, ar aspoň počká na nej moudřejšího rádce — čas. Jeho slova tenkrát nebyla přijata s velkým nadSením. Ale za několik dni, když přišla zpráva, že v prohrané bitvě u Koroneie padl nejen sám Tolmides, ale také mnoho znamenitých občanů, tu se Periklovi dostalo velké lásky a vážností jakožto muži rozumnému a vlastimilovnému, 19 /jeho válečných výprav se stala nejprosluleji výprava na Chersonésos, neboť jí přinesl záchranu chersoněským Rekům. Přivedl tam totiž tisíc athénských osadníků a tímto obranným mužstvem velíce posílil tamní města. Kromě toho zbudoval pres celou úzkou šíjí od more k moři pás opevněných valů, aby zamezil nájezdy Thráků na Chersonésos. Tím ukončil dlouhotrvající těžkou válku, jíž trpěly ony končiny po celý ten čas, protože byly v těsném sousedství barbarů a stále byly sužovány iou-peživými hordami na pomezí í v nitru země- V cizině si zjednal nej vět 5 í obdiv a uznání onou výpravou, kdy vyplul se stovkou triér z Pég v Megarídě a plavil se kolem Pel o ponesu. Poplenil totiž nejen značnou část krajin při pobřeží jako dříve Tolmides, nýbrž pronikl s těžkoodénci ze svých lodí daleko od moře do vnitrozemí a zahnal za hradby nepřátele bojící se jeho příchodu. Sikyóňany, kteří se mu u Nemeíe postavili na odpor a pustili se s ním do boje, rozhodně porazil a na bojiS-tt vztyčil vítězné znamení. Z Achaieř jež byla s Athéňany spřátelená, vzal na své trojřadky vojáky a prepravil se s celým vojskem k protějšímu břehu; pak proplul mimo ústí Achelóu a napadl Akarnánii. Sevřel Oiniady zdí, a když zemi vyplenil a zpustošil, navrátil se domů. Dokázal, že nepřátelé z něho měli strach, kdežto občané v něm uznávali obezřelého a rázného vojevůdce, neboť jeho výpravu nepostihla žádná, třeba jen náhodná nehoda. 20 Velikou a skvěle vystrojenou výpravu podnikl po Černém moři- Vše, oč ho tamní řecká města žádala, jim vyplnil a zachoval se k nim s laskavostí; o kol ni m barbarským kmenům a jejich králům a vládcům však ukázal velikost moci, nebojácnost a odvážnost, s jakou Athéňané mohou kamkoliv plout a počínal si jako skuteční páni moře* Sínópanům zanechal třináct lodí pod vůdcem La machem, jakož i vojáky proti tyranu Timésielo-vi. Když pak byl tento samo vládce í se svými přívrženci vypuzen, podal Perikles návrh, aby do Sinópy odplulo šest set athénských dobrovolníků a bydleli spolu se Sinópany; měli si mezi sebou rozdělit domy a půdu, kterou předtím vlastnili tyrani. Jinak však neustupoval před nátlakem občanů a nedal se jimi vést, když uneseni svou silou a štěstím znovu dostali zálusk na Egypt, aby pobouřili přímořské oblasti perské ří.še, Mnohé už také začala jímat ona neblaze zakořeněná a osudná žádost po Sicílií, kterou později plně roznítili řečnici Alkibiadovy strany. Někteří snili dokonce o Etrurii a Kartágu, a jejích zámer nebyl lak /cela beznadějný, uvážime-li současnou moc Athén a jejl úspěšný růst. 21 Leč Perikles potlačoval takové výstřelky a krotil touhy p n vměšování do cizích věcí. Nej větší část moci vynaložil na zachováni a upevnění toho, čeho už bylo dosaženo. Za svá j hlavní úkol pokládal potlačovat Sparťany a všude se jim stavět na odpor, což dokázal při mnoha jiných příležitostech, ale zvláště za svaté války. Kdy? iaúi Spartané vtrhli s vojskem do Delf a chrám, dosud patřící Kokům, odev/dali Delfským, tu hned po odchodu Sparfanů přišel s vojskem Perikles a znovu uvedl v drženi chrámu FókyH A poněvadž Sparfané získali od Delfských právo přednostního dotazu a dali je vrýt na Čelo kovového vlka, i Perikles vymohl totéž právo pro Athéňany a dal je vrýt do pravého boku téhož vlka. 22 Jak správná byla jeho snaha omezit se mocensky jen na vlastní Řecko, to mu dosvědčil pozdější vývoj událostí. Nejprve odpadli Euboiané, pro Li nimž se musel vypravit s vojskem. Hned nato přišla zpráva, že začal i válku Megařané a že vojsko Pel opon ésanů stojí na hranicích Atiky pod vedením spartského krále Pleistónakiar Proto sc Perikles hned zas rychle vrátil z Eu-boie do války v Atice, de neodvážil se přímého boje s vojskem nepřítele, jež bylo početně v převaze a statečné. VidĚí v£ak, že Pleístónax, který by] jeStč velmi mlád, se nejvíce ze všech rádců radí s Kleandridem, jejž elbrové pridelili mladistvému králi jako sirň/ce li poradce. Perikles se pokusil la j ne sc < nim dmnUivii a skutečna ho také brzy podplacením přiměl, že Peloponésaflě odtáhli z Atiky. Když se jejich vojsko navrátilo a rozešlo po svých městech, Spartané, hluboce nad tím roztrpčeni, uložili králi velikou pokutu; poněvadž ji nemohl zaplatit, odešel ze Sparty. Kleandrida, jenž uprchl, odsoudili k smrti. Byl otcem Gylippa, jenž pak porazil Athéňany na Sicílii. Jak se zdá, příroda ho postihla lakomostí jako dědičnou nemocí, neboť i on jí by! po statečných činech hanebné zachvácen, a proto ze Sparty vyobcován. To jsem však už podrobně vylíčil v Lysandrově životopise. 23 Když Perikles pak podával jako velitel vyúčtování, vykázal v ném položku deseti talentů s označením „nuLny výdaj'\ Lid to přijal bez jakéhokoliv vyptáváni a bez pátráni, co se za tím skrývá. Někteří, mezi nimi i filozof Theofrastos, zaznamenali, že do Sparty každoročně docházelo od Períkla deset talentů, jimiž si získával vedoucí státníky a odvracel válku■ Nekupoval si však mír, nýbrž čas, aby mohl v klidu vykonat prípravy a tím lépe pak válčit. Brzy nato se obrátil proti odpadHkům: přeplul na Euboiu s padesáti loďmi a pěti tisíci téžkooděnci a znovu si podmanil tamní města. Z Chaíkidy vypudil takzvané hippoboty, občany vynikající bohatstvím a slávou. Obyvatelé města Hestiaie vyhnal všechny ze země a usadil tam Athéňany; v tomto jediném případů byl neúprosný, protože se zmocnili atické lodi a povraždili její posádku. 24 Když potom byla uzavřena mezí Athéňany a Spartany mírová smlouva na třicet let, navrhl Perikles námořní výpravu proti Samu. Jako důvod uvedl, že Samští neuposlechli výzvy ke skončeni války s Milétem, Poněvadž, jak se zdá, se pustil do války se Samem proto, aby se zavděčil As pas i i, snad bude vhodné hned zde podat podrobnější výklad o této ženě, jež byla obdařena takovou schopnosti a silou, že si dovedla ziskat přízeň nej-přednéjších státníků a filozofům poskytla znamenitou a hojnou látku k vypravování o své osobě. Všichni se shodují v tom, íe pocházela z Mi léta a byla Axio-chovou dcerou. Říkají o ní, že podle vzoru jisté Thargélie, Iónky z dávných dob, se pokoušela o nejmocnější muže. Thargélie, v niž se snoubila krása a rozlomílost s důstojností, se stýkala s velmi mnoha řeckými muži. Všechny, kdož se k ni přiblížili, dovedla získat pro perského krále a jejich prostřednictvím rozsévala do řeckých měst se mě sympatií pro Peršany, protože její milenci byli lidé velmi mocni a znamenití. Někteří liči, že si Perikles vážil Aspasie jakožto ženy moudré a nadané pro politiku. Sám Sokrates leckdy za nf docházel se svými známými a její přátelé k ní vodívali své manželky, aby poslouchaly její řeči, třebaže neprovozovala nijak slušnou a důstojnou živnost, nýbrž zaměstnávala mladé divky jako hetéry. Aischines vypravuje, že handlí ŕ s dobytkem Lysí kles, člověk nízkého původu a špatné povahy, se stal athénským předákem jen proto, že se s ní po Pe-riklově smrti oženil. A v Platónově dial o t; u Mencxenos, ač jeho začátek je psán v žertovném tónu, je obsažena historická sltuteč- rm.Nt polud. ■?a Aspasia byla proslulá svými styky s mnoha Athéna ny v oboru rečnictví. Přece však se zdá, že Periklova láska k Aspasii byla vztahem mileneckým. Měl totiž za manželku svoji příbuznou, jež byla napřed provdána za Hipponíka, s nímž měla syna Kalliu, zvaného Boháč. Také s PerikJem mela dva syny, Xanlhippa a Párala. Později však, když se jim společný život znelíbil, dal ji s jejím souhlasem za manželku jinému muži a sám si vzal k sobě Aspasii, již velice miloval. Uenně prý ji líbal jak při odchodu z domova, tak při návratu z agory. V komediích je nazývána nová Omfalě nebo Déianeira, jindy Héra. Kratinos ji však výslovné nazval nevěstkou těmito slovy: Héru Aspasii mu zrodila Nemravnice, nevěstku s čubčíma očima. Zdá se, že s ní měl Perikles i nemanželského syna, na nějž naráží Eupolis v Démech, vkládaje mu do úst tuto otázku: Nevlastni můj syn je živ? a Myronides mu odpovídá: Vždy f už dávno byl by to muž, kdyby se nestyděl za zlou pověst nevěstky. Vypravuje sc, že Aspasia byla tak proslulá a slavná, že Í Kýros, jenž válčil s králem o vládu nad PerĚany, nazval svou nej oblíbenější milostnici Aspasii, kdežto dříve se jmenovala Miltó. Byla původem Fóčanka, Hermotimova dcera. Když pak Kýros padl v boji, byla odvedena ke králi a /ískala u něho velký vliv. Tohle všechno mi při psaní přišlo na mysl, a opravdu nebylo v mých silách, abych to pominul a vypustil. 25 Periklovi se klade za vinu, že dal odhlasovat válku proti Samu hlavně kvůli Miléfanům na Aspasiiny prosby. Obě obce vedly válku o Priěnu a Samšti v ní měli převahu. Proto, když je Athéňané vyzvali, aby ustali v boji a ponechali rozhodnutí sporu jim, odepřeli poslechnout. Perikles tedy připlul k Samu a zrušil tamní oligarchii: pak si vyžádal z řad předáků jako rukojmí padesát mužů a tolikéž dětí a dal je dopravit na Lémnos. Také se vypravuje, že každý z oněch rukojmí mu za sebe nabízel jeden talent a ti, kteří si nepřáli v městě demokracii, mu prý dělali ještě četné jiné nabídky. Rovněž Peršan Pissuthnes, jenž choval k Samským jakousi zvláštní náklonnost, mu poslal deset tiši c zlaťáků, přimlouvaje se za město, Leč Perikles nic z toho nepřijal, nýbrž naložil se Samskými pudle vlastního uznáni, zřídil tam demokracii a odplul zpět do Athén. Když však Pissuthnes tajné odvezl rukojmí z Lem n u a vrátil je Samským, tito záhy odpadli a i jinak sc chystali k válce, Perikles se tedy vypravil proti nim znovu, poněvadž nechtěli žit V pokoji ani se nezaleklí, nýbrž dokonce se velmi horlivě usnesli, že svedou zápas o vládu na moři. V prudké námořní bitvě u ostrova zvaného Tragiai Perikles slavně zvítězil a se svými čtyřiceti čtyřmi loďmi porazil sedmdesát nepřátelských, z nichž dvacet bylo dopravních pro vojsko. 26 Hned po vítězství protivníka pronásledoval, zmocnil se přístavu a jal se obléhat Samské, kteří se však i tak stále odvažovali činit výpady a bojovat před hradbami. Když však připlulo z Athén ještě jiné, větší loďstvo a Samšti byli úplně obklíčeni, Perikles odplul s šedesáti trojřadkami pryč na širé moře, a to — podle názoru většiny — proto, že se chtěl s Ibiniekým i loďmi, jež pluly Samským na pomoc, setkat a utkal co nejdále; podle Stésimbrota vsak měl s loďmi namířeno proti Kypru, což je však sotva pravděpodobné. Ať už byl jeho úmysl jakýkoliv, zřejmě se tím dopustil chyby. Jakmile totiž odplul, uvědomil si Melissos, lthagenův syn, ľílozof a tehdy samský vojevůdce, svou převahu nad malým počtem nepřátelských lodi a nad jejich nezkušenými veliteli. I přemluvil spoluobčany, aby Athéňany napadli. V bitvě, která se strhla, Samšti zvítězili, mnoho nepřátel zajali, mnoho lodi zničili, takže se mohli volně plavit po moři a nadto si opatřili z válečných potřeb vše, co dosud neměli. Aristoteles tvr-díH že Melissos porazil už drive samotného ľerí k la na moři. Samšti na oplátku zneuctili athénské zajatce tím, že jim vypálili na čelo sovu, neboť předtím Athéňané vypálili Samským na čelo samskou loď. Je to loď s předkem vyčnívajícím ve tvaru kančí h o rypáku, značně vydutá a břichatá, takže se hodila jak pro nákladní dopravu, tak i pro rychlou plavbu. Samská sejí ří kalo proto, že tam byla vynalezena a zhotovena na rozkaz tyrana Polykrata. Na ona vypálená znamení je pry skrytá narážka v Aristofanově verši: Jak velký počet znamení zná samský lid! 21 Solvaže se Perikles doslechl o pohromě svého vojska, pospíchal mu co nejrychleji na pomoc. Porazil Melissa, jenž se mu postavil na odpor, zahnal ho na útěk a ihned sevřel nepřátele zdí; chtěl totiž nad nepřítelem zvítězit a jeho města dobýt raději za cenu peněz a času než za zranění a nebezpečí svých spoluobčanů. Když už bylo těžké udržet na u*de Athéňany, ki^ři byli rozmrzeni takovými průtahy a dychtili po boji, rozdelil celé vojsko na osm části a dal jim tahat los: oddíl, jenž si vytáhl bílý bobt dostal volno a směl hodovat, zatimco ostatní se museli lopotit. Proto až dodnes lidé, když si hoví v radovánkách, říkají, že mají bílý den, prý podle onoho bílého h obu, Eforos tvrdí, že Perikles tehdy použil strojů, které budily obdiv svou novotou. Sestrojil mu je konstruktér Ariemón, jenž byl chromý; poněvadž byl k nutným pracím nošen v nosú:káchf dostal přijmi Periforétos (tj\ k n lem nošený). Tento výklad o vzniku jeho jména však vyvrací Hérakleides Pontský, opíraje se o Ana-kreontovy básně, v nichž se mluví o A rte mó n u Periforétovi, který žil o několik lidských věků dříve, než byla samská válka a všechny ty události. Říká o Artemónovi, že to byl v životě bázlivý a ulekaný změkči Lee a že většinou seděl doma, přičemž dva otroci mu drželi nad hlavou kovový Štít, aby na něj nespadlo něco z vý£ky; když už musel vyjít ven, dal se nosit na nosítkách zavěšených nízko nad zemi, a odtud prý povstalo to příjmení Peri-Ibrétos. 28 Když se po devíti měsících konečně SamŠtí vzdali, Perikles rozbořil jejich hradby, vzal jim lodi a uložil vysokou pokutu. Část pokuty zaplatili ihned, pravidelné spláceni zbytku museli zaručit rukojmími, Dúris Samský uvádí k této válce tragické podrobnosti a viní Athéňany a Peritla z velké ukrutnosti, o níř však žádné zprávy neuvádí ani Thukydides, ani Eforos, ani Aristoteles. Dúridovu líčení se dá těžko věřit. Perikles prý dal odvést samské velitele lodí a lodní vojáky do Mi létu n a náměstí a tam je připoutat ke kůlům; teprve po deseti dnech, když už byli ve velmi bídném stavu, nařídil je usmrtit; hlavy jim byly rozbity kyji a těla bez pohřbu pohozena. Dúris ovšem velmi často i tam, kde nemá na věci osobní zájem, nedrživá své výklady v mezích pravdy. Tím spise se od ní odchýlil zde, kdy zřejmě přehnaně zvětšil utrpěni své otčiny, aby pomluvil Athéňany. Po podrobení Samu se Perikles navrátil do Athén a tam uspo- řádal smuteční slavnost k uctěni památky padlých ve válce. Jak jc zvykem, pronesl při ní pohřební řeč, již se hned na místě dostalo velkého obdivu. Když sestoupil z řečniště, všechny ženy ho vítaly a zdobily věnci a stuhami jako vítězného zápasníka. Jen IM pÍTii ks-L k němu přistoupila a pravila: „Opravdu, Peří kle, si zasluhuješ obdiv a věnce za to, žes připravil o život tolik našich znamenitých občanů, a to nikoliv ve válce proti Foíničanum nebo Médům, jako můj bratr Kimón, nýbrž v boji proti spojenecké a příbuzné obci." Po těchto Elpiničiných slovech se prý Perikles usmál a klidně jí odpověděl Archiíoehúvým veršem Snad by sev nevanéta, když jsi stará bába. Na svém vítězství nad Sam h kým i prý si neobyčejně zakládat, jak zaznamenal lán, Prý se chlubil, že Agamemnón deset let dobýval barbarské město, kdežto on že v devíti měsících dobyl přední a nejmocněji město iónské. A toto sebevědomí nebylo bezdůvodné. Bylo v té válce opravdu hodně nejistoty a hrozilo v ní velké nebezpečí. Nescházelo mnoho, jak praví Thukydides, a samská obec připravila Athéňany o vládu nad mořem. 29 Později, když se už začaly vzdouvat vlny peloponéské války, přemluvil Athéňany, aby poslali pomoc Kerkýřanům napadeným Korinťany a aby zabrali tento ostrov, vynikající námořní silou, ještě včas, dokud totiž ještě plné nevypukla VtUka s Peloponésany. Lid pomoc schválil, ale Perikles poslal pouhých deset lodí s vůdcem Lakedaimoníem, Kimónovým synem, jako by si z něho tropil posměch; neboť Kimónův rod se vyznačoval velkou příchylnosti Spurt'jnĽtin. Jen proto, aby Lakc-daimonios v případě neúspěchu své výpravy mohl být ještě více obviňován ze sympatií ke Spartě, dal mu tak málo lodí a poslal ho proti jeho vůli, jjkož vůbec stále utiskoval Kimónovv syny. předhazuje jim, že ani svými jmény nejsou athénskými občany, nýbrž cizinci. Jeden z nich se totiž jmenoval Lakedaimonios, druhý Th es sal os, třetí Éleios, a také matkou všech tři prý byla Arkaďanka. Když s ohledem na těch deset troj řádek slyšel mnoho tvrdých výtek, že pro tyf kdož jich potřebují, jsou jen malou pomoci, zato vSak velkou záminkou k útokům pro politické odpůrce, poslal na Kerkýru dodatečně větai počet lodí, ty však tam dorazily až po bitvě. Ke Korinfanům, kteří plni rozhořčení žalovali ve Spartě na Athény, se připojili M ega rané. Ti si stěžovali, že z každého trhu a z každého přístavu, kde nabudou vrchu Athéňané, jsou jimi vytlačováni a vyháněni, což odporuje všem právním dohodám a přísahám uzavřeným mezi Řeky. Také Aigíňané si myslili, že se jim děje křivda a trpí násili, a proto tajné prosili Spartany o pomoc, neboť veřejně žalovat na Athény se neodvážili. Zároveň odpadla i Poteidaia, město, jež sice bylo poddáno Athéňa-núm, avšak bylo osadou korintskou. Alhéňané ji oblehli, což jen urychlilo vypuknutí války. Do Athén byla poslána v ten čas poselstva, zejména těž spartský král Archidamos, jenž se snažil vyřešit většinu stížností smírnou cestou a spojence uchlácholit. Kdyby si byli Athéňané dali říct, zrušili usnesení proti Megařa-nům a smířili se s nimi, ostatní příčiny, jak se zdá, by nebyly stačily vyvolal válku, Protože se vsak Perikles zásadné stavěl proti jakékoliv dohodě a popichoval lid, aby nic neslevoval ze svého nepřátelství vůči Megařanům, má on jediný vinu na té válce. 30 Vypravuje se. že když /.c Sparty přišlo v této věci do Athén poselstvo, dovolával se Perikles jakéhosi zákona, jenž zakazuje odstranit desku, na níž bylo napsáno ono usnesení. Tu prý jeden z poslů, Polyalkes, tekl: „Neodstraňuj ji tedy, stačí, když ji obrátíš na druhou stranu; to přec žádný zákon nezakazuje." Byl to sice vtipný výrok, nicméně Perikles neustoupil ani o krok. Patrně choval zvláštní nenávist k Megařanům. Před lidem však uváděl proti nim tu zásadní příčinu, že zabrali pro sebe kus posvátného pozemku. Prosadil návrh, aby byl vyslán k nim i do Sparty s žalobou na Megařany. Tento Periklův návrh byl jakýmsi ospravedlněním jeho samého jako člověka rozvážného a mírumilovného. Když však vyslaný hlasatel Anthemokritos zahynul, jak se zdálo, vinou Megařa-nů, podal proti nim Charinos návrh, aby jim bylo bez vyhlášení vypovězeno nesmiřitelné nepřátelství, aby každý Megařan, jenž vstoupí na atickou půdu, byl potrestán smrtí, aby vojevůdcové při obvyklé přísaze přisahali ještě na to, že každý rok vpadnou dvakrát do megarského území, a Anthemokritos aby byl pohřben u Thriaské brány, jež se nyni nazývá Dipylon. Mcgařané však popírali svou účast na Anthemokritově vraždě a příčinu nenávisti svalovali na Aspasii a Perikla; za důkaz uváděli též ony všeobecné každému známé verše z komedie Aeharňané: Nevěstku Simaithu ukradnou miadki opití kotfabem cestou do \fegar; potom Kfegaršti, česnekem rozbolestttěni, ukradli zas dvě nevěstky Aspasiiny. 31 Jak to tedy bylo se začátkem války, je těžko poznat; všichni vsak shodně dávají za vinu Periklovi, že usnesení nebylo zrušeno. Někteří říkají, že stál tak neochvějně na svém z mužné hrdosti, promyšlené a s nejlepšim úmyslem, poněvadž soudil, že takové výzvy jsou zkouškou jeho povolnosti a ústup Že by byl přiznáním slabosti; podle jiných odmítl spartské návrhy spíše z jakési samolibosti a z touhy po vítězném prosazení vlastni síly. Ze všech příčin nejhorší, přitom však nejprůkazněji! je ta, jež se líčí asi takto; Sochař Feidias, jak už bylo řečeno, přijal zakázku na zhotovení sochy bohyně Athény, Byl Periklovým přítelem a měl u něho největsí vliv. Už tím si získal mnoho závistivých nepřátel. Jiní zase chtěli na jeho osobě vyzkoušet lid, jak by se asi stavěl k případné obžalobě Perikla. 1 přemluvili jednoho z Feidiových pomocníků, jakéhosi Menona, že si sedl na agoře jako prosebník a prosil o záruku bezpečnosti pro případ, že podá udání na Feidiu. Když se lid postavil za tohoto člověka, byla jeho žaloba projednána vc sněmu, leč žádná krádež nebyla Fei-diovi prokázána. Feidias totiž na Perí k lovu radu hned od počátku práce upevňoval a pokládal zlato na soše tak, že bylo zcela snadné je sejmout a přesvědčit se o jeho váze, což také skutečně museli žalobci na Periklův příkaz tentokrát udělat, Jako těžké břímě však spočívala na Feidiovi závist těch, kdož mu nepřáli slávu jeho výtvorů. Zvláště je dráždilo, že když tvořil na Athéni-tič slité válku s Amazonkami, zobrazil tam sám sebe, a to v podobě lysého starce, jenž oběma rukama drží ve výši kámen. Také tam vložil překrásnou podobiznu Perikla, jak bojuje s Amazonkou Velmi znamenitě tam byl podán obraz napřažené ruky: Perikles v ni držel kopí před svou tváři, jako by chtěl zakrýt svou podobu, jež však presto byla z obou stran dobře viditelná. Feidias byl proto uvržen do vězení a tam onemocněv zemřel; někteří však říkají, že se tak stalo účinkem jedu, jejž mu podali Periklovi nepřátelé, aby naň uvrhli podezření. Žalobce Mcn6na lid na Glaukónův návrh osvobodil ode všech dani a přikázal stratégům, aby se postarali o jeho bezpečnost. Asi v těže dohě byla obžalována i Aspasia, a to z bezbožnosti. Žalobu podal skladatel komedii Hermippos; ten ji kromě toho obvinil, že přijímá svobodné ženy, jež se stýkají s Periklem. Diopeitlies podal též návrh, aby byli obžalováni i tif kdož nevěří v bohy nebo vykládají o věcech nadpozemských, chtěje t st k přes Anaxagoru ti valit podezřeni i na Perikla. Když lid tyto pomluvy ochotně pjiřimaL byl hned schválen návrh, jejž podal Drakonti des, aby Peri kles předložil vyúčtování obecních peněz prytanům a soudcové aby si vzali kaménky z oltáře bohyne a hlasovali o rozsudku na Akropoli, Hagn6n vAak dosáhl zrušeni této části usnesení a navrhl, chce-li někdo někoho žalovat ze zpronevěry, z upláceni nebo z nezákonného obohacování, aby v takové žalobě vyneslo rozsudek tisíc pět set soudců. Pokud šlo o Aspasii, Peri k I ovi se podařilo dosáhnout osvobozujícího rozsudku, avšak, jak praví Aischines, musel za ni před soudem prolit velmi mnoho slz a snažně se soudců doprošovat. Anaxagoru potají odstranil a poslai pryč z města. Poněvadž se ve Feidiové procesu střetl s lidem, měl obavy z jeho soudu, a proto se snažil rozdmýchat nastávající válku, jež zatím jen skrytě doutnala. Doufal totiž, že rozptýlí obvinění svých protivníků a otupí jejich závist, až obec ve velké tísni a nebezpečí svěří svou záchranu jemu jedinému pro jeho vážnost a moc. To jsou tedy příčiny, pro které nechtěl dopustit, aby lid přistoupil na návrhy Spartanů, Cistou pravdu však nezná nikdo. 33 Spartané, kteří si byli dobře vědomi toho, že po odstranění Perikla budou Athéna n é daleko povolnější, žádali, aby Athéňané ze sebe smyli kletbu, kterou byl postižen Periklův rod z matčiny strany, jak o tom vypravuje Thukydides. Tento pokus se však svým původcům obrátil v pravý opak: misto podezření a pomluvy získal Perikles u svých spoluobčanů ještě větší důvěru a úctu, ne b of viděli, jak právě nepřátelé Athén ho nejvíce nenávidí a nejvíce se ho bojí, Proto také ještě dříve, než Archidamos s Peloponésany vpadlí do Atiky, prohlásil Perikles k Athé-ftanům. že dá i své pozemky i své statky obci, jestliže snad Archidamos vše ostatní v Atice zpustoší a jen jeho majetek nechá beze škody, af už pro pohostinné přátelství mezi nimi uzavřeně, nebo proto, aby tím jeho nepřátelům poskytl důvod k podezřeny Sparťané se svými spojenci vskutku vtrhli s velkým vojskem do Atiky, vedeni králem Archidamem, a pustošíce zemi, postoupili až k Ach a mám. Zde se položili táborem, poněvadž si myslili, že Athéňané něco takového nestrpí, nýbrž že se z hněvu a hrdosti s nimi pustí do boje. Peri kloví se však zdálo příliš nebezpečné zahájit bitvu, v niž šlo o samo město, proti šedesáti tisícům pelo pones kých a boiótských těžko oděnců (tak velký počet jích totiž byl při prvním vpádu). Ty, kteří chtěli bojovat a byli plni rozhořčeni nad tím, co se děje, uchlácholil těmito slovy: „Podřezané a porazené stromy zas rychle narostou, ale nahradit padlé lidi není snadná věc." Lidový sněm však nesvolával, poněvadž se obával, že by mohl být k něčemu přinucen proti své vůli. Počínal si jako velitel lodi; ten, když se na moří blíži smršť, všechno uklidí na své místo, dá napnout lana a spoléhá jen na své znalosti, aniž si přitom všímá slz a proseb cestujících stiže-ných mořskou nemocí a poděšených. Právě tak Perikles: dal zavřít méstské brány a kvůli bezpečnosti vše obsadil hlídkami. Ŕidil se přitom svým rozumem a nic nedal na pokřik nespokojenců, Četní přátelé naň doléhali prosbami, právě tak Četní nepřátelé hrozbami a výtkami. Davy /pívaly potupné pi.sničky a popěvky a zpupně tupily jeho veleni, že je zbabělé a vydává vše napospas nepřátelům. TJž začínal útočit i Kleón, který lovil přízeň lidu, využívaje pro své účely obecného roztrpčení proti Peri klov i, jak o tom jasně svědčí tyto Hermippovy anapesty: Vládce satyrú, proč se ti nechce do ruky uchopil kopi, prou vedeš hovory děsivě