lilii fl! MilSSllíii iiglillli m m,)b b s s mm Ě £ Sliitóllii mm. Ěéšiév$$á ŽIVÁ DÍLA MINULOSTI Thukydides DĚJINY PELOPONNÉSKÉ VÁLKY Thukydides DĚJINY PELOPONNÉSKÉ VÁLKY ODEON Z řečtiny přeložil VÁCLAV BAHNÍK T H U K Y D ID E S H IST O R IK PELOPONNÉSKÉ VÁLKY Ži v o t yyI tyto události vypsal týž Athéňan Thukydides podle let a zim v tom pořadí^ jak šly jedna za druhou, až do té doby, kdy Lakedaimoňané a jejich spojenci učinili konec athénské moci a obsadili dlouhé hradby a Peiraieus. A ž do tohoto okamžiku trvala válka celkem sedmadvacet let ( 5, 26) “ Těmito slovy uvádí Thukydides druhou část svých Dějin peloponnéské války a o něco dále pokračuje už v první osobě: „Prožil jsem celý její průběhy můj věk mi dovolil pochopit j i a pozorně jsem j i sledovaly abych vše přesně poznal Po výpravě proti Amjipoliy kterou jsem vedl jako stratégy byl jsem nucen žit dvacet let jako vyhnanec mimo svou vlast.ťť Důvod svého vyhnanství popsal Thukydides podrobněji při líčení vojenských akcí roku 424 př. n. L (4y 104 n .). Když spartský vojevůdce Brasidas začal ohrožovat důležitý athénský opěrný bod v Thrákiiy město AmfipoliSy které hájil athénský stratég EukleSy poslali o roŽení yyk druhému stratégovi velícímu vojsku v Thrákiiy k Thukydidoviy synu OlorovUy autorovi těchto dějiny který byl u Thasuy. . . s výzvouy aby jim přišel na pomoc. K dyž Thukydides vyslechl vzkaz, rychle vyplul se sedmi loďmi. . Brasidas se zalekly protože se doslechly yyže Thukydides má právo dolovat zlato v oné části Thrákie a že proto patří k nejvlivnějším lidem na pevnině*\ a obratnou a rychlou diplomatickou akcí město získal. Obsahem těchto úryvků jsou v podstatě vyčerpány bezpečné zprávy, které máme o životě jednoho z nejvýznamnějších historiků antického starověku. Je z nich možno odvodit alespoň tyto opěrné body pro jeho životopis: Athénský občan Thukydides (Athéňané vyslovovali jeho jméno Thúkýdidés) y syn OlorůVy se narodil nejspíše mezi léty 460— 455 př. n.1. Soudíme tak z tohoy že na počátku peloponnéské války (r. 431) byl už dospělý — v úvodní větě Dějin pravíy že na nich začal pracovat 7 hned na jejím počátku — a ze v roce 424 byl zvolen jedním z deseti stratégů, v té dobé už nejen nejvyšších vojenských velitelů, nýbrž i nejvýznamnějších athénských politických činitelů: musilo mu tedy být alespoň třicet let. Také datum Thukydidovy smrti lze určit jen přibližné. Dožil se konce peloponnéské války v roce 404 — tehdy se vrátil po dvacetiletém vyhnanství do Athén — a podle životopisu, který se nám zachoval Z 5. stol. n. 1. pod jménem jakéhosi Markellina, zemřel ve stáří víc než padesáti let. Thukydidovo dílo opravdu vzbuzuje dojem, že autor asi neznal události po r. 399 př. n. I.: zemřel tedy nejspíše na zlomu století nebo brzy po ném. Podle vysokého úřadu, kterého dosáhl, a podle zmínky o podílu na zlatých dolech pocházel Thúkydides z významné a bohaté athénské rodiny, která mela nějaké vztahy k Thrákii. Na to ukazuje i jméno jeho otce, Oloros. Zadme je jako jméno thráckého krále, jehož dcera byla manželkou M iltiada, vítěze od Marathónu, a matkou Kimóna, nejvýznamnějšího athénského státníka od sedmdesátých do padesátých let 5. století. Právě na tento fa k t navazuje velká část podrobnějších Zpráv o Thukydidově osobě', které čerpáme z životopisu Markellinova a dalšího, kratšího životopisu od neznámého autora i z jiných, vesměs poměrně pozdních zmínek, především u Plutarcha a Dionýsia Halikárnaského; ten napsal dvě zachované kratší stati o Thukydidově stylu. Je asi nemožné rozhodnout, která z těchto životopisných dat jsou autentická a za která vděčíme dedukcím či fantazii jejich autorů, kteří se snažili poskytnout svým čtenářům o slavném historikovi co nejvíce informací. M ezi autentické asi patří Markellinova zpráva o nápisu na Thukydidově hrobě, který nás seznamuje s historikovým plným občanským jménem: Thúkydides, syn Olorův, z dému Halimús. Zda tento náhrobek stál — dokonce spolu s náhrobkem Hérodotovým — mezi náhrobky Kimónova rodu u jihozápadní athénské brány, je už méně jisté. Avšak i řada moderních historiků věří v Thukydidovo příbuzenství s Miltiadem a Kimónem i s Periklovým hlavním odpůrcem do roku 443, Thukydidem, synem Melésiovým, které historiku Thukydidovi umožňovalo vidět zblízka do politických plánů významných athénských kruhů. Zcela do sféry fantazie a legend patří patrně zpráva o Thukydidově příbuzenství s rodinou athénského tyrana Peisistrata, zpráva 8 o jeho sňatku s bohatou thráckou dědickou, která má vyložit jeho vlastní zmínku o podílu na zlatých dolech v Thrákii, i zpráva o jeho násilné smrti v Athénách li Thrákii a o jeho dceři, která prý pokračovala v jeho díle a je autorkou poslední, osmé knihy jeho dějin. To vše jsou jen více či méně úspěšné pokusy pozdních životopisců doplnit podrobnými — a hlavně zajímavými — detaily kusé znalosti o životě jednoho z nejvýznamnějších historiků starověku. Podobně jako antika znala na ostrově Salamínějeskyni, v níž Euripides skládal své tragédie, ukazovali v Skapté Hylé v Thrákii platan, pod nímž Thukydides ve vyhnanství psal své dějiny. Nic bezpečného nevíme ani o Thukydidově vzdělání a jeho učitelích, životopisná tradice se zmiňuje o filozofu Anaxagorovi a řečníku Antifontovi; stopyjeho slohujsou shledávány ve slohu Thukydidověstejně jako stopy myšlení a slohu významných sofistů Protagora, Gorgia a Prodika, vesměs asi o generaci starších než historik. Jisto je jen, Že mladý Thukydides dospíval v období vrcholného rozmachu athénské kultury v době Periklově, kdy v Athénách učili myšlení sofisté a Sokrates a kdy zároveň byly kladeny základy nauky o řečnění, rétoriky. Do středu pozornosti se tehdy dostávaly místo problémů vzniku a vývoje vesmíru a přírody problémy člověka ajeho postavení v přírodě a společnosti, otázky morálky, práva a moci, zákonů a uspořádání společnosti, otázky výchovy občana a státníka. Podobně jako na Euripida nemohlo toto ovzduší nezpůsobit na jeho o něco mladšího vrstevníka Thukydida. Pozdní a patrně zcela nepodložená tradice o tom, že na Euripidově hrobu byl vytesán epigram složený Thukydidem, dobře vystihuje postavení obou v intelektuálním vývoji Athén jejich doby. PELOPONNÉSKÁ VÁLKA ,,Začali j i Athéňané a Peloponnésané zrušením smlouvy o třicetiletém míru, který uzavřeli po dojbytí Euboje. Před vylíčením jejího průběhu jsem se dal do psaní o příčinách této roztržky a o jejich sporech, aby nikdo nemusiljednou pátrat po tom, z čeho tak veliká válka mezi Řeky vznikla. J a nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji vzrůst athénské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že je dohnaly k válce (1 , 23, 4 ).“ Vzájemné boje mezi dvěma nejvýznamnějšími mocenskými seskupeními v Řecku v 5. stol., mezi „Lakedaimoňany a jejich spojenci“ a „Athéňany a jejich spojenci“ nebo podle dnes běžné terminologie 9 mezi peloponnéským spolkem vedeným Spartou a mezi athénským námořním spolkem, provázely celý Thukydidův život. K první válce mezi Spartou a Athénami došlo už v létech 461—446/5 př. n. 1. a následující mír, „zlaté období“ athénských dějin pod politickým vedením Periklovým, se nakonec ukázal jen skvělou předehrou k rozhodujícímu mocenskému konjliktu v létech 431—404, který skončil úplnou porážkou Athén a rozpadem jejich říše. Thukydidovy dějiny jsou jedním z našich hlavních pramenu i pro tuto předehru. V rozsáhlé odbočce v první knize (1 ,8 9 — 117) vylíčil stručně ty události od r. 479/8 do r. 440/39, které ilustrují a zdůvodňují jeho názor na pravou příčinu peloponnéské války. Datum, kterým toto vylíčení začíná, je věcně odůvodněno, neboť roku 478 založili Athéňané svůj námořní spolek. Thukydides však sahá ještě o trochu dále do minulosti a začíná svou odbočku stručnou zprávou o událostech, je ž r. 479 vedly Athéňany v čele řeckého vojska k dobytí města Séstu v hellespontské úžině (Dardanely) obsazené Peršany. Touto událostí zakončil totiž své dějiny řecko-perských válek Hérodotos, na kterého tak Thukydides vědomě chronologicky navazuje. Thukydidovo vysvětlení příčin války, totiž postupná přeměna athénského námořního spolku v říši centrálně ovládanou Athéňany, je jíž rostoucí moc nakonec vedla Spartu a její spojence k zahájení válečného konfliktu, je dodnes přijímáno jako správné, i když hledáme a nalézáme některé hlubší hnací síly za mocenskými zájmy obou soupeřů. Tak za expanzivními tendencemi athénského demokratického státu je třeba vidět snahu Periklovy politiky o zachování vnitřní sociální a politické rovnováhy athénské společnosti. Hluboké majetkové rozdíly, existující ve všech řeckých státech klasického období, byly v Athénách výrazně zmírňovány právě díky vedoucímu postavení Athén v námořním spolku. Chudší Athéňané, kteří měli v athénském demokratickém státě stejná politická práva jako bohatí a díky své číselné převaze měli ve sněmu velký vliv na domácí i zahraniční politiku, se podíleli na materiálních výhodách plynoucích z rozkvětu periklovského státu jednak přímo, např. jako veslaři na válečných lodích, jako pracovníci v athénských válečných i obchodních přístavech nebo jako kolonisté vysílaní na strategicky významná místa, kde získávali do vlastnictví příděly zemědělské půdy; jednak nepřímo díky hospodářské prosperitě Athén, kam za různými politickými, obchodními i kulturními cíli přijíždělo mnoho cizinců a kde mnoho Athéňanů nalézalo práci na 10 skvělých Periklových stavbách, financovaných zčásti z peněz, které členové námořního spolku platili do jeho pokladny. Také pozice Spartami byla podmíněna domácí situací. Zatímco síla Periklových Athén spočívala na relativním sociálním a politickém klidu, byla základem spartského státu od jeho počátku nadvláda menšiny plnoprávných občanů, Sparianů, nad poloprávnými perioiky a bezprávnými heilóty. Nebezpečí otevřené vzpoury zotročených heilótů měli Spariané v živé paměti. V šedesátých létech 5. století se heilóti vzbouřili, když byli Spariané oslabeni ničivým zemětřesením, je ž Spartu postihlo, a teprve po několika létech — vinou stručnosti Thukydidova výkladu nevíme, zda po čtyřech, pěti, či dokonce deseti — Spariané v této tzv. třetí messénské válce zvítězili. Chování athénských oddílů, které v ní pod Kimónovým vedením měly Sparianům pomáhat a které prý projevovaly tak otevřené sympatie k heilótům, že je Spariané nakonec poslali domů, bylo jednou z příčin první otevřené roztržky mezi Athénami a Spartou v r. 461. Každé vnější ohrožení Sparty znamenalo zároveň její ohrožení vnitřní. A tak snaha Sparianů o zachování klidu na Peloponnésu a vidina nebezpečí expanze Athén do této jejich mocenskésféry, živená aktivní činností athénského lodstva v Korintském zálivu při severním peloponnéském pobřeží, na důležité lodní cestě do jižn í Itálie a na Sicílii, mohla přispět k rozhodnuti Sparianů vstoupit do války s Athéňany, jak o to žádali někteří bezprostředněji ohrožení spartští spojenci, především Korint a západní soused Athén, Megara. Thukydidovi se nepodařilo vylíčit peloponnéskou válku celou; jeho spis náhle končí uprostřed líčení událostí v zimě r. 411 a zdá se, že jím nebyl definitivně upraven. M á několik relativně samostatných částí, je ž se plně nekryji s dnešním rozdělením do osmi knih, které nepochází od Thukydida, nýbrž od jeho pozdějších antických vy­ davatelů. V mnoha ohledech nejzajímavější je první kniha, obsahující před popisem bezprostřední předehry k válce ( od kapitoly 24) úvod k celému dílu. Thukydides v něm jednak zdůvodňuje, proč ši vybral za předmět svého bádání právě peloponnéskou válku, jednak stručně popisuje svou metodu historického bádání, a to v přímém protikladu ke svým předchůdcům, mj. i Hérodotovi, i když ho přímo nejmenuje: názory kritizované Thukydidem (1 , 20, 3) známe právě z Hérodota. První, nerozhodná část peloponnéské války (léta 431—421) žal i bírá celou druhou až čtvrtou knihu a část knihy páté. /jdá se, že N ikiův mír na jejím konci považoval Thukydides původně za trvalejší, než skutečné byl, protože líčení „nejistého mír11“ (5, 26 do konce 5. knihy) má novou předmluvu, z níž jsme citovali na počátku této stati. Šestou a sedmou knihu zabírá dramatické líčení velkolepé a nakonec katastrofální athénské výpravy na Sicílii (léta 415'—413) a osmou knihou začíná podrobný výklad o poslední fá zi války, tzv. dekelejské válce, který mel podle předmluvy (5,26) dospět až k pádu Athén r. 404. Na nedokončené Thukydidovo dílo navázalo několik historiků pozdějších. Patrně nejvýznamnější pokračování, Theopompovo, se nám nezachovalo; zachované pokračování Xenofontovo se svou kvalitou nedá s Thukydidem měřit. M E T O D A Moderní badatelé se velmi podrobně zabývali problémem nedokončenosti Thukydidova spisu ajejími stopami,je ž jsou na němpatrné. Všimneme si j í zde jen potud, pokud dovoluje nahlédnout do historikovy pracovní metody, kterou se alespoň stručně pokusíme rozebrat. Viděli jsme, že Thukydides vědomě chronologicky navázal na Hérodotovy dějiny, které dobře znal. Stejně vědomě se však distancoval od některých jeho metod. I pro Thukydida, který líčil události, jichž byl sám svědkem, byly hlavním pramenem vedle vlastních zkušeností vzpomínky současníků: „O akcích, k nimž došlo během této války, jsem nepovažoval za vhodné psát to, co jsem se dověděl od prvního, s kým jsem se setkal, anijak jsem si tojá představoval, ale vypravoval jsem o těch, při nichž jsem sám byl, a o těch, o nichž jsem získal co nejpřesnější zprávy od jiných. Pátrání nebylo lehké, neboř ti, kteří se jednotlivých akci zúčastnili, neříkali totéž o týchž věcech, ale mluvili podle toho, jak byli nakloněni jedné nebo druhé straně nebo jak jim sloužila paměť (1 , 22, 2 ).“ Z r á z e l tedy Thukydides se svými prameny přísně kriticky. Jeho přesnost v popisných partiích díla je pozoruhodná a výrazně kontrastuje s Hérodotovým důvěřivým přijímáním někdy málo uvěřitelných zpráv. Máme také doklady o tom, Že Thukydides příležitostně užíval písemných, dokumentárních pramenů, tak např. v odbočce, v níž uvádí na pravou míru běžné názory o „iyranobijcícti" Harmodiovi a Aristogeitonovi (6 ,5 3 —59). V některých částech svého díla Thukydides dokonce cituje dlouhé státní 12 dokumenty, tak mj. mírovou smlouvu z r. 421 mezi Spariany, Athéňany a spojenci obou stran (tzv. Nikiův mír, 5, 18—19) a předchozí dohodu o příměří z r. 423 (4,118). Zvlášť důležitá je pro poznání Thukydidovy metody smlouva mezi Athéňany, Argejskými, Mantinejskymi a Elejskymi z r. 420 (5,47). Nezávisle na Thukydidovi se totiž zachovaly částijejího oficiálního znění vytesaného na mramorové desce a srovnání obou textů ukázalo, ze Thukydidův opis je až na nevýznamné maličkosti (odlišnosti ve slovosledu nebo v pořadí při výčtu vlastních jmen) naprosto přesný. N a rozdíl od Héródota neužívá Thukydides ve svých dějinách nadpřirozeného výkladu. Nevykládá o věštbách, o příznivých a nepříznivých znameních ani o zásazích bohů, i když si uvědomuje, že se k nim lidé zvláště v těžkých dobách uchylují, tak např. při slavném líčení ničivého moru, jenž na počátku války postihl Athény a jím ž sám Thukydides, naštěstí ne smrtelně, onemocněl (2 ,4 7 —54). Do oblasti Thukydidovy snahy o přesnost patří i jeho chronologický systém. Řecké státy neměly v této době jednotný letopočet ani jednotný kalendář (dokument o Nikiově míru má dvojí datování, spartské a athénské — 5,29) a používání místního datování — např. v Athénách podle jmen osob, které se po roce střídaly v úřadu tzv. epónymního archonta, ve Spartě epónymního efora atp. — by bylo omezilo obecnou srozumitelnost jeho díla. Navíc řecký rok začínal uprostřed léta (odtud lomená data — např. 446/5 — i v této stati) a rozděloval tak jednu válečnou sezónu (jaro—podzim) do dvou řeckých let. Thukydides proto prostě čísluje léta peloponnéské války odjedné dojedenadvaceti, kdy jeho líčení končí, a každý rok dělí na dvě sezóny, letní a zimní, čímž získává obecně srozumitelný a přesný chronologický rámec. Svou snahou o věcnost až strohost kombinovanou s mimořádnou úsporností vytvořil Thukydides také svůj neopakovatelný styl, ovlivněný bezpochyby dobovými rétorickými teoriemi a — zvláště v přímých řečech — těžko srozumitelný. U ž Dionýsios Halikarnaský označil Thukydidův sloh — poněkud přehnaně — za „temný a šroubovaný“ a prohlásil, že „lehce se dají spočíst ti, kdo dovedou pochopit vše, co Thukydides napsal, a ani ti neporozumějí některýmjeho partiím bez komentáře“ (překlad J . Dobiáše, Dějepisectvístarověké, 1947). A bezpochyby výborný znalec řečtiny dcero označil řeči v Thukydidových dějinách za „poněkud temné“ (Or. 7,29). 13 Velmi výrazným rysem Thukydidovy metody>který napomáhá Thukydidovi dosáhnout cílu, je z svým historickým dílem sledovaly jsou totiž přímé reci tvořící skoro pětinu spisu. Thukydides je zařazuje pfi výkladu o mezinárodních jednáních či o zasedáních různých politických sborů a užívá jich většinou k dramatickému osvětlení určité situace nebo sporu z hledisek různých stran. Sám zdůvodňuje zařazení těchto řečí, jejichž subjektivnost přirozeně ostře kontrastuje s věcným a objektivním rázem ostatních částí dilay těmito slovy: yyCo se týče řečíy které proslovili jedni i druzíy jednak když se chystali do války,jednak během ní, bylo pro mne těžké zapamatovat si přesné znění těchy kteréjsem sám slyšely a bylo to těžké i pro ty, kteří mi podávali zprávu ojinýchy pronesených někdejinde; vyjádřiljsem tOy co jsem si myslily že nejspíš každý jednotlivec mluvily aby se to v té které situaci hodilo, a držel jsem se při tom co nejvěrněji základního smyslu skutečně pronesených řečí (1 , 22 ,1 ).“ Tato — ostatně v praxi mnohdy těžko kontrolovatelná — Thukydidova zásada byla a je předmětem obsáhlých úvahy jednak proto, Že j i v některých případech zřetelně nedodržuje a vkládá řečníkům do úst spíše své vlastní názory, jednak proto, že v některých částech jeho díla — a zvláště v posledníy nedokončené osmé knize — se řeči nevyskytují, zato jsou právě v těchto částech uváděny a •citovány už uvedené dokumenty. Je možnéy že dokumenty měly být v konečné redakci nahrazeny právě přímými řečmi, zobrazujícími diskusiy která předcházelajejich podepsáníy jak se domnívají někteří badatelé. Možný je však i druhý názory že totiž Thukydides v pozdějším věku změnil metodu a rozhodl se nepřímou argumentaci řečníků obětovat ve prospěch přímých argumentů z autentických dokumentů. Tento druhý názor je však přece jenom méně pravděpodobný, podíváme-li se na funkci řečí v Thukydidově díle podrobněji, v souvislosti s cílem jeho díla. Cílem Hérodotových dějin bylo vyprávět zajímavým způsobem události a činy hodné zapamatování. Cílem Thukydidovým bylo poučity ne zavděčit se čtenáři či posluchači. „Nedopustil by se velké chyby ten, kdo b y .. . nevěřil básníkůmy kteří ( události) oslavují a přehnaně přikrašlujíy ani dějepiscům, kteří o nich vypravují spíš tak, aby se zavděčili posluchačům, než aby řekli pravdu, . . . a kdo by uznal, žejsem o těch událostech zjistil pravdu na základě nejbezpečnějších ú dajů ... “ ( J 2 1 ) Proto nenajdeme u Thukydida povídkové až románové prvky, oblíbené u Hérodota. 14 Novým rysem řeckého myšleni druhépoloviny 5. stol. př. n. L nebyla všakjen jeho racionálnost, nýbrž také jeho znměřenost, účelovost. So- * jisté i Sokrates se shodovali v tom, že cílem jejich činnosti je naučit své stoupence a žáky bud! něčemu praktickému pro život — obohacení či dosažení úspěchu v občanském či politickém životě nebo v soudním sporu —, nebo teoretickému pro zdokonalení sebe sama či pro dokonalé řízení státu. Neznali či neuznávali teoretickou činnost bez viditelného cíle. Také Thukydides nepsal své dějiny jen proto, aby byly zachovány potomstvu. Měly poznáním minulosti sloužit k poučeni budoucích pokolení: „Možná, že se má práce, postrádající bájivý prvek, bude zdát na poslech méně líbivá, avšak jestliže ten, kdo bude chtít získat spolehlivé poznání událostí minulých i budoucích — a ty se, jako všechny lidské věci, s minulými shodují, nebo se jim podobají—, shledá moje dílo vyhovujícím, úplně to postačí. M é dílo bylo složeno víc proto, aby bylo majetkem na věčné časy než krasořečnickým kouskem určeným k jednorázovému poslechu (1,22,4) N K dyž však chtěl Thukydides z právě uvedeného důvodu přejít od konkrétního chronologického líčení vojenských a politických událostí k úvahám obecnějším, když chtěl jít za fakta a objevit za popisem akcí a jednání lidí jejich pohnutky a jejich psychologii, když chtěl události a činy hodnotit a uvažovat o právu a bezpráví a o morálce a moci, když zkrátka chtěl události, které vylíčil, komentovat, neposkytovalo mu k tomu jeho věcné vyprávění možnost. Někdy, zvláště pro vylíčení problémů vnitřní politiky řeckých států, volil formu přímého posouzení problému na výrazném příkladu. Tak např. sociální rozpory a formy jejich řešení zobrazil v líčení občanského boje na ostrově Korkyře (3,81—82), morální následky válečných a živelných katastrof v líčení moru v Athénách (2,52 n.). Zdá se však, že častěji na místě přímých vlastních úvah v první osobě mu k tomuto cíli sloužily — a to postupně stále více — právě řeči. Thukydidovy názory na Perikla a na athénskou demokracii a říši najdeme ve slavné Periklově řeči nad padlými zpěvního roku války (2 ,3 4 —46) a v poslední Periklově řeči v athénském lidovém shromáždění (2,60— 64). A podobně slouží k analyzování problémů moci ajejího užití, práva a spravedlnosti a obecného chování lidí jako „politických tvorů“ debata v athénském sněmu o potrestání vzpoury Mytilénských a tzv. mélský dialog (3,36—50 a 5,85— 113). 15 Cesta, kterou řecká historiografie urazila od Hérodota k Thukydidovi, je velmi dlouhá, ač data narození obou historiků jsou od sebe vzdálenajen asi dvacet pět let. Odráží se v ní, jak jsme viděli, kulturní a intelektuální vývoj Athén v druhépolovině 5. stoL Thukydides hledal ve své oblasti odpovědi na tytéž otázky, které byly v jeho době kladeny a na něž se odpovídalo v ostatních literárních a teoretických oblastech. Zůstávájeho nezměrnou zásluhou, ze pro jejich zodpovědění na základě historického zkoumání nedávné minulosti našel přiměřenou věcnou i literární formu, která z jeho díla učinila jednu z trvalých hodnot světové literatury. Do češtiny byl celý Thukydidův spis přeloženjen jednou, gymnaziálním profesorem Janem Konůpkem: Thukydidovy Dějiny války pěloponnéské I —III, Praha 1906—1909. První pokus, nedokončený, pochází však j i ž z minulého století. Jan Nepomuk František Desolda přeložil důležitou první knihu (Pardubice 1885), na něj navázal Konůpkův překlad druhé knihy (Nový Bydžov 1893 a 1895) a překlad části třetí knihy (kap. 1—50) od Josefa Veverky (Králův Dvůr 1903). Největší pozornost překladatelů však přitahovala slavná Periklova řeč nad padlými. Poprvéj i přeložilj i ž v r. 1882 Vilém Zabka ve svém pojednání „O pohřebních řečech v literatuře řecké vůbec; pohřební řeč Perikleova, u Thukydida zachovaná zvláště“ (Výr. zpráva RG na M alé straně, Praha 1882). Jeho překlad byl přetištěn v pěti vydáních (1889— 1906) „Výboru z literatury řecké a římské v českých překladech^, který uspořádal Timothej Hrubý (ve dvou posledních vydáních s Otmarem Vaňorným). Po Konůpkovi pak přeložili Periklovu pohřební řeč dva přední překladatelé našeho století: Ferdinand Stiebitz v samostatné knížce (Thukydides, Perikleova řeč nah padlými, Brno 1946) a Julie Nováková v Antice v dokumentecd (I, Řecko, Praha 1959). Jan Pečírka DĚJINY PELOPONNÉSKÉ VÁLKY KNIHA PRVNÍ Ú V O D (kap. 1-23) Důležitost této války (1). Poměry v Řecku od nejstarších dob (2—8). Trojská válka (9—11). Stabilizace obyvatelstva. Námořní plavba a první války (12—15). Tyranie. Perské války. Sparta a Athény (16—19). Metody historického zkoumání a dějepisectví (20—22). Význam peloponnéské války, její příčiny a bezprostřední podnět (23). Z Á K R O K A TH ÉN VE VÁLCE M E Z I K O R IN T E M A K ERK Y R O U (kap. 24-66) Vnitřní rozpory v Epidamnu, intervence Kerkyry a Korinta, válka mezi nimi. Porážka korintského loďstva, obsazení Epidamnu Kerkyřany (24 až 30). Přípravy Korinta k nové válce, snaha obou stran o získání athénské pomoci. Řeč kerkyrských vyslanců před athénským sněmem, odpověď vyslanců korintských (31—43). Athéňané pošlou Kerkyře pomoc. Námořní bitva u Sybot (44—55). Poteidaia a jiná města na Ghalkidice se odtrhnou od Athén. Vítězství Athéňanů v bitvě na šíji a obležení Poteidaje (56-66). SH R O M Á ŽD ĚN Í SPO JEN C Ů VE SPA RTĚ (kap. 67-88). Řeč vyslanců korintských (68—70), athénských (71 —78), krále Archidama (79—85) a efora Sthenelaida (86). Lakedaimonský sněm je pro válku s Athénami (87—88). R Ů ST A TH ÉN SK É M O C I OD BITVY U MYKALY (kap. 89-118) Dobytí Séstu Athéňany, Obavy Sparťanů. Themistokles a jeho zásluhy o upevnění Athén a Peiraiea (89—93). Pausanias odvolán; vedení války proti Peršanům přechází na Athéňany (94—97). Dobytí Éiony, Skyru a Naxu. Vztah Athéňanů ke spojencům (98—100). 3. messénská válka. Megařané se.přidají k Athéňanům (101 —103). Athéňané vyšlou výpravu do Egypta a válčí s Aiginou a s Korintem (104—106). Stavba dlouhých zdí. Sparťané v Boiótii. Bitva u Tanagry (107—108). Porážka Athéňanů v Egyptě (109—110). Athénská výprava proti Kypru a na Euboiu (111 —114). Třicetiletý mír (115). Potlačení odboje Samu proti Athénám. Sparta zneklidněna mocí Athén (116—118). PELO PO N N ÉSK Ý SPO LEK SE R O Z H O D N E PR O VÁLKU (kap. 119-146) Shromáždění spojenců ve Spartě (119). Řeč korintských vyslanců (120 až 124). Všichni spojenci se rozhodnou pro válku (125). Příběh Kylónův (126—127). Pausanias (128—134). Konec Themistokleova života (135 až 138). Nové požadavky Lakedaimoňanů odmítnuty Athéňany na základě Penkleovy řeči (139—146). 19 1 Athéftan Thukydides popsal válku mezi Peloponnésany a Athéňany, jak ji spolu vedli, a začal hned|při jejím vypuknutí, protože předvídal, že bude velká, ze všech dosavadních nejdůležitější. Usuzoval tak z toho, že válečné přípravy obou stran dosáhly v každém ohledu vrcholu, a viděl, jak se ostatní řecký svět přidává k jedněm nebo druhým, někteří okamžitě, jiní to měli v úmyslu. /£/ Je to vskutku největší otřes, jaký zažili Řekové a část barbarů, ba skoro by se dalo říci většina lidstva. /5/ Pro velký časový odstup nebylo možné zjistit něco bezpečného o událostech předcházejících tuto válku a ještě starších, avšak pokud mohu soudit na základě svědectví, jež jsem prozkoumal co nejdál do minulosti a jež se mi zdají věrohodná, myslím, že nedošlo k ničemu mimořádnému ani z hlediska vojenského, ani jiného. 2 Je totiž jasné, že to, čemu se dnes říká Řecko, nebylo kdysi trvale osídleno, ale že zde v dřívějších dobách docházelo k stěhování a každý národ snadno opouštěl svou zem, donucen k tomu národem početnějším. j2j Nebyl obchod, vzájemný styk nebyl bezpečný ani po zemi, ani po moři, každý bral ze své země tolik užitku, kolik bylo třeba k obživě, neměli však žádné zásoby ani nesázeli stromy, protože se nevědělo, kdy někdojiný přijde a okradeje, zvlášťkdyž neměli žádné hradby; věřili, že potravu potřebnou na jeden den najdou kdekoliv, a proto nebylo pro ně těžké měnit sídlo; z těchto důvodů také nebyli silní velikostí měst ani jinými věcmi schopnými zajistit je. j3l Zejména na nejlepší půdě se obyvatelstvo stále střídalo — to se týká kraje zvaného dnes Thesálie, Boiótie, velké části Peloponnésu s výjimkou Arkádie, z ostatního území těch míst, která jsou nejúrodnější. J4j Když totiž úrodnost půdy pomohla jedněm nebo druhým k větší moci, docházelo mezi nimi ke sporům, které se stávaly příčinou jejich zkázy, a současně také byli pak víc vystaveni úkladům cizinců. /5/ Ovšem Atika se svou tenkou vrstvou ornice byla od nejdávnějších dob uchráněna podobných sporů a měla stále totéž obyvatelstvo. 16/ Významným dokladem pro mé tvrzení, že se ostatní kraje nevzmohly tolik jako Atika právě pro stálé stěhování, je toto: z těch, kteří byli vyhnáni z některé jiné části Řecka v důsledku války nebo vnitřních rozbrojů, právě ti nejmocnější 22 přicházeli do Athén přesvědčeni, že tam najdou nejbezpečnější útulek, a když získali občanství, už od nejdávnějších dob přispívali k zvětšení počtu obyvatel města, takže Athéňané později posílali osadníky do Iónie, ježto jim Atika už ne­ stačila. 3 Ne nejmenším důkazem slabosti dávných Řeků je pro mne také toto. Ukazuje se, že před trojskou válkou nepodniklo Řecko nic společně. j2j Zdá se mi dokonce, že se tohoto jména pro celé území ještě neužívalo, ale že před Deukaliónovým synem Hellénem toto označení vůbec ani neexistovalo, nýbrž každý národ dal své jméno území, na němž bydlel, a největší rozšíření zajistili svému jménu Pelasgové. Když se pak Hellén a jeho synové stali mocnými ve Fthiótidě a jiní šije zvali na pomoc do svých měst, šířilo se na základě těchto styků postupně i mezi nimi jméno Heléni, ovšem trvalo to dost dlouho, než převládlo u všech. /5/ Dosvědčuje to zejména Homér. Ten žil takovou dobu po trójské válce a nikde tak neříká všem, ale jen Achilleovým bojovníkům z Fthiótidy, kteří právě byli první Helény, kdežto ostatním říká ve svých eposech Danaové, Argejští a Achajové. Také neužil nikde slovo barbaři, protože, jak se mi zdá, Helénové ještě nebyli sjednoceni v jediné jméno, které by bylo možno postavit proti označení ,,barbaři“. j4f Tak tedy ti, kteří postupně získali jméno Helénové, jedno město za druhým, podle toho, jak byli schopni vzájemně se dorozumět, až už nakonec byli všichni, nepodnikli před trojskou válkou nic společně, protože byli slabí a protože se vzájemně nestýkali. Ale i k této výpravě se spojili jen proto, že už měli větší zkušenosti s námořní plavbou. 4 Minós byl totiž první, o němž tradice tvrdí, že měl loďstvo a ovládal největší část dnešního Řeckého moře, panoval nad Kykladami a většinu z nich osídlil první, když vyhnal Kary, a dosadil tam své syny jako vladaře. Je také přirozené, že se všemožně snažil vymýtit námořní lupičství, aby se mu lip scházely daně. 5 Staří Řekové totiž a z barbarů ti, kteří byli usazeni na pobřeží pevniny nebo na ostrovech, dali se na loupežení, jakmile začali častěji plout přes moře a vzájemně se navště­ 23 vovat; jejich vůdci byli vždy ti nejodvážnější, kteří to dělali kvůli svému zisku a kvůli obživě pro slabé. Napadali obce, které neměly hradby a byly rozdělené v jednotlivé vesnice, plenili je a opatřovali si tím většinu svého živobytí. Taková činnost tenkrát ještě nepřinášela hanbu, spíš z ní plynulo i trochu slávy. \2\ Dokazují to ještě dnes některé národy na pevnině, pro které je ctí provozovat úspěšně pirátství, a dávní básníci, kteří se všude bez výjimky ptají připlouvajících, zda jsou piráti, jako by dotazovaní nepovažovali takové jednání za nedůstojné a tazatelé a ti, jimž záleželo na tom, aby se to dověděli, jako by to nekárali. /5/ Avšak olupovali se vzájemně i na pevnině. Ještě dnes se v mnoha částech Řecka žije starým způsobem, například u Lokrů Ozolských, u Aitólů, Akarnanů a vůbec v těch končinách. U těchto pevninských národů se udržel z těchto pirátských dob zvyk chodit ozbroj í 6 Celé Řecko totiž nosilo zbraně, protože příbytky nebyly chráněny a cesty nebyly bezpečné, a tak si zvykli žít se zbraněmi jako barbaři. )2\ Ony části Řecka, ve kterých se stále ještě takto žije, dosvědčují obyčeje kdysi společné všem. /3I První mezi nimi odložili zbraně Athéňané, a když se jejich způsob života uvolnil, začali žít ve větším přepychu. A není tomu tak dávno, co starší muži z vyšších kruhů přestali nosit na znamení zjemnělého života lněné chitóny a upevňovat si uzel z vlasů sponou v podobě zlaté cikády. Odtud má také svůj původ, že se vlivem příbuzenství tento zvyk ještě dlouho udržel u starších Iónů, vždyť jsou s Athéňany příbu­ zní. j4j První, kdo užíval prostý oděv, podobný dnešnímu, byli -Lakedaimoňané, a i jinak- si u nich bohatí zvykli na způsob života velmi podobný způsobu života většiny. /5/ První se také ukazovali nazí, svlékali se na veřejnosti a natírali se před cvičením olejem. Kdysi i při olympijských hrách závodníci soutěžili s opaskem kolem ohanbí a neuplynulo ještě mnoho let od doby, kdy se s tím přestalo. Ještě dnes někteří barbaři, zejména v Asii, vyhlašují soutěže v pěstním zápase a v zápolení a atleti jsou při nich opásáni. /£/ I v mnohém jiném ohledu by se dalo poukázat na to, že dávní Řekové žili po­ 24 dobně jako dnešní barbaři. /7/ Ta města, která byla založena nejpozději, v době, kdy už byla rozvinuta námořní plavba, dovolující získat větší majetek, byla stavěna s hradbami na samém břehu moře a zabírala šíje, aby mohla snáze obchodovat a aby měla víc síly proti sousedům. Naproti tomu starší města byla kvůli dlouhotrvajícímu pirátství zakládána dál od moře, ať už šlo o města na ostrovech, nebo na pevné zemi, neboť okrádala jak vzájemně jedno druhé, tak i jiná města, která stála blízko břehu, i když nebyla přímo u moře. Tato města jsou ještě dnes ve vnitrozemí. 8 V míře ne menší byli piráty i ostrované, Kárové a Foiničané; ti totiž bydlili na většině ostrovů. Doklad: Když Athéňané v této válce očišťovali Délos a odstranili při tom všechny schránky s nebožtíky, kolik jich na ostrově bylo, ukázalo se, že víc než polovina jich byli Kárové, jak bylo možno poznat podle typu zbraní, které byly uloženy spolu s nimi, a podle způsobu, jímž ještě dnes Kárové pochovávají. j2j Když si Minós vybudoval loďstvo, styk po moři mezi jednotlivými národy se prohloubil (Minós osídlil totiž mnoho ostrovů, a kdykoli to učinil, vyhnal odtamtud zločince) /5/ a ti, kteří bydlili u moře, víc se věnovali získávání majetku, měli stálejší sídla a někteří z nich sevřeli své město hradbami, jak je přirozené u lidí, kteří zbohatli. Z touhy po zisku se slabší dávali do služeb silnějších a mocnější, kteří měli víc prostředků, si podmaňovali menší města. j4j Krátce nato, když se takové poměry ustálily, vytáhli proti Tróji. 9 Zdá se mi, že Agamemnón shromáždil onu výpravu spíš proto, že svou mocí překonal všechny své současníky, ne proto, že by se bývalí Helenini nápadníci cítili zavázáni přísahou danou Tyndareovi a kvůli ní se dali odvést do války. j2j Ti, kteří shromáždili z ústního podání předků nejzaručenější zprávy o dějinách Peloponnésu, tvrdí, že si Pelops zajistil moc především díky velkému bohatství, s nímž přišel z Asie k lidem chudým, a dal zemi jméno, třebaže byl cizinec, a jeho potomci měli později ještě větší štěstí. Eurystheus před svou výpravou do Atiky svěřil Mykény a vládu Atreovi na základě příbuzenských svazků, neboť Atreus byl bratrem jeho matky (Atreus byl právě ve vyhnanství, neboť ho jeho 25 otec vypověděl kvůli Ghrysippově smrti); když se pak Eurystheus nevrátil, protože ho v Atice zabili Hérakleovci, ujal se Atreus vlády nad Mykénami a vším ostatním, co patřilo k Eurystheově říši, se souhlasem Mykéňanů, kteří měli strach z Hérakleovců, i proto, že se zdál mocný a že lichotil lidu, a tak zajistil Pelopovcům větší moc, než měli Perse- ovci. /£/ To všechno zdědil Agamemnón, současně byl také svým loďstvem silnější než ostatní, a tak podle mého názoru uskutečnil toto tažení spíš proto, že shromáždil účastníky zastrašováním, než že se mu tím chtěli zavděčit. Je přece zřejmé, že se účastnil s největším počtem lodí a další že poskytl Arkadům, jak dosvědčuje Homér, pokud jej ovšem lze pokládat za hodnověrného. J4j Když Homér mluví o odevzdání žezla, říká, že vládl ostrovům mnohým a celého Argu byl pánem. Nebyl by tedy mohl vládnout on, obyvatel pevniny, ostrovům, vyjímaje ty nejbližší (a těch nemohlo být mnoho), kdyby nebyl měl loďstvo. I z této vojenské výpravy lze si učinit představu o tom, jaký byl stav věcí před ní. 10 Kdyby někdo vycházel z toho, že Mykény byly malé nebo že se některé z tehdejších měst zdá nyní bezvýznamné, a nevěřil, že ono tažení bylo tak velké, za jaké je prohlásili básníci ajak o něm vypráví pověst, neopíral by se o nezvratný důkaz. j2j Vždyť kdyby bylo město Lakedaimoňanů zpustošeno a zachovaly se z něho jen chrámy a základy budov, myslím, že by po uplynutí dloůhé doby těžko potomci uvěřili, že jejich moc odpovídala jejich slávě, a přitom nad dvěma pětinami Peloponnésu vládnou a na celém jsou vedoucí silou, stejně takjako u mnoha spojenců mimo Peloponnésos. Protože však jejich město nebylo vybudováno jako jednotný celek ani nemá nákladné chrámy a jiné stavby, ale skládá se podle starého řeckého způsobu z více skupin domů, jakoby jednotlivých vesnic, mohlo by se zdát méně důležité. Kdyby naproti tomu stejný osud postihl Athény, tu by podle toho, jak se navenek jeví, vyvolávaly představu dvojnásobné moci, než ve skutečnosti mají. j3j Je tedy třeba nebýt hned nedůvěřivý a nedívat se víc na vzhled měst než na jejich moc, ale považovat ono tažení za větší než všechna předcházející, i když 26 menší, než jsou tažení nynější. Jde ovšem o to, zda se má i zde věřit Homérově poezii, který — vždyťje to básník — pravděpodobně věc přikrašluje; ale i když jeho údaje přijmeme, jeví se nám ona výprava menší. j4j Uvedl, že z tisíce dvou set lodí lodi boiótské měly po sto dvaceti mužích, Filoktétovy po padesáti. Podle mého názoru chtěl tím ukázat na největší a nejmenší. O velikosti jiných se aspoň v seznamu lodí nezmínil. Že všichni byli současně veslaři i bojovníky, to ukázal u lodí Filoktétových, neboť o všech veslařích mluví jako o lučištnících. Není pravděpodobné, že by tam bylo mnohojiných cestujících, nepočítáme-li krále a jiné významné osobnosti, už proto ne, že měli plout přes moře se vším, co bylo nutné k vedení války, že lodi nebyly kryté palubou, ale že byly zařízené jako za starých časů po pirátsku. /5/ Přihlédueme-li k průměru mezi lodmi největšími a nejmenšími, ukazuje se, že jich nevyplulo mnoho, vezmeme-li v úvahu, že je vysílalo celé Řecko. 11 Důvodem nebyl ani tak malý počet obyvatelstva jako nedostatek peněz. Pro potíže se zásobováním přivedli tam menší vojsko, tak velké, jaké by se tam, jak doufali, mohlo ve válce uživit z místních zdrojů. A když po svém příjezdu vyhráli bitvu (a o tom se nedá pochybovat, jinak by přece nepostavili kolem svého tábora opevnění), ani potom, jak se zdá, nepoužili veškerou svou brannou moč, ale pro nedostatek potravin se dali do sedlačení na Chersonésu a do loupežení. Trójané jim právě proto, že byli tak rozptýleni, odolávali v otevřeném boji po deset let, neboť byli vždy rovnocenní těm, kteří tam právě byli ponecháni. j2j Kdyby byli přišli s dostatečnými zásobami potravin a kdyby byli všichni najednou, bez loupežení a obdělávání půdy, vedli bez přerušení válku, byli by je snadno přemohli v boji a Tróju dobyli, vždyť i když byli rozptýleni, odolávali jim s tou částí, která byla právě po ruce, nebo by je byli oblehli a v kratším čase a s menší námahou by se byli Tróje zmocnili. /.?/ Avšak pro nedostatek peněz byla období předcházející slabá a i tyto události, slavnější než všechno, co bylo předtím podniknuto, se ukázaly ve skutečnosti méně významné než jejich pověst a než představa, která se o nich zásluhou básníků vytvořila. 27 12 I po trojské válce docházelo v Řecku ke stěhování a zakládání nových sídel, takže nebylo dost klidu k rozvoji- „ f2\ Pozdní návrat Reků z Tróje byl příčinou novot, ve městech docházelo často k vnitřním bojům, po nichž někteří odcházeli a zakládali nová města. /5/ Dnešní Boióťané se šedesát let po dobytí Tróje, když je Thesalové vyhnali z Arny, nastěhovali do nynější Boiótie, která se dříve nazývala zemí Kadmovou (už dříve byla ovšem v té zemi část Boióťanů a odtud také vytáhli k Iliu), a Dórové osmdesát let po trojské válce dobyli pod vedením Hérakleovců Peloponnésos. j4j Jen s potížemi a po dlouhé době se Řecko dočkalo trvalého klidu, už v něm nedocházelo k žádným násilným pohybům obyvatelstva, jen zakládalo osady. Tak například Athéňané vyslali osadníky do Iónie a na mnoho ostrovů, kdežto v Itálii a na Sicílii založili většinu osad Peloponnésané a usadili se také v některých místech ostatního Řecka. Všechna tato místa byla však kolonizována až po trojské válce. 13 Jak se moc Řecka zvětšovala a jak se v něm bohatství hromadilo rychleji než předtím, obvykle ve městech současně se vzrůstem důchodů vznikaly tyranidy (dřív tam byly dědičné monarchie s přesně vymezenými výsadami). Řecko také stavělo loďstva a více se věnovalo moři. \2j Tvrdí se, že Korinťané první provozovali námořnictví způsobem nejbližším dnešnímu a v Korintě že byly poprvé v Řecku stavěny triéry. j3j Je také známo, že korintský stavitel lodí Ameinokles postavil čtyři lodi i Samským; od Ameinokleova příchodu na Samos až do konce této války uplynulo asi tři sta let. j4/ Nejstarší námořní bitva, o níž víme, byla bitva mezi Korinťany a Kerkyřany; od ní až k stejnému datu nynější války je to asi 260 let. /5/ Ježto město, které Korinťané obývají, leží na šíji — Isthmu, bylo odjakživa obchodním střediskem, protože v dřívějších dobách chodili Řekové z Peloponnésu a mimo něj jedni k druhým víc po zemi než po moři, procházeli při tom zemí Korinťanů a ti byli mocní svým bohatstvím, jak to dosvědčují i staří básníci, neboť ti Korintu říkali „bohatý“. Když se pak Řekové víc věnovali mořeplavbě, 28 pořídili si Korinťané lodi, potlačovali pirátství, vytvořili středisko obchodu pozemního i námořního a velkými příjmy peněžními povznesli své město k velké moci. /ň/Takélónové měli později, za časů prvního perského krále Kýra a jeho syna Kambysa, velké loďstvo a za války s Kýrem ovládli na nějaký čas moře u své země. A Polykrates, tyran na Samu v době Kambysově, silný svým loďstvem, podrobil si různé ostrovy, mezi nimi také Rhéneiu, a tu zasvětil Apollónovi Délskému. Konečně Fókové, když zakládali Massalii, porazili v námořní bitvě Kartágince. 14 Toto byly nejvýznamnější námořní mocnosti. Ale i ony, třebaže vznikly mnoho generací po trojské válce, užívaly, jak je zřejmé, jen málo triéry a byly ještě vybaveny padesátiveslicemi a dlouhými loďmi jako kdysi. \2) Krátce před perskými válkami a před smrtí Dareia, který se stal perským králem po Kambysovi, měli sicilští tyrani a Kerkyřané triér velké množství — to byly v řeckém světě před Xerxovou výpravou poslední námořní mocnosti zasluhující zmínku. j3l Aigiňané, Athéňané, popřípadě ještě někteří jiní měli totiž jen malá loďstva, a to ještě převážně složená z padesátiveslic. Teprve mnohem později, za války s Aigiňany, když už také bylo možno čekat příchod perského krále, přemluvil Themistokles Athéňany, aby si postavili lodi — ty, s nimiž pak svedli námořní bitvu. Ale ani ty ještě nebyly celé kryté palubou. 15 Takové to tedy bylo u Řeků s mořeplavbou jak v nejstarších dobách, tak i později. Ti, kteří sejí věnovali, domohli se přesto nemalé moci jednak příjmy peněžitými, jednak ovládáním jiných; přepadali totiž ostrovy a podmaňovali si je, především ti, kteří neměli dost půdy. j2j Na pevnině však nebyla svedena žádná válka, která by vítězi pomohla k zvětšení moci, neboť všechny, k nimž došlo, byly vedeny proti nejbližším sousedům. Řekové nikdy nepodnikali výpravy do cizích zemí, vzdálených od jejich vlasti, aby tam válčili a podmaňovali si jiné národy. Nespojovali se totiž s největšími státy jako jejich poddaní ani nepodnikali společné výpravy jako rovfiý s rovným, spíš spolu jednotlivě válčili sousedé. j3j Jen ve válce mezi Ghalkiďany a Eretřany, k níž došlo 29 kdysi dávno, se ostatní řecký svět rozdělil a někteří pomáhali jedněm, někteří druhým. 16 Různé národy na různých místech se setkaly s různými překážkami, které bránily jejich rozvoji. Když už se Iónové dostali hodně nahoru, vytáhl proti nim Kýros a celá perská říše, která porazila Kroisa a všechny země mezi řekou Halys a mořem, a zotročil řecká města na asijské pevnině; později si Dareios díky převaze, kterou mu propůjčovalo foinické loďstvo, podrobil i ostrovy. 17 Všichni tyrani, kolik jich jen bylo v řeckých městech, hleděli pouze na své vlastní zájmy, ať už šlo o jejich osobní bezpečnost, nebo o zvětšení jejich rodinného majetku, řídili proto svůj stát s největší možnou obezřelostí a jinak nevykonali nic, co by stálo za zmínku, leda proti vlastním sousedům. Ovšem tyrani na Sicílii dospěli k velké moci. Tak bylo Řecko po dlouhý čas všestranně zdržováno, nedokázali uskutečnit něco významného společně ajednotlivá města byla příliš málo podnikavá. 18 Tyrani v Athénách a v ostatním Řecku, kde i dřív byla na mnoha místech tyranida, byli nakonec z velké části — s výjimkou tyranů na Sicílii — svrženi Lakedaimoňany. Sparta totiž po svém založení Dory, kteří v ní teď bydlí, byla po většinu doby, kterou můžeme sledovat, zmítána vnitřními rozbroji, a přesto měla od nejstarších časů dobré zákony a nikdy nebyla ovládána tyrany;je to asi čtyři sta let nebo o málo víc, počítáme-li od konce této války, co mají Lakedaimoňané stejnou ústavu, a z toho pramení jejich moc, která jim umožnila zasáhnout do vnitřního uspořádání jiných stá­ tů. Nemnoho let po vyhnání tyranů z Řecka došlo u Marathónu k bitvě Athéňanů s Peršany. j2j O deset let později přitáhl barbar znova s velkou výpravou na Řecko, aby je zotročil. Když hrozilo velké nebezpečí, Lakedaimoňané, nejmocnější ze všech Řeků, kteří se spojili k boji, postavili se v jejich čelo a Athéňané se při postupu Peršanů rozhodli opustit své město, sebrali svůj majetek, vstoupili na lodi a stali se námořníky. Krátce nato, co byl společným úsilím odražen barbar, přidali se jak ti, kteří odpadli od perského krále, tak i ti, kteří před­ 30 tím byli spojenci, bud k Athéňanům, nebo k Lakedaimoftanům. Tyto dva státy se totiž ukázaly nejmocnější: jedni byli silní na pevnině, druzí loďstvem. /31 Společenství trvalo jen krátký čas, pak se Lakedaimoňané a Athéňané znepřátelili a válčili spolu podporováni svými spojenci. Od té doby kdykoli se někteří z ostatních Řeků nepohodli, přidávali se k jedné z těch dvou stran. A tak se od perských válek až do této války neustále bud domlouvají, nebo válčí mezi sebou nebo se svými spojenci, kteří od nich odpadli, tím si dobře osvojili válečnické řemeslo, á protože se cvičili uprostřed nebezpečí, získali víc zkuše­ ností. 19 Lakedaimoňané, kteří zaujímali mezi svými spojenci vůdčí místo, počínali si při tom tak, že jim neukládali žádné poplatky, jen hleděli na to, aby měli oligarchickou vládu jim nakloněnou, kdežto Athéňané zabírali během doby pro sebe lodi jednotlivých měst s výjimkou Chia a Lesbu a všem uložili placení daní. A tak jejich připravenost na tuto válku byla větší než v době jejich největšího rozkvětu, když bylo spojenectví ještě nenarušené. 20 Tak se tedy jeví ony dávné doby na základě mých zkoumání; je těžké uvěřit každému svědectví o nich jen tak beze všeho. Vždyť lidé přijímají jeden od druhého zprávy o tom, co se stalo, bez ověřování, i když se to týká jejich vlastní země. j2j Například většina Athéňanů věří, že Hipparchos byl zabit Harmodiem a Aristogeitonem, když byl tyranem, a nevědí, že vládl Hippias, protože byl nejstarší z Peisistratových synů, a Hipparchos a Thessalos byli jeho bratři. Harmodios a Aristogeitón si však toho dne právě v určený čas myslili, že je kdosi ze spoluúčastníků udal Hippiovi; Hippiu ušetřili, protože se domnívali, že o tom ví, chtěli však, dřív než budou zatčeni, učinit něco odvážného, aby si nebezpečí zasloužili, a tak když se náhodou setkali u takzvaného Leókoreia s Hipparchem, který připravoval slavnostní průvod panathénajský, zabili ho. j31 I jiní Rekové mají nesprávnou představu o mnoha jiných věcech, a to nynějších, ne takových, které čas zavál zapomenutím, například že každý ze spartských králů má 31 dva hlasy, ne jen jeden, a že je u nich vojenský oddíl zvaný pitanský, jaký ve skutečnosti nikdy neexistoval. Tak málo práce si mnozí dávají s hledáním pravdy a raději se obracejí k tomu, co je na dosah ruky. 21 Nedopustil by se chyby ten, kdo by na základě uvedených svědectví stejně chápal události, jež jsem vyložil, a kdo by nevěřil víc básníkům, kteří je oslavují a přehnaně přikrašlují, ani dějepiscům, kteří o nich vypravují spíš tak, aby se zavděčili posluchačům, než aby řekli pravdu — vždyť ony události nelze dokázat a většina z nich se během doby stala součástí mýtu do té míry, že jim nelze věřit —, a kdo by uznal, že jsem o těch událostech zjistil pravdu na základě nejbezpečnějších údajů, pokud to je u něčeho tak dávného vůbec možné. \2j Abych se však vrátil k této válce: třebaže lidé považují za největší vždy tu válku, na níž mají účast, ale když se skončí, obdivují víc to, co je dávné, pouhý pohled na činy samé prozradí, že tato válka je větší než všechny předcházející. 22 Co se týče řečí, které proslovili jedni i druzí, jednak když se chystali do války, jednak během ní, bylo pro mne těžké zapamatovat si přesné znění těch, kteréjsem sám slyšel, a bylo to těžké i pro ty, kteří mi podávali zprávu o jiných, pronesených někde jinde; vyjádřil jsem to, co jsem si myslil, že nejspíš každý jednotlivec mluvil, aby se to v té které situaci hodilo, a držel jsem se při tom co nejvěrněji základního smyslu skutečně pronesených řečí. \2\ O akcích, k nimž došlo během této války, jsem nepovažoval za vhodné psát to, co jsem se dověděl od prvního, s kým jsem se setkal, ani jak jsem si to já představoval, ale vypravoval jsem o těch, při nichž jsem sám byl, a o těch, o nichž jsem získal co nejpřesnější zprávy od jiných. /5/ Vyhledávání nebylo lehké, neboť ti, kteří se jednotlivých akcí zúčastnili, neříkali totéž o týchž věcech, ale mluvili podle toho, jak byli nakloněni jedné nebo druhé straně nebo jak jim sloužila paměť. \4\ Možná že se má práce postrádající bájivý prvek bude zdát na poslech méně líbivá, avšak jestliže ten, kdo bude chtít získat spolehlivé poznání událostí minulých i budoucích —a ty se, jako všechny lidské věci, s nimi 32 shodují nebo sejim podobají —, shledá moje dílo vyhovujícím, úplně to postačí. Bylo složeno víc proto, aby bylo majetkem na věčné časy, než krasořečnickým kouskem určeným kjednorázovému poslechu. 23 Z dřívějších událostí největší býla válka s Peršany, a přece i v této došlo k rychlému rozhodnutí ve dvou bitvách námořních a ve dvou pozemních. Naproti tomu trvání této války se značně protáhlo a v jejím průběhu postihly Řecko takové strasti jako nikdy jindy ve stejném časovém údobí. j2j Nikdy nebylo dobyto a zničeno tolik měst, ať už barbary, nebo ve vzájemných bojích (některá z nich po dobytí dokonce změnila obyvatelstvo), nikdy nebylo tolik lidí vyhnáno z vlasti nebo povražděno, a to jednak v důsledku válečných akcí, jednak v souvislosti s vnitřními rozbroji. /£/ I takové úkazy, o nichž se dřív slýchalo vypravovat, které však jen zřídka byly pozorovány ve skutečnosti, tenkrát přestaly být nepravděpodobné: velmi silná zemětřesení, která postihla rozsáhlé oblasti, zatmění Slunce, lc nimž docházelo častěji než v minulosti, pokud lidská paměť sahá, velká sucha v některých krajích a hlad jako jejich důsledek a konečně mor, který způsobil nemalé škody a vyhubil velkou část lidstva. To všechno najednou postihlo Řecko současně s touto válkou. j4j Začali ji Athéňané a Peloponnésané zrušením smlouvy 0 třicetiletém míru, kterou uzavřeli po dobytí Euboje. /5/ Před vylíčením jejího průběhu jsem se dal do psaní o příčinách této roztržky a o jejich sporech, aby nikdo nemusil jednou pátrat po tom, z čeho taková válka mezi Reky vznikla, /d/ Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji vzrůst athénské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že je dohnaly k válce. Důvody, které jedna 1 druhá strana veřejně uváděla pro zrušení smlouvy a započetí války, byly tyto. 24 Epidamnos je město, které má po pravé ruce ten, kdo vplouvá do Iónského moře. V jeho okolí sídlí Taulantiové, barbaři z kmene Ilyrů. j2j Toto město založili Kerkyřané, zakladatelem byl Falios, syn Eratokleidův, rodem Korinťan, odvozující svůj původ od ITéraklea, podle starého zvyku povolaný z metropole. Spolu s Kerkyřany měli na založení 33 města podíl i další lidé z Korinta a jiní Dórové. /J?/ S postupem času město Epidamňanů rostlo a počet jeho obyvatel se stále zvětšoval. \4( Dlouhá léta prý však ve městě trvaly občanské rozbroje, až se válka s barbarskými sousedy stala jejich zkázou a připravila je o velkou část moci. /5/ Nakonec krátce před touto válkou jejich lid vyhnal oligarchy, ti se po odchodu spojili s barbary a olupovali lidi z města na zemi i na moři. /£/ Když byli Epidamňané ve městě v nesnázích, poslali do Kerkyry jako do své metropole posly s prosbou, aby nebyli lhostejní k jejich zkáze, ale aby vyhnance s nimi smířili a ukončili válku s barbary. /7/ Tuto žádost přednesli usazeni jako prosebníci v Héřině chrámu. Avšak Kerkyřané jejich žádost nepřijali a poslali vyslance zpátky s nepoříze­ nou. 25 Když Epidamňané pochopili, že nemohou čekat z Kerkyry žádnou pomoc, byli na rozpacích, jak situaci vyřešit. A tak poslali do Delf a dotázali se boha, zda mají svěřit své město do ochrany Korinta, který je založil, a pokusit se dostat nějakou pomoc odtamtud. Bůh jim odpověděl, že je mají Korinťanům svěřit a učinit z nich své vůdce. \2\ Epidamňané přišli tedy do Korinta, svěřili podle doporučení věštírny své město do ochrany Korinťanům, a když poukázali na to, že jejich zakladatel byl z Korinta, a oznámili znění věštby, prosili, aby nebyli lhostejní k jejich zkáze, ale aby je ochránili. /3/ Korinťané slíbili pomoc, částečně proto, že to považovali za správné, neboť se domnívali, že Epidamnos není jejich osadou o nic méně než osadou Kerkyřanů, částečně z nenávisti ke Kerkyřanům, kteří na ně nedbali, ačkoliv byli jejich osadou. j4j Při společných slavnostech všech Řeků jim totiž neprokazovali obvyklé pocty ani nedávali člověku z Korinta přednost při obětech, jako to dělají jiné osady, ale pohlíželi na ně svrchu, neboť se majetkem rovnali nejzámožnějším řeckým městům oněch dob a byli mocnější svou připraveností na válku; jeden čas se honosili, že jsou svým loďstvem daleko před ostatními, a také proto, že na Kerkyře dříve sídlili Fajákové, kteří byli proslavení jako námořníci. Proto 34 také věnovali víc péče vystrojení loďstva a jejich námořní moc nebyla zanedbatelná: když začali válčit, měli sto dvacet triér! 26 To všechno bylo pro Korinťany důvodem k nepřátelství, proto rádi poslali do Epidamnu pomoc a vydali nařízení, aby tam šel jako osadník, kdokoli by k tomu měl chuť, spolu s posádkou složenou z vojáků z Amprakie, Leukady i samého Korinta. \2j Ti všichni šli pěšky do Apollónie, korintské osady, protože se obávali, že byjim Kerkyřané bránili v cestě po moři. \31 Když se Kerkyřané dověděli, že do Epidamnu přicházejí osadníci a vojáci a že se osada svěřila do rukou Korinťanů, vyvolalo to u nich nespokojenost. Okamžitě vypluli s pětadvaceti loďmi — později byla poslána ještě posila —, s vyhrožováním poroučeli, aby přijali zpátky vyhnance (ti, kteří byli vyhnáni z Epidamnu, přišli totiž do Kerkyry, ukazovali hroby svých předků, odvolávali se na příbuzenství a prosili, aby jim pomohli k návratu); vyzývali je také, aby poslali zpět vojáky a osadníky poslané z Korinta. f4j Epidamňané je v ničem neposlechli, Kerkyřané tedy proti nim vytáhli se čtyřiceti loďmi, doprovázeni vyhnanci, jimž chtěli pomoci k návratu, a vzali s sebou také Ilyry. /5/ Zaujali postavení před městem a vyhlásili, aby bez úhony vyšel z města, kdokoli z obyvatel Epidamnu by chtěl, a všichni cizinci, jinak že s nimi naloží jako s nepřáteli. Protože nikdo neposlechl, začali Kerkyřané město obléhat (ono místo je totiž na šíji). 27 Jakmile přišli do Korinta poslové z Epidamnu se zprávou o obléhání, zahájili Korinťané přípravy k vojenskému tažení a současně vyhlásili založení kolonie v Epidamnu, že tam může jít každý, kdo bude chtít, a bude mít zaručenou rovnoprávnost. Nemá-li někdo chuť vyplout okamžitě spolu s ostatními, ale chce se zakládání osady zúčastnit, může zatím zůstat doma, zaplatí-li padesát korintských drachem. A bylo hodně těch, kteří vypluli, i těch, kteří zaplatili peníze. \2j Požádali také Megařany, aby je s loďmi doprovodili pro případ, že by jim Kerkyřané bránili v plavbě. Megařané se připravovali vyplout spolu s nimi s osmi loďmi a Palští z Kefallénie 35 se čtyřmi. Se stejnou žádostí se obrátili i na Epidauřany, a ti poskytli pět lodí, Hermionští jednu, Troizénští dvě, Leukaďané deset a Ampračané osm. Na Thébanech^ajFleiunťanech žádali peníze, na Élejcích prázdné lodi a peníze. Korinťané sami pak připravili třicet lodí a tři tisíce hoplitů. 28 Jakmile se Kerkyřané dověděli o těchto přípravách, přišli do Korinta spolu s vyslanci Lakedaimoňanů a Sikyóňanů, které vzali s sebou, a vyzvali Korinťany, aby stáhli z Epidamnu vojáky i osadníky, protože na něj nemají žádný nárok. \2j Jestliže si na něj nějaký nárok osobují, jsou prý ochotni podrobit se soudu na Peloponnésu před městy, na kterých by se obě strany dohodly; které straně by byla osada přisouzena, ta měla být jejím pánem. Byli ochotni obrátit se i na delfskou věštírnu. j3j Varovali před započetím války, jinak prý by byli i oni nuceni hledat si přátele mezi jinými než dosud, takové, které nechtějí, protože by potřebovali pomoc a protože by je k tomu Korinťané dohnali. \4j Korinťané jim odpověděli, že o tom budou jednat, jestliže Kerkyřané odvolají od Epidamnu lodě a barbary; dřív prý by nebylo v pořádku, aby jedni byli obléháni a druzí se soudili. /5/ Kerkyřané na to prohlásili, že to učiní, jestliže i oni, Korinťané, odvolají své lidi z Epidamnu; jsou prý však také ochotni k takovému řešení, aby obě strany zůstaly, kde jsou, a uzavřely příměří do doby, než se uskuteční onen soud. 29 Korinťané nepřijali žádný z těchto návrhů, ale jakmile byly jejich lodi plné a jakmile se dostavili spojenci, poslali napřed hlasatele, aby Kerkyřanům vypověděl válku, a potom vyrazili se sedmdesáti loďmi a se sedmi tisíci hoplity a pluli k Epidamnu, aby začali válčit s Kerkyřany. \2\ Loďstvu veleli Aristeus, syn Pellichův, Kallikrates, syn Kalliův, a Timanór, syn Timantheův, pěchotě Archetimos, syn Eurytimův, a Isarchidas, syn Isarchův. j3j Jakmile se dostali do Aktia v území anaktorském, tam, kdeje svatyně Apollónova, při ústí Amprackého zálivu, poslali Kerkyřané napřed ve člunu hlasatele s výzvou, aby prpti nim nepluli, a současně obsazovali posádkou lodě — staré lodě napřed opravili, aby byly schopné plavby, a ostatní vystrojili. 141 Protože hlasatel nepřinesl od Korinťanů ani slovo o míru 36 a protože jejich lodi v počtu osmdesáti už byly připravené (čtyřicet jich obléhalo Epidamnos), vypluli s nimi, seřadili je a svedli bitvu. /5/ Kerkyřané v ní dobyli skvělého vítězství a zničili patnáct korintských lodí. Jejich vojsku obléhajícímu Epidamnos se téhož dne podařilo donutit jej ke vzdání s podmínkou, že cizinci budou prodáni do otroctví a Korinťané že budou v poutech uvězněni až do dalšího rozhodnutí. 37 30 Po této námořní bitvě postavili Kerkyřané tropaion na mysu Leukimmé na Kerkyře a pobili všechny zajatce, kterých se zmocnili, s výjimkou Korinťanů, které drželi v poutech. j2j Později, když se poražení Korinťané a jejich spojenci vrátili s loďstvem domů, byli pány celého moře v oněch končinách Kerkyřané; připluli ke korintské osadě Leukadě, zpustošili území kolem ní a zapálili Kyllénu, válečný přístav Elejců, protože poskytli Korinťanům lodi i peníze. /5/ Dlouhou dobu po oné námořní bitvě ovládali moře, podnikali nájezdy proti korintským spojencům a ničili je, až se v pokročilém létě Korinťané, když byli jejich spojenci v nesnázích, utábořili u Aktia a v okolí Cheimeria v thesprótské zemi, aby mohli chránit Leukadu a jiná města, která s nimi byla spřátelena. j4j I Kerkyřané umístili proti nim u Leukimmy loďstvo i pěchotu. Žádná strana však nevyplula proti druhé, ale jen tam po celý zbytek léta stáli proti sobě a obojí se vrátili domů, až když už tu byla zima. 31 Po celý rok po oné námořní bitvě i rok následující plni hněvu kvůli válce s Kerkyřany stavěli Korinťané lodi, připravovali s největším úsilím námořní výpravu a ze samotného Peloponnésu i z ostatního Řecka shromažďovali a najímali za mzdu veslaře. j2j Když se Kerkyřané dověděli o těchto přípravách, zalekli se, a protože neměli spojeneckou smlouvu s nikým z Reků a nenechali se zapsat ani do spolku athénského ani lakedaimonského, rozhodli se jít do Athén, stát se jejich spojenci a pokusit se najít u nich nějakou pomoc. /5/ Když se to doslechli Korinťané, přišli také do Athén dojednat, aby se athénské loďstvo nespojilo s kerkyrským a nezabránilo jim vést válku podle svého přání. f4j Když se sešel sněm, došlo k řečnickému souboji a Kerkyřané řekli asi toto. 32 „Athéňané, jestliže se někdo nemůže pochlubit tím, že prokázal službu nebo že dřív uzavřel spojenectví, a přijde k sousedům s žádostí o pomoc, jako to nyní činíme my, je spravedlivé, aby nejprve ukázal, že to, co žádá, je také užitečné, ne-li, že to aspoň není škodlivé, a za druhé, že za to bude stále vděčen. Jestliže nic z toho přesvědčivě nedokáže, nesmí se zlobit, když bude odmítnut. /2/ Kerkyřané, kteří nás poslali, abychom vás požádali o spojenectví, však pevně 38 věří, že vám mohou poskytnout bezpečnou záruku. /£/ Náš dosavadní postoj k vám je v rozporu s dnešní potřebou a naší žádosti neprospívá. )4j Dnes přicházíme žádat spojenectví od druhých* třebažejsme se v dřívějších dobách nestali dobrovolně ničími spojenci — právě to také způsobilo, že jsme zůstali na začátku války s Korintem sami. To, co se nám dříve zdálo prozíravé, neuzavírat s jinými spojenectví, které by nás mohlo donutit, abychom se v závislosti na názoru souseda spolu s ním dostali do nebezpečí, ukázalo se nyní jako nerozvážnost a slabost. /5/ Odrazili jsme sice v námořní bitvě Korinťany sami, bez cizí pomoci, avšak protože se teď proti nám chystají s větší válečnou přípravou sehnanou z Peloponnésu a z ostatního Řecka a my vidíme, že nejsme schopni ubránit se jen vlastní silou a že budeme ve velkém nebezpečí, jestliže se dostaneme do jejich područí, jsme nuceni žádat o pomoc jak vás, tak kohokoli jiného a zasluhujeme si odpuštění, máme-li odvahu k pravému opaku své dřívější nečinnosti, jejímž důvodem nebyla zlá vůle, ale chybný úsudek. 33 Necháte-li se přesvědčit, bude pro vás v mnohém ohledu výhodné, že potřebujeme vaši pomoc: za prvé proto, že budete chránit oběti nespravedlivosti, ne lidi, kteřídruhým škodí, dále proto, že ujmete-li se nás v takovém nebezpečí, v němž nám jde o všechno, zajistíte si naši vděčnost opírající se o nesmazatelný důkaz, a konečně máme loďstvo, které je po vašem nejpočetnější. \2j Uvažte také toto: jaké štěstí může být vzácnější pro vás nebo bolestnější pro vaše nepřátele, než jestliže stát, jehož získání na svou stranu byste platili velkými penězi a velkou vděčností, se vám nabízí sám a vydává se vám ze své vůle, bez nebezpečí, bez výloh, navíc vám ještě vynese pověst šlechetných lidí v očích světové veřejnosti, vděčnost těch, které ochráníte, a vám samým sílu. Jen málokdo získal v minulosti všechny tyto výhody najednou, jen málokdy se stalo, že by některý stát přišel žádat spojenectví a těm, na něž se obracel, přinášel bezpečnost a čest o nic menší, než sám chtěl dosáhnout. /£/- A jestliže někdo z vás nevěří, že dojde k válce, ve které bychom vám byli užiteční, mýlí se ve svém úsudku a nechápe, že si Lakedaimoňané ze strachu před vámi přejí válku a že se Korinťané, kteří jsou u nich 39 mocní a kteří jsou vašimi nepřáteli, chystají podrobit si napřed nás a pak se vrhnout na vás, aby nás nenávist k nim, která nás spojuje, nepostavila bok po boku proti nim a aby se dřív nepřipravili o jednu nebo druhou výhodu, spočívající v tom, že buď oslabili nás, nebo posílili sebe. j4j My tedy musíme myslit na to, abychom je předešli, a to tím, že my nabídneme spojenectví a vy že je přijmete a že na ně raději dřív zaútočíme sami, než abychom potom odráželi jejich útok. 34 Jestliže pak říkají, že se nesrovnává s právem, abyste se ujímali jejich osadníků, ať si uvědomí, že každá osada, se kterou se dobře zachází, ctí své mateřské město, kdežto když se s ní jedná špatně, odcizí se. Osadníci nejsou totiž vysíláni z domova proto, aby byli otroky, ale aby byli rovni těm, kteří zůstali doma. j2j Že s námi jednali špatně, to je jasné; vždyť když byli vyzváni, aby přišli kvůli Epidamnu k soudu, chtěli svou stížnost raději rozhodnout válkou než pořadem práva. /5/ Nechť vám svědčí jako důkaz, co činí nám, svým pokrevným příbuzným, abyste se od nich nenechali svést na scestí klamem a nepomáhali jim, když vás o to otevřeně žádají. Ve větším bezpečí žije ten, kdo méně často lituje, že učinil něco dobrého svým nepřátelům. 35 Ani smlouvu s Lakedaimoňany neporušíte, jestliže přijmete za spojence nás, kteří nepatříme ani k jedné straně. j2j V oné smlouvě je řečeno, že těm řeckým městům, která nejsou spojenci žádné z obou stran, je dovoleno, aby se přidružila k libovolné z nich. /5/ Bylo by hrozné, kdyby tihle směli obsazovat lodi posádkou ze spojenců, ba dokonce i z ostatního Řecka a v míře ne nejmenší z vašich poddaných, nám však kdyby zakazovali spojenectví, o něž teď jednáme, a pomoc z kterékoli jiné strany a mluvili o porušení práva, kdybyste vyslechli naši žádost. j4j Mnohem víc si budeme moci stěžovat my na vás, jestliže se nám nepodaří přesvědčit vás: odmítnete nás, když jsme ohroženi, přestože nejsme vašimi nepřáteli, a těmto, kteří jsou vašimi nepřáteli a chystají se vás napadnout, nejenže nebudete bránit, ale dokonce přimhouříte oči nad tím, že posílí svou moc na úkor vašeho státu. To není spravedlivé. Buď musíte i jim překazit najímání 40 lidí ve vaší zemi, nebo poslat i nám pomoc způsobem, k jakému se necháte přemluvit, nejlépe tak, že nás přijmete a pomůžete nám otevřeně. /5/ Jak jsme řekli už na začátku, ukazujeme vám mnoho výhod — největší z nich je, že jsme měli tytéž nepřátele (to je záruka nejbezpečnější), a tito nepřátelé nejsou slabí, ale jsou schopni uškodit těm, kteří se s nimi rozešli. A když se vám nabízí spojenectví s mocností námořní, ne suchozemskou, není pro vás lhostejné, znepřátelíte-li šiji; nejlepší pro vás je, pokud byste to mohli dokázat, nedovolit nikomu jinému, aby měl loďstvo, a ne-li, mít za přítele toho, kdo vám může dát největší záruky. 36 A jestliže se někomu to, o čem mluvíme, zdá užitečné, ale bojí se, že kdyby se nechal přesvědčit, porušil by smlouvy, ať si uvědomí, že tato jeho obava provázená silou nažene víc strachu nepřátelům, kdežto jeho domnělá jistota, odmítne-li nás, bude slabostí a způsobí, že se mocní protivníci budou bát méně. Ať si současně uvědomí, že se teď rozhoduje stejně tak o Kerkyře jako o Athénách a že nemyslí nejlépe na jejich zájmy ten, kdo se při pohledu na budoucí, vlastně takřka už probíhající válku dívá jen na okamžitý stav věcí a váhá připojit k sobě zemi, jejíž přátelství nebo nepřátelství má pro něho největší význam. j2j Poloha Kerkyry je tak příznivá pro plavbu do Itálie a na Sicílii, že může zabránit, aby odtamtud připlulo nějaké loďstvo na pomoc Peloponnésanům, a na druhé straně nechat projet loďstvo, které pluje odtud tam, a i jinak je velmi výhodná. 13/ Z tohoto velmi stručného shrnutí, které obsahuje důvody obecně platné i zvláštní, musíte dojít k názoru, že nás nesmíte opustit. V Řecku jsou tři loďstva, která stojí za zmínku, u vás, naše a korintské. Připustíte-li, aby dvě z nich se sloučila a Korinťané nás pohltili, budete bojovat na moři současně proti Kerkyřanům a Peloponnésanům, kdežto přijmete-li nás, budete se s nimi moci utkat s loďstvem rozhojněným o naše lodě.“ 14/ Takové věci řekli Kerkyřané; po nich promluvili Korinťané asi takto. 37 „Protože zde přítomní Kerkyřané nezaměřili svou řeč jen na žádost o spojenectví, ale i na to, že prý jsme se k nim 41 zachovali nespravedlivě a že jsou bezdůvodně zavlečeni do války, je nutné, abychom se i my nejdříve zmínili o obojím a teprve potom přešli k ostatnímu, abyste už napřed jasněji viděli, oč vás budeme žádat, a v souladu s rozumem odmítli, co tihle lidé potřebují. \2\ Říkají, že z rozvážnosti ještě nikdy s nikým neuzavřeli spojenectví. Ve skutečnosti je k tomu podnítila zlovolnost, ne ctnost, neboť nechtěli mít žádného spojence ani svědka svých nepravostí ani se nechtěli stydět, až by zvali k něčemu takovému. j3j A jejich město, kteréjeho poloha činí nezávislým, jim umožňuje, aby sami byli soudci nad svými zločiny spíš než aby dodržovali smlouvy, protože sami velmi zřídka vyplouvají k sousedům a velmi často přijímají u sebe ostatní, kteříjsou nuceni u nich přistávat. j4j Toje ta jejich ,,počestná“ neutralita, za kterou se schovávají ne proto, aby nebyli spoluúčastníky druhých při protiprávním jednání, ale aby se takového jednání dopouštěli sami: aby si mohli počínat násilnicky, když mají převahu, aby měli větší výhody, když sou nepozorováni, aby se nemusili stydět, když si někde k něčemu pomohou. /5/ Vždyť kdyby byli opravdu bezúhonní, jak o sobě tvrdí, tu čím méně by na ně jejich sousedé mohli, tím zjevněji by mohli svou poctivost dokazovat tím, že by se ve svých vztazích k druhým řídili právními předpisy. 38 Oni však nejsou ani vůči jiným ani vůči nám takoví, za jaké se vydávají; třebaže jsou našimi osadníky, nikdy při nás nestáli, a teď s námi dokonce válčí, protože prý nebyli posláni založit kolonii proto, aby se s nimi špatně zacházelo. j2j My zase říkáme, že jsme onu kolonii nezaložili proto, abychom byli vystaveni jejich násilnictví, ale proto, abychom byli jejich vůdci a abychom u nich měli vážnost, jak se sluší a patří. 13/ Jiné osady nám prokazují úctu, my sklízíme větší lásku svých osadníků než kterákoli jiná metropole: j4j je jasné, že líbíme-li se většině, není správné, že těmto jediným se nelíbíme, a nepodnikli bychom proti nim tak neobvyklou výpravu, kdyby jejich provinění vůči nám nebylo tak mimořádné. /5/ I kdybychom se my byli dopustili chyby, bylo by se slušelo, aby ustoupili před naším hněvem, užít násilí proti jejich mírnosti by pak byla hanba pro nás. Oni se však ve své 42 drzosti a v důvěře ve své bohatství provinili vůči nám už při mnoha jiných příležitostech, zejména však teď v případě Epidamnu. To je přece naše osada, oni si na něj nečinili nárok, dokud to s ním bylo špatné, a když jsme mu teď přišli na pomoc, zmocnili se ho násilím a drží ho ve své moci. 39 Tvrdí ovšem, že se dřív chtěli ve sporné otázce podřídit soudnímu rozhodnutí. Jenže když ten, kdo navrhuje takové řešení, je ve výhodném postavení ve srovnání s ostatními a v bezpečí, nelze brát jeho návrh vážně. Spíš lze věřit tomu, kdo přizpůsobí své chování svým řečem a v obojím se postaví naroveň svému protivníkovi, dříve než začne zápas. /2j Avšak Kerkyřané se nejdřív pustili do obléhání, a teprve když pochopili, že my nezůstaneme lhostejní, přišli s tím skvělým návrhem na soudní řízení. A tak přišli sem a nestačí jim, že se sami dopustili chyby, ale žádají i vás, ne abyste se s nimi spolčili k boji, ale k páchání křivd a abyste se jich ujali a znepřátelili se s námi. /£/ Měli za vámi přijít tenkrát, když byli v naprostém bezpečí, a ne tenkrát, když nám bylo ukřivděno a oni jsou v nebezpečí a když vy, kteří jste neměli nic z jejich moci, byste jim měli poskytnout pomoc, a ačkoliv jste se nezúčastnili jejich provinění, měli byste být námi stejně obviněni jako oni; měli už dávno spojit svou moc s vaší a teď společně nést následky. 40 Dokázali jsme vám tedy, že přicházíme s oprávněnými stížnostmi a že oni jsou násilníci a chamtivci. Musíte ještě poznat, že by odporovalo právu, kdybyste je přijali za spojence. j2j Jestliže bylo ve smlouvě řečeno, že se kterékoliv město, které ji nepodepsalo, může přidat k libovolné straně, neplatí toto ustanovení pro ty, kteří by se přidali s úmyslem těm druhým ublížit, ale pro každého, kdo potřebuje ochranu a v minulosti zajistil svou bezpečnost a nepřipravil se o ni tím, že by se vysmekl z jiných závazků, a nepřináší válku místo míru těm, kteří ho přijmou, jsou-li rozumní. To by nyní postihlo vás, kdybyste nás neposlechli. /5/ Nestali byste se totiž jen jejich pomocníky, ale také našimi nepřáteli, místo abyste s námi byli vázáni smlouvami. Půjdete-li s nimi, nevyhnutelně udeříme současně na vás, až udeříme na ně. \4f Spravedliví byste byli především tenkrát, kdybyste se 43 drželi stranou nás i jich, anebo tehdy, kdybyste šli spolu s námi proti nim (jste přece spojeni smlouvou s Korinťany, kdežto s Kerkyřany jste nikdy ani příměří neuzavřeli) a kdybyste nezaváděli zvyk přijímat odpadlíky z druhého tábora. /5/ Vždyť my jsme také nehlasovali proti vám, když od vás odpadli Samští a ostatní Peloponnésané se rozdělili na dvě skupiny při hlasování o tom, zda se jim má pomoci, naopak jsme otevřeně zastávali opačný názor, že má každý právo sám potrestat své spojence. /£/ Vždyť ujmete-li se těch, kteří se dopouštějí nějaké špatnosti, a budete jim pomáhat, ukáže se, že se k nám přidá část vašich spojenců, a to rozhodně ne malá, a zavedením tohoto zvyku uškodíte víc sobě než nám. 41 Tyto právní důvody, na které vás upozorňujeme, jsou podle řeckých zákonů dostačující. Musíme vás však také upozornit na jednu věc a požádat vás o laskavost, kterou byste nám podle našeho názoru měli v této době na oplátku prokázat, protože ani nejste našimi nepřáteli, abyste nám směli škodit, ani zas tak velkými přáteli, abyste mohli brát naše dobrodiní jako samozřejmost. /J?/ Vždyť když jste jednou — ještě před perskými válkami — měli málo válečných lodí k válce proti Aigině, dostali jste jich dvacet z Korinta. Tato naše úsluha spolu s úsluhou v případě Samských, že jim totiž naší zásluhou Peloponnésané nepomohli, vám umožnila podrobit si Aiginu a potrestat Samské. Došlo k tomu za takových okolností, za jakých se lidé obyčejně víc než kdy jindy při postupu proti nepřátelům na nic neohlížejí, jen když zvítězí: /3/ považují za přítele každého, kdo jim prokáže službu, i když byl předtím nepřítelem, a za nepřítele každého, kdo se jim staví do cesty, i kdyby to byl náhodou jejich přítel, protože obětují i své zájmy okamžité touze po ví­ tězství. 42 Vezměte toto všechno v úvahu (mladší mezi vámi ať se nechají poučit od starších) a považujte za svou povinnost oplatit nám stejným; nemyslete si, že to, co tady říkáme, je sice spravedlivé, avšak dojde-li k válce, že prospěšné bude něco jiného. j2j Prospěch se dostavuje především po takovém jednání, při kterém člověk nejméně chybuje, a možnost, že dojde k válce, strašák, kterým vás Kerkyřané chtějí dohnat 44 k nesprávnému jednání, je ještě nejistá a nestojí to za to nechat se jí dohnat k nepřátelství s Korintem, a to k nepřátelství už jistému a nejen možnému. Je moudřejší odložit nedůvěru vzniklou v minulosti kvůli Megarám — /5/ pozdější laskavost prokázaná v pravý čas, i když je menší, může přece ulomit hrot větší stížnosti —, /^/ a nedat se strhnout tím, že Kerkyřané nabízejí spojenectví výhodné slibem loďstva; vždyť nedopustit se nespravedlivosti na sobě rovných je větší záruka síly než dát se zaslepit okamžitou výhodou a mít víc za cenu nebezpečí. 43 My jsme se dostali do obdobné situace, jako když jsme sami ve Spartě veřejně prohlásili, že každý má právo potrestat sám své spojence, a žádáme nyní od vás totéž, to jest abyste nám svým rozhodnutím neuškodili za to, že vám tenkrát naše rozhodnutí prospělo. \2\ Oplaťte nám stejným a uznejte, že toto je právě ona chvíle, kdy je největším přítelem ten, kdo pomůže, a největším nepřítelem ten, kdo se postaví proti. /5/ Nepřijímejte zde přítomné Kerkyřany za své spojence k naší škodě a nepomáhejte jim v jejich protiprávním jednání. Takovým počínáním zachováte slušnost a bude to i pro vás to nejlepší rozhodnutí/' 44 Taková byla zase řeč Korinťanů. Athéňané vyslechli jedny i druhé a dvakrát svolali sněm; v prvním zasedání měla příznivější ohlas slova Korinťanů, v druhém změnili svůj názor a rozhodli se neuzavřít s Kerkyřany spojenectví s podmínkou, že by jedna i druhá strana považovala přátele a nepřátele druhé strany za své přátele a nepřátele (vždyť kdyby je Kerkyřané vyzvali, aby spolu s nimi vypluli proti Korintu, znamenalo by to porušení příměří s Peloponnésany), ale uzavřeli smlouvu na obranu, že si vzájemně pomohou, kdyby někdo napadl Kerkyru nebo Athény nebo jejich spojence. \2\ Válka s Peloponnésany se jim zdála tak jako tak nevyhnutelná a nechtěli nechat Korinťanům Kerkyru, která měla tak silné loďstvo, ale chtěli je rozeštvat co nejvíc, aby mohli v případě potřeby vstoupit do války s Korinťany i s ostatními námořními mocnostmi, až budou oslabeny. Kromě toho jim připadala poloha onoho ostrova výhodná pro plavbu podle břehu do Itálie a na Sicílii. 45 45 Po takových úvahách přijali Athéňané Kerkyřany a krátce po odchodu Korinťanů jim poslali na pomoc deset lodí. j2\ Velení nad nimi měl Lakedaimonios, syn Kimónův, Diotimos, syn Strombichův, a Próteas, syn Epikleův. /5/ Nařídili jim nepouštět se s Korinťany do boje, ledaže by pluli proti Kerkyře a chystali se k vylodění bud tam nebo na některém jiném místě patřícím Kerkyřanům. V takovém případě jim v tom měli bránit ze všech sil. Tento rozkaz vydali proto, aby neporušili smlouvu o příměří. 46 A tak tyto lodi připlují na Kerkyru. Korinťané po ukončení příprav pluli ke Kerkyře se sto padesáti loďmi. Deset z nich patřilo Élejcům, dvanáct Megařanům a deset Leukaďanům, Ampračanům sedmadvacet a jedna Anaktorským, Korinťanům samým pak devadesát. \2\ Velitelé byli ustanoveni vždy tou kterou obcí — velení nad korintskými loďmi měl Xenokleides, syn Euthykleův, se čtyřmi dalšími. \31 Když se na své ^plavbě od Leukady přiblížili k pevnině ležící proti Kerkyře, zakotví u Cheimeria v zemi thesprótské. /4I Je to přístav a nad ním kousek od moře v té části Thesprótidy, která má jméno Elaiatis, leží město Efyré. U něho se spojuje s mořem jezero Acherontské. Toto jezero má jméno podle řeky Acherontu, která se do něho vlévá, když protekla Thesprótidou. Teče tam též řeka Thyamis tvořící hranici mezi Thesprótidou a Kestrinou. Mezi těmito dvěma řekami ční do moře Cheimerion. /5/ Na tomto místě pevniny tedy Korinťané zakotvili a postavili tábor. 47 Jakmile se Kerkyřané dověděli, že se přibližují, naplnili posádkou sto deset lodí, jimž velel Mikiades, Aisimides a Eurybatos, a utábořili se na jednom z ostrovů, jimž se říká Syboty, a bylo tam i těch deset lodí atických. /2/ Jejich pěchota byla na mysu Leukimmé a také tisíc hoplitů zakynthských, kteří přispěchali na pomoc. /5/ Ale i Korinťané měli na pevnině mnoho pomocníků z řad barbarů, kteří k nim přispěchali, protože národy sídlící v oněch místech pevniny jsou stále jejich přáteli. 48 Když Korinťané ukončili svoje přípravy, zásobili se potravinami na tři dny a vypluli v noci od Cheimeria, aby 46 svedli námořní bitvu. f2\ Při své plavbě spatřili za svítání na širém moři lodě Kerkyřanů, jak plují směrem k nim. /31 Když se vzájemně uviděli, řadili se proti sobě, a to na pravém křídle Kerkyřanů atické lodi, zatímco zbytek sestavy tvořili samotní Kerkyřané, kteří své lodi rozdělili do tří oddílů, z nichž každému velel jeden ze tří stratégů. Tak se seřadili Kerkyřané. \4\ U Korinťanů pravé křídlo tvořily lodi megarské a ampracké, ve středu byli ostatní spojenci, každý zvlášť, levé křídlo proti Athéňanům a proti pravému křídlu Kerkyřanů zaujali Korinťané s loďmi, které pluly nejlépe. 49 Když bylo na obou stranách vztyčeno znamení k bitvě, obě řady se srazily a boj začal. Obě strany měly na palubách mnoho hoplitů i mnoho lučištníků a kopiníků: chyběla jim větší zkušenost, proto se přidržovali staré bojové taktiky. \2/ Bitva byla urputná, ale umění při ní mělo malou úlohu — spíš byla podobná boji pěchoty. 13/ Když totiž došlo k srážce, lodi sejen těžko uvolňovaly, protožejich bylo mnoho a protože na sebe byly natlačené, víc také věřili, že by jim mohli k vítězství pomoci hopliti umístění na palubě, kteří bojovali v sevřených útvarech, zatímco se lodi nehýbaly z místa. Nezkoušelo se manévrování, ale při oné námořní bitvě se uplatňovala víc odvaha a síla než umění. /4j Na všech stranách bylo mnoho hluku a bitva byla plná zmatku; atické lodi v ní připlouvaly na pomoc Kerkyřanům, kdekoli byli tísněni, zastrašovaly protivníky, avšak stratégové měli strach překročit rozkazy dané v Athénách a nepouštěli se do bitvy. /5/ Nejvíc bylo v tísni pravé křídlo Korinťanů, neboť Kerkyřané s dvaceti loďmi je zahnali na útěk, pronásledovali je, jak byli rozptýleni, až lc pevnině, připluli až k jejich táboru, vystoupili na zem, zapálili jejich opuštěné stany a rozkradli jejich majetek. /6/ Na této straně tedy Korinťané a jejich spojenci podléhali a Kerkyřané vítězili. Avšak tam, kde byli jen Korinťané sami, na levém křídle, tam měli jasnou převahu, protože Kerkyřanům z loďstva už tak slabšího chybělo dvacet lodí, které pronásledovaly nepřítele. /7j Když Athéňané viděli, jak jsou Kerkyřané stále víc utiskováni, pomáhalijim už nezastřeně — 47 dříve si dávali pozor, aby na nikoho nenarazili. Když už se Kerkyřané zřejmě dávali na útěk a Korinťané na ně dotírali, tu už se do toho každý Athéňan dal a na nic se neohlížel; věc nutně dospěla až tam, že se Korinťané a Athéňané spolu utkávali. 50 Když došlo k útěku Kerkyřanů, Korinťané se nezdržovali přivazováním vraků lodí, které poškodili, ke svým lodím a jejich odvlékáním, ale projížděli mezi nepřátelskými loďmi a dali se spíš do vraždění lidí než do zajímání; nevěděli, že jejich pravé křídlo bylo poraženo, a pobíjeli i své přátele, neboť je nepoznávali. \2j Protože bylo na obou stranách mnoho lodí a protože byly na moři roztaženy na velké prostoře, tu když se dostali do sebe, bylo těžké rozeznat, kdo vyhrává a kdo prohrává; byla to totiž počtem lodí největší námořní bitva, jakou do té doby svedli Řekové mezi sebou. /3/ Korinťané pronásledovali Kerkyřany až ke břehu a pak se dali do sbírání trosek svých lodí a svých padlých, většinu se jim podařilo sebrat a dopravit do Sybot, kam už jim také přišlo na pomoc pozemní vojsko barbarů (Syboty jsou opuštěný přístav v Thesprótidě). Když to vykonali, shromáždili se a znova pluli na Kerkyřany. (4\ Ti se také rozjeli proti nim s loďmi, které ještě byly schopné plavby, a s těmi, které ještě zbývaly, spolu s loďmi atickými, neboť měli strach, aby se Korinťané nepokusili vylodit se na jejich ostrov. /5/ Už bylo pozdě, už byl zanotován paján k útoku, tu se dali Korinťané znenadání na ústup, protože spatřili připlouvat dvacet athénských lodí, které poslali Athéňané na pomoc později než oněch deset z obavy, která se nakonec ukázala oprávněná, že Kerkyřané budou poraženi a že těch jejich deset lodí je na pomoc málo. 51 Tyto lodi tedy Korinťanéfzpozorovali zdálky, domyslili si, že jsou z Athén, a domnívali se, že jich je víc, než kolik jich vidí, a proto se dali na ústup. \2\ Kerkyřané je však hned nespatřili, neboť pluli víc stranou, odkud je nebylo vidět, a divili se, proč Korinťané ustupují; teprve když je někteří rozeznali na obzoru, řekli ostatním, že se blíží nějaké lodě. Tu se také dali na ústup, neboť už se stmívalo a Korinťané už 48 bojiště opustili. j3j Tak se rozešli a námořní bitva skončila, když už byla noc. j4j Kerkyřané se utábořili na Leukimmě. Těch dvacet lodí poslaných z Athén, jimž velel Glaukón, syn Leagrův, a Andokides, syn Leógorův, proplulo mezi mrtvolami a troskami a brzy potom, co byly spatřeny, přistály u tábora Kerkyřanů. /5/ Kerkyřané se ulekli, že jsou to lodi nepřátelské, to už byla noc, pak je však poznali, a tak athénské lodi zakotvily. 52 Příštího dne oněch třicet atických lodí a z kerkyrských ty, které byly schopné plavby, vypluly směrem k sybotskému přístavu, v němž kotvili Korinťané, s úmyslem zjistit, zdajsou ochotni svést bitvu. j2j Ti však odrazili s loďmi od břehu, seřadili je na širém moři a klidně tam stáli, protože neměli v úmyslu pustit se do bitvy; viděli totiž, že protivníkovi přibyly z Athén lodi, které jsou v pořádku, kdežto oni že se musejí vypořádat s mnoha nesnázemi, ať už se střežením zajatců, které měli na lodích, nebo s nemožností opravit lodi na opuštěném místě. /5/ Spíš uvažovali o návratu domů, kudy by se měli dát, neboť se báli, že Athéňané budou považovat příměří za porušené, protože se pustili do boje, a nenechají je odplout. 53 Rozhodli tedy, že posadí do člunu muže bez hlasatelské hole, pošlou je k Athéňanům a pokusí se vyzkoumat jejich záměry. Poslali je a uložili jim vyřídit toto. j2l „Mužové athénští, dopouštíte se bezpráví, když začínáte válku a rušíte smlouvu o příměří. Vždyť jste se nám se zbraní v ruce postavili do cesty, když jsme se chystali potrestat své nepřátele. Jestliže však máte v úmyslu zabránit nám plout ke Kerkyře nebo kam jinam se nám zachce a porušit příměří, zajměte nejprve nás zde přítomné a naložte s námi jako s nepřáteli.“ I3j Taková asi byla jejich slova. Vojáci z kerkyrského tábora, kteří tato slova vyslechli, křičeli, aby byli okamžitě chyceni a zabiti, avšak Athéňané jim odpověděli takto: /41 „Nezačínáme válku, mužové peloponnéští, ani nerušíme příměří, ale přišli jsme na pomoc zde přítomným Kerkyřanům, kteří jsou našimi spojenci; proto chcete-li plout někam jinam, nebráníme vám v tom, zamíříte-li však na Kerkyru 49 nebo do některého z míst patřících Kerkyřanům, nepřipustíme to, pokud nám to naše síly dovolí.“ 54 Po této odpovědi Athéňanů se Korinťané připravovali k odplutí do svého domova a postavili tropaion v Sybotech na pevnině. Kerkyřané sebrali trosky lodí a mrtvoly, které k nim zanesl proud a vítr, jenž se zvedl v noci á rozptýlil je na všechny strany, a postavili tropaion v Sybotech na ostrově, jako by byli vítězi. j2j Obě strany si přisvojovaly vítězství, a to z těchto důvodů: Korinťané postavili tropaion proto, že si až do noci udrželi v bitvě převahu, takže shromáždili většinu trosek a padlých, zajali aspoň tisíc nepřátel a potopili na sedmdesát lodí; Kerkyřané postavili tropaion proto, že zničili asi třicet lodí, a když připluli Athéňané, sebrali všechny své trosky a padlé, a také proto, že předcházejícího dne Korinťané obrátili a ustoupili, jakmile spatřili atické lodi, a po příjezdu Athéňanů nevypluli proti nim ze Sybot. Tak si jedni i druzí přivlastňovali vítězství. 55 Korinťané se při zpáteční plavbě lstí zmocnili Anaktoria, které leží při ústí Amprackého zálivu a patřilo společně jim a Kerkyřanům. Usadili v něm korintské osadníky a vrátili se domů. Osm set Kerkyřanů prodali (ty, kteří byli otroky), dvě stě padesát jich spoutali a uvěznili a pečlivě se o ně starali, aby jim získali zpět Kerkyru, až se vrátí domů. Náhodou většina z nich totiž patřila k nejvlivnějším mužům obce. j2j Takto tedy Kerkyra obstála ve válce s Korinťany a athénské lodi se vrátily domů. A toto byla první příčina války mezi Korinťany a Athéňany, že totiž s nimi během příměří bojovali na straně Kerkyřanů. 56 Avšak bezprostředně potom došlo ještě k dalším událostem, které se staly příčinou neshod mezi Athéňany a Peloponnésany, vedoucích k válce. j2j Zatímco Korinťané hledali, jak by se pomstili, Athéňané, kteří tušili jejich nepřátelské úmysly, poručili Poteidajským, sídlícím na šíji Pallénské, i osadníkům korintským, kteří jsou spojenci Athéňanů a platí jim daně, aby strhli hradby směrem k Palléně a dali rukojmí, dále aby poslali zpět do Korinta epidémiurgy a v budoucnosti už je nepřijímali. (Korinťané je k nim totiž posílali každý rok.) Athéňané to učinili z obavy, že by je Perdikkas 50 Ú l a Korinťané mohli přemluvit k odpadnutí a že by se k nim mohli přidat jiní spojenci z Thrákie. 57 Taková preventivní opatření vykonali tedy Athéňané v Poteidaji hned po námořní bitvě u Kerkyry. j2j Korinťané už totiž v té době byli otevřeně proti nim a Perdikkas, syn Alexandrův, král makedonský, se s nimi dal do války, třebaže byl dříve spojencem a přítelem Athén. /£/ Do války se pustil proto, že Athéňané uzavřeli spojenectví s jeho bratrem Filippem a s Derdou, kteří se společně postavili proti němu. j4l Perdikkas ze strachu poslal vyslance do Lakedaimonu a snažil se dosáhnout toho, aby došlo k válce mezi Athéňany a Peloponnésany, a získával na svou stranu Korinťany kvůli odpadnutí Poteidaje. /5/ Navazoval také jednání s Chalkiďany v Thrákii a s Bottiaji, aby také odpadli, protože byl přesvědčen, že budou-Ii tito jeho sousedé jeho spojenci, povede spolu s nimi snáz válku s Athénami, /£/ Když se o tom Athéňané dověděli, chtěli předejít odpadnutí měst (právě totiž odesílali proti Perdikkově zemi třicet lodí a tisíc hoplitů pod velením Archestrata, syna Lykomédova, a dalších čtyř stratégů), a tak nařídili velitelům lodí, aby vzali z Poteidaje rukojmí, strhli hradby a dohlíželi na sousední města, aby neodpadla. 58 Občané Poteidaje poslali do Athén vyslance, aby se pokusili, zda by je nepřemluvili, aby upustili od těchto mimořádných opatření. Přišli také do Lakedaimonu spolu s Korinťany, aby si zajistili pomoc pro případ potřeby, a když z Athén přes dlouhotrvající vyjednávání nepřišla žádná příznivá odpověď, naopak lodi poslané do Makedonie pluly i proti nim, a když jim lakedaimonští úředníci slíbili, že půjdou-li Athéňané proti Poteidaji, oni vpadnou do Atiky, tu se v tento příznivý okamžik vzbouří spolu s Chalkiďany a s Bottiaji, když se zavázali společnou přísahou. A Perdikkas přemluví Chalkiďany, aby opustili pobřežní města, zbořili je, přestěhovali se do Olynthu a jen toto město opevnili. Těm, kteří by opustili svou zem, dával k užívání kraj kolem jezera Bolbé v zemi Mygdonii, jemu poddané, dokud by trvala válka s Athéňany. A oni rozbořili svá města, přestěhovali se a připravovali se k válce. 52 59 Těch třicet athénských lodí připluje do Thrákie a zjistí, že Poteidaia a jiná místa od nich odpadla. )2\ Stratégové dojdou k názoru, že nemají dost sil k boji proti Perdikkovi a městům, která odpadla, a obrátí se proti Makedonii, proti které také byli původně vysláni. Zaujali příznivé postavení a pustili se do války ve spolku s Filippem a Derdovými bratry, kteří zaútočili z vnitrozemí. 60 Zatím Korinťané, když se Poteidaia vzbouřila a atické lodi byly ve vodách kolem Makedonie, plni obav o Poteidaiu a přesvědčeni, že se toto nebezpečí týká i jich, pošlou k nim dobrovolníky ze svého města a žoldnéře z ostatních Peloponnésanů, celkem tisíc šest set hoplitů a čtyři sta lehkooděnců. \2\ Velel jim Aristeus, syn Adeimantův, a především pro přátelství k němu s ním šla většina korintských dobrovolníků. Aristeus byl totiž odjakživa Poteidajským přátelsky nakloněn. I přijdou do Thrákie čtyřicet dní potom, co Poteidaia odpadla. 61 I k Athéňanům došla okamžitě zpráva o tom, že se ona města vzbouřila. Když se dověděli o pochodu Aristea a jeho vojáků, poslali proti povstalcům dva tisíce hoplitů ze svých řad a čtyřicet lodí pod velením Kallie, syna Kalliadova, a dalších čtyř stratégů. \2\ Když ti přijdou do Makedonie, nejprve zjistí, že těch tisíc vojáků poslaných dříve právě dobylo Thermu a obléhá Pydnu. /5/ A tak se tam také rozložili a obléhali Pydnu, potom však donuceni okolnostmi uzavřeli s Perdikkou mír a spojenectví, protože je k tomu dohnala Poteidaia a příchod Aristeův, a odtáhli z Makedonie. \4\ Přišli do Beroje, odtamtud ke Strepse a nejprve se pokusili to město dobýt; když se jim to nepodařilo, táhli po pevnině k Poteidaji se třemi tisíci vlastních hoplitů kromě mnoha hoplitů z řad spojenců a se šesti sty makedonskými jezdci s Filippem a Pausaniou; současně plulo podle pobřeží sedmdesát lodí. /5/ Postupovali po malých úsecích, až dorazili třetího dne do Gigónu a utábořili se tam. 62 Poteidajští a Aristeovi Peloponnésané čekali na Athéňany. Utábořili se na šíji směrem k Olynthu a zřídili tržiště mimo město. \2\ Za velitele veškeré pěchoty si spojenci zvolili Aristea, za velitele jízdy Perdikku — právě totiž znova odpadl od 53 Athéňanů a bojoval na straně Poteidajských, když doma jmenoval svým zástupcem Iolaa. /5/ Aristeovým úmyslem bylo držet své vojsko na šíji a čekat, zda na něho Athéňané půjdou, zatímco Chalkiďané a ostatní spojenci z míst mimo šíji spolu se dvěma sty Perdikkovými jezdci měli zůstat v Olynthu, a až by Athéňané zahájili postup proti Aristeovu vojsku, měli za jejich zády přispěchat na pomoc a sevřít nepřátele v kleštích. 141 Avšak athénský stratég Kallias a jeho spoluvelitelé pošlou makedonské jezdce a malý oddíl spojenců proti Olynthu s úkolem zabránit tamější posádce, aby přispěla na pomoc svým, sami pak hnuli táborem a pochodovali proti Poteidaji. /5/ Když se přiblížili k šíji a spatřili nepřátele připravené k bitvě, zaujali také bojové postavení proti nim a za chvíli došlo k srážce, /£/ Křídlo, kde byl Aristeus a kolem něho vybraní vojáci z Korinťanů a ostatních, zahnalo na útěk nepřátelské křídlo stojící proti nim, pustilo se za prchajícími a pronásledovalo je hodně daleko. Avšak zbytek vojska poteidajského a peloponnéského byl Athéňany poražen a utekl se za hradby. 63 Když Aristeus při návratu z pronásledování viděl, že ostatní vojsko je poraženo, chvíli se rozmýšlel, na kterou stranu se má obrátit, zda má zkusit probít se směrem k Olynthu, nebo do Poteidaje. Nakonec se rozhodl srazit své vojáky co nejtěsněji dohromady a vynutit si průchod během do Poteidaje. Podařilo se mu dostat se tam podél přístavní hráze —- bylo to sice obtížné a byli cestou ostřelováni, měli také ztráty, avšak většinu svého vojska zachránil. \2\ Vojenský oddíl z Olynthu, který měl přijít Poteidajským na pomoc (Poteidaia je od Olynthu vzdálena asi šedesát stadií a je ji odtamtud vidět), kousek postoupil, aby pomohl, když začala bitva a bylo vztyčeno znamení, ale postavila se proti němu makedonská jízda, aby to překazila. Protože však Athéňané brzy dosáhli vítězství a znamení byla stažena, ustoupili zpět za hradby a Makedonci se vrátili k Athéňanům; ani na jedné, ani na druhé straně jízda do bojů nezasáhla. j3j Po bitvě Athéňané vztyčili tropaion a během příměří vydali Poteidajským jejich mrtvé. Padlo tam o něco méně než tři sta 54 Poteidajských a jejich spojenců a sto padesát Athéňanů se stratégem Kalliou. 64 Athéňané bez prodlení postavili zeď napříč šíjí a umístili tam stráže. Strana obrácená k Palléně zůstala neohrazená, neboť Athéňané nevěřili, že jich je dost na to, aby mohli střežit šíji a současně přejít na Pallénu a postavit tam opevnění, protože se báli, aby na ně Poteidajští a jejich spojenci nezaútočili, až by se rozdělili. j2j Když se Athéňané, kteří zůstali ve městě, dověděli, že Palléné je neopevněná, poslali tam o něco později tisíc šest set svých hoplitů a jako velitele Formióna, syna Asópiova. Ten se dostal na Pallénu, vyrazil z města Afytis, po malých úsecích postupoval směrem na Poteidaiu a pustošil při tom, krajinu. Protože se mu nikdo nepostavil do cesty, aby s ním svedl bitvu, postavil zeď ze strany pallénské. j3j A tak byla Poteidaia obležena vojenskou silou z obou stran a současně i z moře, protože tam byly zakotveny lodě. 65 Když byla takto Poteidaia sevřena obležením a nebyla žádná naděje na záchranu, ledaže by přišla mimo nadání nějaká pomoc z Peloponnésu nebo odjinud, rozhodl se Aristeus vyčkat, až bude příznivý vítr, a pak nechat odplout všechny kromě pěti set mužů, aby jim zásoby potravin vydržely déle; sám chtěl být s těmi, kteří by tam zůstali. Protože je k tomu nepřemluvil, chtěl zajistit vše, co bylo za těchto okolností nutné, a postarat se, aby i venku vše pokračovalo nejlépe, a vyplul odtamtud, aniž ho athénské stráže zpozorovaly. j2j Zůstal u Chalkiďanů a společně s nimi se účastnil válečných akcí; kromě jiného nastražil zálohu u Sermylie a pobil mnoho jejích obyvatel. Vyjednával také s Peloponnésem, aby byla poslána vojenská posila. /5/ Po uzavření Poteidaje opevněním Formión se svými tisíci šesti sty vojáky pustošil Chalkidiku a kraj bottijský a dobyl také několik menších měst. 66 Takové byly tedy stížnosti, které proti sobě vzájemně vznášeli Athéňané a Peloponnésané: Korinťané si stěžovali, že Athéňané obléhají Poteidaiu, která je korintskou osadou, a v ní občany z Korinta a z Peloponnésu, Athéňané si stěžovali na Peloponnésany, že přiměli k odpadnutí město mající s nimi 55 spojeneckou smlouvu a platící jim poplatky a že přišli a po boku Poteidajských otevřeně s Athéňany válčili. Avšak válka tím ještě nezačala, stále ještě trvalo příměří, protože Korinťané toto všechno dělali na vlastní pěst, 67 Během obléhání Poteidaje nezůstali Korinťané nečinní, vždyť uvnitř byli jejich občané, a pak se také báli o osud toho města. Svolali okamžitě do Sparty spojence, a když tam přišli, mocným hlasem obviňovali Athéňany, že porušili smlouvy o příměří a že se dopustili bezpráví na Peloponnésu. /2/ Aigiňané tam sice ze strachu před Athéňany své zástupce neposlali, potají však spolu s Korinťany horlivě podněcovali k válce a říkali, že nesmějí žít podle svých zákonů, jak jim smlouvy zaručují. /£/ Lakedaimoňané pozvali také ty spojence, kteří by mohli uvést ještě nějakou jinou křivdu utrpěnou od Athéňanů, svolali své pravidelné shromáždění a dali slovo vyslancům. j4f Jeden po druhém vystupoval a přednášel své stížnosti, i Megařané, a ti mezi jinými důvody k nespokojenosti, rozhodně ne nepatrnými, uváděli především to, že se jim v rozporu se smlouvami brání přistávat v přístavech pod athénskou svrchovaností a obchodovat v Atice. /5/ Jako poslední vystoupili Korinťané — nechali nejdřív ostatní, aby rozdráždili Lakedaimoňany, a sami pak pronesli takovouto řeč: 68 „Lakedaimoňané, vaše poctivost ve veřejném i soukromém životě způsobuje, že jste méně důvěřiví k nám ostatním, jestliže vám něco říkáme. V důsledku toho jste sice rozvážní, ale jste méně zkušení, pokud jde o to, co se děje mimo vaši zem. j2j často jsme vám přece předpovídali, jaké škody by nám Athéňané mohli způsobit, vy jste se však nikdy nedali poučit o tom, na co jsme vás upozorňovali, ale spíš jste podezírali ty, kteří to říkali, že to říkají z osobních důvodů. Proto jste sezvali zde přítomné spojence teprve tenkrát, když už křivdu snášíme, ne před ní; my máme mezi nimi největší právo mluvit vzhledem k tomu, že můžeme přednést nejzávažnější stížnosti, protože nás Athéňané urážejí a vy se o nás nestaráte. /31 Kdyby Athéňané někde Řecku ubližovali potají, potřebovali byste jako věci neznalí bližšího vysvětlení; k čemu 56 však dlouhé řečnění teď, když vidíte, žejedny zotročili a usilují o svobodu druhých, a to především našich spojenců, a že se už dávno předem připravovali pro případ, že by byli vojensky napadeni? j4j Vždyť by nám jinak nebyli vzali Kerkyru násilím a nedrželi ji ve své moci a neobléhali by Poteidaiu; z těchto dvou míst je jedno, Poteidaia, nejpříhodnější k vykořisťování končin na thráckém pobřeží, druhé, Kerkyra, by Peloponnésanům poskytlo největší loďstvo. 69 A za to všechno můžete vy, především proto, že jste dovolili, aby po perských válkách opevnili své město a později postavili ony dlouhé zdi, a tak nepřetržitě až do dnešních dob připravují o svobodu nejen ty, které zotročili, ale teď už i vaše spojence. Ano, je to vaše vina, neboť pravým viníkem není ten, kdo zotročil, ale ten, kdo tomu mohl zabránit a neučinil to, i kdyby byla oceňována jeho ctnost jako zachránce Řecka. j2\ Jen s obtížemi jsme se teď shromáždili, a to ještě není jasně řečeno, oč jde. Není třeba pokračovat v úvahách, zda trpíme bezpráví, ale jak se před ním uchránit. Oni jsou již rozhodnuti a jednají a bez váhání napadají nás, kteří jsme se ještě k ničemu nerozhodli. /5/ My víme, jakou cestou a jak krok za krokem postupují Athéňané proti svým sousedům. Dokud si myslí, že je ve své nevšímavosti nepozorujete, jsou méně odvážní, když však poznají, že o tom víte, ale nevšímáte si toho, zesílí svůj nátlak. \4\ Vy jediní ze všech Reků, Lakedaimoňané, zůstáváte totiž nečinní a bráníte se ne použitím síly, ale stálým chtěním, vy jediní nepotlačujete vzrůst nepřátelské moci v začátku, ale až se zdvojnásobí. /5/ A to se o vás říkalo, že je na vás spolehnutí! Ukázalo se však, že skutečnost zůstala za vaší pověstí. My sami víme, že Peršané přišli od hranic země až k Peloponnésu, dřív než jste se náležitě připravili k jejich odražení, a nyní se nestaráte o Athéňany, kteří nejsou daleko, jako byli Peršané, ale blízko. Místo abyste na ně sami udeřili, raději se chcete proti nim bránit, až oni udeří na vás, a svěřit se nejistému štěstí v zápase s mnohem mocnějšími, ačkoli víte, že i barbary postihl neúspěch většinou následkem jejich vlastních chyb i že nad Athéňany jsme už často zvítězili spíš díky jejich vlastním chybám než vašemu zákroku. Naděje skládané ve vás už lec­ 57 koho zničily, když nebyl připraven, protože spoléhal na vás. j6j A nikdo z vás aťv tom, co říkáme, nehledá nepřátelství, ale výtku: výtka je určena přátelům, kteří udělali chybu, žaloba nepřátelům, kteří se dopustili bezpráví. 70 Kromě toho má-li někdy právo kárat souseda, jsme to myslím my, zvláště když jsou tu pro nás velké věci ve hře, věci, které, jak se nám zdá, neberete v úvahu, stejně tak jako se nám zdá, že jste nikdy nepřemýšleli o tom, jací jsou Athéňané, s nimiž se budete musit utkat, a o kolik jsou jiní než vy, vlastně že jsou jiní ve všem všudy. (2j Oni jsou totiž tvůrci novot, rychlí ve vymýšlení i v uskutečňování toho, co si vymyslí; vy jen uchováváte to, co máte, na nic nového nepřijdete, a když dojde k činu, nevykonáte ani to, co je nutné/ /£/ Jejich odvaha je také větší, než jejich možnosti dovolují, jdou do nebezpečí, aniž o něm uvažují, a neztrácejí naději ve vážných chvílích, kdežto vaším povahovým rysem je dělat méně, než je ve vašich silách, nevěřit ani těm nejspolehlivějším výpočtům a být přesvědčeni, že nikdy nevyváznete z potíží. \4\ Kromě toho oni jsou rozhodní, kdežto vy jste váhaví, oni rádi cestují, kdežto vy se nehnete z domova, neboť oni věří, že mohou něco získat vzdálením z vlasti, kdežto vy se bojíte, že podniknete-li něco, ztratíte i to, co máte. /5/ Své vítězství dokáží využít, jak nejvíc je to možné, porážkou se nedají ani trochu ubít. /£/ A ještě něco: obětují svá těla pro stát, jako by ani jejich nebyla, a mysl,-svůj nejvlastnější majetek, používají vždy, když je třeba něco pro ni udělat. \7\ Jestliže sejim nepodaří uskutečnit své plány, domnívají se, že přišli o něco, co už jim patřilo, jestliže něco získají něja-. kým podnikáním, považují to za nepatrné ve srovnání s tím, co očekávají v budoucnosti, a jestliže při některém pokusu nemají úspěch, vynahradí si škodu nadějí na něco jiného. U nich jediných doufat v to, co si usmyslili, a už to mít je jedno a totéž, neboť svá rozhodnutí plní bez otálení. /#/ A tak se ve všech těchto činnostech po celý svůj život lopotí a namáhají a vystavují nebezpečí a velmi málo si užijí to, co mají, protože stále jen něco získávají, za svátek považují jen dělání toho, co se má dělat, a za větší neštěstí nečinný klid než namáhavou činnost. /5/ A tak kdybychom to chtěli 58 shrnout a řekli, že se narodili proto, aby sami neměli klid a aby ho nedopřáli ostatním lidem, měli bychom pravdu. 71 Takové město stojí proti vám, Lakedaimoňané, a vy váháte a nevěříte, že nejdéle vydrží mír těm, kteří sice při svých vojenských přípravách neporušují právo, ale přitom jasně dávají najevo, že neustoupí, jestliže jim někdo ublíží; vy dodržujete spravedlnost proto, abyste neubližovali druhým a sami abyste neutrpěli škodu, kdybyste se bránili. /2j Těžko byste mohli takto žít, i kdybyste sousedili se státem vám podobným. Nyní však, jak už jsme vám vysvětlili před chvílí, jsou vaše zásady ve srovnání s jejich zásadami zastaralé. /3/ Vždy nevyhnutelně vítězí, co je nové, tak jako v technice. Jestliže nějaké město žije v klidu, jsou nejlepší zvyky neměnné, když je však nuceno stále něčemu čelit, jsou nutná i četná postupná zlepšení. Proto také Athéňané díky svým bohatým zkušenostem zavedli víc novot než vy. j4j V této chvíli byste však už měli se svou váhavostí skončit. Ted přijďte na pomoc ostatním i obyvatelům Poteidaje, jak jste to slíbili, tím, že rychle vpadnete do Atiky, abyste lidi, kteří jsou vašimi přáteli a příbuznými, nenechali napospas nejhorším nepřátelům a abyste nás nedonutili hledat v zoufalství jiné spojenectví. /5/ Neučinili bychom tím nic proti právu ani před bohy chránícími přísahu ani před lidmi, kteří mají zdravý rozum, protože smlouvu neporušuje ten, kdo jde k jiným, když byl opuštěn, nýbrž ten, kdo nepomohl tomu, kdo přísahal spolu s ním. /6*/ Budete-li chtít být horliví, zůstaneme s vámi, protože bychom nejednali čestně, kdybychom přecházeli k jiným, a ani bychom nenašli jiné, kteří by nám byli svými mravy bližší. \7( Dobře se v této věci rozhodněte a snažte se, aby se Peloponnésos pod vaším vedením nestal slabší, než jaký vám jej vaši otcové odevzdali.“ 72 Tak přibližně promluvili Korinťané. Ve Spartě byli právě athénští vyslanci, kteří tam už předtím přišli kvůli jiným věcem, a když slyšeli o těch řečech, usoudili, že musí předstoupit před Lakedaimoňany — ne proto, aby se ospravedlňovali ze stížností, které jednotlivá města přednesla, ale aby obecně upozornili na to, že se Sparta nesmí rozhodovat unáhleně, ale že celá věc vyžaduje delší 59 zkoumání. Kromě toho chtěli ukázat, jaká je moc jejich města, a připomenout starším to, co věděli, a mladším objasnit, co neznali. Domnívali se, že se po jejich slovech spartský sněm přikloní spíš k míru než k válce. /2/ Předstoupili tedy před Lakedaimoňany a řekli, že i oni by chtěli něco říci sněmu, jestliže tomu nic nebrání. Lakedaimoňané je vyzvali, aby vystoupili, a Athéňané předstoupili a řekli zhruba toto. 73 ,,Úkolem našeho poselstva nebylo přít se s vašimi spojenci, ale vyřídit to, kvůli čemu nás sem naše obec poslala. Když jsme však slyšeli, že na nás byly s velkým křikem vznášeny četné stížnosti, předstoupili jsme ne proto, abychom odpověděli na žaloby měst (vždyť ani naše řeči, ani jejich by ve vás nemohly najít své soudce), ale proto, abyste se v tak závažných otázkách nedali jen tak snadno přemluvit svými spojenci a nedošli k špatnému rozhodnutí, a současně jsme vám také chtěli objasnit, jak je to se všemi těmi povídačkami, které se o nás šíří: že to, co jsme získali, není v našem držení neprávem a že naše město je hodné úcty. \2\ Nač mluvit o pradávných věcech, při nichž se lze odvolat jen na to, že o nich člověk slyšel, ne na to, že je posluchači mohli vidět? Ale o perských válkách a o událostech, které znáte z osobní zkušenosti, je nutné mluvit, i kdyby vám to mělo být nepříjemné, protože se to stále znova a znova připomíná. Vždyť kdyžjsme se toho tenkrát zúčastnili, nebezpečí, s nímž to bylo spojeno, bylo vyváženo obecným prospěchem, na němž jste se i vy podíleli, a proto nechť nám není zcela znemožněno promluvit o tom, může-li nám to být užitečné. j3j Nebudeme o tom mluvit, abychom se omlouvali, ale spíš abychom vám dokázali a objasnili, s jakým státem se budete musit měřit, jestliže se nerozhodnete správně. j4j Tvrdíme, že u Marathónu jsme byli jediní, kdo podstoupil nebezpečí na obranu Řecka proti barbarovi, a když přišel podruhé, tu protože jsme nebyli schopni bránit se na zemi, s veškerým obyvatelstvem jsme nasedli na lodě a ve spolku s jinými jsme bojovali na moři u Salaminy. A právě to mu zabránilo plout od města k městu a plenit Peloponnésos, protože jinak by si tato města nemohla proti tak početnému loďstvu vzájemně pomáhat. /5/ On sám o tom podal nejpřesvědčivější svě­ 60 dectví: když bylo jeho loďstvo poraženo, v rychlosti se s většinou vojska dal na ústup, protože už nepovažoval svou moc za stejně silnou. 74 Když tedy tato bitva měla takový průběh a když se zřetelně ukázalo, že osud Řeků je závislý na lodích, my jsme k tomu poskytli tři nejdůležitější věci:největší počet lodí, nejschopnějšího vojevůdce a neúnavný zápal, totiž skoro dvě třetiny z celkového počtu kolem čtyř set lodí a jako velitele Themistoklea, jenž má největší zásluhu na tom, že byla bitva svedena v úžině; je zcela zřejmé, že právě to zachránilo všechno, a vy sami jste tomuto muži prokázali větší čest než kterémukoli jinému cizinci, který k vám přišel. /2/ A konečně pokud jde o bojový zápal, ten nás vedl k činům daleko nejodvážnějším. Vždyť když nám nikdo nepřišel na pomoc na pevné zemi, protože všichni ostatní až k našim hranicím už byli zotročeni, považovali jsme za svou povinnost odejít ze svého města, vystavit svůj majetek zkáze a ani tak neopustit společnou věc zbylých spojenců a nepřipravit je o svou oporu tím, že bychom se rozptýlili, ale nalodit se a pustit se do nebezpečného zápasu bez hněvu na vás, že jste nám dříve nepomohli. /3j A tak tvrdíme, že prospěch, který vy jste měli z nás, nebyl menší než prospěch, který my jsme měli z vás. Vy jste přece přišli na pomoc z měst obydlených, přišli jste rozhodnuti bydlit v nich i nadále a přišli jste teprve tenkrát, když jste měli větší strach sami o sebe než o nás (vždyť dokud jsme byli v pořádku, ani jste se neukázali). Naproti tomu my jsme se vypravili z města, které už neexistovalo, a šli jsme do boje za město, jehož obnova se opírala o slabou naději, a spojeni s vámi přispěli jsme svým podílem k vaší záchraně, když jsme zachraňovali sebe samé. j4j Kdybychom se však byli dříve poddali Peršanům ze strachu o svou zem, jako to učinili jiní, nebo kdybychom se byli později pokládali za ztracené a nenašli odvahu vstoupit na lodě, bylo by pro vás bývalo zcela neužitečné pouštět se do boje na moři, protože jste neměli dostatek válečných lodí, ale vše by se bylo vyvíjelo pro perského krále bez překážek tak, jak si to přál. 75 Zasloužíme si, Lakedaimoňané, i za svůj tehdejší zápal 61 i za moudré rozhodnutí, aby nás ostatní Řekové tak strašně nenáviděli kvůli naší vládě? ]2j Vždyť jsme ji nezískali násilím, ale proto, že vy jste nebyli ochotni pokračovat v boji proti pozůstatkům barbarského vojska a že spojenci přišli za námi a sami nás žádali, abychom se jim postavili v čelo. 131 Tím jsme byli donuceni vystupňovat svou moc na nynější míru, puzeni především strachem, dále ctižádostí a konečně i ohledem na vlastní prospěch. Když nás pak mnozí nenáviděli a někteří dokonce odpadli a musili být znova podrobeni, když nadto vy už jste nám nebyli tak přátelsky nakloněni jako dřív, ale podezírali jste nás a vyhledávali jste spory, nezdálo se nám už bezpečné postupovat s menší přísností, vždyť by mohlo docházet i k přebíhání na vaši stranu. /5/ Nikomu nelze mít za zlé, jestliže se stará o své zájmy, jak nejlépe může, když jde o nejvážnější nebezpečí. 76 Vy si přece také, Lakedaimoňané, zajišťujete vedoucí postavení mezi městy na Peloponnésu tak, že jste jim dali takovou ústavu, jaká vám vyhovuje. A kdybyste si byli tenkrát udrželi vedení až do konce a přivolali na sebe nenávist jako my, byli byste se, to víme dobře, stali svým spojencům obtížní stejně jako my a byli byste nuceni buď je ovládat silnou rukou, nebo se sami ocitnout v nebezpečí. /J?/ Tak jsme se ani my nechovali podivně nebo jinak než ostatní lidé, jestliže jsme přijali nabízené vedoucí postavení a nevzdali jsme se ho, když nás ovládly tři důvody nejsilnější, totiž ctižádost, strach a prospěch. Nejsme ani první, kdo si tak počíná, ale stále platilo, že slabší byl ovládán silnějším; kromě toho se domníváme, že toho jsme hodni, a i vám se to zdálo až do té doby, kdyjste si rozvážili, co je pro vás výhodné, a teď se odvoláváte na spravedlnost. Té nedal ještě nikdy nikdo přednost, když se mu naskytla příležitost získat něco násilím, a nenechal se jí odvrátit od rozmnožení svého majetku. /5/ Jsou také hodni chvály ti, kteří si bez ohledu na přirozený lidský sklon k vládnutí počínají spravedlivěji, než by mohli vzhledem k své moci. /41 My si myslíme, že kdyby jiní byli na našem místě, ukázalo by se nejlíp, jak velká je naše umírněnost; nám proti tomu naše umírněnost přinesla, ač je to nepochopitelné, spíš špatnou pověst než chválu. 62 77 A třebaže jsme ve přích se spojenci týkajících se obchodních smluv znevýhodněni, třebaže v takových přích zavádíme i u nás soudní řízení podle stejných zákonů, přece máme pověst sudičů. j2j A nikdo z nich neuváží, proč se nic takového nevytýká těm, kteří vládnou někde jinde a jsou k svým poddaným méně umírnění než my. Nepotřebují totiž chodit k soudu ti, kteří mají možnost použít násilí. /3j Oni jsou však zvyklí jednat s námi jako rovný s rovným, a tak jestliže jsou nějakým naším rozhodnutím nebo použitím moci vyplývajícím z našeho mocenského postavení sebemíň zkráceni v něčem, co považují za své právo, nejsou nám vděčni za to, že jsme je nepřipravili o víc, nýbrž nesou toto rozdílné zacházení hůř, než kdybychom hned od začátku odložili stranou zákony a nezastřeně je vykořisťovali. V takovém případě by ani oni neprotestovali a uznávali by, že je v pořádku, aby slabší ustupoval silnějšímu. j4j Jak se zdá, lidé se hněvají víc tenkrát, když utrpí bezpráví, než když utrpí násilí. V prvním případě soudí, že je připravuje o jejich právo někdo, kdo jim je roven, kdežto v druhém případě, že jsou obětí násilí ze strany mocnějšího. /5/ Pod perskou nadvládou se měli například mnohem hůř než ted, a snášeli to, zatímco naše vláda se jim zdá tvrdá; je to přirozené, neboť přítomný stav je pro poddané vždy tíživý. /6/ Jedno je jisté: kdybyste zničili naši moc a sami se dostali do čela, rychle byste přišli o náklonnost, k níž vám nyní pomohl strach z nás, máte-li dosud stejné zásady, jako když jste byli krátký čas vedoucí mocí ve válce proti Peršanům. Zvyklosti běžné u vás jsou neslučitelné se zvyklostmi jiných, a navíc kdokoli od vás přijde jinam, neřídí se ani jimi, ani těmi, které uznává ostatní Řecko. 78 Neukvapte se tedy při rozhodování, vždyť nejde o věci malé důležitosti, a hleďte, ať se ovlivněni cizími názory a stížnostmi nezapletete do potíží, které by postihly jen vás. Rozvažte si dřív, než se ocitnete ve válce, jak těžko lze vypočítat její výsledek. j2j Jestliže se protahuje, hraje v ní obvykle hlavní úlohu štěstí, to je stejně daleko od nás i od vás, takže není jasné, jak vše dopadne. /5/ Když jdou lidé do války, pustí se nejprve do toho, co by se mělo dělat později, to jest do činnosti, a teprve když je postihne něco zlého, začínají 63 uvažovat. f4\ My jsme ještě do žádného takového omylu neupadli, a jak vidíme, vy také ne, a proto vám říkáme toto: dokud je pro obě strany možná volba moudrého rozhodnutí, nerušte smlouvy a nepřekračujte přísahy, ale řešte sporné případy smírčím řízením, zákonnou cestou, jak to určuje dohoda. V opačném případě se budeme dovolávat bohů chránících přísahy jako svědků a vynasnažíme se odrazit váš útok prostředky, které nám ukazujete.“ 79 Tak asi mluvili Athéňané. Když Lakedaimoňané vyslechli stížnosti spojenců na Athéňany a řeč Athéňanů, poslali všechny pryč a radili se mezi sebou o současné situaci. \2\ Názor většiny se shodoval na tom, že se Athéňané provinili a že je třeba rychle vstoupit do války. Pak vystoupil jejich král Archidamos, který měl pověst rozvážného a opatrného člověka, a takto promluvil. 80 ,,Já sám jsem už získal zkušenosti v mnoha válkách, Lakedaimoňané, a vidím, že je to stejné u těch mezi vámi, kteří jsou se mnou stejně staří, takže nikdo po ní nebude toužit z nezkušenosti, jak se to mnoha lidem stává, a nebude ji považovat za něco dobrého a bezpečného. j2j Při rozumném rozvážení zjistíte, že válka, o níž se nyní radíte, by rozhodně nebyla bezvýznamná. /5/ Peloponnésanům a nejbližším sousedům se silou vyrovnáme a jsme schopni dorazit v krátké době na kterékoli místo. Avšak proti lidem, jejichž země je daleko a kteří jsou navíc velmi zkušení námořníci a i ve všem ostatním jsou dokonale připraveni, ať se to týká bohatství, a to jak soukromého, tak státního, loďstva, koní, zbraní, počtu lidí (tolik obyvatel nemá žádná jiná země v Řecku), kteří mají kromě toho mnoho spojenců platících poplatky, jak bychom měli proti takovým jen tak začít válku? Oč bychom měli opřít svou naději, abychom nepřipraveni na ně zaútočili? j4j Snad o loďstvo? Ale my jsme slabší. Budeme-li se cvičit a připravovat, abychom se jim mohli postavit, uplyne čas. Tedy snad o peníze? Avšak v tomto ohledu jsme za nimi ještě víc pozadu a nemáme je ani v státní pokladně, ani by nebylo snadné dát je dohromady ze soukromého majetku. 81 Někomu by možná dodalo odvahu pomyšlení, že je převyšujeme počtem ozbrojených sil, takže můžeme vpadat do 64 jejich země a plenit ji. /2/ Avšak oni mají pod svou vládou mnoho jiné země a po moři si dovezou, co potřebují. /5/ Pokusíme-li se odvést od nich jejich spojence, i na pomoc pro ně budeme potřebovat lodi, protože to jsou většinou ostrované. j4j Jak tedy povedeme válku?vNebudeme-li silnější loďstvem nebo nepřipravíme-li je o jejich příjmy, z nichž své loďstvo vydržují, utrpíme ve většině případů porážku. /5/ A v takovém stavu nebudeme už ani moci uzavřít čestný mír, zvláště když vzbudíme zdání, že spíš my jsme začali nepřátelství. j6j Nenechme se unést nadějí, že válka brzy skončí, jestliže zpustošíme jejich zemi. Spíš se bojím, abychom ji neodkázali ještě našim synům, do té míryje pravděpodobné, že Athéňané ve své hrdosti ani nebudou otroky své půdy, ani se nenechají srazit k zemi válkou, jako by byli nezkušení. 82 Má slova nejsou však výzvou, abychom dovolili Athéňanům škodit našim spojencům a nevšímali si toho a abychom neodhalovali, jak proti nám chystají úklady, jen vám říkám, že bychom ještě neměli sahat po zbraních, ale poslat k nim vyslance se stížností, nevyhrožovat příliš válkou, dát však najevo, že neustoupíme, a zatím se připravovat tím, že budeme shánět spojence jak mezi Řeky, tak i mezi barbary, zda bychom si nemohli odněkud opatřit posilu, ať už by to bylo loďstvo, nebo peníze. Nelze vyčítat lidem, kteří jsou ohroženi, tak jako my od Athéňanů, jestliže se zachraňují nejen s pomocí Řeků, ale i barbarů. Současně bychom měli dávat do pořádku i domácí přípravy. /2/ Jestliže vyslyší něco z toho, co jim naši vyslanci vyřídí, tím lip, v opačném případě po dvou třech letech zaútočíme na ně lépe připraveni, uznáme-li to za vhodné. /£/ Možná, že až uvidí naše přípravy a uslyší řeči s nimi se shodující, spíš ustoupí, dokud budou mít ještě svou zem netknutou a dokud se jejich rozhodnutí bude týkat majetku ještě existujícího, ještě nezničeného. /4I Nesmíte si myslit, že jejich země je pro nás něčím jiným než zástavou, tím cennější, čím lépe je obdělána. Musíme ji šetřit, co nejdéle to bude možné, abychom je nedohnali k zoufalství a neměli s nimi pak tím větší práci. j5j Vždyť jestliže podníceni stížnostmi spojenců zpustošíme nepřipraveni jejich 65 krajinu, dejte pozor, abychom tím nepřivedli Peloponnésos do hanby a nesnáze ještě větší. /6*/ Je možné učinit zadost stížnostem měst i soukromých občanů, avšakjakmile sejednou z důvodů, které se netýkají všech, všichni pustíme do války, jejíž konec není možno znát, nebude snadné se ctí ji ukončit. 83 Nikdo nesmí pokládat za zbabělost, jestliže dkamžitě nezaútočíme na osamocenou obec, ačkolije nás mnoho. j2j I oni mají spojence, ne méně než my, a ti jim platí poplatky, a výsledek války nezáleží tolik na zbraních jako na penězích, které teprve dodávají zbraním užitečnost, zvláště když suchozemská mocnost válčí s námořní. /5/ Začněme šije tedy opatřovat a nenechme se dřív strhnout řečmi spojenců; my budeme přejímat největší část zodpovědnosti za výsledek, ať dobrý, nebo špatný, musíme tedy v klidu předem zvážit důsledky svého jednání. 84 A pokud jde o pomalost a váhavost, kterou u nás nejvíc kárají, za ty se nestyďte. Kdybyste pospíchali, skončili byste později, protože byste se pustili do díla nepřipraveni, a k tomu žijeme ve státě po všechny časy svobodném a přeslavném. j2j Tento náš přístup k věcem je vlastně výrazem moudré rozvážnosti; díky tomu my jediní nezpychneme ve chvílích úspěchu a méně než jiní se poddáváme ranám osudu; když nás někdo chválí a lichotkami nás chce podnítit k nebezpečným podnikům, které jsou v rozporu s naším přesvědčením, nenecháme se svést radostí z pochvaly, a když nás někdo popichuje výčitkami, nedovolíme, aby zlost ovlivnila naše rozhodování. j3j Díky své rozvážnosti jsme bojovní a obezřelí, bojovní proto, že smysl pro čest je velmi blízký studu, obezřelí proto, že jsme vychováváni příliš přísně, než abychom je z nerozumnosti neposlouchali, nejsme příliš zběhlí ve věcech neužitečných, takže neumíme tupit přípravy nepřátel krásnými slovy a při činu se chovat odlišně, ale domníváme se, že sousedé uvažují podobně jako my a že zásahy osudu se vymykají logickému chápání. \4\ Vždy počítáme s tím, že si naši protivníci dokáží dobře poradit, a podle toho se na ně připravujeme. Své naděje nesmíme opírat o jejich případné chyby, ale o svá vlastní bezpečná opatření učiněná předem. Nesmíme si také myslit, že se jeden člověk od druhého hodně 66 liší, ale musíme si uvědomit, že silnější je ten, kdo byl vychován v tvrdší škole. 85 Nevzdávejme se těchto zásad, které nám předali naši otcové a kterých se po všechen čas k svému prospěchu držíme, a nerozhodujme se ve spěchu, v krátké lhůtě jednoho jediného dne o mnoha životech, o mnoha penězích, o mnoha městech a o naší slávě, ale poraďme se o tom v klidu. Díky své síle to můžeme udělat spíš než kdo jiný. j2j Pošlete k Athéňanům vyslance kvůli Poteidaji, pošlete je kvůli křivdám, které podle svých slov utrpěli spojenci, zvláště když jsou ochotni podrobit se soudnímu rozhodnutí; proti tomu, kdo se chce podrobit soudu, není správné dříve vystoupit, jako kdyby už byl usvědčen z protiprávního jednání. Současně však připravujte válku. Takové rozhodnutí bude nejlepší a pro vaše protivníky nej- obávanější.“ /3/ Tak promluvil Archidamos. Jako poslední vystoupil Sthenelaidas, který byl tenkrát jedním z eforů, a mluvil takto. 86 ,,Té spoustě slov, které tu Athéňané pronesli, já nerozumím. Vždyť se tu vychválili do nebe, ale nikde nepopřeli, že se dopustili bezpráví na našich spojencích a na Peloponnésu. A přitom jestliže si tenkrát proti Peršanům počínali dobře a ted proti nám špatně, zaslouží si dvojnásobný trest, protože se z dobrých stali špatnými. /£/ My jsme však nyní stejní jako tenkrát, a budeme-li rozumní, nedovolíme, aby se ubližovalo našim spojencům, a nebudeme čekat s trestem — jejich útrapy také na sebe nenechají čekat. /5/ Jiní mají mnohó peněz, lodí, koní; my máme dobré spojence, a ty nesmíme vydat Athéňanům, ani nesmíme žádat zadostiučinění právním jednáním a slovy, vždyť jim nebylo ublíženo slovy, ale musí být rychle a nasazením všech našich sil pomstěni. j4j Nikdo nás nemusí poučovat o tom, že si to máme rozvážit, když jsme utrpěli bezpráví, ale spíš to má dlouho rozvažovat ten, kdo má v úmyslu dopustit se bezpráví. /5/ Hlasujte tedy pro válku, Lakedaimoňané, jak je hodnéi Sparty, a nedopusťte, aby se Athéňané stali mocnějšími. Nesmíme zradit své spojence, avšak musíme jít s pomocí boží na ty, kteří se dopouštějí bezpráví.“ 87 Po těchto slovech dal Sthenelaidas v lakedaimonském 67 sněmu hlasovat, protože sám byl eforos. j2j Potom prohlásil, že není schopen rozeznat, které volání je silnější (ve Spartě se totiž hlasuje voláním, ne hlasovacími kaménky), a protože je chtěl víc rozohnit pro válku, až by zjevně ukázali svůj názor, řekl: „Kdo z vás, Lakedaimoňané, soudí, že byla porušena smlouva o příměří a že se Athéňané provinili, nechť odejde na tamto místo,ťť a ukázal jim to místo, ,,a kdo z vás soudí, že tomu tak není, aťjde na druhé místo.“ /5/ Lakedaimoňané povstali a rozešli se, a mnohem víc bylo těch, kteří soudili, že smlouva o příměří byla porušena. )4f Zavolali zpátky své spojence, řekli, že podle jejich názoru Athéňané jednali protiprávně, že však chtějí svolat všechny spojence a nechat o tom hlasovat, aby započetí války, kdyby se pro ni rozhodli, bylo usneseno na základě společné porady. /5/ Když to projednali, odešli spojenci domů, a stejně odešli později domů vyslanci Athéňanů, když vyřídili, kvůli čemu sem přišli. /£/ A toto rozhodnutí sněmu, že byla porušena smlouva o příměří, bylo učiněno ve čtrnáctém roce platnosti smlouvy 0 třicetiletém míru, uzavřené po válce eubojské. 88 Když se Lakedaimoňané usnesli, že smlouva byla porušena a že je nutné začít válku, neučinili to ani tak proto, že by je přesvědčily řeči spojenců, jako spíš proto, že měli obavy z dalšího vzrůstu athénské moci, když viděli, že už jim je poddána větší část Řecka. 89 K své velikosti dospěli Athéňané tímto způsobem. 12/ Když Peršané odtáhli z Evropy, poraženi Reky na moři 1 na zemi, a když ti, kteří uprchli na lodích k Mykale, byli zničeni, vrátil se spartský král Leótychides, který u Mykaly Rekům velel, domů se spojenci z Peloponnésu. Avšak Athéňané a spojenci z Iónie a od Helléspontu, kteří odpadli od perského krále, zůstali u Séstu, který byl v moci Peršanů, a obléhali ho. Na konci zimy se ho zmocnili, když ho barbaři opustili, a pak odpluli od Helléspontu každý do svého města. j3j Athénská obec po odchodu barbarů z jejich země dala ihned přivést zpět děti a ženy a zbylý majetek z míst, kde je uložili, a chystali se obnovit město a hradby. Z městského opevnění zůstaly totiž stát jen krátké úseky a většina domů 68 byla zbořena, jen málo sejich zachovalo celých — pouze ty, v nichž se ubytovali perští hodnostáři. 90 Lakedaimoňané se doslechli, co se chystá, a přišli do Athén s poselstvím, jednak proto, že by byli sami rádi viděli, kdyby ani Athény, ani žádné jiné město nemělo hradby, jednak, a to především, že je k tomu pobízeli spojenci, protože měli strach z množství lodí, které dřív Athéftané neměli, a z jejich odvahy osvědčené ve válce s Peršany. f2f Žádali tedy, aby se Athéňané neopevňovali, ale aby jim spíš pomohli strhnout hradby u všech měst mimo Peloponnésos, pokud je měla. Nedávali najevo své záměry a svá podezření, které chovali k Athéňanům, ale udávalijako důvod, že kdyby znova přišli barbaři, nenašli by žádný opěrný bod, odkud by se mohli vydávat na výpravy, jako tentokrát v Thébách. Peloponnésos je prý pro všechny dostatečným útočištěm i základnou k výpadům. j3j Avšak Athéňané podle Themistokleovy rady na tato slova Lakedaimoňanů odpověděli, že sami k nim vypraví vyslance, aby jejich návrh projednali, a ihned je propustili. Themistokles je pak vyzval, aby poslali do Sparty co nejdřív jej samotného, ostatní vyslance zvolené spolu s ním aby neposílali hned, ale aby počkali tak dlouho, dokud nepostaví hradbu dostatečně vysokou, aby se mohli bránit z nejnutnější výšky. Ať se pustí do stavby všichni obyvatelé města, muži, ženy i děti, a ať nešetří žádnou budovu soukromou nebo veřejnou, z níž by mohl být při stavbě nějaký prospěch, ale ať všechny zboří. j4! Když jim dal tyto pokyny a dodal, že všechno ostatní projedná sám na místě, odešel. /5/ Po příchodu do Lakedaimonu nešel k úředníkům, ale marnil čas a hledal vytáčky. A kdykoli se ho zeptal některý z úředníků, proč nepřijde do sněmu, tvrdil, že čeká na další vyslance, které něco zdrželo, že však předpokládá, že už brzy přijdou — diví prý se, že tu ještě nejsou. 91 Když to Lakedaimoňané slyšeli, Themistokleovi z přátelství věřili. Když však přišli jiní očití svědkové a s určitostí oznamovali, že se hradby staví a že už jsou vysoké, neměli důvod, proč by jim nevěřili. j2j Když se to dozví Themistokles, vyzve je, aby nedali na 69 řeči a poslali raději ze svého středu nějaké čestné muže, kteří by věc prozkoumali a podali jim o tom věrohodnou zprávu. /Í/ Lakedaimoňané je tedy vyšlou; Themistokles potají vzkáže do Athén, aby je zdrželi co nejméně nápadně a nenechali je odejít, dokud se oni sami nevrátí domů — přišli už totiž za ním další vyslanci, Habrónichos, syn Lysikleův, a Aristeides, syn Lysimachův, a oznámili mu, že hradba už je dostačující. Obával se totiž, že by je Lakedaimoňané už nepustili, až by se dověděli, jak to přesně je. \4\ A tak Athéňané podle poslaných příkazů posly zdrželi; a Themistokles předstoupil před lakedaimonský sněm a otevřeně řekl, že jejich město už je opatřeno hradbami, takže může chránit obyvatelstvo, a budou-li Lakedaimoňané nebo jejich spojenci k nim posílat, vyslance, ať se na ně v budoucnosti obracejí jako na lidi, kteří rozeznají, co je prospěšné pro ně samotné a pro celé Řecko. /5/ Vždyť když usoudili, že je lepší opustit město a vstoupit na lodi, rozhodli se k tomu a odvážili se toho bez nich, Lakedaimoňanů. A když se o něčem radili spolu s nimi, ukázalo se, že nejsou rozvahou o nic horší než kdokoliv jiný. /£/ I teď prý sejim tedy zdá, že je lepší, aby jejich město mělo hradby, že to bude užitečnější pro občany i pro všechny spojence. /7/ Není prý možné účastnit se společných porad se stejnými právy a stejnou vážností, nejsou-li válečné přípravy v rovnováze. Buď prý tedy musí být všichni spojenci bez opevnění, nebo musí být i toto považováno za správné. 92 Lakedaimoňané po vyslechnutí těchto slov nedali Athéňanům najevo veřejně svůj hněv (vždyť prý také neposlali k Athéňanům vyslance proto, aby jim v tom překáželi, ale aby doporučili svůj názor; rovněž prý k nim teď cítí náklonnost pro jejich vynikající odvahu osvědčenou v boji proti Peršanům), zklamané naděje však v nich probouzely zlost, tu ale dokázali skrýt. Vyslanci obou stran se vrátili domů bez dalších stížností. 93 Tímto způsobem opevnili Athéňané v krátkém čase své město. j2\ Ještě dnes je patrné, že se stavělo ve spěchu. Spodní části zdí jsou sestaveny z nestejných kamenů, někde i neopracovaných, jak je snášeli každý odjinud, mezi nimi bylo zazděno mnoho náhrobních stél a kameny opracované. Obvod 70 hradeb byl totiž na všechny strany rozšířen, a proto ve spěchu brali bez rozdílu všechno, na co přišli. I3j Themistokles Athéňany také přemluvil, aby dokončili, co ještě zbývalo postavit v Peiraieu — začalo se s tím už dříve, v onom roce, kdy byl on v Athénách archontem —, neboť byl přesvědčen, že to místo má krásnou polohu, protože má tři přirozené přístavy, a že jim bude velmi prospěšné k získání moci, až se stanou námořníky. j4j On byl totiž prvrií, kdo se odvážil říci, že se Athéňané musí pustit na moře, a ihned začal klást základy k jejich říši. /5/ Na jeho radu postavili kolem Peiraiea zed v té tloušťce, jakou je ještě dnes vidět; při svážení kamenů jezdily vždy dva vozy proti sobě. Při oné stavbě se však nepoužívalo ani vápno ani jíl, nýbrž jen velké čtyřhranné kvádry přesně přitesané, vzájemně spojené železem a olovem. Zeď byla však dovedena do poloviny té výšky, kterou Themistokles navrhoval, /ď/ On totiž chtěl, aby útoky nepřátel odrážela velikost a tloušťka hradeb, a myslil, že stačí posádka málo početná, složená z vojáků nejméně schopných, ostatní že budou posádkou lodí. j7j O lodi se staral nejvíc — podle mého názoru proto, že viděl, že by se vojsko perského krále mohlo dostat do Řecka snáz po moři než po pevnině; pokládal proto Peiraieus za užitečnější než vnitrozemské město a často Athéňanům domlouval, aby v případě neúspěchu na pevnině sestoupili do Peiraiea a na lodích se postavili proti komukoliv. /od nepatrnou záminkou, když v případě úspěchu bude svobodný a v případě porážky neutrpí nic hrozného? /když slavnostně vyhlásí závod. jSj Že se při tom konal i závod musický a že sem přicházeli ti, kteří se ho chtěli zúčastnit, dokazuje jinými verši z téhož hymnu; když oslavil ženský sbor z Délu, zakončil svou chválu těmito verši, v nichž připomněl i sám sebe: Apollón s Artemidou nechť vám svou poskytne milost, všechny vy budte zdrávy a také si v budoucnu na mne vzpomeňte, kdykoli někdo sem přijde z pozemských lidí, zkoušený životem těžce, a vás se vyptávat bude: „Řekněte, dívky, ze všech těch pěvců, co na Délos přijdou, ykterý je nejsladší pro vás, cí písně vás nejvíce těší?“ N a to vy všechny mu pěkně hned takovou odpověd dejte: „Je to slepec, jejž hostí Chios, skalnatý ostrov j6j Takové doklady poskytl Homér pro tvrzení, že se už v dávných dobách scházelo na Délu mnoho lidí k slavnosti. Později sem posílali Athéňané a lidé z ostrovů sbory s obětními dary, avšak jak se zdá, vlivem nepříznivých okolností přestaly být závody pořádány a většina zvyklostí vzala zasvé, 219 až konečně Athéňané závody obnovili a zavedli navíc koňské dostihy, které se dřív nekonaly. 105 Tak, jak slíbili Eurylochovi (zdrželi tím jeho vojsko), vypravili se téže zimy Ampračané proti amfilošskému Argu se třemi tisíci hoplity. Když vpadli do Argejska, dobyli Olpy, mocnou pevnost na kopci směrem k moři, kterou kdysi Akarnanové, kteří to místo opevnili, užívali jako místo společných soudů. Od města Argu, ležícího na břehu moře, je vzdálená asi pětadvacet stadií. (2\ Jedni z Akarnanů spěchali do Argu na pomoc, druzí se utábořili v onom místě Amfilochie, které má jméno Krény, a dávali tam pozor, aby Peloponnésané s Eurylochem neproklouzli nepozorovaně k Ampračanům. /5/ Pošlou též posly k Démosthenovi, stratégovi athénské výpravy do Aitólie, aby nad nimi převzal velení, i k dvaceti athénským lodím, které právě byly u Peloponnésu a jimž veleli Aristoteles, syn Timokratův, a Hierofón, syn Antimnéstův. \4\ Ale i Ampračané zdržující se u Olp poslali posla do svého města s výzvou, aby jim přišli s celou brannou mocí na pomoc, protože se báli, že Eurylochos nebude schopen vynutit si se svými vojáky průchod Arkarnanií a že buď budou donuceni svést bitvu sami, nebo, budou-li chtít ustoupit, bude to spojeno s nebezpečím. 106 Když se tedy Peloponnésané, jimž velel Eurylochos, dověděli o příchodu Ampračanů do Olp, vyrazili z Proschia a spěchali na pomoc; po překročení Achelóa táhli Akarnanií, která byla bez vojska, protože byla poslána pomoc do Argu; po pravé ruce měli město Straťanů a posádku v něm, po levé ostatní Akarnanii. \2\ Po průchodu zemí Straťanů postupovali Fytií a pak zas podle hranic Medeónu, potom Limnajskem, až nakonec vstoupili na území Agraiů, které už nepatřilo k Akarnanii, ale bylo jim přátelské. /5/ Dostali se k pohoří Thyamu, které je na tomto území, překročili je a už v noci sestoupili do Argejska, prošli nepozorováni mezi městem Argem a akarnanskou posádkou u Krén a spojili se s Ampračany v Olpách. 107 Když byli pohromadě, zaujali za úsvitu postavení u takzvané Métropole a postavili tam tábor. Brzy nato se objeví Athéňané s dvaceti loďmi v Amprackém zálivu, aby přinesli 220 pomoc Argským, přijde i Démosthenes se dvěma sty messénskými hoplity a šedesáti athénskými lučištníky. \2\ Lodi uzavíraly pahorek s městem Olpy z mořské strany; Akarnanové a malá část Amfilochů (většinu jich zdržovali Ampračané násilím) se sešli u Argu, připravovali se k boji s nepřáteli a za vrchního velitele celého spojeneckého vojska si zvolí vedle svých vlastních stratégů Démosthena. /5/ Ten pak vyvedl vojsko do blízkosti Olpy a utábořil se tam — oddělovala je od sebe velká rokle. Pět dní se nic nedělo; teprve šestý den se obojí vojsko řadilo jako k bitvě. Protože peloponnéské vojsko bylo větší ajeho křídlo přesahovalo vojsko athénské, obával se Démosthenes, aby nebyl obklíčen, a postavil jako zálohu na jakousi úvozovou cestu zarostlou křovím hoplity a lehkooděnce, obojích dohromady asi čtyři sta, aby během boje vyrazili tam, kde by nepřátelský šik přesahoval, a vpadli nepřátelům do zad. \4\ Když byly přípravy na obou stranách ukončeny, došlo k střetnutí. Démosthenes stál s Messéňany a malou skupinou Athéňanů na pravém křídle, ostatek zaujímali Akarnanové seřazení podle jednotlivých kmenů a všichni amfiloští kopiníci, kteří byli přítomni. Peloponnésané a Ampračané byli seřazeni pomíchaně až na Mantinejské; ti byli všichni pohromadě víc na levém křídle, ale ne až na samém jeho konci — nejdál na levém křídle stál Eurylochos a jeho vojáci, proti Messéňanům a Démosthenovi. 108 Když už byla bitva v proudu a Peloponnésané přesahujícím křídlem obkličovali pravé křídlo nepřátel, Akarnanové vyrazili ze zálohy, napadli je zezadu a obrátili je na útěk, takže se ani nepostavili na odpor, jak byli vyděšeni, a strhli s sebou většinu vojska. Když totiž spatřili, jak byl ničen oddíl Eurylochův, který byl nejsilnější, jejich strach ještě rostl. A největší kus práce vykonali Messéňané, kteří tu byli pod Démosthenovým velením. \2\ Avšak Ampračané a ostatní na pravém křídle přemohli ty, kteří stáli proti nim, a pronásledovali je až k Argu —jsou totiž ze všech kmenů v oněch místech nejbojovnější. /£/ Když pak při ústupu viděli, že větší část vojska je poražena, a když na ně doráželi ostatní Akarnanové, jen s potížemi se zachrá­ 221 nili do Olp a mnozí z nich padli, jak se tam hrnuli bez pořádku a kázně, až na Mantinejské, ti byli při ústupu z celého vojska nejlépe seřazeni. A boj skončil pozdě večer. 109 Protože Eurylochos a Makarios padli, převzal druhého dne velení Menedaios sám; nevěděl si rady, jak by mohl po té velké porážce vydržet obléhání, když byl obklíčen ze země a atickými loďmi uzavřen od moře, nebo jak by se mohl zachránit při ústupu, proto předloží Démosthenovi i akarnanským velitelům návrh, abyjednali o příměří, odchodu ze země a o pohřbení padlých. j2j Ti vydali mrtvé, postavili tropaion a pochovali padlé, asi tři sta mužů. Nepovolili však všem veřejný odchod, nýbrž Démosthenes se svými akarnanskými spoluveliteli smlouvou dovolil, aby co nejrychleji odešli Mantinejští, Menedaios a ostatní velitelé Peloponnésanů spolu s dalšími významnými osobami, protože chtěl izolovat Ampračany a námezdné vojsko, ale především si přál připravit Lakedaimoňany a Feloponnésany vůbec o důvěru Reků v oněch končinách, že je zradili a za důležitější považovali svůj prospěch. /5/ A oni odnesli své padlé a ve spěchu je pochovali, jak to šlo, a ti, jimž byl povolen odchod, snažili se uskutečnit ho potají. 110 Mezitím dostane Démosthenes a Akarnanové hlášení, že na základě první zprávy z Olp táhnou Ampračané z města s celou svou mocí územím Amfilochů a chtějí se spojit s obyvateli Olp, protože nevědí nic o tom, co se stalo. j2j Démosthenes pošle okamžitě část svých vojáků, aby se postavili do žálohy u cest a obsadili pevná místa, a s ostatním vojskem se současně chystal spěšně táhnout proti nim. 111 Zatím Mantinejští a ti, jimž byl smlouvou povolen odchod, vyšli z města a potají se vzdalovali v malých skupinách, jako by šli trhat byliny a shánět dříví na topení; naoko také sbírali, kvůli čemu vyšli, když však byli kus dál od Olpy, postupovali rychleji. j2j Když je Ampračané a ostatní, kteří tam zůstali pohromadě, viděli odcházet, vyrazili také a běželi za nimi, aby je dostihli. /3/ Akarnanové si ze začátku myslili, že všichni jdou pryč stejným způsobem, aniž bylo něco dohodnuto, a pustili se za Peloponnésany, a leckdo z nich střelil i po některých velitelích, kteří jim v tom bránili a tvrdili, že 222 s nimi byla uzavřena dohoda — vojáci se domnívali, zeje zradili. Potom však nechali Mantinejské a Peloponnésany odejít, Ampračany však ubíjeli. \4\ A bylo mnoho sporů a nejistoty* zda je někdo Ampračan nebo Peloponnésan. Zabili jich asi dvě stě; ostatní utekli do sousední země Agraiů a jejich král Salynthios, který byljejich přítelem, je přijal pod svou ochranu. 112 Ampračané z města dorazí k Idomeně. Idomené je jméno dvou vysokých kopců. Když nastala noc, vojáci, které poslal Démosthenes napřed, obsadili potají dřív než nepřátelé vyšší z nich a zůstali tam přes noc; na nižší vystoupili dřív Ampračané. \2\ Po večeři, hned jak se zešeřilo, vytáhl Démosthenes se zbytkem vojska, sám pochodoval s polovinou k průsmyku, druhá polovina postupovala přes pohoří amfilošské. I3j Za svítání vpadne na Ampračany. Ti ještě spali a zprvu vůbec nevěděli, co se děje —- myslili, že to jsou jejich lidé. )4j Démosthenes postavil totiž schválně dopředu Messéňany a nařídil jim, aby na nepřátele hovořili, protože mluvili dórsky a mohli u předních stráží vzbudit důvěru, tím spíš, že byla ještě tma a nebylo na ně vidět. /5/ Prvním úderem obrátili tedy jejich vojsko na útěk a většinu jich pobili, zbylí se rozutekli na všechny strany do hor. /£/ Protože však cesty byly už předem obsazeny a Amfilochové se v krajině vyznali, vždyť tu byli doma, a navíc byli lehce ozbrojeni proti hoplitům, kdežto oni kraj neznali a nevěděli, kam se obrátit, padali do roklí a do pastí nastražených na cestách a hynuli. /7/ Pokoušeli se uniknout, jak sejen dalo, někteří se obrátili kmoři, které nebylo příliš vzdáleno, a když spatřili atické lodě plující kolem právě v době těchto událostí, plavali k nim, protože si myslili, že když už to musí být, bude pro ně lepší, budou-li zabiti těmi, kteří jsou na lodích, než svými největšími nepřáteli barbarskými Amfilochy. /do námořní války, a ještě k tomu proti Athéňanům, kteří kdykoliv se o něco nepokusili, věřili, že přišli o něco z toho, co mohli podle svého přesvědčení vykonat. j3j Kromě toho četné nečekané zvraty osudu, k nimž došlo v krátké době, vy­ 256 volávaly v jejich duších velké zděšení; žili v stálém strachu, že je zas jednou postihne nějaká pohroma jako na ostrově. /4/ Z toho důvodu šli do boje s menší odvahou a myslili si, že ať se pustí do čehokoliv, je to předem určeno k nezdaru, protože jejich mysl, která až do té doby nebyla zvyklá na neštěstí, jim už nezaručovala úspěch. 56 Zatímco Athéňané tenkrát plenili přímořské končiny, Lakedaimoňané zůstávali zpravidla nečinní, když se nepřátelé vylodili někde v obvodu některé posádky, protože si pokaždé myslili, že jsou početně slabší, a také pod vlivem onoho duševního stavu. Jen jedna posádka, která se postavila na odpor v blízkosti Kotyrty a Afroditie, poděsila svým útokem rozptýlený zástup lehké pěchoty; když se však proti ní postavili hopliti, stáhla se zpět, několik mužů z ní padlo a byly získány nějaké zbraně. Athéňané pak postavili tropaion a odpluli na Kythéru. /J?/ Odtud pluli podle pobřeží až do Epidauru zvaného Liméra, a když zpustošili část té země, přišli k Thyreji, která patří k takzvanému kraji kynurskému a sousedí s Argolidou a Lakónií. Lakedaimoňané, kterým Thyrea patřila, dali ji k obývání Aigiňanům vyhnaným z domova za dobré služby, které jim prokázali při zemětřesení a při vzpouře heilótů, i za to, že k nim vždy chovali náklonnost, přestože byli poddanými Athéňanů. 57 Ještě v době, kdy se Athéňané blížili, Aigiňané opustili opevnění, které právě stavěli na pobřeží, a ustoupili od moře do města, v němž bydlili a jež bylo vzdáleno asi deset stadií od břehu. \2j Lakedaimoňané z jednoho ze strážních oddílů roztroušených po kraji, kteří s Aigiňany stavěli ono opevnění, nechtěli s nimi jít za hradby, ačkoliv je o to Aigiňané prosili; jim se však zdálo nebezpečné zavřít se uvnitř hradeb, a tak vystoupili na výšiny a nečinně tam zůstali, protože nevěřili, že by se nepřátelům v boji vyrovnali. 13/ Zatím Athéňané přistáli, ihned se dali s celým vojskem na pochod a Thyreu dobyli. I spálili město a vyplenili vše, co bylo uvnitř, Aigiňany, kteří nezahynuli v boji, odvedli do Athén, stejně tak jako lakedaimonského velitele, který u nich byl, Tantala, syna Patrokleova — ten se totiž dostal do zajetí, protože byl raněn. 14/ Vedli také několik mužů z Kythéry, 257 které se zdálo vhodné převést z bezpečnostních důvodů* I rozhodli se Athéňané, aby tito byli dopraveni na ostrovy, ostatní Kythéřané aby bydlili dál ve své zemi a platili čtyři talenty daní, kdežto všichni Aigiňané, kteří se dostali do zajetí, aby byli popraveni kvůli dřívějšímu nepřátelství, které k nim odjakživa chovali, a Tantalos aby byl uvězněn spolu s ostatními Lakedaimoňany na ostrově. 58 Téhož léta bylo na Sicílii nejprve uzavřeno příměří mezi Kamariňany a Gelskými; potom se i ostatní Sicilané shromáždili v Gele, totiž vyslanci ze všech obcí, a zahájili jednání, zda by bylo možné smířit se. Bylo proneseno mnoho různých názorů pro i proti, každý uplatňoval své stížnosti a nároky podle toho, jak se kdo v čem cítil poškozen, a Syrakusan Hermokrates, syn Hermónův, který je také nejvíc přesvědčil, pronesl před společným shromážděním řeč tohoto znění. 59 „Nebudu k vám, Sicilané, mluvit proto, že bych pocházel z nejmenší obce nebo z obce válkou nejvíc zkoušené, ale proto, že chci veřejně vyjádřit svůj názor, jejž považuji za nejlepší pro celou Sicílii. j2j Nač by se měl někdo zeširoka rozpovídávat o válčení, kolik zla s sebou přináší, před lidmi, kteří to znají? Nikdo se přece nedá donutit lc válce proto, že by ji neznal, ani od ní odvrátit strachem, jestliže si myslí, že z ní bude mít nějakou výhodu. Věc je taková, že jedněm se zisky zdají větší než hrůzy, druzí jsou ochotni raději podstoupit nebezpečí než v přítomnosti utrpět v něčem sebenepatrnější škodu. 13/ Jestliže však jedna nebo druhá strana jedná podle těchto zásad v nevhodnou dobu, je prospěšné radit k smíření. /41 Bylo by pro nás nanejvýš cenné, kdybychom se nechali přesvědčit, že je tomu tak. Vždyť na začátku jsme vedli válku z toho důvodu, že každý myslil na to, jak by dobře zařídil své vlastní věci, a nyní se zas musíme pokusit výměnou názorů dojít k dohodě, a nepodaří-li se uspokojit každého, pak budeme válčit znova. 60 A přece, jestliže máme jen trochu rozumu, měli bychom si uvědomit, že toto shromáždění nerozhodne jen o soukromých zájmech jednotlivců, ale i o tom, zda budeme ještě schopni zachránit celou Sicílii ohroženou Athéňany, jak já si myslím. A měli bychom dojít k názoru, že mnohem naléhavěji 258 než má slova nás nabádají k smíru Athéňané sami, kteří mají největší moc ze všech Reků a jsou tady teď s malým počtem lodí, číhají na naše omyly a pod zákonným jménem spojenectví přizpůsobují s průhlednou omluvou přirozené nepřátelství mezi Athéňany a Síciíany svému prospěchu. j2j Vždyť když se pouštíme do války a zveme si na pomoc je, kteří sami přicházejí s vojskem i tam, kam nejsou zváni, a když za své peníze sami sobě škodíme a současnějim razíme cestu k vládě, je přirozené, že až nás uvidí vysílené, jednoho krásného dne přijedou s větší výpravou a pokusí se všechna tato města dostat pod svou moc. 61 A přece kdybychom měli rozum, musil by si každý pozvat takové spojence, kteří by jeho obci spíš pomohli získat to, co nemá, než poškodit, co má, a jen kvůli tomu podstupovat nebezpečí; měli bychom věřit, že především nesvornost ničí jednotlivá města i celou Sicílii; my všichni, kteří v ní bydlíme, jsme ohroženi, a přitom města stojí proti sobě jako nepřátelé. j2j To si musíme uvědomit, občan se musí smířit s občanem a město s městem a je třeba se společně pokusit o záchranu celé Sicílie; nikomu nesmí napadnout, že Dórové mezi námi jsou nepřáteli Athéňanů, kdežto lidé chalkidského původu že jsou bezpečni, protože jsou příbuznými Iónů. /5/ Oni totiž na nás neútočí proto, že by nenáviděli jeden ze dvou kmenů, v něž je Sicílie od původu rozdělena, ale že touží po bohatství Sicílie, které je naším společným vlastnictvím. j4j Jasně to ukázali nyní, když je pozvali Chalkiďané; těm, kteří jim ještě nikdy podle spojenecké smlouvy nepomohli, sami ochotně poskytli, co si spravedlnost žádala, dokonce v míře větší, než byli podle smlouvy povinni. /5/ Je rozhodně pochopitelné, že Athéňané chtějí takto zvětšit svou moc a že mají takové úmysly, a nevytýkám nic těm, kteří chtějí poroučet, nýbrž těm, kteří mají větší sklon k poslouchání než k poroučení; vždyť je odjakživa lidem vrozeno poroučet tomu, kdo neodporuje, a mít se na pozoru před tím, kdo je ohrožuje. /6/ Jestliže to známe a řádně se před tím nezabezpečíme, jestliže někdo z těch, kdo sem přišli, neuznává za nejdůležitější, abychom společně učinili správné opatření proti tomu, co nám všem společně hrozí, dopouštíme se chyby. /7/ Nejrychleji bychom 259 se této hrozby zbavili, kdybychom všichni se všemi uzavřeli mír, neboť Athéňané nevedou válku ze své země, ale ze země těch, kteří je zavolali na pomoc. A tak nebude válka ukončena válkou, ale spory budou bez potíží ukončeny mírem a ti, kteří sem přišli dopouštět se bezpráví pod krásnou záminkou, protože byli pozváni, právem odejdou s nepořízenou. 62 Tak velké jsou výhody, které pro nás vyplynou z rozumného rozhodnutí, pokud jde o Athéňany. j2j Protože však mír je podle souhlasného názoru všech to nejlepší na světě, proč bychom jej neměli uzavřít i mezi sebou? Či nevěříte, že je-li někdo ve výhodě a druhý v nevýhodě, dokáže spíš mír než válka jednomu nevýhodu odstranit a druhému výhodu uchovat? Nebo že mír zajišťuje větší stálost poctám a slávě ajiným věcem, o kterých by bylo možno dlouho mluvit, stejně tak jako o válčení? To vše musíte mít na zřeteli a nesmíte pohrdat mými slovy, ale každý v nich musí hledat svou spásu. 13/ Jestliže si někdo myslí, že se může ve svém jednání spolehnout na své právo nebo na násilí, jen ať se ošklivě nepřepočítá, až vše dopadne opačně, než čekal; musí si uvědomit, že už mnoho lidí, kteří se chtěli pomstít nespravedlivému útočníkovi nebo doufali, že si použitím síly pomohou k prospěchu, nejenže se nepomstili, ale sami při tom přišli o život, a ti druzí místo aby měli víc, ještě ztratili to, co měli předtím. j4j Vždyť msta není provázena zdarem, jak by právem mělo být, jen proto, že předtím došlo k bezpráví, a síla nečerpá jistotu z toho, že je plná nadějí. Nejčastěji se projeví nevypočitatelnost budoucích dějů, a tato nevypočitatelnost je na jedné straně nejvrtkavější ze všeho, na druhé straně však se může ukázat jako nejprospěšnější, protože jsme-li všichni stejně plni obav, víc si to rozmýšlíme, než jeden druhého napadneme. 63 Nyní pro neurčitý strach vyvolaný touto nejistotou a pro nynější hrozivou přítomnost Athéňanů v naší zemi, poděšeni těmito dvěma věcmi a vědomi si toho, že na neuspokojení našich tužeb, to jest toho, co si každý z nás představoval, že dosáhne, měly dostatečnou vinu tyto překážky, vyžeňme ze země nepřátele, kteří nás ohrožují, a sami uzavřeme mír pokud možno na věčné časy, a ne-li, tedy aspoň smlouvou závaznou 260 na dobu co nejdelší odložme své soukromé spory na později. \2j Vůbec bychom měli pochopit, že zachováme-li se podle mých slov, budeme mít každý své město svobodné, v něm budeme nezávislí a budeme moci se ctí splatit stejným každému, kdo nám učiní něco dobrého, stejně takjako tomu, kdo nám učiní něco zlého. Jestliže však těmto slovům nebudeme důvěřovat a budeme poslouchat jiné, už se nebude mluvit o pomstě, ale v nejlepším případě se z nutnosti staneme přáteli svých největších nepřátel a naopak budeme žít v nevůli s těmi, kteří si to nezaslouží. 64 A jak jsem řekl hned na začátku, já jako zástupce největší obce, který spíš bude útočit než bránit se, předvídám budoucnost a jsem ochoten dohodnout se; nechci ubližovat svým nepřátelům tak, abych z toho sám měl větší škodu, ani si v hloupé tvrdohlavosti myslit, že jsem svrchovaným pánem svého rozhodnutí i štěstěny, které neporoučím, ale chci projevit ústupnost, pokud to je spravedlivé. \2\ Ostatní pak žádám, aby učinili totéž co já a abyste to učinili donuceni sebou samými, ne nepřítelem. /£/ Vždyť to není žádná hanba, jestliže příbuzný ustoupí příbuznému, Dór Dórovi nebo Ghalkiďan svému krajanovi, tím spíš, že jsme sousedy a obyvateli jedné země, ještě k tomu omývané mořem, a že jsme nazýváni jediným jménem Sicilané. Myslím si, že spolu budeme válčit, kdykoli k tomu bude důvod, a znova se po vzájemném jednání udobříme, \4\ avšak když nás napadnou lidé odjinud, budeme se bránit všichnijakojeden muž, budeme-li mít rozum, jestliže je pravda, že jsme všichni v nebezpečí, i když jeden jediný snáší křivdu, a už nikdy v budoucnosti nebudeme volat spojence ani prostředníky. Učiníme-li to, nepřipravíme v této chvíli Sicílii o dvě výhody, osvobození od Athéňanů a od domácí války, a v budoucnosti v ní budeme bydlit sami jako ve svobodné zemi, která už nebude tolik ohrožována úklady cizinců." 65 Sicilané přesvědčeni těmito Hermokratovými slovy uzavřeli dohodu s ustanovením, že ukončí válku, každý že si ponechá, co má, a Morgantiné že bude patřit Kamariňanům, až zaplatí Syrakusanům stanovenou částku. j2j Spojenci Athéňanů pozvali k sobě athénské velitele a řekli jim, že 261 uzavřou dohodu a že v mírové smlouvě budou zahrnutí i Athéňané. Když to athénští velitelé schválili, byl uzavřen mír a athénské lodi pak odpluly ze Sicílie. /£/ Jakmile se však stratégové vrátili domů, Athéňané ve městě potrestali dva z nich, Pythodóra a Sofoklea, vyhnanstvím a třetího, Eurymedonta, odsoudili k peněžité pokutě, že prý se dali podplatit a vzdálili se ze Sicílie, ačkoliv bylo v jejich moci podrobit šiji. )4f Tak pevně věřili Athéňané, jimž tenkrát štěstí přálo, že se jim nic nesmí postavit do cesty, ale že se jim musí stejně podařit vše, co je možné i co je méně snadné, ať se na to připravují důkladně, nebo hůř. Příčinou toho všeho byl nečekaný zdar provázející většinu jejich podniků, který posiloval jejich naděje. 66 Téhož léta Megařané ve městě, tísnění válkou s Athéňany, kteří vpadli každoročně dvakrát s celým vojskem do jejich země, a se svými vyhnanci z Pég, kteří byli po vzpouře vypovězeni ze země a obtěžovali je loupežnými přepady, domlouvali se mezi sebou, že by bylo třeba povolit vyhnancům návrat, aby nebylo město ničeno ze dvou stran. j2/ Když se přátelé vyhnanců dověděli, co se povídá, domnívali se, že i oni musí otevřeněji než dosud podporovat tento návrh. /3j Ale vedoucí politikové lidové strany si uvědomili, že lid oslabený oněmi ranami nebude schopen odolávat jim, a dali se ze strachu do vyjednávání s athénskými stratégy Hippokratem, synem Arifronovým, a Démosthenem, synem Alkisthenovým: chtěli jim vydat město, protože se domnívali, že to pro ně bude méně nebezpečné, než kdyby se vrátili ti, kteří jimi byli před časem vypovězeni. A tak se dohodli na tom, že Athéňané nejdřív obsadí dlouhé hradby (měřily asi osm stadií od města k jejich přístavu Nisaji), aby nemohli Peloponnésané přijít na pomoc od Nisaje, kde byla jen peloponnéská posádka kvůli bezpečnějšímu ovládání Megar; později že se pokusívydatjim i horní město, neboť po uskutečnění první části plánu by mohlo dojít snáz k spojení s Athénami. 67 Když tedy bylo na obou stranách všechno připraveno a domluveno, Athéňané vypluli jednou na začátku noci s šestí sty hoplity pod velením Hippokratovým směrem na Minou, ostrov patřící Megařanům, a zaujali postavení v hliništi, kde 262 vyráběli Megařané cihly na nedaleko ležící opevnění. f2j Vojáci podřízení druhému stratégovi Démosthenovi, lehká pěchota platajská a pohraničníci se položili do zálohy u svatyně Enyaliovy, která je o něco dál. A oné noci je nezpozoroval nikdo kromě mužů, kteří o tom měli vědět. 13) Když už mělo svítat, megarští spiklenci provedli toto. Už dávno předtím přemluvili velitele a opatřili si povolení, abyjim byly otevřeny brány, vozívali pak v noci na voze dvojveslový člun příkopem ke břehu a vyplouvali na moře, jako by byli lupiči; dřív než se rozednilo, dopravovali člun na voze zpátky k hradbám a jezdili s ním zase bránou dovnitř, aby, jak říkali, Athéňané v Minóji nevěděli, že si mají na ně dát pozor, když nebylo v přístavu žádné plavidlo vidět. f4f I tenkrát stál vůz před bránou, a protože byla brána jako obyčejně otevřená, aby mohl člun dovnitř, tu jakmile to Athéňané spatřili (všechno bylo totiž předem dohodnuto), běželi z místa, kde byli ukryti, aby se dostali k bráně dřív, než bude znova zavřena, dokud v ní ještě bude vůz a nedovolí ji zavřít. Megarští spiklenci současně pobijí stráže v bráně. /5/ Nejprve vběhli dovnitř Démosthenovi Platajané a pohraničníci v místech, kde nyní stojí tropaion, ajakmile byli Platajané uvnitř brány, bojovali s přibíhajícími Peloponnésany (ti, kteří byli nejblíž, je totiž zpozorovali), přemohli je a umožnili bezpečný vstup athénským hoplitům, kteří už také přicházeli. 68 Potom už mířili proti hradbám i Athéňané, jak postupně vcházeli. Peloponnéské stráže, nepočetné, se zpočátku stavěly na odpor a bránily se, někteří vojáci padli, většina sejich však dala na útěk, protože byli poděšeni nočním útokem nepřátel a také proto, že proti nim bojovali megarští spiklenci a oni si myslili, že je zradili všichni Megařané. /5/ Stalo se totiž, že athénský hlasatel z vlastního popudu vyhlásil, že kdo z Megařanů chce, aťjde a se zbraní v ruce aťse přidá k Athéňanům. Když Peloponnésané slyšeli tato slova, na nic už nečekali a utekli do Nisaje, protože věřili, že je opravdu napadli všichni Megařané. /éj Za rozednění byly už dlouhé hradby dobyty, a protože Megařané ve městě byli rozrušeni, říkali ti, kteří to všechno umluvili s Athéňany, a mnoho jiných, kteří patřili ke spiklencům, že je třeba otevřít brány a vyjít do boje. 263 /5/ Bylo domluveno, že po otevření bran Athéňané vniknou do města a oni že se označí, aby se jim nic nestalo (měli se natřít olejem). Mohli brány otevřít s bezpečností ještě větší, neboť podle dohody přišly po celonočním pochodu od Eleusiny čtyři tisíce athénských hoplitů a šest set jezdců. /£/ Když už se spiklenci natřeli olejem a stáli u bran, jeden z nich odhalí dalším lidem, jakou lest mají vymyšlenou. Ti se shlukli, přišli k branám a říkali, že nesmějí vyjít ven (vždyť ani dříve se toho ještě nikdy neodvážili, i když byli silnější) ani přivést obec do zjevného nebezpečí; jestliže někdo neposlechne, že dojde k bitvě tam, kde stojí. Nedali ani slůvkem najevo, že vědí, oč jde, ale naléhali, jako by jejich rady byly nejlepší, a přitom byli stále u bran na stráži, takže spiklenci nemohli jednat podle svých záměrů. 69 Když athénští stratégové poznali, že se tu objevila nějaká překážka a že nebudou schopni zmocnit se města násilím, okamžitě začali stavět zeď kolem Nisaje, protože se domnívali, že kdyby ji dobyli dřív, než by někdo přišel na pomoc, rychleji by se podrobily i Megary. j2j Brzy tedy došlo z Athén železné nářadí a přišli i kameníci se vším ostatním potřebným vybavením. Začali od té části opevnění, kterou měli v rukách, a postavili příčnou zeď směrem k Megarám, od obsazené části pak táhlo vojsko, které si práci rozdělilo na úseky, po obou stranách Nisaje až k moři příkop a zeď. Kámen a cihly si brali z předměstí, káceli stromy, vysekávali křoví a používali dřevo k zpevnění, kde bylo třeba. Domy v předměstí byly opatřovány cimbuřím a sloužily pak také jako hradba. j3j A tak pracovali po celý tento den; druhého dne k večeru byla hradba skoro hotova. Obyvatelé Nisaje, poděšeni nedostatkem potravin (zásobovali je totiž z horního města vždy jen najeden den) a přesvědčeni, že Peloponnésané jim tak hned na pomoc nepřijdou a že Megařané jsou jejich nepřáteli, uzavřeli s Athéňany příměří s podmínkou, že odevzdají zbraně, každý však že se bude moci za určenou částku vykoupit ze zajetí, s Lakedaimoňany pak, s jejich velitelem i kýmkoli jiným, kdo by tam byl, že Athéňané naloží podle svého uvážení. \4\ Na těchto podmínkách se dohodli a vyšli z města, Athéňané pak strhli část 264 dlouhých zdí související s městem Megarami, obsadili Nisaiu a věnovali se dalším přípravám. 70 Lakedaimoňan Brasidas, syn Tellidův, byl právě v té době,u Sikyónu a Korinta a chystal se k výpravě proti Thrákii. Jakmile se dověděl o dobytí hradeb, ze strachu o P.eloponnésany v Nisaji i o to, že Megary budou dobyty, pošle do Boiótie s rozkazem, aby mu rychle táhli s vojskem naproti k Tripodisku (vesnice toho jména je v Megaridě pod pohořím Geranským), a sám se vydal na pochod se dvěma tisíci sedmi sty hoplity korintskými, čtyřmi sty fleiuntskými, šesti sty sikyónskými a se všemi, kteří už předtím byli shromážděni pod jeho velením, protože doufal, že zastihne Nisaiu ještě nedobytou. \2\ Když se však dověděl, jak se věci mají (přišel totiž v noci k Tripodisku), vybral z vojska tři sta mužů, přitrhl k Megarám, dřív než se o něm dověděli Athéňané, kteří byli u moře, protože se chtěl naoko, a kdyby to bylo možné, doopravdy pokusit o Nisaiu a především posílit postavení Megar tím, že by vnikl dovnitř. I žádal, aby ho vpustili do města, a říkal, že má naději na opětné získání Nisaje. 71 Z toho však měly strach obě strany v Megarách, jedni, že přivede do města vyhnance a je samotné že vyžene, druzí, že se lidová strana bude právě toho bát, zaútočí na ně a město bude v bratrovražedném boji zničeno, protože Athéňané číhají v blízkosti, a tak ho nepustili dovnitř, ale obě strany se rozhodly zůstat v klidu a čekat, co přinese budoucnost. \2\ Obojí totiž doufali, že dojde k bitvě mezi Athéňany a těmi, kteří jim přišli pomoci, a že to je takto pro ně bezpečnější, přidat se k té straně, které byl kdo nakloněn, až zvítězí. Když se mu nepodařilo přemluvit je, vrátil se Brasidas* zpátky k ostatnímu vojsku. 72 Za svítání tu byli Boióťané, kteří už dřív, než jim to Brasidas rozkázal, měli v úmyslu přijít Megarám na pomoc, protože byli přesvědčeni, že její nebezpečí je i jejich nebezpečím, a už byli s celým vojskem v Platajích. Když přišel posel, zvedlo to ještě víc jejich sebedůvěru, poslali dva tisíce dvě stě hoplitů a šest set jezdců a s větší částí vojska odtáhli zpátky domů. \2\ Když bylo celé vojsko shromážděno — ne méně než šest 265 tisíc hoplitů — a když athénští hopliti stáli seřazeni u Nisaje a u moře, kdežto lehká pěchota byla rozptýlena po rovině, boiótští jezdci nenadálým útokem obrátili lehkou pěchotu na útěk k moři (předtím totiž nepřišla Megarám odnikud žádná pomoc). /31 Také athénští jezdci proti nim vyrazili a došlo k boji zblízka. Dlouho trvalajezdecká bitva, v níž si, když bylo po všem, obě strany přisvojovaly vítězství. 14/ Athéňané totiž zabili velitele boiótslcé jízdy a ještě jiné Boióťany, nečetné, kteří se přihnali až k samé Nisaji, stáhli z nich zbroj, zmocnili se těchto mrtvých, vydali je, když bylo ujednáno příměří, a postavili tropaion. Avšak v celé té bitvě ani jedni, ani druzí nedobyli rozhodného vítězství a Boióťané odešli k svým, Athéňané k Nisaji. 73 Pak postupoval Brasidas ajeho vojsko blíž k moři a k městu Megarám, a když se dostali na příhodné místo, zaujali bojové postavení a v klidu čekali, protože si myslili, že na ně Athéňané zaútočí, a protože věděli, že Megařané vyčkávají, ke komu se přikloní vítězství. \2\ Domnívali se, že obě možnosti jsou pro ně příznivé, jednak to, že nezačali pivní a nepodstoupili ze své vůle nebezpečí bitvy (přitom však jasně dali najevo, že jsou připraveni se bránit, a tak by jim muselo být právem přisouzeno vítězství bez boje), jednak že to bylo vhodné vzhledem k Megařanům; /5/ vždyť kdyby nebyli Peloponnésané spatřeni při svém příchodu, nebylo by to pro ně dobře dopadlo, ale beze vší pochyby by byli okamžitě ztratili město, jako kdyby byli poraženi; takto však se mohlo i stát, že se Athéňanům nebude chtít bojovat* a v takovém případě by Peloponnésané bez boje získali to, kvůli čemu přišli. \4\ A tak se také stalo. Athéňané vyšli, seřadili se podle dlouhé zdi a také čekali v klidu a nepodnikli útok, protože se i jejich stratégové domnívali, že když už dosáhli většinu toho, oč usilovali, nebezpečí, které by podstoupili, kdyby se pustili do boje s nepřítelem početnějším, by neodpovídalo výsledku: kdyby vyhráli, zmocnili by se Megar, kdyby prohráli, byla by zničena nejlepší část jejich hoplitů, kdežto Peloponnésané zde mají jen část celé své branné moci, každá z obcí zúčastněných na výpravě poslala jen část svých sil, a mají tedy všechny 266 ■důvody, aby se chtěli odvážit boje. Když tedy nějaký čas čekali a ani jedna strana se o nic nepokusila, Athéňané se první stáhli do Nisaje a hned po nich odešli Peloponnésané tam, odkud se vydali na výpravu. A tak si Megařané, kteří byli přáteli vyhnanců, dodají odvahu a otevřou brány Brasidovi samotnému a velitelům spojeneckých měst, jako by byli zvítězili — tento dojem byl vyvolán také tím, že už Athéňané nechtěli bojovat; když je pustili do města, zahájí s nimi jednám. Přívrženci Athéňanů byli zděšeni. 74 Později, když se spojenci rozešli do svých měst, vrátil se i Brasidas do Korinta a chystal výpravu do Thrákie, kam byl už dřív posílán. j2j Když i Athéňané odešli domů, tu ti z Megařanů ve městě, kteří bylí nejvíc zapleteni do jednání s Athéňany, vědomi si toho, že byli odhaleni, ihned tajně opustili město, ostatní se pak dohodli s přáteli vyhnanců a povolali ty, kteří byli v Pégách, když je napřed zavázali slavnostní přísahou, že nebudou na nic vzpomínat ve zlém a že budou vždy rozhodovat tak, aby to bylo pro město nejlepší. )3j Ti však, jakmile se ujali vlády a vykonali přehlídku zbraní, nechali jednotlivé vojenské oddíly nastoupit odděleně, vybrali si ze svých nepřátel a z těch, které považovali za největší straníky Athéňanů, asi sto mužů, donutili lid, aby o nich veřejně hlasoval, dali je odsoudit k smrti a popravit; ve městě pak zavedli silně oligarchickou ústavu. j4j A třebaže tato ústava měla svůj vznik v převratu provedeném malou hrstkou lidí, udržela se velmi dlouhou dobu. 75 Téhož léta, když se Mytiléňané podle svého plánu chystali opevnit Antandros, Démodokos a Aristeides, velitelé athénských lodí vybírajících poplatky, kteří byli v oblasti Helléspontu (třetí z nich, Lamachos, už totiž odplul do Černého moře), zpozorovali, co se na tom místě chystá, a zdálo sejim, že jsou důvodné obavy, aby to nedopadlo jako v Anajích proti Samu, kde se usadili vyhnanci ze Samu a pomáhali Peloponnésanům tím, že jim posílali kormidelníky pro lodi, znepokojovali Samské ve městě a ujímali se těch, kteří z města odešli. Proto sebrali vojsko ze spojenců a vypluli proti nim, a když v bitvě porazili ty, kteří proti nim vytáhli z Antandru, opět to místo obsadili. 267 j2j Nedlouho nato Lamachos, který vplul do Černého moře a zakotvil v řece Kalétu v kraji héraklejském, ztratil své lodi, když došlo k průtrži mračen a hladina řeky náhle stoupla. On sám pak se svým vojskem dojde pěšky územím bithynských Thráků, kteří bydlí na protějším břehu v Asii, do Kalchédonu, megarské osady v ústí Černého moře. 76 Téhož léta i athénský stratég Démosthenes dorazí se čtyřiceti loďmi ihned po ústupu z Megaridy do Naupaktu. j2j Někteří lidé jednali totiž s Hippokratem a s ním o poměrech v Boiótii: chtěli provést převrat a změnit ústavu v demokratickou, jako ji měli v Athénách. Přípravy k tomu byly především dílem Ptoiodóra, který utekl z Théb. 131 Někteří měli zrádně vydat Sify (je to přímořské město v thespijském území v Kriském zálivu).Jiní z Orchomenu měli vydat Chairóneiu, která je poplatná Orchomenu dříve zvanému Minyjský, nyní Boiótský. Nejvíc se na tom podíleli vyhnanci z Orchomenu; ti také najímali žoldnéře z Peloponnésu (Chairóneiaje na samém konci Boiótie v sousedství fanotského Iu:aje ve Fókidě), a účastnili se také někteří z Fóků. j4j Athéňané měli obsadit Délion, Apollónovu svatyni v kraji tanagerském, ležící proti Euboji. To vše se mělo stát současně ve stanovený den, aby nepřišli Déliu na pomoc spojení Boióťané, ale aby každý měl co dělat s nepokoji domácími. j5f Kdyby se pokus podařil a Délion bylo opevněno, bylo by to velmi nadějné. I kdyby nedošlo okamžitě ke změnám v ústavách boiótských měst, přece jen by poměry nezůstaly stejné jako předtím, když už by jednou měli ona místa ve své moci,, kdyby byla země pleněna a pro každého tu bylo nablízku útočiště, ale časem díky pomoci poskytované Athéňany povstalcům a díky tomu, že by síly těch druhých byly roztříštěné* všechno by se uspořádalo podle potřeby. 77 Takový byl tedy plán, který se připravoval. Hippokratem sám chtěl vytáhnout ve vhodnou chvíli s athénským vojskem proti Boióťanům, Démostíiena poslal napřed se čtyřiceti loďmi do Naupaktu, aby v těch krajích sebral vojsko z Akarnanů a ostatních spojenců a plul pak k Sifám, které mu měly být zradou vydány. /2j Když tam Démosthenes dorazil, zjistil* že Oiniady donutili všichni Akarnanové ke spojenectví 268 s Athéňany; povolal pak do zbraně všechny spojenecké síly z oněch míst a podnikl nejprve výpravu proti Salynthiovi a Agraiům. Když je porazil, konal další přípravy, aby mohl vytáhnout proti Sifám, až by bylo třeba. 78 V témž období léta se Brasidas postupující s tisíci sedmi sty hoplity do Thrákie dostal do Hérakleje v Trachinsku; poslal napřed do Farsalu posla k svým přátelům se žádostí, aby dovolili jemu a jeho vojsku průchod, a proto přišli do Meliteje v Achaji Panairos, Doros, Hippolochidas, Torylaos a Strofakos, který byl proxenem Chalkiďanů, a on se potom dal na další pochod. \2\ Provázeli ho i jiní Thesalové, mezi nimi Nikonidas z Larissy, který byl přítelem Perdikkovým. Projít bez průvodce Thesálií, zvláště ve zbrani, nebylo totiž snadné, stejně tak jako je u všech Reků podezřelé procházet zemí sousedů bez zvláštního povolení. Kromě toho byl thesalský lid vždy příznivě nakloněn Athéňanům. /5/ A tak kdyby Thesalové měli ve své zemi jako vládu demokracii místo oligarchie, nikdy by jejich územím neprošel, když i takto při průchodu vyšli proti němu u řeky Enipea jiní Thesalové patřící k těm, kteří měli opačné názory než jeho průvodci, snažili se ho zadržet a říkali, že se dopouští bezpráví, jestliže tudy prochází bez společného souhlasu celé jejich obce. \4\ Jeho průvodci je však ujišťovali, že by ho nechtěli provést jejich územím proti vůli obce, ale že ho provázejí jako proxenové, když se tu objevil znenadání. Brasidas sám prohlásil, že tudy táhne jako přítel thesalské země a jich samých a že je ozbrojen proti svým nepřátelům Athéňanům, nikoli proti nim, že neví, že by bylo nějaké nepřátelství mezi Thesaly a Lakedaimoňany, takže by nemohli jedni užívat země druhých; teď prý by proti jejich vůli jejich územím neprošel (vždyť by ani nemohl), ale žádá prý je, aby mu v průchodu nebránili. /5/ Když to Thesalové vyslechli, vzdálili se a Brasidas vybídnut svými průvodci postupoval bez zastávky rychlým pochodem, dřív než by se shromáždil větší zástup a chtěl ho zastavit. A téhož dne, kdy vyrazil z Meliteje, došel do Farsalu a utábořil se u řeky Apidanu, odtamtud táhl dále do Fakia a z něho do Perrhaibie. /ď/ Z té už se thesalští průvodci 269 vrátili domů a Perrhaibové, poddaní Thesalů, ho dovedli až do Dia, městečka v říši Perdikkově, které leží pod Olympem v Makedonii na straně obrácené k Thesálii. 79 Tímto způsobem Brasidas prošel Thesálii dřív, než se někdo mohl připravit, aby mu v tom zabránil, a dorazil k Perdikkovi a do Chalkidiky. )2/ Obyvatelé thráckých měst* kteří odpadli od Athéňanů, a Perdikkas se zalekli athénských úspěchů a vyžádali si z Peloponnésu vojenskou pomoc, Chalkiďané myslili, že Athéňané zaútočí nejdřív na ně (zároveň také města v jejich sousedství, která ještě neodpadla, potají vyzývala Peloponnésany, aby přišli), Perdikkas sice nebyl otevřeným nepřítelem Athéňanů, ale také měl obavy pro své dávné neshody s nimi, apředevším si chtěl podrobit Arrhabaia* krále Lynkéstů. /3/ Také jim přispěl tehdejší neúspěch Lakedaimoňanii, že snáz dosáhli příchodu vojska z Peloponnésu. 80 Když Athéňané ohrožovali Peloponnésos a v míře ne nejmenší jejich zemi, Lakedaimoňané doufali, že se jich nejspíš zbaví, jestliže je na oplátku zasáhnou tím, že pošlou vojsko proti jejich spojencům, zvlášť když tito byli ochotni je vydržovat a zvali je k sobě, aby mohli odpadnout od Athéňanů. j2j Zároveň chtěli také pod nějakou záminkou poslat pryč část heilótů, aby se v této chvíli, kdy byl obsazen Pylos, nepokusili o nějakou vzpouru. /£/ Ze strachu před jejích nepřátelstvím a počtem sáhli dokonce k následujícímu opatření — většina toho, co Lakedaimoňané podnikali, byla totiž vždy zaměřena proti heilótům, aby se před nimi chránili. Vyhlásili, aby se hlásili ti z nich, kteří si myslí, že prokázali ve válce statečnost, aby jim mohla být dána svoboda. Chtěli je vyzkoušet, protože se domnívali, že právě ti, kteří budou chtít první dostat svobodu, by asi také první z domýšlivosti na ně zaútočili. (4[ Vybrali jich asi dva tisíce, ti byli ověnčeni a obcházeli chrámy jako lidé propuštění na svobodu. Zanedlouho nato však je Sparťané nechali zmizet a nikdo se nedověděl, jakým způsobem byl který z nich zabit. /5/ Tenkrát jich také ochotně sedm set poslali Brasidovijako hoplity, ostatní hoplity si najal jako žoldnéře na Peloponnésu a odvedl si je. 81 Lakedaimoňané poslali Brasidu, protože on sám chtěl 270 a také Chalkiďané si to přáli. Byl považován ve Spartě za muže ke všemu odhodlaného; když vytáhl do pole, prokázal Lakedaimoňanům neocenitelné služby. /£/ Tím, že se okamžitě projevil k městům jako člověk spravedlivý a umírněný, způsobil, že ve velkém počtu odpadala od Athéňanů, některá obsadil zradou, takže kdyby Lakedaimoňané chtěli jednat 0 míru (jak také potom opravdu učinili), měli možnost jednotlivá místa vyměňovat a získávat zpátky a ulehčit břímě války tížící Peloponnésos. Později, ve válce, která následovala po událostech na Sicílii, Brasidova mravní ušlechtilost a důvtip, které někteří pocítili sami na sobě ajiní ocenili z doslechu, probudily ve velké míře u athénských spojenců touhu přidat se k Lakedaimoňanům. /5/ On byl totiž první spartský velitel poslaný na výpravu za hranice, který byl považován za čestného v každém ohledu a který probouzel pevnou důvěru, že 1 ostatní budou takoví. 82 Když tedy tenkrát přišel do Thrákie a Athéňané se o tom dověděli, prohlásili Perdikku za nepřítele, protože se domnívali, že on má vinu na této výpravě, a víc hlídali své tamější spojence. 83 Perdikkas však ihned spojil Brasidovo vojsko se svým a táhl se svou vojenskou mocí proti Arrhabaiovi, synovi Bromerovu, králi lynkéstských Makedonců, svému sousedu, s nímž měl nějaké neshody, a chtěl si ho podmanit. j2\ Když se však dostal s vojskem spolu s Brasidou k průsmyku umožňujícímu přístup k Lynku, Brasidas řeld, že dřív než začne válku, chce jít za Arrhabaiem, aby s ním pohovořil, a bude-li moci, učinil jej spojencem Lakedaimoňanů. /5/ Arrhabaios už totiž také navazoval jednání a vzkazoval, že by byl ochoten podřídit se Brasidovi jako nestrannému rozhodčímu. I přítomní vyslanci Chalkiďanů Brasidovi radili, aby nezbavoval Perdikku něčeho, čeho se bojí, že tím způsobem se budou moci opřít o jeho větší ochotu podporovat jejich zájmy. \4f Kromě toho Perdikkovi vyslanci řekli v Lakedaimonu, že učiní jejich spojenci mnohé sousední národy, takže Brasidas kvůli tomu považoval tím spíš za svou povinnost jednat s Arrhabaiem nezaujatě. /5/ Perdikkas však namítal, že si nepřivedl Brasidu jako rozhodčího svých sporů s protivníky, ale 271 spíš jako pokořitele svých nepřátel, které mu ukáže, a že by se k němu nechoval správně, kdyby se domlouval s Arrhabaiem, přestože on, Perdikkas, živí polovinu jeho vojska. /ú/ I když to Perdikkas nerad viděl a rozhněval se na něho, Brasidas se přece jen s Arrhabaiem domluvil, dal se jeho slovy přesvědčit a odvedl své vojsko ještě dřív, než vtrhl do jeho země. Perdikkas to považoval za nespravedlivé a dával potom na vydržování vojska jen třetinu místo poloviny. 84 Téhož léta hned nato, krátce před vinobraním, vytáhl Brasidas spolu s Chalkiďany proti Akanthu, osadě založené lidmi z Andru. Obyvatelé Akanthu však byli rozdvojeni v názoru na to, zda jej mají přijmout uvnitř hradeb; lid nesouhlasil s těmi, kteří jej po dohodě s Chalkiďany pozvali. Ze strachu o úrodu, která bylaještě na poli, dal se lid Brasidou přemluvit, aby ho vpustili dovnitř a vyslechli, dříve než se rozhodnou, a přijal jej. Brasidas předstoupil před lid (na Sparťana byl člocela slušný řečník) a promluvil asi takto. 85 „Občané akantští, to, že mě Lakedaimoňané poslali s vojskem, potvrzuje pravdivost důvodu, kterýjsme udali hned na začátku války, že budeme válčit s Athéňany, abychom osvobodili Řecko. \2\ Jestliže jsme přišli teprve po určité době, protože jsme se zmýlili ve svých předpokladech o tamější válce, podle nichž jsme doufali, že brzy sami bez vašeho nebezpečí Athéňany zničíme, to ať nám nikdo nevyčítá; vždyť jsme přišli teď, když se naskytla příležitost, a pokusíme se přemoci je i s vaší pomocí. /5/ Udivuje mě však, že jste přede mnou zavřeli brány a že dáváte najevo malou radost z mého příchodu. \4\ Vždyť my, Lakedaimoňané, jsme s ochotnou myslí podstoupili toto tak velké nebezpečí a šli jsme mnoho dní cizí zemí, protože jsme věřili, že přijdeme k lidem, kteří ještě před naším příchodem budou aspoň ve svém smýšlení našimi spojenci a kteří se jimi chtějí stát doopravdy. /5/ Máte-li však v úmyslu něco jiného nebo budete-li se stavět proti své vlastní svobodě i proti svobodě ostatních Reků, to by bylo strašné, /ú/ Vždyť nejen že se proti mně stavíte vy sami, ale i leckdo z těch, k nimž přijdu, by mohl být méně ochoten přidat se ke mně, protože by považoval za povážlivé, že jste mě nepřijali vy, ke kterým jsem přišel jako k prvním, 272 kteří jste zástupci důležité obce a na které se svět dívá jako na rozumné lidi. Nebudu jim moci uvést věrohodný důvod svého příchodu, ale bude se zdát, že buď přináším svobodu nespravedlivou, nebo že přicházím slabý a neschopný odrazit Athéňany,jestliže zaútočí. /7/ A přece když jsem přitrhl s týmž vojskem, které mám nyní, k Nisaji, abych jí pomohl, neodvážili se Athéňané utkat se se mnou, třebaže měli početní převahu, a proto není pravděpodobné, že by proti vám Athéňané poslali tolik vojáků, aby se to vyrovnalo námořnímu vojsku u Nisaje. 86 Já jsem nepřišel, abych Rekům uškodil, ale abych jim přinesl svobodu, když jsem přiměl nejvyšší spartské hodnostáře, aby se zavázali nejslavnostnějšími přísahami, že získám -li nějaké spojence, zůstanou samostatní, a nejsme tu také proto, abychom ve vás měli spojence donucené ke spojenectví násilím nebo klamem, ale naopak abychom se my připojili jako spojenci k vám, zotročeným Athéňany. j2j Proto žádám, abyste mě nepodezřívali, vždyť vám dávám nejbezpečnější záruky, a abyste mě nepovažovali za neschopného obránce, ale abyste se k nám přidali s plnou důvěrou. /5/ A jestliže někdo váhá, protože se cítí osobně někým ohrožen a bojí se, že vydám město do rukou některých lidí, ten aťje naprosto klidný. f4j Já totiž nepřicházím, abych se přidal k určité straně, a myslím, že bych vám nepřinesl pravou svobodu, kdybych bez ohledu na otcovské zvyklosti učinil ty, kteří tvoří většinu, otroky oligarchů nebo ty, kteříjsou v menšině, otroky lidu. /5/ To by totiž bylo horší než nadvláda cizinců a my Lakedaimoňané bychom za svou námahu nesklidili vděk, ale spíš výčitky místo cti a slávy. Co se vytýká Athéňanům a kvůli čemu s nimi válčíme, vypadalo by u nás ještě hůř než u nich, jimž nezáleží na poctivém jménu. Neboť pro ty, kteří mají vážnost, je větší hanbou pomáhat si k prospěchu krásným klamem než neskrývaným násilím. V druhém případě se útočník odvolává na právo silnějšího, které mu dala štěstěna, v prvním si pomáhá úskokemnespravedlivé mysli. ^ 87 Tak velká je naše opatrnost v tom, na čem nám nejvíc záleží, a vy byste kromě přísahy nemohli dostat větší záruku od nikoho než od těch, u nichž činy samotné porovnané 273 s jejich slovy nezbytně přesvědčují o tom, že je prospěšné to, co říkali. j2j Jestliže mi na tyto mé návrhy řeknete, že to je pro vás nemožné, a budete se domáhat toho, aby vám s ohledem na vaši náklonnost k nám bylo dovoleno odmítnout, aniž by vám to uškodilo, a budete prohlašovat, že se vám zdá, že svoboda není bez nebezpečí a že je spravedlivé, aby byla nabízena těm, kteří ji také mohou přijmout, a nebyla vnucována nikomu proti jeho vůli, budu se dovolávat jako svědků zdejších bohů a héroů, že se mi nepodařilo přesvědčit vás, třebaže jsem přišel k vašemu dobru, pokusím se vás k tomu donutit tím, že budu pustošit vaši zem, /5/ a nebudu se už domnívat, že se dopouštím bezpráví, ale že jsem v právu, a to ze dvou naléhavých důvodů: jednak kvůli Lakedaimoňanům, aby jim peníze vámi odváděné Athéňanům nepřinesly škodu, kdybyste se přes svou náklonnost nedali přimět k přidání k nám, jednak abyste nepřekáželi Řekům na cestě k osvobození z otroctví. j4f Jinak bychom my Lakedaimoňané neměli žádný spravedlivý důvod k takovému jednání ani není naší povinností osvobozovat ty, kteří to nechtějí, leda je-li to v zájmu nějakého obecného dobra. /5/ Netoužíme také po nadvládě, naopak právě proto, že se spíš snažíme připravit 0 ni jiné, dopouštěli bychom se na většině lidí křivdy, kdybychom si ve chvíli, kdy přinášíme všem autonomii, nevšímali vašeho odporu, /ú/ Dobře se o tom poraďte a pusťte se do zápasu, abyste byli první, kdo dá počátek ke svobodě Řeků, abyste si zajistili nehynoucí slávu, abyste nebyli poškozeni ve svých soukromých zájmech a abyste pomohli celému městu k nejkrásnějšímu jménu.“ 88 Tak promluvil Brasidas. Akanťané pak nejdříve dlouho mluvili pro i proti a potom přistoupili k tajnému hlasování. ^Jednak kvůli přesvědčivým slovům Brasidovým, jednak ze strachu o úrodu většina rozhodla odtrhnout se od Athéňanů; zavázali Brasidu přísahami, které složili lakedaimonští úředníci, než ho k nim poslali, že totiž ti, které získá na svou stranu, budou spojenci s vlastními zákony, a pak dovolí vojsku vstoupit do města. j2j A zanedlouho nato odpadl 1 Stagiros, osada Andřanů. 274 To byly tedy události tohoto léta. 89 Hned na začátku následující zimy, když měla být athénským stratégům Hippokratovi a Démosthenovi vydána města v Boiótii a když měl Démosthenes odplout s loďmi k Sifám a druhý vojevůdce k Déliu, došlo k omylu při vypočítávání dne, kdy měli oba vyrazit; Démosthenes vyplul k Sifám s Akarnany a mnoha spojenci z oněch končin na palubě dřív, nepořídil však, protože fócký občan Nikomachos z Fanotea prozradil onen plán a řekl o něm Lakedaimoňanům a ti zas Boióťanům. j2\ Všichni Boióťané přispěchali na pomoc (Hippokrates nebyl totiž ještě v zemi a neobtěžoval je) a obsadili Sify a Chairóneiu před Démosthenovým příchodem. Když si spiklenci uvědomili, že se stala chyba, ničím ve městech nehýbali. 90 Hippokrates povolal do zbraně všechny muže v Athénách, občany, metoiky i cizince, kteří byli ve městě, a přišel k Déliu později, když už Boióťané ze Sif odtáhli. Nechal vojsko utábořit a opevnil Délion tímto způsobem. /J?/ Vykopali kolem chrámového okrsku a svatyně příkop, místo hradby nasypávali vykopanou hlínu, do tohoto náspu po celé délce zaráželi kůly, vysekali révové keře rostoucí kolem svatyně a házeli je také na násep, stejně tak jako kameny a cihly, které brali z okolních domů, a vůbec kdejakým způsobem opevnění zvyšovali. Postavili také dřevěné věže na vhodných místech, kde nebyly žádné chrámové budovy. Sloupořadí, které tam kdysi stávalo, už totiž dávno spadlo./5/ Začali pracovat třetího dne od chvíle, kdy vytáhli z domova, a pak pracovaliještě čtvrtý den a pátý až do oběda. \4\ Potom, když byla největší část díla hotová, vojsko odtáhlo z Délia asi deset stadií, jako by se vracelo domů, většina vojáků lehké pěchoty okamžitě pochodovala dál, hopliti odložili zbraně a odpočívali. Hippokrates zůstal ještě vzadu, rozestavoval stráže a určoval, jak se mají dokončit práce na předním opevnění, které ještě zbývalo vykonat. 91 Boióťané se v těchto dnech scházeli do Tanagry. Když se shromáždili ze všech měst a dověděli se, že Athéňané pochodují domů, tu ostatní boiótarchové, jichž je jedenáct, nebyli pro to, aby se svedla bitva, když už nejsou v Boiótii (když 275 totiž Athéňané odložili zbraně, byli někde na hranicích Órópska), kdežto Pagóndas, syn Aioladův, který byl spolu s Arianthidou, synem Lysimachidovým, boiótarchem za Théby, obracel se s výzvou na jednotlivé vojáky ze všech oddílů, aby hromadně neopouštěli své jednotky, protože chtěl, aby se svedla bitva, dokud je on vrchním velitelem, a protože se domníval, že je lepší zkusit válečné štěstí, a asi takovouto řečí přemlouval Boióťany, aby táhli na Athéňany a pustili se do boje. 92 „Muži boiótští, žádnému z nás velitelů nemělo ani napadnout, že by nebylo správné pustit se do boje s Athéňany, kdybychom je už nezastihli v Boiótii. Vždyť přišli sem k nám ze sousední země, postavili si tady pevnost a mají v úmyslu Boiótii zničit; jsou rozhodně našimi nepřáteli, ať na ně padneme kdekoliv a ať přišli odkudkoliv, aby se dopustili tohoto nepřátelství. j2j Jestliže se někomu zdálo, že by bylo bezpečnější nebojovat s nimi, ať změní svůj názor! Vždyť opatrnost nedovoluje těm, které druhý napadne, aby o své vlasti uvažovali stejným způsobem jako ten, kdo má, co je jeho, ve své moci a ze své vůle napadá druhého, protože dychtí mít víc. /£/ Je vaším zvykem, zděděným po otcích, odrážet cizí vojsko, které vás napadlo, aťje to na vlastním území, nebo na území cizím. Tím spíš je třeba počínat si tak vůči Athéňanům, protože s nimi máme společné hranice. j4j Vždyť kdo je ve všem roven svým sousedům, je také svobodný, ajak by nebylo třeba proti těm, kteří se pokoušejí zotročit nejen blízké, ale i vzdálené, pustit se i do takového zápasu, v němž by šlo o všechno (ostatně máme jako výstražný příklad Euboiu, ležící proti naší zemi, a obecný stav ostatního Řecka), a pochopit, že jiné národy válčí se sousedy kvůli hranicím své země, kdežto nám, budeme-li poraženi, bude určena jediná nesporná hranice v celé zemi? Vtrhnou totiž k nám a násilím se zmocní toho, co je naše. /5/ O tolik nebezpečnější je jejich sousedství než sousedství jiných. Ti, kteří útočí na sousedy, protože se spoléhají na svou sílu, jako nyní Athéňané, jsou zvyklí s menším strachem válčit s tím, kdo se chová klidně a brání se jen ve své zemi, kdežto s menší ochotou dorážejí na toho, kdo jde proti nepříteli 276 i za hranice své země, a naskytne-li se příležitost, sám válku začíná. /£/ Už jsme si to také na nich ověřili: tenkrát, když kvůli našim vnitřním sporům obsadili naši zem, porazili jsme je u Koróneje a zajistili jsme tím Boiótii až do dnešní doby naprostou bezpečnost. /7/ Musíte si to připomenout, starší musí vykonat činy, které by se vyrovnaly činům dřívějším, a mladší, synové otců, kteří tenkrát osvědčili statečnost, se musí pokusit, aby neučinili hanbu zásluhám své rodiny, ale v důvěře, že při nás bude bůh, v jehož posvátném okrsku bezbožně postavili pevnost, a v důvěře v oběti, které jsme přinesli a které se ukazujíjako příznivé, musí zakročit proti nim a ukázat jim, že mohou získat, po čem touží, zaútočí-li na ty, kteří se nebrání, ale že neodejdou bez boje ze země těch, kteří mají v krvi pomáhat kdykoli své vlasti ke svobodě se zbraní v ruce a nezotročovat nespravedlivě zemi druhých.“ 93 Takovým povzbuzováním přemluvil Pagóndas Boióťany, aby šli proti Athéňanům. V rychlosti s vojskem vytáhl a vedl je (den už byl totiž hodně pokročilý), a když se dostal těsně k jejich vojsku, zaujal postavení na místě, kde se vzájemně neviděli, protože mezi nimi byl pahorek, seřadil je a připravoval se k bitvě. \2\ Když bylo Hippokratovi, který byl u Délia, podáno hlášení, že Boióťané jdou na něho, pošle k vojsku posla s rozkazem, aby zaujalo bojové postavení. Sám přišel o málo později, když nechal u Délia asi tři sta jezdců, aby je střežili, kdyby na ně někdo podnikl útok, a aby při vhodné příležitosti sami zaútočili na Boióťany. /£/ Ale i Boióťané postavili proti nim oddíl vojska, aby je zadržel, a když jim vše vyšlo, objevili se nahoře na pahorku v plné zbroji a seřazeni tak, jak bylo jejich přáním: asi sedm tisíc hoplitů, přes deset tisíc vojáků lehké pěchoty, tisíc jezdců a pět set peltastů. \4\ Na pravém' křídle byli Thébané a jejich poddaní, uprostřed Haliartiové, Korónejští, Kópajští a další bydlící kolem Kópajského jezera, levé křídlo tvořili Thespijští, Tanagřané a Orchomenští. Na okraji obou křídel byli postaveni jezdci a lehká pěchota. Thébané se seřadili do hloubky pětadvaceti mužů, ostatní tak, jak tokde vyšlo. /5/Taková byla příprava a rozestavení Boióťanů. 94 Athénští hopliti, počtem rovní nepřátelům, se v celém 277 vojsku postavili do hloubky osmi mužů a na obou křídlech se zařadili jezdci. Lehká pěchota vybavená vhodnou výzbrojí se této bitvy nezúčastnila — obecji ani neměla. Ti, kteří se k této výpravě přidružili ajichž bylo mnohem víc než nepřátel, byli většinou neozbrojení, protože došlo k hromadnému odvodu cizinců přítomných v Athénách i občanů; těch se také účastnilo bitvy jen málo, protože se nejdříve vydali na zpáteční cestu domů. /£/ Když byli seřazeni do šiku a už se chystali k bojí, stratég Hippokrates přecházel před čelem athénského vojska a povzbuzoval vojáky touto řečí: 95 „Athéňané, má řeč k vám bude krátká, avšak proslovená k mužům statečným má stejný význam jako dlouhá a slouží spíš k připomenutí než k napomenutí. j2j Ať nikoho z vás ani nenapadne, že zde v cizí zemi podstupujeme tak velké nebezpečí pro nic za nic. Vždyť boj v jejich zemi bude bojem za naši zemi, a zvítězíme-li, nebudeme se musit obávat, že Peloponnésané, zbaveni jízdy, napadnou někdy naši vlast; v jediné bitvě tuto zem získáte a svou učiníte svobodnější. /5/ Proto postupujte proti nim, jak je důstojné města, na které je každý z nás pyšný, žeje jeho vlastí, protožeje první v Řecku, ajak je důstojné našich otců, kteří pod velením Myrónidovým porazili tyto u Oinofyt a tak se kdysi stali pány Boiótie.ťí 96 Takto Hippokrates povzbuzoval své vojáky a postoupil až do středu vojska, dál se však nedostal. Boióťané, které Pagóndas také ještě jednou ve spěchu povzbudil, zazpívali paján a hnali se útokem z pahorku. I Athéňané zaútočili proti nim a srazili se s nimi v běhu. (2\ Okraje obou vojsk se však neutkaly, nýbrž byly postiženy stejnou nesnází, neboť je zadržely vodní proudy. Ostatní vojsko však stálo proti sobě v urputném zápase a štíty bily do sebe. /5/ A levé křídlo Boióťanů i další část až do samého středu podléhala Athéňanům, kteří na této straně tísnili všechny a nejvíc ze všech Thespijské. Když totiž ustoupili ti, kteří byli postaveni vedle nich, a když byli obklíčeni na malém prostoru, tu Thespijští, kteří tam přišli o život, byli rozsekáni na kusý v boji muže proti muži. Některé Athéňany obklíčení zmátlo, nepoznali se a pobili se navzájem. \4\ Na této straně bylo tedy boiótské vojsko . poraženo 278 a uteklo k oné části, která bojovala, kdežto pravé křídlo, kde stáli Thébané, získávalo nad Athéňany převahu, nejprve je donutilo k ústupu a pak za nimi poznenáhlu postupovalo. /5/ A stalo se, že když Pagóndas poslal nepozorovaně dvě čety jízdy kolem onoho pahorku, protože levé křídlo bylo v nesnázích, a když se tito znenadání objevili nahoře, tu vítězící athénské křídlo v domnění, že na ně táhne jiné vojsko, bylo zachváceno hrůzou, jój A tak z obou důvodů, jednak kvůli tomuto objevení jízdy, jednak proto, že je Thébané pronásledovali a protrhli jejich řady, došlo k útěku celého athénského vojska. /7/ Jedni se pustili k Déliu a k moři, druzí k Órópu, jiní k hoře Parnethu, další každý tam, kde doufal v zá­ chranu. / že pošlou své hlasatele k Boióťanům a Fókům a přemluví je k tomu také. /5/ Stran božího pokladu ustanovujeme, že podle zvyklostí zděděných po předcích všichni — my jako vy nebo kdokoliv jiný — se vynasnažíme řádně a spravedlivě podle zvyklostí předků svatokrádežníky vypátrat. \4j Stran těchto věcí usnesli se tedy Lakedaimoňané ajejich spojenci takto. Následujícím způsobem pak se usnesli Lakedaimoňané a jejich spojénci pro případ, že Athéňané uzavřou příměří. Obě strany zůstanou na svém území, jedni i druzí si ponecháme to, co máme nyní v držení, jedni zůstanou v Koryfasiu na této straně Bufrady a Tomea, druzí v Kythéře, ani jedni ani druzí si nebudou nic začínat se spojenci druhých, ani my s jejich, oni oni s našimi. Vojáci ležící v Nisaji a Minóji nepřekročí cestu vedoucí od bran Nisova chrámu k chrámu Poseidonovu a odtud přímo k mostu do Minóje. Ani Megarští a jejich spojenci tuto cestu nepřekročí. 290 Athéňané podrží ostrov, který obsadili, a nikde še nepokusí o vpád k našim spojencům a stejně tak naši spojenci se zdrží jakéhokoli vpádu k nim. V Troizéně ať také podrží to, co mají nyní obsazeno, podle dohody uzavřené mezi Troizénskými a Athéňany. /5/ Při námořní plavbě kolem vlastní země i zemí spojeneckých Lakedaimoňané ani jejich spojenci nebudou používat válečných lodí, ale jen jiných plavidel hnaných vesly, schopných unést nejvýš pět set talentů. /6/ Hlasatel a vyslanci a jejich doprovod v počtu podle jejich rozhodnutí při cestě na Peloponnésos a do Athén a při zpáteční cestě, když půjde o jednání stran ukončení války a o projednávání sporných věcí, budou mít zaručenou bezpečnost na souši i na moři. /7/ Ani jedna, ani druhá strana nebude přijímat přeběhlíky, a to ani svobodné, ani otroky. /s mnoha jiný­ mi. /5/ Je proto třeba tyto věci rozvážit a nechtít, aby se obec vystavovala nebezpečí, když má ještě daleko do přístavu, a vztahovat ruku po jiné říši, dokud jsme neupevnili tu, kterou máme, jestliže je pravda, že Chalkidané v Thrákii, kteří nám už tolik let odpírají poslušnost, nejsou ještě zkroceni a jestliže nás někteří jiní na různých místech pevniny poslouchají jen rozpačitě. My však místo toho spěcháme, abychom pomohli Egesťanům — samozřejmě že to jsou naši spojenci —, protože jim bylo ublíženo, ale potrestání těch, kteří už dávno svou vzpourou ublížili nám samým, stále ještě odkládá­ me. 11 A přitom kdybychom tyto přemohli, mohli bychom být jejich pány, kdežto i kdybychom nad těmi druhými zvítězili, jen stíží bychom jim mohli vládnout, protože jsou daleko a je jich mnoho. Je nesmyslné jít do války proti těm, jichž pány bychom nemohli být, kdybychom je porazili, a kdybychom neměli úspěch, nežili bychom v stejných poměrech jako před 364 tímto útokem. /2/ Podle toho, jací jsou Sicilané teď, se mi zdá, že by pro nás byli ještě méně obávaní, kdyby je ovládali Syrakusané — a právě tím nás Egesťané nejvíc straší, j'3j Teď by totiž mohli každý sám o sobě přijít sem, aby se zavděčili Lakedaimoňanům, avšak v onom případě, kterým hrozí Egesťané, není pravděpodobné, že by jedna velmoc vytáhla proti druhé, neboť kdyby nás Syrakusané s pomocí Peloponnésanů připravili o naši moc, je pravděpodobné, že by tíž Peloponnésané týmiž prostředky připravili o jejich moc je samé. j4j Tamější Řekové by z nás měli hrůzu především tehdy, kdybychom tam nepřišli, a pak tehdy, kdybychom krátce ukázali svou sílu a brzy odešli. Všichni přece víme, že sklízí obdiv to, coje nejdál a co nejméně vystavuje svou pověst zkoušce. Kdyby nás však postihl nějaký neúspěch, ztratili by k nám nejspíš úctu a ve spolku s našimi zdejšími nepřáteli by se na nás vrhli. /5/ Právě tohle, Athéňané, se zrovna stalo vám ve vztahu k Lakedaimoňanům a jejich spojencům: protože jste nečekaně, navzdory svému počátečnímu strachu nad nimi zvítězili, opovrhujete jimi nyní do té míry, že už toužíte po Sicílii. /£/ Člověk však nesmí příliš zpyšnět, postihne-li protivníka neštěstí, ale jeho sebedůvěra se má opírat o poznání, že jeho plány jsou lepší než plány nepřítelovy. Musíme uvážit, že Lakedaimoňané z hanby nemyslí ještě dnes na nic jiného než na to, jak by nás, kdyby to bylo možné, zničili a napravili tak svou pohanu, tím spíš, že se odedávna víc než o co jiného starají o slávu vydobytou statečností. /7/ Když si to tedy rozumně rozvážíme, nejde nám tady o Egesťany, barbary ze Sicílie, ale o to, abychom se měli bedlivě na pozoru před státem, který nás ohrožuje, protože v něm vládne oligarchíe. 12 Neztrácejme také ze zřetele, že jsme se teprve nedávno trochu vzpamatovali z velkého moru a z války, takže se rozmnožil náš majetek a naše občanstvo, a že je spravedlivé, abychom toho použili ve svůj vlastní prospěch, a ne ve prospěch těchto vyhnanců, prosících nás o pomoc, v jejichž zájmu je předkládat nám k věření krásné lži a kteří vystavují druhé v nebezpečí, aniž sami přispěli něčímjiným kromě slov, 365 v případě úspěchu nebude jejich vděčnost odpovídat prokázané službě, v případě neúspěchu strhnou s sebou do zkázy i své přátele. j2j Jestliže vám někdo z radosti nad tím, že mu bylo svěřeno velení, radí k podniknutí výpravy, přičemž hledí jen na svůj osobní prospěch (tím spíš, že je ještě příliš mladý na zastávání velitelské hodnosti), aby ho lidé obdivovali pro jeho chov koní a aby měl s ohledem na své výdaje nějaký užitek ze svého úřadu, ani jemu nedovolte, aby si jako jednotlivec dodal lesku na úkor bezpečnosti obce. Myslete na to, že takoví lidé poškozují veřejný zájem a promarňují svůj soukromý majetek a že věc, o které nyní jednáme, je příliš důležitá, než aby o ní mohl rozhodovat nějaký mladík a ukvapeně ji uvést ve skutek. 13 Když se nyní dívám na rádce, kteří zde sedí vedle onoho člověka, mám strach a obracím se s výzvou zase na starší spoluobčany: pokud sedíte vedle některého z nich, nenechte se přemoci studem, že snad budete vypadat zbaběle, nebudete -li hlasovat pro válku, a nenechte se ovládnout zhoubnou touhou po věcech vzdálených, jaká může zachvátit ony mladé lidi — musíte si přece uvědomit, že jsou vzácné takové případy, kdy přání samo stačí k dosažení úspěchu, k tomu je ve většině případů zapotřebí rozvahy —, ale v zájmu vlasti, která je v tak velkém nebezpečí, v jakém ještě nikdy nebyla, zvedněte ruku proti navrhované výpravě a odhlasujte, že hranice mezi Sicilany a námi mají zůstat stejné jako dosud, hranice, proti nimž se nedá nic namítat, totiž Iónské moře pří plavbě podél pobřeží a Sicilské moře při plavbě napříč otevřeným mořem, a že si mají Sicilané sami spravovat své záležitosti a vyřizovat si sporné věci mezi se­ bou. \2\ Odhlasujte dále, aby se Egesťanůmjmenovitě řeklo, když se na začátku pustili do války se Selinunťany bez Athéňanů, ať si ji také sami ukončí. Konečně odhlasujte také, že si v budoucnu nebudeme brát za spojence, jak jsme zvyklí, takové státy, které bychom musili bránit, až budou v nesnázích, od nichž bychom se však pomoci nedočkali, až bychom ji potřebovali. 366 14 A ty, prytane, považuješ-li za svou povinnost pečovat 0 stát a chceš-li být dobrým občanem, dej o tom hlasovat a znova předlož Athéňanům návrh k projednání; máš-Ii strach dát znova hlasovat, rozvaž si, že porušit zákony za přítomnosti tolika svědků nebude vykládáno jako provinění, naopak že město, které se špatně rozhodlo, y tobě nalezne lékaře a že zastávat čestně úřad není nic jiného než prospívat co nejvíc vlasti nebo aspoň vědomě jí neškodit/* 15 Taková byla řeč, kterou pronesl Nikias. Avšak většina Athéňanů, kteří vystoupilijako řečníci, radila, aby se výprava podnikla a aby se nerušilo jednou přijaté usnesení; našli se ale i takoví, kteří mluvili proti tomu. /J?/ Nejhorlivěji výpravu prosazoval Alkibiades, syn Kleiniův, neboť jednak chtěl odporovat Nikiovi, protože se s ním rozcházel v názoru i na jiné politické otázky a také proto, že ho ve své řeči napadl, jednak velmi silně toužil být stratégem a doufal, že dobude Sicílii 1 Kartágo a současně že z toho bude mít osobní prospěch, ať jde o majetek, nebo o slávu, bude-li mu přát štěstí. j3j Požíval u svých spoluobčanů velkou úctu a jeho záliby ho stály víc, než si mohl vzhledem k svému tehdejšímu majetku dovolit, ať už šlo o výdaje na pěstování koní, nebo na jiné věci. To byl také později jeden z důvodů, a rozhodně ne ten nejmenší, které vedly ke zkáze Athén. f4j Většina dostala totiž strach z jeho výstředního chování a z dalekosáhlých záměrů, které dával najevo v každém svém podnikání, a proto proti němu vystoupili nepřátelsky, jako by toužil po samovládě, a ačkoliv při vedení války skvělým způsobem hájil veřejné zájmy, rozhněvali se na něho pro jeho soukromý život, svěřili vedení války jiným a v krátké době tím město zničili. Tenkrát tedy Alkibiades vystoupil před Athéňany a takto jim domlouval: 16 „Athéňané, nikdo nemá větší právo na velitelskou hodnost nežjá (musím začít odtud, neboť mě Nikias napadl), a myslím si také, že tohojsem hoden. Vždyť činy, které mi veřejné mínění vytýká, jsou pro mé předky i pro mne samého pramenem slávy a vlasti přinášejí i prospěch. j2j Řekové si totiž už myslili, že naše město je válkou sraženo k zemi, avšak díky skvělé podívané, kterou jsem poskytl v Olympii, pokládali naše město 367 dokonce za mocnější, než ve skutečnosti bylo, protože jsem poslal do závodů sedm vozů, což předtím nikdy žádný jednotlivec neučinil, zvítězil jsem a obsadil ještě druhé a čtvrté místo a i ostatní mé přípravy odpovídaly vítězství. Podle zvyku přinášejí takové věci čest a podle toho, co člověk dělá, se soudí také na jeho moc. /5/ A způsob, jak ve městě vynikám při pořádání divadelních představení nebo jinak, probouzí přirozeně závist spoluobčanů, avšak před cizinci se i ona jeví jako důkaz moci. Když tedy někdo na vlastní útraty přináší prospěch nejen sobě, ale i svému státu, taková pošetilost není neužitečná. f4j A také není nespravedlivé, jestliže někdo, kdo má o sobě vysoké mínění, nechce být stavěn na stejnou úroveň s druhými. Vždyť přece ani ten, koho postihlo něco zlého, se s nikým o své neštěstí nepodílí. A tak jako se k nám každý obrací zády, jsme-li v neštěstí, stejně se musí člověk smířit s tím, že jej přehlíží šťastný. Kdo vyžaduje rovnost, musí ji uplatňovat za všech okolností. /5/ Vím ostatně, že takoví lidé a vůbec všichni, kteří v něčem vynikli nad průměr, jsou, dokud žijí, na obtíž druhým, především těm, kteříjim jsou rovni, a v druhé řadě ostatním lidem, kteří se s nimi stýkají; vím však také, že když zemrou, zanechávají některým z pozdějších lidí záminku k tvrzení, že jsou s nimi příbuzní, i když to není pravda, a své vlasti chloubu, že jí nebyli cizí ani že se nedopustili zločinů, ale že patřili k ní a že vykonali krásné činy. j6l A o to já usiluji, kvůli tomu mluví lidé tak špatně o mém soukromém životě —podívejte se všajk, zda se o veřejné záležitosti starám hůř než kdojiný. Vždyťjsem způsobil, že se srazily nejmocnější státy na Peloponnésu, aniž to pro vás znamenalo nějaké velké nebezpečí nebo výlohy, a že Lakedaimoňané musili v jediném dni, u Mantineje, podstoupit zápas o své bytí a nebytí. I když z této bitvy vyšli jako vítězi, nejsou si dodnes sami sebou jisti. 17 A těchto úspěchů dosáhlo vhodnými řečmi u peloponnéských mocností mé mládí a mé šílenství, o němž lidé soudí, že překračuje všechny přirozené meze, a přesvědčilo je svým zápalem, který vyvolával důvěru. A ani teď se mého mládí a šílenství nebojte, ale dokud já jsem díky jim na vrcholu 368 svých sil a dokud se zdá, že Nikiu provází štěstí, využijte výhod, které vám plynou z nás dvou. /£/ Nezměňte svůj názor na výpravu na Sicílii, jako by byla namířena proti mocnému státu. Sicilská města jsou lidnatá, jejich obyvatelstvo je však různorodé a dochází tam snadno ke změnám a k přijímání nových občanů. /5/ Proto si tam nikdo nepořizuje zbraně na ochranu své osoby, jak tomu je, když jde o vlastní město, ani se řádně v zemi nezařizuje. Nikdo nemyslí na nic jiného, než jak by si pomohl k nějakému prospěchu na úkor celku, ať už by ho dosáhl přesvědčivou výmluvností, nebo stranickou politikou, a v případě neúspěchu je připraven odejít jinam — takové jsou jejich přípravy. 14/ A není pravděpodobné, že by takový dav poslouchal svorně jeden návrh nebo že by se společně pustil do nějakého podniku: všichni by se jeden za druhým okamžitě přidali k tomu, kdo by k nim promluvil tak, aby se jim to líbilo, zvlášť když mezi nimi jsou sváry, jak se dovídáme. /5/ Zdá se také, že nemají tolik hoplitů, jak se chvástají, a ani ostatních Řeků že není tolik, kolik by mělo být podle číselných údajů každé obce, ale Řecko v tomto ohledu velmi lhalo a těžko mohlo v této válce postavit dostatečný počet vojáků. /6*/ Takový je tedy podle mých informací stav věcí na Sicílii, a bude ještě příznivější, protože tam budeme mít mnoho barbarů, kteří z nenávisti k Syrakusanům půjdou s námi proti nim. Zdejší poměry nám nebudou na překážku, rozhodnete-li se správně. /7/ Vždyť naši otcové měli tytéž nepřátele, které bychom tu nyní zanechali my, jak říkají, kdybychom se vydali na výpravu, a navíc ještě měli proti sobě Peršany, a přesto vytvořili naši říši a opírali se při tom jen o nadřazenost svého loďstva. /pahorek v Athénách západně od akropole proti propylajím, kde se obvykle konaly sněmy. Rada čtyř set se scházela jinde, na Kolonu (viz kap. 67,2). 97.1 sesadili rad u čtyř set — byla u moci čtyři měsíce. 97.2 byli ustanoveni nom otheti — „zákonodárci*(, úředníci, jejichž úkolem bylo revidovat dosavadní zákony a navrhovat nové. 98,1 luČištníky z těch n ejb arb arštějších — příslušníky městské stráže najímané především z Thráků. 101,1 chijské tessarakosty — místní mince odpovídající asi jedné čtyřicetině statéru. 102.3 u P rótesilaovy svatyně — Prótesilaos, strýc Filoktétův, vůdce 558 Thesalů při výpravě proti Tróji, padl ve válce. Byl uctíván jako héros a jeho hrob byl lokalizován na výběžek thráckého Chersoné- su. 104,4 Kynos séma — Psí pomník. 109,2 Tento poslední paragraf je zřejmý pozdější dodatek, nepocházející od Thukydida. Dílo, které mělo vypravovat dějiny války až dojejího konce v r. 404, bylo přerušeno při vyprávění o podzimu r. 411, snad proto, že Thukydides zemřel. Na Thukydidovy Dějiny navázal Xenofón (Hellénika). V Ě C N Ý R E JST Ř ÍK A kropolis — ,,vyšehradťť, vyvýšená část města, která byla opevněna a kde byly nejvýznamnější chrámy. A rch o n ti — ,,vládcové“, devět nejvyšších úředníků v Athénách. B arbar — 1. každý, kdo není Řek, 2. perský král. R oiótarchové — „vládci Boiótieťí, úředníci řídící svaz boiótských obcí. D rachm a — viz talent. Eforové — „dohližiteléťí, pět každoročně volených spartských úředníků s pravomocí správní i soudní; kontrolovali i krále. E nóm otarchos — ve Spartě velitel jedné enómotie. Dvě enómotie tvořily pentékostys* Fýly — deset správních okrsků, na něž byly rozděleny Athény. H arm ostés — velitel lakedaimonské posádky ve spojeneckém nebo okupovaném městě. H eiló ti —nesvobodné obyvatelstvo Lakónie a Messénie. Za dobré služby ve spartském vojsku mohli dostat svobodu a stávali se z nich neodamódové. H o p liti — pěšáci s těžkou výzbrojí. K lérúchové — athénští občané usazení athénským státem na zkonfiskované půdě neposlušných spojenců. K rál — není-li blíže označen, je míněn perský král. L ehkooděnci — vojáci s lehkou výzbrojí: peltasti, lučištníci, kopiníci, prakovníci. Lochagos — ve Spartě velitel lochu, jednotky asi o 500 mužích. Dva lochy tvořily jednu moru. M etoikové — cizí státní příslušníci trvale usazení v Athénách jako obchodníci nebo řemeslníci a požívající určitá práva, ne však politická. Sloužili také ve vojsku. N auarchos — v řeckých státech volený (obvykle na rok) velitel loďstva. O ikistés — občan pověřený svou obcí, aby vedl skupinu vystěhoválců zakládajících nové město. P aján — sborová píseň zpívaná před bitvou a po vítězství. P eltasti — pěšácis lehčí výzbrojí; měli meč, kopí a lehký štít zvanýp elté. P en ték o n tér — ve Spartě velitel oddílu padesáti vojáků zvaného pentékostys. P erioikové — svobodné obyvatelstvo okrajových území Lakónie, které nemělo politická práva. Perioikové a Sparťané měli společné jméno Lakedaimoňané. P olem archové — titul šesti nejvyšších spartských důstojníků velících jednotlivým morám. Proxenos (= hostinný přítel) — titul dávaný státem občanu cizího státu. Ten pak pomáhal hájit ve svém státě zájmy státu, jehož byl proxenem, a poskytoval také pomoc jednotlivým jeho občanům. 560 P rytanové — padesátičlenná část athénské rady, která jednu desetinu roku připravovala a řídila činnost rady i sněmu. Jejich úřední budova se jmenovala prytaneion. S atrap a — správce satrapie, správní jednotky v perské říši. S tadion — délková míra, různá v různých místech; atické stadion odpovídalo asi 178 m. S tát ér — zlatá mince ražená v některých řeckých městech maloasijských a v Persii. Perský státér zvaný dareikos obsahoval asi 8,35 g zlata. S téla — pomník na hrobě v podobě čtyřhranného sloupu nebo desky, obvykle zdobený reliéfem. S tratégové — „vojevůdci“, titul volených úředníků velících vojsku; v Athénách jich bylo každoročně voleno deset. T axiarchové — deset vysokých důstojníků v Athénách, z nichž každý velel oddílu hoplitů (ta x is) složenému z příslušníků jedné fýly. T ri éra — válečná loď se třemi řadami vesel nad sebou. T ropaion — památník vítězství postavený na bojišti: buď ukořistěné zbraně navršené na hromadu, nebo části výzbroje pověšené na stromě nebo na sloupě. • 561 J M E N N Ý R E J S T Ř Í K Římská číslice označuje knihu, arabská kapitolu. V řeckých vlastních jménech je označována délka samohlásky jen u [é] kromě koncovky - és (Aisimides) a [ó] (přepis řeckého éta a ómega). A bdéry II 97 A bydos V III 61, 62, 79, 102, 103, 104, 106, 107, 108 Abyďané V III 62 A deim antos z Korintu I 60 A dm étos, král Molossů I 136, 137 A frodité,V II 46 A froditia IV 56 Afytis I 64 A gam em nón I 9 A g ath arch id as z Korintu II 83 A gatharchos ze Syrakus VII 25, 70 A gésandridas z Lakedaimonu V III 91, 94, 95 A gésandros z Lakedaimonu I 139, V III 91 A gésippidas z Lakedaimonu V 52, 56 A gis (2. p. Agida),lakedaimonskýkrál I II89, IV 2, V 19,24,54,57,58,59, 60, 63, 65, 71, 72, 73, 83, VII 19, 27, V III 3,5, 7,8,9, 11, 12,45, 70,71 A graiové II 102, 111, 114, IV 77 A grajsko III 113 A grianové II 96 A chaia F th ió tsk á IV 78 A chaia na Peloponnésu I 115, II 84, 86, IV, 21, V 52, 82, VII 34 A chajové ve Fthiótidě V III 3 A chajové na Peloponnésu I 3, 111, II, 9, III 92, IV 120, VI 2 A charny II 19, 20, 21, 23 A charňané II 20, 21 A chelóos II 102, III 7, 106 A cherón I 46 A cherontské jezero I 46 A chilleus I 3 A iantides z Lampsaku VI 59 A ieim néstos z Plataj III 52 A igaleós II 19 A igina I 41, 105, 139, 140, II 27, 31, III 72, V 53, VII 20, 26, 57, V III 69, 92 A igiňané I 14,*67, 105, 108, II 27, III 64, IV 56, 57, V 74, VII 57 A igition III 97 A ineas z Korintu IV 119 A inésias z Lakedaimonu II 2 A iniani V 51 A inos IV 28 A iňané VII 57 56a A ioladas z Théb IV 91 Aiolis (2. p. -lidy) III 102 A iolové IV 42, VII 57, V III 108 A iolské ostrovy III 88, 115 A isim ides z Kerkyry I 47 Aisón z Argu V 40 A ith aia I 101 A ithiopia II 48 A itólie III 96, 102, 105 A itólové I 5, III 94, 95, 96, 97, 98, 100, 102, VII 57 A kam antis (2. p. -tidy) IV 118 A kanthos IV 84, 114, 120, V 18 A kanthos z Lakedaimonu V 19, 24 A kanťané IV 88, 124, V 18 A karnan, syn Alkmeónův II 102 A karnanie I 111, II 30, 33, 80, 83, 102, III 102, 106, 106, IV 2, VII 31 A karnanové I 5, II 7, 9, 30, 33, II 68, 80, 81, 83, 102, III 7, 94, 95, 105,* 107, 108, 110, 111, 112, 113, 114, IV 49, 77, 89, VII 57, 60, 67 Akesines (2. p. -sinu) IV 25 A kraganťané V 4, VII 32, 33, 58 A kragas (2. p. -gantu) VI 4, VII 46, 50 A kragas, řeka VI 4 A kraion Lepas VII 78 A krothoy IV 109 Akry VI 5 A kté IV 109, V 35 A ktion I 29, 30 Aléx III 99 A lexandros, král makedonský I 57, 137, II 29, 95, 99 A lexarchos z Korintu VII 19 A lexikles z Athén VIII 92, 93, 98 A lexippidas z Lakedaimonu V III 58 A likyjští VII 32 A lkaios z Athén V 19, 25 A lkam enes z Lakedaimonu VIII 4, 5, 8, 10, 11 A lkibiades z Athén V 43, 45, 46, 52, 53, 55, 61, 76, 84, VI 8, 15, 19, 28, 29, 48, 50, 51, 53, 61, 74, 88, 93, VII 18, V III 6, 11, 12, 13, 14, 17, 26, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 56, 63, 65, 68, 70, 76, 81, 82, 83, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 97, 108 A lkidas z Lakedaimonu III 16, 26, 30, 31, 33, 69, 76, 92 A lkifrón z Argu V 59 Alkm eón II 102 A lkm eónovci VI 59 A lkinadas z Lakedaimonu V 19, 24 A lkinoos III 70 A lkisthenes z Athén III 91, IV 66, VII 16 A lm ópia II 99 Alm ópové II 99 Alopé II 26 Alyzia VII 31 A m brakie, A m bračanéviz Amprakie, Ampračané A m einiades z Athén II 67 563 A m einias z Lakedaimonu IV 132 A m einokles z Korintu I 13 A m fidóros z Megar IV 119 A m fiaraos II 68, 102 A m fias z Epidauru IV 119 A m filochie II 68, III 102 A m filochos II 68 A m filochové II 68, 102, 107, 110, 112, 113, 114 A m fipolis I 100, IV 102, 103, 104, 106, 107, 108, 109, V 3, 6, 7, 8, 11, 14, 16, 18, 21, 26, 35, 46, 83, VII 9 A m fipolští IV 103, 104, 105, V 11 A m fissané III 101 Amm eas z Plataj III 21 Amorges, Peršan V III 5, 19, 28, 54 A m pelidas z Lakedaimonu V 22 A m pracký záliv I 29, 55, II 68, III 107, IV 49 A m pračané I 27, 46, II 9, 68, 80, 81, III 102, 105, 106, 107, 108, 109, 110, 111, 112, 113, 114, VII 58 A m prakie I 26, II 80, III 113, 114, IV 42 A m yklaion V 18, 23 A m yntas, Makedonec II 95, 100 A m yrtaios, Egypťan I 110, 112 A naie III 32, IV 75, V III 19 A najští III 19 A nakeion V III 93 A naktorion I 55, II 80, III 114, IV 49, V 30, VII 31 A n aktorští I 46, II 9, 80, 81 A napos, řeka v Akarnanii II 82 A napos, řeka na Sicílii VI 66, 96, VII 42, 78 A naxandros z Théb V III 100 A naxilas, tyran v Rhégiu VI 4 A ndokides z Athén I 51 A ndrokles z Athén V III 65 A ndrokrates, héros III 24 A ndrom enes z Lakedaimonu V 42 A ndros II 55, IV 103, 109, VI 96 A ndrosthenes z Arkádie V 49 A ndřané IV 42, 88, V 6, VII 57, V III 69 A néristos z Lakedaimonu II 67 A ntandros IV 52, 75, 109 A n tan d řan é V III 108 A nthem us II 99, 100 A nthéné V 41 A ntifém os z Rhodu VI 4 A ntifón z Athén V III 68, 90 A ntigenes z Athén II 23 A ntikles z Athén I 117 A ntim enidas z Lakedaimonu V 42 A ntim néstos z Athén III 105 A ntiochos, král Orestů II 80 A ntippos z Lakedaimonu V 19, 24 A ntissa III 18, 28, V III 23 564 A ntisthenes z Lakedaimonu V III 39, 61 A pidanos IV 78 A podótové III 94, 100 A pollodóros z Athén VII 20 A pollón I 29, 132, II 91, 102, III 3, 94, 104, IV 76, 97, V 18, 23, 47, VI 54, VII 26, VIII 35 A pollón A rchégetes VI 3 A pollón délský I 13, III 104 A pollón pýthijský IV 118, V 53 A pollónie I 26 A rgeiové I 3 A rgejsko III 105, 106 A rgilos I 132, IV 103, V 18 A rgilané IV 103, V 6 A rginos V III 34 A rginusy VIII 101 A rgolis (2. p. -lidy) IV 56 Argos v Amíilochii II 68, III 102, 105, 106, 107, 112 Argos na Peloponnésu I 9, 102, 135, 137, II 2, 27, 99, IV 42, 133, V 14, 27, 28, 30, 31, 37, 38, 41, 43, 44, 47, 57, 58, 59, 60, 63, 65, 67, 72, 73, 76, 78, 80, 81, 82, 83, 84, VI 7, 61, 105, VII 18, 20, 57, V III 86, 92 A rgští v Amfipoli II 68, III 107 A rgští na Peloponnésu I 107, II 9, IV133, V 22, 27, 28, 29, 30, 31, 33, 36, 37, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47,48,50, 52, 53, 54, 55, 56, 58, 59, 60, 61, 62, 64, 65, 66, 67, 69, 70, 73,74,75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 115, 116, VI 6, 29, 43, 61, 67, 69,70,89, 95, 100, 101, 105, VII 20, 26, 44, 57, V III 25, 27, 86 A rchediké, VI 59 A rchelaos, makedonský král II 100 A rchestratos z Athén I 57 A rchestratos z Athén, otec Ghaireův V III 74 A rchetim os z Korintu I 29 A rchias z Kamariny IV 25 A rchias z Korintu VI 3 A rchidam os, lakedaimonský král I 79, 85, II 10, 12, 13, 18, 19, 20, 47, 71, 72, 73, 74, 75, III 1, 89, IV 1, V 54, 57, 83, V II 19 A rchippos z Athén IV 50 A rchónides, král Sikelů VII 1 A rian th id as z Théb IV 91 A rifrón z Athén IV 66' A ristagoras z Miléta IV 102 A ristarchos z Athén V III 90, 92, 98 A risteides z Athén, syn Lysímachův I 91, V 18 A risteides z Athén, syn Archippův IV 50, 75 A risteus z Korintu, syn Adeimantův I 60, 61, 62, 63, 65, II 67 A risteus z Korintu, syn Pellichův I 29 A risteus z Lakedaimonu IV 132 A ristofón z Athén V III 86 A ristogeitón z Athén I 20, VI 54, 56, 57, 59 A ristokleides z Athén II 70 A ristokles z Lakedaimonu V 71, 72 A ristokles z Lakedaimonu, bratr Pleistoanaktův V 16 565 A ristokrates z Athén V 19, 24, V III 9, 89, 92 A ristón z Korintu VII 39 A ristonus z Gely VI 4 A ristonus z Larisy II 22 A ristónym os z Athén IV 122 A ristónym os z Korintu II 33, IV 119 A ristoteles z Athén III 105 A rkádie I 2, V 29, 33, 58, 61, 64, 67, VI 58 A rkádové I 9, III 34, V 31, 57, 58, 64, VII 19, 57, V III 3 A rkesilaos z Lakedaimonu V 50, 76, VIII 39 A rkturos II 78 A rm atus (2. p. -tuntu) V III 101 A rné I 12 A rnisa IV 128 A rny IV 103 A rrhabaios, král Lynkéstů IV 79, 83, 124, 125, 127 A rrian y V III 104 Arsakes, Peršan V III 108 A rtabazos, Peršan I 129, 132 A rtafernes, Peršan IV 50 Ar tas z kmene Messapiů VII 33 A rtaxerxes, perský král I 104, 137, IV 50, V III 5 A rtem is (2. p. -midy) III 104, VI 44, VIII 109 A rtem ision III 54 Asie I 6, 9, II 67, IV 75, V 1, VIII 39, 58 Asiné IV 13, 54, VI 93 Asópios z Athén, otec Formiónův I 64 Asópios z Athén, syn Formiónův III 7 A sópolaos z Plataj III 52 Asópos II 5 A spendos VIII 81, 87, 88, 108 A ssinaros VII 84 A stakos II 30, 33, 102 A stym achos z Plataj III 52 A styochos z Lakedaimonu V III 20, 23, 24, 26, 29, 31, 32, 33, 38, 39, 40, 41, 42, 45, 50, 51, 61, 63, 78, 79, 83, 84, 85 A talanté, město II 100 A talanté, ostrov II 32, III 89, V 18 A thénagoras z Kyziku V III 6 A thénagoras ze Syrakus VI 36, 41 A thénaios z Lakedaimonu IV 119, 120 A théně G halkioikos I 128, 134 A théně P allas I 126, II 13, 15, IV 116, V 23 A thény porůznu v celém díle A théňané porůznu v celém díle A thós IV 109, V 3, 82 A tika I, 2, 9, 58, 67, 71, 101, 114, 125, 126, 138, 139, 142, 143, II 6, 10, 13, 15, 18, 19, 21, 23, 32, 47, 54, 56, 57, 70, 71, III 1, 13, 15, 17, 25, 26, 34, 89, IV 2, 6, 8, V 16, 17, 20, VI 91, 92, VII 18, 19, V III 95, 96 A tin tan i II 80 A tram y ttio n V 1, V III 108 A treus I 9 566 A ulón IV 103 A utocharidas z Lakedaimonu V 12 Au tok les z Athén IV 53, 119 Axios II 99 B attos z Korintu IV 43 Beroia I 61 Bílý h rad I 104 B isaltia II 99 Boion I 107 Boiótie I 2, 12, 107, 108, 113, II 2, 18, 23, III 61, 62, 67, 87, 91, 95, IV 70, 76, 89, 91, 92, 95, 98, 99, 108, V 35, 57, VII 19, 29, VIII 43 Boióťané I 12, 108, 111, II 2, 6, 9, 12, 22, 78, III 2, 13, 20, 54, 61, 62, 64, 65, 66, 95, IV 72, 76, 77, 89, 90, 91, 93, 96, 97, 98, 99, 100, 101, 118, V 3, 17, 26, 31, 35, 36, 37, 39, 40, 42, 44, 46, 52, 58, 59, 60, 64, VI 60, VII 19, 43, 45, 57, 58, V III 3, 5, 60, 98 Bolbé I 58, IV 103 Boliskos VIII 24 Bómiové III 96 Boriades z Eurytu III 100 Bormiskos IV 103 B ottia II 99 B ottiaiové I 57, II 79, 99, 101, IV 7 B ottijsko II 79, 100, 101 B rasidas z Lakedaimonu II 25, 85, 93, III 69, 76, 79, IV 11, 70, 71, 72, 73, 74, 78, 79, 81, 83, 84, 88, 102, 103, 104, 105, 106, 107, 108, 109, 111, 112, 113, 114, 115, 116, 117, 120, 121, 122, 123, 124, 125, 127,128, 129, 132, 135, V 2, 6, 7, 8, 10, 11, 13, 16, 18, 34, 67, 71, 72, 110 B rauró (2. p. -ry) IV 107 B rikinnie V 4 Briléssos II 23 Bromeros, Lynkést IV 83 Budoron II 94, J íl 51 Bufras (2. p. -frady) IV 118 Bukolion IV 134 B yzantion I 94, 128, 129, 130, 131, II 97, VIII 80, 107 Byzanťané I 115, 117 Č erné m oře II 96, 97, IV 75 D afnus (2. p. -nuntu) V III 23, 31 D aithos z Lakedaimonu V 19, 24 D aim achos z Plataj III 20 D am agétos z Lakedaimonu V 19, 24 D am agón z Lakedaimonu III 92 D am otim os ze Sikyónu IV 119 D anaové I 3 D ardanos VIII 104 D arei os, syn Artaxerxův, perský král V III 5, 37, 58 D arei os, syn Hystaspův, perský král I 14, 16, IV 102, VI 59 D askón VI 66 567 D askón ze Syrakus VI 5 D aulia II 29 D einiadas z Lakedaimonu VIII 22 D einias z Athén III 3 D ekeleia VI 91, 93, VII 19, 20, 27, 28, V III 3, 5, 69, 70, 71, 98 D elfinion V III 38, 40 D elfané I 112 Delfy I 25, 112, 118, 121, 126, 132, 143, III 57, 92, 101, IV 134, V 16, 18 Délos I 8, 96, II 8, III 29, 104, V 1, 32, V III 77, 80, 86, 108 D élští V 1, 32, V III 108 D ém aratos z Athén VI 105 D ém archos ze Syrakus VIII 85 Dém eas z Athén V 116 Dém odokos z Athén IV 75 D ém osthenes z Athén III 91, 94, 95, 97, 98, 102, 105, 107, 108, 109, 110, 112, 113, 114, IV 2, 3, 5, 8, 9, 11, 29, 32, 36, 37, 38, 66, 67, 76, 77, 89, 101, V 19, 24, 80, VII 16, 17, 20, 26, 29, 31, 33, 35, 42, 43, 47, 48, 49, 55, 57, 69, 72, 78, 80, 81, 82, 83, 86 D ém oteles z Messény IV 25 D erdas, Makedonec I 57, 59 D erkylidas z Lakedaimonu V III 61, 62 D ersaiové II 101 D eukalión I 3 D evíticestí I 100, IV 102 D iagoras z Thurií V III 35 D iakritos z Lakedaimonu II 12 D idym é III 88 D ieitrefes z Athén III 75, IV 53, 119, 129, VII 29, V III 64 D iem poros z Théb II 2 D ifilos z Athén VII 34 D ijští V 35 D iodotos z Athén III 41, 49 *D iom edón z Athén VIII 19, 20, 23, 24, 54, 55, 73 D iom ilos z Andru VI 96, 97 D ion na Athosů IV 109, V 82 D ion v Makedonii IV 78 Dionýsos II 15, III 81, VIII 93 D ioskurové III 75, IV 110 D iotim os z Athén I 45, V III 15 D iové II 96 D obéros II 98, 99, 100 D olopové I 98, 102, V 51 D órieus z Rhodu III 8 D órieus z Thurií V III 35, 84 D óris I 107 D orkis z Lakedaimonu I 95 Doros z Farsalu IV 78 D órové I 12, 18, 24, 107, 124, II 9, III 92, IV 42, 61, 64, V 54, VI 6, 77, 80, 82, V II 5, 44, 57, 58, V III 25 D rabéskos I 100, IV 102 D rdové II 101 568 D rym ussa VIII 31 D ryopové VII 57 D ryoskefalai III 24 Dymé II 84 Édónové I 100, IV 102, 107, 109, V 6 É etióneia VIII 90, 91, 92 Efesos I 137, III 32, 33, IV 50, V III 19, 109 Efyré I 46 Egejské m oře I 98, IV 109 Egesta VI 2, 6, 44, 46, 62, 77, 88, 98 Egesťané VI 6, 8, 10, 11, 13, 19, 21, 22, 33, 37, 46, 47, 48, 62, 98, VII 57 E gypt I 104, 105, 109, 110, 112, II 48, IV 53, VIII 35 Egypťané I 104, 109, 110, 130 E chekratides, thesalský král I 111 E chetim idas z Lakedaimonu IV 119 E chinadské ostrovy II 102 E idom ené II 100 Éión na Ghalkidice IV 7 Éión v Thrákii I 98, IV 50, 102, 104, 107, 108, V 6, 10 E kkritos z Lakedaimonu VII 19 E laiatis (2. p. -tidy) I 46 E laiunťané VIII 107 E laius (2. p. Elaiuntu) VIII 102, 103, 107 É lejci I 27, 46, II 9, 25, 84, V 17, 31, 34, 37, 43, 44, 45, 47, 48, 49, 50, 61, 62, 78 E leusinion II 17 E leusinští II 15 Eleusis (2. p. -siny) I 114, II 19, 20, 21, IV 68 E lim iótové II 99 Élis (2. p. Élidy) II 25, 66, V 34, 47, VI 88 Ellom enos III 94 Elym ové VI 2 E m baton III 29, 32 E m pedias z Lakedaimonu V 19, 24 Endios z Athén VIII 6 E ndios z Lakedaimonu V 44, V III 6, 12, 17 E nipeus IV 78 E nneakrunos II 15 E ntim os z Kréty VI 4 E nyalios IV 67 E ordie II 99 E ordové II 99 Epidam nos I 24, 25, 26, 27, 28, 29, 34, 146, III 70 E pidam ňané I 24, 25, 26 E pidauros v Argolidě II 56, IV 45, V 53, 55, 56, 75, 77, 80, VI 31, VII 18, VIII 92, 94 E pidauros lim érský IV 56, VI 105, VII 26 E pidaursko V 55, VIII 10 E p id au řan é argolští I 27, 105, 114, V 53, 54, 55, 56, 57, 58, 75, 77, 80, V III 3 569 Epikles z Athén I 45, II 23 Epikles z Lakedaimonu VIII 107 E pikuros z Athén III 18 E pikydidas z Lakedaimonu V 12 E pipoly VI 75, 95, 96, 97, 101, 102, 103, VII 1, 2, 4, 5, 42, 43, 44, 45, 46, 47 E p itad as z Lakedaimonu IV 8, 31, 33, 38, 39 É raiové V 67 E rasinides z Korintu VII 7 E rasistrato s z Athén V 4 E ratokleides z Korintu I 24 Eresos III 18, 35, V III 23, 100, 101, 103 E resané V III 23 E rechtheus, athénský král II 15 E re tria I 128, V III 60, 95 E retřan é I 15, IV 123, VII 57, V III 60, 95 E rineon I 107 Erineos, řeka v Achaji VII 34 E řine os, řeka na Sicílii VII 80, 82 E ry th ry v Boiótii III 24 E ry th ry v Iónii III 33, VIII 24, 28, 32, 33 E ry třan é V III 5, 6, 14, 16 Eryx (2. p. Eryku) VI 2, 46 E ryxilaidas z Lakedaimonu IV 119 E teonikos z Lakedaimonu V III 23 E tn a III 116 E ualas z Lakedaimonu V III 22 Euarchos, tyran v Astaku II 30, 33 E uarchos z Naxu VI 3 E uboia I 23, 98, 114, 115, II 2, 14, 26, 32, 55, III 3, 17, 87, 89, 92, 93, IV 76, 92, 109, VI 3, 4, 76, 84, VII 28, 57, V III 1, 5, 60, 74, 86, 91, 92, 95, 96, 106, 107 E uboiané V III 5, 91 E ubulos z Chia V III 23 Euénos II 83 E uespeřané VII 50 E uetión z Athén VII 9 E ufam idas z Korintu II 33, IV 119, V 55 Eufém os z Athén VI 75, 81, 88 E ufilétos z Athén III 86 Eukleides ze Zankly VI 5 Eukles z Athén IV 104 Eukles ze Syrakus VI 103 E ukrates z Athén III 41 ^ E uktém ón z Athén V III 30 E um achos z Korintu II 33 Eum olpos, eleusinský král II 15 Eum olpovci V III 53 E upaidas z Epidauru IV 119 E upalion III 96, 102 E upom pidas z Plataj III 20 E uripides z Athén II 70, 79 570 E uripos VII 29, 30 Európos II 100 E urybatos z Kerkyry I 47 Euryélos VI 97, VII 2, 43 Eurylochos z Lakedaimonu III 100, 101, 102, 105, 106, 107, 108, 109 E urym achos z Théb II 2, 5 E urym edón I 100 E urym edón z Athén III 80, 81, 85, 91, 115, IV 2, 3, 8, 46, 65, VI 1, VII 16, 31, 33, 35, 42, 43, 49, 52 E urystheus I 9 E urytim os z Korintu I 29 E uryťané III 94, 100 E ustrofos z Argu V 40 E uthykles z Korintu I 46, III 114 E uthydém os z Athén V 19, 24, VII 16, 69 E vropa I 89 Exékestos ze Syrakus VI 73 Faeinis (2. p. -nidy) IV 133 Fagres II 99 F aiax z Athén V 4, 5 F ainippos z Athén IV 118 Fajákové I 25:2 Fakion IV 78 " F aléron I 107 Falios z Korintu I 24 Fanom achos z Athén II 70 F anotheus IV 89 Fany V III 24 F arax z Lakedaimonu IV 38 F arnabazos, Peršan II 67, V III 6, 8, 39, 62, 80, 99, 109 Farnakes, Peršan a) I 129 b) jiný II 67, V 1, V III 6, 58 Faros I 104 F arsalos I 111, II 22, IV 78 Fasélis (2. p. -lidy) II 69, VIII 88, 99, 108 Feia II 25, VII 31 Fery II 22 Filém ón z Athén II 67 F ilippos z Lakedaimonu V III 28, 87, 99 F ilippos, Makedonec I 57, 59, 61, II 95, 100 F ilocharidas z Lakedaimonu IV 119, 19, 21, 24, 44 F ilokrates z Athén V 116 F iloktétes I 10 F leiuntsko VI 105 F leiunťané I 27, V 57, 58, 59, 60, 83, 115 Fleius (2. p. Fleiuntu) IV 133, V 57, 58 Foibos III 104 F oiničané I 8, VI 2 F oinikie II 69 Foinikus (2. p. -kuntu) V III 34 Fókaia V 4, VIII 31 Fókis (2. p. -kidy) I 108, II 29, III 95, IV 76 571 Fókové I 13, 107, 111, 112, II 9, III 95, 101, IV 76, 118, V 32, 64, VI 2, V III 3 F orm ión z Athén I 64, 65, 117, II 29, 58, 68, 69, 80, 81, 83, 84, 85, 86, 88, 90, 92, 102, 103, III 7, 17 Fótios II 80 Frygia II 22 F rynichos z Athén VIII 25, 26, 27, 48, 50, 51, 54, 68, 90, 92 Frynis z Lakedaimonu V III 6 F thiótis (2. p. -tidy) I 3 Fyleidas z Théb II 2 Fyrkos V 49 Fyska II 99 F ytia III 106 G aia II 15 G alépsos IV 107, V 6 G aulites, Kar V III 85 G ela IV 58, VI 4, 67, VII 50, 57, 80 G elas VI 4 Gelón, tyran syrakuský VI 4, 5, 94 G elští IV 58, VI 4, VII 1, 33, 57, 58 G eraistos III 3 G eraneia I 105, 107, 108 ' G eranské pohoří IV 70 G etové II 96, 98 G igónos I 61 G lauké VIII 79 G laukón z Athén I 51 G oaxis IV 107 Gongylos z Eretrie I 128 Gongylos z Korintu VII 2 G ortyna II 85 G o rty n ia II 100 G rajsko II 23 G réstónia II 99, 100 G ylippos z Lakedaimonu VI 93, 104, VII 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 11, 12, 21, 22, 23, 37, 42, 43, 46, 50, 53, 57, 65, 69, 74, 79, 81, 82, 83, 85, 86 G yrtón II 22 H abrónichos z Athén I 91 H agnón z Athén I 117,11 58,95, IV 102, V 11,19, 24, VI 31, VIII 68,89 H aim os II 96 H airy VIII 19, 20 H aliartio v é IV 93 H alie I 105, II 56, IV 45 H alikarnassos VIII 42 H alik arn aští V III 108 H alys I 16 H am axitos V ílí 101 H arm atu s (2. p. -tuntu) VIII 101 H arm odios z Athén I 20, VI 53, 54, 56, 57, 59 H arp ag io n V III 107 572 H arp in é V 50 H ebros II 96 H éfaistos III 88 H égésandros z Lakedaimonu IV 132 H égésandros z Thespií VII 19 H elena I 9 H elixos z Megar V III 80 H ellanikos z Athén I 97 H ellén I 3 H elléni I 3 H elléspontos I 89, 128, II 9, 67, IV 75, VIII 6, 8, 22, 23, 39, 61, 62, 79, 80, 86, 96, 99, 100, 101, 102, 103, 106, 108, 109 H ellésponťané VI 77 H elos IV 54 H éra I 24, lil 68, 75, 79, 81, IV 133, V 75 H érak leia III 92, 100, IV 78, V 12, 52 H érakleides ze Syrakus VI 73, 103 H érakleion V 64, 66 H érak lejští V 51 H érakleovci I 9, 12, VI 3 H érakles I 24, VII 73 H erm aióndas z Théb III 5 H erm és VII 29 H erm ioné I 128, II 56 H erm ionští I 27, V III 3 H erm okrates ze Syrakus IV 58, 65, VI 32, 35, 72, 73, 75, 81, 96, VII 21, 73, V III 26, 29, 45, 85 H erm ón z Athén VIII 92 H erm ón ze Syrakus IV 58, VI 32, 72 H ésiodos III 96 H éssiové III 101 H estiaia I 114, VII 57 H estiajští VII 57 H estiodóros z Athén II 70 H iera III 88 H ie ram en es, Peršan V III 58 H ierofón z Athén III 105 H im era III 115, VI 5, 62, VII 1 H im eraion VII 9 H im eřané VII 1, 58 H ip p ag retas z Lakedaimonu IV 38 H ipparchos z Athén I 20, VI 54, 55, 57 H ippias z Arkadie III 34 H ippias, tyran athénský I 20, VI 54, 55, 56, 57, 58, 59 H ippokles z Athén V III 13 H ippoklos, tyran v Lampsaku VI 59 H ippokrates z Athén IV 66, 67, 76, 77, 89, 90, 93, 94, 96, 101 H ippokrates, tyran v Gele VI 5 H ippokrates z Lakedaimonu V III 35, 99, 107 H ippolochidas, Thesal IV 78 H ipponikos z Athén III 91 H ipponoidas z Lakedaimonu V 71, 72 573 H ippónion V 5 H om ér I 3, 9, 10, III 104 H yaiové III 101 H ýbla VI 62, 63 H yblané VI 94 H yblón, král Sikelů VI 4 H ykkary VI 62 H ylias VII 35 H yllajský p řístav III 72, 81 H yperbolos z Athén V III 73 H yperochides z Athén VI 55 H ysie v Argejsku V 83 H ysie v Boiótii III 24 H ystaspes, Peršan I 115 G haireas z Athén V III 74, 86 G hairóneia I 113, IV 76, 89 G halajové III 101 G halké V III 41 44 55 60 C halkideus z Lakedaimonu V III 6, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 24, 25, 28, 32, 36, 43, 45 G halkidiké I 65, II 70, 101, IV 79, 103 G halkiď ané I 15, 57, 58, 62, 65, II 29, 58, 79, 95, 99, 101, IV 7, 61, 64, 78, 79, 81, 83, 84, 103, 114, 124, V 3, 21, 31, 80, 82, 83, VI 3,4, 5, 7, 10 44 76 79 84 VII 57 C halkis ?(2. p. -kidy) v Aitólii I 108, II 58, 83 C halkis na Euboji VI 4, VII 29, V III 95 G haonové II 68, 80, 81 G haradros V 60 G harikles z Athén VII 20, 26 G harm inos z Athén V III 30, 41, 42 G haroiades z Athén III 86 C harybdis IV 24 G heim erion I 30, 46, 48 G hersonésos thrácký I 11, V III 62, 99, 102, 104 G hersonésos korintský IV 42, 43 G hijští II 9, 56, III 10, IV 51, VI 43, 85, VII 57, V III 5, 6, 7, 9, 10, 14, 17, 19, 22, 24, 32, 33, 38, 40, 45, 55, 56, 61, 63, 101 C hionis z Lakedaimonu V 19, 24 Ghios I 19, 116, 117, II 9, III 32, 104, VI 31, V III 6, 7, 8, 10, 14, 15, 16, 17, 20, 23, 24, 28, 30, 31, 32, 33, 38, 41, 55, 60, 62, 63, 79, 99, 100, 101 C hoiradské ostrovy VII 33 C hrom ón z Messénie III 98 C hrysippos I 9 Ghrysis, kněžka v Argu II 2, IV 133 G hrysis z Korintu II 33 Iaský záliv V III 26 lasos V III 28, 29, 36, 54 Ibérové VI 2, 90 Id a IV 52, V III 108 Idakos V III 104 574 Idom ené III 112, 113 Iélysos V III 44 le ty VII 2 Ikaros III 29, V III 99 Ilio n I 12 Ilyrové 1 24, 26, IV 124, 125 Im bros III 5, V 8, V III 102, 103 Im b řan é IV 28, VII 57 Inaros, král Libyů I 104, 110 Inéssa III 103 Inéssané VI 94 Iolaos, Makedonec I 62 Iólkios z Athén V 19, 24 Ión z Ghia V III 38 Iónie I 2, 12, 89, 137, II 9, III 31, 32, 33, 36, 76, VII 57, VIII 6, 12, 20, 26, 31, 39, 56, 86, 96, 108 Iónové I 6, 13, 16, 95, 124, II 15, III 86, 92, 104, VI 4, 76, 77, 80, 82, 83, VII 5, 57, V III 25 Iónské m oře I 24, II 97, VI 13, 30, 34, 44, 104, VII 33, 57 Ipnové III 101 Iriové III 92 Isarchidas z Korintu I 29 Isarchos z Korintu I 29 Ischagoras z Lakedaimonu IV 132, V 19, 21, 24 Isokrates z Korintu II 83 Isolochos z Athén III 115 Isthm ionikos z Athén V 19, 24 Isthm os I 13, 108, II 10, 13, 18, III 15, 16, 18, 89, IV 42,46, V 18, 75 VI 60, V III 7, 8, 11 Istóné III 85 Istros II 96, 97 Itá lie I 12, 36, 44, II 7, III 86, IV 24, V 5, VI 2, 34, 42, 44, 90, 91, 103, 104, VII 25, 87, 91 Italos, král Sikelů VI 2 Itam anes, PerŠan III 34 Ithóm é I 101, 102, 103, III 54 Itys II 29 Tapyžský mys VI 30, 34, 44, VII 33 Japyžsko VII 33 Japygové VII 57 K adm os I 12 K aiadas I 134 K aikinos III 103 K akyparis VII 80 K ales IV 75 K alchédón IV 75 K alliades z Athén I 61 K allias z Athén, otec Hipponikův III 91 K allias z Athén, syn Hyperochidův VI 55 575 K allias z Athén, syn Kalliadův I 61, 62, 63 K allias z Korintu I 29 K alligeitos z Megar V III 6, 8, 39 K allik rates z Korintu I 29 K allim achos z Athén, otec Fanomachův II 70 K allim achos z Athén, otec Learchův II 67 K alliové III 96 K allirrh o é II 15 K alydón III 102 K am arin a III 86, IV 25, VI 5, 52, 67, 75, VII 80 K am ariň an é III 86, IV 58, 65, V 4, VI 5, 51, 75, 78, 87, 88, VII 33, 58 K am byses, perský král 1.13, 14 K am eiros V III 44 K am eiřané V III 44 K an astraio n IV 110 K apatón z Lokridy III 103 K ardam ylé VIII 24 K árie I 116, II 9, 69, VIII 5 K arkinos z Athén II 23 K árové I 4, 8, II 9, III 19, V III 85 K artág in ci I 13 K artág o VI 2, 15, 34, 88, 90 K a rte rie V III 101 K arye V 55 t K arysťané I 98, IV 42, 43, VII 57, V III 69 1 K asm eny VI 5 K atan é V 4, VI 3, 20, 50, 51, 52, 62, 63, 64, 65, 71, 72, 75, 88, 94, 97, VII 14, 42, 49, 57, 60, 80 K aulónsko VII 25 K aunos I 116, VIII 39, 41, 42, 57, 88, 108 K efallénie I 27, II 7, 30, 33, 80, V 35, VII 31 K efalléňané III 94, 95, VII 57 K ejští VII 57 K ekalos z Megar IV 119 K ekrops, athénský král II 15 K ekryfaíeia I 105 K énaion III 93 K enchreje IV 42, V III 10, 20, 23 K en to rip an é VII 32 K en to rip y VI 94 K eram eikos VI 57, 58 K erdylion V 6, 8, 10 K erkiné II 98 K erkyra I 24, 25, 26, 30, 36, 44, 45, 46, 53, 55, 57, 68, 136, 146, II 7, III 69, 70, 75, 76, 80, 84, IV 3, 5, 8, 46, VI 30, 32, 34, 42, 43, 44, VII 26, 31, 33 K erkyřané I 13, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 36, 37, 39, 42, 43, 44, 45, 47, 48, 49, 50, 51, 53, 54, 55, 136, II 9, 25, III 69, 70, 71, 72, 75, 77, 78, 79, 81, 85, IV 2, 46, 47, 48, VII 44, 57 K érykové V III 53 K estriné I 46 K ilikové II 112 576 K im ón z Athén I 45, 98, 100, 102, 112 K ith airó n II 75, III 24 K itio n I 112 K lazom enští VIII 14, 16, 31 K lazom eny V III 14, 22, 23, 31 K laros III 33 K leainetos z Athén III 36, IV 21 K lean d rid as z Lakedaimonu VI 93, VII 2 K learchos z Lakedaimonu V III 8, 39, 80 K learidas z Lakedaimonu IV 132, V 6, 8, 9, 10, 11, 21, 34 K leinias z Athén, otec Alkibiadův V 43, 52, VI 8, 15 K leinias z Athén, otec Kleopompův II 26, 58 K leippides z Athén III 3 K leobulos z Lakedaimonu V 35, 36, 37, 38 K leom brotos z Lakedaimonu I 94, 107, II 71 K leom édes z Athén V 84 K leom enes z Lakedaimonu III 26 Kleom enes, lakedaimonský král I 126 K león z Athén III 36, 41, 44, 47, 50, IV 21, 22, 27, 28, 30, 36, 37, 38, 39, 122, V 2, 3, 6, 7, 10, 16 K leóny na Akte IV 109 K leóny v Argolidě VI 95 K leónym os z Lakedaimonu IV 132 K leóňané V 67, 72, 74 K leopom pos z Athén II 26, 58 Kném os z Lakedaimonu II 66, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 93 K nidis z Lakedaimonu V 51 K nidos III 88, VIII 35, 41, 42, 43, 44, 109 K n idští V III 41 Kófos V 2 K olofón III 34 K olofóňané III 34 K olónos V III 67 K olóny I 131 K onón z Athén VII 31 K ópajské jezero IV 93 K ópajští IV 93 K o rin t I 13, 24, 25, 26, 27, 28, 32, 41, 42, 44, 56, 66, II 69, 80, 81, 92, 93, 94, III 15, 85, 100, IV 42, 70, 74, V 30, 50, 53, 55, 57, 64, 75, VI 3, 34, 73, 88, 104, VII 7, 17, 19, V III 3, 7, 8, 13 K orintská šíje V 75 (Viz též Isthmos) K orinťané I 13, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 36, 40, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 54, 55, 56, 57,‘ 58, 60, 62, 66, 67, 72, 103, 105, 106, 108, 114, 119, 124, II 9, 30, 33, 67, 80, 83, III 70, 114, IV 42, 43, 44, 119, V 25, 27, 30, 35, 36, 37, 38, 48, 50, 52, 58, 59, 60, 83, 115, VI 7, 88, 93, 104, VII 1, 7, 17, 18, 19, 32, 34, 36, 39, 56, 57, 58, 63, 70, 86, V III 3, 9, 11, 32, 98 K orkyra, K orkyřané viz Kerkyra, Kerkyřané K oroibos z Plataj III 22 K oróneia I 113, III 62, 67, IV 92 K orónejští IV 93 K oronty II 102 577 K oryfasion IV 3, 118, V 18 K órykos V III 14, 33, 34 Kos V III 41, 44, 55, 108 K o ty rta IV 56 K ran io i II 30, 33, V 35, 56 K ran n ó n II 22 K rataim enes z Ghalkidy VI 4 K ratésikles z Lakedaimonu IV 11 K rény III 105, 106 K réta II 9, 85, 86, 92, III 69, V III 39 K rétské m oře IV 53, V 110 K réťané II 85, VI 43, VII 57 K riský záliv I 107, II 69, 83, 86, 92, 93, IV 76 K roisos, lydský král I 16 K rokyleion III 96 K rom m yón IV 42, 44, 45 K rópia II 19 K ro tó ň an é V II 35 K rusis II 79 K ydónia II 85 K ydóňané II 85 K yklady I 4, II 9 K yklópové VI 2 K ylléné I 30, II 84, 86, III 69, 76, VI 88 K ylón z Athén I 126 K ym é v Aiolidě III 31, VIII 22, 31, 100 K ym é v Opikii VI 4 Kynés, Akarňan II 102 K ynos sém a V III 104, 105, 106 K ypr I 94, 104, 112, 128 K y přané I 112 K ypsely V 33 K yréné I 110 K yréňané VII 50 Kýros, perský král, otec Kambysův I 13, 16 Kýros, perský král, syn Dareiův II 65 K yrros II 100 K y tin io n I 107, III 95, 102 K y th éra IV 53, 54, 55, 56, 57, V 14, 18, VII 26 K y th éřan é IV 53, 54, 57, VII 57 K yzikos V III 107 K yzičan V III 6 L ab d alo n VI 97, 98, VII 3 L adé V III 17, 24 L afilos z Lakedaimonu V 19, 24 Laches z Athén III 86, 90, 103, 115, IV 118, V 19, 24, 43, 61, VI 1, 6 L aiaiové II 96, 97 L aispodias z Athén VI 105, V III 86 L aistrygoni VI 2 L akedaim ón I 90, 94, 95, 109, III 4, 52, 85, 100, IV 50, 83, 108, 118, 119, V 13, 18, 19, 21, 22, 23, 25, 27, 28, 37, 38, 41, 44, 46, 49, VI 34, 578 73, 88, 93, VII 1, 7, V III 5, 6, 20, 29, 38, 40, 43, 45, 58, 71, 85, 86, 87, 89, 90, 91, 92 L akedaim onios z Athén I 45 L akedaim oňané porůznu v celém díle Lakón VIII 55 Lakón z Plataj III 52 Lakónie II 25, 27, IV 16, 41, 53, 54, 56, V 33, 34, 35, VI 105, VII 19, 20, 26, 31, V III 4, 6, 8, 91 Lam achos z Athén IV 75, V 19, 24, VI 8, 49, 50, 101, 103 Lam is z Megar VI 4 Lam pón z Athén V 19, 24 L am psačané VI 59, VIII 62 Lam psakos I 138, VI 59, VIII 62 L aodikeion IV 134 Laofón (2. p. -fónta) z Megar V III 6 L arisa II 22, IV 78, V III 101 Las V III 91, 92 L aureion II 55 Leagros z Athén I 51 L earchos z Athén II 67 Lebedos VIII 19 L ekton VIII 101 Lékythos IV 113, 114, 115, 116 Lém nos I 115, II 47, III 5, IV 109, V 8, V III 102 Lém ňané IV 28, VII 57 Leógoras z Athén I 51 L eókoreion I 20, VI 57, 58 L eókrates z Athén I 105 León (2. p. Leontu) VI 97 Leon (2. p. Leonta) z Athén a) V 19, 24 b) jiný V III 23, 24, 54, 55 León z Lakedaimonu a) III 92 b) jiný V 44 c) jiný VIII 28 d) jiný V III 61 L eontiades z Théb z II 2 L eontinští III 86, IV 25, V 4, VI 6, 8, 20, 33, 44, 47, 48, 50, 63, 76, 77, 79, 84, 86 L eontiny V 4, VI 4, 19 L eótychides, lakedaimonský král I 89 L epreon V 31, 34, 49, 50, 62 L epreané V 31, 50 Leros VIII 25, 26 Lesbané II 9, 56, III 6, 15, 16, 31, 50, V III 5, 32 Lesbos I 19, 116, 117, II 9, III 2, 3, 4, 5, 6, 13, 16, 26, 35, 50, 51, 69, IV 52, VI 31, VIII 7, 8, 22, 23, 24, 32, 34, 38, 100, 101 Leukaď ané I 27, 46, II 9, 80, 81, 92, III 7, 94, V II 58 Leukas (2. p. -kady) I 26, 30, 46, II 30, 80, 84, III 7, 80, 94, 95, IV 42, VI 104, VII 1, V III 13 , Leukim m é (dnes Lefkimmskýjfmys) I 30, 47, 51, III 79 L eukónion V III 24 L euktry V 54 Libye I 110, II 48, IV 53, VI 2,\VII 50, 58 L ibyjci I 104, 110, VII 50 Ligyové VI 2 579 Lichas z Lakedaimonu V 22, 50, 76, V III 39, 43, 52, 84, 87 L im éra IV 56 L im naia II 80 L im najsko III 106 Lim ny II 15 L indioi VI 4 Lindos V III 44 L ip ara III 88 L ip ařan é III 88 Lokris epizefyrská (2. p. Lokridy) III 99, 103 Lokris opuntská II 26, 32, III 91 L okris ozolská III 95, 96, 98, 101 Lokrové epizefyrští III 86, 99, 103, 115, IV 1, 24, 25, V 5, VI 44, VII 1, 4, 25, 35, V III 91 Lokrové o p u n tští I 108,113, I I 9,26, 32, I I I 89, IV 96, V 64, V III3,43 Lokrové ozolští I 5, 103, III 95, 97, 101, 102, V 32 Lórym y V III 43 L ykaion V 16, 54 Lýkie II 69, V III 41 Lykofrón z Korintu IV 43, 44 Lykofrón z Lakedaimonu II 85 Lykom édes z Athén I 57, V 84 Lykos z Athén V III 75 L ynkéstové II 99, IV 79, 124 Lynkos IV 83, 124, 129, 132 Lysikles z Athén I 91, III 19 L ysim achidas z Théb IV 91 Lysim achos z Athén I 91 Lysim achos ze Syrakus VI 73 Lysim eleia VII 53 L ysistratos z Olynthu IV 110 M agnésie I 138, VIII 50 M agnéti II 101 M achaón z Korintu II 83 M aiandros III 19, V III 58 M aidové II 98 M ainaliové V 67, 77 M akarios z Lakedaimonu III 100, 109 M ákedonci II 80, 99, 100, IV 83, 124, 125, 127, 128, VI 7 M akedonie I 58, 59, 60, 61, II 98, 99, 100, 101, IV 78, 129, V 83, VI 7 M alea v Lakónii IV 53, 54, VIII 39 M alea na Lesbu III 4, 6 M alijský záliv III 96, IV 100 VIII 3 M an tin eia V 47, 55, 62, 64, 77, VI 16 M an tin ejští III 107, 108, 109, 111, 113, IV 134, V 29, 33, 37, 43, 44, 45, 47, 48, 50, 58, 61, 62, 65, 67, 69, 71, 72, 73, 74, 75, 78, 81, VI 29, 43, 61, 67, 88, 89, 105, VII 57 M arath ó n I 18, 73, II 34, VI 59 M arath u sa VIII 31 M areia I 104 M assalie I 13 580 M edeón III 106 M edm a V 5 M édové I 104, 130, VI 4 M egabates, Peršan I 129 M egabazos, Peršan I 109 M egabyzos, Peršan I 109 M egakles ze Sikyónu IV 119 M egaris (2. p. -ridy) I 105, 108, II 31, IV 70, 76 M egary I 42, 103, 105, 107, 114, 126, II 93, 94, III 51, IV 66, 69, 70, 71 72 73 VI 4 43 VIII 94 M egary hybelské VI 4, 49, 75, 94, 97, VII 25 M egařané I 27, 46, 67, 103, 105, 114, 139, 140, 144, II 9, 93, III 51, 68, IV 66, 67, 68, 69, 73, 74, 100, 109, 118, 119, V 31, 38, 58, 59, 60, VII 57, V III 3, 6 M eidios VIII 106 M ékyberna V 39 M ékyberňané V 18 M elanchridas z Lakedaimonu V III 6 M elanópos z Athén III 86 M elanthos z Lakedaimonu VIII 5 M eleas z Lakedaimonu III 5 M elésandros z Athén II 69 M elésias z Athén VIII 86 M elésippos z Lakedaimonu I 139, II 12 M eliteia IV 78 M élos II 9, III 91, V 84, 114, V III 39, 41 M élští III 91, 92, V 51, 84, 88, 90, 92, 94, 96, 98, 100, 102, 104, 106, 108, 110, 112, 113, 114, 115 116 M em fis I 104, 109 M enandros z Athén VII 16, 43, 69 M énas z Lakedaimonu V 19, 21, 24 M endé IV 121, 123, 124, 129, 130, 131 M enďané IV 123, 129, 130 M enedaios z Lakedaimonu III 100, 109 M enekólos ze Syrakus VI 5 M enekrates z Megar IV 119 M enippos z Athén VIII 13 M enón z Farsalu II 22 M essapiové III 101, VII 33 M esséné III 90, IV 1, 24, 25, V 5, VI 4, 74, VII 1 M essénsko IV 41 M esséňané I 101, II 9, 25, 90, III 81, 88, 90, 94, 95, 97, 107, 108, 112, IV 1, 3, 25, 32, 36, 41, V 35, 56, VI 48, 74, VII 57 M etagenes z Lakedaimonu V 19, 24 M etapontion VII 33 M etaponťané VII 33, 57 M ethany IV 45, V 18 M ethóné v Lakónii II 25 M ethóné v Makedonii VI 7 M ethydrion V 58 M éthym na III 2, 5, 18, VIII 22, 23, 100, 101 M éthym ňané III 18, 50, VI 85, VII 57, V III 23 581 M étropolis III 107 M ikiades z Kerkyry I 47 M ilét I 115, 116, IV 102, V III 17, 19, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 32, 33, 35, 36, 38, 39, 45, 50, 57, 60, 61, 62, 63, 75, 78, 80, 83, 84, 85, 99, 100, 108, 109 M iléťané I 115, IV 42, 53, V II57, V III17,24, 25, 26, 36, 61, 79, 84, 85 M iltiades z Athén I 98, 100 M im as (2. p. -mantu) V III 34 M indaros z Lakedaimonu V III 85, 99, 100, 101, 102, 104 M inóa III 51, IV 67, 118 M inós, krétský král I 4, 8 M olobros z Lakedaimonu IV 8 M olossové II 80 M olykreion II 84, III 102 M o rg an tin é IV 65 M otyé VI 2 M unychia (Munichia) II 13, V III 92, 93 M ygdonie I 58, II 99, 100 M ykalé I 89, V III 79 M ykaléssos VII 29, 30 M ykaléssané VII 30 M ykény I 9, 10 M ykéňané I 9 M ykonos III 29 M ylétidové VI 5 M yly III 90 M yonnésos III 32 M yonové III 101 M yrkinos IV 107 M yrónides z Athén I 105, 108, IV 95 M yrrhiné VI 55 M yrtilos z Athén V 19, 24 M yskón ze Syrakus V III 85 M ytiléné III 2, 3, 6, 18, 25, 26, 27, 29, 30, 35, 39, 48, 49, IV 52, VIII 22, 23, 100, 101 M ytiléňané III 3, 4, 5, 6, 14, 15, 18, 25, 27, 28, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 44, 47, 50, IV 52, 75 M yus I 138, III 19 N aukleides z Plataj II 2 N aukrates ze Sikyónu IV 119 N aupaktos I 103, II 9, 69, 80, 81, 83, 84, 90, 91, 92, 102, 103, III 7, 69, 75, 78, 94, 96, 98, 100, 101, 102, 114, IV 13, 41, 49, 76, 77, VII 17, 19, 31, 34, 36 N aupakťané III 100 N axané IV 25 Naxos, ostrov I 98, 137 Naxos na Sicílii IV 25, VI 3, 20, 50, 72, 74, 75, 88, VII 14, 57 N em ea v Aitólii III 96 N em ea na Peloponnésu V 58, 59, 60 N érikos III 7 Nestos II 96 582 N ikanor, Chaón II 80 N ikasos z Megar IV 119 N ikératos z Athén III 51, IV 27, 42, 53, 119, 129, V 16, 83, VI 8 N ikiades z Athén IV 118 N ikias z Athén, otec Hagnónův II 58, IV 102 N ikias z Athén, syn Nikératův III 51, 91, IV 27, 28, 42, 53, 54, 119, 129, 130, 132, V 16, 19, 24, 43, 45, 46, 83, VI 8, 15, 16, 17, 18, 19, 24, 25, 46, 47, 62, 67, 69, 102, 103, 104, VII 1, 3, 4, 6, 8, 10, 16, 32, 38, 42 43, 48, 49, 50, 60, 65, 69, 72, 73, 76, 78, 80, 81, 83, 84, 85, 86 N ikias z Gortyny II 85 N ikolaos z Lakedaimonu II 67 N ikom achos z Fókidy IV 89 N ikom édes z Lakedaimonu I 107 N ikón z Théb VII 19 N ikonidas z Larisy IV 78 N ikostratos z Athén III 75, IV 53, 119, 129, 130, V 61 N il I 104, 110 N isaia I 103, 114, 115, II 31, 93, 94, III 51, IV 21, 66, 68, 69, 70, 72, 85, 100, 108, 118, V 17 Nisos IV 118 N otion III 34 Nové M ěsto V II 50 N ym fodóros z Abdér II 29 O dom antové II 101, V 6 O drysové II 29, 96, 97, 98, IV 101 Odysseus IV 24 O fióňané III 94, 96, 100 O iantheiové III 101 O ineón III 95, 98, 102 O iniadové II 82, 102, III 7, 94, IV 77 O iniady I 111, III 114 O inoé II 18, 19, VIII 98 O inofyta I 108, IV 95 O inuské ostrovy VIII 24 O isym é IV 107 O iťané III 92, V III 3 Ó kyt os z Korintu IV 119 ■ Olofyxos IV 109 O loros z Athén IV 104 O lpa nebo O lpy III 105, 106, 107, 108, 110, 111, 113 O lpané III 101 O lym pia I 121, 143, III 8, V 18, 47, VI 16 O lypieion VI 64, 65, 70, 75, VII 4, 37, 42 O lym pos IV 78 O lynthos I 58, 62, 63, II 79, IV 110, 123, V 18 O lynťané V 3, 18 O nasim os ze Sikyónu IV 119 O neion IV 44 O nétoridas z Théb II 2 O nom akles z Athén V III 25, 30 O pikové VI 2, 4 583 i O pus (2. p. Opuntu) II 32 Ó reos V III 95 O restes z Thesálie 1111 O restheion V 64 O resthis (2. p. -thidy) IV 134 O restové II 80 O rchom enos v Arkádii V 61, 62, 63 O rchom enos v Boiótii I 113, III 87, IV 76 O rchom enští z Arkádie V 61, 77 O rchom enští z Boiótie IV 93 O rneie VI 7 O rn ejští V 67, 72, 74, VI 7 O robie III 89 O roidos, král Parauaiů II 80 Ó rópos II 23, III 91, IV 96, VII 28, VIII 60, 95 Ó rópové II 23, V III 60 Ó rópsko IV 91 O skios II 96 Pagóndas IV 91, 93, 96 Paches z Athén III 18, 28, 33, 34, 36, 48, 49, 50 P aionia II 99 P aionové II 96, 98 P alaios II 30 Palé II 30 P allas A théné viz Athéné P alléné I 56, 64, IV 116, 120, 123, 129 P allénská šíje I 56 P alští 127 Pam fylie I 100 Pam illos z Megar VI 4 P anaiové II 101 P anairos z Thesálie IV 78 P an ak to n V 3, 18, 35, 39, 40, 42, 44, 46 Pandión, athénský král II 29 P angaion II 99 Panorm os v Achaji II 86, 92 Panorm os u Milétu VIII 24 Panorm os na Sicílii VI 2 P antakyas VI 4 P arau aio v é II 80 Parnassos III 95 P arnes (2. p. -nethu) II 23, IV 96 P arrh asio v é V 33 P arští IV 104 P asitelid as z Lakedaimonu IV 132, V 3 Patm os III 33 P atrokles z Lakedaimonu IV 57 P atry II 83, 84 P atřan é V 52 P ausanias z Lakedaimonu I 94, 95, 96, 107, 114, 128, 129, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 138, II 21, 71, 72, III 54, 58, V 16, 33 584 Pausanias, lakedaimonský král III 26 Pausanias, Makedonec I 61 P edaritos z Lakedaimonu V III 28, 32, 33, 38, 39, 40, 55, 61 Pégy I 103, 107, 111, 115, IV 21, 66, 74 P eiraieus I 93, 107, II 13, 17, 48, 93, 94, V 26, VI 30, V III 1, 76, 82, 86, 90, 92, 93, 94, 96 Peisandros z Athén V III 49, 53, 54, 56, 63, 64, 65, 67, 68, 73, 90, 98 Peisistratos, tyran athénský I 20, III 104, VI 53, 54 P eisistratos z Athén, syn Hippiův VI 54 P eisistratovci VI 54 P eithias z Kerkyry III 70 Pelargikon II 17 Pelasgové I 3 Pélé VIII 31 Pella II 99, 100 Pelléné IV 120 P elléňané II 9, V 58, 59, 60, V III 3 Pellichos z Korintu I 29 P eloponnésané porůznu v celém díle Peloponnésos porůznu v celém díle Pelopovci I 9 Pelops I 9 Pelóris (2. p. -ridy) IV 25 Peparéthos III 89 Perdikkas, makedonský král I 56, 57, 58, 59, 61, 62, II 29, 80, 95, 99, 100, 101, IV 78, 79, 82, 83, 103, 107, 124, 125, 128, 132, V 6, 80, 83, VI 7, VII 9 Per iér es z Kymy VI 4 P erikleidas z Lakedaimonu IV 119 Perikles z Athén I 111, 114, 116, 117, 127, 139, 145, II 13, 21, 22, 31, 34, 55, 56, 58, 59, 65, VI 31 P errh aib ie IV 78 P errhaibové IV 78 Perseovci I 9 Persie I 138 P eršané I 18, 23, 69, 74, 77, 86, 89, 90, 93, 94, 95, 98, 100, 102, 104, 109, 128, 132, 135, 137, 144, II 71, 74, III 10, 34, 54, 57, 58, 62, 63, 64, IV 36, 50, VI 17, 33, 59, 76, 77, 82, 83, VII 21, V III 43, 62, 108 P etra VII 35 P ierie II 99, 100 P ierion V 13 Pierově II 99 Pierský záliv II 99 Pindos II 102 Pissuthnes, Peršan I 115, III 31, 34, V III 5, 28 Pittakos, král Édónů IV 107 P la ta ia nebo P lataje I 130, II 2, 4, 5, 6, 7, 10, 12, 19, 71, 78, 79, III 21, 24, 36, 52, 57, 61, 68, IV 72, V 17, VII 18 P latajan é II 2, 3, 4, 5, 7, 9, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 78, III 20, 21, 22, 23, 24, 52, 57, 59, 60, 68, IV 67, V 32, 57 P leistarchos, lakedaimonský král I 132 585 P leistoanax, lakedaimonský král I 107, 114, II 21, III 26, V 16, 17, 19, 24, 33, 75 P leistolas z Lakedaimonu V 19, 24, 25 P lém m yrion VII 4, 22, 23, 24, 25, 31, 32, 36 P leurón III 102 Pnyx V III 97 P olichna V III 14, 23 P olichňané II 85 Poliš III 101 Poli es, král Odomantů V 6 Pollis z Argu II 67 P olyanthes z Korintu VII 34 P olydam idas z Lakedaimonu IV 123, 129, 130 Polykrates, tyran na Samu I 13, III 104 ^ ^ Polym édes z Larisy II 22 P om ořani III 92j Pontos III 2 18 Poseidón I 128, II 84, IV 118, V III 67 Potam is ze Syrakus V III 85 P o teid aia I 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 71, 119, 124, 139, 140, II 2, 13, 31, 58, 67, 70, 79, III 17, IV 120, 121, 129, 130, 135, VI 31 P o teid ajští I 56, 60, 62, 63, 64, 66, II 70, V 30 P o tid an ia III 96 Prasie v Atice VIII 95 Prasie v Lakónii II 56, VI 105, VII 18 P ratodam os z Lakedaimonu II 67 P riapos V III 107 P riéné I 115 Prokles z Athén a) III 91, 98 b) jiný V 19, 24 Prokné II 29 P ro n n aio i II 30 Proschion III 102, 106 P rosópitis I 109 P róté IV 13 P róteas z Athén I 45, II 23 P rótesilaos VIII 102 , Proxenos III 103 P řím ořanka, loď III 33, 77, V III 73, 74, 86 P řím oří II 55 Psam m étichos ? Libye I 104 Pteleon V 18 P teleon v Erythraji V III 24, 31 Ptoiodóros z Théb IV 76 P ty ch ia IV 46 P ydna I 61, 137 Pylos IV 3, 6, 8, 15, 16, 23, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 39, 41, 46, 55, 79, V 7, 14, 35, 36, 39, 44, 56, 115, VI 89, 105, VII 18, 57, 71, 86 Pyrasos II 22 P y rrh a III 18, 25, 35, V III 23 P yrrhichos z Korinta VII 39 P ystillos z Gely VI 4 586 Pythangelos z Théb II 2 P ythén z Korintu VI 104, VII 1, 70 Pythes z Abdér II 29 P ythion II 15 Pythodóros z Athén II 2, III 115, IV 2, V 19, 24, VI 105 R ham fias z Lakedaimonu a) I 139, V 12, 13, 14 b) jiný V III 8 39 80 R hégion III 86, 88, 115, IV 1, 24, 25, VI 44, 45, 46, 50, 51, VII 1 4 R hégijští III 86, 87, IV 1, 24, 25, VI 44, 46, 79 R heiton IV 42 R heity II 19 R héneia I 13, III 104 R hion achajské II 86, 92, V 52 R hion m olykerské II 84, 86 R hodopé II 96, 98 R hodos III 8, VI 4, V III 41, 44, 45, 52, 55, 60, 61 R hoď ané VII 57, V III 44, 55 R hoiteion IV 52, V III 101 R yba II 25 Ř ecké m oře I 4 Ř ecko I 2, 3, 5, 6, 10, 12, 13, 17, 18, 23, 31, 32, 35, 36, 68, 69, 73, 77, 80, 88, 91, 93, 112, 122, 123, 124, 128, 138, 143, II 8, 11, 71, III 32, 54, 57, 62, 63, IV 85, 92, 95, 108, 121, VI 10, 17, 21, 34, 36, 72, 76, 83, 84, 85, 88, 90, VII 25, 63, 66, V III 1, 2 Ř ekové porůznu v celém díle S abylinthos, Molossos II 80 Sadokos, Odrys II 29, 67 Sakón ze Zankly VI 5 Salaithos z Lakedaimonu III 25, 27, 35, 36 Salam iňanka, loď III 33, 77, VI 53, 61 Salam is (2. p. -miny) v Atice I 73, 137, II 93, 94, III 17, 51, VIII 94 Salam is na Kypru I 112 Salynthios, král Agraitů III 111, 114, IV 77 Samé II 30 Sam inthos V 58 Samos I 13, 115, 116, IV 75, V III 16, 19, 21, 25, 27, 30, 33, 35, 38, 39, 41, 43, 44, 47, 50, 51, 53, 56, 60, 63, 73, 74, 76, 77, 79, 81, 86, 88, 89, 90, 97, 99, 100, 108 Sam ští I 13, 41, 115, 117, III 32, IV 75, VI 4, VII 57, VIII 63, 73, 74, 75 Sáné IV 109 Sanští V 18 Sardy 1115 Sargeus VII 19 Selinunťané VI 6, 8, 13, 20, 47, 48, 65, 67, VII 1, 57, 58 Selinus (2. p. -nuntu) VI 4, 20, 47, 48, 62, VII 1, 50 Serm ylie I 65, V 18 Séstos I 89, VIII 62, 102, 104, 107 Seuthes, král Thráků II 97, 101, IV 101 S faktéria IV 8, 24, 55, V 14, 15, 24 587 S icilané porůznu v celém díle S icílie porůznu v celém díle Sicilské m oře IV 24, 53 Sidussa V III 24 Sify IV 76, 77, 89, 90, 101 Sigeion VI 59, V III 101 S ikania VI 2 Sikanos^řeka VI 2 Sikanos ze Syrakus VI 73, VII 46, 50, 70 Sikanové VI 2 Sikelie VI 2 Sikelové III 88, 103, 115, IV 25, V 4, VI 2, 3, 4, 34, 45, 48, 62, 65, 88, 98, 103, V II 1, 32, 33, 57, 58, 77, 80 Sikyón I 108, 111, II 80, IV 70, 81, VII 19 Sikyóňané I 28, 108, 111, 114, II 9, IV 101, 119, V 52, 58, 59, 60, VII 19, 58, V III 3 Sim ónides z Athén IV 7 Simos ze Zankly VI 5 Singští V 18 Sintové II 98 Sitalkes, thrácký král II 29, 67, 95, 97, 98, 99, 101, IV 101 S kandeia IV 53, 54 Skelias z Athén V III 89 Skióné IV 120, 122, 123, 129, 130, 131, 132, 133, V 2, 18, 32 S kióňané IV 120, 121, 122, 129, 131, V 18 Skirfóndas VII 30 S kiritis (2. p. -tidy) V 33 Skiritové V 67, 68, 71, 72 Skirónides z Athén V III 25, 54 Skólos V 18 Skom bron II 96 S kyllaion V 53 Skyros I 98 Skythové II 96, 97 Sofokles z Athén III 115, IV 2, 46, 65 Sokrates z Athén II 23 Sollion II 30, III 95, V 30 Soloeis (2. p. -entu) VI 2 Solygeia IV 42, 43 Solygeios IV 42 S óstratides z Athén III 115 Sparadokos, Odrys II 101, IV 101 S p arta I 18, 43, 67, 72, 86, 87, 90, 95, 102, 128, 131, II 2, 21, 25, III 4, 5, 54, IV 3, 15, 53, 81, 132, V 14, 16, 72 S partólos II 79, V 18 S parťané I 132, II 12, 25, 66, III 100, IV 8, 11, 38, 80, 84, V 9, 15, 21, 63, VI 91, 104, VII 19, 58, V III 7, 11, 22, 39, 60, 61, 91, 99 S peiraion V III 10, 11, 14, 15, 20 Stages, Peršan V III 16 Stagiros IV 88, V 6, 18 Stésagoras I 116 S th en elaid as ze Sparty a) I 85, 87 b) jiný V III 5 588 S trato n ik é II 101 S tratos II 80, 81, 82, 84, 102 Straťané II 81, 82, 106 S trepsa I 61 Strofakos z Farsalu IV 78 Stroibos z Athén I 105 Strom bichides z Athén V III 15, 16, 17, 30, 62, 63, 79 Strom bichos z Athén I 45 S trongylé III 88 Strym ón I 98, 100, II 96, 97, 99, 101, IV 50, 102, 108, V 7, V II 9 Styfón z Lakedaimonu IV 38 S tyřané VII 57 Sunion VII 28, V III 95 Sybaris (2. p. -ridy) VII 35 Syboty, ostrov I 47, 54 Syboty, přístav I 50, 54, III 76 Syké VI 98 Sym aithos VI 65 Symé VIII 41, 42, 43 Syrakusané porůznu v celém díle Syrakusy porůznu v celém díle T ain aro n I 133, VII 19 Tam ós, Peršan VIII 31, 87 T an ag ra I 108, III 91, IV 91, VII 29 T an ag řan é III 91, IV 93 T antalos z Lakedaimonu IV 57 T aren t VI 34, 44, 104, VII 1, V III 91 T au lan tio v é I 24 T auros z Lakedaimonu IV 119 Tegea II 67, V 32, 62, 64, 75, 76, 78, 82 T egejští IV 134, V 32, 40, 57, 65, 67, 71, 73 T eichion III 96 T eichiussa V III 26, 28 Teisam enes z Trachiny III 92 T eisandros III 100 T eisias z Athén V 84 Teisim achos z Athén V 84 T éjští III 32, VIII 16, 19, 20 T ellias ze Syrakus VI 103 T ellis (2. p. -lida) z Lakedaimonu II 25, III 69, IV 70, V 19, 24 T em enites VI 75, 100, VII 3 T ém enovci II 99 T enedos III 28, 35 Teneď ané III 2, VII 57 T énští VII 57, VIII 69 Teós V III 16, 19, 20 Téres, král Odrysů II 29, 67, 95 T éreus II 29 T érias VI 50, 94 T erinský záliv V I 104 T eutiaplos z Élidy III 29 589 T eutlussa V III 42 Thapsos VI 4, 97, 99, 101, 102, VII 49 T haryps, král Molossů II 80 Thasos I 100, IV 104, 105, VIII 64 T h aští I 100, 101, IV 107, V 6, VIII 64 T heagenes z Athén IV 27, V 19, 24 Theagenes, tyran z Megar I 126 T heainetos z Plataj III 20 T hébané I 27, II 2, 3, 4, 5, 6, 71, 72, III 55, 56, 57, 58, 59, 60, 68, 91, IV 93, 96, 133, V 17, VII 18, 19, 30, VIII 100 T héby I 90, II 5, III 22, 24, IV 76, 91 T hem istokles z Athén I 14, 74, 90, 91, 93, 135, 136, 137, 138 T heodóros z Athén III 91 T heolytos, Akarnan II 102 T h éra II 9 T héram enes z Athén V III 68, 89, 90, 91, 92, 94 T hérim enes z Lakedaimonu VIII 26, 29, 31, 36, 38, 43, 52 T herm é I 61, II 29 T herm opyly II 101, III 92, IV 36 T herm ón z Lakedaimonu VIII 11 T hesálie 12, 111, IV 78, 79, 132, V 13, 14, VIII 43 T hesalové I 102, II 22, 101, III 93, IV 78, 108, V 13, 51, V III 3 T héseion VI 61 Théseus, athénský král II 15 T hespie IV 132, VI 95 T h espijští IV 93, 96, VII 19, 25 T hesprótis (2. p. -tidy) I 46, 50 T hesprótové II 80 T hessalos z Athén I 20, VI 55 T horikos V III 95 T h ráck á b rán a V 10 T h rák ie I 56, 57, 59, 60, 100, 130, II 29, 58, 67, 79, III 92, IV 70, 72, 82, 101, 104, 105, V 6, 7, 20, 26, 30, 34, 35, 67, 80, VI 7, 10, VII 27 T hrákové I 100, II 29, 96, 97, 98, 100, 101, IV 75, 102, VII 9, 29, 30 T hrasybulos z Athén V III 73, 75, 76, 81, 100, 104, 105 T hrasykles z Athén V 19, 24, V III 15, 17, 19 T hrasylos z Argu V 59, 60 T hrasylos z Athén VIII 73, 75, 76, 100, 104, 105 T hrasym élidas z Lakedaimonu IV 11 T h ria I 114 T h ro n io n II 26 T hukles z Athén III 80, 91, VII 16 T hukles z Ghalkidy VI 3 T hukydides z Athén I 117 T hukydides z Athén, syn Olorův (historik) I 1, II 70, 103, III 25, 88, 116, IV 51, 104, 105, 106, 107, 135, V 26, VI 7, 93, VII 18, VIII 6, 60 T hukydides z Farsalu VIII 92 T h u rie I 101, VI 61, 88, 104, VII 33, V III 84 T h u rijští VI 104, VII 33, 35, 57 T hyam is I 46 T hyam on III 106 T hym ochares z Athén V III 95 590 T hyrea II 27, IV 56, 57, V 41 Thyssos IV 109, V 35 T ilataio v é II 96 T im agoras z Kyziku V III 6, 8, 39 T im agoras z Tegeje II 67 T im anór z Korinta I 29 T im anthes z Korinta I 29 T im okrates z Athén III 105, V 19, 24 T im okrates z Korinta II 33 T im okrates z Lakedaimonu II 85, 92 Tim oxenos z Korinta II 33 Tissafernes, Peršan VIII 5, 6, 16, 17, 18, 20, 25, 26, 28, 29, 35, 36, 37, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 52, 53, 54, 56, 57, 58, 59, 63, 65, 78, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 87, 88, 99, 108, 109 Tlépolem os z Athén I 117 Tolm aios z Athén a) I 108, 113 b) jiný IV 53, 119 T olm ides z Athén I 108, 113 T olm ides z Plataj III 20 T olofóniové III 101 Tolofos, Ofioňan III 100 Tom eus IV 118 T oróné IV 110, 112, 120, 122, 129, 132, V 2, 3, 6 T oróňané IV 113, 114, V 2, 3, 18 T orylaos z Farsalu IV 78 T rag ia I 116 T rach iň an é III 92 T rachis (2. p. -chiny) III 100, IV 78, V 12, 51 T rib allo v é II 96, IV 101 T rin ak ria VI 2 T riopion VIII 35, 60 T ripodiskos IV 70 T ritajo v é III 101 T róas (2. p. Tróady) I 131 T rógilos VI 99, VII 2 T roizéna I 115, II 56, IV 21, 45, 118 T roizénští I 27, IV 118, VIII 3 T ró ja I 8, 11, 12, IV 120, VI 2 T ró jan é I 11, VI 2 T rótilos VI 4 Tydeus z Chia VIII 38 T yndareós I 9 T yrrh én ie VI 88, 103 T yrrhénové IV 109, VII 53, 54, 57 T yrhénské m oře IV 24, VI 62, VII 58 X anthippos z Athén 1 111, 127, 139, II 13, 31, 34 X enares z Lakedaimonu V 35, 36, 37, 38, 46, 51 X enofanes z Athén VI 8 X enofantidas, Lakón VIII 55 X enofón z Athén II 70, 79 X enokleides z Korinta I 46, III 114 X enón z Théb VII 19 591 X enotim os z Athén II 23 X erxes, perský král I 14, 118, 129, 137, III 56, IV 50 Z akynthos II 7, 66, 80, IV 8, 13, VII 31 Z akynťané II 9, III 94, 95, VII 57 Z anklé VI 4, 5 Zeus I 126, II 71, III 70, V 16, VIII 10 Zeus Ithóm ský I 103 Zeus M eilichios I 126 Zeus N em ejský III 96 Zeus olym pský II 15, III 14, V 31, 51 Zeuxidám os z Lakedaimonu II 19, 47, 71, III 1 Z euxidas z Lakedaimonu V 19, 24 Zópyros, Peršan I 109 SEZN A M O BR A ZO V Ý C H P Ř ÍL O H Frontispis: Thukydides syn Olorův z Athén. Římská kopie řeckého originálu z konce 5. nebo ze 4. stol. (Neapol). 1 Perikles syn Xanthippův z Athén. Římská kopie Kresilova originálu, vytvořeného asi kolem 430—420 př. n. 1. Nápis: Perikles. (Britské muzeum). 2 Nahoře: Athénská mince klasické doby. Posvátná sova bohyně Athény, jejíž hlavu nesl líc mince. Nápis: ATHE(naión) Dole: Aiginská mince klasické doby — želva. 3 Vykopávky hřbitova v Kerameiku („hrnčířská čtvrť*) těsně za hradbami Athén. Prosté hroby byly označovány sloupky (v popředí) se jménem zemřelého, bohatší většinou stélami, kamennými deskami s reliéfy a nápisy (v pozadí). 4 Přípravy na oběť bohyni Athéně při panathénajských slavnostech. Z reliéfní výzdoby Parthenónu na athénské Akropoli (Athény). 5 Athénská Akropolis, pohled od západu. Zprava doleva: Parthenón, Niké, Propylaje, vlevo v pozadí severní předsíň Erechtheia. 6 Severozápadní roh Parthenónu na athénské Akropoli. Na pravé, průčelní straně nahoře zbytky štítu a jeho sochařské výzdoby, zakončené nalevo chrličem. Pod římsou střechy dórský vlys dělený na triglyfy a reliéfní metopy. Za dórskými^ sloupy ochozu prosvítá zeď vlastního chrámu zdobená nepřetržitým iónským vlysem, jehož reliéfy zobrazovaly panathénajský průvod. 7 Chrámek bohyně Niké (Vítězství) postavený v iónském slohu na baště před slavnostním vchodem na Akropoli, Propylájemi (asi dvacátá léta 5. stol. př. n. 1.). 8 Propylaje, slavnostní vchod na athénskou Akropoli postavený v dórském slohu v létech 437—432; pohled z vnitřní strany. 9 Krajina v okolí Delf: pohled ze svahu svatyně do údolí. Vlevo rekonstruovaná „pokladnice** Athéňanů. 10 Počátek usnesení athénského sněmu, jímž bylo uděleno na podzim roku 405 athénské občanství Samským, kteří zůstali věrni Athénám. Na reliéfu stvrzují přátelství obou států Héra, hlavní bohyně Samu, a Athéna stiskem ruky. Text nadpisu: „Tajemníkem (rady) byl Kéfisofón z dému Paianie. Samským, kteří zůstali věrni Athéňanům.*4 11 Syrakuská mince s hlavou Arethúsy, nymfy stejnojmenného pramene v Syrakusách (5. stol. př. n. 1.). 12 Trosky Apollónovy svatyně na ostrově Délu. V popředí zbytky chrámů, v pozadí přístav. 13 Z ostrova Naxu. 14a Reliéf znázorňující athénskou válečnou loď, triéru, poháněnou třemi řadami veslařů (nad sebou?) (Athény). 593 b Athénská pentékontéra (padesátiveslice), starší typ válečné lodi. Z vázy malované malířem Exekiou (2. pol. 6. stol. př. n. 1.) (Řím). 15 Bronzová soška těžkooděnce (hoplita) z konce 6. stol. př. n. I., nalezená v Dódóně. V jedné ruce držel původně kopí, v druhé má štít (Berlín). 16 Výzbroj těžkooděnce: tzv. korintské helmy (vlevo, Olympie), vpravo starší zbroj z Argu (8. stol. př. n. 1.). 17 Nedokončený dórský chrám v Segestě na Sicílii. Chrám byl započat v 5. stol. př. n. 1. v dórském slohu. Postaven byl jen sloupový ochoz, sloupy však nejsou žlábkovány. 18 Průčelí chrámu v Segestě (viz obr. 17). 19 Kamenolomy (latomie) v Syrakusách, v nichž byli r, 413 po porážce sicilské výpravy vězněni zajatí Athéňané. 20 Ve skále vytesaná galerie pevnosti Euryalos na sever od Syrakus. 21 Trosky chrámu bohyně Héry v Akragantu na Sicílii (střed 5. stol. př. n. 1.). 22 Liparské ostrovy s dodnes činnou sopkou Stromboli. 23 Hradba města Leontinoi na Sicílii. 24 Syrakusy. Letecký pohled na ostrov Ortygii, nejstarší jádro starořeckého města. Vpravo v pozadí „velký přístav“ . SEZN A M M AP, P L Á N K Ů A K RESEB V T E X T U 1. Řecko a západní část Malé Asie............................................20—21 2. Kerkyrské ta ž e n í.................................................................................37 3. Poteidajské tažení................................................................................ 51 4. Pevnostní systém Athén a jejich přístavů........................................97 5. Mocenské rozdělení Řecka předpeloponnéskou válkou . . . . 106 6. A tik a ...................................................................................................113 7. Athénská akropole (m odel)...............................................................124 1. P ropylaje (vstu pn í brána) 2. Pinakotéka 3. Chrámek Athény N ik e 7 4. Posvátný okrsek A rtem idy Braurónské 5 . Vstupní dvůr k Parthenónu 6. Chalkotéka (sk la d iště zb ra n í) 7. Parthenón 8. Posvátný okrsek D ia Polieua 9 . Z b ytk y starého Athénina chrámu 10. Erechtheion 1 1 . P ředsíň karyatid 1 2 . Okrsek Pandrosos 13. Areforeion (příbytek chrámových služebnic) 8. Pylos a S fak téria...............................................................................244 9. Okolí Amfipole ...................................................................................282 10. Sicílie...................................................................................................360 11. Syralcusy v r. 485—415 414 12. Obléhání Syrakusv r. 414—413 415 595 OBSAH Thukydides—historik peloponnéskéválky (Jan Peěírka) . . . 7 Dějiny peloponnéské války.......................................................17 Kniha I ................................................................................19 K n íh a l i..............................................................................101 Kniha I I I ............................................................................. 165 Kniha I V ............................................................................. 227 Kniha V ............................................................................. 301 Kniha V I ............................................................................. 357 Kniha V II.............................................................................423 Kniha V I I I .........................................................................477 P o zn á m k y ................................................................................. 539 Věcný re jstřík ............................................................................. 560 Jmenný r e js tř ík .........................................................................562 Seznam obrazových p ř í l o h .........................................................593 Seznam map, plánků, a kreseb vt e x t u .....................................595 ŽIVÁ DÍL A M I N U L O S T I SV A ZEK 82 Ř íd í M ilo sla v p ilin a Thukydides DĚJINY PELOPONNÉSKÉ VÁLKY Z řeckého originálu Thucydidis H istoriae I — II , Clarendon, O xford 1 9 5 8 a 1 9 6 0 , p ře lo íil a poznám kam i a rejstříky opatřil Václav B ahník. O brazové přílohy, m apy a plán ky vybral a předm luvu napsal J a n P edírka. O bálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Sklenář. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 3490. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1977. Odpovědný redaktor Jan Binder. Technický redaktor Pavel Štefan. Vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno, závod 3, Český Těšín. 38,23 autorských archů (z toho text 36,01 AA, ilustrace 2,22 A A ) , 38,87 vydavatelských archů. 605 22 856. Vydání druhé, v Odeonu první. Náklad 9000 výtisků. 01-042-77 13/32 Vázaný výtisk 4 1 ,- Kčs