Architektura druhé poloviny 20.století
• Pokračování meziválečné moderní architektury:
mezinárodní styl - funkčnost, racionalita, ekonomičnost
čistota stylu (Le Corbusier, Mies van der Rohe aj.)
• Tendence a individuální přístupy:
• Brutalismus
• Archigam
• Organická architektura
• Hi-tech
• Postmoderna
• Dekonstruktivismus
Doba:
Připomínám ještě zpětně historické mezníky v Evropě ve 2.
pol. 20.století: po 2. světové válce je Evropa rozdělena
„železnou oponou“ na Západ, obnovující se díky
Marshallovu plánu, a Východ, jenž se dostává pod vliv
Sovětského svazu politicky i ekonomicky. V roce 1955
dochází k rozdělení Německa, v roce 1961 došlo ke stavbě
berlínské zdi, symbolu rozděleného světa. Studená válka
poznamenala poválečnou atmosféru, k uvolňování dochází
po reformách iniciovaných v Sovětském svazu M.
Gorbačovem. V jejich důsledku se hroutí komunistické
režimy východní Evropy, někdy velmi krutě (bývalá
Jugoslávie), a nastupuje komplikovaný trend sjednocování
Evropy (od 1992).
Architektura: mezinárodní styl
Poválečnou architekturu ovládl mezinárodní styl, který
vycházel z předválečných principů jasné konstrukce a čistoty
architektury. Rozvíjí principy podle architekta Mies van der
Rohe (znáte jeho vilu Tugendhat v Brně; 1938 emigruje do
USA, realizoval tam př. budovu Institutu technologie v
Illinois, 1946 nebo mrakodrap Seagram v N.Y. 1958. Hlavní je
funkce, čistota a jasnost stavby, bez detailů, tvoří se podle
hesla „méně je více“. Stavby tohoto typu najdete všude a
tento styl se udržuje velmi dlouho.
Illinois Institute
of Technology,
Chicago
Mies van der Rohe, Crown Hall, Illinois Institute of
Technology, Chicago, 1950-56
Mies van dar Rohe,
Seagram Building,N.Y.,
1955-1958
Mies van der Rohe,
Neue National Galerie, Berlín
1965-68
Brutalismus (pol.50.let –zač.70.let)
V Anglii v okruhu britských pop artistů (od béton brut=
surový, drsný beton); předzvěst už u Le Corbusiera ve
30.letech. Inspirace průmyslovými stavbami, prefabrikáty,
motiv pravidelného opakování; mohutné betonové plochy,
časté pilíře, na nichž stojí celá budova (viz Le Corbusier),
důraz na strukturu materiálu (pohledový beton). Stavby
jsou blokové, masivní, antiestetické; mají až sochařský
charakter (př. Fritz Wotruba). V Anglii zejména manželé
Alison (1928-1993) a Peter (1923-2003) Smithsonovi,
participovali také na výstavách Independent Group. Vznikaly
velké bytové komplexy, ale posléze se sociálními aj.
problémy. K brutalismu se řadí také Le Corbusier („stroje na
bydlení“) nebo Louis Kahn (strop galerie v New Haven).
Fritz Wotruba, kostel Nejsvětější
trojice, 1974, Vídeň; model
Victor Pasmore, Apollo Pavilion, 1969,
Peterlee, County Durham
Peter a Alison
Smithsonovi, Robin Hood
Gardens v Londýně, 1960
projekt, 1969-1970 stavba,
v souč. část. zbouráno
J. Lynn, I. Smith, Park Hill v Sheffieldu, 1961
Ernö Goldfinger, Trellick
Tower v Londýně, 1966-
1972; paralela
futurismus
Le Corbusier, Unité
d´Habitation, Marseille,
1947-1952
Le Corbusier, dominikánský klášter Sainte Marie de la
Tourette u Lyonu, 1953-1960/61
https://www.youtube.com/watch?v=7yiKurPuO1Q
La Tourette půdorysy
Louis Kahn, Umělecká
galerie, Yale University,
New Haven, 1950-54
Louis Kahn, Institut pro biologická studia, La Jolla,
Kalifornie, 1959-1965
Louis Kahn, budova parlamentu, Dháka, Bangladesh,
1962-1974
Archigram
V Anglii je také založena šesti architekty na začátku 60.
let skupina Archigram (ze slov Architecture Telegram),
vytvářela utopickou architekturu inspirovanou vědou,
novými možnostmi techniky, kosmickým výzkumem,
kybernetikou ale i sci-fi. Nejznámější jsou kráčející města
Rona Herona: Jules Verne přesunutý do 20. století. Nic
z toho pochopitelně realizováno nebylo (ani to nešlo), ale
návrhy jsou pozoruhodné nejen invencí, ale hlavně svou
výtvarnou kvalitou.
Ron Herron, Kráčející město, 1964
Organická architektura
Z dalších přístupů je velmi zásadní organická architektura,
která stojí proti geometrii a strohosti mezinárodního stylu.
Inspiruje se přírodou, stavba má zapadat do prostředí, kde
stojí. Drží se zásad: ne pravoúhlost, ale křivky, dynamický
charakter, sochařský ráz (srv př. sochy Henry Moora). Zdroje:
secese a expresionismus. Představitelé: Alvar Aalto (už jeho
sanatorium v Paimio z přelomu 20.a30.let) , Frank Lloyd
Wright (už jeho vila nad vodopádem ze 30.let - propojení s
přírodou), Hans Scharoun (exprese, také od 30. let).
Frank. L. Wright, Guggenheimovo muzeum, New York,
1956-59
https://www.youtube.com/watch?v=lMcyr4GID9git
Alvar Aalto,
Dům kultury v Helsinkách, 1955-5
https://www.youtube.com/watch?v=xO
x_gQ7tmTI
Hans Scharoun,
Berlínská filharmonie,
1959-63
https://www.youtube.com
/watch?v=XYqPZSGHsx
s
Nová technická řešení konstrukce
S organickou architekturou také souvisí nová technická
řešení konstrukce. Základní je otázka odlehčení pro
vytvoření velkých vnitřních prostorů. Objevují se
železobetonové skořepiny, různé typy zakřivení, zavěšené
konstrukce, geodetické kupole. Stále zřetelný protiklad k
pravoúhlé architektuře, důraz na vizualitu staveb, elegantní
křivky, vícepohledovost, dynamika.
Pier Luigi Nervi, Palazzetto
dello sport, Řím, 1959-60
Eero Saarinen, Trans
World Airlines Flight
Center na letišti JFK,
New York, 1956-1962
Jørn Utzon, Opera v Sidney, soutěž
1957,
stavba od 1962, otevření 1973
Eero Saarinen,
Krytý stadion Yaleovy univerzity,
New Haven, 1958
Buckminster Fuller, kupole na
světové výstavě v Montrealu, 1967
Hi-tech
Technické a konstrukční aspekty rozvíjí od 70. let
20.století high-tech architektura. Umožněno rozvojem
nových technologií v průmyslu (zejména letectví a
kosmonautika) a stavebnictví (lehké a precizně
zpracované ocelové konstrukce, nerez, sklo…). Důraz se
klade právě na tyto technické konstrukční prvky a
dokonalé provedení (jako parodie na domácí poměry
vznikla v Československu arch.skupina lo-tech)
Renzo Piano,
Richard Roggers,
Centre Georges
Pompidou v Paříži,
1972-1977
Norman Foster, Banka Hong Kong, 1982-1986
Richard Roggers, Budova Lloyd´s
Bank v Londýně, 1986
Postmoderní architektura
Zlom v architektuře přináší tvorba a teorie Roberta
Venturiho, kritizující modernistickou architekturu a
převracející heslo Miese van der Rohe (méně je více) na
méně je nuda, a Charlese Jenkse. Postmoderní architekturu
charakterizuje stylový pluralismus, heterogenita,
eklekticismus, citace z minulosti; je proti jednotnému rázu
moderní architektury. Její „indiferentnost“ a abstrahované
tvarosloví nahrazuje lokálním kontextem, odkazy k minulé
architektuře daného místa. I stavby komunikují, i ony mají
usilovat o srozumitelnost. Tedy nejen funkčnost, ale i
schopnost cosi sdělit kolemjdoucím. Ch. Jenks mluví o
„dvojím kódování“ (stavba obrací jak k odborníkům, tak i k
laikům, každý si v ní najde to své).Venturi uvádí příklady
růstu měst – není stylová čistota, každá doba něco přidává.
Kachna a pomalovaná bouda:
Robert Venturi, Poučení z Las Vegas,
1972
Venturi popisoval dvě možnosti rozbití
vztahu funkční konstrukce a fasády:
kachna = symbolický, sdělný tvar v
exteriéru a potlačená funkce; ozdobená
/ pomalovaná bouda = zachovává
funkční konstrukci, ale překrývá ji
neodpovídající fasádou. Obě podoby
názorně sdělují, čemu slouží, neexistuje
tu relace mezi konstrukcí a vnější
formou. Dva způsoby tehdy
prosazované arch. tvorby.
Robert Venturi, Dům pro Vannu Venturi, 1961-1964
Robert Venturi, Sainsbury Wing, National Gallery Londýn,
1991
James Stierling,
Státní galerie ve
Stuttgartu, 1977-1983
Dekonstruktivismus
V 90.letech se přidává dekonstruktivismus (R. Piano, R.
Rogers, F. Gehry), spočívající v rozkladu na fragmenty a
jejich nové (nelogické) skladbě. Žádná symetrie. Stavby
charakterizují zlomy, posuny, nakloněné plány, ostré
úhly, různá měřítka, nepravidelnost, zdánlivá náhodnost,
chaos, pocit lability. Roli hraje fantazie, exprese.
Frank Gehry, vlastní dům,
Santa Monica, Los Angeles,
1979
Frank Gehry, Vlado
Milunič, Tančící dům
v Praze, 1996
Frank Gehry Guggenheim
Museum Bilbao, 1997
Zaha Hadid, hasičská zbrojnice, Vitra, Německo,
1993
Zaha Hadid, MAXXI, Muzeum umění
21.století, Řím, 1998-2009
Daniel Liebeskind, Židovské muzeum, Berlín, 1992-2001
Poznámka k muzejní architektuře
Vedle poněkud exhibicionistických projektů
vznikly i stavby více vycházející z potřeb
vystavení konkrétního materiálu. Řešily otázku
adekvátního vnitřního prostoru a hlavně
osvětlení, nikoliv vnější vzhled.
Louis Kahn, Kimbell Art Museum,
Texas, 1966-72
Renzo Piano, Menil Collection, Houston,1981-86