Michael Ende VĚZENÍ SVOBODY Z němčiny přeložil Ondřej Müller ARCADIA Vězení svobod Pnběh x Tisíce a jedenácté noci Slepý žebrák, jejž všechen národ zval »Inš'all u Čoval, obrácen ke kalifovi, ve své řeči: »anem«« , pokra- »Slyšel jsi, ó vládce všech věncích, jak mou duv" řecký pijan vína a požírač vepřového,' který se vvdávľ\tx a který mne pomýlil svými žvásty o všemohoucnosľlľ ľ * nosti Alláha - jeho jméno budiž pochváleno' a T Ut> vém učení jeho Proroka - budiž pochválen! - proíotT ^ možnými lstivými důkazy balamutil, jak člověk svobodnou vůlím"' a dle vlastního uvážení, jedině sám od sebe, dobré či zlé konať může. Toto však jest rouhání, neboť by to znamenalo že stvoření může překvapit! svého Stvořitele a i pro Nejvyššího a Jediného by existovalo nějaké Předtím a Potom, a on by tak nestál nade vším časem, nýbrž by mu byl podřízen jako všechno, co stvořil. Ty však, ó vládce všech věřících, jistě víš, že člověk před tváří Věčného - oslaven buď! - neznamená víc než zrnko písku v poušti, neboť tak jak ono jest vichrem neseno sem a tam a z vlastní vůle se nemůže pohnout, tak jest to i jediná vůle Alláhova - jeho pokoj ať je s tebou, pane! -, již nás k tomu či onomu konání pohání, a z vlastního rozhodnutí nejsme s to učinit ani to nejmenší. Tak tomu bylo od počátku časů, a tak tomu bude až do jejich konce, neboť on, jenž stojí nade vším časem, ví jediný o konci všech věcí a zná již od věčnosti naše nejtajnější touhy do nejmenších podrobností. Proto poslyš, ó vládce všech věřících, jak dobrota a přísnost Všemohoucího se mnou naložila, aby mne dovedla k úplné podří- >Jak chce Bůh« 117 zenosti jeho svaté vůli, tím když Iblisovi, tomu lháři*, dovoli mne po vymezený čas pokoušel a zaslepil. Tehdy jsem byl ještě jinoch v rozkvětu mladistvých sil ješitné domýšlivosti, která nechala v mém srdci vytrysknouti ? toho Řeka. Uvěřil jsem, že za všechno své štěstí a bohatství vdř svým vlastním schopnostem a své .obchodnické chytrosti D ^ íc^rr. nmmíirňnvfll filrv/ofirkvmi rnynrcn/arr.; - ~- t 4 ------^nyirosti jsem promarňoval filozofickými rozpravami s oním domněl'^ rádcem a přítelem a noci ve stále nových rozkoších. Věřil jsem^ se již nemusím držet řádu, jenž nám Alláh zvěstoval skrze svérf Proroka, nedodržoval jsem předepsané modlitby a omývání a stál° více zanedbával i všechna další přikázání naší víry. Nakonec jsem došel až tak daleko, že jsem nedbal postního měsíce. Přímo 27. dne ramadánu, kdy se slaví Lailat AI Kadr**, jsem jedl a pil po celý den. Mí sluhové se zděsili nade mnou a nad neštěstím, které jsem přivolal na svůj dům, a utekli. Jen jsem se jim smál a rozhodl se je následujícího dne, až se vrátí, všechny nechat veřejně zbičovat. Každopádně jsem byl onoho večera sám, opilý svými výstřednostmi a ospalý, a proto nedokážu říci, odkud se vzala ona krásná tanečnice, která náhle stála v mém divanu.*** Nepovolal jsem ji a raké jsem ji neznal. Vypadalo to, jako by se zčistajasna zrodila ze sladkých hašišových oblaků, které proudily z mé nagileh.^ Měla splývavý šat z černých, stříbrem protkaných závojů, jenž dával navýsost tušit bělostnému lesku jejích spanilých údů. Její tvář byla jako měsíc v úplňku a její rty se podobaly růžím ze Samar-kandu. Vlasy, jež jí volně proudily až ke kolenům, měly barvu havraního peří, a její ruce a nohy byly obarveny hennou. Vůně vychá-zející z jejího těla byla tak šalebná, až jsem se domníval, že před sebou vidím jednu z hurisek.* Když se pak počala otáčet v tanci a ohýbat své štíhlé tělo, rozezvučely se její zlaté náramky a stříbrné islámský čert. Noc božské moci Přijímací sál Vodní dýmka Ľ»'vky ráje, které se každého jitra mění znovu v panny. rolničky na tfiich komicích aäyjako jemné předení cvrčků 2á »e7do jsi, ó nádherný drahokame lásky!« vykřikl jsem »Mu-síš patřit mne, necht to sto,, cele mé jmění. Řekni mi, co pľža- duješ* Tu jsem náhle pocítil, jako by svět zatajil dech a čas se zastavil. Krasavice ke mně přistoupila, vrhla se přede mnou na kolena a objala mé nohy „,„,., . ,, , , »Ó pane,« odpověděla hlasem vrkající holubice, »patřím tobě edinému. Dělej se mnou, po čem touží tvé srdce. Ale předtím mi přísahej, že to je jen tvá vůle a nikoho jiného, kterou se řídíš a provždy řídit budeš.« »Přísahám při Všemohoucím!« řekl jsem. Ona se však zasmála a s podivem pozvedla obočí, jež se podobalo křídlům vlaštovky, chystající se vzlétnout. »Jak můžeš při tomto jménu přísahat?« otázala se výsměšně. »Je-li On všemohoucí, pak se děje vše podle jeho a ne podle tvé vůle.« »Jak důvtipné!« zvolal jsem rovněž se smíchem. »Copak jsem obklopen jen samými filozofy? Myslím, že mi můžeš nabídnout i něco lepšího, či mne chceš nechat zhynout milostnou touhou?« Chtěl jsem si ji přitáhnout k sobě na hedvábné polštáře, ale ona se mrštně vyhnula mým rukám a vyklouzla mi jako had. »Nejprve přísahej!« »Při kom nebo čem mám přísahat, aby bylo po tvém?« Začínal jsem být stále netrpělivější. »Přísahej při zraku svých očí!« přikázala a kolem jejích rtů se mihl hrozivý škleb. Já však, šílený žízní pít z pramene její rajské zahrady, jsem uposlechl. Tu počala pomalu odkládat závoj za závojem, až mým očím nezůstala ukryta ani jediná částečka jejího mléčné bílého těla. Přistoupila ke mně, sklonila se nade mnou a její vlasy, černé jako noc, nás oba zahalily jako stan. Tvář přiblížila ke mně, a najednou jsem viděl, že zornice jejích očí jsou jen kolmými štěrbinami, v nichž 119 doutnalo zelene sve lil vpřed dhuhy rozeklaný jazyk. Tu jsem pochopi] ■> Iblise, a s hrůzou a děsem jsem padl dozadu a má m /Sei* v ^ e* Cítil jsem, jak jsem unášen nad horami a moři í SC Z^tř !f' linou zmizela a šílená cesta se zvedla ke hvřsA-' 2efně r> ,' étlo. A když své rty rozevřela k polibku v sklaný jazyk. Tu jsem pochopil, že vVsti^ rlěsem jsem padl dozadu a má mvsl m°ci at!Sa a šílená cesta se zvedla ke hvězdám. Avšak - ^ " pohasly, a kolem mne panovala jen naprostá ten^ mnou . a prázdnota. m se vznášel ve tmě kdesi za hranicemi stvoření Dlouhý cas pe^ zelenavé světlo, mlžné, a přece ne- Potom jsem po - Rozpoznaj jsem v něm stejnou záři, již na mne příjemné Pvu . tanečnice. Byla všudypřítomná, aniž jsem mohl vytryskl* ze Mžoural jsem, protože mě začaly pálit oči. Mi- říCí' h le než jsem rozeznal, kde jsem. ľ 1 isem na okrouhlém odpočívadle, stojícím uprostřed ob-Tf rovněž kruhové kopule. Nevím, jak mám vyjádřit pocit úplného zatracení a opuštěnosti, který mne okamžitě zalil, ani nedo-k ížu říci jakou zvláštností celé architektury byl ve mně vyvolán. (ii-antický prostor se podobal nejvíce masgidu , spíše však byl ďábelskou nápodobou takového svatého místa, neboť tak jak je mas-gid naplněn vznešeným duchem Koránu a jeho požehnaným písmeni, byl tento obrazem prázdného a bezduchého univerza. Stěny byly hladké a bílé, stejně jako obří klenba kopule a mramorová podlaha. Okna chyběla, avšak ve stěně, jež velkým kruhem ohraničovala prostor, byla řada dveří. Všechny byly zavřené. Pak jsem zaslechl nehmotný hlas, podobný syčení hada, který ke mně zazníval ze všech stran: »Toto, hrdý jinochu, jest jediné místo mezi všemi prostory světa, kam nesahá Alláhova vůle. Tak jako je jediná nepatrná vzduchová bublinka v nekonečnosti oceánu prosta soli, tak je prostor, v němž od této chvíle musíš zůstat, vyloučen z Všemohoucnosti a Vševědoucnosti Věčného. Já, Duch dokonalé volnosti, jsem jej ytvořil jako chrám odporu a vznešenosti. Využij příležitosti a staň 5 hoden mého pozvání.« Hluboce jsem se při těch slovech zděsil, neboť jsem ještě tak Mošé 120 , reh nepropadl domýšlivosti onoho pohanského řeckého „ Sľmohl uvéřit takovému rouhaíství. Neodvažoval LnT' ; ,»iP'^'' "ebot *?» « °b-f že .vukem-svéh'X:: „'rdím. * jsem ona strašlivá s lova vskutku slyšel. Připadalo^ •> i-iko bych vnímal jen sve vlastní myšlenkv Ustě pochopíš, o kalif e ze mou první myšlenkou bylo utéci m ne/rychleji opustit ono neblahé místo. Jiný člověk na jiném miste by se byl býval svenl do Alláhovy ochrany a péče a On by jej vedl d|eSvé vůle, ale mně toto útočiště nebylo poskytnuto. Tak se počal můj osud. Dveří bylo mnoho, avšak právě tato okolnost mě mátla Pokud by tu existovaly jen jedny jediné, pak bych pochopitelně ihned zkusil, zda se dají otevřít. Ale pro takové množství dveří musel být jistě nějaký důvod, který mi byl skryt. Mohl jsem volit, musel jsem ovšem být nanejvýš opatrný, neboť mi tak docela dobře mohla být nastražena past. »Činíš správně, když váháš,* ozval se hlas, jako by četl mé myšlenky, »neboť by se mohlo stát, že za jedněmi dveřmi číhá po krvi prahnoucí lev, který tě roztrhá, za druhými však květinová zahrada plná kouzelných vil, jež tě obdarují tisícem rozkoší lásky, za třetími obrovský černošský otrok s taseným mečem, připraven useknout ti hlavu, za čtvrtými zeje propast, do níž by ses zřítil, za pátými je klenotnice plná zlata a diamantů, jež ti budou patřit, za šestými hrozivý ghuľ, který tě spolkne, a tak pořád dál. Nepravím že to rak je, ale přece jen by to tak mohlo být. Zde si sám volíš svůj osud Vol tedy dobře.« Aniž bych opustil lehátko, pomalu jsem se otáčel v kruhu a hleděl z jedněch dveří na druhé, všechny však byly stejné bez nei-menších rozdílů. Mé srdce bloudilo mezi bázní a nadějí a mé čelo naléval pot. Ale mohl jsem tomu hlasu vůbec důvěřovat? Možná lhal a kromě toho netvrdil, že tomu tak je, nýbrž jen že by tomu tak ny - Snad íe všechno Jinal<- Snad jsou všechny dveře zamče-na jedny jediné, které musím nalézt. Bylo však jasné, že konické stvoření, živící se mrtvolami. mě sledují neviditelné oči. Musel jsem tedy r dveře skýtají možnost úniku, a potom vyčkal okamžik. Říkal jsem si, že nejdůležitější je přitom rozv Pří^4 hé straně se však mohlo stát, že ty jediné nezav^ ^ každou hodinou, snad každou minutou mční. Ale kl^ ené dvoje, nepouka/x ■kutečně všechn ' l'*""*' a já si mohu vybrat libovolně. Ale proč je jich potom tolik? *e a dru vC'ře .....-^^u uran, A.le kdo ř'U St o jedny jediné dveře? Nemohou být nezavřené dvoe Že & ro dveří? Slova, která jsem vnímal, přece nepoukáž, ČÍ Vícx> že bych byl vězněn. Možná se dají otevřít skuté Mé myšlenky se začaly točit v kruhu. Musel jsem něco udělat, abych se přesvědčil. Zvedl jsem s z odpočívadla, prošel místností a před jedněmi z dveří se ^ • netroufal jsem si však vztáhnout k nim ruku. Přešel jsem o^ěkol"k kroků dál k dalším dveřím a pak znovu k dalším a opět k daľ Neexistoval důvod dát některým přednost před druhými Přel každými mě okamžitě přepadl strach, že ze všech možností zvolí tu nejhorší. Tak jsem postupoval stále dál, od jedněch k druhým až jsem uzavřel celý kruh, aniž jsem byl moudřejší. Rozhodl jsem se, že dveře spočítám, třebaže jsem sám nebvl schopen říci. nakolik by mi mohla znalost jejich počtu pomoci ze z< >ufalstv í. Již zakrátko se však ukázalo, že tento pokus bude velice obtížný, neboť když jsem nemohl stanovit, od kterých dveří jsem začal počítat, nemohl jsem ani vědět, kde přestat. Napadlo mne zotit si jeden ze svých zlatem zdobených střevíců a položit jej před jeden z prahů. Šoural jsem se v kruhu kolem, a když jsem se k němu z druhé strany vrátil, napočítal jsem stojedenáct dveří, /hrozil jsem se, neboť ted' jsem se přesvědčil, že jsem na místě šílenství.* Rychle jsem si nazul střevíc, přešel /.pět k odpočívadlu ve středu sálu, ulehl a zavřel oči, abych přemýšlel. Sotva jsem tak učinil, /novu jsem uslyšel onen hlas-. »Rozhodni se, jinak /ustaneš navždy tU.« Nebylo pochyb, že jedinou možností, jak se dozvědět o dveřích něco bližšího, bylo vylákat z mého neviditelného vězrútek 111 le v orientální numeroiogii číslem bláznů. , ,lk musel jsem si však počínat nanejvýš obratně. , ,koliv nazn . zdánlivou nenuceností: 1 ,JiIi^>nlse ř >>Jc rlnověděl hlas. >>Ne><< ľ alo dlouhé mlčení. Krev mi bušila ve spáncích, nave-Náíi' však choval klidně. Rozhodl jsem se vyzvat svého pro-nejc jsem sesQubo^ koneckonců jsem se od svého řeckého učitele tjvníka "a joaice, abych se mohl pustit do jakékoliv slovní P "kv třeba i se samým arcilharem. p0t} Á jsem se svému hlasu dodat přesvědčivosti, když jsem laT^To je nesmysl! Ať jsi kdokoliv - když jsi s to říci >ne<, jsi někdo, a ne nikdo.« Hlas ihned odpověděl: »0 mistře ostrovtipu, uvrhl jsi mne ve zmatek. Můžeš také dokázat, co tu říkáš?« »K čemu?« ozval jsem se. »Nedokazuje se to, co je zřejmé. Nic nemůže říci >ne<.« »Pokud tomu tedy je, jak říkáš,« pokračoval hlas, »pak i opak je pravdou?« »Jistě.« »Chceš tedy tvrdit,« šeptal hlas, »že nic nemůže říci >ano existuji proti jeho vôlľa"otom bľ'oľ ^ í"* Z'>™ "Vfe /en jednou částí a já jeho nm,ľu ^ "ebyl v«mohoucí ^druhěhoexistov Í ^^hli bychom £ « bych nebyl ani já, ani O. b>Ch°m se^navzájem rušili. *" JAN odpověděl hlas r U|d" ^c-v&nit? je tu mnoho JeřÍ ľa-C ^T"0 "^"ku, že té "Ne'»" redy zavřeny"',en' ^yi jedny zvolíš . /-V .jeSténe. To znamená, že žádné, »A když některé otevřu?« lieKteré .Jakmile některé otevřeš, budou v^h okamžiku provždy uzavřeny. Nic ne£hny statní ve st • dobře!* nei2e vrátit 2pěf ySt^m Vzchopil jsem se, neboť jsem cítil ■ L- tCdy vorem s neviditelným slábne a s/ák ' S má r02hoH^ dveřím a položil na né ruku ^ D°vlekl ^^ »Zadrž!« zašeptal hlas. iedněm »Proč?« zvolal jsem a wděš^ * , »Zvaž, co činíš! PotomVdl 1 ^ „Proč ne tyw:- . Odrazoval jsem tě snad? Ale řekni mi nejdříve, proč pravé tyto?« Iproč ne?« hlesl jsem. »Je nějaký důvod k tomu, abych je nezvo- hl? »To musíš rozhodnout sám.« Váhal jsem. »Protože jsou všechny dveře stejné, je přece jedno, kterými vyjdu ven.* »Před otevřením jsou všechny stejné,« odpověděl hlas, »ale ne potom.« »Tak mi poraď!« zaprosil jsem. »Koho to žádáš?« slyšel jsem v odpověď. »Co tě za dveřmi čeká, zjistíš jen tehdy, když je otevřeš. Zároveň se však vzdáváš možnosti zjistit, co tě očekává za jinými dveřmi, neboť ty zůstanou dál zamčené. Potud máš tedy vlastně pravdu, když říkáš, že je lhostejno, které zvolíš.« »Takže neexistuje,« zvolal jsem blízek slzám, »pražádný důvod k určitému rozhodnutí?« »Zádný jiný důvod,« odvětil hlas, »než ten, pro který se rozhodneš ze své nejsvobodnější vůle.« »Ale jak,« - křičel jsem zoufale - »jak se mohu rozhodnout, když nevím, co se pak stane?* smích10 S,yŠet Šdestivý zvuk' který zněl takřka Íako nelidský 125 A věděl jsi to někdy? Ano, po cely svůj živo, jsi věřil, dův,d olodnout se pro to či ono - ale ve skutečnosti jsi ^ nľkdy předvídat, zda se doopravdy stane to co ,s, očekával. ^ dobré důvody nebyly nikdy nic víc nez sny a bludy. Tak jako |^ bv na těchto dveřích byly namalovaný obrazy, které by tě ml zmást šalebnými znaky. Človek je slepý a všechno jeho koná* směřuje do temnoty. Slaví svatbu a neví, ze jiz dva dny nato hud' vdovcem. Kvůli starostem a bídě se chce oběsit a neví, že na cestě je poselství, které z něj učiní boháče. Prchá na opuštěný ostrov aby unikl svému vrahovi, a vběhne mu tam přímo do náruče. N J znáš příběh o podkově, který Šeherezáda vyprávěla sultánovi?** »Znám jej,« odvětil jsem rychle. »Nu, proto se říká, že vše, k čemu se člověk rozhodne, je ()cj prapočátku světa zaznamenáno v Alláhově plánu. On je ten, praví se, kdo ti vnukl každé tvé rozhodnutí, ať bylo dobré či zlé, blázni ' či moudré, neboť On tě vede jako slepce dle své vůle. Vše je kis met, praví se, a to budiž velikým milosrdenství. Ale zde ti bylo tot milosrdenství odejmuto a ruka Alláhova tě nepovede.« Vstal jsem a poznovu kráčel podél řady dveří, zleva dveře vedl dveří, a pak zprava, dveře vedle dveří - a nedokázal jsem se roz hodnout. Přemíra možností a nedostatek nutnosti mě ochromo valy. Tu jsem vyslovil následující verše*: »Chyceni jsme, svévolně odsouzeni k volbě mezi bezpočtem nejistot, které nás ustavičně trápí Jak se člověk kdy může věda rozhodnout když mu znalost budoucnosti provždy schází. Me!-J,byJ,vSak,byl by krok jeho vázán vše je určeno - tak poznovu nemohl by volit Ir . - ' 126 abych byl mrtvý, abych konečně unikl onomu hlasu, s P^'^'neustával vyzývat k rozhodnutí. Když říkám »dny a no-|ctí?rý gamoZřejmě nelze chápat doslovně, neboť tam nebylo ď-P bymi takovým střídáním umožnilo měřit čas. Ono mlžné 'líc'ť() jětlo, jež škodilo očím, se nikdy neměnilo. Čas od času a'l"l * jj Jo temného spánku, dokud mne šeptající hlas ne-'Se h a/k novým mukám nemožné volby. Tehdy jsem před svým ^Svadlem nalezl stolek s pokrmy a nápoji, aniž jsem kdy zjistil, íse tam dostal. I noční váza tu stála připravená pro mé tělesné třeby, a byla pravidelně vyprazdňována a omývána. Často jsem ^předstíral, že spím, v naději, že objevím dveře, kterými mne 'íŕnto způsobem zaopatřují, abych je pak zvolil pro svůj útěk, ale všechny mé pokusy byly marné. Třebaže mi tedy nescházelo nic k životu, slábly pozvolna mé síly jako plamen olejové lampy v nevětraném sklepem'. Mé vlasy u)L)Sv počaly šednout a mé oči zastíral závoj. Začal jsem pátrat po tajemných znameních, která by mne mohla vést při mé volbě. Kupříkladu jsem zkoumal uspořádání jídel a nápojů na stolku, abych / něj vyčetl nějaké poselství. Prováděl jsem dlouhé propočty „jejich poloze, počtu a formě. Nakonec jsem zkoumal dokonce složení vlastních exkrementů v noční váze v naději, že v tom naleznu nějakou výzvu osudu. Vždyť všechna pověrčivost roste z nutnosti rozhodnout se, aniž by k tomu měl člověk sílu, a je proto ďáblovým dílem. Rozumí se samo sebou, ó vládce všech věřících že nic z toho mi nemohlo pomoci, neboť odkazy a domněnky, které jsem si vv-mys el, byly vždy popřeny protikladnými odkazy a domněnkami a nakonec ,sem byl opět odkázán na vlastní vůl, a bez Alláh P-oa jsem nedokázal dospět k žádnému rozhodnutí Nevedlo se ™*na nežt.suAbu Alí Dhana , který uprostřed d í ^C^Jľ ľ'1!rOZdílem' fc * ^ "emusel 0ti^nějetím míněn Buridan. 127 se opakujících pochůzek v kruhu - dveře u m mých stale ^ i e za dvermi napravo Běh^ nalevo a pakfc h z nepatrné proměny jeho £ /a fthal nelidskému hlas Q mám ,k bo nasl° h lu oudit, který ^ žebronit a prosit, knucel jsem jakQ num .otvírat- Začal )sem možnými způsoby před svým vůbec ne žoval jsem se ^ ye skutečnosti ^ /bitý pes F . itelem U«e > mně alespoň trošinku S^,-^555Í ^eno shodnu, Trýznitel . "^sM - promlouval ke mne na ^ ^ ^ ^ nzdě I když " řeknu: sírovat či nikoliv, zda přiteš mou pomoci.« »Tak to alespoň zkus!« naříkal jsem. »Dobrá, abys nemohl tvrdit, že ti byla nějaká šance odpírána Jdi o dvaasedmdesát dveří dál.« Běžel jsem podél řady dveří a horlivě počítal. Když jsem se dostal k sedmdesátým druhým, bez dechu jsem se zastavil. »Jsou to tyhle?« vyrazil jsem ze sebe. »Běžel jsi zleva,« odpověděl hlas, »myslel jsem ale dvaasedmdesáté dveře v opačném směru.« Běžel jsem tedy, tentokrát počítaje pozpátku, napravo, až jsem se dostal k číslu jedna, pak jsem pokračoval stejným směrem - ted počítaje normálně - a znovu stanul před dvaasedmdesátými dveřmi. »Tyto?« zeptal jsem se. »Ne,« ozval se hlas, »zapomněl jsi na nulu, a proto jsi počítal špatně.« »Dveře s číslem nula nemůžou být,« křikl jsem. »Ne?« zněla odpověď. »Mám ti to dokázat?* »Ne,ne!« »Pak začni ještě jednou od začátku!* Ale ni^jdS ní e-tl rlok;ízal isem ******** n>i '"nechtěl prožrat li t MU 'St'"' " Nny VÍC ni"'lxi méně? H1:,s I ".zradu. Náhle ,sem byl úplně přesvědčen, že jsem 128 ,-ukV- "*eíndík>" ^kaz lehkomyslné lně ztratil. Již jsem měl řešení 4#ľl~ o zeín- ^?<< křičel jsem 1 ukvapenosti mi proklouzlo mezi prsty. : vstoUpily do očí a mnohokrát jsem tlou- ,Kde mam mčít. „Kde chceš,* zněla odpověď. >>Ale ty jsi mi řekl, že mám otevřít dvaaseH a >0 tom jsem neřekl ani slovo Poradí desáté dveře'« k sedmdesátým druhým dveřím. Mohl kJ?l ři',abys popOŠG] nebo tři, jen abych ti vyhověl. O otevírá d^osr1 záleží na tvém vlastním rozhodnutí « /Sem neříkal T Tehdy jsem pochopil, že duch mŕh ° ohrívá a bude to tak dělat napořád kt Soužer>í si Se m '•Ud té chvíle p jsem pTotožejen^^^;^ fřebaže mluvil stále dál. xmiki a víc panovníku všech věřících, a zkoušet Mpchci unavovat ivc u , v , , livost příliš dlouhým protahováním konce meho príbehu, tvou trPe v jv dnes mohu před tebou hovořit, vyplývá, že ^slitovnější - pochváleno budiž jeho svate jméno! - se nerozhodl mne provždy a na věčnost zanechat na onom poskvrněném místě i když ani dnes nejsem s to říci, zda šlo o roky, desetiletí či staletí anebo jen jeden jediný okamžik, který jsem strávil tam, kde neplyne čas. Mé vousy a mé vlasy byly bílé jako sníh, má pleť vrásčitá a mé tělo staré a sešlé - tak jak mě tu teď vidíš před sebou, ókúíe. Vyčerpán ustavičným a nesmyslným bojem proti poutům mé svobody jsem se dostal až tak daleko, že jsem už v nic nedoufal a ničeho se neděsil, po ničem netoužil a před ničím neprchal. Smrt promne byla stejně vítaná jako život, čest o nic cennější než hanba, bohatství tak lhostejné jako bída. Nebyl jsem s to rozlišovat cokoliv, neboť v onom nemilosrdném světle mi připadalo vše, po čem ide touží či čeho se děsí, jako absolutní klam. podnľlľľS "'ľ ľ?'řjem °dVCře Stá,e VÍC Slábl)™ M Sfcřh&kU " dVeře Za dVGřmÍ d°leVa' Pak *™ dve- "7Wy^SS^vS.ÍSem toh° nak°nec úplné zanechal r0t°JSCm SÍ "prvu nevšim-* proměny, která se s dveřmi udála. 129 Ay iednoho dne, po probuzen, to uz nebylo možno přehledy tjich počet se viditelně zmenšil. Použil JSem )eden z mýc^ ífcfl, které byly mezitím pz uplne rozedrane znovu jako uka ^ a spočítal jsem je. Bylo jich jen ctynaosmdesat. ^1 ' Od té doby jsem prováděl stejnou proceduru po každém n citnutí a pokaždé bylo dveří méně^ Neviděl jsem sice, jak miJ*?" nikdy po nich v kruhové zdi nezbyla jediná stopa. Vypadal(^le jako by zmizelé dveře nikdy předtím neexistovaly. Snad po všem, co jsi ode mne slyšel, ó králi všech věřící h budeš předpokládat, že jsem teď, když jsem přece ztratil veškero bázeň a naději, mohl lehce vstát a jednoduše jedny z těch m°|U zbylých dveří otevřít, ať už kterékoliv. Opak byl pravdou. Práv* proto, že mi bylo všechno lhostejné, neexistoval pro mě už vůb^ žádný důvod k nějakému rozhodnutí. Byl-li to na počátku str ^ před nepravým východem, který mne ochromoval, pak teď k konci to byla lhostejnost vůči všemu, co se kolem mne dělo kr e mi znemožňovala rozhodnout se. Když nakonec zůstaly jen dvoje dveře na opačných strana h kupole, s jistým nezúčastněným zájmem jsem konstatoval fe-v podstatě jedno, zda člověk volí mezi bezpočtem možností nezn^ mého druhu či jen mezi dvěma. Obojí bylo stejně nemožné Ten^ když zbyly jedny jediné dveře, poznal jsem, že teď, ať už chci nebo nechci, se musím rozhodnout, totiž zda zůstanu nebo odejdu Zůstal jsem. Když jsem se znovu probudil, dveře zmizely. Stěna kolem hvla hladká a bílá. Konečně zmlkl i nelidský hlas. dklop^ZoČ nale a vecne ticho. Byl jsem si jist, že se od této chvfle uľnľkdv nTc nezmení, ze jsem dosáhl konečného stavu nrovždv vvl ' Teď. když iÄ'r41' mi «-> ^bnou svobodu. lehké navždy JT?2 '1 F mUshn' 'C I™ mne svedla doyt„h«o 1£ " ™'- BvLl h a ruka. kuaa mne J,dRa m«« ty«> siěn> na věčno* uzavře!* pro-jsi mne 1M) /,L,Jli dar slepoty - °ánl ůle neboť jest to had, jenž sám sebe požírá. Dokonalá vol-boC,n! Jokonalou nesvobodou. Všechna spása a všechna moud-n°sl )C- n ii Alláha, Všemohoucího a Jediného, a kromě něj není rost je \en u • — upadl do stavu podobného smrti, avšak když jsem L— -i'^l->A vn/u/l 1 r-»řič/=>l Ľ C/~»K« ničol ic-,e».-»-> r,,í „„ kojen My lidé, tvé děti, neumíme sami stát ani jít, ledaže a vedeš nás. Navždy se zříkám klamu svo- ^f°^X_ dlouhé době znovu přišel k sobě, našel jsem sám sebe p0 kaov ^ žebráka zde před městskou branou Bagdádu, kde ty, 'í°'ľ všech věřících, jsi dnes vyslechl můj příběh. Od tohoto dne ° su jméno Inš'alláh, a tak mne nazývají lidé.« neSKalif hleděl na žebráka s úžasem, a pak promluvil: »Podivuhod--I Velmi podivuhodné! Tvůj příběh nechť je zapsán. Vypros si <5e mne dárek. Ať budeš požadovat cokoliv, dám ti to.« Žebrák pozvedl svůj mléčný zrak k vládci všech věřících a s úsměvem odpověděl: »Alláh nechť ti oplatí tvou velkomyslnost, ó pane. Ale co mi chceš dát, když vlastním to nejcennější, co může člověku připadnout.« Když kalif uslyšel tato slova, užasl ještě více a dlouhou dobu mlčel Konečně promluvil ke svému vezírovi: »Zdá se mi, že to, co potkalo tohoto člověka, bylo řízením Alláhovým - pochváleno budiž Jeho jméno! -, který jej tak dovedl k jedinému pravému bohatství.« »Také mně to tak připadá, ó pane,« odpověděl vezír. »Pokud je tomu ale tak,« pokračoval kalif, »pak mi řekni jedno-. Když mu íbJis, ten lhář, tvrdil, že ono vězení svobody je místem jež je vyčleněno z Alláhovy všemohoucnosti jako vzduchová bublinka v oceánu, lhal anebo mluvil pravdu?« pravdu Í"611™1'6 V,ádCe VŠeCh Věřících'<