nOAITIKÍlN A POLITIKA I i 1252a 'ETreuSŤj Tráo-av ttóXiv óqwllev xoivwvíav Tivá oiicrav xal Trácrav xoivcovíav áyaůov tivos švexev cTW£crrT|x-uiav (tctO yáQ sívat Soxoúvtos áyaůov x«rjiv irávTa TrqáTTOWt TrávTSs), 8rj-Xov cos Trácrai ljlev áyaůov ti/vos crroxá£ovTai,, p-áXicrTa 8ě 5 xal Toí KVQiiůTáTov TTávTwv Ťj Traawv xiJQlcotcítt) xal Trácras TrEQiéxowa Tas áXXas. avrr) 8' ecttLv Ťj xaXoxjLiÉvn ttóXis xal -n xoivcovla Ťj ttoXltixtj. ôctol p,£v ovv oíovTai ttoXitixôv xaL fJacriXixôv xal oIxovoljuxôv xal Sectitotixôv elvai tôv ainôv ov xaXcos Xe7otjctlv (TrXŕľÔEi 7áq xal óXi7ÓTrm vopá-10 lovcri 8ia(pÉQSiv áXXovx e'íSei tovtwv sxacrrov, olov áv |xev 0XÍ7COV, 8ecTTrÓTT|v, áv 8ě ttXeióvwv, olxovóp,ov, áv 8' eti ttXelóvcov, ttoXituxôv Ťj PacrtXixóv, cos otjSsv Siacpégowav (i,£7áXT)v olxíav Ťj p,ixqáv ttóXiv xal ttoXltlxôv Se xal (3acriAixóv, ÓTav (xěv avrôs ěcpEcTTTJxrj, (3acriXixóv, ÔTav Ss 15 xaTá ToiJS XÓ70VS tťjs ĚTrLO-TirjtjLT)s TŤjs Toiai/rns xaTá p,£qos áqxwv Kai ágxó|JL£vos, iroXi/rxxóv Tavra 8'ovtx ecttlv áXnryiKj)- SŤJXOV 8' ECTTat TÔ XE7ÓLXEV0V ĚTrLCTXOTrOÍJCTl xaTá TŤ)V V)CpT|-7t|lcévt|V IXÉ-ÔOSOV. ÓO-TTEfJ 7&q EV TOLS áXXOLS TÔ OTJV- -&£tov LtéxQi tcov ácruvxTETcov ává7XT| SiaiqEÍv (Tavra 7áfj éXá-20 xi(TT0L l^ófJLa toů TravTÓs), ovtco xal ttóXlv eÍ; cov criryxEi/rai, CTXoTro-OvTES óiJ)ó(jLE^a xal tteqI toijtcov (xáXXov, tí te Sia-cpégoucTLV áXXŤjXcov xal El tl tex^ixôv ÉvSéxETaL Xa^slv TTEql ĚxaaTov tcov qT|-&£VTCúv. 1 Když uvážíme, že každá obec je určitým společenstvím a že každé 1252a společenství je utvořeno pro nějaké dobro (neboť všichni konají všechno pro něco, co se jim zdá dobré), stane se zřejmým, že sice všechna společenství směřují k nějakému dobru, ale nejvíce a k nej-významnějšímu ze všech dober směřuje společenství, které je ze 5 všech nej významnější a zahrnuje v sobě všechna ostatní. Je to takzvaná obec, občanské společenství. Ti, kdo se domnívají, že být politikem, králem, hospodářem a pánem je totéž, neusuzují správně; neboť jsou přesvědčeni, že se to od sebe odlišuje jen velkým a malým počtem, nikoli však druhem, 10 asi tak, že kdo vládne jen malému počtu, je pánem, kdo většímu, hospodářem, a kdo ještě většímu, politikem nebo králem; jako by se velká domácnost v ničem nelišila od malé obce. Pokud jde o politika a krále, vládne-li někdo sám, je prý králem, avšak vládne-li a pod-řizuje-li se střídavě podle zásad příslušné nauky, je politikem. 15 Tato tvrzení však nejsou pravdivá, což se stane zřejmým, když to, co bylo uvedeno, budeme zkoumat metodou postupného rozboru. Jako je totiž třeba i při jiných zkoumáních rozložit něco složeného až na jeho nesložené prvky (neboť to jsou nejmenší části 20 celku), tak i když prozkoumáme, z čeho se obec skládá, lépe uvidíme, čím se uvedené druhy vlády od sebe liší a zda lze něco odborně stanovit o každém z nich. 46 47 Politika I, 1252a24 - 1252b 15 2 EL 8t| tis e£ áex^s T(i Trrjcr/fAaTa <; áv£u áXX-ňXwv [x-n Suvap-évmx; sívat, olov ůr\\v |xsv xai o-£i, tó 8é 8uvá|xevov tu crwfjiaTi, ttoveIv ágxoM-£VOT; xai- V^crsi hov-Xov 8ió Seo-ttótt) xai SoúXa) TaÚTÓ o"u(xcp£Q£i. cpi3orei \xév 1252b ovv SiwgirrTai tó -&f|X.t) xal tó 8ovXov (ov-děv "yág Ťj (pwis ttolel toiovtov olov oL xaXxo-rwToi rnv AeXcpixtjv n-áxaigav, TrEVLXQWS, áXX' ĚV TTQÓS ev ■ outo) ^cxq CtV ÓiTTOTEXotTO xá\- Xiara tův Ó57ávoúv £xao*Tov, jjlt) ttoXXoís žrryoos áXX' svi 5 Bo-uXeúov)' ěv 8ě tols (3ag(3ágois tó ůr\\v xai tó SoCiXov tt)v at)tť|v ěxsi- Táijiv. atTiov 8' ótl tó cpÚCTEi aQXov ovx exov-rjiv, áXXá -yivETab r\ xoivwvía aúrcov 8oí>Xr|s xai SoúXoij. 810 ipaaiv oi iroLTjTai „3ag|3ágwv 8' "EXX-nvas arjxEl-v elxós", ws TaíiTÓ cpwEL páqpaqov xai SoúXov óv. ěx |xsv ovv toú-10 twv to)v S-úo xolvwvlwv oixia ttqwtt), xai ógírws HaLo8os etire Trouío-as „olxov |j,ěv TrowTuTTa -yuvaíxá te poův t' áoo-Tfiga"- ó -yárj (3oí)<; ávT oíxstou toís TrévT)crív éaTiv. t) (xev otjv sis Trácrav Tnxéoav |xr) áiroixía oixias elpai, ov? xa-\owí tlves ó|j,07c(Ä.axTas, uaíôái; te xai Trat8cov iraíSas. 8iô xai tô ttqcotov ě3ao"iX£ÚovTo al TróXsi<;, xai vtjp etl to: 20 s-íhnv éx PaCTiXe-uofjiévuv yáQ tŤ)v 9Ú0-1V etvat éxáaTov, wcrrrerj áv&QWTro-u lttttcu oixias. eti tô o-u Evsxa xai tô téXos (3éX~ 1253a tlcttov t) S'aiirárjXEia xai teXos xai (3eXtio-tov. éx tovtov ovv (paVEQÔV ÓTL TWV CpWEL T) TTÓXlS ECTTÍ, Xai otl Ó ávÔpcOTTO? cpvcrEL ttoXltlxôv £a>ov, xai ó äTToXi? 8Lá ipwiv xai oťi 8iá ti>xtiv t)tol (paOX.ós ÉaTiv, Ť| xgsÍTTCov "n äv-ôgwTros- wo-tteq 5 xai Ó ÍKp' Op,T|QOU X0L80QTľÔ£ÍS „á(pQŤ|TCaQ ádélXICTTOS ávÉCTTLOs"- á^a 7áQ ipwra ToioŮTos xai ttoXÉ(ioxj sm-íh)|jiT|TT|s, cíte tteq Út,v£, a>v (jJCTTTEQ ev TTETTOÍS. 8lÓTl 8s TToXlTIXÔP ô áv&QWTTOS ^wov TrácrTjs [xeX.Lttt)s xai rravTÔs á7EXaiou ^cóo\) (LiáXXov, 8Ť|Xov. ovdáv 7áq, C09 (pa(xév, |xáTT]v ŕ| ipwi? ttoleí- X.Ó70V 10 8é fjLÓvov áp-dQWTros éxei' twv £<Í)cov Prvním společenstvím, které se skládá z více domácností a které 15 není vytvořeno jen pro okamžitou potřebu, je dědina. Zdá se nej-přirozenějším, že dědina byla původně osadou, která vznikla z nějaké domácnosti. Její členy také nazývají někteří „soukojenci", „dětmi" a „dětmi dětí". Proto byly obce nejprve pod královskou vládou a u cizích národů je tomu tak dosud; neboť se tvořily z královských 20 poddaných. Každé domácnosti totiž vládne nejstarší člen jako král a tak je tomu pro příbuznost i v [jejích] osadách. A to má na mysli Homéros, když říká: ... každý si zákony dává vlastní ženě a dětem ... [Kyklópové žili] totiž roztroušeně, a i lidé za dávných časů tak bydleli. Proto také všichni tvrdí, že bohové mají krále, poněvadž někteří 25 lidé ještě nyní žijí pod královskou vládou a jiní pod ní žili v dávných dobách. A jako připodobňují lidé podoby bohů svým vlastním, tak připodobňují i jejich život svému. Konečným společenstvím, utvořeným z většího počtu dědin, je obec. Toto společenství již dosahuje - dá-li se to tak říci - hranice plné soběstačnosti, a ačkoli vzniklo pro přežití, trvá pro život dobrý. 30 Proto každá obec existuje na základě přirozenosti, platí-li to i o prvních společenstvích. Obec je totiž jejich konečným cílem a přirozenost je konečný cíl. Neboť konečný stav vývoje každé jednotlivé věci nazýváme její přirozeností, tak například mluvíme o přirozenosti člověka, koně nebo domu. Mimoto účel a cíl je to nejlepší; 1253a a soběstačnost je i cílem, i tím nejlepším. Z toho je tedy zřejmé, že obec existuje na základě přirozenosti, že člověk je svou přirozeností určen k životu v obci a že ten, kdo od přirozenosti, a" ne pouze náhodou žije mimo obec, je buď špatný, anebo lepší než člověk, jako ten, o němž řekl Homéros potupná 5 slova: Je bez bratrství, práva i krbu. Neboť takový člověk je svou přirozeností zároveň chtivý války, protože je jako osamělý kamínek ve hře. Je také zjevné, proč je člověk určen pro život v obci ve větší míře než každá včela a každý stádní živočich. Příroda totiž, jak tvrdíme, nečiní nic bezúčelně. Avšak ze živočichů má řeč pouze 10 50 51 Politika 10 T) fJUEP OVV 903VT) TO"0 Xdtttiqo-G xal fjSéos scttl crrifxeíov, Siô xal toís aXXois irrr-áqxsi ^wol<; (^éxql 70íq toútou tq cpikus oľútwv eXtiX-uůe, toú e'XElv cŕ'Ĺcr'&Tio'lv XuTrr|rjoí> xal -ŕ)Séos xal TavTa o"r||ji,alv£iv 15 äXXr)Xois), ô 8s XÓ70S éttL tw S-riXovf sctti, tô crvixcpérjov xctl tô (3Xaj3£QÓv, WCTTE xal tô SLxaiov xal tô aSixov totjto yaQ ttqôs Tá áXXa £cúoí toís ávôgÚTrois ľôlov, tô |jlóvov áya-Qov xal xaxov xal ôixoáca) xal áSlxou xal tův áXXcov aícrfrricriv EXEiv- ti ôé TotiTwv xoivwvla ttoleí olxíav xal ttóXlv. xal TTrjÓTEQOV §£ TŤJ cpiJO"£l TTÓXl,<; T\ OLXĹa Xal EXaOTOS t)fXÔ)v EOTIV. 20 tô yuQ ÔXov ttqóteqov áva7xaíov slvai tot) jxeqcus- ávatqou- IXÉVOV yÚQ TOV 6X0V OIJX ĚCTTaL TTOVS Ovbé xeĺq, £Í Ó(JLWVlJfJLW<;, wo-Treq el tls Xé-yoi tŤ)v Xi-íKvriv (SiacpíraQsicra 7áq £o~Tai ToiavTT)), TrávTa 5e tw eq^w a>rjio"Tai. xal ttj ôwá|j,Ei, wctte (_lt)xétl Toiavra óvtoí ov Xextéov Ta awá slvaí, áXX' ó|xcó-25 vi>|jia. ótl |jl£v otiv i] ttóXi.<; xal (pvcrei xal ttqóteqov t) čxa-(tto<;, 8"ŕjXov eI yáQ fxi] ai>rágxT|s sxaoros x^Q10"^5^, ô(xolcos TOÍ? áXXoiS (XÉQ8CTLV é'ÍJEl TTQOS TÔ ÔXoV, Ó 8ě fJUT) 8\)Pá(X£- vos xoLvcov£Íi) r\ fJLT|S£v SéÓ(jlevos 8ľ aiJTáqxeiav ovfrév (jieqos 29 TTÓXewS, ä)0"T£ r\ -ÔTiglov f) ■ôsós. 29 cp-ÚCTEl f^šv oív t) ÔQ(jlt) £v 30 TrácTLV ETTÍ TŤjV TOiaÚTT|v XOlľCOVÍav ó ô£ TrqČÔTOS 0~uo"tt|0"av (xoqImv t) ttóXis o"uvéo"tt|X£v, áva7xaiov ttqwtov tteqI olxovo|xla<; elireiv Tráo"a 7ág cnry-XELTaL ttóXľ; olxiwv. olxovo(xla<; 8ě (xéqt) a>v TfáXiv olxía o-uv£cttt|xev olxla 8e teXelo? ex SoviXcov xal eXe-u-ôeqwv. I, 1253al0- 1253b4 človek. Hlas je ovšem znamením bolesti a slasti, a proto ho mají i jiní živočichové (neboť jejich přirozenost dospěla až k tomu, že mají pocit bolesti i slasti a že si to navzájem oznamují). Řeč je však 15 určena k tomu, aby objasňovala, co je prospěšné a co škodlivé, a tedy i co je spravedlivé a co nespravedlivé. To je totiž zvláštností člověka proti ostatním živočichům, že jedině on má smysl pro dobro a zlo, pro to, co je spravedlivé a co nespravedlivé, a pro podobné věci; společenství v těchto věcech vytváří domácnost a obec. A obec je také na základě přirozenosti původnější než domácnost a než každý z nás. Neboť celek je nutně původnější než jeho 20 části; zruší-li se totiž celek, nebude už ani noha, ani ruka, leda podle jména, jako když někdo mluví o ruce z kamene jako o ruce; jen v tom smyslu bude mrtvá ruka ještě rukou. Každá věc je přece určena svým úkolem a svou způsobilostí, a když již není taková, nesmí se o ní říkat, že je táž, nýbrž jen, že je stejnojmenná. Je tedy zjevné, že obec existuje na základě přirozenosti a že je 25 původnější než jednotlivec. Není-li totiž jednotlivec sám soběstačný, bude k obci v témž poměru, v jakém jsou jiné části k celku. Kdo však nemůže žít ve společenství anebo pro svou soběstačnost ničeho nepotřebuje, není částí obce a je buď zvíře nebo bůh. Ve všech lidech je tedy na základě přirozenosti pud k takovému 30 společenství a ten, kdo je založil jako první, je původcem největších dober. Neboť jako je dokonalý člověk nejlepší živou bytostí, tak je i nejhorší ze všech, žije-li mimo zákon a právo. Nejhorší je totiž bezpráví, které je vybaveno prostředky. Člověk se rodí vybaven praktickou rozumností a ctností, může jich však velmi snadno užívat 35 k opačným účelům. Proto bez ctnosti je bytostí nejbezbožnější a nej-divočejší a v pohlavních požitcích a v jídle nejhorší. Spravedlnost však patří k obci, neboť řádem občanského společenství je právo, a spravedlnost je rozhodováním o tom, co je podle práva. 3 Protože je již zřejmé, z kterých částí se obec skládá, je teď třeba 12; promluvit nejprve o vedení domácnosti: neboť každá obec se skládá z domácností. Vedení domácnosti má zase složky shodné s těmi, z nichž se skládá domácnost. Úplná domácnost se skládá z otroků a z lidí svobodných. 52 53 Politika II, I261al0- 1261b3 2 10 'Exsi SŤj SuaxspeLas dXXas te TroXXás tó TrdvTcov eívcti Tas Tuvalxas xoLvds, xal ôĽ tjv airíav ipT)oi Ssív v£vo|xoUETfj0-ťIaL tôv tdóttov tovtov ó ScOXQdnnS, oij cpaLvsTaL (Tv^fiaivov éx twv X07CÚV. £Tl 8ě TTQÓS, TÔ TÉXOS Ó tpT]0"l tt| TTÓXeL 8eIv llTrdQX£l1;> ^ £LQT|TCtL vw, d8waTOV, TTCÔS 8á 8eI SleXeÍV, OTjSsV ÔtCÓglCTTat. 15 XÉ7C0 M tô plav sívaí tťjv ttóXlv ws drjLrjTov ôv cm |xdXLCTTa TráCTav Xap-Pávsi yáq Tavrqv inTÓ-OEoav ó 2coxodTT|s. xaĹToi ipavsqóv eotlv cbs TrQo'Ĺowa xal 7ľvo|jiévt| p,la p,dXXov otjSs ttóXls scTTai- TľXfľ&os 7árj ti. tťjv ipwiv écttIv t) ttóXls, 7Lvop,ÉvT| ts Lila p.áXXov olxía lisv éx ttóXecos dvôrjcoTros ô' éí; olxías 20 scTTat- fxdXXov 7aQ y,íav tt|v olxlav ttjs ttóXecos (patT|(xev áv, xal tôv sva ttjs olxías" cíóctt' eí xal Swcxtós tis eít| to"0to 22 8r>áv, ov ttolt|Téov ávaifjTJcrEi yági tt\v ttóXlv. 22 OV llovov 8' £X ttXelóvcdv dvôgÚTrtov ecttIv t| ttóXls, dXXd xal e£ eiSel 8ia-cpsqóvTcov. ov yáQ yíveiai ttóXls e£; ópioícúv. eteqov yáQ cru|x- 25 fjLaxĹa >cal ttóXls- tô |xsv 7do tw Trocrw xQTÍcrLjjLOV, xdv "5 tô avrô tw eíSel ((3om,usĹas "ydcQ xaQLV "h cru|X|xaxícx TrÉtpv-xsv), cocTTreg áv si aTa^p,ôs ttXelov eXxíxtels (8ioCíoít' EVLauTÔv f) xaTÓ Tiva á\\T|v Tá^Lv x6oi;o'u- xct'' cruLiPaĹVEL 8t) tôv 35 TQÓTTOV TOÍJTOV coctte TľávTaS aQX£LV- COCTTrEQ áv el |JL£T£Pa\XoV ol axttTEÍs xal ol téxtoves xal |xt) áfil ol ať)tol ctxvtotÓ(xol xal téxtoves f|crav. ěttel 8e (3eXtlov oítcos £X£l xa'' ta tteql TŤ)v XOLVCOVĹaV TT)v TToXlTLXT)V, 8t]XoV cos TOTJS atíTOVS CXSl pJéX- tlov áqxELV> eL SuvaTÓv, ev ols 8e llt) SuvaTÔv 8La tô tŤ|v 1261b tptícriv lctotjs filvaL TrávTas, a|aa 8e xal SlxaLOV, elt' d7a,&ôv £lt£ (paíXoV TÔ áQX£lv- TľávTaS ailTOÍ) |X£T£X£LV, TOTJTÓ 7£ |XL|JU£LTaL TÔ ev fXÉqfiL TOt)S lo"OVS ELXELV TÓ Ó|JLOloVS filvaí 2 V tom však, aby ženy byly všem společné, je kromě mnoha jiných 10 nesnází i ta, že záměr, který má podle onoho Sokrata takový zákon sledovat, zjevně neodpovídá předloženým argumentům. Rovněž tím, co se tam přímo říká o konečném cíli, kterého by měla obec dosáhnout, požaduje se něco nemožného, a jakého rozlišení by tu bylo třeba, není nijak vysvětleno. Mám na mysli to, že by prý bylo nej- 15 lepší, kdyby obec byla co nejvíce jednotná; neboť to předpokládá onen Sokrates jako její cíl. Je přece zřejmé, že obec, která bude postupovat ke stále větší jednotě, nebude již nakonec ani obcí. Vždyť obec je svou přirozeností určitým množstvím, a bude-li postupovat ke stále větší jednotě, stane se z ní spíše domácnost a z domácnosti jeden člověk. Můžeme 20 totiž říci, že domácnost je více sjednocena než obec a jedinec více než domácnost. I kdyby tedy mohl někdo tuto jednotu uskutečnit, neměl by to činit; neboť tím zruší obec. Obec se však skládá nejen z více lidí, ale i z jedinců s různými vlastnostmi. Vždyť nevzniká ze zcela stejných jedinců. Neboť obec 25 je něco jiného než spojenectví. To je totiž užitečné svou kvantitou, i když spojenci mají stejné vlastnosti (neboť spojenectví je přirozeně určeno pro vzájemnou pomoc), tak jako závaží vyváží tím větší množství, čím je samo těžší (tak se bude lišit i obec od kmene, když veškeré množství nežije odděleně v osadách, nýbrž tak jako Arkaďa-né). Části, z nichž má vzniknout jednota, se však musí svými vlast- 30 nostmi lišit. Proto obce udržuje vyrovnávací spravedlnost, jak již bylo řečeno dříve v Etice. Ta musí platit i mezi svobodnými a rovnými; není totiž možné, aby všichni vládli zároveň, nýbrž musí se střídat buď po roce, nebo podle nějakého jiného časového rozvrhu. Tímto způsobem vládnou všichni, jako kdyby se ševci a tesaři v prá- 35 ci střídali a tato řemesla nevykonávali stále titíž lidé. Protože v těchto případech je lepší obvyklé rozdělení prací, bude patrně lepší i pro občanské společenství, aby vládli stále titíž, pokud je to možné. Tam však, kde to není možné, protože všichni jsou si svojí přirozeností 1261b rovni, a kde se přitom usiluje o spravedlnost, je lepší, když se na vládě podílejí všichni, ať již je dobrá nebo špatná. To napodobuje zřízení, v němž si navzájem rovní občané střídavě uvolňují místa 28 29 Politika II, 1261b4 - 1261b35 e£cú dgxŤjs- oL liev yáQ dgxoucav oi 8' ägxovTaL ^ctra |X£gos 5 WCTTrEg áv dXXoL 7evólievol. tôv avrôv 8r) TgÓTrov ágxóvTcov eTSQOL ÉTÉgas ágxowLv dgxds. tpavsgôv toívw ex toútcdv cbq oijte TTÉípuxe |xLav outws sívaí Tŕ)v ttóXlv waTreg XÉ70vai Tives, xal tô Xex'Qev á)s li^lcttov dťyaftôv év Taís ttóXectiv ôtl Tas ttóXels dvaigEi' xaiTot tó 7E éxáoTov áya-Qôv ctw^el sxacrrov. 10 sem Ss xai xoít' dXXov TgÓTrov cpavsgôv ótl tô Xíav évoúv £t|- TEÍV ttjv TTÓXLV oúx ECTTLV áu,£lvov. olxla (xsv 70(g a"UTagX£0"t£- gov svós, ttóXls 8' olxías, xal Po\)X£Tal 7' Ť)8t) tóte eíľai ttóXls ÓTav aťiTágxT) (jujjlPoíLvtq ttjv xoivwvlav zlvaí tov TrXf|ůoi)s- ElTTEg ovv algETCOTSgOV TÔ aVTagXÉCTTEgOV, Xal TÔ TjTTOV sv 70v 15 |XáXXoV algETCÓTEgOV. 3 AXXd (xt)p ovS' el touto ágLCJTÓv saTi, tó uiav ôtl |xá-X10V sívaí tt)v xoLPCúvíav, ovM touto dTroSEĹxvwíjaL cpaíveTai xaTdt tôv xó70v, éáv ttcívtss dp,a xé7wct1 tô é(xôv xal tô fxf) é|xóv touto 7ag oiETai ó 2toxgdTT|s aT)(jL£iov eívaí tou tt)v 20 ttóXlv teXews £Ívai |xíav. tô 7ag ttccvtes Slttóv. el liev ouv cos ExaaTos, Táx' av £i^l l^áXXov ô (3oúX£TaL ttolelv ô 2ío-xgdTTqs (ĚxaffTOS 7ág ulov éauTOÚ 9T|o~el tôv aÚTÔv xal 7U-vatxa 6f| ttjv aÚTf|v, xal Tľ£gl Tf|s oůaías xal TTEgl éxdaTou 8t) T(í)V ctd[jl(3aLVÓVTtOV cWaÚTWs)" vúv 8' OÚX OUTOOS (pT|0"ovo"LV ol 25 xoivaís xQW(xevol Tats yvvai^l xal tols texvols, dXXd Tráv-tes (xév, oux ÉxaoTos S' avTCúv, ólloícjs Ss xal rŕ|v owíav TľávTES |xév, 01jx íós EXaCTTOS 8' aVTliv. ÓTL |X£V tolvuv Traga-X07LCTIXÓS TLS £0"tl tô XÉ7ELV TrávTas, ipavEgóv (tô 7ág TľávTES xal díLLtpÓTEgOL, xal TrsgLTTá xal ägTia, 8Lá tô Slttôv xal 30 ev TOLS XÓ70LS EgLCTTLXOIJS TTOLEL CTt)XXo7LCr(xo-ÚS- 8lÓ £cttl TÔ 1TCÍV- Tas tô aťiTÔ XÉ7ELV tôSl (xév xaXôv dXX' ov SuvaTÓv, ú8l 8' otj8ev óllovot)tlxóv)- Trgôs 8e tovtols ÉTégav é'xel 3Xd(3t)v tô Xe7Ó|XEV0V. t]xlo"Ta 7Ôg ETTLLLEXEĹaS TU7xdv£l tô tíXeĺcttcov xoLVÓv tcov 7ag ISíwv (xdXLCTTa 9govTÍ^owiv, tôv 8e xolvwv 35 t)ttov, f[ ôctov ÉxdaTO) ETTLpdXXsL- TTgÔS 7ag TOLS dXXOL? ó)s a uchovávají si stejná práva i mimo úřad. Neboť jedni vládnou a druzí poslouchají, a v tom se střídají, jako by se stávali jinými. Tímto způsobem také ti, kteří jsou v úřadech, zastávají jednou ten, a podru- 5 hé onen úřad. Z toho je tedy zřejmé, že obec není svou přirozeností určena k takové jednotě, jak tvrdí někteří, a že to, co bylo prohlášeno za největší dobro v obcích, obce ve skutečnosti ruší. A přece každou jednotlivou věc udržuje to, co je jejím dobrem. Ale i jinak se ukazuje, že snaha o příliš velkou jednotu obce není 10 tím nejlepším. Domácnost je totiž soběstačnější než jedinec a obec než domácnost, a ta se chce stát obcí až tehdy, když společenství jejích obyvatel se stalo soběstačným. Když je tedy třeba dávat přednost větší soběstačnosti, musí se dát přednost i menší jednotě před větší. 15 3 Ale i kdyby bylo nejlepší, aby společenství bylo co nejvíce jednotné, zjevně se k tomu nesměřuje argumentem „budou-li všichni zároveň říkat ,toto je mé' a ,toto není mé'". Onen Sokrates to totiž pokládá za známku toho, že obec je dokonale jednotná. Neboť výrazu „všichni" 20 se používá ve dvou významech. Znamená-li zde „každý jednotlivě", pak by to, čeho chce onen Sokrates teprve dosáhnout, bylo snad již skutečností (vždyť každý bude svého syna nazývat svým synem a svou ženu svou ženou a stejně bude mluvit o svém majetku a o všem, čeho se mu dostane). Ale tak nebudou mluvit ti, kteří mají 25 ženy a děti společné, nýbrž to bude říkat každý za všechny společně a ne za sebe jako jednotlivce, a stejně se bude vyjadřovat každý za všechny o majetku, ale ne za sebe zvlášť. Je tedy zřejmé, že je to druh klamného úsudku, užívá-li se zde výrazu „všichni" (vždyť výrazy jako „všichni", „oba", „liché" a „sudé" vedou pro svoji dvojznačnost i v diskusích k eristickým sylogismům). Proto v jednom smyslu je 30 sice krásné, aby všichni nazývali totéž svým, ale není to možné, a v druhém smyslu to není žádný projev jednomyslnosti. Kromě toho má onen výklad ještě jinou vadu. Nejméně péče se totiž věnuje tomu, co je společné největšímu počtu lidí. Neboť lidé se starají nejvíce o své vlastnictví a méně již o to, co je společné, 35 nebo se tím zabývají jen do té míry, v jaké se jich to týká jako jednotlivců. Společné vlastnictví zanedbávají kromě jiného i proto, že 30 31 Politika II, 1264b5 - 1264b37 (äoXrjv, ôtl Sel Td aiiTa sttittjSetjeiv Tds yvv|xa xextt||jisvois, t) ttod 8f|{r£v Tragá 76 fřujjLO- 10 elSectl xai ttoXellixoís áv8gdo"iv. óti 8' dvoľyxaíov airrô) TfOLslv tovs aúToíis ágxovTas, ipuvsQÓv ov yaQ ôts p.šv áXXois óte 8e áXXois |xé|JL£LXTaL Taís 4/uxctí1; ó Tragd -rov -frsoí) xqu" crós, dXX' áei toís aŮTois. ^tjcti Se toís (xsv si>-f)"us 7ivo|xé-vois (XEL^at xqwóv, toís 8' dg7i>gov, xatXxôv 8é xai cáSTjgov 15 toís Tex^ĹTcas |jLÉXXot)criv EcrEcrírai xai 7£a>g7oís. štl 8s xai TŤ|v £"u8aL(xopíav dcpaigoÚLisvos twv cpuXdxcjv, óXt)v cpirjcrL 8sív svôaífxova ttoieív ttjv ttóXiv tôv vo|xo$stt|v. dSwaTov Se EÚSaifXOVEÍV ÔXt|V, |JlŤj TfdvTOúV fj |XŤj T(I)V TtXeLCTTCOV |X£gä)V T| tlvwv exóvtwv tt]v EiiSaiLLovLav. 011 ~ydg táv avrův tô £t)8ai- 20 (jloveív WPTTEg tô ágTLOV TOÍTO |X£V 7dg EvSÉXETai TÔ) ÔX({> VTľáQXeiv> JÚ>V |X£gá)V (JLT)8sT£gÓ|X£VOV xal XTJgLOV TTJS TTÓXews), TTEgl 8s TCOV 7£C0g7(I)V Xal TWV TSXVLTWV, 35 TTÓTEgOV OTJ8£|JLLds LLEÔÉ^OIXTIV f| TIVOS dgXTJS, Xal TTÓTEgOV OTrXa Sel x£XTfjCT-&ai xal totjtcus xal a\)(ji,TroX£|X£Ív fj (j.t|, Trsgl tov-tcov oů8£v SicógLxsv ó XcoxgáTT|s, dXXd Tas u,£v 7waíxas 6 Skoro stejně je tomu s později napsanými Zákony; proto bude vhodné krátce prozkoumat i ústavu, která je tam popsána. V Ústavě vyložil onen Sokrates jen velmi málo věcí: jak tomu má být se společenstvím žen a dětí a jaké má být, jak to bude s majet- 30 kem a s uspořádáním obce - všechno obyvatelstvo se zde rozděluje na dvě části, na rolníky a válečníky, z nichž se vyděluje třetí část, která je pověřena rozhodováním a vládou v obci. Avšak o rolnících a řemeslnících, zda se nemají podílet na vládě vůbec či určitým 35 způsobem ano, a zda mají vlastnit zbraně a účastnit se války či nikoliv, o tom onen Sokrates neurčil nic. Pouze vyslovil názor, že i ženy 44 45 Politika II, 1264b38 - 1265a33 oÍETca 8eiv crujjiiTo\Epi£lv xal TraLSsías u.stsx£lv ttjs atrnŕ|<; tols tptiXa^iv, Ta S' áXXa tois š^w&ev Tr£TrXf|qwx£ 40 tôv XÓ70V xal tteql Tf|s TraiSEÍas, TroLav TLvá Ssí 7ĹvscrÍTai 265" twv cpvXáxwv. twv 8é Nófxcov tô u.sv uXeIcttov |xsqos vó|xoi TU7X<ívodctlv ÔVT8S, ÔXr/a 8é TTEgl Tf|S TToXLTEÍaS £ĺqt|x£v, Xal ravjr\v (3oiiXóli£vos xoLvoTÉrjav ttoleív Tals ttóXectl xaTá |xi- XQOV TrEglď/el TTttXlV ttqôs tt)v ETEQaV TToXlTEĹaV. E^w 7CXQ 5 tt|? twv yvvavx.wv xoivwvla<; xai ttjs xttjcew;, Tá áXXa Tavrá áTro8í8a>aiv á|ji(poT£Qais Tods TroXiTEíoíLS- xal yaQ TraiSsíav tt)v aiJTfjv, xal tô tův eq^wv twv áva^xaLoúv ctTr-eXO|jlsvovs £fjv, xal tteqI o-wctltĺoov WCTOťÚTCos- ttXt)v ev Tai/ríg cpT)ctl ÔEÍ.v stvca CTwaĹTia xal 7vvaixô)v, xal tťjv p-év xl^-Ĺcov K) TÔ)v ÓTfX.a x£xtt||Jl£vwv, TaÚTTjV 8ě TrEVTaxicrx^Xícov. 10 tô (JLEV oúv ttsqlttôv ěxowi TľávTSs ol tov Xwxqcíto-us XÓ70L xal tô xom((ôv xal tô xoupotÓ|xov xal tô £tt|Ttitlxóv, xaXcos 8é TrávTa icroas xa^-eTÓv, etteI xal tô vôv elqt)|jI£VOV nX^-dos 8si (xf) Xav{ráv£iv ótl x^Qas Ôetictel toís toctoijtols Ba@uXcovías 15 f) tlvos áXXr)s anfigávTov tô TrXfľ&o";, s£; f]s áQ7ol TTEVTaxux-XÍXioi dgéiliovTai, xal tteqI totjtovs -yvvaixäv xal írsoaTróv-twv £tsqo<; óxXos TroXXaTrXácrLOs:. Sst |xsv ow irrroTL&Eorůai xaT' £vx"ŕ\v, (XTqÔEv ixevtoi á8ť)vaTOV. XÉ7£Tai ô' cos Sel tôv poijlo-oéttiv ttqôc; 8vo pXÉTrovTa tľ&évaí to-u? vó|xou<;, ttqó9 t£ 20 TT)v X^Qav "dl TOÔS äv&QCúTrOUS. £tl ô£ XaX(I)S £XeL TrQOO"&£LVaL xal TTQÔS TOXK; 7£LTPlô)VTai; TÓTTOUq, TTOÚTOV |JL£v £l &EÍ tt|v TTÓXlV £t)v (3lov TroXiTLXÓv, |ult) jjlovoútlxóv (au7áfj |xóvov áva7xaíóv eotlv avjr\v toloútol? x6'Ô(T^aL ttqô? tôv ttóXe(xov ôttXol? á X£>t|cri|jLa xaTa tt)v olxslav xwgav ecttĺv, áXXá xal Trgôs totjs e^co 25 TÓTTOt)?)- £l 8é TLS jxt) TOLOÍJTOV áTToSÉXETaL (3ĺov, |jľt)t£ TÔV ISlOV |JLT)t£ TÔV XOLVÔV Tf|S TTÓXecOS, Ô|JLCOS 0\)8ev t}ttov SeÍ £QĹws (xwgls 7ag éxaTÉqa) tu [jlev tô se mají účastnit války a že se jim má dostat stejné výchovy jako strážcům; jinak svůj výklad vyplnil úvahami o tom, co k věci nepat- 40 ří, a o výchově, jaká má být u strážců. Největší část Zákonů tvoří právě zákony, o ústavě tu však řekl 1265 málo. I když ji chce přiblížit současným obcím, přechází po malých oklikách opět k oné první ústavě. Neboť s výjimkou společenství žen a majetku dává oběma obcím v ostatních věcech stejná zařízení; 5 zavádí v nich tutéž výchovu i život oproštěný od nutných prací, a rovněž mluví i o společném stolování. Rozdíl je jen v tom, že zde požaduje společné stolování i pro ženy, a tam počet ozbrojenců sta- 10 noví na tisíc, zde však na pět tisíc. Všechny Sokratovy hovory mají v sobě cosi neobyčejného, uhlazeného, původního a hloubavého, ale stěží lze říci, že by v nich bylo všechno správné; tak i při právě uvedeném počtu nám nesmí uniknout, že by tak velké množství lidí potřebovalo území, jako je babylónské, nebo nějakou jinou, nesmírně rozsáhlou krajinu, aby se z ní 15 mohlo živit pět tisíc zahalečů a s nimi ještě mnohonásobně více žen a pomocníků. Při stanovování předpokladů je ovšem třeba vycházet z přání, ale nesmí se předpokládat nic nemožného. Říká se, že zákonodárce má při stanovování zákonů přihlížet ke dvěma věcem, a to k území a k lidem. Dobré by však bylo k tomu 20 ještě přidat přihlédnutí k sousedním oblastem, a to především za předpokladu, že obec nebude žít osaměle, nýbrž ve styku s jinými obcemi (musí totiž používat ve válce nejen takové zbraně, které jsou vhodné na vlastním území, ale i ty, jichž lze použít v cizích krajinách). I když někdo takový způsob života neschválí ani pro jednot- 25 livce, ani pro obec jako celek, přece jen občané musí být postrachem pro nepřátele, a to nejen po jejich vpádu do krajiny, ale i po jejich odchodu. Je třeba uvažovat i o velikosti majetku, zda by nebylo lépe určit ji jinak, a to přesněji. Majetek má být podle něho tak velký, aby se 30 z něho mohlo žít uměřeně, tak jako kdyby někdo řekl, aby se mohlo žít dobře. To je ovšem řečeno příliš obecně. Také je možné žít uměřeně a přece nuzně. Lepším určením by bylo: uměřeně a štědře (be-reme-li každé zvlášť, může být jedno spojeno s rozmařilostí a druhé s nouzí), protože při užívání majetku přicházejí v úvahu pouze tyto 35 ctnosti; není možné například užívat majetku vlídně nebo statečně, 46 47 Politika II, 1265a34 - 1265b29 TgTJtpdv dxoXoV&t|0-£L, t á) 8s tô SmTrÓVCOS), STTeI |XOVai 7' 35 elcriv e£;£LS algETal Trsgl ttjv ttjs oi)crĹas X6"nCTLV carrai, olov oiiríq Trgátós llev r\ dvSgEĹios xg"no~^ai ovx ecttlv, crcocpgóvtús 8e xal eXedosqío)? eotlv, cÍjctte xal Tas ečjels áva^xaiov iTEgl airrfjv elvai TatVras. aTOTrov 8é xal tô Tas xttictels Urd£ovTa tô TTEQL tô TľXfľdoS TÓJV TToXlTCúP |jlť| XaTaCTXElld^elv, áXX' á(p- 40 sivaí tt)v TsxvoTroLĹav dógLorov (ós Ixav&s ävo(xa\icr{)t|0"0|Ji,sviriv eís tô atiTÔ TrX-ŕjôos ôiá Tas dTExvías ócruvow "yEvvcofxévcov, 1265b ótl Soxel totjto xai víiv av^palvsív Trsgl Tas ttóXeis. 8sí 8e TO"0t' OIJX ÓfJLOĹOJS dxgl(3ô)S EXEIV TTSgl TttS TTÓXSLS TÓTE Xal VVV vvv jjuěv 7ag ovSsis áirogei, Std tô jjLEgi^Ecrftai Tds owías eIs óttoctovow TrXfjíyos, tóte 8e dÔLaiQÉTWv oixráv áváyxr] totjs Tragá- 5 ^iryas |JiT|8ěv exeiv, éáv t' éXdTTOvs wcri tô TrX-ŕii}os éáv ts TrXEÍous. p.áXXov 8s 8eív TJTroXd|3oL tis dv ibgío"$m ttjs oixrías ttjv TSxvoTroiíav, wctts dgi^|jLOÍ} tlvôs fXT] TrXslova -yevváv, tovto Se Tľ&évaí tô TrXfj-řros dTro(3X£TrovTa Trgôs Tas rúxas, av cruiJLpaívTi TEXfivrdv Tivas tgjv yevvr\-?iévr(x)v, xal Trgôs tt)1> 10 t(i)v áXXwv dTEXvíav. tô S' dtpsía"&ai, xa-dďrrEg év Taís TrXslcrTais ttóXscti, TTEvlas dva^xaiov ai/nov "YĹVEO-ôai tols tto-XÍTais, t] Se TrsvLa cnáo~iv £(xitolel xal xaxoug7Ĺav. c&eĺScúv llev ow ó Kogívíkos, ô) v vo|xoaT£tt|s t ú v dgxatoTaTiúv, totjs OLXOTJS ÍCTOUS ô)t)ÔT| 8eÍV 8La|X£VELV Xal tô TtXtJŮOS TO)V TToXlTCOV, 15 Xal £l TÔ TTgWTOV TOTJS xXr|gOTJS dvLCTOTJS eÍXOV TľávTES xaTO fjLÉ-7£'&OS- év bé TOLS VÓJJLOLS TOtITOLS TOTJVaVTÍOV ECTTÍV. dXXd tt£gl (jl£v TOTJTCÚP TTCÚS 0lÓ|X£-&a (3ÉXTLOV äv £X£lv, X.EXTÉOV TXTTEgOV áXXÉXEiTrTai 8' év toÍs vójjlols totjtois xal Td Trsgl totjs agxov-Tas ttcos scrovTai SiatpégovTE? tův dgxoM-Évwv. tpT)ar 7dg 20 8eÍV, íú CTITE g EÉ; ÉTEgOU TO cttt)fXÓVLOV sqíov 7ÍľSTai tt|S XgÓXT)s, ovt(ú xal toijs dgxovTas exelv 8elv Trgôs toijs ágx°M<évotis. šttsI Sé tt)v Tráaav oiJcrĹav E(pIt|ctl 7Ív£ai)aL (xeí^ova (jLÉxpi- ircvTOt-TrXaalas, 8id tí toíjt' ottx áv elt) ettI T-qs 7"ns jxéxgi tivós; xal tt|v Ttôv olxoTrs8ci)v 8e StaígEatv Sel axoTTEiv, |JLiŕ| ttot' ov 25 cruLLcpégEL Trgôs olxovojxlav 8i3o 7dg olxÓTTESa éxdCTTto evei|jl£ 26 8leXoi>v xwgls, xa^E1Tôv 8s olxlas 8vo olxsiv. 26 T) 8s OTJVTa^LS 6Xt| (3oi3XETaL llev ElvaL llt|T£ 8ir](xoxgaTĹa |xt)te ôXL7agxla, LLÉCTTj 8s TOtlTWV, TJV XaXoÍJCTl TToXlTEĹaV EX 7ag t(í)v ÓTtXl-TSTJÓVTCOV ECTTĹV. EL (X£V OW (i)S XOlVOTaTT|V TailTT)V XaTaO"x£-uá- ale je možné užívat ho uměřeně a štědře, takže k tomu je potřebí i příslušných vlastností. Podivné je také to, že ten, kdo chce, aby počet jednotlivých majetku zůstával stále stejný, nečiní žádná opatření, která by se týkala počtu občanů, ale plození dětí ponechává neomezené, jako kdyby 40 při jakkoli velkém počtu narozených postačovala k udržení stálého počtu obyvatel bezdětnost četných manželství, k čemuž, jak se zdá, dochází i v současných obcích. Avšak v obcích, které by potom 1265b vznikly, by tomu nemuselo být zcela tak jako v současnosti. Dnes totiž nikdo z pozůstalých potomků neupadne v nouzi, protože majetek se může rozdělit mezi libovolný počet dětí, tam však pro nedělitelnost majetku nebudou nadpočetné děti mít nic, ať jich bude více 5 nebo méně. Proto by se někdo mohl domnívat, že by se mělo omezit spíše plození dětí než majetek, takže by se děti nesměly plodit nad stanovený počet. Tento počet by musel být stanoven se zřetelem k nešťastným případům, kdy děti zemřou předčasné, a také k tomu, že budou i bezdětná manželství. Ponechá-li se však v plození dětí 10 úplná volnost, jak je tomu ve většině obcí, musí to způsobit chudobu občanů a chudoba zase povede k rozbrojům a k zločinnosti. Proto Feidón z Korinthu, jeden z nej starších zákonodárců, byl toho názoru, že počet domácností i občanů musí zůstat stále týž, i kdyby na počátku nebyly dědické podíly pro všechny stejné. 15 V těchto Zákonech je však tomu naopak. O tom, jak by se to dalo podle našeho názoru zařídit lépe, bude třeba promluvit později. V Zákonech není rovněž vyloženo, jak se budou lišit vládnoucí osoby od ovládaných. Pouze se tam říká, že jako se osnova dělá 20 z jiné vlny než útek, tak ve stejném poměru musí být vládnoucí osoby k ovládaným. Když se potom dovoluje, aby se celý majetek zvětšil až pětinásobně, proč by tomu tak nemělo být do určitého násobku i u pozemků? I pokud jde o navrhované rozdělování příbytků, je třeba uvážit, 25 zda neškodí domácímu hospodářství; každému se zde totiž přidělily dva příbytky, ale obývat dva domy lze těžko. Celé to uspořádání obce nechce být ani demokracií, ani oligarchií, nýbrž něčím uprostřed, co se nazývá politeií; tvoří je totiž občané schopní zbraně. Předkládá-li se tedy tato ústava jako ta, která je současným obcím bližší než jiné ústavy, je to snad správné, 30 48 49 Politika II, 1265b30 - 1266a25 30 £ei Tais ttóXecti twv dXXwv ttoXiteiwv, xa\ws EÍgT)xsv icrws-si ô' ws ágíorinv (X8Tá rr\v TrgwTinv TroXiTeíav, ov xaXws. Tcr^a 7dg ttjv Tí)ľ Aaxwvwv dv tis áTraivéaeie piáXXov, ť) xdv dXX-rjv Tívd dgio-ToxgaTixwTÉgav. evioi fiév oův X£7owu> ws 8eÍ tťjv áQÍx dv tis -&£ĺt| TroXi/relas r\ xeLgícrras TraCTWv. PéXtlov ow XÉ70'ucriv oi itXeíoijs u^vúvtes- tj 7ag ex 5 ttXeióvwv o-t>7xeifi£VT| TroXiTEÍa [íeXtíwv. ettsit' oij8' sxovcra cpaLvETai |o,ovagxtxôv oúBév, dXX' óXvyagxixd xai 8r)(xoxga-Tixd■ |xáXXov 8' £7xXív£lv (JoúXfiTai Trgôs tť|v ôXi/vagxíav. 8f|Xov 8e ex Tŕjs twv dgxóvTwv xaTao"Táo"£ws° tô jxev 7ag e£ aigeTwv xXtiqwtovs xolvôv dpxpoiv, tô 8e toís jxev etrrrogw- 10 TÉgous £Tráva7xss ExxXTirxid^Eiv EÍvaí xai cpsgsív agxovTas t] tl TToiELv aXXo twv ttoXltlxwv, toijs 8' ácpeicr&ai, touto 8' ôXi/yagxixóv, xai tô TTEigdaíkxi TrXsious ex twv Etrrrógwv sívaí totjs agxovTas, xai Tds |XE7ÍrjTas ex twv (x£7ĹaTwv Ti(j,t||jid-twv. ôXi7agxtxT|v 8é Troiei xai ttjv t-qs PouXfjs aigeo-iv. aigow- 15 Tai (xsv 7dg TrávTES £Trdva7X£s dXX' ex tot) TrgwTO-u Tip,T|-fxaTos, eÍTa TrdXiv ío-ous éx toť) Ssi/régotr eít' éx twv tqítwv, tt\t|v ov Trácriv £Trdva7X£s tjv toís éx twv tqítwv tj TETdgTwv, éx 8e tot) TETdgToi) |jlóvois éTrdva7xss TOÍS TfgW- TOIS xai TOÍS SEUTégOLS' £Ít' £x toútwv lctov dtp' éxdaTOU TlfJLTj- 20 (xaTos diToSsi^ai ai twv St](xotlxwv Sud tô jjit) ÉTrdva7xes. ws |xév ovv ovx éx SriixoxgaTias xai ixovagxias 8ei awiaTdvat tt]v tol-ai>TT|V TroXiTSÍav, ex tovtwv tpavegôv xai twv wteqov gT)-&t)CTO|jLá-25 vwv, ÔTav ETrLpdXXrj Tregi t-qs ToiaÚTT)? TroXiTeías r\ axé^i?- mluví-li se však o ní, jako by byla nejlepší po oné první ústavě, správné to není. Vždyť někdo by snadno mohl více vyzdvihovat la-kónskou ústavu nebo nějakou jinou, která je aristokratičtější. Někteří tvrdí, že nejlepší ústava by měla být smíšena ze všech ústav, a proto také chválí lakedaimonské zřízení (o něm jedni říkají, 35 že se skládá z oligarchie, monarchie a demokracie, přičemž královský úřad pokládají za prvek monarchie, radu starších za prvek oligarchie a vládu eforů za prvek demokratického uspořádání, protože efoři jsou voleni z lidu. Jiní zase soudí, že eforát je prvkem tyranni- 40 dy, a nalézají demokratické prvky ve společném stolování a v jiných ustanoveních o každodenním životě). V těchto Zákonech se však 1266a říká, že nejlepší zřízení má být složeno z demokracie a tyrannidy, které někdo nemusí vůbec pokládat za politická zřízení, nebo je může označit za nejhorší ze všech. Lépe tedy soudí ti, kteří mísí dohromady více ústav; neboť ústava, která je složena z více prvků, je 5 lepší. Kromě toho ona ústava zjevně v sobě nemá nic monarchického, nýbrž obsahuje jen oligarchické a demokratické prvky; přitom se však kloní spíše k oligarchii. Je to zřejmé z obsazování úřadů. Neboť ustanovení, že úředníci se ze zvolených občanů vybírají losováním, se sice týká jak bohatých, tak chudých, avšak to, že zámožnější ob- 10 čané jsou povinni zúčastnit se jednání sněmu, navrhovat úředníky a vyřizovat jiné záležitosti obce, kdežto druzí jsou těchto povinností zproštěni, je oligarchické; právě tak i snaha obsadit většinu úřadů zámožnými občany a nejdůležitější úřady lidmi s nejvyšším odhadem majetku. Oligarchicky se zde ustanovuje i volba rady. Voleb jsou sice povinni se zúčastnit všichni, ale nejprve se navrhují jména z první ma- 15 jetkové třídy a pak stejným způsobem ze druhé; potom ze třetí, ale navrhovat jména ze třetí a čtvrté třídy nemusí všichni a návrhy jmen ze čtvrté třídy jsou povinné jen pro první a druhou třídu. Z těch, co budou takto navrženi, má se potom, jak se tam říká, ustanovit stejný 20 počet členů rady z každé majetkové třídy. Voliči z nejvyšších tříd a z významnějších rodů budou ovšem početnější, protože někteří příslušnici lidu nebudou volit, když to není jejich povinností. Z toho je tedy zřejmé, že toto zřízení nemůže být složeno z demokracie a monarchie, a to se nám potvrdí i při dalším výkladu, až přejdeme 25 ke zkoumání ústavy tohoto druhu. 50 51 Politika II, 126óa26- 1266b 19 exei 8e xal tteql ttjv aígsrriv twv ágxóvTwv tô eČ; algsTwv algETOÚS ETTlXÍvSuVOV. EL 7ag TLVES OWTTJVaL 'déXoiXTL Xal (XETglOL tô Tf\"n-&os, ocLet xaTa ttjv toútwv algE-irriCTOvTai PoúXt|0"lv. Ta 30 ll£v ow TTEgi TTJV TToXLTEĹaV TTjV £v TOLS NÓLLOLS TOÚTOV £X£t TOV TgÓTTOV. S určitým nebezpečím je spojena i volba úředníků z předem zvoleného počtu. Budou-li totiž někteří držet spolu, volba dopadne vždy podle jejich vůle, i když jich nebude mnoho. Tak je to tedy s ústavou navrženou v Zákonech. 30 7 Elrxl 8é tlves TToXiTSÍai xal áXXaL, al liev lSlwtwv al Se (piXoaócpwv xal ttoXltlxwv, Trácrai Ss twv xa^scrTTnxviwv xal xa-d' ás TroXiTsúovTaL vuv £77iJT£góv slcri toútwv ájxtpo-TÉgwv. oiJSsls 7ág ovrs ttjv Trsgl Ta TÉxva xoLVÓTT|Ta xal Tág 35 7uvaíxas áXXos xexaLVOTÓ|XT|X£v, oúts -rrsgl Ta tnxroríria twv 7uvaixwv, áXX' áirô twv áva^xaíwv ágxovTai |xáXXov. 8oX£l 7ág tlctl TÔ TTEgL Tas OWlaS ELVaL LLE7LCTTOV TETáxůai xaXws- TTEgl 7ág toútwv TTOLSÍCT^al tpaax Tas crTáCTELs Tráv-Tas. Slô <řaXéas ó XaXxT|8óvLos toút' sIctt|V£7X£ TrgwTOS-40 cp-nai 7ág Seív ícras sívaL Tas xtt|ctels twv ttoXitwv. toíto 1266b 8ě xaTOLXL^O|i,£vais (xěv etjíHjs ov xaXEirov weto ttoleív, Tas 8' itj8t| xaTOLXODLLÉvas ég7wSéo"T£gov llev, ÓLLtos 8é TáxiorT' áv ó|xaÁ.LO"ôinvaL tô) Tas Trgolxas toijs llev TrXoTjaious 8L8óvai llev \a|x@áp£lv Ss ljlt|, toús Se TrévT|Tas (XT) SiSóvaL llev Xap,pá-5 v8lv 8é. nXáTcov 8é toijs Nóljlods 7gácpwv lléxS1' l^év tlvos weto Selv éáv, ttXelov Se toú TTEVTaTrXaoiav ElvaL tý)s éXa-XĹaTT)s jxt|8svI twv ttoXltwv e^oixnav elvaL xTritrarríraL, xad-áTTEg £LgT)TaL Xal TTgÓTEgOV. 8eí 8e llt)8ě touto XavíŤávELV TOIJS outw voLxc&STOúvTas, ô Xavůávsi vúv, otl tô TTJs oikrlas TÓTTOV- 10 Tas TrXrj-OOS TTgOCTTjXEL Xal TWV TÉXVWV TÔ TrXfj'&OS TaTTElV Éáv 7ág TJTTEgaígTJ TT)S OVKľíaS TÔ (jle7s-&OS Ó TtóV tsxvwv ágL- -&LLÓS, ává7XT| tóv 7£ vóllov XÚECT'&aL, xal x^Q1? Xtjcteíús tpaÚXoV TÔ TTOXXOTJS EX TtXowĹCúV 7ĹV£0"&aL Tr£VT|TaS' £g70V 7ág lltj VEWTEgOTTOLOTJS ELVaL TOÚS TOLOTJTOTJS. SlÓTL LLEV ovv £X£L 15 TLvá SúvaLLLv sis Tirjv ttoXltlx-tiv xoLvcovlav ŕ| tt|s owlas ófxa-Xótt|s, xal twv TráXaL tlves cpaívovTaL 8ie7vwxótes, oíov xal 2ÓXWV £vollo^STT)CT£V, Xal TTag' áXXoLS ECTTL VOLLOS OS XwXÚSL xTáa^aL 7f|v ÓTróaT)v áv (3oTjXT|TaĹ tis, ôlloIws 8e xal ttjv OlJCTĹaV TTwXeÍV ol VÓJJLOL XWXVOWLV, WCTTTEg £V Aoxgoís VÓLLOS 7 Jsou však ještě i některé jiné ústavy, navržené jednak od lidí bez zkušeností se správou obcí, jednak od filosofů a politiků, ale všechny jsou zavedeným ústavám, podle nichž se nyní obce spravují, bližší než ony dvě. Nikdo jiný totiž nepřišel s novotami o společných dětech a ženách, ani o společném stolování žen, nýbrž všichni 35 vycházejí spíše z toho, co je nutné. Někteří pokládají za nejdůležitější, aby byly dobře uspořádány majetkové poměry; neboť kvůli nim prý vznikají všechny rozbroje. Proto Faleas z Chalkedonu, a to jako první, podal návrh v této věci: říká totiž, že majetky občanů mají být stejně velké. Domníval se, že 40 by nebylo obtížné to zavést hned při zakládání obcí, kdežto v již za- 12 ložených obcích by to bylo spojeno s větší námahou, avšak i tam by se poměrně rychle dosáhlo vyrovnání tím, že by bohatí věno dávali, ale nedostávali, a chudí nedávali, ale dostávali. Platón při psaní Zá- 5 konů měl zato, že je v tom třeba ponechat do určité míry volnost, ale žádnému občanu nemělo být dovoleno, aby získal více než pětinásobek nejmenšího majetku, jak jsme již uvedli dříve. Těm však, kteří dávají takové zákony, by nemělo uniknout to, co jim uniká, že totiž při omezování velikosti majetku je třeba omezovat i počet dětí; ne- 10 boť převýší-li počet dětí velikost majetku, nutně se poruší zákon, a kromě jeho porušení je špatné i to, když mnozí z bohatých zchudnou. Je pak těžké, aby se takoví lidé nestali podněcovateli rozbrojů. K poznatku, že vyrovnávání velikosti majetku má určitý vliv na 15 občanské společenství, došli zjevně již i někteří staří zákonodárci, jako například Solón, který o tom vydal zákony. Zákon, který zakazuje nabývat libovolné množství pozemků, je i v jiných obcích. Podobné zákony zakazují prodávat majetek, jako např. zákon 52 53