Hlava III. Též povzbuzeni jeho k výpravě jerusale'mske'.
Když toto a mnoho jiného náležitě byl vypověděl, všickni shromáždění, jak kněžstvo, tak lid, Bohu díky vzdáva' jíce, slovům pána Urbana Papeže ochotně souhlas na jevo dávali, a že ustanovení jeho dobře budou šetřiti, věrným sli--bempotvrdili. Ale zároveň také pověděl, že ještě jiné soužení, nemenší řečeného již, ba ještě větší a nejhorší, s druhé strany světové doléhá na křesťanstvo, řka:
„jestliže, ó synové Boží, mužněji než kdykoli jindy slíbili jste Bohu, že pokoj vespolek budete zachovávati a práv Církve věrně stříci, jest třeba ještě, abyste, nápravou pošvě--cující nyní jsouce štípeni, sílu své srdnatosti na jiné ještě dílo Boží i své obrátili. Jestiť třeba, abyste bratřím svým, ve východních končinách přebývajícím a pomoci vaší potřeb' ným a tolikrát už se jí dovolávavším, co nejrychlejší výpra' rou přispěli. Přitrhliť na ně, jakož přemnohým vám již pově' léno bylo, až k moři Středozemnímu, až totiž k tak řečenému lameni Svatojirskému, Turci, národ perský, kteříž po hra' licích Romanie* víc a více zabírajíce země křesťanské, již sedmerým nájezdem válečným přemožené sobě podrobili, mnohé vraždíce neb v zajetí držíce, chrámy boříce, království Boží pustošíce. A necháte'li jich ještě nějaký čas takto na pokoji, mnohem šíře věřící Boží budou zdeptáni. Protož po' kornou prosbou vás nabádám, ne já, ale Pán, rozhlašujte to všude, jakožto hlasatelé Kristovi, a nabádejte všech, které' hokoli stavu, rytířův i pěších, bohatých i chudých, aby včas hleděli přispěti křesťanům k vypuzení toho plemene mrzké' ho z krajin našich bratří. Přítomným ohlašuji, nepřítomným vzkazuji, Kristus pak velí. Všem pak, kteří se tam vydají, jestliže by na pochodu nebo za plavby po moři nebo v boji s pohany smrtí byli přikvačeni a život dokonali, dostane se odpuštění hříchův. To přípovídám těm, kteří půjdou, obda' řen jsa mocí tou od Boha. O, jaká hanba, kdyby národ tak opovržený, zvrhlý a zlým duchům otročící, zdolal takto ná' rod zušlechtěný věrou všemohoucího Boha a jménem Kri' stovým se stkvějící! O, jaké výčitky utržili byste od samého Pána, kdybyste nepomohli těm, kteříž za vyznavače Kristovy se počítají jako vy. Ať se vypraví, pravil, proti nevěrcům v
* Romanie zde i všude ))nde v knize znaíi Malou Asii.
14
boj, hodný již početí a vítězné trofeje, všickni ti, kdož dříve zlotřile vzněcovali půtky soukromé í mezi věřícími. Nyní staňtež se rytíři Kristovými, kdož bývali jste loupežníky; nyní právem proti barbarům bojujtež, kdož kdysi proti bra' třím a pokrevencům jste brojili; nyní věčných odměn sobě dobudtež, kdož dříve za několik grošů dávali jste se najímali. O dvojí poctu pracujtež, kteří k záhubě těla i duše jste se na' máhali. Oh zajisté tu smutni, tu chudí, tam však vescli a bo' hati, tu nepřátely Páně, tam však přátely jeho budete. A kdož vypraviti se hodlají, ať nijak neotálejí, ale svoje statky v pc ručenství dadouce a vším potřebným se zaopatříce, jakmile pomine zimní nepohoda a ukáže se jaro, vedením Páně čile na cestu se vydají."
Hlava IV. O biskupu puyském a o pozdějších událostech.
Touto řečí pán papež takové radostné nadšení vzbudil v posluchačích, že nic se jim nevidělo záslužnějším takého podniku, a mnozí ihned slíbili, Že sami se vypraví, i jiné nepřítomné že pilně budou k tomu míti. Z nich jedním byl biskup puyský, jménem Ademar, kterýžto později jakožto náměstek apoštolský veškero vojsko Boží obezřele a moudře vedl a k vykonání podniku živě podněcoval. A když takto bylo na sněmu ustanoveno, co jsme vyložili, a všecko dobře utvrzeno, shromáždění přijavše požehnání rozhřešující, ro' zešli se; a do svých obydlí se vrátivše, ohlašovali všem, kteří o tom nevěděli, co a jak bylo ujednáno. A když se to daleko široko po krajinách rozneslo, umlouvali se zachovávati ve spolek mír, jejž zovou treuga, a přísahou to utvrzovali. A brzy mnozí, všeho stavu a zaměstnání, dozvěděvše se o odpuštění hříchů, s úmyslem očištěné mysli učinili slib, že se vypraví a půjdou, kam bylo poručeno.
O jak důstojno bylo a milo nám všem zříti ony kříže, hedvábné neb zlatotkané neb jakkoli vůbec zdobí se roucha krásná, které poutníci, slíbivší vypraviti se, na rozkaz téhož papeže na pláštích nebo kabátcích, kutnách nebo tunikách na ramena si všívali. Věru náležito bylo, aby bojovníci Boží zaslouženým znamením vítězným se označovali a obrňovali, kteříž pro jeho čest do boje se hotovili. A poněvadž takto
15
1096