Bitva o Antiochii.15)
Byl jeden turecký emír, jménem Fírúz, který byl poután velkým přátelstvím s Bohemundem. Bohemund ho často vyzýval v poselstvích, která si navzájem vyměňovali, aby ho Fírúz držel ve své náklonnosti, a za to mu slíbil, že jej přijme do křesťanské obce, a slíbil mu dále bohatství a velké pocty. Fírúz souhlasil s těmito projevy a na tyto sliby odpověděl: „Já střežím tři věže, Bohemun-dovi slibuji dobrovolně, že mu je předám, a v tu hodinu, kdy bude chtít, já ho tam přijmu."
Ujištěn, že může takto vstoupit do města, se Bohemund radoval; uklidněn, obrátil se na jiné pány s obličejem klidným a řekl rozradostněně: ..Stateční rytíři, uvažter v jaké chudobě jsme, v jaké bídě se všichni nacházíme, velcí i malí, a nevíme téměř nic, z které strany se naše situace může zlepšiti. Jestliže se vám zdá dobré a čestné, aby jeden z nás sebe určil před druhými, a jestliže jakýmkoli způsobem nebo šikovností se mu podaří získat, nebo útokem se zmocniti města, bud prostřednictvím svým, nebo prostřednictvím jiných, dejme mu jednohlasně město do vlastnictví." Ale tito odmítli a postavili se proti, řkouce: „Nikdo město nedostane do vlastnictví, ale my ho budeme mít všichni rovným dílem. My jsme vydrželi stejné útrapy, my dostaneme všichni stejnou poctu. Na tato slova se Bohemund mírně usmíval a ihned se odebral do svého soukromí, i   Krátce poté jsme dostali zprávy o armádě našich nepřátel, to jest Turků, Publikánů a Azymů i jiných národů. Ihned se naši velitelé shromáždili a měli poradu, řkouce: „Jestliže Bohemund může získat město sám nebo prostřednictvím jiných, my mu město
dáme jako dobrovolný dar, pod podmínkou, že je iže císař přijde nám na pomoc a bude chtít dodržet dohodu, kterou slíbil a přísahal, my mu odevzdáme město podle práva, i v případě, kdy Bohemund by byl vlastníkem města."
Velmi brzy Bohemund začal naléhati poníženě na svého přítele každodenními žádosti, slibuje mu ohledy a prospěch těmito slovy: „Hle, přichází vhodná chvíle, kdy můžeme uskutečnit dobrý skutek, který jsme dohodli; ať můj přítel Fírúz mi nyní poskytne pomoc." Ten potěšen prohlásil, že mu pomůže, jak je třeba. Následující noc poslal svého syna Bohejmmdovi jako rukojmí, aby potvrdil, že mu povolí vstup do města; a zaslal toto poselství: „Ať zítra francká armáda je svolána Bohemundem, jako kdvbv chtěla PtenUi-^zem Saracénů. ať se skrývá a ryphip se vrátí, kudy vede. hora na pravou stranu. A já budu pozorovat tyto sbory, pozorně je' budu očekávat a přijmu je ve věžích, které mám pod svým do_zorfim^
Ihned Bohemund předvolal jednoho ze svých pěšáků jménem Male Couronne a jemu vyložil, aby svolal velkou armádu Fran-kV aby připravil proniknutí do země Saracénů; a tak bylo učiněno. Bohemund svěřil tento záměr vévodovi Godefroiovi, hraběti flanderskému, a také hraběti ze Saint-Gilles a biskupovi z Puy, řka: „Jestliže nám bude nakloněna milost boží, tuto noc osvobodíme Antiochii.'*
Všechno bylo zařízeno takto: rytíři drželi údolí, pěší horu; celou noc pochodovali a jeli na koních až do svítání, potom se přiblížili k věžím, jež hlídač střežil celou noc. Bohemund_ihned seskočil z koně a dal instrukce všem těmito slovy: /jděte bezpečně a v klidu vystupte po žebříku až do Antiochie, kterou my budeme mít pod svou mocí, jestliže Bůh dá." Přiblížili se až k žebříku, který byl pevně zavázán na mětské zdi; asi 60 mužů našich se šplhalo a byli rozestavěni podle místa určení. Kdvž Fírúz viděl, že iak_ málo našich vystupuje po žebříku, začínal se obávat, že on i naši (Frankové) padnou do rukou Turků. Fírúz vykřikl: máme málo Franků. Kde ie ien nadšený Bohemund? Kde ie nepřemožitelný? V tomto okamžiku langobardský pěšák sestoupil a utíkal rychle k Bohemundovi a řekl: „Kde jsi? Co ty tady děláš, opatrný člověče! Proč jsi sem přišel? My už máme ve svých rukou tři věže!"
Bohemund, zburcovaný těmito slovy, se připojil ke druhým a všichni se vesele odebrali k žebříku.
J
Když.to viděli ti, Měří již byli ve věžích, dali se do křiku a vesele volali: „Bůh to j££lľ My jsme vykřikli stejně. A tak začalo úžasné vystupování; dosáhli konečně vrcholu a utíkali rychle kjiným věžím; zahili a povraždili všechny, kteří se tam rmrhä-zeli, a bratr Fírúze také zahynul. Potom se zlomil žebřík, po kte-remmy jsme vylézali, a to nás naplnilo úzkostí a smutkem.
Přestože se žebřík zlomil, byly na naší levé straně zavřené dveře, o kterých druzí nevěděli. Ještě byla noc, ale my, tápajíce a hledajíce, našli jsme tyto dyeřej^všjchní jsme tam utíkali a rozbili je a díky jim jsme vstoupilijv tomto okamžiku nastal po městě ohromný křik. Bohemund neztrácel čas a rozkázal vyvěsit víte znojjJíOj^uJTexj]j_^ nastal den, ti, kteří byli ještě ve svých stanech, slyše"lI~ôhromný povyk, který
zazníval ve městě. _
Vyšli rychlle^e stanů, uviděli plápolající korouhev Rnhfimnnrtn-vu_na vyvýšenine. Ihned s velkým spěchem pronikli do města skrze tyto dvere a pobili Turky a Saracény, které potkali, s výjimkou těch, kterým se podařilo utéci na cimbuří; jiní Turci vyšli dveřmi a spasili se díky útěku.
Cassia, turecký pán, se dal také na útěk ještě s jinými, kteří byliv jeho príWodu. a dostali se na území Tankredovo nedaleko města. Protože byli jejich koně unaveni, pronikli do jednoho domu, aby se v něm ukryli. Ale byli poznáni obyvateli syrskými a arménskými a ti se zmocnili Cassija uřízli mu hlavu, kterou přinesli Bohemundovi, aby'získali svoTJčíau. Opasek, šavle a oblek byly prodány za šedesát byzantiů. '
Tyto události se udály třetí den v červnu, páté ferie, tri dny před Nonami červnovými. Všechna náměstí tohoto města byla naplněna tolika mrtvolami, že nikdo tam nemohl pobývat kvůli zápachu. Nebylo možno procházeti po ulicích, jenom po mrtvolách.