Čeština a fyna I Clovčk a ženská. V evropských jazycích je odedávna nastolena nadvláda muže nad ženou. Latinský homo je člověk, ale i muž: již tato podvojnost významu říká všechno. Stejně jazyky románské: ľhomme, ľuomo, elhombre, portugalské bomm. Francouzské on jakožto slovce pro podmet obecný (on dit) vzešlo právě z tohoto homme, z člověka, který je representován mužem. Zcela tak anglické man, německé man. Anglické slovo pro ženu je pouhou odvozeninou slova pro muže - man : ivoman. Rekne-li Němka: So etwas'tut man doch nichi, a míní-li sebe, říká něco, co jí vlastně nepřísluší; vždy£ původní smysl její věty byl: něco takového mii% neudělá. Zcela tak je ovšem i jederman původně „každý", nikoli „kdokolivěk" bez rozdílu pohlaví, nýbrž prostě jeder Mann, každý muž. Čeština je k ženám o něco vlídnější než latina a na př. franština- potud totiž, že rozrůznila slova mu^ 2. človek. Ale všimněte si jen frastického života slova člověk, a seznáte, že ta vlídnost češtiny k ženám nejde až do rovnoprávnosti: člověk totiž zhusta nabývá významu mtt%, máme rčení zcela běžná, v kterých čeština tíhne k obouznačnosti latinského homo. 2ena z lidu řekne bez váhání: můj člověk dělá na šachtě, a rozumí tím svého mufy.- Venku stojí nějaký Uověk: a£ to řekne muž nebo žena, rozumíme tomu sdělení jen tak, že venku stojí nějaký mtt%. Ze Starého Hrozenkova dokládá Fr. Bartoš běžné tamní slovo oHověcit - jeho výhrad"' význam je „provdati". I zde tedy je člověk jen a jediné mu^. Vypisuji: Sušila (č. 262): 366 A ty modrooká, ty čekej do rok*, a ty černooká, bledej si človeka. Pohlavní diskriminace je v češtině ostatně dána U**~a> iosú slov ohniti se a vdáti se. - Bude takéS°U ne2astuP^l- ve rěeních typu „Člověče, to ^ *« ^ llečk^ panečky ačkoli to jezajisté Umh. Bez váhání řekne ovšem žena ve smyslu 7^ V/ ! se ta* n f jak pes, mime tím člověkem /aké S pľeSm^ Pokud jde oprime oslovy i na Moravě znamená osoba prostě dívku nebo ženu NemámeIczh^l StřCdní tat^ ami^^Ä jenženaaleanitakovouobdobunepotrebujeme^ebot'námvel^ pouhé dovo osoba, aby byla jednoznačně určena bytost ženská. Příznačné je napr. ze řekneme muži: - Co tu ještě chcete, člověče} - ženě však - - Co tu ještě hledáte, osobo? Osobu v tomto jednoznačně ženském významu mívá i lidová píseň, na př.: , / ta vaše podoba, fyjste he^ká osoba (erben m,.6i6) anebo: Šafáři, mlynáři! ^ vašeho ávora krásná osoba Vychází (erben iii, iij) Vilém Mathesius, linguista, jehož každá věta je důvtip a každá třetí nález a poznatek, shledává - mně na vítanou posilu -, že se hojně užívá vokativu Renská, kdežto analogický vokativ mu%skj\ je vzácností (NR VII-5). A nepopřete, že vokativ Renská ve větách typu U% mi dejte, Renská, pokoji není titulaturou lichotivou; je pak dvojnásob příznačné, že tato neuctivá Renská zaznívá nejčastěji za výměny názorů mezi ženou a ženou—žena jakoby zde ženě vyčítala jejLpohlaví. O zatrolenou indoevropskou hierarchii pohlaví je tedy postaráno i v češtině. fro jaké míry a jak velmi nad evropský průměr, uvidíme dále. Jakousi demokratickou oasou v této soustavě je fakt slova děti. Jsou v češtině mluv- 367 nického rodu ženského - nic takového nenajdete na př v jazycích ských; v nčmčině jsou rodu středního (i v plurálu totiž) - jsou me2Í DSľ pohlavími. V italštinč a španělštině znamenají plurály ifi^ i figliUQ^ hijos zároveň i syny i děti bez rozdílu pohlaví, jako by se děti rodu žensko ani nepočítaly k progenituře, k potomstvu a rodu.Take v portUgal§tině ° meninos hoši, děti. Zato však malé dítě, skvrně je v portugalštině femininum°J a creanfa. Ženský rod plurálu deti je tedy jakousi náplastí pro nedůtklivou kdyby se ozvala v české ženě. Ale náplastí velmi chatrnou na tolikeré a tak notné diskriminace. Však uvidíme. Romanista ve mně se rozpomíná, že starofrancouzské baron, barun vw nulo tyto významy: muž - choř - hrdina - urozený bojovník - rek - a na konec baron jakožto stupeň šlechtictví. Helejte se - pan muž - pan choU tedy hrdina a urozený bojovník: není-liž pak to drzost pejchy pohlavní\ Z - a: neboli koncovka nadávková Ve shodě s jinými jazyky - na př. latinou - tvořila čeština původně také pojmenování bytostí mužských od kmenů na- a: typ vladyka, hrdina. Taková jména si pak dokonce žádala rodovou shodu u přídavného jména. Uvádím z Dalimila: v tom meste snide česká hrdina, pro jeho smrt by vsej %emi smutná hodina Ale tak se čeština spravovala jen v svých dějinných počátcích. Potom se pro jména s přirozeným rodem mužským speciaiisovaly kmeny na - o. Slova jako vladyka, hrdina zůstala jazykovým ostrůvkem, který přírůstky původu domácího, jako mešťanosta, starosta, přednosta už valně nevzrostl -něco jiného jsou umělá, v nejužším smyslu spisovná jména s příponou cizího původu - typ socialista, relativista, poetista. „Doménou přípony - a" se stala jména rodu ženského, a „v jejím hojném rozšíření na jména mužská lze právem viděti vliv afektu", praví Fr. Obcrpfalcer (NR XV. - 9). Ptáte se: co je to za galimatiáš, pane Eisner? Jedním dechem říkáte, že se přípona -a speciahsovala pro jména bytostí Ženských, a citujete si k tomu váženého jazykozpytce který zas říká, že se ta přípona hojně rozšířila na jména mužská - zbláznil jste se už nadobro?- Nadobro dosud ne; jen si všimněte; že vědec, z něhož jsem si půjčil tu větu, má v ní rovněž takovou nesrovnalost, ovsem jen zdánlivou. Jak on, tak i já chceme říci, že je v češtině jen maličko 368 JjSR, nářečí, má ee^polJ seÍS^;« ^v POnOUkaÍÍCÍ' MVývojovým «ostcm k nim, byly, tuším, případy, kd se muži oJření jinak obvyklého jen pro bytost ženskou: ty hahol O takovýchľplt £cích praví as Oberpfalcer (Jazykozpyt, 266): „Užije-li se o n^žíchfe-^nin, jako baba, klepna.. - stará kurva vyplývá pejorativnost z významu takových slov, ne z jejich rodu Nemohu se bohužel k tomuto mínění při-dat; zdá se mi, že zlehčující obsah takových slov užitých o muži bere se i z jejich významu, 1 také z toho, že zpravidla označují ženu, a do třetice i z jejich rodu mluvnického. Oporou pro mé mínění je mi na př. německé luMemmeU jež )e 0 značné poznání silnější než du Feigling! A silnější může být jen proto, že Memme má mluvnický rod ženský: mužský zbabělec takto oslovený se prostřednictvím mluvnického rodu degraduje na ženskou. Proč ie ro^saja silnění n^j^šafm%? Pojmový obsah obou^šlov je dokonáte shodný; rozdíl je však v kontrastu mezi ženskou koncovkou a mužským pohlavím osoby takto pojmenované. Ženská" koncovka - a zabarvuje tedy slova označující bytost mužskou pejorativně nebo alespoň humoristicky. Naši věkově pokročilejší současníci byli už kolikrát svědky, jakTse taková slova zrodila doslova přes noc, na př. hadimrska. Dykova kreace cehona je proto tak skvělá, že se v ní vybíjí kontrast mezi ženskou koncovkou a mužským rodem patridiotického šplhouna \ jakmile by se ten hloupý kluk jmenoval tebon, nečpělo by z jeho přezviska tak pronikavě mláto a bláto jeho duše. Gebauerovi blahé paměti říkali jeho iiá starý Památka - protože jim pořád kladl na srdce studium starých písemných památek. Žádná úcta k velikánu nezabrání, abychom se ne-usmáli, kdykoli si vzpomeneme na to přezvisko. Gebauer nemusil zrovna upozorňovat na staré „památky", mohl doporučovat studium starých rukopisů". Byli by mu pak říkali starý Ruhpis. a naraz by bylo po našem úsměvu, neboť ztratil by se nám kontrast mezi mužem Gebauerern aJfemuu- nem pa^tka (zahrává tu 0^?^^^^^ který má s ovo památka ne sice u Gebauera ale vj jsem na střední škole výtečného chemika dra osmera U J « v tercii tím, že mluvil o kádince. Od té chvíle ,sme mu neřekli jinak nez Ka PavelEi$ner . Chrám i tvn . 24 369 r u KAvhv bvl mluvil o hlimku, byli bychom je, patrně pokřtili na m Ť r f ?7iľ 63i se neusmíval ještě podnes, když si vzpomenu ^ A Hn ílÄ zborníka, učitele i člověka Nebof pfe^,. * o SSÍ Ä ie - jako lipově « A shodněme se na tom,žeHerrmannuv Vauřinec Lebeda čerpá alesp0n čá fve^nné komiky právě z té ženské koncovky. *t Pravda, máme na - a také hromadu mužských jmen hchotných: Kuba Lojza, Tonda, Ferda, Ludva, Pepa, Honza, Jíra Jindra, Véna, Vend > Venca, Ada, Eda. Zde zlehčovací význam puvodndousta chyběl. A,' všimněte si, jak všechna ta lichotná a laskající jména zhrubla a jak jich dne, lze užít už jen s opatrností; z některých se dokonce už staly nadávky: tak0Vy' Franta, Honza, Véna. Mám někdy dokonce podezření, že staré maskulinum mrtvol (u Máchy ještě obligátní a použité i Nerudou) bylo zatlačeno naším femininem mrtvola snad jen proto, že ubohá věc, o kterou jde - právě to corpus vile, ten cada-ver -, je podle obecné tendence jazyka výstižněji vyjádřena slovem rodu ženského. Což je ovšem domněnka neprokazatelná už proto, že změn mluv-nického rodu u substantiv bylo až doposud v češtině velmi mnoho (doklady v jiných kapitolách). A ted si povězme alespoň některá z těch hanlivých maskulin na - a. Věru vzácný je případ, aby takové slovo znamenalo něco kladného, jako třeba ten udata, jejž si přitvořil K. M. Capek-Chod. Nuže: bačkora, bambula, blepta, bluma, breburda, brepta, bubřina, buchta, bumba burda, dareba, détina, doleva, dotéra, dunda, fanta, ferina, filuta, fláma, badraba balama, hafala, hafapafa, hihňa, huhňa, chejcha {hlupák na Chrudimsku), chtivinda {chtivý, zaznamenáváJungmann), Jelita, kokta, lajáa, louáa, loula (neokresaný, neotesanec), mas ti huba {podle fungmanna jedlík i žvanil), mas ti kulka (t.j. otrapa halama), matonoha, mo^avka, ma\a, ma^ba (vojenský argot), melhuba, mhera moula, mrfafa, mumlá, nádiva; * pak čistě a kořenně český, vonnou českostí až snad na kraj světa dýšící vele-rod prezvisek kterými upíráme bližnímu něco, čeho sami nemáme nazbyt • necita, necuda, nedopita, nedovtipa, nejapa, nekňuba, nelida, nemotora, nemrava, nenasyta, neodbyta, neplata, neposlucha, nePoKora, nerudá, nesrsta, nestyda, nesyta, Z£d «fí!T« T* "ŕ?*"' neVJpram> ^a,-neKbeda, nezdara (obro- ženci rikaJi i člověku nezdar), nezveda-, a ted pokračujme, kde jsme přestali • , oie^a tpiešatec), osusta, otrapa, otrava, outrata, obrala, pajda, patlá, 370 °%>r^' 'ľť '/ w Wf ^ (vojáci) ŠM *A truda^trumbela, trumbera trumpeta (Jungmann neml vůbec Íl a '"<^f > ™ ysak - jak udává, t usu - trumbelu, trumberu, LiP^ trouherU\ UJ€Jvka> utahanim^ rt'Mka, tblabuňka. /; Komu by to snad nestačilo, zavitej na Moravu. Tam uvitá jeho dychtivý ^hm> j. tento zastup hodnostářů: ' 7 %laf^fa (kdo balamutí), lampala i íampula (člověk se špatnou chůzí, Slovácko a vých. Morava), Upúta (zakrnělý, árchma (ospalec, valašské), durila hlupák, sprosťák), d%tid%ala9 d%und%alay slovo jak tatarský kinžal nebo mongolský chán, znamená však jen nemotoru, flandera (trhan), gdmela (hlupák, nemotora), gengela (kolohnáz), glajda (matonoha), grmela (neotesanec, nešika, špalek, valašské), haíapa (nemotora na Hané), hňusoba (nečistý), ^mkůrka (skrblík), cbaram^a (nedbalec, valašské), chramosta (bezohledný, hrubý, záp- m°rava)> cbumta (t. j. matonoha), klacmucba (neohrabanec, záp. Morava), kocmrda (úlisník, tamže), labuda (pobuda, tamže), lacba (nemotora, nešika), lamprda (toulavý, lenoch), macvejda (neohrabanec, Frenštátsko), niadera (přitroublý, záp. Morava), mereda (neohrabanec), mlsponda (mlsal u Hanáků), nečaca (nimra, hanácké), nedbala, nedopera (t. j. nedosyta), nehoda (neduživec, záp. Morava), necbuta, nekJuda (nečistý, nepořádník, hrubián), nelaba (nešika, neduživec, "Valašsko), nelova (nemotora, tamže), nemrňa (nemotora), neobuta (neohrabanec), neobruba (neomalenec), neokopa (neohrabanec, valašské), neomasta (protiva, valašské), nepojedá (skrblík, Zdársko), ne-porada (komu není rady pro jeho paličatost), nepořida (kdo nic nepořídí), ne-pokhda (po kom nelze poklidit), neřuma (hrubián, hanácké), neryga (nemotorný), nerypa (totéž, valašské), nespráva (kdo se nehledí s lidmi spořádat), nesrsta (svárlivec), nespitá (špinavec, valašské), nesuta (totéž), neuma (nevedomec, nešika, lašské), neúroda (nepodařenec,) neústupa, nbluda (náš nevlida, nelida, lašské), nevycvala (nevycválanec, Haná), nedáva (dotěrný), ňuhňa (náš huhňa), nura (slídil), ňourala (totéž), obeudula (ramenář, Kyjovsko), objeda (jedlík, žrout, hanácké), ohuma (lakomec, lašské), ocbaleba (přítulný, lichotník), ochlama (ožralec, Valaši), ochlemesta (pochlebník, Valaši), ochluda šidil, valašské), ocbňura (ospalec), okřapa (sprosťák, vých. Morava), okrasta (neohrabaný čahoun, valašské), omaga (neotesanec, valašské), omasta (kdo má za ušima), opera - opera operovitd má prý týž význam jako nase „trouba troubská" dí Fr Bartoš, a je to z Lašska), oplana (pobuda, Valasi), ospala, 37* oíkrda (ošklivec), otruba (hlupák) oíaPa (nešika, hňup, otrapa), ~ Icc), voktinda (opilec, záp. Morava), WÄ*r* (pobuda), vos0plsŕa Ä% Přijměte s povděkem ještě toto moravské panstvo - však já v těch hodnostářů mnoho, ale zato se vydařili: % / (rváč), Awfefe (budižkničemu), ^w/^ (kdo dopaiu: . J dud/a (brepta), ^ hulpapa (kdo má hubu vypasenou, nádherné slovo ze západní m a> hmtlama (s nevymáchanou hubou), £y.r«r* (hejsek), charabura (slaboch* u^' ravec), charam^a (nedbalec), chumela s nechvílou (neohrabanec, *áp m va), klacmuda (neohrabaný čahoun), krivulka (kdo napadá na nohu) ledalina (člověk nevalný), mlatibařina (krása z Valašska), myksilJlka vitý, nemá stáni), nadujbuba (nadutec), nehaňba (nestyda), nehapa, nes v (s nikým se nespřáhne, nesrovná), nešusa (špinavec), ne^nahaňba (nestvd ochmela (opilec), o/&rtf (smíšek), ostera (obtížný), olusta (trhan), otrhá ot h (hlupák), o^pra (ošklivec), pachosta (silný chlap), p'antala (nešika), patka (fušer),plantucha (mluvka),pobera (poberta),potmélota (potměšilec) pofa* (kdo pokouší), prdelka (muž, který koná ženskou práci), psola (vychrtlý sla* boch), pjskala (fušer), répala, ságala (neohrabaný tlusťoch), smotlacha (ničema), smrda (darebák), svavola (svévolník), šajda (sajdá se, vleče nohy), &. dula (obojetník), Udala (šidí), škrambala (vláčí nohy), škramu^a (slabý), }m. rajda (ušmouraný, špinavý), šplhla (žabař, fušer krejčovský, ševcovský), lpi-tera (malý, slabý), šprtala (nezdvíhá při chůzi nohy), švtdra (šilhavec), trom-basa (trouba), trúbela (trouba), třaskjmba (tlučhuba na Hanácku), třepala (tlachal), třesča (potřeštěný), íuhela (hlupák), Ma (ťulpa), tulana (tulák), lumpa, fumpala (hlupák), tjrjpitka (kdo nedovede nic zamlčet), vacmuda (tlustý, neohrabaný), vajda (lenoch neohrabaný v chůzi), váhala (loudal), valibura, valí-gura (velký a nemotorný), varmara (zdlouhavý), varmufa (nevrlý), vrca (bručoun), vjtruba, %ámysla (pořád něco chce), ?grjňala (tulák), ^áskvara (kdo něco zaškvařil, nezbedného vyvedl), ^avémcha (neposeda), <%mr%lina (zimo-mřivec), paňa. - Mně by to z nouze stačilo - stačí to vám? Uvedl jsem jich tolik, protože jsou mezi nimi některé kabinetní kousky jazykové invence - třebas hned ten neúroda. Bumbrlíčkovi, kterému by to ještě nestačilo, radím, aby se z Moravy odebral ještě dál na východ, ex Oriente lux, a což teprv světlo, jaké přichází ze Slovenska: drchta (klepař), halap'mka (sprosťák),>^ (s ječivým hlasem, křikloun), mamaliga (nemotora), mie^ara (mrňavý), moleda (loudal, potulný), opacha 372 isko), otupa (dareba, nezdara), oltera, ošlara (protivný), palmaga (do-^sMsk-av* (výtržník), poloma (3ibeničník),^#fok (urážlivec), rabula (kle-V™L Šabladura (vychytralec), larapata (rozpustilec, nepořádník), Skula, (šilhavec), lalagra (blupík). /yťraži ^aÍf tedy M vybranou- Ale všimněte si, jak napěchovanou nůši ,;Wch *ázvů má češtma Pro bytosti - vsadme se ostatně, že to ^ velké části slovní kreace fen o ženách. Kde výčct věrU neúPlný: ÍW coura>CUchta*drhm* drnddy dřMhm^enaJmdra,jňukna,jrnda,juchtle, íľtia granda, kudla (se špatnou pověstí), mocna, machna, masle (nepořád-k K jařena, mena (jež „mící", t. j. ničí šaty na sobě), näna, racajda, rachejtle, h r*sPle> semtrika> slota> smrdolína, trajda, treperenda, šlundra (slovo starší, 0t L Se zdálo - má je už starý poctivec Blahoslav v své Gramatice, má je f*Júcký v Kupidové střde, ale bylo již před ním), šmudla, štékna, fyachtala u\ klepna). I ý teto oblasti češtinu spisovnou i pražskou hovorovou důkladně zahan-i{ nářečí. Dovolte, abych přestal jen na moravských a podal z nich klaso-braní nijak nevyčerpávající Thesaurus linguae moravicae: Vidina (hubená ženská na Hanácku), casna (pobehlice), cucha (nešetrná), cucbda (rozcuchaná), eunda (nečistotná), eundaľa (nepořádná, ucouraná), carachyfa (zlá> star^ baba), cavera, čavaryja (ucouraná, lašsky), cuha (přezdívka ženským vůbec), drchtaňa (rozcuchaná, Valašsko), drchta (se špatnou pověstí), drhotnica (s dobrou vyřídilkou), drchula (s neupravenými vlasy a šaty), frclena (nedodělá začatou věc), gajdaňa (rozkasaná, vých. Morava), gambula (hubatá), gebula (fňukna), gy^dula (nečistotná), bajflena (necudná), halafaňa (štěkna, Valašsko), halandryja (s dobrou vyřídilkou, záp. Morava), balda (špatná), barfa (vysoká, vyčouhlá), hoblena (se špatným chováním), hoľopicHa (vytáhlá a neohrabaná, ženský nemotora, Valašsko), holstra (s týmž významem), honcula (erotomanka, jež se honí za chlapy), bjbula (ženský smíšek), htfa (špindíra), kyfdula (běhna), chalachyňa (rozcuchaná, Valaši), cblapéna (valašsky, záletnice), cblastruba (tlachalka, klevetnice, Lašsko), koberula (břichatá), krkaná (hloupá, Valašsko), lachna (tlustá, Třebíčsko), li^na (lenoška, parádnice), lalkyňa (s vřískavým hlasem, Frenštátsko), madrca (mrňavá, Kelč), majoléna (fintilka), mračna (zamračená), neduba (protivná, Zábřežsko), mspudina (rozcuchaná, špinavá), ocbraňbarborka (skrblá, Valašsko), okanica (okatá, Bzenecko), opica, oplancija (lehká). Dále pak bébula (toulavá), gaura (ženský čahoun), búsaňa (tlustá), ko'oštyja (vadivá), modlena (nebeská koza na Slovácku a na Valašsku), putyjarka, 373 rechna Qdáhosiví), repetuša (jede jí huba), ro^yolda (zavalitá v nácku), svinula (toulavá), šcerchula (všechno vyščerchá t ' 2°ns^ ria r> žvaní), šklebná (ubrečená), škramuša (stará svkatule), šmiLr h/ysl^PÍQÍ ^ ¥-díra), treperenda, ? Nejvíc se mi ovšem - jakožto slovo - zamlouvá ™ravská^ I zvuk m i tvarem prostě úchvatná. Co znamená ? Nechytrou, která se I h"msky chytrou a pořade radí ze.zásob sve chytrosti. 1 Nu, a je jich ještě mnoho, těch Venuši včstonovickych, které zplodila I MzTvodí s ní Slovensko- neřekl by člověk, co všechno slovenština, prý talf I sladká,nevynalezla na označení protivných ženských tvorů. Jen ukázk0u. at/fd, eundra, dorota (hloupá), drdla, drdra, dud/a (bručivá), dremla (ospalá)' drja (přisprostlá), drgaňa (též moravské), drycha (ospalá), dronda, dříšte7a(hí batá, tcž moravské), bajstra (sprostá), baj^a, hoj^a (neforemná), harpija (t. j" Xantipa), fafa (odmlouvavá), jafurka (hubatá), flanka (upejpavá, něm Flausenmacherin), jrča (prudká), frfra (bručivá), frňka (fňukalka), fuffá (huhňavá), grňa (hlavatá), chamajda (neupravená), chuchma (hloupá), chňupafo (sprostá, hloupá), kulijajka (babizňa), lachna (lehkomyslná), lajda (nestydatá) lociga, mamaliga (nemotorná), mikula (neposedná), miksula (vadivá), mrila mrnda (sprostá, nevěstka), mrskaná (škaredá), najla (fena), oŠva (otrhaná, též na Moravě), paemaga, paskuda, pliaga, pluha (špinavá), rafiga, rafika (fúrie), rajka (klevetnice, též frejířka), rajna (tlustá, též klevetnice), randa (otrhaná)' rašma (špatná,) ra\ga (sprostá), rebelka (hubatá), řečnice (výřečná), rešeta (rozcuchaná), rosajda (naše racajda), sajha (hašterivá, též courá), smrkla (pořád posmrkává), sotona (vzteklice), šlampa (courá, něm. Schlampe, Schlampen), šluebta (šlundra), taranda (ldábosilka), farba (špatná), fabra (nemotorná), tepla (t. j. pekáč, přezdívka pro nemotornou), traebna (klepna), vepura (tlustá), runa (škaredá). To vše jsou jen ukázky, nebof neuvedli jsme na př. klampu, lecitinu, luštu,pchu,plabu, švandru, troksu, ^olu a bůhvíkolik dalších, jež vesměs rozkvetly na luzných luzích vlastí podtatranských. 3 Ty kluku vlasatá ! Složitěji zahrává pohlavnost, přesněji: pohlavní škraboška koncovky a Kontrast tím vznikající ve rčeních typu Ty chlabe líná, ty kluku vlasatá; složitěji proto, ze zde ani zdaleka vždy nejde o význam zlehčující. Co do vzniku 374 * ; . Cbrysion, Glauhádion; libá ženština, kolem níž se v Plautově Cblub- * fíiák** *oZVÍV déÍ» má Íméno Philoco»iasion. Je tedy zas jednou vidět, že tlít* jazykového prostředku lze významově a funkčně použít k účelům tcl1°z [um zcela protikladným; a jako čeština neutrem zlehčuie v slfwntrfe * &tlíXrh tvPu cblapishOy babiskn ti Winkum Ft«"*iaanym; a jako češtino" ~ iU11^ne Použit k účelům ch typu dovede ZZ^T v sl°vnich mlácTata:défatka rabátko, holätko, bmjlf í la|H Jako v označeních ^ atd atd. Z Valašska mohu r**o£wt^ Ä' ovným lidem dost podivnou: říkají tam vllTJ^ 2df°bn«linou nám spi-^lo z hnidy. J am Pi«* všimu mláděti, které se právě K takovým neutrům jen ještě několik dokladů *»Íl < čující význam maji ve rčeních dost častých Ftoš'* l j Vá$ 2aulmou- Zieh-< \ojako nastavená kaše! - Doklad z MottwíS.^^^7" C~* ^, bjcbtacalúlila da rabaty <&h^i&$^* mUa * ví že německé das arme Dint Cien o deterh o k ľ ? ^ " Germanista zas %h soustrasti, lítosti «J^tf^^^^í^) ***** K tomu vypisuji ze své četbv anrfickŕ 7> ľ ^0ra takto označen*o. ^oravě SSfc rfda na kvádra£ n ejdriv ponížím mužského tvora naneutrum a pak j j degraduji ještě dal tou nepořádností rodu ženského. Zaslouží-li si slovní tvar a spoj kvalifikaci „afektivní", tedy zajisté tento. 5 Čeština je jazyk erotický Je kolikerý způsob, jak reaguje jazyk na přirozený rod bytostí. Mezi evropskými jazyky angličtina k přirozenému rodu hledí jen náměstkou osobní a přivlastňovací; němčina a jazyky románské přihlížejí k přirozenému rodu víc; jazyky slovanské a s nimi čeština ho dbají důsledně a radikálně. To má pronikavé důsledky po stránce citové a atmosférické. Řekněme si hned úvodem: ze tří hlavních jazykových větví v Evropě jsou jazyky slovanské a s nimi čeština z pouhého titulu faktů mluvnických (tvarosloví a skladba) nadány největším imanentním fluidem erotickým. Němčina rozrůzňuje tvary podle přirozeného rodu u adjektiv, a to v přívlastku : ein schöner Mann, eine schöne Frau. Stejně jazyky románské: m beau iarfon, une belie fille (přestávám na příkladech francouzských protože v ostatních románských jazyce je přesná obdoba). Němčina nedbá přirozeného rodu u přídavných jmen v prísudku: er, sie ist schön. Románske jazyky zde 377 ^ÄÄrpné je v němčině zas bez toé[- ^ ,lero rom ^ ^ koncovku podlc přirozeného rodu , ' ta S u má sice koncovku podle pršeného r'oZ> koncovka je často jen na papíře, jen pravopisná, neslys.me ,i. ilest ^ ^ZdX:ic,Monsieur estservi,Aladame est servu. A konečně je pf^N neho činného. Můžeme tedy co do pohlavní výstavby koncovkové a tím i tvarové rozli Šovat jazyky nadobro bezpohlavní, jako je angličtina, jazyky s malou dávkou pohlavnosti, jako je němčina, jazyky s dávkou značnější - jsou to jazyky románské-, a konečně jazyky důsledně pohlavní, což jsou v Evropě jazyky slovanské a s nimi čeština. Tento stav věcí je vydatně posilován fakty deklU načni mi. V angličtině a jazycích románských deklinace koncovková odpadá vůbec; v němčině jsou deklinační koncovky u substantiv většinou bez pohlavního charakteru: der Knabe: die Knaben, die Taňte: die Tanten; der Vater: die Väter, die Mutter: die Mútter, die Tochter: die Tochter'; der Mann: die Männer, das Weib (neutrum!!): die Weiber. U adjektiv pak jsou české sklonovací koncovky daleko výraznější po stránce pohlavnosti než německé. Při tomto odstupňováni jazyků podle pohlavní výraznosti nezáleží jen na prosté číselné frekvenci pohlavních koncovek slyšitelných, t. j. pro jazykový život opravdu skutečných. I podle tohoto sudidla by ovšem vedl typ jazyka jako je čeština. Ale za fakt rozhodující mám skutečnost, že pohlavní koncovkou je v češtině vybaveno - vedle pří sudko vého adjektiva, příčestí trpného a přechodníku - právě příčestí minulé činné, tedy tvar, který nám již dávno poskytuje jedinou možnost, jak vyjádřit čas minulý. A ježto sloveso je a zůstane hybnou pákou jazyka, prostě proto, že konání a čin je pákou a srdcem života a světa, nabývá pohlavní určenost českého participia activi rozhodujícího významu pro zjevně erotický ráz češtiny. S/a jsem je prostě něco jiného než šel jsem; a přiznám se vám, že jsem se už často divil, s jakou nenuceností a přirozeností - skoro bych řekl, s jakým exhibicionismem -plynou z úst české ženy tyto tvary, a už od malička 1 - tvary, z nichž každičký Ji zpětným odrazem dává pečeť její ženské pohlavnosti. Ríkám-li, že jsem se uz kolikrát divil, myslím tím údiv, že se nenajde česká žena, které by ty 378 g pfíčesti minulého, ,ež ,e zároveň (s pomocným slovesem ve dvou oso- b&cW J :„^,i;~^«l„„ ťx» t e I1C1>2e česka zena ma po m uv- Scké stránce 1^fda zvláštní a jen svůj, a to právě v té rozhodující kate-gjj slovesa: i lze skoro říci ze mame v češtině jakousi obdobu k zvláštním g ským rnluvam některých exotických národů %tco takového tušil asi starý Melantrich, když r. 1580 napsal spisek Krátká sprava pravého mluvem, jak vlastně mužskému a jak vlastníUen-*S0i pohlavíf mluviti naleží ... čehož nyní, prý, mnohý nešetře a nové zvyklosti užívaje, ledakdys v řeči své, aneb ve psaní svém, udělá z muže ženu a z ženy muže, .. A to prý „nejvíce in participiis". tftfjsem tam přišla, by la jsem cela utrmácená: tak prostá věta, a přec lidský tvor, který ji pronáší, upozorňuje hned čtverým tvarem (přišla - byla - celá , utrmácená) na své pohlaví. ~ >;ení ani tak velkou nadsázkou, řekneme-li, že to je skoro už exhibicio-nismus pohlavnosti. Je dotvrzován i mluvnickou řeholí platnou pro příjmení ženských bytostí, tedy tínyže nestrpíme, aby se žena jmenovala Marie Novák anebo i jen Marie Beaučhampsľmuší se jmenovat Marie Nováková, Marie Beauchampsová, musí nám už příjmením demonstrovat své pohlaví ; a mimo to se tou koncovkou musí připsat nejakému muži - otci nebo manželu. Je to v nás tak silné, že narazíme-li v okruhu jazyků nám blízkých na usus jiný, tedy na př. na jihoslovanská ženská jména typu Jela Bělic, zapůsobí to na nás mírným otřesem jazykových nervů. Několik poznámek k faktu, že každá žena je v češtině -ová. Povšiml si té věci Neruda a vykreslil ve fejtónu Za padesát let (1872) hrůzostrašnou Prahu, ve které by ty vlastnické vztahy pohlavní byly obráceny naruby, a to tak, že by firemní štíty v Ovocné ulici (dnešní 28. října) zněly Antonín Procháycin, putzmacher; František Proščin, modista;/w*/ Loudin, modista; Václav Zubaté, Jan Dlouhé, Jilji Červené, To vám připadá fantasmagorií; ale všímavý Neruda cítil, že fantasmagorií je vlastně 1 náš životní normál - že totiž žena, pokud by šlo o její příjmení, nikdy, ani na vteřinu od kolébky do hrobu, není prostě svá, pro sebe a za sebe, nybrz vždy je něčí, vždy je -ová. . . , , Tyíanis toho -ová* způsobuje také naši šlamastiku se jménem největsi francouzské spisovatelky všech dob. Utvořila si literární nom de guerre podle jména svého milence, stal se z ní Georges Saná, stejne jako chodila * Mnohý neví, íc Nemci k nemu méli obdobu ve stredoveku a pozd^i zbytky jes* u klasiku (Scbillerova Luise Mdlerinl). Dnes po tom už není ani potuchy. 379 (jednu dobu; v ----- klidíme my? Praxe se kolísá, vždy však je to ganmams. Bud '< * Georges Sandovd, což znamení, že jí proti její vůli to mužské jm' minisujeme (je to slovo, co ?); kromč toho - řekneš-li Georges kdybys řekl Jiří Sandovd, což je trochu kruté. Anebo ji ponech' jV *~------c*„,/ z oak máme zas možnost dvojí: můžeme říkat a Ve vim ' SkfpVí m/ní a ženský tvar perfekta - ne, to nejde dohromady, {č mužské příjmem a zensKy iv^ ť-v.»- —, ^ ^ ......A si to každý, kdo o ní píše, na svůj způsob, a kazdy s jakýmsi hryzením ne 1 svědomí, tedy břicha - uspokojivého řešení prostě není. (Ačkoli o jednom ím, ale to vám nepovím, hodlámť o Šandové psát sám, byl bych blázen bych vyzradil, jak jsem na to vyzrál.) . _J' A pak jsou zas i případy, že si k tomu -zmůžeme blahopřát. Jak blaze je na př. cizímu essayistovi, který píše o našich lidech, aniž se řádně vyzná v jejich pohlaví: žádné tápání, pražádná bezradnost, to - ová mu předem poví, že má potěšení s dámami Němcovou, Světlou, Novákovou, Svobodovou, Pu j manovou. Kdežto my, chceme-li psát o Parnasu na př. anglickém musíme mít in puncto autorské pohlavnosti znalost opravdu gruntom' Obdobně může být v literárních dějinách učiněným dobrodiním pohlav-nost našich koncovek adjektivních, koncovek našich příčestí atd. Španělská poesie má slavný mystický sonet, který jedni připisují svaté Tereze, druzi světci San Juanu de la Cruz. Hádají se, a ne a ne se dohodnout. Kdybv to byl sonet český, nehádali by se ani půl vteřiny. Už první verš No me mueve, mi Dios, para quererte zjednal by jasno, to para quererte: zněl by česky abych tě miloval, a pakby autorem sonetu byl San Juan de la Cruz, anebo by zněl abych te iru a byl by to sonet ženy, kterou zná svět jakožto Santa Teresa de Jesus. V takových případnostech tedy může nám cizina závidět. (Kdybyste včdčli, jak se svíjí překladatel do češtiny, je-li v originále řeč o bytosti, R pohlaví mu není známo. Nepřejte si vědět, jak je překladateli v takový situacích.) kě, Českou ženu stihl tedy osud, že je vždy něčí, že nikdy není sama o so » pro sebe a za sebe, vždy je -ovd. Snad ji s tímto údělem trochu smi;r myšleni, že se alespoň nikdy nepřiodívá křestním jménem svého > 380 %da VOuuuuvjrW1, iväiw ^emycn houskové. Představte si Angličana' anebľÄ^ naPadnout- Poslyšte, dra-Jletand* Natanson. Je to boháč a rád vftáíľľ^' kteí* se J««>«je „ech recepci. O tom se pak píše v novinách je tľ? ' uP°řáda v sv?ch saI°-Akxrt** Naňmsm. Což znamená, že hostili,ľ™?1? recePtion given b7 jeho pani. A Francouz zas klidně mluví ľ«« , ^ Pan Nat*nson JJ, ^ AMV. K tomu všemu ZL£Z^~ cw«n nnH,™u !t,„ ___._,"dme protějšku,! může se česká * % v tom svem pohlavním jhu mluvnickém ale ňoňT' k J* zCNuže tedy: z té spousty koncových -a i 3víSľ tľ " f? x . , v„a o sobě anebo někdo mluví o ženě - , 'kde v ceštmě m,nví při každém juÄ.ÄtH^^ řec Jakonická nerozvitá věta Zplvala fi£ g^ÄS ŽeTvľ žensky zpěv Rozumí se ze tato zvláštnost přispívá i k ero isaci české poes.e, a to dvojmo: představově i zvukově. Kromě toho má tyrani kot covkovych * (á) ve větách s ženským podmětem 2a následek! že blahodárně pozměňuje zvukovou bilanci češtiny 0 erotisaci způsobované onikáním (typ • S/a se mnou na prachy!) mlu-v,m jmde. Zde tento zjev můžeme pominout, ježto má při dnešní vzácnosti otukani vyznám jen podružný. 6 Erotisace pravopisem Řekli jsme si právě - a doufám, že přesvědčivě -, jak velmi je čeština erotisována soustavou svých rodových koncovek. Dodejme, že taková koncovka mnohdy mění i ostatní hláskové ústrojí slova: dotčeni (ň) - dot-čeny (n), četl- čtla. Ale čeština je erotisována i pravopisem: ///- šly. Koupaly isme se: věta opravdu důmyslná, neboť nás zpravuje nejen o tom, že několik osob konalo zcela určitou činnost, ale i o tom, že ty osoby byly zcela určitého pohlaví, totiž právě toho, jež má výhodu, že nikdy nemůže onemocnět chorobnou změnou prostaty. Cizinec Neslovan se tomuto pohlavnímu pravopisu nemůže než velmi podivit; bude v něm snad spatřovat cosi divošského, jakýsi pohlavní fetišismus. Kdo chceš, podiv se také, že čeština vyznamenává koncovkou -y jednak ženy, jednak duby, pařezy, klacky (nedvounohé), škopky, krámy - prostě .38i 1 / všeliké neživoucí nádobíčko a harampátí z dílny přírody i dílny lidské V češtině opravdu kralují mužští, s hodně pronikavým ///na konci, i musily ženské vzít zavděk druhou garniturou koncovek. Tyranství mužské nadvlády řádí i ve větách se společným podmětem mužským a ženským: tnu^ a %ena se badali. Což se opravdu nedovedla hádat líp než tak, že v hádce musila podlehnout rodu mužovu ? Což není opravdu možná situace, o níž sluší napsat, že muž a žena se hádaly? Ale mluvte s gramatiky. A že by snad Caesar supra grammaticam? Nikolivěk. Dejme tomu že by do Prahy zavítala královna anglická a císařovna indická. A dejme tomu, že by ji na hrad vezlo státní auto, které by řídil šofér Pepa Zandou-rek. A dejme tomu, že by auto - nedej Bůh! - cestou havarovalo. I stálo bv pak v novinách: .. .Její Veličenstvo královna anglická a císařovna indická a řidič Pepa Zandou- rek vypadli ^ vo^ti. Cožpak je to možné? Pravopisná marota, která je urážkou veličenstva, a dokonce tak přespolního veličenstva? Je to nejen možné, je to bezpodmínečně nezbytné a de rigueur. Nejinak než věta: Sapfickou slokou psali Sapjo a u nás Neklaň Doudéra-Doubravský. Dokonce i moravský plurál úcty k rodičům je cejchován tímto pohlavním jařmem: maminka chtělipíct buchty. Řeknete: to jsou jen vtipy, vždyť nám to tak nepřipadá. Aha, zas jednou vás mám! Vám to tak nepřipadá. Ale je to takové a nejiná, nemohu si pomoci. 7 Blázen a zločinec neboli pomsta pohlaví Z kontrastu mezi rodem mluvnickým a přirozeným se bere mnohá bezděčná legrace, při které sexus vodí milý jazyk za nos. Navštíveným svědkem bud nám němčina, v níž každý spolkový člen - tedy zajisté více méně každý Němec - je nadosmrti rodu středního, das Mitglied, a kdyby to byl rytmistr od hulánů; a pokud takový Mitglied (das) je v mladších letech a přístupen citům, je váben k nějakému Mädchen (das), a když je pak ruka v rukávu, má das Mitglied své Weib (das). Kdežto zas na př. stráž, a kdyby to byl chlap jako hora, je rodu ženského, die Wache. Což zplodilo v hlavě Franze Bleie hrůzostrašnou historku, jak jedna slečna potkala před zámeckou branou vojáka. Sběhlo se to asi takto: Das Mädchen ging an der Wache vorbei; nicht ohne Wohlgefallen bemerkte es ihre (totiž té vachy) stattliche Brust. Sie dagegen (totiž ta vacha) 382 I