Řízení online identity

Práce s digitální či online identitou je důležitá a patří mezi kompetence, kterými by měl být vybavený každý, kdo se pohybuje v kyberprostoru. Jestliže se někdy říká, že soukromí neexistuje, pak jde o část pravdy těsně související s tím, že téměř nepřetržitě vytváříme na internetu svoji digitální stopu. Pohyb na různých sociálních sítích či blozích je přitom něčím zcela přirozeným a dohromady spoluutváří digitální identitu.

Pokud mluvíme o řízení online identity, lze identifikovat tři základní směry, kterými může být vedena. První je spojená s tím, že se stopu snažíme rozmazat či skrýt. V Evropském právním rámci je v tomto kontextu důležité právo na zapomnění, které umožňuje vyžádat si smazání libovolného online záznamu u vlastní osoby. Tento směr anonymizace je spojený také s tím, že řada uživatelů má na sociálních sítích či dalších médiích falešné či fiktivní jméno. Cílem tedy je, aby o dané osobě neexistovaly žádné relevantní záznamy.

Opačný přístup spočívá v maximalizaci vlastní digitální stopy a její maximální komplexností. To nemusí znamenat nutně obětování velké části soukromí, ale jde o přístup, který se typicky snaží dosáhnout kvalitního „řízení osobní značky“, tedy presentace dané osoby. Tento přístup vyžaduje pravidelné aktualizování různých online profilů, jejich udržování a rozvoj. Může být spojený se snahou získat vliv prostřednictvím sociálních médií a webu nebo s reklamou své vlastní činnosti atp.

Poslední přístup se nachází na pomezí dvou zmíněných konceptů, kdy jde o činnost vedoucí ke smazání negativních či nežádoucích stop či informací, ale současně k udržování části viditelného profilu.

Motivace, proč s online identitou pracovat, mohou být různé. Již jsme zmínili možnost ovlivňovat společenskou náladu, názory nebo dění prostřednictvím nových médií. Další zajímavou motivací může být vztah k HR, neboť profily na sociálních sítích jsou běžně využívané personalisty. Své opodstatnění má také v distančním vzdělávání, kdy existence online profilů umožňuje vyučujícímu lépe poznat a pochopit své studenty a těm naopak zajistí možnost vybrat si učitele a porozumět způsobu jeho práce. Jde o činnost těsně navázanou na budování sociálního a kulturního kapitálu, což je dnes vnímané jako důležitý aspekt učení. Jde také o zásadní prvek vzájemného poznávání se a hraje důležitou roli v komunikaci.

Velmi důležitá je práce s online identitou v oblasti konektivistického vzdělávání. Jestliže má být učení záležitostí komunity a navazování vztahů a kontaktů je důležitou součástí práce, lze říci, že dobrá a promyšlená práce s profily je jednou z klíčových činností, které se musí student, pakliže chce být konektivista, naučit.

Existují nástroje a služby, které přímo umožňují měřit význam daného uživatele. Tyto metriky většinou kombinují počet interakcí, sledujících a množství příspěvků, které daný uživatel publikuje. Jakkoli je výsledkem téměř nic neříkající číslo, může jít o jeden z parametrů, které lze například při práci s osobním dosahem sledovat.

Důležitý je vztah online identity a online komunity, ve které se člověk pohybuje. Ať již jde o interakci, která je typicky částečně anonymní, jako je editace Wikipedie, nebo o činnosti obvykle spojené se jménem (například aktivita na různých skupinách na Facebooku či Linkedinu), je práce s online obrazem záměrná a důležitá. Přitom platí, že v online prostředí existuje ještě více nástrojů na řízení svého obrazu než ve fyzickém světě, a že pobyt v kyberprostoru by měl být spojený se systematickou správou všech svých online profilů, které by měly vytvářet záměrný a chtěný obraz o svém majiteli.

Kognitivní zkreslení

Kognitivní zkreslení nejsou něčím, co by bylo pro online prostředí jiné nebo nové oproti běžnému vzdělávání. Přesto přináší některé důležité momenty, kterým je třeba věnovat jistou pozornost. Předně je dán podstatně větší prostor autonomii jedince, který není pod tak intenzivním dohledem vyučujícího. Sám si do velké míry vybírá zdroje, dohledává, co je mu nejasné atp. Tento přístup je spojený s různými školami autonomního či sebeřízeného učení či heutagogiky.

Jestliže tedy dojde k nějakému zkreslení, je nižší šance na jeho rychlé rozpoznání a také korekční mechanismy jsou náročnější. Pro studenta může kognitivní zkreslení znamenat trvalou nebo obtížně odstranitelnou miskoncepci, což může mít pro učení vážné následky. Pokusíme se ukázat některá vybraná zkreslení, se kterými by měl počítat designer online kurzu v případě, že chce dosáhnout dobrých pedagogických výkonů. Možností, jak pracovat s kognitivními zkresleními, může být více – od proaktivních přístupů, které vedou k tomu, že nebude vůbec pocítěno, až například pro cílené využití zpětné vazby nebo učení ve dvojité smyčce, kdy studující jistou posloupností kroků své zkreslení sám odhalí a odstraní.

Pokud jde o paměťové kognitivní zkreslení, tak pro učení lze s úspěchem užívat Efekt Zeigarnikové, který spočívá v tom, že si člověk pamatuje podstatně lépe nedokončené činnosti než ty, u kterých má pocit, že skončily. Lze jej užít jako nástroj pro krátkodobé lepší pamatování si nějakých faktů. Z metod, které lze pro lepší zapamatování využít, můžeme zmínit Von Restorff efekt, který spočívá v tom, že si člověk pamatuje informaci, která je oproti jiným výstřední či vyčnívající, nebo Efekt bizarnosti, který je spojený s některými paměťovými technikami, a který odkazuje na skutečnost, že si věci lépe zapamatujeme, pokud je spojíme s něčím absurdním, směšným či nepravděpodobným. Velká část paměťových zkreslení může posloužit jako pomůcka pro studium a lepší práci s pamětí. Existuje ale také tzv. Google efekt, který spočívá v tom, že lidé zapomínají informace, které lze snadno dohledat. Ty by z podstaty věci většinou neměly být předmětem zkoušení či testování. Z hlediska speciálních edukačních přístupů jsou zajímavé také poruchy paměti, jako je například kryptomnézie (přesvědčení o autorství něčeho). 

Sociální zkreslení jsou širokou rodinou špatných odhadů vztahu sebe a druhých, případně významu a fungování společnosti. Skupinová atribuční chyba je spojená s tím, že podle jednoho člena skupiny člověk posuzuje celek a všechny jeho vlastnosti. Jde o chybu, kterou je třeba systematicky odstraňovat vzděláváním, často spojeným s užíváním vhodných příkladů. Haló efekt je navázaný na první dojem z kontaktu s nějakou osobou. Je třeba s ním počítat například při prvotních interakcích tutor – student, při zakládání online učících se komunit atp. Worse-than-average effect je zkreslení vedoucí k podceňování sebe sama při plnění obtížných úkolů vůči celé skupině či průměru. Pro online kurzy může být velice nebezpečný v tom, že i jinak dobré studenty může demotivovat k ukončení práce v kurzu.

Důležité jsou také efekty, které souvisí s úsudkem, protože jsou z hlediska vzdělávání zcela zásadní v oblasti pochopení problému a nakládání se zdroji. Asi nejznámějším je Heuristika dostupnosti, která spočívá v tom, že první nápad či názor, který člověka napadne, je jím vnímaný jako nejlepší a nejpravděpodobnější. Výběr tohoto postoje může být ovlivněn emocemi a je těsně spojený s pamětí (čerstvé události se vybavují rychleji). Lze s ním pracovat pomocí dvojité smyčky nebo systematickou prací s argumenty. IKEA efekt má velice zajímavý edukační potenciál – lidé přisuzují větší hodnotu věcem, na jejichž tvorbě (například montování, doplňování, přizpůsobování) se sami aktivně podíleli než hotovým produktům. S tím je výhodné počítat při designu kurzu, kdy větší míra participace zvyšuje pocit ceny dané edukační aktivity.

Dále existuje například Efekt rámování, který upozorňuje na to, že velice záleží, kým a jak jsou informace podávány. Ze stejných informací v různém podání může být konstruován opačný názor. Další známý efekt spočívá v soudu komplexního problému z jednoho jeho aspektu (Efekt zaměření). Oba poslední zmíněné efekty by měly být uvažovány při konstrukci učebních textů či materiálů, aby vzdělávací linka oddalovala tvorbu hodnotícího soudu až do chvíle, kdy je informace dostatečně komplexní.