FONETIKA A FONOLOGIE JIHOSLOVANSKÝCH JAZYKŮ doc. Mgr. Pavel Krejčí, Ph.D. FONETIKA ■ Fonetika a fonologie -> jazykovedné disciplíny popisující a studující zvukovou stránku lidské komunikace, která se tvoří pomocí mluvních orgánů. Fonetika studuje činnost mluvních orgánů při řeči, samotnou lidskou řeč, zvláště pak hlásky řeči, zkoumá charakter výsledného zvuku, akusticko-artikulační vlastnosti hlásek, a to vše bez ohledu na to, zda mají zkoumané vlastnosti nějakou konkrétní funkci v jazyce. 16.05.2023 FONETIKA ■ artikulační (artikulační orgány a jejich funkce během artikulace) -0- ■ akustická (zvukové vlny) FYZIKA FYZIOLOGIE ■ auditívni (činnost sluchových orgánů při percepci zvuku) D ■ První fonetická laboratoř - Paříž, 1897 (abbé Jean-Pierre Rousselot, 1846-1924) FONOLOGIE ■ Fonologie se zaměřuje jen na ty složky zvukového signálu, které jsou v daném jazyce významotvorné, tj. které mají v jazyce nějakou funkci, a to funkci rozlišující (distinktivní). Zkoumá pravidla jejich dělení a to, jak jazyk využívá zvukový materiál pro komunikaci; hodnotí jej tedy z lingvistického hlediska. De facto klasifikuje materiál, který poskytuje fonetika. ■ Zakladatel fonologie - Nikolaj S. Trubeckoj (1890-1938) Grundzüge der Phonologie, 1939 Fonetika = vlastnosti hlásek, zvuková stránka řeči Fonologie = funkce hlásek v jazyce Teoretický význam fonetiky napomáhá k celkovému poznání jazyka coby prostředku komunikace; ■ pomáhá lépe vysvětlit zvukové změny, řešit s tím spojené morfologické a syntaktické problémy; ■ bez poznání současných a historických zákonitostí na poli tvorby hlásek by nebylo možno řešit řadu otázek spjatých se zvukovými změnami v rámci morfému a slov; ■ studium intonace zase napomáhá určit typ a cíle sdělení a druhy výpovědí podle obsahu. Praktický význam fonetiky ■ studuje vztah hláska (zvuk) - foném, hláska - grafém; ■ přispívá k rozhodování při řešení výslovnostních a pravopisných problémů; ■ poznání fonetických vlastností mateřského jazyka napomáhá ke správnému pochopení a zvládnutí cizího jazyka; ■ výsledky fonetického zkoumání využívají psycholingvistika, foniatrie, logopedie, odborníci na komunikaci, rétoriku apod. _ Mluvní orgány ■ Tvorba hlasu (https://www.symptomy.cz/anatomie/hlasivky] ■ Vydechovaný sloupec vzduchu rozechvívá napnuté hlasivkové vazy. Následně se otevírá hlasová štěrbina a vzduch se přes ni uvolňuje ven. Tak vzniká zvuk, který vlivem dalších komponentů vnímáme jako náš hlas. Jeho výšku a tón určuje délka, napětí a rychlost kmitání vazů. Obecně mají vyšší tón hlasu ženy, protože jim hlasivky kmitají až dvěstěkrát za vteřinu. U mužů je to stokrát. U chlapců se vlivem testosteronu zvyšuje růst hlasivkových vazů. To způsobuje přeměnu dětského hlasu na dospělý. Tomuto procesu říkáme mutovaní. ■ Konečné zabarvení hlas získává průchodem rezonančními dutinami, které jsou uložené nad hrtanem. Každý člověk má dutiny o různé délce a proto má taky každý svůj jedinečný hlas. Artikulaci řeči dále ovlivňuje postavení zubů, jazyka a rtů. ■ Kromě hlasivek se na procesu řeči podílí velké množství svalů. Především jsou to svaly hrtanu, dýchací svaly a svaly z oblasti úst. Pomocí těchto svalů se hlasivkové vazy k sobě oddalují a přibližují. ■ Podrobněji viz CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny, heslo MLUVNÍ ORGÁNY 16.05.2023 Koordinovar Artikulace (článkování) Coordinovaná činnost mluvních orgánů, při níž vzniká základní tón řeči; postavením modifikačních mluvních orgánů je hlas přetvářen v řeč. Proces artikulace ústí do zvukového proudu, který je zachycen sluchovým ústrojím příjemce (i mluvčího] a následně identifikován v mozku jako zvukový kód, kde dochází k jeho dekódování. AKTIVNÍ vs. PASIVNÍ mluvní orgány ■ Artikulační podstata samohlásek - APERTURA (otevřenost] ■ postavení JAZYKA, činnost RTŮ ■ Artikulační podstata souhlásek - STRIKTURA (přehrada] ■ MÍSTO a ZPŮSOB tvorby přehrady Artikulační báze ■ Každý člověk má stejné artikulační dispozice; ■ každý jazyk využívá jen část těchto možností ■=£> artikulační a rytmická báze. ■ ARTIKULAČNÍ BÁZE ■ soubor pohybů mluvních (hlasových] orgánů, který vede k tvoření hlásek konkrétního jazyka. ■ RYTMICKÁ BÁZE ■ síla dýchání při tvoření slabik, taktů, taktových skupin a výpovědí. 16.05.2023 Fonace (vznik hlásky, tj. zvuku lidské řeči) ■ Výdechový proud vzduchu rozkmitá hlasivky (muži 100, ženy 200, děti 300-400 kmitů/s), vytvoří se složený tón o určité síle, výšce a barvě; ■ ■=£> VOKÁLY (zvuk je harmonický čistý tón) ■ Výdechový proud vzduchu narazí na přehradu ■=£> turbulence (víření), vzniká specifický šum s určitou výškou, trváním a strukturou (aerodynamický způsob); ■ ■=£> KONSONANTY (zvuk je neharmonický šum) ■ Typ přehrady: závěr (okluze), úžina (konstrikce), polozávěr (semiokluze) Hláska, slabika ■ HLÁSKA: ■ Nejmenší segment vysloveného slova, dále nedělitelná jednotka, souhrn určitých akustických vlastností. ■ [h-l-á-s-k-a] [ s-1-a - b - i-k-a] ■ SLABIKA: ■ Nejmenší jednotka výslovnosti. [ hlás - ka ] [ sla - bi - ka ] 16.05.2023 6.3 Členení souvislé řeči Z fonetického hlediska se souvislá řeč člení na menší úseky, jejichž rozsah nelze ztotožňovat s významovým členěním promluvy. Nejmenší zvukové jednotky nemají obvykle ve významovém plánu výpovědi protějšek, teprve vyšší jednotky jsou uzavřené nejen z hlediska zvukového, nýbrž i významového. zvukové hledisko obsahové hledisko promluva výpověď (vyslovená „věta") výpovědní úsek (taktová skupina, promluvový úsek) takt (přízvukový takt, fonetické slovo) slovo (jako pojmenovávací jednotka) morfém a jeho morf (vyčleňujeme obvykle až při lingvistickém rozboru) slabika (foném a jeho realizace) (vyčleňuje se až lingvistickou analýzou) V některých jazycích korespondence slabika - morfém existuje. Pro nám blízké jazyky je taková korespondence náhodná (napf. slabičná předpona). Slabičné jsou některé jazyky východní a jihovýchodní Asie. Zvuková st Segmentální a suprasegmentální rovina jazyka stavba jazyka ■=£> dva systémy: Segmentální systém ■=> různé typy hlásek Suprasegmentální systém ■=> síla (přízvuk/akcent), délka (kvantita), tónovost Elementy suprasegmentálního systému se mohou projevit pouze za podmínky existence segmentálního systému. 16.05.2023 FONÉM, FÓN, ALOFON ■ FONÉM (základní jednotka fonologie): ■ Abstraktní jednotka zvukového plánu jazyka, jež sama o sobě nenese žádný význam, její smysl se naplňuje až v interakci s dalšími fonémy s nimiž tvoří slovo; CENTRUM vs. PERIFÉRIE inventáře fonémů ■ Minimální zvukový prvek, jenž má schopnost rozlišovat samostatné významové jednotky (slova, tvary slov). Je to tedy prvek významotvorný; ■ Základní stavební prvek souvislé řeči, který lze segmentovat. ■ Realizace fonému v řeči se nazývá FÓN; pokud existuje více variant realizace jednoho fonému, tyto výslovnostní varianty se nazývají ALOFONY. Komutační test ■ Hláskové řetězce: dúga x túga d, t - nejmenší hláskový rozdíl, který odlišuje obě slova významově, jsou to tedy dva fonémy. Tato metoda se nazývá komutační test. ■ Další příklady: hlad x ch lad; koza x kosa (čes.) m í g a t i „dávat znamení" x m í k a t i „dráždit" (sln.) lúka „přístav" x r ú k a „ruka" (sch.) k o p ä „kůra" x r o p ä „les" (bulh.) 16.05.2023 Komutační test ■ Fonetický rozdíl můžeme kvantifikovat: (d, t nebo k, g - blízké, s, m nebo u, a - vzdálené hlásky); ■ Fonologický rozdíl nelze kvantifikovat - ten buď je, nebo není. ■ Každé dvě různé hlásky představují dva různé fonémy, pokud se jejich záměnou vytvoří slovo s jiným významem. ■ Kromě výběru fonémů je důležité i jejich pořadí: Máme-li 3 fonémy, např. čes. K, Š, O -> k o š ano; šok ano; o š k ? ne. chorv. K, S, O -> k ô s ano; s ô k ano; ô k s ? ne. ALOFONY ■ Odstíny výslovnosti konkrétních fónů; různé fóny které jsou však realizací jednoho fonému. Základní alofon ■=£> má typickou výslovnost. ■ Nestejná výslovnost téhož fonému vyplývá: ■ 1. z hláskového okolí > pravidelné obměny ■=£> kombinatorní varianty fonémů, poziční alofony ■ 2. z fyziologických dispozic mluvčího > nepravidelné obměny ■=£> volné varianty fonémů (individualizace, prakticky neomezený počet variant; typicky např. rotacismus /uvulární r/) 16.05.2023 ALOFONY ■ Příklady typických pozičních alofonů: ■ 3 (cve znělé variantě v jednom výslovnostním celku /pod jedním přízvukem/, př. na konci slova, po němž následuje další se znělým kons., př. strie bi došao [strí^bi dôšao], srov. čes. ['strí^bi 'přišel]) y [h ve znělé variantě, př. strah ga je [stray^gaje]) F {f ve znělé variantě, př. šefga pita [šéj^ga pita], srov. čes. ['šéF 'bude 'přič]) š (měkká výslovnost 5 před c, př. lišče [lišče]) ž (měkká výslovnost ž před d, př. grožde [grôžde]) q (nosová výslovnost n před k,g, př. banka [bárjka], bitanga [bitäqga], srov. čes. ['barjka], ['tarjgo]) ■ Tyto změny nemají vliv na význam slova. ■ Foném /n/ má tedy jen takové akusticko-artikulační vlastnosti, které mají zároveň alofon [n] i alofon [rj]. Fonémy a jejich distinktivní znaky Každá hláska má jisté typické znaky, které ji odlišují od ostatních hlásek Ty znaky, které jsou relevantní pro rozlišení významu slova, pro tvorbu konkrétního slova, se nazývají distinktivní znaky. Ostatní jsou druhořadé, redundantní. Foném je souhrn takovýchto relevantních charakteristických znaků. Ke zkoumání vlastností jednotlivých hlásek slouží experimentální fonetika, užívá různé přístroje: fonografy, kimografy, spektrografy... Je to výchozí bod fonologie hlásek, bez níž by se zas neobešla fonologie slova, která zkoumá funkci fonémů ve slově a která popisuje ty hlásky, které jazyk využívá při komunikaci. Fonetika se tedy více zapojuje do fonologie, je to její „materiální báze". 16.05.2023 Vztah fonémů a jejich zvukových realizací ■ 4 ZÁKLADNÍ TYPY VZTAHŮ - FONÉM SE REALIZUJE: ■ 1. zvukem, jenž je pro něj typický, např. /n/ jako [n] (jen před k, g -> [n]J. Foném /)/ nejčastěji [j] - neslabikotvorný vokál, jakýsi polovokál, de facto je to tvar fonému /i/. Realizuje se mezi 2 vokály, z nichž alespoň jeden je /i/ nebo /e/. Př.: Mario [märijo] x Marija [márijaj. Sám alofon [j] je řídký (jutro [jutro], jabuka [jäbuka], srov. čes. ['Johana], ['jabjkojj. ■ 2. jako kombinátom! varianta běžné realizace, např. /n/ jako [rj] (viz výše}. ■ 3. jako běžná realizace nějakého jiného fonému, např. /s/ jako [z] - př. s bratom [zbrátom], /z/ jako [s] - př. bez tebe [běstebe], srov. čes. ['zbratremj, ['bestebej, /d/ jako [t] - př. kod kuče [kotkučě] nebo /n/ jako [m] - př.jedanput [jedámpút], srov. čes. bonbóny ['bombónij. 4. může vypadnout, takže se nerealizuje, př. past ču [pášču], učit ču [účiču], kod tebe [kôtebe], bez suma [běšúmaj. Akusticko-artikulační vlastnosti fonémů ■ 1. opozice vokálnost* - nevokálnost (tvorba pomocí apertury) m 2. opozice konsonantnost* - nekonsonantnost (tvorba pomocístriktury) m 3. opozice kompaktnost - nekompaktnost tvorba od dásní až do zadní části ústní dutiny, kumulace zvukové energie na nějakém centrálním místě zvukového spektra; př. č š ž k g j a ■ 4. opozice difúznost - nedifúznost tvorba v přední části ústní dutiny, rezonátor menší než u kompaktních hlásek, zvuková energie není kumulovaná v žádné části zvukového spektra; př. c s z p b i u ■ 5. opozice gravisovost - negravisovost (hluboká, „temná" barva zvuku] tvorba buď rty, nebo v zadní části ústní dutiny; př. v p b m f h o u ■ 6. opozice akutovost - neakutovost (vysoká, „světlá" barva zvuku] tvorba na zubech, dásních nebo tvrdém patru; př. t d c s z r i e Akusticko-artikulační vlastnosti fonémů 7. opozice nazálnost* - nenazálnost zvuk prochází i nosní dutinou v důsledku poklesu měkkého patra a čípku; př. m n ň ■ 8. opozice kontinuálnost* - nekontinuálnost trvání hlásky není náhle přerušeno; př. f h š j vokály ■ 9. opozice znělost* - neznělost hlasivky kmitají; korelační páry - př. b/p d/t g/k d/č ž/š z/s vokály sonanty ■ 10. opozice drsnost (stridentnost) - matnost (okluzívy) sykavé, pisklavé hlásky; složitější spektrum, typicky úžinové hlásky; př. f s z v ■ 11. opozice napjatost* - nenapjatost větší svalové úsilí, napjatost; př. iuňlrptksš ^ FONETICKÁ TRANSKRIPCE ■ Čeština - viz Příruční mluvnice češtiny, s. 23-24 *»PDF ■ Slovinština: 29 fonémů [ieéaôoua(g)vmnlrj(6)ptkbdgcČ3fsšhzž (S)] ■ Chorvatština, bosenština: 31 fonémů* [ieaouie(6)vmnňllrj(8)ptkbdgcčČ3dfsšhzž @\ m Srbština: 30/31 fonémů* [ h e a o y (ne) (5)(6) bmhh>JUbpj(8)nTK6(a1ru1HhiIib<řcmx3>K @] 16.05.2023 FONETICKÁ TRANSKRIPCE ■ Makedonština: 31 fonémů* [Heaoy©MHH>JiJbpj@nTK6fl^HK3yr dva systémy: Segmentální systém ■=> různé typy hlásek Suprasegmentální systém ■=> síla (přízvuk/akcent), délka (kvantita), tó novo st Elementy suprasegmentálního systému se mohou projevit pouze za podmínky existence segmentálního systému. 16.05.2023 PRÍZVUK (akcent) volný, pohyblivý stálý, antepenultima volný, proměnlivý 4 typy volný, pohyblivý 3 typy Prízvuk v bulharštině a makedonštině ■ BULHARŠTINA ■ Dynamický, volný, pohyblivý (flHHaMHHHO, cbo6o,z],ho h no,fl,BH)KHO y,a,apeHHe) ■ rpä/i, - rpaflOBě; or;ie,fl,ä;io - or;ie,fl,a;iä; /ľBpBÔ - .zrtpBeH ■ MAKEDONŠTINA ■ Dynamický, stálý, proparoxytonický (antepenultima, tj. 3 slabika od konce) (,a,HHaMHHeH, onpe^e-íieH aKijeHT) ■ KÔMeHTap - KOMeHTapH - KOMeHTäpHTe; MaKe^oHCKH - MaKe^ÔHHJa Prízvuk v srbochorvatštině Melodický, volný (s výjimkou ultimy), proměnlivý (melodijski, slobodni, promjenljivi akcent/naglasak) složky i prízvuku tón < klesavý stoupavý délka dlouhý krátký Prízvuk a délka v srbochorvatštině Krátký klesavý (kratkosilazni) ä (pas, kúčica) Krátky stoupavý (kratkouzlazni) ä (žena, voda) Dlouhý klesavý (dugosilazni) ä (grád, lônci) Dlouhý stoupavý (dugouzlazni) á (rúka, oslobodénje) Proměnlivost prízvuku (Nsg. lônac, Gsg lónca, Npl. lônci, Gpl. lônäcä) Neprízvučná dlouhá slabika ä (lônäcä, Búgärka - búgarskí) Distribuce: jednoslabičná slova o klesavé prízvuky víceslabičná slova o na první slabice klesavé i stoupavé prízvuky, o v ostatních slabikách stoupavé prízvuky Prízvuk ve slovinštině Melodický nebo dynamický, volný, pohyblivý (tonemsko ali jakostno, svobodno naglaševanje] 1. akut (ostrivec) - dlouhé a/i/u a dlouhé úzké e/o (melod. akut pak navíc nízký tón] - př. tújka 2. cirkumflex (strešica) - dlouhé široké é/ô (melod. cirkumflex pak navíc vysoký tón] - př. môst 3. brevis (krativec) - krátké a/i/u a krátké široké é/ô (mel. brevis pak navíc nízký tón] - př. meglá Výslovnost polovokálu [a] je vždy krátká. Za prestižnější se považuje melodický přízvuk, který je běžný mj. i v oblasti hlavního města Lublaně (společensko-politické a kulturní centrum dnešního Slovinska]. Ukázky na sledování přízvuků ■ Bulharština - https://www.youtube.com/watch?v=nKkagfrTK-g ■ Makedonština - https://www.voutube.com/watch?v=H47h5mKPZkI ■ Srbština - https://www.youtube.com/watch?v=infoICboPkY ■ Chorvatština - https://www.youtube.com/watch?v=)iUnOKpt LQ ■ Slovinština - https://www.youtube.com/watch?v=dm2Zj0xV09Y 16.05.2023 Distribuce prízvučných slabik ■ Každé slovo má zpravidla jednu prízvučnou slabiku ■ Dvě či více prízvučných slabik ■=> hlavní a vedlejší přízvuk (př. kompozita) ■ Slova bez vlastního prízvuku ■=> předklonky (proklitika) (př. předložky) ■=> príklonky (enklitika) (př. enkl. zájmena) ■ Slovo s přízvukem + klitikon ■=> fonetické slovo (přízvukový takt) Hláskové alternace Pravidelné střídání hlásek ve slově, popř. morfému, identita jednotky se přitom nemění ^morfonologie Foném alternující s jinými fonémy v rámci jednoho morfému ■=£> morfoném Alternující podoby různých typů morfémů se stejným významem ■=£> alternanty Alternace podmíněné fonologicky ■=> vycházejí ze struktury hláskových skupin na hranicích morfémů, podmíněny fonologickými zákonitostmi příslušného jazyka, zasahují veškerý jazykový materiál Alternace podmíněné morfologicky ■=> vycházejí z morfologických nebo slovotvorných kategorií, jsou výsledkem historického vývoje, nemají fonetickou příčinu Hláskové alternace fonologické ■ Asimilace (znělostní, artikulační) = setření akust. a/nebo artikul, rozdílů ■ Disimilace = zvětšení akust. a/nebo artikul, rozdílů ■ Elipsa = zjednodušení souhláskové skupiny eliminací jedné hlásky ■ Proteze = vložení hlásky navíc na počátek slova (protetické /v/) ■ Epenteze = vložení hlásky navíc uprostřed slova (epentetické /l/) ■ Hiát = přeryv ve výslovnosti dvou vokálů zpravidla na předělu slabik nebo slov; (V + )i + V ■=> hiátové /)/ Hláskové alternace morfologické a slovotvorné Elipsa vokálů = alternace a/0, e/0 Ablaut = alternace e/o, 0/e, 0/o, 0/a Alternace 0/V = dubletní vokalizace (předložky, sch. koncovky adj. a pron.] Alternace o/e (po předchozím konsonantu nepalat x palat] Vokalizace = sch. alternace l/o Palatalizace = alternace k/č, g/ž, h/š, c/č, z/ž Sibilarizace = alternace k/c, g/z, h/s Jotace = alternace nepalat. x palat, kons.; sch. a sl. po labiálách o 1 epent. Alternace souhláskových skupin, např. sk, sl, sn, zd... Jatová alternace = sch. e/je/ije/i/0, bulh. e/'a 16.05.2023 ORTOEPIE, ORTOFONIE, ORTOGRAFIE Ortoepie = výslovnostní norma, správná výslovnost slov Ortofonie = správná výslovnost jednotlivých fonémů Ortografie = pravopisná norma ► funkce zaznamenávací a výbavovad úzus - norma - kodifikace Typy (principy) pravopisů 1 Spřežkový - Pozsony, Bydgószcz, Rzeszów, Prishtine, George Bush, hoxha, hodža/xoA>Ka, tschechisch 1 Fonologický - čížek, Unhošť, npHiíiTHHa, IJopu Bym, xoua 1 Fonetický - CpÖHH/cpncKH, Zagreb/Zagrepčanka, raščlaniti 1 Morfologický - cbpÖHH/cptöcKH, rozčílit 1 Etymologický (historický, tradiční) - bulh. před 1945 (T-fe ex. Cb eAHHií h cauuH SByKTj, po ref. Te ca c eßHH h cbuiH 3bvk), angl. (house, borough...) 16.05.2023 Typy pravopisů u jihoslovanských jazyků ČEŠTINA SLOVIN. SCH. MAK. BULH. Fonologický pravopis X X X X X Fonetický pravopis X X Morfologický pravopis X X X Ustavení současných pravopisů ■ Čeština = 1849 (reforma tzv. bratrského pravopisu) ■ Pravidla českého pravopisu - 1902 (Jan Gebauer) - Větší změny- 1957,1993 ■ Slovinština = pol. 19. stol. (def. vítězství tzv. gajice), jinak „pravopisná válka" [abecedná vojna) 20./30. léta 19. stol. 16.05.2023 Ustavení současných pravopisů ■ Chorvatština = 1830 (první ref. Ljudevita Gaje), def. až pravopis Ivana Brože (1892) ■ 1941-45: tzv. korienski pravopis ■ Srbština = 1818 (ref. Vuka Stef. Karadžiče), def. až od 1868 (oficializace Vukovy reform. spis. normy v Srbsku) ■ Jugoslávie - pravopisy srbochorvatštiny (Dragutin Boranič, 1947 vs. Aleksandar Bělič, 1950; po 1954 Ljudevit Jonke a Mihailo Stevanovič, 1960) Ustavení současných pravopisů ■ Bosenština = 1996 (Senahid Halilovič) ■ Černohorština = 1997 (Vojislav Nikčevič, první pokus) 2009 (pravopisná komise); snaha o standardizaci jotované výslovnosti ijekavských slabik dje, tje, sje, zje jako de, če, se, že [gdje ► de, tjerati ► čerati, sjekira ► šekira, zjenica ► ženica, v cyr. edje ► t)e, mjepamu ^ hepamu, cjeKupa ^ čexupa, 3jeHuu,a ^ áemiiia); kvůli tomu zavedení nových grafémů š, z (v cyr. č, 3] Ustavení současných pravopisů Bulharština = 30. léta 19. stol. (přijetí tzv. graždanky), def. až pravopis komise Vlastenecké fronty (1945) Makedonština = 1903 (Krste Misirkov, první pokus) 1944-45 (Blaže Koneski a Krum Tošev), na bázi srbské cyrilice (de facto tedy Vukovy)