MEZIVÁLEČNÉ ŘECKO PhDr. Kateřina Kolářová Řecko po první světové válce ´z první světové války vyšlo Řecko jako vítězný dohodový stát ´přitom se Řecku do války moc nechtělo, protože král Konstantin byl zeťem císaře Viléma, takže byl germanofilsky zaměřen, ale na nátlak Dohody a díky chytrému a politicky zkušenému premiéru Venizelosovi do války Řecko nakonec vstoupilo, a to právě na straně Dohody ´ ´Řecko tak přišlo k největšímu území, i když pro průběh války příliš nepřineslo, řecká rmáda bojovala na Soluňské frontě spolu s Francouzi, Brity, ruským expedičním sborem a srbskou armádou. ´na základě Sevrevské mírové smlouvy tak Řecko získalo oblast západní a východní Thrákie, poloostrov Gallipoli a část Malé Asie kolem města Smyrny ´Eleftherios Venizelos nebyl v roce 1915, tj. před vstupem Řecka do první světové války přívržencem toho, aby se Řecko dostala až na maloasijský kontinent ´ale po válce došlo ke splnění „Megali ideji“ – Řecko se stalo zemí dvou kontinentů, pěti moří (Jónské, Středozemní, Egejské, Marmarské a Černé moře) ´ Venizelos při jednáních v Paříži ´ Obsah obrázku osoba, muž, stojící, pózování Popis byl vytvořen automaticky Sevreská mírová smlouva ´roku 1920 v Sevres (Francie) byla sestavena mírová smlouva s Tureckem ´mírová dohoda, která byla založena ještě se sultánovým režimem, který zde stál jako poražený ´tato dohoda se blížila parcelaci, která byla v tajných dohodách, Turecku odnímala velká území ´Blízký východ měl připadnout Francii a Velké Británii ´jižní Turecko mělo být italskou okupační zónou ´Řecko mělo dostat východní Thrákii a maloasijské pobřeží se Smyrnou ´tato mírová dohoda zmrzačila Osmanskou říši, protože ji zbavila arabského světa a velké části Maloasijského poloostrova (Řecko, Itálie, Francie) ´Turecku zůstalo jen vnitrozemí Anatolie ´reakcí na tento výsledek je to, že po první světové válce to vybudí k silnému nacionalistickému hnutí, zaměřenému prosti spojencům a sultánovi ´úžiny měly původně připadnout Rusku, ale vzhledem k bolševické revoluci to nepřipadalo v úvahu. Úžiny tedy formálně zůstaly osmanské říši, a de facto se dostaly pod mezinárodní správu ´ https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b5/Map_Greece_expansion_1832-1947-cs-2.svg/8 00px-Map_Greece_expansion_1832-1947-cs-2.svg.png SITUACE V TURECKU ´Turecko tedy zůstalo na straně poražených – Turecko tak fakticky přestalo existovat jako mocnost, ale také jako stát, navíc, kdyby mírová smlouva vstoupila v platnost jak měla, tak se Cařihrad stal mezinárodním městem a Thrákie by patřila Řecku ´turecký sultán Mehmed VI. sice mírovou smlouvu podepsal, ale v té době byl sultán už jen loutkou v rukou spojenců. Do čela odporu proti smlouvě se postavil Mustafa Kemal, hrdina od Dardanel. ´Řekové se již v roce 1919 vylodili ve Smyrně a obsadili západní Anatolii, podobně i Itálie. Tato situace vyvolala mezi Turky rozhořčení ´Mustafa Kemal, jako inspektor maloasijské třetí armády získává ve vnitrozemí přívržencu pro plán obnovit Turecko na republikánských a sekulárních základech. Jeho centrem se stala Ankara ´Jde o počátek tureckého nacionalistického hnutí a obrození, kdy Mustafa vidí, že sultánský režim je neschopný, a že už dál nemůže existovat, že už nemůže existovat spojení státu s náboženstvím, protože jde o regres, který se musí odmítnout, aby bylo Turecko schopno v nových podmínkách přežít ´využil tedy příležitosti, protože viděl, že neturecké evropské i asijské oblasti se prostě musí Spojencům přepustit, ale nepřijal plány na rozdělení Anatolie ´v létě 1919 Mustafa začal objíždět zemi a organizoval přívržence nacionalistického hnutí, přičemž všude nacházel pozitivní přijetí a ohlasy ´ ´ Poslední turecký sultán Mehmed VI. (1918–1922) a Mustafa Kemal „Atatűrk“ ´ SITUACE V TURECKU ´v září 1919 Mustafa Kemal svolal nacionalistický kongres, který schválil „Národní pakt“, který měl šest bodů (dokument, který je pro Turky důležitý stejně jako pro Američany ústava George Washingtona): ´obnovení Turecka na základě principu o sebeurčení národa ´odmítnutí kapitulace ´prohlášení, že Cařihrad bude město turecké, ne ruské, anglické nebo nějaké jiné. ´Ve volbách v říjnu 1919 získalo nacionalistické hnutí většinu. Parlament, který se sešel v ledne 1920 přijal za základa dalšího tureckého vývoje Národní pakt. ´Spojenci na základě tohoto protivení se jejich vůli okupovali Cařihrad a Dardanely. ´ nacionalistické hnutí tím ovšem pouze zesílilo, ´23. dubna 1920 v Ankaře proběhlo velké národní shromáždění, kde Mustafa Kemal odmítl sultánův režim a došlo tak k vytvoření dočasné vlády s prezidentem ´Tato vzdorovláda měla kupodivu velkou podporu, jakkoli vystupovala striktně sekulárně ´Využívala rozporů mezi spojenci, a uzavřela smlouvu o přátelství a spolupráci se Sovětským Ruskem, dílčí smlouvy také s Itálií a Francií. Řecko ta s Británií zůstalo osamoceno v dohlížení na naplnění Sévreské smlouvy. ´ ´ řecká vojska do Malé Asie? ´řecká akce pomohla k tomu, aby se ukázalo, že vojska Mustafa Kemala jsou natolik silná, že si mohou dovolit odmítnout původní mírovou smlouvu ´V dubnu roku 1919 se řecká vojska vylodila v Malé Asii.ELEFTHERIOS VENIZELOS se zabývá myšlenkou, že území by se mělo rozšířit, aby bylo bezpečnější, a aby mohla být turecká armáda poražena ´proti tomuto jednání vystupuje plukovník IOANNIS METAXAS, který zpracoval důvody, proč by se Řecko na Maloasijský poloostrov pouštět nemělo ´konkrétně se jednalo o názor, že z počátku by byla řecká armáda ve výhodě, ale dále ve vnitrozemí by se tato výhoda zmenšovala a nakonec by řecká armáda dopadla stejně jako před sto lety francouzská armáda Napoleona Bonaparta (tehdy to bylo pro Napoleona 1 000 kilometrů, nyní pro Řeky 700 kilometrů – takřka stejná situace) ´Myšlenka Velkého Řecka na pěti mořích a dvou kontinentech ale byla silnější, než varování. ´ Princ Jiří ve Smyrně ´ Řecký útok ´ další vývoj v Řecku ´V červnu, po vstupu Řecka do Války, abdikoval král Konstantin a na trůn nastoupil jeho syn Alexandr. Řecko je docela nesmiřitelně rozděleno mezi venizelisty a roajalisty. ´Na 14. listopadu byly vypsány volby ´V průběhu volební kampaně umírá na otravu krve král Alexandr. ´Koruna je nabídnuta nejmladšímu Konstantinovu synovi Pavlovi, který ji odmítá s tím, že jeho starší bratr Jiří a otec Konstantitn se nikdy svého nároku na trůn nezřekli. ´ve volbách překvapivě zvítězili roajalisté. Venizelos byl poražen a odešel do dobrovolného vyhnanství. ´Do země se vrací krále Konstantina a stojí před ním otázka, zda má přerušit řeckou intervenci do Turecka nebo ne. ´Nadšení pro Velkou ideu převážilo a v intervenci pokračovali ´konečný výsledek byl ale drtivá porážka a dochází k národní katastrofě ´ ŘEKOVÉ V MALÉ ASII ´operace v Malé Asii začaly v březnu 1921 vše začalo přesně tak, jak Metaxas předpověděl: ´čerstvá řecká armáda postupovala do vnitrozemí ´Mustafa Kemal Řeky dál lákal do vnitrozemí (jako kdysi Kutuzov Napoleona) a před Ankarou měl opevnění na řece Sakaře ´v srpnu 1921 došlo ke krvavé bitvě na Sakaře, kdy Řekové čtrnáct dní bez přestání útočili, ale Turci útoky úspěšně odráželi (obě strany ztratily asi 50 % mužstva) ´Řekové byli zastaveni, jednalo se o přelom v průběhu války ´začala zima, došlo ke špatnému zásobování, a tak se řecká armáda musela začít stahovat a přitom propadala stále více demoralizaci ´26. srpna 1922 nařídil Mustafa Kemal útok ´Severní část řecké armády se víceméně organizovaně dostala k Marmarskému moři a byla převezena do Řecka ´Jižní část armády se víceméně neorganizovaně dala na ústup ´Spolu s ní prchalo i civilní obyvatelstvo do Smyrny ´Větší část armády byla evakuována na přilehlé ostrovy před tím, než Mustafa Kemal vjel 9. září 1922 tríumfálně do města. ´Vítězství tureckého nacionalismu bylo oslaveno vypálením křesťanských čtvrtí Smyrny ´Přitom bylo zmasakrováno, na dohled spojenecké flotily, tisíce lidí. Odhady se pohybují mezi 30 000–100 000 Řeků a Arménů. Další tisíce mužů byly odvlečeny do vnitrozemí, kde vesměs bídně zahynuly. ´ jediný, kdo se do tohoto dění zapojil, byla Francie, která zprostředkovala příměří mezi Řeckem a Tureckem, 11. října 1922 ´díky vítězství byl svržen turecký sultánský režim, spojenci opustili Cařihrad, poslední turecký sultán Mehmed VI. umírá roku 1926 v emigraci ve Švýcarsku ´ Hořící Smyrna ´ Situace v Řecku ´katastrofální porážka mezitím vyvolala v Řecku politický otřes: ´do čela nespokojenců se postavil plukovník NIKOLAOS PLASTIRAS ´dochází k vytvoření revolučního výboru ´26. září 1922 je královi dáno ultimátum k jeho abdikací, což král udělal a jeho nástupcem se stává jeho nejstarší syn Jiří II. ´je ale vyvolán státní převrat, Plastiras převzal moc a vytvořil výbor pro národní blaho, který měl rozhodnout o tom, kdo za národní katastrofu může – následně je obviněno šest roajalistických politiků a generálů, kteří jsou popraveni (tato poprava do budoucna řecký národ rozdělí) ´ PROKOPIOU-PLASTIRAS-9.jpg mírová konference v Lausanne ´mírová konference v Lausanne proběhla 22. listopadu 1922 ´mírová smlouva byla podepsána až v červenci 1923 ´šlo o mírovou smlouvu, která nahrazovala původní smlouvu sevreskou ´Řekové museli opustit východní Thrákii a Smyrnu ´hlavním výsledkem bylo, že Turecko bylo uznáno v hranicích Malé Asie a východní Thrákie s Cařihradem a úžinami ´hlavním cílem však bylo vytvořit mír mezi Řeckem a Tureckem, čehož šlo dosáhnout jen jediným východiskem, a to bylo výměnou obyvatelstva: ´pravoslavné obyvatelstvo mělo odejít z Turecka do Řecka, problém byl ten, že někteří z nich vůbec neuměli řecky, někdy to nebyli ani Řekové (Gagauzové, pravoslavní Arabové, apod.) ´muslimové měli odejít z Řecka do Turecka ´(výjimkou byl Cařihrad) ´vítězství tureckého nacionalismu ´definitivní porážka velké řecké ideje, protože byl z maloasijského pobřeží po 3 000 letech vyvrácen z kořenů helenismus (byl zde od 10. století před Kristem, kdy proběhla Trójská válka) ´grecizace Makedonie (centrum revolučních řeckých myšlenek) ´ ´ režim v Turecku ´pod vedením MUSTAFY KEMALA, prvního tureckého prezidenta, si Turci vybudují moderní Tureckou republiku ´ryzí laický stát. V roce 1922 byl zrušen sultanát i chalifát ´od této doby má být islám soukromou věcí každého jednotlivce ve státu a islám má na stát pouze malý vliv ´snaha o rozvoj demokratického systému ve specifických podmínkách ´i tak vládl Kemal pouze s jednou stranou, která měla dominantní pozici ´byl sice republikán, měl sice parlament, ale stejně šlo o vládu jednoho muže a nešlo tedy o západoevropský typ demokracie ´pro vývoj Turecka to ale i tak byl modernizační skok ´světský stát, kde náboženství nehraje státní roli ´zrovnoprávnění žen ´Kemal a Mladoturci jsou proevropští, armáda je ochráncem kemalovských tradic ´ ´roku 1923 probíhá konference o Turecku v Lausainne (v neutrálním Švýcarsku) – revize Sevreské smlouvy qzde už je Turecko reprezentováno Kemalem (ten roku 1922 získal moc a jeho hnutí se zbavilo sultána) – revizes mírové smlouvy qvýsledkem bylo to, že Turecko získalo území, které známe dnes, na evropském území získalo Turecko svrchovanost nad Istanbulem, Drinopolskem a úžinami qznamenalo to polický úspěch, radikální zvrat ´ ´ Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky etnické změny v řecké části od roku 1912 ´roku 1912 ze zabraného území Makedonie a z ostrovů uteklo 100 000 Muslimů, převážně Turků (ale nejen) do Turecka ´roku 1913 z řeckého území uteklo 50 000 Turků do Turecka, z Makedonie a Thrákie 60 000 Bulharů, z bulharské území 70 000 Řeků ´během první světové války dále probíhala a pokračovala výměna obyvatelstva ´roku 1914,1915 z Řecka odešlo 115 000 muslimů do Turecka a 115 000 Řeků se nastěhovalo tam, kde předtím byli Turci ´po první světové válce odešlo 53 000 Bulharů z Řecka, 30 000 z bulharské částí (Strandža, východní Rodopy) – dobrovolná výměna ´po roce 1922 odešlo z Řecka půl milionu Turků a 1 300 000 Řeků se dostalo do Řecka a byli umístěni tam, kde to bylo nejjednodušší, a kde nebyli starousedlíci, tj. do severní Makedonie a západní Thrákie ´problém byl s tím, že se jednalo nejen o rolníky, ale také o lidi z měst a vznikl tady problém se zaměstnáním, protože zde nebylo tolik pracovních pozic ´ ´k největší etnické změně došlo v Makedonii, která se tak stalo takřka etnicky homogenní ´předtím zde žilo asi 40% Řeků, 40% muslimů, 20% Bulharů a dalších ´poté 90% Řeků, 0,1% muslimů, 4% Bulharů ´ maloasijská katastrofa ´snaha o národní sjednocení všech Řeků byla tedy dovršena v roce 1922 tzv. Maloasijskou katastrofou, která je dodnes považována – spolu s kyperskou otázkou - za největší trauma současných Řeků a je zařazena mezi největší etnické čistky v soudobých dějinách lidstva ´půl druhého milionu Řeků bylo vyhnáno z oblastí, které obývalo bezmála tři tisíciletí ´většina z nich našla nový domov v současném Řecku, zatímco další početně posílili již existující komunity řecké diaspory. ´dějiny meziválečného Řecka jsou v tom smyslu především dějinami o adaptaci statisíců maloasijských uprchlíků v nové vlasti. nestabilita řecké politiky ´Řecko svá vítězství z první světové války přetvořilo ve velkou porážku ´stále zde docházelo k soupeření republikánů a roajalistů ´Venizelos nebyl odpůrcem krále, ale spíše chtěl parlamentní monarchii, ale definitivní porážka zapříčinila to, že se z lidí stali tvrdí antimonarchisté a republikáni, oproti tomu však stáli tvrdí tradiční přívrženci krále ´otázka způsobu vlády byla komplikovaná tím, že do politiky se pletli vojáci a armáda (nebyli v centru dění, ale stáli v pozadí se svými zbraněmi) ´všude jinde byli vojáci ve prospěchu moci, ale v Řecku byla situace taková, že kde byla sice skupina roajalistických vojáků, ale větší skupina vojáků byla republikánská (touha po řádu) ´vojenské převraty v letech 1922, 1925, 1926, 1933, 1936 ´ další problémy ´Řecko bylo zemí do značné míry závislé na zemědělství, ale problém byl navíc ten, že na zemědělství specializovaném qv zemědělství pracovalo před druhou světovou válkou přes 60% obyvatel, ale protože se jednalo právě o zemědělství specializované, většinu zemědělských produktů muselo Řecko dovážet qzemědělství bylo zaměřeno na rozinky, váno, tabák, olivy a olivový olej – tyt o produkty představovaly 68% řeckého vývozu, navíc na takové práce bylo nutné mít více pracovních sil (místo dvaceti třeba sto – složité obdělávání, celoroční práce) ´ ´dalším problémem byla skutečnost, že ještě ve 30. letech mělo Řecko skoro největší negramotnost z balkánských zemí: v Jugoslávii byla gramotnost 70%, v Řecku v roce 1930 bylo 43% negramotných obyvatel (v Bosně a Hercegovině a v Makedonii byla gramotnost kolem 30%) ´ q ´ Řecko v letech 1923–1928 ´ ´období ve znamení budování řecké republiky ´v prosinci 1923 proběhly volny a byla zde touha po ústavním pořádku (Venizelos) ´král Jiří II. byl přemlouvám, aby odešel ze země než budou volby, poté se uspořádal plebiscit, který nakonec znamenal vítězství ´v dubnu 1924 se v plebiscitu dvě třetiny Řeků vyjádřily pro republiku, jedna třetina byla proti (důležité je mít na paměti, že všechny volby v této době probíhaly pod nátlakem a byly zmanipulované) X v roce 1936 bylo 90% obyvatelstva totiž zase pro monarchii ´bylo nutné vytvořit ústavu, ale objevily se zde jiné skutečnosti: ´proběhl incident s Italy na Korfu ´další incident měli Řekové roku 1925 s komity v Bulharsku, kam násilně vpadli, ale následně pak museli zaplatit škody ´spory s Tureckem jsou zřejmé, po výměně obyvatelstva šlo především o spor Fanariotů a Řeků v Cařihradu ´Řecko nemělo přátelské vztahy ani s Jugoslávií, i když to byli dlouhověcí spojenci ´od první balkánské války spolu měli uzavřený pakt o spojenectví ´v roce 1915, kdy Německo a Rakousko-Uhersko nejvíce tlačilo na Srbsko, ale Řekové nepřišli na pomoc a došlo k ochlazení vztahů ´dalším sporem ve vztahu Řecka a Jugoslávie byl přístav Soluň ´ Řecko v letech 1923–1925 ´politická nestabilita a korupce, které Venizelosova strana podléhala – proti nim stála: qnárodní strana (roajalistická) v čele: PANAGIS TSALDARIS qultranacionalistická strana v čele s METAXASEM ´vlády se pořád měnily ´v červnu 1925 republikánský vojenský generál THEODOROS PANGALOS provedl první vojenský puč a zavedl vojenskou diktaturu s cílem politickém smíru a zachování hospodářství ´na jednu stranu šlo o republikána, ale na stranu druhou ničil některé noviny, někteří politikové byli posláni do vyhnanství, probíhaly válečné soudy, apod. ´ale i přesto bylo vidět, že to myslí dobře a v historiografii nebývá odsuzován ´různá opatření typu: ženy nesměly nosit sukně kratší než 14 centimetrů od země ´po roce jeho snah ho svrhla jeho vlastní republikánská garda ´vypsány nové volby, kde zvítězili řečtí demokraté ´Venizelos se vrací z vyhnanství, kde byl od roku 1920 a ujal se vlády jako premiér qsnažil se nezasahovat do vnitřní politiky a zaměřil se především na politiku zahraniční: qobnovení diplomatických vztahů s Tureckem a vztahů, které byly přátelské qroku 1935 vznikl „Balkánský svaz Jugoslávie, Řecka a Turecka“ qŘecko zaplatilo i odškodnění Turkům, kteří museli z Řecka odejít ještě před laussainskou smlouvou qupevnění mezinárodního postavení Řecka ´ ´ Theodoros Pangalos.jpg Theodoros Pangalos ELEFTHERIOS VENIZELOS (1864–1936) ´významný řecký revolucionář, proslulý státník ´zastával několikrát za sebou post předsedy vlády řeckého státu (1910–1920 a 1928–1932) ´jeho význačný vliv na vnitřní i vnější záležitosti řeckého státu mu vynesl titul "tvůrce moderního Řecka, někdy je též známý pod dalším titulem Velký Kréťan ´poprvé se objevil na mezinárodní scéně v souvislosti se svojí významnou rolí ohledně autonomie Kréty v rámci Osmanské říše a posléze jejím spojení (enosis) s Řeckem ´brzy poté pozván do samotného Řecka, aby vyřešil tehdejší problematickou politickou situaci a stal se premiérem ´jeho zásluhou uskutečněny nejen ústavní a hospodářské reformy, ale také reorganizace armády a námořnictva = modernizace řecké společnosti a příprava vojenské složky na nadcházející ozbrojené konflikty ´během balkánských válek měl zásadní podíl na vytvoření balkánské ligy (aliance balkánských států proti Osmanské říši) ´díky jeho vedení se populace a územní rozsah Řeckého království takřka zdvojnásobily – Řecko získalo Makedonii, Epirus a zbytek Egejských ostrovů ´během první světové války se rozhodl přiklonit na stranu Trojdohody a podařilo se mu tak znovu dosáhnout územních zisků qspolu s tím se však dostal do sporu s tehdejším řeckým králem Konstantinem I., což vedlo k takzvanému národnímu rozkolu qpopulace země se tak rozdělila na dva tábory – venizelisty a roajalisty qmocenský boj, který tak v Řecku vypukl, následně po několik desetiletí ovlivňoval další politický a společenský vývoj země qpřes své úspěchy byl Venizelos roku 1920 poražen ve volbách, což později způsobilo prohru v řecko-turecké válce ´během následujícího působení ve funkci ministerského předsedy (1928-1932) Venizelos úspěšně normalizoval vztahy se sousedními státy a dále prohloubil své ústavní a hospodářské reformy ´roku 1935 se zúčastnil nezdařeného pokusu o puč, následně vystoupil z politického života a odjel ze země ´ Ελευθέριος Βενιζέλος.jpg třicátá léta v Řecku ´na počátku třicátých let však dochází v Evropě k velké hospodářské krizi: qtato krize silně poškodila i tak špatné řecké hospodářství (nebyla poptávka na tak specializované produkty jako jsou olivový olej, rozinky, apod.) qv letech 1929-1931 se řecký vývoz zmenšil až o 40% ´ ´Venizelos byl politikem 19. století, byl romantickým nacionalistou, uměl vyburcovat masy lidí, ale neuměl s ekonomickou krizí bojovat; tentokrát šlo o peníze, hospodářství a ekonomii, navíc už nebyl tak silným vůdcem (korupce) ´volby v roce 1932 ukázaly, že se politické klima změnilo v neprospěch republikánů a Venizelose, naopak úspěch slavil Panajis Tsaldaris ´ten však nebyl schopen kvůli systému sestavit roajalistickou vládu, a tak u moci zůstal Venizelos, ale už byl slabým představitelem ´obnovené volby v roce 1933 Venizelos prohrává a je zde snaha o nastolení královské moci – 2 puče v letech 1933 a 1935: qpuče organizované za spásu republiky v její prospěch qskončily ale neúspěchem a přispěly naopak k pádu republiky qpo volbách v červnu 1935, kdy roajalisté měli opět většinu, vojáci do puče zatáhli i už zoufalého Venizelose, ale došlo k neúspěchu a republikánská vláda byla zcela zkompromitována ´ třicátá léta v Řecku ´nastal čas, kdy se do čela dostávají roajalisté, kteří nakonec vypsali referendum o návratu krále ´v Řecku se začínají v této době objevovat komunisté (do té doby byli zanedbatelní), které krize povzbudila a získávali čím dál větší počet příznivců a roajalisté v nich právem viděli nebezpečí ´komunisté a republikáni vytvářejí národní frontu proti reakční monarchii, čehož využil Metaxas: qjeho radikální strana nebyla silná qpřesvědčil však krále, aby udělal vládu silné ruky qMetaxas udělal něco, s čím nikdo nepočítal, a sice úspěšný vojenský převrat ve prospěch roajalistů ´tento převrat se uskutečnil 4. srpna 1936 a šlo o převrat nekrvavý, král ho jmenoval do čela parlamentu, a ten Metaxas pak následně rozpustil qzačal vládnout jako Mussollini qměl titul „archigos“, tedy vůdce qpočátek „Metaxasovy diktatury“ ´ Metaxasova fašistická diktatura ´v čele své diktatury stál až do své smrti roku 1941 ´neměl se o co opírat, proto vytvořil novou státní teorii, a to tu, že Řecko mělo tři období národní velikosti, konkrétně: qantické období (v 5. století za Perikla, který v demokratickém Řecku vládl jako diktátor qbyzantské období (také autokratický režim) qtzv. režim 4. srpna (= jeho vlastní režim) ´ ´rozpustil politické strany (i zákaz komunistů) a parlament, vyhlásil výjimečný stav ´vydal ustanovení, která omezovala základní lidská práva ´zatýkání opozičních vůdců ´zákaz stávek ´vláda tvrdé ruky, způsobem fašistickým jako v Itálii ´podobné symboly mládežnické organizace ´vydal nařízení, která zaměstnavatelům nařizovala základní minimální platy práva zaměstnanců na dovolenou ´zrušil odbory – dvojsečné (Mussolini také udělal zákaz odborů a dal lidem práci) ´soudy vyháněly nevhodné osoby do vyhnanství na ostrovy ´policie bez udání důvodu mohla vpadnout do jakéhokoliv domu a mohla si dělat co chtěla ´zdravotnická reforma – byla povinná zdravotní péče (= nacionální a národní spravedlnost) ´ IOANNIS METAXAS (1871–1941) ´řecký generál a diktátor, předseda vlády v letech 1936–1941. ´armádní důstojník (1897) v řecko-turecké válce ´před balkánskými válkami byla reorganizována armáda – jeho aktivní účast (v roce 1913 byl jmenován hlavním velitelem řeckého generálního štábu) ´Metaxas podporován řeckým králem Konstantinem I. qroku 1917 byl král sesazen a Metaxas ho následoval do exilu, vrátil se až v roce 1920 qroku 1923 řídil ze zákulisí pokus o státní převrat ten se však nezdařil a Metaxas musel opět načas odejít ze země. ´v roce 1935 bylo v pochybném referendu většinou 97% hlasů rozhodnuto, že se země vrátí k monarchistickému zřízení a na trůn dosedl Jiří II. qv roce 1936 jmenoval Jiří II. Metaxase prozatímním ministerským předsedou qten poté za podpory krále na sebe strhl veškerou moc a prosadil vyloučení některých prvků z ústavy zaručujících občanům demokratická práva qjeho režim se zaměřil na postupnou likvidaci opozice, zejména komunistů ´proslavil se tím, že se postavil na odpor italskému diktátorovi Mussolinimu, který rozhodl o vpádu italských vojsk do Řecka 28. října1940. qsebevědomí Italové narazili na tvrdý odpor řeckých vojsk. qitalské jednotky daleko lépe vyzbrojeny, i tak nedokázali udržet nad situací kontrolu a po řecké ofenzívě byla fronta zatlačena zpět na albánské hranice (50 km od města Berat) qItalům na pomoc Německo – toho se již Metaxas nedožil (hnisavý zánět hrtanu – otrava krve) ´ ´jeho politika: qPodporoval mezi lidem populární, názory, např. zavedl osmihodinový pracovní den a povinné zlepšení pracovních podmínek qřecký sociální zabezpečovací fond (IKA), zlepšen stav opevnění (Metaxasova linie na řecko-bulharské hranici). qv zahraniční politice – probritský postoj (v době ohrožení zejména Itálií hledaní ochrany u Velké Británie qpo Mussoliniho nátlaku na řecké strategické území se Metaxas nechal slyšet: „Alors, c´est la guerre“ (pak bude válka) qcelé jeho prohlášení bylo veřejností shrnuto do slavného „Ochi“ (ne) dnes se v Řecku každoročně oslavuje Den Ochi ´ Ioannis Metaxas 1937 cropped.jpg Metaxasova fašistická diktatura ´důvodem, proč Metaxas byl tak dlouho u moci, když mu chyběla podpora, byl fakt, že po roce 1936 zemřeli všichni důležití političtí představitelé (Venizelos, Tsaldaris, a další), takže v tuto chvíli neměl žádnou konkurenci ´sám ovšem politické schopnosti neměl, měl pouze schopnosti vojenské ´když převzal od krále Jiřího II. moc, tak měl v parlamentu jen 6 příznivců (z celkového počtu 250) ´po všech událostech od roku 1918 to ale byla první doba, kdy v Řecku zavládla stabilita (sice na principech diktatury a teroru, ale nepopravovalo se jako dříve) ´v roce 1941 po Metaxasově smrti se Řecko dostalo do německé okupace ´ ´Bulharsko: osobní moc cara Borise ´Jugoslávie: od roku 1929 královská diktatura ´Albánie: král Zogua, který vládl na podobných principech jako Metaxas ¨ ´X Turecko: republika s prezidentem (paradox) ´ August 4th 1936 - Ioannis Metaxas suspends the parliament and Greece turns into a fascist state - The "4th August Regime" : europe literatura ´DEJMEK, Jindřich: Zrod nové Evropy: Versailles, St-Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému. Praha 2011. ´DOSTÁLOVÁ, Růžena – OLIVA, Pavel – VAVŘÍNEK, Vladimír: Stručná historie států ŘECKO. Praha 2002. ´HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha 2004. ´HRADEČNÝ, Pavel: Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci? Praha 2000. ´KREISER, Klaus – NEUMANN, Christoph – KUČERA, Petr: Dějiny Turecka. Praha 2010. ´PRAVEC, Karel: Portréty Kemal Atatürk. Praha 1967. ´ŘOUTIL, Michal – KOŠŤÁLOVÁ, Petra – NOVÁK, Petr: Katastrofa křesťanů: likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923. Červený Kostelec 2017. ´ŠTĚPÁNEK, Václav: Východní otázka Od počátků do konce 60. let 19. století. Brno 2014. ´TEJCHMAN, Miroslav: Balkán ve 20. století. Praha 2016. ´VITÁKOVÁ, Alena: Metaxasova diktatura v Řecku (1936-1941). Historický obzor, 2010, 21 (5/6), s. 110–120. ´WANNER, Jan: Krvavý zrod moderního Turecka: Ankara mezi Londýnem a Moskvou. Praha 2009. ´