Úvod do syntaxe
Mojmír Dočekal 08/03/2023
l
2
Uvod do syntaxe
Morfologie
■ syntax = množina pravidel, která tvoří ze slov fráze;
■ pravidlo = něco obecného a nutného;
■ slovo = těžko definovatelná jednotka (podobně jako třeba italština nebo holandština), ale začněme s ním;
■ slova mají několik základních lingv. vlastností:
1. patří do kategorií;
2. skládají se z morfémů;
3. morfémy se kombinují podle pravidel: hlava, selekce, lokalita;
4. morfémy mohou být foneticky 0;
Kategorie slov
1. Kategerie, které jsou otevřené třídy:
1.1 Jména (N)
1.2 Slovesa (V)
1.3 Adjektiva (A)
1.4 Adverbia (Adv)
Kategorie, které jsou uzavřené třídy:
2.1 Předložky (P)
2.2 Determinátory (D): ten, nějaký, někteří, všichn
2.3 Číslovky (Num)
2.4 Complementizéry (C): že, jestliže, když;
2.5 Auxiliáry (V): je, mít;
2.6 Modálni slovesa (v nebo M): může, musí, ...
2.7 Spojky (Coord): a, nebo, ale;
2.8 Negace/afirmace (Neg/Aff): ne, taky;
Kategorie slov
■ každá z daných kategorií se může dělit ještě jemněji;
■ co jsou to kategorie a jak vím, že určité slovo patří do kategorie?
■ tradičně - sémantická kritéria - N pojmenovává osobu, zvíře nebo věc; V pojmenovává činnost; A vlastnost, ...;
■ to má problémy - spousta kategorií nepojmenovává nic (že);
(1)      Kategorie je množina výrazů, které se v jazyce chovají „stejným způsobem".
■ fundamentální kritérium = distribuce;
7
Distribuce
Afixy jsou často kategoriálně a subkategoriálně specifické
■ morfém = sémantický atom;
■ význam = „parafrázovatelný myšlenkou" (pluralita) ale i čistě gramatická vlastnost (Gen);
■ volné morfémy x vázané morfémy (afixy);
■ sufixy, prefixy, infixy (mlad-o-čech?, fan-fucking-tastic)„ circumfixy (poles/^ gefragť);
■ klasickým morfémem je třeba pl.: -ové- je-li slovo pluralizovatelné afixem -ové, pak je to N;
■ jiným je čas - je-li ke slovu připojitelný, pak je to sloveso;
■ některé sufixy jsou citlivé na subkategoriální rozdíly (-čx -tel u činitelských jmen);
8
Syntaktické kontexty jsou také kategoriálně citlivé
■ stejně jako morfologie:
(2) Tohle je má nejvíc__kniha.
■ jde doplnit jen A;
■ podobně:
(3) Kdy Petr_?
■ někdy jde doplnit víc možných kategorií:
(4) Petr je__.
A nebo N;
9
Modifikátory
■ možnost být modifikován jistou kategorií je dalším testem, který spojuje tvoření slov (morfologie) i tvoření frází (syntax);
■ |c|c|c| kategorie & modifikátor & příkladV & Adv & [^zastavit] -> náhle zastavitN & A & [^zastávka] -> krátká zastávkaP & Intensifikátor & [Pv] -> přímo v leseA & Degree & [^smutný] -> velmi smutnýAdv & Degree & [^^smutně] -> velmi smutně
10
Komplementární distribuce
■ v určitém kontextu se může objevit buď jedna nebo druhá jednotka, ne obě;
■ v morfologii: nelze dát obě čísla *žen-a-y - je na to jen jeden slot;
■ podobně v syntaxi:
(5) *soused__:      *Petra   Nováka   mého souseda/Petra
Nováka/mého souseda
(6) Petr navštívil__: babičku / dědečka / *babičku dědečka
(7) _books: *the these / the / these
■ jeden slot pro jednu kategorii;
■ jazykověda jako odvětví kognitivní vědy: označování * je rychlým neformálním psychologickým experimentem;
Gramatičnost
■ některá lingvistická data jsou podobná těm fyzikálním: data o frekvencích, o tom, jak rýchlejšou některé rozpoznány, o interakcích lingvistických dat se zvukem,
■ ale akceptabilita je jiného druhu;
■ v tomto smyslu je lingvistika experimentální vědou, která má přinést poznatky o naší jazykové schopnosti, jak je uložena v mozku;
■ každý mluvčí jazyka zná nepřeberné množství fakt o jazyce, musíme dodržovat jisté zásady:
1. Musíme začít s teorií, která vysvětlí část dat a až poté rozšířit empirické pokrytí;
2. Někdy nejsou naše posouzení zcela jasná, pak je třeba najít lepší příklady;
3. Existují rozdíly mezi každými dvěma mluvčími, od kterých
Slova se skládají z morfému
■ kořen = holý morfém;
■ kmen = vícemorfémový základ dalšího tvoření;
■ slovo je komplexní, má-li více než jeden morfém;
■ v češtině jsou prefixy, sufixy, circumfixy a infixy;
■ dále existují zvukové změny v kořenu (ablaut): nést/nosit, byl/je/bude;
■ v češtině neexistuje reduplikace (data z Agty):
(8)     takki (noha) taktakki (nohy) | ulu (hlava) ululuda (hlavy)
13
Morfémy se kombinují pravidelně Kompozicionalita
■ příklad slova ne-stát-ní- i mluvčí, který by neznal význam tohoto slova a znal všechny jednotlivé morfémy, by mohl dobře uhodnout význam;
■ stát je volný morfém (N), státníje A, nestátníje znovu A;
■ kompozicionalita = význam částí přispívá (podle obecných pravidel) k významu celku;
■ někdy kompozicionalita selhává a my dostáváme idiom (nemusí jít jen o frázi): ryb-ářx sekt-ář;
14
Afixace
■ ne-stát-níse může kombinovat 3! různými způsoby, ale jen jeden je správný;
■ ještě u u-přednost-ňo-vá-ní- 5! (=120) různých možností, ale jen jedna je správná;
(9)      Mluvčí češtiny, i ten který nezná dané slovo, přijme jen jednu sekvenci morfémů jako možné české slovo.
■ nemůže jít o pouhý list - platí to i pro neexistující slova (ne-wub-i-k-ovať);
■ mluvčí češtiny znají implicitně pravidla, kterými se řídí morfologie;
15
Afixace
1. mluvčí musí znát všechny dané morfémy;
2. musí vědět, jakého jsou typu: volné x vázané, sufixy, afixy, ...;
3. musí vědět, k čemu se může připojit (komplement): -re/jde jen k V: uči-telx *rybi-te\;
Tato vlastnost se nazývá c-selekce (category selection);
4. mluvčí ví, že se musí kombinovat adjacentně: hašk-ov-ský x *hašk-ský-ov;
5. mluvčí musí vědět, co vznikne: stát-ní (A), r/e-m(N);
c|c|c|c| stát: & volný, N & & -ní & sufix & c-selektuje N & utvoří Ane- & prefix & c-selektuje N & utvoří N
■ jednotlivé řádky = lexikální jednotky;
■ selekce může být i jemnější: -č selektuje pro fyzické činnosti x -tel selektuje pro intelektuální činnosti;
Lexikon
■ LEXIKON = kolekce vědomostí, kterou mluvčí má o morfémech = kolekce lexikálních jednotek;
■ lexikon = místo v hlavě, kde jsou tyto vědomosti uloženy;
■ psycholingvistické experimenty ukazují, že často používaná slova, i když jsou komplexní, jsou zřejmě uložena jako atomy (časy při vybavování, ...);
17
Struktura slov
■ jen jedno uspořádání morfému je gramatické;
■ to lze ukázat dobře na stromu (nationalization)
Struktura slov
■ pro češtinu např. u(V)-přednost(N)-ňo(V)-vá(V)-ní(N);
■ Markéta: u-před-n-ost-ň-ov-á-n-í;
- V-ROOT-A-N-A-???-V-N-koncovka
■ uzly, terminálni uzly, matky, sestry, dcery, kořenový uzel;
■ cokoliv dominované jedním uzlem je jednotka;
■ -al bere N jako komplement;
19
Struktura slov
■ lze to psát i v závorkách: [N [V [A [N nation] -al] -ize] -ation]; Selekce a lokalita
■ selektovaný element musí být vedle selektujícího afixu;
■ to znamená, že větve stromu se nemohou křížit;
20
Struktura slov
cvičení z učebnice v sekci 1.3.5 (undeniability remagnetize, post-modernism, disassembled)
Slovní struktura a lexikální jednotky
Pro slova nepřevychovatelný, nestátní, rychlovlak, protivit r a učitelka
1.1 rozepište všechny morfémy z daných slov;
1.2 napište lexikální zápisy všech morfémů;
1.3 zakreslete morfologický strom;
1.4 určete kolik má uzlů;
1.5 určete kolik má listů;
Struktura slov
■ větve se nemohou křížit;
■ listy stromu jsou temporálně seřazené;
■ infixy, circumfixy a suprasegmentální fonémy vypadají jako
■     I .   ■ X I i    V XV X i ■     i V      ■ V f I .IX
evidence proti zákazu krizeni, ale jde zrejme o tonologicke vkládání, ne morfologické;
■ dále jsou v GG postulovány další omezení na jazykové stromy:
1. žádný uzel nemůže mít více než jednu matku;
2. žádný uzel nesmí být bez matky;
3. žádná matka nemá více než dva uzly;
23
Struktura slov
■ to plyne z toho, že časová následnost „zrcadlí" morfologickou strukturu - uzel se dvěma matkami nemůže být linearizován vzhledem ke zbytku stromu; dva uzly bez matek nemohou být seřazany;
(10) Afixy nemohou c-selektovat nic jiného než své sestry.
■ selekce se provádí lokálně;
(11) Hypotéza o lokálnosti selekce: selekce je lokální, protože jednotka může selektovat jen vlastnosti své sestry.
24
Cvičení
1. Slovní struktura a lexikální jednotky
Pro slova nepřevychovatelný, nestatní a učitelka
1.1 rozepište všechny morfémy z daných slov;
1.2 napište lexikální zápisy všech morfému;
1.3 zakreslete morfologický strom;
1.4 určete kolik má uzlů;
1.5 určete kolik má listů;
Ukázka
Example. For the word disentangling.
a. Four morphemes: dis- en- tangle -ing
b. Lexical entries:
dis-: prefix, modifies V, stays V (dis-V means to make not V) en-: prefix, modifies V, stays V (en-V means to make V) tangle: free, V -ing: suffix, c-selects V, forms a progressive V
(V-ing signifies happening now)
c. Here is a tree:
Progressive V
en- V
tangle
d. This tree has 8 nodes
e. This tree has 4 leaves
Kompozita = složeniny (compounds)
■ jde o komplexní slova složená ze slov;
■ někdy jsou kompozicionální a někdy ne;
■ příklady: bystrozrak, listopad, čtvrthodina, matonoha, kazisvět, strašpytel;
■ kategorie kompozita je determinována pravým uzlem;
■ uzel, který determinuje kategorii konstituentu = hlava;
(12) Right hand head rule (RHHR) - pravidlo pravostranné hlavy: element, který je v kompozitu nejvíce vpravo, je hlavou kompozita.
27
Kompozita
■ mluvčí se nemusí učit pro každé kompozitum kategorii zvlášť;
■ určuje i morfologické kategorie - rod, číslo;
■ zároveň určuje základní sémantické vlastnosti;
28
Kategoriální status afixů
■ RHHR se uplatňuje obecně - je-li něco prefix, pak to nikdy vlastnosti komplexního slova;
■ sufixy mění kategorie, význam (zabít - zabiják);
■ prefixy nikdy nemění kategorii, proto je těžko říct, jakou kategorii vlastně mají: podstoupit, nastoupit, protistátní (asi P);
■ nicméně vždycky je kategorie determinována pravým uzlem;
■ prefixy jsou modifikátory;
■ sufixy poslouchají RHHR: moudrý - moudrost;
■ sufixy, stejně jako slova slova, patří do různých kategorií;
(13) Right hand head rule (RHHR) - pravidlo pravostranné hlavy: element, který je ve slově nejvíce vpravo, je hlavou tohoto slova. 29
RHHR
■ to se vztahuje i na inflexní afixy - sg., pl., čas, ...;
(14) T
V T
sp -i
(15) Number
N Number
strom
lze to zapsat například takto: -y, vázaný, číslo, c-selektuje pro N, (význam);
30
RHHR
■ je vlastností hlav, že určují okolí, ve kterém se objeví c-selektují pro sestry;
■ lexikon tedy nemusí specifikovat, jaká kategorie vznik připojením sufixu, protože ta je vždy kategorií sufixu;
Zdánlivé protipříklady proti RHHR Konverze
■ v angličtině asi nejproduktivnější, v češtině o dost méně, al přece: father, butter, ship, nail X vrchní, cestující, vysoká, vepřová;
■ alternativy:
(16) N A
vepřová
(17) N A^^l
vepřová e
Konverze
■ je to zcela analogické tomu, když říkáme, že pán-0 {žen-a,
staven-í);
■ jak poznat, co je základ - v angličtině těžko, ale předpokládá se, že noun koncept je primitivnější (je částí konceptu slovesa)
■ navíc to vysvětluje strukturu nekompozičních kompozit jako kazisvět a strašpytel:
(18)
N
e
straš pytel
Argument proti lineární morfologii
■ česká sekundární imperfektiva: jde jednoznačně o imperfektiva, i když obsahují dvě protichůdné gramatické specifikace vidu
■ pode-pis-ova-ť.
(19)
ImperfV
PerfV
Imperf
Perf    ImperfV -ova-
pode-
pis
34
Morfologické atomy
■ morfémy jsou atomy a mohou být 0;
■ nepravidelné kombinace morfémů: být + Fut = budu;
■ jsou to idiomy;
35
Závěr
(20) Kompozicionalita v morfologii: vlastnosti (morfologické, syntaktické a sémantické) komplexních slov jsou determinovány jejich částmi a způsobem, kterým jsou tyto části složeny.
■ morfémy, které se spojují s mnoha slovy jsou produktivní (-ár, X -čno - tragično);
■ rekurzivita v morfologii - prapra
36
Shrnutí
1. lingvistické reprezentace jsou atomární (diskrétní);
2. lingvistická pravidla jsou rekurzivní;
3. Ipjsou kompozicionální;
4. produkují stromové struktury;
5. užívají termínů jako hlava a selekce;
6. selekce je lokální - sesterské uzly;
37
Syntaktická analýza (úvod)
■ lingvistika je v GG studiem přírody (není duchovní vědou);
■ je částí kognitivní psychologie;
■ je experimentálního typu;
■ schéma: stimulus (input) -> proces + reprezentace -> výstup;
■ překvapivé - protože morfémy nejsou detekovatelné (některé jsou 0);
■ podobně jako Neckerovy krychle;
■ musíme předpokládat určité reprezentace, které předpovídají chování (v lingv. jazykové);
Lineární pořadí slov
■ první experiment - mluvčí a přijatelnost;
■ změna linearity v morfologii je fatální;
■ ale funguje to i v syntaxi:
■ argument o tom, že nelze jazyk konstruovat jako seznam vět:
1. existuje nekonečně mnoho vět;
2. ale prakticky je každý člověk konečný;
3. hezká čísla: Penn Tree Bank 2-1 milión slov, ale 99% vět se zde vyskytuje jen jednou;
4. protiargument - možná jde o seřazení kategorií;
5. nelze - některé sekvence kategorií se vyskytují jen jednou a navíc by to nevysvětlilo graduálnost a interpretovatelnost syntaktických struktur;
6. je potřeba rekurzivní pravidla;
Konstituenty
■ některé sekvence kategorií se opakují:
(23)    a.    Viděl jsem tu knihu.
jeden z nezpochybnitelných faktů o syntaxi přirozeného jazyka je to, že slova jsou organizována do určitých bloků, se kterými pracují pravidla syntaxe;
Konstituent je řetězec, se kterým mohou mluvčí pracovat jako s jedním blokem.
■ to reprezentujeme tím, že má jeden mateřský uzel:
(25)
P        D N
v        té knihovně
■ přičemž se počítá s tím, že syntax nevidí derivační morfologii, ale vidí inflekční morfologii;
■ syntaktická produktivita:
(26)    This girl in the red coat will put a picture of Bill on your desk before tomorrow.
- 17 slov = 17! možných vět = 3.56 * 1014 a tvrdí, že 29 859 840 přeskupení je podle parsovacího algoritmu syntakticky v 41
Argumenty proti závislostní syntaxi
■ nemožnost správné analýzy modifikace konjunkce:
(27) Petr potkal [krásné [studentky a učitelky]].
■ nemožnost správné analýzy postavení klitiky v češtině:
(28) Ten mladý muž, který kouřil cigaretu, se posadil do křesla.
■ nemožnost správné analýzy modifikace celé N P (pravovětvící se adjunkce k NP):
(29) [[np královna krásy][NP České republiky]]
42
Test klitikou
■ v současné češtině stojí klitika (se, si, ...) za prvním! konstituentem
(30) a.    [Ten mladý muž] se ohlédl.
b. [Ten mladý muž, který četl tlustou knihu,] se ohlédl
c. [Cist tu tlustou knihu] se mu líbilo.
(31) a. *[Ten se mladý muž] ohlédl.
b. *[Ten mladý muž se, který četl tlustou knihu,] ohlédl
c. *[Číst se mu tu tlustou knihu] líbilo.
Substituce
■ experiment, který potvrdí, že určitá sekvence je konstituentem - nahrazení slovem, protože ten se jistě chová jako blok, se kterým pravidla jazyka pracují;
■ postup:
1. Mějme dobře utvořený řetězec S;
2. Zvolme podřetězec SUB;
3. Nahraďme SUB monomorfematickým slovem;
4. Je-li výsledek R dobře utvořený, pak je SUB konstituentem;
5. Není-li výsledek dobře utvořený, nesoudíme nic;
■ konstituenty normálně tvoří temporálně nepřerušené řetězce;
(32)    [Tahle dívka v červeném svetru]/ona chce položit [nějaký Petrův obrázek]/to na tvůj stůl/tam.
44
■ substituce má zachovat pravdivostní podmínky;
■ pro češtinu je samozřejmě potřeba počítat s pády;
■ substituce řetězcem jistého typu indikuje konstituent:
■ substituce zájmenem indikuje DP;
■ substituce vlastním jménem indikuje NP;
■ substituce prázdným slovesem udělal indikuje VP;
■ substituce adv. tam indikuje PP;
■ selhání není signálem nekonstituentnosti;
■ substituce něčím větším než slovo nezachovává nutně konstituentnost;
■ kontrast mezi DP a NP - pro češtinu budeme zanedbávat, pokud se nebudeme věnovat přímo DP;
Cvičení
Elipsa
■ substituce O řetězcem;
■ při elipse je vyrozuměno to, co není zopakováno:
(33) Petr navštívil tu dívku v červeném kabátu a Karel taky.
■ zachovávají se pravdivostní podmínky:
(34) Petr dal každému studentovi jeden úkol a Karel taky.
■ elipsa je prostředkem kontrastu - za spojkou je v kontrastu;
■ jiný typ elipsy je NP elipsa;
(35) Petr miluje tamty velké žluté rybičky, ale mně se líbí tyhle velké žluté rybičky/tyhle žluté rybičky/tyhle rybičky.
46
elipsa je něco jiného než gapping: Petr potkal Marii a Karel Kláru, to by vedlo ke špatnému závorkován
Koordinace
(37) Koordinační test: máme-li dvě gramatické věty ABD a ACD a řetězec AB a CD je gramatický se stejným významem jako ABD a ACD, je to evidencí pro to, že B a C jsou konstituenty a navíc konstituenty stejného typu.
(38) a.    Petr potkal tu velkou dívku a Karla.
b. *Petr potkal tu velkou dívku a v parku.
c. *Petr vešel do místnosti a Karla.
d. Petr navštívil Karla a Marii.
48
Struktura koordinovaných konstituentů
■ struktura pro:
(39)    Petr a Karel spali
Petr je DP, Karel je DP a Petr a Karel je taky DP; struktura:
(40)
DP
Petr
Kare
49
obecně pro konjunkci čehokoliv X
X   Conj X
Right node raising
■ někdy to vypadá, jakoby konstituent mohl být sdílen dvěma koordinovanými konstituenty nalevo od něj:
JX .1. I XV- I, XV XV I XV-
a milujú zelený caj, ale ty nesnasis zelený caj.
JX ■ I I . XV XV I XV-
a milujú, ale ty nesnasis zelený caj.
Já chci navštívit Moskvu a musím navštívit Moskvu. Já chci a musím navštívit Moskvu.
■ výraz, který vystoupal vpravo je konstituent;
(42) a. b.
(43) a. b.
51
■ blbé je, že to přiřazuje status konstituentu i v (44):
Petr půjčil cennou sbírku rukopisů knihovně a jeho vdova později darovala cennou sbírku rukopisů knihovně.
a.    Petr půjčil a jeho vdova později darovala cennou sbírku rukopisů knihovně.
■ další problém je v tom, že podle toho, co bylo přijato pro koordinaci musí být já chci a já musím stejného druhu, takže vznikne struktura:
což pak vede k tomu, že věta Já chci navštívit Moskvu by měla strukturu:
já   chci navštívit
Moskvu
což je divné;
stejný problém jako u gappingu;
Pohyb a další deformace Topikalizace
Ta dívka v červeném kabátu položí Petrův obrázek zítra na tvůj stůl.
Zítra ta dívka v červeném kabátu položí Petrův obrázek <zítra> na tvůj stůl.
■ topikalizace je operace závislá na pragmatice - první věta je odpovědí na otázku Co se stalo - tj. žádná informace ještě není známa;
■ druhá na otázku Co se stane zítra - zítra je topič, téma, o kterém se mluví, a zbytek věty je comment (focus);
(48)    Topikalizace se týká jen konstituentů.
54
(47) a. b.
■ týká se DP, PP, VP a PP;
Ta dívka v červeném kabátu položí Petrův obrázek zítra na tvůj stůl.
Petrův obrázek ta dívka v červeném kabátu položí <Petrův obrázek> zítra na tvůj stůl.
Ta dívka v červeném kabátu položí Petrův obrázek zítra na tvůj stůl.
Položí Petrův obrázek ta dívka v červeném kabátu <položí Petrův obrázek> zítra na tvůj stůl.
■ lze to najít i u CP:
(51)    a.    Marie by měla vědět, že jedeš do Moskvy, b.    Že jedeš do Moskvy, by Marie měla vědět.
(49) a. b.
(50) a. b.
■ samozřejmě to selhává u diskontinuitních výrazů
■ někdy to selhává i u konstituentů:
(52) *Obchodem Karel potkal Marii před.
(53) *Zelenou košili Petr koupil tu.
Cleft konstrukce (rozštěpení)
(54) a.    Petr chce slyšet tvou přednášku.
b.    Je to tvá přednáška, co Petr chce slyšet.
■ obě věty jsou přijatelné, ale liší se znovu v tom, v jakém pragmatickém kontextu jsou přijatelné;
■ to, co následuje za je roje fokus - ostatní část věty je presupozice;
■ presupozice, protože mluvčí očekává, že ostatní tuto informaci ví a že je pravdivá;
(55) Fokus v cleft konstrukci je konstituent.
57
Ten muž v černém klobouku navštíví v pondělí Brno. Bude to v pondělí, kdy ten muž v černém klobouku navštíví Brno.
■ formulace:
■ začneme gramatickým řetězcem ABC a vytvoříme z něj nový řetězec JE to B, co AC.
■ je-li výsledek gramatický, tak to ukazuje na to, že B je konstituentem v ABC, není-li gramatický, tak to nemusí znamenat nic;
■ příklad:
(56) a. b.
a. Marie viděla toho vysokého muže odcházet.
b. *Byl to ten vysoký muž odcházet, co Marie viděla.
Pseudocleft
■ má to podobu tázací věty, která je subjektem kopuly a fokusovaný element je za kopulou:
(58) Co Marie chce koupit_, jsou růže.
(59) *Co Marie chce dát__, jsou Petrovi růže.
(60) *Co Marie darovala_, je spousta peněz knihovně.
■ vpravo je fokus;
■ pragmaticky jde o podobnou věc jako u cleftu;
■ jde dobře pseudocleftovat DP a PP;
■ ale pseudocleft je dobrý i na AP, VP a CP:
59
(61) a.    Petr je hrdý na svou vlast.
b. Co Petr je, je hrdý na svou vlast.
c. *Je to hrdý na svou vlast, co Petr je.
(62) a.    Petr řekl, že chce spát.
b. Co Petr řekl, je, že chce spát.
c. ??Bylo to, že chce spát, co Petr řekl.
(63) Fokusovaný element v pseudocleft konstrukci je konstituent
postup:
■ z gramatického řetězce ABC utvoříme nový řetězec co AC, JE
B.
■ je-li výsledek gramatický, pak je B konstituentem ABC. inverzní pseudocleft;
Komplexnější deformace
Wh-pohyb
■ wh-řetězce jsou konstituenty:
(64) a.    Petr si chce koupit tyhle hnědé boty. b.    Které hnědé boty si chce Petr koupit?
■ ale když to nejde, tak zase to nemusí nic znamenat:
(65) a.    Petr potkal toho muže, který si chce koupit tyhle hnědé
boty.
b.    *Které hnědé boty Petr potkal toho muže, který si chce koupit?
61
Modifikace pomocí jen, dokonce
■ jen fokusuje jeden element ve větě s ostatními implicitními alternativami;
(66) Tenhle kuchař pouze dá pepř na tyhle rajčata.
■ který element je fokusován, záleží na přízvuku (v angličtině) na adjacenci (v češtině);
(67) a.    Tenhle kuchař pouze dá pepř na tyhle rajčata.
b. Tenhle kuchař pouze dá pepř na tyhle rajčata.
c. Tenhle kuchař dá pouze pepř na tyhle rajčata.
d. Tenhle kuchař dá pepř pouze na tyhle rajčata.
e. Tenhle kuchař dá pepř na pouze tyhle rajčata.
f. Tenhle kuchař dá pepř na tyhle pouze rajčata.
■ ale nejde to na subjekt (je-li pouze adjacentní vpravo):
(68)    a.    Tenhle KUCHAŘ pouze dá pepř na tyhle rajčata b.    TENHLE kuchař pouze dá pepř na tyhle rajčata.
■ co je vpravo může být zdůrazněo, co je vlevo ne;
■ ale to nestačí:
(69) Tenhle kuchař pouze dá pepř na tyhle rajčata a TA DÍVKA PŘIPÁLILA GULÁŠ.
(70) Tenhle kuchař dá pouze pepř na tyhle rajčata.
(71) Fokus asociovaný s výrazem pouze musí být spojen s konstituentem, který je sestrou k výrazu pouze.
63
i ■        v _ / vivia XI I i   i~~   r^i a   I      a ~T~ a '
■ pouze se kombinuje s kdečím:
■ pouze Petr (DP)
■ pouze s Petrem (PP)
■ pouze šťastný (AP)
■ pouze dát pepř na rajčata (VP)
■ ale nejde to s větou? (asi v češtině neplatí):
(72)    a. Pouze Petr pije pivo.
b. Pouze PETR pije pivo.
c. *Pouze Petr PIJE pivo.
d. *Pouze Petr pije PIVO.
■ vnímání kliků na pozadí vět;
64
Cvičení
(73) Petr pronásledoval muže na kole.
■ dvě struktury;
■ podobně:
(74) Petr viděl krásné studentky a učitelky.
65
Stromy pro ambigní výrazy:
(75)    a. Krakonoš rozbíjel hrnky s Trautenberkem.
b. Krakonoš zastřelil Trautenberka v pyžamu.
c. Krakonoš slyšel Trautenberka na poli.
d. Trautenberk pozoroval vypasené jeleny a zajíce
e. Trautenberk nešel do lesa kvůli Krakonošovi.
66
Souhrn
1. Substituce: může-li být řetězec S nahrazen jedním slovem, pak je to evidencí pro to, že se jedná o konstituent. Tři typy: pronominalizace, one substituce, taky substituce.
2. Elipsa: může-li být řetězec S elidován, je to evidencí pro to, že S je konstituent.
3. Koordinace: může-li být řetězec S koordinován se slovem nebo s frází, tak je to evidencí pro to, že S je konstituent stejné kategorie jako konstituent, se kterým je koordinován.
3.1 Na břehu řeky ležel voják a puška.
3.2 Tahle motorka je Petrova a naší sousedky.
67
4. Pohyb: může-li být řetězec S transformován do jiné pozice (typicky úplně vpravo nebo úplně vlevo), tak je to evidence, že S může být konstituent. Druhy:
4.1 topikalizace;
4.2 cleft;
4.3 pseudocleft;
4.4 wh-pohyb;
4.5 right node raising;
5. Pokud se jeden z testů nepovede, tak důvody mohou být různé. Neukazuje to s určitostí, že S není konstituent.
■ obecně se nesetkáváme s kontradikcemi;
■ kromě RNR a gappingu;
68
■ otázka - proč se DP jmenuje DP a ne třeba VP;
■ odpověď - to, co je hlavou určuje vlastnosti konstituentu
Věty: C
■ konstituenty, které obsahují komplementizér C, který je následován konstituentem, zvaným časová fráze (TP);
(76) Uvidíš, [že Marie přijde pozdě].
(76) Pochybujú, [že Marie čte detektivky].
(76) Fakt, [že Petr chrápe], je vzrušující.
(76) Viděl jsem muže, [který zalévá květiny].
(76) [Že Petr vyhrál ten závod], mě překvapilo.
70
TP nahrazuje S;
řetězec nazvaný CP je konstituent <-> topikalizace, konjunkce;
CP se může spojit s mnoha slovesy, ale některá nejdou: Petr bude
vidět/věřit/doufat/říkat/tvrdit/šeptat/*kopat/*spát/*běžet, že ta dívka tam dala obrázek.
intuitivně: „slovesa říkání a věření";
trochu formálněji: propozice stav věcí, který je nebo není pravdivý;
k propozici lze zaujímat různé postoje - propoziční postoje;
■ tato slovesa jsou odlišná od sloves, která popisují fyzikální děje nebo stavy;
■ některá slovesa dovolují více možností toho, co se může objevit v C pozici:
(78) Petr ví, že/jestli/zda Marie odešla.
(79) Petr se diví, že/*jestli/*zda/*aby Marie odešla.
(80) Petr myslí, že/*jestli/*zda Marie odešla.
■ lze myslet propozici, ale ne o otázkách???;
■ C určuje, zda TP je otázka (nepřímá otázka), aserce nebo příkaz;
■ to je vidět i z toho, že jsou v komplementární distribuci:
(81) Měl bys říct, že/*že jestli/*aby že/*jestli zda Marie odešla.
■ to je proto, že C je pozice pouze pro jeden element;
■ tento element určuje distribuci celého konstituentu;
■ ta není citlivá na to, co je ve VP;
(82) Petr ví, že Marie opustila Paříž/chce navštívit paříž/kope pěkné branky.
■ C je hlavou konstituentu:
(83) Hlava konstituentu určuje kategorii konstituentu.
a. Hlava konstituentu určuje distribuci konstituentu.
b. Hlava konstituentu selektuje konstituenty, se kterým se spojuje.
■ někdy je TP nefinitní:
(84) Petr nevěděl [co udělat dřív].
■ v angličtině navíc může C někdy přidělit ACC subjektu (v C for, v T je tó)\
(85)    You will prefer for the girl to put a picture on your desk.
■ v angličtině je navíc for citlivé na čas:
(86) I prefer for the girl to win.
(86) *l prefer for the girl to will win.
(86) *l prefer for the girl to wins.
(86) *l prefer for the girl to won.
■ to zaplňuje pozici T jako 0 hodnota;
■ proto jsou to infinitivy - nefinitní věty;
■ dva typy vět: finitní, kde T určuje relativní čas, za kterého se propozice označená větou děje;
■ nefinitní, kde žádná taková indikace není;
■ +tense a -tense;
76
■ stejně jako jsou různé druhy jmen: abstraktní, mass, count,
■ C se nestará o to, jaký je subjekt, ani co je ve VP, ale o T:
(87) Petr doufá, že Marie vyhraje/*že Marie vyhrát.
(88) Petr ví, co řekl Marii/co Marii říct.
■ některé C vyžadují finitní T, některé oboje;
■ samozřejmě je to závislé na konkrétním jazyku;
stejně tak slovesa propozičních postojů: zajímá je druh C, ale ne čas:
(89) Nevím zda odejít.
(90) Nevím, zda odešel
ale:
(91)    Nevím, zda/*aby mám odejít
TP je label věty kvůli tomu, že určuje distribuci věty;
78
Shrnutí: výsledky
(92)    Hlava konstituentu určuje kategorii konstituentu.
a. Hlava konstituentu určuje distribuci konstituentu.
b. Hlava konstituentu selektuje konstituenty, se kterými se spojuje.
■ hlava C se stará o čas, selektuje TP;
■ hlavy mají tyto vlastnosti:
■ hlavy jsou kategorie na úrovni slov;
■ maximální řetězec, jehož distribuce se řídí hlavou, je konstituent;
■ každý konstituent má jen jednu hlavu;
■ konstituent je kontinuální řetězec;
79
■ všechno to jsou empirické hypotézy o jazyce, nic není nutné;
■ TP i CP se nazývají věty, věta, která není zanořená v jiné, je matricová věta, ostatní jsou subordinované nebo zanořené věty;
■ TP se strukturou:
T VP
■ obecně:
(95)
XP
subjekt
X'
X komplement
■ +tense T vyžaduje NOM subjekt, -tense T vyžaduje ACC subjekt:
(96)    a.    Viděli jsme, že Petr/*Petra vyhrál závod, b.    .Viděli jsme Petra/*Petr vyhrát závod.
shrnutí:
■ přirozené jazyky mají různé C: že, jestli,
81
vyhnuli jsme se otázkám toho, kde je T v přítomném čase
Petr políbil Marii.
nebo v infinitivech; dobré cvičení na s. 107;
■ obecně: f(unkční) sekvence:
(98)    CP > TP > VP
a.    [CP že [TP Karel bude [VP spát]]
■ detailní kartografický program:
■ https: //www.degruyter.com/document/doi/10.1515/tlr-2022-2088/pdf
83