Filozofie jazyka Mojmír Dočekal JS 2023 1 / 39 2 / 39 Tři perspektivy při popisu jazyka • jazyk je systém symbolů, které známe a užíváme; • tři perspektivy: • jazyk jako systém symbolů; • jazyk jako něco, co známe; • jazyk jako něco, co používáme; • odpovídající teorie významu: • význam = vztah mezi znakem a věcmi ve světě; • význam = vztah mezi znakem a věcmi v mysli; • význam = užití; 3 / 39 Proč filozofie jazyka? • jazyk je srdce lidské aktivity: lidé komunikují, i dělají věci jazykem; • spojení mezi jazykem a myšlením: dva nepřijatelné extrémy: 1) jazyk je prostředek myšlení 2) neexistuje žádné spojení mezi jazykem a myšlením; • jazyk podle některých formuje myšlení – eskymácký humbuk; • i kdyby měl více slov než čeština, nic by z toho neplynulo; • někteří (ideologové a politikové) tvrdí, že jazyk ovlivňuje kulturu národa – i když to zřejmě není pravda, tak i nepravdivé tvrzení ovlivňuje; • jazyk stal centrálním tématem humanitních věd; • ale proč filozofové? 4 / 39 • jazyk nabízí vhled (někteří tvrdí, že i řešení) do tradičních filozofických problémů; • lépe než ptát se, co je dobro, spravedlnost, pravda, vědění, je lépe ptát, co na význam těchto slov; • jde o jednodušší otázky; • studium jazyka vedlo některé filozofy k zrušení problémů tradiční metafyziky; • př. „Jak vím, že existuju“ je zneužití slova vědět; • další klasický problém: Mikuláš neexistuje – kdo neexistuje? • nejde o připisování vlastnosti objektu; • není to S-P věta jako Petr je vysoký; • jazyk je spojen s lidským jednáním, myšlením a kulturou; • je to klíč k některým filozofickým otázkám; 5 / 39 Teorie přímé reference • Teorie 1: nejjednodušší verze je extenzionální/teorie přímé reference; • slovo koresponduje externímu objektu; • každá teorie významu má příklady, na kterých funguje nejlíp; • tady: vlastní jména; • Brutus; • denotace; • stejně komplexní jména: prezident ČR, královna Anglie v roce 2005, . . . ; • slovesa? 6 / 39 Slovesa a funkce • slovesa = funkce; • argumenty a hodnoty; • stejně jako x2; • denotují funkce; • funkce jsou nekompletní, nesaturované; • funkce ze zemí do jazyků: Nejobvyklejší jazyk, kterým se mluví v x; • funkce z čísel do pravdivostních hodnot: x2 = 4; • predikáty (slovesa a adjektiva) jsou propoziční funkce (z individuí do pravdivostních hodnot); • chrápe koresponduje mimojazykové entitě – funkci; • rchápe je nesmyslné slovo, protože nekoresponduje ničemu; 7 / 39 Věty • denotují pravdivostní hodnoty; • důvod: kompozicionalita; • predikát + jméno („Petr chrápe“) vyhazuje pravdivostní hodnoty; • sémantické typy: 1. jména -> individua; 2. nekompletní jména -> funkce z individuí do individuí (Prezident země x); 3. predikáty -> funkce z individuí do pravdivostních hodnot; 4. věty -> pravdivostní hodnoty; • typ neznamená význam: Dlouhé bidlo vs. prezident Vykuřpytel; 8 / 39 Logické spojky • Fregův metodologický princip: význam jakéhokoliv slova je jeho příspěvek k významu celého výrazu; (1) Sníh je bílý a tráva je zelená. (2) Sníh je bílý a tráva je červená. • spojky jsou typu z dvou pravdivostních hodnot do pravdivostní hodnoty; 9 / 39 Tři přístupy k významu • systémová perspektiva: dobře utvořený jazyk. výraz je (přinejmenším) kombinace syntaktické struktury a významu; • významy? • tři klasické teorie významu: 1. Teorie významu 1 (věci): význam je vztah mezi symbolem a objektem: „Platon“, „Plato“, . . . -> Platon; 2. Teorie významu 2 (ideje); 3. Teorie významu 3 (užití) – „Omlouvám se“; 10 / 39 Gottlob Frege (1848-1925) Život a dílo • filozof, matematik, otec moderní logiky, jeden ze zakladatelů analytické filozofie • Univerzita v Jeně • hlavní díla: • Begriffsschrift (Conceptual Notation) (1879): jeho logický systém • Die Grundlagen der Arithmetik (The Foundations of Arithmetic) (1884): redukce aritmetiky na logiku + filozofické zdůvodnění • Grundgesetze der Arithmetik (Basic Laws of Arithmetic) (volumes 1, 1893, and 2, 1903): provedení programu 11 / 39 • filozofické eseje o jazyce: • (1891), ‘Über Sinn und Bedeutung’ (‘On Sense and Reference’) (1892a), ‘Über Begriff und Gegenstand’ (‘On Concept and Object’) (1892b) and ‘Der Gedanke: eine logische Untersuchung’ (‘Thoughts’) (1918). • Funktion und Begriff (‘Function and Concept’) • především filozof a matematik: porozumění přirozenosti matematických pravd a jejich zdůvodnění • zdůvodnění matematických pravd je čistě deduktivní (rozumové) bez potřeby percepce nebo intuice • 1879: příklad takového systému – největší dílo logiky od Aristotela po GF • deduktivní inference vět s více kvantifikátory: Každý miluje někoho, . . . vs. středověká logika 12 / 39 • logický systém pro reprezentaci takových vět • obecný cíl: ukázat, jak většina matematiky je redukovatelná na logiku (logicismus) • plný význam všech matematických vět vyjádřitelný z prvních logických principů a logických inferencí • filozofie matematiky: kritika Johan Stuarta Milla a Immanuela Kanta • přirozenost čísel a obecně abstraktních objektů • analýza deduktivních argumentů → analýza logické formy přirozeného jazyka • první netriviální a vcelku plauzibilní pohled na funkci přirozeného jazyka • porozumění výzazu ̸= (jen) uchopení objektu 13 / 39 Fregova logika • klasická logika (min.: od Aristotela): věda o vyplývání • výroková logika (3) a. p, p → q |= q b. p → q, ¬p ̸|= ¬q c. p → q, ¬q |= ¬p • moderní forma ověření: (predicate) logic provers (důkazové systémy?) • https://www.umsu.de/trees/#(p~5q)~1~3q~5~3p • 2000 let stejné 14 / 39 Sylogistická logika • nicméně moderní predikátová logika vznikla až s Fregem • před ním: syllogismy • https://www.britannica.com/topic/syllogistic (4) a. Všichni lidé jsou smrtelní. b. Žádní bozi nejsou smrtelní. c. |= Žádní lidé nejsou bozi. • omezeno na dva kvantifikátory • žádný systém důkazů (memorování) 15 / 39 Fregovo Pojmové písmo • neomezený počet kvantifikátorů • příprava na dedukční důkazy (5) a. ∃y[Q(y) ∧ ∀x(P(x) → R(x, y))] |= ∀x[P(x) → ∃y[Q(y) ∧ R(x, y)]] b. • https://www.umsu.de/trees/#~7y(Qy~1~6x(Px~1Rxy) )~5~6x(Px~5~7y(Qy~1Rxy)) • obráceně ne 16 / 39 • tři základní rysy Fregovy filozofie: 1) přeložení základních filozofických problémů do problému o jazyce: “Jak jsme schopni poznat objekt (číslo)?” → “Jak mluvíme o objektu (čísle)” 2) pro pochopení významu jsou primární věty, ostatní výrazy . . . příspěvek k významu věty 3) vysvětlení ̸= psychologický popis mentálních stavů (antipsychologismus) 17 / 39 Jazyk a ontologie • Begriffsschrift: scan • vztah jeho konceptové notace k přirozenému jazyku • tradiční gramatické kategorie nemají žádnou logickou platnost • singulární termy (‘vlastní jména’) vs. predikáty (‘konceptová slova’) • singulární termy: Virginia Woolf, třetí planeta od Slunce, největší prvočíslo • predikáty: () byl napsán VW, Leonard Woolf se oženil s (), () se otáčí kolem Jupitera, () je sudé prvočíslo větší než 2, saturací singulárním termem → kompletní věta • jemnější rozlišení predikátů: podle počtu a podle typu valencí (děr) 18 / 39 • dvoumístné: () být matkou () • predikáty druhé úrovně: Všichni [] jsou savci: ∀x[P(x) → Savec′(x)] vs. Alík je savec . . . Savec′(Alik′) • podobně: Alespoň jedna věc je []: predikát druhé úrovně → existence není predikát věcí ale konceptů • ontologické kategorie odpovídající singulárním termům a predikátům: objekty a koncepty • koncepty formalizuje jako funkce (6) funkce: y = f (x) a. y = x2 . . . b. telefonní seznam: {, , . . . } . . . 19 / 39 • funkce je jednoznačné zobrazení z množiny M do množiny N • Frege: funkce zjednoznační přirozený jazyk a umožní vyhnout se víceznačnostem (7) a. {<2,4>, <3,9>, . . . } . . . ok b. {<2,4>, <2,6>, . . . } . . . množina uspořádaných dvojic, ne fce • koncepty první úrovně jsou pravdivé nebo nepravdivé o objektu • ne-saturované • Pravda/Nepravda . . . objekty • koncept denotovaný predikátem () pochází z Brna → Pravda pro MD, Nepravda pro GF • dodnes není zcela jasné, zda za primární považoval jazyk nebo ontologii 20 / 39 Exkurz do formální sémantiky • realizace Fregova programu • základní typy, kombinace typů (8) a. Petr, Praha, ten student ⟨e⟩ b. spí, běží, pracuje ⟨e, t⟩ c. napsal, vytvořil, snědl ⟨e, ⟨e, t⟩⟩ d. černý, český, zdravý ⟨e, t⟩ (9) a. Petr spí. ⟨e, t⟩(⟨e⟩) aplikace funkce na argument Frege b. Černý pes spí. predikátová modifikace 21 / 39 Sémantika číslovek • základní typ je predikátový (nesaturovaný) – adjektivní • ale (type shifting) existuje i saturovaný (10) a. Dva kluci zpívali. ⟨e, t⟩ b. Ti pachatelé byli dva. (11) a. Pět kluků zpívalo. ⟨e⟩ b.???Ti pachatelé byli pět. 22 / 39 Sémantika číslovek II • (nezávisle na typech?) lower-bounded a exact čtení (12) a. Petrá má dva psy. =2 b. 2 + 2 = 4 (13) a. Každý, kdo má dva psy, má slevu na dani. ≥ 2 b. Musí ti být 18, abys mohl řídit auto. ≥ 18 • Fregova analýza: ne ⟨e⟩, ne ⟨e, t⟩, ale ⟨⟨e, t⟩, t⟩ • 2 = {{a,b},{1,2},{@,!}} 23 / 39 • základní strukturní vlastnosti jazyka kladou překážky při vyjádření přirozenosti těchto kategorií: (14) Koncept denotovaný () je kůň je koncept. • to se zdá být v pořádku, nicméně (On Concpet and Object 1892): (14) musí být Nepravda • ‘Koncept denotovaný () je kůň’ je singulární term, takže nemůže denotovat koncept • výraz neobsahuje valenci, i když jí zmiňuje • správně bychom se měli vyjádřit: (15) () je kůň je koncept. • což nezní gramaticky • přirozený jazyk je zavádějící 24 / 39 Smysl a význam • text: link • Sinn/Bedeutung: všechny předměty mají smysly = rozdílné způsoby, jakým lidé myslí o objektu, jakým způsobem je objekt prezentován; • „manner and context of presentation“ of object; • slova také mají smysly – jejich spojení se smysly je ale konvencionální; • slovo s referuje k objektu o, je-li spojeno se smyslem s, se kterým je spojen i objekt o; • příklad s křižovatkou tří silnic; • všechny tři designují stejnou věc; • ale různě to vyjadřují; 25 / 39 • stejně tak: Hesperus, Phosporus, Večernice, Jitřenka, Venuše; • smysly jsou veřejné a objektivní – nejde ani o obrazy, ani o ideje v mysli; 26 / 39 • jsou to, co se člověk naučí, učí-li se jazyku; • každému smyslu odpovídá nejvýše jeden objekt; • bez objektu: největší přirozené číslo, jednorožec; • různé znaky (i v různých jazycích) mohou odkazovat ke stejnému smyslu (Plato, Platon, Platón X nejznámější Sokratův žák); 27 / 39 • smysl věty: pro Russella jsou vlastní jména ve větě odkazy na externí objekty (významem je objekt), pro F. ne: propozice neobsahují objekty, ale smysly objektů – Chomsky není částí významu věty Chomsky je známý lingvista, ale způsob prezentace; • predikáty referují k funkcím z individuí do PH; • smysl jména = individuový koncept; • smysl věty = propozice, smysl predikátu: funkce z individuových konceptů do propozic; 28 / 39 • dvojrovinná sémantika: • jména: individuové koncepty/individua; • predikáty: IndKonc->Prop/Ind->PH; • věty: Prop/PH; 29 / 39 Kompozicionalita heslo v NESČ 30 / 39 • princip kompozicionality by měl platit na obou úrovních: pro smysly i referenty; (16) Je všeobecně známo, že Otokar Březina byl básník. (17) Je všeobecně známo, že Václav Jebavý byl básník. 31 / 39 • problém: je-li reference celku určena referencí částí, tak by obě věty měly mít stejnou referenci, ale to nemají; • podobně: (18) “Otokar Březina“ má 14 písmen. (19) “Václav Jebavý“ má 14 písmen. • pokud řekneme, že princip kompozicionality neplatí pro referenční úroveň, tak zavrhneme celý program; 32 / 39 Neprůhledné kontexty • někdy referencí jména není individuum; • podobně někdy není referencí věty pravdivostní hodnota; • přímá/nepřímá řeč: (20) Petr říkal: „John Wayne byl fašista“ (21) Petr říkal, že John Wayne byl fašista. • přímá řeč jasně ukazuje na to, že někdy věty referují k něčemu jinému, než 1/0, jinak by tam bylo možno zaměnit jinou nepravdivou větu; • GF: v přímé řeči odkazují věty samy k sobě; • parafráze: Petr říkal větu „John Wayne byl fašista“; • v nepřímé řeči neodkazují věty k 1/0 taky; 33 / 39 • podle GF věty v nepřímé řeči referují k se svým obvyklým smyslům, protože pravdivost se zachovává při vyjádření jinou větou se stejným smyslem; • překlad; • reference celého výrazu je determinována (a) strukturou, (b) referenty; • obvykle jména refereují k individuiím, ale v u nepřímé reference ne; • věty: věty samotné nebo propozice; • jméno: jméno nebo individuový koncept; • neprůhledné kontexty; 34 / 39 Neprůhledné kontexty (22) Definice „neprůhledných kontextů“ Kontext C je neprůhledný, iff (∃ < E1, E2 > ){[Referent(E1) = Referent(E2)]&[Referent(C ⌢ E1) ̸= Referent(C ⌢ E2)]} • kontexty: 35 / 39 1. Citační kontexty (přímá i nepřímá řeč); 2. Propoziční postoje; 3. Logické a matematické kontexty; 4. Explanatorní/kauzální kontexty; 5. Performativní kontexty; 6. Sémantické kontexty; 7. Modální kontexty; • v přímé řeči odkazují výrazy samy na sebe, v ostatních neprůhledných kontextech odkazují na smysly; 36 / 39 Filozofická aplikace: Fregova hádanka • dvě verze „věcné teorie významu“: Frege/Russell; • Fregeho hádanka: co je stejnost/identita; (23) a. Jebavý=Jebavý b. Jebavý=Březina • první jsou neinformativní, druhé informativní; • a priori; • GF napřed tvrdil, že stejnost je relace mezi jmény; 37 / 39 Filozofická aplikace: Fregova hádanka • ale ve „Smyslu a významu“ tvrdí, že znalost něčeho takového je skutečná znalost, ne znalost našeho pojmenování; • pro GF jsou jména odlišná i ve svém smyslu; • stejnost je stejnost smyslů; • netriviální identita je znalostí o světě, ne o jazyce; • kognitivní signifikance; 38 / 39 Shrnutí • prozatím: jazyk je kvazimatematický objekt: systém symbolů; • věcná teorie významu: dvě verze (přímá – Russell), zprostředkovaná (Frege): smysl a reference; • slova jsou spojeny se smysly; • kontextualismus; 39 / 39