Srovnávací etymologie slovanských jazyků – Úvod
Doporučená literatura:
Večerka, R. a kol., K pramenům slov. Uvedení do
etymologie, 2006;
Karlík, P. a kol., Nový encyklopedický slovník češtiny
(czechency.org);
Lamprecht, A., Praslovanština, 1987;
Večerka, R., Jazyky v komparaci I. Nástin české jazykovědné
slavistiky v mezinárodním kontextu, 2008;
Večerka, R., Jazyky v komparaci II. Charakteristiky
současných slovanských jazyků v historickém kontextu,
2009.
Durkin, Ph., The Oxford Guide to Etymology, 2009
Malkiel, Y., Etymology, 1993
Vývoj divergentní – v jednotlivých jazycích pocházejících ze
společného prajazyka se během vývoje vytvořily různé nové
jevy, kterými se tyto jazyky od sebe odlišily. To, co mají
společného, je dědictví ze starých dob (jazyková rodina)
Vývoj konvergentní – shody mezi jazyky nepocházejí ze
společného prajazyka, ale vznikly sekundárně, sblížením
jazyků, které dříve společné rysy neměly (jazykový svaz)
Jazyková rodina = skupina příbuzných jazyků, které se
vyvinuly rozrůzněním původní jednoty
Jazykový svaz = skupina jazyků navzájem si blízkých, která se
vytvořila sekundárním sblížením na základě územních
souvislostí a při působení různých činitelů společensko-
historických
Slovanská pravlast = teritorium, na němž sídlily indoevropské
kmeny mluvící protoslovanštinou a posléze praslovanštinou.
Tradičně je umísťována severně a severovýchodně od
karpatského oblouku, nejčastěji v širokém územním pásu mezi
Vislou a Dněprem, případně na západ směrem k řece Odře.
„mrtvé“ slovanské jazyky:
polabština – v okolí dolního Labe a v oblastech přilehlých na
východě Německa (města Lüchow, Dannenberg) – do 1.
poloviny 18. století; kraj obývaný Polabskými Slovany Dravensko
(něm. Drawehn)
pomořská slovinština – pobřeží Baltského moře (ještě ve 20.
stol.)
staroslověnština
Klasifikace slovanských jazyků
– trichotomická klasifikace (Vostokov 1820, Jagić 1910):
tradiční dělení na 3 skupiny, jihoslovanskou,
západoslovanskou a východoslovanskou;
– dichotomická klasifikace:
a) skupina jiho- a východoslovanská + skupina
západoslovanská (Dobrovský 1809)
b) skupina severoslovanská + skupina jihoslovanská
(Mareš 1969);
– tetrachotomická klasifikace (Mareš 1980): areál
jihovýchodosl. (b. mk.) + areál jihozápadosl. (srb. charv. sln.)
+ severozápadosl. (slk. č. luž. p. kaš.) + severovýchodosl. (br.
ukr. r.);
– pentachotomická klasifikace (Kopečný 1949): skupiny
makedonskobulharská + jihoslovanská + československá +
polská + východoslovanská;
– hexachotomická klasifikace (Jakubinskij 1953): přidává
ještě skupinu lužickosrbskou a v polské reflektuje i kašubštinu
a pomořskou slovinštinu;
– heptachotomická klasifikace (Ivanov 1990): areál lužický +
lechický + česko-slovenský + severní východoslovanský +
jižní východoslovanský + centrální jihoslovanský + periférní
jihoslovanský
– lexikostatistické modely (Žuravlev 1994)
– glottochronologie (Lamprecht–Čejka 1963; Blažek,
Starostin aj.)