a adb
A
a part adjunkt, a kont. 'a; unď, konj. adjunkt, a kont. (až
kopul.) 'a, pak; irad, daniť, adverz. 'ale; abeť
SJS 1, 2 uvádí a 'jestliže' z Gn 18,24 Grig; v paralelním čteni v Zach a Lobk je na tomto místě aáte. Lze se tedy domnívat, že v Grig je nedopsané slovo.
A je často jako první člen ve spojeních, v nichž má většinou význam adjunktivni, významotvomým činitelem je druhý komponent: a se 'a hle', a...li, a li, ali 'cožpak', acě 'a přece, ačkoli, třebaže' (v. acě), a i 'a také', s tvary slovesa byii: a bi, a by, aby, abychomb 'kdyby(chom)\ Sr. i aäte.
Et: Psi. *a > všesl. a, v hl. dial., stp., č. dial. také s protezí ha. Jako part. a konj. kont. je všesl., konj. kopul. č. slk. luž., zřídka p., br. dial., ukr. dial., ojed. str. a jsi.; adverz. jsi. vsi. stě. stp. p., zřídka č. slk. luž. (sr. i SB 2, 25n).
• (1) Psi. *a < abl. *ôi\ôd pron. kořene *e/o. (2) Psi. *a < interj.
(1) Z abl. pron. kořene *efo (o něm Brugmann 1904,
32n) vykládají a MEW, Bern., S-A 1975, in, SK l, 145, kteří je spojují se stind. ät 'potom, i tak', av. äat tv. a lit. Ô 'i, a, tak'. (Názor, že lit. o je přejato ze sl., zastává Skardžius 1931,146, Fraenkel 515 jej odmítá.) Machek odvozuje z uvedeného základu jen a kopul, a adverz., kdežto a kont., které chápe jako 'že', spojuje s ř. (bg, což je málo pravděpodobné (ř. áq < ie. instr. *io\ sr. Schwyzer l, 409n). Pokorný 284 pokládá ie. *ědjódza partikuli pron. původu; shodně Bauer (1960,126n) a SM l, 34, připouštějí však, že může jít i o interj.
(2) Na interjekční původ konj. a poukázal už Zubatý (2, 100), zcela jednoznačně o něm mluví H -K, dále Kurz, Slávia24, i44n, podr. HSt lOln, Trávníček HMČ 3,4«n a 119, Kopečný 1957,101, Skok, Sch.-Šewc l, SB 2,29n. Stsl. doklady, hodnocené v SJS i, 3 jako afekt part nebo interj., dokumentují přechod od inteijekce k navazovací part. Výrazná interj. a, která je jinak všesl., není v stsl. doložena, což je dáno knižním rázem jazyka; sr. i SB 2, 25. U interj. ovšem nepředpokládáme souvislost genetickou (sr. Zubatý 2, lOOn), nýbrž elementární. žš
abije adv. 'ihned, vtom, již; sogleich, im Augenblick, schon'
Var.: abbje, ojed. jabije (Mar).
Exp.: Stsl. abije > rum. abľa 'stěží'; tak Cihac s.v. Názor nepravděpodobný, rum. abia je spolu se stšpan. oves odvozováno z lat. ad vix 'stěží' (M-L 17, Tiktin aj). Sr. (3).
Et: V dalších sl. jaz. nedoloženo.
• (1) Psi. *abije < ie. *abh- 'rychlý, prudký' (ř.).
(2) Psi. *abbje < *obb-je (prep. ob + ak. sg. n. pron.» 'v té době'.
(3) Psi. *abije < balk. rom. jaz.
(1) Nejčastěji spojováno s ř. &<j><xq, äfvoj(^) 'okamžitě, náhle, nenadále' < ie. *abh-, v ř. s rjn-kmenovým zakončením; tak Schmidt 1889,216, Pokorný, Vasmer, S-A 1955,211, SK i, 149, jako jednu možnost i S-A 1975,7. Schmidt připojuje ještě stind. ahnôya (z *abhnäya) 'ihneď. Pokorný a Mayrhofer i, 69 však o příbuznosti stind. slova pochybují a řadí je k áhar, áhan- 'den'.
(2) Z psi. *obb-je vychází Beraeker (SbJagié 597, Bern. s.v.), který počáteční a- vysvětluje zdloužením o-. Shodně SM 1,51, kdežto Vasmer, S-A 1975 a SK tento výklad odmítají pro nepravděpodobnost dloužení.
(3) Vaillant 2,699n je chápe jako přejeti z některého rom. jazyka Balkánu a srovnává je s rum. abia 'stěží'. O přejetí uvažuje i S-A 1975, 7, zejména pro izolovanost slova. Rum. abia je však pozdní (2. pol. 17. stol., Tiktin l, 4) a sémanticky vzdálené, museli bychom tedy předpokládat přejetí z neznámého pramene. žš
acě konj. konces. 'a, přece, ačkoli, třebaže; und doch, obwohľ
Et: Z a + cě; tak Bern. Iíjinskij pokládá acě za ustrnulý pád pron. akb (rkp., v. Trubačev, VJa 1957,6,94). Csl. a cě (MLP sub a), synonymní s cě, však svědčí pro výklad Bernekerův. V. a, cě. žš
adb. -a m. 'podsvětí, říše mrtvých; Unterwelt, To-tenreich', méně často 'peklo; Hólle'
45
agoda
Der.: adj. adovb, -dna, adovbskh, adbskb 'podsvětní, pekelný*.
Exp.: b. nik. okr. r. ad. sch. ädjad 'peklo', v sch. a ukr. (Žel.) i 'podsvětí'.
EL: Z ŕ. 'bůh podsvětí, podsvětí' (Matzenauer
1870,95, MEW aj.). Ř. slovo dále nejasné; v, Frisk 1,33n.
zs
aen>, -a m. 'vzduch, ovzduší, povětří; Luft' Var.: aiert, aijerb.
Der.: adj. aerbftb, aerbskb 'vztahující se k ovzduší, vzdušný'.
EL: Z ř. áf}Q 'vzduch, povětří' (MEW, S-A 1975, 10 aj).
Ř. áýo je podle Friska i, 27 izolované slovo neznámého původu. žš
afedrom>, -a m 'konečník, řiť; Mastdarm, After'
SJS, S-A 1955 s významem 'záchod' podle r. (NT) předlohy eiQ átpeôgcäva (lat. Vg in secessum). Stsl. instr. afedronomti (Mt 15,17) i prep. spojení skvozě qfedrom (Mc 7,19) však svědčí spíše pro přejeti posunutého střř. významu (v. níže).
Var.: afredonb, apendronb, apenbdro.
EL; Ze střř. d<peópó)v 'zadek, řiť, konečník' «*■ 'záchod' (sr. Stcphanus, Schrcvdtns s.v.) Z ř. ÁnÓ + iôpCt 'místo k sezení' (z ie. *sed- 'sedět'). žš-pp
agne, -ete a. 'jehně, beránek; Lamm'
Odvozeno suf. -et- z *agm>, odkud i agnica, agnbCbfjagnbCb, tv. s ret adj. na -tjb; agnbčb, agnbčii,
poses. adj. agřlbČeVb. V. i obagniti sg. Exp.: r. agnjá, ágnec 'jehně, beránek'.
Et: Psi. *agne, všesl.: b. ágne, dial. jagne, mk. jagne, sch. /ôn/e, st. a dial, jägnje, sin. jágnje, Plet. i ágnje, slin. jahňa, č. jehně, tíLjehnjo, á\.jagňe, plb. jOgrojL pom. jagríp (PWb), pjagnie, stp. ijegm'f, ukr. br.jahnjá, br. i jáhne (BrR), T.jagněnok, Dal i jagnjá, všude 'jehně, beránek', v p. také 'kůzle' (SJP).
• Pal. *qg«& < ie, *äg&(h)nos tv. (ř. lat. kelt. germ.).
Je spojováno s ř. ápvóq, lat. agnus, stir. wan, kymer. oen, bret. oow 'beránek, jehně', ags. ěartian, angl. ío yean, ean 'bahnit se*; rekonstrukce výchozí ie. podoby však činí potíže: si. jaz. ukazují na počáteční délku, r., lat., kelt. na krátkost, podoby germ. a kelt. na aspirovanou veláru ř. a lat na -g--. Tyto rozdíly vedly Meilleta, bsl 24, l, 184 k oddělení gema., kelt. a sl. slov od ř. a lat., zůstal však osamocen. SI. počáteční délka vysvětlována různě: jako pokračování délky ie. (SK), jako sl. dloužení (Pedersen, KZ 38, 315 a Bem.), expresivní (Liewehr, ZslPh 23, 95) nebo derivační (Machek). Podle Georgieva (RÉS 40. 94b) byla
délka přenesena k subst. ze slovesa *agniti, aby se odstranila homonymie s *ognb 'oheň' (sr. obagniti se).
Genetickou souvislost *agm 'obětní zvíře' -» 'jehně' a *ognt "oheň; posvátný oheň' připouští Trabačev 1960, 72n, v SM však tento názor mlčky opouští.
II.-Svítyč (PUa 4) pokládá te. ^ag^(h)noí za přejaté ze semit. * 'iglu (sthebr. 'egfl, aram. 'iglä 'zvířecí mládě', ugariiskě gl 'jehně'). Reflexem počátečního semit. *7-je podle něhoie. *H2e > ie. *a-. Vzhledem k tomu, že se přejatá slova často vymykají obvyklým hláskovým responzím, mohlo by přejetí vysvětlit hláskové nesrovnalostí v dalším ie. vývoji.
Podle Marty nova 1983, 68 je psi. *agm součást ttalické jaz. vrstvy, která se podílela na slavizaci západobalt. areálu. ŽŠ
agoda, -y t, csl. i ja-, 'plod, bobule; Frucht, Beere', ojed. 'jablko kolenní, koleno; Kniescheibe'
Der.: Rel. adj. Ctgodbtlb ve spojení ckranilbrtica agodb-
naja 'bouda pro hlídače sklizně'.
Korap,: jagodachranilište 'bouda pro hlídače sklizně' za ř. ÔTcoipo^vMxwv (Zach Lobk).
Význam 'plod1 za ř. KapnóQ a $á>č,, který Grivec, Slovo 6-8, 27 pokládá za ojedinělý, Aitzetmuller, Kxatylos 5, 78 odmítá; podle něho jde o nevhodné užiti slova agoda, které v stsl. význam 'ploď mít nemůže. Komp. jagodachra/iilišíe (v Gríg je ovoštbnoje chraailištc) však potvrzuje obecný význam, na který ukazují jak deriváty (csl. jagodiana, jagodičije "fikovník' ľVILP 1142, sch. jägod/ijača 'druh raných hrušek* RSAN), tak připojováni specifikujících adj. (sin. rdéča jágoda 'jahoda*, čŕna j. 'borůvka', šipková j. 'šípek*, grô2dne j- 'vinné hrozny' SSKJ, p. jagoda brzoskwiniowa 'broskev' SW ap.).
Et: Psi. *(j)agoda, v současných sl. jaz. vždy s prot./-: b. vak. jagoda, sch. jägoda, sin. jágoda, slk. č. hl. jahoda, dl. p. jagoda, plb. jodadái pl„ porn. jagoda, br. jáhada, ukr. jahoda, r. jágoda, všude 'drobný šťavnatý plod keřových nebo bylinných rostlin, bobule, jahoda, malina, borůvka ap.' (často se specifikujícími adj.), sch. stč. i 'bobule hroznů', sch. i 'moruše', p. i 'višně*.
• Psi. *agoda < psi. *aga ~ lit. áoga < ie. *čg-, *sg- 'ploď.
Odvozováno z *aga + suf. -oda. Psí. *aga přesně odpovídá lit. úoga, lot. uóga 'jahoda, třešně', s nímž je bez výhrad spojováno.
Další souvislosti jsou nejisté: s gót. akran 'plod', se stnord. akarn 'plod planého stromu' (Lidén, IF 18, 503n), s ir. äirne 'trnka', s kymer. aeron 'plody stromů', eirinen 'švestka', s bret. hirin 'trnka' (Pokorný 773), S toch. oko, pl. okonta 'ploď (Lidén 1916, 34), S lat. Úva 'vinný hrozen' (Novotný, LF 1, 272, Fortunatov 1,9)9, 245, Bern.. Preobr., E-M 758). Pokorný l.c. S pochybnostmi připojuje ještě arm. ačem 'roštu' a pro vše rekonstruuje ie. *ôg-, ag- 'růst; plod, bobule,
46
agoda
ako
jahoda'. Význam 'růst' předpokládá i Lidén (IF 18, 505), Zubatý (AslPh 16, 394) a H-K. Zubatý řadí k těmto slovům i r. jáglyj 'silný, úrodný (o půdě)' a psi. jagla 'jáhla'. K. Moszyňski (JP37,295) upozorňuje, že význam 'růst' opírá Pokorný jen o nejisté arm. ačem, a sám odvozuje psi. *agoda i * jagla z ie. *äg- 'jedlý' (Moszyňski 1925, 1I6n a JP 36, 114).
Psl *(j)aga bývá spatřováno v sch. vínjaga, sln. vinjága (Plet.) 'planá réva a její plody', b. vinjága "réva' (Gerov, BER 1, 149) a spojováno s lil. vynuogě, lot. vľnuôga 'vinné hrozny'; tak Bern., Vasmer, Machek, Pokorný 773, SK a další. Spiše však se jedná o derivát subst. vino s expr. suf. -jaga (o něm v, Vondrák 1924, 1, 628, Vaillant 4, 501); označuje planou révu na rozdíl od pěstěné (sr. Brückner, KZ 45,307, S-A 1975,12n, VaiUant 4,491, SM). ZS
aien> v. acn,
aje, -a n., též jaje, 'vejce; Ei' Der.: aice, csl. jaice tv.
Et.: Psl. *ajefjaje; prot. j- se předpokládá už pro psl. (sr. SK, S-A 1975, 13); ojedinělý zůstal názor Bríicknerův, že podoby s j- jsou původní, bez j- jsou b. dialektismem (KZ 46, 204n). V současných jaz. s prot.: sch. jáje {gen. jája i jájeta), sln. jen adj. rel. jájen (Plet), slk. dial. jajo (Kott 7, 1279, Kálal), vajo (Kálal), stp. p.jaje, p. i jajo, lújejo, wejo, dl. jajo, plb. joji, porn. jaje, jajo 'vejce'. V dalších sl. jaz. v tomto významu dem. na -bce: b.jajcé, vak.jajce, sln, jájce, slk. vajce, č. vejce, ukr, jajcé, br. r. jajcó.
Počáteční v- v č. a slk. (č. vejce, slk. vajce, dial. vajo) je obvykle vysvětlováno disimilaci j-j > v-j; tak Brückner, KZ 46, 200, SK, kdežto Bern., Machek 1968 a Lamprecht HVČ 84 předpokládají už psl. dubletu j-fv-. Nepřesvědčivě Liewehr, ZS1 1, 13, který chápe vaj- jako expr. přetvořeni z jaj-. Málo pravděpodobný je i názor Vaillanlův 1, 186, že podoby s v- jsou z ie. *tj.ojo-< *ô{íí"o-. Počáteční v- v hl. wejo vysvětluje Sch.-Šewc 1,443 jako luž. změnu 7- > v-.
• Psl. *aje < ie. *ůio- < ie. *öffjo- 'vejce*.
Slovo ie., hláskové responze však nejsou zcela přesné. Psl. *aje souvisí s ojed. av. aěm 'vejce' (< *ayam av. zkrácením z *äyam), které v Yaštu 13, 2n předpokládá Henning (SbWeller 291), dále s oset. ajk(a), nper. xäya (Abajev 1,41), ř. <póv, lat. Ovum, krymskogótským ada (< gót. *addjá), stnord. egg, sthn. ei, něm. Ei (se zkrácením počat vokálu; sr. Mikkola, SbStreitberg 268, Fick, BB 2,196), arm. ju, gen. jvoy (Pedersen, KZ 39,406); vše z ie. *öio-, které vzniklo z ie. *ôuio- zánikem u v dlouhém difthongu
(sr. Pokorný 783n; WH 2,230; SK 1, 153; SM 1,61; S-A 1975, 13; Abajev 1,41 aj.). Ie. *ótfio- je spojováno s ie. názvem ptáka, který je v ř. oíojvóq, lat. avis; tak W-H 2,230
a Sčh.-Šewc, který na podporu tohoto spojení uvádí dl. koko 'vejce', kokos 'slepice, kuře', dále SK a SM, kteří připojují i tit. pautas 'vejce, varle', lit. paůkštis a stsl. pbtica 'pták'. žš
ak'in-btb, -a m., též ak'infb 'hyacint (drahokam); Hya-zinth (Edelstein)'
Der.: Adj. (i)ak'im>pim>, (i)ak'infbnb 'hyacintový, temně fialový'.
El: Z ř. váxivSoc, tv. nejasného původu (v. Frisk 2, 952); adj. snad přímo z ř. adj. óaxivSivoc,, nebo bylo utvořeno suf. -t>«& v stsl. 2š
ako konj. 'jakmile, když; že, protože; sobald, wenn; weiľ
Často ve spojení s jinými konj. a part.: da ako, i ako, ako
že 'když, pak, jakmile, že'.
Et: Doloženo v jaz. jsi., zřídka v r., br. a stukr.: b. akó 'jestliže, kdyby', mk. ako 'jestliže, kdyby, i když', tv. sch. ako, sln. ako; rcsl. ako 'že, jako' (Srez.), arch. áko 'když', ve větách čas. 'jak' (Dat), dial. akoby 'jakoby' (SRNG), stukr. ako 'jak(o)', br. akolí(ž) 'jestliže' (Nos). - Slk., dl., hl. st. (Pful), porn., p. dial. ak(o), stč. ak(ž) je pokládáno za pokračování pův. jako (v. SK 1,154).
Pravděpodobně spojení a (v. a) a part. -ko. Většina výkladů ztotožňuje počáteční a- v ako s konj.
a (Fortunatov 1919, 248n, Bern., Vasmer aj.), Sch.-Šewc
však hledá jeho původ v pron. základu, kdežto konj. a odvozuje z emfat. part. nebo interj. Dvojí původ je však málo pravděpodobný (sr. Zubatý 2,100). Skok spojuje ako s ř. ei, s č. ač, p. acz (< acze), které je významově bližší. Shodně SB 2, 45: ako je tvrdá vař: k ače, přičemž -ko (i -če) je partikule (SB 1,316). Jako part. je chápe i Sch.-Šewc, jako pron. part. Skok a SK. Fortunatov 1. c, Mladenov a BER hledají její původ v pron. kořeni *k-o. Velká variabilnost /c-ových part. ve sl. jaz. však ukazuje, že není správné odvozovat jednu z nich z konkrétního pron. kořene (sr. SB 1, 318).
Fonetická a sém. blízkost vedla některé badatele ke ztotožnění ako a jako. Z pův. ako vychází Sch.-Šewc, podle něho je j- v jako protetické; naopak Vondrák 1924, 2, 507, Vaillant 1, 183, S-A 1955, 211 vykládají ako z jako odpadnutím j- analogicky podle dublet aštejjašte. Podle Meilleta (Staťji 2, 388) docházelo k zániku j- na začátku věty. - Pro existenci pův. ako však svědčí obdobně tvořené konj. dli-(bo), acě, ašte (< *aťe), aky s var. oky (v. aky), pro pův. jako analogické tako a lit. paralely (jéi 'jestli-že\jôks 'jaký'; v. jda.). Lze se tedy domnívat, že ako a jako vznikly paralelně a v dalším vývoji se mísily
47
ako
amcmurmnii
(sr. SK 1, I53n), což bylo umožněno fonetickou blízkostí a sémantickou nevybranéností. žš
akríďb, -a m. 'kobylka, saranče; Heuschrecke'
Ak. pl. akridi (Mc 1, 6 As), z něhož by bylo možno usuzovat na í-kmen, vysvětluje Di eis (1963,95, pozn. I) vlivem obdobného spojení v Mt 3, 4, v němž je nom. pl. (v As následující perikopa). Csl. akrida tv. (MLP).
Exp.: Csl. akrida > b. (M-B 1,65), r. akrida, ukr. akrýda (Žel. o-), br. akrýda; v současných vsi. jaz. v témž spojení jako v stsl.: r. pitaisja akridami ap. 'postit se'.
Et: Z ŕ. áxpíg, -íôog tv. (Vasmer, S-A 1975,15) nebo ze střř. dxpíóa (Bern., Vasmer 1909,3, s. 27). Et. ř. východiska nejasná (sr. Frisk l, 59). Stsl. m. místo očekávaného a-kmenového f. vysvětluje Meillet 1902, 188 příklonem k syn. progb, Vasmer, RS 3, 259 z tvaru gen. pl. žš
akrogonijei adj. 'úhelný (kámen); Eck-(-stein)' Var.: akrogonii, ojed. akrogoničbtib tv. Et.: Z r. áxpoycoviuiog, komp. z áxpog 'vrchní,
krajní' a ytovía 'úhel, kouť. žš
akrotomi>, -a m. 'skála, skalisko; Felsen'
Et.: Z ř. áxpóxopog 'ostrý (o kameni)' z áxpog 'vrchní, krajní' a ropóg 'ostrý, špičatý'. žš
akrovustija, -ijc f. 'neobřízka, neobřezání; Unbe-schnittenheiť
Var.: akľoviistvija, okroväst(v)ija, akrovbSt(v)ija, akrovbstvije.
Der.: adj. rel. ctkrovüstiiskb.
Et.: Z ř. dxpoßoenia 'předkožka', metonymicky 'neobřezaní, (z hlediska Židů) pohané'; původ ř. slova nejasný, sr. Lid.-Sc. 56. žš
aky konj. 'jako, jakoby; jako(žto); že; wie, so wie; als (wie); daß'
Var.: jaky tv., oky 'jako(by); jakožto; asi, přibližně' (jen Supr).
Ve spojení aky i 'jako(by), jakožto' (jen Supr).
Et: B. arch. aki 'jak(o)\ sch. arch. aki 'jak, jako-(by)', r. arch. a dial. aki tv., str. aky/jakyjaki 'jak' (Srez.); vzhledem k arch. rázu slova v jsi. a r. je možno je pokládat za csl. expanzi.
Vzniklo buď spojením a (v. a) s part -ky (v. ako; sr. SK l, I53n), nebo je z pův. ako (koncové -v vlivem jiných adv., např. moly, strachy, z pův. instr. pl.); takto Vondrák 1924,2,506, S-A 1975,15 aj. Podle Meil-leta je (j)aky kontrahované (j)akb + i (MSL19,285). Podoba oky v Supr je dial. var. k aky (pod. monos-tyr'b, robb; sr. Margulíés 1927, 229, S-A, I.e.). Je tedy
mylný Fortunatovův předpoklad (1919,249 a 251), že stsl. oky je pokračováním už psi. var. *oky. žš
alavastn., -a m 'alabastr, alabastrová nádobka;
Alabaster, AlabastergetaB'
Var.: alavěstrb, -esín (jen Zogr).
Et: Z ř. áXáfiuxjxpog, -ov tv., což je domácí úprava ř. ákáftaujtog 'kulatá nádobka na vonné masti', přejatého z ne zcela jistého pramene (tak Chantraíne), snad z egypt. * 'a-la-baste 'nádobka bohyně Ebaste'
(tak Sethe, SPAW 19, 888n). bs
aleluija interj. 'aleluja; alleluja'; subst. 'liturgický zpěv před evangeliem; Alleluja' Var.: alilu(i)ja, allelug'ija, alelug'bja. Et: Z ř. dXXrjXoůla a to z hebr. hallHú-jah 'chvalte
Jahveho'. bs
aloim. adj. 'aloový; von Aloe'
Der. od *aloi (> csl. aloj indekl., MLP).
Et: Ze střř. iXórf. Původ ř. slova je značně nejasný, snad semitský, tak Lewy 1895, 36 a Schrader--Nehring i, 40; pak by mohlo souviset s ř. (LXX) áXéS-, které může být zkomolenou formou hebr. '"haloíh 'aloe', přejatého snad z dráv. (Klein).
Další Schraderův výklad (l.c.) z předpokládaného ř. koř. *alu- 'rostlina s hořkou šťávou' není pravděpodobný. bs
altarb v. otbtar'b
aŕfača v. lakati
aifcdíi v. ladii
aligui subst. (indekl.?) 'aloe; Aloe'
Var.: alui (Supr 454, 1) vznikla rasurou grafému g v rkp. (Diets 1963, 147).
Der.: alguim, olbguinb, algoinb 'z aloe'.
Et: Přejetí neznámého původu. Dosavadní výklady většinou vycházejí z ř. dXóíj (v. aloím.) se sekundárním střř. grafémem -g- a s blíže nevysvětlenou
změnou ř. o > Stsl. u (Diels 1963, 147, Vasmer 1, 13, S-A
1975, 17 aj.), resp. z kontaminace ř. dXóq s vglat. předchůdcem port. aguila 'aloe' (Vasmer, izvORJS 12, 2, 219). Nepřesvědčuje. bs
ah.kali v. lakati
ah>nii v. lanii
amcmurmnii, -ije m. 'kalif; Kalif
Der.: amemurmninb tv. se sing. -in»;-poses. adj. ame-murmniinb, amermnimb ap.
48
amemurmmi
antipascha
Et: Ze střř. áfisttovpfivfjc; (v předloze Supr), asi metatezí ze střř. dpepp.ovp.viiQ, dpep(o)vpvfjQ (odtud amermniim?) ap. tv. (DuCange Gr.), jež vzniklo snad zkomolením a kontaminací arab. m'amur 'úředník spravující určitou oblasť a arab. 'amír 'vládce, emíť; je však i střř. dpép, éfxřjp z arab. amir. bs
ametusťb, -a m, 'ametyst; Amethyst' (lx Apoc) L: Z ř. ápé8uazos tv., pův. 'kámen proti opilosti'.
bs
Et:
aminih, interj., též amirib, amen(b) 'amen; Amen'
Et: Z ř. ápjjv a to z hebr. ''amen 'vskutku, bezpochyby.' bs
amoií-a m. 'koření amora; Amomum' (1 x Rumj)
Et: Z ř. otpcopov 'orientální koření', snad 'Amom Cardamomum L.' či 'Amora aromaticum Roxb.', s předpokládanou djsimilací druhého -m-. bs
anm>bonr>, -a m. 'ambona; Ambo' (2 x En)
Název pro vyvýšené řečniště ve staro křesťanské bazilice. Der.: Adj. za(a)mbotibm, zaarmbonbnb 'za ambo-
nou'.
Et: Z ř. kfxfkov tv., dále i 'výčnělek, vyvýšenina' nejasného původu (Frisk l, 90). Fonetická odchylka v stsl. (střř. P [v] by se mělo do stsl. reflektovat jako v) by se dala vysvětlit současným vlivem lat. ambo tv.; přímý ř. vliv však potvrzuje csl. ambvom tv. (MLP 5). bs
anagaostb, -a m. 'lektor; Lektor, Vorleser'
První stupeň nižšího svěcení, opravňující k předčítání a jiným pomocným úkonům při východokřesťanské bohoslužbe.
Der.: anagnostbstvo 'lektorát, hodnost lektora'.
Et.; Z ř. ávoLyvcíiOTqq 'lektor, předčitatel' z ř. dva--yiyV(bGX£lV 'Čísť a to Z ie. *gfíÔ- 'znáť (Chantraine 225). bs
analavt, -a m. 'část oděvu mnichů východokřesť. církve, tvořená širokým pruhem látky s otvorem pro hlavu; Teil des byz. Mônchsgewandes' Et: Z ř. áváXocfioq (DuCange Gr.) tv. a to 2 ř. dvaAap-/Jáveo 'brát', řidč. 'brát na sebe', 'oblékat se' (stepha-mis). bs
anathema ícdekL 'prokletí; budiž proklet; Bann; sei verfluchť
Vw.: anatema, an terna, anafema, onafema, onafoma.
Exp.: Csl. anafema > br. anachima. anachim 'prokletý člověk' (Nos.), ukr. anáchim, anáchtema, anáfterna (Žel.), r. anafema 'klatba'. (Rum. anatemä patrně z ř., sr. Tiktin 1, 65.)
Et; Z ř. (LXX a pozdně) áváSapcí 'věc prokletá, prokletí', vyjadřujícího křesť. postoj k pohanskému dváSspa či ava.9tjp.ct 'votívni dar'; to z ř. tiSevoí z ie. *dhě- 'klásť (Chantraine f \ 17; Pokorný 235). bs
ang'eh», -a m. 'anděl; Engeľ Ojed. snad i 'posel' (a. sotonim). Var.: angelb, anbjelb.
Der.: Adj. poses. angelovo, ang'elbskbjangel-, nejisté ang'eľb.
Komp.: Adj. ang'el(bsk)oobrazbm> (dyyEÁoEÍÓtjg), ang'elozračhttb, vše 'andělský'.
Exp.: Z csl. do jst. a vsi. Různými cestami do všech st. jaz.
Et: Z ř. äyysXoQ (LXX, NT) 'anděl*, sém. zúžením klas. ř. 'poseľ (homér. i 'posel bohů') nejasného, snad orientálního původu (Frisk lf 8; Chantraine 8).
bs
ankítra, -y f. 'kotva; Anker' Var.: janküra (lx Supr), csl. anbkiim, an(b)kim,
an(b)kyra, anbka (nejde-li o pisárskou chybu). Der.: Rel, adj. ankÜVbskb.
Et: Z ř. äyxSpoL 'kotva' a to z ie. *ank-j*ang-'ohýbať (Chantraine 11; Pokorný 45n). bs
anthitpatb, -a m. 'správce provincie, prokonsul; Statthalter, Landvogt, Prokonsul' Var.: anbtipaib, an(b)tupatb, an(b)thipatb, anthu-
paíb, antiipaib, antupathb.
Et: Z r. ávSúncctoQ tv. a to z r. ávz(í)- 'před, místo
čeho' a wiarec 'konsuľ <- 'nejvyšší' (Frisk 2,966),
bs
antifon-b. -a m. 'arituona; Antiphon'
Et: Ze střř. dvíítpajvov tv. (substantivizovaného adj. s významem 'znějící v odpověď) a to z ř. ccvtí-'proti' a ýtovr] 'zvuk, hlas'. bs
anrigrafeiis-b, -a m. 'antlgrafeus (kontrolor státní pokladny); Antígrapheus (Kontroleur der Staatskasse)' (Ix Supr)
Et: Z r. ávuypaípsôs tv. a to z ř. dvziypúq>siv 'dohlížet na účty přijímaných a vydávaných peněz' (Lid. -Sc. 154); ř. ypá^eiv 'psáť z ie. *gerbh- 'škrábat, dělat vrypy'. bs
Antichrist*, -a m. 'Antikrist' (označení hlavního odpůrce Kristova); Antichrist'; přen. 'heretik; Häretiker' Var.: Antichrbstb, Aníikrbstb, Andiehristb. Et: Z ř. (NT) 'AvTÍxpioroQ tv. a to z ř. dvri- 'proti'
a XpíoTog 'Kristus'; v. kn,stiti. bs
antipascha v. pascha
antraxfe
arithmitik'ija
antraxi., -a ro. 'tmavočervený drahokam, rubín; Rubin' (3x Parito) Var.: antraksb, anbtrasb.
Et: Z ř. tévápaij 'rubín, granát' f- 'žhavé uhlí' dále nejasného původu (Frisk 1, 10?, Chantraine 90). bs
apokakpsisb indekl. f. (?) csl. 'zjevení; Offenbarung'; spec. 'název jedné z knih NT
Var.: apokalipsi, pokalipsi (indekl. či pl. f.?) Der.: Adj. apokažipbskb.
Et: Z ř. dnoxáAoi//ig tv. a to z ř. dnoxakóntoi 'odkrývám'. bs
apostotikb, -a m. 'papež; Papsť
Var*: apostolbnikb (vznikla snahou po zapojeni do sl. derivačního systému).
Der.: Adj. poses. apostolikovb.
Et: Ze stříat. apostolicus 'papež' a to univerbizací spojení pater (dominus) apostolicus; t. apostofe. bs
apostoľb, -a m. 'posel, vyslanec; Bote'; 'apoštol; Apostel'
Der.: apoštola 'hlasatelka slova božího'; apostolb-stvo 'poslání, apoštolát', apostolbstvovati 'být apoštolem'; adj. rel, apostolbskb.
Kemp.: Ibžeapostolb 'nepravý apOŠtOľ (f. y/eodrxnčaxo-
Et: Z ř. ánóazoXoz (NT) 'apoštol', (klas.) 'posel' a to z ř. ůsíoatéXko 'odesílám', bs
aprílb, -Ija m. 'duben; Apriľ
Exp.: Rcsl. apréľb > i. aprél s hyperkorektnún psaním v době, kdy začala změna ě > ŕ (Sobolevskij 1907, 85 aj.). Též b. mk. scb. april z csl. (Skok).
Et: Ze strh 'Anpí(X)hoq tv. a to z lat. Április (E-M 40). bs
archang'eh., -a m. 'archanděl; Erzengel' Var.: archangefa.
Der.: Adj. poses. archang 'elovb, rel archang'ehskb (i
Et: Z ř. (NT) á.pxó.yys.loc, tv. a to z ř. apx'- (sr. ř. äp/öi 'jsem první', Chantraine 119n) a &yysÄog; v. an-g'eli>. bs
archibiskup'!,, -a m. 'arcibiskup; Erzbischof (ix
CMVat)
Et: Vzniklo asi až na sl. půdě spojením slova biskupb s pref. archi-, jenž byl v církevní terminologii frekventovaný; v. archiepiskopi. a biskupi, bs
archidijakoni., -a m. 'arcijáhen; Archidiakon' Též archidijakb tv., v. djjaln..
Et: Ze střř. á.pxi5iá.xovoq tv. a to z ř. dp/t- (k äpxco 'jsem první') a Siólxovoc.; v. dijakom.. bs
archiepiskopi, -a m. 'arcibiskup; Erzbischof
Var- archiepiskuph (o ř. -o- > stsl. -u;- v. Diels 1963,118).
Der.: archiepiskupbstvo 'arcibiskupská důstojnost, hodnosť.
Et: Ze střr. ápxieníGKonoQ tv. a to z ř. dp/t- (k apxoj 'jsem první') a ítiígkotloc 'biskup'; v. episkopt.
bs
archierei, -eG)a m. 'velekněz; Hohepriester1
Též ve významu 'biskup', v Metb 'arcikněz', tj. kněz spravující určitou oblast v zastoupení biskupa.
Var.: archierei, archijerei, zř. archerěi, archjerei.
Der.: Adj poses. archiereovb, -ěovh, rel. archiereiskh, -ěiskb.
Et: Z ř. dpxispsúg tv. a to z r. ap%i- (k äpxca 'jsem první') a kpeÓQ 'kněz'; v. ijerel. bs
arehistratigt, -a m. 'vrchní velitel; Feldherr, Erz-streiter'
Et: Z ř. ápxtGzpátTiyoc, tv. a to z r. átpxi- (k apxa> 'jsem první') a axpů.xr\yog 'vojevůdce'; v. stratigi,.
bs
arcmsürmgogb, -a m. 'představený synagogy; Vorsteher der Synagoge'
VaT.: archisunagogb, archisinagogb (Slepč). Der.: Adj. poses. archisünagogovbj-sunagogovb. Et: Z ř. ápxiGOvctyoyói; tv. a to z ř. dpxi- (k otpxco 'jsem první') a aovaymyÓQ 'organizátor'; v. simagogj,.
bs
architektura, -a m. 'stavitel; Baumeister' (i x Apost) Et: Z ř. ápxiTÉycTtov tv. a to z ř. dpxi- (k äp%co 'jsem první') a téktkúv 'stavitel, tesař'; v. tekiotn>. V uvedené době je funkce architekta (tj. navrhovatele stavby) a stavbyvedoucího totožná. bs
archirriklini,, -a m. 'vrchní správce hostiny; Speise-meister'
Var.: architriklinUb tv. (1 x Zogr).
Et: Z ř. dpxiTpíxktvog tv. a to z ř. ápxt- (k &px<o 'jsem první') a tpíxXivov 'jídelna (pův. se třemi lehátky)'. bs
arithaúwVija, -ije f. 'aritmetika; Arithmetik' (ix Const)
Et: V stsl. opatřeno formantem -ija, častým u přejatých subst., jež jsou v ř. zakončena na -íkt} (např. ritorik'ija < ßrjwpix^, Afrik'ija < 'Appixý
50
arithroitik'ija
asten.
ap.). Hlásková podoba dána soudobou ř. fonetikou
Z ř. dpiS/ufzixTf (xéyyri) tv. a to z f. ápidpóg 'počeť. bs
anna (f. ?) *vůz; Wagen' (lx Zach Lobk)
El: Z r. äpfta '(válečný) vůz, spřežení' a to patrně z ie. *ar- 'spojit, hodit se' (Chantraine 110, Pokorný 58).
bs
aroman,, -a m. (pouze y pi.) 'vonná mast; wohlriechende Salbe'
Et.: Z ř. (pl.) ipátpam (sg. äpapai) 'aromatická bylina, koření' nejasného původu (Chantraine 116). bs
artava, -y f. 'artaba, jednotka duté míry (65, 78 1); Artaba, Art Hohlmaß' (1 x Parím) Et.: Ze střř. apmßri tv. (ß [v]) egypt. či spíše stper.
původu (Chantraine 116). bs
asíkrítb, -am. 'tajemník; Sekretär1 (lx Consi)
Et: Ze Střř. Ámptp^ZK, «.OTjXprjTqQ tv. (DuCangeGr.; ff [i]) a to ze střlat. as(sjecreta, asecretis 'tajemník, poradce' Z lat. a secretof-is tv. (Niermeyer 1976), pův. nejspíše '(muž) od tajných věcí', z lat. secretus 'tajný', bs
aspahíth, -a m. csl. 'asfalt, pryskyřice; Erdharz'
Var.: asfaltb, ishpaltb, nasfaltb.
El: Z ř. ögwccItog tv. nejasného původu (Diels, KZ 47, 207n; Cbantraine 130). bs
aspida, -y f. 'had, zmije; Schlange, Kreuzotter'
Též i aspidh m. tv., patrně vlivem stsl. gaáb.
Der.: Adj. poses. aspidim, aspidow, tel aspidbm.
Exp.: Csl. ťispid(a) > b. aspíd(a), sch. áspida x áspid, ášpid (Hiríz 1928, 1). br. áspid(a), ukr. (k)áspyd, hásped (Hrin.), r. áivř/rf vše 'jedovatý had, zmije', ukr. 'ďábel'.
Et: Z ř. dtaxÍQ, -SóQ f. 'egypt. kobra*, resp. ze střř. Átrniôa. nejasného, možná cizího původu (Chantraine 126). bs
assarii, -ija m. 'assarius, penízek; kleine Münze' Var.: asürii, s(y)sarii (Mař), sysari (Nik). El: Z ř. daaápiov tv. a to z lat. assarius tv., der. lat. as 'as, peněžní jednotka' cizího, snad etrus. původu (E-M 50). As
astroRomija,      f. 'astronomie; Astronomie* (2*
Const)
Et: Z ř. ÁGTpovopía. tv. a to z ř. čfotpov (z áoiýp) 'hvězda' a vó/ioc 'řáď. bs
asi>pi> v. jaspísh
ašte part. interog, 'zda; ob'; indef. '-koli; immer'; konj. hypotet. 'jestliže, -li, kdyby; wenn'
Var.: jašte (Mar Sin Supr), ašti (Supr; obvykle vykládáno z ašte bi, podobné jako aštiše z ašte biše, Bauerovi, Slávia 26, 158; někdy považováno za doklad psi. variantního 'art', napr. Bimbaum, ScSl 5. 82, SK aj.).
Funkci paralaktickou nabývá při zdvojení ašte-ašte 'buď -nebo', jako zevšeobeefiovací part. přidávána k pronominůni, např. iže ašte 'kdokoli' ap. a k pron. adv., např. ideže ašte
'kdekoli' ap.
Et: Psi. *aťej*aí'i > stsrb. ače konj., možná stp., p. dial. jaey zevšeobecňovací part., rcsl. ašče, možná i str. ače konj. a sin. ače (pokud nejsou z psi. *ace).
Bez uspokojivé etymologie.
První komponent *a(t)-}t většinou ztotožňován S konj. a (např. Mikl. 1845, I; Meiilet, MSL 10, 135 pozn.; MSL 20, 109n; SB 1, 37n; S-A 1975, 5n aj.; v. a). Druhý
komponent bývá vykládán různě.
SB l, 330, a 2, 37 chápe *-tje jako variantu part. deiktického původu *-te.
2 ie. enklit. 'fc^e 'a' vychází Meiltet, MSL 10, (35 pozn. a počítá s nepravděpodobným vývojem z ie. *ód-k$e. Podobně Musič, AslPh 29,625; Vasmcr; Bimbaum, ScSl 5, 83 aj. Hláskoslovné lépe S-A 1975,5n, kteří víak musí předpokládat přesmyk ie. *5d-f$e {> *dkte > psi. *aíe).
Bern. 1,34 vychází ze spojení ie. konj. *ôt (var. k *ěd) a pron. *jod, mimo si, vidí doklad takového vývoje v av. Hat yat 'když'. Maretié, Rad 89, 90n a Vondrák 1906, 2, 492 vykládají *ašče kontaminaci konj. aže a ače. Lavrov 1941, 57n a Falk, SlOc 27, 63n vidí ve druhé části redukci tvarů od psi. chbtěti 'chtít'. Galii s, ScSl 11, 117n vychází z *a + *čbto.
Zcela jinak SM 1,91: spojuje *atje s lat. etiam, rozdíl náslov-ného vokálu však nevysvětluje. bs
aštert, -a m. 'ještěrka; Eidechse'
EL: Psi. *aščerb, -b > sch. st. jašter, s\k. jašter, stě. ješčeř, -r, č. ještěr, hl. ješčeř, ješčel (Sch.-Šewc považuje změnu r > 1 za sekundární tuž., SM uvažuje o psi. *aščelb), dl. jašter, p. dial. jaszczerz (Moško, JP 46, 200), ukr. jasčir, rcsl. jaščerb, br., r. dial. jásčar (Dal), r. dial. jáŠČer': 'ještěr' (slk. č. vsi.), 'ještěrka' (dl., r. dial.), pouze o samci (hl. ješčeí), 'plaz, haď, spec. 'užovka, zmije' (hl. ješčeř), 'mlok' (dl.), 'drak' (slk. dial., č., p. dial.), iuskoun' (ukr. r.)t přen. 'infekční choroba projevující se vyrážkou na jazyce a v hrdle' a 'šagrén' (obé motivováno vzezřením kůže ještěrky). Pro pojmenování ještěrky se ve většině sl. jaz. prosadila deminutivní forma na *~ica, *-bka. Vznik forem *jaščurb a *guščen> není dostatečně průhledný (sr. SK, SM aj.).
51
ašterh
Nejasné.
• (1) Psi. *a-ščen> < ie. "(s)ker- "skákať.
(2) Psi. *aščen, < Írán. (per. aidar 'drak').
(3) Psi. *aščen - psi. *(j)askif-ynja 'díra, jáma'.
(1) Berneker, po něm Vasmer aj. vykládají z ie. *(s)ker- 'házet sebou, skákať, k tomu i ř. axaípco, daitapí^co 'skáču1, (áJaxoLptq 'střevní paraziť, 'larva komára' (sém. sr. i dl. jaščerje 'larvy vodního hmyzu'), stind. kiráii 'hází ap.', sthn. sceron 'být rozpustilý', psi. *skorb 'rychlý' aj.; v. Pokorný 933n. V násloví vidí Bern. ie. pref. *ô-, ale Vey, bsl 49,39n první část složeniny *ash- < ie. *óku- 'rychlý' (ř. ťíMíúC) lat. ôcior aj.).
(2) Kořínek, lf 67, 2S4n a trochu jinak Martynov 1983,53 radí a. mezi stará přejetí z irán., z tvaru, jenž odpovídá per. aidar(hä) 'drak', var. k azdahä, jež souvisí s av. ažiš dahäkô. Podle Kořínka jde o kontaminaci dvou komp., majících v první části aži-'haď (ie. *og"hi~), podle Martynova o aži se suf. -tar-, což je méně pravděpodobné.
(3) Jakožto *'jeskynní zvířátko' chápe a. Briick-ner, kz 45, 300. Za nejpravděpodobnějši má tento výklad i SK i, 162 (i když rekonstruuje psi. *ěsk~ proti *aščerbí) a SM i, 88, kde se předpokládá psi. *askynia *ash> 'jáma ap.'. SK však myslí na derivaci suf. -en> (typu *gqserb), SM na kompozici se *ščer-(psl. *ščeriti z ie. *sker- 'řezat'; tedy *ask-ščerb).
Machek, ZsIPh 23, I20n vykládá a. a něm. -eehse v Eidechse 'ještěrka' z praevr. substrátu (ví ovšem, že něm. Echse je mladší, vzniklé dekompozicí). Pro první část složeniny nemá et. výklad. Pravděpodobnější je však tradiční výklad z egi + dehsa (tak sthn., v. Kluge aj.). - Sch.-Šewc 432 a 449 ('zvíře se světlými skvrnami"; ~ psi., *jasbnh 'jasný'), Iľjinskij, AsIPh 32, 337n ('živočich měnící, svlékající kůži'; z ie. prep. *ä a*(s)ker- 'kůže'.
bs-eh
ašutt   adv.   'nadarmo,   zbytečně, bezdůvodně; umsonst, ohne Ursache'
Oprava významu 'bezdůvodně' na 'úmyslně' (Cvov, DSIJa 12. 52; 1966, 20) v Sin, Ps 34, 7 je neopodstatněná. Jagič 1913, 396 i někteří další považují ašutb za bohemismus, doložení v b, dial. (v. níže) však mluví proti tomu.
Var.: OŠUtb (Pog Grig Cloz), ešuíb (Lob Par), OŠUtb (Bes; sr. i rcsl. osuti, Srez.), ošjutb (Christ).
Et: Psi. *ašutb > b. dial. (rod.) ašut 'nadarmo' (P. Penev v referátu na smoljanské konferenci 1986), StČ. jen jéšut f. 'marnost, nicota' (v jěšut 'marně') a stč vl. jm. Jěšulbor (Svoboda 1964, 77), č. jen ješitný 'samolibý', stp. (ojed.) jeszutnošč (z č.).
Nejasné.
Miklošič (MEW 345) analyzoval jako a-šutb a zto-
tožni] s psi. *šuib 'bezrohý (o dobytku)', toto spojení rozvedl Bern. i, 33, který předpokládal v psi. adverbializaci předložkového spojeni ot šut i nedoloženého subst. *suíb 'marnost'.
Nejuspokojivěji vyložil *-šutb Iľjinskij, rfv 74, I27n jako ablautovou variantu k psi. *sujb 'zbytečný, marný', sr. sui; *šu-/*su- odpovídá ie. *keu-j *!(oii~. Ie. *keu- je reprezentováno stind. šunya-'prázdný*, lot. šava *dutina ve stromě", arm. sun 'díra', r. xoíXoq 'dutý', lat. cavus tv., ags. hyse 'jinoch' (Pokorný 592n). U *šutb předpokládá Iľjinskij stejný sém. vývoj jako u psi. *sujb ('dutý' 'prázdný' -* 'zbytečný'), omezený ovšem v této rodině jen na sl. A- považuje za sl. reflexi ie. prep. *5 (nejde-li ovšem o adnom. či adv. part. ějo, o níž Pokorný 280n). Pro ie. ablautovou var. *ô-keu-i- předpokládá význam *"co vychází z prázdných pohnutek'.
Machek a SM předpokládají genetickou souvislost psi. *ašutb s psi. *šutb 'šašek', *šutiti 'žertovat'. - Na zajímavou souvislost poukázal Kalírna, ZsIPh 20,4i6n, jenž spojil ašutb kromě psi. *šuib 'bezrohý' a *šutiti 'žertovat' ještě s r. dial. šutěm, šut 'má (Daľ) 'úhor'. - R. šut spojil s ašutb i Sobolevskij, Slávia 5, 441, ale tak, že šut, šuliť vzniklo zkrácením z ašutb, jež málo šťastně spojuje s lat. astus 'chytrost, úskoč-nosť.
Holub 87 a H-K 152 spojují č. ješitný se slk.jašiť sa 'plašit se' a úk.jašo 'větroplach', jež dále nevykládají, bs
avě, též javě adv. 'zjevně, jasně; offen(bar)'
Der-: aVbně adv. tV.
Komp.: blagojavě, -javbnb 'zřejmě; zřejmý' (ř. sC-
Vedle adv. i sloveso (j)aviti (se) 'zjevit (se)', s pref. ohavili, proaviti 'zjevit', ipf. -víjati, iter. proavljavati; obavljenije 'zjevení, vize'; komp.: bogo(j)avljenije
'zjevení boží' (ř. SeoqmvBia.),
Exp.: Vasmer 1921, 6 má alb. avis 'přibližovat', aviiem 'blížit se' za přejaté z csl, avitisf, což odmítá Camaj 1966, 72 a SM, ale obhajuje £abej 2,451. Z csl. a javě vykládá Rosetti 1954,30 rum. aievea 'zřejmě, jistě'.
Et: Slovotvorný vztah adv. a vb. v jednotlivých sl. jaz. není zcela jasný, protože u adv. došlo k různým analogiím, takže nelze určit, zda b.jave, stč. na jevě vedle jěvo atd. jsou pokračováním psi. *avě. Psi. *aviti je všesl.: b. mk. javi, sch. sfn. jáviti, slk. javiť, č. jevit, hl. (z)jewič, dl. jawiš, p.jawié, porn. jav'ic, ukr. javýty, r. javiť (vše i refl.) 'projevovat ap.\ br. jen pref. z'javicca 'objevit se'.
52
své
azi>
• Psi, * ověj* oviti < ie. *au- 'vnímať.
Všeobecně (už Mikl. 1845, 109) se spojuje se stind. a av. äviš adv. 'zjevně', kde je ie. *au- (v. Pokorný 78) rozšířeno o -/s; SM 1,94 uvažuje i o tona.é'*auěis, asi jako o možném východisku psi. *avě. Rozšíření *auis- je i v ř. átíco, oLiuSávofím 'vnímám', snad i v slovotvorné méně průhledném lat. audire 'slyšet', Ie. *at?- je doloženo ve stind. -avati 'vnímá', het. tíhřli 'vidět' aj. (Friedrich aj.) a V psi. *umí> (v. mm.). Slovotvorné nej blíže psi. *avěl*aviíi stojí lit. st. ovyje adv. 'v bdělém stavu' a ovytis 'zjevovat se', kde však není jasné, jde-li o slova příbuzná (tak
Fraenkel, SK, SM aj.) Či O přejetí (Briickner 1877.113; Bern.; S-A 1975, 40).
Psi. *aviti může být i der. ie. adv., jež bylo v psi. zařazeno mezi častá adv. na -ě, přičemž svou roh mohla sehrát i opozice *avě : *vz sině. bs-eh
avorovhadj. 'platanový; Ahorn-' Rel adj. k nedoloženému subst. *avorb. Et: Psi. *avorb > b. javor, dial. ávor, mk. javor, sch. javor, dial. i jahor, sin. javor, slk. č. javor, luž. jawor, plb. jovárě (nom.-ak. pL), porn. javor, p. ja-wor, br. jávar, ukr. jávir, r. javor 'javor (Acer)' dále i 'platan východní (Platanus orientalis L.)' (stsl. sch. stč. p., r. st. jen Dat), popř. i jiné dřeviny, např. 'jasan' (sch. a sin. dial., kontaminací s it. avornto tv.) či 'topoľ (sch. a sin. dial.; sr. i lit. (j)ovaras 'topol černý' i 'platan' < br. jávar 'javor'). I sthn. ôhom, ahor 'javor', 'platan', ba i 'jasan' ukazuje, že v raných dobách byla jiná deferenciace dřevin. Zvláště těžké bylo patrně rozlišení javoru klenu (Acer pseudoplatanus L.) a platanu východního (Platanus orientalis L.) pro značnou podobnost (především listů). Význam 'platan' se do st. mohl dostat přejetím ze sthn., ale stejně dobře nezávislým sém. vývojem. Asi přejaté, ale pramen není jistý.
• (1) Psi. *avon> < sthn. ahorn 'javor', 'jasan', 'platan'. (2) Psi. *avon> z předie. substrátu.
(I) Jedna z nejrozšířenějších teorií (již OsthorT 1901, I81n, dále Schwarz, AslPh 40, 284n; SM; SK aj.). Podle S-A 1975, 40 znali Stované v pravlasti jen javor babyku (Acer campestre L.), pro nějž měli název *klem>. Při své migraci na jihozápad poznali javor klen a přejali pro něj název ze sthn., asi v 6.-7. stol. Nejasné zůstává sl. -v-, jež Kiparsky 1934, 229 pokládá za vsuvnou hlásku (pův. tedy psi. *aon>), blízkou pro-tet v-. Kvůli zakončení sl. slova se usuzuje na přejetí ze stbav. *ähor. Jinou, méně pravděpodobnou možnost navrhuje Bern.: sthn. > sl. avonm, jež se
zařadilo k adj. na -bm> a dalo vznik pseudozáklad-nímu *avor&. - Sthn. ahorn hláskově i sém. dobře odpovídá lat. acer 'javor' a ř. čkotaiog tv. < ř. *äKCLQ-OToz, jež se většinou řadí k ie. *ak-'ostrý*, v. Pokorný 20 aj,
(2) S názorem, že *avon> a výše uvedené germ., lat. a ř. tvary jsou nezávislá přejetí z předie. substrátu, přišel Machek, LP2,154 Přijali jej např. Rudnic-ki, LP8,3l4n, Milewski, RS 21,63n a Skok. Už Briick-ner pochyboval o přejetí ze sthn.
Za domácí má *avon> Loewenthal, WuS 10, 153, jenž je vyvozuje z ie. *auoros 'vytékající', neboť z javoru se dobývala míza na sladidlo. bs-eh
arhgostfe, -a m. 'srpen; August'
V csl. i jako součást titulu římskoněmeckého císaře.
Var.: av(bJgustb, avgostb, augusíb, augosth.
Et.: B. mk. ávgust, sch. ávgust, ágost, águst, august, slk. august, r. ávgust, všude 'srpen'. Do uvedených sl. jaz. se dostalo vlivem okolních prestižních jaz. (lat. ř. něm. it.).
Ve významu 'srpen' ze střř. Auyovoioq < lat. Augustus; tam jako název měsíce od r. 7 n. 1., kdy byl starý název Sextilis nahrazen novým na počest Octaviana Augusta.
Jako součást císařského titulu ze střlat. Augustus, rovněž pokračování titulu Octavianova, z lat. augustus 'vznešený, posvátný', od ie. *aug- 'rozmnožovať (E-M aj.). bs
azt pron. pers. 'já; ich', též název \. písmene abecedy
Ojed. jazb (po i, v. Diels 1963, 76 a Nieminen, ScSl 2, 25); nepřímé pády mene, imně,.. v. tne; jde o supletivismus charakteristický pro pron. 1. os.
Exp.: Z csl. je xh.jaz (Rj 4, 373) a str. azb.
Et.: Psi. *an> (spíše než *jazb, v. níže) > b. az, aze, dial. es (BDial 2,157), mk. jas, sm.jáz, stt.jáz, stp. plb. joz, str. jazb.
Forma ja je v jsi. (mimo sch.) jen dial., ale v zsl. a vsi. 2cela převládla. Jde snad o pozdéjši krácení (Kiparsky 1963,2, 130-1 uvádí jako paralelu hovorovou výslovnost ja za švéd. spis. jag), ale může být už psi. (Gadolinová 1963, 14 aj.); snad na vznik kratší varianty působilo pron. 2, os. ty, příp. i varianty mí: mwiě, me : mene (Jakobson, IJSLP 1/2, 277), nelze však doložit, že by se ja nejdříve vyskytovalo v neprízvučné poloze. Jakubinskij 1953, 200n vidí v jazb : ja pokračováni už ie. variant *eg(h)om i egíh).
Slovo už ie., příbuzné se stind. aham, av. azam, arm. es, ř. iyút, lat. ego, venet. e%o, gót. ik, stprus. as, es, lít. aš (stiit a dial. eš, dial. i ješ,jaš, v. Toporov 1, 115n); příbuznost het uk není jistá a velmi pochybná
53
je j příslušnost toch. A ňuk f. (v. Krause-Thomas 1,162); jen SM l, 103 v něm vidí přesmyk z *egom.
V ie. názvech jsou drobné rozdíly v násloví, kvalitě veláry a v zakončení. Nejmenší nesnáz je stind.
jež nemusí být pokračováním ie. gh, ale analogii podle dat. mahyam (tak Mayrhofer aj.).
Rozdíly v zakončení se u slova tohoto typu dají očekávat. Buď jde o zkrácení *egom\*egô v germ., balt. aj., nebo o doplnění pův. *eg- zesilujícími part. (pod. rozšíření je dobře doloženo v hist. době v lit.); rozdíl -ô : -om může být ovlivněn prim. a sek. koncovkami slovesnými 1. os. Neopodstatněný je předpoklad, psi. *jazb z ie. *egHýn (Georgkv 1964,17).
Problém sl. násloví má bohatou literaturu (v. Knutsson, ZsLPh 12, 94n; SB 2, 77 a 101 aj.). BemekerŮV výklad sl. a- ze spojení a + *ezí> nedošel souhlasu. Všeobecně se v a vidí dloužení, jež také není neočekávané: nalézáme je v části germ. jazyků, v. např. Knutsson l.c. Výklad vycházející z *ě > ě > ja (tak ještě SK 1, 167) je oslaben tím, že takto vzniklé ja-neztrácí v stsl. jotaci (SM l.c; SB 2, 77).
Je proto třeba vyjít ze zdloužení psi. *<?-, jež odpovídá lit. aš, stprus. as. Machek tu vidí bsl. změnu e > a jako v lit. äžaras a r. ózero, jež ovšem zasáhla celé sl. území už v psi., kdy došlo i ke zdloužení. Námitka v SB 2,77, že změna e > o nezasahuje celé sl. území, je neopodstatněná, sr. psi. *olrtbji: *jelenb.
Prastarou, už protoie. dubletu s odlišnými iaryngálami tu vidi Erhart 1970, 35n a 55, jenž vychází pro *e z H' + vokál, pro balt. a-z H + vokál a pro sl. a- z redupl. H 4- vokál + H.
Snahy dále rozložit ie. *eg(omjd) vedly k předpokladu spojeni pron. kořene *e- s dalšími partikulemi, např: u Schmidta, KZ 36, 405 *e-gho\e-m (v -m viděl koncovku n., což bylo všeobecné odmítnuto). Z part. g-ové, jež se srovnává s obdobnou part. ugronn., vychází SB 2, 78. Erhart 1982, 145 však povazuje g-ový komponent za druhý pron. kořen I. os. Séra. svůdná je konstrukce *e-go + ak. *eme '*hle mne, it is me' v SM 1,102. - Zajímavý, ale zcela neověřitelný je pokus Liebertův (1957, 59, 63 pozn. 1, 65) vyložit ie. *eg- z *(H)ej-H' a sl. ja-z *(H')j-eH'.
bs-eh
54
baba
bagi>n>
B
baba, -y f. 'chůva; Amme'; csl. i 'babička; Großmutter'; 'porodní bába; Hebamme' Der.: Csl. prěbaba 'pramáti', adj. poses. rest. pra-
babbn 'ř>; o gradačním pra-jprě- u příbuzenských tenními v. SB 1, 207 a 164, sr. stsl. prědědo, prěotbCb, prěrodilelb.
Et: Psi. baba > b. bába, mk. baba, sch. bába, sin. bába, č. bába, baba, slk. luž. p. kaš. baba, vsi. bába, všude 'babička' (kromě luž. kaš.; r. jen v pohádkách); 'stará žena' a 'porodní asistentka, porodní bába' (kromě r.). Plb. rozlišuje baba 'babička ze strany matky', bobo 'stará žena', boba 'porodní bába'; 'chůva' jen sch. dial. u Vuka z Dubrovníka.
Lalické slovo z dětské řeči, jemuž vlastně význam určují dospělí; pravděpodobně tedy pův. označení příbuzenského vztahu (psi. 'babička'), ale i význam 'stará žena'je asi velmi starý, sr. SM l, 107. Stejného významu je lit. bába, lot. baba (srovnávané strhn. babe, bobe 'stařenka' pokládá SK 1,171 za výpůjčku ze zsl.). Jinde se lalické slovo specifikovalo na pojmenování jiného člena rodiny, sr. tur. baba 'otec', v rom. jaz. např. it. babbo 'otec', sard. babai 'strýc' ap. (v. M-L č. 857).
Pochybeně hledá Stscherbakivskyj, SEER 31/77,345 v těchto slovech neie. substrát (odmítá S-A 1975, 64). Baudouin de C. 1904,438 vykládá sl. baba jako zdvojený kořen ba- (v hajat i ap.) s pův. významem 'hadačka, zaklínačka*. hp
-badali v. hosti
bagbľb, -a m. 'nach, purpur (barvivo i barva), purpurový plášť; Purpur, -gewand'
Der.: bagbrenb (-em i u jiných adj. barev), bagbrenb (oboje rcsl.) 'nachový, purpurový', odtud bagbrěnica 'purpurový plášf; bagbríti 'barvit nachově'.
Exp.: CsL bagbrěnica > b. bagrenlea, stsrb. a sch. bagrenica, sin. bagrenica, br. bahr ani ca, ukr. balirjanýcja, r. bagri ani ca, vše 'purpurový plášť (starých vládců)'; r. prostřednictví předpokládá Bern. pro b., S-A 1975, č. 117 pro sin, - Snad z csl. bagbn i ostatní sl. názvy, v, níže.
Et: Jen v areálu východní církve: scsl. stsrb. bagar ra. 'purpur, purpurový plášť, látka', sch. 'purpuro-
vá látka', ukr. Uter. báhor, r. arch. bágor 'nach' (barva, r. i barvivo), odtud sin. báger (19. stol.), hl. st. báhor tv. (sin. i 'purpurová látka'). Jako f. b. bágra 'barva, barvivo vůbec' (ale sloveso bág-rja 'barvit, obyč. na červeno*), mk. bagra 'barva; purpur', sch. bágra tv. i spec. 'červené barvivo z borové kůry', br. a ukr. poet. báhra 'purpurová barva'.
Csl. východisko předpokládá Bern. a Shevelov 1960, 65 pro r., SM 1,131 pro vsi. m. podoby jako knižní (kdežto f. pokládá za lidové), pro sin. sch. mk. i b. Bezlaj, pro sin. Í Plet. a Skok; Breznik 1944, 70 a podle něho S-A 1 .c. sin. z r., v, výše; z r. vychází i Sch.-Šewc 1, 13 pro hl.
Jde o slovo zcela nejasné, bez přesvědčivé etymologie.
• (1) Stsl. bagbrzijc balk. přejetí.
(2) Psi. *bagn, ~ psi. *bag-no < ie. *bhägh-lbhôgh- 'bahno' (germ. sl.).
(3) Psi. *bagn> < psi. *bag- 'hořet' < ie. *bhôg- 'péci' (ř. germ. sl.).
(1) Nejspíš kulturní výpůjčka, ale pramen není znám. Vzhledem k tomu, že jde o techniku vých. Středomoří (sr. Herne 1954, 50), předpokládá S-A l.c. protob. prostřednictví a SM l, 132 lokalizuje výpůjčku na slovanský Balkán. Pramen přejetí hledá Go-rjajev v nějaké semitské podobě, která má responze v aram. (ajsorském) bägräz 'purpur' a v arab. mag-ra 'červená hlinka'; podobně Lokotsch č. 1349 a jako možnost S-A l.c; odmítá Dickenmann, Kxatyios 1,79. Také D'jačenko předpokládá sem. původ a uvádí sthebr. baker, arab. bakr 'svítání, ranní červánky', jež z arab. přešlo do tur. bakr, bachr a tat. pachr 'červený'. Menges, UAJb31,178 vychází z ttat. bakyr, bagyr 'měď' (odmítá S-A l.c). Preobr. uvažuje o možnosti přejetí z gót.fagrs 'vhodný', sthn. f agar 'krásný' (odmítá Vasmer), Skok 1, 90 o hláskově příliš složitém přejetí z ř. itoptpvpa > psi. *prabbra > *bragra > bagra.
(2) Za domácí má b. Mladenov, rfv 68, 373n, který tu vidí r-ové rozšíření ie. *bhägh~/bhôgh- 'bažina', dolož, i v germ. (střniz. baggaert, bagger(t),
55
bagbľb
banja
v. Franck 27n); týž kořen vidí v sl. bagno tv. Pro séra. posun vychází z bagriti '*máčet, mazať -» 'barvit, spec. na červeno'. Sloveso je však denom., a také geogr. se r-ové a n-ové formy nekryjí: bagno je severosl., bagrb jsi., v. SM 1.128. Přesto výklad přijímá Brückner, Schütz, SbWoltner 25in, BER. - Rud-nicki, SlOc 30,116 nadhazuje možnost zařadit do této rodiny i p. bažyt sie 'červenat se' i ie. název buku *bhág- (roste kolem vysychajících bažin, má červenající listí a jeho kůry se užívalo k barvení na žlutočerveno).
(3) Baric, Priloží i, 231 vyšel ze sl. *bag- 'hořeť (r. dial. bagáť 'oheň doutnající pod popelem') z ie. *bhög-, sr. ř. fwyco 'péci, pražiť a něm. backen 'péci'. Přijímá ESUkr, jako možnost Vasmer, SK, ESBr. Snad podobně Daničic, jenž řadí k ie. *bhag-'zářiť (Rj s.v. /. bagar).
Nepřesvědčivě: Ľvov, Etirnlssl 4, 66n {částice *ba- + *gw~ ~ *goréti), ale už v SUaz 8, 274 se přiklání k (I); Polák, Slávia 46, 125 (ke gruz. a mingrelskýra názväm vrabce). hp
balii, -ijf rn. iékař; Arzť
Der.: baibstvo 'lék, léčení'; balovanije tv. (balovati pouze est; MLP), ubalovati 'vyléčit'.
Exp.: Csl. balii > str. bálij 'čaroděj' (Vasmer); csl. balovati > r. bálovať 'hýčkat' ap.
Et: Základ bal- je doložen v převážné většině slovanských jazyků a dialektů v subst. i vb. formě s významy 'hluk, lež; povídat, blábolit' ap. Mimo str. bálij je jediným dokladem významu 'čaroděj' ve sl. jaz. ukr. dial. bála, balýta (SILeks 66 a 67).
• (1) Psi. *badlbji < ie. *bhä- 'mluvit' + -dhl-. (2) Psi. *bahji < ie. *bhá- + -/- 'mluvit'.
Stsl. slovo souvisí geneticky s psi. *bajati 'mluviť (už Mikl. 1845,1; v. hasni,). Sém. vývoj od 'mluviť k 'lékař' se považuje za reflexi primitivního stadia lékařství (léčení odříkáváním magických formulí) a je doložen v řadě jaz.
(1) S předpokladem původního formantu -dl- (< ie. *-dhl-) se suf. -6/7, kterým by zmíněné slovo bylo odvozeno od psi. koř. *ba- (< ie. *bhä- 'mluviť), přišel Sobolevskij, Slávia 5, 441 a po něm Trubačev, Etim 1963,46pozn. a SM i, 150, který vidí slovotvornou paralelu v lat. fabula. Jako další reprezentanty tohoto slovotvorného typu ve sl. uvádějí např. *pred-Ibji, *pradlbji, stč. švadlí.
(2) Někteří autoři předpokládají rozšíření formantem -/-, a to buď už v ie. (Pictet, KZ 5,47) nebo až později. Za der. na -bji od ojed. psi. *balitije pokládá SK l, 188, sr. dvojice *sgdbji : *sgditi, *věíbji:
*větiti. Naopak Meillet 1902, 417 a Bern. tu vidí jmenný I-ový sufix, připojený k *ba~jati.
Za příbuzné a motivačně podobné bývá pokládáno stind. bhišaj- 'iékař', pokud je *bhiš- z ie. *bhd + S (Mayrhofer 2, 502n).
Nepravděpodobně Golab, SbJakobson 1966, 1, 77 ln (k psi. *bolěti 'být nemocný') a Polák, Slávia 46, 124 (přejeti z ir. bailli 'soudce, dráb'). bs
banja, -je. f. 'lázeň; Baď Der.: Rel. adj. ban'bskb.
Exp.: Csl. banja > rum. báe tv. (Tiktin; SDEM) a alb. banjě tv. (Meyer 1891).
Et.: Psi. *batija > b. mk. bánja, sch. banja, sin. banja, ukr. dial., r. bánja 'lázeň', sin. i 'vana'. Za totožné s tímto koř. se často považují hom. či podobné tvary s významy 'prohlubenina, jáma', 'kulovitý předmět', popř. i 'mýtina'.
• Psi. (jsi. zsl.) *banja < vglat. *ba{n}nia < lat. bal(ijneum < ř. ßocXavtiov tv.
Nejčastěji se pokládá za přejaté z lat. bat(i)neum, přesněji z vglat. n. pl. *ba(n)nea, -ia (na vglat. ztrátu / ukazují it. bagno, fr. bain aj.) 'lázně' z ř. ßa-Xqlveiov tv. nejasného původu. Ve sl. n. pl. přešlo k f. sg. Z podoby kopulovitých římských lázní se dá vysvětlit i séra. přechod jednak ke 'kopule', 'baňatá nádoba', jednak k 'důl, jáma' (Můrko, WhS 5, 27n aj). Slovo se rozšířilo od jihozápadních Slovanů na
Sever, východ i západ (Trubačev 1966, 289-93).
Méně pravděpodobné je, že by b. bylo přejato Z ř. (Körting 1907, 135), přesněji ze Střř. (Vasroer 1907, 38 aj.), pokud na střř. výslovnost [b-] můžeme soudit z nř. finávEio tv. (muselo by ovšem jít o zpětné přejeti z vglat. či stit.). Vasmer svůj výklad později opustil, ale s jistou opravou jej obnovil FiUn 1962, 215: vsi. jsi. z ř., zsl. z vglat. Odmítá jej Vahros, ScSi 9, l63n, kde podr. literatura. - Rovněž nepřesvědčuje Machkův předpoklad přejetí z klas. ř. ßaAavEiov s alegrovým vypuštěním -la-.
Za domácí pokládá b. Ondruš (jš 14, i36n, SR 36, l2n aj.); vychází z psi. *batnja, odvozeného od batati 'bíť (*'místo, kde se bije, šlehá' -» 'lázeň'), kvůli slk. dial. báň 'mýtina' <- *'místo, kde se bije, kácí'. Pod. motivaci má Meringer, IF 16, 158: sl. banja 'lázeň' a gót. bania 'rána' z ie. *bhan- 'bíť.
Zapadlo spojení s něm. Bad, ať se chápalo jako přejetí z germ. (Rhamm II, 1,433 a 436) nebo jako příbuzné (Kluge ve st vyd.). Iljinskij, IzvORJS 23, 2, 202 vyšel z pův. banja, bunja 'kulovitý předmět' z ie. *bhö(u)- 'dmout se'. Zcela nepravděpodobné Polák, SR 13, 44n (z něm. Bann 'okrsek') a Oštir 1930, 83 (z *bôk-njä). eh-bs
56
basnt.
bedra
basnb, -i f. 'báje, smyšlený příběh (i pejor. z hlediska křesť. o pohanských mýtech); Sage, Fabel' Exp.: Rum. basm, arch. basnä 'pohádka, bajka' (z csl. Tiktin, Skok však mysli na expanzi z jsi).
Et: Psi. *basnb > b. básnja, mk. basna, seh. bäsan, básnat sin. báseň, bäsna (Pkt.), slk. č. báseň, luž. báseň (dl. i basň), br. dial. básnja (ESBr), ukr. diat. básnja (Žel.), r. básnja 'báje, smyšlené vyprávění' (někdy i pejor.), 'bajka, pověst, pohádka', dále 'báseň' (č., odtud do slk. luž.), 'tlachy, prázdné řečí' (ukr. dial.), 'zaríkání' (b. dial., sch.).
• Psi. *ba-snb < ie. *bhä- 'mluvit'.
Všeobecně se přijímá, že jde o der. na -snb od psi. *ba-; sém. i slovotvorné tvoří dvojici s pěsnb od pěti. K psi. kořenu *ba- a vb. bqjati v. i obajanije, dále obavafi a balii. Z ie. *bhá- 'mluvit, pronášet', jež uchovalo pův. atem. flexi v ř. <pnpJ, jinde bylo rozšířeno o -ie- (lat. förif ags. bóian, sl bajati); dále sr. napr. toch. A pä(š)~ 'žebrat', stind. sa-bhä 'sněm', arm. ban, bay 'slovo ap.\ aj. (v. Pokorný I05n).
Někdy se toto *bha- spojuje s ie. *bha- 'zářit, svítit', za předpokladu sém. vývoje "'osvětlovat' -* 'mluvit' (už Fick 489, ještě Mefnyčuk, Etim 1967,63n aj.), což není obecné přijímáno (odmítá např. Pokorný I.e., SM 1, 140). bs
batogb, -a m. 'bič, důtky; Peitsche, Geißel' (2 x Vit) Et.: Psi. *batogh > seh. bätog, -ok, slk. č. batoh, pom. batig, -ôg, -ug, p. batog, dial. i -óg (SGP), br. arch. batoh (TSBr), ukr. batíh, r. batóg, dial. i badág, -eg, -ik, -ók, bájdik (SRNG), padóg (Dat) s významy: 'vodní rostlina' (p. dial., sgp; ukr. arch., Hňn.), 'výhonek, stéblo' (p. dial., SGP; ukr.; r. dial. SRNG 2, 40), 'mladý les' (v pl. kaš.); 'prut, hůl (zvi. k bití)' (sch. ojed., RSAN; p. dial, SGP; vsi.) -» a) 'bič, žíla, důtky* (stč., Gb; pom.; p.; r. dial., SRNG 2,40), -*• b) 'váhy k nošeni břemen' (r. dial., SRNG 2,39) -» 'břemeno vůbec, zvi. ranec, nůše trávy ap.' (slk.; č. dial., SSJČ) -* 'tlumok' (č., přestože Machek 1968 pokládá slovo za přejaté), -+ c) 'sušená ryba' (sch., snad podle sušeni na tyčích, sr. něm. Stockfisch 'treska', Kluge). Pův. význam nejistý. Nejasné.
• (1) Psi. *batogb (< psL *baa 'hůl') < psi. *batati 'bít'
< ie. *bha(u)t- (?) tv. (lat. kelt. germ. sl.).
(2) Psi. *batogb < psi. *batb 'hůl' < ie. *bhuä- < ie. *bheuff- 'být, růsť.
(3) Psi. *batogb < ttat. *bat-ak 'hůl, větev' (< ugroßn. *p9nte tv.).
(1) Nejstarší výklad Rejfův z r. 1835 (v. Dobrodc-raov, Etim 1967,253n), který je i nejčastěji přijímán (SK, SM), vychází ze srovnání s psi. *batb 'hůl' a s jeho
východiskem *batati 'bíť: *batogbje vykládáno jako deverb. se suf. -ogb. Vzhledem k tomu, že kořen psi. *batati měl nepochybně onom. charakter, existuje řada formálních variant, které nelze pokládat za ablautové, a možnost rekonstrukce ie. kořene je tedy SpOfflá. Pokorný llln (podobně Jóhannesson 596, SK, SM s.v. batmi) odděluje formy s a-ovým vokalismem (ie. *bhat~ 'bíť > lat. fatuus 'blbý', vglat. battuere 'bíť s nepravidelností v počátkové pozici) od forem s a--ovým vokalismem (ie. *bhau-t- > lat. cônfutäre 'potlačovať, refutäre 'zavrhovať, fötuere 'znásilniť, stir. fobotha 'ohrožený'; ie. *bhau-d- > lat. füstis 'hůl', stangl. beatan 'biť, strir. búalaim 'biji' aj.). Berneker s.v. ban, naproti tomu předpokládá společné ie. východisko typu *bhäu-t- ap.
(2) S-A 1975, 71-75 v návaznosti na ITjinského, izvORJS 23, 208n, připomínají p. a r. dial. významy 'rostlina, výhonek, stéblo' (u jiných der. téhož kořene i v jiných jaz.) a předpokládají kořen typu *bhuä- ap. z ie. *bheuH~ 'růst, nabývat'; od tohoto kořene vyvozují sl. tvary s a-ovým i M-ovým vokalismem, podobně jako Berneker sub (1). SM odmítá tento výklad s.v. bafá, ale počítá s ním pro *bbtb 'hůl' a připouští vzájemné ovlivnění.
(3) Proti domácímu původu slova existuje řada námitek: Vaillant 4, 496 upozorňuje, že suf. -ogb přistupuje často k výpůjčkám; Moszyňski 1957,130n pokládá tento suf. za typický pro výrazivo pozdně rodové šlechty a předpokládá jeho původ ze stří-rán.; SK připomíná, že množství formálních variant v stp. a zejména v r. dial. svědci spíše pro cizí původ slova. Proto bylo sl. slovo počínaje Sjögre-nem (MSOS 1852, 145) vykládáno z ugroftn. (kom. beď 'hůl' aj.) i z ttaL (tur. budok 'větev, hůl', kazaš. butag tv. aj.). Naposledy vyložil tuto koncepci Do-brodomov, Etim 1967, 253-268 (tam i další liter), který
předpokládá následující vývoj: ugrofin. *panta (permské *bedi) 'hůl' > ttat. (protob.?) *bat-ak > psi. *batogz>. pp
-baviti v. izbaviti
be v. bez
bedra, -y f. 'bedra, kyčle; Lenden, Hüften' (Ix Psalt) Et: Psi. bedra f. > sch. bedra, sin. bedra (Plet.), stč. a č. st. bedra (Kou l, 53), dl. st. bedra (Sch.-šewc i, 33), stp. biodra, p. dial. biodra, biedra (SGP), rcsl. bedra (Srez.), r. dial. bedrá (Dal, SRNG). Častější, všesl. bez dnešní dl., je o-kmenové n. z psi. *bedro; vše s významem 'bedra, ledví, část zad mezi posledními žebry a kyčlemi, kyčle, boky' (v nejstarších dokla-
57
bedra
berbšb
dech často ve spojení přepásat svá bedra, pocházel z otcových beder ap.) v sch. č. dl. p. rcsl., 'přilehlá část nohy a trupu' v p. (SJP), 'záda, ramena' v č., 'stehno' v sch. sin. stč. č. st, stp. vsi., 'noha' v sin. hovor. Nejasné.
• (1) Psi. * bedra/bedro ~ lat femur < fc. *blied- '?'.
(2) Psi. *bedrajbedro ~ arm. port < ie. bed- 'nadýmat se' (?)
(1) Nejčastěji pokládáno za starý r-//í-kmen a spojováno s lat. femur, -mis 'stehno'; sr. Petr, BB 21, 210; Bern.; Oehle, SbSchmidt 105; Machek 1968; Eckert, ZS1 8, 882; S-A 1975, 264 a další, odmítá W-H 1, 477, E-M 224 pro hláskové nesrovnalosti. Ty se snaží Berneker překlenout poukazem na paralelní střídání suf. -■wen-ových a r-ových u psi. * vytne a stind. üdhar-, ř. oöSolq, lat. über 'vemeno7. Martynov 1983,74 chápe psi. *bedro jako výsledek infiltrace italického *bhedrom do jazyka bsl. areálu. Machek pokládá za příbuzné i střhn. zimere, zimbfejre 'hřbet vysoké lovné zvěře' < germ. *temra < *dem~, což je nejisté (kromě změny mr>br je nutno počítat i s přesmykera d-b > b-d). Podle S-A i.e. je to v ie. relikiové slovo, označující 'bedra, kyčle, stehna'. Svědčí pro to i nostratické souvislosti (sr. u. Svityc 2,
102).
(2) Hláskově i sémanticky odpovídá psi. *bedro arm. port (< *bodro) 'pupek, břicho, střed*; tak Petersson 1915, 32, který vychází z významu 'něco kulatého, klenutého', dále Pokorný 96, který je uvádí u kořene *bed- 'nadýmat se (?)'.
Další výklady jsou ještě méně přesvědčivé: Osten-Sacken, IF 23,377n je spojuje se stisi. kné-bed, stsas. kneo-beda 'pokleknutí', stind. jňu-bádh 'poklekající* z ie. "bhidh- 'ohýbat, sklánět'. K témuž kořeni je řadí i Rozwadowski, RS 2, 104, který uvádí lot bedře 'prohlubeň, jáma', p. dial. ubiedrze 'úboči, svah' a bez dalšího výkladu ztotožňuje význam 'ohýbať a 'bodať. Z ie. *bed- 'bodat, pichať vychází Vaillant 1931, 57, dále Trubačev, SlWort 29, který ie. kořeni připisuje i význam 'bít, tlouci' a střídání rodů {bedra {./bedro n.) vysvětluje substantivizaci adj. *be-drt; shodně SM 1, 179. Zcela nepravděpodobná je souvislost s ř. nézpa, idrpoí; 'skála, kámen* (< předř.), kterou uvádí Geor-giev, BE 1, 84. ŽŠ
bedrbirb adj. 'bohatý, hojný; reich, reichlich' (ix Euch)
Doloženo jen v ak. ve spojeni bednno (psáno -n-) vazdanije 'hojná, bohatá odplata (v nebesích)', v předloze nlovaíav tjJv ávxcmóôoaiv. Ojedinělost a izolovanost slova vedla k míněni, že jde o omyl, a ke snaze je nahradit: gobbdztno (Frček 1939, 776), jedn.no (Vaillant, BSL 64, 2, 98n).
Et: Vycházíme z předpokladu, že stsl. bedrtnb existovalo. Podle Lunta. Lg 29, 131n o něm svědčí i deriváty: názvy rostlin Pimpinella (saxifraga): stč. č. bedrnik, slk. bedrovnik, arch. beder-nik, hl. bjedemik (zč.?, sr. Sch.-Šewc, 33), stp. p. biedneniec, stp. i biedrznik, br. bjadrýnec, ukr. bedrýnec', r, bedrenec ap. (sch. bědrinac, bědrinac ap. asi z č. nebo ukr., sin. bedrénec ze sch.; sr. S-A 1975,26ln) s pův. významem 'rostlina přinášejici štěstí'; tak i S-A La, SK. Jinak (z bedro) je vykládá MEW, Machek, SM. - Shodný původ i sémantickou motivaci 'brouk přinášející štěstí' vidí Lunt v č. bedruůka, berunka, p. biedrzonka ap. 'slunéčko sedmitečné'.
• (1) Stsl. bedr-bm, < psi. *bedn> < ie. *bhed-/bhod- 'dobrý' (ií. germ. sl.).
(2) Stsl. bedr-btn, < stsl. btdn, < bhděti 'bdiť < ie, *bheudh- tv.
(1) Stsl. bedrbra spojil Lunt (o.e. 128n) se škrt. bhadra- 'slibující štěstí, blaho, šťastný', véd. sůbha-dra- 'požehnaný, spásonosný', av. hubadra- 'šťastný' < ie. *bhed-ro~ 'zdar, štěstí* < ie. *bhed~ 'dobrý'. Tento výklad přijímá S-A I.e., SM, s určitou výhradou i SK.
Stind. bhadra-, superi. bhandistha-, bývá však spojováno se stind. slovesem bhándate nejistého významu (Grassmann 927 'lesknout se, zářit', Oldenberg, NachrGůtt 1918,51 'dávat štěstí, radosť, Mayrhofer 2, 470 'velebit, vychvalovat'). Pak by bylo třeba vyjít z *bhnd-. Ale Pokorný 106 a 126 tuto souvislost neuvádí, Mayrhofer l.c ji má za nejistou a S-A I.e. ji odmítá.
Kdybychom vyloučili z ie. *bhed- 'dobrý' skrt. bhadra- a další ií. slova, byla by jeho rekonstrukce opřena pouze o ojed. stsl. bedrbm a v o-stupni o slova germ.: gót. batiza 'lepší', batista 'nejlepší', něm. baß 'velice', besser 'lepší* ap. (Pokorný 106, Ktuge 54n).
(2) Spojení se stsl. bbdrb 'čilý, bdělý' navrhuje Diels 1963, no (bbd~ > bbd- > bed-), Nahtigal 1942, 146 pozn., Vaillant l, 135 a další. Výklad málo pravděpodobný pro sémantický rozdíl mezi 'čilý, bdělý' a 'bohatý'. žš
berbšb, -a m. 'verš; Vers' (jen charv.-hlah., vždy zkráceno b~řš)
Et: Charv.-hlah. berbšb (SJS), beraš, ak. pl. berše (Skok 3,577) z lat. versus tv., pův. ptc. pf. pas. od verto 'obracím'. Ke změně v > b mohlo dojít už ve vglat., sr. balum < vallum aj. (SSLat), nebo až v charv. dial. románským vlivem (sr. Popovic 1955,132).
Podoba s v- je v přejetich ostatních sl. jaz.: mk. verš, sch. vérs {yeras, -aš, -es, vers, verz, verz, v. Skok, Rj, RSAN), sin. vérz, č. slk. verš, hl. wers, p. wiersz; z p. je ukr. virš (Richhardtová 1957, 112), z p. a ukr. je r. f. virša (Vasmer 1, 203; Unbegaun, BSL 48, 2, 95). ŽŠ
58
beseda
bez
beseda, -y f. 'reč, slovo, rozmluva; text evangelia; hornine; záležitost; Rede, Wort, Gespräch; Text des Evangeliums; Homilie; Angelegenheit* Der.: besedovali 'rozmlouvat, jednat s někým,
předstoupit (s řečí), vypovědět proti někomu', po-
besedovali 'porozprávět, pohovořit'.
El.: Psi. *besěda > b. beseda, mk. beseda, sch.
běs(j)eda i běs(j)eda, sin. beseda; slk. beseda, stč.
beseda, besada(Gb), č. beseda, hl. bjesada, kaš. b'esa-
da, p. biesiada; br. bjaséda, ukr. bésida, r. beseda; vše
'rozhovor, příp. výměna názorů ve skupině lidí',
v 19. stol. 'společenská zábava s programem' (č.
> slk. beseda, sin. beseda), 'slovo' (sin.), 'proslov'
(b. sch. ukr.). Všesl. vyjma dl. a plb. Et. nejasná.
• (l) Psi. *besěda < psi. *bez *'vně' + *sěd < ie. *sed-"seděť.
(2) Psi. *besěda < dur. *be- (balt.) + ie, *sed- 'seděť.
(3) Psi. *besěda < psi. *bes- + suf. -ěd- < ie. *bhes-'?'
(1) Nejčastěji se vykládá jako složené z *bez-a *sěd- 'sedět' (v. sěsti) ve významu 'sezeni venku' -» 'jednání, rozhovor' (Bern.; SbJagič 599-600; Machek; Vasmer; BER 1, 44; Sch.-Sewc; S-A 1975, 291). Slabinou výkladu je předpoklad významu 'venku' u adv. *bez (> prep., v. bez), který je doložen jen v stind. bahih, ale ve sl. nikoli. Sém. paralela áyopá : áyop-£óěiv, uváděná Beraekerem, je jen částečná, a paralela stnord. úti-seta 'sezení venku (v noci za účelem věstění)' (Wanstratová, ZslPh 14, 101-3) je vlastně jen slovotvorná.
(2) Brandt, rfv 21,207, Pogodin, rfv 39,3, SK aj. spatřují v l. členu dur. částici be-, běžnou v balt. (lit. beseděti ap.), ve sl. však zcela izolovanou. Nepřesvědčivé je Rozwadowského (rs 2, 104-5) připojení stind. bhasád- 'zadnice' <- *'sezenf, přičemž bha-spojuje s bsl. be- a nper. bi, a vše dává do souvislosti s ie. *obhi-, v. o (odmítá Mayrhofer s.v.); Čop, SlavR 12, 171-2 sbližuje be- s het. prefixem pě, jenž sém. odpovídá spíše sl. po-, ale připisuje částici be- význam 'dohromady'.
(3) Málo pravděpodobné je vidět v -ěd- sufix (Vondrák 1906, l, 454) k nějakému *bes- 'mluvit?', jež nemá oporu ve sl. ani V ie. (Matzenauer, LF 7, 4-5; Brückner; Iíjinskij, RFV 62, 235-9), ani kdybychom je považovali za přesmyk ze *sebh- (Otrebski, Sprache 12, 20). dt
beskrfcbbm, v. sknbčti
bcsii>ni»m« v. slT.nr.ce
besplaěbirb v. piakati,
bespravbdije v. praví.
besprěstani v. stati
bespričestbnb v. čestb
besprikladurb v. klasti
beštedbUb v. cedo
beštf sŕbnb v. čestb
beštinije v. čun.
beštislbm. v. čisto
beštnvbstvbirb v. čuti
bcštbstije v. ébstb
bez prep. s gen. 'bez; ohne',
se sandhiovými variantami be, beš, bešt- (< be: č-), bezdr- (< bez r-), be (< bez + z-, s-, č-, c-), ojed. i před p-. r-: be poveleni(ja) Emmer, bě razmyšlenija Bes; méně často bezb.
Et: Psi. *bez > b. mk. sch. slk. č. bez, hl. bjez, st. bje, dl. st. a dial. b'ez, plb. jen pref. Bis- v topon. (Koblischke, AsIPh 28, 433), p. bez, dial. pref. Biez- jen V topon. a nom. pr. (sr. Rozwadowski, RS 2,83), kaš. bez (Sychta), pomsln. bäš (PWb), br. bez, ukr. bez, dial. biz, r. bez. - Podoby rozšířené o -r- se prosadily v sin. dl. plb.
Bezpečné korespondence jsou v lit. be, stprus. bhe a lot. bez ap. tv. Kromě toho je pravděpodobné a obecně se přijímá spojení se stind. bahíh 'venku, -vně, ven' (už Schmidt 1872,45n a Miki. 1879,268). Významový most mezi 'bez' a 'vně' vidí Machek 1968 v č. by ti bez sebe = něm. außer sich sein. Méně jisté je spojení s nper. bi'bez', jež se vykládalo i jinak (v.
Hom 1893, 56n; spojení přijímá Szemerényi, Kratylos 2,
108 a SM 2,7n). Sotva sem patří ř. ßeßnXoq 'profánní', v němž Schwyzer, if 45, 254 viděl spojení *ße 'vně' + ßnXOQ 'práh', jakožto 'mimo (chrámový) práh', neboť se dnes počáteční ßs- většinou chápe
jako reduplikace (Kretschmer, Glotta 18,235, Chantraine l,
172). Rovněž pochybné je stir. běs 'snaď < prokl. *béis < *bhe-esti, jež připojuje Pokorný 113 s otazníkem.
• (1) Psi. *bez ~ stind. bahih < ie. *b(h)e-gh-.
(2) Psi. *be + psi. part. *-zt> (resp. -zí)-
(3) Psi. *bez < ie. *b(h)egh + s.
(1) Ti, kteří pokládají bez za už ie. tvar, odpovídající stind. bahih, vidí v -h-i, -z už ie. sufixální gh;
59
běda
tak SM 2, 9n, kde je tento tvar pokládán za sl.-ár. dialektismus, kdežto v balt. be vidí pův. ie. *b(h)e; obě varianty uznává i Pokorný l, H2n.
(2) SB i, 45 vychází z pův. be, dolož, i v Írán. tvarech, a v -za vidí až psi. rozšíření pod. jako v *per- : *perzh. Stind. bahíh by potom byl jen paralelní, nezávislý útvar od téhož základu. Pod. asi SK i, 219, jenž spojuje be se zesilujícím -zi. Předpoklad sl. bese opírá o tvary, jako sch. dial. obeuši-ti, výše uvedené be povelěnija ap. Slabinou je doložený tvar bez, jejž SB i, 45 musí vykládat málo pravděpodobnou kontaminací be a bezb.
(3) Nedokazatelný je Meilletův (1902, 160) výklad sl. prep. na -z z už předsl. spojení veláry, labiály či dentály se -s {bez < *b(h)egh-\-s, vbz < *up+s, *orz < *ordh+s ap.). hp
bezbojaznije v. bojati se
bezdarbsťvbm. v. dati
bezdobb adv. 'nadarmo; umsonsť (1 x Supr)
Csl. vb bezdobb (lx Pog),dáie bezdobb tv. i 'nevčas' (MLP, Srez. StrS).
Der.: bezdobbtíb (?) 'marný, zbytečný' (1 x Ryl, porušené místo).
Et: Psi. *bezdobb > ukr. dtal. nebezdib 'ne nadarmo' (žel.). Sr. i p. nom. pr. Brzezdob (Milewski 1969,
3-23).
Z psi. spojení *bez doby (v. bez, doblb), pův. 'bez (vhodné) doby, nevčasně' -»■ 'marně'. Reliktový typ í-ových adverbií, v stsl. produktivní, mající přesný protějšek v stsl. udobb 'snadno; vhodně'; v. udobb.
hp
bezdbna v. di.no bezmazivfc v. mazati bezmilostivb v. mih, beznačflbnb v. načetí bezočiví., bezokovati v. oko bezvědurb, -věsti>ni> v. věděti bezblobbub v. ti.It.
bě 'bez' v. bez bě 'byl' v. bytí
běda, -y f. 'tíseň, nezbytnost, trápení, nebezpečí; Noť
Der.: Adj. bědbitb 'obtížný, nebezpečný; ubohý, mrzák' (bezbědbm 'bezpečný'), odtud subst, bědbtiikb 'ubožák'. Vb.: běditi 'nutit, vybízet', - se 'namáhat se', bědovali 'být nemocen'; pref.: poběditi 'přinutit, přemoci' (ipf. poběždaíi), odtud subst. poběda 'vítězství', pobědbtib 'vítězný', pobědbnikb 'vitěz, premožiteľ, tv. poběditeh s rei. adj. -tehm, pobědětehm, adj. pobědblivb 'vítězný', nepobědimb, ~dbm, -zdem 'nepřemožený, -itelný', vb. prěpoběždati 'zcela vítězit'; pribědiíi 'přinutit'; uběditi tv., ipf. uběždati.
Kiimp.: pobědotvorbCb 'vitěz' (ř. xpomuoípópoc;), dobro-pobědbnb 'vítězný' (ř. xot^Mvixoq).
Exp.: Csl. poběditi 'vítězil, přemoci' > rum. arch. pobedi tv. (Tiktin).
Et: Psi. *běda > b. bedá, mk. beda, sch. běda, bijěda, sin. béda, slk. bieda, č. bída (interj. běda), luž. běda, porn. beda (interj- b'adá) (Sychta), p. bieda (interj. biada), br. bjadá, ukr. bidá, r. bedá, vše 'nouze, neštěstí, trápení' s řadou dalších asociačních, tabuových a kontaminovaných významů. Pův. asi *běda, odtud *poběditi 'přinutit* > běditi 'nutit' psi. vidovou deprefixací (Němec 1958. 83n, podobně SM; SK má naopak *běda za deverb.).
• (1) Psi. *běda < ie. *bheidh-fbhoidh- 'nutiť (ř. lat. germ. alb.).
(2) Psi. *běda < ie. *bhoidh- 'strašný' (lat. balt.) ~ *bhei(H)-'bát se*.
(3) Psi *běda < ie. *bhedh- 'tlačit, nalébať (stind. kelí. toch. alb.?).
(1) Schmidt, KZ 19, 173 upozornil na souvislost psi. *běditi 'nutit' s gót. baidjan tv., beidan 'očekávat, spoléhat' aj., s ř. keíSeiv 'přemlouvat' a lat. fidere 'důvěřovat', foedus 'smlouva'. Tyto responze patří k bezpečným spolu s alb. be, besě 'přísaha' (Meyer 1891; Hamp, KZ 77, 252n) a snad i alb. bind
'přesvědčuji', bindem 'dávám se přesvědčit' (Wiede-
mann, BB 28, 62; Hamp l.c. vysvětluje -n- jako infix, Cabej přesmykem -dh-nô; Meyer 1891 však řadí bind k *bhendh- 'vázat'). K sémantickému vývoji pojmů 'věřit, spoléhat se' a 'přesvědčovat, nutiť v ie. v. Benveniste 1969, l, 115-lJl.
(2) Uhlenbeck 189 uvažoval o souvislosti *běda s lit. baidýti 'strašiť aj. (odmítá Solmsen, KZ 37,24) z ie. *bhoidh- 'strašný' (sr. lat. foedus tv.). Podobně Ljapunov, izvORJS 31, 34n uvažoval o souvislosti *béda a *bojati se (z ie. *bhoi(H)- tv.).
Připustíme-li se Zubatým (SbF 2, 56--63) možnost vztahu *bojati se a *biti (v. bojati se, biti), pak by nebyl vyloučen ani Šumanův předpoklad (AsIPh 30, 293), že *běda patří ke kořeni *bkeiH- 'bíť: předpokládané ie. *bhoi-dh- *'rána, zastrašení' by bylo zároveň totožné i s jedním z možných východisek psi. *6ěss
60
běda
běsi
'zlý duch' (v. bist). Protože toto *bhoidh- lze po formální i sém. stránce ztotožnit s ie. -východisky výkladu (1) a (2), mohly by oba výklady splýval v rámci jediného kořene *bheiH-jbhoiH-'bít, nutit, zastrašovať.
(3) Teoreticky nelze vyloučit ani původ *běda z ie. *bhědh- 'tlačit, naléhat': sr. stind. bädhate 'tlačí, nutí' (Fick 89, sr. Solmsen, KZ 37, 24; odmítá Mayrhofer 2, 426), příp. i lit. běda, lot. běda 'nesnáz, utrpení' {Fick 89; Fraenkel, IF53,128); Brückner 1877,71 však předpokládá přejetí ze sl. Proti tomuto zdlouženému stupni by stál plný stupeň *bhedh-, sr. gót. bida 'modlitba', něm. bitten 'prosiť, toch. B peti 'úcta' (Pokorný 114) a lit. bädas 'hlad' (Fraenkel).
Nedostatečně opodstatnený je předpoklad přejetí z germ. (Hirt, PBB 23,331; Meillel 1902,2,251; Vaillant, BSL 69,2,266) a spojení s *bosii 'bodať (Grassmann, KZ 12, 120; Kaliraa, NphM 51, 38n). pp
bčgatj v. lír/ah"
běli. adj. 'bílý; weiß'
Der.: Subst. abstr. bélostb. Vb. fakt. béliti, pref. o-, po-, u-, ípf. ubéljati.
Komp.: bělorÍ2bCb 'kdo nosí bílý oděv', tj. 'laik' (opoz. k črbnortbcb 'kdo nosí černý oděv*, tj. 'mnich').
Exp.: Rum. beli 'odřít, oloupat' vzhledem ke specializovanému konkr. významu spíše z b. bélja (SDEM) než z csl. (Tiktin, Rosetti 1954, 44).
Et.: Psi. *bělb > b. bjal, mk. bel, sch. běo, bijel, sin. běl, slk. biely, č. bílý, luž. běly, plb. b'olé (P-S), pom. b'äli, p. bialy, br. bély, ukr. bílyj, r. vše 'bledý, bílý, jasný, světlý'.
• Psi *běh < ie. *bhel- 'zářiť.
Mezi nepochybné paralely psi. *běh patří stnord. bäl 'hranice, oheň', stangl. bael tv. (Pictet, KZ 4, 362 aj.). Pouze délkou kořene se odlišuje kelt. *belos (Stokes 164) ve slovech jako Belenos (jméno kelt. boha), ir. bel-tene 'pohanská slavnost 1. máje s pálením ohňů' a arm. bal 'bledost1?, 'mlha'? (Schcftelo-witz, lití 29, 37). Germ. *bala- 'bílá skvrna na čele koně' (gót. bala, v. Kluge, s.v. Belché) a balt. *bala-'bílý' (lit. ojed. balas, lot. bals tv., stprus. ballo 'čelo', v. Trautmann 29) vykazují o-stupeň v kořeni, ř. <pa.A.ÓQ 'jasný' (Schönberg, KZ 20,446n) stupeň redukovaný. Výchozím kořenem je nepochybně ie. *bhel-fbhol- 'zářit* (Pokorný il8n) se sekundárním dloužením ve sl. a germ. větvi (v. SM s.v.). Jiné rozšíření téhož kořene představuje lit. báltas, lot. baľts 'bílý', v. blato.
Stind. bhälam 'čelo; lesk', které odvozuje řada autorů od ie. *bhel-, pokládá Mayrhofer 2,496n za pozdní der. stind. bhäli od
kořene *bhä- 'zářit, které je s ie. *bhel- v ne zcela jasném vztahu příbuznosti (Pokorný 118).
Kozlovskij, AslPh II, 394n předpokládal, že ve sl. došlo k meta tezi sonanty •]-, kterou dokládá ř. tpafaóg 's bílou skvrnou' a s nim syn. (Solmsen, KZ 34, 75) 0«hóg, pokládané za zbytek pelasg. jaz. (Windekens 1952, 75); k tomuto výkladu se klonili Preobt. a Machek, ZsIPh 29, 347n. pp
běsrvo v. bfžati
bčs'fc, -a m. 'běs, zlý duch, démon; Dämon'
Der.: Rel. adj. běsbskb, běsovbskb, běsovbm, adj. běSbnb 'vzteklý, zběsilý', odtud dále komp., v. níže, a vb. běsbnovati 'být posedlý ďáblem', vbzběsbněti 'stát se zuřivým'. Vb. běsitise 'běsnit, být posedlý ďáblem', odtud adjektívizované ptc. pf. pas. běsem 'vzteklý, zběsilý', pref. pf. vbzběsiti se 'rozzuřit se', ipf. vhzběšati 'přivádět k zuřivosti'; 'běsovati jen v subst běsovanije 'zuřivost, posedlost* a pref. vbzběsovati se 'stávat se zuřivým'.
Komp.: zhloběsbm 'posedlý ďáblem' (sr. ř. xttnoöai^o-
vixóq.).
Et.: Psi. *běsb > b. bjas, mk. bes, sch. běs, biješ (RSAN), sin. bis, slk. bes, č. dl. arch. (Jakubaš i jako hl.) běs, pom. b es, p. bies (o bies místo *bias v. Ulaszyn, MPKJ 5, 297; Brückner AslPh 23, 237n), ukr. bis, t. bes, vše 'zlý duch', příp. 'zuřivost' aj. Podle Moszyňského 1929, 2, i,-703n označení primitivního psi. zlého božstva obecně (nikoli některé jeho lokální nebo vizuální formy), a to buďsynonymní s *čbrtb nebo obecnější (*Čbrfo by byl 'chromý běs*). Není vyloučena možnost (Georgiev, AnzslPh 6, 23), že *vila, *běsb aj. hráli významější roli ve sl. panteonu před předpokládaným Írán. vlivem (snad 6.-5. stol. př. n. 1.).
Nejasné.
• (1) Psi. *běsb < ie. *bhoi-dh-so- 'strašný' (lat. balt.) < ie. *bhei(H)- 'bát se'. (2) Psi. *běsb < ie. *bhě-so- 'zářiť (stind). (1) Nejstarší a nejběžnější výklad, který podal Pedersen, IF 5,41, spočívá na srovnání psi. *běsb s lit. baisůs 'strašlivý' a lat. foedus 'ohavný'. Pedersen vykládá bsl. -s- < -d-s- (neboť jinak -ois- > -ěch-), přičemž *-dh-s- je předpokládaným rozšířením ie. kořene *bhoi(H)-/bhei(fí)- 'bát se ' (v. bojati s& tam
i o možné souvislosti s *biti, sr. Pokorný 16in, Erhart 1982, 64).
K této koncepci se postavil s rozpaky Meiliet 1902, 234n, odmítavě Iľjinskij, RFV 65,2l2n; přijali ji Bern., Preobr., Fraenkel i, 29, Vasmer, S-A 1975, s. 298: SM; SK.
Nepravděpodobné jsou další responze připojované k tomuto výkladu; Solmsen, RhM 53, 141n navrhl ř. xíSľ/xog 'opice'
61
biskupi.
(přijal Pokorný 162, skepticky se k tomu staví Cbantraine s.v., přesvědčivější výklad Blažek, Ling 24, 444). Petr, BB 25, 147 připojoval i lat. bestia 'zvíře' (jinak W-H s.v,).
(2) K. Moszyóski, JP 32, 193n (a znovu JP 33, 366) uvedl psi. *bésb do souvislosti se stind. bhásá- 'záře, lesk' s tím, že pův. smysl by byl 'světelný přízrak' (ve stind. je i takový význam doložen). Vztah kořenového *bhě- k bohaté doloženému *bhä- 'svítit' (kam je obvykle řazeno i stind. bhäsá-) je však problematický (Slawski, JP 33, 398).
Nepravděpodobné výklady: Ujinskij, RFV 65, 212n (*6ě.w v ablautověm poměru k č. dial., slk., okr. bosorka 'vědma, kouzelnice' aj. a k u kŕ. basitväty 'vzpínat se, skákať aj.), Budi-mir, JslF 6, 166n (~ Wl.Jerälia 'svátek mrtvých'), oba vycházejí z ie. *bhes-jbhos- 'dýchať; Fay, AJPh 24, 399 (~ stind. *bhis-v bhišáj- 'uzdravující', jež chápe jako komp. bhiš-áf~ * 'vyhánět démony'); Treimer, Orbis 15, 265 (vysvětluje nečekané bsl. -j-místo -cli- přejetím z irán.); Polák, Slávia 46,285 (uvažuje o příbuznosti s bask. basa 'divoký' aj. nebo s trák. etnonymem Bén-aoi, BijaiTót nebo mordv. pača, pata 'duše, duch' aj,); Machek 196S (odděluje běsb' 'zlý duch' < *sěb& tv. ~ het. šepa tv. od běsb2 'zuřivost' ~ střir, baes 'poblázněnosť aj.). pp
beran", -ítb 'běžet, být na útěku; laufen, fliehen'
Der.: Subst. bČStVO 'Útěk', běgWVb (jen ve spojení pbri běgutibyako překlad ř. <piy/o6rnmv 'kdo se vyhýbá soudu'). Vb.:
iter.-ipf. běgati 'běhat'. Pref.; izběžati (pf. izběgnoti, ipf. izběgati) 'utéci'; otb- (pf. -gnoti, ipf. -gati) tv.;pri- (pf. -gngti, -béšti, ipf. -gatí) 'přiběhnout, utéci se' (odtud subst priběžište 'útočiště'); u- (pf. -gnoti, ipf. -gatí) 'utéci* (odtud subst. uběgb 'utečenec' s rel. adj. uběibnb, subst. uběžište 'Útočiště'). Jen pf. a iter.-ipf.: poběgnoti 'utéci', -gaú; vbběgngti 'vběhnout', -gati. Jen pf.: prě-běgngti 'přeběhnout'; raz- se 'rozprchnout se'. Jen iter.-ipf.: vhzběgati 'vyhýbat se'.
Exp.: Csl. běžanije > rum. arch. bájanie 'útěk, exil', Tiktin, (Z mladšího scsl. der. prébégb/priběgb je patrné i rum. adj, pribeag *kdo je běžencem' aj. s der., sr. Tiktin, MLP.)
Et: Psi. *běžati > sch. běžati, bjěžati, sin. béžati (Plet.), bežáti (SSKJ), slk. bežať, č. běžet, hl. běžec, dl. běžaš, plb. bezät (P-S), porn. b'ežec, p. arch. (SJP), dial. (SGP) biežec, r. bežáť, vše 'běžet*. Pův. vidově indeterminované sloveso s významem 'být na útěku', tvořené ě-ovým rozšířením (*běg-ě > běža-) kořene *běg- (sl. *běgti 'poběhnout, utéci* je snad starý determinovaný tvar, v. pribéšti), v. Němec 1958,49. Patrně mladší je iter.-ipf. běgati a pf. -běgnoti s všesl. rozšířením.
• Psi. *běžati < ie. (šatem.) *bhěg- 'utíkat' (balt. ind.?) (< ie. *bheg% tv. ?).
Bezpečně souvisí s lit. běgti, lot. běgt 'utíkat' (Schleicher 1852, 123 aj.); hláskově vyhovuje i spojení se stind. bhäg- 'prchať (Bloch, BSL 31,62), jehož kořen je více doložen jen v novoind. jaz. (Turner 532 však příslušné doklady řadí k ie. *bhefn)g- 'lámat, deliť). Pravděpodobné příbuzenství s ř. <peßop,ai ukazuje na ie. *bheg& (v. Cbantraine s.v. <peßoftai).
Schleicher l c. připojil k této rodině i ř. (pEÓyco, lat. fugiö 'prchám' aj., což se sporadicky uznává i dnes: např. Vaillant 3, 245 a SM 2, 60 předpokládají pře-smyk *bheug- : *bhueg- (bylo by možno vyjít i z monoftongizace dlouhého diftongu: *bhěug-> *bheg-); i -ß- v ř. peßofiai vysvětloval Vaillant 1, 87n přesmykem (ovšem méně pravděpodobným) *bheug- > *bhegu- > *bheg%-.
Nejistá spojení: arm. pcaxčim 'utíkám* (Bugge, IF 1, 455 aj.), gót. biugan 'ohýbať, stind. bhuj- tv. (Schleicher i .c, za sporné má Mayrhofer 2, 505, v. präginoti)
Nepravděpodobné je spojení s psi. "bažili, *bagnoti '(za) toužit' (Ondruš, StASl 5, 305n) a předpoklad laryngály ie. *bheuíig-: ie. *btweHg- (Ondruš, SlWort 119).
n.-Svityč t, 181 rekonstruuje nostr. *bok(a) na základě paralel v ural. jaz. pp-eh
bi v. bytí
biet, -a m. 'bič, důtky; Peitsche, Geißel'
Exp.: Rum. bici 'bič, pohroma' (Tiktin a SDEM předpokládají přejetí z csl. bičb, Popovic 1960, 202 z jsi.).
Et: Psi. *bičb > b. mk. bič, sch. bič, sin. bič, slk. č. bič, vše 'bič*, hl. bič 'palice, kyj', dl. jen dem. bick 'palice, bíják cepu', porn. b'ič 'biják cepu, bič', p. bicz 'bič', br. bič 'biják cepu, bič', ukr. byč tv., r. bič 'bič'.
Název nástroje k bití utvořený pomocí suf. -čb od psi. vb. *biti, v. bití. pp
-bíratí v. bbi-ari
biskupb, -a, m. 'biskup; Bischof (charv.-hlah.) V. i archibiskttirb a episkopb.
Et: Přejetí ze západní církve, sr. sch. biskup (v 15. stol. hlah. biskup) ap., slk. č. dl. p. (ze stč.?) biskup, z p. vsi. biskup, ukr. i býskup; hl. biskop má -o-novější (Sch.-Šewc), sin. biskup je přejato v 19. stol. buď ze sch. nebo Z Č. (Str.-Tcmpsová 1963, 92), mk. biskup ze sch., vše 'katolický biskup*.
• Csl. biskupi < (? stbn. biscof <) raně rom. *piscopu < lat. episcopus < ř. ÉKÍtřxoitOQ 'biskup, dohližiteľ.
Obvyklé stsl. přejetí je episkopb, přímo z ř. éxí-oxonog '(církevní) dohližiteľ. O biskupb se soudilo (Mik). 1876,13 aj„ nyní Vasmer, ESBr, ESUkr), Že jde O pře-
62
biskupi.
bití
jetí ze sthn. biscof, jež je z raně rom. *piscopu (Kluge) z lat. episcopus a to z ř. Ve sthn. od pol. 8. stol. se -sk- vyvíjí ve -šk-, hláskově náležité přejetí ze sthn. 9. či 10. stol. je tedy sin. škof. Tvary se -sk- se vyloží buď přejetím starším (tak S-A 1975, 324), nebo snad současným vlivem lat. episcopus na přejetí ze sthn. Uvažuje se též o přímém přejetí raně rom. tvaru (Skok, RÉS 7, 190n; Titz, Slávia 9, 31 aj.), ale i tam JSOU hláskové nesrovnalosti. Snad má pravdu Kiparsky 1934, I4in, že stsl. (e)piskuph změnilo své násloví vlivem sthn. slova. bs-eh
bistri., -a m. 'perla; Perle' Var.: bisbrb, bisen. Der.: kol. bisbríje 'perloví'. Komp.: bisbroobrazbnb 'podobný perlám'.
Exp.: Csl. bhbn, > stě. biser 'kamének, perla' (od 14. stol., zřejmě z emauzských hlah. textů), vsi. biser 'perla, perly'; sporná je exp. do p., kde se biser zkřížilo s lat. byssus 'drahocenná látka' a dalo vznik p. bisior 'vzácná látka; perly' (od 15. stol., vliv stř.?).
Et.: B. mk. biser 'perla, perly', sch. biser tv., sin. biser (od 19. stol., snad ze sch.) 'perla'.
Kulturní slovo orientálního původu. Nejasné.
C. M. Fraehn (Ibn Foszlan's und anderer Araber Berichte über die Russen älterer Zeit. St. Petersburg 1823, 88) Spojil sl. slovo s arab. busra, doloženým v cestopisu Ibn Fadläna a interpretovaným jako 'skleněná perla'. Z toho vyšel Melioranskij, IzvORJS 10, 4, 117, který předpokládá přejetí z arab. prostřednictvim ttat. *büsrä; výslovně protob. prostřednictví předpokládají Šišmanov, SbNU 16-17,672; Mladenov, RÉS 1,45; BER s.v.; S^A 1975, 323. Jde o nejpravděpodobnější a všeobecně přijímaný názor, přes nedostatky, na něž upozornil Reychmann, PorJ 1953, 10, 18n: ojedinělost arab. busra 'skleněná perla' (Lane 1, 202) a ne-podloženost ttat. *bitsrá (pouze Ľvov, SUaz 7, 2l2n vidi doklad v čuvaš. pěšěr 'perla'). Předpoklad ttat. prostřednictví derú nutný, neboť i-ová vokalizace je v řadě arab. dial. (sr. např. východoarab. bisar
'nezralá datle', Johnstone, Eastern Arabian Dialect Studies. London 1967, 133); pro arab. slovo lze počítat se sém. vývojem 'nezralá datle' -» 'ozdobný předmět téhož tvaru a barvy' (Biberstein i, l24n) 'skleněná perla' (písemně K. Petráček).
Jiným možným východiskem (Símeonov, BE 30, 82) je akkad. büsu 'sklo, skleněný předmět' (Soden l, 143; CAD 2, 34Sn). Bylo by možné předpokládat, že z tohoto zdroje bylo přejato (i když jinou cestou) i vsi. busy 'perly'.
Nepravděpodobná je hypotéza Reychmannova (PorJ 8, 23n), že zdrojem sl. slova je arab. bušr 'dobrá zpráva' -f *'dai'
-« *'perla' (podobně Rudnyc'kyj s.v. biser) a Hjinského (PF 11, 189), který předpokládá vznik výrazu bisbrb mylnou deprefixací z psi. *ob-viséti. pp
biti, bijen. i bbjett 'bít; schlagen'
Vztah syn. bitia teti. tepetb chápe Meillet 1902, 12 a 136 jako vidový, ipf. biti: pf. teti. Méně pravděpodobně Lvov 1966,166, který vidi sém. rozdíl biti 'udeřit těžce, smrtelně' : teti 'udeřit lehce'.
Der.: Subst. bičb 'bič', v. biíi.; biica 'rváč' snad s expr. f. -bea místo neutrálního -bcb, v. -(u)biicb níže; o-stupňové *bojb, dobře doložené ve sl. jaz., dolož, ve stsl. jen vpodbboi 'trámová konstrukce dveřního otvoru, veřej' (v. pa<h>boi) a v der. pref. sloves (v. níže). Vb.: Pref. slovesa tvoří k pf. -biti i ipf. typu -bijati, -bivuti (bivati v As Mt 10, 28 je asi omyl za
ubivati, v. SJS): izbiii 'pobít, ubíť, -jati, -vati; nizbbili 'srazit dolů'; pobiti 'zabíť, -vati; přebiti 'prelomiť, -vati; přibiti 'přibít', -vati; probiti 'probít, prorazit'; rozbiti 'rozbít, zalomcovat (o zlém duchu způsobujícím padoucnici)', 'oloupit' (vlivem razboit), -vati, odtud subst. razboi 'loupež, vražda, zločin' s rel. adj. razboiskb, subst. razboistvo 'loupež, zločin', razboi-nikb 'zločinec, vrah' s adj. razboiničb, razboiničbskb; sbbiti 'srazit, stlouci'; ubiti 'zabíť, -jati,-vati, odtud subst. uboi 'vražda, zabiti', ubiica i uboica 'vrah' (v.
komp. niže), primárnějším útvarem je snad ubiica od kmene préz., kdežto uboica má ablaut z nomina actionis, sr. SK s.v.
bijbcb, odtud dále adj. uboičbnb 'vražedný, smrtící', ubi-telbničbskb 'patřící vrahům'; vbbiti, vbzbiti 'ubíť, zabiti 'zatlouci'.
Komp.: bogOubiiCb 'vrah boha' (kalk ř. 9eoxzóvoc); bratoubiistvo 'bratrovražda' (ř. <xôb\<poxtovíu.); člově-koubiica, -ubiicb, -uboica 'vrah' (ř. <kv3p<i)Koxxóvoc); christo- i chrbsto(so)ubiistvo 'zabití Krista' (ř. xpw-■coxzovia); možeubiica 'vrah' (ř. ÔLvôpoipóvoc); Sbrebrobiicb 'stříbrotepec' (ř. ápyvpoxóitoc.').
Exp.: Csl. izbiii. rozbiti > rum. izbi 'udeřil', rázbi 'prorazit, přemoci'; csl. razboi. -ish>, -nih> > rum. (mold.) räzboi 'bitva, válka', rázboesc 'válečný' (možná rum. der.), rázboinic tv.
EL: Psi. *biti > b. bija, mk. bije, sch. biti, sin. biti, slk. biť, č. bit, hl. bič, dl. bis, plb. bait (P-S), pom. b'ic, p. bič, br. bic', ukr. býty, r. biť, vše 'bít, tlouci, mlátiť.
• Psi. *biti < ie. *bheifí- *bíť.
Psi. *biti je z nulového stupně *bhl- ie. kořene *bheiH- 'bíť (sr. Pokomy 117n, SK, SM aj.), k němuž dále patří stir. ben(a)id'bije', stbret. bitat 'štípe' aj., ř. qňipóq 'kůl, kláda' (Thurneysen, KZ 31. 84n), dále snad i Sthn. bi(h)al 'sekyra' (Thurneysen I.c, odmítá Karstien, KZ65,160n), arm. bir 'klacek' (Bugge, IF 1,452), toch. A pyäkäs 'hůl, dřevěný sloup', B pyäk 'bíť
63
bití
(Windekens 1976,397n), lat. perfiněs 'rozdrť' (nejistý doklad ze S. Pompeia Festa; Thumeysen l.c). Příbuznost av. byente, kterou předpokládá Lommel, kz 67,11, je pochybná pro nejistý význam slova (v. S-A 1975, 314). pp-eh
blagb adj. 'dobrý, milý, příjemný; gut, lieb, gefállig' Substanlivízací n. sg. blago 'dobro; Statek'; adverbiali-zací iníerj. blagOŽe (kalk ŕ. etJye).
Der.: Subst. blagostb 'milost, přízeň' (rel. adj. -os/6/15), blagyn'i 'dobrota', blagostyn'i 'dobrotivost, blaženosť (rel. adj. -ostyn'bnb). Vb. blažili 'blahoslavit', pf. u- tv. i 'učinit dobré*, o- 'oblažiť jen v oblažem, -enije. Z ptc. prót. pas. blazenb produktivní adj. 'blažený' (přel", prě-), odtud subst. blaženije, -bstvo (-bstvovati 'být dobrotivý'), -bstvije, vše 'blaženost, blahoslavenství', -bna 'zpěv o blahoslavenstvích'
(kalk f. pcacapiapáq).
Komp.: Vznikají jako kalky ř. komp. nebo pod jejich slovotvorným vlivem (v. Schumann 1958), sr. komp. s.v. bogi.. (I) Komponent blago- jako první, určující prvek komp. je zpravidla kalkem ř. eů- (syn. dobro-; v. dobn>): blagočinjenije 'dobré uspořádání'; 'čisti, -čbstovati, -čbtiti 'uctívat' (f. eůaefciv), -ČbStije (ř. ewréfkKt), -čbStivb, -čbStbrlb, -čbtiVb (f. £i)ffs#fr); -daríti, -darbstviti, -darbstvovati 'děkovat, velebiť (ř. £vx<iptcnsTv), -darjenije, -darije 'děkování', -darbstvije tv. i 'eucharistie', -darbstvo 'dobročinnost' (ř. eůxapiaxioť}, -darbstvbnb 'děkovný' (ř. eôxw<>™ľ oios); -dati (-dajati) a -(sb)dějati 'činit dobro, dobře'
(ř. eůepysTEiv) mají paralelní der., v nichž časem -da- převládá
nad -dě--. -dateh i -děteh 'dobrodinec' (ř. cůepyérni;), -datb i -dětb 'dobrodiní, milost, půvab' (ř. eůepyscíat), -datbrtb i -détbnb 'milostivý, vděčný, půvabný' (ř. sôspyéinq), nevbzblagodatbnb i (ne)vbzblagodetbnb c(ne)vděčný', jen s -da-: -datelbstvije 'dobrodiní' (ř. eůBpysakt), -datbnikb, -davbcb 'dárce dobra' (ř. eóepyé-njc), jen s -de-: -dětelbm 'milosti plný', -dětbstvovati 'omilostnit'; -došije 'dobrá mysl' (ř. eôymxí*), -dušbno-vati, -dušbstvovati 'být dobré mysli' (ř. &vy»xeív); -godbm, -ugodbitb, -Vbgodbrtb 'příjemný' (ř. aJtyarroc), -ugoditi 'zalíbit se' (ř. efapsGxeiv); -golémnb 's dobrýma nohama' (ř. eůffxeÁýi;); -gověinb 'zbožný' (ř. eůAaptfc), -gověinbstvo, -gověnije (ř. eôÁipeia); -ispytanije 'svědomitost'; -javě 'zřejmě' (ř. E5ôr}Áov), -javbltb (ŕ. EÚÔijXoq); -koreribtib 'ušlechtilý' (ř. eSpiCoc.); -kuštemstvo 'slušnosť (ř. eůaxnfwaúvri), v. též prěkirtiti; -Upije 'půvab' <ř. eůnpézEia), -lěpbnb (ř. eůitpenrjq); -ličiti se 'zalíbit se' (ř. eůnpooameiv); -ljubivb, -ljubbcb 'milovník dobra' (ř. <piMyx9o<;), ne~ {ř. é/>tMya9og); -milostivě 'přemilostivě' (překlad lat. benignissime, snad mj. vlivem poč. bene-); -obra-štenije 'obratnosť (ř. eoarpopia); -obrazbrib 'slušný,
poctivý* (ř. Eôaxŕipmv), ne-, -obrazbrnstvo (ř. eugxwo-aóvn); -otbvěibm 'dobře odpovídající' (ř. eůtmoXóynxoc); -ochanije 'libá vůně' (ř. eůcaóíaj, rel. adj. -ochanbm>; -Qtrobije 'milosrdenství' (ř. e6tmXa.yxvia); -pokorblivb 'pokorný' (ř. g&ty&fäs; -položbnb 'příhodný' (ř. eótkToq); -potrěbbm 'užitečný' (ř. eSxpnoroQ): -priimičbnb 'příhodný', -prijetbfíb tv. i 'přijatý v milosti' (ř. e$-KpóaôetaoQ); -priležbnb 'vytrvalý' (ř. ctkápeôpoc;); -rast-
vorjenije 'příznivost (vhodné rozmístění)' (ř. sůxpa.-aíct), -rastvorjenb 'blahodárný' (ř. e.uxpono^); neblago-razumbm 'nepochopitelný' (ř. oôx eůyvomtoq,),- blago-rešti 'blahorečiť (ř. sMoysiv); -rodije 'urozenost' (ř. sůyévaa), -rodbnb 'urozený' (ř. eôyevfe): -slaviti, -stavl-jati, -sloviti (odtud adj. -slovbnb, adj. i subst. -slovljenb i jako kalk lat. liturg. termínu Benedictus - druh hymnu, subst. -Slovljenije i jako kalk ř. liturg. terminu EůAoyix - druh hostie, adj. prěblagoslovljem), -slovljati, -slovesiti, -slovestvi-ti (odtud adj. -slovestvbnb, vb. vbzblagoslovestviti), -slovbstvovati, -slovesbstvovati, -slovestiti, vše 'dobrořečit, žehnať, někdy i 'dobře mluvit' (ř. eůJioyzTv; ale Moszyňski 1957, 316 je přesvědčen, že jde o pův. psi. komp.); -srbdije 'milosrdenství' (lx VencNik, kalk lat. miserícor-dia, sr. i stč. milosrdenstvie); -Stojanije 'stálosť (r. eů-ará9sia): -teta 'dobrý běžec', v. též testi; -(sb)tvořili 'Činit dobro' (ř. súspyerefv, áyaSaxomv), -tvorivb 'konající
dobro' (ř. iy«9oiioió<;); -upbvajei 'kdo má dobrou naději' (ř. EJfcXníc.); -vérije, -věrbstvije 'zbožnost, pravo-věrnosť (ř. zůoéfctx), -věrbnb 'zbožný, pravoverný' (ř. eůcePfc), -věrovati 'zbožně, správně věřiť (ř. tdoe-fkiv); -věstiti, -věstovati, -vě(stb)stvovati 'oznámit dobrou zprávu (v obecném smyslu i o evangeliu); prokázat milosť (ř. eůayyeAiCEo-Sou), -věštenije l. 'evangelium' (ř. Eůtxyyéhov). 2. 'svátek Zvěstováni Panny Marie' (ř. eůayyeXiapót;}, -věstbnikb 'hlasatel dobra; evangelista' (ř. EŮayyeÁiarijgJ; -Vóliti, U-, Vb- 'oblíbit SÍ,
chtíť (ř. eôSoxeľv), blagovoljenije 'blahovůle' (ř. eôôo-xía). -volbrib 'blahovolný', -izvoiiti 'najít zalíbení' (ř. eôôoxeľv). -izvolbnb 'oblíbený*; -von'bm 'vonný'; -vrě-memnb 'včasný, vhodný' (ř. EÔKtupoq); -žitije 'blažený živoť (ř. eůCcotn).
2) Komponent -blaž- jako druhý, určovaný prvek komp.: bo-goblaženb 'v bohu blažený' {ř. SeopaxáQtog), trbblažem 'třikrát blažený' (ř. Tptopaxápioq), mgžeblažbstvije 'statečnost' (ř. ávSpaya&ia).
Exp.: i) Rcsl. blagyi 'dobrý, mírný' > str. (StrS), r. st. (SRJ 18v.) blagíj. blagój, r. dial. (SRNG), arch. (SSRLJ) blago] tv., ukr. blahý] tv. Csl. blažera > rum. (mold.) blajin 'blažený, dobromyslný'.
2) Z csl, blagb snad i blagyi 'zběsilý, divoký, zlý, nedobrý'; významový posun z blagyi 'dobrý' buď jako antonymní tabu
64
blagi,
blato
(Zelenin 1929, 2, 155; Havers 1946, 133), nebo jako lidová interpretace oficiálního přídomku jurodivýcb (náboženských asketu a fanatiků v Rusku, zvi. ve 14.-16. stol.), které církev označovala pozitivním blagyi, ale jejichž jednání bylo často společensky neúnosné (Smirnovová, LeksDrR 56-67). Odtud str. (StrS), r. dial. (SRNG) a arch. (SSRLJ) neg. význam, odtud dále br. blaki 'bezcenný, špatný, nezdravý' (a odtud dále lit. btogas 'špatný, zlý*, lot blags tv., v. Fraenkel), ukr. blahý) 'slabý, ubohý', a odtud dále p. blahy, dial. i blagi (SGP; jde o sek. substituci h > g, v. Lehr-Splawiáski, RS 9,38) 'bezcenný, slabý'. Méně často bývá rekonstruováno psi. ''blagt, "spatný aj.' etymologicky odlišné od *bolgb (Bern.; Fraenkel s.v. blägnas a ZsiPh 21,150n; Macfiek s.v. bláhový; S-A 1975, 327; Bezlaj s.v. lagój aj.).
3) Csl. komp. s blago- se hojné šíří do jsi., vsi., rum. (niold. V. do slfe.. č., pomsln., p. i pod vlivem lat. komp, s bene-. Pod jejich slovotvorným vlivem vzniká v jednotlivých jaz. (zvi. jsi. vsi.) řada dalších komp.
Et: Psi. *bolgb > b. mk. blag, sch. sin. blág, sík. č. blahý, hl. blohi (jen Král), dl. jen blozki, pomsln. blógi (PWb), p. blogi, s významem jsi. 'dobrý, mírný, laskavý' (b. mk. i 'sladký'), zsl. 'blažený, Šťastný'; br. jen balazé konj. 'dobře, že; tím spíše, že'; r. dial. jen bólose, bólogo, bológo, bologó adv. 'dobře, správné', konj. 'dobře, že' (SRNG).
Nejasné.
O (1) Psi. *boigb < ie. *bhol-g-fbhel-g- 'zářiť (<ie. *bhel-tv.).
(2) Psi. *bolgi> < ie. "bholg-jbhelg- 'milý?' (ii.).
(3) Psi. *bo!&> (~ psi. *bohjh Větší') <. ie. *bol-tbel-'silný* (stind. ř. lat. germ,? sl.).
(1) Trautmann, GGA 173,245 počítá se sém. vývojem 'zářící' -» 'milý, dobrý' a vychází z ie. kořene *bhel-g- (sr. stind. bkárgas- 'záře' aj., toch. pälk 'hořet, zářiť, lot. baľgans 'belavý', z nulového stupne bhl-g- lat. fulgere 'blýskat se'; z *bhl-eg- ř. ykéysiv 'planout', laL flagräre tv., něm. blank 'běloskvouď; v. Pokorný l24n) < ie. *bhel- tv. Tento výklad připouštěl Vasmer s.v. bólogo, S-A 1975, 332n; počítá s ním SK, ESUkr, Rudnyc'kyj.
(2) Fick 94 spojil stsl. blag* s av. barajaya- 'vítať, ptc bdTByôa- 'vítaný, milý' a lat. fiagitäre 'žádat' (vyšel přitom z ie. *bhleg- 'toužit'). Zatímco lat. fiagitäre sem zřejmě nepatří (v. W-H s.v.), pak, vyjde-me-li pro av. slova z ie. *bhelg-, je toto spojení možné (Bern., připojuje i stind. Brhas-pátih 'pán modlitby' jakožto jméno božstva; Machek 1968; SM; odmítá S-A 1975, 332). Význam ie. kořene je nejistý; lze vyjít z 'milý' ~> Takt. 'naklonit si' -> 'vítat; vzývať; ESUkr ztotožňuje východiska (1) a (2); pod. Skok, v. níže.
(3) Bern. uvažuje o spojení s psi. kompar. *boíbjb 'větší; < ie. *bol-fbel- 'silný' (v. botíi) s oprávněným poukazem na výjimečnost pozitivu s formantem -go-. Tento výklad přijal jako jistý Vaillant, RÉS 9, 7, připouští jej S-A 1975, 333.
Skok se snaží spojit et. (I), (2) a (3) a řadí *bofbjb i av. paralely k ie, kořeni *bftei~ 'zářiť, což je nepravděpodobné.
Němec, Slávia 48, 331 pokládá stsl. blagb za deverb. od blažili, na jsi. půdě mylně deprefigovaoého z *ob(v/lažiíi ^navlhčit* -» *'ucinit chutným, příjemným'; tento výklad je séra. i historicky nepravděpodobný.
Hláskově nevyhovují spojení se stind. ŕjA- 'vysoký, silný' (MEW) a s germ. *blegan (něm. pflegeri) 'pečovat' (Siebs, KZ 37, 301 n). pp-eh
blato, -a a. 'bažina, bahno; Sumpf
Der.: Blatbmskb, Blatbskb topon. 'blatenský, panónsky'.
Et: Psi. *bo!to > b. mk. blato, sch. blato, sin. bláto, slk. blato, č. bláto, hl. bláto, dl. porn. p. bloto, br. balata, ukr. r. boláto, vše 'bláto, bažina7.
Nejasné.
e (1) Psi. "bolto < bsl. *batia- 'bílý* < ie. *blioi-lbhel-'zářiť.
(2) Psi. *bolto < bsl. *bai- 'bláto* < ie. *bol(H) tv. (ilyr. gena balt).
(1) Psi. *bolto a lit. balá 'bažina' má paralelu v ilyr. *boltom, pl. *bolta (alb. balte, severoit. polta, rétorom. pauta, vše 'bažina', Bonfante, BSL 37,7), For-tunatov, AslPh 4,579, spojil bsl. slova s lit. báltas, lot. baXts 'bílý', vše z ie. *bhol-jbhel- 'zářit, lesknout se' (v. též běh.). Tento výklad odmítl Berneker, ale všeobecně se přijímá (sr. SK, SM). K Moszynski, JP 33,366 předpokládá motivaci podle bílých rostlin na mokřinách (suchopýr/Eriophorum aj.) nebo podle světlé barvy uschlého bláta a jako sém. paralelu uvádí p. dial, biel, br, dial. bel, r. dial. bil, vše 'bažina'. Karaliúnas (Etim 1979,110) uvádí jako sém. paralelu lit.pólytnas 'blátivé místo': \ot.päls 'bledý'. Může jít i o motivaci leskem vodní hladinytBlesse, KZ 75,
196).
(2) Germ. paralela *pól- (sthn. pfuol 'bažina', stangl. pól 'malá vodní plocha' aj,, Johansson, KZ 36, 342) svědčí ovšem spíše pro ie. *bol(H)- 'bláto', k němuž lze vztáhnout i výše uvedené paralely ilyr., alb. a lit balá. Il.-Svityč 2, 97 spojuje ie. *bol(H)-s ie. *pelH~ 'téci' (sr. i Zupitza, KZ 37,390 a Thumey-sen, IA 22,65, kteří spojovali lit. balá s lat palus tv.) a s altaj, paralelami v rámci nejistého nostr. *peÍ3-'bláto*.
65
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ
Akademie věd České republiky, v.v.i. etymologické oddělení 602 00 Brno 2, Veveří 97
blato
Nepravděpodobné je spojení s germ. *folda (něm. Feld 'pole' aj.; Pogodin, RFV 32,124), jež nevyhovuje hláskově, a s ř. fSôX-(ft)nov 'hnůj* (Perušek, AsIPh 34,28), pro něž má přesvědčivější výklady Chantraine s.v.
V púv. významu 'terén přechodně zaplavovaný vodou' se výraz rozšíril po celém sl. území jako topon, {sr, Tolstoj 1969, 144-i 54). K nejznámějšim topon. patři ovšem Balaton (sr. význam stsL Blatb(nb)skb) a snad i Balt. Východiskem pro obé topon. by mohlo být ilyr. *baltom (Bonfante, BSL 36, 152; 37, 7n; Pokorný 119), neboť jen Ilyrové znali v rané době Balaton ä Balt. pp
blázni., -a m. 'chyba, omyl; Fehler, Irrtum'; 'pokušení, pohoršení; Versuchung, Ärgernis' Též: blázna, -y f. 'pobloudění, omyl'; bíaznb, -i f. 'mámení, klam".
Der.: Adj. blazmnb 'omylný, bludný', blaznmičb 'rouhačův'. Vb. bláznili 'mámit, pokoušet, pohoršovať, odtud blazniteľb 'pokušitel, svůdce'; pref. oblaž-niti 'svést z cesty, oklamať, priblažnjati 'přivádět na scestí', sbblazniti (ipf. -njatí) 'svést na scestí, pohoršiť, odtud sbblaznb 'vidina, mámení; zaneprázdnění, překážka; pokušení, pohoršení', sbblazna 'pobloudění, omyl', sbblaznb f. 'pohoršení', adj. sbblazmnb 'mylný, nejistý'.
Exp.: Csl. sbblazna (-»&, -m) > br. arch. sablázna (Nos.), ukr. arch. sôblazn, -n' (Žel.), r. soblázn, vše 'pokušení, svedení'. Csl. (sb)blazna, (s* ) bláznili > rum. st (16.-17. stol.) (sä)bláznä zbloudční, svedeni na scestí', (sä)blázni 'sváděl, přivádět na scestí' (Tiktin).
Et: Psl. *blazm. Sém. nejstarší vrstvu představuje snad 'mámení, klam' (r. dial. blazn "vidění', SRNG), novější je zřejmě až křesťanské 'pokušení, pohoršení' (sch. arch. bläzan m. i t, sin. arch. blázen f., Plet.) a světské 'hlupák, blázen', jež je téměř všesl.: sch. arch. blázon, sin. blázen, slk. blázon, č. blázen, hl. blazn, blazen, dl. blazn, blazan (Sch.-šewc), pomsln. blíozen, blazen (PWb), p. blazen, br. blázan, blázen, ukr. blázen*, r. dial. blázen', -n (SRNG), vše 'hlupák, blázen', též 'šprýmař, šašek' (vsi.), 'mladíček' (br., ukr. dial. sum), 'malé dítě' (r. dial. SRNG).
Nejasné.
• (1) Psl. *blaznb < ie. *bhläg- 'zářit' < ie. *bhel- tv.
(2) Psl. *blaznt < ie. *bhläg- 'biť.
(3) Psl. *blaznb < ie. *bhlä- 'douť.
(1) Nejpravděpodobněji spojuje Petersson 1918, 53n s lot. bläst 'blyštěť a bläzma 'záře', obojí z ie. *bhläg- z kořene *bhel- 'zářiť. Od velárového rozšíření téhož kořene pochází mj. snad i psl. *bolgb, v. uagb. MEW aj. spojili *blaznb s psl. *blagb 'zlý; hloupý'; i když existenci psl. *blagb nelze bezpečně
blědik
předpokládat (v. Mag*, Exp. 2.), bylo by možno *blazm a např. č. bláhový, r. blagój aj. spojit výše uvedeným způsobem. Puv. význam *blaznb by byl 'bludné světélko' -> 'svedení z cesty' -* 'svod, pokušení'. Tento výklad připouštěl Vasmer, přijímá jej SK.
(2) Petr, BB 18, 284 uvazoval o souvislosti mezi *blaznb a flägitium 'hanba', což odmítli Berne-ker a W-H. Do jisté míry se k tomuto výkladu vrací Georgiev i960,9, když chápe blázna jako ptc. prét. pas, slovesa s ie. kořenem *bhläg- 'biť, k němuž patří mj. i lat. flägitium. Výklad však nepřesvědčuje sém. ani slovotvorné.
(3) Berneker navrhl jako jednu z možností sém. vývoj 'pošetilost' «- 'nadutosť <- 'douť, přičemž vychází z ie. *bhlě~fbhlá- 'douť (> \zx.fläre, něm. blasen tv. aj., v. Pokorný 12l). Tento výklad přejímá s váháním Vasmer, dále Brückner a Sch.-Šewc.
Nepřesvědčivé jsou pokusy spojit *blazm> s lat. /allere 'klamať (Reichelt, KZ 46,344), s psl. */oteza/i"líbať (Otrebski 1939,209n) nebo s *blesti 'tlachat' (Jokl, AsIPh 28,1 aj.). pp
blažiti v. blagb
blědt adj. 'bledý; bleich'
Der.: bléděti 'blednout', pf. oblěáeti.
Et: Psl. *blědb > b. mk. bied, sch. bied, blľjed, sln. bied, slk. č. bledý, luž. biedy, plb. jen bledaicä 'bledosť (P-S), pom. bladi, p. blady, br. bljadý, ukr. blidýj, i. dial. blědyj, bledój (SRNG), vše 'bledý' (v některých jaz. konkurují kontinuanty rozšíreného *blědbm).
• Psl. *blěáb < ie. *bhloid- 'bledý' (alb. germ. balt.) < ie. *bhel- 'zářiť.
Staré srovnání Fickovo 479 se sthn. bleizza 'modřina' a Leskienovo (1891, 345) s lit. blaívas 'bleděmodrý, jasný' (< *blaid-vas) odkazuje shodně na ie. *bhloid-jbhleid- 'bleděmodrý, bledý' (Pokorný 160 počítá s redukovaným *bhhid-, což není nutné, sr. S-A 1975,136), jež je asi rozšířením ie. *bhel- 'zářiť O -ei- a -d- {v. Pokorný 11 Sa sr. i běh., blato). Jinými reprezentanty tohoto rf-ového rozšíření jsou stangl. blát 'bledý' (Schmidt 1871,2,71), alb. blerón 'zelenat se' < *bled-r-, dial. i blehurě 'bledý' (Meyer 1891, 39; přijímá í Cabej 2, 500). Něm. blaß 'bledý', které jako paralelu uvádí Machek, je í-ovým rozšířením téhož ie. *bhel- (v. Kluge s.v. Blesse).
Sl. označeni barev se suf. -db, např. *gnědb, *sěch> (v. sědt), *smědb, pokládá Loewenthal 1901, 21 za analogu podle *blědb {kde je -do- už v ie.). Nepravděpodobný je Machkův (1968) předpoklad opačného působení analogie. pp
66
blesti
bliskati
blesti, Wcdcri. 'tlachat, nemoudře mluvit; schwatzen,
unklug reden'; 'smilnit; huren'
Der.: Subst.: blgdb 'rozmařilost, smilstvo', odtud adj. blodbnb 'smilný', odtud dále subst blqdbnikb, blgdbnica i 'nevěstka', odtud dále *blgdbnÍČbSlVO (SJS s.v. blodbnitb-stvo) s rel. adj. blodbničbskb; bledb m. nomen agenlis 'Žvanil', bledb f. nomenactionis 'tlach; blud, smilstvo', odtud adj. bledbm (odtud dále subst. bledbnikb), bledivb, bledb-liVb, vše 'Žvanivý'. Vb.: intenz.-iter. b/gdili 'bloudit' (pref. zablgdiú, ipf. -ždatí) i 'smilnit' (pref. pro- se, sb-, vbz-), odtud subst. blgdilišíe 'nevěstinec'.
Exp.: Maď. arch. beléndes 'rozmařilý, smilný', belěndez 'smilnit', maď. bolond 'bláznivý, šašek' (vše Kniezsa, MTESz), může jit ovšem o přejeti ze živého sl. jaz.; z maď. zpětná výpůjčka sch. belěndóv 'lenoch', běiendovati 'zahálet' (RSAN), sin. diaL belen-dáti 'říkat nesmysly', v. S-A 1975, 341.
El: Psi. * blesti > sch. arch. blesti (Rj), sin. blesti, stě. blesti, vše 'žvanit, zmateně mluvit'. Všesl. je psi. *blgditi a *blgdb. U e-ových i o-ových tvarů vzhledem k pejor. významu dochází k řadě anomálních
expr. Obměn (sr. Skok s.v. bludm, Machek 1968 s.v. blesti, blouzniti).
Der. *blgdb je staré deverb. s náležitou změnou koř. vokálu. U intenz.-iter. *blgditi vzniká specificky sl. význam 'bloudit, sejít z cesty' a 'smilnit', v. (1). Ten se pak vrství na staré *blgdb (SK), až dochází ke sblížení obou slov do té míry, že bývá *blgditi chápáno jako denom. k *blgdb (SM). Stsl. bledb by mohl být doklad starého /-kmenu, ale vzhledem k izolovanosti (jen stsl., csl.) neni vyloučeno, že jde o sek. útvar, jímž ve stsl. vznikla symetrická struktura: blesti 'žvanit' - bledb 'žvanění'; blgditi 'smilnit' - blgdb 'smilstvo*.
Nejasné.
• (l)Psl. *blesti *'nezřetelné mluvit, vnímať < ie. *bhi--endh- 'kalný, míchat' (stind. gerra. sl. balt). (2) Psi. *blesli 'žvaníť < ie. *bhl-ed- tv. (ř. balt.).
(1) Obecně se za responze psi. *blesti pokládají: lit. blesti, bfísti 'kalit se, tmít se; zahustit pokrm', lot. blenst, blenzt 'špatně vidět, říkat nesmysly', germ. *blindaz (sthn. blint, gót. blinds aj.) 'slepý'. Z nich lze soudit na ie. kořen *bhl-endh- s významem snad *'nezřetelně vnímat (tedy i mluvit)', který se v balt. a zvi. v germ. jaz. specifikoval na nejasnost optického vjemu, kdežto ve sl. jaz. na nejasnost řeči a cesty (S-A 1975,342). Vznik významu 'smilnit' ve sl. jaz. není jasný. S-A l.c. uvažují o dvou možnostech: a) podobně jako při lat. sém. posunu tenebrae 'tma' temerare *'temným, nečistým učiniť, tj. 'zneuctiť (Walde 767; odmítá W-H 2, 657), což je méně pravděpodobné; b) zúžením vý
známu 'plést se, chybovať na eticko-erotickou oblast (sr. stsl. blgditi v& grěsěchb), patrně v křest', době.
(2) Machek, SbDečev, 53n uvádí ř. (pUôoiv 'mluvka, žvaniľ, <pAsóa>v 'žvanění'; v ZslPh 29, 353 připojuje i lit. blóděti, lot. bládět 'žvanit* a (s jinou likvidou) psi. *brestif'brodit se, toulat se' -»'žvanit'; -e- v psi. kořeni vysvětluje dísim. rozplynutím expr. geminá-ty: ie. *bhled- > *bledd- > psi. *bled-). Machek (s.v. bléstí) dále připomíná kontaminaci stč. blesti 'tlachat' a č. plésti (se) 'mluvit zmateně, mýlit se' (sr.
Brůckner, AslPh 11, 122).
Nelze ovšem vyloučit, že ie. kořeny, které předpokládá (1) i (2), mají společné východisko v ie. *bhel-'vyvěrat, kypěť (sr. Pokorný I20n), které by mohlo mít onom. původ (sr. č. bublat 'vřít, klokotat').
Hláskově nevyhovuji spojení s psi. *blazrtb. *bolgt>, *bolto, něm. wild 'divoký' aj. (Leo, KZ 2, 253n; Jokl, AslPh 28, l).
PP
bliskati (se), -ajett (se) 'blýskat (se), lesknout se; glän-zen, blitzen' Var.: bliscati se.
Der.: bliskb 'blesk', obliscati 'ozáriť.
Et.: Psi. ^bliskati s var. -sc- (důsledek 3. palatali-zace po -/-, který je přechodný a odráží se jen v nejst. rkp. z 10.-12. stol.; v. Meillet 1934, 133 a SJS s.v. bliskati, obliscati) má paralelní formy s redukovaným stupněm kořene v *blbščati, resp. *blbskngti, v. bh»-štati s& a dále v *blistati (v. blistati sf). Význam 'třpytit se, lesknout se' vede v jednotlivých sl. jaz. (možná už v psi.) k obměnám expr. typu a k míšena kořenových stupňů -i-, -b- a -ě- (vlivem psi. *blěskb 'blesk', jež v stsl. nedoloženo): b. bljáskam, bléskam, bláštjá, bleštjá, blestjá aj.; mk. bleška, blešti, blesti, blesne; sch. bliskati, blistati, blijěštati ap., blisnuti ap., blěš-titi, blijěštiti aj.; sin. bliskati, bliščáti se, bleščáti se, blestéti se, blísniti, bléščiti; slk. bles(k)núť aj., dial. blískať sa (Habovštiak 1965, 106) ap.; č. st. blištiti se (Vusin 3,12) aj.; hl. blěskač, blěščeč aj.; pomsln. bleš-čec, bleskngc, blaskac (PWb), pom. bleščěc sq, kaš. bléskac (Sychta); p. dial. bliskač sie, blěscec, bliszczyé aj.; br. blískac', bliščác', blisnuc' aj.; r. blistáť, hlesnúť aj., dial. i blískáť, bliščáť (SRNG) aj. Spis. zsl. a ukr. vykazují řadu forem s vokalismem typu vykládaných zpravidla (poprvé Bern.) jako pozdní kontaminace s psi. *lbskb/lyskb 'lesk' (v. Jurkow-ski, JP41, 116-126); Pokorný 159 a S-A 1975, 140 však počítají s ie. původem paralelismu -b-j-i- a -b-l-y.
• Psi. *biiskati (ap.) < ie. *bhlei-g- 'lesknout se' (germ. bsl.) < ie. *bhel- tv.
67
bliskati
hljudi,
Je příbuzné s balt., sr. lit. blizgěti, pliskěti tv. aj.5 lot. btižg'ét tv. aj., a s germ., sr. sthn. blihhan 'bělat (se)', stangl. blikán tv. aj. Východiskem je ie. *bhel-'lesknout se' (sr. i Hed*, běh., blato) rozšířené do podoby *bhlei-g-/*bhlí-g- (v. Pokorný 156n); sr. i *bhel-s g-ovým rozšířením v lat. fulgur 'blesk', ř. ipMyeiv 'hořet', stind. bhárgas- 'lesk' i bhräjate 'září' (Mayr-hofer 2, 479n a 529n). V bsl. přibývá dále formant -sk-l-sl-.
Lottner, KZ 7, 20 spojoval psi. *blesk- a *brézg- (v. pronrězgi. 'svítání'), což z hláskových důvodů odmítl Brandt, RFV 18, 22 (protiklad -sk- : -zg- ovšem vysvětluje Meillet, MSL 13, 368n znělostnt asimilací k předcházejícímu -g- v kořeni; -/- : -r- může být i stará ie. alternace, sr. paralelnosl ie. syn. *bhel-, *bher-, v. Pokorný 118 a 136).
Nepravděpodobný je návrh Machkův (LF 72, 72n) vyvodit celou si. slovní rodinu z r. (rríAjkiv 'zářit' připuštěním metateze st-Ib > bl-st. pp
blistafi se, -ajethse 'blýskat (se), lesknout se; glanzen, schmimmern' Der.: oblistati 'ozářit*.
Et: Psi. *biistati}s paralelní forma k *btiskati z ie. kořene *bhleig-jbhlľg- 'lesknout se' (v. bliskati, tam
i o kontinuantech psi. *blistati ve sl. jaz.). pp
blizb] adj. 'rozzlobený, svářící se; zornig, streitenď (lx Lob Par)
Et.: Psi. *bliz&; morf. kontinuant je sch. blíž 'bliz-ký'.
Pozdní chcsl. výraz (14. stol.); představuje izolovaný doklad morf. původního adj., z něhož ustrnutím nom.-ak. vzniklo adv. *blizb 'blízko' (v. Mizi^ kdeiet.).
Sémantika výrazu může být reliktní (je možná souvislost s ie. významem kořene *bhieig- 'bit'), ale spíše je sek., podobně jako u č. ublížit, dotknout se, p. ubližyc, něm. zu nahé třelen aj., vše vlastně *'být (příliš) blízko' H6 'nepřátelsky nakládat (s někým)';
sr. Bern. 1, 61n. pp
blížil, -b adv., prep. s gen. 'blízko; nahé'
Der.: Subst. bliznbCb 'dvojče' (překlad ř. éíôvnoc, přídomku apoštola Tomáše), odtud adj. bliznbčbnb; blizokb 'příbuzný'; blizota 'blízkosť; bližika 'příbuzný' (sr. ožika tv.), odtud -ičbstvo 'příbuzenské právo', odtud dále -ičbstvovati 'mít (užívat) příbuzenské právo'; bližb-nika 'příbuzný'. Adj. blizbkb 'blízký', bližbn 'ti tv., pak í subst. 'bližní'. Vb.: približiti (sej 'přiblížit (se)', ipf. -ati (se) tv. i 'mít (užívat) příbuzenské právo'; sb-jen v subst. sbbliženije 'spojení'.
El:-Psi. *blizb, *blizb ap. > b. blizu (RBKE), blizo
(RBE), mk. blizu, sch. Mízu, -o, sin. blizu (piet. i bliz, blizo, -í), slk. blizo, stě. bliz (Gb), č. dial. blizo (Bartoš 1906), porn. blěze, stp. bliz, -u (SStp), p. st. blizu (SP 16 w.), p. dial. blizo (SGP), br. blizu, stukr. blizu (Tymčen-ko), ukr. blyz (UkrR, Rudnyc'kyj), str. blizb, -b, -u (StrS), r. bliz, dial. i bliz', blizú, vše 'blízko' (adv. i prep.), často i 'téměř, asi' ap. Všesl. jsou rozšířeny i psi. der. *blizbkb, *-bližiti. Pův. snad m-kmenové adj. (Geitler, LF 3, 36; v. blizi.,), jehož nom.-ak. m. i n. a gen.-lok. nabyly funkce adv. (sr. Brugmann, IF 27,270). *Blizb je patrně der. s častým adv. suf. -6 (k otázce původu těchto tvarů v. Brugmann o.c 271, Meillet 1934,471). Nejasné.
• Psi. *blizs < ie. *bhleié- 'bíť (ř.? lat. kclt? sl balt.).
Osthoff, KZ 23,84n srovnal psi. *blizb s lat. fligere 'bíť. Do této skupiny bývá dále řazeno ř. yMffaiv 'tlačiť, kymer. blif 'katapult' (Stokes 188), lot. blaizit 'tlačiť (Mikl. 1879, 1,28) a lit. bláižyii 'škrábat, loupať (Otrebski, LP l, 123 spojuje se sl. blizna 'jizva aj.', sr. níže). Srovnání je sémanticky vyhovující (význam 'blízko' často vyvozován z 'tlačit, tlouci', sr. ř. ay/eiv 'tísnit' - 'blízko', lat. pressus 'stlačený' - it. presso 'při'), je však hláskově problematické: lat. a Sl. předpokládá ie. *bh(l)íg-, ř. (sr. Chantraine s.v. pMfkú) patrně *bhlľgu- (proto Pokorný 160 uvažuje o K-ovém prézentu *bhlig-uo- 'bíť). Balt. by svědčila o diftongu, ale není vyloučeno, že jde o sek. ablaut (Fraenkel s.v. bláižyii ovšem zpochybňuje souvislost s lat.). Dokladem pův. významu ie. *bhleig-'bíť je patrně všesl. der. *blizna 'jizva' —* 'chyba při tkaní' aj. (Matzenauer, LF 7, 9; SK s.v.); sr. i bliz*,.
Příbuznost gót. bliggwan 'bíť, s níž Osthoff I .c. rovněž počítal, jc hláskově nepravděpodobná, neboť -ggvsi- je gót střídnicí za germ. -««-; KJuge i Holthausen 1934 proto řadí bliggwan ke germ. *bleuwan (něm. bleuen *biť).
Hláskově zcela nepravděpodobné je spojení s ř. mAvacSoti 'blížit se' (Otrebski 1939, 161) a jemu príbuzným nékac, 'blízko' (Machek 1968 s.v. blízký). pp
bijuďh, -a m. '(plochá) mísa; (fiache) Schússeľ
Exp.: Podle Tiktina rum. blid 'mísa, hrnek' z csl. (spíše z b., tak BER aj.); sr. b. dial. blido tv.
El: Psi. *bl'udb > mk. bljud 'kulatá deska na přípravu chleba a jídlo', též b. dial. bljud m. (M. Mladenov v dopise). Častější již psi. *bľudo, -a n. (je-li v stsl., tedy jen v nepř. pádech) > b. mk. bljúdo, sch. dial. bljúdo, br. dial. bljúda, ukr. dial. bljúdo, r. bljúdo, vše 'mísa, talíř', meton. b. r. 'chod, obsah mísy', luž. blido 'stůl'. Možná též již psi. *bl'uda f. > sch. dial. bljúda, porn. blúda (PWb), obojí 'hliněná nádoba', r. bljúda 'mísa' (p. st. bluda 'dřevěná
68
hljudb
bfbvati
miska', SW z Paprockého, je možná citované r. slovo, sr. Trubačev 1966, 282), příp. Str. bljudva 'koš*. PŮv. snad 'dřevěný talíř, na který se kladlo jídlo', odkud jednak 'stúľ, jednak 'mísa', příp. 'obsah mísy* (v.
Stender-Pctersen 1927, 402n).
Většina autorů (SM, SK aj.) přijímá, že psi. *bl'udb ap. je přejaté z gót. biups 'stůl' (pův. deska na krátkých podstavcích, v. vyobrazení Schrader-Nehring 2, 536), poprvé tak Šafařík 1837,1,347. Protože -/- musíme pak pokládat za epentetické, uvádí se luž. blido někdy jako důkaz jeho existence v zsl. (Trubcckoj,
ZslPh 7. 396; Sch.-Šewc s.v); jinak Mladenov, SbNU 25,
lén, jenž má blido za přejetí z jazyka s epent. -/-. Gól. -iu- mohlo být přejato jako sl. -_/»-, jak uvádí Kipar-sky 1934, 286 a SM 2, 134; neni nutné předpokládat vývoj v -V, jak soudil Obnorskij, rfv 73,83.
Předpoklad Slendera-Petersena l,c. a ZslPh 13, 252, že jde
0 staré přejetí už z germ. *beuda~, zůstal osamocen.
Obnorskij l.c, IFjinskij, IzvOEJS 23, 2, 206-S, Otkupščikov 1967, 1 i 5-7, s nejistotou Martynov 1963,192-5 mysli na domácí pôvod a na příbuznost s gót. slovem. Nepravděpodobný je předpoklad přejetí gót. slova ze sl., což jako možnost připouští Martynov o.c. I94n. vš
bljusti, -dert 'dbát, střežit, zachovávat; acht geben, wahren'
Refl. bljusti se 'varovat se, chránit se*.
Der.: nebljudorm 'nehlídaný', bljusteľb (1 x Const) 'strážce' (s mladší var. bljustitelb), vb. pribljudati 'dbát, dávat pozor', sbbljusti 'zachovať s ipf. sbbtjudati, l x
1 depief. bljudati tv.
Kômp- divobljudbCb 'věštec, Čaroděj' (ř. ZEQaToay.ónoí;; k významu 2. částí sr. rest. hljutii komu oběštaeši 'hleď, dávej pozor1; STez.).
Et: Psi. *bfusti > sch. arch. bljusti, br. dial. bljusc' (Nos., BjaTkevič), stukr. bljusty (SStukr). str. r. bljusti, vše 'chránit, dodržovať.
• Psi. *bfud- < ie. *bheudh- 'bdít, vnimať.
Psi. *MustÍ < *btud-ti < ie. *bheudh- (Schmidt, KZ 23, 348n, Pokomy 150 aj.), č-stupné základu, který je i v ř. izeô&opai 'zjišťuji, dovídám se', stind. bodhati 'bdí*, av. baoôa- 'cítit, vnímat', gót. anabiudan 'přikazovat, nařizovat', aj. V balt. jen stupeň nulový (lit. básti 'bdíť aj.) a <?-ový (stprus. etbaudints 'probuzený' aj., Toporov 2, 103), které jsou i v sl. budili, bbděíi (v. bí.firii) vš
blgďb v. blesti
Bltgarint, -a m. 'Bulhar; Bulgare'
Jen ak. pl. Blbgary 'Bulharsko' (1 x Naum; pl. etnony-raa užit o zemi).
Der.: adj. Blbgarbskb 'bulharský'.
Exp.: Neni jasné, zda knižní cestou nebo přes živé sl. jazyky se název Bulharů dostal do střlat. Bulgarus, kde se specializoval na označení sekty bogomilů, vzniklé v 10, stol. v Bulharsku. (Odtud sém. posunem "heretik* 'sodomita' vzniklo např. ÍL buggerare, dial. buz'z'arare > sch. buzorírati, č. buzerovat ap., nebo fr. bougre, pokleslé v nadávku, odkud snad č. eipr. bugr).
Et: Pův. označení kočovníků aítaj. jaz. skupiny, kteří v 7. stol. založili na Balkáně stát, přešlo na sl. obyvatelstvo toho státu (b. bälgarin); cesta přejetí nového slovanského etnonyma do jiných sl. jazyků (sch. Bugarin (> mk. Bugariri), sin. Bolgar, č. slk. Bulhar, hl. Bolhar, p. Bulgar, br. balháryn, ukr. bolháryn, r. bolgárin) není zcela jasná.
Šišmanov, SbNU 16-17, 505-753, spec. 744 po kritice
dosavadních výkladů odvodil od hydronyma Volga s ttat. är 'muž' v domnění, že šlo o 'lidi od Volhy'. Archeologicky však nověji prokázáno, že k Volze jiná větev těchto ttat. kočovníků přišla až asi v 10.
Stol.; proto přijímán (Mladenov 52n, BER aj.) výklad BerezinŮV, IORJS I, 1852, 35 (cit. dle Šišmanova 734, jenž odmítá) z ttat. bulgamak 'misi ť (bulga-r ptc. préz., Räsänen 88). VŠ
blbsnoti v. blbštati se
blbštati se, 4tb se 'blýskat (se), lesknout se; glänzen, schimmern'
Der.: Subai. blbskb 'lesk, jas*. Vb. blbsnoti (< *blb$k-noti) 'za(b)lesknout se'.
Et: Psi. *blbščati (< *blisk-ě-) z redukovaného stupně ie. kořene *bhleig-jbhlTg- + -sk- 'lesknout se', který je obsažen v *bliskati (v. bjiskati, tam i o kontí-nuantech psi. *blbščati ve sl. jaz.). pp
bfkvati, bljujeti, 'zvracet; speien, sich erbrechen* (l x E uch)
Der.: izblbvait 'vyzvracet, vyvrhnout', obľbvati 'pozvracet se'; bfbvotina 'zvratek'.
Et: Psi. *bľbvati > b. dial. bljúe, mk. blúe, z inf. kmene b. boha, mk. dial. boha, sch. bljůje (k němu inf. bljúvati, Skok 1, 175), sin. bljúje/bljúva, k němu inf. bljuváti, slk. dial. ô/uvar'(SSJ 6,16; préz. blum, Kálal i dial. bluc aj.), stč. bfváti, bluje, č. bliti, blije, hl. bluje (s inf. bleč, bluwač), dl. bluje (inf. st. bluš, běžně bluwaš), (plb. 3. sg. préz. blävä, P-S < *blbvaje, sic), stp. bluje (inf. bluá, řidČ. blwač), br. bljávac' i blja-vác' (obojí jen ESBr bez uvedení préz.), ukr. bljuváty, bljujé, str. blbvati, bljujetb, r. bleváť, bljájet.
m (l) Psi. bfbvati < ie. *bhleu- 'teti' (balt. ř. lat.),
(2) Psi. bfavcai (onom.) ~ batL blicmti 'řvát'.
(3) Pst. blbvetti < bsl. *beu-iô 'špiním'.
69
bíbvati
(1) Fick, BB2,187 spojil bljujg s lit. bliáuju, bliáuti 'řváť a ř. ipÁóeiv 'prýštit'. Petr, BB21,210 dále připojil lat. fluere 'téci'. Původ z ie. *bhleu- přijímá většina slovníků; pro lat. je ovšem nutné přijmout rozšíření kořene o -g--.
(2) Pouze s balt. spojuje sl. tvary Machek; pův. význam se uchoval ve val. ubhai koho 'ukřičeť, zatímco všude jinde v sl. vytlačilo původní ie. *vemH- 'zvracet', jakožto jeho vulgární náhrada, označující zprvu doprovodný zvuk zvracení. Také Skok I, 175-6 spojil jen balt. a sl. tvary a vykládá je z onom.
(3) SM 2,141 a 136 vychází z Trubačevova (SLS161) spojení dl. bluras 'vyšplíchnout', o ptácích 'kálet' s lit. biauróti 'ošklivit, špinit', předpokládá tedy bsl. *beujö, jež odděluje od slov pro 'křičet* i 'líť; -/- je v tomto případě epentetické.
O vzájemném vlivu blbvati: plbxati uvažuje většina výkladů i psi. hláskoslovných prací o / epenthe-tickém. Expresivní charakter obou sloves brání dělat kategorické závěry o původu (sr. MteUlet, msl i 4,
358 či Vaillant 3, 294), vš
bo konj. kauz. 'neboť; denn'; konkl. 'tedy; daher, also'; pan. afinn. 'zajisté; doch'
Jako součást složených výrazů viz i hesla íbo, libo, nebo, ubo.
El: Psi. *bo > všesl. (kromě b. mk. sin.) bo, spis. p. br. ukr., jinde st. a dial., pův. pravděpodobně enklitické zdůrazňovací slovo (v této funkci v starých jaz. dominuje), postupně konkluzívní, dále spojka, hojně důvodová (zvi. sch. a vsi.), také gra-dační (zvi. v p.) a vysvětlovači (v. i SB 2, 92-3).
Vyjdeme-li z afirmativní platnosti, lze spojit psi. *bo a gradačni *ba, obojí s av. bá, lit. i lot. zeslabeným potvrzovacím ba (vlit. be), gót. -ba v nibai, ibai a jeho rodinou a vidět v sl. oslabení v neprízvučné pozici. I SM s.v. má *ba/bo za dublety prozodické (ba důrazové, zpravidla emfatické, bo často enklitické). Poměr *bajbo je sotva ablautový (jak soudil Vasmer s.v., S-A 1975, 60 aj.).
Machek 1968 s.v. oddělil ba od bo (1957 ještě spojuje), ba tradičně spojil s balt. a Írán. tvary i se stind. srna 'zajisté', maje i- za 'pohyblivé' a přijímaje alternaci bjmr, táž alternace mu dovoluje spojit bo s het ma 'nebo', v němž má het m- za původní. Výklad méně pravděpodobný než tradiční. vš
Boemija, -ije f.   'Čechy; Böhmen' (1 x VencNik) Der.: Adj. Boembskb, rcsl. Voembskb (nepřímým vlivem
střř. výslovnosti ß [v]). Et: Ze střlat. Bo(h)emia (odtud název Čech ve
většině evr. jazyků), a to z germ. *Bai-haitna- re-
bogi
konstruovaného na základě antických dokladů (Bovíaifiov Strabón, Geogr. VII, I, 3; Boiohaemum Velle-ius Paterculus II, 109, 5; Boihaemum TacitUS, Germ. 28 a 42, od něhož pochází i et. výklad z germ.). Pův. význam 'sídlo Bojů'; k et. germ. *haima- v. sčmija; jméno kelt. kmene Bojů má více výkladů, často bývá pokládáno za ilyr., v. Pokorný, ZCPh 20. 323 a Ma-ycr 1957, 91; další liter. v. J. Dobiáš, Dějiny čs. území před vystoupením Slovanů, Praha 1964, 39.
Spojeni s germ. *haima- odmítl Jireček, ČČM 66, 265n (vychází z kelt. topon. Bojim/Bojem) a Prohaska, Slávia 29, 541 (spojuje druhou část slova s trak. *saiman 'pohoří, pás'; to odmítá Šmilauer, ZMK 2, 101 a 5, 54). eh - pp
bogatb adj. 'bohatý; reich'
Der.: bogatbstvo, -bstvije 'bohatství', bogaíištb, bo-gatičistb 'syn bohatých rodičů'; bogatbtto 'bohatě'; bogatěti 'bohatnout' s pf. obogatěti, razbogatéti; bo-gatiti 'obohacovat', pf. obogatiti se sek. ipf. obogaštati tv.
Expu: Csl. bogatb > rum. bogat 'bohatý' (Tiktin).
Et: Psi. *bogatb > b. bogát, mk. bogat, sch. bôgat, sin. bogät, slk. č. bohatý, hl. bohatý, dl. bogaty, porn. bogati, p. bogaty, br. bahály, ukr. bohátyj, r. bogá-tyj, vše 'bohatý'.
Odvozeno suf. -atb od psi. *bogb 'podíl, bohatství, štěstí' (v. SK s.v. bogb2), jehož sém. pozůstatky lze spatřovat ve rčeních typu b. mk. sch. p. do boga, č. dial. do boha (PSJČ) 'hojně, sdostatek' aj. a v psi. komp. *sbbogb 's dobrým podílem', jehož der. *sbbožbje 'majetek' je dobře doložen v zsl. a vsi.; antonymni psi. adj. s ne- a u- v. nebogK nimgh.
Pův. ie. nomen acti *bhagos od kořene *bhag-'dělit, udělovat' (Pokorný 107); nomen agentis V. bogk. pp
bogb, -a m. 'bůh; Gotť
Der.: Subst bogyňi 'bohyně'; božbstvo 'božství', odtud adj. božbstvbra, 'božský, boží'; bezbožije, -božbstvo 'bezbožnosť. Adj. božii, -bsh> 'boží, božský'; bezbožbm 'bezbožný', odtud subst. bezbožbnikb 'bezbožník'.
Komp.: Vznikají jako kalky r. komp. nebo pod jejich slovotvorným vlivem (v. Schumann 1958), sr. komp. s.v. blagi. 1) Komponent Dogo-jako první, určující prvek komp., s různým sém. vztahem k určovanému prvku: a) 'bůh' jako agens: bogo-darjenije za ř. 9eo/tt*x'a as' chybně místo bogoborije vlivem předcházejícího blagodarjenije, v. SJS s.v. bogodarjenije; -dvižbtib 'vedený bohem' (ř. 5t<»í/wjtoc); -duch-(n)ovbrtb, -dbchnoven(bn)b 'vdechnutý bohem' (ř.
70
bogt
Shwivskftoc); -chranimb 'chráněný bohem' (ř. lko<póÁ<xx-zo<;);-(j)avljenije 'zjevení boží' (ř. 9eoy>áv£ia);-tbkanbnb 'utkaný bohem' (ř. Scoúpotvrog); -učem 'od boha naučený' (ř. 8£oôíôaxto!;);-iikrašenb 'od boha okrášlený' (ř. SeoxóoftTrzot;); b) 'bůh' jako patiens: bogočbstije 'uctívání boha' (ř. Seoa-éfcitt); -čbíbCb 'ctitel boha', -čbstivb, -čbstbitb 'ctící boha' (ř. ďara^fc); -glasbnb 'hlásající boha' (ř. Sečkav); -ljubivb, -ljubbnb 'milující boha' (ř.
9EaqnXr)q); -ljubbCb 'milovník boha' (ř. piAó&oc); -tiOSbCb
(subst.). -nosivb, -nosbttb (adj.) 'nosící (v sobě) boha' (ř. Síopó/júc); -poznanije 'poznání boha' (ř. !teoyvwoiay, -priimbcb, -prijembcb 'kdo držel v náručí boha' (ř. íkoSóxoi;); -razumije 'poznání boha' (ř. 9eoyvtoaíoc) s rel. adj. -razumbnb; -rodica 'bohorodička' (r. Seotóxoc), odtud poses. adj. -rodičinb a subst. -rodičbnb, -rodičbno 'hymnus k poctě Panny Marie' (ř. teozóxiov); -slovb-Sívili {psáno jen -slovestviti, tak SJS), -slovesbslvovali, -sloviti 'hlásat boha' (r. Ssoloyäv), odtud subst. -siovb-stvije, -slovljenije 'bohosloví' (ř. Seoioyíx), -slovb,
-sloVbCb 'bohoslovec' (ř. SeoXóyoi;), adj. -slovbľlb 'boho-
slovný', poses. slovbcevb; -ubiicb 'vrah boha' (ř Seox-tóvoq); -vidbCb 'kdo vidí boha' (ř. 3róii«íc); c) 'bůh' jako participant jiného typu: bogoblaženb 'v bohu blažený' (ř. BEOfiaxáQioQ), -borije 'boj s bohem' (ř. 3eo//«^í«), -borbcb s adj. -borbnb 'bojující proti bohu' (ř. 9eop,áLxpqy,-dosto-im 'hodný boha'; -gooWis 'bohumilý' (ř. Seápeazo^); -kotorbnb 'bojující proti bohu' (ř. Ssofidftos); -lěpbrtb 'bohuhbý' (ř. S&mpétoK); -Ipkavb 'bohu odporný' (sporné místo v Supr 130,6); -mpdrb 'obdařený moudrostí boží' (ř. Seácafag), -mpdrostbnb snad pisařská chyba
místo bogu mpdrostbnb (v. SJS); -možbnb 'vlastní bo-hočlověku' (ř. Ssavopixá;); -mrbzbkb, -mrbzbnb 'bohu protivný' (ř. Suxnvyřiq); -nevěsta 'dívka zasvěcená bohu'; -obrOZbřlb 'bohu podobný' (kalk ř. Ssůzuroc, omylem místo BsoxinKotoq 'bohem utvořený*, v. SJS); -podobbtlo 'podobně jako bůh' (ř. fleo£í(5ójc); -svorbtib (adj.), -svarbnikb (subst) 'kdo vede spor s bohem' (ř. 9eopáxoq); -točbnb,
'prýštící Z boha' (ř. 9eóppoto^), -tQČbnh (pokud nejde
o chybu) 'z božích oblaků'; -ugodtnb, -vbgodbrtb 'bohulibý' (ř. 9eápstrto$), -ugodije 'to, co se líbí bohu' (ř.
SeapsGTia); *-věrbnb emendace doloženého blagověrbfíb ve VencNik 10, 8n (v. SJS); -zarbľtb 'zářící jako bůh' (ř.
9eoAa/imí<;).
2) Komponent -bog-j-bož- jako druhý, určovaný prvek komp.: číověkobogb 'bohočlověk'; nmnogobožbstvo 'mno-
hoboŽStVÍ' (ř. xoAo&fa) s rel. adj. -boŽbStVbHb, -boZbHb; synobožbStvije patrně mylným čtením ř. vioSeaía jako ůioBela. (v. MLP); triboŽbSÍVO 'trOJboŽStVÍ' {ř. TpiSeia).
Exp.: Csl. komp. typu bogoslovije se hojně šiří do jsi., vsi., udtud jednak do rum., jednak do slk. č. p. a dále do luž.; pod
bojari se
jejich slovotvorným vlivem vzniká v jednotlivých jaz. řada dalších.
Et: Psi. *bogb > b. mk. bog, sch. sin. bôg, slk. boh, č. bůh, hl. bóh, dl. bog, plb. büg (P-S), porn. bôg, p. bóg, br. boh, ukr. boh, bih, r. bog, vše 'bůh'. Všesl.
• Psl. *bogb < ie. *bhagos 'udelovateľ < ie. *bhag- 'deliť (ií. ř. sl.).
Psl. *bogb 'bůh' vychází zřejmě, stejně jako psl. *bogb 'podíl, bohatství, štěstí' (v. bogatb, nebogt, ubogi), z íe. kořene *bhag- 'dělit, udělovat' (v. Pokomy 107),
Sr. véd. bhájdíi 'rozděluje; sdílí' (Mayrhofer 2, 457n);
toch. A päk, B pake 'díl, část' může být rovněž příbuzné, ale i přejaté (ze stind. či írán., v. Windekens 1976, i, 636); -a- v kořeni je rekonstruováno podle sém. posunutého ř. tpaysiv 'požívat, jíst'. Obojí psl. *hogb je z ie. *bhagos, ale s různou funkcí: nomen agentis 'udelovateľ a nomen acti 'podíl, úděl, bohatství'; táž duplicita je i v ií.: véd. bhága-j 'udělo-vatel, dárce (v epitetech bohů)', bhága-2 'podíl, bohatství, štěstí.'
Od významu 'udělovatel, dárce' nastal v psl. posun k významu 'bůh' zřejmě v době kontaktu s írán. jaz., neboť jen tam je tento sém. vývoj doložen: av. baya- 'pán, bůh', stper. baga tv. aj. Tímto posunem byl v írán. a sl. patrně také vytlačen pův. íe. výraz pro nejvyšši božstvo *deiuos (sr. Slawski, SbUrbaňczyk 369n), v. divh. Sporná je míra írán. vlivu na sl. sém. inovaci pův. *bhagos. Krajní názory zastávají Meil-let, popírající írán. vliv (RS 2,66; RÉS 6,168), a Berne-ker, hodnotící *bogb jednoznačně jako íránismus (podobně i Vaiüant 1,16; Camillot, Sprache 27, 167-173; Marty nov 1983, 49n); uvážené kompromisní stanovisko zastává Rozwadowski (ROr i, 99-104 a 110) a Truba-Čev (Etim 1965, 25-31), pp
bojařim» v. hnijarim.
bojari se, -in. se 'bát se; sich fürchten'
Der.: ubojati se, vbzbojati se 'polekat se'; bojazm 'strach', bezbojaznije 'odvaha'.
Et: Psl. stavové i-ové sloveso s inf. -ě- *bojati s§, *bojiíb se > b. mk. boi se, sch. bôjati se. sin. báti se, dial. bojáti se (Plet i, 42), slk. báť sa, č. (už stč.) báti se, hl. boječ so, dl. bojaš se, plb. bet (< fboßti, SEPlb), büß sä, pom. bojec sa, p. bat (stp. i boječ) sie, br. bajácca, ukr. hojátysja, r. bojáťsja, vše 'bát se'. Z der. je subst. bojazm 'strach' všesl. a patrně již psl.
* Psl. *bojati se < ie. •bheiH- 'bát se' (ár. balt; r.? lat.? germ.?).
71
bojari se
Sr. stind. medium bháyate 'bojí se' a sekundárni (Wackernagel, KZ41, 305n, Mayrhofer2,471) bibhéli tv. Na
kořen s laryngálou ukazuje nulový stupeň bhí-, od něhož utvořena mj. baltská slovesa: lit. bijóti(s), lot. bitiés, stprus. biäiwei, vše 'mít strach'. Psl. vychází z ie. perfekta, a to jak tvarově (kořenné -Ô-), tak Sémanticky (více S-A 1975, s. 300 s liter.); z pf. i stind. bibhěti.
Pro nejistý význam vzhledem k různému čtení (sr. S-A 1975, s. 314) je sporné připojení av. 3. pl. b(a)yen-te ('bojí se' ?), v. i biti. Nejisté je i spojení s ř., lat. a germ. tvary, uvedenými Pokorným 162: ř. ní&nxoq 'opice', lat. foedus (< *bhoidhos) 'ošklivý', sthn. biběn aj. 'třást se'.
O souvislosti bojati se a biti podrobně Zubatý, SbF 2, 53-63, kde uvedeny i významové paralely: ř. nXfixzm 'biť s šxnXnHXOQ 'poděšený' aj. Vývoj 'být zbiť -» 'bát se' je ve shodě s pův. perfektem. Mezi sl. bojati se a biti však už žádné sém. vztahy nejsou; Zubatý připomíná ukr. bij, gen. boju (Hrin. 'boj', 'bití' i 'strach'), které ve význ. 'strach' může být postverbale od bojati sf, nezávislé na ukr. bij < psl. *bojb od biti. vš
boléti, -itb 'být nemocen, cítit bolest; krank sein, Schmerz leiden'
Der.: pobolěti, vbzbolětí 'pocítit bolesť, razbolěti (se) 'onemocnět'; subst. bolb, -i m. 'nemocný člověk', bolěznb f. 'nemoc, bolesť s adj. bolězmrn 'nemocný, bolestný', nebolěznbitb 'bezbolestný'; adj. bolbm 'nemocný'.
Komp.: mbnogoboiěznbm (Supr 436, 12n a 28) 'mnohými útrapami trpící* za ř. nolóTtovoq.
Exp.: Rum. boli 'být nemocen' (Tiktin 1, 209).
Et: Psi. stavové *bolěti, *boliíb 'bolet' > b. bolí, mk. boli, sch. bôljeti, sin. boléti, slk. bolieť, č. bolet, hl. bolet, dl. bóleh, plb. 3. sg. préz. bull, pom. bolec, p. bolec, br. batéc', ukr. bolity, str. bolet i, r. boléť, zpravidla neosobní 'bolet* (jiné je boléti, bolějetb 'být nemocen', v stsl. nedolož., ale už str., stě., denom. k bolb).
Psl. í-kmenové deverb. bolb m. 'nemocný' (Vaillant 4,23) je i v b. dial. (Gorov, BDial i, 68), sch. st. (Rj), ukr. st. (žel. i, 38) a r. dial. (SRNG 3, 84); SK s.v. má za homonymní s již psi. i-km. f. bolb 'nemoc, bolesť, v stsl. nedolož., známým z b. sch. sin. luž. str. Sotva právem SM 2,192 má 'nemoc' za pův. význam a 'nemocný' za jeho personifikaci s posunem v rodu; spíše je m. též psl., snad vytlačené produktívnej-sim f.
Bez přesvědčivé etymologie.
boru
• (1) Psl. *bol- < ie. *bhel- (germ. kelt.; toch.7). (2) Psl. *bolěti od boľbjb.
(1) Již MEW 17 spojil s gót. balwjan 'trápiť; sem i gót. balwa-wesei 'zlomyslnost', sthn. balo, stangl. bealu, angl. bale, stisl. bgl, vše 'zkáza, neštěstí, zlá událost ap.', v. Pokorný 125. jenž uvádí i stkorn. bal f. 'nemoc', střbret. baluent. Východiskem všeho asi ie. *bhel-jbhol-; germ. a kelt. tvary ukazují na *bhel~u-. Ľ. -Svityč i, 172 sem řadí i toch. A päl, B píle 'zranění' a alb. bolbe 'nešťastná událost' (spojení sl. slov a alb. bolbe, ať už se chápe jako přejetí ze sl. či jako příbuznost, odmítá £abej 506); kvůli ttat. *bäľ 'rána' musí vyjít z nostr. *bheHl-a pro ie. přijmout krácení. - Názor Hirtův, pbb 23, 331, že jde o přejetí z gót. balwjan, byl opuštěn. Spojení s germ. balwjan odmítl jako nejisté Bern. I,
71.
(2) Vaillant, RÉS 22, 40, pod. Vaillant 2, 578 a 3, 391, míní, že boleli bylo deprefigováno z razbolěti, pův. 'přestat být silným', od boľbjb (v. bol'U) Trubačev, vsiJa 3,125 vidí důvod sémantického posunu v tabu. V SM má sloveso za der. z kompar., proto předpokládá hláskově problematické *bol'ěti. S^A 1975, s. 382-3 mají Trubačevův výklad za teoreticky možný, ale nedokazatelný.
Machek, Slávia 22, 320 spojuje s lat. dolere za předpokladu vertikální substituce b/d. VŠ
boľii kompar. adj. 'větší, četnější; größer, reichlicher' Adv. bolje, boľbmi, boľbma, boľbšbmi; naibolje
'nejvíce, především', prěbolje 'mnohem více'; prěbo-
1'ii ijerei 'nejvyšší kněz, velekněz'.
Et: Psl. kompar. * boľbjb, boľe > b. mk. dial. adv.
bol(j)e, sch. bolji, sin. boljši (nespíš, i boljí), vše
'lepší', resp. iépe'; hl. bále 'více' (v zsl. jinak jen
v nom. pr., v. Boijeslavi>); r. kompar. bóľšij (> pozitiv
bol sój), br. bóľšy, ukr. bíľŠyj 'větší'.
• Psl. *bo!'bjb < ie. *bol-jes- < ie. *bel- 'síla' (stind. ř. lat.).
Adj. i v jiných ie. jazycích jen v kompar. a superl., sr. stind. kompar. báliyän a superl. bálištha- 'silnější, nej-', ř. homér. ßeX-xepoQ, at. (se sek. í) ßeX-r-icüv, superl. ßeXvx.TOQ, ßeXriorog 'lepší, nej-'; poprvé toto všeobecně přijímané spojení uvádí asi Bickell, KZ14, 426. K témuž kořeni patří stind. bála- n. 'síla' a lat.
dě-bilis 'slabý', v. Pokorný 96.
Nejisté je spojení s frýž. ßtxArjv 'král' (Bezzenberger, BB 1,255, jenž uvádí jako autora tohoto spojení Ficka) a s dáekým Dece-balus (Georgiev 1960, 88). - Uhlenbeck, PBB 18, 242 sem mylně přiřadil i dnem. niz. fríz. pal 'pevně' (uznává a rozvíjí ještě Džaukjan, VJa 1982, 5, 60), kde jde spíš o posun z pal 'kolík' < lat. pältís tv., v. Vries 1963 s.v. VÍ - eh
72
boljarim>
Borivoi
boljarurb, -a, pl. -re m. 'velmož; Adliger, Magnat'
V pl. většinou 'dvořané'; překládá i dives (Bes) a milites (VencNik).
Var.: rcsl. bojarim (VencNik VeneProl Ludm). Exp.: Ze sl. je rum. boer 'šlechtic, statkář'; není však jisto, zda právě z csl.
Et: Stb. str. boljarim, b. boljár(in), mk. boljar, sch. boljar, sin. boljár, vše šlechtický titul, b. dial., sch. dial. i 'boháč'; - str. bojarim, r. bojárin (stažené bárin poprvé 1771, Šanskij 2, 44), ukr. bojáryn (Žel. bojarýn), br. bajáryn, vše šlechtický titul (r. bárin 'urozený pán'), str. zvi. 'člen knížecí družiny' i 'svobodný člověk vůbec', ukr. i 'družba na svatbě'. Podoby s -j- oproti -Ij- jsou v str. mladší (Srez. 1,150 a 160). Do zsl. přejato z vsi., především jako r. historický termín (ale stč. bojar 'bojovník', jež s bojarim spojil Sobolevskij, RFV 71,440, je der. od boj).
Do stsl. textů proniklo v b. prostředí, kam přejat protob. titul (Šaur, Palaeobulg 12, 1, 115n) asi znějící bojlajbujla (tak orchonské nápisy, Melioranskij, izv-ORJS 7, 2, 286; v Preslávi protob. nápis ř. písmeny ßtovÄE, Georgiev, IzvIBe 2, 89 s liter., pod. jiné protob. nápisy). Řecky psáno ßoiMc,, ßorjMq, ßohäq, sr. Korš, izvORJS 8,4,35; gen. pl. u Theofana ßoiMSov, u Konstantina Porfyrogeneta ßohaSoiv (obojí s kontextem Jagié, AslPh 13, 289). Sr. i bylja.
Protob. titul nejspíše od ttat. boylu 'vysoký' (poprvé Mikl. 1884, 1, 16 a MEW 17, zpravidla přijímáno), pak zakončení snad z pl. -iar (poprvé Brandt, RFV 21, 210), s haplologií z *bojl(a)-lar a metatezi -ji-. - Odlišně řeší zakončení Marquart, AbhGött 13, i, 26, z ttat, pl. boila äri 'významní lidé' (přejat pl., přitvořen sg.) a Pritsak 1955,18 z boila s kol. suf. -r.
Korš, AslPh 9,491n raá za původnější vsi. bojarim, jež má za přejaté z ttat. bajar ( < bai-är 'urozený, bohatý člověk'; sr. Sevor-tjan 2, 29), -Ij- vlivem boľii 'větší'. Totéž východisko připouští Mladenov 40. Brückner, KZ 43, 324 však správně upozorňuje na větší stáři dokladů s boija-. S-A 1975, s. 386 odděluji obě slova: boljarinb vyvozují z ttat. bojla, vsi, bojarim spolu s Koršem z ttat. bajar.
Trubačev, Etímlssl 4, 160-3 vykládá boljarinb z etnonyma Bulharů, kde předpokládá v ttat. vedle *biilyär též podobu *bölyär (s. 162 asi chybou tisku böiyär) se změnou -ty- >-/' v ttat., d > o v si.
Fehling, WSI 24, 430-^*33 mysli na kalk k ř. ftEyioravsQ 'významní, šlechtici ap.\ Za domácí slovo považují Da ničíc, Rj 1, 534 (od *boťbjb), Linde, Dal', Gorjajev s.v., Šanskij I, 2, 182, s nejistotou Sobolevskij, RFV 71, 440 (od bojb). Na přejetí zgenn. soudí Sabinin, MSOS 2, 131, z kelt. Šachmatov, AslPh 33, 86-7, z frýl-trác. substrátu Oštir 1930, 18-19. VŠ
BúIjeslaYb, -a nom. pr.
Csl. reprodukce jména č. knížete. Der.: Adj. poses. Boljeslavľb.
Et: B. Boleslav, Bolislav, sch. Bôljeslav, p. Boleslava, č. Boleslav. Složenina adv. bolje (v. boľii) a -slavb (pod. jako Vladislavb, Vratislavi aj.), celé '(mající být) více slavný' (se stejnou motivací Václav, v. Vešteslavb). VŠ
boľbšbmi v. boľii
Borísib, -a nom. pr.
Vlastní jméno b. vládce nesl. dynastie z let 852-889, v byz. kronikách zapsáno Bógoris, Bôgôris, Borisěs, a jméno světce (+1015), syna r. knížete Vladimíra Velikého.
Et: Mongolské jméno, importované Protobulha-
ry, od bogori 'malý' (Tomaschek, Zeitschr. f. ôsterr. Gym-nasien 24, 685; přijal Vasmer). Nemůže být Z tur. bôri (Altheim, Geschichte der Hunnen, Berlin 1959, 226; cit. dle Dujčeva, Byzsl 23, 88, který nepřijal), je-li V byz. kronikách
zapsáno Bogo-. Nemůže jít ani o sl. zkrácení domácího Borislavb (Maretič, Rad 81, 139), jde-li o jméno panovníka nesl. původu. ví
*boriti, -stb  'zápasit, bojovat; kämpfen*
V stsl. jen subst. borenije (I x Supr) a ptc. préz. akt. bore (1 x Cloz); SJS je řadí k brati, kdežto pro S-A 1955 je důvodem k rekonstrukci inf. bořili.
Der.: poboriti komu 'pomoci v boji' (1 x Supr ptc. préz. akt.), sbboriteľb 'válečník'.
Et: B. mk. bôri se, sch. bôriti se (nerefl. jen st. ojed.), sin. bóriti se, slk. kruž. boriť sa. Nejistá je interpretace r. dial. bóriťsja (SRNG) a br. dial. bóric-ca (Nos., Bjarkevič), doložených právě jen v oblasti disimilativního akání, tedy vyložitelných z boróťsja pb posunu prízvuku (tak ESBr, který připojuje i br. dial. bórhycea s neorganickým h). Tedy existence psi. *boriti (se), přímo slovotvorné rovnocenného lat. ferire a sthn. berjan, jak soudí SM 2, 203-1, je nejistá. Spíše je boriti inovovaný inf. k borjq od *borti\ tak Skok s.v. a Vaillant 3, 298, i SK, který mimoto připouští i denom. původ od *bon> 'boj'. Viz více s.v. brati (se). VŠ
Borivoi, -ja noro. pr.
Csl. reprodukce jména č. knížete. Der.: Adj. poses. Borivojevb.
Et: Útvar už psi., sr. stč. Bořivoj, p. (říd., hlavně st.) Borzywój (SK l. 331), sch. Bořivoj (Rj).
Složenina s prvním komponentem od *borjo, borti 'bojovat', v. brati (se), a druhým od vojb 'útvar vojáků' (v. voi); tak i SM 2, 204. Celé tedy s pův.
73
Bomoi
motivací asi 'pobij, přemoz vojsko'. Sek. užito jako apel., s adideací k bořili, v mor. bořivoj 'kdo působí rozbroj' (Bartoš 1906, 21) či 'nezdvořák, nevychovanec' (Lamprecht 1963, 24). VÍ
bosti, bodetb 'bodat; stechen'
Der.: izbosti 'nabodnout' s ipf. izbadati 'vypichoval, probodávať, nabosii jen ve spojení n. nodzě 'klopýtnout', probošti 'probodnout' s ipf. probadali, shbosti 'probodnout', ubosti se 'probodnout se'.
Et: Psi. bosti, bode t b > b. bodě, mk. bode, sch. bósti, sin. básii, stč. bósti, hl. bose, plb. biist, porn. bose, p. (již stp.) bôšč, br. basci, ukr. (jen záp. dial.) bostý, str. bosti. V slk. č. r. nahrazeno typem bodali ipf., bodnqti pf.
• Psi. *bosti < ie. bhedk- 'bodat, rýť (balt. germ. lat. toch.? het.? ř.7).
Všeobecně se uznává příbuznost s lit. badýti, lot. badit (intenzíva k lit. best i, lot. best, obojí 'píchat, kopať), stprus. boadis 'bodnutí'; \&t.fodere 'bodat, kopať, ý"odicare 'šťouchnout', gót. badi, něm. Beet 'záhon' (z rozšířeného *badja- je něm. Beit 'lože', pův. 'vyhloubené místo') aj. .E-stupeň je mimo balt. slovesa a lit. bědré 'jáma' doložen v kymer. bedd, kom. bedh, bret. běz, vše 'hrob'.
Sporné je přiřazení loch. A pät- *oraľ (sem Pokorný 114, kdežto Poucha s.v. z ie. *pet-\ Windekens 1976, 354 připouští obě možnosti), het. pad-da- 'kopať (sem Machek, LP 7,78, k lat pateré Pcdersen, AO 7, 87) a ř. ßo&poq 'jáma', pokud se ß- vyloží jako variantní či sekundární. ví
bosi. adj. 'bos(ý); barfuß'
Et:Psi. bosb > b. mk. bos, sch. bôs, sin. bós, č. slk. bosý, luž. bosy, plb. böse, porn. bosi, p. bosy, br. bosy, ukr. bósyj, r. bosój. Vše 'neobutý', o koni 'neokovaný', o kole 'bez obruče', porn. i 'holý, lysý', ukr. dial. 'holý'.
• Psi. *bosb < ie. *bhoso-s (balt. germ. arm.; ř.? het.?). Jasné a obecně uznávané je spojení s lit. bäsas
(Brückner, ZslPh4,213 má nepřesvědčivě za přejetí ze sl.), iot. bass 'bosý', germ. *baza- > sthn. bar 'holý', stisl. berr 'holý, obnažený, čistý' aj., s dalším velár-ním sufixem arm. bok 'bosý'. Pův. ie. význam byl asi 'holý', zúžení na nohu je pravděpodobně sekundární (Fraenkel, ZslPh 13, 219).
Nepatří sem asi ř. ipMq 'holý', v. Chantraine s.v. (k y/:co). SM 2, 223 sem řadí i het. haš(k)- 'otevřený'. VÍ
-boleli v. razbotčti
bodetb vb. 'stane se, bude; wird (sein)'
Většinou se charakterizuje jako fut. či jako pf. prézens k tyti, ale Kopečný v SB 2,114 vychází z funkce ingresívního prézentu.
brauna
Od téhož základu imper. bgdi, bqděte, z ptc. préz. akt. adj. bqdyi, bqdqštii 'budoucí', subst. bqdqšteje, častěji pl. n. -aja 'budoucnost' (ř. rá péMcov, tA pÁXXovxv).
Exp.: R. búduščeje 'budoucnost* (Šanskij).
Et: Psi. *bqdetb > b. báde, mk. bide (kontaminované s "bytí), sch. bude, sin. bode > bo, slk. č. bude, hl. budže, dl. bužo, plb. bqdě, porn. bqje, p. bedzie, br. bůdze, ukr. búde, r. búdel, v zsl. vsi. sin., ojed. sch. st. 'bude', v b. mk. sch. stč. 'stane se'.
• (1) Pst. "bodá < ie. *bhu- 'býť.
(2) Psi. *bodo < *bhu-n-dh- < ie. *bheudh- 'bdít, být čilý'.
(1) Nejpři raženější výklad z ie. *bhú- (v. bytí) vykazuje hláskoslovně-slovotvorné potíže. Od *bhů- s n--ovým infixem (pod. jako v legq, sedq ap.) a rf-ovým sufixem (jako v i-dq) vyložil již Mikl. 1852, i, 94; přijímají BER, SK, Vaillant 3, i83, přijeti u dalších autorů brání nedostatek bezpečných dokladů na změnu -ůn- > -q-. - Málo nadějné byly i pokusy vyjít z 1. os. *bq (z *bvq) + dq (Jagió. AsIPh 6, 287-9; Meillet, MSL 14,359), nebo Z ie. *bhú- > sl. *bb- + -nd-(Wiedemann, AsIPh 10, 652). - Lépe vyloží -q- výklad z *bhu-on-d-ô (jako jednu z možností Brugmann u, 2, v i. vyd. z r. 1892 na s. 1006; z -on- vychází i Pedersen, KZ 38, 397); nejblíže tomu útvaru stojí lat. gerundivum na -bundus (Sommer, IA 13, 44). Výklad přijímá Berneker l, 80 i S-A 1975, s. 94n, kdežto SM 2, 234 zaujímá rozumně skeptické stanovisko: žádný výklad nepřesvědčuje, ale příslušnost k ie. *bhu-je nesporná. Rozbor dosavadních pokusů v. SB 2, 116.
(2) Uvedené potíže vedly Machka (ZslPh 21,154-8, trochu jinak Machek 1968, 75) ke srovnání sl. bqdq S lit. bundů 'probouzím se', ale i 'bdím'. Bqdq byti, pak i pouhé bqdq, chápe jako *'hodlám, zamýšlím býť, odtud vysvětluje jednak jeho přechod k funkci opisného fut., jednak jeho zařazení do systému slovesa byti. Sém. nepříliš přesvědčivé, proto odmítá SB 2, 116, Fraenkel 62 aj.
Opuštěn je výklad Baudouina de C, PF 12, 14-16, jenž spojuje bodg se stind. bhand- 'záriť; význam stind. kořene není jistý, v. Mayrhofer 2, 470. VÍ - eh
bračina, -y f. 'jemná (hedvábná) tkanina; feines
(seidenes) Gewebe' (Bes)
Var.: bracinb, bračbnb m. tv.
Der.: Rel. adj. bračinbm (NomUsŕ, psáno brq-).
Et: Stsch. bračin m./bračina f., str. bračina, brjači-na, bračim tv.
Slovo nesporně přejaté. Nejlépe Gombocz, SbRozwadowski 2, 71-73; do stb. prostřednictvím pro-
74
brauna
brata.
tob. z ttat. bar čin (přejetí v dobé pred metatezí likvid odpovídá očekávání), do ttat. z Írán. (Deeters,
1F 61, 330, S-A 1975, s. 430).
Z ttat. feürän je patrně i maď. bársony 'samet', odtud sch. arch. (od 17. s(ol.) báršun, kajk. bůršort, sin. arch. barim (z ch. i barsurí), slk, baršún. ukr. dial. baršún aj, (v. výčet v S-A 1975, s. 245--6, ale k výkladu s. 430).
Méně pravděpodobné výklady: z lat.-kelt. bräca 'kalhoty' (Matzenauer 1870, 20; Mikl. 1867, 79; Bern. 1, 80; přímo z kelt. Sachmatov, AslPfl 33,94); ze střlal. barracänus, to z arab. barra-kän 'hrubá látka' (Dantčic, Rj s.v. bračin; Sobolevskij, AslFh 33, 609); ze stsl. brakb 'svatba', pokud lze předpokládat pův. význam '^svatební roucho' (Brückner, KZ 45. 50). VÍ
bračití se v. braki,
brada, -y f 'vousy; Bart'
Der.: braděti 'dostávat vousy', bradatyi 'vousatý' (Bes).
El: Psi. *borda, všesl.: b. brada, mk. brada, sch. sin. brada, slk. č. brada, luž. brada, plb. brada, porn. p. broda, br. baradá, ukr. r. borodá, "vše 'brada' i 'vous', přičemž ve spis. jaz. převládá 'brada' v zsl., 'vous' v r.
e Psi. *borda < ie. *bhardnä 'vousy* (lat. genn, balt.).
Sr. lat. barba (< *far-), něm. Bari, angl. beard aj., v balt. se zakončením -zda (lit. barzdá, lot. bárzda), vše 'vousy', v sl., balt., v hessenském dial. něm. (Trier 1952, 86-7) i 'brada', germ. dále 'sekyra' (o tom s.v. brady). Méně jasné je stprus. bordus 'vousy', pro něž Toporov s.v. připouští i přejetí z germ.
Krček 1907, 20 vidí v *borda ostupeň ie. *bherdh- 'řezať, reflektovaného též v stind. *bardh- 'useknout', ř. izép3a> 'hubím, kazím'; připojení lat. barba odmítá. Obdobně Preobr. s.v. a už Wiedemann, BB 27, 234, který rozkládá *bher-dtt-; týž kořen s jiným rozšířením *bher-s- vidí Wiedemann v rodině stind. bhršli- 'hroť a *bher-z-dh- v rodině psi. *borzda 'brázda.' Takto i Mladenov, SbNU 25, 28, přijímá BER. Výklad vede buď k ie. *bber- 'řezat, ostrý' (Pokorný 133-4 bher-3), nebo k *bkar~(s)-ap. 'hrot, štětina' (Pokorný 109). Pokorný oba kořeny odděluje, Trier 1. c. je spojuje s motivačním východiskem pařeziny: 'sekal výhonky, větvičky stromů' -* 'výhonek rostlinný či tělesný (štětina, vous)*.
Nepravděpodobné je přejetí jak sl. tvaru z germ. (Pedersen, IF 5,73; Walde, KZ 34,507), tak germ. ze sl. (Mikkola 1938,52). - Sémanticky vyumelkovane je spojení ie. názvu pro 'vousy' s ie. *bher- 'nésť, protože vousy se prý nosí (Kahlo, Orbis 21, 202).
VŠ
brady, -we f. 'bradatice; (Bart)axť (Supr)
Et.: B. mk. brádva, sch. brädva, sin. brädva, brádlja
tv.
o (1) PsL (jsi.?) *bordy < genn. (balk.-gót.) *bardô tv. (2) Psi. *bordy < ie. *bbardhú- t v.
Nejblíže stojí zcela syn. termín germ. (něm. Barle, sthn. barta, stsas. barda < germ. *bardô-, v. KJuge
aj.; stnord. barda 'bojová sekyra' může být s ostatními germ. slovy příbuzné, v, Vries 1962, častěji se však pokládá za přejaté ze střdněm. barde), jenž nepochybně souvisí s germ. *barda- m. 'vousy'; sém. posun 'vousy' 'výběžek' Hř 'sekyra s prodlouženým ostřím' má paralelu v stnord. skegg n. 'vousy', též 'železný výběžek přídě' : skeggja f. 'bojová sekyra', též loď. V pokračování příbuzného psi. *borda (v. brada) došlo - patrně samostatným domácím vývojem - k první etapě tohoto posunu, sr. slk. dial. brädt (Orlovský), p. broda, ukr. boridka, r. dial, borodá, vše mj. 'prodloužené ostří sekyry'.
(1) Jinak je tomu s *bordy. Nejčastěji se přijímá názor Uhlenbeckův (AslPh 15, 483), že jde o přejetí z germ. Často se soudí na psi. výpůjčku z germ. *bardô, např. Trubačev 1966, 153, 161, SM a SK s.v, ale geografický rozsah slova mluví spíše pro jsi. přejetí z balk.-gót. *bardô- (Loewe, KZ 39, 318, tak i Kiparsky 1934, 217, S-A 1975, s. 390, Bezlaj, připouští i Skok s.v,); slabinou je nedoloženost gót. slova.
(2) Za domácí slovo, příbuzné s uvedenými slovy germ. a lišící se od psi. *borda 'vousy' jen sufixem a posunem významu, pokládají *bordy Štrekelj (v. Peisker 1905,71) a Mladenov, SbNU 25,28; přijímá BER s.v. Neexistuje důvod, který by tuto domněnku vylučoval, proti ní však mluví sufix -y, častý u přejetí z germ., význam přesně odpovídající germ. a fakt, že se vojenské termíny často přejímaly z germ. Č. bradatice, sin. bradatíca aj. tv. vznikly asi pod vlivem něm. Bartaxt a nemohou být proto důkazem pro nezávislý sém. vývoj.
Přejetí z akad. (Menges, ZBalk 7, 75) odmítají S-A 1975 1. c.
vš - eh
braki>, -a m. 'sňatek; Heirať; 'svatba; Hochzeiť
Význam 'svatba' většinou v pl. brad; 1 x 'manželství'.
Der.: Adj. bračbnb 'svatební', nebračwa 'nevdaná' (F.áni|ípEUToc), subst. bračbslvo 'manželství', vb. bračiti se 'vstupovat do manželství', bezbračenije 'celibát'
(r, éya.[áa).
Koum.: dbvobračbnb 'po druhé ženatý, ženatý s vdovou' (ř. ôíysftog), imnogobračije 'mnohoženství'
(ř. voXtryafda), tribračije 'trojženství* (ř. ipiyapja).
EL: Doložené podoby sl. jazyků - b. mk. brak, sch. brak, v sin. jen der., ukr. r. brak, vše 'sňatek',
75
brakb
brati (se)
příp. 'manželství' nemusí pocházet již z psi.; je možné, že (na rozdíl od všesl. svatbba, jistě již psi.) brakb je až křesťanský, tedy nový termín (Šaur, rkp.).
Jde o k-ový der. slovesa bbrati (v. btrati), a to v jeho spec. významu 'vstupovat do manželství', sr. č. brát sil se, r. braťsja tv. Tak už Bern. l, 81, jenž uvádí i germ. sém. paralely. Není třeba vycházet z násilného odnímání, tj. z únosu.
Nelze však vycházet z *bbrakb, jak uvádí Bem. (přijali Šan-skij, Trubačev 1959, 147 a SM)f neboť Lang, LF 43, 223-230, 322-332, 404-410 přesvědčivé ukázal, že V stsl. je brakb 66 x v kanonických památkách bez jeru, nikdy s jerem. Jediný doklad s jerem btraci v Ipaťjevském letopisu, kde i sg. je vícekrát bez jeru, nestačí k prokázání opaku. Naproti tomu tvary bbra- od inf. kmene slovesa mají víc než 100 x jer.
Proto je lépe vyjít (sr. Sobolcvskij, AslPh 33,611 a RFV 7i,445n) z *borkb, které, pod. jako stsl. zrakb: zbrěti, je subst. s náležitým o-stupněm kořene. Tak i SK 1, 323n, Eckert, Palaeobulg. 4,4,63-71. V tomto případě je ovšem r. ukr. brak z csl. ví
branh. -i f. 'zápas, boj, bitva; Kampf, Schlachť
V Bes 257ap 22 význam 'opevnění', který je i v rcsl. a stč.
Der.: Adj. bratibskb, Supr i x půbraRbskb 'válečný'; vb. braniti 'brániť, vbzbraniti 'překazit, odepřít, odmítnout' s ipf. vbzbranjati, k němu l x adj. nevbzbranbm 'nezadržitelný' s adv. -(tib)no; brartbnikb 'protivník' (1 x Grig) je konjektura SJS.
Exp.: R. arch. bran "bitva, válka' (SSRLJ 1, 606), ukr. arch. bran' tv. (SUM 1, 227); od vbzbraniti je r. vozbraníť 'zakázat, zabrániť; r. brániť ve rčení braní bag 'bože chraň'. (Vztah k r. brániť 'nadávať není zcela jasný.)
Et:Psl. *borm > b. arch. bran, sch. sin. brán 'boj, válka' (sch. ojed. 'obrana'), stč. bran, braň 'zbraň, odpor, obrana, opevnění' (nč. a slk. jen zbraň), hl. brán, dl. p. broň, vše 'zbraň' (z p. přejato br. bron', sr. ESBr), str. boronb 'bitva' i 'obrana, zábrana'.
Od psi. *borti (v. brati se) odvozeno suf - nb. Stejně tvořeno lit. barnis 'spor*. ví
brašbno, -a n. 'jídlo, pokrm; Speise'
Der.: dem. braŠbnbce 'pokrm', spec. 'hostie', adj. bez-brašbnb 'nehmotný' o duchovním pokrmu (I x Supr).
Exp.: R. nábož. brašno 'jídlo, hlavně z mouky'; od dem. sch. brašánce 'hostie'.
Et.: Psi. *boršbno 'mouka*, pův. *'ječná' > b. brašno, mk. brašno, sch. štok. brašno, sin. brašno (Plet. i bréšno), ukr. bórošnó, str. borošbno, r. dial. bórošnó, vše 'mouka', r. hlavně 'žitná', v nábož. smyslu (dle stsl.) 'pokrm vůbec, hostie'.
• Psi. *boršbno < ie. *bhar-s- 'ječmen ap.' (germ. lat.).
Příbuzné je gót. adj. barizeins 'ječný', lat. farína (< *farsína) 'mouka'. Patrně poprvé vše spojil Pe-dersen, IF5,54. V. i Pokorný s.v. *bhares-. jenž však sl. *boršbno z této rodiny vyřazuje. Adj. *bhars~íno-pokládal Schmidt 1889,379 za již ie. (přijali Skok 1.198 a SM 2,212-3), ale jde o sufix ve všech větvích produktivní a lat. i germ. mají i základní subst. (lat. far, gen. farris < *fars, -is 'obilí, šroť; stangl. bére 'ječmen', stnord. barr 'obilí' < ie. *bhares-).
Et. souvislosti *bhars- 'ječmen' se chápou různě. Nejpravděpodobněji 'klas s osinamľ, snad od 'špice, výhonek' (Pokorný 111 spojuje s *bhares- tv. na s. 109; sem i stsev. barr 'jehličí, jehličnatý strom', stind. bhrští- 'hrana, špice' ap.).
Pogodin, RFV 37,94 vyšel z pouhého "bhar- 'krmit', řadí sem i lot bariba 'potrava'; to je nejisté, nesouhlasí zvi, Bezlaj 1, 38. Trubačev, Slávia 29,4 předpokládá *bher-s- 'ostrý, tvrdý' a mimo výše uvedené příbuzné připojuje i lot. bfrsumi 'drobty chleba', het, paršiiašk- 'lámat chléb'.
I Otkupščikov 1967, 228-30 (pod. Etimlssl 5, 85-7) vychází z pův. významu ''rozemleté' a připojuje kymer. brag 'slaď a gal. akuz. sg. bracem 'druh mouky', tedy z významu 'drobiť v ie. *bheri-jbhreg- (sr. lat. frango aj.); *boršbfto < *bhorg-s-i-no-\ aby vysvětlil -i-, je nutný předpoklad raného vypadnuti -g-. Otkupščikovův výklad, po sém. stránce svůdný, přijímá ESUkr.
vš
brati (se), borjeti, (s?) 'bojovat, přít se; kámpfen, streiten'
Der.:pobrati 'svést boj' i 'pomoci v boji', sbpobrati 'spolu bojovať, prebratí 'přemoci' s ptc. neprěbor-jemb 'nepřemožitelný', probrati se 'probojovat se, proniknout', vbzbrati 'dobýt, vybojovať; borbcb 'bojovník', prědbborbnikb 'bojovník v Čele', v. též
braní..
Komp.: bogoborbcb 'odpůrce boha' (ř. 9eofiá,x<x;), bo-goboibnb 'bohu nepřátelský', bogoborije 'boj proti bohu' (ř. Seo/íocxíoí}, christoborbcb 'nepřítel Krista' (ř. Xpi&tott&xoQ), ikonoborbcb 'obrazoborec' s adj. ikono-bon>nb.
Et: Psi. *borti, bor'etb, živé jen ve vsi.: br. baróeca, ukr. boráty (sja), r. boróť(sja) (nerefl. jen arch. a dial.), vše s préz. -je- 'bojovať. V jsi. se prosadilo boriti (v. horití). neboť po metatezi likvid a zániku slabých jerů splynul inf. brati s bbrati 'bráť. V zsl. jen relikty: hl. některé tvary slovesa wobróc (so), dl. st. 2. Sg. préz. wobqroš (Muka 2,903 s.v. wobrojš < o-broji-tí), obojí 'ubránit, za-'; plb. 3. sg. préz. bore, 3. pl. borq 'štěkat', p. dial. brát sie (z ukr. pomezí, Karfowicz) 'zápasiť.
• Psi. borti < ie. bher- 'řezat, biť.
76
bratí (se)
bravk
Všeobecně se přijímá příbuznost s lit. bárti, lot. bärt 'hubovat', refl. 'přít se', sthn. berjan, isl. beria 'bíť, stind. bhrnáti 'vyhrožuje, spílá5, av. tiži-bära-'s ostrým ostřím', arm. brem 'vyhrabávám aj.', lat. ferire 'bíť, ř. fpoipóa} 'orám' (snad denom. z fpápot; 'pluh', jak soudí Chantraine) aj.; sem i 'vrtať v lat. forare, něm. bohren. v. i Pokorný s. *bher-}. K c-stupni kořene u slovesa v. Hiersche, if 68,159. vš
BratíslaVb v. Vratislart.
brata., -a m. 'bratr; Bruder'
Var.: bratb; ve stsl. je brat- častější než bratr- s výjimkou gen. sg., Kurz, Slávia 11, 413-4.
Der.: kol. brat(r)ija 'bratři, bratrstvo', abstr. bra-t(r)bstvo 'bratrství'; adj. bratfrjbtib, -bn'ii, bratnskb s adv. bratbsky.
Komp.: Dat. du. bratbsestroma 'bratru a sestře'; brat-(r)o(sb)tvorjenije 'sbratření' (ř. áôekyonoiia.) ; brat-(r)oljubije, bratoljubbstvije, -bstvo 'bratrská láska' (ř. <piAaôeA<pí«.), -ljubbcb 'milující bratry' (ř. tpááSeAipoQy, bratoubiistvo 'bratrovražda' s adj. -stvbnb; brato-sbtněsije 'manželství bratra a sestry' (ř. äôeAfotu&a); Ibžebratija, kžibratija 'nepraví, lživí bratři' (ř. yevdá-spřežky bratučedb 'synovec', kol. -čedb f. 'bratrovo potomstvo'.
Et.: Psi. bratrb i bralb (viz níže) > b. mk. brat, sch. brat, sin. brat, st. a dial. bratar ap. (v dial. k nom. brat i gen. bratra atd., Bezlaj s.v.), slk. spis. brat, dial. i brat (e) r (Kálal 910), stě. bral i bratr, nč. jen bratr, hl. bratr, dl. bratš, dial. brat, arch. bratr, plb. brot, porn. brat, p. brat (st. i bratr), br. ukr. brat, r. brat, vše 'bratr', cirk. 'mnich'.
• Psi. brai(r)t> < ie. bhrä-ter- 'bratr'.
Šr. stind. bhrätar-, av. brätar, arm. elbair, i. (at.) (ppéznp, tppéxtop, lat. fráter, stir. brath(a)ir, gót. brôpar, něm. Bruder, lit. brotereiis > brolis, lyd. brafr- (Haas, Sprache 8, 172 předpokládá 'bratr'), toch. A pracar, B procer, vše 'bratr', v ř. jen 'člen fratrie'.
Základ bhrä-, rozšířený pod. jako jiné příbuzenské terminy o suf. -rer-, není dále průhledný (sr. zvi. Machek). Někdy se vychází z ^bhr-eH? s nulovým stupněm ie. *bher- 'nést', s motivací 'nést odpovědnost' (Baudouin de C, ŽMNP 1903, 19-21). S jinou motivaci Mladenov s.v. 'vnášející' (= 'ploditel'), pod. Šaur 1975, 35. Morfematicky jinak Szemerényi 1977, 25: *bhr--äter 'přines oheň'. - Z hom. *bher- 'řezať a z motivace 'pařezi-na', přesněji 'proutí, rostoucí na rozšířené části pravidelně ořezávaného stromu', vychází Trier 1952, 88-9 se sémantickým posunem 'výhonek' -♦ 'potomek'.
Pův. r-kmen (gen. dat. -tr-, ak. vok. -ter-), v sl. již jen o-kmen. Dublety bratrb : bratb vznikly nejspíše při přechodu r-kmen. deklinace k o-kmenům, lze je vyložit různým hláskovým vývojem jednotlivých stupňů ie. sufixu. Meillet, MSL 8, 236 má *bratn> < akuz. *bhrätrtn; spíše však bratrb vzniklo temati-zací nulového stupně, užívaného v nepřímých pádech (SM 2, 238 s liter.). Bratb spolu s kymer. brawd vyložil Rozwadowski, rwf 25,426, přes *brätos, což Bern. i, 82 doplnil předpokladem přetvoření izolovaného předsl. nom. "brati, *brätô v o-kmenové subst. Jiní přijímají, že bratb bylo vybudováno na jednom z pádů: Georgiev, BE 11, 101 na vokativu *bhrater > sl. *brate, zatímco Streitberg, if 1,296 na nom. *bhrätôr, což Hirt, íf 2,360 rozvádí o předpoklad vývoje -tór > -tor > -/a (nesouhlasí, právem, Hujer 1910, 58). L. Moszynski, SlOr, 29, 196-7 přijímá předpoklad raně psi. nom. *brati (pod. jako *mati, *dukti), v nepř. pádech však *bratre (pod. jako *jetre, *sesre...), odtud rozdvojení po přechodu *brati v o-kmen. bratb, když v nepř. pádech zůstalo *bratr~.
Jiní mají podobu bratb za zkrácenou z psi. bratrb s disimilačním zánikem druhého r (Brugmann i, 451; Hujer 1. c; Bezlaj s.v.; SM 3, 8) anebo alegrovým kráce-ním (Maňczak 1977,31-2). Již Jagié 1913,283 přijal časovou prioritu podoby bratrb proto, že bratb je frekventovanější v mladších pam.; to však mohlo být ovlivněno i skutečností, že starší památky mohly lépe uchovat moravský úzus (L. Moszynski, PSS 1958,1, 24-33; Kurz, Slávia 31, 70; Ľvov 1966, 65-9). VŠ
bravi., -a m. '(drobné) dobytče; Schmalvieiť (i x
Vit)
Et: Psi. *borvb > b. dial. brav xa.jbráva f., mk. brav ra., sch. sin. brav m., slk. stč. č. brav m., p. (jen těšín. a blízké dial.) bráw m., br. dial. bóraú, r. barov. Význam: 'dobytče', zvl. 'koza, ovce' (stsl., b. dial., sch., str.), kol. 'ovce a kozy' (sch. dial.), 'beran* (mk.), kol. 'ovce, kozy í prasata' (stč. č.), 'vepf (sch. sln., č.-p. dial. na pomezí, r. dial. Srng), 'kasírovaný vepř' (sch. dial., slk., str. r.), 'nekastro-vaný vepř' (br. dial.), 'kastrovaný beran' (sln. dial., SM z Jarnika), 'kastrovaný býk' (r. dial.).
• (I) Psl. *borvb < ie, *bhor-u- 'vyklešténý' < *bher- 'rezať.
(2) Psl. *bom < germ. *barw- 'kastrovaný vepř'.
(3) Psl. *borvb ~ stind. bhárvati 'přežvykuje'.
(4) Psl. *borvb < ie. *bher-j*bhor-j*bhr-ú- 'brva, obočí'.
(1) Nejčastěji se přijímá výklad Schmidtův (1872, 37), spojující sl. *borvb s germ. názvy kasírovaného vepře (sthn. pěr, paruc/bar(u)g, něm. dial. Barch,
bravb
brěg-b
Borch KJuge 51, Stsev. borgr Jóhannesson 615. angl. bar-row, vše 'kasírovaný vepř', něm. dial. Bär 'kanec'); germ. slova z ie. *bhor-u- (rozšiř, o germ. -hafga-), ve sl. tematizace w-kmene, v. Eckert, UZISI 27, 14-16 s literaturou; VŠe Z ie. *bker- 'řezať, v. Pokorný 133-5.
Proto se i pro psi. pokládá za nejpův. význam '(kastrovaný) vepř', v. Vasmer s.v. borov, Trubačev i960, 64-65, SM s.v. bom, SA 1975, s. 413 aj., i když doložení sl. významů pro to nutně nesvědčí.
(2) Za přejaté z germ. má Hirt, pbb 22,230 a 23,331 aj.: odmítl sice Mladenov, SbNU 25,27, avšak Kipar-sky 1934, 61 přijímá proto, že jména kasírovaných zvířat se prý často přejímají (ovšem jeho paralely jsou germ. < sl.!); Martynov 1963, so-82 připouští přejetí ze sl. do germ.
(3) Výklad z ie. *bharv- 'hryzat, jíst' naznačil Daničič, Rj 1, 610, podrobněji Machek s.v. - Stind. bhárvati má víc výkladů (Mayrhofer 2, 481-2), též od bher- 'řezať (tak i Pokomy 133); sémantika sl. slov východisko 'přežvýkavec' dovoluje, význam 'vepř' by však musel být sekundární.
(4) Z pův. 'štětináč' vyšel Ondruš, JČ 14,107 s přihlédnutím k maď. sertés 'štětina' i 'vepř'; tedy od ie. *bhrú- (Pokorný 172), v. fan>vt>; na závadu je to, že *bhrü- nikde neznamená 'štětina', jde o ie. termín
pro 'Obočí' (Gamkr.-Ivanov 1984, 786). Ví
brázda, -y f. 'brázda; Furche'
v Ps 64, 11 Psalt asi 'zavlažovací kanál'.
Et: Psi. *borzda > b. brazdá, mk. brázda, sch. sin.
brázda, slk. č. (již stč.) brázda, hl. brázda, dl. brozda,
plb. borßä (P-S 39), porn. brázda, p. br uzda (stp.
a p. st. bró-), ukr. říd. bórozdá (Žel), r. borozdá.
Všude 'brázda', jsi. dial. i 'zavlažovací kanáľ. Br.,
dial. i b. ukr. r. -na (br. barazná ap.), sr. i Mladenov,
BE 21, 220-4.
Ie. původ a stavba slova ne zcela jasné, výkladů více.
• (1) Psi. *borzda < *bors-da < ie. *bhar(e)s- 'výčnělek, hroť.
(2) Psi. *borzda < *bor-zda < ie. *bher- 'řezat, sekať.
(3) Psi. *borzda < *borz-da < ie. *bherg-, rozšířeno z ie. *bher- 'řezať.
(4) Psi. *borzda < ie. *brg-fprk- 'brázda, svodnice'.
(1) Ke Kuhnove (KZ 11, 372) rodině stind. bhrští-'hrot, roh, ostří', stir. barr 'vrcholek', stangl. breard 'břeh, okraj', sthn. brart, brort 'okraj, příď připojili sl. tvary Osthoff, KZ 23,87, Pedersen, IF 5,72, Bern. 1, 75, Brückner, přijali Vasmer a SM s.v., z ie. *bha-r(e)s- s nulovým *bhrs- (tak Pokomy 109-110)'ostrý' či 'řezať. Tedy -s- je zde součástí základu. V psi.
d-ový sufix (možná již ie. -dh-) a asimilace -s- k znělému -dr.
(2) V jiném pojetí není -z- součástí základu, nýbrž sufixálního morfému. Petr, BB 21, 211 i Walde, KZ 34, 505-7 vycházejí z tvarové i významové blízkosti psi. *boma 'nářadí k vláčeni' (r. dial. borozdá má též tv.) od *bher- 'ostrý, bodať a myslí na o-stupeň základu, obsaženého v ř. (papóco/papáců 'orať, lat. foro 'probíjím', něm. bohren ap. (sr. brati se); sem bývá řazeno i lit. biržis, lot. birze 'brázda' a také tvary jiných ie. větví (av. bar 'řezať, střir. bern(a) 'skulina, trhlina' aj., souhrnně Pokomy 133-5).
Tak Preobr. s.v., Brückner, KZ 45, 53, Slawski s.v., BER, SK, Sch. -Šewc. Suf. -zda, týž jako v ja-zda, u-zda, pokládá Brückner za dubletu suf. -da; tak i SK 1, 63. Méně pravděpodobný je výklad Kopečného (H K s.v.) z *bord-da.
(3) Otkupščikov, Etimlssl 4, 94n a 1967, 143-5, 155 vykládá *borzda z ie. *bhor-g-dä od kořene *bher-g-'drobit, lámať (lat. frangere, něm. brechen aj., v. Pokorný 165, ovšem ten bez bsl. slov). Nulový stupeň tohoto kořene Otkupščikov vidí i v lit. biržis, lot. birze 'brázda'.
(4) Machek vyvodil psi. *borzda, lit. biržis i lot. birze z *brg-i-, u Slovanů s -o- vlivem loisá > č. lícha. Variantní neznělou podobu *prk-a- vidí v lat. porca 'svodnice', gal. rica 'brázda', něm. Furche. Připojení neznělých tvarů výslovně odmítá S-A (975, s. 403.
Skok s.v. spojuje pod ie. *bfier- slova z (1) i (2), v *borzda vidí už ie. -j-ové rozšíření, doplněné o ie. sufi* -dha.
Opuštěn je výklad Meringerův, IF 18, 246, že *borzda patří k něm. bersten. VŠ
bresti v. neprěbredim*
brěgi., -a m.   'břeh; Ufer'
Der.: Adj. brěžbm 'pobřežní'.
Et: Psi. *bergb, všesl.: b. brjag, mk. breg, sch. breg/brijeg, sin. breg, slk. breh, stč. břeh, č. břeh, hl. brjóh, dl. brjog, plb. brig, porn. břég, p. brzeg, br. bérah, ukr. béreh (st. bérih, Žel.), r. béreg. Vše hlavně 'břeh vodního toku či mořský', v starých dobách hojně i 'vyvýšenina, sráz vůbec' (to všude na ústupu).
• Psi. *bergb < ie. "bhergh- 'vyvýšenina'.
Příbuzné se stind. brh-ánt- 'vysoký', av. baraz--anl- 'vysoký' aj., arm. ber j, barjr tv., het. parkuš tv., stlát, forctus 'silný' (<*bhrgh-to-, tak WH aj.; E-M však < *dher-), kymer. kom. bret. bre 'vyvýšené misto', něm. Berg 'hora' aj., toch. AB
78
brěgr>
brězbnb
park- 'tyčit se'. V této souvislosti uváděné alb. burg 'kobka, stáj' patří dle £abeje 538-9 spíše k *bergp, v. brčšti. V ie. ^bhergh-fbhregh- 'vysoký, kopec' vidí li.-Svityč 1971, 177 pokračování nostratického *berg(i)-, doloženého i v uraloaltaj., semitoham. a dráv. větvi.
*Bergb patří do skupiny slov, jež mají guturálu místo očekávané satemové střídnice, pod. jako ka-
my, gvézdd, gQSb, SVekbfb aj. (výčet Brugmann I, 544-7; v. i Schmidt, KZ 25, 114n a Georgiev 1958a, 28n). Neni však nutné kvůli tomu soudit na přejetí psi. *bergb z germ., jak předpokládali Fick 3,265, Solmsen, KZ 37,575, Bern. 1,50, Vries 1962,39, Bailey, SbPagliaro 1,145 aj.; výslovně proti Mladenov, SbNU 25,31-33, Kipar-sky 1934,108 (myslí na vliv ie. kentumových dialektů), Jagic, AsiPh 30,457, Brückner, AsIPh 42,138 a ES s.v.; Meiilet, RS 2, 69, Machek s.v., Liewehr, ZslPh 23, 102, Skok s.v., Bezlaj s.v., Sch.-Šewc, siwort 17-19 a ES s.v. aj. Široce zastoupená slova pro terénni útvary bývají přejímána zřídka.
Otkupščikov 1967. 114 odvozuje od ie. *bher- 'řezat' s g-ovým sufixem a významovým východiskem 'svah' (= doslova: 'seříznutý'), což nevyhovuje hlavně věcně, neboť v starých jaz. je význam široký a zúžení doloženo zpravidla novodobě.
Opuštěné výklady: Petr, BB 21, 208-9 (~ sthn. brehh-an. něm. brechen 'lámať, lat. frangere tv., f. tpápixyl, "rokle, skála', psi. prý pův. '(terénní) zlom'); Oštir 1930,4 a 94 (*bergb a *per-gyni ~ etrus. *barg-ena '*Oebirgler'). VŠ
brčme, -eile n   'břemeno; Last'
Der.: brěmemnb 'obtížený', obrěmeniti 'obtížit* s ipf. obrémenjati, předpokládaným v SJS pro obrémbjqje (Supr 280, 1).
Exp.: Z csl. je r. ukr. brémja.
EL: Psi. *berme, všesl.: b. mk. bréme, sch. breme, sin. bréme, slk. arch. bremä, nové bremeno, stč. břiemě, č. břímě, nověji dle nepřímých pádů břemeno, hl. brěmjo, dl. brěmje, porn. břemg (PWb), br. bjarémja, ukr. dial. berémja, r. st. a dial. berémja (vsi. dial. i berémo, berémeno aj.), vše 'břemeno'.
Vzhledem k významu 'nést' u ie. *bher-, který se jinak u slovesa nedochoval (v sl. jen posunutý význam 'brát', v. bbrati), předpokládáme už ie. der. *bher-men-, doložený ve více větvích, sr. ř. <pépp.a. 'plod (v lůně matky)' a stind. bhárman- 'péče, udržování*.
Psi. *bérme má akut, proto se srovnává se stind. bháriman-'nesení*, které však je mladší a nemusi reflektovat praie. *bherH-, sr. Porzig, IF 42, 251, Mayrhofer 2, 4SI pozn. vš
brčšti, brěžch. 'dbát, starat se; achten, sich kümmern'
Doloženo jen brěženije 'péče' (1 x Nicod).
Der.: nebrěšti 'nestarat se' (ptc. s-ové v Supr 40,14 a 97, 8 s nulovým stupněm kořene), nebrěgomb, nebrěženb, ne-brěžbm, vše 'opomíjený, zanedbaný'.
Exp.: R. nebréšnyj. prenebréč' aj.; prenebr- z r. do sch. b.
Et: Psi. *bergti, *berietb (préz. s nulovým stupněm v sch. může být sekundární) > b. dial. nebréži (Gerov;sek. přešlo k préz. na -i-), sch. st. brijěči, br. berahčý, ukr. berehtý, r. beréč', vše 'chránit, pečovat'. V ostatních sl. jaz. jen deriváty, hlavně pokračování psi. *borgb 'stoh, kupa (sena)'.
• (1) Psi. *bergti < ie. *bhergh- (bhergh-7) "opatrovat, uschovávať (balt. germ.). (2) Psi. "bergii < ie. *bherg- 'ctít, starat se' (ár. balt.).
(1) Všeobecně se spojuje s germ. slovesy (gót. baírgan, něm. bergen aj. s významem 'uschovávat'); Büga, RFV 70. 102 připojil i lit. birginti, vše 'šetřit, škudliť, jako jméno s o-stupněm kořene sem může patřit rét. barga 'slámou krytá chýše' (Bonfante, BS L
36, 143).
S touto rodinou se někdy spojuje i rodina sl. *bergb (v. brěgi.). Sém. je při tomto spojení třeba vyjít z pův. ""schovávám na vyvýšeném útočišti'. O spojeni těchto dvou rodin uvažoval už MEW to aj.; Kretschmer, Glotta 22,113-4, pokládá sloveso za der. ze jména, což není nutné.
SM 1, 190 přijal i staré spojení Mikuckého (IORJS 4, 409) s lit. geřbíi 'ctít, vážit si*, za předpokladu přesmyku v balt.
(2) Lit. geřbti se sl. *bergti spojuje i Abajev, vja 1982,2,20n, jenž dále připojil a v. bd^jaya- 'ctít, chránit, vzít pod záštitu', bsrag 'přání, rituál' (sr. lat. cüra deörum); všechna tato slova vyvozuje z ie. *bherg- 'ctít, dbát, starat se'.
Přejeti brěšti z germ. (Hirt, PBB 23, 332, Peisker 1905, 92) není pravděpodobné; odmítá Mladenov, SbNU 25, 33 i Kjpar-sky 1934, 59. vš
-brězgl. v. probrězgl.
brězbnb, -a m. 'duben; April'
Et: Psi. *berzbnb > sin. brězen, stč. březen, č. březen; s měkkým zakončením, asi dle jiných jmen měsíců s pův. -bn't) stp. brzezieň (SStp 1 x v gen. sg), ukr. bérezen', bérezin' (Hrin.). Stsl. csl. čtvrtý měsíc roku, jinak třetí (původně období od prvního do druhého jarního novu, Šaur. SFFBU 20, 67-8).
Substantivizace relačního adj. na -bm od f. *ber-za (všesl.) 'bříza', příb. s lit. béržas, lot. běrzs, stprus. bérse, něm. Birke (sthn. birihha a s jinými
79
brezbiľb
briti se
germ. jmény břízy), stind. bhürja-, oset. bsrz(ae), s rozšířeným zakončením lat. fräxinus, vše z ie. *bherHg- (Friedrich 1970, 26-31). Tento výklad znám již počátkem 19. stol., sr. Dobrovský 1814, 71, jenž podává i motivaci (už počátkem jara bříza dává šťávu), přijímanou v obměnách jinými autory (rozbor jiných motivaci, vycházejících z názvu břízy, Horynská 1969, 34n).
Méně vyhovuje výklad Machkův, vycházející pro název měsíce v č. z adj. březí (o zvířatech: očekávající mláďata) - to mimo č. nevyhovuje hláskově, neboť je z psi. *berdj- (sin. breja ap.).
vš
brecanije, -ja n. 'brnkání; Klimpern' (1 x Cloz)
Jméno činnosti k onom. slovesu brgcati, -ajefí>, jehož finitni tvary dolož, až v mladších pam. (MLP 47).
Exp.: R. brjacáť (SRNG nemá; proto Šanskij I, 2, 208 má za přejeti ze stsl. brgcalí).
Et: Psi. *brecati > b. mk. bréca 'vydávat (pronikavý) zvuk' (dial. ve specifikacích, BER 1, 78), sch. brěcati 'zvonit, hřmotit, křičet', brécati 'bzučet', brencati 'bručet, hlučet, pokřikovat', sin. dial. brécati, brencati 'zvonit, zvučet'. Tato jsi. slovesa mohou mít psi. východisko *brekati, kde došlo v jsi. ke 3. palatalizaci (SM 3, 20; SK 1, 371).
Onom. slovesa, vzniklá zpravidla vsouváním samohlásek mezi b-r-n-k- (po palatalizaci cjč), jsou všesl. velmi početná, sr. zvi. S-A 1975, s. 179-186. Např. stč. břenčěti i břěčeti (obojí Gb; sr. i č. dial. koza břed, Kott 1, 94), nč. břinkat, břinčet, brnkat, pod. broukat, bručet, r. dial. brjačáť (Daľ, SRNG) aj. vi
brečini>m> v. bračina
bridbk-b adj. 'ostrý, drsný; scharf, rauh'
Doloženo jen 1 x v Supr v překladu ř. opipmaxoc. o počasí. Et.: Psi. *bridbkb > sch. bridak, sin. bridek, slk. bridký, č. arch. břidký, hl. dial. a dl. bridki, pom. bředki, p. brzydki, br. brýdki, ukr. brydkýj, r. dial. brídkijjbrýdkij, bridkój, brédkij. brítkij, vše 'drsný, odporný, ostrý, nechutný ap.' • (1) Psi. *bridbh> der. od briti 'holiť.
(2) Psi. *brid- metatezí z *bidr- < ie. *bhidros 'hořký' (germ.).
(1) Většina autorů (Bern. 1, 86; Brückner 46; Vasmer; Slawski 1, 47; Rudnyc'kyj 1, 205; BER 1, 78; SK 1, 380; SM 3, 29; ESUkr 1, 255; ESBr 1, 386-7 aj.) spojuje S rodinou
slovesa briti 'holiť (v. briti). Odtud nepochybně odvozeno významově odlišené nč. břitký 'ostrý, nabroušený, pronikavý', slk. břitký 'prudký, ostře nabroušený' a mk. britok (jen MkR) 'ostrý'. U psi. *bridbkb činí potíže -d-, nejčastěji vysvětlované vli-
vem antonymního *soldbkh, jehož -d- je kořenné. B. dial. bridí 'pronikavě fouká' o větru, sch. brideti 'řezat, pálit, svrběť, sin. briděti 'štípat, páliť bychom pak museli chápat jako denom., což u slovesa IV. B třídy není obvyklé. Vliv *soldbfa> můžeme ovšem předpokládat jen tehdy, dostal-li se blíže neurčený derivát od briti do sémantické oblasti chuťového vnímání ('rezavý' -» 'odporné chuď).
(2) Pro slovotvorné potíže Hujer, LF 44, 226-8 přijal názor M. Niedermanna, IF 37,145-7, že *brid-vzniklo metatezí z *bidr-, příbuzného s rodinou gót. baiírs (< ie. *bhoid-ros) a něm. bitter (< ie. *bhi-dros). Hujer dodává, že adj. s pův. významem 'štiplavý, hořký' bylo nejprve vlivem antonymního *soldhkb upraveno v *bidrbkz>, které přešlo v snadněji vyslovitelné bridbkb vlivem briti. Přijal H-K 80.
Machek s.v. břidký a už RLB l, 101-3 spojil sl. i germ. adj. s ř. ôpipúc. 'ostrý, hořký', jež vykládá z *midrú-s předpokladem substituce retnic bh > m a pře-smyku m-d; připouštějí Skok 1, 209 a Bezlaj l, 44.
S-A 1975, s. 415 oddělili bridbkb ve významu 'ostrý, rezavý', u něhož předpokládají původ z briti, od brid- 'odporný, ošklivý' <č *bryd- (s. 215-6), difblety k *brud- 'špina'; obojí pak kontaminováno, proto např. p. brzy-. Pokud jde o stsl. bridtkb'osltý', hlási se ledy k (I). Protože sémantický přechod od 'ostrý, rezavý' k 'odporný' je nasnadě, není jejich předpoklad východiska z *bnid- nutný, není však vyloučený.
Machek, ZslPh 29, 351, pozn. 5 mini, že bylo dvojí bridbkb; ve význ. 'ošklivý, odporný' je příb. s lit. biaurůs tv. (psi. nejprve *blurt, po záměně r/d a l/r > *br'udb-kz>), naše s význ. "ostrý' (o meči), 'hořký' (o nápoji), patří spolu s č. břidký k psi. briti. Machek ve slovníku však už tento výklad neuvádí.
Nevyhovuje spojeni s lat. forfex 'nůžky', umber. furf-ant 'řežou", r. nép9-<o 'kazim, ničím' (V. Petr, BB 21, 210; Scheftelo-witz, KZ 54, 248). VŠ
briti se, brijetb se   'holit se; sich rasieren' (1 x Christ)
Doložen jen inf.
Der.: britva 'břitva'.
Et.: Psi. * briti > b. dial. bríe (Gerov), sch. brijatij bríjati (briti jen arch. a dial.), brijem, sin. briti, brijem, br. bryc', brýju, ukr. brýty, brýju, str. briti, brijujbrěju, r. briť, bréju (dial. bróju; Daľ i inf. bréť)\ vše 'holiť.
• Psi. briti < ie. *bhrT- < "bher- 'ostrý, řezat'.
Všeobecně se vykládá z ie. *bhrľ-, což je zdlouže-ný nulový stupeň od *bhr-ei-, rozšířeného z ie. *bher- 'řezať, o jehož rodině viz s.v. brati se. Je doložen v stind. bfirínäti 'zraňuje, poškozuje' ap., av. pairi-bruwnti 'oblínají dokola', trák. 0píÁcov 'holič' (spojil Meyer, BB 20,124; Georgiev 1977,20 má
80
briti S£
hrošfern.
tvar za nejistý); Meyer 1S91, 48n připojil alb. britm v britmi i pare 'devátý měsíc roku', briimi i dutě 'desátý měsíc roku'. Další příbuzenstvo uvádí Pokorný 166; příbuznost lat. friare 'drobiť je nejistá. V psi. došlo ke specifikaci významu 'řezať -» 'holiť, vš
brom. adj. 'bílý (o koni); Weiß (vom Pferd)' (Ix Gl)
Et.: Psi. brom > slk. říd. bron(ý) (Kálal), stě. braný, č. arch. broný (PSJČ), vše (jen o koni) 'bílý1. Substantivizovaně 'bílý kůň' č. st. bron, poet. broň, stč. i f. brána, dnes brůna. Stp. bruna (o koni) 2 x z r. 1471 'equus aut fuscus aut albus' (SStp).
K adj. zřejmě patří r. dial. (hlavně sev.) bron', broná, brónja ap. 'ovesný klas' (SRNG, Kuiik.) a sloveso sin. dial. bruneti 'nabývat barvy zrání' (hlavně o obilí, Plet.), slk. bronfi)eť(sa), brn(i)eť(sa) 'temnět (o švestkách), nabývat barvy zralosti ap.', ukr. dial. breníty (Žel), r. dial. breněi, briněi, bronéť, brunet'i ôrynéí" stávat se světlým, nalévat se, bobtnat',
0 obilí 'nabývat barvy zralosti' (vše SRNG). Pův.-význam adj. brom byl tedy asi 'mající barvu zralosti', a protože se hojně užívalo o obilí, tedy 'světlý', odtud metaf. o koni běloušovi.
• (I) Psi. "bronb < ie. *bhrodh-no- 'hnědavý*. (2) Psi. *bron-jbnm- < ie. *bhr-o-no-, resp. *bhr-ou-no-'hnědý' < *bher- 'světlehnědý, zářivý'.
(1) Již Fick 1871, 132n spojil psi. bronb se stind. adj. bradhná- 'žlutavý, červenohnědý', zvi. o koni; přijali MEW, SM a za pravděpodobnější možnost má
1 Heme 1954,107 a Mayrhofer 2,451. Machek připojil i rodinu lit. bresíi 'zráť, sémanticky velmi blízkou r. slovesům, v níž je však nutné předpokládat pře-smyk -dn- > -nd-.- Málo pravděpodobné je připojení ir. brocc 'jezevec' (Strachan, BB 20, 26 porn).
Přijmeme-li spojení sl. a stind. (a snad i balt.) slov, můžeme pro ně předpokládat -dh-oví rozšíření téhož ie. *bher- 'světlehnědý, lesklý', z něhož se vycházi v (2), i když stind. bradhná- se někdy vyvozuje z ie. *bhlendh-, v. Pokorný 157. - Pokud by bylo možné vyložit psi. bnnbje 'bažina' ze si. *bbrd-n-, mohlo by se přijmout i Schulzeho spojeni (Schulze 1966, 112n) bronb a bradhná- s psi. *brbnbje; to je však z hláskoslovných důvodů málo pravděpodobné, v. bn>na.
(2) Kuhn, KZ i, 200 spojil stind. ba-bhru- 'tmavočervený' s rodinou něm. braun 'hnědý' a ř. tppvvn 'žába* (= '*hnědá'), což se obecně přijímá (další příbuzenstvo v. Pokorný 136-7). K této rodině připojil Scheftelowitz, BB 29,37 lit. béras 'hnědý' a sí. bronb, Osten-Sacken, if 28,144-5 k ní navíc řadí výše uvedená r. slovesa; spojení preferují Bern. 1,87 a S-A 1975, s. 151-2, Vasmer a SK uznávají jako možnost (1)
i (2). Zatímco suf. -no-, přistupující k ie. *bhr-eu-\ bhr-ou-, je útvar zcela očekávaný, vyvolává předpoklad *bhro-no- oprávněněné rozpaky.
Autoři, kteří mají za pravděpodobnější (2), uvažují o možnosti pokládat i nové p. dial. (nemá SStp, Reczek ani Linde), porn. hl. dl. č. dial. bruny 'hnědý, rezavý' (nejen o koni) za domácí. Pravděpodobnější je však jeho přejeti ze střhn. briin. Nesporně z něm. jsou adj. na -at- typu č. brunátný, pod. p. ukr. (už v střhn. je adj. s -ät- o tkanině této barvy); sch. bruny je přejato přes it. bruno. Tak rozlišuje i Machek, Skok aj. - Sin. brím, dle Plet. 'hnědý', o krávě i zrajícím obili a plodech, řadí Bezlaj l, 49 mezi výpůjčky; S-A l.c. však pro sin. připouští obě možnosti, neboť tam vzhledem k doloženému slovesu bruneti může být adj. též domácí. VŠ
broštem. adj. 'červeně zbarvený; rot gefärbť (i x Grig)
Der.: obrostem, obrostám, tv.; broštenije, obrošte-nije 'červené zbarvení' (vše 1 x Parim); k obrostám sr. stb. obrostali (S-A 1975, 440 z Manassovy kroniky).
EL: A'-ové ptc. slovesa v stsl. nedoloženého; čekáme *brotiti 'barvit na červeno', jehož pokračováním by mohlo být č. (z)brotiti, pokud inf. není novotvar Jg (stč. je jen «-ové ptc. zbrocený). Avšak sch. brbtiti, srb. st. obrociti (Rj), sin. dial. bróčiti, ukr. bročýty (Žel.), příp. hláskově vybočující p. bro-czyč (kvůli -cz- předpokládá Nitsch 1948,72n přejetí z ukr.. SM 3, 39 hyperkorektnost při tvoření spis. normy), vše 'barvit na červeno, špinit krvácením', reflektují *-tji- či *-kti- a nikoli -íi'-, a proto SK 1,388 vychází z *brotitifbroťili, SM 3, 39 z *bro(k)titi; obojí žádá považovat sloveso za denom.
Od téhož základu subst.: broštb m. 'purpur' (Zla-tostruj), b. brožd (dial. broš, -i, -Č, Achtarov 1939 aj.), mk. dial. brok (BER 1,80), sch. brôč, sin. bro(š)č, Simonovié 1959 i brošec, stč. brotec (Jg i broc, to 1 x glosa v Mater Verborum, dle Patery nepravá, sr. Kott 5,1073,jinak asi až z 16. stol., archív stč., přípustné i čtení broc), hl. ojed. brošč (jen Kra!, zpochybňuje Sch.-Šewc s.v.; stluž. *broť konstruuje Eichler, WZUL 13, 380 z toponym), ukr. brič, vše m. a mimo mk. bot. 'mořena barvířská, Rubia tinctorum', zpravidla i 'její barvivo', v mk. 'vrbina, Lysima-chia'. P. ojed. brocz f. kromě bot. názvu i 'kapalina, šťáva'.
Tradičně se považuje sloveso za denom. k psi. brotjb, jež má několik možných, nikoli však zcela přesvědčivých výkladů.
• (1) Psi. *broťb ~ ř. fipóiot; 'krev'.
(2) Psi. *brok— lot. brakas 'krvotok šestinedělky'.
(3) Psi. *broťb či brokt- < lat. braltea.
81
brošteni
brbselije
(1) Sémanticky svůdné je spojení s ř. fipóxoQ 'krev'; tak Jg s.v. brvi. prijali Bern. i, 88, Mladenov 45, H-K 77, Nitsch 1948, 72, Kiparsky 1934, 22, SK l, 389. Přijetí znamená vzdát se tradičního výkladu ř. (jen homér.) slova z *mr~, jejž ale Chantraine také nepokládá za jistý.
(2) Rozwadowski, RS 2,78 vychází z *brok- ~ lot. brakas pl. 'krvotok šestinedělky'; vyhovuje pro p. -CZ-, ostatní tvary se dají vyložit z der. na -lb. Pri obou těchto výkladech by byl prvotní význam 'potřísnit krvi', pak 'barvit'.
(3) Jokl, SbJagic 485 (přijali Vasroer, RS 4,169, Skok s.v., Machek) pokládá *broťb či *brokt- 'purpura' za přejetí z lat. brattea, jehož význam Jokl udává 'purpura' (ve význ. 'červen' má lat. zpravidla btattea, -r-psáno jen ojed., možná vlivem jiného bractea 'zlatý plíšek*; opravili S-A 1975, s. 442). Přejetí by bylo u kulturního termínu možné, ale pro nejisté doložení významu 'purpur' u brattea pochybné. Více Šaur, Slávia 55,171.
Velmi pochybné je vyvozováni z ie. *mrokt(jjo-jmrokjo- (lat. fraees 'olivové výtlačky', fracidus 'přezrálý', marcidus 'odkvetlý, uvadlý', kymer. brag 'slaď, lit. mirkti 'být promočený') se sem. vývojem 'namáčet' -»'barvit', který jako druhou možnost uvádí Bern. 1, 88; za nejistou možnost má H-K 77, jinak opuštěno. - Zcela nepřesvědčivě má KJuge, ZDW 4,160 za přejaté z germ. *wratja 'barvířská červeň*. Právem namítá Kiparsky 1934,22, že bychom čekali sl. *woip>.
Naopak z priority slovesa vůči jménu vychází Iľjinskij, VJa 1957,6,94: ie. *bhre-h 'žár, péci, vařit' > sthn. bruoten 'sedět na vejcích', brätan 'péci'; sem řadí i lat. ftetum 'var, žár', které Šaur, Slávia 55, 173 oddělil, vycházeje pro sl. z nedoloženého slovesa 1. tř. *bretti, pro kolizi s tvary od bredp přeměněného v *bret-jp, *bretati (pod. je vývoj slovesa vezati), odtud palatalizo-vané i faktitivurn, *bratiti > *broťiti, od něhož odvoz, jméno.
VŠ
brysalo, -a n. 'utěradlo, ručník; Handtuch' (l x Supr) Et: Nomen instrumenti na -dlo od brysati 'utírat', v rozsahu památek SJS doloženého jen s pref. Jméno na -dlo jen v jsi., sr. sch. brhalo, sin. brisálo, oboji 'ručník'. Jen v jsi. (mimo ojed. relikty zsl.) se dochovalo sloveso, sr. b. dial. břiše, mk. břiše, sch. brisati, sin. brísati, vše 'utírat*. Je to iter. k vb. -brbsnpti, příb. k brusiti 'odírat, stírat'; o et. viz podrobně s.v. obrysati.
V. též syn. ubrnsb. vš
bn>nj£, -n'i> f. pl. 'brněni; Briinne'
Et: Stsl. doklady jen na akuz. pl.; S-A 1955 připouští sg. *brbňa f., SJS však jen pl. Jinde i sg.: stč.
brně Gb ještě jen pl., Jg i f. sg., č. i i>rň f. sg., br. branjá, ukr. brónjá, r. bronjá, bran, vše 'brnění'. B. brónja je z r. (BER 1,81).
Přejato z germ., tak již MLP 46. Nejčastěji se za pramen přejetí považuje sthn. brunja; Kiparsky 1934, 230 připouští i stsas. brunnia. O dataci soudí Brückner, AslPh 42,138, že ne dříve než v 8. stol.; to jiní právem zpochybňují. Ani z Prokopiovy zprávy ze 6. stol. (Bellum Gotbicum 3, 14), že Slované pancíř neodívali, nelze mít za jisté, že poznali brnění teprve později (tak S-A 1975, s. 450). Je tedy doba přejetí nejistá, ale sotva je správný názor, že pramenem bylo gót. brunjö. které připouštěl MEW 23 a ještě i Bern.; právem upozornil Uhlenbeck, AslPh 15, 483, že při přejetí z něho čekáme pod. zakončení jako v brady, crbky aj. (viz). Stender-Petersen 1927, 224-5 a Martynov 1963, 59 připouštějí přejetí již z pra-germ.; to má za nejisté Janko, Slávia 9, 346.
Ani v germ. není slovo domácí; nejspíše tam přejato z kelt,, z rodiny ír. bruinne 'prsa'; šlo tedy pův. o ochranu hrudi, asi koženou, u Germánů později nahrazenou brněním z kovu (tak Stender--Petersen i.e.). Přímé přejetí z kelt. do sl. (Martynov 1963,58n je připouští jako možnost) je málo pravděpodobné.
Opuštěn je názor Mladenovův (SbNU 25, 31), žc bn,nja je slovo domácí, pokračování ie. *bher- 'řezať.
Bemeker 1, 90 a Stender-Petersen 1927, 226 se domnívají, že b. bránka, sch. brnjica, obojí 'kroužek, na vlekaný dobytčeti na chřipí', je pův. 'kroužek na pancíři'. Kiparsky 1934,231 připouští, že základní slovo je pl. tantum proto, že bmnja sg. pův. označovalo takovéto kroužky; to přijímá SK 1, 398 a BER 1,83. Jsi. deminutiva však mohou patřit i k psi. bbrna 'chřipí, ret, ústa', kam je řadí S-A 1975, s. 411. VŠ
brbselije, -ija n. 'střepy; Scherben' (i x Supr)
Doloženo v podobě brbselije; kolekt. na -bje od základního brbselb 'střep' (MLP z mladších pam.).
Et: Mimo stsl. csl. nedoloženo. Psi. pravděpodobněji *bn>-, neboť -rb- je jen v textech, kde -b-vysvětlíme asimilací k následujícímu -e-.
• (1) Psi. *bn>selb od brbsnpti/brbsati 'odírat'. (2) Psi. *bn>sel- od briti 'řezat, holiť.
(1) Nejpravděpodobněji jde o der. z rodiny sl. ŕrsj«p//"odírať; k původu suf. -elb SK l, 108. Takto jako možnost Bern. l, 95, dále Scheftelowitz, KZ 56, 198-9, SK i, 399, SM 3, 56 aj. Hláskově i slovotvorné bez problémů, pro výklad sémantiky nutno předpokládat 'střep' jakožto 'prostředek k odírání', sr. doklad vbzetb brbseh da ostruguetb gnoi svoi (MLP).
82
brbseiije
bn>zda
Pro *bn>s-/brus-/brys- lze vyjit bud z ie. *bhreu-k~ (lit. braukti 'čistit, oškrábat* s bohatou rodinou; tak Matzenauer, lf i 1,325 aj.), nebo - méně pravděpodobně - z *bhreud-s; kde nutno předpokládat dentálu, protože v *bhreus- by si. s > ch. Proto nelze přímo spojit brts-elb s lat. frustíím "drobet, kousek' (tak WH 1, 553), alb. breshěnl-ěr 'kroupy' (Meyer 1891, 47, f>bcj 517), něm. Brosam 'drobet' a ir. brúid 'láme' přes sémantickou blízkost těchto slov. Viz i obrysati.
(2) WP 2, 194, dále Pokorný 167n spojili brbselb s britva, briti, brid- (v. brkrbk*), tedy brbselb < *bhri -d-selo, z ie. *bher-, resp. *bhrei- 'ostrý, řezat'. Přijali S-A 1975, 222. Sémanticky bez námitek; -selo- je třeba rozložit na í-ové rozšíření, k němuž je připojeno psi. -elb.
Bern. I, 95 uvádí jako další možnost vyvodit *bn>selb z ie. *mrit-s-ela, s nimž spojuje stind. mrityati 'rozpadne se', kynier. briw 'úlomek'; málo pravděpodobné. Ví
bn»vh, -i f.  'obočí; Augenbraue'
Překládá sice ř. Rkéspapov 'oční vičko', jde však asi o volnější překlad; mimo "oboči' patrně i 'řasa', jak uvádí SJS.
Et: V stsl. již i-km., psi. však spíše ještě ti-km. *bry, gen. *bn,ve. Sr. b. barva f. (BER 1,101), sch. st. brv f., slk. brva, stč. brev, gen. brve (Gb; Jg i brv, gen. -i, z Hankova falza; sr. Machek s.v. brva), nč. brva, hl. der. brjowka, plb. pl. brávoj, porn. brěva, p. brew, gen. brwi, br. bryvó n., dial. bryvá f., broů, bróva f., ukr. (už st.) brává, dial. bryvá, r. brov'. Všude až na spis. č. základní význam 'obočí' (PSJČ 'řasa v obočí'), ve spis. č. 'řasa v očním víčku' (dle Machka význam posunut v obrozeni z nedostatku živé tradice pův. významu); v slk. 'obočí' spiše dial., spis. i 'řasa v očním víčku'; p. dial. též 'řasa'. Odb. zool. č. slk. i 'jemný chloupek na těle některých, zvi. nižších živočichů'; v b. dial. (Banát) 'vous' (BER l, 101). V r. dial. posunuto i k 'zvýšená střední část mezi kolejemi vyježděné cesty', 'vyvýšenina nad dveřmi nebo oknem' aj.
• Psi. *bry < ie. *bhru- 'obočí'.
Příbuzné je toch. A pärwôn-, B pôrwäne, stind. bhrú- f., av. brvat- f., s ť-ovým rozšířením snad i stmak. á^poStEq, dále ř. ôfpúq, ir. brúad (gen. du.), rodina něm. Braue, lit. bruvis, vše 'obočí'; v. Pokorný 172n.
Podoba obrbvb, známá ze srbcsl. a reflektovaná v sch. sin. slk. č., není v stsl. doložena. Vzhledem k ř. ofppůc, a stmak. dfipoÔTsg jde možná již o ie. *obhrú-, není však vyloučen ani pozdější nezávislý vývoj. vš
bn>zda, -y f. 'součást koňského postroje; Teil des Pferdegeschirrs'
Doloženo pouze v pl., a to jen v Ps 31, 9 Psalt: brbzdami i ttzdojp čeijusti ichb Vbstjggneši za ř. ív XTffifp xai xpikivip xit; auxyóvag aifrtňv äy^oa (tak Codex Alexandrinus, sr. Meillet, RS
2, 60-61, S-A 1975, s. 454), kde Mnftóc, 'koňský náhubek' bylo zřejmě přeloženo volně; v hebr. textu je rěsěn 'ohlávka'.
Der.: Vbbrbzdanije 'uzda' (?) (I x BesUvar, SJS s.v. laločbnicá).
Et.: Nejasné. Psi. existence slova není jistá, S-A 1975, s. 455 mají všechny doložené sl. tvary za rozšířené prostředictvíra bible. Mimo stsl.-csl. je jen sch. dial. brzda 'udidlo' (Bezlaj, SK), ojed. ch.st. brsla (Rj z Kmaruuce), sin. brzda, dial. i brzda, bruzdä, brozda, v 16. stol. bersda, brusda (Bezlaj), Plet. i brázda. Č. brzda 'zařízení ke zpomalení nebo zastavení povozu ap.' (poprvé Slovník věd. názv. z r. 1853) je obroz. neolo-gismus, který se vžil; tak i slk. a ojed. sin. Zdá se, že plurálové užiti je specifikum stsl. překladatele, potom je patrně str. a r. kniž. brazdý z csl. (tak Nahti-gal, siavR 2,303; -a- podle akajicí výslovnosti); totéž asi platí o ukr. st. brozdá (Berynda); r. dial. broz'je, bruz'je, brúzďje 'udidla' není zcela jasné, může však být i domácí.
• (1) Psi. *bn,zda, der. ob-n>tiii 'opatřit ohlávkou'. (2) Psi. *bn,zda < ie. *bhr(u)z-dh~ '(uzda?)'.
(1) Skok i, 223 má psi. brbzda za der. z *(o)-brbti-ti, kde došlo k mylné deprefixaci pův. ob-rbtiti 'nasadit ohlávku', der. sl. rz>í&, v. obn>títi. Tak i Vaillant
3, 177 a S-A 1975, s. 455.
(2) Bylo-li brbzda už v psi., lze je mít za příb. s rodinou lit. bruzdúklis (s novým sufixem), které mimo 'klát, roubík ap.' znamená také 'uzda'. Sotva je lit. slovo přejaté ze sl., jak připouští Machek, Mněma422n. Do balt. rodiny patří patmě i lit. brizgi-las 'uzda s udidlem', jehož spojení s brbzda naznačil již Mikl. 1845,5. Podrobněji Pedersen, if 5,73: brbzda i bruzdúklis < ie. *bhr(u)z-dh-, příb. sthn. brort, stisl. broddr 'ostří, konec', ir. brot 'bodec'; přijali Berneker 1, 93, Vasmer i, 125, SK l, 402, SM 3, 62, Pokorný 110. Připojení kelt. a germ. tvarů však nepřesvědčuje významově. Wiedemann, BB 27, 233 spojuje germ. tvary a ir. brot se sl. brázda, Holthau-sen, ZsIPh 22, 146 o souvislosti lit.-sl. a germ. slov pochybuje.
Opuštěná spojení: Petr, BB 21, 211 s lat. frěnum. přijímá ještě Specht 1944,142; Solmsen, KZ 34,440 s ř. popfkiá ap. 'ohlávka*; - Machek, Muěma 421 od brbsnpti; Machek 1968 spojuje bnzda i   bruzdúklis   s   lit,   spraústi   'něco   usilovně vtiskovat*.
vj
83
brívZi>
hrbmi
bn>zi> adj.   'rychlý; schnelľ
Adv. brbzo 'rychle', vb brbzě tv.
Et: Psi. *bbrzb > b. bärzjbräz, mk. brz, sch. břz (n. brzo), sin. břz, sté. érzý, stp. Rařzy, br. bórzdy, ukr. bórzyj, r. arch. bórzyj (snbstantivizované r. borzój 'druh chrta'). Vše 'rychlý'. Adv. psi. bbrzo, všesl.; mimo očekávané tvary p. bardzo (>ukr. arch. a dial. barz, bardz', barzo, asi i vých. slk. barz; v plb. jen kompar. borz < *bbrže); v jsi. a ve vsi. (bórzo) 'rychle', v č. hl. 'časně', v slk. pom. p. a v ukr. bar- 'velmi'.
Všeobecně se přijímá Lewyho (KZ 40, 422, pozn.) spojení s lit. burzdús, burzgús, s metatezí hyuzdús, bruzgůs tv., ale lit. z proti si. z působí při všech výkladech potíže. Snad má pravdu S-A 1975, s. 486n, že jde o ranou výpůjčku ze si.; méně pravděpodobně Fraenkel 57 považuje tato balt. adj. za deverb. od briaugzti 'žvanit'.
Iľjinskij, RFV 63, 322n konstruuje psi. archetyp *bbrzdb vzhledem k lit. burzdús, ~zd- uchováno v br. bórzdy a v der. sch. brzdica 'bystřina', jinde > -z-. Tvarů se -3- je však naprostá většina, proto SK I, 427, S M 3, 135 a ES B r připouštějí -zd- jen jako dubletu k -z-, jiné výklady vycházejí jen ze -z-. Podle jsi. dial. adv. brgo připoušti SK I, 416 další psi. dubletu *brg~; jde však o zpětný útvar ke kompar. brže (Maretic 1889, 45; Bem. 1, 310; SM 3, 139).
• (1) Psi. *bsrzj, < ie, *brghu-lmrgha- 'krátký'.
(2) Psi. *btrzb < ie, *bhrs- 'rychlý'.
(3) Psi. *bbrzb < ie. bhrgk- 'silný, vysoký'.
(1) Johansson, KZ30,444 spojil psi. bvrzb s ř. fipa-Xvc, a Jat. brevis. Ř. PpoL/vc. bývá za předpokladu br-< *mr- spojováno se stind. múku- ( < *mrhu-) a av. marazu-, vše 'krátký', dále s gót. ga-maurgjan 'zkrátit'. Příbuznost je však možno chápat i tak, že bylo ie. dubletní *br-/mr-, jen za tohoto předpokladu lze spojit s ř.r ií. a germ. jak tvar si, tak lat. SI. význam dle Machka, KZ 64,264-5 pův. 'v krátkém čase ukončený'. Spojení s touto rodinou přijímají Preobr., Mladenov, Machek, Vasmer, BER, Bezlaj, S-A 1975, s. 486-7, ESUkr aj.
(2) Berneker 1,110 odvozuje bhrzh od nulového stupně ie. *bhers- 'spěchat'. Z tohoto základu už Osthoff, 1F 5,291-3 odvodil rodinu lat. festinare ( < *fersti-J a stir. bras. Bernekerův výklad vyžaduje přijmout, že & po r se změnilo už v ie. v z; Berneker se opírá o tzv. zákon Zupitzův, Zupitza, KZ 37,396-8 však neuvádí příklady, kde by s následovalo přímo po r. Přijali Pokorný 143, Grošelj, SR 5-7, 121, Rud-nyc'kyj, Sanskij.
(3) Poprvé Miklošič, DWA 27, 272 (ale v MEW n má za nejasné); tak i Gorjajev s.v., Solmsen, KZ 37,
575-s, Krček 1907, 24—25, Rozwadowski, RWF 28, 257: srovnávají bbrzt se stind. brkali 'sílí', brkání- 'silný, vysoký', av. barazant- 'vysoký', \at.fortis < *forctis 'silný'. Adj. zpravidla z nulového stupně ie. kořene, zatímco z plného stupně subst., spojované s psi. *bergb 'břeh* (o nich v. bregt).
Schmidt 1871,2, s.4a 18aKZ25, s. 128a 131 spojil se stind. bhuraj- 'vřít, klokotat'. O zařazení sl. *ŕwŕra do širších souvislosti ie. *bher- 'tepelně zpracovávat potraviny' (v. Pokorný 137) se pokusil Golab, LP 16, 56. - Iľjinskij, RFV 63, 322-9 přijímá podobnou sémantickou motivaci 'bouřlivý* ->■ 'rychlý', vycházeje z téhož kořene, odkud i si. burja. - Potebnja 1876, 3, s. 4 spojil se stind. bkrša- 'silný, hojný*. - Mann, Lg 28, 34 podle významového vývoje rycklh 'kyprý* —» 'rychlý' spojil s alb. brydh-ět, io!. birzigs, oboji 'kyprý'. VŠ
brtna, -y ľ  'bláto; Koť
Der.: btbnije n kol. 'bláto', adj. brbnbrth 'z bláta, hlíny udělaný'.
Exp.: r. brénnyj (dnes cirk. arch.) 'tlejíci, pomíjející'; z r. je b. brénen tv. (BER).
Et: Psi. *brbna > sch. st, brna 'říční nános' (Rj z dubrovnícke liter. 16. stol.), sin. brna 'jíl, hlína' i břnja 'hlína, humus, špína na těle'. Psi. *brbmje > b. dial. brené 'bláto, špína' (ber z Tetevenska), sch. sin. brnje 'bláto, naplavenina', rcsl. brbnije/brbnijejbbrnije/ bbrnije, bernijejbrenije (vše Srez.), r. arch. brénije (Daľ), vše 'mokrá hlína, bláto'. H L borno 'močál' (Jakubaš) hodnotí Sch.-Šewc 57 jako neologismus. Četná to-pon. jsou i v jaz., kde není apelativum: č. Brno, Brná, mk. Brník (u Při lepu) aj.; sr. i b. (u města Bjala Slatina) Brenica (Georgiev 1958b, 60).
Připojení dalších slov je nejisté: sch. brina 'bláto, břeh aj.', jež SK 1, 397 vyvozuje z *bry- na podporu své etymologie, má více výkladů, sr. Skok 1, 211 (východisko *brtna 'bláto* přijímá jen pro část významů), a br. dial. brýna 'vlhkosť, jež sem řadí SM 3, 70, muže být i deverb. od br. brynjác' < psi. *brt>neti'(preferuje ESBr). - C. st. brnká 'plodové lůžko' sem řadili Osten-Sacken, 1F 28, 144, Berneker, Vasmer aj.; správně je oddělil Machek, v jehož pojetí je příbuzné stind. bhrúná- 'embryo', tedy brnká
< *bn,n~; v. i S-A 1975, s. 154. - Mylně přiřadili Mladenov 44 a BER p.-ukr. brud 'špína'.
Souvislosti psi. *brbna s jinými slovy jsou málo jasné. Jokl, AslPh 29, 40n předpokládá *brbn-
< *brbdn- od základu, který je v bresti, brbdg, broditi 'brodím se'; upozorňuje na bohatost kořenových alternací. Pod. Osten-Sacken, IF 23, 379-80, přijali Meillet, BSL 22, 60, Vaillant, SbBorkovskij 84-7, SM.
Doložené brě- ukazuje, že je třeba vyjít z -rb-, nikoliv z r, sr. Mirčev 1963,125-7. Proto málo přesvěd-
84
brhna
hui
čuje spojení Sobolevského, žmnp 1894, maj 218 a Bugy, rfv 66, 234 s lit. birdá "vlhká hlina', prijímané Vasmerem a BER. - Totéž platí o výkladu Krčkovč (Krček 1907,40n), jenž vidí nulový stupeň mimo v brb-nije i v rodině p. bamo 'bláto', obojí spojuje s brom> 'belavý' (v. brom,), stind. bradhna- 'žlutavý až červe-nohnědý'. I Schulze 1966. ll2n spojil brom s brbna. I v jejich pojetí zůstává nevysvětleno, proč -r-, jehož předpoklad je při spojení všech těchto tvarů nutný, dalo tak různorodé střídnice. Přijímá Pokorný 136 (s.v. *bher- 'leskly') i S-A 1975, s. 156 (stind. bradhna- sem neřadí).
Pokusy Spojit S bbrlo, příp. bbrlogb (Jakobson, Word 7, 2, 190; Šanskij s.v. berlóga; Kurkinová, Etim 1967, 134) váznou navíc na nutnosti vysvětlit střídání -/- : -n-, a na významovém rozdílu.
Rozwadowski 1948,12-20, spec. 17 spojil s rodinou gót. brunna 'vodní pramen'. Obhajuje SK, avšak nevysvětluje přechod předpokládaného *bnn- v bnn-.
Opuštěn je výklad Gorjajevův s.v. o příbuznosti s ř. pópfiopoQ 'špína'. VÍ
brbselije v. brtselije
brbvi.no, -a n. 'břevno; Balken'
Psáno i brbvbno. brbvbno; bbrbvbno (2 x Ostr).
Et.: Původ i základní psi. forma jsou nejasné. Podle doložených podob předpokládáme psi. *brbVbno, byť je v stsl. textech častěji -n>-; na -rb-totiž ukazuje větší část sl. podob (stč. břevno aj.) a i v stsl. převládá -r*- v památkách, které spolehlivěji uchovávají rozdíl jerů (přechod t > & po r i v vysvětlíme vlivem koncového o). Také SM aj. předpokládají jako původní psi. podobu *brbvbno. Všechny sl. tvary se z ní ovšem vyvodit nemohou. Další výklady konstruují psi. východisko i jinak, nejčastěji s dubletami: Berneker z et. důvodů *brbVbno (přijali SK aj., výslovně odmítá Vasmer), Rozwa-dowski, rs 1,251 *bbrbvbno s přihlédnutím k Ostr, iľjinskij, RFV 65, 222 aj. *bbrvbno. Zdá se, že pro největší počet tvarů uspokojuje alternativní řešení *brbv-jbbrv~ (s-a 1975, s. 452, obdobně Machek), třebaže předsl. genezi této dublety těžko vysvětlíme. SK předpokládá i *brbveno se sekundárním -e- pro p. a vsi. tvary.
Sr. b. dial. ojed. brávnó, sch. břvno, sin. brůno (Plet. i dial. břvno), slk. brvno, stč. č. břevno, dial. (Bartoš 1906) brveno, stp. bir(z)wno, birzm(n)o, wirzwno, ojed. ak. pl. birbna, mirmna, gen. sg. bierma, nové p. bierwiono (sw též bierzwiono), arch. bierzwno.
bierzmno, dial. bierzno, biérno, bier(z)mo, bř. ber-vjanó, dial. bjarnó, breunó, ukr. st. bervno, dial. (Hrm., Kmit aj.) bervenó, str. brbvbno, brbvbno, bervbno, brevbno, ojed. (1469) berevno, r. břevno, dial. bervenó, berná, birjavnó, brjomnó, vše 'břevno'.
Psi. *brbvbno je der. na -bno od *brbvb 'kláda, lávka přes vodu' > b. dial. brav, sch. sin. brv, stč. břev, gen. břvi, str. brbvb, brbvb, později bervb.
SI. *brbVb 'lávka, kláda' nemá bezpečné ie. příbuzenstvo. Už MEW 21 je spojil se stnord. brü, něm. Brücke, vše 'mosť, Stokes 184 připojil rodinu gal. bríva ( < ie. *bhre~va). V tom případě činí potíže psi. -r&-. Machek se je snaží odstranit předpokladem přejetí kelt., germ. i sl. tvarů z praevr. substrátu, jímž vysvětluje hláskovou rozkolísanost. Je možno přijmout názor SM 3, li, že v *bn>vb už v psi. době došlo k asimilaci & > & podle koncového Ve starších et. výkladech se *brbvb (< *brbvb) 'lávka, most* spojovalo s psi. *bry, *bn>ve 'obočí' (o něm více s.v. hn.vi.); toto spojení uznává ještě SM i.e. s tím, že k sémantickému oddělení obou slov došlo už v rané psi.
Méně přesvědčivé výklady: iľjinskij, RFV 65, 221-5 spojil *bbrvbno/brbVbno se sl. briti, od *bher- 'řezat' (v. brití). - Osten-- Sacken, IF 28, 140 přijal Bernekerovo východisko *bn>vbno, které spojuje s lit. briaunů 'hrana aj.', lot. brauna 'slupka aj.', vše z ie. *bhru~. z téhož základu jako brus- (v. obrysati). O příbuznosti balt. tvarů pochyboval již Matzenauer, LF 7, 15 (pokud by nějak souvisely, byly by prý ze sl. přejaté); sl. brbvb spojoval s ags. bearu, stněm. paro, skand. barr, vše 'strom'. — Krčkovo (Krček 1907,49) spojení se stind. bhárvati 'přežvykujc' se nehodí sémanticky; SM 3, 72 je přijal jen pro homonymni sch. dial. brvna, brvne 'dásně'. - Barič, Albanorumänische Studien 1, 1919. 110 vychází pro *bn>vb(no) z ie. *g^bhru-, prý reflektovaného v ř. (botot.) ßetpopa, arm. kamurj"mosť, alb. urě tv. Jím předpokládaný ie. tvar je sotva správný. VŠ
-budit i v. lihdĽií
Budbčb, -a m. topon. (jen Venc)
Jde o české topon. v csl. památce (Budeč u Prahy). V této podobě přímo nedoloženo; psáno -doň, -dučb, -dečb. -dičb,
-dbtb.
Et: Z poses. adj. na -jb, asi z vlastního jména Budbkb (Profous). To asi zkrácené komp., jehož první komponent je od buditi (v. bbdčti), snad Budivoj, Bu-dislav či jiné. vš
bui adj. 'pošetilý, hloupý, bláhový; töricht, dumm, närrisch*
Der.: buistvo, bujestb 'pošetilost', obuiti 'učinit pošetilým1, obujati 'stát se pošetilým', razbujati 'stát se
85
bui
bukb
zpupným', ubuiti 'učinit pošetilým', vbzbujanije 'pošetilost, zpozdilosť.
Komp.: bujeslovesije 'tlachání' (ř. ttmpoXoyfa).
Et: Psi. *bujb > stb. bui 'smělý' (S-A1975, s. 87), sch. dial. buji (o větru) 'silný' (Ivié, WS11,143—4), br. dial. buj 'silný' (o větru), 'smělý, tvrdohlavý' (Nos.), ukr. bujij 'bujný' (Hrin.), str. bui 'smělý', r. dial. buj 'odvážný' (Daľ). V komp. typu ukr. bujtur, bujkotova. Substantivizováno ve vsi., v. Nos., SRNG; f. adj. v sch. dial. jako nom. pr. krávy (Rj z Liky); pom. buja 'liják'. Ve všech sl. jaz. vytlačováno produktivnější formaci *bujbnb tv. (č. bujný ap.).
• PsL *bujb < ie. *bheuH- 'nabývat, růsť.
Spojení naznačil Korš, AslPh 9,493, přijali Bern. l, 98 aj.; týž základ v. bytí. Přesnou responzi slovotvornou v ie. jazycích neznáme: Nejblíže sl. bujb stojí stind. bhávya- 'přítomný' (oboji z *bhou-io-), ale odchylné významy ukazují spíše na nezávislý, paralelní vývoj. Srovnání bujb s ií. kompar., stind. bhú-yas~ 'větši, významnější', av. baoyô adv. 'více, déle' je problematické, není-li sl. tvar komparativem. Wijk, if 24,30—31 i Franck 97 spojují s rodinou hol. bui 'náraz větru' (sl. adj. pův. 'bouřlivý'?), což vede ke spojení s burja (v. burja), které zastává i Zubatý I, 1,1-6 (tam i podrobný výklad slovotvorný). Lze je podepřít tím, že ie. *bheuH- přijímá také rozšíření o -r- (stind. bhúri- 'mohutný, početný', lit. búrýs 'množství', lot. bůra, bůris tv. aj.). Jinak motivuje spojení bujb s germ. rodinou KJuge s.v. B5. od *bhu-'foukať.
MEW 24 považoval, sotva právem, bujb za přejeti z tur. buyumak 'nabývat'. VŠ
buky, -vn f. 'písmeno; Buchstabe', pi. 'listina, dopis; Urkunde, Brief; 'souhrn písemné vzdělanosti (Písmo); Gesamtheit der schriftlichen Kultur (die Heilige Schrift)'
Podr. o sémantice stsl. a csl. buky v. Ľvov 1966, 153-163.
Der.: bukbvica f. 'dopis' (1 x Nikod), bukbvbm 'týkající se písmen, listu, Písma; písemný', bezbukbvbm 'neznalý písma', bukar'b, bukbvar'b 'Člověk znalý písma, vzdělaný'.
Exp.: Stsl. buky > b. bukva. mk. bukva, sch, arch. bukva 'písmeno', sin. arch. búkre f. pl. 'kniha, svazek listin', ukr. r. bukva 'písmeno, litera', ale plb. bukvoi pl. 'kniha' ze střdněm., v. SEPlb; rum. búche 'písmeno, litera' (Tiktin).
Et: Nepochybně přejetí z germ., výchozí tvar a časové určení však dosud uspokojivě neobjasněno. Sem. nejblíže stojí gót. boka f. 'písmeno'; pl.
'listina, dopis, kniha' (srovnává již MLP a Lottner, KZ 11, 172n), zvláště když je tam i der. bôkareis 'písař,
učenec', z něhož může být přejato csl. bukar'b (Bern. 1,99). Většinou se však uvažovalo (Uhlenbeck, AslPh 15, 484; Brückner 48; S-A 1955, č. 81; Moszyňski 1957, 35-7; SK; SM aj.) o ještě starším, předgót. polysémnim přejetí z ö-km. (= ie. ä-km.) pl. pádů *bÖkö-, jež označovalo jednak strom buk, jednak bukové destičky (germ. *bökiz), na něž se vyrývaly runy, archetyp germ. knihy (sr. pojmenování knihy podle psacího materiálu v ř. ßißkoq, lat. liber ap.).
O germ. názvu buku a jeho ie rodině v. htikv..
Na dvojí přejetí, nejprve buky < gót. boka 'písmeno', o něco později bukb < gót. *böks m. 'buk', tj. okolo r. 400 n. 1., kdy Slované přesídlili na nová území s bukovými porosty, usuzuje Stender-Peter-sen 1927,449-55, ale větší rozšíření názvu stromu buk proti omezení kulturního termínu buky na pravoslavnou oblast zpochybňuje tuto chronologickou posloupnost.
Kiparsky 1934, 217-19 vidí v sl. buky 'písmeno' relativně pozdni přejetí nejspíše z Balkánu; pův. totiž užívali Slované ve význ. 'litera' výrazu h,n 'iga (Jagič 1913, 357, Ľvov 1. c). Sl. bukb 'buk', buky tv. a buky 'bukvice' chápe jako další tři samostatná přejetí.
S-A 1975, s. 456-8 se s ohledem na regionální ohraničení stsl. buky na mor.-panon. památky také přiklánějí k pozdnímu přejetí v souvislosti s cyrilometodějskou misí. Jsou si ovšem vědomi, že přejetí ze sthněm. buoh 'kniha' není z hláskových důvodů možné. Dávají přednost jedinému přejetí z blíže neurčitelného germ. jazyka, kdy byl přejat jak význam 'buk' a 'bukvice' (u sg. tvaru), tak 'písemnost' (u pL). dl
bukb, -a m. 'buk; Buche' (1 x Bes)
Doloženo v ak. pl. buky, takže pro sg. nemůžeme vyloučit ani f. buka. Překládá lat. buxus, jež je 3 x v Bes vyjádřeno přejetím (v. bukbšb) a 1 x je patrně cizí reálie nahrazena reálií domácí.
Et.: Bukb m. je doloženo v b. buk, sch. buk, sik. č. luž. buk, plb. bauk, boik, pom. p. vsi. buk. Buka f. je b. dial., mk., sch. dial. Reflex *buky je v mk. bukva, sch. bukva (1 x stkajk. glosa bukev), sin. bükev, bükva, stč. bukev (l x Gb ze slovníku z 15. stol.).
Jde o přejetí z germ., čas a cestu přejetí nemůžeme bezpečně určit. Snad je pův. přejetím tvar *bu-ky, jenž přešel k o-kmenům pod vlivem dobb ap. (tak Brückner, KZ 46, 195 aj.). Nejsou vyloučené ani různé cesty přejetí: podle Kiparského 1934. 217-9 jsou jsi. tvary s -va mladší, přejaté ze stsas. bôke; tak už KnUtSSOn 1929, 56. - Přejeti kulturních termínů bukbvi (pl.)
86
'listina, Písmo', buky 'písmeno' a jejich vztah k přejetí názvu stromu v. boky.
Germ. *bôkô-, doložené v sthn. buohha, něm. Buche, stsas. bôke, niz. beuk, ags. frče, angl. beech, sínord. bok aj. 'buk' (v gót. jen boka f. 'kniha, listina', protože o buku se v bibli nemluví) je příbuzné s lat. fagus tv., gal. bägos v topon. Bägäcon aj. a s ř. (pnyóc. 'dub', v. Pokomy 107n. Většinou se sem řadí i tvary z ie. *bhaug-, bhug-, s nimiž se často spojuje i si. bbzb 'bez/Sambucus'. Další nejisté příbuzenstvo v. Friedrich 1970, I07n;jako velmi sporné uvádí mj. lyd. (nebo myzské) músós 'buk', které sem řadí Georgiev 1957,71.
Název buku byl často traktován v souvislosti s dohady o sl. a ie. pravlasti. Buk obecný/Fagus silvatica neroste na východ od spojnice Kalinin-grad - záp. pobřeží Černého moře (neroste na dolním Dunaji). Z toho vycházeli ti, kteří předpokládali pravlast Indoevropanů v Evropě. Indoevro-pané však mohli ve své pravlasti znát i jiný druh, Fagus orientalis, který je archeologicky dosvědčen mezi Čemým a Kaspickým mořem a v sev. části
M. Asie (v. Friedrich 1970, 106-115 a Gamkr.-Ivanov 1984,
621-3). Slované museli určitou dobu sídlit v prostorách, kde buk nerostl (o tom svědčí přenesení ie. názvu na bez), a při svém přesunu na západ pojmenovali buk slovem přejatým.
Ondroš, SlWort 120 a Sch.-Šewc s.v. maji 6«fe za slovo domácí, s germ. tvary příbuzné. Ondroš vychází z ie. *bhú- 'růst, stát se', rozšířeného o -g/k-, Sch.-Šewc vychází z onom. buk-'hřmotně Uoucť. Machek, LP 2, 156n pokládal sl. i germ. tvary za praevr. substrát, ale Machek 1968 s.v. se přiklonil k názoru Budimirovu, Rad 282, 5-32, jenž spojuje buk/, s lyd. *fi<wxog *'červený'. eh — VŠ
bukbšb, -a m. 'zimostráz; Buchsbaum' (Bes)
Et: Přejato z lat. buxus tv., jež je, stejně jako ř. Tiůč,oq tv., patrně maloasijského původu. Změna íVíu přejatých slov pod. jako v stč. eh
burja, -rje r. 'bouře; Sturm, Gewitter'
Der.: Adj. bur'bm 'bouřlivý'.
Et: Psi. *bur'a, všesl. (nezaznamenáno v plb.): b. búrja, mk. bura, sch. búra, sin. búrja, slk. (jen poet.) búra, č. bouře, porn. bufá, p. burza, br. búra, ukr. r. búrja, vše 'bouře', 'prudký vítr s deštěm' všesl., až na r. též 'hromy a blesky s lijákem' (to r. grozá), v r. spíše 'větrná smršf. (V luž. jen der., např. hl. burica 'pták bouřlivák', dl. burk 'nepokoj'.)
burja
Intonace v sch. búriti, búrim, sin. búrili a také č. -ou- ve všech pádech ukazují, že burja je deverb. k psi. buriti 'bouřit' (Meillet, RS 2, 65; Machek; SK; S-A 1975, s. 203 aj.) se suf. -ja (nikoli -a, které předpokládá Šanskij a SM 3,97; tvary na ~ra jsou jen v jaz., kde čekáme ztvrdnutí). • (1) Psi. *buríti < onom. (2) Psi. *buriti < ie. "bher- 'vzkypět, prudce se pohybovať.
Původ psi. *buriti není zcela jasný, mohlo jít i o několik homonym. Nesouhlasíme s Bernekerem (Bern. i, 103), který s bur'a spojil buriti 'stürmen' a oddělil buriti 'verwirren, aufrühren, empören', jež však snadno vyložíme jako metaf. Z důvodů pří-zvukových však oddělujeme sch. búriti, búrim 'močit, mingere', s nímž zřejmě souvisí r. dial. buríť (préz. burít) tv. (SRNG); není jasné, kam patří r. st. a dial. búríť 'mnoho, silně líť, doložené v SRNG s obojím přizvukováním, sémanticky lze spojit s obojím. K jedinému východisku vztahuje všechny uvedené tvary SM 3,98-9; sotva právem.
(1) Buriti jako onom. sloveso pro napodobení hukotu větru či hromu může motivačně souviset s buniti, bulili, burliti ap. (tak chápe SK i SM); onom. původu dávají přednost S-A 1975, s. 203. Takto vzniklé sloveso může být již předsl., neboť se dá spojit s lot. baúruôt 'bučet, řváť (o býku), s nor. bura 'bučet', snad i se stir. bare 'zuřivost*. Marty-nov 1983,48 soudí, že burja, pův. 'liják', bylo později v tomto významu nahrazeno iranismem *dbždb. Nejistá je příbuznost lat. furere 'běsnit', kde se /-dnes většinou vykládá z *dh- (v. Pokorný 269, W-H 1, 571 s liter.).
(2) Předpoklad, že v psi. buriti pokračuje ie. základ neonom., ie. *bheur- (stind. bhuráti 'kmitať, v. Fick 91, který sem řadí i lat. furo, ř. (poptá 'máčet, míchať), vázne na nutnosti vyrovnat se s původem dvou sonant v kódě kořene, v. Mayrhofer 2, 508-9. Tento problém řeší poměrně uspokojivě Meillet, RS 2,65 předpokladem, že *buriti}e kauzativum a *by-rati iterativum od nedoloženého psi. préz. *bbre-z ie. reduk. stupně s temným zabarvením, sr. ř. yó-pa> i nopfvpců 'barvit', lat. furo, s plným stupněm ablautu lat.ferveö 'vřít, kypět', ir. berbaim 'vřiť, av. baraiti 'střetne se, vzbudí odpor'. Jde tedy o formaci, odvozenou od ie. *bher- 'vzkypět, prudce se pohybovať (Reichelt KZ 39, 35-36; Pokorný 132n a 144). Saradževová, Etim 1981, 97-99 přidává k této rodině arm. bum 'bouřlivý' (útvar s «-ovým suf. však je sotva již praie.).
87
burja
bytí
Se sl. bujb a ie. *bheuft- 'růst" spojuje sL burili, burja mj. Zubatý I, 1, 1-6; v. bia.
Johansson, BB 15, 178, pozn. i Skok 1, 238 naznačili možnost, že sl. bura bylo přejato z ř. fiopéou; 'severák', podle Skoka prostřednictvím benátsko-terstského bora. To se všeobecně odmítá; nanejvýš můžeme přijmout jsi. kontaminaci domácího slova s přejatým bora 'bouřlivý vítr na Jadranu, vanoucí z pevniny' (v tomto významu i slk. bura, doložené u Kukučina, sr. SSJ).
VŠ
bylja m.  'druh titulu; Art Titeľ
Doloženo jen 3 x v Supr, vždy ve vok.; proto je SJS uvádí jako indekl. V mladších pam. a v str. různě zařazováno do jaz. systému {instr. pí. byljami v Slově o piuku Igorově, by lit v kronikách).
Et.: Přejato z protob. titulu, zaznamenaného jako fíoúci, pl. fioiMôsg u Theofana, (iofa&ÔEq u Konstantina Porfyrogenneta. Přesnou výslovnost v protob. neznáme, Aitzetmúiler, SbVasmcr 24 předpokládá bojla, Trubačev, Etimlssled 4, 161 připouští hnita. O dokladech a obsahu protob. titulu bojla v. Beševliev 1963,41 n. Protob. titul ičirgú bojla (ič V, úrgů 'obydlí', sr. i S-A 1975, s. 385), ř. zapsané tjrovpyoo pouXna, rrxlxpyox) floikctv, rjt^npycov /Statuje i v stb.
Črbgubylja (Mostičův nápis, v Beševliev 1963, 169n a 299).
Protob. bojla se většinou spojuje s tur. boylu 'vysoký, silný'. Totéž protob. slovo vidí většina etymologů v první části slova boljarinb (v. boijarim>), ví
byli., -i f.  'bylina; PSanze' (Apost)
Tak udává význam SJS; nelze vyloučit, že jde o /-km. kol.,
pod. jako je kol. na -bje bylije 'rostliny, byliny, býlí'.
Et: Patří k produktivní rodině názvů pro rostliny od základu byl-, /-kmenové f., snad již psi., je doloženo jen v sin. bil, slk. byľ, č. dial. byl' (z Uherskobrodská, Bartoš 1906 aj.), stp. a p. dial. byl, ukr. dial. byľ (ESUkr), r. dial. byľ (SRNO 3, 346), vše 'lodyha', spec. 'stéblo' v sin. a r., 'bramborová naf v ukr.; byl čorna v ukr. (Makowiecki) i 'pelyněk/Artemisia' (pův. tabuové označení?).
Kol. *bylbje v b. bíle, mk. bilje, sch. sin. bilje, slk. býtie, č. býlí, stp. byle, ukr. býllja, r. dial. byľjé, vše 'rostlinstvo', nč. 'plevel'.
L-ový der. k ie. *bhú- (v. bytí), tak SM 3, 150, BER 1, 47 aj., sr. pod. tvořené ř. tpvXov 'kmen, plémě' (s významem zúženým na společnost); sémanticky bližší je ř. fvzóv 'rostlina', asi i arm. bois 'výhonek'
(Bugge, KZ 32, 77). Ví - eh
bystn. adj. 'bystrý; scharfsinnig'
Der.: bystrostb 'bystrost, čilosť, l x i bystrota tv. o orlu prudce vzlétajícím; Vbzbystriti 'povzbudiť.
Et: Psi. bystrb > b. bistár, mk. bistar, sch. bistar, sin. bister, slk. č. bystrý, dl. bytšy (tvar bystry, uváděný Pfulem jako hl., hodnotí Sch.-Šewc 89 jako východodl.), pom. běstri, p. bystry, br. bystry, ukr. r. býstryj s významy 'rychlý, hbitý' (sin. slk. č. pom. p. vsi.), 'prudký' (pom.), často o vodě 'prudce tekoucí' (především sin. č. p.), odtud 'čistý, průzračný' (jsi-), 'jasný' (sch. sin. dl.), 'zřetelný' (dl); 'bystrý, důvtipný' (jsi. slk. č. p. vsi.), 'obratný' (r. hovor.).
• (1) Psi. *bystn> < ie. *bhu- 'vyrazit aj.' (2) Psi. *bystn> < ie. *bheudh- bdít'.
(1) Sl. bystn, se většinou spojuje se stisl. bysia 'prudce vyraziť, dán. buse, nor. dial. beysa tv., východofriz. bušen 'být prudký, násilný, hlučný' aj. Jde o bohatě doložený a různě rozšiřovaný ie. kořen původu onom. (Pokorný 99-102), u něhož se někdy i přijímala souvislost s ie. *bhu- 'růst, stávat se'. Rozšířeni o -s- je patrně již ie., další rozšíření psi. R-ový sufix pod. jako v dobn>, mpdn>, ostn>, -t-vkladné; že s po -u- nedalo ch, vysvětlíme následujícím ř (v. Lamprecht 1987, 30). Pův. snad o rychlém pohybu vůbec, odtud o vodě 'rychle tekoucí' -> 'čistá, pramenitá', z toho 'světlý, jasný'; o duševní vlastnosti 'rychlý' = 'rychle uvažující'. Machek má tento význam za pův. a spojuje bystn, se stind. bhušati 'je čilý, horlivě se stará', pův. 'je činný v něčích službách, Žije U někoho' (v. Mayrhofer 2, 515n), COŽ
ukazuje - zase jinou sém. cestou - také k ie. *bhů-'býť.
(2) Jiné výklady vycházejí ze zdánlivých fonetických obtíží spojení bhu-s- a proto se orientují k *bheudh- 'být bdělý', tedy 'pohotový, čilý' (v. biděti). Tak Matzenauer, LF7, 19-20,11'jinsktj, Sb.Iagič 291-2 a Osten-Sacken, AslPh 35, 56-7, který připouští i jiné možnosti. Jejich výkladům je společný předpoklad změny -dl- > -st- a sufixálního -tro-; pro ojedinělost suŕixu bývá výklad zpravidla odmítán (tak Vasmer, Slawski, S-A 1975 aj.; SM však má, a právem, tento výklad za možný). vš
bytí vb. 'být, stát se; sein, v/erden'
Viz i jestb, bodetfc.
Der.: bytije 'existence, původ, zrození", nebytije 'nicota', byvati 'stávat se, vznikat, nastávať, izbyti 'zůstat, zbýť i 'zbavit se', prěizbyti 'rozhojnit se nadmíru', izbyvati 'přebývat, nadbývať i 'zbavovat se', izbytbkb 'zbytek' i 'přebytek, nadbytek', izbytb-kovati 'mít nadbytek', izbytbčbstvo, izbytbčbstvije 'nadbytek, hojnosť, izbytbčbstviti 'rozhojniť, iz-bytbčbstvovati, prěizbytbčbstvovati se 'oplývať; po-
88
bytí
bKděri
byli 'pobýt', 1 x pobytb Supr 509,2 '(znak) vítězství'; prěbyti{y Bes i x pro-) 'pobýt, vytrvat, zůstat', prebývali 'bydlet, trvať, sbprěbyvati 'společně přebývat', prěbytivbjprobytivb 'trvalý*; přibyti 'připojit se, přidat se', přibývali 'přibývat', pribytije 'přírůstek', pribytbkb 'přírůstek, zisk'; stbyti se 'přihodit se, splnit se' s ipr. sbbyvati se, sbbytije 'událost'; ubyti, ubývali 'ubý(va)ť; zabyti 'zapomenout' s jpf. zabývali, zabytije, zabytb, zabbvenije 'zapomenutí', za-byt(bl)ivb 'zapomnětlivý'.
Komp.: pakybytije 'znovuzrození' (ř. aoiAiyreveoíct, v. Molnár 1985, 245n) s adj. pakybytiiskb; kromibytije 'neprítomnosť; préždebyvyi 'dřívější'.
Exp.: Vsi. ivary s pre-, podle Šanského i r. izbytok 'přebytek'.
Et: Psi. *byti, všesl.: b. mk. bich, bil..., sch. biti, sin. biti, slk. byť, č. být, hl. byt, dl. bys, plb. boit, porn. běc (Sychta), p. byt, br. byc', ukr. búty, r. byť.
• Psi. *byti < ie. "bkeuH- 'růst, vznikať.
Spojuje se s lit. buti 'býť, lot. bút, stprus. buton tv., stind. bhávati 'vzniká, stává se, je', stir. buith 'býť, lat. fui 'byl jsem', ř. yóopm 'roštu, vznikám', foto ojed. tv. (už u Homéra), častěji 'nechávám růst', gót. bauan 'pěstovat, bydleť a sthn. buan 'žít, bydlet, pěstovat', angl. be 'býť aj. Ie. *bheuH- (Pokorný 146n; ll.-Svityč 1, 184 < nostr. buHí) S plně ľOZVinU-
tým ablautem, v sl. hlavně nulový stupeň, v části tvarů bhů-. Pův. význam 'růsť (sr. ř.) zachovalo mj. sl. byt, (viz), posun k 'existovat, býť je ve všech větvích.
Ondruš, JČ 14, 107 spojuje s *bheuH- i ř. qttiryo) 'utíkám* a hláskově srovnatelná slova, pro vše vychází z 'hýbat se*. Pro *bheuH-g-.jez předpokládá pro ř. asúyca, však nenalézáme opory-
Pro byvati naznačuje Trautmann 41 příbuzenství s lit. búvo 'byľ, dial. buvoli, buvóju 'bývať; přijal Vasmer, sotva však právem, neboť již Meillet 1902, 47 upozornil, že z důvodů intonačních je byvati stejného stáří jako dosti pozdní ipf. typu raždati k roditi (byv- je /d louže ně psi. *bbv-); jde tedy o jasné pozdně psi. ipf., schopné vyjádřit sekundárně násobenosL
Sigmatický aor. bychb hláskově odpovídá ř. &po-oa. < *ebhu-s-m. Koncovku -th v stsl. by-s-tb, užívaném vedle by (— stind. a-bhút), srovnává Meillet 1902,139-142 s gót. -/ ( waist), stind. -lha, ř. -9a, všude pro 2. sg. pf.; S-A 1975, s. 95 aj. však vykládají -stb analogii podle jastb.
Prét. běchb, ač má koncovku aor., funguje v stsl. jako ipf. (typ běachb je pozdější). Snad vzniklo rozšířením redukované podoby kořene *bhu- o -ě-
(pod. ř. éfvnv), podrobněji Vaillant 3,65n.
Optativ bimb, bi. .. (3. pl. bg dosud není přesvědčivě objasněna) je archaismus, v stsl. již nahrazovaný tvary aor.; nejspíše reflektuje ie. *bhu-T-, podrobně Trošt 1972,34-44 a I02n (jiné výklady nepřesvědčují; k nim kriticky S-A 1975, s. 95 a SB 2, i13).
Psi. bytb formálně i sémanticky zcela odpovídá stind. bhútí- f. 'bytí', asi i lit. butis tv., může však jít
0 paralelní tvořeni
T-o\é adj. (v sl. ptc.) má snad paralelu v stind. bhútá-, av. buta-, obojí 'jsoucí, nastalý*, lit. ptc. prét pas. búta f. (Kurschat); lit. bútinas 'podstatný, nezbytný' sr. se sl. bytbnb, dolož, již v Šestodnevu. Podle S-A 1975, s. 96 je ptc. -bytb starší než -bbvem.
Přesné tvoření subst. typu -bytbkb není jasné, sr.
1 Mátí, SbTrávnícek 315. Meillet 1902,304 a Vondrák 1924, 1,618 soudí na rH-kmen s rozšířením o -kb, Leskien 1909, 84 na rozšíření /-ového ptc; kriticky S~A 1975, s. 97.
Podrobněji o slovesných tvarech a jejich funkci
SB 2, 110-114. vš byvati v. bytí bbčeia v. bběela
btděti, -itb, Mfe 'bdít; wachen'
Der.: bbděnije 'bděni', (nalrhděti v. zvlášť)- pobbděti 'bdít nějakou dobu', Vbzbbděti? (nebo, vzhledem k doložení 3.sg. -bbiáetb, *vbzbbdati?) 'vzchopit se', zabbděú 'zůstat bdělý' s adj. zabbděnbm (o modlitbě 'při bdění*); 1 x Sud spojení nebbdimb o sebe 'nepříčetný' (podle Vašici, Slávia 27, 534 **kdo je neschopen bdít nad sebou').
Sloveso na -np- jen v pref. vbzbbngti 'procitnout'.
Faktítiva ubuditi, vbzbuditi, obojí 'probudit', vbzbuž-denije 'probuzení', ipf. ubuždati, vbzbuždati 'probouzet', pobuždati 'podnecovať.
Exp.: R. pobuždáť. probuždáť, razbuždaľ, vosbuidáť, vše 'budit, podněcoval ap.' se subsl. pobuldénije, probužděnije. voz-buidénije.
Et.: Psi. bbděti, bbditb > b. bdi, mk. bdee, sch. bdjeti, sin. b( e) děti, slk. bdieť, stč. bdieti, bzu, č. bdít, dl. st bieš (Muka), str. b(o)děti, r. arch. bdeť (Daľ s ptc. ní-ovým bdéjuščij i bdjůščij), vše 'bdít, být ve střehu'. Faktitivum psi. *buditi, buditb všesl.: b. mk. bůdi, sch. búditi, sin. budili, slk. budiť, č. budit, hl. budéic, dl. bužiš, plb. vázbaudět 'vzbudiť, porn. bu-zéc, p. budzič, br. budzíc', ukr. budýty, r. budiť, vše 'budiť.
• Psi. *bbděti. budili < ie. *bheudh- 'být bdělý'.
Psi. * bbděti, příp. -bbdnpti od nulového stupně ie. *bheudh-, fakt. od očekávaného o-stupně; e-stupeň viz bljusti. Sr. lit. budéti 'bdít', bundu, bus ti 'budit se',
89 t
bbděti
bbčela
lot. bust tv., lit. búdinti, lot. budinat, budit 'probudit', stprus. budě 'oni bdí', stind. budhyátě 'bdí, je ve střehu', budhá- 'rozumný', buddhá- 'probuzený, bdělý', kauz. bodháyati 'budí' = av. baoÔaye'ti 'dá vědět', ř. nvv&ávopai, ojed. poet. neóSopoa 'zvídám, zjišťuji', stir. buíde 'dík', stnord. bod 'příkaz, poselství, pozvání', něm. Gebot 'příkaz', Bote 'posel' aj., toch. A pot-, B paut- 'lichotit' (Windekens 1976,385) aj., v. Pokorný 150n. VÍ
bfcdrb adj. 'čilý; munter*
Der.: bbdrostb 'čilosť; s dalšími suf. bhždr'b 'čilý' (I x Supr), bbdnlivb tv., adv. bbdrbfto 'bděle' (1 x Bes).
Et: Psi. %bbdn> > sch. bädarjbädar, br. bódzer (Nos.), ukr. st. bódryj, r. bódryj; jinde přejaté: z r. do b. bódär (BER s.v.), mk. bodar, sch. bôdarjbôdar (S-A \ 975, s. 352), sin. boder, nč. bodrý, podle Machka přímo z r. i slk. bodrý, z ukr. do p. bodrý (ESUkr i, 222). Vše 'čilý', vsi. i 'zdravý, hezký, pořádný ap.', č. slk. i 'dobromyslný, prostosrdečný'. V obměněné podobě br. badzěry; ukr. baďáryj přejato buď z br. nebo jr. dial.; sr. ESUkr i, 112.
/ž-ové adj. od základu bbd- (v. bwteti). Lit. budrús 'bdělý' je spíše stejně tvořené než reflektující společný bsl. tvar, obdobně av. (zaěni-)buora 'bdělý, pozorný', ví
bbchbma adv. 'zcela; durchaus'
Psáno i bbchmajbbchma, v mladších pam. bechma i bochma.
Syn. adv. s jinými instr. koncovkami je bbchbrrtb (psáno -*), bbšijp/bbšbjp. Až na ojed. doklad ve FragZogr doloženo v kanonických památkách jen v Supr.
Et: Vzhledem k stejnému významu podob na -btnaf-ijQ považujeme za výchozí podobu psi. *bbchb, příp. *bbšb. Pův. snad adv., klesající v zesilovací částici, sr. b. dial. bäš (BER i, 106 považuje -ä- za hyperkorektní místo -a-, protože adv. baš tv. vykládá jako turcismus, kterým však je bezpečně jen b. baš 'přední, hlava*), b. mk. sch. baš, vše 'právě, opravdu', sin. báš, bôš, bôšt, bášti, bašte 'opravdu, právě takto' (sr. Bajec, SlavR 5-7,224). Jako subst. je toto slovo v b. dial. bách 'lež' (ve spojení chvastám bach 'tajím', BER l, 105) a v sch. bab. 'odmítání*. Sémantický vývoj k významu 'lhát' <- 'zapírat' mohl vycházet z pův. zesilovací platnosti přes negativní formu ('vůbec ne'). Zakončení instr. odpovídá četným útvarům typu sch. veoma, r. rugma (rugát'), ves 'má ap., sr. Vaiuant 2,692, s -bJQ sr. již stsl. tbčijg proti tbkwno, k němu SB 2,7lln.
Základ slova je neprůhledný. MEW 25 oddělil jak od bbch- 'náhle se objevit', tak od bbchb 'lež', tak od bbchbtb 'dupání'. Pozdější výklady (Bern, l, 107; S-A 1975, s. 79n aj.) spojují s onom. rodinou buchali 'bouchat'; Persson 1912,260 pozn. 1 to přijal s upozorněním na sém. i hláskově obdobné švéd. dial. bus 'zcela'.
Geitler, LF 2, 261 spojil biiijo i adj. bbíbnt 'všeobecný" s lil. bůtinas, búlinai 'skutečně, zcela', tedy k *bhü- 'býť. VŠ
bfcíijo v. bi.clii.n»H
bbčela, -y f. 'včela; Biene'
Většina dokladů bbčela, jen Mař 1 x />?,.; mladší pam. i p(i)Čela.
Et: B. pčetá, dial. /cela (EL 12,298), pšela- (BDial i, 132), mk. pčela, sch. (p)čěla, dial. pšěl(j)a, žbela, čměla (vše Rj, Skok), čmalo (Bczlaj, Etim 1973, 188), sin. čebéla, dial. Čbela, žbela, pčela, fčela, pšela, čela, bdšela, bačela, bušela, bučela, čmela, černela, čmiela, boečuía (vše BezJaj, Plet.), st. zhmele (Bezlaj), v ravno-gorském dial. čvela (Majnarič, JslF 17, 137), slk. včela, dial. čela (Habovštiak, SlavSl 3,301), č. včela, dial. včala, ščela (Bartoš 1906), hl. pčola, dial. wčola, pšola (Sch.--Šewc), dl. cola. dial. i pcola, plb. cela, porn. pščola, p. pszczola, stp. a p. dial. pczola, dial. pcola aj. (Karlowicz), br. pčalá, ukr. bdžolá, st. bčolá, dial. bžo-lá, pčolá, r. pčelá, st. a dial. bčelá (SRNG).
Slovo zřejmě původu onom. Za výchozí považovány různé podoby v závislosti na etymologii.
• (1) Psi. *bbčela < ie. *bhei- 'včela'.
(2) Psi. *bbčela. onom. k *b(n)uk- 'bzučet, bučet ap.'.
(3) Psi. *čbbela < *čt>mela < *kim- 'včela, čmelák'.
(1) Vzhledem k doloženým stsl. podobám (bb-v Mar vysvětlíme kolísáním grafiky této památky) preferuje ten to výklad S-A 1955, s. 215 i S-A 1975, s. 482. Psi. bb- z nulového stupně *bhi- od ie. kořene *bhei-'včela'; rozšíření o -k- je mimo sl. i v ir. bech (< *bhi-ko~), lat. fiicus 'trubec' (E-M < *bhoi-kos; W-H a Pokorný však < *bhoukuos); s jiným rozšířením angl. bee, stnord. by < *bTwa, v balt. s -t- (lit. bité, lot. bite, stprus. bitte), s dentálním rozšířením i kymer. bydaf'úľ, s -n- něm. Biene. K zakončení -ela Slawski, SK l, 109. Výklad odůvodnil Meillet, MSL 14,476-8, uznávají Gauthiot, MSL 16,266, Specht 1944,46, Pokorný 116, na prvním místě mají Vasmer a ESUkr, jako možnost SM.
(2) Z onom. buk-, které je i v bučati ap., odvodil podobu * bbčela poprvé Mikl. 1845, 6 (též MEW 25), přijali Potebnja, RFV 6,150, Wiedemann, AslPh 10,652, Johansson, KZ 36,358, Brückner, KZ 42,341, Iľjinskij,
90
bbčela
bbratí
izvORJS 23, i, 161, SM, SK aj. Gorjajev 289 uvádí na podporu tohoto výkladu r. dial. bučen "čmelák'.
Skok 2, 627 přijímá výklad (1), přičemž změnu *bbk- v *bbk- vysvětluje vlivem onom. buk-. Oba výklady (1) i (2) mají za rovnocenné Bern. i, 116, Preobr., Mladenov, Bezlaj, Otrebski, LP 8, 306.
(3) Machek spojil s bhčela i sl. název čmeláka *čhtnelb\ paralelou je mu řin. kimaíainen 'včela' i 'čmelák'. Musí ovšem předpokládat záměnu m/b a metatezi. Spolu s ugrofin. tvary je pokládá za praevropské. Přijal Bezlaj i, 75 a Etim 1973,18S, maje sin. dial. č(e)mela za výchozí tvary. Výslovné odmítl Sch.-Šewc,
Asi slovo původu onom. (což se může týkat i ie. *bhi~) s hláskovým vyjádřením bzukotu, později obměňované a s názvem čmeláka kontaminované.
ň
btrati, beren, 'brát, sbírat; sammeln'
Der.: izbbraú 'vybrat, vyvolit', izbbranb, izbb-ranbnb 'vyvolený', stizbbranb, sbizbbranbnb 'spolu-vyvolený', izbon> 'volba', odtud izbortrm 'vyvolený'; pobbrati 'posbírat'; pribbrati 'přibrat'; stbbrati 'shromáždit', sbborb 'shromáždění, sbor; sněm, synod; synagoga; bohoslužba, svátek'; sbborišie 'shro-
máždiště, synagoga', sbbonskb 'sněmem ustanovený, sněmovní', sbborbnb tv.; 'veřejný; všeobecný' (za ř. xaSoXncóí. lat. catholictis), též 'nahromaděný', Sbborb-nikb v Supr název knihy VT 'Kazateľ, v Ostr ve spojeni S. CrbkbVbnh 'synaxář', tj. úvody perikop v evangeliáři, obsahující vzpomínky na život světců, poznámky liturgické ap';
vbzbbrati 'posbírat*. "
ipf. izbirati 'vybírat', sbbirati 'sbírat'.
Et: Psi. *bbratí, beretb, všesl.: b. bera, rak. bere, sch. bräti, sin. brati, slk. brať, č. brát, hl. brat, dl. brak, plb. 3. sg. bere, porn. p. brac, br. brac', ukr. braty, str. brati, i. brať. vše 'brát', jsi. plb. ukr. r. i 'sbírat', sin. hlavně 'číst*.
• Psi. *bbrati < ie. *bher- "nésť.
Všeobecně se přijímá {od Míki. 1845,4) příslušnost k ie. *bher- (v. Pokomy I28n), sr. stind. bhárati, av. baraiti, arm. bérem, fryž. 3. sg. afí-fíepsT, x. <pépco, alb. bie, \at.ferô, stir. 3. sg. berid, vše 'nésť, gót. bairan 'nést, rodiť, toch. AB par- vedle 'nést, přinášet' i 'odnášet, bráť (Windekens 1976.36In). Sém. vývoj 'nést > bráť byl plně proveden v psi., kde jen der. *berme 'břímě' zachovalo pův. význam (v. brěme); význam 'brát«- odnášet' byl pův. asi u sloves s abl. prefixy, do základního slovesa se dostal deprefixací.
Patrně do této ie. rodiny patří i lit. beřti, beriú, lot. běrt 'sypat, rozhazovat, rozsévat' (Pokorný 132, Fraenkel 40), i když jsou i jiné výklady. vš
91
car'i.
celt
C
Car*b v. cesar'b
cě konj. konces 'a přece, ačkoli; und doch, obwohl' (jen Supr)
Téměř vždy ve spojení s konj. i, a: cě i, acě tv. (v. acě).
Et: Doloženo jen v stsl. a csl.
• Psi. *cě < lok. sg. ie. pron. *kPo-.
Zpravidla vykládáno jako ustrnulý lok. sg. od ie. zájmenného kořene *krO- a spojováno s lit. kaí, lot. kaí. ká 'jak', stprus. kai 'a (tak), že' ap. a s ř. nói 'kam, kamkoli' (sr. MLP; Solmsen, KZ 33, 300 a 44, 190; Mikkola 1903, 6; Il'jinskij, VJa 1957, 6, 94; SM; SK a další, odmítá Bern.).
Souvislost s ř. xai 'a', kterou uvádí Brugmann 1913, 625, Bern,, Persson, IF 2, 205, SB 2, 120, naposledy Toporov 3, 129, je pochybná (sr. Frisk 1, 753; Pokorný 519), protože jeho původ je nejasný (Schwyzer 1950,2, 567). Nepravděpodobná je příbuznost s lat. ceu 'jako', o níž uvažuje ještě Toporov I.e. (sr. W-H).
Za var. stsl. cě je pokládána part. ci (sr. SM, SK). Hollifield, Sprache 30, 75 vysvětluje rozdíl cě : ci pří-zvukovými poměry (z ie. lok. sg. *k-oj: *křói). SB I, 304n vidí part. -ci i v stsl. drugoici 'jindy, jinde', treti(i)ci 'po třetí, třikrát', seici 'ihned' (v. seid), žš
-céáiti v. icědití
-cěgli v. scěglo
cělovatí v. cěh.
celt adj. 'celý, úplný, neporušený, dokonalý, zdravý; ganz, völlig, unversehrt, vollkommen, gesund' Der.: cely, -hve 'uzdravení, zdraví' s adj. cělbvbm 'léčivý, léčící'; cělbba 'uzdravení, lék' s adj. cělbbbm, 'uzdravující, hojivý; spasitelný'; cěliti 'léčit, uzdravovať, pf. icétiti s ipf. -Ijati, -Ijavati, ptc. nei(s)cělimb 'nevyléčitelný', tv. i adj. neif s j cělbrtb; subst. (i) cělitel % iékař, uzdravovateľ s adj. cělitelbm; cělěíi 'uzdravovat se', pf. icělěti s ipf. -lěvati; cělovati 'zdravit (vítat, loučit se) polibkem' (na vznik z adj. *cělov -am od pův. u-kmenu *cěh> soudi Machek, ZslPh 14, 274n), cělovanije 'pozdrav, polibek', célovb 'polibek'; iter. cělyvaii
'zdravit; uzdravovat se, docházet spásy' (Eckert, uzi-Sl 27, 114 zde vidí vliv ä-kmenového subst. cětý).
Subst. icělbba (2 x Supr), sém. shodné s cělbba, čte Cooper, AnzsIPh 6, 163n jako i cělbba. protože v stsl. se netvoří suf. -bba substantiva od prefigovaných sloves; pod. Vaillant 4, 377.
Komp.: cělomodrbiib 'rozvážný, zdrženlivý, cudný'
(ř. Gtoippojv, které překladatel rozložil správně na aáx; -f 9fi& 'zdravé mysli', sr. Schumann 1958, 30), cělompdrije, -mp-drbstvije 'střízlivost, zdrženlivost, cudnosť, ~mp-drostb tv., -mpdrovati, -mgdrbstvovaii 'být střízlivý; žít zdrženlivě, cudné', -mpdrbstvbtio 'střízlivě, rozvážně'; cěloumbfib 'řádný, zdrženlivý, čistý' (ř. aúppiov); všude se sém. posunem do morální oblasti, což je dáno náboženským obsahem textů (sr. Cejtlino-vá 1977, 267n);csl. vbse(i)cěljenije 'úplné uzdravení'.
Et: Psi. *cětb (o-kmen, ale se zbytky w-kmenu), všesl.: b. cjal, mk. cel, sch. cíjel/cfojcěo, sin. cél, slk. č. celý, dl. cely. hl. cyly, plb. tol (jen jako přípitek), porn. cali, p. caly, br. dial. cely (Scjašk., Scjacko, Nos), ukr. cíly}, r. célyj, s významem 'celý, nedotčený, neporušený' i v morálním smyslu (všesl. mimo plb.), 'zdravý' (sch., p. 16. stol., plb., ukr. žel.). Za psi. lze pokládat i *cělovaii 'zdravit (polibkem), líbat* (všesl. mimo sin. luž. porn. plb.); sr. Specht, KZ
64, 17n; SK 2, 72n.
• Psi. *cělb < ie. *kai-lo-/Iu- "zdravý, neporušený' (balt. germ. kelt.).
Příbuzné je gót. hails, něm. heil, angl. whole 'neporušený, celý, zdravý', také o zdraví magicky
zprostředkovaném (Pictet KZ 5, 37n; Baetke 1942,68naj.);
sr. relikty magického úzu v přípitcích v stprus. kails (Toporov 3, 136n) a v plb. bol, jež se udržely snad vlivem něm. heil! (SEPlb) a významy v germ. derivátech (stnord. heill 'dobré znamení, štěstí', ags. haěl 'znamení, věštba') a v kelt. (kymer. coel tv. aj.).
Kořen *kai- je snad týž jako v *kai-uo-juelo-'sám, celý' (stind. kevala- tv., lat. caelebs 'sám, bez Ženy'; sr. Johansson, IF 2, 28; Pokorný 519 aj.).
Jiní (Pedersen, IF 5, 35; Eckert, UZIS127, 113; SM) vycházejí z ie. *koi- kvůli ř. jíoiáv ' tô xalóv, jež k našim
92
Cěsar't.gradi.
slovům připojil Bezzenberger, BB 16, 240; jde však
0 nejistou Hésychíovu glosu (sr. Frisk 1, 892).
Zcela nepravděpodobné je předpokládat přejetí st. cčlt> z gót. hails (Hirt, PBB 23, 332 aj.) nebo spojeni s ř. xaíóc 'krásný' a táXho 'dokončuji* (Schott, SbHirl 2, 69). eh - ŽŠ
cena, -y (.   'cena, obnos, hodnota; Preis, Betrag, Werť
instr. CěflOJQ adverbializován s významem *za vysokou cenu, draze*.
Stopy pův. ie. významu 'náhrada' (v. oddíl et.) nacházíme v Mt 27, 9 Ev, kde cena = 'náhrada, odškodné'; prijeíe g' sbrebrbnikb, cénp cen'enajego zijv zlfiifv tou Tezifirffiévot); týž význam má nitň v i- předloze (sr. Zorell 1911, 568). Shodně lze přeložit csl. cena v Bes 39, 311bß 22; sr. SJS s.v. cena.
Der.: cěniti 'cenit, oceňovať, sbcěniti 'oceniť; adj. be(s)cěnbm> 'mající nesmírnou cenu, drahocenný' (ř. čtrífi?rtog; sr. Schumann 1958, 22).
Komp.; mbnogocěnbnb 'drahocenný' (ř. xvků-ifioq), 'nákladný, drahý' (r. ííohnsXrjQ; sr. Schumann 1958, 40 a Molnár 1985, 2!0n).
Exp.: R. bescénnyj 'drahocenný, neocenitelný* (Šanskij 2, 110) a snad i sch. béscen, běsejen tv.
Et: Psi. cena, všesl. kromě luž. a plb.: b. mk. cena, sch. cénajcijěna, sin. cena, slk. č. p. porn. cena, br. caná, ukr. ciná, r. cena, všude 'cena, hodnota', přen.
1 v morálním smyslu.
• Psi. *céna <. ie, *k%oi-nä 'pokuta* (ball. av. i.) < ie. *k-ei-'dbát o něco'.
Psi. *cěna < ie. *k- oi-nä s pův. významem 'pokuta za zabití, za prolitou krev, náhrada, trest' (sr. Schrader-IMehring 1, 156) -> 'cena vůbec' -» 'hodnota, vážnosť (sr. Bera.; SK 1,116 a 2, 76; SM). Příbuzné je lit. káina, dial. kainá 'cena, užitek', av. kaěná 'odplata, pomsta, tresť, ř. KOlvr) tv. (Schmidt. KZ 25, 78; MEW; Fick 24; Hoftmann, BB 18, 154 a další); Stokes 58, Pokorný 637 a Toporov 2, 75n sem řadí i stprus. erkinina 'vykupují, osvobozuji', VŠe z ie. vb. kořene *k#ei-'dbát o něco' -» 'něco trestného zpozorovat a stihat to, trestat, mstíť (Pokorný 636). z něhož je stind. čáyatě 'msti se, trestá', ř. r/vto 'splácím, mstím se,
trestám' (Hirt, BB 24, 248; Bern.; Brückner a další).
Týž kořen se zdlouženým stupněm je v stsl. kajati (v. kstjati sví- reduk. stupeň s í-ovým rozšířením v stsl. čisti (v. čisti). Z hom. ie. *0ei- 'navrstvil, klást* (sr. Pokorný 637) je odvozeno stsl. činb (v. čím.); SM 3, 182 odmítají dvojí ie. *k%ei- a hodnotí psi. činb a cena jako der. téhož kořene. O tomto spojení se zmiňuje i Meillei, MSL 14, 348. V. i čajati. ŽŠ
-cěpati v. ocěpati
-cěpiti v. pricěpiti
93
césar'b, -rja m. 'král, vládce, římský císař; König,
Herrscher, römischer Kaiser'
Var.: cěsarb, car 'b, pravděpodobně i cbsar 'b (tak možno číst zkratky; cbs- doloženo v der., uvádí je i MLP 1109, Srez. 3, 1461-2).
Der.: Adj. poses. cěsarjevb (k césar b), carjevb (k car'b), cesar'b (k cěsan), rei, cěsar'bsk&, cbsar'bskb, car'bskb 'královský, císařský'; césaríca, carica 'královna, císařovna'; cěsariti, -jevaíi, l x -ovati 'vládnout, kralovat', necěsarujerm (1 x Supr) 'neovládaný, bez krále', vbcěsariti seju-, vbcariti seju- 'učinit se králem, ujmout se vlády'; cěsaťbstvije, -bstvo, cbsar'bsivije, -bstvo, car'bstvije, -bstvo 'království, císařství, vláda, moc' (podle Vaitlanta 4, 407 suf. -bstvije charakteristický pro moravsko-panonskou větev stsl.), odtud cesar'bStVOVati,
car'bstvovati 'vládnout, kralovat'.
Et: Slovo přejímané různými cestami v několika časových vrstvách (sr. SK 2, S2n): sch. césar, cezar ap., sin. césar, mk. knižní césar, stč. ciesař, Č. císař, slk. st. ciesar, novét7sár(< č.; Stanislav 1956, 1,383), p. cesarz, porn. cesoř, cisoř ap. '(nejvyšší) vládce, král, císař', v současných vsi. jaz. jako híst. termín: br. ukr. césar, ukr. i cisar, r. césar', cézar' 'římský císař'. Kontrahovaná podoba v jsi. a vsi.: b. mk. car, sch. car, sin. cár, br. ukr, car, r. car' '(nejvyšší) vládce, car', odtud p. car, st. i carz, ezarz, ezar (SW), luž. car (prostřednictvím něm.; sr, Sch.-Šewc 93), č. car, slk. cár tv.
Přejato z lat. názvu vládce caesar a to z nom. pr. C. Mius Caesar. Nejstarší přejetí šlo patrně pro-středictvím gót. kaisar 'císař' (Mikl. 1867, 81 aj). Zakončení -ar'b spíše podle činitelských subst. na
-ar 'b (Bern., Kiparsky 1934, 194n aj.) než vlivem gót. *kaisäreis (Loewe, KZ 39, 332; Stender-Petersen 1927, 350n).
Přejetí z rom., bez gót. prostřednictví, přijímají Románsky, JbRum 15,97n, Jireček, AslPh 31,450, Mla-denov,sbNU25,138, Hamm, KZ67,125. Skok, ZRPh4ó, 394n používá předpoklad přejetí z lat. caesarius nejen k vysvětlení suf. -ar'b, aíe i k vysvětlení tvaru cbsar'b (b < ae, e jako v Grbkb < Graecus ap.). Jeho výklad přijímá i SK 2,83, ovšem jako druhou, lidovou vlnu přejetí. Tvar cbsar'b (další kontrakcí car'b) je ovšem možné chápat i jako kráceni, u titulů Časté (Meillet 1902, 184; Maňczak 1977. 46 a další).
O přejeti prostřednictvím střř. xonaápioc; (Birken-majer, J P 23, 138n) v. k'esar'ik.
Nepodložený je předpoklad přejeti pres neznámý illyro--thrácký substrát, které zastává Oštir, Etnológ 1, 26. ŽŠ
Cesar'bgraďh, -a m. csl. 'Carihrad, Konstantinopol; Konstantinopel' Var.: Car'bgradb.
Cesar'bgradt
cěvbnica
Exp.: B. mk. Carigrad (KBE 3, 117; PravMak. 590), sch. Cärígrád, sin. Carigrad (SSKJ), sir. Cěsarbgorodb. Cbsarbgorodb (Vasmer), r. st. Car'grád{áů 17. stol.; sr. BSE 46,441); z vsi. a jsi. do zst: č. st. Car (o) hrad, č. Carihrad (pravděpodobně z jsi.), slk. Carihrad, hl. Carihrad(Jakubaš), p, Carogrórf(Staszewski); nim. Jarlgrad, disimilaci faligrad (Skok I, 258).
Et.: Kalk ŕ. ßaaikiq nókiq 'císařské město' (Schumann 1958, 30; Vasmer).
Tak pův. označovány obě metropole římského impéria — Řím i Konstantinopol (sr. Lid.-Sc. 310), v stsl. pam. jen Kon-stantinopol, což je dáno orientaci stsl. kultury na Byzanc (nikoli přenesením metropole na východ r. 330 n. I., jak soudí Stender-Petersen 1927, 353; Brückner, AsIPh 42, 141 odmítá jako ana-chronismus). Zbytky dvouslovného označení: csl. carbskyi gradb (MLP), v nepřímých pádech vb Césarigradé. kb Carjugradu ap. Vedle toho častější název Konstantin'b gradb ap., který je i v kanonických památkách (Cloz Supr); v Const a kalend. Ostr Ochr jsou oba názvy. žš
cesta, -y f.  'cesta, ulice; Weg, Straße'
Et.: Psi. * cesta > sch. cesta, sin. cesta 'cesta, silnice', sin. i 'ulice', slk. cesta, stě. cista, ciesta (odtud stp. cesta, Urbaňczyk 1946, 71 a 102), č. cesta 'cesta, putování' (odtud p. dial. cesta 'cesta, pěšina'; sr. Lopaciňski, PF 5, 706).
• (1) Psi. *cěsta < ie. *(s)keid- 'krájet, oddělovat'. (2) Psi. *cěsta < ie. *koik- 'škrabat, česať (balt. stind.).
(1) Spojení s psi. *cěstiti 'čistiť (v. céstítí se) uvádí Otkupščikov 1967, 141 a m, Mieczkowska, SFPSt 19,
173 aj. ČaStO (Vasmer, Machek, SM) pokládáno ZÜ de-
verb. k cěstiti. Protože však cěstiti je pozdní, analogický tvar a cesta je zřejmé už psi. útvar s provedenou specifikací významu, jde spíše o univerbizaci pův. *cěsta dorga 'čistá (pův. prosekaná) cesta', od adj. *cěstb, utvořeného, stejně jako lit. skáistas ap. 'jasný, čistý', z ie. *(s)koid-to-s, od kořene *(s)kei-~d- 'sekat, rubať (další příbuzné v. Pokorný 920n), se stejným sém. vývojem jako příbuzné čistb (v. čisti.).
(2) Zubatý, AslPh 16, 385 spojuje psi. *cěsta s lit. káišti 'oškrabat, odřít, uhladit', s nímž souvisí i stprus. coestue 'kartáč', coysnis 'hřeben' (přijímá Skok l, 259, Trautmann 113); k balt. slovům připojuje stind. kéša- 'vlasy' Trautmann, KZ 43,153, připouští Mayrhofer 1, 267; vše z ie. *koik- 'škrabat, česať (Pokorný 520). Pův. význam 'ušlapaná, vydřená, vychozená cesta'; sém. paralely: r. doroga < děrgať 'drát, trhať, sch. č. slk. r. tor, sin. tir 'stopa, cesta' < *tbrp. terii 'třít', pod. p. ularta droga, lat via trita. žš-eh
cěstiti se, -iti. sf 'vykiešťovat se; sich kastrieren' (me-taf., 1 x Supr)
Der.: ocěstiti 'očistiť, ipf. ocěštati tv. (ocěštati 'cedit' v. ícéditi). ptc. neocěštenb 'neočistený'jsou sém. totožné s očistili, očištati, neočištem; sr. i rcsl. cěstiti čistiť (Srez.).
EL: Psi. * cěstiti > sin. dial. cěstiti 'kastrovať a ve spojení listje cěstiti 'sdrhovat, otrhávat listí' (Plet. ojed.).
• (1) Psi. *céstiti - denom. k adj. *cěstb. (2) Psi. *cěs(iti - fakt. k čistb.
V obou výkladech se vychází z ie. *(sjkei-d-'oddělovat, sekať, jehož rodinu v. podr. s.v. čisti. ( < *kid-to-).
(1) Za denom. z adj. *cěstb '*prosekaný, čistý' (~ lit. skáistas, skaistůs 'čistý, jasný ap.') pokládá Zubatý, KZ 31, 13. Výklad podporují konkr. významy 'kasírovat, osekávat, sdrhovať, ale nevylučuje jej ani význam 'čistit', neboť adj. *cěstb prodělalo pod. sémantický vývoj jako lit. skáistas a sl. čistb. Málo pravděpodobně odděluje Zubatý, AslPh 16, 385 sl. cesta od tohoto adj. (v. cesta).
(2) Náležité staré fakt. od *(s)keid-J£ sl. cěditi{\. icěditi). Cěstiti pokládají za fakt. k čistb Vasmer, Machek, SM, SK aj.; jde o útvar mladší, analogický podle fakt., odvozených od sloves, v. Vaillant 3, 430. SK uvádí jako slovotvornou paralelu tichb : těšili, kde však -s- není součást adj. sufixu, ale kořene; lepší příklad je stsl. (rovněž jen stsl. + 1 jsi. jazyk) -tužditi, odvozené od adj. *tjud'b s o-ovým ablau-tem (v. tuždb). žš - eh
cěvbnica, -g f.   'druh hudebního nástroje; ein Mu-
sikinstrumenť (Supr Eug Parím)
SJS (rkp.). MLP a Srez. uvádějí význam 'strunný nástroj, lyra', stanovený podle r. aaftpůxn. které je v předloze. Spíše však jde o píšťalu či Panovu flétnu, jak ukazuje et. (v. níže) a doklady jsi. a vsi.: srbcsl. cěvbnica 'píšťala' (Rj 1, 814), sin. cévnica 'varhany' (Plet.), ukr. civnýcja 'starobylý dechový hud. nástroj, mno-hopíšťalová flétna' (SUM), r. cevnica 'starobylý lid. nástroj, druh Panovy flétny, jejíž píšťaly byly zhotovovány z rákosu, třtiny, bambusu, kostí ap.' (BSE 45, 238 a 46,471); SSRLJ 17, 580n má vedle tohoto významu i 'starobylý strunný nástroj' - tento význam je nejspíše z csl., v níž byl určen podle předlohy. V Supr a Parim je cěvbnica vždy ve výčtu hud. nástrojů, v němž druh nástroje neodpovídá předloze: za ř. y.iSápa. je v Supr 418, 24 svirělb 'píšťala', v Dn 3, 5 Zach za ř. oaftflůx)} je musik'ija 'hudba, hudební nástroj' (v. musik'ija)
Csl. cěvbnica v Eug 7aa 5 za ř. nXfjxipov (gpsli bo duša jestb a cěvbnica jeiykb) překládá SJS podle smyslu místa 'smyčec' (Srez. nesprávně 'struna'); sém. posun je však nejasný.
94
cěvbnica
Et.: Z adj. *cěvbm, der. z *cěvbjcěva, snad i *cěv& 'dutý stvol, trubice', všesl.; *cěvb f. > b. cev, sch. cijev, cév, dial. cív, sin. cév, stč. ctev, cév, plb. cev, stp. cřw, p. ojed. cew, cyw (SW); *cěv& m. > b. dial. caf (BDial 2, 298), c<?/ (Stojkov 267), slk. st. cev, -u nebo cvw (Bernolák 1, 210), Č. St. cev, -m (Jg); *cěva > b. CCVÁ (Gerov), mk. dial. céva (BDial 3, 339), slk. cieva, stč. c«?va, cěva, č. céva, hl. cywa, dl. covwj, p. cewa, br. dial. (Scjacko) céva, ukr. c/va (Hrin., Žel.), r. dial. céva (Podvys.); jen dem. v pom. cevka, br spis. céúka, ukr. spis. cívka, r. cévka. Pův. význam 'dutý stvol' (b. Gerov, mk. dial., stč.), 'dutá kost, brk' (sch., sin., porn., br. dial. Rastorgujev, ukr., r.), odtud jednak 'píšťala' (sch., č. st.), jednak 'cívka na nitě' (všesl.), 'céva v těle' (sin. slk. stč. č.), 'palička (k výrobě krajek), rukojef (r.) ap.
Nejasné.
• (1) Psi. *cěvbfcěva ~ lit. Mvá 'civka' ( < ie. *(s)kei-'iczal, rozdělovat').
(2) Psi. *cěvbjcěva < *cěviii ~ lit. kaivinti 'vyčerpať.
(1) Nejbližší příbuzenství spatřováno v lit. šeivá, dial. šaivá '(tkalcovská) cívka, troubel dýmky', dial. i 'lýtko', lot. saiva 'cívka, člunek, jehla na pletení síti'; tak MEW, Bern., Fraenkel 970, SK aj. Počáteční sl. c- (místo očekávaného s- < k-) patří k těm případům, v nichž má psi. za palatálu velární stříd-nici.
Z nepalatálního nerozšířeného ie. *skei- je odvozováno stind. čhyáti 'odřezává', stisl. skeina 'lehce zranit poškrabat kůži', bret. skěja 'řezat krájet' (sr. Pokorný 919n; Mayrhofer 1, 410; Vries 488; Henry 240 aj.). Tyto souvislosti jsou nejisté, i když je podpírá sém. paralela něm. Spule 'civka' z ie. *sp(h)el- 'oddělovat, odlupovať (Bern. 1, 128; SK 2, 86). Z téhož ie. základu vychází Zubatý, AslPh 16,385, který k psi. *cěva řadí Ul skieme-nys pl., lot. škiemene 'prošlup, otvor vzniklý rozestoupením osnovnich nití, jímž se prohazuje člunek s útkem'.
(2) Machek 1934,86n odvozuje psi. *cěvbjcěva z *cě-viti, které rekonstruuje ze slk. vycivený 'vyzáblý, vyprahlý, vyčerpaný, vyschlý', vycivieť 'zeslábnout, zhubnout', p. cewač, cywac, cewieč ap. 'dlouze a těžce stonat, hubnout chorobou' (SW), č. civět 'tupě zírat, hledět do prázdna'. Hláskově i sém. odpovídá lit. kaivinti 'vyčerpat (půdu), vysílit', s nímž Machek spojuje i lit. šeivá, neboť vychází z ie. *k-. Psi. cěvbjcěva i lit. šeivá jsou pak deverb., čímž lze v sl. vysvětlit různé kmenové zakončení. Další ie. souvislosti, které k lit. kaivinti uvádí Fraenkel (205 a KZ 72, 182), jsou sém. nepřesvědčivé. žš
cejla, -y f.   'peníz, mince; Geldstück, Münze'
Komp.: cetoimbstvo (1 x Supr) překládá SJS (rkp.) 'ne-
věstinec', přesněji snad 'místo, kde se (nevěstka) prodává'; tomu odpovídá csl. cpoimica 'žena prodejná, nevěstka' (MLP) i rcsl. cpoimbcb 'lichvář* (Srez. 3, 1436).
Exp.: Csl. cpa > rum. finta 'mince do hry; hřebík, nýtek, cvoček na postroji ap.' (Tiktin).
Et: Slovo přejaté už v psi.: srbcsl. četa (Rj z 14.-16. stol), stč. dem. cětka (stč. cela má Patera za Hanko-vo falzum, sr. Kott 5,1124), č. četa (kruž.), cetka, stp. a p. dial. cetka, br. dial. cjáta (NarLeks 98), ukr. cjáta (Žel cjatá), r. cáta, dial. i cjatá (Daľ): 'drobná (římská) mince' (r., asi sém. expanze z csl.); dále 'ozdůb-ka' (stč. č.), 'ozdoba ikon a věnců ap.' (r. dial.), 'ozdobný plíšek na opasku' (stp., p. dial.), 'drobná skvrna, tečka, kapka' (p., ukr., br. dial.), 'křemínek, oblázek' (br. dial.). - Topon. stč. Cětoraz (z os. jm. Cětorad 'kdo má rád lesklé penízky' se suf. ~jb; sr. Gebauer 1894, 1, 104; Profous I, 276), pod. Cietoľub' (Profous 1, 2S2); sem snad i strukr. os. jm. Cata (Be-rynda).
Nejčastěji pokládáno za přejetí z lat. prostřednictvím gót. kintus, lat. pramen je však nejistý. Podle Schródera, KZ 53, 80n z lat. *cenlu$, zkráceného z centenionalis 'drobná mince, asi 1 /3 asu'. Shodně Stender-Petersen 1927, 378n, který odmítá přejetí Z Vglat. quintUS '*mince, asi 5 asů* (za možné má Schade 1, 489n; podr. Uhlenbeck, PBB 30, 296n) pro velký rozdíl
v hodnotě mince.
Spojení sl. cela s gót. kintus má už Mikl. 1845,105, dále Jagič, AslPh 9, 162, Bern., Feist 233, Lehr-Spla-wiňski, SFPSl i, 378n aj. Pro odstranění rozdílu rodu předpokládá Uhlenbeck, AslPh 15,484, Feist aj. gót. *kinta. Počáteční c- je jediným dokladem 2. palata-
lizace před -e (sr. Lehr-Splawiňski, SFPSl I, 382 aj.).
Další výklady gót. prostřednictvi odmítají. Pochybnosti o něm vyjádřil už Mladěno v, SbNU 25, 139. Skok vychází z lat. quinta (pars) 'pátá (část)' (ZRPh 46, 397) nebo z balk.-lat. slova, jež odpovídá lat. quincunx (Skok 2, 74). Kiparsky 1934, 110 je má za přejetí z lat. *centus a počáteční c- vysvětluje z asi-bilovaného lat. c [ts], změnu rodu jako sl. inovaci. Shodně Machek s.v. cetka, podle něhož je lat. *centus z centěstmus 'stý díl platební jednotky', tedy 'drobná mince'. Vyjdeme-li však z f. cent(ěsim)a '1% daňová sazba, poplatek z prodeje ap.* (sr. Pauly 1, 1108), odpadne rozdíl rodu. Nebyl to ovšem název mince.
Nepřijatelný je předpoklad domácího původu (Matzenaucr 1870,23) nebo přejetí ze stsl. do gót. kintus (Lottner, KZ 11,173; Schmidt, KZ 19,272), dále výklad Knutssonův (ZsIPh 15, 130n), podle něhož je sl cpa z rétorom. centa 'pás, opasek' a to z lat. cinctum tv. ŽŠ
95
-ti
cn>ky
-ci v. ci, seici
cimirn., -a m.'hrbitov; Kirchhof (1 x var. Venc z ch.--hlah. breviáre ze 14. stol.)
El: Chcsl. cimitrb, cimiterb (MLP) ap. z vglat. cTtmterium 'hřbitov, kostel, v němž se pohřbívalo' ze střř. xoifitj-írjpiov (oi.n > [í]) 'hřbitov', v klas. ř. 'místo, kde se spí' z ř. xoiuáco 'ukládám k spánku' z ie. *kei- iežeť (o něm v. pokoi, pocíti). Zakončení -tn> může i navazovat na ř. xoiprj-rpov, které ojed. přejala i Vglat. (sr. MLWb 2, 770).
Stejným prostřednictvím přejato sch. cimiter(ij), -or(ij), ci-matorij ap. tv. (tak Skok I, 256, který uvádí i další var.; Bern. 1, 129 má za nejbližší it. cimiter(i)o); seto. cemeter ap. asi ze staršího přejetí z vglat. caemětěrium. Sin. dial. cimor, slk. cintorín, dial. i cintor (SSJ), cintýr (Kálal) prostřednictvím maď. unterem t v. (Bezlaj 1,65; Petrovová-Slodnjaková, SSlav 24,301; Blanár, JŠ 14, 174); slk. podoby cimeler. cfijmeter (Kálal 58) ukazuji na vliv sch. Slp. emynterz, -arz, smyntarz, p. cm§tarz jsou podle Bern. a Brücknern buď přímo z lat. s p. nazalizací nebo rom, prostřednictvím; střlat. cminteritm tv., doložené na území Polska (sr. StřlatP 2, 537), je spíše odrazem než pramenem p. slova. P. dial. smetan (SW) adideací k smetný (Malinowski, KSB 6, 305; Brückner), swintarz k šwiety (Fraenkel, ZsIPh 8, 413); sr. i Klich 1927, 131n; Datkowá, JP 15, 77. Z p. je ukr. evyntar 'hřbitov u kostela' (Vasmer; Richhardtová 1957, 39) a br. cvintar. cvintár tv. (Nos.). ŽŠ
cin>ky, -we f.   'chrám, církev; Kirche' (i x Sin Kij Fris)
Dolož, v ak. sg. cirbkovb (Sin), gen. sg. eirbkbve (Kij), lok. pl. u cireuvah (Fris).
Der.: cirkbrlb 'svátostný' (I x Kij), snad za *CÍrbkbVbnb (sr. Shaeken 1987, 124).
EL: Podle Sch.-Šewce los je možné, že dl. dial. podoby s cyr- a stp. cyrkiew jsou pokračováním stsl cirbky.
Stsl. cirbky je přejato stbav. prostředictvím z ř. w xvpi(a)xóv 'dům páně, chrám'. S prostřednictvím stbav. kirkô v souvislosti se salcburskou misií v 8. stol. počítá Schwarz, AsiPh 40, 289, dále L. Mo-szyňski, SbNahtigal 284-6, podle něhož stbav. kirkô > stsln. *cirky, to pak stsl. cirbky a stč. *cin>ky (na č. půdě změněno v cěr- analogií podle jiných slov na cě-), které se z č. území šířilo do p. a luž. Podle jiných (Nahtigal 1936, I8n; Pirchegger, IF 57, 70 aj.) jde
o přejetí pozdější, velkomoravské, a to z dat. sg. stbav. chirichun (tento tvar je součástí četných to-ponym v oblasti Panonie), jehož zakončení odpovídá Stsl. -y; v. i cn>ky.
Málo pravděpodobný je názor Stendera-Petersena 1927, 425n, že stsl. cirbky bylo přejato prostřednictvím gót. *kirikô (sr. L. Moszyňski. o.c. 287.) ŽŠ
cn>ky, -*ve f. 'chrám; církev, křesťanská obec; shromáždění; Kirche; Kirchengemeinde; Ver-sammlung'
Vcsl. pam. i norn. crbkbvi. erbkovb. -ae»a v nepřímých pádech i podoby a-kmenové (lok. sg. crbkbvě, instr. sg. crbkbvojo. obojí Venc); často zkracováno
Der.: Dem. crbkbvica 'malý chrám', pejor. cn>kbvište 'pohanská svatyně', odtud adj. crbkbvištbrtb (vše jen Supr); rei. adj. crbkbvbnb 'chrámový; církevní, církve; bohoslužebný', odtud crbkbvbnikb 'příslušník duchovního stavu'.
Et.: Pozdně psi. *cbrky > b. cárkva, ěerkva ap., mk. crkva, sch. cřkva, v 13. stol. erikav, v 13.-15. stol. crkov, od 14. stol. i erikva, ojed. crk( v Ji, cirkva, sin. cérkev, dial. i cérkva, cirkva, slk. cirkev, stč. crkev, cierkev s gen. cěrekve, odtud nom. cěrekev (Gb), č. církev, hl. cyrkej, dl. cerkwja, dial. cerkwa, cerkej, plb. carťai, carťev, pom. cérk(v')a, cěr-k(v')i ap. (PWb), stp. cerkiew, cerki, p. cerkiew, br. carkvá, ukr. cérkva, st. cérkov, v. cérkov', lid. cérkva, s významy 'kostel', ve st. době všesl., v současnosti vsi., v novější p., č., slk. o kostele východní církve, dále téměř všesl. 'církev', v b., mk., sch., pom. i 'bohoslužba', v plb. i 'hřbitov'; termín, na jehož šíření na sl. úzerai se názory různí (sr. Klich 1927,89n; Nehring, AstPh 1, 62 pozn.; Machek s.v. církev; Stanislav 1956, 1, 57; Sch.-Šewc 105 aj.).
Přejato pravděpodobně germ. prostřednictvím z ř. zó xvQt(a)xóv 'dům páně, chrám' (< ř. xópioc, 'pán, vladař'), což je kalk hebr. výrazu pro 'boží dům' (Skok, ZsIPh 2,397n). Germ. prostřednictví uvádí už MEW, určeni poslední předlohy je však obtížné: Bern., Klich 1927,9ln, Vasmer, Vaillant 1, 177 a další vycházejí z gót. *kirikó, jiní z germ. dial. záp. (Schwarz, AslPh 40, 288n ze stbav. chirch, Kiparsky 1934, 247 z raně sthn. kirihha, z nepřímých pádů na -Ůn; sr. i Nahtigal, 1936, 67; L. Moszyňski, SbNahtigal 284n; Schramm, ZsIPh 45, 58-79). Stender-Petersen 1927, 425n předpokládá dvojí přejetí z gól. (psi. *cbrky < gót. *kirkô, psi. *cbn>ky, cbrbky < gót. *kirikó). Staw-ski, SK aj. počítají s germ. prostřednictvím jen na sl. severu, kdežto stsl. cn>ky a jsi. podoby chápou jako přímé přejetí z lid. řečtiny. Ř. slovo jako přímý pramen všech sl. podob uvádí Mladenov, SbNU 25, I36n, Skok, JslF 8. 60, Menges, SbČyževs'kyj 1966, 546 aj. V. i cinJty.
96
crfaky
Počáteční c- (místo očekávaného č~) bývá objasňováno různě (sr. L. Moszyňski, o.c. 285; Kiparsky l.c; Menges, o.c. 546n); lze je chápat jako výsledek 2. palat., která po skončení 1. palat, proběhla v přejatých slovech i před jednoduchými předními vokály (sr. Stieber 1979, 68; Lehr-Sptewiňski, SFPSI 1, 378n).
Málo pravděpodobné je přejeti prostřednictvím rétorom. *kerka < vglat. *kerika (Boháč, LF 35, 441) nebo z jiných pramenů (Gunnarson 1937, 54n zbalk.-rom. (be)zerecá < lat. basilicd). Žš
CVětb v. cvisti
cvisri. estéti  'kvést; blůhen'
Der.: ocvisti 'rozkvést', otbcvisti 'odkvést', pro-'rozkvést, vykvést', ipf. procvitati;
subsL s náležitým o-stupněm: evětb 'květ, květina' s adj. cvětbnb 'kvetoucí', tv. cvětbCb s adj. evětb-čam, tv. i evětije; evětilo (1 x Supr) podle SJS '(kvetoucí) luh, pažíť, podle MLP význam nejistý (užito metaf. po zakonbnyímb evětilotnb).
Adj. cvěíbm často ve spojeni neděija cvětbnaja 'Květná neděle', poslední neděle před velikonocemi. Adj. cvětbnb ukazuje, že nejde o překlad ř. xvptaxtj rôiv fiatov (takto Jagič 1913. 300; Slawski 3,489), nýbrž lat. dominicafiontm, což je moravský kalk zdoby před počátkem byzantské misie (Mareš, Slávia 25,258n).
Komu.; cvětonosbnb 1 x Ostr ve spojení neděija evěto-nosbnaja 'Květná neděle'.
Exp,: Z csl. vykládá vsi. podoby s počátečním cv- Jurkowski, PSS 1963, 61, Stieber 1979, 71. Podoby s kr-, které jsou v ukr., br. (tam vysvětlovány vlivem p., sr. Bern., Vaillant 1,56) a v řadě r. dialektů (i vých. od Moskvy), jsou pak pokládány za původní (Porzeziriski, SlOc 3-4, 221-3; Stieber, RS 29, 6).
Et: Psi. *kvisti, kvbtetb > sch. cvásti (a < b z préz.; sr. Skok 1, 281), sin. evěsíi, evěsti, stč., č. st. kvisti, nč. kvésti (podle ptc. kvetl), dl. kwisč, kaš. kvisc, stp. kwišč, br. cvisci. Nos. kvisc', ukr. cvistý (podle subst. cviť), žel. cvýsty, r. cvesíí (podle subst.
cbsar'b
cvet; o vsi. podobách s počat, cv- viz exp.), r. dial. i kvesti, kvésti, kvesť (SRNG), kvisť (Dobrovoľskij 971), tvestí (Daľ) ap. Jinde pokračování psi. *kvbtěti (b. cäftjá, mk. cavti. obojí s metatezí, sch. cvátjeti, s metatezí cávtjeti, cávtati, sin. evetěti, hi. kcěč, dl. kwišeš ap.) a *kvbtngti (slk. kvitnúť, p. kwitngč, porn. kvitnoc, kontaminací obou typů br. kvitnéc', TSBr), vše 'kvést, vzkvétat, pokrývat se květy' (všesl.), často přeneseně o člověku a lidské činnosti, dále 'pokrývat se plísní' (b. dial., p., porn., br. Nos., ukr., r. dial. Daľ), o vodni ploše 'pokrývat se zelenými řasami' (č. ukr. r.) ap. Psi. a všesl. je subst. květb. • (1) Psi. 'kvisti 'kvést' < ie. *kuei-t- 'zářit'.
(2) Psi. *kvěfí> < *kuoito- < ie. "koituo- 'jas, světlo".
(1) Pokračováním ie. *k\tei~t- 'zářit'je psi. *svbtě-ti, světb (v. světí.), jehož souvislost s květb se všeobecně přijímá (Gorjajev 315; Meitlet 1902,178; Brückner, KZ 46, 232; Pokorný 629; Bezlaj, SemSln 9,11; Georgiev, KZ 64, 118n; Slawski 3,478n a další). Pro kvisti je nutno předpokládat buď ie. dublety k-Jk- (tak Skok i, 282) nebo spíše ztrátu palatálnosti ie. k- v psi. Ztrátu palatálnosti vysvětluje Meiliet I.e. disimilací vzhledem k sykavce v následující slabice (*cvisti), Vaillant, rés 13, lion vlivem prefixů *jbz-, *vbz-, *orz-, Machek (s.v. kvésti) pozicí k- před temným vokálem (nejdříve v subst.
*kvottOS > *květb; sr. i Němec, Slávia 33, 357n). Tento hláskový vývoj byl v psi. provázen diferenciací sém.: 'zářit' -> 'kvést' (sr. Machek i.e.); velára, bez sém. posunu, je v loí.^kvitět 'lesknout se, zářit'.
Brückner, AslPh 39,8 doplňuje tuto příbuznost o psi. *grěz-da. lit. žvaigždé 'hvězda' ze znělé var. téhož ie. kořene, Machek 1968, 312 o lit. iyditi 'kvést', žiedas 'kveť ze znělé var. bez -v-(odmítá SM 13, 163).
(2) Mikkola 1913,2,166 vysvětluje kv- přesmykem z ie. *kopuo~ 'jas, světlo', z něhož je stind. kětu- tv., stnord. heid 'horké počasí', něm. heiter 'jasný'. Sém. vývoj týž jako v (1). žš
Cbsar'b v. cčsar'b
97
Čachy__čarí.
■ . ý.
Č
Čachy v. Čectn.
čajati, -jen.  'čekat, očekávat, doufat; warten, er-warten, hoffen'
Der.: čajanije 'čekání, očekávání', čajembrib 'určený k čekání', nečajetm 'zmatený, jsoucí v nesnázích*, neČajanije 'zmatek, bezradnost, zoufalství', nedočajamm 'beznadějný', načajati se 'doufat, mít naději', nenačajemb 'neočekávaný*, ne-načajanije 'zoufalství, beznadějnosť, otbčajanije tv., otbčajati (se) 'zoufat si, vzdávat se naděje', otbča-jam> 'šíleně odvážný', počajaíi, príčajaíi 'čekat, očekávat'.
Exp.; Csl. otbčajati > rum. oceľ (a sä) 'zoufat si* (Tiktin).
Et: Psi. *čajati > b. dial. čáem (SM), sch. čajati, sin. dial. čajati (Bezlaj), č. arch. čáti (Jg, rusismus, jenž se neujal), pom. čajic sa, p. czaič sie, ukr. čájaty (Žel.), ■r. čájať. Význam v jsi. a vsi. 'čekat, očekávat, doufat*, pom. a p. 'skrývat se, číhať. — Vztah ke sl. *čekatij*čakati viz s.v. řekati.
• Psi. *čajati < ie. *k#ěi- 'pozorovat, dbáť (ií. ř. kelt. balt. sl).
Psi. *čajati z ie. *krěi- ve stupni zdlouženém (Pokomy 636) 'pozorovat něco s uctivou bázní*; nej-blíže příbuzné je stind. čäyati 'pozoruje, obává se, ctí7 (Uľjanov, RFV 20, 78). Starší srovnání s ř. Tnpěců 'pozoruji, střežím' pokládá Chantraine za nejisté a připojení stind. čara- 'zvěd* má Mayrhofer (1,383n) za mylné. S jiným ablautem k čayati patří stind. činóti a čikéti 'pozoruje, vnímá', se zúžením na oblast společensko-trestní pak stind. čáyate 'mstí, trestá', ř. tíco 'ctím, mám v úctě', rívoj 'splácím, kaji se' a subst. nprj 'čest; pokání', izoivfi 'tresť, lit. káina 'cena'; v. též cena a kajafi se.
SM 4, li považuje psi. *Čajati za staré sloveso stavové (< *kliěi-ě-), kdežto SK 2, l07n za psi. novotvar z pův. *čati, jehož relikt vidí v r. mne čelo 'zdálo se mi' (Daľ), snad i ve jménu *Ča--slavb.
Z jiného ie. *kPěi- 'odpočívať (o něm v. počiti) vyvozuje mylně Mladenov s.v. čakalnja. dt
čarfe, -a m.  'čáry, kouzla, magie; Zauberei, Zauberkünste, Magie'
Doloženo jen v pl. čary, 1 x čarove. Der.: čarovanije 'čarování, magie', očarovali 'očarovať.
Komp.: čarodéi, čaroděicb 'čaroděj', čaroděica m.? tv., čarodějanije 'čarováni, magie'.
Et_-Psl. *čan> ap. ~> mk. čar m. i f., sch. Čar f. s pl. čári, čara, sin. arch. čár m., čára; slk. poet, čar, čaro, pl. čary, stč. čár, č. pl. čáry, poet. čar, čár, pom. čár, pl. čare, p. czar (častěji pl.), br. pl. čáry (Nos.), ukr. arch. čar, pl. čáry. Žel. čárá f., r. pl. čáry, arch. čára (b. kniž. čar podle BTR z r.). Význam 'kouzla, čarování' (sch. č. pom. vsi. - vše pl., v p. sin. f. též sg.), 'půvab, čarovné kouzlo' (mk. sch. sin. m., slk. č. p. ukr. - vše sg., v r. i pl.). Všesl. vyjma b. luž., nedolož, v plb.
• Psi. *čan < ie. *iá'er- 'činit, dělať (ií, kelt. ital. balt. ř. ?).
Všeobecně se uznává hlásková souvislost (Pictet, KZ 5, 35; Osthoff, BB 24, 109n aj.) s lit. kěras (pl. kerai) 'čáry', kerěti 'očarovať, stind. krtyä 'čin, čáry', karóti/krnóti 'dělá', av. čára 'prostředek', ksrsnaoiti 'dělá', nper. čär, čára, kymer. peri 'dělání' aj., vše z ie. *kifer- 'dělat, činiť -* 'udělat někomu, očarovať (Pokorný 64In). Týž sém. posun v stisl. gerning f. 'čin'j gerningar pl. f. 'očarování, kouzla', střlat. factum, factüräri (DuCange Lat.), střhněm. ez tuon > es einem antun, sch. pl. čini 'čarování', dial. začiniti komu (Skok 1,325), slk. porobiť, ukr. zapodí-jaty (Hrin.) - vše 'očarovať.
Hirt, BB 24, 255 spojuje s týmž kořenem i ř. Tepcee 'věštné znamení', s nímž souvisí homérske nekop 'obluda' (Chantraine 1105—6aj.). Nepatří sem ř. xp(ai)aívav'tvořit' ani lat. creáretv., cerus{= creätor 'tvůrce') (připojoval Fick 1,384; BB 2, 208 aj.).
Čarb, čary se někdy spojuje se sl. čara 'linie' na základě črtání čar (např. čarodějného kruhu aj.) při čarování; sr. i Chrabrovo prěžde ubo sloveně ... črbtami i rezami čbtěchg i gataachp (Chrabr, Vil. In). Tak už Jg, podr. Tesniěre, BSL 30, l, I92n, dále Brückner 72 a Machek; přijímá i SM. Ti všichni vycházejí z ie. *kver-, jen H-K z ie. *(s)ker- 'sekat, řezať (pokud čáry s čára souvisí; pokud ne, připouští pro
98
čan»
čarb výklad z *kuer-). Čary spojuje dále s psi. *čwta 'linie', ba i s *čbrto> 'čert, ďábel' Pax, WuS 18, 64n.
Iľjinskij, RFV 61, 235-9 předpokládá pro čarb pův. význam 'řeč, zpěv', proto kromě lit. keréli je spojuje i se stind. klní-'sláva, zvěst', karů- 'oslavný básník', ř. yajpoč, 'hlásateľ; i v lat carmen 'píseň, báseň; kouzelná, zaříkávači formule' vidí onom. ie. *feer- 'brumlat (=zaříkávat -» čarovat)'; z téhož kořene podle něho se vyvinulo též stsl. *koriti (v. korenije), ale on korenije 'kouzla, čarování' vykládá z korem, 'kořen -v čarovné koření'. Čary a korenije ( < *koritií) uvádí do vztahu už Matze-nauer, LF 8, 202. dt
iasi.. -a m.   'čas; chvíle; okamžik; hodina; Zeit;
Weile; Augenblick; Stunde'
Ojed. (1 x Supr) 'počasí'; pi. časy 'modlil.ba breviáre'. — Podr. o užití slova v stsl. památkách Ľvov 1966, 259-66.
Der.: Adj. časbm (Euch) 'týkající se hodiny*.
Exp.: Csl. časb > rum. ceas 'čas, hodiny' (Rosetti 1968,314); r. Časý 'modlitba breviáre'.
Et: Psi. *časb, všesl.: b. mk. čas, sch. čas, sin. čas, slk. č. hl. pom. čas, dl. cas, p. czas, vsi. Čaj, Význam 'čas' (vyjma b. r.); 'chvíle, okamžik' (jsi. kromě sin., č. p. ukr.); 'doba, poměry' (slk. č. ukr.); zsl. též 'počasí', jsi. (vyjma sin.), stč. br. r. 'hodina'.
Nejbliže příbuzné je stprus. klsman (ak.) 'čas' (Bezzenbcrger, GGA 1874, 1242) a alb. kohe tV.s i když jejich další et. zařazení působí potíže.
■ (1) Psi. *časb < ie. *kPě(i)-so- < ie. *k#ěi- 'pozorovať.
(2) Psi. *casb < ie. *kě(if-so- < ie. *kei- 'být v pohybu'.
(3) Psi. *časb < ie. *kěs-o- < ie. *kes- 'běžet chvátat.'
(4) Psi. *ňua < ie. *kěs-o- < ie. *kes- 'řezat, škrábat'.
(1) Časb, klsman a kohě se spojovalo s rodinou sl. čajati, ie. *kl'ěi- (tak Leskien 1891, 424 aj., v poslední době SK s.v.); motivaci je možno chápat buď jako 'očekávaný, vhodný čas' (Bern.), nebo ze situace určování času pozorováním oblohy (W-P 1, 508); Ľvov, ksisi 25, 45n vyvozuje pův. význam 'moment, okamžik' «- 'přesné vnímání'.
Potebnja, AslPh 3, 364 psi. *časb a * čajati jako první spojil a sém. zdůvodnil, ale mylně vycházel z ie. kořene *k&ěj- 'ležet, odpočívať.
(2) Protože alb. kohě nelze vyvodit z ie. *k--, řadí Jokl, SbPedersen 159-60 (přijímá Pokorný 636) ČOSb k rodině ie. *kěi- 'být v pohybu' (o níž Pokorný 538n); částečnou sém paralelou je lat. annus 'rok' < ie. *aínos <č *at- 'jít*, stind. átati 'jde'.
(3) Mikucktj, IORJS4,90 spojil časb s č. dial. česali 'jít rychle, běžet', sch. kasati 'běžet, jet klusem' a stind. kásati 'jde, pohybuje se'. Pod. Machek, ZslPh 18, 21-2, jenž k těmto slovům (a ovšem i ke kísman a kohě) připojil i lot. dial. kuôst a něm.
čaša
hasten 'chvátat'; časb znamená vlastně '*běh času'; podobnou motivaci má stind. kála- 'čas' a něm. Zeit tv.
(4) G. Jacobsson, ScSi 4,286-307 spatřuje ve sl. časb. zdloužený stupeň ie. kořene *kes- 'řezat', v Mař vt> čěsě vrěmenbně = év uxtypg %póvou = in momento temporis (Lk 4, 5) ještě rozeznává pův. význam 'zářez' (na destičkách nebo hůlkách v primitivních společnostech); sr. Budimir, JslF 6, 166-79: časb ~ kosnpti, česat i, pův. temporis punctum. Sém. vývoj 'zářez' -» 'ohraničený úsek času' akceptuje SM i Toporov s.v., kdežto Meľnyčuk, Etim 1966,231 navrhuje spíše pův. význam 'úder' ve smyslu periodicky se opakujícího signálu. (Jacobssonův výklad kriticky hodnotí Kopečný, Slávia 28, 452).
Hamp, Etim 1970, 268—9 upozorňuje, že pro alb. kohe nevyhovují všecky tyto výklady, vycházející z intervokalického -s-; předpokládá pro všechny tři názvy času pův. *kiks- či *kisk-.
dt
čaša, -f f.   'číše, kalich, pohár; Becher, Kelch, Pokal'
Et: Psi. *Čaša > b. čaša, mk. čaša, sch. čaša, sin. čáša, slk. kniž. čaša, č. kniž. číše, plb. coso, pom.? čaša (PWb z Heykeho; Sychta jen ČaŠka 'lebka'), p. CZd-sza, vsi. gáša. Vše 'číše, široký pohár'; sin. p. ukr. a r. též 'miska'; všesl. vyjma luž.
Et nejasná, častěji přijímaná je (1), v minulosti (2).
• (1) Psi. *čaša < *kěs-ia <ie. *kes- 'řezat, škrábať.
(2) Psi. *éaša < stírán. *čašaka- 'číše?'.
(3) Stsl. Casa < protob. *kašů < stírán. (~ per. kase 'číše').
(1) G. Jacobsson, ScSl 4, 306 považuje čaša za deverb. od psi. *česaii (v. česatí) z ie. kořene *kes-(Pokorný 585); jeho koncepci přijímá SM a Toporov 3, 371-3. Ondruš, siWort 130 spojuje psi. *kěs-ia 'číše, tj. ze dřeva vyřezaná, vysekaná nádoba' s vslk. čuhac 'strouhat, sekat, řezať a č. kuchat 'řezat, pitvat', proto vychází z pův. ie. *kues-.
(2) Matzenauer, LF 7,28 první srovnává stsl. čaša se skrt. čášaka- 'pohár' a stprus. kiosi tv. Stind. čášaka- se však pokládá za přejaté z Írán. *čašaka-, z něhož (přesněji z pehl. *čašak) Húbschmann 1895, 51 aj. vyvozuje i arm. čašak 'pohár; chuť (k druhému významu sr. nper. čašídan 'ochutnat'); jde tedy o přejetí z Írán. do sl.; tak Uhlenbeck, PBB 22, 542, Bern. 1, 137, Vasmer, RS 6, 173. Vasraer 3, 306 však tento názor opouští.
Opačný směr přejetí ze sl. do arm. a stind. (Scheftelowitz, BB 28, 149) je právem odmítnut
99
čaša
čekali
(3) Dobrodomov, Elim 1968, 189-92 soudí, že si. čaša bylo přejato z nějakého stírán, tvaru, jehož kontinuantou je per. kulturní slovo käse 'čiše', a to prostřednictvím některého ttat. jaz., nejspíše pro-tob. *käšä (pod. Simeonov, BE 31, 333), kvůli protob. změně s > š. Doloženo je toto přejetí v kazaš. kese 'piala', uzb. kosa 'šálek', karakalpackém kese 'šálek na čaj, piala (miska k pití)'.
Při určování vztahu mezi sl. čaša a stprus. kiosi se mínění badatelů různi: Brückner, AstPh 20, 500, Mikkota 1903, 26, Bern., Slawski, RS 16, 87 a Meľnyčuk, Etim 1966, 231-2 mluví o přejetí ze sl. do Stprus., Toporov I.e. upozorňuje na možnost opačné cesty ze stprus. do sl., příbuznost obou tvarů shledává Mcillet, MSL 9, 373, pozn. 2 a s nim Vasmer, Zaliznjak, VSUa 6, 39 aj.
MEW 31 (sr. SM) přiřazuje k těmto dvěma slovům ještě lit. kiáušě 'lebka' a lot. kauss 'lebka, číše' a naznačuje sém. vývoj přes pohár z lebky; tuto možnost nevylučuje SK. dt
Čechb, -a m. csl., etnon.   'Čech; Tscheche'
Lok. pl. sekundárně i topon. 'Čechy' (v' Česěchb - 1 x Vene).
Der.: Adj. poses. Češbskb ap., Čachovbskb.
Et: Pův. izolovaný název jednoho kmene při soutoku Labe a Vltavy, dnes jako etnon. obyvatelstva č. zemí všesl.: b. mk. Čech, sch. Čeh, sin. Čéh, zsl. Čech, p. Czech, vsi. Čech.
Přes množství výkladů et. nejasná.
• (1) Čechb < *če- (< *čel- 'člen čeledi' aj.) + expr. suf. -ch>.
(2) Čechb < *če- (< *čedo 'dítě* aj.) + suf. -chb.
(3) Čechb < psi. *čechb (<*ke-ks-) < ie. *kes- 'řezat, škrábat'.
(4) Čechb < *čachb, pl. *čachy? 'suchá návrší' < "Čach-"schnout, chřadnout'.
Tradiční výklad v kronikách (Kosmas, Dalimil) vysvětloval pouze vznik topon. Čechy podle jm. praotce Čecha, jenž přivedl svůj sl. kmen do krajiny okolo Řípu. Nom. pr. Čechb se chápalo jako hypokor., sestávající z 1. slabiky nějakého antroponyma (nejspíše Cesta, Čestmír, Česlav); tak Jg I, 268 a Prosík (Sit-zungsber. d. kgl. böhm. Gesellschaft der Wiss., Prag-Wien 1885, 10-14 a OtSN 5, 890), který výklad z *Čmw opírá o ves Ctiněves blízko Řípu, z vb *ČbStině vbsi. To spojení však ukazuje slabinu výkladu, Čech by musel být tvar mladší, s vokalizací jeru. Ještě Palacký soudil, že jm. vůdce se přeneslo na jeho družinu a posléze i na celý kmen, národ a zemi. Od nom. pr. se však jméno kmene tvoří obvykle derivací (sl. -itjb, č. -oviti), proto není přeneseni z antroponyma tak pravděpodobné jako výklady následující.
(1) Hošek, ČMM 15,215-18 vidí v 1. slabice antroponyma Čechb zbytek kořene *čel- 'roď, obsaženého např. v psi. *čeíověkb, *čel'adb, počítá tedy
s pův. apel. ve významu 'člen rodu'. Otrebski 1947, l50n podporuje tuto teorii zvi. srovnáním se sin. dial. čěh 'chlapec', jež vykládá z psi. *čel'adb\ pod. Spal, nř 36,266n, který uvádí sém. paralely v jiných jazycích, např. v něm. deutsch < sthn. diutisc, der. sthn. diot 'lid'.
Mikkoia, RFV 48, 273 se domnívá, že pův. apel. *čechb 'člen zástupu, davu' pochází od psi. *četa 'zástup, dav'.
(2) Dobrovský (v předmluvě k Pelclově práci Geschichte der Böhmen, Prag-Wien 1782, XX1-XXII1) spojoval etnon. Čech s psi. *~čfti 'začít'. Jakobson (Slawische Rundschau 10,6,10-15) vychází z *če-chb, der. od *čedo, ale Bezlaj l, 77 přiřazuje k psi. *čedo 'dítě' bezpečné jen sin. čěh 'chlapec, pasák'.
(3) Ani Trubačevovo (VJa 1974, 6. 65; SM) spojení Čechb s psi. *česati, *čechati 'bíť nepůsobí přesvědčivě. Aby vysvětlila -ch~, vychází Kolomijcová, Slávia 52,294-7 z téhož kořene, ale z málo pravděpodobné reduplikace *ke-ks-; předpokládá apel. psi. *čechb 'nástroj sloužící k sekání; bojovník', jež prý se mohlo stát antropon. a etnon. (sr. Kyj 'zakladatel Kyjeva' = kyjb 'kladivo').
Se stejnou motivací Perwolf, AslPh 7, 616-24 (v návaznosti na Mikuckého, Materiály dlja slovarja kornevago i ob-jasniteľnago russkago jazyka i vsěch slavjanskich narěcij, Varšava 1880, i, 63) vztahoval Čech 'bojovník, válečník' k psi. kořeni *čak- 'bít, sekat, tříštit, řezat'.
(4) Koranda, SaS 6, 90-104 založil svůj výklad na konfrontaci etnon. Čech - Lech; u obou předpokládá pojmenování podle místa osídlení: Čechy < *čachy '*suchá návrší' < psi. *čachnpti ""vysychat, chřadnout', LěchyjUachy jednak z psi. lěcha 'záhon, pole', jednak z cA-ového der. od psi. ledo 'neobdělaná půda'. Pod. motivaci má Jagié, AslPh 34,283, jenž vychází pro Čechy z ""obyvatelé lesních houštin', sr. sch. česla 'lesní houština'.
K nepravděpodobným vysvětlením řadíme Šafaříkovo (1837, 788) sblížení Čech s *čajati, *čekati, Sutnarúv výklad ve SbJagié 612-17, že Čechb '*chlapec', tj. 'plod lásky, soulože' < *kes-, (/-stupeň *kos- > csl. raskošb 'rozkoš', stč. kochali 'laskat' ap.; ve SbDobrovský 288-91 naopak vidí Sutnar zdroj etnon. Čechb 'starosta, muž zjednávající pořádek' ve střhném. zěch(e) 'řada, stav, cech". Ondruš, StASI 4, 238-9 odvozuje Čechb od ie. *ku-•ek/keif-k- 'vrch'.
Nejpřirozenější se zdá výklad Otrebského I.e., protože vystačí s obvyklými fonet. změnami a pravděpodobným sém. vývojem. dt
čekati, -ajett  'čekat, očekávat; warten, erwarten' (I x VencLab)
Et-. Psi. *čekali > b. dial. čěkam (BDial 2,111), mk.
100
čekati
čeljadb
čeka, sch. čekati, stč. čekali, č. Čekat, pom. čekac, p. czekac, br. čakác', ukr. éekáty.
Nelze oddělit od psi. *čakali > csl. čakali, b. čá-/cam, sch. st. kaj k. čakali, sln. čakali, slk. čakať, stč. čakali, hl. čakac, dl. cŕiŕŕii, stp. i dial. czakat (SStp).
Všesl., nedolož, v plb. Vše 'čekat, očekávat, vyčkávat, mít naději'.
• (i) Psi. * čekati < čakati < psi. * čajati 'čekat, očekávat, doufat'.
(2) Psi. *čekati < ie. */cč- 'mít rád, toužil po něčem'.
(3) Psi. ''čekali < bsL *kek- 'uchopit, dosáhnout'. Téměř u všech Slovanů jsou obě podoby: čakati,
starší podle (1), i čekali, starší podle (2) a (3). Machek 1957,68 shledává mezi čekali a čakati stejný ablautový poměr jako mezi stind. čáyati 'všímá si, obává se, ctí' a čáyati.
(1) Už MEW spojil se sl. čajati, dále Los, RFV 23,75; k- má za suf. Podobně Meillet 1902,163, uvádějící jako slovotvornou paralelu sl. zwěti : zorkb, ztrcati; sr. i Vaillant 3,335n (slovesný sufix) a Brückner (ZslPh 4, 216, Brückner 75: pův. jmenný sufix).
(2) Zubatý, LF 28, 33 viděl v če- reduplikaci a srovnal sl. ptc. čekám s hláskově totožným stind. čakaná- 'toužící, nalézající zalíbení ap.'. Tak i Bern. 1,134, jenž však tuto rodinu ie. *kä- 'mít rád, toužit' (stind. čaru- 'milý', lat. cárus tv., ir. cara 'přítel', něm. Hure 'děvka', lot. kárs 'chtivý, vášnivý' aj., v. Pokomy 515) už nespojuje s ie. *k!fě(i)- a sl. čajati, jak činili Loš a Zubatý.
(3) Iľjinskij (u Tnibačeva, VJa 1957, 6, 94n) odvozuje čekati z ie. *kek- 'ohýbat se' (srovnává se stind. kákšä 'podpaždí', lat. coxa 'bedra' aj.) se sém. posunem ve spec. mluvě lovců 'sedět či stát sehnut při čekání na kořist' -» 'číhať -» 'čekať.
Stang (IJSLP 4, 67-70; Stang 1970, 73-6) chápe rozdíl mezi sl. *ček- a balt. *kak- jako rozdíl ablautu préz. a pf., sr. příbuzná balt. vb.: lit. kákti 'dosáhnout, dospět', lot. kakt 'dokončiť, kacět, kacerét 'po něčem sahat, snažit se dosáhnout', stprus. *kakt > kackint, kakínt 'sahat, dosáhnout'. Jacobsson, ScSi 14, 104-5 nepříliš zdařile začleňuje Stangovu koncepci do širšího okruhu der. kořene bsl. *kok-/ kek-.
Pod. SM s.v.; čekati pokládá za iter.-durativní der. se suf. -a- od nedoloženého *čekti; pod. útvar, se zdloužením koř. vokálu, vidí v čakati. dt
čeljadb, -í f. 'čeleď, služebnictvo; Gesinde'
Der.: adj. čeljaditb ve spojení OtbCb Č. (syn. s OtbCb
čeljadí) 'hospodář'. El: Psi. čeľadb f., vsesl.: b. čéljad, mk. čelad, sch.
čeijad (sln. jen ojed. nejisté bohinjské čeljad f., Bez-iaj), slk. Čeľaď, č. čeleď, hl. čeledí, dl. celaz, pom. čelá}, p. czeladz, br. dial. čéljadz', ukr. r. čéljad, v zsl. vsi. 'čeleď, tj. 'souhrn domácího služebnictva', jsi. br. 'děti'; zejm. jsi., ale i slk. p. ukr., r. dial. 'příslušníci rodiny'; přen. č. slk. bot. zool. 'skupina příbuzných rodů'. Pův. význam 'všichni, kdo podléhají hlavě rodiny, tj. členové rodiny i sluhové', jako lat. família. Odvozeno kol. sufixem -jadb od téhož základu, který je v psi. *čelověkt> (v. ěkwčkT.).
Starší předpoklad psi. *čel§db nově odůvodňuje Otkupščíkov 1967, 150, odporují mu však jsi., pom. a p. tvary.
Bez přesvědčivého výkladu; pravděpodobné je jen spojení s *kolěno a *čelnb.
• (1) Psi. *čel'adb < ie. *(s)kel- 'ohýbať.
(2) Psi. * čeľadb < ie. *tďet- 'skupina lidi' (stind.? ř.?).
(3) Psi. "čeľadb < ie. "(s)kei- 'sekat, řezať.
(4) Psi. *čeľadb < ie. *kelH- 'zvedat se'.
(1) S *koi-ěno a *čel-m> spojuje i většina autorů výkladů (2-4), jejich východisko je však různé. Vy-jdeme-li z pův. konkrétních významů 'koleno1 či 'kloub', je pravděpodobnější původ z ie. *(s)kel-'ohýbat, křivit' (v. Pokomy 928), než z ie, *k-el- 'pohybovat se, točit (se), kolo', kam bsl. názvy kolena řadí Pokorný 640; je možná už stará kontaminace ie. kořenů; na kontaminaci *fé'el- a *kelH- 'zvedat se' myslí SM 10,133n. Podrobně v. člěm. a koleno. - Na rozdíl od koleno, kde je význam 'pokolení' doložen vedle pův. 'část nohy', není u čeľadb po konkr. významu už ani stopy. Pro posun významu je možno vyjít spíše z konkrétní situace rození na kolenou ('koleno' -» 'narození' -» 'potomstvo'), než z metafory 'kloub, spojení částí těla' -» 'členové rodiny jako části rodové pospolitosti či posloupnosti'.
(2) Dlouho se přijímal výklad Zimmerův (AsiPh 2, 348), doplněný Fíckem (BB 8, 331; v. i Fick 26 a 386n), podle něhož se psi. *čeľadb a *kolěno 'pokolení' (podle Meilleta, MSL 14, 375 aj. jiného původu než koleno 'část nohy') spojovalo se stind. kula- n. 'zástup, množství, roď, kršti- f. 'lidé, kmen', ř. téXoc; 'vojenský oddíl' (oddělovaným Fíckem od zékoc, 'cíl, dovršení'), stir. cland 'rod, klan' aj. do rodiny ie. *ki'el- 'rod, zástup'. Tento výčet příbuzných slov přijímá ještě S-A 1955, Č. 103, Skok, U.-Svityč 362n (s dalším nostr. příb.), Ivanov-Toporov, SBJa 1984,95. Řadu dalších nejistých členů této rodiny neuvádíme, ale ani u tradičně spojovaných slov nejde o bezpečné příbuzenstvo: stir. cland je přejaté z lat. planta (Pokorný 640 je už u ie. *k"el- 'rod, zástup'
101
éeljadi>
čelo
neuvádí), stind. kula- je podezřelé 2 přejetí 2 dráv, (Mayrhofer i, 238n>, stind. krští- spojuje Mayrhofer I, 263n se stind. káršati 'oře'; ani ř. xéXoc, nemůže být z ie. *ktJel-: 1- je tu původní, jak dokazuje mykén. tereta, asi **skupina lidí' (Chantraíne MG2n).
(3) Sch.-Šewc 11 On a zsi 9, 244n vychází z *čel-'élen, díl1, které je í v *čel-m>, čelo, koleno, pův. 'něco odseknutého, vyrostlého', z ie. *(s)ket- 'řezat, sekať (v. kJati, skala); přijímá Otkupščikov I.e. - Ze *(s)kel- vychází i Schütz, ZslPh42, 14-19, jenž méně pravděpodobně předpokládá složeninu, jejíž 1. část je í-kmen *čeli-, 2. *ěď, v označení ňadra (v. jadra), pův. prý *'součást mateřského klínu'.
(4) Ceľadb a koleno spojil s lit. killis, kil tis 'původ, roď, lot. cilts 'roď (a mylně i s ir. céile 'přítel, manžel') už Matzenauer, lf 7, 30; tak i MEW 31; toto spojení často uznávali i přívrženci (2), i když baltská slova těžko oddělíme od lit. kěltifs) 'zvedat (se)*, lot. ceft(iés) tv., jež patří k ie. *kel(B)- tv., v. Pokorný 544. Výklad přijímá ještě Mladenov.
Nepřijímá se Machkovo (ZSI 1, 4, 39o) dělení na préfe če- ■'■ -ľadb z předsl. *tiäudi- (v. IJDdije), s předpokladem zániku 2. komponentu dloubá dvojhlásky, eh
čeljusťb, -i f.   'čelist; Kiefer, Kinnbacken'
Et: Psi. *čeľustb > b. čěljust, mk. Čelust, sch. čeljust, sln. Čeljäst, slk. Čeľusť, stč. čeľust, č. čelist, dl. celišeo, plb. ciľaifst, porn. čélěsc, stp. p. czelusč, br. dial. čeljus'c' (Ghiszkowská, SFPSí 14,197), ukr. čé-Ijusty pl., r. Čéljust' - vše 'čelisť, meton. 'různé části úsť (plb. stp. p.), metaf. 'otvor do pece' (stč., slk. dial., č. dial., p. dial., br., ukr., r. dial.) a 'jícen v širším významu, otvor (sch. stp. p.). Bez presvedčivého výkladu.
• (1) Psl. *čei'ustb < psí. *če!b 'čelo' + *«sía.
(2) Psl. *čeľustb < psí. *čela + suf. -juslb, -estb.
(3) PsL * čeľuste < ie. *(s}kel~ 'štěpit, štípat a p,".
(1) Pravděpodobně komp., v jehož 1. části se vidí nedoložený í-kmen *čelb, příbuzný s psl. *čeio, druhá Část je odvozena od *usta (SM; Sch.-Šewc; Eckert 1983, 150-55; Vasmer vychází z jo-kmenového der. od čelo).
Pro toto spojení svědčí anatomické uložení čelistí, které tvoří přední část úst (sr. význam 'přední čásť u čelo), i doklady s významem 'horní patro', 'dutina ústní', 'hrtan' ap. Nepodloženým předpokladem je i-kmenové *ček.
(2) Za derivát psl. *čelo pokládají č. např. MEW a Mladenov, nověji SK. Brückner (též v kz 45.35n) tu vidí suf. -justb, pod. jako v sch. kř(ě)ljúst 'šupina'. Jinak Toporov 3, 143; pův. *čel-eslb se přiklonilo lidovou etymologií k usia. S jinými sufixy sem může
patřit i sln. celina, čeljúga 'čelisť (Bezlaj), i když čeljúga může být i pozdní obměnou ^čeľustb.
(3) S lit, skélti < ie. *(s)kel- 'štípať spojuje Č. nejstarší výklad Mikuckého (IORJS4,368), který chápe čelist jako 'kost sloužící k rozmělnění potravy'. Se stejnou motivací Specht 1944, I69n, který k ie. *kel-f*ker- radí fot. ceruo-k(s)lts 'třenový zub, stolička' a stind. čárvati 'žvýká'. Lépe Bern., který spojuje rovněž s lit. skélti, nevztahuje však význam 'štěpit, štípať na funkci čelisti, ale spíš na jejich vzhled ('rozštěpení ůsť -»'ústní štěrbina' —»'hrdlo, jícen'). Na Bernekera navazuje jeden z výkladů H—K, který s.v. čelist spojuje (jako jednu z možností) první část slova se *{sjkel-, druhou s *usta.
Zajímavé je další stanovisko H-K (s.v. kloub), podle něhož je čelist a *čelm (v. čiěot>) 'kloub' prapří-buzné s kloub ( < ie. *k#el- 'točit se, otáčet se'); tedy *čelj-ustb pův. 'ústní kloub'.
Machek 1968 vidí v *čel'ustb kompozitum *čelju-(< *kheleu-) + -stb(< *ost-i 'kosť) 'čelistní kosť, přičemž 1. část slova spojuje s ř. x&Iúví? 'ret, čelisť, dále se stisl. giplnar, švéd. gäll 'čelisť. Předností výkladu je sém. shoda sl. a ř. slova; protože se uvedená slova obvykle vykládají z ie. *ghel- (Pokorný 436 aj.), museli bychom předpokládat ztrátu znělosti (pod vlivem *čehtb, Čelo?).
Tímto výkladem Machek nahradil svůj starší výklad z r. 1957, kdy dělí *čet'ustb na předponu če- a -*l'aslt (< ie. *leug-; příb. by bylo něm. Loch 'díra') s pův. významem 'otvor do pece1, přeneseně 'chřtán, hrtan', později 'čelisť.
Málo pravděpodobný je i další Bernekerův výklad 'čeťusib jako kompozita, jehož 1. část * stind. kidyam 'kosť (< ie. *kau~l~, *ku~l- 'dutý'). Tak i další z alternativ H-K- Mayrhofer 1.242 vlak chápe význam 'kosť jako uče necky stind. konstrukt a vysvětluje stind. kidyam 'kostnice'jakoder, od kula- 'roď, tedy 'rodová kostnice". pv
čelo, -a n.   'čelo; Stirn'
Přen. 'opovážlivosť, drzosť; spec. 'vojenský oddíľ
(snuznici stvorise na ni tri čela Vit, Job 1, 17).
Der.: Adj. ČelesbUb pouze ve spojeni čelesbnyi učiteľb 'velekněz' (Bes).
el: Psl. *čelo > b. Čelo, mk. čelo, sch. čelo, sln. čelo, slk. č. čelo, hl. čolo, dl. colo, plb. celu, porn. čolo, p. czolo, br. st. čaló, ukr. Čólo, r. Čelo; znamená 'čelo' všesl. s výjimkou plb.; posunuté významy: 'tvář, líce' (plb. br.) a 'holé temeno, lysina' (b. dial., p. dial.); přen. 'přední, příp. lepší čásť (sln. p. br.), spec. 'přední část vojenského útvaru nebo lodi' (rcsl.), 'přední část pece' (r. dial.), 'průčelí domu'
102
čelo
češuja
(sin. slk. č. luž. ukr.), 'první jakost' (o vině v ukr, dial., o obilném zrnu v p. dial., r. dial,).
Psi. *ČeIó je pův. o-kmen, jak dokazuje jeho oxy-tonní prízvuk. Starší názor, který řadil čelo k s--kmenům, se opíral o existenci adj. čelesbnb a plb. du. cilěsai (sr. Bern. 1,140; Vasmer; jako psi. dubletu připouští i SK % 127 a 133). Jak uvádí již Meillet 1902, 235 a MSL
14, 375, jde patrně o analogii podle tělo, tělesbm; u názvů částí těla jsou s-kmeny Časté (oko, ucho, isto a - rovněž sek. - lico).
• Psi. *čelo < ie. *kelH- 'čnit, strmět, zdvihat se'.
SI. čelo se vesměs spojuje s ie. *kelH- (MEW aj.), které se vyskytuje i v ř. xoXcúvóq, xoáojvt} 'pahorek, kopec', lat. celsus 'vysoký', columen, cultnen 'výčnělek, vršek', angl. hill 'pahorek' ap., stisl. holmr 'malý ostrov (— vyvýšenina nad vodní hladinu)', lit. ke-liu, kělti 'zvedat se', kálnas 'pahorek', lot. kafns tv. Tento výklad podporují i sek. významy *Čelo ve sl, jazycích (v. výše).
Čelo bývá uváděno v souvislost s čeljadh a koleno (v.), sr. Jagic, AslPh 30,297, nověji Sch.-Šewc 122, který zde uvádí i *čelnb 'člen, ůd' (v. ctem,); v. též SM 4,45n a 10,133 s.v. koleno. Při výchozím *kelH- je však toto spojení ze sém. hlediska málo přesvědčivé. Pro označení částí těla se společným významem 'část celku' by lépe vyhovoval ie. kořen *(s)kel- 'sekat', z něhož vychází např. Sch.-Šewc 110-11 a ZS1 9, 244 (ie. *(s)kel- > *čel- 'část, díl' > *čeljadb, *čelo, *čelrtb, *kolěno aj.).
Z ie. *(s)kel~ vychází i skupina germ. slov (např. stisl. skatti 'holá hlava' aj., sr. Pokorný 925), kterou spojuje s čelo Machek 1968, 97. Předpokládá sém. vývoj 'lysá část lebky' -* 'lysina nad čelem' -»'čelo' a myslí na pův. význam 'lebka*. Tv. je také lat. calva (<ie. *k°lH-y-o- 'holý*, sr. Pokorný 554), s nímž spojuje čelo Lewy, KZ 40, 561-2.
Nepravděpodobné je spojení s r. liJ.oc. 'konec, cíľ (Brandt, RFV 21, 215) nebo předpoklad Schútzův (ZslPh 42, 17n), že pův. význam psi. celo byl *diľ {vidí jej v sch. čelo '12 hodin'; pokud není sch. význam sek., jde o hom.; tak Bezlaj, Etim 1971, 38 In a SK s.v. čeh2: protože sch. čelo znamená i 'konec', může patřit i k -Seti, konbCb ap. (redakční pozn. Z. Hauptové).
pv
česati, íešen, 'sklízet (plody); emten, pflůcken'
Fig. Česati sluchy 'lichotit* (doslova 'škrábat, drbat uši, za ušima'; jediné spojení ve stsl., kde česati má význam 'škrabat').
Der.: otbčesngti 'useknout* (1 x Hom otčesretb s pisař-— skou chybou); v. i ofcsi,.
Et: Psi, *česati> všesk: b. Čěša, mk. češa, sch. česati, sin. česati, slk. česať, č. česat, hl. česat, dl. cesaš, plb. cesát, porn. čosac, stp., p. dial. czosat, p. ezesač, br. časác', ukr. česáty, r. česáť; ve významu 'česat (vlasy, vlákno)' všesl.; 'drásat, škrábat' (b. sch. sin. slk. r.); 'bít, tlouci' (b. sin. slk. ukr.); 'sklízet ovoce, trhat, rvát' (slk. č. stp. p.). Další expr. hláskové varianty v. SM a SK.
Původní význam byl patrně 'drápat, škrábat, třít' -> 'česat, čistiť; u jednorázových sloves (stsl. otbčesngti, č. hovor, čísnout aj.) se vyvinul z 'dřít, odírať význam '(od)seknouť. - Význam 'trhat, česat (ovoce)' vysvětluje Vaíllant, RÉS 22,19deprefixa-cí původních formací typu *otbčesati (= 'česáním oddeliť); SK s.v. česati nepokládá toto vysvětlení za nutné, neboť významy 'drásat - dřít - trhať jsou velmi blízké a mohou se vzájemně zastupovat.
• Psi. *česati < ie. *kes- 'škrábat, česat* (batt. ř. kelt. germ. stind.?).
Z ie. *kes- 'Škrábat' (MEW, Pokorný 585 aj., nověji např. Met'nyčuk, Etim 1966, 196n) se vyvozuje lit. kasti 'rýť, kasýti 'škrábat, drápat', lot. kosit 'česat, shrabo-vat, škrábat, drápať, ř. kégxěov (z reduplikovaného *kes-kes-) 'koudel, konopí*, s reduk. *ks- ř. féa) (< *ks-es-o) 'škrábu', č,aíva) ( < ksnjo) 'češu', stir. clr f. 'hřeben', stnord. haddr (< *hazda-z) 'ženské vlasy, účes', střdn. hěde, něm. Hede 'koudel'. Je snad zastoupeno i v stind. kaččhú- f. 'svrab, prašivina', které Trautmann, KZ 43, 153 spojuje s r. česótka 'svrab'; ľvlayrhofer l, 139 je však vzhledem ke stind. syn. kharju- pokládá raději za přejetí z dráv. Podle II.--Svityče i, 343 jde o slovo nostr. stáří. pv
češuja, -je f. 'šupina; Schuppe' Der.: Adj. češujatb, češuitb 'šupinatý' (Bes). Et: Psi. * češuja > sch. st. češuja 'Šupina' (Rj, 16. stol.), p. czeszuja, ezežuja 'šupina, skořápka, slupka*, br. čašujá, dial. čušujá 'rybí šupina' (Bjaľkevič), r. Češuja 'šupina, skořápka; krytina v podobě šupin', šujá 'pleva konopného semínka' (s češuja spojuje Trubačev, sr. Vasmer-T. 4,494). - Většinou se i tvary na -ula, -ula pokládají za úpravu téhož slova (sr. sch. češula 'stopka; hroznové vino', stp. czaszula aj., szaiula, szeszula 'šupina, skořápka, slupka', diai. ščežula 'rybí šupina' Tomaszewski, sin. češúlja, dial. česúlja, šušúlja Plet 'lata, trs květů ap.', slk. šešuľa 'semeník, obal semen u plodu*, č. šešule tv.). Kromě toho je ve sl. jazycích řada dalších, snad původně totožných, ale expr. nebo kontaminací pozměněných slov (č. dial. šošolina Kott, salušina Kubín 'slup
103
češuja
četyre
ka obilného zrna7, r. Šelucha 'lusk, slupka', dial. ščelucha 'rybí šupina' aj., viz SM, SK).
*Češuja je odvozeno od česati (v. česati) ojedinělým suť". - 'uja (SK). Není vyloučena ani substantivi-zace pův. adj. na -ujb (tak SM); v tom případě bychom však museli vyjit z -je-ověho prézentního *češ-, což není příliš pravděpodobné. Sém. vyjdeme z česati 'sdrhávat, odírat', tedy 'rybí šupina' i 'slupka zrna ap.' <- '*to, co je třeba sedřít'. Z jiné specifikace psi. *česati, totiž 'vochlovat len', vychází tvarově totožné br. češújka 'pásmo nití'. pv
-Četatl v. pričetatí Četverb, -OTb v. četyre
čctvrěgram. adj. 'čtyřhranný; viereckig, vierkantig'
(lx Parim)
El: Stsl. četvrěgram, je utvořeno komponenty čet-vrě- (v. četyre) a adj. -gram, jehož základní subst. není ve stsl. doloženo.
Psi. *granbj-bj-a 'hrana, okraj' > b. gran m. 'hrana (krystalu, drahocenného kamene)', slk. hrana 'úhel, hrana, okraj', tv. je i stč. hrana, hrano n., č. st. hran m., č. hrana, p. ojed. graň, gran (SW), hl. hrana, hraň, dl. grana, graň, br. ukr. hran', r. gran'. Všesl. je der. na -ica granica 'hranice, mezní linie'.
Psi. *gramj-bj-a je pokračováním ie. kořene *gher-H-/*ghr-eH- 'vyrazit (o výhonku, rostlině ap.), vyčnívat (z povrchu, hrany, okraje)', v očekávaném o-stupni u jména a s n-ovými sufixy (Pokomy 440, Bera. 1, 346 aj.). Sr. alb. hraně 'osten, trn' (Meyer 204), grerě 'vosa', greth 'pazdeří, sršen aj.' (Ci-mochowski, LP 5, 192), bret. grann 'obočí', stir. grend 'vousy', góí. *granô 'vousy, knír' (Holthausen 1934,38), stnord. grgn 'kníry, vousy, reť, ags. granu 'vousy, knír', sthn. grana "vousy', něm. Granne 'osina u obilí a trav; pesíky v kožichu dravců', dial. i 'prasečí štětiny; rybí kost'. Od téhož základu *ghro-n-, od jeho sém. linie 'výhonek'je i sl. název pro 'větev',
v. granica. pv
čeívn>ri> num ord. 'čtvrtý; der vierte' Num. card. v. četyre.
Četvrbtaja čestb 'tetrarchie'. Adv. četvrbtoje 'počtvrté'.
Der.: četvntbkb 'čtvrtek', četvrbtbkb- sgbotě (ř. re-tápzri) 'středa' (jako 1. den týdne je zde počítána neděle).
Komp.: četvrbtovlastbCb, četvrbtovlastbnikb 'tetrarcha' (?. xeTpipxog), četvrbtovlastbstvovati, -vlastvovati 'být tetrarchou', četvrbtodbmm, četvrbtodbmvbm
'čtyřdenní' (ř. Tetpd^pepoc). četvrbtbnadesetbm 'čtrnác-tý'.
Exp.: Csl. čeívrbíb > rum. sfert, čferi, š/ert tv. (o expanzi do rum. již MEW, nověji Tiktin 1414 a SDEM 412).
Et:Psl. "četvbrfo > b. četvárti, rak. četvrt(i). sch. čětvrti, sin. čelHi, slk. štvrtý, č. čtvrtý, hl. Šlwórty, dl. stwórty, plb. cit 'orte (P-S 47), porn. čvárti, čvarti, stp. cztwarty, p. czwarty, br. čacvjorty, ukr. r. četvértyj, vše 'čtvrtý'.
Psi. *četvbrlb < ie. *kuetur-to- tv., jemuž odpovídá stind. čaturthá-, toch. A stärt, B starte, arm. čorir, čorr-ord, ř. xitpmoq, TÉrapTog, lat. quarlus, stir. cethramad, stisl. fiôrdi, sLhn.fiordo, stprus. ket-twirts, lit. ketviftas, lot. cetuřtais. Podr. o etymologii v. četyre. p V
četyre m., čeryri f. n., num. kard.   'čtyři; vier'
Též ve složených číslovkách, např. četyre na desete 'čtrnáct', četyre desete, četyri deseti 'čtyřicet', četyri sbla 'čtyři sta', četyri tysgšie 'čtyři tisíce'.
Der.: četverbjčetvorb 'čtverý' > četverica\ četvori-ca 'čtveřice', v instr. sg. četvoricejo 'čtyřnásobně', čet-verbm 'čtyřnásobný', v. í čern-tn,.
Komp.: s četvero-: četverogubbno 'čtyřikrát' (k druhé části v. prégubi), četveronogb 'čtyřnohý' (ř. wzpáTiovc); sče/vre- (< *četver-; metateze likvid v antekonsonantické pozici): četvrědesetbnb 'čtyřicátý', ve spojení vb četvbrbde-Sftbnoje vrěm§ Quadragesimae tempore 'týkající se čtyřicetidenního půstu před velikonocemi' (Bes); čet-vrědbmvbm 'čtyřdenní', četvrěnogb 'čtvernohý, čtvernožec' (f. -exp&koik), kol. četvrěnožije 'čtvernožci'; v. i četvrěgram..
Et.: Psi. *četyre m., *četyri f. n. > b. mk. četiri, sch. četiri, sin. arch. a dial. četírje m., četiri f. n. (Piet.), spis. štirje m., štíři f. n., slk. štyria m. živ., štyri m. neživ., f. n., stč. čtyŕie m., čtyři f. n., č. čtyři, hl. štyrjo m. pers., štyri m. impers., f. n., obdobně dl. styrjo, štyri; plb. citer (P-S 46), porn. štěřej(i) m. pers., štěrě m. impers., f. n., stp. cztyrze, czterzy, p. czterej m. pers., czterzy m. impers., f. n., br. čatýry, ukr. čotýry, r. četýre. - V zsl. a ve sln. s alegrovou redukcí v 1. slabice, případně se změnou čt > št. Jde patrně o sl., ne už o ie. redukci, jak se domnívá Fortunatov, KZ36,35 aj. - *Četverb(-orb patrně již předsl., sr. ekvivalenty v stind. a v dalších ie. jazycích.
• Psi. *četyre < ie. *kVetur- 'čtyři'.
Psi. *četyre je pokračováním ie. *k"etur-, kmene nepřímého pádu (ak. pl.?) kons. deklinace num. kard. *ki'etuer-1 která existuje ve sl. v tematizované podobě jako num. kolekt. (psi. *četven>) a jako
104
i
I
četyre
česti,
součást kompozit. Příbuzné je stind. čatvärah, av. ča&wärô, toch. A štwar, B š(t)wär, š(t)wer, arm. čorkh, ř. Téxxapsq aj., alb. katěr, lat. quattuor, osk. pettiur, umber. petur-, stkymer. petguar, stir. ce-th(a)ir, gót. fidwôr, něm. Mier, angl./owr, lit. ke turí, lot. Če/r/ (sr. Pokorný 642n, Szemerényi 1960, 79n aj.).
Erhart {1982,138-9 a SFFBU 13.23n) analyzuje ie. *k#eiur-jako l&etHgr s ve významu "pár, dvojice' (si. četa) a Hje-r 'dva, pár', tedy 'pár - pár; dvě dvojice'. Morfém H3e- je podle jeho názoru obsažen ve všech sudých ie. číslovkách a je důvodem pro domněnku, že se ie. decimální soustava vyvinula z primitivního binárního systému.
Další výklady jsou méně přesvědčivé. Hopkins, AJPh 13, 8Sn předpokládá eliminaci názvu pro jedna a u *-tur význam 'tři', tedy 'jedna a tři*. Nevyjádřené 'jedna' předpokládá i Fay, AJPh 31,417-8, v *-iur však vidí význam 'mocný' (o 2. prstu na ruce, ukazováku). První část vykládají oba shodně jako ie. kue 'a'. - Menninger 1958, 159 navrhuje dvojí výklad, přičemž v obou případech vychází z *oke-to-tioro (> ie. *l&etffor-), v němž ok-Jak-je 'špička' (~ ř. áxptq 'vrchol hory' ap.), -to- je totožné s -to- v *kiri-to(m) '100' a má význam 'řada'; tento význam posiluje poslední slabika -uoro (~ ind. vara 'řada'). V prvém výkladu má číslovka 4 význam 'řada špiček prstů (na ruce, bez palce)', druhý výklad pokládá za prapůvodní význam slova 'kříž (= útvar se čtyřmi špicemi)*. pv
-eeznotiv. išteznpď
čedo, -a n.   'dítě; Kinď
Der.: Dem. čedbce 'synáček', kol. čedb f. 'děti, družina, lidé', ištedije 'potomstvo, pokolení', beštedije 'bezdetnosť, bešt§dbm> 'bezdětný', běštediti, be-štedbstvovati 'být neplodný'.
Komp.: čedoljubb, -ljubivň, 'milující děti', -ljubica 'žena milující děti' (ř. <pMiExvoc.\ čedoprižitije 'plození dětí' (ř. tExvoyovict), domačedbcb, -dica 'otrok(yně) narozený(á) v domě' (ř. o/jcoyewfe; v. i syn. jeděčedfacb); jedinočedh, -čedbm, inočedb 'jednorozený' (ř. povo-yevýs; sr. Molnár 1985, 177); spřežka bratučedb 'synovec', ko). bratučedb f. 'bratrovo potomstvo'.
Et.: Psi. čedo > b. čédo, tak. čedo, sch. čedo, ojed. st. čed m. (Rj), slk. ojed. čiad(a), č(i)ado, Čad(a) (Kott 5,1155), stč. čad(a), čád(a) (Gb), br. pejor. čadó (Nos.), ukr. arch., r. arch. čádo (z csl.?). Vše 'dítě', stč. a slk. též o dospělém (příp. starém) muži nebo ženě.
• (1) Psi. *čedo < germ. *kinpa- 'dítě*. (2) Psi. *čedo < psi. *čf- (< *-č§ti 'začínat') + suf. -do.
(1) Již Jg I, 257 srovnává stč. čád s něm. Kind, MLP 1129 přímo hovoří o přejetí z germ. a uvádí i starší literaturu. Také kol. čedb f. má svou germ. responzi v stnord. '-kmeni kind t 'roď. V novější
době zastává tento názor ještě Vaillant i, 52-3 a Ma-chek s.v. čád. Protože bychom museli předpokládat velmi staré přejetí z germ., vzhledem k tomu, že tu -in- působí první palat, k > č, dává Vondrák i906, 1, 118 přednost spíše domácímu původu sl. č§do, pod. jako Kiparsky 1934, 22-3 a 1963, 3,48, i když ten nepovažuje přejeti z hláskových důvodů za nemožné. I Trubačev 1959, 41-3 odmítá přejetí z germ., dávné přejetí z důvodů věcných, přejetí ze sthn. z důvodů hláskových-
(2) Sutnar, SbJagič 613 pozn. a Bern. i, 154 vykládají *čedo jako domácí slovo, odvozené suf. -do od -četi < ie. *ken- 'počínať; jejich výklad dnes přijímá většina badatelů; v. i Popowská-Táborská, EtnolZb 66n; sém. Sr. Stir. cenéf"roď, stind. kanuta- 'mladý', ř. xaivóq 'nový, mladý, Čerstvý' {Pokorný 563-4; v. i načetí).
O tvoření v. SK 1,62 a podr. Otkupščikov 1967,141-2; méně pravděpodobné tu SM 4, I03n vidí pokračování už ie. /-ového sufixii (lat. recěns 'nový, mladý', gal. cintos 'první') s oslabením výslovnosti t > d.
Velmi nepravděpodobná je koncepce Martynovova (1963, 198-205), založená na příbuznosti čedo 'potomek, následník' s čestb '(po)díl, *následnictví'; do germ. se podle něho slovo dostalo ze si. dl
i"
cesta, adj.   'hustý; dichť; 'častý, vytrvalý; häufig, beharrlich'
Adv. cesto 'často, neustále'.
Der.: česta (< *čest-}ä) 'houština'; učestiti 'zmnožiť.
Et.: Psi. *čestb > b. mk. čest, sch. čest, sin. kniž. čest (SSKJ), slk. č. častý, hl. častý, dl. cesty, pom. česti, p. ezesty, br. částy, ukr. častýj, r. částyj, vše 'častý', jsi. vsi. i 'hustý (složený z částí těsně seskupených)', v tomto smyslu i v psi. Všesl. je i adv. cesto.
Nejasné.
• Psi. *čestb r» lit. kimštas 'namačkaný, nacpaný' (< ie. *kem-jkom- "mačkat, cpát*?).
Fick, KZ 22, 98 srovnal psi. *'čestb s lit. kimštas 'namačkaný, nacpaný', ptc. slovesa kemšú, kimšti 'mačkat, cpáť, a vytvořil tak všeobecně přijímanou et. (Pokorný 555; Fraenkel 254; SM 4, 106; SK 2, 193o aj.). Předpokládá se, že by mohlo jít o ptc. prét. pas. slovesa v psi nedoloženého (psi. *čgsti, *česetb7). Sl. a balt. slova ukazují na jinak nedoložené íe. *kemk-.
*Kemk- může být rozšířením ie. *kem-/kom- 'mačkat, cpáť, jehož existence není zcela jistá, neboť zde uváděné arm. kcamel 'cpát, mačkat* (Petersson, KZ 47, 284; Pokomy 555) plně neodpovídá hláskově a něm. hemmen 'brzdit, zadržovať aj. (Pokorný 555, Falk-Torp 397 aj.) neodpovídá sémanticky.
105
čestb
Od téhož ie. *kem-jkom- bývá odvozováno i psi. *komb 'hromada, chuchvalec' a adj. *komoh 'tupý, bezrohý' (Bern. I, 554 a 557; SM 10,174n a 179n; Vasmer l, 606 a 609), příp. snad i (z reduk. stupně?) psi. *kbmy, *kbmene 'kmen* (Vasmer 1, 606; Pokorný 555).
Osten-Sacken, IF 23, 382 řadil k psi. čestb (a k temže bsl. slovům) i psi. *kosati 'kousat', což není hláskově vyloučeno, ale je sém. nepravděpodobné (sr. Fraenkcl 254; SM 12, 65n).
Sémanticky je posun 'hustý' -> 'častý' běžný, sr. ř. nvxvóq, lat. děnsus 'hustý, častý', č. zhusta 'často' (pro celý posun 'cpát' -* 'častý' by možnou sém. paralelou bylo lat. frequěrts 'častý' ~ farcire 'cpát',
v. W-H l, 456n). pp
čestb, -i f.   'část, úděl; Teil, Anteiľ
Der.: Rel. adj. čestbrtb, odtud beštesfom (< *bez-čestbrib) 'nešťastný, bídný' (pův. *'nemající úděl'), opoz. v. WestMíb; *učeslbtib jen v adv. učeslbně 'obzvláště' (Supr 445, 25 uccsibtio orpdije za ř. BoiAijktov Ttpäypa lze sice vyložit jako adj. učestbm 'zvláštní', ale lépe jako koruptelu z užastbnb 'hrozný', v. SJS s.v. užastbnb). Subst. učestije 'společenství, podíl'. vb. pričestiti (se) řzúčastnit se, připojit se', spec. refl. 'přistoupit k přijímání', ipf. -stati (se), odtud subst. -štenije, -štanije s význ. i liturg. 'přijímání', pričestije 'společenství, podíl, dědictví,' spec. 'svátost oltárni', adj. pričestbnb 'účastný', odtud dále subst. pričestmo n., -bnb m. 'zpěv k přijímání', pri-čestbnikb m., -ica f. 'účastník, -ice', dále adj. Sbpri-ȧStbHb (VencNik 11, 2 s nejistým významem, v. SJS s.v.
sbpričgstbnb), odtud sbpričesibnikb 'spoluúčastník, spoludědic', neg. adj. bespričestbm, nepričestbnb 'vyobcovaný*.
Kômp,-. Adv. ntbnogočestbno 'mnohokrát, častokrát'
(ř. noloiiéptoc.).
Exp.: Csl. liturg. terminy rozšířeny po celém pravoslavném územi: csl. pričestbnb adj. 'týkající se přijímání' > r. pričastnyj, ukr. pryčásnyj, b. príčásten, sch. pričestan tv.; csl. pričestbnb m. 'zpěv k přijímání' > r. arch. príčásten (Daľ), ukr. st. pryčásten (Žel), rum. arch. priceasná (Tiktin) tv.; csl pričestbnikb 'kdo přistupuje k přijímání' > r. arch. pričástnik (Daľ), ukr. pryčásnyk tv.; csl. přičesali 'poskytnout přijímáni', - s$ 'přistoupit k přijímání', ipf. -čgštati (se) > r. pričastiť(sja), -čaščáťfsja). ukr. pryčastý-ty(sja), -čaščáty(sja), br. pryčasác'(-cca). -čaščác' (-cca), b. pri-čestjá (se) aj., mk. piičesti (se) aj., sch. pričestiti (se), -češcáti (se), rum. arch. pricestui (st i -cestuiaj., Tiktin) t v.; csl. príčgšteni-je, -češtanije 'přijímání' > r. pričaščénije, ukr. pryčaščánnja, br. pryčaščinne, b. arch. pričeštěnie (Gerov), sch. príčešéanje. rum. arch. prícestanie (st i -cestanie, -ceagtenie aj., Tiktin); csl. pričgstije 'svátost oltářní, přijimáni' > r. pričástije, ukr. pryčástja, br. pry-čásce, b. pričestije, mk. pričestije, sch. pričěíče tv.
češta
Et: Psi. *čestb > b. sém. zbytky v dial. čest 'štěstí, Úděl' (RBKE, Gerov, sr. i SK 2, 194; b. Čast 'Část' je Z r., v. Mladenov), sch. čest, sin. ojed. sém. zbytky kontaminované s část 'česť (Bezlaj s.v. čest), slk. časť, č. část, hl. čase, porn. čase, p. ezešt, br. čase' (BrR), ukr. r. časť, vše 'část, (po)díl'.
Nejasné.
• (1) Psi. *čgstb < ie. *hjd~tis "-'ukousnutý kus'.
(2) Psi "čestb < ie. *(s)kei-(n)d- 'řezat, oddělovat'.
(3) Psi *čestb < psi. *čestb 'hustý, častý*.
(1) Soimsen, KZ 34,547 rekonstruoval pro sl. čestb ie. *kndtis a spojil je s lit. kándu, kasti 'kousat' (a dále myíně s ř. zév&nQ 'žrout, mlsoun'), což vlastně předpokládá, že psi. * čestb je v ablautovém poměru ke *kosb 'ukousnutý kus'. Tuto koncepci podpořil Bern. l, 155 a přijal ji Vasmer 3,305, Slawski l; i2in, Bezlaj 1, 79n, Skok 1, 313n, Sch.-Šewc 109, SK 2, 194. S váháním ji přijal Machek 1968,95, za zcela nejistou ji pokládá SM 4, l07n s odkazem na nepravděpo-dobnost ojedinělého e-ového vokalismu (resp. nulového stupně) pouze u sl. subst., zatímco jinak je kořen (i u psi. *kpsb, *kosaté) s ŕ»-ovým stupněm. Nulový stupeň je však u subst. na -//- zcela náležitý.
Mezi příbuznými výrazy uvedl Bern. 1,155 i véd. khadati 'kouše', jež bylo už dříve spojováno s psi. *kpsb (Fick 1,32), ale s ie. rekonstrukcí *khäd- (v. W-P 1,341). Spojení véd. slova s *knd- podpořil i Pokorný (560 a 634 pozn.) tak, že vysvětluje stind. kh- v počátkové pozici sek. aspirací; spojení však odmítá Mayrhofer 1, 308. Kořen *ken-d-jkon-d- chápe Pokorný 560 jako rozšíření ie. kořene *ken-/kon- 'dřít, škrábat'.
(2) MEW spojil stsl. čestb se stind. čhid- řezať (3. Sg. čhinátli), ř. gxí&iv 'štípat', lat. scindere tv. aj., vše z ie. *(s)kei-d- 'řezat, oddělovat' s nazálnim infixem ve stind. a lat. Tuto teorii podepřeli Brandt, RFV 22, 116, pozn. 4, Charpentier, AslPh 29,4, Machek 1957 s.v. část aj., ale vzhledem k neodôvodnenosti infixu u sl. subst. (Bern. l, 155) je v současnosti k tomuto ie. kořeni řazeno pouze psi. adj. *čistb 'čistý',
v. čistb. , I
(3) Brückner, KZ si, 230 spojil stsl. čestb s adj. čestb 'hustý, častý' (v. čestb). Z nedostatku jiných bezpečných výkladů hájí tuto možnost SM 4, I07n, když připouští možnost derivace psi. t-kmenu *čes-tb z psi. adj. *čestb. Výklad je hláskově možný, ale sémanticky je vývoj 'hustý' -» 'plný částí' -* 'část' málo přesvědčivý. pp
... -
češta v. česti.
106
číslo
-četi v. načetí
čii pron. poses., interog. a relaL 'čí; wessen'; indef. 'něčí; írgend jemandes*
Et: Psi. *čbjb (*čbja, *čbje) pron. interog. (> relat., indef.) > b. mk. čij, sch. čiji, sin. arch. čij (SSKJ), spis. interog. čigáv, slk. č. či, hl. čeji, dl. ceji, porn. čij, p, czyj, br. ukr. čyj, r. &/; všesl.
' Psi. *čbjb je pův. poses. adj. forma k pron. základu *ČV (v. řbto) z ie. A*1/-, se suf. *-jb, *-ja, *-je podobně jako u psi. *kbjb, sr. 11'jinskij 1905,43n; Vaillant 2,403n; SK 2, 30Bn; SB 2, 130.
Řada etymologů předpokládá již ie. stáří celé formace, buď z ie. *kvi-io- (SK), nebo častěji z lok. sg. *kvei-, jehož adjektivizací pomocí -io- vzniklo *k#eÍ-io > *čijb (Vasmer 3, 309; Sch.-Šewc 110; Bezlaj I, 81n; SIM 4,140n aj.; Hujer, LF, 35,214n a IF 24,70n vychází z ie. *kvei-o-). Jako slovotvorná paralela se uvádí lat. cuius 'čí' < ie. lok. *k*oj-jos.
Někdy se též *čbjb pokládá za mladší, až psi. derivát pron. *h>, odvozený suf. -bjb pod. jako
*boŽbjb od *bogb (Meillet 1902, 377; Vondrák 1906, 1, 404; připouštějí i Berneker l, 675 a Machek 1968, 101). lh
-ěinati v. načetí
čink, -* m.  'postavení, řada, šik; Stellung, Reihe';
'pořádek, řád; Ordnung*; 'nařízení; Anordnung';
'obřad; Zeremonie, Ritus'; 'způsob; Weise'
Pův. psi. K-kmcn, ve stsl. často i s tvary o-kmenovými (v. Meillet 1902, 453n).
Der.: Z prep. spojení bes činu adv. beštinu 'nevázaně', adj. beštinai 'neukázněný' (suf. *-> přímo ke spojení s «--kmenovým gen.), dále subsL beštitlije 'nevázanost', adj. -btih 'nevázaný' (odtud dále subst. -bnica 'zlořád, nekázeň'), vb. beštinovati 'být nevázaný'.
Denom. činiti 'řadit, pořádat', odtud činjenije 'nařízení'; pref. pričinili 'připojit', - se 'vystrojit se, vyzbrojit se'; raštiniti {<*raz-) 'ustanoviť; sbčiniti 'složit, sepsat', odtud sbčinjenije '(literární) dílo'; učinili 'ustanoviť, ipf. -njati, -novati; vbčiniti 'zařadit', ipf. -njati.
Vlivem -činaíi od -čgti 'začíť (v. načetí) subst. načinanije 'Čin, počínání' (Ps 52, 2 Par 'nevázanost'; ale načinanije 'prvotiny' od načetí), učinanije 'nařízení'.
Komp.: blagočinjenije 'dobré uspořádání' (ř. sů-
ezálkia, eura^/ce).
Exp.: Csl. čim > r. arch. čin 'hodnost (ve statni nebo církevní správě)' (odtud do jsi. vsi. tv.), dále 'nábož. obřad*, 'pořádek, řád*; rum. cin 'hodnost (ve státní nebo cirk. správě)' i 'řada, pořadí* (Tiktin 1, 351, SDEM). Csl. Sbčiniti, sbčinjenije > r. soči-niť, sočinénije '(umělecky, literárně) tvořit; dílo'.
Et: Psi. *činb > b. mk. čin, sch. čin, sin. čin. slk. č. hl. čin (dl. jen vb. cyniš 'konat, jednať), porn. čin, p. czyn, br. ukr. čyn, r. Čin, s významem 'skutek, dílo' (sch. arch., sin. slk. č. hl. porn. p. ukr.), 'dějství' (sch. mk.), 'způsob, pořádek' (sch. slk. vsi.; kříží se s exp., v. výše), 'školní lavice' (b.). Všesl. a asi i psi. je i vb. činiti.
• Psi. *čim> < ie. *kPei- 'klást, pořádat' (toch.? ií. ř.).
Mikl. 1845 s.v. činifi spojoval stsl. čim mj. se stind. činóti 'sbírá, skládá', jež je z ie. *kvei~/k"oi~ 'klást, pořádat' (Pokomy 637n; k tomuto kořeni patří i: av. čayeiti 'vybírá, volí' aj., Barth. 441, nper. činad 'vytrhávat; odklízet, dávat do pořádku', Junkcr-Alavi 237; ř. nomv 'Činit, delať, Osthoff, BB 24, 119 a Meringer, IF 17, 156; snad i toch. skáy- aj. 'snažit se', Windekcns 1976,429). Tento výklad přijímá Bern., Vasmer, SK aj.
Z hom. ic. *k*ei- 'pozorovat, dbát, hodnotiť vycházejí bsl. slova, která byla pokládána za příbuzná s psi. *čim: psi. *cěna, 'cena, hodnota', s r-ovým rozšířením psi. *čisti 'číst, počítat*, lit skaitýli tv. (napr. MLP s.v. čisti s odkazem na Boppa; Brug-mann, BSGW 41, 36; SM 3, 182 a 4, I13n aj.). Nově obhajuje SM l.c. totožnost obou ie. rodin a sém. rozdíl mezi nimi. chápe jako vztah 'skutek': 'odměna za skutek' ( čim : cena), což však dobře neodpovídá sémantice příbuzných ie. slov (sr. i cena, čistí).
PP
čislo, -a n. 'počet, číslo; Zahľ
Der.: čislbnb 'vyměřený', neg. beštislbm (< *bez-) 'nesčíslný', neištislbm (< *ne-iz-) tv.
Exp.: Csl. čislo > strum, cista "počeť, 'daňový podíl', rum. 'porada, beseda' (podle daňových jednání, sr. a sě adumt ta cislä *'sejít se k počtům' -» 'podebatoval, poradit se'); Tiktin, SDEM.
Et: Psi. *čislo > b. čisló, mk. arch. Čislo, sch. sin. arch. čislo, slk. č. čislo, hl. čislo, dl. cyslo, stp. czyslo, br. ukr. čyslô, r. čisló, s významem 'počeť (b. mk. sch. stč. stp. ukr. r.), 'číslo' (jsi. slk. č. luž. stp. ukr. r.), 'datum' (b. vsi.), 'růženec' (sch. arch. a dial. Rj, sin. dial. Plet), 'čtení, písmo, učení' (stč. Gb).
Psi. der. od základu *čit- 'číst, počítat, ceniť,
v. čisti (sr. Mikl. 1845,107; Mikuckij, IORJS 4,409; Bern. i, 157;
SK 2,205; SM 4,117n; aj.). Zakončení -slo bývá vykládáno bud jako rozšířená varianta suf. -lo (nejčastěji po dentále), zde patrně pův. označujícího děj (psi.
*ČÍt-S-lo 'počítání'; Brugmann 2, 1, 373 a 243; Meillet 1902,
414; SK l, I03n), nebo jako důsledek vývoje ie. suf. -tlo (tedy pův. *čit-tb; Mikkola, SbPedersen, 412; Eckert, Etim 1970,47). pp
107
čisri>
čišme, -ěoc n. 'počet, čísío; Žahl*
Der.: Adj. bečismetlbtlb 'nesčíslný', sr. i korop. niže;
čismenitb 'číselný'.
Korop.: maločismenbnh 'nečetný'.
Et: Psi. *čisme. Ve sl. jaz. jen kontinuanty der. * čismenica ap.: r. dial. čismenica aj. 'několik nitek (3—4) na pradenu nebo tkalcovské osnově' (Dal' s.v. čislá, Opyt aj.), sch. dial. Čismenica tV. (Gavazzi, Slávia 3, 656; SK 2, 206 z něho uvádí i b. dial. ^čismenica, které Gavazzi
l.c. nemá); dále sr. r* dial. čismenka aj. tv. (Dal' La, Opyt aj.), sch. dial. čismica 'nit (i dvojitá)' (Trubačev, Etim 1963, 19). • .
Přes etymologicky zřejmou derivaci z psi. *čit-'počítat, číst; ctít', v. Ssti (sr. Mikl. 1845,107), není geneze slova jasná. Původní předpoklad (Brugmann 2, i,
243; Johansson, IF 19, 116; Bern. 1, 157; aj.), Že jde o Starý
der. typu ie. *k*eit-$-men (sr. lit. skaitmuô, -mens 'číslice' < ie. *(s)koit-men), odmítl Mátl, SbHavrá-nek l47n, s oprávněnou námitkou, že -smen jako var. suf. -men po dentále (tak Solmsen, RhM 56, 497n; Meillet 1902,422n; Vondrák 1924,1,661) by bylo ve sl. jaz. zcela ojed. (sr. *vert-men > vrčme 'čas', *pled-men > pleme 'rod' aj.), že výraz čišme je ve stsl. málo častý (8 x Supr, 1 x Chrabr) a že jeho rozšíření ve sl. jaz. je omezeno na csl. (srbcsl. I x Rj, rcsl. Srez.). Mátlova hypotéza, že jde o stsl. novotvar utvořený od běžného syn. číslo analogií podle stsl. pišme 'písmeno', psi. *zname 'značka' aj. (přijatá Slaw-ským, SK l, 127, ale později neuplatněná v SK s.v. čišme, čismenica, kde se předpokládá psi. stáři), nebere ovšem zřetel na kontinuanty psi. * čismenica aj. ve sl. jaz. (v. výše). Připustíme-li tedy Mátlův předpoklad vzniku čišme analogií (což umožňuje vysvětlit nepravidelností v tvoření; sr. SM 4, U8n), pak jistě už na psi. půdě. pp
čisti, čbteth 'počítat; zählen'; 'číst; lesen'; 'ctít; • ehren' ■■•
Der.: Subst. čbtenije 'čtení, text, homilie*; čbtbCb 'lektor' (v. anagnostb). Adj. Čbtivb 'ctný, zbožný' (kříži se s čbstivb, v. ébstb), neg. nečbiivb. V. i čbstt-, čislo, čišme.
Subst. čbtilište 'předmět úcty' (křížením s inf. čisti, příp. i s adj. čisto vzniká Čžstilište tv., křížením s čbstt čbstilište, v. cist* a čbstb); neobvyklé užití suf. -ište (sr. SK I, 95n; Vaillant4, 422n aj.) lze vysvětlit analogií k sém. blízkým kapište 'modla* a iré-bište 'pohanský oltář', kde -ište označuje místo nebo pejorativum.
Ipf. *čitati jen v prcf., čbtovati (1 x VencNov) patrně omylem za čbstovati, v. Ěhsíb. Pref. ištisti (< *iz-) 'spočítať s ipf. išíitati, ištbtenije 'výčeť, neištblem (púv. ptc. prét.) 'nesčíslný'; očisti 'spočítať (Ps 89,11 Bon, možná korup-tela, v. SJS s.v. ištisti); otbčisti  'přečíst-'; počis-
ti 'přečíst, vypočítat, uctiť s ipf. počitati, počbtenije 'pocta',počitanije 'pocta' i 'čtení'; pričisti *při(po)čísť s ipf. pričitati, pričbtenije 'příslušnost, účasť, pričbtb 'příslušnost, stav', pričbtbnikb 'duchovní', nepričita-jemb (ptc. préz. pas.) 'nepřičítaný'; pročisti 'přečíst, pročíst' s ipf. procitali; raštisti(< Vaz-) 'rozpočítat, spočítať s ipf. rastitati 'rozdělovat', raštitanije 'rozprava' (kalk lat. disputatio); Sbčisti 'pripojiť s ipf. sbčitati 'sečítať; sbpričisti 'pripočítať; učitati 'počítať; vbčisti 'započítať s ipf. vbčitati; vbštisti 'sečíst' (<*vaz-).
Korop.: blagOČlSti, -čbtiti 'uctívat' (ř. eůaefkh), -Čbtivh
'zbožný' (ř. eóMfiijcy, bogočbtbcb 'kdo ctí boha' s adj. -ČbtiVb tv. (ř. Scoacfiik) kříží se s -čbstivb tv. (v. ČMft.); dzvěz-dočbtenije 'astrologie' (ř. ácToo^oyíK}.
Exp.: Csl. čisti, čitanije > rum. citi 'Číst', citanie 'četba'; csl. čbtbCb > r. arch. čtec 'kdo čte' (z r. je č. arch. ojed. člec, Kott 1, 195), ukr. čytěc' 'kdo čte nahlas, recitátor*, b. čeiéc 'kdo čte', stsch. čtäc, čtáč liturg. 'lektor' (Rj), rum. arch. citef tv. (Tiktin).
Et:Psl. *čisti > b. četä, mk. dial. čeře(RMJ), stsch. čisti (Rj), č. číst, plb. 3. sg. catě (P-S), stp. czyšč (SStp), stukr. česti (SStukr), str. čisti (Srez.), s významem 'pozorovat, rozpoznávať (b. mk. č.), 'čísť (b. mk. stsch. č. stp. stukr. str.), 'počítať (b. stč. plb. str.), 'rozumět, chápat, mysleť (stp., stč. Gb, č. dial. Bartoš 1906,49), 'uctívat' (stsch. str.). Všesl. rozšíření má psl. ipf. *čitati 'čísť. Pův. význam je patrne 'rozpoznávať, odtud potom jednak 'číst, počítat (podle znaků)' a 'chápat, mysleť, jednak 'vzdávat úctu'.
• Psl. *čisti < ie. *(s)klfei-t- 'rozpoznávať (ií. bsl.) < ie. *k^ei- 'pozorovat, hodnotiť.
íe. východiskem je *lďei-t- 'rozpoznávať, jež představuje ií.-bsl. izoglosu (stind. čétati 'pozoruje, dbá' aj., av. čikiSwá ptc. pf. akt. 'kdo rozvážil', lit. skaitýti 'číst, počítať, lot. škist 'míniť, skáitit 'počítať aj.). Jde o í-ové rozšíření ie. kořene *k^ei- 'pozorovat, hodnotiť, o němž v. cena 'cena', čajati 'očekávat', kajati se 'kát se'. Sr. Mikl. 1845,107; Brugmann 1,605; Bern. 1,174n; Pokorný 637; SK 2, 206n; SM 4, 119 4 pp
čistb  adj. 'čistý,   opravdový,   bezúhonný; rein' wahrhaft, unschuldig' V pl. i název sekty 'kataři*.
Der.: Subst. čistina, čistostb, čistota, vše 'čistota'. Adj. neg. nečisti 'nečistý', odtud nečistota; elativní prěčistb 'nejčistší, přečistý'. Denom. čistili 'očisťovať, odtud čis-tenije 'zachování čistoty'; pref.: ištistiti (< */z-) 'vyčistit, očistiť; očistili tv. s ipf. očištati; prědbočistiti 'předem očistiť (ř. jcpoxaSaipBiv); počistiti 'očistiť; učištati 'očišťovat'.
Tvarům (o)čistiti, očištati přesně odpovídají tvary s cest-. Tvarová i sém. blízkost k derivátům od čisti 'ctiť mohla vést ke
čistb
čiem,
vzájemnému ovlivňování {sr. význam 'pocestný, svatý' u čiííh, der. čistilište 'předmět úcty', čistiteľb 'kněz' s rel. adj. čistitelbskb, nečistivb 'bezectný', učistití 'uctiť aj., v. ěisti, ěbstb).
Komp.: čistoljubbcb 'milovník čistoty, cudnosti'.
Et.: Psi. *čisib > b. mk. čist, sch. číst, sin. čist, slk. č. čistý, hl. čistý, dl. cysty, pom. česti, p. czysty, br. čýsty, ukr. čýstyj, r. čistyj, vše 'čistý' (odtud 'jasný', 'ryzí', 'přesný*, 'správný*, 'bezúhonný' aj.). Všesl.
• Psl. *čistt < ie. *(s)kľ-d-tos 'ořezaný, oddělený, očištěný' < *(s)kei-d-l(s)koi-d- 'řezat, oddělovat'.
Pův. asi t-ové ptc. (ie. *(s)ktd-tos 'ořezaný, oddělený', sr. lot. škísts 'čistý', stprus. skistan ak. 'čistý') slovesa z ie. kořene *(s)kei~d- 'řezat, oddělovat' (sr. lit. skiesti 'oddělovat', lot. škiest 'roztrušovat, rozprašovať aj., Pokorný 921), které není ve sl. jaz. doloženo (SM rekonstruuje podivné psl. *čisti, *Čidjo). Diftongickou podobu kořene odráží psl. *cěstiti 'očišťovat', v. cěstra se, příp. *céditi 'cedit (čistit tekutinu)', v. icěditi (sr. Pedersen, IF 5, 73).
Poměrně velký počet slov uváděných jako paralely v ie. jaz. (Pokorný 920n) vykazuje řadu anomálií: stind. čhinátti 'řeže, štípe' a av. saěd- 'štípat' předpokládá ie. *síeid-; ř. ex'fo 'štípu' ie. *skheid-; lat. scindô tv., bret. skejaň tv. (< kelt. *skidj-), něm. scheißen vulg. 'sráť (<- ''oddělovat') lze vyvodit z ie. kořene s libovolnou velárou. Pokorného předpoklad (9l9n) ie. kořene *(s)kei-/(s)koi~ (kam řadí i psl. *cěvbnica 'pišťala', v. cěrbnica, a ščitb "štiť, v. SGth, aj.) a zařazení tohoto kořene k ie. *sek-'sekať, v. sčšti. naráží dále na problém náslovného s- (kořenné-ho u *sek-, mobilního u *(s)keid-). Tyto anomálie je možno vysvětlovat bud jako expresivní změny kořene s významem 'sekať (přistoupíme-li na Pokorného předpoklad), jako vzájemné ovlivňováni kořenů od původu různých, ale sém. blízkých, anebo jako sbody nikoli genetické, ale pouze elementární, pp
-čitati v. čistí
-Čití v. počiti
člěm>, -a m.   'kloub; Gelenk' Var.: csl. čtam>.
Exp.: Csl. členi, fiatu, > rum. ciolan (s vkladným -o-) 'kost, hnáť (Tiktin, SDEM), vsi. člen 'úd (i pohlavní), část, člen', Vasmer 3, 345 (z r. dále rum. st. eilen 'člen', Tiktin).
Et: Psl. *čelm> (s ranou depalat. změnou na *čo/na, sr. Meillet 1924,62 a Stieber 1979, 45, a následnou metatezi likvid; pouze Vaillant 1,158 předpokládá pozdějši depalat. až po metatezi) > b. mk. člen, sch. član, sin. člen (Plet. i člán), slk. č. člen, hl. člon, dl. arch. clon (Muka), p. czlon, ukr. arch. čelen (žel.). Pův. význam 'kloub' jen stsch. (Rj), sin. arch. (sskj), synekdochicky *úd' b. (kniž. i 'pohlavní úd', rbke), mk.; jinde většinou už v přeneseném významu (mj. i jako sém. kalky lat. articulus,
resp. membrvm): 'díl, článek (celku)' (sch. sin. slk. č. luž. p.), 'článek (právnického textu)' (jsi.), 'gramatický člen' (jsi. slk. č.), 'člen (spolku)' (b. mk. sch. slk. č. luž. ukr.), 'generace' (sin. arch. SSKJ) aj. Nejasné.
• (1) Psl. *£elm, < ie. *(s)kel-j(s)koť 'ohýbať (stind. ř. alb. genn.?).
(2) Psl. *čelra < ie. *l&el-tkvol- 'otáčet, kolo'.
(3) Psl. *četm> < ie. *kel-jkal- 'rodit se, vypínat se, růst* x ie. *k-el-/k^ol- 'otáčet, kolo'.
Persson, KZ 33, 288 spojil stsl. člěnb S ř. nwXov 'kloub, člen, článek', xojáíj 'kyčelní kost, kýta', s nímž Meillet, MSL14,375 spojil i stsl. koleno. Souvislost psl. *čelm a *kolěno, předpokládající předslo-vanské východisko *kei-no- : *kol-ěno-, nebývá uváděna v pochybnost, ale je etymologicky dále interpretována různě. v. koleno.
(1) Nejčastěji předpokládaným kořenem bývá ie. *(s)kel-j(s)kol- 'ohýbať. Persson l.c. sem kromě cit. ř. slov řadil dále stind. kóta- 'kyčel' (snad z *kr-tá- < ie. *(s)kl~to~, Mayrhofer 1,141). Patří sem zřejmě i ř. axéloc, 'stehno' aj., gxoXióq 'křivý' aj., lat. scelus 'hřích' (tj. 'morální krivosť), v. Bem. 1, 139 a 545n, sr. i Frisk 2,723n, W-H 2,492. Sem snad dále patří i alb. calě 'chromý' (Meyer 1891, 444), sthn. scelah 'křivý', něm. scheel 'šilhavý, kosý' (Kluge 640, Pokorný 928) aj. Další, méně jisté souvislosti v. Pedersen, KZ 39, 387; Meillet, KZ 14, 375; Boisacq 543 aj.
(2) Iľjinskij, AsIPh 29, 163n a Pokorný 639n vyřadili psl. *čelm> (a *kolěnó) z okruhu ie. *(s)kel-/(s)kol-a spoji li je s psl. *kolo 'kolo', ř. xúkXoc; 'kruh', tíóXoq 'osa' aj., lat. collum 'krk', stir. cul 'vůz', něm. Hals 'krk' aj., vše z ie. *kuel-jk-ol- 'otáčet; kolo', v. kolo. Toto stanovisko nověji zastává pouze BER s.v. koljá-no, který ovsem k témuž ie. kořeni řadí i ř.' xcbZov.
(3) Výrazy, které Pokorný řadí ke kořenům *(s)kel- 'ohýbať (928, v. i), *kel- 'vypínat se' (544, v. čelo), *kí4el- 'otáčet' (639, v. 2) a kPel- 'zástup' (640, v. čeljadb, čtověki,), bývají ovšem různě spojovány (sr. Fick 26 a 386n; Slawski 1, 115n a 123 a 2, 342n; Šumán, AslPh 30, 296n aj.).
V tomto slučovacím procesu se nejdále odvážil SM s.v. čehib, čelo, čeľadb, čeľustb, čblm a zvi. s.v. koleno, který všechna vyjmenovaná psl. slova spojuje v rámci jediného ie. kořene, a to *kel- 'rodit se, vypínat se, růsť, který se kontaminoval s ie. *ktfel-'otáčeť -+ *'stát se, rodit se' (tento sém. posun je doložen v ř. néXeiv 'být, stát se' < ie. *kftel-; sém. paralelou je něm. werden 'stát se' < ie. *uert- 'otáčet'). Všechna uvedená slova spojoval Sch.-Šewc, ZS19,244n navíc se skala 'kámen'; vyšel přitom z ie.
109
Člťllb
črěda
korene *skel- 'řezat, sekať. Předpoklad tak širokých ie. souvislosti je ovšem značně nejistý, v též čeljadb, čeljustb, čelo, čiověkb, k loh b, koleno. pp
člověkt», -a m. 'člověk; Mensch'
Ojed. 'muž'; též 'sluha, poddaný'.
PI. v. ijudije; též Člověčí, aie to jen tam, kde má předloha ävSpconoi či homines, napr. nadh člověky za super homines (Bes), ale pri'dh Ijudbmi za ônpoaía.
Der.: Člověčím, 'Člověk' (sing, -in» podle fftdim, tv.), člo-věčbstvije 'lidství', -bstvo tv. i 'lidstvo'; adj. člověčb (adv. člověče 'lidsky'), člověčbttb, -čbskb 'lidský'; neg. nečlověkb 'ukrutník', nečlověčbnb, -čbskb 'nelidský'; Vbčlověčiti se 'vtělit se v člověka' (ř. ivavSpumetv).
Komp.: člověkobogb 'bohočlověk'; člověkoljubije, -ljubbsívo (s adj. -bstvbitb), -Ijttbbstvije 'láska k lidem' (ř. <pdav9oomíx}, -ljubbCb iidumíl* (ř. piXavSpamoc), adv. -ljubbně (--ntacj, rtečlověkoljubije 'nedostatek lásky k člověku'; človékoubiica, -icb, -uboica m. 'vrah* (ř. Áv&oct>7toy.Tóvog); člověkougodbnikb 'kdo se chce zalíbit lidem' (ř. ávfyxwiáQeGxaq); člověkočbstbnb 'uctivajíci Člověka' (opoz. bogočbStbnb).
Et: Psi. *čelověkb, všesl.: b. čověk, mk. čovek, sch. Čôvekjčôvjek i čti-, sin. človek, slk. človek, č. člověk, hl. člowjek, dl. clowjek, plb. clávsk, porn. člov'ek, p. czlowiek, br. čalavék, ukr. čolovik, r. čelovék, vše 'člověk', ukr. většinou, b. mk. sch. č. ojed. 'muž'.
Starší předpoklad psi. *čehěkb (Fortunatov 1919, 197n, Brückner aj.) nebo *čbt(o)vikb (Schmidt 1871,2, 38n) neodpovídá hláskovému vývoji. Nejpravděpodobnějši je alegrové krácení pův. *čeíověkb (Machek, podr. Manczak 1977,49n, aj.).
• Psi. *čelověh> < *čelo 'rod' + *-věh> < ie. *veik- 'vynakládat sílu' (ital. kelt. germ bsl.).
Všeobecně se přijímá výklad Zimmerův, AsiPh 2, 346n, že jde o psi. komp. z *Čelo-, příbuzného s če-ľadb (v. čeljadb) a *-věkb, jež se spojuje s lit. vaikas 'dítě, chlapec, syn', lot. vaiks 'chlapec', stprus. waix 'pacholek' (i žem. vaikis je 'chlapec, mládenec, pacholek'). Motivace pojmenování se chápe různě. Paralely pro 'člověk' «- *'syn rodu, dítě rodu' uvádí Ivanov, Etim 1973, 17-22 aj.; s odlišným chápáním Barié, Priloží 16, 91n (< *'dítě muže', kde *čelo ~ něm. Held 'muž, hrdina'). Ale etymologie balt. slov ukazuje, že význam 'dítě* není původní, ať už vyjdeme z ie. *vei- + suf. -ko- nebo z *veik-, obojí 'síla, vynakládat silu, bojovat, pracovať (Pokorný 1123a, H28n). Chápeme-li *voikos jako nomen agen-tis k *veik-, je *čelověkb 'pracovník, bojovník čeledi' (příslušné nomen actionis *voikos je doloženo ve sl. věkb 'síla, věk', v. věk*); tak Havlová, ScSI 12,80-86, Machek 1968. Ojediněle se vycházelo přímo z věkb:
tak Brückner (*'síla čeledi'), Schütz, ZsiPh 42, l8n (vychází ze sch. čelo, kde předpokládá význam 'časť, tedy *'část, díl síly'), Vaillant, bsl 39, i.xill (z cěh a věkb, s motivací 's úplnou silou = plnoletý').
Jiné výklady: Martynov, SbAvanesov 185n vidi v *čelo- ab lautovou variantu pron. částice koli-. K autorům, kteří vidí v *čelověki slovo nesložené (Mikl. 1852, 2, 246; Prusík, Krok 3, 156 aj.), patří i Otrebski 1947, 144-7 (ze *slov-ekb - Sloveně, kontám, s čeľadb) a Zaimov, SlWort 177 (*čel-ov-ěh>). Za přejaté z kavk. má Treimer 1954, 69 (tam i starší pod. výklady). Další literaturu v. Bern., Vasmer, SBUk 13-19. eh
črěda, -y f.   'stádo; Herde*, 'pořadí, střídání; Reihenfolge'
Spec. 'kněžská třída, tj. skupina starozákonních (židovských) kněží, která podle určeného pořadí konala službu v chrámu v Jeruzalémě' (překlad ř. ty-
npepía, ST. efimerija).
Der.: (u)črěditi 'pohostinně přijmout, pohostiť, (u)črěždenije 'hostina, pohoštění'; s podobným významem sr. r. dial. čeredíť 'hostiť (Opyt 256).
Exp.: Csl. črěda > rum. cireadä 'stádo' (Tiktin 1,362; Rosetti 1954,44), podle Skoka 1,337 je však rum. slovo přejato z živého sl. jaz.; csl. učreždenije > r. učreždenije, do 18. stol. 'malá hostina', nyní 'úřad' ap.; csl. ttiréditi > t. učrediť 'zřídit, ustaviť, arch. 'uspořádat (oběd, hostinu ap.)'.
Et: Psi. *čerda, *čerdb > b. čerdá (RBKE), čredá, črädá (Gerov), dial. čardá (RBKE), čárda (BDial 4. 233), sch. arch. črěda (Vuk), čred m. (Rj), dial. črěda, črída, črida, čerěda, čarad m. (Skok l, 337), sin. Črěda, dial. čéda (Plet.), slk. črieda, trieda, stč. črieda > (s)třieda (Gebauer 1894, I, 523), č, třída, arch. střída, (s)tředa (Kott), dial. čida (Bartoš 1906), hl. črjóda, pom. (s)třo-da (PWb), stp. czrzoda, p. trzoda, dial. sirzoda (Karlo-wicz), br. čaradá, čaród m. (Bjaľkevič), ukr. čeredá, Žel. také čéred m., r. čeredá, čerědm., s významy 'stádo (skotu, ovcí ap.)' (všesl., v č. hl. a r. jen dial.), 'zástup, dav lidí' (hl. stp. br.), 'řada, pořadí, posloupnost, střídání' (b. sch. sin.; č. dial. a arch.; vsi, v ukr. jen u Žel.), 'třída (ve škole)' (č. slk.), 'mnišský řád' (sch. arch.).
Sl. jazyky ukazuji bohatý sém. vývoj významů 'stádo' (odtud také napr. č. dial. středa 'hejno hus', Kubín, VČP 7, 157, v br. 'hejno ryb, ptáků', přen. expr. 'hromada lidi' v slk. a sin., v sin. arch. 'skupina věřících', ve str. 'bohatství' ap.) a 'řada, pořadi, střídáni' (sr. deverb. sin. dial., Plel. čéda 'čistota', tj. 'uvádění do pořádku', sek. i názvy rostlin, sr. r. čeredá 'dvouzubec, Bidens'; v. Havlová, LF 102, 182n).
• Psi. *čerda, *čerdb < ie. *kerdhä, *kerdhä 'stádo' (kelt. germ. balt. ií.? ř.?).
110
čréda
črěpb
Psi. *čerda, *čerdb byl zřejmě starý pastýřský termin pro označení pasoucího se stáda {na rozdíl od psi. *stado 'ustájený dobytek') v období kolektivní pastvy dobytka (sr. Trubačev 1960, 105, SM 4, 62; Toporov 3, 320n). Podle Toporova označoval psi. le-xém dobytek, který byl vyčleněn ze stáda na základě určitých společných rysů (podle stáří, druhu dobytka aj.), sr. Dal' 4, 1309; „U nego četyre čeredy chodjal: dve korovy, lošaď, dva lelka i dve ovcy." Psi. *čerda, *čerdb souvisí geneticky s *kbrdb, *kbr-delb (> sch. sin. slk. č. dial., p. dial., ukr. dial., sr. např. sch. ArťTstádo') s odlišným ablautovým stupněm.
Příb. je lit. keřdžius 'pastýř', gót. hairda 'stádo', něm. Herdě tv. aj. (Fick, KZ 20, l67n), ít. crod 'dobytek, bohatství', střkymer. cordd 'řada, zástup' a snad i ř. xóo9vc 'hromada obilí'. Pokud bychom sem zařadili (přes námitky Mayrhofera 3,310 a SK 2,151) i stind. šárdha- m., šárdhas- n. 'stádo, zástup' a av. sardôa- 'druh' (< ie. *kerdhä), museli bychom předpokládat buď střídání ie. guturál, tedy ie. *ker-dhá vedle *kerdhä (Zupitza 1896,105; Pokorný 579; Vasmer
3, 320; Fraenkei i, 242), nebo přijmout za původní ie. tvar s palatálou a balt. a sl. tvary pak zařadit mezi případy bsl. velárních střídnic za ie. *k.
Ie. kořen je nejasný. SM a Toporov vycházejí z ie. *(s)ker- 'řezat' a předpokládají, že pasení dobytka bylo spojeno s určitým vyrovnáváním mezi pastýřem a občinou a tím i s určováním, měřením času pomocí zářezů, vrubů. Svádí je k tomu existence stprus. kěrdan ak. sg. 'čas' («- 'řada, pořadí').
Neoprávněné jsou úvahy o přejetí sl. slov z nějakého kentu-mového jazyka (tak Brugmann 1, 546; Bemeker I, 144; Kipar-sky 1934, 102; Moszyňski 1957, 19 aj.), konkrétně z genn. (Hirt. PBB 23, 332 a BB 24, 233); odmítají Zelenin, IzvORJS 8,4, 256n a Obnorskij, IzvORJS 19, 4, 100. ij
črěnovitb, -a m.   'třenový zub, stolička; Backen-zahn' (1 x Gl) Der.: Dem. črěnovilbCb tv.
Pův. adj. ve funkci subst., pod. jako črěnovbm a črěnovljem, tv.
Et.: Psi. *černovb, *černbfib ap. > slk. črenový (zub), dial. čerenový (zub) (Kálal), lid. črenovec (SSJ), č. třenový, řidč. třenovni (zub).$t. střenný (zub) (Jg), hovor, třenák, třenovec (PSJČ), hl. čronowc. arch. ěronak (Plul, Kral), dl. crjonak, porn. střónní, (s)třó-novi (zpb) (PWb), p. trzonowy (zab), řidč. trzono-wiec (SW); ukr. čerénnij (zub) (Hrin.), čerennýj (zub), čerenják (Žel), r. čerenják (nejistý doklad, pouze Vasmer) - vše 'třenový (zub), stolička'.
Výchozí je psi. tvar *černb, resp. *černo > slk. dial. čren, čeřen, čereň (Kálal), p. řídké trzon (SW), r. čéren (pouze Vasmer) tv.; slk. lid. čereň 'spodní čelist' (SSJ), st. čren 'čelist' (Bernolák), hl. arch. črona pl. 'dásně' (Pful), dl. st. crjono 'čelist, lícní kosť (Muka).
Nejasné.
• (1) Psi. *černb < ie. *kerno- 'čelist' (kelt., balt.?).
(2) Psi. *čerm> ~ psi. "skorn'a 'čelist'.
(3) Psi. *čerra> < ie. *($)ker- 'řezat'.
(4) Psi. *ěernb «* psi. *knrenb 'kořen'.
(1) Z ie. jaz. je sl. tvarům nejbliže kymer. cern
'Čelist' (Zupitza, BB 25, 101 a KZ 37, 399), příbuznost dalších Zupitzou uváděných slov je však sporná: bret. kern 'nasýpací koš; temeno' (sr. Henry 64) a ir. cern 'roh, kouť. Možná je i příbuznost s lot. ceruók-(s)lis 'zub špičák'. Pokusy spojit psi. *černb 'čelist; třenový zub' se stind. čárvati 'přežvykuje, rozmělňuje' (Buga, rfv 67, 234, Specht 1944, 141) vyhovují sémanticky, slovotvorné však jde o příbuznost vzdálenější (v. Mayrhofer 1, 379).
Lehr-Splawiňski 1946, 46 a rs 18, 6 pokiádá psi. tvar za přejetí z kelt., což právem odmítá Machek, LF 71, 37 a SbLehr--Splawiňski 114.
(2) Protože názvy částí těla se často posouvají na sousední části, spojil Machek l.c. psi. *čerm "spodní čelist' s psi. *skorn'a tv. (> č. skráň ap.); tak již Matzenauer, LF 7, 36 a MEW 34 Machek 1968, 586 sem řadí, na rozdíl od Torbiórnssona i 901, 2, I3n, Bern., Vasmera, SK aj., i psi. *čerm 'střenka nože', jehož význam považuje až za sekundární. Též výklady (3) a (4) spojují *černb 'stolička; čelist' a 'střenka', ale jako nezávisle na sobě vzniklé psi. tvary téhož kořene.
(3) Schuster-Šewc 127 vychází z původního významu 'ostrá kosť (< ie. *(s)ker- 'krájet, řezať) -» 'čelisť -> 'třenový zub, stolička' (o možnosti spojení s tímto ie. koř. již Osten-Sacken, IF 22, 322).
(4) Podle SM 4, 69n je psi. *černb příb. s psi. *korenb 'kořen', význam 'čelist, třenový zub, stolička' *-! 'kořen, kmen, stonek'; sr. dl. crjono n. 'kmen, strom', p. trzonek 'kořen zubu' a naproti tomu r. korennój zub 'stolička'.
Nepravděpodobné je Meilletem (Meillet 1902, 292) předpokládané přejeti z germ.. sr. gót. qaírnus 'žernov'. ij
črípi.. -a m.   'střep; Scherbe' (1 x Parim Gl)
El: Psi. *čerpb > b. dial. čérep (Gerov), mk. crep, dial. čerep (RMJ), sch. crépjcrľjep, dial. čerip, sin. dial. črěp (SSKJ); slk. črep, č. střep, hl. črjop, dl. crjop, p. ezerep, St. Irzop (Reczek), dial. (s)trzop (Karlowicz): br. čérap, ukr. dial. čérep (Hrm.), r. čérep s významy
I I
I
črěsla
'úlomek (nádoby), střep' (všude, v r. jen pl. čerép'-ja), 'hliněná nádoba, květináč', popř. pejor. 'otlučená, naprasklá nádoba' (b. Gerov, mk., sin. dial., slk., p. st. a dial, ukr. žel), přen. 'střešní taška' (sch., sin. dial., slk. dial. Kálal, ukr. dial. SM 4, 72n), 'střecha, strop' (r. arch. Dal'), 'želví krunýř'; 'ulita' (r. arch.), 'lebka' (b. čérep, mk. čerep, sin. črep, slk. diaL, dl. diak, kaš. žert. čeřep, p. czerep, br. čérap, ukr. r. čérep).
Sém. posun 'nádoba' -» 'lebka' je také v rom. jaz., sr. fr. tite 'hlava' < lat. těsta (Meringer, WuS 7, 11; Gamillscheg 846). Scheftelowitz, BB 28, 143—158 objasňuje tento sém. posun jednak tvarovou podobností nádoby a lebky, jednak tím, že prý ie. národy používaly lebek (ale i krunýřů, ulit zvířat, skořápek, kůry z ovoce ap.) jako nádob k pití; též podle Schradera-Nehrin-ga 1,355n se k tomuto účelu používalo lebek poražených nepřátel. Meringer, WuS 3, 46 vychází z pouhé tvarové podobnosti nádoby a hlavy.
Nejasné.
Z ie. slov jsou fenologický a sém. nejbliže stprus. kerpetis 'lebka' (Schmidt 1871, 2, 77) a stind. karpara-m. 'Šálek, hrnek', 'lebka' (MLP 1125; Mayrhofcr 1, 174). S s-mobile se sem řadí sthn. scirbi 'střep; hliněný
hmec', něm. Scherbe ap. (Schmidt l.c; Schade 2, 798 aj.),
popř. také lot. škirpta 'štěrbina', škěrpele 'tříska' (Persson, KZ 33, 286; M-E 4, 35 a 45). Někdy se sem řadí i arm. kařapcn 'lebka, hlava' (Bugge, KZ 32, 48n), což není z fenologického hlediska přesvědčivé (Húbsch-mann 1897, 458; Pedersen, KZ 38, 202 a 39, 378).
Tradičně se psi. *čerpb vyvozovalo zie. *(s)kerp-, rozšířeného z ie. *(s)ker- 'řezat, krájet' (Fick 3,457; Pokorný 944; SK 2, 160); střep by tak označoval předmět s ostrými hranami vhodný k řezání. Proto se k príb. přes některé pochybnosti (MEW 34; Fraenkel i, 258) řadí i lit. kiřpti 'řezat' (Brandt, RFV 21, 215; Slawski 1, 117; Bezlaj 1, 88 aj.).
Trubačev 1966,205n a 227n navrhl spojit psi. *čerph s ie. koř. *k"er- 'plést', a to proto, že hrnčířské výrobky a samotná hlína jsou prý spojeny s představou otáčení, krouceni ap. Myslel tím zřejmě na starý způsob zhotovování nádob, kdy se na proutěné nádoby nanášely vrstvy hlíny, sr. Trier 1951, 7. Neznáme však žádný ie. slovesný kořen *k-er-'plésť.
Nepřesvědčivě ztotožňuje Toporov 3, 336 ie. *(s)ker- 'plést' (Pokorný 935: 'točit, ohýbat ap.') se *(s)ker- 'řezat'.
Přejetí stsl. Črěpb ze sthn. scirbi (Hirt, BB 24, 253) právem odmítl Beraeker 1, 147. ij
črěsla, -i pl. n.   'bedra, ledví; Lenden' V sg. doloženo jen 1 >:.
Stsl. črěsla označuje mimo 'část těla níže pasu' (zevně: 'bedra', vnitřně: 'vnitřnosti, útroby') také 'misto mužské plodivé síly', což je překlad ř. ôapSt;, které je sém. kalkom hebr. häläs 'otcova bedra jako počátek potomstva'.
Exp.: Csl. črěsla > r. arch. črěsla 'bedra' (Vasmer).
Et: Psi. *čersio > b. kniž. čreslá (Mladenov 688), slk. dial. čeriesla, čréslo, črjéslá, črislá, čerislá aj. (Palko-víč, SFFUK 19, 76n), Stč. třiesla, č. třísío, stp. (s)trzo-sla, p. dial. trzósla (SW), ukn dial. čereslá (Žel.), str. čeresla (Srez.), r. dial. čéreslä (Daľ) s významy 'bedra, ledví' (b. kniž., slk., p. dial., ukr. dial., str., r. dial.), 'tříslo, slabiny' (b. kniž., slk. dial, stč., č., p. dial.), přen. i 'přilehlé okolí krajiny třiselné' (např. 'spodni část břicha' v slk: dial., stp., p. dial., 'genitálie* v stp., p. dial., 'pohlavní úd', 'stehno1 aj. v slk. dial.) a 'útroby, vnitřnosti' (stč., slk. dial.).
• Psi. *čerslo < ie. *(s)kert- 'řezat*.
Starší výklady předpokládaly pro psi. *čerslo původní význam ""přepážka, která prochází napříč tělem' (sr. sin. dial. čréslo 'přepážka ve skořápce vlašského ořechu' piet., slk. čerieslo 'kost v nose' SSJ, stč. třiesla 'bránice' Klaret) a odvozovaly je z psi. *čersb 'skrz', původně 'napříč, šikmo', v. crési. (tak
Bern. 1,148, Oštir, WuS 3,206, Brückner 583, Vasmer 3, 323 aj.; sr. také Pokomy 950). ••
SM 4,75 vychází z předpokladu existence jediného psi. *čerslo, zahrnujícího tři okruhy významů: 'nástroj určený k řezání (např. nůž, rádlo, radlice u pluhu ap.)', 'to, co bylo odřezáno (kůra stromů -> koželužské tříslo)' a 'bedra ap.'. Sém. posun vysvětluje analogií v rom. jaz. (pozdně lat. toliare 'řezať : fr. taille 'vzrůst, postava'), jejíž motivace i výsledný význam jsou však poněkud odlišné. Sch.--Šewc l26n vychází u *čerslo 'bedra ap.' z pův. významu ""'eingeschnittener Körperteil (Taille)', Toporov 3,338 zase z tvaru T, který je prý společný pro nářadí i části těla. SK 2,162n vysvětluje význam 'bedra ap.' z významu *'odřezaná kůra' *'pás z kůry' ~* 'část těla pod pásem', což působi poněkud vyumelkovane.
Psi. *čersb 'pás, opasek' vzniklo asi z *'uřezaný kus kůže', pod. jako *čerslo 'koželužské tříslo' z *'odřezaná kůra' a *čerslo 'radlice' z *'nástroj ke krájení'. U *čerslo 'bedra, slabiny' není sém. vývoj tak průhledný, zdá se však, že prodělalo pod. vývoj jako *červo 'břicho' z nerozšířeného ie. *(s)ker-'řezať.
Z mimosl. příbuzných stojí nejbliže lit. kirkšnis 'tříslo, slabiny' a lot. cirksnis 'tříslo, krajina třísel-ná' (Mikkola 1913, l, 94; M-E i, 385); Bern. sem řadí i lot. škěrslis 'příčné břevno, překážka'.
112
črěsla
črčšbnja
Příb. je snad i gól. hairbra n. pl a sthn. hěrdar "vnitřnosti, útroby' (Tvlatzenaucr, LF 7, 36; MEW 34), ale Hirt, BB 24, 254 je řadí do rodiny si. sbrdbce, z ie. *kerd-; proti spojení s *čerslo je i Uhlenbeck, PBB 30, 286n, Bern. aj. ij
-črěsti 'rezať v. neřesti
-črěsri 'čerpať v. čn>pati, počrěti
črěsi> prep. s ak.  'přes; über'; 'skrze, prostřednictvím; durch;' 'během; während'; 'mimo, za; außerhalb'; '(o)proti; (gegen)über' Var.: ČreSb, Črězb; rcsl. Čerosb (Meth) snad kontaminaci se skrozě, skvozě, v. níže.
Exp.: Csl. črězb > r. arch. črez 'přes' (SSRLJ), r. črez- elativní pref. 'nad-, přes-'.
Et.: Psi. *čersb > b. Črez, sch. arch. črěz (diai. i Čez, čěs, Skok), sin. prep. črěz, adv. črěz, čěz (Bezlaj), slk. cez (dial. i čez, Habovštiak 301 aj), č. dial. cez (Hodura 1904, 18; Bartoš 1906, 35 aj.), pom. ces, Čez (PWb, Karlowicz), br. céraz, ukr. r. čérez, s významem 'skrze, přes, prostřednictvím', dále 'během, po (temp.)' (sch. sin. slk. pom. vsi.), 'nad, přes' (sin. vsi.), v sin. i adv. 'přes, nad', v r. dial. i adv. 'proti' (Opyt Dop.).
Pův. 5-ový sufix, jejž dokládá balí. (v. níže), se později mění na z-ový vlivem prep. vaz, iz, niz ap. (Brandt, RFV 22, 135n; Otrebski, LP 8, 309). Kontaminací syn. psi. prep.* *čersh a *skvozě vzniká řada var. (např. csl. (s)krozě; sch. (s)kroz(i), krěz, Rj; sin. dial. krěz, Plet.; slk. č. skrz(e) aj.), přičemž nelze bezpečně stanovit psi. Stav (sr. Zubatý, NŘ 8, 99 pozn.); sporná je zvláště existence psi. *skrozě tv. (Brandt, RFV 22, 135n; Meillet, MSL 14, 386; Bern. 1, 148n; Lang, LF 47, 305; Bajec, SlavR 5-7, 222; Machek 1957. 449 a 1968, 549; SB 1. 52 a 237n; v. skvozě).
• Psi. *čersb< ie. *(s)ker-r- 'příčný* (ř.? arm.? bsl.) < ie.
*(s)ker- 'řezat'. Psi. *čersb se skupinou -rs- nezměněnou na -rch-svědčí patrně o pův. *čer-t-s- (sr. Bern. 1, I48n; Vasmer 3,320n); názor Brůcknerův, KZ 51,228, že jde o výjimku, vyvrací SB i, 52. Ze si. slov vychází ze stejného ie. kořene psi. *čersb 'kožený pás', které bývá chápáno buď jako výsledek samostatného sém. vývoje (od ie. významu 'řezať nebo od bsl. 'příčný'; sr.
Brückner s.v. trzos, SK 2, 163n), nebo jako substantivizo-
vaná psi. prep. 'přes' (SM 4,76). Z téhož ie. kořene je i psi. *čerslo s významy *'nástroj k řezání' i *'pře-pážka napříč tělem' (v. črěsla), sém. vývoj zde ovšem není průhledný. Dále zřejmě patří k témuž kořeni i psi. *čersti 'řezať, čbrta 'Čára' a *kortbkb 'krátký',
v. OČrěsfí, f r hl n. krafkkt.
Z ie. příb. slov stoji nejbliže stprus. kirs(ch)a
'napříč, přes' (MEW 115; Toporov 4, 19), lot. škěrss 'příčný', lit. skeřsas tv. (MEW 115; Fíck, KZ 18,415), vše z balt. *(s)kersa 'napříč, příčný', v. Trautmann 129n. Sem dále řadí Buga, RFV 70,103 lot. cersa- 'přes, za1 v první části lot. toponym Cersangure, Cersupe a stprus. kirs- tv. v Kirsneyden aj. Fick, KZ 18, 415 spojil s bsl. materiálem dále ř. -xápaiog (mimo Hésychia dolož, jen s pref. ha-, ěy-) 'příčný'. Ie. východiskem je *(s)ker-t~s- 'příčný' (Pokorný 949n), jež dále vychází z ie. *(s)ker- 'řezať (Pokorný 93Sn).
Příbuznost dalších ie. slov je nejistá: Bugge, IF 1,446 připojoval arm. xeř 'urážlivý, zvrácený' a Strachan, IF 2, 369 ir. cearr 'levý, chybný' (odmítá Pedersen, IF 5, 54n; sr. Mann 1963, 140). Matzenauer, LF 7, 37n připojoval dále švéd. adv. härs (v härs och ivärs 'křížem krážem'), ale to spíše patří k ie. pron. *íče-/ko-'tento' (o něm s.v. st). Machek 1957, 449 předpokládal psi. východisko *skrozě (~ něm. schräg 'šikmý, kosý' aj.) > *(s)krezě > *čerzb vlivem %perz tv. pp
črčšbnja, -nje f. 'třešeň; Kirschbaum4 (1 x Const)
Et.: Psi. *Čeršbn'a > b. dial. čerésna (Qerov), mk. crešna, dial. čerešňa (RMJ), sch. írěšnja, dial. črěšnja, crěšnja (Rj), sin. čéšnja, črěšnja; slk. čerešňa, č. třešně, dial. slřešňa (Kott), hl. st. třěšnja, dial. třešeň, plb. jen v topon. Streisen ap. (Rost 1907, 322), kas. křešňa, p. ezerešnia, st. a dial. trzešnia aj.; br. čaréšnja, ukr. r. čeréšnja, vše 'třešeň/Prunus avium L\, 'třešně (plod)'; všesl. (bez dl., v luž. nahrazeno wišnja).
Upraveno anal. podle višbn'a (v. Vasmer 1909, 224; Kíparsky 1934, in aj.) z psi. *čerša, jehož pokračováním může být b. čeréša, dial. čiréša (BDial 3, 191), b. mk. créša tv.
• Psi. *čerša < vglat. ceresia < ř. xépacoc,<'!
Starý stěhovavý kulturní termín, přejatý v době psi. (SM, SK; podle Moszynského 1957,53 nejdříve ve 3.-4. stol. n. I.) z lat. cerasus 'třešeň (strom)' rom. prostřednictvím (Kiparsky 1934, no); nejbliže jsou ré-torom. ceriéscha a engad. čiréscha, sr. rom. cerasea, ceresea (< vglat. *ceresia) > fr. cerise, něm. Kirsche ap. (M-L I75n). Pramenem lat. cerasus je ř. ytipmoq 'Prunus avium' (W-H), které je nejasného původu, snad maloasijského (Frisk); domovem kulturní třešně je totiž záp. Asie, zejm. oblast Pontu. Podle legendy první třešňové stromky přivezl do Říma Lucullus z válečného tažení do Asie (Hyams I976,27n). Přes sev. Itálii se třešeň záhy (1.-2. stol. n. 1.) rozšířila do stř. a sev. Evropy (Hoops 1905, 544). Proto je předpoklad rom. prostřednictví nejpřesvědčivější; tak již Matzenauer 1870,25, Bern., Schrader-Nehring 1, 589, Machek 1954, HOn.
113
čréšbnja
čn>mi>ni>
Méně pravděpodobné je přejeti z něm., ze sthn. kirsa (MEW 34), popř. z dněm. *kersa (Uhlenbeck, AslPh 16, 375), což z historicko-fonologických důvodů nevyhovuje. Podle Schwarze (AslPh 40, 287n) sl. "čeria < stbav. *chersse, *cherssia < rom. "ceresia (sr. také Shevelov 1964,210), což by posunulo přejeti až do 7.-10. stol. (Moszyňski, JP 33, 351n).
Nepřesvědčivé je přímé přejeti z řečtiny (Schmidt 1871,2,69), Vasmer, IzvORJS 12, 2, 287 navíc uvažoval o albánském prostřednictví ř. slova (alb. k'erší), nakonec však sám vzhledem k hláskovým nejasnostem od tohoto názoru ustoupil (Vasmer 1909, 223n).
Georgiev 1958b, 25n se pokoušel dokázat domáci původ sl. slov: psi. *čerša a ř. yts.pa.aoc, (spíše přejetí z Malé Asie, v. Chant-raine s.v.) < ie. *k"eras- "černý, tmavý', pojmenování podle tmavočervené barvy plodů. K tomu kriticky Hamp, ZslPh 31, 298n a Reiter, ZBalk 7, 130n. ij
Črěti v. ČTbpatí, počrětí
črěvii, -ija m.  'střevíc, sandál; Schuh, Sandále'
Doložen jen dat. pl., takže m. je jen předpoklad, i když pravděpodobný.
Der.: Kol. črěvije 'obuv' (takto SJS, není však vyloučeno, že oba doklady z Bes, ak. pl. a gen. sg. -ija, se mohou vztahovat i k zákl. slovu.)
Et.: Psi. *červbjb > sin. črévelj, dnes spis. čévelj, stě. třěvím., č. st. ojed. střeví n. (Jg), hl. črij, dl. crjej, plb. criv (luž. a plb. se vyvozuje z í-km. *červb, v. Sch.-Šewc 124n a P-S s.v., což je ze slovotvorných důvodů méně pravděpodobné; plb. pl. crive může být jak /-km., tak -iio-km.), vše 'střevíc'; f. v sch. dial. crevlja tv., n. na -bje v b. pl. creve 'obuv', mk. pl. crevja tv. Častější jsou der. na -ikb, -cb (r. čerevik, č. střevíc aj.).
Pův. adj. na -bjb od psi. *červo 'břicho', spec. 'kůže na břiše zvířete' (str. r. čerevije 'břišní kožešina'), doložené ještě v r. dial. Čerěvij (mech) 'břišní (kožešina)' (Daľ). O výrobě obuvi z měkké a levnější kůže z břicha zvířat v. Sobolevskij, AslPh 33,61 o, RFV 71,444n a Vahros 1959,192; tak i SM a SK.
Protože psi. *červo nejpravděpodobněji vyložíme z ie. *(s)ker- 'krájet' (v. črěvo), vychází Berneker i, 151 pro 'střevíc' z *červo 'něco odřezaného, kůže' (sr. lat. corium 'kůže' od téhož kořene); pod. motivaci-(*'obuv vykrojená z kůže') má H-K 357. Výše uvedené tvary však ukazují na to, že výraz pro 'střevíc' se formoval nejdřív v psi., spíše až koncem psi. údobí, takže je nadějnější vyjít z významu 'břicho', pro *červo dobře doloženého.
Stejná námitka platí pro výklad Zupitzův, KZ 37, 399, jenž spojil psi. *červbjb se střir. cuaran, kymer. curan tv.; přijímá ještě
Machek. Kelt. slova se však většinou řadi k ie. *skeu- 'pokrývat; pokrývka; kůže' (Pokorný 951 aj.). Ih
črěvo, -a n.   'břicho, lůno; Bauch, Mutterieib'; pl. 'střeva, vnitřnosti; Gedárme, Eingeweide'
Der.: Rel. adj. ČrěvbTib.
Exp.: Stsl. črěvo > r. arch. črém 'břicho, útroby' (Vasmer
s.v.)
Et:Psl. *Červo, všesl.: b. červa, dial. čerevó, crevó, aj. (Gerov 5, 544; BDial 1, 271; 2, 111, 301, 303; 6, 102), mk. črevo, dial. čarvó, červa (Malecki 2, 14-15) aj., sch. crijěvo, sin. črevo (-ésa), slk. črevo, č. střevo, hl. črj'ewo, dl. crjowo, plb. crevú, kaš. třew-o, p. st. trzewo, br. čérava, ukr. r. čérevo, r. arch. a dial. čerěvo, vše 'střevo', vsi. i 'břicho', v pl. 'střeva, útroby'. Význam 'kůže na břiše zvířete', doložený v r. dial. (Dal'), může být starý vzhledem k psi. *červbjb 'střevíc' (v. črěvii).
• Psi. *červo < ie. *(s)ker- 'krájet'.
Vychází se ze situace rozkrajování zabitého zvířete, jednak kůže, např. na střevíce, jednak vnitřností k přípravě jídla, v. Bern. 1, 150, SK a SM s.v. *červo. Sufix -men- nalézáme ve stprus. kěrmens 'tělo' a v stind. čármcm- 'kůže, kožešina' (v. Mayrhofer i, 378). Možnost spojení těchto významů probírá Toporov 3, 327n, sr. i sémantiku psi. *červbjb 'střevíc (kožený)' a r. dial. čerev'ja 'méně hodnotná kůže z břicha zvířete'. O celé rodině *(s)ker- v. Pokorný 93Sn. Nelze vyloučit ani spojení s gót. hairpra pl. 'vnitřnosti', sthn. herdar 'srdce, prsa' aj., sr. Meillet 1902,167, ale germ. slova se někdy řadí k ie. *kerd-'srdce' (v. Hin, BB 24, 254).
Méně přesvědčivá je úvaha o genetické příbuznosti psi. *čer-vo s lit. skiivis 'žaludek', nadhozená Schmidtem 1871, 2, 76-77. Přijal ji Potebnja, RFV 4, 211, vycházeje z nedolož, ie. *sker-'naplňovat, liť, s uvedením sém. paralely lit. pihas 'břicho' «- **to, co se naplňuje' (k lit pilti 'plniť). S lit. skiívis spojuje také Matzenauer, LF 7, 39 a ještě Machek s.v. střevo, oba bez dalších úvah o ie. kořeni. Slabinou výkladu je et. nejasnost lit. skďvis; sr. Fraenkel 806, Mladenov s.v. červa aj.
Nejistý je i výklad z ie. *kerp- 'tělo, postava' — lat. corpus tv., s nímž Ha vet, MSL 6, 18 spojuje stind. krp- 'forma, postava'. Wiedemann, BB 28, 5n rozšiřuje toto spojeni o germ. výrazy typu ags. hrif. sthn. (h)rěf 'břicho' a o stprus. kěrmens (< *kerp-men-). Ih
Črězi. v. črěsb
črbmbnt adj. 'červený, rudý; roť
Většinou jako topon. Črhrmnoje morje 'Rudé more'.
Der.: črbmbtiovati se 'červenat se, rudnout' (o nebi).
114
črbiru>Di>
čn>pati
Exp.: čnmbnovati se > r. sl. cirk, čermnaváťsja 'vyjasňovat se' (Daľ), ukr. ojed. čermnuvátysja 'červenat se' (Žel.), v. SK s.v. aj.
Et.: Psi. *čbrmbm > sch. st. črman (13.-17. stol.), sin. črmijěn (pokud vzniklo kontaminaci s *čbrvljern>, jak Bezlaj 1; 89), stluž. *čirmny (Eichler, WZUL 13, 380), stč. topon. Črmná (Gb), Č. topon. Čer(m)ná (Profbus l, 318 a 321), stukr. črbmnoe more 'Černé moře' (SStu-kr), r. arch. čérrnnyj, dial. čerěmnyj, vše 'červený', přip. 'zrzavý' (o vlasech).
Adj. na -bftb z psi. *čbrnib 'Červ', které se zachovalo jen v reliktech, jinak bylo vytlačeno produktivnějším psi. *čbrvb tv. Pův. význam může být doložen v názvu nemoci nehtů - sin. čfm, sr. jako paralelu něm. Fingerwurm. Je to však velmi nejisté, neboť lze vyjít i z červeného, zarudlého zabarvení. Význam 'červená barva' je reliktově doložen v sin. Čfm 'červenka vepřů*, v typu *čbrmak& 'červenka obecná/Erithacus rubecula'; 'rehek zahradní/Phoe-nicurus ph.' (slk. č.), dále v kaš. čarmun'a 'polévka z masa a husí krve'; fig. 'lidská krev' (Sychta), v názvech vaječného žloutku - sin. črmlják, črmnják, pib. carmák, snad i hl. čork a dl. cenk; sr. i různé botanické názvy (p. czermieh, czermiówka, sin. čr-melíka).
o Psi. *čbrmb < ie. *k^rrni~ 'červ'.
Již MEW 33 spojil *čbrmb s lit. kirmis, lot. cirmis aj., stind. krmi-; dále sem patří per. kirm, alb. krimp, ir. cruim aj., vše 'červ ap.', v. Pokorný 649 aj. Sr. i rýmové ie. *urmi-, dolož, v lat. vermis, něm. Wurm aj. (Zubatý, if 6,156); sem řadí ESUkr í ukr. vermjánnyj 'červený' (jinak Mátl, sffbu 12,40).
Méně přesvědčivě vykládá Herne 1954, 39 psi. *Čbrrm jako kulturní slovo, přejaté s obchodem barvenými látkami, a to ze střind., asi Írán. prostřednictvím. Na rozdíl od bezpečných přejetí (v. bagi.n> a porfura) chybějí doklady na základ *čbrm- ve spojení s látkami (tak Shevelov, Word 13,185 vedle dalších důvodů). Zdá se tedy, že tu jde o starý sém. posun 'červ' 'červená barva' (na základě barvení červ-cem), který nalézáme v rozšířenější formě u psi. *čbrvb (o vztahu *čbrvb . *čbrmb více v. čn.n,). Ih
Čtrtm. adj.   'černý; schwarz'
Der.: črbTtbCb 'mnich' s T. črbnica 'řeholnice', adj. ČrbTibčbskb 'mnišský', kol. črbničbstvo 'mnišský řád'; črbnica 'moruše'; čmíito 'inkoust' (ř. piíav tv,); očrb-něti 'zčernat*, očrbniti 'očerniť.
Kamp.: ČnnorizbCb (Supr i c-) 'mnich' (ř. ueiavsipmv) s f. -ícq (opoz. k bělorizbcb 'laik') s adj. -rizbskb, -rizbčbskb,
kol. -rizbstvo; črbnoprimračbno n, z adj. 'temnota, černý mrak'.
Exp.: črbnilo 'inkoust* > r. černila pl. aj., rum. cernealá tv. (Tíktin s.v.); ěnniti > rum. černi "obarvit na černo' (Tiktin s.v.).
Et: Psi. *čbrm>, všesl.: b. čéren, mk. crn, sch. cřn (dial. č-), sin. čŕn, slk. čierny, č. čer/iý, hl. čorny, dl. carny, plb. corně, porn. čarni, p. czarny, br. čórny, ukr. čórnyj, r. čemy}, vše 'černý'. Všesl. je i *čhrnica, v b. mk. sch. též ,moruše\ jinde 'jiné černé plody*, 'černá zem', 'černé zvíře'.
o (1) Psi. *c*rna < ie. *krsno- 'černý' (stind. baít.). (2) Psi. *čůrn& < ie. *krno- < ie. *ker~/ker- 'tmavý'.
(1) íe. *krsno- se předpokládá na základě stind. krsná- a stprus. kirsnan tv., snad i názvu lit. řeky Kirsná; se sl. čwn& spojil už Schmidt 1871, 2, 33, MEW, Fick 190, Machek, SK aj.
(2) Ie. *kmo- jako jedno z možných východisek uvádi Uhlenbeck, AslPh 16,379 pozn., připouštějí SM s.v. a Sch.-Šewc s.v.
Iľjinskij rkp. (v. Trubačev, VJa 1957, 6, 95) myslí u *krsno~ na kontaminaci ie. *krno- a *krso~, jež vidi v lil. kéršas 'černobíle strakatý'. Ve všech těchto případech jde asi o rozšíření ie. *ker-'tmavý' (v. Pokorný 573n), jež může mít i dalši nostratické souvislosti (v. ll.-Svityč l, 337n). Pokračováni ie. *krse- připouští Georgiev 1958b, 31 pro b. dial. čer a sin. dial. čar 'černý', ale vzhledem k tomu, že se tyto tvary vyskytují jen v nom. m„ je pravděpodobnější předpokládat odpadnutí koncového -n (sr. Georgiev I.e. a i960, 133, Ramovš 1935( 54). ih
črbpati, čít pi jen.   'čerpat; nalévat; schöpfen; einschenken*
Der.: ičľbpati 'vyčerpať, načnpati se 'načerpat si',
pOCI7>päU pf. ipf. (préz. -črěpljetb i -črbpajetb: préz. -črě- přešlo
do icf. počrépati, 1 x Nik) 'načerpať, počrbnpti {< -pne) 'nabrat, načerpať; počn>palo, počrhpalbnikb 'okov'.
Nelze vyloučit, že črbpanije (Is 65, 11 Zach), kde SJS předpokládá význam 'nápoj', mohlo znamenat 'nádoba*, a to s ohledem na předpokládaný význam 'mčsidlo' u i. předlohy xépaerpa, v. Skalka, lf 112, 24-28.
Komp.: vodočrbpb 'vědro, okov (na čerpání vody)'.
Et: Psi. *čbrpati, čerp'etb přešlo ve sl. k typu -ajp: sch. cřpati (cřpa i crpljet), sln. čŕpati, slk. čerpať, č. čerpat, hl. čerpač, p. czerpač, br. čérpac', ukr. čerpaly, Čárpaty, r. čerpať, vše 'nabírat, čerpať; též 'nalévat', tj. 'hostiť v b. mk. p., r. dial. (Opyt). B. čér-pja přešlo k typu *prositi.
Psl. *čbrpati, *čerp'etb je der. od psl, *čerpti, *Čbrpetb, v. poěrěti.
• Psl. *čbrpaii < ie. *(s)ker-p- 'řezal ap.'
115
črbpati
ČTbtOgl.
Z téhož ie. *(s)kerp~ je i lat. carpere 'trhat ap.', stsev. hrifa, hreif (v. Schmidt 1871, 2, 460), lit. kiřpli, kerpú '(od)řezat, Stříhat' aj., sr. Bern. I, 170, Pedersen 1909. 1, 94, Pokorný 944n. Fraenkel s.v. aj.
Nepřesvědčivě předpokládá pro psi. *čbrpati prim. význam 'tít, rvát' SK s.v. *čerpii. opíraje se o ojed. a ne zcela jistý doklad r. dial. čerpať 'trhat, rvát' ve spojení medvěd' čer'paet moch něchtjámy (Kulik.); může jít o expr. obměnu r. carápať tv. s poč. č- vlivem spis. čerpať (ústně Havlová). Také sch. grabi-ti 'nabírat (rukama)' i 'čerpať a hvätiti "(u)chopiť vedle záhvatiti 'načerpať (Bern, a SK i.e.) nejsou přesné sém. paralely pro 'řezať -» 'čerpať.
Méně přesvědčivě spojuje Machek, Slávia 28, 278 psi. rčbrpa-ii s něm. schöpfen 'nabírat, čerpať. Význam 'čerpať je totiž v něm. až sekundární, stejně jako forma schöpfen, jež je spiše denora. od Schaff 'vědro' (tak Pokorný s.v. *(s)kep-), s předpokládaným sém. vývojem 'nabíral (vodu) vědrem' —► 'čerpať, než anal, forma, vybudovaná na sthn. scepfen 'tvořit' (v. Kluge s.v.). V obou případech jde o pokračování ie. *skep- 'řezať. lh
čr-bstvi. adj.   'pevný; fesť
jen v rituálním termínu (Christ) črbSívoje sbžeženije 'zápalná oběť suchá; celopaľ (k reálii v. Novotný 1956, 518n).
Et.: Psi. *čbrstvb, všesl. (mimo plb.): b. čevrůst, mk. cvrsí, sch. sin. čvřst, vedle sin. st. črstev, slk. č. čerstvý, hl. Čerstwy, pomsln. čerství' (PWb), p. czerstwy, br. čerstvý, ukr. čerstvýj, r. čěrstvyj, dial. čvérstyj (Daľ) s významy 'pevný, silný' (jsi.), odtud jednak 'tvrdý, zaschlý' (sin. pomsln. vsi.), 'bezcitný' (vsi.), jednak 'zdravý, svěží, hbitý' (b. sin. zsl.), 'svěží' o vodě, větru; 'čerstvý' o pečivu (mk. zsl.).
Bez přesvědčivé etymologie.
• (I) Pst. *čbrstvi, < ie. *ker:- 'splétat'.
(2) Psi. *čWfro < ie. *(s)kert- 'řezať.
(3) Psi. *čbrstvt> < *če-vbrstb.
(1) Výklad psi. *čbrstvb z ie. *kert- 'splétat' má řadu zastánců. Tradičně se uznává (Bern.; H-K; SK s.v.; Pokorný 584; Mayrhofer 1, 259) spojení se stind. kr-nátti 'splétá, přede', krtsná- 'úplný, celý' (Brugmann 1894, 55n), lat. erátis 'proutěná ohrada', něm. Hürde tv., sl. kretati "hýbat, otáčet ap.' aj. Poprvé spojil *čbrstvb s ie. *kert- Fick, KZ 19,254 při výkladu lat. erassus 'tlustý', jež zařadil k témuž kořeni, ale o souvislosti erassus a erátis pochybuje E-M. Pěkná sém. paralela od téhož kořene je sl. krotiti 'točit, kroutit' : krptb 'pevný, tuhý' (Bern. aj.).
(2) Ze sém. poněkud vzdálenějšího ie. *(s)ker-t-'řezať vychází pro *čbrstvb SM s.v. za předpokladu
sém. vývoje 'bít, tlouci' -> 'tvrdý, pevný'. Proto bez dostatečných důvodů předpokládá pro psi. *čersti význam 'tlouci, bíť, pro nějž však není dokladu ve sl. jazycích a ani lit. kiřsti, kertu 'udeřit' (jen sekyrou, mečem ap.) není dostatečnou oporou.
Slovotvorný výklad *čbrstvb < *čbrt-tvb, naznačený MLP 1123, je společný výkladu (1) i (2); vyjde-me-li z původního významu 'pevný, silný, zdravý', je *čbrstvb opozitum k *mbrtvb.
(3) Sém. přijatelnější je Machkův výklad 1968, který vychází z jsi. forem a rozkládá *čbrstvb na zesilovací *če- + -vbrstb, t-ové ptc. od ie. *verdh-'růsť, jemuž přesně odpovídá stind. vrddhá-'vzrostlý, silný; hbitý ap.'. Odporuje to však historii slova, protože jsi. tvary jsou patrně sekundární, s častou jsi. metatezi.
Ještě komplikovaněji Machek 1957: Psi. *čbrstvb je výsledkem kontaminace dvou adj.: *skrtvos (> *krstws) < ie. *(s)ker-'řezať, jemuž by odpovídalo střind. kalů- 'řízný', a *kartu- 'tvrdý*, jemuž by odpovídalo něm. hart tv. Na ie. *kar- 'tvrdý' pomýšlel již MLP 1123, srovnávající *čbrstvb s gót. hardus a sthn. harti 'tvrdý', i Bezzenberger, KZ 22, 479 a Schmidt 1871, 2, 501, připouštějicí možnou genet. souvislost se stsev. herstr 'drsný', hersia(st) 'stát se divokým, rozzlobit se' (v. paralela r. dial. čorslvyj čelověk : stsev. herstiligt mäl u Schmidta l.c). lh
črbta, -y f.   'čárka; Strich*
Der.: črbtati 'psát, kreslit ap.' (z důvodů sémantických denom. z čn>ta, v. SM 4, I6ln; podle SK 2, 163 jde o iter.
k *čersií), načrbtati pf. i ipf. tv. a '(vy)ličit, zobraziť, odtud načtbtanije 'obraz, tvar'; očrbtati 'oddělovat'.
Exp.: StsI. črbta > rum. cirtů Minka, čára; polní míra k vyměřování vinic' (Tiktin).
Et: Psi. *čbrta > b. čerta, mk. črta, sch. cha, sin. Črta, StČ. Črtal} x archiv stč. z Comestora), slk. č. črta, br.
dial. čyrtá (Bjaľkevič; Nos. čer-), ukr. st. čértá (žel), r. čerta, vše 'čára, črta', i metaf., v stč. o linii na slunečních hodinách, v br. dial. a r. dial. i 'nástroj na dělání rýh'.
Psi. *Čbrta je deverb. od *čersti, *čbrtetb 'sekat, dělat rýhy', k němuž s o-ovým stupněm patří i *-kortb (v. kraty) a patrně i *kortbkb (v. krari>ki>), s e-stupněm psi. *čerslo 'radlice' i 'tříslo' (< *čert-
-slo, v. i črěsla).
Vše z ie. * (s)ker-t- 'řezať; nejblíže příbuzné je lit. kiřsti 'sekať, stind. krntáti 'řeže, odírá', arm. kcer-ťem 'odírám kůži', aj., v. podr. u očrěsti. lh
črbtogb, -am.  'komnata, ložnice; Gemách, Schlaf-kammer'
Der.: črbtožnica tv.
116
črbtogb
črtvb
Exp.: Stsl. črbtogi > ukr. arch. čertóh 'komnata; palác', r. arch. čertóg tv., sr. Bern. I, 171, Vasmer 3, 328.
Et.: Stsl. črbíogb má pokračování v b. arch. čertog 'zámek, palác', snad i stsch. črtog, sch. ojed. črtag 'ložnice' (Rj), není-Ii to csl. tvar.
Jde o starobylé přejetí do jsi. z orientálního pramene, podle Skoka i, 296 prostřednictvím avarským, podle Mladenova 679 a Vasmera protob. Zdrojem přejetí je asi ttat. Čärtäq 'typ terasy na čtyřech sloupech' < per. čár- 'čtyři' + per.--arab. t,äq 'oblouk; sloup', sr. Budagov i, 455, Lokotsch 32 aj.
Z téže ttat. rodiny vyšlo i mladší přejetí do jsi. čardakjčerdak, ukr. dial. čardak, r. čerdak, vše patrně z tur. cardak, sr. Mikl. 1888, 21, Šipovová 1976, 386n aj.
Ze sem. důvodů je málo pravděpodobný předpoklad domácího původu slova čnwgb, na nějž pomýšlel Brückner, KZ 46,237 pozn. a ZslPh 2, 294, ještě i S-A 1955, s. 224. Spojovali stsl. čn>togh a očnšle 'stan' (v. očn.Ste) s psi. "čersti. *čbrtetb 'dělat rýhu, čáru' < ie. *(s)ker-t- 'řezat' (v. čn.ta). Ih
črhveirb, -a m.   'červenec; Juli'
Dolož, jen v Ochr 110a 16 ve formě měsecb ijuls rekomy črbveny.
Složená forma adj. by jednoznačně ukazovala na příslušnost tohoto dokladu k následujícímu heslu čnrljenb 'šarlatově červený'; překladatel by chápal červenec jako "červený měsíc*. Nelze však zcela vyloučit možnost písařské chyby - opakováni -y v črbveny (místo zamýšleného črbveitb) podle předchozího rekomy.
Et.: Může jít o název měsíce *čbrvbnbj-n'b, dolož, v č. červen *6. měsíc' (stč. črven druhý '7. měsíc'), stp. czerwieň, czyrwieň '6. (ojed. 8.) měsíc' (SStp vedle czerwiec, které v p. převládlo a přešlo i do br. ukr.), br. ukr. červen' '6. měsíc', r. st. červen' tv. (Daľ).
Souvisí nepochybně s rodinou psi. *čwvb, motivace je však různá:
Pro přímou souvislost názvu měsíce s adj. 'červený' by vedle dokladu v Ochr svědčilo i b. dial. crävenik a mk. dial. crvenik '6. i 7. měsíc'. Motivaci 'měsíc červených plodů' předložil již Jg s.v. (aniž by vyloučil výklad z Červ), přijímá ji ještě H-K s.v. a za nejpravděpodobněji z vice možností ji pokládá také Machek 1968. 99. Slabinou výkladu je rozdíl slovotvorný (-'enb u adj. 'červený', -bn'b u názvu měsíce.)
Řada etymologů vychází z motivace 'měsíc červů', a to buď pro velký výskyt červů v ovoci (sr. Alter 1801, 103n; Jg s.v.; podrobně Horyňská-Baranowá, JP 45,
16-22), nebo jako 'doba sběru červce k barveni' (Jg
podle Kinského; Dal' 4, 1306; Moszyňskt, JP 33, 352), méně
pravděpodobně jako 'doba líhnutí včelích larev' (Rostafiňski 1900, 375; Bem. 1, 173; připouští i Brückner 334).
Ih
črbvljenb adj.   'šarlatově červený; scharlachrot'
Var.: ČrbVem tv. (Euch Sav).
Der.: črbvljenb f. 'červeň, červené barvivo', čn>-vljenica 'purpurový Šať (Bes za lat. byssus, purpura), Čľbvljenije n. 'Šarlať (kol. pro takto zbarvené látky nebo oděvy, 1 x H val).
Et: Stsl. čn>v(lj)enb ~ b. červen, mk. crven, sch. cřven, dial. cr(v)ljen, črljěn (Rj), sin. dial. črljěn (Plet.), slk. č. červený, hl. čerwjeny, dl. cerwjeny, plb. carve-ně, porn. červoni, čeŕvoni ap., p. czerwony (> br. čyrvony, ukr. červónyj), ukr. dial. červényj (Hrin.), r. arch. červljěnyj, vše 'červený', slk. hl. i 'ryšavý' (o vlasech), r. jen 'temně rudý, nachový'.
Jde o staré adjektivizované a lexikalizované n--ové ptc. od črbviii 'barvit na červeno (červcem)', v. Bem. 1,172, Vasmer s.v. aj., sr. Stsl. OČrbvljenb, syn. s črbvljenb. SI. jméno červené barvy souvisí s červcem, parazitujícím hmyzem z řádu Homoptera (čeledi Coccinea), jímž se barvilo, stejně jako ř. xčmxi-vogje der. od xóxxoq 'drobná bobule, plná červeného barviva červce (Lecanium illicis)', parazitujícího na jihoevropském dubu (Quercus coccifera). Výklad zákl. slova v. řn»vh. Podobu črbvenb vyložíme nejlépe tím, že se pův. ptc. na -'enb zařadilo mezi adj. na -enb (zelenb ap.), v. Vaillant 3. 118 aj. Ih
ěn>vfa, -i m.   'červ; Wurm'
Spec. též o červících molů a o červotoči. Ve spojení ČľbVb kostemb 'kostižer' (za ř. atjc óoxicov).
Der.: očrbvljenb 'zbarvený červeně (červcem)'; v. i crwljcfth tv, Sr. i csl. črbviti, o- v MLP.
Et: Psi. *cVvb > b. dial. čärv (Mladenov 1969, 297), cräf (BDial 1,155; 5,98; 6,101), spis. jen červéj, mk. crv, sch. cřv, sin. črv, slk. č. červ, hl. čerw, dl. cerw, p. czerw, br. dial. Červ', čer (LeksPol 1968,364), ukr. pl. červy zool. (sg. červák), r. červ', vše 'červ', též 'včelí larva' (sch. dial., slk. dial. Kálal, luž. p.), vsi. dial. f. kol. 'larvy včel'.
Mladší a produktivnější *čbrvb vytlačilo z úzu reliktové *čbrmb < ie. *k?r-mi-, jež má responze v stind., kelt. a balt. (v. črunim.). Zakončení -v& je patrně až sl. inovací; Bernekerův předpoklad lit. *kirvis na základě lit. kirvarpa, prý z *kirv-varpa, je pro doložení kiriňvarpa 'červ(otoč)' málo pravděpodobný.
Vykládá se různě. Spíše jde o dva samostatné formanty téhož ie. kořene (Bern. i, 173; SK 2,271), než
11
7
crhVH
curi
0 záměnu m/v, podobně jako v lit. pirmas: sl. pbrvb 'první' (Schmidt 1871, 2, 32n).
Více je pokusů vysvětlit -w> analogií podle sém. blízkých slov: vlivem sl. *po-norvb 'ponrava' (Otrcb-ski. LP 1, I29n, Vaitlant 2, s. 148), nebo krivb 'křivý' (Meiiiet, 1F 5,333). Vliv bsl. názvu mravence (*marv-) vidí Specht 1944,45 nejen v sl. *čbrvb, ale i lit. skiřvin-ti 'hemžit se' (o mravencích) z nedolož. *skirvis (ale o.c. 181 se přiklání k různým suf. -m- : -v-). Machek 1968,99 vidí v lit. skirvinti = sl. *čbrviti (se) východisko, odkud proniklo zakončení -vb do psi. *čbrmb.
Poněkud složitý je výklad Machkův 1957, počítající s kontaminaci ie. *krrmi~ s *virmi- 'červ' a s přesmykem počátečního ľ-do su&ui.
Málo přesvědčivé je spojeni psi. *Č6rv& 'červ' s psi. "červa 'srp' < ie. *fs)ker- 'řezat ap.', nastíněné Krčkem 1907, 97n. Z ie. "(s)ker- vychází i Miadcnov s.v., který k témuž ie. koř. řadi
1 *čbrmb, opíraje se o nepřesnou paralelu na-sěkomoje (kalk lat. insectutri). íh
čudo, -ese n.  'div, zázrak; Wunder*
Přechod k o-kmenům v stsl. ojed,, častější v mladších pam. (Bes).
Der.: čudbnb s adv. čudbně, prečudbm, čudesbm, vše 'podivuhodný'; denom. čudili se 'divit se', pf. počuditi se, vbštuditi s§ 'podivit se', prěčuditi se 'užasnout'.
Komp.: čudodějanije 'konání zázraků', -děnije, -tvo-rije, -tVOTjenije 'zázrak' (vše za ř. Savpatoopyia, -oópytffia), -tvorb, -ÍVOrbCb 'divotVŮrce' (ř. SktofiaToopyóc.; v. i Schu-
mann 1958,31), -tvorivb 'činící zázraky', -divbia 'podivuhodný'.
Et: Psi. *čudo, -ese > b. čudo, pl. -esá, mk. čudo, pí. -a, sch. čudo, pl. -a i -esa, sin. čúdo, pl. -a i -esa, slk. čudo i čudeso (obvykle čudesá pl.), (stč. jen adj. cudný, cidný 'podivuhodný'), hl. čwódo (Pful, Jakubaš; Sch.-Šewc pokládá za slovnikárske výtvory; žije jen interj. čwóda! 'opravdu', které sem prý nepatří), pom. cud m., stp. czudo, cudo, p. cudo i cud m., br. cúda n. i cud m., ukr. r. čúdo, pl. -esá. Vše 'zázrak, div' i 'nadpřirozený zjev, strašidlo' (to mimo b. pom.), 'neštěstí' (sch.); v jsi. pokleslo v adv. 'velmi, hodně'.
• (1) Psi. *čitdo ~ psi. *čuti'vnímat, cítiť < ie. *(s)keu- tv. (2) Psi, *čudo ~ sl. kud- 'čarovat aj.' < ie. *keuHd- 'křičet'?
(I) Všeobecně dnes uznávané spojení se sl. čuti má už Mikl. 1845, 107 a Daničié 1877, 261. Čuti patří do rodiny ie. *(s)keu- 'vnímat smysly' (v. čnti), kam se řadí i ř. xvôog n. 'sláva, dobrá pověst' (Pokorný 587 aj.). Tento výklad má však závažnou slabinu slo-
votvornou: staré s-kmeny se tvoří přímo od kořene, -d- zůstává nevysvětleno; Vaillant 4,489 hledá možnost vysvětlení v préz. rf-ovém, ten však u čuti dosvědčen není. Jakožto doklad starého rozšíření o -d- slouží ono ř. xvooq, jež se však liší jak ablau-tem, tak významem, takže nemůže jít o již ie. relikt, jak soudil Meillet 1902, 357. Navíc ani sém. vývoj '*vjem' -» 'zázrak, div, nadpřirozená bytosť plně neuspokojuje.
(2) I většina autorů, uznávajících výklad (I), připouští souvislost sl. čudo s psi. *kudo, -ese 'divy (působené zlými silami)'. SM 13,83 pokládá i rodinu sl. kud- za rozšíření téhož ie. kořene, který je v čuti, přičemž pro stupeň -ou- připouští vliv slovesa kuti 'kout, kovať. Spíše bychom dali za pravdu Otkup-ščikovovi 1967, 132, že čudo a kudo přesvědčivou etymologii nemají. Pokorný 595n řadí kudiii, pův. asi 'škodit čarováním', 'proklínat', lát, křičet aj.' k ie. *keuHd- 'křičet'; další možnost výkladu v. k«di-a. Tvoření sl. čudo lépe objasňuje výklad (2) než (l): čudo má e-stupeň, u es-kmenů očekávaný. Kudo vzniklo asi přikloněním ke kuditi, kde je zase očekávaný 0-stupeů kořene.
Bern. 1,161 sám odvolává svůj výklad z IF 10,155, kde vykládá čudo (kvůli jeho pozdně csl. variantě študo) z ie. *steu- (něm. staunen aj.). Csl. št- sem bylo asi přeneseno ze slov na štr (v. šrudb, Stuždb), svou roli mohly sehrát i prefixáty na -z, v. výše např. vbštuditi se (red. pozn. R. Večerky). lh - eh
cuti, čujetb  'vnímat, pozorovat, cítit; merken, er-kennen, wahrnehmen'
Der.: počuti 'pocítit, zpozorovat', Supr 43,22 *usly-šeť, učuti 'uslyšet' (Supr 566, 1); čuistvo 'pociť, čuvb-stvo, -bstvije 'vjem, poznání ap.; čidlo, smyslový orgán', odtud čuvbstvovati 'vnímat, poznávať a adj. čuvbstvbnb 'vnímatelný, smysly vnímající', ne-čuvbstvbnb 'bezcitný', beštuvbstvbnb tv.; nečuvbstvo, -bstvije 'nečitelnost, hloupost' (ř. dvaiaSrjaioí).
el: Psi. *čuti, čujeíb, všesl.: b. čúja pf., mk. čuje pf., sch. čuti '(u)slyšet; (u)cítiť, sin. čúti 'slyšet; být bdělý', slk. čuť 'slyšet; cítiť, č. čiti 'vnímat, tušiť, hl. čuč 'cítit; čichat; chutnať, dl. cuš 'cítiť, plb. caj§ 'cítím', pom. čěc 'cítit; vnímať, p. czuc tv., br. Čuc' 'cítit; slyšet', ukr. čůty, r. čújať tv.
Jsi. a vsi. rozšíření mají i der. čuvbstvo, čuvbstvovati (z csl.?).
• Psi. *čuti, čujeíb < ie. *keu- 'vnímat smysly ap.'.
Všeobecně se přijímá příslušnost psi. *čuti k ie. *keu-, *skeu- 'vnímat smysly ap.' (Pokorný 587n),
118
čutí
k němuž patří také ř. xoéat 'hledím ap.', stind. kavi-m. 'jasnovidec', lat. caveo 'střežím ap.' aj.
K rozšířené formě *keu-s- řadí Schmidt, RFV 6, 134 a Bezzenberger, BB27,145 gót. hausjan, ř. áxoveiv aj. Někdy se sem řadilo i sl. čuchali, kde však jde spíše o psi. der. na -chati.
Z podoby s í-mobile *skeu- vzešla rodina něm. schauen 'vidět, hledět' (s germ. slovy spojil už MLP 1128). Sem řadí Potebnja, RFV 4, 211 aj. také psi. *skumati 'zjišťovat, ověřovat ap.', což předpokládá -m- jako jmenný formant. Ih
O.sta. -y nom. pr.
Var.: Časla (VencNov s charv. a < e>), Čistá (VencMin, k prolínáni forem čbst- a čist- v. i čisti., ěbstb), Tista (VencProl). O kolísáni podoby jména tohoto vraha sv. Václava v. StslLeg 119, 293 a 300.
EL: Asi familiární tvar z pův. komp., v jehož první části bylo buď i-kmenové subst. psi. *čbstb 'čest, Úcta' (v. Kopečný 1974, 50n; Svoboda 1964, 61 a 73), nebo imper. slovesa *čbstiti 'ctít' (Svoboda o.e. 62); sr. Stč. nom. pr. Čsli-, Cti-, Sti-bor, -rad, -mír, -slav. Může však jít i o úpravu druhé části kompozita, v. stč. Dobročest, Svéčest, Nečta aj. (Svoboda o.e. 73). Ih
čbstb, -i f.  'čest, pocta; Ehre'; 'důstojnost; Würde' Též ve spec. významech 'předmět úcty; zbožnost; hodnost, úřad; slavnost'.
Der.: nečbstb 'bezectnost; bezbožnost' (ř. á«/««, «aé-ßsta), nečbst(bstjvije tv., nečbstije tv.,počbstb 'pocta', prěčbstb 'milost, štedrosť s adj. prěčbstbm; čbstbm 'úctyhodný; zbožný', nečbstbm 'nešlechetný; bezbožný' (ř. dffsßiig), beštbstbm 'bezectný' (ř. rJTiueifávoc), beštbstvije 'zneuctění' (ř. áuuía), beštbstvbrtb 'nečestný'; čbstivb 'čestný; zbožný', nečbstivb (i neči-) 'bezbožný' (ř. uoeßiic), čbstovati (l x psáno ó>/-) 'prokazovat úctu', nečbstovati, -stvovati 'být bezbožný' (ř. áas-ßefv), beštbstvovati ap. 'zneucfffivať (ř. Au/iáCeiv), čbstiti 'ctiť s der. čbstilište (i či-) 'předmět úcty', čbstiteľb (i či-) s kol. čistitelbstvo 'kněžský úřad' (o formách s -/-místo -i.- v. čisti, čistb), pf. učbstiti, (uči-) 'uctít', počbstiti 'poctiť.
Z původního spojeni prep. s gen. (beštbsti Zogt, bečbsti Mar) jsou adj. beštbstii, bečbstii 'bezectný, opovrhovaný' (ř. au/log), v. Schumann 1958, 14.
Komp.: blagočbstije 'zbožnosť (ř. sóaéfietx), -čbStbHb, -čbstivb 'zbožný' (ř. cteeßfe), -čbstvovati 'být zbožný' (ř. eoereßeiv); bogočbstije 'zbožnosť (ř. Skotreßeia), -čbstbtib, -čbstivb 'zbožný, etici boha' (ř. Saweßifc); anal, človékočbstbnb 'ctící člověka'; dobročbstb,
ČKtO
-ČbStije 'Ctnost' (ř. euaeßax), -ČbStbttb, -ČbSUVb 'zbožný' (ř. £ti(7£/?7?); mbnogočbstbm 'vysoce ctěný' (ř. Kokweßao-toq); ravbnočbstbnb 'stejně ctihodný' (ř. óftózijioc)-, vbsečbstbnb 'velectěný' (ř. návti/wg); zbločbstbnb 'bezbožný' (f. SvOOEßfe). *
Exp.: Csl. čbstb > rum. cinste 'česť; čbstiti > rum. cinsti 'ctíť; blagočbstivh > rum. btagocestiv (Tiktin), b. arch. blagočestiv, sch. blagočastiv, r. kniž. blagočestívyj. ukr. blahočestývyj, vše "bohabojný, zbožný', ukr. i 'pravoslavný'; blagočbstije > rum. blagocesíie (Tiktin), b. arch. blagočěstije. sch. st blagočasče, r. kniž. blagočěstije, br. blahočésc' (Nos.), ukr. blahočéstja, vše 'zbožnosť, ukr. br. i 'pravoslaví' (sr. Šanskij 1, 134).
Et: Psi. *čbstb, všesl.: b. mk. čest, sch. sin. část, slk. česť,č. čest, hl. čest, kaš. česc, p. ezešč, br. česc', ukr. r. česť, vše 'čest, úcta'.
Psi. *čbstb je deverb. se suf. -tb z téhož základu jako *čisti, *č6řp 'ctít; číst; počítať (v. čisti), tedy z ie. koř, *kvei-l- 'hledět na něco ap.', v. Pokorný 636n. • Takto vykládal již Mikl. 1845,107, dále Bern. s.v.; z ie. tvaruje stejně tvořeno stind. čitti- f. 'myšlení, porozumění', av. čisti- f. tv. Ih
čbtenije v. čistí
Čfcto pron. interog. a rel. 'co; was'; indef. 'něco; etwas'; adv. 'proč; warum'; 'jak (velice); wie (sehr)'; konj. 'že; daß' ■
Též ve spojení čbto že; česo radi, čbto radi, po čbto, za čbto 'proč'; v. i něčtto, niibže.
Et: Psi. *čbto > b. mk. sto 'co, jaký, který; proč; že', sch. štok. štôfštä pron. interog., adv., konj., vedle šla interog. 'co', sin. dial. što 'kdo' (Plet), hl. interog. rel. što 'co', dl. arch. sto (Muka), br. što pron., adv., konj., r. čto pron., konj., part.
Jiné sl. formy jsou zřejmě z gen. *česo, *čbso: slk., ukr. dial., r. dial. čo (Žel, Dal1), č. dl. kaš. p. co, plb. cti, vše 'co'. Snad sem také patří r. dial., ukr. ščo 'co; kolik' (Daľ, Hrin.)a b. dial., mk. dial., r. dial. šo 'co'; v. SB 2, 131 a 136, s komentářem k odlišným interpretacím v pozn. 5 a 6.
Psi. *čbto je složené z *čb a zesilovací part. pron. původu, v. th. Původni psi. nom.-ak. *Č6 je doložen ve str. čb 'co', sch. čak. čä 'co', sl. ničb (v. ničbže) a spřežkách typu č. proč, zač, nač aj.
Psl. *čb je pokračovaním ie. *kPid tv., stejně jako het. kuit, stind. čid, av.'-c/'t. arm. -č v inč 'něco', ř. xi, lat. quid, osk. pid, stir. cid tv.; sr. Bern. 1, 165, Pokomy 646n aj.
Méně uspokojivá je teorie Georgievova 1958b, 31n, dělící psl. *čbto na *čbt-r k němuž byla ještě před
119
čbvani>
ztrátou koncové dentály připojena koncovka neu-ter -o.
Psi. gen. *česo je pokračováním ie. gen. *k¥eso od pron. základu *k#e-. stejně jako ř. xéo, gót. hwis. sthn. fnves, v. Meillet, MSL 19, 286; Pokorný 644n; SM 4,173n. Forma *čbso vznikla buď vyrovnáním *ŕeso s nom. "čbto, nebo, podle Machka 1968. 89, oslabením česo. Stsl. čbso spolu s ničbsože (Zogr Mar) má Bernštejn, UZIS1 3, 1951, 320n za moravismus, kdežto česo je podle něho v mladších památkách. Materiálově i chronologicky koriguje Bernštejna Kurz, SbSlP 1958, ISn. lh
ci.tt.Ch v. čisti
čbvanb, -a m.  'nádoba, džbán; GefäB, Krug'
Der.: Dem. čbvanbCb (Parím); čbvanovati 'nalévat; mísit (víno)' (Apoc).
Čbvanb v Ap 14, 10 Hvai (imatb pyti olb vyna jarosiy boiie, č vana nerastvorena u čašigněva jego),}tž MLP překládá 'nalitý', pokládá Zubatý, LF 28, 116 za ptc. jiného původu: spojuje je se stind. čydvaie 'pohybuje se, vzdaluje se'; stejně SM 4, 179. To je vzhledem k nejistotě dokladu velmi nepravděpodobné. Spíše jde o volný překlad místa už v ř. předloze nejasného, s použitím subst. čavam 'džbán'; není vyloučena ani písařská chyba (zkrácení ptc. čhvanovara).
Et-. Z podoby *čbvattb je b. dial. čvánica 'nádoba na víno' (Gerov), sch. arch. čvan, čvanec 'nádoba na víno, oenophorum' (Rj 2, 120), ukr. dial. čvan (LBj 6, 21), arch. čvánec' 'nádoba na tekutinu* (žel.).
Jinde jsou doloženy formy z *čbb-: b. dial. dži-, džuban (BER), sch. žbän, džbán (Rj), slk. č. džbán, pom. zbôn, p. br. ukr. dzban, br. dial. (Zakovová, BrRl 44), ukr. r. žban, vše 'nádoba, džbán'.
Za psi. podobu se všeobecně pokládá *čbbam>, *čbvanb se nejlépe vysvětlí usnadněním výslovnosti (v. Trubačev 1966, 253, SK aj.); méně pravděpodobně Iľjinskíj, AslPh 34,3 (kontaminací *čbbam a *bbčbvb 'bečka').
*Čbbam> se spojuje s psi. *čbbbn> 'džber', příbuzným s lit. kibiras tv., Zubatý l.c. aj. Bůga, RFV 67,235 k těmto slovům přiřadil i lot. ciba 'kulatá dřevěná nádoba (máselnička ap.)'. Spojení je pravděpodobné už tím, že pův. dřevěné džbány a vědra byly tvarově dost blízké, v. Moszyňski 1929, I, 293. Dále bez
přesvědčivé etymologie.
Většinou se dnes přijímá Zubatého (l.c.) spojení těchto názvů s rodinou lit. kibti 'uvíznout, zůstat viset', kibéti 'viset'; tak SM, SK, Skok, BER aj., jakožto ""nádoba na zavěšení, nádoba s uchy'. Jinou motivaci nabízí K. Moszyňski, JP 33, 358n, jenž spojuje toto *kib- se sl. skoba aj. (tak už Iľjinskij l.c.) a vychází z pův. významu *'ohýbať -* 'kulatá nádoba'.
Ještě méně pravděpodobné je spojeni se stind. kumbfiá-'džbán, hrnec', ř. xó///íoc 'nádoba, mísa' aj. (Mladenov, RFV 62, 260n), nebo s ř. ífjavoq 'džber (s počátečním č- vlivem syn. *čbbbn>, Machek s.v. džbán), či předpoklad přejeti ze sthn. scif 'nádoba' (Skok, AslPh 35, 339). lh - eh
120
da
datekb
D
da part, exhort, 'nuže, tedy; nun, also', imper. a opt. 'ať, nechť, kéž; (soli, möge)7; part.-konj- adjunkt, až kopul, 'a pak, a tak, tedy; und (so), dann'; konj. fin. 'ať, aby; damit, daß*; konsek. '(tak) a°y, takže; so daß'
Často ve spojeni da ne, da ni, da «& ap. 'aby ne', da nekbli 'zdali snad ne', í&khmo da ieda že' ap.; dále s part.: daže, daži (< daže í), 1 x dažde (< da + dje; sr. SB i, 309) 'dokud, (dříve) než', se záporem 'dokud ne'; často s prep, do: daže (i) do 'až do'; sr. doze i do sub do2.
Et: Psi. *da > jsi., slk. dial. (SSJ; Stanislav, SlavSi 3, 277n), stč., stp., p. dial. (Karlowiez 1, 300n), br. dial. (Bjarkevič), ukr., r. da: jako part. ařirm. a grád. v sin., slk. dial., stč., p. dial., r.; part. opt. v jsi., slk. dial., stp., ukr. st. (Hrin.), r.; kontin. až kopul, v jsi., slk. dial., p. dial., br. dial., r.; dále uvozuje věty tázací v b. mk. sch., zvolací v sch.; konj. fin. a deklar, v jsi., slk. dial., r.; temp. v sch. sin. r.; hypotet. v jsi.; konces. v jsi., ukr. st., r. st; adverz. v ukr., br. (Nos.); adv. přitakávací 'ano' v jsi., slk. dial., stč., ukr., r. (sr. Horálek 1962, 248n; SB 2, 139-149).
Odvozováno z ie. pron. základu *do-, z něhož je stprus. din 'on' a av. ak. dim 'ho, jeho'; z pádové podoby (ínstr. nebo abl.) *do- pak lat. arch. do--nicum, do-nique ap. 'teprve, až', něm. zu 'k, do', lat. dě-nique 'teprve, konečně*, ř. part. -öe ap. (Johansson,
BB 15, 312; Persson. IF 2, 218; Bern.; Toporov I, 341n; SK. 2, 325 aj.)v het. kopul, ta (Pedersen i 938, 64), adv. duwan--duwan 'sem-tam* (Otrebski, Sprache 6, 164n). Z téhož základu je odvozována i prep, do (MEW 47; Bern.; SM; SK aj) v. do,.
Pochybná je souvislost s alb. dot 'vůbec ne' (Mann, Lg 26, 381); Meyer 1891, 72 je pokládá za přejaté z lat.
Paralelnost útvarů da(že)jta(že), do(že)jto(že) (v. doj, ta, to) je výsledkem shodného vývoje ie. pron. základů *do-, *to- (sr. Otrebski i.e.), které SB 2, 149 pokládá za primární interj.
Nápadné shody rf-ových a í-ových part. a konj. v nostratických jaz. (H.-Svityč i, 2i4n) lze chápat jako elementární příbuznost (SB f. c).
Málo pravděpodobný je názor Prusíkův (Krok 5, 337) a Fraenkelův (IF 43, 304, pozn. 3). že sl. da je z ie. imper. *dô 'dej'. ŽŠ
dalek* adj.   'daleký, vzdálený; weit, entfernť (l w Bcs)
Adv. daleko 'daleko'; kompar. jen v adv. dalje, se zdvojeným formantem daljeje 'dále' (SM 4, 185).
Der.: dalece adv. 'daleko, dále, dlouho', jako sek. prep. s gen. 'daleko od'; adv. nedalece 'nedaleko, zanedlouho', izdalece, mladši anal. izdaleča (Diels 1963, 191) 'zdaleka, opodál', otbdalece 'opodál'.
Z téhož základu dal- je subst. dalja, dolož, jen v Supr ve spojeni vb dalje *ve vzdálenosti, daleko od'; adj. dalbno, daľbn'ii 'daleký, vzdálený, odlehlý', subst. podalije 'vzdálenost', vb. fakt. udaliti 'vzdálit, oddálit*, ipf. udaljaiise 'vzdalovat se, zdržovat se', otbdal-jati 'oddalovat'.
EttPsl. *dal'eh>, všesl.: b. arch. a dial. dalek, spis. jen daléčen, mk. dalek, dalečen, sch. dálek, sin. dálek, Slk. ďaleký (podle Machka ď- snad anticipováno z podle Liewehra, ZslPh 15, 61 sek. expresivní palatalizace),
č. daleký, luž. daloki, plb. jen adv. dolěk, kaš. daleka, p. daleki, br. daléki, ukr. dalékyj, r. dalěkij, všude 'daleký, vzdálený* v prostoru a čase, přen. i o příbuznosti.
Psi. *dal'ekb z pův. /-kmenového subst. nebo adv. dalb se suf. -okb, který je jen v pozitivu, pod. jako v dalších výrazech pro prostorové vztahy: glgbokb, širokb, vysokb, s nimiž má společné i tvoření der. Podle Trubeckého, bsl 24,133n vyjadřuje tento suf. velké rozměry (na rozdíl od -bkb, kterému připisuje význam opačný). V SM 4,185 se -okb vykládá z ie. *ok%- 'oko'; sr. i Pisani 1956,124, který uvádi obdobná komp. lat.
• (1) Psi. *dat~ ~ lit toti 'daleko1 < ie. pron. *to-, tei~jdo~, dei-.
(2) Psi, *dai- ~ psi. *dbi- 'dlouhý'. (1) Psi. *dal- nemá bezpečné ie. responze. Zubatý, AslPh 16, 358n je spojil s lit. loli 'daleko', tolús 'daleký', stprus. täls, tális 'dále' z ie. pron. základu
121
daletvb
dan.
*W: Počáteční d- je v jeho pojetí anal. podle sém. blízkého *dblg& 'dlouhý' a *davě 'dávno'. Podle Otrebského, Sprache 6, I64n je souvislost balt. a sl. slov dána tím, že jsou odvozeny z paralelních ie. pfon. kořenů: *to-, tei-, teu-jdo-, dei-, deu-; připojuje stind. dú-rá- 'daleký* a het. duwan-duwan 'sem--tam'; shodně SM 4,184a, připouští Slawski 1,I36n aj. Specht 1944, 315 zde vidí střídání znělé s neznělou, což odpovídá Machkovu zjištění o tomto střídání v balt. a sl. jazycích (sl. *krasb : lit. gražis, sl. trep-: balt. dreb- ap.; v. Machek 1934, 6-36).
Zubatý l.c. a Machek 1968, 110 připojují i r. xijte 'daleko', přijímá i Szemerenyi, SMEA 1,4In, i když se třjte. častěji vyvozuje z ie. *k#ět- 'daleko' (Frisk 2, 892; Chantraine 1113n).
(2) Méně přesvědčivé je spojení psi. *dal- s psi. *dbl-gb 'dlouhý' (v. dligi.,); tak Persson 1891,221, s pochybnostmi Bern., Vasmer, Meillet, msl 14, 372n. V. i Pokorný 196 s.v. *dei-; protože ve sl. jaz. není doložen plný stupeň, předpokládá Ondruš, SlWort 125 v sl. dal- plný stupeň sétového kořene (*deří2-l', dbl- < ie. *dH2U). žš
dalja v. dalekt.
datu>, -i f,   'daň, poplatek; Steuer, Abgabe'
Et.: Psi. *danb > b. arch. dan, sch. dan (Rj), sin. st. donj, dan (Plet.), č. slk. daň, stč. a slk. dial, (Orlovský) i dan, luž. p. daň, ukr. r. dan (někde i m.; sch. dan rsan 4,46; sin. dán} sskj 1,335; v dalších jaz. jen der.: mk. danok, porn. ďaňina PWb i, 126, br. danína); pův. význam (sr. Machek s.v. daíí) 'dať (sch. arch. rsan, stč., p. arch., r. dial. Daľ), hist. 'dávka naturální nebo peněžní, odváděná vrchnosti' (p. vsi.), 'válečná kontribuce' (r.), 'daň, poplatek' (všesl.), 'příděl pozemku' (v před revoluční m Rusku; r. dial. srng 7, 271).
Psí. *danb je der. z psi. *dati(z ie. *do 'dáť; v. dati) se suf. -m. SM 4,188 chápe dam jako i-ové rozšíření pův. ie. heteroklitického kmene *dôn-jdôr-, z něhož je odvozováno i stind. dänam, lat. donům, umb. dunum, kymer. dawn 'dar', stir. dan 'dar, nadání', v nulovém stupni atb. dhěna 'data, údaje' (sr. Bern., Vasmer, Pokomy 225 a další). V r-ové var. ř. ôiOpOV, arm. tur, psi. darb (v. dan.). Blízkost n-ových derivátů k ptc, patrná i v stind. dänam a alb. dhěna (sr. Mayrhofer 2, 32n; Meyer 1891, 83), podporuje názor Por-
zigův (1954, i7in), že snad nejde o r/re-kmeny (sr. i sk
1, 118).
Lit. dttonis 'dar*, pokládané dříve za příbuzné, má Skardžius 1931, 65 a Fraenkel 1, 99 za okazionální úpravu lit. donis, přejatého ze sl. Možnost příbuznosti přesto uznává sk 2, 340.
žš
dan>, -a m.   'dar, odměna; Gabe, Belohnung'; nábož. 'milost; Gnade'.
Některé pády jsou «-kmen.: dat. sg. dar ovi, v pl. nom. durové, lok. dan>cfa> (psáno -odu>; sr. Diels 1963, 157), instr. danmi.
F. dara 'dar, milosť (Supr 420, 18) lze chápat jako paralelní útvarkrfors m.; SM 4,189 je vykládá jako pokračováni už ie. *ddra, což je v jeho pojetí pův. pl. k ie. * darom n. (sr. i Schmidt 1889, 21 a 38; Trubačev, Etiro 1968, 57n).
Der.: dariti 'dávat, darovať, odariti, l y- obdariti 'obdarovat, obdariť, podarjati 'obdarovávať, neu-podarjenije 'nevděčnost'; danstvo 'dar', odtud dan-stvovati 'dávat, darovať, bezdarbstvbm 'nevděčný' (ř. áxipiazot;); darovati 'dávat, darovať, darovali komu 'odpustiť, darovanije 'obdarování, dar', ojed. darovbm 'darovaný', neg. nedarovbm.
Meillet, BSL 32, 171 člení darov-ati a vidí v -ov- reflex pův. H-kmenu. K u-kmenům řadí dan už Mikl. 1852, 2, 53, Meillet, RS 6,131 aj., podrobně Eckert, UZIS127,76-8. SM 4,190 a 191 však pokládá «-lonen. tvary za sekundární a v darovati ie podle něho už produktivní suf. -ováli.
Komp.: blagodariti 'děkovat, velebiť, -daibstviti 'děkovat, dobře činiť, -darbstvovati 'děkovať (vše kalk ř. £vx<xpi<n£iv), blagodarjenije, -darbstvije 'díkůvzdání; eucharistie' (obojí za ř. eůxxpt<nia), ojed. -darije 'oblažení' (Supr 403, 22, za ř. eôepyeaia; sr. Zaimov-Capaldo 1982,2,267), -darbstvo 'dobročinnosť, dobrodarbstvije 'eucharistie' (ř. eůxvpitrth), blagodarbstvbnb, dobro-'děkovný' (ř. eůxapi/JTňpioq); ojed. vehdarovanije 'štědrost, dobročinnosť (takto SJS; MLP překládá 'magnificen-tía').
Exp.: Rum. dar 'dar; schopnost, síla* z csl. dan,; däriti 'darovať z csl. darovati (Tiktin 1, 504 a 506). Ze stsl. kompozit je b. btagodarjá, mk. blagodari (se), sch. blagodariti, ukr. blahoda-rýty (Žel.), r. blagodariť (z vsi. pravděpodobně p. arch. btogada-rzyč, Linde, SW) 'děkovať, v p. arch. 'dávat almužnu', strum. Wŕrgoŕŕarŕ'odmemt, uspokojiť (Rosetti 1968, 575), b. arch. bla-godarénije, mk. -darenje, sch. -darénje 'vděčnost, díky*, v sch. i 'děkovná bohoslužba', b. blagodárstven, r. -dárstvennyj 'děkovný', ukr. biahodárstvuvaty (Žel.), r. blagodárstvovat"děkovať.
Et.: Psi. darb, všesl.: b. mk. dar, sch. dar, sin. dár, slk. č. luž. p. dar, porn. dár, vsi. dar 'dar', přen. 'nadání, vloha' (všesl.), p. dial. 'pohoštění' (Kariowicz l, 310), kaš. 'jídlo, nápoj'; často v pl.: b. darir darove, sch. däri, därovi 'dary nevěsty ženichovým rodičům a příbuzným', b. dial. i 'výbava nevěsty' (BDial 1,246 a 3,210), p. dial. dary 'mladý dobytek, dávaný jako svatební dar novomanželům'(K.arlowicz l.c.), vsi. dary cirk. 'eucharistie', str. (i v sg.) 'věno, výbava' (StrS 4, I71n), r. dial. 'dary, které si dávají ženich a nevěsta'
122
dart
(SRNG 7, 271), br. dial. 'dary novomanželům' (NarSl 298).
Pom. dara f. 'dar1 (PWb l. 126), ukr. st. dára Žel., Hrin. i dará 'dar; eucharistie'.
Psi. *darb z ie. *dôro-, to z ie. *í&?- 'dát* (v. dati). Příbuzné je ŕ. ô&pov, arm. tur 'dar' (Banhoiomae, BB 10,292 a další). Existence syn. derivátů n-ových (v. dani.) vedia k míněníP že oboji je z ie. r/n-kmene, jinak nedoloženého; tak Mátl, SbHavránek 139, Benveniste 1955,36, SK, SM aj. Porzig 1954,171 n o tom pochybuje a vykládá der. s -ro- jako ř.-arm.-sl. neologismus. Gamkr.-Ivanov 1984,196 hodnotí ie. střídání r/ň jako jev fenologický, nikoli morfologický. žš
dati, dastb   'dát; geben'
S inf. nebo konj. da 'dovolit, pripustiť (zejména v neg); 2 x dati se 'dát se na něco, rozhodnout se pro něco'.
Der.: dateľb, davbcb 'dárce*, dažda 'podělování, dávání, úplatek'; dojati '(roz)dávat, poskytovať, s neg. inf. 'nedovolovat, nepřipouštět', dojati se 'dát se na něco, začít s něčím', l x 'provdat se'; s pref. izdati 'vydat, poskytnout', ipf. izdajati, l x neizda-jemb 'nevyčerpatelný'; otbdati 'odevzdat, vydat; provdat; vrátit, oplatit; prodat; odpustiť, ipf. otbda-jati 'odevzdávat, vydávat; vracet, oplácet; odpouštět', otbdatblivb SJS překládá 'soucitný' podle ř. o»u^ci9ŕjc,; lépe asi MLP: 'qui retribuiť; podali 'podat, dát, darovať, podaruje 'přispěni, podpora', podaíeľb, podaditeľb 'dárce*, podajati '(po)dávat, poskytovat, udělovat', prěpodajati, vbspodajati, podávali tv.; l x podbdati 'vydat někoho někomu'; prědati 'odevzdat, dát, předat; svěřit; ustanovit; dát do něčí moci, vydat, zradit; prodat', prědati s§ 'obětovat se', prědajati ipf., prědanije 'podání, tradice; svěřený statek, odkaz; vydání, obětování; zrada'; prědajanije 'podání, tradice; svěřený statek, odkaz; zrada', prédateľb, prědanbnikb, -davbtiikb 'zrádce', prědaditeljevb 'zrádcův' (význam 'zradit, zrada, zrádce' je sém. kalk z í., v. Schumann 1958, 49n, Molnár 1985, 255—8); pridali 'pridať, ipf., pridájali, pridávali 'podávat, pridávať; prodali 'prodat, vydat, vynaložiť, prodateľb 'prodavač', prodažda 'prodej; (peněžitá) pokuta', proda-jati, prodávali 'prodávat', neprodajemb 'neprodejný'; rasprodati 'rozprodat'; razdati 'rozdať, ipf. raz-dajati, rozdávali, odtud razdavbnikb 'dárce'; ndati 'dát, odevzdat, vydať (s významem provdat' v. vi>dati), ipf. vbdajati, vbdavati; vbzdati 'odevzdat, dát, vzdát; doplatit, vrátiť, ipf. vbzdajati, vbzdanije, vbzdajanije 'odplata', vbzdateVb jen ve spojení mbzdě nebo mbzdamb vbzdateľb 'odplatíte!' (sr. komp.), vbzdavati
dati
jen ve spojeni chválo, počbstb vbzdavati 'vzdávat diky, česť; vydatí 'vydať; v. i dar*, dani».
Subst. dažda, prodažda jsou tvořena buď zc základu da- suf. -dja, abstrahovaným ze subst. *édja, *vědja (Kořínek, LF 65, 453), nebo z préz. základu dad- (pod. *odědja z *oděd'p; v. oděti; sr. SK 1, 82). Jako výsledek reduplikace chápou dad- SM 4, 182 a SK 2, 327, přestože préz. tvary vb. dati vykládají jinak (v. et.).
Komp.: blagodati 'dobře učinit, prokázat dobrodiní', ipf. blagodajali (v paralelních textech blagodějati, ř. tůep-yerslv), blagodateľb 'dobrodinec' (vedle toho blagoaeteľb, ř. eôeoyÉTnt;), -dateľbstvije 'dobrodiní', blagodatb 'milost, přízeň; dobrodiní; ctnost; půvab' (vedle blago-dětb), odtud blagodatbtib 'milosti plný, milostivý, láskyplný' (vedle -děibtib. sr. Molnár 1985,88-91), nevbzbiago-datbřtb 'nevděčný' (vedle -dětbm,), blagodatbnikb 'dárce dobra, milosti' (ř. evspyéjng), blagodavbCb tv.; význam většiny těchto kompozit i ř. předlohy ukazují na míšení vb. dati. dojati s děti, dějati; - chladodavica 'osvěžovatelka'; mbzdodavbcb 'odplatíte!' (ř. fuo3anoSÓTt}c), tv. mbzdo-OtbdavbCb, mbzdovbzdateľb (sr. mbzdě, mbzdamb vbzda-teťb výše), mbzdovbzdanije 'odplata' (ř. ptoQanoôooía.):. světodavbcb 'dárce světla' (ř. tpanoSó^nq), tv. svěloda-leľb; vinodatije 'darování vína' (ř. olvoôoaia); zaimo-daVbCb 'věřitel' (sr. vb zaimb dojati, dati 'půjčovat, půjčit'; sr. Molnár 1985,161n); zakonodajei 'zákonodárce' (ó vofío-Ä"erd>v), -daruje 'zákonodárství', -davbcb 'zákonodárce' (vouoSéznc); ziznodavbcb 'dárce života'.
Exp.: Z csl. je b. predávam (RBKE), mk. predada, sch. prědati (Rj), r. predáť 'zradiť, b. mk. predatel, mk. i predavnik, sch, predatelj. prědajica. predavač (Rj), r. predatel' 'zrádce*; csl. prědati > strum, pridáti 'dát, odevzdat' (Rosetti 1968, 577); csl. blagodatb > r. blagodáť, ukr. blahodáť (odtud slk. arch. blaho-daťľ), sin. blagodát, sch. blagôdat, b. blagodát, vždy s adj. na -WJ&, všude nábož. 'požehnáni, milost', dále 'dobrodiní' (sin.), 'štěstí, úspěch' (r. ukr.), 'hojnost úrody' (b.); csl. blagodateľb > sch. arch. biagôdatelj 'dobrodinec'.
Et: Psi. *dati, všesl.: b. dam, mk. dade, sch. dati, sin. dáli, slk. dať, č. dát, hl. dač, dl. daš, plb. dot, pom. dac, p. dat, br. dac', ukr. dály, r. dať 'dát, podat, darovat, poskytnout, zaplatit ap.'
• Psi. *dati< ie. *dó- 'dát*.
Psi. *dati souvisí s lit. dúoti, lot. duál, stprus. dát, stind. dá-dämi, av. dadáiti, arm. tam, ř. ôí-ômpi, alb. aor. dashě, lat. dare, střkymer. ro-daf 'dát, dávať. Gamkr. - Ivanov 1984, 753 sem řadí i het. dä 'brať; tento význam spojují s 'dáť podle představy o pův. totožnosti obou významů při výměně darů, zboží ap. (Het. uma. které z ie. *dô- odvozuje Schmalstieg, Balt 17, 1, 4n, patři podle Friedricha 1952, 202 k ie. *dliě~; Benveniste, BSL 33, 142n je spojuje s psi. *davě).
123
data
Zřetelné jsou í souvislosti nostratické: fin. tuo < to, mord. tuje, samojed. ta 'nést, dáť (Rosteková,
WuS IS, 133; Sköld, KZ 76, 28), tv. dráv. ta (Collinder, SbGSntert 371; U.-Svityč, Etim 1966. 320).
Ie. základ mají i některé stsl. deriváty: stsl. dávali ~ stind. daváně, lit. dováná 'dar', stlát. opt. duim, kyper. Opt. Ôvpávoi, VŠe Z ie. *d5u- (Sommer, IF 11, 204; Reichel!, KZ 39, 43; Frisk 1, 389 aj.). V. i dan., datu..
Psi. *cfatije atem. vb., jehož préz. tvary byty dříve odvozovány z reduplikovaného *död- (Meillet, MSL 14,388: Bern.; Hirt 1927,4, 195 aj„ připouští ještě Ivanov, SUaz VI, 255n). Kořínek, LF 65,445n však lépe vysvětlil tyto tvary jako bsl. inovaci, analogií podle atem. *ěmb (< *ěd~ 'jíst'); shodně Szemerényi, ES R i, 7-li, Kury-
lowicz, SbJakobson 1966, 1127n, SM, SK aj. ŽŠ
davíti. -ih. (se)  'rdousit, dávit (se); (sich) würgen'
Der.: izdaviti 'podávit, zardousit, pobít', podávili pf. 'udusit; potlačit, podrobit, zničiť, podavljati ípt, podavljenije 'tíže, přítěž', udaviti pf. 'zardousit, uškrtiť, refl. u. se 'oběsit se, uškrtit se', udavljati ipf. 'svírat, rdousiť, udavljenije n., udavljenina f. 'zadušený živočich, maso zadáveného zvířete', zadavljatise 'dávit se'.
Et,; Psi. *daviti (se), všesl.: b. dávja (se), mk. davi (se), sch. sin. dávili (se), slk. dávit'(sa) i dláviť, stč. doviti, dláviti, č. dávit (se), hl. dajic (so), dl. dawts (se), plb. dově (<*davt) 3. sg. préz. (P-S 53), porn. díavic (sg), p. st. dawic (sie), nyní dlawič (sie), br. dávíc', -ícca, ukr. davýty(sja), r. davíť(sja). Základní význam 'tisknout, škrtit, dusit (se)', b. sch. též 'topit (se)', slk. č. 'dávit, zvraceť («-'dusit se, např. krví, zvratky', v. Machek s.v.), vsi. 'utiskovat, ničiť.
Zsl. tvary s -l- (kromě fuž. a plb.) vznikly snad kontaminaci s psi. *dlabiti (sr. SK), jemuž ve si jaz. odpovídá např. c. dial. dlabat 'naléhat na někoho' a dlábiť 'tlačit, škrtit* (Bartoš 1906, 57-8), p. dlabii 'hníst, tisknout'; sr. GJP 199, Machek o.e. 89 aj.
• Psi. *davitt < ie. *dhäu- 'rdousit, tisknout* (<ie. *dheu-'slábnout, umírat').
Mimo sl. jaz. je ie. *dhäu~ doloženo jen v relik-tech, sr. lyd. jméno boha a krále KacvÔccôXnt; (jemuž odpovídá ř. tcvvtÍYxng 'škrtič psů', tj. Hermes nebo Herakles), trácké jméno boha války KavSácav, av. dvaidi 1. du. préz. med. 'tísníme, utlačujeme', fryž. ô&oq 'vlk' (odtud däoi 'Dákové'), ilyr. Daunus {> trák. Jctóvtog, éaývtoi *obyvatel(é) apulské země Daunie'), thes. Zsúq ©avXioz; 'Škrtič' (sr. Fick, KZ 44, 339n), ablautové ř. díáq, 9oi(p)óq 'šakal', lat. bůh lesa a poli Faunus {~ ř. 9aovov — &npíov 'zvěř'), gót. af-dauips, ptc. k *afdôjan 'trápiť.
debelbstvo
Poněvadž sl. daviti má podobu kauzativa, spojuje se v sl. et. literatuře (Bern., sk, sm aj.) dále s rodinou ie. *dheu- 'slábnout, umírat' (v. Pokorný 260, jenž však toto *dheu- s *dhäu- nespojuje). pv
davbno adv.   'dávno; längsť Adv. iz.da.vbna 'odedávna'.
Et: Psi. *davbno > b. dial., sch. sin. slk. č. dávno, luž. p. dawno, pom. dáwno, br. daúnó, ukr. r. dávná. Význam 'kdysi, (už) dlouho'; č. dial. (už stč.) a luž. též jako zesilovací adv. Všesi. kromě mk.. nezaznamenáno v plb. Adv. z psi. adj. *davbm 'dávný'.
o Psi. adj. *dav'bnb < psi. adv. *davé < ie. *do~u- 'časový interval.'
Všeobecně se přijímá, že psi. *davbm> 'dávný' je odvozeno suf. -bm od psi. adv. *davě 'před časem (dlouhým i zcela krátkým)'. Jde asi o ustrnulý lok. sg. ie. subst. *dôuä 'minulosť (sr. sk 2, 360) a je tedy utvořeno od zdlouženého stupně ie. kořene *deu-, *deu9'l*duá-, *dú- znamenajícího jednak 'pohybovat se vpřed, vzdalovat se', jednak 'časový interval' (podr. Pokorný 2l9n).
Psi. *davě, *davbnb poprvé spojil Fick, BB 2, 198 s ř. ôňv 'už dlouho', áoóřv 'dlouhý', drjQÓv 'dlouhotrvající' (Frisk i, 38in aj. staví nejblíže praslovanskému *davbm ř. Hésychiovu glosu Saóv = xoAuxpóvi-ov 'dlouho'), s lat. dú-dum 'již dlouho, dávno' (velmi pochybná je však příslušnost lat. duráre 'trvat, vydržet', jež patří spíše k dúrus), dále je příbuzné stind. dúrá- 'daleko', kompar. dávtyas-, superl. dá-vištha-; sém. vzdálenější je rodina germ.i gót. taujan 'dělať, sthněm. zawěn > střhněm. zouwen 'hnout se z místa, dařit se* aj. Osthoff, IF 5,279-83 pak zdůvodnil souvislost s arm. tevem 'trvám, zůstávám', tev 'trvání', Meillet, rea 4, in přičleňuje ještě arm. erkar (< *dyäro-) 'dlouhý', Benveniste, bsl 33, l42n het. adv. tuwa 'daleko', adj. tuwala- 'vzdálený, daleký'. Přímo ke zdlouženému stupni ie. kořene *dôu- se v kelt. jaz. řadí především stir. doe 'pomalu'. dt
dažda v. datí
daže v. da
(icbelbstvo, -a n. 'tloušťka; Dicke'?; 'hrubost; Grob-heiť?(ix Supr)
Je těžké rozhodnout, zda stsl. debelbsivo nemělo i význam 'hrubosť a zdaje tedy třeba chápat (spolu se sjs) doklad v Supr 335, 12 jako omyl překladatele, který by četl místo xpxxvTtjq 'hrubost*, doloženého v textu ř. předlohy, mylně jec^ú-d/c 'tloušťka, tučnost' (tak SJS). V jst. (mimo mk.) jsou totiž doloženy i významy 'hrubý, nekultivovaný' s pravděpodobným sém. vý-
124
debelbstvo
desftb
vojem 'tlustý* -» 'neforemný' -> 'neopracovaný' -» "hrubých mravů'; souvztažnost pojmů 'tlustý' a 'nekultivovaný, surový' potvrzuje i psi. *grpbb.
Der. z adj. *debelb, od něhož je i udebelěti 'ztučnět'. Z ablautové var. *dobelb je odvozeno udobeiěti tv.
Et.: Psi. *debek > b. ďeŕé/, mk. ífere/, sch. dért-o, c/éňe/, sin. děbel, br. dzabely, ukr. debéiyj, r. debélyj, diat. debelyj; dobólyj 'tlustý, tučný\ 'zdravý', 'silný' (i abstr.; sch. sin. vsi.), 'hrubý, nekultivovaný' (b. sch. sin.); v zsl. nedoloženo mimo topon. č. Deblice, Deblov (Profous 5,571); nejisté je spojení s apel, č, dial. nadeblati 'příliš nacpat' (Machek s.v. deblatí) a č. dial. demela 'velký kámen' (Koníř, Mněma 285).
o (1) Psi. *debek> < ie. *dheb- 'tlustý' (toch. germ. bak,), (2) Psi. *dobek ~ psi. *doba, *dobn,.
(1) Psi. lexém se odvozuje z ie. *dheb- 'tlustý', jež má kontínuanty v toch. A tsopats 'velký*, ípär 'vysoký*, stnord. dapr 'těžkomyslný', stprus, debica 'velký' (ak. sg. debikan; spojil už MEW 419), snad i lot. dablš, dábžs 'bujný, hojný* (m-E), Už Persson, IF 35,202n a po něm Pokorný 233 spojili s lot. depšis, depsis 'tlusté dítě' (poprvé takto Endzelin, íF 33, 126), dále s germ. *dabb- 'tlustý, nemotorný' (střhn. tappe 'nemotora', nor. dial. dabb(e) 'malý tlustý hoch'), které odvozují od ie. *dhabh- 'bít*. Patrné nejjednodušší by bylo předpokládat zde, na základě teorie o ideofonech, elementární příbuznost.
Toporov 1, 31 On však tyto lexémy odvozuje od ie. *dhebh-'poškodiť (stind. dabh- 'škodiť, k němuž se řadí i dabhrá- 'malý', av. dab- 'klamať) a navrhuje předpokládat pro bsl. splynuti s ie. *dheb- 'tlustý' (o.c. 312).
(2) SM 4, 202 vychází z ie. kořene *deb-/dob-, který je i v sl. doba, dobn>, v. dobľi.; ve výše uvedeném r. díai. dob- vidí relikt pův. *dobelb; už v psi. došlo k asimilaci v debefo.
Při obou výkladech jde o suf. -elb, který je í v těžeb, veselb aj.; v. SK. bs
dekebríi, -ija m.  'prosinec; Dezember'
Var.: dekebrb (tvrdé -n snad vlivem střř. suf. 'pne,; v. Diels 1963,182n), dekebťb (v, Diels 1963,185, snad přizpůsobením sl. sufisu -r'b); dekewii (analogickou transkripcí podle jiných slov se stsl. -v- reflektujícím střř. -ji-, v. mžé),^dekevr'b; dále dekebríi, dekebrb, dekebťb.
Exp.: Csl. dekebr'b > r. dekábť (Vasmer), stukr. dekabrb (i dekabrb, SStukr) 'prosinec'.
Et.: Stsl. dekebríi je přejato ze střř. ÔExépfipioc 'prosinec1 (s náležitou reflexí střř. sptB- jako stsl. -eb-, -/f- po nazále nepřechází ve spirantu) < lat. december 'prosinec' (pův, 'desátý měsíc', neboť sta-
rorímsky kalendář začínal až do 2, stol. př. n. 1. 1. březnem).
Csl. syn. sl. původu je studem, v. studení.. pp
-delěti v cilolětí
demom>, -a m.   'démon, zlý duch; Dämon, böser Geist*
Var.: démottb (pozdní csl. hyperkorektni grafika po zániku protikladu e : ě); demUltb (pozdní srbcsl. var. s typickou sch. zménou sur. -on > -un, sr. var. kammb s.v. kanonb).
Der.: Rel. adj. demomskb.
Exp.; Csl. démoni > r, démon (Vasmer), r. prostřednictvím dále b. démon (útdemón z fr., BER), mk. démon, br. démon, ukr. démon (ESUkr); rum. démon (Tiktin, SDEM), vše 'démon, ďábel'. Sch. démon podle Skoka z lat., ale je pravděpodobné spolupůsobeni csl. Sin. a zsl. výrazy jsou však evropeismy z lat. a západoevr. jaz.
Et.: Stsl. demortb je přejato ze střř. ôaíptcov (s reflexí střř. -cli- [e]) 'zlý duch, nečisté božstvo' (poprvé v NT) «— 'duch, nižší božstvo'. R. ôaipmv 'božstvo, bůh' patří k ř. ôaíopai 'uděluji', má tedy pod. sém. vývoj jako psi. *bogb.
Stsl. syn. sl. původu je běsb, v. best. pp
desete nm kard. 'deset, desítka; zehn, die Zehn'
U stsl. de set b přetrvávají vedle koncovek /-kmenových také zbytky kons, kmene v ustálených vazbách: pro číslovky 11-19 v lok. sg. (na) desete (jedim na desete atd.), pro 20 v du. formě deseti (dbva deseti) a pro 50-90 ve tvaru gen. pl. desefo (petb deseti, atd.). u císovek 30 a 40 je vedíe konsonantického nom. pl. desete (trbje desete, četyre desete) doložen i mladší /-kmenový nom. pl. despti (tri deseti, četyrí deseti).
Num. ord. desetb 'desátý* (není jisté, zda je pův. num. kard, nebo num. ord., v. níže), subst. deseio, desetoje 'desetina, desátek'.
Der.: desetina 'desetina, desátek', deset(in)bnikb 'vojenský posel nižší hodnosti, desátník'; num. kolekt. deseterbnb, -ton>, deseteričbnb, -toričbnb 'desaterý, desateronásobný'; od deseto je der. desetbstvovati, ott-'ukládat někomu desátek' (ř. fetawöv, &ko-).
Komp.: Mimo num. ord. složených číslovek (napr. OSmona-
desetb 'osmnáctý', osmidesetb 'osmdesátý* aj., s -tm,: tridesetbnb 'třicátý* aj.) a jejich der. petbdesetbnica 'letnice, svatodušní Svátky' (ř. nsvrnxooTjj) s adj. petbde-setbnb 'týkající se letnic' a petbdesetbnikb 'padesátník, velitel padesáti vojáků' je desetb součásti kompozit desetistrunbm 'desetistrunný' (ř. ôexAxopôoc.) a dbvoje-nadesetelučbnb 'dvanáctipaprskový' (ř. 3coôey.á}íuvoQ).
Exp.: Csl. p§lbdes§lbnikb, rcsl. též pglidesptbnikb 'padesátník, velitel padesáti vojáků' > br. pjacidzesjátnik, ukr. p'jatydesját-nyk, r. pjatidesjámik tv.; csl. petbdesetbnica, rcsl. těž petidesetbni-
125
desetb
desíti
ca 'letnice, svatodušní svátky' > b. petdesětnica, mk. sch. pede-sětnica. ukr. p'jatydesjátnycja. r. pjaiidesjátnica tv.
el: Psi. *desetb > b. mk. deset, sch. deset, sin. deset; slk. desať, č. deset, hl. díesat, dl. žaseš, plb. <fi$$tf, porn. ieíŕíf, jesiňc, p. dziesiec; br. dzésjac', ukr. r. désjať, vše 'deset'.
• Psi. *des§tb a "desetb < ie. *dekm- 'deset'.
SI. ŕfes^ŕt> se všeobecně spojuje s ie. *dekm- (tak Jg aj.). Ie. *dekm- odpovídá stind. ťtóia, stir. deic/t, av.
toch. A íä/:, B arm. tasni, i. Séxa, lat. decem, gót. taíhun, něm. zč/i/i aj., stprus. dessim.
T-ovýmrozšířenímpův.*dekm-jcuž ie.*dekm-t-, jemuž odpovídá stind. dašat- 'desítka', alb. djetě 'deset', gót. taíhun-těhund 'sto (deset desítek)', stnord. tTund (Holthausen 1948, 304), stprus. dessimpts, lit. dišimt, děšimts, lot. st. desimt, s metatezí desmit, vše 'deset'; sem i psi. konsonantické deset- (zbytky str. ak. sg. dbvojp na desja, dat. instr. du. dvěma desjama a instr. pl. desemi na desjate, sr. Sobolevskij, RFV 64, I54n, SK 3, 64). Se znělou dentálou ř. Sexiq, -áôoq 'desítka'.
Také /-kmenové rozšíření tohoto kmene je i mimo sl., sr. stind. dašatí-, lit. dešimtis; z ie. *dekm-ti-s vyvozuje desflb např. Bern. 1, 186, SM 4, 216-17 aj., o starobylosti /'-kmene se zmiňuje i Toporov i, 332-3. Z chronologických důvodů právem odmítá ie. stáří forem na -ti- Szemerényi i960.107-8 (pozdní doložení ve stind., existence kons, kmene v stsl.).
Některé výklady pokládají za starobylejší num. ord. desetb (< ie. *dekm-to-s > toch. A škäm, B skaňte, skance, ř. ôéxaioq, gót. taihunda a další germ. tvary, stprus. dessímts, lit. dešúňtas, lot. des-mitais), od něhož je odvozeno jako druhotvar num. kard. desfítb (Brückner HO, Erhart 1982, 130 aj., nevylučuje ani SK I.e.).
Pokusy dále etymoiogjzovat ie. *dekrp- jsou velmi nejisté: buď se tu vidí komp. z de- 'dva' a -km- 'ruka*. ~ gót. handus, něm. fíand(ták Hirt. IA 8,60; W-H 1, 329; Menninger 1958,142 aj.), nebo prefix de + -kipt- 'deset; souhrn prstů (na obou rukou)' (Erhalt, SFFBU 13, 20n, pod. Machek 1968, 115), nebo de- ~ ř. óě a -kmt- 'konec, špička' -» *'ke konci (soustavy desíti prstů)' (Fay, AJPh 31, 422n). pv
desíti, desib, 'zastihnout, nalézt; antreffen, finden'
Der.: zadesiti 'zastihnout' (l x Vene).
S o- stupněm kořene došiti 'nalézt' (Bes).
EL: Psi. *desiti > sch. desíti 'náhodou potkat, setkat se; zasáhnout, trefit (z pušky); spojit, sloučit', děsiti se 'stát se, přihodit se; objevit se; setkat se, sejít se', Vuk i 'být po ruce'. V b. je tento kořen dochován jen v nom. pr. Desimir, Desisláv (13. stol.,
BER); není vyloučeno, že je obsažen i v plb. topon. Nydicem, Nedecim, stp. Nedesím (Witkowski, SbFalk 355).
Proti jsi. de- je severosl. dé- v stč. poděsili 'polapit, chytit, zajmout', str. děsiti 'nacházet, potkávat', děsitisja 'být nalezen' (StrS).
Psi. *dositi > str. došiti 'najít, potkat', došitisja 'být nalezen' (StrS), udosíti 'najit, potkat' (Srez), br. dial. sudosíc' 'potkat' (NarSlova), ukr. dial. sudósyty tv., sudósytysja 'setkat se'.
Psi. *děsiti bylo začleněno do 4. třídy snad vlivem došiti, připouští se kontaminace prézentních forem *desp, deseši a došo, dosiši (Meillet, MSL 14, 338; SK).
« (1) Psi. *desili < ie. *dek- 'brát; být náležitý, příznivý'. (2) Psi. *desiti < ie. "des-jdis- "najit, vyslídit' (toch. B, ŕ., alb.?).
(1) Psi. *desiti se obvykle odvozuje z ie. *dek-'vzít, brát' (Bern., Vasmer, tVleringer, IF 17, 159, s pochybnostmi i Pokorný 190 a další), k němuž dále patří stind. däšati 'obětuje, přináší oběf, dašasyáti 'podporuje, pomáhá, slouží, je úslužný', av. däšta- 'získaný, dosažený' (Barth.), het. dakk-jtakk- 'odpovídat, podobat se' (Friedrich 1952, 203; SM), ř. ión., aiol., krét. óéxopai (ř. at. Óéxopau) 'beru, přijímám', lat. decet 'sluší, hodí se', stir. dech 'nejlepši' (Stokes 145), sthn. (gi)zěhón 'dát do pořádku'. Vokalismus shodný s *dositi mají ř. intenz. ôoxéco, ôoxám, Ôoxsóco 'pozoruji, číhám' a lat. fakt. doceo 'učím, vykládám, vysvětluji'.
Příslušnost k íe. *dek- lze pokládat za nejistou v případě toch. A tak 'odhadovat, rozhodovať (má Poucha 1955, 1, 120, ale Windekens 1976, 499n klade k ie. *ÍhoM% alb. ndesh, ndeshem 'potkám' (tak má Lambertz 1954, 131, SK; Pokorný 190 pokládá za možné, že jde o výpůjčku ze sl.). Il.-Svityč, Etim 1966, 321 nachází nostr. responze v dráv. a semítoham. větvích.
Většina výkladů upozorňuje na sémantickou problematiku ie. *dek- v jednotlivých jazycích. Převažuje tendence spojovat významy 'být náležitý, příznivý' a 'brát' (Redard, SbDebrunner351-362. Chantrai-ne 1,291 aj.) proti názoru SK 3, 75, který vychází jen z 'být náležitý, příznivý' a slova s významem 'brát' odděluje.
(2) Pedersen, IF 5, 47 spojuje psi. *desiti, *dositi S ie. *des-, děs- 'najít' (s pochybnostmi i Pokorný 217 a Schwyzer l, 780), k němuž řadí ř. ôýco 'najdu' (Jokl 1911,60n a Pokorný l.c. kladou k tomuto kořeni i alb. ndesh). Windekens, KZ68,221 odvozuje od ie. *des-toch. B tasemane 'shodný, stejný' a Machek 1968,115 stejným způsobem vysvětluje i psi. *děsiti (stč. poděsili) kvůli předpokládané původní déice, kdežto tvar desili řadí k ie. *dek-.
126
desíti
děďb
Protože vokalismus -e- u sloves na -iti je neobvyklý, pokládá Vaülant, SIFil I, 73n psi. "desili za denominatívum z *des(-nb) 'pravý' (v. desm.) za předpokladu pův. významu *'uchopit pravou rukou'.
Neopodstatněná je hypotéza Sobolevského (IzvORJS 26, 12-16), který spojuje *děsiti, *došiti se stind. kořenem das- 'nepřítel', objevujícím se v názvu skytského plemene áácsa (sr. Mayrhofer 2,2Sn). • hk
desní. adj. 'pravý; recht, auf der rechten Seite'; 'šťastný, příznivý, vhodný; glücklich, günstig, gelegen'
Csl. psáno i desbnb (Mih), desbnt (Oehr).
Adv. na desno, vb desný 'napravo', subst. desna 'pravice' jen v adv. o desno, o desnpjo 'po pravici, po pravé straně', odtud se suf. -jb adj. odesngjgi 'jsoucí po pravici'.
Der.: desnica 'pravice, pravá ruka'; csl. děsnica tv. odpovídá svým -ě- bulharskému F. djasna; -i- je zde novější, podle BER I. 349 analogií podle lěvb 'levý'.
Et: Psi. *desm > b. děšen, mk. desen, sch. děsan (Rj), ukr. ojed. arch. desnýj (Hrm.), str. desnyj (StrS), r. arch. desné} (Daľ), vše 'pravý', popř. přeneseně 'spolehlivý, vhodný, schopný' ap.
SM 4,219 pokládá desnb za jsi. dialektismus, potom by bylo třeba vsi. tvary hodnotit jako slavismy. Není to však nutný předpoklad, protože zbytky psi. adj. jsou doloženy v hydronymech nejen na jihu (b. Desná reka), ale i v č. Desná, ukr. r. Desna (v. Profous l, 380 aj.). Méně pravděpodobný je Trubačevův (VJa 1974, 6,49) předpoklad přejetí r. Desna z balt., zcela nepravděpodobně vykládá Desna Sobolevskij, IzvORJS 23, I85n.
• Psi. *desrtb < ie. *deks-no- < ie. *deks- 'pravý'.
Předpoklad psi. *desbm (Bern.) vychází z existence sufixu -ino- u příbuzných tvarů: stind. dákšma-'pravý, jižní; schopný, zručný', av. dašina- 'pravý', lit. děšinas i dešinýs 'vpravo'. Stsi. tvary však dokazují, že psi. tvar byl *desnb. Přesvědčivě ukazuje SK 3, 78, že dvojice -no-j-ino- je paralelní s dvojicemi suf. -uo-: -iuo- v gót. taíhswa 'pravý', sthn. zeso tv., stir. dess 'pravý, jižní' : ř. óe£.ióg 'pravý, příznivý, zručný, obratný' (myk. Dekisiwo) a suf. -tero-: -ite-~ro- v lat. dexter : ř. osč,izspóz tv. Méně jistá je souvislost ie. *deks- 'pravý' s ie. *dek- 'vzít, brát' (v. desíti), hk
devetb num. kard.   'devět; neun'
Num. ord. devetb (et. původnější, v. níže).
Der.: Num. kolekt. deveterbfdeveíorb 'devaterý, devět'.
Komp.: devetbnadesetbnb 'devatenáctý'.
El: Psi. *devetb > b. mk. devět, sch. devět, sin. devéí, slk. deväť, Č. devět, hl. dzewjec, dl. zewješ, plb. divat, pom. ßevinc, p. dziewieč, br. dzévjac', ukr. dév'jať, ľ. děvjať, vše 'devět'.
Psi. *devefe > b. devéti, mk. devetti, sch, děveti, sin. devéti, slk. deviaty, č. devátý, hl. džewjaty. dl. žewjěty, plb. divptě, pom. jeviňty, p. dziewfaty, br. dzevjáty, ukr. dev'játyj, r. devjátyj, vše 'devátý'.
« Psi. *devetb a dev?tb < ie. *Hineutf- 'devět'.
S ie. *neyn ap.} jemuž odpovídá stind. nava, av. nava, toch. AB nu, arm. inn, r. évvéa aj., alb. nandě, lat. novem, stir. nöi(n), kymer. naw, rodina něm. neun, stpms, newmts, lit. devyni, lot. devini, spojuje sl. slova již Bopp 1868, t, 76 aj. Rozšířením ie, kons, kmene o sufix -ío- > ie. *enun-ios/*neyntos v toch. B mtnte, ř. Evtx.zoQ, gót. niunda, stnord. nionde, sthn. niunto, stpms, newints, lit. deviňtas, lot. devhais, sl. devetb, 'devátý'.
Num. kard. přechází v balt. a sl. jazycích k i--kmenům; ve sl. jaz. jde o novotvar zpětně odvozený od num. ord. devetb (MM. 1879, 55; SK 3,90-2; Erhart 1982, 137 aj.) patrně pod vlivem téhož vývoje u číslovek 5-^5 (Szemerényi 1960, U0-U2; VJa 1967, 4, 10 aj.).
Trochu jinak SM 4, 223: u *dev§-t-b došlo k pod. vývoji jako u desetb, patrně i jeho vlivem.
Východobalt.-sl. počáteční d- vzniklo disimilaci n-n > d-n (již Grammont, BSL 10, XIX; Schulze, KZ 42, 27 aj.)pOd vlivem Číslovky 10 (Bopp I.e.; Machek 1968, 116; Szemerényi I.e.; Erhart I.e.),
Původní n- na počátku slova ve sl. jazycích se někdy vidí např. v diaL tvarech názvu rostliny Petasites (devětsil) - č. dial. nevěsil, sch. dial. nevesilj (sr. např. Prusík, KZ 33, 161).
Ie. *neun je pokládáno za příbuzné s ie. *neuo-*nový\ poněvadž devítkou začíná nová skupina čísel v systému, jehož základem jsou 4 (prsty na ruce, bez palce), sr. num. 8, kde ie. *oktou- snad vykazuje stejný základ jako 4 (Pokorný 318n aj.). Men-ninger 1958, 161 na podporu sém. spojení 'devět' a 'nový' uvádí, že slovní kořen egyptské číslovky 9 se vyskytuje i v názvu jarního slunovratu (= nové slunce) a novoluní. p v
-děbnoti v. udčbnoti
dědb, -a m.   'děd; Großvater'; 'předek, praotec; Ahn, Urahn'
Der.: Poses. adj. dedbn'b; dědina 'dědičná země' (VencNik), pradědbjprědědh 'praděd, předek' s poses. adj. pradědbn 'bjprědědbn 'b.
Et: Psi. *dědb, všesl.: b. djadó, mk. dedo, sch. d(j)ěd, sin. děd, slk. ded, č. děd, hl. dzěd, dl. iěd, kaš.
127
dědí.
děio
Šäd, }äd, p. dziad, br. dzed, ukr. ŕ/iď, r. ded, s významy 'děď (všesl.), 'předek' (často v pl., všesl. mimo luž.), 'tchán' (b. mk. sch.), 'starý muž' (zsl. vsi.), -» 'žebrák' (p. luž.), 'duchovní' (jako oslovení) (b. mk. sch.), 'čaroděj, nadpřirozená bytosť (r. dial.).
Kromě těchto významů se zejména v dialektech objevují i další, např. 'snop, panák slámy ap.* v kaš., p. dial., ukr. dial., r. dial., 'druh jídla' v b. dial., slk. dial., č. dial., kaš., p. dial., ukr. dial., r. diaL, 'názvy nářadí* v sch. dial., slk. dial., kaš., p. dial., br. dial., r. dial., 'názvy rostlin (nejčastěji Cirsium)* v b., sch., sln. dial., p. dial., br., ukr., r. dial.
Lalické slovo dětské řeči (Delbrück 1889,468—9. Bern.
l, 191 aj.), pro něž je charakteristická redupükace souhlásky. Snad už v psi. údobí výraz lalickou sféru opustil, ojed. lalické aktualizace se ovšem vyskytují, sr. sln. dede, č. děde, dědě (Hruška) 'dědeček'. Blízké útvary jsou b. děda 'starší sestra', r. djádja 'strýc' aj. Paralelními útvary v nesl. jazycích jsou fryž. daditi dat. sg. 'tetě' (Chantraine 4, 1113), ř. Setoq 'strýc', 9sía. 'teta', Ttjdn 'babička' (< *9rj-8??), it. dial. deda 'teta' aj.
Pradédb/prědědb je odvozeno od dědb s prefixem pra- < ie. *prö- 'před', z něhož je i lit. pro-senoliai 'předkové', lat. pro-avus 'praděd, předek'. U prě-dědb může jít sice o hláskovou záměnu -ra-: -rě- (tak Meíllet 1902,116), ale spíše jde o prefix *per- se stejnou funkci, vzhledem k blízkosti funkcí obou předpon ve sl. jazycích (č. prastarý : dl. pšestary, č. pranikdy : p. przenigdy ap.), v. SB 1, 207. pv - eh
děistvo v. děti,
dějari v. děti,
dělja postp. s gen.   'pro, kvůli; wegen'
Csl. i dlja (var. Const) tv.; stsl. deľbma tv. má koncovku instr. du. (Vaillant 2. 692).
Ve spojeni togo, sego dělja, deľbma 'proto', čbso deľbma 'proč'.
Et.: Psi. *děl'a > sch. st. dil(j), dilja 'pro, kvůli', sln. -delj dnes jen v zatěgadelj 'proto', stč. dle, Č. dial. dle (Bartoš 1906, 58), dlo (Kellner) 'pro, kvůli', luž. dla, stp. dziela, dla, p. dial. dziele, dla (Karlowicz), br. dzélja, ukr. diljá, dlja, r. dlja, vše tv., pův. postp., později prep. s gen.
Tvar dbla mohl vzniknout krácením z děla (v. Machek, Vasmer), ale je třeba počítat i s kontaminaci s psi. *dbfa 'délka', jež pokleslo v předložku 'dle, podél ap.* (v. Halier, NŘ 14, I68n: SB 1, 58n aj.). Kontaminací vysvětlíme i to, že se kauzální dbla stalo prepozici.
Všeobecně se spojuje s psi. dělo (další příbuzenstvo v. dělo), s pod. vývojem významu jako lit. darin (žem.,
u Daukanta) a zkrácené drin 'kvůli', patřící k lit. darýti 'dělať, nebo lat. causa 'pro, kvůli', instr. ke causa 'záležitost, příčina'. Sr. i sln. za naše delo
'kvůli nám' ap. (Bern. 1,195 aj.).
Zakončení však není zcela jasné, i když má svou paralelu v csl. cěšta tv. Nejspíše jde o pův. f. na -ja; podle Bern. i, 196 o starobylý instr. sg. od toho kmene, ještě bez nosovky, který později tvarově splynul s nom. Rovněž SM 4,234n vychází ze starobylého instr. sg., který přistoupil k z-ovému sufixu, což není příliš pravděpodobné.
Od sl. děla nelze oddělit balt. synonyma: lit. st. děla, déliai, délei ap., dnes del, dél prep. s gen. 'pro, kvůli', lot. děl, dej tv. Většinou se pokládají za příbuzná, tak např. Trautmann 48, Pokomy 238 aj.; i SK 3,155 mluví o už bsl. *dělia. Protože však balt. slovesa s významem 'dělať mají kořen s dvojhláskou (dai-l-J a balt. autoři s touto rodinou spojují mimo sl. dělb i dělo a dělali (v. dělo), pokládá En-dzelíns 1905,82 balt. předložky za rané přejetí ze sl., ovšem až po změně oi > ě. Že jde o přejetí, přijímá i SM 4, 235, i když pro sl. dělo, ael'a vychází z ie. *dhě~. (Fraenkel 87 má balt. předložky za domácí a vyvozuje je rovněž z *dhě-, odděluje je však od sl. děl'a, kde předpokládá pův. *doil-. Del'a s děh < *doil- spojil Už Fick, BB 2, 209 a MEW 45.)
- eh
dělo, -a i -ese n.   'dílo, práce, čin; Werk, Tať
Též ve spec. významech 'výtvor', 'záležitosť a 'užitek'
(< ''výsledek práce').
Pův. 0-kmen, pro 5-kmen. tvary byla patrně východiskem
častá spojeni se subst. slovo, sr. i dělesy i slovesy Supr 412, 20
(Mátl, SbTrávníček 150 aj.).
Der.: Denom. dělati 'dělat, pracovať, spec. 'obdělávat, stavět, hospodařit s čím', dělanije 'práce, skutky', délateľb 'činitel; dělník', spec. 'rolník, řemeslník', dělbnikb 'dílna', dělmica tv., dělalija f. 'dělnice, tkadlena'; izdělati 'udělať, přidělali 'vydělat, získať; sbdělati 'vykonat, zhotovit něco' s ipf. -ovati; vbzdělati 'vzdělat, obdělat'; nedělja 'neděle' (ř. S.npax-to? rj/iépa:), též 'týden', ponedělbnikb 'pondělí', podělije 'přídavek' (ř. nipepyov, v. Schumann 1958, 48).
Korap.: dobrodělati 'činit dobro' (ř. xocionoir.lv), drěvo-děl'bj-dělja m. 'tesař', chlévodeľbj-dělja m. 'výrobce stanů' (ř. Gxnvonoióc), idolodělateVb 'modloslužebník, modlář', samodělbnikb '(vlastní) strůjce, (pra)pů-vodce' (ř. ctorovpyóQ).
Exp.: Csl. dělo > strum, deatá 'čin, zvi. zlý skutek' (Tiktin). Též stsl. nedělja 'sedmý den v týdnu' (na rozdíl od jiných jaz., např. ř., rom. jazyků, kde neděle je 1. den v týdnu), potom
128
dělo
děli.
i 'týden*, se jako křest', termín rozšířilo do všech sL jazyků: b. nedélja, mk. neděla, sch. nédjelja, sin. nedétja, slk. nedeľa, č. neděle, hl. njediela, dl. nježela, plb. nideľä, porn. neděla, p. nie-dziela, br. njadzelja, ukr. nedilja, r. nedélja.
Et: Psi. *ť/é/o 'práce, výtvor, dílo', všesl.: b. *ž?/o, mk. íte/o, sch. delo/djelo, sin. cřé/o, slk. stč. <#e7o, č. dílo, dial. í/ě/o (Gregor aj.}, hl. dzělo, dl. iě/o, plb. dolit, porn. ^e/o, ^ct/o, stp., p. st. dzialo, p. dzielo, br. čfeč/a, ukr. rf//o, r. dělo. Významy 'skutek, čin' (spec. str. 'hrdinský čin', 'bitva, boj', 'spor, hádka' aj.), 'práce, dílo' (spec. č. diai. 'žně', Kott l, 221). 'výsledek práce' (spec. mj. stč. č. dělo, slk. delo, p. dzialo > r. delo 'větší palná zbraň'; č. dial. dělo 'medová plástev', Bartoš 1906, 55) navazují na obecnější význam psi. *děti 'konat, činiť, který se vyvinul z původního 'klást, stavěť. Podobný sém. vývoj vidime u činiti -* r?í>r& (~ stind. čayati 'klade na sebe, řadí, sestavuje', v. Bern. s.v. dělo, SK 3, 139 aj.).
Psi. *dělo je deverb. utvořené od psi. *děti ( < ie. *dhě-r v. dětí,) SUÖxem -lo (Meillet, 1902, 415; Bern. 1, 194; SK 3, 139n aj.). Z tematizovaného ie.*dhě-l- pro psi. *dělo vycházejí Neckel, ZslPh 6,67n a SM 5,7; k témuž *dhě-l- se řadí stnord. dwlí (< ie. *dhě-li-s) 'snadný; družný', a někdy i pranord. dalidun 3. pl. prét., jež je ale interpretováno i jinak (Vries 1962 s.v.).
Dělo bývá (zejm. balt. autory) spojováno se stprus. dilas 'práce, dílo' (Toporov i, 340), lit. daiíús 'ozdobný, půvabný', dáilinti 'zkrášlovat, zdobiť, dailě 'umění, řemeslo; výrobek' (v komp. rata-dáila 'kolář': stsl. drěvo-dělja aj.), v. MEW 45, Böga, R FY 70, 104, Machek 1957, 87. Balt. slova vykládá málo pravděpodobně Fraenkel i. 79-80 z ie. *dei- 'zářit, blýskať; lépe Machek s.v. dítí, který upozorňuje na het. däi- 'klásť s dvojhláskou a předpokládá ie. aor. kořen *dhěi- ( < *dhě- ), z něhož se dá dojít k jednoduché dlouhé samohlásce ve sl. i ke krátkému diftongu v balt. jaz.
Málo pravděpodobný je novější výklad Machkův (Machek 1968, 117); pokládá dělo za postverbální útvar od dětati. které označuje jako iterativum od Merä- (> ř. ópáu> 'činím, konám* aj.).
Kyas (MiscB 1 lOn) vyvozuje dělo z *děl-. od ie. *del- 'oseká-vat, opracovávat* (Pokorný 194), v. podr. s.v. děli>. pv
děloměrbub adj. 'měřicí; Meß-'
Pouze ve spojeni ože děloměrbfto 'měřicí šňůra; Meßschnur' (Ps 77, 55 Psalt).
Var.: dělbnoměrbnb (1 x Par).
Et: Jedná se o kompozitum, jehož 2. část je odvozena od stsl. měřili (v. měra), 1. část řadi S-A 1955, č. 146 k psi. *dělo 'práce, čin'. Ve stsl. jde zřejmě
o volnější překlad ř. ev oxotvícp xknpoöooiac; (LXX, Ps 77,55). Jak vyplývá z kontextu, šňůrou se rozmě-řovaly a dělily zděděné (losem, údělem nabyté) pozemky, nešlo o rozměřování díla, práce. Proto je pro 1. část slova pravděpodobnější spojení s psi. *délb 'díl, část' (v. děli.). pv
děřb, -a m.   'díl, last; Teil'
Doložena jen ch.-hlah. podoba delb (lx CanMis), která může reprezentovat i psi. /-kmen.
Der.: dělili 'děliť (bohatě zastoupené ve sl. jaz.), odtud děliteVb 'rozdělovatď; pref.: otbděliti 'oddeliť s ipf -děljali; předělili (jen ve spojení na poly předělili 'rozvážit z obou stran'), odtud prědělb 'hranice, mez'; (nejčastěji v pl.) 'území, končiny, kraj'; razdélití 'rozdělit, oddělit, udělit, podělit, sdílet' s ipf. -děljali, odtud nerazděljajemb 'nedělitelný, nerozdilný'; razdělije 'rozdíl, různost', razděljenije 'rozdělení; rozdíl, různost; část, díl; rozlišení', ne- 'nedílnosť, razdělileVb 'rozdělovatel', razdělbrib 'rozdílný, různý', nerazdé-Ijenb, -Ibnb 'nerozdílný, nerozlučiteiný', nerazdělimb 'nerozdělitelný'; sbděljati (se) 'dělit se, podílet se'.
Komp.: v. dtlomert.ni..
Exp.; Rum. deal 'hora, pahorek' má Tiktin 1, 515 za přejeti z csl. Jde však spiše o výpůjčku ze živých jsi. jazyků, v. Kobyl-jans'kyj, Mov 1967, 6, 46; SK 3, 144. Sém. přechod 'hranice, předěl' -t 'horský hřbet' nacházíme v b. dial., sch., č. dial. (val.), p. a ukr. (Severosl. slova se někdy pokládají za výpůjčku z rum., v. Brückner, KZ 48, 165n, Machek aj.).
Et: Psi. *dělb > b. djal, mk. del, sch. aeo/dľjel, sin. dél, slk. stč. diel, č. díl, hl. díěl, dl. zěl, plb. jen delě 3. sg. préz. 'děli' (P-S 51), pom. 3ěl, p. dzial. br. dzél, ukr. díl, i. dial. del; vše 'část, díl'; dále 'podíl' (mk. sin. slk. č. p. str., r. dial.), 'děleni' (sch. stč. p. br.), 'osud, úděl' (b. p.), 'horský hřbeť (b. dial., sch. č. dial., stp. ukr.), dl. arch. i 'článek víry'.
• (1) Psi. "dělb, <-^ředsl. *daj~lo-s < ie. *deH-i- 'dělit' (stind. ř. balt. germ.?). (2) Psi. *dětb < předsl. *děl-o-s < ie. *del- 'štípat* (stind. ř. lat. bsl.).
(1) Psi. subst. *dělb bývá většinou odvozováno od ie. kořene *deH-i- (Bern, l, 195, Trautmann 43. Vasmer i, 337n, Mladenov 157, Pokorný 175n, ten však neodmítá zcela ani příslušnost psi. *děh> k ie. *del-, v. níže), k němuž se řadí i stind. dáyatě 'rozděluje', ř. öaiopai 'dělím, rozděluji', lit. dailýti 'děliť. Většinou přiznávaná souvislost s gót. dails, daila 'díl, podíl', sthn. střhn. teil tv., něm. Teil, stisl. deila 'hádka, spor' má závadu v počátečním d- v germ. místo očekávaného 1-. Někteří autoři proto vyvozují germ. d- z aspirované dublety s dh- (Kiparsky
129
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ
Akademie věd Ceskc republiky, v.v.i. eívmologkké odděleni 602 00 Brr:a 2, VtíVč.-. 57
děli,
1934, 64n; Skok 1, 406n; SK l.c.; Mladenov, SbNU 25, 59n
a jiní). Machek s.v. díl a Martynov 1963, l ^nevylučují možnost pragerm. přejetí ze si. Tuto domněnku by mohl podpořit shodný způsob tvoření sl. a germ. slov pomocí suf. -lo-, pro germánštinu neobvyklého. Naproti tomu Hirt, PBB 23,332 a Vaillant, BSL 69, 2, 266 považují sl. dělili za výpůjčku z germ. dailjan.
(2) Zcela zavrženíhodný není ani výklad psi. děfo Z ie. *del- 'Štípat' (v. OtrebsTd 1939, 32; Kyas. MiscB 111; podobně už Lottner, KZ 11, 198), k němuž patří stind.
dálati 'praská, puká', ř. ôcaôálha "zdobím, krášlím', lat. dolare 'zpracovávat, otesávať, lit. dalis 'část, díl, podíl, véno, osud, úděl'. Sém. vývoj 'štípat' 'rozštěpit, rozdeliť (Kyas l.c.) je přesvědčivý. Překážkou pro přijeti tohoto výkladu je pouze těžko vysvětlitelný předpoklad zdloužení koř. vokálu.
hk
deľbma v. dělja
děti,, -jeti.  'působit; tun'; 'říkat; sagen'
Refl. děti se, deždetb sejdějetb se 'podit se kam, ztratit se'.
V stsl. je několik préz. typů: starobylý rcdupl. deždetb (doložený v refl. děti se a v pref.), dále -děnete (s pref.) a dějete, k němuž inf. dějati (sr. Meillet, MSL 11, 300 a 14, 387, Vaillant, RĚS 14,79 a Vaillant 3,229 a 303 aj.). Pref. ipf. -děvati vzniklo analogii pod. jako stati: stavati, dati: dávali.
Der.: Zvlášť v. dělja, dělo; dětělb 'skutek, Činnost, ZpŮ-
sob', děistvo, -stvije 'činnost, působení', adj. -stvbtib, -bnbtib 'účinný', neděistvbnb 'bez pravomoci, nemající oprávnění', děistvovati 'konat, působit', dějati 'působit, jednať, d. čbto 'konat, činit něco', dějanije 'skutek, čin; působení'. Pref.. Zvlášť v. nadětí s§, oděti, obbdo, pdka, sinaždenije; prěděti, -dějati 'překazit, zabraňovať, přiděli, -dějati 'přiložit, přikládat', raz-děvati 'rozptylovat', Sbděti, -dějati, -děvati '(u)dělat, (z)působiť, sbdějati se 'stát se, dít se', -anije 'jednání, skutek',sbdětelb 'stvořitel, tvůrce', -tm 'tvůrci', Sbděistvo "spolupůsobení, pomoc', sbděistvovati 'spolupůsobit, pomáhať, sbděistvbnikb 'spolupracovník, pomocník", vbděti 'vložiť, vbzděti, -dějati 'pozdvihnout, pozdvihovat, vztahovat', -děždati (lx) 'zvedat', zaděti 'naložit; uložit někomu něco, přinutit*, z. se 'zakrývat se'.
Kamp.: blagodějati, -Sbdějati 'prokazovat dobrodiní' (ř. EÔEpyezEív), -dějanije 'dobrodiní', -deteľb 'dobrodinec, dárce milosti' (ř. EikpyéTnc.), -děib 'milost, dobrodiní, ctnosť, -dětbnb 'milostivý, blahodárný', vbzblagodětbnb 'milostivý, blahodárný', nevbz- 'nevděčný', blagodětbsivovati 'omilostnit'; čaroděi, -kb
m., -déica m.?, f.? 'čaroděj, -nice', -dějanije 'čarování, magie'; čudodě(ja)nije 'zázrak, konáni zázraků' (í. 9m>naToepyfa); dobroděi 'dobro činící člověk' (ř. cčyo!&>-jioióc), -dějati 'činit dobro', -dějanije 'dobré skutky, ctnosť (ř. eůepyeo-ík. áyxSoepyfa), -dějonb 'ctnostný', do-broděiělb f. 'ctnosť, -dětěhnb 'ctnostný'; lichodějani-je 'konání zla'; ljuboděi (i adj.), -kb 'cizoložník, cizoložný*, -děica m. f. 'smilník, nevěstka', -děičištb 'nelegitimní dítě', slovo Ijuboděinoje 'důvod cizoložství*, -děistvo 'cizoložství', -děistvbnb 'smilný', izljubodě-istviti, -stvovati 'smilnit', Ijiiboděivb 'smilný', -dějati 'smilnit, cizoložit', -dějafnb)m> 'smilný'; nibnogodě-tělmb 'namáhavý, obtížný' (ř. nolmpyŕiz); prěljubodě-jati 'cizoložit' (sr. í sousloví prěljuby dějati), -děinb 'cizoložný', -dějanbnb, -děivb 'smilný', -děi, -kb 'cizoložník', -ica m. f. 'tv.; cizoložnice', -děistvbnb 'smilný'; prbvodějanb 'dříve vykonaný, dokonaný*; studoděi 'pederasť, -dě(ja)nije 'nestoudnost, prostopášnost'; sveštenbnoděistvije 'slavení bohoslužby, celebrování'; zbloděi 'zločinec, pachatel zla' (ř. xaxovp-yoQ), -děica 'špatná žena' (ř. xuxonaióc,), Zbloděiskb, -děinb 'zločinný', -děistvo 'zločinnost, Špatnost* (ř, xcacoopyia), -dějanije 'konání zla' (ř. xaxoitQayía), -dějati se 'churavěť.
Et.: Psi. *děii > b. djána, mk. déne, sch. ďěnu-tijdjenuii, ae(s)tijdfě(s)ti (-sti anal. k jesti, prěsii z préz. dědemfdjědem, v. Skok aj.), sin. děti, slk. diet', stč. dieti, č. kniž. díti, plb. sädät (< *sbděti, p-s 128), porn. Jác sq, p. dziač, br. dzec', ukr. díty, r. deť. Původní význam 'položit, postavit, klásť plynule přechází stejně jako v jiných ie. jazycích v 'dělat, Činiť (sr. Benveniste 1966, 291-2), které Často provází
význam 'říci, mluvit', sr. het. te- 'mluvit' i 'klásť
(Machek, AO 17, 2, 135-8; Ivanov, VSUa 2, 25), it./a 'říká'
od fare 'dělať a jako sém. paralely č. st. a kniž. pravím 'říkám' proti b. právja 'dělám' (Čaläkov, be is, 207n), čak. činit i 'mluvit* proti č. činit 'dělať, lat. ponere 'odkládat, klást, stavět; mluvit' (Líewehr, ZslPh 15, 74; Zubatý I, I, 90n). • Psi. *děti < ie. *dhě- "položit ap.1 < ^dheH^.
Psi. *dětije pokračováním ie. aor. kořene *dhě- (v. Pokomy 235n), k němuž patří i het. däi, tai 'uložit, usadit, klásť, lyk. ta- 'klásť, toch. A ta, tas-, tas-, B tes-, täs- (< *dhě-s-) 'položiť, stind. dá-dhä-mi 'stavím, kladu', ř. «%ui tv., lat. fe-ci(= r. eSí/xa) se sek. préz. facio, jinak jen v pref. abdere 'odklidit, skrýť, condere 'zakládat, stavět', gót. ga-deps 'čin', něm. Tat tv., něm. tun, angl. do 'dělať aj., lit. st. demi, spis. dedú, inf. děti 'klást aj.*, lot. det, dějů tv. Další mimoie. souvislosti uvádí Il.-SvityČ l, 224. pv
130
děva
děfi2 -íe f. pi.  'děti; Kinder'
Kel, dětb, -i f. 'děti, potomstvo' (lx Bes s emendací).
Der.: dětištb m. 'dítě, chlapec; mládě', äetište n. 'dítě', dělbstvo 'dětství'; děíbskb 'dětský, nedospelý', izděíbska 'od dětství*.
Komp.; dětogubljemje, -ubiistvije, -ubiistvo 'usmrcení dítěte' (f. fipspoxToviaL).
el: Zděděná forma je dětb s dokladem jen csl. a sch. st. a dial., patrně kol.; ale č. dial. děť m. 'dítě' (Bartoš 1906,56) vzhledem k rodu může být sek. k pl. děti. V psi. se ujala pl. forma děti > b. dial. děti (BDial 2, 151), slk. deti, č. děti, hl. džěči, dl. éiši, plb. detai, porn. jecě, p. dzieci, br. dzéci, ukr. ď/fj/, r. děti - vše pl., 'děti'. Patrné také už v psi. se vytvořil sg. na -et- děte. všest.
• Psi, *dě-tb < ie. *dheHi- 'sát, kojit*.
Ie. slovu odpovídá stind. dháyati 'saje', dádhi-l-n-'kyseté mléko', ann. diem 'sají', ř. Bňoctro 'sál', alb. djathe 'z kyselého mléka připravený tvaroh, sýr', lat. /Emina 'žena (= * kojící)\felare 'sáť, stir. dmu 'jehně (kojené mládě)', bret. denaff 'saji', gót. daddjan 'kojiť, dán. nor. die tv„ švéd. dia 'sát; kojiť aj., stprus. dodán 'mléko', lit. dieni 'březí aj.\ lot. deju, det 'sáť, Sl. dojiti 'kojiť (v. Pokorný 241 n, Toporov I, 284n aj.).
SI. -ě- v *děti, *déte považuje Brandt, RFV 21,21S za pův. diftong. -oi-; podobně SM 5, 12, vzhledem k psi. *dojiti. Meillet, msl 14,348, Bern. i, 196, Slaw-ski i, 192 aj. tuto možnost nevylučují, připouštějí však i méně pravděpodobný vývoj ě < ě (jako jediný způsob vzniku ě uvádí Vaillant, bsl 56, 2, s. 189).
Sém. souvislost děti s ie. výrazy pro 'sáť se dá vysvětlit skutečností, že dříve byly děti kojeny mnohem déle, i tehdy, když už chodily; (tedy *dětb
= *'kojenectVo', v. Maehek 1968, H7n). pv
děva, -y f. 'panna; Jungfrau'; 'dívka; Mädchen'
Substantivizovaná plná forma pův. adj. děvaja f, 'panna' (sm 5, 18).
Der.: děvbskb 'panenský, panický', děvbstvo 'panenství, panictví', děvbstvbnb 'panenský, panický', dévbstvovati'být, zůstávat pannou', vbzděvitise 'dospět v dívku'; děvica 'dívka, panna' s adj. děvičbskb, dévičb 'panenský, panický'. Podrobně o dokladech děva a děvica v. Cejtlinová, Etim 1971, 104n.
Komp.: prisnoděva, -děvaja, -děvica 'vždy panna' (o Panně Marii) (ř. asmaoíiĚvoc,).
Exp.: Csl. děvbstvbm > asi r. dévstvemyj 'panenský ap.'; csl. -nikb > rum. st. ojed. devestvnic m. 'panic' (Tiktin).
Et.: Psi. *děva > b. mk. deva, sch. st. a dial. dévajdjéva, děva ap. (Rj deva ap.), sin. arch. a diai. děva, slk. kniž. deva, č. arch. a kniž. děva, plb. děva,
br. arch, dzéva Nos. (ale br. dzéva 'souhvězdí Panna' je z r., v. ESBr); ukr. arch. díva, r. děva. V sch. se prosadil der. devojkajdje-, v zsl. der. -bka (v luž. jen ten), v br. ukr. der. -ina; odtud někde pseudozá-kladní forma (sch. hypokor. djéva, asi i augm. p. dziewa, pom. jéva). Vše 'dospělá dívka', v b. mk. sch. pom. dl. p. ukr. 'panna', sek. 'služka (dívka ve službě)' v sch. p. luž., 'dcera' v p. luž.; jako vědecký kalk 'souhvězdí Panny' v b. sin. br. r. aj.
*DěVa bylo pŮV. adj. SC SUf. -va (Brugmann li, 1, 204
aj.).
• Psi. *děva < ie. *dhě(i)- 'být kojen, sát; kojit*.
Většina výkladů psi. *děva vychází z ie, *dhě(i}-(MEW 44; Pokorný 241 n aj.) = *dheff + i-, k němuž patří také stind. dháyati 'saje', arm. diem 'saji', ř. Snaa.ro 'sáľ, dij-Ävq 'ženský', Stjlrj 'prs', alb. djathe 'sýr', lat. ßmina 'žena', stir. dinu 'jehně, ovce', bret. denaff 'saji', gót. daddjan, stšvéd. dseg-gja 'kojiť, dán. nor. die *sáť, sthn. taen 'kojiť, sl. dojiti (v. doiti). Některé výklady vycházejí z aktivního významu 'kojit, kojící žena' (napf. Bcm. 1,197, Brückner ni aj.), jiné vidi původní význam v pasivním 'být kojen, kojenec ženského pohlaví' (MEW 44; Vondrák 1906, l, 163; nověji SK 3, 175n aj.),
Sém. vývoj 'kojící žena' —> 'panna' je snad možno vysvětlit přechodem od pohanského stavu, kdy byla jako nevěsta žádoucí mladá žena, která už měla dítě a jejíž plodnost tedy byla zaručena (v. Niederle 1911, f, i, s. M8), ke křesťanství, kdy se u nevěsty začalo oceňovat panenství, nedotčenost (Němec rkp.). Benveniste, bsl 34, 15 (při výkladu lat. ßmina 'žena') předpokládá, že ie. *dhě- mělo pův. širší význam, zahrnující všechny ženské funkce, tedy ßmina í děva pův. znamenaly 'schopná rodit a kojiť.
Výklad *děva jako 'kojenec ženského pohlaví' (tak Meillet, MSL 21, 45n) odmítá např. SM 5, 18,
protože nemáme ekvivalentní označení pro kojence mužského pohlaví. Moszyňski, JP 33, 362n předpokládá takový ekvivalent pro chlapce v psi. *věkb.
Maehek vykládá *děva z *détO'Vojbna "*toužící po dětech' > *děvojbna (sr. stě. dévojna 'panna') > *děvoja > *děva; tuto redukci připouští a vysvětluje častou frekvencí slova Maňczak 1977, 54; pravděpodobnější je však vývoj z děvaja + -bnb (sk 3, 186).
S ie. *dei~ 'jasně svítit; svítící, jemný, krásný1 (sr. diví.) spojuje *děva Gregor. SlavSI 10, 6In; vychází z významu 'krásný' a ze situace slavnosti uvádění do mládeneckého a divčího stavu za letního slunovratu. {K ie. *dei- 'zářit* patři např. sthn. leiz 'jemný, půvabný', lit, dailňs 'hezký, půvabný', v. Pokorný 183n).
131
dika
Ojediněle Oircbski 1939, 53 spojuje *děva se stind. dhava-'manžeľ a s přesmykem s vadhu- 'nevěsta ap.' Se stind. děví 'bohyně' neprávem spojuje Rozwadowski 1897, 418. pv
-děvati v. děti,
didaskalbstro, -a n. "učitelství; Lehrstanď (i x Bes)
Lat. formulaci censura magisteru debet... vitia persequi 'soud duchovni správy je povinen... pronásledovat hříchy' (Patrolo-gia Latina 76, 1241) tlumočí stsl. překladatel mylně dan, dida-skalbstva dostoitb... grěchy progoniti•(Bes 33, 226ap2), snad ve smyslu 'dar učitelství zavazuje... pronásledovat hříchy'.
Et.: Neologismus tvořený suf. -bstvo ze střř. ôiôaa-xaXiá 'učeni', už ř. derivátu od ôi6á.axa.koq 'učiteľ, a to z ř. ôiôáoxco 'učím* (v. Chantraine 278), protože obvyklý stsl. ekvivalent učenije (v. uřítí) je v téže větě už uplatněn jako překlad lat. disciplina; v. Mareš,
Byzsl 24, 247n. pp
didraguna, -gum. n. pl. tantum 'chrámová daň; Tem-pelsteuer'
Morf. vystupuje i jako a-kmenové f. sg.
Označuje v Ev (Mt 17, 24) a Hom daň jeruzalémskému chrámu, ve starověku povinné odváděnou každým Židem podle ustanoveni Ex 30, 13-16; výše této daně činila v době NT dvě drachmy.
Var.: didragma.
El: Přejato ze střř. ôíôgaypa n. pl. tantum tv. (s hovorovým -y- za spis. -x-), pův. pl. od ř. oíoga-xpov 'dvoudrachma' (tak překládá stsl. didraghma SJS), komp. z ř. ôí- 'dvakrát' a ooaxPH 'drachma', v. dragt,-ma. pp
dijakonisa, -y f. 'diákonka, jáhenka; Diakonissin'
Et.: Z pozdně ř. ôiaxôviao-oc, tv. a to přechylova-cim formantem -tcaa. z ř. Siáxovoc m. f. 'služebník, služebnice (i v chrámu)'; v dijakon^ bs
dijakom,, -a m. 'diákon, jáhen; Diakon'
Dtj.-.dijakonbstvije 'jáhenstvľ, -bstvo 'jáhnové, já-henstvo', spec. 'pasáže proslovované v liturgii vý-chodořímské církve jáhnem' (ř. avvoar^, lat. cotiecta či ectenia).
EL: Ze střř. ôiáxovoq tv. a to z ř. ôiáxovoq 'služebník (í chrámový)'. V. též archidijakom. a dijaki. bs
di jaki,. -a m. 'diákon, jáhen; Diakon' Var.: diakb.
Der.: podijakb 'podjáhen' (ř. ônoôtáxoc).
EL: Ze střř. óiáxoq tv. (sr. nř. ôtáxoq) a to ze střř. ôiáxcov tv. (o pravidelnosti přechodu subst. na -a>v k o-kmenovým ve střř. v. Andriotěs s.v. ôiáxoc;) a to
z ř. Ôtáxovoq 'služebník (i chrámový)'; v. dijaknm,. sr.
i archidijakom.. bs
dijaleksika, -y f. 'dialektika; Dialektik' (1 x Const)
Jedna z disciplin tzv. trivia (vedle gramatiky a rétoriky), které tvořilo spotu s kvadriviem (tj. aritmetikou, geometrii, muzikou a astronomii) tzv. sedm svobodných umění (lat. septem artes liberales) jako základ středověkého univerzitního vzdělání.
Et.: Přejato ze střř. ôiotÄEXiixý (zéxvij) tv. (ř. termín s pův. významem 'umění diskutovat, vést dialog', vytvořený podle Aristotela, FVagmenta 65, Zénó-nem z Eleje v 5. stol. př. n. 1.) z ř. oiakéyopai 'rozmlouvám' a to z ř. Ota.- 'přes-, roz-' a Uyai 'říkám, mluvím'. Anomálni -ks- ve stsl. patrně vlivem střř. ôiQLÄ£Č,iq 'disputace' (vzhledem k dobovému chápání pojmu 'dialektika'jako 'formální logika se zřetelem k uplatnění v disputaci'); nečekaná reflexe ř. suf. -ixý jako stsl. -ika (místo obvyklého -ik 'ija) snad vlivem lat. syn. diaiecíica. pp
dijapsaltma subst. 'žalmová přerývka; Psalmenzä-sur'
Slovo užívané v textu Psalt (Sin Pog Bon) na miste ř. (LXX) interpretačního pokynu (v. níže), jehož smysl však už počátkem n. 1. nebyl jasný; v Pog zpravidla doprovázeno překladem (raz-dělenije slovesi Ps 51, 5 aj.), v Sluck Lob Par Eug chybí. Dolož, pouze nom. sg., není proto jasné, zda nejde o indekl. grecismus.
Var.: dijapsalma; dijapsal(b)mb vlivem psakmb.
El: Přejato z ř. ôiáy/alpa. 'mezihra' (neologismus v LXX pro překlad hebr. selä, označujícího patrně počátek instrumentálního intermezza při zpěvu žalmů v rané době, v. Zorell 1968,554) a to z ř. Stá 'napříč, skrz' a ř. y/áXpx 'hra na strunný nástroj', o němž
V. psali.nih. pp
dijavolt., -a m. 'ďábel; Teufeľ Var.: dbjavofa.
Der.: Rel. a poses. adj. dijavoľb (i dbj-), -Ibskb, -lovb
'ďáblův, ďábelský'.
Exp.: Csl. dijavoib, dbjavoib > ukr. dyjávot (ESUkr), r. ďjávol (Vasmer, Šanskij), rum. diaval(SDEM 125). Patrně i sch. dijavol. dävao, dävo, i když Skok přímo o přejetí z csl. nemluví.
El: Přejato ze střř. óiájíoAoq (se střř. 0 [v]) 'ďábel' (s tímto významem poprvé v LXX jako ř. kalk hebr. íätän 'ďábel', v. sotona), z ř. ôiáfiokoq 'pomlou-vač* a to z ř. ôiafiiAÁeiv 'pomlouvat, osočovať *- 'napadat, rozlučovať, z ř. ôtá 'napříč, mezi' a fialko 'házím' (Chantraine I61n). pp
dika, -y f. 'sláva, pocta; Ruhm, Ehre' (l x CMLab)
EL: Csl. dika v památce ze 14. stol. je patrně kroatismus (Tkadlčík, Slovo 27,110), sr. sch. dika 'čest,
132
dika
díra
sláva, chlouba', dičiti 'chválit, slavit' (a další der.), sin. dika 'nádhera, přepych', dičiti 'velebit, honosit se ap.'
Původ sch. a sin. dika je nejasný. Bern. I, 119, Gáldi, ssiav i, 9 a Bezlaj je pokládají za přejetí z maď. dies 'sláva věhlas'. Skok l, 400 mysli spíše na přejetí z lat. benedicere 'dobrořečit', které bylo v rom. jaz. a dial. různě zkracováno.
Je však i další možnost výkladu: může jít o zkrácení vglat. dicatio 'chvála, sláva*, které dokládá Du Cange Lat 3, 102.
Vzhledem k rozšíření slova v sch. nepokládáme za pravděpodobné, že by mohlo být přejato ze síč. diek. dieka 'poděkování, dík' charvátskýmí hlahol áši na č. půdě v dobé, kdy už došlo k zúženi ie > í (korespondence Tkadlčik - Kopečný). - Neopodstatněné je spojování s psi. *dikb 'divoký' (Brückner, KZ 51,231). Šš
dimosii, i p tn. 'pomocný státní úředník; staatlicher Hilfsbeamter1
Et: Stsl. dimosii je přejato (s náležitou reflexí ř. suf. -wc jako stsl. -ii a střř. -7- jako -ť-) ze střř. ônpóoioc tv. Ř. ůrfiiócnoc je substantivizované adj. 'veřejný, státní' (označující pův. veřejného otroka a měnící význam v souvislosti se změnami postavení veřejných otroků ve státním aparátu; užívá se např. o strážníkovi, notáři, exekútorovi aj., Lid.-Sc.), der. Z ř. SfJpOQ 'veřejnost, Uď (v. Chantraine 274). pp
dinarii, -ija m. 'denár; Denár*
Označení římské stříbrné mince, ražené od 3. stol. pŕ. n. I. do 4. stol. n. I., hodnotově ekvivalentní drachmě (v tomto významu v NT, odtud v Ev aj.). Od 9. stol. se síří po Evropě denár z francké říše; v tomto smyslu šlo ve stsl. době o aktuální platidlo.
Var.: dinár 'b (v. Et.); dinariom (1 x Supr; snaha o přesné zachycení ř. originálu je v Supr častá, sr. Dieis 1963. lS4n).
Exp.: Csl. dinarii > r. dinári], obdobně br. ukr.; strum, dinár iu (Tiktin), vše 'denár, dinár'. Nelze bezpečně určil rozsah csl. vlivu, neboť jde o kuitumi termín s velkou migrací. Do sch. sin, aj. dinár přišlo zřejmě tur. prostřednictvím (z per. arab. dinár, přejatého ze střř.).
Et.: Přejato ze střř. Snváotov tv. (střř. r\ [i]; náležitá reflexe střř. suf. -iovje -ä, var. dmar'b'yz však častější bud vlivem střř. hovor. suf. -ági, sr. Vasmer, izvORJS 12,2,229n, nebo vlivem sl. suf. -ar'b) z lat. děnarius tv. (pův. jednotka ekvivalentní deseti asům) a to z lat. dění rpo deseti* (E-M 166).
Syn. sl. původu je sbrebrbnikb (v. strebro). pp
dipi>tucha. -chr. n. pi. (?) 'diptycha; Diptychen* (1 x
SinSiuž)
Jmenný seznam významných, zvi. zesnulých členů církve, zahrnutých při liturgii do přímluvných modliteb. Jediný doklad i'dipttfueha o umenišichb SinSiuž 3b 9n) neumožňuje jednoznačně určit morf. lyp slova.
Et.: Přejato ze střř. oínxuxa. n. pl. tv., s pův. ř. významem 'soupis, inventární doklad' *- 'dvoudílné voskové tabulky užívané k běžným záznamům* z ř. adj. ötnruxoc 'složený nadvakrát', komp. z ř. óic 'dvakrát' a nwootú 'ohýbám, skládám*. pp
dira, -y f. 'díra; Riß, Loch*
Var.: dirja (I x Zogr).
Et.: Psi. *diraf*dirja > b. dirja, dial dira (BDial 2, 75; 3, 58), mk. dial. dira, sch. st. díra, díra, dial. dira, dira, díra, br. dzirá, ukr. st. dyrja (Tymčenko), r. st. dirá, dial. dir já (u jsi. a ukr. tvarů nelze vyloučit ani jejich původ z *dyr-). Vše 'díra, otvor' (kromě b. mk.), dále "stopa, otisk' (b., mk. dial., sch. dial,).
Na formu s -é- v koř. ukazuji sin. dera, (Plet.), slk. ste. diera, č. dira, hl. diéra, dl. žera, porn. Jěra (PWb), ukr. dirá, str. dem (StrS).
Forma s -y-, -u-, -ju- je zachována v sin. júrica 'vulva, kuřecí biskup aj.*, v č. dial. doura, dura, diura aj., plb. darä, stp. dura (Bern. 1,201 vysvětluje z *dora), p. dziura, br. dzjurá, ukr. st. djúra (Žel),str. dyra, dyrja (StrS), r. dyrá.
* Dira (*dirja) je patrně odvozeno z iterativa *-dirati{$i. např. Meiilet, MSL 14, 378; Kurylowicz 1956,296 aj.), které vzniklo zdloužením nulového stupně ie. boř. *der-, zachovaného mj. v psi. *derp, dbrati a *dtrp, derti (o etymologii v. dbnti). Variabilita koř. vokálu tohoto subst. je vykládána různě. Varboto-vá 19S4,124a SM 5,160a205ji vysvětlují sekundárním ablautem, kdežto podle Kopečného, ZS1 24, 70 jsou tvary s -y-, -ju- pozdějšími expr. variantami. Formy s -ě- lze odvodit i od zsl. typu iter. *děrati (Machek 1968, 117; SM 5,12). Meiilet 1902,252 předpokládá pro výrazy s -u- kontaminaci *dira a *dora (*dora však není ve sl. spolehlivě doložena) a Otrebski 1948,275 vidí v r. dyrá vliv subst. nyra a v stp. dziura vliv p. nitra.
Někteří autoři vysvětluji útvary S -u- jinak než z koř. "der-; Ondruš, SlWort 1975, 126 řadí dera, dyra k ie. *deu- s různými rozšiřujícími formanty a uvažuje o jeho pozdější kontaminaci s *der~. Tvary n-ové řady spojil Machek 1968, 124 s lit. dervě 'dutina v stromě', dervěti 'trouchnivět' za předpokladu přesmy-ku sonant. Nepravděpodobná je souvislost s ie. *d(h)uer- 'dveře' (Sobolevskij, Slávia 5, 444). hk
133
divií adj. 'divoký; wíld*
Der.; divija f, (Supr 350, 17) s významem spíše 'plané Stromoví* než 'pošetilost', v. Pefiáz, Slávia 57, 264-7; vbzdivijali 'zdivočet'.
Et:Psl. *divbjdiv'bjdivbjb > b. rok. div, sch. divlji, sin. dívji, slk. č. divý, stě., č. dial. diví (Gb, Bartoš 1906, 57), hl. dziwi, dl. žiwy, plb. daivě, porn. jěvi, p. arch. dziwy (SJP), br. dial. dzívy (?, Nos., ESUkr), ukr. dial. dývyj, dývij (Hrin., ESUkr), r. arch. cirk. divij (Daľ, SRNG; z csl. ?), vše 'divoký'.
Psi. adj. *divb (ap.) se zpravidla spojuje (kromě Zubatého, v. níže) s psi. *dikb tv., jež je zřejmě příbuzné s lit. dýkas 'nečinný, prázdný', lot. diks tv., adv. diekam, -kai 'zbytečně, nadarmo' (názor Sen-nův, SbPedersen 456n, že balt. slova jsou přejatá ze sl., nepřijímá Fraenkel 95). Vznik obou psi. syn. se obvykle vysvětluje připojením ie. suf. *-uo- a *-ko-k témuž kořeni (Meiiiet 1902,362n aj.), méně pravděpodobně vysvětluje Machek 1968, 119 sl. dikb zkrácením z divokb.
Řada současných výkladů (SM 5, 35n; SK 3, 22Sn; Kowalikówna, JP 51, 270-278 aj.) se omezuje na toto spojení, další et. výklad pokládají za nejistý.
Jiní spojují tuto skupinu s rodinou psi. *divb 'úžas, zázrak*, *diviti sg 'žasnout', a to s různým et. výkladem této rodiny (v. dm.), často bez sém. výkladu. Možné sémantické výklady jsou následující:
a) Machek 1957, Beziaj, Marty nov 1983, 49n, ESUkr (podobně i Georgiev, SbJakobson 1966, 734n) vycházejí z motivace 'bůh, boží' -*■ 'nikomu nepatřící, volně žijící' -* 'divoký'; opírají se přitom o sém. paralelu v lot., kde gen. subst. dievs 'bůh' označuje divoce rostoucí rostliny či divoká zvířata: lot. dieva zuosis 'divoké husy', dieva zäles 'býlí, plevel' (M-E i, 486 aj.). SK l.c. ovšem tyto výrazy odděluje od lot. dievs 'bůh'.
b) Ojedinělý je et. výklad Zubatého, AslPh 16,389n, který psi. *divb odděluje od *dikb a spojuje s *divaíi se, *diviti se za předpokladu sém. vývoje 'dívat se, divit se' -* 'divný, neobvyklý' -* 'divoký'. Psi. *dikb nepravděpodobně spojil s něm. Ziege 'koza' z ie. *digh- tv. (sr. Pokorný 222), což kromě rozdílu znělá : neznělá přináší i nesnáze sém.
Nepravděpodobné jsou souvislosti psi.Wr,.. s ie. výrazy od kořene *deiH- 'rychle se pohybovať (Bern. I, 199n; Pokorný 187) i předpoklad jeho souvislosti s *dei- 'zářiť jakožto výrazu pro vztah k božstvu a pro atribut božstva (Merkulovová, SlWort 142n).
Nepravděpodobný je rovněž předpoklad Machkôv 1968,119, že existuje souvislost se stir./lad, kymer. gwydd, bret. goaez (vše z ie. *ueidhos 'divoký*, v. Flcuriot 196, sr. i Pokorný 1177), přičemž se počítá s přesmykem d-u. pp—eh
din.
diviíi se v. diví.
divb, -a m. 'úžas; Erstaunen'; 'div; Wundeť
Vb. diviti se 'divit se'; pref./ra- s§ 'podivit se', udivili 'podivuhodným způsobem učiniť, udivljati 'udivovať, udivili    'podivit se', vbzdiviti se tv. Je sporné, zda je primární subst. či vb„ viz Et Der.: divo, -ese n. 'zázrak', patrně morf analogii podle syn. čudo. -ese n. (tvleillet 1902, 360; Mátl, SbHavránek 150);
divbstvo 'div'; divbm 'divný, podivuhodný', eiativni prě-.
Kômp.: divobljudbcb 'věštec, čaroděj' (ř. teQa.war.ó-noc); čudodivbrtb 'podivuhodný'.
Exp.: Csl. divb. divo > rum. st. div 'zvláštni způsob', divä 'zázrak' (Tiktin).
El: Psi. *divb > slk. č. div, hl. džiw, dl. žiw, pom. 3iw, p. dziw, br. jen dzíva n., ukr, dyv, r. arch. dial. div (Daľ, SRNG), vše 'div, zázrak', 'úžas'. Psi. *divbnb je všesl, stejně jako diviti se (kromě luž.).
Sporná je otázka původu jsi. a vsi. výrazů s významem 'zlý duch, prízrak' (b. dial., mk.), 'obr' (mk., sch.), 'zlověštící pták' (ukr., r. arch.). Vedle všeobecné interpretace jako přejeti z per. dm (možná přib. se sl. div 'úžas') prostřednictvím osm. div, dev, vše 'démon, zlý duch' (Bern. 1, 202; Vasmer I, 350; Machek; Skok i, 409; SM 5, 35 aj.) existuje Georgjevův (SbJakobson 1966,734n; BER 1,384) předpoklad, že se jedná o slovo domácí, relikt ie. *deiffos 'bůh', ve sl. pokleslého (Írán. vlivem) na 'démon', v. bogb. \
Možné výklady jsou dva:
• (1) Psi. *divb < ie. *dei- 'zářiť. (2) Psi. "divb < ie. *dheiH- 'dívat se' (iL ř.? alb. si?),
(1) Nejčastější výklad, zvláště ve starší době (Mikl. 1845, 23; Vasmer I, 351; Trauttnann 50; W-H 1, 345n; Pokorný 183n, SK 3, 226n aj.), počítá S tím, Že psi. *divb 'úžas*, *divili se 'žasnout', *divati se 'pozorovať vycházejí z ie. kořene *dei- 'zářiť (např. v stind. dfděti 'září', ř. ôijkoq 'zjevný* aj.; s a-ovým rozšířením např. stind. dyáu- 'nebe7, r. ZeÓQ, lat. diěs 'den', arm. tiv, stir. díe, bret. deiz, vše tv.; v tematizované formě ř. ÓlOC, 'božský'; pokračováni ie. *dei#o- v. níže; vše Pokorný 183n). Spomá přitom zůstává otázka vztahu subst. a vb.
Jedni autoři (Trautmann 50; Georgiev, SbJakobson 1966, 734n a BER I, 334; Skok 1, 409n) pokládají za primární subst. *divb, jež je pokračováním ie. *deiuos, podobně jako stind. děvá- 'bůh', lat. divus 'božský', deus 'bůh', stir. dta tv., bret. doué tv., stnord. Týr 'bůh váiky\ pl tívar 'bohové', balt. *deivas-(lit. diěvas, lot. dievs, stprus. deywis aj.) 'bůh'. To předpokládá sém. vývoj 'zářící' -* 'božský* -* 'úžasný, žasnout*. Skok i.c. přitom předpokládá, že k sém.
134
dľhgii
posunu 'božský, bůh' -* 'úžas, zázrak' dochází v psi. v souvislosti s přejetím *bogb 'bůh' z irán. (v. bogb). Totéž předpokládá Georgiev i.c. pro vznik významu 'démon, zlý duch'.
Druzí autoři (Bern. 1, 202n; Pokorný 186; Slawski 1. 209; SK 3,226 a 218n; Sezlaj l, 103) pokládají za primárni vb. *diviti se (sr. lit. deivóti 'hledět' aj.), což předpokládá sém. vývoj 'záriť ŕ* 'dívat se' -> 'divit se' -» 'úžas, zázrak'.
(2) Fick 74 pripojil stsl. divo 'zázrak' ke stind. kořeni dhľ- 'pozorovat, myslet', který patri k ie. *dheiH- tv. (Pokorný 243), spolu např. s av. dä(y)~ 'vidět', alb. diturí aj. 'moudrost, vzdelanosť (Hirt 1900, 93 a 150; Reichett, KZ 39, 49n), možná i Spolu s ŕ. Grjfia (< ie. *dhiá-mn, Brugrnann 1,275). Tuto et. připouští Meillel 1902, 372n,jenž tu vidí jmenný suf. -uo~, a dále ji zastává Machek, který naopak vychází z frekventativa od *diti (se),\\.z *divaii se (odtud deverb. divh a od něho denom. *diviti se) a předpokládá sém. vývoj 'dívat se' -» 'podívaná, div' -» 'divit se'. Podobný je i výklad Zubatého, AslPh 16, 389n a nověji SM 5, 33n a 35.
Málo pravděpodobný je ojedinělý pokus Otrebského 1939, 53 spojit ie. *dei-u- 'zářit, dívat se' a ie. *ueid-]\toid- 'vidět, vědět' předpokladem metateze d-u.
O možných souvislostech s adj. *div& 'divoký'
V. divji. pp
dlanb, -i f. 'dlaň; (innere) Handfläche' Exp.: Csl. dlanb > r. arch. dian' (Vasmer aj.). Et.: Psi. *dolnb > b. mk. dian, sch. dľán, sin. dlaň, slk. č. dlaň, hl. dióň, dl. dloň, plb. dlan, porn. dlah, p. dloň, br. dalón', ukr. dolónja, r. dial. dolón' (SRNG), spis. ladón'(% metatezí), vše 'dlaň, tj. vnitřní část ruky od zápěstí k prstům nebo ke špičkám prstů'.
Všeobecně se přijímá příbuznost s balt. slovy: lit. dial. dálna 'dlaň' (LKŽ s.v.) a s e-stupněm ablautu lit. délna(s), lot. delna tv., sr. už Mikl. 1845,23 aj.
Další ie. souvislosti jsou nejisté.
• (1) Psi. *dolnb < ie. *dhen- 'ploché místo' (ií. ř. germ. balt.?).
(2) Psi. *dolnb < ie. *dhel- 'prohlubeň, dolina' (ř. kelt. germ. si.).
(3) Psi. *dolnb < ie. *del- 'opracovávat, štípat'.
(I) Souvislost ř. BévctQ tv., též 'chodidlo' ( o rodině ř. slova, kam patří i sthn. tenar 'dlaň', něm. Tenne 'humno a jiná plochá místa', stind. dhánu-'písečná lavice, pobřeží, ostrov' aj., v. Pokorný 249) obhajuje Machek za předpokladu záměny rjl a me-
tateze likvida : n; sém. východisko 'rovná, plochá vnitřní strana ruky' není nemožné.
(2) Z významu 'miskovité prohloubená část ruky' vyšel už Lewy, pbb 32, 137, jenž spojil *dolrib se sl.
dok, něm. Tal aj. (výčet ie. rodiny s.v. dob>); tak i Falk--Torp 134n. kde se ale mluví jen o lit. dělná. Jako možnost přijímá Slawski s.v. a SK 4,66 s odkazem na p. dolina reki 'dlaň' (Linde).
(3) Vyvozování z ie. *del- 'štípat, ořezávat, opracovávať (Leskien 1884, 323 spojil lit. dělná s lit. dilti 'stírat se, opotřebovávat se', tak i Bern. aj.) vychází bud z motivace 'opracovaný, hladký' (Pokorný 195 aj.), nebo z 'rozštípnout' -> 'otevřít' -* 'dlaň jako
Otevřená pěsť (Brückner 89, Skok 1, 417).
Nepravděpodobně spojuje Persson 1912, 889 pozn. psi. "doinb a lit. délna(s) s ie. *del- 'dlouhý'. lh
dtbgfc, adj. 'dlouhý; lang'
Adv. dlbgo, na dlbdzě 'dlouho'; ptep.podl&go 'podél' (s ak.) vyvozuje Kopečný, SB 1, 73 z po-dhgu (dolož. MLP 594) s řádným dativem po prep. po.
Det^ dlbgo tu 'délka'; prodlbžiti 'prodloužit' s ípf. -ati; udlbšiti 'vzdálit*; zadlhf.iti 'prodloužit*.
Komp.: dkgodbnbstvovati 'dlouho žíť (ř. paxoo-npsoeiiEiv), dlbgolětbnb 'dlouho Žijící' (ř. paxQOXQÓvioz),
dlbgoirbpěti 'být (vytrvale) trpělivý, shovívavý' (ř paxoo&v/ieív) s dějovým subsl. -trbpělije, -trbpěnije (ř. iMX-goSv/ua) a s adj. -trbpělivb (ř. uaxoó$op.oc.)\ dkgoslužije 'vytrvalost (ve službě)', dhgoiitbnb 'dlouhověký* (ř.
ftaxgófiioQ).
Exp.: Csl. dlbgodbnbstvije 'délka života' (MLP) > r. sl. dolgo-dénstvije 'dlouhý a šťastný život'.
Et: Psi. *dblgb, všesl.: b. däläg, mk. dolg, sch. ďitg, sin. dólg, slk. dlhý, č. dlouhý, hl. dolhi, dl. st. dlugi, sek. dlujgi, dlujki, plb. däud'ejdud'e, porn. dlugi, p. dlugi, br. dóůhi, daúhi, ukr. dóvhyj, r. dólgij; vše 'dlouhý (v prostoru i čase)'.
Psi. *dblgb patří k těm adj., kde se velární sufix neobjevuje v kompar., v. diJje.
• Psi. *dblgb (*dblgb ?) < ie. *dfghó- 'dlouhý'.
Ie. *d[ghó- se někdy odvozuje od ie. kořene *del-(nevylučuje se přitom ani možná souvislost se sl. daleko, v. daleku) a za doklad jeho existence bývá pokládáno stnord. talma 'bránit, překážet' a stsl. prodbliti (Pokorný 196n; Vries 1962, 58 U SK 3,269 aj). Vries I.e. a Fraenkel 184 připojují i lit. deTsti 'váhat, otálet'. Protože v ie. spolehlivě doložených tvarů bez -gho-je málo, je existence ie. koř. *del~ sporná.
Z ie. *dfghó- se obvykle vyvozuje stind. dirghá-'dlouhý (v prostoru i čase)', av. daraga-, het. daluki-(Friedrich 1952, 206), ř. SoÁixóg, vše 'dlouhý', gót. tul-
135
dľbgb,
do.
gus 'pevný, stálý', kymer. dal 'držeť, bret. derc'hel tv.
Otrebski, VSIJa 5, 5 a Sprache 9, 16) sem řadí i lit. hydrony-mum Důlgas (v kraji Lazdijai), kterému podle něj odpovídá psi. *dhlgb < *dulgo-. Protože u psi. tvaru lze teoreticky předpokládat -bt- i -bt- (si. i r. kompar. dóľše, kde -o- nemusí být sek.), mohl by se s lit. hydronymem spojit; ovšem nomen pr. je slabým svědectvím o pův. významu slova.
Obvykle se sem řadí i lit. ilgas "dlouhý'. Protože odpadnutí poč. d- je v balt. neobvyklé, uvažují v SM 5, 209 o možnosti chápat toto d- ve sl. a dalších ie. jazycích jako "performant". S nejistotou sem ilgas řadí Fraenkel 183n, někteří autoři (Les-kien, AslPh 3,720; Matzenauer, LF 7,44n) je odvozují od jiných ie. kořenů.
s nosovým infixem a (kromě per.) bez iniciálniho d- sem snad patři i lat. longus, střper. drang, gót. laggs, angi. long, něm. lang. vše "dlouhý', z ie. f(d)longho-s.
Illic-Svityč, Etim 1966, 321 nachází pro podoby s guturálou nostr. responze v semitoham. jazycích. fík
(ili.ui.-a m. 'dluh, vina; Schulď
Význam 'vina' se metaf. přenáší i na 'hřích', takže se dhgb stává variantou stsl. gréchb (v. SJS s.v).
Ve spojeni po dhgu 'jak se sluší, jak je třeba'.
Der.: dlbžbm 'dlužen, povinen; vinný', d. byli 'muset', adv. dlbžbno 'po zásluze', nedlbžbnb 'bez závazku, dobrovolný', dlbžbnikb 'dlužník; viník' i 'věřitel', ipľ. dlbžbnovati 'být povinen'.
Et.: Psi. *dblgb, všesl.: b. dálg, mk. dolg. sch. diig, sin. dólg, slk. dlh, č. dluh, hl. dolh, plb. daug (PS), dl. porn. p. dlug, br. doůh, ukr. dovh, r. dolg. Vše 'dluh, (morální) povinnost, závazek'.
Tradičně se uvádí psi. podoba *dblgb, ale neexistují fakta, jež by mluvila proti předpokladu *dbtgb.
• Psi. *dslgi (*dblgb?) < ie. *del-gh- 'řezat, zářez".
Nejčastěji se sl. *dblgb pokládá za příbuzné se stir. dliged 'povinnost, závazek', kymer. dled 'dluh, vina' aj. a s gót. dulgs 'dluh, vina'. Kvůli gót. se předpokládá ie. *dhlgh- 'závazek, dluh' (Pokorný 27In aj., tak i sk 3, 237-9), dále v ie. izolované.
Přesvědčivý je výklad Ondrušův, SR 39, I36n, jenž sl. a kelt. slova vyvozuje z ie. *del- 'řezat, vyrývať, sr. i sl. *dolga 'dlaha', *dblžb 'dluž', stir. dluige 'rozštěpení, rozseknutí' (< ie. *dloghio-) aj., stnord. talga 'řezání* aj. (další příbuzná slova, ovšem bez *dblgb, v. Pokorný 196), v. též děh,, et. výklad (2). Sém. vývoj 'zářez, vrub' -> 'dluh', příp. 'úvěr aj.' spočívá na starobylém zaznamenávání finančních závazků na vrubovce (rabuši); sém. paralelou je např. het. luzzi 'dluh, pracovni povinnosť z ie. *leu- 'řezat, vyrývať,  maď.  rovás 'vrubovka'  (odtud slk.
rováš, č. rabuše) < ró, rov 'vyrývať. Ondruš předpokládá, že k tomuto sém. vývoji došlo ve sl. a kelt. nezávisle, paralelně, nemůžeme však vyloučit ani větší stáří tohoto přechodu, protože reálie sama je zřejmě už ie.
Gót. dulgs, v germ. jazycích zcela ojedinělé, je patrně přejaté ze sl. (MLP 163, později Machek, Ondruš I.e.). Přejeti z gót. do sl. (Hirt, PBB 23. 332 aj.) neni pravděpodobné.
Předpoklad d'Arboise de Jubainville, MSL 7, 287, že se už v gót. jedná o jeden z řady právních termínů, přejatých z kelt, je z hláskových důvodů nepřijatelný.
Rosa (v. ig 1, 380) začleňuje 'dluh' do rodiny adj. 'dlouhý',
0 němž více s.v. dligi.,. Pod. Möhl, MSL 7,419, Preobr. 1, 188n, Brückner 90 a Kiparsky 1934, 25n, jenž předpokládá v psi. sém. vývoj 'prodlouženi (terminu platby)' ~* 'dluh'. Rozdíly v intonaci (sr. sch. düg : aug) potom však musí pokládat za sekundární, dt—eh
dl"břbtn» v. flU.gv,
do, prep. s gen. '(až) k, po, do; (bis) zu'; 'proti; gegen'; 'asi, přibližně; etwa, ungefähr'; ojed. 'o; für' (i x
Bes)
Et.: Psi. *do, všesl.: jsi. slk. č. luž. do, plb. dii, porn. p. do, br. da, ukr. r. do; význam 'až k, až po' (o místě
1 čase) všesl.; 'do, dovnitř' v sch. arch., slk., č., luž., p., ukr. dial.; určení míry nebo účinku v b. sin. slk. č. p. vsi.; účelu v č. luž. p. porn. ukr.; 'protľ v sin. (Plet.); ve spojení s num. 'asi, přibližně' v b. mk. sch. slk. č. (řídké), p. porn. vsi.; objektové 'o' v sch. stč. dl. ukr. Další v. SB l, 59-66, SK 3, 277-280.
Odvozeno z ie. demonstr. kořene *dojde, z něhož je i part. da, do (v. <ia, do^. Souvisí s germ. *to (něm. zu, angi. to 'k' aj.), s av. enklit. -da (vaesmmda 'uvnitř v domě'), ř. -ôs (olxovôs 'do domu'), lat. -do (stlát, endo 'v'), het. anda(n) 'v tom, uvnitř'; takto vykládá MEW, Bern., Barth. 662. SB, SK aj.
Za příbuzné bývá pokládáno i lot. dial. da 'až do', lot. dial. a lit. dial. prefix da- (Fick, BB 2, 198; Fraenkel 78n aj), může však jít O přejetí ze sl. jaz. (sr. Brückner 1877, 80n aj.; podr. Mažiulis, VSIJa 3, 127-133). Sem je možno řadit i ř. švôov 'uvnitř, v (domě)' (Vendryes, MSL 15, 358n; Chantraine 1, 346; SK 3, 280), V němž se vidělo dříve spojení prep. a ie. *dom- 'dům' (Schröder, KZ 14, 360n; Pokorný 198 aj,; i sl. do vyvozoval Pogodin 1903, 208 mylné z tohoto "dom-), dále stir. do, du, stkymer. di 'k' (Ebel, KZ 6, 205: Pokorný 181; Macbain 136 aj.).
Pochybná je příbuznost gót. du 'k' (uvádí ji Lottner, KZ 11, 184, SB l, 66 aj.), protože by bylo nutné předpokládal, že zde nedošlo k posunu kons. (sr. Bugge, PBB 12, 420n). ŽŠ
136
dobrr.
do2 part. imper. a opt. 'ať, nechť; (solí, möge)'
Vždy ve spojeni s part. i: ÚO i 'ať í, ať také' (3 x Zogr, 2 x Mai; SJS 1, 450-1).
Et: Stsl. do je var. častějšího da (v. da); tak SB 2,169, SM 4,18í a 5,90, SK 3,25. Lze je srovnat se sch. arch. part. do (častejší je dá) 'až, ľ, s konj. 'než, kromě1 (jen Rj 2,485) a snad i s ukr. adjunkt, part. do (není-li to znělá var. k to; sr. Hrin. 1, 395; ESUkr 2, 96)
Meiltet, MSL 19, 243 vysvětluje do krácením z ie, *dö pred následujícím krátkým vokálem; sr. i Kurz, LF 57, 37 In. Ale Dieis 1963,93 má střídání da/do za ablaut, Maretic, Rad 86, 132 za pokračováni různých pádů ie, pron. základu, žš
dohľb adj. 'statečný, silný; tapfer, stark'; 'Šlechetný; edel'
V Sup r též dobb; protože se epeníetické / před í> často ztrácí a v Supr je ostatně velmi vzácné, nelze na základě tohoto tvam předpokládat už psi. *dobb, jak činí SK 3, 329.
Ojediněle (Ru 1, 20 a 21 Gl) rovněž ve funkcí subst. s významem 'Všemohoucí, Hospodin1 (ř. ó íjíccvócJ.
Der.: dobljestb 'statečný čin', dobljestbm 'statečný', dobľbstvo 'hrdinský čin', dobijati 'panovat, vládnout', udobljati 'přemoci, porazit (někoho)'.
Exp.: Cst. dobljestb > r. ukr. dfibksť, br. ~esc' 'statečnost, odvaha' (Šanskij aj.); b. dóbiest má BER 1, 402 za přejetí z r.
Et.: Psi. *dob'b > sin. dial. dóbelj 'schopný, způsobilý', dobijív tv. (Plet.), ojed. 'přístupný, dosažitelný' (SSKJ).
• Psi. *dob'b < ie. *dhabh-io- < ie. *dhabh- 'vhodný' (arm. lat. germ. bsl,).
Psi. *dob 'b je rozšířeno suf. -io- z ie. koř. *dhabh-'vhodný' (Bem. aj.). Stejný kořen je v gót. gadaban 'hodit se, být vhod', gadôfs 'vhodný', dále v stnord. daftta 'prospívat, dařit se, sílit', stangl. gedafen 'vhodný' (sr. Pokorný s.v. dhabh-). NejbliŽŠÍmi sl. příbuznými jsou *dobn 'dobrý' (podrobněji v. dobrv kde jsou uvedeny i arm. a lat. paralely) a ^doba 'příležitost, doba, čas' (v. podoba). Psi. *dobaje nejblí-že lit. dabá 'povaha, charakter, vlastnosť a lot. dabo tv., na jejichž původ však není jednotný názor: zatímco Meillet 1902,252, Trautmann 42n a Fraenkel 79 zřejmě správně pokládají balt. slova za domácí, podle Brückners 1877, 79, Bern. i, 204 aj. je lit, dabá přejato z br.
Nesprávné je Pisa n i ho (Paideia 18, 240) srovnáni set. nejasným lit. tóbttlcts 'dokonalý, znamenitý ap.1 //
dobrb adj. 'dobrý; guť
Patrně pod vlivem ř. xxXóq také 'krásný, dokonalý'.
Substantivizované adj. dobro n. 'dobro, majetek'.
Der.: nedobrb 'nedobrý, nevhodný' a prědobrt 'předobrý'; dobrota 'dobrota, ctnost; krása, dokonalosť, dobrostb 'dobrota, ctnost'; udobrjati 'zdobiť.
Komp.: Většinou kalky ř. kompozit, dobro- (vedle blago-, v. bEagb) překládá zejm. ř. elativni«!-(sr. Schumann 1958, I4n>: dobročbstb 'ctnosť, -Čbstije 'zbožnosť (ř. Euaeßeta}, -čbstbm, -čbstivb 'zbožný' (ř. etxreßfe); -darbstvije 'eucharistie, svátost oltářní' (ř. e»íx«Qiaúa.), -darbstvbnb 'děkovný' (ř. eůxaQi^ewc); -děi 'dobro činící člověk'
(ŕ. áya.aonoióq), -dějati, -děiati 'Činit dobro' (ř. xnlonoi-etv), -dějanije 'dobré skutky, ctnosť (ř. súeoyeala), -dě-jarib 'ctnostný', -dětětb(m) 'ctnost(ný)'; -drbzostbtib 'otevřené mluvící' (ř. eůas^onaiaazoq); -dušbstvovati 'být dobré mysli' íř. eôSvjieív); -glasbrtb 'příjemně znějící' (ř. evtixo<i)\ -gověnije 'zbožnosť, -gověim, (částečný kalk za ř. eii- v süXaßgta. Schumann 1958, 32); -ličbflb 'sličný,
krásný' (ř. eôstôfe); -obrazbm 'náležitý, slušný' (ř. EÔtšxňfitov); -pobědbm 'vítězný' (ř. xaXMvtxoq); -pomoštb-nica "dobrá pomocnice'; -potrěbbm 'veimi potřebný, užitečný' (ř. &>x&i^°g); -priimati 'být zdravý, silný' (ř. eima&ív); -razumivb 'rozumný, moudrý' (f. sůyvéftcov); -rodije, -rodbStvo 'urozenost' (ř. eůyéveta), -rodbrtb 'urozený, ušlechtilý' (ř. eiíyewýc); -(sb)tvořiti '(u)činit dobro' (ř. sô&gyszeiv), -sbtvarjati 'činit dobro', -sbtvorjenije 'dobrodiní' (r. eoxoúa); -učiteľbnica 'učitelka dobra' (ř. *f r.atoSiô&Gxa.loQ); -voľbnb 'mající dobrou vůli*; -votťije 'libá vůně* (ř. eůaoía); -vbgodhm, 'příjemný' (ř. sůáosarog).
Exp.: Csl. dobroděiělb 'ctnost1 > r. dobrodéleť (Šanskij 5, 146), b. dobrodětet, vak., kniž. dobrodetel, sch. arch. dobrôdetelj rv.
Et.: Psi. *dobn>, všesl.: b. dobär, mk. dobar, sch. dbbar, sin. dober, slk. č. dobrý, luž. dobry, plb. diibrě, porn. dobrí, p. dobry, br. dobry, ukr. r. dóbryj, vše 'dobrý', zejm. o lidech (tj. 'vyhovující z hlediska mravního'), popř. o jevech a věcech (tj. 'náležitý', 'kvalitní') aj. Pův. asi 'vhodný, prospěšný'.
• Psi. *dobn> < ie. *dhablt-ro~ (arm. lat.) < ie. *dhabh-'vhodný*.
Všeobecně se přijímá pôvod z ie. *dhabb- 'vhodný' (v. více s.v. dobľt) + suf. -to- (Fick, KZ 19, 261 aj.), s nejblíže příb. lat. faber 'dělník, zpracovávající tvrdé materiály, kovář', adj. 'dovedný, zručný' a arm. darbin 'kovář' (Meillet MSL s, 165 a Hübschmann 1897, 438, neoprávněná skepse u E-M 208). K sém.
vývoji 'vhodný' -» 'dobrý' sr. něm. gut 'dobrý', původně 'vhodný' (v. Kluge). - MEW 47, Marty nov 1963,157 aj. sem řadí i sthn. tapfar 'těžký' (význam 'statečný, udatný' je až střim, sr. Kluge), to však i vzhledem k významu patří k ie. koř. *dheb- 'tlustý,
137
dobn.
doižde(že)
pevný ap.', v. debelbstvo. Spojení dobrb s debelb, navrhované SM, je pro rozdíl ie. b : bh nejisté. - Méně pravděpodobně vykládá Scholz 1966, 66 * dobrb te-matizací původního r-kmene dochovaného v lit. dabar 'nyní'.
Sch.-Šewc, LISL 19,2, s. 157 a StWort I4n vychází pro *dobn *'silný' (stejně tak pro *dtbrb, *dbno. *dobi> aj.) z ie. onom. kořene.
Machek, RLB 1, 103 (pod. již Bloomfield, AJPh 16, 429) vysvětluje psi. *dobn> me ta tezí z *bodn> a spojuje je se stind. bhadrá- 'šťastný ap.' a s gót. baliza "lepši"; stind. bhadrá- je však nejspíše z *bhnd-, v. Mayrhofer 2, 467.
Schott, SbHřrt 2, 64 srovnává dobrb s aram. ť-b 'příjemný, dobrý'; sr. rovněž spojení hebr. tob dobrý' s č. dobrý, které uvádí Hrozný 1948, 57 (odmítá Machek. LF 73, 127). ij
dobyti, -bodetb 'dosáhnout; erreichen'
Doložen je i pův. význam 'být (do určitého Času), dožít se' v dobyti jutra (VencVosť).
Exp.: Z csl. vykládá rum. dobmdi 'dosáhnout, získat; dobýt' Tiktin 556.
Et: Složeno z pref. do a by ti (v. byti), všesl. K sém. vývoji V. zejména SK 3,319-322; Mátl, SbTrávníček 317 vychází z pův. 'plodiť u ie. *bhü-, což není nutné (v. SM 5,48). eh
dodekaimen», -a m. 'vánoční doba; Weihnachtszeit' Liturg. označeni pro dvanáctidenní obdobi mezi svátkem Narození Páně (25. 12.) a svátkem Zjevení a Křtu Páně (6. 1.).
Et.: Ze Střř. ô(uôsxttľfp£oov (t. n [i]) tv. (DuCange Gr. 336), což je komp. složené z ř. num. öcböexa 'dvanáct' a subst. ýpégu 'den'. hk
dogoniti v. gbnati
dogbmatisatJ, -ajetb 'učit, vykládat články viry; lehren, Glaubenssätze darlegen' (i x Eug Bon) Psáno dogmatisati.
Et: Přejato ze střř. SoypcLiíCeiv 'učiť < ř. Soypa-Tt£siv 'uvádět či vytvářet dogma', 'rozhodnout'. Je to der. ř. ôóyfioc 'vyučování; názor; rozhodnutí ap.' (v. dogbmati.). Suf. -isati, později v jsi. produktivní, vyšel z ř. s-ového aoristu. bs
dogbmatb, -a m. 'učení, článek víry; Lehre, Glaubenssatz'
Doloženo pouze v pí., psáno i dogm-, dbgbm-.
Exp.: Csl. dogbtnatb > sch. arch. dogmat m., dogmata f., vsi. dogmat (v. Vasmer 1909, 3; Šanskij aj.); z r. je přejato b. kniž. dogmat (RBE) a patrně i p. dogmat. (Forma dogma přešla do většiny sl. jazyků jako mladší evropeismus.)
Et: Přejato z ř. Ôóypa, -toq tv. se sém. vývojem '(filozofické) učení' +- 'mínění, názor', patřícího do rodiny r. ôoxésiv 'míniť (Chantraine 290n).
Domácí syn. jsou (za)povědb, ustavb, (na)učeni-je. bs
docbfctorb. -a m. 'poduška; Kissen' (l x Zogr) Et: Nejasné.
Nejspíše přejato z nějakého protob. tvaru (*doy-dor podle Vasmera), jehož pokračováním může být čuvaš. šaDar, šiDar 'ložní prádlo', 'polštář', mající souvislost se střtur. joydu 'srst na krku velblouda atd.' Do ttat. přejato z mong. (Mikkola, Journal de la Societě finno-ougriennc 30, 33, II; Gombocz, SbRozwadowskí 2, 73; Vasmer 1, 365; Räsänen 204n).
Méně pravděpodobný je předpoklad domácího původu, při němž se rekonstruuje psi. *dbchbtorb patřící k psi. *dbch- 'dýchať (Horálek, Slávia 18,57n); sémanticky se vychází z paralely v č. duchna (ovšem např. Machek 1968, 133n považuje odvození č. duchna z psi. *dbch-pouze za možné, nikoli jisté). Výklad naráží především na slovotvorné obtíže, pro formant -ton> by se těžko hledala ve slovotvorném systému opora.
Zcela nepravděpodobné je přejetí z germ. *bufton, konkr. ze sthn. dofta 'veslařská lavice' (Jagič v edici Mar, s. 504; Bern. 1, 205; Trautmann, GGA 173, 248n). bs
dotti,, doíti 'kojit; säugen'
Der.: nadoiti, podoiti 'nakojiť, otbdoiíi, vbzdoiti 'odkojit'; doilica, doilbnica, doinica 'kojná'; doim 'dávající mléko'.
Et: Psi. * dojiti, *dojitb, všesl.: b. dojá, mk. doi, sch. dojiti, sin. dojiti, slk. dojiť, č. dojit, hl. dejič, dl. dojš, plb. duje, pom. dojič, p, doič, br. daic', ukr. dojity, i. doit'. Význam 'kojiť je dolož, v b. dial., sch., sin. a p. arch. Všesl. zastoupení má význam 'dojit zvíře', tj. 'vystřikovat mléko z vemene' vedle 'dojiť, tj. 'dávat mléko (o zvířeti)'. V sch. a r. dial. je dolož, i význam 'sáť.
Psi. dojiti má podobu faktítiva od nedolož, psi. slovesa (*děti? *diti ?} od ie. koř. *dhě(i)- 'sát; kojiť, o jehož sém. v. Gamkr.-Ivanov 1984, 570n. Nejblíže mu stojí gót. fakt. daddjan 'kojiť a jemu odpovídající výrazy v germ. jazycích. Další příb. v. dčva a dětiy Pokorný 241 n nevylučuje další souvislost tohoto koř. s lalickým *dhě- v názvech starších příbuzných, v. dědí* Ih
doiti2 'přijít' v. iti
doÍŽde(Že) v. don'bde
138
doiže
dumu
doiže v. don't-že dokolě v. koti
dokoni v. kom,
dokonbčati v. Ktmi.ii, -dolěti v odolěti
dol-h, -a m. csl. 'údolí, prohlubeň; Tal, Vertiefung'
Adv. z ustrnulého dat. dolu 'dolů' a lok. dole 'dole'.
Spojeni dolb očesbnyi 'oční důlek'.
Der.: dolbn'b 'dolní', gdolh  m.,gdolb f., gdolije, gdolbslvo, podolije 'ůdoli'.
Exp.: Csl. dole > rum. dolie 'střešní úžlabí' (Tiktin 560), pokud nejde spíše o přejetí ze živého jazyka.
Et: Psi. *dolb, všesl.: b. dól, mk. dol, sch. dô, gen. do ta, sin. arch. dól, slk. spis. jen ve spojení hory-doly ap., č. dul, luž. dol, plb. dól, porn. dol, p. dól, br. dol, ukr. dil, gen. dolu, r. kniž. vše 'údolí, dolina', dále 'spodek, spodní část něčeho' (ukr. r.), 'rokle, propast' (mk. dl., r. dial. SRNG), 'důl, šachta' (slk. st. dol Blanár 1961, 199, č.), 'jáma, hrob' (slk. dial. dol Kálal, stč. dól, č. arch. a dial., luž., porn., p., br. dial. dól Scjašk. 147, ukr. arch., r. dial. Daľ; sr. sch. dial. 'hřbitov' Rj 2, 486), 'potok' (b. arch. a dial., sr. dl. 'louže' Muka a r. dial. 'bažinatý pramen řeky' SRNG), '(hliněná) podlaha' (vsi., v r. jen dial. SRNG).
Všesl. je i adj. dolbn'b, sr. např. č. dolní.
• Psi. *dolb < ie. "dhoto- t v. (kelt, germ).
Východiskem psi. "rfo/a je ie. koř. *dhel- 'jáma,
prohlubeň' (sr. Fick 466; Pokorný 245n; SK aj.). Nejblíže příbuzná jsou označení údolí v germ. (gót. dal, stnord. dalr, něm. Tal aj.) a kelt. (kymer. dol, bret. topon. Dol).
Nejistá je příbuznost s ř. 9óAoc 'kopulovitá, okrouhlá stavba', případně i 3áXaft0Q 'místnost v zadní části domu sloužící jako ložnice, spižirna ap.' (sr. např. Frisk).
Nepatří sem ve staré literatuře (MEW; Hom, KZ 32, 589 aj.) uváděné stind. dlmrima- "podpěra, základ', av. darana- tv., nper. derre 'dolina; rokle'.
Hirtův návrh na přejeti z germ. (PBB 23, 332) odmítl právem již Bemeker 1, 209.
Lottner, KZ 11,198 neodůvodněně spojil stsl. dolb se sl. dělili, v. ůllb. ij
doma adv. 'doma; zu Hause'
Der.: Adj. domaštb, domaštbn'b, domašbn'b 'domácí'.
Komp.: domačedbcb m. 'otrok narozený v domě' s f. domačedica; domaživbcb m. 'místní člověk, domorodec' (vedle domoživbcb, v. domí.).
EL: Psi. *doma, všesl.: b. domá, mk. doma, sch. doma, sin. doma, slk. č. doma, plb. dumo, porn. p. arch. a dial. doma, vsi. dáma, vše mimo plb. 'doma', plb. 'domů', v sch. oba významy.
• (1) Psi. *doma < ie. *domô(u), lok. sg. od *domu-.
(2) Psi. *doma < ie. *domôt, abl. od *domo-.
(3) Psi. *doma ~ stind. amä tv.
(1) Nejpravděpodobnější je výklad ze starého ie.
lok.  Sg.  *domô(u),  v. Zubatý, AslPh 14, 151, Kret-
schmer, KZ 31,453, SK 4.84 aj. Jde o suf. u a-km. ojedinělý, což ovšem u starobylého adv. nepřekvapuje.
(2) Méně přesvědčivý je výklad psi. *doma jako abl. pův. ie. <?-km. *domo-, dolož, ve stind. ř. lat. (v. .donn.), který připouští Brugmann II, 2, 696, pozn. 1, Brugmann 1902,452 a ještě i SM s.v. s poukazem na psi. *domatjb, v němž vidí -io-ový derivát ie. *do-mót. Tvar gen. -abl. však předpokládá pův. význam 'z domu' (sr. lat. domô tv.), nikoli 'doma'.
Ojedinělý výklad předložil Skok 1, 424: formu *doma považuje za nom.-ak. pl. o-kmenového subst,
(3) Své opodstatnění má i hypotéza o příbuzenství psi. *doma se stind. adv. amä 'doma' (Zubatý, LF 15, 384 a BB 18, 159; tak i Machek), jehož der. ornátya-'domácí' se suf. -tya- je velmi blízký psi. *domatjb tv. Počáteční d- vysvětluje Machek kontaminací se sém. blízkým psi. *domb. Pokud je stind. a psi. slovo pron. původu (Mayrhofer 1, 44), je možno počítat se sém. vývojem '*zde' -»'doma'. Ih
domestika, -a m. 'domesticus' (2 x Supr)
Titul úředníka vykonávajícího u vysokých státních hodnostářů římské a byzantské říše funkci tajemníka.
EL: Přejato ze střř. ôopÁoiixoc, tv. a to z pozdně
lat. domesticus tv. (DuCange Gr. 318n; Guilland, Byzsl 22, 241-301). Lat. domestici (pl. je původnější) pův. označovalo 'domácí služebnictvo, čeleď (vysoké úřednické funkce pozdní řim. říše zastávali otroci a propuštěnci, sr. dimosii); jde o substantivizované adj. 'domácí' z lat. domus 'dům' (sr. E-M 183). bs
domyslili (se)  v. mysu.
donn,, -n m. 'dům; Haus'
Též 'domácnost; čeleď; rod, pokolení', spec. s adj. molitvbnyi, gospodbn %, božii 'dům boží, chrám'.
Vedle M-kmen. doloženy i o-kmen. koncovky,
v. SJS.
Dolož, i adv. domoví, ~vb 'domů'.
Der.: Adj. domovitb (človékb, otbCb) 'hospodář', domovbnb 'domovní, hospodářský' jen ve spojeni do-movbnoje pristavljenije 'hospodaření, správcovství'; subst. domovbnikb 'příslušník domácnosti'.
139
donrb
doselř
Komp.: domodrbika 'hospodyně1, domoživbcb 'domácí člověk, domorodec* (častěji domaživbcb tv., v. doma).
Ei.: Psi. domb, všesl.: b. mk. dom, sch. dóm, sin. dóm, slk. dom, č. dům, luž. dom, plb. dum, porn. dóm, p. br. dom, ukr. dim, r. cfcwj, vše 'dům' (též přen.).
• Psi. *dormi < ie. *domu- tv. < ie. *dem- 'stavět, spojovať.
Psi. domb stojí nejblíže tvarově shodné lat. do-mus, -mí tv. (stopy «-km. též ve stind. adj. dámúnas-a arm. tanutěr 'pán domu'), dále í>-km. stind. dáma-a r. ôófiog tv. (Streitberg, IF 3, 331 a Hirt, IF 10, 44 s předpokladem pův. o-km. také v psi.; též o-km. pády lat. domus pokládá E-M za starobylé), snad i lit. namas (po změně d- > «-), v. Fraenkel 4S2n. Se suf. -ro- sem patří rodina něm. Zimmer 'pokoj' a denom. zimmern 'sestavovat, stavět'. Pův. kořen-né jméno je zachováno v arm. tun 'dům' (< ie. *dôm), v ojed. pádech av. (lok. dam, dqmi 'v domě' aj.), dále v komp. r. óá-n£Ôov 'podlaha', stnord. topí 'stavební místo' aj., lit. dimstis 'dvůr, statek' a v názvech pána domu (stind. pátir dán, dámpati-, ř. 6ea-nmnq). V. podr. Pokorný 198naj.
Výchozí ie. *dem- 'stavět', doložené v ř. ôépxo tv. a v gót. gatiman, něm. ziemen ap., pův. 'sestavovat', odtud 'hodit se, slušet se', odtrhuje od íe. názvu domu jen Benveniste, BSL 51, 15-29, jenž tu vidí dva ie. hom. kořeny: *dem- 'jednotka rodinná a sociální* a *dem(H2)- 'stavět'; jeho pojetí však právem nenašlo přívržence. Ih
donesti v. nesti
donjelě konj. temp. 'dokud ne, než; solange nicht, ehe' Často rozšířeno part. -že: donjelěže/donjeliže 'dokud (ne)'.
Et.: Mimo stsl. a rcsl. jen stp. dojela tv. (1 x v 16. stol.).
Složeno z prep. do a jelějeli, paralelního ke koli, sr. dokolě, -li s.v. koli. Jelěje utvořeno z pron. *jb (v. y, podobně jako koli z pron. *kb (v. kuo), a z part. -lě; sr. SB 2,174 a 280. Ke spojení prep. a jeli v. i ottnjelí
žš
donuditi se   v. nudili
don'bde konj. temp. 'dokud (ne); solange (nicht)' Var.: don'bžde, doižde tv.
Často rozšířeno o part. -ie: don'bdeže, doideže, -děže tv., don'bždeže, doiždeže 'dokud ne', většina podob má vkladné -n-, které je na švu prep. a pron. */* pravidelné (sr. např. Diels 1963, 126, pozn. 2), podoby bez -n- pravděpodobně podle adv. ide/ižde 'kde, kdy' ( sr. Vondrák 1924, 2, 335 aj.); sr. i ide.
Et.: Stsl. don'bde(že), doide(že) ~ str. donde(že) 'dokud (ne), jakmile, když', doideže 'do toho místa, kde' (StrS 4, 288 a 315), snad i stč. donid, donidž, doniž 'dokud, když'; v. i don'bže.
Spřežka z prep. do, pron. *jb a enklit. part. -de/ďe (> -žde) **do toho (místa, okamžiku), kde, kdy'; sr. Gb 1, 297; Bauerovi, Slávia 30, 410; SB 2, 174. V. do„ i* ŽŠ
don'bže konj. temp. 'dokud ne; solange nichť (i x šiš) Var.: doiže tv. (l x Sin) pravděpodobně kontaminací s pron. iže.
Et: Csl. don'bže lze pokládat za spojení prep. do s pron. *jb a enklit. part. -že (sr. Bauerovi, Slávia 30,411). Z *do-ni-že vyvozuje Sch.-Šewc 161 hl. doniž 'dokud' a stč. doni(d)ž tv. (Gb I, 299 však stč. doniž vykládá z doňuz), souvislost s csl. don 'bže je tedy nejistá. Vzhledem k tomu, že v paralelních csl. textech je vždy podoba don 'bdežej doideže, můžeme se spíše domnívat, že v don'bže, doiže je -de- omylem vynecháno; tak i Severjanov v edici Sin, s. 70, pozn.; v. don'bde. žš
dopásli v. pastí,
tioprovodili v. věsti,
dosariiti, -in. pf. 'potupit, zlořečit; schmähen' Nejčastěji s dat., ojed. i s ak.
Der,: Ipf. dosaždati *tv.; vyhrožovat', dosaždenije 'hanba, potupa; nesnáz', dosada 'hanobení', dosadi-teľb 'hanobitel, tupiteľ s poses. adj. dosaditeljevb.
Komp.: materbdosaditetb 'kdo týrá svoji matku', otbcedosaditeťb (v Chrišt otbče-) 'kdo týrá svého otce'.
Et.: Psi. *dosaditi > b. dosadjá, mk. dosadi, sch. dosáditi, ukr. dosadyty, r. dosadiť, vše 'omrzet, znechutiť, dále 'rozzlobit, rozdráždit' (ukr. r.) ap.
Dosadili je prefixát slovesa sadili, v. sčsti 'posadit se', sém., tvarově i vazbou shodné je něm. zusetzen 'dotírat, dorážet na někoho' ve vztahu k setzen 'posadiť (sr. i č. hovor, nasazovat proti někomu 'popuzovat, štváť). V. např. S-A 1955, č. 795, SM 5. 80n, SK 4, 129 a jiní.
Osamocený zůstal výklad Machkův (ČslP V, 100; Machek 1968, 521, 535), spojující psi. *-saditise stind. kšádate 'rozkládá, rozřezává, zabíjí' a s ř. eů-xrýócov 'štěpný, s dobře položenými vlákny' (stind. a ř. slova vykládají jinak Windekens, LP 8, 34n; Frisk 2, 34; Mayrhofer 1, 285 a další). I č. rozsedat se 'pukat, praskať, jež do této slovní rodiny Machek také řadí, patří spiše k sěsti 'posadit se'. hk
doselě v. sb
140
dosešti
dostojati
dosešti, -sežere, -sego 'dosáhnout, dospět; gelangen, erreichen'
Bez prefixu je v stsl. doloženo jen subst. sežbtib 'sáh' (v. seŽMib).
Další prefixátyr dosegnoti 'dosáhnout, dospět', do-segovali, dosedzati ipf. 'dosahovat1; osegngti pf. 'ohmatať, osedzati ipf. a pf. '(o)hmatat, dotýkat se, dotknout se', odtud osedzanije 'dotyk, spojeni'; po-sedzati 'ohmatať; prěsedzati 'přesahovat, sahat jinam'; prisešti (se), prisegngti 'dotknout se', odtud priseženije 'dotknutí, přísaha', prisega f. i pri-segb m. 'přísaha', prisedzati 'přísahat'.
Významový posun 'dotknutí' -* 'přisahá* vznikl z dávného zvyku dotýkat se na znamení přísahy nějakého předmětu, „aby tak vzniklo mocné trvalé magické spojeni mezi přisahajícím a tou věcí*' (Machek 1968, 535).
Et.: Psi. *(-)segti, -ali, -noti > b. -ségna, -sjá-gam, mk. segne, sega, sch. sěgnuti (se), sězaíi (se), arch. i segaíi, sin. ségniti, séci, ségati, slk. siahať, siahnuť, č. sahat, sáhnout (stě. i sieci MStéS 447, č. arch. dosící), hl. sahat, -nyc, -sahowac, d i. segas, segmtš, pomsln. signpc (PWb 2,242), stp. siqc, p. sie-gat, siegnqé, br. -sjahác', -sjahnúď, ukr. sjaháty, sjahnúty, r. sjagáť, sjagnúť, vše 'sahat na něco, po něčem', přen. 'sahat k něčemu (ve smyslu prostorovém i abstraktním)'.
Nejasné.
• (l) Psi. *(-)segti < ie. *seg-. *seng- 'připnout, přilnout, dotýkat se' (ií. kelt. balí. germ.?).
(2) Psi. *(-)segii < ie. *seik-. resp. *si(n)k- "podat, uchopiť (ř. stisl. balt.).
(3) Psi. *(-)segti < ie. *segí<h-, *seng~'h- 'popadnout, uchvátit, natahovat se po něčem' (stind. ř.? toch.?).
(I) Psi. *segti bývá většinou odvozováno od ie. *seng-, tj. nazalizované formy ie. kořene *seg-. Z hlediska významového však není tento výklad zcela přesvědčivý. S tímto koř. se obvykle spojuje i stind. sájati 'připevňuje, věší', av. vohuna-zga 'kr-vežíznivec*, stpers. frahanjati 'věší', lit. sěgti 'připnout, přistěhovat, zapnout', lot. segt 'krýť, stprus. seggľt 'dělat' (tak má už Fick 137 a 324, Torp 428, dále Pokorný 887n, M-E 3, 812 aj.). Vendryes, S 85 a 197 spojuje s touto slovní rodinou také stir. sen 'osidlo, léčka' a sáanem 'provaz, lano' (na rozdíl od Pokorného, který sůanem klade k jinému koř.).
Ne příliš pravděpodobná je souvislost tohoto ie. kořene se střdněm. strhnem, senkel 'šněrovadlo', něm. sinken 'klesať, jak předpokládá Anikin, Etim 1983,48-57 ve shodě s Pokorným l.c.
(jinak má Holthausen 1934, 83 a 87), a s oset. axsyn 'lovit, chytat; srážel se (o mléce, o krvi)' (Anikin I.e.).
(2) Sémanticky nejpravděpodobnější je spojeni psi. *segti s ie. *si(n)k-, tj. redukovaným stupněm ie. kořene *seik- (MEW a Machek), k němuž patří ř. ixai 'přicházím, dosahuji čeho', stisl. sár 'velký kbelík' (< *saihaR), lit. síekti 'sahat na něco' (Frisk,
Jóhannesson 772. Fraenkel). Psi. nOSOVkll vysvětluje Machek z ie. *sik- a z následné expr. geminace -kk-> -nk- > -ng-. Změna k > g není zcela vyloučená, zvláště když Brückner, KZ 46, 237 upozorňuje na střídání k-g v lit. a vedle síekti má i síegti a dále síeksnis (sr. sežbnb) a prisiekti 'prisahať (sr. sl. prisega).
(3) Zcela zavrženíhodný není ani výklad psi. *segti z ie. *seguh-, *seng*h-, který má už Uhlen-beck 325 a po něm i W-P 2,482n a Poucha 1955, 381. S tímto koř. se obvykle spojuje stind. saghnoti 'je s to, vydrží, snese' (ovšem Mayrhofer 3, 415 o mi-moií. souvislostech stind. výrazu pochybuje); labio-velára se předpokládá kvůli ř. aMvoq 'síla', které však nové slovniky (Frisk, Chantraine) k tomuto koř. neradí. Poucha i.e. nachází responze také v toch. A ske- (skäy-) 'namáhat se, zabývat se čím' a toch. B skai- tv. Mi
došití v. desíti dospětí v. spětí -dostatí v. nedostatí dostegny v. stegno dostígnoti,  -stižhfflb y. postignoti
dostojati, dostoin. 'slušet se, hodit se, patřit; zustehen, gehören'; 'mít povinnost; sollen' většinou impers. dostoitb 'sluší se, hodí se; náleží'. Der.: dostojanije 'dědictví; důstojnost; zásluha'; nedostojanije 'nehodnosť; (ne)dostoim,, v Cloz do-stojanb '(ne)hoden, (ne)přiměřený, (ne)náležitý'; (ne)dostoino jestb '(ne)sluší se, je (není) dovoleno'; dostoinikb 'člověk, jenž je něčeho hoden', dostoinbm 'hoden, náležitý, důstojný', nedostoimno 'nehodně', dostoinbstvo 'důstojnost', nedostoinbstvo 'nehodnosť, sbdostojanb 'náležitý, patřičný, příslušný'.
Komp.: bogodostoinb 'hodný boha'; dostoinověrbnb 'důvěryhodný' (ř. ášiónurtog); dostoslavbnb 'hodný chvály' (l x CanVenc; dosto- je asi zkrácená podoba tvaru doswino-, rozšířená především později v csl.. v. MLP 173; sr.
I4l
dóstojati
dobrava
i srbcsl. doswckvaibnb vedle chcsl. dostoinochvalbra tamtéž).
Exp.: Csl. dostoitb > rum. st, sä dostoeste refl. impers. 'hodí se, sluší se', csl. dostojanije > rum. dostoanie 'dědictví* (vše Tiktin 566n), csl. dostoinikb > rum. destomic 'důstojný, schopný, způsobilý, vhodný* (analogií podle rum. pref. des-; v. SDEM 107).
El: Psi. * dóstojati > sch. dóstojati, dosíájati (se), st. i dostojiti 'slušet se, být vhodné, přiměřené; zasloužit, být hoden', stě. dostáti 'být hoden, zasloužit si; být s to, stačiť (Gb), stukr. impers. dostojitb 'má se, je třeba' (SStukr), r. dostójať jen impers. 'má se, je třeba, je slušné' (Dal').
Vedle sloves, která jsou pokračováním sém. specifikovaného psi. * dóstojati 'hodit se aj.', existují ve sl. jazycích i slovesa, často stejného znění, aktuálně derivovaná od stati, tedy s významem 'stát až do konce; vytrvať.
Všesl. je (už psi ?) dostojbm 'hoden, přiměřený aj.'.
Dóstojati je odvozeno od slovesa 4. třídy stojatí 'stáť (v. stojatí) prefixem do- + dat., který také způsobil významový posun 'stáť -> *'síát (dobře ve vztahu) k (něčemu)* -» 'příslušet k něčemu, hodit se3 (sr. podobný vztah mezi něm. stehen a jmdm zustehen nebo sik. stať a přistat). V. stati, kde je et. výklad. hk
dostoslaVbfťh v. dóstojati
dOSbTfflOtTCfi v.
doSbde v. sbde
došbstije v. h,áh
dotešti v. testi
doíolč v. tok.
dovesti v. věstí,
dovoditeľb ap. v. věsti,
dovolit! se, dovolbrvb v. voliti a dovblěti
dovblěti, dovtl(ě)jett. 'stačit; genügen' Refl. dovblěti se 'spokojit se'. Var.: dovblěti (As Christ Bes).
Časování prézentu, připomínající prézcns od chotěti. vykazuje jisté anomálie v 3. pl. -etb proti 3, sg. na -jetb, též -ějetb. Podle Vaillanta 3,34 je tento préz. pokračováním původního optativu (tak už Trubeckoj, Slávia 1, 20 a jiní), kdežto S-A 1955, 22 předpokládá prolínáni dvou sloves: dovbiiti a dovblěti. V úvahu přichází i vliv stsl. dovolit i, projevující se i u der.
Der.: dovblěnije 'potřebná míra; spokojenost
s máiem'; dov(b)ltstvo 'potřebná míra'; dovblbnb, Častěji dovolbnb (ojed. -vbl-) 'dostačující, dostatečný, spokojujíeí se s málem'; udovblěti 'stačiť.
Exp.: Csl. dovblěti > asi r. arch. do vlet "stačit; být třeba', ukr. ojed. dovlity tv. (Šanskij 5, s. 149).
EL: Psi. ^dovblěti > sin. dial dovléti 'stačiť (Plet.), dovoléti 'spokojit se; stačit* (Plet.).
Skok, jsiF 18, 257 a SK 4,165 vidí zbytky stsl. -vblěti v sch. dial tvaru 3. sg. préz. la ve spojení ko što fo'jak je libo' (Vuk 330) za předpokladu, že poč. slabika zanikla.
Psi. *dovblěti je odvozeno od kořene *vel- 'chtít ap.', bohatě zastoupeného v ie. (v. velřti). Redukovaný stupeň je ve sl doložen jen sporadicky, snad jde jen o psi dialektismus. Stejný stupeň mají i gót. tvary typu wiljau 'chci', wileis 'chceš*, doklady starého ie. optativu. Proto se někdy hledá pův. optativ
i v psi. * Vblěti (v. výše). hk dozbrěti v. změtí,
dOŽda v. doze
dože adv. 'až; bis*
Var.: doži tv. (< dože i).
Většinou ve spojeni s part. i a vždy s prep. do: doze i dú,
doži (i) do 'až do'; konj. dožfejda 'dokud ne, až' (Fris
2, 6ín).
Jako dož(e)da uvádi tento doklad SJS l, 500 podle edice Fris (Weingart-Kurz 1949, 156), v níž se předpokládá, že je z pův. dože s prep. do. SB 2, 159 čte jako dože s konj. da a dože chápe jako slabě zesilující pari.
Et: Stsl dože, doži ~ b. doň, dor ap. part. zesilující a konj. 'dokud', dori i 'dokonce i' (BER i, 413 je má za přejetí ze sch.), sch. dori adv. *až do, až k', konj. 'dokud, pokud'.
Varianta k daie, daži (v. da, sr. i do^), s nímž je synonymní (sr. sjs i, 459). žs
doži v. dože dOŽÍvili v. Srb.
dožbdatí v. žfcdati
dobrava, -y f. 'háj, listnatý les; Hain, Laubwalď Var.: dgbrova  (3 x Sin). Der.: Adj. dgbravbnb, dgbrovbm 'lesní'.
Exp.: Csl. dobrava > dá koním, dumbravä 'dubový les, doubrava' (Tiktin 1, 584n; Rosetti, SbLehr-Spiawiůski 261 a SbJakobson 1966, 1667).
Et.: Psi *dgbrava, *dobrova > b. dábráva, mk. dobrava (MkR), sch. dúbrava, sin. kniž. dobrava; slk. dúbrava, č. doubrava, íuž. st., častěji v topon. dubra-
142
dúbrava
wa, plb. dôbrúova v topon. (Rost 1907, 380, 193 a 196), p. dabrowa; br. dúbrava, ukr. dial. dubróva (Hrin.), spis. dibróva (di- je ze sek. do-, vzniklého asimilaci, v. ESUkr), r. dúbrava, dubróva, vše 'háj, (listnatý) les' (jsl. vsi.), zejm. 'dubový les' (b. mk. zsl. vsi.). Et. není zcela jasná.
Pro výklad psi, *dgbrava, *dgbrova je důležité objasněni psi. tvaru *dgbn>, který se rekonstruuje (SM. SK) zejm. na základě střb. dgbrb 'lesik' (ber i, 453) a p. st. dqbr 'dub', 'dubový háj, doubrava' (SJP 2, 36). Tvar *dgbn> se zpravidla spojuje s psi. *dgbb 'dub' (v. dobr,), jejich vzájemný vztah se však chápe různě. Berneker l, 2i6n považuje * dgbrb za útvar stejně starý jako psi. *dgbb a vedle ie. *dhumbh-o-rekonstruuje ie. tvar *dhumbh-ro-. Et. výklady dubu (3) a snad i (2) ukazuji naproti tomu na primár-nost tvaru *dgbrb (> *dgbb). Nepřesvědčivé je spojování psi. *dgbrb se stind. dhumrá- 'šedý, kouřové
barvy' (tak Lehr-Splawinski, JP 17, 107-109, SbBelié 1937,
411-414) vzhledem k tomu, že dhumrá- může být tvar sek. (Mayrhofer 2, 109). Snad nejlépe vysvětluje tvar * dgbrb BER I.e.. když jej povazuje za výsledek kontaminace psi. *dgbb 'dub' a psi. *dbbrb 'propast, rokle'.
• (1) Psi. *dgbrava, *dgbrova < psi. *dgbrb 'dub'.
(2) Psi. *dgbrava, *dgbrova ~ psi. *dhbn> 'rokle, propast'.
(1) Nejpřesvědčivější jsou ty výklady, které spojují psi. *dgbrava, *dgbrova s psi. *dgbn> 'dub' (Ber
neker, Preobr., Vasmer, Bezlaj aj.). Tvary *dgbrava,
*dgbrova se pak vysvětlují (Skok, Slawski a SK) jako substantivizovaná adj. na -avb, -ovb, sr. p. dial. dqbrowy 'dubový' (Karlowicz).
(2) Brückner, AslPh 39, 7-9 spojil psi. *dgbrava s psi. *dbbrb 'rokle, propast' (< ie. *dheu-b- 'hluboký'); *dgbrava pův. 'háj, lesík' -» 'dubový háj, doubrava' přikloněním k *dgbb 'dub'. Stejně spojuje Vaillant, RÉS 14,223o, na rozdíl od Brücknern sem řadí také psi. *dpbb, v. dgbb (2). Podobně i Sch.--Šewc (LISL 19, 2, 155n a Sch.-Šewc 180); k příb. slovům připojuje ještě psi. *dbno (v. duno) a předpokládá pův. onom. kořen *dhü(m)b- 'bíť.
Ostatní výklady nepřesvědčují. Osamocen zůstal názor Meil-letův (Meillet 1902, 373), který vyvozoval psi. *dgbrava disimila-cí z hypotet. *dondrŠwô- a řadil je k homér. ôévôgeov 'strom' (< ie. *deru-, sr. stsl. drěvo).
Přijat nebyl (kromě H-K) ani Machkův výklad psi. *dgbrava z ie. *drumos (sr. ř. Sgopác. 'les, doubrava') > *dumros > *dum-bros > * dgbrb (Machek, LF 72, 71 a LP 2, 153). ij
dobi>, -a m. 'dub; Eiche'; 'strom; Baum' Der.: Kol. dgbije n. 'stromy, stromoví'. Exp.: Podle Rosettiho 1954, 68 csi. dgbb > rum. dfmb 'kopeček*, ale kvůli významu spíše rum. dímb < maď. domb 'kopec' (Tiktin 546; sr. MTESz 1, 658).
Et: Psi. *dgbb, všesl.:.b. dab, mk. dab, sch. důb, sin. dôb, slk. č. luž. dub, plb. kaš. dgb, p. dab, vsi. dub, všude 'dub/Quercus', v sch. dial. a plb. také 'strom', v slk. dial. (archiv JÚĽŠ), č. (Kott), p. dial. (Karlowicz), ukr. (Hrin.) a r. dial. (SRNG) rovněž 'kůra (dubová, smrková ap.) na tříslo, tříslo, vyčiněná kůže', v b. dial. (BDíal2,155) 'jilm/Ulmus campestris'.
Vedle psi. *dgbb 'dub' se rekonstruuje také psi.
* dgbrb tv., v. dobrava.
Psi. *dgbb se považuje za psi. inovaci, nahrazující Starší ie. *perkyOS (tak Brückner 85, Moszyňski 1957, 27n, SM 5,96 aj.), jež se vzhledem k posvätnosti dubu stalo tabu.
Et. výkladů je několik, žádný však není zcela uspokojivý.
• (1) Psi. *dpbb < ie. *dhumbh-o- < ie. *dheu-bh- 'tmavý' (ř. kelt. germ.).
(2) Psi. *dobb < ie. *dheu-b- 'hluboký'.
(3) Psi. *dpb(r)b < ie. *dem- 'stavět'.
(4) Psi. *dgbb  ~ germ. *danwô- 'jedle'.
(1) Přijatelný je názor Bernekerův l, 2l6n (v poslední době jej zastává SK 4, 187), jenž vyvozoval psi. *dgbb z ie. *dhumbh-o- < ie. *dheu-bh- 'tmavý' (o rodině ie. *dheu-bh- v. Pokorný 263n). K příbuzným slovům řadil gót. dumbs, sthn. tumb 'němý', bez nazálního infixu ř. Tutpkóc, 'temný, slepý', ir. dub 'černý', něm. Taube 'holub' («- *'tmavý pták') a předpokládal sém. vývoj *'dřevo s tmavým jádrem' —> 'dub' (sr. podobnou interpretaci sch. dial. mßu, sin. dial. měl 'dub' < ie. *(s)mel- 'temný'; v. Bezlaj, Etim 1973, 188
a Bezlaj 2,176) ^ 'strom vůbec' (často uváděná sém. paralela ř. ôqSq 'strom', pův. prý snad 'dub', tak Hoops 1905, 117, Bern. 1, 216 aj., nepřesvědčuje, sr. SK 4. 186).
(2) Odmítnout nelze ani výklad Vaillantův (RÉs 14, 223n), který spojil psi. *dgbb s psi. *dbbn 'propast, rokle' (< ie. *dheu-b- 'hluboký', v. dibn.) a se stě. dúbra 'údolí', lit. daubá tv., dumblas 'bažina' a lot. dumbrs 'bažinatý'. Podobně i Slawski l, 139, jenž předpokládá tento sém. vývoj: *'nízko položené místo' -* 'údolí, údolí porostlé lesem' -> 'les' -> 'strom* S 'jeden z nejrozšířenějších stromů - dub'; tak i SM.
Zie. koř. *dheu-b- 'hluboký', 'dutý, vykotlaný' (v. Pokorný 267n) vychází rovněž Falk, ScSl 4, 265-285; psi. *dgbb vysvětluje jako 'vykotlaný strom', což neod-
143
dob*
póruje reáliím: sr. sch. dial, čmelinjak 'druh dubu' (Sulek 1879, 57), které bylo zřejmě motivováno tím, že ve starých vykotlaných dubech hnizdily včely (Janyš-ková 1987, s. 158n).
(3) Nejstarši výklady spojovaly psi. *dgbb s ř. ôéftm 'stavím1, stist. timbr, stangl. timbar, sthn. zimbar 'stavební dříví; stavení, budova; příbytek, pokoj', gót. timrjan 'vystavět, vybudovať, vše z ie, *dem- 'stavět'. Výklad podává Grimm 1853, i, 282. dále MLP, Mikkola 1913, i, 124, nověji Vasmer a Skok. Z kořene *dom~ + suf. -ro- (Vondrák 1906,1, 430) se vysvětlí pouze psi. *dgbrb (Bern. t.c), což by znamenalo, že psi. *dpb& by byl sek. tvar, podobně jako *bratb < *bratn>.
Uhlenbeck, KZ 40,554 vychází pro pův. dqbb z téhož *dem-, za předpokladu vykonstruovaného ie. *dom-bhuo- 'materiál, dřevo na stavbu domu' (odmítl Bern. Lc).
(4) Uhlenbeck l.c. předložil ještě další možnost výkladu, když spojil psi. *dobo (< *dhon-bho-) s něm. Tanne 'jedle'. S germ. slovy se spojuje stind. dhánus, dhánvan- 'luk' (tak i Pokomy 234), jehož etymologie však není jednoznačná (Mayrhofer 2,90n).
Machek (LP 2, 152n, Machek 1954, 130n, Machek s.v.)
řadí psi. *dobb spolu s rodinou něm. Tanne 'jedle* (< germ. *danwô-) k slovům praevropským, přejatým z neie. substrátu; vychází z pův. významu *'kůra k třísiení' -* 'tříslový strom' -» 'dub' (u Slovanů), 'jedle' (u Germánů). Stejný původ předpokládá i pro fřn. tammi 'dub' (Machek 1968,
132).
Podle Toporova-Trubačeva 1962. 246 mohlo být psi. *dgbb přejato z prafin, *lamb- (> íin, tammi, mordv. tumo. titmč 'dub1), což je nepravděpodobné.
Další výklady: Spojování psi. *dpbb s psi. *í/jw&(tak Milew-ski, PF 16, 198n, Moszyňski, JP 33, 356, Moszynski 1957, 28, pozn, 14) vyvolává potíže jak sém., tak fonologické (psi. *dymi < ie. *dhů-mo- < *dheu- 'vanout1, v. dynn.,).
Přijmout nelze ani spojení psi. *d<?bb se stind. stambha- 'fošna, sloup1 (tak Gtľferding 1853, 280, stejně Otrebski 1929, 167, jenž navíc připojil lit. stambas 'kmen1), ani s nenáležitě rekonstruovaným psi. *dfblo 'kmen stromu' (tak Oštir, RS 7, 23n).
Netradiční je výklad Sch.-Šewce (LISL 19, 2, 151-159, Sch--Šewc I79n) z ie. onom. kořene *dhu(m)b- 'tlouci, bít. klepal ap.\ Motivačně blízký je i názor Loewenthalův (WuS 10. 155), který řadí psi. *dpbb k ř. 9áfi/}oQ 'údiv, úžas', angl. to dab *btť, lot. důbt tv. a rekonstruuje ie. *dkambho-s 'úder1 -* 'zásah bleskem' -> 'dub'. Stejnou motivaci předpokládá Orel, Slávia 56. 65-70: považuje dgbb za deverb. od předpokládaného *de-bati 'bil, tlouci'. ij
doga
doga, -y f. 'duha; Regenbogen3
Užito i v lij (Dn 4, 10 aj.) pro překlad ř. eľg v textu LXX (ř. transkripce aram. cír 'strážce, božský poset'), mylné ztotožněného s ř. i&g 'duha*.
Exp.: Csl. doga > rum. dungá 'pruh, (o)kraj' (Tiktin 587).
Et: Psi. *dgga > b. dägá, mk. daga, sch. dúga, sin. doga, slk. dúha, č. duha, p. dega, br. ukr. duhá, r. dugá, s významy 'duha' (b., sch., sin. st., slk., č., p. dial., ukr. žel., r. st. a dial.), přen. 'modřina' (stč. p.); spec. o různých předmětech nebo jevech ve tvaru oblouku, např. 'dřevěný oblouk nad hlavami koní u koňského postroje' (vsi.), 'zakřivená linie ve stavitelství' (vsi.), 'sloj, vrstva' (mk.) aj. Není jisté, zda sem patří i význam 'dužina sudu' (jsi. slk. č.); někteří autoři (Skok, Bezlaj) výrazy s tímto významem oddělují.
Nejpravděpodobnější je souvislost psi. *dqga s lit. deňgti 'pokrýt, zahalit', dangůs 'nebe', lot. daňdzis 'obvodový věnec u dřevěných kol vozu (složený z loukotí)', stprus. dangus 'nebe; patro V Ústech' (Fracnkel 88n; M-E I, 437; Vasmer 1, 378; sk 4, I94naj.). V motivaci a dalších ie. responzích se výklady různi:
• (1) Psi. *doga < ie. *dhertgh-, 'tlačit, křivit, ohýbat; pokrývat, ležet na něčem' (balt. kelt. germ.). (2) Psi. *doga < ie. Tdhengfi-, 'dosáhnout, pevně uchopiť (stind.?, kelt,, ball.7, si.).
(1) Pokomy 250, ll.-Svityč i, 217 a jiní připojují k těmto příbuzným bsl. slovům i stir. dingim 'utlačuji*, stnord. dyngja, sthn. Utne 'podzemní prostor chráněný hromadou hnoje proti chladu, kde ženy tkaly a kde se ukládaly zásoby', angl. dung 'hnůj', stsas. dung 'vězení', něm. Dung, Dünger 'hnůj' a vše odvozují z ie. koř. *dhengh-t. Il.-Svityč I.e. a Lam-precht-Čejka, sffbu 29,16 nacházejí nostr. responze v semitoham. a ural. jazycích.
(2) Z významu 'sahat někam, uchopiť a tedy z ie. *dhengh-2 vycházejí při výkladu jak sl. dgga, tak sl. nedogb 'neduh' i výše uvedených balt. výrazů W—P 1,79in (podobně má i SM 5,24n). K tomuto koř. řadí dále stind. daghnóti 'dosáhne' (podle Mayrhofera 2, 11 je to slovo temného původu), stir. daingen 'pevný, tvrdý' (s lit. deňgti, ale na rozdíl od Pokorného I.e. Í se stisl. dyngja je spojuje i MacBain 121) a ky-mer. dengyn 'roh*.
Brückner, kz 42, 342n a kz 43, 320n předpokládá alternaci t-:d-a vyvozuje proto dgga i nedggb z ie. koř. "'tengh- 'táhnout, napínať, K témuž kořeni vztahuje psi. dgga i Machek (pův. /- vidí oba autoři v p, arch. tqga, p. teeza 'duha'); pův. význam je podle Machka   'dřevěný  oblouk  (u  sudu,   nad ko-
144
Dragomira
něm)', iniciální d- je až sekundární (tak má i Míhal, SR 25, 94n). hk
dogo  v. tfgo
-d9gt v. nedogi.
doli, dLineh, 'dout, foukat; blasen"
Refl. 'nadýmat se', přen. 'vychloubat se; zuřiť. Doloženy jen tvary préz. kmene dhm~.
Der.: nadpti 'nafouknout' (doloženo jen v préz.; podle Vaillanta 3, 160, jenž předpokládá dzmo, *duti, sem patří i ptc. naduvbši se, v. nadutí se), intenz. nadymati sg, 'nadýmat se', přen. 'pyšnit se,' 1 x nadymljati se 'nadýmat se'.
Exp.: Ze stsl. je r. nadměnnyj 'pyšný, nafoukaný' (kesrj).
Et.: Psi. *dpti, dbmetb > sch.Viiri s arch. a dial. préz. drnem (Rj i st. datnem), dnes ďůjem, sin. st. a dial. nadóti se s préz. nadměm (Plet.), slk. dmúťsa, drnem sa, sté. duti, dmu, č. dmout, dmu, plb. 3. sg. préz. dámě (též s pref.), kaš. dgc, dme (Sychta 7, 51), p. (již stp.) dač, dme, br. dz'muc', dz'mu, ukr. duty, dmu, str. duti, d(b)mu, r. duť, duju, dial. dmať (dmíť), dmu (SRNG), vše 'dmout, foukat; nadýmat (se), nadouvat (se)', refl. fig. i 'pyšnit se'. Préz. tvary, zvláště v jaz. s u < *g, ustupují tvarům dujo. Většinou se počítá s vlivem syn. duti, dujg (tak sm, Vasmer
aj.), jinak Vaillant, RÉS 21, 168n a Vaillant 3, 160n: pŮV.
*duti, dbmetb se rozštěpilo na duti. dujetb a typ dmouti, dme.
4> Psi. dgti < ie. *dhem-H-.
Příb. s lit. dumiú, dúmti 'foukat', stind. dhámati 'fouká' (ptc. dhamitá- vedle dhmátá- ukazuje na *dhem-H-/'-dhm-etí-; i balt. akut reflektuje laryn-gálu), av. dä&mainya- 'nadouvající se'. Toto a další příbuzenstvo (střir. dem 'temný, černý', nor. daam 'tmavý', s dalším rozšířením něm. dunkel, Dampf aj.) v. Pokorný 247n.
Vaillant 3,160n předpokládá *duii, dimo, stejný typ jako suti, sbpQ. Slabinou je nutnost vyjíi z předsl. *deumii s dvěma sonan-lami za kořenovým vokálem (u *seupti tato překážka není, -p-je konsonant) s dalšími hláskovými problémy při vývoji *duti < *deum-tei. proto bývá jeho výklad odmítán.
Viz i dunoti a naduti se. VŠ
Dragomira, -y r. nom. pr.
Reprodukce jména č. kněžny (konec 9.-1. pol. 10. stol.) stodoranského původu ve Venc.
Var.: Dorogomirb i-km. (psáno i -min), Dragomin; Dorogomilb neskl.
E».: Přechýlená podoba mužského jména, známého už z konce 8. stol. ( AugyoLfiňgog byl posel b. chána Kruma k byz. císaři, sr. Georgiev, siFil 3, 19), tedy
snad psi. *Dorgomin> m., rekonstruujeme-li podle b. Dragomír, sch. Drägomľr, slk. č. Drahomír, stp. Drogomir (SK 4,121 z r. 1208). Je však i stč. Drahomil, stp. (dolož, v 13. stol.) Drogomil, svědčící spolu s dokladem VencTr o kontaminaci -mirbj-milb v zakončení. Nelze vyloučit ani pův. -měrt, sr. sch. Dragamer, žijící 850-896 (Rj s.v. Dragomír). O první Části komp. VÍZ dragb .
• (1) Psi. -měn. < ie. *měro-\měri- 'veliký, slavný'.
(2) Psi. -měn < germ. *měra-.
(3) Psi. -min, = psi. *min> m. 'mír, svět*.
(1) Je-li v druhé části komp. pův. -měn, je příb. sthn. stsas. máři 'veliký, slavný' (s der. jako gót. měrjan 'oslavovať aj., sthn. marí 'zvěsť, odtud něm. Märchen 'pohádka' aj.), s ě-stupněm kořene ř. -fiwgog v éyxmi-pxoQpc, 'znamenitý svým kopím', ir. mór, már, kymer. mawr, gall. Nerto-märos 'znamenitý SVOU silou'. Georgiev 1958a, 121 (nikoliv ale Georgiev 1977!) upozornil i na trácké -maros ve jménech typu Beri-maros, Karsi-maros. Jde o ie. adj. na -ro~ od kořene *mě-jmo~ 'veliký, slavný'; sr. i ie. kompar. *mě-is- v něm. mehr, gót. mais 'více', stir. mäu tv., snad i osk. mais tv. aj. (Pokomy 704).
Příbuznost naznačil Šafařík 1837, l, 48, podrobněji
Mikl. 1860, 77n a Osthoff, PBB 13, 431-447, k sl. s. 434.
- Zdá se, že sl. -měn, máme ve jménech s doloženým kolísáním -měnj-min v starších dokladech, např. v b. topon. Radomír (u Sofie, antické Langadá), v byz. textech psaném 'Aoôocfiégi. Bak, pf 16, 231-233 ukazuje, že pod dojmem domácího min 'mír' byl tento pravý původ u mnoha jmen zapomenut.
(2) Snad korespondence slovních základů některých sl. jmen s germ. vedla Hirta, PBB23,335 k představě, že psi. -měn, není s gót. -měrs prapříb., ale z něho přejaté. Schmidt, ZCPh 26,79 usoudil, že je-li sl. -měn, jen v 2. části komp., dále je-li -měr- jen v germ. 'slavný, známý' a jinde jen 'velký', vysvětlíme sl. jména s motivací 'slavný'jen přejetím z germ. Myšlenku o přejetí rozpracoval Milewski LP 7, 291 a Milewski 1969, 209n, hodí se však nanejvýš pro ta jména, jejichž první část těžko vyložíme z domácího základu.
(3) Maretié, Rad 81, 118 předpokládá, že Drago-mirb je 'gratam pacem habens'. Svoboda 1964, Sl soudí, že v č. jménech byla v -min. pův. motivace jen 'mir', kdežto -měn, je druhotné, zpravidla cizím vlivem nebo příklonem k měra. Pro četná jména přijal Kopečný 1974 -min, 'mír' (i když u některých jmen připouští -min 'svěť, sr. zvi. s. 45), obdobně Knappová 1985 {Drahomír výslovně 'komu je drahý mír'). vš-eh
145
dragi,
drevlje
dragi> adj. 'vzácný, cenný; wertvoll'; 'milý; lieb' Der.: prědragb 'velmi vzácný; velmi cenný'.
Exp.: Ze stsl. je r. arch. dragój 'drahý, drahocenný'; snad rum. drag 'drahý' (tak Tiktin, SDEM), které však může být i přejaté ze živého jsi. jazyka.
Et.: Psi. *dorgb, všesl.: b. mk. drag, sch. drog, sin. drág, slk. č. drahý, hl. drohi, dl. drogi, porn. drogi, p. drogi, br. darahí, ukr. dorohýj, r. dorogój, jednak 'milý, oblíbený' (všesl. kromě luž.), jednak 'mající vysokou cenu' (všesl., na Balkáně řídké). Spojení těchto významů je časté (sémantické paralely uvádi Kara-liünas, Elim 1973, 156),
Et. neprůhledné, bez přesvědčivých ie. příbuzných. U tvarově a sém. shodného lot. därgs 'cenný, rniíý', jež mají za nej blíže příbuzné Matzenauer, LF 7,47, Trautmann 45, Vasmer, S-A 1955, č. 163 aj., není vyloučeno, že může jít o přejetí ze sl. (tak Brückner
1877, 170, ESBr, jako pravděpodobnější možnost SM). V tom případě bychom dali za pravdu SM, že *dorgb je až psi. novotvar.
• (1) Psi. *dorgb ~ psi. *dbržati 'držet'. (2) Psi. *dorgb ~ lít. derěti 'hodit se' aj.
(1) Jako o-stupňové adj. k psi. *dbržati 'držet' vyložil už Budmani v Rj 2,737. Výklad přijímá SM, jako možnost i SK. O dalších příbuzných z ie. *dergh- viz více s.v. drtžati. Výklad je velmi přesvědčivý po stránce slovotvorné, méně po stránce sém. (snad **co stojí za držení, co chceme vlastniť? nebo z *'pevnýT).
Et. blízké předchozímu výkladu je už Jungman-novo (Jg s.v. drahý) spojení se stind. drh- 'být pevný', jež rozvádí Matzenauer i.e.; řadí sem i č. drahný 'značný', stč. i 'pěkný, dobrý', a stč. drahá 'množství Udí'.
Táž slova spojuje i Karaliünas I.e. 158, z jehož sém. vývojové rekonstrukce je možno přijmout nanejvýš poslední článek ('velký, telnatý, silný' -» 'drahý'), kdežto celá jeho řada 'moknout, špatné počasí* (sr. r. padoroga aj.) -~ 'rozmoklý, napuchlý', 'tlustý' 'drahý' nevzbuzuje důvěru. Stejný vývoj vidi i v lot. därgs, ale sém. vývoj prý proběhl v obou větvích nezávisle.
(2) Berneker vidí v psi. *dorgb suf. -gb a kořenné dor- spojuje se stind. ädriyate 'bere ohled' s ptc. ä-drtá- 'ohleduplný; uznávaný, ctěný', lit. derěti 'hodit se', dorá 'svornost, morálka' (sr. i lit. döras 'dobrý, správný') aj. Je spomé, zda můžeme pro bsl. a stind. slova předpokládat společný kořen (v. Mayr-hofer s.v. -driyáié). Výklad přijímá Vasmer a Mlade-nov, jen pro bsl. S-A 1955 i.e.
Též SK má za příbuzná jen balt. slova; spojuje
výklad (1) a (2) tak, že v tomto ie. *der- vidí základní kořen, jehož rozšířením je *dergh-\ -g- v dorgb má za kořenné, nikoliv za sufix.
Otrebski 1939, 166 spojil *dorga s ř. tnioyeiv 'milovať za předpokladu střídání st-jd-; jeho výklad přijal Machek 1968.
vš-eh
dragúna, -y f. 'drachma; Drachmě'
Ve stsl. historismus; drachma jako obeživo v byz. době neexistovala.
Et.: Přejato ze střř. ôpaxpý, resp. ôgctypý tv. Mezi oběma formami byl pův. v ř. významový rozdíl (Sqqi.xw 'stříbrná mince o váze 3-4 g\ <)QciyprjJÔQ<xyp.a 'hrst (jako míra)'), který- se později stírá (sr. Lid.-Se, stephanus s.v. ôq«xm>j). pbě slova spojují Chantraine 296n i Frisk l, 415 s ř. ÔQ&aoeoíkii 'brát do hrsti'.
O možnosti reflexe střř. -xp- jako stsl. -gm- (pokud šlo o přejetí z ÔQaxptf) v. Diels i%3,146n. Nečekaná reflexe suf. -rj jako stsl. -a vzniká buď vlivem lat. dragma tv. (přejatého z ř.) nebo spolupůsobením příbuzného didragbma (kde -a je pův. sufix n. pl., v. didragbma). Částečné syn. sl. původu je stsl. grivbna (jen v Bes, kde znamená i 'náhrdelník', v. grivbna). pp
-dra/iri v. razdražiri
drevlje adv. 'dříve, kdysi; eher, einsť Psáno i drěvlje, -vlě.
Der.: drevľbn'bjdrevbn'b 'dávný, dřívější'.
Exp.: BER považuje r. drévnij vzhledem k významu za přejaté ze stsl., obdobně Bem. 1, 222 o ukr. drevnij. Sotva právem; význam 'dávný' je u adj. i v jiných jaz. (v. níže).
Et.: Psi. *drevje > sin. drevi 'dnes večer', slk. dial. driev aj., č. dřiv(e), p. drzewiej, všude kromě sin. 'dříve, kdysi'. Adj. *drevbm>, -w'k je v b. mk. drěven, sch. dreván, slk. st. drievny, č. st. dřevní, ukr. r. drévnij, r. dial. i drévnyj, drevnój, vše 'dávný'; Machek soudí, že adj. nebylo sekundární, nýbrž naopak, že kompar. adv. je k němu utvořen analogicky.
Staré neutrum kompar.; r. dial. drévij 'starý' (SM 5, 106) < *drevbjb je snad der. od jeho pozitivu *drevb (SK 4, 28).
Bez přesvědčivé etymologie (tak Bern. 1,222, Vondrák 1906, I, 84, S-A 1955, s. 230).
• (1) Psi. *drev- < ie. *dr-eu- k *der-u- 'dřevo*. (2) Psi. *drev- < ie. *dreu- 'běžet.'
(1) Dnes se nejčastěji (SK, SM) přijímá příslušnost k rodině ie. *dr-eu-(der-u-, se sém. vývojem 'dřevo' -»'silný (-> zdravý), pevný' «* 'starý, dávný'; jako sém. blizká slova této rodiny se uvádějí lit. drútas 'silný', ř. Hésychiova glosa ôqoóv 'silné', něm. treu
146
drevije
(irechh.
'věrný' ap., příp. i psi. *sh-dorvh, stind. dhruvá-'pevný, stálý', av. drva- 'zdravý*, stper. duruva- tv., pokud přijmeme Zubatého předpoklad kontaminace ie. *dher- 'držeť a *der-u 'dřevo, silný' pro vysvětleni rozdílu d-jdh- (více s.v. swlraw.) Poprvé většinu těchto slov spojil Gorjajev, Dop. i, 11, podr. Zubatý I, t, 7-13, dáleTrautmann, gga 1911,249, Endzellns 1911,98 aj.; tak i Pokorný 214-7.
K tomuto výkladu vlastně patří i Búgovo spojení (RFV67,236n) psi. *drev'e s ht. drěvé, dřevě aj. 'dutina ve stromě, brf, drevéti 'stávat se vykotlanýnť, lot. dravá 'btť, dreve 'tv., strom s brtí' ap., neboť tato slova se též řadí k ie. *dreů- 'dřevo, strom'; sém. motivaci Biiga nepodává; snad 'vydoutnalý' -» 'starý'?
(2) Už Mikl. 1845,24, Gorjajev s.v., Mladenov, gsu 13/14, s. 50n, nyní BER spojují s ie. *dreu- 'běžeť (stind. drávali tv. aj., v. Pokorný 205 - ovšem bez drev'e), se sém. motivací 'uběhlý, uplynulý* -»• 'dávný'.
Málo pravděpodobně spojuje Čop, SlavR 13, 187n s het. ka-ru-ú- 'dříve' a s rodinou něm. grauen (ie. *ghriu-\ předpokládaje složitý hláskový vývoj ghr- > zr- > zdr- > dr-; právem odmítají SM i SK
Jako pouhou domněnku navrhuje Machek spojení s lat. dú-dum 'dříve' (pokud je z *deurom) za předpokladu metateze *deur- > dreu-. vš-eh
drěmart, -míjen, 'dřímat; schlummern*
Der.: Vbzdrěmati (se) 'USnOUť; z různočteni Vbzdrěmli (sg. imper.) Zach : vbzdrěmlěi Lobk konstruuje SJS pro druhý tvar inf. vbzdrěmljati 'dřímat'.
Et: Psi. *drěmati, všesl.: b. mk. dréme, sch. dréma-ti/drijěmati, sin. drémati, slk. driemal', č. dřímat, hl. drěmač, dl. drěmah, plb. 2. sg. préz. dreměs, pom. dřemac, p. drzemač, br. dramác, ukr. drimáty, r. dremáť, vše tv.
• Psi. *drěmati < ie. "dr-ěm- (stind. ř. lat.).
Obecně se uznává spojení s lat. dormire tv. (< *drm-i~), bez -m- ř. ôacoSávca "spím*, stind. dräti 'spí*; sr. Pokorný 226. Takto již Jg, který nenáležitě připojit i rodinu angl. dream, něm. traumen; ta musí být z ie. *dhr-, zatímco lat., ř. a stind. ukazují na ie. *d-. vš
drévo, -an. 'strom; Baum'; 'dřevo; Holz' i 'kůl; Pfahľ
Vedle <7-kmenu sek. (zejména Supr) í-kmen. Der.: Adj. drěvěttb 'stromový, dřevěný', drěvbm 'stromový', bezdrěvbm 'nikoli dřevěný'. Komp.: drěvodélja (též drěvoděVb) 'tesař'.
Exp.: Ze stsl. je r. arch. a poet drevo 'strom' s pl. drevesá (Šanskij).
EL: Psi. *deřvo > b. dial. drjávo (BER ze Šuměnu), mk. drévo, sch. dňjevo/drivo, sin. drevo, slk. drevo, č. dřevo, luž. drjewo, pom. dřevo, p. drzewo, br. dial. dzérava (Scjašk.; br. spis. drévaje přejato z p., v. ESBr), ukr. r. dérevo. Význam jsi. jen 'strom', zsl. br. ukr. 'strom' i 'dřevo' (v č. a luž. 'strom' jen st. a dial., Sch-šewc3, I7tn), r. 'strom', v sg. řidč. i 'dřevo'.
• Psi. *dervo < ie. %der\t-o- 'strom, dřevo'.
Ie. *dem-\doru-ldreu-\drú-\deruo-l-ä > lit. dervá 'pryskyřnaté borové dřevo, smůla, dehet', ř. ôév-ôqeov(< *ôsq-ôqef-ov) 'dřevo', stir. derúce 'žalud', kymer. derwen (pl. derw) 'dub' (gal. nom. pr. Der-vus, pův. 'dubový les'), germ. nom. pr. Tervingi (přezdívka záp. Gótů, vlastně ''obyvatelé lesa', sr. Kluge 776), s rozšířením stnord. tjara (< *deru-5n, Pokorný 215), něm. Teer 'dehet' ap. Z ie. *doru- vyvodíme stind. daru- 'dřevo', ř. ôóqv 'kláda, dřevo, kopí', het. tam- 'dřevo'. O tvarech z nulového stupně v. sub dn.va. Z nulového stupně kořene *dr- je gót. triu 'strom', angl. tree (Pokorný 214n).
Osthoff 1901, 171n, Friedrich 1970, 140n a Gamkr.-Ivanov 1984, 617 soudi na pův. význam 'dubové dřevo, dub' (v užitkovém smyslu; 'dub' v magickém užiti je *perk"-).
Kuhn. KZ 4, 84n motivuje význam ie. názvu stromu jako 'z čeho se sdírá kůra' a spojuje s ie. "der-, o němž viz s.v. dbrati. Nenašel ohlasu, i když po sém. stránce je toto spojení možné.
Ví
drechli. adj. 'smutný, sklíčený; traurig, betriibť Der.: drechlbstvo 'zármutek, skiíčenosť. Et: Psi. *drechh > b. arch. a dial. dréchäl, sch. st. drehao (Rj), sin. nejisté drehel (Cigale 242 z Janežiče), st. dial. (korutánske) drjahel (Jarník 1832, 190); ojed. neolo-gismus je patrně č. drachlý (Kott 6,131 z vičkovského); hi. drjechly; br. dráchly; ukr. drjáchlyj, dial. i dr jáhly}, dráhlyj, zřejmě kontaminací s drah- 'třást se, třaslavý, třasovisko, bažina', v. ESUkr 2, 136; r. drjáchlyj, s významy 'starý, věkem sešlý, zesláblý' (b. dial., vsi., hl. jen der. drjechliwý), odtud 'špinavý' (hl.), 'smutný' (b. arch., sch. sin. č.).
Patrně jde o /-ové ptc. k *drechnoti, dolož, v r. arch. a hovor, drjáchnuť^uvaáat, stárnout ap.' Od téhož kořene *drech- je i b. dial. udréchvam 'uvadám, stárnu' (Bernard, BE 7, 456), b. drécha 'šať («- 'veteš, hadry', podle Šaura, BE34, 155; jinak vykládají v ber i, 426n), hl. drjechmo 'špindíra' (Sch.-Šewc, zsi 8, 55), r. dial. drjachóťje pejor. 'vetchý stařík' (SRNO). (?-stupeň *drqchh> (b. dial. drôchaf 'otrhanec', BDial 2, 154, stp. drechly 'ztuhlý, zkornatělý (o srd-
147
drechh»
drezga
ci)', drechnqč 'hynout' SStp, 'vyblednout stářím' SW, v glosách z 15. stol. i drqchnqt sw, dále v rcsl. druchlb a - s expr. měkčením - r. dial. drjáchlyj 'slabý', v. SM 5,130) může mít souvislost s variantou *trgch- (sin. trohnéti 'trouchnivět', trohljiv 'zetlelý, stařičký') k častějšímu psi. truck- tv. Sém. vývoj drechlb je tedy *'ztrouchnivělý, vetchý, zvadlý' -* 'smutný', pod. jako v č. truchlivý. Se vší pravděpodobností s ním souvisí stsl. dr§sek 'smutný'.
Další et. souvislosti nejisté.
• (1) Psi. *dr?s-ldreck-ldroch— psi. *tres-/trgch-.
(2) Psi. *drech- < *dreg-s-, k dregati 'třást se, cukat ap."
(3) Psi. *drech- ~ psi. *dreb- tv.
(1) Jako znělou var. k *tres-!trgch- chápe Briick-ner, KZ 43, 311, podr. PF 7, 168 (spojuje se sl. tresti 'třást') a Slawski, sioc 18,286 (sém. lépe spojuje s lit. třešti 'trouchnivět; stávat se starým', lot. treset 'trouchnivět', z ie. *(s)tr-e(n)k-), tak i SK 4,224; na paralelu truchlb : drechlb upozornil už Gorjajev 440. V. též dreselb.
(2) Se sl. *dregati 'škubat, třást ap.' spojuje Jokl, AslPh28, lín (drechngti z *dreng-s-); přednost tomu výkladu dávají Bern. 1,223, Vasmer 1,376, Skok 1,433, Sch.-Šewc l.c, upozorňující na sém. blízké lit. dréng-íi 'obnosit (šaty), roztrhať, jež také řadí k sl. *dregati. Drechlb (nikoli dreselb) takto vykládá i Šaur, Slávia 56, l28n, s širokými, zčásti nepravděpodobnými souvislostmi ie. *dhergh-.
(3) Možný je 1 výklad Bubrichův, IzvORJS 24, 1, s. 257, jenž spojuje drech- se sl. *dreb- (r. drjáblyj 'vetchý, ochablý ap.'). Zakončení -ch- bychom dnes raději chápali jako expresivní.
Méně pravděpodobné jsou výklady, vycházející ze sek. významu 'smutný': spojení s lit. drumsti 'kaliť (Fick, KZ 21,4, tak i Machek 1934,3 - ale na s. 8 připouští i Brucknerův výklad (1) - SM 5, 112n aj.; i když sém. motivace 'kalný' ■*» 'smutný' je běžná, hůře vysvětlíme 'slabý, vetchý'), spojení s lat. trístis 'smutný' (Osthoff 1901, 163 pozn.; MeíUet, BSL 36, 122 vidí počáteční d-, shodné s drechlb, v arro, trtum 'smutný' < *dur-dum).
Hláskově nevyhovuje spojení se sl. drémati, r. drýchnut' 'spát* (Sobolevskij, cit. u Gorjajeva 98), nebo se stnord. drasinn iíný, unavený - o koni* (Matzenauer, LF 7, 165; Wood, KZ 45, 62), sémanticky spojení s lit. drasús 'smělý, drzý' aj. (Pedersen, IF 5, 56, v náznaku už Geitler, LF 3, 52; výčet této rodiny v. s.v. ún.71.). vš-ij-eh
dreseh. adj. 'smutný, sklíčený; traurig, betriibť
Der.: dreselovati 'být smutný'.
Et: Stsl. dreselb odpovídá ve sl. jazycích jen sch. st. a dial. dreseo, sin. dial. dresel (prekmurské, v. Bezlaj
1,112), drjasel (korutánske, v. Jarník 1832,190), VŠe 'smutný, zarmoucený'; v obou jaz. i der.
Psi. stáří není jisté. Dreselb souvisí se vši pravděpodobnosti s drechlb tv., přičemž -selb může být anal, podle opozita veselb, ovšem až po sém přechodu 'vetchý, zchřadlý'    'smutný'. Tak i Skok i,
433.
Pro předpoklad psi. *dresbh (tak SM 5, 112) není dostatečnou oporou csl. dresb> (MLP) a drjasbk (Srez. I, 737), neboť může jít o alegrové krácení.
Další et. souvislosti jsou nejisté.
Podobu s -s- má za původní Brückner (KZ 43,311, podr. PF 7,168), jenž vychází ze znělé varianty k tresti 'třásť; t- je ještě v *trgchlb vedle znělé var. drechkj drgchlb; -ch- je expresivní. Spojení s tresti právem zamítá Slawski, SlOc, 18, 286, jenž uvádí sém. bližší příbuzenstvo: lit. trestů, třešti 'trouchnivět, hruť, lot. treset tv., z ie. *(s)tr-e(n)k-; v sl. k ires- přistoupil adj. sufix -elb\ tak i SK 4, 224.
Další et. možnosti v. s.v. drechh>.
Meillet 1902, 412 podává výklad dreselb jako výsledek 3. pa-iatalizacc z *drechoh jen jako slabou domněnku, pro ojed. suf. -ok, přijímají ji však Vasmer, Shevelov 1964, 341 i Bezlaj I.e.
Nepravděpodobné je et. oddělování dreselb a drgchlb (Šaur, BE 34, 155 a Slávia 56,128n, kde se dreselb vyvozuje z ie. *dtiers-'smělý'). ij-eh
drezga, -y f. 'les; Wald' (1 x Supr Eug)
Doložen jen lok. sg. vb drezdě; Srezněvskčho předpoklad nom. *drezda vedle *drezga odmítl právem Brückner, AslPh 39, 9.
Et:Psl. *drezga > b. dial. drezgá 'hustý nevysoký les', str. drjazga 'les' (StrS), r. arch. a dial. drjázgá 'bažina, les na bažině', drjazga, drezgá 'písčité řídké bláto' (SRNG). Jinde jen v topon.: Drezna v Řecku u Kavaly, mk. Drezgine, sch. Drezga, Drežnica, Drežnik, sin. Drežnik aj., hl. Drježdžany, dl. Drěžni-ce. porn. Dranske aj.
Často se sem řadí (Skok, SK aj.) i názvy různých bažinatých rostlin (mk. sch. sin. drezga), jejich příslušnost sem však není nesporná.
Rozsah této slovní rodiny a jeji et. výklad jsou nejisté, neboť leckde není možné rozlišit příbuznost od adideace (prolínají se der. od dregati 'třást se ap.', drezgati 'lámať, drěsgati/trěskati 'rozbíjet') a určit expr. novotvary.
• (1) Psi. *drezga ~ sl. dregati 'třást se ap.'
(2) Psi. *drezga ~ sl. drpgb 'hůl, klacek'.
(3) Psi. *drezga  ~ si. drězgajtrěska 'tříska'.
(1) Tento výklad je nejpravděpodobnější pro dobře doloženou motivaci 'třasovisko, bažina' (sr.
148
drgzga
droždije
i r. dial. drjagva, ukr. drjahovýna tv.) -» 'les na močále' -»'les vůbec' (sr. všechny tři významy v r.). Sém. paralelou je např. r. bólota 'blata, bažina' i 'les', v. Tolstoj 1969,147n. Tak SK 4,225, jako možnost i další. S dregati spojil už Jokl, AslPh 28, lun, s méně přesvědčivou motivací 'chvět se' 'chvějící se větve' -*'les'; jen pro první posun má paralelu: něm, Rets '(tenké) větvoví' : gót. -hrisjan 'třást'.
(2) Spojení se sl. drog* 'klacek, silná hůl' podává Pogodin 1903,257; další et. rodinu v. s.v. dr^ipogodi
novo spojeni s ie. *dr- 'dřevo', bez n-ového rozšíření, které je např. v Vervo, v. s.v. drěvo, je málo pravděpodobné). Tak i Specht 1944, 139 (v pasáži o paralelních sufixech ~g-j-zg-), též S-A 1955, č. 170 jako první z možností. Sém. není tento výklad přesvědčivý.
(3) Tento výklad spojuje drezga s názvy pro 'chrastí, roští*, případně 'úlomky', 'nános z úlomků' ap. v r. drjazg, nebo 'tříska' (stč. dřiezba aj.); sr. i p. dial. drzezgač 'lámat, rozbíjet', stč. dřízhati 'třískat' i 'dělat třísky na otop*. S těmito slovy a s trěskati spojil Briickner, AslPh 39, 9 a jiní, dnes zejména SM 5, ll3n.
Z hláskových důvodů není pravděpodobné spojení drgzga sněm, dial, (vestfál.) Driesch, niz. <fr/es*zcmě ležící ladem', slovy sice máto jasnými, ale nejspíše souvisícími se sl. írudb, lat. irudere (tak Vries 1963, 66n). Spojení navrhl rv£atzenauer, LF 7, 166, přijímá - spotu s dalšími možnostmi - Skok 1, 434. vš—eh
drobiti, -it* 'drobit; brocken' (lx Supr)
Der.: razdrobiti, (od něho ipf. razdrabljatí) 'rozdrobit, rozlomit*; sbdrobiti 'nadrobit'; adj. dwbbnb (i x o písku) 'jemný'.
Exp.: Rum. st. zdrabi 'drtit' (Tiktin).
EtiPsl. *drobiti > b. drobjá, mk. drobí, sch. drobi-ti, drobím, sin. drobíti, -ím, slk. drobiť, č. drobit, hl drjebic (-je- < -o-, Sch.-Šewc 170), dl. drobiš, porn. dro-b'ic, p. drobit, br. drobíc', ukr. drobýty, r. drobiť. vše 'drobiť.
Jsou to (j-stupnové tvary od slovesného základu, jehož e-stupeň reflektuje b. dreb m. i f. 'odpadky, hlavně textilní' s der. vb. drebja 'odstraňovat tyto odpadky' (RBE), r. pl. drébezgi 'úlomky, odpadky', adj. b. mk. dreben, p. dial., porn. (PWb 1,156) dremny (< *drebny), vše 'drobný'. Psi. je adj. *drobbrib, všesl. (v b. jen dial.).
• Psi. *dreb-jdrob- < ie. *dhrebh- 'drobit, drtit' (gcrm. balí.).
Spojuje se s gót. gadraban 'vysekávat, vyřezávat', stnord. draf 'drobet, úlomek, odpadek', drafna 'rozkládat se' {Vries 1962, 79n aj.; v. podr. Pokorný 272n, SK, SM aj.). Dále je příbuzné lit. drebězna 'úlomek', pí. 'trosky*, lot. drabažas 'odpadlá kůra stromu' aj.
(Búga, RFV 65, 313 a 70, 105; přijímá Fraenkei 103, Vasmer I, 368 aj.).
Jiná spojení jsou méně pravděpodobná: MEW 50 spojil drob-s lot. dr.upu, di upi "drobiť (nevyhovuje hláskově, M-E jinak), Machek s lit. trapťts 'drobný' a také trupěti 'lámat, drobiť. Wood, IF 18, 5 spojil psi. drobUi sc stind. dabhndti 'poškozuje ap.', dabhrá- 'nepatrný', ř. Téyaa. 'popel'. VÍ
droždije, -n f. pl. 'vinné kvasinky; Hefe'
Der.: Adj. droždím (1 x Zach), droždijam (I x Lobk) 'kvasinkový'.
Exp.: Rum. drojdie sg. f. 'usazenina v tekutině, vzniklá kvašením' i 'vinné kvasinky' (Tiktin, SDEM; může jít i o přejeti z živých Sl. jazyků).
Et.: Psi. tvar nejistý; většina sl. tvarů ukazuje na suf. -ja {*droždža - tak SM 5, 128), tvary stsl., ojed.
i další, na -bja (^droždžbja — tak SK. 4, 262; považují je za kol. sufix typu bratrbja).
Psi *droždž(b)ja > sch. st. drozda 'usazenina po zkvašení vína', sin. arch. dróžja 'kvasinky' (Plet), br. st. a dial. droždia 'vinný kal' (Nos. 146), r. dial. drožžá 'usazenina, kal, kvasinky' (SRNG). - Pův. pl, f. funguje jako pl. tantum v b. dráždi, sin. droze, drožje, droži, dial. i droždie (Plet.), dl. droždžeje, porn. drožje (PWb l, 160), br. dróždžy, ukr. dríždší, str. a r. arch. dráždi, t. dróžži, vše 'usazenina ve víně, kvasinky, kvasnice'.
Kol na -bje je produktivnější: b. dia). dráždě 'ovoce zavařené v hustém sladkém nálevu (tzv. sladko)', sch. dial. drôždje, slk. stč. droždie, č. droždí, hl. droždie, p. droždie, vše 'kvasnice, kvasinky', r. st, drožžije, droždije (StrS 4,359 z r. 1672) 'kal ve víně, kvasinky'.
Vedle psi *drozg-ja bylo dubletní *drozga (sln. drózga 'usazenina V loji' Plet.; ve významu rozdrcené, rozmačkané ovoce, hlavné hrozny' jde o jasné deverb. k drozgati
'mačkat, drtiť), přip. *drosk-(b)ja (str. droščija 'vinné kvasinky') a * troska f trosky (sln. troska, troskva, troskev 'kvasinky, usazenina ve víně'). Připojení názvů strusky (sch. troska, sln. troska) u SK 4,260 či sch. dial drôzga 'okuje* v SM 5,128 je již sporné; viz k tomu i Machek s.v. troska. - Pro všechny takto spojované tvary vyšel Berneker i, 228 ze společného *drosk- artikulačně pozměňovaného buď v *trosk~, nebo v *drozg-. K tomuto základu patří i vb. droz-gaiijdroskali 'lámat, lisovat, mačkat, drtiť (jen dial. v sch. sln. slk.), v němž SK 4,261 n vidí denom.
Psi. *drozg-jdrosk- se spojuje se stprus. dragios 'kvasnice' a lot. dial. dradži 'usazenina po přepuště-ném tuku'; k nim se řadívá t stlít. drSgěs 'kvasnice',
to je však podezřelé z přejeti ze stprus., a lit. dial. dt'Ôgés
149
droždí je
drogb
'usazeniny v rybím tuku' z lot. (Žulys, Balt 1, 1 Sin; tak iToporov 1,364),dálestnord. dregg f, 'kvasinky4, angl. dregs pl. 'usazenina, kvasnice', se -sí-ovým sufixem něm. Trester 'zbytky po vaření piva a lisování vína'. Snad sem patří i alb. dra 'usazenina v oleji, v pře-puštěném másle' (Meyer 1891,72a). S neznělým zakončením kořene se přiřazuje lat. fracěs 'usazenina v oleji'.
Tradičně se předpokládá ie. *dherH-gh~, v. Pokorný 251; řadí se sem i ř. zagácraeiv 'uvádět do pohybu, znepokojovat aj.' a uvažuje se o možnosti spojit s ie. *dher-s 'cacare ap.'
Machek s.v. droždí spojuje bsl. a germ. slova s ř. TQvyía 'mladé, nevykvašené víno' (též zQuyíaq, roučí tv.) a se štír. drasche 'zbytky sladu po vaření piva', dále má za nejasné. Vzhledem k tomu, že ř. tovč, ap. pokládá Chantraine aj. za substrátové a že i u lat. fracis uvažuje E-M o přejetí, můžeme celou skupinu slov chápat jako velmi staré (už ie?) přejetí; šlo-li o pův. vinařský termín, je to pravděpodobné.
SI. -zg- se chápe dnes jako var. zg/g (SK l.c.); pod. jako zd/d; starší možnost výkladu (Bem 1,228; Pokor ny L.c.) z ie. *dragh-ska není nutná; Waldův předpoklad (KZ 34, 513) kontaminace ie. *dherH-gh-a *dherfi-s je málo pravděpodobný. vš—eh
droéiti, -ta 'trestat; strafen' (I x Nom)
V tomto dokladu jde asi o specifikaci z pův. 'mučit, týrat*.
Der.: drgčenije 'trýzeň', stáročiti s ipf. -ati '(u)týrať, udročiti s ipf. -ati tv., udročenije 'útrapa, soužení'.
Et.: Denom. na -iti k *drgfa> 'kyj, klacek', v stsl. náhodou nedoloženému. Psi. *drgkb > b. dial. drak 'tyč' i 'stéblo rostliny, zvi. kukuřice' (ústně o. Mladěno-vová), sch. dial. druk (Rj) 'tlustá tyč', sin. drak 'pěcho-vadlo', slk. drak shuľ, br. druk, ukr. r. druk/drjuk, vsi. vše 'hůl, tyč', r. diai. metaf. i 'hromotluk'. Psi. *drgčiti > pom. drqčec (Sychta 1, 236), p. dreczyč, z p. přejato br. drénčyc', vše 'trápit, působit bolesť, stukr. dručyty, str. dručiti 'mučiť, snad i r. dial. dručít "vymáhat si pláčem, plakať. Tato sémanticky shodná denominátiva jsou asi starší než ta, jejichž význam se subst. úzce souvisí: sin. dial. dróčiti (Plet.) 'strkat aj.', r. dial. drjúciť 'stlačovat (náklad vozu) tyčí' (SRNG).
B. lid. drůnia 'týrat (neustálým naléháním), úporně se domá-hať (RBE) je spiše onom., sr. Č. drnčet; mohlo ale být stříd nice-mi psi. *drgkb, *dročiíi ovlivněno sémanticky.
Psi. * drgkb se hodnotí vesměs jako neznělá dubleta k *drogb 'kyj, klacek, tyč* (více v, drog*).
Jen Bern. 1,229n rozlišuje: za var. k drggb pokládá jen drgkb 'klacek, hůl', kdežto sin. drók 'palička, péchovadlo' a *drgčiti 'mačkat, pěchovat' (sin.)
> metaf. 'trápiť spojil s lat, truncus 'kmen, hôľ a s lit. treňkti 'bouchat', triňkti 'prát pístem' ap. Blíží se mu Brückner 96, dle něhož v dreczyč i v r. drjuk mohlo jít o jeden z častých případů dr-< tr-, a Skok, který připouští kontaminaci pův. drggb 'hůl' s pův. drgkb 'péchovadlo, palička'. Náznak je už u Matzenauera, LF 7, 166, pokud jím spojované lit. mdrinkens 'chtivý' spojíme s Jt-reňkti 'vrazit někam (s hlukem), vetřít se', neboť Matzenauer myslel na změnu d-t. vš-eh
drogarbskb adj. 'náležející drungariovi; dem Drun-
garius angehörig' (1 x Const)
Adj. k drggarb, doloženému v charv.-hlah. a scsl. památkách (MLP).
Et.: Drggarb je adaptace střr. ôoooyyáQioQ 'velitel drungu, větší vojenské jednotky' (podrobněji Bogdanov 1987,240n a liter., kterou uvádi KME 1, ů 17), z lat. drungari-us tv.; lat. drttngus je patrně přejato z kelt. (Matzenauer 1870, 28;W-H 1, 374n; E-M 185; Pokorný 1093). vš
drogt>, -a m. 'kyj; Knüttel' (Ix Euch)
Der.: podrgžiti 'vztyčit', prodrgiiti 'probodnout', vbdrgžiii 'vztýčiť s ipf. -ati.
Exp.: Csl, vbdrQziti (sek. tvar k ipf. vbdrožatí), ndrqžali
> ukr. vodruzýty, vodruíáty, r. vodruzíť, vodriKáť 'vztyčit, -ovať (sr. Šanskij).
EL: Psi. *drggb > b. drag, mk. drag, sch. drog, sin. drog, slk. dial. dráh (Kálal), č. arch. a dial. drouh, pom. drgg, p. drag, vše 'kyj, silný klacek, hůl, tyč', b. dial. i 'stvol, lodyha'.
Psi. * drgkb  v. dročiti.
• Psi. *drogt> < ie. *dhre(n)gh- 'tyč; pevně držet aj.' < *dher-gh-jdhr-egh- 'pevně držet aj.'.
Většina výkladů (Vasmcr, Machek, Bezlaj, SK 4, 265, Skok l, 446, BER aj.) spojuje přímo *drggb s lit. dránga 'silná hůl', stnord. drengr, nor.-dán. dreng, vše 'silná tyč, sloup', stisl. i metaf. 'mladý (silný) muž', stnord. drangr 'vysoko strmící kámen, skalní vrchol', středoir. 3. sg. dringiď'vylezá nahoru', kymer. drirtgo 'šplhať, av. drang- 'posilovať. Alb. drang 'tyč' může být jak příb., tak přejaté ze sl. Pokorný 254 uvádí tato slova jako nazalizovanou formu ie. *dfier-gh-, o němž v. více s.v; «ln>žatí.
Do této rodiny řadí SM 5,112 a 130 i psi. dregati, pův. 'strkat, vrážet (tyčí)' a drggb pokládá za jeho až psi. derivát. Lit. dránga by potom byl obdobný balt. derivát od slovesa lit. dréngti 'rvát, strkať.
150
drog*
dn>zi>
Pogodin 1903.256 vykladá drogb z ie. *dr(u)- 'dřevo' se suf. -(o)ng. což nepřesvědčuje sémanticky ani slovotvorné. VŠ
ttrudb v. trud*.
drugoici, -ide, -jako v. drug^
drugt,, -a m. 'druh, přítel, bližní; Gefährte, Freund, Nächster'
Der.: druga f. 'přítelkyně', družina f. kol. 'druhové, družina', družinbstvo 'přátelství', adj. družtm, -n't 'přítelův', družbba 'přátelství*; podntgb 'společník,
bližní' (v Bes k němu I x přechýl. podrugd), podružije
'manželka; manželství'; pridružili se 'přidružit se'; sbdružiti 'spřátelit', sbdruzbba 'společenství, sdružení'.
Exp.: Rum. sí. drujitiä 'druhové' (Tiktin).
Et.: Psi. *drugb > b. mk. drug, sch. drüg, sin. drůg, slk. č. hl. druh (do lil. přejato v 19. stol. z jiných sl. jaz., v Sch.-Šewc), dl. drug, stp. drug (p. druh, pom. drech,p přejato z vsi, sr. Bera. 1,230, Slawski 1,170; sotva má pravdu Brückner, KZ 43, 319, žejdeodomácídialektismus), br. ukr. druh, r. drug. Vše 'druh'. K sém. vývoji sl. podrugb v. Dědictví 3S5n.
• Psi. tdrugi> < ie. *dkrougho- 'člen družiny' (balt. germ. kelt.).
Nej blíže příb. je ht. draugas 'přítel, druh* s bohatě derivovanou rodinou; z germ. *druhti- je stnord. droit, stangl. dryht, sthn. truht 'družina, zejm. vojenská'; sr. i gót. driugan 'táhnout do války', ga-draúhls 'spolubojovník' (o germ. rodině Neckel, PBB 39, 189-200). Nejistý je pův. význam stnord. draugr 'muž', jež se do této rodiny také řadí (sr. Vries 1962, 81). S lit. a genu. slovy spojil už Matzenauer, LF 7, I63n; výklad se všeobecně přijímá. Patří sem i gal. drungos, ir. drong 'vojenská družina, zástup, lid' (sr. i drpgaru&h); vzájemný vztah germ. a kelt. slov však není zcela jasný.
Ie. *dhr-ou-gh- se většinou vykládá z redukovaného tvaru kořene *dher- 'pevně držet aj.*; v. družat!.
O celé rodině v. Pokorný 252n; název Člena družiny je
možná starý ie. dialektismus.
Trubaěev 1959, 172 spojil *drug& s něm. treu 'věrný'; výklad uznává Many no v 1963, 205n. Sém. je přesvědčivý, hláskově však působí potíže; proto jej v SM Trubače v již opustil.
vš-eh
drugi>2 adj. 'jiný; anderer' a num. ord. 'druhý; zweiter' Též ve spojeních typu drugb druga 'jeden druhého', drugb kb drugu 'jeden k druhému', 'navzájem*. Adv. drugo 'jindy, jinak*.
Der.: Adv. drugoici, drugoide, drugojako 'jinak, jindy, jinde'; adj. družbn b, družbm 'patřící druhému, jinému*.
Et: Psi. 1drugb, všesl: b. mk. drug(i), sch. dríqi, sin. drügi, slk. č. druhý, hl druhi, dl drugi, plb. draug, pom. drěgi, p. drugi, br. drúhi, ukr. drúhyj, r. drug(ój), vše 'jiný' (v sin. slk. č. p. jako sek. význam), 'druhý (z dvojice)' (br. r.), 'druhý (v pořadí vůbec)* (prim, význam v sin. slk. č. p.).
Vyvinulo se až v psi ze subst. drugb 'druh', v. drugi.,, jak ukazují mj. vazby typu drugb druga ap. (v. Machek), které jsou doloženy mimo stsl i v plb., dnes ještě v sin. a r. ví
-drbgnpti 'drhnout, řezat'  v. sbdrbgnoti
-drbgnpií se 'polekat se'    v. stdragnoti se
drtva, -i n. pl. 'dřiví; Holz'
Et.: Psi. *drbva > b. dárvá, mk. drva, sch. dřva, sin. dŕva, slk. dial drvá, č. dial. drva, plb. dravá, pom. drva, p. drwa, br. ukr. dróva. r. drová (Srez. ojed. dryvazv. 1424), vše 'dříví', str, i 'stromy'; v jsi. (sin. jen dial), slk. č. též s novým sg. na -o, b. mk. sch., č. dial. 'strom*, slk. dial, č. dial 'dřevo*, sin. dial 'poleno, klacek'.
Psi asi jen pl *dn>va < ie. *dru-, nulový stupeň k *dreu-fderu-, v. drevo. Před samohláskou se -«-rozložilo v -ňu-. Machek s.v. dřevo soudí, že v psí. byl pův. sg. *dervo s pl. *dn,va; avšak jeho předpoklad, že sl. *drbv- < *druv- je přetvořené ie. *dru-n- (> stind. gen. drúnah) je málo pravděpodobný.
Ie. *dru- > stind. drú-, alb. dru, vše 'dřevo*; ř. ÔQUQ 'strom, zvl dub' (v. Pokomy 214n). vi
dn>zi> adj. 'smělý, opovážlivý; kühn, verwegen' Adv. drbzě, drbzo 'směle'.
Der.: drbzostb 'smělost, opovážlivost, unáhlenosť, drbzostbnb 'opovážlivý'; drbznoti 'odvážit se', rfr&z-novem 'opovážlivý', dn>zati 'být dobré mysli, důvěřovat si, být smělý, odvážit se', drbzavati, drbzovati 'směle mluviť.
Komp.: dobrodrbzostbnb 'otevřeně mluvící' (ř. eónág-Qno-ioLGZOQ), drbZOSrbdb 'opovážlivý* (ř. Sguawcágoioq).
Exp.: Rum. dirz 'smělý, odvážný*, (Tiktin aj.), r. derzáť, derz-núť 'odvážit se', derznověnnyj 'odvážný', derznovénije 'smělost' (Preobr. aj.).
Et: Psi. *dbrzb > sch. st. (scsl?) drz, sin. st. dfz, slk. č. drzý, pomsln. ßirzi, str. (rcsl?) dérzyj, vše 'smělý, opovážlivý'. Častější se suf. -kb: b. därzôk, mk. drzok, sch. dfzak, sin. kniž. drzek (spis. držen), kaš. ßrski (Sychta), p. dziarski, ojed. st. darski, br.
151
dn>zi>
drbkolb
dzěrski, ukr. hovor, derzkýj, r. dérzktj, vše 'smělý', vsi. a jsi. i 'drzý, hrubý', ukr. i 'tvrdý', porn. p. i 'čilý, zdatný'.
• Psi. *dbrzb < ie, "dhrs-u- 'smělý*.
Všeobecně se přijímá (SM 5,228n; Slawski i, 190; Bezlaj s.v.; S-A 1955, č. 172 aj.; poprvé naznačil Jg 1,490 a Mikl. 1845,
25) příslušnost k rodině ie. *dhers-, kam patři mj. stind. dhršnů- (gram. dhršu-) 'smělý, silný', av. dar-ši-, daršyu- tv., ř. douoúc; tv., 9óqooq. 9gá<rog, Ság-aoq 'odvaha', lat. infestus 'útočný, nepřátelský' < *-dhers-to-, gót. ga-daúrsan 'odvážit se' aj., stprus. dyrsos 'zdatný*, s nazalizací lit. drjsti 'odvážit se*, drqsús 'smělý', lot. dritošs tv.; sem snad i toch. A tsár 'drsný', tsraši 'silný*, toch. B tsirauňe 'síla' (v.
Pokorný 259, jenž sem však sl. slovo neřadí). Potiže Činí si.
-z-, jež se vysvětluje různě: vlivem počáteční znělé
(Traulmann 60, Slawski), vlivem sl. *bbrzbkb 'rychlý' a mbrzbkb *zlý' (Machek), méně pravděpodobně vlivem nedolož, psi. pokračování ie. *dhrgh- (lit. diřzti 'stávat se pevným' aj., v. níže), jak soudi Meillet, if 5, 333, S-A 1955, č. 172 aj.
Sémanticky méně šťastné je spojeni *dbm s ie. *dhergh-"pevné držet* (stind. drdhá- 'pevný', lit. diřzti, diřzas 'řemen' aj.) podané Húbschmannem, KZ 23, 24; Schmidtem, KZ 25,116 aj.; přijímá Bruckner a ještě Pokomy 254. Jde o paiatálni variantu ie. "dhergh-, o němž v. drbžati. - Zcela nepravděpodobný je Hirtův předpoklad přejeli z germ. (PBB 23, 332). vš-eh
drbžati, -íti, 'držet; halten' (též refl.)
Též 'mít v moci, vládnout', kontextově i 'vězniť; drbžati (se) bez objektu i 'zůstávat, trvat'; d. čbto a d. se česo 'zachovávat, dodržovať.
Der.: drbžanije 'uchopení' i 'vlastnictví', drbžava 'moc, vláda' s adj. drbžavbtib; o(bb)drbžati 'obklopovat, ovládat, zabírat, obsahovat aj.', odrbžanije 'držení, vláda', neodrbžiím 'neobsáhnutelný, nezvládnutelný', prěodnžimoje (slovo) 'mocné, výsostné', odrbžbnica. obbdr- 'osidlo' (v. i obn.zi.nica); podbdrbža-ti 'podpírat'; podrbžati 'získat do uživání'; prédrbža-ti 'zastávat úřad, mít v moci', přen. 'zachovávať; pridrbžati sf 'přidržovat se, být u něčeho'; sbdrbžati 'držet, zachovávať, sbdrbžati se 'být zdrženlivý; zachovat se' aj.; udrbžati 'zadržet, podržet, ovládnout, obdržet', udrbžati se 'udržet se, zdržet se', neudrbžamnb 'neobsáhnutelný, nepostižitelný, nepokojný'; vbzdrbžati 'zdržovat, zadržovat, udržet (někoho)', v. čbto 'přidržovat se čeho, dodržovať, vbzdrbžati se 'zdržovat se čeho; žít asketický* aj., sbvozdrbžbnikb 'spoluasketa*.
Komp.: mirodrbžiteľb 'vládce nad světem' (ř. xoano-xo&twq); samodrbžbcb, samodrbžiteľb 'samovládce,
monarcha, císař' (ř. aůtmQtataQ): ptc. vbsedrbže 'všemohoucí' (ř. na.vzoxQaLTOQtv.óc% vbsedrbžiteľb 'všemo-houcí' (ř. na.\nor.QÍTa>e) s der.: adj. poscs. Vbsedrbžiteljevb, subst. vbsedrbžiteľbstvoj-stvije 'všemohoucnosť.
Exp.: Z csl. je r. vozderžáťsja 'zdržet se, vyvarovat se čeho', vozderlánije 'střídmost, zdrženlivost' (Šanskij), rum. st. väzdirja-nie 'zdrženlivost', väzdirjnic 'zdrženlivý' (Tiktin), r. samodériec a také samoderlávije 'samovláda', doložené u Crigorijc Cambla-ka (Zett. SbAvanesov 297) s der. (tato slovní rodina přejímána do ostatních sl. jaz. a také do rum.); r. st. miroderžiteľ 'vládce nad světem'.
Et.: Psi. *dbržati, všesl.: b. dárži. rak. drži, sch. dřžati, sin. držali, slk. držať, č. držel, hl. dzeržeč, dl. zaržas, plb. dirzět, stp. dzi(e)ržeč, ojed. stp. a p. dial. dzieržač, p. arch. dzieržyč, br. dzjaržác', ukr. deržáty, r. deržáť. Vše 'držeť, kontextově i 'vlastnit, zachovávať.
Psi. sloveso je stavové, *dbrža- < *dirg-ě-; nelze vyjít z "dbrz-jaň (tak SM 5, 231), je-li préz. -/'-.
Nejbližším příb. je av. dražaite 'drží'. Asi jde o nulový stupeň ie. *dher-, rozšířeného o veláru. Z téhož kořene, rozšířeného o aspirovanou paiatálni veláru, se většinou vyvozuje stind. drhyati 'je pevný, silný', drdhá- 'pevný' aj., av. dsraz- 'pouto',
lit. diržas 'řemen'. Tak Schmidt, KZ 25, I I5n aj.; Pokorný
254. Z této paiatálni formy vychází i pro *dbržati
SM l.c.. v. výše.
Schmidt l.c. připojil i lit. drúktas 'silný', stprus. drúktai adv. tv.; sotva právem, -k- je asi sekundární, sr. Fraenkel 107. Lat. fonis. stlal, forctas 'silný*, rovněž Schmidtem l.c. připojené, se dnes vykládá z ie. *bherglt- 'vysoký'.
Petr, BB 21, 212 spojil s ř. ôgáooopai (< *ôgáx--lopou) 'beru (do hrsti)', sthn. zarga 'obruba, lem', vše z ie. *dergh- 'uchopit, bráť. Přijímá Bern. i, 258, jenž sl. *dbržati vyvozuje z téhož kořene. Hláskově je tento výklad rovněž možný. ví
-drbžati se 'chvět se'  v. zadrvíati se
drbkolb, -i m. 'hůl, klacek; Stock, Knútteľ
Dolož. I x nom. pl. drbkoli a v Ev instr. pl. drbkolbmi.
Et: Psi. * drbkolb m. (*drbkola f.) > sch. st. ojed. drkola f., (slovníkové drekolje podle Rj rusismus), sin. dŕkelj i dřkol m., drkljáča f., vše 'hůl, klacek', sin. dial. i rkělj, ŕkelj 'kmen stromu*, stč. drkolenie 'bití klackem', drkolna, dř-, strkolna 'klacek, kyj*, č. jen topon. Drkolná, r. st. a dial. drekoľ (StrS, SRNG), r. drekóľje n. 'tyč, klacek'.
Sotva má pravdu Ľvov, siJaz vili, 279, že stsl. drbkolb je západoslavismus.
• (1) Psi. *dn>koh>ldib- < ie. *dru-/dri- 'dřevo' + sl. kok.
152
drbkolb
Dunaiskb
(2) Psi. *dnk-oh> ~- psi. *drékb 'kmen stromu, trup*.
(1) Starý výklad (už Dobrovský, Jg 1,479; v. i Mikl. 1845, 25) považoval * drbkolb za komp. z dn>( vo) (v. drěvo, úYfcva) a druhé časti, o níž se většina jeho stoupenců nevyjadřuje, zda jde o subst. kofe 'kůl', jak naznačil Jg a soudí Jagič, AslPh 20, 535, anebo o slovesný základ, obsažený v koljo, klati 'sekat, štípat', s motivací *'čím se rozštěpí dřevo, klín', jak míní Vaillant, RÉS 8, 90. Výklad háji Pogodin 1903, 258. Brandt, RFV 21, 2l6n, SM 5, 140. Sémanticky výklad vyhovuje, za pův. je však třeba pokládat drbkolb, proti němuž mluví většina stsl.. dokladů, stč. dřkol-na i vokalizace jeru drek- v r. Proto pomýšlí Jagié, AslPh 30, 295 pozn. na ie. variantu *dri- 'dřevo' (ř. Ôqíoc.). Jiní (např. SM 5,140) myslí na asimilacia > b ke koncovému -&, otázka však je, zda by tomu nebránila prostřední slabika.
Obměnou tohoto výkladu je návrh Šumanův, AslPh 30, 295 chápat 1. část komp. jako imper. od *der- 'udeřit': *(u)dri-koh> > *drbkolb by byl *'klacek k bití'. Machek, Mněma 421 pozn., pokládá *drbkolb za pův. název primitivní brzdy, *'to, co dře kola' (< *dr- se spojovacím vokálem -/-), sám však tuto domněnku opustil.
(2) Pravděpodobnější je spojení *drbk- s psi. *dtěkb 'kmen stromu, trup ap.'; tak Bern. 1,232,jenž v drbkolb vidí nulový stupeň + suf. -olb. Příbuzné je lit. draikas 'dlouhý (o stromech)', driekú 'protahovat, rozšiřovat' ap. Příbuznost dalších slov, uváděná Pokorným 276, je velmi sporná.
Obě slova spojuje i Ondruš, SlavSi 16.3-10, se zcela novým slovotvorným pojetím: č. slk. jsi. *drěkb vykládá z *der-kb, nulový stupeň vidí v *dbrk-olb, plný stupeň sufixu *dr-ek- snad v r. drekoľje, *dr--ok- v nazalizovaném *drokb a vše řadí ke kořeni *der- 'odírat', rozšířenému o -kb (pod. jako znati : znakb aj.); pův. význam vidí v *'odřený, osekaný kmen'. Závadou výkladu je, že u suf. -kb nečekáme „Schwebeablauť* a nazaiizaci.
Jde tedy o slovo málo jasné. Patří sem zřejmě i /-ové varianty: sch. dial. tfklja 'tyč k opoře popínavých rostlin ap.' (Skok mylně řadí k romanismu tórkut 'vinný lis'), sin. tfkelj 'klacek ap.'; sr. i trkljáti 'lehce klepat', třklje f. pl. 'cymbáľ. Machek s.v. drkolna sem asi právem řadí č. dial. irkol 'nemotora, hlupák', Ondruš o.c. 6 i slk. trkvas tv.; sem zřejmě patří i sin. trkljáč tv.
Proto lze uvažovat o možnosti onom. původu: onom. slovesa (s)trkati a drkati 'šoupat do něčeho, uvádět do pohybu' mají totiž expr. der. na -oliti, sr. č. st. drkoiiti nebo b. tárkolja, tárkaljam 'strkat, válet, kutálet'. Pak by drbkolb ap. bylo lépe vyloži-
telné jako nomen instrumenti ('čím je postrkováno') od psi. Slovesa na -oliti (tak Šaur, Slávia 59, 5n).
Nepravděpodobně spojil Pedersen 1909, 2, 47 s něm. Trag 'necky' < "'vydlabaný kmen' a s ir. drochta 'sud ap.', drochat 'mosť < *druk-cmio 'kmen'. vš-eh
duchati, dušen, 'vanout, foukat; blasen, wehen' Expr. i o dechu gněvomb duchati 'supět hněvem'. Et.: Psi. *duchati > b. dúcham, mk. duva, sch. dúhati, dúvati, sin. důhati, slk. dúchať, p. dial. du-chač (Kartowicz), ukr. důchaty (Hrin.), str. duchati (StrS), vše (o větru) 'foukat, váť (kromě str.), 'dýchať (b. arch., sch. sin. str).
Sloveso duchati ie většinou chápáno jako denom. od duchb (Bem., SM aj.), mohlo by být i výsledkem kontaminace sloves duti a dýchali (sr. SK 5,83). Není však vyloučena ani existence dvou stejně znějících, ale různým způsobem utvořených sloves: duchalil s <?-stupněm k dbchngti 'dýchať a duchati2, derivované suf. -cha- od duti, du-noti; sl. rodiny dbch-l duch- a du-, mající ostatně společný základní kořen, se vždy prolínaly. hk
duchb, -a m. 'duch; Geisť; 'dech; Atenť; 'vítr; Winď Der.: duchovbnb 'duchovní', spec. duchovbnaja n. pl.
'alegorie' (Bes). V. též duchati. Komp.: bogoduchovbtib 'vdechnutý bohem' (ř. 9eů-
nv&vGxoš); ništedušbnb 'chudý duchem'; další komp.
s -duibrib v. duša.
Et.: Psi. * duchb, všesl.: b. mk. duch, sch. ďúh, dův, sin. dúh, slk. č. luž. porn. p. vsi. duch. Vše 'duch', za pohanství o nehmotných bytostech (na rozdíl od duše, nehmotné nositelky života, v. duša), v křesť. literatuře přebírá významovou škálu ř. nvsvpix, později další filozofické a teologické interpretace; v běžně mluveném jazyce í s řadou přen. významů; dále 'proudění, pohyb vzduchu' (sch. vsi.), 'dech* (b. arch., sch., sin., p. dial., vsi.), 'zápach' (br. ukr. str.) aj.
Psi. * duchb (< ie. *dhouso-) je očekávané o-stup-ňové abstraktum od slovesa, které je v sl. doloženo už jen v der. dbchnpti a dychati (Bern., Pokorný 269n, SM aj.). V. dfechjtoti. hk
Dunaiskb adj. 'dunajský; Donau-' (l x Meth)
Adj. od nedoloženého stsl. *Dunai.
Et.: Psi. *Dunajb > sch. Dunaj, slk. č. luž. pom. p. Dunaj, vsi. Dunaj 'řeka Dunaj'; apel. i o pramenech, řece, velké vodě ap. Jako hydron. (i dem.) označuje i jiné toky (např. dl. Dunaj 'název přítoku Sprévy mezi Chotěbuzí a Picnem'). Sin. Dunaj'més-
153
Dunajsko
dupina
to Vídeň', meton. o městě na Dunaji. O původu
slova V. Dunan,.
Změnu prvotního -vt v -jb v zsl. a vsi. jaz. pokládá Kiparsky 1934, 196 za adekvátní změně dolom >dolojb. Sobolevskij, Stavia 8, 489 vysvětluje sl. -jb jako důsledek už rom. ztráty intervokalického -v-. Podobně Georgiev (SbLehr-Splawíáski 88n), který pokládá ztrátu -v- za dácký fonet. jev (sr. dácké topon. Patavissa > Potaissá) a Dunajb má za mladší přejetí z pozdního nebo dial. dáckého *Dönai(s).
pv
Dunavb, -a m. hydron. 'Dunaj; Donau' (3 x Supr)
Et.: Psi. *Dunavi> > b. rak. Dunav, sch. Důnav, stukr. Dunavb 'řeka Dunaj'; apel. i o pramenech, řece, velké vodě ap.
Dolož, pouze o-km. Dunavb, i když se z et. důvodů často předpokládá i-km. *Dunavb. Výklady shodně vycházejí z ie. *danu- 'řeka*, názory na způsob přejetí jsou různé. V. též Dunaískb.
• (1) Psi. * Dunavb < gót. *D5nawi < keil.-lal. Dámt-vius < ie. *dämt- 'řeka'. (2) Psi. *Dimam < dák. *Dônavi(s) < ie. *dänu- 'řeka'.
(1) Nejčastěji se *Dunavb vykládá jako přejetí z gót. Dónawi, kam slovo přišlo prostřednictvím kelt.-lat. Dánmius, Dänubius (sr. i příb. skotské Doon, angl. Don, v. Förster, ZslPh l, 20n), jehož základem je ie. *danu- 'řeka' (již Müllenhof, AslPh 1, 290n, nověji SM 5, 156n, SK 5, 92 aj.).
Skok, Slávia 7, 721n myslí na přejetí bez gót. prostřednictví a odvozuje *P«hk?»<& přímo z lat. Panuvius metatezi vokálů; odmítá Vasmer, ZslPh 9, 132 aj.
Bezlaj 1, 120n uznává nejčastéjší výklad sl. slova (< gót. < lat.), lat. Dänuvius však pokládá za přejaté z východu, sr. oset. don 'řeka*.
(2) Z ie. *dämt- vychází i Georgiev (SbLehr-Splawin-ski 88n), a to z adj. *dänou-jo-, *däneu-jo-, příp. z lok. sg. *däneu-i-r z nichž mělo vzniknout dácké *Dona-vi(s) (užívané snad v Moesii), přejaté do sl.
Málo přesvědčivě Sobolevskij, AstPh 27, 243 ze sarmatského *Dänüvi- (*dônu- + *avi- 'řeka-ovce*). p v
duupti, dunen, 'dýchnout; anhauchen'
Der.: otbdungti 'odfouknout', ndungti 'vdechnout', vbzdungti (na) 'dýchnout (na)'.
Et.: Psi. *dungti > sch. ďunuti pf. 'fouknout', metaf. st. ipf. 'hasit oheň' (Rj), sin. dúniti (hlavně o nárazech větru) 'udeřit', metaf. 'šťouchnout', stč, dunúíi 'váť, hl. dunyc, dl. dunuš, porn. důnqc (PWb),
stp. ojed. dunqt (SStp z Ps 147, 18), br. dúnuc', ukr. dúnuty, r. dúnuť, vše 'dýchnout, fouknout, zavát', přen. i 'udeřit' (sin., br.) a 'utéci' (sch., br. dial. dunúc*).
Jde o der. na -ngti z psi. *duti, dujg, v, naduti se.
# Psi. "dungti < ie. *dheu(H)- 'foukat, dout aj.'
Do rodiny ie. *dkeu(H)-patří stind. dhunóti, dkuvá-ti 'komíhá, rozdmýchává aj.', arm. de-dev-im 'komíhám', ř. Bém 'prudce douť, SceXÁa 'vichřice, bouře' aj., &úsiv 'konat zápalnou oběť*, lat. suffio (< *dhuiio) 'vykuřují', stir. dün 'hrad, kopec' <- *'násyp', něm. Düne 'duna' (ze středoniz. dünen 'písečný kopec1) ap., něm. Daune 'prachové peří', stnord. dýja 'třást', shet-landské dai 'vlna, pohyb moře', gót. dauns 'pára aj.', lit. dujá 'smítko prachu; nejjerrmější mouka; mrholení', dúlis 'prostředek k vykuřování včeľ, toch. A iwe, B íweye 'prach' aj.; v. podr. o celé rodině Pokorný 261 n. O ie. der. *dhümo- v. dytm>,, s-ové rozšíření kořene *dheus-j dhues- v. iřLchnoti, duša, duch*. Z pův. *dhü- vychází psi. *dyti, dyjg, doložené reliktově jen v sin. dííi, díjem 'vanout, lehce dýchať (Bezlaj aj.). Ie. kořen mohl být od původu onom.
Vzhledem k existenci psi. *duii& *dyti}e zbytečný předpoklad Mikkolův, IF23,125, že se psi. *dung-li vyvinulo z *duchngti. vš-ek
dupina, -y f. 'otvor, dutina; Loch, Höhle* Var.: duplina tv.
Eu Dupina je der. na -ina od psi. *dupa 'prohlubina, díra, otvor', pod. jako duplina od duplo tv., resp. dupl(j)'ma z psi. *dupa. Psi. stáří derivátů není prokazatelné, ale je možné.
Psi. *dup(l)ina, *dup'ina > sch. důpljina, duplji-na, sin. dupina, dupljína (Plet.), duplina, č. dial. duplina (Bartoš 1906), r. dial. duplina (Dal), vše 'dutina (ve stromě), kotlina'.
• Psi. *dupa < ie, *dheu-p-jdheu-b- 'hluboký, dutý' (germ. bsl.).
Psi. ""dupa ap. se vykládá z ie. *dheu-p-, jemuž odpovídá i lot. dupis, duplis 'dřevěná nádoba', dupeš 'výmoly ve břehu, kde hnízdí raci' (M-E), střhn. tobel, něm. dial. Tobel 'soutěska, rokle, proláklina', ags. dyfan, angl. dive 'potopit, ponořit' aj., v. Pokorný 267n; ie. *dheu-p- je neznělá var. častějšího ie. *dheu-b-, o němž v. s.v. dibn>, duto, dobrava.
Machek s.v. doupě předpokládá až psi. změnu b > p; vychází z ie. *dheu-b- > psi. *duba (sr. slk. dial. dúbie 'dutina, díra', sch. dial. dub tv. aj., v. SK 5,96); změnu b > p vysvětluje analogií (adj. *dupl'b podle *ščupl'b). pv
154
duša
dyjgngtj (se)
duša, -e f. 'duše; Seele'
Der.: Rel. adj. dušbm, duševbm 'týkající se duše, mající duši, Živý' (ř. qmxixÓQ, na rozdíl od rel. adj. duchovtrn 'týkající se ducha' = ř. xvwpazixóc;, v. duchí), bezdušbm 'nemající duši, neživý*. Sem snad i zadušiti se 'být malomyslný' (tak S-A 1955 s.v., dolož, jen ve spojeni pade zadusím se (Supr 289, 20; SJS prekladá 'ztratit dech').
Kômp.: dušegubbm 'hubící duše' (r. y/oxo^9óDoq), -pa-gubbtib tv., csl. -gubbCb 'vrah', -gubica 'vražedkyně'; -lovbcb 'lovec duší'; -uspěšbnb 'prospešný duši'; bla-godušije 'dobrá mysl, duševní pohoda' (ř. eú^ía), -dušbnovati, -dušbstvovati 'být dobré mysli' (r. íttyitfřív), -dušbno 'radostně, v pohodě, s dobrou myslí'; dobrodušbstvovati 'být dobré mysli' (ř. Eó9epeľv); dbvodušije 'pochybnost, pochybování' (ř. ôiipoxía), dbvo (je) dušbm 'dvojího ducha, obojaký' (ň Ôiyvzoc.); inodušbnb 'jednomyslný', -dušbnikb 'stejně smýšlející člověk'; jedinodušije 'jednomyslnost', jedino-, jedbnodušbnb 'jednomyslný' (ř. ópóipvxog); další komp. s -dušbm,: krotoko- 'mírný' (í. noaSBopoc.), malo- 'malomyslný' (ř. dhyówox<n), naglo- 'unáhlený, prudký' (ř. óíúflu/řoc), ravbno- 'stejně smýšlející' (r. laó^/oxog), veliká- 'velkodušný' (r. psyaAóif/oxoc,).
Exp.: Řada csl. kompozit byla převzata do sl. jazyků: csl. blagodašije (b. sch. sln.7 ukr. r.), dobrodušbm, (jen MLP; jsi. vsi.), dušegubbcb, -Mis (b. mk. vsi.), dbrojedušbm (sch. vsi.), jediao-dušbitb (b. mk. sch. vsi), malodušbnb, -ije (jen MLP; sch. mk. ukr. r.), ravbnodušbrtb (b. sch. sin. br. r.), velikodušbrtb (mk. sch. vsi.).
Et.: Psi. *duša, všesl.: b. dusá, mk. duša, sch. sin. dúša, slk. duša, č. duše, luž. duša, plb. dausäjdaisô, porn. áeša, duša, duša, p. dusza, vsi. dusá, vše 'duše', pův. o životním principu a nositeli života, který uniká ze zvířat a Udí posledním vydechnutím; později s různými filozofickými a teologickými interpretacemi; v běžném jaz. s řadou přenesených významů, zvi. 'člověk', 'životně důležitá část něčeho' aj.
Psi. *duša ( < ie. *dhous-iä)}e asi odvozeno stejně jako psi. *duchb (v. duchí.) od slovesa, které je v sl. doloženo jen v der. dbchnoti a dychati (v. d^chnoti). Někdy (SK, BER aj.) se pokládá přímo za der. psi. duchb; pokud by tomu tak bylo, muselo by jit o der. velmi starobylý, v sém. vývoji pokročilejší než duchb. Stejným suf. jako duša je tvořeno lit. dvasiá 'duch, dech', stejný stupeň kořene má lit. dausos, též
dausios 'ráj' (Bern., Pokomy, Fraenkel aj.). Stejný sém.
vývoj 'dech' -> 'duše' lze sledovat např. i u ř. foxy a lat. anima. hk
duti v. dunoti, naduti se
duxi>,-a m. 'velitel posádky; Kommandant der Gar-nison' (Supr)
Titul byz. důstojníka velícího posádce (střř. poTgx, tj. asi 1000 mužů) v určité oblasti (v. DuCangc Gr. 327n); sek. i titul správce oblasti nebo města vůbec.
Var.: duksb, dukbSb.
Der.: Adj. poses. duxovb.
Et.: Přejato ze střř. ôoóč, tv. a to z lat. dux 'velitel, (voje)vůdce' z lat. ducere 'vést' (v. w-H i, 377n).
pp-pv
dvidzatí v. dvignori
dvigiioti (se),   -netb (se) 'pohnout (se); (sich) bewe-gen'
Pf. od sporadicky doloženého psi. *dvigti (v. níže), jehož deriváty jsou i ipf. stsl. dvižati, -iíb (se), -dzati (se) 'hýbat (se)'.
Der.: dvignovenije, po- 'pohnutí, výčitky svědomí', dvižimb 'pohybující se, otřásaný', nedvižimb, nepo-dvižimb, -dviibnb 'nepohnutelný; nezrušitelný' (ř. ôxivijtoq); otbdvignqti se 'pozvednout se'; podvignqti 'pohnout k čemu, zvednout', p. se 'vynasnažit se; pospíšit si; dát se do boje', podvižemje 'pohyb, námaha, vzpoura', ipf. podvidzati 'zdvíhat, podněcovat', p. se 'zvedat se, zachvět se, snažit se, spěchat, bojovať, ipf. podvižati (se) 'pohnout (se), zatřást (se)', -anije 'námaha', podvidzanije, podvigb 'pohyb, úsilí, zápas, pohnutí, výčitky svědomí' (poslední význam, stejně jako dvignovenije, po- tv., je jen v Bes), po-dvižbm 'pohyblivý, snaživý', -bnikb 'bojovník', sbpodvidzati se 'zároveň se snažiť; prědvignoti 'odsunout'; razdvignoti 'otevřít'; sbdvigngti se 'být pohnut'; poudvigngti 'pozdvihnout'; vbzdvigngti, vbzdvidzati 'pozdvihnout, podněcovat', ve spojení v. zakonb, zavětb 'ustanoviť, sbvbzdvignqti 'spolu vyzdvihnout', vbzdvigb, vbzdviženije (čbsíbnajego) krbsta 'Povýšení sv. kříže' (ř. i} vy/tooiq zo5 ataooon xi-píoo), nevbzdviženb 'neúnosně velkolepý, úžasný'.
Komp.: bogodvižbnb 'vedený bohem'.
Exp.: Z csl. je r. dvižénije 'pohyb', r. dvižímyj 'movitý, přenosný' (v. Šanskij); r. vozdvignut' 'postaviť, r. Vozdňženije kresla, ukr. zdvlžennja, strum, vázvijenie 'Povýšeni (kříže)', väzrijui cru-cea 'povýšit kříž'; podvig 'úsilí, snaha; čin' (Tiktin). Snad i r. pódvig 'hrdinský čin' (sr. Babov, S1FÍI 19, 81n), nepodvižnyj 'nehybný'.
El: Psi. *dvigngti, všesl.: b. vdígna (se), lid. dígna (se), mk. digne (se), sch. ďigmiti (se), sin. dvígniti (se), slk. dvihnúť (sa), č. zdvihnout (se), hl. zběhnyč (so), dl. zwignuš (se), plb. dvaigngt, porn. (v)dvig-nqc, p. díwignač (sie), br. dial. dzvinuc (NarLeks 50), ukr. dvýnuty(sja), r. dvinuť(sja) s význ. 'zdvih-
155
ďrignoti (sf)
dvfcri
hnout (se), zvednout (se)' (jsi. zsl. ukr.), 'pohnout (se)' (vsi.).
Základní sloveso *dvigti je dolož, jen v sch. dici 'zvednout', sin. dial. vzdiči 'pozvednout' (Plet.). Jeho všesl. der. *dvigati není doložen ve stsl., kde je jen jeho palat. var. dvidzaíi (se) (i v sch.); typ dvižati, -itb se se zachoval reliktově jen v br. dial. a ukr. dial.
Nejasné; nemá bezpečné příbuzné. • (l) Psi. dvignoti. dvigati < psi. *d(b)vigb 'rozpora, roz dvojená větev* < ie. *d(u)tfei- 'dvě'.
(2) Psi. dvigati < psi. d- + *vigati < ie. *veig- 'ohýbať (ár. gertn. balt.).
(3) Psi. *dvigti ap. ~ germ. *twikkjón 'škubnout, při-skřipnout aj.'.
(1) V současné době je nejčastěji přijímán (BER i, 325, ESUkr 2,17n aj.) výklad Trubačevův, Etim 1964,4n, který chápe dvigngti jako derivát od *d(b)vigb 'rozpora, vidlicovitě rozvětvená, rozdvojená větev' (od téhož ie. základu *duuô- jako num. 'dvě'; sr. též něm. Zweig 'větev' aj.). Předpokládá sém. vývoj 'předmět ke zdvíhání' ->• 'zvednout' a jako sém. paralelu uvádí slk. socha 'rozpora' -* posošiť sa 'zvednout se'. Vadou výkladu je především absence dokladu psi. *dvigb 'rozsocha' ve sl. jaz. a existence starobylého *dvigti a dvižati, které nelze pokládat za denominativa.
(2) Bern. 1, 240n se pokouší o dekompozici *d--vigati, kde *vigati má základ v ie. *ueig- 'ohýbať (sem např. stind. vijáte 'zvedá se' o vlně, 'spěchá*, av. vaěg- 'mávat, vrhať, něm. wekhen aj. 'uhnout', v. Pokorný 1130 aj.).
Počáteční d- považuje Bern. za nulový stupeň ie. *ad- 'k, u, na' (sr. lat. ad, ad-, gót. at, at- ap.). Jinak vykládá d- Machek, spojující dvigati se stind. ud-vijáti 'zdvíhá se*; ve sl. předpokládá ztrátu w- již v prehistorickém období. Vaillant 3, 244 má d- za nejasné.
(3) Uhlenbeck, PBB 22, 542 spojuje dvigngti s rodinou západogerm. *twikkjón. Jeho výklad obhajuje proti Bernekerovi Endzellns, ŽMNP 28, ijur, 2, s. 201, který zdůrazňuje sém. blízkost stangl. twiccian (angl. to twitch) 'trhnout, škubnout' a střhn. zwic 'úder'; připouští Vasmer, SK 5, 127 označuje jako nejpravděpodobnější výklad.
Za přejaté z gót, *du-\vigan (dolož, ga-wigan) 'hýbat se, pohybovat se' (< ie. *uegh- tv.) pokládá Martynov (Tezy 11), vykládá tedy dvigati z psi. *dbvigati.
Němec pokládá za příbuzné s lit. tvinkti 'otékat, bobtnat*; u lit. slova předpokládá sém. vývoj 'zvedat se' -» 'bobtnat' (PF 18, 2, 90n). Lit. tviňkti se obvykle spojuje s něm. zwingen; s jeho
rodinou a s ir. ded(a)ig 'utlačoval', pl. for-dengat spojili dvigngti už Windisch, KZ 23, 207 a Stokes, BB 21, 128.
Zcela nepravděpodobné je spojení s lat. figere 'zabodávat, přibíjet ap.* (< ie. *dhěig^- 'bodat, píchat'), o něž se pokouši Sobolevskij, Slávia 5, 443. pv
dvižati v. dvigngti
dvoří., -a m. 'dvůr, nádvoří; Hof, Gehöfe'
Označení pro dvůr zemědělské usedlosti (i usedlost samu) i pro nádvoří reprezentační budovy (i rezidenci samotnou).
Der.: dvoibcb 'dvorec, tvrz' (o Pilátově prétoriu); udvoritise 'usadit se, pobýť (ř. <xuAi£«r&«)»udvarjatise 'pobývat (společně)', udvorbnikb 'společník', vbdvo-ritise 'usadit se, pobýt' sipf. vbdvarjati se; z předložkových spojeni vzniklo prědbdvorije 'předdvoří* (ř. noouókt-
ov), sr. i prĚdbdvbríje s.v. dvtri; srědudvorije 'nádvoří, dvůr' (ř. fiAacwXov).
Exp.: Z csl. je rum. dvorbá 'posluhování, vzdávání holdu u dvora', dvori 'sloužit (u dvora), dvořit se', dvorean 'dvořan' (Tiktin); rum. st. dvornik i dnešní vornic 'druh úředníka' je podle Tiktina z csl., kdežto podle Rosettiho 1954, 39 je vornic přejato ze sch.
Et.: Psi. *dvorb, všesl: b. mk. dvor, sch. dvór, sin. dvoř, slk. dvor, stč. dvór, č. dvůr, iuž. dwór, plb. dor, porn. dvór, p. dwór, br. dvor, ukr. dvir, r. dvor, všude 'dvůr', tj. pův. 'ohrazený prostor usedlosti uzavřený vraty', též 'usedlost sama'; všude i 'panovnický dvůr' (vliv něm. Hof či přímo fr. cour).
• Psi. *dvon> < ie. *dhuoro- *dvůr'.
Psi *dvon> je pokračování ie. *dhuoro- (sr. mew 53; Bern. 1,241; Slawski 1,183aj.),jemUŽ odpovídá i Stind. dvära- n. 'vrata, dveře', lat. forum 'dvůr, náměstí, tržiště' (jinak W-H i, 537n, který vykládá forum jako 'oplocené místo' od ie. *bher- 'řezat, štípat'), lot. dvars, dvarš 'druh brány' (kdežto lit. dväras 'dvorec, knížecí dvůr'je spíše přejaté ze sl, v. Fraenkeljaj. Jde o 0-kmen s o-stupněm kořene od ie. *dhuer; v. dvbri.
pv
dvbri, -ii f. pl. 'dveře; Tür'
Méně často i sg. dvbrb.
Der.: dvbrbce f. pl. 'dveře, dvířka; okno' (sr. ř. 9vqíc v obou významech), dvbrbnikb 'vrátný', dvbrbnica 'vrátná'; z předložkových spojení prědbdvbrije 'nádvoří, před-braní' (ř. noóSooov; v Is 6, 4 Grig Zach mylně i za ř. ihtéo-9vqov 'nadpraží'); pridvbríje tv.
Exp.: Csl. dvbri > rum. arch. dverá 'dveře, dvířka oltáře' (Tiktin 590); sch. dver(i) 'dveře oltáře' z rcsl. (RSAN).
Et: Psi *dvbrb, všesl: b. arch. dvéri pl., řidč. sg. dver (RBE), mk. dver f., arch. dveri pl, sch. arch. dvór f., dväri pl, sin. arch. a dial. důri, davri, dvéri pomn.,
156
dvtri
dzělt
slk. dvere pomn., stč. dřvi (s metatezí -vř- > -řv-) pomn., č. dveře pomn., hl. durje pomn., dl. žurja pomn. (Sch.-Šewc 185 myslí na psi. *dur~, stejně Bezlaj u Sin. durí), plb. dvar f., dvarai pl., pom. dvéře pomn., p. drzwi pomn. (stejně jako v stč. s metatezí, Siawski i. 175), dial. déwierze pomn., br. dzvéry pomn., ukr. dvéri pomn., r. dver' f., dvéri pl., vše 'dveře', b. mk., r. dial. i 'vrata, brána'.
• Psi. xdvbn < ie, *dhuer- 'dveře*.
Psi. *dvbrb je doloženo nejčastěji jako pomn., tak asi už psi.; ve sl. jaz. patří k /-kmenům (Bern. i, 241. Siawski i.e., SK. 5,142 aj.). Odpovídá ie. redukovanému *dhur- k *dhuer~jdhuor-jdhur', kam patří i toch. B twere, stind. dvárah nom. pl., durah, durah ak. pl. 'dveře', av. dvarsm ak. sg. 'vrata, brána' aj., arm. dur-k1' pl., ř. $óga, snad i $aigóg 'Čep u dveří, ale í u vozu', alb. dere, lat. forěs f. pl., kymer. korn. stbret. dor aj., gót. daúr, něm. Tor 'brána', stnord. dyrr pl., něm. Tür, stprus. dauris pl., lit. důrys pl., lot. äur(v)is pl., VŠe 'dveře' (sr. Pokorný 278n, Eckert 1983, 42n aj.).
Psi. *dvwb je spojeno s *dvon> střídáním koř. samohlásky, které se vysvětluje flexí koř. jména, protože ie. *dhuer- je jmenný kořen; uznáme-li však lit. dvérti 'rozšiřovat se, rozbíhat se' za poslední zbytek slovesného kořene, je dvorb náležitě produktivním o-kmenovým subst. s o-stupněm v koř. a dvbrb í-kmenovým subst. s redukovaným koř. stupněm.
Význam dvorb a dvbrb je spojen s představou omezení volného prostranství: dvbrb 'to, čím se zavírá', dvorb 'to, co se zavírá, co je opevněno' (sr. Kaspers, PBB 77,240n); sém. paralely uvádí Machek s.v.
dvůr. p V
dychari v. tfcehnoti
dymi»j, -a m. 'dým, kouř; Rauch'
Der.: dymbnb 'dýmový, kouřový'.
Et.: Psi. *dymb, všesl.: b. mk. dim, sch. dim, sin. dim, slk. dym, č. dým, Iuž. dym, plb. dáim, pom. dim, p. vsi. dym, vše 'dým', též 'ohniště; kouřovod, komín' (sch. p. r.); význam 'obydlí, hospodářství* (p., r. arch. a dial., SRNG 8,292) souvisí s placením daně z dýmu, z ohniště (Gb aj.).
• Psi, *dymb < ie. *dhümo- tv. < ie. *dheu-H- 'dout, vanout*. Der. na -mo- je i v stind. dhumá- 'dým, pára', lat.
jumus tv., lit dümai pl., lot. dümi, stprus. dumis 'dým'; ř. denom. Svpicív 'kouřit' dovoluje předpokládat ř. *8ôpÓQ 'kouř' vedle Qvptóq 'duch, životní síla*, které může být jeho sém. posunutým pokračo-
váním, vykládá Se VŠak i jinak (v. Chantraine 446); s kořenovým -o- sr. sthn. toum 'pára', sas. dômian 'kouřit se', s -u- střir. dumacha pl. 'mlha', v. Pokorný 261 aj. Další příbuzná slova zákl. kořene v. u dunoti.
pv
dynrb2, -a m. 'dýmej, dýmě jo vý mor; Pest(beule)' (i x
Bes)
Patrné bohemtsmus (sr. již Sobolevskij, RFV 43, 185), přes skepsi Jagiéovu, AslPh 24, 265.
Et: Csl. t>-kmen dymb má přesnou responzí ve stč. dým tv.; k o-kmenům patři i str. du. n. dýmě tv. Psl. je i *dyme > stč. dýmě, -etie, p. arch. dymie. Další podoby tohoto slova ve sl. jaz. jsou značně rozkolísané, sr. hl. dymjo {patrné Pfulův novotvar, tak Sch.-Šewc 191), sch. dimlje, dimnja7 sin. dimlje, ukr. st. dýmynycja (Žel.) a dial. dýmynyci pl. (Hrin.), vše 1. 'slabina, tříslo,' 2. 'onemocněni tříselných žláz provázené otokem' (v hl. pouze v 1. významu, v ukr. ve významu 2.).
Nejčastěji bývá spojeno s dgti, -dymati{sľ. Bern. l, 250; SM 5,202; SK 5,204aj.), v. doti. Tomu VŠak odpovídá především csl. dymb. *Dyme se vykládá buď haplo-logií z *dyma-m%, tak SM I.e., nebo od jiného kořene, ie. *dheu-H- (v. dunoti), jako der. se suf. -me od psi. *dyti (SK 1. c).
Nepravděpodobné je spojení sl. *dyme, dymb s lat. tumor 'nádor*; tak Machek, LP 8, 65, též Machek 1957 a 1968. pv
dyšat) v. dbchngti
diel* adj. 'velký, silný; groß, stark'
Doloženo jen do dzěla 'zcela, úplně', adv. dzěio 'velmi, příliš, nanejvýš' a pref. prědzěh 'veliký, význam-ny.
Hapax diěluto z Cloz 2b 20, chápaný dříve jako der. se suf. -ut- (Mikl. 1852, 2, 200; Nahtigal 1936, 55n) emendoval lépe Vaillant, RES 23, 37, pozn. 9 jako dzěio ljuto 'velnu ostře, tvrdě'; v. i SJS s.v.
Exp.: Z csl. je r. arch. a dial. zela 'velmi, velice' (SSRLJ, Dal* I, 1741), br. dosela 'velmi, neobyčejně* (Nos.); z nich byly v 18. stol. tvořeny další der.: r. dial. zéľno 'velmi, příliš', br. dial. zél'na 'hlučně* ap. (sr. Ľvov, DSIJa 8, 88-100). ESBr 3,329 spojuje br. zél'na přímo s psi. *dzělo.
Et: Psi. *dzělb > jen sin. a stč. reliktové adv.: sin. zelo 'velmi, mnoho', stč. zieh 'zhusta, často' (archív stč,).
• Psi. "dzěb < ie. *ghoilo- 'prudký, silný' (balL germ., kelt.?).
Jednomyslně spojováno s lit. gaitús 'prudký; trpký, drsný', gáiloti 'pářit se', lot. gails 'smyslný, vilný', sthn. něm. geil 'bujný, žádostivý, vilný', vše
157
dzěli>
dibbrb
Z ie. *ghoÍÍO- 'prudký, silný' (Geitler, LF 3, 39; Pogodin, RFV 32, 271; Zubatý I, 2, 129 aj.). Pokorný 452 uvažuje
i o příbuznosti s ir. gaol 'přátelství, vztah k někomu'.
Málo pravděpodobná je souvislost se siind. helas 'hněv' (< *héda-), hil- 'hněvat se' ( < *hid-), kterou uvádí Pogodin l.c.; tato slova odvozuje Pokorný 427 z ie. *gheis-jgheiz-d(h)-; shodně Mayrhofer 3, 609n a 601. Bradke však (KZ 28, 298n> odděluje z této rodiny si Ind. helä 'erotická nevázanost', které by (přes odmítnutí Pokorného a Mayrhoferovo) mohlo k ie. *ghoilo-patŕít. ŽŠ
dzvězda, -y f. 'hvězda; Stern'
Der.: dzvězdbrtb 'hvězdný', dzvězdbnikb 'hvézdo-pravec'; jen v Bes sttdzvězdije, -enije 'seskupení, postavení hvězd' (lat. constellasio).
K«mu.: dzvězdozbrbcb 'hvězdopravec*, -čbtemje 'hvězdopravectví, astrologie'.
Et.: Psi. *gvězda > b. zvezdá, mk. dzvezda, sch. zvésdafzvijězda, sin. zvězda, slk. hviezda, č. hvězda, hl. hwězda, dl. gwězda, plb. gjozdä, porn. gvázda, p. gwiazda, ukr. st. a dial. zvizdá, Žd.z'vizdá, r. zvezdá, vše 'hvězda', přen. i 'osud*, 'světlá skvrna (např. na čele dobytka)' ap. (V br. a ukr. pro pojem 'hvězda' je užito der. od *zorjá).
Příbuzné je lit. žvaígždě (st. a dial. i bez -g-) a lot. zvái(g)zne 'hvězda', zvaígala 'kráva s lysinou',
Stprus. swäigstan (ak. sg.) 'paprsek' a erschwáig-stinai 'osvětlovat', spojované s *gvězda Endzelinem 19U, 113 a Toporovem 2, 84n, patří spíše k ie. *£ueit- 'svítit' (Fraenkel, KZ70, 145).
Další souvislosti jsou nejisté. Petersson 1920, 7 In připojil oset. ctvzíst (pokud je z *zvesta>) 'stříbro' (jako možnost připouští i Abajev i, 2l2n), O'Brien ir. gead 'světlá skvrna na čele dobytka' (Celtica 3, 171).
Rekonstrukce ie. kořene je obtížná. Většina výkladů vychází z počáteční palataly a psi. *gvězda řadí k případům, v nichž má praslovanština veláru místo očekávané sykavky (sr. i gosb). Pouze SM 7, 182 předpokládá psi. * zvězda, které se v zsl. disimi-lovalo v gvězda; stsl. podoby s dz- však svědčí o 2. palatizaci psi. g-.
Nejčastěji odvozováno z ie. *ghuoigSÍ- 'svítit; paprsek'; sr. Pokorný 495, obdobně už Hirt, BB 24, 255, En-dzefins 1911,113 aj., bez -g*- v kódě SM l.c; toto -g*- je rekonstruováno z balt. tvarů, v nichž -g- nemusí být sek., jak ukazuje lot. zvaígala 'kráva s lysinou'. Labiovelára se předpokládala kvůli ř. <poífhc. 'čistý, zářící', které k uvedenému ie. kořeni řadí Petersson 1918, 51, Pokorný 495 aj.; jeho příbuznost je však nejistá (Froehde, BB 19, 232; Frisk 2, 1031).
Rekonstrukce východiska pro psi. -zdaje rovněž nesnadná: Fraenkel zde vidí -(e)s jako znak s--kmenu, -dá odvozuje z ie. *dhě- 'položit, dělat'. I SM 7, 182 má *gvězda za komp., jehož 2. slabiku pokládá za pokračování ie. *síä- 'stáť, tj. 'stojící světlo*.
Machek, Mněma 417 vychází z ie. *guoid-d(h)ä <ie. *gueid- 'zářiť; shodně s Briicknerem (AstPh 39, 8) pokládá tento kořen za znělou var. neznělého *kueit- (v sl. 'kvésť, v lot. 'lesknout se, zářiť) a palat. *&ueit- > *svět- 'svítit*. Tak i Otrgbski, LP4,33
aj.
Moszyňski, JP 36, 200n připojuje psi. *gvézda k lit. gaizdras 'záře, červánky", gaidrús 'jasný' a k ř. tpaiôgóq tv.; překážkou tohoto spojení je si. počáteční gv-. Nepravděpodobný je výklad Machkův (1968, 192): vychází z vb, kořene, uchovaného v lit. dvazg-eti 'třpytit se, zářiť, z něhož metatezí mělo vzniknout *gvaizda; lit. ž- má za výsledek vsi. vlivu. Zcela bez ohlasu Treimer 1954, 70, který se domníval, že sl. gvězda a lit. zvaigždé je kavk. původu. - ŽŠ
di>bn>, -i f. 'údolí, rokle; Tal, Schluchť; 'potok; Bach'
V Nik a Supr s význ. TdQzagog 'peklo', převážné ve spojení dbbn ognbnaja. Horale k 1954, 68n se domnívá, že stsl. dbbtb 'peklo' za ř. yěevva bylo užito pod vlivem pův. hebr. významu 'údolí (synů Hinnômovýcb)' (v. g'eona), i když je sporné, zda stsl. překladatel ovládal hebr. Nemůžeme zde vyloučit ani spolupůsobení psi. představy strže, propasti jako sídla démonů (sr. Němec, Slávia 57, 245).
Var.: dbbfb (všude kromě Ostr).
Et:Psl *dbbrb > b. topon. Debär (Georgiev 195Sb, 72n; b. děbri Z r., v. BER), sch. debri pl. (Schůtz 1957, 38), topon. Dabar aj., sin. deber f., slk. dial. deber (SSN), stč., č. arch. debř, dl. topon. Debrik (Muka 3,134), stp. dziebrz f., br. dial. dobr', ukr., r. arch. debr'. Psi. ^dbbra, *dbbr*a > v jsi. pouze topon. nebo hydron., sr. b. Debra (BER), sch. Dabre f. pl. (Rj), sin. Dabra, dial. Dobra (Bezlaj 1956, I, 137n), slk. dial. debra (Kálal, Buffa), č. dial. gebra, debřa (Bartoš 1906), pom. dabřa (PWb), p. arch. a dial. debra, debrze n. (Karlowicz), br. dial. dzébra (Nos), ukr. st. a dial. débra (Žel., SUM), r. débri pl., dial. débrja f. (SRNG 7, 313) s významy 'rokle, údolí; propast* (sin. slk. stč. č. dial., p. dial., ukr. pom.) -» 'údolí, dolina porostlá lesem' (sch. stč. p. arch., ukr. dial., r.) -» 'hustý neproniknutelný les* (ukr., r. > b.). Původní význam byl patrně 'vyhloubené místo,vyhloubeni-na', odtud i 'místo vyhloubené vodou, stoka, potok' (sin. dial., slk. dial., č. dial., br. dial.) aj.
158
dibrh
duna
• Psi. *dbbn> < ie. *dhub-, *dheu-b- 'hluboký, vykotlaný' (balt. germ trák.).
Psi. *dbbrb se řadí do rodiny íe. *dheu-b- (sr. Pokorný 267n; Bern. 1,242n; SK 5,147naj.), odkud je i trák. topon. éófingoq, stir. dobur 'voda', gót. diups 'hluboký', něm. tief tv., stprus. padaubis 'údolí', lit. dubůs 'hluboký, vykotlaný', áuburýs 'hlubina, propast', lot. dubra 'kaluž' aj. Od ie. *dhub~ je i si. dbno (v. th>no).
Et. původní je dbbn; b za a se vysvětluje asimilací samohlásek v sousedících slabikách, sr. Sobolcvskij, RFV 64,114n; Fortuna-tov, IzvORJS 13, 2, 6n.
Máto pravděpodobný je tedy výklad vycházející z psi. *dbbn, které Schmidt 1871, 1, 164, Bern. l.c. aj. spojují s ř. rá^>{g)og 'mohyla' a s lot. dibens 'dno, hlubina'. M-E 1,465 pokládá však -i- v dibens za sekundární. pv
dichnoti,  dichnen, pf. 'dechnout; hauchen'; 'zavanout; 'wehen'
Ipf. dychati, -ajelb, dyšetb a v Bes dyšati, -itb 'dýchať; ve vazbě dychati kb komu (česomu), d. na čbto 'toužit po někom, být roztoužen čím' za lat. adhetare.
Der.: dychanije 'dýchání, dech, duch, dutí, vanutí', dbchnovenije subst. verbální, též 'nadšení'; izdbch-ngti 'vydechnout naposled, zemřít', ipf. -dychati, -dychanije 'vydechnutí, dech'; otbdychati 'dýchat, oddechovat', otbdbšenije 'oddech, zotavení'; sbdy-chanije 'jednomyslnost, shoda' (i x Supr, asi kalk ř. aůfnrvoia); udušije 'nedostatek dechu' (l x Bes); vbdbchngti 'vdechnout', -dbchnovenh 'inspirovaný', -dbchnovenije 'nadšení'; vbzdbchngti '(vz)dechnout, zasténat', ipf. -dychati 'vzdychať, vbzdbšenije jen ve vazbě v. otb zblb 'odvrácení' (1 x Nora; chápáno jako moravismus s analogiemi v češtině, v. MMFH 4, 224), vbzduchb 'vzduch, povětří', vbzdušwa, 'vzdušný; nejistý'; zadbchngti se 'zalknout se'.
Kômp.: bogodbchnoven(bn)b 'vdechnutý bohem' (ř.
9eÓ7ľve»t7zoc.).
Exp.: Csl. vbdbchnovenije > b. vdachnověnie, r. vdochnověnije, ukr. vdochnovénje; csl. bogocbchnovenbnb > r. bogodochnověn-nyj, ukr. bohoduchnovénnyj; csl. vbzduchb > vsi. vózduch. rum. vázduh; csl. otbdbchnoti > rum. odihni 'nechat odpočívať (Tik-tin 1080n).
Et: Psi. *dbchngti > b. duchna, dachvam, sch. dáhnuti, sin. dáhniti, dahníti, dehniii, slk. dochnúť, stč. dchnuti (Gb), č. dechnout, stp. dchnqé, stp. p. tchnqc, br. dóchnuc', ukr. dochnúty, dechnuty, r. dóchnuť, dochnúť. Vše 'vydechnout', přen. 'hynout, umírat' (slk. sch. vsi.), dále '(o větru) zafoukat' (sch. sin. p. str.), 'páchnout' (b., sin. dial.) aj.
Všesl. je psi. * dychati 'dýchať; starý, ale ustupující je typ dyšati, dyšitb, dolož, v jsi. p. r. většinou ve významu 'dýchať, v sch. a sin. jen 'vonět, zapáchať.
• Psi. *dbchnoti, *dychati < ie. *dhu-s- 'vířil, prášit, vál, dýchať (germ. balt.) < *dheu- tv.
Psi. *dbchngti}e odvozeno od nulového stupně ie. kořene *dheu-, který má bohaté zastoupení v ie. jazycích (v. dnnoti). Od téhož ablautového stupně, pouze se zdlouženým koř. vokálem, je odvozeno ipf. dychati iter. původu. Ablautovou var. *dhouso-V. duchí, duša, diichati. V. SK, SM aj.
Ke stejnému koř. s j-ovým rozšířením patří lit. áu(k)sěli(s) 'těžce dýchat aj.' (slovotvorné odpovídající psi. *dyšatí), lot. dusět 'dýchat, supěť, stprus. nädewisin 'vzdychání, sténání'; dále - s nulovým stupněm kořene a plným determinantu - lit. dvěsti 'vydechnout duši'; (o zvířatech) 'pojíť, lot. dvést 'dýchat, kýchat aj.' (sr. r. dvóchaty, v. Fraenkel H5n, M-E l, 521, 538 aj. Pokorný 268n spojuje s těmito bsl. výrazy i stind. dhvamsati 'hyne, přichází nazmar' {tak i Mayrhofer 2,117). Ke stejnému kořeni bývá řazena skupina germ. výrazů se sém. přechodem 'dýchať -* '*to, co dýchá' -+ 'zvíře': stnord. dýr 'divoké zvíře', gót. dius, něm. Tier 'zvíře' aj. (Beme-ker, Vries 1962, Kluge aj.).
Nejistá je příbuznost alb. dash 'beran', lat. bestia, helii.um "zvíře*, ř. Ssóc 'bůh'. hk
dwia, -j f. 'bolestivé onemocnění; schmerzhafte Er-krankung'
Ze stsl. dokladů není patrné, o jakou nemoc šlo, podle stavu ve sl. jaz. se dá usuzovat na bolestivé onemocnění vnitřních orgánů (v. níže). O popisu nemoci ve starých textech v. i Po-tebnja, RFV 7, 62-4.
Et: Psi. *dbna > b. dial. dána (Gerov), sch. dná, sin. st, slk. č. stp. p. dna, p. ojed. dma, stukr. dna (Tymčenko), str. dbna, dna (Srez.); ve významech 'bolestivé onemocnění vnitřních orgánů, střevní kolika' (sin. st., stp. stč.), 'záducha' (b.), 'bolestivé onemocnění kloubů = dna, artritída' (sch. slk. č. p. stukr. str.).
Za předpokladu pův. významu *'dolní část dutiny břišní a orgány v ní uložené'je nejpravděpodobněji spojení dbna s dbno (v. di.no) 'základ, spodní část něčeho' (tak již Bern. I, 245, Zubatý 1, 1,292 aj., nověji např. SK 5,160n, SM 5,173). Pro toto spojení svědčí i názvy vnitřních orgánů, odvozené od dbno, sr. p. dial. dno (Karlowicz), str., ukr. st. (žel.) dna 'děloha', č. dial. dena 'vepřový žaludek' (Horečka 1941), luž. deno 'hovězí (pejor. i lidský) žaludek', dl. též 'tlusté střevo',
159
cľMia
ďbšti
io i sln. dánka, denka a stč. (ot)dennie střevo; ve významu 'slepé střevo' b. dial. dônek, č. dial. denník (Kou I, 228) aj.
Machek 1968, 121 demonstruje sém. vývoj dbno ŕ» dbna na č. prechodu n. pl. ve f. sg., sr. stč. dna pi. 'střevní kolika'. Štrekelj, AslPh 28,48 vysvětluje přechod k f. vlivem jiných názvů spodní části těla, např. dupa.
Nepřesvědčivě navrhuje Potebnja, R F V 7,64 mimo jiné možnosti í spojení s csl. dtgna "stopa po ráně, jizva' ( < ie. *diiěi^-'bodat, píchat ap.*; o této rodině Pokorný 243n); myslí na ostrou, rezavou bolest při onemocnění. BER 1, 457 soudí, že v psi. *dbna došlo ke kontaminaci slova z ie. *dhěigi'- s psi. *dano. pv
di.no, -a n. 'dno; Boden'
Der.: Adj. bezdb(nb}ttb 'bezedný, hluboký', substan-tivízací f. bezdbna(ja), bezábnbna(ja) 'propast, hlubina' (ř. ájřiwůc), n. bezdbtiije tv., podbnica f. 'prostor na dne (lodi)'.
Exp.: Csl. bexdbua > i. bězdna 'hlubina, propast' (Šanskij), rum. berná (Tiktin; Skok považuje za přejetí ze sch.).
Eí.: Psi. *ábrio, všesl.: b. dano, nik. dno, sch. dno, sln. dno, slk. č. luž. dno, luz. i deno, plb. danů, porn. stp. p. vsi. dno, s významy 'spodní část (nádoby, vozu, domu aj.), základ; dno vodního toku nebo nádrže' (všesl. mimo porn.), 'deska na krájení, víko ap.' (p. dial. Karlowicz, br. dial. Scjašk.), 'dýnko čepice' (br. dial. LeksPol 1968, 286) aj.; název choroby v. dwia.
• (1) Psi. *tfow < ie. *dhub-. *dheub- 'hluboký, dutý ap.' (2) Psi. *dbno < ie. *bhitdh- "dno'.
(1) Psi. *dmo bývá nejčastěji spojováno s ie. *dhub- (lak MEW 54, Brandt, RFV 22, 114, Bern. 1,245n aj.), jehož pokračováním je i sém. blízké stprus. daubo f. 'základ*, lít. dágnas (< *dubnas) 'dno (nádoby, vodní nádrže, řeky); víko' (jinak Machek s.v. dno, který je pokládá za přejetí z psi.), lot. dubens, dibens 'dno, základ, hlubina', kde se objevuje sek. -/-, stejně jako v některých sl. jazycích sek. -i>- vokalismus (SK 5, 162n, EndzelTns 1923, 33n; v. též dibn.). Sém. vzdálenější jsou ekvivalenty v jiných ie. jaz., v. Pokomy 267n aj. Martynov, VJa 10,3, 58n sem řadí i západogerm. *děnn (>stangl. denn 'jáma, doupě; brloh'), které pokládá za přejaté z psi. *dbno.
(2) Porzig, wuS 15, 130 vychází z ie. *bhudh-(*bhudhno > *dhubhno > *dbno); o možnosti me-tateze se zmiňuje už Potebnja, RFV 7, 63n; stejně Machek s.v. dno. Z ie. *bhudh- vychází také stind. budhná- a., av. bund, arm. bun, ř. nv&pnv, lat./««-dus, něm. Boden, vše 'dno, základ ap.', sr. Pokomy 174 aj.
Málo přesvědčivé je především po stránce tvarové Trubače-vovo (Etim 1970, lOn; SM 5, 174n) spojení s ie. *duuo 'dvé\
d/bska, -y f. 'deska, prkno, tabulka; Brett, Tafeľ; 'stůl; Tisch'
Der.: Dem. dbštica 'prkénko, destička*.
EL: Psi. *dbska > sch. st. cka, ska, stč. dska, pl. i deky, dl. arch. cka, stp. str. cka, s vokalizací jeru b. däská, mk. dial. däska (Malecki), sch. dáska, sln. deska, dáska, slk. doska, č. hl. deska, plb. daisko, porn. p. deska, br. dial. doska, daská, stukr. doska (Tymčenko), r. doská, vše 'prkno, deska'.
Přes tvaroslovné a hláskové nesnáze (f. místo očekávaného m. a & místo *) je nejpravděpodobněj-Ší přejetí z vglat. discus 'stůl' <Jg; MEW 54; SK 5,170 aj.) buď za předpokladu germ. prostřednictví (sr. angl, dish 'mísa, jídlo', sthn. tise, něm. Tisch 'stůl' aj., tak Bern. I, 246; Martynov 1963,61n aj.), nebo přímo (Kiparsky 1934, M2n; Skok l,408aj.).
Méně pravděpodobně považuje Ondruš, SR 38,76-83 *dbska za domácí slovo, vzniklé kontaminaci *tbska 'deska* (příbuzného s íesatí) a syn. *dolga. pv
(tbšti, (tbšterc f. 'dcera; Tochter'
Der.: dbšterbša snad 'neteř ze strany bratra'. Tvořeno
stejně jako materbša 'nevlastní matka'; kvůli lat. maler-íera tv. se soudí (SK 5, 157; SM 5, 178 aj.), že jde o pův. kompar. sufix f. -bši; jinak (suf. -šd) Vaillant 4, 664.
Et.: Psi. *dbkti > b. dial. (zř.) dášti, sch. kči, sln. hčí, stč. dci, stukr. dči (SStukr), ukr. dial. doč (Hrín), r. doč'. Z ak. původních r-kmenů je b. dial. dašter (BER), sch. kber, sln. dial. hčér (Plet.), č. arch. dceř, ukr. dial. dščer, dščer', dóčer, r. dial. dóčér' (SRNG 8, 163), dščer (Daľ). V některých sl. jaz. přešlo k produktivním a-kmenům jednak přímo z nom. sg., sr. stp. dca, br. dial., r. dial. dóča (jaůscjeú, SRNG 8,162), jednak z nepřímých pádů s -er-: b. dial. dášterä (Stojkov), sch. arch. kcéra, slk. dcéra, č. dcera, pom. zř. cára, p. córa. Z téhož kmene je i ja-km. b. dášter-já. Vše 'dcera'. V některých jaz. je ve funkci základního pojmenování jen pův, dem. tvar se suf. -bka: mk. kěrka, pom. córka, p. córka, br. dačítá, ukr. dočká.
% Psi. *dbkti, -ere 'dcera' < ie. *dhug(h)H-ter- t v. Starý, už ie. příbuzenský termín, sr. toch. A ckä-
car, B tkôcer, Stind. duhitar- (o něm Manessy-Guitton, Actes Congr. X, 4,659n: Harnp, .f AOS 90,228n), av. dugddar, arm. dustr, ř. Boy&TTjQ, gót. daúhtar, něm. Tochter aj., stprus. duckti, lit. dukte; z balt. jaz. přešlo i do ugrofin., sr. fin. tutär, est. tútar aj.
160
dfcšti
di./ili,
Staré pokusy o spojení s ie. *dheugh- 'kojit*, odmítané už Bernekerem, nejsou přesvědčivé, i když maji i nyní své zastánce, např. Šaur 1975, 26n, Szemerényi, Hermes 105, 387n (s jinou motivaci: *'pohoštění připravující*). pv
ďhva m, dtvě f. n., num. card. *dva, dvě; zwei'
Ve složených num. ábva (dbvě) na desete 'dvanáct', dbva deseti 'dvacet' ap.; ve spojení dbva (m>) dbva 'dva a dva, po dvou* (v. sjs i, 530).
Der.: dbvoi 'dvoji, dvoje', 'dva'; dbvoicejg adv. 'dvakrát'; dbvohi, pí. «- 'zdvojnásobiť.
Komp.: dbvobračbnb, dbvoženbnb, -ženitvbtm, dbvo-(je)ženbcb, dbvoženikb 'ženatý (ženicí se) podruhé nebo s vdovou' (ř. ôiyxfioc.), dbvo{je)dušbr& 'dvojího ducha, obojaký' (ř, Siyfuxa;), dbvadušije 'pochybnost, pochybování' (ř. Siy/vxía); dbvoglasbnoje substan-tivizované adj. 'diftong' (ř. StySoyyoc), dbvogubbnb 'dvojnásobný', -gubiti 'zdvojovať (sr. i syn. sugiébm,, sugubiti s.v. sngntn.), substantivizovaný pl. adj, dbvokrovbny 'druhé podlaží' (ř. ôubQo<poq\ dbvopamostilb 'dvoupodlažní' (ř. óttnityijQ), dbvofjejsbvbnb 'dvojí řeči, neupřímný v řeči' (ř. Siioyog), dbvo(je)lcraty 'dvakrát*; dbvojena-desetelučbnb 'dvanáctipaprskový' (ř. &tá£xáxzivo<;).
Et: Psi. *dbvajdbvě, všesl.: b. mk. dva, dve, sch. dvä, dvijejdvé, sin. dva, dvě, slk. dva, dve, č. dva, dvě, hl. dwaj, dwě, dl. dwa, dwě, plb. davo> dave, porn. dvä, dv'e, p. dwa, dwie, br. dva, dzve, ukr. dva, dví, r. dva, dve. Psi. a všesl. je i *dbvojb (č. dvojí, r. dvoje, sch. dvoje aj.).
• Psi. *dbva, dbvě < ie. *d(u)nô(u), rd(ti}uai tv.
Z ie. *d(ii)uô(u), *d(u)uai$z i stind. d(u)va(u) m., dfujvě f., av. dva, dvae-ča, toch. wu, we, arm. erku, ř. Svo i 3va>, alb. dy, lat. duo m., n., duae f., stir. dä(u) m., dí f., dä n., gót. twai m., twôs f., íwa n., lit. dá m., ťM' f., lot. divi, stprus. dwai. Též pst. *dbvojb má asi už ie. základ, sr. stind. dvayá-, ř. ôoioí aj.
Pokusy rozložit dále ie. formu na *de + *Hl*e *'jednou dvě, jedna dvojice' (relikt párového systému) uvádí Erhart, sffbu 13, s. 19n a 22n a Erhart 1970, lOln). pv
ďbvašbdv v. jefištdy
dbvogubbm> v. sugubt.
dwoišti v. jelišti
ďbvopomostitb v. m»sti>
dbždb -dja ra. 'déšť; Regen'
io-km. subst. se stopami iu-km. zakončeni, např. v nom. pi. dbždeve a v derivátech.
Vc spojení idetb dbždb, padetb dbidb 'prší*.
Dm.: Adj. dbždevb (l x psáno duždevb), dbždevbnb 'dešťový', dbídbnb tv. i 'deštivý'; bezdbždije 'bezdeš-tí, sucho'; dbždiíi ipf. 'sesílat déšť, dštít* s pf. na-, o-
a se sek. ipf. odbždutí tV.
C v ojed. duidevb je sek.; Ivšié, SbBaud. de Court. 77n je má za anaptyktické uprostřed kons, skupiny džd; Machek, Slávia 8, 215 pokladá za pravdepodobné. Jinak Vondrák 1912, 112 (& > o > »), Vaillant, BSL 29,40n (starobylé u) a Meillct, MSL 14, 362 (náhodná chyba).
EL: Psi. *dbšdžb, všesl.: b. däžd, mk. dožd, sch. ďážd, sin. děž, děžč, slk. dážď, stč. déšč, gen. dščě, č. déšť, luž. dešč, plb. dôzd, pom. dešč, stp, deždi, didža, p. deszcz, br. dóždž, ukr. došč, r. dožd', vše 'déšf.
Slovo má více výkladu a tím i více výchozích forem.
• (1) Psi. *dbidib < ie. *dus- 'zlý, špatný' + ie. *diu-j *dieu- 'den, nebe*.
(2) Psi. *dbždžb m lit. onom. duzgéti, duzgémi 'šumět, klepat, dunět*.
(3) Psi. *diščb < ie. *dhu-s- "mžít, rozprašovat aj.'
(4) Psi. *daščb < ie. *dlieugh- 'dojit*.
(1) Nejčastěji je přijímán výklad Trubeckého, ZslPh 4, 63 a Vaillantův, RÉS 7, 112n (v. též Pokorný 185, 227; Machek I.e.; Slawski 1,145; S-A 1955, 232; SK 5,194n aj.); vysvětluje dbždb jako staré kompozitum *dus-diu-'zlý, špatný čas (den, nebe)', složené z ie. adv. *dus-(sr. stind. dus-, av. duš-, ř. Ôvc,- 'zlý, špatný' aj.) a z ie. *diu-jdiěu- 'den, nebe' (stind. dyduh 'nebe' aj., v. dnu.). - Z *dus-diu- vychází i Martynov 1983, 48, který označuje sl. dbidb za Írán. ingredient s typickou Írán. změnou dus > duž před znělou, sr. av. duž-doíBra- 'uhrančivý, kdo má zlý pohled*.
Výklad stále přesvědčivý, i když neexistuji sém. paralely pro 'zlý den' -> 'déšf; tuto a jiné námitky v. SM 5,195n a Endzellns, ZslPh 13,78n; sr. však opoz. ř. sůoia 'jasné a klidné počasí'.
(2) Pravděpodobné je i spojení psi. *dbždžb (< -zgj-) s lit. duzgéti, duzgénti 'hučet, dunět, klepat' aj. (jde o hláskově velmi obměňovanou onom. rodinu), jež uvedl Matzenauer, LF 7, I68n a přijímá MEW, Brückner, Kořínek, if 54, 270 a SM u.; sém. se vycházi ze zvuku padajícího deště, sr. např. č. plískanice : pleskatí.
(3) Bern. i, 248 vychází z *dbšČb, které spojuje s nor, dusk regn 'jemný déšť, mžení', švéd. regndusk tv., dán. en dyst regn tv.: sr. nor. dial. dysja 'mžít* aj., vše Z ie. *dhu-S- (o němž s.v. dungti, duchh, th>chngti). Podobně Prcobr. 1, 188; EndzeiTns I.e.; Mladenov 155; Vasmer I, 357; Sch.-Šewc 150 aj.
161
dbždb
duu.
(4) Scheftelowitz, KZ 54, 237 vyvozuje *dbščb z *dhugh-skio-, z ie. *dheugh- 'dojiť (sr. stind. do-gdhi- 'dojí' aj.); podobně Abajev 1,372. Oba navazuji na představu deště jako nebeského mléka.
Nepřesvědčivě spojuje Petr, BB 21, 215 s lil. dažýti 'barvi!, natírat' a s lat, poltmgere 'omývat mrtvoly' (< *por-dmgere). pv
tli,lil i. v. (fhbn.
dbjavoh. v. dijarefe
dblje adv. 'déle; länger'
Jde o n. kom para ti vu *dbl'bjb; od pouhého *dbí- (resp. od subst. *dblb, *db!'á)je utvořeno i prodblill (dolož, jen p. sloVO
'protáhnout řeč*), udbljenije 'prodlení, zdržení', udbljem (v Bes; psáno údolem nebo udalem) 'zdlouhavý*.
Et.: Psi. *dbl'e > sin. dljě, č. déle, hl. dléje, dl. dlej. vše 'déle'.
Není jisté, zda má pravdu SK 5,220, že psi. kom-par. *dbl'bjb\e archaický útvar; nemá totiž responze v jiných ie. jazycích. Snad by mohlo jít o sekundární formu vzniklou krácením adj. dblgb analogicky podle jiných prostorových adjektiv na -kb (Machek
s.v. délka; Vaillant, RÉS. 9, 5). V. dh.g>,. ftk
dfcly, dfcitve í. 'veliká hliněná nádoba, káď; großes
Tongefäß, Kufe' (1 x Gríg)
Dolož. nom. sg. v podobe dhvi.
Exp.: R. st. délva 'bečka, káď (Daľ).
Et: Psi. *db(y, -bve > střb. dbli, b, délva f. 'velká hlinená nádoba se dvěma držadly', dial. i dévla tv. (BDial 3, 56) aj.
Et. nejasné. Psí. stáří ojedinelého slova se uznává ve spojitosti s většinou přijímaným výkladem z ie.
• (1) Psi. *dbly < ie. *del- 'řezat, štípat, lámať. (2) B. *chJy? < prabulh. < írán.
(1) Mezi príbuzná ie, slova patří především lat. dôlium 'velká hliněná nádoba, káď, stir. delb 'forma, podoba aj.' (Diefenbach, KZ 16,222; Stokes 150; W-H 1, 364; Vasmer 1,337; BER 1, 336 aj), která JSOU odvozena
z ie. *del- 'řezat, štípat, lámať (s řadou dalších
dokladu V ie. jaz., v. Pokorný 194n).
Sém. vývoj slova není jasný: zatímco Hub-schmid 1955, 156 předpokládá podle významu ie. kořene, že psl. *dbly označovalo nádobu drevenou, Trier, ZDPh 70,340 naopak s ohledem na stind. dali-'hrouda hlíny* aj. předpokládá u téhož ie, kořene význam 'formovat, lepit (z hlíny)' a tomu odpovídající význam psl. *dbly. Z.sl Trierovu sém. rekonstrukci se staví Trubačev 1966,241-251, který se pokouší nalézt řadu paralel pro íe. sém. vývoj 'lámat,
řezať —* 'splétat (proutěnou kostru hliněné nádoby)' Hš 'hliněná nádoba'.
(2) Nepravděpodobný není ani předpoklad Buje-vův, BE 15, 14, že jde o přejetí ze staré Írán. (sr. per. dálw 'vědro') prabulharským prostřednictvím.
pv-pp-eh
Df>napn>, -a m. hydron. 'Dněpr; Dněpr' (1 x Supr)
Et: Hydronymum, jehož nejstarší předslovan-skou formou je r. /íávangiq (YlE.QÍnkovq Jlóvtovj Eij^eívou ze 4. stol.), které má ve 2. slabice vokál shodně se stsl. tvarem Dbnaprb, od 14. stol. doloženo ve str. Dbněprb, Dbněprb aj.; r. Dněpr, ukr. Dnipro.
Nejasné. Žádný z výkladů hláskově zcela nevyhovuje. Jde o komp. přejaté patrně z Írán., snad tráckým prostřednictvím.
První část kompozita bývá nejčastěji spojována s Írán. *dán(u)- 'řeka' (sr. Sobolevskij, RFV 64, I86n, AslPh 27, 243; Moszyňski 1929, II, 2, 878 aj.). Druhá Část slova bývá vykládána různě.
Kompozitum bývá vysvětlováno jako spojení Írán. *dän(u)- 'řeka' s Írán. hydronymem, jehož pokračováním je patrně ukr. hydron. Ibr u Žitomi-ni (sr. Sobolevskij l.c; Preobr.; Lehr-Spiawmski 1946, 6In; SM 5, 182 aj.), přičemž Írán. základ bývá spojován s ie. *epri- 'kanec, vepř' (sr. lat. aper, psl. vepn aj., v. Pokomy 323), v. Moszyňski 1957, 149n; Otrebski, WSt 16, 191n.
Kretschmer, Glotta 24,11 vykládá z Írán. *dän(u)--apara- 'zadní řeka' v souvislosti s Dněstrem, který je označován jako 'přední řeka' (< írán. *dän(u) nazdya-).
Karpenko, LSI 30, 83n spojuje 2. část kompozita s trák. *epr 'široký*, což je, jak soudí, trácká úprava skytského hydronyma *D(a)n Epr, tedy *'široká řeka'; stejnou motivaci má starší r. název Dněpru BoQvoQévnq (< *vourustäna- 'široké místo', sr. Vasmer 1923, 66 aj.).
Ojedinělý je Abajevův výklad (Abajev 1, 63) ze skytského hydron. *Dan-Apr 'hluboká řeka' < írán. ápra- *'vodní' -> 'hluboký' (sr. oset. arf 'hluboký'); viz námitky Trubačevovy, SM Lc. pv
dj3ni>, -e m. 'den; Tag'
Stopy pův. kons. flexe v gen,, lok, sg. a nom. pl. dme, patrně i v gen. pl. dbnb.
Spec. Velikb dbm 'velikonoční svátek'; dbnijp adv.
've dne' (instr. se zakončením podle noštijo, ze spojení noštijg i dbnijg). Ustálená slovní spojení: dbnbsb adv. 'dnes' s adj. dbnbšbn'bjdbnbSbn'b 'dnešní'; adv. poludbne *v poled-
162
dbllb
(Ibrari
ne, na jihu' s der. poludbnije n. 'poledne' a adj. po-ludbtibnb, poludbtx'b 'polední'; aáv.pladbne 'v poledne' se subst. pladbnije n. 'poledne, jih', prě- 'pravé poledne'.
Der.: Adj. dbn'ii (nejislý doklad; v. SJS pozn. s.v. dbm),
dbmm '(každo)denní'; db(nb)nica 'jitřenka' s adj. dbnbničim; nadbnevbnb 'vezdejší, každodenní' (ř. ůp-//fiEQivót;: v. i Cibulka. Slávia 25, 412).
Kamp.: Adj. čelvrědbnevbnb, -dbnbvbm, četvrb-todbnb(vb)nb 'čtyřdenní1, osmodbmvbtib 'osmého dne (jsoucí)', tridbnevbm 'třídenní'; vbsedbn(ev)bnb, vbsedbn'ii,povbsedbnevbm,povbse- 'vezdejší, každodenní'; dlbgodbmstvovati 'dlouho žít*.
El: Psi. *dbtib, všesl.: b. mk. den, sch. sin. dan, slk. deň, č. den, hl. džeň, dl. žeň, plb. dan, porn. }eň, p. dzieň, br. dzen, ukr. r. den', vše 'den'. Z der. a spřežek se ve si. jaz. nejčastěji vyskytuje adj. dbnbnbj-b (všesl.), adv. dbtibsb (b. dnes, mk. denes, sch. dánas, sin. dánes, dnes, slk. č. dnes, hl. džens, dl. éens. plb. dans, porn. }is, p. dziš (> br. dzis\ukr., r. st. a dial. dnes') a názvy pro poledne, pro něž je východiskem: a) psi. *polbdbne, -mje (> č. poledne, luž. pol(d)njo ap., plb. polní P-s, ap.), z něhož po ztrátě b a metatezi likvid > stsl. pladbne, b. mk. pladne, sch. pladne; b) psi. stsl. poludbne > slk. poludnie, dl. st. poludn(j)o aj.; c) typ v stsl. nedoložený, snad mladši: sin. poldan, br. póudzen, vkx.pfaden', r. poldeň'.
• Psi. *dbľib < ie. Vin- < ie. *dei- 'zářit'.
Psi. *úfcfžb je pokračováriím pův. konsonantické-ho ra-km. ie. *din-, odvozeného od ie. *dei- 'zářit' (sr. Grassmann, KZ 11, 8; Bem. 1, 253n; Pokorný 186 aj.), které - s dalším rozšířením - je i ve stind. dma-, lat. nún-dinus 'devítidenní', stprus. ak. deinan, lit. diená, vše 'den', jako 2. část kompozit např. ve stir. tré--denus 'třídenní cyklus', sthn. lengi-zin 'jaro* ( = **dlouho-denní'). Více o rodině ie. *dei- s.v. div*. Rozdíl v kořeni mezi lit. diená a sl. dbm je možno pokládat za starobylý ablaut v kons. flexi *diěn-j
jdin-; tak Vaillant 2, I93n. Psi. kons. kmen má za starobylý. Nepřesvědčuje Machek 1968, 114, který předpokládá, že kons. kmen je sek. útvar, vzniklý z ie. o-kmene *dino- pod vlivem ie. *aghn- (> stind. áhar 'celý den'). pv
dbrati, dcreri. 'dřít, odírat, škrabat; schinden, krat-zen'
Der.: izdbrati 'vydrat, vytrhnout, vyrvať; odbrati 'odřít, sedřiť; prědwati 'přetrhnout, roztrhnout*; razdbraíi 'rozedrat, roztrhnout' s ipf. razdirati, odtud razdiranije 'rozkol, roztržka', razdbranije tv. i 'cár, kus', nerazdbram 'nerozedraný, neroztržený'; s o-stupněm kořene razdorb 'skandál, pohoršení'; vbzdbrati 'vytrhnout' s ipľ. vbzdirati; v. í díra.
Exp.: Rum. zdreanfä 'hadr, cár* vykládají Tiktin a SDEM z ptc. sbdranb, spíše jde však o rum. derivát od jsi. drě- (psi. *deni, dbro), v. Skok I, 436.
Et: Psi. *dbrati > b. dera, mk. dere, sch. dráti, děrati, sin. derati, slk. drať, č. drát, dl. drak, plb. 3. sg. préz. dere, stp. drat, br. drac', ukr. dráty, r, drať, vše 'drát, rváť a řada dalších přen. významů.
V jednotlivých sl. jazycích pokračují dvě psi. formy, a to psi. *dbrati, deretb (v. výše) a psi. *derti, dbretb (např. č. dřít, hl. drěč, dl. dres, p. držet)-Kontaminací těchto psi. forem vzniklo sch. aerem, drijéti a sin. derem, dréti (Illič-Svityč, Via 8,2,10), snad i sch. drti, drém, ukr. dial. děr ty, dru, pro něž SK 5, 234 rekonstruuje psi. *drti, dbro.
• Psi. *dbrati/derti < ie. *der- 'drát, rvát aj.'
Kromě psi. se k ie. *der- řadí stind. drnáti 'puká, trhá', av. ptc. dttdta- aj., arm. térem 'stahuji kůži, odírám', ř. déosiv, ôsíqsiv 'dříť, kymer. dam 'kus, díl' (Stokes 147; Foy, 1F 6, 337), angl. tear 'trhať, gót. dis-tairan tv., něm. zerren 'rvát, škubať aj., lit. diřti 'trhat, bít, dřít, stahovat kůži', lot. dirát tv. Méně jisté je příbuzenství rodiny alb. djerr 'lado' a toch. A tsär, sär 'oddělit, odloučit', B tsär, tsar tv. hk
163
eče ei
E
eče v. ešte
eda parí. interog. a konj. fin.
Part. uvozuje věty tázací: 'zdali, cožpak'; konj. fin. většinou ve větách ohavných: 'aby Snad ne'. Týž význam je ve spojeních s kako, kogdafkbgda, koli. Řidce je eda konj. hypotet.: 'jestliže' (střídá konj asie: v, SJS 1, 564).
Var.: jeda tV.
EL: Stsl. edajjeda m b. arch. a dial. edá 'kéž, jen aby; skutečně?', sch. eda, jeda 'kéž (by), kdyby; zda(li); aby, snad', sin. arch. jeda 'zda' (Plet. l, 362), str. eda 'cožpak; snad; tu ap.'
Mylně sem bylo razeno i s\š.jeda(ž) 'když' (Bern. 1, 261; BER 1, 477; SM 6, 7), které patří k psi. *jeg(b)da (SB 2, 277) a dále ukr. leda 'leda-' (SM I.c); SM 14, 179 je správně vykládá z psi. *lěda.
Pravděpodobné spojení part. e- a da (v. da). Jako spojení dvou part. je vykládá Maretič, Rad 89, 69, Bern. l.c. (jako jeden ze 2 možných výkladů) a SB 2, 240n.
O part. e- se většinou soudí, že souvisí se stind. a-säu 'onen', arm. e-l'e 'že, když', ř. e-xeívoq 'onen', é-xsl 'tam', lat. e-quidem 'ovšem, zajisté' (Pokomy 283; SM 6, 7) a že je z demonstr. pron. kořene *e. Spíše však je e- pův. interjekce, což znamená, že uvedené part. nejsou geneticky příbuzné (SB 2, 184). Potom i stind. ádhá 'pak', av. ada 'tu, pak', které s psi. *eda spojuje Bern. l.c.,je pouze paralelní, nikoli příbuzné.
Za méně pravděpodobné považujeme Schmidto-vo spojení jeda/eda se stind. yadá 'kdy' (Schmidt, KZ 32, 398, odmítá Mayrhofer 3, 6); předpokládá tedy V psi. počáteční je- z pron. *jb\ tak i Bezlaj l, 224 (už Razpra-ve DHV 7/4, s. 22), který sem řadí i lot. ja 'když'.
SM 6,7 uvádí jako příbuzné stind. adás 'ono' (podle Mayrho-fera z *ad). Mikl. 1852, 4, 259 odvozuje eda z *jesn? da. Baríé 1918, 72-80 složitě spojuje s lit. idaňt. aduňt 'aby' (< *ed-äntí).
žš
eriinh v. jedim. edbva v. jedtva
cfimcrija, -íje f. 'kněžská třída, oddíl; Priesterabteilung'
Řecký termín pro kněžský a levitský oddíl (celkem bylo 24 oddílů), který vykonával bohoslužebné úkony v judaistickéra chrámu v Jeruzalémě vždy v týdenním turnusu. Termín se užíval i pro označení této chrámové služby.
Var.: efiměrija a evbfiměrija.
Et.: Přejato z ř. (v LXX a NT) itpnfiEQÍa. tv. (střř. r\ [i]) utvořeného z ř. em- 'na, po' a tjféoa 'den' (sr. Chan-
traine412). bs
echidbna, -y f. '(jedovatý) had, zmije; (giftige) Schlange, Viper'
Ojediněle csl. i jechidbna.
Der.: echidbnovb 'hadí, zmijí'.
Exp.: Csl. echidbna > b. arch. echidna 'jedovatý had, zmije', sch. (j)éhidna tv., ukr. arch. jechýdna 'had, ještěrka', bt.jachid-na, r. jeehidna 'jedovatý had', ve vsi. s řadou der. a s přenesenim významu na 'zlý, potměšilý člověk'.
Et.: Přejato z ř. ĚxiSva 'zmije, had', příbuzného s ř. i%tq tv. bs
echtaikb v. ochtaikb
ei part. 'ano, zajisté, ovšem; ja, fürwahr, freilich'
Var.: jei tv.
Stsl. ei překládá ř. wtf 'ano'; v postaveni před vokativem je však možno je chápat i jako interj. výzvy, upozornění.
Et.: Stsl. ei ~ b. mk. ej. sch. éj, ěja (Rj), efá, éja, ejä ap. (RSAN), sin. ej( a), hěj( a), slk. ey (ha), hej, stč. ej(a), hej, č. ejfa), hej(a), luž. ej, hej, dl. i eja, ejko, hl. ejha, porn. ej, hej, p. ej(ie), hej(že), ukr. ej, hej, r. ej-éj, gej; nejčastěji interj., vyjadřující různé pocity (údiv, radost, bolest ap.), dále upozornění, výzvu, zvolání (často před vokativem), obojí v jsi. č. slk. luž. porn. p. ukr. r., volání na dobytek v sch. (Rj), sin. (Plet.), č. dial. (archiv ČJA), porn., ukr. r.; s platností adv. vyjadřuje přitakání, souhlas 'ano' v b. (ej), sch. arch. (éja, Rj), slk. (hej), stp. (ej), r- (ej-éj).
164
et
epenbdiiťb
Pogorelov, Bratislava I, 193 zdůrazňuje sém. shodu stsl. ei a slk, hej 'ano' a prohlašuje stsl. ei, sotva právem, za slovakis-mus.
Primární interj., její shoda s inierj. v dalších io. jaz. je dána elementární příbuzností (lit. ei 'hej!', něm. ei vyjadřuje překvapení, údiv ap., lat. ei 'oh, běda', ř. e/tx 'hej!' ap.); tak Schwentner 1924,20n, SB 2, iS6n aj. Bern. i, 263 odděluje ei s významem 'ano" od interj. a pokládá je za spojení part. e + i, Kopečný (SB l.e.) však ukazuje těsnou návaznost interj. s part. žš
cksarehr., -a m. 'exarcha; Exarch' (2 x Nom)
Psáno jen s protezi jeks-.
Titul náměstka patriarchy nebo metropolity, který uži val část jejich pravomoci. Ex archo u se nazýval i vedoucí biskup diecéze, vybavený dílčí pravomocí patriarchy, později i prelát nebo opat s biskupskou pravomocí (Buchberger 3, 900).
Exp.: Csl. eksarchb > b. ékzarch, vsi. ekzárch, patrně i rum. exarh 'hlava správního celku nebo samostatné církve v pravoslaví',
Et.; Přejato ze strř. éfctQxóc. tv,t v klas. r. 'vůdce', deverb. z ř. éč,ÓQxsiv 'začínat, vést', dl
ekidikb, -a m. 'církevní prokurátor; kirchlicher Prokurátor' (Nom) Var.: jek(b)dikb.
EL: Přejato z ř. Ěxoixoq, tv., se starším významem 'veřejný advokát, prokurátor' t- 'mstitel'«- 'zastávající právo', a to (spolu s ř. exôixeiv 'pronásledovat, (po)mstíť) z ř. ôíxn 'právo, spravedlnost'- (v. Chantraine 283). bs
elhíb, -a m. 'nevěřící, pohan; Unglaubiger, Heide' Častěji s pův. významem 'Rek'. Doloženo jen v pl. Var.: elliftb, elblim, elěttb, jelim. Der.: elin'i f. (psáno i -U-) 'pohanka', adj. elinbskb (psáno i je-, -hl-, -li-) 'pohanský' i 'řecký, řecky mluvící', Elinbtw (substantivizované adj.) 'Rek', Elinyn'i f. 'Řekyně'.
Et: Přejato ze strř. "BXXnv tv. (strř. n [i]); pův. ř. význam 'Rek' se posouvá v židovském helenistickom prostředí jednak na 'proselyta' (Řek přistoupivší k judaismu), jednak na 'helenizovaný Žid', resp. 'nevěřící' (doklady v NT), odtud později v křesť. prostředí na 'pohan'. Původ ř. slova nejasný (Chantraine 340n).
'Pohan' se v stsl. vyjadřuje i domácím syn. je-zyčbnikb a lat. přejetím pogam. bs
empriznvb, -a m. 'požár; Brand* (i x Slepě)
Užito o požáru (Constantinopole v 5. stol. n. 1,, v, SJS s.v.
Var.: prisrm.
Et.: Přejato z ř. épizgfíapóq tv. (střř. n [i]), z (ép.)-mpngáva.1 '(za)páliť nejasného původu (Chantraine 902n). bs
enJťenija, -li n. pl. tantum 'slavnost vysvěcení chrámu; Fest der Tempelweihe' (l x Mař)
Judalstický svátek znovu vysvěceni jeruzalémského chrámu v r. 165 př. n, l.
Et.: Přejato z ř. éyxaívia. tv. (střř. ai [e]) z ř. éyxai-víteiv (LXX, NT) 'obnovit, zasvětit' a to z ř. xaivóc; 'nový' (Chantraine 479n). bs
enuar'b, enbvar'b v. ianuarii
eparchija, -yg f. csl. 'provincie, eparchie; Provinz, Eparchie'
Označení správní jednotky ve východořímské (Christ) a později i v byzantské říši (Nom) a církvi. Var.: jeparchija.
Exp.: Csl. eparchija > b. mk. epárchija, sch. (j)epárlúja, arch. jepárkija, vsi. jeparchija (Šanskij 5, 259), rum, eparhie "diecéze'.
Et.: Přejato ze strř. ěnaoxicL tv.; resp. 'území spravované eparchem', v. epardrb.
Syn. sl. původu je oblastb. bs
eparcfrb, -a m. 'velitel, správce; Kommandant, Ver-walteť
Jako titul byz. správního úředníka doloženo jen v adj. eparšbskb (v. Der.). Subst. (doloženo 2 x Supr) překládá střř. !,-;i.r.:qxoc. označující vyšší důstojníckou hodnost, což lze vysvětlit sém. Šíří a blízkostí střř. Ě7tagx°q a innuQxoq i jejich hláskovou podobností.
Der.: Adj. rel. eparšbskb.
Exp.: Stsl. eparchb, eparšbskb > b. epárch, sch, ěparh (RSAN), r. arch. jepárch, jepáršeskij tv. (Daľ, SRJ).
Et: Přejato ze střř. stvxqxoí;, označujícího správní úředníky různých stupňů pravomoci až po místodr-žitele provincií (eparchií) byz. říše, později i biskupy byz, církve (jako titul živý ve stsl. době je dosazován ve stsl. textech i za jiné správní tituly). Ř. E7ictgx°S 'veliteľ z ř. ém- 'před-', 'při-' a agxsiv 'stát v čele, vládnout' (Chantraine 119n). bs
epenbduth, -a m. '(svrchní) oděv, tunika; (Ober)ge-wand, Tunika' Var.: epenbdith, ependitb.
Et: Přejato ze střř. ěnevSúznc, tv. (-m-/-í- dokládá kolísání výslovnosti střř. o; vkladný) z ř. etlevSó-eiv 'oblékat (něco) přes (něco)' a to z ř. cti- 'na, přes', £V- 'do, v' a Sveiv 'oblékat' «f 'noriť (Chantraine 303n). bs
165
epifanjja
eresevii
epifanija, -ii n. pl. tanium 'svátek Zjeveni Páně; Fest des Herrn'
Starý křest', svátek slavený 6. ledna. Var.: efifanija (Sav).
Et.: Přejato ze střř. éni<páv(e)itt n. pl. tantum tv. (DuCange Gr.) z ř. ěnitpávsia 'obřad slavnosti epifani-je' a to z ř. énipáveia f. 'zjevení, příchod', spec. 'zjevení božstva, epifanije' z ř. ént- 'před, u' a tpaí-
vsiv '(z)jevit se' (Chantraine U70n).
Stsl. a ř. označení křest svátku formálně navazuje na pojmenování pohanského kultovního prvku, zjevení božstva, který nabyl důležitosti zvláště za helénísmu. V křesťanství bylo pojmenováni svátku motivováno různými úkazy spojenými buď s narozením Krista (hvězda nad jeho rodištěm) v západokřesť. církvi, nebo s jeho křtem (odhalení jeho původu) ve východokřesť. církvi (sr. např. Buchberger).
Syn. sl. původu jsou (bogo)avljenije, prosvěšteni-je. bs
epikurii adj. csl. 'epikurejský; epikureisch'
Var.: epikuŕb, jepikiirii, epikorii.
Et.: Přejato z ř. émxovQEioq adj. tv. (střř. bi [i]) z ř. 'Ejiíxooqoc. nom. pr. (helenistický filozof ze 4.-3. stol. př. n. L). bs
episkopija, -ije f. 'biskupský úřad; Bischofsamt'; 'biskupství, diecéze; Bistum, Diözese' Var.: (j)eptskupija.
Exp.: Z csl. je b. episkopija, tnk. episkopija. sch. (j)episkdpija (RSAN), v.jepiskópija, rum. episkopie tv. (Šanskij, SDEM).
Et: Přejato ze střř. émaxon^ tv. (stsl. sufix -ija pravidelně reflektuje střř. sufix -n); nejprve pouze označení úřadu a hodnosti. Ř. slovo poprvé dolož, v LXX s významem 'úřad' a starším 'inspekce, navštívení', v. episkop*. pp
episkopi, -a m, 'biskup; Bischof
Var.: episkupb.jepiskupb, piskupb (stsl. -u-je pokládáno za reflexi střř. [oj, v. Vasmer, Vizantijskij vremennik 13, 451; S-A 1975, s. 323).
Der.: episkopbsívo (i -u-) 'biskupský úřad', adj. rei. episkupbskb, poses. episkupľb.
Exp.: Csl. episkop*. 'bstvo, -bsh> > b. episkóp, episkopsivo, episkopski, mk. episkop, -ski, sch. (j)ěpiskop (stsrb. i jepiskuph), (j)ěpiskopstvoi (j)episkdpstvo. (j)ěpiskopski, bi.jepiskap.-stva. -ski, ukr. jepýskop. -stvo, -s'kij, t. jepískop, -sivo, -skij (Šanskij, ESUkr), rum. episkop (SDEM). Je nesnadné určit, do jaké míry jde o expanzi csl. nebo ř. nebo některého sl. jazyka.
Et: Přejato ze střř. ěníaxonoc. tv., s pův. ř. významem 'dohlížitel, inspektor' «- 'pozorovateľ z ř. ěnioxéttxeo&ou 'pozorovat, zkoumat' (Chantraine
1014). V. též biskupi, archiepiskopn. a chorepiskopv bs
epistolija, -ije f. 'dopis; Brief; spec. v NT 'epištola; Epistel'
Var.:epistolja,jepistoIija,episioli(neskl.), jepisíolb f Et.: Přejato z ř. ěmaxoXij tv. (stsl. sufix -ija často odpovídá střř. sufixu -n [i]), pův. 'vzkaz, poselství'. Z ř. ěni- 'po-' a axéXÁEiv 'posílat, vypravovat chystať (Chantraine 1050n).
Syn. sl. původu je kalk posblanije, jinak km 'igy, bukbvi (na lisíb napisany). bs
epitimija, -ije f. '(církevní) trest; (Kirchen)strafe'
Ve spojení epitimijo iměti 'konat pokání'.
Var.: epitemija, jepitimija, opitimija, opitemija i opitimii, opiíemii (m. ? Zap, v. Et)..
Exp.: Csl. epitimija > b. sch. epitimija, br. jepitimija (Šanskij 5, 261), ukr. jepitymijá, T.jepitimjá (Šanskij 5, 260).
Et: Přejato ze střř. émxipícc f. tv. Tvary na -ii můžeme vyvodit i z ř. énizípjov n. tv. (Vasmer, IzvORJS 12, 2, s. 232n odtud odvozuje i f. na -ija). Význam 'tresť je starší u n., ale v biblické řečtině jej má i f. -lot. Obojí z ř. (éjii)xipav 'určovat tresť i 'ctíť
'posuzovat, hodnotiť; vše der. ř. zipy 'úcta, cena, pokuta'(Chantraine U I9n). bs
epitrachilt, -i f.? 'epitrachelion; Epitrachelion (Bes)
Kněžské liturg. roucho ve východokřesť. církvi, podobné západokřesť. štóle.
Psáno jepiirachylb, v BesSynod patrachělb; sr. i rcsl. patracheib u Vasmera 1909, 59. SJS rekonstruuje epitrachik m.
Exp.: Csl. epitrachih m. i -Hb f.? > b. epitrachil m., sch. jepitráhilj m. (RSAN), ukr. jepitrachýľ f., br. r. jepitrachíľ f., rum. epitrahil i epitrafil n., vše tv.
Et: Přejato ze střř. émxQ<xxŕ}Xiov tv. (DuCange Gr.) a to z ř. adj. enizguxyAiog 'jsoucí na šíji' z ř. ém- 'na' a xQ&xnXoq 'krk, šíje'. bs
eremita, -y m. 'eremita, poustevník; Eremit, Einsiedler'
Dolož, l x Díjav ve vok. jeremita.
Et: Přejato z lat. eremita tv. a to z pozdně ř. ěonplznq s pův. významem *'žijící na poušti, v samotě' < ř. ěgnpía 'poušf < sonpoc; 'pustý, prázdný' (Chantraine 370).
Jako evropeismus existuje toto slovo v sch. eremit, eremita, sin. kniž. eremit, slk. č. p. eremita, hl. eremit tv. dt
eresevii, -ije f. 'rez obilná; Getreiderosť (1 x Sin) Vat.: erusii m. (1 x Pog), ijerusb m. (1 x Bon). Et: Přejato ve zkomolené podobě ze střř. egvaißn 'rez obilná', pravděpodobně souvisejícího s ř. igu9-góq 'červený' a égeódú) 'barvím na červeno' (Chan-
166
eresevii
ethanarcht
traine 376 a 36Sn). Nečekanou hláskovou podobu se pokouší vysvětlit Vasmer 1909, 60 křížením s csl. eresb; k sém. posunu 'blud' -► 'něco odporného, zlého' sr. SRNG 9,20n. dt
eresb, -i f. 'hereze, kacířství; Häresie, Ketzerei'
Exp.: Csl. eresb > b. eres. mk. eres, sch. sl. jeres (ale sch. erěsija, -zija, -žija z it., v. Skok 1, 493), br. jéras', ukr. r.jěres'; rum. eres. Vše 'hereze, závažný odklon od obecně uznávaných ■věroučných zásad'.
Et.: Slovo přejaté ze střř. vJtQzoic, 'nábož. sekta' «- 'filozofická škola' < 'výběr, volba' z ř. aígeív 'brát, uchvacovat; voliť (Chantraine 38); ztráta aspirace a reflexe ocí- jako e- odpovídá fonet. stavu pozdní ř.
Pres lat. haeresis tv. jako evropeismus znovu přejato s náslovným h- do sch. fiěreza aj., sin. here-zíja, slk. heréza, st. herezia, č. hereze, st. heres(i)e, hl. herezija, p. herezja. dt
ereriJkh, -a m. 'heretik, kacíř; Häretiker, Ketzer'
\arAJeretikb, ojed. csl. eretigb (Mak).
Der.: ereiičbsko 'heretický, bludařský', eretičbsívo 'hereze, blud*.
Exp.: Csl. eretikb > b. ereíík, mk. eretik, sch. erěiik (RSAN), érecik (Rj), ojed. sch. eretnik (Rj), sin. jeremik (Plet.), br. ukr. jere týk, r. jereíik. Vše 'heretik; člověk odchylující se od obecně uznávaných věroučných zásad'.
Et.: Přejato ze střř. substantivizovaného adj. olíqs.-tijíóc 'heretický, bludařský' z ř. aígeoic 'volba' (v. eresb). ,
Prostřednictvím lat. haereticus tv. se dostalo později jako evropeismus s náslovným h- do ostatních sl. jaz.
Synonymum sl. původu je inovennikb. dt ergaitt v. on>gsun. ermosib m. csl. 'hirmos; Hirmos*
Dolož, pouze jermosb (2 x CanVenc), MLP i irtnoSb. Úvodní strofa písně Itturg. kánonu, tvořící rytmický a melodický vzor všech ostatních strof.
Et.: Přejetí z byz. cirk. termínu eioßoc (poprvé v tomto význ. doloženo v hirmologiu, tj. sbírce hirmů z 8.-9. stol.) *- 'spojeni, řada', sr. ř. eiqco 'spojuji, svazuji, řadím' (Chantraine 325). Očekávaná přejatá forma je irmosb. dt
erodovb adj. 'volavčí; Reiher-' (i x Sin) Též irodovb csl. tv.
Der. nedoloženého ^eroch, pod. jako csl. erodijen tv. adj. poses. nedoloženého *erodii (doklad až v rcsl. erodij, v. StrS).
EL: Přejato Z ř. EQCoôlÓQ (éQty- ), v. Matzenauer 1870, 185; Vasmer 1909, 61. dt
enisii v, eresevii
ese interj. 'hle; siehe da' Var.: jese (2 x Supr).
Et: Psi. *ese je v sin. dial. esej, esa, eso 'tento, tato, toto', esi 'sem', esode 'tudy' (Plet.), r.dial. ézdakij 'takový' (Vasmer), jésvotka 'zde, tu' (SRNG).
Šachmatov, RFV 29,12, Berneker 259n aj. sem řadí i ukr. os' 'zde', str. (v)ose 'hle', ukr. r. avós' 'snad' se změnou náslovného e v o; ale SB 2, 543 má o za samostatnou interjekci.
• Psi. "ese < *e- -f deikt. se.
Složeno ze dvou částic, e- a se; e je obsaženo též v stind. a-säu 'onen', r. sxsfvo? tv., éxsľ 'tam*, lat. ecce 'hle' aj., v. podr. eda; dciktická part. se souvisí se zájmenem sb, v. st. dt
esenb v. jeseni.
esperina, -y f. 'nešpory; Vespeť (l x Eucb)
Et.: Přejato ze střř. éoTi&Qivá pl. n. tv. k r. áonsQi-vóq 'večerní' (DuCange Gr.) z ř. éoTiéoä 'večer' (Chantraine 378). Ve sl. se neujalo, na rozdíl od kalku večerbnja(ja) tv. (v. večert). dt
ešte konj. hypotet. 'jestliže, kdyby; wenn*
Var.: ještě; ve Fris, psaných latinkou, ecce, eche, což SJS normalizuje jako eče (kritizuje Vaillant, BSL 63, 2, 152n).
Et.: Bez pokračování v sl. jaz., s výjimkou str. oče tv. (SB 2, 184), S-A 1975, s. 2 je však řadí k aČe.
Pravděpodobně složeno z demonstr. part. e~ (Ba-jec, siavR 5^7, i96n aj.), druhý komponent je totožný se -šte v ašte, s nímž je synonymní (v. ašte). Weingart--Kurz 1949, s. 155 a 160 i Vaillant l.c. ztotožňují podobu ve Fris s ašte; rozdílem v počátečním e- proti tise nezabývají. žš
eŠUtb v. ašutb eterb v. jcten
crlianarcbh. -a m. 'místodržitel; Statthalter' Var.: etinarchb, eterbnarěchb, jenbtharbchb. Et.: Přejato ze střř. ěS-váQxr/q, titulu užívaného v byz. a římské říši u různých provinčních funkcionářů (v. Anidt-Gingrich s.v.), pův. helenistického komp. (LXX) s významem 'náčelník, vůdce neřeckého obyvatelstva', z ř. eSvoc 'národ, kmen' a žqxg* 'stojím
V čele, vládnu' (Chantraine 315 a 119n).
Ř. é&vá.gxf}c se překládá i domácím syn. starěiši-na (grada) (Christ). dt
167
*euchi
eza
-tischt, -ije f. 'modlitba- Gebet1
Dolož, 1 x jako glosa k Supr v ak. pl. euchijg.
Et: Přejato ze střř. eôx>, 'přání, slib; modlitba*
(střř. n [i]) (Chantraine 389). dt euktateurfachii v. oktateichi.
euroklídoiťb, -a m. csl. 'severovýchodní vítr; Nord-ostwinď
Psáno jen jevbroklidom (1 x Šiš) a zkomoleně euchokli-dom (1 x Mak).
EL: Přejato ze střř. sôqoxXóô<ov tv., vzniklého me-tatezi (zřejmě vlivem ř. kXďôcov 'příval, příboj') z hybridního ř.-lat. kompozita Eúq(o)uxóXíov tv., jehož první složku představuje ř. Eůqoq 'východní vítr' a druhou lat. aquilô 'severní vítr' (Chantraine 387). dt
evang'elije, -ija n. 'evangelium; Evangelium*
Označuje jak knihy o životě Ježíšově v NT, tak křesťanské učení vůbec.
Var.: evangelije, evanbgelije, jevangelije, evan'-gelije, evanbgelije, euangelije, jeuaribgetije, ijeu-angelije; eua(n)g'elija f. (Supr); většinou se různě zkracuje.
Der.: Rel adj. evcmg'elbskb, -lüskb, -lijevh, -liinh.
Exp.: Csl. evang'elije > b. evángelie. mk. evangetie. sch. evändelije aj.; br. jevánhelte, ukr. jevánheiije, r. jevangelije; rum. evangheiie; vše t v.
EL: Přejato z pozdně ř. sůtxyyéXiov 'evangelium', pův. obecně 'dobrá zpráva', z-ř. sôáyysXoq 'posel přinášející dobrou zprávu', komp. ř. etí 'dobře' a ciíyyeXoc, 'poseľ (v. ang'tii).
Do sin. a zsl. jaz. bylo toto slovo přejato prostřednictvím lat. evangelium tv.
Synonymem st. původu je kalk biagověšíenije, -věstovanije. dt
evang'elistb, -a m. 'evangelista; Evangelist'
Var,; euang'elisth,  (j)evangelistb, jeuamgelistb,
ieuanglistb, evangeiystb, ale zpravidla se zkracuje; též
evangelysta (2 x Hval), kde -ista asi vlivem lat?
Exp.: Csl. evangelisto > b. mk. evangelist, sch. evandélisi aj.,
sin. evangelísl, br. ukr. jevanhelíst, r. jevangelist; rum. st. evan-
ghelist; vše 'evangelista'.
EL: Přejato z pozdně ř. sůoLyysXítjitjc 'autor či hlasatel evangelia', der. od £Ôayy&líQeiv 'přinášet dobré zprávy' a to od ř. sůccyysXiov (v. evang'elije), pod jehož vlivem se sém. modifikovalo.
Do zsl. proniklo toto slovo prostřednictvím lat. evangelista tv. Synonymem sl. původu je kalk blagověstbnikb.
dt
evtapapado, -a n. 'svěcený olej k pomazání nemocných; geweihtes Krankenóľ
Dolož, jen ve 4 cyr. glosách k As.
Et: Přejato ze střř. ěin:imáiia3o(v) tv., komp. z ř. ětítcx 'sedm* a střř. nánag 'kněz, klerik' (< ř. 7zá.7t(7i)txq 'tatínek, táta', v. popi). Šlo o posvátný olej, konsekrovaný ve vých. církvi (pův. i v záp.) za asistence sedmi kněží, jehož se užívá při svátosti pomazání nemocných. dt
^exapsafanuu, -a m. 'šestižahni; Hexapsalm'
Líturg. termín, označující šest žalmů přednášených podle byz. ritu na začátku ranních chval.
Dolož, jenom 1 x Slepě v podobě exapsalmo, patrně s pisárskou chybou (SJS má za možnou výchozí formu exapsalmosb); rcsl. (j)eksapsitlmi (Srez,, StrS).
Et: Přejato zkomoleně ze střř. éČ,á.y/aXpjOQ, komp. z ř.    'šesť a y/CLXpÓQ 'žalm', v. osahm*.
V rcsl. pravoslavné terminologii se vžil spíše částečný kaik šestopsatmije. dt
eza pan. interog. 'cožpak, snad: etwa' (Prag)
Et.: Spojení part. *e- (v. eda) a *za.
Psi. *za > stč. za part. a konj. 'zda(li), což(pak); jestliže, -li, kdyby' (MStčS), r. dial. za 'skutečně?* (SRNG). S rozšířením o další part.; slk. stč. azda, nezdá, zati (MStčS), č. zda, zdali, stp. aza, haza, azaby, azačby, azalič, azawiem, azaliwiem, iza(li), p. arch. azali, r. dial. záli (SRNG, Dal*). Vše interog. part. 'což(pak), zda(li)', v slk. též 'možná, snad'; stp. aza, haza, azacby uvozuje vetu předmětnou, azaby vetu účelovou.
MEW 399 sem řadí i jsi. interog. part.: b. dial. zer(e), zareaj., které však BER pokládá za přejaté z tur. zira ( < per. zirá), což platí zřejmě i o mk. zar. Sch. zar ale nemusí být z tur., jak se domníval Vondrák 1924, 2, 452n, SB 2, 750 aj., nýbrž spíše z prep. za + ježe (tak Skok 1, 702), příp. mohly být zbytky psi. *za překryty turcismem.
Psi. *za vychází z ie. *g(h)ô a je patrně příbuzné s ř. part. ys, příp. het. -uk, toch. germ. -k (Pokorný 418). Machek 1957,583n a SB 2,752 uvažují dále o souvislosti se Stind. hi, av. zT, ř. ^í"(sr. Pokorný 417n), příp. i S psi. *že (sr. Pokorný Lc, v. že).
Nepravděpodobný je výklad stč. za ze zda < azda < asnaet, který podává Machek 1968, 713. dt
168
faraklčtb
fUik'ija
F
faraklětfc v. paraklitt
farawit, -a m. 'faraón; Pharao'
Var.: parnom, varaoni, tharaom, faroortb, farom, faom, farao; též faraosb, jehož původ není zcela jasný: bud reflektuje jinak nedoloženou formu řeckého g. sg. (Diels 1963, i87), nebo je výsledkem pozdější hyperkorekce stsl. písaře, který ztotožnil formu farao indekl. s přejetími ř- subst. typu -oq,
-OF.
Der.: Adj, poses, faraónovi, faraon'b (var. pa-, íha-), od faraosb faraosovb, faraošb.
Exp.: Csl. faraom, > rum. faraón (Tiktín), patrně i sch. faraón, faraón a vsi. faraón. Na takové přejeti se ovšem vrstvila další přejetí jinou cestou (v. též Skok 1, 506).
Et.: Přejato ze střř. qxxgawv indekl. tv., var. k ř. (LXX) fOLoacíi tv., a to z hebr. paŕô tv. z egypt. pero tv. (titul starověkého egypt. panovníka), pův.
'velký dům' (sr. König 1910, 374; Lexicon der Ägyptologie, sv. 4, Wiesbaden I972n s.v.). bs
farisěi, -ja m. 'farizej; Pharisäer'
Var.:farisei, farisii, parisii.faresěi, parisěi, faresei, farysěi.
Der.: farisějanini 'farizej'; rel. adj. fariséiski, poses. adlfarisěinb, fariséovh.
Expu: CA. farisei > snad sch.farisej a vslfariséj. Nelze odlišit od přejeti přes lat. a další evr. jazyky.
Et: Přejato ze střř. yctoiactioc. 'člen židovské sekty farizeů', a to z aram. pl. p'rišajjä tv., pův. 'stranící se, oddělení' (sr. Zorell 1911, 598). bs
farospída v. para ps id a
felon'b, -ja m.? 'plášť; Mantel'; 'felon; Phelonium'
Felon je svrchní kněžské liturg. roucho ve východokřesf. církvi.
Z doloženého ak. sg./e/ort* (ojed. felom) nelze přesně stanovit rod (m. či f.) ani příslušnost k deklinačnimu typu (i-kmen či >-kmen, příp. o-kmen).
Exp.: Stsl. felon\fehnh > sch. felon (Rj), \íl.felón, r. i felón' f., rum. felon tv. (Tiktkl).
Et: Přejato ze střř., kde existoval velký počet forem, často i zkomolených ((ptlóvwv, <peÁ.íbvt}(;, peÄóvnc;, wtáóvn, peAtitvic., ycukóvnc, tv., DuCange Gr., Stephanus, Chantraine), ti dá se tedy předpokládat ex-panze více než jedné formy. Ř. giaiXóviov, qmXôvnc, vzniklo metatezí, příp. morfologickou obměnou z ř. (paivóknc, tv., pův. 'plášť nápadné barvy', a to
Z ř. ipaiveiv 'svítit' (sr. Chantraine 1170). bs
fevruarii, -ija m 'únor; Februar'
Var.: fevrar'b. fevruar'b, fevirar'b, fevrjar'b, fert-var'b,fevrüan>, per'varb;feüroan> transliteruje střř, var. pewg- (Stephanus).
Exp.: Stsl. fevruarii atd. (v. Var.) > sch. sL fivrar, fervar, frevar (Rj), r. fevrál'.
Et: Přejato ze střř. peß&ooa&ioc; tv. (střř. ß [v]), a to z lat. Februarius (mensis) tv., pův. *'očistný měsíc' (15. února byl ve starověkém Římě slaven svátek Luperkálii, což byla původně pastýřská slavnost s kultovně očistným posláním), a to z lat. februus 'očistný' (sr. E-M 223).
SL syn. séčbrxb. bs
fijalh, -i r. 'miska; kleine Schüssel' (Apoc) Var.: fialb, fiala, Hval piělb, pyělb či pyěla. Et..- Přejato ze střř., v níž jsou doloženy různé
hláskové podoby (fiákn, fláka, <fnéln, (pvákiov,
TllÁXn ap.;   DuCange Gr., Stephanus). Všechny JSOU
z ř. má/Jí 'miska, pohár, nádoba na obětní tekutinu' nejasného původu (Chantraine 1203). bs
fUik'ija, -ije f. 'herecká skupina; Schauspietertrup-pe' (l x NomUsť)
Var.: filik 'ii m. pl. (NomJas ibidem). Et: Patmě přejato z ř. dofishxÓQ, kde pisárskou chybou vypadlo -p£- (Vašica, MMFH 4, 304, pozn. 6 aj.);
filik'ija je asi odvozeno si. kol. sufixem ~bja, kdežto -k'ii pl. mohlo být začleněno mezi subst. na -ii vlivem ř. pl. -ot [-i], Střř. SvpektxÓQ je substantívizo-vané adj., der. ř. dopékn 'divadlo' <- 'orchestra' «-'Dionýsův oltář uprostřed orchestry', a to
Z ř. sůbiv 'obětovat' (v. Chantraine 448n). dl-eh-pp
169
filosofija
fiimijam.
fiíosofija. -ijp f. 'filozofie; Philosophie' Var.: filosothi.
Exp.: Doloženo ve všech sl. jaz. (vyjma plh. a pom.), ale ani u jsi. a vsi. nelze počítat pouze s expanzí z csl., protože se jedná o typické kulturní slovo.
Et.: Přejato z ř. m>.ooomv. tv., v. filosofe.. bs
filosofe, -a m. 'filozof; Philosoph'
Var.: thiloSOthb, filoSOthb, filoSOpb, -ZOpb. Der.: filosofbskb 'filozofický'. Exp.: Nejistá, v. filosonja.
Et: Přejato z ř. yiXóaoipoz tv., z ř. qiíXog 'přítel, milovník', resp. púsľv 'mít ráď, a ř. uotpóq 'movidrý'
{Chantraine 1031). bs
filosTb, -a m. 'druh Škodlivého hmyzu; Art schädli-chen Insektes' (i x Euch)
Výrazu je užito ve výčtu zemědělsky škodlivého hmyzu, přičemž jednotlivé výrazy nelze sém. identifikovat, neboť neodpovídají zachované ř. předloze.
Et: Patrně přejato a zkomoleno z ř. ipvXXoq 'blecha', též 'jiný škodlivý hmyz' (Frček 1939, 780). bs
fimijam. v. thimíjant.
finikib, -a m. 'palma; Palme'
Var.: funikbsb, pinikb(sb), funixb, fiinikb. Der.: finikovb 'palmový'.
Exp.: Stsl. finikt > sch- st. a dial. Jínit (Rj, SchČ), vs\.finik. rum. finic (Tiktin 629).
Et: Přejato z ř. foivič,, gen. -íxoq 'datlová palma' (střř. -oi- [i]); pojmenování vytvořeno podle Foíni-čanů (sr. i stsl. Finikb 'FoiniČan'), kteří obchodovali s datlemi a přivezli do Řecka i tuto dřevinu (sr. Chantraine 1219). bs
fim.ni» adj. 'tújový; Thuja-' (1 x Rumj)
Dolož, pouze ve spojení drěm finino jako ekvivalent ř. £úíav 9ŮÍVOV (Ap 18, 12) ve smyslu 'cenné dřevo*.
El: Přejato z ř. SúÍvoq a doplněno sl. sufixem rel. adj. -fcřiB (sr. jiné přejetí z téhož ř. základu se sl. suf. -ovb s.v. tinnvT,) Adj. Mivoq je der. od ř. 8ma 'túje' nebo 9óov 'nějaký strom s vonným dřevem, asi citrusovitý, příp. túje'. Vše je odvozeno od ř. Sóeív 'pálit vonné dřevo (vykuřovat)* a 'obětovat' (sr.
Chantraine 448n), bs for'fira v. pon>í5ra
fon., -a m. 'daň; die Steuer' (1 x Nik)
EL: Ojedinělé přejetí z ř. qtÓQoq tv., der. od ř. tpé-QCIV 'nést* (Chantraine 1190n).
Častější je sl. syn. danb bs
fulaktirije, -ja n. 'fylakteríon, amulet; Philakterion, Amuietť
Judaistický kultovní předmět, krabička, v níž je uložen pergamen s několika verši z VT. Při modlitbě se používá dvou takových krabiček připevněných na řemínky (tcftlin), které se omotají kolem hlavy a paže tak, aby krabičky byly přiloženy k čelu a na levou paži. Tomuto předmětu byia později přisuzována i ochranná moc.
Et: Přejato ze střř. qmÄotitTňoiov tv. (střř. i\ [i]), v r. 'amulet' (od 1. stol. n. 1.), pův. 'obrana, ochrana*; je to substantivizované rel. adj. od ř. <pvÄaxTnQ 'obránce, strážce' a to z ř. <póXaq~ tv. (sr. Chantraine
1232).
bs
tíimijant v. thimijam,
170
gadaŕi
gadt
G
gadaŕi, -ajen. 'hádat, věštit; wahrsagen' (i x Chrabr) Et: Psl. *gadati > b. gadája, mk. gada, sin. dial. gádati, slk. hádať, č. hádal, dl. gadaš, pom. gadac, p.gadac, br. hadač, ukr. arch. hadáty, r. gadáť, vše 'hádať, dále 'veštiť (mimo sin.); vedle toho 'rozmýšlet se, rozväzovať (ukr.), 'mluvit, vyprávět' (č. dial., pom. p. aj.), 'žvaniť (sln. dial., č. dial., luž.). S jiným ablautem sem patří hl. hudac, spis. hódac, dl. godaš 'věštit; luštit (hádanku)'. Etymologie ne zcela jasná.
• (1) Psl. *gadati ~ stind. gádati 'mluví' < ie. *g^ed-/ *g^et- tv.
(2) Psl. *gadati < ie. *ghodh- 'spojit, sloučit'.
(3) Psl. "gádati < ie. *ghe(njd- 'uchopiť.
(1) Na příbuznost psl. * gádati se stind. gádati 'mluví' upozornil Frejman, Doklady Rossijskoj Akademii nauk, Leningrad 1924,50. S jeho názorem se ztotožnil i SM 6,78, považující psl. *gadati za starou dubletu ke *gatati. Není nutné vykládat stind. gádati obmenou *gátaii (z ie. *guet- 'mluviť, v. Pokorný 480) vlivem syn. stind. vádati, jak soudil Giintert I9i4, 32n aj. Může jít spíše o ie. dubletu *g*ed-, která by mimo stind. byla i v germ. (nor. kvata, vestfálské kwätern 'tlachat, žvaniť, v. Holthausen, KZ 71, 50), a ovšem ve sl.; v. gatati.
(2) Zubatý i, i, 242n vyšel pro gádati ze sém. širokého psl. kořene *god-, *gad- (v psl. *godb, v. godb, dále v psl. *goditi (se) 'hodit (se)') s výchozím ie. koř. *ghodh- 'spojit, sloučit ap.', v. Pokorný 423n aj.
Předpokládá sém. vývoj od 'strefit se' k 'uhodnout', sr. sch. ojed. gádati vedle 'mířit, strefovat se' též 'hádat, domýšlet se' (Rj). Zubatého teorii přijal Slawski i, 247n, BER i, 223, ESUkr, Bezlaj aj.
(3) Do rodiny ie. *ghed- (s častým nosovým infi-xem, např. v ř. xotvóávsiv 'uchopovat', lat. praehen-dere tv., stir. ro-geinn 'umístit se' aj., alb. gjen 'nalézat', bez infbcu gót. bi-gitan 'najít', stnord. geta 'dosáhnout; domnívat se', gáta 'domněnka, hádanka', angl. guess 'uhodnout' aj.) řadí psl. *gadati Fick 4i4n; pod. Bern. l, 288n, jako možnost Pokorný 437n, za předpokladu sém. vývoje 'uchopit (myslí)'
■h* 'pochopiť; také Vasmer s.v. dává tomuto výkladu přednost.
Mylně přiřadil do této rodiny Uhlenbcck, PBB 30, 266n i lit. gddas 'chtivost, lakota", godingas 'chtivý', jež patři k ie. "g^hedh-'prosit, žádat; toužit', v. žedati. lh
gadití v. gaďb
gad*., -am. 'plaz, had; Kriechtier, Schlange'; 'havěť,
škodlivý hmyz; Ungeziefer, schädliches Insekť
Der.: gaditi 'tupiť, gaždenije 'hana'.
Adj. gadbm, dolož, jen ve spojeni strasti gadbttyje ijadovityje (Supr 556, 15), uvádí SJS s významem 'odporný' podle předpokládaného významu psl. *gadb 'něco odporného*; mohlo by však jit i o 'utrpení způsobené odporným hmyzem, havětí' (nebo snad hadem = satanem ?).
Exp.: Scárlátoiu 1980, 111 pokládá za možné, žc arům. gad "kojenec; malé dítě, které leze po čtyřech'je přejato ze stsl. Spiše však je to přejeti z živých jsi. jaz.
Et.: Psl. *gadb, všesl.: b. mk. gad, sch. gad, sln. gäd, slk. č, hl. had, dl. gad, plb. god, pom. gad, p. gad, br. ukr. had, r. gad, pův. význam 'něco ošklivého, odporného' (sch.), spec. 'bláto, špína' (r. dial. SRNG 6,90), 'obtížný hmyz, havěť (b. mk. sch. dl., p. arch. a dial.), 'obojživelník' (v r. jako zool. termín), 'had, plaz' (b. mk. sch. slk. č. hl. plb. pom. p. dial., vsi.), 'jedovatý had, zmije' (sln. dl., p. dial. Karlowícz2,40, br.), 'jeď (dl.); '(divoké, zlé) zvíře' (b., mk., p. dial., r. dial. Patkanov, ŽS 9, 490), 'domácí zvířata, drůbež' (b. p.), 'pták' (b. dial. Stojkov, BE 5, 11); všude přen. 'lstivý, zlý člověk'. K sém. vývoji sr. Osten-Sacken, kz 44,153n, Pokorný 483 aj.
• Psl. *gadb < ie. *g^5dh-jg^ědh~ 'něco odporného, bláto, výkal' (bsl. germ. ií.).
Až psl. název hádaje zřejmě tabuový (Meiilet 192],
1, 286n; sr. i Havers 1946, 44-46); pŮV. význam 'něco
odporného'. Obecně se spojuje s něm. Kot 'bláto, kal, výkaly', ags. cwěad 'hnůj', střhn. quät 'zlý, odporný', v ě-ovém stupni s lit. gěda 'hanba', stprus. ak. sg. gidan tv., p. žadzic sie 'ošklivit si něco'; tak Fick 398, Brugmann, IF5,375, Pokorný 484,
171
gananije
SM aj, Abajev (SbFalk 9; Abajev i, 542) upozorňuje na oset. dial. igamdun 'špinit, poskvrňovat' (< *vi--gand < Írán. *ga(n)d- tv.), které spolu se stind. gandha- 'zápach ap.' můžeme řadit k témuž ie. kořeni.
Psi. *gadb je odvozeno rf/í-ovým rozšířením z ie. zdlouženého kořene *gvöu~ 'něco odporného, výkal ap.' (Pokomy 483n) za předpokladu, že -m- v dlouhém diftongu odpadlo. Diftong je předpokládán kvůli sém. blízkému psi. *gud- (v. guditi) a *gydb (se zdlou-žením nulového stupně).
Málo pravděpodobné je spojení psi. *gadb *'věštné zvíře* s gadati 'hádať (Brückner, KZ 48, 220) nebo se stind. ttägá-'had' (Machek), které předpokládá záměnu zubnic a přesmyk d~g v g~d; sr. i Kopečný, SaS 20, 128. bs-ŽŠ
galíja, -ije f. 'člun, loď; Boot, SchiíT (l x Zogr) Výraz vb galijg doložen jen v J 6, 17 v Jagičově
vydání Zogr, odtud v S-A 1955, 28 a v SJS l, 390.
L. Moszyňski 1961, 6 však ukazuje, že jde o chybu
místo vb iadijg; v. tadii. Jiné stsl. rukopisy zde mají ladu a korablb. bs
galiti, -iti, ípf. 'vyskakovat radostí; frohlocken' (l x
Bon Pog)
Dolož, jen 3. pL ipf. galěachg. což dovoluje předpokládat i inf. gatěti (Bern., Vasmer).
Užito za ř. axiQiSv 'skákať, kontext Bon a Pog však připouští i význam 'jásať.
Et: Psi. *galiíi > č. st. dial. -halili se 'hlasitě se smát' (Jg), r. dial. gáliť, galěť 'dovádět, dělat neplechu, žertovat aj.'. S jiným zakončením spadá sem dále porn. galovac 'křičet' (Ramuft, PWb) a p. st. ojed. halač 'breptat' (SW). Psi. význam snad 'křičet, jásat, smát se'. S uvedenými slovy je možná příbuzné sin. geliti 'hlasitě zpívať.
Je však řada dalších hom., kde patrně došlo k adideaci a kontaminaci, takže je těžké je od sebe oddělit. To se týká zejména b. gálja, mk. gali 'mazlit se, laskat', sch. gáliti tv. (RSAN) (za příbuzná pokládají tato slova Bern., BER aj.). Sch. gáliti, br. hálic-ca 'toužit' patří spíše (v. ESBr 3, 31) do rodiny psi. *želěti 'toužit' (v. i žciíti >. nebo k psi. *gal'a 'koule' ('kulit oči' -* 'žádostivě se dívať). Příbuznost homonym s dalšími významy (SM 6,92n, v. níže) je nepravděpodobná.
Ie. souvislosti nejasné.
• (1) Psi. *galiti < ie. *ghel- 'křičet' (genn., ř.7).
(2) Psi. *gatiti < ie. *gal- 'křičet* (kelt si.).
(3) Psi. *galiti <ie. *gel-(H,)- 'smát se' (arm. ř.).
(1) Tradiční výklad (MLP, Bem., Mladenov 97, Vasmer, BER aj.) předpokládá příbuznost s germ. *gal~, dolož, v gót. gôljan 'zdraviť, stisl. goela 'obveselovať, sthn. galan 'zpívať, stisl. gala tv. vedle 'křičet' aj. Východiskem je ie. onom. kořen *ghel- 'křičet', k němuž Pokorný 428 dále řadí i ř. xfiAníťóv 'vlaštovka' (podle Chantraina 1252n etym. temné) a řadu slov
s labiálnim rozšířením kořene.
(2) Psi. *galiti lze rovněž spojit s psi. *golgok 'slovo, řeč' a *goisb 'hlas', jež vycházejí z onom. ie. kořene *gal- 'křičet', o němž v. Pokorný 350n; v. též glagoh. a glasi.. Na tvarovou i významovou podobnost s ie. kořenem *ghel- upozorňuje Pokorný 428.
(3) Není rovněž vyloučeno spojení s ř. yeXav 'smát se' (Jg l, 652). Předpokládaným ie. východiskem by v tom případě sice bylo ie. *gel-(Ht)- 'smát se*, kde se rekonstruuje palatála kvůli arm. calr 'smích' (Pokorný 366), avšak sl. velární střídnice za ie. palatálu není zcela ojedinělý jev (sr. Machek, Slávia 16,
186n; Golab, LP 16, 53n aj).
Anomální vývoj je o to pravděpodobnější, že jde o onom. ie. kořen, podobně jako *gal- a *ghel-'křičeť. Za takové situace není samozřejmě možné vyloučit ani elementární souvislost všech uvedených ie. rodin.
Nepravděpodobný je předpoklad genetické souvislosti všech si. hom. galiti včetně významů '(za)halit odhaliť, 'vrhať, 'zírat, kulit oči', 'spěchat* aj., jež se SM 6, 92n pokouší sém. i tvarově vyvodit z ie. *gifel- 'vrhať.
Matzenauer, LF 7, 174 spojuje stsL galiti s i. ayáAikťrftw 'jásat poskakovať, což by bylo možné chápat jen jako elementární souvislost s onom. ie. 'gal- 'smát se*.
Souvislost s it. gallare 'být zpupný' (MEW 60, kde se předpokládá význam 'radovat se') odmítl již Bern. I, 293.
Prellwitzovo spojeni s ř. ojed. ^Álsn 'být zpupný' aj. je vzhledem k nejasnosti ř. slova (sr. Chantrainc 1263) málo zřejmé.
lh-pp-eh
gananije, -ija n. 'hádání, hádanka; Raten, Rätseľ
Verbální subst. od *ganati.
Et: Psi. *ganati > sch. dial. gánati, ganát (RSAN), sin. gánati (Plet.), r. dial. gánat' (SRNG), s význ. 'hádat, veštiť (sch. dial., sin., r. dial.), 'mluvit, vyprávět' (sch. dial.).
Ojediněle jsou doloženy i der. typu sin. ugättka (Plet), ganalica (?,jen Bern. 1, 288) 'hádanka*, ukr. na-hánka 'zmínka' (Varbotová, StWort 150), jež by podle Bern. mohly být od *ga(d)ngti, podobně jako sch. gonět(k)a, zagonětka ap. 'hádanka' od *go(d)ngti 'hádat, věstit'.
172
gananijc
gatati
Forma *ganati se vysvětluje dvojím způsobem: bud zjednodušením -dn~, -tn- > -n~ z *gadnati, *gamati (v. gadati, gatati), o němž uvažoval MEW 59, Skok i, 550, Varbotová 1984, 147 aj., nebo prostou záměnou zubnic djt: n, kterou kromě Machka (s.v.
hádatí) připouští i SM 6, 99o. lh
-ganjati v. gbnati
gani>grena, -y f. csl. 'sněť, rakovina; Brand, Krebs' Var.: gang'rena, gagrena.
Exp.: Csi. gamgrena > vsi. podle Šanského. Není vsak vyloučeno (Vasmer aj.), že jde o evropeismus ze střlat. gangraena 'sněf ř. původu; BER připouští pro b. ganrena ruské prostřednictví.
EL: Přejato z r. yáyygaiva 'sněf (střr. ai (e]), jež SOUVisí S ř. yoáetv 'požírat' (Chantraine 205n).
Syn. lat. původu je snad csl. mbnichb {v. mmich*);
sr. íJagié 1913, 305. lh -garafi v. gorěti
-gasiti v. ugasiti
gašte, -t. f. pí. tantum 'kalhoty; Hose* (l x Parim)
Et: Psi. pl. *gaťejgaťě > b. dial. gášti (Gerov), mk. gaki, sch. ga.be, sin. gäče, stč. hacé, Č. st. a dial. hace (slk. gate a č. dial. gale z maď. gatya, tam ze sl.), p. gacie, ukr. dial. háči, r. dial. gáči (SRNG), s význ. 'spodní kalhoty, nošené na holém těle' (sin. st. a dial., b. dial., stč.), dále 'kalhoty vůbec' (b. mk. sch. slk. p. ukr., r. dial.); vedle toho název ~pro zvířecí moudí (sin. st.), 'bedra, hýždě* (r. dial., stp.), 'holeň' (r. dial.), přen. 'delší opeření ptačích nohou' (br. dial., r. dial.), 'dlouhé chlupy na medvědích nohách' (p. dial.), 'rozsocha' (sin. f. sg. gača, hl. haca, dl. gaca f. sg.) aj. Et. ne zcela jasné.
• Psi. *gat'e/gal'ě < ie. *g -ä- 'jít, kráčet'.
Z ie. *g*á- 'jíť (stind. gá-, lit. góti tv. aj.) vychází několik etymologií, které se liší z hlediska motivačního: Patrubány, swa 2,179 chápe *gaťe ve smyslu 'to, v čem se chodí*. Machek s.v. hace vidí v *gaťe nom. pl. adj. *gaťb ve spojení *gät-je/~e odeďe 'chodící kusy oděvu*; č. chodící oděv, tj. ten, v němž se chodí a pracuje, byl pro ženy rubáš, pro muže *gaťe.
Významy 'noha' i 'kalhoty' má za stejně starobylé SM, kde se předpokládá sém. vývoj 'kráčet' -r* 'krok' —* 'čím se kráčí, tj. noha* i v 'čem se kráčí, tj. kalhoty*. Ještě méně přijatelnou motivaci navrhl Nieminen, ScSl 3, 224n; v psi. *gaťe vtděl der. od
*gatb '(haťová) cesta' s význ. 'průchod pro nohu'; jako částečnou sém. paralelu uvádí fin. pääntie 'výstřih* *- 'cesta pro hlavu*.
Z *galb, přesněji z denom. * gat id 'dělat cestu přes bažiny, pokrývat něco větvovím, slámou ap.* -» 'obalovat, zateplovat', vychází Brückner a Síaw-ski. Chápou *gatje jako 'to, co pokrývá (dolní končetiny)'. Tuto funkci ovšem plnily i jiné části oděvu.
Ze stejného motivačního principu, ale jiného ie. kořene vyšel Stankiewicz, Word 11,630: východiskem je mu ie, *gäbhtja, k němuž zařadil sl. gabati a lit. góbti 'zahalovat ap.'.
Druhý směr výkladů vycházející z motivace 'část těla' -* 'oděv tuto část chránící*, má oporu u jiných názvů oděvů: p. trzos 'pás (na peníze)* : trzosla 'bedra', č. rukávce 'součást ženského lidového kroje' : ruka 'homí končetina', č. dial. nohavice 'druh kalhot' : noha 'dolní končetina'; také stnord. brak 'kalhoty* souvisí se stangl. brěc 'zadek, kostrč'. U sl. gaťe však tato cesta nevede k přesvědčivým výkladům pro nevhodnost dosud srovnávaných slov; nevyhovuje ani spojení se stind. gabhá- 'vulva', arm. gavak 'zadek' (<ie. *gí'ě~bh- 'ponořit'; Liděn 1906,33, Mladenov 98 aj.), ani s gót. qifrus 'břicho, lůno', sthn. quiti 'vulva* (< ie. *gyet- 'otok, vypouklina';
Bern.). lh
gatati, -ajeti. 'hádat, věštit; wahrsagen' (i x Chrabr)
EL: Psi. *gatati > b. dial. gátam (se), mk. gata, sch. sin. dial. gatati (Plet), vše 'hádat, veštiť, b. i 'zadávat hádanku'. Podr. o dokladech (též reliktech v p. a vsi.) Šivicová-Dularová, sir 37, i35n, jež sem ale mylně řadí i zsl. *gatati/gatiti 'stavět hráze, hatě', 'zbraňovat' a vše spojuje s gatb 'hať, cesta*.
Et. ne zcela jasné. Jde o náboženský termín, podobně jako bogb, svetb aj. (v. Rozwadowski, ROr 1, 95 aj.), asi prapribuzný se syn. *gadati (v. gadati) a *ga-nati (v. gananije).
• (1) Psi. *gatati < ie. *go(i)-j*gě(i)- 'zpival, křičet* (ii. bs!.).
(2) Psi. *gatati < ie. *g^et- 'mluvit' (germ. arm. Írán.).
(1) Z ie. *gô(i)- vychází Rozwadowski, ROr l, 105, Vasmer s.v. a SM 6,105; psi. *gatati spojují se stind. gíti- f. 'zpěv', gäthä 'píseň' a av. gd&ä 'náboženský hymnus*. Jako další příbuzné tvary k rodině ie. *gě(')-> *gô(i)- jsou uváděny psi. *gajb 'křik, hluk', lit. gieddíi 'zpívat', gaidýs 'kohout* aj., v. Pokorný 355 (ten bez sl. gatati).
s Írán. gäthä spojuje i M art y no v 1983,48, ale tak, že sl. gatati pokládá za výpůjčku z iránštiny.
173
gatari
gladb
(2) Do rodiny ie. *g*et- 'mluvit' patří gót. qi-pan, stangl. cweáan, stnord. kveda 'říci, mluviť, arm. kočem 'volat, nazývať (< ie. *gyot-i-, v. Lidén 1906, 68n), sogd. žul 'praví' (z praírán. *jatatí); tak Beraeker s.v., Pokorný 480n aj.; ST. i výklad (l) U ga-dati.
Pochybné je příbuzenství se stir. 6é/'ret, ústa' (<*betlo- < ie. *g^et-lo-\ předložené Wiedernanncm, ÍF 1, 513.
Ublenbeck, PBB 30, 267 nepřesvědčivě spojuje sl. gadati s gaiaíi tak, že gadati má za při b. s germ. (stnord. gáta 'domněnka, hádanka'), kdežto gatati za ovlivněné germ. Ih
-gaviti v. ogavifi
gaza, -y f. 'poklad, pokladnice; Schatz(kammer)'
Var.: gazija (psáno také -yj-) vlivem ř. nepřímých pádů s -t\-[3, sr. stsl. koncovku -ija za ř. -7-.
Et: Přejato z ř. yáč,a, -nc, tv., jehož pramenem je asi stpers. *ganza tv.; sr. Frisk s.v., Chantraine 206, Mayr-hofer 1,315. Ih
gazofíiluk'ija, -ije r. 'pokladnice; Schatzkammer, Opferstock'
Var.: gazafilak'ija, gazofilak'ija, gazofulik'ija, ga-zofilak'ija, gazopilak'ija.
DoložAgazofilak 'U m. (1 x Zogr, l x Mar, snad 1 x Nik), vzniklé zřejmě mylnou interpretaci ř. xaxévavr) tou yaCopvíaxiov 'před pokladnicí' (Mc 12, 41) jako 'před pokladníkem' (Dicls 1963, 185).
Et: Přejato z ř. yaCo^oXámov tv. s neobvyklou resufixací ř. n. -wv na stsl. f. -ija (podle Dielse i.c. snad vlivem ak. sg. -iov > -ijo). Ř. výraz je komp. z yáCa 'poklad, majetek* (v. gaza) a z der, od ř. tpvXač, 'hlídač'. pp
-gda v. jegda
g'enar'b, g'envar'b v. ianuarii
g'eometrija, -ije f. 'geometrie; Geometrie'
Psáno geometrija, -mitrija, gjeômetrija, giämitrija, vše Const.
Éter.: Rel. adj. geômetrbskb (VencNik). Et: Z ř. ysmuETQÍx 'zeměměřictví', komp. z ř. yfj 'země' a pstgeřv 'měřiť. Pro týž pojem byl vytvořen csl. kalk zemljeměrije
(Chrabr). Ih
g'eona, -y f. 'peklo; Hôlle'
Často v úsloví g'eona ogn'bitaja za ř. y&wcc xoô Tiogóg.
\ax.: g'eôna, geena, geona, geenna, g'eomna, &e-otibtia.
Der.: Rel. adj. g'eonbskb.
Exp.: Csl. gee(n)na > rum. kniž. gheenä (Tiktin, SDEM); podle Šanského je z csl. i br. arch., ukr. kniž. hejéna, r. gejéna; někde je obtížné odlišit vliv csl. od pozdějších vlivů lat. aj. (sr. it. vliv na sch., Skok).
EL: Přejato ze střř. yésvvoc 'peklo' (ne zceia jasná disimilace -ee- > -eo- má obdobu ve změně Bndls-ép > Vithleotm aj., v. Diels 1963,118, pozn. 6). Ř. slovo (k pův. významu v NT v. níže) pochází z aram. gěhinnam, jež je z hebr. topon. spojení gě Hinnóm 'údolí H.' (snad zkráceno z gě ben-H. nebo gě bené-H., tj. 'údolí syna nebo synů Hinnómovýctť), v. Zorell 1911, 104.
Pův. jméno údolí nedaleko Jeruzaléma (arab. wädT er-Rabä-bí), středisko pohanského kultu boha Molocha, při němž byly mj. zaživa upalovány děti. Po vyvrácení kultu se na tomto místě spalovaly odpadky z Jeruzaléma (v. ČSIBoh 4, 434; Bibel-Lex. 529). Obě okolnosti vedly k představě nečistého, zavrženíhodného místa a ohně, jež se stala později základem křesťanského obrazu pekla.
Stsl. syn. jsou dbbrb a prěispodbnjaja sl. původu, dále adb i. původu a pbkbh patrně germ. původu. Další syn. rodb ogn'bm, roždbstvo ogn'bitoje, matica Qgn'vnaja vznikla buď překladatelskou chybou, spojující ř. yésvva. s yevsá 'roď (v. Horálek 1954,67n), na základě představy, že peklo je rodištěm, matkou ohně. Ih-pp
g'isterna, -y f. 'cisterna; Zisterne* (i x Supr)
Označuje jímku vyhloubenou v zemi pro zadržování dešťové vody.
EL: Přejato ze střř. ytcnégva, ynaiégvoi (snad kontaminací s yi} 'země'), jež je ze střř. Kiatégva 'jímka k zachycováni dešťové vody', a to z lat. cisterna tv., jež je odvozeno etrus. sufixem -erna z lat. cista, a to z ř. niaxn 'košík, schránka cylindrické formy' nejasného původu (Chantraine 535n, E-M 123). Lat. cisterna se později jako evropeismus rozšířilo do všech sl. jaz. Ih-pp
glada v. klada
gladiti v. gladtki.
gladK, -a m. 'hlad; Hunger'
Ojed. i gladb m, v Zogr, kde nejde o záměnu jerů (Jagié, AslPh 2,225n). Avšak v často diskutovaném ni gladb zamorí 'neumoril hladem' v Supr 367, 15 jde asi o pův. adverbiální koncovku -6, v. podr. Moszyňski, SPol 7,113-118, kde je i ostatní literatura; sr. i stč. mřietihlad, Stp. mrzei giód, jež se později různým vyrovnáváním ztotožnilo s ak. Sotva jde v Supr 367, 15 o chybně zapsaný instr. sg. (gladb místo gladomb ), jak se domníval Severjanov ve vydáni Supr z r. 1904, nebo o nom. sg. (Meyer 1935, 55).
174
glagoh.
Der.: Adj. gladbm, gladivb 'hladový*. EL: Psi. *goidb, všesl.: b. mk. glad, sch. glôd f., řidč. m., sin. glád, slk. č. hlad, hl. Mód, dl. glód, plb. g/ári, pom. glôd, p. g/ťW, br. Aó/arf, ukr. Ao/otí, r. gó-toí/, vše 'hlad*.
■ (i) Psi. *golä% ~ psi. *žbiděti 'toužit po něčem ap.' < ie. *g(h)el-dh- tv. (stind. sl.). (2) Psi. *goidh < ie. *gi'e/- 'bodat, píchat*.
(1) Všeobecně se uznává příbuzenství se stind. grdhyati (~ psi. *žblděti 'toužit po něčem, žádat něco') a jeho der. gardha- 'hlaď ap., sr. Mifcl. 1845, 16, Pokorný 434 aj. Psi. *goldb se přitom chápe jako ab-lautová forma k *žblděti, *žblďp, v. Matzenauer, LF 7, 179 aj., jež se někdy vykládá z ie. *g(h)eldh- tv., někdy z ie. *g%el- 'bodať; v. (2).
Problematická je souvislost s balt. a germ. slovy, majícími v kořeni r: lit. gardús 'chutný', gót. grědus 'hlaď, stnord. grádr tv. aj. I výše uvedená stind. slova mohou mít ovšem r původní. Pokud by s nimi sl. *golá% souviselo, šlo by buď o už ie. záměnu likvid (Ondnii, JČ 9,153n), nebo o / sekundární (podle Bern. např. vlivem sl. želětí).
(2) Etymologie, vycházející z ie. koř. *g#el- 'píchat, bodať, chápou 'hlaď jako 'bodavou, svíra-vou bolesť. Pak by bylo možné připustit příbuznost psi. *goldb s lit. gélii 'píchat, působit bolesť, gelá 'prudká bolesť a psi. *želětit *žeIějo 'želeť. Tento názor zastává jak Sch.-Šewc 286, tak SM, přičemž z ie. *g&el- vykládají jak psi. *žeiěti, tak i *zblděti. Na rozdíl od SM sem řadí Sch.-Šewc i stind. grdhyati, neboť i tam lze teoreticky vyjít z ie. *g*el-dh-.
Mylně Preobr. 140 (psi. *goldb — stisl. gilja 'vábit'). lh
gladtkt adj. 'hladký, rovný; glatt, eben'
V Bes i 'lahodný, mírný' (sr. v stě. slk. lahodný', v stp. plb. 'hezký').
Der.: gladostb f. 'hladkost, mírnost, príjemnosť; gladiti 'hladit', pogladiti 'pohladit, zahladiť; zagla-diti 'zahladit, odstrániť s ípf. zaglaždati; izgladiti 'krásně uhladit, hladce vyrovnať; giaděti, -ějetb 'být příjemný, lahodit'.
El: Psi. *gladbkb, všesl.: b. gládäk, mk. gladok, sch. gfádak, sin, gládek, slk. č. hladký, hl, hladki, dl. giadki, plb. glott 'ě, pom. glůdki, p. gladki, br. hládki, ukr. hládkyj, hladkýj, r. gládkij - vše prim. 'hladký, rovný'. I sloveso gladiti (všesl. mimo plb.) je patrně již psi.
Psi. gladbkh je der. na -kb od předpokládaného w-km. adj. *gladb. Z bezpečně příbuzných ie. slov lze uvést pouze lit. glodús 'hladký, přihlazený, mír-
ný' (patří k lit. glósti 'hladit', z dalších der. sr. lot. gläs(t)U 'hladit, laskať, stprus. glosto 'brousek', v. Fraeokel 158) z ie. *ghlädh-, a dále rodinu něm. glatt 'hladký', stnord. gladr 'zářící, veselý', angl. glad 'veselý' aj., jež vychází z reduk. stupně téhož kořene. Z téhož stupně, rozšířeného o suf. -to-, je lat. glaber 'hladký', v. Pokorný 43In.
Je možné, že jistý vliv na zakončení kmene měla antonyma, sr. proti bsl. u-km. rovněž u-km. ie. *dhräghu- 'drsný' (Machek s.v. hladký); sr. i lat. glaber 'hladký' : scaber 'drsný*. lh
glagoh>, -a m, 'slovo; Worť; 'řeč; Rede'
V Bes i 'povídavosť; významy 'věc*, 'událost' mohou být sém, hebraismy, které pronikly do stsl. z ř. (tak SJS), ale ani domácí posun není vyloučen.
Der.: glagolbnikb 'vykladač1, glagolivh 'schopný mluvit, mluvící'.
Glagolati, -Ijetb 'jmenovat, nazývat, mluvit, obviňovať (nemusí být jednoznačně chápáno jako denominatí-lim. jak soudí SM 6, 205, naopak SK 1, 46 má glagoh za postverbale; oboji směr derivace je možný); pref. izglagolati,
-avati 'vyslovit, -ovať, neizglagola(ttb)tib 'nevýslovný, nevypověditelný, nevyslovený ap.* (ávéx-moao-coQ, äagnmc), oglagolati 'obviniť, otbglagolati 'odpovědět' (spíše než 'odkázat na pozdější dobu*, jak uvádí SJS, vycházeje z F. předlohy dmdíáAteoftei). poglagólati lpo-
hovořiť, poglagolanije 'pomluva', prědbglagolati 'předeslat', proglagolati 'promluvit', proglagolanije 'vyklaď, sbglagolati 'podotknout, promluvit', ugla-golati 'přemluvit', vbzglagotail (na) 'promluvit, obžalovať, zagiagalati se 'odříkat se'.
Kômp.: bogoglagolivb 'mluvící o bohu', prěkogla-golivb 'odmlouvačný, vzpurný' (í. ávnAÉytov), tm,no-goglagolati 'tlachat' (ř. uoh>h>ysiv)f němoglagolati 'vadně mluviť, razbnoglagolati 'rozkázať (kvůli smyslu dokladu spise než 'poručit jinak', jak uvádí SJS).
Exp.: Csl. glagok, -aii > br. arch. hiahalý 'cirk. hodinky, hóry', hlahatác' 'hlasitě mluvit* (Nos., ESBr), ukr. arch. hlaliót 'řeč, slovo', -aty 'mluviť (možná r. prostřed niet vím, ESUkr), r. arch. poet. glagól 'řeč, slovo', -ať 'mluviť (Šanskij). Od 16. stol. užíváno sch. r. glagol ve významu 'sloveso'jako kalk za lat. verbum (Šanskij), z r. expandovalo do b. mk. (BER), ze sch. do sin; z csl. snad i rum. glagole, glagore 'důvtip' (Tiktin 686 a SDEM).
EL: Psi. *goIgolb > b. st. glagól, mk. glágol, č. slk. hlahol, (p. pouze topon. Glogoly, Brůckner, AslPh 11, lis), s významy 'hlas*, 'jazyk, řeč' (b. mk. stě.), 'slovo' (b. mk.), 'hluk, halas' (č.). Ve vsi. doložen pouze der., a to r. dial. gologóliť 'žertovat' (SRNG).
• Psi. *gotgol- < ie. *gal'(gal-) onom. 'křičeť.
175
glagolfc
Psi. lexém vychází s největší pravděpodobností z ie. onom. kořene *gať (tak soudí i Varbotová, Etimlssl 2,67n) a byl vytvořen jeho reduplikací {*gal--gal-; Pokorný 350; Machek 1968, 166; SM 6, 205). Týž kořen je i v psi. *golsb a snad i v galiti (v. giast. a galiti). Předpokládaná genetická souvislost se stind. garga-ra~ 'nějaký hudební nástroj', stind. gharghara-'hluk, šramot, šustot', 'rachotivý" a s het. galgalíuri 'cimbály' (o het. Ivanov, Etim 1978, l76n) je velmi pravděpodobná, ale pro onom. charakter kořene (typické hlásky g-, gh-, k- i jednotlivé významy) ne zcela jistá (sr. Mayrhofer 1,326, jenž připouští pouze elementární příbuznost). Kartvelské doklady (svanské ligergali, čanské gogargalu 'mluvit') uvedené Trei-merem {Treimer 1954,70} je třeba chápat jako elementárně příbuzné, neboť jeho teorie o přejetí těchto výrazů do sl. z j. kavkazských (ib.) je málo přesvědčivá a byla odmítnuta již Vasmerem (ZslPh 26, 60). bs
"lasiti v. glasi.
ídasi.. -a m. 'hlas; Stinune'
Též 'mluvení, slovo; řeč, jazyk; zvuk {nejčastěji hudebních nástrojů)'; spec. 'tónina* (v. sjs i, 402).
Der.: gíasbtib 'vydávající hlas, mluvící', ve spojení pišme glasbnoje 'samohláska' (ř. ypáppa tpa>vřjev; v. Ja-kobson, Word 8, 390), bezglasbtib 'tichý, němý', sbglasbrib 'mluvící stejnou řeči, shodný, souhlasný' (f. oópqxavoc), ve spojeni pišme Sbglasbnoje 'souhláska' (r. ygippa. oópyxavov; v. Jakobson l.c); glasiti, -ovatl 'volať,
glašati 'volat, nazývať; oglasiii 'vyučit ve víře', ípf.
Oglašati (obojí o vyučování katechumenů a budoucích mnichů, kalk ř. xtzTtjxsiv tv., v. Schumann 1958, 45), Ogla-šen(bn)yi 'katechumen', oglašenije 'vyučení ve víře' (ř. xatijxnó-tc); priglasiti 'přivolat, zavolat; promluvit; přiřknout, venovať, ipf. priglašati 'volat, připojovat, dodávať, priglasb 'předmluva'; proglasiti 'předpovědět, předzpívať, ve vých. liturgii i 'hlasitě přednášet nebo zpívať (ř. ngoawupmveiv), proglasb 'předmluva' (ř. nQôtoyoc); sbglašati 'souhlasit', refl. 'souznít, ladiť (ř. aopipwvwi), sbglašenije 'souzvuk', Sbglasije 'antifona' (liturg. zpěv zpívaný střídavě knězem a sborem nebo dvěma sbory); Vbglašenije 'poučení' (ř.
xai^xnmc); vbzglasiti 'zvolat, promluvit,*vyslovit; zavolat na někoho*, o kohoutu 'zakokrhat', ipf. vbzgla-šati 'provolávat, vykrikovať (ř. xooupmveiv. ém-), Vbzglašenije, VbZglctSb liturg. termín vých. církve 'závěr modlitby pronášený hlasitě' (ř. éxqnávnoic). Kamp.: Subst. gromoglasb 'hromový hlas' ( i x Supr,
psáno grontbgiasb. za ř. figovvótpowoc. fioŕi; v. Vaillant, BSL 60, 128; S-A 1955 a Schumann 1958, 35 chápou jako adj.); bogO-
glasb
glasbnb 'hlásající boha', dobro- 'příjemně znějící' (ř.
tSnxoc); dbvoglasbrtb substantivizováno jako dbVOglasbřlO-
je n. 'dvojhláska' (ř. ôíq&oyyot;); ino(sb)glasije, jedb-noglasije 'jednomyslnost'; kokotogiašenije, kuro-'kuropění' (ř. áÁexroeoqxovia); kozbloglasovanije 'hýření, nevázané veselí, oplzlá zábava'; sr. však i r. kozlíť, koztoglasováť 'falešně zpívať (sr. Exp.); mVnOgOglaSbnb
'mnohohlasý'; 'výmluvný', velb- 'zvučný' (ř. /«>«-
l.óqiiovoo). Zvlášť v. nevčglas*.
Exp.: Z csl. je r. arch. a knix. glos, ukr. kniž. hlas 'hlas', v pl. r. glásy, glasý, ukr. hlasy 'název 8 tónin východních cirk. zpěvů', r. glásnyj, ukr. htásnyj 'veřejný', subst. r. ukr. 'veřejný činitel předre-volučního Ruska*, r. dial. "věhlasný člověk' (SRNG 6,193), r. glásnyj (zvuk), glósnaja (bukva) 'samohláska', bezglámyj 'mlčenlivý, nemluvný*, ukr. bezhlásnyj 'němý*, r. soglásnyj 'sladěný, harmonický; svorný, shodný, souhlasný; souhláskový'; r. kniž. glasíľ 'zvěstovat, ohlasovať, ukr. hlasý t y 'mluvit, tvrdiť, r. oglasii', ukr. ohlasýty 'ohlásit, oznámiť, ipf. r. aglasáť, ukr. ohlaSaty. r. oglašénnyj. ukr. ohlašétmyj cirk. 'katechumen', r. prtglasiť 'pozvat, vyzvať, ipf. pri-glašáť: vozglasit* kniž. 'slavnostně ohlásiť, ipf. vozgiašáť 'ohlasovať, cirk. 'pronášet během bohoslužby krátká zvolání', vózglas 'výkřik, zvoláni', cirk. 'krátká modlitební nebo obřadní formule, pronášená během bohoslužby zvýšeným hlasem'; gramoglásnyj. vek- 'hromový', arch. rrmogo- *mnohohlasý\ subst. dvugtásnyj, -aja 'diftong'; jedinoglásije jednomyslnost'; arch. kozloglas(orán)ije 'nepříjemný, sluchu protivný zpěv' (Daľ 2, 333; SSRU); - strum, vazglasemje 'hlasitě zpívaný úryvek liturg. textu' (Tiktin), rum. glas 'hlas, zvuk, zpráva; základni tónina východních cirk. písní', glásui 'mluvit, zpívať (Rosetti 1954, 41 a 44).
Et: Psi. *golsb, všesl. (nedolož, v plb.): b. mk. glas, sch. sin. glos, slk. č. hlas, hl. hlós, dl. porn. p. glos, br. hólas, ukr. hólos, r. gólos, vše 'hlas, zvuk' s řadou přen. významů, dále 'slovo, řeč' (b. stp.), 'zpráva, pověst (o někom)' (jsi., č., p. arch.), 'mínění, názor' (b. mk. slk. č. p. vsi.), 'hláska' (mk. sch. sin.).
Nejčastěji je psi. *golsb pokládáno za výchozí tvar; Machek, SFFBU i, 85 však vychází z *golsali (č. hlásat) jako s-ového intenzíva, *golsb je pak deverb. Tak i SM 6,220.
• PsL *go/s» < ie. *gal-so- 'volání' (lit. germ. Írán.?) < ie. *gal- 'volat, kříčeť.
Psi. *golsb odpovídá lit. gaTsas 'ozvěna' (Fraenkel 131), pravděpodobně i stnord. kall 'volání', angl. call 'volať (Bezzenberger, BB 2, 156 a BB 16, 242, Jóhannesson 293, Vries 1962,298n aj.) a snad i oset. yalas 'hlas' (nejisté, uvádí se všude z Hubschmanna 1897, 33, Abajev je však nemá); vše je z ie. *gal-, pův. onom., jehož reduplikace je v sl. golgolati (v. glagoh.), rozšíření o -uo- v kelt. (kymer. galw 'volať, střbret. galu 'výzva' ap., v. Pokorný 350). Mikl. 1845,16 aj. pokládají za příbuzné i lit. garsas 'hlas, zvuk' (< *gar-/gal-);
176
glavbnja
to však patří k lit. girdéíi 'dovědět se, uslyšet' (Pokorný 478, Fraenkel 153, SM 6, 220).
O dalších var. ie. *gal- v. Varbotová, Etimissi 2, 65-70.
Nejisté souvislosti: s lat. gloria 'sláva* (spojuje Bezzenberger l.c, odmítá W-H 1, 609), s lat. gatlus 'kohout' (Brugmann II, 1, 539, Slawski 1, 292 a další) aj. bs-žš
glašati v. glasb
glava, -y f. 'hlava; Kopf
Přen. 'jádro Věci'; 'kapitola' (ř. x&páXcaov); sousloví
glava Qgblu 'kámen úhelný' (ř. xstpahři ywvfac.; v ř. kalk zhebr., v. Zorell 1911,302).
Der.: glavizna 'jádro věci, hlavní věc' (ř. xepáAaiov; sr. Schumann 1958, 34), VbZglavbnica 'poduška' (ř. ■KQOGv.xpá.-íatev; Molnár 1985, 108n); vbzglavije (SJS s.v. glavije) snad v platnosti adv. 'u hlavy, V hlavách' (sr. r. dial. vzgóhvy "pod hlavu' Beljajevová, r. izgolôv'je 'hlava postele, zvýšená část postele pro hlavu, podhlavník'); adj. glavbtlb 'závažný, hlavní', ve spojeni glavbnoje město topon. 'Kalvárie' (kalk ř. xgavíou xóitoq; sr. i město Ibbbnoje tv. Euch 50a 13); bezglavbrtb dolož, jen v substantivizovaném nom. pl. bez-glavbni (i. "Axétpxkot; pejor. označeni příslušníků sekty mono-fysitů, sr. SJS 1, 74); Oglaviti 'sjednotit' (ř. ávaxetpaÄaioô-
o!ku), ipf. oglavbstvovati; oglavljenije '(základni) suma, obnos* (r. xetp&Xawv 'základní suma, kapitál').
Kômp.: glavoiežb 'šatek na hlavu'; mbnogoglavbtib, -glavatb 'mnohohlavý' (ř. r,o\»xéqKLÍ.oc.y, adv. strbmo-glavb 'hlavou dolů. střemhlav'.
Exp.: Z csl. je r. cirk. a kniž. glavá 'hlava; vrcholek, temeno ap.; vedoucí; kapitola* s adj. glávnyj (Šanskij); vozglávit' 'postavit se do čela', betgtávyj 'bezhlavý', oglavljenije 'obsah (knihy)'; ukr. hlavá 'hlava; vedouci; kapitola'; br. hlavá 'kapitola'; rum. glava 'kapitola' (arch.) (BER 1, 245); sch. bibl. glava od ugta 'úhelný kámen' (Rj 3, 173), r. staviť, klásť čto vo gtavu ugla 'pokládat za velmi důležité" (SSRLJ 3, 112); r. stremgláv (Vas-mer; odtud do č.), stukr. střemhlav 'střemhlav, hlavou dolů' (Berynda).
Et.: Psi. *goľva, všesl.: b. glavá, mk. glava, sch. sin. gláva, slk. č. hlava, hl. hlowa, dl. glowa, plb. glavá, porn. glova, p. glowa, br. halavá, ukr. holová, r. gólová, vše s významem 'hlava', často v přen. významech: 'nejdůležitější část něčeho, vedoucí osobnosť; 'něco kulatého'; 'horní nebo koncová část něčeho' (všesl.), spec. o vodním toku 'pramen' (b. arch. a dial. RBE 3,137, mk. sch. stukr.), 'horní tok' (str.); 'rozum, nadání' (všesl.); 'člověk, jednotlivec' (b. sch. sin. slk. hl. p. r.), v staré jurisdikci 'zabitý člověk, za nějž se vymáhá pokuta' (sch. st. Rj 3,170, stč. stp. stukr. str.); 'kus dobytka' (b. mk. sch. ukr.
r.); 'suma peněz, kapitál' (b.); 'kapitola' (jsi., slk., Č. St., ojed. ukr. Hrin; sr. i Exp.).
Jde o bsl. termín *galvá (lit. galvá, lot. galva 'hlava', stprus. galwo 'špička boty'; k sém. posunu sr. Toporov 2, 148). Dále jsou dva možné výklady:
• (1) Psi. *golva < ie. diai. *gh5l-u- 'hlava' (bsl. arm.)
< ie. *ghel- 'něco kulatého'. (2) Psi. *goiva < psi. *golb 'holý'.
(1) K bsl. *galvä připojuje Fick, bb l, 173, Peder-sen, KZ 39, 252 aj. arm. glukh 'hlava' (< *ghôlu--kho-). Bsl. "'galvá je podle Slawského l, 293 pravděpodobně tabuový název.
Není vyloučeno, že ablautovou var. ie. *ghôt-u by mohlo být ie. *ghel-u- (ř. ^éJ.wc, psi. *žely J 'želva', snad i 'vřed, opuchlina' (Brandt, RFV 22,122; SM 6,221; odmitá Fraenkel 132). Pokorný však uvádí na s. 357 psi. *žely 'vřed' pod ie. kořenem "gel-'něco kulatého', kdežto csl. žely 'želva' < ie. *gttelú- tv. na s. 435.
(2) Souvislost psi. *golva *'oholená nebo lysá hlava' s psi. *gok 'holý' předpokládá Lewy, KZ40, 420, Schulze, KZ40,424, Bem., Pokorný 349n aj. Zpravidla je uváděna příbuznost se sthn. calua 'lysina': sthn. kalo 'lysý, holý' (v balt. se základní adj. nedochovalo); sém. paralelou je lat. calva 'lebka' z calvus 'lysý, holý', jež může být i neznělou var. téhož kořene; v. w-H 1, 144. Ze sém. hlediska je tato souvislost možná (v. Scheftelowitz, BB 28,156), vylučuje však spojeni s arm. glukh 'hlava'; v. i goh..
Scheftelowitz, BB 28, 148 připojuje k psi. *golva stisl. kollr 'temeno, vrcholek hory', což je nepravděpodobné (Jóhannesson 307n je odvozuje z ie. *gett-lo-). Nepravděpodobný je i předpoklad psi. *goha < *golba < ie. *ghebhsiô\ghobhdlä- (ř. xstpxÁý, toch. A spát, sthn. gibilla 'hlava'), který uvádí Szemerényi, Kra-tylos 2, 121. bs-pp-žš
glavotežb   v. glava a težati
glavbnja, -nje f. 'hořící poleno; brennendes Stúck Holz'
Et: Psi. *golvbnja, všesl.: b. glavnjá, mk. glamná, sch, glávnja, glámja, sin. dial. glävnja (Plet,), č. slk. hlaveň, hl. luheň (< *hlówjeň, Bern. I, 325; Sch.-Šewc 232), dl. pom. glowňa, p. glownia, glównia (SW), br. dial. halaňnjá (NarLeks 138), ukr. holóvnja, r. golovnjá, s významem 'hořící či doutnající poleno' (všesl. mimo br., hl.?) i 'pochodeň' (b. sch. sin.), přen. 'hlaveň střelné zbraně' (č. slk. a ojed. p. sw), 'obilní sněť/Ustilago' (b. mk. p. vsi.; napadená zrna vypadají jako zuhelnatělá, sr. Moszyňski, JP 35, 119).
Bez jednoznačného výkladu.
• (1) Psi. *golvt,nja < bsl. *gal- 'hořet'. (2) Psi. *gohbnja < psi. *golva 'hlava'.
177
glavfcnja
gledati
(1) Pravděpodobné je spojeni psi. lexému s ie. výrazy pro 'hořet'. Už MEW 71 spojil psi. *golvbnja se stind. jürvati 'pálí', jež je v ablautovém poměru k jválati 'hoří, plane' (sr. Machek s.v. Maveň2) aj. Stejně Iľjinskij, RFV73,292, jenž předpokládá zjednodušení ie. *gyel- 'planout' (např. v něm. Kohle 'uhlí') na *gel-; ze sl. řadí do téže rodiny r. dial. gálka 'hořící kus dřeva (slámy ap.) poletující při požáru' (odmítl Vasmer l, 286), stsl. žalb 'náhrobek' (pokud nepatří k psi. *želěti/žalěti 'truchlit') a p. zgliszcze 'spáleniště', u kterého je to velmi nepravděpodobné. Podobně Machek, lf 55. 151; Machek připojuje lot. golet 'žhnout, doutnat'; pro sl. však nevychází ze zjednodušeného *goľ, ale z *gvol-, a předpokládá metate-zi na *glov-. Možná je i příbuznost lit. pagalýs 'poleno', které je možno přiřadit k onomu lot. gälét, i když je Fraenkel řadí k lit. gSlas 'konec'.
Ze stejné motivace vychází Moszyňski, JP 35,119n, psi. *gol- však chápe jako dubletní ke *gor- v psi. *gorěti 'hořet' (v. goréti).
(2) Neméně pravděpodobné je i spojem s psi. *golva 'hlava', které navrhl už Šumán, AslPh 30,295n a podpořil je Brückner, KZ 45,49 i Brückner 145, Slawski 1,293n, SM 7, t2n aj. V tom případě jde o substan-tivizované adj. *golvbm>/-bn'b, tedy *'týkající se „hlavy", zakulaceného konce hořícího polena', sr. sch. glávnja ap. 'přední část badnjaku, polena, které se pálilo na Štědrý den' (SM 7, I2n). V. i glava. bs
glezbna, -y f. 'kotník na noze; Fußknöchel'
Doloženo pouze v nom. du. s var. glezně, glezbtija, glezni a v gen. du. gleznu, což umožňuje rekonstruovat nom. sg. v podobách glez(b)na, glez(b)no n., glez(b)n'b nu, giez(b)m m. i f. SL jazyky dokládají svými tvary všechny tyto možnosti, v. níže.
Exp.: Csl. glez(b)nb, -a, -o > str. gleznb, -a, -o (StrS), r. st. gtězna (Daľ), rum. glezná 'kotník na noze*.
Et: Ze slovotvorného hlediska není psi. tvar zcela průhledný (v. Vailiant 4, 582), mohl být vytvořen suf. -bm, -a, -o i -m, -a, -o. Psi. *glez(b)ra>, -n'b, -na, -no > b. glezná, glézen, dial. gléžen' (BDíal 2, 74), gléžni, gléžden (BER 1,248), mk. glezen, sch. glěžanj, gližanj, dial. glezno, gľežnja, gli{jě)žanj, gl(ij)ežno, gtězan, sin. gléženj, dial. glézenj, gléžno, stč. hlezen, stč. č. arch. hlezno, dl. jen glozonk ap., stp. glozn, p. st. glozna (Reczek, 1 x ze 16. stol.), st. a dial. glozna (Slawski l, 286), ukr. st. htézna f. (Žel.); dominuje význam 'kotník na noze', ojed. i 'kotník na ruce' (sch.), sek. je význam 'holeň' ap.
• Psi. *glez- < ie. *gl-eg(h)- 'kulatý'.
Psi. tvar je nejčastěji spojován s rozšířeným ie. kořenem *gleg- 'kulatý' (SM 6, 119; Sch.-Šewc 235; Pokorný 357n). Jako příbuzné ve sl. bývá uváděno r. glaz 'oko' a p. glaz 'kámen' (již Persson 1912, 792n, pozn. 3; odmítá Machek, Slávia 21, 257). Možná je i příbuznost
b. dial. glézen 'suk ve dřevě'. V nesl. jaz. je velmi pravděpodobná příbuznost se stind. gláha- 'hrací kostka, hra v kostky' (Machek, Slávia I.e.), kterou ne zcela přesvědčivě odmítl Mayrhofer l, 354, jenž vyvozuje gláha- ze stind. grah- 'vyhrát' od koř. grbh-'shrábnouť, a ten řadí k ie. *ghrebh- 'uchopiť.
Další ie. responze, ř. yéXyľq 'hlava česneku', stind. grňja- 'druh česneku' a snad i středoangl. colk, colke 'jablečné jádro' (Pokorný 357n) ukazuji na rozšíření koř. i neaspirovanou guturálou.
Nejistá je příbuznost csl. zely 'vřed', příp. i dl. gelň 'kousek chleba, kůrka' (s metatezí g/e- > gel-, v. Sch.-Šewc 227), stp. a p. dial. gleň, gton tv. (Slawski 1, 283 odmítá) a r. glúda, glýba 'hrouda' (vše spojuje např. Sch.-Šewc 235).
Pro sém. a částečně i hláskovou blízkost lit. slěs-na 'nárť, slěsnas 'část končetiny podložená prvním prstním článkem (u koní), kotník (u skotu)' uvažoval o příbuznosti už Matzenauer (ČMM l, 34), problémy však činí náslovné s- a délka kořenné samohlásky. Nepřesvědčuje ovšem ani názor, že by lit. slova byla přejata ze sí. (Leskten 1891, 362).
Nepřesvědčivě vykládá glezn- Čop, SlavR 13, 204, a to metatezí z protopsl. *legz-n- (z ie. *elek- 'ohýbat'), předpokládaje změnu ie. -s- v psi. -z-. bs
Glčfrb, -a m. nom. pr. (I x Šiš Trin)
Jméno str. knížete a světce, syna Vladimíra Velikého (f 1015). V Izbomíku Svjatoslava psáno Gblěbb.
Et: Ne zcela jasné; patrně jde o přejetí z nějakého germ. jazyka, nejspíše ze stnord. Gudleifr (Sobolevskij, RFV 64, 178n; Vasmer, RS 6, 211; ZslPh 4,412; Vasmer 1, 272; o stnord. jméně Vnes 1962, 193 a 350n). Předpoklad přejetí ze stnord. podporuje Godelaibus, doložené jako
jméno Obodritského knížete (Brückner, Slávia 1, 394).
bs
gledati, -ajetb 'dívat se, hledět; schauen'
Der.: ogledatt se 'rozhlížet se', prigledati 'přihlížet k něčemu, mít na zřeteli,' sbgledati 'zhlédnout; dávat pozor, slídit', v Bes také 'mít na zřeteli', vbzgledati 'vzhlížet', v Bes i 'mít na zřeteli'. Csl. i gleděti, -itb 'dívat se, hledět' (MLP). Exp.: Rum. oglindi 'odrážet, zrcadlit; dívat se, pozorovať podle Tiktina z csl. oglgdati; vzhledem k významu 'zrcadlit' však nelze vyloučit ani přejetí ze živých sl. jazyků (BER 1, 248).
178
gledati
glohoki.
Et; Psi. *gledati, -ajetb > b. glědam, mk. gleda, sch. gledati, sin. glédati, slk. hľadať, stč. hládati, hledali, hládati (Gb), č. hledat, hlídat, hl. hlodat, dl. glědas, plb. gfodäl prét., stp. gledac, p. dial. glqdac (SW)( ve spis. p. pouze s pref., napr. dogladat, ukr, dial. hljadáty (Hrin.), r. dial. g/yíK/á/'(SRNG), s významem 'dívat se, hledět' (jsi., č. arch. a dial. hlídali SSJČ, luž., stp., p. dial., r.; plb. jen spec. 'viděl ve snu, snil' SEPlb 164), dále 'hledat, tj. hleděním pátrať (slk., č. hledat, stp., ukr.), 'hlídat, tj. hleděním střežit* (stČ. hledali, č. hlídat) aj.
Psi. *gleděti, -itb > slk. hľadieť, stč. hleděli, č. hledět, stp. gledzieé, br. hljadzéc', ukr. hljadily, r. g/ya-ť&Y'dívat se, hledět', někdy také s posunutými významy, napr. 'hledať (stč., ukr. dial. Hrin.) aj.
• Psi. *gtedati, *gleděti < ie. *ghlend(h)- (balt. germ. fcelt.) < ie. *ghel~. *ghel- 'lesknout se, třpytit se'.
Psi. ^gledati, ježjeiter. k psi. *gleděti, se vysvětluje z ie. kořene *ghlend(h)- 'lesknout se, třpytit se; dívat se, hledět' < ie. *ghel-, *ghel- 'lesknout
se, třpytit se' (Bemeker I, 302n; Pokorný 431 aj.). Významem i tvarem je nejblíže lot. ojedinělé dial. glendi
imper. 'hleď, hledej' (M-E 1,625; TrauUnann 92n). Z germ.
jazyků se k příb. řadí střhn. glinzen 'lesknout se, třpytit se', nor. dial. glelta 'dívat se, hledět', s ab-lautem něm. Glanz 'lesk, třpyť aj. (MLP 131; Schmidt 1871, 1, 57; Fick 416 aj.), z jaz. keltských ir. at-gleinn 'ukazuje', in-glennat 'hledají, pátrají', glése 'lesk, třpyť (Stokes 120). K sém. vývoji 'lesknout se, třpytit se' : 'dívat se, hledět' sr. např. č. záře : zřít, střhn. blick 'lesk, třpyť : 'pohled (očí)' a ř. Xemóc 'světlý, jasný' : Xzúoooj 'vidím, hledím' (šeře! 1883, 487; Bern.
l.c; Šmilauer, SaS 14, 128).
Spojováni *gledati, *glfděli s r. glaz 'oko' (Jokl, AslPh 28, In a 29, 14n; Pedersen, IF 26, 293) nebylo přijato (Charpentier, AslPh 29, 5; Vasmer s.v. glaz aj.). Také spojování s lit. lángas, lot. tuógs "okno* (Otrebski 1939, 210) je málo pravděpodobné (SM 6, 123). ij
gtinbnb adj. 'hliněný; irden"
Formy s metatezí v. gnila.
Et.: Adj. na -wz& od *glina 'hlína'.
Psi. *glina >b. glina, mk. glina, sch. sin. glina vedle arch. sin. m. glin (Plet), slk. hlina, č. hlina, dial. hlín m. 'nános hlíny' (Bartoš 1906, 96), hl. hlina, dl. glina, plb. glaino, pom. gléna, p. glina, br. hlina, ukr. hlýna, r. glína, vše 'hlina'.
• Psí. *glina < ie. *glei- 'mazat, lepiť.
Z příbuzných ie. slov (kořen je doložen jen v evropských ie. jazycích) lze uvést některé názvy pro mazlavou hlínu, klíh nebo sliz, dále slovesa
s význ. 'mazat, lepiť a jejich der. Psi. *gtina je nejbližší ř. ykívn 'klíh; lepkavá látka' (ojed. hyper-korekcí i ykývn), jak uvádí už Matzenauer, LF7,180, dále slovesa s n-ovými suf., stnord. klina 'natírat', stir. glenim 'lepím, upevňuji', kymer. glynaf aj. 'lepit, váznout'; patří sem i sl. glěm 'hlen'. Psi. *glina je sém. velmi blízké psi. *glbjb 'jíl, klíh', jemuž odpovídá angl. clay, něm. Klei '(mastná) hlína, jíl ap.' aj., dále s dentálním rozšířením lat. gluten, stir. gloéd tv., stangl. clidan 'lepiť, lit. glltas m., glitis f. 'sliz, hlen, lepkavá látka' aj.; s rozšířením o -v-ř. ykoióc. 'lepkavý, vlhký' (< *ykoipoc.), lit. gleívěs 'sliz', lot. glěvs 'slizký', sl. *glěvb 'sliz (rybí)', o la-biálu něm. kleben 'lepiť, sl. glibb 'bahno, jíl', kvůli němuž MikJ. 1845, 16 vyvozoval *glina z *glibna, což připustil i Pauli, ttz 18, 23n. Je možné, že s »i-ovým rozšířením sem patří také bsl. názvy pro hlemýždě: v. Pokorný 362-4; Trier 1951, 30-36 aj.
Výchozí ie. *glei- se někdy rozkládá na *gel-'(u)mačkat, být kompaktní' a na rozšiřující -ei-\ tak Pokorný 357n; sr. i Wood, IF 18, 43,
Nelze bezpečně stanovit, z jakého stupně kořene máme vyjít pro glina, zda z *glínä (Trubačev 1966,218), Či *glěina (VaUlant, BSL 60,2, s. 126), nebo *gleiná (Bez-laj)-
Nepřesvědčivé a ojedinělé je spojeni sl. glina s ř. ágyiÁXoc, '(bílá) hlína' u Otrebského 1939, 95. lh
globoki. adj. 'hluboký; tieť
V Bes i metaf. 'důkladný'; adv. po gipboku 'zevrubně'.
Var.: glbbokb (psáno jen glb-, v. SJS).
Der.: glgbina (i glb-) 'hlubina, hloubka', prěglo-bina tv., glgbinbnb 'hlubinný, pekelný'; uglgbiti 'prohloubit', vbglgbiti 'vbodnouť; uglbběti, ughb-npti 'uváznout, zapadnout'.
Et: Sl. kontinuanty ukazují na různý vokalismus psi. kořene: psi. *glgbokb, *gblbokb či *glbbokb a snad i *glybokb, všesl.: b. arch. a dial. glábók (RBE), dial. lômbôka f. (SM 6, Hl), mk. dial. globok, sch. st. glúbok (Rj), gunbôk, dial. gubôk (Rj), glíbok, sin. globôk, slk. hlboký, dial. hoboki (Matejčík), hubo-ký (Kott 6,386), č. hluboký, (stč. hlbokosť), dial. hlybo-ky (Lamprecht 1963), hlybokyj (Hruška), hl. hluboki, (hl. st. hlybokošc; Hujer, LF44,27), dl. dlymoki, st. a dial. gluboki, arch. dloboki (Muka), plb. glgbuťě, pom. glqbok'i, p. gleboki, dial. glybocki (Kartowícz), br. hlybóki, dial. hlubókij (Bjatkevič 135), ukr. hlybôkyj, Hrin. i hlubókyj, r. glubókij, dial. glýbókij (SRNG), vše 'hluboký'. Ve spis. b. dälbók, mk. dlabok, sch. dúbok došlo ke kontaminaci s *dblb- 'dlabat'.
179
glunrb
Kompar. je bez suf. -okb: stsl. globlii aj. K suf. -okb sf. vysokb, širokb. Bez uspokojivého výkladu.
• (1) Psi. *g}bbokblglybokbjglqbokt < ie. *gtu(/njbh- < ie. *gleubh- 'řezat, loupat aj.' (ř. lat. germ. batt.).
(2) Psi. *gblbokb!globokh < ie. *glbh-jgfo~m-bh- < ie. *glebh- 'vyhloubit, vydlabávať (ř. kelt. si).
(3) Psi. globokb ~ sürtd. gambhirá- 'hluboký'. Podoba giybokb se pokládá za sek. u výkladu (2)
a (3); nejspíše jde o pozdější analogii k opoz. vysokb (Hujer, LF 44, 29; Machek, Slávia 16, 199n).
(1) SI. nulový a nulový zdloužený stupeň *gibb-j glyb-, resp. s nosovým infixem glób- se většinou řadí k ie. *gleubh- 'řezat, loupat' (už Curtius, v. MLP s.v. gkbokt,, Bern., Vasraer, Siawski, SM aj.). Mimo ř. ykvtp&tv 'vyrývat, vyřezávat' patří do této rodiny lat. glübere 'loupat', něm. klieben 'rozštípnout, sekat (dřevo)' aj-
Schmidt 1871, 293n k této rodině řadil i stind. jrmbhatě 'zeje, otvírá se', což bylo odmítnuto (Bern, 1, 307, Mayrhofer 1, 443 aj.).
(2) SI. globokb spojil se sl. *želb& 'žlab'' a s rodinou stnord. golf 'vyvýšená podlaha aj.' Zupitza 1896,175 (tak i Falk-Torp s.y.gulv), Z ie. *gh(bho-. Hujer, LF 44, 29n sice také spojil *gblbokb, globokb se sl. *želbb> ale připouští i Perssonovo spojení (Persson 1912, 77) s ř. yM<p£iv 'hloubit', něm. Kerbe 'zářez', galorománským gulbia 'dláto', s b. glob 'oční důlek', sch. gľábati 'hlodať aj. (ie. *giebh~ 'vyhlubo-vat, dřít, vyrývať v. Pokorný 367). Nejistá je příslušnost sl. chlpbb 'propast, vodopád', jež sem řadí Machek I.e.; v. í chlebí..
(3) Meillet, IF 5, 333 spojuje globokb se stind. gambhirá- 'hluboký', přičemž / má za sek., vzniklé kontaminací s nedoloženým sl. tvarem, blízkým Ht. gilits 'hluboký', gelmé/gitmě'hlubina, propast'; přijímá i Toporov 2,235n. 1 Machek, PF 18,2,58 a Machek 1957 a 1968 má / za sek., ale vložené z důvodů expresivity. Jinak Burrow, Sarüpa-Bhäratr 1954, s. 6: vychází z *grambk-, kde r vypadlo disimilací k r sufixálnímu, což mu umožňuje přiřadit i ií. slova k ie. *gelbh-. Mayrhofer i, 324 cituje se silnou skepsí. bs-eh
gluchb adj, 'hluchý; taub1
Et: Psi. *gluchb, všesl.: b. gluch, mk. gluv, sch. glüh, glúv, sin. glüh, slk. Č. hluchý, hl. hluchi, dl. gluchy, plb. glauchě, gloicfii, pom. glicht, p. gluchy, br. hluchi, ukr. hluchýj, r. gluckój, vše 'hluchý, neslyšící' nebo 'špatně slyšící', přen. 'úmyslně neslyšící, nevšímavý*, 'Špatně slyšitelný, tupý' (o zvuku), 'prázdný, neplodný, pustý' ap.
Nezcela jasné.
Uvnitř sl. jazyků bývá spojováno s glumb, glupb, nelze však rozhodnout, zda se jedná o společný původ či o sek. překrytí, sr. napr. sin. gt&p arch. 'hluchý', dial. 'hloupý' (Plet.). Z balt. jazyků je nej-bližší lit. glúšas 'hloupý, smyslů zbavený', glitšti 'začít bláznit' aj.
• (1) Psi. *g!ttchb < ie. *kleu- 'slyšet*.
(2) Psi. * gluchb < ie. *ghleu- "být veselý, žertovat'.
(1) Tento výklad navrhl už Búga, rfv 66, 236, důkladně jej rozpracoval Machek 1930, Sin; tak i SM 6,146, Slawski 1, 295n, ber 1, 252 aj. Mimo výše uvedená balt. slova se sem řadí i lit. glusnús, khtsnůs 'poslušný', klausýti 'slyšet* aj. Machek vykládá gluchb a aglbchnoti (stejný ablautový poměr jako v slěpb : oslb(p)noti) z ie. *kleu- 'siyšeť, buď za předpokladu sém. vývoje '*pozorně naslouchající' -> 'špatně slyšící, hluchý', nebo jako eufemismus či tabuovou antifrázi. Rozdíl veláry proti sykavce (si. slyšatť) není v bsl. ojedinělý. Změnu k > g ne-objasňuje, lze ji však chápat jako sek. vliv adj. glupb, glumb.
(2) Mladěno V, AslPb 36, 120n spojil gluchb, glumb a glupb jako slova, tvořená různými suf. od téhož kořene (ie. *ghleu-); tak i Knobloch, Kratytos 4, 36
a Skok I, 572n; v. i giumi., glupi,.
Příbuznost těchto adj. naznačil i Briickner, KZ 45, 299; ve slovníku (Briickner 145) spojuje vše s lit. glaudňs 'těsně, hladce přiléhající*, gtaiisii 'přitisknout', což Fraenkel 155n právem řadí jinam. Lépe Fraenkel, KZ 70, i32n: balt. gluš-. pův. 'tichý, němý' -> 'hloupý' (-* ve sl. 'hluchý'), se kontaminovalo s balt. *s/«s- 'slyšet*; výsledkem byla vel ára v klausýti a zkřížené formy i významy (glusnůs: klusnůs, aj.); Fraenkel ovšem neuvažuje o íe. východisku.
Originální je výklad Šaurův (Slávia 50, 53n) z ie. *gel-u-jgteu-'lomoziť, předpokládající sém. vývoj '*obktopit hlukem, ohlušiť > 'učinit hluchým'; výklad ztroskotává na nedostatečné podloženosti ie. *gleu-.
Odmítnut byl Loewenthalův (AslPh 37, 388) výklad gluchb z ie. *ghiub(h)sos **upřeně hledící' -* 'nemohoucí slyšet'.
bs-eh
glumb, -a m. 'žertování; Possen'
Ve vazbě bezb gluma (l x Supr) 'uvážený, klidný, stálý' (ř. Áftezság^wq 'nikoli nevázaný, nikoli neklidný'; k vývoji sém. interpretace ř. uEietaot^eaScu v NT v. Arndt-Gingrich 515); podobně nepoglumbno < ne po gtttmu (t x Euch) 'opravdově' (spiše než 'neustále', jak uvádí SJS; ř. áiiszecooÍG-rwc).
180
glumi>
gh»ki>
Der.; glumiti se (Lob také glumljati s% 'povídat, žvanit, vychloubat se'; 'potulovat se', poglumiti se (Lob Par také -lj-) 'popovídat si, pobavit se, zabavit se čím'.
Exp.: Csl. glumb, gluma > rum. glumä 'žert, Šprým' (Tiktin), podle BER 1,252 je rum. slovo z b. - Chcsl. gluma > stě. hluma m. 'herec, kejkliř', nom. pr. Hluma (Flajšhans, SbPastrnek 27n).
Et: Psi. *gluntb, *gluma > b. arch. a kniž. glůma f., mk. hovor, gluma f. (MkR), sch. st. ojed. glúm m., sch. glúma f., sin. arch. glůma f., p. dial. (vých.) glum m., br. hovor, a ukr. hlum m., str. glutm> m. i gluma {., r. hovor, a dial. glum m., s významy 'žert, šprým' (b., sch. arch. a dial., sin., br. Nos., r.), 'výsměch, posmívání se' (b. ukr. r.), 'hloupost, pošetilost' (p. dial., br. Nos., r. dial.), 'něco marného, nicotného' (p. dial., br. r.), 'trápení' (p. dial. Karlowicz), 'kejkle, hra, komedie' (jsi.), 'hlučná zábava, rámus' (sch. dial. rsan, str., r. dial. srng) aj.
Psi. *glumb se prolíná - ať již od původu nebo sek. - s *glupb a *gluckb, sr. r. dial. glumój 'hloupý, nechápavý' {SRNG), sch. dial. glúm 'hluchoněmý'
(RSAN).
• Psi. *glumb < ie. *ghleu-m- (gcrm.) < *ghleu- 'veselit se,
žertovat' (ř. germ. balt.). Nejbližší příbuzenstvo se spatřuje (Matzenauer,
ČMM 1,37; Zupitza 1896.174; Berneker 1,308 aj.) ve Stnord. glaumr 'hluk, povyk; jásot, plesání', isl. gleyma 'být veselý ap.', stangl. gléam 'jásot, plesání', s jiným rozšířením koř. sem dále patří lit. glaudas 'zábava', gláuda 'žert, šprým', gláudoti 'žertovat' a lot. glau-dát tv.; společným východiskem je ie. *ghleu- 'veselit se, žertovat', sr. ř. xteún 'žert, šprým; posměch', stnord. glý 'radost, veselí' a stangl. gléo, gllw tv. (v. Pokorný 451).
Z ie. koř. *ghleu- odvozuje Mladenov, AslPh 36, 120-122 vedle *glumb ještě *glupb (v. glupi.) a *gluch> (podobně Slawski 1, 296n, BER 1, 251n aj.).
Nepřesvědčivý je výklad sm 6, 148, který považuje psi. *gluntb (a také *glupó) za útvar vzniklý sek. vývojem z psi. *glucltb < it. *kleu- 'slyšet, poslouchat' (v. gluchi).
Myšlenka o přejeti z germ., ze stnord. glaumr (tak Fick 419; Uhlenbeck, AslPh 15, 486) byla odmítnuta již Bemekerem i Ki-parským 1934, 66 s ohledem na rozšířeni sl. slova.
Nepřesvědčuje ani ojedinělý výklad z ie. koř. *ghel-. *ghol-'křičet, volať (tak Mladenov, SbNU 25; 45; později tento výklad opouští, sr. Mladenov 102). ij
glopfc adj. 'hloupý, pošetilý; dumm, albem' (Bes) Der.: glupbnb tv., glupostb 'hloupost, pošetilost'. Et.: Psi. *glupb, všesl.: b. arch. a kniž. glup (běžné
je glúpav), mk. glup, sch. glůp, sin. arch. glúp, slk.
hlúpy, č. hloupý, hl. hlupy, dl. glupy, plb. glaipě(P-S), p. pom. glupi, br. dial. hlúpy (NarSlova 306), ukr. řídké hlúpy], r. glúpyj, s významy 'hloupý' (všude kromě plb. a br.), 'hluchý' (sin. dial. Plet., br.), 'mladý' (plb.), 'nezralý' (o ovoci; r. dial. SRNG), 'nepravý' (o houbách; ukr. dial. SM 6,152), v řadě jazyků, zejm. hovor, a dial., s dalšími sek. významy. Et. není zcela jasná.
• Psi. *ghtpb < ic. *ghleu- 'veselit se, žertovat'. Většina lingvistů (Mladenov, AslPh 36, 120-122; Pokorný 451; Slawski l, 296n; Sch.-Šewc 291 aj.) vysvětluje psi.
*glupb z ie. kořene *ghleu- 'veselit se, žertovat', rozšířeného o iabiálu -p-. Nejblíže příbuzné je psi. glumb, které se objasňuje rovněž z ie. *ghleu-, ovšem s jiným rozšířením koř. (v. glumi., kde jsou také uvedeny kontinuanty ie. koř. *gřileu-). K významovému
prolínání psi. *glupb a *glumb sr. např. b. lud 'bláznivý', hovor, 'rozpustilý, divoký ap.' (MEW 67, Mladenov, SbNU 25, 45) a r. dial. ogluměť 'zhloupnout, zbláznit se' ap. (Mladenov, AslPh l.c).
Méně jasný je vzájemný vztah psi. *glupb a *gluchb (v. glueht). Mladenov, AslPh l.c. zdůrazňuje sém. blízkost obou výrazů, sr. výše uvederfé sin. glůp 'hloupý' i 'hluchý', br. dial. hlúpy 'hluchý', něm. dumm 'hloupý', gót. dumbs 'němý', sthn. tumb 'němý, hluchý, tupý, zabedněný' ap.
SM 6, 152 považuje psi. *glupb (a stejně i psi. *glumb) za expresivní útvar odvozený od *gluchb < ie. '*kleu- 'slyšet, poslouchat'. Sém. posun 'hluchý' ** 'hloupý' by pak bylo možno vysvětlit spolu s Holubem 61 (pod. i H-K 124; Liewehr, ZSJ l, 1,23n, pozn.
2, aj.): 'kdo dobře neslyší, nerozumí, nechápavý, hloupý'.
Úvahy o přejetí z germ. *gtdpa- > stnord. glůpr. švéd. gtop 'hlupák' (tak Uhlenbeck, PBB 26, 287 a Bern. I, 308n; Matze-nauerovo hledisko v LF 7, 182 je nejasné) jsou odmítány (zejm. Kiparsky 1934, 26n).
Nepřesvědčuje spojováni psi. *glups a lit. glumti 'být omámený, zmalátnělý, mít těžkou hlavu ap.' (tak Machek 1957,132), ani s isl. klaufi "býk; nemotora, hlupák' (Machek 1968, 169).
Otrebski, LP 1, 131n spojil psi. *glupb s lit. klúbas "kulhavý, chromý', což odmítl z hláskových i sém. důvodů Slawski I, 296n.
Ojedinělý je názor Prokoschův (AJPh 32,432), který spojil psi. *glupb s *glpboh> (odmítl SM 6, 152). ij
gh.bina, glbbokb v. globokt>
gliki.. -a m. 'hluk; Lärm' (l x VencNik)
Dolož, jen ô golky, zřejmě porušený lok. sg., v. SJS.
Et.: Psi. *gblkbjgblka > b. glák, sin. arch. a dial.
gôlk (pouze ve spojení gôlk - môlk), slk. č. hluk, hl.
181
glhkh
gBĚYb
holk, dl. jen holkaš 'řvát, loraoziť (Muka), stp. gielk (SStp), r. dial. st. golk,gólkaÍ. Vše 'hluk, křik, hřmoť ap., stn. arch. 'mluveni*, r. dial. i 'řeči'. SM 7,191 sem řadí i sch. guka 'vrkání holuba*, ale Skok 1, 628 je pokládá za derivát onom. gu.
Ps!. *gblk~ je expr. onom. útvar (Endzeiins i9ii, 17; Machek; SM l.c). Nejblíže mu stojí lit. gúikščioja 'povídá se, šíří se zvěsť (sr. sin. golk je, r. dial. st. nesetsja golk tv.), na něž upozornil už Matzenauer, LF 7,182. Podobné onom. útvary jsou lot. gulkstét 'křičet' (o ptácích), gulkšket 'hlučet, dunéť. dt
-gli.fííí i v. pogh>tatí
gnafei, -eja m. 'bělič, valchář; Bleicher, Walker' Var.: gnapei.
Der.: Poses. adj. gnafeovb (psáno i agnaf-, glaf-).
Et: Přejato z ř. yvapeóc, tv. (násloví kolísá mezi xv~ a yv-; o stsl. zakončení -ei za střř. -eóq v. Diels 1963, 186, pozn. 60), odvozeného z ř. xváxpoq 'hřeben na česání vlny' a souvisejícího s ř. xvánteiv 'česat vlnu'
(Cnantraine 546n). bs
gnesti, gnetcn. 'tísnit, tlačit; drängen, drůcken'
Der.: izgnesti 'vytlačiť, pognesti 'přimáčknout, utlačiť s adj, pognetem 'posedlý', též progneienb tv., iter. pogněíaíi 'utlačovat, tísnit, potlačovať, pogně-iatise 'tlačit se', ugnětati 'tísnit, utlačovať, ugnitati se (Nik) tv.
Et: Psi. *gnesti > b. dial. gnetfjjá, rak. gnete, sch. gnjěsti, sin. gnésti (Plet.), gnésíi (SSKJ), slk. hniesť, č. hníst, (dl. jen gněšik ze zdlouženého *gnět-), plb. gnitě, pom. gňesc, p. gniešé, br. hnésci, ukr. hnésiy, r. gnesti, vše prim. 'hníst, tlačit, mačkat', přen. 'utlačovat, trápiť (mimo plb.), též 'žvanit, kecať (např. dl. pom.).
Vedle *gnesti je i pozdně psi. dubleta *gňesti (změna gn- > gň- před předním vokálem), dolož, např. v sch. dial.; k této problematice v. Mareš, čslP IV, 112n.
• Psi. *gnesti < ie. *grteí- 'stlačit ap.* (germ. balí. alb.?).
Psi. * gnesti je bezpečně příbuzné s germ. výrazy s význ. 'hníst ap.*: něm. kneten, stnord. knada aj., z balt. jazyků stprus. gnode 'díže'; v. Lottner, KZll, 193; MEW 67; Fick 409; Pokorný 370n aj. Snad sem patří i alb. gjesh 'hníst (chléb)*, jež Cabej, ZPhot. 9, 220n vyvozuje z *njesh 'mačkať < ie. *gn-. Patří sem i lat. nota 'poznámka, značka', pokud je z *gnotä (Szemerényi, Glotta 38, 239n). lh
-gnětiti v. vi.zgnĚtiti
Gněvisa, -y ni. nom. pr.
Csl. reprodukce stě. jména jednoho z vrahů sv. Václava.
Var.: Gněvysa (VencVost, VenProl); Gněvbka (VencMin) je asi pisárska chyba záměnou -k- za -s-, vzhledem k poses. adj. se -í- nelze však vyloučit ani zařazení k dem. na -tka.
Der.: Adj. poses. Gněvisirtb (Gněvysim), Gněvbsii (dolož, ve formě Gnivesei dvon>. VencMin).
Et: Patrně jde o familiárně zkrácené vlastní jméno, jehož součástí bylo sl. gněvb (v. gněvi.), sr. stč. Hněvomír, Bořihněv, Spyíihněv aj. (v. Svoboda 1964, 75), s expr. suf. -isa, -ysa, případně -sa (asi z psi. -bSa, v. SK 2, 32), sr. Č. Hlavsa, Živsa, Bojsa aj. (Beneš 1962, 63; Svoboda 1964, 154). lh
gněvfc, -a m. 'hněv; Zora'
Der.: gněvbnb 'hněvivý*, bezgněvbnb 'neznající hněvu, mírný', gněvblivb 'hněvivý'; gněviti 'hněvať, razgněviti 'rozhněvat'.
Není jisté, zda gnévati (sq) 'hněvat (se), urážet (se)' je rovněž denom.; někdy se naopak 2 tohoto slovesa vykládá gněvb (v. níže); pogněvati se 'rozhněvat se', progněvati 'rozhněvat, bouřit se'.
Et: Psi. *gnevb, všesl.; b. gnjav, mk. gnev, sch. gn(j)ev, gn(j)év, sin. gnev, gnev, slk. hnev, č. hněv, hl. hněw, dl. gniw, arch. dial. gněw, pomsln. gňěv (PWb),p. gniew, br. hneů, ukr. hniv, r. gnev, vše 'hněv, zloba'.
Et. nejistá.
• (1) Psi. *gněvb < *gniti 'hnít, tlít'.
(2) Psi. *gněv&, *gněvati < *gnětili 'nítiť.
(3) Psi. *g-něvb ~ lit. něivoti 'kárat ap'.
(1) Slovotvorné potíže působí spojení s *gniti 'hníť (v, gnití), i když je dobře možný sém. vývoj od 'hnis, hniloba' přes 'jed v těle' k 'hněv' (sr. ne zcela jisté r. dial. gnev 'hniloba' u Vasmera s.v. a plb. pL gnevoi 'žlázy v mase ap.'), v. MEW 68; Bern, 1, 312n; Preobr. 1,133; Mladenov 103 aj. Slawski l, 304 upozorňuje
na sém. paralelu psi. *édb 'hnis ap,' (sr. sthn. eitar, něm. Eiter) -* 'žluč, něco hořkého' (sch. dial. jed), 'jed* (všesl.) -» 'zlost, hněv' (v. SM s.v. *ědb).
(2) Vyjdeme-li pro *gněvh z prim. významu '(za)-nicení, (z)jitření, rozpáleni mysli', lze připustit příb. s *gnětiti 'nítit, třením zažíhať < *gně-tb < ie. *ghněi~ 'třít'; v. Kořínek, LF 61,53n i Machek, který pokládá *gněvb za deverb. od iter. *gnévati (se) 'rozněcovat se zlostí'.
(3) Sch.-Šewc, zsi 35, 80n má g- za protetické a -něv- spojuje s lit. náivyti 'trápit, hubiť, něivoti 'kárat, hubovat, opovrhovat, sužovať, lot. nieva 'urážka' aj.
182
gněvt
gnoi
Slovotvorně ahistorický je výklad Martynovův, Etimlssl 2, 55-7, jenž *gněvt> vyvozuje mylnou dekompozicí z *ogněvati se < *ognjevatí jp < *ogm 'oheň'.
Zcela nejistá je hypotéza SM 6, 169n o možném příbuzenství *gněvb s nedolož. *gnoviti 'dusit, tlačiť. Ift
Gněvbka v. Gněvisa
gnčzdo, -a n. 'hnízdo; Nesť
Der.: gnězditi se 'hnízdit, přebývat', ugnězditi se 'uhnízdit se, usídlit se', vbgnězdiíi se 'uhnízdit se' s ipf. vbgněždati sg, vbzgitězditi se 'uhnízdit se'.
EL: Psi. *gnězdo, všesl.: b. gnezdó, mk. gnezdo, sch. gnézdo/gnijězdo, sin. gnézdo, slk. hniezdo, č. hnízdo, hl. hnězdo, dl. gnězdo, plb. gňozdě, pom. gňazdo, p. gniazdo, br. hnjazdó, ukr. hnizdó, r. gnezdó, vše '(ptačí) hnízdo' (příp. i 'doupě, brloh', dl. dial. Muka, kaš. r. aj.) s přenesenými významy.
Všeobecně se vyvozuje z ie. *nizdo- 'hnízdo', které se chápe jako spojení adv. ni- 'dolů, dole; uvnitř' s nulovým stupněm *-zd- od *sed- 'sedět*. K ie. *nizdo- se řadí stind. riídá- 'místo odpočinku, hnízdo', arm. nist 'sídlo, poloha', lat. riidus, středoir. nel, rodina něm. Nesl, vše 'hnízdo', v. jg i, 704, Pokorný 887 aj. Patří sem snad i pozměněné balt. formy: lit. lizdas, lot. li(g)zda 'hnízdo', kde počáteční /- místo n- vyložíme asi kontaminací, v. M-E 2,476. Ještě více pozměněn je sl. tvar.
U psi. *gnězdo činí potíže počáteční g- a koř. -ě-, které se vykládá několikerým způsobem: Bemeker (pod. i Vaillant i, 92) vyšel z ie. ablautové varianty ádv. *ně(i) a předpokládal psi. *nězdo < ie. *ně(i)zdo-, které přešlo v * gnězdo vlivem *gnesti 'hníst'; o vlivu gnesti uvažoval už Nehring, IF 4,398. Ze sém. důvodů je méně pravděpodobný vliv psi. *gnětiti, který předpokládali Nehring l.c a Brugmann 2, i, 158; psi. *gnězdo chápali jako *'hřející místo', jenže gnětiíi znamená 'zapalovat', ne 'hřát'. Nepřesvědčuje ani Machkovo vysvětlení, že g- je předražené a -ě-vlivem sl. sedlo. Nelze dost dobře myslet ani na původní ie. g- (sr. ie. *gnoizdo- u Nahtigala 1952,24 aj.), ani na vliv gerra. ge- (v. Walde, KZ 34,508). Opuštěn zůstal také výklad Vaillantův, RÉS 18, 253, předpokládající následující složitý vývoj: ie. *nizdo-> psi *nbzdo > *gnbzdo (vlivem *gnbsb) > *gnězdo (vlivem faktitiva gnězditi); gnězditi je však denom., u něhož nečekáme abl. stupeň, odlišný od jména.
Jako nejpravděpodobnější se jeví výklad počátečního g- v psi. *gnězdo vlivem *gnojb 'hnůj, mrva' (v. Vasmer 1, 279n s literaturou, SM s.v.), COŽ má oporu ve
znečištěných hnízdech některých druhů ptáků. Ih
gnila, -y f. 'hlína, bláto; Lehm, Koť (l x Grig)
Der.: Adj. gnilbnb (1 x Supr), gnilěnb (2 x Grig) 'hliněný'.
Et.: S největší pravděpodobností jde o přesmyk z *giina (v. glinbirb), jak soudil již Matzenauer, lf 7, 180; MEW 68 aj., a to za účasti adideace ke *gniti 'hníť, v. Bern. l, 304, příp. k verbálnímu adj. *gnilb 'shnilý', uváděnému v BER 1,249. Tak i b. dial. gnila (gnilá BDial i, 188; 2,74; 3,51), sch. gnjila, dial. a arch. gníla. r. dial. gnila, gnilá (SRNG), gmíla (Dobrovoľskij 129), vše 'hlína'.
Et. výklad v. glinbm. Ih
gniti, gnijetb 'hnít; faulen' (1 x Euch)
Der.: negnih 'neshnilý, nehnijící'; abstr. gnilostb 'hniloba'; izgniti 'shníť s vb. adj. izgnilb 'shnilý', od něhož je odvozeno abstr. izgnilije a izgnilbStvo 'hniloba' a neizgnih 'neshnilý, nehnijící'; razgniti se 'shnít, rozložit se'; sbgniti 'shníť, sbgnilb 'shnilý'; o-ové subst. a kauz. v. gnoi, gnoiti.
El: Psi. *gniti, *gnbjetb > b. gnija, mk. gnie, sch. gnfiti, sin. gníti, slk. hniť, č. hnit, hl. hnit, dl. gnis, pom. gňic, p. gnic, br. hnic', sek. hnísci, ukr. hnýty, r. gniť, vše 'hnít, rozkládat se'.
U psi. *gnitise uvádí často ie. příbuzenstvo, které však netvoří výraznou ie. rodinu. Proto někteří (Machek 1957, 134, H-K 125, Skok 1, 579n aj.) pokládají *gniti za izolované slovo.
# Psi. *gniti < ie. ghněi- 'roztíral, škrabat ap.' (ř.).
Pokorný 437, SM 6,176n aj. předpokládají příbuzenství psi. * gniti s ř. ojed. (jen Hésychiova glosa) j^v/ei 'rozpadá se na malé kousky', dále, s dentálovým rozšířením, se stangl. gnídan 'drobit, rozemílat', sthn. gnítan 'drtiť a lot. griide 'drsná nebo špinavá pleť aj. O sém. vývoji tohoto ie. kořene od 'tříť přes 'rozpadat se (na prach)' po 'hníť v. Síawski l, 302, Sch.-Šewc 296 aj.
Z uvedeného ie. kořene *ghněi- se vykládají také sl. názvy pro 'hněv' (v. gněvt), 'hnis' (v. gnbsb), 'hnus' (v. gnusbirb a gnosbnb) a také gnětiti 'nítit, rozněcovat' (v. vr>zgněrJti). Ih
gnoi, -ja m. 'hnůj; Misť; 'hniloba; Fáulnis'; 'vřed, hnisavá rána; Schwär, eiternde Wunde'; 'hnis; Eiter'
Der.: Rei. adj. gnouib (As i gnoiinb) 'hnoje, hnisu; pokrytý vředy'; gnojevbm> 'hnilobný'; gnoište *hno-jiště*.
Exp.: Csl. gnoi > rum. gunoiů 'hnůj, odpadky'; gnoište > rum. gunoiste JÍJiktín 707).
183
gnoi
*gnbsb
Et.: Psi. *gnojb, všesl.: b. gnoj (f. i m.), mk. gnoj, sch. sin. gnoj. slk. hnoj, č. hnůj, hl. hnoj, dl. gnoj, plb. gnůj, porn. gnô/, p. gwó/, br. hnoj, ukr. rW/, r. gnoj, s význ. 'hnůj' (mimo r. spis. a b. spis.), 'hnis' (mimo č. spis. a slk. spis.).
Psi. *gnojb je o-fcm. od psi.        'hnít' (v. griti).
Ih
gnoiti, gnoiti. 'způsobovat hnití; Fáulnis erregen' (i x Progl)
Et.; Psi. * gnojiti > b. #«&7íž, mk. g/joí, sch. gnojiti, sin. gnojiti, slk. hnojit', č. hnojit, hl. hnojíc, dl, gnojš, porn. g/Kw, p. g«Off, br. hnojíc', ukr. hnojity, r. gnt>-/tf' 'nechávat hnít, způsobovat hnití' (b. dial., č. arch., p., ysL), též 'hnisať (reŕl. v sch. sin., zsl. mimo plb., vsi., nerefl. v b. mk.). Mladší je denom. gnojiti 'zúrodňovat pole přidáním hnoje, hnojiva' (vŠest. mimo b. plb. r.) z psi. *gnojb.
Psi. *gnojiti 'způsobovat hnití' je kauz. od *gniti 'hníť (v. gniti). Ih
gnosbirb adj. 'hnusný, ošklivý; ekelhaft, abscheulich' Adj. na -bm od *gnosb, odkud je i *gnositise (snad
dolož, v ipf. gnošaasese) a (Vbz)gnoŠatÍ se, vše 'hnusit Se\
Ets Gnos- je dolož, mimo stsl. jen v b. arch. a dial. gnás m. 'ošklivosť, gnôsen adj. 'hnusný' (podr. Načov, SbJagii 489), mk. gnos, gnasen tv,, i když ani u forem s -u- v sch. č. slk. r. původ z -o- bezpečně vyloučit nemůžeme.
Souvisí nepochybně s psi. *gnusb (v. gmisbm., sr. i gm>sb); může jít o expr. variantu.
Forma s nosov kou se vykládá bud sek. nazalizací vlivem předcházejíciho -n- (Vondrák 1900, 74, tak i Bern. 1, 314 aj.), nebo jako infix: Vondrák, BB 29, 222n mluví o psi. in fixu, totéž Vondrák 1906, I26n; pokračování už ie. infixu tu vidí Georgiev 1958b, 20 a BER.
Etymologicky málo jasné. Příbuzná ie. slova, i když sporná, se uvádějí pro formu gnus-; vadí tu však -s-, zachované po -w-. Tato hlásková potíž u gnps- nevzniká. lh-eh
gnusbnbadj. 'hnusný, ošklivý; ekelhaft, abscheulich' Od téhož základu je i gnuŠati se 'ošklivit si', *vhzgnu-šati se nebo *vbzgmtstii se tv. (dolož, jen ve 3. os. sg. ipf. vbzgnušaše).
Exp.: Csl. gnušati se > r. gmtšaťsja 'štítil se* (Bem. i, 314; Šanskij).
Et.: Psi. *gmisbnb > b. gnúsen, sch. griúsan, sin. gnásen, slk. č. hnusný, p, gnušny, r. gnúsnyj, br. jen změkčené hnjusny, vše 'hnusný'.
Adj. *gnusbm> je der, se suf.      od *gnusb 'hnus,
špína'. Toto slovo je doloženo také ve změkčené formě (sin. dial. Bezlaj 1,154. sch. dial, č. dial.), která je výsledkem expr. povahy výrazu, v. Brückner, IF 23, 216; SM 6,184 aj.; sr. i sch. dial. gnjój vedle gnoj. Méně přesvědčivě viděl ve vztahu změkčených a nezměk-čených forem ablaut *gneus- : *gnous- Iľjinskij, AslPh 29, 489n.
Psi. *gnusb (jsi. slk. č. p. br. r.) je v jistém vztahu ke *gngsb tv. (v, gnosbm,) a v ne zcela jasném vztahu ke gniti, gnisb a *gnbSb; jen Bern. l, 314 odděluje gmtsb od gniti a *gnbsb.
Psi. *gnusb nemá přesvědčivých příbuzných v ie. Sém. a fonet. nejblížší je lit. m. pl. gniusai 'paraziti', jež bude ale nejspíš přejaté z br. (v. Brückner 1877, 84; Fraenkel 159 aj.). Všeobecně se jako příb. uvádějí ř. vvwikö 'hlodat, škrabať, stnord. gnúa 'dřít' aj., v. Torp 138, jehož názor na různá rozšíření samostatně nedoloženého ie. *ghen- (v. též gniti) přijímá ještě Pokorný 436n; pod. Bezlaj, BER aj. Frisk i Chan-traine však upozorňují na lid.-expr. charakter ř. slov, sr. ř. 'drobí' či 'kape' (Hésychiova glosa) proti vvffiófi'v a podobný poměr u (íratkiv : tf/mv aj. Expresivitou objasňuje SM 6,184 i zachování sl. -s-po u, resp. i.
Ve SM I.e. se uvádí i další výkladová možnost: z ie. *gneu~ 'tlačiť, psi. *gnoviti tv., jež je tu rekonstruováno spojením vsi. *gnobiti tv., jsi. gnjaviti, č. dial. gňávit (Machek), slk. gniavit' tv. Tento výklad je ještě méně pravděpodobný, zejména pro nedolo-ženost onoho psi. *gnoviti.
Nepřesvědčivý je Machkův předpoklad příbuznosti psi. *gnttsb s lat. nausea 'mořská nemoc, nevolnost' a r. vavffía t v,
lh-eh
*gm.sb, -i f. 'špína; Schmutz'; 'hnis; Eiter'
Dolož. 1 x v Euch v přen. významu pouze ve formě gneso, jejímž psi. východiskem může být jak *gnesb, tak *grtbSb, pfip. i *gnesb (bez opory ve sl.).
Der.: Adj. -ivb 'Špinavý' (2 x Gl, psáno gnes-).
Et.; Mimo stsl. gnesb a rcsl. gnesb, gmsb s der. gnbsivyi a gnbsiti není po předpokládaných výchozích psi. formách ve sl. stopy.
Psi. *gnbsb nebo *gnesb patří s největší pravděpodobností do rodiny psi. gniti (v. gniti), o čemž uvažovali již MEW 68, Mladenov 103, Christiani, ZsIPh 18,162 aj. Bern. s.v. předpokládal jako mezistupeň deverb. adj. psi. *gni-so- (< *gniti, *gnbjo), k němuž bylo utvořeno psi. abstr. *gnbsb se -s- v důsledku 3. pala-talizace z očekávaného -ch-. Od *gnbsb však oddělil *gnusb tv. jako et. nejasné slovo (v. gnusbm.). Předpoklad psi. formy má oporu v *gnosb (v. gnosbrn,).
184
gnbsb
godb
Fonet. vztah mezi psi. formami *gnbsb, *gnusb a *gnpsb se pokusil objasnit Yondrák, BB 29,222n předpokladem nosového iiiíixu v psi. a ablautem, sr. mgditi : modfhjk 'mdlý'. Vondrák 1906, 1, 126n a 1912, 139n vidí v *gm>sb výsledek regresivní asimilace pův. *gmsb (z nulového stupně gm,-) vlivem koncového -b-. (Kromě toho připouští méně pravděpodobný výklad *grtbsb < *gnbnsb < ie. *gnns-.) Vondrákově teorii o regresivní asimilaci je blízký výklad Osten-Sackenův, IF42, 189, opírající se o patatalizačni vliv měkké souhl. skupiny gn- : *gm>sb > *gnbsb > *gm>n>. Ani jeden z výše uvedených výkladů nelze přijmout bez výhrad. ih
gobino, -a n. 'hojnost; Überfluß' (i x Supr)
Doloženo pouze v lok. sg. m gobiné, což umožňuje předpokládat i podobu gobina. -y f.
Der.: gobittbnb 'úrodný'.
Et: Psi. * gobino Igobina > sch. st. ojed. gobino 'pšenice špalda' (Rj; proti možnosti, že jde o exp. z csl., svědčí sch. dial. góbinja 'věnec, girlanda z listí nebo květů k výzdobě stavení', gobinji m. pl. 'velký vánoční koláč zdobený vavřínem', göbin 'sláma sypaná na vánoce po domě, vánoční hostina, velký vánoční koláč' RSAN; sr. skok 1,583), str. gobino, gobina 'bohatství, hojnost, úroda' (StrS, Dal'; nelze vyloučit vliv csl., sr. Vasmer 1, 282).
Přejato patrně už do psi. z gót. gabei (gen. sg. gabein-s) 'hojnosť (Bern. I, 316; Kiparsky 1934, I98n; Vasmer ib.; SM 6, 185).
Předpoklad příbuznosti psi. výrazů s gót. (Fick 415, Matzenauer 1870, 30; Iľjinskij, IzvORJS 23, 129; Brückner, AslPh 42,127 aj.) a jejich vyvození z ie. kořene *ghabh-'uchopit, bráť je málo pravděpodobné (odmítá např.
Berneker i SM ib.); v. gobbdzt. O celé rodině V. Pokorný
407n, jenž má za domácí ve sl. jen gábati, kdežto gobino za přejaté. bs
gobbdzb csl. 'úrodný, bohatý; fruchtbar, reichlich' Der.; gobhdzbm tv., gobbdzije 'hojnosť, gobbáziti 'oplývať, odtud ugobbdziti se 'přinést hojnou úrodu',   gobbdzevati,   gobbdzovati, gobbdzbstvovati 'oplývať.
Exp.: Csl. gobbzovati aj. > ukr. st. hobzuváty 'oplývať (Hrin.), snad i r. st. gobzováť aj. (Daľ), jež Vasmer 1, 281 pokládá za domácí. Machek předpokládá, že z csl. je přejato stě. obih 'hojnosť (se ztrátou počátečního kons.) a stč. bobezný 'hojný'. Pravděpodobnější je domněnka (Zubatý 1,2,107), že jde o domácí vývoj z psi. (v. níže).
Et: Csl. gobbdzb má příbuzné v stč. a r.: stč. hobezný 'hojný' (Gb), v. výše; topon. Hobza, Hobzie (Gb); r. dial. góézií "přikrmovat, skladovat na hro-
madách' (SRNG), snad i r. st. góbza, gobzáta 'hojnost, úroda ap.' (Daľ; nejde-li o exp. z csl.) a hydron. Gobza, Gobzica (Vasmer ib. a Toporov-TrubaČev 1962,182).
Přejato do psi. z gót. gabigs tv., ojed. a nejistá psi. forma *gobigb (stč. obih 'hojnost') snad z gót. var. gabeigs. Tak už Mikl 1845,17 aj.
Méně pravděpodobné je přejeti z jiného germ. jaz. (Schwarz, AslPh 41, 124n z gepidské germ., Knutsson 1926, 133 ze sthn.). Brückner, KZ 43, 307 má gobbdzb za pův. sl. výraz, s germ. příbuzný; v. i gobino. bs
godě v. godi.
godina, -y f. 'určitá chvíle, určitý čas; Weile, bestimmter Zeitpunkt'; 'hodina; Stunde' V pí. (liturg.) "hodinky, hóry', 1 x Supr godina vrěmene za
ř. rjyv Sváv tou Sious.
Et: Psi. *godina, všesl.: b. godina, mk. godina, sch. godina, sin. dial. godina (Plet), slk. č. hodina, hl. hodiina, dl. gožina, porn. go^ěna, p. godzina, br. hadzína, ukr. hodyna, r. dial. arch. godina; význam 'hodina' (zsl. br. ukr., r. dial. SRNG), 'určitý čas, chvíte' (slk. č. p. br. ukr.), 'počasí' (sch. ukr., někdy s určením 'pěkné', 'špatné', někdy obojí bez příslušného adj.), 'nečas' (sch. dial., ukr., r. dial.), 'jasno' (ukr., r. dial.), 'rok' (jsi., r. dial. arch.), odtud 'rekviem, parastas' (b. mk. sch., r. arch. a dial.), 'svátek, jmeniny' (sch., sin. dial., r. dial.).
Odvozeno od godb pomocí sing. suf. -ina, et. výklad v. god*. dt
godJti y. godi>
godb, -a m. 'vhodná, určitá doba; gelegene, bestimmte Zeit'
Odtud adv.: godě 'vhod, příjemně', g. byti '(za)líbit se, hodit se', negodě byti 'nehodit se, nelíbit se'; prep. spojeni v platnosti adv.: vb tb godb, vb to goda 'v ten čas, v tu chvíli, tehdy', ne va godb, bez goda 'v nevhodnou dobu, nevhoď, v* godb byti 'hodit se', na godě 'přiměřeně*.
Ojed. znamená godb i 'rok', 'Boží hod, svátek'.
Der.: godina (v. godina), bezgodije 'nevhodný čas' (z ř. átagia), -godbstvije 'pohroma', ugodije 'libost, zalíbení'; godbm 'vhodný, příjemný' (sebě g. 'samolibý', g- byti 'být přijemný, líbit se'), bez- 'nevčasný, nevhodný', «-, vb-, 'příjemný, milý', neu- 'neužitečný, nepříjemný, nevhodný', ugodmikb, vb- 'oblíbenec, služebník'; negodovati 'rozhorlovat se, zlobit se; pohrdat'; sbgoditise 'přihodit se, stát se', ugoditi, vbgoditi 'zalíbit se, zavděčit se', ugoždenb 'příjemný, milý*, ugoždenije 'libost, zalíbení', ugoždati 'líbit
185
golěnb
se, zavděčovat se', ugaždati, vbgaždaiilv., ugaždani-je 'libost, zalíbení', vbgaždanije 'zavděčování'; vidovou deprefixací godiíi 'hovět, vyhovovať.
Komp.: blagogodbnb, -ugodbtľb, -vbgodbnb, dobrovb-godbnb, 'příjemný' (ř. soágeo-toc), blagougoditi 'zalíbit se* (ř. EÔuQe<rtetv)r bogogodbm, -ugodbm, -vbgodbm, 'bohulibý' (ř. feágarroc), bogougodije 'zaslíbení bohu', člověkougodbnikb 'ten, kdo se chce zalíbit lidem' (ř. ávSgamáQEaxoc.), malogodbnb 'krátkodobý, pomíjející'.
Tvary s -gst/a, jež bývají někdy spojovány s godb, se vykládají s.v. jegda.
Et: Psi. *godb > b. dial. (BER), mk. dial. god, sch. sin. gôd, slk. č. hod, br. ukr. hod, r. god; pl.: slk. č. hl. hody, dl. p. gody, pom. godě. Všesl. (nedolož, jen v plb.); význam v sg. 'vhodný čas, příležitost' (sin. sch.), 'rok' (b. dial., mk. dial., sch. arch., vsi.), 'den narození' (sin.); 'cirk. svátek, slavnost' (mk. dial., sin. arch., slk. č.) a to častěji v pí. 'slavnost patrona chrámu, pouf (slk. č.), 'vánoce, doba vánoční' (slk. dial., luž. pom., p. arch. a dial.), odtud 'svatba' (p. dial.).
Vztah mezi vb. *goditi a subst. *godb není vykládán jednotně: sl. materiál mluví pro to, pokládat *-goditi za denom. (tak Slawski 1, 308), ale v příbuzných ie. slovech najdeme responze sl. godiíi, ne však bezpečné responze pro o-km. subst.; proto SM 6,192 odvozuje *godb z '"godiíi.
Bezpečná deverb. typu č. hod 'vrh' nebo dl. god 'závdavek' zde neuvádíme.
• Psi. *godb < ie. *ghedh-fghodh- 'spojit, být těsně spjat'.
Stsl. godb se všeobecně spojuje s řadou germ. slov: stfríz. gadia 'spojovať, gót. gadiliggs 'příbuzný, synovec', střdn. gaden 'vyhovovat, líbit se', ve zdlouženém stupni něm. gut 'dobrý'. Z bait. jaz. se pokládá za příb. lit. guôda 'česť, lot. guoda tv., 'hostina', gadit 'zasahovat, získávat', gadities 'objevit se', kdežto gads 'rok' a lit. gädyti 'usrnířiť se
pokládá za sl. přejetí (M-E 1, 581 n; Fraenkel 127). Dále
je godb příb. se stind. gádh- 'pevně přidržet' (Fick 39 aj.), alb. ngě 'vhodná příležitost' (Cimochowski, LP 2, 243; Jokl, Sprache 9,151 aj.) a toch. AB kätk- 'potěšit se' (Pokorný 423n).
Ř. áyizSóc, 'dobrý' ani lat. habeô 'mám' (Fick 1, 413; Bez-zenberger, BB 16, 243; Zubatý, BB 18, 250n) do této siovni rodiny zřejmě nepatří.
Jmenovaná slovní rodina vychází z ie. koř. *ghedh-jghodh- 'spojit, být těsně spjat.' O souvislostech význ. 'pevně držet* a 'pevnost, správnosť hovoří Zubatý 1,1,135. dt
godbni> v. godi>
goitb, -a, m. 'čaroděj, podvodník; Zauberer, Betrüger'
Et: Přejato z ř. yó»Q, gen. yónxoc, tv., pův. 'kouzelník, který čaruje zaříkáváním', což je der. od yo&v 'naříkat, lkát' *- '*křičeť z ie. onom. *göu- tv. (Pokorný 403, Chantraine 231).
Stsl. synonymum sl. původu je čaroáei(ca). dt
golěmo adv. 'mnoho; viel' (i x Christ)
V jediném dokladu (A 16,12) užito chybně za ř. zwác, 'několik'.
Adv. utvořené z adj. golěmb 'velký' (dolož, v csí., v. Srez., MLP).
Et: Psi. golěmb > b. goljám, mk. gólem, sch. gólem, stč. holemý (Gb.), p.st. golemy (SP 16 w.), vše 'velký', r. dial. galjámyj (SRNG) 'vysoký a hubený', goljámyj (SRNG) 'dlouhonohý'.
• Psi. golěmb < ie. *g(h)al- 'moci, být schopen' (balt. kelt).
Příbuzné s rodinou lit. galěti 'být s to' a s ir. gal 'odvaha', kymer. galiu 'moci, být schopen' aj.; spojované tvary nedovolují rozhodnout, zda v ie. bylo *g- či *gh-, v. Pokorný 351. Tak už Matzenauer, LF 7, 186. Spojení se všeobecně přijímá, rozdíly jsou jen ve výkladu slovotvorném. Sotva jde o útvar blízký ptc. typu lakomb, jak soudili Brückner 149 a BER l, 263; lépe jeho -m- vyložil SM 6,203 jako od pův. superlatívni (sr. lat. adj. na -ěmus, o nichž pojednal Brug-mann, IF 14, 15).
Nepravděpodobně vykládá Otrebski, LP 2, 92 a 9, 25n -ms jako nulový stupeň ie. *mě-/ma- 'velký' (o něm sr. s.v. Dragomi-ra); golěmb a ř. fteyaXo- chápe jako komp. syn. kořenů *gal(ě)-a *mě-, s obráceným sledem komponentů. Machek, ZS1 1, 4, s. 35, přijímá jeho spojení, ale ještě nepřešvédčivéji vykládá -ěm-jako zdloužené -em- vzniklé přesmykcm z -me-.
Opuštěn je výklad Schmidiúv 1889, 183, jenž spojil golěmb s prvni částí lat. hallux 'palec', a Fickovo (BB 1, 59) připojení k stsl. žlěsti 'splatiť, něm. gelten tv. k ie. *ghal-. VŠ
golěnb, -i f. 'noha; Bein' Komp.: blagogolěnbnb 'mající dobré nohy' (ř. eú-
Et: Psi. *golěnb f. > b. arch. gólen m., sch. gblenj gölenjgblijen (ojed. st. i golijeno n., Rj), sin. golen, slk. holeň, stč. holen (i holeno n.), č. holeň, pom. goléň, p. goleň, br. ukr. v zákl. významu jen der. br. halenka, ukr. holínka, r. gólen', vše f. Všude 'holeň, bérec', tj. část nohy mezi kolenem a kotníkem zpředu; odtud četné přenesené i posunuté významy.
Předpoklad psi. *golenb f. i *goleno n. (tak SM 6, 201) není pravděpodobný: po /-jsou všude náležité střídnice za -ě-. Neutrum na -ěno lze vysvětlit vli-
186
golěni.
golobb
vem sém. blízkého koleno, a to ne nutně už v psi. Přechod i-km. f. v m. až v b.
• Psi. *goíěnb < psi. *gob> 'holý*.
Nejspíše jde o der. z *goh> pomocí vzácného suf. -ěm; tak už MEW 70 a většina současných slovníků. Motivačně lze vyjít buď z *'holá, tj. oděvem nezakrytá část nohy' (tak Sobolevskij, Slávia 5,44ln a SM), nebo z *'čast nohy, nekrytá svalovinou (na rozdíl od lýtka)' (tak Brückner, Siawski, SK 1,129). Pravděpodobnější je asi drahé pojetí, neboť není bezpečných dokladů, že kalhoty starých Slovanů sahaly jen po kolena (v. i Hanzíková 125n).
Méně pravděpodobné je spojeni s i. yvtíKov 'prohlubeň, klenba, miskovité otevřená dlaň* a s lat, vala 'klenba chodidla i dlaně*, které - ostatně jen jako možnost - uvádí Bern. 1,321, nebo se sinord. leggr 'noha, lýtko, dutá kosť, ang), leg 'noha' aj. (tak ötrebski 1939, 85 a Machek); ani chápáni golěnb jako znělé var. ke koleno (Otrebski, LP 8, 307n) nepřesvědčuje. VŠ-eh
golotb, -i f. *led, ledové krystaly; Eis(krystalle)'
Exp.: Není jisté, zdaje z est. přejaté sch. st. idialgofoí f. im., jak soudí Skok 1, 583; ze sch, je sin, (od 18. stol.) golol m., obojí 'krystal, křišťál' (Bezlaj s.v. golot).
Et: Slovo reliktové, často obměňované, jehož psi. podoba není zcela jistá. Na *golotb ukazuje mimo stsl. a csl. (a výše uvedené sch. podoby) též č. st. a dial. holot', holot f. (Jg aj.) a r. dial. góloť (pokud je
doložení bezpečné, v. Daí s.v. golyj), obojí 'náledí1. Psi.
*goh>tb se někdy rekonstruuje na základě stč. holet (lok. v holti) f. (Gb) 'jíní', č. dial. holet' tv., br. dial.
hole' f. (SM), Sr. i Str. golhtb (Srcz. ze Zlatostruje), pokud
tam nejde o hyperkorektní grafiku. Na *golodb by mohlo ukazovat r. dial. góloď, snad i č. dial. holed, obměněné ohlod (další různě obměňované formy jsou ohhi, toboi 'aj„ v. Machek, NŘ 27,60), pokud nejsou tyto tvary ovlivněny č. led a r. gololeď. Pův. význam byl asi 'led, námraza', odtud jednak 'jinovatka', jednak 'náledí'.
Přechod k významu 'křišťál, krystal* v sch, mohl být ovlivněn ř. xQÚaiaAÁvg. Nč. A/a/"krystal* vytvořil na základě jsL dokladů nepříliš zdařile Pres! (v. Jg); v Rostlináři užil ještě holot' tv. Z č. bylo jako vědecký termín přejato do slk. Mat' a sin. glat tv., ale nikde se neudrželo.
• (1) Psi. *golotb ap. < psi. *goh 'holý*. (2) Psi. *golotb ap. ~ psi. *žel-d- 'led'.
(1) S golb (o něm více s.v. geh.) spojil již Jg a Mikl. 1845, 18, Bern. aj.; i dnes je tento výklad nejpravdě-podobnější (Vasmer, SM, Pokorný 349 aj.). Brückner, AslPh 29, 11) a Bemeker upozornili na sém. blízké p. gololedé, r. gololédica aj. O suf. -otb Meillet 1902, 280.
(2) Se synonymy v jiných ie. jazycích spojil stsl. golotb Potebnja, RFV 3, 97n: se stind. jala- 'voda; chladný', lat. gelu 'mráz, led', gót. kalds, něm. kalt 'studený', a s rodinou sl. *želd- (r. óželeď, -ica, csl.
žlědica, sin. ilid, žledica, plb. zlad, kas, ilód, žlo}, žloja, zlo), p. ilód, žlódi, vše 'náledí; jíní, mrznoucí déšť', v kaš. i sloveso ztojěc 'padat (o mrznoucím dešti)' a aztojěc sa 'pokrýt se námrazou', tamtéž s nulovým stupněm žälc, žält 'jíní', v. Sychta); později bylo přiřazeno i osk. gela 'jíní', ř. (Hésycbiova glosa) yeÁavÓQÓv 'studené', nper. žala 'led1, lot. gale, gala 'náledí, tenká ledová vrstva' (M-E i, 617 a Pokorný l.c. je však řadí spolu se sl. golotb ke sl. goh).
Potebnja u. mylně rekonstruoval pro tato slova ie. *gal- 'padat, téci'; dnes se řadí zčásti k ie. *gel(H)- (lat. germ. ř., v. Pokorný 365n), jednak ke *ghel-fi-d- (sl, *želd-, nper. žala, ř. xáXa.fa 'kroupy', v. Pokorný 435); Dadašev, Etim 1968,220n vychází kvůli nper. žala z ie. palatály; potom by golotb patřilo mezi případy, kdy je ve sl. jazycích velára za očekávanou střídntci palatály,
Machek, který s.v. holot a už v NŘ 27, 60 spojuje golotb přímo se sl. *želd-, vychází z psi. *golodb, jehož tvoření je však problematické. vš-ek
golobb, -i m, 'holub; Taube*
Der.: poses. adj. golobim, řidč. golobm'h.
EL; Psi. *golobb > b. gäläb (s asim. o > ä, v. BER s.v.), dial. i s pův. o góláp (BDial 1,77), mk. gulab, též golab, sch. gôlub, sin. golôb, slk. č. holub, hl. holb, dl. golub, dial. i golb, plb. ďolob, porn. golqb, p. golab, br. ukr. holub, r. gólub', vše 'holub'. Pův. i--kmen přešel k o-kmenům, resp. -yo-kmenům; předpoklad už psi. o-kmene u subst. (SM s.v.) je méně pravděpodobný, i když vyloučit se nedá.
Slovo co do tvoření ojedinělé, bez přesvědčivé etymologie. Blízké sém. i tvarově je lat. columba, -us a palumbés (vglat. i -us, -a) 'holub', snad i ř. ttókup-fioc, 'potápka1.
• (1) Psi. golgbb < praevr. (neie.),
(2) Pst. golpbb < lat. columbus, -a tv.
(3) Psi. golpbb < ie. *ghel- v názvech různých barev. (I) Z předie. substrátu vyložil golobb Oštir 1921,
49 aj. Podr. odůvodnil Machek, lp 3,103n: z praevr. substrátu je přejato jak psi. golobb, tak lat. columba, -us tv.; rozdíl g-jk- není u takových přejetí neobvyklý, sr. lat. carpimis : psi. *grabb 'habr'. Snad i stangl. cul(u)fre > angl. culver 'holub' je možno s Machkem zařadit mezi stará přejetí z praevr., i když zde se většinou i nyní (v. Klein a Onions s.v.) vidí spíše přejetí z vglat. *colubra z lat. dem. columbula. Ještě méně jistý je stejný původ u lit. balaňdis 'holub', kde by bylo třeba počítat s lidovou etymologií,
187
golobt.
spojující je s lit. balánda 'lebeda' (tak Machek) či s lit. báltas 'bílý' (Fraenkel 31 řadí balafidk do rodiny lit. báltas). Přejetí z praevr. přijímají Treimer 1954,70, Kiparsky, NphM 60,224, Machek a Bezlaj s.v.
(2) Za přejetí z lat. pokládá Hehn 1870,248, Schra-der-Nehring 2, 514 a Thumeysen, GGA 169, 1907,805; Sobolevskij, RFV 71,441 předpokládá prostřednictví třetího, neznámého jazyka, patrně pro vysvětleni nepravidelných hláskových responzí. Přejetí z lat. obhajuje ještě Szemerényi, VJa 1967,4,20n, ale archeologická fakta tomu odporují: chov holubů byl v Evropě, včetně jižní Rusi až ke Kaspickému moři, Starobylý (ústně dr. Hudec a dr. Haviín z ÚSEB ČSAV v Brně); znali jej tedy nejen Praslované, ale asi už Indo-evropané. (Názor Hehnúv, přejímaný i jinými, že šlo o starověký chov spec. bílých holubů, není podložen věcné ani jazykově. Opírá se o nesprávnou doměnku, že ř. xoXoitßoc je příbuzné s balí. názvy labutě a označovalo bílého vodního ptáka; potápka má však zbarveni tmavé.) Starší, už praitalický vliv (asi z 12. stol. př. n. 1.) předpokládá Martynov 1983, 65n.
(3) Velmi ČaStO (SM s.v., Slawski s.v., Sch.-Šewc 310n, Pokorný 431 aj.) je přijímán názor, že sl. golpbb je slovo domácí, pocházející z ie. označeni barvy, totiž z ie. *ghel-/ghel- 'zářící' (jakožto *'pták zářivé barvy' chápe motivaci Prellwitz, BB 22, 103n), též 'žlutý, zelený' (v. rtvěb, zelije, zlatb, žh>těnica), ale i 'modrý, modrošedý' (lot. zils 'modrý', lit. žilas 'šedý'); o společných kořenech k označení žlutozelené a modré barvy v. Ber-neker s.v. golpbb a K. Moszynski, JP 35, 189-194, jenž uvažuje i o možnosti přiřadit sem též si. galt> 'tmavý, černý1 (tak už Brückner 149). Suf. -pbb se vyvozuje z ie. *on-bho-jn--bho- v názvech zvířat a barev (Brugmann 1902,2, i, 386 aj.); podobný sufix se vidí v sl. *astrebb 'jestřáb' a také ve výše uvedených lat. a ř. slovech, jejichž kořen se spojuje také s označením barvy (ie. *kel-'černý', *pel- 'šedý', v. Pokorný 547 a 805). Kvůli ie. -bho- se někdy i v r. goluboj 'modrý' pokládá o-
-kmen za Starobylý (za původnější než i-km. golpbb je má
např. Moszynski I.e.), ale Herne 1954,91 aj. je mají právem za derivát subst. golpbb.
Prellwitz I.e. řadí ke golpbb i lit. guTbé, -is, lot. gittbis, stprus. gulbis, vše 'labuť1, což se už nepřijímá; zato těžko oddělit od r. golubôj, stprus. golimban 'modré', u něhož není jisté, zda jde o přejetí ze sl., v. Toporov s.v. K nejistým spojením r. a stprus. adj. patří i Pedersenovo (KZ 36, 320 a KZ 38, 310n) spojeni s ir. gorm 'modrý'. Z neaspirovaného ic. *gel- musí vycházet Holthausen, IF 10, 112, protože ke golpbb a golimban řadí jako příbuzné i stangl. cul(u)fre 'holub' z genn. *"cj//firúM-,ježje však spiše přejaté z lat., v. výše.
Málo pravděpodobně děli Rudoicki, SlOc 3/4, 289 na go-
+ Ipb-, jež spojuje s lat. co-lumb-a, p. lebiaki "řepný chrást' aj.; o pod. dělení uvažoval už Jg s.v., jenž 2. část spojoval se stnord. lómr 'potáplice/Colymbus'.
Onom. původ předpokládal Boranič, Rad 178, 13. eh
goh. adj. 'holý, nahý; kahl, nackť Der.: ogoliti 'odřít, obnažiť.
Exp.: Csl. golb > rum. gol 'nahý, obnažený, prázdný ap.1 (Tiktin 691); BER 1, 262 je však má za přejeti z b.
Et: Psi. *golb, všesl.: b. mk. gol, sch. gô, sin. gól, slk. č. holý, hl. holy, dl. goly, plb. ďolě, porn. goli, p. goly, br. haly, ukr. hólyj, r. gólyj, vše s významy 'holý, bez porostu, nezakrytý, nahý', s řadou přen. významů: 'čistý, pouhý, bez ozdob; úplný, naprostý'; 'chudý' ap.
• Psi. *go!b < ic. *gal- 'holý' (germ. bsl.).
Bezpečně příbuzné je sthn. kalo, něm. kahl 'holý', ags. calu tv., angl. cattow 'neoperený, nedospělý' (< *kal-wa-; týž sufix je v psi. *golva, v. glava), lot. gale, gala 'tenký led, náledí' (Bern. 1, 325n, Trautraann 76n, Pokomy 349n, EWD 774 aj.); dále sem můžeme připojit lit. gáldyti 'dřít, drhnout, čistiť, lot. gaídit 'loupat' (Fraenkel 131, M-E I, 589) a snad i lot. gafa 'maso (k jídlu)', pokud vyjdeme z *'očištěné, holé maso'
(Sommer 1914, 47).
Souvislost s lat. calvus 'lysý, holohlavý' a stind. kulva- 'holý', kterou uvedl Geitler, LF 3,37, Schmidt, KZ 25, 77, Merlingen, Spracne 4, 55 aj., předpokládá v počátku slova střídání g/k. Proto ji někteří badatelé mají za nejistou (Bern. I.c, Bezlaj aj.). Názor Ktugeho (KZ 26, 91), že z lat. calvus jsou přejata výše uvedená západo-germ. slova, odmítl Schmidt, KZ 26, 91 pozn. 1, Bern. Lc. aj.
Rozwadowski, JP 1, 141 spojuje psi. *golt> s psi. *golb 'větev, hůl*, pův. 'kmen mladého stromu, bez větví* (tak i Machek s.v. hůl), a s lit. gaias 'konec' ( «- *'holý konec kmene stromu'), lil. pa-galys 'poleno, klacek', lot. pa-gale tv.; shodně Slawski 1, 314 (jinak Fraenkel 130). Také Trubačev (SM 6,96 a 7,15) pokládá uvedená slova za příbuzná za předpokladu, že psi. "golb, pův. *'hladký, lesklý' (jako antonymum k význ. 'porostlý srsti'), je z ie. *ghel- 'lesknout se'.
Sch.-Šewc 31 ln pokládá ie. *gol- za onom. a odvozuje z něho řadu onom. sloves, sém. velmi odlehlých (např. hl. halekat 'hlasitě křičet1, p. golič 'bit; hlučně píť ap.), což je nepřesvědčivé. Proti onom. charakteru tohoto kořene svědčí příbuznost nostr.: dráv. kat- 'sdírať, altaj. Kal (i) 'sdírat; kůra; holý' ap. (v. Il.-Svityč 1, 289).
ífjmskij, AslPh 29, 166 spojil psi. *goh> se sch. sin. gúliti 'loupat, stahovat kůži ap.', nevysvětlil však přesvědčivě rozdíl o:u. ŽŠ
188
gonažati
gora
gonažati v. gonesti
gonesti. -nezeti. 'osvobodit se, zbavit se; sich befreien, loswerden' (Ix Pog Bon)
Doloženo jen v inf. Častejší je však inf. goneznoti 'OSVO-
bodit se, zachránit se; vyváznout, zbavit se, uniknout' se subst. verb. gonezngtije 'zachránění, záchrana', dále fakt. g0ii02iti 'osvobodit, zacil f ániť, k němuž bylo přitvořeno ipf. gonažati 'osvobozovat, zbavovať.
Et: Slovo má pokračování jen v rcsl., kde je také gonbsti, gonbznuíi( sja) = gomziti, gomzati, goněza-ti. (Č. topon. řfonezovke, jež ke * goneznoti řadí Profous 1,676 a Kiparsky 1934, 174, může být jiného původu.)
Stsl. gonesti a gonoziti je přejetí z germ. jaz., a to bud' z gót. ganisan 'zotavit se, zachránit se' a fakt. ganasjan 'zachrániť, nebo už z germ. *ganesan, *ganazjan tv. (Šafařík 1837,347, MLPaj.). SI. -z- v gone-zetb]e asi zobecněno z fakt. gonoziti, a to svědčí pro přejetí z germ, *ganazjan, omezenost doloženi však mluví spíše pro přejeti pozdější.
Stender-Petersen 1927, 328n rozlišovat dvě fáze přejetí s posunem významu: nejprve germ. *ganesan 'přivést zpět k životu, uzdraviť mělo dát psi. Tgo-nesti tv. a germ. *ganazjan sl. gonoziti, později gót. ganisan 'zachránit, spasiť jerovou podobu *gonbsti tv.; ve sl. však není ani stopy po sém. odlišném přejetí. Kiparsky 1934,I75n pokládá za možné, že sl. *gonbsti a gonoziti bylo přejato z gót,, ještě když znala střídání s : z; -e- vzniklo ve sl. analogií podle
veZQ : VOZtti ap. (jinak na s. 284, kde vykládá gonesti z genu. *ganesan).
Schwarz, AslPh 41, 126 (přijímá i Meiltet, MSL 14, 340n a SM 7,2ln) se domníval, že gonesti mohlo být importováno raně bavorskou misií, a proto viděl zdroj přejetí v předsthn. *ganezan (sthn. je ginesan).
Germ. slova jsou pokračováním ie. koř. *nes- 'být zachráněn aj.' (Pokorný 766n aj.).
Všeobecně se odmítá názor Brucknerův, KZ 43, 307, že gonhznpli je slovo domáci, příbuzné s gonéti a odvozené ze jména se suf. -znh. dt
gončti, -Sjeti, 'stačit; genügen' (jen Supr)
Et.: Starobylý bsl. relikt, zachovaný ve sl. jazycích jen ve stsl. a csk; tvarově i sém. totožné je lit. ganeti, -ěja.
• Psi. *gonětt < ie. *g"hen- 'bujet; plnost* (ií. arm. germ. balt.).
Všeobecně se spojuje (Fick, BB 6, 237 a 8, 330; starší literaturu v. MLP s.v.) se stind. ähanás- 'jsoucí plný sil, bující', ghaná- 'kompaktní, pevný, hustý', nper. ägandan 'plniť aj., arm. yogn (z prep. i + *o~gl'hno~
či *-guhon~) 'hodně'; z balt. rodiny sem mimo ganěti patří adv. lit. ganá, gaň 'dosť, lot. gan(a) tv. (v.
Pokorný 491, s dalším, méně jistým příbuzenstvem). Dentální
rozšíření je v lit. ganděti 'být spokojen, mít dosť, stiit. kompar. gandžiaus 'raději, spíše, naopak' a V něm. ganz 'celý', v. Fraenkel 133, Kluge s.v.
Pochybná je spojitost s dříve přiřazovanými slovy: ř. eô9sveiv, -&7- 'dařit se, vzkvétat', jež se dnes spíše spojuje s ie. *dhě- 'kojiť (Frisk a Chantraine s.v.); ř. ôtipevoc, "hojnosť se dnes též vykládá jinak, stejně jako póvoc, alfiawc,, spojované dříve (Fick i.c, Boi-sacq aj.) s našimi slovy jakožto 'masa krve, krevní sraženina7. dnes chápané jako 'krvavá vražda* a tedy neoddělované od ř. pávOQ 'vražda' z ie. hom, *gghen(fíy'b\\\ Nepatří sem ani lat. praegnás "těhotná', jež se dnes řadí k i e. *gettH- 'rodiť (v. w-H a E-M s.v.).
Nepravděpodobný je předpoklad, že by sl. a balt slova byla přejata z gót. ganah "stačí*, jak soudil Uhlcnbcck, AslPh 15,487 aj.; v. í Kiparsky 1934, 27n. vs-eh
goníti (se)   v. ginati
gonoziti v. gonesti
gora, -y f. 'hora; Berg'
Adv. gorě 'nahoře, nahoru' z lok. sg.
Der.: podhgorije 'podhůří'; adygorbn'b 'hořejší', sub-stantivizovaně v nom. pl. 'nebešťané'; gorbm, gorbskb 'horský', v sg. r. gonnaja 'hornatá země, horstvo'; gorbnica 'místnost v horním poschodí' (Ostr lx 'hornatá země').
Exp.: Rum. podgorie 'podhůří'; nejisté je přejeti arch. a dial. pogorí 'spouštět', kvůli možným souvislostem s coboritv. (Tiktin a SDEM s.v.).
Et: Psi. *gora, všesl.: b. gorá, mk. gora, sch. gôra, sin. gôra, slk. č. hl. hora (č. dial. hóra zvi. 'půda, podstřeší'), dl. gora, plb. d'ôrô, porn. gôra, p. gôra (stp. a p. dtal. zpravidla gora; z p. je br. dial. Mra 'hromada (sněhu)', st. 'kopec'), br. hará, ukr. horá, r. gorá. Pův. '(zalesněný) kopec' (sr. i Filin, IzvAN 21, 213), odtud jednak 'hora, kopec' (všesl.; b. mk. řidč.), jednak 'les' (b. mk. sch. slk., arch. a dial. i sín.). Jiné významy dial. a spíše ojed.; 'vinice* (sin. slk.), 'dřevěný stavební materiál' (b. dial., sch. dial.), 'strom' (sch.) aj.
• Psi. *gora < ie. *g"er- 'hora, les' (balt. ii. alb.; ř.?).
Psi. o-stupeň ablautu má svou responzi v stprus. garian 'strom', av. gairi-, střper. gar 'pohoří'. Redukovaný stupeň je v lit. giriá, dial. giré, lot. dzira, dzire ies, hvozd', stind. girí-, střper. gír- 'hora, pohoří', podle Pedersena, KZ 36,319 i v alb. gur 'kámen'
189
gora
gorěti
< *g"ir-. Kmen subst. byl asi pův. konsonantický
(Meillet, BSL 25, 1, 144, Pokorný 477n), Čímž se vysvětlí
rozdíl v ablautu.
Prellwitz s.v. připojil i ř. fiogéag 'sever, severní vítr' <- *'vítr z hor*, Ehrlich, kz 39,570 Hésychiovo ôsí-Qoq 'pahorek' < *g9erio- a ř. ôeigág, -ôoq 'horský hřeben, šíje'. Přijali Sturtevant, Lg 16, 84 a Pokomy 477-8; Frisk a Chantraine o příslušnosti obou slov k naší rodině pochybují.
Sporné jsou snahy spojit tento jmenný kořen s některým kořenem slovesným. Trubačev, Etim 1977, 131 a v SM vychází pro psi. *gora z ie. *gver- "pohlcovat, hltať (o něm v. po<ařti2) a soudí, že pův. význam byl 'zdroj vody'. ví
Gorazdi., -a m. nom. pr.
Jméno Metodějova žáka, jeho designovaného, ale nepotvrzeného nástupce na místo mor. arcibiskupa.
Od původního apel. *gorazdb *'dokonalý, skvělý' jsou
doloženy csl der.: adv. gorazdo 'dokonale' (Ix Bes), *gO-
razdbno 'vznešeně' (lx VencNik v kompar. goraz(d)ně-je); doložená var. gorazno mohla vzniknout bud' krácením z *gorazdbno nebo reflektovat *gorazm> tv. (v. Et)_
Et: Psi. *Gorazdb doloženo jako sl. nom. pr.
V 8. Stol. (Carast, Karastus, Conversio Bagoariorum, cit. podle SM 7, 32; roQoaooeiôtjq ôyiiq čaífXdfki/išxTf 'gorazdovské slovanské vzezření', Konstantinos Porphyrogennetos, cit. Stender-
-Petersen, Slávia 5, 667). Jako nom. pr. je doloženo v p. a jako základ toponym i v slk. č. (např. č. Horažďovice, slk. Gorazdov, p. Gorazdów aj.).
Psi. apel. *gorazdb má kontinuanty v r. gorázdyj 'zkušený, obratný, znamenitý*, dial. i gorázd(yj), goráz(d)nyj tv. i 'silný, dobrý, vhodný' (SRNG); r. adv. gorázdo 'velmi, mnohem', dial. i goráz(d) tv. i 'dobře, dlouho, silně' (SRNG), ukr. adv. harázd 'ano; dobře, výborně', dial. i 'velmi' (Hrm.), subst. harázd (dial. i horázd, Hrm.) 'dobro, štěstí', br. (st. a dial.?) horázdyj 'pohotový, bystrý' (Nos.; Karskij, RFV 28, 221), hrázd 'rychlý', adv. hrázd(ó) 'silně, velmi' (jen Nos.).
Ostatní doklady jsou nejisté, č. arch. horazd 'velký' (Kott 1, 462) je přejaté z r. Souvislost sč. nehorázný 'ohromný, neomale-ný\ kterou předpokládal např. Zubatý 1, 1, 252, je nejistá. Vb. typu *gorazditi, např. Č. st. dial. horazditi 'láteřit, hubovat' (Jg), lze pokládat za expr. (sr. významy v SM 7,3In) a předpokládat onom. charakter (sr. č. hovořit, hašteřit, hlomozit aj.). V jsi. doklady chybí.
Nejasné.
• (1) Psi.   *gorazch>   <   gót *ga-razds   'výmluvný' •* 'obratný, schopný*. (2) Psi. *gorazdb < psi. *gcr- 'mluvit'.
(3) Psi. 'gorazdb ~ psi. *gromazditi 'sbírat, hromadiť.
(1) Jg i, 727 určil psi. *gorazdb jako výpůjčku z gót. *ga-razds 'výmluvný, schopný', předpokládaného der. gót. razda 'jazyk, řeč' (sr. stangl. reord 'hlas, řeč', sthn. rarta 'hlas' aj.); k tomuto výkladu se připojili Mikl. 1867, 90; Uhlenbeck, AslPh 15, 487; Bern. i, 329n; Zubatý, l, l, 252n, SM 7,32 aj. Nejzávaž-nější námitkou je nedoloženost gót. slova. Dále vytýkají Stender-Petersen, Slávia 5, 665n a Kiparsky 1934, 28 nenáležitou sl. střídnici a za gót. á v psi. -razdb. Vasmerovo (l, 293n) srovnání se stsl. gramota, korabh (rozdíl a : o zde odráží rozdíl v kvantitě pův. střř. -a-, dané polohou prízvuku) není pro gót. dostatečným vysvětíením.
(2) Sl. původ předpokládá Hjinskij, IzvORJS 16,4, s. 8 a Brückner, KZ 43, 307, spojením s psi. *gor-'mluviť, jež bývá dále spatřováno v psi. *gorm (v. gram.). El souvislosti tohoto kořene jsou nejasné, potíže Činí suf. -azdb (sr. níže).
(3) Stender-Petersen o.e. 675n a Kiparsky I.e. vycházejí z ie. *ger-j*gor- 'sbírat, skládat' (s -azdb vysvětlovaným podobně jako psi. *grom-azditi 'shromažďovat' od *grom-ada, jež je z ie. *grem-t rozšířeni téhož kořene), k němuž patři např. psi. *gbrstb 'hrsť (v. gn.su.), ř. dysígeiv 'shromažďovat', lat. grex 'stádo', střir. graig 'stádo koní' aj. Předpokládaný pův. význam by byl *'kdo chytá, kdo sbírá' -* 'pohotový, bystrý'-* 'zručný, schopný'. pp
gorěti, -in, 'hořet, planout; brennen'
Vedle pravidelného ptc. préz. akt. gore. gorešti je doložena starobylá podoba gory, gorgšti, jež se vykládá jako zbytek starobylého časování (Meillet 1902, 50; Kurz, Slávia 25, 250-3 myslí na 1. třídu; Vaillant 3, 378 aj. na pův. atem. sloveso).
Dtr.:gorěnije 'žár'; izgorěti *shořeť, izgorati 'doho-řívať; ogorěti 'rozpálit se'; pogorěti 'shořet, vzplanout, zapálit se'; razgorěti se 'rozhořet se, vzplanout' s ipf. razgorati s§; sbgorěti 'shořet, vyhořet', sbgarati 'hořet, spalovat'; vhzgorěti se 'vzplanout, zapálit se' s ipf. vbzgarati se; zagorěti se 'rozpálit se', zagarati se 'vzněcovat se, chytať.
Exp.: Csl. prigorěti 'ohořet' > rum. prigoresc tv. (MLR Tik-iin).
Et: Psi. *gorěti, všesl.: b. gorjá, mk. gori, sch. gôretijgôrjeti, sin. gorěti, slk. horieť, č. hořet, hl. horic (so), dl. gorjes (se), plb. d'öri-sä (3. sg.), porn. gorac 'zářiť, gořc (sq) 'hněvat se', p. gorzec, goreč (od 18. stol.), br. harée', ukr. hortty, r. gorěť, s význ. 'hořet', přen. 'svítit, blyštět se', 'být pro něco zapálen, vzrušen' ap.; v. též gon>ki>. gorje, gor'ii, goijušun..
190
gorěti
• Psi. *gorěti < ie. *g"her- 'horký*.
Všeobecně se radí do rodiny ie. *g~her-. Ablau-tem i tvořením jsou nejbližší psi. slovu balt. tvary, sr. lit. dial. garěti 'hořet', gäras 'dým, pára', lot. izgarě-tiés 'vypařovat se; být vyhladovělý'. K ie. *g"her-patři dále i ř. 9éoea3ai 'být horký, žhnout', stir. guirid 'hoří, pálí'; s n-ovým suflxem stind. ghrnóti 'plane, září' a zrm.jernum 'hřeji se ap.'; s-kmenové ř. Séooq 'teplo, horko, horký letni čas ap.', stind. háras- 'plamen, žár'; se suf. -uo- něm. gar 'hotový, s ukončenou tepelnou úpravou' a dále četná jména na -mo- (něm. warm 'teplý', stind. gharmá- 'žár, horko', av. garama- tv., ann. jarm 'horký', alb. ge-gické zjarm 'oheň, žár', lat. formus 'horký', ř. 9sq-
póq 'horký'), v. Pokorný 493n aj.
Týž kořen je ve sl. i v dalších stupních: v nulovém
v. grejari a gruryii., V e- Stupni v. žeraví., zdloužený
ě-stupeň je v psi. *žan (všesl. mimo stsl.). O-ový stupeň v gorěíi se pokládá většinou za pozůstatek pův. pf. (sr. Stang 1942, 24, Vaillant, BSL 57, 53 aj.). pv
gor'ii adj. kompar. 'horší; schlechteť Var.: gorěi tv. Adv. gorje 'hůře'.
Et: Psi. *gor'bjb > sch. gôrí, sin. gôrji, gôrši, slk. č. horší, stč. hoří, hl. horši, dl. góršy, porn. gorši, p. gorszy, br. hóršy, ukr. híršyj, r. góršij, vše 'horší'.
Nejčastěji se pokládá za kompar. ke gonkb (v. gorbki.) za předpokladu sém. vývoje 'hořčejší', resp. 'pálivější' -»'horší'. Pokud jde o stáří tvoření, názory se různí, od předpokladu ie. slovesného adj. (typu stind. yodhiyas- 'bojovnější' k yudh- 'bojovat', lak Beraeker 1, 334) po pravděpodobnější předpoklad až psi. tvoření (SM 7,54), příp. i mladšího psi. tvoření, anal. podle komparativů k jiným adj. na ~bkb, -bkb {Slawski 1, 321).
Potíž je v tom, že se u *gor'bjb nikde nezachovala ani stopa významu 'hořčejší, pálivější*. Proto vznikly pokusy vyložit g- jinak.
Sém. i slovotvorné možné je Machkovo (LF 72,74) spojení sl. *gor-jbjb ( < ie. *ghor-) s ř. vagov 'horší'
(< *xeo-ia>v < ie. *gher-).
Sém. méně přesvědčivý je výklad Vaillantův (RÉS 9, 6n aj.), který pokládá *gor'bjb za totožné se stind. gáríyas- 'těžší'; pozitiv s reduk. stupněm (stind. guru-, ř. jkcQÓg 'těžký') vidí v sch. gřk 'hořký', tvar gorbh> má za mladší.
Bez odezvy zůstala Meilletem (MSL 9, 150) naznačená možnost spojit gor'ii s ann. kornčim 'hynu'. pv-eh
gorje, -rja n. 'hoře; Kummer, Weh'
Ve spojeni gorje 4- dat. (aapt. gorje imb) ve funkci interj.
Der.: csl. gorjestb f. 'bolest' (anal. podle csl. boljestb), csl,
gorjekali (se) 'hořekovat, naříkat' (Bes; asi bohemis-
mus, sr. stč. hořekati).
EL: Psi. *gor'e > sin. gorjě, č. hoře, hl. hor jo, dl. gorje, pom. goř m., stp. gorze, br. hóra, ukr. hóre, r. góre, vše 'žal, zármutek, trápení; bolesť (v stč. a č. st, stp. ukr. r. i jako interj. 'běda!') -* 'hněv, trpkost, zlosť (sin. dl. pom.).
Psi. *gor'e je utvořeno sufixem -io- od téhož ie. *g*her- jako *gorěti (v. gorěti), takjižMikl. 1845,18. Sém. vývoj 'pábt, hořet, působit ohněm ap.' -*■ 'zármutek, hoře' není ojedinělý, sr. stind. šočali 'hoří, září', šoka- m. 'světlo, plamen' i 'zármutek, trápení' (Bem. l, 333 aj.) nebo stsl. peštipečetb 'péci', pečaib 'zármutek, trápení* (v. ncřah.), sr. Slawski 1, 322 aj.
Málo pravděpodobné je Schtnidtovo spojení (Schmidt 1872, 41) psi. *gor 'e s gót kara 'starosť, sthn. chara 'nářek, hořekování ap.' (odmítá Vastner 1, 295 aj).
Ondruš, SSlav 7, 191 n a po něm Machek 1968, 177 uvažují o příbuzenství s želeli (v. žalt,, želen). Podle Ondruše jde o ablau-tové a likvidové varianty pův. totožného kořene *ger-jgel-. SM 7, 40n však hodnotí jako nepravděpodobné. pv
gorjekatí (se) v. gorje
gorjušbiľb adj. 'hořčičný; Senf-'
Psáno i gorušbnb, se ztrátou měkkosti (Diels 1963, 145).
Adj. od náhodně nedoloženého gorjucha, jež uvádí z csl. MLR Podobně bylo od *gor(j)ušica (dolož, scsl. gorušica mlp) odvozeno adj. gor(j)uši£bm 'hořčičný' (Nik).
El: Psi. *gor(j)ucha > b. dial. gorúcha, sch. goru-cha, gôruša, gorušica aj., sin. gorjúha, gorjúšica, An-nenkov 331 uvádí i r. dial. gorušica, vše 'hořčice/ Sinapis'; přeneseno i na jiné rostliny z čeledi bruk-vovitých, navzájem podobné i žlutou barvou kvě-tenství, např. 'řeřicha/Lepidium sativum' (b. dial.), 'rukevník/Bunias erucago' (sin.) aj.
Název je motivován hořkou, pálivou chuti semen této rostliny; je utvořen od koř. *gor-, který je v *gorbkb 'hořký' (v. gorUn.) a v *gorěti 'hořet, páliť (v. gorěti) sufixem -ucha (sr. Bern. 1, 333, Machek 1954, 59, BER 1, 266 aj.).
V zsl. a vsi. jazycích je pojmenování hořčice se stejnou motivací utvořeno od kmene pozitivu adj. gorbkb pomocí suf. -ica (slk. horčica, č. hořčice, pom. gorčěca, p. gorezyca, br. harčýca, ukr. hirčýcja, r. gorčica; o nich např. Machek l.c, Slawski 1,319 aj.) nebo -ač/-ac (hl. hórkal, dl. gorkac; v. Sch.-Sewc 325). pv
gor'ši v. goťii
191
goo.kb
gospodb
gorbkb adj. 'hořký; bitter; 'krutý; grausam'
Sem i adv. gorbko, gorbcě 'hořce, krutě'. Kompar. adj. gorbčai. Goťii 'horší', často pokládané za starobylý kompar. ke gpnkb, viz gorii.
Der.: gorbčbStvije, gorjestb 'hořkost'; pref. dcnom. ogorbčiti 'naplnit hořkostí, rozhorčiť.
Et: Psi. *gorbkb > b. górák, mk. gorok, sch. gó-rak, sin. ojed. gôrek, gorák, slk. horký, č. hořký, hl. hórki, dl. gorki, plb. ďorťá < gorbk(ojé), porn. gork'U P- gorzki, br, hórki, ukr. hirkýj, r. góŕkij, vše 'hořký' (všesl.), metaf. 'zatrpklý, nešťastný' (zejm. jsi. vsi.), 'trpký' (slk. č. pom. p.), 'pálivý' (o paprice ap., dosud v jsi.).
Psi. *gorbkb patří k rodině sl. gorěti 'hořet, planout', v. gorěti (MEW 73, Pokomy 495, SM 7, 55 aj.). Sém. vývoj byl asi 'hořící, pálící' (sr. něm. Pfeffer brennt an der Zunge) -> 'trpký, hořký'; sr. i ir. goirt 'hořký' od téhož ie. *gvher~ 'hořeť (Bern. l, 333 aj.). Suf. -bkh, jakož i -j-v gorjestb, gorje, gorju5bm>, má asi původ v nedoloženém /-kmenu (SM 7,56); KESRJ 82 vychází z kompar. *gor'bjb; Trubeckoj, BSL 24,133n a Slawski i, 323 vyvozují gorbkb přímo z gorěti a jotaci z i-ového prézentu.
Jinam, totiž k ie. *g"er- 'těžký', je řadí Vaillant (RÉS 9, 8n); pův. *gbnkb, doložené v sch. gřk 'hořký', se podle něho změnilo v gorbkb buď vlivem kompar. gor'bjb nebo vlivem slovesa gorěti; vlivem slovesa vysvětluje i změnu -afes v -ofe.
Vasmer 1, 298 uvádi jako příbuzné i strhu, garst, něm. garstig 'nechutný, špatné chuti' s odkazem na Klugcho (13. vydání, s. 186); v novějších vydáních se s.v. garstig spojeni s gorbkb už neuvádí. pv
gorbriea v. gora
gospodb, -i m. 'pán; Herr'
Deklinace kolísá: jsou i tvary o-kmenové, méně často to-km., též u- a /u-km.; namísto pl. se objevuje v rcsl. a-kmenové kolektivum gospoda. Jde asi o různé rozšiřování původně kons. kmene (v. Kurz 1969, 62), i když žádný tvar kons. flexe není doložen. Obtíže rozkolísanosti řešil jazyk i vytvořením singulativa na -ira>.
'Pán' též jako pojmenováni Boha, většinou gospodb, ojed. (Bes) gospodirtb (sr. č. Hospodin).
Der.: gospodirtb m. 'pán, hospodář' s poses. adj. gospodirtb; gospoda f. jako kol. 'páni, panstvo' (ix Sav), gospožda 'paní', gospodyn'i tv.; gospodbn'b, gos-podbskb 'pánův, Páně', gospodbstvo 'vláda, panství', gospodbstvovati 'vládnout'; ogospoditi se 'stát se pánem, vládcem'.
Exp.: Z csl. je rum. arch. gospod 'panovnický', rum. gospodi-nä 'hospodyně' a gospodar 'hospodář, panovník' (tak Tik-
lin, SDEM), nelze však vyloučit ani přejetí z živých sl. jazyků.
Et: Psi. *gospodb > b. góspod, mk. gospod, sch. gospôd, sin. gospôd, stč. hospod (Gb), br. haspódz', ukr. hospod' i hospoda, r. gospod'. Pův. 'pán1, všude zúženo na 'Pán, Bůh', b. a sch. též 'hospodář, vládce', sin. 'muž, manžel, kněz*.
Tvary na -im jsou doloženy v jsi. slk. č. stp. ukr. n, f. na -yn'i v sch. sin. č. p. a r.
• Psi. *gospodb < ie. *ghosti-pot- 'pán hostí'.
Psi. *gospodb je komp. složené ze dvou základů: ie. *ghosti-, jehož psi. kontinuantou je subst. *gostb 'hosť (v. gostb) a *poti- (v 2. části kompozit pot-, v. Pokorný 842) 'pán', obsaženého např. ve stind. páti-'pán, manžel', ř. nóatq 'manžel*, lat. potis 'mocný*, (o pův. výaiamu ie. *pot(i)- v. Benveniste, 1969, i, 88n). Nej-blíže příbuzné psi. *gospodb je lat. hospes, -itis 'hostitel; hosť (Lottner, KZ 11,181; WH 1,660; Porzig 1954,133 aj.); zkrácení v lat. i ve sl. bude spíše zkrácením pův. *ghosti- v alegrovém tempu řeči než úprava pův. konsonantické l. části *ghost-. Komp. se stejnou druhou částí, ale odlišnou první: ř. ôsonórriQ
a SXlliÚ. jäspali- (kdysi se mylně srovnávala celá tato slova, sr. Mikl. 1845,18, Benfey, KZ9,109naj.). PŮV. význam 'hostiteľ se postupně přesunul na 'pán domu, hospodář', později se vlivem ř. xóqioq a lat. Dominus zúžil na 'Pán, Bůh'.
Sl. -d- v zakončení kmene se většinou vysvětluje alternací ie. *pot-)pod- (Meillet 1902, 207; Bern. I, 336; Kiparsky 1934, 67 aj.), někteří uvádějí paralelu ř. ôeoitôxtiq : &ianôľjta. Nepříliš přesvědčivý je předpoklad vlivu psi. 'svobodb na sonorizaci kons, kmene *pot- (Fraenkel, ZslPh 20, 51-89; odmítá Trubačev 1959, I82n). Otrebski 1930, 2, 127n tu vidi vliv f. *gos-pot-m > *gos-pod-ni, Weglarz, SPAU 41, 313n a Brückner, ZslPh 15, 176 ak. sg. *ghospotrp > gospodb.
Rudnicki, SlOc 31, 103n rozkládá *gospodb na ie. *gbos-*něco živého' -f- determinativ -p- -f- suf. -od- + koncovku nom. sg. -ti.
Richter, KZ 36, 111-23 zcela nepravděpodobně předpokládá pro *gospodb pův. význam *'pošlapání, ponížení zajatce (-kyne)', z ie. *ges-/gos- 'zajatec, zajatkyně-souložnice* a ie. *poda-, abstr. od *ped- 'noha'.
Much, SbHeinzel 2l3n, Hirt, PBB 23, 333, Vaillanl 2, 152 aj. usuzuji na přejeti z gótštiny nejspíše ve 3.-6. stol. jako křest', termín, nutný pro rozlišeni významu xůgtoc = *gospodb od 9eóc. = *bogt>. Kdyby psL * gospodb bylo přejato z gót. *gast(i)-faps, příp. *gast-fadi, 2měna t > d by byla zcela pravidelná; vážným argumentem proti tomuto výkladu však je nedoioženost gót. tvaru (Georgiev, AnzslPh 6, 24n).
Nepravděpodobné je přejeti z latiny (Mikkola, RFV 48,274n; změnu -t- > -d- vysvětluje vlivem dati). íránský původ z per. göspanddar navrhoval Korš (u Preobr. s.v.). dl
192
gOStb
gOtOV*.
gostb, h m. 'host; Gasť
Der.:gostimcb 'široká cesta, silnice', gostin(bti)ica 'hostinec, hospoda', gostina 'pohostinství' (Bes) s rel. adj. gosiinii, gostin(bn)b 'pohostinný', gost in (btijikb 'hostinský', gostiti 'hostit*.
Korap.: gostoljubije 'pohostinství'.
Et.: Psi. *gostb, všesl.: b. gost. mk. (se suf. singuláru) gostin, dial. gost (RMJ), sch. sin. gósl, slk. hosť, stč. host, -»(Gb), č. host, -a, lil. hósč, dl. gosc, plb diist, pom. gosc, p. gosc, br. hosc', ukr. hisť, r. gosť, vše 'hosť.
• (I) Psi. *gostb < ie. "ghosti- 'cizinec, hosť (ř.? lat. germ. st)
(2) Psi. *gostt> < germ. *gastiz < ie. ^ghosti- tv.
(1) Rada badatelů (jako prvni Jg s.v., Matzenauer, LF 7,188 aj.) vychází ze spolehlivého příbuzenství mezi sl. gostb, lat. hostis a germ. *gastiz (> gót. gasts, něm. Gast, angl. aj.), jejichž společným archetypem je ie. *ghostis 'cizinec, hosť (Pofeomy 453 aj.).
Nejistá, ale ne vyloučená je příbuznost s f. £,évoc < ie, *ghs-enii--o- (přip. i s alb. husi < ie. *ghsěn-). SM vykládá sém. málo pravděpodobně r. íévoc kompozicí ie. *ghs- 'pokrm' a *eneu- 'bez', tedy 'bez pokrmu', to znamená cizinec, jemuž hostitel poskytoval pouze přístřeší, bez pohoštěni. Připojuje se tak k těm, kteří odvozují ic. *ghosti- od ie. kořene *ghos- 'jíst, požívať, obsaženého např. ve stind. ghásati 'ji, hltá' (už Mikl. 1845, 18 aj.).
(2) Sém. identita psi. *gostb a germ. *gastiz a na druhé straně významová odlišnost lat. hostis 'cizinec, (válečný) nepřitel' vzbudila domněnku, že sl. slovo bylo přejato z germ. prostředí (Hirt, pbb 23,333; bb 24,
283; Solmsen 1901,203; nověji Vaillant 1, 35), avšak tento sém. argument není sám o sobě dosti průkazný (Bern. l, 337; Kiparsky 1934,68 aj.). Vývoj významu se snadno vysvětlí rozdvojením z pův. 'cizí, příchozí' na 'žádoucí příchozí' -> 'kupec, hosť a 'nežádoucí příchozí' -»'nepřítel' (tak i Slawski 1, 328). Podr. Benveniste 1969,1,92-6: *ghos-ti- byl příslušník cizího kmene, společensky rovný hostiteli, s nímž ho poutaly vyměněné dary.
Bez souhlasné odezvy zůstala rekonstrukce z ie. *e£hs 'z, jakožto *'ten, kdo je mimo, vně' (Fay, MLN 22, 38n, W-p i, 640n). dl
gotovi, adj. 'připraven, hotov; bereit, fertig' Adv. gotovo, Vb gólově (ř. éwíumc, év ězoiuto). Der.: gotoviti (se), gotovati (se) 'připravovat (se)'; prígotoviti 'připravit', prigotovali pf., ojediněle ipf. tv., ipf. prigotovljati tv.; sbgotoviti, -ati 'připravit', ugoto-viti (se) 'připravit (se)", ugotovati (se) pf. i ipf. tv., ugotovljati se ipf. tv., ugotovam 'připravený, hotov', prougotovati 'předem připravit'.
Exp.: Csl. gotoviti > rum. st. a gotovi tv. (Tiktin).
Et.: Psi. *gotovb, všesl.: b. gotóv, mk. gotov, sch. gótov, sin. gotóv, slk. hotový, č. hotový, hotov, hl. hotowy, dl. gotowy, pom. gotovi, p. gotowy, gotów, br. hatóvy, hatóů, ukr. hotóvyj, hotov, r. gotóvyj, gotóv, vše 'připravený, hotový' s různými specifikovanými významy: 'připravený, ochotný7 (b. mk. sch. slk. č. r.), 'vyspělý, vyzrálý' (sch. č.), 'schopný čeho' (pom.), 'nacvičený, dokonalý' (p.) aj.
Et. ne zcela jasná. Není ani jisté, že sl. gotovb je derivát se suf. -ovb od psi. *gotb, doloženého v hl. hot 'připravování se', jak uvádí Matzenauer 1870, 30n, Kiparsky 1934, 29, Machek 1957, 140; podle Ber-nekera a Sch.-Šewce s v. je hl. hot novotvar.
• (I) Psi. *gotovb < ie. *g"ä "jiť.
(2) Psi. "gowvh ~ alb. gal tv.
(3) Psi. *gotovb ~ ř. vr/yáreos *"nově zhotovený".
(1) Někteří autoři vycházeli z ie. kořene *gi'ä- 'jjť a pro psi. *gotovb předpokládali pův. význam 'připravený k chůzi, pochodu'. Trubačev, pf i 8, 2, i53n vyložil gotovb z h-kmenového vb. adjektiva *gatu--f suf -os. Slabina jeho výkladu je v ie. -ô-, proto Machek 1968, I78n vyšel z ie. *gáteuos, jež se asimilací k následující krátké slabice změnilo v *go-tovb. Ie. *gfä- 'jíť předpokládal také Skok I, 596; v psi. *got-, stejně jako v ilyrotráckém *gat- (v. alb. gat níže) viděl r-ová ptc. s výchozím významem *'připravený k chůzi'. Podobně Trubačev l.c. poukazoval na sém. paralelu v něm. bereit : reiten, fertig : fahren.
(2) Velmi pravděpodobná je genetická souvislost sl. gotovb s alb. gat tv., gatuanj 'připravuji, vařím', v. Meyer 1891. 121, Berneker 1, 338. dále Kiparsky 1934, 28n, Vasmer 1.301 aj. Albánská slova nemají jasnou etymologii. Zatímco Meyer l.c. i Skok l.c. mají alb. výrazy za prapříbuzné se sl., přičemž Skok vychází z ie. *guä-, za přejeti ze sl. je pokládají Jokl, IF 49, 290n. Cabej, SbHamm 40 aj.
(3) Slabinou Mladenovova (RFV 68, 379n) i Mach-kova (1968,179) spojení sl. gotovb s ř. vnyázeoQ **nově zhotovený' je et. i sém. nejasnost tohoto ojed. slova
(Chantrainc s.v., Boisacq 668n aj.).
Málo přesvědčivá je Matzenauerova (1870, 30n) a Machkova (1957, 140) hypotéza o souvislosti sl. gotovb se stind. ghatayati 'dává dohromady, zhotovuje' (kauz. od ghátate "namáhá se, usiluje', v. Machek, KZ 64, 265n), protože stind. slova jsou podezřelá z přejetí, v. Mayrhofer 1, 355.
Starou hypotézu o přejeti gotovb z gót. *gataws (Uhlenbeck, AsIPh 15. 487), resp. gotoviti z gót. *gataujan (doloženo taujan a gatewjan), podanou už Miklošičem (Mikl. 1845, MEW 75) aj., znovu podpořil Vaillant 2, 528n. ih
193
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ
Akademie véd České republiky, v.v.i. etymologické odděleni £_ ^.j ^...^ v/
gOYČti
govorb
gověti, -ějetb i -itb 'bohabojně žít, mít zbožnou bázeň; gottesfúrchtig leben, fromme Scheu haben' Der.: gověnije, govějanije 'zbožnost, bohabojnost, zbožná úcta', gověinb 'zbožný, bohabojný, důstojný', gověinbstvo 'zbožnosť, u ugověti pf. tegověii.
Komp.: dobrogověnije, blagogověnije 'zbožnosť (ř. eůXá/kia), dobrogověinb, blagogověim 'zbožný' (ř. edAa-PnQ: sr. Schumann 1958. 3 a 32), blagogověirtbstvo 'zbožnosť.
Exp.: Rum. agovi 'obávat se, uctivať (Tiktin 694): Šanskij 1, sešit 4, 11 In usuzuje na expanzi i do vsi., což však nelze jednoznačně uičit.
Et.: Psi. * gověti > b. govéja, mk. govée (ZVSZ; RMJ jen guvěe), sch. gôvetijgôvjeti, sin. dial. goveii (Štrekelj, AslPh 28, 484n), slk. hovieť, č. hovět, hl. howic, br. havéc', akr. hovíty, r. gověť. Významy: 'projevovat uctivý vztah k někomu' (b. mk., sch. dial., str.), zejména mlčením, odtud 'zachmuřeně mlčeť (sin.), 'postem projevovat uctivý vztah' (vsi.), 'postit se' (b. mk.), 'vyhovovat někomu, vycházet vstříc někomu' (stč.), 'vyhovovat něčemu, libovat si v něčem' (sch. zsl.), hovět si 'oddávat se pohodlí' (slk. č.).
• Psi. *gověti < ie. *ghoy- (*g#hoit-) 'vnímat, brál ohled' (ital.; germ.?).
Kvůli hláskové i sém. blízkosti se všeobecně pokládá za příbuzné lat. favěre 'být přízniv, podporovat; oddávat se něčemu, zachovávat mlčení' (tak už
Matzenauer 1870, 31; Brugmann, BSGW 41, 47, pozn. 7 aj.);
SM 7, 72n aj. hovoří přímo o ital.-sf. isoglose. (Lit. gavéti 'postit se' a lot. gavět tv. je ovšem přejaté ze SI., v. M-E 1, 614 aj.).
Novotný, lf 72, 77-85 vykládá dvojici favěre - go-věti jako zbytek prajazykové náboženské terminologie, kde se z původního 'odpočívat, zachovávat kliď vyvinulo na jedné straně 'zachovávat zbožný klid', na druhé straně 'chovat se klidně' -» 'chovat se příznivě k někomu'. Opravil tak Strekelja l.c, jenž vycházel z významu 'mlčeť.
Pokud bychom připojili stisl. gá 'dávat pozor, šetřit, být ohleduplný', gót. gaumjan 'spatřit, vidět', sthn. goumen 'všímat si, starat se o něco' aj. (Persson 1912,729), bylo by třeba upravit na výchozí ie. kořen *ghou-, v. Pokorný 453. Lat. f- je možno z ie. gh-vyložit, ale podle Szemerényiho, KZ 70, 55n nevyhovuje předpoklad gh- pro umber. fons, foner 'favens, -ntes', jež k \at. favěre nesporně patří; Szemerényi se proto vrací k staršímu výkladu lat. slova z ie. *dheu-'utíkat, rychlý'. Shoda ital. a sl. slov je však tak dokonalá, že by bylo třeba se vzdát příbuznosti germ. slov, pokud by umber. hláskové potíže byly nepřekonatelné.
Málo pravděpodobná je příbuznost arm. govem 'chválím' (Meillet, MSL 8, 280, ještě v E-M 221), jakož i lit. gausůs 'hojný' (Brugmann 1. 600). Jistě sem nepatří slova z rodiny ie. *gheu-'protéval, obětovat' či ic. *ghaii- 'volat, vzývat', jež spojoval s favěre a gověii Matzenauer l.c. aj.
Předpoklad přejeti ze sthn. *gawihan 'posvěcovat' (gót. *ga-veihan 'žehnať; M LP 133n aj., ještě Uhlenbeck, AslPh 15, 487) byl právem zamítnut (Bern. 1, 338n, Kiparsky 1934, 29). dt
goveždt. adj. 'hovězí; Rinder-' (2x Supr)
Dolož, jen ve spojení govežda žila 'býkovec, karabáč z býčí žíly* (ř. poůvsvoov).
Adj. poses. se surtxem -jb kcgovedo 'hovězí dobytek'.
Et.: Psi. * govedo > b. govédo, mk. govedo, sch. gôvedo, sin. govédo, slk. hovädo, č. hovado, hl. howja-do, dl, gowjedo, br. havjáda, ukr. st. a dial. hóv'jedo (Žel., Hrín), hovédo(Hrin), r. arch. a dial. govjádo, vše 'hovězí dobytek, dobytče' (jsi. slk. č. vsi.), 'býk' (r. arch.). Často i jako vulg. nadávka. Přehled sl. tvarů v. i Konnovová, OLA 1972, 154n.
Psi. *govedo bylo pův. asi kolektivum s významem 'dobytek' (sr. Trubačev 1960, 37). Stavba slova je nejasná. Reliktové br. hóůje, haůjá ukazuje na psi. *govbje, jež Boryš, BeLi 15,47 vykládá z /-kmenového *govb. Vaillant 4,490 vychází z *gou-ěn-, které bylo rozšířeno o kol. sufix -db (psi. *govedb > sin. gověd, dl. gowjeé 'dobytek'), a až z něho bylo utvořeno o-km. singulativum podle čedbjčedo. Machek, lp i, 94 vidí v -edo sonorizovaný suf. -et-, kterým se tvoří
názvy mláďat; sr. i Meillet 1902, 323; Georgiev, BE 28,197; SM 7, 74n.
• Psi. *goveao < ie. "g^ou- 'hovězí dobytek'.
Od nejstarších dob jednomyslně odvozováno z ie. *gvou~, z něhož je i toch. A ki, B keu, stind. gau-, arm. kov, alb. gjedh, ř. ffooq, umber. ak. bum (z osko-umber. je lat. bos 'dobytče, býk, kráva'; v. w-H 1,112), stir. bó, něm. Kuh, vše 'hovězí dobytek, kráva' (v. Pokomy 482n aj.). Z téhož kořene je odvozováno psi. *gu-mbno 'humno, mlať (v. gumi.no).
Ie. "g^ou- je pokládáno buď za ie. zvukomalebný kořen (tak už Aufrecht, KZ I, 191; tvtikl. 1845, 17; Šercl 1883, 27 aj.; ke *g'-'ou- : ^gou- v. govon), nebo za přejetí ze sumer. gu 'býk' (Ipsen, 1F 41, I75n, připouští lllič-Svityč, PUa 3n, odmítá Specht 1944, 32n aj.). Budimtr, JslF 6, 17ln vidí pramen ie. *guou- *'hrbatý dobytek' v ie. *geuli- "ohýbať. Trubačev 1960, 39n vychází z ''jdoucí stádo', v SM 7, 75 však tento názor opouští. ŽŠ
govon,, -a m. 'povyk; Lärnť
Der.: govoriti 'hlučet; mluvit, říkať, nagovoriti 'přemluvit'.
194
govort
goginivi.
Et.: Psi. govoro > b. góvor, mk. govor, sch. góvor, sin. góvor, slk. č. hovor, pom. govvór, p. arch. a dial. gowor, br. dial. Aóww (Min 1977, 36), ukr. hóvir, r. góvor, vše 'hovor, hluk hlasů', dále 'řeč, mluva' (b. sch. sin. pom.), 'nářečí' (jsi. ukr. r.), 'hlas' (pom. p. dial.) aj.; v luž. doloženo jen hl. vb. howrič 'zuřit, řvát, dunět ap.' (buď jde o alegrové kráceni z *howorič nebo o nezávislý onom. útvar pod. jako dl. wawriš 'Žvanit*; sr. Sch.-Šewc 336n).
Téměř všesl. a asi i psi. je *govoriti.
Kolísání vokálu jak v kořeni, tak v suf., které je dáno onom. charakterem těchto slov(sr. Persson 1912,897n), dokládá p. ga-worzyč '(nesrozumitelně) mluvit, povídat, vydávat hlas' (z psi. dial. *gavon,\ Slawski 1, 263), č. dial. (val.) havořiť 'mluviť (Bartoš 1906, 92), kaš. arch. govar 'zpívající hlas, zpěv' (Sychta), dále p. gwar 'hluk, hlučná rozmluva', gwar-yč 'mluvit, tlachat' (z *gbv-an>; tak Slawski 1, 382), odtud gviara 'nářečí'.
• Psi. govon, < ie. *gou- 'volat, křičeť.
Psi. govoro souvisí se stind. gávaie 'zní', intenz. jógu- 'hlasitě zpívající, vychvalující', ř. yóoq 'žaloba, nářek', gót. kaum 'řev', sthn. gi-kewen 'volat, nazývať, s r-ovým rozšířením lot. gauräi "šuměť, gaúrii 'nesmyslně křičeť, gaura 'povídání, tlachání', s rozšířením o dentálu lit. gaústi 'temné znít, zvučet', stir. guih 'hlas'; patří sem snad i lot. gaviléí 'halekat, výskať (sr. M-E 1, 613 a 611); vseje odvozováno z ie. onom. kořene *gou- 'volat, křičeť (sr. Fick406; Pokomy 403; ESUkr 1,542 aj.). Některé výklady sem řadí i ř. fioTj 'volání, křik', a proto vycházejí z počátečního *g"-
(Schoti, SbHirl 2, 66; SM 7, 76n aj.), COŽ Persson 1912, 898,
pozn. 2 odmítá; ovšem střídání g : g" je v onom. kořenech možné.
Nepravděpodobný je výklad Machkův, který pokládá za prim. podobu s -b- (podle č. dial. hoboŕit) a spojuje ji s ř. 9óevjioc 'hluk, hřmoť. Žš
guba, -y r. 'houba; Schwamm'
Et.: Psl. *ggba > b. gaba, mk. dial. gaba, sch. guba, sin. góba, slk. huba, č. houba, pomsln. ggb (PWb), stp. p. gqbka, p. huba {přejaté asi z ukr., v. Slawski), dial. gymba (Tomaszewski 127), br. húba, ukr. dial. hubá, r. gubá, vše 'houba, tj. dužinatá stélkatá rostlina bez listové zeleně', spec. 'stromová houba, příp. jakýkoliv nepravidelný dužnatý nádor na těle rostlin' (sch. sin. č. pomsln. br. r.), 'houba k mytí' (b. sch. sin. slk. č. stp. p., br. hubka, r. gúbka), 'zool. kmen Porifera' (b. sch. č. stp.).
Sem i názvy lepry v b. dial., sch. a sin., pokud se vyvinuly z významu 'nádor na těle'; jiný původ uvádí Bezlaj 1, 154.
Většinou se sem řadí i psl. *ggba 'ústa, ret ap.', za předpokladu motivace 'houba' -. *'svraštělé stařecké rty' (SM 7,79) nebo
*'to, co saje vodu' (Slawski 1, 271), příp. 'vlhká část tlamy koně nebo vola' (BER 1, 298). Přesvědčivější je však výklad, spojující toto goba s ř. yetfupaí 'čelist*, v. Machek a Bern.
Jediné bezpečné příbuzenstvo psl. *goba 'houba' jsou lit. gumbas 'výrůstek na těle, nádor aj.* a lot. gumba tv. Další mimoslovanské souvislosti jsou sporné.
• (I) Psl. *gqha < ie. *gumbh- < ie. *gěu-jgu- 'ohýbat, křivit, klenout'. (2) Psl. "goba < ie. *sg-(h}ombho- 'houba' (arm. ř. germ. balt.).
(1) Persson 1912, Sin odvozuje psl. *goba od ie. kořene *gumbh-, který vznikl z ie. *gěu-/gii-, bohatě zastoupeného v ie. jazycích, nazalizací a rozšířením
O labiálu (tak maji napr. i M-E I, 680, Pokomy 393, 396 aj.).
Stejným způsobem je podle nich utvořeno i ags. cumb 'pohár, mísa', angl. coomb 'soutěska, rokle', něm. Kumme 'hluboká nádoba', něm. Kumpftv. aj., lit. gumbas a lot. gumba. Scheftelowitz, BB 28, 308 řadí k tomuto kořeni i nper. gumbed 'vypouklina; kupole; pohár'.
(2) Pedersen, MPKJ l, I65n rekonstruuje výchozí podobu pro psl. *ggba 'houba'jako ie. *sg"(h)om-bho- a řadí sem hláskově trochu obtížně spojitelná synonyma: arm. sunk, sung 'houba', ř, cnoyyoq, Gfóyyoq 'mycí houba' (sr. i Mann 1963, 176; Chantraine 1040), něm. Schwamm tv. aj. a balt. slova. Tak mají např. i Mladenov 117 a SM 7, 79n, pro germ. Schade 90in, kdežto KJuge 688, Pokorný 1052 aj. vycházejí pro germ. z ie. '* suombho-.
Nepravděpodobné je spojeni psl. *ggbas\e. *gheubh- 'ohýbal, sklánět; hýbat* (Brückner, KZ 42, 333; Slawski, SlOc 18,258 aj.).
hk
godbCb v. gosti
goguiivb adj. 'špatně mluvící; schwer sprechend, lallend'
Překládá ř. ftoytX&Xot; 'mající vadu řeči'; ve spojeni s gluchb 'hluchoněmý' (syn. s adj. néira).
Exp.: Rum. gíngav 'huhňavý' (Tiktin aj.).
Et.: Deverb. na -ivb ke *gggbniti 'špatně mluviť, sr. b. gágnív, br. dial. huhnívy, ukr. huhnývyj, r. gug-nívyja br. huhníc', ukr. huhnýíyjhuhntty; der. adj. je br. huhnjávic, ukr. huhnjávyty tv.
Psl. stáří těchto podob není jisté, neboť slovesa z onom. *gqgbn~ mají různá časována i expr. obměny, sr. b. gágna (s préz. -e-), mk. gagne, sin. gognjá-tijhohnjáti (Plet.) i govnjáti, slk. huhňať, dial. huhnať (Habovštiak 1965, 118), č. huhňat (expr. i hňuhňat, huhňať), br. st. huhnác (Nos.), str. gugnati,  vše 'hu-
195
gogbnivb
hňať; snad sem patří i sch. (h)ůn(jjkati tv., jež však Skok 1, 694 spojil s njuhati. Slawski 1, 272 uvádí i p. gegač 'mluvit nosem' vedle rovněž onom. gegač 'štěbetat (o husách)', sr. č. gagat.
*Gogbn- vzniklo asi reduplikaci onom. prvku (Zubatý i, i, 81 a 201 uvádí srovnatelné případy), který lze vidět i v ř. yoyyú£eiv 'mručet, reptať, yay-yavEÚeiv 'nezřetelně mluvit, huhňať, sr. i Hésychio-vu glosu yayyaívetv' tô perá yiXtútoz jioooncúCsiv 'se smíchem žertovat, dělat si z někoho legraci'; v stind. jsou podobné onom. útvary gaňgúyati 'křičí' (Mayr-hofer l, 314), gúňjati 'bručí'. Pokorný 352 připojil i ags. {ge-)canc 'posměch', s nejistotou i rodinu střir. gés-sim 'křičím'; jde ovšem o elementární příbuznost, ne o pokračování ie. formy. ví
gosěnica, -e f. csl. 'housenka; Raupe'
Var.: Rcsl. QSenica (Tun, v, i MLP; Srcz. i jusenica).
Et.: Psi. *ggsěnica, všesl.: b. gosěnica, arch. a dial. väsénica (RBE), mk. gasenica, sch. gúsenicajgúsjeni-ca, »-, sin. vosén(i)ca aj. (v. Bezlaj), slk. húsenica, stč. húsěn(i)cě, hůsěnka (Gb), č. housenka, spec. bot. a zool. housenice (SSJČ), hl. husanca, dl. guseňca, dial. gusanica, gusenica (Muka), plb. vgsänaičá (P-S), kaš. vosevňica, vgsovňica (Sychta), p. gqsienica, dial. wqsienica (Karlowicz), br. húsenica, ukr. dial. (h)úse-nycja aj. (v. ESUkr), str. usěnica, jusenica, gu~, r. gusenica, vše 'housenka'.
Původ psi. *gosěnica není zcela jasný. Obecně se má za to, že pův. je *vosěnica, derivát nedochovaného psi. *vosěm> 'vousatý', od psi. *vgsb 'vous, knir' (všesl. mimo mk. sch. dl.). Význam by pak byl asi 'chlupatá housenka'. Slabinou výkladu je však jak nedoloženost adj. * vosem, tak předpoklad změny v v g, která ve sl. není obvyklá. Bývá vysvětlována různým způsobem, ne však příliš přesvědčivě: fonet. změnou v v g vlivem zesílené artikulace poč. «-(Meillei 1934, 82; Ramovš 1935,2, 160 aj), kontaminací psi. *vosěnica s psi. *guščerica 'ještěrka' (Skok 1,635), jako protetické g- (Machek 1968, 13 a 180).
Psi. *vosb se nejčastěji spojuje s ř. ľov&oc 'vlasový kořínek, mladý vlas' (<*pi-fov$og), střir. fés 'vlas', sthn. wint-bräwa 'řasa', stprus. wanso 'první vous, chmýří', lit. uôstai, ou- 'kníry' (Liděn, IF 19, 345-8; Fraenkel 1167; Vasmer s.v. us aj.), Z ie. *uondh-SO- od kořene *uendh- 'vous, vlas' (Pokorný U48). hk
gosli, -íí f. pomn. 'strunný nástroj; Saiteninstrumenť Vzhledem patrně odlišné od dnešních houslí, bližší asi primitivnějším jsi. guslím s jednou strunou (o hist. vývoji houslí v. např. Moszynski 1929, II, 2, 602n).
Et.: Psi. *ggsli ap., všesl.: b. dial. gásla f. (častější b. a mk. gúsla f. je asi přejetí ze sch., v. BER J, 296), sch. St. gúsla, pomn. gitsle, gttsli, sin. gósli, slk. husle, č. housle, hl. husle, vše pomn., hl. dial. i husla f. sg., dl. gusle pomn., p. gešl f., častěji gešle, gesli, br. ukr. húsli, ukr. též húsla, r. gúsli, vše s významy 'lidový strunný nástroj, gusle' (jsi. p. vsi.), 'housle' (mk. sch. sin., zsl. mimo p., ukr.).
Asi už v psi. pomn., i když není nutné předpokládat s Degtjarevem (VJa 1982, l, 69) vývoj 'struna* -+ pl. 'struny, množství strun' -+ 'hudební nástroj'.
Odvozeno od ggsti, ggdg 'hrát na strunný hudební nástroj' (v. gystí), snad pomoci suf. -slb, který pokládá Meillet 1902,414-17, SK i, 106 aj. za variantu suf. -lb u kořenů ukončených dentálou; koncové -lb, častěji -ělb, najdeme u názvů hudebních nástrojů, sr. např. stsl. soplb (v. sotí) či pišlatb (v. pisicati) aj.; v. Meillet l.c, Vondrák 1924. 1,644 aj. Stejně dobře je však možno vyjít ze SUf. -tib (Šachmatov 1915, 100; Trubeckoj. ZslPh 2, H8n; Machek 1968, 180), paralelní tvoření je u lit. kaňklěs pomn. 'citera' (*kan- + -Ú-, Fraenkel 215).
pv
gosti, godcrb 'hrát na strunný nástroj; aiď einem
Saiteninstrumente spielen'
Der.: ggdbcb 1iudec\ prěggdbnica 'psaltérium, druh brnkacího nástroje podobný cimbálu'; v. i gosli.
Et.: Psi. ggsti > sch. st. gústi, sin. gósti, slk. hůst', č, arch. housti, stp. gqšč, br. hušci, ukr. hustý, str., r. dial. gustí, gusť (SRNG). Novější jsou slovesa 4. třídy na -ěti či -///, jako sch. gúdetijgúdjeti ap. (> b. gudjá, mk. gudi), hl. hudzic, p. st. a dial. gedzič, br. hudzéc, ukr. hudíty, hůdyty, r. gudéť, mladší je i b. gádúvam. Význam 'hrát na hudební (strunný) nástroj' se uchoval v jsi. zsl. str. r. dial. Jde až o psi. specifikaci pův. onom. 'hlučet, temně znít ap.', sr. i významy 'dunět' (sch.), 'hučet, šuměť (vsi. na -iti, -ěti); snad sem i 'plísnit, kárat, hanět, odsuzovat' (sin. slk. ukr. r.; sem i Č. vyhoudal 'vyčítať, sr. Machek s.v. housti, v. však i guditi).
• Psi. gosti < ie. *góu- 'hlučet, znít, volat*.
Onom. psi. *ggd- stoji nejblíže balt. *gaud- v lit. gaústi 'temně znít, hučet, šumět, šustit ap.', lot. gaůst 'naříkat, bědovat' a isl. kýta 'vadit se'; málo pravděpodobný je předpoklad, že zbytky pův. psi. *gud- jsou v b. mk. gusla (v. gosli) a p. gusia 'kouzla1, gušlic 'čarovať ap., jak soudi Slawski, SlOc 18, 258n. Všeobecně se *ggd-/gaud- pokládá za dentálové rozšíření ie. onom. *gou- 'volat, křičet, hlučet, znít
196
gOSb
ap.\ kam se řadí i stind. gávaie 'zní, zvučí', ř. yo&v 'bědovat, naříkat' (v. i goin>), sthn. kúmen 'truchlit, oplakával, stěžovat si', něm. kaum adv. 'stěží', ags. cígan, elegán 'volat, jmenovat' (< germ. *kaujan) aj., sr. např. Pokorný 403 aj. (v. též gororb).
Sémanticky zcela neopodstatnene řadí Rudnicki, SlOc 6, 364n gQsii k ic. *gheu(d)- 'lít, téci'. pv
gosťb adj. 'hustý; dichť
Der,: ggstyn'i ľ. 'shluk, velké množství, spousta (vody, mraků)', oggstěti 'zhoustnout'.
Et.: Psi. *gostb, všesl.: b. gást, mk. gust, sch. gust, sin. gôst, slk. č. hustý, hl. hustý, dl. gusty, plb. ggsta (adj. nom. sg. n.), pom. gqsti (Sychta), p. gesty, br. ŕiwsŕý, ukr. hustýj, r. gusíój, vše 'hustý, složený z mnoha těsně připojených částic (tráva, les, kaše ap.)\ přen. 'častý' (sch. sin., č. arch., hl. p.) aj.
Slovo až psi., nejistého původu.
• (I) Psi. rggsti < "got-to— psi. "gotbm, "hutný".
(2) Psi. *gosib < ie. *gem- 'mačkat aj.' (ř. balt.).
(3) Psi. *gQstb < *-gong-to- < ie. *gong-jgmg- 'chomáč, chuchvalec* (balt. sl.).
(4) Psi. *gQsro < *g^hon-s-to- < *g^hons- 'bujný, hojný' < ie. *g"hm- 'nadýmat se, kynout* (ind. balt. sl.).
(1) Svůdné po sém. stránce je spojení s psi. *gQt-'hutný, hustý', zastoupeným v č. slk. hutný tv. a v r. dial. guť 'houština'. Souvislost sl. ggsto a č. hutný pokládá za velmi pravděpodobnou SM 7, 87 a Machek, za možnou ji považuje Bruckner (AslPh 38, 50 a Bruckner 139), Holub 71, H-K I36n.
Machkův předpoklad, že obě slova vznikla metatezí z ie. *tenk- 'srážet se, houstnout' (něm. dicht, lit. tánkus, tankús 'hustý' aj.), právem odmítá SM l.c.
SM l.c. vidí v psi. *gosn> ptc. pľ. pas. na -fo k jinak ničím nepodloženému *g(>sti; lépe vysvětluje -(s)/i Machek, který mysli na formální ovlivnění rýmovým syn. *česn> 'neustálý, hojný, častý, hustý' (v. čestb) a *iblstb 'tlustý' (v. tlbstb).
(2) Z ie. *gem-, které je i v ř. yépsiv 'být plný', lit. gúmulas 'hromada, chuchvalec, klubko, koule ap.', lot. gúmstu, gúmt 'nahýbat se, vyvalit se na jednu
Stranu', sl. Žeti, Žbtnq aj. (více o této rodině s.v. sb/ctik vychází PerSSOn 1912, 78n, 933n, Slawskí 1, 272n, Sch.--Šewc 365n, ESUkr i, 627 aj., odmítá Vasmer i, 323 a SM 7,87. Sém. velmi přesvědčivý výklad ('stisknutý, stlačený' -»'hustý') má slabiny slovotvorné (neobvyklý ablaut ptc. pf. pas.); -s- se dá zase vyložit analogií podle čestb.
(3) S ie. *geng-jgong~, jemuž odpovídá i lit. gúžýs 'ptačí vole; Adamovo jablko, ohryzek; hlavice kosti; zelná hlávka', spojuje sl. *gqzt (p. guz 'boule, hrbol; suk, kloub aj.' a snad i mk. gust 'hustý' patrně od
psi. var. *guzb) Solmsen 1909, 2i9n, Bern. i, 341, Trautmann loin. Pokorný 379n aj., odmítá Slawski l.c, Vasmer l.c, ESUkr, SM. Předpokládá se sém. vývoj 'nadmutý, vzdutý' -» 'silný, pevný, kompaktní' -* 'hustý'.
(4) Ie. *guhon-jguhen-, které má pokračování ve stind. áhanás- 'bujný, silný, kypící', ghemá- 'kompaktní, hustý, pevný, tvrdý', nper. ä-ganiš 'plný', lit. ganä 'dosť, ganéti 'stačit, vyhovět', lot. guosts 'množství, roj, hejno', stsl. goněti 'stačit, dostačovat aj.' (více v. goněti), pokládají za východisko Geitler, LF 3,46, Petersson 1915,18, nověji Vasmer l.c. a ESBr 3, 115 aj. pv
gost, -i f. 'část lisu na ovoce; Teil der Kelter" (lx Bes) Stsl. název ptáka (husa/Anser), náhodně dolož, jen v metaf. významu, což je v Bcs asi bohemismus (Herodes, Slávia 47, 265n); může jít o tentýž význam jako u č. dial. (z jižní Moravy) husla) (sr. Koti 9, 77), které označuje příčný trámek přenášející tlak (např. šroubu) na celou plochu lisujícího podloží.
Exp.: Tiktin 683 pokládá rum. gfscá za exp. z csl dem. ggsbka, jde však spíše o přejeti z b. (v. SDEM 94).
Et.: Psi. *ggsb > sin. gó~s, slk. stč., č. arch. a dial. hus, hl. arch. hus (nyní jen pi. husy, Sch.-Šewc), dl. gus, plb. ggs, pom. gqs, p. geš, br. ukr. dial. hus\ r. gus'; většinou přešlo k a-km. (č. husa, dl. arch. gusa Muka), resp. funkci základního slova převzalo původní dem. na -bka (b. gaska, mk. guska, sch. gůska, ukr. húska), vše 'husa'; všude i řada metaf. významů.
Pokračováni už ie. názvu divoké husy, v psi. snad již zdomácnělé (Garnkr.-Ivanov 1984, 542n).
• Psi. *gpsb < ie. *ghans' 'husa'.
Psi. *ggsb je pokračováním ie. *ghans-, jemuž odpovídá také stind. hamsá-, ř. jiýv, lat. änser {< *hanser; -er- jako ve sl. ggserb 'houser'), stir. géis, stnord. gás, ags. gós, něm. Gans, angl. goose, stprus. sansy, lit. žqsis, lot. zúoss, vše 'husa' kromě stir., kde znamená 'labuť (sr. Pokorný 412, Thurneysen 1946, 128. Vries 1962, 157 aj.). Přechod od ie. konsonantického kmene k bsl. i-kmeni je častý.
V souvislosti s původem ie. *ghans- se Pokorný 411 zmiňuje o ie. *ghan- "zívat, otvírat se' a o onom. gha-gha- (407) 'zvuky, které vydává pták', z něhož jsou odvozeny i jiné názvy vodních ptáků.
Ggsb patří mezi slova, kde v sl. máme veláru za očekávanou střídnici ie. palatály. K udržení g- přispěl asi i onom. původ slova (v. Sch.-Šewc 367, SM 7,88n aj.).
Dnes se většinou odmítá výklad počátečního g- přejetím z germ. nebo alespoň ovlivněním germ. (jak soudili Brandt,
197
gOSb
grád*,
RFV 18, 24n; Kluge 230n; Mohl, MSL 7, 404, pozn. I; Vasmer, ZslPh 2, 55; Vasmer I, 324 aj.); uvažovalo se také o přejeti z jiných kentumových jaz. (Kiparsky 1934, 103; Moszynski, JP 35, 115naj.). pv
grabití, -in. 'uchvacovat, loupit; raffen, rauben' Der.:grabljenije loupež',grabiteh loupežní\ť-.po-
grabiti 'oloupit'; razgrabiti 'rozkrást, oloupit'. Exp.: S ohledem na sémantiku stsl. grabiti není jistá exp. do
rum. grábi 'spěchat ap.', jak soudil Tiktin; spíše jde o přejeti
z b. grábim 'spěchám* (BER s.v. grabja).
Eu Psi. *grabiti > b. grabja, mk. grabi, sch. grabiti, sin. grábiti, grabiti, č. dial. hrabiti, pom. grabic, p. grabic, br. hrábic', ukr. hrábyty, r. grábiť, vše 'uchvátit, loupit aj.'
• Psi. *grabiti ~ psi. *grabati < ie. *ghrebh- 'uchopit, hrabat
ap.'.
Grabiti 'loupit' těžko můžeme oddělit od grabiti 'hrabat, rýť (např. sch. sin. pom. p. br.); potom je ie. východiskem s největší pravděpodobností koř. *ghrebh- t v. (sr. Persson 1912. 728, pozn. 1; Meiliet, RÉS 7, 5n; Slawski l, 333n). K sém. posunu od 'uchopit, hrabať k 'uchvátit, loupiť došlo zřejmě až v různých ie. větvích nezávisle na sobě. Není nutné předpokládat homonymní ie. kořen, jak soudí Berneker i, 347n, Trautmann 95n aj. Také Pokorný 455n nejisté připouštěl homonymní ie. *ghrebh-j 'uchopiť a *ghrebh-2 luabat, škrabať, ale (s odkazem na Persso-na l.c.) sám o tom pochybuje.
Psi.'fgrabiti 'uchvátit, loupiť mánejbližší příbuzné v lit. gróbti (iter. od gr'ébti tv. ) a lot. grábt tv,
v. Trautmann 95, M-E l, 643n aj. Stejné ie. východisko má
stind. gr(b)hnäti s iter. grbhäyati 'uchopuje' a rodina něm. grapsen 'hmátnout po něčem'; sr. Pokorný l.c, Mayrhofer 1, 353 aj. O dalších ie. souvislostech v, greri.
th
gradbj, -a m. 'opevněné sídliště; befestigte Síedlung' aj-
Původni význam 'ohrazené místo' specifikován v stsl. v 'hradby, hradní zeď' a 'zahrada'; z významu 'sídliště' se vyvinul jednak význam 'obec jako souhrn obyvateľ, odtud spec. 'křesťanská náboženská obec', jednak 'občanství'.
Der.: gradbcb 'městečko', ojed. 'zahrádka', gradar'b zahradník', graidaninb 'příslušník obce' (ř. noXi-cnc), SQgraždaninb, sbgraždanirib 'spoluobčan' (ř. ov/tnoií-znt;); gradbskb 'městský; občanský', gradbrib 'městský'; gradbnikb 'občan', bezgradbnikb 'člověk bez domova' (ř. ánoUtnq; v, i Schumann 1958, 24), prigradb 'předsíň, preddveří', grazdb m. 'stáj' (tak SJS, ale spíše
asi 'ohrada pro koně'); graditi ohrazovat'; ograditi 'ohradit, opevniť, ogradb 'ohrada', ojed. 'zahrada', ograda 'plot; ohrada, přehrada' s adj. ogradbnb: prěgraditi 'ohradiť; vbzgraditi 'zahradit, vystavět', vbzgraditi se 'utvrdit se', vbzgraždati 'upevňovat, utvrzovat'; zagradili 'zahradit', zagrada 'zahrada* s adj. zagradbrtb.
Kômp.: v. vinogradv vn.togra<h>, Cěsar'bgradi>.
Exp.: Csl. gradb > r. arch. a poet. grad, ukr. arch. a poet. hrad; csl. gradina > rum. grádina 'zahrada' (Tiktin s.v., Rosetti 1954, 37 a 41); csl. ograda > rum. ogradä 'ohrada pro dobytek'; csl. graídb > rum. grajd 'chlév* (Tiktin s.v.); csl. graidaninb > r. graidanin.
Et.: Psi. *gordb, všesl.: b. mk. grad, sch. sin. grád, slk. č. hrad, hl. hród, dl. grod, plb. gord, pom. gard
(pouze Ramutl; běžnější kaš. grojěc 'oplocovat'), p. gród, br. hór ad, ukr. hór Od (horóďzahTada' snad z ohoród ?), r. gó-rod, vše pův. 'ohrazené sídliště s citadelou', odtud jednak 'hraď (jsi. zsl.), jednak 'město' (jsi., sin. jen arch., p. arch., vsi.).
• (I) Psi. "gordb < ie. *ghordho- 'ohrada' < ie. *gherdh-'obehnat plotem, hradbou'. (2) Psi. *gordb < germ. "gordoz (gót. gards).
(1) Snad jde o termín již ie., *ghordho- 'ohrada' (v. Pokorný 444), jehož pokračováním je i lit. gařdas 'ohrada pro dobytek', gardinys 'chlév pro drobné zvířectvo', lot. gärds 'přepažení ve chlévě, zejména pro vepře', gót. gards 'dům, dvůr' (Pott 1833,2, i, 280, Jgaj.), stnord. gardr 'plot, ohrada', ags. geard 'ohrada, dvůr' (> angl. yard), s n-ovým sufixem něm Garten 'zahrada' aj.; dále alb. garth 'ohrada' (Meyer 1891, ll9n), fryž. -gordum v topon.; s nulovým stupněm kořene stind. grhá- (z *grdha-) 'dům', av. gsraba- 'obydlí' (sr. Mayrhofer l, 344); snad sem patří i het. gurta- 'pevnost, hraď (Benveniste, BSL 33, 139), SOtva toch. B keräyi pl. 'palác' (sem radi Ltdén 1916,
2in, z *ghordltiom). Sporná je i příslušnost lat. hortus 'zahrada' a spojitost s ie. *gher- (v psi. *zordb 'ostrev na sušení sena aj.', lit. žárdas tv. aj.). Psi. *žbrdb 'tyč', jež se někdy uvádí jako spojovací článek, může být výsledek kontaminace, více v. žn,db. Rozšíření veláry mimo bsl. (ií. alb.) činí pochybným předpoklad původní palatály. Není dokazatelný starý vliv kentumových jazyků na satemové, který předpokládali Brugmann i,544n, Kiparsky 1934,103n aj., vycházejíce z pův. palatály.
Sém. lákavé, ale hláskově nepodložené je přiřazeni lat. urbs 'město' k ie. koř. *gherdlh (tak Bezzenberger, BB 1, 341n; Froe-hde, BB 14, 104; ještě Georgiev. 1F 56, 199).
(2) Není nutný předpoklad přejetí z germ., resp. až z gót., vyslovený řadou etymologů: Fick, BB 17,
198
gradi»,
gramatiki
321n; Uhlenbeck, AslPh 15, 487; Hirt, PBB 23, 333; podr. Stender-Petersen 1927, 255-61 aj. Jiná situace je U komp. vinogradb a vrbtogradb, v. tam. lh-eh
gradi>2, -a m, 'kroupy, krupobití; Hagel(schlag)' Dec: Rcl. adj. gradbrlb.
EL: Psi. *gradh > b. mk. grad, sch. grad, sin. grád (Plet.), slk. hrád (Kálal), stč. hrad (Gb), č. arch. a dial. hrád' (Jg, Kott, PSJČ), dl. grad, plb. grod, pom. grád, p. grad, br. ukr. hrad, r. grad, vše 'kroupy, krupobití'.
Psi. *gradb 'kroupy, krupobití' se tradičně (už od Dobrovského 1814,53)spojuje s lat. granda, -inis f. tv. (s nazálním infixem). Všeobecně se připouští také Meilletovo (MSL 10, 280) spojení se sém. shodným arm. karkuí, a sice za předpokladu fonet. vývoje z *ka-kraí < ie. *ga-grôdo- (sr. Bern., SM aj.). Z fonet. důvodů nelze jednoznačně přijmout příbuzenství se stind. hrädúni- f. 'krupobití' (< ie. *gh-), předpokládané kromě Meilleta l.c. také Schraderem--Nehringem 2, 227n, Machkem, Slávia 16, 188, Mayr-hoferem 3,616 aj.
Z dříve uváděných výkladů nevyhovuje spojení s ř. ^áActC" 'kroupy' (podle Friska z ie. *ghehd-\ jež předložili Curtius 1869, 186, Schmidt 1871, 2, 118, Matzenauer, LF 7, 189 aj., ani s lit. grúodas 'zmrzlé bláto', jež souvisí spíše se sl, gruda (v. gruda).
lh
gramada, -y f. csl. 'hromada; Haufen"
Var.: gromada tv. (Ix Christ).
Der.: sbgramaditi, sbgromaditi 'nashromáždit; sebrat' s ípf. sbgramaždati, sbgromaždati.
Exp.: Csl. gramada > rum. grämadä tv. (Tiktin).
Et.: Psi. *gromada > b. arch. gromáda (RBE), sch. gromada, gromáda, sin. arch. gromáda, slk. č. hl. hromada, dl. gromada, plb. Gruomóda topon. (Rost 1907), pom. p. gromada^ br. hromada, hramadá, ukr. hromada, r. gromáda, s význ. 'nahromaděné množství, kupa' (jsi. zsl. br. r.), 'shromáždění' (zsl. br. ukr.), bot. zooL 'kmen' (p.) aj.
Psi. *gramada > b. gramada, mk. gramada, sch. dial. gramada, sin. gramada (Plet.), vše 'množstvi, kupa' (mk. též 'shromážděni').
B. dial. grämáda (Gerov), mk. dial. gěrmada (Hen-dríks), sch. dial. grmada, sin. grmada má bud' reduk. stupeň (sr. Bemeker 1, 345 *gnm-), nebo je kontaminováno s *grbmb 'keř', pokud nejde o příbuznost (v. grunt) Formy se suf. -uda (sch. gramada, b. dial. grámúda, g(á)rmůda 'hrouda; shluk lidí') patrně kontaminací s * gruda 'hrouda'.
Slovo, u něhož nelze stanovit jednotnou psi.
formu, ani tvoření, ani bezpečné příbuzenstvo.
Sufix -ada je ve sl. ojedinělý (pokus sblížit jej se sl. sufixem -Jadb, Vaillant 4,491, nepřesvědčuje), a proto předpokládá Bcr-neker l, 345 původní *gram-oda, z něhož vzniklo jednak gromada přesmykem, jednak gramada asimilací; rovněž nepřesvědčuje.
• Psi. *gromadajgramada < ie. *gr-em- 'sbírat' (stind. germ. lat. lit.).
Psi. * gromada]gramada 'hromada, kupa' je nej-blíže příbuzné s lit. grämatas tv., gramaňtas 'hrouda' aj. (BQga, RFV 67,239 aj.; Trautmann 94 rekonstruuje bsl. *gramata-).
Uvedené bsl. názvy se všeobecně spojují se stind. gräma- m. 'hromada; shromáždění, vesnice' (Uhlenbeck 83, Mayrhofer 1, 353), s lat. grémium 'klín, lůno' (přen.), nor. dán. kramme, sthn. krimman 'tisknout', angl. cram 'naplňovat, nacpávat', sr. Zupitza 1896, 149 aj.; Miller, IF21,325 sem řadi i oset. äryom 'břemeno' (se sek. ä a metatezí gr- > -ry-). Společným předpokládaným východiskem je ie. kořen *ger-, rozšířený O nazálu; v. Pokorný 382n.
S ohledem na neobvyklý sufix -ada soudil Koštiál, AslPh 37, 398 na sl. přejeti z benátského grumáda, friulského grumáde tv., čemuž odporuje stáři a všesl. rozšíření slova. Vasmer s.v. naopak považoval italské slovo za přejetí ze sl., což ale Skok 1, 606 odmítá. Nevyhovuje ani spojeni s \sA.formidare 'hrozit se', předložené V. J. Petrem, BB 21, 214 a zamítnuté W-H 1, 532.
Pro sém. totožnost p. ogromny a r, gromádnyj 'ohromný' spojili gromada s agrombra, MLP a Brückner s. v., a vykládají obě slova ze sl. gromb 'hrom'; tak ještě BER 1, 272 a 384; i Machek spojuje ohromný s hromada, k názvu hromu je však neřadí.
lh
gramatik'ija, -ife f. 'gramatika; Grammatik' (Const
Chrabr)
Var.:gramotik'ija (vlivemgramota 'listina', v. giamo-ta).
Der.: gramatičbskb (i -amo-, v. výše) rel. adj., jen ve spojeni gramatičbsko chodoŽbStvo (ř. yoa/iyuiixij ré/viy).
El: Z ř. yoaífifiaxľKn 'gramatika' s obvyklou reflexí střř. suf. -ixn jako -ik 'ija. Jde o univerbizační zkrácení ř. termínu yQctp.pa.Tixt} xéxvn tv., označujícího jednu Z disciplín tzv. trivia, v. dijaleksika. O ř. adj. yoxftfia-ľiy.ÓQ v. gramatik?., pp
gramatika, -a m. 'gramatik; Grammatiker' (ix Chrabr) Užito v přídomku Dionysia z Alexandrie (D. Thrax, 2. stol. př. n. I.), autora první soustavné ř. mluvnice.
El: Z ř. substantivizovaného adj. ygocpfiutixog tv., jež je původně rel. adjektivem k ř. yoápptx. 'písmeno', v. gramota. Odtud utvořeno domácími der. prostředky i gramotbnikb 'gramatik*. pp
199
gramota
gram.
gramota, -y f. 'listina; UrkundV (Nom) Dolož, (jen náhodou?) pouze v pi.
Exp.: Csl. gramota > br. hrámata, ukr. hrámoia, r. grámota, vše 'úřední list. dokument; gramotnosť. R. prostřednictvím dále b. arch. grámota tv., mk. hist. gramota "darovací listina', sch. arch. gramola, grämata 'úřední, zvi. carský list. dokument; gramotnosť, mold. (nikoli rum.) grúmote 'úřední dokument' (SDEM).
Et.: Z ř. ygá/nuaToc 'listina, dopis', n. pl. k sg. yoá.p.pa 'písmeno' {sr. lat. Utiera 'písmeno', Ihterae 'dopis'), der. od yoápeiv 'psát', z ie. *gerbh- "dělat vrYPy' (dolož, i ve stsl., v. žrěbii). O starobylosti přejetí (před 9. stol. n. 1.) svedčí stsl. -o- za krátke neprízvučné přechod ř. n. pl. ke stsl. n-kmenovému sg. je očekávaný.
Syn. jiného původu jsou bukbvi, to>nigy. pp
grana, grant v. čctvrěgran-b
granica, -e f. 'větev; Zweig' (lx Nicod)
Et.: Odvozeno suf. -ica z *gram, * grana tv., v stsi. nedoloženého.
Psi. *gram, * grana > b. poet gran, grána, m k. granka, dial. grana, sch. grána, dial. gránja, gränj, sin. st. gräna (Plet.), vše 'větev', slk. ojed. hranôčka 'větvička se čtyřmi lískovými ořechy' (Kott 6, Kálal), č. dial. hraň 'větev, výhonek' (Jg). hl. hraň 'úponek (plazivé rostliny), hrozen', dl. st. graň, grana 'úponek, šlahoun; hrozen' (Muka), ukr. hránka 'číška (lískového) ořechu' (Hrm.), bot. hran "lišejník, mech islandský/Cetraria islandica', r. dial. gran' 'několik spojených ořechů, trs jablek', gránka 'srostlé ořechy', bot. 'jarva/Cnidium'.
Slova s významem 'hrozen, trs' (slk. ojed., luž., r. dial.) ukazují na souvislost se sl. grono 'hrozen', rovněž sch. grônja 'třešňová větev s ovocem' a r. dial. gróna, gránka 'hrozen, obilný klas' (SRNG 7, 153).
S granbj-a 'větev'je možno spojovat snad i některé jsi. názvy dubu: b. dial. granica 'Quercus pedunculata', gran 'Quercus conferta', mk. granica 'Quercus pedunculata', sch. gránjica 'Quercus lanuginosa*, granica 'Quercus conferta' (sr. Bern. I, 346, Moszyňski, JP 36, I lOn aj.), pokud vyjdeme z motivace 'rozvětvený, větevnatý strom'. Tato jsi. siova však mají i jiné výklady (v. Matzenauer, LF 7, 190, Tesniěre, BSL 30, 174-195, Ostir 1921, 1, 58, Mladenov 109 aj.).
• Psi. *gram(-a 'větev' < ie. *ghrô- < *gher-H-/*ghr-eH-'vyrazit (o výhonku, rostlině ap.), vyčnívat'.
Ie. *ghrô~ má pokračování v sthn, gruoen, angl. grow, stnord. gróa 'růsť. S n-ovým sufixem je v psi. *granb/-a 'větev', *granb/-bf-a 'hrana, okraj* (v. čet-
vrěgram.), v rodině něm. grün 'zelený'; týž sufix s nulovým stupněm *ghr~H- má i sl. grono 'hrozen' a něm. Granne 'osina, jehličí'. S-ový sufix má něm. Gras 'tráva' a snad i sl. groznbj-db, v. greznr., grozdt (Pokorný 440, 454 aj.).
Není ovšem vyloučeno, že sl. granbje pokračováním *gradm, a že mu z výše uvedené rodiny nejbltže stojí střhn. gra} 'výhonek, větev jehličnanů'; sr. s opačným sledem sufixů alb. krandé 'větvička, stéblo' ap, (Bemeker, Machek, Bezlaj 1, 170).
Ojedinělý je výklad Woodúv (KZ 45,63) z ie. *ger- 'stáhnout, shrnout, smáčknout', které je např. ve švéd. dial. krase 'keřík, hrozen'. p V
gratn», -a m. 'verš; Vers' (Ix Euch, Ix Const)
Var.: grano, ese n, (Ix Clem), gram, -i f. (3x Const). Exp.: Csl. grano > sln. gráno, -esa n., gránes m. tv. (Piet.).
Ei.; Relace mezi podobou gram a grano není zcela jasná: Meillet 1902, 443 (i MSL 15, 260) má j-kmen za starobylý, kdežto Bern. i, 332 připouští i změnu pův. <?-kmene v s-kmen pod vlivem stsl. slovo, -ese.
Et. výklad je závislý na stanovení psí. podoby.
• (1) Psi. *gorn- < ie. *g~er(H)- 'chválit, velebit, vítať. (2) Psi. *gran- < ie. *ghrô-n- 'vyčnívat (o výhoncích, bodli-nách, hranách ap.)'.
(I) Psi. *gorn- > slk- č. hrana f. sg, i hrany pomn., stč. též hrana n. pi., hi. hrono, hrónčko, dl. grono, plb. jen vb. gornět 'hovořit, mluvit* (= dl. groniš tv.). Význam: slk. stč. a č. 'vyzvánění za zemřelého*, luž. 'rčení', hl. též 'perioda, věta, tep' (Pľul), hrónčko 'verš', dl. 'řeč, rozhovor; vyprávění, povesť. Všechny významy vycházejí z pův. * 'magická formule' (Němec rkp.); Machek s.v. hrany rekonstruoval pův. význam *'nénie, veršované žalozpěvy'.
Psi. *gorn- se nejčastěji odvozuje od ie. *g^er(H)-'chválit, velebit, vítať, spolu se stind. grnáti 'zpívá, chválí, velebí', guru- f. 'chvála', av. aibi-gzrmie 'velebit, vychvalovat1, gara- n. 'chvála, chvalozpěv', lat. grátěs pl. f. 'díky', lit. girti 'chválit, oslavovať, dále se sthn. queran 'vzdychať a ř. ôeiQiôiv — Xoiöoq£To9oli (Hésychiova glosa) 'být pokárán' aj. (v. Pokorný 478). Tento výklad je nej pravděpodobnější, protože jde o výrazy z oblasti magie a poetiky.
Labiálové rozšířeni téhož kořene v lit. garbstyti 'mít oslavnou řeč nad zemřeiým', gefbti 'ctiť spojoval se stsi. gram Machek I.e.
Další výklady, vycházející z psi. *gorn- jsou méně přesvědčivé, ať už je vyložíme z onom. kořene *ger- '(chraplavě) řváť obsaženého v stind. Járatě 'šumí, zni, volá', stnord. kar(d)a 'vést žalobu' ap, (Bern. I.e.), nebo z ie. *gcr- 'sbírať (ř. äyeigeiv 'sbírať aj.) jakožto 'to, co je sebráno; řeč' (tak Tmbačev, Etimlssl 2. 27n; v SM 7. 104n se však již k tomuto výkladu nevrací).
200
grant
grěch*
(2) Podle Gebauera l, 485, Briicknera, rz 45, 37 a Vailíanta 4,600n se csl. grano 'verš' odvozuje z téhož koř. jako gram, grana 'hrana, ostrý roh'; 'začátek, znamenající vlastně akrostich'. Všechna tato slova pak pocházejí z ie. koř. *ghr-ô- s w-ovým suf. stejně jako gót. granô, sthn. grana f. 'knír; ústa; smrk', něm. Granne 'osina' nebo alb. grerě "tenká čepei; vosa, sršen' aj. (v. granica). dt
graždanini. v. gradt,
graŽdb v. graďt, grčblšte v. greti
greti, prebeth 'veslovat; rudern'
Význam 'veslovať vychází z pův. *'hrabať, doloženého (příp. v jiných specifikacích) v der.
Der.: grebišíe 'hrob', pogreii, cst. pogresti 'pohřbít, pochovat; zahrabat, zakopať, ipf. pogrěbati, pogri-bati tv„ pogrebenije 'pohřeb', pogrebiteíb 'pohřbí-vač'; sbpogreti 'společně pohřbít'; - o(tb)grébati se 'vystříhat se, zdržovat se' a ogrbnoti 'vzdálit, odvrhnout' v. ogrbbotí, izgrebb 'koudel' v. izgrebt, grobb 'hrob' v. ••!•:!>.<•
EL: Psi. *grebti > b. grebá, mk. grebe, sch. grěpsti, sin. grebsti, slk. hriebsť, stč. křésti, pokřě(b)sti, č. pohrbit, br. hrěbci i hrabci, ukr. hrebtý, r. grestí, s významy: 'veslovať (b. vsi.), 'hrabat, shrabovat' (sch. sin. slk. vsi.), 'pohřbívat' (stč., jinde s po-), 'škrábat' (mk. sch. sin.), 'nabírat něco' (b.) aj. Ve většině sl- jazyků je doloženo pokračování dur. a iter. grěbati a grabati; všesl. je grebem, časté grebblo; v. též grabiti.
• Psi. *grebli < ie. "ghrebh- 'uchopit, shrabovat; škrábat, kopať (ii. alb. balí. germ.; het.?).
Psi. *grebti se vztahuje k ie. *ghrebh- 'uchopit, shrabovat; škrábat, kopať (tak Schleicher, KZ 1, I4ln, všeobecně přijímáno), obsaženému v balt,: lit. grebti 'hrabat, uchvacovať, grabinéti 'sahat po něčem', lot. grebt 'škrábat, hloubit, kopať, grabinát 'vyhiu-bovať aj.; v germ.: něm. Garbe 'snop', gót. graban 'kopat, rýť, něm. graben tv. aj.; v tí.: stind. grbhnäú 'uchopí'; alb. kreh 'češu' (Meyer 1891,204); méně jistá je příbuznost het. krap- 'pohltiť, jež se sl. *grebti spojuje Petersen, AO 9, 205; přijímá SM 7,110.
Meillet, MSL 14, 332n odděluje slova s významem 'uchvacovat, shrábnout' (sl. grabiti, lit. grebti, grabinéti, stind. grbhnäti aj.) od slov pro 'hrabat, rýt, škrabat, česať. Tak i Bemeker 1,347, jenž na rozdíl od Meilleta k první skupině řadí i stsl. greti 'veslo-
vať, ke druhé pogreti aj.; z der. se řadí k první rodině grablja 'hrábě', ke druhé grebenb, greb(b)lo. Z novějších autorů přijímá toto dělení ještě Machek
s.v. (Meillet v RĚS 7, 5n už připouští, že jde pův. o jediný kořen, jenž se časem sém. diferencoval). W-P 1, 652n ä Pokorný 455n odděluji *ghrebh-f 'uchopit, shrábnout, loupit aj.' od *ghrebh-2 'škrabat, hrabat, rýť, i když jim připadá možné i stanovisko Perssonovo, jenž obě rodiny spojuje (Persson 1912, 728 pozn.). Perssonovo stanovisko, prijímané i Brůcknerem, Slawským, SM, pokládáme za přesvědčivé. dt
»rt>«n>. -s m. 'vinný hrozen; Weintraube'
Der. na -ovije i gen. pl. greziavs ukazují i na možnost pův. u-kmene.
Var.: grozm (Supr); resl. psaní grtzm, grbznt je asi hyperkorektní za grezm, snad i za groznb.
Der.: greznovije, groznovije n. vinné hrozny'.
Et.: Psi. *groznb ap. > slk. hrozno, stč. hrozn, hrozen, č. hrozen, dial. i hrozna f., hrozno n. (Bartoš 1906, 108), stp. grozno, br. dial. hrózny pi (šatalavová 1975, 44), ukr. dial. hrozno, hrózio, r. dial. gruznô, gruzló (Psk.), vše mimo br. 'vinný hrozen', slk., č., ukr. dial., r. dial. i 'hrozen plodů nebo květů', br. 'růžice květáku', přen. i bot. 'vinná réva/Vitis vini-fera' (slk. hovor., ukr. dial. aj.).
S jiným ablautem *grezmj-b > ukr. hrězen 'vinný hrozen' (Hrin.), r. dial. grjázn' tv. (i v r. dial., kde neočekáváme -ja- za -e-, v. SRNG), grezn 'trs plodů' (ib.)aj.
Psi. *grozmjgrezm jistě souvisí s psi. *grozdbj grezdb (v. grozdfe); rozdíl djn lze vysvětlit buď záměnou dentál (již Brückner, kz 45, 54, který uvádí anal. "drozm : * drozda 'drozd/Turdus'; stejně Slawski l, 350n, Machek s.v. hrozen aj.), nebo zjednodušením z *grozdbm (SM 7, I42n, ESUkr s.v.), což by ovšem byl vývoj až po zániku jerů, takže jím těžko vyložíme stsl grozm. Existuje sice r. dial. grězden' 'hrozen, trs plodů, cibulovitá rostlina* (SRNG), grjázden' 'trs cibulek vyrůstajících v jedné paličce* (Mefničenko 56), ale to mohou být útvary sek.
Nepřesvědčivé je spojeni s hl. hnal, hruzta, dl. gruzla, gruzta 'hrouda', p. gruzel 'nárůstek, výrůstek' (SM I.e.). p v
giědn,, -a m. 'hřích, provinění; Sünde, Verschulden' Ve spojeni po grěchu 'pohříchu, bohužel' (lx VencNik, tedy bohemismus? K č. sém. vývoji 'nedopatřením, opomenutím' -»> 'bohužel* v. Machek s.v. hřích).
Der.: Rel. adj. grěchovbftb, též 'hrišný'; grěšbnb 'hříšný', grěsbnikb 'hříšník' s poses. adj, grěšbničb a s přechýl. grěšbnica; elativni adj. prěgrěšbm 'hříšný' s der. prě-
201
grěchb
grěšbnikb 'hříšník, publikán', prěgrěšbnica 'hříšnice'; denom. grěšiti 'hřešit' s pf. prěgrěšiti, sbgrěšiti (odtud sbgrěšenije 'zhřešení, poklesek, chyba', nesbgrě-šenije 'nezhřešení, bezhříšnosť) a jejich ipf. sbgrěšati, prěgrěšati (to jen v substantivizovaném ptc. prěgrěšajei 'hříšník'); ogrěšiti se 'prohřešit se'; pogrěšiti (se) 'zbloudit, chybit', odtud nepogrěšenije ve spojení 55 nepogrěšenijernb 'bez chyby, úspěšně' a pogrěchb, jen ve spojeni sb pogrěchomb 'pochybný, nejistý'.
Komp.: grěcholjubbCb 'milovník hříchu', grěchopa-denije, grěchopadanije 'upadnutí (upadání) do hříchu'; spřežka grěchbpadenije, grěchbpadanije tv.
Exp.: Csl. grěšiti > rum. a gresí 'hřeším, chybuji' (Tiktin).
Et.: Psi. *gréchb, všesl.: b. grjach, mk, grev, sch. gréhlgrtjeh, sin. gréh, slk. hriech, č. hřích, hl. hrěch, dl. grěch, plb. grech, pom. gřéch, p. grzech, br. hrech, ukr. hrich, r. grech, všude 'hřích; vina, provinění ap.'. Relikty pův. významu 'minutí se (cíle), chyba' vysledovává Šarapatková, SFFEU 34, I30n; ze stsl. materiálu k nim patří pogrěšiti (se) s deriváty (Němec, Slávia 23, 9; NŘ 70, 182). V souvislosti s křesťanstvím došlo k sém. posunu k 'vina, hřích'.
Slovo až psi., bez bezpečné et.
Pův. význam mluví ve prospěch spojení s balt. výrazy pro 'krivý, šikmý', napr. lit. graižůs 'šikmý',
lot. grěizs 'křivý' (Endzelin, BB27, 190 aj.; nověji Fraenkel, KZ 70, I38n; Slawski I, 368n; Bedaj 1, 174; Selimski, BE 29, 49n; SM 7, 114n). Rozdíl mezi sl. a balt. formami se vykládá různým rozšířením kořene'(*groi-so- ve sl. proti palat, rozšíření v balt. a ve sl. grěza, o němž více s.v. sbgrěňti), ale grěchb můžeme vyložit i jako expr. ch-ový derivát (sr. Prokosch, AJPh 32, 434).
Jiný výklad (tvtikl. 1876, 43 aj., ještě Gäläbov, SbLehr-
-Spiawiňski 220n) vidi v grěchb derivát psi. *grěti *hřáť; jako slovotvorná paralela se uvádí spětí: spěchb aj., jenže spěchb je spíše der. slovesa spě-chati, a žádné *grěchati doloženo není. Ani sém. výklad 'hřích' <- *'co člověka pálí ve svědomí' nepřesvědčuje, neboť nepřihlíží k pův. významu.
Zie. *ghroi-so- vykládá grěchb Bern. l, 350; spojuje je s ř. xgréiv 'natírať, lit. griěti 'sbírat smetanu' za předpokladu sém. vývoje 'stírať -» 'zapomínat'; pův. význam grěchb by tedy byl **opomenutí\
Nepravděpodobné je spojení grěda s ř. xorf 'je třeba, dlužno', s lit. gar-šás 'zlý' a lat. reus 'vinný, obžalovaný' (Petr, BB 21,214, pod. Schrader-Nchring 2, 597; Preobr. 164); dále s lit. (at)gristi 'být zachvácen hnusem* (Matzenauer, LF 7, 200); se stind. *bhreš- 'klopýtnout, špatně stoupnout; zuřit' (Charpentier, AslPh 37,46n, ale podle Mayrhofera 2, 536 je bhrešate konjunktiv s-ového aoristu ke kořeni bkrľ-); konečně s lat. erräre 'chybovat, mýlit se', gót. airzjan 'mýliť (Machek 1957, 148n), nebo s lit.
rikti 'mýtit se, chybit se čeho, udělat chybu" (Machek 1968, 188n). dt
grějati, -jeti. ipf. 'hřát; wärmen'
Inf. doložen jen lx ve formě grějati sg. Ostatní tvary dovolují předpokládat i inf. * grěti (tak S-A 1955, č. 242). Stejná situace je u pref. raz-, s&-. Poměr *grěti : grějati : -grévati je podobný jako u děti: dějati : -děvati (v. děti,).
Der.: razgrěti či razgrějati 'rozehřát, rozehřívat'; sbgrěti nebo sbgrějati, sbgrěvati 'zahřát, zahřívat'; vbzgrěvati 'rozehřívat, rozněcovat'.
Et: Psi. *grěti, *grějati, všesl.: b. gréja, mk. gree, sch. greti, grějati, gňjati, sin. grěti, slk. hriat', č. hřát, hl. hrěé, di. grěš, plb. grij-sá (2. sg. imper.), pom. gřác, p. grzac, br. hrée', ukr. hrity, r. greť 'hřát, ohřívat' (všesl.), v b., mk., sch. i 'svítiť, všude i refl. 'hřát se' (též přen.). Původně snad mělo grěti význam stavový 'být horký' (sr. Zubatý I, 1, I4i, Slawski 1, 365 aj).
Psi. *grěti je odvozeno od ie. *gí'hr-ě-, doloženého i v lot. grěmens 'žáha' a v alb. ngroh, dial. ngrof 'zahřívat, sedět na vejcích', sr. Bern. 1, 351, Pokorný 493n, BER 1, 279n, Sch.-Šewc 340n aj. Jde o nulový stupeň ie.
*g»her- 'horký', o němž více v. goréti.
Bern. I.c. (podobně SM 7, t I6n) vychází z aoristového suf. -ě- a přirovnává poměr ie. *guhrě- a *gí'her~ ke vztahu stind. aoristu a-prä-h 'plnil jsi' a stind. pípar-ti 'plní, živí se ap.'
Nepravděpodobné je Machkovo (Machek s.v.) spojeni s ř. ^a/vEiv 'ohřívat, oteplovat'. pv
grěti v. grějati
-grěziri v. sbgrěziti
gredošf.it v. gresti
gresti, gredeti. 'jít, kráčet, přicházet; gehen, schrei-ten, kommen*
Der.: Z původního ptc. préz. gredy (ř. ioyónevoc.) adj. gre-dgštii 'nastávající, budoucí', jeho substantivizaci n. gre-došteje sg., gredoštaja pt 'budoucí věci, budoucnost'; pref. ogresti (< *ob-) pouze v ptc. ve spojení lěta ogrgdošta 'v koloběhu roku, každoročně'.
Komp.: mimogresti 'jít mimo, procházet', nizbgresti 'sestupovat'.
Exp.: Csl. gresti > ukr. arch. a poet. hrjastý, r. arch. a poet. grjasti 'jít, kráčet, ubírat se', 'nastávat, blížit se' (ESUkr, Šan-skij). Csl. grgdQŠtii > ukr. arch. hrjadúščyj, r. arch. a poet. grjadůščij 'příští, budoucí, nadcházející' (ESUkr 1, 609).
El: Psi. *gresti > b. dial. (jihozápad) gré(n)dam (BER l, 277), mk. dial. grede, sch. arch. a dial. (čak.
202
gresti
grobi>
a v zapadni části štok., Rj) gresti, grědem, grém i grésti, grádem, sin. st. grádem, dnes grém i grěm (inf. iti), ukr. dial. Ivjastý (Hrin.), všude kromě ukr. 'jíť, příp. 'chodit, přicházet', ukr. 'rychle a hlučně utíkat, jeť.
Brandt, RFV 22, 124, Brückner 156n, nověji BER 1, 277n aj. sena řadí i p. st. (SP 16w.) a dial. (Karlowicz)greda 'klus, středně rychlý běh koně', což by předpokládalo o-ový stupeň ablautu *grcd-. Od *gred- odděluje MEW 77. Slawski 1, 344n a JP 36, 279 aj. pokládají greda za přejetí ze střhn. geram (ptc. od rennen 'pádit, uhánět*); přijímá Trubačev, VJa 1957, 5, 71. S p. greda a psi. *grešli spojuje Petersson, AslPh 34, 381 i r. grua' 'klus* < "grgd-nb; zařazení tohoto slova ke *gresti přijímá i SM 7,148. Tim se ale i námitky proti oddělováni p. greda dosti oslabuji.
• (I) Psi. *gresti < ie. "ghredh- 'kráčet, jíť. (2) Psi. agresii < ie. *ghreidh- 'rozkročit se ap.' (germ. balt.).
(1) Všeobecně se psi. *gresti považuje za tvar s nazálním infixem z ie. *ghredh- 'kráčet, jíť (Lottner, KZ 7, 184; Bern, 1, 349n; Pokorný 456n aj.) S nejbližšími příbuznými výrazy v kelt. jazycích, sr. ir. ingreinn, dogreinn (< *ghrndh-n~) 'pronásleduje' (Pedersen 1909, 2, 548n). Bez nazalizace se k přib. řadí av. aiwi--gsrdômahi 'začínáme' (Barth. 5l4n), lat. gradi'kráčet, jíť, gradus 'krok', gót. grips 'krok' a snad i lit. gridyti 'jíť, pokud v něm je reduk. stupeň, jak soudí Trautmann, KZ 42, 369.
Další příbuzenské vztahy jsou nejisté: Bezzenberger, BB 16, 243n uvádí spojení se stind. gřdhyati 'žádá, požaduje', to však patři k ie. kořeni *gheldh- 'žádat* (v. Pokorný 434), o" němž více s.v. gladi>. Michelson, IF 27, I94n připojuje střind. adhigičya-'začínající' (pokud je z *adhi-grdhya-); odmítl Pokorný 456 aj.
Kopečný, SaS 20, 129 (neodmítá ani SM) spojuje sl. grgsti (stejně i lat. gradi) s rodinou něm. schreiten 'kráčet, jíť, ovšem ne na základě příbuznosti genetické, jak to činí např. Lottner I.e., Siebs, KZ 37, 321 aj., ale pouze elementární (o ní v. Kopečný, SbMIadenov 363-387).
(2) Fraenkeľ 171 vychází z ie. *ghreidh-, k němuž vedle gót. grips 'krok', střhn. grit, něm. dial. Gritt tv., střhn. griten, něm. dial. gritten 'roztáhnout nohy, rozkročit se' řadí i psi. *gresti (ovšem za předpokladu, že sl, -e- < -in-). ij
-greznoti v. pogrezooti
grinbtavb adj. 'malomocný; aussätzig* (lx Bes)
Názvu pro domácí reálii bylo užito pro biblickou reálii: 'strapatý, prašivý' za lat. leprosus 'malomocný*.
Et:Ojed. csl. adjektivum, odvozené suf. -avb, přejaté ze sthn. griní 'strup, svrab', sr. i dnešní něm. Grind m. 'vyrážka, strup, svrab'. Patří do rodiny
germ. *grind- 'třít, mlíť (angl to grind 'mlíť aj.), z ie. *ghrendh- tv., což je rozšíření koř. *gher- 'ostře dřít, mlíť (Kluge 271, Pokorný 459 aj.).
Přesné paralely csl. grimtavb najdeme pouze v sch. grintav a grintav 'strapatý', sin. grintav tv., s jiným suľ. b. dial. grinčasi 'krtičnatý' (BER 1, 282); jde však o přejetí mladší, až v 16.-17. stol. (Mikl. 1867, 91; Štrekelj 1904, 22; Str.-Tempsová 195S, 132 a 1963, 13In aj). dl
grívbna, -y f. 'náhrdelník, náramek; Hals-, Arm-banď
V Bes znamená i 'peníz'.
Et.: Psi. *grivbna > b. grima, mk. grivna, sch. grivna, sin. grivna, slk. hrivna, č. hřivna, hl. hriwna, p. grzywna, br. hrývnja (Nos), ukr. hrývna, hrývnja, r. grivna. Význam: pův. 'náhrdelník' (ukr. hrývna a r.), odtud jednak jsi. 'náramek', jednak zsl. a vsi. 'váhová jednotka cenných kovů, měnová jednotka (asi půl libry)', odkud spec. p. 'peněžní pokuta', v slk. a č. též metaf. 'nadání'. Vývoj významu od 'náhrdelník' k 'měnová jednotka drahého kovu' má analogii ve stnord. baugr 'kroužek, kovový kruh' -* 'peníze' (Schrader-Nehring 1, 379).
Psi. *grivbna je nejspíše substantivizované adj. *grivbnb, odvozené sufixem -&«& od psi. *griva 'krk,
Šíje' (Lang, LF 47, 295n; Slawski 1, 374n; SM 7, 130n). Sém.
vztah mezi sl. griva 'hříva' <- *'krk, šíje' a grivbna 'náhrdelník' má dokonalou paralelu v sthn. mana 'hříva' : menni 'náhrdelník' (Slawski l.c).
• Psi. *griva < ie. *guriuä 'krk' (ii. bsl.) < ie. *guer- 'polykať.
Psi. *griva je přímým pokračováním ie. *guríuá 'krk, jícen' utvořeného od slabého stupně kořene *g"er- 'polykať (Fick 1,35, BB 16,286; Mikkola 1894,109n; Sůtterlin, 1F 25, 61; Zubatý I, 2, s. 98; Porzig 1954, 167 a 172; Pokorný 474n; Machek s.v. hříva aj.). Pokračováním ie.
^g^rmä je i stind. grivô, av. grivä 'krk, šíje*, s posunem významu lot. griva 'ústi řeky, delta* a grivis 'dlouhá tráva', dále četné geogr. názvy, např. lit. Gryvá, snad i první člen stprus. kompozita grěiwa--kaulin 'žebro' (Toporov 2,295-9); stejný sufix, ale plný stupeň ablautu nerozšířeného kořene je v ř. ôégn 'jícen, přední část krku' < ie. *g#er-uô. Podobný vývoj významu má i sl. *gndlo. O rodině ie. *g>>er-VÍce s.v. požrčtí. dt
grobb, -a m. 'hrob; Grab'
Der.: adj. grobbnt 'hrobový, náhrobní', přen. 'pod-světní, zemřelý'; grobište 'hrob' (lx Zogr grebište tv.,
v. Itl
Komp.: grobokopaielb, groboryja 'ten, kdo vykopá-
203
grobi>
groza
vá hroby*, grobokradateh 'vykrádač hrobů' (ř.
zomPosóxoO-
Exp.: Z csL je rum. grobnic 'rubáš', grobnitá 'pohřebiště; hrobka', gropnita tv. (s -p- vlivem rum. groapá < alb grápe); v. Tiktin s.v.
Et.: Psi. *grobb > b. mk. grob, sch. grob, sin. grôb, slk. č. hrob, dl grob (jen Muka), pom. grób, p. grób, br. dial hrob (Bjaľkevič), ukr. hovor. ojed. hřib, hrob, r. grob, vše 'hrob, mohyla'; specifický význ. 'rakev' (p. dial. Karlowicz, vsi.) aj.; původní význam *'vyhra-baná jáma' je doložen jen reliktově v sin. dial 'jáma na brambory' (Bezlaj), snad v dl. 'příkop' (pokud je doklad spolehlivý a pokud nejde o vliv něm.).
Psi *grobb je deverbativum od *gre(b)ti z ie. *ghrebh- 'škrabat, kopat, hrabat', v. greti. Stejný sém. vývoj je i v rodině něm. Grob 'hrob'. Přejetí ze sthn. je méně pravděpodobné, v. Hirt, PBB 23, 333, Kiparsky 1934, 68; nevylučuje je Vaillant 4, 38.
Stsl. synonyma jsou žalb a raka (viz s.v.). lh grochotětí, -í-jcti. 'hlasitě se smát; laut lachen' (ix
BesUvar)
Sr. csi. grochotb 'šum, hluk; chechtot', grochotati se 'hlasitě se smáť, grocholanije 'chechtot' (mlp, Srez. aj.). Jde zřejmě o denom. od psi. *grochotb.
Et.: Psi. *grochoíb > b. gróchot, mk. grochot, sch. grôhot, sin. grohôt, č. arch. hrochot, p. grochot, ukr. hróchit, r. gróchot, vše mimo sin. 'hluk, hřmot, rachot ap.', 'hlasitý smích' (mk. sch.'sln. str., r. hovor.) aj.
Denominativa na -ati jsou i v sch. grohôtati, sin. grohotáti, č. hrochotat (Kott I, 496), pom. grochotac, p. grochotac, r. grochotáť, na -čti v ukr. arch. hro-chotjíty (Žel.), r. dial. grochotéť, na -iti b. grochótja aj.
*Grochotb je derivováno suf. -otb od onom. *gro-chati (b. grócham, sin. gróhati, č. dial. hrochat, ukr. ojed. hřóchaty, r. gróchať) 'rachotit, hlučet ap.'. Blízké je onom. *gruchati (b. dial. grúcham, sch. grúhati, č. dial. gruchať, hrouchat, pom. gruchac, p. gruchac, r. dial. grúchať) 'bít, bouchat, mlátit (obilí) ap.' a 'chrochtat, krákat ap.'. Sr. i s neznělou iniciální velárou sin. dial. króhati, krohotáti se, slk. dial. krochať, krochtať ap,, č. dial. krochotati, krochlaíi, br. dial. króchac', s významy 'skuhrat; krákat; chrochtat aj.', od onom. *krok- např. sch. krôkati, sin. dial. krákali, slk. dial. krokať, č. dial. krokat, kaš. krokotac ap. 'krákat, kvákat, skuhrat aj.'; blízké jsou i výrazy od onom. roch-, např. slk. rochtať, č. rochat, rochtat, p. dial. rochat, br. ró-chac', ukr. róchkaty, r. dial. róch(k)ať ap. 'chrochtat ap.'.
Jde vesměs o onom. výrazy, jejichž význam vychází jednak ze zvuků vznikajících při bití, bouchání ap., jednak ze zvuků vydávaných zvířaty. Není při tom zcela jasné, který z obou významů byl východiskem pro vznik významu 'smát se'.
Podobné onom. útvary v jiných ie. jazycích jsou např. stind. gár/ati 'řve, bručí, hlučí, hučí', angl. crack 'narazit, třesknout, prasknout ap.', něm. kra-chen tv., lit. girgždeti 'vrzat, skřípat' aj. hk
gromada v. gramada
gronrt., -a m. 'hrom; Donner' -
Der.: grotrnm 'hromový', gromovb tv.
Komp.: grormglasb 'hromový hlas'. S-A 1955, 31 pokládají toto slovo za adj. Podle Schumanna 1958, 35 jde o kalk odpovídající ř. fioovxóqHůvoc. K problematice zakončení první části kompozita na -mb místo očekávaného -rno v. glasi,
Et: Psi *gromb > b. arch. a dial, mk. grom, sch. grôm, grdm, sin. gróm, slk. č, hl. hrom, pom. grom, grom (Sychta, PWb), p. grom, br. hrom, ukr. hrim, t. grom, vše 'hrom', přen. 'silný, hlasitý zvuk' aj.
Psi. *gromb je o-kmen s očekávaným o-stupněm ablautu, patřící do rodiny psi *grbměti 'hřmět'. Příbuzná slova v. gn>měti; z nich je stejně tvořeno např. ř. xQÓpjoc, 'praskot, skřípění', též 'řehtání koní'.
Hirt, BB 24,282 pokládá psi. *gromi> za výpůjčku, ale neuvá-di odkud. hk
groza, -y r. 'hrůza; Grausen*
Ve var. Bes (v. SJS s.v. iriznb) lx označuje nějakou nemoc, snad 'úplavici' nebo 'horečku, zimnici'; sr. sch. arch. dial. groza 'horečka'.
Der.: grozbnb 'hrozný'; ugrozitise 'zhrozit se, užasnout'; Ogroziti za ř. mozagouv překládá SJS 'svrhnout, strhnout'; Stsl. text (bogb angeib Xbgrěšbšb ... plenkami mraku og-rožb, prědassb vs sudb 2P 2, 4 Chríst Slepě Šiš) je asi jen volným překladem, kde lze vyjit z pův. významu *ob-groziti 'naplnit
hrůzou, zastrašiť.
Exp.: Z csl. je rum. groazů 'hrůza, zděšení; veliké množství', grozav 'hrozný, strašný' (Tiktin); BER 1, 283 je však pokládá za přejetí z b.
Et: Psi * groza, všesl. (v plb. doloženo jen adj.): b. grozá, mk. groza, sch. gróza, grôza, sin. grôza, slk. hrôza, hrúza, stč. hrôza, č. hrúza, hl. hrôza, dl. pom. p. groza, br. hrazá, ukr. hrozá, r. grozá, s význ. 'hrůza, děs, strach' (jsi. zsl, br. Nos., ukr.) s přen. a specifikovanými významy, zejm. 'bouře (s deštěm nebo krupobitím)' (br. dial. TurSl 1,227, Nos.; ukr. r.), expr. 'velké množství' (sin. slk. č., ukr. st. Žel.).
204
groza
grobi
Všesl. a patrně i psi je adj. grozbm a vb. groziti.
m Psi. *groza < ie. *garg- 'hrozný* (arm. fcelt. balt. slind.? ř.7).
Psi. *groza je nejčastěji spojováno s lit. gražóti
'hroziť, lot. greZUÔt tV. (tak Bôga, RFV 65, 3]5; Traut-mann 95; Fraenkel 165 aj.; přejetí z vsi., které zastávají Bern. 1, 355; Otrsbski, LP 7, 314; SM 7, 142 aj. je sporné), dále S arm.
karcr 'tvrdý', karcem 'bojím se', se stir. garg(g) 'drsný, divoký'.
Souvislost s lit. grasá 'hrůza, hrozba', grasinti 'hroziť (Poteb-nja, RFV 3, 94; Zupitza, KZ 37, 398; Slawski 1, 353 aj.) roá hláskoslovnou závadu v lit. -í-: sl. -z-; Machek s.v. hrůza vysvětluje lit. -i- snahou o odstraněni homonyraie s lit. gražus 'krásný*.
Toporov, KSIS1 35, 73-5 pokládá psi. grozbra a lit. gražus .krásný' za příbuzné. Lit význam má za výsledek balt. sém. vývoje od pův. 'hrozný' v antonymum a poukazuje na sin. grózen ,statný, pěkný'; v i Bezlaj s. v. grózen.
Méně jistá je příbuznost s ř. yooyôc 'hrozný, strašný' (OsthořT 1901. 44n aj.) a se stind. gárjati 'řve, hlučí' (Mann 1963, 30). Oboji je hodnoceno jako slova expr. (Chantraine 234 aj.; Mayr-hoíer 1, 327; Pokorný 384). Pedersen, KZ 40, 179 pokládá u sl. groza za starší význam "bouře' a spojuje je se stsl. grbměti 'hřmít' a gramb 'hrom'.
Celou výše uvedenou ie. rodinu je možno vyložit jako onom., pův. *gr-g-jgr-g- napodobující zvuk bouře, odtud 'strach vyvolaný bouří, velkým hlukem'; tak Iíjinskij, RS 6, 220n, Ľvov, RR 1969, 1, 88n, SM 7, 14ln. Zvuková a sém. shoda uvedených slov by pak byla dána elementární příbuzností. žš
grozdfc, -a m. 'vinný hrozen; Weintraube*
Var.: grbzdb (Bes; snad hyperkorcktní psaní za grezdbT).
Der.: grozdije 'vinné hrozny', grozdo vb 'hroznový'.
Et: Psi. *grozdb > b. mk. grozd, sch. grôzd, grôzd, sin. grozd, grozd, grôzd, br. dial. hrazdo n. (NarSlova 93), ukr. dial. hrizd, hrozd (Hrín.), r. grozď, arch. grozd (SSRLJ), vše kromě ukr. 'vinný hrozen', v b. sch. sin. r. i přen. 'trs květů nebo plodů', v ukr. 'čep'.
Sem patří i ablautové *grezdb > b. dial. grezd 'čep, zátka', r. dial. grezd m., grezd' í. 'hustě obydlený střed vesnice', grjazd 'trs cibulek* (SRNG). Posunutý význam 'čep, zátka' vysvětluje ESUkr i, 598 sém. vývojem 'větev' -» 'suk' -» 'dřevěná ucpávka, zátka'. Podobný ablaut jako v *grozdb/grezdb je i u *grozm>/greznb 'vinný hrozen', v. grezm..
Slovo formálně rozkolísané, bez bezpečných příbuzných a bez přesvědčivé etymologie. Nejčastěji se spojuje se sl. gram, grana 'větev' (v. granka) z ie. *ghrô- 'růst, zelenat se' (Skok s.v. grána2 aj.); stejný «-ový sufix, připojený ke kořeni v reduk. stupni, se
vidí v psi. *grono 'hrozen, trs květů aj.' (v. Slawski l, 350n; ESUkr 1,601; SM 7,139 aj.). -Z- se většinou pokládá za úpravu s-ového sufixu, který je i v rodině něm. Gros. Jako jednu z možností sem řadí M-E l, 650n
(přijímá Vasmer 1, 310; S-A 1955, č. 263; ESUkr 1,600; BER) po
formální stránce blízké lot. grezns, grezna 'kohoutí hřeben, kohoutí ocasní péra'; pravděpodobnější je však zařazení těchto slov do rodiny lit. gražus, lot. grezns 'krásný' (tak už Leskien 1891, 362).
Další výklady jsou nepravděpodobné, ať už spojení s ř. ßox-6Dq "vinný hrozen', ß06XQt>xoq 'úponky vinné révy' (jako možnost Meiliet 1902,454), nebo s alb. rrush "(vinný) hrozen' (Meyer 371, stejně později i Oštir 1930, 94), či se stind. drákiä 'vinný hrozen* (Otrebski 1939, 183 a po něm Machek s.v.).
Sém. svůdný je výklad Woodův (KZ 45, 63), který vychází z ie. *ger- "stáhnout, shrnout, smáčknout' a spojuje sl. grozdb s nor. krása 'rozbíjet, rozmačkávať, švéd. dial. krase 'keřík, hrozen*, jenže tato germ. slova asi jsou onom., pod. jako Sl. *chvorsti>, č. chrasti.
Bezdůvodně považuje Oštir, AArbS 2, 33n sl. výrazy za před-ie. z oblasti Středozemního moře. pv
grozftb v. grc/m> a grozdr,
grofrb adj. 'nevzdělaný; ungebildet'
Konkr. význam 'hrubý, drsný' jc doložen lx v přípisku k As.
Exp.: Csl. grgbb > rum. arch. grumb 'hrubý, drsný' (Tiktin).
Et.: Psi. *grgbb, *grubb > b. mk. grub, sch. grub, dial. grůbi (Tentor, AslPh 30,190), sin. grôb, slk. č. hrubý, hl. hrubý (dl. užívá germanismu gropny), porn. grěbi, p. grttby, dial. greby (Karlowícz, SW), br. hrúby, dial. hrubý (Scjašk.), ukr. hrúbyj, r. grúbyj, s významy 'hrubý, drsný (o povrchu a věcech)' (všesl.), 'neotesaný, hrubý (o lidech a jejich jednání)' (jsi. slk. č. hl. p. vsi.), 'nevzdělaný' (b. stč. ukr. str. StrS), 'ošklivý' (jsi. dial. bez sin.), 'velký, tlustý' (sch. grůbi, sin. dial. Plet., slk., č. dial. Bartoš 1906, porn. p. br. ukr.), přen. 'velký (o chybě ap.)' (jsi. slk. č. aj.), 'pěkný' (sin. dial. Plet), p. dial. greby 'vrásčitý', 'trpký (o chuti)'; k dalším významům podrobněji v. Lilič, s FL 1969, 159-163.
Et. není zcela jasná.
Psi. *grobb a *grubb jsou jedním z případů psi. alternace o:u \ koř. (Brückner, KZ 42, 345n: Slawski, SlOc 18, 260; Machek, PF 18, 2, 57). Machek s.v. hrubý vysvětloval psi. tvar s nosovkou rozplynutím expr. gemináty (-ubb- > -umb- > -ob-). Nejbližšími příb. jsou lit. grúbti, grumbú, grubau 'zdrsnět, ztuhnout ap.' a lot. grumbt 'vráskovatěť, podobnou alternaci v balt. (o ní Machek 1930,37) ukazují např. lot. grubu-
205
grobb
gruda
lains : grumbidains 'nerovný, drsný, hrbolatý'. Příbuznost s výrazy v jiných jazycích je nejistá.
Většinou se bsl. slova považují za nazalizované tvary ie. koř. *ghreu-bh- < *gher- 'třít, rozdirať (Sfawski. RS 16, 89; Slawski i7 356n: Bezlaj 1, 179; SM 7, 145n aj.). Přiřazování sém. blízkého něm. grob 'hrubý', střhn. g{e)rop, sthn. g{e)rob 'tlustý, neohrabaný ap.' (Diefenbach, KZ 16, 222; Osthoft* 1901, 353, pozn. 1; Torp 146; Trautmann 99n; Slawski 1, 356n aj.) naráží na potíže fonoiogické (něm, grob < *ge-hriob < ie. *kreup-, v. Kluge). Nepravděpodobný je výklad Sobolevského (RFV 66,339) o přejeti germ. výrazů ze sl.
Bemeker 1, 355n, Pokomy 387n, Vasmer 1, 312 aj. vycházejí z ie. koř. *ger-bh 'kroutit se, křivit se ap.' (s jiným stupněm ablautu sem podle Bern. a Pokorného 387 patří i psi. *gbrbb. v. gn>bb)a k přib. řadí rodinu něm. Krampf ''křeč', což sém. příliš nepřesvědčuje (pův. význam by tak byl zachován pouze v p. dial. greby 'vrásčitý'). ij
grostokb adj. 'obtížný; beschwerlich' (lx Supr a Ryl) Et.: Výraz jen stsl., překládající ř. /aAsTřóc, přežívá v rcsl. do 14. stol. Tam i der. grusíostb 'hoře, zármutek' (Vostokov; StrS). Rcsl. grustbkyj snad představuje variantu ke grustokyj, sr. r. žěstkij a žestókij. Grgstokb \t, zřejmě rýmové se stsl. žestokb 'tvrdý, drsný, krutý* (Brückner, KZ 43, 312, pozn. 2), v. žestoki..
Jen s nejistotou se spojuje se sin. dial. ogróden 'odporný, hnusný' (Bemeker 1, 356; Bezlaj s.v. -gróden).
Slovo neprůhledné. Pokusů o spojení s dalšími sl. slovy je více, žádný však zcela nepřesvědčuje.
Spojování s rodinou sl. grustb (sr. např. r. grusi' 'smutek, zármutek', sin. grust 'odpor, hnus* aj.), jak poprvé uvedli Preobr. I, 163 a Brückner, KZ I.e., vyhovuje po stránce sém., je však třeba vysvětlit rozdíl u : o.Vaillant 4, 462 řadí obě slova ke koř. *grud- (sl. gruda 'hrouda', sin. grúditi 'drtiť, přen. 'trápiť, lit. grüsti 'drtiť, přen. 'trápit se', aj.); jeho nazalízovanou formu předpokládá v nedolož, slovese, z jehož í-ového ptc. *grostb bylp derivováno grgstokb.
Z *grqda, jež SM 7. 146n rekonstruuje kvůli et. spojeni s *grgdb 'vyvýšenina' a gruda, vykládá SM 7, 150 grgstokb za předpokladu sém. vývoje *'hrbolatý, drsný' r* 'obtížný, tíživý, namáhavý'.
Matzenauer, LF 7, 203 a s určitými pochybnostmi i Bern. 1, 356 přiřazují stsl. grgstokb k stangl. grindan 'rozdrtit, rozmělnit', angl. to grind tv., něm. Grand 'písek', dále k lit. grésti 'škrabat, drápat ap.', intenz. grándyti aj., náležejícím k ie. kořeni *ghren--dh- < *gher~ 'roztírat, rozemnouť (Pokorný 459).
Stawski, SlOc 18, 260n (předtím Persson 1912, 100) spojil grgstokb s lit. grumsti 'hrozit, vyhrožovat', gruméti 'temně dunět, rachotit ap.', která patří k ie. kořeni *ghrem- tv. (Pokorný 458).
Vasmer s.v. grust' připojil grgstokb k r. gruz 'náklad', stsl. pogrgziti 'potopit, utopiť (v. pogreznoti). ij
-groziti   v. pogreznoti
gruda, -y f. 'hrouda; Scholle'
Der.: grudbiib m. 'listopad' (v. grudi.ni.).
Et: Psi. *gruda, všesl. (nezaznamenáno v plb.): b. dial. grůda, mk. lid. poet. gruda (běžné je grutka RMJ), sch. gruda, sin. grúda, slk. hruda, č. hrouda, dial. a arch. hruda, stluž. *gruda (doloženo v topon., v. Eichler, AFB 14/15, 229), kaš. grěda, p. gruda, br. ukr. hruda, r. grúda, pův. a všesl. 'hrouda', nejčastěji o hlíně, často zmrzlé (sin. dial. Plet., kaš., p., br., ukr. dial. LeksPol 1968,29, r. dial. SRNG), ale i o másle, sýru ap., odtud ojed. i 'sýr' (sch. Rj 3, 477) a 'tvaroh' (r. dial. grúdy pl. SRNG); vsi. 'hromada, velké množství něčeho' aj.
K nejbližším sl. příbuzným se řadí označení hroudy v luž. a p., sr. hl. hruzl, dl. gruzla (Sch.-šewc 353) a stp. gruzla (Slawski l, 362). K sl. gruda připojil Miklošič (MLP, stejně Bern. 1, 357; Skok 1, 626) také SCh. grůměn 'hrouda' < *grud-men; zjednodušením -dm- > -m- se vysvětluje i r. grum tv. (Bern., Vasmer bez uvedení pramene).
• (1) Psi. *gruda < ie. *ghröu-d-, *gbrěu-d- (germ. bsl.) < ie. *ghrěu~ 'roztírat, rozemnouť. (2) Psi. *gruda ~ psi. *gluda tv. < ie. *gleu- 'smačkat do koule; něco kulatého'.
(1) Psi. *gruda se nejčastěji vysvětluje z ie. kořene *ghréu-, *ghröu- 'roztírat, rozemnouť, rozšířeného O dentálu -d- (Fick 1, 418; Rozwadowsřri, MPKJ 2, 347n; Pokorný 460naj). Původní význam psi. gruda byl tedy *'něco rozbitého, rozdrobeného, rozdrceného' (tvrdá hlína se motykami drobí na menší hroudy, v. Ma-chek 1957,145); sém. paralelou je r. dial. kóloť 'zmrazek, zmrzlý kus bláta', sr. r. kolóť 'drtit, rozbíjet na kousky'. Na sém. východisko 'něco rozdrobeného* ukazují i četná příb. slova v jazycích balt., sr. lit. grusti, grádžiu, grudau 'roztloukat; opichovat (tj. otloukat slupku obilí)', lot. grúst, grúžu, grúdu 'roztloukat', lit. grüdas, lot. grůds, grauds 'zrno' aj. (MLP; Matzenauer, ČMM 1, 34; Bern. 1, 357; Trautmann 99; M-E 1, 638n; Fraenkel aj.), a germ., sr. stnord. grautr, stangl. grytí, sthn. gruzzi, něm. Grütze 'krupice', stnord. grjót, něm. Grieß 'hrubý písek ap.' aj. (Schade I, 352; Zupitza 1896, 176; Torp 145n; Kluge aj.). Příb. slova jsou (ovšem bez rozšíření koř.) i v kelt., sr. např. kymer gro, stkorn. grou 'písek' (Stokes 117). Přiřazování lat. rüdus 'rozdrcené kamení, štěrk ap.' (Fick I.e.; Walde, IF 19, 100) je nejisté (W-H 2, 447n).
(2) Machek 1968, 185 považoval psi. *gruda za variantu psi. *gluda, které je např. v r. dial. glúda
206
gruda
gn.bij
'hrouda'. Východiskem je ie. kořen *gleu- 'smač-kat do koule; něco kulatého ap-', kam s d-ovým rozšířením kořene patří vedle sl. gluda ještě něm. Kloß 'hrouda' a snad i lit. glausti, gtaudžiú 'těsně připojit, přitisknout ap.', bez rozšíření napr. stind. glau- 'hrouda, chuchvalec, kulatý výrůstek', stangl. dyne n. 'hrouda (kovu)' aj. Příbuzné je i sl. glyba, sr. např. r. glýba 'hrouda' (ie. *gieu~bh-). Ie. *gleu- je rozšířením ie. *gel- tv. Z hlediska sém. je tento výklad také možný (psi. gruda pův. *'něco kompaktního'), je však třeba předpokládat záměnu likvid.
Nepřesvědčuje Brikknerovo (KJZ 42, 339 a 346) spojování S psi. *grodb(> č.hrud'; odmítl již Bern. 1, 356), ani s *gr$db (> p. grád 'suché místo mezi bahnitými lukami'). 1}
grudkin», -a m. 'listopad; November' (lx As a Oehr)
Et.: Psi. *grudbm, *grudbn'b > b. arch. grůden, sch. st. grudan, gruden (Rj), dial. grůden (RSAN), sin. arch. grůden, slk. st. ojed. hrudeň (Palkovíč), stč. hru-den, kaš. gru3ěň, grějéň, stp. p. grudzieň, br. řídké (Nos.) a dial. (Šatalavová 1975,44) hrúdzen', ukr. hrúden \ str. grudbftb, grádenb, s významy 'prosinec' (spis. pouze v p. a ukr.; seh. sin. kaš. stp. vsi.), 'listopad' (b., sch. St. ojed. Stabéj. ZsIPh 36, 124, stp. ojed., ukr. Hrin., str.), 'vkladný měsíc' (stč.), 'září' (slk.).
Ve starém českém kalendáři byl hruden třináctý měsíc, který se každý druhý nebo třetí rok (v 19-letém měsíčním cyklu to bylo 7x) vkládal obvykle mezi zimní měsíce, někdy také k'zári (OtSN 11, S06n); tím můžeme vysvětlit i slk. st. ojed. 'září*, které Jg objasňuje jako 'měsíc, kdy se po sklizni pole připravuje k podzimnímu setí, ..rozrážejí se hroudy'".
Psi. *grudbm> je substantivizované adj. na -bm, odvozené od psi. *gruda (v. gmda), k němuž byla vytvořena sekundárně měkká varianta se suf. -jb (Meiliet 1902,394; SK 1, SO), podobně jako u dalších sl. názvů měsíců, nápř. *berzbn'b, *květbn'b aj. Spojení s psi. *gruda se přijímá všeobecně (Mikl. 1868,13; Bern. l, 357; SM 7, l53n aj.); psi. *grudbnb, *grudbn'b se pak vysvětluje jako *'měsíc hruď, tj. zejména *'měsíc, kdy cesty zamrzají a jsou pokryté hroudami' (Slawski 1, 359n; Šaur, SFFBU 20, 74 a Etim 1971, 98; Horynská 1969,
70-72 aj.), tj. listopad nebo prosinec. ij
grysti, -zetb 'hlodat, kousat; nagen, beißen'
Der.: pogrysti 'ohryzat', ugrysti, ugryznoti 'kousnout, uštknout', gryzati 'hryzat, kousat'.
Sem i csl. gryzbjg (BesUvar) jako var. k trizrtbjo, instr. k trizrtb 'úplavice'. Sr. i sin. gríža 'úplavice*, r. dial. grýža 'kýla* (Dat) a další názvy s významem 'bolesti břicha', jako sch. grif a, Stč. hry i, p. gryia, br. ukr. hryz'.
Et: Psi. *gryzti, všesl. (mimo plb.): b. grizá, mk. grize, sch. grtsti, sin. gristi, slk. hrýzť, stč. č. arch. hrýzti, č. hryzat, hl. hryzat, dl. gryzaš, porn. grězc, p.gryžč, br. hrýzci, ukr. hrýzty, r. gryzť, vše 'hlodat, hryzat, drtit zuby', refl. přen. i 'svářit se', 'trápit se' (všesl. mimo iuž. a porn.).
Jde o slovo už bsl., sr. lit. gráužti, lot. graůzt 'hryzat', lit. grůžtis f. 'bolest v břiše'.
• Psi. *gryzíi < ie. *guru-gh- 'skřípat zuby, hryzat, kousat' (bsl. kelt. ř.7).
Psi. *gryzti je pokračováním ie. *g&ru-gh- (sr. Fick 410; Pokorný 4S5n; Slawski 1, 364n; SM 7, I60n aj.), Z něhož
je vedle balt. slov i stir. brán 'starost, zármutek', kymer. brwyn 'bodavá bolesť a snad i ř. expresivní
ffoÚXSlV 'skřípat zuby' (Fick, BB 6. 213 aj., odmítá Meiliet, BSL 26, 213, SM U. aj.).
Svůdné je spojit bsl. slova s arm. krčem 'skřípu zuby1, krčem 'hryžu' (Hubschmann 1897,462; Mann 1963, s. 44, 109, 121). Mann obě slova vyvozuje z ie. *grug-, nic nám však nebrání přiřadit je k výše uvedenému ie. *gí'ru-gh (arm. g < ie. g*).
Málo pravděpodobné (Slawski l.c.) je spojení s gót. kriustan 'skřípat' (Fick l.c.; Vasmer I, 314 aj.) nebo s ŕ. <pgňyeiv 'péci' (Sobolevskij, Slávia 5, 443). pv
gryzati v. grysti
grbfrb, -a ra 'hrb; Buckel*
Psáno grobb (Pag Bon). Jde o volný překlad, kde se známější reálií, hrbem, nahrazuje ř. ůmaSÓToyoq 'prohnutí zad při tetanu',
Der.: gnbovatb 'hrbatý, shrbený, křivý', pogrbbiii se 'nahrbit se', sbgn>biti sé* 'shrbit se' (vše Bes).
Exp.: Stsl. grbbb > rum. st. a dial. gtrbá 'záda' (Tiktin 682; Rosetti 1954, 43), spíše však jde o přejeti ze sch. (Skok 1, 610).
Et: Psi. *gbrbb > b. grab, mk. grb, sch. gřba f., dial. gfb (Rj), sin. gŕba f., dial. gŕb (Piet), slk. č. hrb, hl. horb, dl. gjarb, p. garb, br. ukr. horb, r. gorb, dial. gôrob, všude 'hrb, vypuklina na zádech', přen. i 'pahrbek, vypuklina v terénu', 'záda, zadní část něčeho' (b. mk., expr. slk. č. r. aj.), 'vráska' (sln. p.), 'píd'alka' (sch. sln. dial. tvary s -a) aj. Stč. i chrb; o možné příbuznosti sl. chribb, chrbbbtb v. chrbbbtb.
• Psí. *gbrbb < ie. *ger-b- 'ohýbat se, vinout, křivit' (kelt. germ. balt.).
Psi. *gbrbb patří k ie. *ger-b-, stejně jako ir. ger-baeh 'svraštělý, zkrabacený', isl. korpa 'záhyb, vráska', korpna 'svraštit se, scvrknout se', stprus. grabis 'hora' (< *garbis), lit. gárbana 'kadeř', gurbús 'bujný (o VZTŮStu)' (se stprus. a ir. slovem spojil již Bezzenberger
u Stokese 112). O celé rodině ie. *ger- s různým rozšířením v. Pokorný 385n; s nazálním infixem se sem řadí
207
gn>bh
grblica
napr. něm. JKrampfíkieč>, Krampe 'skoba', kntmm 'křivý' aj., někdy i sl. grobb (v. grgbi>).
Pochybná je příbuznost arm. karf 'udice, hák* aj., jež sem řadí Lidén 1906, 36n; Man n 1963, 114 je spojuje s ie. *kerl-'řezať.
Hláskové potíže jsou u spojeni s lat. gibber 'hrb' (Otrcbski 1939, 82) nebo se stnord, kryppa tv,, něm. KropfvoW aj. (Mat-zenauer, LF 7,196n; Machek 1968, 183) či s lit. kvprá 'pahorek, hrb' {Janáček, Slávia 22, 322; Machek l.c); ze slovotvorných důvodů nevyhovuje ani spojení s ř. xooYxprj "vrchol' (Sůtterlin, 1F 25.69; Mikkola 1913,83). Své spojení *gbrbb se sl. *bergb 'kopec, břeh' a něm. Berg 'kopec' (Machek 1957 s.v.) Machek sám opustil. pv
gn>ďb adj. 'hrdý; síolz'; 'hrozný; furchtbať Též 'vznešený, nádherný', 'zpupný, opovážlivý';
význam 'strašný*, jsi. 'ošklivý* se dá rovněž vyvodil z 'hrdý* (^» **vzbuzující (uctivý) strach*), ab v. i niže.
Der.: elativní prěgndb 'pyšný, hrdý'; gndostb 'pýcha, hrdost, zpupnost' s adj. gndostbnb 'pyšný'; gra-dyn 'i 'pýcha, hrdost, zpupnost'; grbditi 'dělat pyšným, domýšlivým', grbditi se 'pyšnit se, vypínat se', grbděti tv., razgrbděti, vbzgrbděti 'zpychnout'.
Ět.: Psi. *gbrdb > b. dial. gräd, mk. grd, sch. arch. gřd, spis. gřdan i gřdan (vedle kompar. gřdi 'horší'), sin. grd, slk. č. hrdý, hl. hordy, dí. gjardy, p. arch. a diat. gardy (Karfowicz), p. hardy (od 16. stol, Siawski), br. dial. hárdy, ukr. hórdyj, r. górdyj, s významy 'hrdý, pyšný' (b. ojed., zsl. vsi.); 'Smělý' (r. dial.); 'vybíravý (v jídle), vrtošivý' (p. dial.); 'ošklivý, odporný' (jsi.); 'špatný, zlý' (jsi.).
Et. ne zcela jasné.
Vzhledem k doložení dvou odlišných, podle MEW 64 nesnadno slučitelných významů 'pyšný, hrdý' a 'ošklivý, hnusný', nelze vyloučit existenci dvou psi. homonym: Osten-Sacken, 1F 28.419 uvažoval o kontaminaci dvou foneticky blízkých slov, psi. *gbrdb 'hrdý' a *grbdb 'ošklivý'.
O podobné, už starší kontaminaci uvažoval Machek 1957,144: v psi. viděl splynutí ie. adj. *stldos (> něm. stolz) 'hrdý, pyšný' s adj. *ghrstos (~ psi. *gruslb 'hnus', *grustiti se 'hnusit se, ošklivit si'), ale sám později tento výklad opouští.
• (1) Psi. *gbrdb < ie. *gver-d- 'těžký, pomalý'. (2) Psi. *gn>db ~ psi. *gn>stb, grwsib 'ošklivosť.
(1) Přijatelný je výklad z ie. kořene *gi'er- 'těžký', jehož rozšíření o -d- je doloženo v lat. gurdus 'tupý, hloupý' (s psi. spojil nejisté už Fick 411), V ř. 0QaSúc. 'těžký, pomalý' (Sabler, KZ 31,277n, Krček 1907, 116, Frisk i, 262), lit. gurdus, lot. guřds 'unavený, malátný' (Fraenkel, KZ 69, 76n, Fraenkel 178 aj.). Předpokládaný
sém. vývoj od 'těžký' k 'pomalu se pohybující, důstojný, pyšný' má paralely ve stind. guru- 'těžký' : garvá- 'pýcha' od téhož ie. *glfer-, nebo v lat. stultus 'hloupý, tupý' : něm. stolz 'hrdý, pyšný'. Uvedený výklad nevylučuje ani SM 7,207.
(2) Sémantický vývoj 'hnusný, vzbuzující odpor' -*> 'štítící se, vyběračný' -* 'hrdý' předpokládal Ber-
neker (s.v., s odvoláním na Krčka 1907, U4n), uznávali jej i Pokorný 461, Skok 1, 613 aj. S psi. *grustb 'odpor, hnus' a *grustiti se spojovali *grbdb již Potebnja, RFV 3, 92, Pokorný 461 a Skok l, 613, jehož další spojení s lit. grasůs 'ošklivý, vzbuzující rozmrze-losť, gňsti 'stávat se omrzelým', něm. garstig 'ošklivý' je nejisté. Jde o výklad méně pravděpodobný, zejména z důvodů fonetických.
Málo přesvědčivé spojoval *gara& s *gsrbb 'hřbet, záda' Brückner 135, a to na základě společného sém, rysu 'něco, co vyniká, vyčnívá'. Opuštěn zůstal také výklad Machkův 1968, připouštějící přibuznost *gn>db s ř. ^Ai&j 'pýcha, hrdost; změkči-lost, jemnosť.
Z fonet. důvodů nepřesvědčuje ani spojení se sém. blízkým síangl. prut, průd 'pyšný*, předložené Fickem I.e., s ir. bred tv. (Stokes, BB 18, 89), am s et, nejasným ř. ßpivSoc, přen, 'pýcha' (Froehde, BB 7, 326); vše zamítl už Berneker. lh
grblica, -e f. 'hrdlička; Turteltaube'
Der.: grbličištb 'hrdliččí mládě', kagrbličištb tv. (s málo jasnou funkcí ka-, v. výčet možností Cejtlinová 1977, 195; podle Mareše, Slávia 36, 350-352 by mohlo označovat doma chovanou 'hrdličku chechtavou/Síreptopelia roseogrisea' na rozdíl od grblica 'hrdlička divoká/Streptopelia turtur*).
Et.: Psi. *gbr(d)lica > b. gärlica, rak. grtica, sch. gflica, sin. grlica, slk. hrdlička, poet. hrdlica, č. hrdlička, arch. hrdlíce, dial. hrdla, stp. gar(d)lica, p. dial. gar(d)lic2ka, (p. spis. sinogarlica), ukr. hór-lycja, r. góríica, vše 'hrdlička'. Snad sem patří i br. bot. harlíca 'tařice šedivá/Berteroa incana', pokud je rostlina pojmenována podle hrdliččí šedi.
• (I) Psi. *gbrtica < onom. *gur-.
(2) Psi. *gbrd!ica < psi. *gbrdio 'hrdlo'.
(1) Boranié, Rad 178.14 soudí, že stsl. grblica představuje zvukomalebné vyjádření hlasu hrdličky, vnímaného Slovany jako *gur-, sr. psi. *gbrkati 'vrkat', b. dial. gurgulica 'hrdlička*; od pod. zvuku * tur- je utvořeno lat. turtur, něm. Turtel-taube, vše 'hrdlička', p. trukaé, turkač "vrkat* atd. Vsunutí -d- (pokud není jevem čistě fonet.) a spojení s grtdlo je jev až
Sek. (v. Bulachovskij, IzvAN 7,109 a Machek). Podle Mareše I.e. má psi. *ghrlica dem. sufix -ica\ v. též Němec, SbMareš 260.
(2) MEW 63, Bern. 1, 369 aj. i většina současných
208
grblica
grfetnylb
autorů CSkok, Slawski, SM) spojují psi. *gbrdlica s gbr-dlo 'hrdlo' (o něm vice s.v. zagrbijatí); sem. východisko *'pták s voletem*, resp. *'pták, jehož hlas se vytváří v hrdle, zní hrdelně'. *Gbrdlo patří k psi. *žerti, žbreib a *žbrati, žeretb z ie. *guer- 'hltat, polykat* (v.
více s.v. pozřeli).
Oba výklady jsou možné, (2) však může být spíš lidová etymologie; pro (1) mluví mimo výše uvedené onom. výrazy i sin. grlétí, grľtti, a zejm. grúliti 'vrkat (o hrdličce i holubu)', v. Bezlaj 1. 178. dt-eh
*grblo v. zagrfcljaíi a grblica
«n>mt, -a rn. 'křovi; Gebüsch' (Ix Euch a Parim)
Dolož, jen ve spojení gromb savekovb (za ř. tporóv oixfiéx; v. SJS 4, 3). Slawski, SbKurz 334 radi grema k nejstarši lexikální vrstvě stsl., která vzešla z jaz. prostředí b.-mk.
Et.: Psi. *gbrtnb, *grbtnb (?) > b. dial. gräm 'nízký rozložitý ker', jihorodopské gôrm 'dub' (Kabasanov 1963.99), mk. dial. grm (MkR 80), sch. gřm "keř, křoví; roští; druh dubu; velký strom vůbec', sin. gřm Tcřo-ví v lese, keř'.
V současných severoslovanských jazycích nedoloženo, str. gn>mb, gromb, grwnb, grenn, 'keř' může být exp. z csl. Za relikt by snad bylo možno považovat Č. dial. (frýdlantské) hrom 'mlázf (?) v expr. rčení do hroma bukového (Malý 140), jehož -ro- je možná výsledkem lid. přiřazení slova k hrom "silný zvuk, doprovázející blesk'. Sch.-Šewc 351 n sem řadí i č. hromek, hromové kotem 'chřest/ Asparágus', podle něhož bylo utvořeno hl. hromak, dl. gromak tv., Machek je však oprávněně vyvozuje z *grorm> *hrom* (podle lid. představ chřest chrání proti hromu; v. Machek, NŘ 28, 176n).
Psi. dialektismus (jsi.) nejasného původu.
• (1) Psi. *gnam> ~ lit. grůmula "keř, křoví'.
(2) Psi. *gbrmb < ie. *gher- 'rašit' (germ., lat.?).
(3) Pst. *gn>mb < *grüdm- (~ sl. gruda 'hrouda').
(1) Hláskově i sém. nejbližší psi. *gnmb (< *grítm-) je lit. grúmuía 'keř, křoví' (Bezlaj 1,178). Další souvislosti jsou nejisté.
Fraenkcl 162 řadí lit. grůmuta k lit. gramaňtas 'velká hromada' a k psi. *gromada\ toto spojení uvádí i Bezlaj, JiS 16, 233 a Sch.-Šewc 350, klerý vychází z ie. *ger- 'sbírat'. Sém. přechod 'hromada' -» 'keř' však není zcela přesvědčivý.
(2) Mladenov, AslPh 33, 12n navrhuje vyjít z ie. *ghr-, což je nulový stupeň ie. *gher- 'rašit', rozšířený formantem -mo-. Z rozšířeného kořene *ghr--(e)H- + -s- je něm. Gras 'tráva' aj. a snad i lat. grämen tv., bez s-ového rozšíření stisl. gróa, angl. grow 'růst' ap. (v. Pokorný 440 a 454, Kluge 267n, W-H I, 616: k tomuto kořeni v. i granica, grozdi.). Později však Mladenov tento výklad opustil ve prospěch spojení se stind. gulma- (v. níže).
(3) Vasmer i, 313 vidí v sch. grm 'keř' nulový stupeň k plnému stupni v r. dial. grum 'hrouda' a to spolu se sch. grůmen tv. vykládá z *grud-mo-/men-a spojuje s gruda tv. Slabinou je nedoloženost r. grum; přesto se k tomuto výkladu přiklání Truba-čev v SM 7, I59n, který se opírá o mk. dial. grm 'ker' i 'hrouda' (MkR), gěrma 'hromada' (Hendriks 259) a připojuje mj. i č. dial. hrmola 'boule', r. dial. grom 'hrboľ, grěm 'vyvýšené místo v lese', 'skupina stromů vhodných ke stavbě uprostřed smíšeného porostu, nejčastěji na vyvýšeném místě' (cit. podle SM
l.c.).
MEW 80, Briickner, KZ 45,43 a Machek 1934, 3 spojili psi. *gn>mb s lit. krumas 'ker, křoví'; odmítá Berneker 1,358n, Fraen-kel 302, S-A 1955, č. 269.
Málo pravděpodobná je příbuznost psi, *gnmb se stind. gúl-ma- 'keř', kterou zastává Uhlenbeck, KZ 39, 259 aj.; tak i Mladenov s.v. gram; odmítá Bern. l.c. aj.
Zcela nepravděpodobná je souvislost s gruz. qrma "mladík, chlapec' (Polák, Slávia 46, 125). žš
grunyřh, -Ija m. 'taviči pec; Schmelzofen' (Grig Zach)
Var.: grbnilb (Zach), grbnilb (Zach Grig).
Et: Doloženo jen v ch.-hlah. grnil m. 'hrnek (?); pec (?)' (v 17. stol., v. Rj), str. gbrnilo, gornilo, gbrnilb 'výheň, pec' (Srez.), r. gornilo 'taviči pec, kovářská výheň' (> b. gornilo tv.).
• Csl gnnyľb 'pec' < psi. *gbrm, tv. < ie, *gvh^no- tv. (stind. lat.) < ie. *gvher- 'horký'.
Csl. gnnyíb 'pec' je odvozeno z psi. *gbrnb '(taviči) pec; výheň' sufixem -yfb, který, podobně jako -ylb, není u denominativ výjimečný (SK 1, 112). V rcsl. a r. jde snad o jiný sunx -ilbj-ilo nebo o kontaminaci sufixů -ylb/(-yľb) a -idlo (*gbrnidlo pro r. gornilo předpokládá Trubačev 1966, 196, i když přímé spojování tohoto tvaru s lat. *furniculum nepřesvědčuje).
Už ie. termín *g"hr-no- 'pec' má pokračování v stind. ghrná- 'žár' a lat. furnus 'pec' (Bezzenberger, BB 12. 79, Bern. 1, 371, Pokorný 493, SM 7, 210n aj.), ve sl. jazycích je pokračováním rcsl. gbrm 'kotel, kovářská výheň, pec' (Srez.), r. dial. gornó 'pec k vypalování cihel, hrnčířských výrobků ap.' (Beijajevová), br. dial. harno, hurno 'hrnčířská pec' (Ghiszkowská, SFPS1 I4,s. 194 a 197).Více o ie. *guher- s.v. gorěti 'hořet, planout'. S tímto slovesem spojil *gbrnb už Jg s.v. hrnec.
O séra. blízkosti grbnyfb a *gbrnbCb 'hrnec, hliněná nádoba' (v. gn.m.čart.) svědci skutečnost, že pece (taviči i hrnčířské) byly poměrně malé a zhotovené z hlíny, sr. sém. paralelu stind. ukhá- 'hrnec' : gót. aůhns 'pec' (Trubačev 1966, 197). pv-eh
209
grbnbčar'b
gri>ranb
gruibčar'b, -rja m. 'hrnčíř; Töpfer' (ix Supr)
Csl. grbnbčar'b je utvořeno sufixem -{j)ar'b (<
-*arjb, tat.-gem. původu, v, Flajšhans, LF 67, 236-43, SK. 2,21 n
aj.) od nedoloženého stsl. *grbnbcb; od téhož slova je
csl. rel. adj. grbmčbm.
Et.: Csl. grbnbčar'b má responze ve všech si. jaz.
mimo sin.: b. gränčár, mk. grnčar, sch. gřnčar, slk.
hrnčiar, č. hrnčíř, hl. hornčer, dl. gjarncar', p. garn-
carz, br. hančár, ukr. hončár, r. gončár, vše 'hrnčíř'. Psi. *gbrnbcb, jen náhodou nedoložené ve stsl.,
dnes všesl. s primárním významem 'hrnec', je pův.
dem. na -bCb od psi. *gbrm 'pec'; o něm v. grunylt 'taviči
pec'. py
gtfbStfe, -i f. 'hrst; Handvoll' (lx Euch a Parim)
Et: Psi. *gbrsíb, všesl., v některých jaz. jen arch. nebo dial.: b. dial. grast, mk. grsl, sch. arch. a dial. gFst, sin. arch. gřsl (Plet), slk. hrsť, č. hrst, hl, horše, dl. gjarsč, (v plb. jen der. gorslě < *gbrsthje; SEPib 174n), porn. garsc, gársc, kas. arch. gróse (s přesmykem, v. Brückner, KZ42,44), p. garšč, br. dial. hors'c' (Bjafke-vič), ukr. arch. horsť (Žel.), r. gorsť, vše s významem 'hrsť, též jako mira (lnu, konopí ap.), příp. 'malé množství, trocha'.
• Psi. *gbfstb ~ psí. *gbrtati < ie. *ger- 'sbírat* (ř. lat lit).
Psi. *gbrstb, s pův. významem *'to, čím se sbírá, shrnuje', 'co se shrábne do jedné ruky', je spojováno s psi. *gbrtati 'shrabovat, shrnovat*, které je vykládáno bud' jako /-ové rozšíření kořene, doložené jen ve si. (*gbrt-ati) z reduk. stupně ie. *ger- 'sbirať (Pokorný 382n; Slawski I, 260; Eckert, ZSI 17, 61 In; SM 7, 213 aj.), nebo spíše jako ř-ové intenzívum (*gbr-tati) z téhož ie. kořene (Machek s.v. krnouti). V prvním pojetí je psi. *gbrstb z *gbrt-tb, v druhém z *gbr-sfo* Zakončení -stb je í v sém. blízkém *pestb (v. Machek s.v. pěst), ř. ccyoťJTot; 'ruka*, něm. Faust *pěsť aj.
Pokračováním ie. *ger- je pravděpodobně i ř. ayeioetv 'sbírať (k němu drive řazeno i ojed. a nejasné dyoatóz 'ruka', pokud bylo vykládáno z *&-yoQ-OTO$; odmítá SM 7,213), s neúplnou redupli-kací lat. grex (< *gre-g-) 'dav, zástup' (Persson, BB19, 28In; Bragmann, IF 11, 285n pozn,; W-H I, 622 aj.). Zubatý, AstPh 16, 394 pokládal za příbuzné i lot. gurste 'svazek lnu' (shodně Porzeziúski, RS 4, 7, M-E, Bezlaj i Machek), je to však spíše staré přejetí ze sl. jazyků (v. Eckert i.e.; Eckert 1983, 142).
T-ové rozšíření ie. *gr- +*vyhloubit vydlabat' vidí v psi. "gbrslb Prusík, Krok 11, 204; mylně sem řadí stind. gárta- 'jáma, díra ap.' (sr. Mayrhofer I, 327) a ř. ygátvoc. 'dutý, hluboký*.
Starší spojování s ř. iúq 'ruka', lat. Itěrěs 'dědic1, stind. hárati 'bere, přenáší' (Petr, BB 21, 214; Meillei, BS L 21, 286n), nebo se
si. grabiti (Zupirza 1896, 171 aj.) je nyní odmítáno (Frisk 2, 10S2n; Slawski l.c. aj.).
Mylný je Pedersenúv předpoklad, že v stsl. grbstb je -r- < -I-a že s ním souvisí alb. dial, gflsht 'prsť (KZ 33, 547). žš
grttanb, -i m. 'hrdlo, chřtán; Kehle, Schlund'
V Lob Par o-km en grbtwib.
Et: Psi. *gzrtanb, *ghrtam > sin. dial. grtán, grtánec (Plet), slk. č. hrtan, dial. hrtáň (Kálal; Malina; Gregor 1959), stp. grtaň F., krtaň m., p. krtaň f. (dial. m., Karíowicz) aj., br. hartán' f., ukr. hortán' f., dial her-tán' f. (Hrm.), str. gbrtam, gortam m. i f., r. gortán' f_, (z r. je b. arch. kniž. gáríán, rodd, Mladenov 1951), s významy 'část dýchacího ústrojí, hrtan, larynx' (všude s výjimkou sin.), dále 'hrdlo, krk' (b. sin., slk. hovor., č. dial. hrtan Svěrák 1941, stp., r. arch. a hovor.), 'hltan, jícen' (sin., slk. dial. hrtan Ripka), 'ohryzek, tzv. Adamovo jablko' (sin., p. dial., ukr. hyrtán Hrin.), pejor. 'chřtán' (slk. hovor.) aj.
Dále se sem řadí i b. grůklján, arch. gräklán, dial. grättán (BDiai 3, 54), mk. grklan 'hrtan*, sch. grktjan, dial. gřtljan 'hrtan, hrdlo', 'průdušnice', 'hltan, jícen' (RSAN)- Ta se vykládají bud* jako výsledek až psi. kontaminace *gbriam s *gbrdh (BER 1, 288; Toporov 2, 349n; Rusek 1984, 53), příp. s "glbtati (Skok 1, 621), nebo se považuji za archaismy, mající paralely v balt. jazycích, sr. stprus. gitrcle 'hrtan, hrdlo', lit gurklýs 'vole1 ap. (Bernštejn 1961, 74; BER l.c; Kurkinová, Etim 1976, 28 aj.).
Patří sem rovněž stč. chřtán, chřtán, křtán (Gb), £. chřtán, dial. chrtáň (Bartoš 1906, 10S) ap. 'hrdto, chřtán', která Bemekcr l, 372 vysvětluje možnou kontaminací se stč. chr(s)tálek, chřtátek, kftákk ap. 'chrupavka1.
Slovo et. ne zcela jasné. Žádný z existujících výkladů přesvědčivě nevysvětluje slovotvornou stránku.
• (l) Psi. *gbrtanb, *gbrtanb < ie. *g"er~ 'hltat polykať. (2) Psi. ^grbtanb ~ psi. *glt,t-ati 'hltat, polykať.
(1) Většinou (MEW 63; Bemeker l.c; SM 7, 213n aj.) Se vychází z ie. kořene *gt'er- 'hltat, polykať, který je rovněž v psi. *gbrdlo (o něm více s.v. zagrbijatí) a *žerti *žbretb (v. požrřti). Ne zcela jasné je zakončení na -t-anb, -tam; -t- se vykládá jako součást buď slovesného adj. na -to- (sr. stind. *gúrtá- 'sežraný' Bern. l.c), nebo iépe slovesného subst. na -ti-, protože psi. *gbrtb je doloženo v dl. gjarš f. 'hltan, hrdlo, chřtán' (Slawski 3, 164); -anb se považuje za sufix psi. (o něm Vondrák 1906, 1,481).
Vzhledem k existenci četných variant ve sl. jazycích a obtížnosti stanovit výchozí tvar (vsi. jazyky ukazují na *gbr-l-, naproti tomu p. krtaň, str. gry-tanb Soboievskij 1907, 58 a r. dial. grytán' Vasmer I, 298
210
gn>tani>
giiditi
předpokládají *gn-t-) vysvětlují Vaillant2,149, Bez-laj 1,183 aj. psi. *gbrtanb až psi. kontaminací *gbrdlo hrdlo" a *gluati 'hltat, polykať.
(2) Vasmer l.c. (pod. již Sobolevskij, ŽMNP 1886, 9, s. !49 a íirnndi.. RFV 22, U8n) považuje za pŮV, tvar *gn>t-, který je blízký psi. *gh>t-ali 'hltat, polykať; přesmyk -r&- > -&r- vysvětluje vlivem slova *gbrdlo.
Machek s.v. hrtan a LP 7, 77 spojuje psi. *g&rtt> s lat, guttur 'hrdlo' za předpokladu presmyku likvidy a dentály.
Sem. nepřesvědčivé je Briicknerovo (s. 27!) spojováni s psi. *gbrtaii 'sbírat, shromažďovat', o kterém vice v. grtstt..
Zcela nepravděpodobný je Pogodinův (RFV 32,273) předpoklad komp. *gbrl-tam, „gorlovoj stvoi" kde -tanb je z ie. *ton-is, sr. stind. tanóti 'natahuje, napíná'. ij
-gn.zdaf i st-  v. sign-ždati se
g r tmě ti, gnmítb 'hřmět; don nem'
Der.: VbZgrbtněti 'zahřměť; v. zvlášť groun,.
Et: Psi. *grbměti, všesl.: b. gármjá, mk. grmi, sch. gřmeíijgřmjetL též gŕ-, dial. gřmljeli, gřmljeti, gřmi-ti, sin. grméti, slk. hrmiet\ č. hřmět, hřmít, plb. gram&t, porn. gřmoc, gřSrhac (Sychta), p. grzmieč, br. hryméc', ukr. dial. hremity (Hrin.), r. greméť, vše 'hřměť, přen. 'vydávat zvuk podobný hromu'.
• Psi. *grbměti < ie. *ghrem~ "hlasitě, temnč znít, hřmět; hněvat se' (Írán. ř. germ. balí.).
Psi. *grbtněti se odvozuje od reduk. stupně ie. onom. kořene *ghrem-, k němuž se dále řadí av. gram- 'rozzlobit se, mít zlosť, nper. yaram 'zloba', ř. xofip(sx)írEiv 'řehtat, ržáť, gót. gramjan 'rozzlobit*, stisl. grimmr 'vzteklý, nepřátelský, rozčilený', gramr 'rozhněvaný, nevraživý', angl grim 'vzteklý, divoký', něm. gram 'zlý', Gram 'žaľ, Grimm 'vztek, zloba', stprus. grľmikan grimons 'zazpívavší píseň*, grumins 'doznívání bouřky s deštěm (?)' (sr. Toporov 2,317n), lit. gruménti, grumeti 'temně dunět aj.', lot. gremt 'mručet, mluvit v afektu* (MEW 77; Bemeker i, 354 a 360; Pokorný 458n; Vasmer 1, 310 aj.). Jako sémantickou paralelu spojující írán.-germ. významy s významy bsl. lze uvést něm. grollen 'dunět, rachotit' a 'hněvat se, nevrazí ť.
Méně pravděpodobné je spojení psi. *grbměti s r. fígépEiv 'hučet, rachotit' (Fick, BB 6, 212n), protože to se nevykládá z gv~, ale z 6(A)- či m-\ múze ale jít o souvislost elementární.
hk
grijzďb v. grozďb grtzni, v. grezm. a grozrfi.
gubiti, -ih. 'hubit, ničit, kazit; vertilgen, vernichten, verderben'
Der.: gubitet'b 'hubitel, ničiteľ, gubitehm 'zhoubný', gubiteibsivo 'záhuba'; izgubiü 'zahubiť;pogubiti 'zahubit, zničit; ztratit; pozbýť, pogubljatí ipCpagu-ba, lx i poguba 'záhuba, zkáza, pohroma; mor; nebezpečí, hrozba; škoda', pagubtrn 'zhoubný, nebezpečný, morový', pagubbnikb 'zhoubce*.
Komp.: dětogubljenije 'usmrcení dítěte' (1 x Euch; podle Schümanns 1958, 32 kalk ř. naiôoip&OQÍa; stsl. text zde bez předlohy); dušefpajgubbm 'hubící duše' (ř. t/ivxotpSó-eoQ); dušegubbcb 'vrah, hubitel duše', přechýl. dušegtt-bica; vbsegubitefb 'zhoubce'.
Mwogopagubbnaja moka (lx BesUvar) vzniklo nejspíš z mhnogogubbnqja 'mnohonásobná' (v. sngubi.) adideací k pa-gttbbnb.
Exp.: Z csl, je rum. pagubá 'škoda, újma', pagubnic "škodlivý, zhoubný' (Tiktin 1106n; podle BER 1, 291 n je však rum. pagubä z b.); jako přejetí z csl. dušegitbbnb chápe Tiktin 535 rum. desugit-biná 'zločin; pokuta, výkupné' (z *dusegubinä vina); Skok, Slávia 4, 335 sem řadí i (domácími prostředky obměněné) rum. sitgubái 'zlomyslný'.
Et; Psi. * gubiti, všesl.: b. gúbja, mk. gubi, sch. gübiti, sin. arch. gubiti, slk. hubit', č. hubit, hl. hubic, dl. gubiš (v plb. jen pref. 3. sg. vezďaibě), porn. gub'ic, p. gubic, br. hubíc', ukr. kubýty, r. gubíť, s významy 'hubit, ničiť (všesl.), 'ztrácet' (všesi. mimo slk. č.) ap.
Psi. *gubiti}e kauz. k psi. *gy(b)npti 'hynout' (v. gybnoti) stejně jako studili: slydnoti, učiti: vyknoíi', v, Siawski I, 376; ŽŠ
-ÍMll>b v. prěgubi, a suguin.
guditi, guditb, guždo 'tupit, hanět; schmähen' (lx Meth
a NomUsť)
Et:Psi. *gudili > slk. řídkéhudiť, br. dial. húdzic* (Bjatkevič 141, NarSIova 17), ukr. húdyty, hudýty (to Žel.), str. guditi, r. dial. gúdit' (SRNG) s významem 'hanět, odsuzovat, pomlouvat ap.'
Osten-Sacken, KZ 44, 154, Rudnyc'kyj 1, 756 aj. sem řadí i č. dia). vyhoudat 'hubovat, žvanit, klábosit', 'vytýkať, vyhoitdat se 'vychloubat se', která podle Machka patří k č. housti 'hrát na hudební nástroj', o němž více s.v. gosíi.
Et. není zcela jasná.
■ (1) SI. guditi < psi. *kuditi 'hanět, tupit'.
(2) Psi. *ggditi  ~ psL *ggsti 'hrát na hudební nástroj'.
(3) Psi. *guditi ěv psi. *gyd-, *gad- 'něco ošklivého'.
(1) Brückner, KZ 46, 235 (v náznacích snad již MLP 149 a Geitler, LF 3,37) považuje sl. guditi za znělou variantu k sl. kuditi tv., v. kuditi. Je však možno také připus-
21
1
guditi
gvozdb
tit, že guditi vzniklo v důsledku lid. etymologie, sblížením st. kuditi s hláskově blízkým sl. guděti, sr. r. guděť 'hučet, znít ap.7 (tak ESUkr t, 613).
(2) Tradičně se sl. guditi radí k psi. *ggdo, gosti (MEW 72; Bemeker 1, 340n; Vasmer 1, 318 aj.), v. gosti, COŽ znamená, že význam 'hanět, tupiť je sek. («- 'zahrát někomu, tj. vyhubovat někoho'), sr, SM s.v. goděti, guditi. Při tomto výkladu musíme u guditi v Met h a NomUsť předpokládat, že je tu už provedena rcsl. změna o v «.
(3) Osten-Sacken o.e. 153-155 vychází z psi. *gud-a k nejbližším příb. řadí psi. *gyd-, *gad- 'něco ošklivého' (v. gadi.), což je sém. přesvědčivé. Podobný je výklad Machkův (Machek s.v. hyzditi), který považuje sl. guditi za faktitivum s o-stupněm koř, (*'činit odporným'). Machkem uváděná příbuznost s ř. Gzóyoq 'hnus, odpor' je však vzhledem k nutnosti předpokládat více fakultativních změn (pře-smyk a rozdíl st : d) nepravděpodobná (o ř. slově
v. Frisk 2, 812n).
Nepresvedčivé je Matzenauerovo (LF 7, 203) spojováni s lot. gundět 'proklínat' a se stnord. gunnr, sthn. gund- 'boj, válka' aj.
Chybný je názor {Carského (SbFortunatov 482, totéž v RFV 49, 14) o přejetí br, dial. húdzic' z lit. gňdinti '(na)učit někoho něco'. ij
gumbno, -a n. 'humno, mlat; Tenne'
EL: Psi. *gumbno, všesl.: b. gúmno, mk. gumno, sch. sin. gúmno, slk. č. humno, č. dial. húno (Kubín), hl. huna, dl. gumno, plb. ďaimně, kaš. p. gumno, br. ukr. humno, r. gumno, vše s význ. 'upěchované místo k mlácení obilí' aj.
Slovo až psi. stáří. Za et. neprůhledné je pokládají Preobraženskij l, 169, Brückner s.v., Slawski l, 377,
S-A 1955, S. 241 n aj.
Nejčastěji je přijímán názor Pogodinův 1903, 234n, že gumbno je kompozitum: v první části je ie. koř. *g%ou- ra. 'hovězí dobytče' (v. goveždb), ve druhé části ie. *men- 'mačkat, šlapať, doložené v lit. minti 'šlapat', sl. mbnq, meti '(šlapáním) drtit, mnout, tříť. Gumbno bylo tedy 'prostranství, kde se mlátilo obilí pomocí hovězího dobytka tak, že zvířata vyšlapáva-la zrní z klasů'. (Tato tradice je dosud zachována na Balkáně i u sev. Slovanů, v. Moszyňski 1929, 1, I99n) Pogodinův názor přijímají Bemeker, Skok s.v., Vasmer s.v., Pokorný 483, SM aj.
Machek pokládal slovotvorný typ -mtno od *meti mtnelb za neočekávaný, a proto vykládá gumbno zkrácením Z *gitmbn-bno, či (méně přesvědčivě) z *gumbnišče (-isko). Tím odvolal svůj výklad v LF 53. 342-345, kde vykládá *gu-m-bno jako 'mlat potřený směsí hlíny s kravským hnojem nebo močůvkou, případ-
ně dobytčí krví*, a to Z ie. *gi'ou- 'hnůj, výkaly', sr. psi. *govwio, rozšířeného o suf. -mo-j-mä- a -ano, jež je i ve sl. vapbno.
Z etymologicky nejasného *gu-rm, ^gu-mo- se suf. -bno vykládal psi. "gumbno také Meillet 1902, 427.
Další výklady jsou málo přesvědčivé; Meringerúv (IF 16, 183), spojující psi. * gumbno s lat. humus 'země, hlín a'(naznačil již Gorjajev 84); Potebnjův (1880, 3, 29), předpokládající společný základ v *gtimbno a *gbmbzali 'hemžil se, lézt' (připouští ještě M lade nov 114). Nejisté je také spojení ''gumbno < *gubbtto s lil. a lot. guba 'kupa', lot. gttbenis tv. u Gorjajeva 439 (sr. už pozn. v MEW 81) a jejích přiřazení k ie. *gheub(h)- 'naklánět, ohýbat ap.'. lh
gvozdb, -i m.'hŕeb; Nageľ
Var.: gvozdií m.s gVOzdvii (f.? Ix Supr) tv.
Der.: Rel. adj. gVOZdUnbr gVOZdvUnb; pref. vb. OtbgVOZ-
diti 'odstranit hřeby';prigvozditi 'přibít (hřeby)', ipf. prigvaždati tv., přen. prigvaždati myslb 'upinat mysl', refl. prigvaždati se 'připojovat se'; sagvozditi 'přibít (hřebíky)'.
Exp,: Cst. gvozdb > rum. gávozd tv. (Tiktin), pokud nejde o přejetí z b. (BER).
Et.: Psi. *gvozdb, všesl.: b. dial. a arch. gvozd(spis. gvózdej), sch. gvbzd, gvôzd, dial. gbzd, gvôz (RSAN, Rj), sin. gvôzd (Plet.), slk. dial. hvozd, č. jen slangové pl. f. hvozděje (Kott 6, 400), hl. hózdž, dl. gozdž, plb. ďiizd, porn. gôzj, p. gwózdz, dial. gozdž ap. (Karfo-wicz), br. hvozd, dial. hozdz' (šatalavová 42), ukr. dial. hvozd', hvizd, str. gvozdb, gvozdb, r. gvozď, arch. a dial. gvozd (SRNG), vše 'hřeb, původně dřevěný', dále 'čep (sudu ap.)' (b. dial., p. dial., str., r. dial.), spec. 'vořiny, tj. tyče spojující kmeny voru' (č. slangové), 'příčka žebříku' (kaš.), 'železná tyč, tlouk* (sch. dial.), 'železo' (sch.), 'čnějící skála, útes' (sch. dial.), 'zuby bran na vláčení' (pl. v kaš,, Handkeová,
SFPS19, 116).
Et. ne zcela jasné.
• (1) Psi. *gvozdb 'hřeb* ~ psi. *gvozdb 'les' < ie. *gites-d-'větvoví, listoví' (ř.? lat.? germ.).
(2) Psi. *gvozdb < ie. *ghasto- 'osten, žihadlo ap.' (lat. kelt. germ.).
(3) Psi. *gvozdb < ie. *guozd(h)o-/gyozd(h)i-'bieb; penis' (kelt.).
(1) Obě psi. slova, *gvozdb 'les' a *gvozdb 'hřeb7, poprvé spojil zřejmě Vasmer, RS 4, 175 (sr. i Vasmer 1, 263), vycházeje z prim. významu 'větev, špice'. Přijímá i Slawski l, 387, Skok l, 643 aj.; od výchozího významu 'ostrá část stromu' dospívají jednak k významu '(dřevěný) hřeb, klin', jednak k synekdo-chickému významu 'les', tj, 'místo, kde roste větvoví ap.'. Výchozím ie. kořenem je *gues- s rozšiřujícími
212
gvozdb
gtnati
formanty -d-, -n-, k němuž patří především rodina něm. Quast m. 'štětec, koště', Quaste f. 'střapec, třásně', jež s *gvozdb 'les' spojil už Torbiörnsson, SbNoreen 255n. Méně jistá je příslušnost et. nejasného ř. ßoaxQvxoq 'prstenec, kadeř' a ojed. lat. vespices pí. 'husté křoví', jež k rodině něm. Quast přiřadil Froe-hde, bb 10,295n aj., ke sl. gvozdb pak Berneker l, 365, Pokorný 480 aj.
(2) Vyloučit nelze ani starší výklad z ie. *ghasto-'něco ostrého, vyčnívajícího, špice ap.', doloženého ve stisl. gaddr tv., ir. gat 'vrbový proutek', gót. gazds 'osten, žihadlo' v. Matzenauer, LF 7, 206n, Fick 419 aj. S kelt. a germ. slovy se obvykle spojuje i lat. hasla 'kopí, tyč'. Fonet. potíže výkladu z ie. *ghasto- se snažil odstranit Matzenauer I.e. předpokladem vsuvného sl. -v-, zatímco Uhlenbeck, pbb 30, 283 připouštěl výchozí ie. *gh- vedle *ghu-.
Gricnberger 1900, 97 a Vaillanl, RÉS 28,140-142 předpokládali přejetí sl. gvozdb a gvozdb z germ. *gazd-. Vaillanl vyšel z a-kmenového *gazdi<- 'špičatý porost, tj. les', jehož stopu viděl vestsl. adj. gvozdviinb; počítal dales metatezi *gozdv- > "gvozd-. Nepravděpodo bné.
(3) Málo pravděpodobná je i hypotéza Pokorného, ZCPh 16, 405, že sl. gvozdb souvisí s ir. bod 'penis' a kymer. both 'náboj kola; puklice štítu', vše z ie. *guozd(h)o-, *guozd(h)i- 'hřeb; penis' (v. i Pokorný 485). Přijímá W-H s.v. futuö.
Trubačev v SM už neuvádí svůj starší výklad (VSIJa 2,34-36), předpokládající výchozí sl. *vozdb, které spojil s lit. iězdas, lot. vězda 'kůl, klacek'. Počáteční g- ve sl. gvozdb by bylo protetické.
Brückner, AslPh 39, t On spojoval gvozdb s pruským gudde 'keř', sl. gostb 'hustý' a nejistým sl. *guta 'strom'. lh
gybati 'hynout' v. gybnori -gybati '(o)hýbať v. prěgbnpti gybělb v. gybnori
gybnoti,  -nen. 'hynout, pomíjet; zugrunde gehen, vergehen'
Stupeň *gyb- je podle ipf. gybati 'hynout'.
Der.:, negybnpštii 'nepomíjející', gybělb 'záhuba; mor, epidemie; ztráta, škoda', odtud gybélbrib 'hynoucí, určený k zahynutí' agybělbstvo 'záhuba, zkáza'; preľ. izgybrioti 'zahynout', ipf. izgybati; pogy(b)-npti 'zahynout, zaniknout; ztratit se, zabloudit, zmizet', pogybati ipf. i pf. 'hynout, pomíjet, přijít nazmar', pogybělb 'záhuba, pohroma; mor' s adj. pogybělbttb 'propadlý záhubě; zhoubný, zkázonos-ný\ pogybělbsivo 'záhuba, zkáza'.
Kômp.: vbsegybělbtib 'zhoubný, záhubný'.
Et.: Psi. *gy(b)noti, všesl.: b. gína, mk. gine, sch. glnuti, sin. giniti, slk. hynut', č. hynout, hl. hinyč, dl. ginus, v plb. jen 3. sg. préz. pihďaině < *po-jbz- a ptc. pf. pas.puzďainoté, pom. ginoc, p. ginqč, br. hinuc', ukr. hynuty, arch. hýbnuty (Žel.), r. gibnuť, arch. i gínuť, vše s významem 'hynout, umírat', dále 'chřadnout' (b. sch. sin. slk. č. luž. pom. ukr. r.), 'kazit se' (ukr. r.), 'mizet, zanikať (b. sin. slk. plb. luž. pom. p. br. ukr.), 'trápit se, toužit po něčem' (b. sch. dl., p. dial., ukr.) ap.
Psi. *gyb-noti je inchoativum se zdlouženým nulovým stupněm kořene, asi podle ipf. gybati; pův. *gbb-noti je např. v č. zhebnout, v. níže; o-stupeň je v kauz. gubiti, v. gubiti.
Nejasné. Většinou je psi. *gy(b)npti 'hynout' ztotožňováno s psi. *gbb- 'ohýbať z ie. *gheubh- tv. (v. prégmoti) za předpokladu sém. vývoje *'ohýbat se Stářím, nemocí ap.' -> 'hynout' (Zubatý I, 1, 232n; Bern. 1,373n; H-K 137; Sch.-Šewc284 aj.). Jinou motivaci, *'hý-bat se' ->■ 'jít (ze světa)'     'zemřít' uvádí Němec,
Slávia 23, 8; pod. Toporov 2, 322.
Zubatý l.c se mylně domnivá, že význam 'hynout' byl vyjadřován plným stupněm gub- a redukovaným zdlouženým stupněm gyb- a oddělil se tak i formálně od výchozího *gbb-; z tohoto stupně je však i ě. vulg. sběhnout 'zhynout, zemřít' (Machek s.v. hynouti, H-K 137), z 5-stupně sin. gábati 'strádat, trpět nouzí, chřadnout' (Bezlaj, Balt 10, 23) aj.
MEW 82 pokládá psi. *gbb- 'ohýbať a 'hynout' za dva homonymní kořeny. Shodně Machek s.v. hynoutt a hýbati; *gbb- 'ohýbať vykládá přesmykem z *bbg-, původ psi. *gbb- 'hynout' má za nejasný. Bezlaj, Balt 10, 21-28 připomíná balt. slova, sém. i hláskově blízká sl. *gy(b)npti 'hynout', např. lit. geibti 'slábnout, chřadnout', lot. gěibt 'umříť a další, která jsou v jeho pojetí výsledkem kontaminace různých ie. kořenů {*gheubh- 'ohýbať, *geibh- 'točit, ohýbať, *geibh~, *geubh- ap.). žš
-gynoti  v. gybnoti
gbnati, žench. 'hnát; treiben, jagen'
Ojcd. také v přen. významu 'usilovně nasledovať (SJS).
Der.: S o-stupněm kořene je utvořeno staré iter. goniti 'hnát, honit, pronásledovat; usilovat o něco', goniti Sf 'prohánět se' a gonitefb 'pronásledovatel'. Pref. dogoniti 'dohánět k něčemu' (ix Nom); izgbnati (3. sg. iždenetb) 'vyhnat, prohnat', spec. 'vymítnout (o ďáblu)' s ipf. izgoniti, izganjati; otbgbnati 'odehnat, zapudit' s ipf. otbgoniti. otbganjati, pogbnati 'spěchat; zahánět; pronásledovat, stíhat (viníky)', pogoniti 'sle-
21
3
gbnaŕí
-gtnoti
dovát; stíhat aj.', nepogonjenije 'odpuštění, beztrestnosť (lx Supr), poganjati 'pohánět'; prigoniti 'prihá-něť; progbnati pf. ke gbnati 'vyhnat, vymknout; prohnat', progoniti 'vyhánět, vymítat; pronásledovat aj.', proganjati 'vyhánět, vymítať, progonitefb, pro-gonbnikb 'pronásledovatel'; razgbnati (3. sg. raždenen.) 'rozehnat, rozptýliť s ipf. razgonith sbgbnati 'shromáždit; vyhnať, nesbgonimb 'nepostižný, nekonečný' (!x Supr); vygbnati 'vyhnať s ipf. vygoniti; vbzgsna-ti 'zahnať; zaghnati tv.
Komu.: listogonb 'říjen' (tx připiš v As).
Exp.: Rum. & (pofgoni"honit ap.*, a ságoni "pářit se' vykládá z csl. Tiktin. Reflexivum (vzhledem k významu) a řada dalších derivátů však byla do rum. přejata spíše necírkevní cestou ze sl. jazyků (BER 1, 263n, Skok 1, 574n).
Et: Psi. *gbnati > b. dial. gôna (BDíal l, 78; sr. Georgjev 1958b, 27n), sch. gnáti, sin. gnáti, slk. hnať, č. hnát, hl. hnai, dl. gnaš, plb. 3. sg. zrně, ptc. /-ové a prefixáty (P-S), porn. gnac, p. gnaé, br. hnac, ukr. hnáty, r. gnat', s významy 'hnát, pohánět ap.' (sch. sin. zsl. vsi.), 'nutit, pobízet' (b. dial., sin. slk. č.), 'lovit, pronásledovat' (vsi.) a další přenesené významy.
Prézentní *žen- ustoupilo v b. dial., p., porn. analogickým tvarům podle inf. (p. gna, porn. i gna-je, ale stp. žone, p. dial. žene). Náběh tohoto vývoje je i v sch., kde ale préz. žen- dosud převládá. R., br. a hl. používá pro prézens tvary slovesa goniti.
Pokračování psi. *goniti (se) 'honit (se)' a iter. *-ganjati je všesl.
• Psi. *gbnati < ie. *g*hen- 'biť.
Psi. sloveso je všeobecně spojováno s rodinou ie. *g"hen- (Pokorný 491 n): stind. hánti 'bije, zabiji' (poprvé již Miki. 1845, 17), av. jainti tv., toch. A ko, B kou 'zabíjet', het. ku-en-zi, 3. pl. ku-na-an-zi tv., arm. jnem 'biji', ř. SeívEiv 'bíť, tpóvoc, 'zabití' (formálně totožné sé sl. gonb), lat. dě-fendere 'brániť, stir.
gonim 'zraňuji, zabíjím', guin 'rána', stnord. guSr, gunnr 'boj*, gandr 'hůl', sthn. gund-fano 'bojová vlajka'.
Windekens 1952, 98n sem mylně řadí ř. xívôvvoq 'nebezpečí'; jinak Frisk 1, 854n a Chantraine 532n. Meyer 1891, 136 připojuje alb. gjah 'hon*, jež z hláskových důvodů odmítá Pedersen, KZ 36, 330n.
Nejblíže příbuzné je lit. genů, giňti 'hnát dobytek' a lot. dzenu, dzil tv.; sl. goniti odpovidá lit, ganýti, lot. ganit 'pásť, stejný reduk. tvar jako sl. gbn- má stprus. guntwei, 1. pl. gunnimai 'hnáť (Fraenkel, ZPhon 6, 261; Machek, SM aj.). MEW, Bezzenberger, SbJagič 279-83 a Brückner je mylně považuji za přejetí z p. či br.
Temný reduk. vokál v inf. *gtnati (na rozdíl od paralelního *bbrati ap.) se nejčastěji vykládá z jíž ie. varianty *ghun-, vzniklé snad vokalizaci labiálniho elementu, sr. toch. A to, B kau a het. kun-, stprus. guntwei, gunnimai (Oštir, AslPh 34, 126-30; Vaillant 1,171;SMaj.). Vondrák 1906,1, 38 vysvětluje -w- jako2adopat-rovou variantu slabičného n (tak i Meillet 1924, 57 a MSL 14, 365; nejnověji Hamp, ZbFL 29, 155). Skok 1, 374 myslí na změnu h >   asimilaci k -a- v infinitivu.
Z téhož ie. kořene se vykládá i psi. žeti žwietb 'žnout' (v. zetit). Znamená to předpokládat, že se sloveso s pův. významem *'bít, zabíjet' v bsl. sém. rozštěpilo jednak na 'zabíjet' -> "lovit, pronásledovat', jednak "(bitím) hnát zvířata', jednak 'sekať (sr. lit. geniů, genéti, lot. dzenét 'osekával větve'; v psi. se specifikovalo na sklizeni trávy a obili); v. Porzig 1954, 174.
Společné východisko pro tak rozdílné činnosti popírá Machek 1957, 133n, z ie. *gen- 'bíť vykládá jen 'žnouť a rekonstruuje homonymní bsl. kořen ''gen- 'hnáť. K němu Machek 1968, 171 připojuje stir. ind-air-ben 'odhánět' a het. nanna- 'hnáť za předpokladu asimilace g-n > n-n.
Také Ujinskij (RFV 78, 3-4 a SbJagič 295-7) vyvozuje z ie. *gvhen- 'bíť jen sl. žeti, kdežto "gtnati vykládá z ie. *gou- 'chytat, lovit*. ik
-gMlOíi v. prégfcnoti
214
-chab-
chapati
Ch
-Chab- v. ochabit! >t.
cha loga, -y f. 'živý plot; Hecke'
Et.: Psi. *chalpga > b. dial. álaga, áluga (BER), sch. háluga, áluga; äloga, áloka (pokud to není přejetí z ř.; sem řadí skok l, 29), sin. halůga, arch. halóga, ukr. arch. ojed. chaluha (Žel.), pův. asi 'houšti, porosť, odtud 'naplavené proutí' (sch.), 'vodní řasy' (sin. ukr.), sch. též 'hustý les; rokle', b. dial. 'písčitá nížina', v r. dial. jen dem. chalůžka (OpytKal 272) 'kupka sena'.
Tvary pozměněné expresivitou či kontaminací: br. chaluha (Nos.) 'nuzná chalupa' může být kontaminováno s br. chalupa a lačúha 'chatrč, chýše' (Havlová rkp), i když se tu někdy vidí význam starobylý (v. níže); sch. váluga, váloga 'údolí' je ovlivněno sch. váljati, sr. č. úval tv.; sin. dial. halóza aj. (Bezlaj l, 191), obvykle v pl., a ukr. dial. halůzzja (Hrin.; kol. na -oje) je snad kontaminováno s galozb 'větev', sin. háloda s *chlgdbje 'roští, křoví'.
Č. chaluha (> slk. chaluha) 'mořská řasa (Fu-cus)' je obrozenské Presiovo přejetí, které on sám označuje jako ilyrismus; podle Machka 1968, 195 a Orlošové 93n jde o přejetí ze sch., ale vzhledem k významu je spíše ze sin. Domácí je stč. chalužnik 'zákeřník' *- *'lupič, skrývající se v houští při cestě'; sr. i p. charleznik 'kdo krade na poli či v lese'.
Et. zcela nejasná (tak Bern. I, 383, Brückner KZ 45, 38n a Brückner 175n aj., Vasmer 3, 227, Bezlaj, SlavR 12, I20n a Bezlaj Lc aj.), uvažuje se zpravidla o příbuznosti s psi. chalupa či choliti. Podr. o dalších možných souvislostech Ľvov, Etimlssl l, 27-38.
Gorjajev 394 spojuje chalgga (i chalupa) se stind. šal- 'krýt' < ie. *kel- tv., ř. xakoßn 'chýše, chalupa' a lit. šalis 'strana, krajina'. S týmž stind. šal-, totiž se stind. šälá- m. 'ohrada, val* a sala f. 'dům, komnata', spojoval chalgga Machek (Slávia 16, 193); vycházel z pův. významu 'proutí'; pod. H-K 138 i Marty-nov (1968, 110).
Lehr-Splawiňski (JP 24, 40-45) spojuje chalgga se sl. choliti 'pečovat ap.', jakožto *'to, co kryje, chráni' (stejný původ i motivaci vidí v r. choljáva 'spodní oděv', č. halena a snad i chalupa).
Pod. SM 8,13 a 15, kde se chalgga vyvozuje z psi. *chata 'hadry, špatný oděv', a to se spojuje s choliti.
Ľvov l.c. vyvozuje chalgga z ie. *sôI-JsbI- a spojuje tak s lat. salix 'vrba', ř. éXixn tv.
Machek 1957 s.v. považoval chalgga za expresivní útvar od galozb 'haluz'. Později (Machek 1968 s.v.) vykládá chalgga ze sl. galb 'tmavý* a srovnává dále se stind. kala- 'černý'.
Nepravděpodobně odděluje Matzenauer (LF 7, 217) sch. háluga 'strž' od názvu býlí, větvoví, a 'strž' spojuje s ř. oi\Qa.-/£, "jeskyně, útes'.
Treimer (1954, 72n) má clujlgga za přejetí z Kavkazu; tak i Polák (Slávia 46, 125), jenž je srovnává s gruz. kfalakci 'město' «- "'ohrazené misto'. Za neie. pokládal i Charpentier, AslPh 37, 52 a stejné substrátové slovo viděl v lat. selägô "plavuň/Lycopo-dium selago'; Menges, ZslPh 23, 333n hovoří o přejeti z ttar. *qaty-n-ya 'něco vystupujícího, vyvýšeného' protob. prostřednictvím, Skok 1, 652 o přejetí ze skytského jaz. dt-eh
chah>k'idoin>, -a m. 'chalcedon; Chalcedon' csl.
Psáno pouze chalbkidonb (lx Hval), chalkidonb (Ix Rumj).
Expj Csl. chal{b)kidonb > r. arch. chalkidán tv. (SSRLJ).
Et: Přejato z ř. ^aAíoyácúv tv. (střř. n = [/)); není jisté, zda v nejstarším ř. dokladu (Ap 21,19, odkud i stsl. doklady) už slouží jako dnes jakožto souhrnný název pro vláknitou odrůdu křemene různých barev; v. Amdt-Gingrich s.v., kde je i další literatura. Pojmenováno podle maloasijského města Chalkédónu. Z ř. je i lat. chalcedonius tv, z něhož se evropeismus chalcedon různými cestami dostal do jednotlivých sl. jazyků. dt
chapati, ■píjen, 'chňapat, uchvacovat; schnappen, er-greifen'
Doloženo jen lx Supr, lx Gl za ř. ôáxvetv 'kousat'; tato sém. specifikace se kromě stsl. uchovala jen v b. "trochu jíst, ochutnávať, sin. 'chňapat, lapat ústy' a ukr. 'hltavě jíst'.
Der.: ochapiti (se) 'uchopit, obejmout' s ipf. ocha-pati se, -ajetb se 'chápat se něčeho'.
Vedle *chap- doloženo i *chop- v ochopiti (se) 'uchopit, obejmout'.
215
chapaťi
ťhladi,
Et: Psi. *chapati ap. > b. chápvam, chápna, sJn. hápaii, slk. chápal', č. chápal, dl. chapjaš, pom. chapac, p. chapač, br. chapác', chápac', ukr. chápaly, r. chápať. Základní význam 'chytat, uchvacovat* má někde jen refl. či pref. tvar (č. pom. p. vsi.); odtud 'krást* (p. vsi.), též přen. 'postihovat rozumem1 (slk. č.), 'začínat' (dl.).
Psi. *chopiti má v zsl. a vsi. též pokračování, většinou v refl. nebo pref. tvaru.
• Psi. *chapaii < onom.
Chap-je onom. prvek pro rychlé uchopení; blízké útvary jsou např. pom. hapac, č. chňapat aj., z ie. jazyků sem můžeme přiřadit, ovšem jen jako elementárně příbuzné, lot. kámpi 'chytať, lit. interj. kápť. 'chňap!', lat. capere 'chytať, ř. xánteiv 'chňapat, lapat ústy', stnord. haptr 'zajatec', se sém. posunem něm. haben 'míť, hebert 'zvedat' aj., v. Pokorný 527n; s rodinou tohoto onom. *kap- spojil chápali Machek, Slávia 16, 178, stejně Machek s.v. chopiti, ch- má
za expresivní; pod. Slawski i, 60 aj. Onom. je i fr. happer iapať a něm. happen 'chtivě brát, chňapať (chapati spojuje s happen Vasmer 3, 230; ovšem předpokládat přejetí z germ. předchůdce tohoto slova do psi., jak činí Uhlen-beck, AslPh 15, 485, je nepravděpodobné). Elementárně příbuzné je zřejmě i ř. äntsiv 'chytat, přichycovať (se sl. chapati spojil Merlingcn, sprache 4,54n); sporná je blízkost arm. xapcanem 'překážím' (spojil Peder-sen, IF 5, 64 pozn. 2, KZ 38, 394 aj.), jež Mann 1963, 68 vykládá ze *skop-.
Z neie. slov jsou elementárně příbuzná slova toho významu v ural., semitoham., ttat., dráv. aj., v. ll.--Svityč 1, 313n, nebudeme ale u nich předpokládat genetickou příbuznost nostr. stáří.
V. též chopati. dt-eh
charbtija, -ije f. 'papyrus, list papyru; Papyrus-(blatt)'
Var.: char(b)tija.
Der.: charbtiim 'papyrový'.
Exp.: Csl. charbtija > b. charlíja. mk. charlija 'papír', sch. hártija tv., též 'blána", br. chártyja, ukr. r. chárúja 'listina, papyrus', v r. arch. charaťjá 'pergamen, papyrus'; rum. hirtie 'papir' (SDEM 475 a Tiktin má za přejeti ze střř.).
Et: Přejato z ř. pl. /a^r/a; ř. ^a^r/ov 'papyrus, svítek'je dem. od ř. /ágt^c m. tv. nejasného původu (Vasmer, IzvORJS 12, 2,285 a Vasmer 3,23 i, Chantraine 1248). Z ř. je i lat. c(h)arta 'papyrus, listina', pak i 'hrací karta', základ evropeismů charta a karta ve sl. jaz.
dt
chaždatí v. choditi
cheruvinrb, -a m. i n. i indekl. 'cherub; Cherub'
Biblické označení andělů jednoho z nejvyšších kůrů, zpravidla v pl
Var.: cheroviím, cheruviimb, chirovimb, chiru-virm, chěrovimb, chěruvirm>, cherufimb, chěruvimb, cherovb.
Der.: Rel. adj. cherovimbskb, cheruvimbskb, chěru-vimbskb, cherovimlb (lx Supr), cherovbskb (ix Azb).
Exp.: Csl. chěruvimb > b. cheruvim, mk. cheruvim, sch. herú-vim, br. r. cheruvim, ukr. cheruvým, rum. heruvim (Vasmer, Skok, Tiktin, SDEM aj.).
Et.: Přejato ze střř. indekl. xspoußip tv., což je přepis hebr. pl. k rübhim, sg. k rübh (o jeho et. v. König
I88n, Zorell 1911, 621, Klein s.v. cherub aj).
Formy s -b- pronikly do zsl., sin. a částečně sch. (Skok i, 665) prostřednictvím lat. cherubím tv.; o trojí formě evropeismů (cherub, -im, -in) v. Altbauer, JP 35,43n. dt
ClilkOSb v. chiniki.
chinik-b, -a m. 'řecká sypká míra choinix; griechisches
Trockenhohlmaß choinix, (Apoc)
Zkomolené též chunizb (Uval) a chikosb (Rumj), což je koruptela z "chinikosb (SJS s.v.).
Et: Přejato z ř. x°ivlŠ f- (střř. oi = [i]) 'denní spotřeba obilí pro jednu osobu (= 1, 228 1)', jehož původ je nejasný (Chantraine 1265n). dt
chitom>, -a m. 'tunika; Tunika'
Dolož, v J 19, 23 Zogr Mar Nik o drahocenném oděvu Ježíšově za ř. xmóv. Na jiných místech se ř. ^irtúv překládá stsl. ekvivalenty sračica. kotyga, odežda, riza.
Et.: Přejato z ř. /iráv m. 'oděv košilového typu, často bez rukávů, nošený jako spodní šať, jež pochází ze sem. *k-t-n '(plátěný) oděv', nejspíše z foi-
ničtiny (v. Frisk s.v., Zorell 1911, 622). lh chlabb v. chlebb
chlaďb, -a m. 'chlad, chladný vánek; Kälte, kühler Hauch'
Der.: chladbnb 'chladný, osvěžující' (též ve rčení město chladbno 'misto osvěžení' za lat. locus refrigerii a ř. ró-ítoc ávtiijiů&wc.), prochladiti 'ochladiť, prochlaždenije 'osvěžení'.
Komp.: chladodavica f. 'osvěžovatelka'.
Exp.: Z csl. je r. chlad, adj. chládnyj, r. prochládá 'chládek*. prochládnyj 'osvěžující, chladivý', prochladit'(sja), prochlaž-dáť(sja) 'ochlazovat (se), hovět si', prochlaždén'je 'pohovění' aj.
EL: Psi. *choldb, všesl.: b. chlad, mk. lad, sch. sin.
216
chlaďb
chlamüda
hlad, slk. č. chlad, hl. chlód, v dl. jen adj. chladny, plb. chlad, pom. chlód, p. chlód, br. chólad, ukr. r. chólod, s významy 'chlad, studeno' (b. mk. sin. zsl. vsi), 'chládek, stín* (b. mk. sch. slk., hl. arch., plb., p. arch.); tento význam je hlavně u původních dem. na -hkb (sch. sin. slk. č. luž. p. vsi.). Všesl. a asi už psi. je i adj. *choldbm>.
• Psi. "choldb < ie. *gel-/kel- 'studený, mrznout'.
Protože východisko pro sl. ch- (podle Machka, Slávia 16,195n expresivní) nelze jednoznačně stanovit, není ani et. výklad jednoznačný. V úvahu přichází jak ie. *gel- 'studený; mrznout', tak ie. *kel- tv.
Vyjdeme-li z ie. *kel-, stojí nejblíže psi. *choldb lit. šáhas 'chladný, mrazivý'; srovnával již Matze-nauer, LF 7, 2l8n, dále např. Pedersen, kz 38, 391 a kz 40, 179n, Mladenov, SbNU 25, 2, 122n, Brückner, ZslPh 4,217 a Brückner 180. Rozdíl V suf. tfd se pokládá za podobný jako v sl. tvbrdb : lit. tvirtas 'tvrdý', jinak Machek s.v. (z frazeologického spojení s *goldb 'hlad'); Fraenkel 960n však šáhas a *choldb nespojuje.
S germ. *kald-, jehož kontinuantou je gót. kalds, něm. kalt 'chladný, studený' aj., a s lat. gelidus tv. spojil psi. *choldb poprvé Dobrovský (v. Jg 1, 796), MEW 88, nověji např. Koneczny, RS 17, I, 128, Vas-mer 3,256, SM 8,57n aj. (Pokorný 365n má však i tady pochybnosti); germ. a lat. slova ovšem vycházejí z ie. *geľ, resp. *gel-; k témuž kořeni připojil Machek, Slávia 16, 195 i stind. jada- 'chladný, strnulý;
tupý' (připouští i Koneczny I.e. a Merlingen, Sprache 4, 51).
Často se počítá s přibuzenstvím všech těchto slov, tj. ie. *gel-jltel- se pokládají za varianty téhož kořene: tak Zupitza, KZ 37, 390, Iljinskij, (ORJS 20, 4, 139. Slawski I, 69n, Merlingen I.e., Machek s.v. (k neznělé variantě řadí i sl. koldedzb 'studnice', v. Slávia 20, 216n).
Všechna tato slova spojuje i Sch.-Šewc s.v., jenž však uvažuje i o dalších, méně pravděpodobných souvislostech (s psi. *kolti, *kolda, *zebnoti)\ weh- předpokládá i-mobile (SlWort 18).
Il.-Svityč I, 304n vztahuje ie. *gel-/gel- 'chladný* k nostr. *kiilA 'mrznout, chlad' (kartv. ural. dráv. altaj.). upozorňuje však na hláskové potíže.
Nejisté je spojení se stind. hladatě 'ochlazuje se' (poprvé Kozlovskij, AsIPh II, 387, s nejistotou připouští Mayrhofer s. v. hlad- a prahläda-).
Uhlenbeck, AsIPh 15,485 a 16, 381 a ještě i Vondrák 1924, 1, 438 pokládali *choldb za přejaté z germ. jaz,, ačkoli tím zůstává počáteční ch- bez vysvětlení (jako jednu z možnosti uváděl už Lottner, KZ 11, 163); všeobecně odmítnuto. dl
chlaki. adj. 'svobodný, neženatý; ledig, unverheiratet' (lx Šíš)
Exp.: Csl. chlakb > rum, flácáu 'mladík, hoch' (Tiktin).
Et: Doloženo jen v csl., kde je i rcsl. nechlakaja 'gravidní', u Řehoře Naziánského vedle chlakyi i lx cholokyi (Srez.) 'neženatý'.
Slovo et. ne zcela jasné.
• (1) Psi. *cholkb < gót. halks 'prázdný, nuzný'. (2) Psi. *chol-kt> ~ psi. *chol-stľ>. *chol-pb aj.
(1) Starší etymologové (Uhlenbeck, AsIPh 15,485 a 16, 383; Berneker 1, 394; Feist 1923, 178 aj.) považovali psi.
*cholkb za přejeti z gót. halks 'prázdný, marný, nuzný', což je výklad vyhovující hláskově i sémanticky; Kiparsky 1934, 277 i Vasmer 3, 256n sice vidí v sém. rozdílu 'prázdný' : 'bezdětný' závadti, ale sr. např. r. diai. poróžnjaja 'ne těhotná' proti rcsl. nechlakaja 'těhotná'.
Gót. halks, francké helk jsou etymologicky temné. Nelze zcela vyloučit ani domněnku Mladenovo-vu (SbNU 25, 123n), že gót. halks je se sl. *cholkb prapříbuzné, pokud ovšem v ch- vidíme expr. obměnu veláry. Sporné je společné východisko, za které Mladenov I.e. nejprve považoval ie. kořen *ghol-, z něhož vysvětloval i psi. *golb 'holý', později (Slávia 7, 74in) vycházel z ie. *(s)kol- 'bít, řezat' (v. niže). Spojení s gót. slovem uvedl již Miklošič (Miki. 1852, l, 182), ovšem bez objasnění vzájemného vztahu.
(2) Domácí původ slova předpokládali Pogodin, RFV 33, 33In, Sobolevskij, RFV 71,444, Brückner, KZ 51,235, Bezlaj l, I95n aj., když spojovali *chol-kb se sl. *chol-slb 'neženatý, svobodný', příp. s *chol-pt 'nevolník, sluha, pacholek' (v. též chlapi); nejasné ovšem zůstává *chol-. Sobolevskij i.e. a Mladenov, Slávia 7, 74ln vycházeli z ie. *skel- 'sekať a pro *cholkb předpokládali pův. význam *'kastrovaný'. Lehr--Splawiňski, JP 24,40-45 vysvětloval *cholkb **osoba vyžadující péči' (pod. i *cholstb a *cholpb) z *chol-, které viděl mj. i ve sl. *choliti 'čistit, pečovat ap.' S *choliii spojil i SM 8, 6in, jehož hlásková rekonstrukce (*chol- < *ksol-) spolu s nedostatkem sém. paralel nepřesvědčuje.
Ani další výklady nepřesvědčuji: Prusíkovo (Krok 5, 338n a KZ 33,157) odvozováni z ie. *soik- 'řezat, klestit'; Pedersenovo (IF 5, 64) sbližováni s lat. sôltis 'sám' (později v KZ 38, 373n tento výklad opustil, když spojil "cholkb, jakož i *cholstb a *cholpb, s něm, halb 'půl, poloviční', *cholh> pak chápal jako "'člověk, jemuž chybí protějšek'); Oštirův (Oštir 1930, 31) výklad z praevr. *khäl-k- 'mladý*. dt-ij
chlamüda, -y f. 'svrchní mužský oděv, plášť; Ober-kleid, Mantel' Var.: chlamida tv.
217
i
chlamüda
chlapi
lixp.: Csl. chlamida > ukr. chlamýda, hovor, chalamýda, t. chlamida, rum. hlamidä, vše 'hábit, háv' (Vasraer, Tiktin).
Et: Přejato z ř. jfAa^íéc, -ŕeíoc f. '(cestovní nebo vojenský) plášť typu peleríny' nejasného původu
(Frisk 2, 1102, Cbantraine s.v.); v. i Matzenauer 1870, 175.
íh
chlapa -a m. 'otrok, služebník; Sklave, Diener' (ix
Supr, lx Parím)
v uvedených významech vyjadřuje reálii biblickou. Ve si. prostredí označovalo podřízenou sociální kategorii, odlišnou od rabb 'otrok' (sr. rabb chlap® bodea Gn 9, 25, Parím), blížící se spíše nevolníku (sr. str. cholopb SStarS 1, 245n, Schmidt 1964 s.v.), v. podr. Schmidt 1964, 276, 530 aj.
Et: Psi. *cholpb > sch. arch. klap, Máp (Rj), sln. dial. hläp (Piet.), slk. chlap, č. dial. a spis. expr. chlap, hl. st. eklop, pom. p. chlop, br. chalóp, ukr. r. cholóp; pouze der. v b. chlapák m., hovor, chlápé n., mk. lape a., dl. klope. Významy: 'poddaný, nevolník' (sch., stč. Gb, pom. stp. sstp, ukr., r. arch.), odtud jednak 'venkovan, rolník' (p.), jednak 'nevzdělaný, hrubý člověk' (b. mk. sln. dial, br. Nos. aj.), jednak 'urostlý, statný muž' (zsl., br.), 'muž obecně' (napr. slk.) aj.
Et. ne zcela jasné. Dosavadní výklady buď předpokládají domácí původ slova (pritom musí řešit otázku ojedinělého psi. sufixu -pb, k němuž v. Meil-let, BS L 27,2,151, Slawski i, 68 aj.), nebo připouštějí přejetí do psi.
• (t) Psi *chol-pb < ie. *skef- 'být dlužen' (gót. lit.).
(2) Psi. *chol-pb ~ ps\*ckol-si7>, *cko!-h,.
(3) Psí. *cholpb < ttat. < arab.
(1) K ie. kořeni *skel- 'být dlužen' řadil psi. *choipb Brückner, KZ 51, 235 a Brückner 180; vyšel z předpokládaného významu *'člověk upadnuvší pro dluhy do otroctví, do nevolnictví* a spojoval s gót. skulan a lit. sketéli 'být dlužen' aj; věcně sr. str. cholópbstvo 'dočasné nevolnictví'. K. témuž kořeni řadí germ. *skalka- 'sluha*, ze si. slov *pachoh> (v.
níže).
(2) Spojení *cholpb s adj. *cholkb, *cholslb 'neženatý, bezdětný', a dále se sl. *pacholb 'mladík, čeledín* připustil Pogodin, rfv 33, 33in; upozornil na společný kořen *chol- psi. původu, sém. ne zcela jasný. Uvedená slova (mimo pachoh) spojoval také Sobolevskij, rfv 71, 444 a pro *chol- předpokládal výchozí význam *'vy kleštěný, vykastrovaný*. Lehr--Spiawiňski, JP 24,40-45, vyšel z *chol-, které je v psi. *choliti 'pečovat, čistit, chrániť (v. chlakt).
Další motivace psi. *chol- < ie. *{s)kei- 'řezat ap.': Schuster-Šewc (ZSt 9, 241-6 a Sch.-Šewc 382) předpokládal následující sém. vývoj: ''odřezaný, tj. narozený' -» 'mladík'
-» 'neplnoprávný člen společnosti'. Ze stejného kořene vyložil *cholpb Trubačev (SM s.v. chotstbjb), a to v souvislosti s obřadem postřižin u Slovanů; uvádí pěknou sém. paralelu ř. xógot;, xovQoq 'chlapec' od xsiostv 'stříhat' (sr. ř. TQt^oKovQm 'postřižiny').
Týž ie. kořen, ale jinou motivaci, předpokládal Pedersen (KZ 38, 373n), když sl. cholpb ve smyslu *'človék neženatý' spojoval s gót. halbs 'poloviční' (kritizoval Uhlenbeck, 1F 17,97, PBB 30, 287). Jinak spojil s germ. slovem pro 'půl' Schmidt 1871,2,139n: viděl v * cholpb 'nevolník' přejetí dol n o rýnského hat/e 'nájemce, který odevzdává polovinu úrody*.
Z jiného ie. *(s)kel- s význ. vývojem 'ohýbat* -* 'otáčet se' 'sluha; otrok* vyšel Ondruš, S FFUK 10, 86-89. Podobně také Szober, PF 14, 604n chápal slovo *cholpb jako označení člověka nízkého postavení a řadil je spolu s ř. gxoAtjvós a síhn. skělah 'nerovný, křivý* k ie. *sket- 'ohýbat, chýlit se, být nízký (společensky i mravně)'.
(3) Z výkladů vycházejících z přejetí je nejpřija-telnější předpoklad Mengesův, UAJb31, IS7n a Rače-vové, zsi 24, non o arab. východisku; podle Menge-sova názoru by to mohlo být arab. khatif(d) 'zástupce, ochránce', jež přes ttat. *chalfa 'poddaný, Otrok' přešlo do sl. (sr. i Vasmer-T 4,257); Račevová l.c. uvažuje spíše o arab. khalaf 'potomstvo; dítě; rodina; roď, jemuž sém. odpovídají sl. deriváty s významy 'chlapec, neplnoprávný člen rodiny' -* 'sluha, domácí otrok'. Potíž je v tom, že obě přejeti, z arab. do ttat. i z ttat. do sl., by musela proběhnout v 8. století.
Další et. výklady slova * cholpb jsou z důvodů fonel. nebo sém. stěží přijatelné:
Z ie. *Ěelp-/ée/b~ 'pomáhat* (něm. helfen, lit. šelpti tv.) vyšli Hofmann, Germania 8, 5 a Pogodin, RFV 32, 274n, kteří chápali *cholpb jako "'pomocník; ten, kdo pomáhá'.
Matzenauer, LF 7, 220, vycházeje zřejmě z prim. významu *'slabý, neduživý člověk', spojil ^cholpb s lit. silpnas 'neduživý, slabý'. Tak ještě Moszyúski, JP 32, 200, i když na s. 197 upozorňuje na blízkost s tur. satpa 'slabý, zvadlý' a připouští staré přejetí.
Opuštěna zůstala i myšlenka Machkova (Machek 1957, 156)
0 možné souvislosti *cholpb 'nevolník' s r. kabala 'dlužní úpis; nevolnictví, poddanství' orientálního původu. Málo přesvědčuje
1 další Machkova hypotéza (Machek 1968, 198) o příbuzenství *cholpb, prim. *'zdatný muž, chlapík', se stnord. garpr, isl. gar-pur aj, tv,
Machek sám opustil svůj výklad ve Slavii 16, 195n, kde *cholpb 'nÍ2ko postavený, opovržení hodný člověk' spojoval se stind. jälmá- tv.
Ojedinělá je i domněnka Kalinova (PF 2, 775) o původu *cholpb z ie. *kar-p- (lat. corpus 'tělo'), za předpokladu pův. významu *'tělo, které bylo vlastnictvím pána, tj. nevolník'.
21
8
chlapi
chlebí vt>
Zastánce nenašel ani výklad Janáčkův (Slávia 24, 2) z ie. *glelbh- 'děloha' -> 'mládě*, kam patři i něm, Kalb 'tele'. Význ. vývoj 'chlapec' -* 'sluha' doložil paralelním robě : rab, pachole : pacholek, otročf : otrokb a vztah 'tele1: 'chlapec' anglickým eatf 'tele, neohrabaný mladý člověk' a stind. vatsa- "tele, chlapec'.
K. dalším nepřijatelným výkladům *choipb v. Vasmer s.v. a SM s.v. lh
-chlasfiri v. ochlastati
chlěbb, -a m. 'chléb; Broť
Synekdochicky 'potrava', liturg. 'svatý chléb (určený k přijímání)'; sousloví chleby prědbloženija 'chleby předkladné'je kalk za ř. äozoi zfjc, JiQoSéa-eeůQ, st. i chleby prědbloženyjg; šlo o hebrejský rituál kladeni, předkládáni obětních chlebů na oltář.
Der,: chlěbbm 'chlebový', ochlěbiti, uchlěbiti 'nasytit', uchlěbiti iměnije 'rozdat majetek na jídlo pro chudé', uchlěbljati 'krmit někoho*.
EL: Psi. * chlěbb, všesl., nedolož, v plb.: b. chljab, dial. lep (BDiai 3,98), mk. leb, sch. hlěbjhljěb, sin. hlěb, slk. chlieb, č. chléb, hl. chléb, dl. klěb, dial. klib, chléb (Sch.-Sewc 384), pom. chléb, chleba, p. br. chleb, ukr. chlib, r. chleb, vše 'chléb', dále 'obilí, zrno' (mk., č. dial., p., vsi.).
Chlěbb snad označoval chléb kvašený, na rozdíl od psi. *kruchb 'chléb přesný, nekvašený'; tak soudí SM 8,28. Slawskí l, 66 se pod vlivem Moszyhského 1929, l, 275n domnívá, že chlěbb byl chléb nekvašený, což Moszyňski později sám odmítá (jp 32, 199).
Patrně již psi. výpůjčka z genn. *hlaiba-, jehož pokračováním je gót. hlaifs, stisl. hleifr, něm. Laib
aj. (MEW 87, Bern. 1, 389, Stender-Pelersen 1927, 297-302, Kjparsky 1934, I99n, SM 8, 27« aj.).
Méně pravděpodobný je výklad vycházející z příbuzenství sl. a genn. slov (Kozlovskij, AslPh 11, 386; Pedersen, IF 5S 50, KZ 38, 393n aj.).
Jóki, FUF 29, 215n označuje sl. slovo jako výpůjčku ze staročínskeho gliep 'rýžové zrní; živit se obilím', což je nepravděpodobné vzhledem k tomu, že u Slovanů jde o slovo zakotvené bezpečně v psi. a téměř všesl. pv
chlěrb, -a m. 'chlév; Stall'
Der.: chlěvina 'dům, příbytek; útulek, místnost, cela'; snad i 'pokladnice'.
Komp.: chlěvodělja 'výrobce stanů, sta na ř" (ř. axnvo-
TlOWQ),
Et.: Psi. *chiěvb, všesl. (mimo mk.): b. dial. chlév, sch. häjev, hlév, sin. hlév, slk. chliev, č. chlév, luž. chlěw (dl. i klěw), plb. chlév, pom. chlév, p. chlew, br. c/ř/e/ř, ukr. chliv, r. chlév, dial. klev (SRNG), vše
'příbytek pro hospodářská zvířata, chlév', r. dial. i 'kurník; psí bouda; seník; letní chata', dl. i 'prostor nad chlévem, sloužící jako kurník či seník' (Muka); slk. dial. 'otvor, jímž se ukládá seno na seník' (Matejčík 1972,228) není dostatečně potvrzeno.
Většinou se pokládá za přejaté z gót. hlaiw 'hrob*, tak Hirt, PBB 23, 340n, aj.; pro rozdíl významu gót. slova se předpokládá přejetí v době, kdy gót. (či germ.) slovo ještě znamenalo 'primitivní obydlí, zemljanka'; o různých představách pův. reáJie v. Meringer, IF 16, ll7n, Stender-Petersen 1927, 237n, Bemeker s.v., SM 8,31.
Z fonet. důvodů nepřijatelný je výklad psi. "chlěvt z gót. hlija 'stan, příbytek*, předložený Miklošičem (Mikl. 1867, 92, naznačeno již v MLP; tak i Schmidt 1871, 2, 73, Uhienbeck, AslPh 15, 485 aj.), nebo výklad Wigetův (Wiget 1922, 7n) z germ. *hiew-(j)a-, doloženého ve střhn. liewe 'besídka', stís!. hiě n. 'ochrana, závětří', švéd. fya 'doupě, brloh*.
Machek (Slávia 21, 266n; VJa 1957, 1, 97 a Machek s.v.) vyvozoval jak sl. chlěvb, tak laL caulae tv. z předie. substrátu. Machek 1968, 199 připojil jako další takové přejetí i stir. cró a kymer. erau tv.
Nepřesvědčuji ani pokusy vyložit psi. *chiěvb jako slovo domácí, příbuzné bud' s klěw 'komora ap.\ v. klete (tak Míadenov, SbNU 25, 128-132, Brückner, AslPh 42, 143 a Brückner 179), nebo s kořenem *clwť/chl- 'odštípnutý, odřezaný' < ie. *(s)kel-'řezat ap.' (Sch.-Šewc, ZslPh 8, 868n; Etim 1967, 77 a Sch.-Šewc 385). lh
chlebivb adj.'?' (Ix Christ)
Význam nejasný. SJS (rkp.) překládá podle ř. negíegyo!; jako 'všetečný, dotěrný', paralelní simčan, v Slepč a Šiš ukazuje spíše na 'nedbající o SVOU Čest, pověst' (vždy o ženách); MLP a Srez, 3, 777 uvádějí spojení Sbničava žena i s významem 'nevěstka1.
Et: Slovo ojed., nejasné, bez jistých souvislostí v sl. jazycích. Nejde-li o chybu (MLP má slovo za nejisté), pak by snad bylo možno pokládat adj. chlg-bivb za příbuzné s psi. *chl§bati 'viklat se, kymácet se' (s expr. nazalizací), s nímž Machek, Slávia 16, I98n a 173, spojuje lit. klebětijklabéli 'viklat se, nesedět pevně', klěbti klembů '(roz)viklat se*. Uvedená slovesa jsou většinou chápána jako onom. (Bern. 1,
387, SM 8,32 aj.; Machek o.e. 162 a 178 je má za expr.), jejichž shoda s lit. může pramenit z elementární příbuznosti. V sl. jazycích mají řadu variant (chleb-, chlep-, chlop-, chlip-, chljup- ap.; sr. i eMopati. chlobari, rtsehlipa-ti). U csl. chlebivb by bylo možno počítat se sem. vývojem 'viklající se' 'nepevný v morálním smyslu, chovající se špatně, nedbající o svou česť; ob-
219
chlebivT»
chlopati
dobný sém. vývoj lze sledovat v střhn. loter 'viklavý, lehkovážný; taškář*, ags. locfdere 'žebrák', něm. Lot-ter 'lotr, ničema'; v. Kluge 447. žš
chlebb, -i r. 'stavidlo; Schleuse'; 'prudký proud, peřej; Wasserschwall, -falľ
Stanoveni výchozího významu je obtížné. Líčení potopy z Pařím chlebí nebesbnyje otvrbzoše se Gn 7, 11 ukazuje na 'stavidlo' (hebr. předloha má ^rubbä 'otvor'); doklad z Psali: bezdbna bezdbttQ prizymjetb n glasb chlebit tvoichb v poet. textu Ps 41, 8 lze přeložit jako 'prudký proud, peřej' (v hebr. textu je sém. nejasné sinndr snad *'pcřej, bystřina'; v. Zorcll 1968, 696). V obou případech má LXX yta.roiQQS.yTnq, které je sém. široké; znamená 'vodopád' i 'stavidlo, padací dveře ap.' {v. Lid.-Sc. 908n). Sém. rozbor uvedených dokladů v. Mur'janov, Etim 1979, 58n.
Var.: Podoba chlebb jen v Sin a Pog; dále chlgbb v Grig a Bon, chlabb Zach, chlebb Lob, chlěbb Lobk, chlěpb v charv.-hlah. textu Par.
Exp.: R. arch. a dial. chljab' f. 'prostor; vodní hlubina, propast; tlama, chřtán' (Daf) i 'dravý proud' (SSRLJ), stukr. chlebb 'prudký proud, peřej' (Berynda 143). O sémantice vsi. slov v. Trubačev, Etim 1975, 5-8.
Et: Většinou se předpokládá psi. *chlebb, sch. klip aj. však vede k *-é- (v. Skok I, 673). Podle Martynova 1968, l30n jde o slovo zatemněné fonetickými a sém. kontaminacemi.
Staroslověnskému chlebb stojí nejblíže sch. arch. hlip, hljab, hleb, hlep, hlop, ojed. \hljep, hljib 'stavidlo, přehrada; vodopád, peřej, proud'. Dobrodo-mov, Etim 1981,31 má sch. podoby za rasismus; proti tomu mohou svědčit topon. Hlebine (Rj; Šafařík 1858, 34), Hfijeb (Rj). Snad sem patří i slk. Hleb, jehož hlásková podoba je jsi. (Šmilauer, Bratislava I, 272n). Pochybná je příbuznost b. hydron. Lebnica, které sem řadí Georgiev 1960, 59n; v. i BER 3, 335, kde je další liter.
Nejasné.
• (1) Psi. "chlebb < bsl. *sktemb~ 'klouzat'. (2) Psi. *chlebb < onom.
(1) Trubačev, Etim 1975, 8n vychází z významu *'závora, uzávěr' a spojuje psi. *chlebb s lit. sklembti 'sklouznout stranou', sklqsti 'sklouznout; zastrčit závoru'. Psi. * chlebb je tedy *'to, co se zasouvá, závora', v stsl. pak 'uzávěr vody, stavidlo'. Počáteční sl. ch- vysvětluje změnou sk~ > ks- > ch-; týž hláskový vývoj dokládá psi. *chlgdb 'prut': lit. sklaňdas tv. Shodně SM, Mur'janov l.c.
(2) Iľjinskij, tzvORJS 20,4, s. 159, Berneker i, 388 Gen jako jednu z možnosti) aj. vykládají psi. * chlebb jako slovo onom. původu a spojují s ním r. dial. chljába,
chljab\ br. chljába (Nos.) 'plískanice, déšť se sněhem'; Iijinskij mimo stsl. chlebati 'srkat ap.' připojuje i stsl. chlgbati'žebrat' a řadu dalších onom. slov bez sém. rozboru. Je však možno vyjít ze zvuků, jež vydává voda, protékající stavidlem či peřejí (Němec rkp.).
Ujinského výklad odmítá Machek 1930,103, který vychází z významu *'jáma, past na zvěř'; uvažuje o souvislosti s onom. klep-, které je v r. dial. kle-p(éc) 'past, železa', s expr. nosovkou kljapéc tv. Také počáteční ch- vysvětluje expresivitou.
Později (Slávia 16, 199n) pokládal Machek psi. *chlebb za expr. zabarvenou ablautovou variantu psi. *glgbakb 'hluboký'.
Geogr. omezený výskyt slova a velká variabilita jeho podob vedla Dobrodomova, Etim 1981, 31n k názoru, že stsl. chlgbb je hyperkorektní psaní pův. *chljabb, přejatého ze sthn. *chlappe, které by bylo předstupněm něm. Klappe 'záklopka, chlopeň'; existence sthn. slova je však pochybná. S něm. klaffen 'rozestupovat se, rozvírat se' spojoval psi. *chlebb Šafařík IS58, 34. Matzenauer, LF 7, 221 je srovnával se stnord. hiemmr 'padací dveře', není však jasno, zda měl na mysli přib. nebo přejetí. Berneker I.e., řadící k psi. *chlebb i sin. hlébati 'srkať, uvádí jako jednu možnost spojeni se střhn. slamp 'pitka', něm. schlampen 'srkať ap.; shodně Petersson, AsIPh 35, 378n, který podobně jako Brückner, KZ 51, 229 připojuje i lit. klimpti 'zabořit se', klampá 'bažinatá louka'. žš-bs
-chledati   v. ochledanije
-chlepati v. chlopati
-chlipatl v. VKsehlipati
chlobati, -ajen. 'žebrat; betteln' (Ix Mar)
Et.: Slovo ojed., spojované vždy s chlopati tv. (v. chlopati). Rozdíl p - b vysvětlován jako střídáni znělého kons. S neznělým (ITjinskij. IzvORJS 20,4, s. 159; SM 8, 25), které je u onom. slov časté; sr. r. chIjábat "viklat se, klapat ap.' vedle r. dial. chljápať 'klepat, bouchat, drnčet ap.' (Daí). žš
chlobb v. chlebb
chlopati, -ajetb 'žebrat; betteln' (Zogr Mař Nik)
Var.: chljupati tv. (Ix var. Nik); v. i chtobati.
Der.: Vbschlgpati 'vyžebrať (Ps 108, 10 Pog); na paralelních místech Psalt jsou různé obměny koř. vokálu: v'schljupati (Lob), Vbschlbpati (Bon), Vbschljepati (Ix Sin); takto v cyr. vydání textu; vzhledem k tomu, že v hlaholském rkp. je jeden znak pro e a. je a je v opisech docházelo k záměně nosovek (sr. Kurz 1969, 195), nelze vyloučit, že je zde    za o; všechny tyto
220
chlopati
chobot k
podoby mohou býl expr. obměnami, pnp. i samostatnými, jen elementárně příbuznými tvary, v. níže. Zvlášť v. vischlipati.
Et.: S významem 'žebrat' je chíopaíi jen stsl. a csl., v csl. s četnými var.: chlupatí, chljupati, chlepati, chlěpiti, chlepiti (MLP). Z dalších sl. jazyků je sem snad možno přiřadit sch. hlép(j)eti, hlépiti 'toužit, bažit po něčem', sin. hlepéti tv. (k csl. chlepati  řadí Rj
a Bezlaj 1, 196n).
Další hláskově blízká slova jsou výrazně onom.: sch. hlapiíi, hlapnuti 'chňapat, lapať, sin. hlé(m)pa-ti 'chlemtat; žvanit ap.' (Pkt.), č. st. chlopati *chňa-pať (Jg)ap., r. chljápat "klepat, bouchat', ukr. chljú-paly 'pleskat, čvachtat', chljápaty 'vydávat zvuky, cvakat ap.\ br. chlúpac' 'pleskat, čvachtat' a řada dalších.
Všechna tato slova jsou většinou vykládána jako zvukomalebná, což vysvětluje jejich hláskovou variabilitu (Síawski, SlOc 18, 248n, pod. i SM 8. 33n a 38n), je tedy zbytečné vysvětlovat střídání koř. vokálu jako ablaut (jak činí Meillet, MSL 14, 370, Ifjinskij, lzvORJS 20,4, 158, Vasmers.v. chlepiť aj.), nebo vysvětlovat -g- (proti -a-) jako nosový infix (Bern. 1, 387).
Matzenauer, LF 7, 22In srovnává csl. chlupatí 'žebrat* s lot. onom. slupstět 'šeptat, šišlat', csl. chlepati s lit. slůmbti 'vzlykat, plakať, což je možno přijmout jen jako příbuznost elementární.
Zcela nepravděpodobné je spojení stsl. chlopati 'žebrat' s něm. Lump 'otrhanec, otrapa* (Vaillant, RÉS 42, 121). žš
chli>mi>, -a m. 'pahorek, výšina; Hügel, Anhöhe'
Et: Psi. *chblmb > b. chálm, sch. hüm, sin. arch. holm, slk. chlm, č. chlum, hl. kniž. cholm, dl. st. chólm (Muka), ukr. (žel.) a r. cholm, s významy 'pahorek, zalesněný vrch, návrší' (b. sch. sin. slk. č. luž. ukr. r.), 'vrchol, temeno hory' (sin., č. arch., dl.). V p. zachována pouze topon. jako Chelm, Chelmno ap.
Nejblíže psi. *chblmb stojí výrazy germ.: stisl. hoímr 'ostrov', holmi 'výšina', stsas. holm 'vrch', něm. Holm 'ostrůvek, chlum, vyvýšenina', stangl. holm 'mořská vlna, moře, ostrov' aj.
• (1) Psi. *chblmb < germ. "hubna- 'návrší'.
(2) Psi. *chblmb <, ie. *(s)kelm- < ie. *kel- *čníť.
(1) Většinou se pokládá za přejetí z germ. *hul-ma-, jehož kontinuanty jsou uvedeny výše (MEW 92, Uhlenbeck, AslPh 15,485, Bem. l,410n, Stender-Petersen 1927, 263, Kiparsky 1934,179n, Vasmer 3,255, Kluge 314, SM 8,13Sn aj.).
(2) Poprvé se proti teorii přejetí vyslovil Jagič (AslPh 23, 537), dále Mladenov (SbNU 25, 125 a Mladcnov
673) a líjinskij (lzvORJS 20,4,142). Hlavním argumentem proti přejeti je existence ablautové varianty
kořene *šelme, předpokládané pro str. šelomja/šo-lomja 'kopec, horský hřeben' (Mikkola 1913, 177), a čak. tvaru hläm 'kopec, vrch' < *cholmb (Skok 1, 694 a Bezlaj i, 199); přitom se počítá s příbuzenstvím
S germ. rodinou (pod Merlingen, Sprache 4, 59) a dále
s lat. cultnen 'vrchol', collis 'pahorek', ř. koáiovóq 'pahorek', gal. celicnon 'věž', lit. kálnas 'pahorek', stsl. čelo (v. čelo). Celá tato skupina slov vychází z ie. kořene *kel- 'čníť. I Brückner (KZ 48, 194 a Brückner 178) pochybuje o přejeti, ale jeho odůvodněni -- značné rozšíření sl. chhmb - nepřesvědčuje, sr. všesl. chlěbb, chlěvb.
Machek s.v. chlum pomýšlí na sl.-germ. přejetí z praevropského substrátu. dt
-chtipati v. chlopati
chobotb, -a m. 'ocas; Schwanz' (ix Chii a Apoc) Komp.: mbnogochobotbnb 'mnohoocasý' (ix Dijav).
Et: Psi. *chobotb > b. chobot (podle BTR 925 z r., o čemž svědci i význam 'choboť, v. níže; Mladenov 670 je však má za domáci), sin. arch. hobdt (Plet.), slk. stč. č. chobot, pomsln. chVób^ot, stp_, p. dial. chobot, br. chóbat, ukr. r. chobot, s významy 'ocas' (stč., ale Gb uvádí s ?, stp., r. dial. arch. Dat), odtud sek. 'choboť (r.7 odtud b. br. ukr.; do nč. je z r. přejal Presl, z č. do slk., v. Machek s.v. chobot), přen. 'výběžek chobotovitého tvaru', např. 'úzký dlouhý záliv' nebo 'úzký dlouhý pruh země' (slk. stč. č., r. dial. Dar), 'síť na ryby (s pytlovitým přívěskem)' (č. st., pomsln., p. dial. šlaski, PF 8,32, ukr. Hrin.); 'provaz na vytahování a spouštění brtnických potřeb se stromu' (p. dial. SW), 'dutý, vyhlodaný plod (např. tykev)' (sin. Plet.) ap. V sch. jen der. hbbotnica 'chobotnice' (odtud desufixací augm. hdbot 'velká chobotnice', sr. Rj 3, 636).
Slovo až psi., zcela nejasné.
• (1) Psi. "chobotb m lit. kabeli 'viseť.
(2) Psi. *chobotb < "chvob-otb * psi. *chybati 'komíhal se'.
(1) Brückner, KZ 51, 238 vychází z bsl. *(s)kob-'pověsit, pripojiť, z něhož odvozuje lit. kabeli 'viset' a csl. chobotb *'přívěsek' -> 'ocas'; tak i Machek 1930,73. Se sl. chob- spojuje Brückner I.e. i csl. ochabili se 'zdržet se čeho' (v. ochabiti s?; odděluje však csl. chabiti 'zeslábnout', č, chabý 'ochablý, slabý*), dále sl. skoba, v němž se uchovalo počáteční sk-. SM 8,47 spojuje chobotb bezprostředně s psi. *chabati (sch. habati 'opotřebovat', habav 'obnošený ap.', č. dial. hanácké thabavé 'slabý, špatný' Gregor 1959, 66 ap.), což by znamenalo předpokládat pro psi. *chobotb význam *'slabá, ochablá část těla'.
221
chobotb
choditj
SM 8, 7n a 153n sem přiřazuje, ne zcela přesvědčivě, i řadu výrazů sém. od Ušných (sin. hábali 'zadržet, zabrániť Plet, č. dial. chábiť 'krásť Bartoš 1906, 113, r. chábiť 'chytať Daľ ap.). Souvislost s psi. *chab~ 'větvoví' a *chbbbtb 'bezové křoví', kterou uvádí Bemeker 1, 391n a Skok I, 675, je nepřesvědčivá.
(2) Iijinskij, rfv 61, 230n spojil psi. *chob-otb (< *chvob~) s psi *chybati 'komíhat se' z ie. *kseubh-'kolísať, z něhož je i stind. ksubhyati 'potácí se, třese se ap.' (Pokomy 625); spojení je sém. přijatelné, sr. si. *ogom>, č. oháňka 'ocas' od *ogbnati 'ohánět se'.
Vaillant, RÉS 21, 166n předpokládá, že pův. význam je zachován v sin. arch. hobbt 'dutý, vyhlodaný plod; tykev' a vyvozuje psi. *chobon> přímo z ie. *{s)kobh- 'řezat, dlabat'. Nejasný je však sém. vývoj k významu 'ocas'.
Nepravděpodobná je souvislost s ř. oópn 'ohon koně', kterou uvedl Mikl. 1879, 26, Matzenauer, LF 7, 222 aj.; v r. je totiž význam 'ohon' sekundární (v, Frisk 2, 753 a 686; Chantrainc 992n). ŠŠ
chodit*, -itb, choždo 'chodit; gehen, wandeln'
Též 'cestovať; význam 'žít, jednať je asi hebra ismus, v. SJS; specifikované významy ve frazeologických spojeních: choditi vo slědb česo, po česomu 'jít za něčím, řídit se něčím';protivg choditi komu 'chodit proti někomu'; 'odporovať; kromě choditi 'vyhýbat se*; podb cěmb choditi 'být někomu poddán'; kb komu (česomu) choditi 'přecházet, přestupovat'; na čbio, vb Čuo choditi 'vstupovat, vpadávať; pravo choditi 'správně jednať, choditi n čemb 'zabývat se čím, libovat si v čem'; v& čemb, kbde choditi 'přebývat, pobývať; choditi sb cěmb 'stýkat se, přátelit se, žit s někým' aj. Ptc. chodeštaja n. pl. 'věci příští' (pravděpodobně anak podle gredoštaja tv.).
Der.: chodb 'chůze, běh, pohyb' (za primární je mají ve vztahu k choditi Machek, Bezlaj, SM aj., zatímco podle Slawské-ho s.v., Vaillanta 3, 411, Skoka s.v. je primární sloveso), iter. (neaktuální) chaždati; choždenije 'chůze; počínání, jednání'; chodatai 'prostředník, přímluvce, vyslanec' s f. chodataica, chodaiaiti pf. ipf., chodatajati, -istvova-ti 'zprostředkovávat, napomáhat; přimlouvat se'; chodataistvo, -istvije 'prostřednictví, přímluva; napomáhání'; pref.: dochoditi 'přicházet, dosahovať; ischoditi, ischaždati 'vycházet', ischodb 'vyjití, východ (slunce), východ (světová strana)'; 'východisko', spec. 'Exodus, tj. druhá kniha Mojžíšova z VT' (tv. i kbn'igy ischodbnyje, lx Supr); ischodb vodb 'pramen'; ischodište 'východisko, výběh; východ (světová strana); východ (slunce); pramen (vody)' (v& priischodištichb vodb, Ps 1,3 Lob a v CMLab 34aa 16 může být chyba za častěji doložené pri ischodištiichb, v. SJS); ischodatai, -tainikb 'prostředník, zastánce', ischoda-
taiti 'zprostředkovat, zaručiť s iter. -tajati, nachoditi 'nastávat; nalézat', adj. nachodei (totiž a%nb) 'zítřek, nadcházející den' (ř. ij imoňoa); neprochodbm 'neprůchodný, nepřístupný'; obb-, obbchoditi 'obcházet, obtékat; obklopovat; probíhat (o čase)'; spojeni léta obbchodešta 'každoročně', obbchodb (liturg.) 'sbírka zpěvů východní církve' (ř. moiooůc), obb-, obbchodbnb 'obcházející', obb-, obbchodbnikb 'vizitátor, tj. církevní hodnostář, vykonávající dohled nad farnostmi', obbchoditefb tv.; o(tb)choditi 'odcházet', o(tb)chodb 'odchod', adj. o(tb)chodbnb 'poustevnic-ký'; o(tb)chodbnikb 'poustevník'; pochodili 'chodit, přicházet; pobývať, pochoda 'procházka'; prědbcho-diti 'předcházet'; přechodili, -chaždati 'přecházet; přesahovat, procházet čím ap.5. prěchodimb 'přístupný, schůdný' s neg. nepršchodimb, prěchodbnb 'průchodný, schůdný' s neg. neprěchodbnb, prěchodb-nica 'stará panna', prěchodište 'stezka, průchod', prěchoždenije 'přechod, cesta', prěchodbcb 'člun, loďka'; prichoditi, -chaždati 'přicházet, přistupovat', prichoždenije 'příchod; nepřátelský vpád, nájezd', prichodb 'přichoď; prochodití 'procházet, šířit se', prochodb 'průchod, procházení', prochodište 'průchod, stezka', neprochodimz>, nepwchodbm 'neprůchodný, nepřístupný* (ř. áfazoc); raschoditi se 'rozcházet se, mizet; rozšiřovat se', raschodb pptii 'rozcestí', raschoždenije 'úbytek, nedostatek'; sbcho-diti 'sestupovat, padat; odcházet; přicházet', Sbchodb 'shovívavost', sbchoditi se 'scházet se, stýkat se' s der. sbchodb '(pohlavní) styk', sbchodbnikb, sbchoda-tai 'zvěd; posel', sbchoždenije 'shovívavost; shromáždění, schůzka; sbírání'; uchodh 'uprchlík'; vbchoditi 'vcházet', vbchodh 'vchod; příchod', vhchodbm 'vstupní'; vbschoditi 'vycházet, vystupovať, vbschoždenije 'výstup', relig. 'nanebevstoupení', vbschodb 'výstup', 'východ (světová strana)', vbschodb vody 'pramen vody', vbschodbnica 'horní světnice',prěvbschoditi, provbschoditi 'předčit, předstihovat'; vychodili 'vycházet'; zachodb 'západ' (v Supr 170,13: logo radi ne vbnide do trii dbnii ni záchodu sebě asi 'záchod', v. SJS).
Komp.: mimochoditi 'chodit kolem, míjet; zanikat, mizeť (ř. itagÉQxeaSai, nagiévai), mimochoždenije 'přecházení, procházení' (ř. n&Qoôoc); nizbchoditi 'sestupovat, scházet' (ř. -Kazafiaívetv), nizbchoždenije 'svah' (ř. xaLTáfaoic,), novoprichoditi 'nově přicházet'; ptc. samo-prichodei 'prebehlík' (ř. ó aůzouoMv).
Exp.: Csl. chodatai, -istvo, -istvovati > r. arch, chodátaj, r. chodátajstvo 'přímluva, žádost', chodátajstvovať 'žádat o něco', sin. arch. ojed. hodataj "přímluvce, ochránce' (Plet.); z csl. otbchodbttikb 'poustevník' vykládá sin. odhodnik 'diakon' Bezlaj
222
choditi enom.
1,198; csl. ischodb > r. ischód'odchoď (Šanskij), bibl. 'Exodus', strum, ishoä" Exodus' (Roseni 1968, 57); csl. ischoditi > r. ischo-(///"pocházet; vycházet z čeho'; ischodt,m> > r. ischódnyj 'výchozí, počáteční, základní' (Šanskij), csl. ischodbnikb 'zvěď > rum. iseodnic tv. (přejeti ze sbchodbnikb, jak uvádí Tiktin, není nutné); csl. prěchoditi > r. přechodit' 'přecházet, mijeť. prechodjáščij 'pomíjivý*; csl. prěvbschodili > r. prevoschodiť 'předčit, předstihovat'; csl. prišblbcb > rum. prislet 'cizí', snad i do sin. prišlec 'přistěhovalec' (Plet.); csl. prochodb > rum. prohod pohřební slavnost, zádušní mše' (Tiktin s.v. vzhledem k významu právem připouští i přejeti z csl. provodb 'pohřeb'); csl. vbschodb > r. vos-chód 'východ (slunce)', arch. 'východ (světová strana)* (Šanskij s.v.); csl. vbschoždenije > r. voschoždénije 'výstup; východ (slunce)'.
Et.: Psi. chodili, všesl.: b. chódja, mk. odi, sch. hodili, sin. hodili, slk. chodil', č. chodit, hl. chodíič, dl. chojzis, plb. chiidět, porn. choßec, p. chodzic, br. chadzíc', ukr. chodýty, t. chodiť, vše 'chodiť. Vedle o- stupně je doložen i reduk. stupeň jím/-, jehož tvary se supletivně vřadily do vb. systému iti (v. šwh.).
Nejpřesvédčivější a nejčastěji přijímané je spojení choditi s ř. óoóq 'cesta', se stind. ä-sad- 'dostat se kam, blížit se', ut-sad- 'odejít', av. apa-haď 'vyhýbat se, odejití?)', vše z ie. *sed- 'jíť; (s ř. spojil už Jg, se stind. Mikl. 1845, 102; dále v. Pokorný 887, Mayrhofer 3, 473, Chan-traine s.v.).
Další et. souvislosti jsou nejisté.
Sporný je vztah tohoto ie. *sed- k ie. *sed- 'seděť (v. sěsti). Při předpokladu jednoho ie. *sed-'se myslí na sém. vývoj od 'sedět' 'přemisťovat se, pohybovat se' (v. Curtius 1869, 226), a to buď vlivem určitých prefixátů (Pedersen, IF 5,62n), nebo vlivem nového způsobu dopravy: SM 8, sin viděl příčinu v novém způsobu přemísťování vsedě na zvířeti, příp. na voze. Spíše však jde o dva homonymní kořeny, kde kromě ablautu i rozdíl s : ch měl odstranit homonymu (tak Meillet, MSL 19, 299n.).
Nepravděpodobné je spojeni s lat. descendere 'sestupovat', snad i ř. oxeóavvňpi 'rozptyluji, rozháním*, lit. skéndéti, skendeti 'tonout' (Brückner, KZ 51, 229), dále spojení s gót. gatwö, sl. gatb 'haťová cesta' za předpokladu expr. ch- (Budiruir, SbŠišič 612, Machek, Slávia 16, 211, jenž později tento výklad opustil, H-K 121 aj.), nebo spojení s jsi. Setati 'jit na vycházku', kde pův. -/- > -d- vlivem *jbdp (Ondniš, Slávia 50, 25In). th
chorepiskopt, -a m. 'chorepiskop; Chorbischof (4x Nom)
Psáno jen chonep-, chorěep-, choré ep-, goreep-; konec slova vždy zkrácen, může jít i o fonetickou var. -upb, v. episkorrt.
Označuje zaniklou církevní instituci provinciálního, venkovského biskupa (v. OtSN 12, 319; Buchberger 2, 893).
Et: Přejato ze střř. x^Qsníoxonoc; tv., z ř. xchou. 'země, venkov' a micxonoc, (v. episkop*,) bs-pp
chorogy, -vx f. 'prapor, korouhev; Fahne, Banner' Et: Psi. *chorqgy > sch. st. horugfvja, orugva, korugŕv)a, sin. dial. karóg(l)a (Plet.), slk. kniž. koru-hva, stč. korúhev, korúhva (Gb), č. korouhev, dial. korob'a, koruba, korub'a, choruba (Bartoš 1906), koráb (v)ja, chorumble (Bartoš Dod.), hl. chorhoj, dl. chórugoj, arch. ojed. chórgoj, kaš. chorogva, choro-g~ev, p. chorqgiew, br. charúhva, ukr. arch. chorúhov, choruhvá, korohvá, korohóv, dial. korúhvá (vše SUM), ojed. koruhóv (Hrin.), r. chorúgv' (b. chorúgva, mk. chorugva mají -u- z rcsl., v. Mladenov s.v.), vše 'korouhev', spec. 'církevní korouhev' (b. mk. sin. stp. sstp, vsi.); 'vojenská korouhev' -» arch. 'vojenský oddíl' (č. p. ukr.); přen. 'korouhvička na domě', rcsl. str. i 'žezlo' (Vostokov, Srez).
Bez uspokojivého výkladu. • (I) Psi. *chorogy < mong. orongyo 'prapor'. (2) Psi. *chorggy < gót. hrugga 'tyč*.
(1) Názor, že psi. * chorogy je výpůjčkou z mong. orongyo 'prapor' (Mikl. 1894, 1, 100 mylně předpokládal prostřednictví tur. quiruq, Konch, AslPh 9, 513 soudil, rovněž mylně, že h {> sl. ch-) se získalo u ttat. prostředníka, Melioran-skij, IzvORJS 7, 2, 295 tu rovněž omylem viděl h- středomong.; přijímají Berneker 1, 398; Kiparsky 1934, 135n; Vasmer 3, 266; Machek a jiní), přesvědčivě odmítl Ligeti, ES R 2, 1,46-56
po důkladném rozboru mong. i ujgur. slova.
(2) Za výpůjčku z germ., a to z gót. hrugga 'tyč', považuje psi. *chorogy už Jagié, AslPh 5, 665 (tak má i MEW 89; Korbut, PF 4, 369; Uhtenbeck, AslPh 15, 485 aj., nověji SM 8, 82), Problematické je však vysvětlení sl. -o-. Proto předpokládá Sobolevskij, AslPh 33, 481 jako předlohu pro sl. přejetí gót. kompozitum *har-runga < *hari-hrunga.
Ještě méně pravděpodobný je výklad z domácího kořene, např. u Sch.-Šewce 396, který uvažuje o příbuzenství psi. *cho-rqgy s psi. *kor-enb 'kořen', nebo u Oštira 1930,46, podle něhož by psi. *chorQgy 'vojenský prapor* mohlo být, podobně jako psi. *chorbrb, složeninou, jejímž prvním komponentem by byl ie. kořen "kor- 'vojsko*. hk
Chorvati v. Chrtvati
chon>, -a m. 'severozápad; Nordwesten' (lx šíš)
Řecký text A 27, 12 Átpéva ... pkénovm xazá iifia xaí xoná Xčôoov'je přeložen vb pristaništi... zrešti kb livě i kb choru 'otevřeném na jihozápad a severozápad'; na paralelních místech v Mak a Christ čteme fo> městu, což je překlad homonymního ř. ^ťúgoc "místo' a odchyluje se od smyslu předlohy.
223
clion>
chodogi»
Et.: Přejato z ojed. ř. x(úqoq 'severozápad, severozápadní vítr', které je zase přejetím vglat. corus < lat. cmtrus tv. (Amdt-Gingrich, Lid.-Sc, Zorell 1911 s.v.).
dt
chotěti, chošict-fc 'chtít; wollen'
chotěti komu česo nebo čbto 'přát někomu něco, mít rád někoho, něco', v záporu 'nenávidět'; chotěti s inf. 'umožňovat, dovolovat, připouštět', 'moci, být S to', impcrs. 'lze'; u vazeb s inf. už začíná vyjadřování futura. Pie. préz. chotě 'dobrovolně, ochotně; úmyslně, záměrně', (i) chotě i ne chotě 'chtě(j) nechtě(j)', chotei 'žádostivý, toužící'.
Var.: chbtěti (Zogr Supr).
Kvůli smíšenému prézentnímu časováni (3. pl. podle 4, třídy) a také kvůli redukovanému kořeni chbi- bývá slovesa chotětijchb-zěn někdy pokládáno za pokračováni pův. atematického optati-vu (Trubeckoj, Slávia I, I7n; Meillet 1934,33In aj.). Sr. i dovblěti 'stačiť (v. doYblětí).
Der.: choiěnije 'chtění, vůie, úmysl, záměr' (instr. sg. chotěnijemb 'dobrovolně, úmyslně, záměrně'), 'žádostivost)', chotb f. 'touha, žádost', chotb m. f. 'milenec, milenka' (tvar chotiju Ix NomUst* 38b 8 vznikl podle Schmida 1922, 110 a 116 z r. ak. yonreia 'čarováni, čarodějnictví', pův. přejatého jako *goitlja, později při přepisu z hlaholice do cyrilice přikloněno k instr. sg. od chotb); pocholěti 'požádat, zatoužit*, odtud pochoténije 'žádost, touha*, po-chotb tv. {po pochoti 'podle libovůle'), pochotbm, 'slastný; žádostivý, vilný', pochoibnikb 'žádostivý člověk', pochotbstvovati 'žádat, toužit, dychtiť; vbschotěti pf. k chotěti odtud Vhschoiěnije 'žádosť.
Korap.: samochotiJQ instr. sg. 'z vlastní vůle, dobrovolně', samochotbně tv.
Et.: Psi. *chotěti > sch. hôtjeti7 dial. (h)ôčeti (Rj), sin. hotéti, stp, chodeb (SStp), br. chacěc', ukr. chott-ty, r, chotě t \ dial. choúť (Dat), vše 'chtít'; b. arch. chóča (Gerov) je asi z r.
Variantou kitřene chot- je kořen s nosovkou (podle Macáka expr. původu) v slk. chuť, chutiť, č. chuť, chutnat, kaš. chqcěc, p. chei.
Psi. * chbtěti > b. dial. chta (GerovDod), sch. ht(j)ěti, dial. {h)titi, kttti, (k)t(f)ěti, (k)čěti (Rj), sin. arch. htéti, slk. chcieť, dial. kc(i)eť, hcec (Kálal), č. chtít, hl. chcyč, dl. kšěš, arch. chceš (Muka), plb. l. sg. cq, {jo) cä, porn. chcec, p. chcieč, stp. i sciec (SStp), diaí. kcieč, fcieč, br. arch. dial chcec' (Nos.), ukr. hovor, chtíty, r. dial. chteť (Opyt), vše 'chtíť. Podrobný přehled sl. tvarů uvádí Greň, ZNUJ 1988, sešit 87, s. 81-85. Machek 1968 s.v. chtíti pokládá redukci chot- > chu- za mladší, ne už psi.
K tvorbě opisného futura slouží b. í/e, mk. k'ea. sch, enkbtic-
ké tvary     češ ap.. více o tom v. Greň. SFPS1 22, 65-72. Bez přesvědčivého výkladu. • (1) Psi. *ch(v)otěti/chbtěti ~ psi. ^chvátili a "chytati. (2) Psi. "chotěti ~ lit, ketěti 'zamýšlet, chtíť.
(1) Podle Bernekera l, 399, SM S, S3n a 152 aj. je psi. *chht- nulový stupeň k *ch(v)ot-, pod. jako je *chyí- nulový stupeň k * chvat- (v. ebvatati, dty£terije); sém. paralelu 'chytať -*■ 'chtíť nachází Berneker v lot. gribét 'chtíť : lit. griěhti 'chytat, uchopiť. Slabinou výkladu je minimální doložení stupně *chvot~, z něhož mělo vzniknout chotěti (Hjinskij, AslPh 29, 168, Shevelov 1964. 199 aj. uvádějí pouze r. dial. ochvóta 'chuť, náklonnost aj.', je i r. dial.
OchvÓtíť 'lOVtť Opyl Dop.).
(2) Brückner, KZ 51, 228, Machek 1930, 66 a 73, Slávia 16, 212 a jiní spojují psi. * chotě ti s lit. ke teti 'zamýšlet, chtíť, ch- vysvětlují ze *(s)k~. V tomto případě se chot- musí vyložit alegrovým krácením (tak Machek, Slávia I.e., Machek s.v. chtíti, Maňczak 1977, I24n aj,). O příbuznosti s lit. ketěti pochybuje Fraenkel 247.
Ondruš, Slávia 50, 256-9 spojuje chotěti s špaii 'chodit, pro-cházeL se' a také s chodili < 'chotiti 'jít' za předpokladu sém. vývoje *'jiť —f 'chtíť; podporuje tím spojeni s lit. ketěti, ale ani spojení s chvalatijchytati přitom nevylučuje, neboť pokládá za totožné č chvátat 'spěchat' a sl. chvátali 'uchvacovať.
Málo pravdě podobné j e psi. východisko *chqt- (Meillet, MSL 8, 315; chotěti < ie. *jrtíé-), spojované s ie, *sent- (lat. sentire 'citiť, něm. Sinu '(s)mysľ, arm. xand'touha', Bugge, KZ 32, 42, Meillet I.e.), příp. s ic. *suent- (kymer. chwant 'žádostivost' aj„ Zupitza, BB 25, 94).
Z hláskových důvodů nevyhovuje ani srovnání psi. *chotě-tijchbtěti s ř. *x'ŕ':oS neho *x'lTiS 'touha' (doložen jen dat. sg. Xijtsi), jak mají Kozlovskij, AslPh 11, 385, Pedersen, KZ 38, 390 aj. (podle Chantrařna 1249 patří ř. *xfc<K k ie. *ghě-, *ghěi- 'být prázdný, chybět", 'opustit, odejíť). hk-ij
chodogb adj. 'rozumný, moudrý; vernünftig, weise'; 'vzdělaný; gebildet' csl.
Der.: chodožbub 'umělecký; bohabojný', chodožb-nikb 'tvůrce, staviteľ, chodožbstvo 'důvtip, vědění, chytrost, lstivost; dovednost, umění; způsob', chgdožbstvije tv.
Et: Psi. *chgdogb > p. chedogi (od 16. stol., vb. chedoiyc 'upravovat, skládat* od 15. sto!.), arch. 'čistý, pěkný', st. ojed. i o jídle 'chutný' (SP 16w.), st. a dial. 'bohatý', porn. chqdog'i 'čistý'; br. chandóha 'mající rád čistotu', ukr. chendóhyj tv. (Hrm.) (obojí z p.; Slawski 1,64), str. chudogyj 'zkušený, moudrý' (doloženo zejm. v církevních památkách, v. Srez.), chudóga f. (jen Dat), chudožeslvo 'dovednost, znalost, umění';
224
chndogb
chrabrt
r. chudóžestvo, -ennyj, chudóžnik mohou být z csl. (lak napr. Sheveiov i960, 65), ale i domácí pokračování psi. slova (Kiparsky 1963, 3, s. 73); stejně je tomu s ukr. chudóžnij, chudóžnyk (nebo to z r.?).
Přejato z germ., ale přesné určení předlohy činí potíže. Nejčastěji se přijímá (Mikl. 1867,92, Uhlenbeck, AsIPh 15,485 aj.) přejetí z gót. handugs 'moudrý', což je patrně der. od handus "ruka", sr. i stisl. hqndugr 'zručný, dovedný'. Význam 'moudrý' je tedy z pův. 'dovedný, zručný', odkud jsou i st významy 'tvůrce, staviteľ, 'umění' ap. a dále 'čistý', tj. 'to, co je uděláno zručně'. Sufix -ag, odpovídající lépe sl. -ogb, má sthn. hantag 'divoký, ostrý', to však nemůže být pramenem přejetí kvůli Buď tedy musíme předpokládat suf. -ags i pro gót. (tak Kiparsky 1963, 3, s. 56 aj.), nebo pokládat sl. -ogb za analogické podle OStrOgb, tvarogb (tak Martynov 1963, 43-5, jenž však počítá s přejetím staršim, už z germ.); obojí možnost připouští Enrietti, Aevum 56, 107rt.
Nepravděpodobně považuje Brückner, KZ 45, 27 chodogb za domácí, z pův. *sk-, a spojuje je s lit. skanůs 'chutný, příjemný' (Brückner 178n). hk-eh
chopati, -ajetb 'chytat, lapat; fangen, haschen' (lx
Slepč Šiš)
Der.: ochqpiti 'uchopit, obejmout', pochgpiti tv.
Et.: Patří k chapatijchopiti tv. (v. cbapati), od nichž se liší jen expresivním nazálním infixem; sr. i syn. ochqpiti = ochopiti.
Protože jde o souvislosti elementární, je zbytečné předpokládat ie. kořen *khomp- 'brát, chytať, k němuž by mj. patřilo arm. xumb 'skupina vojáků', jak soudil Petersson, AsIPh 35, 369n. Podobně Meyer, IF 35, 227n; spojuje i s chápat i a chabiti za předpokladu ie. var. *khöp~/khöb-. Brückner, KZ 51, 230n vychází pro sl. chopati z ie. *($)kem- a spojuje je se sl. *komt, a *ckotri'\ výslovně je odděluje od rodiny sl. chapatt.
Všechny tyto výklady spojují chopati s psi. *šepa 'hrsť (b. šépa tv., stb. hapax šepa 'skupina vojáků', v. MLP s.v. šepa). Toto spojeni, hláskově i sém. přesvědčivé (k sém. vývoji sr. b. chvátka 'hrst'), nemusíme opouštět ani při spojení těch slov s chapatij chopiti, když připustíme jejich vydělení z pohybomalebné sféry a zařazení do sféry noctonáiní, podléhající ablautu a pravidelným hláskovým změnám. dťeh
chrabn> adj. 'udatný, statečný; tapfer'
Odtud chrabrb m. 'bojovník, válečník'; nom.pr. Chrabrb (jméno mnicha, autora traktátu o slovanském písmu, 9.-10. stol.) se pokládá za kalk ř. Avóffeioq, podle Tkadlčíka (v rkp.) nejde o jméno, ale o adj., protože v té době nebylo zvykem dávat mnichům sl. jména; v. i Weingart 1937, 1,33.
Psáno i chrabbrb (3x Supr), chrabbrb (2x Supr), chra-borb (lx Dim).
Der.: chrabrostb, chrabrbstvo 'statečnost, udatnost', chrabrbsky 'statečně'.
Exp.: Csl. chrabn, > r. ukr. chrábryj, br. chrabrý 'statečný, odvážný, smělý ap.' (Vasmer aj.), rum. st. hrábor 'statečný', odtud s domácím suf. hráborie 'statečnost' (Tiktin 740; Rosetti 1968, 576).
EL: Psi. *chorbrb > b. chrábár, mk. chrabar, sch. hrábar, sin. hráber, stč. jen nom.pr. Ch(r)aber ap. (Gb) (z ruštiny je č. kniž. chrabrý, odtud slk. kniž. chrabrý, v. Šmilauer, NŘ 25, 66; Machek), luž. chrobfy (dl. jenŠwjela 1953 s.v. tapfer), dl. arch. chrobry (Muka), pom.
chrobriT(PWb), stp. ch(r)obry, p. kniž. chrobry (stp. ch(r)abry < č., v. Sfawski i,S0), ukr. a r. poet. chorób-ryj, všude 'udatný, statečný, odvážný, smělý ap.'
*Chorbrb může mít -rb analogií podle adj. bystrb, dobrb, chytrb, ostrb aj. (EndzelTns 1911, 126; Machek aj.).
Množství výkladů, ale málo přesvědčivých.
• Psi. *chorbrb < ie. *(s)korbh- (kelt. germ. bsl.) < ic. *(s)ker- 'řezat, krájeť.
Nejbližsí příb. slova se hledají v rodině stisl. skar-pr, něm. scharf a lot. skařbs 'ostrý' (EndzelTns I.e.; Brückner, KZ 51, 233; Mladenov 671; Vasmer 3, 262; SM 8, 72
aj.), jejichž východiskem je ie. kořen *(s)ker- 'řezat, krájeť, rozšířený o labiálu (Pokorný 943 sem řadí i středoir. cerb 'ostrý' a sl. *ščbiba 'štěrbina', o sl. *chorbn, se však nezmiňuje). Jako sém. paralela se uvádí lat. dcer, pův. 'ostrý', přen. (o povaze člověka) 'rázný, rozhodný, prudký ap.' (Endzelíns i.e.), sr. i něm. schneidig, vedle 'ostrý' také 'rázný, energický' (Karstien, SbVasmer 225n). Náslovné ch- < ÍC
*sk-.
Dalši výklady vůbec nepřesvědčují: spojeni se stind. -galbha-, sr. stind. pragalbhá- 'smělý, statečný, sebejistý' (Machek, Slávia 16, 197n a Machek s.v. chrabrý; Il.-Svityč, VJa 10, 4, s. 96; připouští i Pokorný 428), přip. i se středoir. calma 'statečný, udatný' (Machek 1968, 204); výklad z onom. *chr-b-, které je ve sl. *chrbbbti (v. chrbbbtb) a *chrobakh 'druh brouka' (Berneker 1, 397; Lewy, ZslPh 1, 417); jen jako slabá možnost uvedené spojení se stind. khára- 'tvrdý, ostrý' a ř. xáoxv-Qoq 'ostrý' (Meil-let 1902, 403); spojení s r. dial. chorovityj 'dobrý, krásný' a sl, *chorniti (Agrell 1913, 25 a Petersson 1915, 22n); s lat. sorbus 'strom jeřáb' (Wood, cit. z Nehringa, Glotta 14, 274); s etnony-mem Sbrbb (Sobolevskij, IzvORJS 27, 323); vyvozování z ie. *kar- 'bít, ničiť, jež je ve sl. koriti (Kalina, PF 2, 775).
Stejně nepravděpodobné jsou výklady, které předpokládají přejetí: z gót. *harwa- 'trpký' (Meyer 1892,48), z gót. gaprafstjan 'povzbuzovat' (Hirt, PBB 23, 333), z kavk. jazyků (Treimer 1954, 69) nebo z trák.-ilyr. kompozita, v němž je pokračováni ie. *kar-'bojovať a *bher- 'bil' (Oštir 1930, 46). ij
225
chramb
chraniti
chramb, -a m. 'budova, dům, obydlí; Gebäude, Haus, Wohnung'
Rovněž 'dům boží', v památkách čcsl. (Vene a Bes)
'chrám', v Euch ještě 'předsíň' a 'zásobárna, spíž', v Bcs také 'místnost'.
Ve spojení chramb tbmbnice 'vězeni'.
Der.: chramina 'budova, dům, obydlí', 'chrám', přen. 'vězení'.
Za ř. olxoomxóxnc. je gospodim chráma (i chrámu) a gospodinb chraminy (i chramině) 'pán domu, hospodář' (Molnár 1985, 140).
Komp.: beschrarrtbnikb m. 'člověk bez přístřeší' (Su-pr) podle ř. &oixoq (Schumann 1958, 22).
Exp.: Csl. chramb > vsi. chrom a rum. hrom 'chrám' (Tiktin 741). Rcsl. chramb > p. kniž. chrám 'chrám' (Slawski 1, 78).
Et.: Psi. *chormb > b. mk. chrám, sch. hrám, sin. arch. a dial. hrám, slk. kniž., stč. č. chrám, dl. chrom, br. chórom, arch. charómy pi. (RBr), ukr. chorómy pl., dial. choróma (Hrin), ojed. chorom (Zel.), str. cho-romb, r. arch. a dial. chorómy pl., dial. choróma (Daľ), pův. snad 'srubový domek' (str. chorómy Derjagin, Etim 1966, l82n, sr. i vsi. 'prostorný dřevěný dům'), odtud jednak 'dům obecně, obydlí' (sch. Rj 3, 678, sin. dial., dl., ukr., str. choróma), spec. 'dům boží, budova určená k bohoslužbě, chrám' (jsi., sin. jen kniž., zsl. bez dl., v. Sch.-šewc 403, v č, a slk. jen v tomto významu), 'část obytného domu', např. 'síň, chodba' (ukr. chorom), 'světnice, místnost' (sin. arch., stč.), jednak 'různá hospodářská stavení', např. 'zásobárna, skladiště' (sin. dial.), 'vinný (dřevěný) sklep ve vinohradě' (sin. dial.) aj.
Slovo et. nejasné.
• (1) Psi. *chormb < ie. *skormo- 'srubové staveni' < ie. *(s)fcer- "řezat, krájet'.
(2) SI. *chormb ~ stind. harmyá- 'pevné staveni, hraď.
(3) Psi. *chormb < ie. *sormo-s < ie. *ser- 'vázat, připojovat k sobě'.
(4) Psi. *chormb < ie. *gorma~s 'košatina, pletivo' < *ger-'otáčet, viť.
(1) Část lingvistů (poprvé Brückner, KZ 51, 233, Brückner 183, dále H-K 142, Slawski t, 78 aj.) vychází z ie. kořene *(s)ker- 'řezat, krájet', z jeho o-ového stupně *{s)kor-, a předpokládá příbuznost s rodinou něm. Schirm (sr. sthn. skirm, skerm 'štít, ochrana' < germ. *skerma-), ze slovanských příb. pak s csl. črěmb 'stan' (< ie. *kermo-). Pův. význam psi. *chormb *'srubová stavba' (tak i Ondruš, JČ 24, 22n) potvrzuje dobře i sl. materiál.
(2) Sém. lákavé staré spojování se stind. harmyá-n. 'pevnost, hrad, panský dům ap.' (Miki. 1845, Koziov-skij, AsIPh 11, 384, EndzeEns 1911, 127 aj), které bylo od-
mítáno z hláskových důvodů (sl. ch : stind. h, sr. Uhlenbeck, IF 17, 97, Bemeker 1, 397, Mayrhofer 3, 582n), našlo opět podporu u Machka, Slávia 16, 193n: ie. *ghormo- > sl. *gormb > *chormb. Machek (s.v. chrám a Sprache 4, 74) připojil ještě het. karimmi-n. 'chrám, svatyně, synagoga'; výchozím tvarem bylo zřejmě neutrum (tak ve stind. a het.), které ve sl. vlivem sl. domb 'dům' přešlo k maskulinům.
(3) Bugge, KZ 32,22n (pod. i Berneker I.e.) rekonstruuje slovo v podobě ie. *$ormo-s < ie. *ser- 'vázat, připojovat k sobě' (> ř. eiosiv, lat. serere 'spojovat, splétat', s o-stupněm a stejným suf. -mo- arm. orm 'stěna'); *chorntb tedy pův. *'obydlí se stěnami ze splétaného proutí' (o těchto psi. stavbách v. Beranová 1988, I90n). Slabinou je předpoklad sl. ch- z ie. iniciálního *S- (Vasmer 3, 263; SM 8, 75).
Berneker I.e. (pod. i Brückner, KZ I.e. a S-A 1955, c, 294) však nevylučuje ani možnost spojeni se sl. *chorna, v. chraniti.
(4) Sém. blízký je výklad Sch.-Šewce 403», který spojuje *chormb se stnord. karmr 'přepažení z prken' a švéd. karm 'košatina, pletivo' < ie. *gormo-s tv. < ie. *ger- 'otáčet, víť.
Další výklady nepřesvědčují vůbec: Peterssonovo (AsIPh 35, 373) spojování s arm. xor 'propast, příkop' a se stind. ä-khará-"doupě' a Potebnjovo (RFV 4, 193) se stind. šaraná-, šárman-'echrana, útočiště' (SM I.e.); Merlingenovo (Sprache 4,65) srovnávání *chormb i *chorniti s ř. čqiio; 'přístav', vše z ie. *chor-'střežit, chrániť; Mannovo (Lg 17, 22) vysvětlováni stsl. chramb ''přístavba' z ie. *k~s-ghormo-; přejetí z arab. hárám "posvěcená část domu' přes ttar. (RadlorT 2, 1750 - cit. podle Vasmera).
y
chraniti, -in> 'chránit; schützen'
Též '(u)schovávat; zachovávat, dodržovat; dbát, starat se; hlídat, střežit', refl. chraniti se (otb) kogo česo 'chránit se, varovat se'.
Der.: chranjati 'uschovávat, ukrývať, chranitva 'amulet', chranilbnica 'zásobárna, sýpka, komnata, pokoj', ve spojení chranilbnica agodvnaja 'chatrč na hlídáni ovoce', chranilište 'úkryt, skrýš; zásobárna', 'chatrč pro hlídače ovoce' (ovoštbnoje chranilište), 'amulet', chranitelb 'ochránce, strážce', chránilo 'to, co chrání člověka (aby byl uměřený v řeči)' (podle SJS 'uzda, náhubek'), adv. chramno 'bezpečně'; ochránili 'ochrániť; sbchraniti 'ochránit, ohlídat; uchovat, zachovat; uložit, uschovat; pohřbít', refl. 'zachovat se' (s. se otb 'uchránit se čeho, vyhnout se čemu'), Sbchranjati 'chránit, ochraňovat; uchovávat, zachovávat, dodržovat; ukládat, uschovávať, sbchranjeni-je 'dbalost, péče; udržení; vyvarování, uchránění; zachování, dodržení', pl. sbchranjenija 'věci přijaté,
226
chránili
vlastnictví', sbchranbnikb 'zachovatel, plnitel', adv. sbchranbiio 'zajištěně, spolehlivě', nesbchranjem 'nepochovaný, nepohřbený'; uchraniti 'uchrániť.
Komp.: bogochranimb 'chráněný bohem' (ř. &o<pů-ijxxToq);jagodachranilište 'bouda pro hlídače ovoce' (ř. ôTMoooipoMMov); nekletvochraniteíb 'ten, kdo nedodržuje přísahu', nevětochraniteíb 'věrolomný člověk'.
Exp.: Z csl. je rum. arch. hránilnitä 'trubJa, komora' (Rosetti 1954,38); rum. hráni 'krmil, živiť a st. hraniste 'výživa, živobytí' vykládá z csl. Tiktin, může však jít o přejeti ze živého jsi. jazyka; r. chránit "schovával, uchovávat; dodržovat, udržovať (Vasmer), chranénije 'úschova, uskladněni; skládka', chranilišče 'skladiště', chránite1 'strážce, ochránce' aj.
Et.: Psi. *chorniti > b. chránja, mk. chrani, sch. hranili, sin. hranili i hraniti, slk. chrániť, č. chránil, plb. chornět, porn. chron'ic, p. chronic, ukr. choroný-ty, r. choroniť, s významy 'krraiť (plb., jsi.), 'chránit, hájiť (zsl. mimo plb., vsi.), 'opatrovat, uschovávať (b. sch. arch., sin., slk. lid., č., p., ukr. hovor., r. arch. a hovor.), 'šetřit' (sin.); 'pohřbívat' (deprefixa-cí ? ukr. r.) aj. Slovo zcela chybí v luž., v br. pouze ojed. pref. (např. acharaníc', acharanícca Nos.).
Patrně denom. od psi. *chorna 'strava, jídlo' (jsi., plb., porn., p. dial. sw), 'ochrana, útočiště' (č. ojed., Stp.), sr. např. Vasmer 3, 264, Siawski 1, 81, SM 8, 79 aj.
Bez uspokojivého výkladu.
• (1) Psi. *chorna < Írán. *x"ar- 'jíst, kŕmiť. (2) Psi. "chorna ~ lit. šérti 'kŕmiť < ie. "ker- 'živit, růst'.
(1) Za přejetí z Írán. pokládal psi. *choma už Vasmer 1926, ll8n (v. Reczek 1985,16), podobně Truba-čev, Etim 1965, 36 a Reczek, FO 9, 85-94. Vychází se z írán. *xvar-, doloženého např. v av. x"aranah-'jídlo' aj.
Už Matzenauer, LP 8, In spojuje sl. s Írán., má je však za příbuzné a mylně je řadí k lit. šérti, v. niže.
(2) Výklad z ie. *&er- 'krmit' (Matzenauer I.e. aj., ještě Martynov, Etim 1968, l6n), k němuž patří lit. šérti šeriú 'kŕmiť, ř. xóqoq 'nasycení', alb. thjer 'žalud', lat. Cerěs 'bohyně úrody' aj. (Pokomy 577), vychází rovněž z předpokladu sém. vývoje 'krmiť -* 'opatrovat, pečovat' hí 'chrániť.
Fonet. potíž k- > ch- se Brückner 184 snaží odstranit předpokladem ie. *sker- *jísť, z něhož lze vyložit jak sl. počáteční *ch-, tak lit. í-; řadí sem i psi. "kbrmb 'pokrm'. Takový ie. kořen však neexistuje, leda bychom vyšli z ie. *(s)ker- 'řezať, z něhož se sl. *kbrmb někdy vyvozuje (v. kn,ma2); sem řadí *choma i Mladenov 671.
Dříve často přijímaný výklad *choma z ie. *ser- 'chránit ap.*, kam patří např. av. haraite (ve spojeni s pairi) 'být na pozoru', haurvttiti 'střeží*, lat. serväre 'hlídat; zachovávat; chrániť (v.
chribi,
MLP 1096, Schmidt 1871, 2, 140, Bern. 1, 398 aj.), je dnes opuštěn.
Fonet. i sém. málo přesvědčivě dává Pedersen (IF 5, 65) sl. *chorna, *chorniti k et. nejasnému ř. xiéoaq 'dar, majetek', pl. xTÉosa 'pohřební dary zemřelému'. Zamítl již Berneker I.e. aj.
Jagiéovo (AslPh 10,194) a Machkovo (Slávia 16,191 n) spojení se stind, káraná- 'chránící' a iárman- 'ochrana, útočiště aj.' má fonet. slabinu ie. k- > sl. ch-, a stind. slova se navíc většinou řadí k ie. *kel- 'schovat, chránit, zahalovat' (Pokomy 553, Mayrhofer 3,311).
Nevyhovuje ani Peterssonovo (AslPh 35, 366n) spojení se stind. čhardis- 'útočiště' < ie. *k(h)erd- 'opatrovat, hlídat'.
ih
chrapati, -píjen, i -pájen, 'chrápat; schnarchen'; 'tvrdě
spát; (tief) schlafen' (2x Parim)
Et.: Psi. *chrapati > sch. dial. hrapati, sin, dial. hrápati (Plet.), slk. chrápat', č. chrápat, porn. chrapac, p. chrápat, vše 'chrápat, tvrdě spát'; ukr. chrapíty (Ku2.-Rud.) a r. chrapéť tv. má suf. -ěti. Uvedené výrazy nelze ovšem oddělovat od slov vyjadřujících jiné chraplavé zvuky, např. b. arch. chrápam (Gerov), hí. krápat, dl. chrjapaš, dl. dial. chrapaš (Sch.-Šewc 664), vše 'chraptět, chrčet, chroptět'.
Patří do velké řady dalších onom. výrazů se základem chrip-, chrap-, chrop-, chrup-, křáp- ap. Přitom se * chrapati někdy (SM 8,90n, Slawski 1,78n, částečně i Bern. l, 401 aj.) pokládá za iter.-durativura k pf. *chropti, doloženému bezpečně pouze v br. chrapcí 'chrápat', vztahuje se k němu i *chropnoti a *chro-pěti; všechny tyto tvary mají v jednotlivých si. jaz. pokračování s různou sém. specifikací.
Brückner, KZ 51, 240 sbližoval onom. elementy *chrep- a *skrep-, pod. Machek, Slávia 16,213 aj. s lit. skreplénti 'vykašlávat hlen'; Machek 1968,204 upozorňoval i na podobnou zvukomalbu - s opačným siedem retnice a veláry - v ř. ßuotyx<xa> 'chraptím'. dt
chrih-b, -a m. 'hřbet, záda; Rücken' (lx Pog)
Et: Nesporně souvisí s chrbbbtb tv.; bez suf. -bth sem patří ojed. ukr. chreb 'obratel' (žel.) < *chrbbb, snad i r. dial. chrip 'hřbet, záda', 'koňský hřbeť, 'zátylek, šíje' (Opyt 250 aj.), pokud je z *chribb (sr. Vasmer 3, 271). Je velmi pravděpodobné, že sem za předpokladu sém. vývoje 'hřbeť -» 'horský hřbeť -* 'kopec' můžeme přiřadit sch. arch. a dial. hríb, sin. hríb, slk. dial. arch. chribovä pl. (Palkovič, SlavSl 2, 74), stč. chřib, vše 'pahorek, kopec, vrch', č. pouze jako oron. Chřiby. Více s.v. chn>bbti>.
Jinak vykládá "chribb 'kopec' Skok 1, 685 s.v. hřbat, podle
227
dirifíi.
chroští,
něhož je základem sl. chhbb předsl. a predie. *gripa (z něho i rum. rípä 'prudký sráz, propast, rokle'). Machek (1968, 208) spojuje *chribb s něm. Riff 'výspa, úskalí, hřbet' (< ie. *reip-, *rei- 'škrábat, trhat, řezat ap.\ v. Pokorný 857n).
S *chribh 'kopec1, ale i 'záda' se spojuje i sch. hrtd'skála ap.', sr. napr. Petersson, AslPh 35, 37In, lijinskij, IzvORJS 20, 4, 146n (< *chribdb), Skok l.c, Bezlaj 1. 203 aj. pv
cliribbŕb v. clirhlihti. ChristOSb v. krbsft. ehrištalo v. krnstali,
chrizraa, -y r, 'vonná mast, vonný olej; wohlriechen-des Salboľ
Kromě kosmetického prostředku označuje vonnou tekutinu, která podle legendy prýštila z ostatků svatých (sr. Ctem, Const).
Var.: chrizbma; v. i křižma, křižma.
Der.: Rel. adj. chrizmrnb; pochrizmiíi 'pomazat vonnou mastí'.
EL: Přejato z ř. ^frj^íix 'mast, olej' (střř. liturg. i 'křižmo, pomazání'), der. ř. xqíeiv 'mazať (v. Chan-traine 1277); sr. MEW 90, Meillet 1902, 188, Bera, l, 619,
R. xQÍGfta proniká do sl. jazyků (včetně stsl. csl.) různými cestami: nejprve prostřednictvím sthn. chris(a)mo (v. křižma), jež je z lat., později přímějším přejetím z lat. c{h)risma (v. křižma). Výsledky těchto přejetí nelze jednoznačně identifikovat, protože jednotlivé formy se vzájemně ovlivňovaly.
Ve stsl. (a zvi, csl.) je častějši syn. miiro (v. můra), synonymem sl, původu je mastb (v. mazati). dt-pp
chromí adj. 'chromý, ochrnutý, zmrzačený; lahm, verkriippelť
Der.: chromota 'ochrnutí', chrombcb 'chromý, ochrnutý člověk, mrzák*, ochrtnoti (dolož, jen 3. pL aor. ochromo, ochromu Psalt) 'zchromnout*.
Et.: Psi. * chromb, všesl.: b. chrom, mk. dial. rom (RMJ), sch. hrom, dial. rom (Rj), sin. hrom, slk. č. chromý, luž. chromý, plb. chrumě, porn. chromi (Sycata), p. chromý, br. dial. chrámy (SBrH), ukr. chro-mýj{\ňx'm.), r. chromój, vše 'chromý (na nohy), kulhavý', v sch. sin. slk. č. porn. plb. stp. p. dial. 'zmrzačený i na jiných částech těla*.
Psi. *chromb nemá přesvědčivou et. ani spolehlivé ekvivalenty v jiných ie. jazycích.
• (1) Psi. *chromb ~ stind. šramá- tv.
(2) Psi. 'chromb < ie, *(s)ker- 'řezat, sekať.
(3) Psi. ^chromb < ie. *(s)A-er- 'křivit'.
(1) Převážná většina výkladů spojuje se sém. shodným stind. šramá- 'chromý' (Goldschmidt MSL l,
413n; MEW 91; Pokorný 1004; Mayrhofer 3, 556); potíže působí počáteční ch-, které neni očekávanou střídntcí. Vysvětluje se buď vývojem s > ch po -u-ze spojení *nogu sromb > *nogu chromb (tak Peder-sen, IF 5, 70), Či jako expr. (Endzellns 1911, 7in přes expr. í-; Machek 1930, 86 přímo jako expr. ch-). Někdy se stind. sr- a sl. chr- vykládají z ie. *ksr- (jako možnost i Pe-dersen I.e., dále Bern. 1, 403 aj.) či *skhr- (Agrell 1919, Sn aj.).
Machek 1968, 206 připojuje k sl. chromb a stind. srämá-i něm. lahm tv., což jej nutí k nepravděpodobným spekulacím o ie, *lomo~jromo- s expr, s- a ch-.
(2) Z ie. *(s)ker- 'řezat, sekať (s nazálním rozšířením *(s)kr-om-b > *chromb) vychází Brückner, KZ
51,234(dále Brückner 184; SM 8, 10In); předpokládá sém.
vývoj 'říznutý, seknutý' 'poškozený říznutím, seknutím* -> 'chromý'.
(3) Pravděpodobněji vykládá Sch.-Šewc 404 z paralelního ie. *{s)ker- 'ohýbat, zkřiviť (sr. Pokorný 935) s uvedením sém. paralely něm. krumm 'krivý, shrbený'.
Nepřesvědčivý je pokus Iljinského (IzvORJS 20, 4, 170) rozdělit chromb na chr-om- s onom. chr-. pv
chrQSťb, -a m. 'saranče; Heuschrecke' (Parim Gl)
Tak uvádí význam SJS aj. Protože však některé doklady jasně ukazují, že významu 'saranče' odpovídá stsl. progb, a také vzhledem k významům chrgstb ve si. jaz., můžeme se domnívat, že snad překladatel nahradil cizí reálii - nelétavou saranči - reálii domácí, broukem, přip. škodlivým chroustem.
Var.: chrustb, chrosíb tv.; sr. j chrqštb 'brouk' v MLP Et: Psi. *chrostb, -stih > sch. hrušt, sin, hrôšč, slk. chrust, stč. chrust, chřušč, chřišč (Gb), č. chroust, dl. chrust (plb. chrast < psi. *chresijb, P-S), pomsln. chrošč, chrgst (PWb), stp. chrqsi, p. dial. chrast (p. chrzqszcz a chrabqszcz jsou sek., dnes spis. tvary), vsi. chrušč, vše mimo dl. 'chroust/Melolontha ap.' (dl.'potápník/Dytiscus'), obecněji 'brouk' (sin. stč. plb. stp. r.); v dem, tvaru i jako název pro jiné druhy brouků.
Derivát od onom. vb. *chrgstati, -ěti; chrgstb pův. 'brouk vydávající chraplavý zvuk' (podobně č. brouk : broukali). Některé tvary (p. plb.) ovlivněny var. *chrestiti. Vše patří do onom. rodiny, kam se řadí kromě chrgst- a chřest- i chrust- (jež není třeba pokládat za primární, jak uvádí Kořínek 1934, 196, pozn. 60) a chrost- tv.
Onom. ehr-, označující chrastivý, chraplavý zvuk, se objevuje v řadě jiných sl. slov (v. chrapati). Velmi blízká je formální struktura baltských, rovněž onom. slov, sr. lit. kramseti 'chroupat, praskat,
228
chrostb
Chrbvati
vrzat ap.' (Machek, Slávia 16, 178; Fraenkel 288 aj.), krum-slýs, stprus. krumslus 'kotník, kloub (u prstu)'; snad i stprus. gremsde 'nosní chrupavka* (Toporov 2, 301).
Nepravděpodobně označuje chrostb jako výpůjčku z gót. frramstei 'kobylka' Uhlenbeck, AslPh 15, 485; sára později tento výklad opouští (PBB 30, 316). pv
chrusolitb, -a m. 'chrysolit; Chrysolit' (lx Hval) Var.: chrusolisb (lx Rumj).
Et.: Přejato z ř. x8VGÓÁi9oq, komp. zx&voóc. 'zlato' a Xi&óc 'kámen'. Z ř. je i lat. chrysolithus, jež se jako evropeismus dostalo různými cestami (přes něm., v sch. přes it.) do sl. jazyků pro označení průhledného Zlatozeleného Olivínu. Literaturu o biblickém užiti ř. názvů drahokamů v. Arndt-Gingrich s.v. äuiýSuozoc,. dí
clmisopasT!.. -a m. 'chrysopras; Chrysopras' (lx Hval)
Zkomoleno i na isochrOpOSb (lx Rumj).
Et: Přejato ve zkomolené podobě (nejde-ii o pisárskou chybu) z ř. xQugótiqcíooc, komp. z xQvgóq 'zlato' a hqvxjov 'pór, česnek', sr. no&GioQ 'modrozelený (jako pór)' (Chantraine 934). Z ř. je i lat. chryso-prasus, jež se jako evropeismus dostalo různými cestami do sl. jazyků pro označení zeleně zbarveného chalcedonu. dt
chrustali* v. krusrah,
Chnbvati, -n, m. etnon. 'Charváti; Kroaten' (Věnc) Při ak. směrovém Vb Chrbvaty užito ve funkci toponyma. Vedle o-kmenového zakončení i kons. zakončeni Chrbvate
podle jiných etnonym.
Var.: Krovati (VencMin) aj.
V csl. pramenech je míněn kmen, sídlící v severovýchodních Čechách, kam přesídlil z tzv. Velkého či Bílého Chorvatska (dnes území již. Polska a záp. Ukrajiny), v. Váňa 1983, s. 32, 41, 174; Beranová 1988, s. 29, 40, 50.
Et: Psi. *ChbTvatb > b. chárvátin, mk. Chrvat, sch. Hřvat, sin. hrvát, slk. Chorvát, č. Charvát, Chorvat, p. Chorwat, br. charvát, ukr. r. chorvál - dnes především označení jsi. národa Charvátů v Jugoslávii; na počátku sl. dějin jsou Charváti doloženi v severoslovanském areálu v oblasti horního Dně-stru, v jižním Polsku a v severovýchodních Čechách.
Nejasné. Staré etnonymum s mnoha výklady, z nichž v nové době je nejčastěji přijímáno přejetí ze stírán.
Tzv. íránská hypotéza vychází z nápisů ze 2.-3. stol. (Tul. obsahujících nom. pr. Xogoóa9oc, Xogó-ttSog, nalezených v Tanaidě u ústí Donu. Odtud za
přejaté pokládá Chbrvatb již v r. 1901 Pogodin, RFV 46, 3, Sobolevskij, RFV 64.17ln, Meillet 1934, 507 aj.
Vasmer 3, 261 vykládá Xogóa&oc ze stírán. *(ßu)-haurvatä 'pastýř skotu' (sr. av. haurvaiti 'střeží, hlídá'), odkud má za přejaté psi. *Chbrvaib. Přejímá Kniezsa, SSlav 11, 20.
S Xooóa$OQ spojuje *Chzrvatb i Trubačev, Etim 1965, 3in. Vychází z Írán. haurva- 'celistvý, bez úhony' s pl. sufixem -ta-; týž sufix vidí i v názvu Sarmatů.
Jinak v SM 8,149n, kde už Trubačev předpokládá stejný et. původ jmen XoqoÓcí9oc a Zaopárca. Interpretuje Zaopárat jako adj. od ~*sar- 'žena' se suf. -ma(n)t-j-va(n)t-, s odkazem na fakt, že šlo o území amazonek, sr. i glosu ZotQpá.z<xi ľuvolixokqcízoó-psvoi "Sarmate ovládaní ženami' (Trubačev, VJa 1979,4, 29-45). XoQomSoc je možno interpretovat jako Írán. *har-vat- (již Moszyňski 1957, 148), které se vysvětluje v SM i.e. jako adj. *har-va(n)t- 'ženský, oplývající ženami' se stejnou motivací jako u etnon. Zaopázou.
Z Írán. původu slova vychází méně přesvědčivě i Sobolevskij (IzvORJS 26, 9), který předpokládá *chb-rv- se sl. sufixem -«/&, kde chb- < irán. hu- "dobrý", -rv- < irán. ravah- 'volný prostor, volnost'.
Dalši výklady jsou málo pravděpodobné.
Mezi nejstarši patří spojení Konstantina Porfyrogennéía z r. 937 s ř. xwqcĺ 'země', na které navazuje Kunstmann, WSl 27, 131-6, jenž vychází z ř. x&eoßaTOc, 'přicházejíc! do země*.
Šafařík 1837, 1, 394n spojuje "Chbrvatb se sin. hríb, sch, hřib, hřbat 'pahorek, horský hřeben' a jejich prostřednictvím s názvem pohoří Karpaty. Na Karpaty mysli i Braun, SbORJS 64, 105, 173, který soudí, že jde o výpůjčku z germ. názvu Karpat - Harfada. Jeho výklad přejímá Niederle 1902, 2, I, 484n.
Podle dalších cl. má etnon. "Chbrvatb význam 'ozbrojenec, bojovník'. Geitler, LF 3,87-95 spojoval "Chbrvatb s lit. šarvúotas 'obrněný', gót. sama 'zbroj, zbraně*; podobně Brückner, Slávia 3, 209n (bez gót.). Význam "bojovník, ozbrojenec' předpokládají též Mikuckij, IORJS 4, 367 (< skrt. šarv- 'bít, zabiť) a Ujinskij, JslF 3, 26n (z jim předpokládaného "kher- "řezat"). Vztah lit. a góL slova pokládá za nejistý Fraenkel 965n; odmítá např. Otrebski 1947, 99-103 ze sém. důvodů a SM i.e.
Za přejetí názvu jiného kmene má Ch. Županič (Etnológ 1, 13In), a to z názvu černomořskčho kmene Harimatů, a Hirt (PBB 18,518) - z germ. Harüdes. Přejetí z germ. připouští i Mucb {PBB 20, I2n), který vycházi z germ. "hruwat- 'rohatý', z něhož je i stisl. hrútr 'skopec, beran'.
Otrebski o.e. 102n vidí ie. kořen *sue- 'svůj' jak v etnon. Chbrvatb, tak i v Sbrbb; pův. *'člověk téhož plemene'.
Sém. nepřesvědčivé je spojení s lit. šiřvas 'šedý, nasedly' (Bu-dimir, SbŠišié 609-17). Mylně odvozuje Sobolevskij, ŽMNP 1906, 11, 195 sl. název kmene z kaš. etnon. Karwatk. Chronolo-
229
ChrKvari
chadi>
gie je opačná: šlo původně o název podle druhu kabátu, přejatého naopak od Charvátů, v. Otrebski o.e. 101. p V
chrfezaiib, -a m. 'bič, důtky; Geißel, Peitsche' (ix Supr) Et: Ojedinělé přejeti, dolož, ještě v rcsl. chrozam, (Srez.), bez pokračování ve sl. jazycích.
Vasmer (ZslPh 20,403n, 21,135; přejímá S-A 1955, č. 298) spojuje s arm. xarazan 'bič, důtky', které již Hübschmann 1897,158 charakterizuje jako výpůjčku z Írán. *xaräzana-, pův. ""pohánějící osly' (sr. per. xar 'oseľ a av. azaiti 'pohání'). Prostřednictví střř. XOLQ&Viov 'řemen', pokud existuje (uvádí je Matzenauer 1870, 388 a MEW 91), by bylo pravděpodobné. pv
chrbbbtb, -a m. 'hřbet, záda; Rücken'
Var: chribbtb; obě podoby psány i s -p-.
Et: Psi *chrbbbtb, všesl.: b. st. chrábet (Gerov) (spis. jen chrébet 'horský hřeben' z r.), mk. 'rbet, sch. hřbat, sin. hřbet, slk. chrbát, stč. ckřbet, č. hřbet, hl. st. krjebet aj., dial. chrjebjet, ščeb'at, chrěbt, dl. ksebjat, arch. chrebjat aj., plb. gréb'át, porn. chřebt, křebt, chřeb 'et, kaš. i skřebt, skřeb 'et, skřeb 'ec (Majo-wa, SFPS119,35), stp. krzebt, krzebiat, chrzebt, chrze-biel, p. grzbiet, br. chrybét, ukr. r. chrebét, s významy 'hřbet, záda', 'část hřbetu, páteř ap.', přen. 'horský hřbet', 'horní nebo zadní část něčeho* aj.
Kromě výše uvedených tvarů existují i podoby s koř. -i-: slk. dial. chribet (Kálal), stč., č. arch. chři-bet, dial. křibet, řibet (Malina, Hruška), luž. chribjet, p. arch. chrzybiet, chápané obecně jako plný ablau-tový stupeň, s výjimkou Machka (Machek s.v. hřbet), který je vysvětluje jako expresivní dloužení.
Neobvyklý je suť. -&í&, který Brückner I60n a Slawski 1,366 srovnávají s -»/& v názvech částí těla, sr. *olkbtb, *nogbtb, zatímco Leskíen 1909,84jej radí k       -o/a, -etb u onom. slov.
Nejasné. Většinou je uznáváno příbuzenství s psi. *chribb (v. chrib-b), sr. např. Slawski I.e. aj.
O onom. původu slova uvažují Mikuckij, IORJS 4, 335n a Berneker 1,404n, kteří spojují *chrbbbtb s onom. ehr-, které je např. v č. chrupali, chrupavka, chrobák ap. Řadí sem i psi. *chorbn>, což podporuje Lewy, ZslPh l, 417 sém. paralelou mad'. derék subst. 'hřbet, záda', adj. 'chrabrý, statečný'.
Machek, Slávia 16, 200n odděluje *chnbbtb od *chribb a vysvětluje *chrbbhti> jako expresívni obměnu *gbrbb 'hřbet, záda' (o němž vice s.v. grbbb). Dokládá obdobným vývojem u č. chřtán < hrtan < *gbrt-. Machkův výklad přijímají i další (např. Mann, Lg 17, 22; H-K 134; H-L 198). Jinak Itjinskij, IzvORJS 20, 4, 146n, který předpokládá pouze kontaminaci *gbrbb a *chrtJ>-.
Petersson, AslPh 35, 371n spojuje *chrbbbtb 'horský hřbeť se
stind. khára- 'tvrdý, ostrý', nper. hóra 'skála', ř. ■xáojaqoq 'špičatý, zaostřený', lit. skrěbti 'schnout ap.'; přejímá Itjinskij i.c., s počátečním sk- počítá i Brůckner l.c. (sr. stp. skrzept). SM 8, 107 rovněž pokládá tvary se sk- za primární a řadí chrbbbtb ke *skrebtL
Ojediněle spojuje Kalina, PF 2, 772 s ř. xoQvyŕj 'hlava'.
Málo pravděpodobně pokládá Sobolevskij, IzvORJS 26, 32 chnbbtb, chribbtb, chribb 'horský hřeben' i 'záda* za přejetí ze skytskěho názvu hor "rípa, doiož. v 'Ptnat. pv
chrbstiti v. kti.sti.
chudí, adj. 'ubohý, nuzný, nepatrný; armsehg, unbe-deutenď; 'malý; klein'
Der.: chudostb, chudoba 'slabost, nemohoucnost'; ischuděti 'stávat se bezcenným'; ochuděti 'zmenšit se', ochudili 'zmenšit, ponížiť; uchudeti 'zmenšit se'.
Kornp.: chudosilb, chudosilbrib 'slabý', chudourm, chudoumbrib 'slabomyslný, pošetilý', chudověrbtib 'malověrný'.
Et: Psi. *chudb > b. ojed. dial. chůd (Gerov), sch. sin. hůd, slk. č. chudý, luž. chudý, plb. chaudě, porn. chudí. p. chudý, br. chudý, ukr. chudýj, i. chudój; z pův. významu 'hubený, tenký' (dolož, v sch. zsl. vsi.) jednak 'nuzný, trpící nedostatkem' (sch. dial. Rj, zsl. mimo slk., dále br. Nos., ukr., r. arch.) aj., jednak 'špatný' (jsi., plb., ukr. arch., r.; sr. alb. lig 'hubený' i 'špatný').
Etymologicky ne zcela jasné.
• (I) Psi. ''chudb < ie. *kseud- 'drtit; drobný' (stind.).
(2) Psi. *chudb ~ stind. kšódhuka- 'hladový', av. šud-'hlad'.
(3) Psi. *chudb ~ lit, skaudús 'bolestivý, křehký'.
(1) Své zastánce má ještě nejstarší spojení chudb s rodinou stind. kšódati 'tluče, drtí', kšudrá- 'malý,
drobný' (Mikl. 1845, 103, Schleicher 1852, 138, Potebnja, ŽS
1890, 2, 121 aj.), pro něž se předpokládá jinde neza-stoupené ie. *kseud- 'drtit; drobný' (Pokorný 625); Mefnyčuk, Etim. 1966,2l4n je chápe jako rozšíření ie. kořene *kes- 'sekať. Formálně totožné se stind. je av. xšudra- 'tekutý', jehož příbuznost je pro rozdílný význam nejistá (sr. Mayrhofer 1, 291).
K chudb a kšudrá- řadí Karstien, SbVasmer 225 i lít. skurdus 'ubohý, nuzný*, předpokládaje v lit. přesmyk sufixověho -r-.
(2) Machek, Slávia 16, 174 a Machek s.v. má chudb za příbuzné se stind. kšódhuka- 'hladový' (s rozšiřujícím suf. -uka-), což připouští i Mayhofer s.v. kšúdhyati 'pociťuje hlaď, kde uvádí i av. šud- 'hlaď; nevylučuje však ani spojení chudb se stind. kšódati.
(3) Zcela vyloučit nelze ani spojení chudb s lit. skaudús 'bolestivý, tvrdý, prudký; lámavý, křehký';
230
chuďb
chvála
Slawski i, 89 předpokládá sém. vývoj od 'bolavý, chorý' přes 'oslabený, chudý' ke 'Špatný, zlý'; v. i Brückner 186,1L-Svityč, VJa 10,4, 94 aj. Nevýhodou je et. nejasnost lit. skaudůs (sr. Pokorný 955, Fraenkel 798 a 823). Spojení sl. a balt. slov přijímá SM 8,112n, jenž je připojuje k výkladu (1) za předpokladu přesmy-ku *ksoud- : *skoud-.
S kritikou (v. Pedersen, KZ 39, 382, Berneker s.v.) se setkal výklad Mcilleltiv 1902, 174, předpokládající příbuzenství sl. chudb s arm. xun, gót. hauns 'ponížený, pokorný' a s et. nejasným ř. xoSpoc; 'lehký'. Ih
chuta, -y f. 'spílání, potupa, pomluva; Schmach, Verleumdung'
Specificky 'rouhání', zejména ve spojeních chulo, chuly (vbzjglagolaíi, ch. rešti, ch. tvoriti 'rouhat se'; též 'žaloba, obvinění', sr. chulg izveštati komu 'obviňovat, obžalovávať; arianbskaja chula 'ariánské kacířství'.
Není jisté, zda primární je jméno chula nebo vb. chuliti 'hanit; spílat, rouhat se; obviňovat; pohrdat',
v. níže v et. Části.
Der.: adj. chuibtib 'hanlivý, rouhavý', chuhnikb 'rouhač, kacíř', chulbstvo 'rouhání*, chulbstvovati 'hanět; obviňovat; rouhat se', chutovati 'rouhat se'; pref. ochuliti 'pohanět, potupiť; pochuliti tv. vedle 'pokárat, zavrhnout' s ipf. pochuljati, vbschuljati 'hanět, oplácet urážku'.
Komp~ mbnogochulbrib 'velmi rouhavý', zblochulbnb 'pomtouvačný', chuloljubivb 'rád hanící, rád se rouhající' (ř. ytkoXoíôoQot;).
Exp.: Csl. chula > rum. indii 'pohana, potupa'; chuliti > rum. huti 'hanět; rouhat se' (Ttktin).
Et.: Psi. * chula > b. chula, mk. kniž. chula, sch. arch. a dial. hula (Rj), sin. húla, ukr. kniž. chula.. r. chula, vše 'pohana, potupa'; zast. 'rouhání' (sch. arch., mk., ukr. Žel). Nedoloženo v zsl.
Chula 'pohana' tvoří antonymní dvojici s chvála 'chvála*, stejně jako chuliti % chválili; někdy předpokládaná et. totožnost není tedy jistá, neboť se obě slova mohla vzájemně ovlivňovat jak v zakončení, tak v náslovném ch-. Ojed. br. dial. chula 'chvála', uváděné někdy jako argument příbuznosti obou slov, vykládá Karskij 1955, I, 113 jako ojed. dial. změnu chva-> chu-.
Žádný z dosavadních výkladů nepřesvědčuje.
• (1) Psi. * chula ~ stnord. skvala "volať.
(2) Psi. *chulili ~ psi chylh 'ohnutý ap.', *chynoti 'chýlit ap,'.
(3) Psi. *chud!a ~ psi, *kuditi 'hanět, kárať < ie. *keu-H-d-' k řičet, plísnit' (ti. ř. germ.).
(1) Příbuzenství chula i chvála se stnord. skvala
'hlasitě mluvit, křičet' předpokládal Brückner, KZ
51, 232 a Kiparsky 1934, 35; více v. chvála.
(2) Berneker 1, 406 i Vasmer s.v. chuiá spojovali chuliti s *chyngti, odkud je ptc. chylb 'ohnutý, nachýlený' > chyliti 'chýlit, naklánět'; podobně i S-A 1955, č. 300 mají chula od chuliti v zákl. smyslu 'ponížit, pokořit' (sr. jinou, nezávisle na této vzniklou motivaci pro chvála < chyliti **s úctou, oslavně se před někým sklánčť u BaudouinadeCourtenay, ŽMNP 1903, maj 22, tak i S-A 1955, č, 303). Uvedená spojena přijímal také Golab, Amer-Contr 1973, i sin, ale nevyloučil možnost přejeti z Írán. *hau9ryá 'pohana' (po alanské změně ~ry- v sr. i Reczek 1985, 33).
(3) Foneticky i sémanticky přijatelně vyložil Ma-chek 1930, 99n a Slávia 16, 213n jsi. vsi. chula ze základu *ktíd- V *kuditi 'hanět, kárať (v. Pokorný s.v. *keuzd-} a sufixu -la, s počátečním expr. ch- a po jsi. vsi. změně -dla > -la.
Méně uspokojivé výklady:
Bezzenberger, KZ 22, 479, Matzenauer LF 8, 4, dále Pedersen, 1F 5, 64 spojili chula s gót. bi-sauijan 'pošpinit, umazať za předpokladu sém. vývoje 'špiniť 'hanět, tupiť (Matzenauer I.e.).
Meillet 1902, 252 pokládal chuliti za přejaté ze sthn. huolian 'pomlouvat', chula pak měl ovšem za deverb.
Trubačev (SM s.v. chula a chvála) vykládá málo přesvědčivě obě slova z ie. *sue-l- 'znít ap.' (podrobněji v. chvála); sém. podobně M laděno v 673 z onom. předsl. *kseu-t- ( < ie. *(s)keu-'vřeštět, skučet, výt ap.'). Z ie, *kseu- s /-ovým suf. vyšel i Met-nyčuk, Etim 1966, 214, jeho východiskem je však ie. * kes- 'sekať (v. i chudfe).
Brückner, KZ 51, 237n spojil chula se st. skula 'skulina, štěrbina; strup*.
Hjinského (AslPh 29, I67o aj.) východisko 'křičet' pro chula i chvála, z různých ablautových variant ie. *kheu-ä-, má slabou oporu v ie. jazycích (arm. xausim 'mluvím*). Ih
chlinizi) v. cti i nikl.
chvála, -y f. 'chvála, sláva; Lob, Ruhm'
Též 'chvalozpěv, hymnus*, 'přízeň, milost (též re-bg.)\ 'vychloubání', 'vděčnost', 'dík, díkůvzdání'; chválo sbtvoriti ap. 'vzdát díky', ch. iměti 'být vděčný'.
Není jasný vztah chvála: chválili; za denom. pokládají chválili Golab, AmerContr 1973, 145, Martynov 1983,54, v. níže, a SM 8, 120; za deverb. pokládají chvála např. Meillet 1902,252, Vey, RÉS 33, 102 a Vaillant 3, 429.
Der.: tet. adj. chvalbm, též 'chvályhodný', 'pověstný, chvalně známý', beschvalbnb 'nevděčný'; chvalivb 'chlubivý'; chválili 'chválit, opěvovat; děkovat, vzdá-
231
dívala
chvatatí
vat díky; schvalovat, příznivě prijímať, refl. 'chlubit se, honosit se', chvaliti se na kogo, na konib 'vypínat se, vyvyšovat se nad', chvaliti se o čemb 'jásat, radovat se'; ptc. préz. pas. chvalimt, 'chvályhodný', chvalje-nije 'chválení, díkůvzdání, sláva; chlouba; dobrá pověst'; pochválili 'pochválit; poděkovat, vzdát dík', refl. 'pochlubit se', ipf. pochvaljati, adj. pochvalitelbnb 'chvályhodný; pochvalný', pochvalbm tv. vedle 'děkovný', pochvala 'chvála, pochvala, chvalořeč; pýcha; dík, díkůvzdání'; prěchvaliti 'velebiť s adj, prě-chvalbm 'velebený, přeslavný'; vbschvaliti 'pochválit, vzdát chválu či díky', refl. 'pochlubit se*.
Komp.: chvaloslovesije, -slovije, -slovljenije, -slovb-stvije 'chvalozpěv' (vše lx Clem).
Exp.: Csl. chvála > rum. arch./n/ö tv. (Tiktin).
Et.: Psí. *chvála, všesl.: b. chvalá, mk.fala, sch. sin. h vála, slk. č. chvála, hl. chwala, dl. arch. chwala (Muka), kaš. chvála (Sychta), p. chwala, vsi. chvalá, vše 'chvála, pochvala', vedle 'sláva, čest' (stč. Gb, dl. kaš. p.), 'díkůvzdání' (sch. sin. arch.), 'chrabrost, udatnosť (dl), 'vychloubání' (b. dial. falá BDial 3,
184).
Chvála, chvaliti mají už v psi. rýmové opozitum chula 'pohana, žaloba', chuliti (v. chula); při výkladu obou vyřazuje třeba vzít v úvahu možnost vzájemného ovlivňováni fonet. i morf., jakož i možnost příbuznosti (o tom v. níže).
Et. ne zcela jasné, sr. Berneker 1,406n.
• (1) Psi. *chvala ~ stnord. skvala 'volať.
(2) Psi, \hvala < ie. *««?/- 'zvučet, bzučet ap.\
(3) Psi *chvala < Írán. *x*ar- 'sláva'.
(1) Z dosavadních výkladů se jako možné jeví Briicknerem (KZ 51,232 a Brückner 187) předpokládané příbuzenství chvála a chula se stnord. skvala 'hlasitě mluvit, volať, jež přijímal také Kiparsky 1934, 35. Vries 1962 má stnord. slovo za onom., tak uvažuje i Klein s.v. squall. Velmi pochybná je příbuznost ř. oxvXač 'mladý pes', jež sem řadí Kiparsky lx.
Brückner 187 mylně připojil také rodinu něm. schwellen 'dmout se, bobtnat', jež patři k ie. *suel- tv. (sr. Kluge s.v., Machek, LF 55, 147).
(2) Řada starších etymologii vyšla z ie. kořene *suel-jsuer- onom. povahy, k němuž se řadí stind. svárati 'zní, zvučí ap.\ stisl. svarra 'bzučet', stnord. sverra 'vířit, kroužit', něm. schwirren 'bzučet', lat. susurräre tv. aj., v. Potebnja, RFV4,203, Matzenauer, LF 8, 5, MEW, Pedersen, 1F 5,66 aj. Podobně SM s.v. chula a chvála, vychází ovšem jen z ie. *suel- (stind. svárati). Fonet. odlišnosti by bylo možno vyložit expr. povahou slov; ze sém. hlediska jde o výklad málo přesvědčivý.
Machek (1957 a 1968) nahradil svůj starší výklad (v. níže) spojením chvála s het. uallu- 'oslavovat, velebiť, s nimž spojuje i č. velebil tv.; počáteční ch- vysvětluje jako expresivní.
Ie. původ sl chvála se snažil dokázat také Iľjinskij, AslPh 29, 167n, když k ie. onom. *khôu- řadil vedle arm. xausim 'mluvím' také chula 'pohana, pomluva', pův. '^nesouhlasný pokřik' a z jeho ablautové formy *khuá- vyložil sl. chvála **pokřík souhlasný nebo triumfální'.
Bez odezvy zůstal výklad Veyův, RÉS 33, 102n, podle něhož psi. *chval- s prim. významem ''mluvit o sobě* patří k ie. pron. refl. *sue-.
(3) Golab, AmerConlr 1973, 143n i Martynov 1983, 53n připouštějí írán. původ sl. chvála. Golab vidí ve chvála írán. *xvar- (sr. av. xvarmah- 'sláva'), přesněji *xvarya-, jež alanským prostřednictvím, kde -ry-> -/-, přešlo do psi. jako chvála. Martynov vychází z írán. *xvarati 'slavit, chváliť, odkud je *xvařá, skytské *xvälá, jež bylo přejato do psi. *chvala.
Již lljiuským Ie. a Bcrnekerem Ic byla zamitnuta Uhlenbec-kova hypotéza (Uhlenbeck 355) o přejetí *chvala ze stnord. hol 'chvála' (ags. hôl 'prázdné slovo', stangl. hol 'pomluva').
Baudouin de Courtenay (ŽMNP 1903, maj 22) spojil chvála s chýlili 'ohýbat (se), naklánět, klanět se', a to na základě předpokládaného způsobu vyjadřování úcty či díků úklonou. Jako sém. paralelu uvedl lit. garbe 'čest, chvála' : gárbinti 'uctívat, klanět se'; podobně i S-A 1955, č. 303.
O expr. povahu slova chvála se opírá výklad Meyerův, SbSchrijnen 413 a Machkův (Machek 1930, 97n a Slávia 16, 214). předpokládající obměnu výchozího sláva: změna s- > cft-bud' po pref, na -/, či po u (Meyer l.c.), nebo vlivem antonyma chula, jímž je možno vysvětlit i metatezi /-v. lh
chvatatí, -ajeti, 'chápat se; ergreifen (lx Supr)
Pf. 4ti jen pref.: iZbchvaÚÚ 'vytrhnout' (lx Supr); po-
chvatiti 'uchopit, uchvátiť s ipf. pochvaštati, vbschva-titi tv.
Et.: Psi. *chvatiti > b. arch. chvátja (Gerov), dial. fáta (BDial 8, 321), sch. hvätiti, dial. vatiti,fatiti (Vuk), sin. hvátiti (Plet.), slk. dial. chvacic (Lipták), stč. chvaliti (Gb), č. -chvátit, hl. khwóčič (Pful), dl. st. chwašiš (Muka), porn. chvacěc, stp. chwacič (SStp), br. chvacic', ukr. chvatýty, r. chvátit', vše 'chytit, uchopiť, v b. 'loviť.
Psi. *chvatati > b. chvátám (Gerov), dial. fátam (BDial9,334), sch. hvátati, dial. vatati(Vuk), sin. hváta-ti (Plet.), porn. chvatac, stp., p. st. chwatac, br. chva-tác'(Nos.), ukr. chvatáty, r. chvátat', vše 'brát,chytať ap.
Slk. chvátat', č. chvátat, luž. chvatac, r. dial. chvatáťsja (Dal) znamená 'spěchat'. Machek s.v. je odděluje od slov pro 'chytat* a vykládá je z *kvap-tati, s expr. změnou k > ch; výklad je sám
232
chvatati
chytrb
o sobě možný (sr. č. kvapili 'spěchat'), ale protože i chytali nabylo v jsi. význam 'spěchat' (v. chyštenije) a protože slova pro prudký pohyb a spěch mívají stejný původ (sr. r. mčát' 'spěchat'), přece jen méně pravděpodobný.
SI. chvaíiti, chvatati stojí nejblíie sl. chytili, chytali; je tu zřejmě stejný ablautový poměr jako u kysali : kvasili, tj. zdá se, že pův. šlo o dvojici chytali : chvaíiti, k níž později přistoupily anal. tvary chytili a chvatati. Někdy se připojuje i chotéti 'chtíť, pokud se vykládá z *chvot- (v chotéti). Další pokusy o výklad jsou nejisté.
Zubatý 1, 1, s. 167 charakterizuje chvátili a chytali (ale i ocho-ta. chotb aj.) jako slova elementární (v jeho terminologii intcrjek-cionálni). Tak i Machek s.v. chválili, jenž spojuje sl. chvatati s chápat i jakožto r-ové íntenzívum s vloženým cxpr. - v- (z *chvap--tati) a řadí je do elementární skupiny chap-/chňap-/lap- ap. tv,; c/y/afi etymologizuje jinak (v. chyštenije). Ve Slavii 16, 199 a 214 ještě obě slova spojoval s lit. gáuti 'obdržet', lot. gaut, gůt 'chytat, dostať aj.
Goktb. AmerContr 1973, 145n vidí v chvátili výpůjčku z iránštiny (z rodiny, k níž patří oset. %vacunlx<ecyn 'obejmout, osvojit si, přijmout') nebo alespoň slovo upravené pod vlivem iránštiny,
Vaillant. RÉS 12, 44n vysvětluje chvat- ze "svat- (o němž více s.v. svah.ba), a to z pron. *sije- (v. svoi) s předpokládaným sém. vývojem 'chytiť «- 'prisvojil si'; změna s > ch vlivem prefixů, pod. jako u chodili. hk-eh
chyštenije, -ija n. loupež, uloupená věc, lupr Raub'
Slovesné subst. od náhodou nedoloženého chytili.
Der.: Od nedoloženého subst. na -ja je adj. chyštbnb 'loupežný, dravý' s der. chyštbnih, 'lupič, uchvatitel'; pref. k chytati (jen MLP), chytiti. ischytiti 'vytrhnout, vyrvať, ischyštenije 'uchvácení, uloupení, loupež'; obbchytiti 'uchvátit, zmocnit se, dosáhnout'; pochytali 'zachvacovať, pf. pochytiti tv. s ipf. pochyštati, prěchytati tv.;prichytati 'chytat se něčeho, pachtit se za něčím'; raschytati 'rozchvacovat, rozkrádať, pf. raschytiti tv. s ipf. raschyštati 'olupovať, raschyštenije 'plen, kořist'; vychytiti 'vytrhnout, vysvobodit'; vbschytati 'uchvacovat, loupit', pf. vbschytiti tv. s ipf. voschyštati, vbschyštenije 'uchvácení, uloupení, loupež', vbschyštbnikb, vbschytitefb 'lupič', sbVbschytati 'spo-luunášeť s pf. sbVbschytiti.
Komp.: nudochyštenije 'loupež'.
Exp.: Z csl. je r. chiščnyj 'dravý' (KESRJ s.v.), pref. na -chiš-čáť, dále r. voschitiť 'uchvátit, nadchnout' (v. Šanskij s.v.).
El: Psi. *chytati > b. dial. chítam (Gerov), mk. ita, sch. hitaú, dial. fitati (Rj), sin. dial. híiaii, slk. chytať, č. chytat, hl. dial. chitač (Sch.-Šewc), dl. chytáš, stp. a p. dial. chytat, p. (už od 15. stol.) chwytai
(kontaminací s chwatač, v. Slawski I, 93), S význ. 'brát, chytať (csl. sch. slk. č. p.), 'spěchat' (jsi., sin. jen refl.), 'házeť (sch. sin. luž.).
Br. dial. chilác', ukr. chytáty, r. dial. chilát "kývat, viklať, jež sem řadí SM 8, 160, sem nepatří; je z *chyb-tati. pod. jako r. dial. chistát' tv. z "chyb-stati; sr. p. chybaé, ukr. chybáty, r. chibát' aj. tv.
K chytati bylo přitvořeno už psi. pf. chytiti, dolož, v sch. sin. slk. č. dl. p. (chwycič); r. chítiť je sek., deprefigované, v. Daf.
Psi. *chytatijchytiti stojí nejblíže chvátili/chvatati, se stejným starým ablautovým poměrem jako kysali : kvasiti, pův. tedy bylo *chytatijchvátili, k nimž se anal. přitvorilo chytiti a chvatati. Další et. spojení JSOU nejistá (o nich více s.v. chvatati).
Machek s.v. neprávem odděluje chytali od -chválili a spojuje chytati 5 lot. gaul tv., lit. su-gáuti tv.; tak už ve Slavii 16, 199, ale chvátili tam ještě neodděluje. hk-eh
chyštbnb v. chyštenije
-Chytati, -ití v. chyštenije
chyttrb adj. 'chytrý; klug'; 'dovedný; geschickť; 'horlivý; eifrig'
Adv. chytré, chytro 'horlivě, opravdově, náležitě', chytré ještě 'dovedně, umně'.
Der.: chytrbcb 'mudrc, filozof; umělec, tvůrce, mistr; řemeslník', chytrostb 'bystrost, chápavost', "moudrost, vzdělanost, vědění, znalosť, 'dovednost, uměni, mistrovství, řemeslo', 'horlivosť, 'lstivost', chytrostijp instr. sg. 'mistrně, dovedně; horlivě', rel. adj. chytrostbnb.
Exp.: Csl. chytrb > rum. hítru 'chytrý, prohnaný" (Tiktin 734).
EL: Psi. *chytn>, všesl. (nedolož, v plb.): b. chitár, mk. itar, iter, sch. hitar, sin. híter, slk. č. chytrý, hl. chětry s výslovností khětry, dl. chytšy, arch. a dial. chytrý (Muka), porn. chitri, chetri, p. chytrý, stp. též chytrzy, br. chítry, ukr. chýtryj, r. chítryj, s významy 'chytrý, moudrý, rozumný ap.' (jsi. bez sin., slk. arch., č., dl., porn., stp. a p. dial., vsi., v r. jen arch. a hovor.), 'vychytralý, lstivý ap.' (jsi., v sin. jen arch. Plet., č. dl. porn. p. vsi.), v p. dial. také 'lačný, hrabi-vý', dále 'rychlý, hbitý, čilý' (jsi. bez b., slk., luž., p. dial., ukr. dial. Hrin), 'značný, dostatečně velký' (luž.) aj.
• (1) Psi. *chyt-rb < psi. "chyt-ili 'uchopit, vzíť.
(2) Psi. "chytrb ~ fit. giidras, gudrus, lot. gudrs 'chytrý, moudrý; prohnaný, lstivý'. (I) Psi. chytrb je tvořeno od psi. chyt-iti, chyt-ati
233
chytit
clrbtěti
(v. chyštenije) sufixem -n> (Beraeker 1,414; Vasmer 3, 243; SM 8,163 aj.), st. syn. by strh, modrb se stejným zakončením; pod. je tvořeno např. psi. bbdn> < bbděti, v. bwJn>, a mokrb < tnoknQti, v. močili (Slawski l, 96). Přiřazování k slovesům rychlého pohybu, totiž k chytiti, s jiným stupněm koř. chvatati (k et. více v. chvatati), předpokládá přijmout pro psi. chytrb prvotní význam *'rychle uchopujíď, odtud jednak 'rychlý v pohybech', jednak 'rychle chápající, bystrý' (v. MEW 93; Kalina, pf 2, 780). Podrobněji k sém. vývoji v. Oesterreicher, jp io, 175-178 a Wrocíawská, SFPS1 10, 145n. Sém. paralely zejm. z germ. jazyků uvádí Vising, NphM 25, 26, např. isl. svinnr, pův. 'rychlý', také 'moudrý'.
(2) Machek, ZS1 1, 4, s. 35n a Machek s.v. Spojil chytn, 'chytrý, moudrý' s lit. gůdras, gudrús, lot. gudrs 'chytrý, moudrý; prohnaný, lstivý'; pod. i Martynov, SbBernštejn 428-432, jenž uvádí i lit. dubletu skudrůs, skúdras 'rychlý, hbitý ap.' (od-mitá SM I.e.).
Machkovo oddělováni sl. chytni 'rychlý, čilý' jako homonyma, příb. jen s lit kutríts, krutus tv., je však málo pravděpodobné.
Přívržence nenašla ani Merlingenova rekonstrukce psi. *chy-trbzie.*cfui-tr- < *{s)chěu- 'hýbat, p ohybová t třást ap.' (Sprache 4,62). ij
chyzt, -a m 'chýše, domek; Hütte, Häuschen' (ix
Supr)
Var.: chyza, -g f. 'svatostánek' (2x'Bes).
Der.: chyzina 'chýzka, cela, komůrka', chyzbnica 'chýše, chatrč', chyža 'cela, komůrka' (lx Bes).
Et: Psi. *chysb/chyzb ra. > sch. dial. his 'bouda (ve vinici)', sin. dial. his, ojed. knižní i hiz 'sýpka nebo dřevěný sklípek' (Plet), dl. dial. chyz 'dům, přístavek'; 'sklad, sýpka' (Muka), stp. p. dial. chyz 'chýše' (SW).
Psi. *chyšbjchyžb m. > sch. dial. his 'chatrč; bouda ve vinici' (Rj), stp. p. dial. chyt 'chýše'.
Psi. *chyšajchyža f., všesl. (nedolož, v mk.): b. chíža, sch. arch. hiža, dial. hiža, hiša (Rj), sin. híša, dial. hiža, slk. arch. a dial. chyža, č. chýše, dial. chýže (PSJČ), hl. chéža, dl. dial. chyža, plb. jen rel. adj. chaiznô (psi. nora. pl. *chyžbnyjě, PS), pom. chěč, chěča (Malecká-Palaszowá, JP 39, 282n vykladá -č- možnou kontaminaci s kuc2a < psi. *kpťa 'chatrč, bouda'), Stp., p. dial. chyža, br. dial. chiža (Šatalavová 1975,186), ukr. chyža, r. dial. chiža (Dar), vše (mimo br.) s významy '(prosté) obydlí; chatrč, chata', dále 'lesní salaš' (r. dial.); 'chlév' (p. dial. Karlowicz, ukr. dial. Hrin.); 'přístřešek, kůlna' (br. dial.), 'spíž, komůrka' (ukr. dial. SUM, r. dial. Daf); 'světnice, pokoj' (sch. sin. slk., stč. chyše) aj.
Psl. *chysa/chyza f. > sch. arch. a dial. hisa, hiza 'chýše' (Rj), r. dial. chĺza 'seník' (SM 8, 165).
Všeobecně se přijímá přejetí z germ. jazyků (Mikl. 1867,93, Uhlenbeck, AslPh 15,486), a to už Z germ. *husa-'dům' (Kiparsky 1934, 177n, Martynov I963,46naj.). Potíže činí si. -z-: pokládat chyzb za pozdní, až horskoně-mecké přejetí (Můrko, MAG 36, 92n, Korbut, PF 4, 369) brání stáří a rozšíření sl. chyzb a jeho asi už psi. der. chyža. Ani přejetí z germ. dialektů na Balkáně (Loe-we, KZ 39, 334 aj.) nevysvětlí sl. -z-. Proto se řada badatelů (KJuge v 7. vyd., 164, Berneker 1,415, Stcnder-Peter-sen 1927, 240-244, Kiparsky l.c. aj.) uchyluje k předpokladu germ. přízvukové varianty: vedle *husa- předpokládají *huzá-, jež se ale neopírá o nic jiného než
O Sl. chyzb (domněnka Klugeho l.c, že pokračováním germ. *hůzá~ je něm. geheuer 'bezpečný', je opuštěna). Ani názor Trubačevův (SM 8,165), že ke změně sv z došlo v psl., nepřesvědčuje.
Pro tyto potíže nadhazuje Sch.-Šewc 378n možnost, že jde o slovo domácí, príbuzné s ags. cýte 'chýše', něm. Koben 'malé, špatné staveni; chlév' aj., tedy z ie. *{s)geu- 'ohýbat; klenout'; ani to nepřesvědčuje. Ih-eh
ch lAčt i v. chotěti
234
«2
I
ij konj. a part. 'a, i; UTlď. v ncg. větách gradačně 'ani; nicht
einmal'
Ve spojení i do 'až do', zřídka interj. 'hle', přitakací part. 'ano' (Ix Mak za ř. vaí). Podrobný rozbor funkcí v. SJS.
Et.: Psi. *i > všesl. i; vedle toho stč. hi, č. dial. (h)ě, kaš. (h)ě, ji, stp. hi, ukr. po vokálu /, dial. y, vše ve funkci interjekce, mimo sin. a luž. také spojka kopul., adjunktivní (b. mk. sch. slk. č. stp. vsi.), konti-nuační (b. sch. slk. Stč. p. vsi.) aj. (podrobně SB 2, 212-18).
Pravděpodobně z pův. interjekce (Kurz, Slávia 24,
144; Bauer 1960, 348; Kopečný, SB 2,218; Machek 1957; Schwy-zer 1950, 2, 683, pozn. 4; odmítá Hamp, ZbFL 29, 1, 155), podle Musice, Slávia 8, 226 z aseverativní part.
Bauerovo a Kopečného pojetí vlastně navazuje na starší výklad z demonstr. pron. základu, v němž ovšem vidí pův. interjekci. Starší výklad vychází z ie. "ei = lok. sg. demonstr. *e-jo- (v. a, ij, tak Maretié, Rad 86, Í21n, Bcmeker, Vasmer, Pokorný 280 a 284, Boisacq 219 i Brückner; jako nejpravděpodobnější možnost
Stawski a SM. Brugmann 1904,118 uvažuje i o možnosti, že -i v *ei je rozšiřující deiktická partikule. Dále spojováno s ř. ei 'jestliže', si-xa. 'potom', gót. ei 'aby' (Brugmann I.e., Meillet, MSL 14, 387 aj.).
Nejisté je spojování s balt. ir 'a, také, dokonce'; za pravděpodobné je má Endzelins 1905,40, pozn. 2 a l9ii, 136, pozn. i, který rekonstruuje psi. *A»(r), odmítá Zubatý, IA 22, 58; jako možnost přijímá Vasmer a Hamp, HistSynt 173-6 a I.e. SM vidí v balt. ir starý lokativ na -r (ten však jen v stind. av. ř.).
Machek, zsiPh 28,163 spojuje sl. i i balt. ir s ř. iôé 'a' (-d- > -/•-, ztráta e, ve sl. náhradní dloužení 6 > i), Machek 1968 od tohoto výkladu odděluje i s funkcí interj.
Pochybné je spojení se suit. (vých.) kopul. konj. e, é; tak Zubatý, IF 4, 470n z pův. abl. *ědjod\ ie. demonstr. *e-/o-; po ztrátě d slovanské ě > j jako ve sl. mati: lit. mátě. Podle SM by však *ěd mělo dát sl. ja. - Pochybné je i Brücknerovo spojení s lit. jet 'jestliže, v případě' od kmene *io- (KZ 46, 202n, pozn. 1; Brückner s.v.). hp-ik
17. ja, je A) pron. anaf. 'ten; der, jener'; pron. 3. pers. 'jeho,
jemu...; ihn, ihro ...', B) pron. rei. 'jenž; der, welcher'
Typ A) se vyskytuje v obou významech jen v nepřímých pádech (nom. v. om>). Tvary gen. a adnom. dat. maji i funkci pron. poses. V postpozici se jím tvoři složené tvary adj.: *dobrb--Jb > dobryi.
Typ B) má i nom., vedle něj se však ve stsl. více prosazuje rozšíření o -ře: iže (o var. ižb Kurz, LF 57, 22n, LF 61, 459) jaže ježe s významy 'jenž; kterýkoli, kdokoli, cokoli; což, a to', ve spojeních vb njgže 'jak', o njembže 'proč', oib njegože 'odkud', oíb nichbže 'od té doby'; syntaktický kalk je pače ježe 'víc než to, co' (ř. ůtiéq ô, wxq ô). O užiU stsl. í, iže, ježe při překladu ř. členu a slovesných vazeb v. SJS s.v., Kurz, ByzSI 8, 280-85 a Bláhová, VSUa 7, 34-42.
Exp.: R. cirk. iže jaže ježe má za přejetí z csl. Šanskij, seš. 7,
18.
Et: Psi. *jb ja je jako pron. 3. pers. všesl. v nepřímých pádech: b. mk. nego, sch. sin. njega, slk. č. jeho, hl. jehojjoh, dl. jogo, plb.jěg, porn. jego, p.jego, bi.jahó, vkt.johó, t.jegó; stč. a stp. i pron. anaf. Po předložkách se objevuje náslovné «-, vzniklé dekompozicí ze spojení s prep. *vbti, *Sbtt: *vbn jemb > vb njemb.
Psi. pron. relat. *jb(íe) ja(že) je(že) (s případným n-ovým rozšířením) > č. jenž jež jež, dl. ojed. jen, stp. ižfe) jaž jež(e), jenž(e) m. (SStp s.v. jenž), vše relativa 'který, jenž'. O funkcích a tvarech pron. *jb ja je ve sl. jazycích podrobně S B 2, 298n.
Psi. *jb ja je ve funkci anaforické lze spojovat se škrt. ayám iyám idám, av. aěm Tm it, lat. is ea id, štír. é m. ed n., gót. is m. ita n., něm. er m., lit. jis m.ji f., vše z ie. *e-fei-/i- pro m. n., *f- pro f. Odtud vzniklo tematizací také ie. relativum *ios já iod, mající pokračování v stind. yás yä yád, av. yô yäyat, ř. oq n ô,
fryž. wq, VŠe tv. (Pokorný 281-3).
Ulič-Svityč 1, 270 a 278 uvádí shody v dalších nostratických jazycích.
Pro psi. se nejčastěji předpokládá (snad již bsl.)
tvarové splynutí Obou pron. (Bern., Brugmann II, 2,331, Vondrák 1906, 2, lOOn, Vasmer 1,472, S-A 1955, č. 318, Machek aj.). U zájmen s relativní funkcí se pak objevuje
235
'2
ide
partikule -že, aby nahradila relativní příznak původního ie. *jo- (SM 8, 204). hp-ik
ia n. pl. 'fialky; Veilchen' (ix Supr)
Et.: Přejato z ŕ. pl. ia tv.; ŕ. íov ( < *píov) 'fialka/ Viola' je patrne přejetí z některého neie. jazyka Středomoří, v. Frisk i, 729, w-H 2, 795 aj.; z téhož pramene je i lat. viola tv., z něhož pochází označení fialky v ostatních evr. jazycích, včetně sl. dl
iak'im>phrb v. akim-n.
ianuarii, -šja m. 'leden; Január' (lx var. Clem)
Var.: Stsl. enuar'b, enbvan>, csl. genvar'b (Clem), gem-var'b (Šiš), genar'b, genarb (Slcpč).
Exp.: Z csl. ianuarii může být b. januári, mk. januári, sch. január, r. janváŕ, patrné s navrstvcnim západních kulturních vlivů, pokud nejde přímo o mladší přejetí ze západu (Skok 1, 754 má sch. január  za přejetí až z 18. stol.).
Et: Csl. ojed. ianuarii 'leden' je přejato ze střř. iavovágiog tv. Stsl. i starší csl. formy (v. Var.) s e-, ge-a s alegrovým krácením uprostřed slova jsou přejaté ze střř. ysv( vov)ápwg, ysv( v)ágnq (takové tvary uvádí např. Andriotěs 1967 s.v.); násloví je jednak výsledkem sl. vývoje (ztráta jotace u forem s e-), jednak transli-terací střř. tvarů (možná je i ne zcela spirantni výslovnost střř. y-, i když je u pův. í- méně pravděpodobná). Ř. slova jsou sama přejata z lat. íänuäri-us tv., přičemž ve vglat. *jen(nu)ariu(s) vystupují podobné hláskové var. jako ve střř. (sr. Corominas s.v. enero, M-L 373), takže nelze vyloučit, že lidové ř. tvary byly pod vlivem vglat. Spisovné lat. označení měsíce proniklo (přímo nebo germ. prostřednictvím) do sin. slk. luž. a mělo vliv i na r. (v. Exp.).
Lat. Iänuärius je odvozeno od lat. Iämts, jména římského boha dveří a bran (sr. lat. iänua 'dveře, brána'), ochránce domu, též boha začátku a konce.
Stsl. synonymum sl. původu je prosimcb (v. pro-sňu.ct>). dt-pp-eh
iaspb v. jaspisi.
ibo konj. explik.-alekt. 'vždyť, neboť; denn'; kopul.-grad.
'ba i; sogar'; advcrz. 'a přece, avšak; doch'
V Bes 2x s významem konkluzívním 'a tak, pročež'; SJS 1, 702 vykládá toto ibo splynutím igo ubo.
Exp.: Csl. ibo > sch. arch. ibo 'neboť, protože' (RSAN 7. 203), r. kniž. ibo 'neboť.
Et.: Stsl. ibo vzniklo spojením konj.-part. í a bo (v.
i„ bo) jako kalk ř. xai yáo; v. Bauerová, SbTrávníček 98n; sr. i SB 2, 2l9n. Paralelně je tvořeno stsl. ubo (v. ubo). žš
Scedili, -itb, icéždo 'vyždímat, vytlačit; (Wasser) aus-driicken'
Takto normalizuje SJS, doloženo jen iscěditi (lx Pařím). Neprefigované cedili v našich textech nedoloženo.
S jinými pref.: ipf. ocěždati 'procezovat, cediť; v Nik lx ocěšiali tv., které je možno vyložit kontaminaci océždatí a ocěšiati 'čistiť (sr. ccstiti se); lx Euch zacěditi 'svlažit (rty)' (o napojeni Krista na kříži octovou vodou pomoci houby).
Et: Psi. * cedili, všesl.: b. cedjá, mk. cedí, sch. cedili j cijěditi, dial. cídili, sin. cedili, slk. cedil', č. cedit, hl. cydžič, dl. cejžiš, porn. cejěc, p. cedzič, st. a dial. cadzič (SP 16w., Kariowicz), br. cadzíc', ukr. cidýly, r. cediť, dial. i kediť (SRNG 13, 173; Birnbaum, ZslPh 35, 43), vše 'cedit, procezovat, filtrovať, dále 'řinout se, (silně) téci' (sin. Plet., č. hovor., ukr.), 'vymačkávat' (mk. sch.), 'kapať (sch. st, Rj, sin. Plet.) ap.; všude i významy přen.
• Psi. 'cedili < ie. "(s)kei-d- 'oddělovat, odřezávat'.
Psi. *cěditi s pův. významem *'cezením čistit, odstraňovat z tekutiny nečistoty'je vykládáno jako kauz. od nedoloženého slovesa, jež by odpovídalo lit, skiesíi -džiu 'ředit, oddělovat ap.', lot. škiést škiéžu i škiédu 'rozhazovat, rozptylovat'; sém. i slovotvorné stojí psi. *cěditi nejblíž lit. skáidyti 'oddělit, třídit ap.', lot. skaidit 'ztenčit, zředit'. Další ie. souvislosti v. čisn..
Počáteční s; které je v balt. a dalších ie. větvích, je většinou chápáno jako s mobile, které, jak ukazuje i čisn, pro psi. předpokládat nemusíme (Kurylowicz 1935, 20. Machek s.v. cedili). Vaillant, RÉS 22. 40 se však domnívá, že bylo i v psi., zaniklo však po pref. (*iz-scěditi > iscěditi, odtud deprefixaci cědití).
Za přesnou responzi psi. * cedili pokládal Zupitza 1896, 105 gót. haitan 'jmenoval, volať; právem odmítá Petersson, PBB 44, 178. žš
icěliti v. cěh.
ičeznoti  v. išteznoti
iČrbpati v. in,puti
ide adv. rel. 'kde; wo'; konj. explik, 'vždyť (přece), když, neboť; da, denn'; konces. 'třebaže, ačkoli, i když; obwohl, wenn auch'
Adv. ojed. i s významem 'kdy; odkud' (v. SJS 1, 705).
Var.: Ojed. csl. idě tv.; častější ižde tv., ojed. s významem konj. temp. 'když'.
Spojení ide i, ide ubo, ižde ubo s významem konces. 'třebaže, ačkoli'.
236
í
ide
ige'moni»
Často ve spojeni s part. -že: ideže, iděže konj. 'když, protože; třebaže, ačkoli, i když', adv. 'kde'; iždeže konj. 'jestliže, když', adv. 'kde'; i(z)deže ašte, i(ž)deže (aste) koližbdo, ideže kolize 'kdekoli, kamkoli'.
Exp.: Csl. ideže > sch. arch. ideže 'kde' (Rj 3, 767).
Et.: Psi. *jbde > r. dial. idé adv. 'kde, kam, jak', prep. 'vedle', idéžak 'kde', idés' 'někde, někam' (SRNG 12, 76), dále br. arch. a dial. idzě 'kde' (Nos., Bja'kevič); podr. v. SB 2, 302.
Pouhou fikcí je ojed. č. jdeže, které uvádí Kott 1,606 z Erbenova Výboru literatury české (Praha 1845), neboť jde o slovo z podvrženého zlomku Janova evangelia (J. Horálek v dopise).
Sr. dále str. igděže 'kde' (StrS 6,77) a r. dial. igdé (s *) 'kde', igdéj-lo 'někde' (SRNG 12, 61), které má snad -g- sekundární, ale stejně je možno je chápat jako pův. *kbde/kbdě s prot. /-. Jako protetické chápe i-v br. idzě ESBr 3, 369.
Psi. *jbde bývá spojováno se stind. ihá 'zde', av. iba, s ř. i9a- v komp. i9ayevrj<; 'zde narozený', lat. ibi 'tam, tu' a vyvozováno z ie. deiktického *i + *dhe (Berneker 1, 418; Pedersen 1909, 2, 233n; SM 8, 206 aj.). Lat a ř. podoby jsou však vykládány spíše analogií (lat. ibi podle ubi, W-H l, 670, ř. 13a- podle svSa-, Frisk l. 715); i psi. *jbde je možné vyložit jako až psi. anal, tvar podle původně interog. *kbde 'kde' z pron. relat. *jb (o něm s.v. ij; kbde časem ve si. jazycích vytlačilo *jbde a stalo se tak i rel. adverbiem.
Stsl. ižde pokládá SB 2, 302n za pokračování psi. spojení pron. *jb s part. -ďe, které však m'á funkci jinou, tvoří totožnostní zájmena (stsl. kbžde aj.). Vaillant 2,707 je lépe vysvětluje vsunutím g-ové part. (podle kogda), tedy *jb-g-de > stsl. ižde. žš
idolije, -ja n. 'pohanský chrám; Götzentempel' (lx Mak)
Et.: Jinde nedoloženo. Jde patrně o přejetí ř. ei-ôcbXiov či eíôcaXetov 'chrám modly', der. od eiôojXov 'modla' (v. »doli»), i když derivaci od idoh domácím suf. -ije zcela vyloučit nemůžeme.
'Pohanský chrám' se v stsl. a csl. vyjadřuje i dalšími přejatými slovy s domácím suf.: kapište, ka-pištbtiica, kumirmica, MLP i kumirište, idolište (sr. kapb, komín, 'modla'). ell
idoloiatrija, -je f. 'modloslužba; Götzendienst'
Et.: Přejato z ř. zlocoXoXaiQeía., složeného z ř. sí-ôojXov (v. idoh.) a Xutoeia. '(boho)služba'; v. í íooloiatn..
dt
idoloiatn, -a m. 'modloslužebník; Götzendiener' lx Hval psáno (chybně?) idololatryi.
Et: Přejato z ř. eióojXoXáiQfjc 'modloslužebník', složeného z ř. sľôcoXov (v. idoh,) a -XátQnz (jako íí-kmen jen v tomto komp.), der. od Xcltqz-óeiv 'sloužit (pův. za mzdu)', a to z Xútqov 'plat, mzda'.
Sch. idoláiar tv. (17.-18. stol.) je vzhledem k haplologii uprostřed slova nejspíš ovlivněno sch, ojed. (ze 17. stol.) idolaira tv., což je přejato z it. idolátra tv.
Místo tohoto přejetí bývá v stsl. a csl. textech častější semikalk idoloslužiteh, s volněji přeloženou druhou částí idolodělatefb, idolotrěbbnikb, idolo-žbrbCb a v pozdější csl. se prosadilo idolopoklontr-nikb. dl
idoh,, -a m. 'modla; Gótze(nbild)' Der.: rel. adj. idolbskb.
idolije 'chrám modly' je spíše přejetí (v. idolije) než der. se suf. -6/e; čekali bychom spíše suf. -iSte, sr. csl. idolište tv, MLP
Komp.: idolodělateh 'modloslužebník, modlář', idoioslužitefb tv. (ř. tlôu>XoXá-Qnc; přejetí v. idololam,), ido-losluženije 'modloslužba' (ř. eiSajXoXaioeía.), idolotrěbbnikb 'modloslužebník, modlář', idolotrěbbm 'obětovaný modlám' (ř. etômXô&vToc), idolotrěbbno n. 'modlářství', idolotvorb 'modloslužebník, modlář', idolo-žbrbcb tv., idoložrbtvbnb, idoložbrenb 'obětovaný modlám' (ř. ElómXó&mog), idoložbrenina 'oběť modlám' (ř. sióviXóSoiov).
Exp.: Csl. idolb > b. idol, mk. idol, br. ídal, ukr. r. idol(ESUkr 2, 290, Šanskij 7, 14), rum. idol (Tiktin 751); vše "modla, obraz božstva; předmět zbožňování, nepravý ideál'; br. ukr. též 'ďábel' (týž význam má nř., v, Vasmer 1909, 65 a Bern. 1, 420).
Et: Přejato z ř. eíôojXov 'modla' (od VT)«- 'odraz, nehmotná podoba, přízrak', jež patří k ie. kořeni
*lieid- 'viděť (Chantraine 316n).
Sch! ídô, sin. idol a slk. č. bl. p. idol jsou nejspíš evropeismy, které se rozšířily různými cestami z lat. idolům tv. (Skok s.v. tdd, H-L aj.). dl
ig'emoni>, -a m. 'místodržitel, správce země; Statthal-ter, Regent'
Vat: igemonb, igemom, gemom, gemom
Der.: adj. poscs. ig'emon'b, ig'emonovb.
Et: Přejato z ř. rjyspcbv 'vůdce, vedoucí' (siřř. n = [ŕ], v. MLP 236, Meillet 1902,188); nyepcáv je starobylé čini-telské jméno od tjyEioMi 'jit v čele, vést' (Chantraine 405n aj.).
Do moderních si. jaz. přišlo jako evropeismus zřejmě z latiny, často prostřednictvím něm. Hegemon 'vůdce, vládce': b. mk. ehegemón, sin. hegemon, slk. hegemón, č. p. hegemon, br. ukr. hehemón, r. gegemón (Šanskij, seš. 4, 43n). dl
237
igo,, -a n. 'jho; Joch'
Často v přen. významu '(tíživá) povinnost; poroba'.
Et: Psi. *jbgo > b. igo, mk. kniž. igo, sch. arch. a dial. igo, igo, ojed. arch. m. íg, dia\. jigo (RSAN), sin. igó, dial. y/go, gen. třesa, dial. i igěsa Plet., f. ígev, gen. jgre Plet., arch. a dial. jug (Beziaj), č. jho, plb. jaid'ü, porn. věgo, jugo (Sjchta), pomsln. i jig"o (PWb),
p. dva\.jllg0,jig0, WJigO, igO, topon. IgO-lomia (Brückner 189), br. dial. f. íha (ŽSlova 42n), ukr. arch. iho (SUM), r. igo, dial. í.jugá (Dal-), všude mimo b. původní význam 'jho', také 'jiná podobná zařízení, např. váha u vozu či loďky, příčné břevno u saní, kotvy ap.' (sch. dial. jigo, sin. č. pom. p.), často (v b. jen) přen. 'útisk, poroba; povinnost'.
Ve všech sl. jaz. kromě sin. o-kmen. Pl. ižesa je také 2x v scsl. rukopise ze 16. stol (MLP 236), v obou případech v sousedství j-kmenového kolesa.
• Psi. *jbgo 'jho' < psi. *jbgo < ie. *jugóm tv. < ie. "ieu-g-'spojovat'.
Psi. *jbgo Ljho' je tradičně (již Jg, Mikl. 1845 aj.) spojováno se stind. yugá-, nper.juy, het. iuga-, ř. Ct>-yóv, lat. iugum, stkymer. iou ( < *iuga) aj., bret. ieo, gót. juk, něm. Joch aj., lit. júngas, vše 'jho', toch. A yokäm 'brána' (Poucha 1955, l, 246), jež jsou pokračováním ie. *iu-g-óm 'jho' z ie. *ieu-g- 'spojovat, zapřahat' (Pokorný 508n).
Příbuznost arm. lue 'jho* (Boisacq aj.) popírá Mann 1963, 106.
Přízvuk na první slabice ve většině sl. jazyků vysvětluje Meil-let 1902,236 (stejně Vondrák 1924, 500; Bera. aj.) vlivem nedoloženého psi. *júgo, *juíese (z ie. j-kraene *ieu-gos s plným stupněm v kořeni, sr. ř. Ceoyoc 'zápřah*, lat. iügerum tv.), jehož stopy se hledaly ve sin. a scsl. s-kmeni a ve vokalísmu ju- v p., sin. a r. dial. (v. výše). Brückner, Slawski 1, 445 aj. maji však p.fiigo za sek., až polský tvar. Vaillant 2, 237 odmítá starobylost gen. *ižese, s-km. deklinaci v scsl. vysvětluje příklonem ke kolesa (tak i Machek, Kiparsky, ScSI 4, 128n a Nieminen, LP 1, 103-7, jenž soudí, že fin. ies 'jho', které se pokládalo za přejaté ze sl. j-kme-ne, je slovo domácí). ik
igOj konj. (3x Bes)
Vždy ve spojení igo ubo 'proto, tedy, a tak; deshalb, also, und so'.
Et: Mimo Bes nedoloženo.
Spojení konj.-part. i (v. i,) a zesilující part. -go, která je doložena i v sch. něgo 'než; ale', sin. négo 'jak(o), než', v br. dial. tázaci part. njauhó (Bjafkevic 299) a snad i v stsl. neg(b)li ad v. 'snad', konj. 'než' (podle MEW 68 a SB 2, 46! je to zkrácené *negolř, v. negiti). Palatální variantou psi. *-go je velmi častá part. -že, s níž se -go v některých spojeních střídá: csl. igo: iže
igra
'že', br. dial. njauhó : njaužó tv., sch. sin. nego : stsl. ne že (v. iže,, neže).
Psi. -go souvisí se stind. en k litickou part. gha, ghá 'aspoň, jistě', lit. -gu part. zesilující zápor, stlit. -ga, stprus. tázací part. anga 'zdali', vše z ie. zesilující part. *gho (Pokorný 417, Mayrhofer 1, 355, Toporov 1, 85n).
v v
zs
igra, -y f. 'tanec, hra, zábava; Tanz, Spiel, Unterhal-tung'
Var.: igrb f 'hra, zábava, žerť.
Der.: igrati 'hrát (si), bavit se; plesat; poskakovat radostí', vbzigraii se 'poskočit radostí'; nomen toci igrište 'hřiště, amfiteátr, aréna', igrišta pl. 'hry' (sexpr. suf. -ište).
Exp.: Z csl. igrhcb 'hudebník* vykládá Tiktin rum. igref, může však jíl o přejetí ze živého jsi. jazyka (Bezlaj).
Et.: Psi. *jbgra, všesl.: b. igrá, mk. igra, sch. igra, dial. i jigra (Rj), sin. igra, dial. igrá, slk. hra, arch. ihra, stč. (f)hra, č. hl. hra, dl. gra (po vokáiem zakončené předložcejgra), plb.ja-jjégraiéá ( < *jbgrica P-S), pom. p. gra, p. arch. a dial. igra, stp. též jigra (Reczek), br. ihrá, ukr. hra, pl. íhry, r. igrá, vše 'hra' s mnoha význ. odstíny. Všesl. je i denom. *jbgrati 'hráť.
Slovo nemá bezpečnou etymologii.
• (1) Psi. *j-bg-ra < ie. *aig- 'hýbat (se), vibrovat* (stind. germ.; ř.? balt.?). (2) Psi. *j-bg-ra < ie. *jag- 'nábožensky uctívat' (stind. ř.).
(1) Nejčastěji se psi. *j-bg-ra vykládá z nulového stupně ie. *aig- 'silně (se) pohybovat, vibrovať a z /--ového suf.; tak už Matzenauer, LF 8,9n aj. Z příbuzných slov uváděných Pokorným (I3n)je možno s psi. *jbgra spojit stind. éjati, -te 'hýbá se' (Mayrhofer 1,85) a stnord. eikinn 'vzteklý' (Vries 1962 s.v); pochybné je příbuzenství stind. íňgati 'hýbá se' (o jiných možnostech jehoet. v. Mayrhofer l, 85), ř. atysc. 'mořské vlny' a aiyXrj iesk' (v. Chantraine), germ. názvu veverky *aik--wernan (k názvu dubu řadí Kluge s.v. Eichhorn, k ie. *aig-např. Vries 1962 s.v. ikorni)a. lit. áikštis 'vášeň' (Pokomy s.v. je neuvádí, též Fraenkel s.v. řadí jinam). Pro sém. vývoj 'hýbat se' —> 'bavit se, hrát (si)' uvádí Berneker jako paralelu sthn. spilôn v obou významech. Sr. též r. more igrajel, Č. vlnky hraji ap.
(2) K Potebnjovu (RFV 5, 150-3) spojení se stind. yájati 'uctívá obětí, modlitbou', ř. äywQ 'svatý' (odmítá Brandt, RFV 22, 129; Jagič, AslPh 7. 485) se vracejí Toporov (Etim 1977,15n) a SM. Velmi pravděpodobná je jejich sém. rekonstrukce ie. *iag-/ig- jako 'tanec se zpěvem' a zařazení slova do ie. rituálního sém. okruhu, sr. i str. igry 'pohanské rituální tance a písně' (StrS).
238
igra
Nepravdepodobné spojuje Lunt, SbFerrell 172-7. se stind. rgttäyáti 'otřásá* a r. ogxúó&xi 'tančit, skákať (z ie. *ergk-'třásť); odmítá SM. ik
igumenija, -ije  f 'představená kláštera, abatyše; KJostervorsteherin, Äbtissin*
Exp.: Csl. igumenija > b. ojed. igúmenija (častěji igúmenkd), trik. igumenija, sch. igutnánija, igumenija, br. ihúmennja, ukr. ihůmenja, r. igúmenbja, vše tv.
Et: Přejato z ř. rjyoufáfin 'abatyše' s očekávaným stsl. zakončením -ija za ř. -n; femininum k ř. ýyov-
/íRVíK, v. igiunem>. xh-dt
igumem>, -a m. 'vládce; Herrscher'; 'představený kláštera, opat; Klostervorsteher, Abť Var.: egumem (Ix Mak). Der.: adj. poses. igtímett 'b.
Exp.: 8 igumen, tok. igumen, sch. iguman, igumen, br. ukr. ihůmen, r. igumen (Sanskij, seš. 7, 8), vše "opat*.
Et.: Přejato z ř. ijyovfiEvoq 'vůdce', participia préz. med.-pas. od slovesa tjyďoStxi 'jit v čele, vést' (Matze-nauer 1870, 180 aj.); přejetí z jiného der. téhož slovesa v. též ig'eraoni,. dt
igilíni. adj. poses. 'týkající se jehly; Naděl-'
Rel. adj. k ighla 'jehla7, doloženému náhodou jen mimo okruh pam., pojatých do SJS (v. MLP. Srez,),
Et.:Psl. *jbgbla, všesl.: b. igíá, dial. iglaí(BDiai 7,54), íglä (BDíal 6, 36), mk. igla, sch. igla, dial. igla, jigla, jaglä, jôgla, arch. jáhla (Skok), sin. igla, arch. a dial. (jygtôi jégla, jihla aj. (Beztaj), slk. ihla, č. jehla, dial. jáhla (Hruška aj.), jáhla (Malý 141), ihla (Bartoš 1906,133), h\. jehla, diaLjohla,jó(h)wa,jela (Sch.-šewc), dl. gla, arch. a dial. jogla, jegla, jegl m. (Muka), jegl f. (Sch. -Šewc), dial. i jegla, jogla (Sch.-šewc), plb. jäglä, porn. jegla, jigla, jagla, kaš. t jegla, p. igla, dial. jegla, br., ukr. arch. ihlá (Hrin., UkrR), spis. holka, r. iglá, vše 'jehla', často i 'jehlice {na pletení)*, 'spona' (b. sch. sin., p. ojed. SW), 'jehlice v jařmu' (sin. dial. Plet.), 'hřeb uchycující váhu vozu k oji' (sch. sin. luž.), 'spojovací trám plotu, vrat, krovu ap.' {r. dial.) a mnoho dalších technických, bot. a zool. názvů.
• (1) Psi. *jbg-bla < ie. *jug-ulä < ie. *iugo- 'jho'. (2) Psi. *(j)bgbla < ie. *i-faigulä 'jehla' (balt.).
(1) Machek, Slávia 3,593-7 vyvozuje psi. *jbgbla z ie. *htg-ulá < *ieug- 'zapřahat' (tak i SM a ESBr). Prim. význam slova by pak byl 'postranní příčka j ha' (sr. ř. CjEÓyh} 'kožené podložení jařma7, lat. iugulae 'pás Oriona'). Prípona -ulá svědčí o velké starobylostí slova, které v psi. nahradilo starý sl. název jehly * šidlo (ten se specializoval na 'bodec bez ouška').
ijerei
Taková změna významu byla možná na základě podobnosti šicího nástroje k jehlici, která spojovala
Části jha (Niederle 1902,3,1,80, sr. i Moszynski 1929,1,651 n).
Námitce, že v tomto starém významu se jehla, jehlice vyskytuje jen na malé části sl. území (Slawski l, 445), čelí Machek i.c. tím, že ani jiné části jha a dalšího zemědělského nářadí si nezachovaly původní název.
Za italický ingredient považuje psi. *jbgbla Marty nov 1988, 24n (sr. i Martynov 1983, 68n); trochu jinak Vaillant, RÉS 34, 137: sl přejetí z vglat. acucula 'jehlička' změnilo náslovi adideací k sl. *jbgo.
(2) Najstarší výklad (jíž MEW) spojuje psi, *(/)ť>gÄ/ŕi 'jehla' se stprus. ayculo tv., pokud je vyložíme Z původního *aygulo (Bern., Fortunatov 1919, 269n, Sch.-Šewc 441 n aj.). Martynov I988,24nje však objasňuje jako kontaminaci původního balt. výrazu pro 'jehlu' (*edh-, sr. lit. adata 'jehla') s psi. *jbgbla.
Spojení obou slov s ř. (Hésychiova glosa) aittÁoi 'ostří na kopí' a ir. áel 'trojzubec' (s pochybností Fick 345), která se obvykle spojují s lil. iešmas 'rožeň', předpokládá ie. proto Pokorný 15 uvádí s.v. *aiíc-ltk'- 'rožeň' sl. a stprus. slova jen s otazníkem { < ie. *aigu~). Ani další spojení hláskově nevyhovuji: se sl, ježb, něm. Igel 'ježek* ap, (Preobr., Mladenov);s lat. aeger 'nemocný, obtížný' a s p. jedsa 'ježibaba' ap. (Berneker 1, 423, Bruckner 189 a KZ 45, 318).
Schmidt, KZ 32, 324 a Meillet, BSL 24, 2, 54 aj. spojují s rodinou ř. ôfSoÁÓQ 'rožeň', jSolóc. 'trn, hroť; Pedersen, KZ 39, 393 připojuje ještě arm. čiul 'tmľ a lit. geiuonis tv.
K stir. *con-éigim 'šít* přiřadili sl. slovo Zupitza, KZ 37, 392 a Mikkola, RS I, 5, protože je vyvozovali z ie. *iug-lioug- tv. Macbatn s.v. fuaigh však kelt. slova řadi k ie. *poug-jpug- 'bodať, ik
ijerateuma 'kněžstvo; Priesterschafť (lx Slepě)
Morf. zařazení nelze ze stsl. dokladů určit; dá se předpokládat, že jde o a-kmenové f. nebo indekl. n. Var.: ieratevbma (lx Šiš).
Et: Přejato z ř. kQ&zsvua tv. (LXX), deverb. k ř. fe-QaisÚEtv 'zastávat úřad kněze', a to je dále odvozeno z ř. íeqůq 'posvátný' (v. též ijerei).
Domácí paralelou v jiných památkách je sveti-
telbStVO, další syn. v. ijcrosini. dt
ijerei, -ja m, 'kněz; Priester'
Vedle podob -yo-kmenových je i dat. na -ovi.
Ve spojení ijerei velikb, velii, boľii 'velekněz'.
Var.: ijerei, ierěi, ierei, irěi (2x Euch); csl. i erei,jerei, erěi,jerěi.
Der.: rel. adj. ijereovb, ijereiskb (ijerěiskh); ijereistvo (ijerěistvo) 'kněžství, kněžstvo'.
239
ijerei
i komorní.
Exp.: Csl. ijerei > b. (fjeréj (BER 2, lOOn), sch. jerej, vsi. ijeréj (Šanskij, seš. 7, 16); rum. Ureu (Tiktirt 752); vše "kněz, duchovní'.
Et.: Přejato z ř. isQEÚq 'kněz', der. od ř. kgóq
'posvátný' (Pokorný 299, Chantraine 457; v. též ijerosin'i,
ijeratcuma). Střř. substantiva s nom. na -svq získávají ve stsl. nom. na -ei(Diels 1963,186), zřejmě vlivem střř. ak.-nom. -éa.
Synonyma domácího původu jsou žbrtcb (v. žrěti,), svetitefb, sveštenikb (v. svcu), čistitefb (v. čisti.), mo-litvbnikb, molbbbnikb (v. moliti); z nedomácích i popb, popím. dt
ijerosin'i, -oje f. 'kněžství; Priestertum'; 'kněžstvo; Geistlichkeiť
Skloňováni kolísá mezi bja- a yo-kmeny, příp. ř-kmeny, v. Var. Též nesklonné.
Var.: ierusini, erosoni, erosini, ijerosuni, ijerosurib.
Et.: Přejato z ř. koajoúvn tv., jež je tvořeno suf. -nvvn z adj. koóq 'svatý'.
Synonymem rovněž r. původu je ijeratcuma, se sl. sufixem ijereislvo (v. ijerei, ijeratcuma), syn. sl. původu sveštenbstvo, svetitelbstvo (v. sven>). pp
5 jertlSl. v. eresevii
ijulii, -ija m. 'červenec; Juli'
Var.: i(j)ldb, ijtdb, iuiii.
Exp.: Z csl. ijutii asi b. júli, mk. juli, s. jiti, juli, r. ijůt; mimo pravoslavnou oblast přejato později z latiny patrně něm. prostřednictvím (Stabéj, ZsIPh 36, 109-129): sin. jůlij, luž. julij; slk. júl z mad'.?
Et.: Přejato prostřednictvím střř. ioóXioq (Stepha-nus) z lat. lúlius tv., pův. však římské rodové jméno, které v kalendáři nahradilo název městce Quintilis na počest C. Iulia Caesara (Vasmer 1,493, Šanskij, seš. 7, 140n).
Domácí ekvivalent s.v. čnverrb. dt
ijutii*. -íja m. 'červen; Juni' Var.: ijim'b, iun'b, ijurvb,jurtb.
Exp.: Z csl. ijitnii asi b.jůni, mk. juni, s.jim,juni, r. ytín'; mimo pravoslavnou oblast jde o mladší přejetí z latiny nejspíše něm. prostřednictvím (Stabéj, ZsIPh 36, 109-129): sln./wny, luž. junij; slk. jún asi z mad'.
Et.: Přejato přes střř. ioóvwq, yioúviq tv. (Sobolevskij, RFV 9,3, Vasmer 1909,70) z lat. názvu měsíce lunius tv., pův. asi **(měsíc) Junony, římské bohyně manželství, ochrankyne plození a rození dětí' (Vasmer l, 493,
Šanskij, seš. 7, 141; WH 1, 731n).
Domácí syn. je izokb (v. izoki>). dt
ikona, -y r. 'obraz, podobizna; Bild, Bildnis', 'ikona; Ikone' Var.: ikuna. Der.: rel. adj. ikonbfib.
Kocnp.: ikonoborbcb 'obrazoborec', ikonoborbtxb 'obrazoborecký'; v ř. existují stejně tvořená komp. eixovoftá-Xog, stxovoftuxixóc.-
Exp.: Z csl. ikona je rum. icoaná (Tíktin 751), vsi. ikona, b. ikona, mk. ikona, sch. ikona; sin. ikona, slk. Č. hl. p. ikona je mladší přejeti z pravoslavných sl. jazyků; vše 'obraz Krista nebo svatých jako předmět náboženské úcty ve východní církvi'.
Et.: Přejato ze Střř. lid. EIXÓvol 'ikona' (Vasmer 1907, 235 a 1909, 66, Šanskij, seš. 7, 46),  pŮV. akuzativu
k ř. eixcbv 'obraz' *-*'vyjadřující podobnosť, jež patří k slovesnému kořeni *peik-, doloženému v pf. šoíita 'jsem stejný, podobám se, zdám se aj.' (Frisk i,
454n, Chantraine 354n). Přejetí ze spis. ElKÍOV je zřejmě
v sch. st. a p. ojed. ikon (Skok a SW). dt
ikonomija, -ije f. csl. 'úřad, poslání; Amt, Mission'
Dolož. Ix Christ Slepé Šiš ve spojení ikonomija prědana mijestb za ř. oixovopíav nejzíoTEvpoLi (1C 9, 17) 'bylo mi svěřeno poslání (kázat evangelium)'.
Exp.: Srb. arch. ikonomija 'správa' (RSAN) a rum. st. icono-mie má původ asi v csl. ikonomija s et. původnějším významem "správa domu aj.'.
Et.: Přejato z ř. oixovopía (střř. oi [i]), pův. 'správa domu, zvi. kláštera' (tento význam je doložen ještě v rcsl., StrS), později s řadou abstraktnějších významů: 'správa', 'úřad', 'řízení', 'plán' aj. (Lid.-Sc., Arndt-
-Gingrich s.v. olxovopia.). V. též ikonourh.
Prostřednictvím lat. oeconomia tv. proniká později do sl. jazyků evropeismus s náslovným e-.
dt-pp
ikononrb, -a m. 'správce, hospodář; Venvalter, Haus-halter'
Var.: ukonomb (Nik).
Exp.: Csl. ikonomb > b. ikonám, mk. ikonom, sch. arch. ikônom (RSAN), str. ikonomr, (StrS), odtud br. st. ikanóm (Nos. ESBr); vše 'správce majetku, zvi. klášterního nebo církevního', br. st. i 'hospodárný, šetrný člověk'; snad i rum. st. iconom.
Et.: Přejato z ř. oixovópoq (střř. oi [i]) tv. (Vasmer 1907, 66n), komp. z ř. oixoq 'dům' a -vopoq jakožto činitelského jména k vépeiv 'spravovat, řídiť, pův. 'udělovat' (Chantraine 743).
Z ř. je lat. oeconomus tv., jež fr., respektive něm. prostřednictvím proniká později do sl. jazyků jako evropeismus s náslovným e- ve významu 'ekonom, hospodářský pracovník aj.'. dt
240
"ilektro
iměrj
*ilektro,-a n. 'elektron, slitina zlata a stříbra; Elektron, Legierung von Gold und Silber' (Parim) Doloženo jen v gen. ilektra (Zach), respektive elektora (Grig), alektora (Lobk). S.1S má s.v. ilektbn.
Et: 1 když je v ř. předloze gen. od rjXsxzQov, mohlo dojít ke kontaminaci s ř. r)XémcoQ 'silná záře', jež lépe vystihuje smysl textu (i hebr. originálu). Ř. ňÁsxiQOv 'slitina ze 3/4 zlata a 1/4 stříbra'; 'jantar (pro svou zlatožlutou barvu)' je derivováno od adj. t]Uxľ(úQ 'zářivý, skvoucí (o slunci)', nebo z jeho subst. formy t)Mxzo3Q 'silná záře'; další původ nejasný (Chantraine 409). dt-eh
i li konj. disj. 'nebo; oder'; konj. kompar. 'než; als*; part. interog. 'zdali, cožpak; denn'
V Supr i s významem 'jinak' (v. SJS 1. 762). Často ve spojeních ili - ili 'buď - nebo, ať - nebo', v tázacích větách (í)/i - ili, eda - ili, ašte - ili 'zdali - či, cožpak - či'.
Et.: Doloženo v části jsi. (bez sin.) a v r., jinde reliktově nebo nedolož.: b. ili, mk. ili, sch. Ili, stp. a p. arch. ile, dial. ili (Sw. Karlowicz), stukr. ili, ile, (SStukr l,430n), ukr. arch. yf (Žel,), r. ili (sporné je slk. ili, které uvádí Jg a Kálal); všude konj. disj. 'nebo, či', dále 'neboli, čili' (sch. r.), často zdvojená s význ. 'buď - nebo', dále part. tázací 'cožpak' (b. sch. stukr. r.), zřídka konj. hypotet. *-Ii, jestli(že)* (str., r. dial. SRNG 12, 184); podrobné SB 2, 220n.
Spojení konj. i a li, v. i, a li. Žš
iiosT,, -a m. 'prorayka ichneumon; Ichneumon' (lx Euch)
Et: Přejato z r. vXXoq 'promyka ichneumon, šelma z čeledi cibetkovitých*, též 'druh ryby', což je snad přejetí z blíže neurčeného jazyka (Chantraine 1155). Frčkův předpoklad (Frček 1939, 780, pozn. 5), že ř. ÔX-Xoq se ve výčtu zool názvů ocitá vlivem předcházejícího rýmového y/óXXog 'blecha*, není nutný, dt
iltmb, -a m. 'jilm; Ulme' (Ix Bes)
V Bes doložena i syn. Ibtrn, a ulbtm, (v. bor* a oJban>).
Et: Psi *jbl(b)mb m., -a f. > slk. st. jilm(d) (Buffa 1972, 301), dial. Hrnek (archív JÚEŠ), č. jilm, stč. také jilem, jilma f.? (Gb), plb.jělm (Rost 1907), jělms (SEPIb), Stp. Hm (a) (SStp, SW; stp. ilem je ze stč., v. Reczek 1968, 36n), br, iľmá, dial, iím (ESBr), ukr. Um, 'dma, dial. ilem (Hrin.), str. ilbmb, ilemb, Hbma (StrS), r. itm, ilem, ílim, arch. Uma (z r. je sin. st. ilem, v. Plet. a Bern. I, 424), vše 'jilm/Ulmus'; sem i pomsln. häbm, hämäl tv. (PWb)?
Et. není zcela jasná. SI. slova nemůžeme oddělit od sthn. elm(ó), Ume, elm-, ilmboum, střhn. ilm(e), elm(boum), střdněm. ags, angl. dán. elm, stnord.
almr, nor. švéd. alm a lat. ulmus 'jilm', příp. i kymer.
llwyf^Úm; lípa' (Pedersen, KZ 38, 313n; Bezlaj s.v. Itm aj.),
jejich vztahy se však mohou pojímat různě, v. níže.
• (1) SI. jbl{b)mb < germ.
(2) SI. jbt{b)ntb — germ. lat. (< ie. *el-, *ot- 'žlutohnědý').
(3) SI. jbl(b)rnb < praevr.
(4) Psi. *jblbmb < *{v)blbmb < ie. rueľ(H)- 'rvát, drát*.
(1) Většinou se uvažovalo o přejetí z germ. (MEW 95, Pokorný 303 aj.), převážně ze střhn. Ume, ilmpaum (Bemeker 1, 425, fCiparsky 1934, 148, Šmilauer, NŘ 26, 170, Machek aj.), příp. ze Sthn. (Uhlenbeck, AslPh 15, 487). Tento výklad je oslaben existencí r. dial. lem a csl. Ibmb 'jilm' (v. u,rm>). Proti přejetí až ze střhn. mluví csl ilbmb ap. v Besedách a str. toponyma, např. IFmovskoje, llemna aj. (Vasmer, ZsiFh 15, 45In).
(2) Méně často se sl jbi(b)mb pokládá za příb. s výše uvedenými germ. a lat. tvary (líjinskij, Slávia 2. 260, Vasmer, Šanskij aj.). Oporou pro tuto etymologii je starobylost sl. názvů, stejně jako jejich velká frekvence v r. toponymech (Vasmer, ZslPh 15, 45In). Lat. ulmus, něm. Ulme aj. se někdy pokládají za pokračování ie. kořene *el-, *ol-, označujícího jednak žlutohnědou barvu, jednak různé stromy (olši, jalovec, v. Pokorný 302). Přiřazování sl jblrm k tomuto kořeni (IFjínskíj I.c.) naráží na hláskové problémy
(3) Pro rozkolísanost tvarů pokládá Machek, LF 75, 143 sl, germ. a lat. názvy, ke kterým připojuje i kymer. //wj^'jilm; lípa' (s lat. a germ. slovy spojil již Pedersen t.c), za přejetí z předie. substrátu, tak i H-K 154, Machek 1954, 90, Šmilauer, SbBielfeldt 202. Později se Machek přiklonil k (1) (Machek 1957 a 1968).
(4) Ljapunov 1900,77, Fihn, TODrL 14, 590n a SM s, 223 řadi k *jblbmb 1 nejasné str. hapax volmina, spolu s r. dial. vilma m. i f. (SRNG) a dl. dial. w{j)elm (Muka) 'jilm' je Trubačev v SM vykládá z psi. *va/«w&, jež spolu s lat. ulmus vyvozuje z ie. *uel- 'rvát, dráť. Výklad je sém. svůdný, sr. i č. dial. drapač (Bartoš 1906) a č. arch. týkodra 'jilm', potíže však činí nutnost předpokládat asimilaci b-b > b-b a ztrátu pův,
V- V *jblbmb. i j
imati v. jeti inunití. v. ime
iměrj, imatt, i mami, 'mít; haben'
Ptc, préz. akt iměje s významem i 'majetný' (lx Euch), Zřídka proniká už v stsl. (Supr aj.) -ě- do jiných préz. tvarú (Supr iméjQ, imějelb ap.),
Ve spojení s inf. 'mít povinnosť, 'moci' a jako pomocné
241
iměti
vb. v opisném imper. a fut. Vc spojeni s doplňkem 'považovat za*. Vlivem ř. též ojed. 'mít se, být*, 'mít za to, soudit' (ř. oô-koq ěxeiv), slovo iměti kb komu 'podávat na koho Žalobu' (ř. kôyov äxeiv kqóc zíva) aj.
Der.: iménije (v Sud též měnije) 'jmění, majetek', 'schopnost, vloha', 'podstata', ojed dem. iměniice (lx Supr), iměnbnb 'majetnický' (lx Supr); nedoiměti 'mít nedostatek' (lx Supr); nejisté je v SJS uvedené prěiměti 'prevyšovať (dolož, jen ptc. přeimoštii 'převyšující' a prěimy 'nesmírný').
Kamp.: lichoiměnije n. (ř. ttXBovc^ia) 'zištnost', Iju-boiměttbTlb 'hrabivý' (lx Supr). Komp. lichoimanije ap. v. jeti.
Exp.: Csl. iménije > r. iménije 'jmění, majetek' (Sanskij).
Et.: Psi. *jbměti, všesl.: b. ímam, mk. ima, sch. imati imamjimáděm, dial. im(j)eti, imiti, sin. iměti imám, slk. mať mám, č. mít mám, hl. měč mam, dl. měš mam, plb. met mom, pom. mec móm, p. mieč mam, br. mec' máju, ukr. máty máju, r. iměť iméju, vše 'míť, ve spojení se za 'považovat za' [jsi. slk. č. luž. pom. stp., br. a ukr. hovor.); často jako modálni vb. 'mít povinnosť (jemnější než 'muset'), ojed. i 'moci'; slouží i k vyjádření opisného fut. (b., náběhy i jinde) či prét. (mk.; též pom., ale tam jde o vliv něm.).
• Psi. *jbmiti < ie. *Htem- 'chytat, brát'.
Psi. *jbměti se řadí k ie. *Hlem- 'chytať a vytváří s psi. *jeti 'vzíť kmenoslovnou opozici typu *seděti : *sěsti (Němec, LF 102. 12; podobné Aitzetmůller, Sprache 8, 252-5 a 262 aj.; v. jeti).
Suf. -ě- charakterizuje i jiná ie. slovesa pro 'miť, např. lat. haběre, sthn. haběn tv.: gót. hafjan 'zvedat*, lil. turéti 'míť: tvérti 'vzíť aj. (Bem., Vasmer aj.). Meillet 1924, 203n (podobně již Vondrák 1906, I, 510) pokládá sl. typ na -ětiza vzniklý z aoristu a srovnává ho s ŕ. aor. na -e-. Naproti tomu Aitzetmůller, Sprache 8, 250n hledá v ''iměti starý typ pf. typu vědě. I když tento výklad také iná slovotvorné slabiny, odpovídá dobře sém. vývoji 'vzal jsem a tedy mám' (tak H-K s.v. miti aj.). Typ *jbméti je časově určen: musí být mladší než bsl. změna ip- > im-.
Obtížněji se hledají souvislosti pro -a- supletivního atem. prézentu. Berneker, Vasmer aj, pokládají tento préz. za starou, již ie. atem. flexi. Stang 1942, 22n hledá vliv později zaniklých atem. sloves na dlouhý vokál, Machek s.v. miti srovnává s lat intensivy typu ocaipäre: capere, u nichž mylně předpokládá pův. atem. flexi (srovnává s het.), která se ve sl. zachovala vlivem rovněž častého damb, jesmb. Vondrák l.c., Meillet 1922, 175 a Aitzetmůller, ZslPh 30,375n, vidi i v préz. imamb pokračování starého ie. aoristu. Zcela nepravděpodobně spojuje Fierlinger, KZ 27, 559n toto -a- se stind. vb. flexi na -nä-.
Spíše je *jbmamb mladší, analogický tvar podle opozita damb (tak Georgiev, BE 30, 142n; též SM 8, 227 pochybuje o staroby-
ime
losti této flexe); v sch. podobná analogie pokračuje i dále: imá-děm podle dáděm. hp-ik
img, -ene n. 'jméno; Name'
Též ve významech 'pověst, reputace', 'titul, hodnosť, ojed. 'název, pojem'.
Der.: imenith 'znamenitý, proslulý', imenbno 'podle jména', bezimenbrib 'bezejmenný', imenovati (se) 'jmenovat (se)', imenovanije 'pojmenování, jméno'.
Kamp.: Ibžeimeniib, -imenbnb, -imenovam 'nepravý, falešný' (ř. y/Eoôávofíoc), toždeimenitb 'stejnojmenný' (ř. ôpwvopoc), toždeimenije 'stejnojmennosť (ř. óumvu-uiv), triimenbtib 'tříjmenný' (ř. Toiodivuuac), velijei-memnb 'slavný, slovutný' (ř. ueyakóvonoc).
Exp.: Z csl. je r. imenityj 'znamenitý' (Šanskij), imenováť 'jmenovat' (Preobr. 1, 269), imenovanije 'pojmenování', Ižeiměn-nyj 'nepravý, falešný', toždeiménnyj "stejnojmenný" (Dat).
Et: Psi. Vbme, všesl.: b. ime, pl. tměná, mk. ime, pl. imena, sch. Ime, gen. -ena, sin. imé, gen. -ěna, slk. meno, stč. jmě, gen. -ene, měno, meno (Gb), č. jméno, hl. mjeno, dl. mě, gen. mjenja, aich.jim'e, st. a dial. měno, měnjo (Muka), plb. jaimq, jaimá, jaimů (P-S), pom. (j)im'q, gen. -en'a (PWb), m'ono, kaš. arch. ojed. jim'ono (Sychta), stp. (h)imig (SStp), p. imie, gen. -enia, st. miano, arch. imiono (SW), br. imjá, gen. imenijimjá, ukr. imjá, gen. imenijimjá, r. ímja, gen. -eni, dial. imenó, imjanó (SRNG) aj., vše 'jméno; název', přen. 'pověst, reputace' aj.
Pův. n-kmenové skloňování přecházelo v jednotlivých sl. jazycích k ©-kmenovému s různým analogickým vyrovnáváním.
Obvykle se psi. *jbme spojuje se širokou rodinou ie. výrazů pro 'jméno': het. lámán (s dísimilací n- > !-), toch. A ňom, B ňem, stind. nama, av. náma, arm. anun, ř. ovopu, alb. eměr, eměn, lat. nomen, stir. ainm, rodina něm. Name, stprus. emnes, emmens (Pokorný 321 aj.).
Uvedené tvary neumožňují rekonstruovat jediný výchozí ie. tvar. Sl. *jbme se nejčastěji vykládá z ie. *n-men- (se sufíxem -men-, tak Bartholomae, BB 17, 132n; Hirt 1927, 3,202; Porzig, IF 42,239n aj.) > předsl. *in-men, kde -«- zaniklo buď dísimilací k -n- sufixálnímu (tak Machek, SM 8,227n), nebo zjednodušením -nm- > -m-(Pedersen 1909, 1, 46, Fortunatov 1919, 274 aj.).
V jednotlivých ie. jazycích se uplatnilo několik podob kořene: plný stupeň *en- (stprus. alb.), dále *(o)nó- (ií. lat. het. arm.), *(o)no- (germ. ř.); o- se pokládá za protetické.
Kořen slova se vysvětloval různé, S předložkou *en-fin- 'v, uvnitř' (u tvarů s *en-fn-) a s *anô-/onô- 'na, nahoře' (u tvarů ostatních) jej spojují Brandt, RFV 22, 129 (s adideací k "jeti), MEW. SM l.c Trubačev, SUaz 1988, 322.
242
imc
Další autoři tu hledají slovesný kořen: Machek s.v. jméno jej viděl v ie. *genH^- > gnô- 'znát* (-g- v lat. cognômen měl za původní a ostatní tvary včetně sl. vysvětloval redukcí). Isačenko (SbHavránek i27n, před ním již Šumán, AslPh 30, 302) chápal sl. *jbme jako *'přijaté označení' a odvozoval je spolu s genn., stprus. a alb. slovem od ie. *m~jem- 'brát' (v. jeti), ostatní ie. slova od *genHj- 'znát': obojí odmítá SM. Fick 99 mylně rekonstruuje ie, kořen *nô- 'označovat' a připojuje k němu lat. nota, notáre. Schropfer, SbGerhardt 38tí uvažuje o hypotetickém slovesném kořeni, vzniklém z prep. *en-/ono- a spojuje tak oba směry výkladu.
Szemerényi 1964, 245 důrazně odmítá vydělování suf. ~men (tak již Meillet, BSL 26,2,82) a rekonstruuje ie. kořen *nÔm-lnm- -f- -ie)n-; (další literatura v. Toporov 2, 2Sn).
Il.-Svityč 2,82n (přijímají Lampreeht - Čejka, SFFBU 29, 16) řadí ie, slova pro 'jméno' k nostr. *nmi 'jméno', sr. fm. nimi, mad'. rtév tv. aj.; SM 8, 228 však má ugrofin. slova za starou výpůjčku z ie. ik
imrbirb, -a m. 'hymnus; Hymnus' chcsl.
Liturgický chvalozpěv, jehož se od 4. stol. užívá v latinském oňciu. Je nejčastěji veršovaný, členěný do strofo čtyřech řádcích (s jambickým metrem nebo se stanoveným počtem slabik ve versí).
Var.: imbna f, tv.
El: Bez pokračování ve sl. jazycích, mimo sch. st. Tman (do 17. stol., Rj) a ojed. scb. Tmna (RSAN 7, 771).
Přejetí z lat, hymnus, a to z ř. vpvoq 'píseň, chvalozpěv, báseň (na počest bohů)'.
Ve všech sl. jazycích jsou i mladší názvy hymnu, respektive hymny, zlat. různým prostřednictvím: b. chimn, mk. chimna, sch. himna, sin. hímna, slk. č. hymnus, hymna, hl, hymna, p. hymn, br, ukr. himn, r. gimn. dl
inagdu v. mu
iaii, -íja m. 'jinovatka; (Rauh)reiF Der.; inije tv.
Exp.: Csl. inije > nim. inie (MLP 257, Tiktin 818).
EL: Psi. *inbjb ap. > b. dial. inej m., in'a
f. (BDial 2, 83), in'Ô ľ. (BDial 5, 174), íne n. (SbNU 48, 459), mk. ina f. (SM S, 235), sch. tnje, arch. ojed. inj m. (Rj 3, 851), sin. ínje, dial. in, iv m., ímje, ívje (vše Plet), im, ímec, iméije, imje ap. (Bezlaj s.v.), slk. inovať, inovatka, dial. inoväť, íňavica (Matejčík 85), inovatina (Kálal 211), sté. jinie, {f)iněvie, č. jiní, jinovatka, dial. iňava, inovať (Bartoš 1906, 133), br. inej, dial. inja (ESSr), in',jin' (Min 57), vinja (Scjašk. 84), ívjan' (ŽSlova 11), ukr. kuj, inej, dial. ýnej (Hrm. 2, 193), r. inej, dial. inja, inejá, hen', iven'jó
inogb
(vše SRNG), Str. inij (StrS 6, 236) aj. (p, dial, inej z ukr,, Brůckner 1877, 87); vše 'jíní, zmrzlá rosa'.
Psi. *inbjb je zřejmě příbuzné s lit. ýnis tv., v. MLP I.C., Vasmer I, 483, Fraenkel 185, Machek aj. (podle SM 8, 236 je však možné i přejetí ze sl„ tak už Briickncr 1877, 87), jinak jde o slovo izolované.
Často se spojuje s irán.-genn. názvem ledu (av. is- 'ledový', oset. yex, ix 'led', něm. Mis, angl. ice 'led' aj.), Pokorný 301 proto rekonstruuje ie. kořen *ei-s-/ei-n- 'led. mráz'. Od koř. *Ts- odvozoval sl. in ŕ/ Pedcrsen, MPKJ 1,171 sufixem -nijo, kdežto Diels, KZ 45, 89 počítal se základem Tn-; germ. *isa~ pak považoval za úpravu j-kmene *Inos-/mes-iws- po ztrátě nazalizace. Málo pravděpodobné se 2dá sbližování se stprus. ennoys 'horečka' (Btm. I, 432).
Trubačev, SUaz 1968, 378 spojoval sl. fnbfb s im 'jeden', jakožto '"jeden, první mráz', ale v SM l.c. již upozorňuje na formálni i sem. nesrovnalosti a rekonstruuje pův. podobu *jbvbnb, der. z psi. *jbva 'lem tkaniny'. Stawski, 1, 458n naopak pokládá tvary s -iv- za sekundární, snad s adideací k *-iva 'jíva, vrboví'.
Podle Bezlaje s.v. je psi. *inbjb/ivbjb substrátového původu, sr. laponské jienn 'jíní', mordvinské en, ev, ej,je tv.
Příbuznost se stind. ěni 'blyštivá, lesklá' (Potebnja, RFV 6, 149, Gorjajev 123 aj.) se většinou právem odmítá. dl
Í tlGgda v. int a jcgda
inogb, -a m. 'divoký kanec; wilder Eber' csl.
V památkách okruhu SJS doloženo Ix v Lob Par jen v tomto významu (Ps 79, 14; na temže místě v Sin Pog Bon inokt,); et. význam je patrně 'zvíře samotář*, v. i ínokt; jinde v csl. (např. v překiadu Dl 14, 12, Lv 11, 13) překládá ř. ygúip, tj. mytická bytost 'gryf, pták noh' (o starých představách gryfa v. Kwileeká, SFPS1 10, 76n), v hebr. textu 'orlosup'; v. více Zubatý, NŔ 13, 151. MLP uvádí vedle inogb *gryP i scsl. inegb tv.
Et: Vedle csl. je i sch. st. (jen v lid. poezii, Rj) noj, nojevica 'pták noh' (odtud i vědecký název pštrosa, jenž přešel i do sin. nôj 'pštros' a mk. noj tv., v. Bezlaj s.v.), stč. Č. noh, ze stě. je stp. nóg (tak Brůckner s.v.), v slk. jen v pohádkách noch(tenptak), k(n)ofla vták, kmochta ptáíc, vše zkomoleno z *noh ten vták (Zubatý o.c. I45n), str. inogb, nogb, nogui (Srez.), r. dial. nogá--ptica (SRNG), vše 'pták noh' nebo 'velký dravý pták'.
Utvořeno od *inb 'jeden' (v. im>) sufixem -ogb, který je i v opoz. mbnogb; Machek s.v. nok myslí u ptáka noha na ovlivnění názvem jiného, rovněž pův. mytického ptáka rarogb. Spojení s im, má už Mikl. 1852, 2, 283, Bern. l, 432 aj.
Těžko říci, jde-li o slovo už psi. nebo o stsl. kalk r. povióq 'osaměle žijící zvíře', zejm. 'divoký vepř'.
243
inogb
Sr. i stp. jedyniec, p. odyniec, ukr. odynéc', r. dial. odinec 'osamělý starý samec, většinou divoký kanec', p. i 'zubr', ukr. r. i 'vlk samotář', 'osamělý člověk', 'jediný syn'; krásnou paralelou je i fr. san-glier 'kanec' z lat. singuláris.
Stejnou motivaci může mít i 'pták noh', protože i on se v pohádkách objevuje jako zvíře osaměle žijící. Jinak Korš, SoJagié 254n: má za přejaté z arab. Janqä (= 3anúq 'sup; gryf); přijímá i Machek 1968, 401. Za málo pravděpodobné mají SM 8,231, Bezlaj s.u. nôj aj. vš-eh
inokTb, -a m. 'mnich; Monch'
V lomto významu uvádí S rez, 1, 1103 z Izborniku Svjatoslava (konec 11. sto!.; tato pam. nebyla zahrnuta do materiálů pro SJS); v SJS je iriúkb 'zvíře samotář', v. též inngi. Deriváty (v, niže) však ukazuji, že inokb s významem 'mnich' byio součástí stsl. lexika.
Der.: inočbskb 'mnišský, klášterní', inočbstvo 'mniš-ství'.
Subst. inokosíb 'putování, pobyt v cizině', doložené
jen v Kij Bes, považuje Nimčuk 1983, 57 za komp. z im> 'jiný' + kosib 'kosť. Spíše však jde o der k inokb, utvořený v č. prostředí; Mareš, VPS 5, 8n vidí v tomto derivátu stopu působeni iroskotských mnichů. Jeho daíši der. jen v Bes: inokostbttb
'putující v cizině, cizí*, inokostbníkb 'poutník' (v růz-nočtení i inoko stranbnikb, BesSynod), inokostbsívo 'putování v cizině, vyhnanství'.
Exp.: Csi. inokh > rum. inoc (Tiktin), sčh. arch. inok, r. arch. ínok (Šanskij), vše 'mnich (pravoslavné církve)', 'poustevník'; pokračováním cirk. terminu je i b. arch. inok rv.
Et.: Jde o derivát k im (v. tm.) se suf, -okb, zřejmě už psi. adj. ve významu 'osamělý', sr. i r, od-inokyj tv. Subst. s významem 'mnich' je zřejmě až stsl. církevní termín, utvořený podle ř. pova.xóg tv., též v ř. jako adj. 'osamělý'. I když je blízké tvoření lat. úfticus, gót. ainaha, vše 'jediný, osamocený', lze sotva předpokládat už ie. stáří tohoto derivátu, jak soudili Wijk, if 30, 383, Schulze, KZ 45,333 aj., jako možnost i SM 8,233 (ovšem v původním psi. významu 'jediný', 'samotář'). ví
inostanb v. ímť. a stati
iíiodť v. hrb
i HO tlil v. in>,
in-b adj. pron. 'některý; irgendwelcher'; 'jiný; ein an-derer'
Pův. význam 'jeden' doložen v adv. vbtng, vyino aj. 'stá-
iíVř.
le, pořád, vždy' (odtud adj. vyirtoi, vyimm 'stálý, ustavičný'), dále v některých der. (v. zvlášť inogi., ínokt), v komp. a v pron. významu 'některý' (též ve spojení s part. Že); lilb - im 'jeden - druhý*. Už v stsl. pro význam 'jeden' převládlo (j)edmb. v. jediná.
Der.: adv. mače 'ještě* (sr. jedinače tv,), mako 'jinak', inamo 'jinam*, ímde. též intžde 'jinde*, ingdu, ingdě 'jinudy, odjinud*, inogda, těž imgda, v siepč inodga
'kdysi, jednou' i 'jindy'; jde asi o analogické tvary podle jačejiače, jakojkakojtako, jamofkamo/tamo, kbde/sbdefide i ižde, kodu/sgdujIgdu, otbkodč, jegdajkogaajkbgda aj.; kontaminací typu inogda a jedinojo vzniklo csi. inogdojg, též inogdajg 'najednou', kontaminaci s typem na -du Ix est, inagdu, Ix csi. iněgdu t v. Zvlášť v. otbnodb.
Komp.: K im jeden': inočedb 'jednorozený, bez sourozenců' -» 'jediný, osamělý' (ř. fä&äjiSifä Hirt, PBB 23, 334 je neprávem pokládá za kalk gót. ainabaúr tv., což je rovněž kalk ř. slova); inodušbnb 'jednomyslný', itiodušbnikb 'Stejně   Smýšlející   Člověk'   (lal. homo unanimis. Bes);
ino(sb)glasije 'jednomyslnost'; inomyslhm 'stejně smýšlející' (ř. imvóxQonoq), inomyšljenije 'svornosť (ř. óftóvoia); inorodbm byti 'shodovat se'; inorogb 'jednorožec* (ř. tiovóxegux;) s poses. adj. inoroib; inosrbdbtib byti 'souhlasit, shodovat se' (lat. concordare. Bes); inostanb
'ustavične' s adj. inostatlbnb. Často se vedle ino- vyskytuje i jedino-1 v.
Csi. inosgšíbnb v Nik místo nasgštbtib 'vezdejší' lze chápat jako obměnu tohoto mechanického kalku (ř. émovvioc;) ve smyslu 'jedno = stále jsoucí', k sém. vývoji 'jedno' -+ 'stále' v. výše adv. vsŕftp 'stále' a lat. semper 'vždy' od *sem- 'jeden'.
K inb 'jiný': inojezycmb 'cizí', inojezyčbnikb 'cizinec' (ř. érsQÓyAioaaoc.); inokolěnbnikb tv. (ř. áXXóyvXoc,)-, inople-meribnh *z jiného národa', inoplememniko 'cizinec' (ř. áXXófokoc) s poses. adj. inop/emenbničb, inopiemenb-stvo 'pobyt, putování v cizině*: inostranmikb 'cizinec'; inosbkazajemb 'jinotajný, alegorický' (ř. áXXnyo-Qoůiievoo); inověrbnb 'heretický', inověrbnikb 'jinověrec, heretik'; inoiembCb 'cizinec*.
Exp.: Není vždy možno rozlišit, která b. a sch. slova jsou pokračováním stsl. a která jsou mladšim přejetím z r. (br. slova jsou asi všechna přejata z r., přičemž je 1. část komp. upravena podle br. tmy): z csi. je sch. arch. inojézičan 'mluvicí cizím jazykem', r. inojazyčný] 'cizí' (Šanskij s.v.); - b. inoplémertec, inoplěmenen, sch. indplemen adj., inôpiemenik, inôplem(en)ac, t. inopleménnik, ukr. inoplemínnyk, br. inšaptjaménnik, vše 'cizinec'; - b. st. inoródec, inoróden 'cizinec, -ký', za carského Ruska r. inoródec, ukr. inoródec', br. inšaródsec 'obyvatel neruské národnosti', z csi. je asi sch. adj. inórodan 'cizí, cizorodý', subst. inórodac je doloženo jen ojed. v 19. stol. (Rj;zr.?);-zcsl. jerům. inorog 'jednorožec' (Tiktin), ale může být i z b. inorůg či sch. st, inorog t v., jež ovšem také jsou pokračováním csi.; - pokračová-
244
IIVI>
ním stsl. je b, moskazánie, z csl. je zřejmě r. inoskazártije (> br. mšaskazáfiné), vše 'alegorie', i když Sanskij, seš. 7, 83 tu předpokládá přímo vliv ř. na str,; - b. inostránen, r. inostránnyj, sch. inôstran i íno- "cizí, zahraniční', sch. inosnánac, r, inostrá-nec 'cilinec'; - b. iriovérec, inovéren, r. arch. inovérec, mověrnyj 'jsoucí jiné viry*, tv. i ukr. arch. inovirec', inovirnyj, br. inšavé-rac, inšavérny tv., sch. mdveracjinovjerac i inověraclinovjěrac tv. a adj. inoveran/inovjeran i ínô-; - b, inozémec, sch, inozěmae a inazemac 'cizinec', tv. i r. inozémec, ukr. inozémec' a br. inšazé-mec.
Et.: Psi. *('«» > b. st. i«, sch. arch. in, ľni, v sin. jen ojed. v 19. stol. podie jiných sl. jazyku in, slk. iný, Č. jiný, hľ St. hiny,jiny, dl. arch. Apíty, porn./'f«i, p. jhhjv, stp. a p. dial. iny, br. spis. iwšv, dial. ínny SBrH, ukr. spis. 6tÍK/, dial. ýnyj, ýnnyj, innyj ESUkr, r. inój, dial. in(n)yj SRNG, vše 'jiný'.
Spolu s většinou badatelů pokládáme význam 'jiný' za sek., vyvinuvší se z 'jeden'. Jedním z možných pramenů této změny je výše uvedené stsl. im - im 'jeden - jeden, druhý* (-» 'jiný'), v. Machek s.v. jiný. K sém. vztahu 'jeden' - 'druhý, jiný' v. i Mare-
tic, AsIPh 26, 471n.
Za homonymni pokládá sl. im, 'jiný' už MEW (bez výkladu). Meillet 1902, 433n je spojuje se stind. anyá- tv., přičemž nechává otevřenou otázku, zda k metatezi došlo ve sI. či stind.; upozorňuje na pod. přesmyk u ř, dial, (kyper.) cdioq, arm. ayl: lat. alius, ř. SUoq (< -/ŕ-); v. i Meillei, MSL 14, 348n a Otrebski 1939, 25. Sch,-Šewc 283n vidí vinš 'jiný' samostatný útvar, vzniklý nezávisle na im 'jeden', i když od stejné deiktické částice.
• Psi. *im> < ie. * oinos jeinos 'jeden'.
Psi. *im> těžko oddělíme od ie. názvů pro 'jeden', tj. od f. oivn 'jednička na hrací kostce', lat. ünus ŕstlat. oinos) 'jeden', stir. óen tv., gót. ains, něm. ein aj., stprus. ains tv., s odlišným náslovím a ablantem lit. víenas, lot. viéns tv., asi i lot, eidene 'vdova* {«-*'osamělá'); s jiným suf. stind. éka- 'jeden'.
Všechny uvedené tvary (podle některých autorů mimo lot.) mohou být pokračováním ie. *oinos (i když lit. a stind. nemusí). Pokusy vyložit z něho i sl. iub musí předpokládat neobvykle starobylou prejo-taci *j-oinos > *jeinos > *jbm (u starších autorů se předpokládalo ói > i); tak Brugmann i, 944, Lang, CM F i, 97n, Brückner, KZ 46, 202n, pozn. a ještě Machek s.v. jiný. V tom případě ovšem nelze vykládat jedinb z im; bud' lze vyjít z *ed- + t>«& (z ie. *inos) a v (j)edim vidět pozdější ovlivnění nesloženého im, nebo je třeba vyložit jedim úplně jinak (v. více s.v.
jedim>).
Z nulového stupně *inos > *Jbttb vyšli Fortuna-tov (cituje Šachmatov, IzvORJS 6, 4, 292n), dále Vondrák 1906, I, 65, Endzellns, IzvORJS 12, I, 64 (cit. Geitlera, že týž
stupeň je v lot. vinš "on', lit. dial. mas 'pravý, nefalšovaný*), Berneket, AslPh 25,491, Miadenov, SbNU 25,6In, Búga, rfv 67,240n aj., ještě Kiparsky 1934, 68n.
Nejpravděpodobněji! výklad vychází z ie. *einos, případně - kvůli intonaci sch. tn a lit. víenas - z ie. *ěinos, i když slovotvorný důvod takového dloužení znám není. Tak Slawski 1, 461, SM (i když s.v. *jMb), Šaur, Slávia 59, 232, už Pokorný 286. Že lit. víenas je z ei-, nikoliv z oi-, dokazuje lot. viéns a lit, komp, vičveinelis (Fraenkel 1239 aj.).
Také Osten-Sacken. 1F 33, 270n vychází i jež však méně pravděpodobně vykládá spojením částice e- + ie. *ino-. Obdobně vykládá lit. a lot. slova z *ue 4- inas. pouhé a vidí v lot. vipš "on*.
Kvůli potíži vysvětlit sl. /- zie. oi- pokládal Hirl, PBB 23,333n (tak i Loewe, KZ 39, 315) si. im za přejeli z germ., což je samo o sobě nepravděpodobné, a, jfik správně namítá Kiparsky 1934, 68n, potíž s výkladem /- z germ. ai- zůstává.
Pokud jde o další výklad ie, *oinos/einos, většinou se tu vidí der. na -no- od zájmenného *ei-ji-je-(v. i,), sr. i stejně tvořené stind. ena- 'on', lot. vinš tv.
Berneker i, 432 odmitá spojení s ie. *oinos 'jeden', vychází však také z pron. kořene *fe srovnává sl. im 'jeden' s ř. ľa 'jedna', íóq 'onen'; sém. přechod 'ten, onen, on' -» 'jeden' je podle něho mladší, v každé větvi vzniklý samostatně. Pod. Sch.-Šewc 441 pochybuje o ie. stáří významu 'jeden' a vykládá *im> jako až psi. tvar z téhož deik-tického základu.
Zdá se však, že evropská část ie. jazyků si už společný výraz pro 'jeden' vytvořila (r. spec, lat, kelt, germ. *oinos, bsl. *einos); na rozdíl od ie. *sem-(odkud je ř. arm. toch. výraz pro 'jeden') vyšla z deiktického *ei-, což je ve shodě s pův. sém. odstíny: *sem- *'jeden jako polovina páru', *ei-nojoi-no-**(tento) osamělý' (v. Machek s.v. jiný). eh-pv
intde v. im,
iubdiktb, -a m. 'indikce; Indiktion'
S-řadovou číslovkou označuje pořadí roku v 15-letém cyklu, jenž byl zaveden r. 312 Konstantinem Velikým k datování a užíval se až do konce středověku; jeho původ není dosud spolehlivě objasněn.
Psáno též indiktb, enbdiktb, endiktb.
Et: Přejato ze střř. ľvôixioq f., jež stejně jako střř. ivôixiioov reprodukuje lat. indictid tv., pův. 'předpis', totiž daní, jež se v tomto cyklu odváděly, od lat. indicere 'ohlašovat; předpisovat' (Vasraer 1909,68).
dž
245
iwhi.de
iskari
ini.žde v. im>
iopatortski. adj. 'hyiopatorský; hyiopatorisch (von
hypostasischer Häresie)' (ix Meth)
Hyiopatorskou herezi se pův. rozuměl Sabclliúv modaiismus z 3. stol., který nerozlišoval hypostaze v božské Trojici. V cyrilometodějské době použil palriarcha Fotios tohoto termínu pro zastánce dodatku Fiiioque do kréda, a v tomto smyslu pravé označuje odpůrce Metodějovy teologie (Grivec, AAV 17, 244--257, Grivec 1960, 120-124 aj., Vašica 1966, 250, č. 12).
Et.: Utvořeno zřejmě na sl. půdě pomocí suf. -bskt od střr. subst. vionazagía 'Filiopatemitas, tj. nedělitelné spojení Otce a Syna v jediné osobě' ze střr. vhnáiíůQ 'Filiopater, Syn totožný s Otcem', komp.
Z ř. IHÔQ 'syn' a KOtlT/g 'otec' (DuCangeGr. 1630, Stepha-nus s.v.). di
iperverěi, -ěja m. 'září ?; September ?' (lx Nom)
Et.: Zkomolené přejetí z ř. vTZEpfkQzzaioc,, názvu posledního měsice makedonského roku a také pojmenování blíže neurčitelného měsíce v několika helenistických kalendářích (Líd.-Sc. 1861). dt
ipokrítfc v. upokrín.
ípustaíh v. upostast.
isaditi v. sčsti
iseěditi v. icědiri
isčeznotí v. išteznoti
íseliti v. selo
isějaři v. setí, ísěsti v. sěsti ísěšti v. sěšri
iseknotí, -nert 'vyschnout (vsáknutím); versiegen'
Ipf. sekngti je doloženo v csl. památkách, nezahrnutých do SJS.
Tvar isečeib ukazuje na existenci primárního slovesa *iseSti, které je s jiným pref. v csl. Vbsešti   'vsáknout' (lx Bes).
Patří sem i faktitiva na ~iti: isgčiti, prěspčiti 'vysušiť s očekávaným o-ovým stupněm kořene.
Et.: Psi. *(-)sekngti > b. sékna (se), mk. sekne, sch. seknuti, seknuti, sin. usěkniti (se), dial. osěkniti, slk.  siaknuť, siakať,  č. sáknout, hl. saknyč,
p. siqknqč, arch. sieknqé, ukr. (u)sjaknúty, {ú)sjaká-ty, r. arch. sjáknuť, vše s významy 'prosakovat, vsakovat, vysychať, dále 'smrkat, vysmrkat se' (jsi. slk. p. ukr.).
Sloveso asi bsl. stáří, sr. prézentní nazalizaci v lit. šenků sěkti 'padat, klesat (o vodě)', lot. siku (< *sinku) sikt 'vyschnout, vyprahnout' a úplnou nazalizaci u reduk. stupně v lit. suňkti 'nechat odtéct, vymačkat' (sr. MEW 291, Trautmann 256n), i když ínf.
-npti je mnohem pozdější.
• Si. {•)sekngti aj. < ie. *sek- 'vyschnout, klesat (o vodě)' <rad. ť! kelt. balt.).
SL sekngti je nazalizovaná forma íe. *sek-; mimo balt. slova sem patří stind. ásakra- 'nevysychající, nevyčerpatelný', patrně i ř. Mgxsto (ftavn) v redupl. tvaru (<*se-sk-eto) 'vyschl, vyprahl, uvázl (o hlase)' (Uhlenbeck, PBB 27, 130, Schwyzer 1950. 1, 652), Stir. sesc 'suchý, neplodný, bez mléka', kymer. hysp 'vyschlý, suchý', bret. hesp 'suchý' (< *siskuo-); sr.
Pokorný 894n.
Pochybné je příbuzenství se slovy, která jsou pokračováním ie. *sengif- 'padat, klesať (např. arm. arikanim 'padám, klesám* a rodina germ. "sinkwan: góí. sigqan 'klesat, padať, angl. sink, něm. sinken tv. aj.), snad i ojed. ř. (homér.)é«fí>tf7 +'klesl* nejasného původu; {se sekngti spojovali Schmidt 1895, 62n, Uhlenbeck l.c. aj.). pv
ischaždati v. chodíti ischodatai, -diod?, v. chodili ÍSChuděti v. chudí, ischyštenije v. chyšteniji: isknnpr' v. kapati ískaparj v. kapari
iskali, ištcn. 'hledat, zkoumat; suchen, forschetv; 'snažit se, chtít; trachten, wollen'
Kromě 3. konjugační třídy doloženy relikty starší konjugační třídy 1b: 1. os. sg. iskg a 3. os. pl. iskgtb; často i ptc. préz. akt. isky, v. SJS, Kurz 1969, 117.
Od některých pref. forem jsou vytvořena mladší ipf. na -ajg.
Der.: iskatefb 'hledač'; pref. iziskati (též -iskg) 'vyhledat', 'vyžádat', 'prozkoumat'; obiskati (též -iskg, -is-kajg) 'ohmat(áv)ať, neobiskanb 'neohledaný'; pois-kati 'hledat, zkoumat'; priiskati (též -iskg, -iskajg; psáno i prisk-) 'získať, 'hledat, vyhledávat', priiskani-je 'zisk*; sbniskati (též -iskajg) 'zisk(áv)ať, sb(n)iska-
246
iskati
iskra
nije 'zisk, majetek, náklady'; vbziskati (též -iskg, -ís-kajo) '(vy)hledať, 'vyptat se, ptát se', 'zjistit', 'zatoužit', 'chtiť, vbziskati otb kogo 'požadovat účet, dluh', vbziskateíb 'posuzovatel, zkoumateľ. vbziskovati 'vyhledávat'.
Komp.: mbšeloiskatelb a mbšeloištbCb 'ziskuchtivec*.
Exp.: R. iskómyj 'hledaný, žádaný' (Vaillant 3, 204) a r. vzys-kál' 'náruživě si přát, něco hledat ap.' (Šanskij s.v.).
Et: Pro psi. lze předpokládat sloveso s préz. na -ske~, jako starobylý zbytek ie. inchoativ, náležející do lb konjugační třídy, jinak charakteristické ab-lautem (*zbvati, zovq). Proto připouští i zde VaiHant
1. c. reduk. stupeň v *jbska- (prét. a inf.), v préz. pak plný *isk~ z ie. *ei-; podobně i SM 8,238n a Georgiev 1958b, 125, spojující stsl. iskaíi < *jb- s reduk. stupněm ve stind. iččháti. Meillet, IF 5,333, Lang, ČMF i, 99, pozn. 6, Vaillant, réS ll, 174, Safarewicz, SbLehr-•Splawinski 138, Skok 1,730 aj. předpokládají plný stupeň v inf. zřejmě kvůli lit. ieškóti.
Psi. *iskatijjbskati > b. ískam, dial. íšta (MB, BER
2, 87), mk. dial. iska, sch. Iskati ištem (dial. iskam, iščem) a iskati íštem (dial. iskam), dial. Iskat, iskät (Skok 1,729), sin. iskati, iskati, slk. iskat*, stč.jiskati,
Č. dial. ískať (Bartoš 1906; ně. pouze pref. podoby), stp.
p. iskat, stbr. iskati, br. dial. iskác (SBrH), iskácca, stukr. iskati (SStukr), ukr. st. yskály, hovor, s'káty, r. iskáť, s významy 'hledat' (b. dial. BDial 5,229, mk. sch. sln. r.), s posunem 'hledat vši' -» 'probírat vlasy' (sch. ískaii, slk., stč., č. dial., p., br., ukr. s'káty, r. hovor. L v gólové), dále 'snažit se, chtít, usilovat, přát si ap.' (jsi., r. arch. SSRLJ). O sém. vývoji výrazu a jeho zastoupeni v sl. v. Greň, ZNUJ 1988, seš. 87, s. 85-88.
Č. vískal, porn. viskac, p. wiskač 'hledat vší, probírat vlasy' je podle Machka 1968,691 z *vy-jískati stažením, podle Briicknera 193 mylným předražením *v- před *jiskatí; Bern. i, 433 právem odmítá Brandtův (RFV 18, 27) starší pokus vyložit v- z vbšb 'veš', i když jeho vlastni výklad obiskati: vískali analogii ke sl. oběsili: věsili není lepší.
• Psi. *iskati < ie. *ais- 'přát si, vyhledávat' (ií. arm. germ. balt.).
Je spojováno s lit. ieškóti 'hledat', lot. iěskat 'hledat vši*, sthn. eiscón 'zkoumat, tázat se' (něm. heis-chen, náslovné A-je vlivem Iteifien, sr. Kluge 300); ags. äscian, angl. ask 'zkoumat, ptát se' (Klein 113) a stind. iččháti 'touží, hledá' již od Miklošiče (Mikl. 1845,34 a MLP s.v. iskati), dále s av. isaiti 'přeje si' (Mayrhofer 1,85), arm. aic 'vyšetřování' (Húbschmann 1897, l, 418) a stir. escaid 'Čistiť, spec. 'odstraňovat VŠi' (O'Brien, Celtica 3, 17In), umber. eiscurent 'poprosí' (Bugge, KZ 3,40), lat. aerus-cäre 'prosiť (W-H 1,19; E-M 12). Jako snad příbuzné je uváděno ř. ifteoog (< *iafj£Qoc,) 'touha' {podle
Chantraina 464 i Friska I, 726 asi jiného původu). Vychází Se
z ie. *ai-s- (< ie. *Hei-s-) a inchoativního -sko- (ie.
*ÍS-sko 'přát si, vyhledávat'), např. Bemeker, AslPh 25, 491 n, Brugmann II, 3, 352; Bern. 1,433; Fraenkel 182; Pokorný 16; Mayrhofer l.c; Kluge l.c. aj. Sl I- < *ei- je tedy snad
reflexí sekundárního ablautu, vybudovaného na nulovém stupni, a to snad už v bsl., protože i lot. ie-ukazuje spiš na pův. *ei- než *ai-.
Přejeti z germ., jež citují Brugmann 1,781, Hirt, PBB 23, 333n a Loewe, KZ 39, 315, je nepravděpodobné a bylo opuštěno.
bs
iskaza v. kazití iskazati v. kazati isklati v. k ho i
iskočítí v. skoěití
iskoni v. kom, iskonbčati (se) v. kontct iskopati v. kopati iskorenítí v. korenb iskovati v. kovati
iskra, -y f. 'jiskra; Funke*
Et: Psi. *jbskra, všesl.: b. iskra, mk. iskra, sch. Iskra, sln. iskra, slk. iskra, stč. č. jiskra, dial. iskra (Bartoš 1906), hl. škra, dl. škrja, p\b. jaskrä, porn. skra, p. iskra, dial. i skra (SW), br. iskra, dial. skra (Nos), ukr. iskra, též (h)ýskra (Urin.), dial. skra (Hrin.), r. iskra, dial. iskra (SRNG), vše 'jiskra' s řadou metaf. významů.
• Psi. *jbskra < ie. *aisk- 'jasný, zářivý' (germ. balt.).
Psi. *jbskra se většinou spojuje s lit. áiškus, ýškus 'jasný, zřetelný' (již Potebnja, RFV 6, 154, dále Bern. 1,433, Slawski 1, 467, Fraenkel 3, Sch.-Šewc 1447. Skok I, 730. SM 8, 239n aj.), takže se chápe jako reduk. stupeň proti plnému stupni v psi. *jaskra (< *ěskra), jehož pokračováním je p. jaskra 'oční nemoc glaukoma', dial. 'jiskra', p. hl. jaskrawy 'zářivý, jasný' aj. Blízkym příbuzným je i *jasm> < *ě- 'jasný, zřetelný' (v. jasníš), r. dial. jáska 'hvězdička' aj.
Vše vychází z ie. *aisk- 'jasný, světlý, zářivý' (sem mimo bsl. i stnord. eiskra 'vzplanout vztekem, vztekat se', isl. iskra 'vřískat, skučet ap.'), které má
247
iskra
iskri, pi t i
Pokorný I6n za rozšírení ie. *äi- {< *H2ei-) 'hořet, planout, zářit' (Pokomy 11); jiným rozšířením ie. *äi-je *aidh- tv., z něhož vyložil *jbskra {< *idh-sk-) Berneker I.e.; v. těž Moszymki,JP37,296. Ani Pokomy 17 nevylučuje původ ie. *aisk- z *aidh-sk-, o čemž uvažoval už Persson 1912, 338n.
Sém. možné je spojení s ř. ío-xůqx 'ohniště' (Kozlovskij, AslPh 11,389; Zubatý, KZ 31, 15, pozn. 2; Sehnsen 1901, 218), bylo by však nutné opustit spojeni s *ésk-, nehledě ke slovotvorným potížím.
Machek rovněž et. odděluje *jbskra od *jasm> ap. Vychází ze sém. paralely lat. scirtlilla 'jiskra' < scata 'prýštím' a vysvětluje *jbskra 'částečka vyletující z ohně* jako postverbale od nedochovaného slovesa, odpovídajícího lit. išskrieti, išskrieti 'vyletět'.
Ujinskij, RFV 65, 218-221 a AslPh 34, 6-8 vychází z redukovaného stupně kořene *as- (sr. stind. ásita- 'černý' < *'popelavé barvy', něm. Asche 'popel'), jehož zdloužený stupeň vidí vc si. *jaskra.
Nepravděpodobný je pokus Otrebsfcého (Otr^bski 1939, 26) spojit *jbskra s lat. scintilla jako doklad meta teze i (*isk-: *sci-).
0
iskračilo, -a n. 'druh mučidla; Art Folter* (lx Supr)
Slovo nejasné, nevyskytující se v jiných sl. jaz. Nejspíše stsl. derivát se suf. -(d)le od iskračiti (Vaitlanl, BSL 63, 2, 153 a Vaillant 4, 417), doloženého jen v rcsl. s významem 'vykloubit ?, zkroutit ?' (Srez.), 'vytrhnout (o zubech)' (StrS 6,261). Snad tedy jde o nástroj ke kroucení a vykloubení končetin,
Et.:Csl. iskračiti je derivát csl. krakb 'noha' (Srez,). Psi. *korkb > b. krák, mk. krak, sch. krok, sin. krak, kaš. krok, plb. jen komp. kort 'etik 'krtek' (< *korko-točb, SEPlb 275 aj.), p. st. a dial. krok, r. dial. kórók, s významy 'noha' (jsi. plb.; často expr.), 'stehno, hýždě, bedro' (r. dial. SRNG), 'šunka* (r. dial. SRNG), 'ramena* (r. dial. kórki SRNG), 'rozkrok' (sin., kaš., p. hovor.), přen. 'rozvětvení (na stromě, řece, cestě ap.)' (mk., sch., sin.), 'rameno (řeky, nástroje)' (sch. sin.) a další přen. významy.
Za příbuzné s *korkb se většinou (jinak např. Machek s.v. krok a Kurkinová, OLA 1981,287) pokládá *krokb 1 krok' (o něm více v. okxočiti), často chápané j ako ablau-tová varianta *kr-okb : *kor-kb (Berneker, W-P l, 488 aj.). Vedle toho existují i tvary s -akb\ sch. kbrak 'krok (pohyb i délková míra)*, sin. korok tv., též 'rozkrok', expr. 'noha', ukr. dial. karáki pi., přen. 'rozvětvení (na stromě, řece, cestě ap.)' (Hrm). Jejich významy, vztahující se jak ke *kr-okb, tak ke *kor--kb, ukazují na možnost sekundárních kontaminací (Brückner s.v. krok, W-P I.e.). Uvažuje se i o expr. prefixu ko- (Vaillant 4,164 a 757); nepravděpodobná je kontaminace se skokb (Georgiev, Slávia 47,350n) nebo pseudo-
plnohlasí na počátku procesu metateze likvid (Tru
bačev, Eiim 1965, 381 a SM 11, 50). Machek s.v. krok považuje korak za deverb. od koračiti 'couvat*, jež spojuje s rak.
Slovo s nejasnou etymologii. Bezpečně příbuzné je jen lit. kárka 'noha, dolní část nohy (prasete, koně, hmyzu), prasečí plec'; většinou se připojuje stind, kišku- 'předloktí' (< * krsku-, tak Udén 1897, 43n aj.) a alb. krahě 'rameno, paže; křidlo' (Meyer 1891, 203n), pokud je z *krok-sko- (řada autorů o připojení aib. slova pochybuje, přijímá je však Pokorný 624).
Kopečný, SaS 20, 129 myslí na elementární příbuznost s gema. slovem pro různé druhy (rychlého) pohybu *skrekk-(něm. schrecken aj.); obě slova považuje za onom.
Někteří autoři jdou až k te. ''(syker- 'kroutit, ohýbať > *{s)kork- (Kozlovová, Etim 1982, 48 kvůli tvarům na s-, š-: sin. skräk "zadní noha', dl- škrjok 'smrkové roští' aj.), původní význam by pak byl ""něco zkrouceného, ohnutého, rozvětveného'. Ze stejně sémantiky vychází Vaillant 4, 164, který vidi redukovaný stupeň téhož kořene v lit. dial. kirkälis 'chůda' (Fraenkel 222, sr. i Pokomy I.c.), ř. kíqxoc. a lat. circus 'kruh*,
Zcela jiné východisko hledá Trubačev (ZSl 4, 83n, stejně SM II, 77-80): *korh>lkrokj, je pozdní, expresivní výraz pro nohu *- *'to, co visí', souvisící původně s lil. káni 'viseť, sém. mezistupeň vidi v lot. kařcenět 'vsedě houpal nohama', kařcinůí 'třást*. lit
iskrasti v. krasti
iskrilŠiti v. stkrušiti
iskrtpiti, -pitb, -pljo 'zalátat; fiicken* (Parim)
Jen substantivizované ptc, pf. pas. (n. pl.) iskroplenaja (lx Grig), iskťbplena (lx Zach) 'hadry*, sr. i csl. iskropam, v témž biblickém místě (MLP s.v. isknpali). SJS rekonstruuje infinitiv jako iskropiii s var iskr&piti, -knp- je ovšem zřejmě primární, -krop- v Grig je asi písařská chyba.
Exp.: Rum. círpô 'hadŕ, dial. 'šátek vdaných žen' má sice Tiktin s.v. cárpáza. přejeti z csl., spiše však jde o přejetí ze živých sl. jazyků (sr. Miháilä 1960, 65n). Stejně je tomu s alb. kerpě 'hadr' (Meyer 1891, 189).
Et.: Csl. iskrbpiti 'zalátat, spraviť je denom. k csl. krbpa 'kus látky, cár, záplata' (MLP 316).
Pst. *kbrpa > b. kôrpa, dial. kórpa (BER 3, 216), mk. krpa, sch. kfpa, sin. kŕpa, vše 'kus látky nebo kůže (s různým použitím)*. Pomocí suf. -bCb jsou odvozeny názvy pro 'opánek, selský střevíc ap.' (sin. slk. č., p. dial.); častější je psi. denom. *kbrpaíi 'látať -* 'špatně, pomalu dělat' (na rozdíl od dobré práce z nového materiálu; jsi., slk. dial., stč. a č. dia!., kaš., p. dial., vsi.).
248
Jskii.piíi
iskusiŕi
* Psi. *k$rpa < ie. *kr-p- 'uříznutý kus kůže, látky' < *{s)ker- 'řezat'.
Většina autoru (Bezzenberger, BB 17, 214; Zupitza 1896, 125; Bern. i, 669n; M-E 2, 325, Skok aj.) Spojuje psi. *kí>rpa se stír. cairem, kymer. crydd 'švec*, stisl. hriflingr 'bota', lit. kúrpě, lot. kuřpe, stprus. kurpe tv. Jde o kontinuanty ie. *kr-p- '(odříznutý) kus kůže, látky', které je pravděpodobné rozšířením ie. *(s)ker~
'řezat' (Pokorný 581 s.v. *krěp- a 944n aj.). Pak je lze
spojovat také se sttnd. krpäna- 'meč', lit. kiřptijkar-pýli 'stříhat', lot. cirpt tv., stsl. črěpb 'střep; lebka', jak navrhli už Zubatý, LF 28, 117 a Krček 1907, 87-90 (odmítá Bemeker i.c.), nověji např. Fraenkel i.c., Ma-
Chek s.v. krpec.
Nejisté je příbuzenství ř, xgmiiq "bota' a lat. carpiscuiwn tv., jde spiše o přejetí (sr. Fraenkel 318, Frisk 2, 17, W-H s.v.).
Vedle významu psi. *kbrp- 'bota; Šít, spravovat obuv' jsou další významy příbuzných slovanských slov ('záplata; látať, 'pomalu, špatně pracovať, 'šátek ap.') bud' relikty původního ie. významu 'uříznutý kus látky, kůže', (Machek l.c), nebo vznikly až sekundárně (Bezlaj 2, íOln). ik
iskn. adv. a prep. s gen. 'blízko, nedaleko; nahé, unweiť
Ve spojení glasb iskrb (často zkracováno) kalk ř. tfXQC, TíkáyiOQ, hudební termín, označující 4. až 8. tóninu ř. hudby; podi. v. SJS 1, 402, Lazarevic, Byzsl 25, 93-108, Murjanov, VJa 1931, 2, 117-123.
O vztahu stsl. iskrb k syn. blizb v. Jagié 1913, 351; Ľvov 1966, 48-58.
Der.: Adj. subst. iskrbn'b, iskrbn'btib 'bližní, druh' (patrně podle ř. ô scknaíoc), adv. iskrbn'bné 'upřímně, opravdově', priiskrbn bno 'stejně, rovněž'.
KíM«p.: iskropytbně 'dokonale, přesně' (lx Supr za ř, äxgipúc); podle Vaillanta, BSL 63, 2, 153 vzniklo zesílením adv. ispytbtté 'pozorně, přesně', adideaci k iskrb.
Et.: Psi. *jbskrb > scsl. priiskrb prep. 'blízko, u', sch. st. iskr, sin. isker, str. iskrb 'blízko, vedle'.
Častější je výskyt adj. tvarů, sr. b. ískren 'upřímný, srdečný*, mk. iskren tv., sch. iskrnji, iskrinjí 'blízký, příbuzný', iskren 'upřímný' (Skok řadí k iskra, což je méně pravděpodobné; v, iskra), sin. ískrnji tv., r. ÍS-krennij 'dobrosrdečný, upřímný'.
Nejasné. Patrně jde o adv. na -t>, dosti častý typ s pref. (sr. např. bezdobb, okntstb aj., Vailtant 2,684n), zde s pref. *jbz- (o něm více s.v. íz). Jako blízkou slovotvornou paralelu uvádí Vasmer l, 488n aj. sl. adv. isprb (< *jbz-prb) 'vzhůru, nahoru, nahoře' (v. vy-spn>). Relikt druhé části vidí Ľvov (Russkij jazyk v národnej škole 1958, 1, 82, citace Šanského, ses. 7,119) v r. dial. krej, kri 'vedle, pří, okolo'. Její et. výklady se liší.
• (l) -krb < ie. *(s)kr-ei- 'řezat krájet'. (2) -skrb < ie. *sekJt- 'následovat'.
(1) MEW 137, Preobr. l, 274n, Mikkola 1913, lil, Pokorný 945n, Vaillant 2, 685, K ES R J 132, SM 9, 38n aj. spojuji se sl. *krajb 'okraj, konec, břeh1 (v. kraij) a vykládají -krb z nulového stupně ie. kořene *(s)kr-ei-, jehož pokračováním je i ř. xgíveiv 'oddělovat, rozlišovat, rozhodovať, lat. cernere tv., rodina něm. rein 'čistý, ryzí' (k sém. vývoji v. čisti.), lot. krija 'stromová kůra (z lípy), lub u síta', lit. krija iub u síta. koš', psi. *krojg, krojili 'krájet ap.' (v. jkrojenije).
Bern. 1,434 má za sém. nejbližši lot. krija, lit. krija a pro sém. motivaci sl. iskn vychází z konkrétní představy sloupnuté kůry, odkud za pomoci sém. paralely něm. abstreifen - streifen dochází k pojmu dotyku, blízkosti; tak i SM 9, 38n s upozorněním na výstižné sin. isker obrezati 'hladce ořezat' (Plet.).
Vasmer 1, 488n vidí souvislost mezi *iskrb a *karenb 'kořen' (v. koreni.), bez udáni sém, motivace,
(2) Zcela jinak Schenker, VJa 1981, 2, 110-113, který v -sk- vidí nulový stupeň ie. *sek*- 'provázet, sledovať, jemuž odpovídá lat. sequi '(pro)následovať, lit. seků sěkti 'sledovat, jít po stopách, větřit' aj., v. Pokorný S96n (více s.v. nasočití). Schenker předpokládá sém. vývoj 'provázející někoho' -> 'blízký', což je výklad přijatelný. Slovotvorné potíže činí -rt, i když se Schenker odvolává na podobně tvořené véd. äs-kra- 'spojený'.
Ojediněle a málo pravděpodobně Mazuraníé 1908,439 spojuje iskrb se sl. kry 'krev' (v, krbvt); na podporu tohoto spojení uvádí sch. iskrnja mati "rodná (pokrevní) matka, blízká příbuzná', pv
iskupiti v. kupiti
iskttsiri, -in> 'zkusit; prüfen, erproben' Též 'prozkoumat, vyzkoušet, zhodnotit, zvážiť,
jako sém. kalk 'uvést v pokušení' (ř. ixTiEigáTstv, tak Schumann 1958, 36; Stender-Petersen 372n však nábož. význam předpokládá už v psi.); refl. iskusiti se též 'pokusit se'. Ptc. pf. pas. iskušenb 'zkušený, osvědčený', opoz. neisku-Šem.
V stsl. a csl. jen prefigované.
Der.: ipf. iskušati 'zkoušet, zkoumat; uvádět v pokušení', iskusb, iskušenije 'zkouška, zkušenost', 'pokušení* (v tomto významu sém. kalk ř. tzeiqo), ískusbnb 'zkušený, osvědčený; znalý; důkladný', 'zkušební', neiskusbm 'nezkušený, neznalý', iskusbnikb 'posuzo-
vateľ, iskusiteľb 'pokušiteľ (ř. ó xeioÁíwv); s jinými pref.: okusili 'uvést v pokušení; zkusit, ochutnať s ipf. okušati 'uvádět v pokušení' (ř. xbiq&{,eiv), okušati se
249
iskusiti
ispešťi
'pokoušet se', okušenije, -anije 'pokušení', okusy pi. tv., okusy tvoriti (lx Supr) 'zkoušet, vyptávat se', okusbnikb 'pokušiteľ; pokusili 'vyzkoušet, osvědčit', refl 'pokusit se' s ipf. pokušati (se), pokušenije 'dotírání, doléháni'-, nkusiti 'okusit, pojíst' s ipf. vbkušati, nevbkušenb 'nezkušený, neznalý' (ř, aysvarog), vbkusb 'ochutnání'.
Exp.: Csl. iskusiti a jeho deriváty > sch., r. a b. a mk. slova jen s významem 'svádět, pokoušet' (BER 2, 35, Šanskij): sch. arch. iskus 'církevní zkouška'; r, iskússtvo 'uměni' (Šanskij s.v., podle Vasraera však domácí tvoření); strum, iscusenie 'zkoušení, zkouška', a iscusi 'vylepšovat, zjemňovať, rum. iscusil 'zkušený' (Tiktin 854n; podle BER však až ze živých jsi. jazyků).
Et.: Psi. *jbzkusitij-šati, všesl.: b. izkusjá, izkušá, mk. iskusi, sch. iskúsitij iskusiti, iskušati, sin. izkúsi-ti, -šati, skúsili, -šati, slk. skúsiť, skúšať, č. zkusit, zkoušet, hl. arch. skušowac, dl. skušys, plb. jen neprefi-gované ťausotjťaisoi (P-S 153), pom. skuséc, p. skusic, skuszač, br. arch. jen depref. kusícca (Nos.), ukr. arch. skusy ty, skušáty (Žel., Hrin.), r. iskusiť, iskušáť, s významy 'zkusit, zkoušet' v různých významových odstínech (všesl. mimo hi. ukr.), 'pokoušet' (b., mk., sch., č. arch. Jg, pomsln., p., ukr. arch., r.), 'vyzvídat' (sch., hl. arch.). Všesl. je i * pokusili (se), silně rozšírenejšou i další der. Neprefigované *kusiťtj-ati (se) má pokračování v b. dial., sch., sin., plb., porn., p. arch. a dial., vsi.
• Psi. *kusiti 'zkoušet, ochutnávať < gót. kausjan tv.
Obecně je psi. *kusiti 'zkoušet, ochutnávat' považováno za přejetí z gót. kausjan tv. (naznačil již Mikt. 1867 a Brandt, RFV 22, I43n), které se odvozuje z ie. *gCUS- tv. (o této rodině Pokorný 399n). V těch si. jazycích, kde q > u, došlo ke kontaminaci *kusiti a *kpsati 'kousat' (Preobr. 1, 420, Kiparsky 1934, 204n; Stawski 3, 429n a SlOc 18, 276). Skok 2, 247 považuje z hláskových důvodů za primární přejetí ipf. kušati.
Osamocený zůstal názor Briicknerův (284n; AslPh 23, 236; KZ 42, 351): psi. *kusiti 'zkoušet' pokládá za domáci a spojuje je s psi. "kpsati 'kousat'.
O možnosti odvozovat psi. *kusiti a stprus. enkattsint 'dotýkat se' z ie. *kouk- uvažuje Brandt o.c. 144 a Mikkola (uvádí Kipar-sky I.c). ik
iskydati, -ajeti. 'vyhodit, vyhazovat; herauswerfen'
Prefixát od kydali, náhodou doloženého až v csl. (mimo SJS) vedle pf. kynpti (MLP). Dalši prefixát *Sbkydati 'vyhodiť se vidi ve skrydati (lx Ps 74, 9 Sin; sr. SJS s.v. sbkydatí).
Et.: Psi. *kydali, všesl. mimo mk.: b. dial. kídam (BDial 4.110), sch. kídati, sin. kídati, slk. kydať, č. kydal, hl. kidac, dl. kidaš, plb. jen pref. vitťaidne
(< *otbkydne), pom. k'idac, p. arch. a dial. kidac, br. kidác', ukr. kýdaly, r. kidáť, s významy 'házet, vyhazovat, (vy)pouštět, sypať (b. dial. ber 2, 355, sln., hl., pom., p. dial, vsi), spec. 'kydat hnůj, bláto ap.' (sch. arch. a dial, sln., slk., č., luž., p. arch. a dial), Mít, kapat, přetékat, špinit tekutinou' (b. dial., hl. p. arch., refl. i sln.), 'hustě padat (např. o sněhu, dešti)' (č. dial Bartoš 1906, refl. i slk., p. arch. a dial), 'trhat, lámat, drásat ap.' (sch. pom.), (plb. 'vyhnať je zrejmé deprefigované).
Ve většině sl. jazyků jsou i kontinuanty psl. pf. *ky(d)nqti a rada dalších der.
• Pst. "kydali < ie. *{s)keud- "házet, střílet, štváť (iL alb. germ. balt.).
Obecně (jižZupitza 1896, 121 a 156 aj.) se psl. * kydali považuje za pokračovaní ie. *(s)keud- (d-ovc rozšíření ie. *skeu- 'házet, Střílet, Štváť, Pokorný 955n) a spojuje se stind. skúndate 'skáče' (Mayrhofer 3, 508 má však toto spojení za nejisté), čódati 'pohání', nper. čuší 'hbitý', alb. hedh 'házet, nalévat, sypať, s rodinou něm. schießen 'vyrazit; vrhnout, střílet', lit. skudrüs 'hbitý*, snad i s lot. kůdit 'pohánět' (sr. Bern., M-E aj.).
Koř. samohlásku vysvětluje Machek (poprvé Slávia 15, I7in) a Slawski 2, I36n pravidelným dloužením v iterativech. Primární sloveso se ve sl. jaz. nedochovalo. Č. dial. (val.) a p. dial. kidzejkydze 3. sg. préz., které Slawski a Sch.-Šewc pokládají za zbytek pův. *kystikydjo, může být spíše sekundární (sr. Bělič 1972, 185).
Ř. KvMZeff&xi 'nadávať, gót. hvota 'hrozba' a sl. kudlti (v. kuditi), které k této rodině připojuji Hirt 1900, 102, Wood, 1F 22, 155 a Lewy, PBB 32.143, nevyhovuji ze sém. důvodů (sr. Slawski I.e., Vasmer).
Machkovo (Slávia 16, I71n) spojeni se stind. khudáti 'vráží' (tak i SM 13,253; nás lovné kh- se chápe jako expresívni) s jistotou odmítá Mayrhofer 1, 310, který vidí v khudáti mladší tvar, vzniklý kontaminací khidáti a tudáti, nadáli. ik
ÍSkypěti v. kypěli
íslědifi v. sičih. 'soft, isopb v. üsopi,
řSOChrOpaSía v. ehrusopaSb ISOČÍÍÍ   v. isfknpti
ispadati v. pasti, ispešti v. peSti
250
ispěti
istapati
ispčťi v. pěti ispiSati v. pbsari ÍSpití v. piti isplesti v. piesti
isplěsnivéri, -ějeti. 'zplesnivět; verschimmeln' (lx Tun) Csl. (mimo SJS) (sb)plěsnivěti (MLP); obě jsou de-nom. od adj. plěsnivb 'plesnivý' (MLP), což je der. od plěsnb 'plíseň'; csl. plěstn 'moľ (MLP) vysvětlíme sém. posunem ''"plesnivějíci (kazící se, rozpadající se) materiál' —> 'moli larvy v něm'.
Et: Psi. *plěsnb {., všesl.: b. plésen, mk. plesen (MkR), sch. plésan/plijesan, sin. plésen, slk. pieseň, dial. plieseň (SSJ), č. plíseň, luž. pieseň, dl. dial. i plasň (Muka), plb. dolož, pouze adj. plesnaivě, kaš. plesňa, p. plešň, br. plésnja, ukr. plíseň', dial. plisnjá (Hrin.), r. plésen \ vše 'plíseň, bělavý, sedavý nebo nazelenalý povlak, napadající zejm. ve vlhku ústrojné látky'.
• Psi. *plésnb 'plíseň' < ie. *plě- < *pt-eHr < ie. *pel- 'šedý, plavý, bledý'.
Nejblíže příbuzná slova jsou v balt. jaz., lit. peleti, lot. pelet, lit. pelésiůoti 'plesnivět', pelěs(i)ai pl. 'plíseň', dále lit. pele, lot. pele 'myš', s jiným stupněm ablautu a rozšířením lit. plékti 'práchnivět, trouchnivět', pilkas 'šedý', pálšas, lot. paTss 'plavý, bledý'
(MLP; MEW 250; Preobr. 2, 81; Trautmann 212; Vasmer 2, 369n; Fraenkel s.v, pelejas aj,).
Rozdílné jsou názory na tvoření psi. slova: SK l, 118 a Vaillant 4,602n rekonstruují psi. *plě-snb\ Ma-chek zase vychází z psi. *plěk-snb (< ie. *plěk-sni) a předpokládá změnu -ksn- > -sn~ (za ie. *-ksn-však očekáváme -«-, sr. sl. luna < ie. *louksnä-); předpoklad psi. *pel-snb (Vondrák 1924,403)je nepřijatelný vzhledem k vsi. tvarům.
Všechny uvedené tvary patří spolu s psi. *polvb 'plavý' (v plavb) a csl. pelěsb 'skvrnitý, kropenatý' (v. pclísi.) k ie. kořeni *pel- 'šedý, plavý, bledý', 'strakatý, kropenatý', který je v různém ablautovém stupni zastoupen v řadě ie. jazyků, sr. např. stind. palitá-, ř. nohóg 'šedý, šedivý', lat. palliáus 'bledý' aj. (v. W-H s.v. pálko, Pokorný 804n).
Vzhledem ke sl. ě, které mohio vzniknout i z pův. *oi, Fraenkel l.c. nevylučuje ani příbuznost s lit. pléiskana 'lup (ve vlasech)' (tak již Endzellns 1911, 55 s pozn. 1). ij
isplěti v. pleti
isplutí v. pluti
isptbnb v. prbfflb ÍSpOČiti v. počin" ispodbll'b v. pod b ispolirľb v. špulím, ispolu v. pot l
íspostiti se v. posti
ispovědětí, -VČdb v. povědět!
isprachněti v. prachu
ispraviti (se) v. praví.
isprazniti (se) v. prazdbm.
isprositi (se) v. prošiti
isprostrěti v. prostřen*
isprovraštenije v. vrariti (se) a vrbtsti (se)
isprovréšri v. vrěsti,
isprbva v. pn.i i,
ÍSprb v, vyspn.
ispustiti v. pusťb
ispyti v. spyti
Ispytígněvb v Spjtignŕn,
ispytovati v. pytari
ispbrati 'stisknout' v. pbrati,
ispbrati 'vyprať v ptrari,
ÍSpbrěti v. pi.rěti
istačati v. testi JStaiti v. tajati istapati v. istopiti se
251
istaviti
istonoti
isf :avif i v. -i niti istešri v. ícšti istěkati v. teští isrělití v. cěh. tstedzati v težati istegnoti v težati isteža ni je v težati istirati v. trěti
istiskati, -ajeti. ? 'vymačkávat; ausdrücken' (ix Supr)
Jen v inf.. nedá sc bezpečně určit tvar prézenta. Ale s ohledem na jiné prefixáty sbtiskati, -ajetb (též Ix Supr) 'stiskat, zavírat', utiskali, -ajetb 'stlačovat, svirať asi ipľ. der. na -ajetb od základního tiskali, tištetb (takto jen est. v. MLP 990), s pref. potiskali, -tištetb 'svírat, stisknout' (Bes). Typ tisnpti je doložen v pf. prefixátu Sbtisnpti (pouze ve spojeni sbtisnpti rpcě 'sepnout ruce'); v MLP též csl. istisnpti, potisnpti 'stisknout, stlačiť.
Intenzívum těštiti (jen ve spojení /. pěny 'slintat; pěnit, pokrýval pěnou') a pref. potěštiti, utěštiti 'potlačit, utisknout' s ipf. utěštati. v. i tiskí*
Et: Psi. *(-)tiskatí, tis(k)noti, všesl.: b. stískam, stisna, mk. tiská, stiská, stisne, sch. tiskali, istiskati, istiskali, usnuti, istisnuti, sin. tiskali, natisniti, stísni-ti, slk. tiskat', tiskat', tisnúť, č. stiskat, tisknout, arch. tiskali, hl. čiskač, čisnyč, dl. šiskaš, šisnuš, porn. cěskac, cěsnoc, p. ciskač, cisnqč, br. cískac', císnuc', ukr. týskaty, lýsnuty, r. tiskat', tisnúť, s významy '(s)tisknout, (vy-, s)tlačit, mačkat, utiskovat' (všude mimo hl. a kaš. cěskac); spec. 'tisknout knihy' (sch. sin. tískati, natisniti, č. tisknout, br. ukr., zř. r.); luž. kaš, p. 'házet, vrhnout' (kaš. cěskac i 'veslovať) se sém. vývojem 'přitisknout' -> 'postrčit, vraziť -* 'metat, vrhať (Slawski I. I03n).
Slovo psi., související patrně s psi. *těsnb 'těsný, tisnivý' (v. těsni.), i když ani sek. adideace není vyloučena. Další ie. souvislosti nejsou přesvědčivé.
Drive bývalo uváděno spojeni se sl. těsto (z ie. *tois(k)-to-}, v. Brandt, RFV 25, 28, Vaillant 3, 339 aj.
Machek (SFFBU 1. 86n) vycházi ze sl. "stib-sati, později
Machek s.v.) uvádí i příbuzenství s lat. stľpäre 'tisknout, stiskat'; výchozi tvar pro sl. tiskali vidi v *(s)tip-skati.
Sch.-Šewc 140n spojuje s rodinou ie. *stäi-/*sti- 'zhustit, stlačit, stěsnat; srážel se", o němž více s.v. stěna. p v
isto, -ese n. 'ledvina; Niere" (2x Supr)
Dolož, jen v pl. istesa a du. istesě s významem 'ledví, nitro'; mimo SJS i jesto. ~ese 'varle' (MLP 1160, tv. i isto v Izborniku Svjatoslava), obistije 'ledviny' (MLP 465).
Sém. posun 'ledvina', 'varle' -» vnitřnosti vůbec' je podobný jako u ledvbje 'ledví, nitro' (v. ledvije).
Et: Psi. *jbSlo čí isto > sch. dial. jisto n. 'ledvina' (Tentor, JslF 5, 205), nejisté Tsta f. tv. a ojed. odborné (19. Stol.) ista n. pl. (RSAN 8, 328), plb. jaistä n. pi. 'ledviny' (< *ista, Lorentz, ZslPh I, 63. nověji P-s 72). Početnější jsou tvary s pref. ob-
(podle Skoka 1, 732 slouží jako rozlišující prvek, bránici homonym itě s n. adj. istb)\ sch. st. a ojed. obisto n., obista f. (dolož, jen gen. pl. obist, Rj), obist je, obišče, sin. obist f., kol. dial. obistje (Plet), vše 'ledvina, ledviny'. Sem i dl. dial. hobisko 'ledvina' (< *ob-ÍSt-bko, Sch.-Šewc. Etim 1970, 86). Jisté je pouze příbuzenství se stnord. eista 'varle'.
• Psi. *jbsto/isio < ie. *oírf- 'pitchnout, otékať.
Většinou se vychází z *jbSto (tak i SM 8, 242n), ale správněji asi Bezlaj 2. 233 předpokládá psi. *isio z ie. *eid-slo-; z psi. *ist- vychází i Sch.-Šewc l.c.
Pšl. *jbSto by bylo pokračováním redukovaného stupně *id-(s)-to od ie. koř. *oid-, který je mimo uvedené stnord. slovo i v arm. ait 'otok; tvář, ř. ot-ôňooLi 'nabobtnat, napuchnout', oiôog n. 'otok, opuchlina', sthn. eiz 'hlíza, nádor, vřed, nežiť aj. (Schmidt 1871, 2, 470, MEW 96, W-P 1, 166, Pokorný 774 aj.). Název je motivován jakoby napuchlým, nabobtna-lým, oblým tvarem ledvin nebo varlat.
Patří sem patrně i stpr-us. inxcze 'ledvina', lit. inkstas, lot. Tksts 'ledvina*, pl. ikstis (již Schmidt l.c, nověji Fraenkel 188 aj). Jinak Mikkola. IF 16.98 a Mikkola 1913, 1. 71, který lit. inkstas odděluje od sl. isto, s kterým však spojuje lit. išěios 'vnitřnosti' (Fraenkel l.c. však vycházi z formy jsčios a řadi k ie. *enter- 'vnitřní"; SM 9, 242 řadi k témuž kořeni i inkstas). pv
istořiti. istočbniki v. testi
istonoti v. istopiti se
252
isJopiíi sl
isŕri>tí
istopiti se, -topin,, -topljo 'potopit se; sinken'
Doloženo jen Ix v Snpr o ztroskotání lodi.
Der.: ipf. istapati 'tonout, potápět se', istongti, istopngti (ix Supr)'utonout'.
Prefixáty od tongti, topiti, doložených v csi. mimo SJS (MLP).
S jinými prefixy: pOlopiti 'potopit, utopiť s ipf. pota-pljati (se) 'potápět, zaplavovat (se)1, potopljati tv., potopb 'záplava, potopa' s ret. adj, potopbttb; utopiti 'utopiť s ipf. utapati, utongti 'utopit se'.
Exp.: Csi. potopili (se) > rum. a potopí 'zaplaviť, a se potopi 'zahynout' (Tiktin 1225, Rosetti 1968, 577); csi. potopb >rum. potop 'potopa, záplava; zkaztí (Tiktin l.c, Rosetti 1954, 44). Rum. a topi 'máčet (konopí)' (Tiktin 1623n, Rosetti 1954, 37 a 42) je spíše přejaté ze živých jsi. jazyků.
Et;Psl. *to(pjngti > b. tána,mk. tone,scb. tonuti, sin. tóniti, slk. tonúť, tenúť, č. knižní tonout, dial. tynúť (Bartoš 1906, 455), dl. toniš (se), porn. tonge, p. tongč, dial. tynat, br. tanúc', ukr. tonuty, r. tonúť, arch. a dial. i íópnuť, vše 'tonout, topit se (ve vodě, blátě)', také přen. 'plynout, plavit se' (slk. tenúť).
Kauzativum k němu je psi. * topiti, všesl. (nedoloženo v plb.): b. topjá, dial. tópitn (BDial i, 269), mk. topi, sch. tôpiti, sin. topiti, slk. topiť, č. topit, hl. lepit, dl. topik, porn. topič, p. topit, br. topíc', ukr. topýty, r. topiť, vše mimo b. a mk. 'topit (ve vodě, v blátě)', dále '(na)máceť (b. mk. sin. p. ukr.), 'zaplavovať (sch.), refl. (všude mimo mk.) 'tonout'.
Machek má -e- v slk. tenút' za původní ablaut ( < psi. *te(p) -ngti). odtud i mor. tynút' (s -v- vlivem plynut ").H\. tepié však má podle Sch.-Šewce -e- sekundární, z -o-.
Slovo nemá jistou etymologii.
• (1) Psi. "topiti 'potápět' < ie. "lap- = *tH2-p- < "teH2-'téci'.
(2) Psi. "topiti 'potápět' «- 'teplem rozpouštět' < ie. *tep-'být teplý'.
(1) Ie. kořen *tap- s pravděpodobným významem 'potápět; mokro' (Pokorný 1056) vykládá Ramovš, čmf 4,2l4n, jako p-ové rozšíření ie. kořene *ta- 'téci' (Pokorný 1053), ze kterého se odvozuje i psi. *tajati 'táť (v. tajati, kde je výčet ie. rodiny). Spomé je připojení
arm. far axel 'namáčet' (spojují Hubschmann 1897,448,
Pedersen, KZ 36,98, Petersson, KZ 47,275n, přijímají S-A 1955, č. 982; odmítá Meillet, MSL 9, 154).
(2) Sém. podobný je výklad Vasmerův (3, I20n, podobně Sch.-šewc I504n aj.), který odvozuje topiti 'potápět' < topb 'roztáté místo, bažina' < topiti 'tavit, rozpouštět' < 'dodávat teplo' (všesl., v. rastopiti), a řadí je tedy k rodině ie. *tep- 'být teplý'.
Z kořene "tep- 'tlačit, biť (> psi, *te(p)ti tepetb *bíť, v. teti) odvozují psi. "topitis původním významem "'násilim dusit pod
vodou' (sém. paralely *'udusiť -* 'utopiť v. Schulze, SPAW 1918, 320) Brückner 573 a Pelikán, LF 55, 209 (podobně i Mla-denov 644; Mladenov, GSU 13-14, 130 si. topiti odvozuje z ie. "top 'tisknout, trápiť) a připojuji k němu stind. tápati 'trápí' (podle Mayrhofera 1956, 1,477 však z ie. "tep- 'být teplý'), nper. tajlan 'ohýbat, stlačovat', ř. xtmmóc. 'nizký, ponížený', stnord. paf 'tlačenice, tíseň' a lit. tapnóti 'pleskat'. Bsl. kořen "tap-ltep-Itbp- ap. je však nejspíš onom. Lepší sém. východisko by bylo *'tlouci, bit (do tonoucího) vodními spoustami' -» 'topiť (Němec rkp.).
K výkladu Zubatého (SbF 4,256), který spojuje sl. topiti s Wí. tôpti a lot. tapt 'dostat (se) někam; stačiť, ve sl. 'tonouti' «- "'dosáhnout dna vody', se (s trochu jinou motivaci) vrací Stang, NTS 16, 262.
Z hláskových důvodů nevyhovuje Gorjajevovo spojeni s rodinou něm. lief 'hluboký', Tümpel 'tůň' (Gorjajev 372; lak již Jg 4, 610), neboť ta patři k ie. "dheub-. ík
istoričbskb adj. 'historický; historisch' (lx Clem)
Et.: Jde o domácí der. na -bskb od istorikb 'historik' (v. MLP; v našem okruhu památek náhodou nedoloženo),
které je přejato z ř. íotoqľkóq 'historik', což je původně adj. 'týkající se vědy, poznání' (podle šanského, ses. 7, 133 přejato přímo z ř. do str., což je sporné). R. IGTOQl-
xóq je z ř. íotoqío. 'zjištění, informace', a to z íotwq 'kdo viděl, a tedy ví, svědek', to dále et. souvisí S ř. olóa 'vím' (Chantraine 779).
SI. responze, většinou s náslovným h-, jsou zřejmě přejaté různými cestami z lat. historicus 'historik; historický'. Vasmer l, 490 takto vykládá i r. istoríčeskij (odpadnutím g-), může však jít i o expanzi z csi. (Widnäsová, ScSl 3, 137 dokazuje, že tvar s i-je starší; varianta s náslovným g- existovala v r. jen v 17.-18. stol. vlivem p.).
Existuje i domácí syn. pověstvnb a subst. pověstb-nikb. dt
istopiti v. stopaři
istradari v. stntdati
asirčhiti v. trěbití
istrezviti se v. trčzn,
istresti v. tresti
istrbgati 'vyškrabat' v. stn-gatí istrbgati 'vytrhať aj. v. tn>dzati istr híi v. trčí i
253
C'STAV PRO JAZYK ČESKÝ
rtkjJcmit: véd České republiky, v.v.i. etvmolořicke odděleni 00 H...^2, Mvti.iJ
istuka(nb)ni>
isťbba
istuka(m>)iii> v. Wkab"
istb adj. 'pravý, skutečný; wahr, wirklich'; 'jistý; sicher'
U prvního významu zdůrazněny i sém. odstíny 'náležitý, opravdový, pravdivý', odtud substantívízaci istoje 'pravda'. Kompar. adv. istěje 'lépe, důkladněji'. Istb velmi často ve funkci pron. 'tento', zesilovací 'právě', ve spojení
samb istb, sb (sií) istb 'právě ten', tb (tyi) istyi tv., 'tentýž' ap.
Der.: istovb 'pravý, skutečný; rozumný', neistovh 'bláznivý, pomatený, zuřivý', rteistovbra tv., neistovi-ti se 'zuřit*, neislovbsivo 'bláznovství, pomatenost'; istina 'pravda, skutečnost; přesnost; doličný předmět', ve spojení po istině 'vpravdě, skutečně, zajisté', vb isting tv., istinojg tv., istinbnb 'pravý, skutečný',
těž jen zesilovací Sb istinbnb, -yi, tb i. (jen Bes) 'právě ten, týž', adv. istinbně 'pravdivě, jistě', istimno 'opravdu, skutečně, pravdivě; opravdově, řádně; zajisté, věru', adv. istinbny ve spojení istinbny tvrbdo 's naprostou jistotou'; istota 'pravda, opravdovost'; uistiti 'ujistit, přesvědčit' s ipf. uištati.
Exp.: Csl. istovb 'pravý, skutečný* > r. istovyj tv. i 'rozumný' (Šanskij), rum. istov 'výsledek, konec' (Tiktin 859, i když sám upozorňuje na zvláštní sém. vývoj). Csl. neiston 'pomatený, bláznivý' > r. neístovyj 'zuřivý, silený'. Csl. istina > r. istina podle Sanského, může však být v r. i domácí.
Et.: Psi. *istb > b. dial. isti (BER), mk. ist, sch. ľscT, sin. isti, slk. istý, č. jistý, dl. arch.ji.viy (luž. spis. wěstý), porn. jistni, též jisti, stp. isty, p. istny, ukr. dial. istnij, ísnyj, ýsnyj aj., r. istyj, všude s významem 'skutečný, pravý, pravdivý, spolehlivý' (kromě mk.), 'týž, tentýž' (kromě slk. č. dl. p. vsi.).
Přes velké množství výkladů nejasné. Nejbližší formálně i sém. je lot. tsts, istens 'skutečný, pravý', jež sice Brückner 1877,172 má za přejaté ze sl., což se opakuje i v nových pracích (napr. SM 8, 247 aj.), ale neprávem: délka lot. I svědčí o domácím původu (v. Büga, RFV 70, 252n, M-E 1, 838, Fraenkel 191 a 3 aj.).
Řada možných výkladů se zredukuje i tím, že z hláskových i přízvukových důvodů musíme vyjít
Z psi. *ÍStb, nikoÜV *jbStb, v. VaiUant, RÉS 11, 174 aj. • (l) Psi. *isti < ie. "ais-t-fais-k- 'jasný, zřetelný' (germ. bsl).
(2) Psi. *istb < ie. *éik- 'vlastnit* (ií. germ. b. toch. ?).
(3) Psi. *jbsa ~- lat. iste 'tento'.
(1) Sl. istb a lot. tsts spojil s lit. Lščias, áiškus, aikštůs aj. 'jasný, zřetelný' Endzelms, tzvORJS 17,4, s. 120; více o této rodině s.v. iskra. Výklad přijímá Traut-mann 105, Fraenkel 3; slavisté (Slawski 1,468, Kurylowicz 1952,229 aj.) mají za bezpečné jen spojem s lot. slovy
a s lit. iščias (= východisko *ist-), za méně jisté mají spojení s *aisk- (áiškus aj.). Istb a áiškus spojil už Geitler, LF 3,46.
(2) Zcela zapadlé a dnes nenalezitelné Sablerovo spojení sl istb a něm. eigen 'vlastní' (cit. Baudouin de Courtenay, PF 12, 17) doplňuje a přesvědčivě odůvodňuje Stang, NTS 15, 343-350: z ie. *ik-to- vykládá jak sl., tak lot. slovo. K ie. *ěik- dále patří stind. Tše 'vlastní, ovládá', av. isti- 'majetek, bohatství', gót. aihts 'vlastnictví', něm. eigen 'vlastní* aj., snad i toch. B aik- 'znát' (Pokorný 298n, Mayrhofer 1956,1,96). Sém. vývoj 'vlastní* -> 'skutečný, pravý* podpírá Stang jednak sém. paralelami (něm. eigentlich, č. vlastně aj.), jednak relikty pův. významu v sl. istina 'kapitál', str. isto tv. Jeho výklad přijal Marty-nov, Etimlssl 2,44-51, jako první z více možností mají
S-A 1955, č. 315.
(3) V současné době (SM 8, 246n, ESUkr 2, 319, ESBr 3,401) se nejčastěji přijímá výklad Toporovův (tcstSI 25, 80n), jenž má za pův. význam 'právě ten, tento' a spojuje istb s lat. iste 'tento, onen'; vidi v něm spojení pron. ie. *is- (v. i^ a pron. *ío- (v. ti,). Potíž je v tom, že musíme vyjít z psi. *jbstb, dále z významu, který je patrně sek., a z výkladu lat. iste, který není všeobecně přijímán (E-M nevidí v is- zájmeno, ale partikul! is-, která se mimo lat. nevyskytuje).
Dalši výklady vycházejí rovněž z pův. *jbstK
Z redukovaného stupně ie. "es- 'jsem' vyložil MEW 105, tak
i Mohl, MSL 7, 355n aj.; a ještě Skok l, 733 jej pokládá za
nej přijatelnější.
Sobolevskij 1391, 100 spojil s lat. iustus, tedy předpokládá *jb* >*jb-. Stejný hláskový vývoj předpokládal Machek 1930, 47n, jenž spojil "jbsti s lit. jůstas 'p(r)ocítěný\ ptc. k jaSsti, jaslí 'cítiť; přijal i Fraenkel, Slávia 13, 14, ale později (Fraenkel 191) už dává přednost spojeni istb s lot. ists.
Později Machek (SFFBU 3, 26) kvůli luž, wčsiy vyložil i jbstb z *vbstb, z nulového stupně ie. *ueid- 'vidět' (~* 'vědět'), tedy z téhož *ifid-to-, z něhož j e i něm. ge-wifiap.; přechod *i>(>- > *jb-vysvětluje disimilací po prep. vb. (Ještě později, v Spraehe 4, 75 a Machek s.v. jistý oddělil od tohoto *jbstb 'jistý' jakožto hora. ten jistý 'právě ten', a to spojil s něm. Geist 'duch' a het. ištanza-'duše, vůle', což právem nenašlo přívržence). Z téhož "ueid-, ale lépe z psL * vis/a, vychází Bezlaj, X. Sem Sin 7n, jenž srovnává se stprus. aina-widai 'jako, stejně'; tak i Bezlaj 1, 213.
Podporu nenašel Bemekerův pokus vyložit *jbstb z *jbz-síb od stati (Bern. I, 435n), nebo Brandtovo spojení (RFV 22, 134) istb s isto 'ledvina' (pův. *'vnitřní*). vs-eh
isťbba, -y f, 'domek; (einräumiges) Haus*
Doloženo jen v podobě izdaba, izdba, iz'ba, izba, vše Vene.
254
istbba
Et.: Psi. *isíhba, všesl.: b. izba, mk. (v)izba, sch. izba, sin. izba, dial. ispa, slk. izba, stě. jistba, jiz-(d)ba, č. yizfoz, hl. s/wa, dl. špa, plb. jazbä, pom. y'í'z/?a, p. ízůa, st. a dial. istba, iz(d)ba, pouze dial. zdba, iba, br. dial. iz6d (Scjašk. 202 aj., v. ESBr 3,371), ukr. jen der.: ukr. dia). (í)zdébka, istépka ap. (ESUkr s.v. výstepká), str. istbba, iz(b)ba, r. /z6d, s významy: '(selské) stavení, domek' (pom., p. st. a dial., br. dial., str. r.), 'obytná (venkovská) místnost, pokoj' (sch. sln. kniž., slk. stč. č. luž- pom., p. st. a dial., str., r. dial.), 'sklep' (b. mk. sch., ukr. dial.), 'půda, podkroví' (sln. dial., r. dial.), 'stáj' (mk. sch.), v plb. spec. 'stavení, kde se shromažďovala mládež, herna'.
Nejstarší doložený význam je asi 'jednoduchý vytápěný domek (o jedné místnosti)*, odtud jednak 'světnice', jednak 'spec. stavení'. Pův. snad 'lázeň' (v tom významu cituje itba Ibrahim ibn Jakub; snad tv. je i str. isibba z Nestorovy kroniky a doklad z Kristiánovy legendy, v. Niederle, 1911, 1, 131n).
• (1) Psi. *i-stbba < germ.
(2) Psi. *jbstbba (isibba 7) < rom.
(1) Tradiční et. považuje psi. * istbba za přejaté z germ., nejspíše ze sthn. stuba 'jizba, vytápěná místnost; (parní) lázeň', jež má řadu germ. respon-zí: angl. stove 'kamna', nor. stova, dán. stue, švéd. stuga 'obytný pokoj' aj. (MLP 271, MEW 97, Uhlenbeck, AslPh 15, 487, Meringer, IF 18, 273n, Bern. 1, 436n, Kiparsky
1934,237n, Kluge 760 aj). Stender-Petersen 1927,' 244n má za přejetí starší, už z germ. *stubó tv. Rhamm II, 2, kniha 1, 310-331 má sl. istbba za přejaté ze stnord. stufa. což odmítal již Stender-Petersen l.c.
Nedostatkem výkladu je obtíž, jak vysvětlit ť- (či *y"t>-) ve slovanštině. Většinou (Kiparsky l.c. Skok s.v. gizba aj.) se chápe jako protetické před s- -f kons.
Šachmatov, AslPh 33, 97 viděl v takové protezi vliv keltských dialektů, což není historicky odůvodněné. Jagié, AslPh 22, 262 nepřesvědčivě vysvětloval ř- lid. etymologií z *istopbba, deverb. k istopiť (ovšem mladší vsi. tvary typu istopka jistý sek. vliv tohoto slovesa prozrazují, v. i ESBr 3, 37 In).
(2) Sl. istbba však mohlo být též přejato přímo z rom., sr. it. stufa, fr. étuve, prov. éstuba '(parní) lázeň' (Matzenauer 1870, 37, ten však mylně počítal s lit. prostřednictvím; Meiliet 1902, 182 a BSL 29, 211; Mikkola, RS 1, 6 a Mikkola 1913, 1, 12; Sobolevskij, Slávia 8, 489; Machek, Slávia 21, 275-86 a VJa 1957, 1, 96; Moszyňski, JP 37, 293; SM 8, 243n). Reflexe -m- jako -&- ve sl., příp. e- > &-vysvětlil alegrovým krácením snad už v rom. Maň-czak 1977, 38; sl. i, resp. b za rom. ě není ojed.
Rom. výrazy se převážně odvozují z deverbativa od vglat. *extufare 'vypařovat se, pařit', příp. *ex-
tupäre (M-L 270), ale Machek o.c. - aby odstranil potíž s -u- - vychází pro všechny uvedené tvary z lat. *aestua, deverbativa z aestuäre 'být rozžhavený'. I něm. S tube a ostatní germ. responze se nyní pokládají za přejetí z vglat. *extupa (Kluge s.v., EWD s.v.).
Nepřesvědčují výklady, mající psi. *jbstbba za slovo domácí: Gômer, ZslPh 32, 332n je vykládal z ie. *aidh- 'hořet, hláť. Martynov, Etimlssl 2, 44 51 vidi v psi. *jbslbba *'nemovitý majetek' der. od *jbstb, k němuž řadí s jiným ablautem i *«ra (v. istb), sém. sr. č. jistina 'peněžní částka'. Germ. slova pokládá za přejatá ze sl. a románská pak z germ. (Martynov 1963, 122). 1 když i jiné práce, opírající se o nové archeologické poznatky o starobylosti "jizby - dyrnriice" (Němec, Archeologické rozhledy 35, 194 a 199n), ukazuji na domácí původ, mluví proti němu fakta hláskoslovná (*jbzba, ale *isn>, *ěstěja). dt
isťbkati v. ti,kati
istbniti v. íui-hkt.
isrnštili v. i-s,šíi.
istblěí i v. tuíti
isunoti v. sunori a sovati
ÍSUŠiti v. suehi.
isypati v. sypati
isi.chati v. Sfcchnoti (s$)
ÍS*blati v s-Mati ÍSbpaitb v. aspatKtt.
isbpb, -a m. 'jesep, písečný nános, mělčina; Sand-bank' (lx Christ)
Der.: Adj. isbpbrib jen ve spojení město isbpbno 'jesep, písečný nános', l x Christ Šiš; v Mak město osbpbtio tv. snad přikloněním k jinému prefixu nebo omylem.
Z téhož základu s jiným pref. prisbpb 'CO je přisypáno, přísypek', csl. i nasbpb 'usazený písek' (MLP); sr. i osip a.
Exp.: Rum. príspä 'hliněný násep podél čelní stěny domu nebo kolem celého domu' pokládají Tíktin 1262 a Rosetti 1954, 43 za přejetí z csl.; podobně rum. nisip, násip 'písek' (tak Rosetti, o.c. 41); obojí je však spíše přejato z živých jsi. jazyků.
Et:Csl. isbpb ~stč., č. kiúž. jesep 'písečný nános,
Štěrk V ohybu nebo Ústí řeky' (je- má vokalizaci z nepřímých pádů nebo z f.; tak Lang, ČMF 5, 105, Machek s.v. jesep, Bak, RKJW 5,225n), Č. St. i jespa tv. (Kott 1,623), Stp. isep
255
iti
'ostrov', p. dial ispa 'vrba, která roste na říčních nánosech' (Karlowicz; SW má p. slovo za přejetí z něm. Espe 'osika', což odmítá Bäk, o.e. 210n); S jmou sém. motivací sch. dial. isap 'vyrážka' (RSAN 8.124), str. (14.-16. stol.) ispy 'obilní daň' (Zimin, RR 1971, 3, 105).
Slovo snad už psi., *jbz-sbpb.
O jeho stáři svědci prefix *jt,z-, který jc v zsl. archaický (byl zde nahrazen prefixem vy-; v. SB 1, 80; Bäk, o.e. 215n) a snad i mad'. iszap 'bahno usazené na dně reky nebo u břehu, kal', o němž Kniezsa 226 soudí, že mohlo být přejato z psi. před koncem 9. stol. Naproti tomu Bak, o.e. 213 má mad'. slovo za pozdější přejetí ze slk. nebo sch. V těchto jazycích však není doloženo.
Psi. *jbzsbpb je deverbativum z *jbz-suti, s reduk. stupněm kořene (jako v prézentu). Základní psi. *supti sbpetb (reliktové) v. rasntí, produktivní se zdlouženým reduk. stupněm v. sypatí. žš
išteznott, -nett 'zmizet, zaniknout, zhynout; verschwinden, zugrunde gehen' Psáno i ičez-, isštez-, izbčez-, isčez-. Ipf. ištezati 'mizet, unikat, přestávat'; též ištazati
tV. s očekávaným zdloužcním koř. vokálu.
Ve stsl. doloženy jen prefigované tvary. Nepref. chcsl. čeznpti
může být sek. tvar: lat. culpa rubet vultus meus se volně překládá
jako grěchomb čeznea moje lice (Šafařík 1858, 42b; v. též MLP
1112).
Der.: išlezenije, išteznovenije 'zánik, záhuba', ištez-novenbrtb adj. 'pomíjivý, prchavý'. -
Exp,: Csl. ištezati > r. isčezát"mizet, ztrácet se' (K.ESRJ 135, Šanskij s.v.).
EL: Psi. *jbzčezngti > b. izčézna, mk. isčezne, sch. iščeznuti, st. iščaznuti, slk. dial. sčaznuc, sčaznuc (Kálal, Buffa), pomsln. ščeznpc (PWb), p. st. a dial. sceznac, szczeznpč, ukr. ščéznuty, st. a dial. zčéznuty (žel, Hrin), r. isčéznuť (asi z csl.; v. Exp.), vše 'zinizet, ztratit se' (kromě pomsln., kde znamená 'zhynout'). Nepref. ipf. čeznpti je doloženo v jsi. (mimo sin.), p. a vsi. jaz., nepref. ipf. čezati v sch. arch. čezati 'ztrácet se, hynout (strachem, steskem ap.)\
Etymologie slova je nejasná.
• Psi. *čeznpti < ie, *k$eg- 'ohýbat ap.' (lat. germ.).
Nejčastěji bývá *čeznpti spojováno se stisl. hvi-ka, prét. hvak 'odklánět se, uhýbat před ranou ap.', faerským hvökka 'trhnout sebou leknutím' a s ojed. lat. arch. conquiníscere 'schylovat' (Zupitza 1896, 58, Bern. 1, 154, S-A 1955, č. 108 aj.) < ie. *kueg- 'křivit,
ohýbať. Sém. sr. 'hynout' : 'ohýbať s.v. gyonotí. Os-ten-Sacken, IF 24, 246 připojuje i Ut. kežti 'nadýmat se ap.', které Fraenkel 248 řadí ke kěža 'stehno, kýta'. Často (MEW s.v. kazi-; Brückner 223 a 674; Vasmer 1,
491 a 3, 308; SK s.v. čeznpti aj.) Se k čeznpti  také řadilo
kaziti 'kaziť jako jeho kauzativum (v. kaziti). Jsou však i námitky proti tomuto spojení, sr. Kořínek, LF 68,93, SM s.v. kaziti a Machek 1934, 29, který odmítá nejen spojení s kaziti, ale i s germ. a lat. slovy.
Sém. svůdné, i když hláskově obtížné je spojení čeznpti a r. čuchnul' 'chřadnout* s lit. kašeti 'hubnout, slábnout, schnout ap.'; uvádí je Machek I.e. Možnost spojit čeznpti a čáchnuť má už Brückner, KZ 43, 310.
Nepřesvědčivě se pokusil spojit Wicdemann, KZ 33, 162n čeznpti se stind. čákšu- 'vidoucí'; 'světlo, tvář, oko' ze sém. protikladného *kVek- 'zjevit se, vidět, vyjít najevo ap.' (o rodině stind. slova v. Pokorný 638n, MayThofer 1956, 1, 367).
Odezvu nenašlo ani Uhlcnbeckovo spojeni (KZ 39, 258n, KZ 40, 553n) s lat. cědere 'couvat, ustupovat, kráčet* (< ie. *kezd-).
pv
ištedije v. čedo ištístí v. čisti tšíiSíif! v. čisti ÍŠbStb v. smí i.
iti, ideti. 'jít; gehen'
Iti korabljemb, iti na žrěbeti 'jet'; další spojeni: za mpžb iti 'vdát se'; mimo iti 'minout, přejít; zamknout, zmizet'; dbždb idetb 'prší' aj.
Ptc. šbdb, Šblb v. ŇMh.. Frckventativum v. chudili.
Der.: doiti 'dojít, přijít; nastat; dosáhnout něčeho'; iziti 'vyjít; vytrysknout; uplynout (o čase); vzejít aj.'; naiti 'nastat, vzniknout, najíť, naiti na kogo, č bio 'sestoupit na koho, co', naiti na kogo, ojed. n. komu 'napadnout'; obiti 'obejít (kolem); obstoupit, obklopiť, ve spojeni léta obidpšta 'v průběhu roku; každoročně'; otiti 'odejít'; podbiti 'vejít, přijít, přiblížit se', přen. 'podřídit se, podvolit se'; poiti 'vydat se na cestu, odejít'; prědbiti 'jít napřed, před někým', přen. 'předcházet čemu'; 'předčit, převyšovat'; uprěditi 'předejít'; prěiti 'přejít, přepravit se; projít, procestovat; pominout, zaniknout' (v tomto významu kalk ř. íiocpégxEo-Sai, v. Schumann 1958 a Molnár 1985, 261); ptc. prěidyi 'pomíjivý', nepréidomb 'nepřekročitelný', prěiti otb 'odejít', též přen. 'zemřít'; pri(i)ti 'přijít, dospět k čemu; upadnout do čeho'; proiti 'projít, proniknout'; raziti se 'rozejít se'; shniti 'sejít, sestoupit, přijít, přihnat se (i o bouři, dešti ap.); odejit'; ojed. Shniti Sb cěmb 'jít S někým' (ř. ovvéQxeo9*i, SJS); sbniti se 'sejít se, shromáždit se, sjednotit se, spojit se (též o manželství); utkat se (v boji)', sbnitije 'se-
256
itä
iz
stoupeni; spojeni; bojové střetnutí', soad i 'nevázanost, prostopášnost'; vbniti 'vejít, vstoupit';privbniti 'vloudit se'; Sbvbniti '(spolu) vejít, vstoupit'; vbziti 'vyjít nahoru, vystoupit; vzejit, vzniknout ap.'; prěvbziti 'překročit, překračovat' (podle Schumanna 1958,51 kalk ř. ůneg^aívetv); vyiti 'vyjít'; zaiti 'zajít, odejít; zapadnout (o slunci)'.
Korap.: mimoiti 'minout, přejit; zaniknout, zmizet'; nizbiti, mzbsbniti 'sestoupit'.
Exp.: Csl. proiti >rum. arch. proidi t v. (Tiktín); csl. naitije "vnuknutí, osvícení (Duchem svatým)* (MLP) > r. naitije tv. (Bern. 1, 420, Preobr. 1, 276).
Et.: Psi. iti, všesl.: b. ída, mk. ide, sch. id, dial. i(s)ti (RSAN), sin. iíi, slk. ísť, dial. íť (Maiejčík 185), č. jít, hl. hic, dl. hyš, plb. ait, pam.jic, p. išé (stp. ié SStp), br. isci, dial. icí, icíc\ ukr. itý, dial. istý(ESUkr), r. idú, dial. istí (SRNG), v základním významu 'jít, kráčet' a s řadou význ. dalších.
• Psi. iti < ie. *ei- 'jit*.
Et. východiskem je ie. kořen *ei- (> psl. iti), H-(> psl. j-bdg) 'jíť, doložený ve stind. éti, émi, av. flěí// 'jde', lat. Tre eô, ř. ;év«z sípj, ht. eňi e/nä (stlit. eimi), lot. ieí, v reliktech v stprus. eit (3. os. sg. préz.), het pa-a-i-mi 'odcházím', toch. A ymäs 'jdeme', B yam 'on jde', kymer. wv/'jdu', gót. prét. iddja 'šel
jsem' aj., v. Pokorný 293n aj.
Dalií výklad ie. *ei- "jíť je nejistý; z pobídkově interj. ei! vyložil Kretschmer, Glotta 13, 137.
Všeobecně se přijímá psl. infinitiv iti (MEW 94n,
Vondrák 1906, 1, 513, S-A 1955, č. 316, Machek s.v., Bezlaj s.v.
aj.), ovšem je nutno počítat s různým v7rovnánŕm préz. a inf. kmene ve sl. jazycích, zejm. u prefixátů. Ojediněle (SM 8, 247, ESBr s.v.) se připouští nulový stupeň psl. infinitivu *jbti. Formant -d- v préz. (stejný jako u *jatijadg, v. jachati), je buď rozšířen z ie. určitých tvarů (z ie. imperativu *i-dhi vyložil napr. Machek s.v. aj.; Kretschmer, Glotta 16,187 viděl v -dh~ sufix med. aoristu, sr. ř. -9nv), nebo je až psl., resp. bsl. inovací, rozšírením o préz. -d- (z ie. -dh-\ Berneker s.v, irfp; Ljapunov, ízvORJS 31,36; Vasmer 1,471; Brugmann II, 3, 374, VaiUant 3, 174n, Smoczyňski, MSS 48, 197-212, Smo-czyňski 1989, 9 a 47 aj.). íh
iz prep. s gen. 'z; aus, von'
Méně často 'skrze, prostřednictvím*, ojed. 'pro, kvůli'.
Často v adverbiálních spojeních izdavma 'odedávna', izlicha 'nadmíru', izniže 'zdola* ap.
Var,: izb (anaL podle kb, padb, nodt ap. nebo hy per korektní grafika); o původnosti podob bez koncového -a v. např. En-dzetíns 1905, 1, s, 1, Hujer, SbF 7, 23 aj. Se sandhjovýrni var. is
(před neznělým kons.), iž- (před nje~), izd- ( před r-) ap., v mladších pam. ŕidce i z.
Et: Psí. *(j)bz, všesl.: b., mk. dial. iz, sch. ľz, arch. z (Rj), sln. iz, z, slk. z, zo, dial. (vých.) i iz(ó) (Kálal), č. luž, 2, ze, dl. i zo (Muka 2, 995), plb. věz, pomsln. z, kaš. 2, ze, p. z, br. z, ukr. s, iz, zi, řídce zo, r. iz, izo, dial. i z (SRNG 9,236); významy: % ze' (pohyb zevnitř nebo z určitého místa, odtud i původ, pramen nebo materiál, z něhož je něco zhotoveno, všesl. s výjimkou mk.; pohnutka děje, všesl. mimo br. mk.; dále část z celku v sch. zsl. vsi.), 'po* (vyjadruje pohyb v ohraničeném prostom v b., mk. dial.), 'přes, skrze' (mk. dial.) aj.; podrobný sém. přehled v. SB 1, 76n.
V řadě sl. jazyků, zejména v těch, v nichž *(j)bz > z, došlo ke kříženi s pův. *sm\ v. více sb i, 245, ESBr
3, 275, Sychta s.v. z, Bezlaj 1, 214 aj.
• Psl. *(j)bľ < ie. *eg(h)-s 'z' (ř. ital. kelt. balt.).
Nejblíže příbuzné jsou podoby balt.: lit iš, arch. a dial. iž 'z, oď, lot. iz, stprus. is 'z'. S bsl. výrazy je většinou spojováno ř. éč,, ěx, lat. ex, ě 'z*, oskoum-berské ě tv. a kelt. prefixy s odlukovým významem (stir. ess-, kymer. eh~, gal. ex-), tak Lottner, KZ 7, 21;
Rozwadowsld, RS 2, 89; Pokorný 292n, sm 9, 7 aj.; vše je odvozováno Z íe. *eg(h)-S (aspirovanou veláru předpokládají Pokorný l.c. a Frisk 1, 578 kvůli ř. fc^axac 'nejkrajnější', což však není nutné, v. Chantraine 380). SOUVÍSlOSt S bsl. je
možná, předpokládáme-li, že v bsl. je počáteční
vokál V reduk. Stupni (Bern. 1, 440; Toporov 3, 73 aj). Z reduk. stupně vychází i Machek s.v. z, předpokládá však ie. *ek-s, měniči se před následující znělou v *eg-z; ale z hláskoslovných důvodů je přijatelnější výklad z ie. palatály.
Brugmann II, 2, s. 824 vysvětluje rozdíl ř.-lat. e-: bsl. 1- už ie. rozdílem demonstrativního e- : /-. Rovněž Kirste, AslPh 8, 397 pokládá počáteční bsl. i- za pronoraůnáluí; pod. Pedersen, KZ 38,421.
Bemeker l.c. uvádí (jako druhou možnost), že počáteční i-je protetický vokál, zesilující nulový stupeň předložky. Fortunatov, KZ 36, 35 vidi v *jbzb (< *ís-zb) z-ovou pani kuli. Odmítá Endzelins 1905, 1, s. 101 aj.
Nepravděpodobná je souvislost s gót. of-aikan 'zapřít, zlořečit*, sthn. eihhôn 'projevit, vyjádřit' (spojuje Uhtenbeck, PBB 27, 114),
Pochybná je příbuznost s a nu. prepozici 1 'z, od* a stind. iš-v iškrti- 'vyhojení' (Meillet, MSL 8, 296; pod. W-H I, 423; ale Mayrhofer 1956, 1, 93 má za totožné s iS- 'síla*), s alb. itft 'za' (Meyer, BB 14, 53 aj.). Meillet, MSL 18, 409 připojuje postpozi-tivni toch. A -š 'od, kvůli' (uvádí je Sieg-Siegling 1949, 405).
Fay (MLN 22, 38n) řadí ie. *e-ghs (< *e-ghes) k ie. *ghos-, z něhož je ie, *ghostis 'cizí, hosť. Shodně W?glarz (uvádi Slaw-ski, JP 32, 180, který výklad odmítá); spojeni je nepravděpodobné pro rozdíl palat, a nepalat. veláry. žš
257
izba
izdraveiiije
izba v. isthba
izbadaŕi v. bostí
ŕzbavtti (se), -terrin,, -bavijo 'zbavit, osvobodit; (sich) befreien'
Častý význam 'spasit* je kalk z r. Auzgoův.
Der.: izbavljenije 'zbavení, vysvobození*, cirk. 'vykoupení' (i. áKoAthocotnc., Schumann 1958, 36, Tvlolnár 19S5, I70n), izbaviteíb 'osvoboditel, vykupiteľ (ř. Xvzowifc, Schumann I.e.) s adj. poses. izbaviteljevb, izbavbnikb 'o-svobodíteľ, izbavbStVO 'výkupné* (r. Jtúrgov, Schumann
Lc); ipf. izbavljati (se) 'zbavovat, osvobozovat (se)'.
S jinými pref. (jen v Bes) pribaviti 'posíiit, zvětšit' s ipf. pribavijati, probaviti 'prodloužit, zachovat (milosrdenství)*.
Komp.: potvoroizbavbnica 'ochrankyne před jedy' (lx Dijav o sv. Anastásii; doložen jen vok. -iče, který SJS pokládá za chybu).
Exp.: Csl. izbaviteíb 'spasitel' > sch. isbávitelj, p. zbawiciel, br. zbavicet, ukr. zbavýteľ, r. izbaviíeľ, vše tv. (sr. Preobf. s.v. báviť, Šanskij); izbavili ve významu 'spasit, vykoupit' > sch. izbavili, br. zbávic' (ESBr s.v. zbavljác'), ukr. zbávyiy (S-A 1975, s. 101), r. izbáviť, vše tv. (Preobr, I.e., Šanskij), rum. izbavi tv. (Tiktin); csl, izbavljenije >sch. izbavljenije(RSAN), r. izbavlénije (Preobr. I.e., Šanskij).
Et: Psi. *jbzbaviti > b. izbávja, mk. izbavi, sch. izbaviti, sin. arch. izbáviti, slk. zbaviť, č. zbavit, dl. arch. ptc. prét. zbawjony (Muka), pom. zbav'ic, p. zba-wie, br. zbávic', ukr. zbávyty, r. izbáviť, vše s význ. 'zbavit, odejmout, odstranit'; 'osvobodit, vymanit' (mimo ukr.); 'zničit, poškodiť (ukr., r. dial. SRNG, p. dial.) aj.
Psi. *jbzbaviti je kauz. k *jbzbyti, podobně jako pribaviti k přibyti, zabavili k zabyti aj.; baviti ve sl. jazycích vzniklo asi vesměs deprelixaeí (v. Machck s.v.). Tvarově podobná kauzativa (ale ne depreíigo-vaná) jsou stind. bhävayati 'uvádí v živoť, gót. ald bauan 'vést živoť, bauan 'pobývat, bydieť aj., v. Pokorný )49n, S-A 1975, s. 101 n aj. O ie. rodině více s.v. bytí.
Méně pravděpodobně pokládá Brückner 18 (a podobně Tru-bačev, SlWort 33 a SM 1,170) slovesa -bavitizs denom. od subst. -bava, např. zabavili ze zábava ap. Ih-eh
izběgnoti v. běí.ati
izbiti v. bití
izbfbvati v. hfbvati
iy. hon, v. I». rat i
Izbraslavb, -a m. nom. pr.
Rcsl. reprodukce stě. jména syna sv. Václava. Doloženo v podobě Iz'breslavb (lx VencNik).
Et: Stč. Zbraslav, též Braslav (Proťbus 4, 751), stČ. Sbraslavec (Svoboda 1964, 141), stp. Zbroslaw, Zbra-slaw, Broslaw (SSNO) se obvykle vyvozuje z psi. *Sbborslavb. Potom by rcsl. Izbraslavb mělo iz- mylnou restitucí prefixu (r. iz~ za stč. z-\ Je však také ojedinělé stč. topon. ízbraslav ze 13. stol., což dovoluje předpokládat i pro stč. pův. *jbz- (Smetánka, ČMF l, 80, kde i o časté záměně pref. *jbz- a *j»-).
■ (1) Psi *Sb-/Jbz-bor-slam < psi. *borti 'bojovať + sláva. (2) Psi. *Sb-jJbz-bbra-slavb < psi. *bbraii 'brát, sbírat' + sláva.
(1) Kompozitum, v jehož prefigované 1. části je kořen *bor-, který je např. v csl. borjg brati 'bojovat ap.', v. brati (se); sr. Mtlewskí, RS 22, 10, Milewski 1969, 205, 222n aj. Pro tento výklad mluví -ro- v p. Zbroslaw.
(2) Méně pravděpodobně Mikl. 1860, 34, Černý--Váša 49n a Hosák-Šrámek 2, 785, kteří zde vidí *bbra- < ie. *bher- 'brát, nésť, v. b*>rati; p. Zbroslaw bychom pak museli pokládat za sek., utvořené analogicky podle jmen s -ro- z psi. *borti.
Druhá část kompozita jednoznačně souvisí se sláva, v. slaviti. p v
izbytbkb v. byti
izbbťati v. bhrati
izdaleče ap. v. daleka
izdati v. datí
izdaviti v. davifi
izdavt.na v. <iavi.no
izdejatí v. děti,
izdělatí v. dělo
izdižditelb v. Zbdari
izdrabotatí v. rabt
izdrastiti v. rasti
izdravenije, izdravbnjenije v.
258
izdrcšti
izlěsti
izdrešti v. rešti izdréšiti v. rěšiti izdrězari v. rězati
ízdr^db v. redi
izdiin^ti v. rtnoti sf ízdročat? v, roka izdryti v. ryti izdrbvanije v. ryti izdrbždavčti v. n>2da a ™'Ĺii se izdbchn^ti v. ďkcfanpti izdbrati v. dwari izědati v. jasti
Izf slavi>, -a m. nom. pr. (Ijt Ostx)
Csl. hypcrkoreklni podoba jména kyjevského knížete Izjasia-va (1024 - 1078).
Et: Komp. z kmene slovesa *jbzeti 'vybrať (v. jeti) a -slavh, o němž více s.v. sluti, slaviti; tak např. SM 9, 26; blíže o tomto typu kompozit v. Svoboda I9Ú4, 52n, 56 a 77, kde uvádí daíši nom. pr. s psí. verbálním kořenem *je~, např. r. Perejashv. Je velmi pravděpodobné, že se komponent -slavb záhy sém. vyprázdni) a měl při tvoření tohoto typu jmen pouze formální funkci (Svoboda 1964, 58 a 80). Pokud bychom však předpokládali plnou dobrověstnou funkci jména, bylo by možno vyjít z *'muž význačné slávy, proslulosti' (vycházející především z významu derivátů csi. izeti, např. izeštbttikb 'vynikající člověk* či izeštbstvo 'výboruost, vznešenost*; obojí uvádí MLP). bs
izeti v. jeti
izgaujati v. gmati
izgaratí v. gorětí
izgasnoti v. ugasiti
izgladíti v. glafhkkb
izglagolati v. glagoli.
izgnesti v. gnesti
ÍZgnílli v. gniti
izgoniti v. ghujti
izgrebb, -í f. 'koudel; Werg' csl. Psáno izbgrjabb.
Der.: izgrěbije 'koudel', izgrěbbm 'koudelový'.
Et.: Psi. *jbzgrebb[jbzgrebi, popř. jbzgreby pl. > SCh. St, ojed. izgrijebi (Rj ze Stulióova slovníku), sin. St. izgrebt, dial. zgrěbi(Plet), slk. zrebe,st. zhreby (Palko-vič), pomsln. zgfeb'e (PWb), p. St. zgrzebi (SW; mimo tento doklad doloženy v hl., p. a br. pouze kontinuanty der. na ~bje: hl. zhrěbje, sl. zrěbje, p. st. zgrzebie (SW), br. dial. zréb'je),
ukr. st. i dial. zríby {Zel; LeksPol 1968, 262); str. rcsl. izgrebb, izgrebb (Srez.), r. dial. tzgrěb \ izgrěba, izgrebt, izgréby, izgrébiji, izgréb'ji (SRNG), vše 'koudel, tj. výčesky lnu či konopí po prvním česání', dále 'hrubé, doma tkané plátno z příze' (hl,, ukr. dial.).
Tvary doložené v csl., sch., hl. a ukr. vedou k předpokladu, že se vedle stupně -greb- pravděpodobně objevoval v psi. i stupeň -grěb- (sr. i Sch.-šewc 1751).
Psi. textilní termín, der. od psi. *jbzgrebti 'vyhrabat, vyškrábat' (v. greti). bs
izgubiti v. gobiti
izgybnoti v. gybnoti
izití v. iti
izlagatí v. leští
izlazití v. tazifi
izletěti v. letčti
izlěkovaiúje v. lěěbba
izlěsti, -lězetb 'vyjit, vylézt; herauskommen' Preůxát k lesti, které je doloženo v MLP. Der.: izlězenije 'odchoď.
s dalšími pref.: nalešti 'nalézt'; prělěsti 'přelézt, překročit, přejít'; sblěsti 'slézt, sestoupit'; vylešti 'vyjíť; vblěsti 'vstoupit', vblězenije 'vstup, vchoď; vbzlěsti 'vylézt, vystoupit (na co)'; zalěsti 'vejiť.
259
ízlěsrj
izmpdiťi
Iter. ablautové laziti a jeho der. v. laziti. Též lěstvica 'Žebřík' v. lěstvica-
Et: Psi. *lězti > b. -Ijáza, sch. arch. a dial. lésti/ Ijěsii, listí, sin. lésti, slk. liezt', č. lézt, luž. lězc, plb. leze(3. sg. préz), porn. leze, p. ležč, br. lezci, ukr. lízly, r, lezť, vše 'lézt, pohybovat se plazivé nebo šplhavě'; přen. 'dostávat se někam, pronikat* (sin. slk. č. porn. p. vsi.), expr. 'jít, pohybovat se namáhavě, pomalu' (sch. sin. slk. č. pom., p. SW, vsi. hovor.) aj.
Sl. lézti ve specifickém významu 'slézat (o vlasech, srsti), plešatět', doložené v slk., č. řidč., p., br., r., je podle Machka 1957, 265 a 379 obměněné pův. *plbsnpti 'línat, pelichat ap.'; Machek 1968 už tento výklad nemá. Spíše jde o depreřixaci z *jbztězíi, *sblězti, tak i Unbegaun, BSL 52, 2, 169, SM 15, 38 aj.
• Psi. *lizti < ie. *legh- 'lézt po zemi; nízký'.
Psi. *lězti má nejbližší příbuzné v balt.: stprus. lise ieze', lot. lézns, lézens, lézans 'plochý, rovný' (Zubatý, BB 17, 325), lit. lékštas (< *lěžtas), lékšnas 'plochý' aj. Dále se spojuje se stnord. lágr 'nízký' (> angl. low tv.), střhn. läge 'plochý' aj. (v. Pokorný 660); nejistá je příbuznost r. homér. (éjláxsiot, snad 'nízká, plochá'.
Uvedená germ. slova se někdy (v. např. Faik-Torp 626, Klein 908) vykládají z ie. *legh-, kam patří sl. *legti, ležatí, o němž více s.v. leští. Pokorný l.c. uvažuje o možné souvislosti ie. *leg*h- 'lézt po zemi; nízký' s *legh- 'ležet', tak i Bezlaj 2, 136 aj.
Vaillant 3, I45n vychází i pro iézť přímo z ie. *legh~, za předpokladu sém. vývoje 'pohybovat se vleže' -» iézť. Z jeho výkladu přijímá Kurkinová (SM 15, 37) plným právem jen názor, že zdloužený stupeň *lěz- (a jemu odpovídající laz-) vychází z pův. perfekta, podobně jako u sěd- 'seděť.
Ik-eh
izlicha v. lichí, izli t i v. Ujati
izljUboděistvítí v. děti, a Ijiiln.
izlomiti v. if.tuíii ízloviřj v. lan. izložiti v. lešti izmaragdla v. zmaragda izmetbkb v. mesti
izměnití v. měna izměríti v. měra i/mif f.uo v. zmun>na
i/.mla i i í i. -miatirb, -mlašto 'vymlátit obili: ausdreschen' (lx Gl)
Der. od mlátili, doloženého jen v csl. mimo SJS (MLP 372).
Exp.: Rum. a imbláii 'mlátit cepem' je spiše přejetí ze živého jsi. jazyka (Dumke, JbRum 1913, 90: rum. imbláciu < b.) než z csl., jak uvádí Tiktin 756, 1000.
Et.: Psi. *moltiti, všesl. (mimo plb.): b. dial. mlátja, mk. dial. mlati (jen ZVSZ z dotazníku), sch. mlátili, sin. mlátit i, slk. mlátit', č. mlátit, hl. mlátit, dl. mlošiš, pom. mlocěc, p. mlócii, br. malacic', ukr. molotýty, r. molotíť, s významy 'bít, tlouci (koho, čím, do čeho ap.)' (všesl.), 'mlátit obilí, dobývat zrno z klasů' (sch. sin. zsl. vsi.), odtud i jiné, přen. významy.
Psi. *moltiti je denom. od psi. *molfb 'kladivo, mlat (tj. palice, stará válečná zbraň)', doloženého ve Stsl. mlatb (v. mlatb). Jinak Skok 2, 441, který vychází z psL *molto 'mláto', což je ze sém. hlediska nepravděpodobné.
Sl. *moltiti je nejbližší lot. máltit 'trochu, zlehka tlouci, biť (M-E 2, 559 aj.).
Způsobů získávání zrna z klasů je více. Janko 1912, 67 uvádí, že obilí bylo vyšlapáváno z klasů dobytkem a "vedle toho nebo později mlácení se dělo cepem". Podobně Moszyňski 1929, l, I99n, který uvádí mezi nejstaršími způsoby výmlatu vytloukána speciálním nářadím. Tím byl zpočátku *moltb, později nahrazený cepem (Trubačev 1966, 358n).
Psi. *moltiti znamenalo patrně vzhledem k významu psi. *mollb původně 'tlouci'. K sém. posunu 'tlouci' -» 'mlátit (obilí)' došlo pravděpodobně již v období psi. Vedle mladšího psi. *moltiti se jako termín pro dobýváni obilných zrn z klasu dodnes uchovalo v některých jsi. jazycích starší *veršti (< ie. *vers-), v. vrĚStij 'mlátiť. p v
izitllčti v. mlíti
izmlbknoti v. mtbcati izmorití v. mrěti izmočati v. moka, izntOdJti v. my (li! i
260
izmgdrěvati
izobali
izmgdrěvati v. modři. izmrětí v, mrěti
izinnj)ii»rati, .mn.mj,rjet<. 'rozhlodat; zerfressen, zernagen' (Ix Supi)
Et.: Zcela reliktové, mimo 1 x Supr jen rcsl. izmo-romrati tv. (Vostokov; StrS), i když tu příslušné slovníky vidí vztah k názvu mramoru.
Psi. *{jbz)mhrmi>rati či *-mbrmwati bez spolehlivých sl. či ie. souvislostí.
Od MEW se sem často radí názvy hmyzu či jiných drobných, zejména vodních živočichů (jinak Skok 2,469,
jenž lyto zoologické názvy řadí k onom. mrmijati "brumlat*, a Mladenov 288, jenž uvažuje o jejich spojení s ie. kořenem *mär-j mor- 'černý, nečistý'), jsou to sin. mrámor 'krtonožka/ Gryllotalpa vulgaris', b. mármoréc, mramoréc (BER 3, 632) s disimilovanými podobami mamarec (Gorov, BDial t, 113), mamorěc, mamorěc, mamaréc 'blešivec/ Gammarus' (BER, Gerov) Čt 'vímík/Gyrinus' (Mladenov I.e.). Bezlaj 2, 199 sem přiřazuje ještě sin. mrámor, mratnorka 'kostižer, vleklý zánět kostí' a dial. mrmo-líka, mrmulika 'jetel/Trifohum', dále je možno ještě připojit sch. dial. m(a)rmúljika tv. (RSAN).
* Psi. *rmrmbrati (*mbnnbrati7) < ie. ^mer(H)- 'třít, rozdirat*.
Pro psi. lze předpokládat intenzívní zdvojení ie. kořene *mer(H)- 'třít, rozdírať, zde v redukovaném stupni, tedy *mr-mr- (Meillet, MSL 12,217; 14,380; Persson 1912,945; S-A 1955, č. 549). K rnimosLovanským respon-zim se počítají (např. Pokorný 735n) het. marriia- 'rozmělňovat (?)', r. pagctívav 'mořit, zničiť, pctpaLopác. 'chřadnutí', stir. meirb 'mrtvý', strir. meirle 'krádež, loupež', sttsl. merja 'tlouci, rozbiť, sthn. meren 'rozbiť, moro, marawi, mur(u)wi 'zralý, jemný', něm. mürbe 'křehký' (Kluge 494); sem snad i stind, mrnäti 'loupí' (sem řadí např. Mayrhofer 1956, 2, 672n, i když připouští v stind. kontaminaci ie. *mer(H)- a *mel-, z něhož se vykládá stind. mrnäti 'mele, drtí'), dále asi lat. mortárium 'hmoždíř', s velkou nejistotou moretum 'jídlo z drcených bylin' (v. W-H 2, 112; E-M s.v. považuje původ za nejasný).
Uvedený ie. kořen v nereduplíkované podobě rozšířený o formant -u- je snad doložen v psi. *mbrva 'drobet, hnůj ap.' (jinak Machek 1968, 381).
MEW 192 spojil s něm. malmen 'drtit' od ie. *mel(H)- tv. Ie. kořen *mei(H)-j*mer(H)- řadi N.-Svityč 2, 75 k nostr. kořenu *murA- 'drobit, ničiť, bs
izmuditi v. muditi
izmyti v. mytí
izmiknoti v. mtcati izmhžditi v. HTLŽdatí iznHbdlbniki> v. mwUt iznemagatí v. mošti tznepbštevati v. nepbšteyati izaesti 'vynésť v. nesti izocstí 'vytasit (meč)' v. vT.rn.znoH izníca v. meč iznik»Qti v. nice
izníStí v. rr,<ih/iioíi
izníže v. nizi.
iznOSÍtí v. nesli iznova v. nov*, iznrětí v. ponrěti izuuriti v. nuíiti
izobatt, íA\cí>, 'sníst; verzehren' (lx Supr)
Pref. od zobatí (MLP), v okruhu našich památek náhodou nedoloženého.
Další pref.: ozobati 'ožrat, zničiť; pozobali 'sezobať.
Et: Psi. zobali > b. zóbam, mk. zoba, sch. zobali, sin. zôbati, slk. zobať, č. zobat, dl. jen zob 'zobák', stp. zobat, zubac (SW), p. dziobac, br. dzábac', zobác' (Nos.), spis. dzjaúbác', hovor, dzjábac' (TSBr), ukr. dz'óbáty, řidč. dzjůbáty, dial. zobáty (Hrin.), r. dial. zóbať, jihozápadní dzjúbať (SRNG), vše s význ. 'zobať, dále 'žrát, jísť (zvláště zrní, bobule ap.) v jsi. slk., č. dial., r. dial. (SRNG) aj. Ale vsi. tvary s dzju-jsou přejaty z p. (ESUkr s.v. fcjůbáty).
Formy s poč. dz-, dé-, ď- (slk. dial., Kálal; č. dial., Lamprecht 1963 s.v. aj.; p. br. ukr.) jsou asi expr. obměny slova zobatí; ale vzhledem k formám s -a- je možné, že jde o kontaminaci s jiným slovem, jež je bud' onom. (ťukat), nebo pokračováním ie. *dheub-'vyhlubovat, dlabat', v. Nitsch, íP 31, 148n, Siawski 1, 205n.
• Psi. *zobali < ie. *£eÉA-/ge/?-/g£rři&íi- žrát; jíst; tlama; ústa ap.* (ii. kel L germ. bsl.).
261
izobati
izvajati
Nejblíže příbuzné je lit. žeběti 'jíst; zobať, žebti 'pomalu jíst či žrát, žvýkat' (MEW 403, Trautmann 364 aj.), lot. žebinát tv. (z lit., v. M-E s.v.), zebenieks 'pytlík
S OVSem pro koně' (M-E s.v. aj.); ale stind. jabh- 'chňapať, s nímž přímo spojuje psi. zobatí Machek s.v., je asi nulový stupeň nazalizovaného kořene jambh-. Dále je příbuzné S ir. gob 'zobák; ústa' (< ie. *gobh-no-, Stokes, IF 2, 171 aj.) i S av. zafar-, zafan- 'jícen, tlama' (< ie. *geph-); rodina něm. Kiefer 'čelist, dáseň', stnord. kjaptr tv. aj., kterou sem řadí Kluge s.v., Pokorný 382 aj., ukazuje zčásti na pův. *gebh-, zčásti na gep(h)-. Pokud chápeme *gembh- jako nazalizovanou formu ie. *gebh-, lze sem přiřadit i slova s význ. 'zub, chrup ap.': stind. jambha- 'zub špičák', ř. yöptpoz. 'hřeb, kolik, klín', sthn. kamb 'hřeben', vše z ie. *gombfio-
'zub' (Pokorný 369; v. i zobi, zeli). lh
izobilo v. obili, izobličati v. obUčiti a líce izobrtsti v. obrěsti
izokt, -a m. 'červen; Juni' (2x Ochr Slepě)
V rcsl. a střb. je doložen ještě význam 'cvrček, cikáda' (MLR Srez.).
Původní geografické vymezeni výrazu je obtížné. Předpokládá se, že se výraz siřil s csl. texty, bud' z jsi. variant csl. do rcsl. a str, nebo podle Qošičové, SLR1 1, 25n, naopak.
Exp.: Pravděpodobně z csl. je stč. izok, jzok (?), zok 'květen, červen'. Stp. zok 'červen' se považuje za přejeti ze stč. (Brückner s.v. oko; odmítá Basaj, SFPS1 18, 42n).
Et: Trubačev v SM 9,55 spojuje se str. osobním jm. Zokij, a dále s poles. zóki 'šilhavý' (LeksPol 1968, 83), jež by však vzhledem k významu mohlo být i zkrácením nějakého *rozoki (z *orz-okb), sr. stp. rozoki, stč. rozoký, csl. razokb (MLP) tv.
Nejasné.
Nejčastěji se izokb vykládá z *fbz-okb od oko 'oko' (Vasmer, SM 9, 55, s pochybnostmi Bem. 1, 440n aj.); vice o ie. souvislostech obou částí s.v. iz a oko. SI. slovotvornou paralelou je psi. *orz-okb, doložené v csl. razokb 'Šilhavý' aj. (v. výše), ie. paralelami jsou např. ř. ěv-Seoc, 'obsahující boha', lat. ě-linguis 'mající jazyk venku, nemající jazyk' (sr Brugmann, IF 18, 127n), ř. é£,-ó<pSa.X[Wc 'mající vystouplé oči' ap. Předpokládaný sém. vývoj je *'mající vypouklé oči' -»• 'cikáda' (sr. Zaimov, IzvlBE 3,123, pozn. 1). Pojmenování měsíce se chápe jako sekundární, podle období nej většího výskytu tohoto hmyzu (takto už Miki. 1868, 9 a Pötebnja, RFV 5, 154, který považuje za paralelní psi.
*čbrvbCb 'červec' a 'červen', sr. čn>vem«, i Gošiéová o.c, s. 21). Zaimov, o.c. I22n, uvádí pro tento výklad paralelu v nř. yQÓkkoq 'cvrček/Gryllus campestris' a 'duben' (diferenci v pojmenovávaném měsíci vysvětluje dřívějším výskytem hmyzu v jižněji položeném Řecku), Kopečný rkp. (cit.
podle šaura, sffbu 20,1972,69) přímo předpokládá, že sém. posun 'cvrček' —> 'květen/Červen' je v stsl. ovlivněn oním ř. slovem.
Orel (OLA 1979, 338n) odmítá vyvozování názvu měsíce z názvu hmyzu. Vysvětluje obojí z *jbz-okb, ale s různou motivací: jednak ""mající vystouplé oči' ~* 'cikáda', jednak 'jsoucí z očí, mimo zorné pole* (sr. sch. izočan 'nezřetelný', izôčiti 'ztratit ze zřetele') -4 *'vktadný měsíc' - 'měsíc sousedící s ním'. Podle Šaura (o.c, 67) je předpoklad vkladného měsíce ve vegetační části roku málo pravděpodobný a ani staré kalendáře nedokládají jeho vkládání do období květen-červen (sr. OtSN 11,806). Ono-maziologicky ani věcně není výklad dostatečně podložen. Orel považuje výraz za starobylý, už ie. *eghs-oky-, za jehož pokračování má - jistě neprávem - i výše uvedené ř. ěČ,-ófBa.lfioQ.
Mylné je Iljinského (rkp., v. Trubačev, VJa 1957, 6, 96) spojení názvu hmyzu s lit. elíti, aižýti 'pukať, protože vychází z mylného pův. významu 'šelestit, zvučet, cvrkat'. Nepravděpodobné (Matzenauer, lf 8, 15) je spojeni s lit. šókti 'skákať a stind. kakú-'zajíc' na základě analýzy *p>z-sokb (z reduk. stupně ie. *käk-'skákať) nebo Potebnjovo (RFV 5, 154) spojeni se stind. a/á-, ř. aíč,, lit. ožys ap. 'kozel' (odmítl již Jagié, AsIPh 7, 485); oba výklady vycházejí z významu 'kobylka*, který se pro izokb někdy předpokládá. bs
izOStavití v. stariti
izostriti v. ostn,
izotXb v. yín,
izravbnjatí v. ravbin, izučiti se v. učiti izuměti se, -tli. -biit v. umn. izun'bšina v. un'u izustiri, izustt. v. usta izu(va)ti v. obuti
izvajati v. vajanije
262
izvaliri
izvndiri
izvalití v. valití se izval jari v. voHti a vetěti izvarjati v. varili, a vi,rčti
izvesti 'vyvést' v. věstí, i/, věsti 'vyvézt' v. vestí2 ízvestb, -i f. 'vápno; Kalk'
Z okruhu památek excerpovaných pro SJS doloženo jen 1 x ve VencNik v podobě izvěstb; v str. a scsl. též izvistb (Srez., MLP).
el: Slovo má pokračování jen v r. ízvesť tv. a jeho derivátech.
Přejetí z ř. árj/farroc 'nehašený, neuhasitelný', k ř. g-jísvvůvou 'uhasínat'. Si. -v- za střř. -0- je náležité, í-kmen f. muže pocházet ze střř. áapÉoTic, (DuCan-ge Gr.), ale může být i pnkloněním k sl. příponě -stb-, zařazením k domácím slovům vysvětlíme i formy S -Věs/6 a -VÍStb a počáteční iz- (v. MEW 97, Vasmer, IzvORJ 12, 2, 234n, Bern. 1, 441 aj.); o přejetích, prichýlených lidovou etymologii k sl. prefixu iz- v. Zubatý, AslPh 16, 402, pozn. 1; o vlivu lid. etymologie i Bulié, RFV 15, 356. - Kde k přejetí došlo, zda na staré Rusi či u jižních Slovanů (v. doklad v MLP), se nedá přesně určit; Vasmer s.v. uvádí jako nejstarší doklad památku ruskou ze 12. stol. Není tedy nutné předpokládat, jak činí Šanskij s-v., že r. ízvesť je ze stsl.
Starým sl. synonymem bylo vapbno, v. povapbnití, patrně původně s významem 'hašené vápno', kdežto izvesíb 'nehašené vápno'; později se však tento rozdíl setřel.
Už ve starověku ojed. znamená aoBeozoc, 'azbest' (o tom podr. Diela, KZ 47, 203n) a v tomto významu se jako mladší evropeismus slovo rozšírilo i do sl. jazyků. bs-eh
izvědčtí v. věděli a vidCti iZVČStb v. věstK IZVěstblVb v. vědĚti
izvěštati v. věsti, izvčtrěti v. vřtn. a vějatí izrvčťb v. věti.
izvěvati v. vějatí izvczari v. vezatí izvinpii v. vina
izviti, -vijeti. 'splést, spojit; verflechten, verknüpfen'
(lx Supr)
Prefixát k viti, doloženému v csl. mimo SJS (MLP).
Der.: izvitije 'splétání, skládání (o slovech)'.
S jinými prefixy: obiti 'ovinout, zavinout', obitije 'obvaz'; otbviti 'rozvinout, rozmotat'; poviti 'zavinout, zahalit' s ipf. povijati a povivati, povoi 'šátek, rouška (k ovinutí)'; převiti 'zahalit, ovinout', prěvivati 'ova-zovat, podvazovat (lany)' (spec. o lodi); rozviti 'rozvinout'; sbviti 'svinout' s ipf. sbvivati (s§)> sbvitoje 'kor-
porále, rouška rozložená na oltáři a po ofertoriu složená (svinutá) a přehozená přes kalich', SbVttije metaf. 'zmatek, po-
pletenosť, sbvitbkb 'svitek, kniha', pěnije sbvitbkomt 'liturgický hymnus', pěnije Sbvitbčbnoje tv.; uvivalo 'šátek, rouška, závoj'; zaviti 'zavinout', nezavito 'zjevně, nepokrytě'.
Exj».: Rum. dial. obialä 'hadr; onuce', které Tiktin považuje za exp. z csl. obiti 'ovíjet', je výpůjčka z b.
el: Psi. *viti, všesl.: b. vija, mk. vie, sch. viti, sin. víti, slk. viť, č. vít, hl. wié, dl. wis, plb. vavět (< *vbviti), novět (< *naviti), porn. vie, p. wié, br. víc', ukr. vyty, r. vir', vše 'vít, splétat; kroutit, motat, navíjet', reflexivum všesl. (nedoložené v plb.) s významem 'svíjet se (např. bolestí)', 'kroutit se (např.
0 řece, cestě)'.
Vedle reduk. stupně v prezentuje ve sl. zastoupen
1 0-stupeň před vokálem (csl. povoi, v. výše), o-stupeň před konsonantem (v. věm>a>) a dloužení (v. věja, vetvb).
• Psi. *viti 'vít, plésť < ie. *tfei-fyei-Hr tv.
Všeobecně (již MikL 1845 s.v. viti) je psi. *vbjp viti spojováno s kontinuanty ie. *uei-, príp. s rozšířením o -eHf (Pokorný 1120n). Nejbližší je lit. vytas 'kroucený', vj5ř/'vít, plésť, lot. vit tv., dále stind. váyati 'vije, plete', vitá- 'kroucený, pletený', alb. vig 'pletená nosítka', lat. viěre 'plésť, štír. féith 'vlákno', gót. wadájus 'stěna, zeď', snad i toch. A weyem 'podivuhodný' (Poucha 1955, 305) a ř. yíc; (< *pic) 'řemen'
(Hésychiova glosa), iQ 'Šlacha'. ik izvlačiti v. viačiti a vlešti izvlěšti v. vlíSti izVOdití v. věsti,
263
izvoliti
iže
izYolití v. volicí a veleli
izvračevati v. warb
izvragb v. vřešti,
izyratítí se v. rratiti se a vrbtřti se izyrěstí, izYTbgi>ki> v. vřešti, izvrbtétí v. vrhičti se ÍZ*i yknoli v. vyknpti izn.nodii   v. run, izbChvatítí v. chvatati izb jasniti v. jasni
iždagati v. žeStí i/de v. íde
ÜdefeoIU v. kilíii.
iždcšri v. žešti iždidzati v. žešti iídiíi v. /iti
i/.e, konj. 'že; daß' csl.
Et: Csl. iže ~ str. iže, iž, stukr. íře, iža, pomsln. st. ÍŽ, iže (Hinze 1967, 38 a 113), Stp. ÍŽ{e), hiž(é), p. (kniž.) ii, tie, vše s významy 'že, protože', dále 'aby' (stp. p. str.), 'jestliže' (str.), 'když' (stp. stukr.); není vyloučeno, že v str. a stukr. jde o csl. expanzi.
Brückner 189 řadí k těmto slovům i p. že; SB 2, 230 a 292 upozorňuje na to, že pramenem p. že může být jak iže, tak i ježe.
• (I) Csl. iže < pron. iže. (2) CsL iže < part. i + že.
(1) Vondrák 1924, 2, s. 492n chápe konj. iže jako ustrnulý nom. sg. m. relativního zájmena iže (v. y. Stejný původ má i stsl. ježe 'že, totiž' (v. ježe) a stč. yenž, které se z pův. relat. zájmena rovněž stalo
spojkou. Shodně Bern. 1,417, Machek s.v. že, Slawski 1,476n.
(2) Jako spojení dvou part., í a že je vykládá Brückner, kz 45, 303 a SB 2, 230. Brückner 189 YŠak part. i- ztotožňuje s konj. i.
Kalina. AslPh 3,633 vyložil stp. iže oslabením z ježeježe; tak i MEW 106, odmítá Berneker I.e., Slawski 1, 477. ŽŠ
iže2 v. iz
264
jablanb
jadra
J
jablanb, -i f. 'jabloň; Apfelbaum'
Takto rekonstruuje záhlaví SJS, dolož, však jen ablanb (Ix Tun).
Der.: jablbnije n. kol. (lx GI) tv.
Et: Psl. *abolnb/ablonb f. aj. > b.jáblan m., b. dial. (jjablán, {j)ablén (Gerov), sch. jäblôn m., sln. jáblana, arch. jáblan, slk. jabloň, stč. jabloň, jabloň, č. jabloň, lužJabloň (dl. i m.), dl. dialjabolň (Muka), plb. joblun, joblunä, pom. jabloň, p. jabloň, br. jáblynja, ukr. jáblunja,jáblttn', jáblin' (Hrin.), str. jábolonb (Sachma-tov 1915,151), x.jáblonja, arch. a áia\.jáblon', s významem 'jabloň' (v sln., sch. jen st., zsl. vsi.), v b. přeneseno na 'platan' a v sch. na 'topoľ. Kde došlo k posunu významu, pojmenovává se strom názvem plodu (psl. *ablbko) nebo jeho der.: b.jábälka, mk. jabolknica, dial. jábläka, oblaka (Mafecki 2,42), sch. jäbuka 'jabloň'.
Tvar *abolnb je rekonstruován jen kvůli ojed. str. jábolonb a na základě neslovenských přib. slov, je však stejně dobře možné vyjít z psl. *ablanbjoblom, jak činí Meillet, MSL 14, 368, SK l, 146.
• Psl. "abotnbjablom < ie. *äbal-n-fäbl-on- 'jabloň* < *abel-'jablko' (lat. kelt. germ. bsl.).
Jedná se nejspíše o slovo praevropské (Machek 1954, 116 aj.), přejaté do severoevropských ie. dialektů; jabloň jako jediný ovocný strom má starý název odlišný od jména ovoce, přičemž se vychází z různých ablau-tových stupňů kořene *äbel-, *äbol-, *abal-, a to tak, že v lit. a lot. je rozdíl v stupni ablautu: západolit óbuolas 'jablko': lit. obelis 'jabloň', lot. ábuols 'jablko' : lot. äbels, ábele 'jabloň'; v kelt., stprus. a sl. je n-ový sufix u názvu stromu: stkymer. střu*. aball(en), stprus. wobalne, psl. *abolnbjablonb; to se snad týká i lat. Abella (< *abel-na) 'město v Kampami proslulé pěstováním výborných jablek'; v germ. je název stromu vyjádřen kompozitem: něm. Apfel 'jablko' : Apfelbaum, ags. mppid-dor, ceppul-dre, sthn. aphol-tra, VŠe 'jabloň' (Ebel, KZ 6, 216; Hoops 1905,475-81; Bern. 1, 23; W-H 1,3; Pokorný In; Vasrner 3,477; Slawski 1,481; Porzig 1954, 196n; Moszyňski 1957, 280n; Machek s.v. jablko; Friedrich 1970, 59n; Gamkr.-Ivanov 1984, 2, 637n aj.).
Schräder, BB 15, 287, Fick 349 a Hehn 1911, 627n se domnívali, že se název stromu rozšířil ze jména kampanskěho města Abella: označeni mälum Abellänum prý nejprve proniklo do kelt. (sr. stir. aball, ubull), odtud bud' přímo do sl. (Fick I.e. a Šachma-tov, AslPb 33, 89 počítají s kontaktem Keltů se Slovany na dolním Dunaji), nebo přes Gennany: Hehn I.e. (podobně i Brückner, AslPh 29, 120) usuzuje na germ. prostřednictví, ovšem ještě před prvním germ. posouváním hlásek. dt
jačaja v. jeěaja
jače v. jakí.
jadra, -i. n. pl, 'náručí, klín; Brust, Schoß'
často i 'záňadří', přen. 'nitro.
Ve spojeni s prep. v& zpravidla s počátečním «-: Vb nedra, Vb nědrěckb (< *vbn-ědra, *vbn-ědrěcfa mylnou dekompozici; jen tx dolož, v;, jadrěchb), Vb n jadra (anai. podle jadra); stsl. materiál ještě neukazuje na ustálení těchto podob i mimo předložku, jako je tomu v sl. jazycích. Sch.-Šewc 981 zde nesprávně vidí n-ovou protezi.
Var.: v mladších pam. ňadra (vb ňadra, -ackb r^rim, -ěchb Bon, SlužSoí^.
Exp.: Z csl. je patrně r. nedra vnitřek, hlubiny (země) ap.' (podle Bernekera 1,270 z r. je b. nedra tv.), snad i ukr. arch. nidra tv. (Hrin., Žel.).
Br. netra, nétry, které kromě 'hlubiny (země)' znamená i 'hluboký, neprostupný les', je pravděpodobně výsledkem kontaminace vsk nedra a nétrja; v. Havlová, Slávia 40, 82.
Et: Stanovení psl. tvaru je obtížné a záleží na et. výkladu. Nejčastěji se vychází z psl. *jadro.
Psl. * jadra pl. > sch. nědra/njědra, řídce i sg., dial. i njadra, nidra, arch. i njidra, njedri, sln. kniž. nedra, nédrje (SSKJ), řídce t sg., slk. ňadrá, ňadro sg., stč. ňadra, nedra (StčS), č. ňadra, řídce i sg. ňadro, s významy '(ženská) ňadra, hruď', dále 'záňadří', 'útroby, lůno', přen. i 'nitro*.
Sém. shodné jsou podoby s počátečním na-; sch. dial. ňadra, sln. nádra n. pl., nádrije f. pl. (Plet), stč. ňadra, luž. ňadra (bl arch. podoba s palat n je podle Sch.-Šewce 980 z č.), kas. jen ve spojení za nadri (PWb 1,
265
jadra
jadro
55 i), stp. ňadra, p. arch. a dial. ňadro sg., častěji
ňadra pl., nadrze (podle Bernekera l.c. je ukr. arch. náäro, pl. nádrazp.; tak i Richhardtová 1957, 81). Toto a- vysvětluje Gebauer (Gb 2,45i) jako sandhiovou podobu z ja-; to připouští Berneker l.c, ale uvažuje i o tom, že a- zde může být původní, z ie. ô; tak i Sch.-Šewc l.c. (předpokládá ie. *ůdT-loidr-). Berneker l.c uvádí i další možnost, že totiž n'adro ztratilo palat, vlivem četných slov s na-, nad-. Slovo bez bezpečné et.
• (1) Psi. "jadro < *ědro <ie. *oid- 'nadouvať.
(2) Psi. "jadro < "Sdro <ie. *ěter- 'vnitřnosti' (ř. germ. kelt.).
(1) Fick, KZ 21, 5n spojil psi. *ědro s ř. oÍôôlv 'nadouvať, oíóoc 'otok, opuchlina', se sthn. eiz 'hlíza, vřed', něm. Eiter 'hnis', vše z ie. *oid- 'nadouvať, které bylo v sl. a části germ. slov rozšířeno formantem -ro-; tak i Vondrák 1906, 1, 64, Kluge 161, SM 6, 44 aj. Z téhož ie. kořene je arm. ait 'tvář', aitnum 'nadouvám' (< "oid-nu-mi; Bartholomae, BB 17,93, Bezzen-berger, BB 27, 172, Pokorný 774 aj.), snad i lat. aemidus 'nadutý, vzdutý' (Fick l.c, W-H 1, 16n, E-M) aj. O tomto kořenu v. i jadro, jadi, isto.
(2) Sém. lepší je spojení s ř. tjzoo 'srdce', t)tQO\ 'břicho, vnitřnosti', stnord. ädr 'céva', sthn. äd(a)-ra tv., in-ádiri 'vnitřnosti', něm. Ader 'céva' (Schmidt 1889,198; Bugge, BB 18, 171; Machek s.v. ňadra; Stech, BStE 8, 179n aj), VŠe z ie. *iter- 'vnitřnosti' (v. Pokorný 344); s ablautem -ô- sem Pokorný řadí i středokorn. en--eder-en a stir. in-áthar 'vnitřnosti' (z *en-ôtro-). Týž stupeň vidí Berneker l.c. i v sl. *adro. Sl. -dr- proti ie. -tr- vysvětluje Brugmann li, l, s. 330 sonorizací den-tály, Berneker l.c. kontaminaci se sém. blízkými slovy (stind. udáram 'břicho, vypouklina ap.'); pod. Machek l.c Georgiev 1958b, 59 se domnívá, že psi. *ětro se změnilo v *ědro vlivem názvů, které byly pokračováním ie. *něd- (v. níže).
Mcillct 1902, 408n spojil stsl. jadra s ř. vnäóq 'břicho, břišní dutina'; pokládal tedy počáteční n- za původ ni a domníval se, že zanikalo po pref. va. Shodně Georgiev, VJa 1954, 4, 53, který připojuje i etrus. neíívis (gen. sg.) 'útroby, vnitřnosti' a vše řadi k ie. "něd-. Výklad málo pravděpodobný: ř. vr/Sůc, je nejasné (v. Frísk s.v.) a stsl. materiál svedči o tom, že počáteční n- bylo pův. pouze po pref. vb.
Otrebski, LP 6, 176 pokládá za příbuzné lít. vědaras ' vnitřnosti, břicho', lot včdars, v$ders 'břicho', stprus. weders 'břicho, žaludek'. Domnívá se, že i sl. měla pův. počáteční v-, které později zaniklo.
Zcela nepravděpodobný je i názor Oštirův (Etnológ 13), že psi. nědtro (takto!) je z ilyrotráckčho substrátu.
žš
jadro, -a n. 'stěžeň ?; Mast ?' (2x Supr)
Doklad v Supr 400, 12 kontextově (korab'bju ... tvoje jadro jestb isprbva vs porode o drívěsiprěslušanija) i ŕ. předlohou iaróq 'stěžeň' spiše svědčí pro význam 'stěžeň', zatímco doklad v Supr 400, 29 (tmě sii korabh jadro) je nejednoznačný a odpovídající výraz ioxíov 'plachta' ukazuje spíše na význam 'lodní plachta'. Zdá se, že neupřesněnosi významu v stsl. pochází z toho, že Praslovanům nebyl pohon lodí plachtou zcela běžný; o tom svědci i to, že výrazy pro lodní plachtu, stožár či ráhno se v jednotlivých jazycích liší. Brückner, KZ 45, 317 se domnívá, že význam 'stěžeň' je omyl překladatele, který četl ř. íaxiov jako lazóg.
Der.: Csl. jodrina 'lodní plachta, plachtoví' (v Mak psáno i adrina); MLP uvádí i csljadrilo tv. a drěva jadrb-na 'kormidlo'.
Et: Psi. *jadro > sch. jedro, jědro, dial. jadro, jádro, (j)tdro, sin. jádro, nejspíše i č. st. a spec. jádro (Jg, PSJČ, SSJČ), pom. jadro, Stp. jadro (Brückner I.e.), r. dial. a st. spec. jadro (Dal), s významy 'lodní plachta' (sch. sln.), 'druh opony či závěsu' (sin. st. Plet.) 'síť' (rybářská či lovecká; č. spec., pom.), 'záhyb sítě, její pytlovitá část, do které se chytají ryby či ptáci ap.' (sln. st. Plet, Č. st. Jg 1, 559n a 5, 896, pom. stp.), 'oko na rybářské síti' (sch. dial. jadro RSAN, kaš. Sychta), 'stěžeň' (r.).
• (1) Psi. "jadro < *éd- < ie. "oíd- 'nadouvat se ap.' (2) Psi. "jadro < ie, *jä- 'jít, jeť.
(1) Tento výklad, spojující jadro s arm. ait 'tvář', ř. oiöäv 'puchnout, bobtnat', ofôoq 'otok', sthn. střhn. eiz 'vřed, hlíza', dále pak také sthn. eitar, něm. Eiter 'hnis', navrhl už Fick, KZ 21,463 a přijali jej Bezzenberger, BB 27, 172, Brückner I.e., Vondrák 1924, I, 555n, S-A 1955, č. 16, Slawski 1, 485n a Skok 1, 768n, připouští Pokorný 774; vycházejí z psi. *jadro 'záhyb', 'klín', 'plachta' <- *'něco vydutého' jako společného východiska pro sl. jadro 'plachta' a jadra 'ňadra' (v. jadra). Někteří autoři k této rodině řadí i psi. *jadb 'jed' (v. jad*.), Brückner aj. i psi. * jedro 'jádro' a *jedrh 'rychlý' (v. jedrt).
(2) Miklošič (Míkl. 1845,110) analyzoval jadro jako jad-ro a spojil je s préz. kmenem psi. slovesa *jadp jati 'jeť, respektive *jbdg iti 'jíť. Podobný výklad nabízí Berneker l, 442, který ovšem analyzuje ja-dro (suf. -dro by však byl ve sl. ojedinělý; v. Brückner o.e.), a uvádí sémantickou paralelu v lat. vělum 'plachta' : wehere 'vézť.
Machek s.v. jádro, předpokládá přejetí z blíže neurčitelného slova, příbuzného s ř. áazéprov 'lodní plachta', což je velmi nepravděpodobné. Mikkolovo spojení (Mikkola 1913, 1, 47) se stnord. jaSarr 'hrana, okraj (ruky, šatů ap.)' je osamocené (sr. Jóhannesson 54n i Vries 1962, 289). bs
266
jadza
jadza v. jeeza
jadi, -a i -u m. 'jed; Gifť
Z předložkového spojeni vzniklo Otbjadb 'protijed, lék'. Der.: jadovitb 'jedovatý'.
Et: Psi. *ěck > b. mk. jad, sch. jád, jád, jéd, jíd, sln.jád, slk. č.jed, stě. hl jěd, porn. jád, p. br., ukr. zř., r. jad, ukr. i jid (Hrin.). Vše 'jed*, přen. 'hněv, zlosť {b. mk. sin. porn.), 'hoře, žal' (mk. sch.), 'bída, nouze' (sch.).
Slovo má dva výklady, pravděpodobné po stránce hláskové i sémantické; někteří (Bern. i, 272, Vasmer 3. 482 a Bezlaj 1, 216) myslí na psi. kontaminaci slov z obou ie. kořenů.
• (1) Psl,;VľŕA. < *ědb < ie. *oid- 'otékať. (2) Psl.yaťfc < *Sdb < ie. *ěd- 'jíst'.
(1) Psi. *ěrfeje nejspíše příbuzné se sthn. eiz 'vřed, nádor', něm. Eiter 'hnis', ř. oiöoq lotok\ arm. ai-tumn tv., lit. aidinti 'dráždiť, lot. idra 'vyhnilý, ztrouchnivělý kmen*, vše z ie. *oid- 'hnisat, otékať (Fick, KZ 21, 5, Bezzenberger, BB 27, 172, Pokorný 774, Slawski 1, 484, Machek 1968, 219, Sch.-Šewc 450n).
(2) Jungmann (Jg 1, 579), Miklošič (Mikl. 1845, 109 a mew), Machek 1957 s.v. aj., nejnověji SM 6, 46, pokládají *ědb za deverb. od psi. *ěsti 'jíst', neboť prý jed souvisí s jídlem, do něhož se obvykle přimísí (sr. sém. paralelu v csl. o-trovb 'jed' : stsl. na-truti 'nakŕmiť a ve fr. poison 'jed' < lat. pôtiô. 'nápoj*, v. Brückner 196); další et. výklad v. jastí.
Kořínek, LF 57,14n, pozn. 3 vykládá *édb z nulového stupně kořene *dô- 'dávať s pref. *ě-: jed by pak znamenal 'něco přidaného', dt
jadb v. jastí
jagnbcb v. ague
jagodachranilište v. agoda a cfaraniti
jachati, jaden, 'jet; fahren'
Též ve významech 'plavit se' a 'putovať. Psáno i ěchati.
Der.: pref. otěchati 'odjet, odplout'; podbjachati 'objet, projet kolem, obeplout'; prějachati \ prěěchati 'přejet, přeplout; přepravit se'; (priěchati tv. lx Zogr zřejmě chybou za prě-, v. SJS); ujachati 'ujet, uprchnout'; vbjachati 'vjet, vplout'; vbzěchati 'vyjeť. Jako ker. (frekvent.) funguje jazditi 'jezdit' (v. jazditi).
Et: Původní psi. infinitiv *jati se snad dochoval v č. jet jedu 'jeť, hl. jěč jedu 'jet na koni', dl. jěš jědujjěžom 'jeť, doložen je i v stp. jač tv.
jaki>
Už v psi. ho nahradil infinitiv na -chati (Pedersen, IF 5, 51, Persson 1912. 349, Bern., Mikkola 1913, 2, 175 aj.), později se -cha- v některých jazycích šíří i do préz. Psi. *jachati jadg, všesl. (nedoloženo v plb.): b. já-cham, dial. écham (tzvIBE4, 73), mk.java, sch.jähati jäšem, zř. i jähaju (Rj), dial. jäti (< jähati), sin. jáhati jáhamljašem, slk. jachať, stě. jeti jedu, č. arch. a ex-pr. jechati jechám, dial. i jachat, jechať, jochať (Bartoš 1906 aj.), hl. jěchat jěcham, dl.jěchaš jécham, st. i ja-, pom.jachac jadg, pomsln. i jechac, p.jechač jade, stp. a p. dial. i jachač, br. jéchac' jedu, ukr. jichaty jidu, r. jěchat' jedu, v základním významu 'jet, přepravovat se pomocí koně, vozu, lodě ap.; cestovať (vše mimo slk. dl.), také 'rychle se pohybovat; spěchat' (slk., č. jechati, dl. st., pomsln.), též v řadě dalších přenesených významů.
• Psi. * jat i jadg (< *ěti ?) < ie. *ei- 'jíť + -eH-.
Psi. * jati jadg se všeobecně (již MEW, dále Trautmann 106, Berneker, Vasmer, Meíllet 1924, 103, Machek, SM aj.) spojuje s ie. *jä-, což je nulový stupeň kořene *ei- (= Htei-) 'jíť (v. iti), rozšířený o -eH, snad s kauzativním významem (SM 8, 183). Nejbližším příbuzným je lit. jati jóju 'jeť, lot. jat jáju tv., dále stind. yati 'jde, jede', yana- 'cesta; povoz', av. yáiti 'jde, jede', het. iia- 'chodit, jet; pochodovať (Sommer dle citace u Friedricha, s v), toch. A yá- 'jít, přemisťovat se', B yatsi tv., lat. iänua 'brána', stir. á 'vůz', áth (< *iá-tu-) 'brod', střhn. a něm. dial.yän 'linie, kterou dodržuje sekáč při kosení' (Pokorný 296 aj.). Všechny tvary v ie. jazycích odpovídají ie. *iä- < ei- + -eH2-, ve sl. však vzhledem k náslovnému ě- musíme předpokládat rozšíření *-eHr, pokud se ovšem nejedná o následek kontaminace jiným tvarem.
Střídáni forem ja- a jě- v násloví se vysvětluje nejčastěji vlivem pref. tvarů (sr. Fortunatov, AslPh 12, 98n, Zubatý, AslPh 13, 625, Pedersen, KZ 38, 312, Meillet l.c. aj.). Bruckner 203n, jenž vycházi i pro sl. z ie. vidí ve změně já- > ě- vliv slovesa -ěsti : jasti.
Prézentni -d- je nejspíše rozšíření, tematizujíct pův. atem. sloveso (sr. stind. yäti, av. yáiti; tak Brug-mann II, 3, 374, Ostholf, IF 5, 300, Vasmer 1, 392, Meillet 1934, 205, Stang 1942, 52, SM aj.) nebo bylo připojeno podle iti idg (v. iti; Machek s.v. jiti).
Sémanticky nevyhovuje Ujinského (IzvORJS 20, 3, 70n) spojováni s av. aěšma- 'hněv' a ř. oiui 'vztek, vzteklý útok' z ie. *oi-s-'jít, jeť (odmítá Vasmer aj.). ik
jaiěica v. .jeěaja
jaki» pron. relat. 'jaký; wie beschaffen'
Indefinitní 'nějaký, jakýkoliv', ve spojeni jacěmb
267
jakí.
jama
choštešt zakonomb 'jakkoliv*. V csL památkách i jako interogativnj.
Jako (i ako, Zogr As Supr; časté jsou i zkráceninr zloěýěy ék s titlou, takže nemůžeme vyloučit, že ke zkráceni jako > jala, začalo docházet už ve stsl.) - 1) adv. relat. a interog. 'jak', v korelativních dvojicích s tako (sice) i, takožde s významem 'jak - tak*; s num. k označení přibližnasti ía.s\,,jako i (po kompar.) 'než'. - 2) Konj. ve funkci kopul, a grad. 'jakož i', kont. '(a) tak', deklar. 'že' (řidčeji s inf ne věste li jako ognju neugasajemu by ti, Supr 107,18). Spojení ne (takožde) jako 'ne že by', tbkbtno jako, obače jako, ašte ne
jako aj. 'než že', též ve funkci explika ti v ni s významem 'Že', v elipse ve spojení Čbto (se) jako 'proč, co(pak) že'; také jako kauz. 'protože, ježto, jelikož, neboť'; temp. nejčastěji 'když', ve spojení jako Vbčijo 'jakmile', potomb (že) jako 'poté, co*, togdaže jako 'sotvaže'; hypotet. jako 'jestliže, -li', konces. 'i když, i kdyby', s naznačením výjimky ve významu ieda kdyby', ve spojení jako ašte ne, m> jako 'kdyby ne?, jako je i finálni 'aby' a konsek. 'takže';
v. v těchto funkcích i ako.
Ve spojení s partikul! -Že: jakbže pron. relat. a interog.
'jaký'.
Jakože adv., konj. a part. - 1) Adv. relat. *jak(o), jakožto', interog. 'jak*, při vyjádření přibližnosti 'jakoby', po kompar. 'než'; 2) Konj. kopul, ve dvojici jakože - i 'jako - (tak) i', v závěru sdělení '(a) tak'; deklar. 'Že', s naznačením výjimky 'než že'; kauz. 'protože, ježto, jelikož, neboť', temp. 'když', hypotet. 'jestliže, -Ľ', fin. 'aby', konsek. 'takže'. - 3) Ve spojeni avě jakože směřuje od významu 'je zřejmé, že' k funkci part. 'zajisté, zřejmě' (da ašte ubo ne by vbstalb javě jakože oky prělbšteni sii ... otbvrhgli se jego byše  Supr 441, 30).
Jače adv., vyskytující se pouze ve spojení dbnb jače dbnb 'den co den' (lx Supr).
Der.-, jakovb pron. 'jakýkoliv*; jakovbže (akovbže Chxist) pron. relat. 'jaký*, v korelativní dvojici jakovbže - takovb 'jaký - takový'.
Exp.: Z csl. je zřejmě r. jáko (Vasmer s.v.), asi i jákij (Daľ).
Et: Psi. *jakb >slk. aký, hovor, i jaký, c.jaký, hl. St. jajki (se sek. -j~, v. Sch.-Šewc), dl. st. jaki (Muka), pom. jak'i, p. jaki, br. jaki, ukr. jakýj, r. st. a dial. (jiho-záp.) jakój, jakéj, jakíj (DaO, vše 'jaký' v různých pron. a adv. funkcích, v č. pom. p. br. i 'který'. Mimo jsi. luž. a r. se pokračování sl. jakb rozšířilo i jako interog. na úkor pův. kakb.
B. mk. jak, sch. sin. jäk a hl. jakny 'silný, zdatný ap.' sem patmč patří také, protože význam je asi sek. (SM 8, 171 aj.); existují však i jiné výklady těchto slov, které je s jah> nespojuji (např. Sch.-Šewc 422).
Bern. 1,417 sem řadí i plb.yoce/*proč' (jô(t)sěl < *jók'ě cel, v. Rost 1907, 389), sr. i P-S 75.
Vzhledem k lit. jóks, jôks 'nějaký' (většinou se záporem 'žádný') by mohlo jít o slovo už bsl. (tak Trautmann 106, Fraenkel 194), nemůžeme však vyloučit mladší, paralelní tvoření.
Derivát psi. *jb < ie. relat. *io- (v. se suf. -akb (v. Vaillant4,377), který je např. v psi. kakb, takb; sr. Bern. l.c, Vasmer 3, 487, Bezlaj 1, 218, SM l.c.
Jinak Isačenko, ZslPh 40, 3l5n, který předpokládá ja-ko,ja-kb, kde ja- je nom. sg. f. zájmena jb\ -ko, -kb má rovněž pron. původ.
Některé výklady pokládají konj. jakb, jako s počátečním j- za sek., z pův. *ako s protetickým j- (sr. Sch-šewc 422n). Patrně však jsou *ako a *jako paralelně vzniklé tvary, u nichž docházelo v dalším vývoji k míšení, ovlivněnému i jejich sémantickou nevy-hraněností a vzájemnou fonetickou blízkostí (SK 1, 153n; v. ako). Stsl. adv. jače je měkká varianta jako, která odpovídá poměru ače: ako. Podrobněji o -če v. SB 1, 305n, SK 2, 120 s další lit. pv
*jalb»b adj. 'lstivý; listig' (lx Venc)
Dochováno pouze v charvátsko-hlaholskčm textu rukopisu tzv. Římského breviáre v cyr. přepisu; Boleslav že bratb ego ustaví i ělnimb umontb, reki... (AsiPh 25, 14, řádek 35-36), v paralelních textech ve VencNov a VencLab sk'vmbnimb umomb, ve VencVost plačevnymb smyslomb a VencMin s plalevnymb slovomb.
Význam 'jedovatý', navržený Weingartem (SbSvatovácl. 1, 911), snad na základě sém. i formálně obtížného et. spojení s psi. *ědb 'jed', je možno odmítnout.
Et: Jedná se o csl. reflexi ch. jálan 'závistivý, zlomyslný, lhostejný ap.', derivátu od ch. jäl m. 'závist, nenávisť; sr. i ch.-csl. alb, albnb (MLP). Protože je to výraz kajkavský a sin. (sin. st. a dial. jal 'závist, nenávist, zlo, klam ap.*, jálen 'závistivý, klamný, podvodný' Plet), má asi pravdu Skok 1, 750, vidící v něm výpůjčku z ttat. zprostředkovanou Avary; sotva jde o přímou výpůjčku ze střtur. äl 'lest, úskok', jak soudí Berneker l, 28. Mladší přejetí z os-manské tur. do sch., ale i b. a mk. ve významu 'lživý, klamný' asi vedlo Daničice v rj k mylnému názoru, že naše jalan 'závistivý' není přejato z ttat. (podrobněji v. Skalka, Slávia 61, 189-192).
Nepravděpodobný je předpoklad psi. *jan>, příbuzného s ř. íijrtoc 'horlivost, nadšeni závisť (jako možnost Bezzenber-ger, BB 27, 160). bs
jama, -y f. 'jáma; Grube' Der.: rel. adj.jambnb.
Et: Psi. jama, všesl.: b. jáma, mk. jama, sch. jáma, sin. jáma, slk. jama, č. jáma, luž. jama, plb.
268
jama
jarigfc
jomo, pom. p, jama, vú.jáma, vše 'větší vyhloubeni-na v zemi, jáma', odtud také 'hrob', dále 'jeskyně' (napr. sch. Rj, sin. Piet, luž. pom. p.) aj. Slovo bez přesvědčivé etymologie.
• (I) Vsi. jama ~ i.ôi-apäv 'rozkopať, ě^-a/i&v 'vykopať aj.
(2) Psl. jama < ie. *ôumä 'jáma' (kelt. ŕ.? irán.?}.
(3) Psl. jama < ie. *em- 'bráť.
(1) Nejčastěji se psl. jama spojuje s r. ôi-apôv 'rozkopať, s^-apäv 'vykopať, ápápa 'příkop, kanál', ifin 'lopata, motyka' (poprvé Osthoff, KZ 23,86, po něm Solmsen 1909,194n, Bemeker l, 444, Pokorný 502, Vasmer 3,489, Bezlaj l, 219 aj.). Potíže ovšem činí rekonstrukce ie. kořene. Bemeker, Pokorný aj. jej rekonstruují v podobě *iäm- '(roz)kopat, (roz)rýť (pak *jama pův. *'vyryté, vykopané motykou', sr. lit. duobe 'jáma, díra' : dúobti 'vyhloubit', něm. Grube 'jáma' : graben 'kopat, rýť aj.; Slawski 1,497), což neodpovídá ř. a-. Proto Machek s.v.jámai SM i, 70považují sl. j- za protetické, ie. kořen nerekonstruují.
(2) Sém. lákavé je Lidénovo (KZ41,395n) srovnání sl. jama s ir. gal. uaimh, střir. (h)uaim, stir. huam 'dutina, jeskyně, doupě ap.', příp. s av. unä- f. 'díra, trhlina (v zemi)' a s ř. sůvy iože, lůžko; brloh, pelech'. Hláskoslovná námitka proti tomuto spojení (napr. v SM l.c.) není nepřekonatelná: ie. *ôumä > jednak *oumä (odtud kelt., v. MacBain aj.), jednak se v něm dlouhý diftong zjednodušil v ô; další původ onoho *ôu-mä je ovšem nejasný (z ie. *H}e-u(H)- 'prázdný'?). Av. a ř. slova (*u-ná/eu-na) se pokládají za nejasná (Barth. 401; Frisk 1, 589).
(3) Spojování s psl. j§tijbmo 'bráť (Gebauer 1894, I, 611 a 81; Gb 1, 599) je všeobecně odmítáno (Wiede-mann, BB 29, 317; Meillet, MSL 14, 365; Bemeker l.c. aj.), ačkoliv je hláskově i sémanticky dobře možné, sr. č. jímka 'nádrž na vodu aj.'; více o základním slově s.v. jetí.
Spojování s lat. lama 'bažina, močál', lit lomá 'jáma, prohlubeň' a lot lama 'prohlubeň, louže ap.' (Schulze 1966, 59) naráží na potíže v náslovi (W-H I, 753; Fraenkel 385).
Nepřijatelné je srovnávání s lot. judma 'hloubka, hluboké místo mezi mělčinami; mořská úžina aj.' (Jagié, AsIPh 2, 396; Zubatý, BB 18, 251) vzhledem k ugrofinskému původu lot slova (Setälä, AsIPh 16,278; M-E2, 126), stejné jako Rozwadowského (RS 6, 68) spojováni jama s ŕin. uoma 'řečiště, koryto řeky'.
ij
jamože adv. relat. 'kam, kamkoli; wohin, wohin im-mer'
Ve významu 'kamkoli' zvláště ve spojeních jamože ašte a jamože kotižbdo. Var.: amože tv. (2x Bes).
Et: Psl. *jamo(že) > stč. jam, jamž(e) ap, (Gb), č. dial. jamo - tamo (Loriš 1899, 73), stp. ojed. jamo (SStp), str. jamo (archív SDrJa, v. SM i, 71) s významy 'kam' (stč., stp., str. ojed.), 'sem - tam' (č. dial.).
B. dial., mk. dial. ámo 'zde' (Gerov, SM 1,71) spolu se str. amože 'kam', ojed. 'kde' (StrS) vykládá Bemeker l, 418 z pron. základu *e~jo~, tedy z psl. *amo.
Sch. mm 'sem' vyvozuji Daničič, Rj l, 81 a Berneker l.c. z ôvämo 'sem', 'kam', 'kde' ap., což dokládá Jagič akcentuací ä-místo očekávaného ä- (v pozn. k výkladu Šumaná, AsIPh 30, 293). Skok 1, 35n je však vyvozuje ze samo (odpadnutím s-). Zkrácením z ovamo vykládá SM l, 71 i b. mk. amo.
Buď *j-amo od *jb (< ie. *io-; Bera. i, 417n, S-A 1955, č. 318. Slawski 1, 498, SB 2, 237n, v. ij), tvořené jako
kamo od *h> a tamo od *tb, což by znamenalo analogický útvar (pův. kamo z *ka + mo, tamo z* ta + mo; v. Isačcnko, ZslPh 40, 315, SM l.c, SB 2, 238), nebo *a-mo ( < abl. ie. pron. *e-/o-; Šumán l.c; Vasmer 3,490, v. a). Velmi pravděpodobné je paralelní vytvoření a pozdější kontaminace obou typů. Složka -(a)mo se někdy chápe jako zesilovací partikule, stejně jako že (blíže o -mo v. např. SB 1, 320n, o -že v. že, SB 1, 334 aj.). Slovotvornou paralelou sl. jamo : tamo : kamo je ř. fjfioc, 'když': zňfioQ 'tehdy': nřj/ioc 'kdy' (Kozlovskij,
AsIPh 10, 657n; mylně pokládá slova obou větví za pokračováni už ie. *iämo-: *tämo-: *kuämo-, sr. Meillet 1934, 469 a Vaillaat 2, 71 In). bs
jankiira v. ankfira
jarígb, -a m. 'hrubý šat (kajícníků)'; 'grobes (BůBer)-gewanď (2x Tun)
Et: Slovo jen rcsl., respektive str. (arigb,jarigb tv. Srez.), též jaríga f. 'hrubá látka; oděv z tohoto materiálu' (Dal jako staré).
Etymologicky neprůhledné.
Podezření z přejetí je silné (tak i VaíUant 4, 498), i když pramen přejetí znám není.
Pokud vyjdeme z předpokladu, že jde o slovo domácí, nabízí se spojení se stú. jarina 'vlna (jehněčí nebo kozí)', tak Mikkola, BB 22, 247, Dat, Vendinová, OLA 1978, 244; o jeho et. v. jarina.
Potíže činí suf. -igb, který se ve staré ruštině objevuje jen u slov cizích nebo et. temných. Sotva mají pravdu Mikkola l.c. a Milewski, RS 10,97, spojující jarigb přímo s lit. adj. éringas 'březí' (lit. in = sl. i). Lépe je Vendinová l.c. spojuje s častým r. sufixem -iga, sr. např. r. dial. vesníga 'ovčí vlna z jarní stříže', vešníga 'druh ovčí kůže špatné kvality, získané při jarní porážce' (SRNG); i tento výklad má však svou slabinu - suf. -iga je mnohem mladší. Ih-eh
269
jarina
jaru
jarina, -y f. 'vlna; Wolhť (Apoc Parim) Var.: arina (Rumj Zach).
Et: Psl. *jarina (< *érina ?) > b. jarina, dial. i jérina (BDíai 7,62) a eŕiwá (BDial 5, 248), mk. jarina, sch. jarina, všude 'vlna (ovčí, jehněčí)', v b. dial. (BDial 3, 326 a 7, 62) a SCh. dial. (RSAN, Rj) také 'kozí vlna', v sch. dial. ještě i 'kozí kůže'.
Slovo má dva možné výklady.
• (1) Psl. *érina < ie. *er(\)- 'ovce, koza aj.' (2) SA. jarina < Ú. jara 'jaro' -t- suf. -ina.
(1) Většinou se csl. jarina 'vlna' považovalo za prib. s lit. (j)ěras, lot. jgrs 'jehně' a stprus. eristian dem. 'jehňátko*, a dále se spojovalo se stir. heirp, ir. if)earb (< *er-bh-) 'daněk, koza aj.', ŕ. ěqhpoc, (< *eri-bho-) 'kůzle', lat. ariěs 'beran*, umber. erietu ak. sg. 'berana' (MLR MEW, Vasmer 3, 493 aj.); Udéo 1906, 23n připojil ještě arm. oroj (asim. z *er-oj) 'jehně', E-M s.v. aras arm, aru 'samec'. Ie. východiskem je *er(i)- 'ovce, koza aj.', pův. snad 'zvíře s rohy' (Pokorný 326); balt. a sl. tvary by pak reprezentovaly zdioužený stupeň tohoto kořene. Trautmann 70 rekonstruoval na základě csl. jarina 'vlna* a lit. ěríena 'jehněčí maso' bsl. *ěreiná- 'jehněčí vina, jehněčí maso'; bsl. stáří slova však není vzhledem k produktivním suf. ve si. {-ina) a lit. {-iena) jisté.
Fick, BB 2, 208, Trautmann l.c. aj. připojili ještě ř. dgag, EÍi?iov, Sgiov 'vlna', ta však, jak ukazuje mykén. weweea, pocházejí z *ueru- (Chantraine).
(2) Méně Často (Preobr. s.v. jar,, W-H s.v. aries, Trubačev 1960, 77n, Toporov 2, 72-5 a SM 8, 173n) se csl. jarina
'vlna' spojuje s rodinou sl. jaro 'jaro' (sem i názvy jednoročních mláďat, sr. např. r. járka 'mladá ovce' aj.) < ie. *jô~ro-f *jě-ro- 'rok, jaro* (stejný kořen je např. v av. yär-, gót. jer, stnord. ar, něm. Jahr 'rok', ř. (ůqo. 'rok, roční období, doba květu' aj., v. Pokorný 296n), jež může patřit do rodiny ie. *ei-'jíť. Preobr. l.c. podpírá tento výklad r. pojárok 'jehněčí vlna z prvního střihu' < *po jaré 'po jaru'
(Vasmer 2, 422).
Hláskově i významem nejvíce vyhovuje kompromisní řešeni, spojující do určité míry výklady (1) a (2) a předpokládající kontaminaci dvou pův, rozdílných rodin ve sl. (*éro- x *jaro, v. Bern. l, 447),
popř. již V bsl. (v. W-H l.c, Pokorný Lc).
Posunutím kontaminace do bsl. by se snad mohlo vysvětlit počáteční j- v lit. jěras a lot. j?rs oproti lit. éras a stprus. eristian; Fraenkel (ZslPh 11,38n a IF 59, 307, Fraenkel 121) totiž poslední dva výrazy přiřadil k ř. egupoc. aj. (v. výklad 1), ti L jěras a lot jěrs zase k av. yär- aj. (v. výklad 2). ij
Jaroslav*,, -a m. nom. pr. (2x Ostr)
Jméno kyjevského knížete Jaroslava I. Moudrého (1019--1054).
Et.: Psl. *Jaroslavb > b. st. Jaroslav, sch. Jaroslav, Jeroslav (Rj), nověji Jaroslav, Jěroslav (RSAN), slk. č. Jaroslav, p. Jaroslaw, ukr. r. Jaroslav.
Kompozitum z jaro- 'prudký, silný' (v. jam.)
a -slavb (v. slnviti). sr Bern. 1,447n, Vasmer 3,494, Skok 1,757 &.v.jära2, Bezlaj 1, 220, Sch.-Šewc 428, SM 8, 176n aj. Celkový význam jména tedy je'silou, bujností slavný' (Kopečný 1974, 79 aj.); na to ukazuje i synonymita Jaro-a Sveto- (od psl. *svetb 'silný', v. sveti), např. v názvu téhož božstva Jarowit = Swietowit (Brückner 199). pv
jaru part. 'kéž; wenn doch' (Supr)
Csl. i jarju a jaro t v. (MLP), rcsl. {j)aru tv. (Srez.). Je doloženo ve spojení s kondicionálem a partikul! da jaru
da bychb 'kéž bych* ap. Et.: Nejasné.
• (1) Stsl./ťirw < ř, šť?' oů 'cožpak ne'.
(2) Stsl. jaru (ustrnulý pád, dat. sg.?) od adj. jan 'jarý, bujný'.
(3) Psl. jaru < ie. *ör- 'mluvit, prosiť (stind. het. r. laL lot. sl.?).
(1) Možnost přejetí a sém. posunu řeckého spojení tázací částice ága se záporkou do* oo 'cožpak ne', chybně chápaného jako celek, kterou navrhl Beme-ker 1, 446, poněkud zpochybňuje ekvivalentní sí&s 'kéž' V ř. předloze (přejetí se odmítá např. v SM 1, 76, v němž se dává přednost domácímu původu, ale bez bližšího et. vysvětlení).
Srbcsl. ara 'cožpak' (var. Nik, v. dodatky SJS) přejaté z ř. áqtt není zřejmě v žádné souvislosti s jaru.
(2) Ustrnulý pád psl. adj. jarb 'přísný, krutý, jarý, bujný*, využitý ve funkci prací part., vidí v jaru Brückner KZ 48,170n a upozorňuje na stejný výklad luž. jara 'velmi' (sr. i Sch.-Šewc 428). Na podepření et. dokládá, že prací part. mají v sl. od původu vždy konkrétní obsah, např. p. dial. duszkož 'kéž' («-'dušinko') aj. Vysvětlení sém. posunu 'přísný', 'silný, jarý5 -»■ 'kéž' je však velmi obtížné. Blíže o et. adj. v. jar*..
(3) Nejméně pravděpodobný je výklad Iíjinské-ho, RFV 66,271-274 z ustrnulé formy 2, os. sg. imperativu, totožné s ie. verbálním kmenem *ör- 'mluvit, prosiť (o ie. *ôr- Pokorný 781), neboť naráží na hláskové obtíže (je třeba předpokládat_/-ovou protezí před dlouhým ô, ale r. hovor, oráť 'hlasitě volat, plakat, mluviť, jež se do této rodiny řadí, nejen protezi nemá, ale navíc má krátké o-). Rovněž zdůvodnění posunu předpokládaného významu "'volej' -> 'žá-
270
jaru
jan>rar>
dej' -* 'chtěj, přej si' na 'kéž' ztrátou povědomí o příslušnosti k uvedenému vb. kmenu nepřesvědčuje. Sám ie. kořen je nejistý, rekonstruovaný na základě et. málo průhledných výrazů. bs
jan> adj. 'prudký, prchlivý; heftig'; 'přísný; streng' Mv.jarě 'silně, pevně', jaro 'hněvivě, zlobně'. Der.: jarostb 'síla, prudkosť, 'hněv', 'přísnost', ja-rostbttb 'hněvivý' jarili se 'zlobit se, zuřiť, pqjariti se, vbzjarili se 'rozhněvat se, rozzlobit se'. Komp.: v. Jaroslav*.
Et: Psi. jan > sch. st. jar (Rj), dial. jari (RSAN), sin. arch.yár, slk. jarý (zč.?), č. kxúžjarý (podle Machka
bylo přejato v době obrozenské z r.), luz. jery, dl. arch.yarjv
(Muka), porn. jari, stp., p. ojed. a arch. jary, ukr. r. járyj, s významy 'prudký, prchlivý, vzteklý, zuřivý, hrubý ap.' (sch. sin. luž. ukr. (z r.?) r.), 'plný sil, svěží, čilý, bujarý, veselý ap.' {sch. jari, slk. č. pom. p. ukr. Hrin.) aj.
Psi. jan žije také v der., sr. např. b. jarost, mk. jarost 'zuřivost, vztek', slk. ojed. jariť sa (Kott 6,487), č. st, jařiti {se) 'hněvat (se)' (Jg), Č. dial. (jihočeské) bolest se jaří 'jitří' (Oberpfalcer, ČMF 16,233), ve stč. jen komp. jarobujný 'bujný, prudký' a nom.pr. Jaromír, Jarohněv, Jaroslav ap. (Gb) aj.
Slovo et. ne zcela jasné.
• (1) Psi. jan, ~ ř. Cfogóc. 'ohnivý, silný, nezředěný (o víně)'. (2) Ps\. jan < ie. *jô-ro- 'rok, jaro*.
(1) Solmsen (KZ 29, 349 a IF 14,436) spojil psi. jan S ř. CjcoQÓq 'ohnivý, silný, nezředěný (o víně)', pro něž ale Hésychios uvádí i širší význam 'évEQyů.c', xayý>q\ Srovnání s ř. slovem, jehož původ není bezpečně určen (Frisk, Chantraine), bylo přijímáno jak V dobách Starších (Bern., Fortunatov 1919, 247 aj.), tak v et. slovnících novějších (Vasmer, Machek, Bezlaj aj.). Za východisko se zpravidla považuje ie. *io-ro-s 'prchlivý, vznětlivý (o povaze)'.
Spojení obou slov přijímá í Trubačev, SM 8, 179, vykládá však *jd(>t)-r- jako zdloužený stupeň k *iou-r- v psi. *juriti 'prudce se pohybovat ap.'; vše řadí k ie. *ieu- "uvést do pohybu, smíchat'. Pokud bychom uznali vývoj *iô-ro- z ie. *jeu-, bylo by asi sém. vhodnější vyjit z ie. *jeu- 'plný sil' (o něm Havlová, SFFBU 34, 23n), v. i junv
Nejistá jsou další slova, jež Pokorný 501 spojuje pod záhlavím *iä-/iô- 'být vzrušen, rozčilen': ř. CtfAoc. 'horlivost, nadšeni; závist, žárlivost' se dnes s (jsůqóc, už nespojuje (v. Frisk 1, 6l2n, Chantraine 400), pro stind. yätár- 'mstitel', -yávan- 'mstící (?)' pokládá Mayrhofer 1956, 3, 15 jakékoliv ie. příbuzenstvo za problematické.
(2) Na starý Brandtův výklad (RFV 22, 132) o totožnosti psi. jan 'rozhněvaný, mrzutý ap.' s *jan
'jarní' navázal Slawski 1,505 (pod. i Larin, ISS 78-89, zejm. 82n), když obojí jan vysvětloval z ie. *ió-ro-7 *iě-ro-'rok, jaro' (stejný kořen je např. v av. yär-, gót. jer, stnord. ar, něm. Jahr 'rok', ř. cqqu 'rok, roční období, doba květu ap.' aj., v. Pokorný 296n), v. také jarina.
Nedostatkem Slawského výkladu, popírajícího existenci dvou starých homonym, je absence vhodné sém. paralely pro přechod *'jarní' -> 'teplý, horký' -> 'rozhněvaný, vzteklý ap.'
1 Sch.-Sewc 428 spojuje jaro 'vesna' a jan, 'prudký', ale ani jeho spojení se stind. árjuna-, ř. ágyóq 'světlý, jasný, bílý' aj., ani jako druhá možnost uváděné spojení s lit. aitrus 'hořký, trpký, ostrý ap.' (to už Bezzenberger, BB 27,160), nejsou pravděpodobná.
Nepřesvědčuje ani sém. lákavé spojení s lat. Ira 'hněv, zlosť (Schmidt 1871,2, 358; Krctschmer, KZ 31, 383n; Bern. 1,448 aj.) a se stind. trasyáti 'zlobí se' (Schmidt l.c), ani srovnávání s ř. ite-ygeá^eiv 'násilnícky, surově zacházet s někým' (Fróhde, BB 20, 186). ij
jarburb, -a m 'jařmo; Joch'
Der.: jarbmbnikb 'tažné zvíře' s adj. poses. janmbničb (Schuroann 1958,36n považuje tato slova za sém. kalky ř. tkoíú-ytov, ónoCoyho).
Exp.: Z c$\.jan,rm> může být přejato r. cirk. jarém m. s významem 'jařmo' (Dal)-
Et: Psi. *<j)arbmbl~o > b. jarém, dial. erém (BDial 2,157), eräm, {j)ärém, jarám (Mladenov, SbBemštejn 365), mk. jarem, sch. járam, díal. jéram, sin. jarem, slk. jarmo, dial. jarmo, jármo, jermo (Orlovský), č. arch. a dial. jarmo (spis. jařmo - od 19. stol. - je spíše přejetí z p., v. Gebauer 1894, 1, 344), pom. jeřmojjěřmojjěřmojjiřmo n., pomsln. i jařmo, p. jarzmo, dial. jarmo, br. dial. jarmo, jaruom (Seržputovskij, SbORJS 79, i), ukr. jarmo, dial. jarém m. (Žel), r. jarmo, dial. jarem m., jarém' f. (Dal), armó n. (SRNG), vše s významy 'jařmo, jho' a přen. 'břemeno, poroba'; též 'nosidlo na vodu' (sch., sln., p. dial., vsi. dial.), 'doba největších polních prací, žně' (r. dial. jarem, jarém) a různé technické termíny (sr, Parasun'ko, Mov 4, 4, 49n).
Psi. janmb zřejmě postupně nahrazovalo původní ie. název tohoto zařízení k záprahu skotu před pluh Či VŮZ ap., psi. *jbgO (v. igo,; Niederle 1911, 3, 79,
SK). To snad mohlo souviset se šířením nějakého nového typu jařma (Machek s.v., SM 1,77; Polák, Slávia 49, 322 a 337), sr. i rozšíření *janrm> ve sl. jazycích (chybí ve starší č. a v luž.)
• Psi. *(f)arbmh/-o < ie. *ar- 'připojovat'.
Téměř bez výjimky je psi. *jarbrm>/-o < *arbrm> spojováno se stind. arpáyati 'zastrkáva, upevňuje' (s p-ovým rozšířením), aram 'vhodně, dostatečně', av.
271
jarbnľb
jasni
aram tv., ř. ápfióq 'spojení, kloub', äpfict 'vůz' (spiritus asper v ř. £Ž- vysvětí uje Chantraine HO vlivem -í- v suf. -srno-, ■smni-), ágCĹQÍcntElV 'spojovať (tak už MEW 100, Bern. 1,
31 aj),S.q(i£voq'připojený, vhodný',lat. armapi.'nářadí, nástroje, zbraně', toch. A yärm, B yarm 'núra', arm. ařnem 'dělám', y-arem 'spojuji'. Bugge, KZ 32, 21 dále připojuje arm. y-armar 'vhodně, přiměřeně'. Z těchto příbuzných slov se rekonstruuje ie. kořen *ar(H)- 'připojovat, hodit se' (Pokorný 55-9). Patří sem asi také něm. Arm 'paže', psi. *orme tv. (< ie. *ar(H}-; v. rámo), podle některých autorů i remetib (v.
řemeni.).
Sporné je připojení lat. armentum 'stádo koní, skotu' (Novotný, LF I, 273, Reichelt, KZ 46, 319, W-H 1, 72, Pokorný 58 aj.; z věcných důvodů odmítá Meringer, KZ 40,227n
aj.) a stisl jgrmuni 'velké dobytče; kůň' {Novotný l.c,
Porzig, IF 42, 231 aj.; Jóhannesson 63n je odvozuje z íe. *er-mo-'velký'; tak i Holthausen 1948, 146, Vries 1962, 295).
Suf. -břyib, který je rozšířen na jihu, -bmo na severu slovanského území, má jen nepřímý vztah k ie. í?i-ovému, resp. síM-ovému rozšíření v jiných jazycích (SM, S-A 1975,26n). To vede některé autory k tomu, že v jarbmbl-o vidí až psi. derivát od hypotetického *ariti, jehož stopy se hledají v p. kojarzyč 'Spojovať (tak už MEW, Vasmer s.v. jarmo, Bruckncr 199 a řada dalších; odmítá Slawski 2, 329n, za nepravděpodobné považuje Vaillant, BSL 59, 2, 141).
Polák o.c. 336n považuje psi, jarwm, za přejetí z ugrofin., sr. ňn.jaaruti (-ume) 'zakřivený', které se jako východní psi, dialek-tisraus spolu s novým typem jařma šířilo z euroasijského východu a nahrazovalo původní *jbgo. ik
jasli, -ií r. pL 'jesle; Krippe'
Exp.: Csl. jasli > rum. st. esle t v. (Tiktin).
Et: Psi. jasli ap., všesl.; b.jásli, řidč. dial. jásla f. sg. (BDial 3, 82 a 6,40), mk. jasli, srb. jäsli, a. pl. jäsla, ch. f. pi. jasle, dial. jaslo, sin. jásli, disA. jasle, n. pl. jásla
(Plet.), Slk. jasle, StČ. jesle, z vazeb s prep. ojed. řlěsle
(Klaret), jěsli (Gb), č. jesle, dial. jasle, jasfa pl,, jasel f. sg. (Bartoš 1906, ]2Q),jaŠle (Kellner 1949), hl. jasla a. pl., dial. jasle (Sch.-Šewe 432), dl. jasla n. pL, dial. jasly (Muka, Sch.-Šewc), stp. jasli, ješli, jasly, jesly (SStp), p. jasla pl, dia\.jašle,jašla pl., sg. jaslo (SW), br. jásli, ukr. jásla pl., r. jásli, dial. jásla pl. (Dat), vše 'krmítko pro zvěř ve tvaru žebřinky (se stříškou)', odtud i 'ohrada pro ovce' (hl.); nyní i přen. 'výchovné zařízení pro děti do tri leť (jsi. slk. č. vsi.).
Vedle pův. /-kmenového *jaslb f. bylo staré asi také o-km. jaslo (< *ed-slo~, v. SK 1,103); a-kmenová feminina, prip. maskulina (b. dial. ésal m. sg., BDial 5, 169) aj. vznikla zřejmě až po rozpadu ř-kmenů.
Psi. jasli < *ědsliyt der. od koř. *ěd- 'jísť (v. jasti) se suf, -slb, resp. -slo; slovotvornou paralelou je lot. dial. ěslis 'jedlík'. Pomocí -(s)lb se tvořila psi. nomi-na instrumenti typu gpsli (< gpstí), soplb 'píšťala' (< sopsti 'foukat na píšťalu') aj. Někdy se v -s- vidí už ie. sufix, odpovídající lit, édesis 'žrádlo, potrava', lat. ěsca 'jídlo, strava', něm. Aas dnes 'mršina', pův.
'jídlo' (Bern. 1,275 se starší liter), asi i Stt.jása < *ěd-Sa; v. SM 6, 44.
Meillet, MSL 14, 336 a 1902, 416 vidí v *> protezi k pův. *a- < ie. stupně *öd-, který je v ŕ. iô-aôij 'pokrm, jídlo', arm. utem 'jím'; jeho výklad však nebyl přijat. Brückner, KZ 46, 209, pozn. 1 vyšel pro jaslo z *jad-tlo. Výchozí význam psí. jasli, jasla byl 'místo, kam se dává potrava pro zvířata'. Sém. nejblíže stojí lit. édžios 'korýtko na krmení', gót.
uzěía 'koryto* (Holthausen 1934,25, Bezlaj l, 221, Sch.-Šewc
431 aj.), Eckert (ZSl 19,503, pozn. 74) uvádí i stnord./oío 'krmítko pro zvířata'. Ih
jasni, adj. 'jasný; hell, klar'
Přen. též 'jasný, zřetelný (o řeči)'; 1 x Clem 'prudký (o dešti)'.
Ve spojení na jasně 'pod širým nebem'.
Var.: jasbflb (Const) je zřejmě hyperkorektní psaní v resl. opisu z 15. stol.
Der.: jasnina 'jasnosť (lx Bes, psáno jasiina); izbjasni-ti 'vyjasniť s ipf. izbjašnjati; projasniti 'rozjasniť, subst. verb. projašnjenije 'rozjasnění, prozáření'; ipf. ujašnjati 'objasňovať.
Et: Psi. jasnb, všesl., v plb. nedolož.: b. jasen, mk. jasen, sch. jasan, sin. jasen, slk. č. jasný, stČ. také jastný (Gb), luz. jasny, porn. jasni, p. jasny, br. jasny, ukr. jásnýj, ľ.jásnyj, vše 'jasný, světlý', přen. 'zvučný (o hlase)', 'srozumitelný, zřetelný (např. o řeči)' aj.
Et. ne zcela jasné.
• (1) Psi. jasm < *ěsk-m> < ie. *o/ífe-'jasný, světlý, zářivý' (bsl. germ.?).
(2) Psi. ěstm, < *ědsbnb < íe. *aidh- 'hořet, svítit, pla-nouť.
(3) Psi. jasnb ~ stind. yášas- 'krása, nádhera'.
(1) Psi. jasnb se tradičně spojuje s lit. áiškus 'jasný, zřetelný' (tak již MLP, dále Beraeker 1, 276, Trautmann 4, Vasmer 3, 497, Fraenkel 3, Bezlaj 1, 221, SM 6, 52 aj.).
Společným východiskem je pak ie. *aisk- 'jasný, světlý, zářivý', dolož, rovněž v psi. *jbskra,jaskra (v. iskra) a snad i v germ. jazycích, ve stnord. eiskra a isl. iskra 'vztekat se, řvát ap.' (Pokorný 16n sem germ. slova řadí, Holthausen, KZ 70, 201 ne). Hláskový vývoj by byl následující: ie. *aisk-no- (suf. -reo- je častý v názvech barev, sr. psi. *čbrm>, *vorm aj. Brugroann II, l,s. 255n)
272
jasti
> psi. *ěsknb > jasm (ve si. ~k~ vypadlo, sr. např. psi. prěsjtb 'nekvašený, čerstvý' < *prěsk-nb oproti lit. prěskas tv. Pedersen, IF 5, 43n).
Ie. *aisk- odvozuje Pokomy 16n buď z *aidh-sk-, nebo z *ai-sk-, obojí z ie. kořene *äi- 'hořet, svítit, planouť (s. 11).
(2) Ie. východisko *aidh- 'hořet, svítit, planout
ap.' přijal K. Moszyňski (JP 37, 296 a Moszyňski 1957,
201); vycházel z psi. *ěsbm a vysvětloval je z psi. *ěs& 'jas' < *ěd-sb.
(3) Sém. lákavé je staré spojování se stind. yásas-n. 'krása, nádhera ap.', yasás- 'krásný' (Matzenauer, LF 8, 24, Pogodin, RFV 32, 272, Uhlenbeck 236, s výhradami i Mayrhofer 1956,3,12 aj.), které ovšem vyžaduje vysvětlit odlišná násloví (u s-kmene typu *genos- reprezentuje stind. ya- nejspíš ie. *ie-f v sl. by tedy muselo dojít ke zdloužení vokálu).
Dalši výklady;
Windekens (BSL.41, 194) připojil toch. B yesän 'jasný, zřejmý*. Georgiev (VJa 1958,6, s. 19) dokonce považoval toch. slovo za jediné přib.; o možné přib. jasrtb a yesän i Machek 1968, 218, oba však bez dalších souvislostí.
Sch.-Šewcova rekonstrukce (SiOc 33, 75-81 a Sch.-Šewc 432) psi. *(f)asim, < ie. "w-f-n- je nepřesvědčivá; stč. jastný, jež on uvádí, musí být ovšem mladší, anal. tvar, ne pokračování psi. *{/)astm.
Brůckner 200n jako jeden z možných výkladů uvádí spojeni s i. jásat ap. (Již Gb s.v.jas), jako sém. paralelu uvádi lat ctarus 'jasný, zvučný (o hlase)', jehož koř. je stejný jako v !at. clämäre 'křičet, volať.
Agrell 1921,41 n rekonstruoval ie. *oisk-, z něhož vysvětloval psi. V.wi& (rozšířením o -n- a zjednodušením skupiny tři konso-nantů) i lit. áiškus 'jasný, zřetelný*. Výklad je nejistý vzhledem k nedoložení ie. kořene *oisk-.
Málo pravděpodobná je z hláskových důvodů Mikkolova úvaha (Mikkola 1913, 2, 165, přijali Machek 1957, 171 a H-L 221, odmítli Vasmer l.c. a Bezlaj l.c.) o souvislosti sl. jasnb se sl. jav-, které je v č, jevit 'projevovat, ukazovat ap.' (o něm více v. hvě).
Ondniš, JČ 24, 24 rekonstruoval jasu- v podobě *Hfk-n~, vyšel tedy z ie. kořene *ak- 'ostrý, špičatý' (sr. psi. osm) a předpokládal sém. posun 'ostrý' -* 'jasný*. Výklad nevysvětluje zdloužení náslovného vokálu v jasm. ij
jaspis*., -a m. 'jaspis; Jaspis' (Bes)
Doloženo i aspb, asbpb (Apoc), asapb (Hval), aspisb (BesUvar), aspidb (-d- z nepřímých ř. pádů), iaspt (Rumj).
Et: Přejetí z ř. Xa.aniQ 'neprůhledný polodrahokam', jež se obvykle pokládá za přejetí ze sem., snad foiničtiny, sr. hebr. yäšphé, akkad. yašpu, ale i tam jde zřejmě o přejetí z některého dalšího jaz. (Zoreli 1968, 339, Frisk 1, 706, Chantraine 454).
V nové době se toto slovo rozšířilo jako evropeismus i do dalších sl. jazyků z lat. iaspis Iv. dl
jasti. jastb, jamb 'jíst; essen'
Časté ve spojeních: svoi chlěbb jasti 'živit se vlastní prací', twije chleba jasti 'přiživovat se, vyjídat někoho', (kupbno) sb cěntb jasti (chlěbb), Čit chlěbb jasti 'jíst s někým (chléb)', tj. 'být s někým v přátelském vztahu', sucho jasti 'držet suchý půst*.
Der: jadenije 'jedení; pokrm, jídlo1, nejadenije 'půst, hladovění' (ř. fama), ptc. nejadyi 'ten, kdo nejí'; jadb f. 'jídlo, pokrm; jedení, požíváni', sg, i pl. 'hody,
hodování' (u některých tvarů nemůžeme vyloučit ani východisko jadb m.); jadbca m. 'jedlík, žrout*; jada 'jídlo, pokrm' (lx Ciem); v. takéjasli.
Jato n. 'jídlo' (lx Supr) vykládá MLP1148 zjasto (podobně jako utro 'jitro' z *ustro), tak i MEW 98; Vaillant 4, 684.
Izěsti 'sníst, sežrat', ípf. izědati 'vyjídat, stravovať; najastisf 'najíst se'; oběstise 'přejíst se', obědenije 'obžerství*, obědb 'oběd; snídaně; hostina; jídlo' (preť. ob- 'okolo, v kruhu' poukazuje na pflv. význ. slova 'jídlo V kruhu, ve společenství', v. Němec 1980, 74n) s ret. adj.
obědbnb, -bn'b, subst. adj. f. obědbnaja, obědmjaja 'slavná mše', obědbnikb 'hodovník', obědati 'obédvať, obědovali tv. vedle 'jíst*, obědanije 'obžerství*; pojasti 'sníst, sežrat; vyjíst, pohltit; strávit, zahubiť s ipf. pojadati tw.,pojadenije 'pohlcení*; sbněsti, též sbjasti, 'snísť, přen. 'pohltit, stráviť, ipf. sbttědati 'pojídat, jíst (i přen.), vyjídat', sbnědenije 'snědení; jídlo', Sbtiědb f. tv., Sbitědbm 'jedlý, k jídlu'; ujasti 'sníst, sežrat', ujadenije 'uštknutí*.
Knmp.: krbvojadenije 'krvelačnosť (ř. cdpopópov). adj. krbvojadivb 'krvelačný' (ř. afao/ióooc,), lichojadenije 'nadměrné jedení, obžerství' (ř. uSnfttyix, v. Schumann 1958, 38), m§sojadenije 'jedení masa' (ř. xosaxptLyia), skvrbiibnojadenije cirk. asi 'nečisté (obřadní) jídlo' (lx Supr za ř. puagoqiayía.; jde tu o modloslužebnici ví, přinášení pohanských obětí, v. Cejtlinová 208), ar. i skvrbtlbtla mesa
jasti); suchojasti 'jíst pouze suchý pokrm* (ř. fyooipa-yeív), suchojadbeb 'ten, kdo se postí'; adj. plbtojadivb 'masožravý' (ř. c&Qxoy&yoc,, v. Schumann 1958, 48); adj. velijejadb 'žravý, velký jedlík'; zvěrojadina 'potrava zvěře', ptc. zvěrojadimb 'požíraný zvěří'; v. též medvědi..
Exp.: Z csl. je r. knii. jásti 'jíst' (RČ 5, 865), r, cirk. obédnja 'liturgie'; r. mjasojedénje 'pojídání masa' (Dal); r. plotojádnyj 'masožravý' vedle 'chtivý, lačný' (Preobr. 3, 122); r. zverojádec 'ten. kdo jí zvěřinu', zverojádina 'maso ohlodané zvěří* (Dal); r. cirk. suchojádec 'člověk dodržující přísný pusť, anal. i další r. komp. s -jadec.
Et: Psí. jasti, -ěsti, vŠesl.: b. jam, mk. jade, sch. jěsti, sin. jěsti, slk. jesť, č. jíst, luž. jěsé, plb. jest,
273
jastí
jastrebb
porn. jesc, p.jeič, bi.jěsci, ukr. jisty, r.jesť, vše 'jíst'; jsi. a vsi. též 'žrát' (i přen.).
• Psi. jasti, -ěsti < ie. *ěd- 'jíst' tv.
Ie. sloveso 'jísť je doloženo v lit. ěsti, lot. ěst, stpms. ist, ř. homér. sopsvai, lat. edere, het. ed-, ad-'jíst, žrát' (Friedrich 1952, 44), něm. twsew aj. Mělo atem. prézens *ed-mi, dolož, ve stind. ádmi 'jím', kymer. ji* < *esti, arm. míč/m tv. (blíže Pokorný 287n). V bsl. je zdloužený stupeň *ěd-, který je podle Vaillanta 3, 452 z ie. pf. *ěd-, sr. lat. pf. ědx, hom. iô-nô(ác. aj.
Se si. ěda by bylo možno srovnat lit. ědis m., eda f., stprus. idai f., stnord. d/ n., sthn. äj n., vše 'pokrm, jídlo' (Pokorný l.c), spíše však jde o samostatné útvary v každé větvi.
Málo pravděpodobný je Brugmannův pokus rozložit ie. kořen na pref. *e-jě- a d-, v. Bemeker 1, 274. - O nostratických souvislostech v. DJič-Svityč 1, 273n. lh
jastrebb, -a m. 'jestřáb; Habichť (Const Bes)
V staré době (a v lidu i nadále) se jednotlivé druhy krahujcovi-tých jasně nerozlišovaly (v. i níže), proto v Const i 'krahujec' (ve var. kragui), v Bes i 'luňák, ostříž ap.' (překládá lat. milvus).
V MLP rovněž adj. poses. jastreblb (rcsl.), ukazující na pův. o-kmen; u i-kmene bychom očekávali "jasirebinb, pod. jako je golpbira od golpba (S-A 1975, s. 35).
Et.: Psi. *(j)astrebb ap., všesl.: b.jástreb, mk. ja-streb, sch. jástreb, dial. jastrijeb, jästrúb, jä-Štrěb (Rj; podle Skoka 1,760jsou tvary s -i(je)- pseudojekavis-my, takže není třeba spolu se S-A 1975, s. 34 předpokládat psi. variantu * jastrebb), ún. jástreb, ve st. slovnících rovněž jástrob a jastran (Plet.), áia\. jástreb, jostrov (Bezlaj l, 221), úk. jastrab, dial. astr(i)ab (Fcrianc 1958,100), stě. jastrab, jestřáb, č. jestřáb, lašské jastrab (Lamprecht 1963), hl. jatřob, -bja, dl. jastšeb, -bja, Muka ještě jastšeb, -ba a ám\. jastšeb, jastšeb, plb. pouze v nom. pr. Jostráb (Rost 1907, 390), porn. jastřib, jastřpb, stp. jastrzgb, -eb(i)a, jestrzab, p. jastrzgb, -ebia, br. jastrab, ukr. jástrub (nemusi jit o přejeti z p., jak mysli Rich-hardtová 1957, 59, ale o původní -u- z psi. *p, sr. sin. jástrob, popř. o analogii podle holub, v. S-A l.c), dial. jástrib, astr-jáb,jáster (Hrin.), str. jastrebb, jastrebb, r. jástreb, st. jástrjab (Dat), dial. astrebók dem. (SRNG). s význ. 'dravý pták z čeledi krahujcovitých, nejčastěji jestřáb, ale i krahujec, sup, luňák ap.', ve spis. jazycích v zool. terminologii 'jestřáb/Astur', v sin. 'sup/ Gyps' (sin. dial. 'jestřáb').
Slovo et. nejasné s mnoha různými výklady (jejich
přehled nejúplněji podávají Slawski I, 518n, Vasmer 3,497n, SM 1, 83n a Polák, Slávia 49, 331n). Nesnadná je rovněž
rekonstrukce ie. tvaru vzhledem k působení lidové et. a tabu (Pisani, Etim 1973, 161).
• Psi. (fíastrebb ap. < psi. *(jjastn> + suf. -eb- < ie. *ok-ro-/*ôk-u~ 'rychlý' (ií. ř. lat. kelt.).
Tradičně se psi. (j)astrebb, (j)astrebb ap. vysvětluje z psi. adj. *(j)astrb 'rychlý' a suf. -eb-, -gb-(Meillet, MSL 11, 185n, Bern. 1, 32n aj.). Za východisko se pokládá ie. *ök-ro-, vedle w-ového *ök-u- 'rychlý'; příb. jsou stind. 3šú-, av. äsu-, ř. taxůq 'rychlý', lat. öcior kompar. 'rychlejší', stkymer. di-auc, stkorn. di--oc a bret. di-ek 'pomalý, líný' (Pokomy 775). Slabinou výkladu je předpoklad ie. *ök-ro-, nedoloženého jinak v ie. jazycích. Proto Lang, lf 51,20-28 vysvětloval psi. adj. *(j)astn> z pův. psi. *(j)asb 'rychlý' (< ie. *ôk-u-), které prý bylo přetvořeno podle psi. ostrb 'ostrý', v. osm,. Sufix -gb-, -eb- je ještě u dvou dalších sl. názvů ptáků, u golgbbj-b a (f)erebb 'jeřábek' (SK l, 62); spojuje se nejčastěji s -mblio- i v jiných názvech živočichů (sr. ř. ěXapoc; "jelen, laň'); o suf. v lat. columba, palumběs 'holub' v. goipU. Při tomto výkladu je motivace 'jestřáb' *- *'rychlý pták'; k významu sr. lat. accipiter (pokud je z *oku-
-petro- 'rychle letící', adideovaného k accipere) 'jestřáb, SO-
koľ, spojované se stind. äšu-pátvan- a ř. ojxv-nérrjc; 'rychle letící'.
Ani sl. *(j)astrb 'rychlý' nemá v sl. jazycích žádné doložení, pokud za jeho der. nepokládáme slk. ja-striť a valašské jastřiť (Bartoš 1906) 'bystře hledět' (sém. vývoj 'rychlý' -» 'bystře hledět' není samozřejmý); proto Brückner 201, Ondruš, JŠ 14, 144 aj. vykládají jastrebb jakožto 'pták s bystrým, jiskřivým zrakem'. Je ale možný i opačný vývoj: jastriť *'hledět jako jestřáb' (tak Bem. I, 33 a Machek s.v. jastřiť).
Petersson, IF 34, 246n přijal Meilletův výklad, navíc však připojil lat. ojed. pozdní astur 'jestřáb'. Také Mayer, KZ 66, 102-106, spojoval první část *astr-ebb s lat, astur (přijal SM 1, 84), jež považoval za slovo původu messapského, patřící údajně rovněž k ie. *ó~ku- 'rychlý'.
Z ie. kořene *č>ku- 'rychlý' vycházeli i Machek a Vey, druhou část slova však vykládali jinak. Machek (LP 3, 160, ZsiPh 28, 164 a Machek s.v. jestřáb) spojil jastrebb přímo s lat. accipiter a předpokládal už ie. tabuový název jestřába *ôku-petro-s *'rychle létající'; jeho hypotéza je vzhledem ke složitému výkladu druhé části sl. slova (*-petr- > *-trep- > *-trebb- > -treb-) nejistá. Podobně Vey (BSL 49, I, 24-40, zejm. 35n), vychází však z ie. *öku-ptr-m-bh- 'rychle létající' > psi. *<j)asb-streb-/ -strpb- (týž kořen je i v stind. ašu-pátvan, ř. (ôhô-tixeqoi; a laí. accipiter); přijímají i Gamkr.-Ivanov 1984, 538. Psi. adj. rjasb, samostatně nedoložené, vidí Vey ve sl. názvu vlaštovky *jasb--kola (sr. např. p. jaskólka). S názvem vlaštovky spojuje i Mali-nowski, PF 1, 193n, vychází však z jast- v stp. jastkola.
274
jastrelw.
jazditi
Nejistý je předpoklad existence starého kopulativního komp., jehož prvním členem je adj. *jasb <ie. *ôku- 'rychlý', druhým adj. *rebb 'kropenatý' (Jagič, AslPh 20, 535).
Další výklady: Uhlenbeck, KZ 40, 556n rozkládá komp. 'jastrgbb na vb. *jasib 'jí' a subst. *rebb 'koroptev', tedy *'kdo žere koroptve', což je typ kompozice ve sl. neobvyklý. Pod. i Fraenkel, ZslPh 13, 231, který klasifikuje první člen komp. jako nomcn agentis od koř. *ed- 'jisť. Nepravděpodobný je Bubri-chův výklad *{f)äs-irg~bb z ie. *ňt-trtnbh- 'trhač, požírač kachen' (IzvORJS 24, 1, 255).
Nepřesvědčuje ani Buličovo spojováni s ř. oÍgxqoq 'ovád* (IzvORJS 10, 1, 431 n); pod. lijinskij, RFV 60, 424-427, který navíc připojil hláskově odlišné r. olovóc, "dravý pták'.
Loewenthal. WuS 11, 62 sbližoval psi slovo s venet. *asso-'jestřáb' (to ve venet. nom. pr. Assoparis, jež chápe jako 'mládě jestřába') < ie. "ano- (sr. stir. äiíh 'ostrý*, lot. ätrs 'rychlý, prudký'). Na ílyr. původ mysli i Haas, BalkE 1, 52 a LP 3, 90n, když ke sl. slovu řadí předřecké nom.pr. Astrabakos.
Matzenauer, LF 8, 24 vidi v *(j)astrgbb pref. "(j)a- a koř. *streb-, ten by měl souviset se stind. srimbh- (?) *(po)raniť; tuto možnost nevylučují S-A 1975, s. 35. Mikuckého rekonstrukce (IORJS 4, 407) *ja-drjabb, kde ja- je prefix euibnický a drjabb 'pestrý', nepřesvědčuje.
Oštir (1930, 29n a 47-50) předpokládal substrátový původ psi. *(f)astrebb "'posvátný pták'; vycházel z praevropského základu *a(i)s-, *«- 'boží, posvátný' (prý i v ř. Iěqóq 'božský1, etrus. ais- 'bůh' aj.). ij
jašte v. aSte
jato v, jasti
jatbchnlbiuca, -e f. 'hospic, útulek (pro cizince); Hospiz, Zufluchtsort (fůr Fremde)' (2x Supr) El: Bez pokračování nebo příbuzných slov v sl.
jazycích, ne zcela jasné, proto je pravděpodobná
hypotéza o přejetí.
• Sísl. jattchulbnica < protob. "jat 'cizí' + "chul-jchul- 'bydliště, dům*.
Aitzetmůller (AnzsIPh 4, 52n) tu vidí ttat. jat 'cizí', aie -chul- objasňuje méně pravděpodobně jako jakýsi afix, označující nositele určité vlastnosti nebo činnosti. Druhou část lépe objasňuje Ľvov, Etim 1975, 77n jakožto protob. *chul, dolož, jen v Ču-vaš. k'il, k'ut 'bydliště, dům'; podle Abajeva 1,640, jenž ale čuvaš. slovo neuvádí, se jedná o staré kulturní slovo, které se ještě v prehistorické době rozšířilo mezi geneticky různé národy (oset. k'ul 'dům, přístřeší', kurd. kol 'chýše', arm. chuy tv., gruz. chula 'komůrka, spíž' aj.). Suf. -bnica je týž jako v syn. gostinbnica, stuždekrbmbnica (Supr)
a v označení jiných prostor, např. rizbnica, kwnirb-nica.
Menges (UAJb 31, 189) vycházel z jiného ttat. jat- "ležeť s afixem -quj-gu.
Bemcker I, 450, Siawski 1, 525 aj. uvažovali o spojení stsl. jattchulbnica s nejasným psi. jata "chata, bouda'.
Šachmatov, AslPh 33, 88 pomýšlel neprávem na přejeti z germ.: jalo 'pokrm' < genn. *ita m. i n. 'jídlo' (> něm. Essen tv. aj.) a -chul- < germ. "hunsla- 'smrt, oběť' (gót. hunst 'oběť' aj.).
Nepravděpodobný je rovněž výklad Vaillan tův v SOF 17,216 (z *jadb-chulití). dt
javě v. avě
jaza v. jc-iizíí
jazditi, -in., jaždo 'jezdit, jet; fahren'
Psáno i ězditi.
Et: Psi. jazditi, všesl.: b. jázdja, vak. jazdi, sch. jězditi, ún. jězditi, sík. jazdiť, stč. jězditi, č. jezdit, hl. jězdžié, dl. jězdžis, plb. jezdět, porn. jezdec, p. jez-dzic, br.jézdzic', ukľ.jízdyty, str.jazditij'ězditi, r. jezdit', vše s významem 'jezdit na koni', zsl. a vsi. i 'jezdit na voze, lodi ap.' Řada derivátů a přen. významů.
Psi. jazditi funguje jako iter. k ja(cha) ti. Je utvořeno od téhož ie. kořene *iä- (v. jachati, tam i širší et.
výklad). Mezi badateli však není jednoty, zda u dvojice jazditi : jazda 'jízda' (všesl. mimo mk. a plb.) je primární vb. či subst.
Starší výklady vyvozují jazditi z intenz. *jasati kontaminací s iter. *jaditi (Bern. I, 450n, Ifjinskij, IzvORJS 20, 3, 71; pro nedoloženost obou tvarů odmítá např. Vasmer, Slawski aj), Či nověji S chodili (Machek, LP 4, 131 a Machek s.v. jězditi).
Většina autorů však považuje jazditi za denom. k jazda. Toto subst. vykládají nejčastěji přímo z 9jati pomocí suf, -(z)da (sr. brbzda, *borzda, v. nn-zda, hrazda); tak Walde, KZ 34, 509, Brückner, KZ 45, 52-5 a Brückner 202, Persson 1912, 349, Vasmer 1, 392, VaiJJant 3, 177, Stawski
v SK 1, 63 aj., nebo tak, že suf. -da přistoupil k psi. základu jad- (*jadda > jazda); tak Machek, Mněma 417 (později svůj výklad opustil), a SM 8, 184 (i když tam se mluví oexpr. geminaci -dd-). Z intenz. *jas~atise pokoušel vyložit SUbst. *jas-da (se znělostní asimilací jaz-da) Prusík
(Krok 4,4 a KZ 35,600) a Preobraženskij 3, 124,
Střídání forem ja- a jě- v násloví je zrejme, podobné jako u jachati (v. jachati), výsledkem pozdějších kontaminací a vyrovnávání. Pouze Sch.-Šewc 458 a SM i.e. předpokládají už psi. dublety *jězd-jjazd-.
275
jazdili
jedini»
Brugmann, IF ! 5, 102-4 vychází z ie. kompozita *i-sd- 'vyjít*, v němi vidí part.-prep. *ě- 'ŕ a nulový stupeň korene *sed-'chodiť. ik
jazva, -y f 'rána; Wunde'; 'jizva; Narbe'; 'díra, doupě; Höhle, Loch'
Též'vřed, nemoc', přen 'utrpení', 'pohroma, rána'.
Ve spojení jazva gradbnaja 'krupobití', jazva tvoriti komu, j. naložili 'zraňovat, zranit koho', jazvy vbzlo-žiti 'zasadit rány', jazvp přijeti ott kogo,j. iměti 'být zraněn kým',./, navěsti na kogoj, navodili na kogo, j. vonesíi '(z)působit, přivodit pohromu, zasadit ránu komu*, vb jazvě by ti (otb kogo) 'být stižen ranou, pohromou'.
Der.; jazvbm, 'raněný; postižený, zasažený', ve spojeni vina jazvbnaja 'příčina zranění, zjizvení'; jazvina 'díra, doupě'; jazviti 'způsobit otevřenou ránu, (z)raniť, ipf. jazvljati tv.; ujazviti 'zranit, poraniť, ipf. ujažvljati tv.
Et: Psi. jazva > b. jazva, sch. jazva, dial. jäzba (RSAN), sin. arch. jäzba (SSKJ), slk. jazva, stč. jiezva (Gb), č. jizva, p. ojed. diai. jašwa (topaciňski, PF 5,751), bi. jazva, ukr. řídč. hovor, jazva (SUM), t. jazva, dial. jäzba f. (Dat), s význ. '(hnisavá) rána, vřed' (b. sch. br. r.), arch. 'mor' (r.), 'stopa po zacelene ráně, jizva' (též přen., slk. č. br.), přen. 'rána, pohroma' (napr. vsi.); 'puklina, štěrbina, nora, díra' (sch. sln., č. dial., p., r. dial.).
Význam 'puklina, rokle, díra' je už psi., neboť je odtud der. *jazvbcb 'jezevec'. Psl. jazvina 'díra, rokle, doupě'je i v mk. jazbina, č. dial.jezvinajezbina (Machek s.v.jezbina), ukr. st.jazvýna (Hrin.) ap.
• Vsi. jazva < *ězva < íe. *aig[- 'pukat praskať (stprus. het.)
Slovo už bsl. Nejblíže príbuzné je stprus. eyswo 'rána', bez v-ového suf. lit. áiža, lot. aiza 'trhUna, Štěrbina', v. MLP 1144, Matzenauer, LF 8,27, MEW s.v. jazva, Slawstci 1, 533n, FraenkeUaj. Baltská substantiva je těžké odtrhovat od lit. ižti, aižýti 'vylupoval (o luscích)', lot. éižéti 'pukat (o ledu)'. Názor Brandtův, RFV 22, 132, že balt. a st slova nelze spojit z fonet. důvodů, není opodstatněný. Suf. -va, doložený pouze ve slovanštině a stprus., je buď analogický podle syn. *nar-va (v. lit. narvá 'buňka včelí královny', něm. Narbe 'jizva', č. po-nrava), nebo je to redukovaný ie. sufix -verj-ven, s -a anal, podle dera nebo nora; obě možnosti uvádí Machek 1968 s.v. jizva; první je pravděpodobnější. Knobloch, Kratylos 4,32 připojil k bsl. i het. igä(i)- 'pukat, praskať, tak i SM s.v. *ézva.
Méně přesvědčivé je předpokládané příbuzenství s ř. aiyíkay/ 'druh dubu* (v, Fick, BB 21,274), zřejmě podle rozpukané kůry dubu; Frisk í Chantraine je maji za málo jasné.
Nepravděpodobné je spojení s ř. wôiq, -Tvoq f. 'porodní bolesti', předložené Hoffmannem, BB 21, 138; právem odmítl Vasmer s.v. jazva, Síawski t c; se sl. nespojuje ani Frisk S.V. lh
jaz k v. azb
jeda v. eda
jetUtTk nura. kard. 'jeden; ein'; 'jediný; einzig'
Často ve funkci pron. indef. 'jeden, nějaký', z významu
'jeden' zúženo na 'sám*. Též num. ord. 'první'.
Var.: edvtb, rcsl. odinb; podoba jedbnt v kanonických
pam. zřídka, jen v Supr mimo nom. častěji (další výklad
v. Et).
Jedimže 'jediný; týž, stejný', neg. mjedmb(že), (-dbn-) 'žádný', nejedim 'nejeden, leckterý'; ve složeném maiLJedinh na desete 'jedenáct' ap. Káy.jedino, jediný 'jedině, zvláště', jedinoje, jedinp, jedbng, jedi-nojg, (-dbn-) 'jednou', neg. nejedinojg 'nejednou'.
Der.: jedimstvo, -bstvije 'jednota', c$l jedinakbjedb-nah> m. 'mnich', odtud adj. jedinačbm 'mnišský'; adj. jedinakt, jedbnakb 'stejný, rovný', adv. jedinako (lx -dbn-) 'ještě, stejně, jedině', jedinače (psáno i ed(h)nače, jeďnače, odinače) 'ještě' (i jako konj. 'ale, přece'); táv.je-
dimně 'jedině, zvláště', odinova (ix venc) 'najednou, zároveň'; jedinovati se ipf. 'sjednocovat se'; pref. pf. prijediniti 'připojit*, ujediniti 'sjednotit* (csl. i 'opustiť MLP), ptc. ujedinjenb 'osamělý', lx vbjedinjenb tv.; v. též jcdbnoítb.
Kamp.: záyjedinočedb (i -dbn-) 'jednorozený, jediný; osamělý', adj. -čedbm 'téhož rodu' (za ř. fiovoyEv^c,)-, jedinodusije 'jednomyslnost' (lat vnammiias) % adj.jedi-nodušbm (i -dbn-) 'jednomyslný' (ř. ôvóyvjo$),jedbno-glosije 'jednomyslnost* (za ř. ovfi<p<ůvi«), adv. jedino-glasbno 'jednomyslně'; jedinoljubije 'svorná láska' (lx Ben na porušeném místě); adv. jedinomgdrbno 'jednomyslně* (ř. ôp.ovofíTtx<ôc,);jedinomyslije 'jednomyslnost' (ř. ůpóvoiQ),jedinomyslbcb 'člověk stejného smýšlení' (ř. ómóvqwv), jedinomyslbm, 'jednomyslný' (ř. movótqo-jioc), odtud dále jedinomyslbnikb 'člověk stejného smýšlení' (ř. óftótpotov), jedinomysliti 'jednotně smýšlet', odtud jedinomyšljenije 'jednomyslnost' (ř. ófióvoia.); adj. jedinorodbnb 'jednorozený' (ř. fiovoyevýc.), ptc, jedmo-roždenb tv.; jedinorogb 'jednorožec' (ř. fiovoxéotac.) s rel. adj. -rožb; jedinospštije 'soupodstatnosť, adj. -sgštbHb (i -dbn-) 'soupodstatný' (ř. ótiooóatoq), jedino-jestbstvbnb (i -dbn-) tv.; jedinosrbdije 'svornosť (lat. concardia), jedinoumbnb (i -dbn-) 'jednomyslný' (ř. ó/ió-ipQCJv). U většiny komp. i varianty s ino-, v. im.. Ve složeném man.
jedinonades§tbm (i -dbn-) 'jedenáctý' ap. v druhé části komp.: adj. trijedim, 'trojjediný'.
276
jediní
jediva
Exp.: Csl. jedinb >r. jediný] tv., ukr. jedýnyj; csl. jedimstvo >b. edtnstvo, r.jedinstvo tv.; bohatá je expanze csL kompozit, např. b. edinodúšen, -dúšije, -mislije, -ráden (BER i, 479), mk. edinoroden, sch. kniž. arch. jedinodušan, -glasan, -misten, -misle-nik, -mišljenje, -rodan, -sutan (Rj 4, 530-534), r. jedinodúšnyj, -glásnyj, -mýslije, -mýslennik, -ródnyj, ~róg, -sůSčnyj ap. (Šanskij, seš. 5, 240-250; SSRLJ 3, 1231-1246 aj.); csl. trijedim >t.trijedi-nyj tv., podobne csl. trijedbm >sch. arch. trijedan tv. Podle komp., pocházejících z csl., se v jednotlivých jazycích tvoří i dalši anal, útvary.
Et: Psi. jedinb, všesl.: b. edín, f. edná, dial. éden ap., mk. eden, edna, sch. jědan, jedna, sin. éden, arch. i jeden, f. (j)edná, ěn, éna, slk. č. jeden, jedna, hl. jedyn, jedna, synkopou jen, arch. a dial. i jeden (Sch.--Šewc), dl. jaden, jadna, plb. jadan, porn. p. jeden, jedna, br. arfzin, aď»d, ukr. ot/j/n, orfad, r. orfin, odná, vše s významem 'jeden', v b. mk. sch., hl. st. (Sch.--Šewc44l)i 'jediný'. Vidíme zde postupné převládnutí tvarů s -bn-, jež někde pronikly i do nom. m. Tvary, u nichž -in- zůstalo v celém paradigmatu, mají zesílený význam 'jediný' (sch. jědini, sin. st. (j)edin (Plet), slk. č. jediný, stdl. ježiny, plb. jidaině, porn. jediní (PWb), stp. jedziny, nyní s anal, ďjedyny).
To, že stsl. dokazuje pronikáni tvarů s -t- v delších tvarech (v. výše) a sl. jazyky ještě další pronikání -t>- i do nom. ra., mluví pro předpoklad pův. jedim,, u něhož docházelo ke krácení. Tak Vondra k 1912, 93 a 454 pozn. Toto mínění dnes vytlačilo starší Fortunatovův názor, že pův. bylo *jed-bm z ie. *'mo-, který přijali Sachmatov. IzvORJ 6, seš. 4, s. 293, Meillet 1902, 159, Pedersen 1905, 321, Beraeker I, 263, Vaillant 1, 143 aj. Zakončení -im, se při tomto výkladu vysvětluje analogii podle nesloženého num. im z *jbnb. Východisko z *(j)bnb právem odmítl už Brückner, AslPh 29,119, ale jeho výklad -wra analogií podle domácího suf. -bm je méně pravděpodobný než předpoklad alegrového kráceni.
Jedinb je komp., obsahující ve své 2. části num. im 'jeden' (v. im.). Protože im během svého psi. vývoje získalo i význam 'jiný', který od doby stsl. postupně převládl, odstraňuje nežádoucí homonymu komp. *jed-irtb.
První část komp. se většinou spojuje s part. eda (v. eda), ede v csl. ede kyi 'jakýsi' ap., s první částí stsl. jedbva (v. jediva), a snad i s (j)e- v jeli, jeten, ap. Má více výkladových možností.
• (1) Psi. *ed- < ie. pron. demonstr. *ed.
(2) Psi. *ed- < psi. part. e -f- part. de, da.
(3) Psi. *jed- < ie. pron. rel. *iod.
(1) Brugmann 1908, 58, pozn. l tu vidí n. sg. *ed ie. demonstrativa *e-, které je doloženo, často s rozšiřující part., v Stind. adáh 'to' (< *ad-o, Mayrhofer 1986, 1,62), av. at tv., lat. ecce 'hle' (pokud je z *ed-ke; může však
jít i o pův. *ek-ke, v. E-M 191; umber. eř-ek, ers-c 'to', jež sc sem také řadilo (W-H s.v. ecce), je spíše pokračováním ie. *id, v. E-M I.e.). Nejistá je příbuznost het. edi 'ei' (dat.-lok. sg.), 'na
druhé Straně' (adv.), edaš 'eis' (dat. pí.) (Juret, Revue hittite et iranique 6, 47; Tischler 118), lyd. ed-S 'někdo', karského *ed '(ten)to' (Ševoroškin, Etim 1964, 149), sikulského *(e)d v ned < *ne + (e)d (Písaní, IF 48, 238).
Svůdnou sémanticko-slovotvomou paralelou by mohlo být krymskogót. ita 'jedno', jež se někdy pokládá za stejně tvořené jako *ed-im, totiž z *ita aina *'to jedno', s pozdější ztrátou aina. Jsou však í jiné výklady, v. Lehmann 208.
(2) Pravděpodobný je výklad z deiktické partikule e (o níž více s.v. eda) a part. d, jež odpovídá part. da, de ap. Tato part. jen zdůrazňovala pův. význam im 'jeden'. Tak Slawski l, 544n, SK 6, 13 a 26. Spojeni deiktické částice a číslovky vidí Trubačev, SM 6, 12 i v lit. v-ienas 'jeden'.
(3) Pedersen 1905,19n pokládá sl. *jed- za neutrum relat. pron., sr. ie. *ios/iä/iod > stind. yáh/ya/yát, av. yöjyäjyat, ř. oc, 7, 0 ap., v. více s.v. iz. V -d- je možno vidět podobnou part. jako ve stind. yada 'kdy, kdykoliv', av. yadä, yaôa 'kdy*, s nímž se někdy, ale asi ne právem, spojuje i sl. ij)eda (tak Schmidt,
KZ 32, 398, Brückner, AslPh 11, 130 a Brückner 204; v. eda), nebo jako je -di v stind. yádi, av. ye'ôi. Vaillant 2,619 vychází pro první část z ie. *io-di, aby mohl í v jedim vyložit z pův. *jedb-(j)bm; výklad je jak po formální, tak zejména po sém. stránce (*jedb (j)bm -jedb (j)vm> 'buď jeden - nebo druhý') málo pravděpodobný.
Nepravděpodobně vychází Georgiev (SlavSt 1963, 10, též BER 1,480) z psi. *äd~im> (a také jedbva < *ädbvä 'sotva'), jehož první část spojuje s ie. prep. *ad 'k, do, při'; východiskem mu bylo předložkové spojeni ie. *ad einom 'v jednom, spolu*, což ani sém. nepřesvědčuje.
Nepravděpodobné příbuzenstvo s psi. "edinb předložil Uhlen-beck 21 (stind. ädí- 'počátek'; přijímá Wijk, IF 30, 384, ale právem odmítá Mayrhofer 1986, 1, 165) a Mann 2 (ř. iôivóc; 'stisknutý, stlačený').
Dolgopolskij, Etim 1967, 300n spojuje sl. *ed- s nostr. výrazy pro "jeden', např. s kartv. *ode 'jen, dosud, zatím', sem. *whd 'jeden, jediný' aj. Takové srovnáni je však přijatelné pouze za předpokladu, že sl. -d- odráží ie. *-dh-, což však tvary z ostatních ie. jaz. vylučují. vb-pp-eh
jediva adv. 'sotva, stěží, těžko; kaum, schwerlich'
Var.: edbva, (j)edva, 2x v Bes odva.
Ve spojení s part. že jako temp. konj. jedbvaže 'jakmile, sotvaže'.
277
jeďbva
jegda
Et: Psi, jed(b)va/ed(h)va ap. > b. edvá(ni), dial. edvaj (BER 1,477), mk. erfváy, sch. jedva, sln. st.jédva, dial. jedvqj (Piet.), stč. y'erfvy (Gb), stč., č. kniž. a dial. jedva (SSJČ), stp. jedwa, jedwe, jedwo (SStp), stukr. jedvá (Horbač 1968, cit. podle Slawského 4, 107), Str. jed-(b)va (StrS), r. jedvá, vše 'sotva, stěží'.
Psi. *od{b)va > b. dial. ódvaj (BER I.e.), rak. odváj, sch. dial. odvá (Rj 8, 701), sln. st. odvaj, dial. odvo
(Piet.), Str. 0óŕ(&)ra, dial. odvá (SRNG; pravděpodobnost, že formy v r. reflektují sevsl. e > o, a tedy jsou kontinuantami psi. *jed(*b)va/ed(b)va, je vzhledem k zastoupení v jsl. malá).
Sem snad i syn. sevsl. ledva ap. > slk., č. st. a dial. ledva, stč. i ledvy, pom. /e</ré, feďvo, stp. ledwo, ledwy (SStp), feŕ/W, ledwa (SW), p. ledwie, ledwo, p. dial. ledwa, ledwy, ledwieč, br. /edz', lédz've, dial. léd(z')-va, lédfz'Jvja, lédvo (SBrH), ukr. lědve, led', st. i /éďvi, lédvó (Huin., žel), r. dial. lédvá, lédvé, lédvi, léďvi (SRNG 16, 319) a patrně i hl. lédy, ledma, ledym, lědom(a), lědyma (Přul) a dl. lědba, ledem, lědym, ledy (po sekundární sporadické změně e > ě, v. Kopečný, SB 2, 247, pozn. 2)
vedle forem s náslovným Ie- (v. Sch.-Šewc 820).
Vztah forem (fjedva, odva a ledva je vykládán různě. U forem (j)edva : odva se většinou připouští příbuznost, forma ledva se vysvětluje změnou náslovi {je- > le-) u jedva, paralelné doloženou slk. len : č. jen, stč. ledno : č. jedno (Vondrák 1906, 1, 286, Brückner 293 a KZ46, 20In, Machek s.v., SB 2, 245n), případně podpořenou kontaminací s psi. partíkulí *le-/lě-/e-lé 'sotva' (Brandt, RFV 22, 132n, Bera. 1, 452, Zubatý I, 2, 210, Slawski 4,108 i ffjinskij, Slávia 2, 270-272, počítající pouze s kontaminaci). Psi. *ledva/lědva (< *k-fli-d-ra) předpokládají Sch.-Šewc 820, ESUkr 3, 211 a původně i Brückner, KZ 45, 302.
Jako prvni komponent se vyděluje *{j)ed-o-j{j)ed-; většinou je považováno za totožné s hláskově odpovídajícím útvarem v psi. *{j)ed~im> 'jeden', v. jedim..
Vaillant 2, 619 vychází z pův. *jedb-, jehož b > & vlivem následujícího -va. Ale patrné je sekundární anaptyktický vokál, v. Sch.-Šewc I.e.
Bernekerem I.e. navržená možnost vyvozeni z nějakého *ad-(*jedvajodva adverbializací hypotetického spojení *va ad va), snad geneticky totožného s ie. prep. *ad 'u, k, při', není přijímána (napr. líjinskij o.e. 272, Brückner, KZ 45, 302).
Druhý komponent -va je příbuzný s lit. vos 'sotva, Stěží' (MEW 102, Jagjé, AslPh 5, 579, Fraenkel 1274 aj., to odmítá Brückner I.e., nikoli ovšem souvislost s lit. advos tv., přejatým z r, dial. odvá a kontaminovaným s vôs, v. Bern. I.e., Fraenkel 2). Sadniková, SbVasmer432 V něm vidí nom.-ak. duálu pers. zájmena vy a považuje je za totožné se základem stsl. adv. vasm 'snad' (v. vasm>). Berneker i.e. v něm pak vidí stejný základ jako ve stsl. demon-str. orb 'tento' s podobnými významy jako u stind. vá 'nebo, dokonce, však', vai 'vskutku' (sr. i Slawski 4,
107; odmítá Skok 1,769). Variantní zakončení -o, -e, -je, -y se považuje za výsledek pozdnějšího vlivu takto zakončených produktivních adv. (Síawskí 4,108, SK 6, 37). Výklad z různých pádových forem hypotetického složeného psi. zájmena *jedbva (líjinskij o.e. 271) je málo pravděpodobný.
Pisaniho výklad (Paideia 8, 111) ze spojeni psi, *(j)edinb a *dva odmítl právem už Trubačev, Vasmer-T. 2,9. Nepřesvědčivá je i Cabejova úvaha (ZPhon 9,212) o totožnosti složky *{j)ed-s kořenem alb. zT 'černý'. bs
jedbnošth adv. 'jedenkrát; einmal' (ix kalend. Slepč--Mosk)
V csl. památkách, nepojatých do SJS, doložena i podoba jedinošti, -štb (MLP).
Exp.: Z c&\. jedbnošti, -štb je sch. st. jednušl(i), jednáš (vše Rj) 'jednou'; v. Trypuéko 1947, 46n.
Et: Psi. *(f)edinptjb (> -chn-) > sch. jednot, jědnuČ ap. 'jednou' (podoby s -č analogií podle adv. na -ače; tak
Trypuéko o.e. 49), sln. st. a dial. jednóč 'jednou' (Plet. a Bezlaj s.v. eden), slk. arch. jednúc 'jednou, kdysi' (Kálal), stč. jednúc tv., č. dial. jednúc, jednúcky tv. (Bartoš 1906, 132), stp. jednac, jenac 'jednou, náhle',
Z pst *(j)edim> a part. -š(b)dy, -í(b)dy (o ní v. jelišbdy) byla utvořena adv., u nichž nelze určit, zda je jejich podoba výsledkem kráceni nebo kontaminací s výše uvedenými adv.: b. hovor. ednáž, s pref. vednůž 'jednou, jedenkrát; kdysi; jen', arch. i ednáč (Gerov), mk. vednaí 'hned', ednaš, dial. ednoš, ednuš 'jedenkrát', r. odnáždy 'jednou' aj.; (v. i SB 2, 253n).
Nepochybně odvozeno z num. *(j)edinb 'jeden' (v. jedim>), zakončení je vykládáno různě (v. í jeiístí)
• (1) Psi. adj. *(f)edint + suf. plc. -gtjb. (2) Psi. adv. *(f)edinp  + *-(/'&.
(1) Machek s.w. jeden vychází při výkladu stč. jednúc z adj. jeden, zesíleného příponou ptc. préz. -gtjb; podobně je tvořeno stč. světlúcí od světlý (další příklady v. Machek, AO 17,138-140 a ZS16,579n); souhlasí Bezlaj s.v. eden.
(2) Brückner 1914,3, 2ln a Zubatý, nř 5,4in předpokládají adv. jedinp (pův. ak. sg. f., který má v stsl. platnost adv. s význ. 'jednou') se suf. *-tjb. Zubatý vidí stejný způsob tvoření v č. adj. domácí (< *domatjb) z adv. doma. Otrebski 1930,2,68 chápe psi. *-tji, *-tjb jako zesilující part., která byla připojována k adv. num.
Trypuéko 1947, 79n odvozuje stsl. -šti/-štb z psi. zesilovací part. *-kti, pro niž hledá ie. responze. ŽŠ
jedbub v. jediní.
jegda konj. 'když, kdy, jestliže; wenn, als'
Konj, temp. 'když, kdykoli, zatímco, dokud' vyjadřu-
278
jegda
jeleni.
je současnost nebo předčasnost v minulosti, často i v korelativ-ních dvojicích typu jegda - togda 'když - tehdy' ap.; s významem 'jakmile, sotvaže' jegda tbkbmo; s významem 'až' vyjadřuje předčasnost v budoucností, také ve spojení
po tomb jegda 'poté, co' a prěžde jegda ne 'dříve než'.
- Konj, temp. je i předložkové spojeni vbfijegda (i vbnedga Slepč, vbnbgda Zach) 'když, až', 'kdykoli, když'.
Konj. hypoteL 'jestliže, -li', s odstínem konces. 'i když, i kdyby, třebaže'.
Konj. kauz. 'ježto, neboť, protože', v korek jegda
- i logo radí 'protože - proto' (lx Bes, doklad nejistý).
Vedle toho je jegda i adv. rel. "kdy, když', indef. 'někdy, kdysi, jednou'.
S part. -Že: konj. temp. jegdaže, vyjadřující současnost 'když, kdykoli' (týž význam má i Vbnjegdaže), předčasnost
v minulosti 'když, sotvaže' i v budoucnosti 'až, jakmile';
konj. hypotet. 'jestliže, -h', s odstínem konces. 'í když'. Také jako adverbium temp. rel. 'kdy5, temp. indefinitní 'někdy, jednou*.
Konj. fin. neg. 'aby (snad) ne' a part. interog. *COŽ, zda' je zde podle sjs místo eda (v. eda); sr. ale i rest. jegda t v, (StrS),
Var.: egoda, (j)egbda, edga.
Et: Psi. *jegbda > b. arch. a dial. egá, egaj, agá, jóga (BDíal i, 93) se zjednodušením -gd- > -g- (tak BER 1,476), scsl. jegda (Rj), stč. jeda(ž), jedy, jedyž, jedyžto {-gd- > -d-, v. sb 2, 277; tvary na -dy patrně
ovlivněny khdy, sr. Fortunatov 1919,224n aj.; v. i stp.), stp. jegdy, jedy, stbr. jehda (HSBr), br. lid. jehda nijehda (Nos.), stukr. jehda (SStukr), str., r. arch. jegda, vše adv. a konj. temp. 'kdy, když', stp. 'tou dobou kdy; mezitím co' (sem i významově zúžené br. jehda ni jehda 'zřídka, zřídkakdy* Nos.), kauz. 'poněvadž' a modálni 'jak' (stp.); hypotet. 'jestliže, -li, kdyby' (b. stp. stukr. str.), b. arch. a dial. 'ať, nechť', prací 'kéž (by), aby*; v str. i jako part. interog. 'copak7.
Sin. sL a stč. jeda 'když' vykládá z *je-da Beztaj (Razprave 7, 174, Bezlaj 1,224) a ztotožňuje je se sin. si. jeda 'zda, -li ap.' (v. eda). Ale sb 2, 277 vysvětluje 5ti. jeda zjednodušením -gd- > -d-a řadí je tedy sem.
Kompozitum *jeg(p)da je pron.-adv. typ, jehož
1. část je pokračováním pron. kmene je- (v. i^,
2. část -g(b)da má více výkladů: • (1) *-g!>da < *-gaf-gb + *-da.
(2) *jegnda < *je(gó) goda (s gen. od godb 'doba'). (I) Podle Fortunatova 1919, 224n (také Pedersen, KZ 38, 419, Bjinskij 1905, 111-116 a RFV 60, 430, SM 8, 186n aj.)
jde o kontaminaci dvou partikulí -ga}-gb a ~da. Tvary s -da jsou doloženy i v jiných ie., především bait. jazycích; tak již Trautmann lil (sr. Ut, kadá 'kdy', lot. kad 'kdy(ž)', stind. kadá 'kdy'). Na pův. -ga by mohly ukazovat b. tvary, jež ale Vondrák
1906, 2, 398 a 1924, 2, 336, též Vasmer 1, 390 vykládají metatezí -gda > -dga a zjednodušením v -ga. I stáří dokladů mluví pro sekundárnost -ga.
(2) Spojení *gbda a godb 'doba'je staré, zmiňoval se o něm kriticky již MiklošiČ 1852, % 207, ale přijímá je Zubatý, LF 13, 366, pozn. 2 a AslPh 15, 506. Na starý ínstr. Sg. myslel Mahlow 1879, 87n (podle Wiedemanna, BB 30,220n). Běžně je přijímán výklad Schmidtův (KZ 32, 398), který vycházel z redukce výrazů typu *jego goda, *togo goda se subst. godb 'doba* v gen. sg.
(přejímá Meillet, MSL 13, 29, nověji Jakobson, Word 8, 4, 391,
ber i, 476 aj.). Odmítá Kopečný, sb i, 313, ale jeho důvody nepřesvědčují.
Přijatelný pokus spojit výklad (1) a (2) nabízí Trubačev, SM s.v, kogbaa, který mluví o vlivu gen. sg. goda na pův. *jeda, *koda. pv
jechaťi v. jacharj
jCĽilicU.ila v. ťcliiih.ri.7
jei v. ei
jeksarchl. v. eksarchi. jekbdikb v. ekbdikt. jelenb, -« m. 'jelen; Hirsch'
V deklinaci se mísí stopy pův. n-kmene (gen. sg. -ene, gen. pl. -eiíb, Bom du. a ak. pl. ■■;■■»<ó s deklinaci -ioAs. menovou, ba i -iio--km. (nom. pl. -enii, gen. du. eniju), ojed. v csl. nalézáme o-kmen (dat. pl, -enomb Ix Lob), který se v řadě sl. jazyků prosadil.
Var.: elenb.
Der.: poses. adj. (j)elen'b; (j)eleništb m. 'koloušek, jelínek' (tv. i jelen % dětištb, telbcb jelene).
Exp.: Z csl. je r. arch. a poet. jelen' 'jelen'.
EL: Psi. jelenb > b. elén, mk. elen, sch. jelen, odtud v dial. asimilací k j- jěljen a anticipací -Ij- Ijéljen, sin. jelen, slk. jeleň, č. jelen, dial. i jeleň (Bartoš 1906), luž. jeleň, dial. heleň (Sch.-Šewc), (plb. pouze adj. jelene v hydron., Rost 1907, 389), kaš. jelěň, p. jeleň, dial. i jeliň, leleň, leliň, wieleň, wileň (SW), br. alén', ukr. ólen', r. olěn, dial. i olén, -a m, (SRNG), vše 'jelen/ Cervus elaphus*, na Sibiři přeneseno i na jiné jele-novité, např. 'maraľ, 'kabar' ap.; časté je přen. na brouka roháče obecného/Lucanus cervus ap.
Spolu s f. *olnijolnbji 'laň' (v. lanli) se řadí do jedné rodiny s Ut. élnis, álnis 'jelen', élné, álně 'laň', lot. ahis 'los', StpniS. alne patrně 'laň' (i když se překládá Tyer 'zvíře', v. Toporov i, 77), arm. eln 'laň', ř. é/Uóc (< *el~ -no-) 'kolouch', sXoLfOQ m. i f. (< *el-n-bho-) 'jelen,
279
jelent
jeliko
laň', Stír. elit 'smec5 (příbuznost kymcr. elain 'laň', jež se tu obvykle také uvádí, vylučuje Hamp, Studia Celtica B/9, 268, protože tento tvar vychází z pův, -IH- a ostatní názvy neukazují na laryngálu po -/-). Méně jisté příbuzenstvo je ř. švsXog 'kolouch' (a odtud přejaté lat. inuleus tv.), kde by bylo třeba předpokládat metatezi (Niedernwm, ia 18, 78n). Zcela nejisté je, zda sem patří maked. áXin = tcálZQOC., tj. 'kanec* (sem fadí Bezzenberger, BB 23, 297) či toch. A yäl-, B yal- 'gazela' (sem řadí Poueha 1955,1, 243, dále Georgicv, VJa 1958, seš. 6, 20, přijímá Í SM 6, 20 aj.).
Hypotézy, snažící se slovo dále vysvětlil, jsou nejisté. Machek s.v. jelen tu vidí přejeti z praevr, substrátu, různě v ie. jazycích upravené. Ti, kteří je maji za domácí, vycházejí bud' z názvu barvy (sthn. elo 'žlutohnědý'; tak Much, ZDA 39, 26, Lidén 1897, 68, přijímá ještě Specht 1944, M 5 a Pokomy 303n; za možné má i Preobr. 1, 647), nebo z motivace *'rohaté zvíře' z ie. *el- 'roh' (arm. el-ungn 'nehet', eljiur 'roh', stfriz. ili, ile 'mozol, ztvrdlá kůže' aj.; tak Osthoff 1901, 293n, přijimaji Bern. 1, 264, Iíjinskij, Slávia 2, 254 a Briiekner 205n).
Za slovo nostratického stáři, s příbuznými v semitoham,, dráv., tíat. a jiných jazycích je pokládá U.-Svítyč 1, 272n.
Vsi, o- v oien' není zřejmě výsledkem vsi. změny je- V o-, vzhledem k psi. f. *atnia k baít. tvarům. Že by v *ely/*olní byly různé stupně abtautu, jak soudí Vondrák 1924, 1,395 a SK 6,44, není pro neobvyklost takového tvoření příliš pravděpodobné. Z pův, o- > je- vychází Lang, ČMF 8, 97-101, 202-205, s málo pravděpodobným vývojem o- > *jo- > je-. Takovou prejotaci Noha, ZslPh 5, 213 právem odmítá a soudí, že zde můžeme aplikovat Rozwadowského (RS 7, I8n) učení o změně o- > e-asimilací k ť v následující slabice. Nohův výkiad připouští i Machek l.c., ale spíše pokládá kolísání el-jol- za svědectví přejetí z praevr. substrátu. eh
jelě adv. 'sotva, stěží; kaum, mit Miihe'
El: Stsl. jelě b. bovor. éle 'zvláště, nejvíc, stěží ap.\ br. dial. jeli (SBrH 2, 121), ukr. arch. jěle (Žel.), i.jéle 'sotva, stěží, jen' (nejde-h ve vsi. o csl. expanzi).
• (1) Stsl.je/ě < psi. part. *e -l- part. tě.
(2) Stsl. je/č < pron. *jh + part. lě.
(3) Stsl. je/ě < *jed- + part. lě.
(1) Jako spojeni dvou partikul!, a to deikt. part. *e a zesilující part. *lě je vykládá Trubačev, SM 6, s, shodně SK 6, 47; o part lě v. K, li). Táž part. s jiným zesílením je v stsl. eda 'zdali* (v. eda; tam i výklad o part e), ese 'hle' (v. ese), eza 'cožpak' (v. eza) ap.
(2) Berneker i, 418 je chápe jako spojení nom. sg. neutra pron. jb s part. lě; tak t Šanskij, seš. 5,256 aj.
(3) Preobraženskij l, 213 vykládá je- v jelě z jed-, které je v jetfava 'sotva, stěží' a v jedim, (v. jeslím,); shodně Vasmer 1,395, SB 2, 279. žš
jelěi, -ja m. 'olej; Ó ľ
Těl etěijelei, elei, ielei, ielei, scsl. i jeleo (Rj), vše 'olej'.
Der.: jelěinb (jele-) 'olejový'; yeféova jen ve spojení otb Uca eleova (za lat a facte olei Ix var. Bes; v. SJS 2, 540).
Exp.: Csl. jelěi > b. cirk. a poet. eléj 'posvěcený olivový olej, křižmo' (BER), r. cirk. jelě j t v. (Vasmer, Šanskij), r. dial. jeléj 'postní konopný olej' (Dal).
EU Přejetí z ř. stoiov 'olivový olej', odkud je přejato i lat. oleum tv. (E-M 460). V ř. jde patrně O slovo egejského původu (Chantraine 331).
Synonyma ve stsl. a csl. jsou jednak přejetí z lat. (v. olei), jednak domácí slova (v. maslo, mastb).
Ř. ěhxtov 'olivový olej' je odvozeno od ŕ. ékaiä 'olivovník; oliva*, které se promítá do csl. gora Eliona (Eleonbska) 'Olivová (Olivetská) hora' (za ř. zô ôqoc, zäv 'Ekuwv).
pv
jeli konj. hypotet. 'jestliže, pokud; wenn, sofern'
Et: Stsl. jeli odpovídá pravděpodobně stč. jeli, jeliš(e) 'až, až kdy, když, teprve', hl. jeli, dl, joli až, dial. i rozšířené jolic, jolik (az) 'jestliže' (Sch.-Šewc 445), r. dial. jeli, jel 'jestliže, kdyby' (Dal).
Kopečný, SB 2, 189 sem řadí i jsi. a str. tázací part.: sch. arch. dial. (fjeli 'což(pak)\ sin. jeli, str, jeli tv., k nimž můžeme přiřadit i b. dial. éle *není-liž pravda' (RBE 4, 730).
• (1) Stsl.je-fí < jestb + part li. (2) Stsl, je-li < pron. je + part. ti.
(1) Z 3. os. sg. sponového slovesa jestb, v němž zaniklo -stb, + part. lii (v. li) vyložil j^/í Vondrák 1924, 2,454 a 528, nověji Sch.-Šewc 445. Stejným způsobem vzniklo později č. jestliže, dl. st. jesli, p. ješli, ukr. arch. jésly (Žel.), stukr. jestly, r. jěsli 'jestliže' ap. (s
rozmanitými dial. obměnami; v. SB 2,284n), V nichžjc Spona ještě zřetelná (v. Vasmer 1. 405: ESUkr však považuje ukr. a r. slovo za přejetí z p.).
(2) V některých výkladech je komponent je- ztotožňován s neutrem pron. *jb (tak Gb 1,625, Bern. 1,418, Isačenko, ZslPh 40, 315, SM 8, 186).
Kopečný, SB 2, 280 se domnívá, že konj. hypotet. mohla vzniknout i z adv. jeli (v. jcli>): spíše se však zdá, že docházelo ke splývání adv. a konj., jak o tom svědčí např. stsl. jeliko 'jak; jestliže'. ŽŠ
jeliko adv. 'jak velice, jak mnobo, kolik; wie sehr, wie vieľ; 'pokud, nakolik; sofern, inwieweiť Často zesíleno part -že: jelikože, ojed. vb njelikože tv.
v korelaci: toliko - je!iko(žé) 'tolik - kolik', jelikoiie)
- toliko 'kolik - tolik', tolb vehmi - jelikože 'tím více
- čím více', jeliko - pače, jeliko velikb - tolicěmb \ehmi ap. 'čím (více) - tím (více)'; jeliko(že) - po toliku 'nakolik - tím více'; ve spojení jeliko ašte, jeliko
280
jeliko
kratb 'kdykoli, kolikrátkoli'jďMo(ze) (/) 'právě tak (jako)'.
Řídce limit, s významem 'pOUZe, jen, asi'. Jde tu patrně
0 kalk r. Ôaov t v.; Němec rkp. však zde vidi spíše archaismus, stopu původního demonstr. významu psi. */'». s**, i stsl. tWtt* 'pouze, jen'. Sém. přechod 'jak velice', resp. 'tak velice' 'pouze' je častý, kromě ř. ôooq, ôbov je dokládá i lat. tantus, lantum ap.
Řídce s významem konj. 'jestliže, pokud, když', zřejmě kontaminací s konj. jeli (v. jeli).
Často jako indeki. ret. pron., vyjadřující většinou pl.: 'všichni kteří, kteříkoli, kdokoli' (za ř. Saoi, oí, óaa), zesílené vbsijfbsjakh jeliko (že), vbsja jeliko t v. (r. jižc ôq, kóvtec ôaoi ap.), jeliko ašte 'kdokoli, cokoli' (f. 5ooc tr, ôaoz é&v), řídce jeliko 'jak velcí/jak velké, jak četní/jak četné, jací/jaké' ap.
Pron. K\at.jetikb(že) 'všechen, každý kdo, kdo(ko-li), všechno co, cokoli', 'každý kdo'; 'jaký, jak veliký, jak mnohý' (za ř. ôoog, Se), lx i 'pouhý'; zesílené VbSb jelikb 'každý kdo' (ř. nSc, óo-og, ôc.),jelifcbže i 'tak veliký jako'; kord. tolikb - jelikb 'tolik - kolik'.
Názory na vztah adverbia a pron. adjektiva se různí: SB % 282 pokládá za výchozí jeliko, jiní (Potebnja 1888, 126, Weingart 1937, 2, 229, Slawski 1, 557 a další) chápou adv. jeliko jako nom.-ak. n. vztažného pron. jelikb. Isačenko, ZslPh 40, 316 pokládá pron. adv. a adj. za útvary paralelní. StsL doklady, v nichž se jeliko užívá v platnosti pron., mohou ukazovat na piimámost adv. jeliko, ale bezpečně to tvrdit nelze.
Et: StsL jeliko, -kb js* stč, jeliko, jelik{ž) 'kolik, jak velice, jakou měrou', jelikož 'pokud, jakožto, vzhledem k čemu', č. knižní jelikož 'poněvadž, protože', stp. jeliko 'jak daleko', jelko(ž), ilko(ž) 'kolik, jak mnoho, jak daleko', br. sL jelikij'jaký, který', je/ifo, jelika 'kolik, nakolik, v jaké míře' (HSBr 9,201 a 202), ukr. st. ojed. jelýko moha 'jak jen možno1 (žel.), str. jeliko 'kolik, nakolik; takže, aby', jelikij 'kolik, jaké množství, jaký, který' (Su-S 5,46), oliko 'kolik' (StrS 12, 358), r. cirk. jeliko 'kolik, nakolik, pokud' s adj. jelikij 'který, kolik' (Dal l, 1291); ve vsi. může jít
1 o csi. expanzi.
Z adv. jeli (v. jek), které je zesíleno part. -ko; obdobně je tvořeno koliko, toliko (v. koliko, toliko).
Vaillant 2, 485 se domnívá, že jeliko je z pův, starého adj. na -1, které bylo rozšířeno o -kb. MeiUet 1902, 329, Frisk I, 630 a 2, 528 aj. maji za paralelní ř. ret. řjHxoz 'jak veliký*, interog. ni}Aíxos tv., tJtXíxoc, 'tak veliký*; Chanlreinc 410 tu však vidi suf. -moc, a souvislost se sl. slovy odmítá. Szemerényi, AION-L 2, s. 6n srovnává sl. ko-liko s germ. pronominálnimi adj. *hwa-lika-*jaký', *swa-Iika- 'takový' (gót. hwileiks, slhn. hwelich, něm. welck 'jaký'), jejichž druhá část je z *-lika- 'tvarj podoba'; podle jeho názoru je sl. -liko- v koliko, toliko ap. buď přejato z genn.
jelišti
neboje z psi. *likb (v, líce). Existence adv. jelb, jeli, koli ap. však svědčí spíše o postupné kumulaci part., které zesilovaly jednoslabičný tvar pronomina (je-li-ko-že, ko-li-ko-še ap.).
Part. -ko bývá pokládána za psi. (Siawski 2, 17) a spojována se zesilovacími part. v dalších ie. jazycích; s lit. -ka, -ki, které se připojuje k imper., adv. a pron., se stind. kam, zesilujícím dativ a imper., S Ť. -Xtt, -HS {Traulmann lilu, Mayrhofer 1986, 1, 304, Frisk 1, 805 aj.).
Kopečný, SB 1,318 poukazuje na shodu pron. základů s koncovými part.; vzhledem k jejich variabilností a produktivnosti však nepovažuje hledám staré genetické souvislosti za vhodné; shoda je spíše výsledkem paralelního vývoje.
Málo pravděpodobné je spojeni těchto part. s prep. kb (v. kb), které uvádí Brugmann II, 3, lOOOn, Berneker 1, 463, Pokorný 515n, Vasmer 1, 493 aj.; odmítá Frisk l.c. aj. ŽŠ
jelikolikl. v. jelb a koliko
jelikratb v. jeli.
jelini> v. eiini,
jelišti adv. 'kolikrát; sovielmal*
Jen ve spojení jelišti ašte 'kdykoli' (lx Šis). Et: Spojení adv. jeli 'jak' (v. jelb) a part. -Stí nemá v ostatních sl. jaz. ekvivalenty. Part. -šti se ve stsl. vyskytuje především u adv. num., sr. dvašti (lx Slepě), dvoišti (lx NotnUsf) 'dvakrát', trišti (v Šiš i trištii) 'třikrát', jedbtiQŠtb 'jedenkrát' (v. jedbnoSh.), sedmišti 'sedminásobné' (lx Grig), dále v adv. mnogyšti (lx
FragZogr), mbnogašti, 2x Bon mnogpšti   (podle jedbno-
štb) 'mnohdy, mnohokrát, často', v scsl. jeličišti 'kolikrát' (MLP), rcsl. jelikašči 'kolikerým způsobem', kolišči 'kolikrát' (Srez). Z jiných sl. jazyků se part. -šti vyskytuje v sch. a vsi,, vzácně v p., iuž. a snad i v č. (v. Zubatý, nř 5, 40n). Nejúplnější materiálový soubor této part. podává Trypucko 1947.
Part. -šti je nejasná, s více výklady, stejně jako paralelně s ní se v památkách vyskytující -šbdyji (v. jetišfcdy), z něhož se někdy vykládá; je možno myslet i na kontaminací -pšti a -šbdy.
Nejčastěji bývá -šti vykládáno z *-tji nebo *-kti, st. Jagič, AslPh 31,234, SB i, 327, SK 5,188 aj. Trypučko 1947, 79n vychází pro *-ŠtÍ z *-ktí.
Trubačev, SM 5, 193 vychází z -išti (sr. dvoišti a snad i jeličišti, je-li z jelikb), které vysvětluje z *jb--tjb, od kořene *i- 'jít'; sr. sém. paralelu -šbdy ~ chodili nebo Švéd. gang 'krát'. V dokladech se -šti můžeme vidět sek. rekompozici, příp. vliv -šbdy.
pv
281
jelišhdy
jelbma
jelišhdy adv. 'kdykoli; wann immer, soofť csl.
Psáno i jelišdy,jeliž{b)dy. Tv. i jeliž(b)dyže,jelišbdyže a spojení (j)elis\b)dy ašte.
Et: Spojení adv. jeli 'jak' (v. jeli.) a koncové partikule -šbdyj-šbdi se z ostatních sl. jaz. uchovalo jen ojed. v r. lid. jelíždy 'kolikrát když, vždycky když' (Dat).
Koncové -šbdyj-šbdi se vyskytuje ve stsl. a csl. i jinde, sr. stsl. adv. num. dvašdyj-šdi (Nom Supr), dvaždy, dvoždy (Nom) 'dvakrát*, írišbdi (Supr Ben), trišdy (Bes), triždy (var. Const) 'třikrát', sed{b)mišbdi, l x Sluek sed(b)tništbdi (asi kontaminaci -šti a -šbdy) 'sedmkrát', koližbdy (lx VencNik) 'jak velice', mbtiogašbdyfi (var. ntbnogažbdy, psáno i mnogaždi, 1x Chrabr) 'mnohdy, mnohokrát, často'. V současných sl. jaz. se suf. -šbdyji vyskytuje v b. sch. a r. především u adv. num. typu dbvašbdy; nejúplnější materiálový soubor této partikule podává Trypučko 1947.
Partikule -šbdy ap. zůstává nejasná, výkladů je více.
• (1) *-šbdy < sl. *šbd-/chod- 'chodiť. (2) *-šbdy < -íbdy.
(1) Předpoklad slovesného jména *šbdb (Leskien 1909, 154 aj.) se stejným ablautera jako ptc. prét. akt. *šbdb, -dlb vyhovuje sémanticky; použití výrazů 'cesta, obrat, chod, krok ap.' ve významu 'krať je dosti Časté, sr. b. pat 'cesta', dva páti 'dvakrát', dán. gang 'chůze, krok', to gange 'dvakrát' aj. (Fraenkel, ZsiPh 13, 235). K Leskienovu výkladu -šbdy jako ak. pl. se přiklánějí Brugmann II, 2, 67, Iľjinskij, SbJagió 297n, Fraenkel, IF 41, 4l4n a ZslPh 13, 235, Tangl, ZslPh 21, 207-216, ZslPh 22, 129-145 (zde další příklady užití 'cesta, chůze, krok' ve významu 'krát') a Trubačev, sm 5,187 {-šbdi vykládá z ak. pl. í-kmene, -šbdy z o-kmene). - S pův. substantivem počítá i Wiedemann, bb 30, 219, který však myslí na instr. pl. Leskienův výklad odmítá Otreb-ski 1930, 2,71, Trypučko 1947,64-67 aj., protože subst. *šbdb není ve sl. jaz. doloženo.
Dostál, Slávia 19,458 nevylučuje sekundárni spojení s ptc. *-šbdb.
(2) O původu -šbdyji ze -žbdy, -žbdo (v. kbžbdo) uvažuje Jagič 1871, 57n aj., jako jednu z možností uvádí i Kopečný, sb i, 327.
Také Briickner 1914, 2in a Otrebski l.c. myslí na původní -žbdy, předpokládá však kontaminaci s paralelním -šti, což nevylučuje ani Kopečný, SB l.c; výklad -šti s.v. jelišti.
Schmidt. KZ 16, 439 spojuje stsl. -ždb < psi. *-djo- se stind. -dha- (sr. dvidliá); podobně Baunack, KZ 25, 247.
Trypučko 1947, 58 odmítá starobylost forem -šbdy i -žbdy a soudí, že jsou to jen obměny starého *-kti (stsl. -šti, v. jelišti).
pv
jeliuže v. jt Ir, a ju
jeli. adv. 'jak; wie'
V spřežkách i jeli-, v. níže. Zvlášť v. jehko, jelíSii, jelišhdy.
Doloženo jen ve spojeních: jelb dalece 'jak daleko', jelb kraty, jelb kratb, jelbkratb, jelbkraty, jelikratb ašte 'kolikrát(koli), kdykoli'; korel. tolb kraty - jelb kraty 'tolikrát - kolikrát', tolb velbmi - jelb velbrni 'tím více
- čím více'; ix Christ adj. jelikolikb 'jak veliký*.
Jen v Bes s part. -žer. jelbže, ve var. Ix r. podoba olbže; vždy
ve spojeních jelbže rmnodzi 'všichni kteří', jelbže kraty 'kdykoli'; korel. tolb mbnogb - jelbže tm>nogb 'tolik
- kolik', tolb velbmi - jelbže velbmi. řidčeji jelbže bolb-šbmi 'tím (více) - čím (více)'.
Jen v Bes adv. spřežka jeliuže, jelijuše {kraty) 'kdykoli, kolikrát'.
Et: Stsl. jelb snad souvisí s b. dial. ěli, el konj. 'nebo, ale', sch. arch a dial. ěle, ěli konj. 'protože, neboť'; sém. bližší je stp. adj. jeli 'jaký', adv. ile, jele, p. ile (i- z je-; v. Slawski 1, 449) 'kolik, jak mnoho', stp. ilekole, jelekole 'jak mnoho, jak velice', ilekroč 'kolikrát'.
• Stsl. jelb, jeli < pron.ye -f part Ib/ti.
Složeno z neutra pron. *jb (v. \ý a l-avc part. (v. li), podobně jako toli z *tb a koli z *kb (Gb 1, 625, Slawski I, 448, SB 2, 280 aj.). V stsl. je synonymní s adv. kolb, později je jím v jednotlivých sl. jazycích nahrazováno. žŠ
jelbkrary, -kratb v. jeli,
jeljbma adv. 'nakolik, kolik; inwieweit, wievieľ, konj. kauz. 'protože; weiľ, hypotet. 'jestliže; wenn' v korelaci: jelbma - tolbmi pate 'čím více - tím více', ni sice - jelbma 'ani ne tak - jako spíše'; jelbma - sego dělbtna, jelbma - to togo radi 'jelikož - proto', jelbma
- tofse 'jelikož - hle'.
S part -že: jelbmaže konj. temp. 'když, jakmile', kauz. 'protože'; v korel. jelbmaže - tolb (maže) 'čím (více)
- tím více', tolb - jelbmaže 'tím - čím více'.
Var.: jelbmi jsa v korel. ne tolbmi - jelbmi 'ne tak - jako', jelbmi - tolbmi 'čím - tím'; ve spojení jelbmi dzělo 'namnoze', lx Supr s part. -že: ne tolbma - jelbmiže 'ne tak
- jako'; v Bes i jelbmože, jelbmaže, jeiimože part. 'kéž'.
Et: Doloženo jen v stsl. a csl.
• Stsl. jelbma, -mi, -mo < adv. jelb + part. -ma, -mi, -mo. Složeno z adv. jelb (v. jelb) a m-ových partikulí,
které zde mají význam zesilovací. Původ m-ových part. hledán v instr. formantech; v. SB l, 32in.
Vaillant 2, 703 pokládá jelbma za ustrnulý instr. duálu pův. adj. jelb. ŽŠ
282
jelbže
jtlt./i v. jeli. jeparchija v. oparcitij:)
jepikurii v. cpijkurii jepiskupi.. -ija v. episkopi, íja jepistOlija v. epistolíja jepitJuníja v. epitiroija jeremita v. eremita jeresb v. eresf. jeretikb v. eretiJa. jermosfc v. ermosi. jese v. ese
jeseni, -i f. 'podzim; Herbsť (Const) Doloženo esettb, osem.
Der.: adj. oseubnb (lx VencNik), jesenbskb, osenbskb 'podzimní'.
Et: Psi. jesenb/osenb f. > b. ésen, dial. jasen aj. (BDial 2,175), mk. esen, sch.jesěn, sin. jeseň, sjk. jeseň, stč. jen podjesen f. 'jaro', kdežto č. kniž.yďsďň f., ojed. st. i jeseň m. (PSJČ) je obrozenské přejetí, asi z p., č. dial. (lašské) ješyň (Kellner, Kott 6, 513) je přesah p. slova, plb. jen jisin-mond 'září' (< 'podzimní měsíc'), pomsln. vjieseň, kaš. jeseň, jesiň, wiesieň, p.jesieň (SW), br. vósen', ukr. ósin', visen' (Hrm. 3,67; 1, 240), r. ósen', str. (SírS)a dial, jěsen', dial. jesenjá f. (SRNO 9, 40), vše 'podzim'.
• Psi. jesenb/osenb 'podzim* < ie. *es-en-, *os-enjer- "sklizeň, doba sklizně' (arm. ř. gerrn. bsl.).
Psl. jesem patří k souhláskovému ie, *es-en-, či spíše *os-en-, souvztažnému s var, *os-er- (Pokorný 343, Slawski 1, S63n, SK 6, 60n, SM 6, 28n aj). Jde O r/lí-
kmen, který je i v jiných ie. názvech ročních období, sr. Benveniste 1935, 19, Specht 1944, 171 (v. též vesna, zima).
Je to bsl. - germ. termín (gót. asans, stnord. pnn 'doba žní, roční období polních prací', sthn. aran, arn, něm. Erníe 'žně', stprus. assanis 'podzim'), s nímž dále souvisí ř. ôkcóqol 'doba od horkého léta do konce září ap.f (< ôni + -ô(a)«,Qä, v. Schulze 1892, 475, Chantraine 813 aj.), s jiným tvořením i arm. ašun 'podzim' (< *asiôn-), v. Mann 1963, 2.
Sporné je příbuzenství s het. zena- 'podzim' (Benveniste, BSL 50, 34n), se střir. éorna 'ječmen' < *esor-n-já 'ozimý' (Pokorný 343 aj), či s lat. annona 'sklizeň, zásoby obilí aj.' < *asn- (Frôhde, BB l, 329,
21, 322n).
Další etymologizace ie. výrazu je velmi nejistá.
BER 1, 509 jej řadi k ie. äs- "páliť; jako sém. paralelu uvádí ř. Séooc 'léto, letní horko, sklizeň, žně* : SégeaSou 'stát se horkým, shořet'.
Názory na sl. počáteční e-jje-: o- sc různí. Miklošič 1879, 1, 74n a Potebnja 1876, 1, 17-24 se domnívají, že e-jje- vychází z ie. e, zatímco vsi. o z ie. o-. Většinou se přijímá názor Rozwadow-ského, RS 7, 19 (podobně Machek; přejímá Saur, Slávia 55, 381n), že <j)e- vzniklo z psi. o- asimilací k e v následující slabice, zatímco Vondrák, AslPh 25,187 se domnívá, že jesenbje následkem prejotace pův. *osem> (tak i H-K 152). Jagióův názor (AslPh 5, 579n), že jde o běžnou vsi. změnu e- > o- vyvrací Sobolevskij, RFV 8, 177-180.
Martynov 1963, 133n má za původní psi. ívar *osenb, kde os-je z ie. *ak- 'ostrý'; toto *osem s předpokládaným významem "ostí, klas' proniklo podle jeho názoru do germ. (gót. asans 'léto, sklizeň', něm. Ernte 'žne, sklizeň* ap.); až sek. je psi. změna o-> je-.
Starý výklad Mikuckého (IORJS 4,413), spojující psi. *esenb s lot asins 'krev', vychází z motivace červeným podzimním zbarvením listí (stejnou motivaci maji balt. názvy podzimu, lit. ruduů, lot. rudens). p V
jesnib v. jesŕb
jestb 'je; isť
3. os. sg. préz. a tem. slovesa byli (v. byti); sg. jesmb, jesi, jestb (vZogr lx e, v Supr také (j)e), pljesntbjeste, Sptb, du. jesvě,jesta, jesle, neg. něsmb', ptc. préz. akt. sy (řidč. sei, spi), gen. spšta.
Der.: jestbstvo 'přirozenost, přirozená vlastnost, povaha', 'bytí, jsoucno', 'živel, látka, věc', 'bytost, tvor(stvo)' (r. oůota), jestbstvbnb 'přirozený', pre-jestbstvbm 'nadpřirozený', sbjestbstvbnb 'stejné přirozenosti', jestbstvije 'bytí, jsoucno', 'přirozenost'; spštbstvo 'podstata, bytí' (ř. oůmo), v Bes spštbstvo a spštbSlvije 'přítomnost', ve spojeni vbsjako/vbse spštbstvo 'veškerenstvo', spštije 'podstata, bytí' (ŕ. oôo-íix), sgštbnh 'podstatný, bytostný', naspštbm pouze ve spojení chiěbb našb naspštbnyi 'chléb náš vezdejší'
(ř. ěkioúuioq, podrobněji Cibulka, Slávia 25, 406-415, Molnár 1985, 214n, Wissemann, WS1 14, 393^105), prěspštbnb 'přesahující jakoukoli podstatu', prěspštbno 'nadpřirozeně*, sbspstbnb 'stejné podstaty*, nespštii 'nejsoucí', spštbstvbm 'podstatný', sgštbstvbno 'podstatně, bytostně'.
283
jesfi.
Komp.: inospštbftb (v Nik místo nasgštbnb) "jed n o — Stále JSOUCÍ* (podrobněji v. iirh); jedinojestbStVbtlb, jedinospštbrib (v obou případech Supr jedbtio-) 'stejné podstaty' (ř. á/iooůatag), jedinosgštije 'soupodstat-nosť', jedinospštbno 'bytostně, podstatně', kupmo-sgštije 'soupodstatnost* (ř. to ápaoůmov), kupbno-soštbrib (sr. i kupme spštbnb), kupbnosoštii 'stejné podstaty' (F. ópooůotoc,), prěždesyi 'jsoucí dříve', pri-snosy, (sb)prisnoSQŠtbnb 'stále trvající, věčný', ravb-nojestbstvbm 'stejné podstaty, stejné přirozenosti' (ř.
OfiooúaioQ).
Exp,: sch. arch. jestastvo 'bytí, jsoucno', 'příroda' (Skok I, 161), st. (14.-18. stol.) jestvo (Rj), sin. arch. jestvo 'podstata, jsoucno' (Bezlaj 1, 229), stě, jestvo, jestvie tv. (Gb), (p.jestestwo je z r., stp. jestwo z r. nebo č., v. Stawski I, 567n), r.jestestvó 'podstata, jsoucno', arch. 'příroda' (Prcobr. 1, 218), ukr. st. jestestvó (Žel), dnes jestvo 'bytosť, kniž. 'podstata, bytí', pokračováním stsl.yejf6.siro jc b. kniž. es test vó a mk, estestvo; t.jestěst-vermyj 'přirozený, přírodní, původní' (Šanskij), (p. jestestwie/my (Linde) je vsak z r., v. Slawski l.c), pokračováním stsl./esfesrv&na je b. estéstven a mk. esiestven; r. arch. prejestěstvennyj 'neobyčejný, neobvyklý*; sin. sôštvo 'skutečnost' (Plet.), r. suščestvó 'podstata', "bytost, tvor', r, súščij arch. "existující, jsoucí', hovor, 'opravdový, skutečný' (Vasmer 3, 54), ukr. sůščyj t v., r. súščnyj 'hlavní, podstatný' (Dal), sch. tošíí 'skutečný, pravý' (Skok l.c); sch. násušní, r. nasúščnyj, Daí i nasúščij (Vasmer 2, 201), ukr. nasúščnyj, pokračováním stsl. nasgštbnb je b. kniž. nasäšten, vše 'nezbytný, důležitý*, 'vezdejší (o chlebu)', (mk. sust a nasušen jsou zrejme ze sch.); r. presúščnyj 'prastarý', 'podstatný, důležitý' (Dal); r. prisúščij 'vlastni, odpovídající (komu, čemu)*, arch, 'existujici, jsoucí' (K.BSRJ), r. prísútstvije 'prítomnosť (sr. csl. prisgtbstrije MLP), (b. prisástvie tv. z r.?, v. Mladenov 523); r. otsůtstvije 'neprítomnosť, otsůtstvovať 'být nepřítomen' (sr. csl. otosgtbstvije, otbsgtbstvovati MLP), (b. otsästvie a otsástvu-vam z r. ?, v. Mladenov 402); r. suščěstvennyj 'podstatný, důležitý'; t ojed. inosúščrtyj 'mající rozdílnou podstatu' (jen Dat) je pokračováním rcsl. inosuštbm, (již Svjatoslavúv sborník) tv. (o významu 'jiný' v. un.); r. jedmojestéstvennyj (Dat), jedinosúsčnyj, ukr. (Žel.) jedynosúščnyj'mající stejnou podstatu', x.jedinosůščije 'stejnopodstatnosť (Dat), r. prisnosúščij, soprisnosúščij 'věčný' (Dal).
el: \*ú.jestb, všesl.: b. mk. e, sch. jist(e), enklitje, sín.ye, slk.>, such. jest (o), č.je, kniž. jest, h\.je, dl. jo, plb.ja/jä, porn. je, p.jest, dial. je, br.jěsc', ukr. je, řidč. jesť, t. jesť, dial. je (SRNG), vše 3. os. sg. préz. 'je' (k tvarům v jednotlivých sl. jazycích v. podrobněji S B 2, 104-110).
Stsl. koncovka 3. os, sg. -a je podle Erharta (SFFBU 36, 40 a Erhart 1989, 134) převzata z tematické konjugace, kde je patrně pokračováním íe. prípony 3, sg. media "-tor.
m Psljestb < ie. *es-ti < ie. *es- 'býť.
ješa
Psi. jestb je pokračováním ie. *es-ti, 3. os. sg. starého atem. kořenového préz. slovesa 'býť, dobře doloženého v řadě ie. jazyků, sr. stind. ásti, av. asti, het. ešzi, toch. B ste, arm. e, ř. ětní, alb. éshte, íat. est, stir. is, gót. něm. ist, stprus. est, asi, sílit. est(i) (Brugmann U, 3, 93n, Berneker 1, 265n, Pokorný 340n aj.).
Starobylé jsou i další tvary préz. (o nich podrobně Baderová, BSL 71,1, s. 27-111): 1. os. sg. psl. jesmb < ie. *es-mi (sr. např. stind. ásmi, av. ahmi, het. ešmi, arm. em, ř. sipí, alb. jam, stir. am, gót. im, stlit. esmľ); 2. os. sg. ie. *es-sijesi (sr. napr. stind. ási, het. ešši, arm. es, f. (at.) et < *esi (Schwyzer 1950,677), homér. egoí, lat. es, gót. is, stprus. essei, assai, stlit. esi) > psi. jesi; psl. koncovka -si vznikla zrejme kontaminací prim. prípony atem. sloves *~si a tem. sloves *-eí(Wijk, AslPh 36,11 In; Lamprechl 1987,101 aj.). Ie. tvary pl. se rekonstruují nejčastěji v podobe *s-mes, *s-te, *s-onti(s-enti, ve sl. se však nulový stupeň *s- udržel pouze ve 3. os. pl. Psl. *sptb < ie. *sonti, sr. i lat. surlt; Bammesberger 1984, 102 je pokladá za inovaci, za pův. má ie. *senti.
Stind. sánti může být jak ze *sonti, tak ze *senti, jehož pokračováním je napr. ř. a'oi, dór. ivxí, umber. sent, gót. ném. sind (Brugmann II, 3,626n) a psl. *setbf jež se předpokládá pro mk. se{t) a strslk. sa
'jsou' (tak Polívka, LF 34, 30 a IzvORJS 12, 3, s. 355; prijali Weingart, SbBaud, de Court. 25-30 a ČMF 8, 251n, Vondrák 1924, 2, s. 212, SB 2, 106 aj." podle Stolce, JČ 14, 4M5je však slk. m, výsledkem kontaminace du. sta a pl. sú).
Nulový stupeň koř. je i v »ŕ-ovém ptc. stsl. sy, gen. sgšta, f. spsti, které má responze ve stind. sánt-, av. hant-, het. ašant-, x. éóvz-, ovi-, dór. évz- 'jsoucí', lat. prae-sěns, gen. -sentis (< *snt-), osk. praesentid 'přítomný, současný', stnord. sannr, satir 'pravdivý, skutečný; vinen' (k sém. vztahu **jsoucí, existující', 'pravý, skutečný', 'vinen' sr, i stejně tvořené lat. sôns, gen. sorttis v právnické terminologii 'vinen', v. See-bold, Sprache 15, 14-45, zejm. s. 26), Stprus. sins, dat. sg. sentismu, stlit. saní- (kmen ptc, nyní esant-), vše z ie. *sent-, *sont-, *snt- 'jsoucí' (Brugmann n, 1,455n; Pokorný 34In).
Kořen *es- (*H{es-) je dále neprůhledný. Jeho výklad z deiktických part. (tak SB 2,109n s další literaturou) je málo pravděpodobný.
Uhč-Svityč 1, 268n promítá ie. *H(es- 'býť do nostr. *'esA 'usadit se, být na místě'; paralely nachází v jazycích semitoham. (např. akkad. išú 'být, nacházet se*, v. Brunner 1969, s. 106), v ural. a snad i v kartv, ij
ješa part. opt. 'kéž; wenn nuť (2x Supr) Var.: esa (lx Supr, Ix Christ Slepě).
284
ještě
Et: Slovo je doloženo pouze ve stsl. a csl. (Srez. i, 836n), jen Sobolevskij 1910,269n je vidí ve stp. názvu pohanského boha Jesse, což je velmi nepravděpodobné.
Bez uspokojivé etymologie.
Stawski (SK 6, 66n) mysli na zjednodušen! z ješča (doloženého v str.) 'ještě*, pod. jako je sin. dial. iše z išče tv.
Ujinskij (IF 28, 202n a IzvORJS 23, 2, s. 222) předpokládal, že -ša je z ie. *siět (sr. stind. syät, i. eň/, lat. siěť, Brugmann II, 3, s. 545), 3. sg. optativu slovesa existentiae *es- (v. jesti.); v ješa vidí anal. je- podle préz., pod. jako v ř. dtj (i- podle *éfffui Schwyzer 1950,1, s. 677). Přijali Vasroer 1,406, S-A 1955, č. 199 a SM 6, 32.
Ani další výklady nepřesvědčují: Kopečný, SB 2, 285 viděl v ješa pův. interjekci.
Berneker 1, 266 vysvětloval ješa jako spojení partikule e- (o ni v. cila.i se *ša, jež vyložil z ie. pron. *íiío- 'temo'; ješa pak pův. *'v tomto případě, tak' (správné odmítli Ujinskij, IF l.c., Vasmer I.c. a S-A 1955 I.c.).
Hláskově i sém. nepřesvědčivé je spojování eša s asuíb, ošutb adv. 'nadarmo, zbytečně, marné' (tak Vondrák 1906, 2, 302; Vondrák 1924, 2, s. 449 již neuvádí). ij
ještě adv. 'ještě; noch*
Var.: OŠte (clicsl. a rcsl.).
Adv. temp. 'ještě, dosud', 'již', s neg. 'ještě ne, dosud ne', 'již ne', grad. 'ještě, také', i ještě (že i), i ještě bo i, i ještě ubo, i kb tomu ještě, nadb těmb (i) ještě 'a nadto, ba i, dokonce', ve spojeni ne tbkbmo - m> ještě i, ne to (že) jedu.no ježe - m, i ještě 'nejen - ale i', se
superl. 'CO, pokud možno', limit, 'již jen'; ve spojeni s dalšími konj. (i, m) má zesilovací význam, sr. konj. temp. i ještě ašte 'až, jakmile', adverz-konces. i ještě, m> (i)
ještě, m ubo (i) ještě, to že ještě 'přece však, nicméně', konces. ašte - iješte (ubo), ašte - m ještě 'i když - přece jen, přesto', 'třebaže - přece', konj. hypotet. 'pokud, nakolik', konj. a part. adjunkt (i) ještě (že), (i)
ještě že i. i se ještě, m> iješte 'a také, a ještě, dále pak (i), rovněž (i)', v Bes ašte - ještě 'jestliže - tu, pak také'; v opL větách ještě by i, i ještě da by 'kéž by (ještě)*.
V památkách se vyskytují pisařské záměny ješte\ašte (ašte se v Mař Sin Supr a Slepě píše s jat' v náslovj).
Et:Psl. *(f)ešče ap., všesl.: b. óšte, dial. još, jóšte (BBR),jeŠŠé,jeŠčé (BDial 2,176), éšče (BDial 5,169), mk. ušte, sch. jôš, dial. jôšt(e),jošče, ještě aj. (RSAN), sin. šě (zkrácením z dial. íš(č)e, Skok l, 783), dial. ščě, ešče, još(če) (Plet.), slk. ešte, stě. ješče, č. ještě (k sémantické a syntaktické charakteristice Komárek, SbTrávniček 147T52), dial. (f)ešče, hl. hišče, dl. hyšci, st. také ješče, ješči, jěšči (Muka), plb. jist, porn. ješ, ešče, ešči, p. jeszcze,
dial. také eszcze (Karfowicz), br. jaščé, dial. aščé (o něm v. Karskíj 1955,1,304), aščý (SBrH), Ščy (NarLeks 134), ukr. šče, iščé, dial. yščé, ješčě, še, yšy (ESUkr), r. ješče, dial. oščě, oščé, íšča (SRNG) aj., vše 'ještě' (k významu
a funkcím podrobněji v. SB 2,286n a Červenkovová, IzvIBE 16, 317-326).
Vzhledem k rozdílnému počátku slova v jednotlivých sl. jazycích je obtížná rekonstrukce psi. tvaru; někdy se připouštějí v psi. vedle *(j)ešče i tvary
*išče, *OŠČe aj. (sr. Fortunatov 1919, 277n, Stawski 1, 568n, ESUkr 2, 322 aj.).
Žádný z existujících et. výkladů není přesvědčivý.
• (1) Psi. *{J)ešče < ie. *et(s) 'a' + k»e 'a*.
(2) Psi- *{f)ešče < ie. *e(n)s 'v, k' -t- *kVe.
(3) Psi. *0>iée <psl. e-s- + *tje.
(1) Nejčastěji se *(j)ešče ap. chápe jako spojení ie. *et-, jemuž odpovídá stind. áti 'velmi, více než', ř. ěxi 'ještě, dále', lat. et 'a, také' a gót. ip 'a, také, dokonce', a ie. partikule *k*e (stind. av. ča, ř. re, lat. -que 'a', sl. Če 'a, ale'); tak Meillcl 1902,155, naznačili však již MLP 1161 a Potebnja, AslPh 3, 376n, přes jisté výhrady přijali Vasmer 1,407, S-A 1955, č. 200, Hamp, SSGL 2,91-94 aj. Spojení obou part, je v oset. testcej 'pak, potom', pokud je Abajev 1, 190 správně odvodil ze stírán. at-ča. Kvůli psi. -šč- musel Meillet rekonstruovat ie. *et-s-k-e, tj. tvar s determinantem -s-, pod. jako je v ř. ay/fo 'pryč, zpěť : áno, v. Brugmann 1902, 456. Výklad vyhovuje sém., méně však hláskově (nedá se jím bezvadně určit psi. tvar a vysvětlit některé odlišnosti, např. jsi. tvary s o-).
(2) Své zastánce (např. Vasmer 1, 407, Machek s.v. ještě
aj.) má i spojení se stind. áččhä 'k, až k, až do' (ale Mayrhofer 1956, 1,22 jeho souvislost s ješče odmítá), ř. Serve 'až', 'pokud' (Wheeler 1885,22, Zubatý, KZ 31,1 ln a 61, aj.), popř. ještě s lat. usque 'až k, až po' (Vondrák 1906, 1, 49; tak již Burda, KSB 6, 89n, ovšem bez stind.).
Machek rekonstruoval ie. *es-k%e 'a k tomu, nadto', kde *es vysvětloval z ie. předložky *en, rozšířené o -i, w- v lat. usque analogií podle usquam 'někde'. Výklad hláskově vyhovuje pro sl, ř. i stind., i když v dosavadních slovnících se uvedená slova se slovanským nespojují (sr. např. Mayrhofer 1956,1, 22 a 1986, 1, 50, Frisk 1, 575n, W-H 2,844 aj.), snad z důvodů sém.
(3) SK 6,69 přijímá a rozvádí výklad Brucknerův (KZ 46, 202 a Brúckner 207, pod. i Rozwadowski, RS 7,20), Že
jde o slovo až psi. stáří, z deikt. partikule e-, rozšířené o -s-, a z part. *tje, která je i v ašte.
Vaillantovo (RÉS 25, 104n a Vaillant 2, 695) objasněni ješče ze slovesného adj. *jest» 'bylý, nastalý' + -jo-, s pův. významem *'skutečně, opravdu' je sém. svůdné, ale naráží na neexistenci takového ptc.
285
ještě
jezero
Berneker I, 454 vysvětloval *ješče z ie. "ad-s-k&e, kde "ad- je prep. 'k, u, při* (sr. lat. ad, stir. ad-, gót. at aj.. Pokorný 3), druhou část slova chápal stejně jako výklady (1) a (2). Výklad nepřesvědčuje vzhledem k slabému doložení ie. "ad ve sl. (podle Bcrnekcra je zachováno snad ve sl. jed(b)va, v podobě nulového stupně v d-vignpti).
Tomuto výkladu je blízký názor ITjinského (Slávia 2,272-275) o spojení dvou zájmenných základu *ed-/od- -I- "tje (< ie. "tjo 'ten'). ij
jelen, pron. indef. 'jeden, některý; einer, mancher' ap.
Často i 'jiný, druhý'; adv. elero 'podruhé'.
Častější je podoba eterb tv.; v As Ix ederb.
Týž význam má i spojeni s jinými pron.: Vbsjakb jelerb, jeterb kbto,jeterb kyi, jeterb takovb, im> jeíen>;jetero čbto 'něco'. Korel. jeterb - jeterb, jeterb - drugyi 'jeden - druhý'.
Lcx. archaisraus, který byl v opisech většinou nahrazován pron. někyi a jediní,; v. Horálek 1954,61 n, Vaillant, WS17,342-5, Evov 1966, 90-98.
Et.: Doloženo v stel. a csl.; blízký útvar je hl. arch. wotry, wotery 'některý' (Pful), dl. wotery, dial. wota-ry, WOtory tV. (< psi. "oten/eten,; v. Sch.-Sewc 1674n, SK 6, 70). Muka 2, 942 spojuje uvedená luž. slova s psi. "vbton,, což právem odmítá SB 2. 193.
Skok 1, 762 sem řadí (sotva právem) i sch. jätoran 'silný, mocný' (< psi. *(j)etor-bnb).
• (1) Psi. "jeten, < ie. pron. *jo- 'jenž'    suf. -tero-. (2) Psi. "eterb < ie. pron. *e- + suf. -tero- tv.
(1) K ie. rel, jo-, rozšířenému o suf. -tero-, řadí psi. jeterb Vaillant, WS1 7, 342, jako jednu z možností uvádí Trubačev, SM 8, 187. Už Lottner, KZ 5, 395 vychází z ie. io-, které však chápe jako pron. de-monstr. Stejně jako stsl. jeterb je tvořeno stind. yatará- 'který z obou', může však jít o slova vzniklá zcela nezávisle na sobě.
Stind. slovo srovnává Mayrhofer 1956, 3, 5 jen s ř. (krét.) dzeQoq. Souvislost s ř. éxeooq 'jiný, jeden ze dvou', jež připojil Lottner I.c, odmítl už Schmidt, KZ 25, 92, pozn. 1: vykládá je asimilaci z púv. á-zegoc; < "srn-; v. i Frisk 1, 581, Chantrainc 381n.
(2) Většina výkladů spojuje psi. eterb s av. atära-'tentO ze dvou' (to je však podle Mayrhofera 1986, 1, 189 ojed. novotvar v mladší avestě), alb. játěrě 'druhý, jiný', umber. etru 'druhý', lat. cěterT(< "ce-etero-) 'ostatní', vše z ie. pron. *e- se suf. -tero- (Brugmann 2, 1, 3261, Berneker 1, 419, Sch.-Šewc 1675, SK 6, 69n aj.); výklad Z de-monstr. (anaf.) e- je sém. přesvědčivější.
Ie. suf. -tero-, -toro-, -tro- vyjadřoval pův. opozici dvou osob nebo věcí, tedy 'jeden ze dvou'; v sl. je arch. a neproduktivní (v. SK 6, 70); nalézáme jej i v kotenl kbterb, v. kotoryi. dt-ŽŠ
jevangelíje, -isti. v. CYang'elije, -isti, jerbroklidonb v. euroklidom.
jezero, -a n. 'jezero; See'
V Apoc ezero ogneno 'peklo'.
Var.: ezero, ezoro n. (lx Ruraj), (f)ezerb m. tv.
Exp.: Z csl. je rum. iezer n. 'jezero' (Rosetti 1954,60), rum. st. ezer, iazer, iazär tv. (Tiktin 601).
Et.: Psi. (Jjezerb m. > b. dial. ézer (BER l, 482), sch. arch. (a charv. dial.) jězěr, sin. dial. jezer (Plet.), slk. dial. jezer (Buffa 160), hl. jězor, ál.jazor, dial. wjazor (Muka), wězor (Sch.-Šewc 459), porn. iezôr, p. dial. je-ziór, jejždziór, jeziór (MAGP 4, č. 198), r. dial. ózer (SRNG), 'jezero' (všude mimo b. dial.), 'bahnitý rybník, močál' (slk. dial., dl.), 'místo, kde vniká povrchový tok do podzemí' (b. dial.), 'velká ledová kra' (r. dial).
Psi. (j)ezero n. > b. ézero, dial. ězaro (BDial 3, 216), mk. ezero, sch. jezero, sin. jezero, jezero, jezero (SSKJ), slk. jazero, stč. č. jezero, dl. dial. jazoro aj., arch. jezoro (Muka), plb. *jézérô v hydron. Jissejôhr (Rost 1907, 206, 389), pom. jezoro, stp. jezioro, jeziero, p. jezioro, dial. jezioro aj. (SW), br. vózera, ukr. r. ózero, ukr. dial. jazero (Verchratskij, AslPh 14,601), vše s význ. 'jezero', dále 'rybník' (stč. stp., r. dial. SRNG), 'jáma na zadržování vody' (stč., r. dial. SRNG), 'propast, hlubina' (sch. st. Rj, stp.), '(mohutný) pramen řeky' (b. dial., ber 1,482), 'vřídlo vyvěrající na povrch jezera' (sch. dial., Rj) ap.
Ojediněle doloženo i f.: sin. jezera (Plet.), r. dial. ózera (SRNG) 'jezero'.
Psi. (f)ezerb m. i {j)ezero n. pův. 'voda v přirozeně vyhloubeném místě, jezero, pleso'. Moszyáski, jp 37, 299, upozornil, že i význam 'rybník', tj. 'uměle vytvořená nádrž na vodu', doložený např. ve stč., stp., r. dial., balt, může být starobylý.
Vsi. o- a balt. a- se vykládá různě. Za pokračováni už ie. stavu (kvůli domnělé příbuznosti s ř. á^sg-, v. níže) je mají Prellwitz, BB 24, 106n, Rozwadowski, RS 7, 19, Berneker 1, 455, Slawski 1, 571 a částečně i Pokorný 292. O změně až vsi. uvažoval Otrebski 1930, 2, s. 80n za předpokladu málo pravděpodobného vývoje kb jezera > *izo jezera > *izo ožera.
a Psi. [j)ezerb m., (j)ezero n. ~ lit. eieras ap. tv.
Nejblíže příbuzné s psi. (j)ezerb/(j)ezero je lit. ěžeras, dial. äžeras, lot. ezers, stprus. assaran, vše 'jezero', v lot. i 'nádrž na vodu pro mlýn', v. MEW 105, Trautmann 73 aj. Společným ie. východiskem je *eg"h-ero- **jezero'(?), v. Pokorný 291. Ie. *egh- 'vodní předěl, hráz' lze vidět v balt. názvech pro 'předěl, přepážku, mez' (lit. ežé, lot. eža, stprus. asý), dlouhý
286
jezero
stupeň *ěgh- je v psi. *ězb 'jez', v. Iíjinskij, Slávia 2,250n, VaiUant, BSL 29, 38n, SM 6, 34, SK. 6, 74n aj. Iljinskij I.e. viděl v ie. *egh-ero- adjektivum s význ. 'mající hráz (o vodojemu)', které se v bsl. substantivizovalo ve všech gramatických rodech. Sém. paralelou pro vývoj 'hráz, jez' -* 'jezero' je č. přehrada a asi i pleso (Němec, Slávia 63,415n).
Bsl. slova se pokusu rozšířit o germ. příbuzenstvo Szemerényi, vja (967,4, i8n, poněkud málo přesvědčivým výkladem stisk agir 'mořské božstvo5 a angl. eagre 'slapový příval, přílivová vlna (v ústí řek)' z ie. *ěgh-er~; odmítal spojem s názvy pro 'jez, hráz'-
Fonet. i sém. méně jisté je i příbuzenství s r. Axéoaiv jméno řeky v podsvětí', nebo s ř. áfceatúic, m. 'bílý topoľ, (tak Prellwitz, BB 24, 106n, jenž pro obé slova vychází z ř. *&xeooc, 'rybník'; podle Chantraina s.v. jde spíše už o antickou lidovou etymologii), sninskí j I.e., Georgiev, IzvIBE 11, 39 i BER 1,482 připouštěli (s ohledem na ř.) výchozí ie. reduk. kořen "H&H-er-, což není nutné. O příbuzenství bsl. a ř. sIdv pochybovali jiz Meillet 1902, 409, S-A 1955, č. 202 aj.
Málo přesvědčuje Petersson 1918, 35 (a Petersson 1920, 23) srovnáním psi. ezero se stind. krada- 'jezero, rybník*; Mayrhofer 1956,3,614n příbuzenství se sl. neuvádí, Slawski 1,571 je odmítá.
Osamocen zůstat Loewcnthal, AslPh 37, 383, jenž spojil psi. {jjezero se stind. áhar- 'den', dále s ř. ájcgóc 'žlutavý, nažloutlý', za předpokladu výchozího ie. *agk-eró- 'žlutavá voda*; opíral se o paralelu ve stind. pahalá- 'močál; rybník' : lit paľvas 'bledé žlutý*. lh
ježe konj. deklar, 'že, jak; daß, wie'
často také s významem spojky adjunkt s odsunem grád. 'jakož i, také', někdy jako part. adjunkt a afirm. 'a; pak, zajisté' (týž význam jato part. ie); na začátku nepřímé řeči; ve spojení čbto (jestb) ježe, čbto se ježe ap. 'jak to že, proč'; dále explik, 'totiž, vždyť (i)', ve spojení sbde (jestb) ježe, se (jestb) ježe ap. 'odtud, tím se vysvětluje, že'; kauz. 'protože', ve spojeni logo radi ježe, o semb ježe, ježe jako tv.; konsek. 'takže, aby'; temp. 'když, jakmile'; hypotet. 'jestliže, pokud'; ojed. konkl. 'takže, tudíž'; často v korelaci, např. se (že) - ježe, to -ježe ap. 'to - že' aj. Ve spojení tbkbtno ježe, tbČiJQ ježe, nejrib ježe 'leč že, než že, ne-li'.
V Mak lnježemi 'o kolik, Čím' (snad chyba; v paralelních textech je jehmi tv.).
Var.: eže (Kopečný, SB 2, 292 pokládá za možné, že tato podoba je jiného původu, v. Et); v Hval Ix ere tv.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně str. ježe, ježb (StrS), r. dmi. ježe (SRNG) 'jestliže'.
Et: Stsl. ježe ~ sch. jer, dial. er(e), slk. že, stčježe, (j)ež, (-)že, -ž, č. že, hl. zo, st. i žo (Sch.-Šewc 1760), porn. že, stp. ež(e), heé(e), p. že, ukr. dial. ož, st. i óže
(StrS), r. dial. ježe (SRNG); konj. s významy 'že' (slk. č, hl. porn. stp. p. str.), 'když, protože* (sch. slk. stě. č. hl. pom. stp. p.), 'aby' (slk. č. pom. str.), 'jestliže* (Str.) ap. Podrobný sém. rozbor v. SB 2, 289-291.
Stp. eí odvozuje Brückner mylně z *aže (KZ 45, 303).
• (1) Stsl.ježe <ak, sg, a. je + part že, (2) Stsl. ježe <part je + Se.
(1) Stsl. konj. ježe vznikla ustrnutím ak. sg. n. od zájmena *jb, které bylo zesíleno part. že; tak Vondrák 1924, 2. 493n, Bera. 1,416, Machek s. v. ie aj. Tento proces je v stsl. dobře patrný, sr. SJS sub ježe,. Stejným způsobem vznikla z m. csl. konj. lže 'že' (v. iže,), lexika-lizováním předložkového pádu konj. ponje(že), zanje(že) 'protože ap.'; v. ponje, zanje.
Zájmenné ježe v. i^.
(2) Brückner, KZ 45,303 chápe ježejože jako spojení dvou part., podobně jako aže, iže. I Kopečný, SB
2, 292 uvažuje (jako méně pravděpodobnou možnost), že e-že je složeno ze dvou deiktických částic, je-že pak z pron. *jb + ze; obě tyto podoby brzy splývaly. žš
ječaja, -je f. 'kloub; Gelenk' (2* Slepě)
V Christ a Šiš psáno jačaju.
Der.: jačaica (ix Gl, psáno jaiČica) 'miskovitý zásobník na olej U lampy' (přijme-li se normalizace *jgčaica; sém. sr. např. r. st. jačejá 'prohlubeň' a význam některých ie. slov, v. níže).
Et: Nejasné.
Příbuzné je (MEW 98; Gorjajev 437; Bern. 1,267; Vasmer
3, 501; VaiUant, SbKurz 381n a Vaiflant 4, 529; SM 6, 61; SK 6, 83n)r. st. jačejá, i.jačéjka 'oko v síti', 'police, oddělení ve skříni', 'buňka v plástvi medu' ap., tedy obecně 'prohlubeň, otvor (zvláště v řadě stejných)*.
• Psi. jgčqja  < psi. *ek-ěja < ie. *-nk- < ie. *ank- (H^nk-) 'ohýbať, 'úd'.
Většinou (např. Matzenauer LF 8, 16; Bern. I.e.; Vasmer I.e.; SM I.e.; SK I.e.) se předpokládá základ ve formě *(j)eč-, který je i v psi. *(f)eča, sr. br. dial. jáča, ačáj (SBrH), Ijačáj (Scjašk.), véčaj (s prot. l-jv-, SBrH), ukr. dial. nečajá (Hrin.) 'otvor v žernovu, do nějž se sype obilí', r. dial. jáča 'buňka, otvor' (SM 6, 61). Psi. *(j)ečaja je od něho odvozeno formantem -ěja (SK 6, 84). Méně pravděpodobný je předpoklad dever-bálního původu psi. ječaja z nějakého nedoloženého *ektí 'ohýbať (Matzenauer I.e.; SM I.e., odmítl SK 6, 84). Za nejblíže příbuzné se pokládá lit. ánka 'smyčka', 'síťovina' (sr. např. Fraenkel 11).
Psi. *{j)gč- se vyvozuje z nulového stupně ie. koř. *ank- 'ohýbať (sr. Pokorný 45n), jehož kontinuanty sém. korespondují s významy doloženými v sl., tj.
287
ječaja
'kloub, spojení' (stind. áňga- 'končetina', av. ax-nah- 'uzda', Barth. 359, ř. dyxcbv 'loket', dyxáXn ťv., dyxúAn 'řemen', stnord. ál, ól tv., sthn. ancha 'vaz', 'končetina', něm. Enkel 'kotník', Anke 'vaz', dial. 'týl'), ale i 'prohlubeň, otvor', 'miskovitý či pohár-kovitý útvar' (sr. jačaica, v. Der.) (ř. ayxoq m. 'náručí', 'údolí, rokle', dyxáXn 'ohnuté rámě', v pl. 'náručí', pak i á. KETQdía. 'roklina', střir. dial. aigen (< *ain-geri) 'pánev, pekáč', stnord. angr 'údolí, fjord' a snad i sporné stind. ahjalí- 'miska z dlaní' (sr. MayrhoFcr 1986, i, 54), mykén. a-ke-a pl. n. 'nádoba',
ř. ayyoq a áyysľov tv. (nejasného, snad neie. pův., v. Frisk 1, 8; Chanuaine 9), lat. ancrajangra m. 'úval ap.' (ojed. V nápisech, nejasné, v. E-M 32).
Ve sl. se za příbuzné považují psi. *pa(J)ekbj-pa{j)okb 'pavouk' (v. paoěina), *gkotb 'hák' a ječbmy 'ječmen' (v. ječt.my).
Už v ie. došlo k sém. posunu 'ohýbať -+ 'spojovať (vice Siawski 5, 79, uvádějící sém. paralelní psi. Igčiti 'ohýbať : psi. Sblgčiti 'spojiť : *orziočiti 'rozdělit') a dále
-> 'vaz, kloub ap.'
Matzenauer l.c. (podobné i Gorjajev 437) nepovažuje csl. ječaja 'kloub' za příbuzné s csl. jačaica 'čerpadlo' a s r, jačejá, jačéjka, které mylné spojuje s lot. aka 'studna', lit. Skos. akis 'otvor, prohlubeň' a (atjákti 'prozřít', která ovšem patří k sl. oko (sr. Fraenkel 5; M-E 1, 62; Machek 1968,41 In). Přijatelný není ani výklad Vaillantúv (SbKurz 381 n a VaiUant 4,529), vycházející opět z příbuznosti s psi. oko a založený na předpokladu jiných významů u csl. jačaica a jačaja, totiž 'hubička olejničky' a 'trubka, kanál, komunikační otvor*. Za předpokladu sém. motivace 'otvor k hledění' -» 'trubka' ap., na základě sém. paralely u sL okino, vyšel z psi. *ačiti "divat se'. bs
ječbmy, -ene m. 'ječmen; Gerste* csl.
Též ečbmy; nom. sg. není doložen.
Der.; ječbtnetib, ječbmenbrtb 'ječný, z ječmene' (podle Hampa, Etim 1985, 51 vzniklo adj. typu *§čbmenbm kontaminaci adj. *§čbmem> a *ečbm>; podle jiných z "ečbmen- se suf. -bub, pod. kamenbnb, *polmenwa> ap.; v. SK 6, 88 aj.).
Z téhož kořene jsou i adj. ječbrtb, ječbněm tv.
Et: Psi. *(j)ečbmy, -ene > b. dial. ečmén (RBE) aj. (o b. dial. formách podrobně Herej-Szymaňská, BE 32, 427-
-435), spis. b. ečemík, tak., jačmeň, sch. spec. ječmen, dial. jačmeň, dnes spis.yéčam (podle Skoka desufixací adj. ječmeni), sin. ječmen, dial. jáčmen (Plet.), slk. jačmeň, č. ječmen, dial. jačmeň (Bartoš 1906, 125), hl.ječmjeň, dl. jacmjeň, plb. jgemin, pom. jgčmin, jičmeň m., jíčam (PWb), jičmo n., jačme, jlčme m. (relikt z psi. *-my, v. Smulkowá, SFPS1 6, 173), p. j§czmieň, dial. jgczmieň, jfcnieň, jecmiej, jacmiéj (SW), br. jačmén', ukr. jač-min', x.jačmén', vše s význ. 'ječmen (rostlina i zrní)',
přen. 'ječné zrno na oku' (b. dial., sch. pouze u jačmeň, sin. slk. hovor., č. dial., dl. p. vsi.).
Původní -men-Vmen, v. SK 1, 125, SM 6, 63.
Adj. *(j)ečbnb dolož, v sch. ojed., č. luž. plb. pom-sln. a ve vsi.
Etymologicky ne zcela jasné.
• Psi. *ječbmy < ie. *-nk- < ie. *ank- (*H^nk~) 'ohýbať.
Většinou se spojuje s ie. koř. *ank- 'ohýbať, výklady jsou však motivačně odlišné:
K ie. *ank- 'ohýbať patři stind. áňčati, áčati tv., av. aka- m. 'hák, čep', ř. áyxáv 'ohyb, lokeť, lat. ancus 'zahnutý', stir. ěcath 'hák k rybolovu', něm. Angel, stnord. pngull, ags. angel, vše 'hák, udice' aj., lit. ánka 'smyčka, oko'; snad i toch. A aňčal 'oblouk, Ohyb' (Windekens 1976, 16, 68, 88), možná í oňka-läm 'slon', toch. B oňkolmo tv. (Pokorný 46) aj.; dále v o- stupni ř. oyy.0Q 'háček (udice)', lat. uncus 'ohnutý, zakřivený; hák' aj., psi. *pkotb 'hák' aj. (Pokorný
1. c).
Z motivace podle dlouhých drsných osin vyšel např. Berneker l, 268, Briickner 208, Sch.-Šewc 439 aj. Sém. vztah 'hák': 'osten, hroť opřeli Falk-Torp i, 29 o paralelu ve sthn. angul 'háček udice' i 'osten, bodlina'.
Z jiné motivace, totiž z 'ohýbat se', vyšel Machek, lf 63, I3in, opíraje se o tzv. háčkování, tj. ohýbáni zralých klasů ječmene k zemi až o 180 stupňů; přijal i Trubačev, VJa 7, seš. 4, 132 a SM 6, 64.
Psi. ečbmy je třeba vyložit z nulového stupně, který je např. v stind. aČati, av. aka-. Není však nutné v psi. předpokládat vb. *ekti 'ohýbať, jak činí Trubačev, SM 6,61.
Dalši výklady jsou málo pravděpodobné: Peterssonovo (1922, 25n) spojení se stprus. ayculo 'jehla' a se stnord. eigin 'pučící obilní klíčky', nebo Bezzenbergerovo (BB 27, 173, pozo. 1) s ř. dial. &xoGTň 'ječmen', či hypotéza Lidénova (cituje Char-pentier, KZ 40, 464, pozn. 3) o příbuzenství psi. *j$Čbmy s ř. ópnvn 'obilí, jídlo'. lh
jedě prep. s gen. 'blízko, vedle; nahé, neben' (Sin Pog)
Var.: edě (Grig), v Bon {j)pdě tv.; v Bon se projevuje střb. míšeni nosovek; v. např. Kurz 1969, 36.
Komu.: Subst. jedččedinb, jeděčedbCb 'otrok nebo sluha narozený v domě', přechýl. jeděčedina, jeděče-dyn'i, vše jen v Grig a Lobk; vyjdeme-li z toho, že ř. -ysvýc; bylo do stsL překládáno jako 'narozený' = 'dítě' (sr. inočedb 'jednorozený' o jediném dítěti za ř. fwwyev^q.), pak můžeme jgděče-dim chápat jako 'blízko narozený*, což může být utvořeno podle ř. évôoysvíic, 'narozený uvnitř (v domě)' (uvádí jc Lid.-Sc. 560); sr. i lat indigena 'domorodý'. V paralelním textu Zach je doma-čedbeb, -ica, což je kalk ř. oixoyevňQ.
288
jede
EL: Stsl. a csl. sekundární prep., bez pokračování v sl. jazycích.
Slovo nejasné. Miklošič (MLP 1167 a MEW 104) je spojuje se stlát, indu, arch. endo 'v* a s gót. inna 'uvnitř'. Lat. slova pokládá za příbuzná i Berneker 1. 268. Spojení pravděpodobné, přes výhrady S-A 1955, č. 204, které vycházejí ze sém. rozdílu. V stsl. jde nejspíš o slovo reliktové, z ie. *en 'v' -f- d-, z něhož je kromě výše uvedených slov i ř. homér. äv-Ô-tvx 'vnitřek', Střir. inne (< *en-d-io) tv. aj. (v. Pokorný 182). Berneker l.c. a W-H 1, 694 se domnívají, že rf-ový formant je příbuzný s prep. *do 'k', spíše však je to ie. zesilovací part. (v. Pokorný 181), která v stsl. a csl. nabyla podoby -dě nejspíš analogií podle kgdě nebo podle jiných prep. na -ě {kromě, vbně ap.) V střb. památkách docházelo ke splývání se séra. odchylným jgdě 'kudy, kde', proto bylo jede nahrazeno adv. blizbl-b a iskrb.
Loltner, KZ 11, 192 uvádí souvislost s gót. untě 'až'; to však jc vykládáno jako *und + tě (v. Feist 1923, 398, Lchmann 378 aj). žš
jeděčedbCb v. jedě
jedn. adj. 'rychlý, brzký; schnell, baldig' Adv. jedro 'rychle, brzy'.
Der.: ujedriti 'urychlit', ujedriti (se) 'pospíšit (si)'.
Nejasné je cú.jedrota, doložené jen ve spojení Vb vbtorg-jg jedrotg (po jedinamb že dni vbzvijavšu jugu vb vloruju edrolu pridomb vb Potioly A 28, 13 Hilf ŠiŠ), což je podle ř. ôetxegatoc. překládáno 'druhého dne'. Kahižniacki 1896, 343 uvádí z paralelních csl. textů i;, vtoruju skoroíu a v» vloruju stražu nošti; z toho lze snad soudit, že vbtoraja jedrota mohla znamenat 'druhou ranní hlídku', neboť výrazy pro rychlost znamenají také ranní dobu (pod. skoro; Němec rkp.).
Kamp.: j§dropÍŠbCb 'rychlopisec' (r. o£,ůyQU.<s>oc); sr. jedro piš§ tv.
Et: Psi. jedrb > b. jádär (Gerov), édár, dial. i jédär (BDial 7, 62), jéndär (BDial 2,176), mk. jadar, dial. ědar (Hendriks 257), sch. jédar, vše 'velký, silný, statný, pevný' ap., b. i 'brubozrnný; významný, vážený'.
Machek 1968, 214n vidí pokračováni psi. jedrb v č. st. a dial. jadrooký "rybooký", 'mající každé oko jiné' (o koni, jč. i o psu, který byl pro tuto vlastnost pokládán za dobrého hlídače; v. Oberpfalzer, Jazyk knih smolných, Praha 1930, 242 pozn.). Mareš, JP 37,189n sem řadí stč.jietrocěl.jétrocel,č. jitrocel'jitro-cel/PIantago', které vykládá z *j§drocěh> s významem *'rychle hojící', jemuž odpovídá slk. skorocel. Jiný výklad podává Berneker 1,269 (z *etriti 'jítřit') a Machek (z *jetrocěh, *'játra hojící').
Většina výkladů spojuje adj. jedrb s psi. jedro 'jádro' (lTjinskij 1902,14; Bern. 1,455n; Skok 1,769; SM 6,66n
jedn.
aj.). Vzájemným vztahem adj. a subst. se zabývá jen Slawski, SK 2, 18; vychází z adj. jedn,, z něhož sub-stantivizací n. je jedro (obdobně dobrt - dobro). Řada výkladů je zaměřena jen na subst. jedro a adj. opomíjí. Machek odděluje jedro od jedrb (v. výklad 4).
Proti předpokladu primárního adj. je možno namítnout, že jedn, je jen jsi. (bez sin.), na ostatním území je jedma (je i v sch.), kdežto jedro je všesl. Pokládáme-li za primárni jedro, můžeme o-kmenové adj. vyložit např. analogií podle dobro - dobrb.
Pro spojení jedro a jedrb svědčí sém. vztah 'mající jádro, zrno' : 'tvrdý, pevný, obsažný', který má paralelu v něm. Kern 'jádro, zrno' : kernig 'jadrný, pevný, vydatný' (Slawski 1, 576n), lat. róbur 'dub, jádro': rdbustus 'pevný, silný'. Zde však sém. motivace vychází ze subst.
Psi. jedro je všesl. (mimo pom.): b. jadró, mk. jadro, sch. jedro, sin. jědro, slk. jadro, č. jádro, hl. jadro, dl. jědro, plb. jgdrě, p. jadro, vsi. jadró, vše 'jádro, zrno', přen. 'základní, podstatná část něčeho', v p., ukr. st. Hrin. i 'varle', v stč., č. st., r. dial. Daľ pl. jadra tv., r. st. 'dělová koule'.
• (1) Vú. jedrb a jedro < ie. *en 'v' + "dru- 'strom'.
(2) Psi. j&ln a jedro < ie. "en 'v' + -ro-/-dro-.
(3) Psi. jgdn a jedro < ie. *en 'v' + *ner- 'životní síla' (het. luv.).
(4) Psi. jedrb ŕ? stind. indra- 'silný*.
(1) V nejstarších výkladech bylo jedro spojováno s véd. ondá- n., stind. ondá- 'vejce, varle'; tak
Schmidt 1872, 47, Bury, BB 7, 340 (pokud je stind. -nd-z -ndr-), MEW aj., nověji Machek, KZ 64, 26ln, připouští Mayrhofer 1986,1, 162; odmítl Brandt, RFV 22, 133 a Slawski l, 537 pro hláskové nesrovnalosti. lTjinskij 1902, I3n a AslPh 28,451 se domnívá, že stind. i sl. slova je možno odvodit z ie. *en 'v' a *dru- 'strom', tedy 'co je uvnitř stromu, dřeň'; zdravá dřeň znamenala, že strom byl pevný a silný, proto jedrb = 'silný, zdravý'. Na podporu tohoto spojení je možno uvést i ř. (Hésychiovu glosu) švôovov 'střed stromu' (z e v a ÔQôc, 'strom, dub').
(2) I další výklady mají j§- za. pokračování ie. *en 'v': Brandt, RFV 22,133 rozkládá csl. jedro na *en a suf. -ro, před nímž je vkladné -d-. Obdobně Trubačev, SM 6,66, pouze v -dro- vidí variantu formantu -tro-, který je v psi. *§tro 'játra' (v. jetrhce) a gtrb 'uvnitř' (v. ptn,).
(3) Také Snoj, Ling 24,468n vidí v psi. jedrb a jedro ie. prep. *en, k níž připojuje ie. *ner- 'životní síla; muž'; srovnává sl. slova s luv. onnari- 'žádoucí vlastnost', annar-umni- 'silný', het. innar-a-want 'zdatný (?)'.
Fick 363 pokládá za nejbližší ř. áógóq 'plný, tlustý, zralý'; shodně Bern. 1,455n, Trautmann 108 aj.; ř. slovo je však řazeno
289
jedn,
jakor-ový derivát k ř, SSnv 'dosyta', lat. satis 'dosť (Frisk 1, 2 ln a 20, Chantraine 20) a odvozováno z ie. *sä- 'sytý* (Pokorný 876).
Fic k I.e. uvádí souvislost s lot. idrs 'křehký, zpuchřelý', idra 'ztrouchnivělý střed stromu*, které je odvozováno z ie. *oid-'opuchnouť (M-E 1, 70ln, Bera. I.e., Fraenkel 192 aj.); toto spojeni by bylo možné jen za předpokladu, že v lot. došlo k sém. vývoji od 'opuchlý, nabobtnaly' ke 'zpuchřelý', v sl. jazycích k "tlustý, silný'.
Za nepravděpodobné pokládáme Lidénovo spojení (Lidén 1897,56n, shodně Charpentier, AslPh 29,4 a Johansson, KZ 36, 365) se stind. ůdri- 'kámen, skála' a se střir. and tv. (odmítá Slawski 1,537; Mayrhofer 1986, 1,65 má stind. ádri- za nejasné).
(4) Machek, KZ 64, 261 n a Machek s.v. jadrný odděluje
csl. jedn od jedro, protože prý význam 'čilý* nelze odvodit z 'jádro, zrno'; spojuje jedn se stind. indra-'silný, mocný', též jako jméno nejvyššího stind. boha (pův. jeho epiteton); připouští Mayrhofer 1986, l,
192n.
Rovněž Schmidt 1872, 41 a MEW 104 oddělují jedro od jedn, 'rychlý', které spojují se sthn, Star 'rychlý, prudký', což odpovídá sém., nikoli však hláskově (W-P 1, 118 a Pokorný 345 je odvozují z ie. *etro- 'prudký, mocný'; tak i EWAhd 1, 379n).
vb-žš-eh
jedza, -e f. 'nemoc; Krankheit' Též jeza, v Supr eza. Var.: jadza (Const).
Et: Psi. (j)edza >b. arch. eza, diál. enzá (Gerov), énza, ěndza (BER), mk. }an%a, dial. enja (RMJ), sch. jéza, sln.yéza, slk. jen kamp. ježibaba, dial. jenzibaba, je(n)džibaba, stč. jězě, jězěnka, jězinka, jědibaba (Gb), č. jezinka, ježibaba, dial. jaza (BartošDod 36, Lamprecht 1963), pom. jgja, jgza, jija, pomsln. i jgßo-na, kaš. arch. i je^rna, p. jedza, dial. idza, jedzona, ~yna (SW)> jedzbaba (Karlowicz), (br. jemu Nos. je asi přejeti z p., v. Zareba, JP 41, 15), vkl.jázja (Hrin., Žel.), Stx. jaza(Srez), s významy 'nemoc' (b. mk., sch. arch. Rj, str.), 'strach, mrazení' (mk. sch.), 'hněv' (sch. dial. RSAN, sin.), 'ježibaba, čarodějnice, zosobněné zlo' (slk. č. porn. p. br. ukr.), odtud i 'zlá (stará) žena' (slk. č. porn. p. ukr.).
Podoby s -dz- (> -z-) vznikly nejspíše 3., progresivní palatalízací (Brückner, KZ 45, 318 a Brückner 208, Ekblom 1951, 26n, Machek 1957 a ZsIPh 22, 252n, Síawski 1, 578, SM 6,68 aj.). Nepalatální forma *(j)ega je dochována ve vsi: br. jahá, hovor, i {baba) ihá (Nos. 223), ukr. jahá, bába-jahá, r. {bába)jagá, dial. jegá (Dat), jéga(-baba), jegi-baba ap. (SRNG), vše s významy 'ježibaba, čarodějnice, zosobněné zlo', 'zlá (stará) žena'. Slawski však má vsi. tvary za sekundární.
jedza
• Psi. *{J)ega < ie. *ing- 'mrzutý, nemocný' (balt. genu.).
Nejblíže psi. *(J)ega < ie. *ing-á- je lit. ingis 'lenoch', ingas, angús 'liný', lot. igt 'chřadnout, trpět vnitřní nemocí; být mrzutý*, ignis 'mrzutý člověk*, snad i lit. éngti 'trápit, tísnit, škrtiť a lot. engět tv. a 'hádat se, nadávať (Fortunatov, AslPh u,
573, Zupitza 1896, 161, Berneker I, 268n, M-E 1, 834n, Vasmer,
SM aj.), vše z *ing- 'mrzutý, nemocný' (Pokorný 13), k němuž se všeobecně připojuje i stnord. ekki 'bolest, starosť, ags. inca 'bolest, podezřeni, hádka'.
Nejistá je souvislost s tvary z *er,g-: ags. áeol 'vzrušený', nor. eikja, eikla 'bez ustání napadat, odporovať, toch. A ekro, B ai-k(a)re 'nemocný' (Poueha 1955, 38) a lat. aeger 'nemocný, unavený' (přijímají ji např. Fick, KZ 19, 259, Fortunatov l.c., Agrell 1921, 32, W-P, Pokorný l.c. aj., za nejisté považují W-H, E-M 10 aj.).
Berneker 1,269 dokonce uvažuje o možnosti psi. dublety *ěga <ie. *aigá-, které by se reflektovalo ve vsi. tvarech (odmítá Sobolevskij, ŽMNP 1886, sentjabť, s. 150 a Vasmer).
Fraenkel s. v. angůs spojil bsl. a genn. tvary z *ing- s alb. angój, někój 'vzdychám, naříkám*, ř. óywxo-Sm 'řvát, hýkat', lat. uncäre 'mručet*, ir. ang 'sténáni, naříkání' a celou tuto skupinu považuje za onom. Podobnou motivaci předpokládal už Iljittskij, Izv-ORJS 16, 4, 17, když spojil r. jagá a jagdť 'kričeť (odmítá Vasmer).
Psi. jega je bud' substantivizované adj. s významem 'zlý, špatný' (sr. r. dial. adj. jagája 'ježibaba' Dat; tak Otrebski, SIOc 19, 32, Ekblom 1951, 25n, Machek, Slawski aj.), nebo deverbativum ke slovesu *egťi 'dusiť (SM 6, 68n), s pův. významem *'nočni můra, personifikovaná záducha'; slabinou je nedoloženost takového slovesa ve sl.
Lidénovo spojení (Lidén 1897,69n) se stind. yákíma- 'nemoc' odmítá Uhlenbeck 234, Mayrhofer 1956, 3, s. 2 aj.; z hláskových důvodů nevyhovuje ani Meyerovo připojení (Meyer 1891, 157, podobně i Agrell, o.c 25) alb. ídhet(e) 'hořký' (dh <ie. *g(h), v. Jokl 1911, 29n, Bern. aj.).
Nepravděpodobné je Brůcknerovo spojení této rodiny s *jag-'něco bodavého' {~ sl. *jbgla) na základě sem. vývoje *'bodavá nemoc* -* 'nadpřirozená sila, která ji způsobuje' (tak Brúckner, KZ 45, 318; odmítá W-P 1, 9, pozn. 2).
Polák, Slávia 46, 287n navrhuje spojeni s ugrofin. slovy s významy 'teta; matka' (mad*. ángy 'žena staršího bratra' aj.).
Osamocená zůstala Potebnjova mytologická představa 'hadí báby', na základě které vytváří spojeni s lit. angh, psi. *pžb 'had' (AslPh 3, 361, pozn. 2).
Názory, že jde o přejetí (Knutsson 1926, 123n z ttat. *ämgä > kumán. ämgän 'trápit se', kazaš, imgäk 'obtíž, nouze'; Nitoor-skij, Filologičeskije zapiski 1891, č. 4-5, s. 7 z fin. äkä 'vztek') odmítá Vasmer.
290
jedza
Hláskově sporný je i výklad Rudnyc'kého (Rudnyc'kyj H I2n), který zkoumané slovo spojuje s (jjagoda <psl. *ag- <ie. *og-/eg- 'báj; plod; růsti'. ik
jeti, hnětl,, ijiiň 'uchopit, vzít; ergreifen, nehmen'
Též 'chytit, ulovit; zajmout', 'přepadnout, postihnout', 'obejmout', 'ujmout se někoho', přen. 'pocho-piť.
Refi.jíeíí se 'vzít, uchopiť, 'obejmout', přen. 'přijmout, přidržet se něčeho', 'dát se, pustit se do něčeho'.
Ve spojení rpkami jeti 'vztáhnout ruku na někoho, nčco\ jeti se města 'zaujmout místo' (1 x Ben), věrp j$ú 'uvěřiť,
Der.: ipf. imati jemljp, též (anal, podle préz., Vaillant 3, 310) emati 'brát, přijímat'; imanije 'sklizeň', 'majetek' (změtením s iměnije, v. iměri), ve spojení lichoje imanije
'ziskuchtivosť. Prefixátyr izeti 'vyjmout; odstrániť,
ve význ. 'osvobodit' kalk ř. é^taQEfaSai (Schumann 1958, 36), izeštbničbskb ve spojení starěišifta izešíbničbskb 'vrchní celník' (lx Supr; toto adj. předpokládá už stsl. subst. *izeštb-nikb 'výběrcí', sr. Cejtlinová, Etim 1975, 70n). ipf. izimati 'vyjímat', lx VencNik 'uchvacovať; najgti 'najmout', naimb 'nájem', naimbnikb, najembnikh 'námezdní dělník'; obeti (s var. obbjeti, obbje-, obuje-, obyje-) 'obejmout; obklíčit', 'uchvátit; pojmout, obsáhnout; zaujmout; získať s ipf. obimati (i obbimati, obbmati) 'objímat; obírat, sklízet', obetije 'zajetí' (lx Nicod ve tvaru obbjetije); oteti (i otbíjjeti, oibneti) 'odejmout, vzít', ipf. otimati 'odnímat, bráť (též otbi-
ntati, -i- je anal. podle imati, v. Vaillant l.c.; normalizovaná podoba SJS *otbmati není doložena), otimati duchy Ps 75, 13 'zbavovat odvahy, ducha' (ř. ätpaioeTaSta izveóuxia), ne~ otbjemljemb 'neodňatelný'; pojetí 'vzít (s sebou), uchopit, odvést, ujmout se; vzít si za ženu, za muže', 'poznat, pochopiť, 'obvinit, obžalovať s ipf. poimati 'brát; brát si (za ženu); obviňovat, žalovat, vytýkať,
poimb 'obvinění, Žaloba' (tento význam odráží pňv. psi. praxi polapení a násilné přivedení viníka před soud; Němec rkp.), poimovatí 'obviňovat, žalovať, poimbmnh byti 'být žalován' (lx Christ); podbjeti 'podepřít, zvednout', přen. 'podpořit, povzbudiť, 'přijmout', přen.
'podstoupit, vzít na sebe' s ipf. podbimati (lx Supr i podbjemati) 'podpírat, zvedať; přen. 'podporovat, pomáhať, 'prijímať, poábjetije 'podpora, pomoc, pomocný prostředek', 'přijetí',podbjgtefo (lx Pogsnad omylem pojeteh) 'opora, ochránce'; přejeti 'převzít; vzít, uchopit; pochopit; uchvátit, zmocnit se; přijmout; dostat, získat, dosáhnout' sipt.prěimati 'přejímat, přijímat; obsazovat, dobývať, prěimbnikb 'nástupce* (lx Supr); přijeti 'přijmout, obdržet; dosáhnout, získat; zmocnit se, ovládnout; vzít, uchopiť;
reiig. 'přijmout svátost', 'ujmout se někoho, vzít pod
ochranu' (podle Schumanna 1958, 51 kalk ř. ávtiXappávE-
o-Scti), 'snést, vytrpět', refl. 'ujmout se, zakořenit*, ipf. priimati (těž pri(j)emati) 'přijímat, dostávat; dosahovat, získávat; uchvacovat; brát, chápat se'; Telig. 'přijímat svátost', 'ujímat se někoho, brát pod o-chranu', 'snášet, trpěť; přijeti a, priimati slouží i jako pomocné sloveso u překladů ř. pasíva (v. Haderka, Slávia 25, 401-5), prijetb 'přijatý', 'příjemný, vítaný' (v druhém významu kalk ř. SsHzóg), phjetije 'přijetí; příjem, důchod; utrpení* (Schumann 1958, 51 uvádí i význam 'pomoc' ze Sin jako sém. kalk ř. v.vútyy/tQ), ve spojení krotbko prijgtije 'mír-nosť, prijetiKšte 'schránka' (lx Horo; Keipert, Slovo 22, 86n má za kalk r. ôoxeiov), pňjetbKb 'příjemný, vítaný' (ř.
$mtůc), neprijgtbnb (lx Apoc) 'nepřijatelný, neschválený', priimbm,prijembnb 'vhodný, přijatelný, příjemný', lxSupr/?rň'r«íčfe«6 lv.,priimbnikb 'přijímatel, hostitel*, sbpriimbnikb 'spoluúčastník', vbsprijeti 'přijmout, dostať s ipf. vbspriimati tv.; sbneti 'sejmout', refl. 'spojit se, sjednotit se (též o uzavření manželství); sejít se, shromáždit se; utkat se v boji*, ipf. sbnbmati, Sbnimati (též sznbm-, sbnem-, sbnem-) 'spojovať, refl. 'shromažďovat se', sbnetije 'spojení, společenství; sňatek; shromáždění', 'židovská velerada*, přen. 'slavnost, svátek', 'nevázanost, prostopášnost', sbttbtnb 'shromáždění', 'bohoslužba', přen. 'slavnost, svátek', 'synagoga', 'cirkevní sněm, synoda; židovská velerada' (za ř. rd Eovéôoiov; Molnár 1985, 272), Sbnbmbnikb 'účastník sněmu' (lx Meth), sbnbmbstvo 'shromáždění', sbmmište (lx Grš i v podobě sbmište) 'shromáždění', 'bohoslužba', 'církevní sněm, synoda; židovská velerada', 'synagoga' (za ř. amaymrn),
Schumann 1958, 56 má u smwk a sbnbmUte i význam 'houf, tlupa' ze Sin za r. trovaycoy^; ujeti 'odejmout; uchvátit',
uimati 'ubírat, odnímat'; vbneti 'dát pozor, (pozorně) vnímať, vbnimati, vhmmati 'pozorně vnímat, dávat pozor', 'chránit se před něčím, někým', 'pokládat za něco*, vbnetbnb 'pozorný', nevbnetb 'nepochopitelný' (lx Supr; ř. ůxax&Xriiixor); Vbzeti (se) 'vzít (si), uchopit; přijmout'; relig. 'přijmout svátost', 'pojmout, obsáhnout', 'odejmout, odstrániť, 'zvednout, pozvednout (se)', ipf. vbzimati (se) vbzbmati (se) (též -bma-, -ema-) 'brát (si), přijímat'; relig. 'přijímat svátost', 'odnímat, snímať, 'zvedať, refl. 'zvedat se', vbzimanije 'zachvacování, zachvať, prevbzimati "přejímat', refl. 'povyšovat se, vyvyšovat se'; zajeti 'vypůjčit si', 'zavřít', zajeti s§ 'zavřít se', zaimati 'vypůjčovat si', z. (s§) 'uzavírat (se)', lx Bes zaimati sego světa 'užívat si světa', zaimb jen ve spojeních (v&) zaimb datifdajaii 'půjčovat, půjčiť, v» zaimb vbzeti 'vypůjčit si', zaimbnikb 'dlužník' (lx NomUsť).
291
JJto_
Komp.: blagopriimičbm 'příhodný, příznivý' (ř. sů-TtoóoÔExwc), blagoprijetbnb 'příznivý, vhodný' (ř. & noódôexzoc); bogopríimbcb 'kdo držel v náručí Boha (příjmení sv. Simeona)' (ř. Seoóóxoc); cetoimbstvo 'nevěstinec' (ix Supr; v. cfta); dobropriimati 'být zdravý, silný*; krotbkoprijetije   'mírnost'; lichoimati 'šidit
0 peníze, podvádět', lichojemljei 'prospechár, lakomec' (ř. á TrAeovEKTíúv), lichoimbcb tv., lichoimbstvovati 'šidit o peníze, podvádět', lichovbzimati, -vbzwnati tv., lichoimanije, lichoimije, lichoimbstvije, lichoimb-stvo 'zištnost, lakota' (ř. nXeove^iix); mytoimanije 'ziskuchtivosť, mytoirttbCb, mbzdoimbcb 'celník, publikán', přen. 'ziskuchtivý člověk'; mbšeloimbcb tv.; straribnopriimbCb 'hostiteľ (ř. &voSóxos\ stranbnopri-jetije 'útulek pro cizince' (lx NomUsť); vbtainoimbfib 'tajně uchvacující* (lx Euch); zaimodavbcb (též zaemo-) 'věřitel'. V. též rokoretb, Izeslavh, snad i nejcsyti..
Exp.: Csl. izgšti,m> 'vybraný' (MLP) > r. izjáščnyj 'vkusný, půvabný, harmonický aj.' s der. (Vasmer); csl. prijetbtm 'příjemný, vítaný' > r. prijátnyj tv. (KESRJ); csl. vbnimati 'pozorně vnímat, dávat pozor' > r. vnimáťtv. sadj. vnímátefnyj 'pozorný' a verbálním subst vnimánije (to však Šanskij, seš. 3, s. 121 považuje za domácí); csL vbzitnati 'brát, odnímať > r. vzimáť 'vybírat, vymáhat (clo, poplatky)'; csl. blagoprijetbnh 'příznivý' > r. blagoprijátnyj tv.; věrp jfti 'věřit, mít víru' > r. verojátnyj 'věrohodný, pravděpodobný', arch. verojátije 'pravděpodobnost' (Šanskij, KESRJ); Preobr. a Vasmer vidi vliv csl. vérp jeti
1 v r. neimověmyj 'neuvěřitelný' (KESRJ je. má za domácí tvoře-ni).
Nejistý je původ r. arch. sónm, sónmišče 'shromáždění, velký počet': KESRJ je považuje za exp. z csl. sinům, sbrnmiíte, může však jít i o domácí tvoření. Vliv csl. se projevil i v r. kalcích terminologické povahy vosprijátije. pův. *'pnjetí' (< csl. vsspri-jetije tv.), nyní jako mladší cvropeismus 'vjem, vnímání, myšlení' a vosprinimáť "vnímať za lat. percipere (Šanskij), predprijáti-je 'podnik' za něm. Unternekmen (Vasmer-T).
Z csl. je snad přejato i rum. a p r mu 'přijímat', arch. 'domnívat se; souhlasit', a uimi 'udivit, ohromiť; arch. a náimi 'najmout', noem "najmutí', näemnic 'námezdní pracovník' (Tiktin, Mihžilá 1960, 199 aj.), pokud však nejde o exp. ze živých sl. jazyků (tak např. BER 2, 70).
Et: Neprefigované psi. jetijbmp je jen v sch. st. a čak. jéti/jěti imém/jaměm, sin. jeti jamem, slk. poet. a arch. jať, stč. jieti jmu, č. arch. jiti (}%), jmout jmu, dial. jat, joč (Bartoš 1906), hl. arch. ječ jmu (Pful), pVo.jěmě 3. sg. préz,, porn. jpc/jic, p. arch. jpé jme, stp. a dial. i (j)im§, Stbr. (ve vsi. zřejmě deprefigované), br. dial. njac' onu (Nos., Bjafkevič), stukr. ineť imu (SStukr), ukr. arch. a dial. {n)játy jmu, str. jatijneti imu (Srez.), st. a diai. (n)jáť imú, s významy 'uchopit, vzíť (vše mimo sin.), 'začít, chopit se činnosti' (sch. Rj, sin.,
Jehry
slk. a č. refl., č. porn. p. ukr. Hrin., žel., r. dial. srng), 'uchvátit, dojmout ap.' (slk. č. br. r. Dat).
Časté a v současných jaz. všesl. jsou pref. tvary, ovlivněné různým tvarovým vyrovnáváním.
Velmi rozšířené je i (-)imati 'brát, chytat, sbírat ap.*, většinou však jen pref.
Stsl. jeti imp s ipf. imatijemljp má v préz. obvyklou sl. tematizaci. Je příbuzné se stavovým iměti imamb (v. iměti) jako jeho ingresívní opozice typu lešti/ležati (protiklad děje a výsledného stavu).
• Psi. *(j)eii (j)hmp < ie. W 'brát, chytať (lat. kelt ball, het?).
Psi. jeti pochází z ie. kořene *em- 'brát, chytať (Pokorný 310). Nejbužší příbuzná slova jsou v balt.: lit. Unii imú, prét. émiau 'bráť, dial. jemü 'beru', lot. jemt jemu 'bráť a stprus. Tmí imma tv., dále v lat. emere 'kupovať <- 'bráť, stir. air-em-, ar-fo-em- tv. a snad i het. umiya 'nacházet' (Pedersen 1938, 82, 135).
Sporné je připojení rodiny něm. nehmen 'brát, vzíť, gót. niman tv., ř. vépmv 'udělovat; pást; ovládat ap.' (spojují starší výklady: Lottner, KZ 7, 182n, Grassmann, KZ II, 19aj.; nověji Brückner, BER 1,494n aj., prefix -n~ tu vidí Wagner, KZ 75, 73) a stind. aor. yámati 'drží' (Wiedemann, BB 30,216, pozn. 1 aj.), av. yam- tv. a toch. A yom-, B yäm-, yom- 'dosahovať (Bezzen-berger, BB 1, 72, Osthoff, TF 5, 32 ln; odmítají např. Kluge s.v. nehmen, Mayrhofer 1956,3,2n, W-H s.v. emô aj.). Zdá se pravděpodobnější, že šlo o 3 různé ie. kořeny *iem-, *nem- a *H,em-, které se díky sém. blízkosti mohly vzájemně ovlivnit (sr. např. Pokorný 505, 763n, 310n, W-H, Toporov 3, 49).
fl.-Svityč I, 270 a 2, 85 řadí ie. *Hem- k semitoham. a snad i kartv. slovům nostr. kořene *'Em/\- 'chytat, bráť. ik
jetry, jetn.re f. 'žena mužova bratra, švagrová; des Mannesbruders Frau, Schwägerin' (Gl Meth) Et.: Ps\. jetry > b. etdrva, dial. jätärva (BER), mk. jatrva, sch. jetrva, jetrva, jétrva, sin. prekmurské jětrva, Stč. jatrev (Brandl 1876, 81 - pouze v překladech bible), jatrušě (Gb), stp. jatrew, jptry (SStp), br. jat-róuka (BrR), ukr. jatrívka, dial. jatróvka (Lysenko, SlLeks60), T. st. a dial. játrov', jatróva, játrovka, ját-rovja ap. (Dan, vše 'švagrová', nejčastěji 'žena mužova bratra' (již psi.), ale i 'žena manželčina bratra', 'manželčina sestra' (r. st. a dial.), 'synova žena, snacha' (stp.). V psi. slouží jako označení švagrové i *zbiy 'sestra muže' a *svbStb 'sestra ženy; žena bratra' (Trubačev 1959, s.!36na l39n); obě slova nejsou doložena v okruhu památek SJS.
Patři sem i r. dial. utróvka 'žena mužova bratra' (Bulič, Izv-ORJS 1, 331), ablautová a slovotvorná psi. varianta (< psi. "pír-).
292
jezykb
• Psi. jetry 'žena mužova bratra* < ie. *jenffter- 'žena mužova bratra*, 'žena švagra'.
Psi. jetry je pokračováním ie. kons, kmene, stejně jako stind. yätar- 'žena manželova bratra', afg. yör- 'snacha, žena bratra', arm. ner tv., pl. 'ženy bratrů', též asi 'ženy jednoho muže' (Bugge, IF 1,445, Pedersen, KZ 39, 457, Mann 1963, 147; jako nejasné označuje toto spojení Slawski 1, 539, Frisk 1,464, Mayrhofer 1956,3, 15n
aj.), ř. (homér.) EivazéoeQ pl. 'ženy manželových bratrů' (Chantraine 323), ÍYyž. lavtXTSQtt. ak. 'švagrová' (Pokorný 505n), pozdně lat. ianitrlcěs pl. 'ženy bratrů' (W-H I, 668), lit. jenté, lot. které 'žena manželova bratra' (Fraenkel 193).
Ie. kmen *ienHter- je nejasný (sr. Trubačev 1959,138, Benveníste 1969, 1, 251 aj.). Suf. -ter- je běžný u příbuzenských termínů (v. dtští, mátí); pokus o jeho sém. výklad v. Tsačenko, Slávia 22, 60n.
Pův. r- kmen přešel v psi. k w-kmenům pod vlivem sém. blízkého sl. svekry s původním významem 'žena mužova otce' [jetry i svekry jsou manželky mužových pokrevních příbuzných); sr. Meiliet 1902, 268,405, Slawski i, 539aj. O-kmenový suf. má v názvech pro snachu a tchyni i lat. (nurus, socrus, sr. Schmidt 1889, 74) a stind. (vaöiM-'nevesta; mladá žena', šva-šru- 'tchyně').
Ř. etvazégsc, lat. ianitricés, stind. yätar- vykládá Ascoli, KZ 12, 239n z pův. *anyatará 'jedna ze dvou'. Sémantika tohoto výkladu inspiruje Trubačeva (SM 8, 188n) k rekonstrukci ie. *iä-nH-ter-/T-nfT-ter- *'jedna ke druhé (= vzájemný vztah žen bratrů)'jakožto složeni pron. *io-, príklonky -nH- a sufixu -ter-.
pv
jetrbce, -a n. 'nitro; das Innere' (ix Bes)
V SJS jen v pL vsěmi jatrbci s(b)rd(b)ca Bes 19. 98bß6, za lat ex omnibus medullis cordis, tedy zde jen v přen. významu.
Dem. od stsl. *jetro, které je náhodou doloženo až v csi.jetro, pljetra 'vnitřnosti (srdce, játra ap.)' (MLP, Srez. s.v. játro).
Et.: Psi. *(j)etro > b. jatró (jen Gerov), dial. arch. etró (M-B), s. jitra, jitra sg. f., ch. jetra n. pl., srb. anatom, játra (RSAN), sin. jétra pl. n. (Plet.), slk. dial. jatrá pl. (Kálal), stč. játry pl. r., č. játra pl., dial. játra sg. f. (Bartoš 1906 aj.), hl. játra pl., dl. jětša pl. n., plb. jgträ pl. n. (P-S), str. játro, pl játra (Srez.), r. dial. játro, pl. játra (Dař); vše 'játra', str. r. (pl.) též 'vnitřnosti', srb. játra 'šourek', b., dl. st. i 'plíce'.
O užití pl. tvarů Degtjarev, VJa 1982,1,71 a Hamp,
Etim 1985, 52.
Brückner, KZ 45, 49 a Brückner 203, Slawski l, 541, SM 6, 72 aj. pokládají ne příliš pravděpodobně xjetriti 'hnisat ap.' za denominativum psi. *jetro; hljětro 'vřídek, neštovice', dl. dial.
a st. jětšo 'hnis', i pomsln. iitřa 'hnis' (SM l.c.) jsou ovšem deverbatřva (Slawski l.c, Sch.-Šewc457n, kde i další výklady luž. slov.).
• PsL *(j)etro 'játra' < ie. *en-t(e)ro- "vnitřní', *enter, *nter 'uvnitř, mezi'.
Psi. *(j)§tro je pokračováním ie. *en-t(e)ro-, utvořeného spojením prep. *en- 'v' s komparativním formantem -tro-, -tero- (MEW 104, Brugmann 2, 1, 329n, Bern. 1,269, Vasmer 3,499, SK 6,104n aj.). Příbuzné je stind. ántara- 'vnitřní; nitro', arm. ander-lč pl. 'vnitřnosti' (jinak Pokorný 313 podle Hůbschmanna 1897,1, 447n), ř. evTfoov sg. i pl. 'střevo; vnitřnosti', alb. nder 'mezi, v', lat. inter 'mezi', uttráre 'vstupovat dovnitř', intrá 'uvnitř, dovnitř', pův. adj. *interus 'vnitřní' bylo nahrazeno kompar. interior tv., stir. eter, etir, etar 'mezi', bret. entre, stkymer. ithr 'dovnitř, mezi', gót. undar, něm. unter 'v, pod, mezi' (v. Pokorný l.c, SM 6, 72n aj.; o germ. rodině podrobněji Lehmarm 1986, 376) a psi. ablautová varianta gtrb 'dovnitř, uvnitř' aj. (v. ptn,).
Jako příbuzné je označováno i stprus. instran 'tuk, sádlo' (< *en-s-tro-, podrobně v. Toporov 3, 54n), které souvisí se stnord. ístr n. a ístra f., střdněm. inster 'vnitřnosti zabitého zvířete' (dříve bylo pokládáno za přejetí ze střdněm., v. Bezzenberger, GGA 1874, 1241 aj.). Není vyloučeno ani příbuzenství s dalšími balt. slovy, sr. lit. jsčios 'vnitřnosti', lot. istri pl. 'ledviny* (o nich v. isto). pv
jezykb, -a m. 'jazyk; Zunge'; 'řeč; Sprache'
Ve významu 'národ, Uď je kalkem ř. pl. yXébaaai (kalk hebr.; v. Zorell 1911,111; Meiliet 1934, 515, jenž má si. náboženskou terminologii za přejatou z lat., pokládá tento význam za kalk vglat. Ungua); 'cizí (nepřátelský) národ', v pl. 'pohané' je sém. kalk ř. rd SSvn (podle hebr.; v. Schumann 1958, 37, Molnár 1985, 290n); pejor. ne jezykb 'lžinároď (ř. oůx gSvoc podle hebr.; v. Zorell 1911, 153).
Var.: Csl. gzykb, jazykb, ezykb; ak. pl. jezy v Ps 54, 10 Sin, který je shodný s psi. tvarem (v. Et.), je všeobecně chápán jako nedopsané slovo (tak Severjanov v edici Sin, SJS rkp aj.).
Der.: aáj.jezyčbnb 'pohanský', lxSuprsubst. 'žvanil, mluvka', jfzyčbnikb 'pohan' (ř. ě&vixóc), jezyčbsh, 'týkající se národů', 'pohanský'.
Komp.: inojezyčbm 'jinojazyčný, cizí', inojezyčb-nikb 'cizinec' (ř. ézseôykoaaoc); trijezyčbnb, trb- 'trojjazyčný' (dogma připouštějící v iiturgii pouze hebr., ř., lat.), trijezyčbnikh, trb-, tre- 'trojjazyčník' (zastánce tohoto dogmatu).
Exp.: Csl. jezyčtaiikb > r. jazýčnik 'pohan' (Vasmer); jezy-čbskb > r. jazýčeskij 'pohanský'; mojezyčbm > r. inojazýčnyj tv.
Et.: Psi. *(j)ezykb, všesl.: b. ezik, mk. jazik, sch. jězik, čak. jázik, záik, zajSc (Rj), sin. jézik, slk. č. hl.
293
jezykb
Ja
jazyk, dl. jězyk, plb. jgzěk, pom.jg.zek, p.jezyk, vsi. jazyk, vše s význ. 'jazyk jako orgán chuti a řeči', 'mluva, řeč' (mimo plb.); st. význam i 'lid, národ, plémě se společnou řečí' (b. arch., sch. arch., stč., stp., stukr., str.), metaf. 'to, co jazyk připomíná vzhledem, tvarem'.
• Psi. *(j)ezykb < ic. *(d)nghu-j*di}ghuä- tv.
Psi. *{j)ezy (ä-km.) s rozšiřujícím suf. -kb (pod. jako v kamykb) má nejbližší protějšek v stprus. insu-wis (přešlo k í-kmenům!). V ostatních ie. jazycích je navíc začáteční souhláska, původně nejspíše d-(stlat. dingua, gót. luggo, něm. Zunge, toch. A kontu, B käntwo < *tankwa, stir. teng se sek. i-). Vlivu slovesného koř. *leigh- 'lízať lze připsat arm. lezu, lat. lingua, lit. liežúvis, r. dial. Ijazyk (uai, SRNG; v. mew 105, Bezzenberger, BB 3, I34n, Bcmcker I, 270, SK 6,113n aj.).
Jiné, různě vykládané násloví má stind. jihvä- a av.
hizuuä- 'jazyk' (v. podrobně Mayrhofer 1986, I, 59In).
Kolísání v násloví a další problémy spojené s rekonstrukcí původní podoby vedly k řadě pokusů o výklad těchto anomálií. Zatímco jedni počítají s druhotnou ztrátou d- v balt. a sl. (Schmidt 1895, 77, Trautmann 104 aj.), spatřují jiní v d- jakýsi prefix (Er-hart, SPFFBU 14,19n). V novější době byla již vícekrát vyslovena domněnka, že jde o původní složeninu: fúze jejich komponent pak vedla k různým výsledkům. Podle Trubačeva (sm 6,74) jde o spojeni předložky *en 'v' s koř. *gheu- 'volat, nazývať (v. zívati). W. Winter (JIES 10,167n) naproti tomu vychází z pův. *ndhghu-, složeného z *ndh 'dole, poď a *ghe A w-'klenba úsť (ř. x^oq, lat. fauces aj.). J. Hilmarsson (JIES 10,355n) spojuje druhou část s ie. slovem *ghú-'ryba' (lit. žuvis atd.); poukazuje na sém. paralely z různých jazyků, kde se slova 'ryba' užívá i jako názvu svalů. Výraz pro 'jazyk' byl od tohoto slova odvozen třemi různými způsoby: a) reduplikací (ií.), b) prefixem *« (balt., sl.), c) kompozicí s *dnt- 'zub' (ostatní ie. jazyky).
Machek (s.v. jazyk) uvažuje o možné souvislosti psi. jezykb s psi. *pzbkb 'úzký' (< ie. *anghu-); vychází z toho, že úzkým pruhům kůže, papíru, pole aj. se lidově říká jazyky.
Ojedinělá a nepřesvědčivá je domněnka Černychova (Černých 1956, 35) o původu sl. jezykb z psi. *ez-/pz- 'vázat'; zamítl již Ľvov, IzvAN 16, 175. Ih-ae
jodu adv. 'kde; wo'; 'odkud; woher'; konj. '(a) proto; darům'
Ve var. Chrabr doloženo lx pdy.
Často zesíleno part. -ie: jpduže, 2x i jgděžě tv., v korel. jgduže - tgduže 'kudy - tudy'. Pref. otbngdu(že), ot-
njgdu(že), otbn(j)gdéže, otbn(j)pdbže 'odkud', lx s der. adj. Otbngdbnb 'tamější' (-n-je po pref. o/a- patrně analogické podle pref. *vbn-, sr. vbnptrb 'dovnitř, uvnitř', vbnjegda "když' ap.); otonodb, otbnpdě 'docela, naprosto' v. otbnodb.
Adv. spřežky: ptrbjpdu, gtrbjgdě, lx i jgtrbjgdu 'u-vnitř', vbngtrbjgdu, vbngtrbjgdé 'uvnitř, dovnitř'. izgtrbjgdu 'zevnitř', vbně(j)gdu 'zevně; vně', též jako prep. s gen. 'mimo', vbně(j)gdě 'zevně'; význam spřežek je totožný s významem adv. gírb a vaně, adv. jpdu má zde tedy pouze platnost zesilující part.
Et: Slovo stsl. a csl., v dalších sl. jazycích doloženo reliktově jen v pref. tvarech: stč. doňudž, doňuž 'dokud', stp. dojad 'dokud, pokud, až kam', kaš. dongd tv., str. donjudu, donjuda 'do té doby, zatím'
(Srez. Dop 91).
Stě. jadyž 'kudy" řadi SM 8, 190 k psi. *jpdy, což hláskově neodpovídá. Spíše jde o stč. anal. útvar podle kady, lady (v. SB 2, 294).
Základem je psi. rel. *jb (v. ij, k němuž je připojena d-owk part. Podle Isačenka, ZslPh40,318nje jg- ak. sg. f. od nora. *ja, tak jako kg-du, tg-du jsou ak. sg. od nom. f. *ka, *ta (shodně SM 8, 190). Mohla zde působit i analogie, je však obtížné stanovit, zda bylo prim. jpdu nebo kpdu či tpdu (v. i kódu, todu). Střídáni -du/-dé/-db v part. vysvětluje Machek (s.v. *Kít»jako pádové koncovky, měnící se podle sém. kontextu, správně odmítá Isačenko l.c. V stsl. nenajdeme sém. rozdíl mezi podobami jpdě,jpdu, -jpdb (sr. i SB 1, 306-8). ŽS
ju adv. 'již; schon'
Doloženo nejčastěji ve formě u s negací ne u, ni u 'ještě ne, dosud ne', ne u ještě tv.; ve spojení ne u li, ni u li 'cožpak ne'.
Pův. význam "již'jen v podobě, zesílené part. -že: adv.juže/ uže 'již', 'ostatně, také, tedy'. Ve spojení ne uže 'ještě ne'.
Et: Psi. užejjuže >b. už, dial. úzka, úžkim, sch. dial. a st. jůr,jůr, jure, sin. arch. a dial. užě, uže, urě, vrě, vžě, jur, slk. už, stč. juž{e), již(e), už, č. již, už, dial. juž, hl. hižo, hužo, st. a dial. juž(p), dl. juž(o), južor, ái&\.južom,južno, plb. jauz, pomsln. iůš, pom. ju, stp. juž(e), p.juž, dial. zřidka už, br. užó, st. vža, vže (HSBr), ukr. užě, vže, řidčeji už, str. uže, juže, užde, r. užě, už, dial. užú, užo(t)ka aj. (Vasmer sem řadí i r. dia). inteij. užá, uzáty 'pryč, dej pokoj'); kromě b. ve všech sl. jaz. 'už, již', b. 'jako by, jako kdyby', stč., č. st. 'nyní, již'.
Psi. ju(že)\u{že) je spojením juju (v. též nbo a nto) a part. -že (v. že). Ju a u jsou patrně téhož původu, někdy však bývá u vykládáno odlišně.
294
ju
jagt
Psi. ju vychází z ie. *iou 'již', které je i v stprus. iau, lit. jau 'již', lot. jdu, v reduk. stupni v gót. ju-
'již' (sr. Mikl. 1845, 100, ľvTEW 370n, Brugmann II, 3, 987, Pokomy 285, Sch.-Šewc 472 aj.). Jde asi o rozšíření pron. kořene *ei-, *i-, *e- (v. iý. Patří sem i lat. iam 'již, teď (< ak. sg. ie. *ei-, *i-, *e-, sr. W-H I. 668, Fick 522 aj.).
Podoba u vznikla patrně sek. zánikem j- (v. Bem. l, 456n, Machck 1930, 49n, H-K 156, Slawski I, 597n, SB 2, 294-8 aj.).
Sém. méně pravděpodobný je výklad Meilletův (MSL 9, 52; podobně Kufbakin 1928, 64, Vasmer 3, 176 aj.), který pokládá tvary s u- za příbuzné s ř. ctů 'z druhé strany, naproti tomu', 'opět, zase, znovu', lat. aut 'nebo', gót. auk 'neboť, ale', lit. aurě 'hle' a s dalšími slovy s r-ovým zakončením (< ie. *au-, v. Pokorný 7").
Spojeni juže s jura, (< ie. *ieu- 'mladý'; v. jum>) je pochybné, podobně jako spojení s jutro {< ie. *««-; v, Mladenov 650).
Nepravděpodobný je ojedinělý výklad jme jako přejetí z gót. ju-pan 'již' (Hamm, KZ 67, 118). pv
jugb, -a m. 'jih; Süden', 'jižní vítr; Südwind'
Var.: rcsl. ugb (k otázce primámosti této var. v. níže). Der.; rel. aá].južbnb,južbskb 'jiŽIlí'JWgtfV» 'týkající Se
jižního větru'.
Et.: Psi. jugb > b. mk. jug, sch. jůg, sin. júg, slk. juh, č. jih, hl. arch. juh, dl. arch. jug, p. ojed. dial. jug (JP 37, 221n z oblasti Karpat a Beskyd), br. jen dial. adj. južný (SBrH), ukr. jen juhá, r. jug, s významem 'jih1 (kromě p. dial., ukr.), 'jižní vítr' (jsi., č. dial., r. dial.), 'obleva, tání' (slk. dial., stč., č. dial., p. dial.), ukr. 'letni opar'.
Bez jednoznačného výkladu; nelze proto určit, zda psi. j- je původní nebo protet. (Předpoklad Meiiie-
tův, MSL 14, 370, že j- je sekundární, protetické, odmítá SM 8, 193. a s ním t et. založené na tomto předpokladu, v. níže.). Psi. jméno bez vb. kořene, tedy v psi. motivačně neprůhledné, stejně jako antonymum sěven>.
m (1) Psi. jugb 'jih' <- *'pravá strana* < ie. *eugph- 'přímý' (ř., het.7).
(2) Psi. *jugb 'jih' < ie. *aug- 'zářit'.
(3) Psi. *jugb 'jih' < ie. *auHg-/aug- 'růsť.
(4) Psi. jugb 'jih'«- 'jižní vítr' < ie. *ieu(H)- 'mísil, spojovať.
(5) Psi. jugb 'jih' <- "'souhvězdí Vah' < ie. *jeug- 'spojovať.
(1) Psi. jugb lze hláskově bez problémů spojit s ř. sudúc, 'přímý, rovný; upřímný, otevřený' (et. doposud nejasným, jiné výklady v. Froehde, BB 17, 306, Chantraíne 385), za předpokladu ie. východiska *euguh- 'přímý'. Ř.     < ie. *-g#k- odpovídá pozici
před kmenovým -sv- v nepřímých pádech. Sémantická motivace 'přímý' -> 'jih' může být objasněna např. přechodem 'přímý' -* 'pravý' -»• 'jih', jehož první část lze doložit např. sl. pravb, fr. droit 'přímý, pravý', druhou část např. stind. dákšina- 'pravý, jižní', stir. dess tv., hebr. jämin 'pravá strana, jih' aj. (při rituálech má obřad nik, obrácený čelem k východu, jih na pravé straně). Pro uvedený výklad by svědčila i možná et. souvislost antonymniho psi. sěven s psi. *šujb 'levý', v. sever*. K témuž kořeni s nulovým stupněm může patřit
het. ukturi- 'pevný, věčný, jistý' (o suf -turi v. Kronasser
1966, 233). Více ie. příbuzných slov není známo, neboť souvislost s ie. kořenem *eug"h- 'sdělovat, hovořit' (Pokomy 348) je ze sém. důvodů pochybná (V.
Blažek rkp.).
(2, 3) Fick, KZ 20, 168n a Pedersen, KZ 38, 31 ln vyvozovali psi. ugb z ie. *aug-, pro něž lze rekonstruovat jednak význam 'záriť: ř. aůyn 'záře', alb. agój 'den', agume 'ranní červánky, ráno' (Persson 1912,369), jednak 'množit se, růst, nabývat na síle': lat. augeo 'zvětšuji, zmnožuji', augustus 'vznešený, mocný', gót. áukan 'množit se', lit. áugti 'růsť, stind. ójas-'síla, moc' ap. (Pokorný 85), přičemž Fick i Pedersen l.c. předpokládají oba významy u jediného ie. kořene (podobně ze slavistů např. Mladenov s.v. jug), zatímco nověji (v. výše Pokorný 85, 87, podobně jako Mayrhofer 1986, I, 278) se počítá se dvěma samostatnými kořeny. Autoři, kteří oba kořeny rozlišují, řadí rodinu psi. jugb různě: Beraeker I, 458 (kde odvolává své spojení s ř. aůyij v IF 10,156) k rodině s významem 'růst, nabývat' (s ohledem na polohu slunce, vlastně 'kde je slunce v zenitu'), podobně Skok l, 785; naproti tomu Vasmer s.\.jug, Machek s.v.jih, Boisacq, Frisk s.v. 01377, Pokorný 87 k rodině s významem 'zářiť (s ohledem na intenzitu slunečního svitu).
(4) K odlišnému řešení se kloní Trubačev, SM 8, 192n, který počítá s prim. významem 'teplý vítr' <- 'mírný, měkký' a vychází z ie. *ieu(H)- 'spojovat, mísiť, sr. stind. yáuti 'mísiť. Velární rozšíření se objevuje např. v lit. jaukůs 'mírný, měkký, příjemný' a lit. jaugti 'smísit' (v SM neuváděné). Sém. je toto vysvětlení méně přesvědčivé.
(5) Sém. přesvědčivěji vyznívá hypotéza Pisani-ho, Paideia 12, 5, 309, který vychází pro psi. jugb z ie. kořene *ieug- 'spojovať a předpokládá pův. význam *'souhvězdí Vah', podobně jako v ř. Zvyóq; tento způsob označování světových stran je běžný.
Baudouin de Courtenay 1904, 432n vychází sice rovněž z ie. kořene *ieug~, předpokládá však zcela nepravděpodobný prim, význam 'spojení obou polovin sluneční dráhy'. Zubatý 1,1, 148n
295
1
se snaží na jeho koncepci navázat, odkazuje na sek. významy 'úsilí, námaha, práce' ve stind. yóga- (vedle prim. 'spojení, spřežení') a navrhuje velmi vyumělkovanou motivaci '(kde je slunce) při práci'.
Jiná navrhovaná řešeni jsou ještě méně pravděpodobná: Schxader-Nehring 2, 659 a Sútterlin, IF 4, 102n vyvozují psi.
ugi z ie. *ueg"- 'vlhký, mokrý' (sr. ř. ůyoóg 'vlhký', lat. fívidus tv.
aj., v. Pokorný 1 118), k němuž tvoři sém. paralelu ř. wkoc 'jih'
: v&vtoc., votsqóc, 'vlhký, mokrý".
Nepravděpodobná je rovněž souvislost psi. jugb s psi. ognb
a vygnja (ITjinskij, RFV 74, 132), nebo se stangl. gěocer 'horký,
hořký' (Wood, Lg 3, 185), čí s lil. jaiwiú jausti 'cítit, větřiť, psi.
*otjut!ti tv. (Šaur, Slávia 54, 51 n). vb-pp
(um. adj. 'mladý; jung*
V Zach Lobk Nicod Novg i um.
Substantivizovaná adj. (j)unt> (jurtyt) m. 'mladík, mladý Člověk', (j)unaja f. 'mladice, mladá žena', pl. (f)unii 'mladí (lidé), mládež', kompar./tině/ m. 'učedník, žák' (Nicod, bibl. kalk za sthn. jungiro).
Der.: (ffunota 'mladík, neženatý muž, panic', v pl. 'mládež', junotbm 'mladý, mladistvý*, unoíbstvo 'mladost, jinošství* (ix Dim); (f)unostb 'mladost, mládí, jinošství', rel. adj. junostbm; unosíbstvo 'mladost, mládí, jinošství' (var. Dim), (j)unoša, (j)unošica m. 'mladík, jinoch', rel. adj. junašbm; (J)unošbstvije, (f)unošbstvo 'mládí, jinošství*; (j)unbcb m. 'býk, býček' s rel. adj. (f)unbčh; (j)unica f. 'jalovice', 'dívka'.
Exp.: CsLjunb > sin. st. jän (Bezlaj 1, 233), i.júnyj Iv, (tak Vasmer 3, 470, jenž spolu s Šachmatovem soudí, že r. domácí je k-) a asi i ojed. arch. ukr. jůnyj (Žel.); br. júny z r.?
El:Ps1.t«h& asi nemá ve sl. jazycích přímé pokračování; b. suda. jun (Gerov, RODD), je asi spíše pokračování sísl. slova, pod. vsi. názvy (v. Exp.); č. kniž. junýye obrozenské přejetí z r. (Machek 1968,232).
Živé jsou ve sl. jazycích deriváty, např. junakb 'mladík' (vsesl.), junbcb 'býček ap.' (jsi., zsl. mimo iuž., br. hovor. TSBr, T.),junoša 'mladík' (jsi. mimo mk., slk. poet., stě., č. arch., p. arch., r.); podrobněji v. SM s.v.
juže
• Psl.juna < ie. *iou~n~o~/*iuu-en~ 'mladý' (ii. ital. kelt. balt.).
Nejblíže příbuzné je htjáunas 'mladý', lot. jaúns 'mladý, 'nový* (m-e); k ie. formě *iuuen- patří stind. yúvan- 'mladý', av. y{á)van- 'mladík*, lat. iuvenis 'mladý; mladík, mladá žena*; z ie. tvaru rozšířeného o -Äro-, vychází stind. yuvašá- 'míadý; mladík, jinoch', lat, iuvencus 'mladý býk', umber. youanc 'mladý', bret. iaouaňk 'mladý', rodina něm. jung 'mladý' aj.; ie. kompar. *iey-ios- je ve stind. yávíyas-, stir. óac 'mladší' aj., v. Jg l, 637, MikL 1845, 109, Pokorný 510, sm 8, 195n aj.
Jakožto 'mladý = *plný síly' spojil sl. junt se stind. äyu- 'životní síla, život', ř. cticóv, iat. aevum, gót, áiws 'věk' (< ie. *H^eiu- 'životní síla, věk') Benveniste, BSL 38, 11 In, přijímá Otrebski 1939, 27, aj.; výčet slov v. Pokorný 17; podrobně o celé rodině a o slovesném východisku ^H^i- (stind. inóti ""vynakládat sílu') V. Havlová, SFFBU 34, 19-25.
Méně přesvědčivé je spojení psi. jum> s psi. ja 'nyní, již' u Kretschmera, KZ 31,466 a Perssona, IF 2,244n, tak i Gorjajev 433, ba ještě Fraenkel s.v./aíř; zpočátku přijímal i Meillet, MSL 14, 360.
Opíraje se o *moldb 'mladý', jež souvisí se stind, mrdů-, lat. mollis 'měkký', soudí Trubače v, SM 8, 196, že východiskem pro psi, juta by mohl býl ie. kořen *jeu{H)- 'míchat, mísit (těsto)', předpokládá tedy n-ové ptc. *' hnětený, tvárný' -* *'měkký' ■* 'mladý'. lh
juparjja, -ije f 'konzulát; Konsulať (lx Nom)
Psáno též upatija (var. Nom).
Et.: Přejato z ř. dkoĺtsíol tv., der. titulu imazoc. 'konzul', pův. {matog (rzoa.znyóq. ""nejvyŠší vojevůdce'; ř. ĚOTarog má týž kořen jako ůnég 'nad' (Chantrai-ne 1157). át-eh
jutra v. utro
jllZTjkt v. yřbkb
juže v. ju
296
kada
kii ja h' sc
K
kada v. kogda
kadili, -ítfc, každo 'okuřovat (kadidlem); räuchern*
Der.: každenije 'okuřování kadidlem', kadilo 'kadidlo', kadilbtib 'kadidlový', kadilbnica (psáno i dil(n)ica) 'kadidelnice'; pf. pokadiíi.
Exp.: Z csl. jsou rum. a cädi 'vykuřovat kadidlem' a cádelnifä 'kadidelnice' (Tiktin), r. každenije 'okuřování kadidlem', kadilni-ca 'kadidelnice', snad i r. kadila 'kadidlo' (Preobr. 1, 280) a br. kadziia tv. (ESBr 4, 29).
Et: Psl. kaditi, všesl. (nedolož, v plb.): b. kadjá, vak. kadi, sch. kádi i L sln. kaditi, slk. kadiť, č. arch. kadit, hl. kadžič, dl. kaíiš, pom. kajec, p. kadzič, br. kadzíť, ukr. kadýty, r. kadiť, s význ. 'čadit, čoudit, kouřit ap.' (jsi. slk. hl. pom., ukr. hovor.), 'okuřovat (kadidlem, popř. jinými vonnými látkami)' (všude kromě slk. a hl.).
Nejspíše příbuzné s psl. čarfiri 'kouřit, čadit' za předpokladu ablautu ě : ô (tak Meilfct, MSL 14, 387, Bern. 1, 133, Vasmer 3, 298, Bezlaj 1, 71, SM 4, 9 aj.).
Méně pravděpodobný je názor Kořínkův (LF 68, 93), že čaditi vzniklo expresivním měkčením až ve sl.; sek. palatalizaci přijímá i Machek 1968 s.v. čaditi.
Psl. kaditi (spolu s Čaditi) bývá spojováno (Bezzen-berger-Fick, GGA 1874, 1236, Trautmann 1910, 298, Bern. 1, 467 s nejistotou, Vasmer l, 500; háji ještě Martynov, Etim 1982,
4) se stprus. accodis 'kouřovod', pokud toto jez *at~ -kodis.
Stprus. slovo se však vykládá i jinak: z pův. *aucodis < p. uchod. nebo jako přejetí ze sl. kaditi, nebo jako domácí der. od ackis 'oko' (v. Toporov 1, 70).
U dalších slov, někdy připojovaných, je v kořeni krátký vokál; W-P 1,384n a Pokomy 537 je uvádějí u hypotetického ie. kořene *ked- 'kouřit, čadit':
Beraeker aj. sem řadí výrazy pro 'jalovec', lit. kadagýs, kadtt-gys, lot. kadags, kadaks, kadegs, stprus. kade gis (Fraenkel 20 ln, Toporov 3, 111-117). Pravděpodobněji však jde o výpůjčku z baltskofinských jazyků, sr. fin. kataja, est. kadak(as), liv. ka-däg, gadäg ap. 'jalovec' (Setälä, FUF 9, 126n).
Ř. dendronymum xěOQuc. f. 'jalovec', později 'cedr', bývá interpretováno jako ""strom pro vykuřováni' (Lidén, IF 18,491,
Schrader-Nehring 2, 612, Boisacq 426) a spojováno s kaditi a s výše uvedenými balL výrazy pro jalovec. Jalovec byl skutečně používán jako zdroj aromatických vůní, které se uvolňuji při jeho spalováni, jak dosvědčuje už Homér a další antičtí autoři. Novější et. slovníky (Frisk 1, 808 a Chantraine 509) považují ř. slovo za nejasné, nejspíš však za přejetí.
Také souvislost kaditi % ř. y.oôopri 'pražička ječmene' (Fick 23) je vzhledem k cizímu původu ř. slova nepřesvědčivá (Boisacq 480, Frisk 1, 890), stejně jako spojování s alb. kern 'kadidlo' (Meyer 1891, 222: *ked-mo-1).
Někdy sem bývají řazeny také ií. názvy barev: stind. kádru-'červenohnědý', nper. kahar 'světlehnědý' aj. (Fick 23, Pokorný I.e., nejisté i Mayrhofer 1956, 1, 150, avšak Mayrhofcr 1986, 1, 295 s kaditi již nespojuje). vb-ij
kagam., -a m. 'chán; Chan, Khan' (Const) zde: 'náčelník Chazarů'.
Et: Středověký titul tureckého a mongolského vládce ve střední Asii (sr. sttur. qayan, ujgur. kayan, mong. kagan), který byl přejat do str. chaganb. ka-ganb, koganb, chanb, kam (v. MEW 108, Bern. 1, 468).
Nejstarší záznam o tomto slově je v čínských pramenech ze 6. stol.; podle nich užil poprvé tohoto titulu náčelník kmene Ju-Juenů v r. 402. Z čínštiny (< čin. ke 'veliký' + kuan 'vládce', sr. Ramstedt, JSFOu 55,62) se slovo rozšířilo u národů střední Asie jako pojmenování náčelníků hunských, avarských, tureckých, chazarských ap. Jejich prostřednictvím přešlo do evr. jazyků (sr. Mikl. 1888, 44, Radloff 2.1662, OtSN 12, s. 13 a44aj.).
Evropeismus chán 'vládce Tatarů' je mladší přejeti z tur. hän 'vládce' (< taL hang, vang tv.), v. Škaljič 1966, 309. Tvary s k-(sch. kán, sln. kán) jsou ovlivněny západoevropskými jazyky, sr. Stachowski 1973, 148, Kakuková 1973, 170 aj. pv
kagrfcličištb v. grUica
kajati se, -en. se 'kát se, činit pokání; Buße tun' Řídce kajati se o čerms 'litovat čeho, rmoutit se'. Der.: kajanije 'pokáni, lítost', kajazm tv., lx neka-
janb 'nekajícný'; okajati 'politovat, oplakať, okaja-
297
kajati se
kakt
nije 'hříšnost, bídnosť, okaja(m)m, ridč. okamnb i okanyi 'bídný, hříšný, nešťastný1; pokajati se (pf. ipf.) '(u)činit pokání, kát se', (ne)pokajanbm> '(ne)ka-jícný', pokajanije, Mccipokanije írK>káni\ pokajaznb 'pokání' (I x Šiš s význ. 'trest'; ncní-li to písařská chyba, může jíl o kontaminaci s kaznb 'tresť; v. kaznb) s rel. adj. poka-
jazmrn (ix Supr); raskajaii se 'učinit pokání; zarmoutit se, pocítit li tos ť s ipf. raskajavati se (o čemb) 'rmoutit se', raskajamje lítost', neraskaja(nb)m 'ne-želený, nelitovaný' (ř. Apemuébjtoc; v. Zorelt 1911, 33).
S übst. verb. kajanije (2x) a okajanije (Ir) je užito v evang. nadpisech k pasáži o pokrytectví zákoníků a farizeů; v tomto kontextu lze obojí chápat jako 'hříšnost, bidnosť (SJ5 překládá kajanije jako 'nářek, bědování'). Tomu odpovídá i doklad z Dim: moli se o našemb okaanii 'pros za naši hříšnost, za nás hříšné'.
Adj. okorám, okanyi a subsl, pokanije jsou většinou chápána jako stažené tvary z pov. (p)okaja- (Diels 1963,271 aj.). Kořínek, LF 57, 353n je však má za pův., za pokračováni ie. *k"ö- < ie. *&öi- (v. níže).
Exp.: Z csl. je nun. a cäi 'litovat někoho', a se cäi 'litovat něčeho, kát se', a pocái 'přimět někoho k pokání', a se pocäi 'kát se' (Tíktin, Rosetti 1954, s. 44, 47), antik 'poktováníhodný' a snad i a cáina 'želet, oplakávať (Tíktin).
Et.: Psi. kajali (se), všesl. (mimo plb. a porn): b. kája se, tnk. kae se, sch. kajati (se), sin. st. kajati (se) (Piet.), slk. kajaťsa, č. kát se, řídké kniž. kati (PSJČ), hl. kat so, dl. řídké kajak se, p. hajat sie, br. kájacca, ukr. kájatysja, r. kájat 'sja, všude s význ. 'přiznávat se k provinění, kát se, litovat3, odtud cirk. 'vyznávat se z hříchů, zpovídat se' (b. stp. vsi.), 'brát si z čeho. výstrahu, vystříhat se čeho' (p. arch. a dial. SW, Karfowicz, č. st. Jg - z p.?). Nerefl. kajati v sch. arch. 'mstít, trestat; oplakávať, v sin. st. 'kárat, vytýkať, řídce i 'kazit, překážet', č. kniž. kati něco 'odčiňo-vať.
Sém. rozsah slovesa je dán tím, že na jedné straně vyjadřuje činnost vykonavatele trestu nebo msty, na druhé straně činnost provinilého, totiž přiznávat se k proviněni, kát se, litovat. Korelaci pojmů trestu a pokání dokládá i lat. supplicium, pův. 'prosba za usmířeni', pak i 'trest (smrti)*, něm. Buße 'pokání, pokuta' (Kořínek, LF 57, 352). Slawski 2, 22n vychází z významu 'přísně napomínat, kárať, odtud ref). 'kál se, cítit lítosť se sém. mezistupněm 'pokořit se'; shodné Sch.-Sewc 478.
• Psi. kajati (se) < ie. *k^ei- 'mstít se, trestať.
Psi. kajati (se) je pravděpodobně iter. sloveso se zdlouženým stupněm z ie. *k-ei-, které je v stind. čáyate 'trestá, mstíav. käy- 'splácet, pykať, ř. at tív03 'splácím, pykám, kaju se', lit. káina 'cena, UÜtek', sl. cena (v. cena; tak Bern. 1, 469, SM 9, 116 aj). Uvedený ie. kořen bývá většinou ztotožňován s ie. *kifei- 'pozorovat, dbát o něco' (v. čajatí a čisti), což
odmítá Mayrhofer 1986, l, 533, který v nich vidí dva hom. kořeny, poznamenává však, že v der. je těžké vést dělící čáru.
Výchozí sloveso k iter. kajati (se) v sl. jazycích není. Machek soudí, že prim. sloveso, pokud bylo, zaniklo kvůli nejednotnému znění v 1. slabice (ŕe-v préz., či-, cě- v inf.) a bylo nahrazeno iter. kajati.
Šumán, AslPh 30, 302 pokládá za výchozí sloveso psi. kojiti 'tíšiť, to však je sém. odlehlé.
Miklošič (MEW 107) sem připojuje i stsl. kaznb 'tresť; tak i Gb 2, 23 aj.; v. kaznb.
Vaiilant, RÉS 22, 189-191 má kajati za deprefigovan é z okaja-ti a odvozuje je z pron. *ka-, které je v kakb 'jaký', kamo 'kam'; odmítá Skok 2, 15, Slawski 2, 23, SM aj. Ifl-ŽŠ
kako v. kaki.
pron. interog. 'jaký; wie beschaffen' Indef. 'nějaký'; ve spojení kakb ljubo 'jakýkoli'; ně~ kakb 'nějaký, jakýsi', nikakbže, nikakyiže 'nijaký, žádný',
Adv. kako 'jak; nějak', konj. 'jako; že'. Adv. časté na
začátku vět zvolacích, vyjadřujících rozhořčení, údiv ap., dále uvádí přímou řeč (za ř. uvozovaci 6tí); v korel. kako - kako li
'jak - tak'; ve spojení eda kako 'cožpak, aby snad ne', da ne kako 'aby ne'; někako 'nějak'.
Zesíleno part. -že: kakože 'jak, kterak', ve větách expr. 'jak to že, proč'; nikakože 'nikoli, nikterak, vůbec ne'
Der.: kakovb 'jaký, nějaký', nikakovb(že) 'žádný'.
Et.: Psi. adj. kakb > sch. řídké kaki, sin. kák, stč. kaký, plb. kót'ě, hl. kajki, dl, stp. kaki, r. kakój, vše 'jaký', v sch. sin. stč. i 'nějaký', v dl. plb. r. i 'který'.
Úplněji je doloženo adv.: b. kak, arch. i káko
(Gerov), dial. i kok (BDial 4, 210), ka (BDial 4, 108), mk. kako, sch. kako, káko, kdo, ká, sin. kako, kák, Plet. i ko, stč. kako, kak, luž. kak, dial. i ka, plb. kok, kák, stp. kako, kak, r. kak, str. i kako, všude s významem adv. interog. 'jak, jakým způsobem', často uvozuje věty zvolací, tázací ap.; dále 'nějak' v sch, sin. stč. stp., 'alespoň' v sch., srovnávací 'jako' v mk. sch. plb. r.; konj. všude s význ, 'jak*, dále 'jakmile, od té doby co' v b. sch. (káko), sin. r., 'že, protože' v sin. stč. stp., 'jestliže, -li, když' v sch. (kako), sin. r., 'ačkoli' v stč. ap. V jsi., nové luž. a r. se stalo původní interog. kako i relativem a vytlačilo tak z užívání relat. jako; podrobně o významech v. SB 2, 332n.
Vzájemný vztah adj. kakb a adv. kako je vykládán různě. Zpravidla je pokládáno za primární kakb a adv. kako chápáno jako nom.-ak. sg. n, (Vondrák 1924, 2, 274, Slawski 2, 25 aj.). SB 2, 335 a SM 9, 118n
298
kaki>
kalugerb
vycházejí z adv. kako, Isačenko, ZslPh 40,315 má oba tvary za paralelní. Vzhledem k hojnému doložení adv. kako (i jako) v stsl. i v dalších sl. jazycích se domníváme, že adv. je primární. Tento názor podporují i m-ová adv, která příslušná adj. nemají (kamo, tamo ap.).
Odvozeno z ie. pron. *k"o-; výklady se liší především v názoru na stáří slova.
• (1) Psi. kako < ie. instr. sg. *kuô- + k-o-.
(2) Psi. kako < psi. nom. sg. f. *ka -F -ko.
(3) Psi. kakb < psi. *k- -f -akb.
(1) Nejčastěji je psi. kako vykládáno z ie. *k^'ó *'jakým/kterým (způsobem)' (Němec rkp), což je instr. sg. ie. *k#o- 'kdo, který', k němuž je připojen týž pron. základ (v. SM 9, 119); paralelní tvoření je v lit. koks 'jaký', v ir. cách a kymer. pawb 'každý' (Berneker I, 673, Vasmer I, 506 aj.).
Pokládáme-li za primárni adv. kako, pak musíme izolované UL koks chápat buď jako analogický tvar k lit. jaks, jaks 'nějaký' nebo jako přejetí z vsi. (za přejetí je má Szemerényi, AlON-L 2, s. 7, připouští SM l.c; Fraenkel 280 je však pokládá za domácí).
Souvislost sl. kakb s ir. cách a kymer. pawb 'každý', kterou uvádí Berneker l.c, Vasmer l.c aj. s odvoláním na Pedersena 1909, 1, 187, je pochybná; Pedersen mluvi o příbuznosti suf. *-kuo-, který se reflektuje v ir. jako -ch, v kymer. -b, v sl. jazycích -kb. O příbuznosti pochybuje i Pokomy 645.
Málo pravděpodobný je názor Szemerényiho l.c, že v druhé části komp. *kuôk"o- je ie. *okPo- 'oko'.
(2) Psi. kako je možno vyložit jako psi. inovaci, a to jako nom. sg. f. *ka s part. ko. Jako nom. sg. f. vykládá *ka Isačenko l.c, který -ko, -kb pokládá za pád. podoby pron. kořene *k-. V psi. však jde spíše už o part. (pron. původu); při variabilnosti part. není důvodu hledat v nich určité pád. podoby; v. SB 1, 316, výklad o part. -ko v. jeliko.
(3) Vaillant 4,327 vidí v psi. kakb pron. základ *k-se suf. -akb\ shodně vykládá i t-akb,j-akb (tak i Skok
i, 20. m
kalanidy, -t. f. pl. 'kalendy; Kalenden'
Kalendy (Calendae) označovaly v římském kalendáři první den v měsíci.
Ojed. instr. sg. kalandom oktebrom (VencNik 19, 77) je asi písařská chyba. Podobně snad i kalandrb (NomUsť), i když připomíná vglat. variantu s r-ovým rozšířením, doloženou např. v it dial. (sev.) catěndre 'vánoce', engad. skalandrer 'zvoněním oznamovat počátek jara' (Bat-AJ 679 a M-L č. 1508).
Et.: Přejato ze střř. Kakávôca (DuCange Gr) tv. (např. Vasmer, IzvORJS 12, 2, 244 i Vasmer 1, 507 aj.) a to (šířením juliánskeho kalendáře) z pozdně lat. Kalandae tv., variantního ke klas. lat. Kalendae. Někdy uváděná
souvislost s lat. calare 'volať je stěží přijatelná (E-M 86), možná je to stará výpůjčka z etruštiny (Bat-AI
I. c).
Starší, psi. přejeti z vglat. Calendae v již posunutém významu 'oslava prvního dne roku' v. koleda. eh-bs
kaležb -a m. 'kalich; Kelch' (CanMis)
Exp.: Chcsl. > sch. kdléž, káleí tv. (RSAN), dial. kalii tv. a kaljež 'kalich u pravoslavných' (Rj, Skok 2, 20), odtud dále do střb. kalež a b. dial. kálei (Mladenov SbNU 25, 63n; BER 2, 163).
EL: Nejspíše z nějakého rom. dial. *cäleje 'kalich' (vglat. neprízvučné e > sl. 6 nebo e, sr. topon. vglat. Neveste
> sch. (dal.) Nevést; Bidwell, Word 17, 117), COŽ je pokračování vglat. n.-ak. sg. calice(m), lat. calix, calicis tv.
(takto z rom. dial. či vglat. s určitými obměnami Meillet, MSL
II, 179; 1902, 182; Vondrák 1906, 1, 28; Boháč, LF 35, 435n; Bartoli, SbJagič, 38 a Melich AsIPh 32, 98 a 216; Bern. 1, 472n; Mladenov l.c; Mayer 1927,48; Kiparsky 1934,113n; Skok 2, 20; Machek 1968, 236).
Přejeti prostřednictvim sthn. chelih či *chalih (MEW 109; Miklošič, AsIPh 11, 110; Uhlenbeck, AsIPh 15, 487) je nepřesvědčivé (Mladenov o. c, Kiparsky o.c).
S týmž významem sin. kětih a zsl. tvary (slk. st. kelich, HSSlk, slk. kalich, stč. kelich, č. kalich, luž. keluch, s anaptyktic-kým vokálem v. Sch.-Šewc 513, pom. a pomsln. keluch, p. kielich) jsou přejaty prostřednictvim střhn. kelich/kelch (např. Bezlaj 2, 28, Machek s v., Sch-Šewc l.c, Slawski 2, 141) a vsi. tvary (br. kelich, stukr. kelich, ukr. kélych, kilech, r. st. keljúch, Daf, r. dial, kelich, kéljach.) dáie prostřednictvim p. (např. ESBr 5, 19, ESUkr 2, 421, Vasmer jj, 549). bs
kalugerb, -a m. 'řeholník; Ordensbruder' csl. Psáno i kalugerb.
Derú kalugerica 'řeholnice' (U Zap; Vasmerem, IzvORJS 12, 2,237, uváděné ř. (či spiše střř. dial.?) mXouyeoízo-Qt. je jistě zpětným přejetím ze sl), kalugerbstvo 'řeholnictví' (Ix Bes).
Exp.: Csl. kalugerb > b. katáger (Gerov), mk. kaloger, sch. st. káluder, diai. káloder (RSAN, Rj), arch. káluger (RSAN), dial. kalujer (Skok 2,129), snad i ukr. st. kalúhěr (Žel., ESUkr), kaluhór (Žel.), kalůhir (Rudnyc'kyj), dále str. kalugerb, kalugerb (StrS), r. dial. kalúgér, všude 'mnich', případně přen., r. dial. kalagir 'kněz', 'samotář ap.', kalugúr a kaluvér 'starověrec' (SRNG). Nejspíše i rum. cälugär a mold. kelúger tv. (Tiktin 268; SDEM 224).
Sch. kolůdar 'řeholník' je z koludra f. 'řeholnice' a to ze střř. xaloyQia prostřednictvím dalmátskeho rom. dialektu (ř. -yg-
> sch. -dr- disimilací k-g > k-d, Skok 2, 129; Ivšič, CR 31, však předpokládá depalatalizaci kaluder > kaluder).
Et: Přejato patrně z dial. formy střř. xclXójsqoq
(DuCange Gr) 'mnich' (csl. -«- : střř. -a- svědčí pro přejetí
299
kalugera,
kamo
z mluveného jazyka, sr. Tbumb 19JO, 5n o slřř. dial, o > oo, Vasmer 1907, 198 však předpokládá knižní přejetí; MLP 280; Mikl. 1867, 95; Vasmer o.c, 237 a 1909 74 a 1944, 72; Bern. 1, 474) a to z pozdně ř. xaXóyngoq 'ctihodný' o mniších (Lid.-Sc), z ř. x&Aóc; 'krásný' a yijooic; 'stáří' (sr. Andriô-těs 1951, 89).
P řídké kalojer, kaiajor 'řeckokatolický mnich z řádu sv. Basileia' patrně přímo z ř. (SW), bs
kal-b, -a m, 'bláto, bahno; Schlamm, Koť
Den: kaljati se 'špinit se', pf. pref. pokaljati se; neis-kalbnb 'neposkvrněný'.
Et: Psi. kalb (ap.) > b. kal f., dial. i m., mk. kal m. F., sch. kal, sin. kal, slk. č. kal, dl. jen kala, pom. kál, p. kal, vsi. kal, vše 'špína, bláto, usazenina' (jsi., zsl. kromě plb., br. dial. SBrH, str.), 'louže' (sch. luž.), 'výkaly' (p. vsi), 'ušní maz' (mk.). Velmi produktivní kořen v topon. (sr. r. ukr. Kališče, p. Kalisz, č. Kaliště, nejst. (si.?) doklad snad Kcciiaía na Ptolemaiově mapě z t. 150 n.l; v. Bruckner 214). Nejasné.
• (1) Psi. kalb < ie. *kál- 'skvrna, špína' (ií,? ř. laí. kelt. bsL?).
(2) PsL kalb < ie. *k#äl- 'rilína, tmavý' (ř.7 lat.7 het.?).
(1) Kuhn, KZ 4,14 spojoval psi. kalb se stind. kala-'tmavomodrý, černý', což odmítl Mayrhofer (1956,1,
203; podobně Mayrhofer 1986 1, 343). Ale ií. příbuzenstvo sl. kala by se snad mohlo najit v pamír: vakhi čál 'bláto, břečka', iškašmi Cul 'bláto, močál, bažina' (Páchalinová, Issledovanija po sravniterno-istoričeskoj fonetike pamir. jaz., Moskva 1983, 69).
V dalších slovech, jež s kalb spojovali např. Fick 26, Bezzenberger, BB 16, 246, aj., se často objevuje význam '(bílá) skvrna', takže sém. vztah k výrazům s významem 'tmavý, temný* je sporný: ř. xnXic, 'skvrna', xtjXác. ■ cďč,, $tíc actrá to /lévomov o~t}fi£iov epf£i toÁosidéq, Hésychios (vedle význ. vstpsÁn &wôqoq jcoí xsifieoivn řjfiéoot.), lat. cálidus, callidus '(kůň) s bílou skvrnou na čele* (vedle lat. cälígô 'tma, hustá mlha, temný dým', v. W-H 1,138), stir. caile 'skvrna', lit. kalýbas, kalývas '(pes) s bílou srstí na krku', vše z ie. kořene *käl~, s red. stupněm *kdl-, 'skvrna' (< *keH2-l-jkfÍ2l- ?). Ze slavistů odmítal tento výklad ze sém. a slovotvor. důvodů Berneker i, 476, přijal jej Trautmann H3n. Vasmer i, 506. Nejasný zůstává vztah tohoto kořene k syn. ie, *kel- (v. Pokorný 547).
(2) Meillet, MSL 13, 291b, srovnal psi. kalb s ř. nnXóg 'hlína, bláto', lat. squálidus 'špinavý', s předpokladem ie. *kMl~. Toto spojení odmítl pro lat. W-H sv. squäius a pro r. nepřijali Frisk a Chan-tratne s.v. iii^Xáq, (etymologie lat. a ř. slov zůstává nejasná, pro ř. se nabízí spíše některý z ie. kořenů typu "pel-; o nich Pokorný
799 a 804). Nové argumenty pro labíoveláru v násloví vidí Mann 1984,1018 v myk. qa-ro-de-ro, qa-ra-de-ro, jejichž význam je ovšem zcela nejasný, a v het. kutiu-lkuwaliu- 'tmavý, modrý?', sém. rovněž nejasném. Pro sl. jaz. přijali Meilletův výklad Berneker l.c, Preobraženskij i, 287, Machek s.v. kal; Trubačev, SM 9,128n připouští výklad (1) i (2).
Připustíme-íi spolu s Beraekerem 1, 473 a SM 9, 121, že derivátem psi. kalb je psi. kalina 'kalina ap.' a pokud zároveň přiznáme příbuznost kalina s genn. *holana (> švéd. hýli. sthn. holuntar, holantar, něm. Holunder) 'bez', zdál by se pravdepodobnej š im předpoklad ie. vcíáry, tedy výklad (1).
Oba ie. kořeny je možno spojit s nostr. jazyky: ie. *käl- s tun g. *xáii 'bláto, močál, louka' (Sravnitetnyj slovar' tunguzo--manazuskkh jazykov I, Leningrad 1975, 461) a dráv. *kali 'hlína' (Burrow-Emeneau č. 1253) s předpokladem nostr. *ka(Hľ)i; ie, *kál- odpovídá semitoham, *kwal-fkwal- 'černý' (rkp. Militarev 1987). vb-pp
kameh,, ija m. 'velbloud; Kameľ (Ix Gl)
EL: Csl. kamelb (e vlivem lat.?), Str. kamil, kamil StrS a srb. kámilj vznikly patrně přejetím z ř. itcLptnAiov, což je dem. k ř. xápnXoq 'velbloud', v. Vasmer 1909,74n. Berneker 1, 477 odvozuje z xa/xňAiov i některé jsi. názvy velblouda (b. kamila, mk. kamila, srb. kamila, kämilja, st. kámilija, sin. dial. gamíla Plet.), o nichž soudí Vasmer, izvORJS 12, 2, 237, že jsou pokračováním málo častého ř. augm. xa^Xa.
O chronologii kamefo v jsi. památkách v. Rusek, SbMarel 315-20.
Do řečtiny bylo slovo přejato ze sem. jazyků, sr. hebr. gômäl (s ión. přechodem ä v -n-; v. Frisk 1, 771).
Z ř. •/.:<:«•;</.f>e pochází lat. camčius a název velblouda v dalších evropských jaz., sr. it. cammelh, fr. chameau, spán. camello, port. camelo, něm. Kamei (> sin. kamila, Be/.Iaj 2, 13), angl. camel, hol. kameel, dán. kamei, švéd. kornel, nor, kamét, ftn. kameli (sr. Bern l.c, Lokotsch 52, Kluge 342 aj.). pV
ka raěnii v. kamy
kamo adv. interog. 'kam; wohin*; indef. 'někam; irgend-wohin'
Ve spojeni kamo že ašte 'kamkoli'; někamo 'někam', nikamo 'nikam*.
Et: Psi. kamo > b. dial. kamo, kam, mk. kamo, sch. kamo, dial. í kam, sin. kám, řídce i kamo, dial. kama, slk. kam, stč. kam(o), č. kam, dl. arch. kam (hl.
kam v Králově slovníku je asi z č.; v. Sch.-Šewc 488), plb. kom, stp. kam{p), stbr. kamo (Skaryna), ukr. arch. kam (Žel., Hrín.), str. kamo, kamb, komu (StrS 7,49), s významy 'kam' (všude kromě mk. ukr.), 'kde' (b. dial., mk.
300
kamo
kanotľb
sch. stp. str.), indef. 'někam, kamkoli' (sch. sin, slk. stě. c.), před kompar. adj. 'mnohem, tím (více ap.)' (sin. Plet., ukr. arch.), ojed. 'jak* (str.); jako part. na začátku expr. vět 'kéž by; cožpak (ne)' (mk. sch. str.) ap.
O zániku adv. kamo v části sl. jazyků v. VaiUant, Slávia 9, 497n, SB 2, 340n; o sém. vývoji v b. Bojadžiev, ZS1 11, 216n.
Psi. kamo patří do řady adv. na -mo, odvozených z pron. základů (onamo, sémo, tamo, viz oni., m» tamo); týž m-ový formant je v ř. tí)(íoq 'tehdy', ^uoq 'když' (Bem. i, 673, SB i, 322 aj.). Počáteční ka- je nejčastěji pokládáno za pokračování ie. instr. pron. *kuó
*'kterým směrem' (Němec rkp.; v. i Vaillant 2, 712, SB 2, 341, SM 9,136n aj.; v. kbto). Isačenko, ZslPh 40, 315 vykládá ka- v kamo jako nom. sg. f. (sr. kak*). žš
kamy, -ene m. 'kámen; Stein'; skála; Felsen'
Starobylý n-kmenový nom. kamy je doložen řídce (5x Supr, lx Mak; v Supr j ve funkci ak.). Častější je v nom. tvar pův. ak. sg. kamenb. V nepřímých pádech převažuji tvary n-kmenové, v gen. a lok. sg., v ak. a instr. pl. se objevují koncovky i-kmen.; v. SJS 2,10.
Der.: kamykb 'kámen' (utvořeno z nom. kamy suf. -h>; v. Brugmann, ÍF 18, 382, Slawski v SK 1,89, Warchol, PSS 1988, 464-476aj.); kamenb'kamenný, kamenitý, skalnatý' (o
tvoření v. níže), odtud asi okaminiti 'zatvrdiť. Ze základu
kamen-: kamenije 'kamení, skály', ve spojení kamenije dragolčbstbnojmbnogocěnbno 'drahé kamení', lx Lobk kamenija prašta 'prak' (za ř. nezooftókoc,; sr. kamenb prosta tv. lx Zach), kametibub 'kamenný, kamenitý, skalnatý', kamenovatí 'kamenovat', kamenovanije 'kamenování'; okameniti, okameněti (se) 'zatvrdit (se)', okamenjenije 'tvrdost, zatvrzelost (srdce)'.
Zakončeni -ěm> v adj. kamenb vzniklo nejspíš zdloužením -e-v suf. -men-; v. Otrebski 1930, 2, s. 131, Trubačev, SM 9, 136, obdobně VaiUant 4, 459; jinak Zubatý, AsIPh 15, 497, který vyvozuje kamenb z *kamen-nb; v. i Sobolevskij, RFV 22, 7.
Et: Psi. kamy, -ene > b. kámen, mk. kamen, sch. kámen kameňa, arch. a dial. kárni kameňa, zkrácené dial. kam, kám, sin. kámen kamena, slk. kameň kameňa, č. kámen kamene, kniž. řídké kam kamu, luž. kamjeň kamjenja, plb. komói, porn. káméň, kamen, kamin, kam, -mena, p. kamieň kamienia, br. kámen' kámenja, ukr. kámin' kámenja, r. kámen' kámnja, vše 'kámen, skála' s řadou specifikací ('žernov, křesadlo, ocílka ap.').
V sl. jazycích je arch. nom. kamy většinou nahrazen ak. sg.; reliktově je uchován v sch. kami, plb. komói a v der. kamykb (v. Hirt, 1F 37, 227, Slawski 2, 37 aj.). Sch. kám, č. kniž. a porn. kam jsou tvary sek., vzniklé desufixací.
Et. nejasná, chybí přesné responze v ie. jazycích. Nejčastěji je spojováno se stind. ášman-, av. asman-
'kámen, skála; obloha' (podle Reichelta, if 32, 25n se v tomto významu odráží dávná představa Indocvropanů, že nebeská klenba je z kamene, což bývá zpochybňováno; v. Mayr-hofer 1986, 1, 138; jiný sém. výklad uvádí Maher, The Mankind Quarterly 20, l6ln), s ř. oatpxov 'kovadlina', ojed. i 'meteor', s lit. akmuô 'kámen', lot. akmens tv., vše z ie. *ak-mónjmen-, spojení však vyžaduje další výklad: V bsl. muselo dojit ke ztvrdnutí palat, k, v psi. pak k přesmyku *ak- v *ka- (mohl být vyvolán tendencí k otevřeným slabikám) a k zdloužení kmen. vokálu
(tak Vondrák, AsIPh 25,188n, Baudouin de Courtenay, AsIPh 26, 406, Hirt 1900, 137 aj.). Zdloužení se dá vysvětlit i metatezí v době, kdy ještě existovala laryngála: *Hrk- (> *ak-) : *keH2- (> *kä-).
Machek, Slávia 16, 187 se domnívá, že k depaiatalizaci k došlo vlivem následujícího a a m, příp. analogu podle *kremy 'křemen* (v. i Machek s.v. kámen), Liewehr, ZslPh 23,95 vysvětluje k expresivitou výrazu. S metatezí už v ie. počítá Michels, IF 4, 62n; Fraenkel 5 předpokládá vedle ie. *ak- i *kS-. z něhož odvozuje psi. *kamy (tak už Trautmann 5, dále Eckert, ZSI 8, 886).
Uvedené názvy pro 'kámen, skálu' jsou odvozovány z ie. *ak- (*Hfk-) 'ostrý' (v. ostn>), což Trubačev, SUaz 1988, 325 vysvětluje tím, že šlo především
0 ostrý kámen, nejspíš křemen, který mohl sloužit jako nástroj. Jsou to slova velmi starobylá (v. Mikkoia
1913, 3, s. 44, Serebrennikov, VJa 2, 2, s. 45 aj). Toto *ak-
bylo rozšiřováno různými der. sufixy (o nich Reicheit,
IF 32, 23n, Benveniste 1955, 29n, FraenkeL LP 7, 24); kromě
uvedených tvarů /z-kmenových jsou v ie. jazycích
1 tvary r-kmenové: sthn. hamar, stnord. hamarr 'kámen, skála', něm. Hammer 'kladivo (pův. kamenné)', stind. asmar-a- 'kamenný' (to však Mayrhofer 1986, 1, 137 pokládá za pozdní a problematické) a arm. ka-
murj '(kamenná) cihla (v. Pisani, KZ 61, 181 pozn.). Relikt tohoto r-kmene vidí Trubačev, Etim 1970, 9n, SM 9, 137 v pom. komor 'kámen' (nelze ovšem vyloučit vliv něm. Hammer). Fraenkel se však ke spojení názvů pro kámen s ie. *ak- 'ostrý' staví skepticky, rovněž EWD 640. Frisk s.v. äxucov uvažuje pouze o kontaminaci s deriváty ie. *ak-.
Málo pravděpodobné je přejetí psi. kamy z jazyků kentum. (Windekens 1952, 69) nebo kavk. (Treimer 1954, 71).
lh-žš
kamykb v. kamy kandílíca v. kadití
kanoirb, -a m. 'pravidlo, církevní zákon; Regel, Kir-chengesetz' (csl.)
301
kanom.
kapati
Též 'kanonický trest, epitimie', 'seznam duchovenstva* a 'kánon', tj. hymnická skladba orientální liturgie, sestávající ze 3-9 písni či ód.
Var.: kanunb (Mak, se změnou o > u, která je v této památce v neprízvučných slabikách častá, v. SlrumAp s. XIX).
Der.: kanonbskb 'kanonický, církevněprávni', ka~ nonbnb (lx Nom) t v., kanonbnikb 'kanonická osoba, tj. ten, kdo podléhá církevním předpisům neboje uveden v seznamu duchovenstva' (lx NomJas).
Exp.: Csl. kanonbjkanum > b. kanón, mk. kanón, s. kánon, str. kanom, kaním* (StrS), r. kanón, dial. i kanún, vše 'církevní nařízeni', 'pravidlo', dále 'církevní tresť (b., mk.), 'píseň k oslavě světce či církevního svátku', 'žalm stanovený ke zpěvu, modlitba, bohoslužba ap.' (b., sch., r.). Z csl. je nejspíše i rum., mold. canon 'církevní ustanovení', 'církevní tresť, 'typ písně v byzantské liturgii' (SDEM 172).
(Mezi expanzi z csl. nepatři sch. arch. kánun 'zákon vydaný tureckým vladařem' < tur. kanun 'zákon, nařízeni' < arab. aánun tv. < ř. xxvótv 'pravidlo', v. Vasmer 1944,74 a Skok 2, 34.)
Sin. slk. č. kánon a p. kanón jsou nepochybně přejaty prostřednictvím střlat. canon tv., u luž. kanón je pravděpodobné něm. prostřednictví, u br. a ukr. kanón je možný současný vliv p. a r., vše s významem 'církevní zákon'.
Et: Přejato ze střř. naváv tv. «- ř. 'pravítko, pravidlo' (Matzenauer 1870, 194; Vasmer 1907, 238 a 1909, 77 a 1944, 74 a Vasmer 1, 518n; Bern. 1, 481 aj.).
SI. synonyma jsou pravilo, zakonb. bs
kanom>ki>, -a m. 'duchovní, klerik; Geistlicher, Kle-rikeť (Nom)
Exp.: Csl. kanonbkblkanonikb > b. (RBKE), mk., r. a snad i br. a ukr. kanonik tv., nejsou-li z p. U sch. kanonik je třeba počítat s možným dvojím přejetím, v srb. vlivem pravoslaví z csl. a v charv. římskokatolickým vlivem ze střlat., podobně jako ve sin., slk. a p.
El: Přejato do csl. ze střř. substantivizovaného adj. ó xavovixóq tv., původně 'osoba podrobená kánonu' a to ze střř. xuvcbv 'soubor církevních právních norem', 'pravidlo', v. kanom.; střř. i > csl. &, sr. nepřímo Shevelov 1964, 437n a Diels 1963. 36n. Csl. kanonikb (StrS) zachovává věrněji řeckou podobu, přičemž nelze vyloučit tlak sl. formantu -ih>; vliv domácího suf. v. i s. v. kanovbmki.. Suf. -ikb za ř. - ixoq má i syn. kiiríki. bs
kanovbnikb,-am. 'duchovní, klerik; Geistlicher, Kle-rikeť (lx CMNov)
Et: Přejato do chcsl. nejspíše ze střlat. canonicus tv. (Skok 2, 35; patrně ne bez vlivu csl. kanonbkb a střř. xavovi-xóq, v. kanofibkt.) a adaptováno pod vlivem produktiv-
ního suíixu -ovbnikb a jistě i pod vlivem výrazů jako stsch. redovnik 'řeholník' a csl. duchovbnikt 'kněz', sr. Skok l.c. Stejná situace je i u stč. kanovník tv. bs
kanoti   v. kapati
kam>dilo, -a n. 'lampa; Lampe' (2x Supr)
Psáno i kan 'dílo, rcsl. kondilo, kandělo (pouze grafická
záležitost, v. Vasmer 1909. 76, pozn.). Der.: kanbdihnb 'lampový*.
Exp.: Csl. kamdilo > patrně b., mk. kondilo, sch. kándilo, str. a r. dial. kandilo (StrS, Dal), u nichž je přímé přejeti ze střř. (tak např. BER 2, 202; Skok 2, 33) méně pravděpodobné, dále možná i r. dial. kándět, kandélja f. (SRNG; dial. změna e < i před / možná, podobně r. apréí: str. aprih, v. Sobolevskij 1907, 85; málo přesvědčivě vysvětluje -el Vasmer, IzvORJS 11, 2, 395, z ř. dial. xavôýl' či xavôékf). Ale formy b., mk. kandil a sch. kandil, kándtij 'olejová či elektrická svítilna svítící při muslimských svátcích na minaretu', dial. kandio jsou nejspíše přejetím prostřednictvím tur. kandil 'lampa' (sr. Mikl. 1890, 142; Bem. I, 480; Skok 2, 33, Škaljič 1966, 391; Korš, AslPh 9, 509 výslovně odmítá přímou vývojovou souvislost jsi. forem kandil se stsl. kamdilo, předpokládanou Mikl. 1884, I, 325).
Sch. formy s -e- (kándel, kándelo, dial. kandelo, kándela ap. 'věčné světlo nad oltářem či před ikonou, náhrobní lampička', RSAN) jsou patrně výsledkem vlivu střlat. liter, canděla (sr. Skok l.c.) nebo it. candela (sr. Rj).
Rum. mold. candeläjcandilá 'olejová lampa (zavěšovaná před svaté obrazy či pokládaná na hroby)' z csl. (SDEM 172, Tiktin 274n).
Et.: Přejato ze střř. x<xvôŕ\Xa (DuCange Gr.) 'olejová lampa* (sr. Diels 1963, 182, pozn. 16, který vysvětluje změnu rodu vlivem sl. suf. -ilo, dále MLP 282; MEW 111; Vasmer 1907, 238 a 1944, 73 a Vasmer I, 517; Bern. l.c; S-A 1955, 44) a to Z pozdně lat. canděla 'olejová svítilna' (DuCange Lat.; Andriotěs 1951, 92), klas. 'svíce' od lat. canděre 'zářit' (E-M 92). bs
kapati, -píjen, 'kapat, kanout, stékat; tropfen, träu-feln, herabťtieBen'
Der.: kaplja 'krůpěj, kapka'; iskapati 'vykapat, -ávať, vbkapiti 'vkanout, vtéci' (Bes); kangti 'vydat vláhu, kanout', iskangti, ukangti 'vyroniť.
El: Psi. kapati > b. kápja, mk. kape, sch. käpati, sin. käpati, slk. kvapkať, dial. kvapať, č. kapat, hl. kapat, dl. kapáš, plb. kopě (3. sg. préz), porn. kapac, p. kapat, br. kápac, ukr. kápaty, r. kápať, vše 'kapat, téci po kapkách', 'poprchávat, krápat' (b. sch. č. vsi. aj.), 'opadávat (o listech a plodech)' (jsi.), 'vypadávat (o vlasech)' (mk.) ap.
302
kapati
kari.vana
Všesl. je i *kapngti > kanoti (a novější kapn-s anal. -p-) a téměř všesl. *kapja.
Nejpravděpodobnější je původ onom., a to i v případě, že interj. kap! kap! (o kapající tekutině) může být i ze slovesa. Onom. původu dávají přednost Bemeker i, 487, Preobraženskij t, 293n, Skok 2, 40, Slawski 1,50 aj., odmítá Trubačev, SM 9,145. Nej-bliže sl. rodině stojí lit. onom. kapnóti 'krápat (o
dešti)' (Fraenkel 217, Slawski l.c).
Blízká onomatopoia ve sl. jsou i kvap- a krap-. Machek s.v. kapati, uznává onom. charakter kap-, ale má je za zjednodušení ze sl. kvap-t jemuž je blízké skvap- v něm. schwappen 'Šplíchat přes okraj nádoby', s -/- švéd. skvalpa 'šplouchat', s jiným sledem komponentů lit. späkas 'kapka', ř. y/cutác, 'dešťová kapka'.
Nepravděpodobné je Trubačevovo (SM La) vyvozováni kapali 'kapat* z kapati 'kopať, protože to je mladší (nanejvýš pozdně psi, spíše pozdější, doložené až v c si.) iter. ke kopaii. Rovněž Mladenovovo (RFV 71, 460-2 a Mladenov 231; přijímá S-A 1955, 5. 323) spojení kapati a *kapja se stind. kaphár 'sliz', mlatíoav. kafa- 'pěna, slina', nper. käf "pěna*, vše z ie. *kôph-, nepřesvědčuje. Ii. slova jsou podezřelá z přejetí, v. Mayrhofer 1986, 1, 303.
Příliš vyumelkovane vyvozuje ITjinskij, RFV 73, 288-291, sl. *kapja z nějakého *kraprja, jež spojuje s názvem kopru a kopřivy a patrně i s kropití. Pod. ještě Otrebski, LP 8, 307. Ih-eh
kapiklaríí, -ija m. 'žalářník; Kerkermeister' (Supr)
Et.: Přejato ze Střf. xamxÁáQlOQ tv. (DuCange Gr.; Mikl. 1867, 96; Vasmer 1907, 239; S-A 1955, 44) a to snad z vglat. *cäpiculärius, zkomoleného z pozdně lat. cläviculärius tv. (sr. Kórting 1907, 258 S.v. cavicula, a 278 s,v. ctavaríus, clavicula). bs
kapište v. kant
kapitohh, -a m. 'kapitola; Kapiteľ (ixGl)
Též 'capitulum' (krátký úryvek z bible čtený při bohoslužbě).
Var.: Patrně i kapitulo (sice převážně doloženo ve zkratkách, Rj však uvádí i csl, kapitulb.
EL: Forma kapitolb přejata nejspíše z vglat. podoby *capitoio(m) (lat. u > vglat. q, Bidwetl, Word 17,113, sr. it. capitoio, změna rodu buď tlakem rom. tvaroslovného systému či zařazením podle csl. -b < vglat. -o, Bidwell, Word l.c), kdežto kapitulb snad z liter, formy capitulum tv. (DuCange Lat.), i když je možné, že o/u jsou pouze dvě různé jsi. reflexe rom. dial. o. bs
kaplja v. kapati
kapb, -i r. 'obraz, podoba; Bild, Abbild' (Supr)
Der.: kapište s pejor. -išle 'modla' (Supr), ve spojeni ka-
pištemb služenije 'modloslužba', kapište s místním -íšte 'pohanská svatyně' (VencNik), kapištbm 'modlářský', kapištbnica 'pohanský chrám'.
Exp.: Csl. kapište 'pohanská svatyně' (sr. b. arch. kapište 'pohanský chrám*, Mladenov 231 a BER 2, 219n) > sch. arch, kapište, i. arch. kápišče, rum. arch. capifte, mold. kapište, vše 'pohanský chrám' (sr. Vasmer 1, 522, Tiktin 285, SDEM 173).
Et: Přejato do sl. z protob. *käp/kapi sr. např, čuvaš. kap 'vzhled', teleutské, ojrat. käp 'míra', 'kopyto, dřevěná forma ap.\ strtur. kib 'vzor, socha jako předmět kultu', tedy ttat. *käp/käb/keb, sr. Räsä-nen 253. Tento Paasonenův výklad (WuS 6, H3n) předpokládá ttat, *ä > čuvaš. a a ttat. kmen käp-3- [-e-] vysvětlující tvaroslovné zařazení v sl. (ttat. původ předpokládali např. i Brückner, KZ 48, 189, Mladenov, RÉS 1, 48, Lokatsch 1927, 92; Vasmer 1, 522; Trubačev, Etimlssl 4, 167; Kiss, SSlav 10, 26, Juhász, Palaeobulg. 5, 2, s. 4, uralský původ výrazu předpokládal již Šafařík 1862, 354).
Týž ttat. kořen expandoval buď prkno z nějakého ttat. jazyka (Bezlaj 2, 32), nebo přes maď. dial. kip, maď. kép 'obraz, tvar, obličej, líc ap.' do jsi., sr. sin. kip 'plastika', srbcsl. kipb 'obraz', sch. kip tv., "postava, osoba', mk, kip tv., b. st. kip tv., a do rum. chip 'obraz, vzezření ap.' (sr. např. i BER 2, 373n, Juhász I.e., Tiktin 344, Rosetti 1954, 41).
Tim se stávají neopodstatněnými pokusy etymolagizovat kapb jako domácí slovo z ic. *(s)kŠp-/skSp- 'sekat, řezať (Matze-nauer, LF 8, 44, Meringer, IF 18, 280, Meillet, MSL 14, 339 aj., podr. v. Bern. 1, 486n.).
Zcela nepravděpodobné je rovněž Oštirovo (Oštir 1930, 90, též 18, 19a 97) spojení s "prasabinským" cupencus 'kněz* a etrus. čepen 'kněz vykonávající oběti'.
Sl. synonymem je obrazb. bs -karati v. karítí
kanbk*inost -a m, 'nějaký škůdce rostlin?; irgendein Pflanzenschädling?' (Ix Euch)
Vyskytuje se v Euch 59a 17 v zaříkávání proti škůdcům rostlin. O obtížné interpretaci tohoto místa v. i kataarostv
EL: Přejato z ř. xclqxívoc,, nevíme však, v kterém významu. Ř. x<xqxívoq, příbuzné s lat. cancer, je jednak 'krab', jednak 'rak', ale i 'rakovina'. Proto se domnívá Nahtígal v pozn. k citovanému místu, že tu jde o jistou nemoc rostlin, sr. i rcsl. karkinb ap. 'rakovina' (Srez.). bs-eh
kartvana, -y f. 'chrámová pokladnice; Gotteskasten'
(Ev)
Též kor 'vona, konvana, csl. konnava (Nik) tv.
303
karhvana
kataarosi,
Exp,: Stsl. kortvana > r, st. korvana 'chrámová pokladnice' (Vasmer 1907, 96).
EL: Stsl. slovo bylo přejato z aram. qärbánä 'chrámová pokladnice' prostřednictvím r. xoofiavôc, (Zo-rell 1968, Vasmer Lc), dolož, ještě v r. st. karván, korván 'chrámová pokladnice' (Vasmer 1,623), kornav, kornová, kornan (StrS).
Do č. st. kor bona (Kott i, 749, psjč), p. st. korbona, p. kar bona 'pokladna' přešlo prostřednictvím střlat. corbona, carbona 'skříň na úschovu peněz' (Matze-
nauer 1870, 196).
V. též fcorbvam> 'chrámový obětní dar3. pv
karbVT>m>kulosb, -a m. 'rubín; Rubín' (lx Ees)
Psáno i karvenkulosz (Bes Uvař)
Et: Cesta přejetí není sice zcela jasná, ale nejspíše jde v Bes o bohemismus, o přejetí ze střlat. carvun-culus (SSLat) tv., z pozdně lat. carbunculus, sr. i stě. karvunkui tv. (Gb).
Při opisu v rcsl. prostředí pak byla patrně lat. koncovka -us zaměněna řeckým -oq, sr. i sousední výrazy v textu: safirosb, zmaragdulosb aj.; -varn,- je asi hyperkorekíní psaní.
Synonymní je přejaté an(b)traxb; v. antraxi.. bs
kasatí se  v. kosngti se
kasija, -ije f. 'kasie; Kassie' (lx Psalt)
Aromatická dřevina orientálního původu, patrně druh skořice.
EL: Přejato Z ř. xáo(o)í<X. tv. (Vasmer 1907, 240 a 1909,
81) a to z nějakého orientálního zdroje (sr. hebr. "tfsfa
a asyr. kasia tv.; Chantraine 503; Frisk 1, 797). bs
kašica, -e f. 'kasička; Brei' (lx Euch)
Dem. nedoloženého stsl. *kaša.
Et.: Psi. kaša > b. kaša, mk, kaša, sch. kaša, sin. kaša, slk. kaša, č. kaše, diat. kaša (Bartoš 1906), pom-sln. kaša (PWb), p. kasza, vsi. kaša, vše 'kaše, kašovi-té jídlo* -> 'hmota kašovité konzistence' (všesl.), 'obřadní jídlo (při svatbě, krtinách, obžínkách ap.)' -> 'název obřadu' (b. dial. M-B, slk. dial. Matejčík 235, r. dial. SRN G ap.). Význam 'název obilniny, z níž se kaše připravuje' (napr. p. dial. 'jáhly' Kartowicz, slk. dial. archív JÚĽŠ, p. 'kroupy', 'kaše z nich' - to i vsi. aj.) může být původní.
Hl. kaša 'břečka' spojuje Sch.-Sewc 502 s hl. kalšica 'zelná voda, zel nice' a připouští vliv č. kaše. Může jít ale i o přenesení významu z 'kaše*.
Název charakteristického slovanského jidla se z jednotlivých sl. jazyků rozšířil i do germ., balt., nř., rnad'.. udmurl. aj.
Nejasné.
• (I) Psi. kaša < psi. *ka$]ů < ie. *kes-jkôs- 'sekat, tlouci, mlátiť.
(2) Psi. kaša < psi. *käsiä < ie. *kuäc-so- < *kuat(h)-'kvasit, kysat; stávat se kyselým; trouchnivět aj.'.
(3) Psi. kaša < psi. *käsiä ~ lit. kóšti 'cedit*.
(1) Sémanticky nejpravděpodobnější je výklad spojující sl. kaša s často se vyskytujícím ie. kořenem
*kes-jk5s- 'Škrabat, sekat aj.* (o něm Mann 1984,494 aj.),
který je i v lit. kosti 'kopať, kasýti 'škrabať (Poteb-
nja, RFV 3, 103, Melnyčuk, Etim 1966, 232n, Ondruš, SlWort
130, sm 9,158, Valčáková 1986, 302). Pod význam 'něco rozsekaného, roztlučeného' lze zahrnout většinu významů slova kaša i příbuzné plb. t 'osor 'kroupy, krupice* (< *kosorb, P-s: nejasné); sr. Í plb. vuvásnd ťôsor 'ovesná polévka', Szydlowská. SFPS12,427, které připojuje Trubačev, Etim 1968, 63n.
(2) Ve snaze o sém. bližší výklad rekonstruuje Iljinskij, AslPh 29, I64n sl. kaša jako *kuäts-ia (< ie. *kuat(h)- 'kvasit, kysat ap.' (Pokorný 627n), sr. i stind. kváthati 'vaří', lat. cäseus 'sýr', sl. kvasb, lot. kusát 'variť aj.) a spojuje s gót. hwapô 'pěna' a dále se sl. kysělb, kysnpti (v. kysěh,; se stind., lat. a gót. spojuje již Pedersen, IF 5, 38); kaša je tedy 'jídlo, které se při vaření pokrývá pěnou a nabývá na objemu'. Výklad dočasně přejal Trubačev, Slávia 29, 8, který vysvětloval ztrátu neslabičného y. jako důsledek zjednodušení dlouhého dtftongu.
(3) Často bývá Spojováno (Zubatý, AslPh 16,395, Bern. 1,493, Slawski 2,94n, Skok 2, 59, Bezlaj 2,22, Valčáková, EB 124 aj.) s lit. kóšti 'cediť, lot. kast tv. (Fraenkel 284); předpokládaný význam pro kaši je *'něco cezeného'. Tento výklad však nebere v úvahu nejstarší způsob přípravy kaší (drcením obilovin bez další úpravy, sr. např. Moszynski 1929,1,272n), ani význam 'zrno, obilovina', který nelze vyloučit u sl. kaša jako primární (SM 9, l58n). Není proto sémanticky zcela přesvědčivý.
Nepravděpodobné připojení et. nejasného ř. xósxtvov 'síto' k tomuto výkladu (Zupitza 1896, 103) bývá většinou odmítáno (již ITjinskij l.c). pv
kataarosi m. 'druh škodlivého hmyzu; Art schádlt-chen Insektes' (lx Euch)
Výrazu je užito ve výčtu zemědělsky škodlivého hmyzu, přičemž jednotlivé výrazy nelze sém. identifikovat, neboť neodpovídají zachované ř. předloze (v. i filosi, ilosi,. kanJťinosb, stana,
YÍlitisK TThchoSk).
Et: Nejasné.
Frčkův (1939, 780, pozn. 3) výklad, předpokládající zkomolení přejatého střř. hólv^(3lqoq 'chrobák, hov-niváľ, je přijatelný. bs
304
katepetazma
kazati
katapetazma, -y f. 'opona; Vorhang'
V NT opona oddělující Svatyni svatých od Svatyně v judais-tickém chrámu v Jeruzalémě, tzv. druhém, zbudovaném koncem 6. stol. př. n. L
Psáno i katapethazma či zkomoleně tatapethazma (Ochr).
Et: Přejato z ř. (NT) xatanézaapa tv. (Vasraer 1907, 240, 1909,82 a Vasraer 1, 540; ř. -op.- [zm] > Stsl. -zrn-, sr. Díels 1963,146, pozn. 3; ř. neutra na -pa podle nom. sg. > Stsl. feminina, sr. Meillet 1902, 188 a Diels 1963, 186, pozn 54). bs
katatonuja, -ije f. serizka, mutilace; Zerschneidung, Mutilation' (lx Šiš)
V NT Ph 3,2 překládá ř. xcaaxofaj tv. meton. za xcncnezprifd-voi 'mutilovaní', sarkasticky o farizejích či judaizujícich osobách, zdůrazňujících význam obřízky, jako slovní hříčka k xeonoitŕt "obřízka" (sr. SJS).
Et: Přejato z ř. xcĽtmopŕi tv. (NT), jinde 'řez, seknutí ap.' (csl. -ija je jedna z možných morfologických adaptací ř. feminin na -n [i] v stsl., v. Diels 1963, 182, pozn. 9, sr. i peritomija < střř. TiEQizopň, episkopija < střř. ĚKiaxonn atd). bs
kathistna, -y f. 'kathisma; Kathisma' (Pog)
Církevní termín projeden každý z20 úseků (ř. xaSHaftaxa), na něž byl v liturgii rozdělen žaltář, aby se usnadnila pro předčitatele jeho četba a pro posluchače vnímání.
Exp.: Snad z csl. je b. kátizma, seli kaiizma, st. katisma (Rj) a r. kafizma (Budmani, Rj 4, 897; avšak ani přímé přejetí z ř. do jednotlivých jazyků není vyloučeno, sr. BER 2, 273, Vasmer 1944, 76, Vasmer 1909, 83 aj.).
Et: Přejato ze střř. náSiapa tv., vlastně 'sezení, sedadlo', protože se po zpěvu těchto úseků při rozjímání nebo při zpěvu vložených hymnů sedělo, sr. i stsl. kalky sědilbna, sědilbno, sědilbnb tv. K přejeti ř. neutra jako f. v. katapetazma. bs
kathoUk'ii adj. 'všeobecný; allgemein'
Psáno i katolík'ii a kafolik'ii.
Ve spojení katolik'ija (erbky) 'katedrální hlavní chrám' (střř. xuSohxi} éxxknoia).
Der.: adj. katolík'iiskb, katoličbskb, katoliskb, vše 'katolický, všeobecný'.
Et: Přejato ze střř. xa.9oh.xdc, tv. a to ze spojení xaS'ôXov 'všeobecně, povšechně' (blíže v. Grivec, SiavR 10, 14-33). bs
katíchnmem či katichumenija, -ije f. 'katechumenka; Katechumenin' (lx Nom)
V SJS doložen pouze ak. sg. katechumenijg (o tvaroslovném zařazeni i o var. v. Diels 1963, 182, pozn. 9).
Et: Přejato ze střř. xaxnxovpévn tv.; blíže v. katicnu-iniiiii. bs
katicinimem,, -a m. 'katechumen; Katechumene' (3x Nom)
Katechumen je osoba (zde muž), připravující se ke křtu.
Det: adj. katichumenbskb 'katechumenský'.
Et: Přejato ze střř. xaznxoópsvoq tv. (DuCangeGr), z původního ptc. prézentu mediopasíva 'učící se' či 'vyučovaný' od r. xaznxsfv 'učit slovem, vzdělávat' (střř. rj [i]), které je prefixátem (sťcera-) slovesa nxtiv 'zníť.
V csl. (Služ) se vyskytuje i kalk ř. termínu OglaSenyi či
oglašetibnyi. bs
kázali, -žen, 'ukazovat; zeigen'; 'poučovat, vychovávat; belehren, erziehen'; 'přikazovat; befehlen' Jen v Bes 'kázat, hlásať.
Der.: kazanije 'poučování, napomínání'; (v Bes) 'kázání, hlásání'; kazateh 'vychovatel'; (v Bes) 'kazatel, hlasatel'; iskazati 'vykládat, vysvětlovat' (Bes); nakázali -žetb pf. 'poučit, vychovať, ípf. -ajetb tv, iter. nakazovali tv. (Mak), nakazanije 'výchova, poučení, napomenutí', nakazanikb, nakazatelb 'vychovatel, karateľ; nenakazanb, -mnb 'nevychovaný, nevycvičený, nevzdělaný'; pokazati, -žetb pf. 'ukázat, pokárat' s ipf. -ajetb tv, iter. pokazovati 'ukazovať; sbkaza-ti, -žetb pf. 'vyložit; vysvětlit; přeložit; označit; přikázat; připomenout; říci, sdělit; zvěstovat; ukázat, naznačit; nazvat; prokázat, dosvědčit; poučit, nabádať s ipf. -ajetb tv,; prědi Sbkazati 'předpovědět', sbkazati na kogo 'udat, obžalovat koho', sbkazanije 'výklad, vysvětlení; homilie; příklad; vyprávění, mluvení; oznámení; zvěstování; prokázání; napomenutí; předpoklad, podmínka', sbkazovati (lx Mak sbkazavati) 'vykládat, překládat; označovat; říkat, mluvit; zvěstovat; dokazovať, nesbkažemb, nesbka-zajemb 'nevýslovný': ukazati, -žetb (psáno i vbkazati) 'ukázat, vyjevit', ipf. -ajetb tv., ukazanije 'ukázání; projev; doklad, důkaz', ukazt 'označení, důkaz; příklad, poučení'. V. též kazm>.
Kômp.: inosbkazajemb 'alegorický, jinotajný' (ř.
áXXnyogov/jsvoq; v. též im.); spřežky ŽestokoSbkazanbnb 'nesnadno vysvětlitelný', prědbpokazati 'předem ukázať.
Exp.: Csl. kazanije > rum. cazanie 'kázáni, homilie; homiliář' (Tiktin).
Et: Psi. kazati, kažetb >b. káža, kázvam, mk. kaze, sch. sin. kázati, slk. kázať, č. kázal, hl. kázat, dl. kazas, pom. kazac, p. kazac, br. kazác', ukr. kazáty, r. kazáť, dial. kazáťsja (Dat), s význ. 'ukázat
305
kazati
kaz iib
(se)' (jsi. stč. č.st. stp. vsi.); 'prikazovať (b. mk. zsl. vsi.); 'říci, miuviť (b. mk. sch. br., ukr. dial., r. dial.); 'kázať (slk. č. porn., p. arch.); 'nazvať (b. sch.) aj. Aspoň některé z uvedených slov mohou být výsledkem deprefixace.
Vývoj významu *'ukazovať 'říci* (-» 'hlásať, 'poučovať, 'poroučet') má paralelu v ŕ. ôeixvôpi 'ukazuji', něm. zeigert tv. : lat. dicere 'říci'; v. Potebnja, RFV 3, 102n, Bemeker 1, 498, Slawski 2, i 10 aj.
eu Bez uspokojivého výkladu, zejména pokud jde o znělé -z-.
• (1) Psi. kazati < ie. *k"efí- 'jevit se; ukazovať {ii. ř.). (2) Psi. kazati ~ stind. šäsli 'poroučí, nabádá',
(1) Nejčastěji (Bemeker 1, 497n, SM 9, 169n, Slawski l.c. aj.) se kazati spojuje se stind. ám-kasatě 'ukáže se, zjeví se', av. äkasat 'uviděl' ap. (s s-ovým rozšířením stind. čaks- 'být zjevný, viděť, av, Čašte 'učí' ap.) a s ř. zéxfiag 'znak, značka'; tak Wíedemann, K.Z 33. I62n. Ve sl. je třeba předpokládat zeznělostnění pův. -k- v ie. *k$ek- (Bwgmann, IF 12,29n). Přijímá i Pokorný 638n, jen j ako nejistý ie. kořen je uvádí Mayrhofer
1986, 1, 345.
K. témuž kořeni řadí Wíedemann l.c. a SM l.c. i čezngti 'mizet'; sérfl. posun lze vysvětlit, předpokládáme-li deprefixaci z *}hz~če2nqii 'ztratit se z očí'. V. i iSteznoti.
(2) Staré spojení (Potebnja U.) kazati se stind. šásti 'učí, poroučí, kárá' znovu obhajují Agrell 191 s, 26n
a Machek, Slávia 16, 187 (i Machek 1957, 1968). Výklad sice vyhovuje sémanticky, ale existence ie. *käs- je problematická (Mayrhofer 3, 330n pokládá stind. šos- za rozšíření stind. kořene *šá-, proti Pokornému 533, jenž ie. *käs- předpokládá). Ih-eh
kaziti, -ith 'kazit; verderben'; 'vyklešťovat; entman-nen'
Der.: kazenikb 'eunuch, kleštěnec'; iskaziti 'zničit, vyklestiť, iskažati otroče  'hubit dítě (potratem)*
(takto normalizuje SJS doklad ze Zap skažajušti V sobě otroča), iskaza 'tělesná vada; potrať, iskazbrto 'chybně'; prokaziti 'zahubit, zničiť, ve spojení proka-ziti otroče 'způsobit potrať, prokažem 'malomocný', prokaženije 'malomocenství, zaklínání, čáry', prokaza 'zlo, zlý duch; malomocenství', ve spojení prokazo dějati, tvoriti 'strojit úklady*, prokazivh 'lstivý, prohnaný', prokazbstvo 'lest, podvod, úklady, prokazbiěti 'strojit úklady (lx Supr); raskaziti 'porušiť.
Denom. prokazbiěti je podle Vaillanta 3, 371 utvořeno ze siib<í-. rozšířeného o sni*. -t>/*-, který má původ v tur. Stejně je tvořeno pečatblěti 'zapečetit', doložené rovněž jen v Supr.
Exp.: Csl. prokaza > r. prokáza 'malomocenství' (Merkulovo-vá, Etim 1967, 168); csl. iskaziti >r. iskazíť (Preobr. 1, 283, Šanskíj, seš. 7, s. 116),
EL: Psí. kaziti > sch. dial. jen tózirí se, sin. kazili, slk. kaziť, č. kazit, hl. kazyč, dl. kazyš, porn. kazěc, p. arch. kazit, br. arch. kázic' (Nos.), ukr. arch. kazý-ty (Hrin., Žel.), r. dial. kaziť (SRNG), s významy 'kazit, ničit, poškozovat (i přen. v morálním smyslu)', dále 'rozbíjet' (pomsln., ukr. arch.), 'křivit tvář' (br.), 'křičet* (r. dial.); refl. 'kazit se, ztrácet na kvalitě' (sin. slk. č. luž. kaš. p.), 'zlobit se (sám na sebe)' (sch.), 'ničit se, působit si újmu' (p. arch.), 'vyvádět, řádit, ztrácet rozum' (ukr. arch., r. dial.) ap.; o vsi. významech v. Merkulovová, Etim 1967, 167.
Nejasné, žádný z výkladů není zcela přesvědčivý.
• (1) Psi. kaziti ~psl. Vez/iprr 'mizet, zanikať < ie. *k#eé-'krčit se, mizeť. (2) Psi, kaziti — lít. kežiti 'kysnout*.
(1) Nejčastěji je psi. kaziti chápáno jako kauz. k čezngti 'mizet, zanikať (v. išteznoti, kde jsou další ie. souvislosti); tak MEW 144, Leskien, IF 13,118n, Meillet, MSL 14, 338, Trautmann I32n, Bern. 1, 498, SK 2, 189, ESUkr 2, 342 aj.
SM 9, 169n a 171 připojuje ke kazili a ěeznpti i psi. kazati 'ukazovať; předpokládá séra. vývoj 'označovať r* 'kaziť, což nepřesvědčuje. Souvislost s kazati připouští i Bulachovskij, T1R-Ja I, ISSn (při výkladu r. prokáza 'malomocenství') a Vaiilant 3, 252. Yarbotová, Etim 1964, 36-41 sem řadí i psi. pakostb 'Škoda, křivda'.
(2) Machek 1934,82n spojuje psi. kaziti s lit. kežeti 'kysnout', keža 'druh sýra'; přijal Holub 98, za pravděpodobné pokládá ESBr 4,86n. Machek sám však tento výklad opustil (Machek 1968 uvádí jako příbuzné lit. góžti, gožěti 'kazit se, např. o pivě').
Zcela bez ohlasu zůstal názor Pictctův. KZ 5, 336n; pokládá za primární subst *-kaza (v pro-kaza) s pův. významem 'malomocenství', význam 'kaziť má za sek. Příbuzná slova vidí v škrt. khasa-, arm. k*os, lit. šäšas "svrab, prašivina'. //f-iš
kaznb, -i r, 'trest; Strafe'; 'rozhodnutí, nařízení; Beschluß, Anordnung'
Ve spojeni kaznb sbtvoriti komujna komb 'potrestať.
Der.: káznili 'trestať, kaznbstvo 'poroba'; pokaznb 'pokárání' tresť; kazmn 'vojenský veliteľ v. kazubct..
Exp.: Csl. kaznb > rum. cazná 'mučení, trápení (při výslechu)' (Tiktin, Rosetti 1954,41), podleKESRJ 138 ir. /cazn "trest smrti' (tak i Šanskij, seš. 8, s. I9n). Z csl. nebo r. je sch. kniž. kázán, kázán f. 'tresť, jež přešlo později k a-kmenům (v, Rj 4, 910 a 922, Skok 2, 69, Slawski 2, 113).
Et: Psi. kaznb ap. > mk. kazna, sin. kázeň, slk. kázeň, stč. kázn, kázň, kázeň, kázeň (Gb), č. kázeň, hl.
306
kaznb
k'edn.
kaznja, kazň, dl. kazň, dial. kazn'a, stp. Ŕofw, kažnia, p. arch. /caz«, dial. i kažnia, kaž (SW), ukr. arch. káznja (Žel., SUM; z p.?), s význ. 'trest, pokuta' (mk. sin. stč. stp. p.), 'kázeň, poslušnost, výchova ke kázni' (slk. stč. č.), 'ustanovení, příkaz, rozkaz' (luž. stp.), 'vězení, vězeňská kobka' (slk. st. HSSJ, č. st. Kott i, 680, stp. p. ukr. arch.) ap.
B. arch. kázán 'tresť je podle Slawského 2, 113 a RBKE z r., br. arch. a dial. kazn' 'příkaz, ponaučení1 (Skaryna), káznic 'mluviť je pravděpodobně z p. (ESBr 4, 93).
• (1) Psi. kaz-nb der. psi, kázali 'ukazovat*. (2) Psi. ka-znb — pal. kajali *'mstít, trestat*.
(1) Nejčastěji vykládáno jako nomen actionis z psi. kazati 'ukazovať (v. kazati) s neproduktivním suf. -tm. Sém. vývoj: 'ukazování, poučování' -»'napomínání' ->■ 'kárání slovy' -* 'tresť (jako nejpravdě-podobnější výklad uvádí Bem. I, 496n, dále Machek s.v. kázeň, Stawski l.c, BER 2, 142, SM 9, 173, ESUkr 2, 343 aj.).
(2) Mikiošič (MEW 107) řadí kaznb k psi. kajati •'mstít, trestať. Kořínek, lf 57, 353n vykládá kaznb z *ko-zni-, kde je bsl. nebo už prajazykový kořen, vzniklý mylnou dekompozicí z pův. ie. *id'ôi~, z něhož je psi. kajati (v. kajati se), Podobný výklad podává KESRJ 138, který kazm, má za der. z nedoloženého *kati; souhlasí Šasskij, scš. 8, s. 19.
Preobraženskij 1,283 chápe kaznb jako zkrácené kajazm (sr. i pokajazm Ix Šiš s významem 'tresť; v. SJS 3, 121); většinu stsl. dokladů však stažením stěží vysvětlíme. ,
Kořínek l.c. pozn. vychází z významu 'trest, msta', kaznb s významy 'výklad, kázání' je podle jeho názoru hom. z kazati; zvuková shoda obou subst. vedla k sém. rozšíření u obou výchozích sloves. Příbuznost s kajati pokládá za možnou Berneker, Vasmer s.v kaznb aj.
Také S-A 1955, č. 108 a 326 odděluji kaznb 'rozhodnutí, nařízení' (z kazati) od kaz/u, 'tresť, které řadi ke kazili: tuto možnost uvádí jako méně pravděpodobnou Berneker l.c.
0'Brien, Celtica 3, 173 spojuje psi. kaznb se stir. cáin 'nařízeni; tresť < ie. *kôgni- neho *kägni~. SI. a kelt. slova spojil už Agrell 1918, 26n, který však vyšel z ie, *käsni*. Ie. stáří tohoto der. je však méně pravděpodobné. Ih-Žš
kazitbcb, -» m. 'vojenský náčelník' (ln Supr)
Takto překládá SJS 2,4 doklad pride sb množtst vomb voje vodt i kaznbcb i župám (Supr 561, 24, bez ř. předlohy); v uvedeném kontextu je to význam možný (je i v rcsl., v. Srez. a StrS), ne však jistý (v. Cejtlinová 112n a významy v sch. níže).
Et.: Stsl. kaznbcb může souviset se sch. kaznac 've středověkém Srbsku a Bosně (od 12. stol.) hodnostář starající se o daně a státní příjmy, správce panovníkovy pokladny, vysoký státní nebo vojenský hod-
nostář', dnes 'vesnický starosta' (Jireček 1912, I3n, Rj, RSAN).
• (1) Stsl. kazmcb der. ze stsl. kaznb 'tresť. (2) Stsl. kazmcb ~ str, kazna 'majetek7 < ttat.
(1) Nejčastěji je odvozováno ze stsl. kaznb 'tresť (Meillet 1902, 344, Skok 2, 70, S-A 1955, č. 326 aj., jako jednu možnost Jireček i.e.). Kaznbcb by pak byl pův. 'hodnostář s určitou trestní pravomocí'.
(2) Významy v sch. vedly Jirečka o.e. 14 k názoru, že základem je spíše slovo přejaté, které je v str. a vsi. arch. kazna '(státní) majetek, (státní) pokladna', což je z ttat. kazna 'poklad'; souhlasí Jagic, AslPh 35, 255. Ttat. kazna je přejato z arab. chazine
'poklaď (v. Šipovová 1976, 150n).
B. chazná, sch. {h)ázna, ázna 'státní majetek, pokladna' je přejato prostřednici vím tur. hazne, tid. hasna 'pokladnice' (v. Skok 1, 662, Škaljič 1966, 323).
Méně pravděpodobná je souvislost s kazili 'kazit, ničiť, kterou naznačil Sevcrjanov v edici Supr (pozn. na s. 561) odkazem na stsl. kaženikh 'eunuch*. I Berneker 1, 497 připouští tuto příbuznost jako jednu z možností; odmítá Jireček I.e., Jagié l.c. Úvaha Cejtlinové 113, že na příslušném místě v Supr jde o kontaminaci názvů kaznbcb a kaženikb, postrádá přesvědčivé zdůvodnění. ŽS
kaženikb v. kazíti
k'edn., -a m. 'cedr; Zeder'
Vlivem ř. předlohy (^ xéóooc) kolísá rod a kmen subst., vedle kedrb m. je i k 'edn, -i f. a nom. pl. kedry.
Der.: Adj. k 'edrbskh 'cedronský' překládalo ř. zoo KeS-qoC, které bylo chápáno jako derivát ř. xéOqoq (v. Arndt--Gingrich).
Exp.: Csl. kedrb > b. kědár, mk. kedar. s. kédar, arch. kedr (RSAN), vsi. kedr 'cedr*, později v r. název přenesen na borovici limbu, z r. se pak rozšířil i do ukr. a p. dialektů (Budziszewská, SFPS1 19, lil).
Et: Přejato z ř. xé6goq (MEW 114) 'cedr', pův. 'jalovec' (Ltdén, IF 18,491, Schräder-Nehring 2, 612, Lid.-Sc. 934). Název cedru se rozšířil díky bibli. SI. slova s iniciál-ním k- (v. výše) byla přejata z řečtiny prostřednictvím
CSl. (Vasmer, IzvORJS 12, 2, s, 241, Vasmer 1909, 3, 84), S íní-
ciálním c- (sr. ch. cědar, sin. cédra, slk. céder, č. p. cedr, luž. cedra 'cedr') pak z lat. cedrus 'cedr', 'jalovec' (Berneker 1, 499), které je rovněž přejato
Z ř. XEÖQOQ (W-H).
Původ ř. uěéooc je nejasný (tak Frisk 1,808, Chantraine 509). Jako přib. se uvádějí balt. slova, lit. kadagys, stprus. kadegis 'jalovec', ta však mohou být přejatá, v. kaditi. Schrader-Nehring l.c vycházejí z ie. kořene *ked- 'kouřit, čadit' (Pokorný 537), který je ve sl. kadidlo, kadili, čadití ap. Ř. xéOQoq by pak
307
k'edn.
k'iťb
znamenalo '(vonné) dříví vhodné k vykuřování'; podle historických pramenů se již za Homéra užívalo dřeva některých stromů, zejm. však jalovce, k vykuřování (Schrader-Nehring 1, 57). ij
k'elija, -ije f. 'cela; Zelle' (lx Slepě Bes) Csl. psáno i kjelija a kěhja (MLP).
Exp.: Csl. k'elija > sch. čělija tv. (Skok 1, 255; ale Matzcnau-er, LF 7,26 přimo z ř.?) a rum. chilie t v. (Tiktin 339), ukr. kélija, r. keCja tv. (Preobr. 1, 305 i Vasmer, IzvORJS 12, 2, 241 i 1909, 84 a Vasmer 1, 549; Šanskij 2, 119 soudí, zeje pokračováním str. výrazu přejatého ze střf.). U br. kélija tv. nelze rozhodnout, nejdi  i o exp. ze str.
Et: Přejato ze střř. xéXXrj (v. Meyer 1935,103 s.v. klen; střř. n [i]) či xeXXí(ov) tv. (csl. k'e- < střř. xe- [k'é], sr. Diels 1963, 147, pozn. 5 a s. 50, dále Thumb 1910, 15, o tvaroslovné adaptaci substantiv na -n a ~i(ov) Diels o.e. 182, pozn. 9 a 185, pozn. 43; Mikl. 1867, 97; Vasmer 1907, 24l) ZC střř. xéXXa tv. a to z pozdně lat. cella tv., klas. 'komora' (Chantraine 513; Andriotěs 100).
Synonyma jsou klětb, klětbka, chlévina, chyzina.
bs
k'en.i»turir»tu>, -a m. 'setník; Hauptmann' Psáno i k 'enturiora, (Supr).
El: Přejato z r. xevtouqícqv tv. a to z lat. centurio tv. (Vasmer 1907, 241, 1909, 85 a Vasmer l, 550). SI. synonymem je sbtbnikb, bs
k'erastt, -a m. 'zmije rohatá; Hornschlange' (ix Supr
Parim)
Et: Přejato Z ř. xegáarnq tv. (Vasmer 1907, 241; o tvaroslovném zařazení tohoto typu Diels 1963, 182, pozn. 20). Ř. výraz přežívá ve vědeckém názvu Cerastes cornutus. bs
k'esar'fc, -rja m. 'římský císař; römischer Kaiser'
var.: k'esarb m. tv.
Der.: adj. poses. k'esarjevb, k'esarovb.
Exp.: Z csl. je r. kesar', ukr. br. kesar 'římský císař* (Vasmer 1907, 3, 85, ESUkr 2,426). Srb. éesar (dolož, ve 14. stoL) 'císař* vykládá Brandt, RFV 21, 213 a Skok 1, 258 jako přímé přejetí z ř. xcďotXQ; i srb. kesar 'císař římský nebo rakouský' (kniž.), ve středověku 'správce srb. držav' (RSAN) chápe Vasmer I.e. jako přímé přejeti z ř.
Et: Stsl. k'esar'b je přejato z lat. caesar 'císař' prostřednictvím střř. xalacto; tak Bem. l, 127, Preobr. 3, 43, Kiparsky 1934, 194n aj. (střř. cu [i]; v. Thurab 1910, 3). Birkenmajer, JP 23, I38n vychází ze střř. xataágtoQ, kterým vysvětluje měkké zakončení; to však může být převzato z césar V
Podoba s počátečním k'- označovala výlučně římského císaře, na rozdíl od césar'b, které mělo význam širší (v. césar'b). ŽŠ
k'iüki», -a m. 'hrubá vlněná látka, kajícnické roucho; grobes Wolltuch, Büßergewand' (Vít) Et: Přejato z ř. xiXíxiov tv. (Vasmer 1909,86), vytvořeného od topon. KiXtxía (stsl. K'ilik'ija), pojmenovávajícího oblast v Malé Asii, známou chovem koz, z jejichž srsti se vyráběla hrubá tkanina (Chanuaine 531).
Příklady na obdobné tvaroslovné zařazeni I. neutra na -wv k o-kmenům v stsl. viz Diels 1963, 185, pozn. 42. bs
kinům, v. kTiminj,
k'in'hsb, -a m. 'daň, dávka; Zins, Steuer' Daň z hlavy odváděná císaři.
Var.: kinosb (v. Diels 1963, 36n, pozn. 16), kimsb.
Der.: adj. k'UtbSbnb, kinosovb 'daňový'.
Exp.: Z csl. je str. kinsb, kinisb tv. (Gorjajev 414; Vasmer, IzvORJS 12,2,242 a 1909,88 i Vasmer 1,558); str. formy kinsonb a kensonb (StrS) přímo z ak. sg. xrjveov tv., Bern. 1, 504.
Et: Přejato ze Střř. Kýveme (DuCange Gr.) tV. (např. Mikl. 1867,98; MEW 116; Vasmer 1907,242; Bern. Lc. aj.; Stsl. k 'i- < Střř. Xtj- [k'i], sr. Diels 1963, 117, pozn. 2 a 50 a 147, pozn. 5 a Thumb 1910,2 a 15; o tvaroslovném zařazení Diels ib. 183, pozn. 27) a to z lat. census 'daň z hlavy' (stanovená při censu podle výše majetku) 'majetek', 'sčítání občanů a majetku'.
Charv. čmž (Rj), stsln. činí (SSKJ), sík. činia, č. činže, stč. činže, cinžě f., č. dial. čim, cinž m., p. czynsz, stp. csyňs2, ezyž, vše 'daň, poplatek', jsou přejaty z lat. přes sthn. či střhn. zins (např. Matzenauer 1870, 139; Gebauer 1894, 485 a 504; Bern. 1, 504; Schneeweis 1960, 100 a 169; Str.-Tempsová 1958, 113 a 1963, 107; Bezlaj 1,82; Brückner 82; Moszyňski 1954,55 aj.). Ukr. čyns a lit. čýžě tv. je z p. (v. Bern. I.e., Fraenkel 1, 78).
SI. synonyma jsou dam a obrokb. bs
k'irija, -ije f. 'rouška k zavinutí mrtvého; Tuch zum
Einwickeln des Toten' (ix Nik)
Et: Přejato z ř. xiQÍOLJxEigíajxngía tv., 'obvaz, ban-dáž ap.' (střř. xi-\xEi-\xn- [k'í\) nejasného původu
(Chantraine 510; Frisk 1, 810).
SI. synonymem je ukroi. bs k'iťh, -a ta 'velryba; Walfisch'
Var.: kütb (Bon), kitb.
Der.: adj. k'itovb, k- 'velrybí'.
Exp: Csl. kin, bylo přejato do jazyků pravoslavných Slovanů: b. mk. kit, s. kil, kit (Rj), br. kil, ukr. kyt, r. kit, str. i kytb, kitasb (Srez.), odtud různými cestami do dalších si. jazyku (č. kyt převzal Presl z r. jako zool. termín; v. Orřošová 1972, 132); vše 'velryba'.
308
k'iti,
Maded/b
Ei.: Přejetí z ř. xŕjzoc, 'velryba, morská obluda ap.' (v. napr. MEW116, Vasmer 1907,242aj.), které je izolované a et. nejasné (Frisk 1, 845n, Chantraine 527n); střř. n [i],
Z ř. je také lat. cětus 'kytovec, velryba' (E-M 117). pv
k'ivotb, -a m. 'schránka, skříňka; Behalter, Kasten' Doloženo pouze ve spec. významech 'archa úmluvy' a 'archa Noemova', tradovaných v starozákonních textech LXX.
Psáno i kyvotb, kuvotb.
Exp.: Csl. kivotb/kyvotb > rum. arch. chivot tv., 'tabemáku-lum' (Tiktin 348 a Rosetti 1954, 44) a snad i srb. st kivoi, sch. cirk. čľvot 'relikviář' (ovšem Vasmer 1944, 50 i Skok 1, 359 vyvozuji přímo ze střř.) a r. st a dial. kivót (SSRLi) a r. kiót, st. kióta f., dial. kivót', kiót "dřevěná police či skříňka na uchováváni ikon' (další r. dial. význam 'náhrobek, náhrobní trámová konstrukce se sedlovou střechou' vznikl patrně kontaminací s rcsl. kivorb 'baldachýn' a 'krabička mající podobu domku, náhrobek?', sr. StrS; ztráta -v- snad alegrovým krácením, v. Vasmer 1, 554), dále ukr. st. kivót tv. a 'rám na obraz' (Žel.), snad i br. kivót tv. (TSBr), není-li z r.
Et: Přejato ze střř. jíľ/?a>roc tv. a nejspíše i, sr. nř., 'relikviář' (Matzenauer 1870, 202; Vasmer 1907, 242; Bern. I, 506; Stsl. kt-v- < Střř. XJ-/S- [k'iv\ sr. Diels 1963, 50 a 147, pozn. 5 a 146, pozn. 1 i Thumb 1910,15 a l), patmě neřecké-ho původu (Chantraine 529; Frisk 1, 848).
Synonyma jsou kovbčegb a krabit (zavěta), skrin-ja. bs
klada, -y f. 'kláda; Holzblock'
V okruhu stsl. památek doloženo jen ve význ. 'kláda jako
mučící nástroj*.
V Supr i glada (asi pisárskou chybou).
Et: Psi. *kolda, všesl.: b. arch. a dial. klada. mk. klada, sch. klada, sin. kláda, slk. klada, č. kláda, hl. kláda, dl. kloda, dial. chloda (Muka), plb. kladů (P-S 78), porn. p. kloda, br. kalóda, ukr. r. koldda, s významy 'kláda, trám ap.' (všesl. mimo hl. plb.), spec. 'kláda s otvory, sloužící k uvěznění jako mučidlo nebo pranýř' (sch. sin. slk. č. luž. p. ukr. str. SStr) odtud í význam 'vězení' (luž.), 'loďka, koryto, nádoba, sud ap. (pův. z vydlabané klády)' (plb., pomsln. PWb, p., ukr., r.), 'úl (pův. zdutého špalku)' (č. st. Jg, p., vsi.) a řada dalších přen. významů.
K psi. *kolda nepatří jsi. a vsi. klada, klad s významy 'stoh, hranice, hromada; vrstva", 'jednoduchá lávka', 'poklad, zásoby, náklad ap.', pokračováni psi. deverb. *kladaj~b, odvozené od psi. klasti, v. klasti, tam další et.; tak SM 9, 178n, BER 2, 411.
• Psi. *kol-da < ie. *kelH- 'tlouci, sekat, štípat'.
Psi. *kolda 'kláda, peň bez větví, opracovaný sekáním či štípáním' se obecně vyvozuje z ie.
*kelHd-fkläd- (koř. *kelH- s d-ovým rozšířením;
v. Pokorný 546n). Základní kořen je V psi. *koltí (v. klatí,
tam i další et), se stejným rozšířením pak ř. tcMSoc; 'větev', lat. eláděs 'porážka', střir. caill 'les', kymer. celli (< kelt. "kaldi), stisl. holt 'stromy, lesík', něm. Holz 'dřevo' (tak Bern., S-A 1955, 352, SM 10, 122n aj.), dále i lit. skéldéti 'pukat, štípat se' (s í-mobile), lot. kaldít 'kout, podkovávať aj. (Slawskí). Fick, KZ20,35S pro ie. slova předpokládá pův. význam *1ámat (hlavně o větvích)' a připojuje i lit. káltas 'řezbářské dláto' (sr. sl. významy 'člun, úl, nádoba aj. z vydlabaného kmene', Otkupščikov 1967, I22n).
Johanssonovo připojeni (KZ 30,435) lat. callis '(lesní) stezka' <- 'les' má W-H s.v. za sém. málo pravděpodobné.
Neprávem byla připojována některá stind. slova: Fortunatov, BB 6, 216 kkanda- 'kus' a Bezzenberger, BB 16, 240n kadambá-'výhonek' (obě slova považuje Mayrhofer s.v. za přejetí). ik
kladedzb, -a m. 'studně; Brunnen' Psáno i kladezb.
Exp.: Csl. kladezb > r. cirk. kládjaz' (Dal), arch. a kniž. Wáífez"pramen' (hlavně v přen. významu), Šanskij, seš. 8, 143. Přejetím z csl. je i sin. arch, kládez 'studna' (Plet, Bern. 1, 543, Bezlaj 2, 35) a nejspíše i sch. arch. klňděz.
Et: Psi. *koldedzb má pokračování jen v stsl. a vsi.: br. kalódzež, dial. i kalódzez', kalódzjas' (SBrH), ukr. kolódjaz', dial. i kolódez'(LeksPol 140), str. kolodezb, kolodjazb (StrS), r. kolódez', kolódec, dial. i kolódes' (SRNG), vše s významem 'pramen; studna', odtud technický termín '(svislá) šachta' (vsi.); časté v toponymech. V zsl. zcela chybí (Lvov 1966, 141). Sfawski, SbKurz 333 vidí pokračování *koldedzb i v soluň. klájanc, ba i v b. dial. (severových.) kláec, kládenc.
Jsi. tvary: b. kládenec, mk. kladenec, sch. klade-
nac (odtud přejato sin. arch. kladénec, tak Plet i Bezlaj l.c),
dial. i hladenac s významem 'pramen, studna' mohly vzniknout sekundárně vlivem synonymního studemcb (např. Meíllet 1902,355), resp. vůbec adaptací k produktivnímu domácímu typu na -(en)bcb (Vasmer i, 601). U některých výkladů jsou však formou výchozí, v. níže (3). Jako slovotvorná paralela se uvádí p. topon. Grudziac : Grudzieniec (Fraenkel, IF
60, I06n).
• (1) Psi. *koldedzb 'pramen' < germ.
(2) Psi. *koldgdzb 'studna' < psi. *kolda 'kláda'.
(3) Psi. *koldedzbjkoldenbo> 'pramen* ~ psi. *choldbj koldb 'chladný'.
(1) Nejčastěji se psi. *koldedzb 'pramen' považuje za přejetí z germ. *kaldingaz tv., např. MEW 123, nověji S-A 1955, č. 329, Martynov 1963, 65 aj.), resp. Z gót. *kal-
309
kladedzb
klasti
diggs tv. (poprvé Šafařík 1837,44 a 347, Mikl. 1867, 98, Bern. I.e., Mladenov, SbNU 25, 20), nebo ze západogerm. (Ek blom, SbPedersen 414-19, tak i Fracnkel, 1F 60, 106n). Pro tento výklad mluví suf, -edzb, častý u slov přejatých z germ., proti němu se uvádělo, že *kaldingaz není v germ. jaz. doloženo (ale snad jsou jeho pokračováním Švéd. topon. Källinge, Käidinge, v. Ekblom o.e. 419). Název pro 'pramen', der. od adj. 'studený' (gót. kalds, něm. kalt aj.), v germ. jazycích doložen je (germ. *kaldiön > stisl. kelda, švéd. kalia, dán. kilde, z germ. přejaté fin. kaltio).
(2) Druhá část badatelů hledá pro kladedzb domácí původ v psi. *kolda 'kláda' (v. klada; jako první snad Dal). Büga, RFV 70,255 uvádí jako sém. paralelu lit. šul-inys 'studna', dial. šalině tv. z šulas 'sloup, kláda'. SI. původ suf. -edz- předpokládá Brückner, AslPh 42, 139 a ZsIPh 6, 65 (s protějškem -ega pro feminina), Görner, ZslPh 32, 330n, aj. Ale i tehdy, přijmeme-li germ. původ sufixu, není vyloučeno jeho použití i u domácích slov (Kiparsky 1934, 39 uvádí jeho užití u domácího stč. robotěz).
Sémantické námitky proti spojeni 'pramen' : 'kláda' (které např. Martynov 1963, 66 považuje za sekundární sblížení, ovlivněné lidovou et., pod. SM 10,124) vyvracejí autoři poukazem na studny, zajištěné proti zavaleni dřevěným roubením (Dat, Brückner, ZsIPh 6, 65, pozn. aj.) nebo vyložené dutou kládou (v celé Evropě už od doby bronzové - Kiparsky 1934, 40 aj.); je možno myslet i na vydlabanou kládu, sloužící jako koryto u pramene. Sém. paralelou je b. stubel 'kláda' -»'studna' (Kiparsky i.e., ber 2,4i2naj.). Sém. rys 'dutina' považuje za rozhodující také Görner I.e.
(3) S psi. *choldb (v. chladí.; tam i další et.) Spojil psi.
*koldedzb Otrebski, sioc 19, 57; formy se suf. -beb, -emcb má za sekundární. Machek, Slávia 20, 216-8 naopak považuje za původní tvar *koldemcb, odvozený analogicky k studem : studemeb z psi. adj.
*koldb 'chladný' (ch- v chladí pokládá za sekundární, expr.). Tvar kladedzb podle něho vznikl alegrovým krácením a sonorizací.
Ľvov, DSUa 10, 52-6 kombinuje výklad (1) a (3): vychází z přejetí gót. adj. kalds 'chladný' > psi. *koldb tv., ze kterého pak pomocí domácích sufixů (též -edzb <*-en-go-) vzniklo *koldedzb i *kol-denbeb.
Oštirovo připojení etrus. htiins 'pramen' (Oštir 1930, 97) je příliš fantastické. ik
klanjatí se v. kionřti se
klastí, kladen, 'klást; legen'
Ve spojení trěby klasti 'obětovat, přinášet oběti', vb nečbstb klasti 'zvrhávat, kazit, hanobiť, lx Supr i gla-.
Der.: naklasti 'naložit, vložiť s ipf. nakladali, na-kladb (lx Bes) nejspíše 'navařené (ocelové) ostří' (význam 'pilník', uvedený v SJS, odpovídá lat. předloze, csl. překladatel však patrně použil jiné metafory; v. Šarapatková, EB 69n); pokladali 'klást, pokladať; prikladali 'přikládat, přidávat; srovnávat, napodobovať, prikladb 'symbol', prikladbm 'podobný' (lx Const), besprikladbm 'bezpříkladný, nesrovnatelný* (podle Schumanna 1958, 23 kalk ř. iveheatnocX Sbklasti 'složit, položiť; ukladali 'odečítat (o počtu dnů)' (lx Bes); vbklasti 'naložit, vložiť, Ybsklasti 'naložit, položiť s ipf. vbskladati; zakladb 'záruka, zástava' (2x Bes). Patrně sem patří i prekladá 'příčka V loďce' (lx Supr; v. prekladá).
Exp.: Csl. klasti > rum. a clädi 'stavět, budovať (Rosetti 1954, 41), arch. i 'klást, vrstviť (Tíktín); csl. poklad;, 'podložka pod sedlo' (MLP) > rum. plácat tv., dial. i paclad, mold. poclaaa (Tiktin 1191).
Et.: Psi. klasti, všesl: b. klada, dial. i kláda (BDíal 8, 253), mk. klade, sch. arch. dial. klästi, sin. řídké a arch. klást i, slk. klásť, č. klást, luž. klase, plb. klodě (3. sg. préz.), pom. klase, p. klase, br. klásci, ukr. klásty, r. klásť, vše s významem 'klást, pokládat, dávat někam, rovnat ap.\ dále 'stavět, zdíť (p. dial. Kartowícz, vsi.), 'biť (p. dial. Karlowicz, ukr. hovor., r. dial. SRNG 13,266), refl. také 'klást se, usazovat se, lehat si' (slk. č. pom. p. vsi.), a řada dalších přenesených a posunutých významů.
• Psi. *klad-ti < ie. *klä- 'rozkladať (germ. balt.).
K psi. kladp klasti (< *klad-ti) se obecně připojuje lit. ktödas 'vrstva', pa-klôdé 'rohož, prostěradlo', dále (bez d-ověho rozšíření) lit. klóju klóti 'rozprostírat, rozkládat', lot. kláju klát tv. a (s ř-ovým formantem) gót. af-hlapan 'přetížit', stisl. klada 'nakládat', něm. laden tv. aj. (tak již Lottner, KZ 11, 179, Fick, BB 2, 197, Johansson, IF 19, H6n, Trautmann I35n, Bern. 1, 508, Fraenkel 275, Kluge 417 aj.). Z těchto slov se rekonstruuje ie. kořen *klá- 'rozkládat, rozprostírat' (Pokorný 599 aj.).
Otkupščikov 1967, I08n a 12 in považuje psi. klasti za odvozené ze subst. *kladb < *klö-dos (sr. lit. klôdas 'vrstva'), odvozeného z primárního vb. *klö--tijklä-ti («- lit. klóti). Většina autorů však vychází ze slovesa; sl. -d- se pokládá buď za podobný pres. sufix, jaký je v ithf. jadp ap. (Ljapunov, IzvORJS 31, 35n, Brückner s.v. klad, odmítá Machek; v. též Smoczyňski 1989, 17),
nebo (vzhledem k dentale v germ. tvarech) za už ie. rozšíření kořene *klä- o -dh-f-t- (Stang 1942,32, Pokorný La, SM 9, 188-9 aj). Stopy prvotního psi. *kla- vidí Brückner i.e. v p. topon. Klaj.
310
Mastí
ktatití (se)
Vaillanl 1, 170 dále odvozuje ie. *kí-ä- z ie. korene *kel-'zvedať, obsaženého v liL kelhk kélíi tv. (tak i Rudnyc'kyj 2, 6S5), lat. ex-cellere 'vynikať (tj. kel- -f rozšířeni -eHľ, sr. i lit. kéhi < *ketHr, lit, klôíi <, *kkHr, v. Schmatstieg, Word 13, 526); ze sém. důvodů odmítá SM.
Z hláskových důvodů byla odmítnuta Hirtova hypotéza o přejetí psi. klasti z germ. (Hirt, PBB 23, 334). ík
klasí., -a m. 'klas; Ähre'
Der.: rel. adj. kloSbtlb, csl. kol. klosije (Nik).
Et: Psi. *kolsb, všesl.: b. mk. klas, sch. sin. klas, slk. č. klas, hl. klós, dl. klos, plb. fc/áí, pom. p. klos, p. dial. i br. kólas, ukr. r. tó/os (r. dial. kóloť 'klas se zrnem* SRNG 14, 189 je kontaminací kolos a r. dial. vólóť 'stébla travnatých rostlin se semeny' SRNG 5,65n), vše 'horní část stébla se semeny u obilovin a travin', bot. 'jednoduché hroznovité květenství'; s řadou posunutých a přenesených významů.
• Psi. *kols& < psi. *kolti 'bodat; tlouci ap.* < ie. *kel- tv.
Psi. *kolsb je patrně deverbativum od psi. *kolti 'bodat, tlouci ap.' ( < ie. *kel- tv., v. klatí; tak MEW 125, Bern. I, 549, nověji Skok 2, S9n, Bezlaj 2, 37, SM 10, 152n aj.). Tvoření suf. -s& neni neobvyklé, podobně se často vykládá *golsb < *goť (v. glastj. Není však vyloučeno, že tvoření je už starší, sr. stejně tvořené alb. kalí 'klas, stéblo' < *kals(a)- (Meyer 1891,168aj). Soímsen, PBB 27, 366 vidí s-ový der. od téhož kořene v sthn. hüls, hulis, něm. Hülst 'cesmína ostrolistá/Ilex aqui-folium*, od něhož těžko oddělíme angí. holly tv., střir. cuilenn tv. aj. Pokomy 545n řadí do téže rodiny r. xMco 'lámu', s nímž souvisí ř. xÁtbv 'výhonek ap.', jež spojil s *kolsb a stind. käšthá- 'kus dřeva' už Bezzenberger, BB Ifi, 120.
Předpokládaný původní význam *'to, co řeže, bodá, píchá' odpovídá vlastnosti osin na klase; sém. vývoj 'ostrý' -> 'klas' je i v něm. Ähre 'klas* (< ie. *ak- 'ostrý', v, Pokomy 22), ř. ará/ug 'klas' (< ie. *stengh- 'píchat, bodať, v. Pokomy 1015) a v lat. spica tv. (< ie. *(s)p(h)í- 'špičatý', v. Pokorný 981).
Sém. vývoj 'tlouci' 'klas* předpokládá (Holub 100řH-K 168aj.)prim. význam 'vytloukaná Část rostliny' a mysli na primitivní výmlat zrna vytloukáním klasů (v. Moszyúskí 1929, 1, 199).
Méně pravděpodobné je spojení se sthn. hulsa 'slupka, pleva', něm. Hülse 'lusk' < ie, *kel- 'zakrýt, schovať (Falk-Torp 444, Sotmsen, KZ 38, 438, Machek) za předpokladu sém. vývoje *'ukryté zrno (ve slupce, v klasu)' -f 'klas', 'lusk'.
Výklady spojující klas» s lat. collum 'krk, šíje' (Zupitza 1896, 50n: < ie. *k#et- 'otáčet (se), točit (se)') nebo se slind. šila- 'klas, který zůstal na poli' (Agrell 1919,44n; < ie. *kel- 'tenká tyč, šíp ap.') nejsou přesvědčivé, pv
klatí, fcoijetb 'zabíjet; töten' (2x Supr)
Der.: isklati 'zabít, pobíť; raskolbm 'rozpolcený, pochybovačný'; vbsklati 'potřít, potlačit (o bludech)' (lx Meth); zakláli (se) 'zabít (se)' (též zakblati Zogr, za-kblati As; jer vysvětluje Leskien 1905, 146 analogií k s&laii ap.), Itturg. 'zabít jako oběf, zaklanije 'zabití' (ix Ochr), za-koljeribm ve spojení zakoljenbna zntva (lx Pochv) 'krvavá oběť, iter. zakalati 'zabíjet (jako oběť)',
Exp.: Csl. raskoh 'rozkoľ > rum. räscoalä 'povstání, vzbouření* (Rosetti 1954. 42; Tiktin odmítá); csl. raskoliti >rum. a räscoli 'rozházet, rozhrabať (Tiktin).
Et.: Psi. *kolti > b. kôlja, mk. kole, sch. ktati, sin. kláli, slk. klať, č. kláti, hl. klóé, dl. klojs, pom. khc, stp. klóč, p. kluč, br. kalác', ukr. kolóty, r. kolóť, s významy 'bodat, pichať (b. dial., mk. sch. sin. slk,, Č. arch. a dial., luž. pom. vsi.), 'zabíjet (zvíře) ostrým předmětem' (přen. i 'vraždit, masakrovat lidi'), (jsi. slk., č. arch., luž. pom., p. dial., vsi.), 'sekat, Štípat, rozbíjet na kusy' (sin., č. dial., hl. arch. Pfui, dl., p. dial., vsi.), přen. např. 'mučit, trápit* (mk. sch.), 'popichovat, dráždiť (vsi.).
V plb. je doloženo jen deverb. subst. ťolat 'prkno' ( < *koh>tb\ P-S).
• Psi. *kolti 'tlouci, bodať < ie. *(s)kel- 'tlouci, bodat, štěpit, sekat ap,'
Psi. *kolti 'tlouci, bodať je obecně spojováno s psi. kok (v. koh.), lit. kalů kálti 'bušit, kovať, lot. kalu kaľt 'bušit, kovať (již Mikl. 1886), stprus. prei-calis 'kovadlina', s reduk. vokálem lit. kuliü kůlti 'mlátiť, lot. kult 'bušit, kovat, mlátiť, dále s ř. kMv 'lámať, alb. rě-kuall 'bodlák' (JokI, Sprache 9, 130), per-kuí 'ohýbať (Mann, Lg 17, 14), lat. per-cellere 'srazit k zemi, rozdrtit ap.', s rf-ovým rozšířením clääes 'zranění, porážka ap.' (o rf-ovém rozšířeni v, více s.v. klada). Méně jisté je příbuzenství toch. A salc- 'klepat, bít, tlouci', jež sem řadí Windekens 1976, 469. Z těchto slov se rekonstruuje ie. kořen *kel(H)~ 'tlouci' (jíž Fick, KZ 20, 356n), který nelze oddělovat od *kel-'bodať (odděluje Meillet, MSL 14,374, což zamítá již Persson, 1F 26, 61, pozn. 4, nově i SM !0, 155; v. též klasí.) a *(s)ket-'řezať (tak Pokorný 545n a 923n; odmítá Bern. 1,551n; Osten--Sacken, IF 33, I98n předpokládá až sekundami ovlivňování).
SI. význam 'štěpit ap.* vznikl zřejmě deprefixací sloves s pref. *orz- (jako r. raskolot' 'rozštípnout').
Fickovo spojeni (Fick, KZ 20, 356-8) se sl. klonili 'sklánět' (v. klonili) zůstalo ze sém. důvodů osamocené. ik
klatífi (se), klaritt., klašto 'zmítat, klátit (se); (sich) hin und her werfen, schütteln'
Exp.: Csl. klatiti > nim. a (sě) eláti 'pohybovat (se), třást (se)5 (Tiktin).
311
kjaíisi (sc)
klepati
Et.: Psi. *koltiti, všesl. ínedoloženo v plb.): b. klát-ja, mk. klaň, sch. klátili, dial. i klätiti a klátit (Skok 2, 92), sin. klátíti, slk. fc/oíií', č. klátit, hl. ä/ócí'c, dl. /ctói/i, pomsln, klocsc, kaš. klócěc, p, klátit, br. kalacic', ukr. kolotýty, r. kolotit \ s významem 'klátit, kymácet, houpat, viklat (se) ap.' (Jsi. slk. č.; refl. je i v hl. a p. arch., ukr. hovor.), 'srážet, klátit ovoce* (sin. č. luž. br.ř r. dial.), 'namáhavě jít, potácet se* (refl. v mk. sch. č.), 'třást (se)' (vsi.), 'rozmichávat (těsto, tekutinu, kaši ap.)' (p. SW, br. hovor., ukr. řídké, r. dial.), i 'třesením smíchat' (p.), 'tlouci, bít ap.' (dl. vsi.), i 'zabiť (pomsln., r. dial.), refl. 'bít se, prát se' (dl. pomsln., br. dial, SBrH, r.), refl. také 'toulat se ap.' (sch., sin. expr., č. expr., dl., r. dial), refl. (o krávě) i 'běhat se* (luž.), 'vyvolávat neshody, popichovat k hádce' (porn. p. ukr.), 'žvanit ap.' (p. SW, r. dial.), refl. 'hádat se' (kaš. p., br. hovor., ukr.) a rada dalších přen. významů.
Slovo psi. původu.
Část autorů (tak již MEW 125, Schmidt 1871, 2, 130 aj,, nově SM, 10, 156n aj.) považuje psi. *koltiti za denomi-nativum, odvozené z psí. *koltbj-aj-o. Toto subst. řadí ke *kolti 'bodat, sekať (v. klatí, tam i další et.) jako jeho ř-ový der., jehož pův. význam byl asi ^useknutý, uštípnutý kus (dřeva), tyč, klať. SM 10,158 uvádí řadu významů ve si. jaz., zejména 'nástroj k mlácení, k míchání něčeho, píst v máselnici aj.*, jež dobře odpovídají významům slovesa *koltiti, tedy opracovat s klátem' -» 'dělat kiátivé pohyby' (některé významy subst. dovoluji předpokládat i sekundární tvoření ze slovesa, SM 10, l58n). Neni vyloučena ani derivace vb. *koltiti i dějového jména *koltb (Němec
rkp.).
Matzenauerovo spojení (LF 8, 170n, přijímá Brückner 237) se sthn. scaltan 'tlačit, hnát, pohánět', něm. schalten 'řídit, ovládať a schelten 'hubovat, nadávať považují Vasmer i, 603 a SM io, (58 za méně pravděpodobné.
Odmítnul byl názor Preobraženského (1, 337), že jde o slovo onom. původu (sr. Vasmer aj.). Osamoceně zůstalo i Scheftelo-witzovo (KZ 56, 166) spojení s lit. klesti 'rozprostírat; ometat zrní při pálání', fot. klästit tv., kom. clas 'hromada'; séra. paralela je slk. páiať 'vát obifi5, ale i 'komíhat, mávat, klátit ap.'
M ach ľ k (1957, 201) uvažuje o splynuti dvou různých sloves: *koltiti <*koHo-mp]titi a *kaltiti, příbuzného s lat. quatere 'třást, tepat, biť. Spojení s quatere, v si. rozšířené o expr, -/-, má i Machek 1968, 252. Bezlaj, Línguistica 8. 80 a Bezlaj 2, 38 vydětuje sin. klóíiti se 'toulal se' a spolu s č, klajdai, klácat se tv. je spojuje s lit. klajóíi, lot. klajat tv. Bezlajovo rozdělování odmítá např. Trubačev v SM I.e., neboť sémanticky je společný původ všech významů vyhovující. ik
-klenuti  v. zaklenoti
klepali, -píjen, ^'klepali; klopfen'
V SJS je doložen jen význam' naznačovať, zřejmě přenesený z "naznačovat klepáním' (sr. csl. spojení klep(lj)etb nago-}q 'naznačovat klepáním nohou' ix Zach a Lobk).
Der.:priklepati 'poklepávat, tlouci' (lx Grig); proklepali 'p(r)oklepávat, oklepávat ap.' (1 x Zach); vbsklepati 'zatlouci, klepáním dát znamení' (lx Grig Zach).
Et: Psi. klepali ap., všesl.: b. klépja, dial. klepa (BDial 3, 88 aj.), mk. klepa, srb. klěpati, charv. dial. kljěpati (Skok), sin. klépáti (SSKJ, Plet.), slk. klepat', č. klepat, hl. klepat, dl. klepáš, porn. kUzpac, p. klepat, br. dial. klépác' (Nos., ESBr), ukr. klepáty, str. klepali, klepiti, r. klepáť, dial. i klepat', vše s významem 'klepat, tlouci, vydávat klapavý zvuk (často o nakíepávání kosy ap.)', přen. i 'žvanit, pomlouvat' (b. mk. sch. č. pom. p., br. dial. SBrH, ukr. hovor., r. hovor.).
Ve si. jazycích jsou hojně doloženy i další onom. varianty klap-jkíap-lklip-lklyp-jklop-jklup-ati ap., např. řada sloves s význ. 'vydávat klapavý zvuk, klepat, tlouci' (b. dial. klapám BDiaf 7, 68 aj., mk. klopa, sch. klapali, klopili, sin. klapali, slk. klapat', klopať, č. klapat, arch. klopal jg, dial. klupať Malý 188, Bartoš 1906, hl. klapat, klipac, dl. klapáš, pom. klapete, p. dial. klupač Karlowicz, br. kljapáď, klipáď, dial. i kljápac' SBrH, ukr. klapaly, r. dial. kljápať), 'mrkať (slk. dial. klipať Kálal, ukr. klípaty), 'kulhat, těžce se hýbať (b. der. klípavyj Gerov, sch. dial. klí-pati, č. st. klípat jg) aj. v. též klopotí.
Jako onom. interjekce je doloženo např. v sin. klip, klip (SSKJ), č. hl. kaš. klip klap, br. klip-klip (SBrH), r. klyp-kiyp, vše napodobuje klapavé zvuky (mlýna, cepu, kulhavé chůze ap.).
• Psi. klepali ap. 'vydávat klepavý zvuk' < onom.
Psi. sloveso, odvozené z onom. pro klapavý zvuk klep- (Bern. 1, 513n, Vasmer, Skok 2, 95, BER 2, 437-9, Sch.-
-šewc, SM 10,9 aj.) označuje činnost, při které se takový zvuk vyluzuje, odtud přeneseně i význam 'žvanit,
pomlouvat ap.' (v. kleyetatí; nepřesvědčivě odděluje Machek s.v. klepati2 a kleveta).
Starší lingvisté předpokládali společný ie. onom. kořen *kel-+p- (> lit. klápteréti, klaběti, lot. klap-stět, klapšlfét, klabinát 'klapat', klabéí 'tlachat', niz. a něm. klappen tv., něm. klappem 'klapat* a řada dalších; tak Šercl 1883, 141 a, Mladenov 240, SpechL KZ 68,
124, S-A 1955, č. 333); novější výklady však vycházejí z elementární příbuznosti (sr. SM aj.).
S opačným sledem komponentů sem asi patří i lit plákti 'klepat', snad i ř. nXnaooj ( < *-k0), v. Otreb-
312
klepati
klevetat)
ski 1937, 187, Machek s.v. kiepati2, ovšem také jen jako elementárně příbuzné, tedy bez nutnosti předpokládat ve sl. přesmyk.
Vzhledem k jasně onom. charakteru slova byla zcela odmítnuta Uhlenbeckova myšlenka o přejetí psi. klepati z výše uvedených germ. slov (Uhlenbeck, AslPh 15, 488; odmítá Bern., Ki-parsky 1934, 37 aj.).
Různi se názory na souvislost s psi. klopili, kle-npti 'zakrýt, zavřít' (v. klepte*, a zakienoti). ik
klepbcb, -a m. 'sklopec, past na ptáky; Vogelfalle' (ix
Zach)
Et: Psi. klepbcb 'sklopec, pásť, resp. klepbca f. > b. dial. klépea, slk. klepec, stě. klepec m., ale asi i klepcě f. (Gb), pomsln. khpc m. (PWb), kaš. klepce pl. (Sychta 2, 166), str. (rcsl.) klepecb/kljapecb m., klepcaj kljapca f., klepcy pl. (StrS), r. dial. klepec, kljapéc (Daí, SRNG), vše 'past, sklopec (zvláště na ptáky)', b. stě. str. i 'smyčka, oko'.
Vasmer l, 577 a SM 10, 36 podoby s klja- oddělují a řadí ke *klepbcb\ asi jde o kontaminaci klepbcb a *klepb 'zástrčka ap.\
Jde zřejmě o psi. deverbativum, utvořené pomocí suf. -bcb od vb. klepati, resp. *kle(p)npti. Homonyma jako č. sklopec, stč. sklopka, sklonky, sch. klopka 'past' ukazují na to, že motivace názvu není v kle-pavém zvuku, ale v zaklopeni, uzavření shora (sr. i sklopné sítě, jako např. stč. otržn; i. Němec rkp.). Tak už Scheftelowitz, KZ 53,257 a KZ 54,249, jenž vycházel z ie. *k*el-p-. Lépe Machek (s.v. klepec,), jenž klep-v *kle(p)ngti, klopiti chápe jako pohybomalebné (v. více s.v. zakienoti).
S onom. klepati spojují toto klep- Matzenauer, LF 8, 171 a Bern c ker 1, 513n (oba uvádějí i germ. paralely: něm. klappen 'klepat': zuklappen 'uzavřít', Matzenauer i střlat. clappa 'past'); též Vaillant, RÉS 22,27, jenž vysvětluje sém. rozdíly vlivem pref. tvarů s různými významy; v. i Specht, KZ 68, 124, BER 2, 436 a 438n, SM 10, lina 7*u ik-eh
klerikb, -a m. 'klerik, duchovní; Kleriker, Geistli-cher' (Venc)
Tato forma je doložena ve Venc jako dubletní ke klirikt a dokumentuje konkurenci záp. a vých. vlivů v csl. památkách české provenience.
EL: Přejato ze střlat. clěricus tv. a to ze střř. xXngi-xóq tv. (E-M 127), odvozeného od střř. ytXnqoq, 'duchovenstvo', v. též klirikr. a khrost. bs
klevetal i. -steh, nebo -tajen, 'pomlouvat, křivě obviňovat; verleumden, falsch beschuldigen' O dvojí flexi prézentu v. Kurz 1969, 117.
Var.: -kljevetati (podle některých jde o tvar prim., v. níže).
Der.: kleveta, klje- 'pomluva; obvinění, žaloba', klevetar'b 'žalobce', klevetbm 'pomlouvačný', kle-vetbnikb (klje-) 'klevetník, žalobce'; pref.: oklevetatij oklje-, oklevetavatijoklje- 'pomlouvat, zlořečit, (ob)viniť, oklevetanije 'pomluva, obžaloba', vbskle-vetati, -tavatijvbsklje- 'spílat v odvetu' (IP 2, 23 Šíš Slepé; v překladu ř. dg Xoiůaoovpevog oóx ávteXoidó^et mu odpovídá v jiných památkách ukoriti 'potupit, pohanět', dosaidati 'hanobit, urážet' (jakoekvivalenty loidogsiv jc uvádi Jagié 1919, 2, 32), popř. rcsl. zbloslavili 'zlořečit někomu').
Komp.: Ibžeoklevetanije 'křivé obviněni' (lx Vit).
Bern. 1,526 a pozděj i S-A 1955, č. 344 uvádějí všechny výrazy s -i"- (ktev-) patmě podle Leskiena 1909,44, který sotva správně soudi, že tu došlo k palatalizaci *klov- > ktev-; měkkost uznává též Vaillant 3, 343, neboť spojuje s khvati, a to vykládá z *kl(j)eu-.
Exp.: Csl. kleveta 'pomluva' > r. kleveta (KESRJ), rum. clevetá tv. (Tiktin 374). Csl, ktevetbnikb 'klevetník, žalobce' > rum. clevetnic IV. (Tiktin Lc), snad i r. klevetník.
EL: Psi. klevetali >sch. klevetali, sin. klevetali, slk. st. klebetať (HSSlk), stč., č. sL klevetali, dial. klebetati, ukr. klevetátysja (Hrin), str. klevetati, r. klevetat', dial. i klevotáťsja (SRNG 13, 272), vše 'pomlouvat, křivě obviňovat', ale i 'mnoho a zbytečně mluvit', v stč., č. dial., ukr. 'žvanit, tlachat', v ukr., r. dial. 'přít se, hádat se'.
Kromě klevetati je i klevetiti, dolož, v b. klevetjá, dial. i kleveta (BDial 3, 88), mk. klevetí, slk. klebetiť, č. klevetit, r. klevetit' (SRNG 13, 270).
Podle Machka 1968, 256 jde u č. a slk. tvarů o přechod do 4. slovesné třídy. Jinak Havlová (ústně), která má sl. klevetiti za denora. od kleveta. Stang 1942, 38, SM 10, 17 a Cejtlinová 176 pokládají za denom. i typ klevetati.
Nejasné.
Obvykle bývá klevetati spojováno s klbvati 'klovat, zobat' (již BrandL RFV 22, 137, Pedersen, KZ 40, 175, Bern. 1, 526, Vasmer 1, 566, Rudnyďkyj 2, 685 aj.). Jde O psi. slovo s všesl. rozšířením: b. kalvá, mk. kolve, sch. kljúvati, dial. kljóvati Rj, klovali RSAN, sin. kljuváti, kljúli (Plet. i, 410), slk. kíuval', kíuť, stč., č. arch. klvati, č. klovali, dial. klouti, glvat (Kott 1,704, Svěrák 1941, Malina, Kopečný 1957), glubat (Svěrák 1941), gfubať (Bartoš 1906), klut sa (Malina), hl. dial. kluwač so (Pful), dl. kluwaš (se), plb. klaja vanou (< *kljujp nnu, P-S), porn. klec (sa), stp., p. st. klwač, p. kluč, br. (i dial.)kljavác', Nos. i kljuvác', ukr. kljuváty, r. kleváť, dial. i kljuváť (SRNG 13, 318), vše mimo hl. 'klovat, zobat', 'proklovávat se z vejce', 'pošťuchovat, popichovat' (hl.), 'bít, tlouci' (r., v ukr. o pulsu).
313
klevetat!
kleště
Sém. rozdíl mezi klbvaíi 'klovat, ťukať a klevetali 'pomlouvat' se snaží překlenout Trubačev, VSIJa 2,37n uvedením č. dial. kleviti (se) 'pomlouvat, dělat klepy' a r. dial. kleviť 'dráždit, štvát ap.' (Podvys,); r. slovo je však sek. přetvořené z *kvělitij*kviliti (SM 10, té).
MEW 118 spojuje klevetali s klepali. Podobně Machek, LF 69, 24S-250, který předpokládá hláskový vývoj klep- > kleb- > klev-. Je pravda, že ve velkém počtu jazyků (b. č. p. vsi.) má zvukomalebné sloveso s koř. *klep- sek. význam 'pomlouvat' (v. kiepatí). Podobně má význam 'klevetit, pomlouvat ap.' ve sl. jazycích i zvukomalebné sloveso s koř. *trep- (sr. např. č. třepat 'kmitat něčím ap.', 'pomlouvat', č. dial. třepna, třepačka 'klepna' aj.).
I další slovesa s významem 'klevetit, pomlouvat', 'žvanit, mluvit naprázdno a zbytečně' jsou současné pojmem pro opakovaný pohyb provázený zvukem. Mezi pomluvou a žvaněním je i nápadná sém. podobnost. Motivací je opakovaný rychlý pohyb úst a monotónní zvuk, připomínající klepání, klování ap. Proto je možno předpokládat podobný sém. vývoj i u slovesa klbvati. Slovotvorný vývoj by byl klbvati *klevali -* klevetali, podobně jako třepatí třepetali, při čemž vb. na -etati charakterizuje iterativnost, v tomto případě zdůrazňující záporný vztah k činnosti, kterou označuje (podrobněji v. Valčáková, Slávia 61, 473-7). Tvoření suf. -tati po předcházející koř. samohlásce je běžné u onom. slov (klev-e-tati jako trep-e-tati, klep-e-táti ap., v. Gebauer
1894, 3, 2, 369, Vaillaní 3, 340-344, SK 1, 52n aj.). Sl. kleveta je deverbativum z klevetati (pod. např. cěstiti > cesta, v. SK 2, 41 n).
Jinak Toporov, KSIS3 25, 74-79 (též Varbotová, Etim 1963,198, Machek 1968,256, Bezlaj 2,42), který pro klevetali nepředpokládá žádné příbuzné ve sl. jaz. Jako nejbltžší paralelu uvádí lat. calumnia 'nactiutrhání, křivé obvinění, křivá žaloba' (< *calvomniä, Pokomy 551), calví 'klamat, vytáčet se*.
SM 10, 16 spojuje i % kľuku 'klika ap.'; tertium comparationis pro oba pojmy má být význam 'křivý' (tvar kliky, způsob chování), pv
klevrětb, -a m. 'spoluslužebník; Mitknechť, 'druh; Gefährte'
Exp.: csl. klevrětb > r. kniž. klewěl 'přívrženec, stoupenec', pejor. 'prisluhovač'.
Et: Slovo není dochováno v živých sl. jazycích (v MEW 119 uvedené r. kleveret je tisková chyba, v. Brandt, RFV 22, 137).
Stsl. klevrětb bylo zřejmě přejato z vglat. formy lat. collibertus{< *con + libenus) 'spolupropuštěnec'
(např. Jireček 1902, 1. 36, dále Berneker 1, 514 či Skok 2, 98). Předpoklad přejeti přes nedoložený r. tvar (tak MEW 119 a Vasmcr IzvORJS 12, 2, 242, který později, RS 3, 273 a Vasmer 1, 566, tento výklad opustil) je zbytečný, protože lat. b v této pozici > vglat. v (sr. např. stit. culverto, prov. culvert, M-L 194, č. 2047). Stsl. -vrětb za vglat. *-verius je očekávaným jsi. výsledkem metateze likvid (sr. Bidwell, Word 17,117n), kle- místo očekávaného *klb-, pův. *kúlí- z vglat. *coi(lJi- (sr. Bidwello.c., 115 a 116), je snad možno vysvětlit příležitostnou samohláskovou asimilací. ij
-klěpatí v. zaMenoti
kleste, -i. r. pi. tantum 'kleště; Zange'
Ze stejného kořene je odvozeno i vb. *klěstiti, doložené ve stsl. prefixátech: sbkíěstiti 'sevřít' (lx Supr), sbklěštati '(svírať ->) 'sužovať (lx Supr), Vbklěstiti s var. uklěstiti 'spoutat* (1 x Nicod; doloženo ptc. vbklěštem, takže je možné rekonstruovat event. též úif. -kleštili, tak SJS, není to však nutné).
Exp.: Z csl. vykládají dákorum. deste, arům. cleaste tv. Rose t -ti 1954, 37 a 41, Scärlätoiu 1980, 52; pravděpodobnější však je přejetí ze živých sl. jaz. (Tiktin s,v. cleste).
Et.: Psi. *klěšča C, většinou v pl,, všesl.: b. kleští, dial. klíšti (BDial 5, 24), klíště (BDial 2, 187; b. -i- snad regresivní asimilací; tak BER 2, 461), mk. klešti, klesla f., dial. kläšti (Maíecki 2, 51), sch. kléštajklijěšta, kleste jklijěš-te, dial. též klijěšii, kleste aj. (Rj), sin. kléšče, slk. kliešte, slk. st. i kleste, klíště, kl(i)ešče (HSSlk), dial. i kliašče ap. (Orlovský), stč. kleščě, klěščě (Gb), č. kleště, dial. klíště (Kubín 1913, 187), klěŠČe, klíšče (Bělic 1954,
283) aj., luž. klěšče, plb. klestä, porn. kléšče (PWb), p. kleszcze, dial. kliszcze ap., br. kléšcy, dial. i kljaš-čé, kljaščý (SBrH), ukr. klišči, r. kléšči, str. a dial. i kleščá f., vše s významem 'kleště', také přen. 'račí klepeta' (sch. sin. dl. plb. p., br. dial. TurSi, ukr.), 'rozštěpená hůl, sloužící k chytání předmětů nebo zvířat ap.' (sch. hl. p., r. dial.), 'kleštiny, dřevěná část chomoutu' {č. hl. p. vsi.), "spona zpevňující zdi či krovy' (sch. č. hl. p.) aj.
Vzhledem k párovému charakteru uvedených předmětů předpokládá Slawski 2,212n pův. psi. duál *klěstji; to odmítá Trubačev 1966,370n poukazem na fakt, že i jiné názvy nástrojů ze dvou částí jsou původně pl.
Stsl. klěšte je pokračováním psi. řemeslnického, nejspíše kovářského terminu (Trubačev 1966 l.c). • (1) Psi. *klěst-ja ~ "klestili 'tisknout, mačkať < ie. *klei-k- tv. (stind. lit.). (2) Psi. *klěsk~ja — der. od *klěskati 'svírat'.
314
kléšte
klětb
(1) Většina autorů počínaje MEW spojuje psi. *klěšča f. a psi. *klěstiti 'tisknout, mačkat' s lit. klišěs '(račí) klepeta', klišas 'křivonohý' aj., a dále se stind. klisnáti 'trápí, obtěžuje', klífyate 'trpí, je trápen', klesá- 'bolest, trápení', vše z ie. *klei-k-'(bolestivě) mačkat, tisknout' (tak Bezzenberger, BB 12, 78, Bern. 1, 517, Pokorný 602, Vasmer 1, 569, Bezlaj 2, 41, jako možné i Mayrhofer 1986, l, 419 aj.).
Z ie. "kteik- vyvozuje Zubatý (SbF l, 117-120; tak i Bera. I, 516 aj.) i sl. tvary bez f: psi. "klésngti (např. sté. sklesnuti zuby 'zatnout, stisknout zuby' aj.), *kléša (ukr. dial. klišá 'klepeto'), vsi. *ktěšbnja tv., b. klisav 'lepkavý, nedopečený (o chlebu), zchřadlý', jež nemůžeme oddělit od b. klisa 'hlina' (sr. i ukr. klisuváty hlymi 'hníst7; obojí asi patří sem, i když je BER 2,457n a ESUkr 2, 462 vykládají jinak). Za derivát psi. *kiéša, *kliša 'klepeto' pokládají Slawski 2,228 a ESUkr 2, 461 a 463 i br. dial. kiišävy, ktýšy, klyšávy, Myšanôhi i klišanáhi 'křivonohý', ukr. dial. klýšávyj tv. ap. (p. sí. kliszawy z vsi.), a to proto, že je i hl. klěšiwy, klěšniwy tv. a dl, dial klěeha 'špatná kravská noha', obecně 'nemotorná noha' (Muka); je to dost pravděpodobné, i když Zubatý o.c. 119 má za přejeti z balt., což ESBr 5, 71 nevylučuje.
Slovotvorný vývoj klestili a klěšča se vykládá různě; buď se klěšča vyvozuje z výše uvedeného *klěs- a suf. -tja (který je např. v psi. *on-u-ťa 'onuce', tak Zubatý o.c. 119 a Slawski 2, 213), nebo za odvozené suf. -ja od prim. *klěstiti, denom. nedoloženého ptc. *klěstb (tak Bern. 1, 517).
(2) Machek s.v. kleště a klev vychází z psi. *klěsk-ja, der. psi. *klě-skati 'svírat, tisknout', jež vykládá jako sk-ově intenzívum k psi. *klěviti tv. Příbuzné by pak bylo lit. kliHti 'uváznout' z kořene *klěu- (v. i ključb).
Trubače v, S M 10, 20-22, vychází také z *klěsk-ja; na základě představy prvotních klešti nebo svorky jako rozštípnuté větve spojuje s jiným "kleskaiijklěskati 'vydávat praskavý nebo tleska-vý zvuk', tedy onom. původu. Vb. *klěščiiijc podle něho denom. z klěšča, -st- v klestili pokládá za sekundární. ik
Din,, -i f. 'komůrka, cela, obydlí; Kammer, Zelle, Behausung'
Též ve významu 'zásobárna, pokladnice'. Der.: klětbka (i -bka) 'komůrka, chýška, cela', klětb-ca tv.,priklětb 'komůrka, přístavek* (lx vit).
Et.: Psi. ktětb > srb. klet, ch. klijet, sin. klěí, p. arch. a dial. kleč, br. klec', dial. i klet' (SBrH), ukr. kliť, str. klětb (StrS), r. kleť; kromě i-kmenů doloženy i podoby o-km. (např. csl. klětb Vbstokov, MLP, b. dial. klet (BDial 1,193), zeznělostněním koncového -/ j kled Gerov, mk. klet, kled, ch. řídké klijet Rj, p. dial. klet Kartowicz, r. dial. klet srng) a podoby
íi-kmenové (csl. kleta Vbstokov, p, dial. kleta, klila aj.); vše s významy 'komora, spíž, špýchar* (b. arch. a dial., mk. sch., p. st. a dial., vsi.), 'sklep, zemnice* (b. arch. a dial., mk. sch. sin.), 'bouda, srub, letní obydlí, místnost ap.* (b. dial., mk. sch., sin. dial, p. st. a dial., ukr. st. Žel., r.), 'stará dřevěná chalupa, chatka z proutí nebo slámy' (sch., p. dial.), 'klec (pro ptáky či zvířata)' (b. dial., sch. ojed., ukr. dial, str.) aj.
Jevtušok-Nykončuk, Mov 1990, 5, 39-41 sem radi i poles, klít' 'mokrý, plesnivý strom, který začíná hnít'; jeho sém. zdůvodněni však není přesvědčivé ('ohýbať 'plésť, odtud jednak 'stavba z proutí', jednak 'shnilý strom'). Pokud nejde o hom., je možno vyjít z reálie zásobárny, umístěné na (useknutém) stromě (v. vyobrazeni Machek, VJa 1957, 1, 100); takové osekané zbytky stromu snadno zahnívají.
V zsl. doloženy jen der., vesměs na -bkaj-bea, s významem 'klec': slk. klietka, stč. kletcé, odtud č. klec, luž. klětka, kaš. kláika, p. klatka, též pomsln. kletka '(malé) stavení'.
Stanoveni pův. významu psi. klětb je obtížné. Pravděpodobně označovala nějaký druh menšího, nevytápěného stavení, zásobárnu ap. (sr. Niederle
1902, 1, 748-58 a 772n, Moszyňski 1929, 1, 342 a 663), odtud
pak, zejména v dem., klec (na ptáky). Tak i Machek, VJa 1957, 1, 97-102, který podrobně seznamuje s příslušnou reálií. Lučyc-Fedarec (LeksPal 1971, 159, pod. Jevtušok-Nykončuk o.c. 42) předpokládá *'chýše pletená z větví a proutí*. Nejblíže příbuzné je lit. klětis 'špýchar, komora'
a lot. klits tv. (Meringer, ÍF i 6, 124, M-E s.v., Vasmer I, 569, Fraenkel 270, Animaa 1964, I, 72 aj,). Někdy však JSOU balt. slova pokládána za přejetí ze sl. (tak již Bern. I,
518, Preobr. I, 319 aj., nově Schroalstieg, Word 24,429, Marty-nov, SlOr 29, I61n, SM 10, 26), ale tomu odporuje balt. ražený prízvuk. Eckert 1983, 86n naopak předpokládá přejetí z balt. do psi.; v, (3).
Další ie. souvislosti jsou nejisté;
• (1) Psi. *klětb < ie. *klei- 'sklánět, ohýbať.
(2) Psi. *klětb < ie. *klěu- 'tísnit, svírat' (balt.).
(3) Psi. *klěib < balt. "klětis tv.
(1) Nejčastěji se psi. klětb spojuje s ie. *klei-/*klei-'sktánět, ohýbať (Pokorný 600-602), které bývá vykládáno jako ř-ové rozšířeni ie. *kel- (další ie. souvislosti v. kloniti). Psi. klětb by pak znamenalo *'přístavek k obytné budově' (Slawski 2,198) nebo *'chýše z větví nebo proutí' fl.učyc-Fedarec i.c). Výklad nejistý pro hláskové nesrovnalosti (v. Slawski, EtnP 3, 353).
(2) Machek rekonstruuje bsl. *klěiis *'klec na ulovené ptáky' -> 'zásobárna' (Machek, VJa 1957, 1, 1O3-105), které spojuje s psi. *klěviti 'tísnit, svírat'
315
klětb
< ie. *klěu- tv. (též Machek s.v. klec); odmítá Siawski 2, 199 a EtnP 3, 353, Trubačev, SM 10, 27.
(3) Eckert 1983, 86n pokládá psi. klětb za přejetí z balt. předchůdce lit. klětis 'špýchar, komora'. V sl. je toto slovo et. izolované, kdežto v balt. má podle jeho názoru další příbuzenství (s koř. ablautem) v lit. ktáonas, lot. kluôn(i)s 'stodola, mlať, vše z kořene obsaženého v lit. klóti 'rozprostírat, pokrývať, lot. klát tv., jež je příbuzné s psi. klasti; v. Mastí.
Málo pravděpodobné je přejetí z jaz. keltských, které zastával Šachmatov (AslPh 33, 90, ze sttr. ctéthe 'střecha', cleithiu 'domy, majetek') a Martynov (SlOr 29, 163n a Martynov 1983, 38-42, z kontinentálního gal. *ktěta 'dřevěná mříž, pletenina z proutí*).
Osamoceny zůstaly i daiši výklady: spojeni psi. klětb s ř. xaXiá 'chýše, hnízdo', s ř. ukopáš 'klec na ptáky' (Prellwitz 204), se stind. kuláya- 'pletenina z proutí' (Uhlenbeek 59; Mayrhofer 1986, 374n má za nejasné); odmítli je např. Preobr. 1, 319, Hirt, BB 24, 269, Niedermann, IF 26, 48. ik
klečati, -íh. 'klečet; knien' (lx Supr)
Vedle stavového vb. na -ěti je v stsl. doloženo i -npti, vyjadřující přechod do stavu: poklekngti 'pokleknout' (is En).
Et.: Psi. klečati > b. kletá, mk. kleči, sch. kléčati, sin. klečáti (SSKJ), kléčati(Plet.), slk. kľačať, č. klečet, hl. klečet, dl. klěcas, pom. klěčec, klpčěc, klačec, p. kleezec, dial. i kleezet, ukr. dial. kljačáty, kljačýty (SUM), s významy 'klečet' (mk. sch. sin. zsl. ukr.), 'sedět na bobku' (b. mk.).
V br. jen pokračování psi. kleknpti a klekali: arch. kljáknuc', -ac 'kleknout, klekať (Nos). ESBr 5,77 považuje br. a ukr. slova za přejetí z p., protože prý v r. tato rodina zastoupena není. ESUkr 2,469 má za domácí na základě r. prikljákivať 'poklekat' (Vasmer l, 576). Pokračování psi. kleknpti, -ati je v ostatních si. jazycích hojně doloženo.
Často se spojuje psi. klečati s lit. klénkti, klaňkti aj. (klénkěti 'prudce jít', jež se tu často uvádí, neexistuje, v. Smoczynski 1989, l, 55), lot. klencět 'kulhat', jemuž sém. dobře odpovídá si. *klecati 'kulhať (b. sin., č. arch. a dial., luž. plb.), 'poklesávat v kolenou (z
únavy)' (sch. Sin.). Tak Osten-Sacken, KZ 44, 45, Traut-mann 136, Bern. I, 514n, Vasmer 1, 576, Pokorný 603, Machek, Siawski 2, 215n, Otrebski, LP 1, 135, Fraenkel 269 aj.; tedy všichni zastánci výkladu (2) a jen někteří (1). Pro toto spojení mluví typ klečatř. stavová slovesa na -ěti jsou většinou starobylé der. primárních sloves typu lit. klénkti.
• (1) Psi. klečati 'klečet' ~ psi. kloniti.
(2) Psi. klečati < ie. "klenk-jkleng- 'ohýbat, kroutit' (balt lat. germ.).
(1) První výklad vidí v kle- e-ový stupeň ablautu k psi. kloniti 'sklánět, shýbat ap.' (v. ktoniti. tam i další et. výklad); tak Brückner, KZ 48, 204, S-A 1955, č. 338, Golab, LP 16,65, SM 10,28n aj.; sr. časté spojení typu *(sb)klo-niti koleně (SM).
Potíže působí zakončení kořene; místo výkladu se autoři (Brückner aj.) spokojují poukazem na paralel-nost řady zvbněti: zvonili: *zvečatijzv§kati a klbnp (v. kleti): kloniti: klečati\klekatL Trubačev, SM 10, 29 a 33 pokládá psi. klečatij-kati za odvozené ze subst. *kleka/klekb; u denom. bychom ovšem čekali typ -iti, příp. -ati, nikoliv stavové klečati, -itb.
Málo pravděpodobně vykládá "klek- Otrebski I.e. kontaminaci sl. "klen- a ''lenk- ve sl. "lehli (v. naleští, lecari, Igkt): později (LP 8, 307) považuje *klen-k-ětiza izv. lomenou reduplikací z "klen-k(el)-< *k(el)-Ien-k(el)-; "klen- vidí v sl. kleti (v. kleli), "kel- v lit. kelis/kelys 'koleno', "lenk- v lit. leňkti a "len- v sl. lono 'klín'.
(2) Druhý výklad vychází ze sém. vývoje 'ohýbat, kroutit', odtud jednak ""ohýbat kolena -» klečet', jednak 'kulhat'. Pak lze vysvětlit psi. klečati z ie. *klenk- 'ohýbat, kroutit', ke kterému se řadí i výše uvedená balt. slova (klénkti aj.; v. Trautmann); znělá varianta *kleng- je v lat. clingere 'obklopiť, stisl. hlykkr 'zkřiveni', sthn. (h)lanca 'bok, kyčel', něm. Gelenk 'kloub'. Tak Matzenauer, LF 8, 181n, Bem. I.e., Pokorný I.e., Machek, PF 18, 2, 58; také Siawski I.e., který však připouští i připojeni klonili.
Nepravděpodobné je spojení s něm. hinken 'kulhat' (Machek 1968, 253n) za předpokladu zesilovacího    v bsl. ik
kleti, klbneth 'proklí(na)t; verfluchen'; refl. 'přísahat; schwören'
lx Grig nerefl. 'zapřísahat koho'.
Der.: klelva 'kletba, prokletí; přísaha', kletvbm 'hodný prokletí', 'týkající se přísahy', ve spojeni prés-tppljenije kletvbnoje 'křivá přísaha' (lx Nora), kletvb-nikb 'křivopřísežník'; pref.: prokleti 'proklíť, 'dát do klatby, exkomunikovať, refl. 'zapřísáhnout se', ptc. prokletb 'špatný, zlý', ipf. proklinati 'proklínat', refl. 'křivě prisahať, prokletije 'prokletí, kletba', 'zlý úmysl', prokl§tbstvo tv.; zakleti 'zapřísáhnout někoho' s ipf. zaklínali, zaklinanije 'zaklínání', též 'křivá přísaha' (?; tak SJS).
Komp.: trbkletb '(třikrát) prokletý, zlořečený'; kletvoprěstppbnikb 'křivopřísežník'; prěstppokletije 'křivopřísežnictvi'; lichokletva 'křivá přísaha'; ne-kl§tvochranitelb 'kdo nezachovává přísahu'.
Exp.: Csl. proklelb > rum. proclet 'prokletý, zatracený' (Tik-tin 1266), csl. prokleti > rum. arch. a procleti 'prokliť.
Et: Psi. kl§ti, klbnetb, všesl.: b. kalná, dial. i klána (Gerov, BDial 3, 89), mk. kolně, sch. kleti, kleli, sin.
316
ktikflovenije
kleti, slk. kliať, stč. kláti, č. klíli, dial. klet (Bartoš 1906.145), hl. kleč, dl. klěš, plb. (3. sg. préz.) klaně, pom. fe/ic, Ŕ/pc, p. klát, br. kljascí, dial. i kljásci a kljasc' (SBrH), ukr. kljástý, r. kljasť, dial. i kljať a kljástí (SRNG), vše 'klít, proklínat', odtud i 'klít, nadávať, dále 'zaklínať (b. Gerov, p. arch., r. dial. SRNG), přen. 'naléhavě prosit, presvedčovať (mk., r. dial. SRNG), 'brát do přísahy' (sch.). Refl, (mimo nč. luž. plb. kaš.) má všude význam 'zaklínat se, prisahať, v br. hovor, i 'klít, nadávať.
Slovo psi., bez jistých ie. responzí (Bern. I, 526, Stang 1942,32). Nejčastěji se připojuje lot. st. klentět 'proklínat' a stprus. i. pl. préz. klantemmai tv. (tak jižMEW 117h, nověji M-E 2, 223, Fraenkel 1950, 34, Toporov 4, 45n, Vasmer l, 576n, Síawskt 2, 193 aj.)7 jiní autoři však balt. SÍOva považují za přejetí (z p. Brückner, AsLPh 20, 489, Otrebski, Sprache 6, 163n; kvůli nedoložen os t i "klen- v balt. i SM 10, 38).
• (l) Psi. kleti * 'zaklínat se s klaněním ap.' ~ psi. kloniti 'naklánět, sklánět' < ie. *kel-lkel~ tv. (2) Psi. kleti ''přísahat, zaklínat slovy' < ie. "fcl-en- 'zvučet, křičet*.
(1) Psi. kleti klbno může být po formální stránce základní vb., k němuž je iter. kloniti'sklánět, shýbat ap.' (v. klonili, tam i dalši et. výklad). Jako se ke ZVbněti a zvonili řadívá *zvekati (r. zvjákať aj.)5 zvečati, tak se ke kletí a kloniti někdy připojuje klečati (v. kleěati); tak Brückner, KZ 48, 204 a Brückner 232, podobně Otrebski, LP 1,135 a Sprache 6, 163n, S-A 1955, č. 339, Gofab, LP 16, 60, SM I.e. aj.
Tento výklad vychází sémanticky z představy přísahy, doprovázené úklonou, pokleknutím nebo i dotknutím se země (Brückner, KZ 48,204 aj.). SI. kletva řadí tedy k typu přísah dotykových (jako např. prisega), nikoli slovních (rota od *rekti 'říci'); v. Tru-
bačev, SbMIadenov 339 a SM I.e.
Trochu jinak chápe vznik významu 'prisahať Němec, Etím 1984, 157, vzhledem k jeho valenci. Kleti je 'proklínat, zaklínať, kdežto 'přísahat' má všude vazbu kleti se + instr. Šlo tedy o přísahu, kdy se přísahající zaklínal bohem (kleti se Perunomb) nebo předmětem, jímž má být trest při nesplněni přísahy vykonán (např, str. kljatisja oružbjemb svojimb). Podobně Machek 1957, 205 pokládá kleti se za třetí, nejvyšší typ přísahy - zaklínání se bohy (prvním typem je dané slovo - rota, druhým podání ruky - záruka). V obou případech je klanění součástí vzývání, zaklínání bohů či démonů, a až to vzývání je součástí přísahy. To umožňuje i vyjít z výkladu (2).
(2) Z ie. *kel- 'zvučet, křičet' + -en- odvozuje psi. kleti  Berneker (1, 525n, podobné i Sch.-Šewc 547 a - jako
možnost - Varbotová, Etimlssi 2, 64, pozn. 35). Vedle balt. slov se připojuje stind. krándati 'zní, hlučí', stangl. hlimman, hlymman 'zvučet, hlučet, zníť, stnord.
hlymia tV. aj. (sr. Pokorný 548n).
Ř. mAóvoc 'hluk bitvy', které sem Bern. také řadí, však Frisk 1, 876 spojuje s jiným *kel- 'pohánět, hnát*.
Osamocený zůstal výklad Machkův (SbCyževs'kyj 1966,493, pozn. 6 a Machek 1968 s.v. klít), spojující kleti 'přísahat' s het. řtófc- tv., a to pro málo pravděpodobný přesnryk ifc-. ik
klicati, ničen, 'křičet, volat; schreien, rufen'
Der.: klicanije 'volání, jásoť, vbsklicati 'křičet, jásat', vbsklicanije 'plesání, jásoť.
Od téhož kořene *klik- je i kličb 'křik', Vbsklik-ngti 'radostně vzkřiknout', (vbs)kliknovenije 'volání, jásoť.
Eyp.: Z csl. vykládá Tiktin mm. clic 'jásot, plesání', a clicui 'jásat*; BER 2, 448 je však má za přejetí z b. (s odvoláním na Coneva 1919, 2, s. 100),
Et; Psi. klikati/klicati > b. dial. klikám (RBKE), mk. klika, sch. klicati, ojed. st. klikatí, sin. klicati, ojed. kniž. klikatí, stč. klicěti, br. klíkac', ukr. klýka-ty, str. klikatí, klicati, r. klikať, vše s význ. 'křičet, volat (i o ptácích)' s řadou dalších specifikací.
Sch. arch. a dial. (v lid. písních) klíči 'volat jako vila1 (Vuk) může být relikt psi. "klikli.
Slawski 2, 222 sem řadí i kaš. dial, klecec 'mít význam, znamenat* s upozorněním na týž sém. posun v ukr. arch. ktyč "reputace, pověst* (Hrin.). V p. je domácí stp. nom.pr. Klicz, Kliczek.
• Psi. "klikatí < ie. onom. "klik-.
Slovo onom. původu, jemuž je nejbližsí lit. klykti 'křičet', klikli 'dát se do křiku, vykřiknout', stangl. hllgan 'připisovat někomu něco', střniz. lien 'vysloviť (Franck 47n, Bern. 1,519, Holthausen 1963, 163, SM 10,41 aj.).
Němec 1958, 47 se domnívá, že v psi. "klik- (< *klbk-) je patrně generalizován zdloužený vokál podle iter. "klicati; takový předpoklad není u onom. slovesa nutný, navíc tomu nenasvědčují ani balt. a germ. paralely.
Pokorný 599n uvádí řadu slov z ie. jazyků, která obsahuji element kl-jkr- a označují křik či jiné zvuky, např. ř. xXůtyyň 'zvuk, skřek, hluk', lat. clangere 'křičet, zníť aj., ze sl. jazyků můžeme uvést stsl klokotali 'klokotat, vřiť, klbčbtati 'jektat (zuby)', se střídáním likvid r : / i kričali 'křičeť (v. klokotati, klt£btati, koralii Pravidelné hláskové změny (3. palat, u klicati ap.) ukazují, že v sl. jazycích ztrácejí tato slova onom. charakter a zařazují se do neutrální slovní zásoby (o tom v. Kopečný, SbMIadenov 367n). ZS
kliknoveníje v. klicati
317
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKY
Akademii vtd Ceskě rcpuhllky, v.v.i. Ľlvmiilojjickľ mldéleni tili 00 E.;.o i. Nc.v.. ■ ;
klimatii
klirosb
klimata, -a m. 'krajina, oblast; Gegend, Region' (Stepč ŠÍŠ)
Doloženo pouze v pl., v Slepě G 1, 21 převzata i stři. forma ak. pl. klimata {xAiftaza).
V rcsl. ojed. "správní oblast* (Sre2., sr. týž význam v cirk. nř.).
Et.: Přejato z ř. xkipo., -toq tv., též 'zemská šíře, sklon Země*, 'svah, stěna příkopu' (tak Vasmer 1909,
2 a 89. O tvaroslovném zařazeni tohoto typu Diels 1963, 186,
pozn. 55). Ř. tčlíua je deverb. ř. xXívsiv 'klonit ap.' (Chantraine 543; Frisfe 1, 874).
Jako novodobý evropeismus ve významu "klima, podnebí', zprostředkovaný střlat. clíma, -atis tv., je doloženo ve všech spisovných sl. jazycích.
SI. synonyma jsou oblastb, prěděh, strana, bs
klinrb, -a m. 'bodec; Stacheľ (lx NicodNovg) v Const i 'spona, jehlice'
Exp.: Snad z csl. je rum. din 'klín' (Rosetti 1954, 37, Scärlä-toiu 1980, 60), pokud není z živých sl. jazyk Ď (Tiktin 375).
Et.: Psi. klinb, všesL, nezaznamenáno v plb.; b. mk. klin, sch. klm, sin. klin, též klín, slk. klin, č. klin, luž. pom. p. klin, br. r. klin, ukr. klyn, všude s význ. 'klín', tj. 'zašpičatělý kus dřeva, kovu aj. sloužící k rozštěpování', dále 'kolík, hřeb' (b. dial. btr, sch. sin. slk. ukr. Žel.), přen. 'předmět připomínající tvarem klín, např. vsazený klín látky, cíp pole aj.' (všesl.), 'přední část těla od pasu ke kolenům u sedící osoby', popř. 'lůno ženy' (č. luž. pom.,
p. dial. Kariowicz) aj. *
Někdy se rekonstruuje i psi. *kblinb (Sobolevskij,
Slávia 5, 447), a to na základě CSl. kblim, (NicodNovg),
v němž ovšem mohlo jít o hyperkorektní psaní. Et. ne zcela jasné.
• Psi. klint, ~ psi. *kolti 'tlouci něčím ostrým, Štípat*.
Psi. klím 'nářadí k rozštěpování, klín' se obvykle vysvětluje z psi. *kolti, kolo 'tlouci něčím ostrým, štípat ap.' (v. klad) jako tvar s nulovým stupněm ablautu + suf. -tm (naznačil Mikl. 1852, 2, 129, přijali Bern. 1, 519, Preobr. 1, 316, Specht 1944, 167, Vasmer l, 570, Slawski 2, 226, SM 10,45 aj.); s plným stupněm ablautu se sem řadí ještě psi. kofa 'kůl' (v. koh>), s reduk. stupněm psi. kblb 'kel' (Sch.-Šewcem 556 připojované psi. kleta, 'javor' sem však nepatří). Jistou slabinou výkladu je existence pouze jediné slovotvorné paralely, psi. mlinb 'druh lívance' < psi. *melti, melo 'mlíť (SK 1, 120).
Vaillant (RÉS 19, 104n a Vaillant 4, 239 a 582) spojuje psi. klim s psi klbvati, kľujg 'klovat, zobať, kluka 'hák, klika' a ktučb "hák, klíč' a spolu s rodinou lit. kliáti 'překážet, bránit ap.*, lat. ciävis a ř. xtek; 'klič' je řadí k ie. kořeni *kléu-jkláu- 'hák; zahálenou ť.
Jako málo pravděpodobná se jeví Machkova úvaha (Machek s.v. klát) o možnosti přejeti z germ. *kídla- (něm. Keil), a to pro nutnost přijmout přesmyk / a záměnu d\n. Podobně málo přesvědčivé je Briicknerovo (s. 234) a Doroszewského (PF 15, 2, s. 427n) spojováni s rodinou lit Měli "opírat se, křivit se', lat. dináre 'sklonit, schýliť, stind. Sráyate 'opírá se' aj., která patří k ie. *ktei- 'sklonit, schýlit ap.' (v. Pokorný 600n) i Otrebského objasňování (Otrebski 1939, 102) psi. klinb kontaminací ie. forem, reflektovaných v lat. euneus 'klín1 a stind. kila- 'kolik, klin'.
y
kHrikrb, ~a m. 'klerik, duchovní; KJeriker, Geistlicher' (Vene)
Ojediněle v NomUsť 14b 27 překládá r. v.fájQoq 'duchovenstvo' (omyl?).
V rcsl. (Srez.) i ktirbkb a krilikb (k této formě sr. rcsl. krilosb, v. klirosnh). V. též klerikt>.
Exp.: Pokračováním csl. kliňte, 'duchovní' je b. klirik t v. a 'osoba bez svěcení či s nižším svěcením přijatá postřižinami do duchovního stavu, zpívající v chrámovém sboru' (M-B; BER 2, 457), mk. klirik 'duchovní', srb. klirik, klirik 'seminarista, duchovni připravující se ke svěcení*, r. klirik 'duchovní' (Vasmer, IzvORJS 12, 2, 242 a Vasmer 1909, 89), z r. snad i br. kliryk tv. Z csl. je i rum. st. cliric tv. (Tiktin 374).
Et.: Přejato ze Střř. xXnQlXQQ tv. (např. Vasmer 1907, 242; Bern. i, 520; BER i.c), které je der. od střř. xfojQOC. 'duchovenstvo', v. kliros*.
Sl. synonyma jsou pričbtvnikb, svgštenikb, strižb-nikb', crbkbVbnikb (sl. derivát z přejatého základu). bs
klirosTh, -a m. 'klérus, duchovenstvo; Klérus, Geist-lichkeiť
V rcsl. i 'duchovni nižšího svěceni, kteří zpívali a předčítali', odtud i 'chór, sbor zpěváků', 'misto po obou stranách ambony, kde sbor stával, kůr' (sr. Srez. a StrS).
Var.: kUrb (var. Vene, v. SJS); o stsi. přejetí ř. o-kmenú s -os-v, Diels 1963, 184, pozn. 31.
Der.: klirosbnikb 'klerik, duchovní'; v rcsl. doloženo í klirošanim, s přesmykem krilošaninb 'klerik, duchovní' (MLP, Srez.).
Exp.: Pokračováním csl. klin,j klirosb 'duchovenstvo'je b. klir, srb. klir, kliros, r. klir (> br. klir), arch. karos, ukr. klir (SUM), klyr (Žel.), rum. st. clir, cliros, vše tv. (sr. např. BER 2, 457; Vasmer 1944, 79; Vasmer, IzvORJS 12,2,242 a 1909, 89; Ohijen-ko 1915, 54; Tiktin 374).
Rcsl. klirosb 'chór, sbor zpěváků' a 'vyvýšené místo pro sbor po stranách ambony, kruchta, kůr' expandovalo do br. Miras, ukr. klýros, b. kliros (RODD; význam 'kůr' přenesen i na klir), mk. kliros.
Rcsl. krdosbjkrylosb 'duchovenstvo', 'kruchta' (metatezi z klirosb; -y- kontaminací se str. krylo 'křídlo, boční strana*;
318
klirosTb
klJDČb
v. Savinov, RFV 21, 33, Šarcskij, sel. 8, 161), přežívá v r. dial. krilos', krýlos' 'duchovenstvo' a krýlos 'kůr, kruchta' (SRNG), v ukr. krýlos, krýtas 'kúr' (ESUkr).
Rcsl. klirošarúnb, krilošanim 'klerik* > r. klirošánin, krylošá-nia 'klerik, kostelní zpěvák', ukr. klyrošanýn, krylošanýn tv. (ESUkr).
ret.: Přejato ze střř. xXfjooQ 'duchovenstvo' (Miki.
1867, 98; Matzenauer 1870, 392n; MEW 119; Bern. I, 520 aj.; stsi, -i- <střř. [<], v. Diels o.c. 117, pozn. 2 i Thumb 1910, 2). Původně ř. 'los, losování' -* 'podíl, dědictví' 'majetek' 'hodnost, stav', odtud specifikací 'náboženská nebo církevní hodnosť —► 'duchovenstvo'. Sr. i fcliriki..
Synonyma jsou sveštenyi pričbtb, sveštemskyi čim, svelitelbstvo (v. svett). bs
ključiti se, ključitt. se 'stát se, přihodit se: geschehen, sích ereignen'
V Christ Slepě Const často v adverbiatizované frázi OŠte s€ ključifo 'například, možná, snad'.
Der.: (ne)ključirm '(ne)vhodný', odtud neključimb-stvovati, neključimoyati 'zavrhovať, ipf. ključati se "stávat se, hodit se', ključajerm, 'vhodný', ključbm tv.; pref,: priključiti se 'hodit se', 'přihodit se, stát se', 'nastat, nadejít', 'objevit se, vyskytnout se',
sttbstantant. priključil se   'příbuzný' (r. ó UQOGTptoiv),
priključenije 'příhoda', priključati se 'poházet se, stávat se', 'náležet, příslušet*, subst. prikijučai pouze
v adverbializovaném spojení po pľiključaju 'náhodou';
sbključati se ipf. 'hodit se, odpovídat'.
Séra. vztah adj. derivátů k výchozímu slovesu nejlépe vystihuje paralela č. příhodný: přihodit se, tj. "to, co je nejlepší, aby se v dané situaci stalo či přihodilo'.
Komp.: zbtoključimb 'neužitečný'.
Et: Ke stsl. ključiti se a jeho prefixátům ve významu 'stát se, přihodit se' je možno přiřadit srb. st. ključiti (se) a ključati (se), sin. kruž. nakljúčiti se, priključiti se, ukr. pryključýtysja, pryključátysja, st. kljúčytysja (Žel), str. ključitisja (SirS), r. priključíťsja; podobně ke ključom 'vhodný' stč. klučný tv., slk. st. ojed. (Kott 6, 615 z Loose) klučný tv. (z č. ?) a str. adv. ključno 'vhoď (StrS).
Nejspíše je to denominativum od psi. *kľuka, resp. *k!učb (v. kijučb). Sem. vývoj byl asi *'zachytá-vat jiný předmět hákem' -» 'spojiť, 'svírat' (možná i 'ohnout k sobě* -»'spojiť) s posunem na 'přihodit se', tj. spojením událostí nastat. Je ovšem možné, že k tomuto sém, posunu došlo u preůxátů (sr. priključiti se, sbključati se) s významem 'svírat ap.' a ključiti pak vzniklo sekundárně deprefixací.
Existence syn. rýmových slov - stsl. ključiti se : lučili se, priključiti se : prilučiti se, prikijučai: prilučai ap., vedla k jejich vzájemnému ovlivňováni (Machek 1968, 260). Stsl. lučíti se je však jiného původu (v. lučití se). Nemá tedy pravdu Uče v (Izvl-BE 8, I I9n), Že psi. *ktuč-jstuč- vzniklo z dubletaino ie. *kleu-jkieu-. bs
ključb, -a m, 'klíč; Schlüssel'
v pi. často 'závora, zámek*, ve Fris ix 'hák (mučící nástroj)'.
Der.: ključar'b, ključbnikb 'klíčník'; sMjučiti 'sevřít*, refl. 'spojit se'; zaključiti 'zavřít, zamknout'.
Komp.: MjuČedrbŽbCb 'klíčník' (přídomek sv. Petra, ř. kXěiSooxoq, lat, clavigcr).
Et: Psi. kľučb > b. ključ, m k. kluč, sch. ključ, sln. kljúč, slk. kluč, StČ. a Č. dial. kľúč (Gb, Bartoš 1906), č. klič, hl. kluč, dl. kluc, plb. kíauc (PS), porn. kluč, stp. p. kluez, br. ukr. ključ, str. ktjučb, r. ključ; vše 'hák' (v různých specifikacích), 'zástrčka, spojovací kolík, svorník ap.', 'klíč'. Pravděpodobný sém. vývoj: 'zahnutý kus dřeva*, odtud jednak 'klíč', jednak 'zástrčka, svorník ap.'. Význam 'klíč'je i v jiných ie. jazycích a je motivován hákovitou podobou primitivních klíčů, v. Sehrader-Nehring 2, 325, Trubačev 1966, I59n a Moszynski 1929, 513. Z významu 'svorník* vyšla denom. slovesa: stsl. sbključiti 'sevřít', s. se 'spojit se', slk. klúčiť 'spínat (ruce)', č. obklíčit 'obklopit, oblehnout', sklíčit arch. 'sevřít, obklopiť, odtud 'zkormoutit, uvést v tělesnou nebo duševní skleslosť (v. Machek, VJa 1957, 1, s. 105, Machek s.v. klič, sr. i č. technický termín sklíčidlo 'součást obráběcího stroje k upínáni obrobku', r. ključ 'kolík k upevňováni spojů v dřevěných výrobcích'; Schulz 1964, s. 87 a obr. 10).
Přinejmenším stejně starobylé jako klučb je psi. kluka 'klika, hák*; v. též ključiti se.
• Psi. kľučb < ie. *(s)klěu-j{s)kiáu- *hák, uzavřít'.
Jde patrně o /o-kmenový derivát psi. kluka (Bem. 1, 526, Slawski v SK 1, 81, Sch.-Šewc 560 aj.), pokud nepřiznáme samostatné tvoření, pod. jako v bičb (tak Machek I.e.); základní *kľuti v psi. doloženo není, ale snad máme jeho intenzívum v psi. *klěviti 'svirať (v. Machek s.v. ktev). Příbuzné je lit. kliúti 'zachytit se, uváznout, překážet ap.', kliütis 'překážka', lot. klüt
'dostat Se', 'stát se', klaut 'skloniť (v. Trautmann 137n, Fraenkel 274, M-E s.v.). Vše se vyvozuje z ie. *klěu- 'hák, vidlice, roubík; uzavřít hákem ap.' (v, teš, rfv 23,73, Hirt, BB 24, 269, Mikkola, 1F 16, lOOn, Brückner, KZ 42, 352, Vasmer 1, 576, S-A 250, č. 347, Machek I.e., Sch.-Šewc I.e. a 562, Bezlaj 2, 43, SM 10, 52 aj.). Pokorný 604n rekonstruuje vedle ie. *klěu- var. *kläu- kvůli ř. xXtjk, xXsíc., xXäíq ( < *xXäp-) 'klíč', 'závora', 'hák' 'veslový kolík, vid-
319
tyj učí.
ídobuki.
lice', lat. ciävis 'klíč', 'závora', 'součástka Usu', 'há-kovitá palička*, clävus '"hřebík', 'kolík k připevnění kormidla', 'konnidlo', stir. cló 'hřeb*, střkymer. clo
'závora, zámek' {v. Frisk 1, 868, W-H 1, 230, Stokes 103, MacBain 89 aj.).
Za příbuzné se většinou pokládá i rodina něm. schließen 'zavříť, v nichž se vidí týž kořen s s-mobi-)e, rozšířený formantem -d- (sr. např. Pokorný i.e., Kluge 657 a 661, EWD 1535); totéž rozšíření, bez .í-mobile, je v lat. claudere 'zavírat'.
Blič-Svityč (PLTa 6) poukázal na možnou prapříbuznost se sem. kořenem *k-I-' 'zavírat/; tak i Gamkr.-Ivanov 1984, 874. Příbuzné výrazy v kart. uvádí Klimov, Elim 1979, 169.
Nepravděpodobná je souvislost s psi. *ktuti 'klovat', kterou uvedl Ujinskij, AslPh 29, 490 (souhlasí Trubaěev, SM 10, 83).
bs
kljuse, -gte n. 'tažné zvíře, soumar; Zugtier, Saumtier' (jen Supr)
Et: Psi. kluse > b. dial. kljuse, kljáse (BER 2, 486n), sch. sin. kljuse, -eta, sin. i kljuse* stč. klúsě, -ěte, č. st. klíse, -ete (Kott 1, 700; odtud nč. klisna 'kobyla'), pom. klúsg, -eca, stp. klušte, -ecia, str. kljusja, s významy 'zvíře k tahu a nošení břemen' (b. dial, sch. stč. pomsln. stp. str.), 'starý, sešlý nebo slabý kůň' (b. dial., sch. sin. str.), 'hříbě' (b. dial., stč., č. st.), v kaš. jen přen. 'zanedbané dítě' (Sychta); podrobný séra. rozbor str, dokladů v. Odincov 1980, 59-72.
Slovo psi, utvořené suf. -et-, jímž se tvoří názvy mláďat a dem. (Siawski v SK 3, i3n), od slovesného základu, který je v psi. kľusatijklusati: b. st. kljůsam, kljúsvam 'chodím sem tam, potuluji se' (Gerov), sch. řídké arch. kljüsati 'klopýtať, sin. kljúsati, kljusáti tv., slk. klusat', č. klusat 'běžet klusem* (luž. klusat
tv. u Pluta je asi vých. dl. diateklismus, v. Sch.-Šewc 597), p. St. klusat (SW), sek. klusowat tv. (odtud ukr. klusováty tv.; v. Ríclihardtová 1957, 65), r. dial. kljusáť 'jet oklikou' (SRNG).
Odincov o.e. 70 pokládá psi. kluse za zpodstatnělé ptc, s pův. významem 'klusající'; odmítá SM 10, 60n pro formální nesrovnalosti.
• (1) Psi. klusali/klusali < ie. "kleup-j*kloup-. (2) Psi. klusatijklusaíi < onom.
(1) Zupitza 1896, 118 spojil psi. kiusatijklusati s gót. us-hláupan 'vyskočiť, sthn. (h)loufan 'běžet* a s lit. klüpti 'klopýtať (tak i Meillet, MSL 14, 364, njraskij, AslPh 29, 491, Persson 1912, 179, SM 10, 60 aj.). R. xáAnn 'klus', které sem řadí Zupitza I.e. a Síawski 2, 277n, je podle Friska i Chantraina s.v. nejspíš onom. původu.
Psi. sloveso je vykládáno jako j-ové intenzívum Z *kľup-sati, klup-sati (tak Machek, SFFBU 1,83, souhlasí SM 10, 59n aj.).
Souvislost germ. slov s lit. kiúpti odmítají KJuge a EWD s.v. lauf en (o sl. slovech se nezmiňují) pro sém. rozdíl mezi 'běžet' a 'klopýtať. Ten však není na závadu, sr. oba významy i u sL kľusati výše, u subst. sr. sch. kijůsavac 'sešlý kůň, který často klopýtá' : slk. a č. klusák 'ušlechtilý jezdecký nebo kočárový kůň'; je to možno vysvětlit sém. diferenciací (jednak 'běh*, jednak 'klopýtání', které běh často provází); sr. i č, st. (Kott) ktipati 'těžce se pohybovať : klípě 'čtvernohé mládě', též 'hříbě'.
Pokud vyložíme ie. "kleu-p- jako rozšířeni pův. *kleu-, můžeme k této rodině připojit i sttit. klušineíi 'klopýtať (< *kleu-k-\ s nímž spojil psi, klusali Otrcbski, L P 1, 136; souhlasí Fraenkel 276.
(2) Na možnost pokládat psi. *kfus-fkhts- za onom. upozornil už Berneker l, 530, za onom. je má i Sch.-Šewc 597n. Pak by srovnání s lit., germ. a ř. slovy dokumentovalo souvislost elementární, nikoli genetickou.
Střídáni psi. *ktus-, "klus-, *k{s- (tato podoba je v b. dial. kälsjá 'klušu (o koni), těžce jdu', kálsim 'chodím sem a tam', k{sim 'toulám se, loudám se', Račevová, BE 32, 336, slk. dial. klsat "klusat', Kálal, bl. koisai tv.)je možno chápat jako varianty onom. slov. Síawski 2, 277 tu vidí pokračování ie. abíautu {*kleup-s-, "kloup-s, *k[p-s); ovšem trojí stupeň u stejného typu na -sati není u neonomatopoických slov běžný.
Zcela nepravděpodobný je názor Matzenauerův, LF8, ISOn, že kljuse může být příbuzné se sthn. (h)ross, stnord. hross 'kůň*, i názor Pisaniho, Paideia 21,3, s. 170«, že je to slovo substrátové nebo putovní. Žš
kiobukb, -a m. 'pokrývka hlavy; Kopfbedeckung' (ix Parim)
V Gl Ix o pokrývce hlavy židovského velekněze.
El: Psi. klobukb, všesl. kromě mk.: b. dial. klobúk (RODD), sch. klobúk, klobúk, klôbok, sin. slk. klobúk, stč. klobúk, koblůk, č. klobouk, luž. klobúk, dl. i klo-byk, p!b. klubek, pom. klóbuk, p. klobúk, ojed. i ko-bluk, kabluk, kablgk, br. klabúk, ukr. r. klobúk, s významy 'klobouk' {sch. sin. slk. č. luž. plb. pom.), 'čepice' (sch. sin. r.), 'čepice zdobená kožešinou' (p. arch., r,), 'vysoká čepice nebo klobouk* (b. dial., stp., p. dial.), 'klobouk pravoslavných duchovních* (vsi., odtud p.), 'přilba' (stč. stp. luž.).
Pravděpodobně už psi. přejed (Síawski 2,258, SM 10, 62) z nějakého ttat. jazyka, přesný pramen však není znám. Miklošič (MEW 120), Gorjajev 151 a další vycházejí z tur. kalpak 'druh čepice'. Hláskové nesrovnalosti vedly k předpokladu ttat. *kalbuk (KorS, fzv-ORJS 8, 4, s. 10, Melioranskij, IzvORJS 10, 4, s. 121, Bern. 1,
320
klobuki
klonit) se
475), což má Slawski I.e. za dial. variantu. Menges, ZsíPh 23, 331 rekonstruuje výchozí Hat. *kaly-b-uk.
Šachmatov (AslPh 33, 98n> se domnívá, že toto slovo přišlo ke Slovanům prostřednictvím kelt., kde se kalpak změnilo v *klabuk, *klobuk.
Není jasné, kdy došlo k přesmyku kalb- v klob~; podoba klob-je ve všech si. jazycích, není zde tedy sl. metateze likvid. Bemeker I.e. se domnívá, že je to přejetí mladší, ne psi., a že změna kalb-v klob- nastala až při doznívání sl metateze (tak i SM 10, 62). Brückner, KZ 48,209 pokládá přejeti, při němž došlo k nepravidelnému přesmyku, za podstatně starší (tak i Brückner 237).
Mladší přejetí představuje b. kalpák, mk. kalpak, seh. kälpak, sin. kalpak, kalpák, slk. č. kalpak, č. i kalpak, p. kolpak, br. kaSpák, ukr. kovpák, r. kolpak i kalpák, vše 'čepice kožešinová nebo kožešinou zdobená, většinou vysoká', jež proniklo dále na západ: něm. Kalpak, Kolpak 'vysoká tatarská čepice', angl. caS-pac, calpack 'druh čepice', fr, calpak 'vysoká černá beranice'; nř. xahiáxi 'čepice se štítkem' je asi přímo z tur.
Máto pravděpodobný je výklad Matzenauerův, LF 8, 172: vychází ze stč. koblúk a odvozuje je z *ko + oblpkb 'oblouk'. Za domácí je pokládá i Budimir, Živa antika 5, 222 (cit. podle SM I.e.).
Rovněž nepravděpodobný je starší názor Matzenauerův (Matzenauer 1870,42), že kiobukh vzniklo přesmykem z kobluk, kabluk, a to bylo přejato z it. cappelluccio. Ih-žš
klokotal i. -koštěti, 'klokotat, prudce vařit; sprudeln, kochen' (2x Supr)
El: Psi. klokotali > sch. klokotáti, sin. klokotáti, slk. klokotat', stč. č. klokotáti, br. dial. klakatác' (Scjašk.), str. klokotali, r. klokotat', s významy 'bublat, klokotat (při varu či toku vody)' (sch. sin. slk. stč. č. str. r.), o ptácích 'křičet, krákat, kvokat ap.' (sin. Plet., br. dial, r. dial. SRNG), 'zpívat v trylcích' (č.), dále 'chrastit, rachotit' (sch.), o srdci 'biť (str.) ap.; b. klokátja, klokoča, mk. klokoti 'bublá, šumí' vychází z psi. *klokotiti, pokud nedošlo k přesunu do 4. tř. později. Obdobné významy má hláskově blízké psi. *klokati/kloh>tati: b. klókam, sch. klôk-tati, sin. klókati, slk. st. a dial. kloktat' (HSSlk, Kálal), stč. Č. kloktali, dl. klokas/klokas (Sch.-Šewc 558), ukr. klokaty (ESUkr), r. dial. kloktať (všude s řadou expr. variant), s významy 'bublat, klokotat, vřiť (b. sin. stč. č.), o ptácích 'křičet, kdákat ap.' (sin. dl., r. dial.), 'chvatně polykať (dl.), 'mumlat, bručet' (slk. Kálal), 'kloktať (slk. stč. č.), 'kvedlať (č.) ap.
Existuje i subst. klokotb 'bublání, kypění' (z csl. je uvádí MLP a Srez.). Je těžké říci, co je primárni Za denom. chápe sloveso Leskien 1905, U7n a Vondrák 1924, i, 585. Slawski 2, 261 pokládá psi. klokotb za nomen actionis ke klokotali. Ze slovesa vychází
i Vaillant, BSL 56,19; vidí zde neúplné expr, zdvojení původně onom. *kläk~, tedy *klak-ak-, k němuž přistoupil prézentní suf. -te~.
Už Matzenauer, LF 8,174 srovnával stsl. klokotáti se slovy germ. a balt. (isl. hlakka 'křičet, výskať, hlôkkta 'znít, zvoniť; tak i Jóhannesson 277), Slawski l.c. uvádí lit. onom. klákt\ a lot. klakšl, označující zvuk při dopadu, jež souvisí s lit. klákti a lot. klakškét 'klapnout, plesknout ap.' Vše je možno řadit k onom. *kläk- (Pokorný 599n), kde jde ovšem o souvislost elementární, nikoli o genetickou příbuznost.
V sl. jazycích má toto onom. slovo řadu variant (v. klfačbtari, klicari, kričati). Střídání o-e-b-a ap. je v onom. slovech obvyklé (Machek s.v. klektati); není tedy nutné vykládat je jako ablaut, jak činí Berne-ker 1, 521, Vasmer i, 57in aj. žš
kioniti se, -ift, se 'klonit se, sklánět se; sich neigen' Der.: ipf. klanjati se 'klanět se, uctívat'; pref.: nadb-kloniti s§ 'sklonit se (nad někým)'; poklonili 'skloniť, p. koleně 'pokleknout', refl. 'sklonit se, ohnout se; poklonit se', ipf. poklanjati (se) se sek. pf. poklonili se 'poklonit se', poklom 'klanění, poklona', círk. 'metanoia, pokání spočívající v opakovaných ůklo-nách', poklonbnikb 'ctiteľ, poklonitelb (lx Mcth) tv.; podbkloniti 'skloniť; prěkloniti 'sklonit', p. kolěněj--a 'kleknout', p. čbto na čbto 'obrátit na co, vynaložiť, refl. i 'poklonit se; přiklonit se; odchýlit se', p. se čimb, otb česo 'být něčím přemožen', ipf. prěklanjati (se) 'ohýbat (se), sklánět (se)', v Bes jen 'odklánět (se)', neprěklomm 'nesklonitelný, neoblomný'; přiklonili (se) 'naklonit (se), přiklonit (se)' s ipf. priklanjati se, priklomnb 'přikloněný' (BesUvar); proklanjati se 'přiklánět se' (lx VencNik); ukloniti (se) 'odklonit (se), odchýlit (se), odvrátit (se)', refl. i 'sklonit se nad někým', 'odejít, uchýlit se', 'upustit od něčeho, vyvarovat se, vyhnout se', ipf. uklanjati (se) 'uklánět (se), odchylovat (se), odvracet (se)', refl. též 'vyhýbat, varovat se', neuklonbm, 'neúchylný, pevný'; vbskloniti (se) 'vzpnmit (se), vztyčit (se)' s ipf. vbsklanjati se.
Exp.: Csl. poklom,, poklonili s§ > rum. dial. a mold. poclon tv., rum. plocon 'dar', a sä ploconi '(hluboce) se uklonit, vyjádřit úctu'fTiktin 1191).
EL: Psi. klonili (se), všesl. (mimo kaš. a plb.): b. klonjá (se), mk. kloni (MkR), sch. klonili (se), sin. kniž. a arch. klonili, slk. klonit' (sa), č. kioniti (se), hl. klonit (so), dl. klonis (se), pomsln. kloňic (PWb), p. klonit (sie), br. arch. jen refl. klonícca (Nos.), ukr. klonýty(sja), r. kloníť(sja), vše 'sklánět, ohýbat (se)', 'být něčemu nakloněn, směřovat k něčemu' (b. mk.
321
kloní ti se
klopotí.
sch. s!k, č., p. arch. sw, ukr. r.). Všesl, (mimo plb.) je i pokračování iter. klanjati (se) (v b. sin. slk. pomsln. vsi jen refl., i jinde nerefl. í vary jen zast) S významem 'klanět se, (ůklonou) zdraviť ap.
Slovo je psi. původu, bez přesných ie. responsí.
• (1) Psi. klonili ~ psi. slonili 'opírat' < ie. *kel-/ket- 'sklánět, opírat'. (2) Psi. klonili < ie. *(s)kel- 'ohýbat, křivý'.
(1) Už nejstarší výklady (tak Schmidt 1871, 251n a KZ 25, 126, dále Berneker, Vaitlant 1, 37, 3, 193 a 249, SM, Slawski aj.) spojují psí. klonili 'skláněť a psi. shniti tv. (o něm více s.v. Ybslanjati se) a vyvozují je Z ie. *kel- tv, (Pokorný 552), ke kterému se řadí např. lat. aus-cultäre 'naslouchat' («- *'přiklánět ucho'), lit. šalis 'strana, území*, stisl. halla 'sklánět', sthn. hald 'skloněný', hold 'milostivě nakloněn' ap., něm. Halde 'svah, halda' aj.
Bohatěji je zastoupeno jeho rozšíření ie. *klei-'sklonit, opírat* (Pokomy 600-602): stind. šráyate 'opírá se*, av. sray- 'opírat', ř. xXtvsiv 'naklánět, opírat' aj., lat cltnäre 'naklánět, opírat', ir. clóin 'křivý', gót. hláins 'pahorek', sthn. hliněn 'opírat*, něm. lehnen tv., lit. šliiti, lot. sliet 'opřít* aj.
Klonili se většinou pokládá za iter. (Síawski 2,265, SM 10, 68) k psi. klbng kleti (sg) (v. kletí), doloženému sice jen ve významu 'proklínat, zaklínať, ale autoři, uznávající toto spojení, předpokládají pův. význam 'sklánět (se)*. Toto klbng se někdy řadí přímo k ie. klei- jako nulový stupen kořene se suf. -ne/no- (tak Vaíilant 3, Lc), případně už ie. *klei-n- (sr. ř. a lat.
sloveso; uvádí Berneker 1,523 jako jednu z možností). To, Že nemáme ani v reliktech žádný další tvar s pův. eiji (-klinati je až mladší zdloužení t>), jen klfti, kloniti (jež zastánci této teorie musí vykládat jako ..vychýlení z ablautové rady"), tuto domněnku velmi zeslabuje a umožňuje předpokládat i pův. *kl-en-jkl-n-
(druhá možnost, uváděná Bernekerem). Méně pravděpodobné je pokládat kloniti za denorn. ke *klonb (tak Trautmann 114. Gotab, LP 16, 60 aj.).
Výklad, spojující psi. kloniti a shniti, je možný za předpokladu změny satemového reflexu, což má za překážku např. Vasraer s.v., W-P l, 431, W-H, Fraen-
kel 1950, 15n (považuje klonili a slonili za zcela nepříbuzná, pouze rýmová slova). Násloví se vysvětluje bud' už ie. střídáním *keí-jkel- (Bern., podobně i Pokorný 552, Sch--Šewc aj.; Síawski 2, 265 řadí k ie. *kel- i lit. kotli 'opírat (se)', Trubačev, SM 10, 68 jeho příbuznost popírá) nebo snad kontaminací kořenů *kel- a *{s)kel~, v. (2), nebo jako psi. velámí střídnici místo očekávané palatální (tak Brückner, KZ 43, 316 a KZ 46, 232, Georgiev 1958b, 121-125; Goiab, LP 16, 59n tu vidí přejetí z kentum. jazyka; vliv
expresivity zde předpokládají Liewehr, ZSl 1, 21 a Trubačev v SM).
(2) S uvedeným ie. kořenem *kel-fkei- možná souvisí ie. *(s)kel- 'ohýbat; křivý' (Pokorný 928), ke kterému se většinou řadí psi. *čelm> a koleno (v. Běn*, koleno), a ze kterého odvozuje psi. kloniti Johansson, PBB 14, 297 a Rudnyc'kyj 690. Trautmann i 36 aj. připojuje i lit. klůnas 'louže', což odmítá SM.
Yarbotová, SI Wort 155n spojuje klonili se sl. *kie(p)npti, klopili aj. 'sklonit, uzavřít, zaklopiť {v. klepbcb). Vedle *kle(p)-npti (č. klenouli aj.) předpokládá i *klo(p)npti, odtud *klom,, klonja ap., ze jména vb. kloniti. Nevylučuje však ani vznik typu kloniti přímo od vb. *klo(p)npti. Ale Varbotová 1984, I53n při podrobném rozboru sl. *klep-/kten- už st. kloniti neuvádí.
Osamocené zůstalo ze sém. důvodů Fickovo (KZ 20, 356-8) spojení s germ. hnita 'dřevo' a sl. klada a klati (v. klada, klatí) < ie. *{s)kel- 'řezať.
Odmítáno (Slawski, SM aj.) je Machkovo oddělování sl. kloniti 'darovať (~ stind. šrônáyati tv., tak Machek, IF 53, 91 a Machek s.v. poklona; jako možnost připouští Mayrhofer 1956, 3. 390) od kloniti 'skláněť, pro něž zprvu phjimal tradiční spojení s cltnäre (v. výklad (1); tak Machek, LF 71,86n), později je spojoval s het. kaniniya-1 v. (Machek 1957 s.v. kloniti), nakonec s lit. lenkiů leňkti "kloniti' (Machek 1968 s.v. kloniti). Obě slova podle něho tvarově splynula na základě sém. blízkosti 'darovat něco s ůklonou'. ik-eh
-klopití v. zaklenuti
klopotb, -a m. 'rachot, hřmot; Getöse'
Exp.: Cst. klopota > rum. clopot "zvon* (Tikíin 378).
Et: Psi. klopotb, všesl. kromě luž. a plb.: b. klopot, dial. (rod.) klópuť (BDial % 187; 5, 179), mk. klopot, sch. klopot, sin. klopot, slk. č. klopot, klopota, lopota, stě. i lopot, slk. dial. i lopot, loput (Lipták), porn. klopot, p. klopot, stbr. klopot (Skaryna), br. klapat, dial. klapotá, klapotá (SBrH), ukr. klopit, dial. klopot (Brllkrl 25), Str. klopote, (StrS), r. dial. klopot, pi. klopoty (SRNG 13,305), s významem 'klapot, klepání, boucháni ap,' (jsi. slk., č. arch. klopot), 'neklid, lomoz, hřmot, rámus; hádka' (sch., slk. dial. klopota, stp., str.), 'kleveta' (slk. dial. klopota Kálal), 'zvonec (pro dobytek)' (b. arch. a dial.), 'část mlýnského zařízení
(destička u žernovu, vydávající klapavý zvuk)' (p. dial. klopot; br. dial. NarSlov 66, ukr. dial., obojí z p.; v. ESBr 5, 65).
Slova s významem 'starost námaha, namáhavá práce' (slk. klopota, st i klopot, č. klopota i klopot (SSJC), lopota, stě. lopot, porn. p., vsi.) se někdy vykládají jinak (Machek, SFFBTJ 13, 39, Machek s.v. klopota); předpokládaný sém. vývoj 'klepání, bouchání, hřmoť -* 'námaha, namáhavá práce' je doložen např.
322
kiopotb
klofrbkb
i v č. rachota 'těžká práce, dřina' : rachot 'hřmoť, pod. i č. lid. klepat 'pracovať : č. klepat 'tlouci'; částečnou paralelou je i č. tlouci se 'plahočil se'.
Starou onom. variantou s ch- (Slawski 2, 267) je b. řídké chlopol, mk. dial chlópuť (Malecki), slk. st. chlopol (HSSlk), slk. chlopota, p. dial. chlopol (Karto wicz s.v. klopot), ukr. chlópit (Hrin.), r. pl. chlópoty, dial. sg. chlopol, chlopotá (Dal), s podobnými významy: 'klepání, ťukání, hřmoť (b.), 'zvonek' (b., mk. dial.), 'neklid, starosť (slk., p. dial., ukr. r.), 'těžká práce, robota' (slk. p.).
SIOVO Onom. původu (Slawski I.e., ber 2 466 aj),
jehož klop-je variantou (ne jiným abl. stupněm, jak uvádí Bern. 1,523naj.) ke klep- v klepali ap. (v. kiepati). Další podobné onom. útvary s vokály o-e-i-b V. U klevetat!, klicati, klbčbtati, kričali.
Z onom. klop- (též interj.) je vedle kiopotb i klo-potati, obdobne vedle chlopotb : chlopotati. Jako deverbativum od klopotati vykladá kiopotb Vail-lant, bsl 56, 1, i8n, nověji Trubacev, SM 10, 70n. Od kiopotb je denom. klopotili.
Z nesl. jazyků je nejbližší lot. klapstét 'klapat; plácat, tlachat ap.', lit. klápteréti 'silně plesknout, udeřit, klepat', s nimiž přesvědčivě spojuje sl. kiopotb již M-E 2, 214 (přejímá Vasmer 1, 572n, Siawski 2, 266n, Skok 2,97, Bezlaj 2,47n) a lit. klapáte 'destička u žernovu, Část mlýnského zařízení' (Fraenkel 264; ale lit. klapala 'starost ap.'je přejaté z br. klapala, tak už Brückner 1877,93). Velmi blízké je také něm. klop/en 'klepať (již Gorjajev s.v. klepat' aj.), klappen ap.
MEW 118 spojuje kiopotb ještě s r. dial. křápot 'bručení, hádka', 'zmatek, vřava', 'starosť ap. a s gót. hropjan 'volať. Jako var. ke kiopotb uvádí křápot i SM 13, 10. Do téže onom. skupiny slov patři i lat. crepäre 'chřestit, hlučně mluvit, tlachat ap.' (Wood, IF 22, 161 a E-M 150). pv
-klosnití v. oklosoiti
kltihbki.. -a m. 'kamének, kamenná kostka; Steinwürfel' (lx Bes)
Klpbbkb je 'malá kulatá hrací kostka'; zpočátku se ke hře užívalo drobných záprstnich, metakarpálních kůstek (Niederle 1902, 3, 1, 344n).
Dem. od *klpbb, v stsl. nedoloženého. V csl. jen klgbo 'klubko' (MLP).
Et.: Psi. *klgbb, *klbbb m. > sin. klôb, klop 'klubko' (řídké, sskj), slk. kíb 'kloub, shýb', stč. klub 'kloub', 'svazek, balíček, pytlík', č. kloub 'kloub', 'svazek lnu', dl. klub 'klubko', (hl. jen st. dial. kluba f. 'klubko', 'bedro, bederní kost, ramenní kloub'), plb. klgb 'bedro' (P-S79), porn. klgb 'klubko', 'beder-
ní kloub', stp. p. klgb 'klubko, chomáč', 'bedro', 'ohyb kostí na krku', 'boule ve dřevě', r. ukr. klub 'klubko', ukr. br. klub 'bedro'.
Psi. klgbo n. > b. kälbó, dial. klabo (BDial 2,188), klobó (BDial 3,89), mk. klambu (Malecki 2,51), slk. klbo, č. dial. klubo (Kubín), p. dial. klebo (Slawski), vše 'klubko, chomáč'. Tento význam mají ve všech sl. jaz. také dem. tvary,
Bez přesvědčivého výkladu.
• (1) Psi. "klgbb < ie. *glem-bh- < ie. "gel- 'balil, kupit; něco kulovitého'.
(2) Psi. "klgbb < ie. *klomb(h)o- 'křivit ap.'
(3) Psi. "klgbb < ie. *(sykel-/*(s)kol- 'ohýbať (stind. ř. germ.? bsl.).
(4) Psi. "klgbb < psi. "klgbo x psi. "klbbb 'kloub, kotník'.
(1) Již Matzenauer, LF 8,184 (též Bern. 1,524) pokládá *klgbb za neznělou variantu ke *glpbb 'zelný košťál', jež je příbuzné s rodinou něm. Klumpen (< ie. *glem-bh- < ie. *gel- 'baut, kupit; něco kulovitého', Pokorný 360, 357); podobně Brückner, KZ 43, 321 a KZ 45, 45 (ale Brückner s.v. klab už jinak, v. niže).
(2) Z ie. *klom- 'křivit ap.' vychází pro klgbb Trubačev, SM 10, 74n a považuje za nejbližší lat. glotnus (< *clomus) 'knedlík; klubko' (příbuznost se sl. *glgbb odmítá). Otrebski 1939, 89 vychází z *klom-bho-, jež ale nepravděpodobně spojuje s lit. kamuolys 'klubko, koule' za předpokladu metate-ze /.
S lot. klambars 'hrouda, chomáč' spojil klgbb
Endzelíns (M-E 2, 211, tak i Fraenkel s.v. klemšióti, nověji
Siawski, Skok, Bezlaj aj.), s angl. lump 'hrouda, žmolek', niz. lomp 'hadr, ústřižek' (ovšem pokud je angl. niz. /- < germ. *hl-) Uhlenbeck, PBB 29, 334 (tak i Vasmer 1, 573, Siawski 2, 254n, Skok 2, 103n aj., i když se v germ. slovnicich náslovi hl- nepředpokládá).
Zakřiveni chápe jako sémantickou motivaci také LTjinskij, IzvORJS 24, i, i27n, který předpokládá příbuzenství *klgbb, pův. *'zakřivený' a ř. xk<xpßoq 'useknutý, zmrzačený' (< ie. *klomb(h)o-; Pokorný 547).
(3) Na význam 'něco zakřiveného' myslí i Sobo-levskij, Slávia 5, 440, 447n, když za příbuzné s klgbb pokládá ř. xóhvÔQoq 'oblý válec, cylindr' (< *{s)kel- 'křivit, ohýbat; křivý'; Pokorný 928). Ze *(s)kel- vychází pro klgbb i Síawski i.e. a Sch.-Šewc 540. S tímto ie. kořenem spojují starší výklady i sl. koleno (v. koleno).
(4) Machek s.v. kloub se domnívá, že v případě klgbb šlo původně o dvě rozdílná slova: *klgbo 'chuchvalec, klubko', jež řadí k něm. Klumpen, v. (l), a *khlbb 'kloub, kotník' (např. sin. ojed. st. kolp, slk.
323
klgbbkb
klbčbtati
kíb), jež spojuje se stind. kulphá- 'kotník; kostka'; ještě v psi. došlo ke kontaminaci obou slov. Slabinou tohoto výkladu je stind. kulphá; jehož -pha-sice může být sek., ale kořen je asi z *kuelp- (v.
Mayrhofer 1986, 1, 376).
Se stind. kulphá- 'kotník' a dále s kalika- 'poupě, pupen květu' spojuje Petcrsson 1916, 25n; odmítá Mayrhofer 1956 s.v. kalilců-a kulphá-.
Další spojení jsou ještě méně přesvědčivá.
Sobolevskij I.e. spojuje *kblpbt> s psi. *fe/s 'kel' (< ie. *ket-'pícbat, bodať, Pokorný 546; v. klatí); Mladenov 264 vychází z ic. *h)fel- (v. kolo); Brückner 236n spojuje klpbb s p. st. klupič (sie) 'ohýbat (se), křivit (se)' (Reczek); Moszyáski 1925, 119 a 1957, 214n předpokládá metatezi klgbo < *kpblo. pv
klbcati, klteajeti, 'hloubat; grübeln' (lx Psalt)
Psáno *klbcati (S-A 1955, s. 45 a 250; SJS v dokladu klb-, ale záhlaví normalizuje na klb-).
Význam stsl. slova není nepřesný, jak uvádí SM 10, 79n, který jako důkaz pro toto tvrzení uvádi rcsl. a srdce khčaše v němb (Srez. I, 1226, StrS), kde má klbcati význam 'tlouci, bušiť, doložený i v současných sl. jazycích. Význam 'hloubat' u stsl. kheati však na 'klepat, bušiť logicky navazuje. Svědčí o tom i slovní spojení typu vrtat někomu v hlavě proti vrtat 'hloubit', hloubat nad něčím proti hloubit 'kopat, vrtat ap.', z nesl. jazyků např. angl. dig 'kopať i 'hroužit se do myšlenek' aj., kdy se pojem myšleni, hloubání srovnává s představou vrtáni kopáni, nebo, v případě klbcati, klepání.
Et: Onom. *klbkatifklyk-/kluk- ap. 'klepat, sekat, tlouci aj.' > b. kläcam, klácvam, dial. któcam (BDíal 1, 193), mk. kloca, sch. kucati, sin. kóleati, klócati, klécati, slk. dial. klkať (Kálal 243), hí. klukat, dl. klokaš, klukaš, porn. klukac, p. klukaé, br. dial. klykáty, klykáci (SBrH), klýhac', klýchac' (Scjašk), ukr. st. klýkaty, klókaty, (Hrin. í kľókaty), klácaty, r. dial. klýkáť, klýchať(SRNG i 3, 3l5n), nejčastěji ve významu 'sekat, kopat (o koni), ťukat, klepat, bušit, tlouci (i o srdci) ap.' (b. dial, mk. sch. sin. slk., br. dial, ukr., r. dial.) a jako označení pro další pohyby provázené zvukem ('luskat prsty, skřípat zuby' v b. ukr., 'škytať v sin. hl, r. dial, 'kručet (o žaludku)' v hl. p., 'hltat, hlasitě polykať v č. st. a dial, dl, br. dial., ukr., 'klovat' v b. dial, sch. dl, 'bublat' v luž., 'házet sebou, neklidně spáť v rak.) nebo pro hlasy zvířat ('kvokat, kvákat, volat (o hlasu labutě) aj.' v sin. (Plet.), luž. pom, p. ukr., r. dial); přen. i 'tesknit po někom, truchlit', 'fňukat, naříkat' (b. sch. sin. ukr., r. dial), 'pomlouvat' (r. dial), 'překážet, rušiť (br. dial). Význam 'tesknit, naříkat, fňukať se asi vyvinul z 'polykat, škytať, pod. jako č. lkát 'plakať souvisí s polykat.
Slovo zvukomalebné (tak Matzenauer, LF 8,176, MEW 121, Bern. 1, 525, Mladenov 265, BER 3, 192, Vaillant, RÉS 22, 12n, Skok 2, 219 aj.).
Č. st. a dial. klutati (Jg klútati) 'polykať, ukr. kovtáty tv. jsou patrně pokračovárúm variantního onom. *kktati. Machek 1968, 261 je vykládá z *kibk-tati, ESUkr 2,486 jako neznělou variantu ke
*glbtati (Machek 1957, 132 je přímo uvádí s.v. hltali). Tru-
bačev, sm io, 79n má za onom. element jen *klb-j klb-, rozšířený o -kati, -tati; lépe BER l.c, který vychází z onom. klk-. Blízké je i onom. csl kljukati 'hlučet, hřmotit', r. dial. kljúkať 'klepat ap.'. v. též klběbtatí.
Dále jsou elementárně příbuzná některá balt. slova. S lit. kliuksěti, kliugéti 'hudrovat, vrkat, bručet, bublat, kloktat ap.', lot. klukstét 'kvokat, kdá-kat; tlouci (o srdci)' spojuje klbcati již MEW i.c. a Berneker l.c, (v. též Pokorný 600). Buga, RFV 70, 254 (přejímá Vasmer 1, 574) srovnává lit. klukti 'vzlykat, škytať z téže rodiny s r. dial. klýkať tv. a Machek 1968 s.v. klutati má za blízké lit. kliaukti, kiidkti tv. (Fraenkel 272) a snad i něm. schluchzen, schlucken tv. Matzenauer l.c. uvažuje ještě o elementárním příbuzenství s lot. klukucět 'vzlykat, štkáť a s dán. hulke tv. pv
klběbtati, -ster* 'jektat (zuby); klappem (mit den
Zähnen)' (lx Euch)
Takto normalizuje SJS; dolož, klech-.
Der.: klbčbíb 'jektání', psáno ktbčetb (lx Euch); o vzájemném poměru subst a verba v. klokotali.
Et: Slovo jen stsl, csl. a str.: str. klbčbtati, klečtati 'hlasitě znít', klečetb 'zvuk, hluk, skřípění ap.', kle-četanije, klečb- 'tlukot (srdce), bití (zvonu)', 'křik dravých ptáků' (StrS), klečbtanije (mtjp) 'křik orla'. Sém. i hláskově je blízké psi *klekbtati/klekotati (slk. klektať, ktekotať Kálal 241, stč. klektati, č. kle-kotat, hl klekotac, dl klekotaš, pom. klektac, kleko-tac, stp. p. klekotac, klektac, br. klekatác', ukr. kle-kotáty, Hrin. í klektáty, r. klekotáť, Dal i klektáť, s významy 'klepat' v č. stp., 'klapat zobákem' v slk. stč. č. pom. p., 'štěbetat, kejhať v luž., 'křičet jako draví ptáci' ve vsi, 'jektat zuby' v stč., č. st., stp., 'klokotat, prudce vařit' v br. ukr. ap. Sr. i klokotali, klbcati,
klícati.
Slovo zvukomalebné, které Vaillant 3,244 odvozuje z psi. *klbk- a řadí ke slovesům, odvozeným suf. -tati od kratších sloves (pod. *trepetati od *trepati, *dn>gbtati od *drbgnpti ap.; v. Vaillant o.c. 341). Stsl. klbčbtati však může být var. psi. *klekbtati, v níž došlo k expr. změkčení (o něm Machek 1930, I3n). žš
324
kobyla
kobyla, -y f. 'kobyla; Stute'
Der.: kobylica 'kobylka, saranče*.
Et: Psí. kobyla, všesl.: b. kobíla, rak. kobila, sch. kobíla^ sln. kobíla, slk. č. kobyla, hl. kobla, dl. kobyla, plb. í'äbalä, porn. kobéfa, stp. p. kobyla, br. kobyla, ukr. r. kobyla, vše 'klisna, samice hřebce' (všesl.) s mnoha přen. významy; zool. jako dem. (kromě sch. sln.) 'kobylka, rod Platycleis, Tettigonia aj. (sch. sln. slk. č. pom. p. vsi.); saranče, rod Locusta, Psophus aj.' (ukr. r.).
Nejasné. Žádný z uváděných výkladu není zcela přesvědčivý; jde asi o stěhovavé slovo kulturní, u něhož se cesty přejetí nedají rekonstruovat.
Psi. kobyla bývá spojováno s ř. xa^ákhjQ 'tažný kůň', lat. caballus '(tažný) kůň, kobyla*, lat. cabô 'vykastrovaný hřebec' (z lat. je něm. dial. kob 'kůň, herka'). Vzájemný vztah těchto slov není jasný.
Boháč, LF 33, 107n, Vasmer, ZslPh 9, 141, Vasmer 1, S83n, S-A 1955, č. 350 aj. považují kobyla za starý n-kmen, rozšířený o -fa (koby-la jako magy-la, v. Vasmer l.c.) a rekonstruují psi. *koby, které srovnávají s lat. cabô (podobně Marty no v 1978, 23n, Martynov 1983, 71). Lat. cabô je však sek. krátký tvar od caballus (W-H 1,125) a nemůže být proto svědectvím o existenci ie. *kobô(n) > *koby (Trubačev, SM 10, 94).
Obvykle se kobyla považuje za staré přejetí z Malé Aste (sr. Kretschmer, Glotta 16,191n; 20, 248; 27,232, W-H l, 125n, Slawski 2,306a, E-M 80) snad ilyrským, iráckým nebo skytským prostředru^tvím.
Jako pramen bývá uváděno per. kaval 'rychlý kůň', SttUT. käväl tv. (Nehring,Sprache 1,168n aj.). Odmítá již Vasmer 1,534. Překážkou je zde poměrné mládí per. slova (absence příb. výrazů ve stírán., SM 10,96).
Na trácké prostřednictví myslí Trubačev (SM 10,
93-8 s podrobnou liter, k Iráckým a fryž. slovům). Vychází
z fryž. jména bohyně Kybely, patronky koní; sl. slovo spojuje s příb. a hláskově nejbližším iráckým toponyraem K&fivXn < *kabulä s předpokládaným významem *'kůůř kobyla' (odmítá Duridanov, SISb 1988, 195-207, s další liter.).
Kavkazský původ předpokládá u sl. kobyla Trei-mer 1954, 71, který uvádí jako příb. udinské kopi 'hřebec' a svanské došd-ul tv.
Skok (ZslPh 8,407-10; podobně Skok 2,143) chápe kobyla jako předie. substrát a spojuje je s neie. karským xaxuá^n 'hřebec'. Dvojice *ko-b-yla : *ko-m-on'b (-Ô- označuje f., -m- m.) představuje sémantický vztah 'kůň-matka' : 'kůů-otec'.
Kobyla s kon 'b (v. ftoaŕ*) a komon b (v. JcomonVi se záměnou retnic bjm u komon'b a kon'b a se zjednodušením -/km- > -n- u konb spojují Leskien 1891, 277n, Petersson 1918,25n, Pokomy, KZ 56,133, Vasmer
kobb
l, 584 aj. Kromě často spojovaného liL kumelě, stprus. camnel zde uvádí Leskien jako příbuzné i fin. nevoněn, dial. hepo, hebo 'kůň, kobyla', est. hebu, hobu 'kobyla', hobune 'kůň'. S fin. slovy spojuje kobyla a caballus i Trubačev 1960,52n, ale příbuzenství kobyla s kumělě, které má Bezlaj 2, 62 za sporné, výslovně odmítá.
Nepravděpodobná je Otrebského (KZ 82, 254n) rekonstrukce komp. *ko-b{k)S-la(*ko- < *ko-mon-jb,*by- < *b(k)u-{ko-} 'býk').
Z významu 'ta, která čeká mládě' vychází pro izobyla (a také pro p. kobieta 'žena') Dyneley-Prin-ce, Slávia 2,639n, který spojuje obě slova s ie. *kab-, *kob- 'něco vypuklého, oblého'. S ie. *kob- spojuje i Moszynski 1957, 236n, který rovněž vychází z pův. *'březí klisna'.
Mladěno v 243 má naopak na mysli *'kasírované zvíře' a sémanticky i hláskově málo pravděpodobně odvozuje sl. kobyla od ie. *{s)kab-j(s)kap- 'vyřezávám, kasíruji'.
Loewenthal, AslPh 37, 378 předpokládá kobyla *'černý kůň' a spojuje s psi. *kopitb 'dým, kouř, jemné saze'.
Petersson 1918, 24-27 uvažuje o příbuzenství s lit. šebéíka 'špatný kůň, herka'; to však Fraenkel 969n označuje za neprůhledné a spojení s kobyla odmítá. pv
kobb, -í f. 'osud; Geschick* (2x Supr)
Csl. kobb je i 'věštba, věštné znamení (z ietu ptáků ap.)\ kob(lj}emje tv. (MLP 294).
Exp.: Csl. kobb > rum. cóbe, coábe 'pták, který věští neštěstí', mold. 'tipec, drůbeží nemoc' (Tiktin 379).
Et: Psi. kobb > b. kóba, mk. koba, sch. kób f. i m., kôba f., stč. koba, plb. kúobě (Rost 1907), str., r. dial. kob' f, i m., s význ. 'osud, víra v osud' (str.), 'proroctví, předzvěst, věštba (podle letu dravého ptáka aj.)' (b. lid., sch., str., r. dial.), 'havran, krkavec' (stč.), 'zlý osud, zlá předtucha' (b. sch.), 'duch1 (plb.), 'zdar, úspěch, štěstí' (stč. str.) aj.
Jako T. přechází v b. mk. sch. stč. od /-km. k a-km. deklinaci. Sch. kob m. 'věštba' označuje Skok 2, 116 jako postverbální subst od kobiti 'veštiť.
• Psi. kobb 'věštba' < ie. *kob- 'dobře se povést ap,* (kelt. germ. sl.).
Psi. kobb 'věštba' je pokračováním ie. *kob-, stejně jako stir. cob 'vítězství', stisl. happ 'štěstí', nor. heppen 'šťastný', heppa 'stát se', švéd. hampa tv., odtud angl. kap (< nord.) 'příběh', happy 'šťastný*
(Pedersen 1909. 1, 116, Rozwadowski, MPKJ 4, 78n, Bern. 1, 535, Pokorný 610, Vasmer 1, 584, Vnes 1962, 209, Skok 2, 116a aj.).
Šachmatovova domněnka (AslPh 33,90), že jde u kobb o přejetí z kelt *kobo- (sr. ir. cob), není přesvědčivá.
325
kobfc
kokotk
SI. kobb 'věštba' je patrně příbuzné s kobbcb 'dravý pták (užívaný při věštění)' (obě slova spojuje již Pogodin, RFV 33, 328n), s kobbzbjkobuzb tv. a se slovesem kobit /'veštiť. I v jiných ie. jaz. se vyskytuje spojení významů 'věštba' a 'dravý pták', sr. např. ř. olcovóg, stind. šákuna- (Slawski 2,296). Trubačev, SM 10.101 připojuje ke sl. kobb i lit. kabeli 'viseť vzhledem k sém. vztahu významů 'uchytit se, setkat se' - 'náhoda' - '(ne)štástný osud'; význam 'věštba z letu ptáků' se pak musí pokládat za sek., což není pravděpodobné. Spojení s kabeli má už Jagič, AslPh 2, 397 (se stejnou motivací) a Brückner 240n.
Trubačev v SM už neopakuje svůj výklad ze SlavR 11,228-30 a VSUa 4,138n, kde vidi výchozí motivaci v pohanském obětním rituálu starých Slovanů, kteří věšeli obětovaná zvířata nebo jejich kosti na stromy v posvátných hájích. Mimo s lit. spojuje sl. slovo s něm. heben 'zvedat', heften 'pripevňovať, germ. *hafjan 'zvedat' s předpokladem společného ie. *kap-, *kabh- 'chytat, lapať. pv
kfldranth, -a m. 'quadrans (druh mince); Quadrant (Art Münze)' (Mar)
Římská mince quadrans měla hodnotu čtvrtiny asu. Var.: komdratb tv. (Zogr).
Et.: Přejato jako novozákonní biblismus z ř. r.oS-oávznc. tv. (tak Matzenauer 1870, 391; Vasmer 1907, 243 i IzvORJS 12, 2, 244 a Vasmer 1909, 91; o zařazování ř. á-kme-nových maskulin k o-kmenum ve sl. viz Dicls 1963, 182, pozn. 20) a to z vglat. *codrant-j*quodranl-, lat. quadräns, gen. sg. quadrantis tv. K stsl. ko(n)- sr. i lat. nom. pr. Quadrälus, doložené epigraficky ve 2. stol. n. í. v podobách Quodratus a Codrato > ř. KóSoa-Tog (v. Leumann-Hofmann-Szantyr 1, 91) > Stsl. Kodralb, Kondratb; v. SJS 2,44. bs
kogda adv. interog. 'kdy; wann'; adv. indef. 'někdy, kdysi; irgendwann, einsť; konj. 'když; wenn' Var.: kbgda, kogbda (dolož, i v kanonických památkách); v Slepě a Mak přesmyknuté kodga (Diels 1963, 123, další názory v. Kopečný, SB 1, 309; týž přesmyk v Slepč i u jegda, togda, viz s.v.). SJS zde uvádi i ojed. scsl. a chcsl. kada (< *kbda nebo zjednodušené kbgda; v. níže). Ye spojení da ne kogda, eda kogda 'aby někdy ne'. Adv. indef. někogda, někbgda 'někdy, jednou, kdysi', neg. nikogda(že), nikbgda(že) 'nikdy'.
EL: Psi. *kog(b)da, *kbg(b)da > b. kogá, mk. koga 'kdy, když', mk. i 'dokud', dl. ga 'kdy, někdy', br. dial. ka(h)dá-ta 'někdy, kdysi' (SBrH), r. kogdá, dial. i kovdá, kodá 'kdy, někdy; když; (teprve) až; jestliže'; v dl. a r. dial. i v platnosti part. zesilovací, expr. ap.
B. kogá je pokládáno za zkrácení přesmyknutého kodga (Meillei 1934,470, BER 2, 514). Dl. ga odvozuje Sch.-Šewc 218n ze staršího gda < *h>gda.
Sch. kód, káda 'kdy, kdykoli; když, až; kdyby' vykládá Meillet l.c. zjednodušením z *h>gda, Skok 2, 114 však vychází z psi. *kbda. Také Bezlaj 2, 8 vyvozuje sin. káaar 'kdy, když, kdykoli' z *kbdaže.
O synonymním *kogdy, *kbgdy (stč., č. dial., slk. stp. p., r. dial.) v. SB 2, 351, Slawski 2, 138n; o dL dial. kegdy, kedy v. Sch.-Šewc 509.
Slovo složené (*ko-gda), pravděpodobně pozdně psi., jak ukazuje neobvyklá skupina -gd- (Shevelov 1964, 191). Počáteční ko- je nepochybně pokračováním pron. *kb (v. k*to). Výklad o -gda v. jegda. Obdobně je tvořeno inogda (v. ín»), togda (v. togda), vbseg-da (v. vhsb pron).
Pokud jde o vztah podob kogda a kbgda, většina badatelů pokládá kogda za starobylejší, protože paralelní jegda, vbsegda má plný vokál; změnu o > b vysvětlují redukcí (wijk, AslPh 41, l I7n, Meillet l.c. aj.). Porzeziňski, PF 10, I33n zde vidí už ie. ablaut, Diels 1963, 93 ablaut mladší, sekundární. KuTbakin 1928, 27 pokládá obě podoby za paralelní; podobně Isačenko, ZsiPh 40,314, který má ko- za nom. sg. n., la- za nom. sg. m. Spíše je však -a- anal. podle *kbda, *kbde (Zubatý, AslPh 15, 506, Bern. 1, 673, Vaillant 2, 706 aj.). ŽŠ
kokošb, -i f. 'slepice, kvočna; Henne, Gluckhenne'
O vztazích stsl. synonym kokosb, kuriča (v. kun.) a Igiaja (v. leř.aja) v. Rusek, SbLehr-Spíawmski 199-203 a Horálek 1954,
95.
Et.: Psi. kokošb ap. > ojed. b. kókoš m. i f. (Gerov, M-B, BER 2, 540), mk. dial. kókuša (Malecki 2, 52), sch.
kokôš f., dial. kôkoša, kôkoša, sin. kokôš f. (Plet.), slk. dial. kokos m. (SSJ), stč. (Gb), č. dial. kokeš m. (Bartoš 1906), č. st. (Jg) a dial. (Kott i, 719) kokos m, luž. kokos f., pom. kokos f., p. kokosz f., dial. kokosza f. (Karto-wiez), ukr. kókoš m., r. dial. kókoš m. (Daľ; též v hydron. Kokos m., Vasmer 1961, II, 393), vše 'slepice', 'kohout' ap.
Vzájemné vztahy kokos, kokot a kura v jednotlivých sl. jaz. hodnotí Horodyská, PorJ 1963, 425n.
Utvořeno suf. -ošb od onom. koř., který je i v ko-kotb 'kohout' (v. kokot*); sr. Bern. 1,541, Boranié, Rad 178, 14n, Vasmer 2, 584, Slawski 2, 338n aj. pv
kokotb, -a m. 'kohout; Hahn'
Kômp.: kokotoglašenije 'kuropění, kokrhání' (ř. i)£v.t.oQO0(ůviv. tv., Ix Mar; 2Sogr má zde kwraglašenije, v. Schu-mann 1958, 37).
326
kokett)
koleno
Et: Psi. kokotb > sch. kököt, sin. kokóí, slk. dial.
(Kálal, Gregor 1979 aj.), SÍČ., č. dial. (Bartoš 1906), luž. Stp., p. st. kokot, p. dial. i kokut, br. dial. kákat, nkr. kókot, str. kokotb (StrS), r. dial. kôkot (SRNG 14, 99), vše 'kohout', též 'samec tetřeva' aj., slk. jen metať", 'penis*.
Vedle m. kokotb 'kohout' a f, kokošt 'slepice' (někde 'kohout', v. kokošh) existuji ve sl. jaz. i tvary s -u- (p. dial. kokut) a s -g- (kogut, kohút, kohout 'kohout, samec u drůbeže; tetřev' v slk. č., č. st. a dial., p. (< č. T), br. ukr. « p. 7), r.), asi expresivní obměny pův. kokotb (v. Oirebski. JP 41, ISO«, který označuje koguit, jako zhrubělou formu ke kokou). Výklad Rudnického (SlOc 15, 30), který vysvětluje koguto z psi. *kog&tb 'pazour, dráp ap.\ je nepřesvědčivý.
Psi. kokoib 'kohout* je pokračováním zvukomalebného ko-ko-, napodobujícího hlas drůbeže, sr. i sl. kokotati, které Machek s,v. kohout charakterizuje jako zvuk, který vydává kohout, když varuje před nebezpečím nebo když svolává slepice k zrnu. Obdobné onom. názvy kohouta s dvojím k jsou i v dalších ie. jazycích, sr. stind. kukkuta- 'kohout*, r. mx-xóc; tv., lat. příjmení Cicirrus (z osk., kde znamenalo 'kohout vycvičený ke kohoutím zápasům'), dán. kok, švéd. dial. kokk, angl. cock, ags. cocc, něm. Gockel, fr. coq, vše 'kohout' aj. (v. Pokorný 611). I u o-statních názvů ptáků je onom. původ Častý, sr. stind. káká- 'vrána', ř. xaxxaßn 'křepelka', psi. *žegbzula 'kukačka' aj.; o dalších v. Mareš, Slávia 36, 345-373. pv
kokulb v. kukiifi.
kolesbnica v. kóto
kolěbatí, -bljetr. 'kývat, kolébat; hin und her bewegen,
wiegen'; refl. í 'váhat; zögern'
Der.: kotěbanije 'kolísání', v Bes kolěbětb, kolybělb f. 'kolébka'; pref. pokolěbati se 'zachvět se, otřást se', vbskolěbati se 'zakymácet se, zazmítat se*.
Exp.: Z csl. je r. nepokolebimyj 'neochvějný' (Preobr. 1, 333).
EL: Psi. kolěbatí, -le-t -ly- ap. > b. kolebája se, mk. koleba (se), srb. kolěbatí (se), ch. st. koljěbati (se), sin. kolěbatí, stslk. kolébat' (HSSlk), slk. kolembať (sä), kolimbaf (sa) (se sek. expr. nasalisací), Č. kolébat (se), hl. kolébat (so), dl. kolébáš, porn. kolěbac (sa), p. st. kolébat (sie), stp. i cholebat (sie) (SSíp), br. dial. kalyvácca, ukr. st. kolybáiy(sja), koljibáty (Žel.), ukr. kolyváty(sjá), str. kolebati(sja), kolěbati(sjd), koliba-tisja (StrS), r. kolebát\sja), dial. i kolybát\sja), kuly-báť(sjd) (SRNG 14,204n), vše 'kolébat (se)', přen. 'kolísat, váhat, být nerozhodný' ap.
Nelze odloučit od sloves s expr. -sáti, -chati, -lati: slk. kolísať, č. kolísat, hl. kolsat, p. kolysač, koly-chat, br. kalychác', dial. kalychácca, kalytácca (SBrH), ukr kolysáty(sjá), kolycháty(sja), r. koly-
cháť(sjá) tv. (spojuje již MEW 124 aj.).
Koř. *-lyb- v kolybati, -sati, -chati, -lati vysvětluje TmbaČev, SM 10, I64n neobvyklým v sl. expresivním přetvořením *!oib-> *Hlib- > "lyb-.
Slovo roá více výkladů, ale žádný přesvědčivý. Situace je ztížena i velkým počtem expresivních variant (mimo výše uvedené napr. i slk. celembať, celengať, colingať sa, combáíať, combať (Kálal), č. dial. kombélal (Kott 6) ap.); nelze vyloučit ani kontaminace.
• (1) Psi. kolébali < psi. ko + psi. *lěb-j*leb- (< ie. "leb-'kolébat, konejšit ap.'). (2) Psi. kolěbatí < psi. ko- + psi. *lib-i*lěb- (< ie. Tleibj toib-).
(1) Matzenauer, lf 8, 187, nověji Holub, H-L 247 aj. vykládají slovo z pref. ko- a psi. *lěb-j*leb- (< ie. *leb-, které je např. také v lat. labare 'viklat se, kolísat, váhať; Pokorný 655). Takto vzniklé slovo je expresivní; tím se vysvětlují další fonet. změny. Za nej přijatelnější pokládá tento výklad Trubačev, SM
10, 12911.
Holub 107 a H-K 176 nevylučují ani kontaminaci s kolo (< *k%el-, v. boto), což připouští i Síawski 2, 347n. Přímo z kolo vychází Brückner 245, aniž by se ■zabýval neobvyklou slovotvorbou. Z ie. *k#ol- vychází i MladenoV 246 (jenž sera řadí i psi. *kottití a *kolii, v. klatiti (se) a klatí); shodně BER 2, 550a,
(2) Machek (SPFFBU 1, 84, Machek 1968, 268) spojuje
kolěbatí se sém. blízkým kolísali (< ie. *leib-) a odvozuje je z o-ové varianty *loib- téhož ie. kořene.
Podle Bernekera 1, 546 a Skoka 2, 125 je kolěbatí onom. původu.
Nejisté je příbuzenství se stnord. skjalfa 'třást se, chvět se', ags. scietfan t v., sthn. scetah 'šikmý, křivý' ( < ie. *(s)kel- 'ohýbat, křivý', Pokorný 928), které předpokládá Zupitza 1896, 154, a se stind. skhálati 'potácet se, vrávorat, kolísať (< ie. *skhel- 'klo-pýtat, vrávorať, Pokorný 929 s otazníkem ke *(s)ket-), v. Poteb-nja, RFV 4,210, Preobr. 1, 333, Mladenov 246, S-A 1955, č. 353, BER 2, 550 aj. pv
koleno, -a n. 'koleno; Knie'; 'pokolení, kmen; Geschlecht, Stamm'
Komp.: inokolěnbnikb 'cizinec' (r. äMAyvAoc.).
EL: Psi. koleno > b. koljáno, mk. koleno, s. koleno, ch. kôljeno, dial. kôlino (RSAN), sin. koleno, slk. č. luž. koleno, pom. p. kolono, br. kalena, ukr. kolino, t. koleno, vše 'koleno', odtud přen. a) 'něco zahnuté-
327
koleno
koleda
ho, ohyb (napr. roury, řeky aj.)*, b) 'kolínko na stéble' (b. mk. sch. kaš. ukr. r.), c) 'hudební motiv nebo taneční figura* (VŠi.; zřejmě z 'ohyb' (kudrlinka?), sr. sém. posun 'kloub' -*■ 'článek právnického testu' s.v. člení,);
častý význam 'generace, rod' (jsl., slk. arch. a dial. Orlovský, č. arch., vsi.) snad pod vlivem biblického textu? Starý je asi i der. pokolěnije tv.
Psi. koleno je tvořeno ojedinělým suf. -ěno (Vondrák 1906, 1, 419; Vaillant, 4, 622n), vzniklým tematizací suf. -en-j-ěn- (SK i, 129 aj.); méně presne srovnává Trúba-čev 1959, 161 s vývojem psí. *jbm§  > č. jméno aj.
Nejistého původu.
Psi. koleno patří do skupiny hláskové velmi blízkych psl. výrazů, označujících jednak části lidského tčla (četo, čelist, kloub, koleno), jednak části lidského společenství (pokolení, čeleď, člen, člověk). Zda se skutečně jedná ve všech těchto případech o výrazy geneticky totožné (v kladném případe, jak se jednotlivé významy postupně vyvíjely), příp. které z nich jsou navzájem příbuzné a které nikoli, je sporné a bývá vykládáno různě (v. čeljadt, čeljDStb, čelo, člověk r,. Členi, klobtki).
• (1) Psl. koleno ~ ŕ. y.äiov, lit. kelys aj.
(2) Psl. koleno < ie. *0et-jk^ol- 'otáčet, kolo'.
(3) Psl. koleno < *k"el-/k^ol- 'rodit se, vypínat se, růst' x *kel-fkol- 'otáčet, kolo'.
(1) Většinou se uznává příbuznost s ř. xwlov 'kloub, článek, člen' (Bern. i, 546), s lit. kelys 'koleno', lot. celis tv. a s podobně tvořeným lit. kelěnas 'koleno, čéška'. Všechna tato siova se spojují i s psl. *čelm> (v, ělĚrn.); tak už Persson, KZ 33,288 aj. Přijímají baltisté (Fraenkel 237) i grécísté (Frisk 2, 61).
Stanovení dalších příbuzných slov je však problematické. Pokorný 928 řadí jtčUovk ie. *(s)kel-/(s)kol-, kdežto psl. koleno a *čelm vykládá z *k&et-, v. (2).
(2) Iľjinskij, AstPh 29, I63n vyřadil psl. koleno, *čelm a lit. kelys z okruhu (1) a spojil je s psl. kolo 'kolo', ř. néÁco 'pohybovat se', nôAoq 'osa', xůxíoq 'kruh', lat. colere 'pěstit, vzdělávat5, callum 'krk*, střir. cul 'vůz*, něm. Hals 'krk' aj., vše z ie. *kvel-j k"ol- 'otáčet, kolo' (v. kóto). Toto stanovisko nověji zastává pouze Pokorný 639n a BER s.v. koljáno (v ber
se ale k témuž kořeni řadi i ř. x&Xov ap.); TrubaČev i 959, 158n
vycházel u ie. *k#el- z významu *'rodit se'; v SM s.v. koleno vyložil možnost vzniku takového významu z **otáčet se' sém. paralelou něm. werden 'stát se' < ie. *ifert- 'otáčet se', ale samo psl. koleno tu vyvodil z ie. *kel- s předpokládaným význ. 'rodit se, vypínat se, růst' (Trubačěv 1959, 158n; týž SM l.c.), jež se zkřížilo s ie. *kMel- 'otáčet' aj. (v. 3).
S koleno bylo spojováno i ř. téíoq 'konec' (odlišované od xéXoq 'zástup', v. člověkt); Chantraine s.v. xékoq oba významy spojil, ale vychází z pův. -f-.
(3) Výrazy, které Pokorný řadí ke kořenům *(s)kel- 'ohýbat* (928, v. i), *kel(H)- 'vypínat se' (544, v. četo), *kM- 'otáčet' (639, v. 2) a *k#el- 'zástup' (640. v. čcijadb, ěiověki,), spojoval do menšího počtu skupin už Fick 25, 184 a 386. MEW později slučoval psl. koleno a čeljadb (podobne Siawskí s.v. kolono, czeladí). Šumán, AslPh 30,296 dále připojoval psl. čelo. V tomto slučovacím procesu se nejdále odvážil TrubaČev,
SM s.v. čelnb, čelo, čeľadb, čelustb, čblm> a zvi. s.v. koleno, který
všechna vyjmenovaná psl. slova spojuje v rámci jediného psl. kořene, vzniklého kontaminací ie, *kel- *'rodÍt se, vypínat se, růst' s ie. *k*el- 'otáčet'.
Příbuznost pojmů 'rodit se', 'koleno*, 'generace' dokládá ř. a lat. paralelami od kořene *gen(H)~ 'rodit se, vznikať (sr. ř. yévsc&ai 'vznikať, yévoq 'rod', yóvv 'koleno, pokolení', příp. i yváSoe, yévvq 'čelist' a lat. genus 'rod', genii 'koleno, pokolení', příp. i gena 'tvář'). Sém. vztah mezi pojmy 'koleno' a 'generace' lze doložit paralelami z většiny ie. jazykových větví a bývá vykládán různě. Back, IF40,162n upozorňuje na egypt. hieroglyf 'rodiť, který představuje ženu rodící na kolenou, a navrhuje předpokládat významový posun 'koleno' 'poloha na kolenou' h> 'rození'. Jiné stanovisko zaujímá Loth,
Revue celtique 40, I43n (doklady ze stir.) a Benveniste, bsl 27,51n (doklady ze sogdijštiny), kteří soudí, Že jde o odraz ie: zvyku, že otec legitimizoval své dítě tím, že si je položil na kolena. Přesvědčivěji se domnívá Cahen,
BSL 27, 56n (doklady z genn.), že lidské tělo sloužilo jako
zdroj metafor k popisu sociální struktury (tomu by nasvědčoval i sém. posun psl. *čelm 'kloub' -+ 'člen společnosti', v. člžm., a dále běžné metafory, sr. napr. č. hlava 'vedoucí', pravá ruka 'pomocník', iíŕ/'člen' ap.). V každém případě je však předpoklad tak širokých et. souvislostí, s jakými se počítá v SM l.c., značně nejistý.
Mylný je názor, že koleno 'pokolení' není geneticky příbuzné s koleno 'část nohy' fjfjinskij, AslPh 29, 163, Šumán, AslPh 30, 296n, Meillet, MSL 14, 375 a BSL 27, 54n aj.). pp
koleda, -y f. 'koleda; Neujahrsfesť (ix Euch)
Doloženo ve spojení itim kolgdo;]át. o označení pohanského
zvyku, za který je třeba se kát.
Exp.: Csl. koleda > rum. colind, colindä 'vánoční a novoroční
píseň, koleda' (Tiktin 391).
Et.: Všesl.: b. koleda, Gerov i káljada, kolada, mk.
kolede n., sch. koleda, koleda, koledo, koledo, ch.
kbledva, pl. Kolede, Kolede, sin. koleda, častěji v pL
kolede, slk. koleda, dial. kolada (Kálal), stč. kotada,
stč. č. koleda, dl. st. kóloda, stp. kolanda (SW)ř stp.
p. koleda, zřídka kolada (SW), br. kaljadá, pl. kaijády,
328
koleda
koliko
ukr. r. koljadá, dial. i kóledá, kotidá, kóljáda (SRNG 14,221), 'kolední píseň zpívaná v období okolo Vánoc' (všesl.), 'dar koledníkům' (slk. sté. č. dl.st. stp. p. vsi.), 'obřad koledování' (mk. scb. sln. slk. stč. č. vsi.); přen. i doba, kdy se koleduje: 'Vánoce' (b. mk. sln. pi., č. p. ukr.), 'Štědrý den' (mk., sch. pi, r.), 'druhý svátek vánoční 26. prosince' (č. spis.), 'den Kristova narození' (v b. 7. ledna, v br. pi., ukr. 25. prosince), 'Nový rok' {sch. stp.) aj.
O cestách přejeti do vsi. jaz. v. Desnickaja, VJa 1978, 2, 45, přehled významu v r. dial. Desnickaja, SUaz DC, 80-82.
Psi. přejetí z lat. calendae s pův. významem 'první den v měsíci v římském kalendáři' (sr. MEW l23n, Bera.
1, 544n. Slawski 2, 353n, SM 10, 134n aj.); V. též kalairwly tv.
K přejetí došlo na Balkáně, z jsi. jaz. přešlo do vsi. a zsl. {Desnickaja l.c). Už ve vglat. znamená také 'první den nového roku', který byl situován do jarního období (rét. kalenne 'májka'), letního slunovratu (lombardské kalent 'svátek spojený s vyhnáním dobytka na letní horskou pastvu'), ale nejčastěji do období zimního slunovratu (prov. calendas 'Vánoce', bret. katanna 'novoroční dar' ap.), v. ml 140. Poslední význam byl přejat křesťany od pohanských Slovanů. S přejetím do křesťanské terminologie byl termín později v jednotlivých sl. jazycích přenesen na Vánoce a následující svátky (MM. 1875,
22n aj.). . pv
koti adv. temp. interog. 'kdy; wann'; indef. 'někdy; ir-gendwann'
Ve spojeni eda koti konj. 'aby snad ne'; vzhledem k tomu, že tento význam má i pouhé eda, můžeme spojení eda koti pokládat za expr. zesílení.
Se záporem ne ... koti, ni ... koti, nikoli, nikoliže 'nikdy', lx Slepí nikoliže jako neg. odpoveď 'ne, nikoli'.
S prep. dokotě, dokoli 'dokud, jak dlouho', s indef. prefixem několi 'někdy, jednou', v Bes 2x 'poněkud, nějak'.
S part. -žbdo (o ní sub kbžbdo): kotižbdo jen ve spojení s dalšími pron. a adv., má platnost part. generáli začni: lže kotižbdo 'kdokoli', ideže ašíe kotižbdo 'kdekoli', ja-može kotižbdo 'kamkoli', lx Euch jakože kotižbdo 'cokoli'; koližbdy v. kolu
EL: Psi. koti > b. arch. káli 'kdy, někdy', kóli, kole 'když' (Gerov), sch. koti, arch. kdlje 'kdy, někdy', stč. koti 'kdysi, někdy', br. kalí adv. 'kdy; brzy, časem', konj. 'poté co, když', ukr. koly adv. 'kdy, kolik', konj. 'když, zatím co, poté co', r. kóli, kol arch. 'jestliže, když', dial. kóli 'kdy, někdy', 'když' ap.
Stsl. koti se jako adv. temp. sémanticky odlišuje od kolb, které je adv. míry, často s expr. zabairením;
v. kofe. Vycházíme z předpokladu, že obě adv. jsou téhož původu.
• Psi. koli < ie.        + psi. part. -/'/-/é/-&.
Tradičně je psi. koli odvozováno z íe. pron. *k$o-(v. třbto), rozšířeného o formant /-ový; takovými útvary jsou i lat. quälis 'jaký*, ř. nnM-xoq 'jak
Velký' (Bnigmann 2, 2, 382, Ljapunov 1900, 162 aj.), lit. kôl, kôlei 'jak dlouho ap.' (Specht, KZ 52, 90, Bern. I, 674, Fraenkel 280aj), které ovšem předpokládají ie. *k#á-. Tuto nesrovnalost vysvětluje Stang, nts i 3, 286n tak, že *-li-, tvořící adj. ze zájmen, přistupovalo k o-kmenu m. nebo k a-kmenu f. podle rodu jména, k němuž se adj. vztahovalo; časem převládl jeden tvar, a to ve většině jazyků ä-kmenový, v si. 0-kmenový.
Lit. keli 'jak mnoho, kolik', které je sem rovněž zahrnováno (Specht l.c., sb 2, 360 aj.), je snad var. lit. kôl(eí) nebo by mohlo jít o vliv p. dial. kieli 'jak velký' (Karlowicz 2, 345).
Na ustrnulé pády pův. adjektiva v sl. jazycích by mohlo ukazovat zakončení -hj-lij-lĚ; Vondrák 1906, i, 482 má koib za ustrnulý ak. sg., koli a kole za lokál (pod. Bjinskij 1905, 68, Vaillant 2, 536n). V 2. vydání (1924, 644) však Vondrák tento názor opouští.
Jako útvar až psi., a to nom. sg. n. *ko s rozšiřujícími /-ovými part. vyložil psi. koli Isačenko, ZslPh 40, 315. Trubačev, SM 10, 86 předpokládá psi. spojem dvou slov, pron. n. ko a part. li, lě.
Paralelnost adv. koli, -lě, -lb s toli, -tě, -lb (v. toli, tok.) a jeli, -lě, -lb (v. jeli, jek) svědčí o tom, že v sl. jazycích došlo k anal. vyrovnávání; je tedy velmi nesnadné určit, zda odpovídající ie. útvary jsou paralelní nebo příbuzné.
Machek, Slávia 16, 168-170 odděluje postp. -koti od adv. koli: postp. -koli. které je zesilovací a zevšeobecňovací, spojuje se Stind. zesilovacím khálu; neg. na khálu 'vůbec ne' podle jeho názoru dobře odpovídá č. nikoli. Výklad přijímá Slawski 1, 23, připouští Mayrhofer 1956, 1, 306, většinou je však odmítán (Vasmer I, 599, Mayrhofer 1986,1,450, SM l.c, ESUkr 2, 509 aj.).
Cvetko, Ling 11, 33 odvozuje sl. koli z ie. *kMel-, z něhož je stind. kálá- 'chvíle, příznivý okamžik'; Bezlaj 2, 56n připojuje sch. dial. čelo '12 hodin z dne', které Mayrhofer 1986, 1, 343 pokládá za příb. se stind. kalá-, ne však se sl. kolt ŽŠ
koliko adv. ínterog. 'jak velice; wie sehr*; 'kolik; wie-vief
Ve spojení koliko pače 'čím spíše, oč více'; lx Bes sb koliko 'jak velice, do jaké niíry'; indef. několiko 'několik'.
Pron. interog. kolikb 'jaký, jak veliký', ustrnulé koticě-mi, kolicěmb 'oč více'; ojed. jelikolikb 'jak veliký'.
329
koliko
kolo
Der.: csl. količbstvo  (Bes),   količbstvije (VencNik) 'množství, kvantita' (slovotvorný kalk ŕ. nooóxnc, tv.; Šan skij, seš. 8, 201).
Exp.: Z csl. je r. količestvo 'množství, kvantita' (Yasmer 1,600, Šanskij l.c), snad i ukr. arch. kolýko 'jak velice' (Žel.).
EL: Jsou rozdílné názory na to, zdaje prim. adv. koliko či adj. kolika; jejich přehled v. sub jeliko. Náš výklad vychází z adv.
Psi. koliko/kolbko > b. kólko, mk. kolku, sch. koliko /koliko/koliko, hovor, kolko, sin. koliko, slk. koíko, č. kolik, arch. koliko, pomsln. kilka, stp. kil-ko, kielko, p. kilka, kilku, kilkoma, arch. i kilkg, br. kólki, dial. i kotka, kóliki, ukr. kiľka, dial. kiíky, kiľko aj., r. spis. jen pref. skalko, dial. Í kólko, vše s významem adv. interog. a relat. 'kolik, jak mnoho' (jsi. slk. č. stp. vsi.), dále na začátku vět zvolacích 'jak' (jsi. slk. č. stp. vsi.), srovnávací Jako' (b. mk. s.), 'několik' (stp. p. pomsln. br. ukr., r. dial.), 'jen, aspoň' (sch.); podrobněji o významech v. SB 2, 362-3.
Vztah psi. koliko : kolbkoýt vykládán různě. Ljapunov 1900, 162n pokládá podobu *koit>k- za sek., za zkráceni kolih, podle kolb nebo (ve vsi.) vlivem prízvuku na I. slab.; také Stawski 2,162 má kolbko za mladší, pod. Vaillant, RÉS 9, 8. Naopak Machek vykládá -ť- v kolikb jako ana). podle velikb.
P ojed. koliko (poč. 16. stol.) pokládá Stawski 2, 357 za domáci, podle Basajc-Siatkowského (SFPS1 7, 25) jde spíše o přejeti z č. Stp. kilko, kielko, p. kilka, kilku ap. vysvětluje Slawski 2, 162 z psi. koliko/kolbko vlivem p. kile, kieie, a to anal. podle jelě, p. ile. Také luž. keiko 'kolik' je podle SB 2, 346 z koliko, obměněné podle jeliko. Sch.-Šewc, ZS1 20, 366, pozn. 3 vykládá z koliko jen hl. keiiko, keiko (s hl. změnou o > e); dl. keliko, keiko však odvozuje z psi. dial. "kelikojkelbko, k němuž řadí i p. kielko (v. i Sch.-Šewc 512). Protože však zde nedošlo k psi. palatalizaci, musíme tyto tvary pokládat za pozdější, anal.
Odvozeno z adv. kolijkolb 'jak velice' (v. kob\ kob>), které je zesíleno part. -ko; obdobně je tvořeno i jeliko, toliko (viz). O part. -ko v. sub jeliko.
Nepravděpodobné je rozdělováni psi. koliko na *ko-liko, které naznačil už Miklošič (Mikl. 1852, 2, 247) a uvádí Gorjajev 324; -liko spojuje s psi. likb 'tvar, podoba'. Tak rozděluje i Szemeré-nyi, AlON-L 2, s, 6-8, který ko-liko spojuje s gertn. zájmennými adj. *h\va-lika-, *swa-lika-. Podrobněji o tomto výkladu v. jeliko; v. SB I, 320 a Kopečný, NŘ 55, 71. Žš
kolo, kokse i kola n. 'kolo, kruh, kotouč; Kreis, Rad, Scheibe'
Již v stsl. převládají tvary o-kmenové (v. materiál SJS).
Pl. kola 'vůz'. Adv. a prep. s gen. okolo 'kolem, okolo'.
Der.: Rel. adj. kolesbrlb (Ix Pařím);kolesbflica 'vůz' s rel. adj. koIesbfliČbftb (Ix Supr).
Et.: Psi. kolo, -ese 'kolo, kruh' > b, kóló, koleló (kontaminací kolo a koleso, v. Brandt RFV 22,139), mk.
kolo, sch. kolo, koleso, sin. kolo, kolo, slk. kolo, koleso, č. kolo, stč., č. st. i koleso (Gb, Jg), hl. kolo, koleso, dl. kolo, kólaso, plb. tolii, porn. k^olo (PWb), kaš. kolo, p. kolo, stbr. koleso (Skaryna), br. kola n., dial. kaljasó, kóljaso, stukr. ukr. kolo, ukr. í koleso, i. koleso, 'kolo, kruh' (všesl.), v dial. a ve spec. terminologii s řadou metaf. a meton. významů, např. 'taneční kolo, druh tance' (sch. sin. slk. č. p. br. ukr.; v tomto významu b. dial. kolo-igrg, Duvernois 1889), nověji 'bicykl' (b. hovor., mk. sin. zsl., r. dial. SRNG 14, 129), aj.
Nejčastěji v pl. nebo nověji jako f. se vyskytuje ve většině sl. jaz. ve významu 'vůz', sr. b. kolá f., dial. i kolá pl. (BDiaj 3,90), mk. kola f., sch. kola pl., kolesa pl., sin. kola pl., slk. kolesá pomn., stč. pl. kolesa, č. st. pl. i f. kolesa (Gb, Jg, SSJČ), č. pouze dem. koleska f., plb. t'ölä, toläsenä pl, stp., p. st. a dial. kolasa f. (SStp, SGP), stbr. kaljosy pl. (Skaryna), br. kaljosy pl., koljosa f. (Karskij, SbORJS 75,3, s. 7; 88,1,10), dial. kola pl. (SBrH), ukr. kola f. (Hrm), kolesa pl. (SUM), str. kola f. (Srez.), přen. v astronomii 'souhvězdí' (stbr.), 'Velký vůz' (sch. sin., str. - zde i 'Orion').
Z p. je r. koljáska, odtud ukr. koláska (Slawski 2, 343n), lit. dial. kaliäsa (Brückner 1877, 89) a b. kaljáska', sin. koleska je podle Plet. také z r., spíše by však mohlo jit o přejetí z č. Mylně označuje Bern. 1, 549 p. kolasa a r. koljáska za přejeti z rom. jaz.; í-kmenové názvy vozu byly přejaty ze sl. do dalších evropských jaz., sr. něm. Kalesche (ze stč. kolesa), hol. kales, it. calesse, špan. calesa, fr. calěche, švéd. kalesch aj. (Falk-Torp).
Všesl. (mimo plb.) je i prep. a adv. okolo 'okolo, podél, blízko U, k'; v. Kopečný, SB 1, 88-91; zde i další sl. materiál.
• Psi. kolo, -ese < ie. *k#el- 'pohybovat se, otáčet se aj.'
Psi. kolo, -ese patří k ie. slovesnému koř. *k#el-(sr. stind. čárali 'pohybuje se', ř. nkXrů a nikopm 'pohybuji se, nastupuji' aj.), který je součástí slov s významem 'kolo, kruh' i v dalších ie. jaz., např. ve stind. diväkará- 'slunce' «- *'kolo, kruh dne', stprus. kelan 'kolo', v lot. jen v komp. du-cele, -celis 'dvoukolák'; v reduplikované podobě *k^eklHo- ve stind. čakrá- 'kolo', ř. xvxkoq 'kruh, kolo', stnord. hjól, hvěl 'kolo', angl. wheel 'kolo, kruh' < germ. *h)fehHa-. Jen v sl. se objevuje s-kmen; o magickém podtextu v sémantice některých s-kmenových termínů v. Lukinovová, Mov 1983, 6, 51-56.
Týž ie. kořen se vyskytuje i v dalších ie. jazycích u názvů vozu, sr. stir. cul 'vůz', s reduplikovaným koř. v toch. A kukal, B kokale 'vůz' ap.; v. Pokorný 639n.
Vzájemným vztahem 'kolo' a 'vůz' se zabývá Ivanov, SbGeor-giev 114n, který uvádí jako přesnou paralelu sl. kolo : kola lit.
■
330
kolo
komeotarisii
rälas 'kolo' : pl. rätai 'vúz\ lot. rals 'kolo' : pl. rati 'vůz' {< ie, *roto- 'kolo', *ret(h)- 'běžet, plynout, koulet se ap.', které je i ve stind. rátha- 'vůz', stir. roth 'kolo', lat. rota a něm. Rad V/., v. Pokorný 866). Topografii a chronologii *kuolo- a *roto- v. SM 10, 143il
Jde o prastarý termín, patřící k charakteristické ie. reálii - vozu na kolech, umožňující velkou pohyblivost ie. kmenů. O difúzi ie. pojmenování vozu do slovní zásoby jazyků Eurasíe v. Blažek, spffbu 34,
27-31.
Nostr. stáří kořene *koíA 'kulatý, točit se ap.', doloženého i v semitoham., kartv., altaj., snad i v ural. a dráv. jaz., předpokládá R-Sviťyč 1, 326n. pv
kolorija, -\\e f. (lx Christ)
CsL výraz je nejspíše pouhou grafickou adaptací ř. výrazu z odpovídajícího místa v NT (A 16, 12), pro soudobého překladatele možná ani séra. ne dosti průhledného. Míněno je zde jihomakedonské město Filippy, od Augusta vojenská kolonie a od 1. stol. n. 1. sídlo početné křesťanské obce.
el: Přejato přes ř. nt xoXcovía 'kolonie* z lat. colónia 'osada'.
Str. doklady ze 17. stoi. (StrS) a doklady z dalších sl. jazyků reprezentují pozdější přejetí z jiných jazyků. bs
koluríje, -ija o. 'oční mast; Augensalbe' (lx Apoc) Var.: kollirije (Rumj).
El: Přejato z ř. xoXXodqiov (a kollirije z variantního xoXXÓQiov, r. o [ij, sr. Thumb 1910, 2) tv„ jež je der. od ř. xoXXoóga (xoXXôqol) 'bochník, placka (chlebová)'. Sem. se v ř. jedná o metaforu podle podobnosti v barvě či v tvaru, do nějž byla mast uhnětena (tak
Zoretl 1911 s. v. xoiAůgiov). bs
kolt, -a m. 'kůl; Pfahl'
Der.: koHje (lx Gl) kolekt. n. 'kůly* (tak SJS; mohlo by však mít i význam 'trní, ostnaté větve', vzhledem k r. předloze oxůkoi/r 'kůl' i 'trní' a k variantě tnnije v Tun); nakoliti 'opevnit kůly' (lx Grig Zach).
Et:Psl. kolb > b. mk. srb., ch. st. kol, spis. kôlac (< -bcb), sin. kol, slk. kôl, stě. kól, č. kôl, hl. kol, dl. kôl, plb. ťúläc a kaš. kůle (< "tofoe*), pomsln. Iďol, stp. kol, p. kôl, dial. i kój, br. kol, ukr. kil, r. kol, vše s významem 'kůl, tj. (silnější) tyč se zaostřeným koncem' a dále v různých specifikovaných významech, např. 'kůl v plotě', 'tyč, lať, žerď', 'kyj' atd.
• (l) Psi. kolb 'kul' ~ psi. *koltikofp 'štípat, sekať. (2) Psi. kolb 'kůl* < ie. *kel- 'tenká tyč, šíp, tuhé stéblo*.
(1) Psi. kolb 'kůl* se obecně spojuje $ psi. *kolti kolo 'štípat, sekat' (v. klatí, tam i další ie. příbuzenstvo), pův. význam byl nejspíš "'"odštípnutý či osekaný kus dřeva*. Blízce příbuzné je lit. kuôlas tv. (se zdlou-
ženým stupněm; Brůcknerova (Briickner 1877, 98) hypotéza o přejetí lit. slova z p. se dnes nepřijímá, v. Suaa. RFV 70, 255, Trautmann 114, Fraenkel 312, Stawski 3, 39n aj.), se Stejným stupněm ablautu pä-kalasjpa-kälas 'klín, kolík'. Dále sem patří ř. xóXoq 'bezrohý; bez hrotu', xoXáittEiv 'bít, sekať, tteXoí' č,áXa (Hésychiova glosa), stind. kalä-'kousek* (Mayrhofer 1936,1,321), alb. hell 'rožeň, kopí', toskické hale 'tříska, osina ap.', hole 'tenký, jemný' (Meycr I45n, Jokl, IF 37, 98n), vše z ie. *kel- 'bít, sekať (Pokorný 545n.). Připojení stind. kila- 'kolík, klín' (tak Schmidt 1871, 2, 216, MEW, Bugge, BB 3, 103n aj.), které
odmítali např. Bern., Preobr., Vasmer aj., obhajuje Mayrhofer 1956, i, 216, který toto stind. slovo řadí také k ie. *kel-.
Toto ie. *kel- asi souvisí s ie. *skel- 'sekať; v. více s.v. skala.
(2) Štechovo (Machek 196S s.v. kůl) spojení se stind. šalá- 'tyč', střir. cail 'oštěp', stnord. hali 'hrot oštěpu aj.' (v. Pokorný 552n s.v. *kel-) je možno přijmout za předpokladu ztráty palatálnosti v sl. (jako v gpsb, kosa aj.).
Z hláskových důvodů nelze přijmout Scheftelowitzovo (BB 28, 304) spojeni s arm. kolr 'větev' as ř. xSía pl. n. 'dříví na otop'; arm. k- není z ie. k-, ř. slovo je z r, xapelo-. ik
kolb adv. 'jak velice; wie sehť
Většinou na začátku expr. vět zvolacích. Ve spojení kolb
velbmi 'jak velice*, v Bes kolb (velbmi) pače 'oč více'; kolb kra ty, kolb kratb 'kolikrát'.
S part. -mi (o ní v, SB 1, 320, sr. i jelinia): kolbtni 'jak velice', ve spojení s kompar. "OČ, Čtm*; v podobě koii s pari. -ibdy (o ní s.v. ki.zt.do): koližbdy 'jak velice' (lx VencNik).
Et: Psi. kolb/koli > sch. kol, kolt expr. 'jak', kolje 'kolik*, expr. 'jak' (Rj), sin. arch. káli 'jak mnoho, jak velice', 'dost, značně' (Piet.), slk. dial. jen rozšířené kolmé expr. 'jak', č, dial, kolej (s ana). -éj) 'jak mnoho, kolik' (Bartoš 1906), stp. kile, kiele, kiela 'kolík, (jak) mnoho', p. dial. pron. kieli 'jak veliký', kile, kilu, kielo ap. 'hodně' (Kartowicz), pomsln. kile 'několik'.
V p. klete, kielo došlo k přetvoření vokálu I. slabiky vlivem pron. jele, vlivem ile vzniklo dále kile, kilo (Slawski 2, 140). Už Briickner 230 vychází z *koliko > kielko (vlivem jelíkó), odtud jednak p. kitka, jednak pseudozákladní kielo, kiele.
Další výklad v. koli; sr. i koliko. šš
komentarisii, -ija m. 'žalářník; Kerkermeisteť (Supr) Et: Přejato ze střř. xofi&vzaQnutoc; tv. (střř. n [i],
o morf. zařazení typu -ioq k stsl. typu -ii v. Diels 1963, 184, pozn.
34) a to z lat. commentariěnsis tv. «- 'zapisovatel (i ve vězení), kontrolor' (DuCange Gr. a DuCange Lat.), der. od commentärius 'zápisky, protokol*. bs
331
komíny
komon'b
komíny, -i f. pi. 'matoliny; Trester' (ix Bes)
Tuhé zbytky při lisování bobulovitých plodů (zde oliv). Ľt.: Snad už psi. komína, častěji v pl. komíny > b. dial. komína, pl. komíne i kamíni (s nejasným a za o, sr. BER 2,192 a 572), mk. komína, častěji kol. kominje, sch. komína, vše 'výlisky, tuhé zbytky při lisováni bobulovitých plodů (hroznů a oliv)'. Č. st. komíny tv. se považuje (Machek s.v.) za přejetí z jsi., stejně jako arům. cominá 'kal, rmuť (podle Tiktina 395 ze srb.).
Derivát od psi. korm, (např. v r. kom) 'hrouda, chuchvalecap.'(Bern. 1,557,Macbeks.v.,SM 10,173), které se řadí k ie. *kem-\kom- 'mačkat, stlačovat' (např.
Bern., Machek l.c, Pokorný 555). Významy 'plodový obal
u různých rostlin, zelená dužnina obklopující skořápku ořechu' (srb., Vuk), 'obaly kukuřičného klasu' (sch., RSAN) u sch. komína jsou jistě výsledkem sem. posunu 'slupka, která zbyde po vymačkání' H? 'jakákoliv slupka'. Velmi pravděpodobná je příbuznost balt. základu *kama- 'hrouda, hromada, chumáč', lot. koma tv. (sr. Trautmann 115, M-E 2, 148), kams tv., kamuôi(Í)s tv. i 'klubko ap.', lit. kamuolys tv., kamúoíi'trýzniť, snad i lit. kämanos 'uzda s udi-dlem* (sr. M-E 2, 152n, Fraenke! 212 a 214). Od jiného ab-lautového stupně téhož kořene může být psi. *čestt 'častý', v. čestb. Z dalších ie. jazyků je příbuzné např. arm. k'amel 'mačkat' (Petersson, KZ 47, 284), patrně i střdněm. ham 'oplocený pozemek', střhn. a něm. hemmen 'překážet' (sr. Zupitza 1896,108, EWD 676).
Příbuznost ř. xnuÓQ 'náhubek' (Persson 1912,159n) je možná (sr. lit. kämanos 'uzda s udidlcm', připouští ji alespoň formálně i Frisk 1, 841 a Chantraine 525). Méně jistá (sr. Frisk 2, 62, Chantraine 606, Pokorný 555) je příbuznost ř. x&uvq 'hromada, otep sena' (Persson o.c. i Matzenauer, LF 8, 197).
Matzenauer o.c. 195n vykládá hornina z psi. korm, 'krytina, slupka ap.' za předpokladu jiné sém. motivace. Toto "korm,, které především odpovídá sch. komína 'lusk, obal kukuřičného klasu ap.', odděluje od výše uvedeného komb 'hrouda ap.' (o.c. 197). Za příbuzné považuje lot. kamiéns "jedlová či dubová kůra' (tak později i MEW 126 a Budmani, Rj 5, 242).
Trubačev, SM 10, 180 se domnívá, že je komb sl. expresivum bez ie. vztahů, vzhledem ke znělé variantě *gom- v sin. st. gomúl-ja 'bábovka aj.' (Plet.), lit. gamulas 'hrouda ap' aj. bs
komisb, -a m. 'comes' (Supr)
Zde podle kontextu nejspíše označuje prefekta provincie (SJS), tj. za císařství římského úředníka pověřeného správou provincie.
I v nepřímých pádech se drží v základu -s- ze zakončení řeckého nom. sg. (xóunc), ojed. zakončen základ na -/- podle podoby kmene výchozího ř. substantiva (xóunr-) (2x dat. ko-mitu).
Var.: komisií (Ix morf. adaptováno stejně jako např. Mraoařjc, > Mosii, sr. Diels 1963, 183, pozn. 22).
EL: Přejato ze střř. xópng, gen. sg. xópnzoq 'comes provinciae', vedle pojmenování dalších římských císařských úředníků, jejichž úřední působnost byla naznačována přívlastkem, např. xóunc, 'Avatoiijt; ap. (sr. DuCangc Gr., Střř, tj [i]; Vasmcr 1907, 244 a 1909, 94) a to Z lat. COmeS (Andriotěs 1951, 106), gen. sg. comiíis, za pozdního císařství 'vyšší
císařský správní nebo vojenský úředník' «- 'poradce úředníka (vlastně člen úředníkovy družiny)'  «— pův.
'průvodce'. bs komon'b, -nja m. 'kůň, komoň; Pferd, Roß' (Ix Vcnc-
Nik)
Et: Psi. komon'b > stč., č. st. a poet. komoň, ukr. st. komón' (žel.), komón' (Hrm., SUM), str. komonb, kumonb (StrS), r. st. kómon' (SRJ), dial. kómón', ko-mán', komán (vše SRNG) 'kůň (nejčastěji jezdecký, bojový, vojenský)'.
Stp. adj. komunny, komonny 'jízdní, koňský' s odvozeným kom(m)onik, komonnik, kom(m)unik, komunnik 'jízdní oddíl, jezdec, rytíř' ap. je patrně přejeti z r. (Slawski 2, 403 aj.). Slk. kniž. komonstvo < č.
Tvar komon'b byl ve sl. prostředí přizpůsoben významově příbuznému kon'b (Hauptová, SbMicháiek 43).
Nejasné.
• (1) Přejaté slovo. (2) Psi. komon 'b < *homonos 'sevřený uzdou'.
(1) Je často pokládáno za přejaté. Bývá spojováno s kon'b 'kůň' (v. kon'b), pokud to < *komnb (Bem. 1, 561, Brückner 253n, Rudnyc'kyj 680, 720 aj.). Z balt. slov bývá nejčastěji uváděno jako příbuzné stprus. cam-net 'kůň' (již Leskien 1891, 277, podrobně Toporov 3, 191-6 aj.).
Drive se uvedená slova spojovala i s lit. kumělě 'kobyla' a s psi. kobyla (v. kobyla) s rekonstrukcí *kab--m-j*kob-m- (sr. Leskien I.e., Schmidt 1895, 138n, Petersson 1918, 2Sn, Pokorný, KZ 56, 133, Vasmer, ZsIFh 9, 141n aj.). Leskien i.e. pokládá dále za možnou souvislost s fin. hepo, hebo 'kůň, kobyla' (o fin. hepo v. SuoEtS 1, 69). Jensen, SbHirt 2,130 uvádí ještě kirgiz. q uma i 'krotký kůň' a baluči kumed 'kůň' a Moór, ALH 8, 85 čin. kuen-di 'horský kůň' (< kašmír, gunt tv.); to ukazuje, že by mohlo jit o kulturní stěhovavé slovo. Holub 123, H-K. 193, Machek s.v. kůň aj. tu vidí předie. substrát.
V druhé části komon'b je možno vidět obdobu lat. mannus 'malý kůň, koník'; tak Schmidt I.e., přejímá Machek 1957, 216 (uvádí jen jako nejistou domněnku, že komon'b vzniklo zkrácením sousloví "kon'b mom; sám později tuto domněnku opouští).
332
komon'b
konobi>
Staré spojení komon 't> s lit. kämé, kumeié, lot kumele 'kobyla' a stind. kumära- 'dítě, chlapec ap.' (Lcskien I.c, Junker, KZ 50, 249n, Machek) označuje jako velmi sporné Fraenkel 309, odmítá i Pokorný, KZ 56, 133 a vzhledem k predpokladanému sém. vývoji 'mládě' (stind. kumära-) -i 'hříbě' {lit. kumetys) 'kobyla' {lit. kuměle) také TrubaČev, SM 10, 94.
(2) LoewenthaL, KZ 47, 146, PBB 45, 243 Spojuje si. komon'b a síprus. camnet s lit. kamanos 'udidlo, uzda' ( < ie. *kem- 'zmáčknout, zabránit ap.', v. Pokorný 555). V tom případě lze (tak Toporov 3,193) StpniS. camnet 'kůň* chápat jako í. část sousloví *kanmě~ t(a)s russis 'kůň na uzdě'. Podobně Martynov 1983, 70n, který předpokládá protobaltské *kamanas (aš-vas) 'kůň na uzdě' > psi. *komonb (osb) a po zániku sl. pokračování ie. *ekuos substantivizaci komonb a rozšíření o suf. -jb. Němec (v red. připomínkách) podporuje výklad z *kom-ono-s 'svíraný uzdou' > komonb > komon'b (přikloněním ke kon'b) za předpokladu, že lze ie. sufixcm -ono- tvořit deverb. adj. s pasívriím významem bez oslabení koř. vokálu.
Méně přesvědčivý především sém. je výklad Charpentierův (KZ 40, 435, přejímá K. Moszyúski 1957, 238, Trubačev 1960, 50n, SM 10,177n aj.), který spojuje komon'b se zvukomalebným stind. čamará- 'jak divoký/Bos grunniens', nor. humre 'tiše ržáť aj. Jde o předpoklad, že komon % je zvukomalebné slovo s významem 'kůň, který řehtá'.
Sch-Šewc (ZS116,373n, Seh.-Sewc 608) nepřesvědčivé spojuje komon'b, kon'b s *fc&n-/*tôn-, které předpokládá ve sl. tanorzb a v č. kanec ty. více u kon'b); variantu s -m- vidi též v kwnetb a kbmy, -ene.
Nepravděpodobné je Oštirovo spojeni (Oštir 1930, 98) s *ochbme, u něhož předpokládá předsl. původ. Slovo se vyskytuje jen v sch. (ohme 'hříbě' s der.) a je et. nejasné. pv
kombkati, -ajetb 'přijímat či podávat svátost oltárni; das heilige Abendmahl nehmen oder reichen' Der.: kombkanije 'přijímání (svátosti oltárni)', adj.
rel. kombkanbnb jen ve spojeni pricestije kombkanbnoje
tv. (Nom).
Exp.: Csl. kombkati tv. pokračuje v b. dial. kómkam 'podávat přijímání' (BER 2,573n), mk. dial. komka tv, a srb. dial kômka-ti tv., význam 'přijímat' se vyjadřuje reflexivní formou. Ve spis. jsi. jazycích pravoslavných oblastí a v jaz. vsi. převládly v těchto významech kontímianty stsl pričestiti (se), -Stati (se), v, testi-..
R. dial. kômkai 'jíst' (SRNG) ovšem patří k psi. komb 'hrouda' (v. Vasmer 1,608, KESRJ 158, v. keminy).
Et: Přejato z balkánské vglat. podoby lat. commu-nicare, v jeho pozdějším kresť. významu 'udělovat či přijímat svátost oltárni' (Mikl. 1876, 31, Jireček 1902, 1, 36, Bern. I, 557, Bartoli, SbJagié 51n, Románski, JbRuro 15,
113n, Boháč, LF 35, 373n, Miněeva, SIFil 19, 143 aj.), pův. 'sdílet, činit účastným', totiž věřící s Kristem i se sebou navzájem.
Předpoklad možnosti sthn. prostřednictví (Meillet 1902, 185) byl jako neopodstatněný odmítnut (např. Bera. l.c,).
Synonyma jsou vbzimati, pričeštati (se). bs kondakt, -a m. 'kondak; Kontakion* px siepč a Can-
Venc)
Hymnus k oslavě světce či svátku.
Der: kondačbskb adj. rel. (In. Clem).
Exp.: Csl. kondakb tv. > r. karuták 'hymnus k oslavě Boha, Bohorodičky či světců' (Vasmer 1909, 3 a 94, IzvORJS 12, % 245), ukr. kandák tv.
Et: Přejato, ze střr. xovôátxwvlnovzámov (DuCange Gr., Stephanus) 'hymnus' «- 'dřevěná rukověť, na niž se navíjel pergamenový svitek s textem' (hymny byly
prý zapisovány na takovéto svitky, sr. Krurabacher K.: Byzanti-nische Literatur gcschichtc, 2. vyd. Munchcn, 1898, 696); tak Matzenauer 1870, 391, MEW 126, Gorjajev 154, Vasmer 1907, 199 a 245 a 1909 l.c, Preobr. 1, 344, Vasmer 1, 6l2n. Kovôá-xtov je der. ř. xôv8äč,lxó\xäč, 'oštěp, špičatá tyč* a to z ř. xovtóq 'hůl, bidlo', 'násada oštěpu' (Frisk 1,821).
K dosti vzácné adaptaci ř. oeuter na -tov k stsl. «-km. masku-hnům sr. KgatzáiQtov > prětorb, v. Diels 1963, 185, pozn. 42.
Předpoklad vyvození z pozdně ř. xovtóq 'krátký, malý' podle krátkého rozsahu hymnu (DuCange Gr. 706, Matzenauer l.c) slovotvorné ani sémanticky plně neuspokojuje, i když k tomuto spojeni v lidové et. mohlo dojít Oba ř. výrazy jsou příbuzné (sr. Frisk l.c. i Chantraine 563). bs
konofrb, -a m. 'kotel; Kesseľ V Sin psáno jednou i konbbb.
Exp.: Csl. kortobb > r. st dial. konob' f. 'hliněný hrnec, džbán, umyvadlo' (SRNG, změna rodu a tvaroslovného zařazení možná vlivem sir. konorb 'konvice') a rum. st. conob 'kotel' (Roseni 1968, 575).
Et.: Nejasné.
Nej starší výklad (MEW 127) z nějakého stflat. *conabus, lépe canobus 'nádoba', odmítl už Bern. 1, 558 a dále Vasmer, RS 5, 147n, který uvažuje (o.c 150n) o přejetí z pozdně ř. *x<b/oifíoc, 'araphora, vas', snad egypt. původu.
Také Loewenthalův (AslPh 37, 386) předpoklad vyvození z nějakého ie. *kanobos, vzniklého přesmykem z ie. *kab-m-os, jehož formu opírá o alb. kam (<*kabh-mi-) 'mám', a přiřazení stsl. konobb k rodině ie. *kap- 'uchopiť (sr. Pokorný 527n), tj. např. k lat capere 'chytať, něm. Hafen 'hrnek' (sthn. havan) a bahen 'mať atd., svou složitostí neuspokojuje.
Nejasný je vztah k sthn. (h)napf a něm. Napf'Tjoháť, zmíněný již Míkiošičem (MEW 127). Prapříbuznost (Fick 1871, 514) je nepravděpodobná (sr. i nejistotu u Uhlenbecka, PBB 26, 304).
333
konobb
kon'h
Přejetí z genu. připadá stěží v úvahu, přestože je to výraz značně migrující (sr. střlat. a vglat. hanap(p)us, stfr. hanap, ií. (d)nappo, vše 'pohár*, KJuge 502, M-L 348, č. 4153). Proti přejetí hovoří především hláskoslovné důvody (gerra. k > sl. ch, v. Kiparsky 1934, 288 a 289).
Pozoruhodné je, že fenologický i sémanticky dosti shodné kořeny lze nalézt v ř. (ř. aAv-eov/-eiov/-ůov 'košík z rákosí, poháť, jež jsou považovány za deriváty ř. xivva 'rákosí/Arundo donax', u nějž se předpokládá semitský původ a spojuje se s akkad. qanS 'rákos1, punským qn\ hebr. qaně atd. vše 'rákos', v. Chandaine 492n a Frisk 1, 779) a dále v ttat. (silur, känäk 'nádoba z kůže, měch, vědro', DTS, dále i ujgurské kónôk tv. a v Šorskérn dial. i 'nádoba z březové kůry na obětní nápoj', Radloff 2, 1242). Nejasné však zůstává zakončení slova na -obi> a také posun významu z 'košík, pletená nádoba' na '(kovový) kotel* není běžný.
Úvaha o sl. původu a příbuznosti se str. korobb 'koš* (už Mikl. 1845, 37), založená Otkupščikovem 1967, 174 na možnosti pokládat *(syken- za variantu ie. kořene *(s)ker- 'rezať, je málo podložená, v. i krabií. bs
kólii., -a m, 'začátek, kraj; Anfang, Ranď (ix Chrabr)
Dolož, jen ve spojení Otbkona (nebo Otb koná) 'od počátku'.
Nelze přesně určit, zda konb 'kraj, konec' (lx Ben, kde je b pravidelnou střídnici za stsl. a) je jen srb. csl. grafikou za kom, nebo jde-lj o /-kmen, hojně doložený v adv. dokoni 'do konce, navěky', iskoni 'od, na počátku, odedávna* s adj. iskomnb 'od počátku jsoucí', iždekoni s adj. ižde-komm> tv., otbkoni, otb koni Lod počátku'.
Exp.: Csl. istení > r, kniž. iskoni 'od pradávna, od nepameti' (Šanskij, seš. 7, 117) a patrně i b. arch. a kniž. iskoni, sch. arch, iskoni 'od aepaměti, od pradávna, od počátku*.
Et: Pst. kom > rak. kon (SB i, 91), sch. kón, sté., č. st. kon, dl. kón, br. kon, ukr. kin, str. kom, r. kon, nejčastěji s významem 'konec' {sch. stč,, č. st., r. dial.), 'řada, určité místo' (br. dial., ukr. r., r. dial.), ukr. dial. (Hrin. 2, 244), br. 'místo pro hru', r. dial. 'začátek hry, první část hry ap.' (SRNG 14, 242n), ale i 'okamžik' (dl.), 'kolem, okolo, u' (mk.) aj. Časté je spojení adv. s prep., napr. b. dial. napokon, sch. napokon, slk. stč. napokon 'potom, nakonec', dokoná 'dokonce' aj.
Kom, kom znamenalo kraj nějaké činnosti, řady nebo předmětu, a to z obou stran: od konce i od počátku (sr. Rous-Jakubec, ČL l, 373). Druhý význam je určující pro et. slova: kom, kom jsou dějová jména s náležitým o-stupněm kořene od *-Četi (v. načetí; tam podrobný et. výkiad), které je pokračováním ie. *ken- 'rodit se, začínat ap.' (v. Pokorný 563n); v. též zákona..
Zatímco sloveso -četi má pouze význam 'počátek děje*, komj-b znamená 'počátek i konec děje'; u der. konbcb (v. konici.) se prosadil význam 'konec'.
Sém. paralely s ablautovým *ken-\*kon~ v jiných ie. jazycích v. Zubatý, AsIPh 16, 386, Fortunatov 1919, 39, Borgeaud, IF 76, 24-31. pv
kont. v. koni.
konV. -nja m, 'kůň; Pferd'
Der.: kon'bm 'koňský', kon'bskb 'koňský, jízdní*.
Et: Psi. kon'b 'kůň', všesL b. kon, mk. kon', sch. kônj, sin. kônj, slk. kôň, č. kůň, hl. kón, dl. hoň, plb. lůn, porn. kón, p. hoň, br, kon\ ukr. kin', r. kon', vše 'kůň*, s četnými přen. významy.
Nejasné.
Ie. termín byl *ekuos 'kůň', jehož pokračováním je hieroglyfické het. ášu{wa)- (Hrozný 1948,116), stind. ásva- 'kůň', tv. i toch. A yuk, B yakwe, ř. mnoq, lat. equus, lit. ašvá 'kobyla'. Jak se většinou soudí, ve sl. jaz. není doložen (v. však sub 4); byl nahrazen sl. názvy komon'b, kon'b, or'b, kobyla, sverěpica, kljusg, žerbe, žerbbcb, rozlišujícími mláďata od dospělých zvířat a samce od samic (Odincov 1980).
Nejasné, má více výkladů.
• (1) Psi. kon'b < psi. komon'b.
(2) Psi. kon'b < psi. *kop~m.
(3) Psi. kon'b < kelt. *konkosj*kankos 'kůň* (< ie. *ka(n)k- 'skákať).
(4) Psi. kon'b < ie. *keu-lko%-jkur 'svítit, světlo* (> *ekuos).
(I) Nejčastěji bývá spojováno se syn. komon'b 'kůň, komoň' při rekonstrukci psi. *komn '& (Schmidt 1895, I38n, Bera. 1, 561n, Loewenthal, KZ 47, 146, Brückner 253a,Toporov3,196aj), jež vzniklo zkomon'b alegro-vým krácením (Machek, Bezlaj 2, 62).
Vztah kon'b : komon'b se promítá i v bot. názvech, sr. hl. konica 'sítina, palach': p. komonica, č. komonice aj.
Kon'b a komon'b bývá často pokládáno za přejetí z předie. substrátu (Holub 123, H-K 193, Machek, Skok 2, I42n, Erhart-Večerka 1981, s. 37, 57, 161 aj.); v. též fcomouV
S komon'b spojuje i Sch.-Šewc (ZS1 16, 373n, Sch.-Šewc 608), který málo pravděpodobně předpokládá mimo koř. kon- v kon'b i zdloužený kor. *kört-, dochovaný v č. kanec, a reduk. *kbn- v sl. *to>norzb; vše řadí ke *ken- 'vznikať (v. načetí a koni.) za předpokladu sém. vývoje 'něco vzniklého, narozeného' -»'živý tvor' —> 'zvíře' -* 'kůň, kanec ap.*
V souvislosti s komon'b (v, tam) bývá sl. kon'b spojováno s lit. htmitě 'kobyla'; dnes se většinou pokládá toto spojeni za velmi sporné.
334
kon'b
Vzhledem k absenci slovotvorných paralel jsou málo pravděpodobné pokusy o spojení kon'b, komon'b a kobyla rekonstrukcí ie. n-kmene *kab-on- (v. kobyla).
(2) Charpentíer, kz 40,435n, pozn, i vyvozuje kon'b z *kop-nb (stsl. skúpili 'vyklestiť, v. stantci,). Také Moszyňski 1957,235n, 252 předpokládá pro kon 'b význam 'vykastrovaný hřebec' a vychází z téhož ie. *(s)kop-.
Trubačev 1960, 47n mysli naopak na kon'b 'samec' a předpokládá východisko *kop-»io- < *kap-n- 'samec*, n-ové varianty k ie. *kapro- 'samec' (sr. la L caper 'kozeľ, ř. xánQOQ 'kanec' aj.; ve sl. nedolož.); tento výklad později sám opouští, v. následující.
(3) Trubačev, vja 1982, 5, ii; suaz rx, 254 pokládá kon 'b za přejaté z kelt. *konkosj*kankos 'kůň* < ie. *ka(n)k- 'skákať (sr. např. stisl. hestr 'hřebec, kůň', něm. Hengsl 'hřebec', lit. šankús 'bystrý' ap.). Slovo je v kelt. předpokládáno jen na základě vlastních jmen. Keltské slovo bylo v psi. upraveno podle domácích dem. na *konbkb, *konikb, odtud pseudo-základni tvar kon'b (stejné Trubačev, SM 10, 197n).
(4) Windekens 1976, 64-67 předpokládá pro ie. pojmenování koně (*ekyos) i psa (kuon-) společný slovotvorný základ *keu-jkou-jku- 'svítit, světlo' s pův. sém. motivací 'zvíře se světlou srstí*, což Ondruš, siavSl 18, s-n podporuje sém. paralelou slk. dial. belko, beloh 'kůň či pes se světlou, bílou srstí'. Iniciálové e- v *eku-o- má za ie. prefix *e-/o- a psi. *kon'b za kontinuantu ie. der. *(e)-ku-on-, jehož suf. -on- je i v toch. B jôkwenne 'koňský', r. Innmv 'koňská stáj, koníma', gal. Epona 'bohyně koní'.
Málo pravděpodobně srovnává MEW 128 sl. kon'b s lit. kuľ-nas 'vychrtlý kůň, herka* (podle Fraenkela 202 patři spolu s lil, katkavas 'Špatný člověk, lenoch, povaleč ap.' k ie. *kai-ko- 'jednooký, šilhavý', v. Pokorný 519n). pv
kotibbb v. tonobt.
konbcb, -a m. 'kraj, konec; Ranci, Ende'
Der-konbčina 'konec (konec světa, smrt, naplnění, cíl)'; adj. konbčbnb 'konečný, poslední, definitivní' (s kompar. adv. konbčbněje), bes-, ne- 'nekonečný'; kom-čati (se) pf. i ípf. '(u)končÍť, '(z)ničit (se)', 'umřít* aj. s ipf. komčavati {se), ptc. nekonbčajemb 'nekonečný, nevyčerpatelný'; dokonbčati 'splnit, dokonat', nedo-konbčanb 'nedokončený'; iskonbčati (se) pf. i ipf., is-konbčavati (se) ipf. l(s)končit, (za)hynout, slábnout', iskomčanije 'konec, zánik'; okomčati 'ukončit, dokonat'; sbkonbčati 'skončit, zničit, vykonat, vytrvat do konce', sbkomčanije, vbs- 'vykonání, ukončení, konec*, sbkonbčavati (s§), sbkonbčevati 'ničit, stravo-
kopati
vat, pohlcovať tv. (ix); ix i sbkonbčiti 'skončit, vykonať; ukonbčati 'dovršit'.
Et: Psi konbcb > b. arch. konec, mk. arch. konec, sch. kónac, sin. kônec, slk. koniec, č. konec, hl. kône, dl. koňc, plb. t'ünäc, porn. kóňc, p. koniec, br. kanec, ukr. kinéc', r. konec, vše 'konec něčeho (předmětu, děje ap.)', 'začátek, kraj, hranice', ale i 'úsek mezi dvěma hranicemi, část něčeho, řada, míra ap.' (vsi., sch. arch.) aj.
Der. psi. konb, resp. kom (v. kom.) s rozšiřujícím
formantem -bCb (SK 1,lOOn, Machek); podrobný et. výklad v. u načetl, pv
kopati, -ajcfi. 'kopat, obdělávat půdu; graben, den Boden bestellen'
Der.: kopanije 'kopání, obděláváni půdy; výkop, jáma', kopačb 'kdo obdělává půdu' (lx Bes), iskopali, -ovalí 'vykopat, -ávať, neiskopanb 'nevykopaný, ne-vytesaný'; okopali 'okopať, okopáni je 'okopání'; podbkopati, -avati 'podkopat, -ávať; prokopali 'prokopat, udělat otvor, provrtat'; raskopati, -avati 'rozkopat, -ávat, (z)bořiť, raskopana n. pí. 'zříceniny, rozvaliny' (1 x Christ); vbkopati, vbs- 'zakopat, okopať.
Komp.: grobokopateľb 'vykrádač hrobů' (ŕ ivpßago-
toc).
Et: Psi. *kopati, všesl.: b. kopája, dial. kópam, kápa, kopám (BDial 6,44), mk. kopa, sch. kopati, sin. kopali (Plet.), kopali, slk. kopať, č. kopat, hl, kopač, dl. kopáš, porn. kopač, p. kopač, br. kapác', dial. kopáci (SBrH 2,403), ukr. kopaly, kopaly, r. kopáť, vše 'kopat, bít, tlouci něčím do něčeho'.
V plb. se dochovalo jen t'üpäl {*kopblb) 'motyka* (P-S).
Ve sl. jazycích jde o sém. rozlišení 'kopat, rýt zem' a 'kopat, pohybovat nohou' (v. Brückner 255 aj.); první význam patří k pojmenování pohybu jako takového, ve druhém případě jde o název cílené činnosti. Machek 1968,274 má za to, že jde o sém. větvení již v ie. prajazyku. Sl. kopati 'rýt, kopať odpovídá sém. i morf. ř. oxtiuieiv 'okopávat, osekávať; sl. kopati 'tlouci, bít nohou' odpovídá ř. xónzsiv 'tlouci, bíť.
• Psi. kopati < ie. *(s)köp- 'sekat, kopat aj.'.
Psi. kopati je pokračováním ie. kořene *(s)kep-, (s)kop-, *(s)kap- 'sekat, kopat, hrabat ostrým nástrojem', který je i v lit. kapóti 'sekať, lot. kapôt tv., stprus. enkopts 'zakopaný, pochovaný', lit. kaplys 'tupá sekera, dláto, motyka ap.', lot. kaplis tv., s určitými rozdíly v konsonantismu i v arm. kopem 'tluču, bouchám, sekám, řežu', ř. axájzxoj 'kopu, okopávám', xónxco 'kopu, sekám', onánsxoq, xáne-xoq 'jáma, hrob* (Scheftelowitz, BB 29, 35, Bern. I, 563n, Jokt 1911, 39, Persson 1912, 884, Brückner 255, Mladenov 250,
335
košatí
koprt.
Vaillant 3, 358, Pokorný 932, Vasmer 1, 618n, H-K 179, Síawski 2,451 aj.).
Mylně odvozuje SM 11, 18n kopali z kapali 'kopať (to je však mladší iter., doložené až v es!.), od kterého odvozuje i kapali 'kapat' (v. kapati).
Je prapřibuzné s nostr. KaHP-, doloženým ještě v kartv., snad i v semitoham. a dráv. jazycích (Tí.-Svityč 1,317). pv
kopije, -ija n. 'kopí; Lanze*
Ekvivalent f. íóyxt 'oštěp, kopí* (Jagic 1913, 355, Jagié 1919, 57); kopije je uváděno i za lat. gladim 'meč' v Nicod 16 a za f. ýrír/pařr tv. v Supr 3Ô8, 25 (u Jagiče 1913 je za i. $opq>0LÍa jen stsl. orošije, s. 373, 416, nebo mečb, s. 446).
Der.: kopiinikb 'kopíník* (Ix Supr).
Exp.: Csl. kopije > nim. copie 'obětní nůž' (Tiktin 410); podle Beraekera 1,566jezcsl. i ukr. kópije 'kopí', ESUkr2, 568 je však má za domácí.
Et: Psi *kopbje > b. kópie, dial, kope (BER), mk. kopje, sch. kopije, st. kopije, dial. kopje, sin. kópje, kopje (Plet.), slk. kopija, dial. i kopia (Kálal), stč. kopie, č. kopí, dial. kopija (Bartoš 1906), hl. kopjo, dl. kopje, st. faíp/'ŕi, dial. kopjo a. (Muka), stp. kopi(j)a, kopi{j)e, p. tejp/a, br. kapje, ukr. arch. (Žel.), kopijá f. (Hrin), str. kopije, r. (i dial.) kopjo, vše 'kopí, dlouhá kovová tyč s ostrým kovovým koncem, sloužící jako zbraň*, ve sportovní terminologii 'oštěp', r. dial. 'hturgický nůž', p. dial. 'vařečka' (Karlowicz, SW), sch. sin. 'žerď vlajky', sin. i 'svatební vlajka', v sch. a r. dial. i jako názvy rostlin, b. dial. 'stonek rostliny'. Původní význam byl asi 'pracovní nástroj', snad 'motyka, sekera' (Ľvov 1975,293), později 'zbraň', nejčastěji bodná, méně často i sloužící k vrhání, házení (Odincov, Etim 1977, 114n).
Tvary s -ija, -bja jsou považovány za sek. (Slawski 2, 460), v zsl. jazycích vznikly snad vlivem jiných názvů pro kopl, v. např. p. wlócznia (Brückner 255, Odincov I.e.; SM 11, 41 je má za adj., odvozené od slovesa).
Der., odvozený z téhož základu jako kopali 'kopat, obdělávat půdu' (v. kopatí), utvořený připojením suf. -bj-, -bje ke slovesnému koř. *kop- (Meiliet 1902,385, Varbotová 1969, 80, Slawski, v. SK 1,86), který je pokračováním ie. ^(s)kěp'j(s)kop-((s)kap~, stejně jako příb. sl. *oščepb, lit. kaplýs, käplis, kaple 'sekera, sekáček na maso', lot. kapans tv., ř. kóutco 'sekám, bodám*, König 'sekera, nůž, šavle' (Machek 1957,219 má za samostatný výtvor z ř. xónzm), aónavov 'meč', sthn. häbba, häppa, heppa 'dýka, srp', něm. Hippe tv., alb. kamés tV., v. Hirt, BB 24, 271, Meiliet 1902, 385, Bem. 1, 566, Traut-mann 116n,Mladenov250,Pokomy932, Vasmer 1,621,Machek, Skok 2, 148, Scb.-Šewc 615n, Bezlaj 2, 65 aj. Vaillant 4, 400
připojuje ještě lat. capere 'brát, chápat se ap.' pv
kopn., -a m. 'kopr; Dill'
Et: Psi. koprb, všesl.; b. kôpár, Gerov í kôpor, dial. kopra f. (SbNU 48, 467), mk. kopar, kopra f., sch. kopar, sin. kóper, slk. kôpor, dial. kopor (Kálal), st. koper (HSSIk), č. kopr, hl. koprik, poprik, dl. kopr, pomsln. kceper (Budziszewská 1965, 191), stp. kopr, koprz, p. kopr, koper, dial. krop (Kariowicz), br. dial. kopr (SBrH), ukr. koper (Hrin.), kopríj (SUM), str. koprb (StrS), r. dial. koper (srng 14, 289), vše 'kopr vonný/Anethum graveolens', přen. i jiné, často aromatické rostliny, podobné kopru především vzhledově, okolíčnatým soukvětím, např. 'pakmín/ Ammi majus' (sch.), 'fenykl obyčejný nebo vlá-skovitý/Foeniculum vulgare nebo orhcinale' (b. sch. dl. stp. ukr.), 'srpek/Crithmum maritimum' (b. sch.), 'koprník štětinolistý/Meum atharaauti-cum' (b. sin.), 'rmen smrdutý/Anthemis cotula' (stp.), 'olešníkovec bahenní/Peucedanum palustre Moench' (stp.), 'mrkev obecná lesní/Daucus caro-ta' (stp.), 'hladýš širokolistý/Laserpitium latifoli-um' (stp.), 'tořice japonská/Torihs anthríscus Berah.' (stp.).
Ve vsi. jaz. je častá podoba *kropb, sr. br. krop, dial. ukróp, ukr. kríp, ukrip, okrip, str. kropb, r. llkróp, dial. krop tv. (sm 11, 27 je však má za sek.).
Nejasné.
• (1) Psi koprb < ie. *k}tep- 'páchnout, vonět ap.' (2) Psi. koprb < *kropb < kropití
(1) Spojení s lit. kvépti, kvepěti, kvapas 'dech, vůně, aroma' (< ie. *k%ip~, *hpp-, *kup- 'páchnout, vonět ap.') není pro tuto aromatickou rostlinu nepravděpodobné (sr. MEW 129, Ben». 1, 564n- jedna ze dvou možnosti, připouští Pokorný 596n, Vasmer 1, 619, Skok 2, 145, SM 11, 26« aj.). Georgiev, VJa 1956, 1, s. 59 (i Georgiev 1958a, 267n) spojuje i s ř. xujtágio-aoc, 'cypřiš/Chamaeocyparis', ř. at. xůxaiga; 'sítina/Juncus'; avšak Frisk 2,50 a Chantraine 600 mají ř. slova za nejasná.
(2) S *kropb 'vřelá voda' spojuje koprb Síawski 2, 455. Berneker 1, 564n předpokládá u kropb (*krop--ro-) pův. význam 'kopřiva'. Vztah *kropb : koprb a kropiva: kopřiva je nejčastěji vysvětlován metate-
ZÍ (Slawski Lc. aj.), JÍŽ Miklošič, MEW 129 (i Mtadeuov 251, Brückner 256 aj.) myslí na spojení s kopřiva, které není vyloučeno (v obou případech jde o rostliny užívané v kuchyni i v lidovém lékařství, sr. Scb,-šewc 616n). Podle Bern. i, 623, Vasmera i, 655n aj. je nejpravděpodobnější et. spojení kopřiva s kropití 'kropit, stříkat', a také srovnání se stsl. ukropt 'vřelá voda' (v. Zubatý, lf 27,68 a Machek, zsiPh 17, 261 - kopřiva se dříve dobytku před z krmení m spárovala; sr. i ukropt.).
336
kopn.
korahÍL.
Trubačev, SM 11, 25n soudí, že psi. kopřiva je pův. adj., utvořené od kopn připojením suf. -/V- (sr. adj. sch. kopřiv, stě. kopřivy 'kopřivový').
Za přejetí má kopn Meillet 1902, 409, neuvádí však pramen, odkud přejato. SM I.e. odmítá jako zastaralé.
Nepravděpodobná je domněnka o příbuzenství se stind, ii-pra- 'knír; tykadlo, chápadlo u zvířat', lat. caprônae 'kadeř vlasů, kštice' (Petersson 1920,96), která vychází z podoby listů, a spojeni sL kopn s kapaíi (Jfjinskij, RFV 73, 290n) bez přihlédnuti k sémantice slova. pv
-kopysnoti v. viskopysnoti
kora, -y f. 'kůra; Rinde' (Bes)
MLP 303 mylně cituje Sup. (= Supr 13,11), jak upozorňuje již Bem. 1, 566. Patrně jde o chybu tisku, za Sap. 13, 11 (Liber sapientiae); tak má Mikl. 1845, 37 S.v. kora.
Der.: v. korice, kon.ci..
Et: Psi. kora, všesl.: b. korá, dial. kora (BDial 6,186), kóra (BDial 3, 233n), mk. kora, sch. kôra, sin. arch. a dial. kóra (Plet), slk. kôra, dial. kúra (Gregor 1975), stč. kóra, č. kůra, pom. kôra, p. kora, br. kará, ukr. r. korá, vše 'kůra stromu', dále 'kůrka chleba' (jsi. č., ukr. dial. SM), 'slupka, skořápka plodů' (jsi., slk. dial. Gregor 1975, č., r. dial. SRNG 14, 308), 'zmrzlá země, ledový příkrov' (sch. sin. slk. č. vsi.) aj.
Též s počátečním s< stn. skórja, srb. Skorá nom. pr., slk. dial. skorá, skorá (Kálal), st. škára, č. škára, dial. škůra, skůr a, hl. skorá, dl. škôra, plb. st 'örä, pom. skôra, p. skóra, st. a dial. skorá, br. skúra, dial. škúra, ukr. škúra, škíra, r. st. skorá, skará, škúra, s význ. 'kůže' (zsl. vsi.), 'kůra' (sin. luž. pom. plb.) aj.
Tvary s -a- jsou v jiném ablautovém stupni, u tvarů s -u- jde v č. dial. a ve vsi. jaz. o polonismus (Zareba, JP 41, 5, Bartoš 1906, 381 aj.).
Někdy se poukazuje na sém. odlišnost kora a skorá (např. Brückner, KZ 42,334n); významy však nejsou, jak je z materiálu patrjié, přesně vyhraněny. Otevřená zůstává i otázka, byl-li primární význam 'kůra stromu', 'slupka* či 'kůže, srsť (Machek 1957,248 a 447) a s tím související otázka priority skorá Či kora.
• Psi. (sýkora < ie. *(s)ker- 'řezat, krájet, oddělovat'.
Psi. (s)kora je stejně jako arm. k'orem 'škrábu', ř. xŮQOXoq 'kožený váček', lat. corium 'kůže, kůra', cortex 'kůra', stnord. hgrund 'kůže, tělo, maso', snad také alb. kóre, kórě 'kůra, chlebová kůrka' (Meyer 1891 má za přejetí) a pravděpodobně i lit. kardá, karná 'vrbové lýko' (v. Fraenkel 221) slovo S o-ovým kořenovým vokalismem ie. kořene *(s)ker- 'řezat, krájet ap.', který je i ve stind. čárman- 'kůže, slupka, kůra', av. čardtnan- tv., arm. k'erem 'škrábu', stir. scaraid 'dělí, odděluje', stangl. fieorda 'kůže', sthn.
sceran 'stříhat, řezat, krájet', ags. scieran tv., lit. kérli 'odloučit se, oddělit se', skirti tv. aj. (Pokorný 938n aj.).
U *skora jde o s-mobíle snad sandhiového původu (Otkupšči-kov 1967, 171 aj.).
Spojení Se *(s}ker- je všeobecně přijímáno (již Mikl. 1845, 37).
Prastarý kořen, pro který rekonstruuje Il.-Svityč 341 nostr. podobu Kora. pv
korablfe, -Ija m. 'loď; Schíff'
V podobě korabb vždy v Supr Mak Gng, částečně v Zogr Mar As Sav Chil; dat. sg. korábu (2x Mak) je možno vyložit b.-mk. tvrdnutím konsonantů (sr. i StrumAp XXIV).
Der.: korablicbjkorabicb iodka, člun', adj. rel. kora-blhnbjkorabbnb, korablbnikbjkorabbrtikb 'lodník', korabbčii tv.
Exp.: Csl. korabb > rum. corabie 'loď' (Rosetti 1954,43 a 72, Tiktin 413); csL korabbnikb > strum, corabnic 'lodník' (Rosetti 1968, 575).
Et: Psí. *kQrab'bjkorabb > b. kórab m., dial. i koráb, arch. korabl, korabäl (BER 2,626), mk. koráb m., sch. koráb, kôrab, -a m., kôrabalj, -blja m., arch. kôrabal, -bia m. i kôrablja f. (RSAN), slk. arch. koráb, -af-u m., st. i korába, -y f. (HSSlk), stč. koráb, -aj-u m. i -if-ě í., č. koráb, -w m., stp. p. koráb, -ia, arch. i -iu m., br. karabéF, -bljá m., ukr. koráběl, -bljá m., dial. koráb (žel.), r. korábt, -bljá m., dial. i koráb, koráb' m. (SRNG 14,308 a 309), vše 'velká (námořní) loď', sch. dial. i 'bárka, rybářský člun'.
Sin. st. korabeij 'loď' a p. st. korabl tv. je přejato z r. (v. Plet., Slawski 2, 473).
Nejasné. Starší výklady většinou vycházejí z přejetí, mladší je mají za domácí. Žádný výklad není možno přijmout bez výhrad.
• (1) Psi. *korab'bjkorabb < ř. xágafia^ 'loď'. (2) Psi. *korab'b!korabb ~ psL korbb 'koš'.
(1) Za přejetí z ř. x&oafloc. či -ró-kmenového dem. xa.oa.piov, nř. xágxfii 'loď, je pokládá Miklošič (MEW 129n), Meillet 1902, 187, Vasmer 1907, 246, Gin-din-Kalužskaja, SBJa 26n, BER 2, 626 aj. Vzhledem k tomu, že se ř. /? už od 2. stol. vyslovovalo jako v, muselo by jít o rané přejetí. Význam 'loď je však doložen až V době byzantské (v. Chantraine 496, Marcus, Lg 8, 2i6n). Proto někteří badatelé předpokládají prostřednictví dalších jaz.: trácké (Brůckner 256), dác-ké (Georgiev, SIFil 3, 5n) nebo ttat. (Dobrodomov, LeksDrR
255n). Skok 2,152 pokládá sl. -b- za reflex bilabiálního ř. -u-.
Význam 'loď' vznikl podle Friska 1, 785 a Chantraina l.c. v pozdní ř. sém. posunem z ř. xáaafloc. 'langusta, rak'. Ř. slovo
337
korabfb
koreni.
je et. nejasné; většinou je pokládáno za stredomorský termín pro mořského korýše.
Hyrkännen-Salonen (SO 51,3-5) pokládají pozdně ř. xagaßoc,, xctgaßiov za pův. semitský výraz migrující ve Středozemí (sr. např. arab. qärib 'loď'). U migrujícího výrazu nemuselo dojít ke změně ß > o.
(2) Úvahy o domácím původu psi. koráb 'b/korabb se opírají o významy 'žlab, vydlabaný kmen ap.'; b. dial. kórab 'žlab, koryto na hrozny, nádoba na obilí7 ber 2, 627, sch. dial. körab, kórab 'koryto z kmene stromu', slk. dial. koráb 'vůz naložený hrnci, kostra koně' (Kálal), koraba, korba 'vydlabaný kmen, sloužící jako loď na Váhu' (Palkovič), stě. a č. dial. koráb 'kůra stromu, zpráchnivělý kmen'; 'kostra koné' (Gb, Bartoš 1906, l54n), dl. korabja 'kostra se žebry'. Všechna uvedená slova je možno spojit s psi. korbb 'koš' (v. krabu), pův. 'něco spleteného, ohnutého do tvaru koryta' (Stawskí 2,472n a 3,113). Užiti psi. *korb- pro pojmenování člunu bylo sém. motivováno stavební technologií, košová kostra z proutí potažená kůží či jinak utěsněná (sr. Trubačev 1966,229n a 233, obr. 7 a SM 11,48). Morfologicky chápe Trubačev, SM 11,49 základ kor-a-b- jako pseudoplnohlasí (paralelu vidí v psi. "koračiti 'kráčet': "korakb 'krok' : "korkb 'noha').
Na toto sl. pojmenování mohlo působit pozdně ř. xaoaßoe; 'loď tak, že se zde rozšířil a ustálil význam 'velká (námořní) loď, a to zejména na sl. jihu a východě, kde byly známy ř. obchodní lodi (v.
Sch.-Šewc 620n).
Spojení s psi. kora 'kůra' (v. kora), které zastává Románski, RÉS 2,52n, Převeden, Lg 6,280n, dále Rudnícki, SlOc 14, 232n aj., je méně pravděpodobné pro obtížně vyložitelný suf. -abb.
Němec (red. poznámky) se domnívá, že v psi. *korab'b je ie. slovesný kořen *rab(h)- 'drápat, rýľ s afektivním pref. ko- (o něm Kopečný, WSUb 29, 25n).
Málo pravděpodobný je předpoklad expanze domácího psi. *korabb do ř. (sr. Převeden I.e., Brockt, JP 58, 9n),
Prapříbuznost sl. *korab 'b/korabb a pozdně ř. xaßaßog/xaua-ßiov (Machek 1968, 276) není dostatečně fakticky podložena.
bs
koratn. v. korabíb
korcnijc, -ija n. 'kouzla, čarování; Zauberkünste, Zaubern' csl.
Der.: Csl. korenitbCb m. 'čaroděj', zřejmě odvozené z adj. * korenia, které však je ve sl. jazycích doloženo jen ve významu 'podstatný; silný; kořeněný ap.', tedy jako der. od korenb 'kořen' (sr. SM 11, 62). Ke korenitbCb patří i csl. adj. korenitbskb, kore-nitbčbskb 'čarodějný, kouzelnický' (MLP, Srez.).
Et.: Csl. slovo, rozšířené ze sl. jihu do středověké Rusi, bez pokračování ve sl. jazycích. • (1) Stsl. korenije < psi. "korenb 'kořen'. (2) Stsl. korenije < psi. "kořili 'čarovať.
(1) Z představy 'čarodějného koření' vyšel už Miklošič, mew 130, spojující stsl. korenije s psi. *korenb 'kořen' (v. korenb; tak i JTjinskij, RFV 61, 238n, Preobr. 1, 353, Bern. I, 570, Vasmer 1, 625, sm U, 66).
Sém. vývoj 'kořen' -> 'kořeny k léčeni a čarování' -» 'čarování, kouzla' dokládá r. dial. ryť korěnja 'zabývat se zaříkáváním' (Dat) <- *'vyrývat kořeny k magickým účelům'. Podobně lot. zále 'tráva, býlí' : piezäluôt 'zarůst travou; očarovat pomocí nápoje z bylin'; tak vykládá Jěgers, KZ 80,39n. V jeho pojetí je čarování pojmenováno podle prostředků, jichž se k tomu používá. Carování látkami rostlinného původu potvrzuje i stč. omieždiii 'očarovať, omieždu-júci 'čarující, zaříkávajíď z miezha 'míza, rostlinná Šťáva' (Němec, red. poznámka).
Tyto sém. vztahy vedly Jěgerse l.c. ke spojení lit. kěras 'pařez' a kěras 'čaroděj' (odmítá Fracnkei 242) a psi. čara 'čára, linie' s psi. čan> 'kouzla, čáry'; oboji odvozuje z ie. *(s)ker- 'rezať; v. korenb (1).
(2) Zcela odmítnout nelze ani výklad Matzenaue-rův (LF 8,202), který považuje stsl. korenije za slovesné jméno k zaniklému psi. * kořili 'čarovať, příbuznému s lit. kerěti 'očarovat, uhranout' a se sl. čarb 'kouzlo, magie' (v. ěan.); obojí z ie. *ker- 'činit, dělať. Shodně Havlová, Slávia 63, 144. ik
korenb, -ne m. 'kořen; Wurzeľ
Vedle tvarů n-kmenových se objevují jen ojed. tvary Man. (gen. sg. korení).
Často přen. 'původ, příčina'; význam 'roď je hebreis-mus, zprostředkovaný ř. ůiC/x. (v. Zorell 1911, 507).
Ve spojeni is korene 'úplně, do základu'; is korene iskopati 'vyhubit, odstrániť.
Var.: V Šiš srbcsl. korěnv, snad i kore, které se rekonstruuje z koruptely v Supr 399, 14: tvore (podle Sever'janova místo kore, v ř. textu íiiCa) sbmrbti velmi plodbny; nom. kore pokládají za pův. Zubatý, LF 25, 239, Hujer 1910, 40, Vaillant v recenzi sjs (BSL 63, 2, 154), Bláhová, Slávia 58, 350. V nově objevených stsl. rkp. je doložen ak. sg. kory m. a kore n. (v. Mareš, Slávia 62, 129), v rcsl. nom. kore (Srez.) a v str. i kbrja, kde je rod těžko zjistitelný; v. Vaillant, Slávia 11, 33n; v. i EL
Der.: korenije n. kol. 'kořeny', přen. 'základy' (korenije 'kouzla' v. korenije); kořenovali 'zakořenit'; iskoreniti, ojed. iskorenovaíi, iskorenbstvovati 'vykořenit, vyvrátit z kořenů'; okoreniti, vbkoreniti 'zakořenit', vhko-reniti se/ukoreniti se 'zapustit kořeny'.
338
korenb
koristi,
Komp.: bíagokorenbnb 'z dobrého korene, ušlechtilý' (ŕ. eSoiios).
EL: Pův. n-kmenové roaskulinum, pst podobu nelze bezpečně určit. V stsl. dobře doložen nom. korenb, který se obvykle pokládá za pův. ak. (Sch.-Šewc 626. Sfawski v SK 1, 124 aj.). Ale Trubačev, Etim 1980, 8 pokládá nom. -enb za i-kmcnové rozäíre-ní pův. -en-, hom. s akuzativnim -enb < *-en~m. V SM II, 65 chápe korenblkorěnb/kore jako různé var. arch. konsonantického subst. Nom. koře, neobvyklý u m-kraenových maskulin, je vykládán z *-ěn, z něhož je možno vyložit i srbcsl. korenb, sch. korěnf kôrijen 'kořen', č. dokořán 'úplně, zcela*. Důvod zdloužení je však nejasný. Mikkola 1913, 3, s. 45 je srovnává se zdloužením v ř. noi/týv/noi/KY-, to je však r. novotvar, v sl. jazycích neočekávaný. Vaillant 1, 147 předpokládá zdloužení, způsobené ztrátou nosovosti.
K rekonstrukci předpokládaného nom, *kory, -ene (pod. jako kamy, -e«e, plamy, -ene) nejsou v sl. jazycích podklady.
Všesi.: b, koren, mk. koren, s. kören, ch. kôrijen, dial. i kor jen, kôrín, sin. koreň, slk. koreň, č. kořen, luž. korjeň, plb. ťórm, pom. kořeň, p. korzeň, br. kóran', ukr. kórin', r. kóren', vše 'kořen', přen, 'začátek, původ, podstata' aj.
Nejasné. Za nejblíže příbuzné je pokládáno lit. kčras 'pařez, lodyha, stonek', kereti 'rozrůstat se, větvit se', lot. cers 'keř, zarostlá bažina', s reduk. stupněm stprus. kirno 'keř', psi. *h>rb 'keř' (MEW 426, Fortunatov, BB 3, 57 aj.). Sem. vztah významů 'větev' : 'kořen' dokládá lit. saka : šaknis, lat. rämus : rädix (Bern. 1, 570, Fraenkel 241, Slawski 2, 510 aj.). Jokl, Sprache 9,121 připojuje alb. shkurre 'keř' (< *sm-ker--M-). Další příbuznost nejistá.
• (1) Psi. *korenb < ie. (s)ker- 'řezat, krájet*, (2) Psi. "korenb < ie. *k»er-/k»or~l0r- *?'.
(1) Z ie. *(s)ker- 'řezat, krájet' odvozuje uvedená bsl. slova Jěgers 1949, ISn a 41 (totéž KZ 80, I9n), jako možnost uvádí Pokorný 573. Také Trier 1952,72n řadí sl. korenb, khľb a řadu dalších slov do okruhu, sém. motivovaného pravidelným ořezáváním stromů (vznik pařeziny).
(2) Meillet, BSL 23,85n spojuje stsl. korenb s krtma 'záďlodi' (v. knma,)a s ř. noúftw} tv.; pro vše předpokládá ie. ^k"er-fkVor-/k"r- bez stanovení významu.
Jeho výklad rozvedl Trubačev, SM 11, 63n, který uvedenému ie. koření přikládá význam 'dělať «- **kiást, stavět, položit základ'. Shodně Toporov 4, 306-7.
Ze řénj. důvodů je málo pravděpodobná souvislost s lit Kimis 'bůh ochraňující třešně', s lat. cornus 'dřin', ř. xoávoc, tv. (uvádí ji Trautmann 1910, 358, Toporov 4, 15n aj., odmítá Pokorný 572n, W-H 1, 277 aj.), a s ir. crom 'strom' (Mladenov 251).
Nepravděpodobná je příbuznost se sthn. hart 'horský les' (Zupitza 1896, HO). ŠŠ
koříce, -t» f- pL 'skořice; Zimť (Zogr Apoc)
El: Na rozdíl od stsl. (pl.) je v ostatních sl. jaz. sg., sr. sch. kôrica, sin. kórica (< r., Plet. 1,439), č. koříce (Kott l, 753), br. karýca, ukr. korýcja, r. koríca, dial. ještě koríka (obojí SRNG 14, 332) 'skořice*.
Dem. od kora (v. korá), se spec. význ. 'kůra větví aromatického tropického stromu Cinnamomum*. Dem. je i b. koríca, mk. korica, sch. kórica, korice, Stbr. korica (Skaryna), koryca (Kazačonak, BeLi 17, 46), br. karýca (TSBr), ukr. korýcja s význ. 'kůra stromu' (sch. br. ukr.), 'kůrka chleba' (b. sch. sin.), 'vazba, desky knihy' (b. mk. sch.) aj.
Podobně jako u kora i zde se vyskytují tvary s s-mobile, sr. slk. škorica, stč. skořice, č. skořice, dial. schařice, hl. škorica, dl. škorica, p. dial. skorzy-ca, skórzyca 'skořice'. pv
koristi,, -i f. 'kořist; Beute*
Var.: koryslb (lx Grig, Ix Nicod).
Et.: Psi. *koristbjkorystb > b. kórist, mk. kořist, sch. kořist, kořist, dial. i kôrest (RSAN), sin. kořist, slk. korisť, dial. korisc (Kálal), č*. kořist, kaš. kořěst, kořěsc (Sychta), pomsln. jen adj. kuoř9Stni 'výhodný' a vb. k-o-řdstac 'užívať, p. korzyšč, br. karýsc', ukr. kórýsť, dial. kořišč (Dejna 1957, 124), rcsl. sír. koristtt, koristb, koryslb, r. korýst', vše s významy 'zisk, kořist, prospěch', dále 'privilegium, výsada' (sch. arch. RSAN, str. Srez.), 'ziskuchtivosť (b. r.), 'závisť (r. dial.).
Slovo s několika výklady; bezpečně není rekonstruována ani jeho psi. hlásková podoba vzhledem k rozkolísanosti -ryjri- (v. Slawski 2, 514), ani původní význam. Většina autorů vycházela z 'lup, (válečná) korisť, čemuž neodpovídají významy p. dial. korzyšč 'rukojeť u kosiska', kaš. arch. kořěst 'příčka motovidla', r. dial. korýstka 'měchačka na vaření piva'; Var-botová, Etim 1970,65-70 a SM 11,72 vycházejí pro všechny významy z ^'uchopení, uchvácení', což není příliš pravděpodobné. U r. korystka se nabízí možnost kontaminace s kopystb 'měchačka ap.'
• (1) Psi. ko-risíb < psi. *ko- -f ristatij-iti 'běžet, hnát (se)' <: ie. *reis- < ie. *(//,)«■- 'dát se do pohybu*.
(2) Psi. *ko-rystb < psi. *ko- + *rystati < ie. *reup~jreub~ 'loupit*.
(3) Psi. koristb < psi. kora 'kůra'.
(4) Psi. koristb 'lup' < psi. "koriti.
(1) S psi. ristatij-iti 'běžet, hnát (se)' (< ie. *reis- < ie.
*(Ui)er- 'dát se do pohybu', sr. Pokorný 330n; v. i rístatí) Spojují
koristb Varbotová i.c, SM a HER 334. Ko- je expr. prefix; Trubačev v SM je vzhledem k sémantice ('kořist', 'úlovek*, 'závisť ap.) považuje za typické dever-bativum z *ko-ristati/-iti.
339
korístb
koriti
(2) DeverbativDÍ psí. *ko~rystb rekonstruuje Ma-chek s.v. kořist. Odvozuje je z psi. *rystati, intenziva na -stá- od kořene, obsaženého v sthn. roub, něm. Raub 'lup' (< ie. *reup-/reub- 'toupiť, sr. Pokorný 870). Za paralelní pokladá kořen *íeup~ v č. hupni, stínd. lumpati 'krade, loupí'.
(3) Za derivát psi. kom 'kůra' (v. kôra) pokládá psi. *koristb Brückner (KZ 45, 35 Brückner 258); jako sém. paralelu uvádí p. lup 'kořist; sloupnutá hadí kůže', lupa 'slupka'.
Podobně Siawski 2,5i4n, který však myslí na pův. sloveso: kořist b < (s)kora < *(s)korati, jako *ko-pystb < kopatL Ze sém. důvodů odmítá SM.
(4) Pro Miklošičův návrh spojit koristb s psi.
koriti (MM. 1845, 37, MEW 130, tak i Weise, BB 7, 170)
mluví možnost vyložit slovo z pův. prostředí bojovníků: kořist byla podstatným jevem válčení (ie. *kor-; více s.v. koriti, výklad 2). Tento názor zastává KESRJ 163 a Skok, % 155. Slovotvorný výklad KESRJ I.e. -istb zptc. pas. na -ith + to je však málo pravděpodobný.
Zcela odmítnuta byla Copová domněnka (Cop, Slavit 13, 181-5) o tom, že *koristbje z ie. kompozita *kaň- + *dhH-ii-s *"dairý vojsku*, kde první část je vysvětlována jako jmenné adv, příbuzné s lit. karas 'boj, válka' a druhá část z nulového stupně slovesa *dhě- 'dělat, klást* 4- suf. -ti. Takové tvoření by bylo ve sl. zcela ojedinělé (st. Machek 1968, 279 a SM II, 73).
Osamocené zůstalo Mladenovovo spojení (Mladeaov 251) s ř. xéoSoi; 'zisk', stir. cerd 'dovednost* < ie. *kor-/ker-d- (Pokorný 579 s.v. kerd-2 'zručný, chytrý*). ik
kořili -ta. 'pokořovat, urážet; demütigen, schmähen'
Der,: pokoriti (se) 'podrobit, pokořit (se)' s ipf.po-karjati se nebo pokorjati se, pokorjenije 'pokora', pokofb tv., pokor(b[)ivb 'pokorný', nepokorjenije 'neposlušnost' (ix Supr), nepokoro (či snad nepokora f. ?) tv., nepokorjem 'neposlušný, nepodrobený', nepo-korbnb 'neposlušný, nepoddajný, vzdorný', nepoko-rivb tv. (není vyloučeno, že pokoriti je tvar základni, z něhož koriti vzniklo deprefixací; Němec rkp,); ukoriti 'potupit; pohrdnout, opovrhnouť s ipf. ukarjati (v Supr i uka-ratí) 'tupit, hanobit; pohrdat', refl. ['podrobovat se', ukorjem 'opovržený', ukorjenije 'potupa, zahanbení', úkon 'potupa, opovržení', ukonnb 'potupný, hanebný', neukorbnb 'bezúhonný' (lx Bes), ukorizna 'potupa; opovržení*, ukoriznbm, 'potupný, hanebný' (2s Cíoz).
Komp.: blagopokorblivb 'pokorný, povolný', (ř. efoei-
Sňg; Ix Christ).
Exp.: Z'csl. okarjati 'kárat, haněť je rum. ocárl 'hubovat, ponižovat* (Tiktin 1075).
Et: Psi. koriti, všesl. (nedoloženo v plb., v luž. jen pref.): b. korjá, dial. korim (BDial |, 252), hóra (BDial 6,186), mk. korí, sch. koriti, sta. arch. koriti, slk. jen refl. koriťsa, stč. a č. arch. kořiti, hl. jen pref, -kořit, dl. jen pref der. pokora 'pokora', pokorníš (se) 'pokořit (se)', pomsln. jen refl. k^ořac sg (PWb), stp. p. korzyc sie, br. karýc', ukr. řídké a dial. koryty, str. koriti, r. koriť, vše s významy 'kárat, hubovat, pokořovat, ponižovať, 'vyčítať (b. dial. korim, sch., sin. arch., ukr., r. dial.), 'pomlouvat, klevetit' (b. dial. kôra, t. dial.) ap., refl. i 'klanět se, uctívat' (slk. č. pomsln. stp. br. Nos., ukr. diai. SUM), 'podřídit se, kát se' (sch. Fi i, pomsln. br. ukr. str., r. arch.), 'hádat se' (sin. str.) aj. Je pravděpodobné, že některé z uvedených tvarů mohly vzniknout až sekundární deprefixací ve sl. jazycích.
Všesl. je i iter. karati, velmi rozšírenejšou prefixá-ty (zvi. na    po-) a řada dalších der.
• (1) Psi. koriti < ie. "kar- 'kárat, haniť. (2) Psi koriti < ie. "horo-, korio- 'válka, vojsko'.
(1) S ie. *kar- 'kárat, haniť spojují psi. koriti Fick, BB 2,196, Osten-Sacken, if 22,3i6n, Berneker 1, 578n, Pokorný 530, Trubačev, SM.ll, 74-7 aj. Do této rodiny se dále řadí ř. xáovrj 'tresť (Hésychíova glosa; Chantraine 499 je však má za et temné), lat. carináre 'vysmívat se', stir. caire 'pohana', kymer. cardd 'hanba, opovržení' (Fowkes, LP 6,96), sthn. harawěn 'vysmívat se', lot. karinát 'svědit, dráždiť, snad i toch. A kam-, B kam- 'trápiť.
Trubačev i.e. odmítá oddělováni tohoto ie. *kar- od kořene stejného zněni s významem 'hlasitě chválit ap.' (Pokorný 530n) s poukazem na jejich sém. blízkost a možné společné východisko "(hlasitý) hlas'.
Nejspíše psi. denominativum ke *kon> (s akcentolo-gickým zdůvodněním Diels, AslPh 31,93 a 98, podobné i Brückner 258, Vasmer I, 621 aj.; pouze Wijk, AslPh 37, 5 pokládá za možný deverbatívní původ slovesa koriti. Skok 2, 155 považuje "korb za postverbale). Předpoklad, že jde o kauzativum, jak soudil Machek s.v., oslabuje to, že chybí forma s -e- (sr. SM íl, 75).
(2) Zejména starší etymologové (Schmidt 1872, 51, Zupitza 1896, 109 aj.; nově Slawski 2, 511, Skok 2, 155n, ESBr)
předpokládali původně vojenský význam psi. koriti ''"bojovať <-* 'pokořit (vojskem)'. Proto vedle slov, uvedených sub (1), sem připojovali i lit. karas 'válka', kärias Wojako', lot. kajš 'válka' (< bsl. *karia-"vojsko', Trautmann 118), dále stper. kära, střir. cuire, gót. harjis, sthn. heri, něm. Heer aj., vše 'vojsko'. Tato slova se radí k ie. *koro-, korio- 'válka, vojsko', které snad lze s ie. *kar- 'kárat, trestať a tím i se slovy uvedenými sub (l) spojovat (v. Fick I.e., Pokorný
340
koriti
koryto
615n aj.; odmítá SM aj.). K sém. posunu došlo asi u slovesa pokoriti 'přemoci vojskem' -> 'vyjádřit mocenskou převahu potupou', odtud depref. koriti 'ponižovat, pokořovat'.
Fakt, že některé sl. kontinuanty mají význam 'ústně kárat, trestať, který vede SM k odmítnutí souvislosti s ie. *koro-jkorw- 'válka, vojsko', vysvětluje Skok i.c. předpokládaným sém. posunem poté, co se ve sl. objevila nová synonyma pro 'bojovať (biti se, boriti se, ratovati, vojevati ap.).
Sem. i hláskově nepravděpodobné je spojení s psi. *£an> (v. čan.) < ie. onom. *kar- 'mumlat, čarovat', které navrhovali Matzenauer, LF 8, 202 a Ujinskij, RFV 61, 237n.
Osamocená zůstala etymologie Schustera-Šewce (Sch.-Šewc 625), vyvozující psi. 'koriti (a také *korenb 'kořen', v. korenb) z ie. *(s)ker- 'řezať za předpokladu séra. vývoje *'být na někoho ostrý' -» 'nadávat; ponižovať. ik
koruna, -y f. 'koruna; Krone' (CMNov)
Vzhledem k provenienci a jazykovému charakteru památky je těžké rozhodnout, je-li výraz v csl. bohemismetn (sr. Bartoli, SbJagié 45) či kroatismem.
Et.: Slovo přejaté, cesta přejeta však není zcela jasná. Velmi pravděpodobné je dvojí přejetí, jednak do stě. koruna 'věnec ap.' ze sthn. corôna (germ.
5 > a, sr. Kiparsky 1934,285; ze sthn. už Uhlenbeck, AslPh 15, 488; méně pravděpodobné se zdá přímé přejetí z lat, Machck s.v. a H-K 180) a to ze střlat. corôna tv, jednak do sch., dnes arch. koruna tv. (RSAN) z vglat. či rom. dial. *COrona tV. (Vglat. O > jsi. U, sr. Bidwell, Word 17, 116, sr.
i Bartoli o.c). Vše z lat. corôna 'věnec, koruna' a to se všeobecně vykládá z ř. xootbvij tv. (5.-6. st), klas. 'kroužek k zavírání dveří aj.' V. též kruna.
Stp. a p. dial. koruna tv. je patrně přejetí ze stč. koruna tv. (Slawski 2, 493 považuje za sporné). Stbr. koruna (Skaryna), stukr., ukr. st. a dial. koruna (SStukr, Žet. a SUM) a str. koruna (StrS) jsou přejetí z p. (Bulyka 1972, 172, Richhardtová 1957,67, Šanskij, ses. 8, 325; přímo z ř. Vasmer 1909, 98).
Domácím synonymem je věnbcb. bs
korvona v. karvvana
koryto, -a m. 'koryto; Rinne, Trog' csl.
Et: Psi. koryto, všesl.: b. koríto, vak. korito, sch. kôrito, sin. koríto, slk. koryto, č. koryto, hl. korto, dl. koryto, plb. ioraitě, pom. korěto, stp. p. (i dial.) koryto, stbr. koryto, br. koryta, ukr. r. koryto, r. dial. i koryta f. (SRNG15,36), vše 'koryto, podlouhlá nádoba, sloužící k praní prádla, krmení zvířat ap.', 'úl vydlabaný z klády' (sin.), 'z klády vydlabaný člun* (stp.), přen. 'koryto řeky' (jsi. slk. č. dl. p.), 'náhon'
(ukr.), anat. 'pánev/Pelvis* (b. sch.), 'krunýř (zvířat), lastura' (slk. ukr.) aj. Pravděpodobný sém. vývoj: 'předmět vydlabaný z (neloupaného) dřeva (nádoba, člun, úl ap.)' -> 'útvary vzhledově podobné (kostěné útvary na těle zvířat nebo člověka, koryto řeky, náhon ap.)'. Sr. lat. alveus 'necky, vana' -» 'koryto řeky' (Posch, WuS 16,13n). - Málo pravděpodobně uvažuje Trubačev 1966,169 a SM 11,123 o významu 'koryto řeky' jako o primánům (v tomto významu ve sl. jaz. až později, sr. např. stp. v 15. st., sstp, str. ve 14. st., SRJ 11.-17. st). Nejasné.
• (1) PsL koryto ~ psi. kora, kon, koneb < ie. *(s)ker-'řezat, krájet, oddělovat*. (2) Psi. koryto < psi. ryti.
(1) Psi. koryto bývá spojováno s kora 'kůra' (sr. Románski, RÉS 2, 52n, Brůckner 258, Vasmer 1, 638, Šanskij, seš. 8, 341, Skok 2, 156 aj.; v. kora) nebo s korbcb, korb 'dutá míra' (sr. Meiilet 1902, 301, Bern. 1, 579 aj.; v. korto.,
kon.), které je často vysvětlováno jako derivát kora. Při spojení s těmito slovy se předpokládá u koryto motivace výchozí surovinou (koryto = 'nádoba z neloupané klády s kůrou') a původní ie. *(s)ker-'řezat, krájet, oddělovat*, z něhož bývá kora, koncb, korb nejčastěji vykládáno. Podobně vychází z ie. *(s)ker~ i Otkupščikov 1967,174, který předpokládá ve sl. jazycích nedoložené sloveso z tohoto kořene a chápe koryto jako jeho deverbativum.
(2) Jako deverbativum vykládá koryto i Trubačev (SM I.c), který vychází z Miklošičovy zmínky (MEW 133) o možnosti spojení s ryti. Za předpokladu zá-jmenné předpony ka-/ko- rekonstruuje ko-ryto, s motivací způsobem výroby, rytím, dlabáním. Jako slovotvornou a sém. analogii uvádí sl. *kadblbb 'velká nádoba, vydlabaná z velkého špalku'. V této souvislosti nepůsobí přesvědčivě odkaz na slovesný původ subst. s týmž suf. — kopyto (< kopali); u koryto < ryti by šlo o jiný druh slovotvorby.
Trautmann 119 rekonstruuje bsl. praformu *karííta- 'koryto', kterou Pokorný 942 spojuje s ie. *(s)ker-; odpovídá jí lot karaů-te, kajuôte 'lžíce' (sr. Aruraaa, ScSl 9, 79; Specht 1944, 140).
Často bývá spojováno se srprus. pracartis 'koryto, žlab', lit. prä-kartas 'jesle; koryto, žlab' (MEW 133, Meiilet 1902, 301, Bern. I.c, Persson 1912,171n, Vaillant 4,700 aj.); balt slova však mají více výkladů (v. Fraenkel s.v. kařklas, kárti, kiřsii, Pokorný 573, 942) a spojení s nimi odmítá Trubačev, SM 11, 124-6.
Nepravděpodobné je spojeni s psi. knmiti 'živiť, které uvádi Solmsen, KZ 35, 484 (sr. kn-ma^.
Málo pravděpodobně spojuje Otr?bski 1939, 187 (přejímá Machek) koryto se stisl. pró 'koryto', stangl. dríth 'bedna', lit traukai 'nádoba', lot. traOks tv. (odmítá Slawski 2, 504). pv
341
kon>
korbCb
kort, -a m. 'korec, dutá míra; Scheffel, Hohlmaß' (Zogr Nik)
V Mar je na tomto místě (L 16, 7) korbcb tv.
Et: V ostatních sl. jaz. nedoloženo až na dva sporné případy: č. st. hor 'míra u Židů, chomer' (Jg 2,126) a p. dial. hory pí., které v lid. rčení „Z sikory miesa dwa kory" zaznamenal Kolberg (cit. podle Kar-lowícze 2,436) a objasnil jako 'koryto'. Kariowicz 2,436 však toto vysvětlení zpochybňuje a spojuje s korbcb.
Nejasné. Bývá spojováno s hora 'kůra* (v kora) a s korbcb 'dutá míra' (v. korket.), které je chápáno jako jeho demin. (kora : korb : korbcb).
Vasmer (SbJagic 272n) vykládá korb jako přejetí z ř. ícóqou; 'dutá míra' (xóoac; ~* hon -* korbcb). Ř. slovo je z hebr. kôr 'kulatá nádoba5 (Frisk 1,923).
0
korbšakb, -a m. 'jestřáb, luňák; Habicht, Hühnergeier' (1x Bes)
Doklad v Bcsjc možno považovat za rasismus (Skalka, Slávia 64, 281-4).
Et: Nejspíše přejato do str. jako pojmenování pro dravého ptáka z čeledí krahujcovi tých z některého ttat. jazyka, sr. napr. kazaš. karšyya, čagatajské a kazano tatarské karčyya ap., vše 'jestřáb* (Skalka o.e., 283), do nějž se dostalo z mong. qarči-gai 'jestřáb* (v. Räsonen 237). Přejatý základ korš-jkars- byl adaptován formantem -akb i paralelním -unb na str. koršakb/horšurtb 'luňák', dnes dial. korsak, káršin 'sup hnědý', 'luňák' (Dar, SRNG) a r. kóršun 'luňák'.
Ukr. Kovot. korsak a br. korsak, karšák, karsun 'jestřáb, luňák' byla nejspíše přejata r. prostřednictvím. Slk. st. kršákjkršiak 'jestřáb, luňák* (HSSlk) a dial. kršiak 'jestřáb, krahujec* (Kálal, SSJ) jsou jistě přejetím z vsi. stejně jako p. dial, korsztm t v. (sr. ESBr 4,286, Skalka o.e. 281). Ukr. dial. karš (ESUkr) a slk. dial. kršot kršniak, krckniak (Kálal, SSJ) vše tv. jsou pak výsledkem domácí desuťtxace či re s u fixace.
Nepravděpodobný se jeví předpoklad sl. původu, a tedy sem. obtížné spojeni s psi. *fcsrcfe 'pěst' (sevřený pařát) *- 'levý' (SM ! 3,240n), stejně jako geneticky i sém. nepřesvědčivé spojení s lit. karsti 'česat, drhnout' a stind. kár sali 'tahá, vláčí, brázdí' (Po tel v nja, RFV 1, 81n a RFV 3, 95; Matzenauer, LF 8, 203) či ještě nepravděpodobnější spojení s b. dial. kräemtkam, seh. kŕhati, č. krchlaii vše 'kašlat, chrchlat' (fljinskij, IzvORJS 20, 3, 98).
bs
korwam. indekl. 'chrámový obětní dar; Opfergabe' (Zogr Mar)
Též rcsl. horvam, horbvana (Srez., StrS), korbtnam (Srez.) tv.
Et: Hebraismus (hebr. qárbän 'chrámový dar'),
který přešel do stsl. prostřednictvím r. xogfiáv 'chrámový dar'; v. též karavana. pv
korbcb, -a m. 'korec, dutá míra; Scheffel, Hohlmaß' (lx Mař)
Ve stsl. doloženo jen ve významu 'dutá míra'.
Et: Psi. korbcb, všesl; b. dial. kóräc, sch. kôrac, sin. korec, stč. korec, fcorec, č. slk. korec, hl. káre, dl. korc, plb. ťôräc, porn. hore, stp. p. (i dial.) korzec, stbr. korec (Skaryna l, 277), br. dial. karée, korec (TSBr, Nos.), Stukr. kórecb (SStukr), ukr. korec', dial. kirée' (Hrin), korec (LeksPol 1968, 85), r. st. a dial. horec, s významy 'větší nádoba z kůry nebo ze dreva' (b. dial., sch. stč. ukr. br.), 'nádoba k nabírání, naběračka' (sin. br. ukr., r. dial.), 'dutá míra (na obilí ap.), většinou kolem 100 kg nebo 100-120 litrů' (sin. zsl. vsi.), 'plošná míra (polní), kolem 2 800 m2, (stč. č. porn.), 'část vodního kola* (sin. slk. stp. ukr., br. dial.), 'dřevěná lopatka' (sin. č., r. dial.), 'prejz, žlábková taška na střechu' (sin.) aj.
Původně patrně název pro nádoby různého typu a velikosti, později název nádoby určité velikosti, která sloužila jako dutá míra, odtud sekundárně pojmenování plošné míry (pole oseté korcem obilí), Význam 'lopatka', 'část vodního lopatkového kola' souvisí s užitím nádoby jako naběračky.
Nejasné; slovo má více výkladů.
• (1) Psi. korbcb < psi. kora 'kůra*.
(2) Psi. korbcb < psi. korb < r. xóQctc. 'dutá míra',
(3) Psi. korbcb ~ stind. rárií- 'kotel, hrnec'.
(1) Nejčastěji bývá korbcb spojováno s kora 'kůra
ap.' (v. kora; již Mikl. 1845, 37, Brückner, KZ 51, 224, Holub 111, Vasmer 1,625, SM 11,128n, ESUkr 3,16n aj.) a vykládáno jako jeho dem., popř. jako dem. kon, 'korec' (v. kon>) za předpokladu, že je korb derivátem kora (ESUkr). Skutečnost, že jde o předmět denní potřeby a že kůra byla jedním z prvních materiálů, které se na území Slovanů užívaly k výrobě nádob, lžic,
koryt ap. (Moszynski 1929, 1,294a, sr. i Sobolevskij, RFV 70, 85n, Brückner 258, Vasmer I.e. aj.), by svědčila pro toto spojení. Jako slovotvorná paralela bývá uváděno kopa -*■ kopbCb (Brückner, KZ 51,224), gbrnb =-* gbrnbCb
(SM i.e.), i když sémantická situace je trochu jiná, u hora -i* korbcb jde o přeneseni názvu materiálu na výrobek z něho.
Sl. korbcb bývá často spojováno se subst. koryto (v, koryto), sr. Bem. 1, 579n, Meiilet, MSL 14, 382 (spojuje i s r. čara 'nádoba, váza ap.') aj., u těchto slov rovněž není vyloučena příbuznost s pojmenováním základní suroviny.
342
■
korbCb
kosmatb
(2) Starší výklady (Mikl. 1867, 100, MEW 133; částečné i Vasmer, SbJagič 272 jen korbCb s význ. 'míra' aj.) pokládají korbCb za dem. ke kort (v. kor*), a to za přejetí z ř. xó-Qoq "dutá míra' (< sthebr. kôr 'okrouhlá nádoba', v. Boisacq 497, Chantraine 568). Tato etymologie byla později opuštěna (sr. již Bem. 1.c); důvodem bylo všesl. rozšířeni slova a jeho užití v nejširších lidových vrstvách, v nichž je styk s řečtinou málo pravděpodobný.
(3) Berneker l, 579n spojuje korbCb se stind. čarú-'kotel, hrnec', stnord. huerr tv., gót. hwaírnei iebka', ir. co(i)re 'kotel', kymer. pair tv., vše z ie. *k!*er-'tvarovat (předměty miskovitého tvaru)', v. Pokorný 642, 940.
Málo pravděpodobné je starší Mach kovo spojení (Slávia 16, 170) sl. korbCb s etymologicky nejasným stind. khära- 'velká míra zrna' (sr. Mayrhofer 1956, 1, 308n, Merlingen, Sprachc 4, 47).
Novější Machkova verze (Machek 1957, Machek 1968) vychází z Bcrnckcrova výkladu spojujícího korbCb s ř. xóooc; spojuje sl., stind. a ř. slovo (u ř. xóqoq odmítá jeho sem. původ) a rekonstruuje ie. *koro-s. pv
kosa, -y f. 'kosa; Sense' (ix Pařím)
Der.: kosoťb nebo kosoTb 'ostrý nástroj podobný kose na vysekávám křovin' (lx Ben).
Et: Psi. kosa, všesl.: b. kosá, dial. i kosá (BDia) 6,44), mk. kosa, sch. kosa, sin. kosa, slk. kosa, koša (Kálal s.v. kosa), Stč. kosa, kůsa (Brandi 1876,112), č. kosa, dial. kasa (Kott 8, 177 ze severových. Čech), luž. kosa, dl. st.
i kosa (Muka), plb. tosá, porn. kosa, stp. p. kosa, br. kasá, ukr. r. kosá. Vše 'kosa, nástroj k sekání', přen. i další ostré kovové předměty sloužící k sekání, řezání ap. ('srp' v b. dial.; 'nůž v sečkovnici' v slk. st. HSSlk, č. p.; 'koželužský nebo kožešnický nůž' v slk. st., č.; 'halapartňa, sudlice' v stč. kůsa; 'past na vlka s ostrými železy' v stč. č.) a slova motivovaná zakřiveným tvarem kosy ('měsíc ve tvaru srpu' v porn.; 'souhvězdí Orionu' v slk. st. Kálal, stč. č. hl. ukr. (často v pl); 'horský hřbet, hráz zálivu, úzký poloostrov' v sch. sin. č. porn. p. vsi.; 'slezina' ve vsi. SRNG 15, 45; SUM, TSBr, aj.).
Csl. kosor'b/kosorb, b. dial. kôsor (BER), mk. ko-sor, sch. dial. kôsor, kôsor, stč. topon. Kosoř, slk. kosorf eč), str. kosorb (StrS, Srez.), r. dial. kôsor, kôsor' (SRNG 15,67; Kulik. 41), s významy 'malá sekerka na osekávaní větviček ap.' (rcsl. str. r. dial.), 'řezák, srp' (mk. sch.), 'vršek skály (stromu)' (slk.) aj. je utvořeno suf. -orb od subst. kosa (tak Trubačev, SM 11, 151; jinak Slawski v SK 2, 25, který je má za pokračování adj. kosb).
Původ plb. tosôr "kroupa, kaše' má P-S za nejasný, zatímco Trubačev (SM l.c.) svým pojetím ťosôr 'kroupa, kaše'«- *'{roz)-sekaný produkt' sém. vysvětluje jeho příbuznost s kosa.
• PsL kosa 'kosa' < ie. *kes- 'řezat, sekat ap.'
Psi. kosa je pokračováním ie. kořene *hes- 'řezat, sekat ap.' s velámí stridnicí (Mladenov 252, H-K 181, Machek s.v. kosa2, Sfawski 2, 516-518, Rudnyc'kyj 2, 743), který je i v dalších ie. jaz., např. ve stind. šásati 'rezať, šäsá- 'druh nože', strir. cess 'kopí, oštěp', ř. xsáCco 'tluku, rozsekávám', alb. thadrě (< *kas--dhrä) 'břitva s oboustranným ostřím', lat. casträre 'klestit' ap., v. Pokorný 586.
Od téhož ie. koř. *kes- je odvozeno i adj. *kosb(jb) 'šikmý, kosý', nedoložené ve stsl. (již MEW 134). Machek 1968, 281 vysvětluje tuto příbuznost šikmým, kosým řezem, který byl častěji tížíván při řezáni např. prutů, větvi ap.
Náslovné k v psi. kosa místo očekávaného s je výsledkem disimilace před následující spirantou (Meillet 1902, 178, Georgiev 1958a, 39; podobně Martynov 1968, 159: psi. *xosa).
Sl kosa 'nastroj k sekáni' bývá většinou pokládáno za příbuzné s kosa 'účes' (všesl.), které se dochovalo až v mladších csl. pant., a s česati (v. česatí) 'česat vlasy' (Brúckner 259, Slawski 2, 516n, Anikin 1988,21n aj.). Tyto výklady vycházejí z původního významu 'česat, drát (trávu, obili) ap.'. Slawski l.c. zde navrhuje paralelu drápali: derti.
O vzhledové podobnosti (zahnutý tvar) bosy a copu uvažuje již Preobr. 1, 365n, který předpokládá společný význam 'křivý, zahnutý'. Podobně Slawski l.c. přijímá tuto možnost jako další alternativu motivace pro kositi 'sekat trávu ap.' (tak i Skok 2,162 a Trubačev, SM 11, 133-135).
Málo pravdepodobnejšou starší pokusy o spojeni s lit kosti 'kopať (Štrekelj, AslPh 28,490; sr. i Vondrák 1906, 1, 353) a s ie. *kokso- (stind. kákšä- 'podpaždí', av. kaša- tv., lat. coxa 'kyčel', sthn. hahsa 'podkoleni', střhn. hähse ještě i 'zadní nohy, zvi. u koní', něm. Hachse 'hnát', 'zadní část nohy', dial. (rakousko--bavorské) haksn 'podkoleni' (v. i přejaté č. vulg. haksna 'noha'), stir. coss 'noha', v. Bezzenberger, BB 12,239, Wiedemann, BB 28, 15, Berneker 1, 581). Windekens 1976, 36 sem řadí ještě toch. A kapšaňi, toch. B kektseňe 'tělo'. pv
kosmatb adj. 'kostnatý, chlupatý; bchaart, zottig' (Parim)
Et: Psi. *kosmatb, všesl.: b. kosmát, rak. kosmat, sch. kosmat, kosmat, sin. kosmát, slk. č. kosmatý, luž. kosmaty, pom. kosmati, p. kosmaty, br. kasmá-ty, ukr. r. kosmátyj, vše 'kosmatý, tj. vlasatý, chlupatý, chundelatý ap.', r. dial. i 'prostovlasý' (SRNG
15, 56).
Adj. utvořené od *kosmb/*kosma sufixem -atb s týmž významem jako u bradatý, vlasatý ap. (Vondrák 1924, 1, 593). Je příb. s kosa 'kštice' a s česati (MEW s.v. kosalt Bern. 1, 580n, H-K 181, Machek, Slawski 2, 526n, Vasmer s.v. kostná, H-L 263, Skok s.v, kósalr Bezlaj 2, 70,
343
kosmart
Sch.-Šewc 635n, ESUkr 3, 50n aj.); v. césaři s dalším ie. příbuzenstvem.
Sl. kosrm bývá pokládáno za vzniklé na sl. půdě formantem -mh, -ma (Meillet 1902, 427), který je týž jako v psi. *kbrrm, *kbrma 'jídlo, potrava' (Brugmann
H, 1, 250).
Jinak Trubačev (SM 11, 144n, přejímá ESBr 5, 102), který pokládá sl. slovo za přímé pokračování ie. dial. *kosmätos, stejně jako lat. comätus 'vlasatý' (sl. kosmatb s lat. slovem spojuje již Fick 390). Spíše je VŠak lat. comätus až lat. derivátem z lat. coma 'vlasy', přejatého z ř. xópjj tv. (W-H 1,253; E-M 1,135), Také ř. xopýxnc. 'vlasatec' vykládá SM I.e. z ie. *kosmätä. Ř. XÓptf, et. nejasné (Frisk 1, 908n, Chantraine 560n), pokládá Trubačev (SM 11, l47)za ie. "zjednodušení" *kosmä > *komä.
Ze spojení sl. kosmb a ř. xópn vychází i Pisani, Paideia 8,312, který má sl. kosma za kontaminaci kosa 'cop, vlasy' a *koma, jež by bylo příbuzné s ř. xópjn
'vlasy' (jako málo pravděpodobné označují Vasmer-T. 2, 345n a ESUkr 3, 50n). pv
kosnoti (se), -aeth (se) 'dotknout se; berühren'
Nerefl. podoba doložena ve vazbě s ak., refl. ve vazbě s gen., dat., lok. a s prep. va (Bauer, Issl 274n).
Der: kosnovenije 'dotek', nekosem 'nedotčený' (ix Bes), ipf. kasati se '(do)týkat se' (v Bes. též nerefl.), kasa-nije 'hmat' (ix Bes); prikosngti s§ 'dotknout se', ipf. prikasati se 'dotýkat se, stýkat se', prikosnovenije 'dotknutí', neprikosnovenb 'nedotknutelný, nepřístupný*.
Komp.: Vedle dvouslovného lice kosnovenije je ve var. spřežka licikosnovenije 'dotek' (Clem 5, Vašica 1960, 77, lOsq).
Et: Psi. kosnoti (se) > b. kniž. kósna, kósvam (se), kósnuvam (se) (Mladenov 1951, Gerov), mk. kniž. kosne, sch. kösnuti (se), br. dial. kasnúcca (SBrH), stukr. ukr. kosnútysja (žel., Kuz-Rud.), r. kosnúťsja, r. dial. kosnúťsja) (SRNG), vše 'dotknout se', dále 'bolestně se dotknout, dojmout' (sch.), 'stát se, přihodit se' (br. dial., r. dial. kosnúťsja) aj.
Paralely stsl. kasati se jsou ve významu 'dotýkat se' doloženy ve vsi. jaz.: br. dial. kasácca ŽSlova 142 (podle ESBr přejato z t), stukr. kasátysja Žel., r. kasat 'sja, a dále v srb. arch. kasati se (Rj, patrně z r.). Patrně je s ním totožné sloveso s významem 'vyhrnovat, pod-kasávat ap.' (slk. kasat', č. kasat, hl. kasat, dl. kasáš, pomsln. kasac, p. arch. kasat), vzniklé deprefixací z pod-. K vysvětlení význ. vývoje 'vetknout, zastrkat části oděvu za pás' -»'podkasať -> 'vyhrnout, vyka-sať v. Machek, lf 69,38n, Sch.-Šewc 500.
kosteh»
• Psi, kosnoti < ie. *kes- 'škrábat, česať.
Psi. kosngti je c-stupňový derivát ie. kořene *kes-'škrábat, česať, doloženého mj. i v psi. česati (v.
tesaři, tam i dalši ie. souvislosti); tak má např. Meillet, MSL 14, 338, Berneker 1, 581n, Vasmer 1, 640n, S-A 1955, č. 367, Pokorný 585 aj.
Smoczyňski 1989,73 předpokládá pro kosngti (se) psi. formu *kgs-nQ-ii, kde nosovka v kořeni podle něj zanikla vlivem suf. -no. Srovnává proto s lít. dial. su-kunšä, su-kůšti 'uvést do pohybu, pustit se do něčeho'.
Srovnání s alb. qas 'přibližuji ap.' (Meyer 1891, 220n, Pcder-sen, KZ 36, 328) není přesvědčivé z hláskových důvodů a pochybné je i spojení s kymer. cos, cosfa 'svědění' (Fowkes, LP 6, 97). hk
koSOrb v. kosa
kosteh., -a m. 'hradisko; Burg' (Chrabr), 'kostel, Kir-che* (VencNov)
V rcsl. i kostelb, -ja m. 'tvrz; Věž' (Srez.).
Et: Přejato z pozdně lat. castellu(m) 'tvrz, bašta' (např. MEW 133, Vasmer 1907, 246, Bem. 1, 582, Schwarz, AslPh 41, 128, Skok, RÉS 7, 182, Němce, Slávia 61, 61n aj.). Doklad z VencNov můžeme pokládat za bohemis-mus. Do stč. byl výraz pravděpodobně přejat prostřednictvím sthn. kastel 'tvrz ap.' (sthn. ä > sl. o, st. Kiparsky 1934,282; tak např. Vasmer 1,641). Skok (ZRPh 54, 466) se domnívá, že k přejetí došlo na území Panonie.
Sém. motivací k posunu 'tvrz' 'kostel' v stč. bylo umístění kostela uvnitř hradu a snad i formální podobnost s hradem daná kostelní věží a zdí kolem hřbitova při kostele i skutečností, že kostel mnohdy sloužil jako útočiště (Lewy, KZ40,255n). V stč. se tedy pro hrad jako středisko světské správní moci udrželo hrad (psi. *gordb), zatímco cizí výraz (lat. castel-/wm/sthn. kastel), původně synonymní, se specializoval pro pojmenování kamenné budovy sloužící jako církevní shromáždiště (tak Schmid, SbStreitberg 326, Machek s.v., Němec o.e.).
Doklady s významem 'hradisko' mohou být přejaty ze střř. xáxjTzXXoc, (kostelb) či xtxoxéXXi(ov) tv. (rcsl. kostelb) (tak Vasmer 1907, 246). Nemůžeme ale vyloučit ani vliv vglat. z balkánských dial.
Kastel v stsrb. 'tvrz', dále v ch. (Rj) a v b. (Jireček 1902,1, 37) jako topon. jsou přejetí z dial. balkánské lat či střř. (sr. např. Sobolevskij, RFV 10, 166).
Z č, je slk. kostoljkostel a p. koíciól 'kostel' (Slawski 2, 553), odkud je pak br. kascěl, ukr. kostol i kostel (ESUkr), r. kostel 'římskokatolický kostel' (sr. např. Bern. La, Machek, Vasmer l.c.).
344
kosteli
kosti.
Zaniklé hl. kosíel, kostol 'kostel' pokladá Frinta, WS1 4, 190 za přejetí z č.; Seh.-Šewc, ZSl 2, 267 však é. prostřednictví odmítá a pokladá hl. slova za paralelní přejeti, které je doloženo už v luž. toponymech (sr. i Sch.-Šewc 635).
SI. formy s náslovným ka- jsou pozdějšími přejetími: sch. arch. kástel, sch, kastel, kásleo či káštio 'tvrz, hraď jsou přejata z it. castello tv. (tyto formy vytlačily stcharv. a stsrb. kosici tv.; v. Skok 2, 58; RJX slk. kaštieľ 'zámek' je přejato z maď. kastely tv. (Machek 1957,195) a stč. kašiel/kastal 'městečko, tvrz ap.' ze střhn. kástěl/kastél tv. (stč. i košte! tv. - kontaminace kostel a kašleíl). bs
kosti., -i f. 'kost; Knochen' V pl. 'ostatky'. Dct.: kostění, 'kostěný'.
Exp.: Csl. kosthlivh 'kostnatý, hubený' (MLP, Suvorin) patrně > rum. costeliv 'hubený, na kost vyhublý' (Rosetti 1954; ale Tiktin předpokládá přejetí z r.).
Et: Psi. kostb > b. kost, dial. kós (BDial 3, 92) kojs
(Stojkov ni), sch. kôst, sin. lóst, slk. kosť, 6. kost, hl. kósč, dl. kose, plb. ťust (PS 157), pom. kose, p. koše, br. kose', ukr. kisť, r. fojjí^ vše 'kosť, dále 'pecka' (sch. sin., slk. st. HSStk, ukr. zř., r.) ap.
Psi. kostb je zjevně slovo ie. původu, jeho výklad však skýtá řadu problémů.
• (1) Psi. kostb < ie. *ost(h)-, *osl(h)i- 'kosť.
(2) Psi. kostb ~ lat. costa 'žebro'.
(3) Psi. kostb < psi. *kosto- < ie. *tes- 'škrábat, česať.
(1) Nejčastěji bývá psi. kostb charakterizováno jako původně konsonantické neutrum *ost, které vlivem nom. pl. *osti přešlo k ženským /-kmenům
(Meillet, SbBaud. de Court. In, Machek 1968. 280n, Slawski 2, 554n aj.). Toto pův. *ostb 'kosť by souviselo s het. hastai-, hasti-, stind. ásthi (astfm-), av. ast-, asti-, i. ootíov, lat. os, vše 'kosť (Persson 1912, 526, Meillet, RÉS 5, 9, S-A 1955, č. 368, E-M 470 aj.; Pokorný 783 a Puhvel 1984, 3, 237 sl. slovo do ie. rodiny nezařazují, Berneker 1, 583 a Mayrhofer 1986, 1, I50n tuto souvislost výslovně odmítají.). Někteří badatelé odvozují od téhož kořene i lat. COSta 'Žebro' (Schmidt 1895, 158, Vasmer l, 643, E-M 146 aj.).
Mefnyčuk, Etim 1966, 234n se domnívá, že k psi *osí- 'kosť existuje homonymum *ost— ostn 'ostrý' (doložené v některých sl. jazycích ve významu 'osina na obilném klase'; podle Machka 1968, 4l9n se však tento význam vyvinul z významu *'rybi kosť).
Výklad počátečmho k- u subst. kostb činí značné těžkosti, protože tento typ preřixace není v ie. jazycích běžný (snad kromě paralely sl. h-oza 'koza': stind. ajá- tv., v. koza). NejpravděpodobnějŠí se proto zdá být vysvětlení prostřednictvím kontaminace
*OStb a *kosta (Georgiev 1958b, 18). Podle Vaillanta 2, 173 vzniklo k- v důsledku lidové etymologie vlivem koř. *kes-. Někteří autoři (Meillet, MSL 8,279 a BSL 33, 53n, Persson I.e., Pisani, KZ 71,126, E-M I.e. aj.) pokládají k-za te. prefix, Machek l.c za protezi.
Nepravděpodobné je převzetí A-mobile z předie. substrátu (Schröder, Sprache 9,12), stejně jako jeho odvozování z laryngá-ly z pův. *Hast- (Klyčkov, VJa 1963, 5,14), podobně jako z raně psi. ch- vlivem disimiiačnich tendencí (Martynov 1968, 161). Rovněž vznik *>ové iniciály regresivní asimilaci k suf. ka- v dem. *ostbka a její analogické přenesení na základní *ostb není pravděpodobné (Steffen, JP 51, 47).
Hirt 1900, 137 rekonstruuje ie. východisko jako *okosth-a vznik ie. responzí vysvětluje dvojím způsobem ablautu (*okstk-> stind. ásthi, lat. os, ř. doréova *kostk- > psi kosit,, lat costa).
(2) Froehde, bb l, 193, Berneker i.e., W-H I, 281, Pokorný 616 spojují psi. kostb jen s lat. costa 'žebro' (relikt tohoto významu vidí tito autoři v sch. kôst 'žebro', to ale může být druhotný význam), což ovšem znamená, že obě slova zůstávají et. temná a bez dalších ie. souvislosti.
Petersson, AslPh 36, 137 připojuje k témuž koření stind. kikasa- 'páteř, kosť, kScasä- 'prsní kosť (podle Mayrhofcra 1986, 1, 355 slovo nejasného původu, spojení s kostb odmítá). Pogodin, RFV 32,273 je spojuje se stind. kašthá- 'kus dřeva ap.', rovněž bez uspokojivého výkladu (Mayrhofer 1986, 1, 345n). Tak i Mann 1984, 539, který sem řadí i ir. subst. coss 'noha, kmen', to se však většinou spojuje s lat. coxa 'kyčel' z ie. *koksä.
Il.-Svityč 344 hledá příbuzné tvary v nostr. jazycích a předpokládá je v semitoham. qš 'kosť a snad v ural, koská, kaske 'křížová kosť.
(3) Nejméně přijatelný je výklad Trubačevův <SM 11, l7ln, nověji í ESUkr 2,450), který považuje psi. kostb za í-kmenovou substantivizaci slovesného adjektiva *kosto-, tvořeného suf. -to- a o-stupněm kořene *kes- (jako morf. paralelu uvádí lit. ptc. prét. pas. kástas: kásti 'rýt, kopať). Sémantická motivace psi. kostb jako *'to, čím se mává, komíhá', je zcela nepřesvědčivá, stejně jako předpoklad sém. vývoje *'zabitý' -* 'mrtvola* -> 'kosti', který vychází z význ. odstínu koř. *kes- 'biť (Meľnyčuk o.e. 235n). Ke koř. *kes- v. česati, kosaoti.
Wiedemann, BB 28, 15n vychází z pův. významu 'žebro, tj. ohnutá kosť, a spojuje proto psi. *kostb s lat coxa 'kyčel', s psi. kosa 'kosa' a s rodinou slov s nimi souvisejících (v. kosa). Jeho výklad byl právem odmítnut (v. Berneker I.e., Petersson, IF 35, 269n).
Ojedinělý je výklad Fayův (AJPh 34, 27), Psi. ko-stb pokládá za kompositum, jehož základním komponentem je ie. koř. *stha-'stáť, podle něj častá složka názvů těla (o.e. 23-30). Spojení s ko-( < con-) má implikovat skutečnost, že nejde o osamocenou část
345
kotora
těla, nýbrž o určité ('kon-stantní') množství části tohoto typu. Podobnou strukturu předpokládá i u lat. co-siae 'žebra', hk
košefb v. košb
košb, -a m. 'koš; Korb'
Der.: košbiúca f. 'koš', tv. i košefb m. (Ix VencNik),
košerja f. (ix Slepě).
Exp.: Csl. košb > rum. cos 'koš', 'košatina', 'násypka ve mlýně', 'komín' (Tiktin 419n). Csl. košbnica > rum. cosnifä 'příruční koš', 'úľ (Tiktin 422).
EL: Psi. košb, všesl.: b. mk, koš, sch. kôš, sin. kôš, slk. kôš, dial. koš (Kálal), stě. č. koš, stč. i koš (Gb), Č. St. (Jg) a dial. (Hruška) kůš, luž. koš, dl. st. i kóš (Muka), pom. koš, stp. p. kosz, br. koš, ukr. kiš, dial. i koš (Bitec'kyj), str. košb, r. dial. koš, YŠe 'koš, nádoba pletená z proutí' (všesl.), přen. i jako název dalších předmětů pletených z proutí (vrš, úl, košina vozu, nádoba na nasýpání nebo uskladněni obilí či mouky ap.). Další významy košb jsou motivovány podobností s košem (hrudní koš, druh zaplétaného účesu, koruna stromu ap.).
Csl. košeľb je patrně der. od košb, vzniklý až na sl. území (Vasmer 1, 650n, Slawski 2, 539). Jinak Trubačev (1966, 163n a Trubačev, SM 11, 197 a 188), který hodnotí košeľb jako synchronně utvořené s košb. Diachronicky řadí jejich vznik do ie. období. Pouze u košeľb uznává příbuzenství s lat. quálus 'koš'. Marty nov 1978, 10 má psi. košeľb za přejaté z italických jaz. (tak i ESBr 5, 106n).
• (1) Psi. košb < ie. *k%as-h>~ 'pletivo, košatina, pletený koš'. (2) Psi. košb < ie. *kos-io- < ie. *kos- < kes- 'škrabal, česat*.
(1) Psi. košb je pokračováním ie. *kPas-io-s (v. Bem. 1, 586n, Pokomy 635, Otrebski 1939, 21, S-A 1955 č. 369, Vasmer 1,650n, H-K 182, Mladenov 254, Machek, Skok 2,166n, Slawski 2, 536n, BER 2,690n, Bezlaj 2, 71, Il.-Svityč 1, 365 aj.), stejně jako lat. quälum 'pletený koš' (*k*as-slo-m), se kterým je prapříbuzné.
(2) Jinak vykládá psi. *košb Sch.-Šewc 642 (podobné Trubačev, SM ll, 195n): slovo je pokračováním ie. *kos-io-, s 0-ovým vokalismem (obvyklým u jmen) od ie. *kes- (např. ve sl. česati, v. íesati). Toto spojení argumentuje Sch.-Šewc l.c. blízkostí významů 'řezat, trhat, česat (bobule)' a 'ohýbat, plést'. Trubačev l.c tyto významy spojuje svou charakteristikou koše jako nádoby pletené z proutí, určené na sbírání, česání bobulí. Pro fonetickou neslučitelnost česati s lat. slovem odmítá jeho příbuzenství s košb.
Další ie. příbuzenství je nejisté. Příbuznost s lit. kašis, käšius 'velký koš', lot. kašelis 'pytel ze sítoviny* zmiňuje již Froehde (BB 16, 208n; nověji Martynov
l.c). Fraenkel s.v. kaši však označuje tato slova jako přejetí z br.
Uhlenbeck, PBB 29, 332n spojuje se stisl. hagi 'pastviště', střhn. hac, něm. Hag 'ohrada, živý ploť, kymer. cae tv. (< ie. "kagh- 'ohradil, obehnat'). Toto hláskově nevyhovující spojení odmítá již Bern. 1, 587 aj.
Hláskově i sémanticky je nepřesvědčivé spojení sl. košb se stind. kaši- 'hrsť, arm. kuc tv. < ie. *koki- (Scheftclowitz, BB 28, 303). pv
kotora, -y f. 'svár, spor; Zwist, Streiť (2x Supr)
V pam., nezahrnutých do SJS, je doložena i var. kotera tv. (MLR Srez., StrS).
Det: kotorbnb, kotoričb 'svárlivý', nekotoričbtib 'mírumilovný' (ř. aimxac), kotorati 'odsuzovat', koto-rati se 'svářit se'.
Knmp.: bogokotorbnb 'bOJUJÍCJ proti bohu* (r. 9eo/iá
Et.: Psi. *kotorajkotera > stukr., ukr. arch. a dial. kotora (Berynda, Žel., Hrin.), dial. í kotora, kutóra (ESUkr), r. dial. kôtórá (SRNG, Opyt), s významy 'nepřátelství, spor, rozepře', ukr. i 'hoře, žal' (žel.), 'příkoří, křivda, starosti' (ESUkr).
Profous 2, 336 sem řadí i zč. toponyma Koterov, Kolorov od příjmení Kotera, Kotora, což by mohlo svědčit o pův. většiny rozšíření tohoto slova. Podle Trubačeva, SM 11, 200 sem snad patří i kaš. kačera 'zábava'.
• Psi. kot-oraj-era < ie. *kat-{e)ra- 'boj' < ie. * kat- 'bojovať (stind. germ. kelt.).
Psi. kotorafkotera patří k těm slovům, u nichž předpokládáme ztrátu palatálnosti (k > k; v. Agrell
1918, 10, Machek, Slávia 16, 187 aj.). Pak je nejblíže příbuzné stind. šátru- 'nepřítel, protivník', dále něm. Haáer 'hádka, svár', bez r-ového rozšíření sthn. hadu- ve jméně Hadubrand, stnord. ApS 'boj' ap., gal. catu- a k. cath tv. (tak Matzenauer, LF 8, 208, Bern. 1, 588, Lane, Lg 8, 295, Vasmer 1, 646, Pokomy 534, SM l.c. aj.).
Často bývá pokládáno za příbuzné i lit. katäryti/ kataíyti 'bít, tlouci' s lit. střídáním r ji (Specht 1944, 320, pozn. 3, Shevelov 1964, 143, Eckert, SlWort 52n). Fraenkel 207 však vykládá kataíyti přesmykem z kaloty ti, které je přejaté z r. kolotíť tv. (podobu katäryti neuvádí, nemá ji ani N-S-B).
Zupitza 1896, 103 sem řadí i sthn. hadara, něm. Vinder 'cár, hadr' (tak i Uhlenbeck, PBB 26, 287 a Trubačev, SM l.c); s ním někteří spojují arm. kolor 'úlomek' (Bugge, KZ 32, 49, Mladenov, SBNU 25, 66). Nepravděpodobné, germ. slova pro 'cár, hadr' jsou chápána jako hom. (Kluge 279, EWD 625), příbuznost s arm. kolor přesvědčivě odmítá Pedersen, KZ 39, 380, dále Bern. l.c, Agrell l.c. aj.
346
koÉora
kotyga
Martynov (968, 155 vychází z ie. *(s)kai- a připojuje k této rodině i gót. skaf>jan 'Škodit', něm. Schade 'škoda' ap. Johan nes-son 824, EWD I486n i Pokorný 950 však rekonstruují pro tato slova ie. ^skěth- s pevným s.
Nejisté je spojení sl. koiora s ŕ. xórog 'zášť, nenávisť, které uvedl už Matzenauer I.e.; pochybuje Bern. I.e. aj. Chantraine 572 má příbuznost za možnou, Machek (SbDečev 49n) však pojí ř. slovo jen s c. katit se 'ziobit se'.
Zcela jiný výklad podal VaíUant (SlavFíl 1958, 1,68 a Vaillant 3,357): střídáni or jer v koioraf-eraav pron. kotorbjbjkoterbjb ho vede k názoru, že výchozi je toto pron., z něhož je vb. kotoratij -erati *'přít se o to, který {je odpovědný)*, odtud pak subst. Výklad nepřesvědčivý sém.; také střídání or/erje poměrně časté (v. Slawski v SK 2, 23), takže nemůže být oporou pro výklad. Agrell I.e., pozn. 10 myslí, že může jít i o asimilaci koter- > kolor-.
Nepravděpodobná je souvislost s r. kostiť 'nadávat, urážet' (Sobolevskij, ŽMMP 1886, Sept., 152), i přejetí z něm. (Hirt, BB 24, 232) nebo z kelt. (stir. cotarsna 'opačný'; Šachmatov, AsIPh 33, 90). U
kotoryi, koteryí pron. interog. 'který, jaký; welcher, was für ein'
Často indef. 'některý, nějaký', zřídka (v Bes) rel. 'který, jenž'. Ojed. uvozuje věty hypotet., častěji ve spojeni OŠtB koto-ryt (v. SJS 2, 56n, Aleksandrov, SISb 1, 1958, 145n).
Indef. nekotoryi 'některý, někdo, jakýsi', s part. -žbdoj-žbde (o ní v. kt.zt.da) kotoryižbdof-žbde' každý, kterýkoli'; neg. nikoteryiže, nikotoryiže 'nikdo, žádný*.
Var,: V Mak ktoryi, v Supr Is v nom. pl. snad jmenný tvar kolori.
Et: Všesl. (kromě plb.). Zpravidla se předpokládá psi. ^koterbjkotorb > charv. dial koteri, kotori (Rj), sin. dial kotéri, spis. katéri (a anal, podle koko, kaj ap.; v. Ramovš 1952, 97, Bezlaj 2, 23n), slk. st. koterý, kotorý (Kálal), stě. řídké koterý, hl st. kotory, dl. kótary (-ar-< -er-; v. Sch.-Šewc 646), dial. i kótery, br. katary, ukr. st. kotóryj (žel, Hrm.), str. koteryj, str. r. kotóryj. Slawski 3, 2S6n rekonstruuje i psi. *kotrb, z něhož je b. st kótryj (Gerov), dial katrí, &»ír/(BDial 2,183 a 191, BDial 5, 181), ku tri (BDial 6, 47; v. i Kurkioová, Elim 1980, 18), mk. dial. kutri (Malecki 2, 59), slk. st. kotry, luž. kotry (Muka 1,687 vysvětluje synkopou neprízvučného vokálu, což může platit o všech těchto tvarech), ukr. kotrýj, dial. i kotrój. Psi *kbterbjh>torb (sek., v. niže) > slk. ktorý, stě, č. který, stě. i kderý (anal, podle kdo, v. Gb), dial. kerý, hl. st. ktory, dl. st. chtery, porn. chtěri, stp. który, ftôry, tkôry, chtóry, p. ktôry, dial. i který, ktory ap. Vše s významem pron. interog. 'který, jaký' a rel 'který, jenž', odtud navazovací 'a ten' (p.), dále indef. 'některý' (sin. slk. p. vsi). Pův.
význam interog., z něho rel, který je v stsl. ještě
řídký; v. Vondrák 1924, 2, 479, Bečka, LF 61, I38n, Sch.-Šewc I.e. aj.
Názory na vztah uvedených psi podob nejsou zcela jednotné. Hamp, RS 32,72 a SlavR 28,97 pokládá za výchozí * koter b, z něhož byly na sl. půdě odvozeny podoby ostatní; pod. Trubačev, SM li, 202. Slawski i.e. má psi *koterb/-torbi-trb za pokračování ie. podob. Podoby s počátečním kb- jsou chápány jako sek., analogické podle kbto; jen Isačenko, ZsiPh 40, 317 vidí v kb- tvar m., v ko- neutra.
Odvozeno z ie. pron. základu k"o- (v. ki.to) se suf. *-tero-(/-toro-/-tro-); příbuzné je pak stind. katará-, av. katára- 'který ze dvou', ř. tl&ceqoq tv., gót. hva-par, sthn. hwedar 'který ze dvou nebo z mnoha' (< ie. *k#e-toro-), lit. katrás (< ie. *kffo-tro-1X dial. katäras, katóras, lot. katrs, katars 'který (z obou), každý' (tak
Wack.-Debr. 1930,2,2, s. 609, SB 2, 368, Sch.-Šewc I.e., Mayrho-fer 1986, I, 293n, EWD 1946 aj.). Schlerath, SbRahn 274 se domnívá, že ke spojení pron. základu se suf. -tero-docházelo v jednotlivých ie. jazycích; sém. totožnost však ukazuje spíše na společný původ.
Suf, -tero- tvořeno i jeterb 'jeden, některý'; v. jeten* Žf
kotyga, -y f. 'druh oděvu; Art Kleid' (Supr Bes)
V rcsl, kotyga 'košile, bohoslužebné roucho', kotuga tv., dem. koiylica (MLP, Srez., StrS).
Et.; Bez zřetelných souvislostí v sl. jazycích. Týž původ má pravděpodobně sch. arch. a dial kôtiga 'nějaký oděv, nejčastěji kožený' (Rj 5, 397); v. Skok %
169.
Ukr. kótyk 'druh ženského kožíšku' (Hrin. 2, 292), které ke kotyga s pochybnostmi řadí Berneker 1, 591. sem pravděpodobně nepatří; sr. br. dial. kot 'oděv z kožešiny nebo bavlny' (SBrH), kalý pl, 'kožich z kočičích kožek', p. koty pl. tv.; podle Brücknera, KZ 48, 175 je ukr. kótyk z p.
Slovo přejaté, pramen a cesty přejetí nejasné. Matzenauer 1870, 48 je pokládá za přejetí z vglat. cotuca 'druh oděvu, plášť, který vojáci oblékali na zbroj' (vglat. *cotto, sr. it, cotta, špan. coto 'kožený kabátec, drátěná košile ap.'). Shodně Berneker lc, který vglat. slovo odvozuje z germ. (tak i MEW), sr. sthn. chozzo, střhn. kotze 'hrubá vlněná látka, houně'. Vasmer 1, 647 naopak germ. slova pokládá za přejatá z vglat
Brückner I.e. přejetí odmítá s poukazem na domácí suf. -yga, svůj výklad však neuvádí.
Nepravděpodobné je spojeni s r. koty 'druh selské obuvi, obuv s kožešinou' (Sobolevskij, R.FV 70, 8 ln), neboť to je přejato z jaz. ugrofinských (v. Vasmer 1, 646n). bs
341
kofeka
kotbct>
kotbka, -y f. 'kotva; Anker' (lx Supr)
Podobu krotbky v Bes pokládá SJS za mylně zapsané kothky.
Exp.: Z csl. možná význam 'kotva* u d á koni m. cätufä (s r. Rosetti 1968, 318, který ovšem vychází z csl. kotva).
Et: V sl. je ve významu 'kotva' doloženo pouze v b. dial. a mk. dial. kotka se sém. posunem 'železná opěrka na dřevo' (mk. dial, Malecki 2, 53), 'železo s hroty, které se připevňují na boty, aby neklouzaly' (b. dial. RODD, mk. dial. RMJ) a snad v stp. ojed. kotka 'kotva' (SStp), není-li to domáci derivát. Stejný koř. má i si. kotva 'kotva' (původně psi. *koty> gen. sg. *kotbvé).
Výraz je metaforickým užitím již psi. kot-tka odvozeného od psi. kotb 'kocour, kočka*, většinou považovaného za přejetí pozdne lat. cattusjcatta tv.
(sr. např. Bera, I, 590n, Hauptová, Slavica 8, 96n, SM 11, 210n)
nejasného, snad severoafrického původu. Cesta přejetí do sl. nenj jasná, např. Brückner, AslPh 42,141, předpokládá přejetí z balkánské románštiny Podobně není jasné, zda vznikl význam 'kotva' metaforicky až V sl., nebo je to kalk, Kiparsky 1934, 274. Koř. *kat- původně označující kočku je stěhovavý, a proto je těžké určit cesty jeho šíření v evr. jazycích (sr. Toporov 3, 273).
Někteří (např. Bern. t.c, Stender-Petersen 1927, 355n, Knut-sson 1929, 63n) předpokládají přejetí z lat přes germ., což by podporoval význam 'kotva* (sr. dněrn. katt* něm. Katí-, Katz-anker 'malá kotva*), který není doložen ani v lat. ani v střř. xár(z)oc,/xáTCi "kocour/kočka*, přejatém z lat. Obtížně vysvětlitelný jc ovšem způsob přejetí (sr. Trubačev, SM 11, 214, který germ prostřednictví odmítá). Ani pro Skokův (2, 170) předpoklad přejetí z orientálního pramene prostřednictvím balkánských Gótů nejsou důkazy.
Málo přesvědčují Vasmerovy rané pokusy (již nezmiňované ve Vasmer I, 643n) vyložit kotoka nejprve ze střř. xfsxrpia 'řetěz' (1907, 2, 247) nebo později ze sthn. "kalina 'řetěz' (SbORJS 86, 99, pozn. 4).
Šišmanovovo (SbNU 9, 620) spojení se stind. kat, ha- n. 'kámen' sém. založené na faktu, že se kamene užívalo jako primitivní kotvy, je málo přesvědčivé. bs
kotbci., -a m. 'kotec, prihrada; Kammer, Verschlag* (lx Zach)
Exp.: Csl. kotbcb > rum. cotef 'kurník, psí bouda ap.' (Tiktin 425, Rosetu 1954, 43, 66), alb. kotec (Meyer 1891, 202). Nelze však vyloučit ani přejetí ze živých jaz.
Et,: Psi. kotbcb > b. dial. kotec (BER), mk. kotec, sch. kôtac, sin. kotec (Plet), stč. č. kotec, dial. koc m. i f., jen v pí. kotce (Bartoš 1906), Stp. kociec, kojec (SStp), p. kojec, ukr. kotec', dtal. kitéc', kójic' (Dzen-
dzeiivs'kyj, LeksBjul 6, 44n), Str. kotbCb (Srez,), r. dial.
kotec (SRDonG), kotcý, kótey pl. (SRNG 15, H5n), vše 'zařízení pro chov domácích zvířat (chlév, králíkár-na, holubník, kurník, klec na ptáky ap.)' v sch. sin. stč. č. stp. p. str., 'sýpka' v sch., 'zařízení pro lov ryb (přehrazení v řece, rybářská síť)' v jsi. ukr., r. dial., 'kupecký stánek' v stč., č. arch. aj. Patrně sem patři í slk. dial. kocinec, kocinek 'přístavek ke stodole' (Kálat).
Utvořeno suf, -bcb od *kotb tv., které se dochovalo jen v sch. dial. kot 'chlév pro domácí zvířata, pro mláďata*, stč. kot, kót 'bouda nebo pult pro trhovce' (Gb), r. koty pl. 'zařízení pro lov ryb (přepážka z kůlů nebo proutí s nástrahami)* (SRNG 15, 117); od kotb s jinými suf. i další der. s význ. 'přístřešek, stáj ap.', např. csl. kotarb\kotara (jsi. slk.). Dále et. nejasné.
• Psi. "kotb < ie. *kět-/kot~ 'obytný prostor, místnost*.
Patrné příbuzné s Írán. slovy, sr. av. kata- 'místnost, komora, spíž', pers. kaä 'dům' (Abajev l, 590 sem řadí i oset. kaet 'koníma'). S nimi a s gót. hepjó Spojuje kotbCb již Bern. I, 588n (tak i Mladenov, RFV 65, 365-7, Vasmer, RS 6, I74n, Vasmer I, 644n, Pokorný 586n).
Trubačev, Etim 1965, 24 a SM 11, 2l4n má za přejetí z Írán. Předpoklad významu 'díra v zemi* vede Pokorného k připojení ř. ttozéXn 'výduť, dutá nádoba' a lat. catínus 'mísa, talíř*, 'místnost', 'hnízdo'. Sr. ještě Abajev l.c. s výkladem oset. kaet < *kan-'kopať a Trubačev, SM 11 l.e., který předpokládá u kotb, kotbcb pův. význam 'zemljanka'; sr. Írán. kata- '(podzenmí) místnost' a mladší 'chata, obydlí'. Význam 'zemljanka' pro kotb, kotbcb odmítá Il.-Svityč i, 3i6n; podle něho sl. slova ukazují na pův. význam 'stavení nebo zařízení pletené z proutí*. S uvedením neie. příbuzných slov vykládá všechny uvedené výrazy z nostr. kqdA 'plést (z prutů)'.
Z předpokladu, že základním stavebním materiálem bylo pletivo, vycházejí i Reíchelt, KZ 46, 340n, Loewenthai, WuS 9, I73n, Pokorný 534 a Knobloch, Kratylos 4, 37, kteří spoj n j i. kotb, kotbcb s lat. casa 'chýše, chatrč, bouda' a s ir. cathir 'město', vše z ie. *kat- 'plésť. Nelze vyloučit vzájemný vztah sl., lat. a ir. slov, pokud připustíme, že ie. *kat- je variantou ie. *kět-l*kot-.
Starší výklad psi. "kotb, kotbcb jako slova germ. původu (sr. sthn. kot, stnord. kol 'chýše, chatrč', ap. < *kut-/*kaut-, v. Mtkl. 1867, 101, Uhlenbeck, AslPh 15, 488, Karlowicz 1894, 287n aj.) je sporný pro obtížnost přesně určit germ. slovo, z něhož by mělo být sl. kotb přejato, a také proto, že ani tato germ. slova nemají přesvědčivou etymologii (Matzenauer 1870, 46, Bern. l.c,).
Málo pravděpodobný je také keltský původ slova, sr. Šacfa-matov, AslPh 33,90, který pokládá kotbCb za přejeti z nejasného ir. coit, coile 'chatrč, chata'. pv
348
kotbh.
kovb
kotbh., -a m. 'kotel; Kesseľ (lx Zogr Mař)
EL: Psi. kotblb, všesl.: b. hotel (BTR), dial &iíte/ (BDial 2,87), mk. ftořeV, sch. kôtao, dial. /cuřao, fcu/o, fcwta, kutal, kotal, kotla f. (RSAN), sin. kotel, kótla f., Slk. kotol, dial. fatfe/ (Gregor 1975,236), koťév (Matejčík), £of<?/ (Orlovský 144), kotul (Kálal), č. Äote/, hl. kotol (Pful), dl. fcoíe/, košol, dial. tóro/ (Muka), plb. (uťal (P-S157), pom. roce/, p. kociol, kociel, br. kacjol, dial. A»c/o/ (NarSl 193), ukr. kotel, dial. fco/ií/ (LeksPol 1968, 85), str. kotek (Srez.), r. koťol, vše 'kotel', přen. 'vodní kotel; jáma, ve které vyvěrá pramen, vřídlo ap.* (sin., br. dial. TurSl 2,229, ukr. dial. Hrin., r. dial.
SRNG 15, 101-102), aj.
Staré psi. přejeti z germ., pravděpodobně z gót. *katils, *katilus 'kotel' (sr. sthn. ke33il, něm. Kessel tv.), které na slovanské půdě zdomácnělo. Do germ. jaz. přešlo z lat. catillus, dem. ke cafínus 'plochý
Široký talíř, miska' (MEW 135, Bern. I, 591, Vasmer 1, 644, W-H 1, 182, Stawski 2, 317a, Machek, BER 2, 672n, Bezlaj 2, 73n, Šanskij, seš. 8, 357n, SM 11, 217n aj).
Jinak Mcillct 1902, 186, který považuje sl. slova za při ruč přejetí z lat. (jako nepřesvědčivé odmítá už Bem. l.c., nověji Slawski l.c., ESUkr 3, 57).
Stprus. catils 'kotel', lit. kätilas, lot. katíš je přejato z germ. jazyků bud sl. prostředmctvím (Bern. l.c, Bezzenberger, KZ44, 293, Vasmer [,c., Otrebski, Sprachc 12, 58, Trubačev, SM 11, 218) nebo i přímo (Toporov 3, 267n), snad Z gót. *katil(u)s (sr. Bern. 1896,297, Hirt, PBB 23,348, Trautmann, KZ 43, 175 aj.).
Domněnka o příbuzenství kotbh s málo jasným sl. "katy 'kotva', od něhož by kotbh bylo utvořeno suf. který je v kůzblb, orblb (Sch.-Šewc 646), je málo pravděpodobná.
P
kovan>ni> v. kon.
kovalikoveřb i kujeti, 'kovat; scrunieden'
Vedle préz. typu kujg sekundárně vznikl typ kovg, ovlivněný infinitivem.
Ve rčení kovali (kovb, zbla ap.) na kogo 'kout pikle, strojit úklady'; v. vice s.v. kovt.
Der: ptc. pf. pas. kovanb asi 'tepaný', jak vyplývá ze spojeni poite... vb trgbachb kovanachb (Ps 97,6 Sin), které Sedláček 1900, 338 překládá "trubte na táhlé trouby', tj. asi ve smyslu 'tepané dechové hudební nástroje'; subst. vb. kovanije (lx Bes)
patmě 'opracovaný kov', pravděpodobně 'peníze' (v.
Karlíkova, Slávia 63, 178), kovačb 'kovář'; iskovati 'uko-vat, vykovat' (lx VencNik); nakovalo, nakovalbno 'kovadlina'; okovati 'okovat, spoutat', okovi m. pl. 'okovy, pouta'; pokovali jen ve spojení zlatom* pokovám 'zlatem okovaný' (lx Supr).
Exp: Csl. kovačb 'kovář' > rum. covacai tv. (tak Tiktin 427), csl. nakovalo 'kovadlina' > rum. nicovalä tv. (Rosetti 1954, 43, Tiktin 1056).
Et: Psi. kovali > b. ková, dial. káva (BDial 3, 89, BDial 8, 254), ková (BDial 6,43), mk. kova, sch. kovali, sin. kováti, dial. kuli (Plet), slk. kovať, kuť, stč. kovati, kuti, č. kout, kovat, bJL kowac, dl. kowas, pomsln. k-ovac, k-uc (PWb), stp., p. arch. a dial. kowac, p. kut, stbr. kovati (Skaryna), br. kavác', ukr. kuváty, dial. i kováty (Žel., ESUkr), r. kováť, vše 'kladivem opracovávat kov (zlato, stříbro, měď, žhavé železo ap.)', 'opatřit (koně) podkovami', dále 'bít, tlouci, klepat ap.' (b. sin. p., ukr. dial., r. dial. srng), 'klepáním ostřit (kosu ap.)' (b. sch., slk. st. HSSlk, br. dial. SBrH), 'razit (mince)' (mk. MkR, sch. Rj, sin., slk. st HSSlk, stč. Gb, stp. SStp, p.) aj. Od téhož kořene i *ku-zm, kuznja, v. kuzm.ct>.
• Psi. kovati < ie. "käu- 'bít tlouci*.
Psi. *kovati je odvozeno od ie. koř. *käu-(*keH-u-) při sémantickém vývoji 'bíť =* 'bít kladivem (do kovu)' -» 'kovat'. Je přibuzno s lit. káuti '(za)bít, zničiť, lot kaut tv., sthn. houwan, něm. hauen 'bít, tlouci, kácet (stromy), kosit ap.', dále pak s lat. cudere 'tlouci, bít, kovat, razit ap.', ir. cuad
'bíť (sr. Lottner, KZ 7, 168, Wood, IF 22, 147, Bern. 1, 593, E-M 154, Fraenkel 232, W-H 1,300n, Reinhart, WS1A 30, 296n a poznámka 85 aj.); obvykle se sem řadí i toch. A ko-, B kau- 'zabíjet' (Fraenkel, 1F 50, 222, Pokorný 535, Winde-kens 1976, 227n aj., Garakr.-Ivanov 1984, 715). ŠevorOŠkín, Orbis 17, 468 vidí příbuzná slova i v het. kuwaja-'strach', ku(wa)nna- 'měď, sémantický vztah k psi. * kovati však není zcela jasný.
Tři různé ie. kořeny (ie. "käu- 'bíť, "skěu- 'krájet škrabat ap.' a "skeu- 'házet, střílet, štvát ap.*) mylně spojil Johansson, IF 19, 126 (sr. Pokorný I.e. a 954n). hk
kovati2 'kout pikle' v. kovi
korb, -a m. 'zlé rozhodnutí, spiknutí, úklady; böser Ratschluß, Verschwörung, Anschlag, Ränke' Der.: kovbnikb 'spiklenec', kovarbm 'chytrý, lstivý*,
kovarbstvo 'chytrost, lstivost', kovarbstvije tv.
Exp.: CsL kovb 'úklady, spiknuti' > stsrb. kôv (Rj), str. kovb (StrS), r. arch. a dial. kovy pl. (Dat, SSRLJ), r. dial. i sg. kov (Dal), vše tv.
Et: Deverb. od kovati (tak Berneker 1, 593, Slawski, SSlav 12, 374n, SM 12, 14n aj.; v. kovali,); k sém. posunu v 'úklady, pikle' došlo v stsl. a csl.; sr. i stsl. kovati (kovb) 'kout pikle, strojit úklady* (v současných sl. jazycích je tento význam doložen jen v b. arch. kov, pl. kovové tv. RODD, BER 2, 506). Všude jinde má
349
kovt
koza
deverb. kovb konkr. významy: b. dial. kov (BER 2, 506), mk. kov, sch. káv (Rj), sin. kov, slk. č. kov, bJL /covy (podle Stoná, SFPSt 18, 268 z č., Sch.-Šewc 649 má však za domáci), dl. kow, Stp. kow (asi z č., Basaj-Siatfcowski, SFPSí 8,6), br. kniž. kávy pl. (TSBr), s význ. 'kov' (mk, sch. sin. slk. č. luž. stp. SStp), 'potřeby k okování koně' (b. díal., mk. sch.), 'kování, tj. kovové ozdoby, ražba na minci ap.' (sch. sin. stě. Gb), 'okovy, pouta' (sch., br. kniž.), 'kovadlina' (dl.) ap.
Význam 'kout pikle' byl zřejmě abstrahován z konkrétního významu *'kovat nějaký předmět (kovb) pro člověka škodlivý, nějak ho omezující, snad pouta nebo zbraně' (sr. č. paralelu kout pikle, kde stč. pikel znamená 'bodec' StčS, nebo něm. paralelu Ranke schmieden, kde Ranke představuje 'něco křivého'). Sr. např. i sl. spojení typu stč. kovati lest, kovali zradu (k tomu vice Němec, LF 103, 34 a Dědictví 323). Z významu 'úklady ap.' lze odvodit významy 'lstivý' i 'chytrý', jako vlastnost jak v negativním, tak v pozitivním smyslu (k tomu v. Ivanov-Toporov, SUaz 1973, 156n, sr. i Jagié 1913,415).
Nepříliš věrohodné je Aitzetmullerovo (WSIJb2,155n) spojení psi. subst. kovb < *kouas (resp. *kouH-os, jak předpokládá Hamp, IF 66, 22) s psi. čuti "slyšet, cítit ap.' (< ie. *kou-j*keu-), kde se význam 'pikle, nástrahy' vysvětluje z *'číhání, slídění'. Pomíjí přitom, jak správně upozorňuje Vaillant (RÉS 30, 114), subst. kbznb a kyzrtb, příbuzná se subst. kovb a sémanticky s ním srovnatelná (v. (a.znt>, kvzni.) Ovšem S-A 1955, č. 375 je do svého výkladu již zahrnuli. hk
kon.čeg b, -a m. 'schránka, skříňka; Behälter, Kasten'
v Supr a Bes i 'rakev'; dále biblismy 'archa úmluvy' (kovbčegb zavěta), 'archa Noemova'.
Der.: kovbčežbcb 'schránka, měšec'
Exp.: Z csl. je r. kovčég, ukr. br. kovčéh 'archa Noemova', 'skříňka na posvátné předměty' (Vasmer I, 586); z csl, kovbčegb (kontaminovaného s rum. cos 'koš') je rum. cosciug 'rakev' (Tiktin 420; Skok 2, 147).
Et: Stsl. kovbčegb ~ b. kovčég 'schránka, truhla, rakev; zásuvka', dial. i kávčeg, kóvčag, kovčág, kóv-čág, kóvčäk 'roubení studny', výbava nevěsty', arch. 'pokladna' (BER 2, 513), mk. kovčég 'truhla, rakev', sch. kovčég 'archa úmluvy, truhla, rakev', 'kufr', dial. i kóvčag 'skříňka k ukládání nádobí' (RSAN 9, 706). Sin. kóvček, arch. kávčeg 'kufr' je vzhledem k významu pravděpodobně ze sch.
Patrně prabulharský výraz (Mirčev 1978,84), sr. ttat. *kapur-čak, příbuzné je např. střtur. kabyrčak 'bedna, rakev', čagatajské koburčak 'malé pouzdro' (RI-sänen 235). K předpokladu ttat. původu tohoto výrazu se kloní většina autorů, např. S-A 1955, č. 376, Truba-
čev, Etimlssl 4, 166n, Kiss, SSlav 10, 26, Šipovová 1976, 189, BER I.e., Vasmer 1, 586, ESBr 4, 312, ESUkr 2, 488 aj.
Ze slovotvorných důvodů je málo přesvědčivý předpoklad přejetí ze střř. xaoxíov či xaôxos; 'pohár' (M ikl. 1867, lOl.Matze-nauer 1870, 48 jako jednu možnost, Bern. 1, 594). Stejně tak nepřesvědčuje předpoklad přejetí ze střř. xat/táx-r/íl-iov 'koš, truhla' (Matzenauer 1870 Lc.) nebo z lat. caucellus < ř. xaúxa-Xov 'mušle, lastura' (Skok 2, 147).
Osamocené pak zůstalo Iľjinského (IzvORJS 23, 2, 230) spojení s psi. tov-iífc *'velká dlabaná lžíce'.
Syn. kivotb, krabii, raka, skrinja. bs
koza, -y f. 'koza; Ziege'
Der.: Adj. kozii 'kozí', kozblb "kozeľ, adj. kozbtb, kozblii 'kozlí', kozble 'kůzle', kozblištb 'kozlík, kůzle', adj. kozbletinbnb 'kůzlečí'.
Komp.: kozbloglasovanije (Apost), kozblogranije (Kíjb na porušeném místě) 'hodování, hýřeni, nevázané veselí'.
Exp.: Podle Rosettiho 1954, 56 csl. koza > rum. topon. Coza, hydron. Cozia; csl. původ zde však není jistý.
Et: Psi. koza, všesl.: b. koza, dial. kózä (BDial 6,44), mk. koza, dial. koza (Malecki 2, 53), sch. koza, sin. koza, slk. č. hl. koza, dl. koza, plb. t'özä, porn. p. koza, stbr. koza (Skaryna), br. kazá, dial. koza (TurSl 2, 203), ukr. koza, r. koza, vše 'koza, domácí zvíře', s množstvím přen. významů (názvy jiných zvířat, domácího nářadí ap.).
■ (1) Psi. *koza ~ stind. aja- 'kozeľ, a/ä- 'koza'. (2) Psi. *koza < tur. ačkii 'koza, kozel'.
(1) Sl. koza je příbuzné se stind. ajá- 'kozeľ, ajä-, ajikä- 'koza', stper. azak 'koza', lit. ožýs 'kozeľ a snad i sl. *azb, *azbno 'kůže' ( < ie. *äg-, *ago-, *agä- 'kozel, koza', v. Pokorný 6n), sr. Trubačev i960, 86-8. Počáteční k- ve sl. koza bývá vysvětlováno jako
protetické (již Meillet 1902, 246, Machek s.v., Slawski 3, 25 aj.; podobně sl. kostb : stind. ásthi tv., sr. Meillet, RES 5, 8n, přejímá Bruckner 262, H-K 184, Slawski I.e.).
(2) O turecko-altajském původu slova uvažuje už Korš, ZlROEtn 34, 542n, který spojuje sl. koza s tur. kači, käzä 'koza' (Preobr. 1, 329, Mladenov, RES 2, 197n). Lit. ožká, stind. ajikä-, pers. azak 'koza' pokládá Trubačev I.e. za přejetí z ttat. ačku 'koza, kozeľ, a sl. koza za pozdější přejetí z ttat. käzä (VJa 1959, 1, 23), v němž se počáteční k- vysvětluje sekundární meta-tezí z původnějšího tvaru se samohláskou na počátku Slova (Eren, UAJb 24, 1952, 134, Trubačev, SM 12, 20).
O možném interj. původu ttat. a sl. slov v. Trubačev i960, 88, Vasmer l, 589n a Machek 1957, 229n.
Především starší výklady uvádějí jako příbuzně s koza alb. kece, kédhe 'kůzle' (Meyer 1891, 185, Pedersen, KZ 36, 335),
350
koza
a gót. kakuts 'plášť*, sthn. hachul tv., ags. haceie tv. (sr. Hirt, BB 24, 277, Meíilet 1902, 172, Pedersen I.e., Dověji napi. Pokorný 517n, Vasmer 1, 589n); v případě gerra. slov se předpokládá sém. vývoj 'koza' -i 'kozí kůže' -y 'plášť z ní' (v. též koža). Gern», slova však mají t výklady, které s příbuzností sl. kosa nepočítají (Feist 1923, 176, Lehmann 1986, 173).
Chybné je spojení se střdněm. tzege, sege 'koza' (Zupitza 1896, 27), neboť to je přejato ze střhn. zige 'koza* (v. Kluge s.v. Ziege, Schröder, IF 22, 195), a se stind. ěhága- m. 'kozeľ, čhágä-f. 'koza' (Uhlenbeck 94, Zupitza 1896, 27). Mayrhofer 1986, 1, 558 (podle Abajeva 3, 5Sn) považuje pro atind. kromě oset. saeg, saegae "koza* další příbuzenství za nejisté.
Málo pravděpodobný je výklad sl. koza z ie. *(s)keg-f*(s}keg-'skákať (Mladenov 244, Georgiev 1958a, 132; přejímá BER 2, 524, který rekonstruuje pro kozbtb *(s)ksg-ih-s 'skokan'; Pokorný s.v. *(s)keg- sl. koza neuvádí). Nepřesvědčivý je i Georgiev 1958b, 18, když předpokládá křížení ie. *(s)kěgo-s, (s)kögo-s 'kozeľ s ie. *aig-s 'koza'. pv
koZble   v. koza
kozblogtasovaruje, -granije v. koza
kOZbtb v. koza
koža, -§ f. 'kůže; Haut, Feü'
Der.: Adj. kožanb, kožbm 'kožený', dem kožka 'kůže, kožka'.
Exp.: Csl, koža 'kůže' > rum. cójä, coajá 'slupka, kůra, chlebová kůrka, škraloup ap.' (Tiktin 388, Roseni 1954, 36), csl. kožucm 'kožich' > mm. cojóc t v. (Tiktin I.e., Rosetti o.e. 41).
Et.: Psi. *koža, všesl. mimo porn.: b. koza, mk. koža, sch. koža, sin. koža, slk. koža, stč. kóžě (Gb), č. st. kože (Jg), č. kůže, hl. koža, dl. koža, plb. ťiizä, ojed. p. koža (< č.?, v. Basaj-Siatkowski, SFPS1 8, 6), Stbr. koža (Skaryna), dial. kóža (TurSl 2,202), ukr. r. kóža, vše 'kůže, kožešina', jsi., č. dial, r. také 'kůra, slupka ap.'
Utvořeno suf. -ja od koza 'koza': *kozja (skorá) 'kozí (kůže)' (Zubatý, AslPh 16, 396, Uhlenbeck, PBB 29, 332, Bern. 1,597, Georgiev 1958b, 59, Vasmer 1,589). Přejímá Trubačev (SM 12, 36), který na dotvrzení této et. upozorňuje na prízvuk v r. kóža, který je typický pro adj. a subst. adjektivního původu (koza > kóz-ja > kóža). Další příbuzenské vztahy v. s.v. koza.
Málo pravděpodobný je výklad koža z *koza 'kůže, kůra, při krov' (< ie. *kogia) a spojení s ř. xaaätc;, xctooäc; '(koňská) deka.čabraka' (Georgiev 1941, 87; Merlingen 1955,43). U ŕ. slov je pravděpodobnější přejetí z orientálních jaz. (akkad. kasu, hebr. kasüt 'pokrývka, svrchní šať), jak uvádějí Frisk 1, 797 a Chan-traine 503. pv
kodo adv. loci 'kudy; auf welchem Wege'; 'odkud; woher'
Var.: V Mar kpdp, v Nik klidě.
S prep. otbkpdu(že), otbkodě(že), v Mar i Qtbkpdp 'odkud'; nelze bezpečně určit, zda jde o adv. spřežku nebo
0 prep. s adv.
el: Psi. *kpduj-děf-dy > b. kade, mk. kade, dial. kadě, kanda, kandí, kandů (Malecki), sch. kud, kůda, dial. kúde, kůdU kudije, kůdu, kúd, kůde, kuj, sin. kód, dial. i kódi(k), kodaj (Plet.), stč. kudy(z), č. kudy (z č. je pravděpodobně luž. woúatd 'odkud'; v. Sch.-Sewc 1676), plb. jen pref. vitkpd, pomsln. kpda (PWb), stp. p. kedy, dial. i kandy, kany ap., br. kudý, dial. i kudé, kudá (SBrH), ukr. kudý, arch. a dial. i kudá(j), kudý] (Žel), str. kuda, kudě, kudu, kudy, r. kudá, s významy adv. interog. a rel. 'kam, kudy' (b. sch. sin. č. pomsln. p. vsi.), 'kde' (b. mk., sin. arch., p. br. str.), indef. 'někam, někudy' (sch. sin., řidce č. p. vsi.), ojed, 'kdy' (p. dial. Karlowicz); ve spojení s adv. nebo adj. vymezovací 'poněkud, značně' (vsi.); v platnosti part. expr. 'kdepak ap.' (b. br. r.); prep. 'k, u, kolem'
(b. mk.) aj. Rozbor významů v. SB 2, 372-5.
V starších r. dial. byla otázka kudá pokládána za tabu, protože hlásková shoda s gen. subst. kud 'zlý duch, démon' mohla způsobit přivolání démona; o lom v. Zelenin, Slávia 8, 493-502.
Souvisí s pron. *kb (v. kMo), další výklad nejistý. Spojení se stprus. is-quendau 'odkud' (Solmsen, KZ 34,
50, pozn. 2, Trautmann 111, Vaillant 2, 712n, Slawski 2, 125,
Toporov 4, 77n aj.) je řadí k slovům bsl. Podrobně Martynov 1988, 26-28, který rekonstruuje stprus. *kandau a spolu s psi. kódu je pokládá za italický
íngredient (< ital. -kuandd, z něhož je i lat. quandó 'kdy, když'; Persson, 1F 2, 240n je má za příbuzné, což odmítá W-H s.v. inde a unde).
Může však jít o slovo psi.; tak hodnotí *kpdu
1 další adv. tohoto typu (v. rodu, sodu, ovpdu sub ovb aj.) IsaČenko, ZslPh40,318; jsou utvořena z ak. sg. f. *kp, *tp, *sp ap. (nom. *ka, *ta, *sa) a part. d-ově. Pro tento výklad může svědčit paralelně utvořené syn. stč., č. dial. a p. kady, slk. dial. kade, r. dial. kada 'kudy, někudy, kde, kam* z *ka a d-ové, part. (v. SB 2, 328). Šaur, SB 2, 375 je má za haplologické zkrácení z *kamodéjdu.
Machek s.v. kudy (dřivé i Osten-Sacken, IF 33,249n, Vaillant l.c.) vidi ve střídáni -děj-duj-d relikt pádových koncovek; odmítá Isačenko l.c. aj. V. i jodu.
Méně přesvědčivý je předpoklad ie. stáři psi. *kpdu a hledáni ie. souvislostí: Hirt, IF 1, 16 spojuje psi. -pduj-gdé s -nde v lat. inde 'odtud', unde 'odkud'. Machek l.c. je srovnává s lat. unde, a dále s něcunde 'aby odněkud ne*, s ř. jió&ev 'odkud* a rekonstruuje ie. *k%o-dhen s nepravděpodobným přesmykem Jokl,
351
kopina
Sprache 9, 142 pokládá za příbuzné alb, kund 'někde, kdesi', to však je podle Cabeje s.v. kund sek. útvar z pův. ku 'kde'. žš
kopetra  v. knperra
kopči u i f. 'jezero, místo ke koupáni; der See, Badeplatz'
Přen. i 'křesť, v rcsl. 'nádoba s vodou, v níž se ve vých. církvi křtilo (ponořením do vody)' (Srez).
Deverbativum se suf. -ělb z kppati 'koupat, nořit do vody', které v okruhu pam. SJS není; dolož, je jen pref. pokgpati se 'vykoupat se, umýt se'.
Exp.: Z csl. je snad rum. copaté 'díže, necky ap.' (Tiktin 410, Rosetti 1954, 71), může však jít o přejetí z živých jaz.; z csl. kgpěii. 'nádoba s vodou, v niž se křtilo' je nejspíš br. r. kupé t, ukr. kúpil 'křtitelnice' (z r. je b. mk. kúpel tv.; v. Daraerau 1960, 89).
Et: Psi. kppati (se), všesl.: b. käpja (se), mk. kape (se), sch. kůpati (se), sin. kópati (se), slk. kúpať (sa), č. koupat (se), hl. kúpač (so), dial. kumpab (so), dl.
kupaš (Sú), dial. kumpaš (se) (dial. podoby pokládá Bern. 1, 600 za přejeti z p., Sch.-Šewc 729 je však má za sek. domáci útvary), plb. kppät (sa), pom. kapac (sa), stp. řídké kapat, kepat, p. kapac (sie), br. kupác', kupácca, ukr. kupáty(sja), r. kupáť(sja), vše s významem 'koupat (se), nořit (se) do vody' s řadou přen. významů. Psi. je i der. kppělb 'koupel, lázeň, místo ke koupáni ap.' (sch. sin. slk. č. luž. pom. p. ukr.).
Slovo psi., nejasné; žádný výklad neuspokojuje.
• (1) Psi. kppati ~ psi. *konop'a 'konopí*. (2) Psi. kppati ~ psi, *kgpa 'keř, proutí'.
(1) Často je psi. kppati vykládáno z psi. *kono-p 'a 'konopí'; Meringer (Zeitschrift f. ôsterr. Gymn. 1903,5, cit. podle Bem.) opírá toto spojení o skutečnost, že v místnosti pro parní lázeň se máčelo konopí. Později (Meringer 1906, 64) cituje HérodotOVU Zprávu
o parní lázni Skytů, kteří na rozpálené kameny sypali konopná semena, z nichž pak stoupal oma-mující dým. Tento způsob mohli převzít Slované. Takto vykládá i Geramb, WuS 9, 25n a Machek s.v. koupati. K synkope konop- > konp- došlo podle Machka tehdy, když se ztratilo povědomí o věcné souvislosti s konopím. Kppati znamenalo pův. asi rituální očistu, nikoli pouhé mytí (tak i Vahros 1966,53n
a Trubačev, SM 12, 59n).
Psi. *konop'a 'konopí' je slovo přejaté pravděpodobně z Orientu, právě tak jako ř. xivvafitc a něm. Hanf tv., pramen a cesty přejetí jsou však nejasné; v. Kořínek, ČMF 26, 138, Trubačev, SM 10, 189-192 aj.
(2) Berneker 1, 601 pokládá za nejpravděpodob-nější spojení s psi. *kppa, kppina 'keř, křoví, houští' (v. kopina) a srovnává je sém. s něm. Quast '(koupelo-
vá) metla' : questen 'šlehat se v lázni'. Podobně Sch.-Šewc I.e., který *kpp- spojuje s psi. *kppa 'vyvýšenina, ostrov'. Také Brückner, KZ 48, 223n je spojuje s kppina, k němuž řadí i p. ezepiet 'sedět v dřepu', č. čupět tv. ap. se sém. vývojem 'sedět v dřepu' -» 'čupět ve vodě' n* 'nechat se polévat V tétO poloze' (podobně Moszyňskí 1925, 121).
Dalši výklady jsou ještě méně přesvědčivé: Jacobsohn, KZ 42, 161, pozn. 2 pokládá za příbuzné ags. haef'mofe', něm. Haff 'zátoka', Preobraženskij 1, 414 r. kum 'kmotr'. Hamp, Etim 1986-87, 84 spojuje s psi. *kypěti 'kypět, vřiť; podle Toporova, Etim 1967, 12n s kypěti souvisí jen vsi. Kapala, příjmení Jana Křtitele, v předvečer jehož svátku (24. 6.) se konaly slavnosti slunovratu. žš
kopina, -y f. 'keř; Busch' Var.: kupena (Hilf). Der.: kppinije 'křoví' (lx Supr).
Exp.: Csl. kppina > r. arch. kupiná 'keř; shluk stromů, keřů ap.', br. kápina "trnitý keř' (ESBr 5, 162).
Et: Psi. kppina > b. kápina, mk. kapina, dia!. kupina (MJ 8, 2, 225), sch. küpina, dial. kůpjena (Rj), sin. dial. kopina (SSKJ), stč., č. st. kupina (StčS, Jg), pom. kápina, p. kepina, br. kupina, ukr. kúpyná, str. r. arch. kupiná, dial. i kupina, kupina (SRNG) 'ostru-žiník, ostružina' (jsi., č. st.), '(trnitý) keř' (str. StrS, r. arch. SSRLJ), 'trs, shluk rostlin' (stč., č. st., p. ukr,), 'nerovnost půdy, vyvýšenina vůbec' (p. vsi.), odtud ojed. i 'jáma', 'vír, tůň' (br. dial. SBrH).
Machek 1968, 308 sem připojuje i r. subst. gubina, označující různé bobulovité lesní plody, ale i houby, proto je Kiparsky 1934, 198, pozn. 2 řadí k r. gubá 'houba' (Machkův výklad bychom mohli přijmout s tím omezením, že v r. dial. došlo ke kontaminaci gpba a kppina).
Psi. kppina je dochováno i v některých toponymech, sr. např. sch. Kůpinovo, Kupinovac, kaš. Kapina.
• Psi. kppina < psi. *kppa 'vyvýšenina'.
Psi. kppina se většinou pokládá za derivát psi. subst. *kppa, které je doloženo v některých sl. jazycích (luž. kupa, pom. kgpa, p. kepa, dial. kapa (Kar-lowicz), vsi. kúpa) ve významu 'vyvýšenina na mokrém místě, ostrov porostlý křovím' ap. Vedle psi. kgpa existují i tvary s -m-. Vznik významu 'keř' u subst. kgpina lze vysvětlit synekdochickým zúžením významu 'ostrov porostlý křovím' -» 'křoví, keř'.
Vyjdeme-li z předpokladu, že koř. nosovka je starobylá (o čemž by mohla svědčit i toponyma dochovaná v sch. a kaš.), lze psi. kgpa (původně asi ""něco vyklenutého, vyvýšeného') spojit s ie. koř. *kam-p- 'ohýbať (ESUkr 3,146n, SM 12,57 aj), k němuž
352
konina
patří i lit. kompas 'roh, úhel aj.', lot. kampis 'chomout aj.', s koř. ablautem lit. kurhpas 'křivý, pokřivený', lot. kúmpt 'pokřivit se*, stprus. etkümps
'opět, znovu' (MEW 126, Beraeker 1, 600, Trautmann 1910, 332, Trautmann 116, Fraenkel 213n, Bezlaj 2,65 a s.v. kopa aj.).
Od téhož ie. kořene se dále odvozuje ř. uapný 'ohyb, otáčka', lat. campus ( < *'ohyb, nížina, dolina ap.', sr. paralelu v lit. lanká 'údolí, louka': leňkíi 'ohýbať, Pokomy 525), gót. hamfs 'zmrzačený', ags. höf's ochrnutýma rukama', stsas. haf, sthn. hamf
'zmrzačený, ochrnutý' (Bemeker I.e., Pokomy I.e., Vasmer
1,695n aj.), i když jejich souvislost se sl. a balt. výrazy není jednoznačně přijímána. Např. Frisk 1, 774n, Chantraine 490 ani Holthausen 1934,43 o příbuzenství této ie. rodiny se si. a balt. jazyky neuvažují.
Nepravděpodobně řadí Petersson (Glotta 8, 76n) k sl. kgpa a kQpina, a tedy k ie. *kem-j*kom-, i stind. kanda- 'hlíza', ř. xóv-öoZoc 'kotník, koleno ap.' (Pokorný 559 uvádí tato slova s.v. ken-'zmačkat, štípať).
Vycházeje z identity psi. *kupal*kupb s lit. kaSpas 'hromada, hrbol, kopec' & zřejmě i z významové blízkosti psi. kupa a kgpa, pokládá Brückner, KZ 42, 350n (a podobně i Slawski, SlOc 18, 261 a Falk, ScSl 4,270) nosovku v psi. kgpa za druhotnou a obě psi. substantiva odvozuje od ie. *lceu- 'křivit, ohýbat'. Slawski 2, 127n však od tohoto výkladu právem ustoupil. Sr. Šaur, Slávia 46, 12n.
Ze sém. hlediska jc lákavý výklad Čopův (SlavR 12, 176n), který psi. kppina (< *ku-m-p- s expr. infixem) spolu s lat. veprěs 'trnitý keř' (< *kueprě- s předpokladem neobvyklého zániku k před u) připojuje k rodině slov reprezentovaných stsas. hiopo 'trnité křoví', sthn. hiufo tv., ags. héopa, hěope, angL hip, nor. hjüpa vše 'šípek', stprus. kaáubri 'trn'. Z hláskových důvodů, především proto, že pro tuto slovní rodinu se obvykle předpokládá ie. kořen s iniciální palaiálou *keub- 'trn, trní' (sr. Pokorný 595, Stang 1966, 13, Toporov 3, 104n aj.), lze tento výklad odmítnout. hk
košta, -e f. 'chýše, stan; Hütte, Zelť (lx Supr, lx Lobk) Der.: Kpštbnikb příjmení sv. Jana, kalk ř. KaXoßixnq 'bydlící
v chýši'; míněna asi poustevna za městem, v. Rusek 1984, 65. Exp.: Z csl. je r. arch. kůšča 'stan, chatrč'; Vasmer 1, 710,
Popovic, KSIS1 35, 44 aj.
Et: Psi. dialektismus, dobře doložený jen v jsi., zčásti ve vsi. Psi. *kpťa > b. kasta, dial. i kášta, kéšta, kášta, kasta (BER 3, 239n), mk. dial. kášta (Malecki 2,53), sch. küca, sin. kóča, ukr., r. dial. kúča, str. kuča, ukr. dial. kučka, s významy 'dům, stavení' (b. sch. str.), 'nuzná chalupa, salaš, bouda (dřevařská, rybářská ap.)' (sin. ukr., r. dial. SM 12, 70, str.), 'klec pro ptáky' (ukr.), 'chlév pro prasata, ohrada pro dobytek' (ukr. dial.), 'místnost s ohništěm' (b.
mk. sch.), 'kuchyně' (sch.), přen. 'členové domácnosti, rodiny' (b. sch.), 'domov, vlasť (sch.) ap. Podrobně o významech v ukr. diaL v. Lučyc-Fedarec, Tipologija 203-206; o sém. vývoji psi. názvů *kgťa a donu, v jsi. v. Popovic o.e. 44-51. Pův. význam nejspíš 'obydlí s jednou místností a ohništěm, zemljanka' (v. Niederle 1911, 2, 706, Rhamm 2, 1, 187, Beranová 1988, 188n aj.).
Mk. kuká 'stavení, dům; členové domácnosti ap.* je přejato ze sch. (v. BER I.e., Popovic o.e. 48, Bezlaj 2, 52), odkud je snad i slk expr. kuča 'dům, chatrč' (SSJ 1, 787) a č. pejor. a dial. kuča 'primitivní obydlí s jednou místnosti, rozbitá stará chalupa' (SSJČ 1, 1027); Machek s.v. však myslí, že k nám přišlo z ukr. prostřednictvím p. Tak i Popovic o.e. 44 aj.
Slk. dial. kuta,.kutera, kutica 'komůrka, vězeňská cela, chlí-vek' (Kálal 287, Orlovský 152), kuťera 'malá, nevzhledná chalupa nebo místnost' (Ripka 148), č. dial. (mor.) kuta tv. (Bartoš 1906, 172, Kopečný 1957, 141, Bělič 1954, 286) a snad i č. st kut 'káznice' (Kott 6, 782 z Komenského) je pravděpodobně z maď. kútya 'chýše; ohniště v místnosti', které bylo přejato ze sch.; v. Kniezsa 1, 298, Sulán, SSlav 3, 289a
E kueza, kuezka 'salaš, bouda, ohrada pro domácí zvířata' (s mazuřením kuca, kucká), které bylo chápáno jako přejaté z vsi. (MEW 128, Malinowski, PF 5,135, Bern. 1,603, SM 12, 71 aj.), vykládá Brückner 279 a Slawski 3, 310 jako domácí pokračování psi. *kuk-ja 'kupa', neboť primitivní příbytky měly kopulovitý tvar a byly kryty listím a větvemi. Pod. Lindertová, PSS 1978, s, 86.
Nejasné. Pravděpodobně psi, derivát, bez přímých souvislostí v ie.
• (1) Psi. *kpťa ~ psi. *kpts 'kout, roh'. (2) Psi. *kgia ~ psi. *kgtati 'skrývat pokrývať.
(1) Řada badatelů pokládá psi. *koťa za der. psi. *kptb 'kout, roh' (tak Mikl. 1879, 96, BER 3, 241, Gc4ab, SbJacobson 1966,1,778, Trubačev, ZPhon 34,470 aj.}. Kol b je podle Trubačeva, SM 12,72n 'vnitřní kout, roh místnosti', kpťa (< *kpí~jä) pak ""místnost s ohništěm v koutě', což je inovace psi. kultury a jazyka (opravuje
tím názor, uvedený v ZPhon I.e., že *kgťa je přírodní kout,
úkryt). Golab i.e. předpokládá, že šlo o obydlí, stavěné do úhlů proti obecnému označení *dona>.
Pro tento výklad svědčí sém. blízkost až shoda se sl. kgtb (v. níže). Nelze ovšem vyloučit sek. kontaminaci dvou hom. rodin, hláskově i sém. blízkých.
Psi. *kgtb je všesl. s výjimkou plb. (b. kat, mk. kat, sch. kůt, sin. kót, slk. kút, č. kout, luž. kut, porn kot, p. kgx, vsi. kut, s významy 'kout roh místnosti', specifikací 'kout, kde bylo ohniště' (b. dial., mk., sch. dial.), 'místo na peci' (slk. dial., Orlovský 155), odtud 'kuchyně' (r. dial.) ap. s řadou významů přen. ('vzdálené, odlehlé místo, cíp země ap,*).
Psi. *kgth je většinou odvozováno z ie. *kamp-tho- 'kout, ohyb', to z ie. *kam-p- 'ohýbať, z něhož je i lit. kompas 'kout,
353
krada
übe ľ, lot. kumpis 'křivé dřevo, kleč', ř. xa/aiý 'zakřivení, ohnutí', lat. campus 'pole', pův. 'záhyb, zátoka, nížina' (Zubatý, AslPh 16,396, Slawski 2,122, Sch.-Šewc 740, SM 12,76n). Machek s.v. kout předpokládá pro praslovanštinu *kott, (~ lot. kakts 'kout v domě') a vedle toho psi. *kpth (~ ř. xavSoc, 'oční koutek'), které v psi. splynuly.
Moutsos, K.Z 88, 69n se domnívá, že psi. kott, a kpšta mohlo být přejato ze střř. xavSát; "chýše, malý dům' (s pův. významem 'kout, roh'); pak by sém. posun 'kouť -» 'dům' v psi. odrážel sém. vývoj ve střř.
(2) Jako der. z kpl-, které je v psi. *kptati 'skrývat, zakrývat*, se suf. -ta vyložil psi. *kpťa Matze-nauer, LF 9, I82n, Skok 2, 22ln, Mihailovic, Etim 1968, 187, Slawski v SK l, 81 aj.; v. »ikotati. Psi. *kpťa by pak znamenalo pův. 'úkryt, skrýš'.
Meringer (IF 19,450) spojuje stsl. kpšta s ŕ. nevzéta 'píchám', xévrgov 'osten, bodec', s ablautem Jťoiróg'tyč' z ie. *kontiä 'tyče, tyčoví' -> 'stan'. Také Ondruš, JC 24, 24 zastáva tento názor a předpokládá, že psl. *kpťa byla pův. 'ostrá, špicatá konstrukce nad starou zemnící'.
Nepodložené je spojení se stind. kuli- 'chata, chatrč', které uvedl Chomjakov, MSOS 2, 402 (stínd. slovo je patrné z dráv., v. Mayrhofer 1986, 1,362) nebo s ř. axtjvý 'stan, chatrč', zastavané Otrebským 1939, 128. H
krabica v. krabü
krabü, nje f. 'schránka, skříňka (na cennosti), košík;
Behälter, Schmuckkasten, Körbchen'
Podle většiny dokladů ve sl. jaz. se předpokládá f., ale dolož, doklady nevylučují ani -to- kmen.
Ve spojení krabit zavěia 'archa úmluvy* (Apoe).
Var.: krabija t v. (Ix Hval).
Der.: krabica 'schránka, košík*. V. též kravonosi (snad < *krabonosb).
Et.; Psi. *korbbja!*korbbji > sch. st, krabija f. (jen Stulió; podle Rj 5,428 z est.), stp. p. st. krobia (SStp), br. dial. korobéj m. (NarSl 192), str. korobbja f., korobbje n. (StrS), r. dial. kórobjá f. (SRNG 14, 349), korobejá í. (SRNG 14, 345), 'druh koše (otevřeného či s víkem) z proutí nebo z lýka k úschově obilí, Šatů ap.* (stp., p. st., br. dial., str., r. dial.), 'skříňka na cennosti' (str.), 'bedna, truhla' (sch. st.), 'dutá a plošná míra' (str.).
Utvořeno suf. -bjij-bja od subst. *korbbjkorba tv., které je v současnosti doloženo v sin. (Plet, z jiných sl. jaz.), p. dial. a především ve vsi. jazycích. Suf. -bjijbja je psl. úprava suf. -ř-, tvořícího feminina od maskulin. Význam 'koš, krabice pletená z proutí n. lýka ap.' mají rovněž další deriváty *korbb: *korbica (dolož, v sch., podle Rj zcsL, slk. č. a r. dial.), *korbulja
(sch. dial., sln., r. dial.) a dera. *korbbkal*korbbkb
(stč., Č, St. Kott, Stp. Reczek 170, p. vsi.).
Tvary s ná slovným s-, š- (sch. škrabi/a 'zásuvka', škräbica 'krabice, sklenka, zásuvka', skrabica 'nádoba, krabice z jakéhokoliv materiálu', sln. skrábica 'pokladnička, měšec na milodary', č. škraboška) mohou být sek. (sr. stč. kraboška, č. škraboška); Skok 2, 158n soudi, že tylo tvary v jsi. jsou románského původu.
Sl. *korbb a jemu příb. lat. corbis tv. je možné chápat jako slova paralelně vzniklá od téhož ie. koř. *(s)korbh-, nebo lze sl. slovo chápat jako přejetí z lat.
• (I) Psl. *korbb *koš! < lat. corbis tv.
(2) Psl. *korbb 'koš' < ie. *(s)korbh-l(s)krebh- 'křivit, ohýbať.
(1) Psl. *korbb bývá pokládáno za přejaté z lat. corbis 'koš' pnmo (Mikl. 1867,101) nebo prostřednictvím germ. jaz. (Bern. 1, 568n: < sthn. korb 'koš', Bezlaj 2, 78 < germ. *korbia, Schwarz, AslPh 40,290: ze starobavorského chorpa < *chorbia, aj.). Germ. prostřednictví odmítá pro změnu souhlásek (sthn. churp 'koš', střhn. korb, korp tv.) Šachmatov (AslPh 33,94n), který předpokládá prostřednictví keltské ( < ir. cor b 'vůz', snad pův. 'z proutí vyrobený', v. již Stokes 91). - Lat. slovo bývá označováno jako pokračování ie. *(s)korbh-j(s)krebk- (v. Pokorný 948, W-H l, 272; jinak E-M 142: jde o přejetí z medi terénního substrátu).
Mezi mladší přejetí z něm. patří např. sch. kárpa 'koš, košatina' (Str.-Tempsová 1958, 146), luž. korb tv. < nhn. Korb tv. (Sch.-Šewc 621, Bielfeldt 1965, 168), sln. korba 'koš' < Střhn. korbe tv. (Str.-Tempsová 1963, 155), aj.; z it. carba je přejato č. korba (H-L 261, H-K 180, Machek; Sch.-Šewc I.e. má tento předpoklad za zbytečný).
(2) Jiné výklady prezentují psl. *korbb jako přímé pokračování ie. *{s)korb{h)-j(s)kr€bh- 'křivit, ohýbat ap.' s mnoha ekvivalenty v ie. nesl. jaz. (Matze-nauer 1870,49, týž LF 9,2; Brückner, KZ 51, 224, Bruckner 267, SM 11,52n). Důvodem pro původní sl. *korbb a *kor-bbji jsou především další možné sl. kontinuanty téhož ie. koř. (sl. *korbiti 'křivit, krabatiť ap.).
Jako příbuzné bývá uváděno i stprus. carbio f. 'koš, truhla na mouku' (Toporov 3, 217n), lit. kařbas, kařbija 'koš' (Briga, RFV 67, 241 aj.). Zde však jde patrně o přejeti ze sl. jaz. (Fraenkel 220, Toporov I.e., Otrebski, Sprache 12, 58) nebo z germ. (Bern. I, 568; Toporov I.e. má za méně pravděpodobné). pv
krada, -y f, 'hranice dříví (k pálení); Scheiterhaufen'
(Supr)
Csl. i skr t tria 'pánev, kotel', Výheň, krb' (MLP).
Et: Psl. *krada (/*korddf) 'hranice dřeva' > sln. dial. krada (Plet., SSKJ), stč. krada (Gb), p. dial. króda (Kucala 1957, 112), ukr. kóroda (Mov 1974, 3, 68), str.
354
krada
kragiii
krada (StrS), kladb (StrS), klada (SDrJa) (o klada/krada v. Brückner, KZ 46, 235, pozn. i), s významy 'hranice dřeva (k pálení)5 (sin. dial., str., ukr. dial.), 'zařízení k zapalování, louč ap.' (stč., str. krada), 'obětiště, oltář7 (str. krada). O pův. významu a sém. vývoji v. Kurkinová, Etim 1981, 4n (s další lit).
Slovo reliktové (v. Bezlaj, SbTaszycki 21), et. nejasné; nejisté je i psi. východisko.
• (1) Psi. "krada < íe. *krödä\*kredä. (2) Psi. "korda < ie. *ker-d- < ie. "ker- 'hořeť.
(1) Některé výklady vycházejí z psi. *krada s pravděpodobným příbuzenstvím se střhn. rdi, rä3e 'hranice dřeva (k pálení)7 (pragerm. *hrěta-), stangl. hrást 'krokev7, hol. roest 'hrad pro slepice7 (Bezzenberger, BB 27, 170, Wijk, IF 28, 121n, Bern. 1, 605, Reichelt, KZ 46, 328n, Vasmer 1, 653n), k němuž Se někdy
připojuje ještě gót, hrot 'střecha, dům*, stisk hrói
'střecha ap.' (Feist 1923, 201n, Lehmann 1936, 191n, pochybuje Bern. I.e.); podle Pokorného sem patři í lit. krě-slas, lot. kresls 'křeslo7, stprus. creslan 'opěradlo křesla7, sl. kreslo ap. (Pokorný 617n); VŠe Z ie. *krödäj krědá < ie. *kred- 'trámoví', které je dále příbuzné
S ie. *{s)ker- 'řezat' (již Brückner, KZ 51,224, který předpokládá pův. "skrada, Kurkinová I.e., Lehmann I.e. aj.).
Další příbuzenství uvedených germ. slov s nper. sarä, saräy, sarái 'palác', stírán, "srädä- (Liděn v citaci Uhlenbecka, PBB 30, 292, který nemá za zcela jisté), odmítá Lehmann I.e..
(2) Torbiörsson 1901,2,32 rekonstruuje psi. *korda s předpokladem metateze likvid. Na základě této rekonstrukce připojuje Slawski 3, 152 p. dial. króda 'panák, uložení snopů na poli' a ukr. koróda 'velké sukovité dřevo, ztrouchnivělý kus dřeva'. Tento výklad vychází z významu 'hranice dříví k pálení7, proto bývá stsl. krada (< *korda) spojováno se sthn. herd, stangl. heorp 'ohniště, oheň', střdněm. harst 'řešeto' (tak Matzenauer, LF 9, 2n, Johansson, IF 19, 124 aj.) a odvozováno z ie. *ker- 'hořet'. Za méně pravděpodobný považuje výklad Berneker l, 605. Spojení germ. slov s ie. *ker- 'hořet' odmítá při výkladu sl. čerěnb Trubačev (Trubačev 1966, 205, 226, SM 4, 64n), který vše řadí k ie. *k*er- 'plést'.
Kurkinová, Etim 1981, 3n stejně jako Slawski vychází z *korda a spojuje s krada ještě br. karadnik 'úľ, 'špačci budka (vydlabaná ze špalku)', r. dial. korodájka 'cívka na niti, část kolovratu' (LeksPol. 1968, 222), sin. skradnjáča 'široká deska', sch. skrad 'konec, kraj' aj. Na rozdíl od Slawského odmítá spojení s ie. *ker- 'hořet' a spojuje se *(s)ker-'řezať.
Problematické je spojení s nejasným lit. krásnis 'pec' (Meillet 1902, 253), které odmiti Fraenkel 301n, a Machkovo (Machek
1968 s.v. hraň2) připojeni č. hranice 'kupa dřívi" k stč. krada (Pokorný 440 však řadí č. hranice k ie. *gher- 'vyčnívat ap.').
pv
kradovodirj, -vodíti. 'oloupit; berauben' (Chil Apost)
V C 2, 8 užito metaf., proto SJS překládá 'klamat', což odpovídá lat. paralelám (decipere, circumvenire vedle depraedari, spotiare 'oloupit'); v. i Zorell 1911, 538. Význam 'klamat' je i v dalších rcsl. dokladech (StrS 8, 5); sr. i str. krasti 'lákat, svádět' (StrS 8, 24).
El: Stsl. kradovoditi je kalk ř. GoXszyaiyEÍv 'ukořistit, oloupit, okrást', verbálního komp. ze côka n. pl. 'kořist, právo kořisti' či aůkn f. tv. a dyojyóq 'odvádějící'; výklad sl. základů v. krasti, věsti,. hk-eh
kraguj, -ja m. 'krahujec; Sperber' (3x Const)
Der.: kraguilb tv. (rozšířeno suf. -bh podle jiných názvů ptáků: orb/a, deteh, pětblb aj.; v. Vaillant RÉS 23, 155n, Slawski 3, 118).
el: Psi. dialektismus, doložený v jsi. a zsl.: b. kraguj, dial. kargůj, karagúj, kärägúj, kargúv, kráguv (BER 2, 703), mk. kraguj, sch. kräguj, zool. krágulj (RSAN), sin. krágulj, slk. krahulec, č. krahujec, krahulec, arch. i krakuj, dl. st. krogul (Muka, pokud ovšem
nebylo přejato z p.), pomsln. kľOgÚlc (PWb), Stp. (SStp)
p. krogulec, vše dravý pták, především 'krahujec', 'jestřáb', ale i 'sup běiohlavý' (mk.), 'sokoľ (b. dial., sch.), 'luňák' (sin. Plet.).
Hl. kraholc, škraholc 'krahujec' bývá považováno za přejetí z č. (sr. Bern. l, 570); Sch.-Šewc 660n je však vzhledem k velké variabilnosti v luž. (hl. st. i kravale, dl. skšaglow, sčaglow) pokládá za domácí pojmenováni onom. původu. Br. karahôl i ukr. st. a dial. krohůlec', krohúj, krehúlec', krihúlec', krjahú-tec', krahulec' jsou výpůjčkami ze zsl. (Bulachovskij, IzvAN 7, 2, 99, ESUkr 3, 72), nejspíše Z p. (Richhardtová 1957, 69).
Nejspíše se jedná o staré přejetí z nějakého ttat. jazyka (tak už Míkl. 1888, I, 58 a 2, 143, Bern. l.c. a posléze Vaillant, RÉS 23, 156, kteří ještě uvádějí jako zdroj tur., ale především Vasmer 1, 653, dále např. Skok 2, 175n, Machek s.v. krahujec, Slawski 3, 118n, BER 1, 704, ESUkr l.c. a dále Trubačev, Etim 1965, 24 a SM 11, 68n, který ovšem považuje ttat. pouze za zprostředkující jazyk), sr. Střtur. qa(y)rq(y)uj 'sokol vycvičený k lovu', kumán. korguj 'druh jestřába' (ostatní v. Räsanen 266).
Méně přesvědčivé je přejetí z Írán. (tak Rozwadowski, ROr 1, 107n, dále Trubačev l.c.) a spojitost s av. kahrkasa- (Barth. 452) a nper. kargas 'sup'.
Obtížně vyvrátiL ale i potvrdit lze etymologie předpokládající onom. původ pojmenování. Např. Sch.-Šewc (9, 660n) vyvozuje
355
kragui
krajeobrezanije
výraz z íe. onom. kořene *{s)kerjkor-g- {Pokorný 569) a pokládá za příbuzné lit. kriSkti 'hučet, řváť a ř. xgáCeiv 'krákorať, dále i sl. krakati tv. (< *kork-). Takový výklad již navrhoval Matzenauer 1870, 49il dále Brückner 268, který vidí, pro hl škrahok : sl. kragttj paralelu ve sL kora 'kůra' : skorá 'kůže' (AslPh 29, 116) a Mladenov 254, který považoval koř. za obecně ársko-altajský. Též H-K 184 soudí, že jde o onom. kořen. bs
krail5 -ja m. 'okraj; Rand'; 'břeh; Ufer*
Ve spojení krai ggblbnh 'úhelný (kámen)'; adv. vhskrai 'blízko, vedle', jako prep. s gen, tv.
Der.: od adv. jeadj. vbskraim, Vbskrain'ii 'krajní, blízký; bližní*.
Komp.: od rčení krai Qgblbnb je ret adj. krajepgbibnb, kraipgbknb (ŕ. AxQoytavmwc.); krajeobrězanb, -nije, nekrajeobrězanije v, toajeobrčzanijc.
Exp.: B. kraeägälen (ate b. kraeugolen z r.), s. kniž. krajeuga-lan. r. krajeugólnyj (kamen'), br. krajevuhófoy (ze Stsl, vykládá r. a br. tvary Šanskij, ses. S, 368).
Et: Psi. *krajb, všesl. (nedolož, v plb.): b. mk. kraj, sch. kraj, sin. kraj, slk. č. hl. kraj, dl. kšaj(ve významu 'území' kraj, přejaté z hl.), pom. kraj, p. kraj, vsi. kraj, všude "okraj, krajní mez', odtud i 'břeh* (jsi dl.
p. vsi., všude dial.), 'les' (protože les tvořil kraj, mez obdělávaných pozemků) (r. dial. Opyt92, SRNG jen 'kraj lesa'), 'konec' či 'začátek* (jsi., r. dial., ukr.); z 'kraj, mez, hranice' vznikl význam 'země, oblasť (všesl.) asi pod. jako u stsl. strana, v. strana, čí něm. Mark tv., pův. "hraniční
značka'. Pův. význam 'okraj vzniklý odříznutím'; jemu sém. velmi blízký význam 'odřezek, něco uříznutého' je doložen v dl. a v různých specifikacích i jinde: 'krajíc' (vsi. dial.), 'šátek „na koso", uvazovaný pod bradou' (b. dial. BER 2,707), 'pruh pole, záhon* (sin. dial. arch. Plet.).
O-kmenový derivát vb. krojili 'krájet', se zdlou-žením kořenného vokálu (Slawski, SK 1,59, Truba&v, SM 12,89). Vyložit -a- přímo z ipf. krajati brání pozdně psL stáří toboto ipf. typu. S *krajb spojil Büga, rfv 71, 50 i lit. hydronymum Krúoja, což se všeobecně přijímá (ale kuronské Croye, jež sem Büga také řadí, sem asi nepatři, v. Minissi, RStav 4, 61 pozn. 2). i
Krojili patří do rodiny ie. *krei- 'krájet', což je rozšíření ie. *(s)ker- tv. (Pokorný 946), v. více s.v. okrojeni-je. Od téhož *(s)ker- vyvozuje Minissi o.e. 56-67 i lit. krästas a lot krasts, sém. shodné s *krajb ('okraj', 'břeh', 'území').
Souhlasu nedošel výklad, spojující *krajb s väz. rěde 'rejda' ap. (Wiedernann, BB 28, 53) či s av. karana- 'okraj, kraj' (Schef-telowitz, WZKM 34, 218). eh
kraj2, -ja m. 'křik; Schrei' (lx var. Nicod)
EL: Doloženo jen lx, nemůžeme tedy vyloučit pisárskou chybu místo *grai, st. rcsl. graj '(ptačí)
zpěv, křik' (v. MLP, StrS s.v.; za chybu asi pokládá i SJS). To patří k onom. rodině grajati, doložené v b. dial. grája (Skok 1, 605), sch. grajati, obojí 'mluvit', sch. gräjati 'krákorať, sin. grajati 'nadávat, plísnit', grajati se 'hádat se', rcsl. sír. grajati 'krákať, r. dial. grájaťrv., též 'kričeť, 'hlasitě se smát, mluvíť, 'nadávať (SRNG); jen v der. p. st, (17. st.) graja, p. zgraja '(hlučná) tlupa' (sem radi Bern. 1, 344). S £-ovým suf. sem patří grakati 'krák(or)ať (csl. jsi, dl. p. dial., r. dial.).
Vedle onom. grajati/'grakati je i neznělá varianta krakati: b. dial. (Bansko) kráčem 'krákorám, mluvím rychle' (nemusí jít o kontaminaci gráča a krečá, jak soudí
BER 2, 725), mk. kraka 'kvoká, kdáká', sch. krákali 'krákať, 'kvákať, 'kdákať, sin. krakati 'krákorať, slk. krákať tv., č. krákat tv., hl. krákat 'krákorat, mluvit drsným hlasem', p. krákat 'krákorať, pom. krakac tv„ br. dial. krakaď 'krákorať i 'kvákať, ukr. dial. krákaty 'krákorať (Hrin. aj.), rcsl. krakati 'krákorať, r. dial. krákať 'krákorať, 'kvákať. U onom. kořene nepřekvapí i formy s krjak-, krek-.
Není proto vyloučeno, že ojed. csl. krai může být posledním relíktem nějakého *krajati, jež mohlo stát vedle krakati jako grajati vedle grakati, a jež se nezachovalo jinde pro jeho homonymii s krajati 'krájeť a s krajb 'okraj, kraj' (v. krai,). eh
krajeobrezanije, -ija n. 'neobřezanost; Unbeschnit-tenheiť (C3,n Ochx)
V tomto významu doloženo i nekrajeobrězanije (G 6, 15 Ochr); v Christ je na těchto místech neobrězanije (vše za ř. ůxqo-fivarhx). Slovní spojem kroenie obrězanije tv. v. nkrojenije.
Též ptc. krajeobrězanb 'neobřezaný' (lx Ochr).
Et: Slovo pouze csl. Kompozitum, et. výklad jeho částí v. krai, a rězati
Hauptová, Slávia 37, 231 pokládá krajeobrezanije za kalk ř. ango^vazía. (ř. dxoo- je v csl. komp. často překládáno kraje-: krajegradije faioÓKoho, krajegranije áxooorixíc. (StrS), krajeggblbta, úxsoytůvíaXoc. (SJS). Podobu nekrajeobrězanije vysvětluje kontaminací krajeobrezanije a syn. neobrězanije; tak dosud Havlová rkp.
Tkadlčík (rkp.) vychází z nekrajeobrězanije, které pokládá za správný překlad ř. <h<QoflooTÍa 'praepu-tium, (neobřezaná) předkožka'; opakem je mu ř. ite-Qizoun 'circumcisio', jež by podle jeho názoru mělo být vyjádřeno csl. krajeobrezanije. Tuto podobu v C 3,11 Ochr pokládá za chybu místo nekrajeobrězanije; souhlasí Hauptová rkp.
356
krajeobrězanije
kramola
Ř. thtgoßooTtx není eL průhledné, a to především komponent -ßwma (sr. Frisk 2, 584 a Chantraine 882).
Význam 'neobřezanosť je vyjadřován výrazy ak-rovustija (v. akrovnstija), neobrězanije (v. rězatí), neokro-jenije (v. okrojerije). bs-žš
kraľľb, -Ija m. 'král; König' (ix Gl)
V Meth doloženo v rusifikované podobě koroíb.
Der.: *kraljeVb 'králův' (doloženo v Meth v podobě ko~
roljevb).
Exp.: Z csl. kralb je rum. craiit 'král' (Tiktin 431, Rosettí 1954, 72).
Et.: Csl. kralb ~ b. mk. fcro/, sch. králj, dial. Ära/ (Rj 5,450), sin. králj, slk. král, č. Ard/, dl. st. krol (luž.
Jtro/ přejato z č.; sr. Sch.-Šewc 663), V pib. jen V tOpOn.
(Lehr-Splawiňski, PF 12,45), porn. krôl, p. król, br. karóí, ukr. r. korál, vše 'panovník, kráľ.
Ukr. dial. kril a kruľ 'král' jsou přejetími z p. (Richhardtová 1957, 69 a 70).
Přejato do zsl. z germ. (stsas., sr. Kiparsky 1934, 241 argumentující genn. k > sthn. ch, či sthn., sr. Bielfeldt, SlOr 27, 227, upozorňující na částečnost této změny v hn., např. stsas. a fran. korn, werk : něm. Korn, Werk) XiOVd. pr. Kar(a)l, nejspíše přímo ze jména Karla Velikého (už Dobrovský 1818, 32n, dále pak napr. MEW 131, Bern. 1, 572n, Lehr-Splawiňski, PF 12,44n, Brückner 269, Kiparski o.e. 240n, Slawski 3, 154, Maehek s.v. král, SM II, 82n), chápaného nebo později užívaného jako apelativum pro jiného cizího významného panovníka než byzantského císaře, pro nějž byl užíván výraz cěsarb (v. césar't). Pravidelnost střídnic hláskové skupiny typu tort u tak pozdního přejetí (8.-9. stol.) se vysvětluje rozkolísaností stavu v lechické skupině (typu gard : grod, sr. Lehr-Splawiňski o.e. 49n), z níž *krot)krat expandovalo do ostatních sl. jazyků, ale lze ji chápat i jako důkaz o neustáleností výsledků metateze v sl.
(sr. chronologizaci u Shevelova 1964, 415n i Stieberův, SbRos-pond, 75n, předpoklad ukončeni metateze v 9. stol., dále i Marešovu 1969,44 teorii o vlnovitém šíření této změny z jsi. do sevsl.). Svou roli zde potom jistě sehrál i systémový tlak výrazů s provedenou metatezí v jednotlivých sl. jazycích. Předpoklad (Vondrák 1906, l,3l0)primárnos-tí formy korolb lze přijmout jako variantní východisko (sr. lat. Carolas i předpoklad existence vývojového mezistupně skupiny s likvidou před metatezí v podobě *-ärä-> *-ráä-/-rä-/-ärä- > -ra-f-ro-j-oro-, např. Mareš o.e. 44n či
Lamprecht 1987,58n). Snad by tedy bylo možné považovat tento výraz za pozdně psi. (sr. periodizaci u Lam-prechta 1987,14), podle jiných za obecně slovanský (sr. např. Mareš: Vom Urslavischen zum Kirchenslavischen. In: Einführung in die slavischen Sprachen. Darmstadt 1986, 6). Ně-
kteří předpokládají přejetí do plb. (Lehr-Splawiňski, PF 12,49n a 53, podobně Bielfeldt o.c. 226n), jíní uvažují O oblastí středního toku Dunaje, tedy Velké Moravy a Chorvatska (Labuda, sstarS 2, 525n). Adaptováno bylo suf. -jb, buď z primární funkce přivlastnění 'Karlův' (Lunt, Sbčyževs'kyj 1966, 488) nebo morf. vlivem cěsarb (Slawski l.c.), případně (Lehr-Splawiňski l.c, 52n) je palatálnost výsledkem obecné tendence v plb. nahrazovat ve výpůjčkách z něm. koncové nepala-tály palatálami. Paralelou tohoto slovotvorného procesu je lit. apelativum xaldimieras 'panovník' přejaté ze str. nom. pr. panovníka Volodiměrb (sr. Fraenkel, KZ 60, 244).
Málo přesvědčivé je přejetí genn. *karl(az) 'svobodný člověk' (Stcnder-Petersen 1927, 203n, Martynov 1963, 68n) vycházející z dřívějších výhrad proti spojování výrazu s Karlem Velikým (např. Birkenmajer, JP 23, 177 aj.) a úvah o ranější době přejetí (Fortunatov, AslPh 4, 577, pozn. 4, Torbiómsson 1901, 2, 32n, Lorentz, AslPh 27, 475).
Podobně zvláště ze slovotvorných důvodů není pravděpodobné vyvozeni nějakého *kori4io- z psi. koriti 'pokorovať (Rudnio-ki, SlOc 13, 205-213 a 31,97n); také pro sém. posun z předpokládaného primárního významu 'ten, kdo pokořuje, pokořitel' na označení panovníka by bylo třeba najít paralelu. bs
kramola, -y f. 'vzpoura; Aufruhr'
Der.: kramolbníkb 'vzbouřenec*, vhskramoliti 'povstat proti někomu'.
Exp.: Z csl. je ukr. r. kramóla 'povstání, spiknutí' (Ljapunov, IzvORJS 30, 13, Vasmer 1, 655, ESUkr 3, 75).
Et: Pozdně psi. *kormola > b. dial. krámolá, ka-ramolá, sch. st. kramola (Rj), sin. st. kramola (Plet.), (v slk. pouze st. krámorenie 'hádka, spor', HSSlk a dial. grámor 'křik, hluk' SSJ), stč. kramola, kramol m. (Gb, m. možná vlivem střlat. podoby carmulusl, sr. MLWb 2, 291, méně pravděpodobně vlivem lat. clamor 'křik', sr. Liewehr 1933,29, pozn. 7), ukr. arch. koromóla, koromóly (Hrin., sr. i Stoc'kyj, Slávia 5, 52), Str. koromola, koromolja (StrS) vše 'vzpoura, spiknutí', dále 'hádka, krik' (b. dial., sch. st., stč.).
Ke *kormola bývá někdy přiřazováno sin. st. krá-melj 'mluvení', 'důvěrný rozhovor' (Pleť; sr. např. Torbiómsson 1901, 2, 33), či kremel tv. (Vidic, AslPh 24, 101), dále topon. dl. Kromola a p. Kromolów (v. např. Bern. 1, 573 aj., především Šmilauer 1963, 195), k nimž je možno přiřadit i b. Kramoláta, Kramolín (BER 2, 714), a č. Kramola, Kramolín a Kramolná (Šmilauer t.c, Profous 2, 363n).
Přejato snad v panónske oblasti nebo na Velké Moravě buď prostřednictvím střlat. carmula 'vzpoura, povstání' (sr. např. Mikl. 1867, 101, Bern. 1, 573,
357
kramola
krása
Ljapunov IzvORJS 30, 13, Skok 2, 178, Machek 1968, 289, Bezlaj 2, 81), nebo přímo z genn. (stbav. karmala tv.; sr. např. Schwarz, ZslPh 4, 362, Vasmer 1, 655, BER 2, 715, SM 11, 89), sr. stsas. karm 'nářek', stangl. čearm, čierm, dále i střkymer. garm pokřik, povyk' (Torp 39 či
Holthausen 1963. 45 a 48).
Nepřesvědčivý se jeví u *kormola předpoklad sl. původu (např. původně Mikl. 1845,38 či Brandt, RFV 18, 31) z nějakého koř. *kram- (Matzenauer 1870, 51) či *kar-{kor- 'křičet bědovat ap.', který Matzenauer málo jasně spojoval se stind. šrám-(yati) 'unavit se' (sr. Mayrhofcr 1956, 3, 390n a Pokorný 602n) a výše uvedené genn. výrazy považoval pak za prapřibuzné. Zcela je pak odmítána možnost expanze ze si. do genn. a střtat., kterou původně navrhl Mikl. 1845,38 a předpokládal ji í Mladenov 255.
Nepodložené je Uhlenbeckovo, PBB 26, 300n, vyvození něm. Krawall ze si. kramola; sr. Kluge 401 i EWD 2, 926. bs
krása, -y r. 'krása, ozdoba; Schönheit, Schmuck'
Der.: krasota 'krása, půvab; ozdoba; rozkoš, slast', adi.krasbnb 'krásný, líbezný', ve spojení krasbnaja pus-tynbje 'oázy' (rot dmaTa nic eoijuoo Ps 64,13), krasavb 'krásný, úpravný'; krasiti (se) ípf. 'krášlit (se)', refl. 'pyšnit se, chlubit se', krasovati (se) 'krášlit, zdobit (se)', k. se čemu, čemb 'mít uspokojení z čeho, kochat se něčím'; prěkrasiti pf. 'zkrášlit nadmíru'; ukrasiti pf. 'okrášlit; upravit, uspořádat', ukrašati ipf. 'okrašlovat, zpříjemňovat', ukrašenije 'ozdoba', 'příjemnost, potěšení', neukrašem 'neuspořádaný, nevzhledný*, ukrašbnikb crbkbve 'strážce chrámu (starající se také o jeho výzdobu)*, prěukrasiti 'velmi vyšňořit, ozdobiť, prěukrašati se 'krášlit se, zdobit se velmi'.
Komp.: bogoukrašenb 'od boha okrášlený' (ř. Sso-xóaiirrtoq, lx Slepě).
Exp: Csl. krasbm, > rum. topon. a hydron. Crasna (Rosetti 1954, 16, 17, 56). Je však možné i mladší přejetí ze sl. jazyků (BER 2, 718).
Et: Psi. krása > mk. krása, sch. krása, slk. krása, dial. krása (Buffa 167), stč. č. krása, hl. krása, dl. kšasa, porn. krása (PWb), stp. p. krása, stbr, krása (Skaryna), br. ukr. krasá, str. krása (StrS, Srez.), r. krasá. V zsl. a vsi. 'krása', 'ozdoba' (sch. krás, str. r), sem i p. krása 'omastek, ozdoba jídla', p. krasič, kaš. krasec 'mastit pokrm, zdobit jej omastkem'; dále 'ozdoby při svatebním obřadu' (r. dial. SRNG 15, 171); 'sláva, velikost' (dl,), 'radosť (str). Vedle významu 'krása' je častý i význam 'barva (především červená), pestrosť (stč. pom. p. str.); 'květ, doba květu, rozkvetlé obilí, sady ap.' (br. dial. SBrH).
Jsi. krása 'zmije' (pro pojem 'krása' se v jsi. užívá der. krasota; v tomto význ. všesl.) není zcela jasné. BER 2,717n je pokládá za
eufemistrius, poněvadž zmije znamenala v lid. povědomí něco zlého (pod. b. krusnik 'tuberkulóza'). Podle lid. vyprávění se zmije nazývala krása předtím, než obelstila Evu v ráji (Skok 2, 180n z Vuka). Není však vyloučeno, že jde o pojmenováni podle výrazné kresby (okrasy) na zádech zmije.
U der. je častý i význam 'barva (červená)' (v ukr. r. kráska), 'červený' (např. csl. krasbnb 'krásný' i 'červený'; pod. i v pom. p. stč. br. r.); podrobněji v. Herne 1954,51-3. Souvislost významů 'krásný' a 'barevný' nalézáme i jinde, sr. lat. pulcher 'pestrý', 'krásný'. V některých sl. jazycích jsou názvy barvy, ohně, krve a květů homonymní, např. r. dial. krásny] ogón' 'červená barva' (srng 22, 34In), ogon'ki 'cínie (květ Žluté nebo červené barvy), Zinnia' (Srng 22, 341«), č. st. květ 'krvotok, menstruace' (ČSVS 2,1407, 1), barva tv. (Kott 1,48), 'krev' (myslivecký termín, čsvs 2,1343, l). Sr. ještě i t. bágor 'purpurová barva, červeň' vedle r. dial. bagáť, bagátje 'oheň (tlející pod popelem)' (Sch.-Sewc, ZSl 20,832n). Nejčastěji předpokládaný sém. vývoj: 'oheň' -> 'červená barva (ohně, krve jako symbolů života)' -> 'barva (květů)' -» 'ozdoba, krása'.
Slovo má více výkladů, nejpravděpodobnější z nich souvisejí s označením pro 'hořet', 'oheň'.
• (1) Psi. krása < ie. *ker(H)- 'hořet, planout*.
(2) Psi. krása rv sl. křesat i 'křesat' < ie. *ker-fkrě~- 'růst vzrůstat; živit, sytit'.
(3) Psi. krása ~ lat. crassus 'tlustý, silný; hustý'.
(1) Psi. krása je pokračováním ie. *ker(H)- 'hořet, planout' (Pictet KZ 4, 359n, Pokorný 57In, Slawski 3, 59n, Skok 2, 180 - s rekonstrukci ie. *krás- < *ker{fí)- 'hořet', Seh.--šewc 664n aj.), stejně jako lit. kárštas 'horký, žhavý', kařštis 'horko', lot. kařsts 'horký*. K témuž ie. kořeni řadí Pokorný 572 aj. i kuriti se 'kouřit, dýmať (v. kunti sg).
(2) O spojení krása s kresati 'tlouci tvrdým předmětem*, 'tlučením (o kámen) rozdělávat oheň' uvažoval jako o možném již Bemeker (l, 608 a 611) za předpokladu pův. významu pro kresati *'zapalovat oheň'. Také Trubačev (SM 12, 95n) spojuje krása s kresati, ale to vykládá jinak: s pův. význ. *'tvořit, vytvářet, dělat' -» 'rozdělávat oheň' je má spolu s *krěsb (v rcsl. 'slunovrat', v sch. sin. i 'obřadní oheň spojený se slavnostmi slunovratu*) a s krěsiti 'křísit ap.' za pokračování ie. *krě-s-/krě-s- < ie. *ker-\krě- 'růst, vzrůstat; živit, sýtiť, s příb. lat. creäre 'tvořit, rodiť, crescere 'růst, vzrůstat'; sl. krása pokládá za psi. inovaci.
Tento etymologický výklad může být modifikován v tom smyslu, že sl. kres-jkrěs-jkras- představuje od původu složeninu, jejíž komponenty odpovídaly lat creô 'tvořím, zakládám' a ára
358
krása
krasta
'oltář' (< *äsä). Stejné struktury může být i lit. krósnis, lot krásns 'pec', srovnatelné dále s prasev. aRtna 'oltář pro zápalnou oběf stsev. arirm 'ohniště, krb* (podobně již Johansson, IF 19, 124, Miadenov 256, Skok 2, 181). Význam lat. creö nasvědčuje tomu, že základem všech srovnávaných slov je ie. kořen *k£er- {creö < *k%re-) 'dělat způsobovat', obsažený také v lit kůrti (ůgnj kurii 'zakládat oheň') a st. kunti (v. kurií f sf): sr. Blažek rkp.
(3) Sl. krása s lat. crassus "tlustý, silný; hrubý' spojuje již Meringer (WuS 5, 150: "Fett ist schön") a po něm Janáček (Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci 5, s. 8), přejímá Machek 1968, 290. Spojení s lat. slovem vyhovuje fonet. i sem. Lat. crassus je ovšem slovo s nejistou et., expr., lidové (E-M 147). Nejčastěji
bývá spojováno s ie. "kert-jkräí- 'stočit, zkroutit; pevně stočený, masivní ap.' (Fiek, KZ 19, 254, WH 1, 285, Pokorný 5S4n), k němuž se řadívá mj. i sl. krptiti, kretati 'točit, kroutit' (s nim zcela nevhodně spojuje krása Jokl, AslPh 28, 4; 29, 20n na základě svého mylného denasalizačního zákona). Tento výklad odmítá E-M I.e., který připouští spojení crassus s expr. grossus 'tlustý, hrubý'(< ie. *guretso~ 'Hustý, velký', v, Fick 2,183, W-H 1, 623, E-M 283, Pokorný 485).
Machkovo spojeni krása s lit. grozis 'krása3, gražňs 'krásný' (Machek 1934, 12n) předpokládá změnu neznělých ve znělé a anai. i v balt; proto je odmítá Fraenkel 165 s.v. graiüs, i když lit slova pokládá za et. nejasná. Toporov, KSISI 35, 73-75 je spojuje se sl. grozbm, 'hrozný, strašný' (v. groza).
Málo přesvědčivé je i starší spojení krása se sém. odlišným stnord. hrósa 'chváliť, isl. ňróSr 'chvála, sláva', gót hrobeigs 'slavný, proslavený, vítězný', něm, Ruhm 'sláva', stangl. hrôdor 'radosť (Meyer, KZ 22, 47Sn, Pedersen, IF 5, 58 aj., přejímá Vasmer 1, 656; vše < ie. *kar- 'hlasitě velebit, chváliť, v. Pokorný 530n).
Sémanticky nevyhovuje spojení se si 'kraju, krájali 'krájeť (< *(s)ker- 'krájeť, Pokorný 946; v. krai,) s předpokládaným pův. významem ""vrchní odříznutá časť (Sobolevskij, IzvORJS 27, 325), ani s lat. corpus 'tělo' a se stind. kŕp- 'podoba, obraz, krása' (Fick 30). pv
krasta, -y f. 'strup {při malomocenství); Schorf (des Aussatzes)' (lx Euch)
Et: Psl. *korsta > b. krásta, mk. krasta, sch. krasta, dial. kostra (RSAN 9, 324), sin. krásta, slk. chrasta, chrást f, (SSJ 1, 572), dial. pi. krasty (Kálal 269 aj.), stč. chrast m. i f., chrasta f., zř. krast m. i f., krásta (Gb), č. arch. a dial. chrasta, chrásta f. (SSJČ), chrasta (Hruška), chrast, pi chrásty (Bartoš 1906), chrasty (Kellner 2, 181), plb. chorstvoi pl. (P-S), pom. krosta f., stp. p. krosta r, dial. pi krosty (Karfowicz 2, 482), chrosta (SW), stbr. korosta (Skaryna i, 279), br. karôsta, dial. i karôsta (SBrH 2,422), ukr. korôsta f., dial. i kurásta (LeksPol 222), str. korosta, krasta f. (StrS), r. korôsta f.,
dial. i korósty pi, koróstva (SRNG 14, 366), nějaká kožní nemoc, nejčastěji 'svrab* (jsl. slk., č. dial. stp. plb. porn. p. vsi.), 'neštovice, spalničky, malomocenství, prašivina ap.' (sch., slk. st., stč. č. pl plb. pom. p. stbr. br.), 'strup' (mk. sch. sln. slk. stč. č. str. br., r. dial.), 'šupiny, slupky, odpad z Inu, konopí, obilí ap.' (p. dial., br. dial., ukr. dial., str.), 'půda rozpraskaná suchem' (r. dial.) a další sek. významy.
Tvary s nástovným ch- jsou sek., v. napr. Brúckner 270 a Stawski 3, 141, který predpokladá psi *korsiva, z něhož jsou plb. a p. tvary s-v- (plb. chorstvoj, r, dial. koróstva); paralelu vidí ve stp. warsta : warstwa.
Et. výklady tohoto slova lze rozdělit do dvou skupin:
• (1) Psi "korsta < ie. *kars- 'škrábat, česať. (2) Psi, *korsta ~ psl. "hora 'kůra' (< ie. *(s)ker- 'krájet, řezať).
(1) Psl. *korsta je pokračovňním ie. *kars- 'škrábat, česat ap.'. Příbuzné je lit. karšti 'rozčesávat len, vlnu ap.', lot. kärst tv. (už Fortunatov, BB 6, 219, Matze-nauer, LF 9, 5, Trautmann 118), dále stind. kášati 'škrabat, drát, rozdirať, lat. carrere 'česat*, strdněm. harst 'hrábě, česlo', něm. harsch 'ztvrdlý, okoralý'
(Schmidt 1872, 42, Bern. I, 575, Pokorný 532n, Vasmer I, 632, Fraenkel 224, Slawskí 3, I40n), jakož i het. karš- 'uřezá-vať, luv, karš- tv. (Tischler 517n).
Méně pravděpodobné je spojeni s germ. *hraistra- 'šupina', stnord. hreistr n. kol., hreistrar f. pi 'šupiny' (Bugge, PBB 24, 456; jinak Holtbausen 1948, 126, který spojuje s hreinn 'čistý, jasný' < ie. *skrěi- 'řezat, krájeť) a s arm. k'erem 'škrabať (Scheftelowitz, BB 29,14).
Předpokládaný sém. vývoj je stejný jako u r. če-sótka 'svrab' < *česati nebo u něm. Krätze 'svrab' < kratzen 'škrábat'; motivací názvu nemoct je škrábání, průvodní jev kožních onemocnění, která tento název zahrnuje.
Spojení s lit slovy odmítá ze sém, důvodů Manynov 1983, 42n, který chápe psi * kor sta jako infiltrát z keltských jazyků.
(2) Druhá skupina výkladů vychází z předpokladu, že *korsta bylo motivováno strupy, které kožní onemocnění často provázejí a svým vzhledem připomínají kůru.
Na sémantické spojení s 'kůra' myslí již Matze-nauer ic, který jinak uvádí stejné příbuzenství jako výklady ad (1). Krasta má za vzniklé metatezí z *karsta, se sém. vývojem 'krusta, kra, škraloup' -» 'kůra' -» 'strup'. Podobně Merkulovová, Etún 1970,185n, která vychází při rekonstrukci deverbati-va *kors~ta z nedoloženého slovesa *čersti (< ie. *kers- 'řezat odřezávat'; podrobněji Yarbotová, Etim 1971, 7n) a uvádí příbuzné kora : r. kor' 'osýpky, spalničky'.
359
krasta
krasti
Nejnověji uvádí jako primární význam 'kůra' Trubačev, SM li, 93-5, který při členění *kor-sta předpokládá, že jde o denom. od korci se suf. -sta
(jinak Slawski v SK 2,41, kde předpokládá pro korsta vb. kořen se suf. -ta a srovnává s lit. kařšti).
Zjevně příbuzné výrazy s významem 'kůra, kůže' ap. jsou v některých íránských jaz., sr. khotan-saka karasta, iškašímské kbrůst, wachanské karasi aj. (Pachalinová 1975, 216; Pachalinová 1983, 31, 69). pV
krastělb, -i f. 'chřástal'; 'Wachtelkönig' nebo 'křepelka'; 'Wachtel'
Exp.: Csl. krastělb 'chřástal' > rum. cárstem tv. (Tiktin 300, Gorjajev 159).
Et: Psi. *korstělb > sch. st, a kniž. krastijeij, krastjelj, krastalj f. (Rj 5,473), sin. hrastír (Plet. 1,279), slk. St., slk. chriaštel, stě. chřástal, chřistei, chrastěl, křástal m. (Gb), chřiestel (Mcnčík, AslPh 5, 100), Č. St. křástel, křistel (Jg), č. chřástal, dial. křástal, chrastěl (Bartoš 1906), chřistei (Kott 1, 541), stp. p. chrušciel, chrósciel, ukr. st. korostií (Žel.), chorostil, chorustiť (Stockyj, Slávia 5, 52). Str. korostelb (StrS), r. korostéľ, dial. i korostén' (SRNG 14, 366), vše 'chřástal', sch. i 'křepelka', sek. i 'klapačka, řehtačka strážného na melounovém poli' (r. dial., SRNG 14, 366) aj. Pojmenováni je motivováno zvuky, které chřástal vydává. Přenesení názvu na křepelku může být spojeno s pověrou, že chřástal vodí křepelky (Brehm, život zvířat 3, 2, 175).
Slovo zvukomalebné, utvořené suf. -ělb (pod. svi-rělb < svírali, pištalb < pískali) od onom. *korst-s variantou *chorst- (kromě Mikuckého, IORJS 4, 334 i MEW 132, Bern. 1,575n, Vasmer 1,632n,Skok 2,181), od níž je i Č. onom. chrastili (Mikuckij I.e., Jakobson, Word 11,4,
s. 611, SM 11,96n). Onom. *korst- se vyskytuje v označení zvuků vydávaných zvířaty, např. v lit. onom. karkti 'kdákat, kvokat, krákat, kejhat ap.' (s *kor-stělb spojuje již Matzenauer, LF 9, 5n aj.).
Méně pravděpodobně spojuje krastět s ř. ■kqotoq 'šum, třesk ap.' Gorjajev 159, který uvádí jako paralelu fr. rále 'chřástal', něm. Kalle tv., obojí onom. původu.
Jinou motivaci předpokládá u *korstělb Potebnja (u Gorjaje-va 441); srovnávaje s pojmenováním chlastala v r. dergáč (< dergái 'škubat, trhat sebou*; sr. i p. derkacz tv.). Tyto názvy vycházejí z pDŠkubávání krkem při chůzi, které je pro chřástala typické (Hanzák-Hudec, Světem zvířat II, 1, 365, Praha 1965). Potebnja Lc. spojuje sl. slovo s lit. kiřsti 'sekat škubat-ap.' (< ie. *(s)ker-t- < *(syker- 'řezat, krájet ap.', v. Pokorný 942). Toto spojeni není pravděpodobné: Slawski 1, 144 odvozuje p. slovo z onom. der-k-; podobně Vasmer 1, 341 má r. dergáč za zvukomalebné.
Méně pravděpodobný je také Oštirův pokus (Oštir 1930, 89)
0 paralelu *korstělb < *korstěrb ~ lat. coturnix "křepelka' < *kotr- < *kosthr- < *korsthr-. pv
krasti, kradeti 'krást; stehien'
Pref.: iskrasti 'uloupit, ukrást', okrášli 'okrást', pokrasti tv., prokrasti tv., ukrasti 'ukrást'.
Komp.: grobokradateib 'vykrádač hrobů (lx Nom);
v. i kradovoditi.
Et.: Psi. kradg krasti > b. krada, dial. i krada (BDial 3, 93, BDial 8,256), krom (BDial 7, 70), mk. krade, dial. l. os. sg. i krám vedle krada (Malecki 2, 54), sch. krästi, sin. krásti, slk. st. /crásí'(HSSlk), slk. kradnúť, dial. krasť, krásť (Habovštíak 1965, ll, 23), č. krást, hl. krádnyc, st. krányé (Sch.-Šewc), dl. kša(d)nuš, plb. krodés (< *kradešb, P-S 85), pom. krase, p. krašč, br. krásei, ukr. krásly, str. krasti, r. krasť, dial. krádiťsja (SRNG), vše 'krásť, dále 'něco skrývat, tajiť (r.dial.), str. i přen. 'svádět, navádět' (StrS), refl. 'potají se přibližovat, krást se'.
Původ psi. kradg krasti není zcela jednoznačný, z toho důvodu jsou nejisté i další ie. responze. Podle ESBr 5, 114 nemá psi. krasti paralely v jiných ie. jazycích.
• Psi. kradg krasti < ie. *kra(u)-d- (< ie. *kreH-u-) 'pokládat na sebe, přikrýt, skrýt, utajit ap.'
Nejvíce rozšířený je výklad odvozující psi. kradg krasti od ie. koř. *krÔU-(*kru~- (Berneker 1, 605, Slawski 3,67n, Pokorný 6l6n aj.). Autoři tohoto výkladu nevidí ve formantu -d- součást kořene, vysvětlují ho v zásadě dvojím způsobem. Podle Pedersena (KZ 39,250) je -d- v psi. kradg krasti prézentní formant, podobně jako např. v jadg, idg. Na rozdíl oájadp, idg je však nutno předpokládat rozšíření -d- do celého paradigmatu. Georgiev (BE 28, 198) vysvětluje formant -d- kontaminací sloves kryti a věsti 'vést, odvádět, odvlékat ap.', ovšem nevyjadřuje se ke vzniku koř. -a- v krasti. Od stejného ie. kořene je patrně
1 psi. kryti (v. kryti) 'krýť (S-A 1955, c. 384 o tom však pochybuji). Z jiných ie. jazyků stojí psi. krasti nejblíže lot. kraju krát 'sbírat, hromadiť (sr. i Trautmarm 139, Slawski I.c; M-E 2, 269 vysvětlují lot. král jinak). Význam
'krásť by se pak podle Vaillanta 3, 153 derivoval z prefigovaného tvaru u-krasti 'vzít, zvednout něco z hromady'. Žádný z autorů se nezabývá vysvětlením vzniku reflexivní podoby ve většině sl. jazyků a objasněním jejího významu. Reflexivum krást se vzniklo zřejmě analogicky podle jiných sloves pohybu (blížit se, vzdalovat se ap.), a to tak, že u slovesa krást dominovala pohybová složka jeho významu *'blížit se potají a něco bráť. Sém. paralelu lze najít v něm. stehien 'krásť, k němuž od doby
360
krasti
kratbkb
strhnem, existuje i refl. podoba sich stehien 'vykrást se, odplížit se' (sr. EWD 1707).
Trubačev (SM 12, 103n) naproti tomu pokládá význam 'krást' u psi. krasti za druhotný, psi. ftrasíi hodnotí jako primárně pohybové sloveso a jeho ie. východisko rekonstruuje jako *kro-d- 'jít (po špičkách?)'. Srovnání se stind. krámatí 'vykračuje si, jde' je sporné (sr. Mayrhofer 1986, 1, 409n),
Z hláskových důvodů je málo pravděpodobné Spechtovo (1944,175, pozn. 2,248,319) a Machkovo (SbKretscbmer 2,19n, 1968,290) spojení psi. krasti s ř. xXďiSig 'zloděj', ojedinělou Hesy-chiovou glosou bez uspokojivé etymologie (Chantraine 545).
Přesvědčivé není ani odvozováni psi. krasti od předsl. *krá(i)- < ie. *kr-ei- 'krájet' (Zubatý, AsiPh 16, 396) a jeho vztaženi k lit. skrósti (tak už Matzenauer, LF 9, 3) 'rozříznout (zabité zvíře, především rybu) ap.' (sr. Fraenkel 819). hk
krasbub v. krása
krata v. kraty
krati subst. f. ? 'křik; Geschrei'?
Slovo nejasné, doložené lx v Supr 304, 29: krati vbpfb so-dombskb, i. xgavyij Soóó/ícov.
Podle Arnima, ZslPh 16,248 je to chybné zapsané *kragi, což pokládá za poslovanštěně r. xotmyr) (nebo spíše *x0<zyóc, tv.? uvádí je Lid.-Sc. 988); pravděpodobně to byla pův. glosa k subst. vbpfb 'křik', která byla při opisu omylem zařazena do textu; tak i SJS 2, 62.
Není vyloučena ani (slabá) možnost, že jde o ojedinělé domácí slovo, odvozené suf. -tb od onom. kra- (Havlová rkp.; v. kraí,).
ŽŠ
krati r'b, -na m. 'měsidlo; MischgefäB' (lx Parim)
Var.: kratyr'b (lx Zach; tato forma patrné odráží nějakou střř. dial. podobu se zaokrouhlenější výslovností hlásky i).
Et: Přejato ze střř. xQoaňQ tv. (střř. n [i], sr. Thumb 1910, 2); -r'b je snad důsledkem palatalizovanosti střř. -q- v základu slova před koncovkami s vokálem přední řady (sr. Thumb o.c. 20), která se analogií mohla objevit i v jiných pádech. bs
kraty '-krát; -mal' adv. multipl.
Ve spojení s kolb (kolb kraty, kolb kratb) 'kolikrát', s tolb (tolb kraty) 'tolikrát', s jelb, jeliko (jeh kratb (kraty) ašte, jeliko kratb, jelikratb) 'kdykoliv'.
Komp.: Adv. sekratb/b 'právě (teď)', tokratbjb 'krátce předtím, tenkrát, nedávno' (2x Supr), dbvokraty, dbvojekraty (jen ve spojení na dbvo(je)kraty Bes), dbva kraty (kratb) 'dvakrát'; mbnogbkraty (mnogo kraty, rmnogy kraty) 'často, mnohokrát', rmnogokraticeJQ 'mnohokrát, často'; sedmb kraty (kratb), sedmbkra-
ticejg 'sedmkrát'; sbtokraticejg 'stokrát, stonásobně'; tri kraty (kratb, krata) 'třikrát'.
Stsl. kraty je ustrnulý tvar o-km. subst. *kratb, -a (jinak Leskien 1905,72, který radí kratb k a-tanenům), převzatý z náležitých spojení tri kraty, četyri kraty (Bern. 1, 576, Weingart, CMF 2, 395, Diels 1963, 220, pozn. 2).
Exp.: Csl. -kratb > vsi. -kraty (Vasmer 1, 657, Stockij, Slávia 5, 52, Richhardtová 1957, 70, SM 11, 99).
Et: Psi. *kortb m., *kortb, *korta f. > b. dial. (jz.) krat (BER), krátä r. (BDial l, 100), mk. dial. krat, kráta (Nikolsko, MJ n, 7, 1951, 166), Sch. St. krät m., zřídka i f., sin. krat m. f., krůt m. (Plet), slk. krát, st. i krátě (HSSlk), dial. ferdí'fHabovštiak 265 i Kálal), StČ. Č. krát, hl. króc m., f., dl. krot, pomsln. kroc tv. (PWb), p. kroc; ve spojení s číslovkou 'krať (sch. st., sin. krát, slk. stč. č. luž. porn. pomsln. p.).
Sém. vývoj 'něco odděleného, odříznutého' -» 'jednotka s významem násobnosti' je podobný jako u psi. razb 'krať ; rězati 'řezat, sekat ap.' (Sch.-Šewc 1, 676n).
Psi. *kortbjb je příbuzné s psi. *korlbkb 'krátký' (v. kratbkb), s abl. střídánim i s psi. *čersti 'sekat ap.' (v. čn>ta); všechna tato slova jsou pokračováním ie. *(s)ker-t- 'sekat ap.', stejně jako příb. lit. kařtas 'krať, karta 'pokolení, rod' (< kertü, kiřsti 'sekat ap.'); tak Bera. 1, 576, Trautmann 130n, Brückner 267n, Fraenkel 258, Stewski 3, U5n, Machek 1968, 290, BER 2, 721, Skok 2, 182, Sch.-Šewc I.e. aj. Dále sem patří stind. sa-krt 'jedenkrát', krtvah 'krať a snad i osk. petiro-pert 'čtyřikrát', umber. triuuper 'třikráť (Mayrhofer 1986, 1, 391n).
Otrebski 1939, 72 spojuje psi. *kortb s *koltb (< ie. *(s)keí-'tiouci, bodat ap.*), jehož kořen *kolt- je v *kolti a "kohiti (v. klatí, klátili) pv
kratb v. kraty
kratbkb adj. 'krátký, stručný; kurz, bündig' csl.
Ve spojení Vb kratbcé 'krátce, Stručně' ve funkci adv.
Suf. -kb v kratbkb je sek. (v. Trubeckoj, BSL 24, 131) a ve většině derivátů se neobjevuje.
Der.: kratostb f. 'krátkosť (ix Bes), adj. prěkratbnb 'krátký, omezený' (lx Šiš); vb.: pf. okratiti (lx Euch), sbkratiti, ukratiti 'zkrátit', ípf. okraštati, sbkraštati 'zkracovat', pf. prěkratiti 'zkrátit, omezit', 'přerušit, zrušiť, ípf. prěkraštati 'přerušovat, rušiť, adj. prě-kraštem 'krátký, omezený'; okratbčati 'zkracovat'.
Et: Psi. *kortbh> 'krátký', všesl.: b. kráták, mk. kratok, sch. krátak, sin. hrátek, slk. stč. č. krátký, hl. krátki, dl. krotkí, plb. korťě, pom. krátki 'krátký, hustý' (Sychta), stp. krotki, stp. p. krátki, br. karótki, ukr. korótkyj, str. korotbkyi, r. korótkij, vše 'krátký'.
361
krathkr.
kravonost
Psi. *kortbkb s pův. významem 'uřezaný' patří do malé skupiny adjektiv, označujících kvantitu. Primární krátký tvar *kortb souvisí s kortb 'krať (v. kraty) a je příbuzný s psi. *čbrtp, črěsti, čvrtati 'řezať s jiným ablautovým stupněm (Bera. i, 576, sm n, 102 aj.). V psi. *kortb(kb) je o-stupňová podoba ie. kořene *(s)ker- 'řezať. Příbuzné je lat. curius 'uříznutý, zkrácený' (> něm. kurz 'krátký', v. Kluge 414), lit. kartůs 'hořce chutnající, hořký (= rezavý)' (Meillet 1902, 325, Bern. I.e., Trautmann 131, Mladenov 256, WH 1, 316n, Vasmer 1, 633, Skok 2, 182n, BER 2, 723n), ir. CCTt 'malý, drobný' (Stokes 80, Bern. I.e. aj.), lit. kiřsti 'sekat, řezať (Persson 1912, 166, Fraenkel s.v. kartůs), jakož i některé novoíránské výrazy pro 'krátký': Šugni, bar-tangi, rošani kut m., kat f., wachi kut aj. (Pachalinová 1983, 32, 169). Sém. vzdálenější je lat. cortex 'kůra, slupka {něco seříznutého)' (E-M 144) a stnord. hg-runďmaso, tělo; penis' (Holthausen 1948, 141), s jiným rozšířením i ir. kymer. corr 'zkrácený, zakrnělý, trpasličí' (< ie. *ker-s-) a ř. GxvgSáhoc;, cníóg&ai 'jinoch, mladík', KVQaúvioq, xogoíov tv. (< íe.
*(s)ker-dh-; Mladenov, AslPh 36, 119).
Ie. *(s)ker- snad patří k nostr. KVrA, doloženému v semilo-ham., dráv. a altaj. jaz. (IUiě-Svityě 1, 367n).
Málo pravděpodobné spojuje Machek 1968,290 * kortb se stir. garait 'krátký'.
Nepravděpodobné je i předpokládané příbuzenství se slovy, která navazuji na ie. *kar- 'tvrdý, silný ap.': s gól. nardus 'tvrdý, ostrý' (Meillet I.e.), se stisl. hardir 'meč (= nástroj na sekání)' < hardr 'tvrdý, silný' (Zupitza 1896, 115), a s ř. xgarút; 'silný' (Torp 454). Spojení těchto slov s lit. kartůs (a tedy i s nim příb. kratbkb) odmítá Lehmann 1986, 177. pv
kravii adj. 'kraví, kravský; Kuh-'
Adj. od stsl. *krava 'kráva', dolož, až v csl. (MLP).
EL: Psi. *korva, všesl.: b. kráva, dial. i króa (BDial 2,193), mk. krava, sch. kráva, sin. kráva, slk. krava, č. kráva, hl. kruwa, krowa, dl. krowa, plb. korvo (P-S), porn. krova, st. karva (Ramutt 80), stp. p. krowa (stp. i karw m. 'Starý VŮl'; k problematice slova v. Brückner, AsiPh 23, 232, Pokorný 577), br. karóva, dial. i koróva, stukr. str. korova, ukr. r. koróva, vše 'kráva'.
• (I) Psi. "korva < ie. *ker(H)- 'výběžek na těle, roh ap.' (2) Psi. "korva ~ stind. čárvati 'přežvykuje'.
(1) Ps). *korva je tvořeno od ie. kořene *ker(H)-(Bern. 1, 577n, Slawski 3, 146n, Pokorný 576n, Sch.-Sewc 687 aj.). Formálně i sémanticky odpovídá lit. kárvě 'kráva', Stprus. curwis 'vůl' (< stp. karw? v. Brückner, ZslPh 4, 213, Pokorný 577).
Mylná je domněnka o přejeti lit. slov zesl. jaz. (Brückner, KZ 46, 231) či naopak o balt. původu sl. korva (Korš, ZIROEtn 34, 539n).
Nenáležitá balt. a sl. náslovná velára k- za ie. palatálu k- souvisí patrně se střídáním palatál a velár v satemových a kentumových jazycích a bývá nejčastěji vysvětlována v souvislosti s psi. *sbrna 'srna' (< ie. *ker-; v.srwia). Psi. *sbrna je pokládáno za satanové označeni divokého zvířete, zatímco *korva je ken-tumový tvar pro označení zvířete domestikovaného, vzniklý patrně vlivem kelt. nebo ilyr. (Trubačev 1960, 40n, Georgiev, KZ 64, 118, Trubačev, SUaz 1988, 313 aj.), podobně jako alb. ka 'vůl' (Jokl, WuS 12,68). K příbuzným tvarům patří lat. cervus 'jelen', ř. Hegaóq 'rohatý' (< ie. *kereuo-j*kereuo-), sthn. hiruj 'jelen', něm. Hirsch tv., kymer. carw, bret. karu tv. aj. Asociujícím momentem je ve všech případech 'roh', tedy *korva = 'rohaté zvíře'; podobně sthn. {hjrind 'rohaté zviře'
-> něm. Rind 'skoť (Matzenauer, LF9,6n, Trubačev 1960 l.c. aj.).
(2) Z významu 'přežvykující zvíře' vychází Mach-kovo spojení (Machek, KZ 64,262, Slávia 16, 187) *korva se stind. čárvati 'přežvykuje* (< ie. *ki'eru- 'žvýkat, drtit, rozmělňovat ap.'). Odmítá Szemerényi 1964, 31, pozn 4, který čárvati s odvoláním na Burrowa pokládá za drávidskou výpůjčku. Machkův výklad přijímá Martynov 1968, 163 a řadí sem i psi. *červo (v. črevo), neboť přežvykováni a trávení je u těchto zvířat jednotný proces. Spojení s čárvati přijímá i Mayrhofer 1956, i, 379, který nejdřív odmítl názor Burrowův, ale později (Mayrhofer 1986, l, 547) se už k ie. původu stind. čárvati staví skepticky.
Silný argument v Machkův prospěch však představují slova z pamir. jazyků: iškašimské čárán 'zvíře', vachánské čôrwô 'domácí skoť, které Pachalinová 1975, 191 spojuje se stind. čárvati; v. Blažek, Slávia 63, 500.
Méně pravděpodobné je spojení s lat. curvus 'křivý, zakřivený' (< ie. *(s)ker-"ohýbat, křivit'; Budimir, JF 6,171-4, Pisani, MiscE 6, 345-71). Význam *korva 'hrbaté zvíře' vysvětluje autor představou zebu, který patři mezi nejstarší domestikovaná zvířata; na babylonských pečetích je zejména samec vyobrazen nápadně hrbatý. V této souvislosti uvádí Budimir l.c. i sl. črévo 'střevo* jako **něco zakřiveného, ohýbajíciho se*.
Nepravděpodobný je výklad Peterssonův (Petersson 1916,114), který vychází z barvy zvířete a spojuje psi. "korva se stind. kršna-'černý' a s lit. kéršas 'černobílý'. pv
kravonosit adj.? subst.?
Slovo nejisté; uvedeno lx v cyr. přípisku k As 46b jako příjmení písaře (o papasb ivani kravonosi pisa evan(b)gelie sie).
Snad pisárska chyba místo krivonosb 'křivonosý' (toto adj. uvádí MLP i StrS, v. krivi), nebo spíše záměna cyr. b za v v edici, tedy krabonosb, což odpovídá charv. krabonos, krabanos 'maskovaný, člověk se škraboškou na obličeji', které je doloženo poprvé
362
kravnnnsK
krěpi»ki>
v lat památce ze 13. stol. (psáno crabonosius, -nossus, carbonos-sus ap.), odtud krabonosica, krabanosica ap. 'postava s maskou'. V sin. reliktově v topon. (v. Bezlaj 1956, 1, 193). Krabonosb je komp. z krab- "maska' ( < psi. *korbb, v. krabil) a nosili (tak RJ 5,428, Bezlaj 2,77n a Němec, Slávia 57, 246, kde je více o pohanských obřadech s maskou).
Méně pravděpodobný je názor Jirečkův (Jireček 1902, 2, s. 14), který v vchází z lat. podoby carbonossus a spojuje ji s lat. carba 'uhel' (zaceměni obličeje uhlem byl starý způsob maskováni). ŽŠ
krelina, -y r. 'křídlo; Flügel' (2x Nik)
V dalších evang. textech je na těchto místech (Mt 23, 37 a L 13, 34) krih tv.
Et.: Psi. *krěía, pl. *krěli > b. chrilé pL, sch. krelja f., častěji pl. krělje, krěje 'žábry' (Rj 5, 501, RSAN 10, 484), sin. dial. krelje pl. pejor. 'nohy', kaš. křěl m. 'rybí ploutev; páteř' (Sychta).
Patrně od o-ové varianty *(s)kroi- téhož ie. koř. *(s)krei- jako křidlo 'křídlo' (v. krito), v. SM 12, 153; i u těchto tvarů je stará varianta s s-mobile (sch. skřele, sin. skrge, škrge, slk. skrela, č. skřele, p. (ó)skrzele, stp. i krzele, Budziszewská 1965, 53 má i hl. škrjele, dl. (s)krěle - vše 'žábry'), kterou někteří (napr. Skok 2, 189) mají za jediný původní tvar, jehož počáteční s- v jsi. jaz. a v kaš. zaniklo.
Bezlaj 2, 88 připojuje k scsl, krelina i sin. krěljuí, kreljút 'křídlo, peruť' (< krilo; jinak SM 12, 132, který má sin. slova za utvořená suf. -ýt-/-ui- od *krělja 'žábry, křidla ap.' < křidlo) a Žulys, Balt 1, 157-161 srovnává s p. skrzele a se sch. krelja, lít dial. pl. skrieliai 'křídla'.
Problematické je spojení *krěla se sl. *čerljušlb 'žábry' (Bern. I, 145, Brückner 497, Skok 2, 189, s výhradami SM 4, 66) se spontánním střídáním kjč (Brückner, KZ 43, 326). pv
krěpbkb adj. 'silný, mocný; stark, mächtig'
V Supr 5x krepb tv.; kompar. krěplii, krěpěi (lx Supr), krěplěi, krěphčai.
Adv. krěpě, krěpbcě 'pevně, tvrdě', kréptko 'silně, pevně; důkladně, usilovně'.
Der.: krěposíb 'síla'; krěpiti (se) 'posilovat, činit silným', refl. 'sílit; snažit se, usilovat; zatvrzovat se; potvrzovat, tvrdiť; pokrěpiti se 'posilnit se' (Bes); ukrěpiti (se) 'posílit, učinit silným, upevnit; učinit tuhým, tvrdým', refl. 'posílit se, zesílit, stát se silným; ztuhnout, ztvrdnout' s ipf. ukrěpljati (se) tv. a se stavovým ukrěpěti 'zesílit; ztuhnout, ztvrdnout'.
Et: Psi. krěpbkb > b. krépák, mk. krepok, sch. krěpak, sin. krépek, dial. kŕpek (Plet), slk. krepký, č. křepký, pomsln. křepki, křépki, p. krzepki, br. krépki, ukr. kripkýj, r. krépkij, vše 'silný, tvrdý', dále
'zdravý1 (b. mk. sch. p. ukr. r.), 'mocný' (sch. pomsln. p. vsi.) aj. Význam 'pružný, hbitý, obratný' (sch. slk. č. p.) měl asi vývoj *'silný' -»'zdravý' -> 'pružný'; není tu třeba předpokládat homonymu, jak činí Zubatý, AslPh 16, 397.
Psi. krěpb > srb. krep, kryep, charv. krijěp, slk. dial. krepy (SSJ), č. kniž. křepý (podle jiných sl. jazyků ?), rcsl. str. krěpyj (Srez., StrS), s významy 'silný' (sch. str.), 'zdravý' (rcsl.), 'pružný, hbitý, obratný' (č. arch.), 'nedůvtipný' (slk. dial., asi ve smyslu č. hovor, natvrdlý).
Většinou se pokládá za primární adj. krěpbkb, původem W-kmen (Meillet 1902, 236, Otkupšcikov, Balt 19, 1, 35), podle Vaillanta, BSL 31, 2, 43n je primární vb. krěpiti.
Slovo až psi. stáří, bez bezpečných příbuzných v dalších ie. jazycích.
• (1) Psi. krěpb(kb) < ie. *krěp- 'silný, pevný'. (2) Psi. krěpb(kb) ~ lit. kretpii 'točit, obracet'.
(1) Nejčastější je odvozování psi. krěpb(kb) od ie. *krěp- 'silný, pevný'. Za nejblíže příbuzné výrazy se pokládají stisl. hraefa 'trpět, snésť a kymer. eraff
'silný' (Stokes, IF 2, 173, Berneker l, 614, Vasmer I, 660, S-A 1955, č. 392, Jóhanncsson 273, Pokorný 620, Hamp, Etim 1986-7, 84n aj.). Další responze jsou nejisté.
Mann 1984, 492 nepravděpodobně spojuje sl. výrazy se skrt. kálpate 'daří se, hodí se' a toch. AB kälp- "sahat, získať, loch. B käll tv. (podle Mayrhofera 1986, 1,323n je obtížné hledat další vztahy mimo iL; v. i Poucha 1955, 1, 71n).
(2) Sporná je souvislost s lit. kreipti 'točit, obracet' (Brückner 275 a KZ 46, 238 a ESUkr 3, 98, jinak má Fraenkel 292), s nímž Zubatý, AslPh 16, 397 spojil pouze některé zsl. výrazy s významem 'pohyblivý, hbitý ap.'. Podle Machka s.v. křepký došlo v psi. krěpbkb ke splynutí dvou od původu různých slov, a to s významem 'silný' (sr. např. i stě. zkřěnúti, skřěnúti 'zkřehnout, ztuhnout' MStčS, slk. krepenieť 'tuhnout' ap.) a s významem 'hbitý, obratný' (sr. např. i slk. okrepieť 'omládnout', č. křepčit 'vesele poskakovať ap.). Z hláskových důvodů je málo pravděpodobná souvislost psi. krěpb(kb) s ř. xqolitivôq 'mocný', jak uvádí Zubatý, AslPh 16, 397, H-K 191 a Ma-chek I.e. (podle Priska 2, 4 a Chantraina 576 je jeho původ temný), a se stind. křpita- n. 'houští, trávník ap.' (Uhlenbeck 64).
Trubačev, SM 12, 137n vychází ve svém osamoceném a málo pravděpodobném výkladu z významu 'tuhnout, tvrdnout', doloženém u sl. slovesa krěpnoti. Za předpokladu, že obraz toho, co tuhne, tvrdne, je obraz těla, z něhož uniká život spojil psi. krěpb(kb) sie. názvy těla (stind. křp-, lat corpus aj.) a jeho časti, jako dněm. rif(t) 'trup', sthněm. Aref'břicho, mateřské lůno' aj.
363
krčpi.kb
(sr. např. Mayrhofer 1956, 1, 260, W-H 1, 278, Kluge 590, Szemerényi, EFOu 15, 391n aj,). Vše odvodil od neznámeho ie. korene *krep-/*kerp- 'plésť, k němuž řadí i psi. čerpb 'střep' (v. črepu Neodmítá pritom významovou souvislost s rodinou slov uváděných v (1).
Spojení psi. krěpb(kb) se sthn. kra/í 'silný ap.' (Zupitza 1896, 149, Rudnyc'kyj 2, 756) nevyhovuje hláskoslovné.
-krČsiti v. rbskrěsití
krešte, -a n. nebo krčšth, -i m. 'náměstí, křižovatka? soudní místo?; Platz, Kreuzungstelle? Gerichts-
Státte?' (tx BesUvar)
Et: Slovo ojedinělé (z dodatků k SJS), jehož hlásková podoba, morfologické zařazení i význam jsou nejisté.
V téže pam. je v obdobném kontextu doloženo Ix trěšte, které SJS uvádí s významem 'soudní místo' (což neodporuje význ. 'náměstí, křižovatka'); nelze zjistit, která podobaje správná a která je následkem písařské chyby či kontaminace s jiným slovem.
Podoba křešte může souviset se str. krestec* 'křižovatka cest, ulic' (StrS 8,41), r. dial. krestcý tv. (Dal 2,491, SRNO 15, 235) < *krbsu, 'kříž'; není však jasná stavba slova ani původ koř. -ě-(pokud bychom je nepokládali jen za grafickou odchylku - Srez. uvádí vedle rcsl. knslb, krestb i kresli). ŽŠ
kričali, kricirb 'křičet; schreien'
Der.: vbskričati 'zvolat, vykřiknout'; kričb 'křik, povyk', kričava 'křik, nářek'.
Et: Psi. kričali > b. kričá, mk. kriči (MkR), sch. sin. kríčati, slk. kričať, č. křičet, dial. a expr. křičet se, hl. křičet, dl. arch. kšicaš, pom. křěčec, p. krzy-czet, br. kryčác', dial. i kryčéc', ukr. kryčáty, r. kričať, dial. i kryčáť (SRNG), vše 'křičet, volať, dále 'vydávat hlasité zvuky (o zvířatech, nejčastěji o ptácích)' (mk. sch. slk. st. HSSlk, č. hl. p. pomsln. vsi.), 'nadávat, spílať (slk. st., č. p. vsi.), 'hlasitě se přít, hádat se' (slk. č., č. dial. í křičet se (Bartoš), vsi.), 'plakať
(sin. zř. SSKJ, Č. St. Jg, Stp. SStp, p. dial. Kucala 1957,169, kaš. Sychta, br. dial. SBrH, ukr. r.) aj.
Psi. krikb se obvykle pokládá za deverb. (Machek 1968, 301, SM 12, 155n aj.).
Psi. kričatije slovo onom. původu, hledání genetických souvislostí je proto problematické. Pokorný 567n zahrnul toto sloveso do velké skupiny onom. slov s poč. ker-, kor-, kr-, mezi nimiž je např. i sl. krbkngti (v. kraknoti), č. krákorati aj.; lze je srovnat i s klicati, klokotali se střídáním likvid v kořeni (v. kKcatí, klokotali). Z jiných ie. jazyků je možné uvést paralelně tvořené lit. krykšti 'vřeštět', ř. aor. xqíke (tô £i>yóv) 'zaskřípalo (jho)', stangl. hrägra 'volav-
krilo
ka', Střhn. reiger tv. ap. (sr. Zupitza 1896, 123n, Berneker
1, 616n, Fraenkel 298n, Holthausen 1963, 172, Wissemann, ZslPh 46, 418n aj.). hk
krílatbCb v. krílo
krilo, -a n. 'křídlo; Flůgel'; 'strana, kraj; Seite, Rand' Stsl. krilo ve významu 'štít, cimbuří chrámových věží V Jerusalemě' je sém. kalk ř. meovyiov 'cimbuří' (Schumann 1958, 37, Molnár 1985, 188).
Der.: krilatb 'okřídlený', krilatbcb 'okřídlenec, anděl' (ix Fris), okriliti 'zahalit, odít; vzít v ochranu, zaštítit', vbskriliti 'pobouřit' (lx Supr, ř. ámitxeoovv), vbskrilije 'lem (šatu), třepení' (v novějších pam. nahrazuje podohkt, v. Jagíč 1913,334), zakriliti 'zakrýt (křídly)'.
Kamp: šestokrilatb, psáno i šestbkrilatb, šestokrilb, Šestokrilbrlb, vše 'Šestikřídlý' (ř. ič.aitzéotryoc), v nom. pl. substantivizováno šestokrilati 'šestíkřídlí andělé, serafí-ni', šestokrilatbcb 'šestikřídlý anděl, serafín' (ř. í£a-méQoyoq).
Et: Psi. *kridlo, všesl.: b. kriló, mk. krilo, sch. krílo, dial. (čak.) krělo (Cronin, JslF7,77), hrilo (Hráste, JslF 6, 183), kril m., sin. krílo, slk. krídlo, dial. krielo (Kálal), stč. č. křídlo, hl. křidlo, dl. kšidlo, plb. kraidlě (P-S), pomsln. křidlo (PWb), stp. p. dial. krzydlo (SStp, Karlowicz 2,496), p. skrzydlo, stbr. krylo, krilo (Skary-na), br. ukr. krylo, str. krilo, krylo, r. krylo, vše 'křídlo, létací ústrojí ptáků a hmyzu' s přen. významy 'křídlo letadla' (jsL č. p. vsi.), 'rybí ploutve' (sch., ukr. dial., r. dial.), 'část oken nebo dveří' (jsi. slk. č. p.), 'sportovní, vojenský nebo politický termín pro skupinu osob v boční nebo vedlejší části celkového uskupení' (jsi. slk. stč. č. dl. p. vsi.), 'boční část budovy' (b. mk. sin. slk. č. p. vsi), 'ruka' (č. expr.), 'nozdry' (b. dial. pl. Gerov), 'boční laloky plic, jater ap.' (sch. sin.), 'výrůstky na semenech umožňující létání' (sin. č.), 'hudební strunný nástroj (harfa, lyra ap.)' (slk. stč. č. hl.) aj. Sém. vzdálenější je význam 'náruč, klín', přen. 'ochrana, záštita' (jsi. č. dial. vsi.) a s ním patrně související ojed. sin. a č. dial. 'zástěra (ochrana šatů před znečištěním)' (Plet, Kubín, VČP 7,153), sch. 'lem šatů', 'závěs', 'rameno řeky' (Rj) aj.
Vokál e ( < ie. *oí) v sch. krelô oproti i ( < ie. *eí) v ostatních sl. jaz. souvisí se střídáním ie. *e/o (Trubačev, SM 12, 153, Skok
2, 195).
• (1) Psi. *kri-dlo < ie. *(s)krei-/*(s)ker- 'otáčet se, ohýbat
se'.
(2) Psi. *krid-lo < ie. *(s)kríd-(~ ie. *(s)krä- 'řezat, střihat ap.').
364
krilo
krinica
(1) Spolu se starou variantou *skridlo s s-mobile (sr. č. dial. skřidlo, p. skrzydló) je *kridlo deverbati-vurn od nedochovaného *(s)kriti 'létat', které ve sl. jaz. zaniklo patrně pro úzký význam *'létat do kruhu, kroužit' (Trubačev, SM 12,152) a bylo zde nahrazeno slovesem létali s širším významem (Merkulo-vová, Etim 1979,3). Sl. *(s)kridlo je příbuzné lit. skriěsti 'kroužit, létat ap.', äpskritas 'kulatý, oblý, okrouhlý', skritutýs 'kruh', skrýtis 'loukoť, lot. skritutis 'kolo', stprus. scritayle 'loukoť, stsev. skrída 'sklouznout, plazit se, pomalu jít, jezdit, kráčet, běžeť, stangl. scrláan, sthn. scridan, scritan 'kráčet, jíť, vše z ie. *(s)krei-, *(s)krí-, jež patří ke *(s)ker-'Otáčet se, ohýbat se' (jagic, AslPh 7, 675, Zupitza 1896, 158, Meillet 1902, 316, Bern. 1, 615n, Briickner 497n, Pokorný 936, Fraenkel, ZSIPh 6, lOOn, Holthausen 1948,257 aj.). Tento výklad počítá se suf. -dlo (Doroszewski, PF 14, 51, SM 12, 152 aj.) a se sém. posunem k významu 'to, co létá'.
Nejasný je vztah krilo s kryti 'krýt, skrývat, ukrývať. Preobraženskij (1, 398, přejímá Vasmer 1, 672) vysvětluje y v r. krylo kontaminací krilo s kryti, Sch.--Šewc 699 však pokládá kry- za pokračovaní psi. tvaru; v. (2). S kryti etymologicky souvisí také stč. a dial. křidla 'poklička' (Jg, Gb, Koníř, Mněma 290, Svěrák 1941, 116 aj.; Kott 1, 816 uvádí v tomto význ. i n. křidlo', č. křidla uvádí s.v. krídlo i SM l.c.) a již uvedené sek. významy sl. krilo 'náruč, klín' (v textu často vyznivá jako něco ochraňujícího, bezpečně ukrývajícího; vznikl patrně z představy ptačího křídla jako ochrany mláďat) a sin., č. dial. 'zástěra'.
(2) Sch.-Šewc 699 staví vedle sebe psi. *(s)krid- (< ie. *(s)kri-) a *(s)kryd- (< ie. *(s)krĚ- 'řezat, stříhat ap.'), k němuž řadí střir. scrissid (< *skrid-t-) 'ková', gót. dis-skreitan '(roz)trhať, hl. křida, dl. kšida 'síto' ap. Předpokládá slovotvorný suf. -lo a pův. význam slova 'to, co vykonává rychlé, prudké pohyby' (< ie. význ. 'stříhat, sekat ap.'). v. téžkrelina.
pv
krinica, -g f. 'džbán; Krug' (lx Supr)
Dem. od krina, které je doloženo v csl. krina, krůtb 'nádoba' (MLP); stsl. okrinb m. 'okřín, nádoba (na Vodu), mísa' (Euch Parím Bes; Jagjě 1913,461n pokládá za bohemisraus).
Exp.: Csl. krina 'nádoba' > rum. crintá 'lis na ovčí sýr, dřevěná nádobka na sýr' (Tiktin 439).
Et.: Psi. krina/krirtb > b. krina, dial. krínja (BDial 3, 93), sch. st. krina (Rj), dial. krinja (RSAN), sin. krínja, dl. kšina (Muka), str. krina f., krinb m. (StrS), r. dial. krina (SRNG 15, 257), s významem 'dřevěná nádoba (káď, sud ap.)' (b., sch. dial., sin.
str., r. dial.), 'obilní míra' (b. sch. str.), 'číše' (sch. dl.) ap.
Podobné významy mají i dem.: b. krinica (Gerov), sch. st. a dial. krmica (Rj), sin. krinjica (Plet.), dial. krnica (SSKJ), hl. st. křinca (Pful), dl. kšinica (Muka), str. krinica, krenica, krynica (StrS), r. dial. krinica, kryníca, krinica (SRNG 15, 257) - 'vydlabaná dřevěná nádoba, krabička (na máslo), moždíř' (sin. luž.), 'obilní míra' (b.), 'talířek, miska (i hliněná), hliněný hrneček, podnos' (sch. dl. str., r. dial.), 'koš na lesní plodiny' (b.).
Ze staršího významu 'nádoba' vznikl nověji pro *krina význam 'pramen, zřídlo' za předpokladu sém. vývoje 'nádoba naplněná vodou' -*• 'jáma naplněná vodou' -> 'pramen, Studna' (v. str. krinja, krynja 'pramen' (StrS) a dem. sin. krnka, plb. krénéiča (Rost 1907, 394), p. st. a kniž. krynica (< ukr., v. Urbanczyk, SbLehr-Splawiňski 441), arch. krzynica (SW), dial. kiemica (Karlowicz), stbr. krinica (Skaryna), br. krynica, ukr. krynýcja, dial. kyrnýcja, kernýcja (SUM), str. krmica, krynica (StrS), r. dial. krinica, krenica (Dat), krynica (SRNG l.c), s významy 'hluboké místo ve vodě, vír' (sin.), 'pramen, studna, rybník' (plb. p. vsi.), 'bažina7 (br.) ap.). Pro toto příbuzenství svědčí sl. slova s obojím významem (Bern. 1, 617, Slawski 3, 199n, Bezlaj 2, 93) i anal. společné názvy pro nádoby a vodní zdroje v nesl. jazycích (Bern. l.c, Vasmer l.c. aj.).
Slovo má více výkladů, které se různí především v názoru na jeho sémantiku; z hlediska fonetického jde o varianty ie. koř. *(s)ker- s významy 'točit, ohýbať, 'sekat, řezat'.
• (1) Psi. krina/krinb 'nádoba' < ie. *(s)krei- (< *(s)ker-'točit, ohýbať).
(2) Psi. krinajkrinb < ie- *(s)ker- 'řezat, krájet.
(3) Psi. krina/krim, ~ sl. *čerm 'hliněná pícka ap.', *čerpb 'hliněná nádoba' (< ie. *k#er- 'plést').
(1) Pravděpodobně je psi. krina/krinb 'nádoba' pokračováním ie. *(s)krei-, rozšířeného z ie. *(s)ker-'točit, ohýbať, z něhož se odvozuje i lat. scrinium 'pouzdro, krabice ap.' (již Míkl. 1867, 102, Bern. i, 617, Pokorný 936, Vasmer 1,664, BER 3,13, Sch.-Šewc 10, 700n aj.); týž ie. kořen má i sl. krilo 'křídlo' (v. krilo) a krivb 'křivý' (v. krivi.).
(2) Z ie. *(s)ker- 'řezat, krájet ap.' vychází Trier 1952, 78, který spojuje krina s ř. xépapoq 'hrnčířská hlína, hrnec ap.'. Předpokládaný sém. vývoj: 'ořezané proutí' -» 'pletivo' -> 'pletivo vymazávané hlinou, výrobek takto vzniklý' {ymak o ř. négapoq Frisk 1,823: < ie. *ker- 'hořet, planout'). Z ie. *ker-'řezat, krájet' vychází i Machek s.v. okřín, který vidi pro *kr-im slovotvornou paralelu v sl. klím < *kolti.
365
kritika
kriví.
(3) Méně přesvědčivě spojuje Trubačev (1966, 205 a 225n, SM 12, 156-8) krina 'nádoba' s psi. *čerm 'ohniště, výheň, hliněná pícka' (Pokorný 571 n řadí *čerm, k ie. *ker- 'hořet, planout") a s *čerpb 'hliněná nádoba' (v. črěm>); nově rekonstruuje ie. *k#er-'piésť s důrazem na východisko významů všech těchto slov z výroby nádob pletených z proutí a vymazávaných hlínou. Přejímá ESUkr 3,93, který připojuje ještě rodinu něm. Ring 'prsten', stisl. hringja 'malá okrouhlá nádoba' a stsl. krogt 'kruh'
(v. krugi.).
Odděleně vykládá Trubačev l.e. sl. krinica 'pramen, studna' (odděluje již MEW 140 bez et. výkladu); psi. *knnicaf*krbnica odvozuje suf. -ica od ptc. pf. pas. knrtb 'vykopaný, vyrytý', od nedolož, slovesa s významem 'kopať.
Nepravděpodobný je výklad sl. krina jako přejeti z ř. xgr)vn tv. (Rozwadowski 1897,2, 259n, Vasmer, IzvORJS 12,2, 248, Vas-mer 1909, lOOn, připouští ještě ESBr 5, 133), ale Vasmer sám jej ve slovníku (Vasmer 1, 664) už pokládá za pochybný.
Mikl. 1867, 102 a 126 má krina za přejetí z lat. scrTnium 'pouzdro, krabice'. pv
kriin., -a m. 'lilie; Lilie'
Exp.: Pokračováním csl. krim tv. je b. krin (a foneticky nezce-la jasné dial. přetvořeni krém, v. BER 2, 730) a dial. krino 'červená zahradní kvetina' (BDial 1, 100), mk. krin, sch. 'krm (Skok 2, 196), ukr. st. kryn, r. st. krin (sr. Vasmer 1909, 3), vše 'lilie' (kromě b. dial. krino)- Dále nejspíše i rum. crin 'lilie' (v. Tiktin 438, SDEM 211).
Č. st. ojed. křin 'rod rostlin z Čeledi narcisovitých' (PSJČ) přejato Preslem z r. (Oríošová 1972, 71).
Et: Přejato ze střř. %qívo(v) 'iílie (bílá)' (sr. např. MEW 140, Vasmer i, 664, Bern. I, 617n, Mladenov 257, S-A 1955, 47, BER 3, 13; o tvaroslovném zařazeni ř, neuter na -ov k maskulinům na -u v slsl. sr. Meillet 1902, 187 či Diels 1963,
l84n, pozn. 37). Původ ř. slova je nejasný (v. Frisk 2,20,
Chantraine 584. který uvádí i formu xqívoc).
Syn. je íitija. bs
kripiria. -y f. 'základní stupeň oltáře; Grundstufe des Altars' (csl.)
v Ochr a Mak ve významu 'základ, podstata'.
Var.: krtfida (Lobk) nejspíše reflektuje výslovnostní nevy-hranénost n a p ve střř. dial., sr. např. paraom, (qmgtxáv), v. fara-om>, per'varb (pe/Hoowkgioi;), v. fevniarií, piělb (jiiákn), v. fijalt., snad i forbfúra (xootyůga), v. pon.fura. a dalši.
Et.: Přejato ze střř. formy xomzíÔo. (střř. t\ [i]; sr. Andriotěs 1967, o přechodu sg. forem ve střř. k a-kmenům v. Thumb 1910, 52), která je morfologickou obměnou střř. xQniiíc,, gen. sg. xonitíS-oq 'oítářní stupeň' (Du-CangeGr.), klas. 'základ, podstava', ale i 'pevná vyso-
ká bota' či 'podešev*. Výraz je patrně cizího původu
(sr. Frisk 2, 16n, Chantraine 582). bs
křiví, 'křivý; krumm'; 'špatný, nesprávný; schlecht, unrechť
Adv. křivě, krivo 'křivě, nesprávně, nespravedlivě'.
Der.: krivbda 'nepravost, špatnost', tv. i křivina, krivostb, krivota, odtud adj. krivotbnb 'špatný, nešlechetný'; raskriviíi 'zkřivit' (Supr Ben).
Komp.: krivoívoriíi 'počínat si špatné'.
Patří sem možná i kravonosi 'přijmeni písaře* (připiš cyrilicí k hlaholskému textu v As 46b a-fi), pokud je za krivonosb 'mající křivý nos' (v. MLP 311); další výklady v. kravonosi..
Exp.; Csl. krivb > rum. topon. Criva, Crivina (Rosetti 1954, 17, 56).
EL: Psi. krivb, všesl.: b. křiv, mk. křiv, sch. křiv, sin. kriv, slk. krivý, stč. č. křivý, hl. křiwy, dl. kšiwy, plb. kraivě (< *krivtjb, P-S), pom. křěvi, pomsln. křiv (PWb), stp. p. krzywy, dial. kšivy (Kucala), stbr. krivyi (Skaryna), br. kryvý, stukr. krivb (SStukr), ukr. kryvýj, str. krivyj, krivoj (StrS), r. krivój, vše 'křivý, šikmý, ohnutý', často o tělesné vadě (s pokřiveným tělem: 'chromý, kulhavý, hrbatý, šilhavý ap.') nebo vadě charakteru (s pokřiveným charakterem: 'nesprávný, chybný, lživý, nespravedlivý, špatný, provinilý').
V některých sl. jaz. mají kontinuanty psi. *krivb význam 'levý', sr. b. dial. (rod.) kriva raka (BDial 5, 182), charv. dial. (čak.) (ruka) kriva (Tentor, AslPh 30, 193) 'levá ruka', b. krivá stránä 'levá strana' (BDial 5, 230). Martynov 1983, 73 předpokládá u krivb význam 'levý' pův. i v ostatních sl. jazycích; později bylo krivb 'levý' vytěsněno psi. (éra. O antonymu krivb vůči pravb 'přímý', 'pravý' v. Kurkinová, VJa 1981, 3, 91, o využiti krivt> jako antonyma k prám, v psi. mytologii v. Ivanov-Toporov, SUaz IX, 15Sn. Trubačev, SM 12, I72n soudí, že význam 'levý' není třeba ve sl. jaz. počítat k archaismům. Sek. je i v balt. jaz. (sr. lot. krěiss, lit. kaľras, katrias 'levý*, lot, ketre, lit katre 'levá ruka'). Obecně o vztahu 'křivý' - 'levý' Leeuwen-Turnovcová 1990, 93-99.
• Psi. krivb < ie. *krei- + uo-.
Psi. krivb je příbuzné s lit. kreívas, dial. kraľvas 'křivý' (o vztahu rýmových slov - lit. kreľvas 'křivý, šikmý', šíeivas 'křivonohý' a sl. krivb 'křivý' v. Meillet 1902, 363, Wood, if 22,144), lot. krails 'zkřivený, ohnutý*, krěiss 'levý' (Trautmann 140n, Spechl 1944, 200), lat. curvus 'zkřivený, ohnutý, klenutý' (Briickner 276, Skok 2, 201), ř. XtíQtÓQ 'zakřivený' (Bern. 1, 618n, Petersson 1922, 12n, W-H 1, 317n, Mladenov 257, Slawski 3, 252n, Vasmer 1, 663, Fraenkel 203, Machek 1968, 301n, SM 12, 171-4 ap.L VŠe Z ie. *(s)krei-j *(s)ker- 'ohýbat, křivit' (Pokorný 936 aj.). Tvoření pomocí ie. sufixu *uo je v tomto případě zřejmě až bsl. data.
366
křiv b
kríži.
Z téhož kořene je odvozováno i stsl. rrzVö 'křídlo; strana' (v. krilo),
Otkupščikov, Etan 1967,82n pokládá krivb za útvar psi., za deverbativum od nedolož. *kriti < ie. *skrei- "řezať se sém. vývojem 'řezat' -* 'seříznutý, zkosený' -> 'křivý'. Odmítá Trubačev (SM i.e.) s poukazem na sémantiku slova (významy odpovídají lépe pojmu 'pokroucený' než 'seříznutý') a na jeho morfologický vývoj. pv
krivbda v. křiv t
křižma, -y f. 'vonná mast; wohlriechende Salbe' (Lob Par Grig)
Et: Přejato do csl. (snad v ch. prostředí) zřejmě z lat. c(h)risma tv., jež je z ř, xQÍom tv. (v. cnrizma, křižma).
U křižma v Grig může jít o přejetí e ř. s reprodukcí ř. x jako k.
Stejnou cestou bylo patrně přejato sch. krizma 'křižmo, biřmování' (Skok), sin. krtíma 'křižmo, křestní hostina* (Bezlaj), snad i slk. krizma 'křižmo'. dt-pp
křižma, -y f. 'svěcený olej, křižmo; geweihtes Salböl, Chrisma' (lx Nom)
EL: Přejato do csl. (snad už do stsl. v moravském prostředí) ze sthn. chris(a)mo tv., jež je prostřednictvím lat. c(h)risma tv. přejato z ř. XQÍtrpcc tv. (v. chrizma, krizma).
Stejnou cestou bylo patrné přejalo č. hl. křižmo 'křižmo' (odtud p. krzyzmo, kryémo 'křižmo; křestní rouška; kmotrovský dař*, z p. je ukr. kryžmo 'křestní rouška; kmotrovský dar*, v. ESUkr 3, 90; jinak Karlowicz 1894, 99, který má p. slovo za přejaté z ukr,). dt-pp
križnlitosj., -a m. 'chryzolit; Chrysolith' (Bes)
Vat: križolÍfos(b) (BesSynod) a kritolitOSb (BesUvar); uvedené formy mohou reflektovat značnou hláskovou rozkolísanost výrazu ve střlat
Et.: Přejato nejspíše do csl. české oblasti prostřednictvím střlat. chrysolitos [krizolitos] Či erisolitus (svědčí pro to především náslovné k-, pro něž není opora ve střř., dále lat. předloha, velká fonetická variabilita výrazu v lat., např. i erisoietus, grizolitus aj., v. SSLat, i provenience Bes, sr. stČ. kryzoht, Gb). Si. -i- za původní -s- [z] lze snad vysvětlit kontaminací prvního komponentu kompozita s csl. križb 'kříž', v. križb, způsobenou jeho neprůhledností i skutečností, že se drahých kamenů užívalo ke zdobení kříže (adaptace, při níž se začlení r. koncovka nom. sg. -oc. do základu sl. slova, je doložena už v stsl., sr. Diels 1963, 184, pozn. 31). Do vglat. či střlat. přejato ze střř. xqvgóXíSoq, odkud nejspíše expandovalo i do
csl. ruské oblasti, sr. str. chrusolithb, chrusolitb (v.
chrusolití,).
R. chrizolil je patrně mladší výpůjčkou z něm. Chrysolith (sr. Vasmer 3, 272). bs
križb, -a m. 'kříž; Kxeuz* (Fris CanMis) Ve spojení (sb)tvoriti krize '(u)dělat znamení kříže'.
Ve Fris zapsáno cruz, v. Et. Výraz migroval patrně csl. památkami do rcsl., kde je doloženo krbžb, kryžb (Srez.) a kryžb (MLP).
Der.: rel, adj. križbtib (lx Prag);prěkrižiti 'pokřižovat* (lx VitGlag).
Exp.: Csl. križb > rum. cirjá, mold. kýrže '(biskupská) berla, hůl s rozeklaným koncem' (MEW 141; Tiktin 1. 296; SDEM 221).
EL: Jsi. (západní dial.) križbjkryžb 'kříž' (ch. křiž, gen. sg. kríža, dial. krti, Skok 2, 201, sin. křiž) se šířilo misiemi přes Panonii do západních oblasti (Velká Morava, sr. Jagic, AslPh 1, 448; Mikl. 1876, 38; Wijk, ZslPh 16,419; Stanislav, SbKurz 337) severosl. jazyků (slk. křiž, č. kříž), kde proniklo i do csl. (križbnt; sr. Jagíč 1913, 203; Boháč, LF 35, 435), přímým stykem nebo csl. památkami pak patrně i do b. kriina nedélja (MEW 141).
Stslk. krzuz (lx v 15. stol., Stanislav 1956, 1, 57) nejspíše není dokladem variantní formy *kražb k expandujícímu jsi. križb (Stanislav, SbKurz, l.c.; Blanár, JŠ 14, 171), ale podle hláskové podoby (-ŕ- a -z) spíše novotvarem vzniklým vlivem č. (sr. Stanislav 1956, 1,483 o přenášení č. ŕ do slk.) nebo p., možná v kontaminací s lat. crux a střhn. kriuz(e).
Doklady v ostatních si. jazycích jsou výsledkem mezislovanských výpůjček: b. dial. (katolíci v Baná-tu) křiž ze sch. (M-B); plb. (topon.. pojmenování pozemků) kreiz (Rost 1907,236), hl. křiž, dl. st. ksiž (Muka) nejspíše stejně jako p. krzyž ze stč. (Klich 1927, ll7n); z p. je br. kryž (ESBr 5, 129), ukr. r. arch. kryž (Bern. I, 619;Kiparsky 1934,114aj.), VŠe 'kříž*, 'katolický kříž' (r.).
Přejato do jsi. západních dialektů (nyní sin. a ch.) patrně v podobě *kruží(ve Fris zapsáno cruz) z románského dial. (v oblasti j ulského Benátska či akvi-lejského patriarchátu) kroje 'kříž' z vglat. nom.-ak. sg. cruce(m), lat. crux, crucis tV. (v. např. Skok, RÉS 5,18; Mayer 1927, 48; Vasmer 1, 672; Bidwell, Word 17, 120, Blanár l.c. aj,); vglat. prízvučné vokály se v otevřených slabikách dlouží (v. Bidweíl o.c 113, pozn. 15), proto o\ú > sl. u (Bidwell o.c.f 116 a 118-119; Shevelov 1964, 384).
Pokusy nalézt rom. dial. tvar (např, kruie, knľž<> v istrijské rom. či v rétorom.; v. Melich, AslPh 32, 98; Klich 1927, 117n; Kiparsky l.c; Stanislav l.c), odpovídající předpokládané sl. formě, stavi pouze na různých vývojových fázích vglat. bez ohledu na společné vývojové rysy sevrom, (sr. Bidwell o.c, 113, pozn. 13 a Meillet, BSL 29, 2, 224).
367
križfe
kromě
Chronologie přejetí je nejistá, patrně přejato před delabializací ü > y (8.-9. stol., Bidweli o.e. 120; za méně pravděpodobné má Shevelov o.e. 384) a do sevsl. se šířilo po jsi. změně i, y > i. V sevsl. bylo toto jsi. -í-vnímáno jako 'i palatalizující předchozí kons., proto je v č. křiž ( < *kr1ž), StiebeT, RS 26,33n; Slawski 3,257.
Možné je i přejetí před delabializací ä > i (6.-7. stol.,
Meillet, MSL 11, 179; Shevelov o.e. 265) a dřívější expanze
do sevsl.
Méně přesvědčivý je předpoklad přejetí vglat. -r- jako sl. -r-(Vondrák 1912, 80n; Meillet 1934,102; Boháč LF 35,435; odmítl např. Kiparsky I.e.).
Rom. dialekty (vglat.) považovali za pramen už Meillet, MSL ll, 179, i 1934, 90 a 102, Berneker l, 619, Bartoli, SbJagic, 47, Melich, ib., 216, Vondrák 1912, 80n, Mikkola, MSN 7,278, Machek s.v. křis, Slawski 3, 256, Sch.-Šewc 703 aj.
Starší výklad (MLP 311; Miklosich, AsIPh II, 110; Uhlen-beck, AsIPh 15, 488; Vondrák 1906, 28) předpokládající sthn. (chruzi, chriuzí) prostřednictví hláskově nepřesvědčil (sthn. -z- : sl. -£-). Nepravděpodobný je i předpoklad (Ramovš, JslF 6, 163; Oštir 1930, 28) přejetí prostřednictvím tráckým či ilyr.
bs
-kročiti v. okročiti krojenijc v. okrojenije
kromě adv. 'daleko, pryč; weit, weg'; prep. s gen. 'vně, mimo, kromě; außer(halb)\ 'bez; ohne'; konj. 'leč, než; außer'
Adv. často ve spojeních kromě bytí 'být nepřítomen, neúčasten, zdržovat se něčeho', kromě sbívoriti 'odloučit', kromě chodili 'vyhýbat se'.
Der.: kromeštbn'ii, kromešbn'ii, ix Nicod krorném'ii 'vnější' (o tvoření v. Metzger, Lg 24, 153), doloženo jen v metaf. spojení tbma kroměš(t)bnjaja, kroměinjaja 'vnější tma, peklo', tj. místo pro zavržené, které je mimo osvětlený příbytek hostitele (ř. tö axózoc, zd iqoneoov, lat. tenebrae exteriores).
Komp.: kroměbytije 'nepřítomnost' (sr. kromě byti výše).
Exp.: Z csl. je b. arch. kráme 'kromě, mimo' a kroměšen 'nej hlubší, nej vzdálenější' (BER 3, 18); sch. krom, kromje 'kromě' je podle Skoka 2, 208 z csl. nebo r., adj. kromješnji 'vnější' z csl.
Et: Všeobecně vykládáno jako adverbializovaný lokál sg. subsL kroma 'okraj' s původním významem 'na okraji'.
Ojedinělý je názor Machkův (NR 30, 146), žo adv. kromě souvisí se stind. iokativem äirame od asrama- 'ústraní'; později (Machek 1957 a 1968) už tento výklad opustil.
Psi. kromě je dialektismus, doložený kromě stsl. v zsl. a vsi.: slk. krom, kromě, krem, kréme, pref. okrem, st. a dial. kromeva (HSSlk 2, 144), arch. dial. i kremo, kremä, okrom (Kálal), stč. č. kromě, krom, Stč. i kromi, dial. i kroměvá (Bartoš 1906, 166, Gregor 1959, 82 aj.), luž. kremi, kremja, dial. krom, kromje, kromja, stp., p. arch. krom, kromia, kromie, dial. i krom, krum, br. akramjá, st. kromě, okrome (Skary-na), dial. krómi, krom (SBrH 2, 523, TurSl 2, 235), ukr. krim, ôkrim, dial. krómi, ókromjá (Žel.), okrome (Hrin., SUM), r. kráme, okromé, okromjá, dial. i o-króm, str. kromě, ojed. kremě (Srez. i, 1320); vše s významem prep. 'kromě, mimo, vyjma, bez', dále adv. 'stranou, odděleně, zvlášť' (stč. č. ukr. Hrin., r. dial), konj. 'toliko, leč' (slk. č. dl.).
Dl. dial. kromja vykládá Sch.-Šewc 679 jako starý bezpře-dložkový gen., podobu krom z ak. sg. *v& krorm; spíše však jde
0 zkrácení pův. kromě; v. Bruckner 269, Kopečný, SB 1, 97; tak
1 Machek, SFFBU 2, 2-4, 133 aj,
Podoby s -e- (slk. krem, okrem, st. kréme, krema, HSSlk, dl. kremi, kremja) vysvětluje Machek Lc. asimilací -o- ke koncovému -ě, za sek. je má i Kopečný I.e. Slawski 3, 127 je však pokládá za pokračování psi. *krem-, alternujícího s psi. *krom-; v. níže.
Výchozí psi. *kroma > hl. kroma, dl. kšoma, plb. jen dem. krümkä, kaš. krôma, stp. p. kroma, dial. i krom (podle Slawského 3, 128 je kroma sek. augmentativum z krómka; Slawski zde také odmítá názor (Kartowicz 1894, 314), že p. slova jsou přejata z něm. Krume 'drobet, střída chleba'; přejetí odmítá i Brückner 269); br. dial. jen dem. krómka, ukr. kráma (žel), r. dial. krom, krómá, spis. jen dem. krómka; vše s významy 'kraj, okraj, hrana' (luž., r. dial., v ukr. a r. krómka), 'kus (chleba), krajíc' (plb. kaš. stp. p. br., r. dial., str.), 'rám' (dl.), 'přepážka' (ukr. žel.) ap.
Trubačev, SM 12, 185 předpokládá vedle psi. *kroma i *kromv, to připouští i Slawski 3, 129, nevylučuje však, že by u p. dial. krom, dl. kšomik 'zábradlí, přepážka', r. dial. krom 'pema ap.' r, st. krom 'vnější opevněni vePskově' mohlo jít o der. z denom. *kromiti 'oddělovat, ohrazovat'.
• Psi. kroma < ie. *(s)krom-/(s)krem- (kelt germ. balt) < ie. *(s)ker- 'řezat, krájet'.
Příbuzné je lit. krimsti, kremtü 'hryzat, kousat; risknout, trápit', lot. krimsl, kremtu 'hryzat', snad i lit. krämas 'strup', s s-mobile něm. Schramme iehké poškození kůže, jizva, rýha', střhn. schram, schramme 'skalní rozsedlina, puklina ve skále', ky-mer. eramen 'strup, škraloup',- střir. serem 'povrch, kůže', vše z ie. *(s)ker- 'řezat, krájet', s rozšířením O -m- (Mikkola, IF 23, 12 In, Slawski 3, I28n, Pokomy 945, Sch.-Šewc 680, EWD 3, 1567n).
368
kromě
krotbkb
Příbuznost se sthn. (h)rama 'opera, stojan, rám ap.', něm. Rahrnen "rám, rámec', góL hramjan 'ukřižovat' aj., kterou uvedli Zupitza 1896, Berneker 1, 622, ESBr 5, 117, SM 12, 185n aj., je nejistá. Germ. slova jsou nejasná, podle Klugeho 579 patři ke dvěma sem. blízkým ie, kořenům: *rem- 'odpočívat, podpírat' (sthn. (k)rama a něm. Rahmen) a "kor- 'viseť (gót. hramjan). S něm. Rahmen 'rám' je spojováno r. dial. krámy 'tkalcovský stav' (Trier 1952. 73n a pozn., Vasmer 1, 667, Petlevová, Etim 1974, 25, SM Lc. aj.).
Meillet, MSL 8, 297 srovnává psi. *kroma s ř. xonuvóc. 'svah, stráň', to však náleží k et izolovanému ř. xoepávwpi "věším' (v. Frisk 2, 15n, Chantraine 582).
Málo pravděpodobný je předpoklad Machkův (SFFBU 2, 2-4, 133), že psi. kráma souvisí s něm. Mark 'hraniční území' (< germ. *morka~) a s lat. margo 'okraj' a že na si. půdě došlo k přesmyku; souhlasí Janáček, Slávia 24, 3.
Ie. kořen *(s)ker- s ni-ovým rozšířením je doložen i v psi. *kremy, -ene 'křemen, kámen', v psi. *stkrombnb "skromný, prostý ap.' a snad i v r. Kreml (Machek o.c. 134 však spojuje s *krép- 'pevný'). Petlevová, Etim 1974,28n aj. sem řadí i knma "záď lodi' (v. k runa,.i a knma 'pokrm' (v. krMii3z). Žš
kropití, -in, 'kropit; sprengen, spritzen*
Der.: kropljenije '(po)kropeni'; kroplja 'krůpěj, kapka'; pref. okropiti 'pokropiť, fig. 'očistiť, 'postříkat, potřísnit', o. se krbvijp 'zbrotit se krví', okrop-Ijenije 'zkropení, potřísnění', okropljenijemb 'místy*, pokropili 'pokropit, posypať (ve spojení p. popelomt 'posypat popelem'); raskropiti 'rozstříknouť, ras-kropljenije 'zkropení'; ukropb 'polévka' v. nkropi,.
Exp.: Csl. (sb)krapiti '(po)kropit, (po)stříkať > rum. stropi t v. (Tiktin 1519); csl. okropiti > rum. ocropi 'postříkat' (Tiktin 1079).
Et: Psi. kropili > b. jen pref. pokrópja (Gerov), sch. kropití, sin. kropití, slk. kropiť, č. kropit, hl. kropic, krjepič, dl. kšopiš, kropis, chropiš, plb. věkrupět (< * okropiti, p-S 168), pom. kropic, p. kropic, br. kropíc', ukr. kropýty, r. kropiť, vše 'postřikovat kapkami, stříkat, kropiť.
V sch. sin. plb. i tvary s počátečním s~, Š- (sch. skropili, škrôpiti, sin. skropiti, plb. 3. sg. skriipé < *skropi, P-S),
V pův. významu *'polévat vařící vodou, pařiť (Machek, ZSIPh 17, 263n) bylo kropili později nahrazeno slovesem parili. Pro tuto domněnku mluví např. psi. *kropb 'vodová polévka (chléb, prip. zelenina spařená vodou)'.
Psi. kropitíje patrně onom. slovo, podobně jako ie. *sker-p- < onom. ie. *ker- 'vydávat různé zvuky', Pokorný 569; pod. i stind. krpaté 'běduje, naříká', stnord, hrafn a sthn. hrabán 'havran', lit. skreplénti 'vyplivovathlen', lot. krepit 'ušpinit se' (Lidén 1897,51).
Ale stlit kräpyti, lit. krapinti '(po)kropiť jsou přejeti ze sl. jaz. (v. Bern. 1, 623, Borowská, SFPS12, 236, Otrebski 1932, 26, 38;
0 spojení s balt. slovy v. i Vasmer l, 667, Fraenkel 289 aj.).
Ujinskij, RFV 73,288-91 příliš vyumelkovane vyvozuje sl. *kap-ja i krapjajkropja disimilací z *kraprja a spojuje je s názvem kopru a kopřivy (v. kopre a kapali). Machek vysvětluje spojeni s kopřiva prostřednictvím "kropiva, které spojuje s kropití a s (u)kropb (kopřiva se dříve dobytku před krmením spárovala).
Nejistá je souvislost kroplja s ř. kqůč, "kapka", kterou předkládá Otrebski 1939, 186 (přejímá Machek s.v. kropili) a která předpokládá přesmyk p-k.
Málo pravděpodobné je spojení se stind. čhrnátti 'vrhne, zvrací', av. srask- 'slzet, kropiť, sraska- 'slza' {< ie. sker- 'kálet ap.', v. Agrell 1919, 10).
Příbuzenství s lat. crápula 'opilost opojení' (Wood, AJPh 21, 2, 178) je odmítáno pro ř. původ lat. slova ( < ř. XQamáín tv., v. W-H 1, 284).
Především po stránce sem. je nepravděpodobné připojeni kropili k ie. *ker- 'tmavá, neurčitá barva' (Lidén 1897, 51), kam patří
1 stind. kirmirá- 'pestrý' (Mayrhofer 1956, 1, 212 i 1986, 1, 35).
pv
kroskotatí v. troskotali
krotafb, -a m. 'spánek, skráň; Schläfe' (lx Psalt)
Var.: krotofb (Pog Bon), krotopb (Lob Par), formy reflektuji
patrně výslovnostní variabilitu hlásek q> a a ve střř. dial., sr. i para-
onb (magorův) aj., v. sub krípida.
Et: Přejato ze Střř. XQÓxatpoq tv. (Vasmer 1907, 248
a 1909, 102). bs
krotäŕi v. kron.ki> ItXOtOpb v. kroíaffc
krotbkb adj. 'krotký, mírný; zahm, milď
Adv. krotbko, krotbcě 'mírně, trpělivě'.
Der.: nekrotbkb 'nezkrocený, nezkrotný', krotostb 'mírnost' s rel. adj. krotostbm; krotili 'krotit, tišit, přemáhat'; pref. ukrotili 'zkrotit, uklidnit, zmírnit', neu-kroštem 'nezkrocený, nezkrotný', neukrotimb 'nezkrotný', ukrotěti 'uklidnit se, upokojit se'.
Komp.: krotoljubbcb 'mírumilovný člověk', csl. krotb-kodušbnb 'mírný', krotbkoprijetije 'mírnost'.
Exp.: Csl. okrotili 'mirnit, krotiť > rum. arch. ocroti 'chránit ochraňovať (Tiktin 1079, Skok 2, 210).
Et.: Psi. krotbkb > b. krótäk, dial. krótak (Mladenov, BDial 3,94), mk. krotok, sch. krótak, sin. krotek, kro-ták, slk. st. (HSSlk), slk. krotký, stč. č. krotký, kaš. krátki (Sychta), stp. krátki, krotkí (SStp), p. st, krotkí (SW), stbr. kroíkii (Skaryna), ukr. st. krótkyj (SUM), str.
369
kmíhkf,
krotkij (StrS), r. krótkij, vše 'zkrocený, krotký (o zvířatech)', 'mírný, tichý, pokorný ap.', č. dial. 'malý', z pův. ironického užití 'smělý, dotěrný' (č. dial. krot-kyj, Hruška), č. pejor. i 'neosíýchavý, nevázaný', r. dial. 'surový, krutý; vznětlivý, zlostný* (srng 15, 285).
Starý sl. termín, vzniklý patrně v souvislosti s do-mestikací některých druhů zvířat. Nejčastěji bývá spojován s kastrací, kterou „se zvířata stávají nejen krotšími..., nýbrž t k žíru náchylnějšími" (OtSN 14, 35n). S různými názory na způsob kastrace souvisí i et. výklad krotbkb, krotit: (ve význ. 'kastrovať doloženo jen v dl. dial. krošiš, chrošiš). Předpokládaný sem. vývoj 'krotit kastrací' -* 'krotký'.
• (1) PsL krotbkb < ie. *kret- 'bít, tlouci'.
(2) Psi. krotbkb < ie. *(s)ker- 'řezat'.
(3) Psi. krotbkb < ie. *kert- 'kroutit, točit (se) ap.1
(1) Berneker l, 624n spojuje krotbkb s nejstarším způsobem kastrace, s roztloukáním varlat zvířete (Niederle 1911, 3, l59,pozn. 7, Hirt 1905,658), COŽ vyvolalo zánět a následnou neplodnost. Spojuje s ř. xqótoc, 'biti, tlukot ap.' (< *kroi- < ie. *kret- 'bít, tlouci';
v. též Pokorný 621, Skok 2, 210, Bezlaj 2, 101).
(2) Preobr. 1, 392 myslí na kastraci vyřezáváním vnitřních pohlavních orgánů (přejato Slovany ve starověku od Římanů, v. Hirt I.e., Niederle i.e.) a spojuje
Sl. Slovo S te. *(s)ker- 'řezat* (přejímá Miadenov 258, Slawski 3, 143n, Sch.-Šcwc 407, ESUkr 3, 105n).
(3) Brückner 270 spojuje (jen jako nejistou domněnku) krotbkb, krotiti s kret-, které je v p. krza-tat sie 'točit se, kroutit se*. Z tohoto výkladu vychází Trubačev, SM 13,18n a sém. jej zdůvodňuje způsobem kastrace typickým pro menší domácí zvířata (beran, kozel) podvazovánim varlat. Dalším dokladem blízkosti *krot-j*kret-j*kr§t- je mu r. dial. krótkij 'silný, pevný (o provaze)' = 'zkroucený' (< kret-).
Nepřesvědčivé je příbuzenství s nejasným stind. šrathnäti 'uvolňuje se, ochabuje' a s občas s ním spojovaným (Kluge, PBB 10, 443) ags. hreddan 'osvobozoval, odnímať, sthn. (h)retten 'zachraňovať(Agrell 1919,11,Machek,Slávia 16, ]87,1F53,89, H-K 188; o stind. stově Mayrhofer 1956, 1, 385n).
Málo pravděpodobná jsou spojení krotbkb s ř. xq&zoq 'síla, moc' (< ie. *kar-i- 'tvrdý'; Matzenauer, L F 9, 14), se stind. kräthana- 'chrápání ap.' (Zubatý, KZ 31, 7) a se sl. koriti, pokorili (Gorjajev 170). . pv
Krovatí v. Chrwati
krovb, -a m. 'střecha; Dach', 'stan, stánek, příbytek; Zelt, Hütte, Wohnung'
Dále i 'kryté místo, skrýš'; 'ochrana, záštita'; spec. 'svatostánek, svatyně'.
Der.: pokrovb 'prikrov, poklop; střecha; záštita, ochrana'; sbkrovb 'skrýš', sbkrovbnb 'skrytý, tajný', vb Sbkrově, va Sbkrovhttě 'skrytě, tajně'; zakrovb 'prikrov, úkryt'; sbkrovište 'skrýš; komora, zásobárna, sýpka; pokladnice, pokladna; poklad'; pokrovište 'rouška', v Supr ve spojení pokrovište stydbkojstuda 'bederní rouška'.
Knmp.: dbvokrovbftb, dolož, jen substantivizované v ak. pl.
dbvokrovbny 'místnosti prvého patra, prvé patro, druhé podlaží'; trikrovbnb, dolož, jen substantivizované v ak. pl. trikrovbny 'místnosti druhého patra, druhé patro, třetí podlaží'; trikrovbmkb 'druhé patro, třetí podlaží'.
Exp.: Csl. pokrovb 'záštita, oehranar > r. pokrov, ukr. pokró-va, br. pakróvy "svátek Panny Marie' (v. Myslivec, Byzsl 6,195n). Csl. pokrovbcb 'víko' > r. pokróvec, rum. pocrovát cirk. 'purifika-torium, rouška na kalich nebo patenu' (Tiktin 1267).
Et: Psi. krovb > mk. krov, sch. krov, sin. krov, slk, č. krov, bl. arch. krow (Král), Stbr. (Skaryna 1,286), ukr. st. (Rudnyc'kyj 2, 758), r. arch. krov, s význ. 'střecha4 (mk. sch., sin. arch., slk., č. arch., bl. vsi), 'obydlí, dům' (sch. sin., č. arch., slk. r.), 'nosná část střechy, krov' (slk. č.), 'ochrana, záštita' (sch., r. arch.) aj.
• Psi. krovb < ie, *krau-/*kru- "pokládat na sebe, přikrýt, ukrýť.
Redukovaný stupeň tohoto ie. kořene je v psi. kryti (v. kryti); psi. krovb snad z ie. *kr3ito- (Pokorný 616). Jiní autoři (Meillet, MSL 14, 359, Berneker, 1, 625, SM 13,21) však vycházejí z ie. *krouo-. Psi. krovb lze spolu s Vasmerem (l, 665) a Trubačevera (SM l.c.) spojit s lot. subst. krava 'hromada, kupa' (M-E 2,
264).
Haasovo srovnáni (LP 7, 72) s ř. xQ&St X°óo$, XSÓx 'kůže, barva kůže, barva ap.s je pochybné, neboť pro ř. substantivum je pravděpodobnější příbuznost s ř. xqíw 'natírám, mažu' (sr. Frisk 2, 1121, Chantraine 1279). hk
krogb, -a m. 'kruh; Kreis'
Ve Vene s význ. 'sluneční cyklus', tj. 28 let, po nichž data připadaji na týž den týdne; ve spojení krpgb Vbseljenyj§, krpgb zemľi 'země, svěť (ř. xůxXoc; zijg oixoopívtjQ, yôopq zi}q yijQ}; ustrnulý instr. sg. ve funkci adv. krpgomb 'kolem, dokola'; vb krpgb napisati 'vymezit' (2x Bes, kalk lat. circumseriberé).
Der.: krpžilije (Ix Zach) snad 'nebeská klenba' (tak SJS 2, 81); Vaillant v recenzi (BSL 63, 2, s. 154) opravuje na 'Plejády v souhvězdí Orion'. Rcsl. kružilija (StrS 8, 85) má význam 'Orion'. Okrpgb prep. s gen. 'okolo, kolem', okrpgm'b 'okolní'; vb. okrpžiti doloženo jen v ptc. pf. pas. okrpžertb 'napjatý (o luku)' a v subst. verb. okrpženije 'obklíčení'.
370
krpgi,
křupa
Ze základu *krgg- je suf. -/& utvořeno csl. adj. krpglb, okrgglb 'okrouhlý, kulatý' (Slawski 3, 74 aj.>. Trubačev, SM 13,24 je pokládá za l-ově ptc, odvozené od slovesa, které se v sl. jazycích nedochovalo; v. níže.
Exp.: B. krug 'kruh'je patrně z r. (BER. 3, 24). Za přejetí z csl. je pokládáno rum. cring 'mladý lesík, křoví' (Tiktm 438, Rosettí 1954,43), 'bažinatá louka* (Dumke, JbRum 1913,72); Tiktin l.c. vysvětluje odlišný význam tak, že keře mají kruhový tvar. Spíše však jde o přejetí mladší, snad ze seh. Bezlaj je odvozuje z paralelního psi. *kregb (SlavR 12,122, Bezlaj 2,98); Macbek pokládá č. kruh 'křoví* 2a nejasné.
Et: Psi. krpgb > b. krág, mk. krug, sch. krug, sin. króg, sik. stč. č. kruh, kaš. krog, stp. p. krag, br. ukr. kruh, r. krug, vše 'kruh, kružnice, okrouhlé místo nebo předmět' s řadou specifikací ('kulatá deska na válení chleba' v b. dial., 'vršek, kopeček' v sch. ap.) a přenesení (všude i 'skupina lidí shodných zájmů' ap.); o významech v sch. dial. v. Petlevová, Etim 1967, 176.
Damerau 1960, 88 pokládá b. krág s význ. 'kruh' za přejetí z r; tento význam je však i v b. dial. (v. BER 3, 38). - HL kruh 'kruhová rovina, kruh' je z č.; domácí je hl. dial. st, kruwa (< *kruká) 'rysovací jehla tesařů' (v. Sch.-Sewc 684).
Pro psi. se nejčastěji předpokládá vedle krpgb paralelní kregb, které je v stukr. krjah 'špalek dřeva', se suf. -jb v r. krjaž tv.s v b. krež 'skála* aj, (Vasmer
1,674, Bezlaj 2,97naj). Varbotová, Etim 1970, 74 připouští psi. *kregnpti 'ohýbat se', jehož náležitým der. by bylo subst. krpgb (tak i Tmbačev, SM 12,143); existence tohoto slovesa je však nejistá. Trubačev (SM 13, 26) počítá i s vb. funkcí základu *krgg~, z něhož odvozuje adj. kroglb.
Slovo dobře doložené v psi., bez balt. souvislostí.
• Psi. krggb < ie. *krengh- (umber. germ.) < ie. *ker- 'točit, ohýbať.
Psi. krggb je spojováno s umber. cring-airo 'řemen', krenk-aírum 'páska na rameni*, se stisl. hringr 'kruh, kruhový útvar, had ap.', něm. Ring 'kruh,
prsten' (Zeyss, KZ20, 132, Bezzenberger, BB 16, 251, Bern. 1,
626, SM t.c. aj.), vše z ie. *krengh- (s o-stupněm v psi.), to pak Z ie. *ker- 'točit, ohýbať (Pokorný 936, Trier 1952, 80, Slawski 3, 73n, EWD 1429, Knobloch, KZ 103, 115 aj.). Slawski l.c. klade o-stupeň *krongh- už do ie.
Machek 1968, 297 připojuje lat. cingere 'obklopit, obklíčit'; odvozuje je z ie. vb. kořene *keng-, který byl v psi. a germ. zesílen o -r-. Výklad méně pravděpodobný. ŽŠ
kruna, -y f. 'koruna; Krone' (ix Grig a Gl)
EL: Přejato ze střhn. krone tv. (Mikl. 1867, 102, Bern. I, 574; Kiparsky 1934, 151; ve střhn. je dlouhý vokál úzký, tedy akusticky bližší sl. u). Střhn. krône je pokračováním
sthn. cordna přejatého přes lat. corona tv. (KJuge406) Z ř. XOgOJVtj tV. (E-M 144), v. i koruna.
Sch. kruna 'koruna vladaře' (s řadou přen. významů) pokládá Skok 2, 157 za synkopovaný útvar z lat. corôna; k synkope v 1. slabice došlo i v it. cruna 'ouško jehly'; změnu o > u připisuje vlivu dialektu. Str.-Tempsová 1958, 150 a Schneeweis 1960, 76 a 90 je však mají za přejeti ze střhn. krčně. Odtud je přejato rovněž sin. krôna 'koruna, druh staré mince' (v. Str.-Tempsová 1963, 160, Bezlaj 2, 99). HL. króna, dl. krona 'koruna' je z něm. Krone tv. (Bielfeldt 1933, 173, Sch.-Šewc 680). bs
křupa, -y f. 'kroupa; Graupe* (ix var. Nora)
Podle ř. předlohy 'vydrolená obilná zrna' (st. ř. xtóeov tv.). Der: krupica 'drobek; zlomek, částečka*.
Exp.; Csl. křupa > rum. crúpe pl. 'kroupy' (Tiktin 444).
Et.: Psi. křupa > b. krúpa, sch. křupa, krúpa, křupa, dial. krup m., sin. krúpa, pl. krůpi (Plet.), slk. i st. (HSSlk) krúpa, pl. krúpy, stč. krúpa, častěji pl. krúpy, č. kroupa, pl. kroupy, pom. krěpa, pl. krepe, hl. křupa, pl. krupy, dl. kšupa, pl. kšupy, stp. krupy pl. tantum (SStp), p. křupa, častěji pl. krupy, stbr. krupy pl. (Skaryna), br. krúpy pl. tantum, dial. í krupé pl. (SBrH), ukr. krupý pl., zř. křupá sg., str. křupa, krupo a. (StrS), r. křupá, vše kromě b. 'obilné kroupy', v pl. 'jídlo z nich (kaše, polévka)', iedové kroupy', v sch. st. (Rj), str. 'drobek, zlomek', v str. i 'malé množství, špetka' (krupo), r. dial. 'pihny' (SRNG 15, 315), ukr. 'rači nebo rybi jikry' (Hrin). V b. 'hrouda, kousek kamenné soli', tv. t v sch. dial, kde znamená i 'kousek cukru'. Pův. význam *'něco roztlučeného na hrubé kousky' se odráží i v der. *krupb, *krupbnb
'hrubý, velký' (Vasmer 1, 670n, Slawski 3, 176, SM 13, 46n aj.; jinak Skok 2, 215).
• Psi. křupa < ie. *krou-p- 'drobek, kousek; tlučené zrno' < ie. *krou-j*kreu- 'bit, tlouci'.
Psi křupaje patrně již ie. deverb. (SM 13,44; jinak Síawski 3, I76n, který má až za psi. nomen acti od *krupiti 'lámat, drobit ap.'). Sém. nejbližší je lot. krups 'maličký, nepatrný', skrupata 'drobeček, troška', dále jsou příb. lit. kraupús 'drsný, nerovný, rozcuchaný, huňatý, chundelatý', lit. krůpti 'strupovatěť, krůpě 'ropucha (s bradavičnatou kůží)', lot, kroupa 'strup, bradavice, nerovnosť, kraupis 'zákožka koňská, druh vyrážky', krupt 'strupovatět, prašivět, chřadnout, scvrkat se, vraštit se, trouchnivět', stisl krjúfr 'drsný', kryji, hrufa 'strup*, stangl. hréof 'malomocný, pokrytý strupy*, sthn. (h)mf 'strup, prašivina ap.*, (h)riob 'malomocný', kymer. crawen 'strup', vše z ie. *kreup-, *kroup~, *krup- s rozšiřujícím p-ovým formantem, z ie. *kreu-j*krou- 'biji, tluku'
(sr. MEW 143n, Trautmann 143, Bern. 1, 630, Vasmer 1, 670n,
371
křapá
kryti (sg)
Fraenkel 290, Slawski 3, 176n, Sch.-Šewc 6B4n). Z téhož ie. kořene s s-ovým formantem je psi. kruchb, krušiti, v. si.kru5iti (Meillet 1902, 253n, Mladenov, AslPh 36, I22d, Büga, RFV 71, 50, Pokorný 623, Stawski I.e., SM 13, 43n aj.). SM Lc. se ještě vrací k Bernekerem odmítnutému Perssonovu spojeni (Persson 1891, 127} křupa s lat. serüpus "ostrý kámen', serüpulum 'nejmenší římská váhová jednotka (1,14 g)'.
Machkovo spojení (Machek I96S, 295) s nor. dial. grüpa 'mlít nahrubo', grop 'hrubá mouka, šroť, sthn. dial. Tsgrüpe 'krupobití' < ie. *ghreu-bh- < *ghreu- 'něčím ostrým třít, roztírat, vy mnout' je s ohledem na hláskové potíže nepravděpodobné (Stawski 3, 177). Něm. Graupe 'kroupy', které Machek uvádí, je stará výpůjčka z luz, křupa (v. Kluge 26S).
Málo pravděpodobné je i spojeni s psi. grpbb 'hrubý' < ie. *grembh- (Brückner, KZ 42, 353n, Brückner 272).
Fraenkel 290 připojuje ještě alb. kripě, krůpě 'sůl'. Podobně Skok 2, 215, který zde vidí 2 kořeny krop- a krup-, které je těžké rozlišit p v
knistah., -a m. 'křišťál; Kristall' (lx Rumj Parim)
Var.: chrust alb (Hval); forma patrné vznikla onom. motivovanou kontaminací s kontinuantou psi. *chrgstatijchrostěti 'chroupat, chrastit ap.* (sr. seh. st. hrüstati, Rj) bud' nezáviste v sch. nebo v rcsl. (sr. r. chruste f tv., dále i Vasmer 1909,102} a do srb. csl. byla pak forma s nástovným ch- přejata; chrištalo n. (Ix Hval).
Der.: chrustalbnb 'křišťálový' (Hval); z fonetického hlediska viz výše uvedené chrustalb.
Exp.: Csl. chrustalb > r. chrustat 'křišťál, křišťálové sklo' (v. výše a Sobolevskij 1907, 145).
Et: Přejato do csl. ze střř. kqoogxclXoc; tv. (DuCange Gr.), ř. klas. ytowTaXXoq 'křišťál', pův. 'led' (sr. např. Vasmer I.e., Bera. 1, 630).
Csl. chrištalo n. 'křišťál' (ix Hval) bylo přejato nejspíše prostřednictvím sthn. kristallo [krištalo] tv., na což ukazuje jinak v sl. nezdůvodnitelné -š- i zakončení na -O (sr. např. Braune-Mitzka 1955, 180). Počáteční
ch- je pak patrně důsledkem kontaminace (sr. sch. st, krištal, Rj a níže) s výrazy chrustalb a chrustalbnb (také Hval), přejatými do srb. csl. z r. csl. nebo přímo ze střř., v. výše. Do sthn. byl výraz přejat z lat. crystallus (sr. E WD 934 a Kluge 406), popř. pozdně Vglat. crystallo tv. či střlat. formy pl zakončené na -a, kam expandoval z ř. agurrt:áXXtov(KQvaTci.XXog tv., pův. 'led'.
Ř. výraz se stal střlat prostřednictvím evropeismem. Patrně především přes sthn. a střhn. pronikl do stč. (Skalka rkp.) a stsch., jak ukazuje hlásková podoba stč. křišlál a sch. st. krištal, reflektující palatálnost sthn. -s- [s] a v stč. i měkkost sthn. -i-. Stejný původ má asi slk. krištal, krištáľ a stp. krysztaL, krzysztat (SStp), nejsou-li přejata z Češtiny. Č. křišťál vzniklo výslovnostní asimilací ve skupině št pod vlivem St' < šč. Stč. krystal, slk. st
krištal (HSSlk) je však nejspíše přejato ze střlat a p. krysztal bylo vlivem střlat formy upraveno. Z něm Kristatl 'křišťál'je hl. krystal, dl. krištal (Sch.-Šewc 691) a r. kristáll (Vasmer 1, 664; mylně přímo z r. Sanskij, seš. 8, 396), dále patrně i sin. kristál a sch. krištal, dial. kristao tv., u nichž ovšem nelze vyloučit vliv Střlat. (sr. Skok 2, 198, který ji pokládá za zdroj). Lit krištolas tv. je přejato z p. (Fraenkel 299). bs
kruširi v. stknišiti
kryti (se), kryjen. (se) 'krýt, skrývat, ukrývat (se); decken, (sich) verbergen, verstecken* Der.: okryti)otbkryti 'odkrýt, odhalit, otevřít, zjevit, ukázať, o(tb)krbvenije 'odhalení, zjevení', okn>-veno 'nepokrytě, zřetelně' (lx Bes), ipf. okryvati/otb-kryvati 'odkrývat, odhalovat, zjevovat'; pokryti 'pokrýt, zakrýt, ukrýt, zahalit' (podle Sverdlova, Etímlssl 4, 124 pozn,, snad sém. kalk r. ffXEzráfíív), pakrmenije 'pokrývka', nepokrbvem 'nepokrytý*, ipf. pokryvatijpo-krhvati 'pokrývat, zakrývat, zahalovat', pokrývalo/ pokrbvalo 'závoj, rouška', poknvitelb, pokroviteľb 'ochránce' (ř. axBm<n^q; v. Schumann 1958, 48); přikryti 'přikrýt, zakrýt, zahalit', prikrbvbnb 'skrytý', prikrb-venije 'přikrytí, přikrývka'; sbkryti 'skrýt, schovat, uložit; nalíčit, nastražit; zatajiť, refl. 'skrýt se, ukrýt se, zmizet', ptc. pf. pas. sbkrbvenb 'skrytý, tajný', sbkrbveno 'skrytě, tajně', nesbkrbvbno 'nezakrytě, nepokrytě' (Bes), n. pl. sbkrbvenaja 'tajemství, tajnosti', adj. sbkrbvenbnb 'skrytý', ne sbkryje, ne sbkryvh 'nepokrytě, veřejně, zjevně', ipf. sbkryvati 'skrývat, ukrývať, sbkryvamje 'poklad' (Parím); ukryti (se) 'skrýt (se), ukrýt (se)'; zakryti 'zakryť, ipf. zakryvatž 'zakrývat, zahalovat'.
Exp.: Csl. oíbkrbvertb (MLP) > r. otkrovérmyj 'pravdivý, upřímný; zjevný; aestoudný, drzý'; csl. oftkn,venije > r. otkro-vénije cirk. 'zjeveni', rum. otcírvenije tv. (Tiktin 1099); csl. pokro-vitetb > r. pokrovítef 'ochránce, zastánce'. Rum. poctít 'kryt, střecha (vozu)' je podle Tíktina 1196 z ptc. pokryti; rum. pokris 'víko, poklička', které Tiktin Lc. rovněž řadí k csl. pokryti, může být přejato z živých sl. jazyků:
Et: Psi. kryti, všesl.: b. kríja (se), mk. krte (se), sch. kríti, dial. kritise, sin.kríti(se), slk. kryť(sa), č. krýt (se), hl. kryt (Kral), dl, kšyš, plb. kroje 3. sg. préz. (< *kryje, P-S 84), porn. kťéc (sa), p. kryt (sie), br. kryc', krycea, ukr. krýty(sjä), r. kryť, kryťsja, vše 'krýt (se), skrývat (se)', spec. 'pokrývat (dům), prikrývať (sin., sch. dial., slk. č. p. vsi), přen. 'ukrývat, tajiť (vše kromě luž. a plb.), 'střežit, chrániť (sch. sin. slk. č. p. br. ukr. r. dial. (SRNG)) aj.
• Psi. kryti < ie. *kráu-j*kru- 'pokládat na sebe, přikrýt, skrýt, utajiť (toch.7 r. kelt. bsL).
372
kryti (sg)
krbčbmica
Psi. kryti představuje redukovaný stupeň íe. kořene *kräu-. Z nejbližších responzí v jiných ie. jazycích je možné uvést výrazy v balt., a to lit. kráuti 'klást na sebe, hromadit, kupit ap.J (k sém. vztahům ve sl. a lit. v. Schübe, kz 50,275) a lot, kraut 'složit
na hromadu, naložit' (Fraenkel 29l,Trautmann 140, M-E
2,296 aj.), z keít. jazyků pak stir. cráu, cró 'stáj, chata; přepážka' (Pokomy 616, Windekens 1976,369, sr. i MacBain 108). Snad sem patří i toch. A patkru (pl.) 'řasy' (Windekens 1976 I.e.). S týmž kořenem, ovšem rozšířeným o labiálu ~bh~, se většinou spojuje i ř. xqůkteiv 'hatit, skrývat, pohřbívat* (Frisk 2,30,Chantraine 1,589). Další responze ie. kořene, především v germ. a kelt.
jazycích, JSOU Sporné (v. Kluge, PBB 10,444, Bezzenberger, BB 16, 246, Bemeker 17 633, Pokoray I.e., Falk-Torp 866 aj.).
Od téhož kořene je patrně odvozeno i psi. krasti (v,
krasti).
Trubačev (SM 13, 72) vychází z ie. kořene *krou-, resp. *krou(H)-, a to z jeho redukovaného stupně *krü- (o střídáni koř. -y~ a -av- v psi. v. Diels 1963, 56). Ie. *krou(H)- je podle něj doloženo mj. v psi. heterosylabické podobě krovb < *krouo- (v. krön,).
Bailey, SbPagiiaro 1, 148 sem řad! i av. adj. pagruma- 'zastřešený' (sr. Bartholomae 819, který toto adj. překládá jako 'pevný' a ponechává bez et. výkladu).
Osamocený je výklad Spechtův, který v sl. kryti a. i. xgÚKZEiv vidí zbytky 'sakrálního' u (Sprache I, 49). hk
knčagfc, -a m. 'hliněná nádoba, džbán; irdenes Gefäß, Krug* (Zogr Supr) Var,: kľbčaga L tv. (Bes).
Oer.: Adj. krbčažbftb ve spojení Sbspdb krbčažbnb 'hliněná nádoba, džbán', csl. dem. krbcažbcb 'džbánek, číše*.
Et: Psi. *kbrčagb > b. kärčág, dial. karčák (BDíal 2,182), sch. krčäg, dial. krčäk, slk. st. krčah, krčäk, slk. krčah, dial. krčiah, krčak, krčiak (Kálal), ukr. korčáha, st. i korČáva (Žel.), str. korčagb, kbrčaga, korčaga, khrbčaga (StrS), r. korčága, dial. korčág (SRNG 15, 29), vše 'nádoba na vodu ap. (nejčastěji hliněná), džbán' (b. sch. slk. ukr. r.), str. i 'dutá míra', r. dial. 'nástraha, past na ryby' a 'tlustý neobratný člověk' (r, dial. korčága).
Zsl. tvary s -o- (p. korezak 'nádoba z kůry nebo ze dřeva*, slk, dial. korčah, korčát, stč. korček, korčát 'nádoba, pohár' (Gb), č. korčák 'korcová nádoba') jsou podle Bemekera 1, 665 (tak i Machek s.v. korec) deriváty od koncb, kontaminované s *kbr-čagb. Brückner, KZ 48, 193 odvozuje č. a p. slova z kôra. Málo pravděpodobný je názor Miklošičův (MEW 156), že č. slovo je přejato z p., to z r.
Nejasné.
• (1) Psi. *kt>rčagb, *kr,rčaga 'nádoba, džbán' < psí, *kbrkb 'šije, hrdlo*.
(2) Psl. *h>rčags, *kwčaga < onom. *kr{o)k-.
(3) Psl. *kbrčagb, * kbrčaga < ttat.
(4) Psl. *kbrčagb, *kbrčaga ~ *kbrčbma ~ *kbrciji 'kovář'.
(1) Na spojení *kbrh, 'šíje, hrdlo' se suf. -(f)aga myslí Trubačev (Etimlssl 2,39n, Trubačev 1966,21S-I7, SM 13, 208) a předpokládá význam 'nádoba s hrdlem' (tak i ESUkr 3,46). S podobnou motivací uvádí r. gor-láč, br. harláč, harlják 'džbán' a další názvy nádob, motivované podobou některé své části s částí lid-ského těla (ukr. nosatka 'staré umyvadlo se zobáčkem, hubičkou', sch. dial. rukatka 'hliněná nádoba s rukojeti*).
(2) Mladenov 266 vychází z onom. *kr(o)k~, které je např. v b. kárkam 'hlučně jíst a píť, č. krkatí ap. (v. krtkati) a předpokládá *krk-(j)ag(ä); z onom. *kr(o)k- odvozuje i krbčbma 'hospoda' (v. ko^nú™).
(3) Málo pravděpodobné jsou výklady, které považují krbčagb za přejetí z ttat. jazyků. Munkácsi (citováno podle Asbótha, IzvORJS 7, 4, 299n) vychází Z at-tajsko-tatar. kurčuk 'měch, vak', tur. dial. kurčak 'pás', 'obruče na bečce'; jako doklad o souvislosti s pojmenováním nádoby uvádí nedolož. *korčak 'měch*. Na tento nedostatek upozorňuje Hub-schmíd 1955, 122, pom 2, ttat. původ *h>rčagb však neodmítá a uvádí v souvislosti s tím kirg. koržun 'velký pyteľ (RadloŕT 2, 578) a altaj. kurjuk 'měch, kůže' (RadloŕT 2,941). Někdy bývá krbčagb spojováno s altaj. karčak 'bedna, jáma' (Melioranskij, IzvORJS 10, 4,121) nebo s tur. kolčak 'nádoba na pití' (MEW 156, Preobr. 1, 363). Vasmer 1,637 má za přejeti z východu, bližší údaje však neuvádí.
(4) Brückner, KZ 48, 192n spojuje *kbrcagb s *kbrčbma a s *h>rčiji 'kovář'. Spojení krbčbma -krbčiji vysvětluje Sch.-Šewc 623n tím, že v minulosti byla kovárna součástí zájezdních hostinců. Pro krbčagb by toto vysvětlení bylo přijatelné, pokud by toto slovo bylo prokazatelně mladší než krbčbma.
Nepřesvědčivé je i spojení s arm. xrčag 'hrdlo' (Rybakov, Kratkije soobščenija Instituta etnografii 12, i34n, CMlrnítá Vasmer I.e.). pv
krbčbmica, -e f. 'krčma, hospoda; Schenke, Gasthof (ix NomUsľ)
Dem. od *krbčbmay v stsl. nedoloženého.
Der.: krbčbmbriikb 'krčmář', krbčbmbnica 'krčma,
hospoda'. Krbčbmtjavati, krbčbmbstwvali v. sub krTfaiÍMiilja-vari.
373
krbčbmica
krbkjioti
Exp.: Csl. krbčbma 'hospoda' > rum. st. cärciumá, cárcímá (Tiktin 292), maď. ko(r)csma (Kniezsa 280); Skok 2, 187 řadí mezi přejetí z csl. i něm. Kretscham tv. (jinak Eichler 1965, 68: < sL krčma).
Et: Psi. *kbrčbma 'hospoda', všesl., nedolož, v plb.: b. kräčma, dial. kräčmá, mk. krčma, sch. krčma, krčma, sin. krčma, slk. krčma, č. st. krčma, hl. korčma, dl. kjarema, pom. karčma, stp. karezma, kaczma (SStp), p. karezma, též dial. karema (Kucafa), kačma (Tomaszewski), br. karčmá, stukr. korčma, ukr. st. kóršma (Žel), ukr. kórčmá, str. kbrčbma, krbčbma, korčma, r. arch. korčma, vše 'výčep, hospoda, zájezdní hostinec ap.' (všesl), 'hostina, pijatika' (mk. dial., sch. dial.), 'alkoholický nápoj' (stukr. str.).
Slovo nemá paralelu v balt. ani v jiných ie. jaz., názory na jeho původ se různí.
• (1) Psi. *h>rčbma 'hospoda' ~ psi. *farčagb 'nádoba, džbán'.
(2) Psi. *kbrčbma 'hospoda' < psi. *kz>rčiti 'vytahovat kořeny, klučil'.
(1) Často bývá předpokládáno příbuzenství s kbrčagb 'džbán' (v. kncagi.) s poukazem na sém. paralelu v něm. Krug 'džbán' i 'hospoda' (MEW 156, Brückner, KZ 48, 191, Brückner 220, přejímá Skok I.e.), která však je zpochybňována (Kluge 407, Stawski 2, 73n, Sch.-Šewc 623n).
Mladenov 259 spojuje krbčbma stejně jako krb-čagb s onom. b. karkam 'hlučně jíst a píť, č. krkat ap. Skok I.e. a Sch.-Šewc i.e. namítají, že onom. slovo není na rozdíl od *kbrčbma všesl. ani psi. Sch.-Sewc i.e. uvádí pod. lat. gurges 'hltan, jícen' vedle gurgus-tium 'krčma, hospoda' a it. gargozza 'hrdlo, chřtán' vedle fr. gargousse 'vykřičená krčma, špelunka'.
(2) Želtov (v. Potebnja, RFV 5, 143n), Potebnja o.e. a Jagič, AslPh 7,484n vycházejí z psi *kbrčb 'pařez, vykopaný peň', *kbrčiti 'klučit pařezy, vzdělávat půdu' a ze starého význ. krbčbma 'dům, zájezdní hostinec na vyklučené půdě'. Z téhož *kbrčiti vychází i Trubačev (SM 13, 2l2n), jeho výklad je však čistě hypotetický. Předpokládá pro toto sloveso nedolož, význam *'odzátkovávat, vytahovat zátku' (anal, 'vytahovat kořeny' a 'vytahovat zátky'), který mohl vzniknout v řeči drobných rolníků. V souvislosti s *kbrčbma - *kbrčiti uvádí ještě Sch.-Šewc I.e. sch. řídké krčiti 'nalévat víno a rakiji' vedle mladšího denom. kfčmiti 'prodávat v drobném' a slk. dial. krčovmea 'dům, kde se tančí při svatbě' (Kálal). Sch.-Šewc připouští i spojitost s csl. krbčii 'kovář' (v minulosti byly často primitivní hostince a noclehárny nedílnou součástí kovárny a naopak, v. Schrader-Nehring l, 350).
Málo pravděpodobný je vzhledem k neexistenci výpůjček z ugrofin. ve stsl. a csl. předpoklad přejetí *kbrčbma z ugrolin *kortsmu, *korťšma se střídáním stupňů *korsBu, *korsBa, sr. fin. kormu 'vnitřek lodi', korsua 'hospoda* (Setälä, JSFOu 43, 74n).
Ani odvozování krhčbma z tur. chardí 'prodej, odbyt', char-džamak 'vydávat, mít výdaje' (Karíowicz 1894,94,256, Lokotsch 65) není pravděpodobné, v. MEW 156, který připouští pouze přejetí r. arch. a lid. charčévnja 'hospoda' (přejímá Bern. 1, 666).
Machek s.v. krčma zdůrazňuje funkci hospod jako shromaždišť daní, cel ap. (patrně v naturáliich) a vzhledem k tomu odvozuje krbčbma od základu, doloženého v het. kurk- 'ukládat, zadržovať. p V
krbčbmljavatí, -vajen. 'překrucovat; verdrehen' (ix
Supr)
Tv. je i krbčbmbstvovati (psáno i krbmbčbsívovati v Slepě Šiš; zde jde patrně spíš o pisárskou chybu (SJS) než o adideací k sém. vzdálenému krbmbčbsívovati 'řídit'). Miklošič v MLP uvádí tyto výrazy s významem 'kupčit s čim, lichvařit ap.*.
Et: Většinou bývá vykládáno jako der. krbčbma 'krčma' (v. krhéhmica), v. Bern. 1, 666, Brückner 220, Slawski 2, 73, Sch.-Šewc 623n. Jde však o sém. kalk ř. xaTajXeó-eiv 'kramařit, kupčiť, které je derivátem ř. xcx-TtrjAeiov 'krčma'. pv
kn»gyga v. krhkvga
krbknoti, -mtb 'hlesnout, muknout; mucken' (ix
Supr)
Et: Psi *kbrknpti > (s nepravidelnostmi ve vývoji skupiny -br-, které jsou způsobeny onom. charakterem slov; v. Sch.-Šewc 627) b. kräkna, mk. krkne, sch. křknuti, sin. krkniti, č. krknouti, hl. korknyc, dl st. korknus, br. kákrnuc', ukr. kákrnuty, r. kárkratť, dial. i kýrk-nuť, s významy 'vydat hlasitý zvuk, zakrákat ap.' (b. mk. sch. vsi), 'hlesnout, promluvit' (sch. mk. sin.), 'hlučně jíst nebo píť (sch., dl. st.), 'říhnout, škytnout ap.' (sch. mk. č. luž.).
Pf. sloveso k ipf. psi. *kbrkati, které patří k bohatě rozvětvené skupině onom. sloves s variabilním základem ktrk-, krak-, krek-, krik- ap., sr. b. krak-vam, mk. krka, sch. krkatí, krkljati, sin. st. krkatí (Plet.), slk. krkat', č. krkat, hl korkač, dl. kórcas, pom. karkač, p. krákat, br. kárkac', dial. kérkac', ukr. kárkaty, krjákaty, r. kárkať, dial. i kérkať, krákať, kárkať, vše o zvucích, vydávaných ptáky, padajícím předmětem nebo člověkem, který hlučně jí, pije nebo říhá (v. Stawski 2, 78, Bezlaj 2, 95, SM 13, 216 aj.).
374
krbknoti
kr.Miia,
Blízkými útvary jsou lit. kařkti 'kvokať, kárkinti 'kdákat, krákorat ap.', kuřkti 'kvákať, kurkúoti^'vrčet ap.', lot. kúrkt 'vřeštět, kvákat ap.', stind. krka--váku- 'kohout', ř. xQdyďv 'krákorat, houkat ap.', stisl. hrma 'rochtať, hrókr 'vrána', angl. rook 'havran' aj. (přehled v. Pokomy 567n; dáte v. Zupiiza 1896, 123n, Berneker í, 667, Vasmer 1, s. 533, 654, 658 aj.). Hledat zde genetickou souvislost je však problematické, spíše jde o příbuznost elementární (Mayrhofer 1956, i, 256
a Wissemann, ZslPh 46, 418-428 mluví o paralelním tvoření); v, i krieafi, kraij. žš
krbkyga, -y f. 'lehký vůz; leichter Wagen' (Supr Vit) V Supr psáno Ix i krbgyga a doložen lx i význam 'nosít-
ka\
Et: Přejato nejspíše z nějakého protob. *kôŕk/ kdrk 'vozová plachta' (Arnim, ZslPh 6, 373) a adaptováno sl. sufixem -yga (o něm v. např. Vattlant 4, 498). Protob. formu lze rekonstruovat na základě ttat, kôruk 'měchy', u nějž je v osm. doložen i význam 'shrnovací plachta korby vozu' (v. Radioff 2, 1252 a deriváty 1253, snad souvisi i s kirg. kůrko 'stan zbudovaný z tyče a z velké plstěné pokrývky', dále sr. i Räsänen 293). Spojitost mezi významy 'stan' a 'vůz' ukazuje Meringerův výklad o obytných smycích u jižních Slovanů i jinde (if 19, 401 n), k tomuto sém. posunu mohlo dojít jak při přejetí, tak ještě v protob., např. univerbizací, sr. osm. kôruklu araba 'polo-zakrytý vůz' (Radioff 2, 1253).
Předpoklad přejeti z lat. carruca 'vůz* (Mikl. 1867, 102 a MEW 156) je právem většinou odmítán (napr. Bern. I, 668 nebo S-A 1955, 256, č. 410).
Synonyma jsou arma, koleswica, nosilo, vozb.
bs
krbiita,. -y f. 'záď lodi; Hinterteíl des Schiffes'
Der.: krbmiti 'kormidlovat, řídiť, krbmilo 'kormidlo'; krtmbnikb 'kormidelník', vedle toho se suf. -čh ttat. původu (Vaillant 4, 329), označujícím různé pracovníky, krbmbčži, pod. jako korabbčii vedle korabbnih, 'lodník' (lx Zach kľbmiti buď chybou či přikloněním k domácímu suf. -ica. -bcb), krbmbčbstvo, krbmbČbstvije 'řízení', krbmbčbstvovaíi 'řídiť.
Exp.: Z csi. knma je rum. círmá 'kormidlo' (Rosetti 1954,41, Tiktin 297), jež bylo zpětně přejato do sin. st. (18. st.) kerma a ukr. kémta tv. Z csl. knmbču je r. kórmcij tv. (Sanskij. seš. 8, 318); asi na území staré Rusi vzniklo csl. kórmčaja kniga "Nomo-kanon, kniha církevních zákonů' jako kalk ř. nr/dáAiov 'kormidlo; Nomokanon"; z rcsl. přejato do b. kormčíja 'kormidelník', přen. 'vůdce' (ale b, kármčíja tv, je pokračováním stsl. tvaru) a kórmčaja {kniga) 'Nomokanon* (Damerau 1960, 87); stejného
původu asi s. krmčija, dial. (Černá Hora, Skok 2, 205) krdmčija t v. Podle Ša n s kého l.c. je z csl. i r. kormilo 'kormidlo'.
el: Psi. *kbrma > b. karma, též kärma (M-B I, 1119), kráma (Duvemois 1889), mk. krma, scb. krma, sin. krma, též km, křnj m., č. kniž. korma z r., slk. kniž. korma rovněž - asi č. prostřednictvím, br. karma, ukr. kormá, r. kormá, dial. korná, karnó, vše 'záď lodi*, b. mk. sch., ukr. st. i 'kormidlo' (v tom významu Častější der. -Í{ä)lo v jsi. Č. slk. ukr. r.).
R. korma, korná 'pyllovitá část nevodu' ap., jež sem řadí Preobr. a SM, či r. dial. korná 'šev kalhot, spojující nohavice', o jejichž přináležitosti sem uvažuje Preobr., sem nepatří, neboť to jsou turcismy, v. BER 3, 212.
Bez jednoznačného výkladu.
■ (1) Psi. * farma < ie. *(s)ker- 'řezať.
(2) Psi. *h>rma < ie. *ku-mer- 'kormidlo'.
(3) a) Psi. *kbrma ~ r. iiQÓftvti 'záď lodi*, b) Sl. *kn>ma < i. KQŮftva.
(1) Nejpravděpodobnější je spojení s ř. xogfjóq 'kmen zbavený větví, kláda, tyč*, ř. poet. xoguoi vavTixoí 'vesla', od něhož se Uší jen rodem a ablau-tem. Pův, by tedy *fa>rma bylo 'primitivní veslo, sloužící na zádi lodi jako kormidlo', odtud i 'záď'
lodi' (o staré reálii a sém. vývoji v. Persson 193 2, 172 pozn., též Schrader-Nehnng 2, 4£2n: původní kormidla byla jen delší a širší vesla). Doložené ř. významy celkem bezpečně zařazují slovo do rodiny ie. *(s)ker- 'řezať (o něm více s.v. korá; v. i Pokorný 938-940). Tento výklad naznačil už Matzenauer, lf 9, 20, i když sám dal přednost výkladu z ř. noá/íva, v. (3b), a dnes se většinou přijímá (Vasmer I, 628, H-K 180, ale už i Holub 111, Petlevová, Etim 1974, 29,
Esukr 3,28n aj.); ESBr 4,271 rovněž uznává spojitost ř. a sl. slov, ale místo na domácí původ z ie. kořene myslí na přejetí ze stbalk. jazyků.
Jako paralela sém.-slovotvorná mohou sloužit der. ie. *(s)kel-'štípat, sekať: lit. kělmas 'pařez ap.', síprus. kalmus 'hůl', ř. oxaX/iác, 'kůl, veslový kolík, vidlice', stangl. helma 'držadlo vesla, kormidlo', něm. Helm 'držadlo kormidla" (výčet v. Vries 1962,230). S gerro. slovy spojil sl. *kbrma Gorjajev 158 a Gorja-jevDop 1, 20, jenž tu viděl variantu jediného kořene * kel-/ker-.
(2) I když nenašel (kromě H-l) přívržence, nelze zcela vyloučit ani výklad Machkův (s.v. kormidlo), jenž spojil *kbrma 'kormidlo' s ř. xofiegvčív 'kormidlovať; za pův. má ř. dial. (Kypr) xofiegř/vai (též Frisk 2,38 a Chantraine 594 mají tento tvar za původní a formy s -/?- vysvětlují disimilací m-n > b-n). Obě slova vyvozuje z nulového stupně ie. *keu-'ohýbať a suf. -mer-, přip. rozšířeného -mr-ä; ve sl. je nutné počítat s přesmykem -mr~ > -rm~. Ma-chek, lp s, 61-64 sem řadil i lit. dial. kumbras, mj. 'zakřivené držadlo kormidla', kumbryti 'kormidlo-
375
kn.ma,
ki-bítia.
vať, ale asi pod vlivem Fraenkela 308 ve slovníku (Machek 1957, 222 a 1968. 278) UŽ lit. slova neuvádí, i když jejich příbuznost není bezpečně vyvrácena. (Podle Chantrainea l.c. je ř. slovo nějaké starobylé přejetí, což ale nevylučuje, že i sl. *kbrma je pod. putovním kulturním slovem.)
Spojení *kbrma s xvfiegv&v uvedl už Otreteki 1939, 153, jenže on s nimi spojil i ř. nQÚ/iva, což je nepravděpodobné. Otrebski i Machek, LP 5, 63 měli za príbuzné i stind. kúbara-, -ri, asi 'pár příčných dřev ve voze', ale sotva právem, v. Mayrho-Fer 1986, 1, 385n.
(3) a) Ve starší literatuře se téměř všeobecně uznávala příbuznost sl. *kbrma s ř. jigópva, noúuvn 'záď', později meton. i 'kormidlo' (Saussure, MSL7,92, Zupítza, KZ 36, 59, MeíUet, RÉS 7,7 aj.); tak i Beraeker 1, 668, který vysvětluje ze suf. -mnä- rozdíl sl. sufixů -ma a -m, -na. Výklad byl opuštěn, protože 'záď' není v ř. slovech význam původní, jde o substantivi-
zací f. adj. Tigo/lVÓC 'krajní' (tak Frisk 2, 606, Chantraine 943-4).
b) Podle Schwyzera, KZ 63,60 je sl. krima ze střf. přejato (tím si vysvětluje, že je jen jsi. a vsi.); k-pokládá za disimilaci ret nic (p-m > k-m). Stejný výklad podal Matzenauer, LF 9,20. Vadí vsi. vokali-zace jeru v podobě -or-.
Zcela nepravděpodobný je názor Trubačevů v, SM 13, 220-2, že jde o slovo totožné s %kwma 'pokrm' (v. kn.irw ,j a že se význam 'kormidlové vesto' vyvinul z magické praxe smočeni kormidlového vesla při nástupu plavby, jež se chápalo jako symbolické usmiřující „nakrmení" vodního živlu. eh
kn>ma2, -y f. 'pokrm, potrava; Nahrung, Speise'
Der.: knmiti 'živit, krmit', též spec. 'kojiť, slovesné jméno krbtnljemje vedle 'krmení' též 'pokrm', ptc. n. pl. krbtnljenaja 'domácí zvířata, určená na výkrm', kn>-mljenikb 'kojenec, malé dítě', krbmilbcb 'pěstoun, vychovatel'; deverb. je i krbmlja 'pokrm, potrava', typ nositi: rsoša; Machek s.v. krmiti upozorňuje na stejný sufix v syn. "pitja, stsl pista; sr. i rježa < *ědja; pref.: nakrbrniti 'nakrmit, nasýtiť s ípf. naltrbmljati tv.; prekrbmiti 'nasytit, vyživit' (k funkci prě- v. SB 1, 167); vbskn>miti 'vyživit, vychovať.
Kom)".: štuždekrbmbmca 'hospitáľ, zvěrokrbmbnikb 'krmič zvěře'.
Exp.: Podle Preobr. 1, 356 je r. kormlěnije z csl., což není nutno předpokládat a nikdo jiný to také neuvádí.
Et.: Psi. *krbmja je nesporně der. od slovesa, rovněž *h>rmb a *kbrma by teoreticky mohla být slovesná jména Oůniž jsou bezpečně prefixáty typu i. pokrm ap.), na druhé straně -m- v *kbrmiti ukazuje, že jde o denom. zejména na -mo- či -má. Ve slov.
jazycích asi splynulo staré *ia>rmb (*kbrma?) s mladšími deverbativy, takže jednotnou formu vykazuje dnes jen sloveso, subst. jsou formálně roztříštěná.
Psi. *kbrmiti > b. kärmja, mk. krmi, sch. sin. krmiti, slk. krmit', č. krmit, hí. kormic, dl. kjarmiš (v plb. jen relikt der. v topon. Karmitz, v. Kaiser, zsi 30, 827), porn. karm'ic, kärm'ic, p. karmii, br. karmíc', ukr. kormýty, r. kormít vše 'krmit, živiť (též dobytek, dítě,..), v jsi. mimo sin. jen spec. 'krmit dobytek7, v b. i 'kojiť.
Příbuzné je snad psi. *skorrm>, *skorma 'tuk, tučné jídlo' (b. dial. skrámá 'smetana', skarmo, skram 'šťáva z pečeného masa*, skrám(a) '(špinavá) mýdlová voda', mk. skrama 'smetana', scsl. skrama 'tuk', sch. skräma 'kapka tuku na tekutině', sin. dial. škránja tv., p. skrom 'zvířecí tuk', rcsl. skramb, str. skorotm 'tučné jídlo', r. ukr. skorom, br. škáram tv., s adj. p. skromný, r. ukr. skorômnyj, br. skarómny 'tučný'), tak Bruckner, KZ 53, 232, Machek 1934, 38, Marty-nov, Etim 1968,17, Vasmer s.v., Petlevová, Etim 1974,16n, i když se v dalším výkladu někdy rozcházejí.
• (1) Psi. *kbrm&l-a < ie. *ker- "krmit, živiť.
(2) Psl. *kbrrm>/-a < ie. *(s)ker- 'rezať.
(3) PsL *kbma> či ie. *kurmo- < gruz, k'urima "proso". (1) Gorjajev 158 spojil psi. *kbrmbj~a s lit. šérti
'krmit (dobytek, koně)*, k němuž patří i lot. sěrt 'krmit, chovať, lit, šeřmen(y)s 'pohřeb(ní hostina)', päšaras 'krmivo, píce' aj., s ř. kóqoc 'sytost, přesycení', xogévwpi (pův. je aor. xogéoai) 'sytím', asi i xovgoq, xovqtj < *xogpoq, pokud 'mladík, dívka' je z *'vychované, vyživené dítě'. Vše z ie. *ker-
'Živit, vychovat, zplodit', v. Pokorný, kam se řadí i lat. Ceres 'bohyně úrody', arm. jer 'potomstvo' aj,, ovšem bez sl. slova; též Fraenkel 975 odmítá zařazeni sl. slov (i lat. Ceres,
creare) do této rodiny. Spojení sl., balt. a ř. slov uznávají Mladenov 265, Georgiev 1958a 31, 40, 1958b 122, 125, BER 3,211, S-A 1955, č. 412, Machek, Sch.-Šewc 627-8 aj.
BER I.e. sem řadí i ir. coirm, cuirm 'pivo', lat. cremor "hustý vývať; jako možnost uvádí spojení sl, kelt. a lat. slav už Peder-sen 1909, l, 168.- K sl. a balt. slovům řadí Loewenthal, WuS 10, 160 i gall. Cormitiae, fr. corme (plod), cormier (strom) 'Sorbus domestica/oskeruše', neboť jde o jedlý druh jeřábu.
Ve sl. musíme počítat s velárním pokračováním ie. palatály, což není ojedinělé (v. gosb aj.), zejména ve slově, v němž následuje r, přesto je důvodem bud' k tomu, že se sl. slovo spojuje jen s ř., ne balt. (tak Solmsen, KZ 35, 483-4), nebo že se balt. a sl. slova vykládají z ie. *sker- 'Živiť (tak Brückner, KZ 51, 232 i Brückner 220, Martynov, Etim 1968, 17, zejména kvůli sl.
376
1
kri.ma2
krb/jbiio
*skormb\ rozdíl sL sk- : lit. š- je stejný jako např. v sL skačiti, skakatí: ttt. šókti).
Suf. -ma vykládá Machek z *-mnä vzhledem k lit. šer-men-ys.
(2) Rovněž ze *(s)ker-, ale ve významu 'řezat', vykládají *kt>rmb Krček 1907, 128 aj., jako možnost Berneker i, 668n, nyní Petlevová, Ettro 1974,16-31, SM 13,222, aj. Sém. východisko *(s)kr~mn-äjo~ se chápe různě: SM l.c. jako 'odřezek, uřezaný kus jídla', Šumán, AslPh 30,303 vykládá význam 'píce'«- 'seno' s- 'posekaná, uřezaná tráva', kdežto Petlevová l.c vychází ze 'sečka, na drobno posekaná píce' {*skormb, -a je podle ní příbuzné jen kořenem, ale motivaci má jinou: 'odříznutá vrstva zvířecího tuku').
(3) Za kulturní stěhovavé slovo, původem z Kavkazu, pokládá *kbrmb Treimer, Orbis 10, 504-6. Posledním pramenem je prý gruz. k'urima 'druh prosa*. Protože proso patřilo k nej starším druhům obilí, vyvinul se tu i vyznán 'pokrm', napr. vasyr. kurmatu, kurummaiu (s asyr. slovy spojil sl. *h>rmb
UŽ SchOtt, SbHirt 70, 87). Z Kavkazu či Malé Asie bylo přejato i do romštiny, sr. cik. thurmin "proso, kaše' (v Čechách), kurmi 'pokrm' (v Polsku), khormi 'jáhlová kaše' (v Rusku, -o-vlivem r. komi). sh
-krbpití v. ískrapiri
krbvb, krhve f. 'krev; Bluť
Ve spojeni točenije krbve 'krvotok', knvb točešti 'trpící krvotokem', kn>vi (kr&vbtnb) prolijanije 'kr-veprolití', krbvb měsei 'krvesmilník'.
Der.: adj. krbvbtib 'krvavý', beskrbvbnb 'bez krve, nekrvavý', krzvavb 'krvavý', okrbvaviíi 'zkrvavit, zranit do krve'.
Komp.; *kľbVOtOČÍtÍ 'trpět krvotokem' (SJS; dolož, je však jen substantivizované ptc. krbvotočeštija (ř. ij uíftooQOOô-<7a), což není důvod k rekonstrukci slovesa, v. Bláhová, Slávia 58, 345), krbvotočenije 'krvotok' (ř. bime aí/iazoc,), krbvoto-čica 'žena trpící krvotokem' (ř. aífmgQooôan), adj. krb-voíočivb 'trpící krvotokem' (ř. táuoQoo&v), krbvojadeni-je 'krvelačnosť (ř. tô aíftopógov), krbvojadivb 'krvelač-ný' (ř. aiuopógoc}, krbvopivb 'pijící krev, krvežíznivý'
(ř. (ti/ionóirjo).
Et: Psi. *kryjkrbVb, všesl.: b. kráv, dial. kräf (BDial 3, 94; 6,187), kräf (BDial 6, 45), karf (BDial 8,259), mk. krv, sch. krv, dial. kri, sin. kri, dial. křv (Plet), slk, krv, dial. krá (Orlovský, Kálal), kref (Buffa), č. krev, dial, křiv, křiv, hl. krej, st. krei, krew (Sch.-šewc), dl. kšej, plb. kärôijkrái(PS), pomsln. Ará~(Lorentz),kra(PWb), kaš. krev (Sychta), stp. p. krew, kry, dial. krej (SW),
stbr. krov (Skaryna), br. krou, ukr. krov, dial. křiv, str. krbvb, krovb (StrS), r. krov', vše 'krev', dále 'pokrevní příbuzenství* (sin. str.), 'krevní msta' (sch. dial.), 'krveprolití, vražda' (str. krovh), 'krvotok u žen', 'voda z tajícího sněhu' (r. dial.), aj. V der. ve všech sl. jaz. a jejich dialektech v názvech rostlin, nejčastěji červené kvetou-cich nebo hub a živočichů s timto zbarvením.
• (1) Psi. *kryfkrbvb 'kiev' < ie. *krti-/*kreu(ff)- 'krev,
syrové krvavé maso'. Psi. *kry, kn>vb}e pokračováním ie. kořene, který je i ve stind. kravíš- 'syrové maso', av. xru- f. 'krvavé syrové maso', ř. xoéaq 'maso', střir. crú 'krev', stprus. krawicm tv„ lit. kraujas tv., lot. kreve 'sražená krev, strup', se zbytky ie. -r-j-n- heteroklise ve stind. kru--rá- 'krvavý', av. xrúra- tv., kymer. crau 'krev', lat. cruor 'sražená krev', stisl. krár 'syrový, neuvařený',
Sthn. (h)rč- tv. (MEW 144, Meillet 1902, 205 a MSL 15, 262, Bern. 1, 632, Pokorný 62 ln, Vasmer 1,665, Mayrhofer 1956, 1, 277, Mayrhofer 1986, l,41t,Chantraine 580 aj.). Ve většině sl.
jazyků byl nom. sg. vytlačen akuzativem sg., podobně jako v stsl. brbvb 'brva, obočí* (v. nn.vi>)nebo v cn>-ky : čľbkhvb 'shromáždění, sbor' (v. cn.ky).
Lottner, kz 7, (1858), 182 za předpokladu téhož ie. koř. spojuje s gót. kráiv, sthn. ráo, něm. roh 'syrový' s pův. významem 'zčervenat, být červený'. Podobně Meriingen 1955,14, který spojuje s r. XQtáq 'barva' aj. Spojení 'krev' : '(Červená) barva' není ojedinělé, v. stisl. ro&ra 'krev' vedle rjdtir 'červený'. Od téhož ie. kořene jako krbvb je snad i sl. krása 'barva' (v. krása). Kromě toho množství der. *kry ve sl. jaz. i pokračování ie. *kru~ v nesl. jaz. slouží často jako označení rostlin nebo živočichů červené barvy; kromě ní je s krví nic nespojuje (podrobněji v. Valčáková, Stavia 63, 426-9). pv
krbzbno, -a n. 'krzno, kožešinový oděv; Pelzkleid' (ix
VencNik)
Et: Psi. *kbrzbno > mk. krzno, sch. krzno, krzno, arch. i krzan (Rj), sin, krzno, stč. č. krzno, ukr., r. arch. kórzno, str. korzno, korhzno, korozno, ko-roznb (StrS), s významy 'kožešina, kůže' (mk. sch. sin.), 'svrchní oděv z kůže nebo kožešiny, příp. kožešinou podšitý a zdobený*, (sch. stč. č. ukr. r. str.), 'drahocenný oděv', 'závěs u lůžka' (obojí sch. Rj).
Slk. grzno, arch. dial. i grzna (Kálal) 'kožešina' je přejato z maď. gerezna tv.; macĹ. slovo je z jsi. jazyků (Bern. 1,671, Bezlaj 2, 105).
Slovo nejasné, žádný z výkladů neuspokojuje.
• (1) Psi. *kbrzbno přejato z neznámého pramene.
(2) Psi. "kbrzbno ~ psi. *kbrziti, *kbrzati.
(3) Psi. *kbrzbno < ie. *fer-|- < ie. *(s)ker- 'řezat, krájet'.
377
kn>7Mio
krbstijani.
(1) Za putovní slovo, které se do si. jazyků rozšířilo ze Sibiře, pokládá psi. *1a>rzbno Hansen, ZslPh 18, 331 7; přesný pramen přejetí ani jeho cesty však nejsou známy (v. Sobolevskij, AstPh 33,47Sn). Hansen o.e. je srovnává s tung. karadi 'druh veverčí kožešiny' a sogd. kr 'z 'kh 'kožich*, Bezlaj I.e. s oset. kaerc 'kožich', het. kurša- 'useň, kůže*. Machek s.v. krzna předpokládá, že to byl plášť panský, drahý a že jeho název byl odvozen ze slova, které je s uvedeným het. názvem příbuzné,
Psi. *k&rzbno bylo už před 9. stol přejato do sthn. stsas. hm-sin na 'kožich'; jak piše Schwarz, AslPh 40, 292, název rozšířili obchodnici s kožešinami, jejichž existencí potvrzuji i historické prameny. Shodně KJuge a E WD s.v. Kürschner, Vasmer 1,626 aj. Z germ. jazyku přešlo dále do vglat. crosina, cmsina, crosna 'druh pláště nebo oděvu'.
Neopodstatněný a nyní všeobecně odmítaný je názor, že psi. *khTZbno bylo přejato ze sthn. (zastával jej Mikl. 1867, 103, Hirt, PBB 23, 334 a ještě H-L s.v. krzno; H-K. je pokládá za přejetí z vglat. crusina 'druh pláště').
(2) Za slovo domácího původu považuje *k&rzb-no Kiparsky 1934,98; spojuje je se sch. křzati 'obrousit, opotrebovať, sin. křzati 'špatné krájeť, kŕžati, kržljati 'řezáním znetvořit*. Také Trubačev, SM 13, 244 je řadí k těmto slovům (psi. *kbrziti, *kbrzati); pokládá však za výchozí význam 'plášť' 'kožešinový plást" -» 'kožešina'), který se spínal na hrudi. Sém. souvislost opírá o předpoklad, že psi. *h>rzati je z *ko-vbrzati 'vázat, plésť (současně připouští, že *h>rzati může být i onom.). Sém. nepřesvědčuje (v. Žuravlev, Etim 1988-1990, 86).
(3) Za pokračování ie. *{s)ker- 'řezat, krájeť pokládá psi. *kbrzbrto Mladenov, SbNU 25,68; k tomuto kořeni, rozšířenému o palatální veláru, je řadí í Pokorný 943, který sem řadí i střir. crocann, nir. croice-anri 'kůže, pleť' (spojeni s keit. slovy má už Ernault, cit. podle Stokese, BB 23, 46, dále Zupitza, KZ 36, 240 aj.), což odmítá Pedersen 1909,1,160, Petersson 1922,27n, Vasmer i.e., Trubačev I.e. aj. Abajev 1, 582 při výkladu oset. kaerc 'kožich' uvádí jako nejistou domněnku, že by oset. slovo mohlo být příbuzné se sl. *(s)kora a *kbrzbno a vše by mohlo být odvozeno z ie. *(s)ker~.
Petersson 1922, 30 má za příbuzné ř. xaoa&óc, 'třasné, lemováni oděvu', to však je podle Friska 2, 25 technický výraz neznámého původu. ŽŠ
krLstijant, -a m. 'křesťan; Christ'
Vedle o-kmenové flexe (nom. pl. -janí) se objevuje v rkp. od 12. stol. i tvar přikloněný k sl. obyvatelskému sufixu v pl. -Jane a ojed. i sg. -janim (Ix Stipr, v. SJS), který později v csl. převládl.
Var.: krbstijaninb (v. výše), christijanb (Supr a csl.).
Der.: krbstijanyn'i 'křesťanka'; krbstijamstvo 'křesťanství' i 'křesťanstvo'; adj. krbstijanbskb, chri-'křesťanský* s adv. christijaribsky (Služ).
Adj. krbstijanyi 'křesťanský' s adv. krbstijaně neni
vlastně der., ale pokračování pův, adjektivu! funkce lat. Christia-mts. Podle Griinenthala, ZslPh 9, 380 je adj. funkce ve sl. původní, což není nutné předpokládat, protože sl. převzala z lat. už obě funkce - subst. i adj.
Exp.: Rozšířeni ve sl. jazycích v. EL Ze stsl. je m ad. kěresz-tyén, kérěsztény, keresněny 'křesťan' (Beke, FUF 24, 257 aj.). Podle Kisse, Annales 4, Spatří keresztény k mladším přejetím od Slovanů záp. liturgie, kdežto kereszi 'kříž' patří do starší vrstvy sl.-byzantského původu.
EL: Rozšířeno do všech sl. jazyků; b. st. krästjanin (BER 3, 60 uvádí též z Banálu krást(i)jányn 'katolík'), dnes
spis. b. mk. christijánin, sch. pravosl. hriščanin, dial. /■/-, katol. křšcanin, vlivem rotn. nový přizvuk kršcanin, krstjänin, Brodnjak 167 uvádí zřejmě novější s. hris-tijanin a charv. kristijanin (charv. dial. krstijän, kerstijän 'člověk'je přejaté z benátského crísiiano tv., v. Skok 2, 197), sin. kristjän, dial. krščän, slk. i stslk. kresťan, ojed. stslk. kresťanin HSSlk, stč. č. křesťan, hl. křesčan, st. khřes-č(if)an, dl. kšesčijan, porn. xřescějon, p. chrzešcija-nin, stp. a dial. krzešcijan(in) ap. (ze stč. je vykládají SW a Sfawskt 1, 86, ale to se patrně týká jen formy krzescijm), br. chryscijanin, ukr. chrystyjányn i -ýn, r. christianin, sL -{f)ánin, vše 'křesťan', r. kresťjánin od 14. st. '(nevolný) rolník'.
Pro posun významu 'křesťan' -* 'rolník* upozorňují Bern., Skok aj. na častý posun 'křesťan' > 'člověk vůbec1 v rom. jazycích, v sch., sin., střb. (napr. v Pajsiově sb., v. BER 3,60) aj., ale v r. šlo spíše o vyjádřeni rozdílu mezi pohanskými vládci a křesťanskými zemědělskými poddanými v době tatarského jha; tak roj. Sprinčak, RJŠk 17, 6, U5-6, věcně v. Struve, SbRlnst I, 464-472.
Cesta přejetí není jednoznačně určitelná, může jich být i víc. Asi jde o přejetí z lat. Christianus 'křesťan, křesťanský', vzhledem k tomu, že i jeho opoz. pogamje z lat. Předpokladu přejetí přes sthn. christjäni, kr-, christäni (tak Bern. 1, 635, Machek s.v., Sch.-Sewc 696, Slawski 1, 86n) brání prízvuk (v. Skok, RÉS 7,193, Titz, Slávia 9, 26, Skok 2, 197, Vasmer I, 662), je OVŠem třeba říci, že pro stč., jež mela jako sthn. prízvuk na 1. slabice, tato závada neplatí. V každém případě se dnes předpokládá, že jde o přejetí už z doby předey-rilometodějské, později upravené pod řeckým vlivem. U tvarů na chris- nelze rozhodnout, zda jde o samostatné přejetí z ř. (tak Vasmer 3,272) či o úpravu starší formy. Je nesporné, že násloví u jména Kristova (Chri-, Chrb-, Krb-), názvu kříže (v. krusti.), křtu
378
krbstijant
kxbstfc
(v. kihsfiú) i křesťana na sebe vzájemně působila. Přehled různých možných cest přejetí v. Kiparsky 1934, 233-236. eh
krbstiti, -itb, krtíšto pf. 'pokřtít; taufen' V ojed. případech i ipf. Var.: chrbStill (Christ).
Der.: ipf. krbštati tv.; ptc. nekrbšterib 'nepokřtěný', slovesné jm. krbšíenije 'křest', též 'mytí, umývání' (k. stbklěnicamb i čbvanorm), kalk ř. firnixiopóc,, jež má oba významy; jen ve Fris kťbSíb (psáno crezť) 'křest'; krbSti-teľb 'Křtitel' (jen jako přízvisko sv. Jana Křtitele), krbStilo 'křtitelnice', krbstilište tv. (obojí v Const); nekrbstbnb 'nekřesťanský, pekelný'.
Komp.: novokrbštenb 'neofyta, novokřtěnec'.
Exp.: V. Et, zde jen uvedeme cirk. termíny: r. kreščénije, ukr. chreščénnja, br. chryščěnne, b. kráslénie, rak. s. krštenje, vše 'křest*, příp. 'Hromnice' (r.).
Et: Stsl. krbstiti odpovídá (až na rozdíl vidu, přešlo všude k ipf.) b. krästja, mk. krsti, sch. křstiti, sin. krstili i krstili, slk. krstiť, č. křtít, hl. křčič, hovor. kčič, ščič ap., dl. krčíš (dnes dupiš z něm., sr. i plb. dppo křest'), porn. xřcěc, stp. krzcič, kršcič, p. chrzcič, kaš. chcic, krzcic, chrscic, br. chryscíc', ukr. chřesty ty, r. kresliť, dial. kstíť, vše 'křtít'; b. mk. srb. r. 'křižovat' v. I.íiaIi,.
Nesporně souvisí s krbstb, ale je obtížné rozhodnout, zda jde o sl. der. od knstb či o samostatné přejetí ze sthn.
Nepřesvědčuje Kiparsky 1934, 234, jenž chrbstiti pokládá za přejetí ze sthn. *khristian, kdežto knsti-ti 'križovať i 'křtiť za denom. od krbstb 'kříž'. Slovesa pro 'křtíť mají zřejmě jednotný původ a jejich různé násloví obráží kolísání u krbstbjchrbsth, krbstijamjchr-.
Snad přejetí ze sthn. výrazu pro 'křtíť, náhodou nedoloženého (je střhn. kristen(en), stnord. kristna 'učinit křesťanem', stangl. cristnian 'biřmovat'); tak Klich, 1927, I02n, Machek s.v. křest, Knobloch, SSlav 12, 240n aj. Spíše než der. z jména Krista (tak Machek) jde v germ. jazycích o přejetí lat. *christianare 'dělat křesťanem' > francké *kristian-jan, jeho zkrácená forma *cristian > sl. krbstiti (tak Knobloch
I.C.).
Pokud jde o denom. z knstb, není nadějné vyjít z významu 'kříž' (pokřtít pokrižováním, tak Mikl. 1876, 29n), spíše by mohlo jít o der. zejména Krista (tak Vaillant v Meillet 1934, 515), a to na základě staro-křesfanské představy Christianus = alter Christus, čili šlo by o denom. s faktitivní funkcí *'učinit (druhým) Kristem' (Konzal rkp). Trochu problema-
tičtější je výklad Skokův (RÉS 7,193n, pod. Skok 2,197): pro 'pokřtít' vychází z významu 'křesťan' (*'učinit křesťanem') a proto soudil, že krbstiti je sice der. od sl. krbstb, ale to je lid.-et. desuhxace sl. krbsťijanim, jež je doložena např. v sch. (Bosna) křst 'křesťan' (sr. i výše uvedené stsl. nekrbstbnb 'nekřesťanský, ďábelský'). Tím zároveň odmítá vliv sthn. na nejstarší sl. křesťanskou terminologii, kterou hledá (jako už dřív Jagié 1913, 203) na Balkáně. eh
krfíSí h. -a m. 'kříž; Kreuz' Var.: chrbStb (csl.).
Der.: adj. rel. krbstovb, krbstbnb a kontaminací obou krbstovbrtb; krbstiti 'dělat kříž', pf. prěkrbstiti (se) 'udělat kříž, pokřižovat (se)' s novějším ipf. prěkrbštati tv.; raskrbstiti 'ukřižovat' (pref. podle raspgti tv.?).
Stsl. okrbstb 'okolo, kolem', jež se sem většinou řadí, je asi jiného původu, v. okrbstb.
Komp.: srědokrbsiije, srědochr- 'střed velikého postu (quadragesimy)', sr. i srědopostije tv.; komp. s krbstb pochopíme z pravoslavného zvyku zapékat dřevěný křížek do pečiva o 4. neděli postní (v. Dal' 4, 480); spřežkou je adv.
krbstaobrazbno 'znamením kříže' (lx csl.).
Exp.: Z csl. vykládá r. křest Vasmer 1, 661, protože jinak bychom prý čekali -e- (to je ale doloženo v dial.); z csl. i r. sre-dokréstje, seredokréstje, dial. serdochrěstje 'střed velikého půstu' a sredokrěstnaja, dial. serdochrestnaja (vše Dal' 4, 480) a sere-dochrěstnaja (Preobr. 2, 279) '4. neděle velikého půstu'; tv. i krestopoklónnaja nedélja (Daf 2, 493); z csl. i kresloobráznyj 'podobný kříži', krestovozdvíženskij atd., v. Preobr. 1, 383. Z csl. chr- snad ukr. chřest. Ze stsl. i maď. kereszt 'křiž', v. MTESz 2, 457n, Kiss, Annalcs 4, 6 aj.
Et: Mimo stsl. též v b. krást, mk. krst, sch. (pravost
a řeckokatol., v. Kiparsky 1934, 234) kfst, ukr. chřest,
i. křest, dial. chřest (v. i Exp.). V ostatních jaz. a u sch. katolíků má pokračování stsl. krbstb význam 'křesť (v. krbstiti), a 'kříž' se tam nazývá křiž ap. (v. krizi.).
Posledním pramenem je ř. Xóiaxóq, pův. 'pomazaný' (o vládci), kalk hebr. másiah, přejaté do stsl. v temže významu ve VT, v NT jako mesiášský titul Ježíšův, který se křesťanům stal Ježíšovým druhým jménem: Christb, Christosb. Tvar Kristb asi z lat. Christus. Tvary s -b- (Chrbstb, v SJS dolož, jen Chrbstb) předpokládají přejetí z -ř-, tedy ze sthn. Crist, Krist, Christ (tak Bern. 1, 634, všeobecně se přijímá); kontaminací uvedených tvarů Chrbstosb (psáno Chrb-). Zdá se tedy, že věrozvěsti přišli na Velkou Moravu s názvem Krista, přejatým z ř., ale setkali se tu s už existujícím přejetím ze sthn., načež došlo ke kontaminaci obou typů. K tomu přistoupil i pozdější grecizující vliv.
379
krbstb
kuditi
Jméno Krista se vyskytuje v stsl. der. (Christovb, Christosovb, Christovhttb, Chrb-) a komp. (Christo-borbcb 'bojovník proti Kristu* (ř. xoioxopáxos;), -íju-bivh, -Ijubivbna, -ljubbrn>, -ljubbcb 'milující Krista' (ř. tpiAóxQHnoc.), -nenavidbm, 'nenávidějíci Krista' -ubiist-vo 'zabití Krista' (ř. xgwxiovícl)); přesný tvar jména nelze udat, téměř vždy se píše jen s titlou.
Vznik významu 'kříž' není dostatečně objasněn. Sém. vývoj 'Kristus* —» 'Kristus na kříži' - ► 'kříž1 by potřeboval určitý čas, ale stsl. krbstb od samého začátku označuje jen kříž jako popravčí nástroj, nikdy krucifix. To lze vysvětlit tím, že se Slované s křížem jako nástrojem římských poprav nesetkali. Použití názvu Krista pro kříž vysvětluje 1. Němec (rkp.) tím, že kříž jako křesťanský symbol chápali pohanští Slované jako modlu křesťanského božstva- Krista. Jinak Skok, RÉS 7, 195: vychází sice také ze symboliky Krista na kříži jako vítězství křesťanství, ale z faktu, že se křesťanské domy označovaly jeho ř. monogramem X, chápaným jako znamení kříže. Tak i HER 353. V každém případě se uznává, že význam 'kříž' je až sl. inovace, neboť jej mimo sl. u pokračování názvu Krista nikde nenalézáme.
Z toho důvodu se vyskytly i hlasy, pochybující o původu ze jména Kristova. Korš, SbDrinov 56 (cit. z Vasmera 1, 662) vykládal krbstb jako přejetí ze slhn. chriuz *kříž', formálně přikloněné k názvu Krista. eh
kiicija, -ije f. 'kašovité jídlo; breiartige Speise* (2x Supr)
Stsl. kucija je za ř. t« ftgextá 'pokrm anachoretů, chléb rozmočený ve vodě* (Stephanus 3, 406).
el: Je i b. dial. kučjá, kučá (Gerov), sch. st. a dial.
kutíja (Elezovié, Jsi F 14, 195 označuje jako přejetí z tur. v 17. stol.), Č. dial. kucija (Bělič 1954, Svěrák 1966), gucija (Kolaja) < p., p. St. a dial. kucja, kutia (SJP, Karlowicz), kucia, kucyja, kutja, kutia, kutyja (SW) < ukr, br.; br. kuccjá, dial. i kucjá (SBrH, TurSl), stukr. kútja (žel.), ukr. kutjá, kutýcja (Hrin.), str. kutbja, kutija (StrS), r. kutjá, dial. kutjá (SRNG 16, 179), kutéjka (SRNG 16, I67)kutnjá (SRNG 16, 172), 'kaše nebo kašovité jídlo z rýže, obilovin či luštěnin, často připravované s rozinkami a medem, obřadní pokrm štědrovečerní či novoroční' (p. dial., br., br. dial., stukr., ukr., str., f. dial.) nebo 'jídlo při smutečních hostinách' (sch. dial., p. dial., br. dial., str., r., r. dial.), ale i 'běžný nenáročný pokrm', 'postní jídlo' (č. dial., r. dial.) ap.
O funkci vsi. a í. slov jako názvů obřadního jídla v. Desnieka-ja, SUaz IX, 82u.
V stsl., b. a vsi. jde o přejetí z nř. xovxxi(ov), pl. xovxxiá 'bob', které je z ř. xóxxoq 'zrno' (Brůckner, AslPh 9, 168, Korš, AslPh 9, 514n, Karlowicz 1894, 320n, Můrko, WuS 2, 137, Vasmer 1907, I06n, Bern. I, 654, Brůckner 279, Vasmer 1, 707, Isačenko, ZS1 2, 502n, Stewski 3, 444). Z vsi. jaz. je přejato do p. (Stawski i.c) a odtud do č. (Machek s.v. kucija). Z br. kuccja nebo z p. kucia převzaly slovo i balt. jaz, sr. lit. kučios, kuocios 'vánoční jídlo', lot. kuokes 'ječmenné kroupy' (Fraenkel 304). Poněvadž zrno, semeno je ve všech případech dominantní součástí uvedených pokrmů, lze tento výklad pokládat za hodnověrný.
Také Matzenauer 1870, 232 pokládá slovo za přejaté z ř., má však na mysli jinou motivaci: spojuje sl. kucija s ř. xoxecbv 'nápoj, jehož hlavní součástí byla ječná mouka, kozí sýr, vino a med' (< ie. *keuk-,
*kuk~, 'míchat, promíchat, víriť, v. Pokorný 597).
Sporný je původ sch. kutíja, které již Elezovié označuje za tur. přejetí ze 17, stol. Sém. blízký je ojedinělý výklad Kannistův (Kannisto, FUF 17, 134), který spojuje sch. slovo s tur. kůca 'postní jídlo'. pv
kuditi, kuditi. 'hanět, tupit; schmahen'
Der.: pokuždenije 'pokárání, napomenutí'; proku-diti 'zničit, poškodit; potupit, zneuctiť, ipf. prokuž-dati, dolož, jen ptc. préz. akt. prokuždajei 'zhoubce, škůdce', prokuda 'záhuba, zkáza; poskvrnění', pro-kudbtib 'škodlivý', prokudbttikb 'zhoubce, ničitel, škůdce'.
El: Psi. kuditi > b. dial. kúdja (RBKJE), kúda (BDial 3, 94), kúdim (BDiat l. 253, BDial 3, 235), mk. kudi, sch. kuditi, sin. st. a dial. kuditi (Plet.), slk. st. kuditi (Jg), dial. kudiť (Kálal), č. dial. (vč.) jen pref. vejkudovat
(Machek 1968, 304), Str. kuditi (StrS), r. dial. kůdiť
(SRNG), vše (kromě r. dial.) 'hanit, kárat, pomlouvat', 'nutit, přemlouvat' (r. dial.), 'vyčítat někomu něco' (sch, sin. dial, č. dial).
Psi. kuditi je derivát psi. substantiva *kuck>l*kudb, doloženého v r.: str. foíď'vule, přání' (StrS), r. arch. a dial. kud, kud 'zlý duch, satan; čarování, věštění, magie' (Dar, SRNG). Příbuzné je i psi. *kudo, jež má kontinuanty v několika sl jazycích: sch. dial. kůdoš 'viník, provinilec' (RSAN), p. dial. kudyš 'zlý duch, ďábel' (SW), str. kudes 'čáry, čarodějnictví; předmět čarování, přinášející podle pověry neštěstí; kouzelník, čaroděj' (StrS), r. dial. kudesá 'kouzla, čáry' (Daľ), kudés' tv. a 'věštba, hádání* (SRNG), kudesy 'sváteční vánoční zábava; Vánoce; novoroční slavnost s maskami' (SRNG), r. kúdes, díal. kudés 'člověk v masce, ve škrabošce' (Dal). Je zastoupeno i v hyd-
380
kuditi
kiikuľb
ronymech (podle Němce, Slávia 57, 245, pom. 21 jde o názvy odlehlých lokalit, jimž se připisovalo spojení se zlými duchy): sch. Kudoš, jméno potoka ve Slavoniji (Rj) a r. Kudo název jezera v pskovské gubernii (Vasmer 1961, 2, 585).
Vedle výrazů s poč. ku- jsou doloženy i vsi. výrazy s gu-, které by se daiy hodnotit jako znělé varianty téhož kořene (tyto výrazy spojuje s kuditi už Geitter, LF 3, 37, MLP 149, Brückner, KZ 46, 235): resf. gudisi (MLP), br. dial. húdzic', húdzici (SBrH), ukr. húdyty, r. dial. gúdiť (DaF, SRNG), vše 'odsuzovat, hanět ap.' Většinou se však soudí, že jde o kontinuanty ie, *geu{H)- 'zvučet, hlučet' a význam 'haniť je druhotný (Bemeker 1, 340, Vasmer 1, 3 ] 8, Rudnyc'kyj 1,7S6n aj.). Tento názor není zcela přesvědčivý, a to především proto, že nebere v úvahu přízvukové rozdíly mezi významy 'haněť a 'zvučet'. Na rozdíl od vsi. slov s významem 'zvučel ap.7 mají výrazy s významem 'haniť prízvuk shodný důsledně s přízvukem rodiny kud-, tj. na koř. -u-.
Formální symetrie dvou slovních hnízd kudoj čudo, kudbjčuďb, kuditijčuditi (v. čudo) podporuje domněnku o jejich společném původu; přesvědčivá etymologie však zatím není (jak říká i Otkupščikov 1967,
132).
• Psi. kuditi < ie. *keu(H)d- 'křičet ap,'
Většina autorů se kloní k názoru, že psi. kuditi (původně snad 'škodit čarováním' ^ 'proklínat' -# 'spílat') je odvozeno od ie. koř. *keu(fí)d- 'křičet', s nímž bývá spojováno i stind. kutsáyati 'haní, uráží'
(ovšem Mayrhofer 1986, I, 365 pokládá toto sloveso za stind. novotvar a pochybuje o jeho dalších ie. responzích), nper. «/--köhidan tv,, ř. xuôá(eiv 'hanit, tupit ap.', sthn. stsas. hose (< *küd-sko-) 'hanění, potupa, posměch', střhn. hiuje 'drzý, smělý*, ftiujen 'opovážit se, osmělit se*, ags. hosp 'výtka, potupa, urážka* (Zupitza 1896,
117, Bemeker 1,638, S-A 1955, č. 417, Vasmer 1,68 i, Chantraine
595aj). Snad sem patří i výrazy s poč. s-, jako stisl. skuta, skuti 'posměch, pohana', střangl. schüten 'volat, kričeť, angl. shout tv., jež sem řadí Pokorný 596 a JÓhannesson 206 (jinak má Skeat 558).
Trubačev, SM 13,83n pokládá rodiny sl. čudo i kudo za odvozené od íe. kořene *(s)keu- 'vnímat, cítit ap.*, který je i v psi. čuti (v. íuti), přičemž jak -ou-v kořeni, tak významy rodiny kud- mohlo podle něj nepřímo ovlivnit sloveso kovaíi, vztahující se nejen ke kovářskému řemeslu, ale i k čarování (v. kovatí). Není však zcela jasné, proč by sloveso kovati formálně a významově ovlivnilo takto výrazně pouze část slovní rodiny.
Spojení sl, kuditi s lil. skaudéti "boleť, skus t i 'žalovat ap.' (Zubatý, AslPh 15,479, Machek 1968,304) není příliš pravděpodobné (sr. Fraenkel 798, 823), osamocený je výklad sl. kuditi z koř. chud- (Brückner, KZ 51, 23In). tik
fcujati. Míjajeth 'reptat; murren' (lx Supr Hom)
V csl. je vedle kujati 'mručet' doloženo i subst. kwba 'žárlivost, závisť (MLP).
Et.: Psi. kujati (se) > ch. dial. kujati se 'hněvat se, durdit se' (RSAN), sch. arch. i 'přetvařovat se' (Rj), sch. kuja 'zlá, zlostná žena' (RSAN), sin. kujati se 'hněvat se, durdit se' a 'mluvit rozhořčeně, nevrle', zř. 'hádat se, vzpírat se* (SSKJ), sin. dial. kúja 'hněv, vzdor3 (Plet), br. dial. kujá 'zlostná žena' (TurSl), ukr. st. kujá 'mrzout, bručoun* (Hrm., žel.), rcsl. str. kujati 'reptat, bručet; povýšeně se hádať
(Srez., StrS).
Psi. kujati (se) je sloveso onom. původu podobně jako např. sl. kukali 'kukat; naříkat', kavbka ap., lze je srovnat s paralelně utvořeným stind. käuti 'křičí', ř. xtúKĎ&iv 'křičet, bědovat*, sthn, huwo 'sova', něm.
Eule tv. aj. (Wood, IF 22, 153, Bemeker 1, 638, S-A 1955, č. 415, Skok 2, 224, Pokorný 535n, SM 13, 85 aj.).
Někteří autoři ovšem nevidí v kujati (se) onomatopoikum a vysvětlují je jinak. Kurkinová, Etím 1982, 13n a Bezlaj 2, 108 zahrnují kontinuanty psi. kujati (se) 'reptať do (spiše homo-nymní) rodiny jsi. slov s významy 'být nemocen, postonávat; dřímat, klimbat' (sch.): 'slábnout* (sin.) ap., kterou spojují se slovní rodinou s významem 'hýbat se, kolébat se ap.' (v. naky-npti). hk
kuklili., -ija m. '(mnišská) kápě, kapuce; Kappe' (Euch Bcn)
V Euch lx (omylem?) i kokufb t v.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně r. kúkol, str. i kukulb, kukblb 'mnišská kapuce* (Vasmer, IzvORJS 12, 2, 249, Vasmer 1, 685), odtud snad br. kukal tv. (TSBr je však má za přejeti z lat.). Podle BER 3,99 je z csl. i rum. cucúíiu tv., nemůžeme však vyloučit ani přejetí ze střř. y.omcovkiov tv.; sr. Tiktin 448.
EL: Přejato ze střř. xomoúkkv., xovxoúÁAiov '(mnišská) kapuce' (Vasmer 1907, 249), které je z lat. cucullus 'kapuce přišitá k oděvu*, vglat. cuculla, Cuculio t V. (Matzenauer 1870, 226, Bern. 1, 640 aj.).
Za přímé přejetí z lat. pokládá Bezlaj 2, I08n sin. st. kukúla 'kapuce', sch. kukulj, kůkulja, kukůřjica tv., kdežto mk. kukul 'kapuce, chochol' má za přejetí ze střř. Skok 2, 228 chápe uvedená sch. slova jako přejetí z lat. italským prostřednictvím. Slovo rozšířené na celém Balkáně (je i v alb. a rum.), u něhož je těžké určit cestu přejeti.
Slk. stč. č. kukla, st č. i kukle s význ. 'pokrývka hlavy, kapuce', č. st. 'veliký Šátek, zahalujíc! hlavu a ramena', č. dial. i 'šátek na hlavu'je přejato buď přímo z vglat. cuculla nebo prostřednictvím sthn. cuculä, citgulá, střhn. kugel, guget 'kapuce, čepice' (Machek s.v. kukla), R kukla, kukla 'kapuce' je pravděpodobně ze stč. (Slawski 3, 331). Podoby s počátečním g- (b. gúgla, mk. gugla 'kožešinová čepice, kapuce', sch. gúgla 'čepice, kapuce".
381
AKADÉMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY Ústav pro jazyk český etymologické oddileni 602 00 Brno, Veveŕi 97
kukulb
km» í,
sin. gügla 'čepice1, ukr. dial. gúglja 'druh peleriny s kapuci') ukazuji na prostřednictví germ. nebo rom. (v. Siawski I.e., Bezlaj I.e., Str.-Tempsová 1963, 133). ŽŠ
kumin>, -a m. 'modla; Götzenbild'
V Supr i tvary s koncovkami j'o-kmenovými (nom. sg. a gen. pl. kumirb, dat. pl. kumiremb, ak. pl. kumirg) ň i'-kmenovými (nom. pl. kumirije), Lvov, Etim 1965, 190, považuje jednoznačné i-kmenovou formu za prímami.
V střb. doložena i podoba kurněn,, kterou považuje Ľvov, o.c 193 za sekundárni, vzniklou vlivem subst. na -měn (napr. lice-měn, ap.).
Ve spojení kumiromb siugovanije 'modloslužba'.
Der.: kumirbnica 'pohanský chrám', kumirbskb 'týkající se modly', 'modlářský, modloslužebnický'.
Kom]).: kumirosluženije 'modloslužba' (ř. eióeoXolax-Qeía), kumiroslužbnikb, kumirosiužiteh 'modloslužebník* (ŕ. dóíoXoXázoní;), kumirožrbtvbnb 'obětovaný modlám' (ř. dô<oXó$vzoc.).
Exp.: Z csl. bylo přejato r. kumir 'modla* (Vasmer 1, 692 aj.), snad i br, a ukr. (nejedná-li se o přejetí z r.), a v 19. stol. jako literární výpůjčka i sch. kümir (Skok 2, 233).
Et.: B. mk. kumír 'modla, idoľ. Nejasný je původ a tedy prípadná příbuznost charv. kumer 'hnus, nečistota ap.' a od něj vytvořeného topon. Kumro-H'C (sém. posun mohl nastat vlivem křesťanského posuzování, fonet. změna -ir- > -er- pak může odpovídat typu Vuko~ mer : Vukomir, Skok 2, 233 a HER 358).
Málo podložená je úvaha Skoková (o.e.) a Gluhakova (HER I.e.) o příbuznosti sin. st. (Plet.) kamer 'hubenosť, 'hubený člověk', náležejícího ke sin. adjektivu kwnm 'hubený', s výše zmíněnými výrazy (sr. Beziaj 2, I1Ö s. v. kúmrn).
Pravděpodobně slovo přejaté do staré bulharštiny v jihovýchodoslovanském areálu z protob. (ťtat.) jako zprostředkujícího jazyka (v novější literatuře většinou přijímáno, např. BER 3,131, Simeonov, BE31, 332, Sanskij, seš. 8,443, ESBr 5,158, ESUkr3,139), jak SO udil UŽ Mladenov (SbŠišmanov 87n, dále RÉS 1, 49n a Mladenov 262) a dosti přesvědčivě vyložil Ľvov (slovo nelze slovotvorné rozčlenit, v sl. neexistuje sufix -tr- atd,; Etim 1965,192n, dále i Etim 1967, 182aj.). Podle Lvova o.e. se jedná o stejné zprostředkování jako v případě stsl. pečatb a kwti-gy. Výraz je oset. původu a vychází z oset. gumeri, g0ymiry (g0- = g&-&-y-< -u-, sr. Abajev 1,6) 'obr', 'zabedněnec, neotesanec', 'modla*. Souvislost se stsl. kumirb předpokládal už Miller (Miller: Osetinskije etjudy 1, citováno podle Abajeva 1,530), patrně i Treimer (Orbis 10, 499) a přijímá ji i Abajev (o.e.). Ľvov, Etim 1965, I92n rekonstruuje podle zákona o synharmonii v ttat. pro protobutharštinu podobu *kümerj. Jako paralelu hláskových procesů uvádí čuvaš. kümer-kke 'trup',
jež, není-li přímo přejato z výše uvedeného oset. gumeri, je příbuzno osm. gümür 'opuchať. Při přejetí z protob. do sl. předpokládá změnu k- > k-a násled né -ü- > -h-, vzhledem k absenci korelace i: e v sl. pak dochází i ke změně -e- > -i-. Význam 'modla' v oset. předpokládá Ľvov už pro nejstarší období se zřením k významu 'neotesanec' (Abajev I.e. soudí, že význam vznikl později působením r. kumir v překladové literatuře). Ľvov (o.e. 190) upozorňuje, že stsl. kumirb mohlo o-značovat i živého člověka nebo alespoň jeho zobrazení, což sém. podporuje navržený výklad. Oset. gumeri, g0ymtri}e přejetím gruz. gmiri 'hrdina, rek', jež vzniklo z etnon. pro Kimmerie, starověký národ či skupinu kmenů příbuznou Thrákům sídlící v oblastech na sever od Černého moře, doloženého akkad. Gimirrai, hebr. Gomer a ř. Kippéoiot (v. Abajev La, Po-pov 1957, 54, pozn. 2).
Méně přesvědčivý je sem. původ výrazu předpokládaný Mla-denovem (SbŠišmanov 87n, dále RES 1,49n); Mladenov uvažuje o přejeti nějakého sem. *kumrä (syr. kumrä 'kněz') do protob. Argumentem mu je proniknutí ze sem. do starm. k'urm 'pohanský kněz' (sr. Hübschmann 1897, 320), a dokonce do fin. kumar-taa 'uctívat', což je ovšem málo podloženo. Na sém. obtíže tohoto výkladu upozornil uá Vasmer 1,692 a Ľvov, Etim 1965, 191 ještč připojuje výhrady hláskoslovné.
Všeobecně odmítnuto (sr. např, MEW 147, Bern. I, 644, Vasmer l, 692 a další, i Mladenov SbŠišmanov I.e. a jinde, připouštějící ovšem společný sem. pramen) bylo vyvození či těsnější souvislost s fin. kumartaa 'klanět se (modlám)', 'uctívat' ap. a est. kummardama Iv., jak snad nezávisle na sobě navrhovali Rejf (Rejf, F.: Russko-francuzskij slovar'. Sankt Pelerburg 1835, 1, 477) a Šafařík (1862, 354).
Podobně málo přesvědčuje (sr. i Vasmer-T. 2, 416) jak sém., tak hláskoslovné předpoklad přejetí střř. xoquí(v) 'trup, tělo', jak navrhl H. Grégoire (citováno podle Jakobsona, Word 11, 612, který výklad přijal). Koqjm je pozdější forma hypokor. xog/iiov od ř. ko'íiioq 'kmen, kláda' (Andriotěs 109).
Zcela je možno odmítnout Oštírův (1930, 90) předpoklad praevropského původu.
Synonyma jsou idolo (v. idoh>), kapište (v. kaph).
bs
kunrb, -a m. 'kmotr; Gevatter' (lx Zap)
Der,: kuma 'kmotra' (lx Zap), neni-li přímo přejato z nějaké rom. formy a není-li od f. kuma odvozeno m. kumb (v. Et.).
Et.: Csl. kumb ~ b. mk. kum, sch. küm, sin. kům, vsi. kum 'kmotr'; v uvedených jazycích je doloženo í f. kuma 'kmotra'.
Slk. dial. (Buffa 169, Kálal) i stp. a p. kum "kmotr', kromě stp. doloženo i kuma 'kmotra', jsou jistě přejaty z br., ukr. či r, (sr. Síawski 3,358n, Brückner 281), pomsln. kHm t v, (PWb) pak z p.
382
kunu.
kupiti
Patrně přejato, a to možná ještě před christianizací Jihoslovanů, z nějaké nedoložené (pouze ústní) pozdně lat. (balkánskorománské) formy hypokoris-ticky zkracující lat. Computerjcommäler 'kmotr/ kmotra' V nějaké *com- (sr. např. Jireček 1902, l, 36, Vaillant, RÉS 22, 32, Desnickaja, SUaz IX, 92n, SM 13, 101; sl. u za vglat. prízvučné o jc možná reflexe, sr. např. Bidwell, Word 17,115n či Jireček o.e. 81). Formální splývání výrazů pro 'kmotra/kmotru' ve vglat. je pravděpodobné zvláště při ztrátě povědomí o et. výrazů, v této souvislosti sr. it. compare 'kmotr': comare 'kmotra', ale it. padre 'otec': madre 'matka* i níže uvedenou paralelu v sthn. *goia. Stejně tak je možná pozdější snaha
0 jejich opětovné rozlišení (*com : *coma; sr. Skok, RÉS 10, 189). Trubačev, SM i.e., vycházeje z předpokládané intonace *küm : *kumä, považuje maskuli-num za primární a femininum za odvozené, jiní autoři (např. Vaillant Lc., Slawski I.e.) považují za primární femininum (podobně jako kbtnotrb z kbtnotra). Právem
se Trubačev i.e. domnívá, že ve sl. už kumbjkuma nemá přímou souvislost se sém. totožným sl. *kbmotrbjkbmotra, přejatým z nezkráceného pozdně lat. commater, v. kimotra
Méně pravděpodobný je předpoklad vytvoření zkrácené formy kum- ze sl, kbtnotr-. Je totiž obtížné vyložit střídáni -u- : -a- na počátku slova a ani Vaillantův pozdější výklad (Vaillant I, 99) kutna denazalizací z *kgma, vzniklého expresivní geminací při kráceni *kbmm-(oir)a, příliš nepřesvědčuje. Někdy se uvažuje
1 o předpokladu zkráceni nějakého sl. *kutn-potn>, předpokládaného na základě csl. kttpotrb(<. *kppotrb, v. např. Brandt, RFV 22,246, Pintar, AslPh 30,3 lOn i Bern. 1,662, dále BER 3,124n aj.).
Paralely takovéhoto expresivního krácení jsou v sthn. *gota (střhn. got(t)e 'kmotr/kmotra', v něm. dial. pouze 'kmotra') vzniklého z sthn. *gotfaterj gotmuoter tv. (sr. Kluge 265), v nor. dial. besta 'babička' z bedstemor tv. (Falk Torp 68), v něm. Oma 'babička' z Großmama (EWD 1201).
Nepravděpodobný, zvláště sém., je předpoklad přejetí a sém. adaptace ttat. kuma 'souložnice, otrokyne, služebná' (zvláště ve spojeni kuma avrät vzájemné osloveni žen jednoho muže v harému, sr. RadlofT 2, 1044). Tak uvažuje např. Brückner, KZ 46,223 pozn., Brückner 281, Šipovová 1976, 206 či Meriggi, SbPisani, 667-681, který opírá sém. výklad o prý všeslovanský obyčej intimních vztahů mezi kmotrem a kmotrou. Snad schůdnější se jeví původní výklad Melioranského (IzvORJS 10,4,121n), předpokládající kontaminaci ttat. kuma s nějakou sl. kontinuantou lat. commater. bs
kuparisi., -a m. 'cypřiš; Zypresse' (lx BesUvar)
Exp.: Csl. kuparisb 'cypřiš' > str. kiparisb, kjuparisb (StrS), r. kiparís tv. (sr. Vasmer 1909, 88, Šanskij, seš. 8, I33n).
Et.: Csl. kuparisb je výpůjčka ř. subst. xonágioooQ 'cypřiš' nejasného původu, snad pochází (vzhledem ke koncovce -iggoq) z jazyka některého z kmenů žijících ve Středozemí (Meillet, msl 15, 162, Frisk 2, 50, Chantraine 600). Bývá dáváno do souvislosti i s hebr. gôpher 'strom, z něhož byla vyrobena bibl. archa' (Klein 393). Z ř. patrně proniklo toto slovo i do jsi. a vsi. (pokud nejsou br. a ukr. výrazy přejaty z r.): b. kiparís, mk. kiparis, sch. kľparis, br. kiparýs, ukr. kyparýs, vše 'cypřiš'. Naproti tomu do sin. a zsl. se dostalo prostřednictvím lat. substantiva cupressus, cypres-sus tv, které je buď ze stejného pramene jako ř. subst., nebo z ř. zprostředkovaně přes etruštinu (Ernout, bsl 30, 102): sr. sin. ciprésa, hl. cypresa, dl. cypressa (Muka), slk. st. cypruš, cypřiš, -is, cypres, -eš (HSSlk), slk. cypřiš, arch. cyprus, stč. cypryš, cypreš (Gb), stč. č. cypřiš, arch. cypres, cypris, p. cyprys, stp. i cypresz (SStp), vše 'cypřiš'. hk
kupetra, -y r. 'kmotra; Patin, Gevatterin' (lx tvleth, lx Sud)
SJS normalizuje jako kppetra. Sr. i rcsl. kupetra, kuje-petra tv, lx i 'švagrová, žena bratra' (StrS).
Et.: Přejetí z lat. compater 'kmotr'. Příslušné femininum, tvořené obdobně, je lat. commater, přejaté téměř do všech sl. jazyků, v. kunotra (přechod k a-kmenům je stejný jako u kupetra). Je zajímavé, že pro křestního otce, kmotra, se ve sl. jazycích objevuje jen přechýlení od kbmotra (kbmotrb), případně zkrácení lat. názvu do podoby kumb (vedle f. kuma), ale od pův. lat. názvu pro muže compater se objevilo jen přechýlené f. kupetra. (Charv. dial. kúmpar 'kmotr' je pozdější přejeti z it.; v. Skok, RÉS 10, 186n a Skok 2, 231n.) hk-eh
kupiti, -itt 'koupit; kaufen'
Der.: nekupljenb 'kupčením nezkažený, ryzí' (kalk ř. áxa.nriXe»wc); kupb f. 'koupě, nákup'; kupbcb 'kupec'; kuplja 'koupě, nákup; obchod(ování)'; většinou v pl. 'činnost, zaměstnání vůbec', kupljami izvlěšti kogo pejor. 'kupčiť; kuplbrtb 'kupecký'; kupovali ipf. 'kupovať, kupovanije 'obchod(ování)'; iskupiti 'vykoupit', iskupljati ipf, iskupovati (se) 'vykupovat (se)', iskupb 'kupující, kupec', Iskupljena nom. pr., kalk lat. jména 'Redempta' (Bes); nakupili 'nakoupit' (lx Bes); otbkupovati 'odkupovať (lx VencNik); prikúpili 'vydělat, vyzískat', prikupljenije 'získání, zisk', prikupb 'zisk', prikupb tvorei 'penězoměnec'.
Komu.: kupljeljubbcb 'obchodumilovný člověk'.
Et: Psi. kupiti, všesl.: kúpja, mk. kupí, sch. sin. kupiti, sin. Í kupiti, slk. kúpiť, č. koupit, hl. kupit, dl.
383
kŕípiíi
kúpiš, plb. ťaipě (3. sg. préz., P-S 152), porn. kupic, p. kupič, br. kupíc', ukr. kupýíy, r. kupíť, vše 'koupiť a další přen. významy ('podplatit, získat ap.'). • (1) Psi. kupiti < germ. *kaupjan 'obchodovať. (2) Psi. kupili < psi. kupb, kupa 'hromada, kupa'.
(1) Názory na původ psi. kupiti se rozcházejí. Nejčastější a také nejpřijatelnější je ten, který pokládá psi. kupiti za starou výpůjčku germ. *kaupjan (gót. *kaupôn) 'obchodovať (MEW 148, Bern. I, 647, Knutsson, ZslPh 15, 138n, S-A 1955, č. 419, Yasmer 1, 696,
Slawski 3, 379 aj.). Ze stejného pramene pochází i stsas. kopian, ags. čiepan, cěapjan (podle Holthausena 1963, 48 jde o denom.), něm. kaufen ap. (Kiparsky 1934, 204, Lehmann 216). Východiskem germ. *kaupjan je lat. subst. caupô (vedle côpô) 'obchodník' nejasného původu (E-M 107), které zřejmě převzali Germáni od římských vojáků na Rýnu kolem r. 100 n. 1.
Podle některých autorů bylo přímo z germ. přejato subst. kupb (sr. sthn. střhn. kauf) a kupili jc jeho denom. (Meillet 1902, 45, Skok 2, 239, Trubačev, SM 13, 111). Pravděpodobnější je však předpoklad, že subsL kupt je deverb. od kupili (Kiparsky l.c.), zatímco ipf. kupovali je denom. od subst. kupb (v. Vaillant 3, 350).
(2) Nepravděpodobný je výklad Martynovův (1963, 161 166), který sl. kupiti spojuje se sl. kupa, kopa 'kupa sena nebo obilí' (v. kupt). Podobný sém. vývoj, jaký předpokládá u psi. kopa ('kupa sena nebo obilí' -> *'míra rovnající se šedesáti snopům' -» '60 kusů'), vidí i u sl. kupiti. Vychází totiž z předpokladu, že prvotní význam se týkal směny zboží v naturálíích a teprve později se vyvinul význam týkající se směny peněžní. Za prapříbuzné pokládá i toch. kappi 'stříbro', ř. xánrfAoc. (<. *xpv,K-) 'drobný obchodník, kramář' a lat. caupô (< *koup) 'obchodník'. Germánské výrazy přitom charakterizuje jako výpůjčky ze sl. (tak už Lottner, KZ 11.173). Z Mar-tynova vychází ve svém výkladu i ESBr 5, 163.
Výklad Milewského (RS 26, 132) o germ. a sl. výrazech jako o paralelních, na sobě nezávislých výpůjčkách z lat. caupô, je třeba odmítnout.
Ondruš, Actcs Congr. 4, 655n nacházi genetické souvislosti mezi sl. kupiti, kvapili 'běžet, spěchat' a kypěli (v. kypěn") a pokládá je za řádné pokračování ie. koř. *keu-H-p- (v různých abl. stupních). fík
kupb, -a m. 'hromada, kupa; Haufe'
Der.: kupbnb 'společný, stejný*, adv. kupbno 'společně; současné', kupbno utro 'hned ráno', kupbné jen
ve spojení k. SQŠtbnyi 'totožný' (ř. óftoovewc); Vbkupb,
vbkupb, vbkupě adv. 'společně, zároveň', Vbkupbnb 'společný, hromadný'; prikúpili 'připojit, spojiť
s ipf. prikupljati tv.; privbkupiti 'připojit, sjednotit', privbkupljenije 'rozmnožení, připojení*; sbkupiti 'shromáždit, spojit, smíchat; sestavit, zhotoviť, sbkuptienije 'spojení, sjednocení, jednota'; sbvbkupi-ti 'shromáždit, sjednotit, spojiť, jí. sg sb cěmb 'vstoupit do manželství*, Sbvhkupljati ipf., s. se sh cěmb 'obcovat s někým', SbVbkupljenije 'shromáždění, nahromadění, spojení; manželstvi';/řria&i*£«pfrí 'připojit, spojiť, prisbvbkupljati ipf.
Východiskem pro sémanticky blízké prtkupitt 'vydělat, vyzískat', prikupijenije 'získání, zisk*, prikúpi m, 'zisk, užitek*, p. ivo-rei 'penězoměnec, směnámík' je patrně spíše kupili (v. kupiti), i když je zde zřejmé i jisté prolínání významů.
Kemp.: kupbnosQŠtii, kupbnosQŠtbm> 'totožný, identický' (ř. ópoobatož), kupbnosQštije 'totožnost, identita* (ř. to ópooúotov).
Exp.: Csl. sbvbkupiti > r. sovokupiť 'spojiť (Vasmer 2, 686), csl. sbvbkupiti se > br. kniž. savakupicca, r. arch. sovoknpiťsja 'vykonat pohlavní styk*.
Et: Psi. kupb > b. mk. kup, sch. kup, sin. kup, č. st. kup (Jg), str. kupb (StrS), r. dial. kup (SRNG), 'hromada, množství, kupa' (jsi, č. st.), 'násyp, pahorek' (str., r. dial.).
Vedle kupb m. je ve sl. jazycích rozšířeno kupa f.: b. kupá, dial. i kupa (BDíai 3, 236), sch. kupa, kúpa, slk. st. a dial. kupa (HSSlk, Kálal), č. luž. porn. p. kupa, vsi. kúpa, vše 'kupa, tj. kuželovitá nebo oválná hromada (sněhu, sena ap.)', dále 'množství (lidí, zvířat ap.)' (zsl. vsi.).
Sem řadí Kurkinová, Etim 1983, 189 i sin. képa 'hrouda (sněhová)' < psi. *h>pa: Bezlaj 2, 29 je pokládá za et. nejasné.
Příslušnost sl, kopa "60 kusů aj.' k léto slovní rodině, kterou předpokládá např. Marty nov 1963, 161 n a Šaur, Slávia 46,13, je sporná. Ve vztahu kupa a kopa lze spatřovat spolu s Trubačevem, SM 11,12 spíše sekundární interferenci než genetickou příbuznost.
V jazycích, kde p se mění v u, dochází k prolínání psi. kupu,] kupa a psi. kppb/kppa (v. kiipína) a ke kontaminaci jejich významů, a proto se v luž. a vs!, jaz, objevuje i význam 'vyvýšenina, pahorek ap.'
• Psi. kupb/kiipa < ie. *koupo- "hromada, kupa*.
Psi. kupb, resp. kupa je pokračováním ie. *koupo-
'hromada, kupa' (kupa f. je podle Maehka s.v. kupat z pův, m. vlivem syn.gromada). S psi. subst. dobře korespondují balt. výrazy: lit. káupas, kaupas 'hromada', lot. kuopa, kupena, obojí tv. (Trautmann 138, Fraenkei 231). Z jiných ie. responzí lze uvést av. kaqfa- 'hora, kopec ap.', stper. kaufa- tv., alb, qipí 'hromada, kupa (sena)', střir. cúan 'kupa; tlupa, zástup* a snad i germ. výrazy, sthn. /íOH/'hromada', něm. Haufen, Stsas. hôp tv. aj. (Zubatý. BB 18, 263, Zupítza 1896, 115,
384
kuriti se
Berneker 1, 646, Vasmer 1,694, Kluge 293, Mann 1984, 540, SM 13, H4n aj.). Il.-Svityč i, 366n nachází responze i v nostr. jazycích, a to v dráv. a snad i v altaj. jaz.
Pokorný 59In pokládá uvedené výrazy za odvozené od ie. koř. *keu- 'ohýbal', podobně i Ondruš. SlWort 129, jenž celou slovní rodinu pojímá v širších souvislostech.
Nemáme důvod přijmout Hirtovu hypotézu (PBB 23, 334), kterou zcela nevylučuje ani Mcillct 1902, 236, podle niž jsou sl. výrazy výpůjčkami z germ. (odmítá Mladenov, SbNU 25, 69n, Kiparsky 1934, 70n). hk
kuriofb, -a m. 'příslušník kurie; Kuriengenosse' (lx Ben)
Zde se nejspíše jedná o nějakého úředníka (sr. SJS s.v. i významy v DuCange Lat).
Ei.: Přejato ze střř. xovQiáktog nebo pozdně lat. curialis, obé tv. Csl. -o- za střř. či vglat. -a-je možné, sr. např. molotrb 'fenykľ (pákaSgov, správně pága.9-gov), oprakosb (óíngctxToq) 'evangelní či apoštolní texty určené ke čtení ve svátek', ovlija (uvkn) 'aula', popb (jtgotcxc) 'kněz'; poroda (KCtgáôt), sic Vasmer 1909, 157, vysvětlení ř. tvaru v pozn. l) 'ráj' ap. či topon. Mosor (vglat. Massarum). Jak je zřejmé z dokladů, tato střídnice je ovšem neobvyklá u penultimového prízvučného -a-, které se běžně při přejetí nemění (v. i Bídwell, Word 17, 115). Stejně tak zařazení k o-kme-nům není u ř. substantiva na -joc ojedinělé, sr. např. ijulb, -a 'červenec' za střř. 'IovXioq, v. Diels 1963, 184, pozn. 35, a při předpokladu přejetí z vglat. je lze vysvětlit fonetickou nejednoznačností na konci slova, sr. podobu v současné it. curiále a dále slovanské topon. Cavtat < *cTvilatú < civilatem. bs
kuriti se, -in. se 'kouřit, dýmat; rauchen, dampfen' Der.: kurjenije 'kouření, kouř, dým'; Vbskuriti se 'začít kouřit', vbskurjati 'zahalovat dýmem*.
Et.: Psi. kuriti (se) je téměř všesl. (nedolož, v mk., v b. jen dial. arch. kúrna 'zapalovat' (Gerov)): sch. kúriti(se), sin. kuriti (se), slk. kúriť(sa), stč. kúřitise, č. kouřit (se), hl. kurič (so), dl. kuriš (se), porn. kuŕec (sa), p. kurzyč (si§), br. kurýc', kurýcca, dial. i kú-rac', kúracca (SBrH 2, 586), ukr. kurýty(sja), r. kuriť-(sja), s významy 'zatápět, topiť (sch. sln. slk., r. dial.), 'kouřit, dýmať (sch. st., stč. č. hl. pom. p. vsi.), 'okuřovať (vsi.), 'udiť (kaš. Sychta 2, 308), 'kouřit tabák' (sch., sln. st. Plet., arch. kniž. slk., Č. luž. vsi.), 'zvedat oblaka prachu, sněhu, páry ap.' (p. br. ukr., r. dial.), (o moři) 'pokrývat se bílou pěnou' (p. dial., kaš. Šlaski, PF8,52); neosobní *kuritb se s význ. 'odněkud stoupá dým, pára, mlha ap.' (sln. Plet., č. luž. pom. vsi.), 'mrhotí' (dl.), 'víří se
prach, sníh ap.' (sch. slk. dl. pom. p. vsi.), '(oheň) doutná' (br. r.) ap. Psi. kuriti je pokládáno za iter. nebo kauz. (v.
Berneker 1, 652, Slawski 3, 425), rekonstrukce výchozího Slovesa je VŠak Obtížná (Berneker l.c. a Pokorný 572 předpokládají *kbrti, což odmítá Trubačev, SM 13, 125). Ani ie.
souvislosti nejsou přijímány jednomyslně; žádný výklad není možno přijmout bez výhrad.
• (1) Psi. kuriti < ie. *kottr-l*keifr-l*kur- 'pálit, hořet'.
(2) Psi. kuriti < ie. *ker- 'pálit, zářit, hřát'.
(3) Psi. kuriti < ie. *k#er- 'dělať.
(1) Nejčastěji je jako nejblíže příbuzné uváděno lit. kúrti 'topit, rozdělávat oheň', lot. kurt tv. (tvoření je však v každé větvi odlišné, v. Trubačev l.c., Meillet, BSL 27, 2, 156; jinak vykládá balt. slova Fraenkel, v. (3)), gót. haúri 'uhlí', pí. haúrja 'oheň* a stisl. hyn 'oheň' (MEW 148, Zupitza 1896, 114, Bem. l.c, Vasmer 1, 700, Slawski 3, 425,
ESUkr 3, i53n aj.), pro něž předpokládá Mladenov (AslPh 34,395) ie. *kour-; z variantního ie. *keur- je pak psi. *čuriti (sch. čuriti 'čadit, kouřit', b. dial. čúr 'kouř, prach'). Prijmeme-li však předpoklad ie. *kour-/keur~, musíme pokládat -r- za sufix. Shodný výklad uvádí i Sch.-Šewc 734, Kurkinová, Etim 1971, 59, Ondruš, SlWort 130, Trubačev, SM 4, 134, dále Abajev i, 610, který do této rodiny řadí oset. koyrdj-kurd 'kovář' (nomen agentis z *kur- 'pálit, zakalovat').
(2) Pokorný 571 n rekonstruuje pro sl. kuriti a pro výše uvedená balt. a germ. slova ie. *ker- 'pálit, zářit, hřáť a připojuje i stind. kudayati 'pálí' (to však
Mayrhofer 1986, 1, 385 pokládá za nejasné, možná neie.), sl.
krása (v. krása), něm. Herd 'ohniště, krb' aj. Pro balt. a sl. slova je však nutný předpoklad sek. ablautu, který vychází z nulového stupně.
(3) Trubačev, SM 13, 125, vychází z Fraenkelova výkladu lit. kúrti 'topit, rozdělávat oheň', lot. kurt tv. Fraenkel (SbČyževs'kyj 1954, 113, Fraenkel 319) je řadí k lit. kúrti 'stavět, zakládat, zřizovat', odtud 'zakládat oheň' -»'topit, páliť; spojení se sl. kuriti odmítá. Trubačev l.c. se domnívá, že i sl. kuriti je možno takto vyložit. Příbuznost sl. a balt. slov pokládá za nepochybnou a pro obě větve vychází z ie. *k-er-'dělať (stind. krnoti, karoti 'dělá'); domnívá se, že ve sl. docházelo za určitých okolností k vokalizaci timbru veláry (ie. *k- > sl. ku-). Obdobně Toporov 4, 306. V. též krása.
Nejistá je příbuznost lat. carbô '(dřevěné) uhlí', kterou uvádí Schmidt 1871, 2, 332, W-H 1, 165n aj., a arm. krak 'oheň' (Húbschmann 1897, 462, Bern. l.c, Vasmer l.c. aj., odmítá Pe-dersen, KZ 39, 380). Spojení s ř. xaim 'pálím' odmítá Berneker l.c.
385
ktiriri se
kiimbali,
Nepravděpodobný je názor Machkův (s.v. kouř), že psi. "kun je přejato z germ. "rauki (něm. Rauch 'dým') i Treimerův (Un-gua 9, 99), že je to slovo substrátové. žš
kurt, -a m. 'kohout; Hahn'
Doloženo v Zogr As Sav Ostr; v Mař místo kun je kakaa, v Nik pěteljb, v. Jagié 1913, 355.
Der..- kurii 'kohoutí'.
Komp.: kurogtaŠenije n. 'kuropění' (ř. Atexzogoipojvia: v Mar kokoíoglašenije, v Nik pétetbgtašenije).
EL: Psi. kun > b. dial. kur, mk. dial. kur (Mafeckí 2, 57), sch. dial. kůr, sin. st. kůr (Plet), sté. kur, kúr (Gb), č. st. kour Jg, č. zool. kur, plb. ťauräi pl. (P-S), pom. kur, stp, p. kur, stbr. kur (Skaryna), ukr. /ra/1, str. kurb (StrS), r. st. a dial. (SRNG 16,106), vše (kromě plb.) 'kohout, samec kurovitých ptáků', str. pl. i 'kuropění, doba, kdy kohouti po ránu kokrhají', plb. 'kuře', b. mk. 'mužský pohlavní orgán, penis' (o
vývoji tohoto významu v jsi. jaz. v. Štrekelj, AslPh 27. 50n, Koštial, AslPh 37, 398n).
Slovo všesl. (v slk. luž. br. se uchovalo pouze jako f. a n. k označení samice nebo mláděte), pravděpodobně onom. původu, podobně jako jiné sl. termíny sloužící k označení tohoto ptáka (v. kokou,, pételb sub pěti aj.; v. Bulachovskij, IzvAN 7, 112).
• Psi. kun, < ie. onom. *ku-, *kau-.
Část výkladů (Mcillet 1902,409, Bern. 1, 650n, Vasmer 1,
697, H-K 194 aj.) vidí v kun, spojení onom. ie. koř. *ku-, *kau- (stind. kauti 'křičet, krákat ap.'; v. kujati) a formantu -ro-. Členěni slova hodnotí Trubačev, SM 13, 130, který má kun za pův. slovanské onom. slovo, jako málo pravděpodobné; o sl. původu svědčí i časté užití kurb a jeho der. v toponymii a hydro-
nymii (Zaimov, ZSl 24, 159n).
S lat. currere 'běžeť, ŕ. xoQřjoou 'přemisťovat se, jit" ap. spojuje Machek (Slávia 21, 264, LP 5,64-66 a Machek s.v. kun, přejímá H-L 273); podle Slawského 3, 387 působi toto spojení potíže. Spojení s lit. kařšti 'rychle jíl, běžet" (Solmsen, KZ 30, 601) považuje Fraenkel 224 za chybné.
Málo pravděpodobné je spojeni s Írán. *xratisa~(> per. xuros 'kohout'; spojuje již Schrader-Nehring 323 a Rozwadowski, ROr 1, 110; odmítá Bern. l.c., Vasmer l.c, Skok 2, 240) nebo se stind. čákora- (< *kekouro-) 'nějaký pták', kůlala- 'bažanti kohout' (Petersson, KZ 46, 133, odmítá Vasmer l.c.). pv
-kusití v. iskusiti
kustodija, -ije f. 'stráž; Wache'
Et: Přejato ze střř. xooaxcoôía tv. a to z lat. custó-dia tv. (Vasmer 1907, 250).
Sl. synonymum je straža. bs
-kutili v. prěkutiti
kuznbcb, -a m. 'kovář; Schmied'
r.xp,: Csl. kitzmcb 'kovář' > r. kuznéc (tak Šanskij), snad č. st. kuznéc (jako mor. uvádí Jg, jinak nepotvrzeno), vše 'kovář', str. i 'čaroděj'.
Et.: Psi. kuznbcb > b. arch. kuznéc (BTR), br. st. kuznéc (Skaryna), br. dial. kuznéc (SBrH), Stukr., ukr. St a dial. kuznéc' (SStukr, Žel., SM 13, 145), vše 'kovář'.
Psi. kuznbcb je odvozeno suf. -í>ct> od psi. subst. kuznja 'kovárna', doloženého v tomto významu ve většině sl. jazyků: b. arch. kúznja (Gerov), dial. kůzi-n a (BDial 2,194), mk. dial. kuznja (RMJ), slk. st. kuzňa (HSSIk), slk. dial. kúzeň, kúzňa (Kálal), č. st., č. dial. (mor.) kúzna, kúzňa (Jg, Kott), č. diai. kuzeň (mor.), kouzeň, kouzně sg. (jč.) ap. (Kott, Bartoš aj.), pom. kuzňá, p. st. kuzň, kuznia (SStp), p. kužnia, br. ukr. kúznja, str. kuznb, kuznja, r. dial. kúznja, většinou 'kovárna', jen slk. st. 'výheň' (HSSIk), p. st. 'mincovna; její typická pečeť; mince' (SStp), str., r. dial. 'výrobky ukované z ušlechtilých kovů; kovárna' (StrS, SRNG).
Psi. *kuznb je derivováno sufixem -znb od slovesného kořene kov-, ku-, doloženého v slovesu kovati, kuli (v. kovati, korb, kizm.). hk
Riimbali.. -a m. 'cimbál; Zimbeľ
Jde o hudební nástroj, složený ze dvou kovových polokouli, s nimiž se klepe o sebe.
Var.: kumbalb, zkomoleno v Pog kumbam, v Mak ki-banb.
Et.: Význam shodný se stsl. mají sin. arch. cimbale, ctmbole f. pl., címbali m. pl. (Plet), stč. č. st. cymbál, stč. i cymbala (StčS), br. kimvál, ukr. kym-vál, kimvál, str. kimvalb, kimbalb, kimbolb, kumbalb (StrS), r. kimvál, arch. i kimvály pl. (Dal). Ze střhn. (v. niže) asi pochází význam v slk. st. cimbal 'zvoneček nebo hudebni nástroj se zvonci' (HSSIk, též č. st. Jg).
Stsl. kumbalb je výpůjčka ř. xvpdh.Xov 'kovová polokoule, jíž se tepalo o jinou' (< ř. xópfin 'nádoba na pití, pohár, miska'; Frisk 2,48). Je to starobylý bicí hudební nástroj (pův. z Asie), ve starověku používaný spolu s dalšími bicími nástroji v orgias-tickém kultu a tancích. Sr. sthn. cymbala, střhněm. zimbele, střhn. cymbile 'hudební nástroj se zvonky' (Schade I315)a lit. cimbalas 'cimbál' (< něm.; Fraenkel l, 70).
Původ novějšího významu 'strunný hudební nástroj, na jehož kovové struny se při hře klepe palič-
386
Rumba h>
kvash
kami', zastoupeného téměř ve všech sl. jazycích, je třeba hledat ve střlat. clavicymbalum 'hudební nástroj ve tvaru skříňky, jehož struny se rozeznívají Údery kladívek' (DuCange Lat 2, 360, StřLP 2,490). Cesty jeho přejetí do sl. jsou různé, vesměs však jde o zprostředkování jiným jazykem: přesit. do jsi. (b. cimbál, mk. cimbal, sch. citnbao, arch. i cimbal, cimbal, čľmbao, zř. cimbola, cimbula, cimbulj Rj, sin. címbaí), přes něm. do zsl. (hl. cymbal, dl. cymbla, p. cymbal, dial. i cymbaly pí. (Kariowicz), slk. cimbal, č. cimbál), přes p. do vsi. (vsi. cymbály Ponomariv, Mov 1974, 2, 43). V. i Karlíkova rkp. hk
kiimint, -a m. 'kmín; Kümmel'
Var.: kumenb (Nik), kimim (Zogr).
ret.-. Stsi. Mmirih ~ sch. kúmin, komín, kmin, kun, kimin, kimino, kimlin, cimin, čimin, čěmtn, kimlen, kimljen, sin. st. kmín, kům, kumin, kümej, kimena, kimina, kumena, kúmina f., čimin (Plet.), kímelj (SSKJ), slk. st. kmín, kmín, kumin, kemin, č. kmín, p. kmin, br. kmen, dial. i kmin (Nos.), ukr. kmyn, tmyn, r. kmin, tmin, 'rostlina z čeledi mrkvovitých, kmín/ Cuminum cyminum'; její semena se užívají jako koření i jako lék.
Slovo má původ v orientálních jaz., patrně v hebr. kammôn 'kmín' (Müller, BB 1,277, Kariowicz 1894, 279n, Kliige411, Hofmann 165), odkud bylo přímo přejato do ř. xóuivov tv. Z ř. přešlo do lat. cuminum tv, a odtud do rom. a germ. jaz.
Způsob přejetí do jednotlivých sl. jaz. je různý. Csl. kumim, str. kümim, kumim, kimem, sch. kümin, kômin, sin. kumin je přímé přejetí z ř. U sch. sin. tvarů s poč. č-, c- je patrný vliv it. cimino tv. (Vasmer 1907, 108, Sfawski 2, 281, Skok 1, 266, Bezlaj 2, 48),
sch. sin. tvary s -/- vznikly vlivem něm. Kümmel (Skok I.e., Bezlaj I.e.). O sch. kun, sin. kúm soudí Bezlaj i.e., že jde o přejetí z něm. dial. (bavor.) kümm, kumm (sthn. chutní, chumé). Sch. kmin, sin. kmin, č. kmín, p. kmin, ukr. kmyn, br. kmin, r. kmin, tmin je přejato Z lat. bud přímo (Kariowicz 1894, 340, Machek 1954, 157, Machek 1957, 208), nebo prostřednictvím sthn. kumin 'kmín' (Kohen, IzvORJS 19, 2, 294, Bern. 1, 681, Brückner 239, Rösler, ZslPh 21, 111, Vasmer 3, I10n). H-K 173 SOUdí
u č. na přejetí z fr. nebo ze sthn., u vsi. slov předpokládá Vasmer i.e., Stawski i.e. p. nebo č. prostřednictví. Z p. nebo br. slovo přešlo i do balt. jaz. (Fraenkel, IF 53, 127).
Mylně pripojuje Horečka k č. kmin 'rostlina' č. dial. kmín 'chytrák', které je však přejato patrně z fr. gamin 'šejdíř, uličník' (Brandl 1876, 97, Machek 1968, 262) nebo z něm. gemein 'prostý, sprostý' (Jg, Gregor, ČČF 1, 92). pv
kvasí., -a m. 'kvas, kvásek; Sauerteig'; 'kvašený nápoj, kvas; gegorenes Getränk, KwaB' Der.-, kvasbm 'kvasný' (ve spojeni jedzja kvasbnaja 'nemoc vzniklá požitím kvaseného nápoje'), kvasmikb 'pijan, opilec', kvasiti 'zakvašovať, pref. beskvasije, beskvasbstvije 'nekvašený, přesný chléb' (ř. rot &t,vpa).
Et: Psi. kvasb, všesl.: b. kvas, dial. kuvás (BDial 4, 208), mk. kvas, sch. Icvás, sin. kvás, slk. č. kvas, luž. kwas, plb. kos, gen. sg. kosaujkosai, porn. kvas, stp. p. kwas, dial. kfas (Kariowicz), br. kvas, stukr. kvasb, kvas, kfas (SStukr), ukr. kvas, str. kvasb, r. kvas 'kvásek, zkvašené těsto' (všesl.), 'kyselý nápoj' (vsi.; v jsi. slk. č. hl. pom. p. slovo citované), 'druh kyselé polévky' (pom., p. dial. Kariowicz, vsi.), 'hostina' (sch. slk. stč. č.), 'svatební hostina, svatební zvyklosti' (b. luž. plb. kosen, nom. sg. n. kosené, Otesch 1983), 'roztok mouky se solí k vydělávání kůží' (slk. dial. Oriovský, ukr. st., ukr., r. dial. SRNG 13, 158), 'bláto, bažina, nečistota, nepořádek' (slk., p. dial.) aj.
Sl. kvasb ve význ. 'spec. kyselý nápoj' je východo-slavismus (Lvov 1975, 172).
O přechodu význ. 'nápoj z chmelu' -»'pitka, oslava' -> 'svatba' v. Brandt, RFV 74, 354n; Eckert, ZS1 10, 193n, Sch.-Šewc 747n.
Jg sem mylně řadí kvas 'koňská choroba, vypadáváni koňských ohonů'; pravděpodobně jde o přejetí 1. části něm. kompozita Qitastmtrm t v.
• Psi. kvasb < ie. *kuät-so- 'kvasidlo, kvasnice' < ie. *kuät-'kvasit, kysat, hníť.
Psi. kvasb je pokračováním ie. *kuát-so-; od téhož ie. kořene *kuät-jkut- je i psi. kysělb 'kyselý' (v. kvsčlh) a snad i kbsnb 'pomalý' (v. kvart.); v. Gorjajev 138, 140, Bern. 1,655n, Preobr. 1, 303n, Vasmer 1,546, SM 13,153-5, HER 364 aj. Nejblíže příbuzné je stind. kváthati 'vařit, vřiť, lat. cáseus 'sýr' (odmítá E-M 103), gót. hwapo 'pěna' (Pedersen, IF 5, 38, Vondrák 1906, I, 173, Torp 115, Persson 1912.123, SM l.c. aj.). Preobraženskij l.c. a Traut-mann 147 sem řadí i prákrt. část 'kyselé mléko'. Nejisté je příb. alb. kos 'kyselé ovčí mléko', které má Trubačev, SM l.c za přejetí ze sl. jazyků.
Další výklady jsou málo pravděpodobné.
Machek 1957,251 vykládá kvasiti z *kvap-siti (intenzivum od *kvapati), u kterého předpokládá příbuznost s lit. kvépúoti 'dýchať (kynuti, kysáni chleba je metaf. dýchání). Paralelu vidi ve vztahu kysali - kypěli.
Jinak Machek 1968, 311, kde spojuje kvass se jménem stisl. trpaslíka Kvasir v souvislosti s primitivním způsobem přípravy kvašených nápojů pliváním, „kašláním" slin do nápoje za účelem jeho zkvašení.
V. ještě Vasmer 1, 546, který v souvislosti s kvasb myslí na seminarismus od lat. qitassus 'rozlitý, rozdrobený ap.' pv
387
kyčiti se
kyčiti se, -ít* se 'chlubit se, naparovat se; sich brüsten, prahlen, sich überheben' Der.: kyčenije 'domýšlivost, pýcha'. Et: Psi. kyčiti se > srb. ktčiti se, str. kyčiti(sja), kičiti(sja), r. kičiťsja, vše 'chlubit se, chvástat se, naparovat se', dáte 'žádat, prosiť (r. dial).
Sem zřejmě patří, pokud akceptujeme výklad sub (1), i b. kiča (se), b. dial. kičém (BDial 2, 186), kičim (se) (BDial 3, 231), kičä (BDial 6,43) a mk. kici (se) (MkR), vše 'zdobit (květinami ap.)'
Slovo nejasného původu.
• (I) Psi. kyčiti se ~ psí. kyka 'chomáč vlasů, kštice'. (2) Psi. kyčiti se ~ psL kyka 'pahýl, hůl, pařez, kmen ap.'
(1) Preobraženskij (Preobr. I, 306n) spojuje psi kyčiti se s psi. kyka 'chomáč vlasů, kštice' (v. kyka) a význam vysvětluje z pův. '''zvedat kštici, hlavu'. Z formálně sémantického hlediska podporuje tento výklad existence psi subst. *kyčb, doloženého v některých si. jazycích jak s významy blízkými psi. kyka, tak s významy korespondujícími s psi kyčiti se (sr. např. b. dial. kič 'zdobení, ozdoba' BER 2,402, mk. kič 'domýšlivost, chlubivosť MkR, sin. arch. kič 'valbová střecha' Plet., p. kiez 'chomáček, svazeček', ukr. dial. kyč 'chochol, uzel z vlasů' SM 13,250n ap.). Tento výklad akceptují i Vasmer i, 563, Skok 2, 79
a SM 13, 250 (odmítají S-A 1955, č. 433).
(2) Berneker i, 676n předpokládá u psi kyčiti se prvotní význam 'tuhý, neohebný' a dávaje proto do souvislosti s psi kyka 'pahýl, pařez, hůl aj.' {p. st. kika 'člověk bez ruky' Brückner, AslPh 11,132, slk. dial kyka 'pahýl, zmrzačený člověk; hůlka, kyj' Kálal, č. st. kyka 'kyj, palice' jg, ukr. arch. kýkiť, kýkoť 'zakrnělý prst, loket; pahýl, palec' žel., r. dial. kí(č)-ka 'vyvrácený nebo vykopaný strom' Dat). Jako analogický sémantický vývoj uvádí stsev. stoltr, stangl stoh, něm. stolz 'pyšný' proti střdnem. stul-ten 'ztloustnout, ztuhnout', sthněm. stelze, fríz. stil-te 'kmen; tyč; noha; bedro, kyčel; kyj, obušek'. Na Bernekera se odvolávají i S-A i.e. Jeho vysvětleni významového vývoje však neni příliš přesvědčivé.
Oba výklady vycházejí vlastně z jednoho ie. kořene (*keuk-fkouk- 'ohýbat, křivit; pokřivený'), ale z rozdílných sémantických vrstev.
Uhlenbeck, PBB 22, 54 ln nepravděpodobně spojuje psi. kyčiti se s ř. xmáeiv 'zamíchat', slovem bez etymologie (sr. Frisk 2, 43, Pokorný 597) a srovnává se stsas. f tagt, ags. hyße, gót. hugs 'smysl' (< **var, vření; duševni vzrušení').
Z hláskových důvodů (ie. *gh- x sl. k-) je nutno odmítnout výklad Cha rpentierů v, B B 30, 155, který dává kyčiti se do souvislosti s r. xauxxéaSai 'chlubit se, honosit se' (jinak mají Pokorný 413, Frisk 1, 803n); pochybný je výklad Gorjajevův 141, který za response psi. kyčiti se pokiádá nejen ř. xmog "obal, kůže', 'nádo-
kyi
ba' (proti Friskovi 2,57, Pokornému 952), ale i stind. šávas- 'síla' (jinak maji Pokorný 592n, Mayrhofer 1956, 3, 316). hk
-kydaíi v. iskydati
kyi, kaja, koje pron. interog. 'jaký, který; was für ein', 'welcher'.; indef. 'nějaký, některý; irgendein, irgendwelcher'; relat, 'který; welcher' Ve spojení kyi ljubo 'jakýkoli, kterýkoli', ojed. po koi konj. temp. 'poté když, jakmile'. Spart, -žbdoj-šbdekyižb-do, kyizbde 'jakýkoli, každý'. Pref. někyi 'nějaký, jakýsi', nikyiže 'žádný, nikdo'; adv. interog. vbskpjo 'proč'.
Složené zájmeno, jehož obě části byly pravděpodobně pův. skloňovány (gen. sg. m. "kogo-jego, dat. komu-jemu atd.). Ke krácení čtyřslabtčných tvarů docházelo podle Durnova, ZslPh 2, 381 n vynecháním pádové koncovky prvního tvaru; shodně Diels 1963, 211. Vasmer, 1F 40, 140 zde vidi analogii podle poses. zájmen mojb, tvojb. Behé. JslF 3, 32 zastává názor, že kyi se skloňovalo jako stsl, složená adj., tj. že *kb má sklonění jmenné, *jb zájmenné. O dalším anal, vyrovnává   v. SB 2, 389n.
Et.: Psi. *kbjb > b. koj kojáko ^k. koj kt*ia koje, sch. koßkojä koje, arch. a dial. kike, sin. kika ko, slk. hovor., stč., č. arch. ký ká ké, stp., p. st. ki s gen. kiego, stbr. koi (Skaryna 1, 273), ukr. dial. kyj (Žel., Hrin.), r. koj kójajkája kóje, vše s významy pron. interog. 'který, jaký' (b. mk. sch. slk. stč., č. arch., stbr., ukr. dial, r.), relat. 'který, jenž' (jsi. stč., č. st. Jg7 r), indef. 'někdo, kdokoli' (b. mk. sch. r), 'každý' (b.); v slk. č. p. ukr. převážně v ustálených expr. obratech, vyjadřujících údiv, překvapení ap. (sin. arch. ki vrag Plet., slk. č. ký čert, č. kýho výra, p. ki diabel, ukr. kyj bis aj.).
Psi. *kbjb je bohatě doloženo v jsi., kdežto v zsl. a vsi. bylo nahrazováno pron. kolon, kolen,; podrobně v. Popovic, SUaz 4, 1959, 44-47; sr. i kotoryi.
V jednotlivých sl. jazycích některé tvary ustrnuly a měnily svou platnost: sch. dial. ki 'jako', sin. arch. ki 'který, kdo' (Plet.), stč. ké (nom. sg. n.) s významem interog. part., odtud č. optativní part. kéž (v. Zubatý
I, 1, s. 205-212 a 239n, Svěrák, NŘ 38, 86-90), hl kiž (s part.
-ž), dl. kež, kenž (s n-ovým rozšířením) 'který, ten', ukr. dial. kój-, r. kóje- jako první část složených pron. a adv,, dodávající jim neurčitý význam (např. r. kó-je-gde 'leckde, někde' ap.).
Psi. zájmeno, složené z *kb (v, kito) a anaf. *jb (v. i2); tak Slawski 2, 131, lsačenko. ZslPh 40. 312, ESUkr 2, 430 aj.
Trubačev, SM 13,177 je vykládá jako adj. derivát psi. *kh; podobně Machek 1968,313, který se domnívá, že podoby f. a n. kaja, koje byly utvořeny anal podle adj.
388
kyi
kypěti
Po klád á nic-li *kt>Jt> za útvar až psi., pak je neopodstatněné hledat jeho íe. předlohu, jak činí Machek 1957, 252 (< ie. *kuoios\ Machek 1968 však tento názor opouští), nebo odvozovat jednotlivé tvary z ie. (Ifjinskij 1905, 44n), Souvislost s Ut. relal. kurs 'který, kdo', kterou uvedl Schmidt, KZ 32, 401n, spočívá pouze ve společném původu lit. ku- a psi. h>, další vývoj probíhal samostatně; v. Fraenkel 314. zš
kyka, y f. 'vlas; Haar' (Euch Šiš)
Var.; kbkb, -a m. 'vlas(y)' (Slepč Šiš), s reduk. stupněm v kořeni.
Exp.: Csí. kyka > rum. chúů 'vlasy vzadu na hlavě', arch. i 'cop' (Tiktin 338, podle Bemekera 1, 659 z jsi.).
Et.:Psl. kyka > b. arcb. a dial. kika (BTR, RODD), srb. kika, sin. dial. kika (Plet), slk. arch. dial. kyka (Jg, Kátal), str. kyka, kika, r. dial. kika, kýka, s významy 'dlouhé vlasy' (b. srb.), 'vlasy obecně' (srb.), 'cop' (srb. sin.), 'podložka pod čepec, čepec' (slk., r.) a další přenesené významy.
Sem patří i stluž. (opon. Kik (SM 13, 260).
Psi. kyka je zdloužený redukovaný stupeň kořene, který je v různých abl. stupních a s různými sufixy doložen v řadě sl. jazyků. Plný stupeň se vyskytuje např. v psi. subst. kučera ( > srb. topon. Kučer Rj, slk. č. kučera, br. káčary pl,, dial. káčery pl.TurSI, ukr. káčer, kůčeri pl, r. dial. kučerjá sg. Dat, pl. kúčeri, kučery SRNG lkader{e)'); redukovaný stupeň např. v psi. kbka (> sin. dial. keka 'husté, bohaté vlasy' Plet.) a v psi. kbčica (> stp. krzczyca, krszczyca aj, slk. st. kšiica {< č, HSSlk), slk. štica, stč. kčicě, kštice, kČtice, kšicě, čticě, ščicě, štice Gb, č. kštice, dial kšice (laš. Koti 1, 835), ŠČka (vmor. Bartoš 1906), křeče (han. Lakomý) aj.) 'vlasy; pramen, chumáč vlasů nad čelem' ap. K jednotlivým abl. formám tohoto koř. v. Shevelov 1964, 97.
• Psi. kyka < ie, *ku~k-ä- < ie. *keu-k-í*kou-k- 'ohýbat, křivit'; 'pokřivený'.
Psi. kyka bývá vykládáno jako zdloužený stupeň ie. *keu-k-j*kou-k- 'ohýbat, křivit; pokřivený' (Po-
tebnja, RFV 3, 167, Beroeker La, S-A 1955, č. 435, Machek
1968,302n, SM 13,259n aj.), ke kterému se vztahuje i psi. subst. kuka 'hák', dobře doložené i v jiných sl. jazycích (sr. b. kůka, mk. kuka, sch. kuka, sin. kůka, hl. kuka, pom. kuka, vsi. kůka, sr. i csl. kukonosb 'krivonosý'). Hláskově nej blíže stojí lot. kauka 'témě, chomáč vlasů, kštice', u něhož je patrný významový posun 'zakřivený, ohnutý' -»'chomáč vlasů'; sr. i slovní spojení aiz kaukas nemt 'chytnout za pačesy' (M-E 2, 173). K psi. kuka jsou dále doloženy responze ve sfind. kučáti, kuňčate 'křiví se, stahuje se', v lit kaukas 'boule, nádor, hnisající vřed', ab-
laut. kůkis 'rádlo, hák na hnůj', lot. kůoks 'hůl, tyč; strom', gót. háuhs 'vysoký', něm. hoch tv, stsev. haugr 'pahorek', stir. cůar 'krivý' aj. (Uhlenbeck, PBB 22, 539, MacBain 112, Petersson 1915, 20, Trautmann 121n, Holthausen 1934,44, Mayrhofer 1956, i,219, Fraenkel 229n aj.). Sem patrně patří i sl. kvaka 'hák* (v. Bimbaum, ScSl 2, 34, SM 13, 147, kde je i sl. materiál, aj.). Vaillant 4, 222 však o příbuzenství mezi kyka, kbka na jedné straně a kuk-, kvak- na straně druhé pochybuje (v. i o.c. 116).
Uhlenbeck, AslPh 15, 488 nepravděpodobně vysvětluje psi. kuka jako výpůjčku z germ. hk
-kynoti v. nakyngti
kypěti, kjpitK kyplje 'prýštit, pramenit; sprudeln,
quellen'; 'překypovat, oplývat; von etwas iiber-
fliefíen, strotzen'; 'kynout; winken'
Der.: iskypěti 'vytrysknout, vyvřiť; vbskypěti 'vzkypět, překypěť.
El.: Psi. kypěti > b. kipjá, dial. kíp'ä (BDial 6,43), kipé (BDial 7, 66), mk. kipi, sch. kipjeti, dial. kipljeti, kípeti, kipití, kípteti, kiptjeti, sin. kipéti, slk. kypieť, dial. i kypeť (Kálal), č. kypěti, hl kipječ, kipič, dl. kipješ, plb. ťaipé 3. sg„ pom. kipec, stp. p. kipieč, stbr. kipeti (Skaryna), br. kipéc\ ukr. kypíty, str. kipěti, kypěti (StrS), r. kipěť; vše 'kypět, vařit, vřiť, přen, 'přetékat, rozrůstat se' (všesl.), 'kynout, kvasiť (jsi. slk. č.), přen. 'překypovat city, vzrušovat se, zlobit se' (jsi. slk. č. vsi) ap.
• Psi. kypěti 'kypět ap.' < ie. *kňpj*keup- 'kouřit, vřít, vařit'.
Psi kypěti je stejně jako stind. kůpyati 'dostává se do varu, zlobí se', kopa- 'hněv*, het. kappilahh-'zuřiť, lat. cupere 'žádat si, přát si, toužit', lit. kupěti 'přetéct, prekypovať, 'vřít, vařiť, lot. käp(é)t 'kouřit, dýmat, vypařovat se, mžít, rozprašovat vodu', stprus. kupsins 'mlha' pokračováním ie. koř. *keup-'kouřít, vřít, vařiť (Bern. 1, 677n, Vasmer 1, 559, SM 13, 265, Toporov 4, 296-300 aj.; s balt. slovy spojuje již Pogodin, RFV 33, 330); patří sem snad i stsev. hoppa 'poskakovat, skákať, stangl hoppian tv. a rodina něm. hůp-fen tv. (Brugmann I, 384 aj.).
Slawski 2, 168 rekonstruuje bsl. infinitiv stavového vb. *kúpe-tSi se zdlouženim nulového stupně koř. vokálu.
Již Berneker l.c, spojuje se slovy s jiným stupněm ablautu: sl kvapiti 'spěchat', kopbtb 'saze, prach' a kopbno 'tání, obleva ap.'. Spojení s kopn> 'voňavá rostlina' (v. kopn.) připouští Pokorný 597, přejímá Toporov l.c.
Machek, LP 4, 131 řadí ke kypěti i č. dial. kysat' 'nemírně spáť, které spojuje s p. dial. kipieč 'dřimať a lit. kvěpti 'dýchať (abl. ke kapěti 'přetéct, překypovat ap.').
3S9
kypĚtí
H.-Svityč 1, 363 rekonstruuje no str. Kúpa, dolož, ještě v altaj. a snad i v ural. a semitoham. jazycích. pv
kyséŕb adj. 'kyselý; sauer*
Ve spojení vino kyselo 'mladé vino'.
Souvztažná s kysělb jsou pref. slovesa Vhkysěti, Vbkys-
noti 'vykynouť, vbskysěíi, vbskysnoti 'vykynout, zkvasit', mskysati tv.
Příbuzné je kvasb (v. kvasb).
Der.: kyseíičije 'granátovník'.
Et: Psl. *kysblbl*kysélb[*kyselb > b. hísel, mk. kisel, sch, kľseo, sln. kisel, slk. kyslý, č. kyselý, dial. kyslý (Bartoš 1906), luž. kisaly, pom. kisli, stp. kisiaiy, kisaly (SStp), p. st. kisly, kisiaiy, kisaly (SW), p. dial. kisly (Karlowicz), br. kísly, ukr. kýslyj, str. kiselyj, kyselyi, r. kíslyj, vše 'kyselý', 'kysaný, kvašený', přen. i 'zakyslý, mrzutý', r. dial. i 'zahnívající, rozpadající se' (SRNG 13, 234n>.
Substantivizací vznikly v některých sl. jazycích názvy kyselých pokrmů (sch. kiselj, slk. st., slk. kysel, dial. kisel (Matejčík 143), stp. p. kišiet, br. kisél, ukr. kysíľ, str. kysetb, kiselb, r. kisěf), názvy rostlin, jejichž listy nebo plody maji kyselou chuť (b. kíselka, sch. kiselj, kíselka, sin. kíselka, stě. kyselka, r. dial. kíselka, SRNG 13, 227) aj.
• Psi. *kys-ělb 'kyselý' < ie. *kúí-so- < ie. *kuaí-/kúí- 'kvasit, kysat, hniť.
V psl. kysělb, kysali, kysěti ap. je obsažen ie. koř. *kuat-, který je i ve stind. kválhali 'kypí, vře*, kvá-thá- 'odvar', páli kathati, prákrt. kahai, kadhaí, v gudžarátském kadhvii 'vařit ap.', lat. cäseus 'sýr', gót. hwapo 'pěna', hwapjan 'pěnit', švéd. dial. hvä 'pěna', ags. hwaperian, hwoperian 'pěnit', lot. kúsát 'převalovat, vařit, vřiť a kusí 'tavit, rozpouštět aj.' Tentýž ie. kořen je i v psi. kvasb (v. kvasí.) a snad i V kbSbrlb (v. kbsbiiL; Pokorný 627n, HER 318 aj.).
Janáček (LF 59, 419; Slávia 24, 3; VJa 1958, I, 46) spojuje kyséb, s lit. gaužóti 'kysnout (o zkaženém jídle), kvasit (o nápoji)'; přejímá Fraenkel 142. p V
-kyvatt v. nakynoti
kyziifo. -i f. 'úklad, nástraha, lest; Machenschaft, Falle, Lisť
Der.: kyznbnikb 'strůjce, tvůrce' (ix Euch).
Et: Subst. kyzrtb s nejasným vokalismem (ablaut?) je suf. -zrib (< *-sní) odvozeno od koř. kov-, doloženého v slovesu kovali (v kován). Kořenové střídání -&-a -y- v subst. kbznb (v. ktzni.) a kyzra, je nepravidelné a těžko vysvětlitelné (sr. Diels 1963, l, 93).
S-A 1955, č. 375 nepravděpodobně spojují kyzm, spolu s kbzm a kovb s psi. *čuti 'slyšet, cítit ap.' (v. kovb, fci.zni.) hk
kb prep. s dat *k; ZU'
Vyjadřuje místo, předmět osobu nebo čas. úsek, k němuž směřuje děj (často po slovesech rešti, glagolati, moli ti se, kleti se, prikosnoti se ap.), dále přidávání (po pričítali, prilagati ap.), v ad v. spojeních kb tomu, kb sernu, kb simb ap. 'k tomu, nadto'; po slovesech věromti, upbvatikb komu ap., 'věřit doufat v koho'; účel, cíl 'pro, k\ 'pro něcí dobro'; 'proti někomu'; vztah 'vzhledem k čemu', řídce (v csl.) 'podle', ojed. kb njemu 'u něho* (ř. e/c aůzóv); v. SJS 2, 86-89, Herodes, Issl 350n.
Et.* Psl. kb > b. arch. k, dial. i ká, zdvojené käk, kak, kách, kach (BER 2, 111 n vysvětluje koncové -cA anal, podle vrách nebo disimílací k-k v k-ch před slovy, začínajícími na k-), Srb. ka, Charv. k, ka, asimilací znélosti g, fl (Brodnjak
1993,208, Rj 4,702), sln. k, h, slk. k, ku, dial. i ko, st. i ke (HSSlk 2,7), stě. č. k, ke, ku, hl. k, ke, dl. k, ku, st. řídké ks, ky, plb. ká, stp. k, ku, g, p. arch. a dial. ku, k, dial, i gu, br. k, ka, dial. i ik, ok, stbr. ko, ku (Skaryna), ky (Vasiíjev, RFV 58, 252-4), ukr. k, ik, díal. ku, ko, ok, h, r. k, ko, dial. i ik (SRNG); všude prep. s dat. 'k, ke*, vyjadřující směřování činnosti v prostoru a čase v konkr. i abstr. významu, dále vyjadřuje přirovnání v sch. sln. stč. stp.; v stě. věřili k čemu ap. 'věřit v něco'; 'pro, kvůli' (sch. sln. slk. stč. stp., p. dial, sw, br. r.), 'blízko, u' (sch. sln., p. arch., r. dial. Dar, str.), 'přibližně, asi' (č. slk. stp.), 'podle' (stč.) aj.;
podrobně o významech v. Kopečný, SB l, 101—105.
Podoby ke, ko, ka vykládá Kopečný (o.e. 100) aj. jako vokali-zaci jeru. Podobu ku chápe Gebauer 1894, i, 254 jako ablaut, tento názor však nebyl přijat. Berneker 1, 658 zde vidí vliv dat. koncovky -u. Trávníček 1935, 54 má -a za vkladné. Ku ca ta je vykládá kontaminací kb se sém. blízkou prep. h; k ustáleni ku přispěla dat. koncovka -w (v. JP 40,250-261, tam přehled a kritické zhodnocení starších názorů).
B. kam % ke; u; přibližně (o čase)', mk. dial. kárnu tv. (Malee-ki 2, 57) pokládá Kopečný (SB l, 87n, SbSlawski 146) za sek. prep. z koma 'kam'. BER 3, 193 je však odvozuje z psl. *kbn\ tak i Síawski 3, 293, Trubačev v SM 13, 170 aj.
Slovo obtížně vyložitelné. většinou je pokládáno
pouze za prep. (Vaillant, RÉS 33, 109, Bezlaj 2, 7, Kopečný, SB i, 105, ESBr 4, 5 aj). Trubačev (SM 13, 171) však poukazuje na psl. *kbnaditi 'zdobit ap.' a kodeh 'koudel', v jejichž počáteční slabice vidí prefix kb-fkg-, totožný S prep. (tak i v Etim 1974, I75n. shodně Skok 2,116). Také Brückner (KZ 51, 225, pom l) mluví o prefixu ko-, popírá však jeho příbuznost s prep. kb (vzhledem ke střídání ko- : če- a sko- : šče-).
• (1) Psl. kb, *k&n ~ stind. dativní postp. kám. (2) Psl. kb ~ psl. kbde 'kde'.
(1) Od minulého století spojováno se stind. postpozitivní part. kám (< ie. *kom), která zesilovala dativ (Miller, KSB 8, 106n, MEW 153, Zubatý, 2, 325n,
390
kbkb
Bern. I, 658, Slawski 3, 293 aj.); potíže však činí koncové -b. To vysvětluje Zubatý l.c. tak, že i kb byla původně pOStp., V níž koncové -om > b (shodně Machek s.v. k). Trubačev (SM 13, 170) predpokladá ie. *kfom s var. *ku, z niž odvozuje jednak psl. kg, jednak kb.
Nejistá je souvislost s ir. co "k', gal. com-, co- tv. (jako možnost uvádí Brugmann 2,2, s. 855n, dále Hamp, RS 32,72) a s lat. cum 's' (naznačil Zubatý o.c. 326). Pokorný je odděluje a psi. la, a stind. kám řadí kc A-ovýra part. sl. (např. r. -ka jako vybízecí part. za pron., adv., imper.) a ř. (xct, xe; v. Pokorný 515n a 612n).
Nejblíže pravdě je snad Schuster-Šewc, který odmítá hledáni přesných ie. responzí; ie. jazykům je společné jen *k- jako základ deikt. partikuií, které se sém. diferencovaly až v jednotlivých jaz. (Sch.-Šewc 508n).
(2) Benveniste, BSL 52, XIII upozornil na sogd. ku 'kde; v*, které může souviset se sl. kb (ne však s *kbn) a reflektovat pův. *ku. Tuto myšlenku rozvinul Kopečný (AnzslPh 3, 7n, SB 1, 100): rekonstrukci *h>n odmítá jako fikci; psl. kb < *ku je původně pron. adv., které se v psl. stalo prep. Jako adv. má zesílenou podobu kbde 'kde, někde' (v. ta.de).
Později Benveniste, SbJakobson 1966, 198 chápal psl. kb za přejeti ze sogd. prep. ku *k, ke'; tak i tvlartynov 1983, 50n (o kontaktech Íránců a Slovanů na jihu Ruska v. Shevelov 1964, 615). Odmítl Kopečný, SB 1,106 s tím, že jde o sl.-sogd. izoglosu, což pokládá za pravděpodobné i Vaillant l.c ŽŠ
kbde adv. loci interog. a relat. 'kde; wo'; indef. 'někde; irgendwo'
S part. že konj. kbdeie 'když, jakmile'. Indcf. někbde 'někde, kdesi', záporné nikbde, nikbdeže 'nikde'.
Var.: gde, gdě (asimilací znělosti), srbcsl. i kbdě, gbdě, charv.-hlah. kadě. Podobu s kone. -ě vysvětluje Berneker 1, 674n jako sek., anal. podle lokálu sg. o-kmenů nebo podle jiných adv. na -dě; tak i Slawski 1, 271, Kopečný, SB 1, 307 aj.
El: Psl. kbde, všesl., ve většině jazyků s různou fonet. úpravou počátečního kd< b. gde, de, mk. dial. kě, kěde (Hendriks 264), sch. gdě, gdjě, dial. i gdi, gde, dx, dě, dě, čak. kadí, kadě, přesmykem kons. dge (Rj 3,119n, RSAN 3,226), sin. kje, dial. gde, gdě, gdě, kdě, gě, ke (Bezlaj 2, 34n, zde i výklad sin. tvarů), slk. kde, dial. i kade, dze (Kálal), stč. č. kde, stč. i gde, de, řídce kte, kdě, č. dial. gde, hde, de (Bartoš 1906), hl. hdže, arch. a dial. dze, dl. žo, dial. džo (Sch.-Šewc 269n a 194), pib. těd, pom. 3e, stp. gdzie, dzie, kdzie, p. gdzie, stbr. gde, kgde, kde (HSBr 6, 263n), br. dze, dial. hdze, ukr. de, str. gdě, r. gde, dial. i de (SRNG 7,311), vše s významy adv. interog. a relat. 'kde' (relat. někde s rozšířením o part.: sin. kjěr, hl. hdzež, dl. žož), interog. 'kam' (b. mk. sch., slk. dial., stč., č. dial., luž. pom.
stbr., r. dial.), relat. 'kam' (b. mk. sch., slk. dial., pom. stbr. r.), indef. 'někde, kdekoli' (b. arch. Gerov, sch. sin. č. stp. vsi.), řídce 'kdy' (stč., č. arch. a dial., stp.); part. 'cožpak, kdepak' na začátku expr. vět, vyjadřujících údiv, odmítnutí ap., často ve spojení s jinými pron. nebo part. (b. sin. slk. č. p. vsi.), konj. 'kdežto' (č.), 'když, protože, že, jestliže ap.' (sch. sin.
slk. p.); podrobně v. SB 2, 378n; o vývoji interog. adverbii v part. a konj. v. Jahn 1966, i ln.
B kóde, mk. spis. kade 'kde, kam'; prep. 'k, u, kolem' pokládá Kopečný, SB 1, 307 za pokračování psl. *kpdě; Trubačev je uvádí u kadě i kbde (v. SM 12, 47 a 13, 174) s tím, že u sém. a hláskově blízkých adv. docházelo ke kontaminacím a vyrovnávání; v. kódu.
• (1) Psl, kbde < ie. interog. pron. *k"u- + part. *-a\h)e. (2) Psl. kbde < psl. pron. nom./ak. sg. kb -+■ part. -de.
(1) Psl. kbde je složené interog. adv. z ie. pron. *k^u- a lokativní part. *-dhe (o ni Cohen, KZ97,13). Toto spojení je i v stind. kuna 'kde' (< *kúdha), av. kudá tv., lyd. kud, lyk. cudi tv., krét. ônvi Lkam', osk. puf 'kde', umber. pufe, lat ubi tv., s jiným rozšířením v lit. kuř, lot. kúr 'kde, kam', arm. ur tv. (Schmidt, kz 32,415,
.Zupitza, KZ 37,403, pozn. 1, Meillet, MSL 20,92, Vasmer 1, 264, Pokorný 647, Trubačev, AnzslPh 2, 136, SM 13, 174 aj.). Meillet, MSL 18,419 sem řadí i toch. A kus, B kuse 'kdo, který1, které rovněž vychází Z ie. *£%-; tak i Windekens 1976, 246, Georgiev, VJa 1958, 6, s. 11.
Význam 'kde' může mít i samo ie. *k"u-, jak ukazuje sogd. ku 'kde, kam', stind. av. ŕä'kde'. Kopečný (AnzslPh 3,7n. SB i, 100)předpokládá ie. pron. adv. *ku, z něhož je v psl. prep. kb (v. k*), zesílením o part. pak adv. kbde.
Kymer. cw 'kde'. kteTČ je často uváděno jako příb., je patrně sek., původní podoba je střkymer. cwt tv., jehož -í zaniklo před zubnicí (v. Kopečný, AnzslPh 3, 11).
Souvislost s alb. ku 'kde, kam' (Vasmer l.c, Bezlaj 2, 35 aj.) je nejistá. Meyer 1891, 218 je srovnává s ř. nou a myslí pravděpodobně na přejetí; tak i Kopečný l.c
Trubačev, SM 13.174 se domnívá, že ie. podoba *k"u-, uváděná v převážné většině výkladů, je sek., vzniklá v jazycích s labíovelá-rami labializací *ku-. Ie. *ku- předpokládal i Meillet 1934, 469, Mayrhofer 1956,249 aj.; Mayrhofer 1986,359 však už vychází z ie. *kuu-.
(2) ísačenko, ZslPh40,314 zastává názor, že psl. kbde není možno odvozovat přímo z ie. *kuu-, nýbrž že je to útvar psl., a to ze zájmenného nom.-ak. sg. kb s part. -de. Pak by uvedená ie. adv. byla útvary paralelními. žš
kbgda v. kogda
k hk i. v. kyka
391
ki.ki.nja
kt.m«iíTíi
kvkhnja, -nje f. (?) 'holeň; Schienbein, Unterschen-
keľ (IxSupr)
Dolož, jen dat. du. kbkbnjtí, který dovoluje předpokládal i kbkbtt'b, ~nja ta.
Et: Jde o slovo nejasného původu, jeho výklady se rozcházejí a žádný není plně uspokojivý.
• (1) Stsl. kbkbtijaj-n'b < ie. *keu-k-/kou-k- 'ohýbat, křivit; pokřivený'.
(2) Stsl. kblhtnjaj-n 'o < ie. *(s)kel- 'ohýbat; opírat; křivý'.
(1) Nejčastěji bývá stsl. kbkbnjajn'b spojováno s ie. koř. *keu-k~jkou-k- 'ohýbat, křivit; pokřivený' (Berneker I, 659, Petersson 1915, 20, S-A 1955, č. 426, Pokorný 589. SM 13, 177 aj.), k němuž patří např. i psi. kyka, kučera aj. (v. kyka, tam i responze v jiných ie. jazycích). Po stránce hláskové by mohlo jít o reduk.
Stupeň tohoto ie. kořene (tak i Kurkinová, Etim 1971, 79),
významová motivace však není zcela jasná. Berneker l.c. srovnává s č. kyčel, o jehož původu rovněž není jasno.
(2) Zcela zavrženíhodný není ani výklad Vaillan-tův 4,605, podle kterého vzniklo stsl. kbkbnja pisárskou chybou z pův. *kblk-. Potom by patřilo k ie. *(s)kel- 'ohýbat; opírat; křivý', od něhož se obvykle odvozuje (ovšem bez stsl. kbkhnja) rodina slov zastoupená v b. hovor, kalka 'kyčel, stehno* (RBKE), mk. kolk 'kyčel; bok', sin. kolk 'kyčel', sch. kůk tv., snad i č. kyčel 'kyčel' a p. giczal, giczol 'holeň', z jiných ie. jazyků pak v lat. calx "pata*, lit. kůlšě 'kyčel; bok, stehno' aj. (např. Mladenov 265, W-H 1,144, Janáček, Slávia 24, 2, Machek 1968, 313, Pokorný 928, Skok 2, 225, Bezlaj 2, 57n aj.).
Baric, Prilozi 1, 234 nepravděpodobné člení psi, kbkm'b na kb-kbn'b, přitom počáteční kb- vzniklo podle něj krácením z psi, kblka 'kyčel', -ktm '& vysvětluje z ie. *-knm- a spojuje s ř. xvýfit} 'holeň'. hk
kunetb, -i m. 'vesnický předák; Schulze' (ix Sud) Der.: kbmetištb tv. (2x Sud)
Et: Psi. kbmetb > b. mk. kmet, sch. kmet, sin. kmet, slk. kmeť, st. a dial. n. kmetb, kmeto (Jg, Kálal), stč. č. kmet, č. st. kmeť (Jg), porn. kmec, stp. p. kmieč
(SStp, SW, Kariowicz; podle Basaje, Siatkowského, SFPSÍ 7, 20 z p. > č.), br. kmet, kmec', stukr. kmeť, kmit\ ukr. kmet, kmeť, str. kbmetb, kmetb, r. st. a dial. kmeť (Dar, SRNG 13,342), 'vážený muž, stařešina, šlechtic, světský n. církevní hodnostář ap.' (všesl.), 'sedlák, rolník' (sch. sin. č. slk. p. vsi.), 'vojín' (vsi.), přen. 'nešikovný člověk' (sin.), 'šachová figurka' (sin.) aj.
Sém. vývoj slova bývá chápán častěji jako sestupný, 'šlechtic, vysoký úředník; vážený starý muž' -* 'rolník, zemědělec' (Bern. 1,661n, Slawski 2, 279n, Vasmer 1, 578, Machek 1968, 261 n aj.).
Otrebski, Slávia Antiqua 1, 563-7 naopak pokládá význam 'rolník, zemědělec' za prastarý a 'šlechtic, vysoký úředník' za pozdější a knižní.
• (1) PsL kbmetb < lat. comes 'průvodce, člen družiny'.
(2) Psi. kbmetb < psi. *kbm-/*kom- 'vyrůstat, pocházet ap.*
(3) Psi. kbmetb < *kum- x lat. comes.
(1) Nejčastěji bývá vykládáno jako přejeti z lat. comes, litis 'průvodce, druh, člen družiny' (Vondrák 1906, 1, 426, Sreznevskij, RFV 1, 10, Preobr. 1, 322n, Machek, Stavia 22; 359n aj.), popř. Z ak. Sg. comitem (Shevelov 1964,
438) nebo prostřednictvím vglat. cometia 'okruh, oblasť (> kol. kbmetbje; Jagié, ASIPh 18, 308n, přejímá Bern. 1, 661n, Bruckner 239, Titz, Slávia 9,27, Olesch, ZsIPh 24, 181 aj.).
(2) Méně pravděpodobný je výklad kbmetb jako slova slovanského pův., s koř. *khm-jkom- 'vyrůstat, pocházet ap.', který je i v sl. *kbmenb 'kořen, kmen' (van Wijk, Slávia 4, 209-12) a v stprus. camnet 'kůň', lit. kůrně 'kobyla'. Přejímá Sch.-Šewc, zsi 9, 246-52, který připojuje i sl. komon'b 'kůň* (v. konWb).
(3) Otrgbski, Slávia Antiqua 1, 563-6 pokládá kbmetb 'rolník' za domácí, příbuzné se stind. kumära- 'dítě, chlapec, princ*. Psi. kbmetb 'šlechtic' bylo přejato z lat. comes.
Odmítány jsou starší výklady sl. kbmetb jako přejetí z ř. xta/i^T^q 'obyvatel vesnice* { < xotpjj 'vesnice'; Birkenmeyer, RS 13, 112, Matzenauer 1870, 43, MEW 121) nebo z ř. aotajuj^ 'dlouhovlasý člověk' (Karszniewicz, Über die Abstammung und Bedeutung des Wortes kmet, Zagreb 1895).
Stprus. kttmetis 'rolník, zemědělec', lit. kňmetis tv, je přejetí ze sl. (Büga, ZsIPh 1, 39n, Trautmann 365), buď z p. (Milewski, SlOc 18, 47) nebo z vsi. jaz. (Toporov, K-L, 270-74). pv
kt-moira. -y f. 'kmotra; Gevatterin' (ix Cioz)
Blíže o významu (v Cloz i označeni matky pokřtěného dítěte z pohledu kmotra) Vašica, Slávia 25, 224n.
Exp.: Csl. kbmotra/kbmotrb bylo podle Tiktina 454 přejato a adaptováno v rum. cumäträjcumälru tv.
Et: Jsi. kbmotra > slk. kmotra, č. kmotra, hl. kmotra, dl. kmótša, pomsln. k"om"ótra, stp. a p. kmotra, dial. kumotra, komotra 'kmotra'. Již záhy byla v sl. vytvořena forma pro m. kbmotrb (sr. o možném nepravidelném vývoji Gebauer 1894, 1, 160 či raném zániku -&- v první slabice Shevelov 450, např. i u sl. *ksnedzb): slk. kmotor, dial. kmoter (Buffa 165), č. kmotr, hl. kmotr a dl. kmótš, pomsln. k^ómuotär tv. (PWb) a kaš. kmoter (Sychta), stp. a p. st. kmotr, dial. kmot(é)r, kumot(é)r, komolí. e)r (o kvalitativní nevyhraněnosti stříd nice za 6 v stp. dokladech, např. v topon. Lekno, stp. LeknajLukna) Lokna < psi.
*lbkbno, sr. GHJP, 112), r. dial. kmotr (Dal), vše 'kmotr'.
392
kj.morni
ktn'igy
Stp. a p. kmotr tv. může být přejato ze stč. (Basaj a Siatkow-ski, SFPS1 7, 21), dále někteří autoři soudí, že p. dial. kumotraj kitmot(e)r vzniklo kontaminací kmotra a kuma (Karlowicz 1894, 280 aj.).
Stprus. komatersjcomatter 'kmotr' bylo přejato z p. či porn., sr, např. Toporov 4, 124 aj.
Do jsi. přejato z vglat. či rom. (balkánské, např. Basaj a Siatkowski I.e., panónske, MEW I54n, či přímo akvilejského patriarchátu, Skok RÉS 10,194n) podoby *comátre(m), lat. commäter 'kmotra' (hláskoslovné nepřesvědčivé je vyvozování z lat. compater, MEW I54n a Bern. I, 662, vedoucí u Šachmatova, AslPh 33, 95, až k předpokladu kelt. prostřednictví - lat. mp > kelt. mm, např. tempestas > tymmest 'vichřice', toto odmítá např. Brandt. RFV 22,246, Slawski 2,283 aj.) a přiřazeno k a-kmenům; záhy k němu byla pritvořena pro m. forma *kbmotrb (např. Brandt, RFV I.e., Gb s.v. kmotr a kmotra. Boháč, LF 35, 443, S-A 1955, 258, č. 427, Vaillant, RÉS 22, 32, Vasmer 1, 578, Machek s.v. kmotr, SM 13,198 aj.). Hláskové responze sl. -h- za vglat. neprízvučné -o- a sl. -o- za vglat. -a-(< lat. -Ô-) JSOU očekávané (sr. příklady v Bidwell, Word 17, USn i Skok, Z RPh 54, 192 a 194, proto právem odmíti Boháč, LF I.e., předpoklad původního sl. *kmmotra, Vondrák 1, 336). Nejasná je příčina územního zastoupení konkurenčních původem jsi. forem *kbmotralkbmotrb : *kumajktanh, v. kunu., první v zsl. a druhé v jsi. a vsi. Snad je jí různá doba a místo přejetí (sr. SM 13, 102, Skok, RÉS 10,186n, málo ovšem přesvědčuje jeho teorie o různé pozici prízvuku - panónske vglat. commäter > jsi. kbmotn proti obecné balkánské vglat. commäter > jsi. kurm>, sr. údaje o obo-jakosti responzí prízvučného i neprízvučného o a a Bidwell I.e.
a Skok, ZRPh i.e.), pokud nebylo ovšem *kbmotr- vše-sl. a v jsi. a vsi. neustoupilo konkurenčnímu *kumí>/ -a (Klich 1927, 135), na což může ukazovat r. dial. kmotr.
Syn. jsou kuma, kupetra. bs ki>nedzb, -a m. 'kníže, vládce; Fürst, Herrscher'
Der.: poses. adj. kbnežb, rel. adj. kbnežbskh 'knížecí',
kbnežije 'knížecí vláda, knížectví', tv. i kbnežbstvije (VencNik) a kbneženije (i ve význ. 'vysoký úřad správce provincie v byzantské říši'; o překladech ř. ágxoviia. ve stsl. pam. v. Dvornik F, Les legendes de Constantin et de Methode, s. 15n).
Ľvov, Etim 1967,189n poukazuje na časté psaní knedzb v stsl. a csl. památkách (tj. bez z>/t> po k-), které podle něho zpochybňuje výklad sl. slova jako starého přejetí z germ.
Et.: Psi. kbnedzb > b. knjaz (< r„ Damerau 1960, 86), st. a dial. kněz (Mladenov 1969, 237), mk. kněz, srb. knjäz, ch. kněz, zř. knjéz, sin. kněz, slk. kňaz, stč. č. kněz, hl. knjez, dl. kněz, plb. ťénaj (< *kbnedzb, PS), stp. p. ksiqdz, dial. i kšoc (Kucala276), br. knjaz',
ukr. knjaz', St. ks'ondz (Hrin; Zareba, JP41,5: < p), str. kbnjazb, knjazb (StrS), r. knjaz' (< p.?, tak Mefníkov, Slávia 36,117), vše 'kníže, vládce, šlechtic', nověji 'starosta, rychtář, pán', mk. sch. sin. zsl. také 'duchovní', vsi. i 'Ženich'. Tam, kde došlo k sém. posunu 'kníže' > 'kněz', vyjadřuje se 'kníže' derivátem.
V p. der. ksigžyc {< psi. *khnež-itjb) ještě 'měsíc'
(o rozvoji tohoto význ. v Moszyňski 1929, 1, 458n; Leskien, AslPh 22, 142; Vasmer, ZslPh 20, 454; Handke, SFPS1 8, 101. Odtud patrně tento význam přešel do lit.; Senn, Sprache 1, 3).
P. ksiadz vzniklo disimilací kň- > kš- před nosovkou (Taszyc-ki, Slávia 6, 265n).
Jde o rané přejetí z germ. *kuningaz 'hlava, vůdce rodu' (< *kunja- 'rod, pokolení'), sr. stsas. sthn. kitning, ags. cyning, něm. König, angl. king 'kráľ (Kluge 391); stejný původ má i lit. kůnigas 'duchovní, kněz' (sek., pův. 'pán, kníže', sém. ovlivněno p., Fraenkel 310n), lot. kiingS 'pán'. Z lot. je patmě přejato br. kums tv. (Karskij, SbFortunatov 480).
Chronologicky řadí přejetí lit. a balt. slov z germ. Ekblom, ScSI 3, 176n.
Nepravděpodobné je spojeni sl. kbnedzb s nejasným r. dial. knjazb 'vrchol*, 'štít střechy ap.', v němž vidí Kiparsky, ScSI 10, 102-6 paralelu něm. Fürst : First.
Málo pravděpodobný je výklad kbnedzb jako původně sl. slova ze sl. *kun-ingo- 'vyčnívající, vynikající' (v. p. st. kieň 'peň, kmen, kláda', sin. kno 'rukojeť vesla'; Ondruš, JŠ 13, 211), s označením germ. slov jako přejetí ze sl. pv
kbn'igy, kbďigi. f. pl. 'kniha, knihy pl.; Buch, Bücher' Též'knižní vzdělání, učenost'; 'Písmo svaté'; 'listina'; 'písmena, písmo'.
V stsl. funguje jako plurále tantum, v csl. se objevuje i v sg. (sr. MLP s.v. kniga).
Der.: kbn 'ižice   f. pl. (ve Hval dolož, v lok. sg. o knižycy)
'knížka; listina, lísť, \ao\c\it.kbn'ižije 'knihy' (ixSlepě); kbn'ižbnb 'knižní, literární; patřící Písmu, bibli; vzdělaný', kbn 'ižbnikb 'zákoník; písař; básník, spisovateľ, nekbn'ižbnb 'neučený', nekbn'ižbnikb 'neučený Člověk'; s (pův. ttat.) suf. -čii, označujícím povolání, kbn'igbčii 'zákoník; znalý písma, vzdělaný člověk' (lx Supr kn'ichčii, v srb. a b. památkách knigočií).
Exp.: Csl. kbn'igbčii > sch. arch. knjigoč 'spisovatel, písař' (Rj), r. arch. knigočéj 'milovník knih, náruživý čtenář' (Šanskij, seš. 8, 172n), knigóčij (Dal) tv. Sémantickým kalkem ze stsl. může být rum. carte 'list, kniha' (Rosetti 1954,46); podle Skoka. AslPh 37, 83 jde však o sém. kalk ze sch.
Et.: Vzhledem k poměrně neobvyklé hláskové podobě lze usuzovat, že stsl. fan'igyje slovo přejaté (v. níže). Mareš, čslP IV, 116 klade dobu přejetí za změnu kn > gn, ale před změnu kn > kn'. Sporný je původ
393
lujTigy
b, pravděpodobně však není původní. Stsl. n vysvětluje Mareš o.c. i20n tím, že khti'igy bylo do stsl. přejato prostřednictvím jiného sl. jazyka, kde byla provedena změna kn > kn'. Ke vztahu stsl. kbn'igy
a buky V. např. Šaur, Slávia 62, 443-446 (tam i další literatura).
Jde o slovo všesl. (nikoli však psi.), jež se prostřednictvím stsl. textů rozšířilo do ostatních sl. jazyků: b. kniga, dial. i kiníga (BDial 2, 186), rak. kniga, sch. knjiga, sin. knjiga, dial. pl. knjige (Plet), slk. č. hl. kniha, stě. i knieha, dl. knigly pl.. zř. i sg. knigla, arch. knigwy, knihwy (Muka), kaš. arch. kně-ga, kněga, kniga (Sychta), pomsln. knaga (PWb), p. se sekundární nazalizaeí (sr. Slawski 3, 271n, Hamp, RS 32, 71) ksiega, dial. i ksega, kniga (SW), knega, kniha (Karfo-wicz), br. kniha, ukr. knýha, str. kniga, častěji pl. knigi, kbnigy, r. kniga, vše 'kniha, tj. listy papíru s tištěným (dříve psaným) textem, svázané v jeden celek', 'papír, arch papíru' (b., mk. dial., sch. arch., č. st. jg), 'gramotnost* (b. dial. Gerov, BDial 3, 232, mk. arch., sch.), 'písmena- abeceda, písmo' (sch. arch. Rj, str.), 'literatura, písemnictví' (sch.), 'hrací karty' (b. arch., mk.), přen. 'část žaludku přežvýkavců' (b. sch. obvykle v pl., slk. č. dl. p. pl., br. r.), 'část plic' (p. dial sw) ap.
Přesvědčivá etymologie tohoto kulturního slova zatím neexistuje. Většina výkladů se shoduje v tom, že stsl. kbn 'igy je slovo přejaté. Ze stejného pramene patrně pocházi i maď. kônyv 'kniha' a mord. konóv 'papír'. V určení pramene přejetí se ovšem etymologové rozcházejí.
Po stránce formální je přijatelný výklad, který za poslední pramen přejetí pokládá asyr. kunukku 'pe-čet", resp. kaniku 'něco zapečetěného' (Mikkola, FUF 1, 113, FUF 2, 77, Beraeker 1, 664, S-A 1955, č. 429, Pogodm, JslF4,185n aj.). Cestu přejetí naznačuje Pedersen, kz
39, 464, KZ 40, 189, a to z asyr. do arm., kde se objevuje v podobě knikí 'pečeť', odtud pak tur. prostřednictvím do sl. (sl. pak tento výklad zdůvodňuje tur. interpretací arm.     sr. Pedersen, KZ
40, l.c). Problémem však zůstává, jak vysvětlit vznik sl. významů 'písmo, pismeno, kniha ap.'
Zcela vyloučit nelze ani teorii přejetí z čin. kůen, kiiyän '(knižní) svitek', a to rovněž tur., resp. pro-tob. prostřednictvím (Räsä nen, FUF 26, 76n, Ľvov, BalkE 15, 2, 21 n, Vasmer 1, 579n, HER 325 aj.).
Méně pravděpodobné je přejetí sl. slova ze stnord. kenning 'učení, mínění, názor; básnická metafora' (MEW 155, Uhlen-beck, AslPh 15, 488). Totéž platí o výkladu Mladenova (SbNU 25, 2, 7In) ze stnord. kurming 'projev, výpověd, znalosť (Holt-hausen 1948, 165).
Někteří autoři ve snaze dokázat jeho sl. původ rozdělují slovo kbn'iga na *h>n- a -iga. První část tohoto slova řadí buď k psi. *kbm/*ki>nb 'peň, kmen, pařez ap.' (Gebauer, KSB 8,108n, který v StčS 2, 68 svůj výklad zpochybnil, Brückner, KZ 45, 313n aj.), nebo k psi. *komegal*kbmega, doloženým např. v p. arch. a dial. (SW s.v. komiega, Karlowicz s.v. komigga) ve významu 'člun vyrobený z jednoho kmene; malý říční člun na přepravu obilí' (Otrebski, WS1 12, 74, Schuster-Šewc, ZS1 16,47n proti Aitzet-müllerovi, AnzslPh 4, 84n). Otrebski I.e. pokládá kbn'iga za sémantický kalk gót. bokos 'bukové destičky, hůlky se znaky'. V suf. -iga pak vidí zastánci obou zmíněných výkladů znělou podobu slovotvorného formantu -ika, -ica.
Další výklady v. SM 13, 203n (tam i literatura). hk
kfcsm» adj. 'pomalý, váhavý; langsam, zögernd' (lx Nik)
Der.: nekbsno (psáno i ne kbsno, nekosno) 'ihned, bez přestání'; kbsněti 'otálet, prodlévat', kbsněnije 'zdlouhavost, váhání', pokbsněti 'prodlévat', ukbs-něti 'pobýt, setrvat', zakbsněti 'omeškat se, prodlít', zakbsněnije 'omeškaní, prodlení', nezakbsnbno 'bez přestání'.
Et.: Psi. *kbsm 'pomalý, váhavý' > b. kašen, dial. kásen (BDial 3,86), mk. kašen, sch. kasnt, kasán, sin. kesán, kesěn, kásen, br. kôsny (TSBr), str. kosbnyi, kosnyi, r. kósnyj, vše 'pomalý, váhavý', jsi. 'pozdni', r. i 'nepřizpůsobivý, opožděný'.
Brandt, RFV 22, 247ještě mysli na vliv khsnb při vzniku nom. pr. Kbsnetinb, varianty Konstantin* (< r. Kovamvzivoc).
Pintar (AslPh 31, 397) sem řadí i sch. sknjeti 'prodlévat, meškat, zpožďovat se' (< *h>sbněti metatezí ks > sk), cknjeti tv. (sk > ck, s > c, např. skia > eklô). Výklad sch. sknjeti přejímá Skok 2, 55n, který sem řadí i sch. dôcna 'pozdní' (ckn > en); z něho deprefixací cknjeti.
• (1) Psi. *ktsnb 'pomalý, váhavý' ~ sl. "kysělb 'kyselý' < ie. *kšt-so- < ie. *ktfät-j*küt- 'kvasit, kysat, hnít, trouchnivět'.
(2) Psi. *te>sbm>l*kbsnb < ie. *kuk- 'slabý, unavený ap.'
(1) Et. příbuzné s rodinou kysělb 'kyselý' (v. kyselí,) a kvasb (v. kvasí.), od nichž se liší ablautem (Skok 2, 55n). Sém. vývoj 'kyselý' -»'pozdní, zpožděný'; pod. v lat. sérum 'syrovátka' -> sěrus 'pozdní'. SM 13,247 upozorňuje ještě na r. lid. kísnuť 'zdržet se někde dlouho', které, jak uvádí, etymologové obyčejně ignorují. Tv. je i č. lid. zkysnout, zkejsnout. Patrně existují v hovorové řeči podobné ekvivalenty i v jiných sl. jaz.
(2) Starší, ale i dnes přijímaný výklad spojuje sl. kbsnb s lit. kůšlas, kušlits 'slabý, neduživý', lot. kust 'tavit, rozpouštět; unavit, vysílit, zemdlít', s předpokládaným sém. vývojem 'nezdravý, slabý' -> 'po-
394
kbsnb
kbžbdo
malý' a s rekonstrukcí ie. koř. *kuk- (Bezzenberger, BB 12, 77n, Bern. I, 672, Sobolevskij, IzvORJS 27, 327, Machek 1934, 1, Mladenov 266n, Vasmer 1, 641, Fraenkel 321, BER 3, 229n, Bezlaj 2, 30 aj.).
Sotva patří ke kbsnh lit. kuseti 'hýbat se, pohybovat se, hemžit se ap.' (Buga, RFV 7t, 53), které bývá spojováno s r. kisa, kiš' •hemžení', stě. ksenec 'rybí potěr', ř. xw<áv 'promíchat ap.' (Zubatý I, l, 33-36).
Nepravděpodobný je výklad kbsm ze spojeni kb sinu 'ke spánku' (Balan, UčPregl 26, 1082-9). pv
kbto pron. interog. 'kdo; wer'; indef. 'někdo; jemand'
Řídce relat. '(ten) kdo'; v Supr i ve funkci adj. 'nějaký'.
Ve spojení kbto Ijubo 'kdokoli'. Indef. někbío 'někdo', záporné nikbto, nikbtože 'nikdo'.
Var.: ojed. chto tv. (Mt 3, 7 Mar).
Et.: Psi. kbto ve většině jaz. s různým vývojem počátečního kt-: sch. tko, kô, dial. i gdo, sin. kdo, dial. kzdó, kadú, gdó, gdů, dá, htů, štó (Bezlaj 2, 27), slk. kto, dial. i chto (Kálal), stč. kto, řídce i kte, č. kdo
(s výslovností gdo), hl. štó (s výslovnosti šiu; v. Sch.-Šewc
1474), dl. chto, plb. katu, porn. chto, stp. kto, chto,
p. kto, dial. chto, 10, tko, gdo (v. Stawski 4, 282n), br. ukr. chto, stukr. i kto, r. kto, str. i kbto, chto; vše s významem interog. a relat. pronomina. zastupujícího osobu 'kdo', indef. 'někdo, kdosi' a relat. '(ten) kdo' (s part. -ž v dl. chtož, hl. štóž), v sch. i 'nikdo' (Rj), v stp. adj. 'jaký, který', v r. dial. interog. 'co' (SRNG 15,374). Zájmeno bezrodé, jen v sch. st. rodové tko, tka, tko (Rj 18,389). V b. mk. nahrazeno tvary z psi. *kbjb (v. kyt). O skloňováni v jednotlivých jaz. a o významech v. podrobně SB 2, 393n.
• Psl. *fo>-io < ie. *k~o- -F psl. part to.
Psi. pronomen, složené z *kb a part. -to, která je jen v nom. Paralelne je utvořeno čbto 'co' (v. Cno). Připojení zesilovači part. -to (o ni v. sub to) je sl. inovace (v. Machek s.v. kdo, SM 13, 248, Toporov 3, 256n, Balász, AlON-L 7, 5-20aj). Isačenko, ZsIPh 40, 319 klade vznik tohoto pron. do doby, kdy se formovala opozice živ. : neživ.
Psl. *kb je pokračováním oslabeného ie. tázacího pron. *k?o-, které je i v stind. káh 'kdo', av. kô 'kdo, který', arm. o, ov 'kdo', ok' 'někdo', r. at. tioí'kam', nov, ion. kov 'kde', alb. ak. ke 'koho', lat. tywF (stlat. quo-í) 'který', osk. pui, umber. poi 'kdo, někdo', ir. cici 'kdo, co' (v. Pedersen 1909,2, s. 198), gót. hwas 'kdo, někdo', lit. kas 'kdo, co', lot. a stprus. kas tv. (Brug-maun 2, 2, s. 349, Húbschmann 1897,481, Bern. 1,675, Pokorný 644n, Fraenkel 199, Slawski l.c. aj.).
Ie. pron. základ *k"o- je starobylý, se souvislostmi v neie. jazycích (semitoham., uraloaltajských,
Ugrofin.); o tom v. Erhart-Lamprccht, SaS 28, 388n, tam i dalši liter.; dále Collinder, SbGuntert 371, ll.-Svityč 1, 355 aj.
Machek l.c. předpokládá ie. *k-i-, které bylo v bsl. a ii. přetvořeno v *k#o-s podle adjektiv.
Méně pravděpodobně Gcorgiev, VJa 1958, 6, s. 11 vychází z ie. *k"u-, které bylo už v ie. rozšířeno o part. -d, -í; ie. stáři tohoto spojeni je však málo pravděpodobné (v. výše). ŽŠ
kbznb, -i f. 'úklad, nástraha, uskok; Machenschaft, Falle, Finte, Lisť.
V csl. 'způsob', v Bes 'dovednost, umění', csl. i 'řemeslo'.
Der.: kbznbnikb   (v Hval kbznikb) 'řemeslník', kbznbcb tv., kbzrtbstvo 'způsob'. Komp.: zlokbznbrtb 'zlomyslný, lstivý'.
Exp.: Csl. laznb > r. pl. kózni (zř. sg. kóznb f.) "tajné, zlé úmysly, intriky' (> b. kázni tv. RBKE); v. Šanskij, seš. 8, 187n.
Et.: Psl. kbznb je odvozeno v psi. produktivním sufixem -znb (< *-sni~, v. Zupitza, K.Z 37,397) od redukovaného stupně koř. kov-, doloženého v slovesu kovati (v. kovati)-sr. Mikkola 1913,1,1 lln, Vaillant, RÉS 38, 214, Eckert, ZSI 8,885 aj. Vedle stsl. kbznb existuje i stsl. kyztlb (v. kyznb).
K vysvětlení významu 'úklad, nástraha, lesť v. kon.. Význam 'umění, dovednost' souvisí s chápáním kovářského řemesla jako elitního zaměstnáni (sr. podobnou významovou škálu u ř. subst. Téyvn) a s přisuzováním neobyčejných schopností kováři a jeho výrobkům (sr. Ivanov, Toporov, SUaz 1973. 155n, v. i Jagič 1913, 415).
S-A 1955, č. 375 nepravděpodobně spojují s psl. čuti 'slyšet, cítit ap.' (v. kovi.). hk
kbžbdo pron. 'každý; jeder'
Ve spojení jeditlb kbžbdo zesílené '(jeden) každý'.
Var.: kožbdo (už v kanonických pam.), řídce kbžde, ojed. kožde.
Exp.: Z csl. je sch. arch. (16. stol.) kaídi, každé, každo 'každý' (Rj 4, 924).
Et: Zakončení -de je pokládáno za pův., -do za anal. podle kbto (Vasmer, ZsIPh 20, 231 n aj.) nebo za asimilaci ke ko- v 1. slabice (Machek 1968, 247).
V stsl. skloňováno jen kb-: kogožbdo, komužbdo ap. Podle některých badatelů bylo v pozdějších pam. bezrodé kb v nom. nahrazeno rodovým kyižb-do, -žbde, kajažbdo, koježbdo 'jakýkoli, každý' (v. kyi; tak Machek l.c, Slawski 2, 115 aj.)
Kromě stsl. doloženo jen v zsl. a vsi.; všude se flexe přenesla na konec slova: slk. stč. č. každý, hl. kóždy, arch. kuždy, dial. kójdy, dl. kuždy, dial. i každý, kalždy, kaldy (Sch.-Šewc 656), plb. jen dat. sg.
395
kbži.do
m. n. kozdúm(ě) (< kažbdomu P-S 82), pom. každi, kajidi, kojždi (Sychta), koždi (PWb), stp. každý, kal(i)ž-dy, kol(i)ždy, p. každý, arch. každen, dial. i kóždy, kozdy, kuidy, kužden, kóžny (Karlowicz 2, 328n), ka-l(i)ždy, kol(t)idy (Urbaftezyk, JP 38, 55), br. kóžny, dial. i káždy, kóždy, káždy, kážny, kážan (SBrH 2,358), ukr. kóžny}, kážen, řídké kóždyj, dial. i kážnyj (Hriu. 2, 207), Str. káždyi (podle ísačenka, ZslPh 40, 317 ze sip.), r. káždyj, dial. \ kárne], kážnij, kážnyj (SRNG 12, 304 a 305), koždyi, kážnyi (StrS), vše s významem 'každý (jednotlivec z určité skupiny); kdokoli'. Přehled dal ších var. tvarů a jejích výklad v. SB 2, 397n.
Výchozí psi. khžbde je pravdepodobne bezrodé pron. Podoba kožbde, kladená rovněž do psi., je chápána jako sek., anal podle nepřímých pádů (Vondrák 1906,2,9S aj.) nebo jako nom. maskulina (Petr 1957, 91, Síawski 2, 115, fsačenko, ZslPh 40, 317 aj.). Počáteční ka- v živých sl. jazycích vykládá Vondrák u. analogií podle kakb, kamo (shodně Vaillant 2, 409 aj.), jiní jako nom. f. (Mikkola 1913, 3, 22, Bern. 1,675, Petrle. aj), Machek 1968,247 z ie. zdlouženého kmene *kuô-. Sch.-Šewc 657 chápe počáteční ko-, ka-, ku- jako var. tázací part. kb.
V živých sl. jazycích přechází skloňování z počátečního kb na konec slova; to vysvětluje Otrebski, jp 46,14 ze spojení typu kožbdo-jedbm, Trubačev, SM 9, 175 jako důsledek splynutí pův. dvou samostatných slov kb žbdo v slovo jedno (tak i Isačenko l.c). Machek 1957,197 předpokládá, že nejdříve došlo ke skloňováni obou částí (gen. *kogo~žbdogo), zjednodušením tvarů pak k obvyklému adj. skloněni.
R dial. a vsi. dial. podoby s n-ovým zakončením byly rozšířeny o suf. -ona, skupina -dn- se pak zjednodušila v -n- (p. dial. káiny, ukr. dial. kážnyj ap.).
Stp. a p. dial. kal(í)idy, kol(í)idy, dl. dial. kalždy má vkladnou part. -iijib (tak Stawski 2, l I4n, Sch.-Šewc 657). Berneker l, 675, Otrebski, JP 46, 14 aj. zde vidí kontaminaci knžhdo a koiixodo.
Petr 1957, 80 se domnívá, že v p. bylo původní koždy vytlačeno podobou každý, přejatou z č. Urbaúczyk l.c. opravuje v tom smyslu, že i každý bylo v severopolských dial. domáci; č. vliv způsobil, že se tento tvar rozšířil do spis. jazyka a dalších dial. Shodně Slawski l.c P. dial. kuidy a luž. kuždy vykládá Petr 1957, 91 a Slawski l.c. z ó; Sch.-Šewc l.c. však pokládá počáteční ku-za starou part., paralelní s ko-, ka-.
Psi, složené pron. kb-žbde, ko-žbde, bez ie. souvislostí. Jeho první část je jednomyslně spojována s pron. kb (o něm v. kbto), generalizační part. -žbdej -žbdo je vykládána dvojím způsobem:
• (1) Psi. -žbdehžbdo < part. že -|- part. -dej-do. (2) Psi. -žbdej-žbdo ~ psi. žbdati 'očekávat'.
(1) Většinou se -žbdej-žbdo pokládá za spojeni part. že (oslabením > žb) a part. -dej-do; tak Petr 1957,94, Slawski l.c, za pravděpodobné má i Kopečný, SB l, 336. Sch.-Šewc 657 chápe toto pron. a všechny jeho var. jako aglutinační spojení tázací part. kb, ko, ka, ku (pron. původu) a generalizačni part. žb-d-; do tohoto útvaru byla v p. dial. kaiiždy ap. a v dl. dial. kalždy vložena další part. //.
Machek (1968, 247) předpokládá souvislost part. že, žb s lat. que (v quisque, quidque ap.); sonorizací pak k¥ > g > i. Výklad složitý, který nenaset stoupence.
(2) S psi. žbdati 'očekávat' (o něm v. žbdati) spojil tuto part. Miklošič (MEW 151), dále Mikkola 1913, 3, 22 s poukazem na sém. totožné lat. qui-libet 'kdokoli'. Přijímá Trubačev, SM 9, 176, který *žbdo má za adj. podobně jako ljubo (sr. stsl kbto ljubo 'kdokoli'). Starou deetymologizaci slovesného tvaru připouští (jako druhou možnost) i Kopečný l,c. žš
lačknt,
ladt.no
L
lař^n h v. lákali
ladii, -ije f. 'loď, člun; Schiff, Booť
Var.: a/(2>)íň'/, al(b)dija, csl. lodii, ťbdii (lx Bes; patrně pseudokorektní tvar od lodii), ladi, ladija, lodija.
Der.: ladiica 'loďka'.
Exp.: Rcsl. ladija 'loď* > isl. ledja, stšvéd. Isdija tv. (Jóhannesson 1070), stšvéd. pl. lädior (Tamm, 1F4, 395n).
Et.: Psl. *oldbji/*oldhja > b. ladija, st. tadja (Gerov), mk. laga, sch. lädja, dial. loja, läja, lada, iadva (Rj), sln. ládja, slk. č. loď, stč. f., /oŕňe n., č. dial. lodí n. (Bartoš 1906), hl. lódz, dl. lot, plb. tóí/a, pom. /03a, I03, lôc f., stp. p. lódz, br. dial. /ť?čfe' (Bjal'kevič), ukr. dial. lódja (Hrm), st. loď (Žel.), r. arch. a dial. ladjá, dial. i fód'/d (SRNG), vše 'druh plavidla', ukr. (Hrin.) a r. dial. tásíjřa i 'koryto, žlab', s mnoha přen. významy, motivovanými tvarem loďky.
• Psl. *oldbji/*oldbja<\e. *oldh- 'koryto'.
Psl. *oldbji/*oldbja má příbuzné v balt. a germ. jaz., sr. lit. aldijä, eldijä 'člun, často hloubený z jednoho kmene', dán. olde 'veliké necky vyhloubené z jednoho kmene', nor. dial. olda, švéd, dial. älla, stdán. aalde, olde 'nádoba, necky', asi i něm. dial. alden 'brázda', sr. stangl. aldot, aldaht 'necky', snad i 'korýtko k odvádění vody', ealdop 'koryto'. Vše nasvědčuje tomu, že jde o slovo germ.-bsl. s význ. 'velká nádoba vyhloubená z kmene', odtud v bsl. 'člun z kmene', v germ. 'korýtko na vodu' (MLP, MEW 221,Trautmann 6, Falk-Torp 789, Jóhannesson 40, Fraenkel 120, Vasmer 2, 52, Skok 2. 259, Siawski 5, 139-141, Pokorný 3In, BER 3, 276, ESUkr 3, 280, Golab, AmerContr X. 176, ESBr 6, 26n aj.). Podobně i Machek 1968, 338, jenž vyslovuje domněnku, že jde o "praevropské" slovo.
Z dalších ie. jazyků je příbuzné toch. B olyi ioď' (< *oldiä; tak Hansen, ZDMG 94,150, Windekens, Orbis 10, 2, 383, Windekens 1976, 334, Menges, Orbis 14, 136n, Blažek, Slávia 62,491).
Búga (RFV 66,241) spojuje ještě se sém. blízkym lit. láívas 'loď', lovys 'necky; koryto řeky'. Toto spojení je hláskově i slovotvorné obtížné; Fraenkel (387,391) vykladá lit. slovo jinak.
Starší Lidénovo spojení (Ltdén 1904,9n) s lat. alvus 'dutina (břišní, trup lodi aj.)' je sice sém. opodstatnené, ale spojení lat. slova s ř. aóAóc'rourka, dutina'« ie. *aul-\ sem i psl, uttjí 'úľ) je přesvědčivější.
Po stránce slovotvorné i z hlediska historického je nepravdepodobný předpoklad, Že jde o přejetí 2 germ. (tak Brückner 310, Vaillant2, 102). pv
ladt.no adv. 'rovně, stejně; gleich, gleichmäßig' (lx VencNik)
Adv. k adj. ladbni, (doloženo v csl., v. MLP), které je odvozeno ze subst. ladt,.
EL: Psl. dial. laďb > p. lad, vsi. lad, všude s významy 'harmonické uspořádání, pořádek, řád, soulad', dále 'soulad v hudbě* (br. r.), 'zvyk, zvyklosť (br. dial., ukr.), 'část svatebního obřadu, svatební písně* (r. dial. SRNG 16,226), 'postava, vzrůst' (r.), 'provedení, práce, oprava' (r. dial.) aj.
Psl. dial. ladbiťb > stč. č. ladný, pomsln. ladní (PWb 1,466), p. ladný, br. ládny, ukr. r. ládnyj, všude s významy 'pěkný, harmonický, dobře uspořádaný, příjemný, půvabný', dále 'laskavý, vlídný' i 'ochotný' (ukr.), 'dobře udělaný; pracovitý, šikovný' (ukr. r.), 'urostlý' (br. r.), 'dorostlý, dospělý' (p. dial. Karíowicz 3,60, ukr.), 'velký* (p. hovor., br.) ap.
Č. lad 'soulad, pořádek, harmonie, půvab' je obroz. přejetí z r. nebo p.. slk. lad, ladný je z č. (Machek s.v. ladný). Hl. arch. lad 'soulad, shoda, pořádek' s adj. ladný 'pěkný, dobře uspořádaný' uvádí Pful 322 jako slavismus, Sch.-Šewc 758 je má za domácí.
Nejasné; všechny výklady jsou podávány jako domněnky a žádný z nich neuspokojuje.
• (1) Psl. laďb < ie.      + *dho-. (2) Psl. laďb ~ psl. lagoda tv.
(1) Bemeker 1,683 vychází z *lä-dho- s významem *'co je uloženo pohromadě' -+ 'pořádek, soulad'. Na tento výklad navazuje Trubačev v SM 14,1 in; v počátečním la- však spatřuje jakési adv. *(o)lö, tvořené od pron. základu *ol-, dosvědčeného zejména v lat. (arch. ollus 'onen', ultra 'přes, dále' aj.) a v kelt. (Pokorný 24). V. též lani. Němec, Slávia 48, 120n naproti tomu přisuzuje předponě la- expr. charakter. Druhou
397
ladbno
lajati]
část všichni jmenovaní autoři shodně spojují s ie. kořenem *dhě- 'klásť.
(2) Souvislost s lagoda tv. uvádí už Miklošič (MEW 159). Zubatý (AsIPh 16, 397) předpokládá pro obojí základ *lá- bez dalšího výkladu. Machek s.v. ladný pokládá laďb za postverbale od *laditi, které vzniklo zkrácením z lagoditi 'být příjemný'.
Slawski 4,417 má za primární psi. verbum Hodili, k němuž hledá responze v lit. lúodyti 'podšívat lýčenou obuv', s pochybnostmi i ládyii 'volat k pořádku' (tak i Fraenkel 391). Odmítá Trubačev l.c, který hodnotí lit. slovesa jako staré přejetí z vsi.
Někteří badatelé (Mikkola 1913, 3, 24, Vaillant 1. 302, Sch.-Šewc 758 aj.) řadí psi. lad* k ie. kořeni *lě(i}d- 'ochabnout, nechávat* (v. lěnt). Málo pravděpodobné ze sém. hlediska.
Zcela nepravděpodobná je příbuznost sc stind. lad- 'laškovat, žertovat' (Matzenauer, LF9.185n). žš
-lagati v. lešti
laino, -a n. 'lejno; Koť (ixd)
Et: Psi. laJBno/lajbna > b. lajno, dial. i lajno (BER 3,286), mk. vulg. lajno, sch. dial. lajno, lajno n. i lajna f. (Rj, RSAN), sin. kniž. ojed. lajno, slk. lajno, stč. lajno, č. lejno, kaš. lajno (Sychta), stp. p. lajno, stbr., br. st. lajno (Skaryna, Nos.), ukr. lajná, str., r. dial. lajno n. (StrS, SRNG 16, 248) i str. lajna (StrS, SDrJa) f. s významem 'výkal, lejno (zvláště zvířecí)', 'hlína' (Str. SDrJa).
• (1) Psi. laj-bno < *lôi-o- < ie. *lei- "lil, téci'. (2) Psi. laj-bno < Hôi-o- < ie. *(s)lei- 'mazat; slizký'.
Výraz psi. stáří odvozený suf. -t.no od základu *loj-. Machek (1968, 325, sr. i Slawski 4. 438 a Hamp, RS 38,83) předpokládá odvození psi. lajhno pod vlivem syn. psi. govhno od nějakého psi. deverbativa *läjh, jehož zdloužený o-stupeň odpovídá zdlouženému ť-stupni *lěje- v prézentu; týž stupeň vidí Varboto-vá (Etim 1972.47, pozn. 29, SUaz 1983, 64) v r. dial. ulaj 'srázná rokle', pokračování psi. *olajb, které vyvozuje z téhož koř. *li-/*lě-/*lb- 'líť; psi. loj b (v. loj) je zase náležitý o-stupeň k e-stupni v liti. Méně pravděpodobně jde podle Vaillanta (4, 595) o náhradní dloužení *läj-jb > *lôjh\ stejný vývoj spatřuje v psi. krajb odvozeném od psi. krojili, v. Vaillant l.c. a l, 99n, Vaillant. SbBenvenist, 517n. Oproti tomu se Trubačev (SM 14, 23) domnívá, že je zbytečné rekonstruovat jako východisko subst. *lajb nebo vysvětlovat kořen *loi-abiautovým stupněm. Psi. lajhno považuje za adj., původně odvozené od psi. Hojh sek. dloužením.
(1) Spojení psi. lajno s psi. lěj-o, ie. *lii- 'líť předpokládají Machek (1957, 262 i 1968, 325), Vaillant (4,595) a Trubačev (SM 14,23). Jako nejpravděpodob-
nější se patrně jeví sém. motivace naznačená Vaillan-tem l.c: ie. *lěi- ('vyměšovat/vylévat něco mazlavého') -*> 'vylévat' ->'vyměšovat' —> psi. *lůj- 'mazlavý výměšek'. Bližší et. výklad psi. *lě-lli-llh- 'líť v. li jati.
(2) Většina etymologů (Bemeker 1, 687, Bruckner 306. MladenoÝ 269, Vasmer 2.8. Skok 2.262. H-K 201, Slawski 4, 437, BER 3, 287, Bezlaj 2, 121, ESBr 5, 213, ESUkr 3, 185) vyvozuje psi. lajhno z ie. *(s)lei- 'slizký, mazlavý; mazat ap.' (Pokorný 662) a spojuje tento výraz se stind. linuti, layate, llyate 'přimyká se, přiléhá', ř. áAívetv 'natřít, namazať, lat. linere, lěvt, litům 'natírat, mazať, llmus 'bahno, bláto', ir. glenaid 'lnout, uváznout', stangl., stsev. lim, něm. Leim 'klih* asthn. leimo, střhn. leim{e), stangl. läm, něm. Lehm 'hlína, jíl', stprus. layso 'jíl, hlína', taydis 'hlína', lit. laistýti 'slepit, sklížit, zamazat hlínou či vápnem'; sr. Fraenkel 368, v. též loi. Mayrhofer 1956, 3, 102 ovšem spojuje stind. výrazy s kořenem li- s ie. 'lít, téci', podobně jako v případě lit. dokladu Fraenkel 368.
Rozdíly mezi výkladem (1) a (2) nejsou ve formální rovině nepřeklenutelné a v sém. rovině oba pozoruhodně sbližuje Toporovovo vysvětlení (Toporov 5, 14) sém. posunu od 'líť k 'mazať přes předpoklad už ie. významu 'vyrovnat nerovnost vylitím mazlavou hmotou a jejím rozetřením do roviny', což umožňuje vysvětlit u derivátů v jednotlivých ie. jazycích významy 'klih, vápno, jíl, hlína ap.' Tak i Trubačev l.c.; o totožnosti obou ie. kořenů uvažoval i Pokorný 664.
Vasmerův (1907, 251 a 1909, 111) předpoklad přejetí ze střř. Aaívt(ov) 'hliněná nádoba' či přímo z výchozího ř. Aáyuvoc 'láhev s úzkým hrdlem a objemným tělem', o němž v souvislosti s csl. (srb. a r.) laina f. a laino či /. ilovo 'cihla', 'hliněná destička' (sr. MLP, Srez., StrS) uvažoval už Matzenauer (1870, 394), odmítl Bemeker (1, 687). Tato et. nevyhovuje především sémanticky. bs
lajati,. lajete, 'číhat; auflauem, im Hinterhalt sein'
Der.: lajanije 'nástrahy, záloha', lajateľh 'záškodník' (v Sin je lateľb, podle SJS stažené, ale S-A 1955, 50 mají méně pravděpodobně ten tvar za pův. a chápou v* late-lich* jako 'v záloze', ne 'mezi záškodníky', uvádějí tedy lateľb 'Hinterhalt', což by bylo snadněji pochopitelné, kdyby šlo o -élb f.).
Et.: Slovo jen Stsl. a csl. Str. lajati, lajateľh, lajanije jsou slova rcsl., mylně uváděná v StrS i SDrJa jako jedno slovo u lajati 'Štěkat, nadávať (v. lajati?) a jeho der.
Většinou (už MEW 159. Machek, Trubačev v SM 14, 21 a 23 aj.) se spojuje s *lakati, dolož, v stč. lákati 'činit nástrahy' (též 'vábit', nč. lákat jen 'vábit'), hl. lakač 'číhať, dl. takáš tv, též 'chystat se něco udělat,
398
lajati x
lakati
vyčkávať.
Trubačev. SM 14, 8 sem radí i psi. *la£'ui, jež vyvozuje ze sch. dial. láčiú 'obřezáva: vinnou révu, biť a hl. (jen Pful) lačičso 'číhat, slídit, postávat někde'. Ale hl. slovo může být až mladší slovotvornou úpravou hl. lakač, a o sch. dial. slově namítá právem Žuravlev, Etim 1988-90, 86, že patří k b. dial. láca « läčá), mk. lači 'oddělovat', spec. "čistit vinnou révu, česnek aj. od zbytečných větviček, listí' (v sch. slově vidí bulharismus či makedonismus), můžeme tedy obě jsi. slova zařadit k psi. *tgčiti.
Bez přesvědčivého výkladu.
• (I) Psi. lajati < ie. *lä(ij- 'být skryť. (2) Psi. lajati < lakati < ie. *lak- 'číhať (bsl. germ. lat).
(1) Většinou (Bern. 1, 687, Trubačev, SM 14, 21, S-A 1955, č. 439, Pokorný 651) se přijímá Osthoffovo (IF 5, 304n, zejm. 310) spojení s lat. la-těre 'být skryť, ř. Xav-dávců 'jsem skryt, nepozorován', anal. tvaru ze staršího (homér.) Ajjťta tv., bez dh-ového rozšíření ojed. Xfj-To (Hesychiova glosa) 'zapomněl', jež, na rozdíl od XaQ-/XrjO-, svědčí pro kořen z germ. se sem řadí Stsev. ló-mr 'lest, podvod', strhn. luoder 'návnada* (v něm. Luder už došlo k sem. posunu 'návnada, mršina coby návnada' -J 'mrcha, lotr'), snad i sthn. luog, střhn. luoc 'úkryt, doupě divé zvěře', ale příbuznost něm. lugen 'vyhlížet', angl. look 'hledět', jež sem Osthoff aj. také řadí, je velmi sporná. Nerozšířený kořen je v sl. lajati, ať už je dělíme la-jati, či spíše s Trubačevem l.c. lajati, z pův. *läi-. V lakati můžeme vidět buď až psi. sufix -kati, nebo už ie. /c-ové rozšíření, které je i v germ. (sthn. luog).
Spojení lat. a ř. slov s lajati převzal Osthoff od Prellwitze, BB 19, 168, který však vycházel z ie. *tó- 'ležet' —}• 'ležet v záloze, číhať a jako sém. paralelu uvedl ř. Aoyoc "záloha, úkryť : Ar/og 'lůžko'. Příbuznost dalších jím uváděných slov (lot. tó-bitóties 'plížit se', lit. torna 'proláklina v poli", lat. lama 'bažina' aj.)je značně nepravděpodobná.
(2) Machek s.v. lákatí pokládá za původní psi. tvar lakati, pokračování už ie. loveckého termínu, jenž je doložen i v lat. lacere 'lákat, vábiť, něm. locken tv. a v lit. läginti 'vábit, mile namlouvat'. Upozorňuje na sém. blízkou dvojici čakati: čajati 'čekať (v. čajati), jež mu umožňuje vyložit tvar lajati jako sek., anal. podle čajati; není náhodou, že je lajati doloženo jen v stsl., jež zná jen čajati, nikoliv *čakati.
Lakati spojil s lat. lacere už Osthoff IF 5.311, výslovně je však odděluje od lajati.
Z pův. *olkati (v. lakati) vychází Sch.-Šewc 760 s předpokladem sém. vývoje 'být chtivý, lačný' -> 'číhať. Ani on však nemluví o spojitosti lakati a lajati.
Němec, Slávia 48, 123 nadhazuje i možnost vyložit lajati z onom. formantu la-, vyjadřujícího chtivost, žravost, mlsnosí, s tím, že se význam posunul i na úsilí o získání potravy. 1 on (v
red. pozn.) má Stsl. lajati za sek. (podle čajati); v la-kati vidí tvar s intervokálním -k-, charakteristickým pro der. od interjekcí.
eh
lajatÍ2, lajeh, 'lát, štěkat; schimpfen, bellen'
Et.: Psi. lajati > b. lája, dial. lä (BDial 6, 189), mk. jen subst. lajač. 'hubatý, pomlouvačný člověk; mluvka' (RMJ), sch. lajati, sin. lajati, slk. st. láť, č. lát, dl. lajaš, porn. lajac, stp. p. lajač, dial. i tác, br. lájac', dial. i láic (SBrH), ukr. lájaty, r. lájať, s významy 'štěkat, výt (většinou o psu, někde i o vlku, šakalu, lišce ap.)' (jsi., č. st. a arch., dl., porn., p. dial. Kariowicz, ukr. zř., r.), 'kvákat (o žábě)' (r. dial. SRNG) ap., přen. vše 'nadávat, spflat, haněť, dále 'křičet' (sch. sin.), 'mluvit hlouposti, tlachat, žvanit' (b. dial. BDial 6,189, sch. pomsln., r. arch.), 'protestovat proti soudnímu výroku' (stp. sStp) aj.
Psi. lajati je onom. původu; paralelně tvořené výrazy lze najít i v jiných ie. jazycích, jako např. stind. ráyati 'štěká', oset. rasyun 'štěkat' (Mayrhofer 1956, 3, 55, Abajev, VJa 1, 5, 61 n), arm. lam 'pláču' (Pokorný 650), ř. Aijpeív 'mluvit hlouposti, tlachat' (Frisk 2, 118), lat. läträre 'štěkat', lamentům 'nářek' (E-M 344), stsev. lómr 'křik, nářek' (Jóhannesson 725n), gót. laílôun 'kárali' (Holthausen 1934, 65), lit. loti 'štěkat, plísnit, hubovat ap.' (Fraenkel 387), lot. lat 'Štěkat' aj.
Ačkoli se tradičně přisuzují oba významy "štekať a 'nadávat, haněť jednomu onom. kořeni (tak už např. Lottner, KZ 5, 399, Berneker 1, 686n, Trautmann 148n, Pokomy l.c, nověji Skok 2, 262, Trubačev, SM 14, 21 aj.), odděluje Machek 1968, 32In nepravděpodobně oba významy a slova znamenající 'nadávat, haněť spojuje s lot. rát 'kárat, haněť; to však lze spíše pokládat spolu se sthn. rěrěn 'křičet, bečet', r. dial. rájať "zníl, zvoniť (Daľ) ap. za paralelně tvořené onom. formy (sr. Specht, KZ 62, 11 ln, M-E 3,498, Pokomy 859).
Nepřijatelná je Hirtova domněnka (PBB 23, 334), že sl. lajati je výpůjčka z něm. hk
lakati, lačeti. lačnět, hladovět; hungern'; 'postit se; fasten'
Var.: V stsl. jsou doloženy i nepfesmyknuté podoby alkati, s novým, neerymologickým i,ali>kati tv. (v. Kurz 1969,189).
Der.: alkanije/aťbkanije 'hladovění, pusť, alt>-ča, aťhčh 'hlad, hladovění*, al{rb)čh,nrb, lačbm, 'lačný, hladový', al(i>)čbba 'lačnění, půst', al(i>)čbbbn'b 'postní'; 2x Bes lakota 'chtivost, lakomství'. Pref. vhzalkati (sg), vhzaltkati (se), vbzlakati (se) 'pocítit hlaď, prial'hčbn'h/prilačhni, byti 'dostat hlaď.
Od nedoloženého prim. slovesa je utvořeno ptc. préz. pas., jehož pokračováním je stsl. lakomí, 'chtivý, lakomý'  (v. Meillet, JsIF 2, 118, Slawski 4, 444 aj.) S
399
lakati
lakbtb
odvozenými subst.: lakomije, lakomosib (v Bes J x i lakosib, podle SJS snad omylem místo lakomostb), lakomb-
stvije, lakombstvo 'chtivost, lakota'.
Exp.: Zcsl.jer.fl/faíí' 'silně toužit po něčem, dychtit*, arch. 'hladovět', álčnyj 'lačný, nenasytný, chtivý* (v r, dial. obměněné áiošnyj, álšnyj ap. tv.; v. SRNG 1, 240n), alčba 'dychtivost, žádostivost, lačnost* (v. Vasmer 1, 12, Šanskij, seš. 1, 75 a 82n), pravděpodobně i sch. arch. lakati 'lačnět, hladovět'; dále rum. lacom 'žádostivý, dychtivý', 'žravý' (Tiktin 884n), läcomie 'žádostivost, dychtivosť, 'žravosť (Rosetti 1954,43).
Et.: Psi. *olkati je doloženo v současných sl. jazycích jen reliktově: sin. arch. lákali 'hladovět, dychtil, toužit* (Plet.), st£. lákali 'dychtiť, dl. lakaš 'mít chuť, toužit, dychtiť, v dalších jaz. jen durati vum se suf. no-: pomsln. laknpc, stp. p. laknaé, ukr. dial. láknuty (ESUkr 3, i87), vše 'hladovět', v ukr. 'být chamtivý', v p. a pomsln. i přen. 'toužit'.
Všesl. (nezaznamenáno v plb.) je pokračování psi. *olkonvb: b. lakom, mk. lakom, sch. lakom, sin. lakomen, arch. lakom, slk. lakomý, st. i lakom-ný (HSSJk), stč. č. lakomý, luž. lakomý, hl. i lakomny, pomsln. tak^omi, lakřomrit, stp. p. lakomý, stbr. lakomý) (Skaryna 1,292), br. dial. lakómy (SBrH 2,613), ukr. lákómyj , arch. i lákim (Žel), r. lákomyj, arch. lakom, s významy 'hltavý, lačný, chtivý jídla* (jsi. pomsln. stp. p., br. dial.), 'chtivý peněz, chamtivý, skoupý' (jsi. slk. stč. č. p., br. dial.), 'žádostivý, dychtivý, náruživý' (sch. sin, slk.st. stč. luž. pomsln. stp. ukr. r.), 'snaživý, horlivý' (hl.), 'chutný, vábný, lákavý' (p. ukr. r.), 'mlsný' (dl. p. stbr.) ap.
Slovo bsl., bez bezpečných souvislostí v dalších ie. jazycích.
• Psi. *olkati ~ lit. álkti 'hladovět'.
Psi. *olkaú je derivát prim. slovesa (jež ale nemuselo být atem., jak předpokládá Sch.-Šewc 761), které se dochovalo jen v ptc. préz. pas. ^olkomi* a které by odpovídalo lit. álkti, lot. alkt 'hladovět', 'toužit,dychtiť. V balt. najdeme i další shodné der., u nichž je těžké určit, zda jsou bsl. stáří či výsledkem pozdějšího paralelního vývoje: starý relikt může být csl. aťbčb m. 'hlad*: lit. atkis m. tv., kdežto u psi. *olkota 'lakota ap.* : lot. alkata, alkatis 'hladovec, žrout, lakomec' nemůžeme vyloučit paralelní vývoj.
Balt. t sl přízvuk ukazují na pův. *alří-k-.
Další ie. příbuzenstvo je nejisté (tak i Slawski 4, 439). Staré spojení se sthn. glosou ilgi, ilki 'hlaď, 'skřípění zubů* (tak např. Schmidt 1872, 36, ale ještě ESUkr 3, 187, Bezlaj 2, 121) zpochybnil už Diefenbach, KZ16,221. Museli bychom vedle bsl. *alk- předpokládat pro germ. jazyky var, *elg-, z níž se vykládá i arm. alkalk 'ubohý, nešťastný, zlý', jež s *olkati spojovat Lidén 1906, 99 a ještě Machek 1968, 318. To by bylo možné chápat
jako různé rozšíření ie. *el{H)- (tak uvádí kořen pro bsl., germ. a ir. slova s významem 'hlad' Pokorný 307), ale pokusy spojit je s jiným ie. *el-, resp. *al-, nevyhovují, ani Krogmannův, IF 53,47 (ie. *elk- 'ohýbať, v, lakt-tt), ani Ljapunovův, IzvORJS 31,33n(ie. *al- 'živit'). Značně nepravděpodobná je příbuznost ir. elc, ole 'špatný, zlý*, lat. tileiseor 'trestám, mstím* a ř. óXéxn 'ničím, zabíjím' (tak Rozwadowski 1897, 1,35a Pedersen 1909, 1, 126), za příliš odvážné je pokládá i Vendryes O, s. 20.
Meillet, JslF 2, 119n spojil *olkati s arm. kcalc 'hiad', Ifalicnam 'hladovím', kde působí potíže předpoklad neobvyklé ho přesmyku hlásek.
Anastasov, BE 30,366n mylné připojuje i sl. lokali 'hltavě píť; odmítá Szymanski, BE 31, 367. žš-eh
iaki>tb, -tc m. 'loket (část ruky a délková míra); EHbogen, Elle' Var.: V Bes a Rumj i lokotb tV.
Kromě tvarů pův. kmene kons. (gen. sg. -re aj.) doloženy podoby i-km. a o-km. (gen. sg. -la, ak. sg. -It,, instr. pl. -fy).
Et.: Psi. ^olk-btb, všesl.: b. lákat, dial. lakot (BDiai 1.253), lákit (BDial 8,143), loket (Mirčev 1963,138), mk. lakot, dial. i lakto (RMJ, Hendriks 268), lokat, lacht, láji (Matecki 2, 61), sch. läkat, dial. i přesmyknuté latak, sin. láket, -kta m., láket, -ktí f. (SSKJ), arch. a dial. lákat, lakět, láket, tahat, láhet, lekat (Plet.), látek (Šašelj 1906, 268), slk. lakeť, dial. i loket', lokec, stč. č. lokei, hl. lochč, dl, lokš, plb. liiťet, porn. toke, stp. p. lokieč, dial. i okieč, lokiet, lochieé, locheč (Slawski 5, 155), br. lókac', dial. i lókec' (SBrH), ukr. líkoť, dial. í lókoť, lákiť, str. r. lókoť, dial. i lokál, vše ioket (Část ruky)' odtud 'délková míra (od loketního kloubu k nehtu ukazováku nebo po pěsť; o různých délkách loktu v. Romanovová, VSLDr 229n), místy významy přen.: 'část rukávu, kryjící loket' (b. slk. č. vsi.), 'ohyb, zákrut (cesty, řeky ap.)' (b. dial., sch., str., r. dial,); z významu "délková míra' je přen. 'měřítko, norma' (č. p.), '18 nebo 20 svazků nití na pradenu' (p. dial.) a další (podrobně Slawski l.c).
Psi. ^olkhtb je pův. kons. kmen, jehož zbytky nacházíme kromě stsl. i v sch., stč., stp. aj. Nejčastěji byl v sl. jazycích rozšiřován na /-kmen, o-kmen nebo *r0-kmen. Sl. "sufix" -'btb je vzácně i u jiných názvů částí těla (psi. nog'btb 'nehet, spár', p. dial. ktykut 'kloub prstu').
• Psi, olteui, < ie. *ol-k- 'ohýbat, ohbf.
Sl. a balt, výrazy pro 'ohbí, lokeť jsou vesměs tvořeny od koř. *ot(e)k- (resp. elk-), a to různými slovotvornými sufixy: H-ovými (s dalším n-ovým sufixem v lit. alkáné, elkáné 'loket, předloktí', lot. ělkuons, $lkuone 'ohbí', stprus. alkunis 'lokeť) nebo r-ovými (lit. uolektis 'lokeť, lot. ttôlekts tv, stprus.
400
lani
woltis, woattis (< *5lkiis) 'loket, předloktí'). Nerozšířené elk- (*elko-, elkô-)]s v lot. ělks 'ohbí, úhel*, ělka
'loket' (v. M-B t, 567, Fraenkel 8,Toporov 1,76, Eckert 1983, 82 aj. K balí. e- místo očekávaného a- sr. Endzelins 1923, 36 (s odkazy na další liter.); ke kvantite iniciály sr. nyní Lanszweert i 984. XIV).
SI. olktíb < *olkut(i)- nejspíše vzniklo kontaminací bsl. podob s tf a t (v tom smyslu Vaillant 2, 226, kdežto Machek 1968, 338 zde hledá vliv sém. blízkého /i0gT>f£T Specht, KZ 62,257 pak pomýšlí na rozšiřovaní tí-kmenů o determinant r; Meíllet 1902, 287n naznačuje možnost vývoje %. < n a rekonstrukce heteroklitického r/re-kmene s poukazem na lat. lacer-tus 'paže' aj.).
Kořen *ol(e)k- nacházíme ještě v arm. otolč 'holeň* a snad v r, (Hes.) &Áaí ' nřj^uc (Bechtel, KZ 44, 128n aj., pochybuje Vaillant l.c).
V ostatních ie. jazycích jsou výrazy pro 'ohbí, loket', příp. i další ohebné části těla tvořeny od nerozšířeného kořene *ol(e)- sufixy n-ovými: ř. ókévt], lat. ulna, gót, aleina, sthn. elina, kymer, elin, vše 'loket' , stir. uilenn 'úhel' aj.
Dále sem bývá řazeno stind. ani- 'čep na ose; nadkolem" (< *ôl-ni- ? skepticky Mayrhofer 1986, 1, 161n) a stind. arat-ni-, av. arsBna- 'loket' (o něm soudí Benveniste 1935, 104, že představuje od původu heteroklitieký útvar, tvořený od koř. *oie-sufixem ter/ten; nesouhlasí Szemerényi. Sprache 12,-199). St. Pokorný 307n, Traulmann 202, Vasmer 2, 55, Síawski 5, 157n, Sch.-Šewc 772 aj.
Samohlásková iniciála a její timbre o (dosvědčený zejm. ř. a arm.) ukazují, že elementární kořen s výz. 'ohýbat* původně začínal laryngálou /13. Vb. tvořené přímo od tohoto kořene není dochováno v žádném íe. jazyce (snad s výjimkou het., pokud sem patří het. haliya- 'pokleknout', sr. Pubvel 1984, 3, 29 a Melchert, Sprache 29, 13), v mnoha jazycích JSOU však jména tvořená od tohoto koř. (nejasným ovšem zůstává původ samohlásky mezi / a n\). V menší části ie. areálu (sl., balt.) nacházíme tento kořen jen v rozšířené podobě *olk- (< *H$elk-\ o determinantu ř: sr. Specht 1944, 207). Od kořenů této struktury se mohl tvořit préz. nosovým infixem: *H^lenk-. Tomu odpovídá lit. lenkiit, leňkti, sl. -l§kg, -lešti (v. lecati) za předpokladu, že došlo ke zobecnění kmene s nosovým infixem. Na možnou spojitost (kontaminaci kořenů) mezi lak%th a -lešti poukázal už Vaillant 2,226.
Otrebskt, KZ 84,82 spojuje psi. olkttb s psi. golěni, 'noha, holeň', jež se prý liší jen polohou velárního elementu a jeho znětostí. Nepravděpodobné.
Nostratické souvislosti z altaj. a kartv. jazyků uvádí Illič-Svityč, Etim 1966, 336. ŽŠ-ae
laloka, -y f. 'měkké patro, ústa; weicher Gaumen, Mund' (Bes)
Některé tvary nevylučují ani m. *laloki>.
Der: laločmica 'uzda' (Bes).
Et.: Psi. talokiAatoka > sch. dial. laloka, láloka, sln. dial. láloka, pi. laloke (Piet.), slk. stč. č. lalok, č. st. lalouk (Jg), dial. laloch (Kellner 1939), p. lalok, str. pl. laloky, r. dial. láloka, lalaká, lalok, lalka f. (SRNG), r. pl. lálki, r. dial. pi. lavláki (Daľ, SRNG), s významem 'povislá kůže, výrůstek okrouhlého tvaru (napr. kožní, plieni)' (sln. slk. stč. č. p.), 'dáseň, patro' (str. r., r. dial), 'čelist' (sch. sln. r.), 'hrtan, jícen* (stč.), 'krk, hrdlo, šíje* (stč.), 'ústa, tlama' (sln., v pl.) aj.
Stoc'kyj, Slávia 5, 56 sem řadí i ukr. Ijdľko 'čočka v oku'.
• Psl. lalokt/laloka < la- + iokati 'polykat, hltať.
Nejpnjatelnější je výklad Němcův (Němec, Slávia 48,121n), který chápe la- v laloku jako expr. předponu, která se vyskytuje v expresivních výrazech pojmů souvisejících s přijímáním potravy a s chtivostí (pod. sch. läbrnja, lábrnja 'pysk, huba', stč. labužiti 'oddávat se nadměrnému jídlu a pití'). Spojení s lokali přejímá ze starších výkladů.
S lokati 'hltať spojuje již Brückner (KZ 46, 199). Částečně přejímá Machek (LF 52, 109n, Machek 1957 i 1968), který vychází z adj. tvaru s redupiikací *la-läk-o-s m. l*lä-lök-ä s předpokládaným význ. 'žravý, hltavý, chtivý (o jícnu)'. Pro přeměnu adj. v subst. uvádí jako paralelu slč.jiecen < jiecný 'žravý', pro sém. přechod 'jícen' —»'lalok' uvádí příb. ř. (homér.) Xaoxavír) 'chřtán' a lit. pa-laükis 'lalok (na krku dobytka)' z téhož ie. koř., který je i ve sl. Itkati a patrně i v lokati. Rozdíl t/o v ťbkati/lokati, příb. s laloku (str. i lal'bk'b), pokládá shodně s Meilletem (MSL 16,242) za svědectví o původně atem. flexi s ab-iautem koř. vokálu. Machkův výklad s redupl lokati přejímá Vasmer 2,10, H-K 198, Skok % 265 aj.
Některé starší výklady s lokati nespojují a pokládají lalok'h/laloka za expr. redupl ikaci napodobující
zvuk při Žvýkání, mlaskání ap. (Bemeker 1, 688, Preobr. 1,432).
Málo pravděpodobné je Matzenauerovo spojení (LF 9,187) sl. lalok s hol. tel, pl. teilen 'lalůčky u kura domácího'. pv
lamatí v. lomit!
lani adv. 'loni; vorigen Jahres'
Var.: nepřesmyknuté *aťbni dolož, ve zkomolené csl. podobě alini (Bes), ilini (BesSynod), aoni (BesUvar); csl. i loni.
Der.: lonhski,   (Bes, tedy lo- může být stejně dobře
401
lani
laskati
rasismus jako bohemismus).
Et.: Psi. *olni > b. mk. láni, sch. lani i láni, srb. zejm. láne, sin. láni, slk. lani, dial. (vjloni, stč, hni, láni, č. /on/, dial. (v)láni, hl. /on/, dial. v der. i dl. toni, porn. /oni, stp. a p. dial. /on/, br. dial. láni, láni (SBrH), ukr. dial. Ióny (Žel, ESUkr), r. dial. /dm' /oni', /on', /onýV, lonýs', -ís\ -jás' (SRNG), vše 'loni, v minulém roce' (všesl., ale v p. ukr. a r. ustoupilo ve spis. jazyce opisnému vyjádření, v br. pokračování psi. *lěto-st>), r.
dial. i 'dávno', 'nedávno'. Br. dial. kompar. lanéj 'dříve' (SBrH), ale i 'loni' (Scjašk.).
Všeobecně se vyvozuje z ie. *ol-nei, lok. od *o/-no-s, a spojuje se sílat, ollus 'onen'; tak už Rozwa-dowski, IF 3, 268 (ale předpoklad už ic. adverbia na základě stla!. dat. olii a psi. *olni, Rozwadowski l.c., není pravděpodobný). Jde o zájmenný kořen *al-/ol- (Pokorný 24n), ukazující na něco časově či prostorově vzdálenějšího. Další možné souvislosti nosrralické uvádí Il.-Svityč 1, 274n.
Ve výkladu -n- není jednoty. Většinou se tu vidí rovněž zájmenný kořen *en-/on-/n- (v. oni. "onen") v nulovém stupni (náležitém, když následuje tem. vokál), v. podr. Obrebská, SlOc 12, 278n, zejm. 285n aj.
Jinak Meillet, SbHniševs'kyj 2, 185-6 a BSL 29, 230: vykládá -n- jako nulový stupeň ie. *en- 'rok' (ř. čvocaj, v. Pokorný 314), který je i v lit. pémai, lot. pěm 'loni'; slovotvornou paralelu nalézá v stind. par-ut- ioni' a v ř. izépuat tY, kde je -uí-nulovým stupněm ie. *uet- 'rok'. ■ eh
lanii, -ije f. 'laň; Hirschkuh'
V památkách z okruhu SJS doloženo jen lx v Supr nihnii, zřejmě chybou za *al&nii (v. SJS s.v. aťbtiii), v csl. i aľni, al%nii ap, s očekávanou metatezí lani, lanija (MLP), lanii (StrS).
Et: Psi. *olni, *olnbji > stslk. laní, lana, laň, slk. laň, stč. laní, č. spis. laň, č. st. laně (Jg), č. dial. lani (Bartoš), stp. lani, stp. a p. tania, zř, laň, br. lan', ukr. lan', dial. lánja, r. lan', dial. i lán'já; vše 'laň', vsi. zool. termín 'daněk/Dama dama'.
V jsi. jen přejetí (b. lan z r, v. BER 3, 303) či v der. (sch. tane 'koloušek', metaf. Lanak jméno voiaa Lanica jméno ovce či krávy, sin. lánjec 'daněk' zavedl Erjavec podle jiných sl. jazyků, v. Bezlaj 2, 124). 'Laň* se V jsi. nazývá košuta.
Psi. *olni a jeho rozšíření *olnbji přešlo ve sl. jazycích k -ya-kmenům či k -/-kmenům. Je pokračováním ie. *olon-Í se starobylým ie. mocním suf. -u\Sfiě'. týž suf. je i v kymer. elain 'laň' < *ebnL Sl. dvojici *el-en-/*ol-n-í odpovídají v baltštině lit. dvojice álnisfálně a élnisJélně s vyrovnáním koř. vokálu. Další příb. v. jelen*. Stejný kořen je asi i ve jménu losa, psi. *olsb < ie. *ol-k-, sr. i lot. aínis ios'. eh
lanita, -y f. 'tvář; Wange'
Et.: Stsl. lanita r* b. dial. laníta, lánita, láma (Stojčev, BDial 2,198), lánica, lanca (BER 3,307 je pokládá za zkrácené z *laniticá), sch. (jen v círk. liter, a v lid. písních) lanita, ojed. lanito n. (Rj 5, 899), dial. (čak.) lánita (Tentor, AslPh 30. 193), sin. arch. a dial. laníta (Plet. 1.499), stč. lanitva, br. a ukr. arch. poet. laníty pL, Žel lanýta, str. r. arch. lanita, častěji pi. laníty, vše 'tvár(e)', b. dial. lánica, lanca i 'čelisť, stč. lanitva 'tvář velryby (ďábla)'.
Slovo nejasné, žádný výklad není možno přijmout bez výhrad. Bezpečně nelze stanovit ani psi. podobu.
• (1) Psi. *olnita ~ psi. *olk-bth 'lokeť. (2) Psl. *lanita ~ stind. rarůta- 'čelo'.
(1) Většina výkladů vychází z *olnita, které je spojováno s psl. *olk%tb iokeť z ie. *el-/ol- 'ohýbať (další ie. souvislosti v. sub lakt,tb); tak vykládá Tor-biörnsson 1901, l, 68, dále Lidén 1906, I27n, který nachází sém. paralelu v něm. Wange 'tvář' (= 'zaoblená část obličeje pod očima', v. EWD I937n) : střdn. wingeren 'ohýbat, křivit', stind. vakrá- 'zakřivený, ohnutý'; shodně Vasmer 2.12. Skok 2, 264, Slawski 4, 460, Bezlaj 2, 123n, ESUkr 3, 191 aj, připouští Vaillani 4, 699; pochybuje Mikkola 1903, 37n, ze sém. důvodů odmítají S-A 1955. č. 441.
(2) Příbuznost stsl. lanita se stind. rarata-, lalata- 'čelo' uvádí Charpentier, KZ 40. 462, přijímají Preobraženskij 1,433 a Mladenov 270. Odmítá Mayrhofer 1956, 3, 92, který stind. slovo pokládá za neie, snad drávidskou výpůjčku.
Souvislost se stprus. laygnan 'tvář' (Gorjajev 181, Brückner, KZ 44, 334) je nepravděpodobná z hláskových důvodů. Stprus. slovo je spojováno s psl. likt.; v. líce.
Odmítnuta byla i Machkova domněnka (Machek s.v. lanitva), že jde o přejetí z germ. *antwlita (něm. Antlitz 'obličej').
ŽŠ
laskali, -ajeti. 'lichotit; schmeicheln'
Der.: laskanije 'lichocení', laskatelb (BesSynod) 'pochlebník', laskav-b 'lichotný, příjemný, laskavý', laskavhcb 'pochlebník', laskavbnikT* tv., laskanbn'b 'laskavý*.
Komp.; Není jisté, zda sem patří laskrbdb 'chtíč, choutka'; v. laskradb.
Et: Psl. laskati, všesl. (kromě luž. a ukr.): b. laskája, mk. laská, sch. láskati, sin. láskali, slk. láskať, dial. lasac (Lipták), č. laskat, p. st. laskač, br. laskác', r. laskáť, s význ. 'projevovat náklonnost pěknými slovy, lichotit' (jsi, č. st. Jg, slk., str. StrS, br.), 'něžně se chovat, hladit' (sch. kniž, sin. kruž.
402
laskali
laskrtdb
zr., slk. č. br. r.), 'mámit, šálit, svádět' (b., sch. arch., str. StxS) aj. K tvarům s iniciálním hl-, tj. slk. dial. hiaskac íe (Lipták), č. dial. hláskať (Bartoš 1906), p. giaskač v. níže (2).
O původu psi. laskati se výklady rozcházejí. Podle některých autorů (Stawski 5,23, Bezlaj 2, 125n, ESBr 5. 243n aj.) jde o denorainativum odvozené od subst. laská, dolož, téměř ve všech sl. jazycích. Pravděpodobnější je však názor, že primární je sloveso, tvořené typickým formantem ie. intenzi v sk (*ske, ská).
Pokud jde o ie. kořen, názory badatelů se velmi různí:
• (1) Psi. laskati < ie. *las- 'být žádostivý, lascívni, rozpustilý'.
(2) Psi. laskati ~ psi. glaáh(k-b).
(3) Psi. laskati ~ lit. glóbsryii 'objímať.
(4) Psi. laskati ~ psi. ladbiťb.
(1) Nejpravděpodobnější výklad hledá v psi. laskati ie. kořen *las-: stind. lašati 'žádá si' (< Ha-ls-ati; pochybuje Mayrhofer 1956,3,95), ř. Xikalo-fj.ai 'žádám, toužím po čem', Hes. glosa Aáarrj nópvjj, lat. lasclvus 'bezuzdný, chlípný', stir. lainn (<*las-ni-) 'žádostivý', lit. lókšnus 'něžný* aj. (Pru-sík, Krok 11, 135 a KZ 35, 598, Berneker 1, 692 - spíše skepticky!, Vasmer 2. 15n, Pokomy 654. Skok 2, 272, HER 369 aj.).
Z germ. jazyků bývá uváděno jednak gót. lUstus, sthn. stangl. lust 'radost, rozkoš', stsev. losti tv. (spíše ie. *lmts-, Klu-ge-SeeboId 451), jednak stsev. elska 'milovať (Brugmann, IF 17,371). To je však spíše jiného původu (Jóhannesson 37n).
K podobnému závěru (lask- < olsk-) dospěl i Ljapunov (IzvORJS 31,32n) a předtím už Prusík (Krok 1,29), jenž hledal souvislost se stind. ršati 'strká, bodá' (později však od tohoto výkladu upustil, v. Krok 11, 135, KZ35, 598).
K témuž ie. *las- patří zjevně i další sl. slova: r. dial. lásyj 'mlsný', p. lasy tv., lasowač 'mlsat', č. laskomina aj. (Prusfk l.c. Berneker I, 692n, Vaillant. RÉS 12, 89n, Stawski 5, 30n aj.).
V této souvislosti bývají uváděny i některé názvy zvířat: r. lástovica, č. arch. (vflaštovice 'vlaštovka' (v. lastovica), r. lásica, lástica, č. lasice ap. (Vasmer, RFV 58,418n, Trubačev, Etimlssl 2,29n, SM 14, 37).
Meľnyčuk, Etim 1984, 144 postuluje ie. "kořen" *b ~sl (s mnoha variantami) a řadí k němu kromě sl. laskati velké množství sl. i nesl. slov; nepravděpodobné z hlediska formálního i sémantického.
(2) Spojení psi. laskati s koř. obsaženým v psi. glaďbkty 'hladký', gladiti 'hladit' (lit. glósti 'hladit', glóstyti tv.; v. glad^kt) vychází z předpokladu nenáležité ztráty iniciačního g-. Ve prospěch této hypotézy hovoří dublety p. laskač vedle giaskač, č, laskat a
dial. hláskal ap. (Schuster-Šewc, Slávia 32,177). Je ovšem možné, že jde o sekundární kontaminaci.
(3) Se ztrátou iniciálního g- počítá i Machek 1968, 321, jenž spojuje sl. laskati s lit. glóbti, glóbstyti 'objímat, laskat'; g prý zaniklo, aby nedošlo ke kolizi s koř. glad-.
(4) Starší Machkův výklad (SlavR 10,72) hledal v laskati sl. kořen lad- (r. lad 'souhlas, souzvuk', ládyj 'milý', č. ladný 'hezký' aj.; v. Iadi.no). Podobně Kopečný (H-K 199 s.v. láská), který vychází z kořene la-, rozšířeného o různé souhláskové elementy: la-sk-, la-d-, la-g- v č. lahoda, lad aj. Názor málo pravděpodobný, hk
laskrbdb, -i f. 'chtíč, choutka; Lust, Gelüst' (ix Euch)
Et.: Nejblíže stsl. stojí sin. arch. láskrn 'mlsný, vybíravý' (Plet.) a dále rcsl. laskordivyj 'chtivý, nenasytný' (StrS).
Původ stsl. laskr-bdb není jasný, žádný z výkladů není plně uspokojivý. Většinou bývá toto subst. pokládáno za kompozitum, jeho jednotlivé komponenty se však vykládají různě.
Podle některých autorů (Prusík, Krok II, 135, Berneker I, 693, Vasmer 2, 16, Bezlaj 2, 126 aj., nověji i SM 4, 40) vzniklo laskr'bdb v důsledku haplologie z psl. *lasko-sbrďb (sr. r. laskosérdyj 'ten, kdo má něžné, laskavé srdce'), jehož první část buď patří nebo byla přikloněna (lid. etymologií) k laskati (v. laskati a sr-bdi.ce). O pravděpodobnosti této teorie by mohly svědčit rcsl. tvary, které zachovávají plné znění obou složek v kompozitu: laskosr%dije 'mlsnost' (vedle rcsl. laskordije, laskrbdije, lask'brdije StrS), lasko-sr-bďb 'žravý* (vedle rcsl. laskordyj StrS), laskosn,-dbnb (vedle rcsl. laskordnyj StrS), laskosr-bdbcb tv., laskosr-hdbstvo 'žravosť, laskosr-bdhstvovati 'žít rozkošnicky' (vše MLP 333). Je ovšem možné, že jde o nově utvořené tvary, které se stsl. laskr-bdb nesouvisejí.
Podle Vaillanta, RÉS 12, 89n nevzniklo laskr-bdb haplologií, nýbrž ze složeniny Has-kr-bdb, kde las- je kořen dochovaný v laskati a -kr-bdbje velární varianta koř. *sbrd- v psi. *sbrdbce (v. srtdbce). Stejným způsobem vykládá druhou složku tohoto kompozita i Machek 1968,354 (k depalatalizaci k'- došlo podle něj po předcházejícím -s-). V první části složeniny vidí psi. adj. */asi> 'chtivý, mlsný', které ovšem nespojuje s laskati (v. laskati).
Osamocený je výklad Němcův (Stavia 48, 120n), podle kterého stsl. laskr-hdb není kompozitum, nýbrž vzniklo expresivní prefixací (prefix ta-) ie. kořene *skerd-/*skrd (podle Němce
403
latití
onom. původu), označujícího řezání, píchání, bodání ap., jak je tomu např. u lít. skeřsti 'řezat, pichať a skiřsii 'roztrhať. Význam se pak podle něj vyvinul metaforicky z konkrétního děje (Němcův výklad odmítá Trubačev v SM l.c). kk
lastovica, -e f. 'vlaštovka; Scbwalbe' (csl.)
Et: Psi. Hastovica s variantami (nejpodrobněji Klepi-kovová, VSUa 5, 172, připouštějící také praformu *alstavica)
Hastovica, Hastovhka, Hastica: b. lastovica, dial. lástavica, lástica, léstavica, Ijástovica, mk. lastovica, dial. lastojca, sch. lastovica, lästavica, dial. i lásta, sin. lastovica, lástavica, lástovka, Miklošič (MEW161) uvádí i vlaštovka, hlastavica, stslk. lastovica, lastúvka, lastovka, (v)lastovička (HSSIk2, 197), slk. lastovička, kniž. lastovica, lastovka, č. vlaštovka, vlaštovice, arch. laštovice, dial. (lašské) lastůfka, laš-tůfka, vlaštufka, (val.) hlaštověnka aj., hl. arch. lastojca « laswwica), nyní jen lastojčka, dial. fastojnčka, lastajčka aj. (v. Sch.-Šewc 763), plb. lostěvaičállosto-vaičä (< Hastavica/Haslovica), p. (jen v pohraničních dial.)
lastawka, lastówka, lasztówka, br. lástauka, dial. lás-tačka aj., ukr. (h)lástivka, lástovýcja, lastovka, strus. lastovica, lastka (17. stol.), r. lástočka, dial. lástovka, lastka aj., vše 'vlaštovka/Hirundo' (další dial. varianty v. Klepikovová, o.c. 172-178).
Iniciální v- v č. a slk. je nepochybně druhotné (sr. mj. Brandt, RFV 22,248).
Původ nejasný; žádný z dosavadních výkladů nepřesvědčuje (Bemeker 1, 692, Slawski 1, 514, Bezlaj 2, 126, BER 3, 320 aj.).
• (1) Psi. *lastova, *lastava ~ lit. lékti, sl. letěti.
(2) Psi. *(g/clt)laslava < *(g/ch)laslali 'rychle mluvit, Švitořit'.
(3) Psi. *last(ov)a < Hasí, 'tmavý s bílým bříškem'.
(1) Nejčastěji bývá jméno vlaštovky spojováno s koř. Hek- 'letět* (v. letití). Východiskem by nejspíš mohlo být iterativum tvořené suf. -sta, reprezentované lit. lakstau, lakstýti 'poletovať, v sl. ovšem nedoložené: *lôk-stä- > Hosta-. Vývojovým mezistupněm patrně bylo rovněž nedoložené adj. Hastavb 'sem tam poletující'. Sém. opora pro tento výklad skýtá lit. skraidé 'vlaštovka', odvozené od vb. skrísti 'tetěť (Fraenke) 814).
Od téhož koř. se Fraenkel pokusil odvodit i lit. lakštiňgala 'slavík' (ZsIPh 22, 121, spíše skepticky Fraenkel 337!), což je méně pravděpodobné než v případě vlaštovky (vlaštovka je nápadná svým letem, kdežto letícího slavíka lze sotva spatřit). Totéž připouští i Szemerényi, Glotta 38, 224; sám však vidí ve vbalt. *laktingala 'slavík' spíše výpůjčku ze stsas. natitigala tv. (ib. 222). Přijmeme-li vnitřní rekonstrukcí lat. litscinia 'slavík' < Hoktsi-kaniá bez neregulémí změny / < *n, kterou předpokládá
Szemerényi, okruh nadějných paralel může být ještě širší. Sém. rozdíl 'slavík': 'vlaštovka' by však svědčil spíše o sém. motivaci podle hlasu, sr. lit. lakštůoti 'vesele zpívať (sr. Bůga, RFV 71, 465).
(2) V. Machek spojuje jméno vlaštovky s onom. slovesy tvořenými sufixem -stá: původně (ZslPh 20, 35n) hledal východisko ve vb. *(ch)lastati (sin. hlas-tati 'švitořit' aj.), později (1957. 570 a 1968,694) předložil novou etymologii, vycházející z adj. Hastavb, odvozeného od Hastati, intenzíva k onom. lapotati 'rychle mluvit'. Podobně Schuster-Šewc (Sch.-Šewc 763n), jenž za východisko pokládá vb. *glas(ta)ti (r. dial. glastí 'hlasitě mluvit').
(3) Skljarenko, ESUkr3,198,196 vidí pôvod v adj. *lasT>(jh) > ukr. lásyj 'černý nebo červený s bílým břichem Či hrudí', p. tasij 'vůl s tmavým hřbetem', sch. lasa 'hnědá koza' aj., dále lot. luöss 'žlutý se šedým odstínem'. Temná barva s bílým bříškem je typická pro většinu druhů vlaštovek.
Další výklady:
Trubačev (Etimlssl 2, 29-32, SM 14, 42-46) si všímá formální blízkosti jmen vlaštovky a lasice ve sl. jaz. (např. str. lastka, lastovica) a spojuje je s psi. laská 'láska, něha' (v. laskán"). Východiskem této sém. motivace může být něžné chování vlaštovčího páru.
Rozwadowski (RWF25.411) vycházel při výkladu sl. jména vlaštovky z kelt. *losto/ä- 'ocas' (> ir. los, kymer. Host, kom., bret. lost, sr. Stokes 256). Ocas skutečně mohl posloužit jako motiv pro pojmenování vlaštovky, sr. inovaci v r. dial. lástočka kosátaja, kosátka 'vlaštovka', motivovanou rozdvojeným ocasem (Klepikovová, VSUa 5,172n). vb-ae
latiti, -iti,,lašto'vyčíhat, lapit; ergreifen' (ixVencNov) Et.: Csl. latiti ~ sch. latiti 'chytit, uchopit, zmocnit se něčeho', dial. i látit 'honit' (Skok 2, 275, Tentor, JsIF 5, 211), ipf. láčati (se), sin. lotíti se, lótiti se, st. a dial. i látiti se (Plet. 1,502) 'chopit se něčeho, pustit se do něčeho nebo někoho, přepadnout ap.', ipf. láčati se.
Střídání a - o v sin. je nejasné. Skok I.e. uvažuje o ablautu, ten je však zde neodůvodněný. Snad by bylo možno vysvětlit latiti anal, podle ipf. *latjati; to by ovšem zpochybnilo psi. stáří vb. *latiti.
Slovo jen sch. a sin. (VencNov je charv.-hlah. rkp. z 15. stol.), bez ie. souvislostí a přesvědčivého výkladu. • (1) Psi. Hatiti ~ psi. Hatím, 'snadný, levný'.
(2) Psi. Hatiti ~ psi. letěti 'letět'.
(3) Psi. Hatiti ~ psi. onom. lap- 'chytať.
(1) Nejčastěji je psi. Hatiti spojováno s psi. Hath-tVh 'snadný, levný' (Brückner, KZ 48. 217n, Brückner 307, Slawski 4, 413 aj.); potíže však činí ť před adj.
404
latití
lavra
koncovkou. Machek s.v. táce je pokládá za anal, podle opozita práce, pracný. Je sem řazeno i br. arch. a dial. látácca, látavacca iehce získat, využívat cizího, živit se, přivydělávat si ap.' (JBSBr 5, 25i>. Slawski i.e. vychází z významu ""dající se snadno chytit, získať a podobný sém. vývoj spatřuje v lat. facilis 'snadný k udělání, snadný, lehký' : facere 'dělat, zhotovovať (tak i Bezlaj 2, 152).
Psi. *latt.n-b je rovněž nejasné. Je doloženo v stě. lacný 'snadný (k opatření), lehký*, stč. i nč. laciný 'ne drahý, levný' (s nejasným i; v. Zubatý 1, 1, 4 ln; Machek s.v. táce je pokládá za eufonické), slk. lacný 'levný', stp. p. tacny, tatwy ap. 'snadný, lehký', 'přístupný, příjemný aj.' Nej pravdepodobnejší je výklad Matzenauerův (LF 9, 185), spojující lat- s lot. lěts 'snadný (o práci), lehkomyslný, levný'. Toto spojení přijímá MEW 161, M-E 2, 463, dále Machek (s.v. táce), který správně upozorňuje na souvislost se stsl. lěth jeslí, 'je dovoleno' (v, lětt jesťi.).
(2) Trubačev, TPEtl 8n pokládá latiu za der. od letěli Metěť (s dloužením koř. vokálu). Jako sém. paralelu uvádí fr. voler 'létat' a 'chytat, krásť -ť— *'chytat za letu'. Gamillscheg 900 se domnívá, že význam 'krásť ve fr. může být metaforou ze zlodějského argotu.
(3) Machek rkp. chápe latitijako í-ové intenzi vum z onom. lap-, které je v psi. lapati 'chytať.
Ještě méně přesvědčivý je výklad Bemekerův (1,694), který s pochybnostmi uvádí spojení se stind. 13ti 'bere, uchopuje*; Mayrhofer 1956,3,99 je však má za pozdní (novoind.?) podobu stind. lábhate/rábkate tv. ŽS
lati>ka, -y f. 'hrnec; Topf ■ (IxTun)
EL: Psi. *lat-bka > b. dial. látka (BDiai 3,329), mk. laika, slk. dial. ladka (Kálal), stč. látka, č. dial. latka (Steuef), stp. p. latka, p. dial. totka (SW), br. dial. látka, iádka (SBrH), str. laťhka, latka, ladka, r. dial. ládka, látka (SRNG 16,288n), vše 'druh nádoby, pův. hliněné, různého tvaru, sloužící k uchovávání potravin nebo k jejich přípravě*, také 'umyvadlo* (p. dial), 'květináč' (slk. č. p.), přen. 'jídlo, pokrm' (r. dial. SRNG 16,289) aj.
Brückner, JPE l, 122 má p. slovo za bohemismus, podle Ba-saje-Siatkowského, SFPS19, s. 8 jde však v p. o psi. archaismus,
O slk. Č, p. významu 'květináč* soudí Balhar, SFFBU 29, 120, že jde o druhotné užiti pův. nádoby na mléko.
Psi. /aM./zijedem. od psi. *laty, laťbvt, 'nádoba', pod. jako gťbka : gty, koťhka : koty (Slawski 5, 38n). Psi. *7afy, laťhvb je doloženo pouze v csl. latva 'miska, nádoba', sin. látva 'mělká miska na mléko', dl. lacywa 'sklenička, láhev, bečka na víno', str. laty, latva (StrS), laťhvb (Srez.) 'hrnek'.
Trubačev 1966,219semřadímylněisch.dial. lajt 'dřevěná
nádoba na víno, suď, které vysvětluje jako rozšíření epentetic-kým j z *latb. U sch. slova však jde o přejetí z rakousko-bavorského  Lttíí  'nádoba s vodou k držení živých ryb', v. Str.-Tempsová 1958, 153 aj. Nejasné.
• fj) Psi. s/t3ry — lit- luötas 'člun', střhn. lade 'prkno*. (2) Psi. *laty *a germ. Haůjon 'hlína, jíl, bláto".
(1) Nejčastěji bývá Haty, *laťbka spojováno s lit. luötas 'člun', střhn. lade 'prkno, okenice, krám, stánek*, dnes Laden 'krám' (Trautmann. PBB 32,151, Lidén 1904, 12, Mladenov 271, Vasmer2,18, Fraenkel 391 aj.). Trubačev, SM 14,50 označuje jako nepravděpodobné (rekonstruuje lit. Hö/u/tos 'vyřezaný' z ie. Heu-/*lou-'řezať).
(2) Již Berneker l, 694 uvádí jako možné spojení s něm. Letten 'jíl'. S něm. Letten a s germ. *lačjon 'hlína, jíl, bláto' spojuje Haty, *lat-BVb, *lat-hka Trubačev I.e.
Brückner, KZ48,217nspojuje laťhka s lata 'záplata'ase stp. totok 'korýtko'. Sém. paralela vidí ve spojení nejasného p. lachen 'nádoba (mísa, pánev ap.)'s lack 'cár, hadr, záplata*. Ale ve slovníku (Brückner 307) vychází pro laťhka z lat- 'chytat*.
Machek, SbDečev 50 (i Machek s.v. látkctx) za předpokladu souhláskové metateze spojuje laťbka s csl. lahhtí,t. lakoť 'hrnek', kíeré má za přejetí z ř. X^xuOoc. 'nádoba na (vonný) olej'. O tomto spojení pochybuje Frisk 2, 116: ř. slovo je neznámého původu. pv
lavra, -y f. 'lávra, klášter anachoretů; Anachoreten-kloster' (Supr)
V raném křesťanství (okolo 4. stol. n. 1.) kolonie příbytků poustevníků (anachoretů) na určitém místě, obyčejně okolo kostela, pod správou společného představeného, v byzantské církvi pak pojmenování významného kláštera.
Der.: lavrbski, 'klášterní' (SuprOchr).
Exp.: Z csl. je rum. lávrä '(velký) klášter* (Tíktin 895).
EL: Přejato ze SUT. Xáppa (DuCange Gr.) či Xavpa 'klášter', 'seskupení mnišských cel', původně jenom 'ulička, úvoz' a později i 'městská Čtvrt''(střr. au [av] stejně jako aß, st. Thumb 1910, 3). Tento výklad je obecně přijímán (sr. Matzenauer 1870, 238, MEW 161, Gorjajev 179, Preobr. 1, 426, Vasmer 1907, 251, Bern 1, 695, BER 3, 267 aj.). Ř. kaúpa bývá spojováno s ř. Xäac 'kámen' Čí hypotetickým *Xafap- (sr. Frisk 2.91, avšak Chantraine 623 to zpochybňuje), které JSOU vyvozovány Z ie. *lěu- 'kámen' (Pokorný 683). Jako původní význam se předpokládá *'cesta vysekaná ve skále' Či *'dlážděná cesta'. Ve střr. se přeneslo pojmenování městské čtvrti podle podobnosti na klášter.
Stsl. lavra se jako cirk. termín udrželo v b. arch., mk. lávra a prostřednictvím csl. proniklo do jazyků pravoslavných oblastí.
405
lavra
lemeši,
srb. lävra, t. ukľ. lávra a br. laura, vše 'velký či významný pravoslavný mužský klášter' (v. BER 3, 267, ovšem Mladenov a Conev, cit. podle BER l.c., předpokládají pro b. přejetí z r.. Skok
2, 276 pro srb. přejetí přímo z F.; sr. Vasmer 1909,3 a 108).
Jako pojmenování pro (velký) pravoslavný klášter se csl. lavra rozšířilo prostřednictvím národních jazyků mimo pravoslavnou oblast (charv. lävra, sin. lávra pravděpodobně ze srb., slk. lavra, č. lávra, p, lawra z r., sr. např. Brodnjak 1993, H-L 283, Slawski 5,56). bs
laziti, -itt, lažo'lézt; kriecheiť (lxVencNik)
Der.: izlaziti 'vycházet, vylézat; překračovat';prě-laziti 'přelézat'; splazili 'sestupovat, slézat, scházet', s'blaz'b 'sestup'; vylaziti 'vyjít' (IxBes); vblaziti 'vcházet, vstupovat*, vblazT* 'vstup, vchoď; založí 'nebezpečí'.
Význam 'nebezpečí'je asi meton. pojmenováním vzniklým z význ. 'skrýš' (tj. * 'kam někdo zalézá v době nebezpečí'), který uvádí MLP 212 (sr. i sin. st. zalez 'skrýš' Plet.).
Et.: Psi. laziti, všesl.: b. lázja, dial. i láza (BDial
3, 97), lázim (BDial 1, 253), mk. lazi, sch. laziti, laziti, sin. lázíti, slk. loziť, expr. loziť, stč. č. st. laziti (Gb, Jg), č. dial. a hovor, lozit (Bartoš 1906, Gregor 1959), hl. tazyc, dl. lazyš, plb. loze (P-S 89), lose (Olesch 1983, 537n), pom. lazec (Sychta 3, 12), p. lazic, br. lázic', dial. i lázac', laziti, lázyty (SBrH), ukr. lázyty, r. láziť, vše (kromě plb.) 'lézt (po čtyřech), plazit se', dále 'namáhavě stoupat, šplhat se nahoru, spouštět se dolů (zachytávaje se rukama)' (b. zsl. kromě pom., vsi.), 'namáhavě pronikat dovnitř, vnikať (sch. vsi.), 'šťourat se rukou v něčem, prohledávat' (vsi.) aj.
Sem patří i spec. včelársky význam 'vybírat medové plástve' (sch. dial. Rj, stp, polazič SStp, str. ve vazbě laziti pčel%, meďb StrS, r. dial. láziť med SRNG, br. st. Nos.) <—'lézt na strom' <— 'namáhavě šplhat nahoru' (sr. Gauthiot, MSL 16,278, Slawski 5, 66n. Eckert 1981,48).
Psi. laziti je zjevně iter. s náležitým o-stupněm (a < o), tvořené od koř. *lěgh- 'lézt po zemi; nízký', dosvědčeného v germ., balt. a sl.: stsev. lágr 'nízký', střhn. Išěge 'plochý', lot. Igzens tv., lizét 'plížit se', lit. lékštas 'plochý', sl. *lězti (v. izlěsti). Sr. Pokomy 660, Bemeker 1, 697, M-E 2, 464, Vasmer 2, 7, Bezlaj 2, 128, Petlevová, SM 14,66 aj.
K otázce možné souvislosti s ie. koř. *legh- 'ulehnout' (v. lešti), jakož i k původu zdlouženého stupně ě (~č), sr. Vaillant 3,146aKurkinová, SM 15,37.
Koř. -o- v č. lozit pokládá Machek 1968, 329 zřejmě právem za nepůvodní tvar, utvořený analogicky podle iterativ typu chodit (pův. -a- by mohlo být zachováno v č. láz 'pole, louka vzniklá vykácením lesa', které řada autorů řadí k témuž koř., v, SM14,72n). hk-ae
ledt, -a m. 'led, mráz; Eis, Frosť
Csl. Arijevb leďb 'Areopág' (A 17, 19 a 22 Apost) je překladem ř. 'Apetoc; xáyoc.. Ze dvou významů ř. rtáyoc, -'utes, vrchol, pahorek* a 'led' - překladatel zvolil význam druhý. Nelze z toho soudit, že ledt> má význam 'skála, skalisko' (tak H-K 563).
Der.: ledbtľb 'lední, ledový'.
EL: Psi. leďb, všesl.: b. led, mk. led, sch. led, sin. led, slk. lad, č. led, hl. lód, dl. lod, plb. led, pom. lód, p. lód, br. led, dial. i lid (SBrH 2,651, 653), ukr. lid, r. led, vše 'led, zmrzlá voda'.
Zjevně příbuzná slova jsou jen v balt. jaz.: lit. ledits, sek. i o-km. lědas, lot. ledus, stprus. ladis, vše 'led'. Jde patrně o pův. u-kmen (Eckert, UZIS1 27, 39-42), Další souvislosti jsou velmi nejisté (Machek 196S, 324: "jiných příbuzných není"').
Bývá uváděno ir. ladg 'sníh' (Stokes 239, Bern. 1, 699, Fraenkel 350, Vasmer 2, 25 aj.), dále ř. kídoq 'kámen' (Bezzen-berger, BB 2,271, Preobr. 1,444 aj.), jakož i některá germ. slova (nor. gletta, švéd. dial. glinta 'klouzat' aj.; Loewenthal, PBB 53, 462).
Tagliavini (ZRPh 46,27n) nachází protějšky sl. ledt, v alpské oblasti: ladinské lióza - it. slitta 'saně' (slovo venetskéno původu?).
Jinf hledali příbuzná slova přímo ve sl.: stsl. sledi, 'stopa' (v. slěďb) < ie. *sleidh-, příp. *sledh- 'klouzat1 (lit. sltdiss 'hladký*, stýsti 'klouzat', lot. slídit tv., stangl. slidan tv., stsev. slód 'stopa' aj.; Uhlenbeck, PBB 26, 294n, M-E 3,931, Karulis 1, 512; odmítá Bern. 1, 699 aj.).
Nepřesvědčuje ani nový Toporovův výklad (Toporov 4, 412-415, SM 14, 92, HER 372), jenž poukazuje na r. dial. led 'neštěstí, nehoda', ledína 'celková slabost, bolesť aj. a hledá tu ie. koř. **lě(i)-d- 'uvolňovat, povolovat' (v. Iěn?>): 'povolovat' -> 'ochabovat, slábnout' -> "tuhnout' (v. např. ř. glosu AnServ) —> 'led*. Kromě příliš složitého sém. vývoje klade se tu i otázka kvantity koř. vokálu. pv-ae
leg'eont,  -a m. 'pluk, zástup, legie; Legion* (Ev Supr)
Et.: Přejato ze střr. Xeyeóv 'legie' vypůjčeného z lat. legiô tv., přesněji z forem obsahujících kmen legiôn-; sr. Vasmer 1907,252 a 199, který ji považuje za knižní výpůjčku. Stsl -g- reflektuje palatálnost střr. -y- před předním vokálem (v. Diels 1963, 147, pozn. 5).
Sl. synonymum je pťbk*. bs
lemeši., -a m. 'rádlo, radlice; Pflugschar' (lx Bes)
Et.: Psi. lemešbflemežb > b. létneš, lémez, dial. i teméž, laméi, mk. lemeš, sch. lěmeš, dial. i lěmješ, lěmlješ, lěmiš, Ijěmeš (Rj 6, 4n a 242), lemei, lěmež, lemez, Ijěmez, Ijemješ (RSAN 11, 327), ojed. lámeš
406
lernest,
leptá
(ze 16. stol; Rj 5, 894), sin. lémež, lemež, arch. lémeš (Pkt.), slk., č. arch. lemeš (stč. lemech uvádí Gb jako nejisté), pom. lemeš, lemiz, leríiiž, lemož, lemiaí, srp. p. lemiesz, Stp. i lemiesz, limiesz (se sek. nazalizací; v. Ulaszyn, SbRozwadowski 2, 399 a 401), br. IjafnéŠ, dial. i lemech, lémeš, lémjaš (SBrH), ukx. lemíš, r. léméch, dial. i léméš, str. lemešb, lemechb, vše 'rádlo, radlice, ostří pluhu', v p. přen. 'kost tvořící nosní přepážku, radličná kost'.
Slovo značně variabilní. V první slab. se střídá le-/je-/o-, např. b. dial. émeš, eméš, jémež, sch. dial. jěmješ (RJ4.587), p. dial. ojed. jemiesz (Siawski4,147), r. dial. óméž, ómežfl, omeža, omeza, omeť (SRNG 23, 198), vše tv. B. dial. podobu vysvětluje BER l, 495 dia], změnou f > j; o střídání t - j na. počátku slova v. Brückner, KZ46, 200n, Slawski 4,106-7. V r. dial. a str. přecházelo počátečníje- v o-. Iljinskij však interpretuje tyto podoby jako et. rozdílné (v. níže).
Zakončení -ešb/-ežb vysvětluje Berneker 1, 701 střídáním formantů; to dokládá i b. dial. lernen 'rádlo', pom. lerňuř, lemica tv.; v suf. -ežb je však možno spatřovat vliv psi. *lemežh *'zpevňující tyč, kůl' (o něm v. SM 14,11 In, Slawski4.144n), které mohlo působit i na nazalizaci některých lechických výrazů (v. výše). Zakončení -ech je nejspíš sek. (Bruckner, KZ 43, 304, Machek, Slávia 20,210).
Psi. lemešb je nejčastěji chápáno jako starý s-kmen, který v sl. přešel k yo-kmenům (Machek s.v. lemeš, SM 14, 110 aj.); jinak Vaillant, Slávia 9.496, který pokládá za výchozí Hem-ěn a zakončení -šb/chb má za expr. a dem. Opomíjí však zakončení -žb a responze baltské.
• (1) Psl. *lemešb/lemeib < ie. *lem- 'lámat, drobiť. (2) Psl. *omeb> z írán. (nper. ämädi 'kleče pluhu').
(!) Psl. lemešbflemeib má responze v balt.: lit. lěmeiis, dial. lämeiis 'dřevěná část pluhu, na niž se upevňovala radlice', lot. íemesis 'radlice'; vše z ie. Hem- 'lámat, drobiť, z něhož se odvozuje hl. lemič 'lámať a psl. lomili, pokládané za kauz. (v. lomiti; tak MEW 164, Bern. I. 701, Pokorný 674, Fraenkel 354, ESUkr 3, 220, Petlevová v SM 14, 108n aj.). PŮV. význam *'nástroj na lámaní, drobení půdy'. Berneker I.e. uvádí jako sém. paralelu stind. phäla- 'rádio' «— stind. phálati 'praská, puká' (shodně Slawski i.e., SM l.c aj.), ale Mayrhofer 1956,2, 397 má tuto souvislost za nejistou. Adideací k iter. lámali se vysvětlují tvary s počátečním la- v b. dial. a sch. (v. BER 3,301 aj.).
(2) Kalima, ZslPh 20, 41 In vychází z podoby *omezb, která je podle jeho názoru přejata z írán. (nper. ämädi 'kleč pluhu'; odtud přejato i zyrj. amt'Š, ameš, votj. amed'ž, amež ap. 'rádlo'). Ve vsi. se počáteční o- stří-
dalo s je-, podoby s le- má za sek. Balt. názvy chápe jako přejetí ze sl. Shodně Vasmer 2,267.
Málo pravdepodobný je názor Ujinského (Slávia 2, 264n), podle něhož je r. dial. ómei z *em- 'řezat, bodať.
Machek (Slávia 20, 209n) spojuje psl. *omešb s lat. vomis, gen. vomeris 'rádlo'; později (Machek s.v. lemeš) srovnává lat. vomis s psl. lemešb a rozdíl v počátečním konsonantu vysvětluje záměnou sonant v -1. Odmítáno. žs
lentii, -Ma m, 'lněná rouška; leinenes Tuch' (Ev Supr) Psáno i leonbtii (Sav) snad následkem mylného spojení s ř. Acóvtioc 'lví'.
Exp.: Z csl. lentii pochází str. lentij a lentije (StrS); v. Vasmer 1909.113 a Vasmer 2,31.
Et.: Přejato ze střř. Xévriov 'plátěná rouška, plátno' vypůjčeného z vglat. lěnteum, klasicky lat. lin-leum tv., v. Míkl. 1867, 105, MEW 165, Matzenauer 1870, 239, dále Vasmer 1907, 252, který je považuje za knižní přejetí (při přejetí z mluveného jazyka by se očekávalo -nd- za střř. -vt- [nd]), i Vasmer 2, 31. V stsl. adaptováno k -ijo-kmenovým maskulinům na -U, jak je u ř. neuter na -tov obvyklé, v. Diels 1963, 185, pozn. 41.
R. lénta 'řádová sluha, pentle, pás', dial. lénda tv. je s nej-větší pravděpodobností přejato z něm. dial. Ume 'stuha, tkanice' souvisejícího se střdněm., střniz., niz. lim 'lkaná ozdobná stuha' a sthn. linta, přejatými z lat. lintea 'lněná, plátěná', jak soudí Vasmer (2,31) a KESRJ (180). Vasmer i.c. odmítá přejetí ze suť., neboť by se očekávala pouze podoba s -nd- odpovídající střř. fonetickému úzu, stejně tak odmítá svůj původní výklad expanzí ze stsl. (Vasmer 1909, 113), při níž by bylo ještě třeba počítat se změnou moif. charakteristiky (Cyganenko 211). Expanze ze stsl. by nevyhovovala ani ze sém. hlediska. Z r. je pak nejspíše b. lénta (ovšem Mladěno v 273 i BER 3, 361 předpokládají přejetí ze střř.), stejně jako br. ukr. lénta, p. dial. leMa (SW), č. ojed. arch. lenta, a sch. lénta, v. např. ESBr 5, 285, Bern. 1, 701, Skok 2, 288. Podle Tiktina (Tíktin 903) je z r. i rum. lentä, ale zde je možné i b. prostřednictví podobně jako u mk. lenta. Sin. lenta je paimč srbismus z období existence Jugoslávie, protože ho neuvádí ani Plet. ani slovník SlnSchS, ale až SSKJ. Ve všech uvedených jaz. má význam '(řádová) stuha*.
Za přejetí z r. se považuje fin. dial. lenila 'stuha' (Kalima 1956, 88 aj.), lot. leňta tv., zatímco u lit. lintä 'ozdobná stuha', lot. dial. UnteXv. se předpokládá původ ze střdn. lint(e) 'stuha', v. např. Bern. 1, 701, M-E s.v., Fraenkel 374; Endzelin, ŽS 9, 299 ovšem vyvozuje oba lot. tvary z br. bs
leontii v. lentii
leptá, -y f.'lepton; Lepton' (Zogr Mař As Ostr Nik) Starořecká drobná měděná mince o hodnotě 1/7 chalku. Jeden dok 1 ad ... oba leptía ...(Mctit.41 var. Nik) pak ukazuj e
407
leptá
lešti
i na lep'bťh, -a m. (SJS dod.), blíže v. EL
Exp.: Z csi. je vsi. lépta vše "drobná mince', "příspěvek, dobročinný dar' (Vasmer 1909, 114; ESUkr 3, 224) a srb. tdpm 'příspěvek', 'šestina drachmy*.
Rum. left 'medailon, ozdobná zlatá mince' je však přejato z nř. vulg, Xsfxóq, viz Tiktin 898.
EL: Pokračování stsl. leptá je b. leptá 'malý peněžitý dar na veřejné ěi dobročinné účely'.
Přejato ze sut. Xektóv 'drobná měděná mince', přesněji z pl. Xemá či dokonce feminina i) Xenzá, které dokládá Stephanus s.v. tô Aektóv, v. např. Mikl. 1867, 105, MEW 165, Vasmer 1907, 252, Bern. 1, 702 aj. Ř. Ařjrróv je substantivizovaný neutrální tvar adj. Áen-tóc, a, ov 'jemný', motivací pojmenování byla malá hodnota i rozměr mince (Chantraine631). Doloženo je pouze v nom.-ak. duálu lepte, podle nějž rekonstruoval Meillet 1902,187 výraz jako neutrum s nom. sg. lepto, ale např. už Jagič 1913,312 a stejně Diels 1963, 185, pozn. 38 považují za pravděpodobnější, že bylo řecké slovo adaptováno k a-kmenům, snad vlivem řecké formy plurálu zá Xsnxá (ve střř. už zanikl duál a jeho funkci plní plurál, což dokládá i ř. předloha Acjrrär Suó), a
proto rekonstruují nom. sg. jako leptá. Mohlo však být přejato jako femininum už ze střř., v. výše uvedené střř. i) Xsktú. Tvar nom.-ak. (oba) leptá dokládá variantní adaptaci k o-kmenům, u tohoto typu častou (sr. Diels 1963, 185n, pozn. 37). Opět je možné uvažovat o přejetí této formy přímo ze střř. rá Xekzú.
Syn. jsou assarii, mědbnica, měra, tri.clľbth aj.
bs
lešti, lezete 'ulehnout; sich niederlegen'
Der.: Pref. nalešti (na) čemb, vh čhto 'zůstat, setrvat'; oblešti 'ulehnout, nocovať; poďblešti 'podrobit se, podlehnout', poďbleženije/poďbloženije 'podlehnutí'; ulešti 'uklidnit se, ustat ap.'; vbzlešti spec. 'ulehnout (při jídle) za stůl'; stavové lefpti, -iťb 'ležet', 'býť, 'být ustanoven' (ř. xefcíteO; pref. naďbležati 'ležet na něčem', 'nadcházet, hrozit (o smrti)'; naležati 'ležet na něčem', 'naléhat, doléhat; přebývat, zůstávat'; ix 'snažit se'; obležati 'obléhat, obepínat, obklopovať; poležali 'ležet (delší dobu)'; poďbležati 'podléhat, být podroben'; prěďbležati 'ležet před někým; být předem určen'; priležati iežet pri něčem, být u někoho, něčeho; věnovat, oddávat se čemu; starat se; naléhat na někoho', priležani-je 'péče, vytrvalost, přičinlivost, horlivost, naléhání ap.', lx var. Besprileženije 'horlivost, vytrvalosť, adj. priležhni, 'vytrvalý', ve spojení prileibni* (bytí) čemb 'být něčemu oddán, věnovat se čemu', adv. priležbno, -ě; s-bležati iežeť, 'odpočívať, 'být nemocen'; vs-
ležati 'pilně se něčím obírať; vbzležati 'ležet na něčem', spec. 'ležet u stolu při jídle' (ř. ávaxsioQat, xcrzaxEtoQai)',
ipf. lěgati 'léhat, ležet', lěgalbnica 'ložnice', vbzlěganije 'ležení u stolu', adj. prilěžhni, 'vytrvalý, horlivý, naléhavý'.
Kauz. -ložili jen pref.: izložiti 'vyložit (zboží)', 'vyvrhnout, vyhodiť, přen. 'vysvětlit', izloženije 'vyvržení'; naďbložiti 'položit na'; naložili 'položit, naložiť, n. ognb 'založit oheň', n. se na čbto 'oddat se čemu', naloženije círk. 'vkládání rukou jako součást kněžského svěcení'; niz'bložiti 'srazit, svrhnout; stáhnout, spustit; ponížit, pokoriť; obložili 'obložit, postavit kolem; obklopit, zahrnout; pokrýt, zahalit, obléci'; oťbložiti 'odložit; odloučit; zříci se, zapřít', oťbloženije 'odložení, zavržení; odklad'; poďbložiti 'podložiť; položití 'položit, umístit, dát; ustanovit, určit; pokládat za', p. kogo 'učinit koho čím', přen. 'pochovat, pohřbít* a řada dalších význ., polože-nije 'položení, uložení; vklad'; prěďbložiti 'předložit; dát, postavit na první místo; (předem) ustanoviť, prěďbložen-b ptc. ve funkci adj., spec. chleby prěďbloženyje 'chleby předkladné' (ř. cxptoi ríjc npo-Qéaeoicr, šlo o hebrejský rituál kladení, předkládání obětních chlebů na oltář), prěďbloženije 'předložení, ustanovení, předsevzetí, úsilí', v sousloví chleby prěďbloženija 'chleby předkladné', v. výše; prěďbpoloziti 'predložiť; preložili 'přeložit, přenést; přeměnit, proměnit ap.', prěloženije 'přeměna, proměna, změna; překlad' (ř. jUETcřífeo-ic), neprěloženije 'neochvějnost, neoblomnosť (ř. áps-ádc-ov, Schumann 1958, 42), adj. neprěložb-n-b 'neproměnný, nezměnitelný'; prěkoloženije 'námitka'; priložili 'přiložit, položit, dát; přidat; přirovnat; ustanovit aj.', priloženije 'přídavek, vpl. nástrahy, úklady'; 'připojení, srovnání'; razložiti 'rozbořit, zničiť; s'bložiti 'složit, spojit, vytvořit; sejmout; vyrovnat, vyplatiť; refl. 'smluvit se, usnést se, dát souhlas', S'bložbn'h 'složený' (v jiném význ. s.v. lože), s'btoženije 'spojení, stvoření; sbírka; shodnost, soulad', spec. 'početí' (význam 'pohlavní styk* v, lože); vbložiti 'vložiť, vbloženije 'uložení', vbzložiti 'položit na něco', vbzložiti rgkg 'položit ruku na někoho při žehnání', lx 'zaslíbit se, složit řeholní slib' (v. SJS 1,281), ve spojení v. jazvy 'zasadit rány', v. ponoše-nije 'obviniť, vbzloženije ve spojení v. rgkama, rgku, rgky 'vkládání rukou při žehnání nebo svěcení ap.'; prěvbzložiti 'předložit (k posouzení); navíc uložiť; idožití 'uložit (se) k odpočinku'; založili 'zahradil', založeno iménije 'poklad'.
Iter. -lagati, jen pref.: izlagati 'vyhazovat, vyhánět, zahánět' (í. bojaznb 'zahánět bázeň'); nalagati 'po-
408
lešti
kládat, přikládat na', přen. 'působit na'; naďblagati 'klást na'; nizidagati 'srážet, porážet'; obiagati 'obklopovat, pokrývat, přikládat, přivlastňovat1; oťbla-gati 'odkládat, odmítat', oťblaganije 'odkládání, rušení'; poďhlagati 'podkládat, klást pod'; polagati 'klást, pokládat, dávat, umisťovat; 'ukládat, vkládat; určovat, ustanovovat; považovat za aj.', pola-ganije 'kladení, obkládání'; prěďúagati 'předkládat, přinášet, dávat; podkládat, pričítať, prěďbpolagati 'předkládat, pokládat přeď; prělagati 'měnit, překládat', refl. 'převracet se, odchylovat se'; prělagani-je 'změna'; prilagati 'přikládat, přidávat; prirovnávať; refl. 'přidružovat se, připojovat se'; STblagati 'skládat, ukládat', refl. 'dohodnout se, souhlasit'; vy-lagati 'vyhánět, zahánět'; vhlagati 'vkládat, ukládat', vblagalište 'měšec'; vhzlagati 'klást, pokladať, spec. v. rgcě 'vkládat ruce (při žehnání)', v-bzlaganije 'vkládání (rukou)'; zalagati 'přijímat zástavu';
-loglo spref.: polog'b 'lože'; prělog% jen ve spojení vodhiúi prělodzi snad 'úplavice' (Euch); pr'úog'h 'přídavek, přidání', vpl. 'nástrahy, úklady', si>logT= jen v pi. 'slova, řeč'; zalog-b 'zástava'.
Komp.: blagoprUežbtľh 'vytrvalý' (ř. sCnápsSpoc); mek-bkolěganije 'léhání na měkkém lůžku*; mgželo-Žhcb, mgželezbnikiJ-loíbnikTi, mpželožhstvo (v. lože); prěždevi>zlěgani)e,pr%vov%zlěganije,pr%vovi,zleža-níje, prbvovhzteženije 'ležení na předním místě u stolu' (ř. Kpoi-oxfoaía); synopoloženije 'přijetí za syna' (ř. uioQsaía); zakonopoloženije 'zákonodárství' (ř. vo-juo&cía); zemljelěganije 'léhání na zemi jako součást pokání'; žestokoleganhnik'b 'ten, kdo léhá na tvrdém lůžku'.
Exp.: Csl. naioienije > r. naložénije 'naložení, uložení (trestu)', csl. naložili > r. naložiť 'naložit, uložiť, csl.niz-blaga-li 'srážet, porážet' > r. nizlagáť 'sesazovat',csl. obložili > rum. íi obloji 'obalit, obložit něco', csl. preďhloženije > rum. liturg. predelojenie 'obětování (část mše)' (Tíktin); csl. v-hlagati > r. vlagáť tv.; csl. vbzlagati > r. vozlagáť tv.; csl. Vbziežati > r. vozležáť 'ležet, spočívat; ležet u jídla'.
Et.: Psi. *legti > sch. leči, slk. dial. /ížsŕ'(Habovštiak 1965, 271), stč. léci (Gb), č. st. a dial. léc, léci (Kott 1, 884), pomsln. lec (PWb), stp. p. lec, p. st. a dial. Igc (Karlowicz), stbr. leči (Skaryna), *br. léhčy, dial. léhci (SBtH), ukr. Ijahtý, str. leči, r. leč', dial, lečí (SRNG 17,29), legčí, legii (SRNG 16,317) 'lehnout (k spánku)' (sch., slk. dial., stč. č. pomsln. stp. p. vsi.) 'oblehnout, rozložit se' (p. ukr. r.), 'utábořit se' (sch. stp. p. br.), 'umřít, být pochován' (sch. stp. p. vsi.), 'padnout v boji', (p. ukr. r.), 'upadnout' (sch. stp. p.), 'zapadnout (o slunci)' (sch. ukr.) aj.
Všesl. jsou dále *ležali, kauz. Hožiti (kromě hl.)
lešti
a iter. lěgati (kromě ukr.). Skutečnost, že *loiiti je doloženo jen ve složeninách (s prefixy), vede ovšem k domněnce, že jde spise o denom. tvořená od *log'b (Trubačev, SM 16,127n).
• Psi. *legti. ležali < ie. Hegh- 'ulehnout'.
Zdá se, že kořen * legii- měl původně spíše in-choativní význam, kdežto jako výraz stavu 'ležení' fungoval koř. *kei- (stind. iele, ř. xehat ap., Pokorný 539). Nejstarší stav po sém. i po formální stránce patrně uchovala řečtina: Xéxxo 'ulehl' (inf. -Xéxôai, futurum Xé&fiai aj.), Aé/erat (Hesychios) = xotjuärai ap. Inchoativní význam má i střir. laigid 'ukládá se', kdežto toch. A lyäk- (préz. lyasäm) má spíše význam stavový ('ležet').
U het. la-a-ki, la-ga-a-ri uvádí Friedrich 1952,125 významy 'sklánět (se), ohýbat (se)', což je sém. značně vzdálené.
Slovesa různých vidů a diatezí odvozená od kořene *legh- jsou nejpočetněji zastoupena v germ. a sl. jaz. Sl. stavové vb. lezQ, ležali má protějšek v sthn. liggiu, ligan, stsas. liggian aj., protějškem sl. kauza-tiva Holili je gót. lagjan, sthn. leg(g)en aj. (v. Pokorný 638n, Bern. 1, 704n, Vasmer2, 26, Machek 1968, 329, Skok 2, 281 n, Stawski 4, 196n, Varbotová, Siví 14, 161n aj.). Vzhledem k tomu, že v obou případech jde o produktivní typy, nelze tu mluvit o společném dědictví ie. (o stáří sl. *ložiti lze ostatně - jak už bylo uvedeno - pochybovat). Starobyle vyhlíží sl. infixový prézens *l§gg, jeden ze čtyř dokladů tohoto typu ve sl. (v. bodeťz>, obrésti, sěsti). Tri z těchto případů neodpovídají ovšem běžnému typu ie. ínfixových préz., kde je nazální in-fix vkládán až za druhý komponent kořene (je jím zpravidla sonanta i/i, u/u, r/r, Ml: li-n-k^-, iu-n-g- ap., Benveniste 1935, 159n). Slovanské formy, kde nazální infix následuje hned za prvním konsonantem, lze pokládat buď za produkt analogie, nebo za formace od kořenů obsahujících laryngálu, a to buď jako druhý komponent kořene (starší výklad Erhartův, SFFBU 12,52n), nebo v iniciální pozici (Windekens 1986,81 spojuje sl. legQ s ř. ěXéy/iú ve významu 'zlehčovat, ponižovať, tedy ie. kořen *H,legh-\). Blíže pravdě snad bude přece jen výklad, počítající s analogií. Nasvědčuje tomu stav v lit., kde je velký počet infixových préz. s inchoativním významem, tvořených i od kořenů, jež původně takovýto prézens nepřipouštěly: šgla, bgra ap. (Stang 1942, 132). K této druhotné expanzi a k významové specifikaci došlo patrně už v bsl. (pro-tobaltském) období a do této fáze můžeme zařadit i vznik infixových prézentů *le-n-g- a dalších. Záhadou ovšem nadále zůstávají příčiny eliminace tohoto typu v psi. (hláskový vývoj eNC > eC?) a jeho nahrazení typem sufixovým (*-ne/-o), zejména však to,
409
leští
lé
že do historické doby přežily kromě bpdgjen tri druhotné infixové prézenty (sr. dále Stang 1942,53n, Vaillant 3,181n).
Lévi-Meillet, MSL 19, 160n, upozorňují na zajímavou paralelu y toch. B, kde slovesa s významem 'sedět', 'ležet' a 'stáť tvoří prézens pomocí nazálního formantu (sam-, lyam-, stom-).
Nejasným zůstává, zdaje kořen "legh- zastoupen též v balt. jazycích. Z lit. bývá uváděno substantivum palégýs 'upoutání na lůžko' a verbum palégstu, palégti 'těžce ochořeť, ojediněle též (pa)légti s významem 'položiť (Pokorný 659, Fraenkel 350n, Otrebski, SbRomanski 71). Vzhledem k tomu, že existují i podoby s ie (päliegos, palíegti), dá se pomýšlet i na spojitost s lit. liga 'nemoc1 (kořen */eig-, Fraenkel 370). Nevylučuje se ani možnost metateze tg > g-l v lit. guleti 'ležet' (v. Machek I957, 266 i 1968, 329).
Další skupinu balt. slov by sem bylo možno ze sémantických důvodů zařadit za předpokladu existence kořenové dublety *teg(k)-: slprus. tasirma 'položil', lasto 'lůžko', hase 'pokrývka' a snad i lit. lažá "ležení, lůžko' (pokud ovšem nejde o výpůjčky ze sl.; v. Schmid, IF63, 220-227, Trautmann 1910, 371, Levin 1974, 102-103, Toporov 5,110n, 114n, 334n, s odkazy na další lit).
Ojedinělá je domněnka A. Vaillanta (Vaillant 3, 182), jenž pokládá tvary se 2/ž za náležité (*gh), kdežto tvary s g za výpůjčky z germ.! pv-ae
letěli, -íťb 'letět; fliegen'
Der.: pref. pf. izletěti 'vyletět', poletěti 'letět', přiletěli 'přiletět', si>letěti 'sletět, slétnout', vbzletěti 'vzlétnout'; iter. ipf. lětati 'létat', lětanije 'létání*, ipf. prělětati/prělatati 'přelétať, s'hlčtati 'slétat', vbzlě-tati 'vzlétat'.
Et.: Psi. letěli, všesl.: b. letjá, dial. neos. letí (BDial
2, 199; 3, 98; 5, 79 a 233; 6, 53), mk. leta, sch. lětjeti, lěteti, dial. lěčeti, lětiti (Rj), sin. letéti, slk. letieť, dial. let(i)eť (Kálal), letět (Orlovský), stě. letěti, č. letět, dial. letět (Bartoš 1906), hl. lečeč, dl. lešeš, plb. jen
3. os. sg. lite (P-S), porn. lecec, stp. p. lecieč, dial. lečic (Tomaszewski), lejcič (Sychta 1980), stbr. leteti (Skary-na), br. Ijacéc', dial. Ijacécca, lecéci, lécec', lécic' (SBrH), ukr. letitý, 1. letéť, vše 'letět, pohybovat se ve vzduchu (o předmětech nebo živých bytostech)', přen. 'rychle se přenášet (o zprávě, myšlence ap.)'.
Zjevně příbuzné je lit. lekiii, lékti 'letět', lakstýti 'poletovať, lot. lěkt, lekat 'poskakovat, vyskakovať, zřídka Tetěť. Z dalších ie. jazyků bývají uváděna slova s významem 'poskakovat, zmítat sebou ap.', jakož i názvy údů a jejich částí: stind. rkšäla- 'kloub kopytníku', ř. ÁaxTÍZa 'kopu', XáE, 'vyhazující', stsev. leggr 'spodní část nohy', střhn. lecken 'vyhazovat, vyskakovat* aj. (Pokorný 673, Bern. 1, 703 aj.)
Sl. í proti k jiných ie. jaz. bývá vykládáno buď kontaminací kořenů *lek- a *pet- (v. pätica ; sr. M-E 2, 459, Bezlaj 2,136, zjevně i Vasmer2,35), anebo jako důsledek hláskového vývoje skupiny kt. Zde se obvykle pomýšlí na prézens tvořený suf. te/o (vzácný typ!), příp. subst. *lek-to- > sl. let?,. Střídnice t (< kt), náležitá jen před nepalatálním vok., se prý druhotně' rozšířila do všech forem (Meillet 1902,180, Vaillant, BSL 56,1,16n, Skok 2,290, Slawski 4,100, Varbotová, SM 14,148).
Spíše však je východiskem iterativum tvořené sufixem -ta: Hěk-tá- > lětati (Machek 1968, 328). Sl. *let-jp, letěti se v každém případě jeví jako druhotný výtvor patrně už psi. stáří.
Nepravděpodobný je starší výklad Machkův (ZsiPh 20, 40 pozn.), podle něhož let- < *lep-t- (sr. mj. sch. lébdeti 'vznášet se'). Totéž platí o Trubačevově domněnce (SbBarchudarov 27), že let- mohlo vzniknout metatezou z *tel- (í. áva-téXXt^ 'zvedám se', lat. tolla 'zvedám'). pv-ae
ležatí v. leští
lě ad v. 'sotva, stěží; kaum' (IxOstrNik)
Na paralelním místě v dalších evang. textech je jelě tv.
Et: Psi. lěVle > b. dial. Ie, lě, l'o (BER 3, 331 a 569), mk. Ie, sch. Ije, le, ik. ľi, sin. lě, slk. dial. Ie, Ve (Kálal, Buffa), stč. a č. st. le, dl. st. lě, hl. -le, plb. lä, porn. stp., p. dial. le,ukr. arch. dial. le (Žel.,Hrin), r. dial. le (SM 14, 172), str. lě; nejčastěji jako part., a to s významem adjunkt, (stč., v. Bauer 1960, 62, sch. arch.), afirm. a exhort, (b. dial., mk., sch., slk. dial., tuž., kaš., r. dial.); z významu limit, lze vyložit adv. 'jen, jenom' (b. diai., sch. arch., sin., slk. dial., plb., porn., ukr. dial.), 'sotva, stěží* (dl. st., str.); na začátku vedlejších vět v platnosti konj., zpravidla adverz. 'ale, avšak' (b. dial., sin., stč.,p. dial., kaš., ukr. dial.), dále hypotet. 'jestliže' (b. dial., sch., r. dial.), konces. 'přece' (sch.) ap. (O sém. vývoji v. Bauer l.c., Bednarczuk, RS 24, 27n, Kopečný, SB 2.403n.)
Sem patří pravděpodobně i jsi. part. (interj.?) le, která zesiluje vokativ v b., mk. a sch. (Varbotová, SM 14, 171n), snad i dl. deiktické le, le le 'hleď, podívej se' (Sch.-Šewc 807) a č. dial. (val.) le, tele tv., pokud není zkráceno z kle '< *gledi, jak myslí Kopečný, SB 2, 399. Kopečný l.c. má jsi. vokativní part. le za pouze elementárně příbuzné s psi. lě/le; vzhledem k tomu, že obojí pokládá za slova pův. lalická, je toto oddělování problematické.
Psi. lě/le je zejména v jsi. a zsl. spojováno s dalšími part., např. csl. leky 'jako* (v. léky), č. leč, p. lecz 'ledaže', dl. lec 'zda', sch. dial. lego, leko 'než' (Skok 2,508), stp. lepak 'ale', kaš. lem, leno tv.,
410
lě
lěČBba
č. p. luž. ukr. ale aj.
Jako enklitická part. se v stsl. střídá s -li; v. jelě, selé, dokoiě sub koti, dotolě sub toli> aj.
Pro pst. se zpravidla předpokládá lě (na základě stsl. lě.jelě, sele, p. lada « *lěda), sch. Ijc aj.) s var. le. Bednarczuk I.c. hledá důvod přechodu lě > le v monosylabiěnosti a enklitičnosti part, což je zbytečné; variabilita je charakteristickým znakem všech part. (sr. -ka/-ko/-ky/-ke/-k, -mo/-maf-mi/-m ap.)
Nejasné. Pravděpodobně souvisí s li (v. li), další souvislosti nejisté. Nejčastěji se spojuje s lot. zesilovací part. -le, -le v adv. nule 'právě teď,jele 'přece' (Bern. I. 698. Vasmer 2, 38), jiní připojují i lit. dial. lat, lot. let, lat 'ať, nechť', jehož pomocí se tvoří optativ (Buga. RFV 71. 57n, Bednarczuk, RS 24, 27, pozn. 7, Slawski 4,88n aj.); to však EndzelTns 1923, 690, Fraenkel 329 aj. vykládají z imper. 2. os. sg. lit. léisti 'nechať, lot. laíst tv. (anal. je r. pusť'ať' z pustit "dovoliť).
Toporov 4, 432 uvažuje o tom, že sloveso mohlo v balí. poklesnout v part. (pak by ovšem nebylo příbuzné se st. part.), nebo že part. byla obměněna podle slovesa.
Zubatý, Studie 1,2,210 myslť, že je třeba oddělit psi. lě od li, připomíná však obtížnost výkladu slov tohoto typu. Odděluje je i Kopečný, SB 2,405, který s lot. -le spojuje jen psi. li a zastává názor, že pst. lě nemá ani v bait. spolehlivé paralely. Naopak Toporov 4, 434 (shodně Kurkinová, SM 15, 68): předpokládá ie. /-ový element s modálni funkcí a hledá jeho pokračování v uvedených bsl. pan, ve sl. /-ových ptc, v /-ových formantech toch. gerundiva, v alb. vybízecí part. le a dále v het. prohibitivní part. .'i;, s níž spojil psi. tě i Machek (s. v. le), Musič, Rad 231, 13 a 27n vidí původ těchto part. v l-ovém demonstr. pron, z jehož instr. sg. *lě vykládá psi. lé, z lok. *lei pak psi. li; tak i Bem. I, 7I6.Stawski4.2l6.
Kopečný, SB 2, 406 pokládá lěňeřli za slova pův. lalická, Sch.-Šewc 807 za deiktické interjekce. Shodu sl. a balt. partikulí je pak možno vyložit zařazením těchto slov v bsl. do neutrální slovní zásoby. ZS
lěčbba, -y f. 'léčení, uzdravování; Heilung' (2x Supr) Utvořeno suf. -bba od subst. lěki> (Meillet 1902,
273) nebo vb. lěčiti (Bern. 1,710, SM 14,177).
Der.: Z vb. lékovati, izlěkovati 'léčit, uzdravovať (MLP)
je odvozeno subst. vb. izlěkovanije 'vyléčení, vyhojení'
(Ix Supr).
Exp.: Z csl. lěkt, je rum. leac 'lék' (Tiktin 896. Rosetti 1954,42, Skok, VJa 1959, 5,96).
Et.: Psi. lék'b > b. lek, dial. i leká f. (BDial 2, 88), mk. lek, srb. lek, ch. lljek, ikav. lik, sin. lék, slk. liek, stč. č. lék, hl. lek, porn. lék, stp. p. lek, dial. i leká (Kartowicz), br. jen pit. léki, ukr. lik, r. dial. lek, léká, líka f, léko n, str. i lěka, leka (StrS), vše s významem 'lék, prostředek k léčení', v staré době
'kouzelný léčebný prostředek, zaříkávání ap.' (pro stč. dokládá Němec, LF 103,32), v str. a r. dial. i iéčem".
Varbotová, SM 14, 192 předpokládá vedle psi. lěkt> i *lěka; je však možné, že k přechodu k d-kmenům (i k o-kmenům n. v r. dial.) došlo až v jednotlivých jazycích.
Skok 2, 296 a VJa 1959, 5, 96 sem řadí i sch. lĚk/lljek s význ. 'malé množství, trocha', k němuž je možno připojit i sin. lék tv.; shodně Varbotová l.c. Bezlaj 2, 132 je však pokládá za hom. z psi. *lěk-b 'zbytek'; v. oťf>ičkt>.
Psi. lěčiti (se) > b. leča, mk. leči (se), srb. léčili (se), charv. lijěčiti (se), ikav. líčili (se), sin. arch. léčiti (se) (Plet.), slk. liečiť (sa), stč. č. lěčiti (se), plb. jen 3. os. sg. lecě, porn. lečěc (sg), stp. p. le-czyč (sie), br. Ijačyc', tjačýcca, dial. i léčyc', liéčyti (SBrH), ukr. řídké arch. ličýty, r. lečíť, vše s význ. 'léčit (se) pomocí léků', v sch. i 'osvěžovat, zlepšovať, v sch. slk. také 'zbavovat nežádoucích návyků', v stp. i 'čarováním zabránit nemocem nebo něčemu zlému ap.'
Slawski 4, 136 uvažuje o tom, že starší mohlo být vb. lékovati, které má rovněž arch. významy: b. lekúvam 'léčím', mk. lekttva tv, sch. lekóvati 'léčit', sin. dial. lekováti tv. (Plet.), slk, dial. liekovat"pomáhat nebo škodit čarováním' (Kálal), stč, č. st. lekovati 'léčit (kouzly nebo zaříkáváním)', stp, lekowač tv, p. dial. lekowač, likowač 'léčit neduhy, odstraňovat nedostatky a vady ap." (SW). Pokládá je za přejaté z gót. lěk-inón 'léčit, uzdravovať; suf. -ovatije měl zařazovat do sl. slovesného systému. Málo pravděpodobné.
• (1) Psi. *lěki> < germ. *lěka- 'lék'.
(2) Psi. *lěčiti ~ lit. laikýli 'držeť < ie. 'zostávať.
(3) Psi. *lěkt> ~ ř. Árjxéoi, lat. loquor < ie. *lek-/leg-'miuviť.
(1) Většinou se psi. *lěk?> (jako východisko slovní rodiny) pokládá za výpůjčku z germ. (MEW 167, Bem. I, 710, Vasmer 2, 27, Machek 1968, 325, BER 3, 352, Bezlaj 2, 132 aj.). Potíž tohoto výkladu spočívá v tom, že v konkrétních germ. jazycích jsou jen der. od předpokládaného *lěka- 'lék': gót. lěkeis 'lékař', lěkinón 'léčit*, stangl. tašce 'lékař' aj. Germ. slova bývají dále pokládána za výpůjčku z kelt. (ir. líaig, gen. léga 'lékař').
Někteří badatelé (Pokomy 658, Slawski 4, 124 aj.) však pokládají germ. slova za domácí, odvozená od ie. kořene *leg~; ř. Aryťt>, 'sbírám, říkám', lat. legô 'sbírám, čtu'. Východiskem doložených germ. slov by pak bylo *lěkja- 'zaříkávač', vedle něhož existovalo ještě *lěka- 'zaříkávání' (> psi. *těki>). Odmítá např. Lehmann 232,
Opačný směr přejetí (ze st. do germ.) předpokládá Martynov 1963, 210-213. V. ještě sub (2).
(2) Smoczynski   (SbSlawski 355-358 a Smoczyňski
41
I
lěčbba
lěn-t.
1989,18-22) pokládá za primární vb. lěčiti a spojuje je s lit. laikýti 'držet, udržovať, kauz. od kořene *leik^-'zůstávať (v. Uch-bjottlěkt); tudíž 'léčit' ■ 'udržovat, zachovávať. Subst. *lěki> pokládá za postverbale.
S ie. kořenem Heik^- spojuje sl. *lěk-b rovněž Golab 1991, 372n, vycházeje z významu 'to, co zbývá v nádobě při svařování léčivých bylin (= odvar)'; vb. *lečiti pokládá za druhotné. Germ. slova prý byla přejata ze sl. Málo pravděpodobné.
(3) Méně pravděpodobný je výklad S. Mladoňova (AsIPh 33, lSn), jenž pokládá sl. lěk% za domácí, odvozené od kořene *lěk- (varianty výše zmíněného */>#-): ř. Xrjxéoi 'zním, kričím, mluvím', lat. loquor 'mluvím' aj. (tedy 'lék' = 'zarikávání'). Tak i Němec (red. pozn.).
Podobně Skok (VJa 1959, 5, 94n a Skok 2, 296). jenž dokonce postuluje elementární ie. kořen He-flě-flo- (ř. XaXéco 'žvatlám' aj.). Připouští i Sch-Šewc 823. ŽŠ-ae
lěgati v. lešti
lěcha, -y f. 'lícha, dílec pole; Ackerbeet, Acker'
O spojení na lěchy na lěchy 'po skupinách* (ř. npaaial KpaoiaC) v. Seliščev, RÉS 5, 57.
O překladu stsl. lícha v Meth do současných sl. jaz. v. Ondmš, SR 50, 326-331.
Et.: Psi. Hěcha > b. lechá, dial. leá (BDial 3, s. 97 a 237), léja (BDial 8, 260), lajá (Mladenov 1969, 246), mk. lea, sch. léha/lijěha, dial. (íha, léja/lijěja, Uja (Rj), topon. Lijehe, Léje, sin. léhá, stč. lécha, Ucha, líha (Gb), č. lícha, líha, dial. lícha (Kopečný 1957; Bartoš 1906 i Uchovat 'dělit pole na díly'), luž. lěcha, kaš. lěýa, stp. p. lecha, p. dial. Ucha, liecha (Kartowicz 3, I7n), br. dial. Ijachá, lechá, lichá, ukr. lécha, dial. Ijachá (Hrin.), str. lěcha (StrS), lecha (Srez.), r. dial. Uchá (SRNG 17,28), Ijácha (SRNG 17,285; na s. 33 též léšiť 'dělat rýhu, strouhu mezi záhony, ohraničovat zoranou část'), vše 'záhon', 'dílec pole o různém rozměru', mk. sch. i 'pařeniště', č. dial. 'díl lesa'; přeneseně 'plošná míra' (jsi., r. dial.), 'vysetý (vysazený) řádek, brázda' (b. dial., br. dial., str., r. dial.), 'nora, díra, půda rozrytá hlodavci' (br. dial., SBrH), 'mez', 'kolej' (r. dial.) ap.
• Psi. lěcha/lěcht. < ie. *loisä-/*loiso- 'v půdě tažená rýha, brázda ap.'
Příbuzná slova jsou v balt., germ. a lat., ovšem s různými stupni kořenového vokalismu: lit. lysé 'záhon', stprus. lyso tv., sthn. wagan-leisa 'kolej za vozem', něm. Geleise 'kolej' a lat. líra 'záhon, rýha'; z germ. se uvádí dále gót. láists 'stopa', stxhn. leist 'stopa, kopyto', gót. láistjan 'nasledovať, sthn. leis-ten 'vykonávat, plnit (úkol, slib)' aj., jakož i některá slova s významem 'umět, dovést': gót. láis 'umím',
láisjan 'učiť, sthn. léren tv., nhn. lehren, gót. lisls (v. lbstb) aj. Původní význam koř. *leis- byl nejspíše 'jít (sledovat) za něčím'; z něho lze vyvodit jak význam starého zemědělského termínu 'záhon, brázda', tak i abstraktní významy některých germ. slov
(sr. Rek, KZ 18, 412-413, Berneker I, 708-9, Meillet, 1F 26, 200-202, Trautmann 163. Pokomy 671. Vasmer 2, 37, Slawski 4,93n, BER 3,378, Machek 1968,332, Skok 2,295n, Varbotová, SM 14, 184naj.).
Starší výklad Vasmerův (ZslPh 1, 64) spojoval sl. slova s av. raeša- 'puklina'; později však autor tento výklad opustil (Vasmer 2,37). pv-ae
leky adv. 'jako; wie'
Doloženo jen v charv.-hlah. textech; Jagič 1913, 418 je pokládá za pozdější var. místo jako, oky tv.
Et.: Csl. léky snad souvisí se sin. arch. líki 'jak, jako, než; ale' (Bezlaj 2,141), ojed. st. sch. (z csl.?) leki 'jak' (Rj6,1).
Varbotová, SM 14, 199 sem řadí i b. dial. lěko 'jestli', BER 3, 353 je však vykládá z lju- (< ljubo) + ako.
Pravděpodobně spojení part. lě (v. lě) aenkl. part. -ky; tak Musič, Rad 231,21. Táž koncová part. je v syn. aky (v. aky), dále v paky, opaky (v. paky) ap. Kopečný, SB 2,409 vidí paralelní útvar v zsl. Uěeňěči 'leč, jen' s palatální var. koncové part.
Miklošič, MLP 349 odvozuje csl. těky z kořene lik- (o něm v. lice); shodný výkiad má Rj 6, 1 pro sch. leki. Kopečný, SB 2,414 se domnívá, že v sin. došlo ke kontaminaci srovnávacího liki (z instr. pl. subst. likt) a adverz. liki z leky. $š
Iěm> adj. 'lenivý; träge, faul' (ZogrMarNik)
Der.: lěnh f. 'lenost' pouze adverbiaiizované ve spojení se sponovým slovesem r>yft' v osobní i neosobní konstrukci (v. Skalka rkp.), lěnostb f. 'lenost, nedbalost, netečnost, liknavost' a jeho adj. deriváty lěnostwh 'lenivý, líný, nedbalý, netečný, liknavý' lěnostiv-h tv., dále lěnivt, tv., ipf. Hniti se 'být líný'; pref. pf. oblěniti 'učinit lenivým, lhostejným', refl. o. se 'zlenivět, stát se lhostejným' a pf. razlěniti se 'nepostarat se, zanedbať (Supr).
Et.: Psi. adj. *lěni>, dial.? */ěn& > sch. ti jen, (st. ojed. lijan tv. je nespolehlivý doklad, v. Rj), len i lěnj, dial. U n, Ijenji ap. (RSAN), sin. lén i len, stč. lení i lény (Gb), č. líný, hl. lěni, stp. leny či leň (v. SStp, Slawski 4, 157; střídnice -e- místo očekávaného -a patrně vlivem konkurenčního syn. leniwy), br. hovor. Ijaný, dial. lény (SBrH), str. lěnyj (StrS), r. dial. Ijánoj, lennój, lénnyj (SRNG), vše 'líný, lenivý', dále i 'pomalý, liknavý'.
V b., slk. pouze kontinuanty psi. lěnivt, tv.
Nejisti je souvislost b. dial. lan 'tlustý, hrubý, lenivý' (Stoj-
412
Iěni>
Čev, BDÍai 2, 198), kterou navrhl Stawsfci 4, 158 i SM 14, 209. BER 3, 303n však spojuje málo přesvědčivě toto lan s b. lánec 'stříbrný řetízek', 'kovový šperk' či 'věnec'.
• Psi. lení. < ie *lě(d)-no- 'klidný, ochablý, líný'.
Nejblíže příbuzné je lit. lěhas 'klidný, pomalý', lot. iíný, pomalý', dále lat. tenis 'mírný', lětitm 'zkáza' a lit. tě tas 'mírný, krotký', lot. l$ts 'lehký, laciný* aj. Základem všech těchto slov (a snad i některých dalších, v. lěu, jesiia. lěto, lijati) je ie. koř. *lě(i)-'polevovat, nechávať, sr. i Trautmann 157, Pokomy 665-6, Vasmer 2, 31, Kurkinová, SM 14, 210, Skok 2, 297, Bezlaj % I33aj.
Pokorný 665 uvádí jako zvláštní kořen *lĚ(i)~ 'přenechávat', od původu snad totožný se svrchu uvedeným: stind. ráti 'poskytuje', ráti- 'ochotný' (zcela jinak Mayrhofer 1986, 2, 442-3, 446-7), ř. Xá-cpov 'odměna, žold' (pochybuje Frisk 2, 90 i Chantraine 2, 623), gót. unlědi 'chudoba*, stangl, untmd tv. (Lehmann 377: "etymology disputeď'). Nepravděpodobné je rovněž spojení s ř. ih viítti 'odpočívám, ustávám' (Scheflelowitz, IF 33, 158; Chantraine 1, 339: "pas ď etymologie").
Řada ie. slov je tvořena od rozšířené podoby *těid-: ř. (Hes.) Atjôeív 'být unavený, líný', alb. loth 'unavuji', lat, lassus 'ochablý, unavený', gót. lětan 'nechávať, sthn. lägan tv., gót. lats 'líný', lít, léidžiu, léisti 'nechávám, povoluji* aj. (Pokomy 666). Někteří badatelé (Bernekerl,711,Sůtterlan,lF4,99,Porzig 1954,104 aj.) vycházejí z této rozšířené podoby i při výkladu sl. lěn-b (< *lědno-). Méně pravděpodobné vzhledem k balt. stavu (souhláskové skupiny v balt. většinou nepodléhají zjednodušení).
Machek 1968, 335 uvažuje o záměně zubnic din (*lěd-o- > lěno-). Zcela nový výklad předložil Otkupščikov (1967, 246), jenž považuje formu *lěns. za primární a vyvozuje ji z ie. *leg-sni- (od koř. *legh-. v. leští). Poukazuje přitom na r, dial. ležen' 'lenoch', tjága 'lenivá bába* (SRNG uvádí význam 'lenivý člověk'), č. ležák aj. Jako málo podložené je odmítáno (např. Slawski 4,158 a Kurkinová, SM 14, 210). bs-ae
lěpiti v. lěpljenije
lěpljeni je. -ija ň. 'maz, nečistota; Schmiere, Schmutz' (UTun)
Subst. vb. s posunutým významem k nedolož. Hěpiti 'lepiť, z něhož je odvozeno prilepili 'přilepit, připojit, pridružiť, prilěpljenije 'získání, zisk', ipf. prilěpljati se 'připojovat se, přimykat se, přidružovat se* & ad}. prilěphni> 'spojený*.
Et.: Psi. lěpiti 'lepiť > b. lepjá, dial. lepem (BDial 2, 199), mk. lept, sch. lijěpiti (se), Ijěpiti, lěpiti (se), sin. lepiti, slk. lepiť, č. lepit, hl. lepič, dl. lěpiš, porn. lepič (sg), stp. p. lepič, stbr. lepiti (Skaryna), br. dial.
lepýťsja, Ijapíc', Ijapícca, lepíc', -ca (TurSl), stukx lěpyty, ukr. lipýty(sja), str. lěpiti(sja), r. lepíť(sja), vše iepiť, často 'omazávat hlínou, zhotovovat z hlíny* (b. p. porn. vsi.), 'omítat' (b. sch. br. dial. stukr. r.), 'dotírat se k někomu' (sch. slk. Č. br. ukr.), 'těžce něco dělať (slk. Č. expr., r.), 'udeřit někoho* (s pref. č.) ap.
• Psi. lěpiti <ie. Heip- 'pomazat tukem, lepit (se)'.
Koř. Heip- je doložen ve většině ie. jaz. (v. pri-itnoti, priiř,pčii). Sl. kauzativu lěpiti přibližně odpovídá stind. lepayati 'pomazává' a gót. bi-láibjan 'zanechávať (Bern. 1.754n, Pokomy 670n, Vasmer 2,32n, Machek s.v. lepiti, SM 14, 217-19 aj.). pv-ae
lept adj. 'pěkný, krásný; schón'; 'slušný, patřičný; anständig, angemessen'
Ve vazbě lěpo (jesťh) 'sluší se, patří se'; adv. lěpo, lepě; neg. adj. nelěp-b 'nepěkný' s adv. netěpo 'nepěkně, ohavně', elativprělěpí, 'vznešený*.
Der.: lěpota 'krása, nádhera', adv. lěpotbno 'vhodně' (S-A 1955 vidí v dokladu ze Supr n. adj. lěpotbnt,), adj. bezlepotwb 'ohavný, potupný'; lěpostb 'krása'; lěpbsťvovati 'skvít se, vynikať.
Komp.: blagolěpije 'krása, půvab' (ř. eůnpéKaa), blagolěpwh, 'půvabný'; bogolépbn'b 'bohulibý, božský' (ř. QeoKpeiríjí) s adv. bogolěpmo; novolěpbno n. 'krásná novina, co je krásné a nové' (ř. tô xai wxpsňéc;); svetolěpbni, 'důstojný, ctihodný' (ř. fEpojrpraífc); veli-kolep'b, velikolěpm-b, velblep'b, velhlěpmi, 'velkolepý, nádherný' (ř. jLisyaioTrpEiKJc), adv. velblěpbno tv., velblěpije, velblěpota 'velkolepost, nádhera' (ř. pzja-Xaxpčnaa), velikoíěpotije tv., velhleposlavbn'b 'velko-lepý'.
Exp.: Z csl. je b. arch, blagolépen, -tépie (RODD), sch. arch. blagblepan/Ajepan, blagolěpijeZ-ljěpije, r. blagolěpije (Šanskij, seš. 2, 132), -lépnyj (Daľ), ukr. blaholípnyj. adv, -lipnó; b. arch. bogolépen, -lépie (RBE), sch. st. bogbljepan (Rj), r. bogolépyj (Dal'); b. velikotěpen, -tépie, velelépen, -lépie, mk. velikolepen, srb. velikolepan, -lěpije, častěji velělepan, -lěpije, charv. velelijep, veleljepan, -Ijeplje, -tjepota (vše Stulič), veliko-lijep. -lijepan (Rj), sin. velelep, častěji velikolSpen, -llpje (slk. velkolepý snad z č., č. velkolepý je asi upravený obrozenský rasismus), r. vetikolépnyj, vetikotépije; r. svjatolépnyj, -lépyjiD&V).
Et.: Psi. lěp-h > b. diat. lep, tjap (BER 3,361), mk. dial. lep, sch. lep/ťtjep, sin. lep, slk. poet. lepý, stč., č. poet. lepý, hl. lepy, dl. lepy, r. dial. lépyj (SRNG), vše 'krásný', 'slušný, náležitý' (to zejm. ve starších textech). Zsl. br. ukr. a r. dial. je adj. reliktové nebo vůbec není (p. ukr. br.), zato žije kompar. s významem 'lepší, lépe'.
Kobyljans'kyj, Mov 1972, seš. 3, s. 75 se sice domnívá, že
413
Iěp%
stopu psi. *lěpi> lze najít v ukr. léps'kyj 'krásný, hezký; chytrý' (le- místo li- vykládá jako scvcroukr. dial. jev), ale ESUkr uznává tradiční výklad ukr. slova, totiž přejetí z p. tebski tv., od Ht&i, iebka'.
• (1) Psi. lept, < ie. Hoip-o-. (2) Psi. lept,    lat. lepidus.
(1) Všeobecně (tak už Mikl. 1845, 47) se vykládá z Hoip-o-, od ie. *leip- 'mazat tukem, lepiť (v. lěpljenije), přičemž výklad sémantického vývoje není jednomý.
Nejčastěji se předpokládá sém. vývoj 'přilepený, lnoucí' -r 'vhodný, náležitý' (sr. něm. passend)
'pěkný, krásný' (tak MEW 178, Bem. I, 712, Slawski 4, 168n, Skok 2,297, Snoj u Bezlaje 2,133). Jako sém. paralela se uvádí lit. lipniis 'lepkavý; přítulný, lichotný' a lot. láipns 'srdečný, laskavý, navazující snadno kontakť, což je ale něco trochu jiného a sém. vztah k inouti' je tam jasný. Pod. jako v balí, chápe vývoj sl. lěpb Toporov, Etimlssl 1,14, když jako sém. paralelu uvádí r. smazlívyj 'mazlivý, roztomilý'.
Na slovotvorně-sém. paralelismus mezi der. od lepili a mazali, které nahradilo v pův. významu 'mazať, upozorňuje Merkulovová, SM 14,227n, a její odkaz na možnost vývoje 'krásný* f- 'namazaný tukem či barvou' nepostrádá přesvědčivosti.
Ještě jinak Meringer, WuS 5, 149: vychází přímo z významu 'tuk, mazáni", který se objevuje u jmen od tohoto kořene (např. v ř. Xíkoc, 'tuk'), a z prastaré představy 'krásný' = 'tučný'.
(2) Snad inspirován domněnkou Meilletovou (SbTílle 138), že při spojení s Ihpěti, lěpiti můžeme o sém. vývoji podat jen neuspokojivé domněnky a že u jmen pro 'krásný' můžeme očekávat expresivní hláskové změny, spojuje Machek (LP 5, 69, podr. zsi 1, seš. 4, s. 34) psi. lěpi> s lat. lepôs 'půvab', lep-idus 'krásný'. Rozdíl v délce koř. vokálu vysvětluje expr. dloužením.
Z pův. Hěp- vychází i Reichelt, KZ 39, 12, spojující málo pravděpodobně /ept s lot. lapa 'pochodeň z louči", lit. lópé tv., pnis. lopis 'plamen', vše podle něho z ie. *lě(i)p-. eh
-lěsti v. izlěsti
Iěstvica, -e f. 'žebřík; Leiter'
Der.: Lěstvičhnitcb přízvisko sv. Jana Scholastika (ř. '/ťjcžvvijc ó njc KMfiaxoc,).
Et.: Psi. Iěstvica > b. arch. Iěstvica, mk. Iěstvica, sch. l(j)ěstvica, sin. Iěstvica, stč. lestvicě (Gb), č. st. a dial. lestvice (Jg, Kott 1, 901), stbr. Iěstvica (Skaryna 1, 297), br. lésvica, ukr. dial. Usvycja (ESUkr s.v. lísm), str. Iěstvica, r. dial. lés(t)vica, vše 'žebřík',
lest
dále 'schody* (b. dial., sch. vsi.), 'věšák na šaty' (č. st. a dial., ve stč. význam nejasný, tak Gb), 'žebři-ny (u vozu)' (sin.), 'růženec (u starověrců)' (r. dial. SRNG), 'stupnice' (b. sch. sin. vsi.) aj.
Psi. Iěstvica je dem. odvozené sufixem -ica od psi. subst. lěstva (sch. l(j)ěstva, častěji pomn. l(j)estve 'žebřík', sin. léstev, lěstva tv. a 'žebřiny', č. st. a dial. lestva 'věšák na šaty' Jg, Kott l.c.), dem. význam však ve většině zmíněných jazyků není dochován. Psi. lěstva < Hěz-tva je odvozené od psi. slovesa *lězti (v. izlěsti); sr. Bemeker 1, 715, Meillet 1902, 305, Vasmer2, 34, Bezlaj 2, 136, Machek 1968, 327n, Merkulovová, SM 14,246n aj.
Ze sl. pochází lit. liěs(t)vos 'žebřík' a lot. lesnica, lešnica 'rozšiřující součást selských saní', lesríica 'malé sáně' (M-E 2, 454, Fraenkel 367). hk
1 ,ěsí vičbnik-ti v. Iěstvica
Iěsi>, -a m. ies; Walď
Ve Fris lx označuje nějaký dřevěný mučicí nástroj; k významu v. Grivec, SlavR 4,71-76.
Der.: lěshtťb 'dřevěný'.
Et.: Psi. *lěs-b, všesl. kromě mk.: b. les, sch. lijes/lěs, ikav. lis, sin. les, č. slk. les, luž. les, plb. los, stp. las, les, p. pomsln. las, r. br. les, ukr. lis, vše 'les', také 'listnatý les' (luž. pomsln.; sr. stč. lesy 'listoví'), 'dřevo (jako materiál)' (sch. sin. stč. vsi.) aj.
Bez jednoznačného výkladu. Vykládáme-li sl. ěz pův. *oi, je obtížné vysvětlit uchování s; proti výkladu ě < *ě pak hovoří cirkumfiexová akcentuace.
• (1) Psi. těs-h < *lěso- 'louka, pastvina' (germ.).
(2) Psi. lěs-b < *ioisa- tv. (germ.).
(3) Psi. lest. < ie. *uel- 'trhať.
(4) Psi. lěs-t, < *elso- (ř.).
(1) Nejčastěji je sl. lěs-b spojováno se stangl. tlčs, gen. tšěswe 'louka, pastvina', stsas. laes 'údolí' aj. < Zgerm. *lěswó (Tbrbiornsson, BB 30, 87n; Bem. 1, 713; Vaillant, RÉS 14, 224; Vasmer 2, 33; Machek 1957, 264; Stang 1972, 32; BER 3, 367 aj.). Významy 'pastvina, údolí' a ies' se spojit dají (sém. paralely v. Berneker l.c; Makovskij, Etim 1965, 281; SM 14, 251), výklad Z Hěso-proti zgerm. *lěswo < *lěsua naráží na zmíněný už fonet. problém.
(2) Zgerm. paralely však mohou ukazovat i na ie. *oi. Tvar Hoisuä už je plně slučitelný s *loiso-, předcházející psi. lěs-b. V tomto případě lze připojit i lit. latsvas 'volný' ('pastvina' nebo 'mýtina' = 'volný prostor'); sr. Síawski 4,55n a Mann 706. Takovýto výklad obstojí jen za předpokladu, že s uchované v některých pádech se analogií rozšířilo do celého paradigmatu
414
lest
lěto
(Slawski I .c. cituje na podporu této myšlenky p. dial. lachy 'tmavé, husté lesy' a č. dial. (mor.) 1'echy 'mýtina').
(3) Merkulovová, SM 14, 249n rekonstruuje ie. předstupeň sl. /&t v podobě *uloiko-, to pak pokládá za odvoz, od koř. *uel- 'trhať (Pokomy 1144). Merkulovová sem řadí i sl. Hěsa 'proutěný košík' (ib. 232n), liská 'líska' (ib. 239n) a dále ir.flesc 'pruť, gal. *#liska ( > ír.flěche 'šíp'), stind. bleška- '(lovecké)
Oko' (sr. Lidén 1904, 25n; Sobolevskij, RFV 14, 159 a 15,366; Brůckner, AslPh 34, 1-4; Skok 2, 298-9). Málo pravděpodobné ze sém. hlediska.
(4) S ř. áXaoq '(posvátný) háj' srovnávali sl. lěs-b Brandt, RFV 22,249, Matzenauer, LF10,52 a Pedersen, IF 5,56, id. KZ 38,309 (za předpokladu metateze skupiny *elt-, v násloví jinak nedoložené!). Ř. slovo však patří spíše k 'AXxiq 'posvátný háj v Olympii' (Boisacq 47).
Další výklady:
S lit. latškas fláiškas) 'list' spojují sl. iěsi, Agrell 1918, 67 a Marvan, IBOJ 5, 30-31 s odvoláním na stě. lesy 'listoví'; v. též lišto..
Lat. lucus 'háj' a sl. list, srovnával Machek, 1968, 327. Proti rekonstrukci *loiko- ovšem jednoznačně svědčí stlát. ak. loukom, osk. lúvkei 'in IQcď', sthn. lôh 'zarostlá paseka, nízké křoví', lit. laäkas 'pole' aj. (W-H 1, 828).
V lat. hledá protějšek sl. lest, také Marty nov, Etim 1968, 15, a to v subst. lignum, které odvozuje z Hikno-. Ta se však obecně spojuje s koř. *leg- 'sbírat' > lat. legô aj. (W-H I, 799; tak už Varro!).
Zcela nepřesvědčivé je srovnání sl. lěs-b s lat. larix 'modřín' (*lasik-l) (Reichelt, KZ 46, 350). vb-ae
lětatí v. letěti
lěto, -a 'léto, rok; Sommer, Jahr'; 'čas, doba; Zeiť
Der.: lethn'ii, lětbnyi 'letní; (jedno)ročni", 'času' (kalk ř. toů vpóvou); bezlětbtvb 'bez let, nestárnoucí*.
Komp.: lětoraslh f. 'letorost, výhonek, ratolesť; dťbgoletbtľb 'dlouhožijící', trťbnogolětbtvb, v Zach nvhnoga- 'mnohaletý' (ř. TtoAovpdvioc), s-htolětbtn, 'stoletý' (ř. ĚxaTovzaé-nc), tritětbrib 'tříletý' (ř. ijotsrrjc).
Exp.: Csl. lěto > rum. leát 'letopočet, rok, datum' (Tiktin 897).
Et.: Psi. lěto > b. Ijáto, mk. leto, sch. Ijěto, tito, dial. tito, sin. léto, sik. leto, stč. č. léto, luž. lěto, plb. Ibtii, porn. srp. p. lato, br. léta, ukr. líto, r. léto 'léto', všude s význ. 'léto, teplé roční období' (v sin. a hl. jen arch.), dále 'rok* (b. arch, mk. arch, sch. sin. stč. luž. plb, řídce kaš, stp., br. dial, r. dial.), v pl. 'roky, (lidský) věk' (slk. č. porn. stp. p. ukr. r.), 'letokruhy' (č, odmdhl.; Sch.-Šewc 832), 'jih' (r. dial.).
Prvotní význam je zjevně 'léto' = 'teplé období
roku'; odtud 'rok', v pl. také 'věk, stán" a posléze i 'Čas' (sr. Jacobsson 1947,23; Dostál, Phil 4,7n, Machek 1968, 328.).
Nejasné. Z mnoha dosud předložených výkladů žádný plně nepřesvědčuje. Jisté je pouze, že lěto nahradilo ve sl. starší (nedochovaný) ie. výraz pro 'teplé roční období' (v. Gamkr.-Ivanov 852n, v. též vesna).
• (1) Psi. lěto < ie. *Htlěto- 'polovina'.
(2) Psi. lěto ~ lit. létas 'klidný, mírný'.
(3) Psi. lěto ~ lat. laetus 'radostný'.
(1) Nejvíce ie. výrazů pro 'teplé roční období' je tvořeno od koř. *semH- (av. kn-, arm. amařn, stir. sam, sthn. sumar, něm. Sommer aj, vše 'léto', sr. Pokomy 905, Hamp, IF 66, 26 aj.). Ten lze dále spojit S ie. výrazem pro 'půl': stind. sami-, r. jjjut-, lat. sěmi- aj.
(Beekes 1990, 230 vidí v *sémi lok. od *sdm 'jeden (ze dvou); Sihler, JIES 1, 11 ln rekonstruuje *smH- 'pár'); v. Fraenkel, ZsIPh 26, 348-9. Na takovéto spojení ukazuje i význam stind. sama- 'rok, půlrok, roční období, léto'
(Wackemagel, KZ61, 198; Mayrhofer 1956, 3, 438). Tato domněnka otevírá možnost spatřovat v psi. lěto sém. kalk onoho staršího slova a spojit je s výrazy jako je kymer. Hed, stir. leth 'polovina' < *Hj letom (Thur-ncysen 1946, 250) a dále het. elzi- 'pár misek vah' < *Htelt-T (Puhvel 1-2, 269-271, Blažek rkp.).
(2) Vaillant (BSL 44, 2, 124n a Vaiilant 4, 684, 693) spojuje psi. lěto s lit. létas 'mírný, klidný' (koř. *lěi-v. lěms,). Tedy 'léto' = 'mírné roční období, kdy zima uvolní svá pouta'. V zásadě přijímá Merkulovová, SM 15, 8n a Slawski 4.71.
(3) Pod. Machek (s.v. léto) s tím rozdílem, že srovnává s lat. laetus 'veselý, radostný'. Sl. lěto podle toho vzniklo elipsou ze spojení Hěto verm§ 'příjemná doba' (sr. fr. beau temps, nř. xaXoxalpi aj.). Přijímá MartynOV 1983,67-8(rx)dleněhojdeojednozeslovitdického "ingredtentu" sl. glotogeneze). Odmítají Pisani, Paideia 29, 5-6 a Golab 1992, 119 (původní akut nedovoluje spojit lěto s lat. *laitos).
Další výklady:
Miklošič (MEW 167) spojoval lěto s Ibjali, lit. lýti 'pršet', lietits 'déšť' aj. (v. lijati). Podobně Mladenov 282, Brůckner 291 anejnověji Dobrev, SbMirčev 147. OdmítáMikkola, SbJagič 360 a Slawski l.c.
Řada autorů nachází protějšky sl. lěto v germ.: stgutn. lapigs 'najaře', švéd. dial. läding 'jaro', stangl.Lida 'červen/červenec'. Pedersen 1909, 1, 133 připojil ještě stir. laithe 'den' a gal. (kalendář z Coligny) lat... 'dny' (sr. Bemeker 1,714; Schrader-Nehring 2, 419; Polák, Phil 4, 9; Pokorný 680; Vasmer 2, 36 aj-)
Pod. Manynov (Etimlssl 2, 53-55) spojoval všechna tato slova se stangl. liôan 'plout po moři' a stsev. leiôa 'vodní dráha'
415
lěto
a také sl. letěti (v. letěti) a stsl. letí, (v. Iěti> jesťi.) ('léto' = 'doba vhodná pro mořeplavbu').
S jinými germ. slovy spojuje lěto Illič-Svityc 1963, 150: stangl. tmö 'zemědělský pozemek', stsev. lóp 'úroda, výnos půdy' a gót. un-léps "chudý, ubohý'. Tedy 'léto' = 'doba/místo úrody'. Podobně Golab 1992, 119, 195, jenž připojuje ještě lit. lieta 'věc, záležitost'.
G. Jacobsson, který věnoval sl. lěto celou monografii (Ja-cobsson 1947), rekonstruuje výchozí podobu *ul-ě-to-, jež má být derivátem ie. *uet- 'teplý, horký' (arm. gol "horko', ř, áXéa 'sluneční žár', lit. vlldyti 'ohrfvať aj.). Odmítá Polák-Dostál, Phil 4,7n, Vaillant, RÉS 24, 185, Vasmer 2, 36.
J. Schütz, ZslPh 43, ln spatřoval ve slově lěto í-ové participium *el-to- od koř. *al- (gót. alan 'vyrůstat', lat. altus 'vysoký', ad-ultus 'dospělý' aj.) - tedy 'léto' = 'pokročilá doba, doba zrání'. Sem přiřadil též sl. *olni (v. lani). Nepravděpodobné z hlediska hláskového i sém.
Zcela nepravděpodobné je přejetí z kelt. (ir. luh, bret. lit, lid 'sváteční den'), jak soudil Šachmatov, AslPh 33,91. vb-ae
lětoraslt v. lěto
lětb jesťb 'je dovoleno, smí se; es ist gestattet, man darf'
Var.: V Supr lx i lětijp jesVb tv.
Der.: Mimo okruh památek SJS je doloženo csl. Iětbbct 'volnost, licentia' (MLP, Srez.)
EL: Psi. *lětb, -i f. doloženo reliktově: mk. ve spojení koko ne ti e lei 'není-li ti zatěžko', dial. Ijät f. 'volný čas' (Mazon 1936,419), sch. (patrně csl., v. Rj 6,82) Ujet 'je možno, je dovoleno', br. arch. dial. lec' (Nos.) 'je vhodné', r. dial. leť 'je možno, je dovoleno' (SRNG), str. lětb (jestb) tv.
Za der. psi. lětb je pokládáno stč. letný 'důvěrný, přátelský, milý', letenstvie 'dobrotivost, přívětivost', letenstvo 'důvěrnost, přátelství', stp. lecieňstwo 'právo užívání a kácení lesa' (v. Brückner, AslPh 10, 267, Bern. 1, 714, Vasmer 2, 36, Slawski 4, 100; jinak tvlachek s.v. léto, jenž méně pravděpodobně spojuje s lat. laelus 'veselý'). Od pref. sloves (p. polecič 'doporučit, svěřit, poručiť, zalecič 'doporučit (s chválou)', ipf. -cač tv.) jsou odvozena deverb.: p. zaleta 'dobrá vlastnosť, č. zálety 'milostná dobrodružství', r. dial. zaleta 'milenec* aj. (v. Machek 1968, 709, SM 15,18n).
Asi sem patří i sik. zaliečaťsa 'chtít se zalíbit, lichotit se', pokud je -č- sek. (v. Machek 1957, 581) a sin. léca 'spropitné', je-li to deverb. z *lět-sati (tak Bezlaj 2,129 a SlavR 12,225n).
Košelev, tzvIBE 11, 219-226 spojuje der. s pref. za- s psi. letěli 'létat', s nímž ostatně spojuje i psi. lětb; v, níže.
• Psi. lěth < *lětis 'uvolnění, povolení' < ie, *lě(i)- 'polevovat, nechávať.
Jde zjevně o abstraktum tvořené buď sufixem -ti- přímo Od koř. *lě(i)- (o němž více s.v. lěm>, lěto), anebo pouhým -/- od adj. *lěto- (st. lit. létas 'mírný, krotký'), odvozeného od téhož kořene (v. Persson, bb
19, 280, Vaillant, bsl 44, 2, 124-6, Vasmer 2, 36, Slawski 4, 96n aj.).
Méně pravděpodobné je spojení sl. lětb s lit. lieta 'věc, záležitosť, stangl. tšlô'pozemek, majetek', gót. unlěps 'nemajetný', ř. Aárpov 'odměna, žold' ap. (v. Bem. 1, 714, Golab 1992, 195 aj.). Pokorný 665 rekonstruuje na základě těchto slov koř. *lě(i}-2 'poskytovat; majetek', připouští však, že je od původu identický s koř. *lě(i}-\ 'polevovat, nechávať.
Ještě méně pravděpodobné je spojení sl. lětb s pohybovými slovesy (stangl. lidan 'plavit se po moři', sl. letěti aj.; Martynov, Etimlssl2.51-55). žš-ae
-Iěvati v. Ujati
lěvt adj. 'levý; link'
Substantivizované lěvaja 'levice, levá ruka', též vadv. rčení o lěvojo 'nalevo, na levé straně*. Zcela paralelně se používá syn. šui, např. O šujg(jg) tv.
EL: Psi. Hěvb > b. Ijav, mk. lev, sch. lévi/Tijevi, sin. lev, slk. ľavý, č. levý, luž. lěwy, plb. leva f. adj., porn. levi, p. lewy, br. lévy, ukr. lívýj, r. lévyj, vše 'levý', metaf. i 'špatný, nespolehlivý, podvodný'.
V psi. se dochovalo pokračování dvou ie. výrazů pro 'levý': *seu-io-, dolož, v ií. a sl. (v. šui), a *lai~uo-, dolož, v lat. laevus, ř. Xaióq, asi i v ilyr. jménech Levo, Levonicus, Laevicus ap. (Pokorný 652 aj.). Georgiev, VJa 1954,4,53, k nim řadí i etrus. laiv- tv.
Martynov 1983, 73 nevidí v psi. *iivh ie. kontinuant, ale jeden z italických ingredientů, následek setkání obou ie. větví asi v 12. stol. př. n. I. Za domácí výraz pro 'levý* pokládá kriví,, jež má své příbuzné v balt. Takový předpoklad není nutný.
• (1) Psi. lěvt> < ie. */#/- 'ohýbať. (2) Psi. lěvt, < ie. *is)leHi-u- 'slabý'.
(1) Výrazy pro 'levý' často vycházejí z pův. 'křivý' (v. např. Němec, Slávia 44, 225n, Leeuwen-Turnovcová 1990,93-99), sr. i b. dial. a sch. křiv 'levý' a sl. opoz. prav-h 'přímý' -»'pravý'. Všeobecně se tento vývoj předpokládá i u livb (a *šujb), na základě glosy lae-ví boves 'dobytek se zakřivenými rohy' a dále pro možnost spojení s ie. *lěi- 'ohýbať (Pokorný 307n).
Et. spojení s lit. išlaivóti, ve všech et. slovnících v této souvislosti uváděné, nem opodstatněné. S lěv-b\t spojil Trautmann. KZ 42, 372; lil. slovo označuje jen určitou dial. výslovnost (ai místo a) a k omylu došlo tak, že Bezzenberger, BB 9, 290 u něj předpokládá mylně pův. význam "Biegungen machen".
(2) Ale stejně dobře možný je výklad Austi-nův (Lg 34, 206), jenž pro ie. lai-uos vychází z ie.
416
lěvb
ledina
*(s)leHi-u- 'slabý', kam řadí i angl. slack 'slabý, malátný* a s -w-ovým formantem angl. slow 'pomalý'. Význam 'slabý, pomalý' je také očekávané sém. východisko pro 'levý' (na rozdíl od pravice, jíž se bojovalo), sr. angl. lefi 'levý' < 'slabý, pomalý'.
Se sl. leví, spojil Berneker, IF 10, 162n i lot. (aSns 'levý, špatný', sám však ten výklad odvolává z hláskoslovných důvodů (Bem. 1,715).
Zcela nepravděpodobně spojuje Ascolí, KZ 16, 219 laevus, lev* s domnělým ií. *davja- 'jiný'. eh
lecati, lečete.  'klást léčky, líčit; Fallen stellen' (lxSupr)
Et.: Psi. Hekali > sch. lécati (se), lecati (se), sin. lécati, stě. lécěti (Gb), č. st. léceti, líceti (Jg, Kott 1, 9)5), diai. licat, líceti (Bartoš 1906, 183), dl. st. lěcaš, lecaí (Muka), str. Ijacati (StrS), lecati (SDrJa), 'klást pasti, líčit' (stě. č. dl.), 'rozhazovat sítě' (str. r), 'bát se, lekat se ap.' (sch. sin.).
Kmenové -c- v inf. kmeni se pokládá za produkt třetí palatalizace (neprodělal ji typ lekati, lekajg se sém. posunem 'bát se, lekat se', dolož, v slk. ľakať sa, dial. ľikac se (Buffa 173), läkač sä (Orlovský 160), č. lekal (se), dl. st. lěkaš (se) (Muka), porn. lekac sg, stp. p. ifkač sie (SStp, SJP), stbr. lekattsja (Skaryna), br. lekác', Ijakácca, st. lekác'ca (Nos.), dial. Ijakátys', Ijakátysja (SBrH), ukr. ljakáty(sja), r. dial. ljakáť(sjá), lekat' (Daľ, SRNG 17,272)). Původně snad iterativum tvořené sufixem *-io/*-ä od kořene *lek-, který se dochoval v nepref. podobě jen v csl. lešti 'ohýbať (MLP 357) a ve fragmentech č. st. léci (Jg), dial. líct (Hruška), hl. lac, dl. lěc, 'líčit pasti, strojit léčky'. Ve stsl. ve významech blízkých původnímu pouze jako prefigované: nalešti 'napnout', nalecati 'napínať, s-btešti 'ohnout, shrbit, sklíčit', s-blecati 'ohýbat, krčit; svírat', ulesti 'ohnout, zkřivit', idečenije 'strázeň, trápení'.
Výchozí význam koř. *lek- byl zjevně 'ohýbať. Ten je uchován ve zmíněném už csl. lešti a v odvozených subst. Igka a lgki> (v. lokai. lok*). Ve spojení s prefixy se původní význam vyvíjel třemi různými směry:
1. Ve spojení s pref. *st>- směrem k významu '(ohnutím) spojovat, slučovat': stsl. sklesli, sblecati.
2. Ve spojení s pref. *oťb- a *orz- k významu '(o-hnutím od sebe) oddělovat, odlučovať: stsl. oťblgčiti, razlgčiti (v. ločiti).
3. Ve spojení s pref. *na- k významu '(ohnutím) natáhnout oko (mladý stromek s okem), příp. luk, nalíčiť: stsl. nal§šti, nalecati. Simplex lecati s významem 'iíčiť nejspíše vzniklo deprefixací tohoto
na-lecati. Od vb. tohoto významu je patrně odvozeno stsl. Igka 'lest, úklady' (v. lokaa).
• Psi. Hekali, Hecati < ie. *lenk- 'ohýbať « Hste-n-k-l). Základní význam koř. *lenk- je nejlépe uchován
v balt., sr. lit. lenkiu, lenkti 'ohýbať, linkstii, liňkti 'ohýbat se', lot. likstu, Ukt tv., lit. lankús 'ohebný' aj.
Z dalších ie. jaz. bývají uváděna subst. a adj. domněle tvořená od tohoto koř.: stsev. iengja 'řemen, pruh', stangl. lóh tv., něm. eni-lang 'podél', lat. ob-líquus 'šikmý' aj.
Sr. dále Pokorný 676, Bemeker 1, 707n, Trautmann 159, Machek 1957, 267n, Siawski 4, 206-208, Kurkinová, SM 15, 59n, 62, Zupitza, KZ 36, 67 ap.
Vb. od koř. *lenk-, doložené jen v balt. a sl., lze chápat jako infixový prézens (se zevšeobecněným na-zálním inhxem, sr. např. lat. iungó, iunxi, iunctum ap.) od koř. *H3elk-l*H3lek-, obsaženého v ie. výrazech pro 'ohbí, loket' (v. Iaki>tb).
Machek 1968,331 odděluje lenk- s význ. 'Iíčiť od lenk- s význ. 'ohýbat se* a pokládaje za variantu koř. * slenk- 'otáčet; plazit se' (něm. schlingen aj.), příp. za variantu koř. * lek- (lat. laciô, č. lákat) s geminací a následnou změnou kk > nk. Nepravděpodobné, pv-ae
ledina, -y f. 'neobdélaná země; unbebautes Lanď (Ix Parim)
Der: oleděti 'zpustnout, stát se neúrodným, neplodným', poledovanije 'zpustošení' (Bes).
Et.: Psi. Igdina > b. st. a dial. ledina, Ijádtna, mk. ledina, sch. ledina, ledina, sin. ledina, p. dial. ledzina, ladzina (SW), porn. léýena (Sychta), br. dial. Ijádzina (Nos), ukr. Ijadyna (Hrin.), str. ledina, r. dial. Ijádína (SRNG), 'neobdélaná půda, úhor', 'posečená louka nebo pole', 'vypálený nebo vykácený les, mýtina zarostlá trávou', 'porost na takovém místě' aj.
Z leda, ledina pojmenování kmene západních Slovanů Ledjane 'lidé obývající úhor, neobdělanou půdu' (Trubačev 1991, 213n). V. Lecb/b.
Psi. ledina je utvořeno suf. -ina od ledo n. tv. (Siawski 4, 200, Schiitz 1957, 53 aj.), kterému odpovídá č, arch. a kniž. lado, pl. lada, hl. lado, pl. lada, dl. ledo, pl. leda, plb. ľgdii (P-S91), p. topon. Lendo, vsi. Ijádo. Sek. - patrně anal. podle pl. tvarů - b. arch. a dial. leda (BER), tjáda (Gerov), vsi. láda f..
O významu Ijada, Ijadina ve vsi. jaz. v. Prochorovová, LRNG, s. 175-191.
• Psi. Hedo < ie. Hendh-o- 'pustina'.
Psi. Hedoyz z ie. lendh-o- 'pusté místo', 'pustina' (už předie., v. Rudnicki, BPTJ 15,135), kterému odpovídají některá slova v jaz. keltských (stir. land, sťřkymer. Han, bret. lann, kom. lan, vše 'volné, otevřené místo v krajině*), germánských (gót. land, něm. Land 'země,
417
ledina
ležaja
krajina', švéd. dial. linda 'úhor', stisl. lundr 'les') a baltských (stprus. Undan 'dolina', topon. Lindelawke, lit. Léndimai; v. Fraenkel 377). St. MEW 164, Bern. 1,705, Pokorný 675. Machek 1968, 317, Síawski 4. 200n aj.
Polák (Orbis 13,576) uvádí jako příbuzná i slova z ugrofin, jaz. - fin. lante 'nížina, rovina* a zyrj. Ital 'louka*.
Domněnka Šacbmatova (AslPh 33 , 90n), že u ledo jde o přejetí z kelt. jaz,, je neopodstatněná. pv
Hdvije, -ii f. pl. 'ledviny, ledví, nitro; Nieren, Lenden, Inneres'
Csl. i ledvija, ledvb.
Der.: adj. ledviitľh 'ledvinový'.
Et: Psi. *ledvbje/Hedvhja > sch. léáa, st ledija, sin. lédija f., lédeja £, ledevjě, ledovjě (Plet.), lédje n. a f. pí. (SSKJ), slk. ľadvie, dial. lädve (Orlovský 160), stč. ledvie f. du. a pl„ později ledvie n. (Gb), č. st. ledví, topon. Ládví (Profous 2, 477), dl. lafwjo, ladwjo n., dial. latwa, stp. ledzwia, ledzwie pit., p. ledzwie, p. st. ledzyva, str. ledvija, tedveja, ledvbja (SDrJa, Srez.), Ijadveja f., Ijadvija pl. (StrS), r. st. Ijádveja f., dial. Ijádvejä (Daľ.SRNG 17,263), s významy 'ledvina, ledviny' (sch.. slk. dial., dl. stp. str.), 'bedra, kříž' (sch. sin. slk. ste. luž. stp. p. str.), 'stehno' (sin. str., r. dial.), 'sedací část, zadek' (stp., r. dial.), 'vnější pohlavní orgány' (stp. str.).
Psi. *ledvbje, ledvbja jsou utvořené suf. -bje, -bja od psi. *ledvb, Hedvo, Hedva tv. (Vaillant 4,526, Slawski 4,203n, SM l5,4Sn aj.); těmto psi. tvarům odpovídá sch. lědva, slk. ladva, hl. ledžba, st. ladíba, dl. st. ladwo, ukr. st. Ijídvy (Žel.), r. dial. Ijádva f., s význ. 'ledvina' (slk. dl.), 'bedro, kříž' (luž., ukr. st.), 'stehno' (ukr. st,, r. dial), 'sedací část, zadek' (r. dial).
Pro původně krátké tvary mluví i der. na -ina (např. č. ledvina), -ica (sin. ledvíca aj.), -bnica (slk. ladvenica ap.).
• Psi. *l§dvb, *lgdvo, *tedva < ie. Hendh-u- 'bedro, ledvina'.
Substantívni tvoření od tohoto kořene je ještě v lat. a v germ. jazycích: lat, himbus (< Hondh-uo-) 'bedro', sthn. lenfí 'ledvina, bedro', něm. Lende 'bedro', stangl lendenu 'bedro', stsev. lend tv. aj. (v. Bemeker 1, 706, Pokomy 675, Machek s.v. ledví. Skok 2, 284n, Slawski 4, 203n, Kurkinová, SM 15,48n aj.).
Poněkud jinak Schmidt 1889, 6n. pv
Lecht, -a m. 'Polák; Pole' (lx VencNik) Doložen jen pl. VbLesěcWb 'v Polsku'. Et.: Psi. Lech-b > sch. Leh, stč, lech (Gb, Jg, Brandl 1876), p. Lack (z r.), br. Ijach, ukr. Ijach, str. Ijach-b, r. Ijach, vše 'Poiák', stč. 'náčelník', 'vůdce' (to i br.
dial. TurSl), stč. ještě 'vládce země, hlava rodu'.
Stč. význam 'vůdce ap.' vznikl snad pod vlivem textu v Dalimilově kronice (14, st,), kde podle staré pověsti je Lech bratrem Čechovým (tj. bratrem vůdce Čechů); v. Otrebski 1947, 155, Machek s.v., Slawski 4,18).
•   Psi. *lechi, < ^IgdianuivJHeděnin/b < psi. ledo 'ne-obdělaná půda, úhor*.
Psi, *lech-b je hypokor. (Slawski i.e.). Expr. -chrb zde přistoupilo k I. slabice emonyma.ledjaninťjedě nini> (v. stp. Ledzanie). Podobné tvoření je u bracht,: bratr-b, Rach-b : Ratiboře nebo č. Mach : Matěj (SK 1, 71). Psi. Hedjanin'b, Heděnin^ 'ten, který žije na ne-obděíané půdě' je odvozeno od psi. ledo 'neobdělaná půda, úhor' (v. ledina).
Staré si. etnonymum vzniklo na území východních Slovanů patrně nejprve jako pojmenování Slovanů, žijících západně od nich; nejčastěji jde o pojmenování Poláků (o mezisl. vztazích v, Stieber, SFPSí 21, 267n).
P. lach je přejetí z r. Ijach. Prostřednictvím karpatských pastýřů se toto etnonymum dostalo t do rum. (Leah 'Polák') a do češtiny jako název obyvatel moravskoslezského pomezí {Lach). Ještě před změnou nosovek bylo přejato do lit. (lénkas 'Polák'); v. Sobolevskij, IzvOR'S 27, 325, Fraenkel 356, Slawski 4, 18, Kurkinová, SM 15.57n.
Málo pravděpodobné je spojení *lechi, s *Iedvh 'ledví, ledvina' (Brückner 289, Sutnar, RS 2, 254), chápání lech?. jako pokračování tjad "ďábel* (Brückner) nebo domněnka o vzniku lectvb z *go-Iechi> při ztrátě počátečního go~, motivovaná názvem jiného sl. kmene Gotedzb (Otrebski 1947, 140-143 2, 156). pv
-Ifšti v. leča ti
ležaja, -je f. 'kvočna; Bruthenne' (lx As)
V Assemanově evangeliáři 1 x za ř. äpv«;, které je jinde překládáno šlsl. kokošh (Rusek, SbLehr-Spíawiiiski 199-203).
Et: Psi. dial. Hež-ěja 'kvočna' nemá pokračování ve sl. jazycích, nepočítáme-li bcsl. Ibža tv. (Rusek o.e. 202; e > b, kontrakce kmen. zakončení). Jsi. dialek-tismus je utvořen suf. -ěja od slovesa legu 'vysedět mladé'. Suf. -ěja je neproduktivní a ve sl jaz. se vyskytuje zřídka (Vaillant 4, 531, SK l, 87). Se slovotvorným suf, -bka je bcsl. varianta ležhka (Mirčev, BE 9, 252n, Ľvov 1966,152n).
Psi. dial. Hegti spec. 'vysedět vejce, přivádět na svět, rodiť > sch. leči (se), sin. léči (se), slk. liahmtť (sa), dial. liazť sa (Kálal 305), č. Ithnouti (se), hl st. lac (Pfui, Král), hl. lahnyč, stp. p. Ige, legnač (sie), vše 'sedět na vejcích, přivádět na svět mláďata*, refl.
418
ležaja
liběviti
iöinout se".
• Psi. Hgíaja < *lggti 'vysedět, vylíhnouť < Hegti 'ležet'.
Psi. dial. Hegti 'líhnout ap.' se zpravidla spojuje s
Hegti legp 'ležet' (Meillet 1902, 390, Bern. 1, 707, Machek
1957.266aj.), v. lešti; leg- s -e- se vysvětluje přenesením nosovky z préz. tvaru do inf. (Slawski 4, 205). Jako sém. paralela se uvádí lat. cubäre 'ležet', in-cubäre 'vysedět vejce' -> fr. couver 'sedět na vejcích' (Bem.
I. c. aj.).
Vaillanl 3,182 vysvětluje *legti deprefixací z *iz-legti *vy-líhnout, vysedět', které je v stp. ojedinělém zlgc 'slehnout, porodiť . Tomu by mohl nasvědčovat mj. stč. stav, kde existují pouze předponová perfektiva vytéci sě a vytehnúti sě (1. Němec red. poznámka).
Jinak Machek 1968,332, který nosovku v inf. kmeni vysvětluje jako rozštěpení geminát (-eg- < -egg-), kde -gg- je patrně expr. zdvojením staršího g. Spojuje iegti 'vyseděl, vylíhnouť s nor. klekkja, švéd. kläcka, dán. klaekke, slnor. ktekja t v. Možné příbuzenství slov, která v jednom jazyku mají na poč. j-av druhém nikoli, připouští před Machkem již Sch.-Šewc, Slávia 32,177n a Schröder, Sprache 9,1 n. pv
li pan. ínterog. 'zda, zdali; ob'; adjunkt, 'pak, a; und';
konj. 'nebo; oder'; 'než, nežli; als'
V korelaci li - li, li - ili 'zdali - či', v platnosti konj. 'buď - nebo, ať - nebo', ne - li, ni - li v expr. otázkách 'cožpak ne'. Jako zesilující part. často po pron.-nebo ad v. interog.: k-bto li, kotoryi li, kako li, k-bgda li, čbto li, ife li ap., dále zesiluje konj. nebo pan.: ašte li 'pakliže, jestliže', ljubo li 'nebo', prěžde li 'dříve než', da li 'cožpak' ap.
Jako zesilující a rozšiřující enklit. part. v řadě adv. a konj.: jeli 'jestliže, pokud', oťbnjeti(že) 'od té doby co', ot-bseli "od nynějška, od této chvíle', nezeli 'než, nežli; neřkuli', neg-bli, nekuli 'snad, možná; než', ili 'nebo', kotí 'kdy, někdy', toli 'a (také); a proto, takže', 'avšak, přece však' aj. Často se v nich střídá s part. Ie; v. lě.
Et: Psi. li > b. li, dial. i ly (BER 3, 385) mk. li, sch. li, -li, -l, sin. //', slk. st. -li, stč. li, ľ, č. luž. -li, stp. p., stbr. (Skaryna) li, ukr. st. a dial. ly (Žel., Hrin.), str. r. li, ľ, všude s významem part. interog. s expr. zabarvením, která stojí na druhém místě ve větě 'zda, zdali, cožpak', dále part. afirm. (jsi. stč. č. luž. p. str. r.), v b. a r. lidových písních sém. prázdná part.; v platnosti konj. hypotet. 'když, jestliže, -li' (b. mk. sch. slk.st. stč. č. luž. stp. p. stbr. str. r.), disj. 'nebo' (sch. slk.st. stč. ukr.st. a dial., str. r.), řídce i adv. limit, 'jen, pouze' (b.dial., p. kniž.). Podrobně o sém. vývoji a rozsahu v jednotlivých sl. jazycích v. Kopečný, SB 2,410-413, Slawski 4,214-216.
Nejasné, většinou je spojováno s le, v. lě (Traut-mann 153n, Rozwadowski 1959, 2, 186, Bauer 1960, 156, Kur kinová, SM 15, 68 aj.). Nejbližší je lot. zesilovací part. -lei v nulei 'právě teď' (vedle nu tv.), lit. -li v nůli 'teď' (s var. nule tv.) (v. Fraenkel 360, Slawski 4, 216, Sch.-Šewc 836 aj.). Další výklad v. sub lě.
Brugmann, 1F 15, 339 pokládá sl. li za pův. optativ z ie. *uel- 'chtít'; tak i Vondrák 1906, 2, 288, Preobr. 1,450n.
Jednomyslně byl odmítnut výklad Miklošičův (MEW 171), že li je zkrácené libo; v, libo. £ř
liběviti, -iiT> 'dělat hubeným, oslabovat, stravovat; mager machen, schwächen, verzehren' (Bes) Denom. od adj. liběvt, v stsl. nedolož. Wijk,
Slávia 14,513 řadí csl. liběvh k moravismům.
Csl. i liběvali, liběvěti 'slábnout', adj. liběv-b, libavt, libiv-b 'hubený, suchý' (MLP).
V současných sl. jaz. je doloženo pouze adj.
Et: Psi. Hiběv-b doloženo reliktově: stč. liběvý, str. liběvyj 'slabý, měkký; netučný (o mase)'. Stbr. libevyj 'hubený' (Skaryna) je podle ESBr 6, 92 výpůjčka z č.; Kurktnová, SM 15,71 je však má za vsi.
Hojněji jsou doloženy var. Hibav-b, libiv-b, liboví,: b. dial. líbav, mk. dial. libav, sch. Ubiv, sin. stč. líbivý, stč. č. libový, dial. líbivý (Kott 1, 9l2n), porn. lebavi, p. dial. lebawy, br. dial. libívy, liblívy (SBrH), str. libivyj, libový], r. dial. Mbívyj, libivój (SRNG), nejčastěji 'slabý, měkký; netučný (o mase)* (b. dial. mk. sch. stč. č. porn., p. dial., br. str., r. dial.), také 'hubený, vytáhlý, slabý' (kaš.), 'řídký (o tkanině)' (b. dial. BER 3,386). Kontaminací s ljub- vznikly tvary jako č. dial. ľubivý (Bartoš 1906), p. dial. lubawy, br. dial. Ijubívy, Ijublívy, str. Ijubivyj (StrS), r. dial. (SRNG) ljubávyj, ljubivój 'libový, netučný; slabý ap.' (ESBr 6, 92, Slawski 4, 218n).
Psi. Hiběv-b je der. od Hiběti, které je doloženo jen v kaš. leb'ec 'odrodit se, zvrhnout se, zakrňovat (o rostlinách, zvířatech)' a je denom. od Hib-b 'slabý', které je možno rekonstruovat ze stč. libí, kaš. lébi, stp. luby (Slawski 4,22In aj.). Ale Vaillanl 4,716 vyvozuje liběti ze subst. Hib-ja (Hibja > liběti jako želja > Želěti).
Psi. adj. Hibav-b, libivb jsou přímo odvozena od adj. Hib-b 'slabý' (BER 3, 386, Slawski 4,2l8n).
• Psi. Hibt, < ie. Heibho- 'slabý'.
Slovanské Hib-b je stejně jako lit. láibas 'hubený', líebas 'slabý, tenký', stangl. lěf 'slabý' pokračováním ie. Heibho- 'slabý' (Fick, BB 1, 333, MEW 168, Bem. 1, 716, Hollhausen, IF 20, 323n a KZ 48, 239, Machek 1934,76, Vasmer 2, 38n, Pokomy 661 n, Fraenkel 329n, SM 15, 70n aj.). pv
419
libo
lice
libo konj. disj. 'nebo; oder'
Doloženo jen ve spojení tibo bgdi - libo li St *ať -
nebo, ať-ať* (ixFris).
S-A 1955, 51 sem řadí i libo - li 'buď - nebo' ze Sav (L 16,13); SJS 2,159 je však čte jako li bo (zař. fj yáp; v paralel meh textech je ljubo, ili bo, li; v. podrobně Bauer, SbTrávníček 86.).
Et.: Csl. libo je srovnáváno se sin. liboj, áliboj 'nebo, a' (Plet.), stbr. libo (Skaryna), r. (i dial.) libo tv., v dial. modálni part.; jako zevšeobecňující part. je v r. součástí neurčitých zájmen: kto-libo, čto-libo ap. Ojed. je doloženo i v stsch. (v cirk. textech; v. Rj 6, 39, RSAN 11,408).
Stč. libo - libo, lib - lib 'nechť, at" je z lubo - lubo tv. se stě. přehláskou 'u > i (Bauer, o.e. 87, Machek 1968, 330).
• (1) Csl. libo < part. li + bo. (2) Csl. libo < psi. lubo nebo'.
(1) Nejsnáze je možno csl. libo vyložit jako spojení part. li a bo (v. li, bo); tak Brandt, RFV 22,249, Daričič, Rj 1,462, Zubatý I, 2, s. 56, pozn. 1, Preobr. 1,451, Vasmer 2, 39, S A 1955, č. 458 aj. Tento názor je možno podpořit doložením li bo v Ev (v. výše). To Bauer I.e. pokládá za náhodné setkání explik, bo s disj. li, které se však později šířilo i na místo pův. ljubo, což bylo umožněno hláskovou i sém. blízkostí obou slov.
(2) Výklad csl. libo z psi. *l'ubo (v náznaku MEW 171, tak i Rj 6, 39) naráží na obtíže hláskové. Kopečný (SB 2,417) myslí na sporadickou psi. přehlásku 'u > i a upozorňuje na fonetickou blízkost slabik li-a lít-. Trubačev (SM 15. 177) uvádí u lubo podoby s //- jako var. bez vysvětlení. Za var., obdobné jako v -plinoti/-pljunpti, je pokládá i Němec (red. pozn.). zs
líce, -a n. 'líc, tvář, obličej; Wange, Gesicht'; 'vnější vzhled; äußere Erscheinung'
Ojed. v Supr sek. tvary s-kmenové, lx gen. sg. ličese, lx nom. pí. ličesa (st. celo).
Ve spojení bez lica 'bez studu' (ř. áttpóoanov); na iici 'navenek, zevně, naoko'; na lice zbreti 'posuzovat podle osoby, zaujatě' (částečný kalk ř. «poürjjroAi^-rreiv, xpóatú-iov Aa/u/3ávEtv, což je septuagintový hebraismus; Haup-tová rkp.)
Často v perifrastickém vyjadřování, které je kalkem slovního spojení ř. (to převážně z hebr.; v. Zorell 1911, 495n): prěďh licemb gospodbnemb 'před Hospodinem' (ř. xpô npoGÚitou xvpíou), ofb lica sbnbma 'ze shromáždění' (ř. átzb izpoaánou toü auveSplou), na lici VhSeje zeml'§ 'na zemi' (ř. ěni zpóctůiKov náorfi xijc yřjc); další v. SJS 2, 128n.
Der.: ličbnilcb 'šátek, rouška (na utírání potu)' (jen Bes, kalk lat. faciale tv.; v. Vaillant, BSL 64, 2, 99), naliči-je 'rouška k zakrytí tváře' (lx Bes); lx Eug naliČMľh
podle SJS omytém místo nenaličbm, 'nestranný' (za ř. novozákonní áTipoatúTióXrjfntríOc 'nestranný', v. Zorell 1911, 70; v Christ IP 1, 17 přeloženo sudeštii ne na lica, které ukazuje sémantický vývoj); s pref. ob- 'na obou stranách': obličije *'obělíce' -> 'tvář,podoba,obraz', vParim\xneobli-čeni>, -hni, pravděpodobně 'neuvážený, nepromyšlený' (z *'neposuzovaný z obou stran'?); s pref. raz- < psi. *orz-s významem 'rozdělení na dvě nebo více stran' (v. Machek 1968, 520, SB I, 147n): različati se 'měnit se' (Bes), raztiče-nije 'rozloučení' (lx Cloz, snad místo razlgčenije; v. SJS 3, 577), različbniy, v Supr i rozličbwb 'rozličný, rozmanitý, odlišný', v Bes različwb sebě 'odporující si, protichůdný', adj. indekl. različb 'rozličný, různý' (v. Zubatý, SbF 3, 162n) s adv. različb, različbně, subst. različije 'rozličnost, rozdíl, změna', lx Bes 'opak', različbstvije, -stvo 'rozličnost, rozmanitost, proměnlivost' (Bes); s pref. s%- s významem 'spolu, dohromady' (SB 1,254n): s-bličije 'podstata, osoba' (zař. ůítóo-raaic), adv. sTbličbno 'podstatně, soupodstatně', s'btičhnik'b 'bytostně spojený člověk' (za ř. oúp.tpwioe).
Další deriváty s pref. ob- vykazují sém. posun: obličiti ko-go/čbto o čemb nebo česo 'usvědčit někoho z něčeho, odhalit vinu, odsoudit někoho pro něco', 'pokárat', '(veřejně) ukázat*, ojed. 'vydat hanbě'; ipf. obliča-ti tv., izobliČati 'usvědčovat'; obtičenije 'usvědčení, obvinění', 'pokárání, důtka', '(veřejná) hanba', 'důkaz', obličhnik'b, obličiteľh 'žalobce, nactiutrhač*. To vysvětluje Procházka (Slávia 26, 337, Byzsl 20, 233) tak, že lice byl starobylý právní termín, označující odcizenou věc, která byla přistiženému odňata a byla důkazem jeho viny. Machek 1968, 331 myslí přímo na "líce zabitého"; podle jeho názoru obličiti pův. 'obvinit pachatele ukázáním lica', odtud č. doličný předmět "předmět dokazující spáchání trestného činu', r. ulťka 'důkaz' aj.; v. i Machek, Slávia 28,277.
Komp.: blagoličiti se 'činit se hezkým' (ř. zůnpo-ctůotcív); dobroličhni, 'sličný, krásný' (ř. EůstSifc; v. Schumann 1958, 32); nvbnogoličbnb 'rozmanitý' s adv. nvbnogoličhne; nvbnogorazličije 'různost, rozmanitosť, nvbnogorazličbtľb 'rozličný, přerozmanitý' (ř. tioXmotxi\oc), adv. mbtwgorazličbně, -čbno 'přerozma-nitě'; podoboličbn-b 'podobný'; lx Napiš triličwťb 'trojosobní' (z ř. rptitpóacinoc,).
Adv. vbseličbsky 'všemožně, všemi způsoby', které sem řadí S-A, č. 460, pokládáme za der. pron. vmi spart, li a ko. V. i liceměrt.
Exp.: Csl. obličiti > rum. a oblici 'odhalit, najít, objevit' (Ttktin 1070n).
Et: Psi. lice, všesl. kromě plb.: b. licé, mk. lice, sch. sin. líce, slk. líce, dial. i líco (Kálal), stč. č. líce, líc, luž. líco, pomsln. lice, lica, lico (PWb), stp., p. kniž. lice, p. lico, br. dial. licó, licé (SBrH), ukr. lyce,
420
lice
liceměrb
r. lícó, str. i líce, s významy 'tvář, obličej' (jsi. slk. ste. č. i líc f., luž. pom. stp., p. kniž., br. dial. licá, ukr. str. r.), 'vnější, prední nebo pravá strana, povrch, líc' (jsl. slk. stč., č. líc m., anal. podle antonyma rub, Němec rkp.; hl. p. lico, br. dial. licé, ukr. arch., r. str.), 'průčelí domu, fasáda' (b. sch., sln. kniž., p., r. dial.), 'vzhled, vzezření, podoba' (sch., sln. kniž., pom. stp. p. ukr.), 'osoba, člověk* (jsl. str. r.), 'obraz, portrét' (b. arch., rak. str.), 'důkaz viny' (stp., p. arch., stukr., ukr. arch., str.) a další přen. významy.
"Většina výkladu vychází z priority subst. ^lik^b, jež bývá pak spojováno s různými slovy ostatních ie. jazyků; žádný z těchto výkladů však plně nepřesvědčuje.
• (1) Psi. *lihb ~ stprus. laygnan, stir. lecco 'Ivár'.
(2) Psi. Hihi, ~ ř. áXiyxtoc, 'stejný, podobný'.
(3) Psi. *liki>< */ifí'líť.
(1) Nejčastěji bývá *liki, spojováno se stprus. laygnan 'tvář', stir. lecco tv. (< *loik-no-, lik-no-, kdežto Hik-h < Heik-o-1). Tak Stokes, IF 2, 172, Zupitza, KZ 36, 202n, Bem. I, 720, Vasmer 2, 41, Machek 1968.331, Skok 2,301, nejnověji též Toporov 5,17-20. Windekens 1976,260 připouští et. souvislost s toch. AB lek 'pohyb, posunek*.
(2) S ř. áMrxiot; 'stejný, podobný* spojují psi. *liki> Boisacq 44, Chantraine 61; odmítá Frisk 1,73. Seiler, KZ75, l5n interpremje ř. slovo jako *n-link-io-'do obličeje (hledícO' = 'srovnatelný, podobný', tj. redukovaná podoba předložky *en + *tink- 'obličej'. Podobně již Zubatý, SbF3,124n, jenž pokládal stč. adv. líc 'směrem k' za ustrnulý nom. adj. *lich (existujícího vedle *lik-b); to pak dále spojil s lit. link, linkai 'směrem k* (tedy 'líce' = 'co je obráceno směrem k     sr. např. ř. itpóa-tjKov 'obličej').
(3) Za odvozeninu od kořene (v. liti) pokládá psi. Trubačev, SM 15,77n, vycházeje z představy "vylití podoby" (kovem, voskem?). Přímou paralelu nachází v lit. lytis 'podoba, vzhled', sém. paralely ve slovech jako č. tvář (< tvořiti), psi. obraze (< ob-rězatt), lat. faciěs 'podoba' (< facere 'dělat') aj. Takto lze lépe vysvětlit palatalizaci k > c (pokud se k pokládá za součást kořene, byl by to jediný případ "třetř' palatalizace koř. souhlásky!).
Méně pravděpodobné je spojení psi. *Uki> s ie. slovy, ukazujícími na pův. g: lit, lýgus 'rovný', gdt, leik 'tělo', ga-leíks 'stejný' (něm. gteiclí), stittd. ligga- 'příznak, znamení; penis' aj.; takMatzenauer, LF9,210,MEW 169, Uhlenbeck261,Torp366, Preobr. 1,453, Mladenov 274 (většinou uvádějí v této souvislosti i ř. álíyxioz; podobně též Pisani, IF S6, 207). Rezervovaně (s.v. Ugga-) Mayrhofer 1986. 2,479.
Za výpůjčku zgerm. (gót. leik aj.) pokládal si. lik-b Hirt, PBB
23, 334. Nepravděpodobné (Bem. 1, 720), stejně tak t opačný směr výpůjčky (Martynov 1963, 213n).
Na rozdíl od většiny pokládá Slawski 4, 224n za primární sloveso */i«/i, jež spojuje s Ut. lykúoii 'počítal', Nepravděpodobné ze sém. i formálního hlediska (Učiti je zjevně odvozeno od */ťfc*). zš-ae
liceměrt, -a m, 'licoměmík, pokrytec; Heuchler'
Der.: Uceměrije, -měrístvije, -měrhstvo 'licoměr-nost, pokrytectví, přetvářka', licemériti sg 'přetvařovat se', licemérbwb 'licoměmý, pokrytecký', nelíče-měrbnit 'nelicoměrný, upřímný' s adv. neliceměrhně 'upřímně',
Et.: Stsl. licemiri> b. licemér, rnk. Ucemer, sch. licěmer/licěmjer, st. i licômer/mjer, licimjer, licumjer (Rj), sln. kniž. liceměr, stč. licomSřec, li-ceměřec, licoměmík, licemimík, č. licoměmík, ukr. lycemír, r. licemér, vše s významem 'pokrytec, falešný Člověk'. Přijmeme-li názor Slawského, že liceměnjc knižní, stsl. slovo (v. 2), pak jsou uvedené doklady exp. ze stsl. (tak Flajshans 1924, U7n. Slawski 4, 225n).
Ze stč. je stp. ticemiemik tv. (v. Basaj-Siatkowski, SFPSí 8, 28), S přechodem ti > lu lucemiemik, tucymiemik (v. Slawski l.c).
Kompozitum lice-měri, (et. i. části v. lice); na jeho pův. význam i stáří se názory různí. • (1) Stsl. lice-měrt, < psi. *lice-men-b. (2) Stsl. lice-měrt. < stsl. tice + měriti.
(1) Vzhledem k významu **kdo mění svou tvář (aby obelstil druhého)' předpokládá řada badatelů (Matzenauer 1870, 55n, Fraenkel, ZsiFh 13, 213, Vasmer 2, 49, Machek s.v. licoměmý. Trubačov v SM 15, 79 aj.) pův. *liceměn%, v němž došlo k disimitaci (m-n > m-n tak Matzenauer l.c, Machek l.c) nebo k adideaci k měra 'míra* (Vasmer l.c). V této souvislosti je citováno lit. veidmainýs 'pokrytec*, které Rozwadowski, RS 5,22 pokládá dokonce za starý kalk sl. slova, Fraenkel 396 je však má pouze za sém. paralelní s Hiceměwh.
(2) Za slovo knižní, vytvořené Konstantinem-Cyrilem, pokládá stsl. liceměr-b Slawski 4,226 a Mir-čev (cit. podle Cejtlinové 245). Stawski předpoklad *li-ceměivb. odmítá, -měrb vykládá z měriti * 'dělat něco střídavě' (sr. dl. nameraš se 'předstírat'). Při tvoření tohoto komp. mohlo být podle Slawského vzorem pozdní ř. KpoaaTíQXriKXTejc;, Aitzetmůller, Palaeobulg. 6,3,141 však poukazuje na to, že toto liceměrt, = 'kdo měří (soudí) podle tváře'; v tomto významu je doloženo v rcsl.; 'kdo soudí podle tváře, zaujatý, stranící
někomu' (Srez. 2,33, StrS 8, 252; v. i Molnár 1985,199ti).
Podle Němce (rkp.) vyjadřoval vb. základ měr- v některých der. porovnávání s něčím (sr. Č. poměr, úměrný, přiměřený) nebo
421
liceměrt.
licht
přizpůsobování; íiceměrbstvo pak je takové uzpůsobení tváře, které má vyvolat dobrý dojem a skrýt špatný úmysl.
Málo pravděpodobný je názor, ze jde o kalk sthn. likhazäri 'pokrytec' (tak Dobrovský, cit. podle Jagiče, AslPh 20,537, dále Meillet Í902, 232), nebo o přejetí lat. lucifer prostřednictvím germ. dialektů (Kronsteiner, AnzsIPh 22, 1, 123). ÍŠ
lichva, -y f. 'úrok, nespravedlivý zisk, lichva; Zins,
ungerechter Gewinn, Wucherzms'
Ve spojení vb lichvo/vb lickvy da(ja)ti 'půjčovat □a (Uchvářský) úrok'.
EL: Psi. lichva > b. lichva, mk. lichva, sch. arch. (dnes jen v sev. Chorvatsku) Uhva, sin, lihva (Plet.), slk. st., stč. č. lichva, hl. stp. p. lichwa, ukr. lýchvá, r. lichvá, s významy 'úrok, zisk z půjčené sumy' (b. sch., slk. st., stč., hl. st. (Pful), stp., ukr. st.), 'nepřiměřeně vysoký úrok' (mk. sch. sin. stč. č. hl. p. ukr. r.), 'půjčování na vysoký úrok* (mk. sch. stč. č. p.).
Slovo má dva výklady, žádný vsak není přijímán bez výhrad (v. Kiparsky 1934,2Q6n).
• (1) Psi. lichva < gót. *leihwa 'půjčka'. (2) Psi. lichva   psi. lichí, 'přílišný, nadbytečný'.
(1) Řada badatelů vykládá psi. lichva jako staré přejetí z germ., a to z gót. Heihwa 'půjčka' (Hin, PBB
23, 338, Jagič, AslPh 23, 536, Meillet 1902, 128, Bern. 1, 717, Vasmer 2,48, Slawski 4,234, Trubačev v SM 15,98n aj.). Potíž výkladu je v tom, že góL Heihwa je rekonstrukce, doložena jsou jen slovesa (gót. lethwan, něm. leihen 'půjčovat').
Stender-Petersen 1927,321 pokládá přejetí za nepochybné a poukazuje na to, že půjčky byly spojeny s výměnným obchodem. Půjčovalo se nářadí, dobytek ap. za naturální poplatky; odtud vysvětluje č. a slk. dial. lichva 'dobytek, drůbež1. Shodné Blanár 1961,224n. (Jiné výklady v. níže.)
(2) Jako slovo domácí, der. od adj. lichb 'přílišný, nadměrný' (v. lichí,), je vyložil Matzenauer 1870,56, dále Mladenov, SbNU 25, 74, Martynov 1963, 93-96, Machek s.v./ic/ivai,Sch.-Šewc S42n aj. Mladenov i.c. vychází z významu *'co je navíc neoprávněně získané'. Očekávaná podoba Hichbva však není doložena, proto Martynov předpokládá suf. -va. Výklad se opírá o nepochybný der. adjektiva lichi>, totiž o kaš. lěchva 'neúrodné pole, špatné obilí; prostopášná žena', k němuž je v některých výkladech připojeno i č. a slk. dial. lichva 'dobytek, drůbež'.
Tento význam vysvětluje Machek s.v. tichvai jako znevažující pojmenování, které má oklamat démony, aby dobytku neškodili (v. i Knobloch, ZS1 7, 300). Sém. posun týž jako v ukr. chudoba 'dobytek' zchudój 'hubený, nuzný',
Spojení psi. lichva 'nepřiměřený úrok' s adj. lich-b však lze chápat jako lid. etymologii (Preobr. 1,
460, Stender-Petersen 1927,321, Slawski I.e. aj.)
OndruŠ, JŠ 10, 20-23 (tak i Ondruš, JŠ 14, 146 a StASl 5, 3 lOn) pokládá význam 'dobytek' za pův. a odvozuje lichva z psi. *lich(-ati) *'jft, chodiť. Význam 'lichva' má za sek. diferenciaci, kterou vidí i v ř. -áxoc, 'potomek, mládě', 'plod, úroda, zisk' a v stsas. srnu 'daň, jměnf, stfrfz. skel 'dobytek; peníze'; sr. j stsl. skot i, 'dobytče; peníze'. V. skoťt.1 a a. žs
licht,  adj. 'nadměrný, přílišný, hojný; übermäßig, übertrieben, reichlich'
Oj ed. i 'špatný'; ve spojení lich-b by ti 'být zbaven něčeho, nemít'.
Adv. licho 'nadměme, zbytečně', ve funkci prep. s gen. 'nad, přes', kompar. liše 'nad, více než', 'zvláště, především'; izlicha 'nadmíru, nadměme, příliš, mnohem více', prělich-b 'přílišný, převeliký', poprěltchu, izliše, pršizliše 'přespříliš, nadmíru', prěizlicha, jen v Christ po prěizlichu, po preizlicha tv.
Der.: Ušiti ipf. i pf. s gen. 'odnímat, zbavovat, olupovať, refl. 'strádat, mít nedostatek; zůstávat mimo, stát stranou', lišetib byti 'nemít, postrádať, lišenije 'nedostatek', ipf. lišati 'odstraňovat, působit újmu', refl, 'strádat, mít nedostatek*, 'neúčastňovat se, zůstávat stranou'; lichovati 'odnímat něco' (ixSupr), lichovanije 'odnímání, olupovánľ (Ix Supr), licho-ťbkis 'přemíra' (lx Supr; zakončení anal, podle izbyľbk-b, ostat-hk-h ap,, opoz. nedostaťhk-b); oblichovati se 'zbavit se někoho' (IxFragZogr).
Za der. tohoto adj. jc někdy pokládáno i lichva 'úrok, nadměrný zisk'; v. lichva.
Komp.: lichojadenije 'nadměme jedení, obžerství' (ř. áSrjcpayía), lichopitije 'nadměrné pití, opilství' ; lichodějanije 'zlé počínání' (sthn. missitat, lx Fris); lichoimanije, -iměnije, -imije, -imbstvije, -imbstvo, lx Sin i -enibstvo 'prospčehářství, zištnost, lakota' (ř. írArrovsíítí), lichoimati, -imbstvovati, lichovbzimati, -vhzbmati 'šidit o peníze, klamať (ř. itAcovektcív), li-chojemljei 'úskočný člověk, prospechár' (ř. ó jtAeo-vextuv), lichoimbcb, -embcb 'prospechár, lakomec' (ř. jrAeováKTíjc); lichokletva 'křivá přísaha' (sthn. meins-wart, lx Euch); licho mysliti i licho s-htvoriti 'zlé zamýšlet a vykonať (sthn. missidenken ihmissituon, 1 x Euch. Nahtigal i Stoňski, vydavatelé Euch, je chápou jako slovní spojení, ale SJS, patrně s přihlédnutím k předloze, jako kornp.; v. i Cejllinová 244).
Stsl. komp., překládající fcomp. řecká (Hchoimanije, -inthstvije a další), jsou shodně pokládána za kalky (Meillet 1902, 308 a 385, Schumann 1958, 38 aj.). Komp. s predlohou sthn, (ve Fris a Euch) jsou hodnocena odlišně; Vaillant, Byzsl 21,78 je má za autonomní sl. útvary, naproti tomu Gusmani, KZ 100, 361-365 za kalky sthn,, v nichž licho- s význ. 'zlý, špatný'
422
lijati
překládá sthn. neg. prefix missa-; rozvoj tohoto významu v stsl. připisuje právě vlivu sthn, V komp. lichoimanije, -pitije málicho-pův. význam 'příliš, přes míru", což v tomto kontextu dostává neg. odstín. Gusmani. o.c. 364 zde připouští vliv sthn. ubarázil), ubartrunchi. Stender-Petersen 1927, 32In zastává názor, že tato komp. byla sém. ovlivněna přejatým lichva (v.).
Exp.: Z csl, je patrně r. arch. lichodéj, ukr. lychodíj, br. tichadzéj 'zlosyn, zloduch', dále sch. arch. lichoim, lichoimac 'chamtivec, lichvář', r. arch. lichoímec tv., sch. arch. lichoimstvo, t. arch. lichoimstvo, ukr. arch. lychoýmsrvo (Žel.) 'chamtivost, lichvaření1.
Trubače v v S M 15, 91n pokládá Ikhodějb a lichoimati za komp. psi., poznamenává však, že negativní sémantika lich-ukazuje na mladší tvoření. Vzhledem k doložení ve vsi. a ojed. v sch. však můžeme soudit, že jde o cirk. siavismy, podle nichž mohla být tvořena další komp.
Et: Psi. lichb > b. Uch, srb. lij, charv. lích, sin. Ith, slk. stč. č. lichý, dl. Uchy, hl. ojed. tichi, pom. lěchi, stp. p. Uchy, br. lichí, ukr. lychýj, r. lich/lichój; sém. rozsah je značný; pův. význam 'přílišný, nadměrný, přebytečný' (sch. arch.), dále 'lichý, nepáro-vý' (sch. sin. stč. č.), 'svobodný, volný1 (luž); adj. vyjadřující neg. vlastnosti: 'neodůvodněný, neopodstatněný', 'klamný, falešný' (slk. stč. č.), 'špatný, marný, planý, prázdný, bezcenný' (sch. slk. stč. č. hl. pom. p. br. r.), 'nuzný, sešlý, chatrný, opotřebovaný' (stp. p. ukr.), 'vrtošivý, rozmarný', 'nepříjemný, tíživý' (b.), 'zlý, zlomyslný, zlovolný' (b. slk.st. stp. vsi.), v platnosti subst. 'zlý duch, nečistá síla, ďábel'; 'neštěstí, nemoc' (p., vsi. dial), 'bujný, divoký' (b.), 'zuřivý, nelítostný, krutý' (vsi.); kvůli těmto významům předpokládají někteří badatelé dvojí tichí, (v. EL). Ve vsi. jazycích vyjadřuje i vlastnosti kladné: 'smělý, statečný; rychlý, bystrý' (r. lichój, ukr. br.), 'dovedný, zručný' (r. lichój) ap. (K sém. rozsahu v r. v. Sorokoletov, LRNG 151-174; v. i Slawski 4, 238.)
• Psi. */ic/»í> < Heik^-so- 'zůstávající, přebývajícT.
Většina novějších výkladů spojuje sl. Hichb s ie. kořenem leikk>- '(za)nechávat; zbývat': stind. rinakti 'nechává', ř. Xelica 'nechávám, opouštím', lat. lin-quQ 'zanechávám*, gdt. leihwan 'půjčovat', lit. lieku, likti 'nechávat, zbývat' aj.; tak Pedersen, IP5,60, Bem. I, 718, Pokomy 669n, Vasmer 2.48, Slawski 4, 238, Skok 2, 295, Trubačev v SM 15,91 aj.
V sl. není dochováno sloveso od tohoto kořene, jsou tu jen odvozená jména: stsl. lich-b, onJěk-b (v. otiAěki^.c. liknavý (1). Tvoření s-ovým formantem od tohoto koř. je doloženo ještě v ř. {Áeíijiavov 'zbytek', Xsupó-Qpiš 'olysaiý') a snad i v lot. (liekšus 'nadto ...';v. M-E2.496).
Vzhledem k velmi disparámím významům postulují někteří jazykovědci dvojí lich-b: lichí,} 'přebýva-
jící, nepárový' < *leiku-so- a lichb^ 'zlý, špatný' < Heiso-, sr. lit. líesas 'hubený', líestu, líesti 'hubnout', lot. liess 'hubený' (v. Preobr. 1, 460n. Machek 1968, 333, odmítá Vasmer 2,48). S lit. líesas atd. spojovali sl. lichb už Matzenauer, LF 9, 204 a Miklošič (MEW 169).
Od téhož ie. kořene *lei- 'zanikat, ubývat' (Pokomy 661) je tvořeno i *leibho- 'slabý' (v. liběviti).
Dvojí *lich-b postuluje i Gusmani, KZ 100. 358n, zcela odmítaje běžný výklad: *Iich-t,\ 'přesahující (správnou) míru' spojuje s ř. Xlav 'příliš* (koř. *lí-s-), *Hch*a 'nedostatečný, pouhý' (s odkazem na stsl. lich-b byti 'být prost' a odvozeniny Uchovali, Ušiti aj.) s lit. líesas, líebas 'hubený', gót leitils 'malý' aj. (koř. */ei-j-). žš-ae
lijatij lějefr, 'lít; gießen'
Der: izlijali (se), izblijati (o něm Jagtč 1913, 293) 'vylít (se)', izlijanije 'vylití'; nalijati 'nalít, naplniť; niztlijati se "vylít se dolů'; oblijati 'oblít, polít, zalít'; polijati 'políť, polijanije 'zalévání, polévání'; prelijati (se) 'přelít, přetéci, přetékat'; prolijati 'vylít, rozliť, ve spojení krbVb, slbzy prolijati 'prolít krev, slzy', p. molitvo 'obětovat modlitbu', prolijanije jen ve spojení kr-hvi (krbvbm-b)prolijanije 'prolévání krve, krveprolití', prolijateli> ve spojení prolijatelb krbvi,p. kr-bvbnyi 'prolévatel krve'; razlijati s§ 'rozlít se, rozplynout se', razlijanije 'rozlévání'; sblijati (s§) 'slít, ulít, odlít; slít se, spojit se'; vblijati *vlíť; vbzlijati na čbto 'vylít, nalít (na něco)', vbzlijanije 'úlitba' (lat. libatio, libamen; 3x Tun).
Základní *liti, *lbjeťblUť je vestsl. doloženo jen vpref. slovesech a v subst. vb.: izliti 'vylíť, přeliti se 'přetéci', proliti 'vylíť, p. krbvb 'prolít krev', prolilije 'vyliď, přen. 'liják, déšt",p. krbvi, kr-bve 'krveprolití', sbliti 'ulít, odlít, slít', vbliti 'vlít', vblitije 'oběť, úlitba' (lx Kij; kalk lat. libamen; Ondruš, SlavSl 19, 38; Schaeken 1987, 132).
K pf. bylo přitvořeno mladší ipf. -Uvalil izlivati 'vylévat', neizlivajemb 'nevyčerpatelný', oblivati 'polévat, zalévat', prělivati (se) 'přelévat (se), p. do nádoby, zaplavovat, přetékat', polivati 'polévat', prolivati 'rozlévat, vylévat', p. krbvb, sl-bzy 'prolévat (krev, slzy)', přen. p. molitvo 'obětovat modlitbu', vblivati (se) 'vlévat (se), vbzlivati na čbto 'vylévat, nalévat (na něco)'. Z préz. kmene přešlo -ě- do inf. vblějati a vblěvati (se) 'vlévat (se)'.
Exp.: Csl. polijati 'polévat' > rum. apolei 'pozlacovat, postříbřovať (Tiktin 1204), poletu 'náledí' (Tiktin 1205); csl. s-hliti, s-blijati 'odlít' > rum. a slei 'vylít, vyčerpat* (Tiktin 1439n).
Et: Tvary jednotlivých sl. jazyků ukazují tudíž jednak na psi. Hiti, *lbjo, jednak na Hbjati, tějg; v
423
ujati
pozdějším vývoji jednotlivých sl. jaz. je ovšem třeba počítat s míšením obou variant.
Psi. Hiti > b. léja (se), dial. lojem (SbNU 13,3, s. 251), mk. lee (se), sch. íiti (se), dial. Ifiíi (RSAN), sin. liti, slk. dial. ľeiťi sa (Matejčík), č. lít, plb. lějě 3. sg. (< Hbje, PS), Stp. lič (jen pref.; SStp), Stbr. liti (Skaryna), br. líc'(cä), ukr. lýty, str. liti(sja) (StrS), r. (i dial.) liť (SRNG 17,74), vše 'líť, také 'odlévat (z kovu)' (mk. sch. stbr. ukr. str.), 'trpět průjmem' (b. dial, sin.), 'lít (o velkém dešti)', 'zaplavovať (sch. sin. slk. dial, č, vsi.), 'klást jikry', 'snášet vejce bez skořápek' (r. dial. SRNG 17, 74), č. dial. liti koho 'dobírat si koho, klamať (Bartoš Dod), 'stoupat (o dýmu z komína)*
(SBrH).
Psi. *lhjati > b. léja (se), diai. leja, mk. lee, lie (se), sch. st. a dial. tijati, líjati, slk. liať (sa), dial. láť (Kálal), lát (Gregor 1975), stč. léti (Gb), č. dial. let (se) (Bartoš 1906), hl. leč, dl. laš (se), plb. léjě (3. os. sg.), stp. p. lač (sie), ukr. dial. Ujaty, str. Ujati, Ibjati (StrS), s význ. 'líť, 'odlévat (z kovu ap.)' (b. mk. sch. slk. stč. luž. stp. ukr. str.), 'prolévat (se)' (b. mk.), 'téci' (č. dial. srp. p. str), přen. i 'silně pršeť (slk. č. dial.), 'sypať (slk. dial.), 'tlouci, klepat' (p.) aj.
• Psi. *liti, *lbjati< ie. */lí- 'lít, vylévat'.
Jednoznačné protějšky má sl. vb. jen v balt. jaz.: lit. líeju, líeti 'líť, lot. liět tv., lit. lyja, lýti 'pršeť, lot. lit tv, stprus. pra-lieiton 'prolité*. Od téhož koř. je snad tvořeno i stind. vi-linati 'roztěká se' (jinak Ivlayrhofer 1956, 3, 102) a stir. do-lin 'proudí', kdežto z ostatních ie. jaz. se uvádějí jen odvozená jména: lat. Ittus 'břeh', štír. ler 'moře', kymer. lli 'záplava, moře', stsev. lid'pivo', sthn. lith 'ovocné víno', toch. A lyi 'vlhký' aj. (Pokomy 664n, Bern. 1, 709n, Vasmer 2, 47 aj.).
Názory na původní podobu koř. a genezi sl. forem se různí:
Z pův. *lei- vycházejí mj. Stang 1942, 44, Sch.-Šewc 809 a zejména Ttubačev, SM 15, 157n, kteří pokládají *liti, Ibjg (< Hei-iefo-) za starší, kdežto Hijati, lějg za druhotné. Podobně i Vaillant 1,99 a 3, 291n, jenž vysvětluje délku v préz. tvarech náhradním dloužením: lějg < *lei-j.e/o- (takto již Fortunatov 1919. 145; přejímá Szemerényi 1964,390, pozn.l).
Jiní však pokládají *lěi- už za předslovanskou (ie.) zdlouženou podobu koř. *lei- (těi-) a préz. *Iějg za starý (Berneker l.c. Pokorný l.c, Vasmer I.c, Machek 1968, 336, Slawski 4, 20 aj.). Pův. *lěi- interpretují v duchu laryngální teorie jako *leiH\- Schmalstieg, Word 16,204-206, jako *leiH3- Illič-Svityč, VJa 1959,2, 15. Na pův. laryngálu ukazuje kromě délky i akutová intonace, dosvědčená mj. v sch. ľtti a lit. lýti.
lik'i.
Uvažovalo se i o dalších et. souvislostech:
Trubačev, SM 15, 157-159 přisuzuje ie. kořeni *lei- pův. význam 'vylévat, vypouštět' (kdežto výrazem pro 'nalévat, plniť byl koř. *pii-, v. pl-z>ni>) a připojuje jako rozšířenou podobu téhož koř. i *lěid- 'uvolňovat' (v. lení., lětb jesfrb). Rozšířená podoba koř. IŠi- bývá hledána též v lat. líbäre 'ulévat, obětovat' (W-H l,794aj.).
Ondruš, Slavica 1, 32-34, SlavSI 7, 191 pomýšlí v duchu své teorie o pův. jediném likvidovém fonému r/l na souvislost s ie. *rei- 'téci' (v. rinoti, rějati). pv-ae
liki., -a m. 'rej, plesání; Reigen'
Kromě 'sborový tanec a zpěv' též 'sbor, kůr'.
Der.: likovati ipf. 'plesat, tančit, provozovat rej' (Supr CanVenc), likbstvovati ipf. 'plešať, v Clem //-kostvovati/likovstvovati; s-blik-bstvovati 'spoluplesat, spolu se radovať (ř. auv/arípav?, lx Supr).
Exp.: Z csl. lik-b je srb. arch. lík 'pěvecký sbor, jeden z devíti andělských kůrů' (RSAN), 'skupina plesajících, případně i zpívajících lidí1 (Rj), stbr. tik 'zástup, sbor' (Skaryna), ukr. st. cirk. lyk "sněm, sbor, shromáždění', jako f. 'chór' (Žel.), r. arch. tik 'sbor, zástup', zvláště v pl. 'plesání, písně', 'chrámový pěvecký sbor' (SSRLJ).
Et: Přejato do sl, přesněji do bulharsko-make-donského dial, z nějakého dialektu germ, sr. b. arch. kniž. lik 'skupina (lidí), sbor', 'zástup svatých mučedníků' (BER 3,398, RODD). Hláskově stojí stsl. Étfes blízko gót. ojed. láiks 'tanec', příslušnému ke slovesu láikan 'skákat, hopkať, a jemu odpovídajícímu sthn. leich, teih 'hra, zpěv', střhn. 'skladba, zahraná melodie* (o této souvislosti už Dobrovský, sr. AslPh 1,626), stsev. leikr, stangl. läc a stfríz. lek 'hra ap.'
Předpoklad přejetí z gót. láiks (MM. 1867, 105, Schade 1, 542, Preobr, 1, 452, Bem. 1, 719, Budmani, Rj 6, 88) naráží na nestandardní reflexi gót. ai slovanským t. Loewe, KZ 39, 315 proto předpokládá přejetí z neznámého balkánského germ. dialektu, v němž by došlo ke změně ai > i, podobně jako v krymské gót. K tomuto výkladu se kloní Kiparsky 1934, 220n i Machek, Slávia 22.354 a připouští jej i Berneker (Bern. 1. c.) a Vasmer 2,40n. Další autoři (např. Hirt, PBB 23, 334, Torp 355 s. v. laika, Schrader-Nehring 2, 510, BER 3, 398
a SM 15,107, HER s. v. nkovatí) hláskovou nesrovnalost nekomentují. Vaillant (1, 290, tak i Meillet 1934, 512n) předpokládá z týchž důvodů přejetí až ze sthn. leich. O ie. rodině germ. *laika- viz Schade 1,542, Torp l.c, Petersson, PBB 40, 102, Feist 239, s. v. láikan, Lehmann 1986,225.
Méně pravděpodobná je domněnka (Matzenauer 1870, 57, Uhlenbeck 1900,98, Mladenov, SbNU 25,73 a Stender-Petersen 1927,38) o prapříbuznosti st. a germ. slov, jež pak bývají dále srovnávána sc stind. rejati 'otřásá', ř. ŕAcA^w tv, lit láigyti
424
listopade
'divoce pobíhat" aj. (Pokorný 667). Stender-Petersen (ZsIPh 13, 249) připojuje i sl. *'ifc* ve významu 'maska' (v. lice). Toto spojem považuje za možné Němec (rkp.), vycházeje z toho, že při pohanských rituálech bylo běžné užívání masek. Podobně nepřesvědčuje Martynovovo (TSpologija 106) tvrzení, že germ. výraz je výpůjčkou ze sl., a to jak hláskoslovné, tak absencí dalších spolehlivých dokladů koř. Vik- 'tanec ap.' ve sl. na rozdíl od germ. Sr. dále Wood, KZ 45,64 a Skok 2, 300 (zcela nepravděpodobně).
Byly i pokusy najít příbuzná slova v oblasti tráko-ilyrské: rum. a le(n)gana 'houpat' (z dáčtiny? Draganu, Dacoromama 3, 508-514) a antické hydron. Ucus (přítok Dunaje; Loewenthal, WuS 10,186).
V souvislosti se stsl. Uk% se uvádí i málo doložené csl. lěkb 'druh zábavy' (MLP), jež považují někteří autoři za výpůjčku z výše uvedeného gót. láiks, paralelní k výpůjčce stsl. likh z jiného germ. zdroje, sr. Fick, KZ 19, 252, Kiparsky 1934, 221. Bern. o. c. považuje lěki. za slovo nejisté, a tedy málo spolehlivou et. oporu. bs-ae
lilija, -íje f. 'květina, lilie; Blume, Lilie' (2x Bes)
V Bes 38,292ap 15n s význ. 'růže' (krashnoje evětije lilija ... sv> thrnijenvb rastet h, v lat. předloze rasa).
Exp.: Z csl. je snad br. a r. dial. liléj (ESBr, SRNG).
EL: Kulturní slovo rozšířené mezi všemi Slovany (nedoloženo pouze v plb.): b. kniž, lilija, mk. lilija, sch. Ijiljan, dial. liljan m., kniž. Itlija, poet. lilěja aj., sin. líl(i)ja, lélija, slk. talia, dial. leťuja, č. lilie, stě. také Ulije, dial. latia, laluje, leluja, hl. lilija, dl. leluja, lěluja (Sch.-Šewc), porn. lelja, leluja, lelija, lelejá, stp. lili(j)a, lelija, leluja, p. lilia, br. lilija, dial. líleja, Ijaléja, lylija, arch. liléja, ukr. lilija, dial. lyléja, lelija aj., r. lilija, liléja, str. lilěja, lilija. Ulij, lilijunvb (Srez., StrS), vše 'lilie (nejčastěji Lilium candidum)', v dl. dial. též 'pivoňka', v str. i 'puškvorec', 'kosatec' (v. StrS 8, 235).
Slova přejatá z lat. lilia (pí. k lilium) buď přímo nebo prostřednictvím germ., sr. sthn. lilia f. (8. stol.), lilio m. (10. stol.), lilie (12. stol.), sťřhn. lilje; lat. lilia bylo na něm. půdě chápáno jako f. (v. Marzeli 2,1296). Další prostřednictví, a to p., připouští Vasmer 2, 42 pro podoby r., ESBr 5, 310 pro většinu podob br. (tak i Slawski 4, 256). Csl. lilija v Bes může být bohemismus. Je však nesnadné oddělit přejetí přímá od zprostředkovaných.
Pod. je z lat. přejato stangl. lilie, angl. /i/y, stisl. lilja, dále alb. lule 'květina' > nř. ÁovXoúSi tv. Lat. lilium pokračuje v sard. liliu, lizu (Körting 1907, č. 5595), it. giglio (> sch. iilj, dillj 'cyperus, juneus') aj.; fr. Iis < *lilius, zatímco prov. liri, katal. lliri, špan., port. lirio odráží spíše disimilaci /-/ > l-r (kterou bychom však očekávali už v lat., sr. Meillet, MSL 15,
163; M-L409. č. 5040), než převzetí ř. kdpiov.
Původ lat. slova, doloženého od Varrona, zůstává nejasný. Obvykle bývá spojováno s ř. \etpiov n. 'lilie', také 'narcis'. Přímá výpůjčka je však nepravděpodobná, tou je až lirinus < Xstptvot; u Plinia (W-H 1, 801). Lépe zřejmě předpokládal nezávislé převzetí z některého z neie. jazyků Středomoří či Přední Asie.
Pro východní Středomoří hovoří fakt, že lilie (spolu se šafránem) představuje nejčastější dekorativní motiv z rostlinného světa v mínojském umění (Meillet, MSL 15,161,163; Schrader-Nchring2, lOn; Ipsen, IF47,3). Ipsen(IF47,25,40) identifikoval lilii mezi 45 znaky proslulého disku z krétskeho Phaistu (znak č. 37). Přijmeme-li kontinuitu ve vývoji egejských sylabářů 2. tis. pr.n.!., jeho pokračováním může být znak č. 27 iineárního písma B s fonetickou hodnotou re. Prakticky identický znak kyperského sylabáře čteme ri. Stejný znak je znám i v lineárním písmu A. Na základě vnější podoby je mu přisuzováno rovněž čtení re, eventuálně le (C. Gordon, The Semittc Language of Minoan Crete. In: Bono homini donům. Amsterdam 1981, 782; 1. Gelb, Opyt izučenija pis'ma. Moskva 1982, 96). Jsou-li tyto úvahy správné, pochází ř. Xetpiov z předřeckého jazyka Kréty.
Uvažovalo se též o možnosti přejetí lat. a ř. slova z některého ze semitoham. jazyků sev. Afriky (sr. Cohen, BSL 31, 37-38, E. L. Littmann, Morgenländische Wörter im Deutschen, Tübingen 1924, 13, W. Vyčichl, Dictionnaire étymologique de la langue copte, Louvain 1983, 310 aj.). Vzhledem k významu srovnávaných semitoham. slov ('květina', 'oleandr' aj.) je tento výklad méně pravděpodobný.
Fraenkel 329n se pokusil ř. jméno 'lilie* etymoiogizovat na základě lit. leilas 'tenký, hubený' a ř. Xapióac 'něžný, jemný', opíraje se o Hes. glosu Aeipóc ' ó 'ovvôc, xai tů/póc Frisk 2, 101 zde vidí spíše derivát Xtiptov. vb
-lipati v. priltpeti
listogont., -a m. 'říjen; Oktober' (lx As)
n
EL: Cyr. připiš listo[g)o . imat... v As je autory SJS interpretován jako listogotvb, které je chápáno jako komp. s druhou částí odvozenou od verba g^nati 'hnát' (v. gi,nati). Sl. materiál (stsln. listognoj 'říjen', sin. arch. listognoj, listognoj 'listopad' (Plet.; Stabéj, ZslPh 36,123; SSKJ), r. dial. listognoj 'drobný podzimní déšť" (SRNG)) však ukazuje na Histognoi 'měsíc hnijícího listí' (csl listognoj uvádí i MEW s.v. listt) < list% 'list* (v. listt) a gnoi 'hnůj' (v. gnoí); sr. podobně motivované sin. st. gnílec a gnilolist 'listopad' (Plet.).
y
listopaďb, -a m. 'říjen; Oktober' (ixOchraStepč)
Et: Psi. listopaďb > b. listopad, mk. listopad, charv. listopad, sin. arch. listopad, slk. arch. listopad,
425
listopadt
listt
poet. listopad, stč. č. listopad, dial. listopad (Bartoš 1906), luž. listopad, pom. hstopod (PWb), stp. p. listopad, stp. i listopadl, br. listapád, ukr. lystopád, r. listopad, s význ. 'padánílistí' (b., charv., sin. Plet., slk. poet, č. řídké a dial., hl., p. řídké sw, vsi.), charv. také 'opadané listí', dále 'období, kdy ze stromů opadává listí' (b. BTR, mk., charv., vsi.), 'listopad' (b. arch. dial. BDial. 8,261, mk. dial. Budziszewská, SFPSi 13,110, sin., slk. arch., stč. č., hl. st (podle Sch.-Šewce 849 z £.), dl. Šwjela 1963, pom., stp. p., br., ukr., r. dial. SRNG), 'říjen' (b. dial. Zaimov, lzvlBE3,134n, charv., sin. dial., stp., ukr. Hrin., r. dial. SRNG), v r. dial. SRNG i 'září'; k st. materiálu v. Šaur, SFFBU 20.67 - 78. zejm. 74.
Psi. kompozitum listopaďh < lisťh (v. list-b) a *peutb, což je nomen actionis od vb. *pasti, padg 'padnout' (v. pastí,). Pův. listopaďh označoval celé období, kdy ze stromů opadává listí, později měsíc, ve kterém opadává listí ze stromů. Sr. i stejně motivované stč. listoprch 'listopad' (Gb) a mk. listokap 'doba, kdy padá listí'; ukr. dial. padolýst 'listopad' je zřejmě ukr. novotvar (Holyňská 1969,69). Sém. paralela je v lit. lápkritis 'listopad', dial. i 'říjen' < lapas 'list' a Icristi 'padať (pokud to ovšem není sém. kalk z r. či p., v. Bern. 1, 724, Fraenkel 341), dále v něm. Laub-fall řidč. též 'listopad', střhn. loupbrost 'říjen' a ř. (puXXoxóoq iielq 'měsíc, ve kterém opadává listí'. O dalších, i mimoie. souvislostech, v. Mikl. 18.68,4. ij
listí., -a m. 'list; Blatť, 'list papíru; Papierblatť
Der.: lisťblcb dem. v SudNovg (SJS s.v. razbtw), Hstvije kol. 'listí, listy' ve spojení bufcbVbno listvije 'dopis', listovbfľb adj, ve spojení bulcbvi listovbnyje t v., ob-listvbněti pf. 'pokrýt se listím'.
Kômp.: razbnolisťb Nicod 'jednotlivý list papíru'; v. též Iistogoiľ£>, listopade.
Et.: Psi. lisťb, všesl.: b. mk. slk. č. luž. p. br. r. list, sch. sin. list, plb. laist, pom. lest, ukr. lyst, s význ. 'list (rostliny), popř. lupen' (všesl., v hl. jen ve starších pam. Prul, v p. jen stp. a p. dial. sw), kol. 'listí' (mk., sch. st. Rj, slk. dial. Orlovský, č. kniž. a dial. Bartoš 1906, dl., plb., vsi.), přen. o tenkém plátu nějaké hmoty, zejm. papíru, železa, těsta ap., např. 'list papíru' (všesl.), odtud 'písemný dokument, úřední listina' (jsi. bez mk., slk., č., hl., p. - z č., v. Basaj - Siatkowski, SFPSI 8, 28, vsi. - V br. Z p., v. Bulyka 1972), 'dopis' (b., sch., sin. arch., zsl. - v č. jen kniž. a arch., vsi.), 'noviny, časopis' (sch., sin., slk. arch., č.), pl. 'kniha' (pom. PWb, Karíowicz, p. dial. SW), dále např. 'železný plát, plech ap.' (jsi., slk., č., p. řídké SW, vsi.), 'tabule skla' (ukr. UkrČ, r. dial. SRNG),
'tence vyválené těsto' (b. sch.), 'druh pečiva' (např. č. dial. listy 'tenké široké koblihy na másle smažené' Hruška), anat. 'orgán, který připomíná list, např. čípek v hrdle, uvula' (sch., stč. Gb a č. st. Jg, Kott), v sch. zool. 'druh zploštělé mořské ryby, mořský jazyk (Solea vulgaris)', dále v četných bot. názvech aj.
Slovo psi., pův. zřejmě w-kmen. substantivum (Meillet 1902, 385 a Meillet 1934, 358; Vaillant 2, 120; Ec-kert, UZIS127,70n; Slawski 4,280n aj.), tradičně však často zařazované k o-kmenům (Bern. 1, 723n, Vasmer 2, 45 aj.). Spojuje se (i přes rozdílný ablaut a formant) s lit. laľskas, láiškas 'list (rostlin i na psaní)', 'dopis', lot. laiska 'list na lněném nebo obilném stéblu', laiksne 'leknín' a stprus. laiskas, ak. sg. laisken 'kniha' (MEW, Bern. I.c, Trautmann 148, Fraenkel 333n aj.). Po neúspěšných pokusech vysvětlit balt. asi. slova z jediného výchozího tvaru, z *laištkas (tak Schmidt, KZ33, 158, pozn. 1; Pedersen, IF 5,79; Solmsen, KZ 37,585, pozn. 1), se přistoupilo k uznání formální odlišnosti slova psi. (< Heistu) a prabalt. (*laiska-). Ta se dá vysvětlit buď hláskovým vývojem (zjednodušením souhl. skupiny skt > st, podle Machka 1968,335 nejspíše v kol. listva nebo listvbje < Hisk-tvbje), anebo existencí paralelních formantů se -st- a -sk-. Ty se objevují zejména u iterativ (*-ske-, -ská- ~ -ste-, -sta-), a proto Machek 1957,271 a Trubačev, SM 15,143n, 148 (pod. Toporov 5,40) pokládají jak lit. laTškas, tak i sl. list-b za deverbativa vzniknuvší z takovýchto iter., tvořených od koř. Hei- 'klíčit, vyhánět listy* (r. Ustát', sch. Ustaň (se), sin. kniž. lístati se aj. by mohly svědčit o existenci již psi. *listati (se) 'olisťovat se, měnit listy'; mohou to však být i mladší denom.). Kořen je snad identický s ie. *lěi- 'vypouštět, uvolňovat' (v. Iěnt>).
Marvan (IBOJ 5,1964, 30n) spojil na základě stč. lesy 'listí' lit. laíškas 'list (stromu)' s psi. *lěsi> (přijal i Trubačev in Vasmer-T. 2,485 a nejnověji HER 378), podrobněji v. lěss,.
Pedersen (IF 5,79), Petersson (1920,91, cit. podle Vasmera 2. 45) a Scheftelowitz (KZ 53, 268 a 56, 196) spojili balt. a sl. slova se stind. rišáti, lišáti 'trhá, odtrhává' < stind. riš- < ie. *rei-'trhat, řezat, škrábat ap.' (Pokomy 857n); málo pravděpodobné (Bem. I.c, Mayrhofer 1956,3.61 aj.). Sr. i Abajev 2, 58.
Nepřesvědčuje ani Vaillantovo (2,120)srovnávání sl. list-b, pův. prý *'něco tenkého', slit. lýsti alot. liěst 'hubnouť(v. lichí,;.
Zcela pochybný je Uhlenbeckův (PBB 26,302) předpoklad *lipsfb (> listí,) z nějakého ie. *leip- 'loupat'.
Hláskově nevyhovuje ani spojení (Mann 1984, 1640) sl. lisťb s kymer. llysian a komským tes 'rostlina'.
Z neie. jazyků se sl. a balt. slova spojují s fin. lehli 'list' (Skôld, FUF 18, 221); sr. i rekonstruované fino-volžské *lešte 'list' (Rédei 689) s lit. laTškas. ij
426
li? ani j:i
list., -a m. 'lišák, liška; Fuchs'
Der.: lisica í. 'liška'; doložení adj. lisii 'liščí' vSupr 74,30je pochybné; v. Keipert, Palaeobulg. 2,66-69.
Et.: Psi. *lis<h m. > sch. dial. lis (Skok 2, 306), sin. lis, č. slk. hl. (Pful) p. lis, kaš. les (Sychta 2, 356), pomsln. lás (Lorentz 1, 554), br. lis, ukr. lys, r. arch. lis, vše 'liška/lišák', pouze č. (odtud slk.) přen. 'lis' (podle Machka s.v. lis nazýván tak proto, že tiskne a dáví něco jako liška kořist). Trubačev, SM 15,150, 138 předpokládá primárnost f. *lisa > b. lísa, dial. i lesá, Ijása (asi příklonem k les, v. BER 3, 368n), mk. lisa, stč. lisa, br. r. lisá, ukr. (Hrin.) lýsa, to však není v stsl. doloženo.
Nejrozšffenějším sl. jménem lišky je Hisica, odvozené suf. -ica; všesl. (s výjimkou luž. č. a slk.): stsl. lisica, b. lisíca, dial. lesíca, mk. lisica, sch. lisica, dial. (Cres) lisíca, sin. lisíca, dial. lesica, plb. laisajfd, p. //s/ca, br. r. lisíca, ukr. lysýcja 'liška'.
Luž. a č. podoba liška, slk. liška je vykládána různě: jako dem. se suf. -bka z psi. Hicha, var. k lisa (Slawski 4, 292), jako der. z (< psi. var. *lisja; Sch.-Šewc S53n) nebo z adj. *lisjb (Treimer, Lingua 9, 95); jako synkopovaný tvar z dem. *lisička je chápe
Machek (s.v. liška, připouští Trubačev, SM 15, 151).
Bezpečná etymologie chybí (v. Bem. 1.724. Vasmer 2,44n aj.).
• (1) Psi. lisa ~ lat. vulpěs. (2) Psi. list,, lisa < ie. *leipso/ä- < *leip- 'hořet, planout' (kelt.).
(1) Většina badatelů uvažuje o spojitosti sl. lisa s lat. vulpěs, volpěs (glosa vulpex) 'liška' a podobně znějícími slovy dalších ie. jazyků: ř. áAúíjnjijf, lit. lapě, lot. lapsa, vše 'liška', stind. lopaáa- 'druh šakala', av. raopi- 'liška, šakal', arm. aluěs tv. aj. (v. Machek 1968, 336, Slawski 4, 277n, Trubačev, SM 15, 137-8, Toporov 5, 83-89, dále Pokorný 1179, který však neuvádí sl. lisa stejně jako Fraenkel 340, Frisk 1,83, Mayrhofer 1956,2,482n). Hláskové rozdíly v násloví a koř. vokálu jsou ovšem těžko překlenutelné: lat. vulpěs, vulpex < *ulpě-k- proti sl. lisa < *(u)leip-sä-, resp. *(u)leipkä- (Bemeker l.c. poukazuje v této souvislosti na rozdíl mezi lat. curvus a sl. krivh). Ke srovnání se dále nabízí lit. vilpišys 'divoká kočka' (*ulp-ik-) a střpers. gurpak 'kočka' (*ulpo-ko-; Lidén, KZ 56, 212n), jakož i het. ulipza-, luv. u-li-ip-ni-eš, wa-li-ip-ni 'vlk' (Melchert 1993.252, BER 3,420).
Velká rozkolísanost v ie. pojmenování 'lišky' byla zřejmě vyvolána tabuovými důvody (sr.Havers 1946, 48n).
(2) Jak bylo naznačeno v (1), uchování s v pozici po i lze vysvětlit buď zjednodušením souhl. skupiny -ps- nebo vývojem s < *k. V prvém případě můžeme
spojit sl. 'lišku' s ir. tois(e), luis tv. (Dinneen 1927, 672), jež je snad pokračováním staršího Hoipsä (k hláskovému vývoji sr. Pedersen 1909, 57, 75), odvoz, od koř. *leip- 'hořet, planout', dosvědčeného v Č. dial.-liša, hl. lišyca, obojí 'plamen, oheň' (v. Machek s.v. liša, Sch.-Šewc 854) a zejména v balt.: lit. llpsti 'hořet', liepsná 'plamen', lot. lipt 'třpytit se', dále stisl. leipir 'blesk, třpyť, stir. laom 'plamen' (< Hoipsmo- ?) aj. Nápadně zbarvený kožich lišky bývá často zdrojem sém. motivace jejích názvů, sr. stsev. skolli 'liška', jež lze spojit se Švéd. dial. skulla 'svítit' (Vries 1962,498) nebo ř. AájuBoupic 'se zářícím ocasem', u Aischyla i 'liška', komp. z Xá/XKO) 'svítím' a oůpá 'ocas' (v. Chantraine 2,617, Sch.-Šewc 953n, Blažek 1992, 77).
Nechybějí ani hypotézy o pův. složené povaze ie. jména 'lišky': Trubačev l.c. pomýšlí na složeninu ze dvou koř. s významem 'rvát, škubat' *uel- + *pek-. Gatnkr.-Ivanov 1984, 513 naproti tomu hledají v druhé části subst. *peku- 'dobytek' ('trhač dobytka', podobně Toporov l.c.). Mann 18 a 1555 rekonstruuje dvě komp.: *aldu-pSks 'vyjící pes*, tj. 'šakal' a odtud 'liška' (ií. arm. ř. ir.) a *ulk^-pěks 'vlk-pes', tj. 'liška' a odtud 'divoká kočka' (ír. lat. lit.). Blažek (rkp.) uvažuje o komp. *(fÍ2)loipo-puk(s)o-'světloocasý*. z něhož lze asimilací oi-u > au-u a haplologif dospět k *(H2)loupVk- a jinými (tabuovými ?) změnami k Hoipko-> sl. lis-b.
Loewenthal, AslPh 37, 380 hledal v psi. list,, lisa < *(fleipso- jinak nedoložené adj. *nelpo- 'šedý, rudý'.
Sl. Iis%, lisa bylo spojováno také s adj. lichí, ve význ. 'zlý'; tak Holub 137 (v. Jich*}. Oporou tohoto výkladu je -Š- v zsl. (v. též Slawski l.c.) a sch. dial. lift 'Uška'. Pravdepodobnejší však je druhotné prichýlení ke zmíněnému adj. (Trubačev, Etim 1973, 178-9).
Martynov, ESBr 6, 5 pomýšlí na der. od psi. vb. lisiti, rekonstruovaného na základě kaš. lesěc 'jít po stopě'; od téhož koř. odvozuje i psi. IhStb (v. Itsti). Ale Trubačev, SM 15, 142 má lisiti za denom. od názvu lišky, což je pravděpodobnější.
Bemeker, IF 8, 286 vyložil psi. fot z *lbns-b, které spojil s něm. dial. lins 'tichý'; později však tento výklad opustil. vb
lisiti v. lichí.
litanija, -ije f. 'procesí; Bittgang' (2x Clem)
Doloženo jen ve spojení litanija vbseljudbska s pravděpodobným významem 'procesí za všeobecné účasti lidu', v. SIS 1, 365n. V tomto kontextu je méně pravděpodobný význam 'prosebná modlitba', v. SJS s. v.
Et.: Pokračováním csl. litanija je b. arch. kniž. litanija 'dlouhá modlitba' (Filipovová 1969, 120, BER 3, 430), stejně jako mk. litanija.
Přejato ze sťřř. Xnaveía tv. (Lampe 1991, Stephanus), ř. LXX 'naléhavá prosba' odvozeného ze slovního
427
liíamja
liturgŕja
základu ř. Xttavsúců 'prosit* a ř. Xvzaváq 'prosící' od slovesa Xiaaoym < (*Xiz-joyLai) 'snažně prosiť, v. Chantraine 643n. Substantivum bylo v stsl. zcela pravidelně zařazeno k ýo-kmenům a náležitě reflektuje Střř. -SI- jako [t] <sr. Diels 1963,182, pozn. 19 a s. 117, pozn. 2).
Prostřednictvím pozdné lat. cfrk. litania se jako církevní termín rozšířilo do sl, což dokládá sch. litanije, sin. litaníje (v obou případech je pravděpodobný i vliv it.), slk. litánie, č. litánie, hl. litanija i p. litania. Z p. je br. litánne n, ukr. r. litánija (ESBr 6, i 1, ESUkr 3, 268, Vasmer 2, 46, Sfawski 4, 297). V r. nelze ovšem ani vyloučit vliv csl., sr. str. litanija. Formy s náslovným le- (sch. st, stč, stp.) pocházejí ze sířlat. letania.
Geneticky je blízké částečně synonymnímu litija, v. litija, bs
-lití v. iijati
litija, -ije f. 'prosebná modlitba; Bittgebet' (lx Supr), 'procesí; Prozession' (2x Ochr)
U rcsl. litija, liteja (SlrS, Daľ) a srbcsl. litija (RSAN) je význam specializován na 'druh modlitby konané zvláště v predvečer svátku (srb.) vně chrámu' (r.) a dále '(prosebné) procesí (proti nepřízni počasí ap.)' (srb.).
Exp.: Z csl. je r. titíjá, br. litija 'druh modlitby', rum. arch. pravoslavné litie 'procesí', 'prosebná bohoslužba za úrodu* {v, Tiktin 918) a nejspíše i ukr. týt i ja 'vyjití do'chrámové předsíně' (jako obradní prvek při celonoční bohoslužbě, Žel.).
EL: Stsl. litija rm b. arch. dial. litija 'prosebné procesí za déšť, úrodu ap.' (Filipovová 1969, 120, ber 3, 432).
Přejato z střř. Xt-fj 'církevní procesí* (DuCange Gr), 'prosba, modlitba' (Lampe 1991, Stephanus), deno-minativa od ř. Xtaoonoa (< *XtT-jofji<xi) 'snažně prosiť, v. např. Mikl. 1867, 106, Vasmer 1907, 253 a 199 (který je pokládá za knižní výpůjčku), Bem, 1,725 aj, dále Chantraine 643n aFrisk2,130. Subst. bylo tvaroslovně adaptováno k yfl-kmenům, což je časté, sr. např. katatomija aj, a foneticky reflektuje střř. -íj-jako [i]; Vaillant BSL.63, 2,155 předpokládá nom. sg. v podobě *litii, protože foneticky lépe odpovídá ř. AítíJ, patrně zvláště s ohledem na existenci kontrahovaných forem jako sodi u tohoto deklinačního typu, sr. i Diels 1963, 182, pozn. 9, 117, pozn. 2 a 177, pozn. 3.
Geneticky je blízké částečně synonymnímu litanija, v. litanija. bs
litonrb, -a m. (Ix Služ)
Ve východní liturgii pojmenování sakrální textilie umísťované na oltář, na niž se kladou prostory a kai ich s vínem. Užitím odpovídá korporálu v západní liturgii.
EL: Rcsl. Htorn, je nejspíše tvar vzniklý pisárskou chybou, snad podmíněnou hláskovým okolím ".../jo prostrenii litona..", místo řádného Hltaní,, sr. MLP, v řecké předloze mu odpovídá e'Aíjtóv.
Rcsl. ilitorvb tv. přejato ze střř. liturg. eIXtjtóv tv. (Matzenauer 1870, 395, Vasmer 1909, 115 a Vasmer 1,478) a to z klas. ř. adj. sIXtjtóc; 'zabalený, obalený' od ř. slXéú)/sXX(X)tá ap. 'balím, ovinuji' (sr. Chantraine 319, Frisk I, 457n). Csl. podoba náležitě reflektuje střř. a [i] a íj [i] a ani zařazení k o-kmenovým maskulinům není neobvyklé (v. Meillet 1902, 187 a Diels 1963, 184 n, pozn. 37). Sém. motivací pro pojmenování byla paralela mezi Kristovým pohřebním rouchem a plamem, na něž se kladou eucharistické dary. bs
litra, -y f. 'libra; Píunď
Jednotka váhy a duté míry odpovídající 12 uncím, tj. 0,328 kg. V rest. (StrS) je doložen i význam 'váhová jednotka drahých kovů', sr. b. dial. v EL
Exp.: Z csl. je nejspíše srb. arch. Htm tv. (Skok 2, 309 je však považuje za balk. gréeismus, rozšířený prostřednictvím střlat. litra 'jednotka duté míry').
El: Pokračováním stsl. litra je b. dial. litra 'dutá míra, cca 320g* a 'jednotka váhy kovových předmětů, především šperků' (Filipovová 1969,120; BER 3,433 mluví o přejetí z nř., ale pravdepodobnejší je pouze průběžný vliv střř.), stejně jako mk. dial. litra (Slawski 4,307).
Přejato z ř. Xírpa 'libra' (Mikl. 1867, 106, MEW 171, Vasmer 1907, 253 a 1909, 116 a Vasmer 2, 47 s.v. litr) a
to přejato z neznámého mediteránního předie. jazyka Sicílie, z předpokládané formy *lipra. Lat. libra tv. je paralelní výpůjčkou z tohoto zdroje, v. Chantraine 644, Frisk 2,131 i Schulze, KZ33,223n, prostřednictvím ř. se také dostalo do stsl, v. livra.
Sch. lltra 'litr' je s největší pravděpodobností přejetí ze střlat. litru 'jednotka duté míry' (Skok 1. c, HER 380), které se navrstvilo na csl. litra. Sém. pak bylo ovlivněno sch. lítar či ľttar, které je moderním cvropeismem vycházejícím z fr. litre. Podobně se v b. navrstvilo na stb, výraz nř. Xtxpa 'litr'.
Stp. litra 'váhová jednotka' může být přejato jak z rcsl. (Slawski 4, 306n), tak ze střlat. bs
titurgija, -ije f. 'liturgie, mše; Liturgie, Messe'
Exp.: Z csl, jer. liturgija, ukr. br. litttrhíja, tv, srb. liturgija, nespis. tituräijaVv, a dial, 'obřadní chléb' a rum. Uturghie liturgie, mše' (Rosetti 1954,38n a 44, Tiktin 906).
Et: Pokračováním stsl. liturgija je b. liturgia tv, dial. 'posvěcený či zádušní chléb, štědrovečerní či svatojiřský obřadní chléb', 'dar', 'druh polštáře*
(BER 3,433, Filipovová 1969, 121).
Přejato ze střř. XeiToupylcc 'mše', ř. 'bohoslužba',
428
liturgija
lízali
'veřejně prospěšná služba' (MEW 171, Vasmer 1907, 253 a Vasmer 2, 47), deverbativa od r. Xaioupyeiv 'konat veřejně prospěšnou službu', 'konat bohoslužby', příbuzného ř. Xaóq 'lid' (sr. Chantraine 619n a Frisk 2, 83n). Stsl. podoba náležitě reflektuje střř. ei [i], reflexe střr. yt [g'i/ji] Stsl. g je méně obvyklá, sr. Díels 1963, 49, pozři. 47, v. liturgisati.
Výraz je doložen ve všech st. jazycích, do nichž byl přejat, vyjma pravoslavné oblasti (sch. br. r.), různým prostřednictvím ze střlat. liturgia tv.
Synonymy jsou službba, slufenije, mbša, misa 'mše'. bs
liturgisati, -ajeti. ipf. 'sloužit mši, konat bohoslužbu; Messe lesen, Gottesdienst abhalten' (Bes)
Exp.: Z csl. je srb. liturgisati, nespíš, liturdisati tv., mm. a leturghisi tv. (Tiklin 906).
Et.: Pokračováním stsl. liturgisati je b. dial. iitur-gís(u)vam, títurgísam, liturgísa tv. (BER 3,433, Filipe-vová 1969, 120).
Přejato ze střř. [i)XeiTOÚpyr}oa, aor. slovesa Aet-xoupyeiv 'sloužit mši' (Vasmer 2, 47, sr. i Andriotěs, cit, vSSlav 1,295n), denominativa od ř. Xenoupyla 'bohoslužba7. Csl, výraz náležitě reflektuje střř. st [i] a íj [i], stejně jako fakultativní absenci pnmnožku ě~; o sl. g za střř. yi [g'i/ji j v. liturgija. Tvaroslovně bylo zařazeno ke konjugačnímu typu -isati, -isajeťb, podobně jako skandatisati, dogmatisati ap. bs
liva, -y f, 'jihozápadní vítr; Südwestwind' (csl.)
Dále 'jihozápad; Südwesten' (ib.),vParim 'jih'.
Exp.: Z csl. je mm. liva tv. (Roseitt 1968,576, Tiktin 918).
Et.: Přejato z ř. Xlßa, což je ak. sg. od ř. Xí<p 'vlhký jihozápadní vítr', ř. (LXX) 'jih', 'západ', 'jihozápad', nebo ze střr. Xißaq tv. (DuCange Gr. Addenda, 120, Stephanus), které je morfologickou inovací (Matze-nauer 1870, 242, Vasmer 1907, 252). Ř. Aid) souvisí S *At'f^ 'úlitba, kapka', které představuje ablautovou variantu k ř. Aetjßsiv 'lít' (Chantraine 627). Csl. forma řádně reflektuje střr. ß [v], tvaroslovně byla zařazena podle a v zakončení k a-kmenům feminina (v. Díels 1963, 183, poznámka 23).
Nejasný je původ č. ojed. (ze 16. stol.) liva, leva 'jihozápadní vítr'. Gebauer je spojuje s č. odleva 'z levé strany* (Gb), tedy je nepřímo řadí k psi. Hěvb 'levý', snad podle časté motivace pojmenování větrů podle směni, z nějž vanou. bs
livan'b, -a m. 'kadidlo; Weihrauch*
Exp,: Z csl. je r. arch. liván (Vasmer 1909, 114 a Vasmer 2,39) a rum, mold. liván tv. (Tiktin 919, SDEM 235).
Et.: Přejato Z ř. Xlßavoq tv. (Mikl. 1867, 106, Vasmer
1907, 253 a Bern, l, 725) a to z nějakého sem. pramene (srovnává se s hebr. ľbônä Či foinickým ŕbônat, obé 'kadidlo'), přitom se u ř. podoby nevylučuje vliv
oron. Alfíavoc. (sem. Iřbanari), sr. Chantraine639 a Frisk
2,120. Stsl. tvar náležitě reflektuje střř. J3 [v].
Synonymy jsou kadilo a thimijawb. bs
-livati v. lijati
Mrcrtinbsk-b adj. 'libertinský; Libertineť (Apost)
Propuštěnecký, tj. vztahující se v římském impériu k propuštěnému otroku (lat. libertmus) či jeho synovi.
Var.: liverbtinbsk-b (Šiš), livertirib (Slepč) a li-veriribskij (Mak), které vzniklo patrně pisárskou chybou u málo obvyklého výrazu.
Et: Přejato knižní cestou z pozdně ř. (1 x i NT) ojed. XtfíepTivoc tv., přejatého z lat. líberttnus tv. Sl. tvar náležitě reflektuje střř. /3 [v], tvaroslovně je adaptován obvyklým suf. -bsk-b, příp. bez tohoto suf. (livertitľb).
Csl. doklady se vztahují pouze k A 6, 9 v NT. interpretace tohoto místa v ř. originále je vsak nejednoznačná. Vedle předpokladu výrazu hpEpižvoc. jako náležitého (potomci Židů zavlečených do Říma Pompeiem, kteří se po propuštění z otroctví vrátili do Palestiny), existuje vzhledem ke kontextovým oby vatelským jménům i výklad, předpokládající na tomto místě původně Au3unrFoe 'libyjský', které bylo později kontaminováno s Xip£pTÍvoq; v. Zorrel 1911 s. v. Xipepiivot;. bs
Uvrtí, -y f. iibra; Pfunď
V Bes název souhvězdí 'Váhy', lat. Libra.
Et: Přejato ze střř. Xtfipa tv. (DuCange Gr.) a to Z lat. libra tv. (MEW 171, Vasmer 1907, 253 s. v. litra; Andriotěs 1951,125). Stsl. tvar náležitě reflektuje střr. /3 [v]. Livra je paralelní výpůjčka ke stsl. litra, v, litra,
Podobně kl[5pa představuje nové přejetí ke starému Afrpcr tv„ které pochází ze stejného předie. mediteránního *iipra, sr. Chantraine 644, Frisk 2, 131 a E-M 356. Ve středověku bylo Xhpa přejato do lat. a specializováno na označení jednotky duté míry litra, z toho pak fr. litre, kdežto Afppc i libra označovalo váhovou jednotku. bs
lizati. ližett, Iížq 'lízat; lecken' (Supr Bes) Var.: V Bes i Ibzali tv.
Der.: lizanije 'lízání'; pref. oblizati 'olizovat', polizati 'olizovat, slíznout'.
Et.: Psi. lizati, všesl.: b. lila, mk. lize, sch. Uzati, sin. Uzati, lizáti, slk. lízať, stČ. lizati, Izáti, č. lízat, hl. lizac, dl. lizaš, plb. 3. os. sg. laizě, porn. Ume, stp. p. lizaé, br. dial. lizác' (TurSl 3, 30), ukr. lyzáty, r. lizát', vše 'lízat, olizovat' s přen. významy ('mlsať v sin., 'mít chuť na něco' v porn., 'hýčkat' v sin. Plet,,
429
lizati
Ijubt
zvratné 'lichotit' v sin. slk. p. aj).
• Psi. *lbzati, *lizati < ie. *leigh- 'lízal .
Kořen je zastoupen téměř ve všech ie. jazycích. Původní atem. prézens, zachovaný ještě v stind. ledhi, redhi (příp. starobylý tem. prézens linati, rihati) ií-že', byl zjevně v ostatních ie. jazycích transformován různými způsoby: ř. Aeí/o), lat. lingô, starm. lizem, střir. ligim iížu'. V balt. a sl. je jo-prézens tvořený od kořene s plným stupněm: sl. ližo, lit. lieiiu, liežíi 'lízať. Sl. infinitivní kmen s *ä má obdobu v germ. (gót. bi-láigôn 'olizovat', sthn. lecchôn, něm. lecken 'lízat') a v balt. (lit. préz. laižau tv.). Starší stav s náležitým oslabeným stupněm tu zjevně reprezentuje stě. Izáti < Ihzati (to doloženo i v Bes; na oslabený Stupeň ukazuje též sch. läznuti ap.); v. Pokorný 668, Meíllet, MSL 14, 350, Bera. 1, 725n, Vasmer 2, 40, Machek 1968, 337,Trubačev v SM 15.163 aj.
Někteří jazykovědci rekonstruují též podobu koř. s pohyblivým s-, doloženou ovšem jen v germ.: stsev. slcikja 'lízať, střhn. slecken 'mlsať (Siebs, KZ 37, 279, Pokorný 668). Žš-ae
ljubovykati v. ijubt,
Ijubt. adj. 'milý; lieb'
predikativ ljubo (jestli) 'je libo', konj. ljubo - ljubo 'buď-nebo, ať-ať, ať-nebo' (v tomto významu též var. libo), zř. jen 'nebo', 'třebas, aspoň, i kdyby', pan. indef. '-koli'; Ijubbtni ad v. 'dobrovolně, bez nucení'.
Der.: ljuby (v Euch lx tjubt, - zřejmě ť-kmen, pokud nejde ochybu), gen. ljub-bve iáska; přátelství, přízeň; touha'; v pl. spec. cirk. 'agapy, hody lásky (u prvních křesťanů)', ljuby nebo Ijubwb (s'b)tvoriti, dějati 'smilnit, cizoložit' (ljuby v této vazbě patrně není ustrnulý nom. ve funkci ak., ale spíše zbytek starého h-kmenového ak. *-úm > ■y. Právě proto, že byla tato ustrnulá vazba chápána jako ak. pl. a-kmenů. vznikl dodatečně i gen. záporový ne prěljubt.), IjuťbVbtvb, Ijubovbtib 'lásky (gen.), milostivý, laskavý'; prěljuby 'cizoložství' (pref. prě- má zde funkci elativní, vyjadřuje vyšší míru děje, což se v tomto případě projevuje převážně negativním zabarvením významu pref. slova; v. i Iľjinskij 1902, 3-8, Cejtlinová 247n aj.), (prě)ljubbtvb 'oblíbený, milý', (prě)ljubbztvb tv. s adv. ljubbzno, -ně, neljubbstvo 'neláska'; ljubiti 'milovat, mít rád; přát si, chtít, rád něco dělať, ljubijenije 'láska, laskavost', ljubimb 'milovaný, oblíbený, roztomilý', ijubi-teľb 'milovník', neljubiteľb 'neláskavý, bezcitný člověk', ljubijenik-b 'milenec, ctitel, milovník', ljubbCb 'kdo má něco rád, milovník', Ijubivb 'milující, mající zálibu', neljubivb 'neláskavý, bezcitný'; obljubiú 'oblíbit si, zamilovat si' (o pref. ob- a jeho alternacích v jiných sl. jazycích v. Karlíkova, SbŠlosar 256-262); priljubiti
(lx Pochv) 'oblíbit si' s ipf. priljubljati, priljubljeni> 'oblíbený', priljubljenije 'obliba, láska'; uljubiti (lx Meih) 'obejmout'; vhzljubiti 'zamilovat si, oblíbit si; zatoužit po něčem; požádat o něco', -ljubijenije 'láska, touha', vbzljubljen-b 'milovaný, drahý; vytoužený*, -Ijubljenik'b 'miláček', vbzljubimyi (IxMak) 'milovaný', ipf. v-bzljubljati 'toužit po něčem'.
Komp: 1. s ljubo- v první části komp.: -dějati 'smilnit, cizoložit*, -dějanije 'smilstvo, cizoložství', -dějafnbfn-b 'smilný', ve vazbě slovo ljubodějanbnoje 'důvod cizoložství' (ř. Xóyoc sopveíctí); ljuboděiwb jen ve spojení slovo ljuboděinoje 'důvod cizoložství'; ljuboděi i adj., ljuboděicb 'cizoložník', -děica m. f. 'smilník, nevěstka', -děičištb, -děištištb 'nelegitimní dítě', -děistvo 'cizoložství', -děistvbm, 'smilný', Iju-boděivb tv., izljuboděistviti, -stvovati 'smilnit' (Cejtlinová 247n pokládá kompozita složená z ljubo- + -dé(ja)li a jeho der. za stsl. archaismy); ljuboiměnbn-b 'ziskuchtivý, hrabivý' (F. cptXápYupocy, -ništb 'milující chudé, dobročinný' (ř. (fíXómoxoc); -plakali 'rád plakat, rád naříkat'; -pbrivb 'milující spor, svárlivý' (ř. fiXóvei-xoc); ljuboslyšanije 'ochotné, bedlivé poslouchání, pozornosť (ř. fiXrjxoia); Ijubostranbn'b 'pohostinný' (ř. <j3(Aó"ČEvo?), -stranbnije 'pohostinnosť (ř. tpiXoíevía); -vykati 'zvídať, dolož, jen v ptc.préz.akt. ljubovyce (ř. piAoiuorOjfc);
2. s préljubo- v první části komp.; prěljubodějati 'cizoložit', -dějanije, -děistvo 'cizoložství', -děin-b 'cizoložný', -dějanbn-b 'smilný', -děi tv. a 'cizoložník', -děicb 'cizoložník', -děica m.f. tv., 'cizoložnice', -děistvbn-b 'cizoložný';
3. s -tjub- v druhč části komp.: blagoljubbCb (lx Šiš) 'milovník dobra' (ř. (piXáyaQoc), neblagoljubbCb 'člověk nepřející dobrému' (ř. ctyiAáyarřoc); blpdoljubije (lx Euch) 'záliba v prostopášnosti, ve smilstvu'; bo-goljubbn-b, -ivb 'bohumilý' (ř. OecKpiXtfc), -ljubbCb 'člověk milující boha' (ř. tpiXóBzocy, brat(r)oljubije, bratoljubbstvije 'bratrská láska' (ř. wiXaôeXcpía), -ljubbCb 'člověk milující bratry' (ř. fiXá&sXyod; čedo-ljubi>, -ivb 'milující děti' (ř. ytXó-exvoc), -ica 'žena milující děti' (ř. iptAóYexvoc); čistoljubbcb 'milovník čistoty, cudnosti'; člověkoljubije 'lidumilnost' (r. cpiXavQpcmlá), nečlověkoljubije (lx Supr) 'nedostatek lásky k člověku; nelidskosť, člověkoljubbstvo, -bstvije 'lidumilnost' (ř. tpiXavdpunta), -ljubbstvbnb, -ljubbcb 'lidumiľ (ř. (ptXávGpuKoc), adv. -ljubbně 'lidumilně' (ř. fdavOpÚKtoc); gostoljubije (ix Bes) 'pohostinnosť; grěcholjubbcb 'milovník hříchu' (ř. <piXa-papTfjfjtov); christo(so)-/chrbsto(so)ljubivb, -ljubbn-b, -tjubbvbfib 'milující Krista' (ř. tptXóxpitnoc), christo-(so)-/cnrbsto(so}ljubbCb tv.; chuloljubivb 'hanlivý,
430
Ijubt
Ijubt
pomlouvačný, utrhačný' (ř. <p[Ao;,o'áopo?); jedinolju-bije 'svorná láska'; krotoljúbbcb (lx Euch) 'mírumilovný člověk'; kupljeljubhCb (Ix C!em) 'ob-chodumilovný člověk'; moieljubica 'žena milující svého muže' (ř. tptkav&poc); ništeljubije 'láska k chudým' (ř. fikojinúxla), -bCb 'milující chudé'; oihčhsrvo-, otbčhstvuljubbcb 'člověk milující vlast, vlastenec'; ptbtoljubivb, -ljubbtvb (lx Nom) 'po-živačný' (ř. (ptXóeupxot;); prazdbnoljubbcb (lx Dim) 'milovník svátků'; samoljubbCh 'sobec' (lx Slepě, ř. tpíÁauioc); sanoljubbch 'milovník hodností'; slas-toljubbcb 'rozkošník, milovník rozkoše' (ř. (půrjbo-wc); skvťbnbnoljubije 'náklonnost k nečistotě' jen o uctívání model (lx Euch); slovoljubbcb 'milovník literatury, vědy, učenec'; stra(nb)noljubije 'pohostinnosť (ř. fiXoíevla), stranbnoljubbstvo tv., stra(nb)noljubhCb 'pohostinný člověk, hostiteľ (ř. (piXó^evoc); sbrebrolju-bije, -bstvo, -ljubijenije 'touha po penězích, zištnost' (ř. tpikapyupía), -Ijubbcb 'chamtivec, lakomec' (ř. tpiXápyupoc.), nes-brebroljubbcb 'nelakomý, nezištný člověk' (ř. ácpiÁápyupoc); trudoljubivb 'unavený, zmožený' (lx Const jako var. za tnuihn-b); vlbchvoljubtje 'záliba v čarování' (1 x Euch); iivotoljubhcb 'milovník života'.
Exp.: Csl. tjubiti > mm. a iubi 'milovať; csl. Ijubbcb > rum. iubel 'hodný lásky; milující, zamilovaný'; csl. Ijubovuiikt.
> rum. arch. a lid. ibovnic, libovnic 'milovník, milenec; záletník' (pokud není z b.); csl. ljubovb > rum. arch. a lid. íibov 'láska'; podle csl. priljubiti utvořeno rum. arch. preatubire 'cizoložství^ vše Tiktin s.v.). Řada derivátů a kompozit se hojně šíří z csl. do živých sl. jazyků, nelze je však většinou s jistotou odlišit od tvarů nových, utvořených pod jejich slovotvorným vlivem. O csl, expanzi by snad mohlo jít např. v těchto případech; csl. bratoljubije > sch. st. bmtdljublje. sin. kniž. bra-loijúbje, r. arch. a kniž. bratoljubije vše 'bratrská láska, láska k bližnímu'; csl. človSkoljubbCb > sch. st. čovjekoljúbac, sin. človekoljQbec, br. kniž. čalavekaljábec, r. čelovekoljúbec 'kdo miluje lidi', csl. člověkoljubije > sch. čovekdljublje, sin. člove-koljubje, r. čeiovekoljúbije 'láska k lidem'; csl. christoijubbcb
> srbcsl. a stsrb. hristôtjubac (tak Rj), ukr. chrystoijúbec'', r. arch. christoljúbec 'zbožný člověk'; csl. christoljubivh > srbcsl. a stsrb. hristoljubiv, br. arch. chrystaljubívy, ukr. chrystoljubý-vyj, r. arch. christoljubívyj 'zbožný, oddaný křesťanské víře'; csl. samoljubbCb > sch. arch. samoljubac, sin. arch. samoljubec, br. samaljúbec, ukr. samoljubec', r. hovor, samoljubec 'samolibý člověk'; csl. slastoljubtcb > ukr. slastoljúbec ', r. slastoljůbec 'milovník rozkoše'; csl. trudoljubivb > sch. trudoljúbiv, sin. trudoljúbiv (podle Plet. z r.), ukr. trudoljubývyj, r. irudoljubív(yj) 'pracovitý'; csl. Vhzljubiti > sin. vzljttbíti, vzljúbiti, br. zljubícca, ukr. arch. zljubýty, r. arch. vozljubíť 'zamilovat si někoho' (Šan-skij s.v.), ukr. i 'zvyknout si'.
Et: Psi. luťb > ( ve spis. b. jen v der., např. Ijúbe (RBKE), Ijúba (Gerov)), sch. St. Ijub adj. a subst. (Rj), sin. Ijub adj., arch. i subst. ve vazbě iz/po ljubi (Plet.), slk. expr. obyčejně v oslovení tuby, slk. st. i tiby (HSSIk), stč. lubý, č. libý, č. st. i lib (Jg), luž. luby, plb. laibě adj. nom. sg. m. (P-s 90), pomsln. leb'i (PWb), stp., p. arch. luby, br. Ijúby, ukr. Ijúbyj, r. lid., poet. a dial. Ijúbyj, hovor, i Ijub (SSRLJ), Ijubój, vše 'milý, milovaný, drahý', dále 'příjemný, přívětivý' (sch., slk. kniž., č. plb. porn. p. ukr., r. dial.), 'pěkný, půvabný' (slk. kniž., hl. pejor., r. dial.) aj., v r. a br. vývoj k 'jakýkoli'.
V et. literatuře se psi. Iubiti (doloženo ve všech sl. jazycích) pokládá za derivát psi. adj. ľub'b. Podle Trubačeva (SM 15, 176) je však i vb. zděděno z ie, období (tomu nasvědčují obdobně tvořená slovesa ve stind. a germ.).
• Psi. *lub-b < ie. Heubho- < *leubh- 'milovat, dychtiť.
Psi. ľubi, má přesný protějšek v gót. liufs, stsas. liof, sthn. Hob, něm. lieb, vše 'milý'; od koř. *leubh-je v germ. dále tvořeno subst. s významem 'láska* (slang!, lufu, sthn. lupá) a vb. 'milovať (stangl. lufian, sthn. liobön, Huben aj.). Dále vb. s význ. 'věriť: gót. ga-láubjan, sthn. gi-louben, něm. glauben aj.
Koř. Heubh- je dobře doložen též v ií. a lat.: stind. lubhyate 'je dychtivý, žádostivý', lobhayati 'vzbuzuje žádost', pers. älufian 'šílet (láskou), být zamilovaný' aj. (Morgenstierne,NTS5.54,Mayrhofer 1986, 2,483n); lat. Übet (starší lubet) 'líbí se', osk. loufir 'veľ (Sr. Stsl. lilbo) aj. (W-H 1, 793). Sr. dále Berneker I, 757n, Pokorný 683n, Vasmer 2, 77n, Machek 1968, 330n, Trubačev, SM 15,181naj.
V dalších ie. jazycích je koř. Heubh- doložen jen ve stopách: Szemerényi, II. Fachtagung 181 sem řadí i lat. volupiás 'potěšení, rozkoš', jež pokládá za odvoz, od adj. "volttbis < *uelo-labhi-\ přijímá Toporov, Etim 1972, 9-11, jenž upozorňuje na podobně tvořené hl. wjeleluby 'velmi milý'. Tato etymologie skýtá možnost podobně analyzovat zsl. *velbbiti, předpokládáme-li *velbťbbiti < *uel-i + lubh- (Blažek rkp.).
Z balt. se sem řadí lit. liaupse 'chvála' (liáupsinti 'chváliť), kdežto stprus. luebi 'manželství', lübeniks 'kněz' jsou zjevné výpůjčky ze sl. (Fraenkel 362, Toporov 5. 365n).
Z alb. lze uvést vb. lyp 'žádám' (AlbD 292). Nejistá je příbuznost Hesychiovy glosy hmiá' Ězaipa,KÓpv7} (Hoffmann, BB 21,139, Frisk 2,146, pochybuje Chantraine 651).
Přijmeme-li existenci pref. *k(ä)- < ko(m)- v toch. (Penney, TPhS 87, 59n), může toch. AB kulyp- 'prosit, žádat, toužit' odrážet starší *kä-lyup- < *kom-leubh- (jinak Windekens 1976, 242). Spojení obdobného pref. a kořene představuje zmíněné už gót. ga-láubjan 'vénť a také sl, *st>-l'ubiti (sch. sljubiti 'spojit se; zaslíbit se ap.', č, slíbit, p. šlubič 'zasnoubit se, zaslíbit se, slíbit ap.' aj.). Sr. např. Bem. I.e., Blažek rkp. hk-vb
431
Ijudije
Ijudije
Ijudije, -ii m. pl. 'lid, lidé; Volk, Menschen'
Ve specifikovaném význ. 'laikové' (v protikladu k osobám duchovním), často sadj. prostii, mirhnii Ijudije tv. Ve spojení prěďh Ijudhtni 'veřejně'.
Der.: ljudini> 'prostý člověk, venkovan; laik* (utvořeno singulativním suf. -inv, v. Slawski v SK I, 120, De-gtjarev, Etim 1979, 88): spojení prostb Ijuditľb tv.; rel. adj. ljudiiskb, v Lob nejasná podoba Ijudaiskb.
Ze subst. *ljudb/*ljuďb je odvozeno adj. ljudbskb 'lidu, z lidu, lidský; veřejný; světský, laický'.
S-A 1955,53 a BER 3,576 uvádějí o-kmenové Ijuďb z As; jde patrně o úvod k perikopě ve sloupci 92a(3 20, kde je zkrácené ljud s nadepsaným d, což je možno interpretovat jako Ijudije (tak SJS), nebo Ijttdh, tjuďh.
Komp.: prostoljuduvb 'laik' (Ix Nom); vbselju-dbskb (2x Clem) ve spojení litanija Vbseljudhska 'procesí za všeobecné účasti lidu' (v. SJS 1.365n).
Et.: Pro psi. se rekonstruuje i-km. ludb, ťudbje a
Zpravidla i O-km. ludb (Síawski 4, 364, Varbotová, SM
15,199 aj). Nejlépe je doloženo psi. liidbje, všesl.: b. Ijúde, Ijúdi, dial. i Ijúdje, Ijúge, lúge (BER 3,577), mk. luge, sch. ljudi, dial. i ljudi (Rj6,3\7)Judi (JslF6,186), sin. Ijudjé, slk. ľudia, arch. i ludze, stč. litdie, litdé, č. lidé, hl. ludzo, dl. luze, plb. ľaudi s var. lan dal (v. SEPlb 342), pom. Iě3e, stp. p. ludzie, br. Ijúdzi, dial. i Ijúde (SBrH 2, 703), ukr. Ijúdy, st. i Ijúde (Hrin., Žel.), r. //lírfť, str. i Ijudije, všude s významem 'lidé', dále 'čeleď, poddaní, služebnictvo ap.' (sch. pom. stp., br. arch., ukr. arch., str. r.), 'vojsko' (stč. ukr.), 'muži' (sch.), 'svobodní občané' (str.), 'laici, světští lidé* (stp. str.) aj.
Podobu ťudbje vysvětluje Varbotová l.c. jako nom. pl. od *l'udb, které je doloženo v r. dial. (ljud' m. 'člověk', ljud' f. kol. 'lidé') a má oporu v balt. a
germ. (shodně Slawski 4,369, Degtjarcv, Etim 1979,88), Kol. význam by pak byl sek. Machek s.v. lid však pokládá za výchozí psi. kolektivum H'udbje, k němuž byl utvořen o-km. sg. Hitďb, anal. podle syn. (na)rodb.
Ke kol. ťudbje bylo utvořeno singulativní ljudim, (kromě StsI. dolož, v ukr. arch., r. dial., str.) a ljudina (sch. 'silák, hromotluk', br. dial., ukr. 'člověk', r. dial. '(prostý) člověk, mužik'). Kromě toho se ve všech sl. jazycích užívá v sg, pokračování psi. čelověkv, (v. člověkt)
Méně jistá je už psi. existence formy Hudv, je dolož, v sin. ljud, slk. stč. ľud, č. lid, luž. pom. stp. p. Ind (podle Kurasz-kiewicze je p, ludz č.; citováno podle SFPS18, 31), vsi. ljud, str. Ijuďb (StrS 8, 341), vše s význ. 'lid, národ', dále 'zástup, dav' (slk., hl. st., stp. p. vsi), 'poddaní, čeleď, služebnictvo' (stp.), 'vojsko' (stč., p. arch.), 'laici' (stp.), přen. 'včelstvo' (luž.). V b. zednickém slangu ljud 'člověk', v ukr. dial. 'člověk, svědek' (Kmit 57). Degtjarev, Etim 1979.91n pokládá vsi. ljud za přejetí
z p,, což je zpochybněno doložením v str.
O-km. Ijuďb cituje MLP 355 z Beryndy 61, kde je uvedeno Ijuďb težek-b, Ijúďb povážny, čéstnyj, ležjáj; to Miklošič chápe jako 'narození' a Scheller 1959, 35n a pozn. 36 odvozuje z ie. Heudho- 'růst'. Ojedinělost dokladu a nejasnost pramene však existenci tohoto významu zpochybňuje (nezmiňuje se o něm ani ESUkr3,322).
• Psi. H'udb, ľuďbje < ie. *(H,)leudhi-, *(Hj)leudheies '(svobodní) lidé*.
Substantiva odpovídajícího významu jsou doložena zejména z balt. a germ. j.: lit. liáudis 'lid (zejména nižší vrstvy)', liudas 'dav, množství', lot. (áudis 'lid* (stprus. ludis 'člověk', ludysz 'hospodář' jsou
nejspíše sl. původu, sr. Toporov 5,378, ačkoliv Smoczyňski, IF 94, 31 ln připouští i něm. pramen), sthn. liut *liď, Huti 'lidé', stangl. lěod tv., stisl. Ijódr 'liď, lýôr 'lidé' aj. Slova takto doložená třemi sousedními ie. větvemi původně zjevně neměla tu konotaci, která jim přísluší dnes, kdy bývají vztahována hlavně k nižším vrstvám společnosti (sr. adj. lidový aj.), ale naopak označovala svobodné členy předfeudální společnosti v protikladu k nesvobodným. Tomu nasvědčují zejména významy ř. a ital. adj. derivátů koř. *leudh-\ ř. iXeóQepoz, mykén. ereutero 'svobodný', paelign. loiifir, lat. liber 'svobodný', liberi 'děti' (= 'narozené na svobodě'?), venet. louderobos dat. pl. 'dětem' aj. Tímtéž směrem ukazují i významy některých germ. subst.: stisl. Ijódi 'náčelník', stangl. lěod též 'kníže', burgundské leudis 'svobodný nešlechtíc' aj. (Pokorný 684-5, Trautmann 160-1, Stang 1972,32, Bemeker 1, 758, Vas-mer 2, 78, Machek 1968, 331-2, Slawski 4, 368-9, Skok 2, 339, Varbotová, SM 15, 194-200 aj.).
Co se numeru týče, převládá názor, že pův. byl sg. s kolektivním významem; Fraenkel, LP 7, 11, Szemerčnyi 1964, 386, Degtjarev, Etim 1979,85-92. Meillet, BSL 34, XI přisuzuje vznik pl. 1'udbje germ. vlivu (obdobu nachází ve fr. les gens 'lidé').
Citované příklady mohou být rozšířeny o materiál dalších jazyků: alb. velič 'bratr' (*suedoudh-ä = 'svého rodu', v. Hamp, JIES 16,122), potem 'liď, dále pamir.: šugni arô, arôdar, jazgu-lamské Ie (osloveni") 'bratříčku' (Pachalinová 1983, 20), střir. com-lúadar 'společnost' (Mann 1984, 682), etrus. lautn 'rod, rodina' (Georgiev 1958a, 188) včetně vl. jmen jako ř. 'EXevQía 'bohyně spojovaná s porodem', etnon. AuSoí (Georgiev 1958, 162), gal. Uuda, Liudaius (Schmidt, KZ 23, 348) aj.
Ie. kořeni *(H})Ieudh-)e zpravidla přisuzován význam 'růst, směřovat vzhůru': gót. iiudan 'riteť, stind. rodhati, rohatí 'roste, stoupá', av. raobaiti tv. (Pokorný 684-5, Mayrhofer 1986, 2, 467-8). K sémantickému vývoji sr. mj, Blažek, Slávia 59,263-4.
Nejstarší význam koř. *(Hj)leudh- byl patrně 'jít*, sr. ř. ěXsúoofjtai 'přijdu', čA/jAuSa 'přišel jsem', stir. luid 'šel', toch. AB lyut- 'vzdálit se, překročit, pronikat' aj. (Pokorný 306-7,
432
ljudije
ljuťb
Duchesne-Guillemin, BSL41, 181).
Podrobnou sémanticko-sociální analýzu předpokládaného sém. vývoje 'vycházet' —> 'vyrůstat' —> 'rod' —> '(svobodný) i id' předkládá Benveniste 1969, 321-325; sr. též Gamkr. -Ivanov 1984, 477. Trubačev 1959, 168-170 však pochybuje o spojitosti výrazů s významem 'svobodní lidé' a slovesa 'růst' a pomýšlí spíše na ie. koř. *leu- > ř. Alkj 'uvolňuji', lit. liáuti 'přestávat' a také stě. leviti (v. Machek 1968, 329).
Za výpůjčku z germ. pokládali sl. slova Hirt, PBB 23, 335 a Vaillant 1, 123 a 2, 147-8; v. též Trautmann 161. Podobně Stender-Petersen 1927,193aMartynov 1963,97ns tím rozdílem, že germ. výpůjčku vidí jen v o-kmeni *luďb (< germ. *leuda-). Nepravděpodobné.
Szemerényi 1977, 116 vychází z ie. *(a)l-eu-dh-, derivátu ie. °W- = *rÍ2et- > lat. als 'živím, krmím'. Nepřesvědčivé, žš-vb-ae
Ljudbinila, -y f. nom.pr. (čcsl.)
Jméno manželky českého knížete Bořivoje a babičky sv. Václava; zavražděna kolem r. 920, uctívána jako světice.
Der,: poses. adj. Ljudbmilin-b.
Exp.: Čcsl. Ljudbinila (stč. Ľudmila, Lidmila, č. Ludmila, Lidmila ap.) se s legendou o této světici rozšírilo do dalších sl. jaz.: sch. Ljudmifa (RSAN 11, 688), slk. Ludmila, stp. Ludúnila, Ludmila. Ludzimila, Ľudomila (SSNO 3, 294), ukr. Ljudmýla, r. Ljudmíla; z r. je b. Ljúdmila (HČev 1969, 310, Varbotová, SM 15, 200n).
Et: Kompozitum z í-km. *l'udb (v. ljudije) a adj. mil-h (v. milí.) s významem 'lidu milá', /-km. podoba první části je podle Milewského (1969,201) známkou starobylosti. Č. podoby Lidomila, Lidumila jsou sek. (Varbotová i.e.) ŽŠ
ljuťb adj. 'zuřivý, lítý, zlý; wütend, grausam, böse'
Kompar. IjuštiiAjutěi, adv. ljuto, ljutě 'zuřivě, krutě', kompar. ljušte, ljutěje; ljutě s dat v platnosti interj. 'běda!' (Fraertkel, KZ 57. 178 spojuje stsl. ljutě s In. lota).
Der.: ljuto, -ese n. 'špatnost' (Supr), ljutb í. 'zlo', ljutostb 'drsnost, krutosť, ljutyn'i 'drsnost, nerovnosť, ljutbCb 'zlostník'.
Komp.: vbloljutbtľb 'krutý', ljutosr-bdije 'ukrutnosť, Ijutovětrbtťb 'větrný, bouřlivý' (ř. SvaÝjvsuoc).
Exp.: Csl. ljutě > rum. iute 'prudký, zuřivý, horkokrevný; ostrý (o chuti); příkrý, strmý, rychlý' (TSktin 862).
EL: Psi. ljuťb > b. ljut, mk. lut, sch. ljut, (sin. ljut ze sch., v. Bezlaj), slk. ľúty, stč. 1'útý (Gb), č. kniž. lítý, dl. arch. luty (Muka), stp. nom. pr. Laty (SSNO 3, 301), p. arch. a kniž. luty (Slawski 4,392: p. < r.), stbr. ljutyi (Skaryna), br. Ijúty, ukr. Ijútyj, str. ljutyj (StrS), hydron. Ljutaja (SDrJa), nom. pr. Ljutyj (Veselovskij 1974,189), r. Ijútyj, ljut, vše 'pálivý, ostrý, kyselý (o chuti)', 'silný,
koncentrovaný (o alkoholickém nápoji, octu, jedu ap.)' (jsi-, slk. st. HSSlk, stč. str.), 'jedovatý (had)' (b. BDial 8, 144), 'rozzlobený, zlostný, lítý, divoký' (o zvířeti - sch. sin. Slk. Č. p. VSl., sr. i str. ljutyj 'lev*, StrS; v tomto význ. i spojení ljutyj zver', které znamenalo ve str. ještě 'vlk', 'medvěd', v. Sumnikovová. Bsllssl 1984,59-77; O rostlině, sr. slk. dial. /«ryWyšřb*(Kálal317),bot. 'pryskyřník lítý/Ranunculus sceleratus'; příbuzná jsou i pojmenování této rostliny v jiných sl. jaz., sr. b. sch. ljutik, sch. i ljutič, č. litík, r. Ijutik), 'prudký, sveřepý' (jsi. slk. stč. č. p. stbr. br. ukr. Str. r.; sem i 'zlý, špatný' - mk. sch. stč. str.; sr. r. dial. Ijútyj subst. 'zlý duch', SRNG 17, 249), 'ukrutný, velký, silný, tvrdý, hrozný' (jsi. slk. stč., p. arch. a kniž., br. str. r.), 'mrazivý, zimní, krutý (i o počasí)' (p. ukr. r.; p. st lutyezas 'studené zimní počasí', Lopaciňski, PF 5,783), odtud názvy zimních měsíců, sr. stp, p. luty, porn. luti, br. Ijúty, ukr. Ijútyj 'únor', stp. i 'leden*.
V luž. se uchovalo ve význ. 'zuřivý, vzteklý ap.' jen v topon. Lutoboř, v. Sch.-Šewc 874; ten k rodině ljuťb řadí i luž. luty 'sám, jediný, pouhý, čistý', jež se většinou (Machek, Slawski aj.) pokládá za přejetí z něm. lauter tv. Vliv něm. slova na domácí luty Sch.-Šewc nevylučuje.
Nápadný je častý výskyt kmene ljuto- ve složených vlastních jm. (sr. např. č. toponyma Litomyšl, Litoměřice ap.). Od tjuťbje nepochybně odvozeno i etnonymum Ljutiči (sr. Toporov, Bsllssl 1986(1988), 252-3).
Nejasné. Žádný z dosavadních výkladů nepřesvědčuje (Bemeker 1,760, Vasmer 2,79, Bezlaj 2,146, BER 3, 583, Sch.-Šewc 879).
• (1) Psi. ljut* < *leu- 'odřezávat'.
(2) Psi. Ijut-h — kymer. tlid 'hněv'.
(3) Psi. ljuťb ~ sthn. wildi 'divoký'.
(1) V návaznosti na zjištění P. Skoka (Skok 2, 340n) a J. Nálepy (Nalepa 1971,1,60n) pokládá Petlevo-vá, Etim 1979,42-50 a SM 15,231-236 abstraktní významy 'zlý, divoký' za druhotné a vychází při výkladu adj. ljuťb z konkrétních významů 'tvrdý, ostrý, příkrý' ap.; ie. východisko spatřuje v koř. *leu- 'odřezávat, oddělovat' (Pokomy 681: leu-, leua-, lěu-, sr. stind. lunáti 'odřezává', iúna- 'odříznutý', ř. Aůw 'odlučuji', Xatov < *Xariov 'srp' aj.). Tuto hypotézu dále rozvíjí Toporov (Bsllssl 1986 (1988), 249n), jenž přisuzuje koř. *leu- širokou škálu významů, na jedné straně 'odřezávat, oddělovat, zbavovat (se)' ap., na druhé straně 'přiřezávat (si), přidělovat (si), uchvacovať ap. Od tohoto koř. odvozuje Toporov kromě ljuťb řadu dalších balt. a sl. slov, mj. též lovb (v. loví.).
S koř. *leu- spojoval Pokomy (682n) i některé ie. výrazy pro 'kámen* (ř. hom. Aäac, stir. Ke, tía aj.). Podobně i Petlevová (o.c. 48n) a Toporov (o.c. 254).
(2) Starší jazykovědci většinou uváděli naprvním
433
Ijutt
logofeťb
místě spojení si. ljuťb s kymer. Hid 'hněv' (< *lüto-, Stokes 257 aj.). Pokomy 680, 691 však připouští i jiný původ kel! slova.
Zcela nepravděpodobné je přejetí z kelt. (Lehr-Splaw. 1946, 18, týž RS 18, 6).
(3) Machek, ZslPh 23, 116 a 1968, 337 spojuje sl. ljuťb se sthn. wildi, něm. wild 'divoký* za předpokladu přesmyčky (Heut- ~ *uelt-).
Další výklady:
S ř. Xúaaa 'zuřivost, vztek, zběsilost' spojovali sl. Ijuti, Pictet, fCZ 5, 326, Mann, Lg 28, 31 aj. Sr. však Frisk 2, 147 a Chantraine 3,651.
Ř. Xúooa uvádějí v této souvislosti i Wood, AJPh 23,199n a Uhlenbeck, PBB 30. 299, kteří dále spojují sl. ljuťb s gól. UttpSn 'zpívat', stangl. lěop, stsev. liód, něm. Lied 'píseň' (koř. *leut-'být v extázi, zuřit').
Lit. liutas 'divoký' (též 'lev'), lot. [ůati 'velmi' a další bait, slova, spojovaná některými badateli se sl. ljuťb (Buga, IzvORJS 17, 1, 14 aj.) představují spíše výpůjčky z vsi. (Endzelins, BB 27,191, M-E 2,546, Fraenkel 382),
Fraenkel, IF 50, 15 uvažuje o možném spojení sl. ljuťb s loch. A lyutár 'více' (v. též Windekens 1976, 275). pv-ae
lobyzati v. lobtzati
lob-bzati, lob-fežeťfa pf., lob^zajeťb ipf. 'políbit, líbat; küssen'
K němu s očekávaným zdloužením iter, lobyzati tv.
Der.: lob-bzanije, lobyzanije 'políbení, polibek'; oblob-bzati 'zlíbat, políbit', oblobyzati iíbat, pokrývat polibky'; pf.'zlíbat, políbit'.
Exp.: R. lobzáť, iobyzáť v. níže.
Et.: Psi. lobyzati má své pokračování jen v srbcsl., chcsl. lobzati iíbať, rcsl. lob(%)zati 'vítat polibkem; líbat, laskat' (StrS), r. arch. lobzál"líbat'.
Obdobně psi. lobyzati: srbcsl., chcsl. lobizati 'líbat' , rcsl. lobyzati 'vítat polibkem; olizovat někoho (o zvířatech); přijímat něco, stavět se k něčemu souhlasně', r. arch. /oi>y«žr'iíbať, r. dial, 'radit, přemlouvat' (SRNG).
Psi. lobbzati patří k řadě expr. slov, která jsou v různém stupni koř. vokalismu doložena v některých sl. jazycích (např. č. zř. labužit 'mlsat, pochutnávat si', r. dial, lábzíť 'podlézat, pochlebovat' SRNG, r. hovor, lebezíť'lí&at se' ap. (v. Iljinskij, IzvORJS 16,4,
1 In, Trubačev, SM 14 s. v. HabuzitiAab-bzili, Petlevová, SM 14, s.v. *lebeziii). Má formu slovesného intenzíva; onom. kořen, který je v nerozšířené podobě doložen např. i v psi. labati (v. Trubačev, SM 14, 6), je rozšířen expr. sufixem -UZ-/-ÜZ- (podle Vaillanta 3,331 pochází koncovka -uz- z germ.). Z jiných nesl. jazyků bývá tra-
dičně srovnáváno např. s lat. lambere iízať, sthn. Iqffan tv., stangl. lapian 'pít, hltať, stsev. lepja 'pít jako pes' (Meillet, MSL 16, 242, Charpentier, KZ 40, 439, Vasmer 2, 50. W-H 1.754 aj.).
Z hláskových důvodů je nepravděpodobná souvislost se stind. co do původu nejasným líbujä- 'popínavá rostlina. liana', kterou předpokládal de Saussure, MSL 5, 232 (sr. Mayrhofer 1956, 3, 104, odmítá už Petersson. KZ 46, 146).
Originální je výklad Toporovův (SbSlawski 419-426); sl. výrazy pokládá za součást rozsáhlé bsl. rodiny, která sice podle něj patří k ie. koř. *labh- 'brát, chápat se' (lit. lobis 'dobro, majetek, bohatství", Idbti 'stát se bohatým', läbas 'dobro', lot. stprus. tabs 'dobrý' se sem běžně řadí, sr. Pokorný 652, Fraenkel 327 aj., zatímco stp. lobuzie 'křoví, houštf, p. dial, labuzie 'rákosí', r. dial. labúz'je 'stepní tráva', lábza 'bažina' aj. se obvykle vysvětlují jinak, sr. Slawski 4, 402 a 5, 125, Vasmer 2,2), vyznačuje se však specifickým sémantickým vývojem; ten není pro sl. jazyky uspokojivě vyložen.
Nepřijatelná je Pisaniho (Paideia 9, 2, 115) charakteristika psi. lobviati jako útvaru vzniklého následkem haplologie z komp. Hobo-b-bzaú, kde lobo- je např. v lat. labium 'ret, pysk' (s tímto subst. spojuje první část svého hybridního konstruktu *lab-uz- i Vaillant l.c.) a onom. bazalt souvisí s lit. bučiúoti 'líbat' (jinak má Fraenkel 61).
Podle Němce (Slávia 48, 122n) vzniklo lob-hzaii expr. pre-fixací (pref. la-) ie. onom. koř. *bjh)uz/s-. napodobujícího zvuk vydávaný při chtivém pojídání.
Přejetí psi. lob-bzati z germ. (Hirt, PBB 23, 334) není pravděpodobné, hk
logofeťb, -a m. iogothet; Logotheť (Const)
Pojmenování užívané od 7. stol. pro přednostu nej vyšších státních úřadů u byzantského císařského dvora.
Exp.: Z csl. by mohlo být přejato srb. kniž. logbfét, logôtel 'tajemník, kancléř' (RSAN).
Rcsl. logotheti. (Vasmer 1909, 116) či logofeťb (StrS) tv., dále i 'účetní' a rum. logofůt 'písař', arch. 'kancléř, ministr, ceremoniár ap.' je přejato přímo ze střř. (Vasmer 1. c, Tiktin 922). B. st. (19. stol.) logofet 'vyšší úředník v Byzantské říši a ve středověkém Bulharsku' je podle BER (3, 453) přejato prostřednictvím rum. ze střř., i když nevylučuje možnost přejetí přímo z nř. Podoba logotetje pak ze střř. (BER 1. c.)
Et.: Přejato ze střr. \oyoBéxj)q tv. (DuCange Gr., BER l.c). Záměna střř. 0 [9] dalším neslovanským fo-némem/je obvyklá, sr. anafema (áváQepta) ap., a je vysvětlitelná blízkostí obou fonémů i značnou fonet. neobvyklostí střř. fonémů [Q] a [f] či [ph], tj. <v pro sl. Vliv na tyto záměny mohla mít i podobnost hlaholského grafému pro ř. (p a cyrilského pro ř. 0, sr. Diels 1963,45, pozn. 26a46n pozn. 32. R. a-km. maskulinum je podle běžného úzu v stsl. adaptováno k o-km. (loani.
434
logofeťb
lomiti
: 'iiwávvnc), nejspíše pod vlivem rodu, protože z fo-net. hlediska je to obtížně vysvětlitelné, sr. Diels 1963, 182n, pozn. 20. bs
loí, loja m. 'lůj; Talg' (Parim)
Et.: Psi. *lojh > b. loj f., dial. m. (Gerov aj.), mk. loj, sch. sin. lôj, slk. loj, dial. luj, stě. loj, č. láj, dial. loj, hl. láj, dl. loj, plb. läj, lu (Olesch 1983.1,539), porn. loj, stp. láj, loj, p. láj, br. loj, dial. lýj (LeksPol 1968, 45), ukr. lij, str. loi (SirS), r. dial. loj (Dal*, SRNG), vše 'živočišný mk, lůj*, mk. dial. i 'parafin' (Malecki), sin. p. 'výměšek tukových žláz', r. dial. i 'rostlinný olej' (SRNG 17.112). Siawski 5,258 sem řadí jako přen. ještě stp. 'ložisko soli*.
• Psi. *lojb < ie. */!('- 'lít, vylévat'.
Nejpravděpodobnější výklad (MEW l68,Trautmann 156, Bemeker 1, 739, Pokomy 664, Vasmer 2, 54, MachGk 1957, 278, Trubačev, SM 15. 259n aj.) spatřuje V *lojh 0-stupňovou odvozeninu od koř. *lši- (v. lijati). Formální protějšky má sl. slovo v lit. ätlajis 'odtok vody, písčina, mělčina', ilajaT 'lep, klih'; sém. bližší je lit. vb. lýdyti 'tavit, přepouštět mk'. I ve sl. *lojb je nejpravděpodobnější motivace "vypuštěné, vylité sádlo', možná i 'co se nalévalo na připravované jídlo, např. na opékající se maso'. Machek 1957,278 uvádí, že se z loje lily svíce. Vedle *co se lilo' označoval *lojh i 'čím se lilo' (sin. dial. loj 'trychtýř, nálevka').
Méně pravděpodobné je spojení s ie. koř. *(s)lei- 'slizký, lepkavý; sklouznout ap.' (ř. íAívůj 'mažu, mastím", lat. ItnS 'mažu' aj.; v. slina). Někteří badatelé připojují i ř. čAatov 'olej' (sr. Otrebski 1939, 12, Haas, LP 7, 54n, Georgiev, VJa 1956, 1, 59, Machek 1968, 343).
Nepravděpodobná je hypotéza o spojení sl. *tojb s lat. läridiim, lardum 'slanina' (Ciardi-Dupré, BB 26,194, proti Bern. 1,729, Vasmer 2,310 aj.).
Lit. läjus 'tuk', které bývá vykládáno jako ekvivalent psi. *tojb (Machek 1968 l.c., Georgiev l.c.), je patrně přejetí z br. (Bern. 1, 729, Fraenkel 335, Bezlaj 2, 148). pv-ae
loky, -ka,ve f. 'prohlubeň či nádrž s vodou; Wasser-lache, Wasserbehälteť (1 x Euch, 1 x Lob Par) Et.: Jsi. loky, lok%ve > b. lókva, dial. i lóchva a lóška (BDial 5, 185), mk. lokva, sch. lokva, sin. lôkva i lôkev, -kve vše (i ló-) 'louže', dále i 'bahno, bažina' (sch. Rj), 'jezero', expr. 'moře' (sch. Rj, rsan), 'rybník' (sin. Plet.), 'zátoka' (sch. rsan, sin, Plet.), 'mořská mělčina' (sskj), 'pobřežní niva s bohatým nánosem půdy', 'travnatý luh v ohbí řeky ap.' (b. dial. BDial i, 107 a 2,200), V zsl. pouze č. dial. lokáč 'louže ve výmolu na cestě' (Machek 1968, 338 je považuje za doklad vlivu jsi. na č.).
Velmi hojný je tento zaklad v jsi. toponymech a hydronymech, zvláště v oblasti Chorvatska, Krajiny, Bosny a Hercegoviny i Srbska: Lokva, Ldkve (Rj), a snad se nalézá i v b. hydron. Lokáštica (< *Lokavska reka, sr. Zaimov, ZSI6, 230). Patrně je možné jej předpokládat i u r. hydron. Lochva (< *Lokva, neboť je doloženo i hydron. Lokovka, sr. Černých, Mov 14, 96), dále i hydron. (řeky) Loka, Laka, Ljača a (jezera) Lače, Lača; v. Vasmer 1961,3, s. 10,24 a 175.
O dalších možných sl. příbuznostech, např. č. leknín 'Nym-phaea', dl. dial. tokaiinattokačinaah\. hiknadí 'blatouch/Caltha', v. Schuster-Šewc, Slávia 43, 402-8.
• Psi. loky, -■bve < ie. *laku- 'voda nashromážděná v prohlubni, jezero'.
Sl. slovo náleží ke starému ie. kořenu, doloženému v ř. Xáxxoq (Xáxfoq) 'nádrž, rybník', lat. lacus, -us 'jezero, močál, nádržka', lacůna 'prohlubeň, louže, močál', stir. loch 'jezero, rybník', stsev. Ipgr 'jezero, voda, tekutina', lá, ló 'pobřežní vody, jezero', ags. lagu 'jezero, moře'. Tak Fick, KZ 22, 553n (který ovšem odmítá souvislost s lat. lacus), Zupitza 1896, 134, Mla-denov, SbNU 25, 75 i Mladenov 278, Bern. 1, 730, Trautmann 149, Specht, KZ 62, 256, Kiparsky 1934, 45, SM 16, 10, Pokorný 653, Chantraine 615, Frisk 2, 76. E-M 337, Stokes 237n, Jóhannesson 726, Grein 1912, 403, Holthausen 1963, 194, Vries 343, 373 (považuje za nejisté). Sthn. lahha 'louže', něm. Lache, střdn. lake tv. a ags. lacu 'řeka, potok' jsou ovšem přejata Z lat., sr. už Mladenov SbNU 25,75, Pokorný l.c, Kluge-Seebold 423n.
Martynov (1983, 70) vidí v sl. loky italokeltský ingredient neúspěšně konkurující téměř synonymní-mu balt. ingredtentu ve sl. jezero. Oporu své teorie spatřuje v pouze jsi. doložení lexému loky. Jejím problémem jsou doklady v ř. a germ., ale ř. ingredient v sl. by považoval Martynov za neobvyklý a u germ. počítá až s pozdějším pronikáním do si. (až po posunu souhlásek v germ.).
Všeobecně odmítáno je dnes přejetí sl. loky z nějakého germ. *lakhd. předpokládaného na základě sthn. lahha 'louže* (v. výše), sr. MEW 173, Hirt, PBB 23, 339, Meillet 1902, 269 (pouze jako alternativu k prapříbuznosti), Peisker 1905, 62, Lowe, KZ 39, 318, Vondrák 1906, 1, 488, Karsten, IF 22, 294, Brandt, RFV 22,250 (který ovšem pro nesoulad koncové hlásky, germ. -a : sl. •y, uvažuje i o vlivu sl. lokati Či dokonce o jeho příbuznosti, v. níže), Uhlenbeck, AslPh 15, 489, Kluge 416.
Odmítáno (např. SM l.c.) je i spojování s psi. lokati 'lokut, dychtivě pít' (Brandt l.c. a Briickner 311). bs
lomiti, -itt 'lámat; brechen'
Refl. lomiti s§ 'namáhat se'; iter. lámali 'lámať (IxCanMis)
435
lomili lono
Der.: izlomiti 'zlomiť; oťblomiti 'ulomiť; polámali 'lámať; prelomili 'přelomit, zlomit, rozlomiť, -lomljenije 'přelomení, lámání', ipf. prělamati; pri-lomiti 'nalomiť; rozlomili 'rozlomit, přelomit, zlomiť; s?>lomiti 'zlomit, rozbít; ohnouť, si>lomljenije 'zlomení, rozlámání', ipf. sblam(lj)ati 'lámat, drtit; krušit, trápiť; ulomili 'ulomiť.
Et.: Psi. lomili > b. lomjá, dial. i lomem (BDial 2, 200), mk. lomi, sch. lömiti, sin. lómiti, slk. lomiť, č. lomit, hl. arch. a dial. lomič (Kral, Sch.-Šewc 775), d!. lomiš, plb. lumět (PS 90), p. lomič, br. arch. a dial. lomíc' (Nos., TurSl), ukr. lomýty, r. lomíť, vše 'rozbíjet, dělit na kusy', dále 'trhat, otrhávat' (b. dial. BDial 10, 76, sch., r. dial. SRNG), 'ohýbat, prohýbat; vzpínat ruce při zármutku' (sch. sin. slk. č. ukr. r.), 'bít, tlouci' (slk. br., r.dial. SRNG), 'mučit, trápit (i o bolesti)' (sch., sin. Plet., slk., stp. SStp, ukr., str. StrS, r.dial. SRNG) aj.
Č. dial. (Bartoš 1906, Svěrák 1957) a ukr. dial. (podle SM 16, 19) výrazy s významem 'hlasitě křičet, šumět' jsou patrně hom. s výše uvedenou slovní rodinou a patří k psi. *ghmi, 'hluk ap.' (tak má Machek 1968, 339).
• Psi. lomili < ie. Hem- 'lámat (se)' (balt. germ.).
Psi. lomiti činí dojem iterativa nebo kauzativa od koř. *lem-. Původní koř. vokalismus je v sl. zachován např. v psi. lemešb, -ib 'rádlo, radlice' (v. lemešb) a asi i v hl. lemič 'rozbíjet' (v. Sch.-Še-wc 814).
Ke stejnému ie. koř. dále patří lit. limti 'lámat se', lámáyti 'hníst, utlačovať, lämyti 'požírat', lot. jimt 'hroutit se', stprus. limtwey 'lámať, stsev. lemia 'rozbíjet', stangi. lemian 'ochromit, zkrotit', sthn. lam 'chromý, zmrzačený', něm. lahm t v. aj. (Matzenauer, LF 9, 214n, Bemeker 1. 731, Osten-Sacken, IF 33, 224n, Pokorný 674 - s poukazy na další možné spojitosti, Slawski 4, 147. Sch.-Šewc 813n, Merkulovová, SM 16, 16n. Toporov 5, 255-262).
Vasmer 2, 56 pokládá lomiti za denom. od subst. *lom-b.
Význam lit. lémti 'rozhodovať vedl Machka (1968, 339) k postulátu dvojího *lem-: 1. • lámať, 2. 'ustanovit, rozhodnout'. K lit. lémti našel protějšek v č. dial. (mor.) za-lomiti 'ustanovit (např. pokutu)'. hk-ae
lono, -a n. 'klín, lůno; Schoß'
v Supr lx 'útroby'. Též na loni 'na klíně, na kolenou'.
Et.: Psi. lono > b. arch. láno, sch. (jen arch.) lónol lono, ojed. Ion m. (Rj), slk. lono, stč. lóno, č. lůno, luž. lono, plb. tönü (P-S 89), porn. lono, lóno, p. lono, br. arch. lóna, dial. lano (SBrH), ukr. kniž. poet. lóno, lón'jo (Hrin.), lone (Žel.), r. kniž. arch. lóno, dial. lúnó (SRNG), vše 'dolní část břicha, zvláště oblast zevních
pohlavních orgánů, případně včetně stehen', 'klín', dále i 'děloha' (č. br.), 'varle' (csl., str.), 'šourek', 'pohlavní orgán hřebce' (r. dial., SRNG) 'útroby' (b. p.), 'náručí' (sch. luž. porn. p. br. r.), 'ňadra, hrud" (b. sch. dl. plb. porn. stp. p. vsí.). Za původní psi. považuje Merkulová (SM 16,34) význam první a další významy tohoto lexému, namnoze v sl. arch. a knižního, vysvětluje kalkováním ř., lat. a něm. slov, sr. r. xóXkoc., lat. sinus, něm. Bušen, vše 'záhyb', 'ňadra', 'klín', 'vagina' či 'uterus', ale i 'zátoka' (stč. p.). Vzhledem k univerzálnosti sém. posunů Tůno' -¥ 'náručí' či Tůno' -Vvnitřek' je však pravděpodobný domácí sém. vývoj bez cizího vlivu.
Vasmer 2,69n naznačuje souvislost r. dial. luno s Iúnka 'důlek, jamka'.
Sin. lono přejato z jiných sl. jaz. (v. Bezlaj 2, 150).
Málo jasné. Žádný z výkladů nepřesvědčuje (Bem. 1,732, Vasmer 2, 57 aj.).
• (1) Psi. lono < *loksno- < ie. *legh- 'ulehnout'. (2) Psi. lono < *lok-no- < ie. *(H)lek- "ohýbať.
(1) Nejpravděpodobnější se jeví spojení subst. lono s ie. koř. *legh- (v. lešti). Formálně a sém. nejbližší je subst. ložesno 'mateřské lůno, děloha' < *loghes-no- (v. ložesno). Psi. lono představuje jeho redukovanou variantu (v důsledku posunutí prízvuku na první slabiku?), příp. samostatný paralelní útvar tvořený suf. -sno- (*logh-sno-). Původní význam by pak byl 'ložisko' = 'místo, kde leží plod v matčině těle' (v. Jakobson, Word 11,613, Otkupščikov, Etimlssl 5,83n, týž 1967. 244n, Machek 1968, 344, Trubače v, SM 16, 34, BER 3,469 aj.).
Spojení s koř. legh- akceptuje i Martynov 1988.12-13 a připojuje ještě stprus. lagno 'kalhoty'; za společné bsl. východisko pokládá "logno- s význ. 'část lěla od kolen po pás'. Sl. lono a stprus. lagno spojuje i Vaillant 1, 93 a 4, 584 s tím rozdílem ovšem, že vychází z *lok-no-, odvozeného od *lek- 'letět' (v. letěli) s pův. významem 'cíp šatu pod pásem'. Právem odmítá Toporov 4, 417.
(2) S ie. koř. *lek- 'ohýbať (patrně H^lek-I Hjelk-, v. !aki.tb, lecati) spojují sl. lono Mikkola, BB 22, 246 (jinakovšem Mikkola 1913, 1,127: lono < *loi-no-, sr. av. araOna- 'loket'!), Vondrák 1, 379, Briickner 312 aj. Tedy Tůno' = "ohnuté (prohnuté, vyklenuté) místo'. Odmítá Meillet 1902, 131. pochybuje Pokorný 308.
Od koř. s významem 'ohýbať odvozuje subst. lono také Otrebski, LP 8, 265, vycházeje ovšem z hypotetického Hen- (v lit. leňkti, psi. *lekti atd. je tento kořen rozšířen o element k !)
Další výklady:
Grunenthal, IzvORJS 18, 4, 147 spojoval *lono s psi. lo-puclvb a s *lop-b 'rostlina s velkými listy' (lono < *lop-no-). Za primární význam pokládal 'cíp šatu', z něho pak metonymií
436
lono
Ioyi.
'část těla pokrytá tímto cípem'; sérn. paralelu představuje něm, Lappen 'hadr, záplata', stangl. lazppa t v. vedle angl. lap 'klín', sr. též Totp 362, Mfadenov 279 a Skok 2, 318.
Reichel!, KZ 46, 349n spojoval sl. lono se stsev. leggr 'holeň', 'paže' a dále se zmíněným již stprus. lagno 'kalhoty'.
S druhotnou ztrátou iniciáiního k- počítal Fortunatov, KSB 8,119, jenž spojoval lono s vb. klonili. bs
lopata,  -y   f. 'lopata, vějačka; Schaufel, Wurf-schaufeľ Var: lopatb (Nik).
Exp.: Csl. lopata > rum. lopata 'lopata, veslo' (takTiklin 922,Conev 1919.2,66 aj.).
Et.: Psi. lopata, všesí.: b. lopata, rak. lopata, sch. lopata, sin. lopata, St. i lop m. (Jarník 1832, 82), slk. lopata, dial. opata (Palkovič, SR 51,269), stč. č. lopata, luž. lopata, plb. liipotä, porn. stp. p. lopata, br. lapáta, ukr. lopata, str. r. lopata, vše 'lopata, nářadí s násadou a s dolejší širokou částí, sloužící k nabírání něčeho*, dále 'rýč, motyka' (stp. p. ukr.), 'radlice pluhu' (p. dial. Kar(owicz), 'lopatka vodního kola' (sch, sin. br.), 'list vesla, veslo' (jsi., p. dial. SW, r. dial. SRNG 17, I32n), 'nářadí (lopatka) na tření lnu' (sch., p. Faliňská 1974, i, 156), 'plochá zádová kosť (sin. č, luž. plb. pomsin. Lorentz 1, 592; častěji dem.), přen. v pí. 'paroží daňků a losů' (sch., č, dial. šiman, NŘ 25, 74, porn. p.), řídce i názvy rostlin: podle tvaru tobolek v p. 'pastuší tobolka/Capsella bursa pastoris' (sr. i s. dial. lopatkový zloděj tv.,Zima,LF!64,162), podle tvaru lodyh v b. 'Opuntia vulgaris' aj.
Ve většině sl. jazyku se vyskytuje jako topon., hydron. nebo nom. pr.
Psi. lopata přibližně odpovídá lit. lópeta, lopetá 'lopata, radlice pluhu', lot. läpsta, dial. läpusta tv. a stprus. lopto 'lopata'. Sém. i formálně blízká slova jsou dále v alb. (late 'motyka, sekyrka' < *lopta) a keit (stir. úte, dat. lúith 'kormidelní veslo' < *lopet-).
Většina badatelů pomýšlí na souvislost těchto slov s ie. výrazy 'tlapa, dlaň, chodidlo ap.\ jež někde nabývají i význam 'veslo* ap., sr. kurd. lopk 'tlapa*, gót. lofa, sthn. laffa 'dlaň', sthn. lappo 'dlaň, lopatka vesla' a další germ. slova, lit. lópa, lot. lapa, r. lapa, p. lapa, vše 'tlapa*; v. Matzenauer, LF 9, 2I5n, Meiltet 1902, 291, Bemeker 1, 732n, Vasmer 2, 13 a 58, Pokomy 679 (koř. lěp-, lôp, lap-), Fraenkel 339n, 385n aj.
Někteří Z uvedených autorů (Pokorný l.c, Fraenkel l.c.) poukazují v této souvislosti i na Ht läpas, lot. lapa 'lisť. Tomuto spojení dávají přednost Griinenthal, ízvORJS 18, 4, 147, Vaillant 4, 696n, Slav/ski 5, 196 a nejnověji Odincov, SM 16, 42n, jenž výslovně odmítá spojení s výrazy 'tlapa' ap. Podle tohoto - zjev-
ně přijatelnějšího - výkladu představuje sl. lopata r-ovou odvozeninu (snad pův. adj. tvořené suf. -aťb, -ata) od subst. *topb 'lisť (sr. lit. lapótas 'listnatý' ap.). Tedy: lopata = nástroj připomínající list.
ivanov, Etim 1983, 160n připojil ještě het. lappa- 'lopata' (tradiční Sommerů v překlad 'lžíce, kleště' nevyhovuje kontextu, z něhož vyplývá použití lopaty pro nabírání kostí zesnulého krále při pohřebním obřadu). Ivanov dokonce myslí na korespondenci het. instr. lapit se sl. lopata a s balt. *lop(e)tä, kde /-extenze může představovat staré nomen instrument] (Toporov 5, 359).
Toporov 5, 89-97 a 358 upozorňuje na stprus. lapinis 'lžička' a lopis 'plamen*, jemuž odpovídá het. lappijp- 'žár'. Souvislost mezi významy 'lopata' a 'žár* vysvětluje používáním topaty při pečení chleba (bst.), resp. při rituálu spalování těla (het.).
Machkovo srovnání psi. Hopata a lat. päla, v glosách dolož, paleta 'lopata* (Machek s.v. lopata) je všeobecně odmítáno (sr. Odincov, SM 16,43). pv-vb-ae
lopotivt adj. 'mumlavý; murmelnď (2xEuch)
Et.: Psi. lopotivbje adj. odvozené suf. -ivb od psi. slovesa lopotili, doloženého v několika sl. jazycích (sr. b. dial. lopote 'dupu, dusám' SbNU 48,476, sch. Idptiti 'vytékat proudem, tryskat; silně pršet; kapat', slk. lopotit' (sa), č. lopotit (se) 'namáhat se', ukr. lopotťty 'pleskat, plácat; mluvit rychle, nejasné', r. dial. lopotit' tv., lop(o)tíťsja 'prát se, rvát se; dostávat se někam s námahou* SRNG).
Psi. lopotili, resp. lop-btitife sloveso onom. původu, které označuje různé zvuky vznikající při tupém nárazu, při tleskání, plácání ap., přeneseně pak se týká i mumlavé, koktavé, nesrozumitelné řeči, stejně jako topoťb a lopotati/lopTJati (v. Odincov, SM 16 s.v.). Variantou téhož kořene je psi. lepetatiňepotaťt/lepiAaíi (sr. Varbotová, SM 14 s.v.). Paralelně tvořené výrazy lze najít i v nesl. jazycích, např. stind. lápati 'tlachá, žvaní' , ř. Aájrretv 'srkať, lit. lapatúoti 'kývat se sem a tam' ap. (sr. Pokomy 677n, S-A 1955, č. 476, Fraenkel 340, Frisk 2, 85, Mayrhofer 1956, 3, 88n aj.).
Sémanticky i formálně blízká onom. výrazům s počátečním lop-, tep- je skupina onomatopoických slov s počátečním klop-, klep- (v. klopotí.); v č. obě formy splývají, sr. klopota t lopota 'svízelná, namáhavá práce', lopotivý 'namáhavý' (jinak má Machek, SFFBU 13, 39). Sr. i sl. výrazy s poč. chlop-. hk
lov-b, -a  m. 'lov; Jagd', csl. 'past, léčka; Falle', 'úlovek; Jagdbeute'
Der.: loviště 'léčka, pasť, přen. 'soužení, nesnáz', loviti (čbto, na čbto) ipf. Tovtť, přen. 'číhať, ptc préz. akt. lovei 'lovec', 'rybář', lovljenije 'lov (ryb)*, lovbcb 'lovec', 'rybář* (zejm. ve spojení lovbcb rybanvb) s adj.
437
lOVb
loza
lovhčb 'lovecký', lovitva iov, hon' {ve spojení lovitva rybí, 'rybolov'), 'kořist'; izloviti 'vylovit, uloviť, poioviti 'ulovit, polapiť, ulovit i 'ulovit, chytiť sipf. ulavljati, ulovljenije 'ulovení, lov', 'kořist, úlovek'.
Komp.: dušelovbCh 'lovec duši" (IxBen).
Exp.: Csl. loviště > rum. loviště f. 'kotlina, prohloubentna', snad i 'vír (ve vodě)' (Tiktin 923), topon. Loviště (Rosetti 1954, 57 a 1968, 329); csl. lovili > rum. a lovi 'uhodit, udeřit, bít ap.' (Tiktin 923, Rosetti 1954, 41 a 1968, 316); csl. lovbnik-b (MLP) > rum. topon. Lovnic, Lomnic (Rosetti 1954, 57 a 1968, 329).
Et: Psi. lov%, všesl: b. mk. slk. č. ukj. r. lov, sch. lov, gen. Idva, sin. lov, gen. lóva, arch. také lov f., hl. (Pful) a dl, dial. (Muka) iow, pom. lov, p. lów, zpravidla však pl. lowy, br. dial. bií (SBrH), arch. (TSBr) a dial. (SBrH) lávy pľ, s význ. iov, tj. stíhání a zmocňování se zvěře (nejčastěji odstřelem), hon' (jsi., zsl. - v slk. dial. i lovy pl. Kálal, vsi. - tak br., ukr. lávy pl. ar. dial. lov SM 16, 112, avšak ukr. a r. spis. lov je spíše čisté nomen actionis), 'úlovek, korisť (jsi., slk. řídké, č., stp. a p. arch., ukr., r.), iovná zvěř' (jsi. bez sin.), 'loviště, místo, kde se loví, ap.' (sin. řídké, stč., stp. a p. arch., stukr. lovy pl., r. dial. SRNG), dále 'nářadí určené k lovu zvěře a rybolovu' (r. dial. lov, lový SRNG), 'právo loviť (stp. lów) aj.
Psi. stán je i všesl. loviti.
• Psi. loví, < ie. Han- 'získat, ukořistit'.
Psi. lovh (vzhledem k význ. staré postverbale?) patří patrně k ie. kořeni *läu- 'získat, ukořistit' (tak většina autorů, např. Bern. 1, 735n, Trautmann 153, Pokorný 655, Vasmer 2, 50n, Gamkr. Ivanov 1984, 740, Trubačev, SM 16, 11 ln aj.), zastoupenému v ř. áKoXaútů 'požívám', at. Xeía, ión. Atjítj 'korisť, lat lucrum 'zisk' (< Hu-tlo-m), stir. lóg, lúag, láach 'mzda, odměna, chvála', gót. láun, sthn. lôn,něm. Lohn 'mzda, odměna' a zřejmě i v lit. lavits 'dovedný, obratný, zručný' (sr. r. lóvkij tv.), lävinti '(na)cvičit, vzdělávat ap.*, pralävinti 'vyučovat, cvičiť (z r. není - oproti Pokornému l.c. - lit. lävinti, ale lot. lovit 'chytať; Bruckner 1877, 176 a Fraenkel 348).
Toporov, Bsllssl 1986 (1988), 254 pokládá sl. loví, za odvozené od koř. Heu- 'odřezávat, oddělovat', obsaženého mj. i v si. ljuťb (v. Ijltf-t, ).
Někteří sem řadí toch. AB lu 'živočich, zvíře' (Windekens, BSL41, 188 a Windekens 1976, 1, 68 a 267n, Poucha 1955, I, 270, Georgiev, VJa 1958, seš. 6, 18), k sém. vývoji *'zvíře' <-'získat, ukořistit' sr. fr. venaison 'zvěřina': lat. věnor 'lovím, honím' (Windekens, BSL l.c). Ve slovnících často citované (jinak však nedolož.) stind. lot(r)a- n. 'kořist, uloupené věci' (Bern., Pokorný aj.) sem zřejmě nepatří (Siawski 5, 238); Mayrhofer 1956, 3, 114je řadíkstind. loptra- 'korisť, které patří k lumpat i 'rozbíjí,plem" (toje zte. Heup- 'loupat,loupil'; v.Pokorný690).
Další výklady nepřesvědčují:
Machek (SbKretschmer 2, 20n a Machek 1957 a 1968 s.v. lov) vycházel z vb.polovali, poluje (sr. slk. polovat', p. pohwač, r. arch. poleváť, ukr. poljuváty 'lovil, honit zvěř'), které spojoval s ř. Kaikcútí 'vábím ptáky do sítě'; loví, považoval za novotvar vzniklý mylnou dekompozicí z postverbale *polov-h.
Zubatý (1,1, s. 76-79) spojoval psi. loví, *'pomalé, plíživé stopování, sledování a obcházení zvěře (nebo ryby)' s psi. Hěviti (sr. č. arch. a poet. leviti 'ulevovat, ulehčovat, slevovat') a také s č. povlovný (sr. stsl. Vblovbn-b 'povlovný, klidný, pomalý', v. vi.lovi.nt). ij
loza, -y f. 'vinná réva; Weinrebe'
Der.: lozwb, Ix Lobk lozeni, 'révový', lozije kol. 'révoví', 'chrastí, roští'.
Et.: Psi. loza > b. lozá, mk. lom, sch. loza, sin. lóza, slk. loza, u Kálala lodza, stč. loza, v č. dial. traťové jméno Loze, na Lozách (Bartoš 1906), č. oikonymum Loza (Profous 2,681), p. loza, br. lazá, dial. lózá (TurSl), ukr. r. lozá, s význ. 'dlouhý tenký prut, větev, popínavý šlahoun, výhonek, ratolest ap.' (b. dial. BTR; Ilčev, BDial 1,194, mk., sch., sin. Plet., p. sw, vsi.), 'vinná réva/Vitis vinifera' (jsi., ve sin. jen arch., slk., p. říd. SW, vsi. - ve spojení s adj., sr. r. vinográdnaja i), 'vrbové proutí' (p., vsi.), 'vrba' (v slk. dial. sotácké toz'ina 'vrba obecná, jíva/Salix caprea' (archív JÚEŠ), v p. zejm. 'vrba popelavá/Salix cinerea', v dial. i jiné druhy (v. Majewski 2, 681 a Dubisz 1977, 48n), ve vsi. nejčastěji 'keř některých druhů vrb', v dial. označuje nejrůznější (i stromovité) druhy vrb (v. Kiselevskij 115n, Makowiecki 323n a Annenkov 308n)), kol. 'vrboví' (p., br. dial. TurSl, ukr., r.), 'les, háj' (sch. dial. a st. Rj, sin. kniž. SSKJ a dial. Bezlaj 2,152), stč. Gb 'kmen (stromu)', přen. 'větev rodu, rod, pokolení' (jsi., v b. jen dial. Gerov, sin. Plet.) aj.
V literatuře často uváděné (SM 16, 119, Čemych 1993, 1, 489 aj.) č. dial. loza 'vinná réva' (PSJČ) je zřejmě slovakismus.
• (1) Psi. loza < ie. *(H)logh- 'výhonek (révy), ratolest, větev' (Írán., ř., het.) < *{H)lÍih- 'lézt, plazit se, růst, směřovat* (sl., germ., írán. ?).
(2) Psi. loza ~ lit. lazdá aj., alb. laitftí 'líska'.
(3) Psi. loza ~ lit. lasa 'ptačí zob'.
(1) Nejblíže sl. stojí írán. *raza- > stper. *raza-'vinice' (rekonstruováno podle elam. ra-sa-), *razya- 'vinné hrozny' (elam. ra-zí-ya-um), *razakara- 'vinař' (elam. ra-za-qa-ra) = parthské razkar, dále raz 'sad, vinice', per. raz 'vinná réva, vinice; saď, tádž. raz 'výhonek; vinice', kurd. raz, rez 'sad, vinice', oset. räzä 'plody, ovoce, zelenina' (Tedesco, JAOS 1943, 151; Gershevitch, Asia Major, N.S. II, P.l, I36n; Benveniste, Journal asiatique 1958,58; Abajev 2,398n). Zaliznjak, VSJ 6,35 s odkazem
438
loza
ložesno
na Scheftelowicze (WZKM 34, 221) zde vidí kulturní slovo, které do sl. proniká z írán.
Vokalismus *-o- zachovává i nejistá Hesychiova glosa ôXóyivov ó^oosc., Guu.Jtetpuxóc,, resp. xazá-Aoyov, překládané tfjv fiúpTov (Schulze 1892, 496; pochybuje Nyman, KZ97,84). Ablautovou variantu *fíolgh-představuje het. alkišta(n)- 'ratolest, větev', sr. Glsat-kištaš ip[p]iaš 'vinná ratolesť. Stejný koř. se objevuje i v komp. hatt-alk-ešna- 'trnitý keř' (Cop, Ling 3, 53n; Čop 1971, 30n; Neumann, KZ 77. 79. Puhvel 1-2, 35n předkládá vlastní rekonstrukci *Ä2élg-: *A2olg-).
Tato subst. jsou patrně odvozena od ie. koř. *(H)lěgh- 'lézt po zemi; nízký' (v. izlěsti, laziti); tak Štrekelj, AslPh 27, 52-55, Iľjinskij, RS 6, 226, Varbotová, Elim 1970. 60, Trubačev, SM 16, 118n, nesouhlasí Bemeker 1, 736 a Slawski 5, 241. Sém. paralely představují např. č. fyto-nyma popenec, povleka aj.
Zjevně nepravděpodobná je přímá souvislost s formálně nejbližsím č. dial. lozil, sch. Idziti se aj. (sr. Machek 1968, 329).
(2) Často bývá sl. loza spojováno s lit. tazdá, tazů 'hůl; lískový keř', lot. lagzda, lazda tv., stprus. laxde 'líska' a dále s alb. laithi, ledhi'líska' a arm. last 'vor, lodka', lasteni 'olše'; tak Lidén 1899, 25 a IF 18, 487n, Brugmann 1, 569, Trautmann 153, Bemeker 1, 736 a Pokomy 660 (ale 691 připouští i ř.-sl. *'<?£'-!). Pro potíže se sl. -z-proti lit. -zd- odmítá Zupitza, KZ 37,398 a Trubačev, SM 16,119n; podobně i Brückner 313, i když v AslPh 39,4 ještě uvažuje o lit. změně řd > zd. Slawski 5, 240 naopak vykládá sl. -z- < -zd- (pod. jako *bi>rzi> '■ *b%rzďh). Pravděpodobnější se jeví nezávislý původ psi. loza abalt.-alb.(-arm.) Hasdo/ä- 'líska'.
(3) Machek 1934, 25n spojoval psi. loza s lit. lasa 'ptačí zob', derivátem slovesa lesti, lesu. 'klovat, zobať. Pochybné (sr. Fraenkel 359).
Nepřesvědčivý je pokus M. Nymana (KZ 97, 81-87) spojit sl. a írán. formy z výkladu (1) a balt., alb. a arm. formy z výkladu (2) do jediného et. hnízda *lagh-. Podporu pro tuto rekonstrukci hledá v ř. láy/ctvov 'zelenina*. Toporov 5, 51 dokonce ještě připojuje paleobalkánská (dácká) fytonyma Xác, 'šrucha/Portulaca', resp. Had- 'líska'. ij-vb-ae
lože, -a n. 'lože, postel; Lager, Betť.
Přen. 'doupě zvěře', vParimi 'řečiště, koryto řeky'.
Der.: ložište 'zásobárna, pokladnice', ložbnica 'ložnice; pokladnice, zásobárna'; s-hloíbTVb 'smilný, cizoložný', s-bloženije 'souloženi".
Komp.: mgželožbcb, mgželežbnik'b/-ložbnÍk'b 'pe-derasť (ř. ůpaevoxolrrjc.), mgželožbstvo 'pederastie', skotoložbstvo, skotoložbstvije 'sodomie, nestoud-nost, prostopášnost, chlípnost', studoložbstvo, stu-dolozbstvije tv.
Et.: Psi. lože > b. lóíe, Gerov lóžja, dial. luž'é (Stojčev, SbNU 31, 293), mk. dial. lóžje (Ristovski, MJ 2, 119), sch. lože, st. ložje (Rj), sin. st. lóže (Plet.), slk. arch. loza f., slk. st., stč. lože, lóže, č. kniž. lože, dial. lůze (Kubín 1913, 195), hl. ložo, dl. st. lože (dl. ložyščo), pom. lože, stp. p. lote, stbr. lože (Skaryna), br. kniž. lóža, ukr. lóže, arch. lóža, str. lože, r. st. lóže s význ. 'lůžko, posteľ (b. sch. slk. stč. č., č. dial., luž. pom. stp. p. stbr. br. ukr. str. r. st.), 'plodové lůžko, placenta' (b., mk. dial., sin. p.), 'děloha' (stč. str.), 'zvířecí doupě, brloh' (sin., č. spec, str.), 'řečiště, koryto řeky' (stp., p. kniž., br. ukr. str., r. st.).
• Psi. lože < Hogh-io- < ie. *iegk- 'ulehnout'.
Od koř. *legh- (v. leští) se tvoří jména různými kmenotvomými sufixy: ř. Aé/oc, 'lůžko', äXo/oc 'souložnice, manželka', Xéxrpov 'ležení, posteľ, lat. lectus 'lůžko', stir. lige 'lůžko, hrob', gót. ligrs 'ležení, posteľ, stsev. lag 'poloha', toch. A lake, B leke 'ležení', stsl. pri-logb, ST>-logi>, za-logT* aj. (v. Pokomy 658n, Bern. 1,737, Machek 1968, 342, SM 16, 124n aj.).
Případ tvoření suf. -to- od kořene s o-stupněm je ojedinělý a vzbuzuje oprávněné podezření, že jde o výtvor teprve psi. stáří, snad odvozený od výše zmíněného subst. -log-b nebo od kauz. *ložiti.
Formálně identické ř. Xó^ioc 'porodní' (Fick, KZ 20, 364) představuje samostatný ř. výtvor, odvozený od subst. AtJ/oc 'záloha; slehnutí". V. též ložesno. pv ae
ložesno, -a n. 'mateřské lůno, děloha; Mutterleib, Gebärmutter'
V sg. jen zřídka, většinou v p). ložesna (i ložezna, IxSin); v Lob Par i ložesna f. sg.
Exp.: Csl. ložesno n. > r. dial. ložesna tv. (Vasmer).
Et.: Stsl. ložesno n. sg., ložesna pl. 'mateřské lůno, děloha' ~ b. ložesna (BER 3, 456), sin. dial. ložesna (Plet.) 'děloha'; patří sem i č. st. ložesný adj. 'clinicus' (Jg z Mater Verbomm; není vyloučeno, že jde o falsum).
Jako rozšíření s-kmenového Hogo (gen. *lože-se), s -o- podle lože 'postel ap.' (v. lože) sufixem -no- vysvětluje již Meillet 1902,111,358 (sr. též Bern. I, 737; Vasmer2,53;Bezlaj 2,153). Podobně ř. Xi/OC, '(manželské) lože', Xóxoc. 'plodové lůžko, slehnutí, porod aj.', které s lože srovnává již Fick, KZ 20,364 (po něm Bern. l.c., Vasmer l.c, Bezlaj l.c. aj.).
Otkupšcikov 1967,245 uvádí význ. blízké lono (< *logh-s-no-; v. lono) jako morf. variantu ložesno (< *logh-es-no-). Na Otkupščikova navazuje Trubačev (SM 16,125), který označuje ložesno 72. ie. archaismus (kdežto lože může být teprve psi. původu).
Bemstein, VJa 1970, 3, 84 pokládá ložesno za deverb. z ložili. pv
439
-ložiti
-ložiti v. lesti
ločiii, -Hli. 'odlučovat; trennen'
Refl. Igčiti se 'vzdalovat se, stranit se'.
Den: jenpref. (v. však níže); netočeni, 'neodlučitelný, nerozlučitelný'; oťhlgčiti 'odloučit, vyloučit, vzdálit; zbavit někoho něčeho; oddělit, odlišit; určit k něčemu', spec. 'vyloučit z církve', ofblgčenije 'odloučení', spec. i 'exkomunikace', oťhlgčivyi se 'rozkol-ník' (lx Supr), oťblgčbn-b ( nebo -cent,"?), jen ve spojení ot%lgčbni> s%nhmišta 'vyloučený ze synagogy, z církevní společnosti' (lx Zogr), neoťblgčim-b 'nerozborný, nerozlučný', ipf. oťblgČati 'odlučovat, vylučovať, spec. 'vylučovat z církve, exkomunikovať; razlgčiti 'rozdělit, oddělit, rozloučit; vyloučit; odlišit', refl. 'rozloučit se', 'rozejít se'; o manželství 'rozvést se'; razlgčenije 'rozdělení, rozdíl', neroztočme, -čen"b 'nerozlučný, nedělitelný', ve spojení vt nerazlgčbně 'okamžitě', nerazlgčimt, 'nerozlučitelný, neodlučitelný', raztgka 'odloučení, rozloučení, rozluka' jen ve spojení bez razlgky 'nerozlučný, nedělitelný' (lx Supr), ipf. razlgčati (se) 'rozdělovat, rozlučovať, spec. 'rozvádět se*, 'rozlišovat (se)'; s-blgčiti 'spojit, sloučit', 'ohnout, shrbit', s-blgk-b 'ohnutý, shrbený, zkřivený'; 'chromý, mrzák'; utgčiti jen v ptc. pf. pas. ulgčeni, 'zohýbaný, zkřivený; oddělený'.
EL: Psi. *lgčiti 'ohnout, (ohnutím od sebe) oddělit ap.' > b. läča (se), mk. lači (se), sch. lúčiti (se), sin. lóčiťi (se), sin. St. i tozhiti (Jarník 1832, XIII), slk. lúčiť sa, stč. lúčiti, č. loučiti (se), dl. tucyš (se), porn. tgčec (sa), stp. p. tgczyč, stp. a p. dial. leczyč (sie), p. dial. leczeč (Kartowicz), br. lučyc', lučycca, ukr. lučýtyisja), str. lučiti(sja) (StrS), r. dial, lučíť (SRNG 17, 209), s význ. 'ohýbat (se)' (sin. Plet, č. st. Jg 2. 269), 'oddělovat, odlučovať (ve všech jaz. kromě dl, v p. jen dial.; b. mk. sch. spec. 'odstavovat mládě'), 'loučit se' (jsi. vsi. č. slk. p. - častěji s pref.) a 'spojovať (sch. st, č. st, dl. porn. p. br. ukr, r. dial.).
Sém. vývoj od pův. významu 'ohýbat (se)' k významům 'oddělovat' a 'spojovať nastal zjevně ve spojeních s pref. ot%- a orz- na jedné straně, s pref. st>- na straně druhé. Pokud se tyto druhotné významy objevují u sloves bez předpony, jde - jak se zdá - o důsledek deprefixace (v. též lecati).
Psi. Igčiti představuje nejspíše iterativum tvořené od kořene *lenk- 'ohýbať. Formálně shodné liL lankýti 'navštěvovat' vzniklo patrně také deprefixací, ovšem slovesa opačného významu, nejspíše atlankýti 'navštíviť (= 'zahnout směrem k někomu'); v. Berne-ker i, 738, Vaillant 3,420, Vasmer 2, 72n, Machek 1968, 341, Fraenkel 345 aj.
log-fc
Trubačev, SM 16, 133 však pokládá Igčiti za denom. od Igk-h či igka 'ohyb*. Méně pravděpodobné. pv-ae
log*, -a m. 'háj, les; Hain, Wald' Der.: tgžhnt, 'hajní, lesní'.
Exp.: Z csl. /pgt je arům. topon. Linga a meglenorum. Lundzi (csl. g > rum. un nebo fn; v. Rosetti 1954. 68, SbLehr-Splawiňski 261).
El: Psi. tggib, všesl.: b. läg, mk. lag, sch. lúg, sin. lôg, slk. stč, č. kniž. luh, hl. luh, dl. tug, porn. Igg, stp. Igg, p. leg, Igg, vsi. lug, s významy iouka, zejména podmáčená louka u řeky' (b. sin. č. stp. p. pom. vsi.), 'bažina' (luž. p. porn, br. dial, r. dial.), 'les na zaplavované půdě' (slk. č.), 'les v nížině' (b. ukr.), 'háj, les' (jsi. stč. stp. ukr.), 'kraj, končina' (č.
kniž.) aj. Podrobný přehled významů v. Tolstoj 1969, 110-114; paralelní sémantické posuny 'louka' —> 'les' uvádí Persson 1912, 41n.
Sémantickým východiskem je 'ohyb řeky, jehož břeh je porostlý trávou nebo keři, nízký terén u řeky, často podmáčený', odtud jednak 'bažina', jednak '(nížinný) les'; v b. je protikladem ke gora 'horský les' (v. Machek l.c, Bezlaj, SlavR 12, I25n,Trier 1952,27. Nepřesvědčuje Jordanov, BE 33, 144, který pokládá význam 'les' za původní).
Z psi. Igg-h vykládá Sch.-Šewc 792 aj. dl. Lužyca, hl. Lužica.
Stp. lug 'močál; (posvátný) háj' bylo vykládáno jako rusismus (MEW 173) nebo bohemismus (Nehring, AslPh 6. 176). Je však i p. dial. a pom. lug, plb. laug (P-S), laig (SEPlb) 'bažina, louka, pastvina', které svědčí proti přejetí (v. EL sub 2).
Slovo pravděpodobně psi, bez jistých ie. respon-
zí.
• (1) Psi. tgg%    psi. igk-b < *lenk- 'ohýbať. (2) Psi. IggtJlugi, ~ psi. luza 'kaluž'.
(1) Psi. Iggt je možno vyložit jako nomen acti (< nomen actionis) z psi. *leg- 'ohýbat, křivit', které je v kaš. lega 'nížina', r. dial. Ijága 'močál, bažina, blátivé místo ap.' (Siawski 5, 81, Kurkinová. Etim 1967, 136n); odpovídá mu lit. léngé 'dolinka, loučka mezi pahorky' (v. Fraenkel 355), vše z ie. *leng- 'ohýbať. To je chápáno jako znělá var. ie. (spíše až bsl.) *lenk- tv, které je v psi. If kati 'klást léčky', lgki> 'oblouk, luk', Igka 'záliv' aj. (v. lecati, tok-»,lvkn(,2: tak Mladenov, IF 42, 187, Pokomy 676, Machek s.v. luh. BER 3, 536, Sch.-Šewc 786 aj.. Spíše však jde o teprve psi. (bsl.?) expresivní sonorizaci k > g (tak Trubačev, SM 16,140).
Další ie. souvislosti jsou pochybné: Pokorný 676 uvádí stind. raggati 'sem a tam se pohybovať aojed. alb. léngor 'ohebný'; stind. slovo pokládá Mayrhofer 1956, 3, 33 za mladé, bez ie. příbuznosti, slovo alb. označuje Cabej za básnický novotvar.
440
Npet tang 'chromý', které sem radí Mladenov I.e., má Mayrho-fer o.e. 86 za pozdní, možná přejaté.
(2) Snaha vyložit lechické podoby bez nosovky (stp. p. pom. htg; v. výše) vede některé badatele k předpokladu psi. var, HugiJlggT* se střídáním u/g; tak Brückner, KZ 42, 355, Slawski, SlOc 18, 263, Otrebski, LP 8, 308. Později však Brückner (AslPh 39, íl) a Slawski (5, 298) oddělují *lug?> od /pgt>. Psi. *lugT> pak spojují s psi. luza 'louže, kaluž' < ie. *loug-^ä-, sr. lit. liüg(n)as 'louže, bažina', lot. (uga 'bahnitý, zarostlý okraj jezera' (Petersson, AslPh 34, 376n, M-E 2, 542, Fraenkel 379 aj.); dále sem bývá řazeno ilyr. *luga(s) 'bažina', z něhož je alb. ligáte 'bažinatá louka' (Slawski 5, 299 aj.).
Petersson I.e. připouští ještě příbuznost s dán. lung 'bažina, vřesoviště'; shodně Charpentier, Le Monde Oriental (cit. podle IA 25. 69) a Vasmer 2, 64n. Vries 1962, 370 však pokládá za nejbližší psi. lok-b.
Lehr-Splawinski.SStarS 3,103 aj. vykládají z psi. logi/lugt, název kmene Lugiů; odmítá Vasmer, ZsiPh 4, 278. Přehled literatury o tomto názvu v. Vasmer, SbKrahe 190-192.
Nepravděpodobná je souvislost se stind. loká- 'volný prostor, místo', lit. laiikas 'pole, půda', sthn. lök 'křoví', lat. lúcus 'svetlý les' a tedy i s psi. luča 'paprsek' (v. luěa), kterou s pochybnostmi uvádí Bemeker 1,739.
Mylné je spojení psi. lgg-h s lot. llgt 'sjednat, domlouvat sc' (Fick, BB 6,240). ■ ŽŠ
lokaj, -y f, 'záliv; Bucht', 'bažina; Sumpf csl.
Der.: V Pari m nejisté dem. Igčica a kol. Igčije 'bažina' (v. SJS 2,169).
Et.: Psi. Igka 'travnaté místo u řeky ap.' > b. läká, mk. laka, sch. láka, sin. láka, slk. lúka, č. louka, dial. luka (Lamprecht 1963), luž. luka, pom. (kaš. jen st.) Igka, stp. p. Igka, dial. i teka (SW), br. luká, stukr. luka (SStukr), ukr. lúka, str. luka, r. luká, s význ. 'travnatá plocha u řeky' (jsi., br. dial. SBrH, stukr., r. dial.), 'plocha zarostlá trávou' (slk. č. luž. pom. stp. p. stukr. ukr.), 'mořský záliv, zátoka v jezeře, záhyb řeky, prístav ap.' (sch., sin. st. (Piet), kaš. vsi.), 'ohyb, oblouk (dřevěný)' (kaš., br. dial. TurSl, r.), 'ohyb sedla' (br. ukr. str., r.). Sémantický vývoj 'ohyb, záhyb' -» 'záliv, zátoka, travnaté místo v ní' —> 'travnaté místo vůbec, louka'.
Psi. Igka je ä-kmenová odvozenina snad již bsl. data od koř. *lenk- 'ohýbať; sr. lit. lanka 'niva, údolí řeky', lot. dial. luňka 'nížinná (zaplavená) louka'. Tedy 'místo v ohybu řeky'; v. Bern. 1, 739n, Vasmer 2, 68, Machek 1968, 341, Fraenkel 339, M-E 2, 513n.
K sém. paralelám v. Slawski 5,84.
Vzhledem k tomu, že ie. stáří kořene *lenk- je pochybné
lok-Tb
(v. lecati). nelze patrně sl. Igka 'záliv, bažina' spojovat s oset. Isenk, laencas 'nížina' (Abajev 2, 29n), s loch. B lehké 'svah' (Couvreur, AO 18, 129), ani se stind. Lagká 'ostrov Ceylon' (Mayrhofer 1956, 3,85). pv-ae
loka2. -y f. 'lest, úklady; Arglist, Ranke'
Der.: adj. tgkavb 'zlý, lstivý, úskočný', jako subst. Igkavyi 'ďábel', adv. Igkavo, elativ prelgkavb 'velmi špatný, velmi lstivý', subst. prělgkavyi 'ďábel'; Igkavbnb 'zlý, špatný, lstivý, úskočný' s adv. Igkavhno a vb, Igkavbnovati 'činit úklady, zlo', substantivizací adj, Igkavbnyi 'ďábel'; Igkavbstvo, -bstvije 'zlo, zloba; lesť.
Exp.: Z csl. pochází určitě název ďábla: b. lukávijat (vzhledem k -u- z rcsl., pod. jako b. mk. lukav, lukavsrvo, lukavština, v. Damerau 1960, 92, BER 3,498 aj.), srb. arch. lukav, liikav, r. /«-kávyj, lid. lukán'ka (Daľ), ukr. lukávyj tv. Není však vyloučeno, že i další tvary, uvedené v Et. a většinou pokládané za domácí, mohou být z csl. - Tiktin 912 uvádí jako přejaté i st. rum. (v cirk. textech) a ITncoii 'strojit úklady', itneote f. 'lesť, jejichž slovotvorba však ukazuje na přejetí z csl. -o/-, jenže stsl. a csl. lokoth i Igkota znamenají jen 'háček na udici' (MLP).
Et.: Stsl. Igka odpovídá jen str. (patmě rcsl.) luka tv. Adj. Igkavb 'lstivý, úskočný' je zastoupeno v jsi., r. a ukr.: b. läkav (ale lukav z rcsl.), sch. liikav, lukav, sin. lokáv, ukr. r. lukávyj, vše 'lstivý'. Nemůžeme tedy vyloučit možnost, o níž jiní etymologové neuvažují, že může jít o sém. inovaci jen jsi., možná až stsl., takže by uvedené tvary mohly patřit i do Exp. Ale předpokládat kalk ř. oxokióc 'křivý; nepoctivý, záludný' není příliš pravděpodobné, i když je stsl. Igkavb ojediněle překládá.
Patří k psi. *lek-/lgk- 'křivý, zahnutý'; v. i lecati, loká* 'záliv', loki. 'luk' aj. Sém. vývoj 'křivý' —■» 'neubírající se přímou cestou' -» 'lstivý, špatný' je častý, sr. stsl. kriv-b 'křivý, nerovný' i 'špatný, lstivý', nebo výše uvedené ř. oxohióc;, pod. vývoj je u opoz. 'přímý' —> 'správný, spravedlivý', sr. už psi. právní termíny krivbda - pravbda. Ale ještě lépe objasňuje sém. vývoj Machek (1957,268): vychází z konkr. situace kladení léček, tzv. pružinových pastí, která je dobře doložená právě v stsl. lecati a zsl. *lečiti.
Psi. *le.k- patří do rodiny bsl. *lenk-, o níž více s.v. lecati, kde i další výklady. eh
loki,. -a m. 'luk (zbraň); Bogen'
Též'oblouk, klenba' (lx Grig),'duha' (1 x Zach).
EL: Psi. Igkb > b. lák, mk. lak, dial. länk (Matecki), sch. tuk, sin. lôk, slk. č. luk, pomsln. Igk, luk (PWb), stp. p. lek, dial. i lak (SW), vsi. luk, vše 'luk' (případně 'kuše, samostříl'), dále 'oblouk' (mk. sch. sin. slk. č.
441
lúča
p. vsi.) nebo nějaký předmět obloukovitého tvaru, napr. 'držadlo koše' (p. dial. Karlowicz, b. dial.), 'obloukovitá část kosy na kosení obilí' (r. dial.), 'obloukovitč vykrojená prední část sedla' (sch. stč. č. stp. p. str.), 'nástroj na zpracování vlny lukovitého tvaru' (b. dial. BDial 6,54, mk. dial, ukr. dial. Hrin, r. dial.), 'smyčec' (b. sch. sln, p. dial.), 'vánoční koláč ve tvaru půlměsíce' (sch.), 'duha' (č. st. Jg; v ustáleném spojení sch. luk nebeskí Rj 6.205, b. boží lak Gerov, sln. božji lôk Piet.) aj.
Stp. p. h/k je patrne stará výpůjčka ze stč. nebo str. (MEW 165, Stawski, SlOc 18,277 a Slawski 5, 303).
Psi. o-stupňová odvozenina od koř. lgk-/lgk- (ie. *lenk-) buď ještě v jeho původním významu 'ohýbať (v. i lokai a točití), nebo v spec. významu '(ohnutím) natáhnout (luk, oko a líčit)' (v. lecati, loka2). Názvy luku motivované ohýbaním nalezneme i jinde, sr. něm. Bogen — biegen. pv-ae
loSta, ^ f. 'kopí; Lanze' (Supr)
Et.: Evr. kult. slovo. Přejato nejspíše do jsi. buď prostřednictvím střr. Xayxla tv. (v. Kiparsky 1934, 125, Bat-Al 2160), nebo přímo z nejaké vglat. či rom. podoby lat. lancea tv, jak se většinou soudí (např. Meyer, BB 20, 120, Bem. 1, 740, Mladenov, SbNU 25, 80, Vasrner 2, 72, Slawski 4,44, ESUkr3.192 aj.). Jsi. tvar byl patrné přejatz nějaké formy Hančia, kterou lze předpokládat jak ve střř. dial, sr.Thumb 1910,15, tak ve vglat, sr. it. lancia; -č- pak prodělalo stejný vývoj jako č vzniklé asibilací skupiny tj. Str. luča tv. nejspíše dokládá pravidelnou vsi. střídnicí č za psi. *tj, resp. *č přechod lexému z jsi. oblasti do vsi. na rozdíl od str. tušia (oba tvary v. StrS. Srez), které je hláskově upraveným církevním slavismem.
Z chronologických důvodů nepravděpodobné je přejetí ze střhn. lanze "dlouhé kopí' (Hirt, PBB 23, 334; odmítl už Mladenov l.c, Sobolevskij, AsIPh 33,477 a dále Kiparsky l.c). Málo přesvědčivý je domácí původ slova, der. se suf. *-ja od psi. *lofi> 'prut* (výčet rodiny v. SM 16, 150n), jak předpokládal Uhlen-beck (PBB 26, 302). Mylný je předpoklad souvislosti se stprus. lanctis 'vidlice s hákovitými špicemi' (Bezzenberger, BB 23, 317, odmítl užTrautmann 1910, 368).
Lat. lancea '(španělské) kopí' je nejasného původu, snad proniklo do lat. z hispanoiberské oblasti, jazykově je možná keltského původu (E-M 339). Stokes 238 je spojuje se stir. laigen 'kopí' a kym. kun 'meč, čepeľ (z kelt. *laginä), a možnou příbuznost vidí v ř. Ady/n, Thumeysen (1A 6, 195, pozn. I) pak s kelt. *lankiô 'házet'. Vztah lat. lancea k ř. Ad j-yb je ovšem málo jasný. Lexém Ady^n byl nejspíše do ř. přejat, ale blíže je et. neprůhledný, sr. Chantraine 645 a Frisk 2,133n (snad byl také přejat z kelt, ale jinou cestou než do lat, sr. E-M l.c).
Lexém expandoval z lat. do ř. Xayxía a přešel i do románských jazyků, odkud pak dále expandoval, např. ze stfr. laňce do střhn. tanze, angl. laňce, z it, (či střhn. ?) do sln. länča, sch. lanca, stč. lančě, p. lanca (možná prostřednictvím ještě dalšího jazyka), dále do maď. lándzsa a odtud do ukr. dial. lanca (dial. Ijánca je z p, Bern. 1, 740) a rum. laňce, méně jasná je cesta přejetí u švéd. lans, sr. např. M-L 396, Klein 862, Kluge-Seebold 428, Bezlaj 2, 123, Machek 1968, 320, Slawski 4, 44, Kniezsa 877, MTESz 2, 716, ESUkr 3, 192, Tiktin 888 aj. bs
luča, -f f. 'paprsek; Strahľ
V Bes a Parim s význ. 'pochodeň, louč'.
Der.: ulučiti pf. 'osvítit, objasnit, poučiť (lxCloz
a Nicod).
Komp.: hapax v Supr ďbvojenadesetelučhtľb 'dva-náctipaprskový' (ř. SwSexávrivoc).
Et.: Psi. lučh m, luča f. > b. arch. a dial. luč m, lučá f. (spis. l&č m, v. níže), sch. luč m. f, líiča f, sln. lúč f, slk. lúč m, stč. /tí<5 f, č. louč f, u Kotta louče f, Stbr. (Skaryna 1, 303), br. dial. (SBrH) luč m, ukr. dial. luč m. (Zel), lučá f. (ESUkr 3, 314), Str. lučh m,, luča f. (StrS), r. luč m, dial. lučá f. (SRNG), s význ. 'paprsek' (b. sch. slk. vsi.), 'svetlo' (b. sch. sln. str.), 'zdroj světla, svítidlo ap.' (sch. sln. str.), 'pochodeň, smolnice' (sch, slk. dial. a st. HSSlk, stč.), 'světlo (pochodeň, smolnice ap.), jehož se používá jako světelného lákadla při rybolovu' (br. dial. NarSl 223, r. dial.), 'louč, tříska dřeva na svícení nebo podpalovánfísch. luč, sln. dial. Plet. 1,535, slk. dial. a st. HSSlk, stč. č, r. dial. luč, lučá SRNG; v luž, p, br. a ukr. jen der.), 'dřevo, zejm. borové, které dobře hoří* (sch.), 'borovice, zejm. borovice lesní/Pinus silvestris a borovice černá/P. nigra* (sch. St. a dial. luč Lambl, ČČM 26, 2, 54, Sulek 1879, 207. Simonovič 1959, 357n, stč, dále slk. lúč, lúČový strom Bernolák 2, 1275, sr. i hl. lučwowy štom Radyserb-Wjela 1908, 50; k sém. motivaci v. Janyšková, Heidelberger Publ. 6, s. 120).
Hl. st. luča 'káně rousná/Buteo lagopus' (Pful 1083). které sem řadí Trubačev, SM 16, 160, považuje Sch.-Šewc 784n spíš za přejetí z č. (ojed. Preslovo, v. Jg) luňák louče 'druh luňáka'. Sch.-Šewc předpokládá sém. posun 'paprsek' —> 'luňák' kvůli nápadné bílému ocasu a opeření na spodní straně křídel.
• Psi. *lučb, *luča < *louki-. Houklo-, Houkla- < ie. *leuk- 'svítit, zářit'.
Koř. *leuk- je doložen hlavně jmény, méně už primárními slovesy v téměř všech ie. jazycích: stind. ročate 'svítí', roka- 'světlo', ř. Xeweóc 'bílý, světlý', lat. lux 'světlo', lúceô 'svítím', stir. loch, lúach 'lesklý, světlý', gót. liuhab 'světlo', sthn. lioht, něm. Licht 'světlo', lit. laukas, láukas '(zvíře) s bílou skvrnou*
442
luča
lučití se.
a 'pole' (= světlá, nezelená plocha, sr. lat. lucus 'háj a světlý les'), toch. AB luk- 'svítit', B lyuke 'světlo', het. luk(k)- 'svítit' aj, V. též luna.
Zesl. forem je snad nejstarobylejší b. läča mk. /ač 'paprsek' {Bezlaj 2,154, BER 3,564), představující spolu se stind. ruči- 'svědo, lesk' a stprus. luckis 'poleno' (o něm a o dalších ie. slovech od koř. *leuk- obšírně Toporov 5,396n) pokračování /-kmenového subst. s oslabeným stupněm koř. *luki-.
Psi. lučb < *touki- má sice protějšky ve stind. roči- 'světlo, paprsek' a stsev. leygr 'plamen', u těchto subst. však spíše jde o samostatnou transformaci (převedení k /-km.) pův. kořenového jména *louk-, dosvědčeného lat. lux (sr. Mayrhofer 1956, 3, 76). Toto i-kmenové subst. bylo v psi. dále přetvořeno v /o- a
/ä-kmen; v. Bem. 1, 742, Pokorný 687n, Fraenkel 344. Bezlaj I.c, Trubačev, SM 16, 164 aj. Jiný způsob tvoření od téhož koř. představují patrně stč. pró-luk, pro-luka, pró-luka (*huko-, louka-) 'průchod, průrva, štěrbina'.
Nejasným zůstává vztah mezi tímto *leuk- 'svítit' a *leuk- 'házet; přihodit se' (v. lučiti se). I když řada badatelů počítá s pův. identitou a spatřuje jakýsi spojovací článek ve význ. 'vidět' ( Fraenkel l.c.,
Trubačev, SM 16, 162n, Toporov 5, 145n aj.; ke vztahu mezi 'svítit' a 'vidět' sr. mj. Baderová, Sprache 30, 113), přece se významový rozdíl jeví jako těžko překlenutelný. Je tudíž třeba dát přednost domněnce počítající s homo-nymy - dvěma různými koř. *leuk-. Ve prospěch této domněnky hovoří i výskyt slov v satemových jaz., ukazujících na pův. *leuk-\ stind. rušant- 'světlý, bílý', arm. his 'světlo', lusin 'měsíc' a patrně i csl. vbz-lys-b, č. lysý (*luko-), v. Jagič, AsIPh 20.370. Meillet 1902, 237. Zupitza, KZ 37,401, Bem. 1,752, Pokorný 690.
Kořen s význ. 'svítit' se tak řadí mezi případy, kdy doložená slova ukazují zčásti na čistou veláru, zčásti na veláru palat (Georgiev 1958a, 52 počítá s pradávnou palatalizací k > k ap.). Slova kentumo-vých jaz. ostatně nedovolují rozhodnout, zda jde o původní k nebo k.
Je příznačné, že ie. kořen *leuk- 'házet' a *leuk-/ leuk- 'svítit' si téměř nekonkurují. Ve sl. je první z nich uchován v řadě sloves, druhý jen v odvozených subst. lučb, luča a luna a patrně také v odvozeném slovese tvořeném suf. *skä- (v. lbštati se). ij-ae
lučii adj. kompar. 'lepší; besseť Var.: Csl. i ljučii tv.
F. luČbši, n. luče tv., adv. luče 'lépe'. Ve Funkci súperi. lučii vf.íěfcAí>'nejlepší'; ve funkci subst. lučbšaja, zř. luče 'lepší věci'.
Adj. kompar. od dobr-h (Vaillant, RÉS 9, s. 6).
Et.: Psi. lučbjb má pokračování ve vsi. jaz., sr. Stbr. lučši, lučšii (Skaryna t, 303n), br. dial. lúččy, adv. lúčče, lúččej (TurSl 3, 51), adj. lúčšy, lúčšyj, lúČčyj, adv. lúčšo, lúčše (SBrH 2, 692), ukr. st. lúčyj, lúčšyj (Hrin., Zel.), st. a dial. lúččyj, lúššyj, adv. lúčše, lúčče (Žel., Hrin.), lúče (Dzendzelivs'kij, LeksBjul 6,46), str. lučii, lučei, lučbi, lučši, lutši, lučšij, lutčij, lutšij (StrS), lušči (SDrJa), adv.luče, lučše,lutče,lutše (StrS),lušče (Srez), r. láčšij, adv. lúčše, dial. lučšée, lúčšéj (SRNG 17,214). Můžeme předpokládat už psi. *lučbjb.
• Psi. lučbjb < *louk-ifps- "světlejší" nebo 'vhodnější'.
Psi. *lučbjb je adj. tvořené ie. komparativním sufixem *-(i)ios- od koř. *leuk-. Jeho přiřazení k "pozitivu" dobrbýz ovšem až psi. data (sr. lat. melior vedle bonus, góL batiza vedle gops ap.); sr. Bem. l,
743, Vasmer 2, 73, Trubačev, SM 16, I64n, ESUkr 3, 316n aj.
Otázkou zůstává, zda jde o koř. *leuk- ve významu "svítit, světlý' (v. luča), nebo o homonymní koř. s význ. 'házet —» hodit se' ( v. lučiti se 'naskytnout se'). Obojí výklad je možný, protože adj. 'dobrý' subsumuje množství konkrétních případů pozitivního hodnocení (proto neexistují společné ie. výrazy pro 'dobrý' a 'lepší'!). pv-ae
lučiti se., -iti> se 'naskytnout se, vyskytnout se; vor-kommen'
Impers. lučiťb se, lučiťb se komu čbto 'přihodí se, Stane se*; v Slepě Šiš v adverbializované frázi ašte lučiťb se 'možná, snad', 'například'. Sr. v Mař Nik Christ syn. rýmové klučiťb se, ašte klučiťb se, v. ključiti se..
Der. (v. však níže): lučaii se ipf. 'stávat se'; pref.: polučití pf. 'dostat, obdržet, přijmout', p. se 'stát se, přihodit se', v Supr lx 'podařit se', polučenije n. 'náhoda, štěstí', adj. polučivb 'pohotový', polučati ipf. 'dostávat, přijímat', polučai m, 'osud, štěstěna'; prilučiti se pf. 'přihodit se, stát se', 'nastat, nadejít', 'naskytnout se, vyskytnout se' s ipf. priluČati se 'stávat se',prilučai m. 'náhoda' (pouze v adverbia-lizovaném spojení po prilučaju 'náhodou'), v Supr také 'stav, postavení'; sblučiti se pf. 'stát se, přihodit se', 'náhodou se vyskytnout, naskytnout', ve spojení ašte sislučiťb se 'například, snad, údajně', 'hodit se, odpovídat' s ipf. s-blttčati se, siAučai m. 'náhoda'; ulučiti pf. (Slepě také uljučití) 'dostat, dosáhnout něčeho', 'dosáhnout cíle', s neg. 'zbloudit, minout se cíle', ulučenije n. 'dosažení', ulučati ipf. 'dosahovat něčeho', refl. pas. 'naskýtat se'.
Komp.: pravolučbn-b 'přímý, přesný'.
EL: Psi. lučili (se), lučati > b. arch. (RBKE) a dial. (RODD; BDial 9, 275) lúča, mk. dial. lúči (Mazon 1936, 419 ), sin. lúčati, lučáti, st. a dial. lučiti (Plet. 1.535),
443
lučiti se
luna
stslk. lúčiť (HSSIk), slk. dial. lúčiť, lúčať, stč. lučiti, lúčěti, č. arch. lučiti, loučili, loučeti, dl, htcyš se (a der. nadtucys se 'slát se, přihodit se' (Muka) sem zřejmě také patří; Siawski 5, 284 je ovšem řadí jak k psi. *tučiti, tak k psi. *ločiti 'ohýbať (5, 78), k *lečitije přiřazuje i Sch.-Šewc 784), Slp. luczyč, tuczač (stp, siova zřejmě nejsou - oproti SW 2, 822 - výsledkem Č. vlivu, v. Basaj-Siatkowski, SFPSi 9, 12), bľ. dial. lÚČyc' (NarSlova 35), lučýcca, lučác' (TurSI), ukr. lúčyty, dial. lučýtysja, lučdtysja, str. lučati, r. dial. (SRNG) lučiť(sja), lučáť(sja), s význ. 'hodit, mrštit, házet, vrhat ap.' (mk. sin. slk. stč. č. stp., str. StrS, r. dial. lučit' DaJ' 2,705), 'míľrit, trefit, zasáhnout ap.T (b,, č. st. Jg, stp., br. lučác', ukr., str. Sreř., r. dial. lučáť), 'stát se, stávat se, přihodit se, dostat ap.' (dl., br. lučýď, lučýcca, ukr. dial., str. lučitisja, lučaíisja, i. dial.; ve vsi. častěji pref., sr. např. r. sluČíťsja,polučíť, ukr. prylučýtysja; v jsi. v tomto význ. pouze pref., sr. b. sláča se, priláča se, mk. slttči se, sch. arch. slúčiti se, v sin. chybí) aj.
* Psi. lučiti, lučati < ie. *leuk- (pův. význam ?).
Významy konkrétních slov odvozených od hypotetického kořene *leuk- se velmi rozcházejí: 1, 'stát se, přihodit se, dostat ap.* (v. výše), 2. 'házet', 'mírit, zasáhnout ap,' (v. výše), 3. 'vidět, hledět' (stind. lo-kayati 'pozoruje', ř. Xeúugo) 'vidím', kymer. go-lwg 'vidění, vzezřeni", lot. lukuôt 'dívat se', Itikát tv.), 4. 'hledat, čekat' (stprus. lauktt 'hledat', lit. láukti 'čekat', lukěti 'čekat, doufat'), 5. 'svítit, zářit' (v. luča). Převládá tendence odvozovat významy 1,2 a 4 z pův. významu 3 ('hledět'), sr. Bern. l,742n, Osíen-Sacken, IF 33, 248, Pokorný 689n, Fraenkel 345, Toporov 5, 143n, jinak Tmbačev, SM 16, 162 aj. Význam 2 ('házet'), doložený jen ve si., bývá přitom často ignorován. Leč právě tento konkrétní význam bude nejspíše původní: lze z něj vyvodit jak význam 1 ('házet1 —> 'přihodit se' —r 'stát se' -)■ 'dostať), tak i významy 3 a4 ('házet* ->■ 'házet očima' -> 'dívat se, hledět' -*• 'vyhlížet' —> 'čekat'). K sém. vývoji 'házet' —Y 'přihodit se, stát se' sr. stsl. s-hgoditi s§ 'přihodit se, stát se* < psi. *god-b, které Trubačev, SM 6,192 odvozuje z psi. *goditi (sr. např. č. hodit 'hodit, mrštit*), v. godi,. Lze soudit, že Í v případě vb. lučili se se význ. 'přihodit se, stát se' vyvinul ve spojení s pref. (st*-, pri-); jednoduché vb. tv. představuje tudíž produkt deprefixace. Jako doklad sém. vývoje 'házet' -¥ 'hledět' lze uvést zejm. lit. matýti 'vidět', zjevně iter. k městi, metu 'házet' (Fraenkel, IF 49, 208), č. hovor, hodit po někom očkem ap. Ve prospěch existence koř. *leak- s význ. 'házet' mluví i ta skutečnost, že pro tento elementární pojem nemají ie, jazyky společný výraz (stind. kšipati, ř. pákXíú, lat. iacio atd.); tato různá slovesa mohla
nahradit *leuk- v jeho primárním význ. 'házet*. V tomto prim. významu (resp. ve význ. 'přihodit se') uchovala koř. *leuk- jen sl., kdežto v ostatních ie. jazycích se uchoval pouze v sek. významech 'hledět, vyhlížet, čekat' (není vyloučena kontaminace s hom. koř. *teuk-, leuk- 'svítit'; v.luča).
Machek 1968, 343 dokonce od sebe odděluje lučiti 'dostať žlučili 'hodiť. Nepravděpodobné,
Po formální stránce připomíná sl. lučiti stind. lo-kayati (Mayrhofer 19S6, 2, 480 je však pokládá za denom. od loka- 'světlý prostor') a dále lit. préz. huhú 'čekám', patrně iterativa tvořená od kor. s o-stupněm sufixem T/(e)ie (Erhart, IF89, 223). Sl. lučati naproti tomu představuje zjevnou inovaci. ij-ae
luk%>, -a m. 'česnek nebo cibule; Knoblauch oder Zwiebeľ
V SJS v jediném dokladu Euch 54a 10, z něhož není jasné, zda znamená 'česnek' či 'cibuli' (MEW má csl. lukt, 'cibule'); SJS připouští i možnost, že vt> lucě na onom místě patří k Igka 'lest, úklady' (v. In!-.t
Et,; Psi. Huk'b > b. rnk, luk, sch. lůk, sin. litk, stč. luk, plb. lauk, kaš. lek, stp., p. st. a dial. tuk, vsl. tuk, ve význ. 'cibule' (b. sch. sin. kaš., br. ukr. jen bot., r.), 'česnek' (b. dial. BDial l, 107; 3, 100 a 329; 6, 54, mk., sch. dial. beli luk, sin. stč. plb., p. st., ukr. dial. Melnyčuk, LeksBjul 2, 84, r. dial. bely} luk SRNG 17, 186), sin. stp. 'pórek', kaš. 'pažitka' (Sychta 3,16) a další rostliny z rodu Allium (zejména ve spojení se specifikujícími adj.).
Psi. přejetí z germ. *lauka-, sr. stsev. laukr, stangl. teak, sthn. louh, 'česnek' i 'cibule* (Lottner, KZ11,174, Uhlenbeck, AsIPh 15.489, Bern. 1,744, Stender-Petersen 1927, 302, Machek (již LP 2, 158 a Machek s.v. luk,), Vasmer 2,67n, Siawski 5,303n, SM 16, I72n aj.).
Vyskytuje se i v kelt. jaz., sr. stir. luss, lus 'druh cibule'. Germ. slova bývají někdy považována za přejetí z kelt. (Hehn 1911, 208, Tamm 1881, 28n).
Do balt, jaz. přišlo slovo prostřednictvím sl., sr, Endzelíns, IF 33, 116 (lot. lučks 'česnek* z r. luk) a Otrebski, Sprache 12, 54n. pv
luna, -y f. 'měsíc, luna; Mond'
Var.: tjuna tv. (Lob; ju místo « je v této pam. časté).
Der.: lunháVb, lunbsk-b 'měsíční'.
Exp.: Z csl. tunawb 'náměsfčný' (MLP)jerum. arch, lunav tv., z rcsi. luniti se 'být náměsíčný' je rum. arch. a sä limi tv. (Tiktin931 a 933).
Et.: Psi. luna > b. lund, mk. poet. luna, sch. (dnes už jen poet.) lůna, dial. i luna, luna, sin. tána, stč., č. a slk. poet. luna, plb. launä, tainá, porn. luna,
444
luna
lysto
lona, stp. p. tuna i luna, ojed. i tuno, lona, br. dial., ukr. r. luná, ukr. arch. dial. i lun, kino, lun' (Žel.), s významy 'měsíc, luna' (jsi. slk. plb.'stp., p. arch. ojed. luna, r.; stě. u Klareta je asi z csl., v. Flajšhans, NŘ 8,164; nč. od obrození, asi z r.), 'jednotlivé měsíční fáze' (sin. prva luna 'nov, první čtvrt"), 'duha' (sch. luna, p. dial. ojed. Tolstoj, OLA 1974, 48), 'paprsek, záře, odlesk (ohně)' (zsl., v p. luna, br. ukr., r. dial.).
Z významu 'měsíc' je asi i ojed. rcsl. luna 'kometa?' (jestb na nebesipjatb zvézdb zabludnycht, ježe imenujutsja luny StrS 8, 305).
Význam 'echo, ozvěna' (ukr., r. dial. a br. dial. luná, ukr. dial. lun, lun', láno) lze přiřadit sem za předpokladu sém. posunu 'odraz světla' 'odraz zvuku* (tak Šercl 1883, 475, Bern. 1, 745, SM 16, 174). Jinak, jako onom. slovo, příbuzné s r. dial. tůnu:"prásknout, praštiť, je vykládá Preobraženskij 1,478; ESUkr 3,304 připouští obě možnosti.
Br. dial. luná 'mráček' není podle ESBr 6, 52 pokračováním psi. luna, ale je od téhož kořene (pův. asi Huni, či *lunb, převedené ka-kmenům pod vlivem chmara či luna).
B. lůna, luníca 'piha, mateřské znaménko', jež se sem někdy řadí (např. Bern., SM 16, 173) vykládá Bernard, RÉS 34, 384 jako přejetí z rum. aluiujä tv. či alunä 'lískový oříšek' (pod. BER 3, 508 a 513, i když nevylučuje ani spojitost s naším luna). Z rum. lze vyvodit i ukr. dial. luná, tunýna 'znaménko, lišaj', i když ESUkr 3,305 je pokládá za nejasné a spíše se kloní ke spojení s luna 'záře'.
• Psi. luna < ie. *louksnä < i e. *leuk- 'zánť.
Ze stejné ie. formy se suf. -sna se vyvozuje i av. raoxšná 'světlo', lat. luna 'měsíc (na nebi)', prae-nestské losna, stprus. pl. lauxnos 'hvězdy, souhvězdí'. Blízké tvořením je střir. Man 'světlo, měsíc' (< Heuksno-), adj. av. raoyšna- a střhn. liehsen 'jasný, zářivý' (obojí < *teuksno-), s nulovým stupněm kořene ř. Atí/vo? 'pochodeň, lampa' (< *luk-sno-); vše Pokomy 687n aj. O kořeni *leuk- 'zářit' v. více s.v. luča.
Suf. -sná může být a-ové rozšíření suf. -ser-tsen- (tak Eckert, ZS1 8,885), nebo jde o adj. suf. -no/-ná, přistoupivší k s-kmenu (stind. ročiš- 'záře, lesk*, sva-ročas- 'mající vlastní záři' aj.); tak mj. Specht, KZ 69, 116. Pro tuto možnost mluví lat. lumen < *leuks-men- a lustrum < *leuks-tro-.
Často diskutovaný problém je sl. reflex ie. -ksn-, zejm. v souvislosti s možností vlivu lat. luna. Starý názor, že sl. lima je přejetí z lat. (Pogorelov, SbKomenskoga 3,32, cit. Skok 2,331), byl dávno odmítnut (mj. Bemekerem 1, 745), jednak z důvodů sém. (význam 'záře, odlesk světla* není v lat. doložen), jednak hláskových (čekali bychom ly-). Nově jej obhajuje Golab 1992, 121, jenž čeká za -ksn- sl. -chn-. To však není nutné; neexistuje žádný doklad sl. -chn- u slova izolovaného, je jen tam, kde lze čekat vliv jiných slov téže rodiny, tedy analogii (v. Pedersen, IF 5, 66-9, Vaillant l, 94 aj.). Aby se vyhnul námitce, že čekáme
ly-, pokládá Golab přejetí za raně psi. Ale z čeho? Z předlat. Hounal Tomu odporuje doklad z Praeneste losna (Hujer, LF 40, 204). O něco pravděpodobnější je Martynovův předpoklad (Martynov 1983,75na I988,31)italickéhoingredientu Hauksnä 'měsíc' do záp. protobalt. (tj. předchůdce sl. a stprus.), ale ani ten nevysvětluje dobře sém. vývoj sl. luna.
Ie. *louksnä, resp. adj. *leuk-/U>uk- F -sno-/-snä patrně znamenalo 'záře*, 'zářící'. K sém. vývoji 'záře'—> 'zářící nebeské těleso' došlo v stprus., k specifikaci 'měsíc' v lat. a ve sl. jazycích; aspoň takový nezávislý sém. vývoj předpokládá Brozovič, Balt 19, 10-14 a patrně i většina etymologů, kteří netvrdí opak. Nemůžeme vyloučit, že se význam 'měsíc' začal silněji prosazovat až v stsl. (na to, jak v kterých pam. konkurovala luna staršímu měsech, ukazuje Specht, KZ 69,116), též vzhledem k tomu, jak slabě je dosvědčen v zsl. (mimo plb.) a vsi. (mimo r., kde by mohlo jít o expanzi z csl.). Pozdější, středověký vliv lat. luna je nesporný, alespoň pro stp. luna, luna v 14.-16. stol., v. Brückner, KZ46,223; ovšem jeho předpoklad, že r. luná 'měsíc' je přejetím ze stp. (ib., též Bruckner 314) odporuje historii r. slova. žš-en
-luštili v. ulušUtí
-lygati v. lt>gati
lysto, -a n. 'bérce; Unterschenkel'
Var.: Csl. i tysťb m. (MLP).
Et.: Psi. Hysta/*lysto/*lysťb > vak. list (MkR), sch. list, slk. dial. lyst m. (Kálal 317), lista f. (Buffa 171), (ale č. lišto n. u Přešla je jen neujavší se obrozenský novotvar), stp., p. arch. tyst, st. a dial. tysta f. (Kucala 1957,168), tyšnie pl. (Karfowicz) i tystwa, tyzwa (Slawski 5,430), stbr. lysto (Skaryna), ukr. dial. lýsta (Hrin.), Str. lysto (StrS), ve významech iýtko' (mk. sch. slk. stp. p., ukr. dial.), 'bérce' (stbr. str.), 'holeň' (p. dial.).
Varianty *lysta/*lystoAysťb jsou po slovotvorné stránce anal, s *bersta/*bersto/*bersťb 'jilm'. O suf. -t%, -ta, -to v. SK 2,36-42, o -to v názvech částí těla v. Brückner, KZ 46,197.
Psi. *lysťh ap. vzniklo disimilací tt > st z pův. *lyd-ťb či Hyt-ťb (MEW 177n, Bern. 1,752, Brückner 315, Skok 2, 308, Preobr. 1,485, Vasmer 2,76, Slawski 5,428n aj.), které je v *lyda/*lyta/*lyto/*lyťb (sr. p. st. tyt iýtko', p. dial. ryte tv. (SW), r. dial. lyta 'noha' (SRNG17,225), slk. dial. lida 'stehno' (Buffa 171), stp. tyda iýtko' (SW), p. tyda, r. dial. pl. lydy, lýty 'dlouhé nohy' (Dal*, SRNG 17, 218)). Dem. Hyťbkař-o je ve význ. 'bérce, holeň, lýtko' dolož, v sin. dial. litka, f., slk. st. lýtka f. (to i 'stehno'), slk. lýtko n., stč., č. st. lýtka f. (Gb, Jg), č. lýtko n. (o přeměně f. v n. v češtině v. Gebauer 1894,
445
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY Ostav pro jazyk český etymologické oddělení 602 00 B t no, Veveří 97
lysto
Itgati
3, 1, 193, jeho výklad přijímá i Slawski 5, 438 pro p. lýtko), stp. p. dial. lýtka, p. tydka, tyda, dial. lýtko, vsi. lýtka. Sem i sin. Ittek m. (Plet.) 'lýtko'.
Novější výklad Sch.- Šewcův (ZS1 8, 373 a Slávia 32, 176-179) vysvětluje lysta zjednodušením *glyd-/*glyt- (sr. r. glúda, sin. gluta, něm. Kloß 'chuchvalec, hrouda') z ie. *gleu-d-/*gleu-t- (< *g(e)leu- < *gel-'kupit se, balit se; něco vypouklého, kulovitého'; v. Pokomy 357,362); přijímá Machek 1968, 185, Odincov, SM 17, 22. Podle Slawského 5, 390 sem patří i p. dial. giyda 'lýtko' (SW), pl. gfydy 'lýtka' (Karlowicz). Motivace názvů lýtka jeho vypouklým vzhledem je častá, v. Sch.-Šewc I.e.. Zjednodušení gl- > l- připouští např. Brückner (315, Slávia 32,176-179), Machek 1968, 13 a Slawski 5,391.
S lit. bliauzdä 'bérce, lýtko' za předpokladu ztráty b- Y lyfbkoasc -zd- místo sl. d- méně přesvědčivě spojuje Brückner (Slávia 13,275 a Brückner 315, přejímá Machek, ZslPh 29,352). Také spojení se stisl. lúta 'naklánět se, padat ap.' (Holthausen 1948, 186) a s r. tytáť 'obcházet' (o něm Petersson, AslPh 34, 378), které předpokládá Matzenauer (LF 10, 50n), je málo přesvědčivé. Své spojem' lyttka, lysťh ap. s lot. luksts 'stéblo' (Machek 1957, 280) autor sám opouští ve prospěch výkladu Sch.-Šewce.
Ani druhý výklad Briicknerův (Briickner315, jen jako možnost), spojující p. lyda s lodyga 'lýtko, bérce* a s ukr. suldýha 'bérec' nevyhovuje. 1 pv
iTbbtmb adj. 'lebeční; Schädel-'
Dolož. Ix v Euch ve spojení město ťhbbnoje 'Golgota', vlastně "místo lebek', jež kalkuje spojení xpavíou xónoc v ř. předloze, které samo je kalkem za aram. termín konzervovaný v ř. v podobě roXyodS (Unbegaun, BSL 52,2,169n). Jinde glavbnoje město (v. glava), s částečným přejetím Kranijevo město nebo přejaté Gobhgota.
Exp.: Z csl. je patrně r. ióbnoje město 'popraviště' (Vas-mer), ukr. lóbne misce tv.
Et.: Relační adj., odvozené produktivním suf. -hni. od náhodou nedoloženého H-hbi. m. 'lebka'.
Psi. Hbb-b > b. arch. a dial. lab, sin. arch. lěb (Plet.), slk. ač. arch., stč. leb, p. kaš. leb, br. lob, gen. Iba, ilbá, ukr. lob, gen. lóba, r. lob, gen. Iba, s významy 'lebka' (b. sin. slk. stč. č.), 'čelo' (sin. arch., p. dial., vsi.), 'hlava' (p. kaš., br. dial., ukr. r.), přen. 'vrcholek (hory, stromu ap.)' (p., r. dial.), 'přední, horní nebo důležitá časť (p., br. dial., ukr., r. dial.) aj. Pravděpodobně pův. význam (v. Et) je doložen reliktové v b. dial. lab 'lipová kůra kolem hřídele žernovu', 'kůra' (BER 3,534n), k němuž je možno přiřadit i p. dial. leb 'dřevěná hluboká nádoba s otvorem v dně, kterou se přikrývají mlýnské kameny' (Karlowicz).
Starý může být i t-kmen l-bbb f. (stč., č. kniž., slk.).
• (1) Psi. l-hbtt ~ lit. lubá 'prkno', láobas 'kůra'. (2) Psi. ťbbt, ~ ř, Xóipoc 'šíje zvířat, chochol ap.'
(1) Většina badatelů spojuje psi. liJyb (resp. l'bbb) s výrazy pro kůru stromů a z ní vyrobené předměty: lit. lubá 'prkno', lúbena 'slupka', lot. luba 'kůra, prkno, šindeľ, stprus. lubbo 'prkno' aj. Zatímco se tato balt. substantiva shodují ve svém vokalismu se sl. l'bb-b, ukazují další subst. na pův. *ou: č. lub (stč. též 'nádoba z kůry'), r. lub '(vrchní) kůra', paluba iodní kryť (přejatodoč.!), sch. lub, läb 'lýko, kůra' (lubina, Ittbanja 'lebka, kostra'), lit. lúobas 'kůra', lot. luobs 'slupka', stsev. laupr 'koš', lopt 'strop', sthn. lo(u)ft 'kůra, lýko', střhn. lap 'dřevěná nádoba' aj. a patrně i lat. liber 'kniha', pův. 'lýko'; v. Ehrismann, PBB 18, 288, Bem. 1,749, Schuster-Šewc, Etim 1967,76, Machek 1968, 323, Slawski 5,92, Petlevová, SM 16,227n, Toporov 5,370n aj.
Pokomy 690 odvozuje vše od koř. Heup-deub-/leubh- 'loupat, zbavovat kůry, ulamovat'.
Sém. vývoj 'kůra, skořápka', resp. 'nádoba z kůry' -j* iebka' si lze snadno vysvětlit představou nádoby, v níž je skryt mozek (k sém. motivaci výrazů pro lebku sr. Scheftelowitz, BB 28, 143n).
Ivanov, Etim 1979, 138 připojuje ještě het. lupanni- 'čapka, čelenka', formálně odpovídající r. dial. lýbon' 'horní část hlavy zvířat* (SM 17,14n).
(2) Méně pravděpodobné (hlavně z hláskových důvodů) je spojení sl. IjJyh s ř. Xófoq 'šíje zvířat, chochol, hřebfnek'; tak Bezzenberger, BB 4,333, připouští Vasmer 2,50 a Frisk 2,140, odmítá Berneker l.c. aj.
Schrader-Nehring 1, 634, Schulze 1966, 252 a Georgiev, VJa 1958, 6,18 připojují ještě toch. A lap 'hlava' (skepticky o jeho spojení se sl. l-bb-b Windekens 1976, 256).
Burda, KSB 6, 394 uvažoval též o stprus. arglobis 'temeno hlavy'; sr. všakEckert, Balt. 6, 37-38 a Toporov 1,103.
vb-ae
b.gati, ii,žeťb 'lhát; liigen'
Der.: Subst. verbale ťbža f. 'lež' (podle Langa, LF 47,295 jde o zpodstatnělé adj.), tvoriti l'bŽQ 'lhát, dopouštět se lži', ťbib f. jen v instr. sg. ťbibJQ ve funkci adv. 'lživě' (Ix Christ), l-btb 'lživý, prolhaný; smyšlený, nepravý; nespolehlivý* a ve funkci subst. 'lhář'; l-bibn-b 'lživý, předstíraný; klamný, klamavý', adv. Ibžbtio, 1-bZbtxě (Bes), ťbžbtiik-b ihář\ nel-bibtťb 'pravdivý', adv. nelbzbno; ťbživb 'lživý, prolhaný, nepravý, falešný' ave funkci subst. 'lhář'; obťbgati '(křivě) obvinit, zhanobit, pomluvit' s ipf. oblygati (tak Němec rkp.; SJS 2,478 pokládá oba tvary za ipf.); s-bťbgati 'selhat, zalhat, vymyslet si, předstírat, obelhat, zklamat; refl.
446
Itgati
'zklamat se, být zklamán'; veyýzn. 'připravit o něco, odepřít' jde o napodobení ř, Sia^etíSov.
Komp.: s l%že-/lT>ži-: ťbžeapostol-b 'lžiapoštol, nepravý, lživý apoštol' (ř. <l>Ev8an:óoTo).o<;Y, l'bže-/llbži-bratija 'nepraví, lživí bratři' (ř. ^EuSáSsA^ot); ťbžeime-niťh 'nepravý, falešný', l-bžeimenovatfh, Vbzeimenwb tv. (r. tl/euSúvupoc, Sever'janova interpretace této složeniny v Supr 49,25 jako spojení dvou slov, nikoli jako kompozita, nem' pravděpodobná, sr. Cejtlinová 246); ťhfeoklevetanije 'křivé, lživé obvinění' (lx Vit); ťhžiposlucln, 'křivý svědek', Hze-/l'bžiposlušbstvovati 'křivě svědčit' (ř. ^euSo|uapTup£ív); ťbžeslovesbniki* ihár' (ř. Qeu&óXo-Yoq); ťbžesiivěděnije 'křivé svědectví' (ř. <fi£v8ofj:ap-zupía), ťbže-A-bžis-bvěděteťb 'křivý svědek* (ř. ^cu-SófiapTuc), /. bytí 'křivě svědčit', ťbžis-bvědetelbstvo 'křivé svědectví' (ř. ijiEuôo^aprupCa), l'bže-A'bžis'bve-děteťbstvovati 'křivě svědčit' (ř. ^euSojuapTupefv), s-bvěstovati tv. (Ix Prag); ťbževěrbtvb ve funkcí subst. 'nepravý věřící' (lx Bes).
Et: Psi. Ibgati, všesl.: b. láža, mk. lale, sch. lägati, dial. i /ozatt (RSAN), sin. lagáti, arch. /egäri (Plet.), Stsln. též (l)ugáti (Megiser; podle Str.-Tempsové 1963, 172 jde o výpůjčku z něm.), Slk. luhať, slk. St., arch. a dial. i lhať, lyhať (HSSlk, Kálal 317, Kott 6,907), č. lhát, dial. (chod.) hiát (Hruška 29), hl. thač, lžeč, dl. l(d)gaš, vulg. (d)gaš (Muka 1,778), plb. lázěs, lazě 2. a 3. os. sg. préz. (PS87), pom. tgac, p. fgac, arch. lieč, Ityč, liyč (SW 2,808), br. i/ftdc', lhac', ukr. st. ojed. olháty (Hrin.), /Mrv (Žel.), r. Igať, vše 'vědomě říkat nepravdu, lhát, klamat', dále 'pomlouvat' (/. na nekoga, o nekome v sch., /. nakogovr.), 'vemlouvat se, dvořit se, lichotit' (b. lid., sch.) ap.
• Psi. l-bgati < ie. Heugh- lhát' (gcrm. balt.?).
Nepochybné protějšky má sl. vb. jen v germ.: gót. liugan, sthn. stsas. liogan, něm. lügen, stsev. Ijúga, vše 'lhát' aj. (Bezzenberger, BB 16, 244, Zupitza 1896,179.MEW 177, Bemeker 1,751, Machek 1968,330, Vries 1962,361, Kluge-Seebold 450 aj.). Někteří autoři připojují i balt. výrazy, a to lit. lügoti 'prosiť, lot. lügt 'prosit (Úpěnlivě), modlit se' (tak Endzeiin, KZ 52, 114n, M-E 2, 517n, Pokomy 687, Sch.-Šewc 769 aj.). Jejich příslušnost k tomuto koř. však není zcela jednoznačná. Totéž platí i o kelt. slovech uváděných v této souvislosti (sr. Petlevová, SM 16,236).
Otrebski, LP 1, 138 a Specht, KZ 68, 36 spojují dále tuto slovní rodinu s lit. vb. lügintis 'vlichotit se' a jeho arch. participiem s význ. 'zrádný'. Ty jsou však spíše odvozeny od ie. *ieug-'ohýbať (sr. Pokomy 685n, Fraenkel 388). K témuž ie. koř. řadí psi. l-bgati i Puzyninová. SbSlawski 28In, sém. vývoj 'ohýbať -¥'lháť má podle ní paralelu v 'kloniť —»'klamat'.
Kuhn, KZ 1, 204n nepravděpodobně spojuje pst. ťbgati a
Itgtki.
jeho germ. response se stind. názvem zlého démona Druhyú-< drúhyati 'škodí' (sr. Mayrhofer 1956, 2, 79) a s ř. ÔŕAyetv 'vábit, lákat, mámiť. Význ. vývoj rekonstruuje jako 'zlé kouzlo, mámeni" ->'lež*. Vše přitom podle něj souvisíš psi. ťte/gi 'dluh' (v. dlí,"-!-.-)
Odmftnout je třeba i Hirtovu (PBB 23, 335) hypotézu o výpůjčce psi. ťbgaii z germ. hk
ItŽfe v. Itgati
lbgi>ki> adj. 'lehký; leichť, 'snadný; muhelos'
V Bes i 'lehkomyslný' a 'lascívni'.
Sem i adv. tbg%ko (chcsl. Ibchko CanMis) a kompar. Ibg'bčai, Ibiai.
Der.: Ibg-bčiti 'ulehčovat'; oblbg-bčiti (olekčiti Mak) 'ulehčit, učinit lehkým', oblbg'bčati tv., ipf. oblbg-bčavati; ulbg-bčiti (psáno ulekčiti) 'ulehčit' (Grig); subst. vb. polbženije (lx Bes, psáno položenije) 'ulehčení, úleva'.
Jako u jiných (pův. u-kmenových) adjektiv se tvoří i zde jmenné der. ze základu bez suf. -ki,: Ibdza 'možnosť, ve spojení něsťb Ibza 'nelze, není možno', adv. Ibdzě 'lze, možno'; Ibgota iehkosť, lbgot(oj)p dějati čbto 'jednat lehkovážně'; Ibgyn'i 'lehkost, ulehčení'. V. též polbdza.
Adv. Ibdzě by mohlo být z lok. adjektiva lt.g%, pokud by pův. k-kmen přešel k c-km. (Mikl. 1879,4,162, SB 2,420, sr. i Zubatý 1,1,61n). Někteří autoři v něm však vidí adverbializovaný dat. (Meillet 1902, 254, Vasmer 2,210 aj.).
Et: Psi. Ibg-bk-b > b. mk. lek, sch. lak, sin. láhák, láhek, arch. a dial. lágek, lagäk (Plet.), slk. ľahký, č. lehký, hl. lochki, arch. lohki (Král, Přuhl), dl. lažki, st. i leki (Muka), plb. ľáťä (PS 90), pom. letk'i, stp. lek(k)i (SStp), p. lekki, dial. le(t)ki, letki (Karlowicz), lejki (SW), br. lehki, ukr. lehkýj, r. lěgkij, vše 'lehký, málo vážící' a řada dalších přenesených významů: 'snadný, jednoduchý', 'slabý', 'lehkomyslný', 'hbitý, rychlý', 'tichý, jemný (o zvuku)' aj.
• Psi. Ibg-hk-i, < ie. *rg#hu-ko- 'lehký v pohybu i váze'.
Původní «-km. adj. je uchováno v ií. a ř.: stind. laghú- 'lehký', raghú- 'hbitý, rychlý*, av. rayu, ř. éXa/óc; 'nepatrný' aj. V lat. byla «-km. adj. převedena k i-kmenům (lat. levis iehký'), v sl. rozšířena o sufix -ko-. Zatímco ií., ř. a sl. tvary (a také stir. laigiu 'menší' aj.) nejspíše ukazují na reduk. podobu koř. vokálu, nacházíme v lat. plný stupeň e, v balt. pak kořen s vnitřní nazálou: lit. leňgvas, lengvtts iehký*, lot. liigs tv. Rovněž germ. formy se dají nejspíše vyvodit z nazalizované podoby ie. kořene: gót. leihts, stangl. léoht, stsev. léttr, něm. leicht iehký' (< Hinyta- < *leng^h-to-), sthn. lungar, stsas. lungor 'rychlý' (<
447
*lng"h-ro-, sr. ř. iXctfpóq 'lehký, hbitý'). Na kořen s nazálou ukazuje rovněž toch. B laň(k)tse 'lehký' (Windekens 1976,255), kdežto toch. A lykäfy, lyäkly-, B lykagke 'drobný, jemný' patrne reprezentuje ie. koř. *ieg%h~ (ib. 273).
Většina autorů zjevně počítá už s ie. koexistencí koř. podob *leg^h- a *leng*fh-: Pokorný 660n, Ber-neker i,753n, Vasmer 2,24n, Jóhannesson 75in, Ma-
chek 1968, 325, Frisk l,484n, Varbotová, SM 17,75-79, Mayrhofer 1986,2,424 (ten ovšem - podobně jako již někteří starší badatelé - vykládá ií. a ř. formy jako nulový stupeň nazalizované podoby kořene) aj.
Dva různé kořeny *leng#k- 'jít rychle' a *leg#k- 'být malý, drobný' postuluje Meillet 1902, 164n (odmítá Osthoff 1910, I8n). Nejnověji se k této domněnce vrací Hamp, SbWindekens H7n: rozlišuje *Hieng^h- 'hbitý' (Írán. ř. alb. kelt. germ. balt.) a *Hlegh- 'malý' (r. lat. sl.). Hláskovým vývojem někde oba kořeny splývají (stind. laghu- aj.). Sr. též Windekens l.c. a Lehmann 230.
Zatímco naprostá většina badatelů vykládá sl. Ibg-bkb z ie. formy bez nazály {H0g^hu-), postuluje Vondrák (BB 29, 214 a 1906,1. 141) vývoj íbg < Ing; podobně Pedersen, KZ 38, 396 (s mezistupěm í>, sr. sl. si>to < *kmto~). Důvodem zjevně bylo slk. ľahký, pokud je z l§g-\ lépe však vysvětlil ľa- Hujer, LF 42, 21n jako anal. podle ťažký.
(/-kmenové (resp. ra-kmenové) adj. bývá pokládáno za der. od slovesa s význ. 'lehce, hbitě se pohybovat': stind. rathhate, rarjghati, lagghati 'běží, spěchá, vyskakuje', štír. lingitn 'skáču', sthn. gi--lingan "jít vpřed, dařit se* (něm. gelingen) aj. Z těchto základních prézentů byla nazála zjevně přenesena Í do odvozeného adj. (obšírně Osthoff o.c, 1-69).
Tvoření prézentu nazáiním i n fixem (ten byl vkládán až za druhou souhlásku kořene t) a protetické e- v F. nasvědčují tomu, že kořen začínal laryngálou: ^Hileg^h- (podobně Mayrhofer 1986,2,424). hk-ae
ihim.,. -a m. 'jilm; Ulme' (Ix Bes, IxBesPogod) SJS 4, 636 uvádí jako var. k ulbm-b, ut-bm-b.
Et.: Patrně z psi. Hhnvb, které je možno rekonstruovat na základě sin. dial. lim, lom (Plet.), ľim, Idm, lam (Bezlaj 2, 142), dl. lom (Šwjela 1963; SSA 3, s. 246n aj.), p. dial. Um (SW; Wajda-Adamczykowá 1989, 45n), br. dial. lem (Kiselevskij 135, SBrH), ukr. dial. ľom (Hrin.), lem (Makowiecki 385), r. dial. lem, lim (SRNG) 'jilm/Ulmus', popr. jeho některé druhy.
Subst. *lbmi> je snad již psi. variantou psi. *jhl(h)mi> (v. ih>BľE>); není proto nutné předpokládat (oproti Sch.-Šewcovi 859) metatezi z *elmi,. V. i »li>tm».
v
-IbiioÍÍ v. prílbnpti
Iwh, -a m. 'len;Lein' (íxParim)
Der.: Ibrtint, 'lněný' (íx Supr).
Et: Psi. Ibtťh, všesl.: b. mk. len, sch. lan, sin. lan, slk. ľan, stč. č. hl. len, dl. lan, plb. lan, porn. stp. p. len, br. ten, ukr. ľ on, r. len, str. iMľb, len-B, s význ. 'len/Linum usitatissimum' - rostlina pěstovaná pro vlákno a olejnatá semena, odtud 'lněné plámo' (v. Lukinová, Etim 1983, 111).
Kulturní rostlina, pěstovaná a zpracovávaná už v mladším neolitu; v. Hoops 1905,330n, Hehn 1911.164-189, Schrader-Nehring l,323n, Gamkr.-lvanov 1984,659n aj.
• Psi. IbWb < ie. Hina- 'len'.
Psi. ibni, má najbližší responze v lit. linas 'stéblo lnu', pl. /í«ar'len', lot lins, pl. lini tv., stprus. lynno 'len' a r. Aívov 'len, lněné plátno, vlákno ap.* Dlouhý koř. vokál je v lat. Itnum 'len, vlákno, šňůra, lněné plámo', sthn. lín, něm. Lein 'len, plátno', stir. lín 'síť', kymer. llin 'len, lněné plámo' (v. Petersson 1921, 174, Varbotová, SM 17,89 aj.). Slova germ. a kelt. pokládají někteří za přejetí z lat. (W-H 1,810, Pokorný 691 aj.), cesty přejetí jsou však nejasné (v. Kluge-Seebold 437). Dokladem o existenci slova i ve východoie. oblasti je snad khotanské le thau 'lněný oděv' (le < *lem < Hena < *lfna-\ v. Bailey 1979, 371).
Z lat. je přejato alb. /'irtgeg. /'jni 'len, plátno* (Meyer 1891, 244n aj.).
Názor, že také psi. Ibtľb bylo přejato, a to z germ. nebo lat. (Hofmann 1950,181, Korbut,PF4,37),odmítl správně Kiparsky 1934,72 pro rozdíl v kvantitě koř. vokálu; tak i Vasmer 2,30aj.
Další výklady ie. HŠno- jsou nejisté. Někteří badatelé je považují za přejaté, jiní za ie. Pramen přejetí se hledá v neie. jazycích Asie nebo Egypta (Toporov 5, 295 s další liter., EWD 1001 aj.). Starostin (Dr, vostok 125 je pokládá za přejetí z východokavk. jazyků, Machek (1954, 137 a Machek s.v, len) je má za slovo substrátové; tak i Bezlaj 2,123, Frisk 2,126.
Zaslánci ie. původu hledají slovesný kořen; už Stokes 249 je spojil s koř. *fej- 'lít* (v. lijati), neboť len je při zpracování máčen a poléván; shodně Steinhauser, Sprache 22, 33n, který vidí tutéž motivaci ve stind, úmä- 'len' < ie. *umo- 'mokrý'; týž názor zastává Trubačev, Balt 16, 117n, SM 17, 90, Toporov l.c. (Mayrhofer 19S6,1,225 však má stind. slovo za nejasné).
Orel, FF 100, 123 pokládá ie. Hfno- za kalk egypt. šnŕt iněné plátno' *- *'slabá, měkká (rostlina)'; měkkosti bylo dosahováno máčením ve vodě.
Nepřesvědčivé jsou pokusy odvodit ie. Hľno- z ie. Hei-'přivinout, přiléhat' (stind. Ifyate 'přiléhá', ř. Xsicx; 'hladký'; tak Uhlenbeck 262, Pokorný, KZ45,362, Schrader-Nehring 1,324), nebo z ie. *(s)lí- 'modravý' (Camoy, REGr 71,95).
K domnělým nostr. vztahům sr. Toporov l.c. Žs
448
-IbpČti
Ibštati se
I b p čí i v. prii bpěl i
Ifastb, -i f. 'lest, úskok; List, Arglisť
Též 'mámení, vábení', 'lichocení, pochlebováni", 'blud, poblouzení' ap.
Der.: IbSíbCb 'lstivý člověk, podvodník, svůdce', adj. tbstbčb 'lstivý, bludný'; Ibstbn-b 'lstivý, klamný; bludný, bloudící', Ibstivb 'lstivý, bludný', ve funkci subst. 'podvodník, lstivý člověk', Ibstivbti-b 'lstivý, bludný'; Ibstiti 'obelstívat, klamat, vábit, svádět', refl, 'klamat se, mýlit se; lichotit se'; oblbstiti 'obelstít'; prělbstb 'klam, lest, podvod; blud', prělbstbtťb 'klamný', prělbstbnik-b 'podvodník', prělbstiti 'oklamat, uvést v omyl, přelstít, svést', refl. 'dát se oklamat, zmýlit se', prělbštenije 'klam, lest, podvod', ipf. prělbštati, prělištati; ulbstiti 'oklamat, obelstít1 (Psalt); v-blbsúti tv. (Psalt).
Komp.: umoíbstbcb 'svůdce, podvodník* (í. tpptv-ajzá-qc).
Exp.: Csi. prělbsiiti > rum. a priiesii 'svádět, podvádět' (Tiktin 1254); csl. lbstiv% > rum. lästiv 'lstivý, úskočný' (Tíktin 892). O expanzi by mohlo jít dále např. i v těchto případech: csl, Ibslb > sin. arch. lest 'lest, úskok' (za přejaté má Plet. 1,511); csl. prěltsttnik-b > sír. prelestnikb 'podvodník, darebák, svůdce, pokušitel; ten, kdo způsobuje neklid, podněcuje ke vzpouře' (StrS 18, 257n); csl. prélhsih > str. prelesth 'pokušení, svádění, podvod; chyba, hřích; lež; úklady, pikle ap.' (StrS 18,259n).
Et: Psi. Ibstb > b. arch. läst, sch. arch. a dial. last, sin. st. test, slk. lesť, č. lest, hl. lesč, dl. lasč, Stp. (podle Briicknera 296 jen ve 14. a 15. stol.) lesč (SStp, SW), stbr. lestb, IŠča (Skaryna), ukr. r. lesť, s význ. 'lest, lstivost, úskok' (sch. sin. slk. č. luž. stp. stbr. ukr. Žel., Kuz.-Rud., str. StrS), 'podvod, klam' (b. sch. slk. č. stp. ukr. st. žel., str. StrS), 'lichocení, pochlebování* (b. ukr. st. žel., ukr. dial. Hrin., r.).
U některých jsi. a luž. slov došlo k sekundárnímu význ. vývoji: sch. sin. läst znamená 'lehký, bezstarostný život, zahálka, lenivost ap.', b. lišen, mk. lesen, sch. lasem, lástan, dl. lasny aj. pak 'lehký, pohodlný ap.' (sr. SM 17 s.v. IbstbnMjb) a Sch.-Šewc 817). Někteří autoři však tato slova oddělují a vysvětlují jinými způsoby (např. MEW 179, Berneker 1,755, Skok 2,273, Bezlaj 2,126aj.).
Především z významových důvodů se považuje psi. Ibstb za přejetí z pragerm. *lis-ti- (odvoz, od ie. koř. *leis- 'jít za něčím, sledovať, v. lěcha). Významový vývoj *'jít za něčím (po stopě)' -4'sledovat (a lovit) zvěř za pomoci lsti a magie', odtud '(magické) vědění' a 'chytrost, lesť je totiž doložen jen v germ. jazycích (sr. gót. lists 'lesť, stangl. stsev. sthn. stsas. list 'lest; umění, obratnost, zkušenost, chytrost', něm. List 'lest, úskok* ap.). Tak mají např. S-A 1955, č. 468,
Martynov 1963, 48-50, Kluge 442, ESUkr 3, 225n aj. Mohlo by však jít i o výpůjčku až z gót., jak se domnívají např. Lottner, KZ 11, 173, Berneker l. 755, Kiparsky 1934, 207n, Machek 1968, 327, Slawski 4, 176n, Lehmann 234, Varbotová, SM 17,99 aj.
Mladenov, SbNU 25,78 (i Mladenov 282) nepravděpodobně pokládá psi. IbsiL za genet, příbuzné s germ. rodinou.
Osten-Sacken, IF 42, 189n na rozdíl např. od Skoka l.c, Bezlaje l.c. a jiných neodděluje jsi. slova s významy 'lehký, pohodlný, zahálka ap.' od této slovní rodiny, ale naopak staví svůj výklad psi. Ibstb právě na primämosti těchto významů, a proto rekonstruuje psi. Ihstb jako *lhksib a spojuje s psi. Ibgbk-b 'lehký' (v. Ibg-ibk'b).
Akceptovatelný není ani výklad (BQga, RFV 72, 190) o souvislosti psi. Itsth s ie. *leigh- 'lízať (v. lizati). ftk
Ibštati se, -itt se ipf. 'lesknout se; glänzen'
Der.: subsl. vb. IhSiCtllije 'lesk'.
Et,: Psi. Ibščati (s§) > b. läštjä, sch. st. (16. stol.) laščati se (Rj), sch. láštiti se, dial, lášciti se, sin. arch. leščáti se (SSKJ), stč. Iščieti si (Gb2,276n), č. st. Ištíti (Jg2,356), dl. ščas se,ščié se, stp. Iszczeč, Iszczeč (sie), Iszczyč, lezyč (SStp 4,65,127); ale str. Ibščatisja (StrS 8,323n) je asi slovo rcsl. Vše 'lesknout se, blyštět se, třpytit se'.
Psi. Ibščati je stavové vb. na -ě-. Vedle něj je mladší denom. č. leštit 'činit lesklým, dodávat lesku' a slk. leštiťtv. Snad už psi. jsou i der. na -ngti: např. slk. lesknúť sa, stč. /(e)sknúti sě (Gb2,275), č. lesknout se, stp. Isnač(sig), šlnač sie (SStp 4,65), p. arch. Iskngč (si§), Iskngč (sie), dial. Išnič sie (Kartowicz 3,47).
Kolísání mezi stp. I a l, tvary jako vsi. losk a zdloužený nulový stupeň lisk-Aysk- (slk. st. a dial. lišthťsa 'zářiť HSSlk 2,226, Kálal 310, slk. dial. i lyšťat' sa 'lesknout se, třpytit se' Kálal 317, p. lysk, lyskač 'lesk, lesknout se' aj.) ukazují na varianty Ibsk- vedle Ibsk-. Starší je asi l"bsk- (tak Meillet, MSL 14,363, Machek aj.), protože umožňuje najít uspokojivou etymologii:
• Psi. l-hščati/l-bskati < *luk-ská~ 'vydávat (opětovně) záblesky' < *leuk- 'zářit, svítiť.
Jde zjevně o iter. tvořené suf. *-ske-/-skä- od koř. *leuk- (v. luča). Je dosti neobvyklé, že je v sl. jazycích sloveso l-bskati/lbskati doloženo jen reliktově (ch. čak. dolož, od 17. stol. laskati 'blýskat se, lesknout se', b. laskám se tv.) či sporně (č. st. ojed. leskati tv. Jg), častěji jen ve jmenných tvarech (psi. *lbsk-b a jeho der.). Podoba Hbščati (s§) vznikla převedením do třídy stavových sloves tvořených suf. -ěVi-(lbsk-ě- > Ibšča- atd.). Toto převedení, jakož i b místo náležitého % lze nejspíše připsat vlivu sém. blízkého substantiva blbskb, blbščati (v. naopak blysk-,
449
Ifcštati sc
jehož -y- je ovhvněno lysk-). Tak mají např. Berneker 1, 750, ber 3, 559n, Bezlaj 2, 135, 144, Odincov, sm 16, 248-253, Varbotová, sm 17, 102 aj.
Machek 1968,327 spatřuje stejné tvoření jako v sl. *lT,skati také v lat. coruscare 'třpytit se* < *con-iuk-skä-, což je nejisté.
hk-eh-ae
taví,, -a m. iev; Lowe'
Der.: Adj. Ibvii, Ibvovb, lbvbski> 'lví', Ibvičištb 'lvíče' (IxTun).
EL: Psi. *lbvb, všesl.: b. tav, kniž. a dial. /ev, mk. lov, sch. /ižv, sin. lěv, slk. č. tev, luz. Um, plb. /äv, kaš. /ťv, pomsln. lev, p. /ew, br. leu, gen. /va, r/vá, ukr. lev, r. /ev, gen. /'v<á, vše Tev', jako kalk i jméno souhvězdí.
• Psi. řfcv* < genn. Hiuwaz 'lev'.
Věcné důvody jednoznačně svědčí o cizím původu sl. zoonyma. Z hláskových důvodů však lze sotva pokládat za zdroj přejetí sthn. lewo (tak mew 179, Vasraer2, 23 aj.); východiskem je spíše germ. *liuwaz, rekonstruovatelné na základě střhn. lew(e), louwe, něm. Leu (Gamkr.-lvanov 1984, 507-8, Varbotová, sm 17, 106-7).
Hirt, PBB 23,334 a Bemeker 1,756 postulují jako zdroj sl. slova hypotetické gót. *liwa-. Podobně Stender-Petersen 1927, 36 ln a s výhradami i Szemerényi 1989, 136-8. Právem odmítá
Kiparsky 1934, 275.
Zdrojem rekonstruovaného germ. *liuwaz nemůže být ovšem lat. leč ani klas. ř. Atřwv, -ovzoc (počíná je Homérem). Vzhledem k mykén. re-wo-pi (instr. pl.) přichází v úvahu přejetí z ř. dialektu uchovávajícího a to snad prostřednictvím etruským (Blažek 1992, 68; k etnis. jménu lva leu sr. Bonfante, The Etmscan Language, Amsterdam-Philadelphia 1984,144).
Ř. slovo je podle některých badatelů domácí (o tom by mohla svědčit Lví brána v Mykénách, souboj Héraklea s nemejským lvem ap.). Pokusy o jeho ie. etymologii jsou však vesměs nepřesvědčivé (bývá interpretováno jako akt. ptc. s význ. 'rvoucí*, 'trhající' ap.). Stejné dobře může jít o přejetí z některého kulturního jazyka vých. Středomoří. Sr. Schrader-Nehring 2,19, Frisk 2,113,Chantraine635.
Zcela nový výklad předkládají Gamkr.-lvanov 1984, 507-510: spatřují jak v r. *Ae(t)ovt-, tak i v germ. *liuwaz dědictví z ie. období, doložené také v anatolských jaz. (luv. walwa/i- 'lev') a snad i v toch. (A lu, B luwo 'zvíře'). Výskyt podobně znějícího slova v řadě neie. kulturních jazyků Přední Asie a Egypta může svědčit o tom, že jde o staré migrující zoonymum (sr. též Toporov, Bsllssl 1986, s. 249-258). vb-ae
Ibzati v. lizati
Ibžai v. l&g bk-h
450
mafematik'b
malak'ii
M
matĚmaf ik'b -v. maťhimatikt •magati v. mošti
magistrijant, -a m. (2x Supr)
Úředník označovaný i jako agens in rébus, vykonávající ve státní správě Byzantské říše činnost císařského posla a tajného agenta, dohlížejícího na chod jiných císařských úřadů a sledujícího nálady obyvatelstva. Patřil do sboru nejvyššího císařského sekretáře (magister officiorum), který byl i vrchním velitelem císařovy osobní stráže a představeným státní pošty (v. Dějiny Byzance. Praha, Academia 1994.28).
EL: Výpůjčka z okruhu administrativní terminologie byzantského Státu (zprostředkovaná nejspíše jak písemnou, tak ústní cestou, neboť stsl. výpůjčka zachycuje střř. fonetickou podobu expandujícího výrazu).
Přejato ze střř. /jLayícjiipiavóc tv. (DuCange Gr. a Lampe 1991), přejatého z lat. magistrianus tv., odvozeného od magister 'vyšší představený, správce, veliteľ; stsl. g' reflektuje střř. yi [g'i]; v. Diels 1963, 147, pozn. 5. bs
magt., -a  m. 'kouzelník, čaroděj, mág; Zauberer, Magier' (lxNom)
Et: Přejato z ř. fiáyot; 'kněz, čaroděj', pocházejícího z Írán. Souvisí se stper. Maguš, av. moyu-, názvem médského kmene Magů, kteří zastávali kněžské funkce ve stírán, náboženství (zoroastrismus); sr. Frisk 2,156n, Chantraine 656, Bartholomae 1111.
Do moderních sl. jazyků přešlo zřejmě jako evropeismus různými cestami, buď přímo z lat. mágus tv., nebo prostřednictvím dalších nesl. i sl. jazyků: b. poet, mk. mag, sch. sin. mág, s!k. č. mág, p. vsi. mag (Bemeker 2, 3, Preobr. 1, 501, BER 3, 597, ESUkr 3,350, ESBr 6.149 aj.). hk
-máchali v. p u macha t i
mai, -ja m. 'květen; Mať (Ochršiš)
Var.: V As Sav Ostr Supr maii, -ija .
Exp: Pokračováním stsl. formy je b. mk. maj Iv., sr. např. Mladenov 286, Filipovová 1969, 122, BER 3, 615. Z csl. je r.
maj a snad i br. maj; v. Vasmer 1909. 119, Černých 1993, 1, 503, ESBr 6,165.
Do ostatních sl. jazyků byl lexém jako kulturní evropeismus přejat přímo ze střlat. (č. poet. máj, srb. m&j, m'áj) nebo prostřednictvím stFhn. meie (til. meja), něm. Mai (dl. maj a snad sin. máj) či jiného sl. jazyka (p. maj z £.); v. Machek 1968. 348, Sch.-Šewc 894, Siatkowski, SFPSt 9, 17. V č. a ukr. je tento název pouze fakultativní vedle č. spis. květen a ukr. tráven', v charv. je paralelní domácímu svTbanj (sr. Brodnjak 1993).
EL: Přejato ze střř. jjtáic; či jdáloc; tv. a to z lat. Maitis 'květen' (Vasmer 1907, 254 a Vasmer 2, 88, Bern. 2, 8 aj.) Do stsl. morf. systému náležitě zařazeno k jo- či fc/o-kmenům; sr. Diels 1963, 184, pozn. 34 a 187, 61.
Pojmenování vytvořeno podle staroitalské bohyně plodnosti a růstu Máji (Maia), jejíž svátek připadal na 15, den tohoto měsíce, příp. podle odpovídající mužské postavy Mains. Tato theonyma jsou patrně odvozena od kořene s významem 'velký' (lat. magnus, ie. koř. *meg(h)-: *mag-jo/jä-, sr. E-M 379, W-H 2,12n). bs
-majatl v. namajati
malak'ii, -ija m. 'homosexuální prosti tut; homosexueller Prostituierter' (Christ Slepě Šiš) Doloženo pouze v nom. pl. ve formách malakii (Šiš) a ma-laki (Christ Slepě), které lze považovat i za tvary substantivizo-vaného adj., v. níže
Et.: Csl. malakii i) adaptuje ř. (nom. pl.) yiaXaxoí, nom. sg. y^tXaxóq 'změkčilý, zženštilý', z NT předlohy (1 C 6, 9), kde má přesněji význam 'muž nebo chlapec, který se nechává homosexuálně zneužívať, sr. Amdt-Gingrich, Zorell 1911. Pův. význam je 'měkký, útlý', 'smyslný, rozmařilý', sr. i Berneker (2, 11), který uvádí i csl. malakia 'masturbace'. Forma malakii ukazuje na možnou adaptaci k bjo-km. deklinaci maskulin, bylo-li již ř. adj. chápáno jako substanti-vizované, nebo k jokmenové adj. složené deklinaci, forma malaki pak na adaptaci k /o-kmenové masku-linní či adj. jmenné dekl, pokud ovšem nejde v tomto posledním tvaru o pouhou fonetickou transkripci řeckého tvaru. bs
451
mali>
mal h
mal'ř> adj. 'malý; klein'
Také přízvisko apoštola Jakuba (Jakovb Malyi), zvaného Mladší.
VBes malyipbrhsťh 'malíček', yCMLabrěšhpotvb maťb liturg. 'responsorium breve, krátké responzo-rium'.
Substantivizací n. maloQe) 'málo, trocha', pl. ma-la(ja) 'malé, popř. nečetné věci', malo č&to 'něco malého'.
Časté v adv. spojeních na male temp. 'na chvíli' a 'levně' (namáleprodajati), vbmalě 'krátce, stručně*, 'málo', 'v krátkém čase, na malou chvíli', 'málem, téměř', po málu (pomalu) 'po trošce, maličko', zcela adverbializoväno ve význ. 'pomalu, poneiláhhľ, po male (pomale) 'o něco dále (v textu)', 'zanedlouho'.
Adv. mala ve spojení mala ne 'téměř, takřka, málem (že ne)' (o jeho původu ze samostatné nominální věty v. Večerka, SbKurz 383-388), ne vb mala 'nemálo, hodně', ni mala (může být i gen. neg. k malo, v. SJS 2, 178) 'ani trochu', mářo 'málo, trochu', temp. 'krátce', ve spojení potomb malo, malo potomb, posemb malo 'o málo později, potom', malo jeliko (jeliko) 'velmi maličko, docela krátký čas', malo čbto 'trochu', 'na malou chvíli', neg. nemalo 'nemálo', malomb 'nedaleko', ve spojem' malomb i m'bnogomb 'ať málo, ať mnoho', malombprěžde 'krátce předtím', moly 'trochu, málo', s neg ne malý (nemalý) 'nemálo',* ve spojení prědi maly, prěžde maty, prědb simb maly 'o málo dříve', potomb maly 'o málo později, zakrátko potom", maly ne 'téměř'.
Der.: dem. malbčbk'b 'nečetný' (Bes) s adv. malbčb-ko; omalěti 'zmenšit se, zakrnět'; umalili (se) 'zmenšit (se)*, ptc umaljen-b 'nepatrný, ponížený', 'pokorný*, umaljenije 'zmenšení, ukrácení (dní ap.)', umaljati 'ponižovať.
Komp.: maločismenbm> 'nečetný', -dušbni, 'ma-lomyslný' (ř. ôhy(tyuxoc), -godhm* 'krátkodobý, pomíjející', -mogy ptc. préz. akt. ve funkci subst. 'nemocný', -moštb m f. 'mrzák' a'chudák' (podr. Cejtlinová 250), v Bes 'malomocný' (podr. Lvov, Slovo 25-26,151-168, zejm. s. 154 a 165n), -moštbni, (VencVost Ix malamoštbnb) ve funkci subst. 'mrzák', 'chudák', -slovije 'málo slov, stručnosť (ř. PpocxuXoYía), -s-bpanije 'krátký, nedostatečný spánek' (r. dAtyoůjrvfa), -věrna 'malověrný' (ř. ôhyóiua-vQc.), -vrěmenhn-b 'krátkodobý, pomíjející*.
Exp.: Csl. komp. s malo- jsou hojně rozšířena ve sl. jazycích, sr. csl. malodušwh > b. sin. malodúšen, mk. malodušen, sch. malodušfín, slk. č. malodušný, p. maloditsmy, r. malodúšnyj tv., odtud br. maladášny, ukr. malodúšnyj; csl. malogodwb > r. malogódnyj 'krátkodobý (o zármutku)' (Daľ), sem i b. malogo-den 'ne zcela vhodný, ne zcela schopný' (BER 3,623), dl., p. zř.
(S W) malogodny ' mající malou cenu' a r. malogódnyj 'chatrný (o oblečení)' (Dal'), pokud nejsou výsledkem samostatného vývoje; csl. malomoštb(tľh) > b. malomóšlen, sch. arch. malbmocan, sin. st. (Plet.) malomóčen, slk. č. malomocný, hl. malomocný, p. řídké malomocný, br. malomocný, ukr. malomícnyj, r. malomóšč-nyj 'slabý, bezmocný ap.' (v č. a slk. jen řídce), v č. slk. 'nemocný malomocenstvím, leprou'; csl. maloslovije > r. maloslovije tv. (Daľ); csl. matově/(wt)* > b. malovéren, mk. maloveren, sch. malóveran, sin. malovéren, slk. maloverný, č. malověrný, p. st. malowiemy, br. malavémy, ukr. malovírnyj, r. malovémyj tv.; csl. malovrěmenwh > b. malovremenen (BER 3, 623), sch. malovremen, r. malovrémennyj (Daľ) Iv.
Et: Psi. mal-b, všesl.; b. mk. mal, sch. mail, arch. mal, mao, sin. mali, slk. č. malý, luž. p. maty, plb. mole, porn. moli, moli, br. malý, ukr. malýj, r. mály j, vše 'malý', v sin. i 'špatný' (sr. sin. st. Vodník malo vino 'špatné víno', v. Bezlaj 2,163).
Ve všech živých sl. jazycích se malb vyskytuje ve velkém množství dem. a der.
Et. nejasná. Pro pojem 'malý' (na rozdíl od 'velký') nelze rekonstruovat společný ie. výraz (k tomu sr. Meillet 1902, 172). Sl. mal-b bylo srovnáváno s řadou adj. a subst. jiných ie. jazyků. Většinou se v této souvislosti uvádí gót. smals, sthn. stsas. smal 'malý, nepatrný', něm. schmal 'úzký', dále ř. ju^Aov 'brav, ovce', stir. míl 'zvíře', niz. maal 'tele' aj., někdy též lat. malus 'špatný' spolu s osk. mallom, malud tv., stir. maile 'zlo'. Opomíjeno bývá kymer. mal 'nicotný, lehký, malý' (Fowkes, LP 6, 109). Příbuzno může být i niz. mal, střdn. mal 'blázen' (Franěk 410) a toch. B mälle tv. (Windekens, IF 93,98n jinak); sr. Solmsen, KZ 37, 17n, Torp 528, Bemeker 2, 14, Pokorný 724, Vasmer 2, 92, Vendryes, M 10, Machek 1968, 349, Bezlaj 2, 163n, Sch. Šewc 881, Kurkinová, SM 17. 176n, Beekes, iF 93,40.
Po stránce sém. jsou všechna srovnání přípustná (u ř. uř}\ov atd. je nutno předpokládat substantivizaci pův. adj.), méně už vyhovují po stránce formální. Germ. 'malý' vyžaduje rekonstrukci s s-mobile (Pokorný l.c. *milo-/*smělo-Y, rozdíly ve vokál ismu jsou ještě zásadnější: sl. tvar ukazuje na pův. ä nebo ó, subst s významem 'drobné zvíře' na pův. ě, germ. *snuila-, lat. a kelt. tvary na pův. ä nebo a, niz. mal též na o. Pro rekonstrukci vnitřní laryngály však chybí další opora, a tak je v případě sl. mal-b spíše možno pomýšlet na sekundární dloužení typické pro více sl. adj. nebo na dloužení expresivní (Machek, ZS11,4,33n a Machek 1968, 11,349).
Myšlenka o expresivním charakteru některých adj. tohoto významu si zaslouží pozornost, sr. Skok 2, 375 s poukazem na it. piccolo, fr. petit, šp. pequeňo, rum. putin, mic aj. (adj., jež nahradila lat. parvus 'malý').
452
mali>
mamona
Vyloučena není ani souvislost adj. mal-b s ic. koř. *melH-'mtít, drtil' - v. mleti, měli. (Skok I.e., Varbotová, Etim 1970, 63n aj.). K sérn. stránce tohoto spojení sr. např. č. drobný vedle drobit.
Další výklady: Martynov 1983, 77n soudí, že mal-b pocházející z italického ingredientu sl. glotogeneze (lat. malus) nahradilo starší *měvb, ''mezt. (r. mizínec 'malíček*, sch. mezímac. mezinac 'nejmladší syn' atd.; sr mězinbcb), jež spojuje s bsl. ingredientem (lit. mäžas 'malý').
Meillet, MSL 9, 146 spojil si. mal-b s ř. fjSAoc "unavený, vysílený' (k ř. slovu sr. nyní Chantraine 730). Podobně Vaillant 4,545, jenž spatřuje ve sl. mal<b adj. tvořené sufixem -lo- od koř. *mô- 'namáhat se' (sthn. muoen 'obtěžovat*, muodi 'unavený', něm. müde tv., r. májať 'unavovat, trápiť; sr. /-deriváty v ř. fi&Xut;, lat. mölis 'břemeno').
Fortunatov, BB 6,218 spojoval sl. malt, se stprus. malnijks 'dítě' a dále se stind. manová- 'mladík* (*malnava-). Petersson 1921, 155 připojil ještě sporné ř./urAAaf 'chlapec' (jiné výklady v. Mayrhofer 1956, 2,617 a Chantraine 682n).
Hrozný, Die Sprache der Hethiter, Leipzig 1917, s, 8 srovnával sl. mal-b a het. malisku- 'slabý, bezvýznamný' (o het. slově sr. nyní Tischler 2, 107).
Otrebski, LP 9, 22 se pokusil spojit sl. mal-b s antonymy, jako je ir. már, mór 'velký* (případ tzv. enantiosémie).
Starostin (rkp.) upozornil na případné paralely v altaj. jazycích: mong. mula (monguorsky), meila (tungsiang) 'malý', sr. dále ttat. *bäl-a 'dítě', tat. bala, bälä 'malý' (Sevortjan 2, 47-49). ij-vb-ae
malbžena. -u m. du. 'manželé; Eheleute' (v Ryl na
porušeném místě, dále v Const Sud Zap)
EL: Doloženo v csl. (mimo okruh památek zahrnutých doSIS):cbarv.-hlah. ojed. malžena du. 'manželé' (Rj6, 427), rcsl. mal(b)žena, maložena du. 'manželský pár', mal(b)ženca du. tv.; dále jen v č. a slk.: stč. mallen, s metatezt l - n > n -1 manžel 'muž v manželském páru', č. manžel, dial. (val.) i malžen (Bartoš 1906,191), slk. manžel tv.
Ze stč. je stp. mahenka, malionka 'manželka', rel. adj, matieňski, píesmyknulé manželskí, p. maliona, malionka 'manželka* (v. Siatkowski, SFPS1 9, I8n, Szymczak, PF 19, 120-122 aj,), dial. i maniolka tv. (Karlowicz 3, 107), pom. malžonk, motžortk 'manžel'; o dalších var. a kontaminacích v p. v. Bruckner 320, Otrebski 1948,56n, Fraenkel, LP 5,16n aj. Z p. je patrně r. dial. (jižní a záp.) malžénki, malíónki 'manželé' (SRNG).
Za staré přejetí z č. (nebo z csl. českým prostřednictvím) pokládá Flinta (1954, 9) dl. arch. manžel, du. manžela 'manžel, manželé' (Muka), hl. zpodstatnělé adj. mandželski, matidželska 'manžel, manželka'; Frinta (WSI4,187-190) spojuje toto přejetí s šířením křesťanství z Čech na Lužicí od konce 9. stol. Stone (ZSl 24,135) je klade do 16. stol., kdy Lužice patřila k Čechám.
Schuster-Šewc (ZSl 2, 267 a Sch.-Šewc 884n) je pokládá za přímé přejetí ze sthn., bez č. prostřednictví.
Slovo utvořené na českém území, pravdepodobné před příchodem byz. misie (v. Flajšhans 1903, 24, Tronmovič, Tipologija 118, Lvov, SUaz 1968, 328 aj). S csl. texty se rozšířilo do rcsl. a do charv.-hlah. památek, ze stč. pak do dalších zsl. jazyků (v. výše).
Et. nejasná, žádný výklad není možno přijmout bez výhrad. Komp. *malb-žena, jehož 1. část je vykládána různě.
• (1) Csl. mal-bžena je semikalk z germ. (2) Csl. mal-bžena < *man-b-žena 'muž a žena*.
(1) Nejčastěji je csl. mal-bžena pokládáno za semikalk germ. *mäl-wip nebo *mäl~kone 'manželka'; germ. *mál odpovídá sthn. mahal 'úmluva, manželská smlouva', něm. Gemahl 'manžel' (tak Semenovič, AslPh 6,29n, Bern. 2,13, Machek 1957,285, Kurkinová, SM 17, I78n aj.). Pův. význam csl. malbžena by pak byl **že-na pojatá slavnostně, tedy smlouvou' (Brückner 320n, s pochybnostmi Thomqvistová 1948, 135n). Sérn. přechod od 'vdaná žena' k du. 'manželé' je však nejasný.
Šaur, Slávia 56, 373n a BE 40, 508 pokládá mal-bžena za deverb. z nedoloženého *mal-bieniti se a počáteční mal-vykládá ze sthn. mol 'pravá chvíle', tnälön 'označiť, něm. malen 'malovat*.
(2) Jako domácí kopulativní komp., v jehož 1. části je ie. *man- 'muž, člověk' (v. moži.), je vyložil Geitler, LF 2, 269 a Vaillant, RÉS 19, 102n (i Vaillant 4, 774), který upozornil na odpovídající ř. ávSpóyuvov tv. Disimilací n-n> l-n vzniklo malbžena. Týž názor zastával Vey, RÉS 31,241, BSL 54,2,213, Georgiev, BE 36, 425, Pohl 1977, 43 a Hamp, BE 37, 305n, který pokládá toto komp. za ie.
Nepravděpodobný je výklad Machkův (Machek 1968,351), podle něhož stČ. matženstvo je zkrácené *maldoženstvo 'mladý manželský pár'. Žš
mamona, -y m. i f. 'mamon, majetek; Mammon, Vermögen' (Ev)
O dalších významech v csl. v. Begunov, SbKurz 3 In. Der.: adj. poses. mamoninb.
Exp.: Z csl. mamona je r. mamónfa) tv., r. dial. 'žaludek, břicho*, mamon i 'zvířecí pobřišnice', 'žrout' (SRNG), nejspíše i srb. cirk. (od 16. stol.) mamona 'personifikované bohatství'; též rum. mamona 'ďábel, personifikovaná žádost po penězích', v. Tiktin 947.
EL: Přejato přes ř. (NT) nap.(fi)ů)va<; 'peníze, bohatství, zištnost', 'božstvo bohatství' z determinované formy aram. mämönä, subst. mämön 'peníze, bohatství'; v. Matzenauer, LF 10, 60, Zorrel 1911. 340n.
Jako biblismus proniklo do všech sl. jazyků, do zsl., sin.
453
mamona
manoti
a charv. nejspíše z lat. a něm., do ukr. a br. snad z r., pokud neproniklo pŕímo z csl. bs
mamz>nt> adj. 'pošetilý; töricht' (Bes)
V BesSynod tx v tomto významu manôvbrľh buď pisárskou chybou nebo přikloněním k mangu.
Sem dále omámili se 'zbláznit se, stát se bláznem' (lx kalend. Ochr), Střb. mami, 'hloupý' (MLP), srbcsl. mamin 'klamat, šálit' (MLP).
Et: Psi. mambtľb > sch. mamon, máman 'šílený, zttřivý, bláznivý; vášnivý; okouzlující aj.', sin. arch. mámen 'okouzlující' (Plet.), slk. kniž. a č. st. mamný 'klamný' (SSJ.Jg).
Psi. mambn-hje adj. odvozené sufixem -bn-h zřejmě od psi. slovesa marnili, doloženého v jsi. a zsl. (b. mámja, mk. mami, sch. mámili, sin. marnili, slk. mámiť, č. mámit, dl. arch. a dial. mamiš, p. marnic, pomsln. marnic 'klamat, podvádět; lákat, vábit ap.'). Vyloučit však nelze ani možnost, že jde o derivát od substantiva *mam'b. Obecně přijímaný je názor, že psi. mamiti 'klamat, šálit ap.' je vzhledem k formantu -mo-/-ma- jmenného původu, a to od psi. ^manvb nebo *mama, i když dnes už nejsme schopni přesně odlišit psi. slova od pozdějších deverbativ (*mamv. sch. mam 'bláznovství', slk. kniž. a dial. mam 'klam, mámení, přeluď SSJ, Kálal, č. st. a kniž. mam 'mámení, klam', dial. 'strašidlo' Bartoš; *mama doloženo v jsl.í b. máma 'podvod, klam, lesť BER 3,632, sch. máma 'vnadidlo, návnada; mámení, vábení', mama 'šílenství, vzteklost, zuřivost*, mama 'lichotník, pochlebník' 17. stol. - Rj, 'blázen, šílenec', sin. st. máma 'tlachal, žvanil' Plet. l, 548). Tato psi. jména jsou odvozena přímo od kořene *mä- 'kynout' (et. výklad v. *man<?i.i). Tak mají např. Zubatý, AslPh 21, 398, Solmsen, SbJagič 580n, Bemeker 2,15, Vasmer 2,96, Bezlaj 2, 164, Petlevová, SM 17, 195 aj. Podle Skoka 2, 366 jsou však psi. *mama a paralelné tvořené substantivum "mami, deverbativa (< psi. mamiti).
Od stejného kořene jsou s různými formanty odvozena i další psi. slovesa, sr. *majati (v. namajati), *mavaťt (v. pomavati), *machati (v. pomachati), mangti (v. *manQti). Významový vývoj od 'pohybovat rukou' k 'předstírat, nalhávať rekonstruuje Prellwitz, BB 26, 311 (přejímají W-P 2,219n a Pokomy 639); ze stejného sém. východiska (tj. z nadměrné gestikulace rukou) lze vyvodit i výše uvedené významy 'zuřit, vztekat se, šílet ap' (sr. i csl. mara 'hnutí mysli' MLP od téhož ie. kořene.).
Nepravděpodobná není ani Machkova domněnka (Machek 1968,349n), podie které vzniklo mam* ze staršího man* vlivem syn. klam*. hk
mana v. manina
manastyr'b, -rja m. 'klášter; Kioster'
V Supr také s význ. 'poustevnická kolonie pod správou jednoho představeného' (ř. kaúpa, sr. tevra); rýž význam má i spojení obbstii manastyr 'b (za ř. xotvá/Jtov; sr. Dostálová 1990,50). Dále lx 'hospic, dům pro poutníky' (ř. ČEvoSó^tov, sr. i štuždekr*mt,nica tv. sub štuždt.).
Var.: v Euch monastýr?,, v Supr i manastir'bí-ir%, dále i monostyr'bí-yr'b, Const i monastýr 'b, v Naum pouze monastir'b.
Der.: manastyr'bsk?,, vBenmonastir'bsk'b 'klášterní, řeholní, mnišský'.
Exp.: Z csl. jeukr. monastýr (dial. monastýr'), r. monastýr', sch, manaslir či dial. mônastír, vše 'klášter východního ritu*, stejně jako zkomolené srč. manstýř o Sázavském kláštere, dále pak rum. monästire, mänästire, mtnästire 'klášter', 'cihlový nebo kamenný kostel* (Tiktin 947 a 984, 1007 a Rosetti 1954, 39 a 1968,311),
Slk. arch. a č. monastýr i p. arch. monastýr, br. monastýr 'klášter východního ritu' jsou jistě výpůjčky z r.
Et: Pokračováním stsl. formy je b. manastir a kniž. monastír, i když je pravděpodobný stálý vliv ř. dial. [j.avaoT7)pL a nř. p.ovaoTrjpi, v. Mladenov 304, Filipovová 1969, 127, BER 3,636n.
Přejato ze střř. dial. [xavaazrjpL a střr. ^ovao^TJpi-ov utvořeného od střr. jLtovaoTJjs 'mnich, poustevník' (Lampe 1991), které bylo odvozeno od střř. fióvaaic 'samota, osamělost' (Mikl. 1867, lil, Sobolevskij, RFV9, 5, Bern. 2, 75n, Vasmer 1907, 255, Vasmer2,154). Stsl. -ir'b náležitě reflektuje střř. -rjpi(ov), sr. Diels 1963,117, pozn. 2 aThumb 1910, 20. Zakončení -yr'b nejlépe vyložíme přikloněním k si. sufixu, pod. jako u psaltyr'b, v. Vasmer 2,154, Diels 1963, 40, pozn. 17, BER 4, 232.
Forma monastýr- mohla vzniknout vokalickou asimilací mona- > mono-, nebo foneticky odráží rané předliterární přejetí (během psi. změny ä > o), jímž lze vysvětlit i ostatní případy málo frekventované reflexe střř. a stsl. o, např. sotona 'satan' (ř. aa-xaväc); (v. Diels o.c. U7n, pozn.3). Morf. kolísání mezi jo-fo-kmeny patrně reflektuje vnímání či nevnímání palatálnosti střř. -pi [ťi] při přejímání, sr. Thumbl.c
Málo přesvědčivý je Meilletův (Meillet 1902,186n) předpoklad přejetí prostřednictvím hypotetického rom. *monastórium tv., resp. ze střhn. monisturi tv., sr. i Knutsson 1929, 26n. bs
máni je v. namajati
manov&nrb v. mami>ni>
;í:manoti, maoetz. 'kynout rukou; winken'
V okruhu pam. zpracovaných v SJS doloženo bez pref. jen subst. verb. manovenije 'pokyn' (lx En na porušeném
454
*manoti
manfcliica
místě). Csi. mangti uvádí MLP, manuti tv. Srez. a StrS.
Der.: pomangti 'pokynout'; namanovenije 'pokyn*.
Exp.: Zcsl. je r. arch. knižní manovénije 'pokyn'.
Et.: Psi. mangti doloženo reliktově: stč. manuti 'kynout', dl. manuš 'vát (o větru), vznášet se, pohybovať (Sch.-Šewc 885), br. dial. marnic' 'strefit se, dostat se' (Bjaťkevič 259), ukr. dial. manuty 'zvát pohybem ruky, pohledem ap, kynout, vábit' (SUM, Hrin.), r. dial. mánúť 'vybízet pokynem ruky, zvát, lákat, vábiť (SRNG).
Slovo pravděpodobně bsl, bez dalších ie. respon-
zí.
• Psi. *manoú ~ lit. móti tv. < bsl. *má- 'kynout rukou*.
Nejblíže příbuzné je lit. móti 'kynout rukou, napřáhnout ruku k ráně, mávat ap.', lot. mät 'kývať, mádit tv. ap. Společným východiskem je bsl. *mä-'kynout rukou', které je v sl. jazycích hojně doloženo s různým rozšírením; vedle mangti také maja t i 'kývať (v. namajati), machati 'pohybovat, mávať (v. pomachati), mavati 'mávať (v. pomavati), se sém. posunem mamiti 'klamať (v. nmm.ni,); tak Pokorný 693, Sch.-Šewc 885, Petlevová, SM 17,200n aj. Mangti tu vyjadřuje pf, okamžitý děj, proti ipf. iter. majatilmavati (Němec, red. poznámka).
Za sek. útvar k *manoti pokládá Varbotová 1984,136 i psi. *maniti 'klamat, vábiť; Petlevová, o.c. 199 a 202je naproti tomu má zadenom. od *man-b 'mámení, halucinace', patmě odvozené od zmíněného koř. *mä- (ib. s odkazy na další výklady).
Nejistá je souvislost se stind. tnäyä 'nadpřirozená síla, moc, schopnost, chytrost' (Solmsen, SbJagič 581, Vasmer2,96, Fraen-kel 466, s pochybnostmi Pokomy l.c), Mayrhofer 1956,2,624n je však má za nejasné a příbuznost se sl. slovy za nepravděpodobnou. Poucha 1955, 222 a Georgiev, VJa 1958,6, 19 uvádějí ještě toch. A másk- 'zabloudit, mýlit se' (zcela jinak Windekens 1976, 284: toch. A/nôs/c-, B mäsk- 'změnit, proméniť). Příbuznost s ř. jiíjvtfo v 'oznámit, zradiť (Pokorný l.c), jujjuoc; 'imitátor, kejklfř' (Solmsen l.c, Fraenkel l.c.) odmítá Brtickner 322, Frisk 2,230 aj. Žš
-manbkati v. omanikati
manina, -y f. 'mana; Manna'
Psáno i man(n)a, manina, mjen-bna.
Et.: B. mánna, mk. mana, sch. mana, sin. mána, porn. man{n)a, stp. p. slk. hl. manna, stč. č. mana, manna, stp. stč. i man, br. mánna, dial. i máná (SBrH), ukr. mánna, str. mana, manna, manma, r. mánna: vše 'mana, biblický pokrm, který seslal Hospodin Izraelitům při jejich cestě pouští do Palestiny', dále 'divoce rostoucí rostliny, jejichž části slouží jako potrava'
(nejčastěji Glyceria fluitans a Panicům sanguinale -sch. č. p. vsi, v p. i Veronica hederifolia, sr. Kolberg v Machkově citaci, JP 33, 177), 'krupice, kaše, moučné jídlo' (vsi. p.), 'ztuhlá šťáva rosdin, užívaná k jídlu a v lékařství* (sch. sin. p. slk. č. vsi.) aj. O rozšíření názvu v p. dial. a v evr. jazycích v. JP 32,182-187.
Sem zřejmě patří i str. manna (mannaja) křupa, r, mármaja křupá, br. mánny pl, mánnyja křápy, br, dial. mánna 'krupice' (SBrH), p. manna kasza, vsi. mánnaja kaša, r. dial. manka, mánnik, mánnica (SRNG 17,362n) 'krupičná kaše', 'kašeze semen zblochanu vzplývavého/Glyceria fluitans' (něm. Mannag-ras, Mannagriitze), mánnik, mánnica i 'piroh z krupice' (SRNG l.c), které Tnibačev, Slávia 29,13-15 pokládá za hom, souvisící s r. obmánnyj 'klamný, lživý' a málo přesvědčivě vysvětluje klamnou záměnou dvou rostlin - Glyceria fluitans a Panicům sanguinale.
Biblické slovo hebr. původu (hebr. man, aram. manna), které přešlo do stsl. z ř, do ostatních sl. jaz. prostřednictvím ř. juávvar nebo lat. manna.
Význam slova je přímo v textu bible dán do souvislosti s hebr. Man Aií "Co je to?". Tak se prý Izraelci po spatření many ptali jeden druhého (Bibel-Lex 1090n; Klein 1987, 354). Může jít o lidovou etymologii.
Snad byla biblická mana ztuhlá šťáva manoYce (Alhagi) neho tamaryšku manonosného (Tamarix gallica či Tamarix manni-fera). Sek. byl tento název přenesen i na jiné poži vatelné rostliny; podr. v. Vatčáková (rkp. sborníku z konference v Ochridu 28.-30. 8. 1996). pv
niaribíiiea,   -e   f. 'mnišský plášť (bez rukávů);
Monchsmantel (ohne Ärmel)' (2x Euch)
Pojmenování svrchního oděvu východních mnichů vyšší kategorie (velkoschimniků), oblékaného na tuniku a analáb.
Exp,: Csl. man-htija má pokračování v b. mántija 'svrchní oděv, plášť (biskupský, knížecí)'. Z csl. je sch. mňntija 'mnišské roucho', r. mántija 'plášť' i variantní str. manotbja a ukr. st. mántyja 'plášť (knížecí, biskupský)' (Žel.), stejně jako rum. mantie tv. -P. mantja 'biskupský plást" je z r
Et: Forma manhtiica je der. rozšířenějšího csl. manihf-bftija tv. (MLP, StrS).
Man(bfi>)tija bylo přejato ze střř. pavTÍa, pl. od lictVTÍOv (DuCange Gr, Lampe 1991); tak Mikl. 1867, 109, Meillet 1902, 348, Bern. 2, 17, Vasmer 2, 94, Skok 2, 372, Vailtant 4, 344, BER 3, 656. Adaptováno k ya-kmenům (vlivem forem ak. pl. n. [lavúa ?) obdobně jako gazojilakija (ra&cpuXáxtov), sr. Diels 1963, 185. pozn. 43, v. i gazofiilak'ija, a variantně rozšířeno suf. -ica.
Ř. juavriov sice Vasmer 1909, 121 vykládá kontaminací ř, řjuáttov 'plášť' a íjuávnov 'řemínek', ale všeobecně se pokládá za přejetí z rom.-lat. mantum či tnantellum. V prvém případě by přistoupil ř. suf. -tov, v druhém se uvažuje (Bidwell, Word 17,
455
martbtiica
maslo
117a Sergrjevskäj 1954,237) o rum. zániku gemináty -11: Skalka (rkp.) myslí na střř. přejetí z nedoloženého vglat. *mante(j)-o-.
bs-eh
mailfctiZb v. matiznu>
marduríi, -ija m. (lx Nom)
Kaple či kostel zasvěcený mučedníkovi nebo kostel, v němž se přechovávají mučedníkovy ostatky (ř. fjtapTÓptov, lat. martyrium).
Z doloženého gen. pl. marduríi nelze s jistotou určit rod, a tedy ani spolehlivě rekonstruovat formu nom. sg. Snad nejpravděpodobněji! je forma m. mardurii, nelze ovšem ani vyloučit formu f. mardurija či n. mardurije, blíže v. Et.
Et.: Přejato ze střř. pLapzúpt(ov) a nebo papzupla f. tv. (Lampe 1991, DuCange Gr., Stephanus). Csl. forma reflektuje střř. dial. změnu u [i] > ou [u] (sr. Thumb 1910, 5) a znělostní asimilaci -px- > -pS-. Substantivum bylo pravidelné zařazeno k s/o-kmenům, snad maskulinním, což je u přejetí ř. substantiv na -tov stejně časté jako adaptace k neutrálním. Pokud byla zdrojem forma (juxpzopía (f. či nom. pl. neutra), je pravděpodobná náležitá adaptace k Jb/a-kmenům; sr. Diels 1953, 185, pozn. 41 a 44 a dále 182, pozn. 19 a Filipovová 1969,40. bs
mar-bťfe, -a m. 'březen; März'
Var.: martii (lx Supr), mar'čb (IxVencNov), možná i martivh (Meth), není-li pisárskou chybou.
Exp.: Pokračováním stsl. je b. man, z csl. je r. man, ukr. st. man (Žel.), rum. mánie tv.; v. Vasmer 1909, 123 a Vasmer 2, 100, Tiktin 956, SDEM 250. Ale srb. man, st. dial. märat vykládá Skok 2, 376 zkrácením ze stsrb. martija, což je přejato přímo ze střř.
Et.: Přejato prostřednictvím střř. Mápziq, Máp-zrjq, Mápzioq z lat. Martius tv.; v. Vasmer 1907,255.
Pokud jde o zakončení, vykládá Filipovová 1969, 34n -ii z ř, -to?, -t z ř. -Tjc, což nepřímo potvrzuje Diels 1963, 182, pozn. 20, i když sám má za výchozí pouze formu Mápxioc, v. Diels o.c. 184, pozn. 35. Skalka (rkp.) vysvětluje -i tím, že v přilehlých severor. dia). dochází ke změně -10 > [ó] a k redukci či zániku neprízvučného n/t [i] (sr. Thumb 1910, 6, pozn. 6 a 1), umožňující předpokládat zprostředkující ř. dial. *páp~3 > marl-b.
Forma mar'čb je asi kroatismus, sr. sch. dial. marč&marač (RSAN), který patrně reflektuje nějakou dalmatsko-románskou podobu *marč(T)-, odrážejícízměnu lat. -ti- [tj] > východorom. c/č [ts/tš] (v. Sergijevskij 1954,147); sr. např. lat. abl. statione 'v obchodě, v krámu' > sch. dial. stačun 'obchoď, lat. palatium/-a 'palác' > sch. polača tv. (Skok, ZRPh 48, 404 a Skok 2, 375n, HER 399n, v. i Bern. 2, 20).
Lat. Martius jc adj. derivát od Mars 'bůh války nebo zemědělství", které nemá ie. etymologii. Měsíc březen, zasvěcený tomuto božstvu, byl původně první měsíc římského kalendáře a počínala se v něm válečná tažení a rolnické práce.
Do ostatních sl. jazyků proniklo z lat. Martius různým prostřednictvím.
Stsl. synonymem je suchyi, psi. *berzbn 'b (to ale má v stsl. význam'duben'; v. brězt>m>). bs
maslo, -a n. 'olej; Óľ, 'máslo; Butter'
Vedruhém význ. v mladších památkách, většinou ve spojení maslo kravije; maslo drěvěnoje 'olivový olej'; o konkurenci se syn. olei v. Dunkov, NTPlovdiv 26,1, 175-7.
Der.: maslica 'oliva', adj. masličbtľb 'olivový' jen ve spojení gora masličbna 'Olivová hora' (Nicod); maslina 'oliva', ve spojení dobra maslina 'ušlechtilá oliva', kol. maslínije (lx Christ), adj. maslitťb (lx Gl), maslinbrľb 'olivový'; maslinica, maslbnica 'oliva', maslbce 'olej' (IxBen.SJSdod.).
Kômp.: Csl. sveripomaslina 'planáoliva', sveršpo-maslinbcb 'pocházející z plané olivy' (Ť.áypičXaioc.), sverepomaslinbrľb '(z) plané olivy'.
Et.: Psi. maslo, všesl.: b. mk. máslo, sch. máslo, sin. máslo, sUk. maslo, č. máslo, hl. st. a dl. dial. maslo « č.?, Sch.-Šewc 892), plb. jen adj. nom. sg. n. moslenä (< *maslenoje, P-S), pom. stp. p. masto, stbr. maslo (Skaryna), br. másla, ukr. máslo, Str. maslo, r. máslo, vše 'máslo', dále 'olej' (jsi. mimo sin., vsi.), 'křižmo, svěcený olej' (sch. Rj 6, 500, ukr. Hrin., str.), přen. v názvech rostlin (stp. p. kanie, wronie maslo 'rozchodník velký/Sedum telephium', ukr. dial. vorónjače máslo 'kokořík/Polygonarum', 'lilie zlatohlávek/Lilium martagon' Hrin., ukr., r. dial. máslo tv. SRNG), 'druh jídla z másla, mouky a vajec' (sch. dial.), 'olejová barva' (str. r.), 'ušní maz' (Č. dial. Hruška, sin. ušesno maslo SSKJ), r. dial. ještě i 'syrovátka' (SRNG) aj.
Deverbativum od mazati s pův. význ. 'to, čím se maže' se specifikací 'máslo' (Slované st máslem natírali vlasy a tělo; v. Václavík 1930,175, Machek 1968,353) a 'olej' (ale v tomto význ. od 10. stol. nahrazováno přejatým olei, sr. olei).
Subst. teprve psi. data, tvořené nejspíše suf. -slo od koř. *maz- (v. mazati, masti.; sr. Berneker 2, 23, Vasmer 2,102, SK 1,103, Merkulovová, SM 17, 230n aj.).
Méně pravděpodobné je tvoření sufixem -tlo (maslo < *mastlo, Seldeslachts-Swiggers. LgB 4, 23; jako možnost už Briickner 324).
Subst. s významem 'mast, máslo' se ve většině ie. jazyků tvoří od koř. *ong&- 'mazat, mastiť: lat. ungttentwn, stprus. an-ctan aj. (v. Pokomy 779, Gamkr.-lvanov 1984,704). pv
456
masti,
mati
mastb, -i f. '(vonná) mast; Salböl, (wohlriechende) Salbe'; 'olej, tuk; Öl, Fett'
Ve spojení mastb masliniju (dal. poses. od maslinije), tnasliny masth, olěinaja mastb 'olivový olej'.
Der.: Rel.adj. mastbnb 'týkající se (vonné) masti'; mastiťb 'mastný, tučný', mastiti 'mastit, mazať; pref. namastili, umastiti 'pomazat, namazať.
Exp.: Csl. masth > aram. máste 'barvaobličeje' (Scärlätoiu 1980,98).
EL: Psi. mastb, všesl.: b. mast, dial. mas (Mla-denov. BDial 3, 103), tnajs (Stojkov 135), mk. mast, sch. sin. mast, slk. masť, stč. č. mast, hl., dl. arch. mase, plb. jen der. moskolmoska « *masfbka), gen. sg. mosťě « *masťbky, PS 97), porn. mase, stp. p. mašč, p. zř. i maze, dial. mas (Kucala 1957), stbr. mastb (Ska-ryna), br. mase', ukr. masť, str. mastb, r. masť, s význ. 'tuk' (jsl. slk. plb., p. dial., vsi.), přen. 'tučnost, úrodnost (o půdě)' (str); 'masť (b. sch., sin. arch., slk. hovor., č. dl. pom. stp. p., br. dial., ukr.), 'mazadlo' (b. dial., sch., sin. arch., slk. p. str.), cirk. 'pomazání vonným olejem, biřmování' (stbr. str.); 'barva, barvivo, zbarvení (o srsti, peří, vlasech ap.)' (b. sch. stč., č. st. Kou l, 984, stp. p. stbr. str. r.). Význam 'barva, zbarvení' bývá uváděn jako původní (tak Bruckner 325,
ESBr 6, 251 aj.).
Luř. masč 'koření' je pravděpodobní přejetí z č., sr. Sch.-Šewc 891.
Utvořeno suf. -tb (o něm Slawski, SK 2, 43n) od slovesného koř. *maz- (v. mazati; tak Berneker 2, 23n, Brückner 325, Vasmer 2, 103, Machek s.v. mast, Bezlaj 2. 170, Trubačev. SM 18,30n aj.). Z tohoto kořene je i sl. maslo (v. maslo). pv
matembStvo v. matori,stvo
mathimatik-b, -a m. 'astrolog; Astrolog, Sterndeuter' (Bes)
Var.: tnalimatikb, mafěmatik-b (obojí v Bes).
Et: Csl. mathimatikb je přejato z ř. fiaOrtfiart.-xóc,, var. mafimatikb pak ukazuje na přejetí prostřednictvím lat. mathěmaticus 'matematik, hvězdopravec, astrolog'. Souvisí s ř. /^áO^/jct 'věda, nauka, učení ap.' a UCívÔávEiV 'učit se' (Frisk 2, 170n, Chantraine 664). Sr. i mQdr'b 'moudrý, prozíravý' (v. modři.), jehož genet. příbuznost s ř. juavoávetv se často předpokládá (Pokorný 730).
Do moderních sl. jazyků přešlo toto slovo jako evropeismus různými cestami: b. matematik, sch. arch. matematik (Rj), sin. matematik, slk. č. matematik, hl. arch. matematik, (Jakubaš). p. matematyk, br. ukr. matemátyk, r. matematik (Vasmer 2, 104, BER3,684,ESUkr3,411 aj.). hk
mati, mateře f. 'matka; Mutter'
Spojení mati gradomb 'metropole, matka měsť (ř. jjrjTpÓKoXic., lx Parim).
Pref. prěmati 'pramáti' (lx Slepě).
Der.: materbša 'macecha', matica ve spojení matica ogn'bnaja 'peklo' (lx Supr), adj. poses. mater'b, materbn'b, materinb 'matčin'.
Komp.: materbdosaditeľb 'kdo týrá svoji matku'
(v překladu SJS 'vrah viastní matky"; ř. ytnipoXúacr, v. Zorell 1911. 361).
Od základu mat- je odvozeno maštecha 'macecha' (lx Nom) z psi. *maťecha.
Et: Psi. mati, gen. matere, všesl.: b. dial. máli, mater (BER 3, 684n), sch. mati, mater, dial. mát, mátera, sin. máti, slk. mať, dial. mati (Matejčík 227), mater (SSJ), stč. máti, mátě, máť (Gb), č. st. máti, máť, máteř (Jg), hl. mač, mačet; dl. mas, mašeř, plb. motai « *ma-ti, P-S), porn. mac, máceřa, stp., p. st. mač, macierz, p. dial. maci (Kucala 1957, 292), br. máci, St. mater (Nos.), dial. mac' (SBrH), stukr. mati, materb (SStukr), ukr. máty, arch. mátir, dial. mater (Lysenko 1974, 123), str. mati (StrS), r. mať, dial. máti, mátja, mater' (SRNG), vise 'matka pečující o potomstvo' (i o zvířatech), 'ženy zastávající funkci matky' ('tchýně' str., 'kmotra' r. dial., 'macecha' pom. ap.), anat. 'děloha' (sch., č. st., dl.) aj.
Spolu s dbšti (v. d-fašti) představuje mati poslední zbytky staré r-km. deklinace ve sl. V pozdějším vývoji lze ovšem pozorovat zřetelnou tendenci k utvoření dvou samostatných paradigmat na základě nom. a gen. (Hujer 1910, 60n, Oírebski 1930, 2,109n aj.)
Staré typy přežívají namnoze jen jako archaismy, resp. poetismy. V běžném úzu novějších sl. jazyků, především zsl. a jsi., je nahrazuje pokračování mladšího maťbka (všesl.). Jsi. májka vysvětluje MirČev, BE 7, 262-265 (přejímá BER 3,616) anticipací měkkosti nedoloženého *matbka (majlka) a asi mi lační ztrátou -i-.
• Psi. mati (gen. matere) < ie. *matěr (gen. *mát[ejres) 'matka'.
Starý příbuzenský termín, dosvědčený ve všech ie, jazycích kromě anatol. (někde ovšem s posunutým významem): stind. mátar-, av. můtar-, ř. juíJttjp, fryž. matar, arm. mair, lat. mater, stu. máthir, stangl. môdor, sthn. muoter, něm. Mutter, lot. male, stprus. muíi, toch. A mácar, vše 'matka', alb. motrě 'sestra', lit. mátě 'žena', mótina 'matka'.
Ke sl. střídnici -i za ie. *-ěr sr. Hujer 1910, 56n, Pedersen, KZ38,328, Vaillant 2,255n, Jasanoff, JiESll, 146n, Schmalstieg ib. 151n aj. Jde nejspíše o hláskový vývoj paralelní k vývoji ie. *-ôs (např. v ak. pl. o-km.) > sl. -y (Shevelov 1964, 164, Kortlandl, JIES 11,176).
457
máti
matorbstvo
Sr. dále Delbrück 1889, 434n, Bern. 2, 26n, Pokomy 700n, Vasmer 2, 106, W-H 2, 50, Isačenko, Slávia 22, 43n, Trubačev 1959, 30-34. Machek 1968, 355, Šaur 1975, 20n, Odincov. SM 17, 254n, Wolfe, Word 44,41 aj.
Pokusy o vysvětlení původu tohoto příbuzenského termínu (a dalších podobného typu) vycházejí zpravidla ze segmentace m& + ter, přičemž první segment bývá pokládán za lalickou slabiku (sr. č. máma ap.: odmítá mj. Beckes, KZ 86, 45n). Sotva přijatelné jsou hypotézy, které spatřují v prvním segmentu slovesný kořen: *mě-/ma- 'měřit' (tak již Bopp 1867, 293n) ncbo*ma- 'uchopiť (Wiedemann, BB 27, 219n).
Názory na původ druhého segmentu se různí. Často bývá spojován se sufixem činitelských jmen -ter-/-tor-: Delbrück 1889, 384, Wiedemann I.e., Beekes I.e. aj. -Goidänich, SbTrornbetti 215n mu přisuzuje hypokoristickou funkci. - Isačenko o.e. 60n vychází z konstatování, že segment ler je charakteristický pro názvy členů "jádra" matriarchální rodiny a přisuzuje mu význam 'uvnitř'. - Streitberg, IF 35, 196, Lohmann 1965,217 aSzemerényi 1977, 7n spojují segment ter se sufixem *'tero-, charakteristickým pro sém. opozice typu 'homí - dolní', komparativ - pozitiv ap. (v daném případě 'matka - otec'). K tomuto výkladu se zjevně klom i Odincov I.e.
Nejblíže pravdě je však asi domněnka, spatřující v ie. výrazech pro otce a matku složeniny, jejichž první člen tvoří lalická slabika (familiární oslovení otce nebo matky), druhý pak samostatné slovo s význ. 'příbuzný, člen rodiny' nebo pod. (Sihler, Laryngaltheo-rie, 558n, Erhart 1994, 92n).
Nejnověji rozvinul tuto teorii podrobně Carruba, SbKu-rylowicz 1995, 1, 143n, který našel druhý člen těchto hypotet. složenin (*H/ter "kinship; Sippe') v h.-luv. a-tar[a/i)- 'krev, potomstvo' ap., lyk. ali/ra- 'vlasmi, rodinný příslušník ap.' a snad i v ř. řrapoc, txaipoc, 'druh' a ř\iop 'srdce'. pv-ae
matizm t, -a m. 'oděv, šat; Kleiď
Var.: V csi. i mantiz/n-b, manbtiz-b', pod vlivem syn. riza i f. matizma (Pog) tv.
Et.: Přejato z ř. í/jLaTia/xác, což je der. ř. t/iáxtov tv., od irwu/ui 'odívám', Z ie. *ues- tv. (Chantraine 350 aj.). V stsl. vynecháno počáteční i-, v tom a v csl. -nt-lze vidět vliv csl. man-btija, mantija 'plášť ', což je přejetí ze střř. jLiávuov tv.; v. martbtika.
SI. syn. jsou odežda, odě(ja)nije, riza. eh
matorbstvo, -a n. '(pokročilé) stáří; (Greisen)alter' (lx Bon)
Var.: materbstvo (Sin Pog), motor 'stvo (Lob).
Derivát adj. mator-blmater-b 'starý' (doloženo v csl. mator-b pro označení věku od 67 let výše, v. Šafařík 1853, 41), od něhož je odvozeno i stsl. zamatorěti (Zogy Mař As Sav), zamaterěti (ZogrOstr) 'zestárnout'.
Exp.: Rum. arch. mator 'starý' vykládá Tiktin 962 z csl., nelze však vyloučit vliv živých sl. jazyků; v rum. matur 'zralý' může jít o slavismus, ovlivněný lat. maturus (Skok 2, 390), i když Puscariu č. 1052 je vykládá přímo z lat.
Et: Psi. mator-blmater-b > b. mk. mátor, sch. mator, sin. arch. a dial. matór, mater, metér, motor, motér, br. macěry, ukr. mátérýj, str. materyj, -oj, r. matěryj, dial. i materój, máteryj, ojed. s -e- métera f. Všude 'dospělý, veliký, statný' (v mk. jen 'kozel, beran nad 3 roky'), r. i 'veliký vůbec', o vodě 'hluboká', 'splavný proud' (matěraja voda = metéra), 'starý, přestárlý' (sch. sin. r., v. i níže zsl.), 'nečerstvý, ztuchlý' (sch., v. níže č. teřeti), 'zralý' (sch., sin. metér, vsi.).
V zsl. jen v reliktech, např. č. teřet 'tlít' < mate-řet *'být starý, stářím zkažený' (tak Machek, LF69, 43 aj.), sr. i č. dial. zmateřelé obilí 'zetlelé' (Bartoš 1906). StČ. matorný 'dospělý, zralý, vážný'. Srp. a p. dial. zamatorzaty, ojed. stp. zamotrzaty 'zastaralý'; v p. maciora 'samice', spec. 'svině' (> br. macěra, v. ESBr 6,275) splynul základ mator-b s mati, -ere, sr. st. p. maciora 'matka'.
• (1) Psi. matorh < ie. *mätor-o-, k ie. *máter- 'matka'.
(2) Psi. matorb ~ lat. maturus < ie. *má- *ve vhodný čas'.
(3) Psi. matorh < ie. *mě-lm6- 'veliký'.
(1) Většinou se pokládá mator-b za už předsl. derivát ie. názvu matky *mäter- (v. mati); tak Lewy, KZ 40, 562, Bem. 2,25, Pokomy 701, Trubačev 1959,32, Vasmer 2, 104, Odincov, SM 17, 244-249, ESUkr 3,412 aj. Sém. vývoj šel asi po linii 'matka' -f 'dospělý, statný, plemenný jedinec'; významový přechod 'statný' -i* 'starý' by byl obdobný jako u lit. stóras 'tlustý' : sl. star-b 'starý'. Jinak se předpokládá podobný posun jako v lat. materiěs, původně 'kmen stromu, hlava révy' (tj. stará, po delším ořezávání výhonků zbytnělá část kmene; v. Trier 1952, 137, jenž pro význam 'silný' uvádí sém. paralelu něm. stämmig). Při tomto výkladu je patrně původní suf. -tor-, sr. např. ř. xazrjp : EÔKáxcop (v. Trubačev l.c; k ie. stavu sr. Brugmann 2, 1,331), -e- vzniklo zpětnou asimilací u vb. na -ěti (tak Meillet 1902, 115, Vondrák 1906.1, 178).
Výklad mator-b z ie. *mäter- odmítá Vaillant, BSL 56, 2, 189; W-P 2, 230 uvádí jako jeho závažnou slabinu ztrátu ženského prvku.
(2) Staré spojení (Matzenauer, LF 10, 64 aj.) s lat. mätúrus 'zralý, dospělý', pův. *'mající svůj pravý čas', Mätuta 'bohyně jitra, ale i zralosti', stir. maith 'dobrý' aj., vše z ie. *mä- 've vhodný Čas, vhodný, dobrý' (Pokomy 693), přijímá i Meillet 1902,407 a ESBr 6, 275, tam ovšem jako italický ingredient v psi.; tak
458
matorbstvo
mazati
už Martynov 1983, 84-5 předpokládá - jako už dříve Machek -předlac, *mätoros, s pozdější anal. úpravou koncovky podle ptc. na -túrus.
Machek, ZslPh 23,117n a Machek 1968, 355 spojuje se sl. matorb a lat. mStiirus (< *mäioros) i něm. modem 'trouchnivět', to se však obecně vykládá z ie. *meu-.
Nepravděpodobné je připojit k matom, a stir. maith i ř. paúc, 'veliký' a stind. matanga-, matanga 'slon' (takPetersson 1915a, 128), protože v prvním případě jde o nejistou Hesychiovu glosu, v druhém o slovo přejaté (Mayrhofer 1956, 2, 562n).
(3) Z ie. *mě-hno- 'veliký, silný' (o němž, ale bez sl. slova, Pokomy 704) a suf. -tero-l-toro- vychází Vaillant, BSL 56. 2,189, tak i Snoj (Bezlaj 2,172). Trochu jinak Němec (red. pozn.): vidí v motor iJ-teri, komp., jehož 2. část obsahuje Her- z Herěti 'být veliký', resp. fakt. Horiti. Kořen *mě- je asi i v 2. části sl. nom.pr. -měří, (v. Dragornira (1), kde je ie. příbuzenstvo). eh
matutinja, -nje f. 'ranní chvály (druhá hodinka breviáre, tzv. laudes matutinae); Matutin' (CMLab CMNov)
Jedna z částí denního oficia v západní církvi (za ř. ôpBpoc,; ve vých. církvi (j)utrt>nja, v. utro). V. Vajs, AslPh 29, 560n, Konzal a Tkadlčík, red. poznámky.
Vždy zkráceno, proto není jisté zakončení tohoto subsL (sr. charv. matutln(a), matutina 'ranní bohoslužba'). Může jít o anal. tvoření podle domácích názvů jako obědhnja, večerhnja, (j)utn,nja.
EU Ch.-hlah. matutinja je přejato z lat. adj. mätutľnus 'ranní', které souvisí se jménem starorímske bohyně ranního rozbřesku a porodu (Mater) Matuta (W-H 2,53n, E-M 391). hk
-mavati v. pomavati
mazati, mažete, 'mazat, potírat; schmieren, salben'
Der.: omazati 'natřít (mastí)' (lx Nik); pomazali 'pomazat, pomazávať, pomazanije 'pomazání; olej, tuk', pomazarvb 'pomazaný', pomazanhnihb tv.; za-mazati 'zamazat'; ve Fris vhzmazb f., vbzmazbstvo 'poskvrnění, poskvrňování, nečistota'.
Isačenko 1943,17 vykládá vbzmaz*., vbzmazbstvo jako kalk sthn. bismarunga, syn. bismarida 'výsměch, rouhání'; překladatel Fris přiřadil tento název hříchu k sthn. bismeron 'zamazat'. Jako nejspolehlivější přejímá tento výklad Vyskočil, SbKurz 393-395, který připojuje adj. bezmaziv-b (var. Nicod), které opravuje na *vbzmazivb s význ. 'pyšný' (v. SJS dod). V paralelním ne Vbzmoiem, (SJS sub vvzmoští) vidí zkomolení tohoto adj.
Exp.: Csl. pomazanije > rum.pomazanie 'pomazání', csl. pomazovali > rum. a pomäzui 'mazať (Tiktin 1208).
Et.: Psi. mazati, všesl.: b. máía, mk. maze, sch.
mazati, sin. mazati, slk. mazať, stč. mazati (Gb), č. mazat, hl. mazač, dl. mazaš, plb. mozě (< *mafe, 3. sg.,PS), porn. mazac, stp. p. mazač, br. mázac', ukr. mdzaty, str. mazati (StrS), r. mázať, vše 'mazat, potírat něčím, vtírat něco' a označení podobné činnosti: 'bílit dům (= natírat vápnem)' (b. dial., slk. arch. a dial., č. dial. Bartoš 1906, ukr. str.), 'špinit' (sch. č., slk. dial., stp. vsi.), 'neuměle psát či kreslit, čmárať (sch. č. p. vsi.), 'hladit, mazlit* (slk. č. ukr.).
Příbuzné je slk. arch. mazlit', č. mazlit, mazánek (v. Machek 1968, 356) a dl. mazaš tv. (Sch.-Šewc S93).
Patří sem i mk. vb. mačka, sin. arch. m&zgati, č. dial. mazgati (Kott 6,948), p. dial. mazgač (Kariowicz), ukr. mazhuljáty 'mazať, patrně expr. obměny mazati (Briickner 326, Bezlaj 2, 173, ESUkr3,359).
Nepříliš jasné. Se sl. slovem bývá spojována řada slov jiných jazyků, sémanticky značně dispa-rátních: ř. ptáoao, ixázicú 'hnětu, mačkám' (inf. aor. p.ayřjvat), arm. macatúm 'lepím se, lpím', sthn. mahhón 'dělat, zřizovat, stavět', stsas. (gi)makôn tv., střir. maistrid 'stloukat máslo', bret. meta 'hníst', lot. mozět 'hltavě jíst; mít za blázna', izmozět 'tropit si šašky', 'ošidit', lit. mězti 'vyvážet hnůj' aj. Sém. vývoj si lze představit asi takto: 'pracovat s mazlavou hmotou' -f 1. 'mazat, natírat' —r 'klamat, šidit' (sém. paralely: něm. anschmieren 'ošidit', č. hovor, lakovat 'ošálit' ap.), 2. 'hníst' -» 'stavět (z hlíny, vepřovic)' -í- 'dělat'.
Sr. Schrader, KZ 30,477, Meringer, IF 17, 147, Endzelíns, KZ 44,66, Meillet, MSL19,122, Berneker 2,28n, Pokorný 696, Vasmer 2, 87, Fraenkel 444, Machek 1968, 356, Bezlaj 2, 173, Sch.-Šewc 893, BER 3.610n, Trubačev, SM 18,23n, Snoj 1997, 329.
Vedle sém. problémů skýtá tento výklad i problém hláskoslovný: buď jde o pův. ô (o/Y?) (sl., lot.) a ä (x., arm., germ.) představuje redukovaný stupeň *a (tak např. Meillet l.c.), anebo - spíše - je ä původní a ve sl. došlo k sek. (expr.?) dloužení (tak výslovně Machek l.c. a Trubačev l.c.). V tomto případě zůstávají ovšem lot. a lit slova (sém. ostatně značně vzdálená!) stranou.
Beekes, IF93, 29 rekonstruuje koř. *m(é)h.2g/k- a připojuje i lot. mhcu, makt (M-E 2,580: makt 'přepadnout, trýznit ap.'!) a lat. mäceria (sr. mokři.). Málo pravděpodobné.
Co se týká flexe, má sl. yo-prézens obdobu v ř. p\áoa<o « *magiô), infinitivní ä pak v germ. jazycích (sthn. mahhón).
Jokl, AslPh 29, 25 a Scheftelowitz, KZ 54, 243 uvažují o možnosti spojit sl. mazati s ř. ojtiťáv-w (též efírfrw) 'utírám'. Přijatelné ze sém. i formálního hlediska (Chantraine 1027 však pokládá ř. slovo za temné).
Trubačev l.c. pokládá koř. *mag- za variantu koř. *ang-(stind. aňf- 'mazať, arm. aucanem tv., lat. ungud tv.); šlo by
459
mazali
m cd včd b.
o případ tzv. Schwebeablautu mag- ~ amg-. Lat. unguó však ukazuje na pův. "^'(Pokorný 779; *ong^-)\ pv-ae
meči., -a m. 'meč; Schwetť
Tak vesměs v stsl. i csl., jen v srbcsl. a charv.-hlah. textech podoba mhčh. Ve spojení mečemb iséšti, usékati 'Stít mečem', s'bkotibčati se mecemh 'být sťať.
Der.: mečbnihb 'popravčí, kať (lx Ostr; o tomto der. v. Ľvov, SbAvanesov 180-184).
Et.: Psl. mečblmhčb > b. mk. meč, sch. mač, arch. a dial. i mič (podle RSAN z rcsl.), sin. měč, slk. stč. č. meč, hl. mječ, dl. mjac, arch. a dial. mjec, pom. meč, stp. p. miecz, dial. i m{n)iec (Karlowicz3,148), vsi. meč, ukr. arch. a dial. mič (Žel.,Hrin.), br. dial. meč f. (SBtH), r. dial. mjač (SRNG), vše s význ. 'meč, starobylá bodná a sečná zbraň s oboustranným ostřím', 'zbraň vůbec', přen. 'síla, moc, násilí', dále arch. 'mužská linie rodu' (sin. stč. č. hl. stp. p.), převážně v dial. 'různá opěrná a spojovací břevna nebo tyče v dřevěných konstrukcích střech, tkalcovského stavu, žebřin, vozů, plotů ap.' (b. dial. BER 3, 775, sch. Rj, č. Bartoš 1906, 195, luž. pom. stp. p.) 'nástroj k čištění lnu' (b. dial., pom. p.) aj.
Ukr. arch. podobu mič je možno vyložit bud' z *mbčb nebo jako přejetí z r. (Bern. 2, 30); může však jít i o kontaminaci se sém. a hláskově blízkým arch. mič 'síla, moc' (< mohtý 'moci').
Většina badatelů pokládá za primární psl. mečb, podobu mbčh vysvětlují fakultativním zúžením e
před č (pod. věčen* : vbčera; tak Bem. I.c, Lehr-Splawiňski,SbMiletič6l aj.), různou výslovností e v přejatých slovech (Bruckner, AslPh 42, 130, Wijk 1931, 156) nebo pozdním lidovým přiřazením slova k m^čati 'hodit, mrštiť (Shevelov 1964,169, pozn. 1). Z psl. mbčb vycházejí Skok 2,345n a Szemerényi, KZ93, llSn; v podobě mečb vidí vokalizaci jeru. Oblak, AslPh 16,170 soudí, že byly přejaty obě podoby slova (sr. i Ljapunov 1900, 70.)
Putovní kulturní slovo, jeho zdroj a cesty šíření jsou nejasné.
V starších výkladech bylo psl. mečb pokládáno za přejetí z gót. ak. sg. měki tv. (nom. *měkeis; sr. stsev. msekir tv.); tak Lottner, KZ 11, 174, Uhlenbeck, AslPh 15, 489. Meillet 1902,110 a 184, Bouda, ZslPh 18,36n, nověji Vries 1962,399. Hláskové potíže (gót. ě: sl. e) a izolovanost germ. slova vedly k názoru, že jde o paralelní přejetí z neznámého jazyka (Bemeker 2, 30, Machek s.v. meč, Sch.-Šewc 918).
Kiparsky 1934, 138n hledá pramen psl. mečb na Kavkaze, kde byla rozvinutá výroba kovových zbraní: dido a kapuci mač'a 'šavle', kuanada mxča 'dýka'. Přejetí do sl. bylo zprostředkováno ttat. jazyky (osm. meg 'šavle'); vzhledem k č však má za nejisté přejetí do germ. jazyků. Odmítá Vasmer 2,128, který uvažuje o
opačném přejetí: ze sl. do ttat. (tak i Radloff 4, 2106), odtud do kavk. jazyků.
Polák, LF 70, 29 připojil k výkladu Kiparského arčinské mača 'pazourek' a avar. gamač 'kámen', což je orJinítáno (Vasmer l.c. aj.).
Shevelov 1964, 169 vychází z gruz. máyva "ostrý; meč', lezginského max 'železo'. Přejetí z Kavkazu nebo kavk. prostřednictvím (s poukazem na hebr. mekirä(h) 'meč', z něhož je snad ř. <j.áyx:pa 'velký nůž, krátký meč') připouští Martynov 1963, 217n.
K domněnce o kavk. původu subst. mečt, se klom i Kil-bury, Orbis 23, 454n, jenž počítá s germ. prostřednictvím (za předpokladu sek. krácení ve východogerm. dialektech).
Odincov, Etim 1982,109n hledá původ zbraně i jeho názvu u Keltů, kteří rozvíjeli metalurgii železa a od nichž sc šířily různé kovářské výrobky jako obousečné meče, hroty oštěpů ap. (sr. Janko 1912,83, Kostrzewski, SStarS 1,228n aj.). Vzhledem k tomu, že kovy byly obráběny za pomoci ohně, usuzuje, že germ. i sl. názvy vycházejí z kelt. *mecc- 'blyštět se, třpytit se' (bret. mečet, micetVv., ir. de-mecimm 'kazit, ničiť), které spojuje s lat. micäre 'míhat se. kmitat se' < ie. *meik-, *mik- (sr. měna, niKgnovenije). V bret. mečet, micet vidí vysvětlení psl. variant mečbímbčb. Shodně Trubačev, SM 18,41-42.
Málo pravděpodobný je názor, že základem je írán. *madya-ka- 'něco připevněného k pasu' (Lehmann 250) nebo že jde o slovo domácí (Matzenauer 1870,62, Mladenov 295 a SbNU 25, 87).
K ie. názvům zbraní sr. dále Huld, Word 44,223n (o sl. mečb se nezmiňuje) a Mallory, Orpheus (Journal of Indo-European and Thracian Studies) 1, 99n. &
medvědb, -i m. 'medvěd; Bär' (Parim Rumj)
Der.: adj. medvěždb 'medvědí' (Bes), v Hval lx medvyi.
Et.: Psl. medvědb > b. dial. medvěd m., med véda i. (BTR, Gerov), vidméť (BER 3, 710, z r.), sch. mědved/mědvjed, dial. mědjed, sin. médved, slk. st. nedved' (HSSlk), slk. medveď, stč. č. medvěd, stč. i nedvěd (Gb), hl. mjedwjedt, dl. mjadwjez, pom. rhedúes, ňédVě^, stp. niedzwiedí, stp. a p. dial. i miedžwiedz (SStp, Karlowicz), br. mjadzvédz', dial. mjadzvéc', medzvéc', nedzvéc' (SBrH), ukr. vedmíd', ukr. St. médviď (Žel.), dial. medvěd* (Lysenko, SILeks 34), str. medvědb (StrS), r. medvěd', dial. védméď (SRNG), vše 'medvěd/Ursus', přen. 'mohutný, neohrabaný člověk'; 'název souhvězdí' (sch. sin. č. pom.; v p. a vsi. má tento význ. f. od medvědb) aj. Jako název souhvězdí i v jiných ie. jaz., sr. stind. ŕkšäh, ř. "Apx-oc., lat. Ursa ap., v. Scherer 1953,131,134,176.
K metatezi hlásek (b. dial., ukr. r. dial. aj.), k záměně počáteční hlásky (stč. p. pom.) nebo ke vzniku nových názvů
460
medvědt
medi,
medvěda (např. ukr. tot velykyj, vin a další, v. Smal-Stocki, Lg 26,489n) došlo patrně z tabuových důvodů.
Psi. medvědi, 'ten, kdo jí med' je slovanské kompozitum, složené ze subst. medt (v. medi>) a deverb. -ědb (v. jasti) (Brugmann 2, 1, 62). PŮV. /-kmenové substantivum přešlo v některých sl. jazycích k o-kmenům, jinde k 70-kmenům. Výskyt konstrukcí s -ěd- je častý, sr. např. stsl. velijejaďb 'žravý, velký jedlík' (SJS, ESJS s.v. jasti) a další stsl. a sl. komp. s různými sufixy. Podobně je tomu i v jiných ie. jazycích, sr. stind. kravy-ad-, lit. més-edis 'mäsožravec, požírač masa' (Kurschat), ř. ÉjjU-rjffTjfc 'masožravý (o zvířeti)' aj. (Gamkr.-Ivanov 1984,698).
Přestože je obdobná složenina *medhu- + *ed-doložena i ve stind. (modh[u]vad- 'pojídající sladkosti' - o ptácích), je její ie. stáří sporné. Vzhledem k absenci této složeniny v balt. jde spíše o teprve sl. tabuovou náhražku starého ie. názvu medvěda - obávané šelmy, uchovaného ve stind. řkša-, ř. čtpxioc,, lat. ursus aj. Sr. Bemeker 2, 30n, Pokomy 875, Fraenkel, ZslPh 13, 207n, Vasmer 2, 110, Machek s.v. medvěd. Skok 2, 398, Trubaéev, SM 18,65n aj. Podobně byl starý ie. název medvěda nahrazen v germ. výrazem 'hnědouš' (něm. Bär) a v balt. výrazem 'davič' (lit. lolcys).
Pokusy najít reflexy starého ie. výrazu i ve sl. (r. rosomá-chalG\ňo borealis - Soboievskij, Slávia 5,449n; všesl. ryWLynx - Trubaéev l.c.) vyznívají zcela nepřesvědčivě (sr. Vasmer 2, 537n). pv
medi>, -u m. 'med; Honíg*
VeVencívlin lx 'medovina', ve Svjatoslavově sb. i 'opojný, alkoholický nápoj vůbec' (sr. StrS 9, 54); o tomto význ. Nimčuk, Mov 1985,3, s. 19-20,23).
Ve spojení meďbmh teky, medi. kapljei 'med ronící, medem kanoucí (i o řeči)*.
Starý h-kmen se střídáním s o-km. zakončením (gen. sg. na -n v Supr Const Bes, ale v Psalt a v Const v gen. sg. ~a; v. Diels 1963,1, 154, pozn. 2 a 157, pozn. 14).
Den: medvbtťb (< *med)f-bno-; Skardžius, ZslPh 27, 173) 'medový', medvrnikn* 'medový koláč'.
Komp.: medotočbtvb 'oplývající medem, sladký' (ř. fieUppu-oc,); medvědb 'medvěd' v. medvěde.
Exp.: Csl. medi, > rum. mied 'medovina' (Tiktín 974).
Et.: Psi. meďh, všesl.: b. mk. med, sch. sin. med, slk. Č. med, slk. dial. i mad (Ondruš, SR 48, 260), hl. měd, dl. mjod, plb. med, porn. mód, p. miód, br. med, ukr. med, dial. mid, r. med, vše 'med', sch. sin, č. st, p. vsi. 'medovina, alkoholický nápoj ze zkvašeného medu', b. dial. i 'smola' (BDial 6.56).
Ve význ. 'medovina' je b. mk. sch. medovina, sch. sin. medica, slk. č. medovina, dl. mjodk, ukr. i syčenyj med (Kuz.-
Rud.).
» Psi. med% < ie. *medhu- 'medovina', 'med (?)'.
SI. substantivum má protějšky ve většině ie. jazyků: stind. madhu- 'med, sladký nápoj', av. mc$>u-'bobulové víno', per. may 'víno', ř. fiéOu 'opojný nápoj', stir. mid 'medovina', kymer. meddtv., bret. me-zo 'opojný', stangl. meodo, meodu 'medovina', sthn. metu, něm. Met tv, lit. medus 'med', midus 'medovina' (podle Fraenkela 446-447 výpůjčka z germ.!), lot. medus 'med, medovina', stprus. meddo 'med', toch. B mit 'med'.
Zatímco v stind, balt. a sl. označuje *medhu- jak surovinu med, tak nápoj z ní vyrobený, má většina ie. jazyků pro surovinu jiný název: ř. juéfc arm. meír, alb. mjaltě, lat. mel, gót. milib>, het. melit. Zůstává otázka, zdaje původní toto rozlišení, anebo stav stind, balt. a sl. K poslednímu názoru se kloní Pokorný 707, Porzig 1954, 202n (považuje *meli[t] za inovaci západoie. provenience), Frisk 2, l92n, Chantraine 676, Mayrhofer 1986, 2, 302 aj. Spíše však bylo *medhu- původně označením produkte - opojného nápoje (podle Brandensteina 1936, 62 připravovaného nejen z medu, ale i z jiných surovin; tuto domněnku, opírající se o Írán. významy, odmítají Specht, KZ 66,68 a Thieme, KZ 69,211, pozn. 2). Tak mj. Machek 1968,357, Beekes 1985, 168 a obšírněji Gamkr.-Ivanov 1984,603-605. S tímto názorem koresponduje domněnka, že *medhu- představuje substantivizované adj. s významem 'příjemně chutnající, opojný, sladký', dosvědčené v stind. madhu- 'sladký', luv. maddu- tv. (J. Schmidt, KZ 32, 382, Specht l.c, Machek l.c, Tischler 2, 166, OSAS 222-226; prioritu adj. odmítá Sommer, IF 36, 166-168). Sr. dále Berneker 2,31, Vasmer 2,110, Skok 2,396n, Sch.-Šewc 895n aj.
Ke změně rodu ve sl. (n. -¥ m.) sr. "Weingart 1937, 158 (podobně i v toch. B; Windekens 1976,1,298).
Jinou domněnku o původu ie. slov pro med a medovinu předkládá Trubačev, SM 18,68-72. Podobně jako již Zeyss, KZ 16,384, vychází z ie. koř. *mad- 'být vlhký, mokvať (stind. ma-dati 'prýští; veselí se', ř. juaSáťu 'roztěkám se", lat. madeô 'vlhnu, jsem vlhký' atd.; Pokorný 694n), z něhož sémantickou diferenciací, doprovázenou sporadickými (expresivními) hláskovými změnami, mohlo vzniknout jak *medhu- 'medovina' (mezistupeň *medo-), tak i *mel(it). Sém. paralelu nachází v csl. strbdb, stě. stred, strdí, jež spojuje s ie. koř. *ser- 'vytékat, prýštit'. Málo pravděpodobné z formálního a sém. hlediska.
Zcela nepravděpodobné je spojení ie. *medhu- $ *dhumo-'dým; duch' (Otrebski 1939,173n).
Existence podobně znějících slov v sousedních jazykových skupinách (ugrofin, sem, kavk, ale také čin.!) zavdala podnět k domněnkám o prapříbuznosti těchto slov, resp. jejich přejetí. Jde v prvé řadě o ugrofin. jazyky (fin. mesi, mad'. mez atd.), kde
461
mesti
jedni myslí na prapŕíbuznost (napr. Tŕiomsen 1870, 2; sr. též Joki 1973, 23, 29, 32, 87, 176, 284), druzí na přejetí z ie. (if. nebo germ.) do ugrofin. jazyků (Setälä, FUF13,411, Collinder, SbGiintert 365, Rédei 1986, 45, Haarmann, 1F 101, 10 aj.), třetí pak dokonce na opačný směr přejetí (Gauthiot, MSL 16, 269n, Gotab 1992,215). - Čín. mit 'meď (stčfn. mjät) bývá pokládáno za výpůjčku z ie. (toch., sr. Blažek, SaS 54,36). -Ze sem. jazyků bývá uváděno jako prapříbuzné arab. mataha 'lízal meď, akkad. muiku 'sladký meď aj. (Schott, SbHirt 2,71n, Cuny 1946,162). Jim' pokládají ie. slovo s význ. 'sladký (opojný) nápoj' za výpůjčku ze sem, (IHič-Svityč. PUa 5, Gamkr.-Ivanov 1984, 874), kdežto v *melit spatřují domácí ie. (nebo dokonce už nostratické - Il.-Svityč 2,38) slovo. Nejspíše lze v *medku- 'sladký nápoj1 spatřovat prastaré putující kulturní slovo (v tom smyslu Shafer, Orbis 12,23 a Polák, Slávia 49.336). pv-ae
melagriJ, -ija m. 'melagrium' (Supr)
Druh jedlé rostliny, která byia součástí potravy poustevníka (SJS). Rcsl. i melagríja i.,melagrh m. (StrS).
Et: Ze střř. p.£Xájpiov 'rostlina blíže neurčitelná'. Podle Stephana 6,725 je ř. p£X(s)áYpiov (lat. melgra ?) 'strom s listy Širšími než má olivovník'. Lampe 1991, 840 ji charakterizuje jako 'rostlinu rostoucí na poušti'. Původ je neznámý.
Zda souvisí s ř, jucAeaypíí 'africká perlička/Numida ptilo-rhyneha, meleagriť, není jisté. hk
jmesen&brija, -íje f. 'poledne; Mittag' (1 x Gl) Den; Csl. rel. adj. mesembrbsfcb (MLP). Et.: Přejato z ř. uřťTJjrjjSpťo! tv. Morfologicky bylo
náležitě adaptováno k 67'a-kmenům; sr. Diels 1963,182,
pozn. 19.
Ř. fjLEOjjpfipta je vytvořeno kompozicí základů obsažených v ř. adj. péoo$ 'střední' a ř. äuap. at. r}«ap 'den', blíže v. Frisk 2, 213 a Chantraine 688.
Stsl. syn. je polttdhn(ij)e, piadui(ij)e, bs
mesti, metete 'házet, vrhat, metat; werfen, schleu-dern' (SJSdod.)
Dolož, je i tnetati, meštg, mešteši, řidč, metajg, me-taješi tv., vespojení kametúje metali (na+ak.) 'kamenovat (koho)', žrěbije mesti, metati 'losovat1 (alemetany*: cirk. 'ůklona, poklonění' v. metaní] a).
Der.: methla 'metla' (v. metala); pf. metngti ve spojení metngti žrěbije 'hodit los'; izmesti, izmetati 'vyhodiť, iter. izmetati, subst. vb. izmetanije, izmětanije, dále izmeťbk-h 'nedonošenec, nedochůdče' (Gl), týž význammáizniáíiní&í, a S'hmethnik'b (Gl), nejspíš z pův. izmethnik'h (Gl; SJSdod.); ometá iem, okraj (šatu)'; oťbmesti 'odhodiť, oťhmetyi se 'odpadlík, bezbožník' (Supr), oťhmetati ipf„ řídce pf„ oťhmětati ipf, 'odhazovat, odhodiť, 'odmítat', 'rušit, porušovať, refl.
oťhmetati se, oťhmětati se 'zavrhovat, odmítnout, zapírat', oťbmetanije, oťhmetanije subst. vb^oťbmethn-b 'zavrženíhodný*, chybně lx neoťhmethn-h tv., v. SJS 2, 380; poďbmeťb 'lem, okraj (šatu)'; pomesti 'zamést', ipf. pometati a pomětati 'házeť; ipf. prěmetati a přemetali jen v pas. 'být zmítán, přehazován* (podrobněji k významu Koch, Palaeobulg. U,4,s. 18-31, který u vádí pro stsl. a csl. prěmetati význ. 'nedbat, nevšímat si, zanedbávat, (o)ponujet ap.'), přimetali se ipf. 'ochomýtat se'; promesti 'zmítat se, přemítat o něčem' s ipf. prometali 'zmítat se', prometali o čemh 'přemítat o něčem', oprometati se ipf. 'škubat, trhat sebou'; rozmést i, rozmetali 'rozmetat, rozbořit, zničiť; s-hmesti, s-bmetati 'odmést, odstrániť a 'smést, shromáždit*, sbmeth. L 'smetí, hnůj', s-hmetiště 'smetiště, hnojiště'; umetali 'vhodit, (u)vrhnouť, umětati ipf. 'vhazovat*, umetb f. '(nametená) hromada', umeťb m. 'odpadek, lejno'; vhmesti 'vhodit, vrhnouť s ipf. vtrnetati a vbmětati; ipf. vhzmetati a vbzmětati kogo, čhto 'vyhazovat vzhůru, zdvíhat, zdvíháním rozviřovať a 'házeť; zametali ipf. 'vhazovat' (Bes).
Exp.: Strum, omet 'obruba, lem' je z csl. omeťb (RosetSi 1968, 576), či z csl. omeib (Tiktin 1088) tv.
Et.: Psi. mesti, všesl., nedoloženo v plb.: b. metá, dial. méta (Mladenov, BDia] 3,105), mk. mete, sch. mesti, mětěm, sin. mésti, metem, nyní i medem, slk. miesť, metiem, stč. mésti, č. mést, metu, hl. mjesč, mjetu, dl. mjasč, mjetu, pom. these, stp. p. mieič, miote, br. mésci, mjatú, dial. i mjascC (SBrH), ukr. mestý, metá, str. mesti, r. mesti, metá, s význ. 'mést, zametať (jsi.
sin. jen st. Plet., v současné sin. jen řídce 'smetat drobky ze stolu'; zsl. — slk. jen arch., běžné však u der.; vsi.), dále 'prudce se hnát, zvedat se, vířit (o bouřce, dešti, větru, listí, sněhu aj.)' (sch. sin.; č. arch. mésti se, p. arch.; vsi), impers. 'silně sněžit, chumelit' (sin., slk. dial Ripka 45, £. arch., vsi), 'házet, vrhat, metať (sin. st. Plet., stč. č. plb. p.), přen. 'rychle utíkat, běžeť (napr. č., ukr. hovor.) aj.
Hojně jsou ve sl. jazycích zastoupeny zejména prefigované deriváty (sr. např. č. zamést, odmést, vymést aj.).
Významově pestrejšou i kontinuanty psi. metati, které jsou doloženy ve všech sl jazycích (jejich přehled uvádí Varbotová, SM18,112-115). Ve většině jazyků je doložen íyo-kmenový prézens *metjp, sr. sch. mečem, metati, sin. mečem, metati, slk. mecem/metám, metať, stč. a č. dial. mecu, metati, hl, st. a dial. mjecu, mje-tač (Sch.-Šewc 926n, SSA 12, s. 215), dl. mjacu/mjatam, mjataš (Muka), plb. micě 3. sg. préz. (Olesch 1983,590), stp. miece, miotač, ukr. mečuVmetáju, metály, r. mečů, metáť 'házeť, s řadou přen. významů.
462
mesti
meífcJa
Iterativum se zdlouženým stupněm mětati je doloženo již méně (sr. např. výše uvedené stsl. oťhmětati, pomětati, dále č. dial. mítať 'vyhazovat, vynášet (v kartách)' Bartoš 1906, aj., podrobněji v. Mer-iculovová, SM 18, 22.1a).
Nepochybný protějšek má sl. verbum jen v balt. jaz.: lit. metu, mésti, lot. metu, mest, lit. metou, metyti 'házet'.
Široká škála významů dosvědčená sl. jazyky u sloves od koř. *met- se dá nejspíše vyvodit z představy prudkého krouživého pohybu (Bemeker 2,41: 'wirbeln, schleudern'). Významové zúžení vedoucí k významu 'hodiť je patrně sek.; koř. *met- nahradil snad ve sl. v tomto významu koř. *leuk- (v. lučítí se). Tento sém. vývoj byl doprovázen formální diferenciací: ve významu 'hodiť přešel koř. *met~ k yo/Ô-ŕlexi (jen v stsl. a okrajově v některých dalších sl. jaz. je i prostě tematický préz. s význ. 'hodiť). Sr.
Vasmer 2, 127, 129, Fraenkel 442n, Skok 2, 410n, Varbotová, SM 18, 105naj.
Z dalších ie. jazyků sem nejspíše patří lat. meta 'žnu', ir. methel 'skupina ženců', bret. medi 'žnouť aj. (Pedersen 1909, l, 162n, skepticky Berneker l.c a Varbotová l.c.). Význam 'žnouť lze totiž dobře vyvodit z onoho pův. významu. Spojení s lat. mittô 'posílám' (tak již
Ebel, KZ 7,227n a Lottner, ib. 186, naposled Machek s.v.) je Z téhož důvodu nepravděpodobné.
Zmíněná sém. rekonstrukce umožňuje přiřadit bez problémů i vb. motali (se) (r. motat', sch. motali atd. - Bemeker 2,41, Trautmann 183, Vasmer s.v. mol, jinak Machek 1968,374n). Jde nejspíš o denominativum tvořené od nedoloženého subst. *moťb 'kroužení, víření* (sr. ř. juóf?oí 'bitevní vřava'), sr. Vaillant 3, 150, Merkulovová, SM 20, 44n. Vedle abstrakta *mót(h)o- existovalo snad i nomen agentis *motó-, dosvědčené ruským mot 'hýřil, rozmařilec' (tak Vasmer l.c). ij-ae
metáni ju. -je f. 'poklona; Verbeugung' (Slepč)
Cirk. termín, označující (opakovaný) hluboký úklon, též jako cirk. trest.
Var.: metanije n. tv. (Slepč Zap), kde došlo k zařazení přejatého slova mezi domácí slovesná jména na -ije.
Exp.: Z csl. je sch. mětanija (rozlišuje se mala m. 'úklon do pasu' a veliká m. 'klečení a bití hlavou o zem'; Vuk).
Et.: Přejato z ř. jucrdvota 'pokání', pův. 'změna názoru', patřícího k ř. /iertzvoefv 'změnit názor (po lepší úvaze)', což jedenom, od ř. vóoc 'rozum, mysl'.
Domácí syn. jsou poklorľb, poklonjenije, eh
metat i, metnoti v. mesti metva v. meta
metbla, -y f, 'metla, prut; Rute' (ixFris)
Takto rekonstruuje SJS 2,204. je však možno předpokládat i wzxmeťbla, v. níže; doloženo bez jeru.
Et.: Psi. *meťbla (methla?), všesl.: b. metla, dial. i miklá (Stojkov, Mladenov, BE 19,159), mk. metla, sch. metla, sin. metla, stk, metla, dial. (oravské) motla (Rott 6; kořenové -o- zřejmě vlivem vb. motali, tak Varbotová, SM 18, 127), stč. č. metla, hl. mjetla (podle Sch.-Šewce 929je palat. /' sek., podle der. mjettica ap.), dl. mjetla (Muka), plb. metla (P-S), pom. motta, pomsln. metla (PWb), stp. p. miotla, dial. mietla (SW; podle Basaje, SFPS19,32 je mielía bohemismus), br. mjatlá, dial. i metla (TurSl), ukr. mittá, dial, metla (Hrin), str. r. metla, s význ. 'svazek proutí k metení, koště' (jsi., vsi., zsl. - ovšem v č. pouze dial. a arch., v hl. pouze mjetlo n., v dl. v tomto význ. nedoloženo), 'prut, větev, popř. svazek prutů, větévek (k bití)' (slk. st. HSSik, stč. č. hl. stp. p. SW) s dalšími přen. významy. V řadě sl. jazyků je to bot. termín pro rostliny (ty se tak nazývají podle toho, že se z nich dělají košťata, popř. i podle podoby květenství): 'bříza' (b. dial. Achtarov 1939, 115, sch. dial. Simonovič 1959, 70, sr. i stejně motivované něm. dial. Bosnholz, Bôsnbam tv., Marzell 1,597), dále obilovina 'čirok/Sorghum', z jehož některých druhů se zhotovují tzv. rýžové kartáče a košťata (b. sch.), 'pelyněk metlovitý/Artemisia scoparia' (b. Achtarov 1939, 107, mk. sch.), různé trávy z čeledi merlíkovi-tých/Chenopodiaceae (sch. RSAN, sin. st. Plet.), dále tráva 'ovsíček/Aira' (ukr. dial. Hrin.), obtížný plevel 'chundelka metlice/Apera spica-venti' (dl. Muka, br. dial. Scjašk., r.; podr. Machek, NŘ 30,61n a Machek 1954, 290), 'psineček/Agrostis' (p.) aj.
Hojně jsou ve sl. jazycích rozšířeny der., nejčastěji jako bot. termíny.
Vzhledem k hl. mjetlo n.'smeták, koště', p. st., poet. (SJP z Lindeho) a dial. (SW) miotlo n. a také r. dial. metlo n. (SRNG) tv. rekonstruuje Sch.-Šewc l.c. psi. variantu *meťblo\ je i č. pometlo, ale psi. stáří těchto neuter je nejisté. Stejným sufixem je tvořeno psi. *seďblo.
Psi. slovo je der. psi. mesti, metg (v. mesti). Uchování staré souhláskové skupiny tl v jsi. a vsi., stejně jako změna pův. e -> i v nových zavřených slabikách po pádu slabých jerů v ukr. (mitla), potvrzují (oproti Vaillantovi, RÉS 12,235 a Vaillant 4,550) existenci psi. reduk. hlásky mezi t a l. Nejasná je však její kvalita. Bemeker 2,41n, Mladenov 295, Vasmer 2,126, BER 3,770 rekonstruují suf. -bia, Skok 2,411, Slawski, SK 1,111, Bezlaj 2,181, Sch.-Šewc l.c, HER 407 aj. zase suf. -'bia (sr. stejný suf. v psi. *jbg-bla). Pro tento suf. mluví podle Varbotové, SM 18,126 přejetí ze sl. do
463
mel í Ja
mčdjb
sousedních neslovanských jaz. Mezi príklady uvádí i rum. mäturä 'koště' (tak již mew 194 a Berneker l.c), to se však považuje za přejetí z lat (Tiktin 963, Puscariu 91). ij
mežda, -e f. 'hranice; Grenze', 'ulička; kleine Gasse' Mežäu prep. s instr. a ak. 'mezi (prostorově i časově)', meždu simb 'mezitím', meždu sobojg 'navzájem'.
Kômp.: mežduměrije 'mezidobí', mežduramije 'plece (o ptácích)', meždudvbríje 'mezidveří' (var. Nom; SJS dod.), Mežduréčije 'Mezopotámie, Meziříčí'
(Ť. MEOOZOTOfllá).
Exp.: Csl. meždu > r. méždu 'mezi' (Vasmer 2,112); csl. mežduréčije > r. mežduréč'je 'prostranství mezi dvěma řekami"; csl. prémeždije 'nebezpečí' (MLP) > mm. prímejdie t v. (Tiktin 1255).
Et: Psi. medja > b. mežda, dial. mém, metjá (BER 3,714), mk. meda, sch. mědja, dial. měja (RSAN), sin. méja, slk. medza, stč. m<?z<? (Gb), meze (Brandl 1876), č. st. i meze (Jg), č. mez, dial. meza (Lamprecht 1963), hl. mjeza, dl. m/aza, plb. wt/Jtf (PS94), porn. meífea (Sychta), p. miedza (podle Basaje, SFPS1 9, 32 jde o bohe-mismns), dial. i miedza, mieza (Kartowicz), br. mjažá, Stbr. a dial. i mezd (Skaryna, SBrH), ukr. str. r. mežá, vše 'hranice, rozhraní', 'úzký pruh neobdělané země mezi dvěma poli, obvykle s nízkým krovinatým porostem, mez', dále 'mezní kámen, mezník' (slk. st. HSSlk, č. st. Jg), 'stezka, pěšina' (pomsln. pwd 1, 520), 'ulička' (str. StrS; snad exp. z csl.), 'nízký les, houští, křoví' (sin. dial. Plet., sch., r. dial. Vasmer 2,112, br. dial. Jaškin 1971,117) ap. Z pův. obecnějšího místního a snad i časového určení něčeho, co se nachází uprostřed dvou území nebo časových úseků, se vyvinul řetězec sekundárních významů, přičemž jeden je snadno vyvoditelný z předešlého.
Adverbializací některých pádů psi. medja vznikly už v nej-starších obdobích si. jazyků útvary, které se začaly používat ve funkci předložky:
Psi. *medji (tj. lok. sg.) > sin. med, arch. a dial. mej (Piet.), slk. medzi, č. mezi. hl. mjez(y), dial. a arch. bjez (Pfuhl), dl. mjaziy), pom. medze (Sychta), stp. miedzy, stp. p. miedzy, dial. i mezy, mi(d)zy (Kartowicz), br. miž, ukr. mežfý), miž, str. mezi, meze, r. arch. mez 'mezi (v prostorovém i časovém významu)'.
Psi. *medju (tj. lok. du.) > stsl. meždu, b. meždú, mk. medu, dial. míždu (Malecki 2,67), sch. medju, sin. st. meju (Plet.), stbr. mežjá, mežú (Karskij 1955, 2, 80n), stukr. str. mežu, mežju, vše 'mezi (v prostorovém i časovém významu)'.
• Psi. medja < ie. *medhjä- < *medhjl(o)- 'prostřední'.
Ie. východiskem pro psi. medja je substantivi-zované feminimim ie. adj. *medkl(o)- 'prostřední'.
Stejně tvořené nomen (adj., subst.) je ve většině ie. jazyků: stind. madhya- 'prostřední', asm. měj 'střeď, ř. y.éooq 'nacházející se uprostřed, prostřední', aiol. jtiáccro? tv., lat. medius 'prostřední', stir. mid-, střir. mide 'střeď, gót. midjis 'střední', sthn. mitti tv., něm. Mitte 'Střeď aj. (sr. Bemeker 2.3In, Mayrhofer 1956, 572n, Pokorný 706n, Chantraine 688, E-M 393, Lehmann 253, Kluge-Seebold 482 aj.). K podobnému významovému posunu, který je doložen v sl., došlo i v balt. jazycích: stprus. medián Tes', lit. mědis, medžios 'strom, dřevo', dial. i Tes', mědě '(velký) les', lot. mežs Tes, strom' (Fraen-
kel423n,M-E2,611).
Anal. vývoj vidí Vasmer 2, 112 u stsev. substantiva mork, které znamená jak -pohraniční úzerm", tak 'les' a u stšvéd. mark s významy 'hranice' a 'les'. K sémantickému vývoji v rámci celé ie. rodiny v. podrobněji Eckert, Balt 3, 1, 62n, Gamkr. Ivanov 1984,485n. bk
meždu v. mežda
mědb , -i f. 'měď; Kupfer'
Der.: mědbn-b, měděni, 'měděný', mědbca (Ix Bes), mědbnica (lx Supr) 'peníz, mince'.
Et: Psi. mědb f., všesl. (s výjimkou plb. a kaš.): b. mk. zř. med, sch. měd/mjěd f., m., mjědo n., ikav. mld(o), sin. med, slk. meď, dial. miad\ mied\ miač (Orlovský), miat (Kálal), stč. měd, -i, č. měď, hl. mjedž, dl. měí, -i f„ arch. i mědí, -a m„ p. miedí, pomsln. me3, br. medz', ukr. míď, str. mědb, r. meď, vesměs 'měď', dále také 'slitiny mědi', nejčastěji 'bronz' nebo 'mosaz' (sch. sin. dl. stp. str.), 'drobné mince' (sch. Rj, č. kniž., p. st. SP 16w., br., ukr. zř., str., r. hovor.) aj.
Etymologicky nejasné.
• (1) Psi. mědb < ie. *madhi- nebo *midhi- 'červený' (het. germ.?).
(2) Psi. mědb < ř. Mr)8ta 'Médie' < stper. Móda.
(3) Psi. mědb ~ germ. *maitan 'řezat, tesat'.
(1) Čop, Ling 3, 27-32 vidí v psi. mědb abstr. k nedochovanému adj. *meďb < *móidho~. Nejbliž-ší paralelu nachází v het. míla-, mííi- 'červený' < *midho-, f. *mi"i/2i"(f před i může odrážet pouze *dh). Tentýž původ předpokládá i pro zgerm. jméno 'mořeny barvffské/Rubia tinctorum L.', užívané jako červené barvivo: střdněm., střniz. měde, niz. mee < zgerm. *maidô < *môidhä-.
r^uzná jména barev v dalších ie. jazycích jsou rozšířena jinými sufixy. Khotanské míjt 'červené barvy* odráží Írán. *maičiya-, sr. stind. méčaka- 'tmavomodrý, černý'.
Sémantickou paralelu představují stind. lohá- 'načervenalý kov, měď', beludž. rôd 'měď', stsev. ranči 'červená železná
464
mědi
měchi.
ruda', stsl. ruda (v. ruda) aj., zjevné deriváty ie. *Hireudh-'rudý' (Schrader-Nehring 1, 667; Gamkr.-Ivanov 1984, 711; Mayrhofer 1986, 2,484n).
O podobné sémantické motivaci sl. názvu mědi uvažují i Berneker 2,46 aTrubačev 1991, 113, spojujíce jej s adj. směďb. sněd-b 'tmavý, snědý'. Tak i Brückner 533, odmítá mj. Kořínek, LF61,44,pozn. 3.
Alespoň na kořenové úrovni může být příbuzno kelt. *mein-(n)i- > stir. méiruln) 'ruda, kov', kymer. mwyn 'metallum quodlibet fossile rude et non praeparatum' (Bezzenberger u Stokese 205; Vendryes, M 29), pňjmeme-Ii záměnu dentál d/n (Machek 1968,357) nebo zjednodušení *-bn- > -n-, o němž v. Thumeysen 1946, 79.
(2) Abajev, SbMladenov 321-328 vidí ve sl. jménu odraz Írán. jména Médie, na jejímž území (Arménie, Azerbajdžan) se měď zejména po 7. stol. př.n.l. intenzivně těžila. Do sl. mohlo slovo proniknout přímo z Írán. pramene (sr. též měra) či ř. prostřednictvím. Protože změna a > n je charakteristická jen pro některé ř. dialekty, pokládá Zgusta, Sprache 4, 98n za zprostředkovatele iónsko-attické obchodníky z řeckých kolonií na severu Čemého moře. Hlavní argument Abajevův vychází z běžného úzu pojmenovat kov podle místa těžby či zpracování {Kúxpos > lat. cupntm, toch. A kopräňt, Brimdisium > it. bronzo aj).
V zásadě souhlasí Sch.-Šewc 920, Gluhak, HER 414, registruje Machek l,c, BER 3, 709 aj. Za nejpravděpodobnější pokládá toto řešení Varbotová, SM 18, 146.
(3) S germ. *maitan 'sekat, řezat' (gót. *mai-tan, stsev. meita, sthn. meizan aj.) spojují sl. mědb Pokorný 697 (s otazníkem) a Mann 786. Sémantickou paralelou zde může být č. kov, srp. kow 'kov', sch. kov 'podkova, okovy, kov' vedle psi. kovati 'kovať, lit. káuti 'bíť, sthn. houwan, hauwan, něm. hauen bít, sekať (v. kovatu).
Germ. *inaiian má být dle Pokorného I.e. á-ovým derivátem ie. kořene *mai- 'sekat, osekávať, který je dále (s. 968) identifikován s koř. *smě~i-/*smi-, obsaženým mj, v gót. aiza-smipa, stfríz. smeth, sthn. smid 'kovář', smida 'kov, kovová ozdoba', stangl. smiö 'kovář, kolář*, stisl. smidr 'řemeslník pracující se dřevem a kovem' aj. Tradiční srovnání se sl. (Potebnja, RFV 4. 209, MEW 194, Torp 529, Brückner 332, Vasmer 2, 111 aj., pochybuje Bemeker 2, 46, podr. Abajev I.e.) naráží na problémy hláskové (i-mobile zřejmé vylučuje přesvědčivá paralela v het. sumitumt- 'sekyra', v. Knobloch, Kratylos 4,41) i sémantické (germ. slova označovala nejspíše řemeslníka pracujícího se dřevem; sr. Schrader-Nehring 2, 329).
Další et. pokusy, vesměs předpokládající substrátový původ, jsou zcela nepřesvědčivé: Oštir, Etnológ4,5 (iberské Medii-bric-enses plumbarií); Windekens, Sprache 4, 135n (ř. fié-aXkov < "pelasg." *mid-ol- 'Hauen'); HER 414 (etrus. zamadi 'zlato* = *za 'zářivý' + *ma6i 'kov'). vb
měch-s., -a m. 'měch; Schlauch, Sack'
V csl. dolož, i 'kůže, kožešina' (MLP).
Der.: dem. měšhCh m. 'malý měch'.
Et.: Psi. měch-b, všesl.: b. mjach, mech, pl. mechové, mk. mev, pl. mevovi, sch. meh, ijek. niijeh, pl. m(j)lĚhovi i mijěhovi, dial. mě, měj, ijek. mije, mi-jo, ikav. mij, sin. meh, pl. mehóvi i méhi, slk. mech, stč. měch, gen. měcha i měchu, pl. měši, měchy, č. měch, gen. -u, luž. měch, plb. mech, porn. mech, stp. p. miech, stbr. br. mech, pl. mjachí, ukr. mich, str. měch%, r. mech, pl. mechá a mechí, s význ. 'měch, pytel, vak kožený, příp. tkaninový' (všesl., v č. však již jen arch. a dial., v r. jen arch. s pl. mechí a bíbl. vlivať novoje vino v staryje mechí), u myslivců a rybářů i síťový (stč. Č., dl. Muka, porn., br. ESBr 7, 27, r. dial. SRNG). Původnější je však význam 'zvířecí (nejčastěji ovčí a kozí) kůže upravená pro přenášení a uchovávání tekutin (vína, oleje, vody), mouky ap.' (ten je doložen zejm. ve starších obdobích vývoje některých sl. jazyků a také v dial., sr. např. b. dial. m'ách 'ovčí nebo kozí kůže na uchovávání sýra' Petkov, BDial 7,86), 'upravená kůže k psaní' (str. 'pergamen' StrS) a 'kůže se srstí, kožešina' (živé pouze v r. mech, pl. mechá, dolož. ojed. i v č. st. Jg z Dobrovského). Dále 'zařízení k vhánění vzduchu' (do kovářské výhně, tj. 'kovářský měch' - všesl, v r. mech, pl. mechí, nebo do píšťal dud, harmonia, varhan ap. -všesl. bez b.), 'dudy' (sch., sin. arch., č. st. měchy Jg, dl. Muka, p. SW), přen. i 'plíce' (b. dial. Gerov 3,103, slk., č. hovor.) aj. Podle vnější podobnosti s měchem, pytlem pak i další významy: 'břicho' (b. ink, sin.), 'bachor (u přežvýkavců)' (porn. Sychta 3,158), 'močový měchýř' (sin.), 'vzdušný měchýř u ryb' (sch. arch.), 'šourek/scrotum' (b. dial. BER 4,451, luž.).
• Psi. michh < ie. *moiso-s, *maiso-s 'ovce, (ovčí) kůže' (balt. ií. germ.?).
Nejblíže sl, měch-b jsou lit. maišas '(velký) pytel', máišé 'velký síťovaný pytel na seno', lot. máiss 'pytel', stprus. moasis 'měch, dmychadlo' (Trubačev 1966, 378 považuje stprus. slovo za přejetí ze sl.!). K příbuzným se řadí také ií. slova, jejichž význam je vzhledem k balt. a sl, výrazům zjevně primární: stind. mešá- m. 'beran, ovce*, av. maěša- m., maěši-f. 'ovce', sr.Matzenauer.LFll, 166n,MEW 194,Fick l,278n a 519, Berneker 2,46n, Trautmann 165, Pokomy 747, Vasmer 2,127, Skok 2,421, Varbotová, SM 18, 158n aj. Sém. vývoj *'ovce' -» '(ovčí) kůže' 'měch, pytel' je anal. vztahu sl. koza a koža (v. koža).
Někteří jazykovědci sem přiřazují i slova germ., a to stsev. meiss, nor. meis 'koš', švéd. dial. mes, meis 'koš k nošení na zádech, nůše', sthn. meisa
465
rm-círt,
měna
'břemeno', střhn. meise 'koš na záda, nůše' aj. (např. Fick 1,278n, Pedcrscn, IF 5,40, Berneker l.c, Preobr. 1,581n, Bezlaj 2, 175n, Snoj 1997, 331 aj.). Vycházejí totiž ze skutečnosti, že se ve starších dobách koše k nošení nákladu na zádech zhotovovaly z kůže zvířat (v. Schrader-Nehring 1,629, Falk-Torp 708n).
Lidén, PBB 15,512n a Vnes 1962, 382 však germ. lexémy oddělují a vykládají je j inak.
Endzelíns 1911, 58 se domníval, že je možné přijmout příbuznost balt. a sl. slov s výše uvedenými výrazy v germ. a ií. za předpokladu, že v části ie. dial. došlo ke změně ie. *moisos (*maisos) > *moiskos (*maiskos). Předpokládat tuto změnu však není nutné.
Gamkr.-Ivanav 1984, 419, uvádějíce známé sl.-balt.-germ. paralely, se o příbuznosti s jazyky ií. vůbec nezmiňují.
Collinder 1955, 133 (pod. i Polák, Orbis 13, 579n) uvádí ještě jako možné příb. v jaz. ugrofin. čereirůské mež, miz 'vlna' a zyrj. mež, mežj- 'beran'. ij
melt,, -a m. 'vápno; Kalk* (lx SupraChrist)
Et.: Psi. měli m., mětb t > b. dial. mel m., meť f., mk. dial. meť, sch. měl, dial. melj, mel, mel] m., sin. měl m.i f., arch. mil (Plet.), slk. meť i., stč. měl m., č. měl t, dl. měl, mil m., hl. mjel (Sch.-Šewc92l), stp. p. mial m., dial. i miel, arch. miel (SW), br. mel m., dial. i meľ í,, str. měli m., mělh f., r. mel m., meľ f., s významy 'něco rozdrobeného, drť' (sin. slk. č. stp. p. str.), 'zrní' (dl.), 'mouka' (sin., slk. dial. Kálal, č. dial. Bartoš 1906, dl. stp.), 'písek, písčitá nebo jílovitá půda' (b. dial., sch. dial., sin., č. st., hl.), 'usazenina, nános, úrodná půda' (b. arch. dial., srb. rsan), 'mělčina' (stč. č. br. str. r.), 'sesuv písku, srázný svah s pískem a bodláčím, drobivá vápencová skála' (b. dial., mk. dial.), 'vápenec, křída' (p. dial., br. r.) aj.
Dva nejčastější výklady se liší interpretací koř. ě: • (1) Psi. měťb/mělb < psi. metti 'tnUť. (2) Psi. měťb/mělb < ie. *mei- 'zmenšovat se*.
(1) Nejčastěji je měli chápáno jako deverb. se zdlouženým koř. vokálem z psi. melii 'mlít\ pův. 'drtit* (tak Mikkola 1913,1,101, Bern. 2,48, Vaillant 4,31, Pokorný 7Í7, Vasmer2,114, Kurkinová, SM 18,164 aj.). Týž sém. posun dokládají germ. jazyky: střhn. mel 'mouka; půda, hašené vápno', nor. dial. mjsele 'jemná písčitá půda', s m-ovým sufixem gót malma 'písek', angl. malm 'měkký drobivý vápenec' (EWD1083, Jóhannesson 673, Klein 928). Dloužení kořenového vokálu bylo zřejmě doprovázeno metatonií (kořen *melfi-, v. mleti); sr. téžRasmussen, ISB 188.
(2) Ze sém. i formálních důvodů je méně pravděpodobný výklad, který spojuje sl. měli s lit. máila, mallius 'něco malého', zejm. 'malá ryba' a spatřuje
v těchto slovech der. od ie. kořene *mei- 'zmenšovat se' (patrně *meiH^-, sr. mWii). Tak už MEW 195, Trautmann 165, Briickner 329, dále Bezlaj 2,176.
Nejasný je vztah psi. měl-b k lit. miilas 'sádra'. Zubatý, BB 18,244, BER 3,724 aj. uvažují o přejetí ze sl. jazyků, ale BOga, IzvORJS 17, 1,8 a Fraenkel 448n je hodnotí jako slovo domácí, tedy s měli příbuzné.
Pochybná je souvislost s lit. mólis 'jíl', lot. můls tv., kterou uvádí Zubatý l.c., Pedersen, KZ 36,102 aj.
Nepravděpodobná je metateze z lomiti 'lámať (Otrebski 1939, 87) i přejetí z ř. Mrjfoov xPs>lla< Mr/Aía ríj (Schrader 1901,480; vdmhém vydání je tento názor zamítnut; sr. Schrader-Nehring 649). B
měna, -y f. 'výměna, směna; Tausch, Wechseľ
Der.: měnili 'měnit', měnjenije 'výměna, směna'; izměnití (se) pf. 'změnit (se)', 'vyměnit (se), vystřídat (se)' s ipf. izměnjati (se) 'měnit (se), proměňovat (se)', izměnjenije, v Sin izměnije 'proměna, změna', neizměnimi 'nezměnitelný', izměna 'výměna', 'výkupné' (ř. dvTáAAayjua, v. Schumann 1958, 36, Molnár 1985,173n), neizměnbm 'nezměnitelný', izměnbnik% 'nástupce', izměnovati (se) 'měnit (se), proměňovat (se)'; přeměnili 'přeměnit', p. kogo, čbto ví kogo, čbto a cěmb, cimb 'vyměnit', p. se oťb kogo, česo 'odvrátit se, obrátit se' s ipf. prěměnjati s§ 'přeměňovat se', prěměnjenije (v BesPogod pri-) 'přeměna', přeměna 'přeměna, změna' (ve spojení bes přeměny 'neproměnný'), 'výměna', neprěměnbno 'neproměn-Iivý' (ř. ájtapáXXaxToc), neprěměnbno 'neproměnně, Tiesmifttéině', prěměnbnikí 'nástupce', premenovali 'zaměňovat, dávat výměnou'; nerazměnbno 'zcela' (•«— *'bez jakékoli změny').
Exp.: Csl. izměna > r. izměna 'zrada* («- *'změna bojující strany, názoru aj.'?); rum. izmeana f. sg. nebo pl. izrnene "(dlouhé) podvlékačky, spodky (tj. kalhoty ke střTdánf)' (Tiktin 865, Rosetti 1968, 333), sr. stejný sém. vývoj např. u it. mutande 'spodky' (it. mutare 'měnit, střídat'); csl. izměniti, izměnjati > rum. a izmeni 'někoho proměnit, přeměnit' (Tiktin 865), r. iz-meniť s ipf. izmenjáť 'změniť, 'zradit, stát se nevěrným'; csl. izměnjenije > r. izmenénije tv.; csl. neizměmm-b > r. arch. ne-izmentmyj tv.; csl. neizměnbtvb > r. neizméttnyj 'nezměnitelný, stálý'; csl. izměnbnik* > i. izménnik 'zrádce' (sr. Babov, SIFil 19, 76-7); csl. přeměna > r. arch. a poet, přeměna tv.; csl. ne-prěměnym, > r. nepreménnyj *'nezměnitelný' -4 'nutný', arch. 'stálý (jako součást názvů různých hodností)', csl. neprěměnbno > t. ncpreménno 'určitě, jistě' (KESRJ); csl. přeměnili, prěměnjati > r. arch. a poet. premeniť, premenjáť(sja) tv., rum. a přiměni (Tiktin 1256) tv.
Et: Psi. měna > b. lid. mená, mjána, mk. mena, sch. měna, míjena, sin. měna, slk. mena, stč. č. hl.
466
měna
měnitii
měna, stp. a p. dial. miana (ve spis. p. jen der., např. zmiana, wymiana aj.), br. měna, ukr/. mina, dial. miná, str. měna, r. měna, dial. mená, s význ. 'výměna, směna, změna, střídání ap.' (jsi., vsi., v slk. st. 'výměna peněz' HSSlk, stě. a č. kniž., hl. - častější je ale wuměna, stp. a p. dial.), 'výměna zboží, obchoď (sch. arch. RSAN), 'podvod, klam1 (r. dial. SRNG), 'prodej, koupě (ikon)* (str. StrS), 'výměna dárků při zásnubách', 'zásnubní prsten', 'zásnuby' (b. dial.), 'měsíční fáze' (jsi., č. PSJČ, ukr. arch. Žel.), 'valuta, měna' (č. slk. hl.) aj. Není vyloučeno, že v některých z uvedených Yýzn. je měna i postverbale od měniti.
Rovněž denom. měniti je zastoupeno ve všech živých sl. jaz.
•  Psi. měna < ie. *moinä- 'změna, výměna, střídání" < *(Hi)mei~ 'rychlý pohyb, náhlá změna'.
Subst. tvořená n-ovými sufixy od koř. *(íÍ2)mei-jsou kromě sl. ještě v balt. (lit. matnas, mainá 'výměna, změna*, lot. mátna tv.) a stind. (menämenam 1 vzá-jemnou výměnou'). Většina badatelů sem dále řadí lat. munus 'úkol, služba', commůnis (arch. comoin-) 'společný, vzájemný', gót. gamáins, něm. gemein tv. (jinak Meringer, IF 18,270).
Méně jistá je příslušnost stind. meni- 'pomsta', av. maeni-'tresť. stir. moín 'cennosť, sthn. mein 'falešný' a dalších slov uváděných v této souvislosti.
Primární vb. od kořene *(H2)mei- je jen" v stind. (mayati 'mění'), lot. (mít, miju tv.) a snad i ve sl. (pokud stsl. izměťb se (Sin) představuje aorist od nedochovaného Hz-měti 'změnit* a izměnije (rovněž Sin) jeho slovesné jméno; v. Lang, LF47,179n). Sl. denom. měniti má protějšek v lit. mainýti tv. (préz. mainau), jde však zjevně o samostatné výtvory obou skupin. K et. výkladu sr. Bern. 2,48n, W-H 1,254n, Pokorný 710, Vasmer 2,116n, Hoffmann, KZ 76,242n, Machek s.v. měna, Kurkinová, SM 18,172, Stundžia, Balt 27,2, 25 aj.
Iniciáiní laryngálu//2 rekonstruuje Mayrhofer 1986,2,314n na základě stind. apä-mitya- 'výpůjčka, dluh' a ř. ápdpti 'měním' < *H2meigu- (sr. lat. migräre 'stěhovat se'), jež lze pokládat za rozšířenou podobu koř. *Himei-. Sr. nyní Viechnic-ki, JIES 22, 143n. Jiné rozšířené podoby téhož koř. představují *(fÍ2)meit- 'měnit' (v. mitě a mi>síi>} a patrně i *(H2)meik- 'zamíchat' (v. měsiti) a *(Hi)meigh- 'mžourat, mrkat, rníhat se, třpytit se' (sr. stsl. po-měiiti, st>-měíiti 'zamhouřit, zavřít oči', v. mbgnovenije). Základní význam koř. *R-imá- byl tudíž asi 'rychlý pohyb (mžik, záblesk), náhlá změna'.
Collinder, Sprache 13,186 rekonstruuje na základě srovnání s fin. myy- 'prodávat' indouralský koř. *miye- 'dát, vracet*.
ij-ae
mini je v. iměnije
měnitii, -itb 'domnívat se, mínit, pokládat za něco; glauben, meinen, für etwas halten'; 'připomínat, zmiňovat se; erwähnen'
Der.: adj. měnjenyi 'zmíněný'; pf. naměniti 'jmenovat, zmínit se', ipf. naměnjati 'zmiňovat se'; primě-niti 'přičíst, připočítat'; vbměniti 'přičíst, vzít (mít) za něco', vhměnjati 'pokládat (mít) za něco*.
Sem snad i nesgměntJit* 'nepochybný, neochvějný' (Ix Clem); může však být i z nesomhněnbWb tv., v. rntněti.
Exp.: Csl. měnili > rum. a meni 'domyslit si co, určit, stanoviť (Tiktin 966n).
Et.: Psi. měniti > sch. st. a dial. ménitiímijkniti (se), sin. měniti (se), slk. mieniť, stč. mieniti, č. mínit, hl. měnič, dl. měníš, plb. menäm 1. sg., menäs 2. sg. (P-S), porn. menic, stp., p. st mienič (sie), ukr. dial. minýty (Fvleľnyčuk, LBj 2, 85), Str. (Spíše rcsl.) měniti (StrS), s význ. 'mínit, zamýšlet, hodlat, předpokládat ap.' (sch. sin. slk, stč. č. luž. plb. p. str.), ukr. dial. 'slibovat' aj., v refl. podobě 'domlouvat se, rozmlouvat, mluvit, obracet pozornost ke komu'.
O vzájemném vztahu význ. 'mluvit': 'rozumět' u měniti v. Gamkr.-Ivanov 1984,473.
• (1) Psi. měniti < ie. *mei-no- 'mínění'. (2) Psi. měnili < ie. *men- 'mysleť.
(1) Sl. slova bývají obvykle spojována se sthn. meinan 'mínit, říkat', meina 'smysl, úmysl, mínění', něm. meinen 'mínit', stangl. moenan 'mínit, naříkať, man 'mínění, zmínka; nářek' a dále stir. mian 'přání', kymer. mwyn 'požitek' aj. sr. Thumeysen, KZ 35, 206, Berneker 2,49, Bezlaj 2, 177, Kurkinová, SM 18,175 aj.
Hirt, PBB 23, 335 pokládá sl. slova za výpůjčky z germ. Právem odmítá Kiparsky 1934,74.
Obecně přijímaná teorie o struktuře ie. kořenů ovšem nepřipouští existenci koř. *mein-. To zjevně vedlo Pokorného k rekonstrukci subst. *mei-no- 'mínění, úmysl' (Pokomy 714) jako východiska sl., germ. a kelt. slov. Tu nutně vyvstává otázka, který z kořenů *mei- (Pokomy 709n jich uvádí sedm!) je v tomto subst. obsažen. Odpověď bude spíše negativní: v úvahu nepřichází ani jeden z těchto koř. (v. měna, měsiti, mii.-b. mino ti, mír■-,, aj.).
(2) Řada badatelů pomýšlela na spojení se sém. blízkým koř. *men- 'přemýšlet, vzpomínat si' (v. mtněti): Schleicher, KZ7,222,MEW 188, Fick, BB2, 211, Skok 2,445, Ivanov, VSUa 2,25, ESUkr 3,478aj. Většinou odmítáno z hláskových důvodů (tak např. Kurkinová i.e.). Pro sl. ovsem tato překážka neplatí, pokládáme-ti ě < oi za případ druhotného ablautu: m°n- > min- ~ moin- (tak Machek 1968,363).
Je-li tomu tak, nelze spojovat sl. slova přímo s germánskými a keltskými. Ta si vyžadují samostatný výklad, snad sporadickou
467
měnjti1
měšcem
metatezí nj > jn (podobně v f. u téhož koř.: ^icthofiai < *m"n-jp-, zde ovšem jde o pravidelný hláskový vývoj). V tomto smyslu Bugge, PBB 24, 440n aj.
Další výklady: Němec (red. pozn.) nevylučuje možnost, že by mohlo jít o kořen obsažený v pohybovém vb. minoii. Poukazuje na stč. syntagmata mieniti kam 'zamýšlet něco', mieniti k bohu 'zaměřovat se na Boha* ap.
Meringer, IF 18, 271 a Kluge-Seebold 471 identifikují *moino- 'mínění, úmysl' a *moino- 'výměna, změna' (v. měna), vycházejíce z představy střídavého vyjadřování mínění (při smlouvání). Odmítáno. pv-ae
měnitÍ2 'měnit' v. měna
měra, -y f. 'míra; Maß*
Též konkrétně 'druh duté míry (buď 39,294 1 za ř. iurrpnxi}c 'metreta, vědro* nebo 8,751 zaj/rrjsov 'modius, obilní míra')'; v Sav a Bes i'peníz'.
Ve spojení vb měrg 'přiměřeně, přesně', po měrě 'podle míry', vt> prbvgjg měrg 'především*.
Der.: měrbtib 'měřicí', neměrbtib 'nezměrný, nesmírný', bezmeľbrľb, neizměrhtib 'nesmírný'; měřilo 'váhy*, měriti 'měřit', s pref. izměriti, ipf. iz-měrjaíi 'změřit, vyměřit, vyměřovat'; naměriti 'naměřit', naměrjenije 'cíl*; prěměriti, ipf. prěměrjati '(z)měřit, (z)vážit, zvažovat*; razměrití, ipf. raz-měrjati '(z)měřit, rozměřit, -ovát, vyměřit, -ovať; si>měriti, ipf. sbměrjati '(z)měřit, (z)vážiť (další význ. v. miri^), sbměra 'vyměřená cena'; vhzměriti 'naměřit (v odplatu)'.
Komp.: zemljeměrije, -měrjenije 'geometrie' (ř. reťauCTfjía), žitoměrjenije 'míra obilí, plodin' (ř. orro-[létpiov), mežduměrije 'mezidobí'; gže děl(bn)oměrb-no v. děloměnbnt; liceměrb 'pokrytec' v. liceměrfe.
Et.: Psi. měra, všesl.: b. mjára, dial. méra (BDial 2, 206; 6, 144), rnk. mera, sch. meralmjěra, dial. míra i mljera (RSAN), sin. méra, slk. miera, dial. miara (Orlovský), stč. miera, č. míra, luž. měra, plb. moro, porn. mara, stp. miera, miara, p. miara, dial, mira (Kariowicz), br. méra, stukr. měra, ukr. míra, str. měra (StrS), r. méra, vše 'míra, měřidlo'; dále 'míra dutá' (vsi.; konkr. 'věrtel' (23,251) - b. r., 'čtvrtka' (26,2391) - r., 'měřice' (0,62 hl) - č. ap.); míra délková ('loket' (od 60 do 80 cm) - p. ukr., 'sáh' (2,13 m) - r., aj.) nebo míra plošná ('měřice' (0,1918 ha)-slk. č.,'věrtel' (716 m2) - č. ap.), v dial. 'měřidla na délkovou i objemovou míru; kritérium' (všesl. kromě luž., porn.), 'metrum, rytmické uspořádání verše' (sin., slk. st., p. st. SW, r.) aj.
• (1) Psi. mira < ie. *měra < *meHi- 'měřit*. (2) Psi. měra < Írán. (skyt?) < ií. *mäträ 'míra'.
(1) Tradičně je sl. měra spojováno s ie. koř. *meHi- 'měriť, doloženým v podobě primárního slovesa jen v ií.: stind. mati, mímäti 'měří', pehl. pat-may- 'měriť aj.
Toch. A me-, B mai- 'měřit' může odrážet *m«- (sr. stind. méya- 'být měřený') nebo *mocU,- (v. Windekens 1976,295n).
Častěji je koř. *meHj- dosvědčen substantivy, tvořenými různými sufixy, a denom. slovesy, odvozenými od těchto substantiv. Nejčastěji jde o r-ové sufixy: stind. mäti- 'míra', ř. p-řjriq 'prostředek, rozumné opatření, moudrost', stangl. mčěd 'míra', lit. mětas 'rok, čas', stprus. mettan 'rok', alb. mot tv. aj. (odvozená vb. lat. mětior 'měřím', alb. mattv.). Sufixem *tro-/trá- je tvořeno stind. rréxrä- 'míra', ř. [Áéxpov tv., fjLTJTpa 'polní míra' aj.; l-ový sufix je v gót. měl 'čas', stsev. mál 'čas, termín' aj.
Z významu některých těchto substantiv usuzuje Haudry, EIE 11, 43n, že prvotní význam koř. *meHj- byl 'měřit čas*. V. též měsecí..
Sr. Bemeker 2,50, Pokomy 703n. Meillet 1902,404, Vasmer 2,118, Skok 2,436n, Abajev 2,99n, Mayrhofer 1986, 2,341n, Beekes, IF 93,30n aj.
Koexistenci substantiv s r-ovými a n-ovými suf. (měra vedle str. stč. měn tv., stind. mäná- tv.) vykládají někteří autoři (Otrebski 1939, 92, Benvenisie 1935, 36, Machek s.v. míra, Kurkinová, SM 18, 177 a 181) jako stopu pův. heteroklitického útvaru. Ten je vskutku doložen v het. mehur, gen. mehunaš 'čas' (za H j ovšem nečekáme het. h, což zavdalo příčinu k pochybnostem; podr. Eichner, MSS 31,53n a Tischler 2,170n).
(2) Okolnost, že slovanské tvoření r-ovým suf. je bez paralel v jiných ie. jazycích (lit. miera 'míra', lot. měrs tv. jsou zjevně výpůjčky ze sl., spojitost se stangl. m&re 'hranice' a stfríz. már 'vodní příkop, strouha', kterou nachází Mann 1984,760, je pochybná), by mohla svědčit o cizím původu, totiž o přejetí z íránštiny (v. též min.2). Východiskem snad bylo ií. *mäträ- (stind. mäträ- atd.), jež se v khotanosackém jazyce změnilo v märä (sr. Bailey 1979, 329 a 332; hláskový vývoj 9r> hr> r, kdežto v jazyce Sarmatů a Alanů 8r > rt, sr. Zgusta 1955,252 a Witczak, VJa 1992,5,50-59). Vzhledem k předpokládané blízkosti jazyků Saků a Skytů představuje snad sl. měra výpůjčku ze skytštiny (Blažek, LP 38,11 ln). pv-vb
mčsecfa, -a m. 'měsíc, luna; Mond'; 'měsíc, časový úsek; Monať
Ve spojení novb měsecb 'nov, novolunľ.
Den: měsečbtib 'měsíční' (v obou významech), vre-mena měsečbnaja 'měsíční fáze' (Euch), měsečbno 'měsíčno (měsíční světlo)' (lx Supr), ve spojem' měsečb-nyj§ zbly nedggy imy 'náměsíčný' (Zogr Deč).
468
měsect.
měsiti
Kamp.-, měsecesiovesbnifo '(liturgický) kalendář' (ř. iinvoXóyiov), trhměsečhtvb 'tříměsíční, troj-lunami".
Et: Psi. měsecb, všesl.: b. mésec, dial. mé-sic (BDial 8.145), mk. mešec, dial. mäjanc, mäsnic (Malecki), sch. měsecimfěsěc, dial. misěc, sin. měšec, slk. mesiac, stč. měsiec, č. měsíc, hl. měsac, dl. mja-sec, porn. mesgc, stp. p. miesigc, br. mésjac, dial. fffcžric (Bjaíkevič), ukr. mísjac', r. mésjac, vše 'měsíc, časový úsek', 'měsíc, luna'; přen. 'menstruace' (b. dial., mk. arch., p. st. a hovor., jako dem. slk. č. p. ukr., v dalších der. r. aj.), 'lysina' (porn., p. dial. Sychta 1980, 2, 128) a další přen. význ., motivované především podobným tvarem nebo barvou, příp. syn. luna.
• Psi. mesecb < *měsnko- < ie. *měns + en- 'měsíc' < *meH,- 'měřit'.
Příbuzná slova s význ. (1) 'nebeské těleso' a (2) 'časový úsek' jsou ve všech ie. větvích: stind. mäs-(1, 2), av. má (1, 2), arm. amis (2), ř. at. jujjv, ión. jueťc (2), jtxíjvr/ (1), alb. muai (2), lat. měnsis (2), umber. menzne (2), stir. mi' (2), kymer. mis (2), gót. mena (1), stsev. ffid/h (1), sthn. mano (1), něm. Mond (1), gót. menops (2), stsev. mánaúr (2), sthn. m<änôr (2), něm. Monat (2), lit, měhuo, gen. menesio (1, 2), lot. měnesis (1,2; v některých dial. je měness 1 a měnesis 2), stprus. /wertig (1), toch. A       B /nerže (1,2).
Z anatol. jazyků se uvádí jako příbuzné (?) h.-luv. mi-zi-na-la-s(a) 'kněz specializovaný na kult měsíce' (Meriggi'1962,83, 214, Tischler 2,212n; sr. též Meillet, ESL 34, 1,132).
Všechny tyto formy - s výjimkou germ. - lze vyvodit z ie. základu *měnes-/měns-; to platí i o ií. slovech, přijmeme-li výklad mas- < *maHas- < ie. *meHins- (na dvoumórovou povahu první slabiky ukazuje jak véd., tak i gáthav. verš, sr. Mayrhofer 1986, 2,352 a Beekes, JTJES 10,56n).
Sr. dále Berneker 2, 51, Pokomy 731n, Scherer 1953, 61n, Vasmer 2, 125, Machek 1968, 360, Frisk 2, 227n, Windekens 1976. 1, 280, Skok 2,437n, BER 3, 755n, Kurkinová, SM 18, 191naj.
SI. měs§cb s obráceným pořadím souhlásek « a s lze vyložit různě (v. níže). Nejschůdnější je patrně výklad počítající s rozšířením základu *měns- o na-zální sufix a následnou disimilativní ztrátou prvního n. S takovýmto suf. se setkáváme i v umber. menzne, sabin. mesene a snad i v germ. *měnen- (nezákonitý vývoj z *měns-en-7) a zmíněném h.-luv. mizinala- (< *měns-no-lo-?). Podobně byl ve sl. a germ. transformován ie. výraz 'slunce' (v. sl-bni.ce). U obou subst. pak ve sl. přistoupil ještě A-ový sufix (patrně demí-nutivní). Sr. Meillet 1902, 336, Vaillant 2,175n, Scherer l.c, Eckert, ZS1 8, 882n, SK 1,97 aj.
Smoczyúski (ve sb. Uwarunkowania i przyczyny zmian jezykowych, Warszawa 1994, 159n) vykládá sl. podobu prostou metatezí: *měnsiko- > *měsinko- > měsecb.
Hirt, TF 32, 296 pokládá podoby rozšířené o en za staré lokatiYY.
Většina autorů spatřuje v těchto ie. slovech deriváty od koř. *mě- (metir) 'měřit' (v. měra). Způsob tvoření a zvláštnosti skloňování však vytvářejí prostor pro různé hypotézy. Nezřídka se soudí, že šlo o heteroklitický útvar *mě-n-ot/-es (nom. měnots, gen. měns-es, ak. menes-m atd.; Schmidt, KZ 26,345n, Specht 1944, 9n, 201, 344, 368, Fraenkel 438n, Frisk l.c, Kurkinová l.c, obšírně Beekes, JIES 10, 53n. - Jiní rekonstruují heteroklitický útvar *meH-s/n- a počítají s následnou kontaminací obou kmenů (Vaillant2,175n, Otrebski, BstSb 186a, Gamkr.-Ivanov 19S4, 684,899).
Další možnost výkladu skýtají hypotézy o složené povaze ie. výrazu "měsíc'. Ondruš (ActesCongr 4, 656n) předpokládá kompozitum meHi- 'měřit' + nekwt- 'noc'. - Blažek (rkp.) naproti tomu vykládá svrchu zmíněné heteroklitické substantivum jako spojení subst. *meHjn- 'míra' (stind. mana-, stsl. mění,) se syn. kořeny *aet- a *sen- 'delší časový úsek, rok; starý' (Pokorný 906, 1175). Jako sém. paralelu uvádí stsev. kenning ár-tali 'měsíc' = 'počítající roky' (Ivanov, Etim 1977,148n).
Z hlediska hláskosloví by bylo schůdnější vycházet ze složeniny meHi - s koř. nes- (r. vécoOai 'vracet se', nom. pr. Nécnap 'šťastné se vracejtcľ, gót. ga-nisan 'uzdravit se, zachránit se' aj.; Pokorný 766n, Frisk 2,304n), tedy 'měsíc' = 'měřící - vracející se do plné podoby' (Erhart rkp.).
Méně pravdepodobnejšou hypotézy vycházející z jiné sém. motivace ie. výrazu 'měsíc':
Rozwadowski, RWF25,425n pomýšlí na ie. koř. *mei- (v. mění tíi).
Wood odvozuje subst. 'měsíc' od koř. *mě-, *mó- 'velký, slavný* (citováno podle W-H 2,7ln).
Trubačev, VJa 1980, 3, 5n vychází ze syntagmatu *měnes-louksnä (v. mbn'ii) 'menší světlo' (vzhledem ke slunci), resp. 'zmenšující se měsíc', odvolávaje se na fr. croissant 'půlměsíc' (doslova "rostoucí'). Odmítá Havlová, Slávia 52,7n.
Blažek (rkp.) připouští jako další možnost výkladu spojení s het. mišrivant- 'zářící' (h.-luv. Mi-za-ra/i-mu-wa/i: Tischler 2, 216, Melchert 1993,274) s možností rekonstruoval heteroklitic-ké paradigma *měsr-/měsn-. Tedy 'měsíc' = 'zářící*.
Problematické je též srovnání s kartv. *mzje a sem. *šamš-'slunce', ber. šawiya imes 'oheň', Čad. musgu meseg 'hvězda' aj. (sr. IHič-Svityč2,77n) a severokavk. *wamco 'měsíc' (Starostin, Nostratic Sino-Caucasian, Moskva 1989, s. 119). pv-vb-ae
měsiti, -itt. 'mísit, smíchávat; mischen, vermengen' Ve spojeních měsiti kťbvb 'dopouštět se krvesmil-stvf, měs§i krwb (vi> svojp kr%vb) 'krvesmilník' (Ix
469
měsiti
město
Sud; ř. atfuo[i[x'Tjc,).
Der.: měšenije, Vbměšenije 'těsto' (ř. tpúpaua); pref.:
priměsiti 'přimísit, připojit, spojiť, priměšati 'přimíchávat, přiměšovat, připojovat*, priměšenije 'přimíšení, přidání; smíšení, směs', nepriměsbwb 'nesmíšený'; razměsiti 'promíchat, smíchat', přen. 'zmást*, v Bes 'zkrotit, zmírnit', razměšati 'mást, rušit, porušovat', 'rozdělovat, oddělovat', razměšenije 'zmatení, zmatek', 'směs, mixtura, lék', 'rozdělení, oddělení', razměshtťb 'oddělený', nerazměswb 'nesmíšený, nesmísitelný*, razměšbivb 'promíchaný, smíchaný*; STjněsiti 'smísit; spojit, sjednotit', ve spojení krnvbs-bměsiti 'dopustit se krvesmilstva*, 'dopouštět se sodomie*, seměšati 'spojovat, připojovat, sjednocovat', 'uzavírat sňatek', sbměšenije 'smíšení, spojení', 'směs, těsto', nestJněsbtvb 'nesmíšený, neslou-čený', seměšbrvh 'smíchaný, promíchaný'; uměsiti 'umísit, uhníst, vypracovat (těsto)' (lxSupr), vtrněsiti nebo vhměšati 'mísit, hníst' (lx VencNik).
U razmišhn-h, stměšbrvb jde o záměnu náležitého sufixu ptc. pas. -en-b adjektivním suf. -brvb (Vasiťjev, RFV 70, 374, Diels 1963, 243, pozn. 3).
Et: Všesl. kromě plb.: b. mésja, dial. mésa (BDial 3, 104), mk. mesi, sch. mésiti/mijěsití, dial. mísili, sin. mésíii, slk. miesiť, dial. miasič (Orlovský), stě. miesiti (Gb), č. st. měsiti (Jg), č. mísit, hl. měsyč, dl. měsyš, pom. mešac, stp. p. miesič, br, mjasíc\ dial. měsíc' (TurSl), misie' (SBrH), ukr. misýty, str. měsiti (StrS), r. mesíť, vše 'míchat, mísit, hníst (těsto aj.)' -í- 'brouzdat se' (sin. p. vsi.), 'orat (podmhé před setím)' (b. dial. BDial 5,131, č. st., dl, r. dial.), 'bít, tlouci' (vsi.) aj.
Vsi. 'bít, tlouci' patrně vzniklo v souvislosti s nářadím (holí, kyjem, kopist0, kterým se míchá (pod. např. č. vytloukal těsto).
Slk. miechať, stě. miechati, č. míchat jsou intenzi vn se sufixem -cha- (Machek, LP4,121 a 1968, 365).
• Psi. měŠQ, měsiti < ie. *meik-/ *meig- 'zamíchat, smíchat'.
Slovanské vb. má protějšek v lit. miešiú, miěšti 'míchá' (kdežto lit. maišau, maišyti a lot. maisTt tv. představuje spíše druhotný výtvor). V obou případech jde o pův. iterativa, tvořená sufixem (e)j.e/i (Erhart, IF 89,218,222-3). Podobně tvořený préz. je ještě ve stind. (mekšayati 'míchá') a lat. (mísceč tv.), kdežto další ie. jazyky tvoří préz. sufixem ske/sko: ř. juírrytu 'míchám', stár. mesc(a)idtv., sthn. miskan, něm. mischen tv. (možná výpůjčka z lat.) a zmíněné už lat. misceó (zde patrně došlo ke kontaminaci obou způsobů tvoření préz.); v Írán. a ř. také nazální préz.: av, minašti 'mísí', ř. jUtyvutii, juctyvujizi. Tuto různost lze nejlépe vysvětlit pův. perfektivním významem koř. (sr. ř.
kořenový aor. ěfitxTo), od něhož jsou pak různými prostředky tvořena iterativa-imperfektiva.
Tento výklad je pravdepodobnejší než domněnka připisující kořeni *meik-/*meig- pův. význam iniranzitivní a pokládající préz. formy za kauzativa (takto např. Machek s.v. mísiti a Kurkinová, SM 18, 200). Tato domněnka se opírá hlavně o lit. inchoatívum (su)m\štú (myštú, minšú), místi 'zamíchat se, upadnout ve zmatek'; jeho intranzitivnf význam je vsak zjevně dán (produktivním!) způsobem tvoření préz.
Také rekonstrukce finální souhlásky kořene skýtá problémy: zatímco si., balt. (a také stind. adj. mišra-'smíšený') ukazují na pův. k, ukazuje ř. na pův. g (g); svědectví lat., kelt. agerm. je ambivalentní. Další problém skýtá stind. kš (mekšayati), s nímž lze srovnat lat. ks V mľxtus (podrobné o lat. formách W-H 2, 95n).
Pedersen, IF 5,58-59 uvažoval o rekonstrukci koř. v podobě "meiks-, podobně též Otrebski 1939, 67-68 a Mayrhofer 1986,
2, 374 (meiks ~ merit); sr. též Machek 1930, 71. Spíše však půjde o kontaminaci koř. *meik- (resp. meig-) a *meis-, jež oba představují rozšířené podoby koř. */ř2OTeí- 'rychlý pohyb, náhlá změna' (v. měna, mitě).
Nejistá je příslušnost substantiv označujících různé mléčné produkty: stind. ämikšä- 'tvaroh', střir. medg 'syrovátka', stsev. mysa tv. aj.
Sr. dále Bern. 2,53, Pokorný 714, Vasmer 2,123, Fraenkel 450n, Safarewicz, SbLehr-Splawiňski 137 aj. pv-ae
město, -a n. 'místo, prostor; Platz, Raum, Ort'; 'město; Stadť (SJSdod.)
V Bes a Nom i 'místo, úřad, postavení' (lat. locus).
Prep. s gen. vb město 'místo'.
Ve spojení město pusto 'poušť', město starěišeje 'metropole', glavhnoje město 'popraviště, místo lebek* (IxSuproKalvarii), \.gjb.va;druzěmbměstě 'jinde'.
Der.: městhtťb 'místní' (jen ve spojení městbnyi kb-n§dzb), bezměstbwb 'pošetilý' ('nemístný'); naměs-tovati 'zůstávat, lpěť, naměstije 'následnictví, dědictví', namesthnik'b 'nástupce; náměstek, zástupce', naměstbnica 'náměstkyně, zástupkyně'; uměs-titi 'umístit' (lx Venc); vbměstiti 'vměstnat, pojmout; pochopiť, vbměštati 'pojímat, obsahovat; chápat; směstnávat se' (význ. 'chápat, pochopiť je kalk ř. ^peřv, v. Schumann 1958,61, Molnár 1985,114n, o sém. posunu v ř. slově Zorell 1911, 629), nevbměstim-b, nevhměštajeme 'ne-vměstnatelný, nepojatelný' (ř. áycípn-oc), vbměstilište 'umístění'.
Komp.: městostavbn-b 'místní' (lx Nom).
Et.: Psi. město, všesl.: b. mjásto, dial. město (BDial
3. 242), mk. mesto, sch. město/mjěsto, dial. místo (RSAN), sin. město, slk. miesto, dial. mesto (Orlov-
470
město
mězinbCfe
ský), místo (Gregor 1975), stě. miesto (Gb), č. místo, luž. město, píb. meste lok. sg. (P-S), porn. rhasto, stp. miasto, miesto, p. miasto, stbr. mésfo (Skaryna), br. dial, města (SErH), mésfo (TurSl), stukr. město (SS-ftikr), ukr. st. místo, str. město, r. město, vše 'místo, prostor, který je nějak určen (kde něco je nebo může být, konat se)', příp. 'konkrétní místo k bydlem', k ležení, k sezení, k určité činnosti ap.'
Ve všech sl. jaz. vznikla ze subst. sekundárně prep., jednak nesložená, s tvarem shodným se subst. (mk. mesto, sch. mesto, mjesto, arch. mesto, mjesto, sin. kníž. a dial. mesto, stk. miesto, dial. i m/íto (Stanislav 1956, 2,637), stá. miesto, £. ŕnííto, luž. město, plb. stp. p. arch. miasto, stp. i miesto (SStp), br. st. (Karskij 1955, 2, 81), stukr. město, ukr. dial. rmíto (Lysenko, LBj 6,15), jednak složená, s tužnými prep. (všesl). Podrobně o morfologii a sémantice sl. prep. město v. Kopečný, SB 1, 1 lOn.
V mk. sch. sin. zsl, vsi. st. má subst. město též význam lat. 'oppidum, urbs', v jsi. slk. č. stbr. str. r. i 'zaměstaání, služba, hodnosť ap. Tyto dva významy jsou bezesporu druhotné. O významu 'oppidum, urbs' soudí řada badatelů (např. Machek s.v. místo, SM s.v. město, Unbegaun, RÉS 12,32, Havlová, SbEichler 175n aj.), Že jde o sém. kalk něm. výrazu pro tento pojem (sr. něm. Stätte 'místo', Stadt 'město' < strhn. sthn. stat, gól stabs 'místo', Kluge). Odmítá Bělič, PF 18,2,17-27.
Tato sémantická diferenciace byla provázena diferenciací formální. O různosti kvantity v město-místo (slk. č.) v. Gebauer 1894,1,610.
Za primární však nelze pokládat ani zcela abstraktní význam (prostor, kde něco je, může být, konat se...). Takový výklad by odporoval univerzáJiim sém. vývoje a svědčí proti němu i ta skutečnost, že jednotlivé ie. jazyky mají pro pojem 'místo' (abstr.) zcela různé výrazy (lat. locus, f. xóko<; atd.), et. často nejasné.
Rovněž sl. město je et. málo jasné a nemá přímé protějšky v jiných ie. jazycích. Zpravidla je pokládáno za derivát tvořený suf. -to- od koř. *meit(k)< město < *moisto- nebo *měisto-. Co se týká pův. významu koř., mínění badatelů se rozcházejí. Jedni (Matzenauer, LF 11; 171, Zupitza, BB 25, 99, Pedersen, ÍF 5, 73, Vasmer 2, 124, Machek 1968, 365, GcJab 1989, 101 aj.) preferují spojení s koř. *meitíh)- 'přebývat; živit se' (av. maeOana- 'obydlí', miônäiti 'přebývá, zůstává', lot. mim, mist 'bydlet, živit se', lit. mintu, misti 'živit se', mitas 'obživa' atd.). Druzí (Pokomy 709, Bemeker 2, 5ln) myslí na koř. *meit(ky 'upevňovat, opevňo-vať (stind. mít- 'sloup', methi- 'pilíř', stsev. meiár 'strop, trám', lit. miětas 'kůl', het. mitai- 'opevňo-vať). Tento kořen zjevně představuje rozšířenou podobu koř. *Hmei- 'upevňovať (síind. minoti 'upev-
ňuje, zakládá, staví', mita- 'upevněný', lat. müniö 'opevňujť atd.); v. též mim. Bez preference uvádějí oba výklady Bezlaj 2,180, Skok 2,438 a Kurkinová, SM 18,206.
V obou případech působí problémy intonace (sr. mj. sch. mjesto), zejména však vokalismus koř.: u adj. (participií) tvořených suf. -to očekáváme oslabený stupen, nikoli zdloužený nebo o-stupeň!
Již zmíněné spojení sl. subst. město s ie. koř. *meit(h)- 'opevňovat, upevňovať nabízí ještě další možnost výkladu: může jít o složeninu tohoto kořene s ie. koř. *si(h)ä- 'stát, postaviť: moii + st(h)o-. Te-matizovaná podoba *st(fí)o- je ve složeninách hojně doložena (Pokomy I005n): stind. goštha- 'kravskástáj', pratištha- 'pevně stojící', lat. caelestis 'nebeský' ('v nebi stojící'), stsl prosti, (v. prosti,), r. nast 'ledová kůra, která unese člověka' (Vasmer 2,200, Havlová, Slávia 59,275) aj. Slova s význ. 'místo, stanoviště' bývají často tvořena od koř. *st(h)ä-; vedle germ. výrazů pro 'místo' lze tu uvést např. stind. sthäna-, stpers. stána- 'místo, stanoviště', sl stáni, aj. Pův. význam sl. město mohl tudíž být 'opevněné stanoviště', příp. 'pevně stojící1. pv-ae
-měšati v. měsití
-mětati v. mesti
mčzinfcCb, -a m. 'nejmladší syn; der jüngste Sohn'
(IxConst)
■ Exp.: Csl. mězini, (MLP) > rum. mezin 'nejmladší', 'nejmladší dítě, mazánek' (Tikti n 973), pokud nepochází z některého jsi. jazyka.
Et.: Psi. mezinhCb > b. dial. mizínec (RBKE), ch. st mezinec, sch. m{jjězimac, m(j)ezímac, dial. i m(j)ězinac, mizinac, mázimac, mazímac, sin. mez inec, arch. a dial. i mazinec (Plet.), stč. měz{e)nec (Gb), měděnec (z > d asi lid. etymologií), č. st, m(i)ezenec, mezinec (Ig), dial. ojed. nězenec (Kott 10, 211), p. dial. miziniec (SW; podle Brücknera 339 z nkr.), niziniec (Karlowicz 3,170), br. mézenec, ukr. mizýnec', arch. my-zýnec' (Hrin.), r. mizínec, dial. mezénec (Daľ.SRNG), vše (kromě č.) 'nejmenší prst (většinou na ruce'), 'prst vedle malíku, prsteník' (jen stč. měz(e)nec a č. st.), 'prostředník' (stč.), 'poslední, nejmladší dítě' (b. sch. sin., ukr. arch. Hrin. a hovor. SUM, r. dial.) a různé přen. významy.
Psi mězinbcbje subst. odvozené suf. -heb od psi adj. mězini, 'malý (o prstu či dítěti)' doloženého zejména v dial. a starších údobích zsl. a vsi. jazyků (v. SM 18,227n). To pak lze pokládat za der. od nedolože-
471
mězinbCb
ného jména *mězh, označujícího podle Merkulovové, SM 18,228 jistou sociální (generační) skupinu. • (1) Psi, *mězini> < ie. *meg(k)- 'velký; malý'. (2) Psi. *měz-in% < ie. *mei(H^)+gh- 'malý, menší'.
(1) Toto hypotetické nomen má nejbližší příbuzné v lit. mäzas 'malý; drobný', lot. mazs tv. a stpnis. massais 'méně' (shoda je ovšem jen v souhláskách m-g(h)Y, sr. Matzenauer, LF 11, 172, Meillet 1902, 172, Brückner, KZ 48,212n, Vasmer 2, 133, Bezlaj 2, 182 aj.
Od koř. *meg(h)- se v ostatních ie. jazycích tvoří adj. s významem 'velký': stind. mokant-, arm. mec,ř. liéyac, lat. magnus, alb. madh, gót. mikils aj. (Pokorný 708n). Na tuto tzv. enantiosémii upozornili již M-E 2, 574. Jako jiný případ tohoto druhu se často uvádí ie. koř. %íel-i (Pokomy 551) s opozitními významy 'studený' (napr. lit. šáltas) a 'teplý' (např. lat. calidus). Sr. dále Lekov, Slávia 13,410aFraenke!,KZ63,194n. - Je příznačné, že význam 'malý' se u koř. *megh- objevuje právě v těch jazycích, kde ve významu 'velký' byl nahrazen jinými adj.: lit. didis, sl. velhjh; sr. Fraenkel 423,
Mexkulovová o. c. 230 vysvětluje opozitní významy doložené u koř. *megh- tím, že jde o rozšířený ie. kořen *mě- 'měřit' (v. měra). Málo pravděpodobné.
Trubačev 1959, 44n naproti tomu spojuje sl. a balt. slova s hypotetickým ie. *magho- 'mladý', *maghu- 'chlapec' (Pokomy 696: gót. mágus 'chlapec', stir. mace 'syn'; lot. dial. mač. mags 'malý' aj.).
Reliktové uchování hypotetického *mězb (jen v odvozeninách) může nasvědčovat tomu, že jde o starší (bsl.) výraz pro 'malý', vytěsněný ve sl. adjektivem malt. (podle Martynova 1983,77n pochází mal-b z ita-lického ingredientu sl. glotogeneze).
(2) Méně pravděpodobný je výklad, který odděluje sl. slova od baltských a hledá v psi. mězinhcb ie. kořen *mei(Hs)- 'odcházet, zmenšovat se' (v. mwťii), rozšířený O g(h). Tak např. Bemeker 2, 55, Skok 2, 418 a Černých 1,530.
Pozoruhodný je výklad (Levy, ZslPh 8, 129n, Vasmer ib. a Liewehr, ZslPh 23, 109n), který řadí psi. mězinbCb k ie. koř. *meigh- 'urinari' (Pokomy 713: lat. mingere, sch. mižati aj.), tedy subst. s prvotním významem 'malé dítě, jež se pomočuje', příp. 'penis'. Jako sém. paralela se uvádí mong. šigedzei 'malý prsť vedle šige- 'močiť.
Machek nejprve (LF 51, 242n) spojoval psi. mězinbCb s ie. koř. *měi- (v. mih,) a přisoudil mu pův. význam 'mazlíček, miláček*, později (1957. 295 a 1968, 362) však tento výklad odvolal a připustil možnost výpůjčky z germ. (*maisa- 'malý'). Málo pravděpodobné. hk-ae
-niřžiti v. mtgriovenife
nif ak. sg. pron. pers. 'mě; mich'
Od základu m- se tvoří nepřímé pády zájmena 1. os. sg.: gen. mene, míne, mne, dat,-lok. mt.ně, m-bně, enklit. dat. mi, instr. m-bnojg.
Et: Stel. formy se téměř neliší od rekonstruovaného psi. stavu: gen. *mene, mtjie (b. men(e), sch. mene, č. mne, p. mnie, r. menjá); dat.-lok. *m-hně (b. men(e), sch. mene, meni, č. mně, p. mnie, r. mne); enklit. dat. *mi (všesl.); akuzativ: vedle *me (b. me, sch. me, č. m$, p. mi§, str. mjd) je doloženo i enklit. *me (hl. mja, stp. mie aj.); instr. *m-bn(oj)g (sch. arch. mnoju, č. mnou, p. mna, r. mnoj(u)). Podr. v.
Polák-KopeSný, SB 2,74n.
Tyto tvary jsou různého stáří. Flexe pers. zájmen se totiž rozvíjela až v jednotlivých ie. větvích, ze společného ie. období pochází jen několik málo tvarů, představujících pronominální kmeny (= deiktícké částice) nebo jejich kombinace, adaptované do jednotlivých pádových funkcí. U zájmena 1. os. sg, jsou to vedle nom. *(H)eg~(h)-°/om (v. aza,) některé formy s iniciálním m- (resp. Hm-), jež spolu vytvořily supletivní paradigma: gen. *mVriV (av. mana, stind. mama, lit. mäno, psi. mene), enklitický dat. *moi, resp. *mei (stind. me, ř. pot, ěu.oí, lat arch. mls, lit arch. mi, psi. mi) a enklitický ak. *me (stind. má, ř. tis, ifié, lat. mě, psi. me).
Koexistenci (supletivismus) základů 1. os. sg. *(H)egh- a *(H)mV- lze chápat jako stopu pradávného rozdílu mezi inklu-zivními a exlduzivními tvary 1. os. sg. (o tom svědčí mj. tvary 1. os. pl. s iniciálním m-\ v. my, ny); v. Erhari 1970, 39.
Již bsl. data je patrně tvoření neenklitických forem dat.-lok. a instr. od základu men-, resp. m°n- (redukce), abstrahovaného ze staré genitívni formy, pomocí pádových koncovek a-kmenů (!): stprus. men-nei, lit mán(et), dial. mun(ie), psi. m-bně (formy s b jsou - vzhledem k lit. u - spíše druhotné), psi. m-bnojg (odpovídající lit. forma snad existovala, byla vsak nahrazena novotvarem manimi); v lit. od téhož zakladu též nový ak. maně (man- řv me).
Psi. akuzativ me má protějšek jen v stprus. mien; obdobně tvořená forma (základ mě + ak. sufix m, přejatý z nominální flexe) je též v ií. (stind. mam, av. mgm), vzhledem k chybění odpovídajících forem v dalších ie. jazycích vsak jde spíše o produkty samostatného vývoje v ií. a bsl. jazycích.
Poněkud jinak o flexi zájmena 1. os. sg. Schmidt 1978, 109n. Podobně i Szemerényi 1990,229, jenž se domnívá, že flexe os. zájmen se pův. téměř shodovala s flexí jmen: gen. *(e)m-os (uchováno jako poses.: ř. ijjtóg ap., v. též moi; mene pokládá za inovaci!), dat. *(e)m-ei, ak. *me-m (v určitých sandhiových pozicích > *mě, to pak kontaminací s *mem, uchovaným v
472
meso
jiných sandhiových pozicích, dalo *měm\). Vývoj od původní pravidelnosti k pozdější nepravidelnosti je však právě u zájmen málo pravděpodobný.
Toporov (Etim 1988-1990, 128n a SbPolomé 64n) dospívá na základě složitých úvah k identifikaci záj menné formy *men(e) s koř. *men- 'přemýšlet, vzpomínat si* (v. im>něti). V nejno-vějším příspěvku ke genezi flexe ie. osobních zájmen postuluje Meyer, KZ 110, 93n (bez odkazu na většinu starší literatury!) "pádový příznak" me : gen. me-me, ak. m-me ap.
St. dále (s odkazy na další literaturu): Brugmann 2,2,378n, Hujer, 1F 30, 49n, Havránek 1928,1, 47n, Vaillant 2, 441n. Er-hart 1970, 151n, Erhart 1982, 142n, SB 2, 74n. ae
mek^ki, adj. 'měkký; weich'; 'jemný; zart' Přen. i 'mírný' (Nom Bes).
Ve spojení mekbka riza a v substantivizovaném nom. pl. n. mekbkafja) 'jemné roucho'.
Adj. rozšířené suf. -ki>, který v der. chybí: mgkota, m§kostt> 'měkkost' (obojí jen Bes; SJS rekonstruuje mekh-kostb, což není nutné); omgčiti, Ix i oťhmgčiti 'obměkčit', přen. 'vykoupit*; umgčiti 'změkčit, změknout', přen. 'obměkčit, oslabiť, umekngti 'změknout, ochabnout', přen. 'zjemnět'.
Komp.: mgk-bkolěganije 'léhání na měkkém lůžku' (lxEuch).
El: Psi. mek-bk-h, všesl. V některých jaz. došlo ke zjednodušení zdvojené slabiky: b. rok, mek, sch. mik, arch. mekak, sin. méhek, mehak, arch. mekak, mékek&tet.), slk. mäkký, č. měkký, stč. i mekek, hl. mjechki, arch. mjahki, dial. mjaki, dl. mžki, arch. měkki, dial. mjaki (Sch.-Šewc 921), plb. maťě, porn. milk'i, matk'i, tňikk'i, stp. p. migkki, stp. i mieki, dial. mietki (Karlowjcz), br. mjákki, dial. i mjákí, ukr. mja-kýj, arch. i mjahkýj, r. mjágkij, mjágok, str. i mjach-kij, mjakbkyj, vše 'měkký' (opoz. k 'tvrdý'), 'jemný, snadno opracovatelný', s řadou přen. významů: 'mírný, příjemný (i o počasí)' (jsi. slk. č. porn. p. vsi.), 'citiivý, laskavý, dobrý' (b. mk. sch. slk. č. Iuž. kaš. p. vsi.), odtud až 'slabý, slabošský, podléhající cizím vlivům' (b. sch. slk. č. kaš. p.), 'náchylný k nemocem' (kaš.), 'pomalý, líný, nešikovný' (r. dial.), antonymní 'zdravý, dobře živený', 'obratný, šikovný, mrštný' (r. dial. SRNG).
• Psi. mek-b(kt,) < *mnku- (?) < ie. *men(H)k- 'drtit, mačkat'.
Ie. stáří tí-kmenového adj., postulovaného některými badateli (Geitler,LF3,43,Meillet 1902,326, Trubeckoj, BSL 24, 1,131, Merkulovová, SM 18,250), je ovšem sporné. Takové adj. není doloženo v žádném ie. jazyce; spojitost se stind. magká- 'slabý, kolísavý' (Pokorný 730n, Trubeckoj l.c, Skok 2, 402 aj.) je málo pravděpo-
dobná (odmítají Meilet l.c, Vaillant, BSL 31, 2, 44, Vasmer 2, 187, Mayrhofer 1986, 2, 290). Balt. má adj. stejného významu, tvořená však sufixem *-sto-: lit. minkštas, lot. miksts (rovněž bez protějšku). Vzhledem k této situaci není vyloučeno, že jde o formy teprve pozdějšího (balt., sl.) data, tvořené od slovesného koř. *men(H)k-, hojně doloženého v radě ie. jazyků (tak Vaillant l.c, Varbotová 1969, 156, Machek 1968, 358): stind. mančati 'drtí', ř. fjiáaatů, {Iútto 'tisknu, hnětu' (zde vsak může stejně dobře jít o koř. *ma^-\ v. mazali), alb. mekem 'omdlévám' stangl. mengan 'hníst', střhn. mengen tv., lit. minkau, minkyti 'hníst (těsto)' aj. Přímé spojování sľ -mečiti s těmito slovesy je ovšem - vzhledem k produktivnímu způsobu tvoření
- problematické. V. též mc-kai. a- Sr. dále Berneker 2.42n, Fraenkel 454, Bezlaj 2, 176, BER 3,720 aj.
O laryngále svědčí intonační poměry v balí. a sl. Jde zjevně o koř. *menH- 'mačkat, šlapat' (Pokomy 726), dosvědčený stind. čarma-mná- 'koželuh', ř. (aiol.) ná-zaaat 'šlapající', ky-mer. mathru 'šlapat', lit. minu, minii 'šlapat, třít len' a csl. mhng, meti (r. mnu, mjať, č. mnout atd.; sr. Trubačev, SM 19, ISn), zde rozšířený ok. V. též mesti. žš-ae
meso, -a n. 'maso; Fleisch'
Znamená 'maso zvířat' i 'lidské maso, svalovina'.
Komp.: mesojadenije 'jedení masa' (ř. xpeviparía, lx Nom); mesopustb v. mesopustfe.
Exp.: Z csl. je r. mjasojéd 'masopust' (Preobr. 1,584).
EL: Psi. meso, všesl.: b. mesó, mk. meso, sch. meso, sin. mesô, dial. menso (Bezlaj), slk. mäso, stč. č. maso, hl. mjaso, dl. měso, plb. mgsi « *meshje, P-S), porn. maso, stp. p. mi§so, stbr. mjaso (Skaryna), br. mjása n., dial. i f. (SBrH), ukr. mjáso, dial. mnjáso, str. r. mjáso, vše 'maso, měkká svalová část lidského nebo zvířecího těla', metaf. 'tělesnost' (sr. i něm. Fleisch tv.), 'dužnina' (jsi. slk. č. porn. p. vsi.).
• Psi. mgso 'maso' < ie. *měmso- tv.
Starý ie. termín. Sl. slovo je příbuzné se stind. mämsá-, gót. mimz, alb. mish, arm. mis, vše 'maso'. V dalších ie. jazycích je základ *měms- rozšířen o sufix ro/rä: ř. Mpóc, 'maso ze stehna', lat. membrum 'úd', stir. mír 'sousto (masa)', sl. mgzdra (č. mázdra 'blána', rcsl. mjazdra, r. mezdrá 'podkožní vazivo, rub vydělané kůže* atd.); v. Meyer, BB 8, 190; MEW 189; Bern. 2, 43n; Trautmann 178n; Vasmer 2, 187 a 188n, Pokomy 725, Frisk 2, 230n, Mayrhofer 1956, 2, 615, BER 3, 759, Trubačev, SM 19,7n a 22n).
Poetto, KZ 108, 34 sem řadí též luv. anatomický termín mf(ya)sa- ('maso'?). Patrně sem patří i toch. B misa 'maso' (Windekens 1976, 632 je však pokládá za výpůjčku z pálijštiny).
V balt. jaz, tomu odpovídá stprus. mensa, menso,
473
meso
mesti
lot. mlesa a lit. dial. mensa (Kurschat), meisa, kdežto spis. lit. měsá je pokládáno za výpůjčku z vsi. (Fraenkej 442, Trubačev, SM 19,9, Steinbergs, LgB 5-6,24n).
Další et. souvislosti jsou nejisté:
O sémantice ie. výrazů pro 'maso' podrobněji Trubačev l.c. se závěrem, že pův. význam ie. *měmso- byl 'syrové maso*; Gamkr.-lvanov 1984, 698-9 však soudí, že pův. význam byl ve vztahu k sém. příznaku 'syrový' - 'vařený' neutrální. V. i Specht 1947,50.
Opakování stejné souhlásky m zavdalo příčinu k domněnce, že jde o tvar s reduplikací, to pak vedlo k úvahám o dalších et. souvislostech: se stind. äma- 'syrový*, ř. épóc tv., lat. amárus 'hořký', dále též se stind. amsa- 'paže', lat. (H)umerus tv. (koř. *Hems- ~ *Hmes--, Behveniste 1959, 61n, Trubačev l.c. aj.).
Karaliunas, LgB 4,135n připojil ještě lit. ámžius 'věk (života)' a stprus. amsis 'lid'.
Jinak Otrebski 1939, 94 a 197 (kořenové varianty s no-sovkoti a bez nosovky: měms- <v měs-, příp. měms- ~ oms-) a Machek s.v. (anticipace nosovky z koncovky původního -r/n-kmene).
K domnělým nostr. souvislostem sr. íl.-SvityČ 1, 252n a HER 406n. ■ pv-ae
mesopusťb, -a m. 'masopust; Fasching'
Nejčastěji s význ. 'poslední týden před 40denňím postem', v Nom lx '40denní (velký) půst před Velikonocemi*.
Období před velkým postem se na Východě dále rozlišuje na mesopusťb a symposii, 'doba, kdy je zapovězeno jíst sýr' (v. syrtz). Podr. Jagič, AslPh 21,29.
Většinou zkracováno.
Der.: Adj. mesopustbm, 'masopustní*.
Et.: Csl. mesopusťb ~ b. st. mesopúst, mesopóst (BER 3,759n), sch. měsopust, misopôst, sin. arch. mesopúst, slk. arch. masopust (< 5., v. Machek 1968, 353), dial. masopost (Kott 1,983), stč. č. masopust, dial. masopust (Kott l.c), stp. pl. miesopusty, p. arch. miesopust (< č., v. Basaj, SFPS19, 32n), dial. niesopust, pl. nieza-pusty (Karlowicz), stukr. mesopusťb, pl. mesopusty, ukr. st. mjasopást, str. mjasopusťh, pl. mjasopusty, mjasopušča {., pl. mjasopusči (StrS), r. mjasopůst, s význ. 'půst' (b. sch. sin. ukr. str.), 'postní den' (str. mjasopusty, r.), 'období (veselí) před postem' (sch. sin: slk. stč. č. stp. p. stukr. str.).
Mgsopusťb je kalk lat. carni(s)privium nebo stř-lat. carnevale 'masopust, doba odloučení od masa' (Bem. 2,43, Vasmer 2,189, Skok 2,410, BER 3,760); sr. i it. camelasciare tv. (M-L162). Vzdálenější je pozdně ř. ÁKÓXpeiůC tv. (Jagič 1913, 300 pokládá mesopusťb za kalk ř. áitóxpsax;).
2. část komp. meso (v. meso) +pusťb lze v souladu
s lat. a ř. předlohou spojit s pustit (v. pust?>); tak Bem. I.e., připouští Machek s.v. masopust. Význ. 'doba, kdy je maso opuštěno' však vyhovuje i pro spojení s půst (v. došít,k Bezlaj 2,179 (jako pův. význ.).
Sém. posun k 'veselí před postem* vysvětluje Machek s.v. masopust vlivem lid. etymologie, podle níž slovo mohlo být chápáno tak, že je maso dopuštěno, dovoleno (Jg 2,398: 'den, v který se maso pouští, tj. naposledy jí'). pv
mesti, metett. 'mást, uvádět ve zmatek; verwirren' Refl. 'být zmaten, zmítat se, vzrušovat se ap.' Der.: metežh, -a m. 'zmatek, nepokoj', metežbn-b 'zmatený, bouřlivý, buřičský' s komp. m-hnogom§tez%-nt 'velmi bouřlivý, nepokojný', metezbnikb 'buřič*; Sbmesti 'uvést v pohyb, zatřást, rozbouřit', 'uvést ve zmatek, znepokojit, vyděsit', refl. 'zatřást se, zachvět se, vzbouřit se', též 'znepokojit se, vyděsit se; zarmoutit se', subst. vb. sbmgtenije 'zakolísání, klopýtnutí; zmatek', sbmgtati 'uvádět ve zmatek'; vbzm§sti 'rozmetat (o oblacích)' (Bes), refl. 'zakymácet se; upadnout ve zmatek, znepokojit se, vzrušit se', 'zarmoutit se'.
Exp.: Csl. mesti > str. mjasti(sja), r. arch, mjastí(s'), mjatúfs') 'uvádět ve zmatek, mást (se), plést (se)* (Preobr. 1, 584). Csl. s%.m§sti > rum. a sminti lid. 'poplést, zmást', 'posunovat něco, pohnout něčím z místa' (Tiktin 1446n; Rosetti 1954, 42); podle Tiktina 60 je rum. a amep (s prot. a-) 'poplést hlavu, omámiť snad z csl. mesti. Csl. metežj, > t. mjatéž 'vzbouřem', vzpoura, povstání' (Preobr. I.e.); ovšem r. dial. mjatéž, metež 'plovoucí kousky ledu' (SRNG) je slovo domácí (v. Trubačev, SM 19,18).
EL: Psi. mesti (se) > sch. mésti i mesti, meiern (se), sin. mésti, métem/médem (se), slk. miasť, mätiem (sa), stč. miesti, masti, matu, meteš (sě), č. mást, matu (se), hl. mjasč, mjatu, dial. mječu (Sch.-Šewc 914n), str. mjasti(sja) (StrS), r. arch. mjastí(s'), mjatú(s') (Preobr. I.e. je ovšem považuje za přejetí z csl.), s význ. 'uvádět ve zmatek, plést, mást, mýlit' (sch. sin. slk. č. str. r.), refl. 'motat se, plést se, mást se (o nohách, v hlavě ap.)' (sch. sin. slk. stč. č. str. r.), 'míchat, mísit, mačkat, hníst ap.' (sch., stč. - o hlíně Gb, č. dial. namňáct housatům mňatení 'smíchat pokrájené kopřivy, uvařené brambory a otruby' Machek 1968.353, hl., str.), spec 'stloukat máslo' (sch. sin.), 'rozcuchat (vlasy)' (sin. st. Plet.) aj. Sr. téžmgtiti sub mott.
• Psi. mesti < ie. *ment(h)- 'míchat, kvedlat, mást'.
Sloveso od koř. *ment(h)- je kromě sl. dosvědčeno ještě stind. mantkati, mathnäti 'míchá, natřásá' a lit. menčiú, m^sti 'míchat'. Dále bývají v této souvislosti uváděna některá jména nástrojů: lat. (< osk.) mamphur 'součást soustruhu', stsev. mgndull
474
mest i
milí.
'držadlo horního kamene žernovu', střhn. a něm. dial. Mandel 'dřevěný válec (na mandlovánO', lit. mentě 'zednickálžíce, lopatka', mentttrís 'kvedlačka' aj. (sr. Bemeker 2,44n, Pokomy 732, Yasmer 2, 179, 189n, Fraenkel 437n, Machek 1968, 354, Trubačev, SM 19,12n aj.).
Georgiev, VJa 1958, 6, 18 upozorňuje na toch. A maní-, mánt- 'hněvat se' (jinak Windekens 1976,288n).
Ehrlich, KZ 41,288 uvádí v této souvislosti i ř. mytologický název MoGaa (< *month-ja).
Koř. *ment(h)- lze pokládat za rozšířenou podobu kořene *men(H)- 'drtit, šlapat ap.', dosvědčeného mj. csl. mhtig, meti (sr.mek-bki.). Právě stind. th může být stopou unáhlí laryngály.
Někteří autoři (Brugmann, IF32,321, W-H 2,22, Trubačev
1. c.) uvádějí v této souvislosti i slova zjevně odvozená od koř. *met(h)- (ř. pódoc. 'bitevní vřava', lat. metus 'strach', sl. motali (se) aj.), pomýšlejíce na kořenové varianty *ment(h) ~ *met(h). Existence takovýchto variant je ovšem problematická. Spise by se dalo uvažovat o pradávné kontaminaci kořenů *men(H)- a *met- 'kroužit, mrštiť (v. mesti). ij-ae
meta, -y f. 'máta; Minze'
Var.: metva (MLP) > metva (Nik).
Exp.: Csl. meta > rum. mintä tv. (Tiktin 988).
Et.: Staré (snad už psi?) přejetí z lat. subst. meniih)a 'máta', které pochází, stejně jako střř. juív-dfy z neznámého předie. mediteránního jazyka: sch. arch. a dial. meta, sin. meta, slk. mäta, č. máta, po-msln. mjgta (Ramult), p. mleta, br. mjáta, ukr. mjáta, r. mjáta, vše 'máta, tj. rod aromatických bylin z čeledi pyskatých, Labiatae'. Sr. Machek 1968,354, Skok 2,415, Bezlaj 2, 180. ESUkr 3, 548 aj., pro lat. a ř. W-H 2, 72, Frisk
2, 24In, Hester, Lingua 13, 360, Chantraine 704. Stejný původ jako pro lat. a ř. slova předpokládá Abajev 1, 263 i pro gruz. p'iľna (< *pinta) 'máta' (oset. biťna, beťina tv.).
Mladší přejetí jsou b. menta, mk. menta, slk. st. menta (HSSlk)tv.
Někteří autoři (Bern. 2,44, Stender-Petersen, ZslPh 7, 252, Mladenov 295, Preobr. 1, 584n, Sch.-Šewc 916, HER 407 aj.) předpokládají germ. prostřednictví (gót. *minta), a to kvůli sl. tvarům, které ukazují na psi. formu *mety, gen. *meťbve: b. arch. a dial. métva (BER), sch. arch. a dial. mětva, sin. metva (Plet.), hl. mjat(w)ejt dl. mjet(w)ej, mjetwa, p. miatwa (SW), dial. mietew (Kariowicz), ukr. mjátva (ESUkr 3, 548), Str. m(j)atva (StrS). Vzhledem k bohatému rozšíření tohoto kulturního slova v celém evropském jazykovém areálu jde spíše o domácí sek. tvar, vzniklý anal. podle jiných názvů rostlin na -tva (Skok 1. c., Trubačev, SM 19,21; sr. i Jagié, AslPh 1,430n, Desnickaja, VJa 1978, 2,45).
Z hláskových důvodů je méně pravděpodobná souvislost
tohoto subst. s vb. mesti 'mást', jak naznačuje Matzenauer 1870, 62. Pův. význam subst. meta vysvětluje jako 'bylina omarnují-cí\ hk
IlieteŽí. v. mesti
-midzati v. m&gnoverije
1 -niilotii, -y? f. 'plášť (z hrubé ovčí kůže); Mantel (von grober Schaffell)'
Nom. není doložen, v podobě *miloti jej rekonstruuje SJS. Var.: *milotb tv. je rekonstruováno z ak. sg. miloth, instr. Sg. milotijg a lok. pl. milotechb.
Et.: Přejato ze střT. ^jjAwtjJ 'ovčí či kozí rouno, (mnišský) plášť z hrubé ovčí vlny' (sr. Mikl. 1867,110, Vasmer 1907, 256 a 1909,125), což je derivát od ř. pfjXov n. 'ovce', 'koza'. Ř. výraz snad reprezentuje staré ie. pojmenování drobného dobytka, sr. stir. míl n. 'malé zvíře', arm. mal 'ovce', hol. maal 'mladá kráva' a deriváty sL malí*, napr. ukr. maľ kol. 'ovečky' (Žel.) a snad i r. dial. malíč 'druh krymské ovce* (Daľ); v. Frisk 2,227 a Chantraine 695, v. též malí..
Stsl. -í- náležitě reflektuje střř. -n- [i], a to i v koncové slabice. Z toho plyne obvyklá morf. adaptace k i/ít-kmenům typu ladit, s variantní formou nom.. sg. miloti, sr. Diels 1963,182, pozn. 9, Filipovová 1969,37, i další možná adaptace, a to k /-kmenům, sr. napŕ.felon'b 'plášť(střř. ycAóvn) či fijalb 'miska' (střř. <ptáXrj) ap.;
v. felon't, a njalz..
Domácí synonymum je ovbčina. bs
milt adj. 'hodný slitování; mitleidenswert'
Ve VencNik též 'milý' (SJS: bohcmismus).
Ve spojení milí, mile se dějati, tvoriti 'dovolávat se slitování', ix.Fris 'odprosovať.
Nemilí 'neláskavý' (lx Venc, bohemismus; sr. Vond-rák, ČČM 77,148).
Der.: milostb 'milosrdenství, slitovaní, milost; almužna*, milostyn'i ťv. a 'zbožnosť (Bes), milostbm 'milostivý, milosrdný'; milostiví tv. a 'laskavý, zbožný' s adv. milostivo (Bes), nemilostivb 'nemilosrdný, nelítostný, neúprosný', bezmilostivb 'nemilosrdný', přemilostiví 'přemilosrdný, přelaskavý'; milos-tivbn-b 'milostivý, milosrdný' (VencNik) s adv. milos-tivbno, nemilostivbní 'nemilosrdný, nelítostný'; milovali 'mít slitování, být milostivý, mít souciť,. lx Venc i 'milovať (za bohemismus pokládá Vondrák, ČČM 77,147n), (ne)milovanije '(ne)milosrdnost, (ne)milosrdenství'; pomilovali 'smilovat se, slitovat se', pomilovanije 'slitování, milosrdenství', (ne)pomilovaní '(ne)do-šedší milosrdenstvf; símiliti se na kogo 'smilovat
475
mil k
mimo
se', pas. 'dojít shtování, vzbudit souciť, komu 'zalíbit se, stát se milým'; umiliti se 'zarmoutit se, pocítit lítost, dojetí; slitovat se', ipf. umiljati se 'rmoutit se, pociťovat lítost, být dojatý, kát se', umiljenije 'ponížení, bolest, žal; poníženost, pokora, kajícnost; omámení, otupělosť, umiljerťh 'sklíčený, zkrušený; skličující, smutný, žalostný', adv. umiljeno 'pokorně'.
Komp.: milosná-h. 'milosrdný, soucitný' (asi kalk lat. misericors, prostřednictví gót. armahairts není jisté; sr. Vasmer s.v. miloserdije, Humbach, WS1 14, 351n, Vaillant 4, 774 aj.), milosr-bdije 'milosrdenství, slitování, milost, laskavost', milosr%dhstvije 'milosrdenství, slitování', milosr-bdbn-h 'milosrdný, vlídný', milosr-hdovati 'mít slitování, mít souciť, umilosrbditi se 'smilovat se, slitovat se'; blagomilostivě 'přemilostivě' (tx VencNik), m-hnogomilostivt, 'přemilosrdný' (ř. iroAu '-eAeoc), vhsemilostivh 'všemiiostivý' (lxTrin); nom.pr. Ljudbmila v. Ljudtmila.
Exp: Gsl. mil-b > rum. milá 'soucit, milost, přízeň; almužna, milodar* (Tiktin 980); csl. milosti, > rum. miloste 'milost, laskavost, přízeň'; snad i maď. cirk. tenrn'nmaixszí tv. (Kniezsa 1, 324); csl. milostivi, > rum. milostiv 'milosrdný, soucitný' (obojí Tiktin 981); csl. nemilostivi, > rum. nemilostiv 'nemilostivý, nemilosrdný' (Roseni 1954,47); csl. milostivm-b > rum. milos tivnic 'dobrotivý, laskavý' (Tiktin 981); csl. milovali > rum. a mihli 'být milosrdný, soucitný' (Tiktin 98In); csl. milosr-hdi, > rum. milosird 'milosrdný, soucitný'; csl. milosrbditi sg > rum. a milosirdi sä 'smilovat se, slitovat se'; csl. milosr-hdije > rum. milosirdie 'soucit, milosrdenství' (vše Tiktin 981); sch. milosř-dje 'milosrdenství' (podle Skoka 2,426 kalk přímo z lat. miseri-cordia), sin. arch. milosřdje 'dobrosrdečnost, souciť (Plet.), r. miloserdije 'ochota pomoci někomu ze soucitu'; csl. milostyni > rum. milostenie 'almužna' (Tiktin 981); csl. umiliti > rum. a umili 'pokořit, ponížiť; csl. umiljenije > rum. umilenie 'dojetí, pohnutí, zkrušenost, sklíčenosť (obojí Tiktin 1679).
Et: Psi. mil-b > b. mk. mil, sch. rnio, milí, sin. míl, slk. Č. milý, luž. mity, porn. milí, p. mity, arch. i mil, miety, br. míly, ukr. mýlyj, r. mílyj, vše (kromě hl, dl. jen arch.) 'milý, příjemný', dále 'milosrdný, milostivý' (sin. luž.), 'drahý, milovaný' (b. mk. sch. sin. kniž., slk, č. p. vsi.), 'půvabný, krásný' (ch. st. a dial. Rj, sik. stp. br.), 'lahodný, chutný (o pokrmu)' (sch. dial. RSAN, slk. st.); nejspíš jen csl. 'kdo vzbuzuje souciť (chcsl. sin. str.). K sémantickému posunu 'milý, milosrdný' —'hodný milosrdenství' došlo asi jen v stsl.
• Psi. mil-h < *milo- (resp. *měilo) < ie. *meiH- 'mírný, laskavý*.
SI. mil-b má přesné protějšky v lit. míelas, mýlas, lot. mífš, stprus. míls 'milý'. Podobně jako v sl. je i v balt. sloveso 'milovať odvozeno od adj. (lit.
mýlas —>• myleti). Denom. původu je patrně i Ht. inchoativum pa-milstu, pa-mllti 'oblíbit si, zamilovat se' (produktivní tvoření). Na laryngálu ukazuje délka a ražená intonace (lit. akut).
Týž kořen s r-ovým sufixem je v lat. mitis 'mírný', stir. móith tv. a také v lot. at-mitu, at-mist 'změknout'; s rt-ovým sufixem ve stir. min 'hladký, libý', kymer. mwyn 'přátelský' aj. Dále sem patří stind. mayas-'OSVěŽení, požitek'. Nejistá je příslušnost alb. mirě dobrý, krásný' (Meyer 1891, 279) a ř. jusřAt/o? 'mírný, přátelský', ptíka 'smírná oběť' (Frisk 2,194n, Chantraine 677n). Sr. Reichelt, KZ 39, 10, Bemeker 2,57n, Pokomy 71 In, Vasmer2,134, Fraenkel 449, Skok 2, 426n, BER 3, 787n, Mayrhofer 1986, 2, 315n. Trubačev, SM 19,46-48 aj.
Holthausen 1948,193 připoj uje ještě stsev. jméno Meili (syn Odinův).
Johansson, PBB 15, 227 spojil sl. mil-h se střhn. smielen 'přátelsky se usmívat' (koř. *smei-l-). Nepravděpodobné.
Machek, ZS1 1, 4, 37 a Machek s.v. milý spojuje sl. mil-h s ř. iplXoc; tv. (se záměnou labiál m - bh); podobně již Pisani, Geolinguistica e Indoeuropeo, Roma 1940,317 pozn. s odkazem na r. Raška). Odmítá Trubačev 1. c, hk-ae
mimo adv. aprep. 'mimo, kromě; außerhalb, außer'
Často ve spojení se slovesy, není však jisté, zda jde o komp. nebo o adv. s jednoduchým slovesem (v. SJS 2, 210-212): mi-mogresti 'jít mimo, procházet*, mimoiti 'přejít, minout; zaniknout, zmizet', ipf. mimochoditi, mimo-chofdenije 'procházení, přecházení', lx Bes mimo-chodei 'uprchlík' (SJS dod.); mimonesti 'přenést něco mimo, pronést mimo', mimopluti 'proplout mimo', mimotešti 'téci mimo, odtékat', ipf. mimotěkati.
Et.: Psi. mimo > b. arch. mimo, sch. mimo, sin. mimo, arch. a dial. memo (AslPh 24, 101), slk. stč. č. dl. mimo, hl. nimo, plb. maimü, porn. mimo, mimuo, miwuo, ňimo, stp. p. mimo, stp. a p. arch. i imo, stp. miemo, br. mima, ukr. mýmo, r. mimo, dial. i nimo, s významem adv. a prep. 'kolem, okolo, mimo', dále 'bez' (č.st. dl. stp.), 'kromě, vyjma' (b. ber, sch. sin. slk., č. arch., luž. stp. p.), 'proti, bez ohledu na někoho/něco' (b. sch. sin.), 'navzdory někomu/něčemu' (srb. Brodnjak 1993), s kompar. 'než, jako' (sch. sin. stp.); v platnosti konj. 'přesto' (pomsln.), ve spojení mimo az 'ačkoli' (dl.); podrobně o významech a vazbách prep. ve sl. jazycích v. Kopečný, SB 1, 112-114, o č. mimo v. Halier, NŘ 17, 292-298.
•  Psi. mimo < *meimo < ie. *mei(Hi) 'přecházet, míjeť. Patrně ustrnulý tvar (nom.-ak. sg. n.) m-ového participia od kořene *mei(fÍ3)- (v. minofi); sr. Zubatý 1, 2, s. 412, Bern. 2,59, Vasmer 2,135, Machek s.v. mimo, Kopečný, o.e. 114, Trubačev, SM 19,50 aj. ŽŠ-ae
476
minoti
min, j
minoti, minete 'projít kolem, minout; vorbeigehen'; 'zaniknout, pominout; vergehen, vorübergehen' často o čase 'uplynout, minout'-, řídce 'přijít, přejít,
překročit'.
Der.: minovali 'míjet, přecházet' (< *minov-ati, sr. ptc. pas. minovému, které je ipf. k pf. minoti; v. VaiUant 3,488n, Diels 1963, 276, Trubačev, sm 19,52); prěmingti 'překročit, přejít', v CanMis (Ix) a v Bes ptc. v platnosti adj.: prě-mingvyi 'minulý', prěminyi 'minulý, pomíjivý, pomíjející'; ipf. prěminovati 'překračovat, přecházet', o čase 'míjet, uplývať, v Bes ptc. pršminuj§i 'pomíjivý, pomíjející', ix 'minulý'.
Et.: Psi. mingti, všesl. (nezaznamenáno v plb.): b. mina, mk. mine, sch. minuti, sin. minfti, slk. minúť, stč. minuti, č. minout, hl. minyč so, dl. minus se, porn. tňingc, stp. p. mingc, br. minúc', minúcca, ukr. mynů-ty(sja), r. minúť(sja), vše s význ. 'projít (nebo projet) kolem, minout', o čase 'uplynout', dále 'přejít, překročit' (jsi. slk. č. pom. ukr.), o cestě 'vést někudy' (b. Gerov, mk.), 'přestat, skončiť (b. sch. sin. stč. č. stp. p. ukr.), 'umříť (sch., sin. dial. sskj), 'spotřebovat, utratiť (slk. č.), 'opomenout, vynechať (stč. stp., p. arch., ukr. r.), 'nezasáhnout cíl, netrefit' (č.) aj. V současných jaz. i zvratné s význ. 'obejít se bez něčeho' (sch. Rj, č.), 'pominout, zmizet, umříť (č. a slk. dial., ukr. arch. Hrin., r. dial. srng).
• Psi. mingti < ie. *mei(Hj)- 'přecházet, zacházet'.
Starší (nenazální) prézens od koř. *mei(H3)- reprezentují lat. meäre 'jít, kráčet, táhnout' a sl. *mijati (doložené reliktově: č. míjet, p. mijač aj.), kdežto perfektivní préz., tvořený produktivním suf. -ne/ng-, představuje spíše novotvar (tak Trubačev, SM 19, 31 a 53 aj.). Přímá spojitost s kymer. mynet 'jít* je tudíž Sporná (v. déle Solmsen, kz 37,582n, Bern. 2.59, Vasmer 2, 136, Machek 1968, 364, Tedesco, Lg 24,346, Etchner, MSS 31, 56n; v. též nu>n'ü).
Ve sl. jazycích je tento kořen dále zastoupen adv. mimo (v. mimo).
Od téhož koř. jsou patrně tvořena některá keltská hydrony-ma: Moenus (dnes Main), Minius (dnes Minko), p. Mieň, Mianka aj. (v. Pokorný 710). Není však vyloučeno, že jde o jména "pra-evropská".
Ondruš, SlavP 1962,4,457n připojil ještě het. mať, miya-'růsť (k jiným výkladům tohoto het. verba sr. Tischler 1983, 2, 92-94).
Kořen *mei-3 'jíť (Pokorný I.e.) byl některými badateli spojován s koř, *mei-2 'měniť (v. měna; tak Persson 1912. 57n, W-H 2, 73). Toto spojení však nevyhovuje jak z důvodů sémantických (pův. význam koř. *mei-2 byl patrně 'rychlý pohyb, změna'), tak i hláskoslovných: *mei-2 reprezentuje patrně starší
*H2mei-, kdežto *mei-j starší *meiHs~. Kořen *mei-3 (= *meiHs-) lze totiž spíše spojit s koř. obsaženým v ie. výrazech pro 'menší, zmenšovať (takjižUhlenbeck 224): stind. minäti, lat. minor aj. (v. nu,n'ii). žš-ae
mira v. mura
miťT=i, -a m. 'mír, pokoj, klid; Friede, Ruhe'
Der.: mirbm> 'pokojný, klidný, míru' (gen.), adv. mirbno, mirbně 'pokojně', mirbstvovati 'žít v míru'; primiriti 'smířit, usmSiť, primirbn* 'usmířený', primirjati se ipf. 'smiřovat se'; sbmiriti '(u)smířiť, s-bmirjenije 'smíření, smír, mír', s-bmirjati '(u)smiřd-vať, refl. 'žít v rníru'; umiriti 'obdařit mírem, pokojem', 'dosáhnout pokoje';
sem pravděpodobně i s-hměrbm,, s-bměrjen-b 'nízký, ponížený, pokorný, ztrápený', 'laskavý, mírný', adv. s%měrbno, sbměrjeno 'pokorně', s-btněriti (se) 'pokořit (se), ponížit (se)', 'potřít, zdeptat, ztrápit', refl. 'uskrovnit se', s-hměrjati (se) 'ponižovat, pokorovať, 'trápit, trýznit, deptať (se); s-bměrjenije 'ponížení, pokoření; nízkost, pokora', 'trápení, soužení, bída, souciť; v-bměriti 'pokoriť.
U csl. S'bmerhnik'b, s-bměrjenik-b uvádí SJS význam 'vykladač, věštec' podle předlohy (ř. crcoxacnrfi, lat. ario-lus); základ slova YŠak ukazuje spíše na 'mírný člověk* nebo 'smiřovatel, prostředník' (sr. rcsl. sunen-niki, 'tichý, mírný člo-věk', s-btnirbni k-b (Srez.), sch. smirenik (Rj) 'smírčí prostředník'.
Komp.: mirotvorbCb 'strůjce pokoje' (ř. dprpioicoiác,, ďpnvápxjjc); s-bměrjenomodrbstvo, -mgdrostije, -mgd~ rbstvije 'pokora*.
O -miř- v l. i 2. části složených vlastních jmen typu Vladi-mirb, Ostromin, Miroslav-b v. ESJS 3, 145 s, v. Dragomira.
Exp.: Csl. s-btněrbn-b 'pokorný' > rum. smeren tv., csl. s^měriti 'pokořit se ap.' > rum. smeti tv., csl. s-bměrbnik-b > rum. smemic 'nábožný, zbožný' (všeTiktin 1445).
Et.: Psi. mir*, všesl. kromě plb.: b. mir, dial. myr (Stojkov 141), míra f. (BDial 6,193; 8,146), mk. mir, sch. st. a dial. mijer, sch. mir, míra f., sin. mir, slk. mier, stč. mír, mier, č. mír, luž. měr, stp. p. mir, stp. ap. dial. i mier, pom. mir (Sychta), pomsln. měr (Lorentz), stbr. br. mir, stukr. myr*, mir-b (SStukr), ukr. myr, str. mir-b, r. mir, vše 'mír, pokoj, klid*, 'dohoda, domluva' ap.
Podoby s -ě- vznikly buď sek. vývojem i > ie před r jako foneticky mladší varianta (Skok 2,427n) nebo kontaminací s měra, měriti (H-K 224, Machek). Bemeker 2,60 je řadí k měra, shodně S-A 1955, č. 507 a Vasmer 2,674, který spojení s mir* pokládá za lid. etymologii; v. měra.
Co do původu zjevně totožné s mir-b 'svěť (v. miri.2). pv
All
rair'fcz» -a "i- "svět; Welť
Časté je spojení vbSb mirb 'svět, vesmír'.
Der.; mirhni., mirbsk-b 'světa (gen.), světský', adv. mirbsky 'světsky'.
Komp.: mirodr-bžiteľh 'vládce nad světem' (ř. xoapoxpixap), vbsemirbsk'b 'všesvětový, všezemský'
(ř. Knyxo/Jfiioc;).
Exp.: Z csl. min, 'svět' je sch. st. mtrímijer tv. (Rj 6, 732, Skok 2, 426) a rum. mir ve spojení preot de mir 'laický kněz* (Ttktín 992); z csl. mirjanin-b 'světský člověk* je b. arch. mirjánin.mirjanm, sch. mirjartin, ukr. myrjanin,t, mirjanin (BER 4, 121), nim. mirean tv. (Tíktin 993).
Et.: Psi. mir-b > stukr. myrz. (SStukr), ukr. myr, str. mirt, r. mir 'svěť, 'občina* (Brandt, RFV 22,257 aj.).
Z r. je b. arch. poet mir 'svěť (Damerau 1960, 94 ), sťbr. br, mir tv, (E SB r 7, 47), patrně i mk. mir tv. (MkR), p. mŕr 'shromáždění obce' a č. St. kniž. mír (Stašek aj.); mir 'svěť v písni "Hospodine, pomiluj ay" je csl.
Č. vesmír je slovo nově utvořené (Gebauer 1894,3,1,513), snad pod učeneckým vlivem stsl. VbSb min, spise než spřežka z, nespojkového vtsb mirb, kde se vbst. chápe ještě jako subsí. (v. Machek, ZslPh 22, 224, Machek 1957, 564).
Od původu zjevně totožné s mir-b 'mír, pokoj', v. i»)ärt>i; odtud patrně mir-b 'občina, společenství Udí Žijících V míru' —)• 'svěť (sr. např. Brückner 338, k sémantice sl. min. také Gasparini, RSlav 10,18-21 aj.).
Málo jasné; přímé protějšky jen v balt. (lit. arch. mieras, lot. miěrs 'mír, pokoj*), ty však spíše představují výpůjčky ze sl. (Búga 1958, 1, 352n, Martynov, SbAvanesov 188, Trubačev, SM 19,57).
• (1) Psi. mir-b < *mi-ro- (příp. *miru-) < ie. *meiH-'mímý, laskavý'.
(2) Psi. mirb < *mei-ro- (příp. *meiru-) < ie. *Hmei-'upevňovať,
(3) Psi. min. < Írán. midra- 'dohoda, spolek, přátelství',
(1) Většina badatelů spatřuje v psi. mir-b odvozeninu od ie. kořene *meiff-, který je obsažen též v psi. adjektivu mil-b 'milý* (v. mih,). Tedy 'mír' = 'přátelské SOUŽití' (v. Meillet 1902,404, Bemeker 2,60n, Bruckner I.e., Vasmer 2,137, Skok 2, 427n, Bezlaj 2,185, Trubačev, SM 19,56n aj.).
Němec (red. poznámka) uvažuje o společném východisku sl. mil-b a min,: *mi-rň- 'vlastnost/stav mimosa, netítočnosti vůči někomu jinému'.
K otázce, zda jde o pův. o- nebo w-kmen, sr. Eckert, UZIS1 27,79-81 aj.
Vedle sémantických problémů (vysvětlení významů 'svěť a 'občina') má tento výklad i problémy hláskoslovné (intonační rozdíl, patrný mj. v sch.: m Ír - mío!).
(2) Další možnost výkladu (Erhart rkp.) skýtá spo-
jení sl. mirb s ie. kořenem *Hmei- 'upevňovať: stind. minou 'upevňuje, staví', mita- 'vztyčený, zřízený*, mitra- 'dohoda, spolek, přátelství', lot. meju, mlet 'obehnat kůly', lit. miětas 'kůl' a snad i het. mitai-'opevňovat, upevňovať (Tischler 2, 217-218). Na ini-ciální laryngálu ukazuje mj. stind. su-maya- 'krásně zřízený' (Vries,KZ93, ll.pozn. 13,Mayrhaferl986,2,314).
V. též město. Předpokládaný sémantický vývoj: 'pevně stanovené' —** 'řád, dohoda' —r 1. 'mír (na základě dohody)', 2. 'obec (společenská jednotka vzniklá dohodou, mifcrokosmos)', 3. 'svět (= řad, makrokos-mos)'. Sém. paralelu představuje mj. lat. päx 'mír' od kořene *päk-/päg- 'upevňovať (v. Pokorný 787n, W-H 2,231).
(3) Zatímco domněnky (1) a (2) pokládají sl. mir-b a ií. mitra- za slova prapříbuzná, spatřují někteří badatelé ve sl. mirb výpůjčku z íránského jazyka (midra- > mihra > mirb); sr. Humbach, Fachtagung 1961, 124n, Toporov, Etim 1967, 19n, Etim 1986-1987, t7n,Treimer, WsUb 14,77n, odmítá Trubačev l.c,
Další výklady jsou méně pravděpodobné.
Machek 1968,364 odmítá tradiční spojení s mih= a rozlišuje dvojí min různého původu: mirb} ve význ. 'pokoj' spojuje s lit. rímti 'uklidnit se' (metateze), mir-b^ 'svět, občina* s W- 'přicházet, mít vzájemný styk' (v. minoti), to pak zjevně identifikuje s *mei- 'měniť (v. měna). Odmítá Trubačev l.c.
Martynov, SbAvanesov 190 spojuje sl, min, s ie. koř. *mer-'umírať = 'docházet klidu' (v. mršti). tedy *mir-o- (s druhotným dloužením).
Oba tyto výklady navrhl už Otrebski 1939, 80; na jiném místě (s. 117) však spojuje st. mír* s ř. sipfjvr) 'mír'. pv-ae
mirt,£i>, -a m. 'myrta; Myrte' (Bes)
Exp.: Csl. mirbťb > asi r. mirt (odkud patrně ukr. myrt a br. mirt). Podle Gorjajeva 210 přímo z ř.
Et.; Do csl. přejato prostřednictvím lat. myrtus tv. zf.iiúpTOc; 'myrtový keř, myrtováratolesť nejasného původu (Lewy 1895,42n, Frisk 2,274n, Chantraine 724n).
Stejnou cestou bylo přejato i sch. arch. mirt, stč. myrt(us) (Gb), snad slk. st. (HSSlk) myrtfus) (pokud není z č.) a stp. (SStp) mirtus (p. spis. mirt). Přímou výpůjčkou z r. je patrně b. mirt (BER 4,119).
Výraz je doložen ve většině současných sl. jazyků, jako součást mezinárodní bot. nomenklatury však sem expandoval jako evropeismus různými, většinou obtížně sledovatelnými cestami. Původní o-kmen byl Často nahrazen a-kmenem: b. mina. mk. mirta, sch. mtrta, sin, mirta, slk. č. myrta, luž. myrta (< něm. Myrte, Sch.-Šewc975), p. dial. mirta, myrta, merta, merda (SW), stbr. mirta « stp. - ESBr 7, 48), br. dial. mirta (SBrH), ukr. mýrta, r. mirta, vše 'myrt a/M yrtus, zejména druh Myrtus communis*. hk
478
mite
niisaj, -y f. 'mísa; Schüssel'
V kanón, památkách doloženo jen 3x v Mar. Je to patmě moravismus, v. Jagič ve vydání Mar 463n, Ľvov 1966,58-65 a Trubače v, SM 19, 58.
Et: Stsl. misa ~ b. dial. fjzáp., Gerov) mísa, mk. jen dem. dial. miska (RMJ; jen ojed. severových.-mk. misa cituje Oblak. AslPh 16, 307 z Dřínová), slk. misa, č. mísa, luž. jen dem. miska, porn. mesa, p. misa, br. mísa, ukr. mýsa, r. mísa, vše 'široká plochá nádoba, mísa', r. dial. i 'číše'; předpoklad, žcmim púv. označovala nádobu na tekutou stravu a btjudo na tuhou, jak soudí Ľvov l.c, není dostatečně odůvodněn. O konkurenci obou slov v. Trubačev 1966,279n.
Posledním pramenem přejetí je vglat. měsa 'stůl' (z lat. mensa tv.), ale pokud jde o prostřednictví, názory se rozcházejí. Kdo připouští výslovnost vglat. úzkého é ve sl. ústech jako [i], vykládá misa přímo Z Vglat. (MEW 198, Brückner 338, Machek s.v., Sch.-Šewc 911 aj.). Pro prostřednictví germ, ať už přes gót. mis 'Stůl' i 'mísa' (Brückner, AslPh 42, 142, Vasmer 2, 138, Szymanski, BE 36, 14n; Gusmani, SbBonfante 356-360 myslí na přejetí z pozdní gót, kdy se úzké e už vyslovovalo [i]) Či přes Sthn. mias, mies 'stúľ (tak Můrko, MAG 36,125, Enrietti, RSlav 24-6, 5-10, Trubačev 1966, 283 aj), mluví obdobné přejetí syn. bljudo (v. bljudi>) a geogr. rozšíření slova, především severosl. Je ovšem i ojed. doložení b.-mk.; proto nechyběly hlasy vykládající sl. mísa ř. prostřednictvím, přejetím */ij}era (Sobolevskij, RFV 12, 316n, Vasmer 1907, 257 a 1909, 126, Mladenov 298, BER 4, 121); zdá se, že přejetí z ř. můžeme připustit pro mk.-b. misa, ale ne pro severosl. slovo (Enrietti, SbBonfante 225-236). Snad můžeme říci spolehlivě jen to, že jde
0 přejetí z vglat, kde je (alespoň pro severosl. misa) germánské prostřednictví pravděpodobné.
Sin. míza 'stůl' a sch. dial. miza tv, jež se spolu se sl. misa často také citují, se dostaly do těchto jazyků jinou cestou, asi z vglat. měsa přes starofurlánské meza, v. Bezlaj 2, 186. B. mk. masa 'stůl* bylo přejato buď přes rum. masä (tak Mladenov 290), nebo přes tur. masa, kam se dostalo prostřednictvím špan. Židů ze špan. mesa (tak Ničev, EL 35, 2,64), v. BER 3,676n.
Významy 'stůl' a 'mísa' si byly velmi blízké, patrně Šlo pův. o jakousi servírovací desku; svědčí pro to jednak oba významy v gót. měs a v kelt. přejetí laL měsa (v stir. mias, v. Vendryes M-47n), jednak něm. Tisch: angl. dish: sl. ďbska, nebo č. dial. okřín 'mísa'
1 'Stůl' (Kott 2,357) či luž. blido 'stůl'.
Z jiného ř. slova, totiž fxlcooc,, ulvooc, "mísa, chod při jídle' vychází Kiparsky 1934, 126n.
Synonyma v stsl. jsou domácí okrint, (v. krinka), přejetí z gót. bljudo (v. bljud*) a přejetí z ř. paropsida (v. paropsida) a trivlije (v. trivUje). eh
misa2, -y f. 'mše; Messe* (CanMis a VencNov)
EL: Jde o slovo až ch.-csl. ze 14. a 15. stol. Je to mladší přejetí z lat. missa tv, sr. sch. misa, mtsa 'katolická mše', jež Skok 2,430 pokládá za přejetí z latiny v 15. stol. Též b. dial mísa 'mše' vykládá BER 4,122 ze stř. lat. Starší, už stsl. (Kij aj.) přejetí V. m&ša.
Synonyma jsou službba, služenije a z ř. přejaté liturgija; bogoslufenije a liturgija se prosadily jako pravoslavné termíny pro mši. eh
mitě adv. 'střídavě; abwechselnd' (lx Supr)
Var.: mitusi, (lx Zach) a mit§S'h (lx Grig) 'navzájem'.
Komp.: doložena jen v csl. památkách nezahrnutých do SJS: mitěplutije, mitětečenije "pravidelně se střídající mořský příliv a odliv' (Vostokov, MLP, Srez., StrS), mitěplavanije (StrS) tv., mitusbpěvanije, mitust,- 'an-tifona, bohoslužebný zpěv zpívaný střídavě knězem a sborem' (Vostokov, MLP, StrS, Srez.).
EL: Psi. mitě, mho jsou adv. od adj. *mit%, dolož, v b. dial. mit 'šikmý, křivý' (Gerov): b. dial. míto (Chitov, BDial 9, 278), námito (Gerov) 'nakřjvo, šikmo', sch. dial. míče 'střídavě' (Rj, RSAN). SrTT složené usúmit a sůmitice (ležatí) '(ležet) hlavou v nohách druhého' (Rj, Skok 2,422).
Psi. mitusb > p. dial. mitus, mituš, mytuš 'křížem, napříč; o předmětech, které se kladou vedle sebe střídavě tlustým a tenkým koncem' (Kartowicz, SW; podle MEW 198 je mýtus z ukr, z Podolí), br. dial. mítus' (SBrH), námitus' (TurSl) '(ležet) hlavami proti sobě', ukr. dial. mýtus' (Žel, Hrin.), namýtus' (Žel.) tv.
Základem všech těchto tvarů je ie. *(H%)mei-'rychlý pohyb, náhlá změna' (o něm více v. měna), rozšířený o element t(h). Takto rozšířený koř. (*meit(h)-'měnit, střídat') je hojně doložen ve většině ie. jazyků: stind. methan, mithati 'střídá, hádá se', mitha-'vzájemný, střídavý', ř. (sicilské) yioizoq 'odplata' (patrně výpůjčka z ital. *moitos 'směna', sr. níže lat. mútuus), gót. máidjan 'měnit, falšovať, máipms 'dar', stangl. mädum tv, gót. missö 'vzájemně', missa- = něm. miß- 'opačně, zle', lot. mite, mits 'výměna, změna', miludt,mietudt 'vyměnit* aj.; sr.Matze-nauer, LF 10, 326. Bern. 2, 62n, Pokorný 715, Vasmer 2, 139, Markey, Worlds Coli 345n (obšírně zejm. o germ. slovech s vý-zn. 'odplata, dar, věno' ap.),Trubačev, SM 19,59n, BER4.131n aj-
Ve sl. nacházíme vedle subst. tvořeného sufixem -ti- (v. mfestt) reliktově doložené adj. tvořené prostým tematickým vokálem (b. miř < *meito-), jakož i ustrnulý lok. tohoto adj. (mitě < *meitoi); mitoje možno pokládat za ustrnulý ak. sg. n. téhož adj.
479
mite
mladi
Obtížný je výklad adv. mitusb s neočekávaným zakončením (Pedersen, IF 5, 39), zřejmě expr. původu (SK 2, 34, Trubačev, SM 19, 61).
Machek s.v. mitvy soudí, že mitě reprezentuje starší *mit-vé (anomální hláskový vývoj?), adv. odvozené od adj. *mirv%, srovnatelného s av. midwa(na)- 'sdružený do páru' a lat. miituus 'vzájemný'. Adj. *mitvb je dosvědčeno v č. dial. mitvy, mít-vavo 'střídavě', mitvem 'šikmo, napříč' a ve val. mítvaťsa (v knize) 'listovať (Bartoš 1906). Adv. mitusb vysvětluje Machek z *tnitusiti, "mitušati (to je dolož, v slk, dial, (Kálal) mitáška 'zmatek', v r. dial. (SRNG)mitusíť 'míchat', 'pobíhat sem tam*, 'poplést, zmásť, mitusíť 'jedním okem se dívat a druhé mhouřit' aj., mitusá 'neposeda', arch. (Daľ 2, 861) miiušát' nogámi 'dupat, zrychlovat krok při tanci' a br. mitusícca 'pobíhat sem tam, kmitat se ap.'), která byla přitvořena k *mituchati (sr. slk. (Kálal) miiúchat "mást, plést' a slk. st (HSSIk)/rcfr«c/ianie 'zmatek'). Alejím předpokládaný vývoj "mituchati < *mitv(o)chati < *mitvati je méně pravděpodobný.
Zcela nepravděpodobné je spojení adv. mile s vb. minoti (Zubatý, SbF 7, 5n); v tomto druhém případě jde o ie. koř. *meiHi- (v, minuli) ij
mitropólija, -ije f. 'sídlo metropolity; Sitzdes Met-
ropoliten' (lxNom)
Der.: rel. adj. milropolbskl, (lxNom).
Exp.: Nejspíše z csl. za současného přispění střední a nové ř. proniklo do jazyků pravoslavných oblastí, kde se hodnotí jako lexém cirk., případně arch. (srb. mitropôlija, r. mitropólija, odtud br. mitropólija, ukr. mytropólija, vše 'diecéze metropolity' či 'sídlo, palác metropolitův*). Z csl, je i rum. mitropolie 'sídlo metropolity', 'metropolitní kostel', 'metropole' (Tiktin 999). Sin. meimpotija a č. st. metropolie tv. jsou ovšem slova citovaná.
Pokračováním csl. je b. mk. mitropólija tv., jistě ovlivněné i nř. pTjTpÓEoh) tv, tak jako v některých dalších sl. jazycích (Filipovová 1969, 127, BER 4, 139n).
Et.: Přejato ze střř. unipójroAic tv., pův. ř. 'mateřské město, mateřský městský stát (vůči koloniím, které založil; např. Atény vůči iónským koloniím)', které je kompozitem z ř. j-t^Tnp 'matka' (v. máti) a ř. nófoe 'město' (Vasmer 1907,257). V cirk. terminologii je výraz spojen se zakládáním nových církevních okrsků raně křesťanské církve, které byly značně závislé na okrsku mateřském. Csl. tvar náležitě reflektuje střř. r) [i). Morf. adaptace k tya-kmenům je možná, sr. Diels 1963,187, pozn. 61. Sr. i mitropoliťb.
Doloženo ve všech sl. jazycích jako mladší internacionalismus s významem 'hlavní město'. bs
mitropoliťb, -a m. 'metropolita; Metropolit'
Biskup spravující církevní provincii (eparchii), jemuž jsou podřízeni biskupové jiných připojených diecézí (sufragáni).
Der.: mitropolišth 'metropolitův'.
Exp.: Z csl. proniklo do rum. mitropolit meuopolita' a do sl. jazyků pravoslavných oblastí (srb. mitropolit, t. mitropolit, odtud br. mitrapalít, ukr. mytropolýt, v. Tiktin 999, Vasmer 1909, 127.) Pokračováním csl. je b. mk. mitropolit tv, jistě ovlivňované nř. firjTpoKok i'-ľjc tv., tak jako v ostatních sl. jazycích (Filipovová 1969, 127, BER 4, 139).
Et: Přejato ze střř. pLrjzpoKoXírrjc tv., které je odvozeno od ř. jjirjzpÓKoXic 'mateřskéměsto', v. mitropólija (Vasmer 1907,257). Ř. Subst. na bylo obvyklým způsobem morfologicky adaptováno k ú-kmenům a csl. tvar náležitě reflektuje střř. tj [i]; sr. Diels 1963, 182n, pozn. 20 a 117, pozn. 2. bs
mladí, adj. 'mladý; jung'
O sýru (Supr) 'čerstvý, neuleželý', o rostlinách 'čerstvý, svěží'.
Na rozdíl od stsl. jurVB 'mladý Yěkem' (v. juni>) je mlad-b pův, nejspíš 'jemný, něžný, hebký, měkký, slabý', sr. spojení (Supr) iz mladb nogbtii 'od útlého věku' (ř. i£ áitahíúv (Jvii^wv). O sémantice stsl. mlad-b podr. Cejtlinová, Etim 1971, 111-114.
Kompar. tnladěi; adv. izmlada 'od dětství'.
Der.: mladetbce 'malé dítě', mladbwb, mladen-b 'dětský', rrdadeništb m. ( vZogrpsáno mladěništb) 'malé dítě, nemluvně', mladbnbstvo, mladetibstvo 'dětství, útlé mládí', mladhnbstvovali, mladenbstvovaíi, mladstvovati (var. Const) 'být jako dítě', mladbnbCb, mladenbCh, mladěnbcb m. 'malé dítě, nemluvně', mladenbci bíbl. 'mláďátka, neviňátka (tj. betlémská nemluvňata povražděná na rozkaz krále Heroda)', ve vých. církvi 'osmdesát čtyři učedníci, žáci sv. Babyla, kteří s ním ve 4. stol. v Nikomédii podstoupili mučednickou smrt', mladbnbčbiiľb), mladenbčbfrľb), mladěnbcb (SJS dod.), mladeničb (Ostr), mladbnbčbsk-b, mladenbčbsk'b, v Šiš mladěnbčbskb 'dětský'.
Exp.: Z csl. je r. arch. a poet. mladój, arch. oi mladých nogtéj 'od mládí', r. kompar. a superl. mládšij '(nej)mladší', r. mládenec 'dítě', poet. 'robátko, děťátko' (Vasmer2,141, KESRJ aj.), ukr. arch. mládenec' 'robě, nemluvně, dítě', r. žert. izbijénije mladéncev 'pobíjení nevinných', r. arch. mladénstvovať 'být jako dítě', ukr. arch. mladénčyj a r. mladénčeskij 'dětský', v r. a br. rovněž součást komp. (mlado-, mlada- 'mlado-') aj. Některé domácír. deriváty (např. mládyš, mládén' 'dítě') považuje Brandt a po něm Preobr. 1, 549 za domácí, vzniklé ještě před rozvojem plnohlasí.
Et.: Psi. *molďb, všesl.: b. mk. mlad, sch. sin. mlád, slk. č. mladý, luž. p. mlody, plb. mladě (Olesch 1983, 590n), porn. mlodi, br. maladý, ukr. molodýj, r. molodój, vše 'mladý' s řadou přen. významů (podr. Kurkinová, Etim 1981, 6-10 a SM 19, 174-177).
480
mlaďb
mlaťfa
Der. od *molďb jsou hojné ve všech sl. jazycích. •  Psi. *molďb < bsl. *malda- < ie. *meld- 'drtit, tavit, změkčovat".
Sl. adj. je obecně pokládáno za odvozené od koř. *(s)meld-, resp. *meldh-: stind. mardati, mrdnäti "drtí, ničí' (mardhati, mrdhati 'povoluje, zanedbává'), ř. fiékSeú 'tavím', stangl. meltan 'taviť, stsev. melta 'tráviť (sthn. smekán 'taviť) aj. Jde patrně o rozšířený ie. koř. *mel(H)- 'drtit, mlíť (v. mleti). Sr. Bemeker 2, 70-72, Pokorný 716-719, Vasmer 2,150, Skok 2,439, Beziaj 2, Í87.BER4, 152 aj.
Podle některých badatelů sem patří i lit. meldžíu, meísti "prosit, modlit se' a sl. modlili ('obměkčovat'?); v. moliti.
Přímé protějšky má ovšem sl. adjektivum pouze v stprus. maldai 'učedníci', maldenikis 'dítě' aj., kdežto tt-kmenové adj. s význ. 'měkký, něžný ap.', doložené v řadě ie. jazyků (stind. mrdu- 'měkký, něžný', ř. pXaSóq 'malátný', lat. mollis 'měkký', kymer. blydd 'mírný, něžný' aj.), s ním přímo spojovat nelze: brání tomu jednak kořenový vokalismus, jednak i to, že stará M-kmenová adj. bývají ve sl. rozšiřována o sufix -ko- (stopou pův. u-kmene může být ovšem stč. zmladu, p. za mlódu, r. smólodu 'od mládí'). Pokud není *maldo- už ie. stáří, může jít o inovaci bsl. (sl.-zbalt.) data, totiž připodobnění pův. *mldu- kvazisy-nonymnímu *iouno- (v. juni): *mldu- —f *moldo- (tak Machek 1968, 367). Toto připodobnění šlo zjevně ruku v ruce s význ. posunem 'měkký, něžný' -»■ 'mladý* (má paralelu mj. v mm. tinär 'mladý' < lat. tener 'něžný', kde ovšem může jít o sém. kalk csl. mlaďh, v. Roseni 1954, 47 a 1968. 195) a souvisí s obdobným vývojem u antonyma 'starý' (v. start). Pův. význam 'měkký' je zachován např. ve sin. mladili 'nechat uležet, změknout (o ovoci)'.
iako další doklad koř. podoby *mold(o)- s význ. 'mladý' uvádějí někteří jazykovědci (Haas, Sprache 2,233n, Porzig 1954, 148, Otkupščikov 1967, 134, Martynov, Etim 1982, 7 a Marty-nov 1988, 33n) venet. molzna, molzonke(o), buď vlastní jméno, nebo apelativum s význ. 'nevěsta', ij
m lati., -a m. 'kladivo, mlat; Hammer' (Supr Parim)
Der.: izmlatiti 'vymlátit' (lxGl)
Exp.: Csl. mlátili > rum. a irnblUú 'mlátit cepem' (Tiktin 756), csl. mlat* > r. arch. a poet. mlat (Dal').
EL: Psi. *molťh, všesl. mimo luž.: b. st. a dial. mlat, mk. mlat (MkR), sch. sin. mlát, slk. stč. č. mlat, stp. p. mlot, p. st. mlát, porn. mlot, br. mólat, ukr. mólot, str. molot-h, r. mólot, vše 'kladivo (různé velikosti, tvaru, z různého materiálu)', 'nástroj, sloužící k tlučení, mlácení obilí ap. (cep, palcát, trdhce aj.)' (sch. sin. stč. stp.) aj.
Starý, často užívaný zemědělský termín (Moszyriskj 1929, 1,199n).
Od subst. *molťb je odvozeno zjevně už v psi. vb. *moltiti (všesl.), užívané zejm. ve význ. 'mlátit obilí'. Srovnatelné lot. málttt 'zlehka tlouci' představuje nejspíše ker. k malt 'mlíť, příp. bylo převzato ze sl. (sr. Petlevová, SM 19,192n).
• Psi. *molfb < *molto- < ie. *mol-tlo- < *melH- 'drtit, mlíť.
Převážná většina badatelů pokládá sl. substantivum za derivát od koř. *melH- (v. mleti): Niedermann, IF 15,109n, Persson 1912,645n, Bemeker 2,73, Vasmer 2,152, Petlevová, SM 19.197n, BER 4,162 aj. (odmítá Meillet 1902, 298 s poukazem na význam a taženou intonaci, dosvědčenou v r. mólot).
Jde zjevně o derivát už ie. stáří, jak ukazuje význam (význ. 'drtit, rozbíjet' od kořene *melH-\e starší než 'mlíť) a výskyt obdobně tvořeného substantiva v lat.: marculus, martellus (ap.) 'kladivo' a snad i malleus tv. (o spojitosti mezi sl. a lat. subst. pochybuje mj. Otkupščikov, Balt 24,2 ln; k jiným výkladům lat. subst. sr. W-H2,16 a 37).
Vzhledem k tomu, že jde o nomen instrumenti, bylo slovotvorným suf. pravděpodobně -do-. *mol-tlo- > 1. předsl. *molto- (disim. ztráta druhého l), 2. lat. *mol-klo- > *morkU>- > marculus (ap.); tak Niedermann l.c.Trubačev 1966,359n, Gotab 1992,115 aj. Nejnověji podepřeli řešení *mol-tlo- přesvědčivými argumenty Seldeslachts-Swiggers, BaltLing 4, 28 (vysvětlují i zánik laryngály a timbre a v lat. marculus etc).
Méně pravděpodobný je výklad, který předpokládá tvoření suf. -to-: Bemeker 2, 73, Jěgers, BLing 83 (pokládá *molťh za /-ové participium, srovnatelné s lit. máltas 'semletý'), Slawski, WslJb 22, 74; týž, SK 2,36 (srovnává střir. molí 'skopec'; podle Moszynského 1929, 1, 112n sloužil mlat jako nástroj pro kastraci) aj.
Martynov 1983. 75 spatřuje v *moltv jeden z prvků ital. ingredientu sl. glotogeneze (domácí bsl. výraz spatřuje ve sl. *kyjb, lit. kájis). Z lat. však uvádí jen malleus.
Gamkr.-I vano v 1984,715 se zabývají mytologickými aspekty otázky, totiž významem 'hromový klín, blesk' (atribut příslušného božstva): sl. moll* a lat. malleus spojují se stsev. mjollmr "Thorův kyj', kymer. mellt 'blesk*, stprus. meatde tv. a také stsl. ml*nii (v. mltnii) (tak již Schmidt 1871, 2, 131 a Froehde, BB 3, 297n); nověji je připojováno i het. malatti- 'zbraň' (Tischler 2, 105).
Další výklady: Machek 1968, 368 hledá v sl. a lat. slovech koř. *mat- (ten je obsažen mj. v subst. motyka, v. motyka), l/r pak pokládá za "zesilující prvek". Podobně Rodzevyč, ESUkr 3,504, jenž myslí na koř. mel- 'házeť (v. mesti) s infixem Ur-. Málo pravděpodobné. pv-ae
481
mléko
mletí
mlčko, -a n. 'mléko; Milch' (IxBes)
Der.: mlěčije n. 'salát* {kalk lat. ktciucá), mlěČLWh 'mléčný'.
V nově nalezených sinajských rukopisech (rkp. 3/N, v. Tar-nanidis 1988, 141) je doloženo spojení zmiinego mlěčija (korenije), podle Šilkovové, Slávia 61, I79n 'vlaštovič-
ník/Chelidonium majus' či 'kořen pamjpelišky', popř. jiné rostliny (Mareš, Slávia 62,126).
Et.: Psi. *mělko, všesl.: b, mljáko, dial. mléko (BDial 3,106), mk. mléko, sch. mlékolmlijěko, sin. mléko, slk. mlieko, č. mléko, luž. mloko, pib. mláka gen. sg., porn. mléko, kaš. st. i mělko (Sychta 3, 87), po-msln. mtókřo (PWb), p. mléko, dial. moko, mliko (Karlowicz), br. moJakó, dial. móloki pl. (Nos.), ukr. m<5-/oió, str. moloko (StrS), r. molokó, dial. i f. molóka, pl. molóki (SRNG), vše 'mléko, živočišný produkt získaný při dojení', přeneseně i 'mléčné výrobky' (r. dial. molóka SRNG), 'rybí mlíčí' (b. sch. dl., br. arch. a dial., r. dial.) ap.
Slovo nemá přesvědčivý výklad.
• (1) Psi. "mělko < germ.
(2) Psi. "mělko < ie. *melg- 'dojiť (pův. 'sát'?).
(3) Psi. "mělko < ie. "rnelk- 'vlhko, vlhký, máčet ap.' (balt. germ. ř.?).
(1) Od ie. kořene *melf>- ^H^melg-?) 'dojiť, dosvědčeného ve většině ie. jazyků (ř.d/téAyw, lat. mulgeô, střir. bligim, alb. miel, stangl. melcan, sthn. melchen, něm. melken, lit. mélžu, mělsti, rcsl. mťhzu, mlěsti, vše 'dojiť, toch. A mälklune 'dojení'), je odvozeno sl. subst. *melzivo (r. molózivo, sin. mlezivo, č. mlezivo atd.) 'colostrum'. Psi. *melko bývá naproti tomu - vzhledem ke svému /c - pokládáno za výpůjčku z germ. (gót. tniluks, sthn. miluh, něm. Milch), jež nahradila ve významu 'mléko vůbec* onen starší výraz (uchovaný v zúženém významu); Lottner, KZ11, 172, podobně Uhlenbeck, AslPh 15, 489, Hirt, PBB 23, 341n, Loewe, KZ 39,316n, Meyer, KZ 73, 235n, Szemerényi, KZ 75, 180n, Martynov 1963, 73n, Machek 1968, 368, Garnkr.-lvanov 1984, 571 aj.
Za výpůjčku z kentum. jazyka pokládá sl. "mělko i Golab, LP 16, 70, východisko však hledá v jazyce západoie. kmenů (Venetů?), které se podílely na sl. etnogenezi.
(2) Věcné a formální problémy spojené s domnělým přejetím sl. *melko z germ. vedly některé badatele k pokusům vyložit toto subst. jako přímé pokračování ie. slova od koř. *melg- (resp. *melk-) 'dojiť: Jagič, AslPh 11,308n vychází z ie. koř. subst. *mlěg- (s poukazem na ř. yáAcz a lat. lac), jež mělo dát sl. *mlě (gen. mlěze); nom. mlě byl pak rozšířen o suf. -ko-. (Tomuto výkladu odporují vsi. kontinuanty.) - Na kořenové varianty *melg~- ~ rnelk- pomýšlejí Kirs-
te, AslPh 12, 307n, Janko WuS 1, 99n, ESUkr 3, 503n, OndraŠ, SlavSl 26, 223 aj. - Sobolevskij, RFV 66,341n pokládá *melko za deminutivum tvořené suf. -ko- od *melzivo (hypokor. krácení?). - Jakobson, Word u, 613 pomýšlí na substituci neznělé za znělou souhlásku z tabuových důvodů. - Abajev, Etim 1984,14 připisuje tuto substituci tzY. "křížení izoglos".
Němec, Slávia 66, 319n se domnívá, vycházeje z nových poznatků prehtst. etnografie a archeologie, že společným východiskem uvedených slov byl onom. kořen *mlg-/mel£-, napodobující mlaskavý zvuk při sání mláďat (starší význam 'sáť je uchován v č. dial. míst 'sát mléko', slk. mízaťtv., stč. mlznicě 'svině se sajícími mláďaty', sr. Machek I.e.). Ve společném ie. období totiž mléko ještě nesloužilo jako lidská potrava a nebylo dojeno; tento archaický stav se změnil až po rozpadu ie. společenství a teprve tehdy vznikly výrazy pro '(nadojené) mléko', a to jen zčásti na základě onoho onom. kořene. Pod. již Trubačev
i960,9 (ale bez domněnky o onom. charakteru kořene).
(3) Pro hláskové problémy spojené s domnělým přejetím z germ. a proto, že výraz pro 'mléko' není ve většině ie. jazyků - včetně balt. — odvozen od 'dojiti*, spojuje řada badatelů sl. *melko s ie. koř. *melk-, obsaženým v lit. malkas 'hlť, lot. malks tv., gót. milhma 'mračno', ř. (Hésychios) fiéXxioq' xp^vna také sl. *molka 'močál, louže' (b. mláka, sch. mláka, č. mláka aj.); Endzelíns, KZ 44, 66, Bern. 2, 33n, Brückner 340, týž KZ 45, 104 a ZSIPh 4, 214, Pokomy 724, Vasmer 2, 151, Fraenkel 402, Skok 2, 442n, Sch.-Šewc 936. Tento názor sdílí Trubačev, SM 18, 84n - v návaznosti na svůj starší výklad (Trubačev 1960), pripojuje však domněnku, jež spatřuje v *mel-k- variantu kořene "med-; v. merit,. pv-ae
mletí, rneljett. 'mlít; mahlen'
Pref. izmlěti 'semlíť, s%mlěti tv.
Et: Psi. melti, všesl.: b. mélja, mk. mele, dial. m'éla (Matecki), sch. mlětilmljeti, sln. mléti, slk. mlieť, stč., č. st. mléti (Jg), č. mlít, dial. mľet (Banoš 1906), hl. mléč, dl. mlaš, plb. mlat (P-S), pom. mloc, stp. p. mlec, dial. i mluč (Sychta 1980,2,126), br. malóď, ukr. molôty, str. móloti (StrS), r. molóť, vše 'mlít, drtit na drobno*. také 'mluvit zbytečně, žvanit' (b. sch. sln. slk. č., p. dial. Karlowicz, vsi), 'tlouci, biť (b. dial. BDial 4,118 a 213; 7,87, č. hovor.), 'hltavě jíst, cpát se ap.' (mk. sln. pom., r. dial. SRNG), 'chodit, dít se' (č. dial. Banoš 1906, r. dial. SRNG), ojed. i další významy.
V. též mlate..
Csl. mlin-h, maliní, 'mlýn' (MLP) je přejetí ze sthn. mulin (< střlat. moltna tv.). Do sl. jaz. proniklo jako název vodních mlýnů, které nahradily pôvodní sl. žernovy (Meillet, MSL 14,
482
mletí
mli>nii
373, MEW 186n, Machek s.v. mlýn aj.).
• Psi. *melti < ie. *melH- 'drtit, mlíť.
Kořen *melH- je doložen ve všech ie. jazycích (vzácný případ!): stind. mrnati, mrnati 'drtí, mele', ř. uiiAr- 'mlýn', /itíAAůi (jen v obscénním význ.!), arm. malém 'rozbíjím', alb. mjel 'mouka', lat. molo, stir. melim, bret. malaf, gót. sthn. malan, lit. maia, málti, lot. ma\u, malt, vše 'mlíť, het. ma-al-la-i 'drtí', toch. A malyw- 'silně tisknout, rozbiť, mal- 'být tlačen'. Západoindoevropské jazyky tvoří od tohoto koř. většinou prostě tematický préz., pouze sl. a lot. tvoří prézens. Shoda není ani v kořenovém vokalismu: e je dosvědčeno jen sl. a ir., ostatní západoie. jazyky vykazují o-Stupeň (Stang 1942.39n a Hiersche, IF 68, 153).
Sr. dále Bemeker 2, 35n, Pokomy 716n, Vasmer 2. 116, Machek s.v. mlíti, Trubačev, SM 18, 90n aj.
Finální laryngála kořene je v tomto případě jednoznačně dosvědčena stind. prézentem (stind. mrnati < *ml-n-efí-) a participiem mläta- (aY, mräta) na jedné straně a akutovou (raženou) intonací v balt. a sl. na straně druhé. Mayrhofer 1986, 2, 319n a Chantraine 721n rekonstruují H/i kořenové w v ř. púXr),půXAa, w Y gót. ga-malwjan 'rozdrtiť a toch. A malywät by však mohly ukazovat spise na iřj.
Jinou rozšířenou podobu koř. mel- představuje *meld- 'drtit, změkčovat' (v. mlad*). Tento obecnější význam je patrně starší než 'mlíť. Podle Nehringa 1936, 150 a Brandensteina 1936, 27n došlo k této významové specifikaci až v evropských ie. jazycích v souvislosti se vznikem zemědělské výroby. Odmítá Specht, KZ66.20. V. též moliii. pv-ae
mlfeěati, -iti. 'mlčet; schweigen'
Rovněž 'žít v mlčení, jako asketa oddávat se mlčení'.
Ve spojení po mlbčimomu 'mlčky' (1 x Nom).
Der.: mťbčanije 'mlčení, ticho; asketické zachovávání mlčení', nďbčanbni, 'tichý, klidný', ne-mťbčbrťh 'nemlčící, neumlkající', nemfečhtio 'bez odmlčení'; ml-bčalhtvh 'tichý, klidný', ml-bčalbtúki, 'mlčenlivý člověk', podle StslS i 'mnich, jenž složil slib mlčení' (lx Supr, ř. ifcuvao-TjJc, Schumann 1958, 39), mťhčalivb 'mlčenlivý, tichý' (mlbčalbnikt, a mlbčalivb jako přízvisko sv. Jana, zvaného Mlčenlivý, Ioannes Silentiarius, podr. SJS \, 778); ml%komb adv. 'mlčky' (IxGl); izmťbkngti 'zmlknout'; omlbčati, pomťbčati 'umlknout, zmlknout'; prěnďhčati 'zmlknout, umlknout', (čbto) 'pominout mlčením, zamlčet', (oťb kogo) 'nepopřát sluchu (někomu), nevy-slyšet (někoho)' (ř. napaauottäv, Schumann 1958,50), prě-mfekngti 'umlknout' iprimličati 'zamlčet'; umťbčati 'umlknout', 'utichnout, uklidnit; přestat', (čbto) 'za-
mlčet něco, pomlčet o něčem', 'uklidniť, umťbčanije 'odmlčení, umlknutí', uml'bčanbnb 'zamlčený, nevyslovený', umlbknou' 'umlknout, zmlknout', 'ztichnout, uklidnit se; přestat', (oťb česo) '(za)nechat něčeho, upustit od něčeho'.
Exp.: Csl. mťbčatí > mm. a milci 'oněmět, ztratit řeč' (Tiktin 980). Z csl. je podle Preobr. I, 553 r. arch. a poet. nemólčnyj 'neumlkající, nepřetržitý'.
Et: Psi. *mblčati, všesl.: b. málčá, mk. molči, sch. múčati, sin. mólčati, slk. mlčať, vslk. milčec (Kálal 334), Stč. mlčěti, č. mlčet, hl. mjelčeč, dl. mjelcaš, plb. máucgcě (ptc. préz. akt., < *ml'čgtjbjb, v. P-S 93), pom. malčěc, stp. p. milczeč, br. maůčác', ukr. movčáty, str. molčati, m'blčati, r. molčáť, vše 'mlčet (tj. nemluvit, být zticha, popř. zachovávat tajemství aj.)', s řadou přen. významů, např. v pom. též 'trnout, dřevěnět, tuhnout (o rukou, nohou ap.)' (o tomto význ. v. Kurkinová, ERDS 25).
Ve většině sl. jazyků je doloženo i *(-)mblkngti.
Et. málo jasni Bývá spojováno se slovy jiných ie. jazyků s význ. 'měkký, slabý, mdlý, hloupý; tát, hnít ap.': stind. murkha- 'hloupý', ř. tiaXaxóc. 'měkký', j3Ací£ 'změkčilý', 'malátný', 'líný', ir. malcaim 'hniji', sthn. molawěn 'mokvat, chřadnout', lit. málkis 'hlupák' aj. (sr. Lewy, IF 32,164n, Trautmann 184, Pokomy 719, Vasmer 2,153, Trubačev, PUa 100-105, Skok 2,474, Mer-kulovová, SM 21,103, BER 4,393 aj.). Koř. *meldk-/mläk-(tak Pokomy l.c.) pak bývá dále uváděn v souvislost s koř. *meld- 'drtit, tavit, změkčovat' (v. mladí,).
Nejpravděpodobnější je výklad, který spojuje sl. mblčati s lat. mulceô, -ěre 'hladím, uklidňuji'. Pův. význam koř. *melk- by pak byl 'klidný, tichý'; slovanské vb. je v tomto případě stavové sloveso 'být tichý', kdežto latinské vb. je kauzativum s pův. významem 'uklidňovat'. Tento výklad má oporu v četných sém. paralelách, totiž v případech, kdy se od téhož koř. tvoří slova s význ. 'tichý', 'mlčeť a 'uklidňovat': sl. tichb - těšili, lit. tyleti 'mlčeť - sl. toliti (v. u toliti) aj.; sr. Persson, BB 19, 26 ln (předpokládá ovšem souvislost i s dalšími slovy, jež m byla uvedena), Safarewicz, SbLehr-Spřawiňski 135, Machek s.v. mlčeli, Bezlaj 2,192n aj.
Machek 1968, 369 odděluje ovšem č. dial. (val.) míknúť 'trnout, mrtvěť a spojuje je s lit. mi-smilkli 'ztuhnouť. Spojení sl. múčati s lit. stnUkti 'ztuhnouť preferuje zjevně i Sch.-Šewc 921n. ij-ae
rolfenii, -íje f. 'blesk; Blitz'
V rcsl. také nom. sg. mťbnija.
Der.: adj. poses. mlbniin-b (lxZach).
Et: Psi. *mblni > b. mälnija, u Gerova mlanija, dial. mlnja, mÁnja, mólnja, mánja aj. (BER 4,390 a 329),
483
mÍT,nii
mlbviti
(kniž. mólnijaje však obrozenské přejetí z r., v. BER 4, 218), mk. moln(j)a, sch. mánja, sin. st. a dial, mólnja (Plet),(slk.arch.mluno,č.arch.mluno,mino, f.mina, u íg také m/ň, mť/n, mluň, je umělý obrozenský novotvar z r.), plb. máuría (P-S), porn. mäbíá s var. molno, melňä aj. (Sychta 3,44n), Stbr. mol(v)nija (Skaryna), br. mal(jJánka, dial. malan(n)já, myly(n')njá, maladnjá, myladnjá, molan, mólan' aj. (SBrH, ESBr 6, 185, 181 a 7, 65), ukr. dial. movnjá (Žel), momljá (ESUkr 3,492), mólnija, má(l ')nija (Lysenko, LBj 6,15), molodnjá (toto je zřejmě výpůjčka z br. nebo r., v. ESUkr 3.503), str. m^línii, m-hlnija, molnija, molinja, molonbja (Srez., StrS), r. mólnija, arch. a dial. mólon'já (SSRLJ), dial. mólnja, molánja, mólon'je, molon'je, molov já, mo lodnjá aj. (SRNG; o dial. tvarech s druhým plnohlasím v. Šachmatov, izvORJS 7, 1, 301n). Významy: 'blesk' - v b. ('blesk doprovázený hřměním'), mk., sch. (tam i 'hrom'), sin. (jen 'rána, úder blesku'), č. arch. a poet, (od Přešla), plb., porn., vsi., dále 'červánky' (ukr. movnjá), 'paprsek' (b.), 'ranní mlha', 'mrak, z kterého neprší' (kaš.), v b. dial. i 'mlhavé, špatné počasí' (BER 4,329) aj. Ve význ. 'elektřina, elektrický proud' se ujalo pouze v luž. (v, níže), jinde dolož, jen okrajově; v sch., slk. a č. jen arch., do češtiny zavedl Presl podle padělané glosy v Mater verborum, neujalo se (v. Machek s.v. mino a SSJC).
Luž. milina 'elektřina, elektrický proud', hl. st. (Prul) a dl. (Muka) 'severní záře', 'blýskání, blesky' vyvozuje Schuster-Šewc 910 z psi. dial. *milina (o Sch.-Šewcově výkladu v. níže).
Původ slova nepříliš jasný.
• Psi. *nľhlm < *m-bldni < ie. *meld- 'drtit'.
Psi. *mfhlni a jeho rozšíření ^midnbji je yä-km., resp. bjä-lan. substantivum (pův. maskulinum?, v. Mikkola, IF 23,122n a Preobr. 1, 549), tvořené stejně jako psi. *olni/*olnhji 'laň' (v. lanii), *sgdbji 'soudce' (v. soďM) aj. Srovnání se stprus. mealde 'blesk' ukazuje na vývoj *mblni < *mbldni. Další příbuzná slova lze najít v kelt. a germ.: kymer. mellt (pl,), mellten (sg.) 'blesk', stsev. Mjgllnir m. (< *meldum\o-T) 'Thorovo kladivo', myln 'oheň' (poet.); sr. Mikkola l.c.,Vasmer 2, 149n, Vries 1962, 390 a 397, Bezlaj 2, 194, Trubačev, SM 20, 22 ln, BER 4,390n aj.
O existenci ie. subst. *meldh- 'blesk, kladivo boha hromu a blesku' (Pokorný 722) lze právem pochybovat. SI., germ. a kelt. subst. spíše představují rt-ové deriváty od koř. *meld- 'drtit, rozmělňovat' (v. miad-r..i, rozšířené to podoby koř. *melH- (v. mleti, mlati>). V tomto smyslu již MEW 187, později pak Mladenov 310, Skok 2, 483n a také Gamkr.-lvanov 1984,715 (připojují i sl. mlaťb a lat. malleus).
Z balt. se kromě stprus. mealde ( < *meld-ia-) u vádí ještě lot. milná 'Perkunovo kladivo' (Mikkola l.c, Pokorný l.c.); většinou odmítáno (M-E 2,627 aj.).
Často je zdůrazňován mytologický charakter slova, dosvědčený zejména v germ.; totéž snad platí i o sl. a balt., i když o tom nejsou přímé důkazy (kromě pochybného lot. milná). Slovanským bohem bouře, hromu a blesku byl Perun (lit. Perkunas), jehož atributem byla sekera. Ohnivá sekera letící po obloze symbolizovala na Rusi blesk. Jde o podobnou představu, jakou bylo proslulé kladivo Mjgllnir germánského boha Thora (Gamkr.-lvanov o.c, Váňa 1990, 70n).
Málo pravděpodobná je domněnka V. Machka (o.c), který připouští "praevropský" pôvod sl., balt. a germ. slov.
Zcela nový výklad nabízí Sch.-Šewc 91 On, jenž tu hledá (stejně jako v psi. dial. *milina) ie. koř. *mei-, *meigh- 'mihnout se, třpytit se' (v. mi,gnovenije). Nepřijatelné z hláskových důvodů. ij
mltviti, -viti,, -vljo 'hlučet, působit zmatek, bouřit;
Jařmen, verwirren, hetzen'
V Ev také 'příliš se starat, znepokojovat se'.
Der.: mťbvljenije 'hlučení, pobouření', 'plané mluvení', bezml%viti, bezmťbvbstviti "žít v klidu' (Lobk Grig; SJS dod), bezmťbvije 'mlčení, nereptaní, ticho', bezml'bvbstvije, bezmťbvbstvo tv., bez-mťbvbstvovaii 'žít klidně, bez reptání'; namluvili 'namluvit někomu něco'; přimluvili 'promluvit k někomu*;
ml-bva 'hluk, povyk, zmatek, rozruch; zbytečné mluvení, tlachání', v Bes i 'zástup, dav'; bez ml-bvy 'klidný, klidně', mťbvbn'b 'hlučný, neklidný', bez-ml-bvbm* 'nereptající, nemluvný, klidný' s adv. bez-ml"bVbno.
Komp.: m'bnogoml'bvbn'b 'velmi bouřlivý, nepokojný' (lxConst).
Exp.: Z csl. je sch. arch. ojed. muviti 'rámusit, křičet' a muva 'křik, hřmoť (Rj 7, 183).
Et: Je obtížné rozhodnout, zda je primární verbum (tak Machek 1968. 369, Skok 2, 443) nebo subst. (Trubačev, SM 20, 228).
Psi. iwblviti > b. mälvjá, arch. mlávjá (Gerov), sin. arch. molviti, dial. múviti (Plet.), slk. mluvit', stč. mluviti, č. mluvit, v luž. jen pref., hl. -motwič, dl. dial. -molwiš (Muka), porn. moVic, móvic, stp. p. mówič, Stp. a dial. (slezské, v. JP 41, 126-8, JP 45, 208-214, JP 46, 389n) motwič, dial. i mótwič, mlówič (Karlowicz 3, 191), stbr. moviti, molviti (Skaryna), br. móvic', stukr. molvyty, ukr. móvyty, str. molviti, molviti, mťbviti, m-bťbviti, r. mólviť, dial. i móviť, s význ. 'mluvit, sdělovat, vyjadřovat' (b. slk. stč. č. luž. pom. stp. p. vsi.), 'mluvit tiše nebo nesrozumitelně, mručet,
484
mľjbviii
močiti
bručet ap.' (b., sin. arch.), 'vrkat (o holubech), bzučet (o včelách) ap.' (sin. arch.), 'temně znít' (sto. arch.), přen. 'domnívat se* (p. dial., v. Šwiderská, PF 14,371) aj. Boryš, ZbFL 23,1,24n pokládá za výchozí jsi. významy 'vydávat různé zvuky', odtud 'vydávat jednotvárné
zvuky, tíachať —*> 'mluvit'. O stylistické platnosti str. molviti ve srovnání s glagolati v. Michajlovskaja 1980. 47-50, 181-197.
Psi. nvblva > b. malvá, arch. mlävá (Gerov), slk. arch., stč. č. mluva, porn. mova, stp. p. mowa, stp. i mohva, stbr. mólva (Skaryna), br. ukr. móva, str. molva, m-blva, m-bl-bva ap., r. molvá, dial. i móva, s význ. 'řeč, mluva, jazyk* (slk. č. porn. p. vsi.), 'schopnost řeči' (stp. p. vsi.), 'rozmluva, zpráva, sdělení' (stč., p. dial., br., r. dial., str.), 'řeči o někom, povesť (b. stp. str. r.), 'proslov, projev' (stp. p. ukr.), 'zvuk hlasů, křik, hádka, hluk davu' (b. arch., r. arch., str.), 'hlas medvěda' (p. dial.) ap.
Ondruš, StASl 5, 314 se domnívá, že současné slk. výrazy se základem mtlv- jsou přejaty z ě., protože slk. tento Iexém během hist. vývoje ztratila. Odmítá Blanár, JŠ 10, 220-226 a JŠ 14, 149.
Br. ukr. mova pokládají někteří badatelé za přejetí z p, (Zareba, JP 41, 5, Szymanski, BE 36, 14, Barysavová, BrRI 9); ESUkr 3,492 však má p. slovo za přejetí z ukr., ESBr 7, 61 uvádí br. mova jako domácí.
Původ nejasný, žádný z výkladů nepřesvědčuje.
Nejčastěji bývá si. m-blva, mi>lviti spojováno se stind. bravlti 'mluví', av. mraot 'řekl' (tak Zubatý, LF 28, 32, Persson 1912, 37, Bemeker, IF 8,286n, Vasmer2, 149, Bezlaj 2,194 aj.). Machek l.c. uvažuje o možnosti přímé rovnice stind. hraví- = sl. mob/v/-, což je vzhledem ke siin<l. brumah (1. pí.) a av. mruite (inf.) nepravděpodobné! Mayrhofer 1986,2,236 připojuje ještě toch. B pälw- 'naříkat'.
Kořen, jejž by bylo možno rekonstruovat v podobě *melu(H)-/mleu(H)-, pokládají někteří badatelé za rozšířenou podobu hypotetického koř. *mel- (např. v ř. ftéXoc 'píseň, zpěv', ptéXnetv 'hlučně slavit, zpívat'); jiné jeho podoby rozšířené o kons. determinanty spatřují v *melg- (lat. prô-mulgäre 'vyhlasovať, ř. vuxxôc ápLoXyä 'za tiché noci') a *meldh- (sthn. meldón 'oznamovať, lit. meldžiä, melstiaj., v.moli ti); v. Buck, AJPh 36,1,9n, Szemerényi, Emer 22, 158n, Trubačev tnVasmer-T2,641.
Později (SM 20,226) ovšem Trubačev svůj výklad sl. mťhva změnil a spatřuje v něm - vycházeje z významu 'hlasitě mluvit, hlučet' - spíše slovo onom. charakteru (koř. typu *m-brm-, m-blm-). Podobně již Kopečný (H-K 227, SbMareš 175 a SFFBU 34,15n), který jemáza slovo lalické. Ztoho by vyplývala priorita vb. ml-bviti před subst. ml-bva.
Zcela jinak vysvětlují vztah mezi mťhva, ml-bviti a koř. *meldh- Fennel-Pugh, WSl 35, 155n, kteří předpokládají už psi. metatezi *moldh- > modl- a následnou derivaci suf. -va: *modl-va > molva, mli>va (sr. moli ti).
Nelze prostě odmítnout ani domněnku (Sch-Šewc 944n), jež spatřuje v ml-bva teprve psi. odvozeninu od koř, mel- (v. mleti), odvolávajíc se na rčení typu č. mlit hubou 'tlachat, zbytečné mluvit', melkuba 'mluvka', dial. (val.) omálaťv hubě *s nechutí žvýkat' (Bartoš 1906,261) ap. žš-ae
m n asi, v. mtnast
lil íl ich t. v. m bií ich ď
moča, -e f. 'liják; GuBregen' (lx Ben, SJS dod.)
EL: Psi. moča > sch. dial. móča, moča, sto. móča, pomsto, m^očá (PWb 1,536), br. ukr. močá (Nos., Žel.), str. moča (StrS), r. dial. móčá (SRNG), s významy 'vlhkost, mokro' (sch. sin. pomsto, br. str., r. dial.), 'sychravé počasí, déšť' (sch. sin. ukr. str.), 'bahnitá, rozmoklá půda, bažina' (sch., sto. dial. sskj, r. dial. SRNG) ap.
Psi. moča je ja-kmenové subst. odvozené suf. -ja (*mok-ja) od koř. *mok- (v. mokři,, močiti). Sr. Kurkino-vá, sm 19,69n. hk
močiti, -ite 'smáčet, skrápět; benetzen'
Pref. namočiti 'omočit, pokropiť, omočili 'namočit, omočit, smočit', umočiti tv. Subst. moča 'liják' v. moča.
EL: Psi. močiti > sch. môčiti, sto. močili, slk. močiť, stč. močiti (Gb), č. močit, hl. močič, dl. mócyš, plb. mticě 3. sg. préz. (P-S 98), porn. močec, p. moczyč, stbr. močiti (Skaryna), br. mačyc', dial. močýc' (TurSl), ukr. močýty, r. močíť(sja), s význ. '(s)máčet, vlhčiť (sch. sin. stč., č. zř., dl. porn. p. vsi.), 'nechávat v tekutině (zpravidla ve vodě), a tím vystavovat jejímu působení, máčet (hrách, len, konopí ap.)' (slk. č. dl., pomsto. PWb, plb. stp. p. vsi.), 'uchovávat potraviny naložením do vody nebo jiné tekutiny' (sch. plb. vsi.), 'močit, mingere' (sto. kniž., slk. č. hl. p., ukr. st. žel., br. mačýcca TSBr, r. močíťsja) aj.
Vedle kauz. močiti je doloženo v řadě sl. jazyků i inchoativum mokngti (csl. mokngti mlp, ch. sL moknuti Rj,sto.mókniti Plet., slk.moknáť,č.moknout, hl. moknyč, dl. moknuš, porn. moknpc, p. mokngč, br. móknuc', ukr. moknuty, r. móknuť, vše 'stávat se vlhkým, vlhnout ap.').
Od stejného kořene jsou dále odvozena iterativa, tvořená zdlouženíra kořenové samohlásky a suf. -ä
485
moči ti
mokrí.
(psi. makatí): sr. stsl. der. omakati 'smáčet, skrápět* (lx As), csi. makatí 'vlhčiť (MLP) a responze v dalších sL jazycích, v. sm 17,137n.
Machek (LP 4, 125 a Machek s.v.) sem řadí i č. máchat, jakožto expr. variantu č. arch. mákati, Sr. i č. máčet.
Jde vesměs o slovesa tvořená produktivními su-fixy od koř. *mok-, a něm dále s. v. mokra.
Kurkinová, SM 19, Sin pokládá močili za denom. od mo-čalmočb; v. moča. hk
mogOtfc v. mošti
moí pron. poses. 'můj; mein'
Et.: Psi. mojb, moja, moje > b. mk. moj, sch. môj, sin. môj, slk. môj, stč. mój, č. můj, luž. môj, plb. můj, pom. môj, stp. p, mój, br. moj, ukr. /ny, r. moj, vše 'můj' (podrobně SB 2,425n).
■ Psi. mo/6 < ie. *moi-o- *můj'.
Ie. posesiva jsou od původu adj., tvořena od základů (resp. enklitických forem) osobních zájmen, zjevně až samostatně v jednotlivých ie. větvích. SL mojb lze nejspíše interpretovat jako adj. tvořené tematickým vokálem od enklit. dativu ie. *moi (v. me). Přesný protějšek má v stprus. mais, kdežto lat. meus ukazuje na pův. *mej.-o-.
Od téhož *mei-je tvořeno suf. -no- germ. posesivum (gdt. meins atd.), kdežto ř. épSc je tvořeno tem.' vokálem od ak. éué. Zjevnou inovaci představuje lit. maňas.
Sr. Brugmann 2,2,404, Beraeker 2, 69, Hujer, LF 35,217, Machek s.v. můj, Varbotová, SM 19,126n aj.
Méně pravděpodobný je výklad, spatřující ve sl. mojb (a stprus. mais) adj. tvořené sufixem -jo- (podobně našb, vašb): *moi~io-, resp. mo-jp- (Pokomy 702, Vaillant 2,465, SB 2,426 aj.). ae
*moistroi, -ja m. 'učitel; Lehrer'
Doloženo pouze lx v BesUvar (SJS dod.) v gen. sg. ve spojení moistroja jazykb, které je ekvivalentem magistri gentiwn lat. předlohy.
Der.: moistryn'i i. 'učitelka* (3x Bes) s častým sl. mocním suf. -yn 'i.
Et: Patrně přejato přímo z rom. dial. (z oblasti sev. či severovýchodní Itálie) *maistm tv., přechodné formy mezi vglat. maistre a it. maestro, případně germ. prostřednictvím. Csi. forma totiž náležitě reflektuje vglat. ä slovanským o i zánik g v intervokalické pozici ve vglat. Morf. bylo adaptováno kjo-kmenům
(náležitě, neboť za slovotvorný základ byla považována ustrnulá pádová forma *maistw), sr. charv. Poreč za vglat. Parentium atd., v. Tagliavini, C: Le originí delle lingue neolatine. Bologna 1982, 245, 254, Sergijevskij 1954, 144 a Mareš, Slávia 32,425,
sub 15, dále Bidwell, Word 17,115. ■
Vglat. maistre odpovídá lat. magister t v, dále i 'představený', které je vytvořeno od lat. magis 'více*; v. W-H 2,10 a E-M 378n. bs
mokri> adj. 'mokrý; naß' (lx Supr)
Der.: Ze subst mokrota 'vlhkost' (jen MLP) je mokrotbTťh 'mokrý, vlhký'.
EL: Psi. mokr-b > b. mókar, mk. mokar (MkR), sch. mokar, sin. moker, slk. stč. č. mokrý, hl, dl. arch. a dial. mokry (Muka), dl. moksy, plb. mükrä nom. sg. f. (PS98), pom. mokři, p. mokry, br. mokry, ukr. str. r. mókryj, vše 'mokrý, tj. politý nebo nasáklý vodou nebo jinou tekutinou', dále 'deštivý (o počasí)* (sch. sin. slk. č. p. vsi,), 'blátivý, bahnitý' (str, br. dial. SBrH) ap.
Adjektivum tvořené suf. -r% (-ro-) od koř. *mok-. Ten je v sl. zastoupen ještě slovesy močiti, moknoti aj. (v. močiti) a některými substantivy, jako např. mok-b, močh, moča (v. moča).
Nepochybný protějšek má sl. mok- jen v balt. mak-; lit. makané 'bahno, bažina, špína', makénti, mak(n)óti 'brodit se blátem, močálem', lot. makna 'močál', mäkuôna 'mračno', ap-maktiés 'zamračit se' ap. Z dalších ie. jazyků bývá uváděna (často s otazníky) řada slov s významy někdy dost vzdálenými: arm. mör 'bláto, bahno', alb. make 'klfli, škraloup na mléce', lat. mäceräre 'máčet, loužit ap.', ir. móin 'bažina' aj. Sr. Bern. 2,69n, Pokomy 698 (s.v. mak-, 'mokrý, vlhčiť), Machek s.v. močíri, Bezlaj 2,190a 192, Sch.-Šewc 944, BER 4,21 In aj. Skepticky se o spojem' bsl. slov se slovy jiných ie. jazyků vyjadřují Fraenkel 399n a W-H 2, 3n.
Porůznu jsou uváděna jako příbuzná i některá germ. slova: stsev. mjúkr 'měkký, mírný', nor. mauk 'tekutina, řídké těsto* aj. (Möller, KZ 24, 441) a stsev. mokkr 'mlha, mrak' (Holthausen 1948,205).
Oset maecyn 'válet se (v blátě)* připojil Abajev 2, 80 a Golab 1992,334, tak i Machek I.e.; odmítá Weber, IF 98, lOOn.
Rozsáhlý výklad věnoval slovní rodině odvozené od hypo-tet. koř. *mak- Petersson 1921,13n. Na základě existence forem tvořených jednak r-ovými, jednak »-ovými formanty postuluje heteroklitický útvar *mak-r/n-, od něhož odvozuje vedle výše uvedených slov i řadu dalších, jako stind. makaranda- 'šťáva květin' (tak již Uhlenbeck 208), ř. póyAoc 'chlípný, necudný', lat. mänäre 'kanout, kapat' a některé další arm. a balt. výrazy, např. lot. mikls 'vlhký'.
Mytologickými aspekty slov této rodiny se zabývá Toporov, Elim 1980,142n; na základě těchto úvah připojuje mj. ř. páxap, paxápioc, 'blažený, šťastný' a sl. theonymum Mokošb (podobně již Jakobson, Word 11,613). Jeho argumentace však nepřesvědčuje. Sr. též Varbotová, SM 19,132n a 144n. hk-ae
486
moliti
moliti
moliti, -iťb 'prosit; bitten'; 'modlit se; beten'
Vedle moliti kogo o komb, čemb je časté moliti s§ komu nebo kí. komu o komb, čemb; moliti s inf. 'požadovať (SJSdod.).
V čcsl. doložen význ. 'uctívat, klanět se'. Var.: Ve Fris zsl. podoba modliti tv.
Der.: moljenije 'prosba, modlitba, pnmluva'.mo/t-ba 'prosba, modlitba', ojed. v Nom 'hodnost, důstojnost', molbbhtťb 'prosebný' (SJS dod.), molbbbnikí jen ve spojení starěišina molbbbnik* 'velekněz'; mo-litva, v Prag modlitva 'prosba, přímluva; zaslibná modlitba, slib', ve spojení molitvQ dějati, (s-bftvoriti 'modlit se', molitvbn-b 'prosebný', ve spojení mo-litvbnyi chrám* nebo domb 'modlitebna, svatyně', molitvbrúca tv., molitvište 'modlitební místo', mo-litvbrtikb, v Lob molitvénnikb 'prosebník', 'kněz', ve spojení starěišina molitvhnik% nebo molitvbnikomi, 'velekněz', molitvovati 'modlit se';pomoliti (se) 'poprosit, pomodlit se; učinit slib'; s^moliti se 'modlit se s někým' (r. ovvEúxccrdaí); umoliti 'poprosit, požádat; vyprosiť, umoliti kogo 'uprosit, přemluvit, získat si', 'povzbudit, napomenout', umoliti se 'slitovat se', umoljen-b bytí tv. i 'dojít slitování', umoljenije 'prosba, žádost, přímluva, povzbuzení, útěcha'.
Esp.: Z csl. je rum. motitvä, molitfä 'modlitba (kněze)', molitvelnic, molitfelnic ap. 'kniha liturg. modliteb východní církve' (Ttktin 1006, Rosetti 1954, s. 38.39,44,45). •
Et: Psi. modliti (se), všesl. (nedolož, v plb.): b. mólja (se), mk. moli (se), sch. môliti (se), sin. moliti (se), dial. i modliti (Plet.), slk. modliť'sa, stč. modliti sě, č. modlit se, hl. modlič so, dial. i morlič so, mordlič so, dl. modliš se (Sch.-Šewc 939), pom. modlec sg, stp. p. modlič (sie), stp. i moglič (sie), dial. i molič (Kartowicz 3,181n), stbr. moliti(sja), br. malíc', malícca, stukr. molyty, ukr. molýty(sja), str. moliti(sja), r. molíť(sja), dial. i móliť, máliť (SRNG 18,218), všude s význ. 'modlit se k bohu nebo svatým', dále 'prosit, žádať (jsi.), 'úpěnlivě prosiť (p. arch., vsi.), 'uctívat, velebiť (sch. arch. Rj., sin. stp. vsi.), 'přát dobré' (sin. arch. Plet.) ap.
V pohanské éře mělo vb. modliti zřejmě i význam 'obětovat bohům s úmyslem získat jejich přízeň". Často (Bem. 2, 65n, Machek 1968, 371n, Skok 2, 452, Sch.-Šewc 940 aj.) bývá v této souvislosti poukazováno na r. dial. mólíť 'zabíjet dobytče', 'zabíjet slepici na svátek sv. Kosmy a Damiána', molíť kalači 'účastnit se obřadu, při němž se jedl rituální chléb (kaláč) a četly modlitby' (SRNG), b. dial. molítva 'polévka připravená z ovce, zabíjené na den sv. Petra (12. června)' aj. (v. Kurkmová, SM 19, 88n, BER4,216n).
Vasmer2,149 odděluje x.molíť 'modlit se' od molíť 'zabíjet (dobytče)'; toto druhé molíť spojuje s koř. *melfí- 'drtit, mlíť
(sr. mleti).
Z pohanské éry zjevně pochází i subst. modla, doložené v zsl.: stč. č. slk. modla, stp. p. modla s význ. 'socha nebo jiná kultovní podoba pohanského boha, bůžek' (stč. č. slk. stp.), 'místo pohanského kultu, svatyně' (stč. stp.), 'oběť, obětované předměty' (stp.),
'modlitba' (stp. p.). Hl. st. řídké modla 'obraz pohanského boha' je nejspíš přejaté, snad z č.; v. Sch.-Šewc 939. Je Otázka, zda vb. modliti (produktivní typ!) je odvozeno od modla či naopak (v. níže).
Kons. skupina -dl-, předpokládaná pro psi. a dochovaná v zsl., byla v jsi. (s výjimkou okrajového sin. dial. korutánskeho) a vsi. zjednodušena v v. Tesniere, RÉS 13, 51n, Vaillant 1, 88n, Shevelov 1964,370-375 aj.
Naprostá většina badatelů hledá ve sl. modla, modliti ie. kořen *meld(h)-, není však shoda názorů ani na jeho původní význam, ani na hláskový vývoj, vedoucí k sl. podobě. Nejpravděpodobnější se zdá výklad vycházející z priority subst., tvořeného sufixem -lä-: modla < *mold-lä- (s disimilační ztrátou prvního /-; tak Bemeker l.c., Skok l.c., Sch.-Šewc l.c. aj.). Jiní hledají příčiny nezákonitého hláskového vývoje v oblasti tabu (Vasmer l.c), případně v potřebě zabránit kolizi S adj. *moldu- (v. mladí,; tak Vondrák 1924,1,400, Machek l.c).
• (1) Psi. modla, modliti < ie. *meldh- 'sdělovat, oznamovat, (slavnostně) vyhlašovat; obracet se k bohům s prosbou'.
(2) Psi. modla, modliti < ie. *meld- 'změkčovat; obměk-čovat*.
(1) Kořen *meldh- je obsažen v lit. meldžiů, meísti 'prosit, modlit se', stsas. meldôn 'udávat, vyprávět', sthn. meldôn, něm. melden 'oznamovat, prozrazovat' a dále v het. mald- (v. níže) a snad i v arm. maltcem 'prosím' (to však ukazuje na ie. tith) (sr. Pokomy 722, Vasmer l.c, Benveniste, BSL 33, 1, 133n, Meillet, BSL 36, 1, 113, Bezlaj 2,193, BER 4,221n aj.).
Kultovní význam ('obracet se k bohům s prosbou, obětí') bývá nezřídka pokládán za prastarý (Machek l.c, Ivanov, Etimlssl 1,80n, Gamkr.-Ivanov 1984,803, Slawski, SbHeinz 149, Kurkinová, SM 19, 87n aj.). Blíže pravdě je však spíše Trubačev 1991, 184n, který pokládá za původní obecnější význam 'sdělovat', dosvědčený germ. jazyky (pod. i Fennel-Pugh, WSt 35,155n).
Také u het. mald- udává Tischler 2, 109 obecnější význam 'recitovat, slibovat', kdežto Gamkr.-Ivanov l.c. uvádějí jen 'modlit se, obracet se k bohům se slibem obéti'.
Kořen *meldh- tudíž asi patří do skupiny verb di-cendi, představujících spojem základního koř. *mel-(pův. zvukomalebného?) s různými konsonantický-mi determinanty: *mel-dh-, *mel-g- (lat prô-mulgäre
487
inolíti
monisto
'vyhlašovat'), *mel-u- (v. mltviti), sr. Szemerényi, Emer 22, ]64n, Fennel-Pugh l.c. aj.
Szemerényi později (Fachtagung 1961,207n) přiřadil i gót. mapl 'tržiště', mapljan 'veřejné mluvit' a další germ, slova (tak již Verner, KZ 23, 119), předpokládaje vývoj motdh- + tlo > *motlo- > 1. gót. mabl- atd., 2. sl. modl-. - Zcela nepravděpodobné je přejetí germ. slov ze sl., jak je předpokládá Martynov 1963,170n a 1983, 21n (pod. i Fennel-Pugh l.c.).
(2) Bemeker 2, 65n, Preobraženskij 1, 548, Mla-denov 303 a zejména Fraenkel 431n spojují sl. a balt. slova s ie. kořenem *meld{h)- 'drtit, změkčovat' (-r 'obměkčovať) (v. mlaď*.). Tím se ovšem popírá spojitost se sthn. meldôn (atd.); Berneker l.c. uvádí jako možné příbuzné gót. blôtan 'vzývať, sthn. bluozan 'obetovať. K takovému výkladu se kloní i Němec (red. připomínka) s odkazem na valenční vlastnosti tohoto vb. (moliti kogo 'prosit někoho', umoliti se 'slitovat se').
Oba výklady se navzájem nevylučují: v bsl. mohlo dojít ke kontaminaci obou zmíněných kořenů: 'mluvením obměkčovať.
Zcela nepravděpodobné jsou výklady, jež hledají ve sl. modla, modlili hypotetický kořen med- a odděluji' tak sl. slova od balt.: BQga 1922, 144 srovnává r. dial. model' 'být vysílen, potácet se' (v. Fraenkel 432). Ze základu med- (rozšířeného o -/-) vychází i Petr, BB 25, 142n, jenž uvažuje o souvislosti s lat. mediiári 'přemýšlet' a modestus 'skromný'. žš-ae
mnľh, molja m. 'mol; Motte'
Doloženo jen v nom. pí. molte, moljeve (Gl Christ Šiš).
Et.: Psi. moľbs všesl.: b. dial. pl. móle (BER 4, 214), sch. dial. mol}, mol (Rj), (v b. mk, sch. jsou běžné der. s -bCb\ b. moléc, mk. molec, sch. moljac), sin. mdlj, slk. moľa f., moľ, dial. muľ m. (Kálal), stč. č. mol, dial. mola f. (Hruška), tuž. mola f., hl. st. mól m., dl. mol m., pom. mul, stp. mól, mol (SStp), mol (SP 16w.), p. mól, st. a dial. mola f. (SW), stbr. br. moľ f., st. a dial. moljá f. (Nos.), ukr. miľ f., dial. moľ f. (LeksPol 1968, 342n), str. molb m. i f., r. moľ f., vše 'mol, drobný motýl, nejčastěji z čeledi Tinaeidae, jehož housenky ničí látky, zvi. vlněné', ale i 'larva, napadající včelstva, voskový mol/Galleria mellonella L.', (slk. dial. moľa Matejčík, č. st. Jg, dl., p. st. SP 16w., ukr. dial., r. dial. SRNG), 'škůdce napadající zrno, moučný červ/Calandra Granaria L.' (sln., č. st. Jg, slk. stp., ukr. dial., r.), 'révokaz/Filoxera' (slk. dial. Kálal), 'červotoč/Anobium F.' (č. st. Jg) aj.
Patrně šlo o pův. j-kmen (csl. -bje nom. pl. m., v. SJS, StrS aj.), který u m. přešel do deklinace./'o-kmenové.
• Psl. moľ b < *mol-i- (?) < ie. *mel-(H)- "drtit, mlít ap.'
S psl. melti(v. mletí) spojuje moľ b již Matzenauer,
LF10,331n a Bemeker 2,74, který uvádí příb. gót. malo 'moľ, stsev. mglr tv., jako nejisté stind. malüka-'druh červa' (již Uhlenbeck 219) a arm. mlukn 'štěnice' (Lidén 1906,82). Tuto etymologii přejímají novější práce (Pokorný 717, Otrebski, LP 8, 283, H-K 230, KESRJ 204. Bezlaj 2, 193, ESUkr 3.476. Sch.-Šewc 946, Petlevová, SM 19, 204n, BER4,214naj.)
Názory na sémantický vývoj slova nejsou zcela jednotné. Vedle představy, navazující na význam ie. kořene 'drtit, mlíť (—► 'živočich, který drtí, drobí ap.'), není zanedbatelná ani motivace jeho drobnou tělesnou konstitucí. Např. Lopatin, Etim 1963, 291 poukazuje na adjektivum mělbk-b, které je rovněž odvozeno od kořene *mel{Hy) a připojuje k moľ b i r. dial. moľ 'drobná rybka' (tak i Vasmer 2, 153n) a sln. mělek 'drobný živočich (pavouk)'.
Přímo s mali, spojuje Pedersen 1909, 1, 50n s poukazem na f. p^Aov 'drobný dobytek, brav, ovce' a stir. mít '(malé) zvíře'; shodně Kalima, MSFOu 45, 166. Sr. mali..
Málo přesvědčuje výklad moľ b jako výsledku redukce *motyľb (Maehek s.v. mol)), nepřijatelné je vysvětlení moľ b jako elementárního expr. výrazu (Oehl W., Elementare Wortschöpfung; cit. podle Vážneho 1955, 53). pv
monastýr'b v. manastyr'b
monisto, -a n. 'náhrdelník; Halsband'
V Bes Ix doloženo ve významu 'drachma, mince* (bo-hemismus ?), a to buď stejným sém. vývojem jako sl. grivbna (v. grivtna; - tak Niederle 1911,1,1,629, pozn. 3 a 3,1,464), nebo pod vlivem hláskově blízkeho lat. moneta 'mince' (tak Mareš, Slávia 32,441).
Der.: rel. adj. monistbtVb (MLP).
Et.: Psl. monisto > b. manisto (Gerov), dial. mänísta (BDA 1, obr. 250), munísta, munízdo a munízda pomn. (BER 4, 327), moníste n., monísta pl. (Mladenov BDial 3, 107), mk. monisto n., monista pl. (RMJ, MkR), srb. dial. mánisto, dial. arch. mánist(r)a f. (o epentetic-kétn -r- v. Skok 2, 371), dial. mánistar, dále múnizdo a munista f. (SM 19, 209 považuje za přejaté z b.), charv. st. monisto n. (Mažuramč 1908, 1, 680, patrně cirkevní slavis-mus), (stč. *monisto v. níže), plb. mümaistü (< monisto, SEPlb 413n; ale Olesch 1983, 1, 587 vykládá mumaýsťě z *mo-nisťbko, tak i P-S aj.), stbr. manisto (Skaryna), br. pomn. manísty, dial. monisto (LeksPol 1968, 297), manísta, monísta (TürSl), ukr. namýsto, dial. monýsto, manýsto n. (Žel.), manísta, monísta (Lysenko 1974), str. monisto, manisto, monista f. (StrS), r. monisto, dial. (j'h) namísto, monísta f., menísto (SRNG), vše buď 'náhrdelník (ze skleněných korálků či perliček)' (b., mk. v pl., ch., plb. stbr., br. dial., ukr. i dial., str., r. dial.) či 'z
488
monisto
kovu, mincí, barevných kamenů' (ukr.» str., r. i dial.), nebo '(proděravěná) skleněná či jantarová perlička, korálek (navlékaný do náhrdelníku)' (někdy rozlišována jednotnost a mnohost číslem, jindy chápáno jako hromadné, b. i dial,, mk., srb. dial., r. dial.), dále 'granáty' (r. dial. Dal'), 'řetízek' (r. dial. SRNG), 'ozdoba' (str.), 'kovový náramek' (r. dial.). Der. adalší sém. specifikace a posuny viz Petlevová, SM 19, 209n, dále sr. Trautmann 169, Mladenov 304, BER 3,652, ESBr6,216, ESUkr 3,507, Gorjajev 215, Preobr. 1,555, Vasmer 2, 154n.
Stč. "monisto 'náhrdelník (?)' podle R. Jakobsona (Řeč a písemnictví českých židů v době přemyslovské. Moravian Library, New York 1957,' 35-46) dokládá hebrejským písmem zapsaná glosa či glosy v hebr, textu komentáře k talmudským rituálním předpisům z 12. stol. od Izáka zvaného Ór Zánía. (Udaj neověřen, neboť autor blíže neudává místo dokladu, sr. i Machek 1968,373.) Ze stejného sl. pramene může být i slavismus monista ve starozákonním komentáři z 12. stol. od rabína Josepha Qara (v. F. Kupfer - T. Lewicki: Žródía hebrajskie do dziejów Slowian...Wroclaw 1956,118, č. 27).
Et. málo jasné. Stěží přejaté, neboťchybí přesvědčivé východisko, u domácího slova zase překvapuje ojedinělý formant -sto, nejasná je i jeho sonorizovaná b. forma -zdo, sr. BER 4,327.
• Psi. "monisto 'náhrdelník' < ie. *mon-i- 'šíje'.
SI. monisto je nejspíše der. ie. *mon-l-, f-ového rozšířem ie. kořene *mon- 'šíje' (v. Bemeker 2,.76, Mer-kulovová, OLA 1981,296, Petlevová SM 19,210 aj.), doloženého v stind. mányä- f.,sv.manao-Brl- (Charpentier KZ 43,165n, Bartholomae 1186), Stir. muiněl a muin- (v kemp. muin-torc 'náhrdelník'), kymer. mwn, mwngwl, vše 'Šíje'. Deriváty s významem 'ozdoba krku, náhrdelník' jsou v ie. zastoupeny např. lat. manile (E-M 412), stkymer. minci, stisl. men, mgn, ags. stangl. mene, sthn. menní, ags. manu (angl. mane), sémantický posun jako v č. hříva je v sthn. man(a) (něm. Mähne), střdn. man 'hříva'. Snad sem patří i írán. či kelt. fjaviáxnc. (v ř. u Polybia a Plutarcha a v LXX) 'zlatý náhrdelník nošený Gally a Peršany' (z írán., Schmidt, Sprache 13, 61n) a patrně s ním příbuzné ř. pávvoc,, dór.(?) judvvo? 'náhrdelník' (sr. Frisk 2,171, Chantraine 665) a snad i málo jasné ilyrské (paionské) fióvanog či tióvaiKOC, (u Aristotela) 'bizon' (Kretschmer, Glotta 1,377, Fay, AJPh 28, 41n, Krahe 1955, 1,42, Frisk 2,252 a Chantraine 711; podrobněji v. Pokomy 747n, Delamarre 103n. Mann 793n, Vries 1962, 401, Jtíhannesson 680, Holthausen 1963, 219, Kluge-Seebdld 455 aj.).
MožnájeužTorpem (Torp309) navržená příbuznost kořene "mon- "krk' s ie. "men- 'vyčnívat' (doložen v írán. lat. kelt. germ., v. Pokomy 726).
Předpoklad příbuznosti lit. manělis 'flitry' či 'náramky', pl.
Morava
maniU/ii i 'okovy' (Büga, RFV 72,192) je mylný (Brückner, KZ 46, 227 i Fraenkel 406). bs
Morava, -y f. 'Morava (země); Mähren' (Const Meth)
V CMLab Ix psáno Murava (sr. sch. Morava!Murava název řeky v Srbsku (v. Rj 7,158).
K spojení vyšbnjaja Morava v kalend. As sr. Jagié 1913,176n.
K historickému problému Moravy (Velkomoravské říše) existuje rozsáhlá liter., v níž jsou formulovány domněnky namnoze protichůdné; sr. Nalepa, SStarS 3. 177, 289-96, Schae-ken, Byzsl 54,325-35, Birnbaum, ib., 336-8, Spal, Slávia 24, 5, Trubačev 1991, 239n aj.
Der.: Moravljane 'Moravané', moravhskt, 'moravský'.
Et.-. Země Morava je pojmenována podle řeky Morava. Ve sl. existuje několik proprií zjevně souvisících s názvem této řeky: srb. Morava, dial. Morava (v. Skok 2,455) 'pravý přítok Dunaje', p. Morawa 'levý přítok Wisloku(v Karpatech)', slk. Morava 'název několika potoků' (v. Niederle 1902,2,331), č. Moravice 'pravý přítok Opavy', p. Morawica ievý přítok Nidy a jméno vesnice' (v. Kamiriská 1964.130), sch. Möravica 'srb. řeka a ch. vesnice', pl. Moravice, st. i Muravice 'ch. vesnice* (v. Rj 7,4) a snad i r. Moravna 'řeka na Novgorodsku' (v. Vasmer 1961, 3,307).
Výskyt podobných hydronym v jiných oblastech, jakož i nápadná podobnost s apelativy označujícími vodstva různých typů zavdaly příčinu k různým domněnkám o původu jména Morava. Z nich přijatelné jsou tyto:
• (I) Morava < sthn. mar-ahwa < staroevr. mar- + germ. ahwa 'voda'.
(2) Morava < Marfy)o- + sl. suf. -ava.
(3) Morava = sl. morová 'trávník'.
(1) Jméno řeky Moravy převzali Slované od staršího germ. obyvatelstva. Sthn. Maraha (něm. March) vzniklo z komp. * mar-ahwa (gót. ahwa "voda*; sr. lat. aqua), jehož první částí je starý (předgerm. a před-kelt.) název řeky, dosvědčený v lat. Marus (Tacitus, Annales 2, 63). Od původu jde patrně o apelativum s význ. 'rozsáhlá vodní plocha' (v tomto případě snad rozlitá řeka); v. morje. Tuto teorii zastávali především badatelé něm. původu (O. Koller aj.), v novější době zejména E. Schwarz (v. Schwarz 1923, 21n, AslPh 41, 130, Schwarz 1931,10,75,371). Sr. též Krahe, Unsere ältesten Flussnamen, Wiesbaden 1964,47.
(2) Jiní badatelé se domnívají, že přejatý název řeky byl rozšířen o sl. suf. -ava (Brückner, Slávia 12, 183, Jokl, IF 50, 36, Urbanczyk, SStarS 3, 288n). PŮV. název je podle některých lépe uchován v antickém názvu
489
Morava
-moriti
srb. Moravy Mápyoq, Margus*. *marf- (se znělou velároí frikativou y) > *mar- (v. VasmerZs1Ph6,149-s odvolaním na st. studii J. Rozwadowského ve sb. Almae Matris Jagelloiticae, Lvov 1900,7n).
(3) Třetí skupina badatelů se domnívá, že celé hydronymum je původu sl., odvolávajíc se na ape-lativa: b. poet. moráva 'mladá zelená tráva, místo pokryté mladou zelenou travou' (BER 4,238je však má za hyperkorektní variantu b. muráva tv.), sch. dial. morová 'trávovitá rostlina' (RSAN 13,50), sin. st. moräva 'jemný tmavězelený trávník' (Piet, i, 619), slk. st. morová
'vlhké travnaté místo' (v. Kott 6, 1025, Kálal, SSJ - vše asi z dokladu S. Chalúpky, archív JÚL'Š nemá). Dále et. nejasné (v. i Petlevová, SM 19, 214n). (V. Hošek, ČMusF 6, 1S6-93, 257-90, Noha, Morava 1, 130-2 aj.)
Sr. dále Niederle 1902,2,331,3, 210, Šmilauer 1932,289n, Hosák-Šrámek 2, 93n, ESH S9 (s úplným výčtem forem doložených v hist. pramenech a s bibliografií). bv-ae
morje. -rja n. 'moře; Meeť
Ve spojení morje otočmoje 'oceán' (ixSupr).
Der.: mor'bsk'b 'mořský', pomorije 'přímoří', po-mormik'b 'obyvatel přímoří' (lx Const), primorije 'přímoří' (2xSupr).
Et.: Psl. *mor'e > b. moré, dial. móre (BDíal 3, 107, 243), rak. more, sch. more, ch. i móre (sr. Rj, Skok), dial. morje, morje (RSAN), sln. morje, kniž. morje, slk. more, stě. č. moře, luž. morjo, plb. lok. sg. môrai (v. Olesch 1983, 552), porn. moře, stp. p. morze, br. móra, dial. móre (NarLeks 125), ukr. móre, str. more, r. móre, vše 'moře*, přen. i 'velké množství něčeho', také 'jezero' {stp. porn. str., r. dial.), 'místo s čistou vodou v jezerech zarostlých rákosím', 'louka či pote zalité vodou' (br. dial., r. dial. SRNG), 'voda z moře' (sch. sln.).
•  Psl. mor'e < ie. *mori-/mari- + -o- "rozsáhlá vodní plocha'.
Jde nepochybně o staré ie. slovo, doložené ve všech západoie. jazycích (kromě alb.); rekonstrukce jeho původní formy i významu je však spojena s problémy. Pokud se týká formy, ukazuje lat. jednoznačně na pův. -a- (maře), kelt. jednoznačně na -o- (stir. muir, gen. mora, kymer. bret. mor 'moře*, stkelt. toponymum a etnonymum Mori-dunum, Mori-sci, Are-mori-cT aj.); svědectví germ., balt. a sl. jazyků je ambivalentní: gót. marei, sthn. mari, meri, něm. Meer 'moře', stsas. meri 'příkop, nádrž*, lit. marěs, tnärios pl. 'moře, pobřežní laguna*, lot. mora 'laguna', stprus. mary tv. Další germ. slova ukazují na zdloužený stupeň: stangl. mór, sthn. maor aj. 'močál, bažina'. — Lat. a bývá pokládáno za druhot-
né (Pedersen 1909, L 32 aj.); mohlo by svědčit O tom, že slovo pochází z jazyka nejstarší indoevropské vlny v Evropě, v němž se ještě nerozlišovaly vokály a a O (Villar 1991, 485n; ovšem lat. more výslovně neuvádí!). — Sém. problém spočívá v tom, že substantivum *mori-/mari- označuje vedle skutečného moře také vnitrozemská stojatá vodstva různého typu (laguna, močál ap.). Tento význam je dosvědčen zejména v germ. a balt., zčásti však i ve sl. jazycích (v. Petlevová, SM 19, 229); dosvědčují ho i četná hydronyma obsahující základ mor-fmar- (v. Morava).
Rovněž jediný (hypotet.) doklad tohoto substantiva z vý-chodoie. oblasti, totiž oset. mal, znamená 'hluboká stojatá voda' (Abajev, PIJa90).
Poetto, Paideia 28, 175n připojuje het. marmara- 'název jistého typu krajiny, snad močál'; sr. též Tischler 2,140n a Rikov, SEzl8,3-4, 29n.
Zdá se tedy, že *mori-/mari- pův. označovalo prosté rozsáhlou vodní plochu - jezero, močál, pobřežní lagunu, rozlitou širokou řeku ap. Specifikace ve významu 'moře' v některých ie. dial. je patrně pozdějšího data a souvisí s migracemi ie. kmenů z vnitrozemí do přímořských oblastí.
Sr. Helm, IF 24, 221n, Bezzenberger, KZ 44, 286n, Feist 1913, 506n, Pokomy 748, Vasmer 2,157n, Isacenko, SbMlade-nov 313n (upozorňuje na slk. morské oko 'vysokohorské jezírko'), Gcaab, AmcrContr 182, Petlevová l.c. aj.
O dalších ie. výrazech pro 'moře', jež zčásti konkurují subst. *mori-, jednají podrobně Gamkr.-Ivanov 19S4, 67 ín.
O sém. motivaci subst. *mori-/mati- byly vysloveny různé domněnky. Nejčastěji se pomýšlí na spojení s kořenem *mer-2 'třpytit se, jiskřit' (Pokomy 733: stind. martči--'paprsek', ř. pap-palpetv 'třpytit se', lat. merus 'čistý', r. dial, mar 'sluneční žár' aj.; v. též nur-i-knoti): Wiedemann, BB 27, 207, Schulze 1966, 117n, Fraenkel 409n aj. - Specht 1944, 119 naopak pomýšlí na *mer-3 'tmavý' (Pokomy 734: ř. jiópM^cK 'temný', p. morus 'špinavý člověk* aj.). - Spojení s koř. *mer-j 'umírat' (v. narětí) vychází z představy 'stojatá (= odumřelá) voda': Curtius, KZ 1, 33, Sonne. KZ 14, 336, Trubačev, SUaz 1983, 251n. - Další výklady počítají s metatezí, příp. se sporadickou substitucí souhlásek: Ondruš, SlavSl 23, 9 Spojuje subst. *mori- s lit. mauras 'bahno' ap., ř. p\ůpea9ai 'nechávat proudit', r. dial. mur 'plíseň, houba' (metateze *me#r- ~ moru-). - Otrebski 1939 uvádí dokonce tři možná spojení: se stind. míra- 'moře* (?), 'hranice' (s. 28), stind. níra- 'voda' (s. 109) a stind. vari- 'voda' (s. 122)! Sr. EéžW-H 2,39.
K možným mimoie. souvislostem subst. *mori- (příp, jeho přejetí z neie. jazyků) sr. Setälä, FUF 13,410, Brandenstein 1936,36, Polák, LF 70,30, U-Svityč 2,60n aj. bv-ae
-mořiti v. more.
490
mora.
mosťb
mori>, -a m. 'mor; Pest, Seuche' (ix Zogr Mař)
Týž ablautový stupeň kořene má staré faktitivum *moriti, doložené v pref. izmoriti 'vyhubit, zahubit, zabiť, umorili 'umořit, usmrtit, zahubiť, v Bes přen. 'umrtvit', ipf. umarjati 'usmrcoval, zabíjet', zamoriti 'umořit'.
Exp.: Z csl. umorili je rum. a omorí 'zavraždit, zabít, usmrtiť (Tiktin 1089).
Et: Psi. mor-b, všesl. (nedoloženo v plb.): b. mk. mor, sch. lid. mor, sin. arch. mor, slk. č. mor, luž. (v dl. jen arch.) mór, porn. m^ór (PWb l, 543), p. mór, gen. moru, br. arch. mor, ukr. mor, st. a dial. mír, gen. móru (Žel., Hrin.), r. arch. a dial. mor, s význ. 'mor/pestis, tj. druh infekčního onemocnění (zvířat a lidí)', v širším slova smyslu 'jakákoli epidemie', přen. i 'přírodní pohroma, neštěstí, zhouba' (b. BTR, slk. č.), 'smrť (porn.), r. dial. (SRNG) i 'jed (proti hlodavcům)', p. dial. (Karřowicz) 'smrtka, tj. slaměná loutka při slavnosti konce zimy', dále 'muka, obtíže, zármutek ap.' (např. p. sw), 'tíseň, tíživý sen, chmura ap.' (sch. RS AN) aj. Často je součástí fytonym, sr. např. č. vodní mor 'vodní plevel z rodu Anacharis', vlčí mor 'oměj vlčí mor/Aconitum lycoctonum' aj.
Psi. mori, je staré deverbativum s o-stupněm ab-laum od ie. kořene *mer- 'umírat' (et. v. mrěu); příb. je lit. märas 'mor' a stínd. můra- 'umírání, nákaza, mor' (v. Trautmann 186, Vasmer2,156,Pokomy735,*Mayrho-fer 1956,2,696, Fraenkel 409, Machek s.v. mor, Gamkr.-Ivanov 1984,417a947,Merkulovová, SM 19,250n,BER4,236naj.). ij
mosťb, -a m. 'most; Brücke' (Supr VencNik)
Der.: CslpomostT* 'podlaha, položená prkna, podlaží, patro, střecha ap.' (MLP, Srez., StrS).
Komp.: ďbvopomostiťh 'jednoposchodový, dvoupodlažní' (ř. Sio-cerfa lx Supr, sr. Schumann 1958,34).
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1209 rum. arch. a pomosti 'opatřit hliněnou podlahou', pomostinä 'dlážděná nebo hliněná podlaha', může však jít o přejetí z živých jsi. jazyků.
Et: Psi. mosťb > b. mk. most, dial. mos (BER 4, 252, Malecki), sch. sin. most, sch. dial. i mos (RS A N), slk. stč. č. dl. most, hl. mást, plb. möst, porn. stp. p. br. r. most, ukr. misí, str. mosťh, vše (kromě plb.) s významem 'mosť, v stp. pravděpodobně i 'brod zpevněný kameny' (SStp), dále 'zpevněná cesta přes mokřinu' (dl. str., r. dial.), 'cesta na náspu' (plb.), 'můstek vedoucí na lešení' (sin. arch. Plet.), 'dřevěná plošina, palanda' (r. dial.), '(dřevěná) podlaha' (p. arch., ukr. dial., r. dial., str.), 'paluba' (str., r. dial.), 'síň, předsíň' (r. dial.), 'schody před vchodem do domu, zápraží' (sch. arch., str., r. dial.), 'patro' (str.), 'střední opěrný trám domu' (b. dial. BER 4, 254) a
další, většinou posunuté významy.
O sém. vývoji plb. möst v. Szydtowská-Ceglowá, SlOc 21, 139n.
Psl. je zrejme i pomosťb: srb. pômost, sin. arch. pomôst (Piet.), slk. dial. (Kálal), č. st. (Kott 2, 740), p. pomost, br. pamóst, dial. i pomást, ukr. pomíst, r. pomóst, s význ. 'vyvýšená dřevěná plošina* (p. vsi.), '(dřevěná) podlaha' (srb., p. arch., vsi.), 'dlažba' (sln. arch.), 'trám pod prkny v podlaze' (slk. dial.), 'mostek z jednoho nebo několika prken' (č. st., p. ukr. r.), 'palanda' (ukr., r. dial.) aj.
Psl. pomosťb chápe Němec (red. připomínka) jako deverb. z pomestifpometaii (na zemljg), s pův. významem *'čím je země poházená, pokrytá'; vb. *pomostiti má pak za denom. zpo-mosťh s význ. 'pokrýt mostem'.
• (1) Psl. mosťb < psl. mesti 'házet, vrhať + suf. -to-. (2) Psl. mosťb < ie. *mazá- 'kůl' + -to-.
(1) Nejčastěji je psl. mosťh s předpokládaným význ. *'co je hozeno přes řeku, rokli nebo do bažiny' chápáno jako deverb. k mesti 'házet, vrhať; tak Brückner, AslPh 23, 626, Machek 1968, 374, Slawski v SK 2, 36, BER 4,254, sr. i SM 20,33; další výklad v. mesti. Machek I.e. uvádí jako sém. paralelu fr. jeter 'házeť : jeter le pont 'postavit mosť. Není vyloučena ani motivace 'co je naházeno na sebe, hráz, val' (sr. plb. význam 'cesta na náspu' a t.yétpupa 'hráz, val' 'mosť).
(2) Jako kolektivum s pův. významem *'hromada kůlů, klád*, utvořené z ie. *mazd- 'hůl, tyč' se suf. -to-, je vykládá Kiparsky 1934,47, Pokorný 701n aj. Pak může souviset se sthn. mast, něm. Mast 'stožár, stěžeň', štír. mátán 'kyj', lat. malus 'podpěra, stožár' (shodně Shevelov 1964,367, Kluge-Seebold 465, OSAS 1, 230 aj.). Most?, je pak ""navršené kůly či klády, zpevňující cestu přes bažinu nebo blátivé místo'. Tento význam pokládá za původní i Snoj 1997,355.
Týž sém. základ má něm. Brücke 'mosť (v. Meringer, WuS
1, 187n). I sém. rozvoj v něm. dial. odpovídá slovanskému: 'podstavec, vyvýšené pracovní místo, pódium', 'dřevěná lavice' (EWD 219n), 'místo na spaní na peci, mezipodlaha' aj. (Kluge-Seebold 108).
Z hláskových důvodů je méně pravděpodobné přejetí z germ. *masta- 'stěžeň' (Schrader-Nehring 1,168, Vasmer,ZslPh
2, 55, Machek 1957, 305n aj.). Stender-Petersen 1927, 281n se mylně domnívá, že přejetí bylo zprostředkováno lit. (sr. Kiparsky I.e.).
Trubačev 1966, 251 vychází z významu 'něco spleteného na způsob hati' a spojuje mosťb slit. měgzti 'vázať. Podobně Sy-ročkin, Etim 1991-3,47, který má za příbuzné lit. mastýti 'plést, splétat*. Jako sém. paralelu uvádí stind. setu- 'most, přehrada', odvozené od vb. sinoti 'váže' (lot. siet tv., sr. též sl. sětb 'síť').
Zcela nepravděpodobné výklady: spojení se si. motyka a lat.
491
mostt
mošti
mateola 'kladivo, palice' (Meringer, WuS 1,189), odvozování z ie. *mad- 'štípat, rozbíjet' + -to- (Petersson 1916,47), souvislost s Iráckým topen. MóaauvoQ a etnon. Moaaúvoixoi (Fick, BB 29,235). ZS
mošti, možet-b, mogo 'moci, být schopen, být s to;
können, vermögen, imstande sein'
Rovněž ve funkci pomocného slovesa opisného futura (za ř. fut.) a opisného záporného imper. typu ne mo(d)zi + inf. Abs. 'být silný, mocný, mít moc', ptc. préz. akt. mogy(i) 'silný, mocný', přen. 'významný' s neg. nemogy(i) 'nemohoucí, bezmocný'. O funkci a významu stsl. mošti v. Pallasova, Slávia 61,383-394:
Den: moštb f. 'moc, síla', pl. 'ostatky svatých' (totiž *'sfly způsobující zázraky', sr. MEW 199 a Wiehlová 1974, 84n; podle Vlncenze, SbSchröpfer468 kalk lat. virtutes 'reliquiae Sanctorum', sr. lat. virtus 'moc, síla'), moštbm* 'silný, mocný, schopný' a 'možný' (tnošthno (jesťh) 'je možno, lze'), nemoštb f. 'nemohoucnost, slabosť, 'nemoc, choroba' s adj. nemoštbtvh 'nemohoucí, bezmocný, slabý', 'nemocný', 'nemožný' (nemoštbno (jesťb) 'je nemožné, nelze'), nemoštbnovati, nemoštbstvovati 'být nemohoucí, slabý', prěmoštbtn* 'přemocný'; moggtb m. 'velmož'; iznemošti 'zeslábnout, ochabnout', 'stát se nemožným' sipf.iznemagati, cs\. Užne-mogati 'ochabovat, slábnout' (r. áSwaxeiv, Molnár 1985, 174n), iznemagajgi s§ 'slabý, nemocný'; oťbnemošti (s§) 'pozbýt síly, zemdlít, ochabnout'; prěnemoš-ti 'být zachvácen nevolností', 'klesnout na mysli' s ipf. prěnemagati, v Zach prěnemogati 'klesat na mysli', 'být nedbalý', ptc. préz. prěnemagajei (se) 'malomyslný', subst. vb. prenemaganije 'nemohoucnost, malomyslnost'; vbznemošti 'ztratit sílu'; pomasti 'pomoci' s ipf. pomagati, VencNik pomogati 'pomáhať; s-bpomagati 'spolupůsobit'; pomoženije, pl. tantum pomoštija 'pomoc'; pomoštb f. 'pomoc* s adj. pomoštbtvb pouze ve spojení pomoštbrľb byti 'být (ná)pomocný\ pomoštbnifcb, pomoštbnica 'pomocník, pomocnice'; premosti 'přemoci, překonat', 'zesílit', ne premosti 'nevzmoci se, klesnout na mysli', ipf. prěmagati 'přemáhat', 'převládat'; vbzmošti 'moci, dokázat, dovést' (impers. ne vbzmožeťb 'nebude možno'), 'vzmoci se, nabýt moci, zesílit', 'přemoci', ipf. vbzmagati, vbzmogati 'být s to, moci', 'vzmáhat se, nabývat síly', vbzmožbni. 'možný* (jesťb vbzmožbno 'je možno') a 'mohoucí, silný' (vespojenív-bzmožbna Sbtvoriti kogo 'posílit někoho5), nevbzmožbn'b 'nemožný' (ř. áSóvatoc; Molnár 1985, 2I6n), nevbzmožbno jesťb *je nemožné'.
Komp.: ptc. préz. akt. malomogy 'nemocný' (IxFris) a Vbsemogy 'všemohoucí' (lat. omnipotens, sr. Wijk, Slávia
10,167n a Schaeken 1987,134n. Moszyňski, SbLogar 183 připouští i možnost kalkování sthn. almahtig), VbSemožbStvije 'všemohoucnosť (lx Bes); malomoštb m. f. 'mrzák, zmrzačený', 'chudák' (v. Cejtlinová 250), v Bes 'malomocný' (v. Molnár 1985, 28 a 206), malomoštbn%, VencVost malamoštbn-b ve funkci subst. 'mrzák', 'chudák'; (lxSupr)dobropomoštbnica 'dobrápomocnice'; velbmoža, velbmožfl (kontaminací s mgžbl) 'velmož*.
Exp.: Z csl. je r. mošč' 'moc, síla', pl. r. mňšči ve východní církvi 'ostatky svatých', přen. 'vyzáblý, vysílený člověk', hovor, i 'člověk kost a kůže, živá mrtvola' (Bern. 2, 70, Preobr. 1, 564, Vasmer 2, 167, KESRJ), pod. i ukr. móšči (ESUkr 3, 527), br. móščy (ESBr 7, 76n) a sch. mošti, pokračováním csl, mošti je b. móšti (BER 4, 270) a mk. mošti; z csl. je r. móšč-nyj 'mohutný, mocný, silný, výkonný ap.'; r, arch. matomóščnyj 'fyzicky slabý, chabý'; r. vsemogúščij, ukr. (Žel.) vsemohásčyj 'všemohoucí' (Vasmer 1, 236, Šanskij); r. némošč' 'sešlost, vysílení, slabosť, hovor, 'nemoc, neduh', némoščnyj 'nemohoucí, vetchý, sešlý, churavý'; r. pómošč' 'pomoc' (Bern. lx., Vasmer s.v. pomoč', KESRJ), arch. pomóščnyj 'pomáhající, napomáhající', r. pomóščnik, pomóščnica 'pomocník, pomocnice'; r. iz-nemogáť 'ztrácet poslední síly, zemdlívat* (KESRJ, Šanskij); r. vozmóínyj 'možný' (v. Šanskij).
Z csl. je i rum. moaste pl. cirk. 'ostatky svatých, relikvie' (Tiktin 1002. Skok 2,447).
Et: Psi. *mogti, mogg, všesl.: b. mága (dial. i mógam, mám), mažeš, mk. moiam (dial. mógam Malecki 67), môžeš, sch. moci, mógu (dial. možem, morem), môžeš, sin. moči (v rezijském dial. inf. mořit, morěf), mórem (o rotacismu v. Ramovš 1924, 294), slk. môcť (vslk. mosc Kálal 339), môžem, č. moci, moct, mohu (hovor, můžu), hl. móc, mažu, (st. i môžem Pful), dl. moc, mogu \ možom, plb. muzěs 2.sg., porn. moc, mogg, môžeš, p. móc, moge (dial. mole SW), moiesz, br. mahčy (dial. mohcí TurSi), mohu, móžaš, ukr. mohtý (dial. a st. mo(h)čý Žel.), móžu ( u Žel. i mohu), str. moči (StrS), r. moč' (dial. i mogtí, mogčí SRNG), mogú, móžeš', vše 'moci, být schopen, být s to', popř. 'směť, dále 'moci, být odpovědný (za něco)' (např. sin. slk. č. luž.), 'dovést, uměť (b. mk. hl., plb. Olesch 1983, 1, s. 621-624, kaš. Sychta), V str. a r. dial. (SRNG) rovněž 'být zdravý', dále např. v mk. a sch. dial. (RSAN 13,105) se záporem 'být nemocný' aj. (podr. přehled sl. tvarů a jejich významů v. Kurkinová, SM 19,107n).
Ve všech sl. jaz. jsou bohatě doloženy rovněž der. sl. *mogti, mj. i vb. abstraktum *mogtb 'moc, síla'. • Psi. *mogti 'moci, být schopen, být s to' ~ germ. *magan tv.
Psi. *mogti, mogg je od dob Trubeckého (Slávia 1.14-17) interpretováno jako relikt nereduplikováného
492
mošti
moštna
perfekta pŮY. atematického slovesa (staršniter. v. Vasmer 2,144, nověji takto Bezlaj 2,190,Sch.-Šewc938,Kurkinovál.c.,
HER 4i8n aj.). Toto tvrzení se opírá o jisté anomálie přízvukové a morfologické (stopy atem. konjugace; sr. Meillet 1934, 213n, Vaillant, BSL 57, 1, 52 a VaUlant 3, 165n), zejm. však o existenci hláskově i sémanticky dokonalé paralely v germ.jaz.: gót. sthn. magan, l.os. sg. mag 'moci, být s to', něm. mögen, mag (k sém, vývoji 'moci, být schopen' -» 'chtít, mít řáď v. EWD 1118), stfríz. muga, mei, stangl. magan, maeg, angl. moy, stsev. mega, má tv. aj. Poměrně blízké jsou ještě lit. měgti 'mít rád', lot. migt 'moci, být s to, být schopen', 'být zvyklý, opatrovat, pečovat', lit. mageti 'líbit se, být příjemný', mágus 'lákavý, přitažlivý, příjemný' (tak Fraenkel, Lexis 2, 2, 168n, Fraenkel 395, 425n, přijímá Stang 1972, 38, Bezlaj I.e., Kurkinová I.e. aj.; naproti tomu Golab 1992, 144 upozorňuje na formální i sém. rozdíly a Vaillant 3, 165n pokládá balt. slova za výpůjčky z germ. nebo sl.).
Domněnky o dalších spojitostech jsou málo přesvědčivé. Sl. a germ. tvary bývají vysvětlovány z ie. koř. *magh-/*mägh- 'moci, být schopen' (Pokomy 695), k němuž se řadí ještě stind. maghá- n. 'dar' (odmítá Mayrhofer 1956,2,545n), stpers. magu- 'kouzelník' (> ř. jJLároc, v. mag*), ř. y.i}X°5, dór. y-äxoc. n., ř. un^avjj, dór. iia)(avá f. 'prostředek' (v. Bern. 2, 68 i se starší liter,, Frisk 2, 234n; odmítají Meillet, BSL 25,2,121 a BSL 27,2,54, Machek 1968,371, Stang 1972, 37 aj.).'Z toch.
A se uvádí mokats 'silný, mocný' (tak Georgiev, vja
1958,6, s. 18; právem odmítá Windekens 1976, 1,305n).
Spojování se stind makám, het. me-ik-ki-iš, ř. (Jiéyai;, alb. modli, lat. magmis,stir. mochtae, gót. miklls, sthn. mihhil aj. 'velký' (Fick 1, 508, Skok 2, 447) neobstojí z hláskových důvodů, neboť ií. a alb. ukazují na původní palat, veláni (Vasmer 2,144, BER 4. 196 aj.).
Nejnověji byl nalezen koř. *môg(i)- s význ. 'moci* v himalájském jazyce bangani, vykazující vedle slov zjevně if. původu i řadu slov kentumového charakteru (sr. Dclamarrc, KZ 108, 165n).
Golab (LP 16, 70-72) řadí všechny výše uvedené výrazy k jedinému ie. koř. *me£n- s význ. 'být silný (ve smyslu fyzickém nebo duševním)*. Prostou veláru ve sl. mogti pak přičítá vlivu kentum. jazyků. Sám autor však přiznává nesrovnalosti v hláskosloví, zejm. však v sémantice slov, která sem přiřazuje.
Z hláskových důvodů je sotva přijatelná také genetická souvislost sl. mogti s lit. mokěii 'moct, umět, rozumět něčemu' (Wijk, StBalt 3,136n, Fraenkel, Lexis I.e.; Fraenkel 463 však již odmítá).
Zcela nepřijatelná je domněnka Meľnyčukova (Mov 1980, 6, 44-55 a ESUkr 3, 494n), který rekonstruuje koř. *mog(h)- s pův. význ. 'táhnout' a řadí sem i psi. mogyla, mbgla, mhgnoti, mek'bk'b, mgka a další slova.
Starší úvahy o germ. původu sl. slova (Hirt, PBB 23, 335, Wiedemann, BB 28,63, Uhlenbeck, PBB 30, 299n, nevylučuje ani Vaillant 3,166) byly právem odmítnuty (Bern. 2, 68, Traut-mann, KZ 46, 180n, Kiparsky 1934, 105, Vasmer 2. 144 aj.), pod. jako nesprávný Šachmatovův (AslPh 33, 91) předpoklad přejetí z kelt. y
mošbna, -y f. 'mošna; Reisesack'
EL: Psi. mošbn(j)a > b. dial. mošna (BER), sch. môšnja, sin. móšnja, slk. stč. č. mošna, hl. mošen, dl. móšyna, p. moszna, br. arch. masná, dial. mašnjá (SBrH), stukr. mošna (SStukr), ukr. dial. mošna (ESUkr), str. mošn(j)a (StrS), r. mošna, s význ. 'pytlík (původně většinou kožený), torba, měšec (na peníze, tabák, střelný prach ap.)' (sch. sin., slk. dial., č. arch., luž., p. arch., br. arch. a dial., stukr., str., r. arch. a dial.), 'lusk, tobolka' (b. dial., sch., slk. st. HSSlk), anat. 'šourek/serotum' (sch. sin., slk. st. HSSlk, p., ve vsi. jen v dial.) a další přen. významy.
Názory na sém. vývoj se různí, což souvisí s různými výklady psi. mošhna.
Nejbližší příbuzné má psi. mošhna v balt.: lit. mäkas 'váček, pytlík (na peníze)', mäkis, makšná tv., makštls 'pochva, pouzdro', lot. maks 'váček, pytlík', maksts 'vak ze síťoviny', stprus. komp. danti-max 'dáseň' (sr. Buga, RFV 67, 243, M-E 2, 554, Fraenkel 399, Toporov 1,298n, Karulis 1,561n). Méně jisté je příbuzenství s kelt. a germ.: kymer. megin 'dmychadlo', sthn. mago, něm. Magen, stsev. magi 'žaludek' (Jóhannesson 649, Pokomy 698, Kluge-Seebold 454 aj.).
Většina autorů vykládá psi. mošhna z ie. *mak-s-íná, odvozeného od ie. koř. *mak- 'kožený měšec' (Pokomy l.c). V tomto případě lze u psi. mošhna vyjít z významu 'pytlík, torba, měšec ap.' a další významy pak chápat jako přenesené; sr. dále Shevelov 1964, 130, S-A 1955, č. 538, Vasmer 2, t67, Skok 2,459n, Bezlaj 2, 196, ESBr 6,285 aj.
Merkulovová, SM 20, 39 popisuje sém. vývoj jako 'váček v živočišném nebo rostlinném těle' -» "měšec, váček ap.' Při rekonstrukci psi. substantiva Merkulovová (a před ní už Briickner 345) vychází z existence v psi. nedoloženého subst. *mochi> 'kůže', od něhož je podle ní (podobně i Varbotová, SM 19, 123n) odvozena jak mošhna (anal. tvoření sufixem -hna vidí např. v borzdaia borzda nebo ustbtia -ť— ústa, sr. SK I, 137), tak některé další výrazy ve sl. jazycích: např. sch. mdhuna 'lusk', mahuna tv. (jinak Skok 2,356), r. dial. machúnka (Daľ), ukr. mochúnka, č. mochyně, vše 'mochyně/Physalis, rod rostlin z čeledi lilkovitých' ap. I Machek 1954,206 myslí na příbuznost mošhna a mochyně.
Málo pravděpodobná je spojitost s dalšími ie. slovy: lat. maxilla 'čelist, brada' (Prellwitz, KZ47,304) nebo stsev. smockr
493
moš*>na
motýla
'pochva* (Matzenauer 1870, óOn, íľjinskij, IzvORJS 20,3, U 1).
OStir 1930. 86 nepravdepodobne dělf ie. *mak-s- na pref. ma- a koř. *koch-l*čech-, které vidi např. v sl. košulja 'košile* a čechtďb 'pokrývka, rouška*. hk
motor&stvo v. matortstvo
motyka, -y f, 'motyka; Hacke' {lxSupr)
Et: Psi. motyka > b. motíka, dial. móťka (BDial 5,187), nik. motíka, sch. motíka, sin. motíka, slk. č. hl. motyka, hl. dial. moteka, dl. motyja, dial. motyka {v. i SSA 1. 156n), pom. moteka, p. motyka, br. m<2-ŕýŕca, dial. motyka (TurSl), ukr. str., r. st. motyka, str. r. motýga, vše 'motyka, ruční nářadí ke kopání, okopávání a kypření (s příčným ostřím)*, str. i 'rýč, železná lopatka' (StrS), r. dial. st. 'lopatka mlýnského vodního kola' (Daľ), p. dial. (pohidlJYě) 'děvče běhající po hospodách' (Karlowicz), hl. st, r. dial. 'neobratný, nechápavý člověk' (Pful, SRDonG). (O sek. suf. -yga v. Sobolevskij, Slávia 8,490, Vendina, OLA 1978, 25 lim).
• (!) Psi. motyka < ie. *mat- 'tlouci, kopať (stínil, lat. germ.).
(2) Psi. motyka < vglat. *maítiuca.
(1) S psi. motyka je příbuzné stind. matya- 'nástroj k roztloukání hrud na poli, brány, válec' (překlady různé, v. Mayrfiofer 1986,2,297), matl-kr- 'zarovnávat, vláčet (pole bránami), válcovat (pole)', lat. mateola 'nastroj k zatloukání do země*, vglat. *mattia 'kyj, palice' (> it. mazza, fr. masse, špan. maza tv, v. M-L, č. 5425), Sthn. glosa medela 'pluh* (Lehmann, ASNS 61, 188). Kymer. matog, gael. matag 'motyka, krumpáč' jsou nejspíš ze stangl. mattuc, maltoc 'motyka' (angl. mattock 'krumpáč'), jež je asi z vglat. *mattiuca 'kyj, palice* (> rum. mäciucä, fr. massue t v, v. M-L, £. 5426, Ga-millscheg606n); sr. Pokorný, ZslPh 5,393n. Mikkola, RÉS 1, 198n vykládal stangl. výraz jako přejetí z psi, což je ale z geogr, důvodů málo pravděpodobné (v. i Schwarz, AslPh 42, 281 n).
Viz W-H 2, 49, Vasmer 2, 165, Klein 948, Eezlaj 2, 197, Mayrhofer l.c., Varbotová, SM 20,81, BER 4, 260.
Někteří hledají v těchto slovech ie. kořen *mat-'tlouci, roztloukat (hroudy), kopat, hloubit' (Lehmann o.c, Machek 1968,375, Skok 2,460). Ve si. by se pak jednalo bud' o starý, už neproduktivní suf. -yka (Machek o.c.) nebo o k-ové rozšíření pův. S-km. nomina actio-nis (Sch.-Šewc 957). V. též mlate.
Máto pravděpodobná je souvislost s dalšími výrazy: ř; uax&Xa 'motyka' vykládal Guotert 1914, 122n kontaminací SlxcXXa 'dvojzubá motyka' a *ya-éÁT) (Chantraine 660 to má za neprokazatelné); Specht (KZ 66, 220, pozn. 5) sem řadil i Hésycniovu glosu yíéaxT} 'motyka' < *mat-kä; gót. mapa 'červ' připojili Ulílenbeck (PBB 27, 128) a Falk-Torp 700, ale snad
neprávem (sr. Charpentier, KZ 46,44, Lehmann 247); druhá část sthn. steinmezzo 'kameník' neodpovídá hláskově.
(2) Pokorný 700 má psi. motyka za přejetí z vglat. *mattiuca. Vaillant 4,537 však upozorňuje na odlišný význam vglat. *mattia 'palice', což však není tak sém. vzdálené. Martynov 1983,72 připouští možnost mnohem staršího přejetí ("ital. ingtedienť*).
Ze sém. důvodů je sotva přijatelné odvození subst. motyka od matati "házet; motat, navíjet' (Mladenov, SpBAN 21,99, Mladenov 305, ESUkr 3,521) nebo od motiti 'míchat, mást, rozrušovať (Snoj, SlavR 42, 520, Geitler, LF3, 31n, jako možnost Varbotová, SM l.c).
Machek sám opustil svůj starší názor (Machek 1957, 306), že by u sl. motyka, angl. mattock a kelt. slov šlo o přejetí z "pra-evr." bv
motýla, -yf.'výkal; Koť (lxSupr)
Dol o ženo ve spojení ovbča motýla jako označen í přfro dnfho léku v nové nalezených sinajských rkp. ((rkp. 3/N, v. Tamanidis 1988,99).
Var.: csl. i motylo, motylb tv. (MLP, Srez.).
Der.: csl. rel. adj. motylbtľb, Motylbniki, příjmení byz. císaře Konstantina V. (MLP, Srez.).
Komp.: cú. Motyloimetlbnik-b (ř. Konpôw^oc) v. výše, motylojadhch 'pojídající výkaly, koprofág' (Srez.).
EL: Psi. motylaf-ylof-yl 'bf-yťb > snad (či expanze z csl.?) r. st, motýl 'hnis', 'sopeľ (Dal'), r. dial. motýla 'odpadky, smetí' (cit. podle SM 20,86), ve str. hojně doloženo kompozity, např. motyloljttbnyj, moiylonosnyj, motylorodnyj, motylosměšnyj (StrS).
Ne zcela jasné.
• Psi. motýla < psi. *mesti 'házet, vrhať.
Většinou chápáno jako der. tvořený neproduktivním, funkčně nevyhraněným formantem -yl- (vytváří např. deverbativa, sr. psi, *bodyh 'trn ap.' der. od bosti 'bodať) od psi. *met-Fmot- 'házet, vrhať (—■* 'vyhazovat, vypouštět'), v. mesti; MEW 203, Vasmer % 165, Varbotová, SM 20, 86, o formantu -yl- v. Doroszewski, PF 14, 82, Vaillant 4, 566, SK 1,112. dále sr. i Němec, NŘ 63,184n. Slovotvornou paralelu vidí Varbotová l.c. v psi. pojmenování motýla motýla, motýľ b ap, přičemž nevylučuje kromě homonymie obou lexémů i možnost výkladu poly-sémií jediného lexému. Jako sém. paralelu uvádí r. pomět, k němuž lze ještě připojit č. výmět 'exkrement* či p. wymioty 'zvratky', sr. i r. dial. motán'ja, motúcha 'průjem* (SRNG, kde nelze ovšem ani vyloučit motivaci motáním z tělesného oslabení při průjmu).
Hypoteticky lze uvažovat i o souvislosti S č. topoa/oikon. Motol, původně ves u Prahy, ukr, Motol(a)/Motyl a p. Moto-tewice, které sice Profous 3, 141 odvozuje od Matěji, příjmení domnělého původního usedlíka, které spojuje se sl, výrazem pro
494
motýla
iííGZGÍfa
motýla. Stejně dobře ovšem lze toto příjmení vyvodit z pojmenování pro výkal, sr. onomaztologicky paralelní č. oikonymum Hovnov (o.c.). bs
mozg-B, -a m. 'morek; Mark'
V Meth lx s významem 'mozek'.
Der.: moidatvh « *mozgěm,) 'morkový, tučný' (Sin Pog Bon).
Exp.: Csl. moidam, > rum. mojdán 'morkový' (Tíktin).
EL: Psi. mozgi > b. arch. mózäk, dial. i móz(j)ak ap., b. mozg «r.), mk. mozok, steh. (16., 17. stol.) moz, môs (Rj), sch. mdzak, môzak, sin. môzeg, arch. i mozek, môzg (Plet.), musg (16. st., Megíser 65), slk. mozog, lid. i pomn. mozgy (SSJ), stě. mozg, mozh, mozk (Gb), č. mozek, hl. arch. moz(h), mosy, mozé, mozy, mozk aj. (Sch.-Šewc 958), hl. mozy pU dl. arch. a dial. môzg, pl. mozgi (Muka), arch. i morsg(a), dl. morzgi pl., plb. můzďě nom.-ak. pl. (*mozgy, P-S 98), pom. musk, p. mózg, Zř. /MM2g, dial. mozg, pl. môzg/ (Karlowicz, SW), br. mozh, pl. mazhí, dial. mózak, pl. mazhé, mazht, mózhi, mezhi (SBrH), ffiŕ>z"a (Nos.), mozok (TurS), ukr. mózok, arch. a dial. mlzok, r. wiozg, str. i mozikí, r. dial. i mozgá f. (SRNG), vše (kromě plb.) 'mozek' (v sin. jen arch. mozgi. Plet.; v plb. v tomto význ. jen substantivizovanáadj. miizdenii, miizdin, P-S l.c), dále 'kostní dřeň, morek' (jsi., slk. st. 17. stol. - HSSlk, stč. Gb, luž. plb., kaš. Sychta, stp. SStp, p. dial. Karlowicz, vsi.),
'mícha' (stč. hl.), přen. 'rozum, duševní schopnosti' (b. mk. sch. slk., hl. PM, pomsln. PWb, p. vsi.) aj. Asi kontaminací s psi. mězga (v. níže) vznikl význam 'míza' (ch. arch. Rj, sin. arch.).
• Psi. mozgi- < ie. *mozgo- 'morek, mozek'.
Psi. mozgí je pokračování ie. subst. *mozgo- s původním významem asi 'kostní dřeň, to, co je obaleno kostí': stind. mqffan-, maffä- 'morek*, av. mazga-'morek, mozek'a dále stsev. mergr, ags. mearg, sthn. mar(a)g, mar(a)k, něm. Mark 'morek'. Zřejmě právě kvůli germ. výrazům někteří autoři předpokládají aspirované -gh- v ie. koř. (tak např. Jóhannesson 681, Skok 2, 461, Kluge-Seebold 462 aj.). Staré /t-ové rozšíření ie. kořene dokládají balt. výrazy, a to stprus. muzgeno- 'morek', s metatezípaklit. smageněs 'mozek, morek', směgenys tv., lot. smadzenes tv. (podle Peterssona 1922,46n však nejde o metatezi, -z- zaniklo disimilací vlivem předraženého i-). Tak např. už Walde, KZ 34,511 n, M-E 3.947, dále Pokorný 750, BER 4, 207, Bezlaj 2, 198, Mayrhofer 1986, 291n, Varbotová, SM 20,94-97, OSAS 1,230n aj.
Starý n-kmen (*mozgen-), korespondující s balt. výrazy (v. výše) vidí Varbotová 20,105n v sch. dial. moidena 'mozek', plb. nom. sg. m. miizdin (< *moždženb, P-S 98) a rcsl. pl. moždeni 'mozky' a dále v sch. adj. možden 'mozkový; mající mnoho
morku' a sch. dial. možden 'moudrý, rozumný'.
Z toch. A bývá uváděno mäššunt 'morek' (tak i Poucha 1955, 227; jinak má Windekens 1976, 1, 293n). Další souvislosti jsou nejisté. Řada autorů vychází ve svých předpokladech z velké hláskové i významové variability ie. kořene, což oslabuje věrohodnost jejich výkladů.
Někteří badatelé připojují stind. mastiška- 'mozek', mastr-han-, av. mastarayan- tv. Tak např. Charpentier, KZ 46, 35n, Pokorný 750 aj. (Mayrhofer 1986, 2, 336 s otazníkem). Pod. Machek 1968,377, jenž se domnívá, že *mozgo- vzniklo redukcí hypotet. *mastrigen-, z něhož jinou redukcí mohlo vzniknout i sl. *strbžtJtb 'dřeň, morek, mozek' (csl. strsŽbfth aj.), stprus. sirigeno 'mozek' (Machek o.c. 584).
Ie. slova pro 'mozek, morek' jsou podle Fraenkela 426n, 837 a Mayrhofera 1956, 2, 549n odvozena od koř. mezg-2 'zauzlit, udělat smyčku' (Pokomy 745n: lit. mezgu, měgzti tv., mazgas 'uzel', sthn. masca 'smyčka', stsev. mpskvi tv.). Nepřesvědčivé.
S koř. mezg-i 'nořit (se)' (Pokomy 745n: stind. majjati 'potápí se', lat. mergere 'potápět se', lit. mazgóti 'prát' aj.)spojují ie. výrazy pro 'morek, mozek' Foy, IF 6,336, Zubatý, AslPh 16, 399n, H-K 232 a Sch.-Šewc 958n (ten připojuje řadu dalších slov s význ. 'vlhká mazlavá hmota', např. dl. mězga 'míza', r. mózglyj 'vlhký' aj.). Ze sém. hlediska nepravděpodobné.
Přesvědčivý není ani výklad Mel'nyčukův (Etim 1984,140). Včleňuje psi. mozg* do ši roké slovní rodiny, kam řadí i s!. měcht, mhchb, mucha aj. ("koř." ms-). h k
mozolb, -i m. 'podlitina; Strieme' (Parim)
V Grig lx gen. sg. mozole; podoba mozolije s přen. významem 'utrpení, strádání' může být buď i-km.nom.pl. nebo /o-kmenové kol. (tak StrS).
EL: Psi. mozolhlmozolí > b. arch. mozol, mozol', muzúl (Gerov), mk. mozol, sch. mozol, mdzulj, mozol], dial. i mozoj, sin. mozol], dial. i mozelj, mozôlj (Plet.), slk. mozol', stč. č. mozol, stč. i mozel, dial. i mozoul ap., hl. mozl, dl. mozol, stp. p. modzel, p. mozol, dial. i modzyl, mozol (Karlowicz), br. mazól', dial. i mazúľ, muzóľ (SBrH), ukr. mozol m., mozólja t, dial. i mózuľ (Hrin.), mizel', možď, mozď, muzíl', muzýť (ESUkr 3, 497), str. mozolh m. i f., r. mozol' i., dial. i mozóľ m., muzóľ, mozáľ, s významy 'otlak na kůži rukou nebo nohou, mozol, kuří oko' (b. mk. zsl. vsi.), 'puchýř, vřed, nežiť (mk. sch. sin.), 'modřina, podlitina' (sch.), 'jizva' (str.), ojed. 'dýmej' (str.), 'uzeľ (br. dial. brestské; SM 20,100) a dále významy přen. ('lopotná práce, strádaní ap.').
B. současné mazól 'mozol, kuří oko' je přejato z r. (v. Damcrau 1960, 93. BER 3,614).
O kontaminaci sch. mozol) s hláskové i sém. blízkými slovy v. Popovic, NJ 2,127-137 (cit. podle ZslPh 26,176).
495
mozolb
mgdrc.
R. dial. mozgóV 'mozol' (SRNG 18,204) vykládá Vaiboto-vá, SM 20, 91 kontaminací mozolh a rnozgi, 'morek, mozek'.
Slovo nejasné, žádný z výkladu neuspokojuje.
Matzenauer, LF 10, 334n srovnává sl. mozolb s lit. mäzgas 'uzel, suk; okrouhlá, tvrdá vyvýšenina na těle'; shodně Miklošič (MEW 203), Brückner 346, který sem řadí r. dial. mozgóľ, dále Síawski, SK 1, 109, který připojuje sthn. masar 'suk'. Na podporu tohoto spojení uvádí Varbotová, SM 20,100 br. dial, (brestský) význam 'uzel' (v této oblasti ovšem nelze zcela vyloučit sém. vliv lit. slova).
Se sthn. masar 'suk', stfhn. masele 'puchýř, vřed* a dále s ř. n<t>\<úty 'podlitina' (< *mósl-) spojuje sl. mozolh Zupitza, KZ 37, 398 za předpokladu sporadického vývoje s > z ve sl.; tak i Solmsen, IF 13,137 a Shevelov 1964. 147.
Nepravděpodobné je přejetí z germ. (Uhlenbeck, AslPh 15, 489 a Schwarz, AslPh 41, 128). Kiparsky 1934, 49 je nicméně připouští jako východisko z nouze.
Machek (1957, 308 a 1968, 377n) vychází z *glo-moziti (č. st. hlomoziti 'tahat, trhať, přen. 'trápit se, namáhat se', č. dial. hlomouz 'mozol'), z něhož pře-smykem vzniklo mozgoliti 'tlačit, hmoždiť (sr. SM 20, 91), odtud odpadnutím -g- mozolití a mozol. Vadou výkladu je neobvyklá, složitá metateze a značná hlásková i sém. variabilita uvažovaných slov.
Scheftelowitz, KZ 54, 239n spojuje sl. mozolh. s r. dial. moTzáť 'boíeť, mozlak 'pěchovadlo, palička moždíře', č. hmoidit se 'namáhat se' (s anal, h-), p. moidieň 'kolík ke spojování loukotí', 'krevní sraže-nina' (SW), což je pro uvedená sl. slova přijatelné; mylné je však připojení lit. mázas 'malý' a angl. mangle 'rozsekat, zmrzačiť (sr. Fraenkel 422n, Klein 933).
Není vyloučeno, že sl. mozole je subst., odvozené od koř. *mag- 'hníst, tisknout, mazať (v. mazat!) sufixem -olb, s pův. významem *'co vzniká třením nebo stlačením kůže'.
Zcela nepravděpodobné je spojení sl. mozolh se stind. maltant- 'velký*, ř. péyac, tv., lat. magis 'více' ap, (Ujinskij, RS6,222n). ŽS
mo/dant v. mnzgt
močili v. ríiokuj
mtiňíti v. muditj
modrt adj. 'moudrý, prozíravý, rozvážný; weise, umsichtig, bedächtig', zřídka 'chytrý, obratný; klug, geschickt'
Der.: opoz. nemgdr-b 'nemoudrý, nerozumný', adv. modro, modré 'moudře, rozumně',  elativ prě-
inodvh 'moudrý, prozíravý, rozvážný; chytrý, obratný', adv. primgdro 'moudře', subst. primgdryi 'mudrc'; mgdrostb, prěmgdroslb 'moudrost, znalost, vědění', spec. Mgdrostb, pl. Mgdrosti, Prěmgdrostb 'Kniha moudrosti', jedna z knih VT, prěmgdrostbn-b 'týkající se moudrosti, učenosti', mgdrbstvo 'moudrost, rozvaha*, mgdrbstvovati 'myslit, přemýšlet, rozumovat', mgdrbstvovanije 'rozumování', s-bmgdrb-stvovati 'stejně smýšlet'; mgdriti, mgdrjg/mgždrjg 'přemítat', m. se 'stavět se moudrým', prěmgdriti 'přelstít', ipf. premgdrjati se, prěmgždrjatí se 'rozumovat, mudrovat; být domyslivý, vypínat se'; umgdriti 'umoudřit se' (ř. <?o<pl(.ctv), tv. ipf. umgdrjati, umgždrjati; mgdrovati 'myslit, přemýšlet, rozumovat' (ř. oípovefv), izmgdrěvati 'přicházet k rozumu'.
Kornp.; bogomgdr-b, bogomgdrostbwh 'božsky moudrý' (ř. Bsáaoípoc,), bogomgdrije 'zbožnosť nebo 'boží moudrost' (lx Euch, ř, Qeo<s0£ia, var. Qsoaofla; SJS dod.); cělomgdrostb 'zdrženlivost, cudnosť, cě-lomodrbwb 'rozvážný, uvážlivý; zdrženlivý, cudný'
(ř. <já<ppa\\ Schumann 1958, 30 předpokládá, že překladatel v tomto i v násl. komp. s celo- etymologizovaf ř. slovo jako <tQí + ypijv), célomgdrovati 'žít zdrženlivě, cudně' (ř. GoippovEtii), adv. célomgdrbno, cělomgdibně 'rozvážně; zdrženlivě, cudně', cělompdrovanije 'střízlivé myšlení' (ř. -ô cúxppovEiv), cělomgdrije, -mgdrbstvije 'střízlivost, uvážlivost; zdrženlivost, cudnosť (ř. GMfpooúvri), cěhmgdrbstvovati 'být střízlivý, rozvážný; žít zdrženlivě, cudně* (ř. atůcppovstv), cě-lomgdrbstvbWb 'střízlivý' (ř. <júfp(ův),adv. cělomgdrb-stvbno 'střízlivě, rozvážně'; jedinomgdrbno 'jednomyslně' (ř, ôpaippávud; stměrjenomgdrostíje, -mgdrbstvije, -mgdrostbstvo 'pokora' (ř. -zKEivoippoaúvn, sr. srbtnirjen(aj)a mgdrasth tv.); velhmgdrovati, velbmg-drhstvovatí 'chlubit se, být domýšlivý' (ř. ^zraXo^po-vEtv); vysokomgdrovati, -mgdrbstvovati 'být domýšlivý, vypínat se' (ř. ů<pr}Xo<ppovtív).
O sémantice prěmgdrostb a cělomgdrostb a o překladech těchto slov v stsl. a csl. pam. Cejtlinová ÍG5n, 268.
Exp: Csl. mgdr-b > rum. mlnd.ru 'hrdý, krásný' (Ttktin 986); csi. prěmgdr-b > rum, preamtndru 'moudrý' (Tlktin 1238); csl. mgdrostb > rum. mändroste 'moudrost' (Rosetti 1968,576). Csl. cělomgdrije > r. celomůdrije 'cudnost, mravnost, čistota'; csl. cěiomodrbrvh > r. celomúdremiyj 'cudný, mravný,čistý'; csl. prěmgdryi > i. st. premúdryj 'přemoudrý, velemoudrý',
Et: Psi. mgdr-b, všesl. kromě plb.: b. můáar, dial. múdär (Mladenov 1969, 250; Damerau 1960,94; < r.), mk. mudar, sch. múdar, sin. moder, slk. múdry, stč. Č, dial. múdrý, č. moudrý, Iuž. mudry, porn. mgdri, stp. p. mgdry, stbr. mudryi/mitdrii (Skaryna), br. múdry, ukr. múdryj, str. r. múdryj, dial. mudrój (SRNG), s krátkou
496
modři,
moka2
formou muder (Daľ), vše 'moudrý, chytrý, důvtipný, důmyslný ap.', v b. i 'mírný, tichý', vsi. 'důmyslný, složitý', r. dial. (SRNG) i 'dobrý, kvalitní' (o věcech); ve funkci subst. v porn. s význ. 'moudrý člověk', p. dial. i 'zažehnávač' (Karíowicz).
Všesl. je i subst. s význ. 'mudrc': srbcsl. modnch (MLP), b. mädréc, mk. mudrec, sch. mitdrac, sln. módrec, módrc, slk. č. mudrc, stě. mudřec, p. mgdrzec, br. r. mudréc, ukr. mudréc'. • (1) Psi. mgdrb < ie. *mondh-ro- < ie. *mendh- 'být duševně čilý, bdělý, pozorný'. (2) Psi. mgdrb < *mund{h)-ro- < ie. *meud(h)- (význam?).
(1) SI. mgdr-b má nejbližší protějšky v lit. maňd-ras, mandrus 'čilý, smělý, chytrý', lot. muôdrs 'čilý, živý', sthn. muntar 'horlivý, hbitý, bdělý', něm, munter 'čilý, veselý'. Tato adj. jsou tvořena r-ovým suf. od ie. koř. *mendh-, obsaženého ve vb. i subst. označujících duševní aktivitu různých odstínů: ř. juay-Oávúi 'učím se', alb. mund 'mohu, přemohu', kymer. mynnu 'chtít', gót. mundon 'věnovat pozornosť, lot. muôstu, muôst 'probudit se', muodtt 'probudit' aj.; stind. medhä- 'moudrost, rozum', medhira- 'moudrý', av. mazda- 'moudrost' (ve spojení Ahura-mazda-název nejvyšší bytosti zoroastrovského náboženství), mgzdra- 'moudrý, rozumný*.
Koř. *mendh- bývá pokládán za rozšířenou podobu kořene *men- 'přemýšlet, vzpomínat- si' (v. nu.něti), případně za spojení tohoto kořene s koř. *dhě- 'klást, dělat' (v. dětii), který by byl výrazovým prostředkem faktitivního pojetí významu koř. *men-.
Sr. MEW 201, Trautmann 168n, Benveniste 1935, 189, Lehmann, Lg 18, 128, Pokorný 730, Fraenkel 405n, Vasmer 2, 169, Desnickaja, VJa 14, 6, s. 35n, Skok % 474n, Chantraine 664. Mayrhofer 1986,2,378, Kurkinová, SM 20,132n aj.
Machek s.v. moudrý pokládá sl., balL a germ. adj., zdánlivě tvořená r-ovym sufixem, za produkt krácení (haplologie) a převodu k <?-km. pův. činitelského jména *men-dhě-tor-, dosvědčeného v stind. mandhätar-. Málo pravděpodobné.
(2) Brückner, KZ 42, 356, Vaillant 4, 634 a Toporov, Etim 1963, 5-13 pokládají sl. mgdri, za der. od nazalizované varianty (podoby s nosovým infixem) koř. *meudh-, dosvědčeného gót. (gá)máudjan 'pripomínať, ř. /JiüQoc 'řeč' a sl. myslb (v. mysli.). Lit. maudžiú, maüsti 'duševně strádat, bolestně toužit' a sl. muditi je v tomto případě lépe nechat stranou (v. mudití).
Málo pravděpodobné je spojení mgdrb s et. nejasným *mpdo 'testiculus' na základě tvrzení, že primitivní víra pokládá varlata nejen za sídlo mužnosti, ale i smělosti a moudrosti (Luria, SCL 11. 553n, Jakobson, Word 11, 614, Toporov, Mify národov mira 2, Moskva 1980-82, 88). pv-ae
mokai,-y f. 'mouka; Mehľ
Et: Psi. mgká > charv. dial. múka, sln. maka, slk. stč. múka, č. mouka, luž. muka, plb. moka, porn. stp. p. maka, vsi. muká, vše s význ. 'mouka', v plb. i 'moučná kaše' (Trobačev, Slávia 29, 24).
Subst. odvozené od ie. kořene *men(H)k- 'drtit, hníst ap.' (v. mek-bki.) sufixem -ä (bez protějšků v ie. jazycích, tudíž patrně až psi. původu). Sém. diferenciace pův. nomina actionis *monkä- byla doprovázena - jak se zdá — posunem prízvuku (podle Síawského, SK 1,61 vedla k posunu pnzvuku ztráta motivace): 1. *monků- 'drcení' —> 'produkt drcení (obilí)' = 'mouka' (poněkud jinak o sém. vývoji Vasmer 2, 171, Machek 1968, 376, Kurkinová, SM 20, 136 aj.); 2. *mónkä- 'drcení' —> 'trápení, mučení' (v. moka?). Sr. dále Meillet 1902, 254, Skok 2, 402, Sch.-Šewc 967, ESUkr 3, 531n, Goiab 1992, 121, Snoj 1997, 351 a 362. B
mokni, -y f. 'muka, trýzeň, mučení; Marter, Qual, Leiden'
VSupri 'mučicí nástroj', v Bes i 'odsouzení, tresť (SJS dod.); věčbnaja mgka 'peklo', liturg. moka (Chris-tova) 'pašije* (SJS dod.). Ve spojení mgkgfmgky poimati, priimaú, přijeti '(vy)trpět muka, být mučen'.
Der.: mgčbm>, v Nik mgčenbn-b 'mučivý', město mgčbnoje 'místo utrpení, peklo', mgciti 'mučit, trápiť, 'trestať, refl. 'trpěť, mgčenije 'muka, trápení, mučení', v Bes lx 'vyprávění o umučení', v Supr ve spojení mgčenije postrádali, přijeti 'podstoupit utrpení', nemocem,, nemgčim-b 'neumučitelný', mgčemki. 'mučedník', lx i 'svědek' (ř. páptuc), mgčenica 'mučednice', mgčeničb, mgčeničbsk-b 'mučedníků, mučednický', vEuch lx mgčeničmo 'modlitba k mučedníkům' tr. paprvptxôv, v. Schumann 1958, 39), mgčiteľb 'mučitel, katan; tyran, vládce* s poses. adj. mgčiteljevb, dále mgčileľbstvo 'tyranie, krutovláda', adj. k *mgčito mgčilbm*, jen v Supr ve spojení mgčilbni, s-bsgďb "mučicí nástroj, mučidlo'; pref. izmgčiti 'sužovať (podle SJS ipf.), izmgčati 'vynucovať; primgčiti 'potlačiť; umgčiti "podmanit, zkrotit; umučit, zmučiť, umgčati 'podmaňovat, krotiť, umgčenije 'trýzeň'.
Miklošič předpokládá pro stsl. mgčenikb pův. význam 'ukřižovaný' a domnívá se, že tento křest', termín byl utvořen v Panonii podle sthn. martamn 'ukřižovat', martira 'ukřižovaný' (Mikl. 1876,12). Vincenz, SbSchrbder 468 je má za slovotvorný a sém. kalk sthn. martitari 'mučedník'. Způsob tvoření (z ptc. pf. pas. + suf. -ik-b) je však v jsi. běžný, sr. stsl. krbmljenik-h 'kojenec', izvoljeniki, 'vyvolenec* aj.; v. Čech, SbVajs 178, Cej tli nová 92.
Komp.: prwomgčenik-b, -mgčenica 'prvomučed-nflc, -mučednice' (ř. npiúiopáp-vt;); svetomgčenikb 'svatý mučedník', sv§šte(nb)nomgčenikrb 'mučedník
497
mQka2
mo/.fa
kněz nebo biskup' (ř. ÍEpo/xáptoc).
Exp.: Za přejetí z csl. je pokládáno rum. múncá 'muka, trápení, těžká práce', a munci 'trápit, těžce pracovať (Tiktin 1020-1, Rosetti 1954,41), macitel 'trýznitel, tyran' (Tiktin 937), muncélnitä 'místo utrpení' (Tiktin 1021); sém. posun k 'těžká práce' ukazuje na vliv živých jsi. jazyků. Z csl. mgčenihb je stě. mučen(n)ík, mučedlník tv.; v. Čech, SbVajs 176-180.
Et: Psi. moka > b. maka, dial. i maka, moka ap. (BER 4. 381), mk. maka, sch. muka, sin. arch. a dial. moka (dnešní podoba muka je pozdní knižní přejetí ze sch., v. Můrko, WuS 1, 110), slk. stč. č. muka, Stě. i
múka, (v luž. jen fakt. slovesa, hl. arch. mučič, dl. mucyš), pom. mgka, stp. p. meka, vsi. múka, vše 'muka, trýzeň, strádání, utrpení', dále 'úsilí, námaha, těžká práce' (jsi p.), 'výsledek práce, majetek, zisk' (b. sch.), 'dobytek' (b. dial.) aj. O sém. vývoji v b. dial. v. Trubačev, Etimlssl 1, 87, Venediktov, OLA 1972, 163-172. Nepravděpodobně Orel, Etim 1986-7, 233, který se domnívá, že význam 'majetek' vychází z význ. 'mouka'.
Psi. a vgesl. je i denom. mgčití 'mučit, trýzniť, v dl. 'unavovat, oslabovať.
Bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích, způsob tvoření je však starobylý: jde o nomen actionis tvořené suf. ä- (s o-stupněm kořene) od ie. *men(H)k-'drtit, hníst ap.' (v. mcktkt), tedy 'drcení' —> 'trápení, mučení'. V. též mokai. žš
mgťb, -a m. 'zmatek, nepokoj; Verwirrung, Unruhe' (lxBes)
Je i vb. mgtiti, mgštg 'mást, rozrušovať (v. níže).
Der.: nemgtbnb 'nezakalený' (lx Hom); omgtiti se 'zoufat si, zděsit se*; sungtiti 'uvést do pohybu, otřást, rozbouřit', 'uvést ve zmatek, poděsit', refl. 'zatřást se, zachvět se', 'zaleknout se, poděsit se', 'zarmoutit se', v Bes'pohnout, podnítit někoho', subst.vb. sbmgštenije 'pohyb, víření', 'znepokojení, zmatek', ipf. s-bmpštati 'uvádět do pohybu, otřásat, zviřovať, 'uvádět ve zmatek', refl. 'znepokojovat se, rmoutit se' se subst. vb. sbmgštanije 'zmatek', adj. sbmgtbnb 'zmatený', 'vzrušený' (Bes); umgtiti 'zmást, uvést ve zmatek' (Lob); vbzmgtiti 'uvést do pohybu, zvířit, rozbouřit', 'uvést ve zmatek, znepokojit', refl. 'znepokojit se, vzrušit se', 'zkormoutit se*, v Bes vbzmgtiti kogo na čbto 'popudit někoho k něčemu*, vbzmgťb m. 'rozbouření' (Bes), subst. vb. vbzmgštenije 'zvlnění, pohyb', ve spojení bez vbzmgštenija 'bez zákalu, nezakalený', vbzmgštenije iměti 'být zviklán', ipf. vbzmgštati, ve var. Gl vbzmucati (bohemismus?) 'uvádět v pohyb', 'uvádět ve zmatek', refl. 'chvět se, třást se', 'zkormoutit se'.
Exp.: Z csl. je r. smuščát' 'uvádět do rozpaků, zneklidňo-
vat, znepokojovat, pobuřovat aj.' (Cyganenko 245), smušcénije 'rozpaky, neklid, zmatek', vozmuščénije 'rozhořčení, pohoršení, pobouření', vozmutíteľnyj 'pobuřujícf (Preobr. 1, 572).
EL: Psi. mgtb, *mgtb ap. > b. dial. mát, mol, mať (BER 4,432, 256 a 434), sch. dial. mut m. i f., sin. dial. môt (Plet.), slk. st. mút, dial. mút m. i múť f., stč., č. arch. a poet. mut, luž. mut (dl. jenChojnanus, v. Sch.-Šewc 970), pom. mgt (PWb 1, 513), stp. m§ty pomn., p. met, dial. mat (SW), br. muc', dial. tnut, mútá (SBrH), ukr. hovor, muť f., Žel. i mut m., str. mutb, r. muť f., dial. muť f. i mut m., mútá, s význ. 'kal, usazenina, sedlina' (všude kromě pom.), 'zkalená tekutina, popř. nechutný, kalný nápoj' (např. slk. dial. Orlovský, hl.), 'bahno, jíl' (např. b. dial., dl., br. dial.), 'mač, ovocný kvas' (slk. st. Palkovič 1,967, hl.), 'výlisky z vinných hroznů' (sch. RSAN), 'mlha' (br.), 'mrak' (sch. st. Rj), dále 'vodní vír' (p. st., str., r. dial.) a 'bouře na moři' (sch. Rj, str.) aj., přen. 'nepokoj, zmatek, chaos' (sch. pom. p.) s řadou dalších významů, např. pom. ještě 'choromyslnost, šílenství' (sr. i b. dial. mút adj. 'slaboduchý, slabomyslný*, Šklifov, BDial 8,267), r. dial. 'hněv, rozhořčení, nevole' (SRNG)aj.; podr. Kurkinová, SM20, 139-140.
Patří do rodiny sl. mesti (v. mesti).
Slovotvorný vývoj není zcela jednoznačný, nelze rozhodnout, zda psi. */npís je deverbativum s <?-stupněm ablautu od *mgsti a *mQtiti jeho denominativem (Kurkinová l.c. aj.), nebo *motiti je iter. k *mesti a *mot-b je jeho deverb. (Machek s.v. moutiti, Skok 2,414 aj.). Vyloučit nelze ani to, že *mgťb i *mgtiti jsou útvary vzniklé z "mesti paralelně. ij
mgžb, -a m. 'muž, manžel; Mann, Gemahľ.
Řídce v širším významu 'člověk'.
Ve spojení mgžb kbn'ižbnb 'učenec', mgžb césar'b, cěsarjev-b 'císařský úředník'; za mgžb iti 'vdát se*.
Flexe/o-kmenová, jen vok. sg. má koncovku y«-kmenovou, taje však u jo-km. běžná (Diels 1963,159, pozn. 3 aj.). K otázce pův. kmenového zařazení (jo - ju - u) sr. Eckert, UZIS127,86.
Den: adj. mgíbskb 'mužský, mužný', adv. mgžbsky 'mužně'; mgžbstvo 'mužnost, statečnost, odvaha', adj. nemgibstvbwb 'nemužný'; mgžata(ja) 'vdaná', mgžatica 'vdaná žena'; bezmgžtnb jen ve spojení b. mgžb 'manžel jen podle jména' (ř. ävavSpoe ávtjp); mgžati s§ 'jednat zmužile, stávat se zmužilým' (ř-ávbpl&côm), vbzmgžati 'nabývat mužnosti'.
Komp..- bogomgžbnb 'týkající se bohočlověka' (lx Napiš); mgžeblažbstvije 'statečnost, mužnosť (ř. ávSpayaOía, Schumann 1958, 39); mgželjubica 'žena milující svého muže' (ř. flkav&poc); mgželožhnikb, mgželežbnikb, mgželožbcb 'homosexuál, pederasť
498
myžb
možfa
(ř. áposvoxoÍTTjc), mgieložhstvo 'homosexualita, pede-rastie*; mgžeubiica 'vrah (muže)' (ř. áv&poyóvoc); pl. veltjngze, velbmgž§ patří k velhmoža (v. mošti), ale je tvarově prichýlené k mpíe..
Et.: Psi. mpžb > b. maž, mk. mař, sch. muž, sin. maž, slk. č. luž. muž, porn. mpf, stp. p. mgi, vsi. m«z, vše 'člověk mužského pohlaví, muž' (všesl., p. jen arch., r., br. poet.), 'manžel' (všesl., p. jen v tomto význ., ukr. arch.), 'sedlák, venkovan, hospodář' (sch., r. dial. Dal'), 'odvážný člověk, osobnosť (b. mk., sch. arch., sin. slk. č., p. arch., vsi. kniž.), 'knížecí družiník' (str.), 'samec u zvířat' (stp.) aj.
• (1) Psi. mgžb < *mon-g-io-/ju- < ie. *mon-l*man- "člověk, muž'.
(2) Psi. mpžb ~ stind. *manušya- 'člověk'.
(3) Psi. mpžb < *mongh-f,o- < ie. *ghmon- "pozemšťan, člověk' x *mon-/man- 'muž'.
(1) Základ *mon-/man- s význ. 'muž, Člověk' je bezpečně doložen ještě ií. a germ.: stind. mánu-, mánuš(a)-, manušya- 'člověk', Manu- 'mytický praotec lidstva', av. Manuš-čiOra nom.pr., gót. manna, stsev. maör, angl. man, něm. Minrt 'muž', Mannus 'mytický praotec Germánů (uTacita)'aj.
Doklady z ostatních ie. jazyků jsou víceméně nejisté: lat. mas 'samec' (< *mans- < *manus-, Szemerényi, Etymologie 315), bret. man 'osoba, člověk', mor-van 'námořník' (Mann 731n, 1642), arm. maně 'chlapec', toch. A mänňe, B niäň(i)ye 'sluha, otrok' (patrně výpůjčka - Windekcns 1976,631) aj. Podle některých badatelů se *mon-/man- skrývá i v komp. malb-žena < *manb-žena (v. raaltžena).
Zdá se, že subst. *mon-/man- představuje lexikální archaismus, uchovaný ve zmíněných třech ie. větvích, kdežto v ostatních byl nahrazen jinými výrazy (Porzig 1954,163, Gamkr.-Ivanov 1984, 759).
Základ *mon-/man- je v ií. rozšířen o u (Mayrhofer 1986, 2, 309), v germ. o e/on (Lehmann 244, Wagner, KZ 107, 143n), ve sl. pak o sufix obsahující g(A). O jeho původu byly vysloveny různé domněnky, žádná z nich však nepřesvědčuje.
Nejčastěji se hledá souvislost s lit. žmogus 'člověk' (Traut-mann 169, Brückner 327, Bezlaj 2, 198n aj.; jinak o lit. slově Fraenkel 1318n). - Na častý výskyt g v názvech lidských bytostí upozorňují Specht 1944, 218, Petersson, KZ 47, 244 a Mezger, KZ 72, 100 s poukazem na subst. jako lat. virgö 'panna', lit. mergá 'dívka' aj. - Otrebski, KZ 82, 258 pokládá velární sufix, skrývající se ve sl. mgžb, za element (/», go), který se objevuje i jako prefix a srovnává mgžb < *mon-g-jo- s komonb 'hřebec' < *ko-mon-jo- (v. komonV)! - Vaillant, RÉS 18, 75n se pokouší vysvětlit všechny tři varianty ze společného východiska *manu/u- (uchovaného v ií.); v germ. je stopou původního nu ge-minace, pro sl. pak předpokládá epentetickég: *manff > *mangu.
Pův, atematická flexe byla záhy nahrazena í-flexí: *mangui- > mgžb. Podobně Žuravlev, IzvIBE 14, 39. - Jacobsohn, KZ 54, 280 se domnívá, že *mang- je dosvědčeno i v ř.: hledá je v etnonymu 'AfiáZov£<; < *n-mang~ion- '(ženy) bez mužů'.
Sr. dále Pokorný 700, Vasmer 2,169n, Skok 2,493, Normier, u? 85. 61, Petlevová, SM 20, I58n aj.
(2) Machek (ZslPh 28, 161, Machek s.v. muž) spojuje sl. mgz% se stind. manušya- 'člověk' za předpokladu druhotné sonorizace a krácení *monrbšb > mgžb. Přijímá Mariczak 1977,5in.
Martynov 1983, 56 a ESBr 7, 83 se domnívá, že sl. mgžb pochází z írán. (z tzv. íránského tngredientu sl. glotogeneze).
(3) Existence n-ového derivátu od starého ie. výrazu pro zemi (v. zenuja), dosvědčeného s význ. 'člověk' (= pozemšťan) v lat. (koma, -inis), germ. (gót. guma. -ins) a balt. (lit. žmónés, pl. k žmogus, arch. žmuo 'člověk') otevírá další možnost výkladu: sl. mgžb < *mong-'io- mohlo vzniknout kontaminací téměř synonymních výrazů *gh(°)mon- a *mon(u-), jež vedla k metatezi *g'h(?)mon- > *mong'h- (+ io) > *monzjo- > mgžb (Blažek rkp.).
Podobným způsobem (kontaminací) se Vaillant 2,194 snaží vysvětlit lit. podoby žmuo a tmon-.
Metateze by příp. mohla být interpretována i jako tabuová změna vyvolaná nežádoucí aliterací se záporným výrazem *zmbjb (za předpokladu přechodné koexistence *zmonjo-[ghmon-io-] a zmbjb; v. zmija).
V této souvislosti je třeba připomenout i domněnku V. Martynova (Slavjanskij i baltijskij folklor, Moskva 1989, 65), který - opíraje se o stprus. smoi—rekonstruuje nejstarší sl. výraz pro člověka v podobě *zmajb. Ten podle M. záhy poklesl na výraz pro "přízemního" tvora - hada a byl nahrazen výrazem čelověk-b.
Další výklady:
Fortunatov, RFV 33, 262 a BB 22, 160 pozn. spojuje sl. mgžb s lot mužs « *munž-) 'věk, doba života' s poukazem na zjevně příbuznou dvojici stprus. amsin (ak.) 'lid' a lit. ámžis 'věk'. Bemeker, KZ 37, 382 připojuje jako sém. paralelu lit. vatkas 'chlapec' vedle sl. věfe. Odmítá Machek, ZslPh 28, 161 a Havlová, ScSl 12,84.
Otrebski 1939,118 spojuje mgžb < *mang-jo- s gót. mágus "chlapec*, předpokládaje koř. varianty mog ~ mong.
Často se objevuje domněnka, že *mon-/man- je odvozeno od koř. *men- 'přemýšlet' (v. mírně ti): Pokorný l.c., Bezlaj l.c, Georgiev, BE36,425 aj. Blažek, Slávia 59,262 a Human Affairs 2,138n se domnívá, že pův. význam koř. *men-byl 'mluvit', tedy *mon- 'homo loquens' (s Četnými paralelami z neie. jazyků).
Jensen, ZPhon 5, 245n naproti tomu hledá spojení s koř. *men- 'vyčnívat' (lat. ě-mineó 'vyčnívám, vynikám', mons 'hora' aj., Pokorný 726), tedy člověk = vzpřímený tvor (homo erec-tus).
499
mravii
K mimoie. (nostr.) souvislostem sr. Poiák, Orbis 13,2,576, Il.-Svityč 2, 58n, Lamprecht-Čejka, SFFBU A 29, 16, Kaiser 1990,67 aj. pv-vb-ae
mraki, -a m. 'temnota, tma; Dunkel, Finstemis'
V Nicod lx přen. 'zástup, dav'.
Der.: primrak'b 'temnota, přítmí'; sgmrahb 'tma, soumrak' (pref. so- má zde podle Kopečného. SB 1,241 řídce doložený význam dem.); mračhrvh 'temný, zatemněný', v Supr lx substantivizováno mračbno 'mrak' (v. SJS 2, 233), nemračhfľb 'nehasnoucí, jasný', premračm'b 'velmi temný'; vb. omráčili, pomračiti v. mrsknut i.
Komp.: nťbnogomračbti-b 'zahalený mnohými temnotami' (lx Pochv); črwioprimračbno 'čemý mrak, temnota' (lx VencNik).
Exp.: Z csl. je r. mrak tma, temnota', mračny} 'temný, ponurý, pošmourný*, súmrak 'soumrak' (Cyganenko 413).
EL: Psi. *mork%, všesl. (nezaznamenáno v plb.): b. mk. mrak, sch. sin. mrak, slk. stč. č. mrak, hiž. porn. stp. p. mrok, porn. i mroch, br. mórak, ukr., r. dial. mórok, s významy 'nedostatek světía, tma' (jsi. p. vsi.), 'soumrak, šero' (sch. sin. slk. stč., č. arch. a dial., porn. stp. p. br. ukr.), 'zatmění (slunce, měsíce)' (sin. arch.), 'mrak' (slk. č. luž., r. dial.), 'bouřka' (dl.), 'pošmourné počasí, mlha, mrholení, déšť ap.' (r. dial. SRNG, p.dial.), přen. 'poroba' (jsi.), 'temná síla, ďábel' (sch. dial. RSAN, ukr. arch. Hrin.) aj.
Ukr. dial. mrok 'soumrak' a br. mrok 'tma' jsou přejaty z p.; v. ESUkr 3, 528, ESBr 7,77n.
0-stupňové subst. psi. původu od slovesa, utvořeného od ie. *mer(H)k- (v. mr^knoti). Formálně blízké je lit. úi-marka 'hledící s přimhouřenýma očima'. Formálně identické véd. hapax marka- 'zničení, smrť (av. mahrka- tv., nper. marg 'smrť) je patmě jiného původu (Meillet 1902,220; Mayrhofer 1986,2,322n sl. mrakb v této souvislosti vůbec neuvádí!). Windekens 1976,280n připojuje též toch. B markär 'špína, zmatek*. Sr. dále Bemeker 2,78, Vasmer 2, 159, Machek 1968, 378, Merkulovová, SM 19, 234n aj. žš-ae
mramort, -a m. 'mramor; Marmor' (lxBenaRumj) Der.: csl. mramorem* ve spojení mramorěnyi ka-
merib 'mramor' (2x Bes), MLP a Srez. i mramorije tv. a
mramorbnik'b 'mramorář'.
Exp.: Zcsl.pocházír.wtráraortv.(Vasmer 1909,129,Bern.
2,20aj.).
EL: Csl. mramorb ~ b. mk. mrámor, sch. mramor, možná i č. slk. mramor a str. moromorb, mjuromor-b, mormorb, morbmorb (StrS), vše 'mramor, príp. jiná hornina'.
V b. i srb. doloženo i toponymy, např. střb. (ale i
b.) oron. Mramor, oikon. Mramorane/-ene, dále b. to-pon. Mramoren, Mramorensko, srb. oikon. Mramor, Mramorak a Mramorac (Jireček, AslPh 31, 452, Mikov 1943 a BER 4, 280).
Přejato z ř. náptiapoq (v b. mk. sch. str.), příp. z lat. marmor (čcsl.) v době před provedením metateze likvid.
Ř. iiáp^iapoc 'kámen, kus kamene' není et. zcela jasné (Frisk 2, 176n, Chantraine 668). Po přejetí do lat. zařazeno do častého der. typu -oř, -oris.
Jako evropeismus se z lat., případně něm. prostřednictvím, dostalo do sl. jazyků v nepřesmyknuté podobě (sin. marmor, luž. marmor (hl. st. marmoí, -mel), p. marmor, marmur, odtud asi br. ukr. marmur ap. Přes arab. dial. märmär bylo přejato do tur. a odtud do b. dial., mk. mérmér a sch. měrmer, v. BER 3, 749 a Skok 2,462. bs
mravu, mravije f. 'mravenec; Ameise' (lxZachLobk)
V csl. je dolož, i m. mravij vedle f. mravija (MLP, StrS).
EL: Vzhledem k různosti dolož, tvarů je těžko jednoznačně určit psi. podobu; obvykle se vychází z předsl. *moruľ > psi. *morvb, *morvbji, *morvhjb (Geitler, LF 2, 266, Specht 1944, 45, Vasmer 2, 174, VaiUant
2, 103, Pokorný 749, Georgiev, BE 33,400, Golab, AmerContr 1988,182, Merkulovová, sm 19,248, BER 4,273), tyto tvary pak byly v jednotlivých sl. jazycích různými způsoby převáděny k produktivním deklinačním typům: b. mrávka, dial. mráva, mravijä, mravjá f., mrav, mra-véj m. (sr. BER 4, 272-5), mk. mrava f., dial. mrav m., sch. mrav m., ojed. st. f. (Rj), dial. mrávac, mravalj m., mravija f., sin. mrávlja t, mravljínec m., st. mrav, gen. -í f., mrav, mravec, mravinec m. (Plet.), slk. mravec m., dial. mravka í., mravienec (Kálal), mravenec (Gregor 1975) m., Stč. č. mravenec, dial. mravec m., hl. mrowja, dl. mroja, st. a dial. mrowja ap. (v. ssa
3, 188n, Sch.-Šewc 962), plb. nom.-ak. pl. morvě < *mor-vy, v. Olesch 1983, 611), pom. mrôwka, stp. p. mrówka f., dial. mrotíec (další podoby v. Budziszewská 1965, 150), br. muráška, dial. kol. múrava (TurSl), ukr. muráška, dial. rmirávka f., muraveľ, muravýj m., r. muravéj m., dial. muráv' i.,muráv,muravéľ,murávľ m., vše 'mravenec/Formica' (podr. v. Merkulovová, SM 19,241-50 s liter.) Vsi. k je zřejmě sek. podle muravá 'trávnik' (v. Vasmer 2, 175 s liter.).
Formálně nejblíž je stir. moirb, pl. morbi, kymer. mor, myr, pl. myrion tv. (< kelt. *morvi-; v. Stokes 218, Vendryes, M-60) a av. maoiri-, per. mor, kurd. meru, murľ tv. (< Írán. *morui-). Už dále stojí lit. marvä, mervä 'ovad', lišící se jak významem, tak kmenovým zakončením (v. Fraenkel 413).
Metatezí -r- a -u- se liší germ.: stsev. maurr tv.
500
mravií
mrěti
{< *mouro-) a švéd. myra, dán. myre (< *meuro), krymskogót. miera, niz. mier aj. tv. (< *meuriôn-) (v. Vries 1962.380, Lehmann 253n; jinak Wijk, IF 33.372n).
I v dalších paralelách se objevuje různý stupen metateze či reduplikace; st i uď vamrá- m., vamrí- f. tv., valmíka- 'mraveniště' (Mayrhofer 1986,2,507), Hes. pópjj.a£, 5pp,ixaq 'p:úppL7)^\ fiúpjjiaxac; 'yLÚpp.rptac,'' (< *fopit~, v. Solmsen, KZ34, s. 18,20,Frisk 2,272n), toch. B warme 'mravenec* (Windekens 1976,546) vedle arm. murfimn, murjiun (<*miirmij-\ v. Bugge. K7 32, 18), ř. HÓp}i7)t Lat.formíca tv, snad disimilacíz *mormi- (v.
E-M 247n, W-H 1, 53 ln). Gamkr.-Ivanov 1984, 222 vysvětlují různost forem expresívností výrazu {"vizuální onomatopoie").
Příbuzné může být též het. ěi luv. marufwa)- 'červený (?)', sr. ě. červený vedle červ. Tyto anatol. formy a možná kontaminace s ie. *uerm-/*i(orm-/*#rm- 'červ' upřednostňují rekonstrukci *mort$f či *moruo-.
Machek (1968, 379) a Němec (red. poznámka) spojují název mravence s č. slovesem mrvili se 'hemžit se', což je však nejisté. bv-vb
mrazi>, -a m. 'mráz; Frosť, 'led; Eis'
Der.: mrazhivh 'mrazivý'.
Stejný ablaut je i v pův. faktitivu mraziti 'mrazit' (lx Euch aSupr).
Exp.: Csl. mrazfh > r. arch. a poet. mraz 'mraz' a asi i alb. mraz 'nečas, silný mráz ap.', maráz 'zlost, hněv, starost* (podle BER 4,276).
Et: Psi. *morĽh > b. mk. mraz, sch. mraz, sin. mráz, slk. č. mráz, hl. mráz, dl. mroz, plb. morz (P-S 97), porn. mrôz, p. mráz, dial. i mryz (Karlowicz), br. maróz, dial. i marós (SBrH), moróz, muróz (TurSl), ukr. r. maráz, vše 'mráz, chlaď, dále 'led' {b. Gerov, mk., ch. dial. RSAN), 'jinovatka' {sch., sin. dial., slk. č. íuž. p„ br. dial. ESBr, r. dial. SRNG), 'mrazivé počasí' ( obvykle v pl. vsi.), 'mrazivý pocit v těle, mrazení' (sch. sin. slk. č. hl.) ap.
Psi. morzT* je substantivum, tvořené sufixem -o a o-stupněm v kořeni od slovesného koř., který je obsažen i v psi. *mbrznoti (v. mr%zbni>, mrazěti). SI. subst. má protějšek v alb. marth tv. (Meyer 260). V. i Bemeker 2, 80, Bezlaj 2, 199, Vasmer 2, 159, ESUkr 3,515, Merkulovová, SM 20, lOn aj,
Z formálního hlediska je méně pravděpodobná domněnka Pisaniho (SbMastrelli 373), podle něhož je stsl. mraz-h pokračováním psi. ^m^rz-h, a to pak je derivátem koř. *murgk- 'studený, ledový", stejně jako gól. maúrgins, něm. Morgen 'ráno' aj. (jinak napr. Kluge-Seebold 488, kteří vycházejí z významu 'šero, svítání' a spojují je s ie. *merk- 'třpytit se, míhat se*; sr. mrtknnti).
Osamocený je výklad Mladenovův (Mladenov 306), spojující psi. morz-h s psi. morkt. (v. mrak?.), hk
mrěkorija, -ijc f.
V Euch užito ve volné parafrázi NT textů Mt 27, 27, tvíc 15, 16 a j 18, 28, v nichž je na odpovídajícím místě v ř. originále TtpaiTtůpiov a v stsl. překladech sodišie, pretor-b, pritvarii. Pro rekonstrukci významu 'nádvoří' (tak SJS) chybí dostatečná opora. StslS překládá 'pretorský palác'.
Et.: Nejasné.
Pravděpodobně ústní cestou přejaté a zkomolené čí už v ř. dial. přetvořené stfř, jtpaiTÓpio(v) 'palác, sídlo praetora', 'dům' ap. (DuCange Gr.), sr. Jagič, AslPh 7, 128n, a také Diels 1963, 35 o stnf. «í > stsl. ě. Nelze vyloučit ani souvislost se střr. \ízpxíov 'trh, náměstí' (DuCange Gr.) a lat. niercatus/-um 'trh', jejíž okolnosti jsou ovšem také málo průhledné. Nahtigal (ve vydání Euch, s. 119 pDzn., shodně S-A 1955, č. 547) je vyvozuje Z
vglat. *mercoria, které snad vzniklo synkopou lat. *mercätôria, což je nedoložený der. od mercátus. Slovotvornou paralelu vidí v pozdně lat. mercura 'trh' z mercôtura tv. a výskyt rom. základu měřenu Balkáně dokládá střr. piepxiov.
Variantní výklad Vaillantův (Byzsl 21,78) kontaminací lat. *mercäria s t. éjiitápiov 'tržiště' přesvědčuje ještě méně. bs
mrěti, nu»reť», 'mřít, hynout; sterben' (As Supr)
Der.: izmrěti 'pomfft, zemříť; umrěti 'umřít, zahynout', ptc. umhľ'b, umhry, -yi 'mrtvý, zemřelý*, 'smrtelný', v Bes i 'umírající', ipf. umirati 'umírat', ptc. umiraje(i) 'umírající*, 'smrtelný', 'zemřelý1, umr-btije 'úmrtí, smrt', umr'btvije tv. (vlivem adj. mr-htvbl), umr-btiti 'usmrtit, zabít', ptc. prét. pas. 'ochrnulý' (IxSupr).
Et: Psi. *merti, mbrg, všesl.: b. mra, mk. poet. mree, sch. mréti i mretUmrijěti i mrijeti, sin. mréti, mrem i mfjem, slk. mrieť, mriem, dial. mret, mretn (Or-lovský), stč. mřieti, mm (Gb), č. mřít, mřu, hl. mrěč, mrěju, st. mru, dl. mrěš, mrěju (i mrějom, mru), plb. maře 3. sg. préz., porn. mřéc, mře, stp. p. mrzeč, mre, br. hovor, mérci, mru, dial. mjarcí (SBrH), ukr. mérty, mru, dial. meréty (Žel), mréty (ESUkr 3, 444), str. mereíi, r. hovor, meréť, mm, dial. meď (SRNG), vše 'umírat, mřít, hynout', s řadou přen. významů.
Ve většině sl. jazyků je slovo hojněj i zastoupeno v prefixátech, sr. např. č. pomřít, umřít, odumřít, vymřít, zemřít ap. Proto lze uvažovat i o tom, že mrěti vzniklo deprefixací staršího umrěti (tak Němec, red. pozn.). Sr. též mořit, mrttvt. mrt.tbStvo. stnirttb.
• Psi. *merti, mbrg 'umírat* < ie. *mer- 'umírat'.
Koř. *mer- (rekonstrukce laryngály tu nemá náležitou oporu) je dosvědčen ve většině ie. jazyků, někde ovšem jen odvozenými jmény (f.fipozóq 'smrtelný', gót. maúrbr, stsev. mord, něm. Mord 'zabití' aj.). Sl.
501
mrěti
mrtcati
tematický prézens s oslabeným stupněm v koř. (má protějšek v lot. mim, miřť) je patrně starobylý: reprezentuje nejstarší vrstvu ie. stavových sloves (Erhart 1989, 3Sn). V dalších ie. jazycích byl nahrazen stavovým prézentem mladší vrstvy (stind. mriyate 'umírá', lat. morior 'umírám') nebo inchoativem (arm. metanim 'umírám', lit. miršíu, miřti tv.). Sr. Pokorný 735, W-H 2, 112n, Vasmer 2, 120, Fraenkel 457n, Mayrfiofer 1986, 2, 318n, Bartoň, IF 85, 262n (domnívá se - s odvoláním na starší práce P. Tedesca - že i ve sl. jde o páv. jo-prézens!). Banon, IF 94,135-157 aj.
Uvažuje se též o vztahu koř. *mer- 'umírat' k dalším ie. kořenům identické struktury (Pokorný 733-738 jich uvádí šest!). Nejčastěji se pomýšlí na koř. *mer-s 'drtit, drobit* (sem patří např. ř. ftapalva 'chřadnu, hubnu', kymer. merw 'ochablý, slabý', sl. mkrva 'mrva, hnůj* aj.), tak Preobr. 1, 526n, H-K 234, Sch.-Šewc 960, Snoj 1997, 359n aj.
Jiní připojují het. mer-, mar- 'mizet, ztrácet se' (Tischler 2, 199n s odkazy na další literaturu) a vidí tu pův. význam (užívání koř. *mer- ve yýzn. 'umírat' představujeeufemismus), sr. Ivanov, Bsllssl 1985, 3-10. Pod. i Toporov, IsslBsl-Pogreb. 47-53, jenž navíc spojuje Pokorného *mer-4 'umírat' s *mer-2 'třpytit se, kmitat se, míhat se ap.' (v. mr^knoti). *mer-j 'čemiť a částečně i s *mer-$ 'drtit, drobit, rozmělňovat, třít', které jsou podle něj spjaty s představou umírání a smrti jakožto mizení, ztrácení se, zániku.
O možných nostratických souvislostech v. U.-Svityč 2, 59n, Kaiser 1990,69n a HER 426. ij
mrěža, -e f. 'síť; Netz'
Exp.: Z csl. je r. arch. mréža 'rybářská síť; rybářské nářadí (síť natažená na obruči)' a rum. mreajä 'síť (zejm. rybářská)' (Tiktin 1014).
EL: Psi. *merŽa > b. mréža, mk. mreža, sch. mreža, sin. mréža, slk. mreža, stě. mřiežě, č. mříz(e), arch. mřeže (Jg), dial. (mor.) mřeža (Kott 6), porn. mreža, Stp. a p. dial. mrzeza (Bystrou, PF 4, 285, Karlowicz), br. mjaréža, dial. mjaróža, miróža, miréža aj. (SBrH), ukr. meréža, str. mereža, r. merěža, dial. i meréža (SR-NG), s význ. 'rybářská síť', popř. i 'síťkchytání zvěře nebo ptáků' (jsi, vsi. - v r. zejména 'druh rybářské sítě, kuželovitý sítěný vak na ryby' a tzv. 'vrš, tj. koš z vrbového proutí k chytaní ryb', v zsl. jen okrajově: č. dial. mřeže pí. Bartoš 1906, porn, stp. a p. dial. Karlowicz), přeneseně o všem, co síť připomíná, např. 'pavučina' (b. Gerov, sch, sin, str. SDrJa), 'závoj (nevěsty)' (b. Gerov, mk.), '(azurová) výšivka' (b. dial. BER 4,282, č. dial. mřeža Bartoš Dod. 57; ukr. dial. mréžy pl.ŽeI.jevšakzp.,v.Richhardtová 1957,80), dále 'proutěný plot, ohrada' (sch. st. Rj 7,57, slk. st. HSSlk) a'drátěný ploť (b. dial. BER l.c), 'mříž(e)' (sin. železná mreža \
Plet, stč. č, slk, p. dial, ukr. žel.), odtud 'rošt (na pečení)' (sch. st. Rj l.c, sin. Plet.) a další přenesené Yýznamy (o některých z nich v. Trubače v, SM 18, I02n).
V luž. je slovo dochováno pouze v derivátech, v dl. brjažkowaš '(za)mřížovať ap. (Sch.-Šewc 67). Na existenci předpokládaného luž. *mreia ukazuje východostřněm. přejetí Bri(e)se 'rybářská síť" (Bielfeldt, ZSl 7, 590, Eichler 1965. 31).
Starý rybářský termín, který od Slovanů přejaly i jiné národy, sr. např. alb. mrezhe 'síť k chytání zvěře nebo ptáků, tenata' (Meyer 1891,288, AlbD).
• Psi. *merža 'rybářská síť' ~ lot. mařga 'zábradlí ap.'
Vedle obvyklého sl.>z-kmene existuje snad i starší podoba ä-kmenová (*merHgä-), kterou reflektuje r. dial. merěga 'řídká pletenina, tkanina' (ale Vaillant 4, 233 a 521 považuje r. merěga spíše za postverbale k denomi-nativnímu merěžiť 'vyšívat mřížkovým stehem'). Kromě lot.
mařga, meřga 'zábradlí, kůr, kruchta ap.' (Fortunatov, AsIPh 4, 580, Endzellns 1911, 196, Trubačev, o.c. 103, Snoj 1997,360) je dále příbuzné lit. márška 'kus lněné tkaniny, prostěradlo, síť' (< *morHg-skä-) (Schmidt 1871, 2, s. 75, MEW193). Přijímají Berneker 2,39, Trautmann 182 (rekonstruuje bsl. *měrga- 'pletivo, síťap.'), M-E 2,563 a 602, Vasmer 2,119, Machek s.v. mříže, Fraenkel 412, nověji Bezlaj 2, 201, Karulis I, 569, BER 4, 283 aj.
Další souvislosti jsou nejisté.
Lidén 1897, 14 spojil sl. a bale. slova ještě s ř. (ípóxoc. 'smyčka, provaz*, které se na základě Hes. glosy fiópozzov ' Ěx <p).oioO rJ.éyua ti ... rekonstruuje v podobě *ppóxoc, (souhlasí Frisk 1, 272, Vasmer l.c. aj, skeptický je Chantraine 198). Stokes 181 připojil k Ppóyr>c.\i. substantiva braig 'fetéz' a braga 'zajatec', která Lidén l.c. vyvozoval z kelt. *mragi-, *mragant-(převzalařadastaršíchinovějšíchet. slovníků, mj. i Pokomy 733, za nejisté má Frisk l.c, odmítá Vendryes B-76). Za východisko všech uvedených tvarů se pak považuje ie. koř. *mer-, *meragh-'vázat, plésť.
Němec (red. připomínka) uvažuje - s odkazem na sin. mré-žiti 'zakrývat síťkou' a b. dial. mr'éza 'hledím skrze řasy' - o spojitosti s koř, *meríH)k-, *merfH)g^- 'míhat se před očima, stmívat se' (v. nirbknori).
Další výklady: Petersson, IF 23,389 spojoval *merža (speciálně r. merěža 'vrš') se stind. muta- 'koš, svazek' (< *mrta-\ v. Mayrhofer 1956, 2, 663), Matzenauer, LF 10, 347 se stind. mrgayati 'loví*. Scheftelowitz, KZ 56, 196 zase se stind. mrjaíi 'otírá' a konečně Brandt, RFV 22, 255n s lat. mergere 'ponořit'. Nepřijatelné.
O možných nostr. souvislostech v. Kaiser 1990, 120 a HER 425n. ij
mrBcati v. mr^knoU
502
mctkati
mrc»knQti
mrtkati, -ajete 'pářit se (o samci bravu); sich begatterľ (Pari m)
Slovesná rekce (mr-bkati na čbto) svědčí o dosud neúplné konslituovanosti významu 'pářit se' v csl. a spíše ukazuje na metaforické užití původního *'skákat na koho/co; bespringen'.
Eu Pst. dial. *mbrkati/mbrkati (se) > b. dial. marka se (BER 4, 412, BDial 2, 90; 3, 109), mk. mrka se, sch. mŕkati (se), dial. mfkot se (Hraste-Šimunovič 1, 569, cit. podle SM 20, 242), sln. mŕkati se, vše 'pářit se (především o bravu)', v sch. i 'třít se (o rybách)'.
Od mbrk-/m*rkati je utvořeno nomen agentis mk. mrkat, sch. dial. mfkäČ (RSAN), sln. mrkáč, br. markáč, ukr. dial. merkáč, markáč, morkáč, murkáč (Hrin., SM l.c.) 'plemenný' či 'neklešténý beran'.
Málo jasné. Pro verba označující pohlavní akt byly odedávna vytvářeny stále nové výrazy na základě různých asociací a metafor.
• (1) Psi. *mbrk/nťbrk-ati < protosl. expr. onom. *mír-/ můr- (+ -k-/-g-/-d-,.
(2) Psi. *mbr-/nťbrk-ati < ie. "merk- 'namočiť.
(3) Psi. *mbr-/m%rk-ati < ie. *merk- 'uchopiť (stind. ř. lat.? osk.).
(4) Psi. *mbr-/m-brk-ati < ie. *mer-k- < *mer- 'tříť.
(1) Vedle m*rkati je jednotlivými st. jazyky doloženo i m-brgatiz.mbrdati podobných významů. Jde patrně o expr.-onom. útvar s pův. významem 'rychlý (opakovaný) pohyb; mrskání' (sr. Machek 1968, 379, Skok2,467,Trubačev, SM 20,235n, 237n, 242n). Sém. blízké je východisko 'tříť; v. (4).
Málo pravděpodobná je souvislost se sl. *mhrkati 'smrákat se'; v. mrfeknoti.
(2) Trubačev (1960,81), vycházeje z prastaré asociativní vazby mezi pojmy 'ejakulace' a 'déšť', spojuje *mt>r-/mbrkati s lit. merkiú, meřkti, r. morosíť a dalšími výrazy s významy 'vlhnout' ap. (Pokorný 739n; podobně Vasmer 2, 120 s. v. meréča, ESUkr 3, 443 a BER 4, 412). (Trubačev však později tento výklad zjevně opustil). Sém. paralelu tu představuje např. stind. vršan- 'samec, hřebec' vedle varša- 'déšť', varšati 'prší' (Pokorný 81).
Varianta téhož koř, je *merg- s podobnými významy; v. mrí>zěti.
(3) Machek (Slávia 16,188) spojil se stind. mrsati 'dotýká se', sém. paralelu pak vidí (Machek s.v.prčití se) v psi. *pbrkati (se); shodně Bezlaj 2,202.
(4) Skalka (rkp.) navrhuje spojit psi. *m-br-f mbrkati (se) s ie. *mer-k- 'tříť, vycházeje z ono-maziologických důvodů ('tření', tj. 'rovnoměrný pohyb sem tam' je velmi častou motivací výrazů pro koitus).
Pokomy 735n uvádí tuto rozšířenou podobu kořene vedle dalších rozšíření *merg-, *merd-, *mers-
u kořene *mer- 'třít, potírat', ale sl. m-brkati a další v této souvislosti nezmiňuje. Sl. mbrdati sem však řadí Petlevová, Etim 1986-87, 66. bs
rnrbknoti, -neti, 'zatemnit se; finster werden'
Der.: Subst. verb. mr-hčenije 'zatmění, temnota', ptc préz. pas. ve funkci adj. nemr'bčem'b 'nehasnoucí, jasný'; omr-bknpti 'zatmít se; být zastižen tmou'; ponwhkngti 'zatmít se, ztemnět'; sbmrbkngti (se) 'zatmít se'; umrbkngti tv.
Fakt. omraciti 'zatemnit, zastínit, zastřít; oslepiť, ipf. omračati 'zatemňovať, omráčen*, v Const lx omračenbn* 'zatemněný'; pomračiti 'zatemniť, ipf. pomračati, subst. verb. pomračenije 'zatemnění', v Euch 2x nepomračgštii se 'nehasnoucí'; v. Vailiant 3, 421 aj.
Z téhož kořene *mbrk- je utvořeno iter. mr-bcati 'zatemňovat se, hasnout' (v. Meillet 1934,90, Dostál 1954, 505. Němec 1958, 44-51, Petlevová, SM 21, 126) S der. po-mrbcati 'zatmít se, zatmívat se', pomr-bcanije, pri-mr-bcanije 'zatmění', nepomrbcajgštii 'nehasnoucí'.
Exp.: Z csl. jer. omračáť 'kalit, vrhat stín', arch. pomracál' 'mračit, zachmufbvať s dalšími der. Z csl. mr-bcati je snad r. mercáť 'blikat, mihotat se', mercánije 'mihotání, třpyť (Preobr. 1, 528n), z csl. mrbkngii je nř. dial. poopyxMlcr, poúpyxZi(v) 'smrákat se, stmívat se' (Filipovová-Bajrovová, ízvIBE i6,167).
Et.: Psi. *mbrkngti > b. mrňkne, dial. i mrakná, mráknuva, mk. mrkne se, sch. mrknuti, sln. mřkniti, slk. mrknúť, stč. mrknuti (sě), č. mrknout, častější pref. smrknoutse, porn. tňěřkngc, mrokngc, mrochngc (PWb), p. obměněné (z)mierzchnač (v. Brückner 333, Bäk, SlOc 20, 2, 29-34 aj), br. mérknuc', ukr. mérknuty, str. merknuti (mbrk-, mbrbk-, mr-bk-), r. mérknuť, s význ.: neos, 'stmívat se, smrákat se' (b. mk. sch. slk. stč. č. porn. p. str. r.), dále 'ztrácet jas, temnět' (sch. sln. p. vsi.), 'zatmívat se (o slunci, měsíci), tratit se, zanikať (sln.), 'slábnout' (br. ukr.), 'mžiknout (okem)' (č. mrknout, slk), 'míhat se' (sln. arch. Plet., slk.) aj.
O spojitosti uvedených významů v. Merkulovová, SlWort
138.
• Psi. *mbrknpti < ie, *mer(H)k- "mrkat, míhat se před očima, stmívat se'.
Blízce příbuzné je lit. vb. mérkiu, mérkti 'zavírat oči, mžourat'; z dalších ie. jazyků je kořen doložen jmény s významy značně disparátními: stir. mrecht 'strakatý', bret. bríz 'skvrnitý', gót. maúrgins, něm. Morgen 'ráno' (= pološero) aj. (v. též mraki>; sr. Matze-nauer, LF 10,337n, Trautmann 182n, Pokomy 733n, Vasmer 2, 122, Fraenkel 441, Petlevová I.e. aj.).
Vedle *mer(H)k-}Ě doložen i ie. kořen podobného význa-
503
mrtzeti
mu se znělou finální souhláskou (*mer(H)g^, Pokorný 734): ř. ájuoppóz 'temný', stisl. myrkr 'temný', lit. mirgu, mirgeti 'míhat se', márgas 'pestrý', r. morgáť 'mrkať, p. mrugaé tv. aj. Sr. Jagié, AslPh 2,397, Vasmer 2, 156, Ademollo-Gagliano, IF 88, 246.
Machek 1968, 379 se domnívá, že m jde o dva různé kořeny: *merk-i (s var. *merg-, *melg-) 'smrákat se, stmívat se' (sl. stind. ř. germ.) a *merk-2 (s var. *merg-) 'mžikat, nukať (sl. balt). Toporov (IssIBsI-Pogreb. 49n) naopak spojuje - na základě složitých mytologických úvah - téměř všechny ie. kořeny obsahující *mer- (Pokorný l.c; v. též mrčti). žš-ae
-mrt.mt.rati v. izrnjrwm.rati
mrttvTE. adj. 'mrtvý; toť
Ve funkci subst. mntvyi 'mrtvý, mrtvola'.
Der.: mri>tvbni> 'smrtelný', mntvbCb 'mrtvola, nebožtík' s adj. mrbtvhčitvb 'pocházející ze zdechliny' (lx NomUsť), mrtívosth 'umírání, smrť, 'odumření', 'umrtvení', mrttviti csl. 'usmrcovať; omr-btviti 'umrtvit' <lx Šiš), omntviti 'zmrtvět, ztuhnout', umrhtviti 'zabít', 'zničit, umrtvit, ochromiť, refl. 'umrtvit se, odumřít', umntvěti 'zemřít', ipf. umr-bšt-vljati 'usmrcovat, zabíjet', 'umŕtvoval, ochromovať, umnštvenije 'smrt, zahubení, zničení', 'odumření, ochrnutí', v Bes 'mrtvolnosť, umrbítvljenbrťb 'usmrcený, mrtvý' (lxNicod).
Et: Psi. *mbrtvb, všesl. (nedoloženo v plb): b. mártáv, mk. mrtov, sch. mhav, sin. mrtev, slk. mrtvy, stč. č. mrtvý, hl. mortwy, dl. arch. martwy (Muka; běžné je wumarty < psi. *umbrl%), porn. mortvi, rňortví (PWb 1, 512, 533), stp. martwy, miartwy, miertwy, p. martwy, br. mertvy (dial. mjártvý je podle ESBr 7, 147 z p. martwy, upraveného k domácímu mertvy), ukr. mértvyj, Str. mert-vyj, mbr-btvyj, mbrbtvyj, mntvyj (StrS), r. mértvyj, vše 'neživý, zemřelý, mrtvý' s řadou specifických významů, často přen., např. 'pustý, prázdný, opuštěný (ulice, dům ap.)' (např. sch. sin. slk. č. p. vsi.), 'neužitečný, neúrodný, neplodný' (např. sch. sin. slk. č. br. r), 'necitlivý, ochrnutý (ruka, prst ap.)' (např. sin., p. SW), 'smrtelný, mrtvolný, bledý (barva, pot ap.)' (např. sch. p. vsi.), 'flegmatický, apatický, netečný, lhostejný, pomalý, líný, ospalý ap.' (např. b. dial.
mňof Evstatievová, BDial 6, 194, sch., sin., Č., p. SW), v r. dial. 'vystydlý, vychladlý (samovar, konvice na čaj)' (SRNG)aj.
• Psi. *mhrtvb < *mrtuo- < ie. *mer- 'umírat*.
Sl. adj. má nejbližší protějšek v lat. mortuus tv. Jde nejspíš o výsledek transformace staršího *mrtó-(stind. mrta-, av. mdrata- 'mrtvý, zemřelý', arm. mard 'smrtelník, člověk', ř. jSpoxóc 'smrtelný'), participia
od koř. *mer- 'umírat' (v. mrěti), a to podle antonyma ^g^l-uo- 'živý' (v. živi.); sr. Meillet 1902, 306, Vasmer 2, 122n. Mayrhofer 1956, 2, 674, Bezlaj 2, 203n, Kurkinová, SM 21,146naj.
Podle Pokorného 735 jsou sl. mirtvt, a lat. mortuus výsledkem vlivu ie. *mr-tu- na *mr-$ó- (toje ve stir. marb, kymer. marw 'zemřelý'); podle W-H 2, 113 jde o kontaminaci pňv. *mrtos a *mrffos, která proběhla v obou jaz. nezávisle na sobě.
Přehled et. výkladů v. Trošt, Sprache 13,52-60. y
mrttbstvo, -a n. 'umírání, smrt; Sterben, Tod' (lx
ŠiŠ)
EL: Csl. mntbstvo není slovotvorné jednoznačné. Může jít o derivát se sufixem -bstvo buď od í-kmenového subst. *mbrtb (v. s<bmr&tb), příp. od o-kmenového adj. *mbrt-b (to je méně častá varianta k *mbrtvb, v. mn.tv-b, doloženém v b. ojed. mňrt BER a sch. st. a dial. mřt Rj, arch. mft RSAN), pokud ovšem nejde o (písařské?) zjednodušení z mntv-bstvo (jak míní Němec, red. poznámka). V. Skok 2, 466, Kurkinová, SM 21, 150, BER 4, 420. ij
mrbzěti, -iti. 'být odporný, hnusit se; abscheulich sein'
Der.: mrbzostb 'ohavnost, hanebnost' (v Bes za lat. crudelitas 'krutosť), mr-bfbkí 'mrzký, bídný, odporný' s kompar. mniji, ve VencNik lx mr-bfb 'hanebný, potupný'; pref. omr-bzeti 'zprotivit se' a fakt. omraziti se 'poskvrnit se, stát se ohavným, mrzkým'.
Komp.: bogomnzík-b, bogomrbzbivb 'nenávidící boha, bohu nepřátelský' (ř. ôsoarurtjc).
Exp.: Csl. atwbziti > rum. a omirzi 'zoškli vit si, opovrhovať (Tiktin 1089).
EL: Psi, *mbrzeti/mbrziti > b. márzí me, dial. märzjá, marze, márzím aj. (BER 4, 410), mk. mrzi me, sch. mfzeti, mrzjeti, mrziti, sin. arch. mrzéti, kniž. mrzíti, slk. mrzieť, stč. mrzéti, č. mrzet (se), porn. tfiěrzěc, stp. mierzieč, mirzieč, p. mierzič, arch. i mierziač (SW), dial. mierdzič (Karlowicz), ukr. arch. merzíty, dial. merzýty, myrzýty (ESOkr 3, 441), str. merzěti(sja), merziti, r. merziť, lid. merzéť, s význ. 'být/stávat se protivným, nemilým, obtížným, budit odpor, odpuzovat ap.' (sin. arch., slk. stč. č. pom. stp. p. ukr. str. r.), 'nenávidět někoho, cítit odpor' (b. dial., sch., sin. kniž., str.), 'mít nechuť k něčemu' (b. mk. sch. č. p., str. StrS), 'pociťovat nespokojenost, být mrzutý, hněvat se ap.' (slk. mrzieť'sa, č. mrzet se, kaš. impers. meměrzi Sychta3,161), 'nadávat, Špinit, očerňovať (ukr. dial.) ap.
• Psi. *mbrzěti < ie. *merg- 'tlít, hnít, vlhnout ap."
Ie. koř. *merg- je doložen dále ve stir. meirc,
504
mrtzěti
mudití
nir. meirg 'rez, koroze', kymer. tnerydd 'vlhky, pomalý, těžkopádný', stsev. morkna 'shnít, zet lít, zvadnout', střhn. murc 'zpuchfelý, zvadlý, bažinatý ap.', alb. mardhem 'mraziť (Jóharaiesson 671, Pokomy 740, S-A 1955, č. 546, Sch.-Sewc 962n, ESUkr 3, 442 aj.). Tvoření prézentu je v souladu se stavovým významem; Kur-kinová, SM 21.159n však pokládá mhrzěti za denom. od /wirzí. 'mrzký, hanebný' (sr. též BER 4,410n).
Významy tohoto ie. kořene se reflektují u jeho sl. i nesl. dokladů v podstatě ve dvou rovinách- V první rovině se význam vyvíjel od 'shnilý, zetlelý' k 'hnusný, odporný', 'vzbuzující odpor, nechuť, nepříjemný pocit ap.' (tak i *mbrzěti), v druhé rovině od významu 'být vlhký' k 'být studený v důsledku vlhka' (tak i psi.
*morvb, mbrzngti, v. mrazí,, mrh.Tt.TVb). Přímou souvislost mezi významy 'studený' a 'pociťující odpor' předpokládají H-K 233, uvádějící paralelu č. stydět se — stydnout (sr. i Vasmer 2, 121). Nepravděpodobně má Skok 2, 473 za primární význam 'husí kůže způsobená chladem'.
Pochybné je spojení sl. tnbrzěň s gól. marzjan 'zlobit se, hněvat se' (Uhlenbeck, PBB 30, 30In, podle Martynova 1963, 218n jde o výpůjčku ze sl.), jakož i domněnka, že jde o výpůjčku zgót. (Hirt.PBB 23,335).
Potebnja, RFV 3, 97 a Macnek 1968, 381 oddělují psi. *mhrzěti od psi. "muznoii (v. mrbZbire.) a spojují je s csl. mrbSbm> 'ohavný, odporný np.' ,mrhsitise 'být zohyzděn' (MLP 383) za předpokladu střídání znělé a neznělé souhlásky. Nepřesvědčivé (odmítá Kurkinová, SM 21,164).
Vedle *merg- je ovšem dosvědčen i paralelní koř. *merk- s pod. významy (Pokomy 739n): lat. marcěre 'být zvadlý, ochablý', střir. brén 'zpuchřelý, shnilý', lit. merkiu, meřkti 'namáčet (len)', ukr. morokvá 'bahno' (jinak ESUkr 3,516) aj. hk
mrc>zjbni> adj. 'mrznoucí, komu je zima; frierend, werfrierť (lxFris)
Slovesné adj. odvozené od *mrbzngti, které je v SJS doloženo jen s prefixy (jen Supr): pomrbzngti 'zamrznout'; sbmrbzngti se 'zmrznout, zamrznout', sbmrtzenije 'zmrznutí'.
Et.: Psi. *mbrzngti, všesl.: b. mrazná, mk. mrzne (se), sch. mrznuti, sin. arch. mřzniti (Plet.), slk. mrznúť, č. mrznout, hl. mjerznyč, dl. marznuš, merz-nuš, dial. merznuč (Muka), plb. marzně 3. sg. préz. (PS 92), porn. mařngc, p. marzngč, br. mérznuc', ukr. mérz(nu)ty, str. merznuti, mhrbznuti, mrbznuti, merbznuti, r. merznuť, vše 'tuhnout zimou, trpět zimou', dále 'měnit se v led, zamrzat* (b. Gerov, mk. sch., sin. arch., slk. č. hl. porn. p. vsi.), 'hynout, kazit se mrazem' (vsi.) ap.
Psi. *mbrzngti se obecně pokládá za inchoati vum, utvořené surixem -ngti od psi. kořene obsaženého též
v slovesu *mbrzěti 'být odporný, hnusit se* (tak už Bruckner, AsIPh 11, 135, dále S-A 1955, č. 546, Preobr, 1, 528, Vasmer 2, 121, Vaillant 3, 246. BER 4, 288, ESUkr 3, 442 aj.) Předpoklad původního 7'e-prezentu (*mbrže-) u slovesa mbrzngti (Tedesco, Lg 24, 38ln) není nutný (sr. Němec, PF 18.2,87-92). Sémantický a et. výklad v.
mraze ti.
Osamocený je výklad Machkův (1968. 381), který spojuje *mbrznoti se stind. prušvä- 'jíní', lat. pruína tv,, něm. frieren 'mrznout' (< ie. *preus-), předpokládaje záměnu labial p-m. Málo pravděpodobné.
Mladenov 306 nepravděpodobně pokládá *mh.rzngiti tu příbuzné s psi. *mork-h (v. mrakb). hk
nmditi,   -iti. 'otálet, prodlévat, váhat; verweilen, zögern'
Var.: mgditi tv. (2x Zogr; o vztahu mud-Zmod- v. níže).
Der.: mudhmJmQdhfVh 'pomalý, váhavý', adv. mudh.no 'zvolna', mudbba, muzdenije 'prodlévání, průtah' (Bes); spref. ŕz-jen v Bes: i zrnu diu 'opomenout, zanedbať, izmudbnik* 'kdo o něco nedbá, nedba-lec', adv. izmudbno 'nedbale, nevšímavě', ipf. izmuz-daň 'opomíjet, nedbat, činit průtahy', izmuždenije 'průtahy, nedbám"; pomudili 'pozdržet se';prěmuditi 'počkat, prodlít'; razmuzdenije 'omeškaní, prodlení'; umuditi 'zdržet se'; v-bzmuždati 'promeškávať, neza-mudbn-b 'neúnavný, vytrvalý', adv. nezamudbno 'bez přestání'; zamuditi/zamgditi (se) 'omeškat se, prodlít', zamuděnije, zamuždenije 'omeškaní, prodlení', zamuděti (se) 'omeškat se, prodlít' s ipf. zamuždati.
Exp.: Csl. prěmgditi > asi rum. a pramíndi "zdržovat se, prodlévat, meškať (Tiktin 1232, Skok 2,475).
EL: Psi. muditi (se)/mgditi (s§) > b. jen pref. izmúdja se (BER 4, 301), sch. arch. muditi (Rj), sin. mudíti, č. dial. jen pref. zmudit (se) (Bartoš Dod. 160), v luž. jen s pref. ko-\ hl. komdtič, dl. komuziš, plb. maudi -sä 3. sg. préz. (< *mudi si, P-S 92), pom. muýec, Stp., p. arch. a dial. mudzič (SStp. SW, Karlowicz), str. muditi (StrS), r. dial. mudíť (podle SM 20,168), s význ. 'otálet, meškat, ztrácet čas ap.' (sch. arch., sin. arch., č. dial., luž. plb. pom. stp. p. str. r.), přen. 'překážet, vadiť (sin. luž.) ap.
Snad sem patří i ukr. dial. mudóchatysy(=sja) 'pobíhat, potloukat se' a mudósytysyf-sja) tv. (ESUkr 3, 529).
Základním problémem et. zařazení stsl. slova je stanovení původního koř. vokálu. V tom se právě výklady rozcházejí.
• (1) Psi. muditi < ie. *meud- 'duševně strádat, těžce se rozmýšlet, váhať (sl. balt. germ.?). (2) Psi. módili ~ stind. manda- 'bláznivý, líný. (1) Pravděpodobnější výklad pokládá formu bez
505
muditi
murint
nosovky za původní, formu s -g- pak za produkt druhotné nazalizace snad vlivem iniciálnfiio m- (Vbndrák
1912, 138n, Jagič 1913, 365, Slawski, SlOc 18, 264n, Vasmer
2, 168n, Sch.-Šewc 604n, Petlevová, SM 20, 167n aj.), příp. za prézens s nazálním infixem (Vaillant 3, 186). Kor. *meud-je ve sl. doložen dále adj. *m%dhĽh (v. rni.dli») a slovesy *rrľhdeti (str. modeti 'pomalu houstnout a usazovat se', r. dial. modét"trpělivě vysedávat, čekat na něco ap.' (Opyt 114), 'kazit se, strádat, stěžovat si ap.' (SRNG), br. madzéc' 'živořit, vadnout' aj., sr. Trubačev, SM 20, 205n) a *muděti (csl. zamuděti (se)).
Kauzativní flexe (-»-) stavového vb. je patrně druhotná (Němec, red. připomínka). Golab, The Grammar of Slavic Causati-ves, Prague 1968, reprint, lOn (cit. podle SM 20,168n) a Vaillant
3, 426 však pokládají kauzativní význam za původní! Sr. kauz. význam u č. dial. zmudit 'zmařit' a č. dial. subst. zmuda 'špatné obilí' (Banoš 549).
Nepochybným protějškem sl. sloves je lit. mau-džiu, mausti 'duševněstrádat, bolestně toužiť, äpmau-da 'nevole, hněv' (Fraenkel 420), kdežto gót. (ga)-máudjan 'pripomínať a ř. pLuQoq 'řeč', často uváděné v této souvislosti (Pokorný 743 s. v. *měudh-, *mudh-), jsou sém. značně vzdálené. Totéž platí o sl. myslb (řadí je sem většina autorů; v. mysli.).
(2) Výklad pokládající nosovku v koř. za prvotní a její ztrátu ve sl. za druhotnou denazalizaci (Meillet 1934, 61, Mladenov 307, Machek 1968, 382 aj.) je z formálního i sém. hlediska méně pravděpodobný. Stind manda- 'bláznivý, líný', představující hlavní oporu této domněnky, je podle Mayrhofera 1986, 2, 312 et. nejasné.
Málo pravděpodobný je i názor spatřující v *mend(h)- rozšířenou podobu koř. *men- 'zůstávat' (ř. jueveív, lat. maněre atd., v. Meillet, MSL 14,372).
Totéž platío domněnce (Bezlaj 2,204n) pokládající iniciál-ní m- v sin. muditi za sekundární; neřadí je proto do této slovní rodiny, ale spojuje s psi. npditi/nuditi; v. nudili (sej. hk-ae
mucha, -y f. 'moucha; Fliege'
V Bon Ix (Ps 104, 31) nom. pl. musice 'komár' místo m-bšice. V. nvbšica.
Exp.: Rum. st. musila 'bodavý hmyz' < csl, musica (sr. Rosetti 1968. 576,Tiktin 1025n, SDEM 269).
Et: Psi. mucha, všesl.: b. muchá, mk. muva, dial. mucha (Malecki), sch. milha, múva, dial. mUha, mua, sln. múha, stč. mucha, č. moucha, č. dial., slk. stp. p. pom. luž. mucha, plb. moucho, maicho (v. Olesch 1983, 556), br. mácha, dial. muchá (SBrH), ukr. r. mácha, vše 'moucha/Musca', dial. 'včela/Apis' {b., sch., č. Zima, LF64,162, p., br., ukr. Žel., r.) ap.
Příbuzná slova s význ. 'moucha, komár ap.' jsou
doložena v řadě ie. jazyků: lit. musí, musia, musis, lot. muša, muša, stprus. muso, gotlandské mausa (< *müsa), vlám. meuzie (< *musľ), stangl. pl. mysci, lat. musea, r. /-tut«, vše 'moucha', arm. mun 'komár' (< *mus-no-, příp. *mus-on-). Patřit sem může též het. musgalla- 'larva, housenka' (Tischler 2, 234), pokud je lze pokládat za komp. *muš- 'moucha' + *galla 'červ'; druhá složka by pak mohla být derivátem ie. *gt'el- 'žížala' (Witczak, AO 60, 38n), prim. snad 'červ' (sr, Il.-Svityč 1, 308 bez ie. dat).
Ie. *mus- je ve sl. dosvědčeno v m-bšica, dem. od *m%cha (*m%ša ?), v. mtška, kdežto mucha ukazuje na o-stupňovou podobu *mous- (Mann 1984,803 srovnává ř. lakonské y.oola, to však představuje spíše grafický reflex ná-řeční výslovnosti). Většina badatelů (SEPlb 365, Sch.-Šewc 1461, Kurkinová, SM 21, 15) mluví jen o o-stupnovém ablautu v mucha, Vaillant 2, 177 jej pokládá za psi. inovaci.
Základ *mus- lze dále segmentovat mu + s (sr. Specht 1944, 43, 203, 235); koř. míl- je obsažen i v dalších ie. výrazech pro drobný hmyz: stsev. mý, stsas. muggja, sthn. mučka, něm. Mücke, vše 'komár', vedle nor. dial. me-hank 'tiplice' (Falk-Torp 744: *mewi). Laryngalistické vysvětlení střídání *-g- a *-w- v. Polome, Lg 25, 182, Lehmann 1952, 48; sr. též Erhart 1970, 88. Jinak Seebold, IF87, 19tn a Kluge-Seebold 490 (germ. *muh-ja- < předgerm. *mk-, ST. stind. mašaka-, lit. mašalas).
Mann 1984, 812 (s.v. můghis) uvádí ještě alb. mize 'moucha, hmyz', lot. müdzis 'hmyz, žoužel' a kurd. moz 'ovád'.
Trubačev (ZS1 3,678) spatřuje v č. hmyz staré komp. *gi-myst., kde první část je reduk. stupeň ie. *g^ou- 'hovězí dobytek' a druhá část patří k sl. mucha. Málo pravděpodobné.
Vlasmi kořen *mů- je zjevně onom. původu (sr. Kořínek 1934, 211). Tento závěr podporují i vnější paralely typu japonského mushi 'moucha* aj. bv-vb
murin?., -a m. 'mouřenín, Etiop; Mohr, Äthiopier' Jen v sg. je singulativní suf. -int>, pl. muri. Der.: rel. adj. murbski> 'mouřenínský' (Mak Šil). Et.: Stsl. murint> ŕ* sln. st. (16. stol.) mur (Bezlaj 2,
206), Plet. též murin (19. stol.), slk. st. murín (murenín je
bohemismus), Stč, múřín (s adj. múřský, múrský; častější stč.
múřěnín s obyvatelským sufixem -ěn- se v č. prosadilo), Stp. p.
murzyn, br. máryn (přejato ze stp., v. ESBr 7, 101), ukr.
máryn (podle Richhardtové 1957, 80 jde o přejetí z p.), Str.
(rcsl.?) muri,, murine, mjurini*, mirin%, r. St. murin,
vše 'mouřenín, Černoch', sin. st. murin i 'černý kůň
či vůl'.
Přejato ze sthn. mor tv. (úzká výslovnost sthn. ô se projevuje v sl. jako «); tak MEW 204n, Preobr. 1, 570, Kiparsky 1934, 249n, S-A 1955, č. 551, ESUkr 3, 538 aj.
506
muriivfe
my
Ale hl. mór, dl. mor a sin. mór jsou o něco mladší přejetí Z něm., v. Sch.-Šewc 947, Sír.- Tempsová 1963, 181.
Sthn. mór je přejetí z lat. maurus 'Etiop', to zase z ř. pctvpóc., piaupot tv., z í. ápaupóc, 'temný'. eh
musik'ija, -ije f. 'hudba; Musik' (csl.)
Doloženo jednak Ix v Const ve významu 'hudební nauka, muzika', což je jeden z oborů kvadrivia, jež spolu s triviem tvoří tzv. sedm svobodných umění (v. dijaleksika), jednak 1 x v Zach, kde obecné 'hudba' synekdochicky nahrazuje název určitého hud. nástroje.
Není zcela vyloučeno, že totéž 'hudba' (snad za 'skupina hudebníků', sr. č. hudba tv.) je i v Ap 18, 22 Hval (doložen jen gen. pl. musikii), pro něž SJS uvádí samostatné heslo musik'ii, -ije m. 'hudebník'. Ale spíše jde opravdu o samostatné přejetí r. piouejtxóq 'hudebník', tedy o stejný typ přejetí jako v katolík'ii adj. z ř. xaÔohxóc.
Der.: poses. adj. musik'iirľb 'týkající se hudby, hudebníků', rel. adj. musik'iisk'h ve spojení děvy m. 'dívky - hudebnice'.
Exp.: B. musikíja 'píšťala; duchovní písně' je sice až obrozenské slovo, přejaté z nř.. ale podle BER 4, 339 upravené podle csl. slova.
Et.: Přejato ze střř. p.Quaixt), což je univerbizač-ní zkrácení ř. p.ouaiXr) té^vij; adj. pLovoLxóc, pův. 'týkající se Múz', je der. z ř. Moúaa 'bohyně umění' nejasného původu. Suf. -ikija se u ř. jmen na -ixjj objevuje častěji (v. arithmitik'ija).
Do ostatních sl. jaz. přišlo jako evropeismus prostřednictvím lat. musica. pp-eh
mura, -y f. 'myrha; Myrrhe' Var.: míra.
Myrha je vonná pryskyřičná klovatina (klejopryskyřice), získávaná z kmene některých druhů rodu myrhovník/Commi-phora. V bibi. textech bývá miira často zmiňována jako vonné koření, antiseptikum používané při balzamování, omamující nebo bolest tišící prostředek přidávaný do vína ap.
Et.: Přejato z ř. subst. pLÚppa tv. a 'vonné dřevo myrhovníku*, jež pochází ze semit. (sr. aram. murá, hebr. mór, arab. murr 'myrha'; v. Lewy 1895,42n, Frisk 2,274).
Do současných sl. jazyků expandovalo toto ř. subst. jako evropeismus různými cestami, významově supluje i ř. púpav, s nímž bývá odedávna zaměňováno (v. můro). hk
můro, -a n. 'vonná mast; wohlriechende Salbe' Var.: miro, muro.
Der.: adj. murhtľb 'týkající se vonné masti'. Komp.: muronosica (Trin, kalend. Ostr), mironosica
(Mak, SJS dod.) 'žena přinášející vonnou masť (tak označovány tři ženy, které přišly ke Kristovu hrobu, v. Mc 16,1; ř. fjiupcxpópot), miironoshrľb 'přinášející vonnou masť (kalend. Ostr, r. pupotpópoc.).
u národů Orientu a v klasickém starověku byly vonné masti a oleje součástí péče o tělo, v křesťanské církvi bývá tato směs olivového oieje a balzámu (ř. áyiov púpov, lat. sacrum chrisma) biskupem vysvěcena na Zelený čtvrtek a používána při biřmování, křtu, při svěcení kostelů, oltářů ap.
Exp.: Z csl. pochází r. míro a ukr. mýro 'vonná mast používaná při křesťanských církevních obřadech'; z r. pak je nejspíš br. míra tv. Přímo z ř. je patrně b. a mk. míro 'vonný olej' (sr. MEW 197, Vasmer 2, 137, Skok 2, 428n aj.).
Et.: Přejato z ř. fiúpov 'vonný olej, masť ne zcela jasného původu.
Tradičně seř. pupo v spojuje s germ.-kelt. výrazy pro 'sádlo, tuk': sthn. smero 'mazadlo', stir. smi(u)r 'morek', gót. smaírpr 'sádlo, tuk' aj. a s ř. upúpt^ 'smirek, smirkový prášek používaný brusiči drahokamů' (Holthausen 1934, 93, Pokorný 970n, Frisk 2, 273,751, nověji ESUkr 3,464 aj.). Existence iniciálnfho s- u těchto výrazů však tuto hypotézu zpochybňuje (sr. Szemerényi 1964, 50n, Chantraine 724, 1028n aj.).
Spíľáe se toto kulturní slovo dostalo do ř. z nějakého neie. jazyka, snad semitského. Lid. etymologií bývá spojováno s púppa 'myrha, myrhovník/Commiphora' (sr. Chantraine 724); v. mura.
hk
my pron. pers. 'my; wir'
Nom. zájmena 1. os. pl. Ostatní pády jsou tvořeny od základu začínajícího souhláskou n- (v. ny).
Et.: Psi. my, všesl.: b. dial. mi, míe, mk. dial. mie/mija (ZVSZ), sch. sin. mi, porn. me, plb. moi, slk. č. luž. p. vsi. my; porn. ma du. 'my oba' (PWb 1,480, Sychta 3, 32).
Společnou ie. praformu nom. zájmena 1. os. pl. nelze rekonstruovat: formy jednotlivých ie. jazyků mají zčásti iniciální m- (sl. my, lit. měs, arm. mekc), zčásti ii- (stind. vayam, gót. weis, het. weš, toch. B wes), ve zbývajících případech pak jde o formy přenesené z nepřímých pádů (ř. fipieic, lat. nás). Formy s iniciálním m- bývají vykládány jako produkt druhotné transformace podle vzoru /n-ových tvarů zájmena 1. OS. Sg. (v. me) (Brugmann H, 2, s. 386 aj.) nebo podle slovesných přípon 1. os. pl. (Hujer, LF45, 192, Vaillant 2,451 aj.). Je však a priori málo pravděpodobné, že by forma nom. pl. byla přetvořena podle vzoru nenomi-nativních singulárních pádů; totéž platí o přetváření osobních zájmen podle vzoru os. přípon (obvykle se setkáváme s opačným směrem působení!).
Szemerényi 1990, s. 230 naopak pokládá za starší tvary 1. os. pl. s iniciálním m-\ spatřuje v nich normální pl,, tvořený sufi-
507
my
ÍTJYSib
xem -ésod zakladu 1. os. sg. {e)m-: *(em)es. Podobné Schmidt, Stammbildung und Flexion der idg. Personalpronomina, Wies-badcn 1978, s. 175n (s odkazy na další liter.). I tento výklad je sotva přijatelný, protože je v rozporu s jazykovými univerzá-liemi: 'my' nepředstavuje zmnožené 'já*, a proto případy, kdy zájmeno 1. os, pí. je odvozeno přidáním plurálnfho suf. od zájmena 1. os. sg., jsou extrémně řídké (sr. Forchheimer, The Category of Person in Language, Berlin 1953, s. 4In).
Spíše tu jde o stopu dávné aitemace m ~ « (od pův. snad alofonů zvláštního fonému Mj). Příčiny zevšeobecnění m nebo u v jednotlivých ie. jazycích nelze ovšem stanovit. Základ nominativních (pův, exkluzivních?; v, ny, vě) forem 1. os. pl. lze nejspíše rekonstruovat v podobě *uei- ~ *meť-; k němu pak byl přidáván plurální suf, jmen *-es, příp. jiné elementy. Zakončení -y sl. formy je nepochybně druhotné: bylo převzato z akuzativní formy rty nebo z formy nom. 2. os. pt. vy (podobný vývoj lze pozorovat v balt,, lat. i jinde).
Sř. dále Brugmann II, 2, s. 378n, Erhart 1970, 27n, SB 2, 427n, Varbotová, SM 21, 22n, Blažek, Dhumbadji Joumal for the His tory of Language 2, Number 3, ln aj, 0£
mykali, -ajett 'bučet; muhen' (IxBes)
Et.: Csl, mykati řv b. dial. (Rodopy) míca (BDial 5, 187), sch. míkali, c. dial. mykati (Kubín 1913,199, Vydra 1923, 109), p. arch. mikač, br. mýkac', dial. i míkac* (SBrH), r. dial. mykať, vše s význ. 'bučet (o skotu)', zřídka i 'mečet (o koze)' (č. dial. Vydra), 'nezřetelně mluvit, mručet' (br. dial.), 'plakat, naříkat' (Č. dial., r. dial.) 'tiše prozpěvovat* (r. dial.).
Podle ESBr 7,36 má br, míkac' -i- vlivem lit. mýkti, mýkauti 'řvát' (ale mýkac' t v. má za domácí, v, ESBr 7, 113). Totéž by mohlo platit i pro p. arch. mikač.
Slova onom., vycházející z interj. mu\ jíž se napodobuje temný zvuk, vydávaný zejména skotem. V si. jazycích s velámím rozšířením a řadou variant: Vedle mykati i myčati (p. dial. myczeé, br. dial. myčéc', ukr. dial. myčáty, r. myčáť), dále mukati I mučati (b. mákartt, mučá, mk. muka. sch. sin. můkati, sch. d i a!. múčati, stk. múkať, č. mukat, mučet, ht. muČeč, br. tnúkac', ukr. múkaty, r, dial. múkať,
mučáť) ap., vše s význ. 'bučet, vydávat neartikulované zvuky ap,'
Paralelní útvary jsou i v dalších ie. jazycích: lit. mukti 'bučet', něm. muhen, lat. mugíre, ř. fivxäuÔai XV. (Buga, lzvORJS 17, 1, 35, Kořínek 1934, 210, Vasmer2, 186, Pokorný 751, ESUkr 3, 469 a 528, Varbotová, SM 21, 35 aj.). Jde však spíše o souvislost elementární, ne o příbuznost genetickou.
K het, mugai- 'prosit, vzývat, zaklínať, jež sem bývá též řazeno, sr. Tischler 2,226n. ŽŠ
-mykati v. aubcati
myslb, -i f. 'mysl; myšlenka, úmysl, smýšlení; Sinn;
Gedanke, Absicht, Gesinnung'
Der.: adj, myslhn-h 'mysli (gen.), myšlenkový, duševní', 'myslící', 'duchovní', adv. myslbno 'rozumně, moudře' (SJS dod.), denom. mysliti 'myslit, přemýšlet; mít v úmyslu', myšljenije 'myšlení; rozjímání', bez myšljenija 'rozhodně, bez rozmýšlení* (Bes); (ne)domyslÍti (se) '(ne)domyslit (si), (ne)pomyslit (si), (ne)porozuměť, domyšljati se 'domýšlet se, chápať, adj. nedomysthn-h, nedomyslimt, 'nepochopitelný'; oťhmyšljati 'pochybovať; pomyslili 'pomyslit, uvážit; zatoužit5, ve spojení p. komu Čhto 'přičíst něco někomu', refl. 'rozmyslit, rozvážit si', ipf. po-myšljati 'přemýšlet, uvažovat; vymýšlet něco proti někomu; pomýšlet na něco, toužit po čem', po~ myšljenije 'smýšlení, myšlenka; úmysl, přání', ďbvě pomyšljenii 'pochybnosť, vbpomyšljenije 'pomyšlení, myšlenka', pomysli, 'myšlenka, úmysl; touha, žádost'; primysliti 'vymyslit, vynalézt', primyšlja-ti 'vymýšlet', prežde primyšljati 'zamýšlet, hledět, dbáť, primyšljenije 'výmysl, nápad';   Ix snad 'pomyšlení'   (Napiš), primyštjai  m. 'výmysl, nápad'; promyslili 'postarat se', ipf. promyšljati '(předem) promýšlet, rozvažovat', promyšljenije, promysl-b 'záměr, prozřetelnost; péče, starosť, lx Supr promyšljai m. 'péče', promyslbniki> 'mistr, pečovatel'; razmys-liti (si) 'rozmyslit, uvážit, změnit rozhodnutí; rozhořčit se', ipf. razmyšljati 'rozmýšlet, uvažovat; váhat, pochybovať, razmyšljenijef-Šljanije 'rozmýšlení*, 'pochybování', v Bes bezť razmyšljenija 'nepochybně, zajisté', ve spojení razmyšljenija něsPh 'není pochyby', razmysťb 'úvaha, úsudek', rozmysli-je, razmyslbstvo 'váhání, rwchyrxivánľ, razmyšljai m. 'mysl, rozum' (lx Supr); s-hmysliti 'myslit, uvažovat; rozumně jednať, ipf. si^myšljati 'uvažovat, smýšlet', s-hmyšljenije 'mysl', nes-bmyšljenije 'ne-rozumnost, pošetilost*, simysťb 'rozum, moudrost, znalost, schopnost; úmysl, cíl', nes-bmysťb 'nesmysl', s-bmyslbn-h 'moudrý; duchovní', 'srozumitelný' s adv. st>myslbno 'rozumně, duchovně', nestmyslhn-b 'nerozumný, pošetilý', adv. nesi>myslbně 'bezdůvodně*; umysliti 'pojmout úmysl, usoudit, uvážiť, umyšlje-nije 'pomyšlení, rozhodnutí; výmysl, nápad', umyš-Ijai m. 'výmysl, obmysl'; ot-humysliti 'uvažovať; vhzmysliti 'pomyslit, usmyslit si*; zamyslili 'uvážiť, zamysli 'úmysl, záměr', ipf. zamyšljati 'zamýšlet, uvažovať.
Korap.: jedinomystiti 'myslit, uvažovat stejně', je-dinomyslije, jedinomyšljenije, inomyšljenije 'jedno-
508
mys! t
myšfaca
myslnost, svornosť (ř. b^óvaia), jedinomyslbcb, je-dinomyslbnifcb 'člověk stejného smýšlení', jedino-myslbľľb, inótnyslbrľb 'jednomyslný' (ř. novó-poxoc); lichomysliti 'zlé zamýšlet' (sthn. missiděnken; v. SJS, sr. licht.).
Exp.: Csl. promyšljenije > rum. promislenie 'opatření, péče, prozřetelnost' (Tiktin 1268); csl. zamyslili > rum. a zámisli 'počít, otěhotnět' (Tiktín 1791); csl. myslb > rum. topon. Mislea (Roseni 1954, 57).
Et; Psi. myslb f., všesl.: b. mísäl, dial. myseľ (Stojkov), mk. misol, sch. misao, dial. misalj m., sin. ml sel, slk. myseľ, stč. č. mysl, dial. myset (Kellner 31), luž. mysl, porn. mesl, mesla, stp. p. myši, stbr. myslb (Skaryna), br. mysl', stukr. myslb (SStukr), ukr. mysl', str. myslb (StrS), r. mysl', dial. myš/', myseľ aj. (SRNG), vše 'mysl; myšlenka, mínění, názor' ap.
Maskulina (b. dial. Mladcnov 1969,248, sch. dial, č. st. Jg, r. dial. SRNG, Dal"), pit, (kaš. meste, Sychta), tvary se suf. -a (b. mk. sch.) nebo -ja (b. pomsln. ukr, r. dial.) jsou mladší, často deverb. od myslili (Varbotová, SM 21,49).
• (1) Psi. myslb < *mudh- + sli- < ie. *meu(H)dh- 'vzpomínat (si), pronášet mínění'. (2) Psi. myslb < *mon- + sli- < ie. *men- 'přemýšlet, pamatovat si'.
(1) Většina badatelů pokládá sl. myslb za abstraktum (bez paralel v jiných ie. jaz.!), tvořené suf. -sli-(příp. -tli-) od koř. dosvědčeného gót. (ga)máudjan 'připomenout', stir. smúainim 'přemýšlím' a patrně i ř. fjivdoc. 'řeč' (u Homéra též 'mínění, úmysl'). Lit. maudžiů, mausti 'bolestně toužiť a sl. muditi, uváděné některými badateli v této souvislosti, je ze sém. důvodů lépe nechat stranou (v. muditi). Sr. Meillet 1902, 416, Trautmann 171, Vasmer 2, I84n, Vaillant 4, 558, Skok 2, 431, Sch.-Šewc 975, BER 4,130n, Kaiser 1990,68 (nostr. paralely) aj. K hláskovému Yývoji -dsl-, -dli- > -sl- sr. Pedersen, IF 5,68, Trubeckoj, ZslPh 2, 117n, Shevelov 1964, 189.
Sl, kelt. a ř. ukazují na pův. «. tudíž uH (Pokomy 743: *měudh-, imidh- 'pomýšlet, toužebně žádat'). S tím se ovšem nesrovnává intonace sch. mísaof
Machek 1968, 385 uvádí z mimoslovanských paralel jen ř. jUú(?oc, pokládá však za příbuzné i sl. dumati a r. ôupóc 'mysl' (za předpokladu metateze).
(2) Toporov, Etim 1963, 5-13 spatřuje v sl. myslb derivát od ie. kořene *men- 'přemýšlet, pamatovat si' (v. rju>nětí); jako nejbližší paralelu uvádí lit. adj. maslus 'přemýšlivý, důvtipný*. Preferuje Varbotová, Sívt 21,49n (jako jednu z možností výkladu uvádí již MEW 208). Ze sémantického hlediska nesporně lákavé, z formálního hlediska však sotva přijatelné: vývoj ô(n)s > y je doložen jen ve finální pozici (ak. pl. ap.). pv-ae
myš*., -i f. 'myš; Maus'
Dolož, v Euch a Grig v nom. a ak, takže nelze vyloučit ani m, jež jako jednu z možností uvádí SJS,
Der.: myšbca 'paže, rameno', přen. 'síla, moc* (v Nicod myšica), ve spojení myšbca vysoká 'na ochranu zdvižená paže'.
Význam 'sval', odtud ve stsl. 'ta část těla, na níž jsou svaly dobře patrné' 'plece, horní část paže', se objevuje i mimo sl. jazyky (lat. musculus, rovněž deminutivum, ř. ^íGe, arm. mukn, něm. Maus ap.) a vychází ze srovnání naskakujícího svalu s myší běhající pod kůží (v. Guntert, KZ45,196-8, W-H 2,132n s další liter.).
Exp.: Csl. myšbca > strum, misifä tv. (Rosetti 1968, 576.)
Et.: Psi. myšb > b. st. a dial. miš (Gerov, Mladenov 1969, BDial 3, 243), sch. miš, sin. miš, slk. č. myš, luž. mys, plb. mois, mais (v. Olesch 1983, 565), porn. tneš, p. mysz, br, ukr. řídké myš, r. myš', dial. myš, vše 'myš/Mus' f, sek. m. (b. st. a dial, sch, r. dial; v. Steffen, JP 51, 51, Skok 2,433, Budde. RFV 28, 23; m. mě! za pův. Brandt, RFV 23, 86n). K a-kmenům přešlo p. dial. mysza (Kartowicz, Budziszewská 1965, 89), br. dial, ukr, r. dial. mýša tv.
• Pst. myšb < ie. *mbs-, resp. *mufis- 'myš*.
Substantivum doložené ve většině ie. jazyků: stind. muš-ikä-, npers. mus, arm. mukn, ř. fiuq, alb. mí, lat. mus, sthn. mus, něm Maus, vše 'myš'.
Na podobu s krátkým « ukazuje mj. stind. muška-'testiculus' (Mayrhofer 1986,2,363,370); ražená intonace sch. miš a sin. miš naproti tomu ukazuje na pův. *muHs-. Pův. kořenové substantivum přešlo ve sl. k ť kmenům.
Uvažovalo se též o sém. motivaci tohoto starého ie. zoony-ma. Většinou (MEW 208, Specht, KZ 59, 280, Pokomy 752n, Mayrhofer 1986, 2, 383n aj.) se pomýšlí na kořen *meits-/mus-, dosvědčený hlavně v tí, (stind. mušnáti 'krade' atd.) a dále snad toch. AB musnätär 'zvedá, ruší' a stfran. právním termínem chrěo-mosidó "okrádání mrtvot'. Tedy 'myš' = 'zloděj'. Pochybuje Frisk 2, 276.
Trubačev (ZSI 3, 676n) považuje ie. *mus- za prastarou tabuovou náhražku (neznámého staršího slova) s významem 'šedivka' (s poukazem na sl. m-bch-b a lit. musojai 'plíseň'; sémantickou paralelu představuje lit. pele 'myš' vedle pilkas 'šedý' aj.). Za příbuzné pokládá též sl. mucha (v. mucha). Málo pravděpodobné.
Další liter. v. Merkulovová, SM 21, 66n.
Možné vnější paralely naproti tomu potvrzují původnost významu 'myš': ber. *a-mušš, angas (čad.) mus, sura (čad.) mus a střtur. muš, čagatai miišuk, vše 'kočka' ('ta, co chytá myší' ?-sr. lat, glosu mus(s)io 'kočka'); v. Blažek 1992,91, bv-vb
myšbca v. myši,
509
myti
myto
myti (se), rayjeti. (se) 'mýt (se), umývat (se); (sich) waschen'
Der.: mylo 'mýdlo', bot 'mydlice/Saponaria'; pref. izmyti (se) 'vymýt, umýt (se)'; omyti (s?) 'omýt, umýt, smýť, refl. 'očistit se, být očištěn', ipf. omyvati 'omývat, mýť, om-bvenije 'omytí', neom-bven-b 'ne-omytý, neumytý', nem-bvenije 'nemytí, nečistota' (ř. álouaía), omyvanije 'omývání' (lx VencNík); oťbmyú 'smýt, smazať, oťbmyvati 'smývat'; pomyti 'umýť (lx Dijav); umyti (se) 'umýt se', ipf. umyvati (s§) 'umývat (se)', umyvanije, um^venije 'umytí, umývání', neumovém* 'neomytý, neumytý* (i. ávt-Toc Molnár 1985, 227), umyvalbtiica 'umyvadlo'.
Stsl. oťbumyti 'bránit se, stavět se na odpor' (lx
Supr) označuje Vaillant, BSL 69, 267 za koruptelu oi-bumyšljati; odmítá Blahová, Slávia 58, 343. S-A 1955, č. 562 spojuje s myti.
Exp.; Csl. umyvanije > rum. umivanie 'mytí nohou', csl, umyvalhnica > rum. umivalnifa 'umyvadlo' (Tiktin 1679).
EL: Psí. myti, všesl.: b. míja (se), dial. mája (se) (Stojkov 144), mk. mie (se), sch. mtti (se), sin. míli, slk. myť (sa), &. mýt (se), hl. myč (so), dl. myš (se), plb. moit (< *myíi; PS), porn. měc (sa), p. myč (sie), br. myc', mýcca, ukr. mýty(sja), str. myti(sja), r. myť(sja), vše 'mýt, umývat (se), čistit se poléváním vodou', str. 'pomlouvat, urážeť (= "polévat" někoho pomluvami), r. dial. 'prát prádlo' (SRNG 19.66) aj.
• Psi. myti < ie. *«««(//)- 'čistit vodou, vlhkost, nečistota'.
Kořen *meu(H-) je doložen s významem blízkým st. jazykům v lot. mauju, maút 'ponořovat se', maudät 'koupať, lit. máudyti tv., stprus. aumúsnan (ak. sg.) ' omývání' (v. Machek 1968,386, Skok 2,434, Sch.-Šewc 973, Smoczyriski 1989,46 aj.) a v arm. geta-moyn 'ponořený do řeky'.
V jiných ie. jazycích je koř, *meu(H)- dosvědčen slovy s negativním význ.: stind. mútra- 'moč', av. miiQra- 'kal, nečistota', střir. mún 'moč', múr 'bláto' (v. Trautmann 191 n, Briickner 350, Pokorný 741, Vasmer 2, 185. Bezlaj 2. 185n, ESUkr 3, 466n, Mayrhofer 1986, 2, 366, Merkulovová, SM 21, 76-79 aj.).
Negativní význ. je snad dosvědčen i ve si., pokud sem patří r. mul 'bláto' (ukr. mul, sch. mMj ap.) a r. dial. mur 'plíseň' (č. mour); sr. Trautmann 172, Buga, RFV 72, 197n, Vasmer 2, 172 a 174. Wijk, KZ 48, I56n naopak připojuje některá germ. siova s pozitivním význ. 'krásny. - K sém. stránce sr. dále Uhlenbeck, IF 25,144n, Rozwadowski, BSL 25,1,117 a S pecht, KZ 66,65.
Knobloch, Kratylos 4,39 připojuje k *meu(H)- ještě het. muwa- 'sperma' (?; sr. Tischler 2, 238n).
Podobné významy jako koř. *meu(H)- mají ie. kořeny *meud- (ř. fiúSoc; 'vlhkost, plíseň', střdn. maten 'umývat obličej', střhn. smuz, něm. Schmutz 'Spína', r. dial. musliť (< *moud-sl-] "slintať) a *meus- (sthn. mos, něm. Moos 'mech', lit,
musai 'plíseň', str. m-bch-b, £. mechy, sr. Pokorný 741 n, Vasmer 2,178, Trubačev, sm 20,198, 216n aj. pv-ae
myto, -a n. 'dar, úplatek; Geschenk, Bestechung'; 'mzda, zisk, peníze; Lohn, Gewinn, Gelď Instr. mytomb 'ziskuchtivé'.
Mytaťb 'celník, publikán* nemusí být domácí der., v. níže.
Der.: mytbnica 'celnice*, od mytar'b mytar'bstvo 'celnictví, celní služba' (2x Bes).
Komp.: mytoimanije 'ziskuchtivost, touha po majetku', mytoimbCb 'celník', lx Grig mytoembcb 'ziskuchtivý člověk'.
Exp,: Rum. milá f. 'úplatek', St. mitaríu, mitnic 'celník' je podle Tiktina 998 z csl. myto, myiar "t, mytbnikb.
Et.: Psi. myto > b. míto, mk. mito, sch. mfto, arch. mitm,, sin. st. míto (Plet.), slk, hist., stč,, č. hist, a dial. mýto, luž. myto, plb. tnoitě <v. Olesch 1983, 599), porn. mito, stp. p. myto, br. hist. mýta n., myt m. (TSBr), stukr. myto, ukr. mýto, str. myto, r. hist. mýto, str. myti,, r. hist. a dial. myt m., s význ. 'mzda, plať (sch. st., stč., č. dial. Bartoš 1906, hl. st., dl. plb. porn. stp., p. st. a dial. SJP, Karfowicz, str.), 'daň, dávka, poplatek' (sch. arch., sin. st., stč. str.), různé druhy spec. poplatků: za užívání cest, mostů nebo přechodu pres řeku (stč., č. hist., slk. st. a hist., stp., p. hist.), za převoz zboží přes různé hranice - 'clo' (b. mk., sch. st. Rj, stč., br. hist., ukr. str., r. hist.), za právo prodával na trhu (b. st. Gerov, sch. arch. RSAN, stč. stp. stukr., ukr. st, Hrín., str.), 'naturální dávka za mletí obilí' (stč., č. dial., slk. st. a dial. Ripka, Orlovský, stp.), 'nájemné, pachť (sin. st., r. dial. SRNG, str.) aj., 'místo vybírání mýta' (stč., Č. sL, slk. stp. stukr. str.), 'dar' (sch. st. Rj, stč.), 'úplatek' (b. st. Gerov, mk. sch., sin. st., stč. stp.), 'cena, ocenění, vyznamenání' (luž.). (O spec. poplatcích v. mj. Brandl 1876, 162n, Kadlec, OtSN 17, 949, Niederle 1911, 2,2, s. 176,181, 3, s. 408n, Chlopocká, SStarS 1, 272n, SStp 4, 378n, SP 16w. 15,296-9.)
Psi. myto bylo přejato z germ., není ale shody, odkud přesně. Někteří myslí na sthn. (bav.) muta f. 'mýto, clo', jež dobře odpovídá hláskově (v. mew 208,
Hirt, PBB 23, 339, Schwarz, AslPh 42, 277-9, 306, Kiparsky 1934, 251, Vasmer 2, 185, Shevelov 1964, 276, 378n, Goiab 1992,360,381, Schenker, Slávia 63,184, Merkulovová, SM 21, 82). Jiní uvažují o gót. motá f. 'daň, dávka, poplatek', kde o představuje dlouhý zavřený vokál, jenž měl být ve sl. substituován vokálem Q > y (ještě před sl. monoftongizací diftongů a vznikem nového sl. u; v. Thomson, ZslPh 4, 343, Vondrák 1924, l, 133n, 659, Hamm, KZ 67, 121, Preobr. 1, 575, Skok 2, 434, Vaillant 4, 320).
Síender-Petersen (1927, 324n, 344, ZslPh 13, 257n) myslel
510
myto
»1 hí-AÍ'l
na přejetí už z pragenm. *mató, což je ale kvůli si. koncovce méně pravděpodobné (sr. Schwarz l.c. 279). Nepravděpodobné je přejetí ze stsev. (Loewe, KZ 39, 323) stejně jako názor o domácím původu sl. slova (Matzenauer 1870, 61, Mladenov, SbNU 25, 85n).
O sthn. mula (> něm. M aul) se předpokládá, že bylo přejato z gót., a to nejspíš na horním Dunaji někdy za vlády Theodoricha Velikého (v. Kluge, PBB 35,152). Samotné gót. mola je sporné, nejspíš ale patří k ie. *med- 'měřit' jako 'odměřený díl' či pod. (v. HRG 3, 399n, Pokorný 706 aj.).
O stsl. mytar'h je vzhledem k suf, těžko rozhodnout, zda je domácím der. nebo bylo celé přejato (v. Vasmer l.c. s liter.). V případě přejetí z gót. by bylo možným zdrojem gót. motareis; při přejetí ze sthn. je potíž s tím, že je doloženo teprve střhn. mútsere (sr. Schade 632, Lexer 1872, I, 2259. Triibner 4. 586, Hamm l.c, Lehmann 259). bv
ti>htaíi. -iti, 'zmítat, smýkat; hin und her werfen' (lx Supra Vit)
Vzhledem k tomu, že se ř. paaaví&aBaí v Supr vždy překládá vb. mgčiii se, pochybuje Marguliés 1927, 56 (a také Mirčev, BE 8,50n) o existenci slovesa m-bčali v Supr; vidí v něm nejstaršf doklad záměny g - %, charakteristické pro bulharštinu, což je pro 11. stol. pochybné.
Doloženo je i pf. meknou, ovšem pouze v prefi-govaných derivátech, v. níže.
Der.: umtčati "uchvátit, vzít' (2x Bes); izwhktiQii 'vytáhnout, vytasiť; pronvbkngti se 'rozšířit se, rozhlásit se' s ipf. promykati s§\ zanvbkngti 'zamknout, uzavřít' (IxVencNik).
Et.: Psi. nvhčati (se) > stě. mčieti 'vléci, táhnout', 'hnáť, mčieti sě 'hnát se' (Gb); br. imčác', imčácca (s prot. i-, v. Karskij 1955, 1, 262), ukr. mčáty(sja), str, mčati (StrS), r. mčať, mčáťsja, dial. mčeť (SRNG) 'rychle ujíždět, uhánět, pádit, řítit se, prudce se hnát ap.'
Psi. mT>kngti (se) > b. mokna (se), mk. dial. mäkn'a (wälna) (Maleckä 2,68), sch. máknuti (se), sln. arch. makníti (se), mákniti (se) (SSKJ), u Plet. i mek-níti (se), stč. mknúti (Gb), č. st. mknouti (Jg, Kott 1 a 6), arch. mknouti se, dial. mknuč' (Lamprecht 1963, 76), pom. mkngc, stp. mkngč (sie), p. mkngé, br. imknúc', imknúcca, u Nos. mknuc'(ca), s rozmanitými význ., které vyjadřují pohyb, často náhlý: 'rychle se pohybovat, hnát se, utíkat ap.' (porn. p. br.), '(po)hnout, hýbat (něčím), posunout, přemístit (něco) ap.' (sch. sln., č. st. a dial.), 'vléci, s námahou táhnout ap.' (b.), 'plazit se, lézť (stp.), 'tisknout se, přimykat se' (č. arch.), 'uhodit, udeřit ap.' (sch. hovor. RSAN, br. Nos.), 'trhat, škubat (vlasy, trávu ap.)' (b. dial. BER 4, 382), 'čistit, mykat (vlnu)' (mk. dial.) aj. (podr. v.
Trubačev, SM 20,219).
V některých jaz. je slovo doloženo pouze v pre-fixátech, sr. slk. odomknúť, zamknúť, dl. wotamknuš, zamknuš, ukr. zamknuty, r. otomknúť, primknúť, somknúť, zamknúť aj. I jinde je nejběžnější v prerixá-tech, častý je sém. posun 'zamknout' - 'odemknout'.
Ve většině sl. jazyků je doloženo i staré iterativum mykati (se) (sr. např. č. mykat 'urovnávat vlákna přediva do jednoho směru a zároveň odstraňovat vlákna krátká', arch. 'kývat, mávat, komíhat', m. se 'míhat se, kmitat se', dial. mýkať 'prudce hýbat, házet' (Bartoš 1906, 210)), podr. Varbotová, SM 21, 35n.
Ve všech sl. jazycích nacházíme též slova podobných významů tvořená od kořene s iniciálním s-, v.
smykali se.
• Psi. mtčati, m-hkngti < ie. *(s)meuk-.
Vzhledem k velmi široké škále významů doložené u slov odvozených od koř. *(s)meuk- - nejen ve sl., ale i jinde - je nesnadné stanovit pův. význam tohoto koř. Srovnávána bývají (1) slova s významem 'vyklouznout, uniknout, uvolnit (se) ap.' (stind. muňčati 'uvolňuje', mukti- 'uvolnění', lit. munkú, múkti 'vzdálit se, uniknout', lot. muku, mukt 'odloučit se, odpadnout', lit. maukiú, maúkti 'stáhnout, přetáhnout', toch. A muk-, B mauk- 'zanechat, opustit ap.'), (2) slova s význ. 'slizký, vlhký' (ř. áno-piůcraeL v 'smrkat', juú£a 'hlen', lat. mucus 'sliz, hlen', kymer. mign 'močál', střir. mocht 'měkký', lot. muka 'zrádný močál, něco kluzkého' aj.).
Varianta s iniciálním s- je doložena též v balt.: lit. smunkú, smitkii 'sklouznout, vyklouznout', lot. smukt tv.
Sém. vývoj si lze představit asi takto: nejstarší význam koř. *(s)meuk- byl 'být slizký, kluzký, klouzat'. Z toho se dají vyvodit významy 'sliz, hlen, smrkat ap.* najedná straně, významy 'sunout (se), vléci (se), stáhnout, setřít ap.' na straně druhé, z těchto pak (ve spojení s různými preverbii?) významy 'vyklouznout, uvolnit se, uniknout' nebo 'primknout se, zamknout', příp. i obecnější význam 'pohybovat (se)'.
Matzenauer, LF11,161 n řeší tento sém. problém postulátem dvou kořenů: 1. *mtJc- 'movere', 2. *m-bk- 'trahere, demere, adimere, rapere, eripere'. Machek (s.v. mykati) pokládá koř. *(s)muk- za "pohybomalebný" ("... znamenal provésti náhlý pohyb, který zpravidla náhle a naráz způsobí nepředvídanou změnu...").
U sl. m-hčaii neodpovídá tranzitivní význam 'zmítat' způsobu tvoření (stavový préz.); k tomu sr. Němec 1958,48,70.
Sr. ještě Johansson, PBB 15, 234n, Búga, RFV 72, 198, Pokomy 744n, Vasmer 2,141,182, Fraenkel 418 a 849, Trubače v, SM 20, 203n a 219, Varbotová l.c, Mayrhofer 1986, 2, 382, Strelkov, Etimlssl 4,141 n aj.
511
mtcati
Podobné významy shledáváme u paralelního koř. *meug-(laL i-rnungere 'vysmrkat se', stsev. mykr, myki 'hnůj', stŕhn. mucheln 'zavánět plísnf aj.), resp. *(s)meugh- (stangl, smugan "plížil se*, něm. schmuggeln 'pašovať, liL smáugii 'zadáviť aj.); sr. Pokomy l.c., Vrieš 1962, 397, Fraenkel 841, Safarewicz, SbLehr-Sptawiňski 139, Kurkinová. Etim 1972, 64n. ij-ae
-m-hkTlOii v. m-fečati
m-fanast. indekl. 'hřivna; Pťund'
Doloženo v stsl. textech jako ekvivalent ŕ. juvô.
Ojed. (L 19, 24 Zogr Mar) ak sg. m%nasg, doložený i rcslVstr. mnasg a mnasu (Srez., StrS), svedčí i pro a-kmenové * manosa.
Psáno i itľbnash, mnasiS-b.
EL: Přejato ze střř. juvä 'mince*, 'váhovájednotka Stříbra' (v. MEW 207, Bern. 2, 65, Vasmer 1907, 259). Jer ve skupině Mbn- za ř. juv- i jer koncový možná pouze reflektují grafickou tradici (v. Diels 1963, s. 39, pozn. 16.) Zakončení na -as- ukazuje na přejetí formy gen. sg. či spíše ak. pi. [ivát;. Bez morfologické paralely je lx doložený typ adaptace k a-kmenům (sr. Diels 1963, 182, pozn. 18), ostatní formy ukazují na indekl. (v, Vajs, Bratislava 2,231).
Ř, jxvä je přejato z nějakého jazyka Přední Asie, sr. aram. nrně, hebr. maně, akkad. manů 'váhová a cenová jednotka zlata a stříbra', ale i nper. man 'váhová jednotka' (Chantraine 707, Frisk 2, 247). bs
mtnichi,, -a m. 'mnich; Monch'
Nejasné je ojed. mnichy na porušeném místě v Mak s význ. 'nádor, rakovina' (v paralelních textech je gangrena). Nejspíš jde o chybu písaře; v. SJS 2,237.
Der.: nvbnišhsk-b 'mnišský*, nľbnišbstvo 'mnišský stav'.
Et: Stsl. mbnichvb ~ b. arch. mnich, sch. arch. tnnih, čak. ojed manih (jen v pam. 13.-16. stol., tedy csl.; v. Rj 6, 852 a 444), sin. menih, arch. mnih, slk. mnich, stč. č. hl. mnich, hl. St. a dl. mich (luž. podoby jsou podle Frinty 1954, 9 z csl. nebo č., Sch.-Šewc 937 je však vykládá ze sthn.), porn. mnich, mi'ch (z č.; v. Popowská-Taborská, SFPSt 20,15), Stp. p. mnich (z č.; v. Klich 1927,106. Basaj, SFPS110,7), str. mnicha, r. arch. mnich, s význ. 'mnich, řeholník', odtud 'samotár' a řada významů přen.
Slovo velkomoravské, přejaté ze sthn. munih 'mnich', to z vglat. monicus < lat. monachus < střr. /lova/dgtv. (z ř. fiówc, 'jediný, sám'); tak už Mikl. 1867, 111, dále Bern. 2,75, Kiparsky 1934, 152n, Wandas, SFPSt 27. 247, BER 4,182 aj. Přejato před příchodem byz. misie od bavorských misionářů (v. Schwarz, AslPh 40, 289, Janko, SbVajs 182 aj.).
Nepravděpodobný je názor, že k přejetí ze sthn. došlo na Balkáně (připouští Frinta 1919, 44), dále že stsl. mwich* bylo přejato přímo z vglat. monicus (Titz, Slávia 9, 23-26) nebo ze střr. *fíovijv;o'c, *fJtavrjx6<; (Sobolevskij, RFV 9, 6).
Přímým přejetím ze střr. ^tova^óc je csl. mo-nach-b (MLP), b. manách, mk. monach, sch. manách, mdnach, br. manách, ukr. r. manách, str. pozdní monackí,, vše 'mnich, řeholník', přen. 'samotář' (vsi.);
v. Vasmer 1909, 128, Brückner 341, Mann, Lg 17, 14 aj. Ž$ mitnogopbrivi. v. mtnogi.
m fenog b pron. adj. 'mnohý, četný, hojný; viel, zahlreich'
Rovněž 'velký, značný'.
Ve funkci subst. m.'bnodzi pl. 'mnoho lidí, mnozí'.
Ve spojení dzělo mbnogi* 'ne nepatrný, dosti značný' (Bes), kolb m-bnog-b 'jak velký' (Bes), jelbže menogT, - tolb m'hnogb 'kolik - tolik' (Bes), na m'bnogo, na m-bnodzě 'velmi, velice', vcr> m<bnodzě, na mTónodzě 'dlouho', ne po m-bnogu, ne po menodzě 'zanedlouho', menogy kraty, mrbnog%kratyímnobo-krát, často'.
Adv. m'bnogo 'mnoho, velmi' (podr. k význ. Jefimo-vová, Etim 1986-7, s. 117-119), ve spojení m'bnogo pače 'mnohem spíše, tím spíše', mbnogo kraty 'často', kolb m'bnogo 'jak mnoho' (Bes), tolb m'bnogo 'tolik' (Bes), jelbže m'bnogo 'jak mnoho, kolik' (Bes); csl. menodzě adv. 'mnoho, mnohem'.
Der.: neg. nemenogi* 'nemnohý, nečetný', elativní prěm-bnogi, 'přemnohý; nesmírný, veliký', ve spojení poprěm-bnogu 'nadmíru, přespříliš'; mbnožicejg adv. 'mnohdy, mnohokrát, často'; menožbstvo, m/bnožb-stvije, prěmenožbstvo 'množství'; mtnož&nt. 'mnohonásobný', m-bnožiti (se) 'množit, rozmnožovat (se)', přen. 'přicházet v hojném počtu', m-bnožati 'množit se, přibývat'; prěm-bnožiti se 'rozmnožit se, rozhojnit se', uprěmbnožiti se 'rozhojnit se nad mim', umbnožiti kogo čbto, kogo čimb nebo kogo o čemb 'rozmnožiť, s inf. 'mnoho nebo často něco činiť, um-btwžiti (se) abs. 'přibýt, rozmnožit se, rozhojnit se', umitnoženije 'rozmnožení, rozhojnění, hojnost, množství', umenožati ipf, pf. 'množit se', u. kogo, čbto 'vysoko cenit, přeceňovat', prěimvbnožiti 'nadmíru rozmnožiť (1 x Eug), wwbnoževati, umenoživati 'rozmnožovat, zvětšovat počeť (Bes).
Komp.: mi>nogašbdy/i, Mbnogašti, rcsl. mno-gažbdy, mnogaždi (IxChrabr), mnogyšti (IxFragZogr), mnoggšti (2x Bon) 'mnohdy, mnohokrát, často' (k 2. části v. jelišti, jelišbdy); menogobolěznťni, 'trpící mnohými bolestmi'; m-bnogobožbni, 'polyteistic-
512
im.nogT,
ký', nľbnogoboihstvo 'mnohobožstvf (ř. xoXuBeía) s rel. adj. -boibstvbm; nunogobračije 'mnohoženství, polygamie'   (ř. nohiYopla, lx Nom); m-bnogocěnwvb 'drahocenný'   fjř. KoXúxiptoc), 'nákladný, drahý' (ř. ttoXu-eXrfc sr. Schumann 1958, 40 a Molnár 1985, 210n); m-hnogočesthno adv. 'mnohokrát, častokrát' (ř, ko-XupépbK); nvbnogačr-bnyi 'velice černý' (lx var. Pochv; SJSdod); tTťbnogočbsthtťb 'vysoce ctěný, vážený' (ř. xoXuoépacrzoc, lx Euch); ttvbnogodětělhrvh 'namáhavý, obtížný' (f. itoXuEpYTJc); m-bnogodbnhn.'b 'mnohadenní' (ř. noXufaEpoc); m-bnogoglagolaíi 'tlachat' (ř. koXuXo-yetv), subst. verb. -glagolanije 'mnohomluvnost' (ř. xo-XuXoyla, sr. Molnár 1985,209n); nvbnQgQglashtľb 'mnoho-hlasný, výmluvný'; nťbnogoglavhrn, -glavaťb 'mno-hohlavý' (ř. rtoXuxétpaXoc); mt.nogogubbtťh, -pagubb-iľb, -sugubbtib 'mnohonásobný'; nvbnogochobotbtvb 'mnohoocasý'; rrnnogochulbivb 'velmi rouhavý'; adv. mnbnogokraticeJQ 'mnohokrát, často'; mbnogolě-tbtťb,   v Zach nvbnoga- 'mnohaletý'   (ř. xoXvstfa sr. Schumann 1958, 40); nvbnogoličbwb 'rozmanitý' s adv. -ličbně, rtvbnogoraziičije 'různost, rozmanitosť, rrvbnogorazličbtvb 'rozličný, přerozmanitý' (ř. xoXuizolxiXoc),   adv. -različbno, -različbně 'přeroz-manitě'; nľbnogometeíbrľb 'velmi bouřlivý, nepokojný'; mmogomilosúvb 'přemilosrdný'  (ř. zoXué-Xsoc); nvbnogomlbvbiťb 'velmi bouřlivý, nepokojný'; rtľbnogomračbivb 'zahalený mnohými temnotami'; nľbnogoobrazbtľb 'mnohotvárný, mající mnoho podob'  (ř. aoXúfjoptpoc)  s adv. -obrazbně; nvbnogooči-l(eťbn)b, 'mnohooký' (ř. zoXuóppaToc); nvbtiogopla-čbttb 'naplněný pláčem, plný zármutku'; nvbnogople-tetVb (lx Klím); podle SJS 2, 241 snad zkomolené m-bnogo-plodbn-b, Pochv mnoga- 'velmi plodný (o zvířatech)'   (ř. ttoXuióxocY, mbnogoprěsvěthťb   (lx Klim) 'velmi světlý, přesvětlý'   (ř. noXuXáidxry;); mnogo-prbvyi (lx Supr) 'všetečný, dotěrný' (za ř. noXvxpáy-pttav)  rekonstruuje SJS 2, 241 v podobě m-briogopbrivb; tivbnogorazumbrvb 'velmi rozumný, veleučený'; nvb~ nogorěčivb, -reč(ev)brľb 'mnohomluvný'; rtvbnogo-silbTVb 'velmi silný, mohutný' (ř. xo^jSúvaptoc); mbno-gostudetib 'velmi studený, chladný'\nľbnogotrudbtvb 'stižený mnohým utrpením' (ř. koXoMuvoc.); nvhno-goučen-b 'veleučený' (ř. xoXupadflc); nvbnogoumbivb 'velmi rozumný, veleučený'; m-bnogovlbnbm, 'zvlněný, křivolaký'   (ř. itc-Xuxů\uů\); nľbnogoživotbtľb 'dlouhověký, dlouho žijící, zralý'.
Exp.: Z csl. je rum. a imtnoji 'rozmnožit, zvětšit' (Tiktin 1679); r. po mnógu raz 'mnohokrát*, po mnógu (dnej, let aj.) (v. SSRLJ). Z csl. je i přání dlouhého života v r, mnógaja léta 'dlouhá léta, mnoho leť, b. mnógaja léta (RBKE 2, 90 a BER 4, I82n), sch. (na) mnogafja) Ijeta (RSAN 11, 385), sin. (na)
mnoga leta (Plet.1.592, SSKJ 2, 87).
Csl. komp. s m%nogo- se šířila i do jiných jazyků, pod jejich slovotvorným vlivem vznikla řada dalších kompozit. Z csl. je r. arch. mnogogtagólanijů, nyní iron. a žen. 'mnohomluvnost, upovídanost, hovornosť, r. arch. mnogoglásnyj 'mnohohlasý, polyfonnř, r. mnagokrátnyj 'mnohonásobný, několikrát opakovaný'. Z csl. mnogolětije (MLP) je r. arch. mnogolétije 'dlouholetost, mnoholetosť, ve východní církvi přání dlouhého života, které se zpívá v závěru bohoslužby za zdraví a v němž se mnohokrát opakuje mnógaja leta (podr. v. BSE s.v. mnogolétije), ukr. mnoholíuja tv., r. mnogolétnij 'letitý, mnoholetý'; r. arch. mnogorazlfcnyj 'rozmanitý*.
EL: Psi. m-brtogí > sch. mnogi, řídké mnôg, dial. mlôgľ (RSAN, Skok 2,445), vnogi (Rj), sin. mnôg, dial. vnôg (Plet., Bezlaj 2, 190), slk. č. mnohý, hl. mnohi, dl. miogi (o disim. rnn > ml Sch. Šewc 937), St. a dial. mnogi (Muka), pom. mnogi' (PWb), stp. mnogi, SW i mnog, p. arch. mnogi (p. slova se někdy považují za bohemismy, yíce v. Basaj, SFPS1 10, 7), stbr. mnohij (Skaryna 1, 325n), br. jen pl. mnáhija, ukr. arch. (SUM) a dial. (Hrin.) mnóhyj, r. mnógij, vše 'mnohý, četný', v slk. st. (HSSlk) ještě 'velký, silný, vydatný (o bouřce, žatvě aj.)', v r. dial. (SRNG) 'dlouhý (o písni)' aj.
V b. a mk. chybí adj., doložena jsou jen adv. (b. mnógo, mk. mnogu 'mnoho, velmi'). Pozůstatkem pův, adj. by mohlo být b. dial. mnog, mlog 'mnoho', pokud ovšem nevzniklo krácením z adv. mnógo (sr. BER 4.182); sr. i r. dial. mnog adv. (SRNG).
Et. málo jasné.
• Psi. m-mog-h ~gót. manags 'mnohý', stir. menicc 'hojný, častý'.
Nesporné protějšky másl. adjektivum jen v germ. (gót. manags, sthn. manag 'mnohý', stsev. mengi 'množství', něm. Menge tv.) a v kelt. (stir. menicc, kymer. mynych 'často' aj.), sr. Vasmer 2, 143, Skok 2, 445n, Lehmann 243, BER 4, 188 aj. Další souvislosti jsou nejisté. Nejčastěji bývá uváděno stind. magna-'dar\ mamhate 'daruje, poskytuje' aj., tato slova však bude lépe - vzhledem k významu a av. maza-xšadra-'mající velkou moc' - nechat stranou (tak Mayrhofer 1986, 2, 286).
Bugge, KZ 19, 444 připojil i lat. mutius 'mnohý'. Nepravděpodobné.
Neobvyklá struktura základu mVnVg nasvědčuje tomu, že nejde o monomorfematický útvar (Pokorný 730: men(e)gh-, mon(e)gh-, mngh-); spíše tento základ představuje spojení dvou morfémů. Názory badatelů se tu ovšem rozcházejí. - Schulze, KZ 45, 333 tu spatřuje spojení koř. *men- s g-ovým sufixem (s odvoláním na si. inogb) a srovnává lit. minia 'zástup, dav*. V tom smyslu i Mezger, KZ72,97 a Smoczyňski
513
m-Miog'Jb
rmbsťfa
1989, 106, pozri. 43; odmítá Fraenkel 453. - Mladenov 301 uvádí koř. *mon- bez udání významu, Trubačev, SM 20,229n pomýšlí na koř. *men- 'tlačit, šlapat' (csl. mhng, m§ti, č. mnout, sr. mek%kt>).
Jiní, vycházejíce ze sémantiky slov s význ. 'mnoho' (o tom sr. Trubačev l.c.), pomýšlejí na koř. *mogh-'moci' (v. mošti), jenž je někdy dále spojován s koř. *meg~h-'velký', což je sporné. Jako sém. paralela se tu naskýtá např. č. moc ve význ. 'mnoho'. Co se týká způsobu tvoření, pokládá Pedersen, KZ 38, 354 za východisko préz. s nazálním infixem *mo-n-egh-, Otrebski 1939,114 a Machek 1968, 370 naproti tomu pomýšlejí na metatezi *m°g-no- (sr. lat. magnus 'velký') > *m°n(o)go- (odmítá Sch.-Šewc 937).
Dalo by se uvažovat i o kontaminaci kořenů *men- (nejspíše Pokorného *men-\ 'vyčnívat' : lat. ě-mineo 'vyčnívám', mons 'hora' aj., Pokomy726; sr.
též monisto) a *mogh-.
Hirt, PBS 23,335 a Zupitza, KZ 36,240 pokládali sl. mtnogi, za přejetí z germ. Právem odmítá Kiparsky 1934,75.
K možným mimoindoevropským souvislostem sr. Collinder 1955, 133. Polák, Orbis 13,583, Kaiser 1990, 70 aj. ij-ae
mibskt, -a m. 'mezek; Mauleseľ (Sin Grig)
Z dokladů nelze jednoznačně určit, zda se jedná o mezka
(křížence hřebce a oslice) či mula (z osla a kobyly), spíše se oba
kříženci striktně nerozlišovali. Var.: csl. mbski>, mbzg-b.
Den: adj. poses. mhštii 'mezčí'. MLP uvádí i csl. mbska 'samice mezka'.
Exp.: Csl. mhsk-h > r. mesk 'mezek, muľ (Daľ), v. Vasmer 2,123aSbJagič275-7.
Et.: Psi. ^mbsk-h/mbzg?. > b. dial. mäská, maska 'mezek (mezkyně) i mul(a)', maska, maska 'muť, mäsk 'mezek', mk. maska 'muľ, sch. mázga 'mezek' (arch. i 'mul'), arch. a dial. maska, mázag, mazg, másak (Rj) 'samec mezka', ún.mezěg 'mezek', mězg, mezeg tv., v 18. stol. i mesek, meseg, stč. mezh, mezk, mezek, č. mezek 'mezek', hl. mjesk(a) (jen Pful 1088 a Kral).
Je tedy jen jsi., č. a arch. hl. (st. slk. mezek je. z C., v. HSSlk, slk. ojed. mazga (Kott 9, 160) je asi import ze sch., hl. mjesk(a) Sch.-Šewc a novější slovníky neuvádějí), jmé jazyky vyjadřují 'mezek'jinak: proti slk. luž. vsi. mul, p. mul 'mul' stojí slk. mula, mulica, luž. mul, p. oslomul, ukr. oslják, br. lašák, r. lošák 'mezek'.
Jde o starobylý kulturní termín, který Praslované přejali při osídlování Balkánu (Szymanski, BE 36, 15 aj.). Odpovídá mu alb. mushke, mutshkě 'mezek', mushk 'samec mezka', rum. arch. muscoiu, míscoiu 'mezek, mul', lat. muscellus (překládá ř. ôvoc 'osel') z
*muscus, přičemž zakončení -ellus může být anal. podle asellus, s f. muscella 'mezkyně či mula', patrně i lat. mitlus 'mezek i muľ, s f. mula (buď z *musklo- či *muslo-); vyjdeme-li z *mukslo-, lze snad připojit ř. ojed. juu/-\óq a jiúxXoq 'vilný', též 'osel' (Chantraine 720, Frisk 2, 267).
Další výklad nejistý.
Často se za východisko pokládá ilyr. *musko-\ též se uvažuje o původu z maloasijského etnonyma Mvaoí, protože podle svědectví Anakreonta pochází křížení koně a osla z Malé Asie (v. Meyer, IF 1. 322n, za pravděpodobné má i Skok 2,490). V. též Vasmer, SbJagič 275-7, Schrader-Nehring 2, 52, Kurkinová, SM 21,12, Bezlaj2, 182 aj.
Předpoklad ie. *mughsiko- (Barié 1919, 56) ani příbuznost s ř. \xóayrQ$ 'tele', arm. mozi tv. (Mladenov 311) nejsou pravděpodobné, eh
m-bsťb, -a m. 'mošt; Mosť (Supr Hilf Šiš)
Takto překládá SJS, spíše však jde o 'mladé víno', v. Mur'janov, VJa 1981, 1,126n.
Der.: csl. rel. adj. m%sthni, (MLP).
EL: Psi. *«i2*s/i > b. mast, dial. mast, maz (BER 3,681 a 4,431), sch. mast, mast, dial. měst (Skok 2,383) i mas (RSAN), sin. arch. mest (Plet.), stč. a č. st. mest, gen. sg. m(e)stu, č. dial. a arch. mest (SSJČ), str./rcsl. mesťb/h, mbsťb, most%>, m-bsťb, msto n. (StrS, Dal'), vše 'ovocná šťáva (zvláště z hroznů)'.
Psi. *wľ&5íi. '(hroznová) šťáva' bylo nejspíše přejato z lat. mustum/-us 'hroznová šťáva' (Mikl. 1867, 112, Románsky, JbRum 15, 122, Kiparsky 1934, 116n, SM 21, 12 aj.); přechod k n. ve str. snad sekundární, anal. k vino.
Gót. prostřednictví (Stender-Petersen 1927. 368n) představuje méně pravděpodobnou cestu. Pouze hypotetickou se jeví úvaha Dobrevových (BalkE 26, 2,44) o Írán. vlivu, když spojují m-bSfb s írán. mast 'opilý' či tadžickým mast tv. aj.
Lat, mustum je nejspíše fonet. variantou stěhovavého me-diteránního výrazu, kontaminovaného s et. nejasným lat. adj. mustus (< *muds-to-s) 'mladý ap.' (patrně sek. je tedy spojení vínům mustum 'mladé víno, mošť). Zdroj tohoto vyřazuje třeba hledat v sem. (sr. např. staroegypt. mršw 'mladé víno', akkad. merse 'ovocná šťáva' ap.), sr. Mur'janov o.c. 128, E-M 425, Pokomy 742.
Prostřednictvím vglat. se pak stalo kulturním evropeismem, sr. it. mosto, fr. moúl, rum. musí, alb. mušt, slit. a nř. poua^oq, něm. Most (sthn. most), niz. most, angl. musí, maď. musí: v. M-L477, Tiktin 1026, Meyer 1891,294, Aniriotěs 149, Kluge-Seebold 489, Franck 444, Klein 1018, MTESz 2,980.
Charv. môšt, sin. mošt, (st)č. mošt, p. moszcz, stp. muszcz,, hl. mošt a dl, mošt byly přejaty ze střhn. most (jeho kontaminací se stč. mest vzniklo stč. mest), v některých případech možná až z něm. Most. Slk. mušt pak je z maď. must, sch. dial. most je z
514
m'j, si t
m?>ždati
it. mosto, srb. arch. mitsl (Vuk) z rum, musí, b. dial. mušt, mustó je z nŕ. /íoootoc, vše 'mošť (v. Bezlaj 2. 196, Str.-Tempsová 1958.162 a 1963. 181, Skok 2, 383, Machek 1968, 374, Sch-Šewc 956, Bruckner 345, Vasmer 2, 179, Dal'2, S38, Kiparsky 1934, 116n. Filipová 1969, 129). bs
nvhStíVh, -a m. 'zisk; Gewinn' (Mosk6 Slepč Bes)
Var.: Ojed. ve var. Bes i mšelb.
Komp.: nvbšeloimhcb, -iskateľb, -išíbCb 'zisku-chtivec' (za ř. aiaxpoxepSi^c).
Exp.: Weigand, JbRum 13, 11 On se domnívá, že z csl. jc rum. a insela 'podvádět'; odmítá Tiktin 827.
Et: Kromě csl. doloženo jen v str. m-bšelblmbšelb '(nečestný) zisk; poklad, jmění' a v ojed. b. dial. derivátu mäšélnik 'podvodník' (v, Račevová, BalkE 29, 2,19-21, BER 4,438).
Matzenauer, LF 11, I64n uvádí val. mišelrtík 'kdo zapůjčí bačovi ovce a má za to různé užitky', to však jinde není; Bartoš 1906, 201 a Machek 1968, 365 znají jen míŠantk 'podílník společné salaše'.
Slovo nejasné, izolované, což ukazuje na přejetí. Pramen ani cesty přejetí však nelze bezpečně určit.
Korš, AsIPh 9,656n je srovnává s rum. misel 'nuzný, bídný, ničemný' z lat. misellus 'nešťastný, ubohý'. Z lat. misellus je odvozuje i Račevová I.e., která je pokládá za staré přejetí (před 10. stol.) z cirk. latiny germ. prostřednictvím (shodně BER l.c). Chybí však zprostředkující slovo a ani sémantický posun není zcela jasný.
Sém. lepším východiskem je vglat, missilia, missalia 'dary nebo peníze, které dal nový správce území rozhazovat mezi lid' (DuCange Lat 5,420); sr. i vglat. missalis 'daň odváděná faře, která zavazovala faráře sloužit mše' (Stflat P 6. 371). Nejasné však zůstává -b- v první slabice (v. Skalka, SbVečerka 80n).
Miklošič (Mikl. 1884, 2, 130, MEW 209) srovnává s arab. muhassal 'shromážděný, získaný', ale sám pokládá tuto souvislost za nepravděpodobnou a kloní se k domácímu původu.
Za domácí je má Matzenauer I.e., dále Preobraženskij 1, 573n a Vasmer 2, 182, kteří je spojují se stind. miša- n. 'podvod' (tak i Pokomy 714, Kurkinová, SM 21,174 aj.); Mayrhofer 1956, 2, 642 však pokládá stind. miša- za slovo pozdní, které s m-bšel-h nesouvisí. Nepatří sem ani lot. misét 'minout, chybit' (je nejspíš ze střdn. missen tv.; v. M-E 2, 635n, Vasmer I.e.), ani r. dial. obmešéliťsja, obmichnůťsja 'zmýlit se' (v. Preobr. I.e., Kurkinová I.e.). Žš
iiľHŠica, -e f. 'komár, Mücke'
V Bon lx psáno musice nom. pl„ zřejmě pod vlivem mucha.
V Tun m-bšica 2x překládá ř. ßpoü/cx; 'kobylka'.
EL: Psi. *mbšica > sin. st. mešíca (Plet.), slk. mšica, stč. mšicČ, č. mšice, dial. smíce (Hruška), hl. šmica, šmic, dl. st. dial. mšyca (není-li z č., v. Sch.-Šewc 963n), dl. šmyca, šmica, pom. mšeca, stp. p. mszyca, ukr. st. mšýcja (Hrin., Žel.), str. mšica, r. dial. mšíca 'mšice/Aphis' (sin. slk. stč. č. hl. pom. p. ukr), 'komár/Culex' (sin. stč., č. dial., luž., r. dial.), 'drobný hmyz' (pom. str., r. dial.), 'tiplice' (dl.).
Psi. *mbšica se obvykle považuje za dem. k psi. *mbcha; jeho reduk. stupeň je v souladu se stavem dosvědčeným ostatními ie. jazyky (*mus-), kdežto mucha ukazuje na psi. o-stupeň (v. mucha). Jiným sufixem utvořené dem. od základu taktéž v reduk. Stupni se vidí ve vsi. móška (< *mbšbka) 'muška'; sr Meillet, MSL 14,364. Trautmann 191, H-K 234, Skok 2,477, Budziszewská 1965, 146.
V jsi. bylo m-bšica nahrazeno novým dem. od mucha (mtt-šica), v zsl. došlo k význ. posunu (v souladu s vývojem funkce suf. ica, sr. HMČ 1986, 292, GHJP218, Němec, Slávia42,9n) a v dem. funkci převládlo č. slk. luž. muška, p. muszka. bv
mtzgfa v. mtskt
mi>ždati, -ajett 'umdlévat, ochabovat; múde, matt werden' (lxBes)
Den: Pf. izmbžditi 'zeslabit, ochromiť, ípf. izmbi-dati, -ajetb 'zeslabovat' (jen Supr, psáno -mbž-), izmbžda-nije 'vysilování, ničení'. Z csl. dokladů mimo SJS sem patří mbŽdivb 'slabý, neduživý' (MLP, Srezn.).
Exp.: Z csl. izmtiden'b vykládá Preobr. 1, 545 a Šansktj, seš. 7, 35 r. izmožděnnyj 'udřený, vysílený'.
Et: Výklady se různí podle toho, s jakými dalšími sl. slovy je mbždati spojováno.
• (1) Stsl. m-btaati ~ sl. muditi 'otálet, prodlévat, být pomalý'.
(2) Psi. "m-bidzali < *m%zg- 'tlít, hnítap.'
(3) Psi. *m-bzěti/m-bzg- < ie. *meugh- 'být zmatený'.
(1) Je-li -id- jen stsl. a b., můžeme je nejlépe vyložit z -dj- a pokládat vb. za denom. z *m%dja, k němuž se řadí b. dial. mäždä 'epidemie' (BER 4, 376), patrně i b. mäzdí, mäidée 'bliká, slabě svítí' (BER 4,375), dále stč. mze, č. arch. a dial. mze 'úbytě, souchotiny', stč. mzietl, 'být neduživý', nzieti (se) 'hynout, zmírat, strádat ap.', snad i str. a r. dial. mza 'dřímota, ochablosť. Další členy této rodiny v. muditi, n&dlt., se stejným ablautem i psi. *m%děti (r. dial. modéť 'chřadnout, pomalu dělat, uvadat, kazit se ap.'). V. S-A 1955, č. 552, v náznaku už MLP 249.
(2) Preobraženskij l, 545 spojuje izmbiditi s r. dial. mózgnul' 'tlít, hnít, vlhnout ap.', ale i 'chřadnout' (SRNG), mózglyj 'zetlelý, zkažený, kyselý', mozgljá-
515
mtždati
m&dťib
vyj 'slabý, churavý', mzga 'hniloba, plíseň' i 'sychravé počasí' (SRNG). K nim lze přiřadit i r. dial. moziáť 'chřadnout, boieť, mozžedírik, moziodírik 'vyhublý, nevzhledný člověk, chcípáček' (SRNG) aj. Varbotová, SM 21.22 sem řadí kromě b. mäždíi sch. dial. máždjiti, malditi 'mžít, slabě pršet', sin. dial. mezdétd 'nepokojně sedět'. K rodině sl. *r?ľhzg-/muzg- v. i Kurki-nová, Etim 1982,17.
Další příbuzenstvo sl. *mi,zg- je nejisté.
Briga. RFV 72, 198n je spojil s lit. musos 'plíseň', což se všeobecně spojuje se sl. m-bcht, 'mech' a s ie. koř. *meu- 'vlhký ap.' (v. myti), rozšířeným o -s- (Pokorný 742 aj.); -zg- se nejlépe vyloží připojením suf. -ga (Černých 1993,1,538), jindy se mluví o rozšíření -zg- (Varbotová, SM 21, 19n aj.).
Výklady (1) a (2) spojuje Vaillant 3, 398 tak, že *m-hzg-vykládá Z *m-bd-zg-.
(3) Obě sl. rodiny spojuje i Machek s.v. mzer, předpokládá vedle sl. *m-bzěti ještě intenz. *mi>z-skati > *nvhzg- a spojuje vše s véd. múhyati 'je bez vědomí, zmatený ap.' < ie. *meug'h- (o tom, že není jisté, zda palatála je tu variantní či pozdější, analogická, v. Mayrhofer 1986,2,384).
Zdá se, že ve sl. došlo ke kontaminaci několika slovních rodin, mj. i mozgť (v. mozgr,); csl. izriťbžditi zmozg-b vykládá Vaillant, BSL63,2,152 (sr. v předloze éxfAveXlCeiv, ěmedulláre), o vlivu mozg'b na sch. izjnbžjdiú 'vyčerpat, vysílit' s ipf. izmoždávati mluví Skok 2,461.
Bez ohlasu zůstalo Matzenauerovo (LF 11, 165n) spojení s rodinou něm. mager 'hubený, ubohý ap.', kdežto Miklošičův (MEW 207) výklad z *m-bzg- 'bít, drtit' se v SM 21, 19 zcela nevylučuje. pv-ae-eh
mfcč'fc v. mečb
niLČLíT,, -a m. 'přelud, vidění; Vision, Erscheinung' (Supr)
V Bes 2x s význ. '(oka)mŽÍk\
Z csl. mbčbtati 'představit si' (MLP, StrS) je subst. verb. mbčbtanije 'představa, přelud* (1 x Služ).
Subst. mbčbtateľb, uvedené v SJS z Vit, je chybné čtení zkratky, správně močiielb (SJS dod.).
Exp.: Z rcsl. je nejspíš b. kniž. mečtá, mečtánie 'přelud, snění, touha, ideál' (připouští BER 3,778), pravděpodobně i mk. mečta tv. a sch. kniž. mašia, mašta, měčta tv. (sr. Rj, RS AN; Skok 2, 386 uvažuje o přejetí z r., shodně HER 400).
El: Psi. ntbčbťb jedoloženo jen v csl. (kromě uvedených dokladů) v podobách mečbťb, mečeťh, mčeťb 'přízrak, mámení smyslů, čáry' (MLP, Srez., StrS). Paralelní a-kmenové ntbčbta dokládá csl. (mimo okruh památek SJS) a r. mečtá 'vidina, přelud, sen, toužeb-
né přáni". Pův. význam *'něco mihotavého, třpytivého' odtud 'přízrak, vidina' a 'fantazie' (tak Iľjinskij, řzvORJS 23, 2, 184, Wijk, AslPh 41,155n).
Psi. substantivum utvořené sufixem -bťb, příbuzné s onom. slovesem *mikati (č. dial. mikat (Bartoš), slk. dial. mikať (Kálal) 'mršme se pohybovat, mrkat, mžikat', hl. mikač 'mrkať, dl. mikaš 'třpytit se, jiskřit' ap.); to je srovnáváno s lat. micare 'míhat se, kmitat se, třpytit' (tak Iľjinskij l.c, W-H 2, 86, Vasmer 2, 129, Trubačev, SM 19, 31n, Merkulovová, SlWort 138n a SM 21.91naj.).
Ie. kořen *(Hi)meik- obsažený v těchto slovech reprezentuje rozšířenou podobu koř. *Himei- 'rychlý pohyb, rychlá změna'; jinou jeho rozšířenou podobu reprezentuje psi. migati 'rychle se pohybovat, mžikat' . Další výklad v. mbgnovenije, sr. i m via ti.
Nepravděpodobné je spojení (MEW 206) s koř. *nvbk- (csl. nvbknoú 'táhnout'), taktéž srovnání s angl. make, něm. machen 'dělat' (Matzenauer, LF 10, 352). ŽS
mt.dlt adj. 'ochablý, liknavý; matt, träge' (Christ Šiš)
Der.: mbdloba 'slabost, nemohoucnost, mdloba', mbdlostb 'liknavost, lenivost, netečnosť, mbdlěti 'otálet, prodlévat, dlíť, mbdlěnije 'váhání', mbdlbn-b 'váhavý, těžkopádný'; izmbdlbniki, 'kdo o něco nedbá, nedbalec'; nembdlivb 'neliknavý, neochablý, horlivý'; umbdlěti 'omeškat se, prodlít'.
Et.: Psi. *m,bd(b)l-b > sch. dial. madal, sin. meděl, mědel, Plet. i medál, mádel, slk. stč. č. mdlý, stč. i medtý, medl, mdel (Gb), hl. st. dial. modly, medty (Sch.-Šewc 939), dl. st. medty, mádly (Muka), kaš. metli, pomsln. mädlí, mdlX (PWb), stp. mdty, mldy, mgty, p. mdty, dial. medty (Karlowicz), str. ojed. medlyj, mhdblyj (StrS), s význ. 'slabý, zesláblý, ochablý, vysílený, hubený' (sin. slk. stč. č., hl. st. dial., dl. porn. stp. p.), 'mdlý, nevýrazný' (sin. slk. č. pom. stp. p.), 'nejasný, kalný, temný' (sch. st., sin. p.), luž. st. 'mrtvý', str. 'soucitný, útrpný' ap.
V r. jen medliť 'váhat, otálet' a médlennyj 'pomalý, zdlouhavý' (Vasmer 2, 111, SM 20, 208n).
Psi. adj. tvořené /-ovým suf. (pro 4% - spíše než pro -bťb - mluví i ztráta -d- ve vsi. *mihlĚti < *m'bdlěti, sr. br. mlec', ukr. mlíty, r. mleť 'slábnout, omdiévat, zmírat') od koř. mbdVmud- (v. muditi); sr. MEW 206, Skok 2, 348, H-K 219, Briickner 327, Vasmer 2, 141 n, Udolph, ABS 17, 295-7, Trubačev, SM 20, 21 On, ES Ukr 3,490, ESBr 7,55n aj.
Kořen *mrhd- je et. původní; tvar mbd- se vysvětluje asimilací k následujícímu přednímu vokálu, pravděpodobně vlivem sloves ^-bdlěti, *m-bdliti (Sobolevskij, RFV 64, 115n, Vondrák 1912, 139) nebo csl. adjektiva mbdi^lbrťb (st pouze lxOstr); tak Sobolevskij
516
mfadľb
nibněti
l.c.,Čemych 1993,1,520. Il'jinskij, IzvORJS 1,22,194n má oba tvary za geneticky nezávislé.
Méně pravděpodobná je domněnka (Machek 1968, 356), která vykládá mbdl-b (s -t-!) metatezf z *mblth, a to spojuje s ř. pXaäapóc 'mdlý, ochablý', dfzczAátívťj 'oslabuji', bret. ble 'slabý' a stind. márdhati 'povoluje, ochabuje'. pv
mbgla, -y f. 'mlha; Nebeľ (csl.)
EL: Psi. mbgla, všesl.: b. mäglá, dial. i mágia (BER 3.602), mk. magla, sch. mágla, sin. meglá, dial. i mégla (Plet.), slk. hmla, st. i mhla, mlha, stč. mkla, mha, mlha, č. mlha, hovor, mha, plb. tŕiáglä, hl. mhla, mla, mihel (to Sch.-Šewc 907 odvozuje z psi. dial. *migeih), hovor, ma, dl. mra, stp. p. porn. mgta, br. imhlá, dial. /mtó (TSBr), m/A/á, myhlá, mhla (SBrH), ukr. m/a, imlá, dial. i ym/o, mMa (ESUkr), str. mbgla, mbgla, megla, r. mgta, dial. i muglá, mga, vše s význ. 'mlha', dále 'opar' (b. dial., sin. stp.), 'mrholení, rosa' (hl. mihel, br., r. dial.), 'tma, temnota, stín' (sch. stp. dl. ukr. r.), přen. 'nejasnost, blouznění ap.'
V č. mlha a slk. hmla došlo k přesmyku, který byl usnadněn j ednoslabi čností slova po zániku -t- a vzniku pobočné slabiky v náslovf (Machek 1968, 368).
• Psi. mbgla < ie. *Hjmigh-lä- < ie. *Hjmeigh- (význam?).
Substantivum tvořené suf. -la- už ie. stáří: lit. miglá, ř. r5juí/Ai], alb. mjégull, vše 'mlha'. Kořen *H3meigh- je dále dosvědčen stind. mih- 'mlha, déšť' (kořenové subst.!), megha- 'mrak', av. maeya- IV., arm. měg 'mlha*, niz. dial. miggelen 'mrholiť, r. dial. mziť, p. mzyč, č. mžít tv., br. imžá 'mrholení*, hydronymy sin. Meža, č. Mže aj. Zatímco někteří jazykovědci (Trautmann 184, Fraenkel 451, Chantraine 798, Machek l.c, BER 4, 369n, Merkulovová, SM 21, 93n aj.) se spokojují s těmito paralelami, hledají jiní další souvislosti. Většina (Kern, IF4,106n, Pokorný 712, Skok2,353, ESUkr 3,488 aj.) pomýšlí - vycházejíc z představy míhání drobných kapek - na kořen s význ. 'mrkat, míhat se ap.' (v. mbgnovenije). Potíž zde spočívá v tom, že tento kořen rekonstruujeme - na základě předpokládaných souvislostí s jinými ie. kořeny - s iniciálním H2 (*H2meigh-). Stejně dobře (takjiž Matzenauer, LF10, 327, Gotab, LP 16,72, připouští Vasmer 2, 109 aj.) lze mbgla spojit s koř. ^H^meigh-, dosvědčeným ve většině ie. jazyků s význ. 'urinari' (stind. mehati, av. maezaiti, arm. mizem, ř. o/ieI/eIv, lat. meiere, mingere, stagl. mígan, lit. mežú, mýžti, sch. mlžati); pův. význam byl patrně - podobně jako u jiných sloves tohoto význ. -širší ('kropit, močiť, sr. sin. mezéťt 'tryskat, kanout', str. mězga, č. míza atd.; v. Merkulovová, SM 18,223n). V tomto případě ovšem vadí rozdíl ve finální souhlás-
ce kořene (gh - gh). Může tu jít o varianty jednoho ie. kořene (Golab l.c), příp, o kontaminaci dvou sém. blízkých kořenů (Mayrhofer 1986, 2, 375). ŽŠ-ae
mbgnovenije, -ija n. 'mžiknutí; Augenwink' (csl.)
Ve spojení mbgnovenije oku/oka, mbgnovenije mb-čbtu 'okamžik'.
Exp.: Csl. mbgnovenije > b. mägnovénije, r. mgnovénije, dial. mignovénije oka (SRNG), vše 'okamžik, sekunda, krátký časový úsek'.
EL: Deverb. od csl. (MLP) mbgngti 'mrknout, mžiknout ap.' (s ekvivalenty v sch. mágnuti, sin. meg-níli, slk. megnúť, stč. mehnúti, č. arch. mehnouti, dial. m'égnúť (Bartoš 1906), stp. p. mgnaé a str. mbgnuti, megnuti), které je utvořeno suf. -ng- od reduk. stupně téhož kořene jako ve stsl. nedoloženém vb. *migati 'míhat se, rychle se pohybovať (nejstarší doklad ze 13. stol., StrS; všesl.). Důsledkem progresivní 3. pa-latalizace g po měkké samohlásce je pref. namidzati 'dávat znamení' (Parim) apomidzati 'mrkať (Psalt) od nedoloženého ipf. *midzati.
Jako simplex není doloženo ani sloveso 4. třídy *měžiti; ve stsl. csl. se dochovala pouze pref. pf. pomižiti 'zamhouřit oči', razměžiti 'otevřít oči', sbměžiti, sbmbžiti 'zamhouřit, zavřít oči' a pref. ite-rativum sbméžaú 'mhouřit, zavírat oči' (Dostál 1954, 406, 420, 540; v. i mbžati).
• Psi. mbgnpii < ie. *meigh- 'mrkat, zavírat oči ap.'
Koř. *meigh- je dosvědčen - s dosti Širokou škálou významů - ještě lit. mingú, migti 'usnouť, miegóti 'spáť, lot. mlegu, migt 'usnouť, stprus. meicte 'spát', maigun (ak. sg.) 'spánek', střdněm. micken 'pozorovať (= vrhat rychlé pohledy) a sogd. ni-miž- 'mžikat', npers. miža 'oční řasa'; sr. Kem, 1F 4,109n, Berneker 2,57, Lidén, IF 19,333, Wijk, IF28,124n, Benveniste, BSL38,280n, Pokorný 712, Vasmer 2,109 a 132, Skok 2,419n, Merkulovová, Etim 1973. 58n a SM 21,97n aj.
Jde patrně o rozšířenou podobu koř. *řÍ2mei- se základním významem 'rychlý pohyb, rychlá změna' (v. měna), obsaženého dále v koř. *fÍ2meig^- (ř. ctjuer-/teiv 'měnit'), *H2meit- (v. raitč, mbstb), *H2meik- (v. měsiti) a *fÍ2meik- (v. nu>čbti>).
Často bývají (např. Pokorný l.c.) připojována i slova s význ. 'mlha', 'mrak' ap. (v. mbgla). v tomto případě však jde spise o koř. *Hsmeigh- (ř. ó/jí/Aíj aj.). pv-ae
mbněti, -itt. 'mínit, myslit, domnívat se; meinen, glauben'
Ve vazbě dvojího ak. 'považovat, pokládat někoho za něco', ptc. préz. pas. mbnimyi 'domnělý, předpokládaný'; impers. mbniťb se 'zdá se', v Bes ne mbnjg part.
517
mr>něti
ni u n* i i
interog. 'což ne'.
Der.: mbněmje 'úmysľ, csl 'uvážení, ocenění'; pomměti (se) 'vzpomínat si, vzpomenout si, mít na paměti', pomměnije 'vzpomínka' a nepombněnije 'nevzpomenutí, zapomnění'; sgmhněti se, csl. i s-bmh-něti se 'váhat, být na pochybách', 'dodržovat, zachovávať, s. se kogo, česo 'rozvažovat, uvažovat o něčem', 'stranit se, vyhýbat se; bát se', sgmbněnije, v Supr i summěnije (v. Kopečný SB 1, 241 s další liter.), csl. s%mhněnije 'pochybování, váhání', v Supr sgmbněnije i 'bázeň boží', dále 'posuzování', v Euch 'hádání, věštba', ve spojení st, sgmhtiěnijemh 'zřejmě, viditelně', bez sgmměnija 'bez bázně, beze strachu', 'bez předsudků'; csl. nesgmhněnijemb instr. sg. 'bez pochybování', sgmbněnbTťb 'neurčitý, nejistý, pochybný', vCIem lx nesgměnm* 'nepochybný, neochvějný' (pokud ovšem nepatří k měniti 'domnívat se ap.', v. měnili); sbsgmbněti se 'obezřele pozorovat, sledovať; usgmbněti s§ 'zapochybovat, zaváhať, 'odvrátit se, odloučit se', usgmbněti s§ česo 'zaleknout se'. Pref. sg- vyjadřuje nejspíš odstín neurčitosti, neúplnosti (sr. Cyganenko s.v. somnénije).
Exp.: 2 csl. je r. mnénije 'názor, mínění" a somnénije 'pochybnosť (KESRJ 202 a 314). Csl. pomměti (se) > rum, a pornem 'vzpomenout (si)' (Tiktin 1208).
Et.: Psi. mbněti > b. St. a dial. (BER 4, 191, RODD) mnja, časté ve spojení mni mi se 'zdá se mi', v mk. doloženo jen v dial. kosturském mní(e) mi se (Škli-fov, BDial 8, 266), sch. mniti, arch. mrieú, dial. mnjěti (RSAN), sin. st. (16. stol.) mnéti a ve vazbě mni se mi (Plet.), slk. st. a arch. mnieť (HSSIk, SSJ), stč. mnieti, č. arch. a kniž. mníti, stp. mnieč, stbr. mneti, mniti (Skaryna 1, 325), ukr. dial. mnýty, mnťty (Žel.. ESUkr3, 490), str. mbněti, mbniti, r. arch. a kniž. mniť, s významem 'myslit, uvažovat, domnívat se, mínit, soudit ap.', popř. i 'považovat, pokládat (koho zač)' (sch., č., r. pejor.).
V sl. jazycích jsou běžnější prefigované tvary (např. sin. pómniti, p. pomnieč), v luž. je doloženo jen v prefixátech (sr. např. hl. pomnič&áX. pomnješ); v. i pametb, pomenoti tsc). po m t no ti (se), pominati.
• Psi. mbněti < ie. *men- 'přemýšlet, vzpomínat si'.
Koř. *men- patří - jak se zdá - k těm nemnohým ie. kořenům, dosvědčeným ve všech ie. větvích: stind. manyate 'myslí, domnívá se', manuté 'vzpomíná si', av. mainyete 'myslí', ř. fittivijaxcii 'vzpomínám si', Ltép.ova 'pomýšlím, mám chuť', p.aí\oiiai 'šílím' (aor. ěpiávTjv), arm. i-manam 'rozumím', alb. mendoj 'myslím', lat. memirii'pamatuji si', moneô 'napomínám', stir. do-moiniur 'domnívám se', menme 'duch, mysl', gót. man, munum 'domnívám se', stsev. mu-
na 'vzpomínat', sthn. manan 'napomínať, lit. miniu, mineti 'pamatovat si', menu, miňti tv., manaü, ma nýti 'myslet, rozumět'. Z toch. bývá uváděno jako příb. A mnu, B maňu 'přání, Žádost' (Windekens 1976, 301). Obvykle bývá připojováno též het. memai 'mluví, vypráví' (< *memnaLl); sr. Tischler 2, 186n s odkazy na další literaturu. Obdobné tvoření prézentu jako ve sl. (stavový préz.) nacházíme i v ií., ř., kelt. a balt., jde tedy zjevně O ie. dědictví. Sr. Meillet, De ie. radiče *men-'mente agitare', Paris 1897, id., MSL 13, 371n, Pokorný 726n, Vasmer 2,142n. Fraenkel 455n, Machek 1968, 370, Mayrhofer 1986, 2,305n, Petlevová, SM 21,113n.
Podobně jako v jiných případech tohoto druhu jsou i zde na místě spekulace o vztahu kořene *men- 'přemýšlet' k homonym-nítn kořenům (Pokorný 726n jich uvádí 5). Pokud vycházíme z představy klidného přemýšlení (meditace), přichází v úvahu nejspíše kořen *men-s 'zůstávat, váhat ap.' (lat. maneô atd.). Pokud naopak vycházíme z představy usilovného přemýšlení, přemítání (Meillet I.e.: 'mentě agitare'), dalo by se pomýšlet spíše na *men~2 'drtit, šlapat' (v. mektkt, mesti). Sr. Jěgers ve sb. In honorem Endzelini, Chicago 1960, 64n.
Gamkr. Ivanov 1984, 472n - opírajíce se o het. memai -přisuzují kořeni *men~ pův. význam 'mluvit' (na s. 813 v oddílu pojednávajícím o názvech částí těla nicméně uvádějí jen význam 'mysl, přemýšlet'!).
Původní význam 'viděť přisuzují koř. *men- Carruba ve sb. O-O-PE-RO-SI. Festschrift für E. Risch, Berlin-New York 1986, 117n a Baderová ve sb. Studies in Honor of ]. Puhvel II, Washington 1997, 5n.
O možných nostr. souvislostech v. Kaiser 1990, 69 a HER 417n. ij-ae
mfen'ii kompar. adj. 'menší, mladší; kleiner, jünger'
Ve spojení s gen. vyjadřuje superl. 'nejmenší' (v. Kurz 1969, 90 aj). Spojení mbn'ii byti 'zmenšit se'.
Ad v. mbnje 'méně', ustrnulé mhn 'bšbmi, mm 'bšiimi, mhti 'bšimb tv.
Var.: mhněi (anal, podle pravidelně tvořených kompar. od pozitivů), lx As i men-bši (anal, podle f.).
Der.: mbn'bšina 'podřízený', mbn'bšica 'mladší manželka'; mm'itise 'menšit se', umbn'iti 'zmenšiť, umbn'itis§ 'zmenšit se'.
Et: Psi. mbn 'bjb, mbn 'bši, mbn 'e > sch. mänjt, -ä, -e, st. (do 18. stol.) i nianjšľ (Rj), adv. manjé, mänje, sin. mänjši, arch. i manji (Plet 1, 549), adv. mánj, slk. menší, adv. menej, stč. ment, menši, menše, adv. méně, méň, č. menší, adv. méně, míň, hl. mjeňši, adv. mjenje, dl. mjeňšy, adv. mjenjej, plb. jen f. manejsä (< *mbnějšaja), adv. manäj (PS), pom. menši, stp. p. mniejszy, adv. mniej, br. ménšy, -aja, -aje, adv. ménej, mens, dial. i méni(j), ménjaj, ukr. ménšyj, -a, -e, adv.
518
IilBStb
ménš(e), str. menhšij, menij, r. mén'šij, -aja, -eje, adv. mén'še, dial. i ménej, ménij, mnej, vše 'menší', často i 'mladší', přen. "méně významný'.
Supletivní kompar. k adj. malí,. V b. dial. doloženo odpovídající adj. v základním stupni: maněn, manan 'malý, mladý' (v. BER 4, 400n) a také minen tv. « *min-bnb, ib. 103). Schíitz (V/Sl 42, 375n) postuluje existenci iť-kmenového adj. *mbn%, dosvědčeného podle jeho domněnky toponymem Minvwize (- mhn-b-vbsh), starého názvu (1266) osady v povodí horního Mohanu.
• Psi. *mbn'bjh < *min-jps-lmin-is- < ie. *meiH^- 'odcházet, procházet, mizel, zmenšovat se'.
Příbuzná slova s význ. 'menší, zmenšovat (se)' jsou ve většině ie. jazyků: stind. minuti, minoti 'zmenšuje, poškozuje', ř. [iivúôtú 'zmenšuji', lat. minuů tv., minor 'menší', gót. minniza 'menší', mins 'méně' aj. (sr. Trautmann 184, Vaillant, RÉS 9, 5n, Pokorný 711, Skok 2, 373. Chantraine 680,704, Petlevová, SM 21,119n aj.).
Jak ukazuje stind. mlyate 'zmenšuje se' (ptc. rnita-), ř. iieiúiv 'menší' a lat. adverbium nimis (< *ne-mi-is 'ne-málo', v. W-H 2, 169), nebyla nazála původně součástí kořene. Ten lze nejspíše rekonstruovat v podobě *meiHi-. Na laryngálu ř/3 (//*) ukazuje koexistence nu- a nä-prézentu v stind. (sr. Puhvel 1960 passim), jakož i m v ř. fiLvóBoi a lat. minuô. Jde patrně o týž kořen, který je obsažen ve slovesech s významem 'odcházet': lat. meäre 'jít, procházet', sl. mijati, mingti (v. minoti; tak již Uhlenbeck 224 a Preobražen-skij 1, 537, později odmítáno). Sémantický vývoj kořene *meiH$-byl tudíž 'odcházet' —> 'mizet' -> 'zmenšovat se'.
Zatímco ve východoie. jazycích význam 'odcházet' zcela vymizel, došlo v západoie. jazycích k sém. i formálnímu rozštěpení: nenazální prázens je uchován reliktově ve význ. 'odcházet, přecházet' (lat., sl.), kdežto z nazálního préz. (ten je uchován v lat., kdežto sl. mingti a kymer. mynet 'jít* představují spíše samostatné výtvory, tvořené produktivními suf.) byl posunutím morfematického švu abstrahován "kořen" min-, od něhož pak byly komparativním suf. -ios l-is tvořeny formy, jež se v lat., germ. a sl, sdružily v supletivní paradigma s různými adj. významu 'malý'.
Solmsen, KZ 37,583 a Pokorný 711 připojují též sl. mělbkb. Sporné.
Machek 1968, 359 pokládá min- za redukovanou podobu kořene men- s významem 'malý', dosvědčeného lit. meňkas 'malý, nepatrný' a toch. B menki 'menší'. Připouští Sch.-Sewc 923. Málo pravděpodobné (k lit. meňkas sr. Fraenkel 436).
žš-ae
MfaStina, -y m. nom. pr. (Venc)
Vlastní jméno jednoho ze zavražděných členů družiny sv. Václava.
EL: Stejně jsou utvořena i jména v některých dalších sl. jaz.: ch. arch. přezdívka Mästina m. (Rj), dále nom. pr. stč. Mstěna f., Mstěn m. (Gb), stp. Mšcina, Mscina, Mistina, Misscina (SSNO bez udání rodu).
Východisko, od něhož se derivovalo toto nom. pr. (v nových sl. jazycích nedoložené), není zcela jednoznačné. Mbstina může být odvozeno suf. -ina buď přímo od subst. mbstb '(po)msta, trest' (v. mbstb). nebo utvořeno jako expr. derivát složených jmen typu Mstibor, Mstidruh, Mstihněv, Mstislav ap. (sr. Svoboda 1964, 81, Kopečný 1974, 105, Kurkinová, SM 21, 169).
Falileev a Kazanský, IF 102, 108n se však domnívají, že mhsti- tvořící první člen těchto propni nesouvisí s mt>stb '(po)msta, trest', ale že jde o reduk. podobu ie. kořene *med-'měřit, usuzovat' (Pokorný 705): mbsti- < *m°d-ti- (sr. ř. jména Aao-fičSuv, /ToAu-jLířjáíjc aj.). hk
mtsti.. -i f. '(po)msta, trest; Rache, Strafe'; 'obhajoba; Verteidigung'
Významy 'obhajoba, obhájit" primárné úzce souvisejí s významem 'msta, mstít se'. Vycházejí z krevní msty jakožto základního článku primitivního trestního práva. V povinnosti členů rodu pomstít vraždu nebo poranění či zohavení je totiž implikováno jejich morální právo, resp. povinnost tímto způsobem hájit práva svého rodu. O krevní mstě jako staré formě msty u ie. národů v. Janko 1912, 183n, Kurkinová, SM 21, 172n (tam i další literatura).
Den: mbstmik-b 'mstitel', mestbnik-b, rcsl. (snad pisárskou chybou) městbnikb tv. (SudUsf); Mbstina nom.pr. v. Mbstina; pf. mbstiti kogo (ak.), na komb (lok.) 'pomstít, potrestať, mbstiti kogo (gen.) 'obhájiť s ipf. mbštati, mbštenije 'msta, pomsta, trest', mbstiteľb 'mstitel' (Cbrist, Šiš), otbmbstiti 'pomstiť, v Bes 'CĽhrániť, s ipf. Oťbmbštati, otbmbstije (v Supr 29, 2 psáno chybně oťbmbstivb, sr. Trautmann-Klostermann, ZslPh 11,322), oťbmbštenije 'pomsta, odplata*.
EL: Psi. mbstb > b. mast, mk. poet. mazd, dl. jen pref. pomsč, stbr., ukr. arch. mesť (Skaryna, Žel.), r. mesť, vše 'odplata, (po)msta'. V sin. je psi. mbsib dochováno jen v starých antroponymech Misticlau, Mistibor a hydron. Mestinja (Bezlaj 2, 170 s. v. maščeváti (se)).
Všesl. rozšíření má vb. mbstiti (s§), odvozené od subst. mbstb (v. Kurkinová, SM 21,170n).
Vedle tohoto ť-km. substantiva je ve většině sl. jazyků doloženo a-km. subst., vzniklé zřejmě později, a to deprefixací deverb. subst. (Vaillant 4, 240, Machek s. v. msto, ESBr 7,78 aj.; jinak mají Holzer 1989, 139n a Kurki-
519
mjbstb
nibzda
nová I.e., podle nichž oba kmeny existovaly paralelně už v psi.): slk. st. (po)mst(v)a (17., 18. stol, HSSlk), slk. pomsta, dial. i pomstva (Habovštiak, Orlovský), Č. (po)msta, dl. arch. msta, dl. pomsta, kaš. msta (Sychta 3,131), stp. pomsta (SStp), p. st. ojed. i msta (SP 16w.), p. kniž. pomsta, p. zemsta, br. (pó)msta (asi z p., ESEr), ukr. pomsta, poet. msta, str. pomsta, r. arch. pomsta, msta (Dal'), vše '(po)msta'.
Psi. /-km. substantivum mhstb (< *mit-ti-) je tvořeno suf. -rť- od reduk. stupně ie. kořene *meit(h)-'měnit, střídat', doloženého ve většině ie. jazyků (y. mitě); ten pak představuje rozšířenou variantu ie. koř. *(H2)mei- 'rychlý pohyb, náhlá změna' (v. měna). Pův. význam psi. mhstb bývá běžně vysvětlován jako 'vzájemná odplata' (Machek 1. c, Sch.-Šewc 963 aj.).
Podle Holzera I.e. jde o slovo převzaté z neslovanskčho ie. jazyka ("temematického"), v němž došlo k posunutí dk> t, tedy od původu identické s mbzda (v. mt.zda). Spojování nttstb a mbzda je Staré (MEW 210, Mladenov 31 ln, ESUkr 3, 456 aj.), ovšem bez náležitého výkladu.
Meľnyčuk, Erim 1984,140 včleňuje mhstb do široké slovní rodiny, kam nepřesvědčivě řadí i sl. měck%, mozg-b aj. ("kořen" wir-). hk
mi>ša, -§ f. 'mše; Messe'
Ve spojení mbšo tvoriti 'sloužit mši* (lx NomUsť).
Der.: Adj. mbšbn'ii, dolož, jen ve spojení službba mbšbnjaja (mbšbnajá) 'mše, sloužení mše'.
Exp.: Podle ESUkr 3, 546 je r. dial. (< str. a rcsl.) mša ze stsl., kdežto ukr. a br. z p.; vzhledem k tomu, že r. mša se vyskytuje na jihu a západě (v. Vasmer), je i v r. pravděpodobnější přejetí z p., už kvůli významu 'katolická mše'.
Et: Stsl. mf.ua odpovídá sch. dial. maša, m'éša, sin. masa, dial. méša, slk. st. mša, slk. omša, č. mše, luž. msa (z č.?; podle Sch.-Šewce ne), pom. mša, p. msza (z č., v. Brückner 347, Klich 1927, 62 aj.), br. imšá, stbr. i mša (z p., v. ES Br 3, 386), ukr. dial. mša (z p., v. ESUkr I.e.), r. dial. mša (v. výše), vše 'mše', v pravoslavných oblastech jen katolická.
Posledním pramenem je lat. missa 'mše', ale ve věci prostřednictví není jednoty.
Pravděpodobně jde o přejetí velmi staré, snad už předcyrilometodějské (Brückner 347 dokonce mluví o přejetí v 7.-8. stol., ale konec 8. a 1. pol. 9. stol. je asi blíže pravdě) V naší oblasti (dolož, v Kij, Vind, Meth a Nom), snad prostřednictvím sthn. missa (vedle messa) tv. (tak už Mikl. 1876, 27, Korbut, PF 4, 373, Brückner I.e. a jinde, nyní např. Auty, SbBielfeldt 4, i když ten nevylučuje ani přejetí z lat.) nebo přímo z lat. missa (Večerka 1984,216), v.takémisa2. Někdy se změkčení s > í připisuje vlivu rom. kněží z dalmatsko-istrijské oblasti (tak např. Boháč, LF 35, 432,
Vondrák, ČČM 74, 28 a LF 50, 342, Mladenov, SbNU 25, 87n, Stanislav, V/SI 11, 224 a EL 22, 4), sr. o společné misii bav. a dal. kněží Vavřínek 1963, 37n a Slávia 32,480. Vidíme tedy, že jazyková ani historická kritéria nám neumožňují cestu přejetí jasně stanovit.
Přejetí z byz.-ř. jufacra(Kuľbakin 1928,3 aj.) je méně pravděpodobné, eh
mrbzda, -y f. 'mzda, odměna, odplata; Lohn, Beloh-nung, Vergeltung*
Též ve významu 'dar, úplatek, ojed. 'záruka'.
Ve spojení ne na mhzdě 'zdarma', mbzdé/mbzdamt, vbzdateľb 'odplatiteľ.
Der.: mbzdbnica 'celnice', mhzdbnilcb 'námezdní dělník, námezdník' (ř. ptaOioc.), bezmbzdbnikvb 'člověk nežádající odměnu, mzdu* (i.&pta8oc), vhzmhzdije, vbzmbzdhstvije 'odměna, odplata', vbzmbzditeľb 'odplatiteľ K pref. vtz- ve významu '(odplatou) za' sr. i vbzda(ja)nije 'odplata, odevzdání', vi,z§ti 'přijmout, dostať.
Konin.: mbzdooavbcb, mbzdooťbdavbcb 'odplatiteľ (ř. pio8czko&6tt)c.), mbzdoimbcb 'celník, ziskuchtivý Člověk' (o vztahu mbzdoimbcb - mytar'b, mbzda - myto v. Ľvov 1966, 176-182), mbzdovbzdanije 'odplata' (ř. piaQanoSoaia), mbzdovhzdateľ b 'odplatiteľ.
Exp.: Z csl. je rum. rnizdä 'úplatek' a mtzdelnic 'úplatkář' (Tiktin 999).
Et: Psi. mbzda, všesl. kromě plb.: b. arch. mázdá (BTR), tuk. poet. mazd m., sch. arch. mazda, mhzda, sin. mezdá, slk. stč. č. luž. stp. stbr. (Skaryna), ukr. st. mzda, str. mzda, mezda, mbzda, m-bzjda (StrS), r. st. mzda, s významem 'plat, odměna za prácí' (b. sch. sin. zsl, vsi.), 'odplata, msta' (mk. sch.), 'úplatek, výkupné' (str. r., ukr. st.) ap.
• Psi. mbzda < ie. *mizdho- 'odměna, žold ap.'
Psi. slovo je příbuzné stind. mldhá- 'odměna žold ap.', av. mížda- 'odměna', oset. mizd, myzd tv., nper. mužjd tv., ř.pnaBóc 'žold', gót.mizdo 'odměna*, stangl. meord tv. (MEW 210, Trautmann 188, Pokorný 746, Machek 1968, 386, Vasmer 2, 131n, Bezlaj 2, 181n, Sch.-Šewc 976, Gotab, AmerContr 1988,182, Kurkinová, SM 21,176naj.).
Nepatří sem lat. mtles 'žoldnéř, voják' (řadili je sem Walter, KZ 10, 201, Kluge, KZ 25,313n, odmítá W-H 2, 87, Feist 1923, 274n).
Původní ie. o-kmen přešel ve sl. k á-kmenům. Sr. Meillet 1902, 248 a Machek l.c. (analogií podle sém. blízkých cena, kuna nebo víra, kara; jde patrně o staré právní pojmy, sr. I vanov-Toporov, SlJaz 1978, 237).
Substantivum odvozené od kořene *meit- (v. mitě, mfasb.) nebo *meis- příponou -dno-; oba tyto kořeny představují rozšířené podoby kořene *H2mei- '(náhlá) změna' (v. měna, měsiti aj.). Sr. Johansson, IF 19,
520
mbžati
133, Persson 1912, 326 pozn. aj. Nejnověji o *mizdho- a jiných ie. výrazech s významy 'dar, odměna, odplata' Markey, Worlds Coll 345-362.
O souvislosti mizda a mhsiu 'msta' uvažuje již MEW l.c., v poslední době napf. ESUkr 3, 456 a Holzer 1989, 139n (v.
RlbStb).
Málo pravděpodobné je přejetí sl. mbzda z germ. jaz. (Hirt. PBB 23, 335, Hamm, KZ 67, 121, proti Mladenov, SbNU 25, 86, Kiparsky 1934, 75) nebo z perštiny (Lokotsch 123, odmítá Meillet, BSL28.2,76).
Starostin, sb. Drevnij vostok. Etnokul'tumyje svjazi (Moskva 1988), s. 132n, spatřuje v segmentu dho- ie. koř. *dhě-'klásť (v. dětii), původ segmentu mis- pak hledá v předie. (se-
verokavkazském?) substrátu, přičemž nevylučuje souvislost s ie. *moiso- 'beran' (v. měcht). pv
mbžati, 4t* 'mhouřit (oči); blinzeln' (lx Šiš, SJS dod.)
Et: Psi. mbžati > sin. mežáti, mížati 'mít zavřené oči', stč. mžieti 'mít špatný zrak', č. arch. mžíti 'mžikat, mrkat, mihotat se', p. mžeč, mžyč 'mihotat se, slabě svítit', arch. 'snít', str. mžiti, mbžiti 'mhouřit, zavírat oči', r. dial. mžiť 'mhouřit oči, dřímat, blouznit*, mlať 'dřímat' (SRNG 18,151).
Psi. mbžati je tvořeno od téhož kořene jako mbgngti, migati (v. rtu>gnoveiúje); sr. Bern. 2, 56n, Kur-kinová, SM 21,179, Bezlaj 2, 186 aj. žš
521
nai
na2
N
naj prcp s ak. a lok. označuje místo 'na něco/něčem; an, auf etwas'; čas 'o, při, v; in, auf, zu' S ak. vyjadřuje dále směr pohybu, pohyb za určitým účelem 'na, k, kvůli, pro'; s některými slovesy vyjadřuje objekt (věrovati, upbvati na kogo ap.), způsob děje 'na, v, podle, vzhledem k\ zřídka důvod 'pro, kvůli'. S ak. i lok. má řídce význam 'proti, nad'. S lok. vyjadřuje i míru, cenu *za', v Bes odlukové 'od' (podrobně v. SJS 2, 276-281, Herodes, Slávia 36, 240 a Issl 326-332).
Bohatě doloženo i jako jmenný a slovesný prefix (v. Sloňski, PF 14, 129-153 aj.).
Et.: Psi. na, všesl.: jsi. slk. č. luž. p. vsi. na, plb. no, pom. i nô, převážně s ak. a lok., v p. dial. i s gen. (v. Nitsch, JP 32, 34n, Bizori, JP 37, 63n aj.); Široká škála významů: vyjadřuje místo děje, dále polohu na povrchu, směr a cíl pohybu a děje: 'na, do, k, u, v'; čas: 'na, o, v, během'; prostředek, nástroj nebo způsob děje: 'na'; účel, důvod děje: 'pro, kvůli'; zřetel, vztah: 'na, vzhledem k čemu', řídce snad i odlukové 'od' (např. stč. č.) aj. V b. a mk. vyjadřuje vztah gen. a dat. (Podrobně v. Kopečný, SB I, 115-121, Bojadžiev, IzvlBE 1,93-120).
Všesl. je i jmenný a slovesný prefix na-. O jeho rozšírenia významech v. Kopečný, o.c. 121-123, Rozwadowski, RS 2, 92, Urbariczyk, SbRospond 79-84 (o gradačním na), Peciar, JČ 18, 138-150, Šlosar-Nubler, AnzslPh 22, 2, 15-33, o slovesném pref. v stč. Vintr, LF 93, 105-119.
Rozšíření prep. na představuje prep. naďh 'nahoře, nad něčím' (v. naďb), zesílením o -i vzniká gradační prefix nai-. vyjadřující súperi.; v. SB 2,433 s další liter.
• Psi. na < bsl. *nô < ie. *fÍ2noHs.
SI. předložka má po formální stránce nejbližší protějšek v lit. nud (pref. nu-), lot. nilo, sém. ovšem vzdáleném ('od, s' - tento význam je ve sl. doložen jen okrajově!); sém. bližší je stprus. no, na 'na' a lit. postpozice (> sufix illativu) -na. V dalších ie. jazycích nacházíme předložky sém. blízké ('na, nahoře, nahoru po šikmé ploše, po'), začínající ovšem vokálem a-: stind. anu, av. ana, ř. &va (dór. áv), gót. ana, sthn. an(a), něm. an.
Dále sem patří vzácný lat. prefix an- (anhělS 'těžce dýchám' aj.) a arm. am- (am-bamam 'zvedám'). Sr. Brugmann II, 2, 798-802, Pokorný 39n, Fraenkel 511, Kopečný, SB 1,123, Lehmann 30, Mayrhofer 1986, 1, 73n, Erhan, SFFBU 35, 124, Trubačev, SM21,185naj.
Jako společné východisko všech uvedených předložek a adverbií se nabízí konstrukt *H2eneHj. Ten redukcí první slabiky dal *#2«o/jj (ř. adv. ävo, lit. nud, sl. na), redukcí druhé slabiky *fÍ2enHj (stind. anu, ř. ávar atd.).
Rekonstrukce pův. významu předložek je zpravidla problematická. V daném případě je nesnadné vysvětlit odlukový význam lit. (lot.) nuo. Proto Machek (ZslPh 28,161 a 1968, 387) hledá balt. protějšek sl. na v lit. předložce aňi 'na', kdežto lit. nud (ib. 408n) spojuje se sl. *oďb (v. oti>). Nepřesvědčivé. ŽŠ-ae
na2 interj. 'tu máš, na; da hast du, nimm' (lx Meth)
Et.: Psi. nabízecí interj. na (jež většinou vytvořila i anal. tvary 2. pl., resp. 2. du.): b. mk. na, sch. na, nate ( v Slavonii nä, nate), sin. na. du. natá, pl. nate, slk. č. na, nate, hl. na, nače, dl. na, du. natej, pl. našo, pom. na, pro více osob nata, k jedné osobě, které vykáme, nate, p. na, nade, br. na, nace, ukr. r. na, náte. Z ní zřejmě vyšla i sch. dial. interj. přivolávající domácí zvířata na, nä na, kdežto b. dial. volání na psa nja spíše vyšlo z pouhého mlasknutí, jímž lovci přivolávají psy. Nabízecí interj. se často vyskytuje s dalšími částicemi či zájmeny, např. b. mk. sch. na ti, stč. nať, sch. nada, nädaie, not, naj, najte, nare, r. náka, nátko aj.
Nabízecí interj. má svůj původ zřejmě v interj. deiktické 'hle (co ti dávám)', jež je v některých sl. jazycích rovněž doložena (b. r. na 'hle', v. doklady v SB 2,431, Stč. nali, natiť'hlď, v. H-K 237, Zubatý, LF 37, 221n).
To nám dovoluje vyjít z pronomina demonstr. *ono-/*eno- 'onen' (v. ont»), z něhož se vykládají i interj. lit. nä, nô vybízecí 'nuže, ták, dobrá', lot. na interj. hrozby a odmítání, stind. nä nä 'tak či tak', ř. vrj, val 'věru, vskutku*, lat. ně tv. ap. Tak Persson, IF 2, 199n, zejm. 207, což se většinou přijímá; v. Pokorný 319n (ale příbuznost sl. na 'tu máš' má za nejistou), Fraenkel
522
načeti
477 a IF 47, 337, Mladenov 314, Kopečný, SB 2, 432 aj.
Machek s. v. na uvádí jen balt. příbuzenstvo, rovněž BER 4, 453 aj. je pokládají za bližší než ostatní uvedené interj.
Trubačev, SM 21, 185-7 uvádí interj. na v jednom hesle s prep. na (v. nai), což je sporné. eh
nabx.děti, -i**, -b-bždo ipf. 'zachovávat při životě; am Leben lassen' (csl.)
Častější je s dalším pref. Sínabíděti 'uchovat při životě, zachovat (též příkazy a zákony)', dolož, i v kanonických památkách, z něhož asi nabídeti vzniklo deprefixací, jak o tom svědčí jeho vid.
Der.: sbnabbděnije 'uchránění, zachování; získání; zisk', v MLP i další mladší ipf. sínabbdovati 'chránit, střežit', sbnabíždati, sbnab-bždevati ív., s-bnabídevati 'získávat'. Bez ji- uvádí MLP též ojed. subst. nabídja 'pece*, jež opravuje na *nabížda.
Exp.: Pokračováním csl. je b. snabdjá, ipf. snabdjávam 'opatřuji', z csl. je asi i sch. arch. snábdjeti (snábdim i snabdijem), ipf. snabdijěvaii 'opatřovat', vcsl. dokladech i "chrániť (v. Skok 1, 127), jakož i r. snabdíť s ipf. snabžáť 'opatřovat, získavať,
EL: Od těchto slov se sém. liší stě. ojed. nábděti 'vnímat, věnovat pozornosť, podle StčS depref. ze stč. snábdšti 'pilně pozorovat, dobře vnímat; strážiť, o jehož přináležitosti k bdíti nepochybují ani ti, kdož jsi. a r. slova vykládají jinak (v. níže) nebo je nevykládají (MEW25).
Převážnou většinou a už od starých dob (Gorjajev 31, Preobr. 2, 343, Bern. 1, 106, Mladenov 596, Vasmer 2, 679, Černých 1993, 2, 181 aj.) se chápe jako prefixát od bbděti 'bdít, být vnímavý' (v. bi>děti). Sém. vývoj podávají Trubačev, SM 21,220 ('bdít nad kým' 'chrániť ■4 'starat se'), Machek 1968, 563 ('s péčí myslit na koho' -» 'opatřit koho čím') a Skok l.c. (podobně, má však n. za kalk z ř. i-apsXéouai 'starat se'). Odchylky ve slovotvorbě pochopíme asi tak, že nový význam, vzniklý ve stsl., ztratil v lidovém povědomí souvislost s vb. 'bdíti', přešel k vb. na -iti, a proto si vytvořil takové typy derivátů, které jinak v rodině bbděti doloženy nejsou.
Málo pravděpodobné je vidět v s-hnabiděti spřežku z gen. od s-bni, a b-bdéli, jak činí Zubatý I, I, 192-197 a před ním už Dobrovský, v. Zubatý 1,1, 373.
Rovněž nepřesvědčují výklady, jež nespojovaly naše slovo s h-i,díra: Schonberg, KZ 20,446 viděl v r. (s)nabd{ťsja metatezi z nádobiťsja 'hodit se'; Brandt, RFV 18,18 v pozn. 6 nadhazuje možnost původu ze *s-b-naphdiii z napbda 'mzda' (v. napt,}. sám však ten nápad odvolává v RFV 23, 87n. eh
načetí, načjbneti. 'začít; anlangen'
Ve spojení s inf. může vyjadřovat rul.; v. SJS 2, 328n. Der.:nač§tije,načetbk-b 'začátek, počátek', vEuch
a Apost ve významu 'prvotiny', tj. první úroda, první zisk ap., přinášená jako dar nebo oběť, načetije přijeti 'začíť (lx Clem), načetelb 'původce', ipf. načinati 'začínať, v Euch lx načinanije 'prvotiny'  (význam 'počínání, čin,
skutek' v. čim>).
Z vb. načetí je odvozeno načelo 'začátek; úřad, moc', lx Služ pl. načela název jednoho z andělských kůrů (ř. ápxat), ví načelo 'na počátku', iz načela, oťb načela 'od počátku', načqlbní 'přední', ve spojení načelbní svetitelb 'velekněz', beznačelbn-b 'bez počátku, věčný' (ř. ävapxoc), adv. beznačelhno, v Euch lx Sbbeznačeibn-b 'spolu bez počátku jsoucí' (ř. ouvávap-xoó, trbbeznačelbn-b 'trojnásobně nemající počátku, trojvěčný' (ř. -zpioávapxoc), načelbnikí 'náčelník, vůdce, původce', ve spojení načelbnikí slovesi 'mluvčí', načelbnica 'vůdkyně'.
Podle Slawského, SK 1,104 (shodně Čemych 1993,1, 563) je načelo utvořeno ze slovesa suf. -lo, kdežto Snoj 1997, 336 předpokládá suf. -dlo. Trubačev, SM 21, 225 připouští původ z na + subst. *čedlo. - Havlová, SbVečerka 36 upozorňuje u subst. načelbttik-t, na sém. vliv ř. ápxrjyóc vzhledem k tomu, že načelo překládá ř. ApxA-
Doloženo i s pref. po-, v*-, za-: poč§ti (se) 'začít, pociť, ve spojení s inf. vyjadřuje fut., početije, počgtíkí 'počátek, původ', početeVb 'původce', ipf. počinati (se) 'začínať; Víčfti ( vZogr lx učeú) 'začíť, s inf. vyjadřuje fut., vbčelo 'začátek'; začetí 'začít; počít, otěhotnět', začetije 'početí', zač§lo 'začátek', začelbnikí 'původce'; ipf. začínali 'začínat; počínat, otěhotnět'.
Exp.: Z csl. je sin. načelo 'zásada, princip' (Bezlaj 2, 210). Snoj l.c. pokládá i sin. náčelník 'přednosta, představený' za přejetí z csl. charv. prostřednictvím.
EL: Psi. načetí, vŠesl.: b. načéna, mk. načne, sch. načetí, sin. načetí, slk. načať, stč. načieti, č. načít, hl. načeč, dl. načeš, plb. jen /-ové ptc. nocgl « *nacel%) a inf. nopiicgt (< *napočeti, P-S), pomsln. náčíc, stp., p. arch. a dial. naczgč, br. dial. načáe' (spis. pačác'), ukr. řídké načaty, str. načati, r. nacáť, všude s význ. 'začíť, dále 'načít, začít odebírat z nedotčeného celku, začít používať (b. mk. sin. slk. č. br. r.), 'začít poškozovat, ničiť (mk. sch. Rj 7,225n, sin. slk. luž.), 'napadnout někoho, zaútočiť (str.) aj.
Bez prefixu nedoloženo. Stč. čieti uvádí Gebauer (Gb l, 173) s upozorněním, že v obou dokladech byl prefix nejspíš omylem vynechán. - Všesl. je i početí, začetí (ZVSZ).
Ne zcela jasné; dosavadní výklady se značně rozcházejí.
• (1) Psi. *-čeii < ie. *ken- 'čerstvě vzejít, vzniknout; mladý, mládě'. (2) Psi. *-četi < ie. *ken- 'zvedat se, povstávat'.
523
načeti
naděli se
(3) Psi. *-Četi ~ lit. skinti 'utrhnout, naříznout'.
(1) Většina autorů spojuje si. -četi se stind. kamna- 'mladý', kanyä- 'dívka', ř. xaivóc. 'nový', lat. re-cěns 'čerstvý, nový', stir. cinim 'vznikám' aj. (takBemeker 1,168, Pokomy 564, Vasmer 2,203, Skok 1,315n, Trubačev, SM 4,109 aj.); v. téz čedo, kont,. könnet,.
Georgiev, 1958a, 121 připojuje druhou složku thráckých osobních jmen -centus, r. -xevQac, C(prvo)rozený').
(2) Borgeaud (1F76,24-31) vylučuje ze srovnání ií. slova s významem 'mladý' (patrně právem - sr. Thie-me, KZ 78, 242 a Mayrhofer 1986, 1, 298), připojuje však navíc řadu ř. slov (xaxa-xalvo 'ukončuji, usmrcu-ji', xovéůti 'spěchám, běžím' aj.), lat. cönäri 'snažit se' (pův. 'chystat se něco udělat'), r. nakanúne 'v předvečer', lot. cináties 'zvedat se* a gót. du-ginnan, něm. beginnen 'začínať (tak již Bugge, PBB 12, 405 aj„ výslovně odmítá Bemeker I.e.). Pův. význam kořene *ken-byl tedy 'zvedat se', sém. vývoj pak vedl k 'začínat, chystat se ap.'
(3) Brückner (KZ 51,227 a Brückner 423n), opíraje se o význam 'načít, naříznout (chléb ap.)', dosvědčený hojně V zsl. a jsi. (sr. napr. Sch.-Šewc 978n), spojuje sl. -četi s lit. skinů, skinti 'utrhnout, useknout' (jinak Fraenkcl 807). K tomuto výkladu se kloní Í Němec (red. poznámka).
Další výklady:
Machck 1968, 104 uvádí jako příbuzné jen gót. du-ginnan (aj.) a stir. to-ind-scann 'zaěínať.
Zubatý, AslPh 16, 386 rovněž akceptuje spojení s gót. du-ginnan a připojuje mj. ještě lot. cistiěs. ctties 'usilovat, snažit se' (podobně Trautmann 134, odmítá M-E 1. 392).
Wiedemann, BB 27, 196n pokládá za původní význam koř. *ken- (obsaženého ve sl. četl) 'uchopiť a srovnává gót. fra-hinpan 'zajmout'. Odmítáno.
Se stir. cenn, kymer. penn 'hlava, špice, konec' spojují sl. ■četi Zupitza, KZ 37,403 a Scheitelowitz, BB 28,157.
K možným nostr. souvislostem sr. Il.-Svityč 1,335n, Lamp-recht-Čejka, SFFBU 29,16, a Kaiser 1990,44. iš-ae
načinanijC] 'počínání, čin' v. čint
načínánije? 'prvotiny' v. načeti
nadežda, -e f. 'naděje; Hoffnung'
V Slepě Ix nom. pr. Naděžda za ř. 'EAjrfc.
V Nom je i hyperkorektnf r. tvar nadhža. Der.: beznadeždme 'beznadějný*.
Exp.: Csl. nadežda > str. nadežda, nadeždja, r. nadéžda, též nom. pr. Nadežda (MEW 43 aj.), sch. arch. nadežda (Rj 7, 262), rum. nadejde (Tiktin 1030), vše 'naděje, důvěra'.
Et: Psi. *nadedja > b. nadéžda, dial. nadéžde,
nadéžba (BER 4, 668), mk. nadež f, sch. st. nádedja (RSAN), stbr. nadeža (Skaryna), br. st. a dial. nadzéža (Nos.), stukr. str. nadeža (SM 21, 233), str. nom. pr. Nadeža (Veselovskij 1974,212), r. dial. nadeža (SRNG), vše 'naděje'.
Slovo vzniklo spojením reduplikovaného préz. kmene dežd(-eťb) (< *dedj-) slovesa naděli se 'doufat' (sr. Meillet, MSL 11,300 a MSL 14,387, Vaillant, RJÉS 14, 79, Vaillant 3, 229 a 303, Bezlaj 2, 211, Trubačev, SM 21,233n, Snoj 1997. 367 aj.). V. též naděti se, deth. Od naděli 'navléci na sebe' je stejně utvořeno br. dial. nadzéža, r. dial. nadeža 'oděv'; sr. i stsl. odežda s.v. odčti pv
naděti se, -jeti, se 'doufat, důvěřovat; hoffen, ver-trauen'
Der.: ipf. nadějati se tv.; nadějanije 'důvěra, naděje', nenadějanije 'beznaděj'; adj. nadějanmi* 'důvěřující', adv. nadějanbno 's důvěrou', V. též nadežda a oděti.
Exp.: Csl. nadějati se > rum. a sá nädäi 'doufat, nadít se' (Tiktin 1029),
Et: Psi. nadě(ja)ti se > b. nadéja se, nadéjam se, dial. nádjam se, nadíem sa (BER 4, 472), mk. nadee se, sin. nadějati se, st. nadjati se (Plet), slk. nádejať sa, st. nádejať sa (HSSlk), dial. nadeťsa, nadieťsa (Kálal), stč. nadieti sě (StčS), č. nadít se, hl. nadžeč so, nadžiječ so, dl. nateš se, dial. nažaš se, nazejaš se, pomsln. nayiuc (sa) (Lorentz 1, 230 s.v. 3duc), stp. nadziač sie (SStp), ukr. nadítysja, nadijatysja, str. nadějati(sja), r. nadéjaťsja, ve význ. 'vkládat naději, doufat (v co, v koho)', 'spoléhat na koho' (ukr. str.), stč. i 'domnívat se', č. 'očekávat'.
Nejsou zde uvedeny běžné prefixáty od význ. 'klásť, např. 'pokládat' (na sebe - oděv, obuv, oblékat; na ostrý předmět - napichovat ap.) nebo' vkládat' (plnit něco čím, navlékat jehlu aj.).
Č. nadáli je z nadějati stažením a ztvrdnutím d pod vlivem dáti 'darovať (Machek s.v. díti).
Jiné je sch. sin. nadali se, b. nádam se 'mít naději'; v jsi. jazycích jde o denom. od subst. nada 'naděje', které je pokračováním nulového stupně dhě- s pref. na-.
Psi. naděti je utvořeno pref. na- od děti 'položit ap.', inf. nadějati od préz. nadějeťb.
Sém. vývoj 'klásť -ž> 'doufat'je doložen jen ve sl. jazycích, sr. např. stsl. naděti se na se s odpovídajícím č. zakládat si na sobě. Machek 1968,387 uvádí v této souvislosti jako paralelu k č. je lepší, než jsem se do něho nadál rčení je lepší, než jsem v něho kladl; sém. vývoji 'klást se na koho' —> 'důvěřovat komu' je blízké i č. spolehnout se na koho.
Z inf. kmene slovesa nadějati sg je až v csl. (MLP)
524
nadři i se
nafta
doloženo subst. naděja; sch. st. Nadeja nom. pr., sin. nádeja, slk. nádej, st. i nádeja (HSSlk), stč. naděje, nádějě (StčS), č. naděje, dial. nádeja, hl. nadiija, dl. nažeja, natej, pom. na^ja, arch. nádeja, stp. p. nadzieja, stbr. nadeja (Skaryna), br. nadzéja, stukr. naděja, ukr. nadíja, str. naděja (StrS), r. dial. nadeja, nadíja (SRNG), vše 'naděje'. Synonymní nadežda v. nadežda.
Anal. s rfori : davati, stati : stavali je na-děti : na-děvati, csl. (MLP; ve stsl. jen ptc. prét. akt. naděvb se), všesl., ve význ. 'vkládat naději, doufat (v co, v koho)' (s refl.), 'oblékat, nasazovat, pokládat na co', 'napichovať, 'naplňovať, 'dávat jméno' aj.
Et. výklad v. d£tía. pv
ňadra v. jadra
naduti se, -dujeti.se 'nadout se; schwellen' (lx Supr) Doloženo jen v přen. smyslu 'zaujmout pyšný postoj'.
Et: Psi. *duti (s§) > b. dial. dúja (se), mk. due (se), sch. arch. a dial. duti (se), dujem, sin. arch. duti (se), slk. duť(sa), č. dout, hl. duč (so), dl. duš (se), vše {kromě b.) 'dout, vát, foukat', přen. pak 'hněvat se, zlobit se' {b. dial., mk., sch., slk. hovor., luž.), refl. 'nafukovat se, rozpínat se (o těstu, puchýři ap., ale přen. i o Člověku)' (mk., sch., sin. arch. Plet,, slk. zř., luž.) ap.
Po formální stránce jde o prefixát od náhodou v stsl. nedoloženého *duti se, jež patří k ie. *dheu(H)-'foukat, dout aj.' (v. dunoti). Pro sl. jazyky je charakteristická (z důvodů hláskových i sémantických) kontaminace pův. dgti, ďbmg a duti, dujg; st. např. str. duti a ukr. duty s préz. duju i dmu. Podobně nelze určit, zda p. dial. dué(sie) je přejetí ze slk. (Slawski 1. 176) nebo z ukr. (SW), či zda jeho koř. -«- je původní. Další příklady s. v. doti. Toto prolínání tvarů je důvodem, proč Trubačev (v SM 22,12n) trakmje nadgti i naduti ve společném hesle. Na takovou kontaminaci ve stsl. ukazuje i to, že jako ipf. k naduti se vystupuje nadymati s§ 'nadýmat se, pyšnit se, vychloubat se'. hk-eh
nadymati se v. doti
uaďb prep. s ak. a instr. 'nad; uber'
Dále vyjadřuje nad-b s ak. směr pohybu k někomu/něčemu, s instr. přen. postavení nebo vládu nad někým/něčím, zřídka vyjadřuje příčinu.
Ve spojení naďb vbsěmh simb, naďb vbsěmi (stmi), naďb těmb 'nadto, kromě toho'.
Řídce (v Supr Parím Gl) doloženo i jako prefix.
Et: Psi. naďb, všesl. (v plb. nejisté doložení v pref., v. Rost 1907, 37, pozn. 9): b. mk. sch. nad, sch. i nada, sin. nad, zsl. nad, v slk. a luž. dial. i nado, v č. luž. stp. p. i nade, pom. i nada, nôd, ngd (PWb 1,551), vsi. nad, ukr. r. i nádo, ukr. zřídka i nádi, br. nada, všude s význ. 'nad něčím, nahoře/nad něco, nahoru', odtud přen. '(vládnout, žasnout, uvažovat, smilovat se) nad někým/něčím ap.' Dále směrové s ak. 'na, k' (sch. sin. stč. pom. p.), místní s instr. 'u' (p. ukr. str.), časové s ak. i instr. 'před, kolem' (sch. stp. p. ukr., r. dial.), překročení určité míry s ak. i instr. 'přes, nad, více než' (jsi. slk. stč. č. pom. stp. p. br. ukr. str.) aj. Podrobně v. Kopečný, SB 1,124-126.
• Psi. naďb < psi, prep. na + ďb.
Prep. naďb je shodně spojována s prep. na, jíž je blízká i sém. (v. nax). Rozšíření o -ďbje sl. inovace (v. Skok 2,495, Trubačev, SM 22,15n) a je vykládána rozdílně: jako reduk. podoba prep. do (Pogodín 1903, 210) nebo jako zesilující part. (Sch.-Šewc 979n, Kopečný, SB 1,127), nejčastěji analogií podle opoz. poďb (Endzellns 1905, 4n, Osten-Sacken, AslPh 32, 127, BER 4, 466), což odmítá Kopečný, SB l, I97n. Řada badatelů vykládá -ďb z ie. *dhě- 'položit ap.' (Jagič 1871, 50, Zubatý, IFAnz 22, 57. Vasmer2, 193 aj.).
Stang, ScSl 3, 237n nachází paralelní útvary v stprus. pirs-dau 'přeď ,sirs-dau 'mezi, vedle' ap. a pokládá si. -ďb v lokálních prep. a stprus. -dau za nejasné, pravděpodobně adjektivní útvary, které připomínají lok. sg. w-kmenů.
Zubatý I .c. poukazuje na obdobné zesílení v stind. bahir-dha 'venku1 vedle bahíh tv. (tak i Hujer 1910, 31, pozn. 3). Fortuna-tov (cit. podle Preobr. 1, 587) spojuje toto -ďb s -d v lat. arch. prep. sě-d 'bez', Meillet, RÉS 9, 127 s ř. -6a, -Qtv, Wiedemann, BB 30, 215 s ř. -Sov v SvSov 'uvnitř'. B
nadt>nevT,nt> v. d&nb
nafta, -yf. 'ropa; Erdôľ (IxPogBon)
Et: Přejato knižní cestou z ř. vácpda tv. orientálního původu; sr. arab. naft, aram. naptd, asyr. naptu 'zemní olej'. To vše snad z Írán.: av. napta- 'vlhký', nab- "vlhčiť (snad ie. koř. *nebh- 'vlhký, mrak ap.', v. neboa; sr. Frisk 2, 294, Chantraine 738, Pokorný 316 aj.).
Kulturní slovo, které se rozšířilo v Evropě především prostřednictvím lat. naplita, naphte do moderních evr. jazyků (např. něm. Naphtha, jež mělo jistě vliv na slk., č., hl., p., maď. arch. nafta, sin. nafta, sch. nafta, přes p. pak i do ukr. a br. nafta, ESBr 7,275). Z ř. vácpQa jsou např. mk. nafta, b. naft(a), patrně pod vlivem fr. naphte či něm. Naphtha a tur. ne/i, z orientálních jazyků je pak b. mk. neft (vliv n?) a r. neft', sr. např. BER 4,566 a 630, Georgievová, BE 15,295n, Snoj 1997,368. bs
525
nagl-b
nagt
naglt, adj. 'náhlý, nenadálý; plötzlich'; 'unáhlený, prudký; unbesonnen, übereilt' (csl.) Adv. naglo (v Zach Vit psáno i nag-blo) 'náhle, prudce',
'unáhleně'.
Der.: naglhstvo (v Nom psáno nagiJbStvo) 'unáhle-
nost, prchlivost'.
Komp.: naglodušhni. 'unáhlený, prudký'.
Et: Psi. *nag('b)l-b > b. kniž. nágäl, mk. jen adv. naglo, sch. nägao, sin. nágel, slk. náhly, č. náhlý, hl. nahty, dl. nagty, pomsln. nagťi, ncogli, kaš. jen adv. nágle, p. nagty, br. ndA/y, ukr. náhlyj, r. náglyj, s význ. 'nenadálý, překvapivý, nečekaný' (mk. sch. sin. zsl. br. ukr., r. arch. a dial.), 'rychlý, hbitý' (sch. sin., č. dial. Kott 2, luž. p.), 'prudký, prchlivý, unáhlený (o povaze)' (sch. sin., slk. zř., č. luž., br. dial. SBrH), 'drzý,opovážlivý, dotěrný' (b. kniž. asizr., r.), 'chtivý, Žádostivý' (ch. arch. Rj, č. dial. Bartoš 1906) aj.
Ve většině sl. jazyků doloženo adv. odpovídající stsl. naglo ve význ. 'nenadále, nečekaně'.
Patří sem i br. dial. substanii vizovaná forma nahla (< n. smere') 'smrt' (TurSl 3. 118).
Ukr. dial. náhlyj 'holý', r. dial. náglyj 'čistý, pravý, původní* CSRNG, Meľnyčuk, LBj 2, 86), z něhož někteří autoři (v. níže) vycházejí jako z pův. významu, sem patmě nepatří (v. Havlová, Slávia 52, 12).
Málo jasné. Dosavadní pokusy o výklad jsou dvojího druhu: jedni (a) považují *nag(-b)li> za složeninu s prep. na (v. nai) jako prvním členem, druzí (b) tu hledají koř. nag- + í-ovou příponu.
(a) Za nejpřijatelnější, i když ne zcela uspokojivou, lze pokládat domněnku, vykládající ^nagfi*)!^ zkrácením tvaru *na-grbb-ťb, tj. adjektiva (nebo /-ového participia) odvozeného od slovesného koř. g%b-, gyb- '(po)hnout, hýbat ap.' (tak už MLP 400, dále
Zubatý, NŘ 5, 39n, Vaillant, RÉS 28, 161. Vaillant 4, 546n). V. prěg-booti, gybnoti. Výklad by mohla podpořit jednak snadná vyvoditelnost významu od 'nahnout se' k 'náhlý, nenadálý', jednak existence podobného ptc. v sch., a to nágao k vb. nágnuti 'nahnout, naklonit; dát se do běhu' (Vaillant 1. c).
Merkulovová, SM 22,36 pokládá stejně jako Tru-bačev (v. níže) za primární význam 'čistý, holý', ačkoli vsi. adj. s tímto významem je třeba chápat spíše jako hom. k psi. ^agf^ťb 'náhlý'. To pak odvozuje cd nulového stupně ie. kořene *gal- 'holý', který je obsažen např, v psi. goťb tv. (v. goh.). Nejisté.
Vznik *nagl% zkrácením z *na-lbg-ťh k Hegti 'ležet' (o němž v. lešti) je málo pravděpodobný především pro atypičnost tohoto typu hláskového vývoje ve sl. (Tedesco, Lg 27,28n, nověji Černých 1993, 1,556).
(b) Často uváděné (Windisch. KZ 21, 423, Schmidt, KZ 23, 268n, Trautmann 9, nověji ESBr 7,186n, Snoj 1997, 368
aj.) příbuzenství se stind. aňjas(a) 'přímo, správně; rychle, ihned', stejně jako s gót. anaks 'náhle' a lit. ankstl 'časný, časně' je z hláskových důvodů
pochybné (sr. Feisi 1923, 31, Holthausen 1948, 217, Fraenkel ll.Mayrhofer 1986. 1.55aj.).
Originální je výklad Varbotové (Etim 1964, 27n), jež odvozuje *nagl-b od stejného slovesného koř. jako psi. snaga 'snaha, úsilí' (o němž v. snaga) a spojuje s lit. nogetis 'chtít něco, toužit po něčem ap." (jinak Fraenkel 506). Sém vývoj adj. od subst. 'snaha, úsilí' rekonstruuje jako "'usilovný' —» 'rychlý, spěšný'. Pravděpodobnost její hypotézy je oslabena ne zcela jasným původem jak psi. snaga. tak lit. nogetis.
Trubačev, Principy 173n sice vychází stejně jako Merkulovová I.e. z významu 'čistý, holý ap.', ale na rozdíl od ní psi. *nagl-b < *nagn-b spojuje s psi. nagt, 'nahý' (v. nagt). Sém. vývoj však není uspokojivě vyložen. Souvislost *nagl-b awagi. předpokládá už Brückner 353.
Jiné významové východisko, totiž "rychlý pohyb', předpokládají Machek 1968, 388 a nověji Gluhak, HER 432, když psi. *nagjb spojují s lot. naguôt 'rychle jít, spěchat', nagties "rychle pracovat'. Význam lot.slov přitom koresponduje, jak připomíná Machek I.e., se slk. náhlit''sa 'spěchat', Jinak Fraenkel s.v. nägas. Po stránce sémantické přijatelné, po stránce formálni sporné.
Pochybné je spojení s ř. v/jfav, dór. vácpav 'ovládat se' a s arm. anauŕ 'nádoba' (Gercenberg 1981, 136n). hk
nagi, adj. 'nahý; nackt*
Der.: nagosth, nagota 'nahota', nagotovaíi 'být nahý, trpět nahotou' (podle Schumanna 1958, 40 kalk ř. yu,uv>?retÍ£iv); pf. obnažili s ipf. obnažati 'obnažiť; 'obnažit se', obnaženije 'obnažení, nahota'.
Et: Psi. nag-b, všesl. kromě b. mk.: sch. sin. nag, slk. č. nahý, hl. nahi, dl. nagi, plb. nod'ä (< *nagoje, P-S), porn. nagi, stp. p. nagi, dial. nafci (Kucala 1957), br. dial. náhi (SBrH), ukr. nahýj, str. nagyi, nagoj (StrS), r. nagój, vše 'nahý, holý' ap.
• Psi. nag-b < ie. *nög^o- 'nahý'.
Přesné protějšky má sl. adj. v balt. jaz.: lit. núo-gas, lot. nuôgs 'nahý'. Dále se uvádí stind. nága-'slon, had' (v obou případech *'bezsrsté a nahé zvíře'); sr. Zubatý, BB 18,251,Thieme, KZ78,178 aj. Příbuzná slova od koř. *noglf- (resp. *ne£íí-) jsou i ve většině ostatních ie. jazyků, liší se však podstatně způsobem tvoření: stind. nagna-, av. mayna-, lat. nüdus (<*nog^edo~), stir. nocht, gót. naqabs, sthn. nackol, něm. nackt, stsev. nfikkvidr (^nog^edho-), het. ne-kumanza, vše 'nahý*.
Dále sem snad patří i ř. yu^váz, u Hes. Aupvóí 'nahý' (za předpokladu disimilace a metateze); sr. Grammont, IF 25, 371n, Frisk 1,332n, Chantraine 242, Gamkr.-Ivanov 1984, 168.
Sr. dále Pokorný 769, Vasmer 2, 193, Fraenkel 51 ln, Ma-
526
nagt.
nalešti
chek 1968,388, Lehmann 263, Merkulovová, SM 22, 70n, Bee-kes, Orbis 37,87n.
Tvoření pouhým tem. vokálem v bsl. (a stind. näga-) vyhlíží starobyle. Někteří jazykovědci (Schind-ler, KZ 81, 295, pozn. 5 - s odvoláním na starší práci F. Linde-mana - a Mayrhofer 1986, 2, 5n s odkazy na další literaturu) se
nicméně domnívají, že jde o výsledek disimilativní ztráty druhého « (a druhotného dloužení) v hypo-teL formě *ne/ggl*-no-, na niž ukazuje vedle stind. nagna- a stsev. nakinn i het. nekumanza (disimila-cí z *nekuna + nt-1) a snad i stprus. nognan 'kůže' (Endzellns, FBR 14, 20).
Huld, SbPuhvel 1, 75 rekonstruuje jako nejstaršf podobu adj. 'nahý' ie. Mjnog^-ó-; balt. a sl. tvary tudíž pokládá za starobylé (dloužení připisuje působení tzv, Winterova zákona). Jako východisko ií., ř., arm. a het. forem rekonstruuje *A2nogff-mó-. Magické pozadí nezákonitých změn, jimž toto adjektivum podlehlo, spatřuje v jakési rituální nahotě: nejstarší význam adj. byl podle Hulda 'sobnaženými genitáliemi', čemuž nasvědčuje spojení s lat. inguen 'třísla, ohanbf, ř. áSífv 'žláza' < M2«s^en-.
Málo pravděpodobné je spojení bsl., ií. a r. forem, vycházející z pův. *nogľa-mno- (Pisani, MiscE 345n). Sr. dále W-H 2, 185. pv-ae
naibolje v. boľii
naimij v. jeli
naipače v. paky
nakovalo v. kovatii
nakrtmíiti v. krtma?
nakynoti, -kyneti. 'pokynout; zunicken, zuwinken' (lx Supr)
Jiný prefixát vb. -kyrupti je doložen jen v subst. pokynovenije 'pokyn' (lxSupr).
Psi. pf. sloveso *-kyngťi (podle Němce sloveso "pohy-bozvukomalebné" - red. poznámka) bylo utvořeno od psi. (v stsl. nedoloženého) verba *kyti, *k-bvati stejně jako psi. vb. kyvati, jež je v stsl. doloženo jen v prefixáru pokyvati: ve vazbě pokývali glavami a abs. 'pokyvovať, v Bes pokyvati čbto 'ukazovať, pokyvanije 'pokyvování'.
Et: Psi. *-kynpti > srb. st. (16.-17. stol.. Skok 2, 81) hnuli, ch. st. (16.-17. stol.) pohnuti (Rj), sin. st. (17. stol.) a dial. hniti (Plet.), slk. (po)kynúť, č. (po)kynout, ě. st. i nakynouti (Jg), p. st. kinač, p. jen skingč, str. nahnuti, nakynuti (StrS), vše 'kývat hlavou nebo rukou na pozdrav nebo na znamení něčeho', přen.
'být pro něco zaujatý' (sin. arch. Plet.) ap.
Na rozdíl od slovesa -kynpti má kyvati téměř
všesl. rozšíření (č. kývnoui bylo vytvořeno jako sekundární pf. až později): b. dial. kivam, sch. jen adj. ktvan, sin. dial. kívati (Plet.), slk. kývať, č. kývat, hl. kiwač, dl. kiwaš, porn. k 'ivac, p. kiwač, br. kivác', ukr. kyváty, r. kiváť, vše 'pohybovat něčím ze strany na stranu, vik-lať, 'pohybem hlavy nebo raky dávat znamení' ap. Význam 'rozzlobený, zlostný', doložený u sch. adj., vysvětluje Skok l.c. z pohybu rukou, vyjadřujícího nesouhlas.
Sem patří i skupina sloves, v nichž -v- alternuje s -m- (podle Machka 1968 s.v. kymáceti -v- > -m- vlivem expr., podle BER 2,365n -vn- > -mn- v důsledku regresivní asimilace):
např. b. hovor, kímam, mk. kima, sch, kimati, sin. kímati, vše 'kývat hlavou, rukou, mávat ap.', č. dial. kýmat se (na berlích) 'belhat se' (Bartoš Dod. 48). Sr. i č. kymácet (se).
V některých sl. jazycích je psi. *-kyngti homonymní s psi. ky(p)noti 'kynout (o těstu)' a psi, ky(d)noii 'vrhnout, hodit aj.'
Původ psi. kyvati není zcela jasný.
• (1) Psi. kývali ~ psi. kovati. (2) Psi. kývali < ie. *kěu-, *ku- 'klátit se, viklat se'.
(1) Zdá se být pravděpodobné, že psi. kyvati patří do širší rodiny slov náležejících k ie. kořeni *kňu-(*keH-u-) 'bít, tlouci' a vyznačujících se různými stupni kořenového vokálu. Vokál -y- v psi. kyvati by pak podle tohoto výkladu byl druhotně zdlouženým stupněm redukovaného vokálu předpokládaného psi. *ki>vati (sr. psi. kbznb, v. ktzm>), jehož plný stupeň je obsažen v psi. kovati, kuti (v. kovati>. tam i et. výklad). Stejný zdloužený stupeň by bylo možno vidět rovněž v sl. kyj b 'palice, kyj ap.' Sémantický vývoj od 'bít, tlouci' (tj. pohyb shora dolů a naopak) ke 'kývať (tj. pohyb ze strany na stranu) a 'mávať (tj. pohyb shora dolů a naopak) je pravděpodobný. Tento vývoj předpokládal už Brandt, RFV 22, 245, nověji pak Trubačev, SM 13,283n a Smoczyňski 1989, lln. Sr. iReinhart, WSIA30, 296.
(2) Ve většině výkladů se ovšem kyvati odvozuje od ie. *k§u-, *k£i- 'klátit se, viklat se' a spojuje s lat. cěvěre 'klátit (se), viklat (zvi. v obscénním významu)', přen. 'chovat se podlézavě' (tak už Meyer, KZ 28,173n, dále Mladenov 236n, Slawski 2,180, W-H 1,209n, Pokorný 595, Sch.-Šewc 530, Snoj 1997, 229 aj.).
Nepravděpodobný především z význ. důvodů je výklad (SM 22,149n), který stsl. nakynpti vykládá z nakydngti a řadí k rodině slov patřících k psi. kydali 'házet'. hk
nalešti v. izlěsti
naleští v. lecati
527
naličije
napravit!
naličije v. lice natožiti v. lešti
namajati, -jet?, 'dávat znamení, kynout; zunicken, zuwinken* (lxSupr)
Neprefigované *majati je možno i v stsl. předpokládat na základě existence csl. mqjanije 'pokynutí, pokyn* (to v. MLP 364), z něhož je nejspíš i matuje tv. (lx kalend. Ochr; v Eug 2x, psáno imanije). Csl. mqjati uvádí MLP 364.
Je i pf. pomajati 'opakovaně pokynout, zamávať se subst. verb. pomajanije.
Exp.: Z csl. je r. arch. mánije 'mávnutí, pokynutí, pokyn' (KESRJ).
Et: Psi. majati, majg 'kývat, dávat znamení' je v pův. významu doloženo reliktově: sch. st. mäjati 'kývat, hýbat se' (Rj ze Stuliče), dial. majati 'dávat znamení pohybem rukou, hlavy, mávat, kývat ap.' (RSAN), sin. majáti, majati 'pohybovat sem a tam', m. se 'potácet se, vrávorat, viklat se ap.', br. dial. májac' 'vláť, 'hýbat se, kolébat se, houpat se', 'dát se do běhu (o koních)' aj. (ESBr 6, 287), ukr. májaty(sja) 'mávat, kývať, 'vláť, 'kolébat se, pohupovat se', str. majati 'dávat znamení pohybem rukou' (StrS), r. dial. májať 'houpat, kolébat' (SRNG).
V některých sl. jazycích je doloženo (někdy jen v pref. tvarech) v přen. významech, sr. např. b, za-mája, o-mája 'omámim', mk. za-mae 'omámí' (k sém. přechodu *'kývat, dávat rukou znamení' -s> 'klamat, mámit, očarovat ap.' sr. sl. mamiti, v. manu-nt).
Někteří jazykovědci (Kurkinová, SM 17, 132n, Snoj 1997, 317n aj.) sem přiřazují i slova s význ. 'mučit (se), trápit (se)' (sr. sch. mäjati, majati, i. hovor, májať(sja) 'mučit (se), trápit (se), 'mořit (se) ap.'), popř. i 'zdržovat, zabavoval (někoho) ap.' (b. mája (se), mk. tnae (se), sch. mäjati (se)), která se zpravidla vykládala samostatně (sr. Bern. 2, 7n, Vasmer 2, 108, BER 3, 70ln aj.).
Psi. majati je odvozeno z koř. *mä-, který je také v psi. *mangti (sr. et. u *manQti), máchali, mavati (v. pomavati) a mamiti (v. manun-b). y
namanovenije v. *raanoti
namidzati v. mbgnovenije
naprasnt adj. 'náhlý; rychlý, okamžitý; plötzlich, jäh'
Všechny doklady v SJS mají -in-, jen ve starších slovnících (MLP aj.) se rekonstruuje -smi-.
Adv. naprasno 'náhle, rychle; prudce, divoce'. Der.: naprasnije 'náhlosť, naprasnhstvo 'unáhle-
nost, prudkosť, naprasnivb 'prudký, splašený'.
Exp.: Z csl. je rum. adv. näprasnä 'náhle, neočekávaně', adj. näprasnic 'náhlý, nenadálý, prudký, vášnivý, zlostný; strach budící, děsný; mocný, ohromný* (Tiktin 1034 aj.).
Et: Stsl. naprasn-h ~ b. naprášen, dial. náprasan (BDiai 2,217), sch. náprasan, p. dial. naprasny « ukr., SW), br. dial. naprasny (ESBr 7, 237), ukr. náprásnyj, str. r. náprásnyj, s významy 'náhlý, neočekávaný' (b. sch. ukr. str., r. dial. SRNG), 'chvatný, rychlý' (str.), 'prchlivý, vznědivý, bouřlivý' (sch. str.), 'marný, zbytečný' (p. dial., br. dial., ukr. str. r.), 'nespravedlivý' (ukr., r. arch.), 'drzý' (ukr.), 'dotěrný, neodbytný' (ukr. dial. Meľnyčuk, LBj 2, 86), 'nepodložený, lživý, klevetnický' (Str.). Podrobně o významech Varbotová, Etim 1964, 30-36.
Málo jasné.
• (1) Psí. naprastťk < *na-prask-n-b.
(2) Stsl. naprasno < *na-porzdhno,
(3) Psi. *naprasbn% «j prošiti.
(1) Podle Brúcknera (IF 23, 213) se naprasno vyvinulo z prask- 'třeskot, praskání' (podobně těsno z *těsk-); pref. na- pokládá za fakultativní, jako např. v naprisno : prisno; sémanticky vychází z p. trafil na prask 'přišel na něco najednou, náhle' ap. Za nejpravděpodobnější pokládá tento výklad Vasmer 2, 197, Skok 2.502, Vaillant 4,577, nejnověji Trubačev,
SM 22, 228n.
(2) Stejně dobře je možné spojení s *porzdhn%. 'prázdný' (Gorjajev 225n, připouští ESBr 7, 237n), které je sém. blízké naprasn-h, 'marný' (sr. např. sch. náprazno, p. naprózno 'mamě'; spíše však jsou tyto tvary s naprasni, nepříbuzné, nanejvýš kontaminované). V tom
případě bychom museli ysI. -pra- vysvětlit jsi. vlivem, prostřednictvím csl. (ESBrl.c).
(3) Výklad rcsl. naprashn-h, r. dial. napráš 'marně, zbytečně' ap. ze zdlouženého stupně od prošiti (Varbotová, Etim 1964, 30-36) předpokládá pův. význam 'dotěrně prosící" 'prudký', zatímco materiál ukazuje na primárnost významu 'prudký*.
Z hláskových a slovotvorných důvodů je nepravděpodobný výklad z *na-pred-s- (csl. predali 'chvět se, skákať, stsl. napredali 'insilire', Jokl, AslPh 28, 2 a 29, 15n) za mylného předpokladu denazalizace e > a před pův. ie. s.
Spojení pras- v naprasnt se "skandinávským" brass 'bujný, svévolný, pyšný' a se stind. prasabham 'prudce, násilně' (Matzenauer, LF 11,176, tak í Charpentier, AslPh 29,6, Mlade-nov 335) právem odmítá Vasmer l.c: germ. tvar je pochybný a pra- ve stind. prasabham je prefix (Mayrhofer 1956, 2, 371).
Podr. v. Valčáková - Havlová, Slávia 63,151-153. pv-eh
napraviti v. praví?
528
naprešti
nardi.
naprešti, -prežet^'napnout; anspannen' (IxOstrBon)
Dolož, jsou i slovesa s jinými pref.: poďbpr§šti 'zapřáh-nouť; priprešti 'připojit, spojiť; rasprešti 'rozpojit, uvolniť (u všech nelze vyloučit inf. -pregngti, neboť jsou doložena jen ptc. pf.); sepreštise 'spojit se', spec. 'oženit se', deverb. st-prggna 'spřežení, pár', adj. seprgzmb 'spřažený, spřežný', s jinou formou pref. sgprggi* 'spřežení', přen. (IxMem)'druh, společník' (k tomu v. Ondruš, SR 50, 324-6), pl. 'manželství', sgprgga 'žena, manželka* (jen v Nom, podle Vašíci, MMFH 4, 302, pozn. 2 s významem 'duchovní manželka'), SQprgŽhnik-h 'druh, společník', sgprgdzh f., sgprgžije 'spřežení'; vbprešti 'zapřáhnouť.
Et.: Psi. *napregti > sch. st. napréči, sin. napréči, stč. napřieci, ukr. st. naprjačy (Žel.), str. naprjači, r. naprjáč' 'napnout, natáhnout' (sch. ukr. str. r.), 'napřáhnout, namířit, nastaviť (stč.), 'zapřáhnouť (sin.). Jinde došlo k přechodu k produktivnímu konjugač-nírau typu na -ngti (sr. Vaillant 3, 166): b. naprégna, mk. napregne, sch. naprégnuti, slk. kniž. napriah-nuť (SSJ), dial. napřáhnut (Orlovský), č. napřáhnout, hl. napřahnyč (jen Jakubaš, HsR; neologismus ?), s význ. 'napnout, natáhnout' (b. mk. sch. hl.), 'napřáhnout, vztáhnout (ruku)' (slk. č.). Staré je zřejmě i ipf. (iter.) na -ati: csl. napregati (MLP), b. naprjágam, mk. na-prega, sin. napregati, č. napřahat, hl. napřahač (jen Jakubaš), ukr. st. naprjaháty (Žel.), str. naprjagati, r. naprjagáť. (Sr. i Trubačev, SM 22,231).
Fragmentárne dolož, jsou i neprefigovaná slovesa, z nichž alespoň některá však zřejmě vznikla sek. deprefixací: csl. prešti 'intendere, napnout, natáhnout' (MLP. Srez.), sin. st. préči 'připínat' (Plet.), ukr. st. prjačý, prjahčy (Žel.), prjahtý (Žel, Hrin.) 'zapřahat', r. st. prjačí 'zapřahat', prjagčí 'napínat, natahovat' (v. Dal' 3,1392); b. dial. prégna (BDial 6,213), mk. pregne 'zapřáhnouť; b. dial. prégam (BDial 6, 213), pr'ágäm (BDial 8, 178), mk. prega, slk. priahať, hl. přahač, dl. pšěgaš 'zapřahat'.
Psi. *-pr§gti, *-pr§gg s páv. význ. 'napínat, natahovat' (různě modifikovaným jednotlivými pref.; v. Machek 1968,490, Bezlaj 3, l08n) má nepochybný protějšek jen v lit. spreňgti, sprengiů 'napínat, vtěsnávat, strkať, ispreňgti 'natáhnout strunu' (sr. Fraenkel 879n).
Chybění iniciálního j ve sl. vykládá Trautmann (KZ 50, 66-8) jako důsledek jeho druhotné ztráty ve skupině spr-.
Méně jisté je spojení s germ. slovy s význ. 'skákať: stisk springa, sthn, stangl. springan, něm. springen (Trautmann 278n, Fraenkel l.c, Goíab 1992, 135 aj.; Vries 1962,538, Holthausen 1963,313 a Kluge-Seebold 691 však sl. paralely neuvádějí).
Siebs, KZ 37, 301 a Vasmer 2. 454 uvádějí jako
příbuzná jen sthn. springa, něm. Sprenkel 'oko (jako past)'. Machek I.e. naproti tomu pomýšlí na střhn. pfrengen 'vtisknout, utiskovat' a gót. ana-praggan tv.
K významu 'skákať má blízko stsl. prog-h 'kobylka, saran-če' (Brückner. KZ 42, 361); sr. progfe, prožati se.
Pokomy 996n zařazuje sl. -pregti do rozsáhlé rodiny slov velmi disparárních významů, odvozených od koř. *(s)p(h)ereg-.
bv-ae
n.ap?>, -a m. 'námezdní dělník; Lohnarbeiter' (ixBes)
Význam 'žoldnéř' uváděný Vasmerem 2,196 není podložen, sr. Trubačev. Etim 1972.29.
Der.: jen v csl. pam, nezpracovaných v SJS: ^napiAt, či *napi>ta (doložen pouze ak. pl. nap(-b)ty) tv, napbda (psáno i nap("h)da, nab(b)da) 'mzda', napbstvo 'námezdní práce', napovati 'být námezdním dělníkem' (MLP, Srez, StrS; o germ. původu -bda v. Vaillant 4,493.)
Et: Nejasné.
Nejspíše přejato už do stsl. z germ, patrně ze sthn. knappo, snad expr. formy pozdně sthn. knabo 'hoch, sluha' (něm. Knabe 'hoch' a Knappe 'horník', 'zbrojnoš'). Nelze vyloučit ani zprostředkování románské (vglat. cnapones tv.); v. Matzenauer 1870, 261. Mikkola, SbJagid, 359 a Mikkola 1913, 1, 11, Vaillant, Prilozi 25, 256n a Vaillant I.e.
Hláskově rozdílné násloví sthn. kn- : sl. n- se vysvětluje zjednodušením pro sl. neobvyklé skupiny, problémem však zůstává suf. -t- v der. napu-, který Mikkola pokládá za germ. (jako ve sthn. knefa 'hoch, sluha'), který však není doložen jako rozšíření sthn. knappe či knabo.
Málo pravděpodobné výklady: přejetí a zobecnění sarmatského etnon. Neutíral, NanÚTcu či Naicaiot (Nadeždin a Preis, cit. podle Srez. 2, 315, sr. i Vasmer 2, 197), Trubačevovo (Etim 1972,27n, SM 22,235) spojení přes formu napun, s č. dial. na-ptatfnapiai 'najímať (Svěrák 1957, Bartoš 1906, psi, na-p-btaii) a hodnocení výrazu jako čechomoravismu, podobně Potapovo-vo (cit podle Chodova, UZIS1 9, 189) spojení se sch. napálili 'nabývat, rozmnožovať, dále Fickovo (KZ 19, 260) vyvození z prefixátu "na-apb, jehož základ spojuje se stind, apa- 'nabytí' (ditr-äpa- 'těžko získatelný') i Pisaniho (Paideia 10, 261) nepodložené vyvození rcsl. napbda z nějaké prefigované podoby ie. kořene *dd- 'dávať, tj. *na-pi-da- 'mzda', 'žoldnéř*.
Syn. jsou naimhnik-b, mhzdbnik-b. bs
naraštenije v. rasti
nardi»,-a m.'nard; Narde' (lxEv)
Starověký název aromatické rostliny kozlíku klasnatého/Valeriána spica, jehož kořen se užíval od starověku k přípravě léčiv a voňavek.
529
nard t
nasočiti
Doloženo pouze ve spojení (chrizmy) narda (gen. sg.) pistikij§ za ř. (NT) vápSou maxixřjc; v. pistik'ii.
Der.: rel. adj. nardbnt, (lx Zogr Mař Nik pouze ve spojení (mura) nardhny pistikij§ či pistik'ii); sr. SJS 2,307.
Komp.: lxOstr nardopistik'ii 'vonná mast z nardu' (ř. vápSoc mazixtf), typ flexe je nejasný.
Exp.: Pokračováním stsl. nardt, je b. arch. nard tv. Z csl. může být srb. narad (není-li z lat., v. Rj, Skok 2, 503) a vsi. nard tv.,v. Vasmer 1909, 132.
Et.: Přejato z ř. vápÔoq tv. f. (i jiné druhy kozlíko-vitých), to pak ze sem. (foiničtiny?, sr. hebr. něrd, aram. niraa, asyr. lardu 'nard'), do níž proniklo Z ind. oblasti, kde se rostlina vyskytuje, sr. stind. nálada-, páli narada- tv.; v. Vasmer l.c, BER 4, 509 aj., dále Chantraine 735, Frisk 2,289, Mayrhofer 1986,2,23.
Prostřednictvím Nového zákona se název rozšířil do evropských jazyků. Do gcrm. a rom., stejně jako do slk. č. nard m., p. nard, lit. nařdas a snad i do ch. närad (I-B) z lat. nardus, patmě prostřednictvím střhn. narde f. tv. dále pak do sin. narda, č. dial. a p. narda t v.
Lat. nardus bylo přejato z ř. Přímo z ř. pak expandoval výraz do rum.; v. Bezlaj 2, 214, E-M 429, Fraenkel 484, Klein 1028, Kluge-Seebold 499, Maehek 1968, 389, Tiktin 1036 aj. bs
narukovali, narícati, narok't, v. reští
narodi>, -a m. 'zástup, dav, lid(é); Schar, Menschen-menge, Volk, Leute'
Rovněž 'kmen, národ', lx Fris 'pokolení, rod'.
Komp.: lx Supr narodovoditna n. pí. 'vedení lidu' (ř. SřjjLiaytjv-íai); podr. v. Vaillant, BSL 66, 2, 144 (považuje slovo za koruptelu) a Bláhová, Slávia 58,345 (mezi příklady na aktivní funkci u m-ových ptc).
Exp.: Z csl. jerům, narodn. 'národ, lid, dav' (Tiktin 1062).
Et: Psi. narodí,, všesl. (nedoloženo v plb.): b. naród, mk. národ, sch. sin. národ, slk. stč. č. národ, luž. národ, porn. národ (Sychta 3,192), stp. p. br. naród, ukr. naród, Žel. a Hrin. také nárid, str. narodí,, r. naród, vše 'národ, národnosť, 'lid, lidé', s řadou dalších (většinou původnějších) významů, např. 'vznik, počátek, zrod, zrození' (luž., sch. řídké Rj, slk. arch. od národa 'od narození, odedávna' SSJ, stč., č. dial. Bartoš 1906), v sin. dial. (Plet.) 'poroď, dále 'dítě, děti, potomci' (např. stp., p. dial. Karlowicz), 'generace, rod, pokolení' (sch. Rj, sin. st. Plet., slk. st. HSSlk, stč., č. dial. Kubín 1913, hl. Jakubaš, dl. Muka, stp., str. StrS), 'dav, zástup lidí' (např. b. sch. porn., p. hovor., str., r. dial. Daľ 2,1201), 'stádo (krav, koní)' (r. dial. Podvys.) aj.
K sém. vývoji v češtině v. Bělič 1955, 7n a Pečírková, LF 92, 126-130, v polštině v. Matuszczyková, JP67, 35-41.
Psl. narodí, je postverbale od naroditi, jež se skládá z pref. na- (v. nai; I. Němec v red. pozn. připouští dvě funkce předpony: funkci místně cílovou, sr. stč. naroditi sě *— naroditi sě na svět, a funkci sumární, pak narodí, * "to, co je ve větším množství přivedeno na svěť) a vb. roditi (v. roditii).
Sém. škálu lze nastínit následovně: *'všechno, co se narodilo, urodilo', a to buď stejného druhu —> 'rod, druh, pohlaví' (o živočiších: sr. např. stč. národ rybí, p. naród ptasi; o rostlinách: např. charv. st. Rj, stp. SW; o lidech: sr. např. stč. národ člověčí a ženský národ), nebo 'co se narodilo y určitém údobí' -> 'generace, rod, pokolení', nebo o jedincích příbuzných, blízkých —> 'kmen, národ'. Sr. sémantickou paralelu v lat. nätiô 'narození, vznik; rod, druh; lidský rod; kmen, národ' a snad také (uvádí Skok 3, 153) v alb. polem "lid* (-{— lenj 'rodím se, vznikám'). ij
naseljenaja, naselití v. selo
nasfalťb v. aspaltťb
nasočiti, -iti> na kogo 'osočit, obvinit; verleumden, beschuldigen' (Parim)
Prefixát vb. sočiti, doloženého jen v csl. s význ. 'indicare' (MLP), 'hledat, sledovať (Srez.).
Et.: Psl. sočiti > b. sóča, mk. soči, sch. sočiti, č. sočit, stp., p. dial. soczyč (Karlowicz), br. sačýc', ukr. sočýty, r. sočit', s význ. 'stopovat zvěř' (p. dial., vsi.), iovit, chytat (ryby)' (ch. st. Rj), pak i 'hledat, pátrat, sledovat, slídit ap.' (vsi.), 'nalézat' (sch. Rj), 'ukazovat, označovat, mířit' (b. mk.), 'žalovat, obviňovať (stp.), 'hanět, pomlouvat, osočovať (stč., č. arch.), 'nevrazit, žárlit' (č.) ap.
Psl. stáří je i subst. soki, > sch. sok, slk., stč. MStčS, č. stp. r. sok, s význ. 'žalobce' (stč. stp. str. Srez.), 'udavač, donašeč' (sch. stč. stp., r. arch. Dal'), 'svědek' (srb. Vuk), 'soupeř, protivník, rival' (slk. č., r. arch. Daľ) ap.
Vedle původního iterativa sočiti je v některých sl. jazycích doloženo mladší iter. sakati: b. dial. sákam, mk. saka, sch. sakati (Rj), r. dial. (nejisté) sákať (Daľ.Opyt 197), s význ. 'rozmlouvat, radit se' (r. dial.), 'chtít, hledat' (jsi.).
• Psl. sočiti, soki, < ie. *sek^-.
Kořen "'sek^- je dosvědčen slovesy i jmény ve většině ie. jazyků, jejich významy se však silně rozcházejí.
a) Význam 'sledovať v pozitivním ('doprovázet') i negativním ('pronásledovat') smyslu je doložen v stind. sačate, sišakti, av. hačaite, ř. SnEC&ai (aor. toKÓtj.rjv), lat. sequí, stir. sechithir, lit. seku,
530
nasočiti
navěždenije
sěkti; stind. sakhů 'druh, přítel', lat. socius 'spojenec, společník', secundus 'následující, druhý', stsev. seggr 'druh, (spolu)bojovník' aj. Sem patří i sl. sočili ve význ. 'sledovat, slídit'.
b) Význam 'říci, vyprávět, poznamenať je v ř. év(v)éicnv, lat. (imper.) in-seque, inquit, stkymer. (aor.) hepp, stir. in-coissig ('označuje'), stsev. segia, stsas. seggian, něm. sagen, lit. dial. seků, sěkti, lot. seku, sekt, lit. sakaů, sakýti; stir. läse 'oznámení', scél 'vyprávěnf, sthn. sága tv., lit. pasáka 'vyprávění, pohádka' aj. Benveniste, SbHirt 2, 234 uvádí i toch. A sakš-'říci', v pozdější literatuře se však toto spojení už neobjevuje.
Sem patří sl. sok-b ve významu 'žalobce', sočili 'obvinit, žalovat'.
c) Význam 'vidět; ukazovať je dosvědčen v gót, sa(hwan, sthn. sehan, něm. sehen, dále het. šakuwa-'oči*, šakuwai- 'vidět' a snad i alb. shoh'viděť (Meyer 1891, 41 In, Huld 1983, 114n) a toch. A šotre, B šotri 'znamení' (Pedersen 1949,69).
Není jasné, zda jde od původu o jeden koř., nebo o dva homonymní kořeny. Ke druhé domněnce se kloní Brugmann, IF 12, 28n, Brückner, ZslPh 15, 435, Vasmer 2, 688, Fraenkel 773, Seiler, KZ 75. 21 n aj. (o souvislosti gót. saíhwan etc. s lat. sequi často pochybují i germanisté, v. napr. Lehmann 291. Kluge-Seebold 663). Ti, kteří počítají s původní identitou (tak již Meillet 1902, 226 a Mladenov, RFV 63, 308n),- Často hledají původní význam kořene *sek!f- v lovecké mluvě ('slídit, Stíhat zvěř'). Tak např. Osten-Sacken, IF 33, 257n, Pokorný 896n, Mayrhofer 1956, 3, 417n, Kammenhuber, KZ 77,62, Machek 1968,566, Gamkr.-Ivanov 1984,696n aj. Sr. též V. Procházka, Právněhistorické studie 1958, 67n.
Význam 'pronásledovat, stíhať však není doložen právě v nejstarších ie. jazycích (ií. ř. het.), a tak by snad bylo lépe vycházet z obecnějšího významu 'být/jít za někým/něčím' v prostoru i čase. Sledování v prostoru může být pojato pozitivně ('doprovázet, následovat'), negativně ('stíhat, pronásledovat') nebo neutrálně ('sledovat očima' 'vidět'). Z následnosti v čase vyplynul význam 'pokračovat v dialogu, soudní při, dokazovat, ukazovať.
Tyto různé významy se mohly vyvinout ve spojeních s preverbii, jak názorně ukazuje lat.: obsequT 'poslouchat, vyhovět', persequi 'pronásledovat', consequi 'následovat v čase' {consequentia 'následek'), in-seque 'řekni'.
Baldi, JIES 2, 77n se domnívá, že pův. význam koř. *sek^-byl 'viděť; sém. vývoj pak vedl jednak k významu 'sledovať, jednak k význ. 'ukazovať a dále 'říkat'.
Oba významy sl. slov jsou tudíž zděděny z ie. období, základní sloveso se však nezachovalo, jen odvozené iter. sočili a subst. sok%; poté, co se iter.
význam sočiti (má přesný protějšek v lit. sakýti) setřel, bylo vytvořeno nové iter. šakali (tak Golab, SbLehr-Splawiríski 216n).
Pareškevov, Palaeobulg. 5, 2, 86n se však domnívá, že sl. sočili je kauzativum s význ. 'dát vidět, ukazovať.
Za výpůjčku z germ. pokládali sl. sočili, sok-b Hirt, PBB 23. 338 a Uhlenbeck, AsIPh 15, 491; právem odmítá Mladenov l.c. a Kiparsky 1934, 83n. Obrácený směr výpůjčky předpokládá Martynov 1983, 26n (sl. sočiti > góL sakan, stsev. saka 'přít se, žalovať).
Klíma, AO 51, 190n (v recenzi Szemerényiho knihy Four Old Iranian Ethnic Names) vyslovuje domněnku, že sl. sok-b 'protivník' může pocházet z Írán. etnonyma Saka-. hkae
nasoštb Wh, v. jesťt.
nastegna v. stegno
nasylati v. stlati
nasytiti, nasyštati v. sytí.
nasisati v. &b&t>
našb v. ny pron.
našbstvije v. št>di>
natruti v. traviti
natukati v. t =f<aii
naustiti, nauštati v. usta
navaditi 'navést' v. povaditi
na vadili 'pomluvit' v. vadili 5
navěždenije, -ija n.'návštěva; Besuch' (IxSupr)
Slovesné jméno od navěditi 'navštíviť, které je doloženo jen v csl.; tam i ipf. navěždati tv. (obojí MLP, StrS).
EL: Psi. navěditi > b. dial. navedja, ipf. navéz-dam (Gerov 3,131; Petkov, BDial 7.96: pf. näv'eg'é, -dé), sch. ojed. st. navijedati, navjediti se (csl.?), p. na-wiedzič, odwiedzič, br. jen navédac', -cca, ukx navi-dýty (Žel.), navídaty, ipf. navíduvaty, dial. i duvída-tysja, -duvatysja (Melhyčuk, LBj 2, 79), str. navěditi, r. navédať(sja), navédyvať(sja), vše 'navštívit, navštěvovat', r, i 'dozvídat se', ukr. i 'uvidět, najíť ap.; v kaš. navedené, navedené tA. 'návštěva' (též odváděné
531
navěždenije
nebljiidoniT,
pl. tv., vb. odvadovac 'navštíviť (Sychta 3,292 a 6,120).
Navěditije buďfaktitivum k na-viděti (pokud vyjdeme z pův. *'způsobit, abych někoho viděl'), nebo jeho intenzivum, a to je pravděpodobnější, protože i samo naviděti znamená 'navštíviť (b. navídja s ipf. navíiaam, mk. navidi, p. dial. nawidzieč, u Pfula je nawidíeč asi polonismus). V tom případě mu sém. přesně odpovídá lat. vlsere 'vidět, prohlížet' i 'navštíviť, jež E-M 733 charakterizují jako intenzivum k viděre 'viděť. Pod. sém. vývoj je i v luž.: hl. (po)hladač ke komu 'zajít na krátkou návštěvu', dl. wogtědaš 'navštíviť.
Vidíme tedy, že zde je stupeň věd- slovotvorné jiného původu než u věděli, kde se -ě- vysvětluje z perfekta *uoida (v. více s.v. věděti).
Ale hlásková totožnost ovlivnila i et. výklady: S-A 1955, s. 63 vysvětlují stsl. navěždenije 'Besuch' jakožto 'das Kennenler-nen', Varbotová, SM 23, 221 spojuje navěditi (se) do jednoho hesla s navěděii (se) 'dovědět se v dostatečné míře ap.' a soudí dokonce, že se tvar na -iti vyvinul, snad i po psi. době, z -ěti.
Pův. intenzivum můžeme předpokládat i v ukr. dial. navidýty 'uřknout pohledem' (Žel.), navidýlo joho 'zbláznil se, zhloupl' (Hrin.). eh
na vy ca t i v. vyknou*
na v tklirt., -a m. 'vrchní lodník; Schiffshauptmann' (lxChrist Šiš)
Var.: navhklerb (Mak), rcsl. (?) i nakrďb, naukril-b (MLP).
Exp.: Zcsl. pochází srb. arch. naúkír 'vrchní lodník, kormidelník', st. navkir, navkler tv., dále arch. nauklijer "kdo někoho k něčemu ponouká* (s nejasným sém. posunem, Rj; změna -klir na -far je obvyklá disimilacc /-rna 0-r jako u oltar: otar), nelze ani vyloučit prostřednictví balk. rom. (Skok 2, 507 s. v. navao).
P. st. naukler tv. a 'kormidelník' (Linde ze 17. a 18. stol, v modlitbě a překladu lat. poezie) jsou nesporně přímo ze (stř)lat. nauclerus 'kapitán lodě' (StřLP).
Et: Patrně mladší přejetí ze (stř)ř. vaúxXrjpoq 'rej-dař, kapitán lodě', které se stalo balkánským grecis-mem. Je to disimilací přetvořené ř. vaúxpapoq 'po-řizovatel válečné lodi' (podle ustanovení Solónovy ústavy v Aténách), lidovou etymologií vztažené k ř. xkfjpoc, 'povolání, úděl'; v. Matzenauer 1870, 262, Skok l.c, Chan-traine 736n, Frisk 2, 291n. Csl. forma náležitě reflekmje střř. n [i], v případě navbklerh pak možná znění v pontském dial., kde jj [e], sr. Thumb 1910,5, pozn. 2; csl. -avb-f-b- za střř. -au- [afj před neznělým kons. může být pouhá sl. interpretace cizího fonému/či reflexe nějaké střř. dial. nebo balkánskorománské formy; sr. Bidwell.Word 17, 120. bs
nazidati v. zbdati
nazírali v. zbrětii
ne part. neg. 'ne; nichť
Klade se před sloveso, řídce před predikativní subst. Neguje celou větu nebo její část jako členský zápor. S tvary slovesa byli splývá v něsmb, něsi, něsfb. Zdvojený zápor ne vyjadřuje kladné sdělení.
Často spojována s konj. nebo part.: ašte ne 'jestliže ne'; Teč, leda (když)', da ne 'ať ne', ne da, nedá (i) da 'kéž, kéž by', a ne «*, a ne li 'neřkuli, natožpak', ne u 'již ne, ještě ne', ne u, u ne 'nikterak, vůbec ne*. Zvlášť v. neboi, negtli, neže.
Prefix ne- dává slovu význam opačný (nemil-b 'nemilý') nebo posunutý (nemoším-b 'nemohoucí; nemožný'). Řídce je u slov, která bez zápora nejsou v stsl. doložena, v. nebogt, nedog-b, nejesytb, nenávidět!, nep-bštevati, *nezaapo aj.
Exp.: Z csl. je rum. ne 'ne' (i jako prefix); v. Tíktin 1042.
Et: Psi. ne, všesl.: b. mk. sch. ne, sin. ně, slk. stč. č. plb. ne (v luž. jen neg. prefix nje-; v. Sch.-šewc 1006), porn. ríe, stp. p. nie, vsi. ne, všude part. negující větu nebo její část. Jako záporná odpověď 'ne, nikoli' v jsi. č. plb. porn. br., někde jsou podoby zdloužené (stč., č. dial. né, sin. dial. nej ap.), jinde stažené (stč. slk. p. nie, luž. ně, stbr. ně z *ne je, stbr. něťb, ukr. dial. nit, r. net z *ne je tu; v. Zubatý I, 2,410, Vasmer 2. 215, SB 2.441,483, Sch.-Šewc 997, ESBr 7, 294 a 8, 17 aj.).
V stč. a str. i ve funkci konj., a to kompar. 'než' (stč. str.), grád. 'ba, ba dokonce' (stč.), řídce adverz. 'nýbrž, ale' (Stč.) aj. (v. StčS 1,373n a 931, SB 2,449, dále neže, negtli). V stč. i v platnosti interj. 'ach, běda' (v. StčS 1,375; Němec v red. poznámce je hodnotí jako archaismus).
Všesl. je i prefix ne-.
• (1) Psi. ne < ie. *ni.
Základní záporka *ně je doložena jako samostatné slovo (adverbium) v ií. (stind. na atd.), kelt. (stir. nf, kymer. ny), germ. (gót. sthn. stsas. ni), balt. (lit. ně) a sl., jinde jen jako prefix, příp. ve spojeních se zesilujícími elementy (lat. nôn, het. natta, něm. nein, nicht aj.).
Redukovaná podoba *n-, fungující v řadě ie. jazyků jako prefix (stind.«-, ř. á-, lat. in-, gól. un), není v balt. a sl. doložena.
Záporka ne se užívá v balt. a sl. ve všech druzích vět, což patrně představuje inovaci: nejstarší ie. jazyky užívají v pracích větách jinou záporku (stind. mä, ř. jji/j, het. li aj.).
Sr. Pokomy 756n, Machek s.v. ne, SB 2,449n aj. ŽŠ-ae
neavljemb v. avě nebljudonra v. bljusti
532
neboj
nebQ2
neboj konj. kauz. 'neboť; denn' (lxFris)
Ojedinělé doložení ve Fris II je možno chápat jako vliv velkomoravské tradice; sr. Isačenko 1943, 53-55. V stsl. textech je však časté nebo, u něhož nelze rozhodnout, zda jde o volné spojení negace s explik, bo nebo o dvojslabičnou konj. (v. Bauerová, SbTrávníček 96, Kopečný, SB 2,452).
Sem patří i stsl. nehoní, 'vždyť, vždyť přece, neboť' (Supr FragHilf), csl. nebom,, nebono 'vždyť, neboť, protože' (MLP. Sraz., StrS). SJS píše dohromady, ve vydáních Supr (Sever'janov, Zaimov-Capaldo 1982) však psáno odděleně ne bo Itfc Také Kurz, Slávia 31, 82 pochybuje, že jde vždy o jediný celek (sr. i Bláhová, Slávia 58, 348).
Et: Konj. neboje řídce doložena v csl. s význ. 'neboť' (MLP,StrS), hojně v stč. ač.: stč. neb(o), aneb(o), neboť, nebožto ap. s význ. disj. 'nebo, anebo', rekti-fikačním 'nebo, či, či snad', identifikačním 'neboli, čilí, jinak též', po větě rozkazovací 'nebo, jinak, sice*, kauz. 'vždyť, totiž, neboť', důvod, 'protože, že', ojed. adv. 'aspoň' (v. StčS 1, 390n), č. nebo, kniž. neb s význ. vylučovacím 'nebo, či', eventualimím 'nebo spíše', identifikačním 'nebo, neboli', rozšířeno o í-ovou part. neboť konj. kauz. 'vždyť, protože', s part. -li identifikační neboli; řídce v r. dial.: nebo - nebo 'buď- nebo', v platnosti tázací part. nebo 'opravdu?', v úvodu věty afirm. part. 'skutečně, zajisté' (v. SB 2, 451n, SM 24,93).
Z č. je dl. arch. neb(o) 'neboť' (Muka), slk. st. neboli, nebli ap. (HSSlk) a p. (16. stol.) niebo 'nebo' (SP 16w.).
Složeno z part. ne, která zde ztrácí záporný význam, a kauz. konj. bo (v, ne, bo). O sém. vývoji k 'neboť' v. Trávníček 1930, 2, 60, podrobně Bauer, SbTrávníček 85 (se starší liter.), SB 2,452 aj.
Stsl. ne-bo-ni, je rozšířeno zesilovací part. ni,. Takto vykládá Kopečný, SB 2,453 (se starší liter.) a Kurz l.c, za adverz. pokládají toto ni, S-A 1955, č. 588 a Bauerová, SbTrávníček 97. Syn. nebo však ukazuje, že jde spíše o zesilovací part.
Machek 1968, 393 srovnává nebo s gót. niba, slhn. neba, nebu, stnord. ne/a, nema 'jestližene', s het. man, man 'kdyby' a pokládá tuto spojku i podmínkové věty za prajazykové. Nepravděpodobné - v stsl. i stč. je možno sledovat postupnou kumulaci partikulí a jejich sém. diferenciaci. žs
neb02, -ese n. 'nebe; Himmeľ
Význam 'nebe' implikuje jak nebe ve smyslu "nebeská klenba, obloha', tak nebe jakožto 'božské sídlo'. V celém stsl. paradigmatu zachována j-kmenová deklinace, v dat. a instr. sg. vedle ť?-km. tvarů.
Der.: nebesbski, 'nebeský', alternuje se zřejmě mladším nebesbn-b tv. (sr. Jagič 1913,282), u obou adj. substantivi-zovaná podoba jak v sg., tak častěji v pl. ve význ. 'bytosti, věci
nebeské', v předl, vazbě na/vb nebeshskyich-b, na/ví, nebesbnyichi, pak ve význ.'na nebesích'; z předložkových spojení poďhnebeshski,, poďbnebeshni, 'který je pod nebem', poďbnebesbskaja, poďbnebesbnaja f. 'podnebesí, země', nanebesMVb 'nebeský' (ř. énoupá-vioe; lx Euch), prěnebesbn-b 'který je nad nebem' (ř. ónepoupávioQ Služ).
Exp.: Csl. nebo > r. nebo, pl. nebesá 'obloha, nebe, nebesa' (Vasmer 2, 205).
Et: Psi. nebo, -ese > b. nebe, pl. -esá, dial. i nébó, nábo, nébu (BER 4, 582), mk. nebo, nebe, pl. -esa, sch. n/sbo, pl. nebesa, nebesa, sin. nebo, pl. -esa, slk. nebo, pomn. nebesáV-ia, arch. i nebe, č. nebe, stč. ojed. i nebo, pomn. nebesa, luž. njebjo, pl. njebjesa, plb. nebii (P-S 100), porn. nebo, p. niebo, pl. nieba/-iosa, br. néba, pl. njaběsy, dial. i nebo (TurSl), ukr. nebo, pl. -á, kniž. i nebesá, r. nebo, pl. -a, vše (mimo r.) 'obloha, nebeská klenba', božské sídlo', 'místo posmrtné blaženosti, ráj', dále zřídka přen. 'bůh, bohové, božská moc' (b. sch. slk. č. p. br.), 'podnebí, podnebné pásmo' (sch. Rj, č. st. 16. stol., Kott 2, 101, p. kniž. SW), 'patro v ústech' (b. Gerov, sch. arch., sin. dl., pomsln. PWb 1, 574, stp., br. dial. ESBr7,296, str., r. nebo, Dal' i nebo), 'baldachýn' (sch. arch., sin., slk. arch. pomn., č. pomn., dl. pl., str.) a řada dalších přen. významů.
• Psi. nebo < ie. *nebhos- 'obloha, oblak, mrak, mlha'.
Subst. (neutrum i-kmenů) už ie. stáří: stind. nabhas- 'vlhkost, obloha, mrak, mlha', av. nabah-'nebe', ř. véfoc 'mrak, mlha', stir. nem 'nebe', lit. debesis 'mrak', het. nepiš- 'nebe'. Význam (původní?) 'mrak' doložen reliktově i v r. dial. nebés'ja (Havlová, Slávia 40, 84n). Sém. vývoj 'mrak' r* 'nebe' jako v angl. sky aj.
Od téhož kořene *(H)nebh- (s význ. 'vlhkost'?) jsou v řadě ie. jazyků odvozeniny tvořené /-ovými a r-ovými sufixy: ř. vEféXrj 'mrak, mlha', lat. nebula 'mlha, opar', kymer. niwl 'mrak, mlha', stangl. nifol 'mlha', sthn. nebul, něm. Nebel tv.; stind. abhra- (< *Hnbh-ro-) 'mračno', av. awra- tv„ ř. ôp,ppoc 'déšť', lat. imber tv.
Sr. MEW 212, Vasmer 2, 205, Machek 196S, 392. Skok 2, 509, W-H 2,151n, Frisk 2,309n, Mayrhofer 1986, 2,13, Merin-ger, WuS 5, 86, Schrijnen, KZ 42, 104 (k bait. d-), Szemerényi 1964, 241n, Gamkr.-Ivanov 1984, 667n aj.
Sotva přijatelná je domněnka Trubačevova (SI Jaz 1988,309 aTrubačev i 991, 173), který pokládá ie. *nebhos- za složeninu *ne (záporka) + *bhos- 'zářící, lesklý', odvozenou od koř. *bhä-'zářit' (Pokorný 104); ten je podle Trubačeva obsažen i v adj. bosi, < *bhoso- (v. btis%'. Tedy nebe je 'to, co se neleskne, obloha pokrytá mraky'. hk-ae
533
nebogt
nebog-fc aďj. 'ubohý, chudý; ann, elend'
Et.: Psi. nebogb > sch. něbog, sin. dial. nebôg (Plet), slk. č. nebohý, hl. njebohi dl. njabogi, p. arch. niebogi, s významy 'ubohý, nešťastný' (sch. sin., slk. dial. - vslk., Kálal, č. p.), 'zesnulý, mrtvý' (slk., č. dial.
- vmor., Bartoš, luž.).
Častejší jako subst. (r. nebóga, ukr. rtebóha, br. njabóhá) či derivát, adj. též se ztrátou prefixu (sin. dial. bog 'chudý'; v. Bezlaj 1.30).
Už psi. adjektivum, atributivní kompozitum, jehož první složkou je záporka ne (v. ne), druhou pak subst. *bog% 'podíl, (dobrý) úděl, bohatství, štěstí', tudíž 'nemající (dobrý) úděl'. Od téhož subst. jsou odvozena i adj. bogaťh (v. bogat-b), ubogi, (v. ubog-b), dále psi. *si,božbje 'dobrý (*su-) úděl (majetek)', v stsl. náhodou nedoložené, a theonymum *Dad'b-bogT> (oněm mj. Popowská-Taborská, SFPSt25,171). Vedle nomina acti existovalo i nomen agentis 'kdo uděluje' —5- 'bůh'; v. bogi., kde je et. výklad. pp-eh
nebračtbna v. brak%
neda v. ne
neděistvi>ni» v. dětu neděl j a v. dělo
nedostatí, -stanet-b 'nedostat se, nestačit, chybět;
mangeln, gebrechen, fehlen'
Der.: nedostaťblťb 'nedostatek', nedostafbčhtľb 'potřebný, postrádající', nedostaťbkovati 'nedostávat se, chybět' (vše hapax legomena v Supr).
Et.: Stsl. nedostaň je tvořeno neg, part. ne (v, ne) a vb. dostali.
Psi. dostali je doloženo ve většině sl. jazyků (s výjimkou mk. a plb.; v b. je jen ojed. (Gerov z lid. písně) dostána 'skončím'); sch. ddstati, sin. st. dostáti, slk. dostať, č. dostat, hl. dostač, st. dostač (podle Sch.-Šewce 1352 kalk?!), dl. dostaš, porn. dóstac (PWb 2, 34ln), p. dostač, br. dastác', ukr. distáty, hovor. dostatý, t. dostať, s význ. 'dostat, obdržet, získať (všude kromě sin.), odtud vsi. 'sehnať, dále 'dostat se někam, dosáhnout, dotknout se' (sch. dial. Vuk, RSAN, slk. č. luž. p. vsi.), 'stačiť (sch., sin. st. a dial. Plet., p. arch., r. hovor.), 'přestát, překonat, vykonat (např. zkoušku)' (sin. arch.) aj. (podrobně v. Trubačev, SM 5.84 a SK 4, 137n).
Psi. dostatí je z pref. do- a vb. stati (v. stati, sr. Ma-chek s.v. stati; v. též dostojatJ). Pův. význam byl zřejmě *'vstoje dosáhnout někam' -i* 'dostat něco odněkud'
(sr. např. vsi.) -» 'dostat, získat něco'. Význam 'stačiť vznikl nejspíš z neg. nedostává se 'nestačí' (v. Zubatý 1,1, 104), sr. stč. nedostatí (sě) 'chybět'. y
nedognb, -a m. 'nemoc, neduh; Krankheit, Leiden'
Ve spojení měsgčbnyjg (ľbly) nedggy imy 'náměsíč-ný' (I x Zogr Deě), nedog% prokažem, 'malomocenství' (2x Sud).
Der.: nedggovati 'být nemocen, stonať, nedgžívb, nedgzblivb, nedgibn'b 'nemocný, neduživý', odtud nedgibnik-b 'nemocný člověk', nedgžbnovati 'býtnemocen, stonať.
EL: Psi. nedgg-b > b. nedág, st. i nedága (Gerov), sch. arch. neduh, (sin. arch. jen adj. nedožeň 'churavý' s der. nedôžje 'nevolnost'; Plet. 1,686, Bezlaj 2,218), slk. neduh, st. i neduha (HSSIk), č. neduh, stč. a č. dial. (StčS 1,460, Bartoš 1906,230) i neduha (ze stč. je srp. nieduh, v. SStp), kaš. arch. nedága (Sychta 3,230), ukr. neduha, řídce i neduh, str. nedugb, r. nedúg, dial. i nédúg, nédúga, vše 'neduh, nemoc, většinou těžká a vleklá', dále 'tělesná vada' (sch. č., v b. i 'duševní nemoc'), 'slabost, nešikovnost' (sch. kaš., r.dial.), přeneseně 'provinění, hřích, nepravosť (sch., slk. st., stč.), 'zlo, pohroma* (stč.) aj.
B. nedága (BER 4, 599), mk. nedug 'nemoc, tělesná vada', které nelze vyložit z psi. *d(/g-b. v. níže.
Složeno z neg. part. ne (v. ne) a subst. *dggi>. To je rekonstruováno zč. slk. duh, p. dag (ve spojeních č.jít k duhu, slk. ťsťk duhu, p. dial. išč w dgg 'prospívat, sloužit ke zdraví, k užitku'), kaš. arch. dága 'síla, moc' (Sychta 1,187, SEKaš 2,15), p. daiyč 'mířit k čemu, usilovat O něco' (v. Slawski 1, 141n, Popowská-Taborská, SFPS120, 17).
Psi. *dggrb je nejspíše staré subst. s o-ovým vo-kalismem k psi. dggngti 'růst, sílit' (r. dial. djágnuť 'sílit, lepšit se' aj.). Patří sem patrně i r. dial. djága, sin. dial. (Plet.) déga 'kožený opasek, řemen' (sr. Fraen-kel, IF52, 147, pozn. 2, SK 3,96n aj.).
K sém. i hláskově blízkým slovům, lišícím se jen neznělým iniciálním konsonantem, v. tego.
Z nesl. jazyků je nejbližší lot. dial. deňkts 'silný, statný' (M-E 1,455) a stir. daingen 'pevný, tvrdý' (Pedersen 1909, 2, 57 aj.). Z dalších ie. jazyků bývají uváděna (namnoze s otazníkem) slova značně dispa-rátních významů: stind. daghnoti 'téměř dosahuje' (aor. dhak, tudíž ie. kořen *dhengh-; jinak Mayrhofer 1986, i, 691), stir. dingid 'utlačuje', dále též slova s význ. 'rychlý; rychle běžet, kráčeť, jako je i-xa/ót; (kompar. dáoatův, pochybuje Frisk 2,861 n), lit. dial. déngti 'běžet', lot. diěgt 'rychle kráčeť, a dokonce i 'krýť (lit. deňgti, sr. doga).
534
nedog-fe
nejesytb
Dále bývají v této souvislosti uváděna některá germ. slova (stangl. tengan 'spěchat, naléhat', ge-tingan 'tlačit*, sthn, gi-zengi 'dosahující až k...' aj.); ta však ukazují na ie. kořen *dengk-.
Sr. Bern. 1, 2l7n, Pokorný 201 a 250, Vasmer 1, 387 a 2, 209, Fraenket 88n, SK 3, 96n a 4, 195, SM 5, s. 24n, 26, 98n aj.
B. a mk. podoby s -u- (b. nedúga, rnk. nedug) svědčí o tom, že na si půdě pravděpodobně došlo ke kontaminaci psi. *dgg-b s *dug?> < ie. *dheugh-' dosáhnout, pevně držet, pevný, silný' (p. dužy, ukr. dúžyj, r. dial. dúžij 'velký, silný, zdravý ap.'; v. Slawski, SlOc 18, 281n. SK 5.118n Beslaj 2, 218, Vasmer 1,378 aj.), k níž vedla jednak sémantická blízkost, jednak častá alternace o : u (sr. např. moditi : tnuditi, noditi : nudití).
Machek 1957, 101 má podoby s -p- za sek. Tak snad i Trubačov, SM 5,150, který předpokládá jen psi. *dugT>.
Odmítán je pozdější Machkův výklad (Machek 1968, 394) si. nedgg-h zkrácením z *nedolQgi, 'slabý, nemocný nebo nešikovný člověk', i úvaha Lchra-Spiawiňskčho (RS 18,6), že může jít o přejetí z kelt. fs
negasimt v. ugasiti
negližé v. neg^li
negodě, negodoYati v. god*.
negtbbľb v. prtg-í,noti
negtli/nek-fali adv. 'snad, možná; vielleicht, wohľ; konj. kompar. 'než; als'
Často s význ. 'zdali snad ne', v Supr Bes da nelehli tV. (sr. SJS 2, 348n).
Var.: negli, nelehli, nekli, v Bes nekoli, Ix i negližé tv. Jen v Grig negi>že, neg-hželi 'než' (podle Vaillanta, BSL 68, 2, 268 výsledek kontaminace neg-bli a neže, což není nutné; u slov tohoto typu je střídání part. běžné.)
Et.: Stsl. neghlilnekhli ~ b. dial. négli, négle, négo, négu, négoli, néguli, néglo ap. (v. BER 4,595), sch. négo, něgoli, negli (Skok 2, 508 pokládá za csl.), zkrácené neg, sin. arch. nego, něg, dial. i něgo (Plet., Bezlaj 2,218), kaš. ríigle (Sychta3.258; o porn. m z psi. neLo-rentz 1958,1,141n), str. neg-b, neg(-h)li, negli, nek(h)li, nekoli, něk(o)li, vše s významem konj. kompar. 'než, nežli, jako', dále temp. 'dříve než' (sch. I-B, kaš.), adverz. 'nýbrž, ale' (b. sch. sin.), 'a ne' (str.), omezovači 'kromě, mimo' (sch. sin.), obsahové 'že, aby' (str.), adv. 'možná, snad' (b. str.), expr. part. 'cožpak' (b. str.) ap.; podrobně SB 2,455-462.
Sch. no 'než, ale' vykládá Skok l.c. (tak i MEW 217 a Bern. 1, 315) z nSgo zánikem -g- mezi dvěma vokály (pod. kao <
kako); zkřížením S něgo vzniklo nbgo tv. Jinak Rj 8, 212: no je varianta pan. na, nu.
Pro všechny uvedené tvary je možno vyjít z psi. *nego < part. neg. ne (v stč. a str. měla také význam konj., v. ne) + zesilovací part. go, někde s další part. li (v. li). Part. go je většinou redukována v g% a střídána
neznělou var. ko/ki, (tak Matzenauer, LF7, 185, Forrunatov 1919. 225. Bern. l.c. SB 1, 317 aj.). Kopečný, SB 2, 461 pokládá i var. *neko za psi.
Podobná spojení záporky ne s partikulí představují sl. neže, které se od nego liší pouze měkkostí rozšiřující part. (v. neže, že), a lit. něgu 'než'. žš
negtže v. negiJi
neislědtnt v. slěďb
neistrbgnomTb v. iradzati
neištish>n'z> v. čislo
neizdričenn. v. reští
nejesyti,, -i f. 'pelikán; Pelikán'
V Ps 101, 7 je ekvivalentem ř. xEkexáv 'pelikán' (v. SJS), v srbcsl. ř. yCíji 'sup* (MLP, tam i adj. nej§syšth 'supí').
Exp.: Z csl. je sch. odborné ňijasit m. (není-li z rcsl), st. najazet, najazit m. (Rj, patrně zkomolením csl. neesytb), st. nenosit (Rj, hlásková obměna hlah. néesith, Gundulič, SbBelič, 2n a 6) 'pelikán', br. njajásyc', i. nejásyť 'puštík/Strix' (patmě z csl., nežije v dialektech) a rum. nelasitä 'pelikán' (Roseni, v. BER 4,624).
Et: Rederivovanou či nově vytvořenou podobu *nesyth dokládá b. nésit, mk. dial. nosit (Budziszewská, SFPSl 13.112), sch. dial. nesit, nesič, vše 'pelikán'. Č. nesyl 'čápovitý pták/Pseudotantalus ibis' je patmě obrozenecký neologismus, sin. arch. nesit je přejato z Č. (tak Plet. 1, 700). B. nepásit (Gerov, BER 4, 616) je další obměnou tohoto výrazu.
Řídké doložení v sl. a odlišný význam 'sup' v csl. (MLP) neumožňují přesně stanovit význam. Už ř. (LXX) ttXexáv není náležitým ekvivalentem hebr. qä'at 'sýček' (Athenae noctua saharae?) v předloze. V Psalt bylo místo očekávaného polysém. sl. baba i 'pelikán', majícího však nežádoucí konotace, užito výrazu nejesytb, pův. 'nenasytný', specializovaného ad hoc na 'pelikán'. Ani další domnělý doklad, str. topon. dochované v ř. přepise Neoctijt, se nevztahuje k význ. 'pelikán'; v. Shapiro, SEER60, 165-170.
Patmě staré kompozitum, jehož první složkou je záporka ne (v. ne), druhou kořen slovesa je- (v. jeti), třetí subst. sytb 'sytost' (v. sytt), tedy 'neznající
535
nejesyü.
neprěborjemij
nasycení' (sr. i onomaziologickou paralelu u něm. Vielfrass 'kunovitá šelma', Nimmersatt 'čápovitý pták', vše 'nenasyta'; sr. např. Bern. 1, 429, Bulachovskij, IzvAN 7, 116, Vasmer 2, 218, BER 4,623n aj.). Za slovotvornou paralelu se povazuji csl. komp. ne-je-věn 'nevěřící", nom. pr. Iz-e-slavb, r. Izjaslavľ, Perejasiavľ'(< fper-§-slav% 'dědic slávy'), r. dial. já-voď 'vír' (< *j§-vodh 'polykač vody'), v nichž komponent e nejspíše reprezentuje kořen je-; existenci takové kompozice potvrzují např. i csl. (ne)-vě-gtasT. '(ne)znalý', č. neznaboh (<*ne-zna-bog-b), p. Z-by-gniew « *JbZ-by-gněvb) ap., patrně s koř. vě(d)-mb, zna-ti, iz-by-ti (v. Brückner, Slávia 3,212n), stěží to tedy je starý ie. imper. nebo 2. os. sg. aor. v injunklivní funkci (Fraenkel, AslPh 39.85).
Nepravděpodobné je vyvození e z reduk. podoby ie. zápor-ky *« (Meillet 1902, 168n, ale 1924, 324 již vyvozuje z jeti; sr. i Moszyňski, Cyrillomethodianum 6, 81), protože by to byl ojedinělý doklad v bsl. (v, ne). bs
nekoli, neki>U v. negtli
nemogy v. mošti
nemr'bčem'b v. rnrbknoti
ncm-favenije v. myti
nenavidětí, -1ti. ipf. 'nenávidět; hassen'
Der-: ptc. préz. pas. nenavidinvh 'nenáviděný'; ne-naviděnije, nenavida (jen Bes), nenávistí, nenavisti-je, vše 'nenávisť, nenavistbní 'nenávistný', nena-visthnikí 'nenávistník' (IxSupr); nenáviděním 'nenávistný', nenávidím* tv.; vhznenaviděti 'pojmout nenávisť pf. k nenavidětí, víznenaviděnije 'nenávisť.
Komp.: chrhstonenavidbní 'nenávidící Krista' (Ix Supr, psáno clmsto-; SJS rekonstruuje jako Christofso)-/chrbstoi so)nenaviduvb).
Exp.: Csl. nenáviděli > rum. řídké a nenávidí 'nenávidět' (Tiktin 1040).
Et: Psi. nenáviděli > b. nenavídja, mk. jen dial. ptc. nenáviděn 'nenápadný, nevzhledný' (MkR), sch. nenávid(j)eti, sin. arch. nenávideli, slk. nenávidieť, č. nenávidět, p. nienawidzič, arch. a stp. nienawidzieč, br. nenavídziec', ukr. nenávydity, r. nenávidět', vše (kromě mk.) 'pociťovat zášť, nepřátelství, nenávidět', dále 'závidět' (sch., sin. arch., stě., stp.), 'hněvat se' (stě.), 'pohrdat někým' (stp.), 'pronásledovat' (stp.) ap.
• (1) Psi. ne-naviděti < ie. *yeid- 'vidět; vědět'.
(2) Psi. ne-naviděti < ie. *H3neid- 'plísnit, hanět ap.' (1) Psi. nenavidětí je zřejmě negovaná forma slovesa *naviděti, které je doloženo v řadě sl. jazyku
především ve význ. 'pohlížet na někoho se zalíbením, mít rád ap.': sr. např. sch. návid(j)eti se, slk. st. a slk. řídké ndvidieť, sté., č. arch. náviděti (stč. i 'řevnit, žárlit ap.'), stp., p. arch. a dial. nawidzieč, ukr. dial. návydity, str. naviděti, r. dial. navídeť. Psi. *naviděti je odvozeno prefixem na- s významem velké míry děje (podle Němce ovšem jde o pref. s významem prostorovým, tj, směřování na místo - red. poznámka) od slovesa vidě ti (et. výklad v. vidětí). Ták např. MEW 390, Mladenov 351, BER 4, 612, Skok 3, 586, Bezlaj 2, 219n, Vasmer 2, 212 aj. Po stránce význ. i formální lze srovnat s lit. nevidônas 'zlosyn, padouch, zlomyslník', jež zmiňuje už MEW l.c. (sr. i Fraenkel 499).
Nelze však ani vyloučit, že původnější je podoba se zápor-kou a prefixem (nena-viděti) a naviděti ve význ. 'mít rád' je až sekundární útvar (Havlová, red. poznámka).
Csl. navěditi 'navštíviť v. navěždenije.
(2) Méně pravděpodobný je Machkův výklad (SFFBU 4, 22-27, Machek I96S, 39 ln), který netradičně odvozuje psi. (ne)naviděti od ie. *neid- (*Hsneid-) a předpokládá kontaminaci tohoto koř. s rýmovým *ueid-, a to v balt., sl. a lat. Významy 'nenávidět' a 'mít rád' ve sl. přitom vyvozuje z prvotního 'žárlit' (ve prospěch tohoto výkladu mluví stč. náviděti 'žárlit'); anal. vývoj vidí u něm. Neid 'závisť a 'hněv, posměch, žárlivost ap.', které pokládá za příbuzné. (K ie. "Hjneid- a jeho kontinuantům v. např. Frisk 2, 394 s.v. ôvaSoc. Mayrhofer 1986, 2, 54n aj.). hk
neobim>n?> v. obinoti se
neobrocem. v. roka
neocěstents v. cěstiti se
neokorb, -a m. 'strážce chrámu; Tempelwärter' (lx Supr)
V Supr užito o strážci pohanského chrámu, v byzantské ř. mělo význ. 'kostelník'.
Et: Přejato z ř. vecoxópoc. 'strážce chrámu', jež je složeno z ř. (atického) vecúc, 'chrám' a xopéav 'zametať.
V stsl. obvykle morf. adaptováno k o-kmenům, sr. Diels 1963, 183, pozn. 27. bs
neopasivr. v. past i 3
neoťbjemijem-b v. jeti
neotT.vrtžb nnnč v. vřešti,
neprěborjem-b v. brati
536
neprěbredomt
nepTbštevati
neprěbredomt adj. 'nekonečný; unendlich' (Azb)
Var.: neprěbredinib, v MLP i neprěbrbdomb.
Ptc. vhbrhďb (lx Christ) od vb. *vbbresti 'vejít do brodu' (v stsl. nedoloženo), derivátu psi. "bresti, které je v srbcsl. bresti 'jít, kráčet, přecházet' (MLP).
Exp.: Z csl. patrně pochází rum. a brodí 'brodit se' (Tiktin 226) a dále sin. arch. neprebréden 'nepřebroditelný' (Plet.) a str. (15. stol.) neprebredomyj 'nekonečný* (StrS).
EL: Csl. neprěbredom-h je zřejmě od původu m-ové participium odvozené od pref. slovesa prě-bresti 'přejít, překročit, přebrodit' (MLP 717). Pův. význam tohoto ptc. by pak byl 'nepřekročitelný, ne-přebroditelný', odtud pak 'nekonečný'.
Psi. *bresti, resp. *brbsti (s reduk. stupněm kořene) > sin. brésti, slk. dial. břsť, stč., č. st. břísti (Gb, Jg), plb. bradě (PS 40), br. bryscí, ukr. brestý, str. bresti, i. bresti, vše s význ. 'brodit se, prodírat se vodou, sněhem, pískem ap.\ dále 'jít pomalu, ztěžka' (vsi.), 'hrabat se, vrtat se v čem' (slk. dial.), přen. 'mluvit nesmyslně, plácat hlouposti' (ukr. Kuz -Rud. 43, v. níže) ap. V mk. jen dial. (Prilep) brěcam 'chodím bez cíle' (snad < *bredhcajg, BER 1, 78), porn. brěsc 'brodit se' (asi < psi. *brud-, dolož, i v ukr. a b., v. SEKaš 1, 142n, PWb 1, 50, Lorentz, ZslPh 1, 58).
Všesl. rozšíření má broditi, iter. forma k bresti (sr. např. b. bródja, mk. brodi, sin. brodili, broditi, slk. brodiť(sa), č. brodit (se), hl. brodiič (so), dl. broíiš, porn. brogěc, p. brodzič, br. bradzíc', ukr. brodýty, str. broditi(sja), r. brodiť, dial. i brodíťsja, vše 'jít brodem', 'namáhavě jít, prodírat se' ap.) a subst. broďb 'mělčina umožňující přechod, přejezd toku' (sr. např. b. mk. brod, sch. sin. brod, slk. č. brod, hl. brod, dl. brod, porn. brod, p. brad, ukr. brid, br. stukr. r. brod).
Sem patří i psi. «-ové imperfektivum *brbdngti > slk. břdnuť, č. arch. břednout, porn. brngc, běrngc (Sychta), p. bmgc, vše 'brodit se, prodírat se', č. arch. i 'roztávať. Od stejného základu by mohlo být utvořeno i psi. brhna (< *brhd-na) 'bláto' (v. braná).
S přen. významem 'mluvit zmateně, plácat nesmysly, lhát ap.', který je patmě výsledkem sém. vývoje 'chodit sem a tam, brodit se, jít s námahou' -* 'jít pomalu, ztěžka, vléci se, bloudit' -» 'snít, mluvit nesmysly ap.', se sem řadí i br. brédzic' (Nos.), r. brédiť, porn. brěýéc, p. bredzič ap. (sr. i ukr. brestý). Podobný vývoj dokládají Wijk, IF 28,128-131 a Fraenkel, ZslPh 6,97 na lot. brada! s význ. 'brodit se' a "mluvit hlouposti'. Podrobně k celé rodině psi. bresti v. S-A 1975, 210n.
• Psi. bresti < ie. *bhred(h)- 'brodit se'.
Nepochybné příbuzné má psi. bresti v balt.: lit. bristi (brendů, bridau) 'brodit se', lot. brist, brledu tv., s koř. o-stupněm lit. brädas 'rybolov', bras(tv)á
'brod', iter. bradýti 'brodit se', lot. bradat, bradlt tv.
ap. Tak už MEW 20, Bern. 1, 83, Vasmer 1, 120, Kurytowicz 1968, 2, 238, Machek 1968, 74, SM 3, 14n, ESBr 1. 376, Smoczynski 1989, 36 aj. Další doklady koř. *bkred(k)-jsou nejisté: alb. bredh, aor. brodha 'skákať, irácké oikon. BpéBai (Meyer 1891, 46, Pokorný 164, Georgiev, SbRomanski 498 aj.).
Illič-Svityč (Etim 1966, 347) nachází příb. v karťv. "bard-, resp. *bod- 'brodit se'. hk
neprěbyvajoštii v. byti
nepľijateľz>, neprijazni. v. přijati
nepastovali, -štnjeti 'domnívat se, mínit; meinen'; 'tušit něco (s obavou); vermuten, befurchten'
Dolož, i tvary s -phšt- (v. SJS 2, 397), podoba s -ptšt- je et. původní, v. níže. V mladších textech nahrazováno vb. nthněti (v. Jagič 1913, 370).
V Bes lx refl. 'pokládat, mít za to'. Nepbštevati s dvojím ak. 'pokládat, považovat někoho, něco za někoho, něco'.
Der.: Subst. verb. nepbštevanije 'záminka, výmluva', csl. 'mínění, domněnka' a 'podezřívání, urážka', Tcs\.(ne)pbštevanije kbtťižbnoje 'dogmata, učení bible'; iznepbštevati 'ocenit, posoudit' (lx Bes), vbznepbštevati kogo, čbto nebo na kogo, na cbto nebo s dvojím ak. 'pomyslit si něco o někom'.
Exp.: Dal' uvádí r. nepščeváti, nepščevánije jako cirk.
Et.: Stsl. nepbštevati je nejspíš denominativum od psi. *nepbt-, které je doloženo v csl. nepbštb 'záminka' (MLP, StrS), stcharv. (15.-16. stol.) nepča, nepča 'pochybnost, podezření, obvinění', p. st. (podle Bruč knera 361 časté v 17. stol.) a dial. (SW) niepeč, niepyč 'nebezpečí, zlá, kritická situace, strach, obava', ad v. 'nenadále', 'nesnadno, obtížně', stč. z nepti 'znenadání, nenadále, neočekávaně, náhle' a snad i v slk. dial. (Liptov) nepeť 'slota, nečas' (Kott 10, 633) a str. ne-potb 'podezření' (Srez., StrS). Substantivum *ne-pbt-se nejčastěji spojuje s psi. *pbvaté 'mít důvěru, naději' (v. ptvatí), takže původní význam stsl. nepbštevati by pak byl *'neočekávat, nevěřit, nejisté vědět ap.' Po ztrátě tvarů bez záporu (sr. csl. pbštevati 'soudit, uvažovat, mínit', pbštevanije 'mínění, domněnka ap.', v. MLP) nabyly tvary s neg. prefixem kladného významu (sr. Rozwadowski, 2, IOOn, Vaillant, RES 11, 204n, Vasmer 2, 213). Boryš, RS 43, 7-11 rekonstruoval psi. *pbti, pbjg (jeho kontinuanty však ve sl. jazycích doloženy nejsou), od něhož mohlo náležitě vzniknout iterativum *pbvati, Varbotová, SbSiawski 439-442 rekonstrukci *pbti nepovažuje za nutnou.
537
nep%števati
nesíi
Mimoslovanské souvislosti jsou nejisté. Slovo se přiřazuje k ie. koř. *peu- 'rozumět, chápat ap.\ rozšířeného o suf. -t (sr. iat. putáre 'domnívat se', sl. p*tati/pytati (se) 'ptát se', v. Pokorný 827), geneticky možná totožnému s ie. koř. *peu-, *pů- 'čistit* (tak Boryš l.c). Toch. A put-k- 'dělit, oddělovat, odlišit', jež k psi. *p-ht- a lat. putáre připojil Vasmer l.c, sem však asi nepatří (Windekcns 1976,397). y
nesěkomi> v. sěšti
nesoměnknt v. měni ti í a miměti
nestera, -y f. 'neteř; Nichte' (lx Nom)
Et.: Rcsl. nestera má protějšky v charv. (dalm.) něstera 'neteř' (Rj, RSAN), stp. niešciora 'neteř; snacha' (SStp). Příbuzné je dále psi. *neti: csl. netii, nelij 'synovec' (MLP, StrS, Rj), stp. nieč tv., č. obroz. neti, gen. neteře f, 'neteř' (v glosách v Mater verborum; Gebauer 1894, 3, 1, 428 a Machek s.v. neteř je pokládají za Hankovo přejetí (z csl.?)), č. arch. neť, nč. neteř, odtud slk. neter, st. i netera (Kálal) tv., dále sch. nečak, dial. netijäk, nětjak 'synovec', přechýlené necákinja, něéaka, dial. nečica, néča, ojed. netká 'neteř' (Rj), sin. nečák, arch. netjak 'synovec* s přechýleným necákinja, arch. ne-tjakinja 'neteř', ukr. st. néty, nétyj 'synovec' (Žel.).
Význam 'vnučka', který pro stp. 15. stol. uvádějí Reczek 250 a Szymczak 1966, 73 a 126, je ekvivalentem lat. neptis 'vnučka' i 'neteř'.
Jde o der. od ie. příbuzenského termínu *nepôt-'vnuk, synovec' (stind. av. napät- 'vnuk, potomek', lat. nepas tv., sthn. nevo, něm. Nejfe 'synovec', lit. arch. nepuotis 'vnuk', 'synovec' aj.); sr. Pokorný 764, Vasmer 2, 214n. k sém. stránce (dvojímu významu) sr. zejména i sace r!    Slávia 22, 67n.
Počátky formy nestera je třeba hledat už v bsl. období: vznikla prichýlením pův. í-kmenového f. nepil- (stind. av. napil- 'vnučka', lat. neptis 'vnučka, neteř*, stir. necht 'neteř', sthn. niji(a), něm. Nichte tv.) k deklinaci r-kmenů, nejspíše pod vlivem sém. blízkého výrazu 'dcera' (sr. d-tští), a to ještě před vyrovnáním ablautového střídání v deklinaci r-kmenů: nom. *duktěr - *neptěr (lit. arch. neptě 'vnučka'), ak. *dukterm - *nepterm, gen. *duktres - *neptres. V gen. (a v dalších pádech s oslabeným stupněm) se výslovnost obtížné skupiny ptr ve sl. usnadnila epentezí í (pod. ve *stryjh < *pstríiio- < *ptr-uio-). Později došlo k vyrovnání ablautu a posléze ke zjednodušení souhláskové skupiny: *neptr- > *nepstr > *nepster- (podle ak.) > nester-. Výsledkem těchto změn bylo psi. paradigma: nom. neti, ak. netere, gen.
nestere atd. V dalším vývoji došlo k bifurkaci: stp, (a č. ?) uchovává starý nom. (ve zkrácené podobě neť, sr. máť vedle máli) a ostatní pády tvoří od ak. kmene neter-, druhé paradigma vzniklo na základě staré gen. formy převedením k ä-kmenôm (pod. dcera, sestra). V tom smyslu Brückner, AslPh 29,119, Schmidt 1889,63, Schräder, IF 17,19,Lidén 1916,37,Go"ab, AmerContr X. 182, Trubačev 1959, 78, Pohl, Sprache 26,62 aj.
Jinak Meillet 1902, 167, který v sl. nestera spatřuje der. se suf. -terä- (*nept-terä-, sr. lat. mátertera 'teta'); přijímá Trautmann 196 a Vasmer l.c.
Sr. též Čapková-Janyšková, Slávia 66, 180 (přehled výkladů). ŽŠ-ae
nesti, -eti. 'nést; tragen'
Der.: donesli 'donést, zanést'; iznesti 'vynést, vydať (s význ. 'vytasit meč' v. rz.ffibznoti); mimones-ti 'přenést něco mimo někoho', 'pronést'; nanesli 'nanést, přinést'; nizbnesti 'snést dolů'; ponesti 'nést; brát něco na sebe, snášet'; přenesli 'přenést', p. čbto na čhto 'změnit', prěnesenije 'přenesení'; prěďsnesti 'přinést, přednést (před boží tvář)' (ř. Kpoaxopt^av, Ix Služ); prěvbznesti (se) 'vyvýšit (se), povznést (se)', prěvbznesen*, prěvbznesbn* 'vyvýšený; pyšný, hrdý'; přinesli "přinést (oběť); snést, strpět', prinesenije 'přinesený dar, oběť', 'přenesení'; pronesli 'roznést, rozšířit, rozhlásit; vyvrhnout, zavrhnout'; s-bnesti 'snést, spustiť; vynesti 'vynést'; vhnesti 'vnést, zavést', v-bnesenije 'vnesení'; vhznesti 'vyzdvihnout, povýšit; vzít na sebe', vhznesenije 'vynesení vzhůru, povýšení; vzetí na sebe; snětí (hříchů)'; zanesti 'zanést'.
S o-stupnčm: nositi Her. 'nést, nosit; snášet', refl. n. s§ 'vznášet se', nošenije 'nošení*, nosilo 'nosítka', nositeľ b jen ve spojení znamenijem* nositeľ b 'praporečník, korouhevník'; iznositi 'vynášet, nést, plodiť, iznošenije 'vynášení; výnos, plod'; nanosili 'nosit, přinášet'; obnosili 'nosit kolem'; oťbnositi 'odnášet'; ponositi, ponosaťi, ponášali 'nosit; tupit, hanět, vyčítat, vysmívat se', ponošenije 'potupa, výsměch, urážka, výčitka', ponos* 'potupa'; prěnosi-ti 'přenášet', prěnošenije 'přenášení'; prěvbznositi (se), prěvhznošati 'pozvedat, vyvyšovat, povyšovať, refl. 'vypínat se, pyšnit se' (ř. ůKEpucpouodai), prěvbznosbn* 'vyvyšující se, pyšný, hrdý'; prino-siti 'přinášet, (vz)dávat, obětovat, vynakládat, uvádět', ve spojení rěčb/vino přinosili 'vést žalobu', pri-nošenije 'eucharistie, svátost oltářní', 'přinesený dar, obět" (ř. Kpoc<pop£), přinos* 'přinesený dar, oběť; přínos, výtěžek', prinosbn* jen ve spojení molitva pri-nosbna 'modlitba nad přinesenými dary'; pronositi
538
nesti
lít'Sli
'roznášet, rozšiřovat, rozhlašovat'; v-mositi 'vnášet': vbznositi 'vynášet vzhůru, povyšovat; vztahovat', vbyiašati se 'vynášet se, vyvyšovat se', vhznošenije 'vznášení, stoupání vzhůru; oběť; velebení', spec. vhznošenije gospodhnje 'nanebevstoupení Páně' (ř. áváXriijiLc), vhznoshlivb 'vznášející se, domýšlivý', vhznoshn* jen ve spojení vhznoshnyi dhnh gospodbn '& 'den nanebevstoupení Páně'.
Kômp.: bogonosivb, bogonoshn-h 'nosící (v sobě) boha' (ř. dsotpópoc), bogonoshch 'ten, kdo v sobě nosí boha' (ř. (kcxpópoc); cvětonoshm, jen ve spojení ne-dělja cvětonosbnaja 'Květná neděle' (1x Osu); miiro-nosica 'žena přinášející vonnou masť, muronoshn* 'myrhonosný, přinášející vonnou masť (ř. ptvpowó-poc); orgzenoshstvovati 'chránit zbraní' (f. Sopufopeiii); plodonositi, -nosbstvovati 'přinášet plody' (ř. xapno-<popav), plodonosije, -nošenije 'úroda' (ř. xapitocpoplá), plodoprinošenije 'oběť plodů z úrody* (ř. xapnatpoplá); strastonosbch 'trpitel, mučedník' (f. áOXoyópoe); svě-tonoshn-h 'světlonosný'; s-bmrbtonoshn-h 'smrtonosný' (ř. ôavaxrjípópoc); vodonosi* m., vodonosh f. 'vědro, Štoudev' (v. Moszyriski, SbVincenz 283n); zlatonosivh 'nosící zlaté ozdoby' (ř. xpuaotpápot;); znamenonosi-teľh 'praporečník, korouhevník'; živonoshn* 'živo-tonosný, životodárný'.
Exp.: Csl. vbznesti > rum. a váznesi 'vyzvednout do výše'; csl. vbznesenije > rum. väznesenie 'nanebevstoupení' (obojí Tiktin 1720n); csl. ponositi > nim. a ponosi (Tiktin 1211); csl. prěnesenije > rum.prenesenie 'přenos, přenesenr (Tiktin 1243). Csl. nosila pit. 'máry' > rum. nosila (Rosetti 1954, 62, Tiktin s.v. näsälie), maď. nyoszolya 'nosítka, posteľ (MTESz 2,1053); csl. ponós%> rum. ponos 'pomluva' (Tiktin 1211, Rosetti 1954, 44), maď. panasz 'stížnost' (Kniezsa 382, MTEZs 3, 80).
EL: Psi. nesti, všesl. kromě plb.: b. dial. nesá, mk. nese, sch. arch. a dial. něsti, sin. nésti, slk. niesť, č. nést, hl. njesč, dl. njasč, porn. ňesc, p. niešč, br. nésci, dial. nese', njascí, nystý (SBrH), ukr. nestý, r. nesti, vše 'nésť, 'snášet (bolest ap.)', spec. 'snášet vejce'
aj-
Psi. stáří je i iterativum našiti (všesl., např. b. nósja, sch. ndsiti, sin. nósiti, č. nosit, p. nosič, r. nosiť), o něco mladší je -našati (jen pref.: b. -nasjam, sin. -našati, slk. -nášať, č. -naset, porn. -naŠac, p. -naszač).
• Psi. neíii < ie. *Hneí-/Henk- 'donést; dosáhnout'.
Přesný protějšek (i co do tvoření préz.) má sl. verbum v lit. nešu, něšti, lot. nesu, nest 'nésť. Týž kořen s význ. 'nésť je dosvědčen ř. mimoprézentními tvary ^veyxov (aor.), év7jvo/a (pf.), 7Jvf^0nv (pas. aor.) aj., vytvářejícími supletivní paradigma s préz. <pépcú 'nesu'.
Z toch. slov, o jejichž příbuznosti lze uvažovat, je sém. nejbližší toch. B neske 'tribut' (Windekens 1976, 318). Příbuzné je patme i het. vb. henk- 'přidělovat, poskytovať (Puhvel 1984, 3,289n).
Za příbuzná bývají většinou pokládána i slovesa (a odvozená slova) s významem 'dosáhnout', sém. tudíž značně vzdálená: stind. ašnoti (< *Hnk~, pf. anamša. < *Hen-Honk-), av. ašnaoiti 'dosahuje', ř. jroS-evexjjc 'dosahující až k nohám', lat. nanclscor (pf. nactus sum) 'dosahuji', stir. ro-icc (< *ěnkf) 'dosahuje', gót. ga-nah 'stačí', ganohs 'dosť, sthn. ginuog, něm. ge-nug tv. aj. (snad i toch. A ents-, B eňk- 'uchopit, vzíť; "Windekens 1976, 179). Sr. Windisch, KZ 21, 406n, MEW 213, Pokomy 316n, Vasmer 2, 215, Fraenkel 497n. Skok 2,512, Chantraine 346 (s.v. rv£yx£ív), Mayrhofer 1986, 2, 27n, BER 4,622 4
Machek 1968, 396 však pokládá za příbuzná jen balt. a ř. slova; podobně i Beekes, MSS 38, 18n a LI V 222, 252 (dva různé koř.: *H,nek- 'nésť a *fÍ2nek- 'dosáhnout'). O povaze iniciální laryngály (rekonstruované na základě ř., ií. a het.) a vůbec o původní struktuře kořene s význ. 'donést, dosáhnout ap.' (alomorfy Hnek- ~ Hnenk- ?) uvažují dále Cowgiil ve sb. Evidence for Laryngeals (London - The Hague 1965), 15ln, 154, 162, Antilla, Proto-Indoeuropean Schwebeablaut (Berkeley 1969), I24n, G. Schmidt, Orbis 26, 112n, Lindeman 1987, 57, 77n, 93, Seebold, Laryngaltheorie 516, Strunk, ib. 571 n aj. Sotva přijatelná je domněnka F. B. J. Kuipera (Die idg. Nasalpräsentia, Amsterdam 1937, 50n), který pokládá -(e)k'- za determinativ, přistoupivší ke koř. a*n- 'dosáhnout' a en- 'nésť (sr. lat. onus 'břemeno' aj.).
Osudy ie. koř. *Hnek-/Henk- byly zjevně úzce spjaty s osudy sém. blízkého koř. *bher- (v. btrati). To je nejlépe patrné v ř. (<pépa) - r]véyxov etc), dále též v ir. (préz. berim - prét. ro-uicc, sr. Gauthiot, Mélan-ges de linguistique offerts ä F. de Saussure, Paris 1908,120), ve stopách též v lat. (na místo *Henk- tu však nastoupil jiný kořen: ferô - tulí atd.), germ. a kelt. (britonské jaz.). Germ. *Ďrengan 'přinášet' (gót. briggan, sthn. bringan, něm. bringen atd.) představuje totiž, jak se zdá, kombinaci obou kořenů (*bher- + *Henk-) a totéž asi platí o kymer. he-brwng 'přinášet'; Brugmann, IF 12, 154n, Gauthiot o.c. 117n, Seebold l.c. (pochybuje Lehmann 80). V balt. a sl. se vztah mezi těmito dvěma vb. vyvíjel zvláštním způsobem: poté, co u slovesa od koř. *bher- došlo (snad ve spojeních s preverbii) k výraznému sém. posunu (sl. 'odnášet' -4 'bráť; lit. beřti, lot. běrt 'rozsévat' fr- 'roznášet'?), byl vytvořen (jako společná bsl. inovace) nový prézens od (původně perfektivního-terminativního?) koř. *Hnek- 'donést, dosáhnout', a to snad právě podle modelu préz. *bheró.
539
nesii _ nevěglasTb
Formáiriě idenlické ií. tvary (stind. našate, našanti, av. nasal ap.), ve starší literatuře uváděné jako préz. (Pokorný I.c.: stind. nasáti ap.), představují spíše konjunktivy aor. (Hoffmann, Derln-junktiv im Veda, Heidelberg 1967, passim, Joachim, Mehrfach-präsentien in Rigveda, Frankfurt/M. 1978, 98n, Mayrhofer l.c.) a nelze je tudíž se sl. a balt. prézentem spojovat.
Machek 1957, 323 a 1968, 396 odděluje nesli s významem 'snášet vejce' a spojuje je s lit. neřšti 'klást jikry (o rybách)' a lot. nůrstil 'pářit se, třít se' (kořen *ners-, ve sl. došlo prý k nezákonité ztrátě r). Přejímají H-L 334 a Bezlaj 2, 220. Balt. slova však mají lepší sl. protějšek v b. dial. närša se 'kladu jikry' (Todorov 1984, 102-107).
O mimoindoevropských souvislostech uvažuje Schott, SbHirt 2, 65. pv-ae
netopýr'*,, -rja m. 'netopýr; Fledermaus' (Parim)
EL: Stsl. netopýr'h **> b. netopfr (Gerov), sin. ne-topír, stě. ač. dial. netopýr, hl. njetopyr, dl. njetopyŕ, stp. nietopyrz (zestě. ?), str. netopyrh, r. netopýr' 'netopýr' a plb. netuparfd) 'motýľ; sch. st. (jen slovníkové) netopi(je)r může být přejaté (v. Rj); s přechodem k o-kmenům č. ukr. netopýr 'netopýr'; další odchylky jsou v sch. dial. nadopir (Rj), sin. dial. natopír, nadopér (Plet.), slk. netopier, dial. ňetopér (Matejčfk), ňedopier, nedopiar (Vážný 1955, 150), č. dial. ňetopr, nedopejr (ČJA 2,100-2), hl. arch. a dial. njedopyr, dl. dial. njedopyr (SSA 3, 66n), pom. ňětopéř (PWb), p. nietoperz, dial. niedoperz, niedopyrz (Karlowicz), str. notopyrb, natopyrh, r. dial. nastopýr' (SRNG) 'netopýr', slk. dial. i 'motýľ. Z tabuových a lid.-et. důvodů změny v první části slova: sin. letopír, íatopír, lado-pér (Plet.), slk. dial. letopier (Kálal), č. dial. letopýr, letopér, latopér, latopyr ap. (ČJA l.c), letopéř, lito-péř (Bartoš 1906), p. dial. latoperz, tatopierz, latopyrz (Karlowicz) 'netopýr'; sch. dial. metopir 'motýľ (Rj), sin. matopír, matofír (Plet.), p. dial. metoperz, mynto-pyrz 'netopýr'; slk. dial. hastopier (Kálal), kašupier, hašupír, kašapír (SSN), p. dial. kacopyrz, gacoperz, gacopyrz, szetopyrz, szetoperz, szatopierz 'netopýr' (v. Karlowicz, Popowská-Taborská, SFPSI9,137, Nitsch 1954, 2, 30-7). Souhrnně v. Vážný 1955, 148-51; Habovštiak, SlavSl 9, 267n a 26, 199n, Slávia 60,147; Budziszewská 1965,87n aj.
Většina výkladů pokládá toto sl. zoonymum za složeninu, názory na povahu komponent se však různí. Zpravidla je v první složce spatřováno subst. s význ. 'noc' (*nokt-/*nekt~, v. nošti.), v druhé pák subst. s významem 'letoun'. Sém. oporu má tento výklad v ř. vuxTEptq, slang 1. cwyld-hrebe, doslova 'Abendschnelle' (Schrader-Nehring 1, 327), lat. ve-spertíliô (*vespro-ptllid *'večerní okřídlenec", st. ř. mlXov 'křídlo', v. Kretschmer, KZ 31, 424) a také v r. st. nočníca
(Daľ), ukr. st. nočnýcja (Hrin). Sr. MEW 214, Preobr. 1, 603, Iľjínskij, RFV 65, 226, Vaillant, Slávia 10, 678 a RÉS 8, 90, Vasmer 2,216, BER 4,627 aj.
Výklad druhé složky je ovšem spojen s nemalými problémy. Většina uvedených autorů zde hledá kořen *per- ve významu 'létat' (Pokomy 816), zastoupený ve sl. jazycích stsl. phrati 'vznášet se', pariti 'létat', r. peréť 'jíť, subst. pero, sch. dial. pirac 'netopýr' (!) aj. Hlavní překážkou tohoto výkladu je vokál y (proto Vaillant l.c. rekonstruuje jako výchozí formu *notopir*\). Jako druhá složka přichází ovšem v úvahu i subst. od koř. *pet- 'létať (v. pttka) za předpokladu disimilativní Ztráty druhého t (tak jižGeitler, LF 3, 58). Není vyloučeno, že sl. *p*tyr* 'pták' je nepřímo dolož, v č. toponymu Ptýrov (v. Profous 3, 500n; k suf. -yrtJ-yr* v. Slawski, SK 2, 27n, Bartkowski, SFPS129, 85).
Jinou možnost výkladu skýtá chápání segmentu ne- jako záporky. Vnitřní strukturu *ne-to-pyri> a sém. východisko 'není to pták' předpokládají mj. Brückner (361 a Slávia 13, 279) a Otrebski (LP 1, 336). Předpoklad subst. *pyrb 'pták' však naráží na výše uvedené hláskové problémy. Přijatelnější je rekonstrukce *ne-p'btyrb/'h 'ne-pták', opírající se o rcsl. a Str. nep-btyrh (MLP439s.v.nep*t*ka,Srez.2,419) a Ukr. St. nepotyr (Žel.); sr. také r. dial. (Irkutsk) nepturún 'pták z rodu kurovitých' (SRNG). Tak Breznik, JsIF 6,98, Černých 1, 570n a Blažek rkp. Sém. oporu najdeme v rcsl. textech: nepotká v* potkách* netopyrh, nezvěrt, vh zvěrech* oib, neryba v* rybách* rak* "nepták mezi ptáky je netopýr, nezvíře mezi zvířaty je dikobraz, neryba mezi rybami je rak" (v. MLP I.e.).
Při všech těchto et. úvahách je třeba mít na paměti, že u živočicha spojeného s mnoha pověrami docházelo zvláště často k tabuovým obměnám jeho jména.
Málo přesvědčivé jsou výklady spojující toto sl. zoonymum s r. topýriť 'ježit, roztahovat křídla' (Berneker, IF 10,166) nebo s onom. vb. *lepeiati (Machek, 1968, 397 a ZslPh 20,40) aj. Sr. též Skok 2,289. bv-vb
neuveždf v. prisvenoti
iievěglast, adj. 'nevědomý, neznalý; unwissend' (lx Supr)
Rcsl. nevěgias-b i 'pohan' (Srez.).
V csl. i pouhé věglas-b 'zkušený, zběhlý, obratný' s der. věglasbn-b 'chytrý, vychytralý, lstivý' (MLP).
Der.: csl. nevěglaswb 'nevědomý, neznalý', ne-věgtasbně 'neučeně', nevšgkt(sh)stvo, nevěglasije 'nezkušenost, neznalost, nevědomost' (MLP).
Exp.: Z csl. je r. arch. (SSRLJ) a dial. st. (Dal' 2, 1321) neveglás m., SRNG i nevěglas, ukr. nevíhtas m., Žel. nevikláš
540
nevěglasTb
nevěsta
'nevzdělanec, nevedomec'; r. nevéglás'je 'nevědomost, neznalost, nevzdělanost' (Dal' l.c), ukr. nevíhlastvo tv.
Et.: Stsl. nevěglas-b ~ stě. nevěhlas m. (s der. ne-věklasstvo, -hlasstvie, -hlasenstvie 'nerozum(nost), pošetilost', adv. nevěhlasně, v. StčS), ukr. st. nevího-los (Žel.), str. nevěgolosi,, r. dial. nevégolos, s významem 'nevzdělanec, nevedomec, nerozumný člověk, pošetilec', str. i 'pohan' (Srez.), r. dial. jen 'ne-věrec' (SRNG).
Tvary bez neg. ne- jsou doloženy pouze v č. (Preobraženským a Vasmerem uváděné str. věgolosi, není ve str. slovnících doloženo!), sr. stč. věhlas m., věhlasa f.,č. kniž. věhlas (s der. věhlasný, věhlasnost aj.) 'proslulost, sláva', stč. i 'moudrost, obezřetnost' (MStčS).
Stsl. nevěglas-h představuje řídký typ sl. kompo-zits 1. komponentem slovesným a2. jmenným (Jagič, AslPh 20, 531. Meillet 1934, 376). Slovo je nejspíš z pův. *ne-věd-gob-h (v. Shevelov 1964, 190, Vaillant4, 765): 1. část komp. vě- obsahuje kořen *věd- (v. věděti), 2. část je subst. glasi> (v. gias%). Význam stsl. slova je pak *'ten, kdo nezná hlas, tj. různé věci, o nichž se ví a mluví" (sr. sin. st. glasu ne vedeti čemu 'nerozumět čemu' <- 'neznát hlas něčeho', v. Plet. s.v. glos); podle Fraenkela, ZslPh 13,229 pův. asi *'ten, kdo nezná hlas božf.
Vztah mezi stsl. a csl. tvary na straně jedné a č. a vsi. tvary na straně druhé není jasný. Podle Machka s.v. věhlas byla sl. slova přejata z csl. Za primární pokládá tvary s ne-. Naproti tomu Lvov, Etim 1972, 103-6 považuje věglas-b (> nevěglast.) za kalk (č. věhlas prý odpovídá něm. Weissager 'věštec, prorok'). Hapax legomenon v Supr je podle něj moravismus, jenž se prostřednictvím církevních knih a kněží dostal i na Rus. Podle novějšího názoru Ľvova (Ľvov 1975, 338) bylo nevcglast (i věglas-b) přejato do str. z č. nezávisle na památkách stsl. a csl. písemnictví. ij
nevěsta, -y f. 'nevěsta; B raut'; 'snacha; Schwteger-tochter'
Der.: nevěstbnilcb 'ženich', nevěsthstvo 'sňatek' jen ve spojení bez nevěstbstva děvica 'neprovdaná dívka' (lxSupr).
Komp.: bogonevěsthnaja (Ix Slepě), bogonevěsta (lx En, v. SJS dod.) 'Bohu zaslíbená' (ř. Osou vfyfrf, sr. Cejtlinová 1977,222).
Exp.: rum. arch. nevastá 'mladá žena' je podle Tiktina 1054 z csl. nevěsta; múze však být t z živých sl. jazyků (sr. i Mihäilä, PF 18, 2,78. Rosetti 1968. 311).
Et.: Psi. nevěsta > b. nevěsta, nevjásta, mk. nevesta, sch. nev(j)esta, dial. nevesta, nevisia (Skok 2, 515), sin. nevěsta, slk. nevesta, dial. i neviesta (Kálal 937), č. nevěsta, luž. njewjesta, porn. áeýasta, ňasta,
Stp. niewiesta (č. vliv ?; v. Siatkowski, SFPSt 10, 26n), Stp., p. arch. a dial. niewiasta, br. njavěsta, dial. i nivésta (SSrH), stukr. nevěsta (SStukr), ukr. nevísta, r. nevěsta 'nevěsta, vdávající se žena' (jsi. slk. č. luž. stp. vsi.), 'snoubenka' (sch., sin. st., slk. stč. č. br., r. st. Dal'), 'žena krátce před svatbou' (slk. č.), 'mladá žena ve věku, kdy by se už mohla vdávat' (vsi.), 'mladá provdanážena' (b. lid., mk. sch.,slk. st.,r. dial.), 'snacha' (b. lid., sch., sin. st. a dial., slk., stč., č. st. a dial., stp., p. dial., br. str.), 'bratrova manželka, švagrová' (mk., sch. st. a dial., sin. st., slk. st. a dial., stč. stp.), 'manželka příbuzného' (sch., slk. st., stč.), 'manželka' (porn. stp., p. dial.), 'žena vůbec' (pomsln. stp., p. dial., stukr. SStukr, ukr. st. Žel, Hrin.), 'lehká žena, prostitutka' (slk. st. HSSlk), s množstvím přen. významů.
Bez jisté etymologie, žádný výklad není bez otázek (přehled liter. v. Trubačev 1959, 90-3, Vasmer-T. 3, 54n, Skok 2, 515, ESE-r 8, 59n. BER 4, 588n; k sňatku u Slovanů sr. mj. Niederle 1911,2,2,46-56, Janko 1912, 140-6, o manželství SStarS 3, 159-61; o sémantice slova ve st. slk. Laliková, SR 51, 219-26). Není vyloučeno, že se tu uplatnilo několik motivačních vztahů a že výsledný význam představuje jakýsi jejich průsečík (red. pozn. 1. Němce).
Většina badatelů pokládá sl. nevěsta za složeninu, názory na povahu komponent se však velmi různí. První skupina výkladů spatřuje v segmentu ne- zá-porku (v. ne), druhá část pak bývá interpretována jako femininní tvar ř-ového ptc. od věděti 'vědět, znát', tedy 'neznámá, nepoznaná' (Zubatý, AslPh 16,404-7, Ja-gič, AslPh 24, 229, Brandt, RFV 23,90, Preobr. 1,599, Vondrák 1924, l, 576, Brückner 362, Vasmer 2, 206, Trubačev 1959,93, KESRJ 217, Gasparini, RSlav 2,146, Dickenmann, WS16, 222, Šaur 1975,60, Sch.-Šewc 1015n). Motivace takového pojmenování nevěsty (novomanželky) je zdůvodňována různě. Někteří je berou doslova: vyjadřuje podle nich postavení mladé ženy v rodině manžela, pro niž byla zatím neznámým, resp. málo známým člověkem (Zubatý I.e. uvádí jisté paralely: r. lid. čuženín 'ženich', sr. Brandt I.e., Daľ; lot. lid. tautás iet 'vdávat se', doslova 'jít k cizím lidem', tautiětis 'cizinec, ženich, manžel', sr. M-E 4, 141). Někteří vykládají takové pojmenování jako reflex prehist. sňatku únosem (v. Schräder-Nehring 1, 599, Janko 1912,143; sr. i Niederle 1911,1,73). Jiní vidí v pojmenování 'neznámá' tabu, mající chránit nově příchozí ženu před duchy manželova domu (v. Brückner, Slávia 5, 42In, Bemeker, AslPh 38, 269, Vasmer, ZslPh 20,454, Trubačev 1959, 93n, HER 437n).
Co se formální stránky týče, jsou sice doloženy jmenné útvary, jez lze považovat za odvozené sufixem -to- od věděli (stsl. vesto jest-b 'je známo, zřejmé', izvěsVh 'jistý, zaručený' 'známý', str. vesto, r. dial. vesto 'jistě, zajisté, samozřejmě' (přisvědčovací part.), stč, (z)věstě 'určitě, jistě', zvěstý 'známý,
541
nevěsta
nevodí
jistý', luž. wěsty 'jistý, určitý'), málo jasné však je, proč byl výraz s význ. 'neznámá (žena)' odvozen od slovesa ■věděli, a nikoli od znati, jak by se čekalo, je-li správný předpoklad (v. Trubačev 1959,156n), že věděli se pův, vztahovalo k věcem, zatímco znati k lidem (sr, Martynov, VJa 9, seš. 5, 143).
Ostatní výklady tohoto typu jsou méně přesvědčivé:
Isačenko (Slávia 22, 77) a Snoj 1997, 381 spatřují v druhé složce koř. ved- (v. věsti) ve význ. 'brát (odvádět si) ženu', tedy '(dosud) neprovdaná'.
Berneker (1F 10, 166) pomýšlí u druhé složky na lit. vaisa 'plodnosť,pa-vaTsti 'počíť, tedy '(dosud) neoplodnená'. Nověji rozvíjí toto spojem Smoczyriski (SbPoIariski, v tisku).
Gorjajev 227 a Pogodin (RFV 33, 335) spojují sl. nevěsta se stind. v/íari 'vstupuje', lit. viešeti 'být hostem' (jinak Pogodin 1903. 220). Týž ie. koř. *ueik- 'dům, sídlo' (Pokorný 1131) hledá ve sl. nevěsta i Martynov (SbAvanesov 19In), tedy 'ne-domorodá'.
Schelesniker (AnzslPh 17, 129n) spojuje druhou část se subst. véno (< *uSd-no-) a csl. véniti 'prodávat', tedy '(ještě) nezískaná'.
Druhá skupina badatelů hledá v první části domnělé složeniny adj. *neuo- 'nový' (v. noví.). Druhou část pak většinou interpretují jako f-ové ptc. od věsti 'vést' (v. věsti). Pův. význ. tudíž byl 'nově přivedená' (MEW 214, Prusík, KZ 33, 160-2, H-K 244, Szemerényi 1964, 318,pozn. I.Otkupščikov 1967,202naEttmIssl4,96-103,Čer-nych 1993, 1, 564n). Paralelu lze spatřovat v lit. st. nauveda, naujavedé 'novomanželka' (v. LKŽ; naäjas 'nový'); sr. i špan. novia 'snoubenka, nevěsta', alb. re 'mladá žena, snacha, nevěsta' (adj. ri,f. re 'mladý* 'nový, čerstvý'), pastu nawě 'nevěsta' (kna-wai 'nový, Čerstvý', v. Morgenstierne 54). K věsti ve význ. 'ženit (se), vdávat (se)' sr. str. věsti za kogo 'vdávat', voditiženu 'ženit se', vodimaja 'manželka', lit, vedu, věsti 'vést' 'ženit se', arch. vedys 'ženich', stind. vadhU- 'nevěsta, mladá žena' (v. i Specht, KZ 66, 40n). Dlouhé ě > ě vykládá Otkupščikov (Etimlssl 4, lOIn) jako výsledek kontrakce po zániku intervokalického o: *neuo(festä nebo *neuä uestä > *neuéstä; Cemych l.c. zde vidí vliv slovesa věděti (tedy lid. et,). Sporné je též e v první slabice: u sl. novh je jinak doložen pouze o-ový vokalismus kořene (sr. noví,; č. topon. Nevasad, Nevosedy, Nevolníky, jež uvádí Prusík l.c, jsou nejistá, sr. k nim i Profous 3,234-6).
Další výklady tohoto typu:
Podle Machka (Machek 1968, 398 a ZslPh 18, 315-331) vzniklo nevěsta haplologií z *nevě vbsta 'nově (nedávno) vdaná', kde *vbsta je f-ové ptc. od *#id- 'vdát* (> č. vdát, stind. vindati 'nachází, dosahuje, získává').
Iľjtnskij (AslPh 24.227n a 28.456): nevěsta pův. 'stojící v novém poměru'(*nrvě, lok. sg. adj. *neuo- "nový* +stä- 'stáť; sr. též město).
Kořínek (LF57, 13-15): nevěsta < *neuě-dta 'nově vzatá, nově (prov)daná* (ptc. od koř. *dô- *dáť).
Zcela nepravděpodobně Barié 1919, 80 a Otrebski, PF 11, 284-289 a LP 3, 343n a 6, 178, kteří hledají v druhé složce ie. subst. *s(t)er- 'žena' (stind. stri- tv. aj.), tedy 'nová žena*.
Za nesložené slovo, totiž substantivizovaný superlativ *ne(fist(h)ä- 'nejnovější' pokládají nevěsta Tmbeckoj, Slávia 1,12n, Vaillant 2,591 a RES 11,9a Shevelov 1964, 357n.
Zcela stranou stojí výklad Ondrušův (SlavSl 5,301-5), jenž spojuje nevěsta s lat. nubere, sl. snubiti. bv
nevodt, -a m. 'nevod, tažná rybářská síť; Schlepp-netz'
Csl. i nevodí* f. (MLP).
Exp.: Z csl. je rum. návod, novod n. tv. (Tiktin 1040, Mihäilä 1960, 92), pokud nejde o přejetí ze živých sl. jaz. (Skok 3,580. BER 4.591).
Et: Psi. nevodí, je doloženo ve většině severosl. jazyků, chybí v jsi. (až na b.): b. dial. névód (RBKE, BTR), uGerovai návod, stě. č. nevod (> slk. st. nevod, v. Bemolák a HSSlk), hl. st. (18. stol.) njewod, Ojed. (Jakubaš) nawod, dl. dial. st. nawod (Muka), kaš, nevód (Sychta 3,251), stp. p. niewód, br. névad, dial. i návod (TurSl), ukr. névid, gen. névoda, str. nevoďb, r. névod, dial. i nevod, néved (SRNG), vše 'velká vlečná rybářská síť, nevod', někdei 'síťna ptáky' (např. č. nevod ptačí Kott 2,159, p. SW), str. a r. dial. i nomen actionis 'rybolov'. K reáliím (části nevodu, druhy nevodu, způsob lovu) v. zejména Kottl.c. a Dal* 2, 1315n.
Starý rybářský termín s nepříliš jasnou et. Tradičně se slovo vysvětluje z ne- + -voďh, výklady obou částí však činí velké potíže.
2. část slova (je doložena samostatně v r. dial. vod 'hodně velký nevoď, SRNG) se nejčastěji spojuje s lot. vads, vadus 'velká rybářská síť, lit. vadas tv., veděja 'rybářská tažná síť (pro 2 osoby)' a dále s germ. slovy, sestsev. vadr 'vlasec (u udice)', nor. vad tv. a 'nevoď, dán. vod, švéd. vad, ags. wadu, sthn. wata, střhn. wate, střdn. wade, něm. Wate 'nevoď. Názory na výklad uvedených slov jsou však rozdílné. Podle jedněch jsou germ., balt. a sl. slova z ie. *^dh-, rozšířené podoby ie. koř. *(a)ue- 'plést, vázat' (tak W-P 1, 16n, Kluge 842, Čemych 1993, 1, 564 aj.), pak sl. -voďh pův. **něco pleteného'. Podle jiných je třeba vyjít Z ie. *uedh- 'vést' (Fraenkel s.v. veděja, Skok 3, 580, Sch.-Šewc 1016, ESBr 7, 298n, BER 4.591 aj).
Není ovšem vyloučeno, že lit. vadas, lot. vads bylo přejato z germ. nebo ugrofin. jazyků (M-E 4,430n). - Machek s.v. nevod považuje uvedené sl., balt. a germ. názvy nevodu (a ještě řln. nuotta a est. noot tv.) za prastará, "snad praevropská" slova.
Pro 1. část slova se obecně přijímá Vasmerův výklad (Vasmer 2, 206n) ne- jakožto záporu, jenž byl přidán k -voďh z tabuových důvodů, totiž aby ryby
542
nevodí.
neže
nepoznaly si'ťpro ne nebezpečnou (sr. také ruskou pověru u Dal' a 2, 1316: "Na nevod ne stupat 'tne plevat'. ryba ne bude t loviťsja.").
Méně pravděpodobné jsou domněnky, jež phsuzujf ne- jiný původ: Miklošíč (MEW 214) je považoval za jakousi částici; Bemeker (IF 10, 166) vysvětloval ne- jako ablautovou variantu prep. na (v. nai), podle Mladenova 347 to může být plný stupeň ie. prepozice *« 'v', GorjajevDop 1, 29 a 2, 26 srovnával ne (< *ne(vo)-) se stind. nav-ate 'pohybuje se'. Podle Cemycha l.c. nahradilo záporové ne- v důsledku tabu původní pref. nado ložený v luž, nawod; za primární považuje tvar s na- zřejmé i Matzenauer {LF 11,1 S5n), naopak Sch.-Šewc l.c. pokládá počáteční na- v nawod za sek. Nepřesvědčuje ani Marico v (Etimlssl 8, 114n), jenž vidí v ne- prefix sloužící k rozlišení podobných předmětů: podobně jako r. dial. jégla 'smrk' : négla 'modřín' (*'ne smrk') je prý i vod 'hodně velký nevoď : névod *'ne vod (ale síť jiné velikosti)'.
Následující výklady jsou většinou odmítány: Pogodin 1903, 222n rekonstruuje nevodt, v podobě *nev-voďb, -vodt, řadí tradičně k lot. vads, střhn, wate ap., v první části vidí íe. *nůu- 'loď' (sr. lat. nävis aj.), nevodí, pak * 'velká rybářská síť, která se háze z loďky' (odmítá zejména II 'ji nskij, IF 50,60). - Herej-Szymariská" (BE 31, 48n) vysvětluje b. návod 'nevoď (a také homonymní tkalcovský termín 'navlékánf vláken na tkalcovském stavu') ze sl. navěsti {> b. naveda), navodí, pak *'to, co navádí ryby na jedno místo, do sítě*. -11'jinskij (o.c, s. 59-62) spojuje nevodí, s ie. kořenem *(s)něu- 'snovat, navíjet ap.' (sl. snuti) + suf. -od-, Gorjajev (s, 227) zase s gót, nula 'lovec, rybář', - Za přejetí z fjn. neuvot 'nářadí' pokládal si. nevodí, Grot (Trudy 2, 912, cit. podle Iľjinského o.c; odmítl již MEW 214). Polák (Orbis 13, 576) uvádí mezi ugrofin.- sl. lexikálními shodami vedle fin. neuvot ještě nuoita 'nevoď a est. noot tv., ta jsou však přejata z germ., v. Kluges.v. Netz. Šaur (SFFBU 24,35n) pokládá nevodí, za vsi. přejetí z ugrofin. jazyků. y
*nezaapo adv, 'náhle; plótzlich'
V okruhu pam. zpracovaných v SJS je adv. doloženo jen s pref. vy-: vbneza(j)apg, wbnezaěpo, vhnezaQjap-h, -apb, -ěp"b, Vhnezapo, v mladších pam. ojed. i vbnezapb-vtí (lx ŠiŠ, které Bemeker 1, 29 odděluje od předchozích slov; odmítá napr. Jagič, AslPh 30, 458 aj.), Vbtiezalbpu (Nik), Vbnezaplu (Hilfjaj.
Bez prefixu ojed. adj. nezaapb 'nenadálý, náhlý' (Metli Vit) a ptc. nezaapijenvb 'netušící' (lx Eug).
V rest. (Srez., StrS) doloženy další varinty adv.: iznezapa, -py, ne vb zapp, bez'b zapa, vše 'náhle, nečekaně'.
Tato adv. jsou patrně ustrnulá předložková spojení za + ^apiJapa se záporem ne- (v. např. Kurz 1969, 175). Subst. *apb/apa dokládá rcsl. (Srez., StrS): apa, zaapa 'naděje, očekávání1, zapa, za(ja}pb i v neg, smyslu 'podezření, nedůvěra', odtud zajapitisja 'po-
dezřívat', dále s negací nezajap-b 'náhlá pohnutka', adj. nevbzapbnyj 'náhlý* a další der.
Exp.: Z csl, je r, dial. iznezápu, vnezápu 'náhle' (Dal'), dále r. vnezápno tv., vnezápnyj, vnezápnosť (Šanskij, seš. 3, 120), z r. je b. vnezápen, vnezápnost (BER 1, 166n). Shevelov 1960, 66 soudí, že jde o círk. slavismus mor. původu.
Et.: Slova nejasná, v současných sl. jazycích re-liktová. Psi. *ap?>/apa souvisí s psi. *apati, z něhož je stč. jápati, japati ' pozorovat, hledat, poslouchat', z nedojiepie, v(z) nedojiepie 'znenadání, náhle', nejapný 'nepochopitelný, nepředstavitelný', 'neschopný', Č. nejapný 'silně nevhodný', hl. njejapey, dl. njezjapki 'náhle' (Bern. l.c, Machek s.v. japati, Sch.-Šewc 1011, SK 1,157) aj.
Csl. ptc nezaapějem-b předpokládá *apěti, z něhož vychází Jagič l.c. Do psi. klade tento tvar i SK l.c.
Psi. *apati je patrně odvozeno od ie. kořene *op-'vyvolit, vybrat, domnívat se', dosvědčeného též lat. apľnärľ 'domnívat se, tušit* (lat. necoptnus odpovídá rcsl. nevbzapbnyj), optare 'přát si' aj. (v. Fick, KZ19,
259n, Pokorný 781, W-H 2, 212, Vasmer 1, 210, BER 1, I67n, S-A 1975, 23, SM 1, 71 n aj.). Němec (red. poznámka) uvažuje o souvislosti kořene *ap-/op- s onom. kořeny významu 'uchopit, chytit rukou' (č. chopit, chápat, tápat ap.) za předpokladu sém. vývoje 'uchopit (rukou)' ~> 'pochopit (rozumem), tuŠiť.
Nepravděpodobný je germ. původ sl, *(j)apati (Matzenauer, LF 8,21, MEW 100) i spojení s pbvati 'doufat' (Rozwadowski, RS 2, 100). pv-ŽŠ
neže konj. kompar. 'než; als'
Často s významem neg. 'a ne, ani ne', v česi. (Vene Bes) adverz. 'ale (ne)', řídce i limit. Teč, než'.
Ve spojení prěžde neže, v Bes prověje neže 'dříve než'; neže li, nezeli konj. kompar. 'než, nežli', 1 n Const grad. 'neřkuli, natožpak', v Bes konj. adverz. neže ubo 'ale ne'.
Var.: V Zach nežh tv.
Et.: Stsl. neže ~ b. arch, néže, nezeli, sch. neže (pravděpodobně csl,; v, Rj 7, 835, SB 2, 456), charv. nere, ner, sin. dial. něr (Plet. 1,699), slk. než(li), stč. než li, než{li), neže, neŽť ap., č. než, arch. nežli, luž. nježli, hl. st. i nežli, dl. st. i njež, pom. tíiž(e), ňižle, ňižele ap. (o porn. ňi < psi. ne v. Lorentz 1958, 1,141), br. dial. než (ESBr), ukr. st. a dial. neže (Hrin. 2,546), str. neže, nezeli, r. arch. adtal. néželi, všude konj. kompar. 'než, nežli', dále temp. '(dříve) než' (slk. stč. č. pom. r.), adverz. 'ale, ale ne, a ne' (slk. st., č. str.), limit. Teda, leč' (stč. č.), grad. 'ba dokonce, neřkuli, natožpak' (stč. str.), v r. dial. jako expr. part. 'cožpak, skutečně?* (SRNG).
Se stsl. neže spojuje Cychun, ESBr 8,26 br. niž 'než, jako'
543
neže
NěniJbCfo
s odvoláním na Karského 1955, 1, 187, kcerý -/- vysvětluje z -e-(jako biz < bez); kromě toho docházelo k míšení neg. ne a ni. Kopečný, SB 2,456 připouští přejetí z p. (i pro ukr. níže).
Spojení neg. partikule ne (v. ne) se zesilovací part. ze (v. že), pripadně dále s part. //' (v. li); tak Bauer 1960, 72-4, 229-231, 267-9, Kopečný, SB 2, 461, Sch.-Šewc lOlón. ber 4, 600 aj. Part. že je v dalším vývoji zkracována v -i. Variantou s nepalatální part. je psi. *nego (v. negtli). Spojení záporky s part. *ghi je zjevně už předšlo vanského stáří: lit. něgi 'vůbec ne, přece ne', lot. nedz, stprus. neggi tv., stind. nahi 'ne, jistě ne' (sr. Fraenkel 489).
Preobraženskij 1, 597 odděluje neg. ne od ne komparativního, které spojuje s pron. kořenem *no-; tak i Meillet, MSL 14, 343, Vasmer 2,204 aj. Vzhledem k tomu, že je možno sledovat vznik a ustalování konj. funkce pův. negace ne i zesíleného neže (sr. Gebauer 1894,4, 207, Bauer l.c. SB 2,456-462), pokládáme oddělování za neopodstatněné. £s
něčbto pron. indef. 'něco; etwas'
Var.: V Bes něčbSO tv.
Utvořeno pref. ně- + pron. čhto (v. čtto).
Takto jsou tvořena další indef. pron.: někakb 'nějaký, jakýsi', někako 'nějak', nškogda, někbgda 'někdy, jednou, kdysi', nikoli 'někdy, jednou; poněkud, nějak', několiko, několikb 'několik', někotoryi 'některý, jakýsi', někyi 'nějaký, jakýsi', nekbde 'někde, kdesi', někbto 'někdo'.
V předložkových spojeních je zřídka ně- odděleno (v. SJS 2,450): ně u kogo Supr 206, 7, ně v% koje vrěmg Supr 569,16 aj.
Et.: Psi. něčbto > b. néšto, dial. i njášto, néŠčo ap. (BER 4, 634), mk. nešto, sch. něšto, dial. nešta, nješta, nješto ap., hl. něšto, br. néšta, dial. i néšto, néščo (SBrH), str. něčto, něšto, r. néčto, hovor, néštó; z gen. tvaru něčbso je slk. niečo, stě. něčso, nětso, nětco, něco, Č. dl. něco, pomsln. ňico (PWb 1,595), stp. p. nieco, všude (kromě p.) s významem pron. indef. 'něco, cosi, cokoli',dále adv. 'trochu, málo, poněkud' (b. sch. slk. stě. č. pomsln. stp. p. str.), expr. 'hodně, velice' (slk. č.), 'přibližně, asi' (br.), part. 'skutečně, opravdu' (str.), 'tak říkajíc' (sch.) ap., v str. r. i jako konj. limit, 'jen jestliže, ledaže'.
Prefix ně- je nejčastěji vykládán jako zdloužená negace ne (v. ne); lak Brugmann fl, 3,976, Vondrák 1906, 2, 399n, Liewehr, Vortrage 243 a 247n, Kopečný, SB 2, 475n aj. Paralelní je lit. někas 'něco', v němž je ne rovněž zdlouženo (v. Fraenkel 492).
Zcela vyloučit nelze ani názor, že ně- je zkráceno z *ne vě 'neví'; takto MEW 214, Pedersen, KZ 40, 147 s odvoláním na Jagiče, Machek s.v. ně- (< *ne vědě). Sém. paralelní je č. nevinyaký člověk 'jakýsi člověk'.
Méně pravděpodobná je souvislost s n-ovými dcmonstrati-vy, kterou zastával Persson, IF 2, 211, pozn. 2, dále Stein, cit. podle Brucknera, AslPh 24, 193. lš
nedra v. jadra
něrm> adj. 'němý, bezhlasý; stumm, stimmlos'
Der.: němostb 'němota', němovati 'mluvit nesrozumitelně nebo vadně, koktať; oněměli 'oněmět', oněmljati 'umlčovať, adj. indekl. (nebo adv.) naněmh 'koktavý'.
NembCb 'Němec' v. Nemoct.
Komp.: němoglagole ptc. préz. akt. ve íunkci adj. 'bezhlasý (kdo utrpěl ztrátu hlasu)' (íxEuch).
EL: Psi. němb > b. njam, mk. nem, sch. nem, ríljem, sin. něm, něm, slk. nemý, č. němý, luž. němy, dl. st. nimy (Muka), porn. ňemi, pomsl. menu (PWb), p. niemy, br. njamý, dial. némy (SBrH), ukr. nimýj, r. nemój, vše 'neschopný mluvit', 'nevydávající lidský hlas, nevyjadřující se/nevyjádřený řečí', 'nevydávající žádný zvuk, tichý, nehlučný', str. a r. dial. i 'nejasně, nesrozumitelně hovořící' (SRNG, StrS), sch. dial. 'nezřetelný, nejasný (o řeči), nesrozumitelný' (RSAN), 'pomatený' (RSan, Rj).
SI. adj. němb vzniklo nejspíše dálkovou disimila-cí nosovek z onom. útvaru *měmo-, sr. lot. měms 'němý*, pův. tedy asi 'breptající, vydávající neartikulované nebo nesrozumitelné zvuky' (sr. něm mummeln, angl. mumble 'breptat, koktať ap.). Sr. MEW 215, Vasmer 2, 212, Machek 1968, 395, Skok 2, 516, Sch.-Šewc 998, BER 4,731 naj.
Méně pravděpodobný je výklad O. Wiedemanna (BB 28, 54n), jenž spojuje sl. němí, se sthn. neiman 'mluvit', be-neiman 'stanoviť: němí, 'in der Sprache gehemmť (s poukazem na něm. stumm 'němý' vedle Stimme 'hlas', he-stimmen 'stanovit').
Málo pravděpodobná je rovněž domněnka, jež hledá ve sl. něm* záporku ne-. Mikkola, RFV 48, 270 vykládá němí, z *ně-hmi, 'ne-chápajícf (jbmo, sr. jetí), Gamkr.-Ivanov 1984, 472, pozn. 4 naproti tomu z *ně-mno- 'nemluvící' (ie. kořeni *men- přisuzují pův. význ. 'mluvit', v. im>něti). bv-ae
Nenu.CE>, -a m. 'Němec; Deutscher' (lx Meth)
Dolož, jen v pl. jako označení země.
Der.: němbčbskb 'německý' (lx Meth).
Exp.: Rum. Neamj 'Němec' má Tiktin 1044 za přejaté z csl.; může však být i z živých sl. jazyků.
Et.: Psi. *němbcb, všesl.: b. némec, mk. Nemec, sch. Némac, Nijěmac, sin. Némec, slk. Nemec, č. Němec, luž. Němc, dl. st. Nimc, Němec (Muka), plb. nemoc, porn. Nemc, Mneme, Memc, p. Niemiec, br. némec, ukr. nímec', str.  pl. němey,  v sg. jen sing.
544
NěrntCL,
nícaíi
němČinT,, r. němec, vše (kromě plb.) 'Němec', str. i 'cizinec západoevropského původu', plb. 'mladý, lépe situovaný muž' (k tomu v. Olesch 1983, 643).
Výraz němhch se obvykle vykládá jako deadjek-tivum odvozené suíixem -tet, sloužícím k tvoření jmen nositelů vlastnosti (sr. HMČ 1986, 269n, GHIP 200, Slawski, SK I. 99n) od adj. němí, 'němý, neschopný mluvit, mluvící nesrozumitelně' (v, němí,); jako původní se mu pak připisuje význam 'ten, kdo je "němý", kdo vydává nesrozumitelné zvuky, kdo mluví nesrozumitelným jazykem', odtud pak 'cizinec* (sr. Utaszyn, ZslPh6, 368-72, Vasmer2,21 In,L. Moszynskt,SFPSi 20, 166-9, Stawski, SSíarS 3, 388n, Machek 1968, 395, BER 4,
609n). Pro takovou interpretaci původního významu lze nalézt oporu v těchto sl. slovech: stsl. němovati, r. dial. nemávať 'nesrozumitelně, vadné mluvit, koktat' 'mluvit jiným než ruským jazykem' ap. (SRNG), str. němbu Nestora o jazyce ugrofin. kmene, němorě-čivyj 'nesrozumitelný' (v. StrS, Srez), r. dial. govoríť némo 'mluvit nezřetelně, cizí řečí1 (SRNG); doložena jsou i apelatívni subst. s významem 'nĚmý člověk' (některá z nich ovšem mohou být sekundární): mk. němec, sch. dial. némac, nijémac, sin. řídké némec, stč. a č. dial. němec (StčS, Bartoš), br. hovor, némec, r. dial. němec (SRNG). Uvést lze i mimo-slovanské paralely: sr. ř. (iápfiapoc 'cizinec', stind. barbara- "koktající*, pj. 'neárijské národy', zjevné onom. výrazy (v. Chantraine 164n, Frisk 1,219n, Mayrhofer 1986, 2, 217n; jiní zde však vidí přejetí ze sumerštiny nebo ba-bylonštiny, v, Specht, KZ 66, 11); další paralely v, Griinenthal, ZsIPh 13,342, Vasmer, RS 6,194, Blažek, Slávia 59,262n.
Kronsteiner (ONf 9-11, s. 10-15 a OnJug 9, 237-41) považuje etnon. NěntbCb za lid. etymologií přetvořené jméno kelt. nebo germanizovaného kelt. kmene, s nímž se Slované setkali v Panonii, toto pojmenování pak přešlo na západní gertn. sousedy Slovanů; stopy výchozího kelt.-germ. *nemet-/*němet- nachází v propriích i apelativech v rozsáhlé oblasti střední Evropy a také v názvu germ. kmene Nemeteš (v. RGA 3,301), doloženém antickými autory v dnešním jižním Německu (obdobně Šachmatov, AslPh 33,84n, Baudouin de Courtenay, citováno podle Lopalina, Etimlssl 4, 3Bn, Maher, JIES 2, 153). Přímo od etnon. Nemeteš vycházeli Mikkola (RFV 48, 270n), FeisL (WuS 11, 44n) aj.; to však skýtá hláskové i geogr.-hist. potíže.
Iľjinskij (IzvORJS 24,1,148n) spojoval němbcb s ř. vrjuoc, lat. nemus 'pastvina, háj'.
Sotva přijatelný je výklad H. Kunstmanna 1996, 45n, který spojuje etnonymum Němbct s lat. nemo 'nikdo', případně sthn. nioman tv.; označení 'nijací, žádní' vzniklo v protikladu k vlastnímu názvu Slovanů, jejž Kunstmann vykládá z ie. *sol\(o-' všechen' (v. též Slověnint.). bv
něsfrfc. v. jestt
ni part. neg. 'ne, nikoli; nein, kemeswegs'; konj. neg. 'ani, a ne; und nicht, gar nichť
Často ve spojení s dalšími part. a konj.: aste li (že) ni,
ašte li ni to 'pakliže ne, jinak, sice', da ni 'aby ne', expr. v řečniekých otázkách ni H 'cožpak ne*.
Konj. ni dále s význ. elativním a grad.: 'také ne, ba ani, dokonce ani', se zesilující part. niže 'ani ne'; v
souřadných větách nebo větných členech ni - ni 'ani - ani'.
Častý je prefix ni-, tvořící neg. pronominaaadv.: nikakoVh 'žádný', nikogda 'nikdy', nikttože 'nikdo' ničbtože 'nic' (o gen. sg. ničesože : ničbsože v. Kurz, SbSlP 18-24 s další liter.), nijedin-h 'ani jeden, žádný, nikdo' a další; v předložkových pádech je ni- odiučitelné: fií ki> komu že, ni o čembže ap. Ničhže 'nic* v. ničbže,
El: Psi. ni > b. mk. sch. ní, v b. zesílené níto, v mk. nito, nitu, v sch. niti, sin. arch. ní, y současném jaz. jen niti, slk., č. arch. a poet. ni, stč. ni, niť, niž, hl. jen ní * ni, dl. arch. ni (Sch.-Šewc lOOOn), plb. ni (vedle ne, v. SEPlb436n), porn. ňi, stp. p. ni, br. ni, dial. i ny,
ne, ukr. ni (4 vysvětluje Kopečný, SB 2, 483 vlivem konj. i),
arch. a dial. ny, str. r, ni; významy: samostatná neg. odpověď 'ne, nikoli' (sch. arch. Rj, slk. dial., č, dial., plb., stp., br. dial., ukr., str., r. dial.), neg. slučovací spojka 'ani', zdvojené 'ani - ani*, často se zabarvením grad. 'dokonce ani, ba ani' (jsi. slk. č, dl.pom. p. vsi.), řídce srovnávací 'jako, než* (slk. dial. Kálal, p. arch.).
Prefixem ni- jsou v sl. jazycích tvořena neg. pro-nomina a adv., v předložkových pádech je prefix od-lučitelný v sch. stč. vsi. (napr. sch. ni od koga, stč. ni s kým ap.). V r. dial. tvoří jako postpozice pron. a adv. neurčitá (kto-ni 'někdo, kdokoli', kak-ni 'nějak' ap.; v. SRNG 21,215).
■ Psi, ni < ie. *nei.
Jde o zesílenou podobu základní záporky (v. ne). Jako samostatné slovo doloženo v lat. (ni, stlát, nei), osk. (nei), germ. (gót, nei, sthn. ní) a sl., jinde jen ve spojení s part. (stind. net, av. noit aj.) nebo zájmeny (av. naečiš 'nikdo', lit. niekas tv. aj.); sr. Pokomy 757, Vasmer 2,218, SB 2,486 aj. ŽJ-ae
nicatí, -četi. ipf. 'klíčit, vznikat; keimen, entstehen' (IxCloz)
Der.: vbznicati 'povstávat, naskýtat se'; swhzníčh-niki, 'bytostně spojený (člověk)' (ixOstr),
Pf. niknoti jen spref.: iznikngli 'vzejít, vzniknout; vzchopit se', Vbzniknoti 'proniknout na povrch, vztyčit se' (až v 16. stok doložen simplex niknoti, MLP).
EL: Psi. nicati > b. dial. nica, sch. nteati, sin. arch. nícati, častěji pref., např. b. iznícam, str. iznicali, vše 'klíčit, pučet, vyrážet, vznikat, růst', sin. pronícati 'pronikat' aj.
545
nicati
ničbže
Častější pf. -nikngti (víz-, jbz-, za-; simplex snad deprefixací?) > b. níkna, mk. nikne, sch. ntknuti, sin. níkniti, str. niknuti; pref. např. b. izníkna, mk. iznikne, sch. izniknuti, sin. dial. izníkniti, stp. wznikngč, str. izniknutí, vše '(vz)klíčit, vyrážet, vznikat ap.*; slk. vzniknúť, č. vzniknout 'vzniknout, objevit se' aj.
Názory na původ -nikati 'klíčit, růst; vznikat* se různí.
• (1) Psi. nicatit'nikati < ie. *neik-/*nik-/*nik- 'napadnout, útočit; přít se ap.' (2) Psi. nikati 'vznikat, růst ap.' ~ nikati 'sklánět se'.
(1) Ie. koř. *neikV*ník-/*nik- je dosvědčen též v lit, -nikti (doloženo jen pref. apnlkti, sunlkti 'napadnout koho, obořit se*), lot. niktiěs 'vnucovat se, dotírat s prosbami', stprus. neikaut 'vyměnit, změnit; chodiť a ř. vsxxoq 'hádka, spor', veixeív 'hádat se, přít se', snad i ř. víxr) 'vítězství* (Trautmann 199, M-E2, 744, Vasmer 2, 220n, Frisk 2, 297, Fraenkel 503, Pokorný 761, Machek 1968, 399, Bezlaj 2, 223, Snoj 1997.383 aj,).
Příbuznost sl. nikati s het. ninink- 'vyvolat, vyvstat; zvedat' (Benveniste, BSL 50,40n) zpochybňuje Trubačev (Vasmer-T. 3, 75) poukazem na význam het. slova, který mají ve sl. jen slova s pref. v-bz-- Sr. též Eichner, SbKronasser 19.
(2) Vzhledem k identitě tvaru a pouze sém. odlišnosti nikati 'vznikat, růsť a nikati 'sklánět se' (sr. niet) nelze vyloučit, že obě slovesa mají stejný původ (Gorjajev 229. Pelikán, LF 57, 19n a 338n, Skok 2, 517n, preferuje Němec, red. pozn), rozdílnost významů může být způsobena prefixy u'žMEW 215). pv
nici. adj. adv. '(skloněný) tváří k zemi, na tvář; vom-
übergeneigt, vornübergebeugt'
Většinou ve spojení s pasti a težati: pasti nicb, ležatí nicb 'padnout, ležet tváří k zemi'. V mladších pam. v platnosti adv.; v. Pelikán, LF57, 15-22.
Der.: Adv. modi iznica 'úkosem' (o vzniku a významu v. Minčevová, ZSi 21,794-800); ponikngti 'svěsit hlavu', poničati tv. (-ničiši, v. Vaiilant 3, 245, ne -ničeši, tak SJS), poniky, k-bve f. 'spodní proud, vířivý proud'; pri-nikngti 'sklonit se, naklonit se, přiklonit se', lx Bes priničenije asi s význ. 'boží navštívení' (v. SJS 3,293).
Et.: Psi. nicb > b. dial. nlcom (ustrnulý instr, sg. od nicb) 'tváří dolů, k zemi', t v. i sch. st. a dial. nic, nica, ničem, sch. nice, nlčicě, nlčke aj., a sin. arch. a dial. nic, vníc; vznic, zni c 'obličejem nahom, naznak; zrubu', slk. st. níca 'tváří dolů, k zemi', jako subst. 'přední strana' (HSSlk), stč. nic, ničí 'nakloněný, nachýlený, sehnutý', adv. z nice, znicě 'úkosem', č. st. nicí 'ležící tváří k zemi' (Jg), p. nic 'naruby, obrácený1, pl. nice 'rub, opačná strana tkaniny', br. nic 'tváří dolů', dial. 'opačná strana, rab' (Nos.),
nícma, dial. (SBrH) ničíma, nícam 'tvárí k zemi', ukr. nyc\ nýc'ma, dial. (Kmit) dolivnýc tv., horinýc 'naznak', str. nicb 'tváří dolů; naruby' (StrS), r. arch. nic tv., dial. nič' rub, opačná strana' (SRNG), str. vbzničb, r. (nd)vznič' 'obličejem nahoru, naznak', dial. nicyj 'nakloněný, nahnutý' (SRNG) aj. • Psi, niet, < *nik-b < ie. *nei- 'nízký, dolů ap.1 Psi. nicb je palatální varianta k *nikrb, které se dochovalo v některých sl. jazycích, sr. např. b. dial. nikom 'tváří dolů, k zemi', r. dial. nik 'zátylek, zadní část krku', nika, naníka 'rub, obrácená strana', adv. nanik, naniku 'naruby' (SRNG); sr. též -nikati, -nikngti 'sklánět se, mizet, vadnout ap.' (s podobnými významy b. arch. níkna (Gerov), sin. arch. níkniti, nikati (Plet.), br. níknuc', dial. nikac' (Nos.), ukr. nýknuty, r. niknuť) a nikati 'vznikat; klíčit, růsť (v. nicati). Kořen *nei-k- obsažený v těchto sl. formách představuje rozšířenou podobu ie. kořene *nei- 'nízký, dolů ap.' (v. niz-b, n'iva). Příbuzné je patrně lot. níca 'místo po proudu' (Trautmann I98n aj.), kdežto často srovnávané stind. nlča- 'nízký' (v. Pokomy 312n, Skok 2, 518, H-K 245, nověji BER 4, 659 aj.) je jiného původu (Mayrhofer 1986, 2,60). Sr. dále Pelikán I.c, Vasmer 2,222, Machek 1968, 399 aj. pv
ničbtožc v. čfato
itičbže pron. indef. 'nic; nichts' (lx Sin Cloz Fris)
V Sin a Cloz psáno ničbie; Sever'janov ve vydání Sin (Slovar* s. 118) emenduje jako ničb(io)ie, což není vzhledem k existenci str. ničbie (StrS) nutné. Ve Fris II, 26 psáno nizce; o této podobě v, Vondrák 1896, 39 a 72, Snoj 1997, 382 aj.
Der.: uničbžiti, iiničiiiti 'zavrhnout, pohrdnout' (s ptc. uničbžen-b 'opovržený, opovržéníhodný, nicotný'), 'zničiť, ipf. uničbžati, uničižati 'pohrdat, znevažovať, uničbženije, uničiženije 'pohrdání, opovržení*, 'nicotnost, zbytečnost', v Slepč lx ptc uničiže-van-b 'opovrhovaný, nicotný (člověk)'.
Exp.: Z csl. je r, arch, uničižiť ponížit, pokořit', ipf. uničizáť s dalšími der.; v. Vasmer 3, 184.
Et.: Složeno ze záporky ni (v. ni), pron. čb (v. «.to) a part. že (v. že). Samostatný nom. čb (bez -to) doložen reliktově: sch. čak. ča, v dalších dial. če, ca (Rj 17, 807), str. Čb (Vasmer 3, 348), dále jen se záporem ni nebo ve spřežkách s prep.: sch. dial. z2žč 'proč, kvůli čemu', arch. nič 'nic', sin. nič tv., č. proč 'z jakého důvodu', zač 'za co', nač 'na co', být seč 'být s to, být schopen', vniveč 'nazmar', p. arch. wniwecz (< *v%nivi,čb) 'úplně', zacz 'zač', ukr. dial. nyč 'nic' ap.; v. Berneker 1, 164, Skok 2, 111, Machek s.v. nic, SB 2, 130, Bezlaj 2, 222, SK 2,303 aj. ŽŠ
546
ništb
n'iva
ništb adj. 'chudý, bídný; arm, elend'
Ništb byti Česo 'postrádat něco'.
Der.: Subst. ništbCb 'chudák, ubožák' (lx Bes); ništeta f. 'chudoba, bída', adj. ništetbtťb 'chudobný' (lx Bes); vb. ob(b)ništati 'zchudnout', v Bes o. česo 'pozbýt něčeho'.
Komp.: ljuboništb 'milující chudé, dobročinný' (ř. ytXóxTuxoc), ništedušbtvb 'chudý duchem, prostoduchý' (lx Ben), ništeljubije 'láska k chudým' (ř. tpdo-irud/ča), ništeljubbcb 'milující chudé' (lx Euch).
Exp.: Csl. ništeta > rum. nistotä 'chudoba, nouze' (Tiktín 1058).
Ei.: Psi. *nistjb 'chudý, ubohý' > b. arch. ništ, sch. arch. ništ, br. dial. níščy (SBrH), ukr. nýščyj, r. níščij 'ubohý', 'žebrák, otrhanec ap.'
Deriváty se vyskytují i v dalších st jaz., např. sin. niščeta 'prázdno(ta)', dl. arch. niščawy 'lakomec', stp. niszczotny 'chudý'.
• Psi. *nistjb ~ stind. ništya- 'cizí, odjinud' (< ie. *nis 'ven, pryč').
Hláskově a sémanticky nejlépe vyhovuje spojení se stind. ništya- 'cizí, odjinud' (Meillet 1902, 380n, Vasmer 2, 222n, Sch.-Šewc 1004n, Mayrhofer 1986, 2,48, BER
4,666 aj.) z ie, *nis 'ven, pryč' (v. téžnizi).
Ostatní výklady jsou z hláskových důvodů méně pravděpodobné:
Ceitler (LF 3, 44) spojuje ništb s lit. naikiCts 'pomíjející, prchavý', Miklošič (MEW 215) vychází z psi. *ni-tjba pokládá ukr. nýščyj, str. niščb, niščij, r. níščij za exp. z csl. V dodatcích (MEW 430) tento výklad opravuje a vychází z niz-tjb (sr. též Mladenov 358 a Brilckner 364).
Zubatý, KZ 31, 59n a LF 30, 84 vykládá sl. niščb z ie. *ni-skjft- (pod. Endzelíhs, ZslPh 13, 78). Brandt, RFV 23, 91n pokládá niščb za A-ový der. *nis-kjb od vb. *nisti, nbzg. pv
n'iva, -y f. 'pole, niva; Acker, Flur'
Ye spojení«'ŕ vy dělati 'obdělávat pole' (Supr).
Var.: niva (Euch, Supra csl).
Der.: adj. n'ivbnb 'polní' (IxSupr).
Et.: Psi. *niva, všesl.: b. niva, dial. gniva (Schuster-Šewc, ZSI35, 80), mk. niva, sch. nfiva, sin. njíva, dial. niva, gnjiva (Bezlaj 2,225), slk. kniž., č. kniž. a dial. niva, luž. niwa (dl. jen arch. a v traťových a místních jménech, v. Muka 3,163 a Sch.-Šewc 1005; hl. jen kniž.), plb. naivä (P-S), porn. niva, p. arch. a kniž. niwa, br. niva, ukr. nýva, r. niva, dial. (SRNG) nívá, všude s významem '(obdělané) pole, role', dále 'mýtina (připravená k obdělávání)' (stp., str. StrS, r. dial.), 'novina (tj. nové pole, pozemek přeměněný na ornou půdu)' (b. dial. BER 4,636, stp.), sr. i další posunuté či přenesené významy: 'pokosené pole' (r. dial.), 'obilí
(na poli), nepokosené obilí' (b., r. dial.), 'jednotka plošné míry (neustálené velikosti)' (stě., str. StrS, r. dial.) aj. V č. a slk. je běžný i význam 'louka (zejména údolní)', v některých r. dial. dokonce 'zaplavovaná
louka' (podrobněji k významům v jednotlivých sl. jazycích v. Scdzik 6ln. v r. dial. v. Porochovová, LRNG s. 175-191). K tvarům s iniciálnfm ň-, nj- v. níže; o protetickém g- v. Schuster-Šewc, ZSI 35, 80n.
Často také v traťových jménech, jménech místních a pomístních a v hydronymech.
• (1) Psi. niva < ie. *nei-uä- (nebo *tu-uá-) < *nei-'nízký'.
(2) Psi. niva < ie. *nei-uä- < *neu-iä- < *neao- 'nový'.
(1) Psi. niva se většinou pokládá za subst. tvořené v-ovým sufixem od ie. koř. *nei- 'nízký' (v. niz*), tedy 'dolů směřující, sklánějící se (pozemek)'. Podobně tvořená slova jsou ř. ve(l)ó<; (< *VEtfóq) 'pole, novina, úhor, niva', veftjátv., veióQsv 'zespodu' aj., stangl. neowol, něol, nywol 'skloněný, sehnutý' aj. (sr. Fick, BB I, 335n, Trautmann 196, Pokomy 313, Vasmer 2, 219, Skok 2, 530n, Merltngen, IF 83, 82, BER l.c. aj.).
Někteří sem řadí i lit. neivá, naiva 'churavěnf, lot. niěva, nievs 'hanění, ponižování, pohrdání' (M-E2,75ln, Bezlaj 2,225 aj.; odmítá Fraenkel 479n).
V tomto případě by byl výchozí význam 'nízko položené pole nebo louka (zaplavovaná)'.
(2) Otrebski 1930,2,91n spojuje sl. niva (a ř. vsióc) s adj. 'nový* (sr. non.), vycházeje z podoby *neuio-(dosvědčené lit. naujas, gót. niujis, stind. navya-) za předpokladu metateze *neuiji- > *neiuä- > niva. Přijímají Machek s.v. niva a H-L 336.
V tomto případě je primární význam 'nové pole, pozemek přeměněný na omou půdu'. Může jít o starý zemědělský termín pro nově obdělanou půdu (naproti tomu sl. výrazy ledo, leda, ledina označovaly půdu k orbě ještě nepřipravenou, v. ledina). Souvisí s tzv. žárovým zemědělstvím u Slovanů, pro něž se vybíraly lesy na nejúrodnějších půdách (v. Beranová 1988, 85n).
Tvary s iniciálnfm ň- jsou patrně sekundární a vysvětlují se různě: expresivní palatalizací (Liewehr, ZslPh 23, 95), méně pravděpodobně vniknutím příponového j do první slabiky (Machek 1968,400).
Málo pravděpodobný je předpoklad jakéhosi ie. *nj/ei(fo-(Brugmann II, 1, 206, pozn. I).
Za původní má nji- i Vaillant (RÉS 22, 191n), předpokládající mylnou dekompozici z *vbn-jivě, kde *<j)iva (dolož, v b. mk. sch. iva, ivica) znamená "lem, obruba' (Vaillant uvažuje i o možnosti připojit k němu sl, iva 'vrba jíva'). Nepravděpodobný výklad (tak i S-A 1955, č. 591, Vasmer 2, 219) už proto, že ono b. mk. sch. iva 'lem' je turcismus (BER 2,3). ij
547
niz* adv. 'dolů; hinunter'; 'dole; unten'
Dolož, je i adv. nizu tv., oťbnizu 'zdola' (lx Const). Kompar. adv. niže 'níže, dolů', izniže 'zdola, zezdola' (lx Bes); do niz'b, do nizu 'dolů', do niže 'až dolů'.
Der.: niz'bk'b 'nízký' s adv. niz'bko 'nízko, hluboce' , nižbn 'h 'dolní', substant. pl. nižbnjaja 'pozemské věci, země'; niziti 'ponižovat, snižovat', n. se 'zmenšovat se, snižovat se'; poniziti 'snížit', přen. 'ponížit, odsoudit' s ipf. ponižati 'ponižovat, odsuzovat'; uni-ziti 'snížit', přen. 'ponížit, pokořit'.
Stsl. níži* ve funkci pref. s významem pohybu shora dolů: niztbiti 'srazit (dolů), svrhnout'; nizhgrgsti 'sestupovat'; nizhchoditi 'sestupovat, scházet' (ř. xa-aßatvav), niz'bchoždenije 'svah' (ř. xatrá-ßamc); niz^iti (ř. xaxaßcdvav), niz'bs'hniti 'sestoupit'; niz-hlijaíi se 'vylít se dolů'; nirúožiti 'srazit, s vrh nouť, 'stáhnout, spustiť, přen. 'ponížit, pokořit', ipf. niz'hlagati 'srážet, porážet' (ř. xaraßdAAnv); niz'bnesti 'snést dolů'; nizbpasti 'spadnout, klesnout' s ipf. niz^padati 'padat dolů, klesať (ř. xaTaKÍmstv, v. SJS 2, 426); niz-hpos-blati 'seslat dolů' (ř. xa-canéumv); niz^ringti 'svrhnout dolů, sraziť (ř. xaraap^vrCetv), niľbrijati 'pokořovat, ponižovať; nizťseliti se 'přestěhovat se dolů*; niz^tešti 'stéci'; niz'bvesti 'svést (dolů), svrhnout', n. se 'spadnout' s ipf. nizwoditi 'vést dolů, svádět' (ř. xaráysiv); nizhvisěti 'viset do-lů', nizwěsiti 'spustiť; nizwrěšti 'svrhnout*.
Exp.: Z csl. jsou četná kompozita s pref. niz-, nis-, sr. např. r. arch. nischodíť 'sestupovat, scházet', nischoždénije 'sestupování, sestup'; sch. nizlóžiti 'svrhnout, sesadit', r. arch. nizložíť lv.,nizlagái' 'shazovat s vrchu dolů', 'svrhovať; r. arch. nispásť 'padnout, snést se', nispadát' 'padat dolů'; nisposlát', nisposylát' 'seslat, sesílat, poslat, posílat z nebe', subst. verb. nisposlánije; sch. nizrinuti 'srazit, strčit dolů', r. arch. nizrínuť(sja) 'shodit, svrhnout, srazit; vrhnout se dolů, zřítit se'; b. kniž. nizvérgvam, nizvérgna 'svrhuji, sesazuji' (BTR), r. arch. nizvergáť(sja), niz-vérgnuť(sja) 'svrhovat, vrhat dolů, svrhnout, shodil', (z)řftit se, spadnout'; sch. st. nizvesti, nizvesti 'spustit, svést dolů; sesadit', r. arch. nizvesti 'svést; sesadil, shodit', nizvodit '(sja) 'svádět dolů, sesazoval, svrhovať, subst. verb. nizvedénije aj. Podle Preobra-ženského (1, 606) je z csl. i r. kompar. nízšij. Z csl. je zřejmě i sch. st. řídké adv. nizu 'nízko, dole' (Rj, RSAN).
Et.: Psi. niz'b ap. (pův. adj.? adv.?) je doloženo ve sl. jazycích jako (A) adverbium a (B) prepozice (pův. adverbia nabyla funkce předložek), sek. i jako (C) substantivum:
(A) Str. niz'b 'dolů, dole', r. dial, niz 'dolů' (SRNG); br. nízam, ukr. nýzom, r. nízom 'dole(m), spodem', ve vsi. časté i ve složených adverbiích, sr. např. r. vniz, vnizú ap.
(B) B. lid., mk. niz, sch. niz(a), sin. arch. niz, str.
niz'b 'shora dolů', v b. a mk. i 'skrze, přes'. Podrobněji v. SB 1,130n.
(C) Sch. arch. a dial. niz m. i f., dial. níza (RSAN), slk. ojed. nízo n. dolož, jen ve spojení rastie z níza do výsosti (Kolt 6), č. řídké (J. V. Sládek) niz m. (.sic niz m. 'spodek', f. 'nízké místo' u Jg 5, 239 jsou z r.), p, St. (SP 16w.) a dial. (Karlowicz) niz m., dial. i niza (SW), br. niz, ukr. nyz, t. niz, u Daľa i niz' f. s význ. 'nízko položené místo, nížina*, ve vsi. i 'dolní tok řeky (i s přilehlým územím)' a 'spodek, spodní část něčeho'.
Všesl. je der. niz'bk'b 'nízký'.
Psi. n/za obsahuje ie. kořen *nei-, dosvědčený předponami stind. ni-, av. ní- 'pod, směrem dolů', arm. ní-, n- tv. a odvozenými adj. a adv. stind. nitaräm 'dolů', av. nitama- 'nejspodnější', stsev. ní<5r, sthn. nidar, něm. nieder 'dolní, spodní', stangt. neoóan, nipan 'pod' aj. (nejisté jsou keltské doklady; v. Pokorný 312). Ve sl. je doložena též rozšířená podoba *neik-(v. nicb); za odvozené od kořene *nei- bývá pokládáno subst. niva (v. n'iva).
Pokorný 311 pokládá *nei- za rozšířenou podobu předložky *en- (ř. év, lat. in atd.; v. v»); odmítá Mayrhofer 1986, 2, 40. Nejnověji rekonstruuje Prosper, Veleia 7, 377n jako východisko *HineH/-i- (ale sl. tvary neuvádí). Rekonstrukce finální laryn-gály nemá ovšem dostatečnou oporu. Délka u stind. adj. niča-'nízký' a nipa- 'hluboký', která sem také patří, byla způsobena iniciální laryngálou segmentu následujícího za předponou ni-(Mayrhofer 1986, 2,50 a 60).
Ne zcela jasný je původ -z(-b), obsaženého v řadě sl. předložek (sr. bez, iz aj.). Někteří mu přisuzují už ie. stáří, spatřujíce v něm přidanou částici *g~ho (Walde, KZ 34, 519, Skok 2, 520, Sch.-Šewc 1004 aj.). Jiní v něm vidí element teprve psi. data spíše nejasného původu, podle některých produkt druhotné sonorizace staršího -s, jež shledáváme ve stind. niš- (vedle ni-), ř. i£ (vedle ix), lat. abs (vedle ab) ap. (Mikl. 1879, 4, 198, Meillet 1902, 160, Machek 1968, 400 aj.). Někteří se posléze domnívají, že z v niz'b je analogické podle předložky vbz* (v. vtz), kde je etymologicky oprávněno (Otrebski, LP 8, 309, Bezlaj 2,224 aj., preferuje Němec, red. pozn.). Sr. dále Grassmann, KZ 23, 568, Zubatý, KZ 31, 60, Rozwadowski, RS 2, 87n, Vasmer 2, 220, SB 1, 81, 130n, 280n. ij-ae
nizi>rijati v. rějati
mže konj. v. ni
nižbn'b v. růz-b
no v. ni>
548
noga
nojebr'b
noga, -y f. 'noha; Fuß, Bein'
Csl. i 'záliv' (Stefovová, BE40, 136). Der.: adj. nožmi, 'nožnľ.
Komp.: Substamivizovanéadj. četveronogb, červom-, četvrě- 'čtvemožec' (ř. Terpájcouc); subst. četveronoži-je, četvoro-, četvrě- n. kol. 'čtvemožci', poďbnožije 'podnoží' (r. ŮAOjááiov).
Exp.: Cs\.podtnožije > strum, podnojie 'podnožka' (Tik-tin 1199).
EL: Psi. noga, všesl.: b. dial. nogá, mk. noga, sch. noga, sin. nóga, č. slk. noha, hl. noha, dl. noga, plb. ntfgä, pom. p. noga, br. rza/ľá, ukr. nohá, r. MOgd, vše 'dolní končetina (lidí i zvířat)*, 'spodní část něčeho, spodek, podstavec', 'podpěrná část předmětů připomínající vzhledem nohu'; spec. 'délková míra, stopa (asi 27 cm)' (b. dial. Gerov, mk, sch. arch, č. arch, str.).
• Psi. noga 'noha' < *(Hj)nogh-ä- 'končetina s drápy (nehty, kopyty)' < ie. *H^ongh-/Hjnogh- 'dráp, nehet'.
Nejbližší paralely má sl. noga v balt.: lit. nagá 'kopyto, dráp', stprus. nage 'noha (chodidlo)'. Jde o ä-kmenové subst, tvořené od kořene *Hjongh-/H^nogh- s pův. významem 'dráp, nehet' (v. nog^tb), patrně kolektivum - 'souhrn drápů na noze'. Toto subst. nahradilo ve sl. původní ie. výraz pro nohu *ped-/pod- (jeba si. relikt viz s.v. pěst). Tento vývoj (nahrazení původního názvu části těla výrazem expr. charakteru) má Četné paralely - v daném případě např. ir.jambe, it. gamba 'noha' < pozdně lat. gamba 'kopyto nebo podkolení koně* (Buck 24in). Sr. MEW 216, Meillet 1902, 205n, Pokorný 780, Vasmer 2, 224, Fraenkel 478n, Skok 2,522n, BER 4,673n, Steinbergs, LgB 5-6. 26 aj.
Méně pravděpodobný je výklad Machkův (s.v. noga), který srovnává stsev. knakkr 'noha stolice', nor. knakk 'zvířecí noha' (za předpokladu ztráty iniciálnfho *g ve sl.). pv-vb-ae
nogTbtb, -i m. 'nehet; Nagel'; 'dráp, spár; Klaue, Kralle'
Spec. v pl. nogeti 'mučidlo drásající tělo* (ř. ovu/rjc) (Supr).
V. i paznegfetb 'pazneht, kopyto'.
EL: Psi. nogetb > b. nókät, dial. nékäť (BDial 5, 81), mk. nokot, dial. naft' (Matecki), sch. ndkat, nohat, nonet, sin. nôht, arch. nôhet, nôget, dial. naft, nojet, slk. necht, dial. nechet, necheť (Kálal 375), stč. č. nehet, stč. ojed. i nohet (StčS 1,464), hl. nochč, dl. nokš, plb. niid'ét (P-S), pom. nokc, p. st. a dial. nogieč, nokc (Linde, Karlowicz 3,334), br. nohac', ukr. nihoť, r. nógoť, vše 'nehet, dráp', v mk. dial. a sch. 'kopyto', č. a sik. zool. i 'rohovitá šupina na zobáku', časté i v názvech rostlin aj.
Tvary s ne- místo no- jsou výsledkem vokalické asimilace (v. Machek s.v. nehet),
Kalkem ř. Ovurf 'nehet' i 'onyx, polodrahokam' (v. Frisk 2, 399) je str. nogotb, nagotb (StrS) a stč. nehtík (StčS), nehtec, nehetec (Gb) tv.
• Psi. nogbtb < ie. *H3nogh-u- 'nehet, dráp, kopyto'.
Přesný protějšek má sl. subst. v lit. nagútis 'nehet' a stprus. nagutis tv. Jde o původní M-kmen, rozšířený O f-ový sufix (sr. lak-bh.). Sr. Specht, KZ 62, 257, Vasmer 2, 224n, Sch.-Šewc 1019, Machek 1968, 394, Bezlaj 2, 226, BER 4, 675n aj.
Na původní ít-kmenové substantivum od kořene *řijongh-/H3nogh-/Hsngh- (v. též noga), druhotně rozšířené o další sufixy, ukazuje také lat. (unguis 'nehet, dráp', ungula 'kopyto'), kelt. (stir. ingen 'kopyto', kymer. eguin 'nehet, dráp' < *nghu-ina-, Stokes 32), ř. (óvuf 'nehet, spár, hřebík' - připouští různé výklady,
mj. metatezf onghu- > onugh-, sr. Specht, KZ 65, 201; iniciální o- je hlavním důvodem pro rekonstrukci laryngály Hs, sr. Austin, Lg 17, 41, Beekes, The Development of the PIE Laryngcals in Greek, Haag - Paris 1969, s. 47, Chanlraine 805) a patrně i toch. (A maku, B mekwa 'nehty', sr. Windekens 1976,1, 277).
0-kmenové subst. od téhož kořene je dosvědčeno lit. nägas 'nehet, spár', lot. nags tv. a stind. nakha-tv. (s nejasným kh, sr. Mayrhofer 1986,2,4).
Zjevně totéž slovo je stprus. nagis, lit. tit-nagas 'pazourek' (Fraenkel 478n a 1103n); sém. paralelu skýtá č. pazourek, dem. k pazour 'dráp, pařát' (Machek 1968, 439). Nepravděpodobný je opačný sám. vývoj 'kámen' —> 'nehet' —> 'kopyto' (Trubačev, VSUa2, 33).
Od téhož koř. je dále doloženo subst. tvořené /-ovým sufixem: stsev. nagl, sthn. nagal, něm. Na-gel 'nehet, hřebík', gót. ga-nagljan 'přibít hřebíky' (Lehmann 145). Příbuzné je zjevně stind. anghri- 'noha' (Mayrhofer 1986,1,49). Sr. též Pokorný 780. pv-vb-ae
nojebr'fe, -rja m. 'listopad; November'
Var.: novembrb (Gl, nejspíše vlivem vglat. novembri) a nojembrii (MLP), patrně knižní přejetí z období po zániku nosovek; sr. i Vasmer 1907, 260.
Exp.: Z csl. nojgbrb pochází srb. st. nojebar, r. nojábr' (Vasmer 1909, 133); srb. st. nojevar (Rj z Daničiče) reflektuje podobu mladších csl. přejetí nojemvrb, nojemvrij (MLP), odtud snad pochází i rum. Noemvrie t v. (Tíktin 1060).
EL: Přejato ze střř. voé^prjq, vořjujSpic tv. vycházejícího z pozdně ř. voéyL^pioq, přejatého z lat. novembris/november (mensis) tv, které je tvořeno lat. novem 'devět' a et. ne zcela jasným segmentem -bris, charakteristickým i pro datší názvy měsíců, tvořené od číslovek (zánik -v- po přejetí je v intervokalické pozici ve střř. obvyklý.) Po-
549
nojebr'r.
nosi>
doba nojebr- náležitě reflektuje súr. dial. voEju/3jOt-[noembri-] či [noe^br'-], tedy pro sl. neobvyklou střř. skupinu vokál + nazála nosovkou, a to prejoto-vanou pro odstranění hiátu. Lexém byl obvykle adaptován k jo- a o-kmenům, sr. Vasmer l.c, Diels 1963, 146, pozn. 2 a 182n, pozn. 20 a 184, pozn. 35, Thumb 1910, 13,17.
B. noémvri, mk. noembri, sch. ndjěmvrij, ndjimvar pak navazují na mladší csl. přejetí (v. Var.), v b. a sch. patrně podpořená i nr. (nř. p/í [mv]). Ostatní sl. jazyky bud'přejaly pojmenování z lat. november, a to i jinojazyčným prostřednictvím {sin. november, slk. november, iuž. nowember), nebo užívají pojmenování sl. (č. listopad, sin. st. listopad, Ustognôj, p. listopad, Iuž. na-zymnik, br. listopad, ukr. listopad); v. Filipová 1969, 131, BER 4,677, Snoj 1997, 388, Bezlaj 2,144.
Csl. synonymem je grudbne, bs
nomokanon-b, -a m. (lx Meth)
Ve východokřesťanské církvi sborník církevních ustanovení (xavúv/xavóvsc.) a světských zákonů (vófjtoi) vztahujících se k církvi; rozšířený o další právní texty je také nazýván kormčaja kniga (blíže v. KME 2, 825n).
Exp.: R. nomokanón tv. je z csl. (Vasmer 2, 226).
Et.: Pokračováním je b. cirk. nomokanón tv.
Přejato ze střř. vo^ioxavtúv tv. (DuCange Gr), v. i kanón*; Filipovová 1969, 131. BER 4,685. bs
nona, -y f. 'nóna; None' (lx CMLab CMNov)
Poslední z takzvaných malých hór (hodinek) - prima, tercie, sexta, nóna - denního oficia (breviáre); název podle antického členění dne od rozbřesku do západu slunce, tj. 9. hodina, tedy přibližně 15. hodina denní - ř. ivvárrj (&pa), lat. (hóra) nóna.
Et.: Přejato ze střlat. nóna tv, univerbizovaného spojení nóna hóra 'devátá hodina (po rozbřesku)'. Lat. ord. nóna je derivátem od kard. novem (E-M 446n). bs
nosit i v. nesti
nos?>, -a m. 'nos; Nase'; 'příďlodi; Schiffsvorderteiľ (csl.)
Der.: nosbnik-b 'pomocník kormidelníka na přídi'
(1X Grig). V. též kravimiisa
Et: Psi. nose, všesl.: b. nos, dial. ntts (BDial 4, 124), mk. nos, sch. nás, sin. nós, slk. č. nos, hl. nós, dl. nos, plb. nos (P-S 103), nuäs (Rost 1907,406), porn. stp. p. br. nos, ukr. nis, r. nós, vše 'orgán čichu (nos, rypák, čumák, chobot ap.)', přen. 'vyčnívající část něčeho' (b. mk. Č. r.; z r. i v sch. sin. hl.), 'příď lodi' (p. vsi.), 'obloukovka konce sanic' (p. kaš, č. dial.)
aj. Význam 'něco vyčnívajícího'je hojně zastoupen i v četných derivátech a kompozitech.
Význam 'mys' má paralely v germ. jaz. (Hellquist 717),
podle Vasmera 2, 228 však jde o jev navzájem nezávislý.
Skok 2, 525 vidí der. od nos-b v sch. nos(v)ica 'jeseter malý/Acipenser ruthenus L.' (ryba s výrazně dlouhou a ostrou hubou). Čapková (rkp.) vidí v sch. slově komp. nos + ostve 'rybářská trojzubá vidlice1.
• Psi. nos-b < *naso-s < ie. *neH2S-/nfÍ2S- 'nos'.
Jeden z nemnoha názvů částí lidského těla, který se do sl. jaz. dochoval z ie. (Meillet, RS 9, 71). Sl. subst. má protějšky ve všech hlavních ie. jazycích (s výjimkou r.?): stind. nas-, näsä-, näsikä-, av. nôh-, lat. näsus, näsum 'nos', näris 'chřípí', sthn. nasa, něm. Nase, stšvéd. nor. nos 'čenich, rypák', lit. nósis 'nos', stprus. nazy 'nos', ponasse 'horní ret' aj.
Za příbuzné pokládají někteří jazykovědci i ř. vřjcroc (dór. všffoc, na Rhodu \aao~oc) 'ostrov' (už Bopp, později Pisani, Glotta 26. 276n). Odmítá Frisk 2,317 a Chantraine 752. Thieme (Navicula Tubigensis. Studia in honorem A. Tovar, Ttibingen 1984, 369n) naproti tomu pomýšlí na ř. adv. vóctpi 'stranou, vedle' ("s nosem"; jinak Risch, Sprache 32, 76 pozn.). Rovněž Trubačev, Balt I Priedas 1972, 227n nachází v ř. stopu subst. *nas-, a to jako druhou část složeniny *srtns- (> pi v-, sr. nozdrí).
O přítomnosti příbuzného slova v anatol. jaz. může svědčit h.-luv. znak na zobrazující nos (Meriggi 1962, 184).
Jde zjevně o staré kořenové subst. (s pův. významem 'nosní dírka'?) s ablautovým střídáním nás-(neřÍ2S-) «• nas- <nH2s-). To je ještě uchováno v ií. (véd. nom. du. näsä, gen. du. nasoh, lok. sg. nasi, stper. ak. sg. naham aj.), kdežto v ostatních ie. jazycích byl v deklinaci zobecněn buď silný (1), nebo slabý (2) kmen: (1) lat. narěs, stšvéd. nos, lit. nósis, (2) sthn. nasa, stprus. ponasse, sl. nose. Rovněž stará souhlásková deklinace je uchována jen v ií.; v balt. přešlo toto subst. k i-km., ve sl. k o-km.
Sr. Streitberg, IF 3, 393, Osthoff, IF 20, 196 (podrobněji o germ. tvarech), Emout, BSL 41, 96n, Pokorný 755, Vasmer 2, 228, Machek 1968,401. Gotab, AmerContrX, 173, Hamp, Balt 10, 70, Kortlandt, Balt 21,119, BER 4, 686, Smoczynski 1989, 105, Steinbergs, LgB 5-6, 23 aj.
Někteří jazykovědci rekonstruují kořen s iniciální laryngá-lou *Hnás-/*Hnas- (Mayrhofer 1986, 2, 30n s odkazy na další literaturu), poukazujíce na dloužení u prvních členů stind. složenin s nas- (urú-nasa- 'mající široký nos' aj.). Szemerényi, SbKronasser 233 naproti tomu opírá tuto rekonstrukci o předpokládanou souvislost s koř. ans- 'dýchať (stind. aniti 'dýchá', lat animus 'duch' aj.; v. Pokorný 38).
Nejnověji věnoval této problematice rozsáhlou studii M. Fritz (KZ 109, 1-20, s úplným přehledem novějších výkladů), který pokládá ie. výraz pro 'nos' za j-kmenovou odvozeninu od koř. fyenHi- 'dýchať (podobně Kortlandt l.c. a Beekes, IF 93, 43, pozn. 2): nom. H^enHi-ôs, gen. HjnHi-s-es, ak. H2enH,-os-m atd. Ondruš (Slávia 45. 249 a SlavSl 23, 14n)
550
nos-b
novembrt
naproti tomu spojuje ie. výraz 'nos' s kořenem obsazeným ve sl. ňuchati/ňušiti (Scbwebeablaut neuHs ~ nueHs > neHs). Málo pravděpodobné vzhledem k onom. charakteru sl. sloves (sr, též Holthausen, KZ 69,166n).
K možným nostr. souvislostem sr. Dolgopolsky. Sb. Recon-structing Languages and Cultures, Bochum 1989.95, Bombard, Toward Proto-Nostratic, Amsterdam- Philadelphia 1984, 223 a Illič-Svityč 1,261. pv-vb-ae
n ošit., -i f. 'noc; Nachť
Adv. noštijg, vb nošti 'v noci, za noci'. Ustálená slovní spojení dbnb i noštb, noštijg i dbttijg 've dne v noci', na vbseku noštb 'každou noc' (lx Pochv), veliká noštb 'Velikonoce' (2x Nícod). Dále ve spojení: ob noštb byti, prebývali, sěděti, stojatí 'strávit noc, ponocovať.
Der.: noštbm 'noční', cirk. noštbnaja 'soubor 12 úryvků z evangelia, které se čtou ve východní církvi při obřadech večer před Velikým pátkem', v Psalt lx ve spojení noštbnyi vram> 'nějaký noční pták, snad druh sovy' (ř. vuxtixáoaí; sr. SJS 1,220); v Supr lx obnoštbn-b 'celonoční' a obnoštbnica 'celonoční bohoslužba, panychída, vigilie' (ř. ľicfwú^íov).
Kornp.: polunoštb f. jen ve spojení na polunoštb 'na sever, ke straně půlnoční', adv. polunošti 'o půlnoci' (polu nošti, ví polu nošti, na polu nošti tv., do potu nošti 'do půlnoci*, otb polu nošti 'od půlnoci'), polunošúje n. 'půlnoc' (lxNicod); vhsenoštbní 'celonoční, trvající celou noc' (ř. mv^ioc).
Exp.: Zcsl.jer. arch. a poet. nošč' 'noc', adv. nóščno, zejm. ve spojení dénno i nóščno 've dne v noci, bez přestání, stále'; r. arch. a poet. potnóščnyj, poliinoščnyj 'půlnoční' a 'severní*, cirk. polunóščnica 'půlnoční bohoslužba v pravoslavné církvi' a 'modlitby, které se čtou během takové bohoslužby", snad i rum. st. polono$ni{ä, polunafnijä 'půlnoční mše' (Tiktin 1207); r. vsenóščnyj 'trvající po celou noc', vsénoščnaja 'celonoční bdění, vigilie'.
Et: Psi. *noktb, všesl.: b. noŠt, mk. nok', sch. nôč, sin. nôč, slk. č. dl. porn. p. noc, hl. noc, plb. niic (P-S 103), br. noč, ukr. nič, gen. noci, f. noč', vše 'noc, tj. doba od setmění do rozednění', v kaš. (Sychta) a r. dial. st. (Dal*. SRNG) i 'severní strana, sever', v r. dial. ojed. (SRNG) také 'západní směr, západ'.
• Psi. *noktb < ie. *nokt~i- (nebo *nok^t-i-1) 'noc'.
Subst. doložené ve všech ie. větvích (kromě arm.): stind. nakt-, ř. v(í£, alb. natě, lat. nox, stir. innocht 'této noci', stkymer. heno(id) tv., gót. nahts, něm. Nacht, lit. naktls, vše 'noc', toch. A nokům, B nekcíye 'navečer*. Pův. souhláskový kmen; k přechodu do /-km. deklinace docházelo samostatně v jednodivých ie. jazycích, ve sl. až po oddělení od
balt. (lit. gen. pl. nakt@\); v. Pokomy 762n, Vasmer 2,229, Fraenkel 48 ln, Machek s.v. noc. Skok 2, 522, BER 4, 696 aj.
Het. stav, kde vedle subst. mkuz 'navečer' (snad gen. sg., objevující se téměř výhradně ve spojení se subst. mehur 'čas') je doloženo i sloveso nekuzzi 'stmívá se', vyvolal rozsáhlé spekulace o morf. i fonologické struktuře starobylého ie. subst. 'noc'. Je rekonstruováno původní paradigma nák^-t-s (nom.), nék^-t-s (gen.) a toto subst. se pokládá za odvozené od koř. *neku- 'stmívat se' (nebo dokonce *neg^- - na základě het. grafiky); v. Schindler, KZ 81,290-303, BSL 70, l,4n,Gamkr.-Ivanov 1984,215n, 791n, pozn. 1, Mayrhofer 1986, 2, 2n aj. O existenci typu flexe, kde segenitív lišil od nominativu jen kvalitativním ablautem kořenového vok., lze však vážně pochybovat (jak vysvětlit takové střídání? - ke vztahu mezi nom. a gen. sr. Erhart 1993,58), ř. a germ. stav pak svědčí proti rekonstrukci labioveláry (Peeters, IF 79, 31n). O het. obšírně Tischler 2, 302-307. Sr. též KaraliQnas, Balt 28,1, 53n a heslo netopyr't..
O možných nostr, souvislostech v. HER 440. ij-ae
notarii, -ija m. (lx VencMin, lx kalend. Ostr Slepě)
Var.: notarb (lx VencNov), nutarii (lx kalend. Ostr; reflexe střř. dial. formy se změnou o [o] > w? Sr. Thumb 1910, 5n).
Tkadlčík dokládá, že ve VencNov je užito výrazu jako propria, zatímco ve VencMin jako apelativa s významem 'písař, sekretář' (Tkadlčík, LF103,209n, sr. i Havránek a Frček, SbVajs 140na 156n).
Et: Ve VencNov je to tedy adaptovaná nebo později přetvořená podoba jména obvyklého v katolickém kléru (sthn. Not(h)arius, Notherius ap., lat. Notarius; Tkadlčík soudí, že se vztahuje k biskupu Notheriovi H z Verony, o.e. 21ln), které pochází z apel. notarius 'sekretář, písař'; ve VencMin je pak doloženo přímé přejetí onoho apel., které je odvozeno od nota 'těsnopisný znak, písmeno ap.' Výraz byl obvykle morf. adaptován k /o-kmenům či b/o-kmenům podle fonet. povahy zakončení základu notari-fvozápi- [notár1] či [notár']; sr. Diels 1963, 184, pozn. 34 a 35, Thumb 1910, 20, Gebauer 1894, 1,347 a 352.
Doklady v SlepČ a Ostr představují pozdější csl. adaptace střř. propria (příjmení světců Marciana a Martyria) vycházejícího z apel. voxáptoq tv., které je výpůjčkou z lat. V rcsl. památkách je však doloženo i jako apel. (v. StrS s.v. notarij a notarb.)
Do rcsl. bylo přejato jako pojmenování biskupova tajemníka {notarius episcopi/votľáptot; iitiaxóizov), který byl písařem a plnil i některé další církevní povinnosti a mohl mít, zvláště v byzantské církvi, svěcení (v. DuCangeLat., Lampe 1991, Buch-berger 7,628n, StrS I.e.). bs
novembrB v. nojebr't>
551
nov-b
uo/.dľi
noví. adj. 'nový; neu*
Substantivizovanéadj. vpl.n. 'nové věci', vsg. n. 'něco nového'.
Ve spojení novo(je) vino 'mladé víno', novofje) lěto 'Nový rok', nov-b mesecb 'nov, novolum", běsbnovati se, běsiti se, z-blodějati se na novy mésece, na noví, měsgch 'být náměsícný', nova(ja) nedělja 'první neděle po Velikonocích, Bílá neděle'.
Také jako označení některých světců, napr. Jevdokim-b Novyi (ij. 2. nositel téhož jména).
Csl. adv. novo 'nedávno' a iznova 'znovu*.
Der.: novhstvo 'novota, novosť, novljenije jen ve spojení n. měseca 'nov, novolum" (Gl); obnoviti 'obnovit; oživit, obrodiť, o. s§ 'obnovit se', iter. obnavljati 'obnovovat; ohrožovat, oživovať, subst. verb. obno-vljenije 'obnovení, obnova, obroda', střb. (Hom) 'zasvěcení chrámu'; ponoviti 'obnovit, zasvětit', subst. verb. ponovljenije 'obnovení, zasvěcení'.
Kômp.: novojaviti (se) dolož, jen v ptc. novoja-vljen-b, novojavľb. se 'nedávný, nový' (ř. vzoipavtjc); csl. novokrbšten-b 'neofyta, novokřtěnec'; novolěpbn-b 'nový a krásný' (ř. xaivojrperofe), novoprichodid 'nově přicházet', novopristgpiti 'nově přistoupit'; novora-slh 'výhonek, odnož'; novosvěšten-b, novoosvěšten-b, novosvětbn-b 'neofyta, novokřtěnec' (ř. vsoiptóuoroc.), novosvěthťb 'nově svítící' (ř. vcoAo^mfc); novozhdan-b 'nově postavený'.
Exp.: Z csl. je r. arch. novokreičěnnyj, novokréščen, no-vokreščénec (Dal', SSRLJ), ukr. (ze Ševčenka) novochreščényj, novochreščénec' (Hrín.),u Zel. -chrésčenec', br. st. novokščěnyj, novokščénec (Nos.), sch. novôkršten, novokřšten, novokrštenik, novokršténík aj. (Rj, RSAN), vše 'neofyta, novokřtěnec'. Z csl. je i rum. st. imoavä 'novota', "žerť, de iznoavä 'znovu' a ob-novteniľpl. "obnovení, obnova' (Tiktin 865n a 1071).
EL: Psi. nov-b, všesl.: b. mk. nov, sch. nov, sin. nôv, slk. č. nový, luž. p. nowy, plb. nuvě (PS), porn. novi, br. novy, ukr. novýj, r. nóvyj, vše 'nový' ve všech jeho významových odstínech, tj. 'nedávno vzniklý, další, jiný než dosavadní, současný aj.', také 'letošní (víno, úroda aj.)', 'čerstvý (např. chléb, máslo)', v r. dial. i 'mladý, nevinný, panensky čistý' (SRNG) a řada dalších, často přen. významů.
Psi. adjektivum již ie. stáří. Jeho opozitum *veťb-cfťb (v. vetech-*) je rovněž stáří ie.; mladší je dvojice mlaďh - Start. (v. mladí,, start).
• Psi. nov-b < ie. *ne(fo- 'nový'.
Adj. od základu *neu-/nä- (v holé podobě dosvědčen adverbii, v. nynč, dt>) je doloženo ve všech ie. jazycích (všude s význ. 'nový, mladý ap.'). Podoba tvořená pouhým suf. -o- je vedle sl. dosvědčena ještě ií. (stind. av nava-), ř. (véoq < véfoc), lat. (no-
vttff), toch. (A ňu, B ňuwe), het. (newa-) a patrně i balt. (*navas, dosvědčené jen lit. a stprus. t opon. a antroponymy, v. Fraenkel 488). V části ie. jazyků nacházíme podobu tvořenou suf. -io-: stind. navya-, ř. (ión.) veioc, gal. topon. Neviodunum, Noviodunum, stir. núe, gót. niujis, sthn. niuwi, stangl. nlwe, neowe, něm. neu, lit. naújas. Podoba tvořená r-ovým sufi-xem je dosvědčena arm. nor. St. MEW 217, Trautmann
194, Pokorný 769, Vasmer 2, 223, Mayrhofer 1956, 2, 144n, Windekens 1976, 1, 328, BER 4, 671 aj.
Ke změně -eu- > -oy- v psi. došlo nejspíš vlivem zadního vokálu v následující slabice, v. Meillet, MSL 14, 354, Machek S.v. nový. ij
nozdri, -ii f., pit. 'nozdry, chřípí; Nasenlöcher, Nüstern'
EL: Psi. nozdri pl. (sg. *nozdrja /*nozdra}sou pokládány za druhotné, se sekundárně tvořeným pí.), všesl. kromě dl. a plb.: b. nozdra, nózdrja (Gerov), pl. nozdri, mk. nozdra, pl. nozdri, sch. nozdra, nůzdr(v)a, dial. i ndždr(v)a, pl. nozdr(v)e, sin. nozdřv, pl. nozdrvľ, dial. nozdr(v)a (Plet), slk. nozdra, pl. nozdry, dial. nozgry (Kálal), Č. nozdra (podle Machka 1968, 402 Preslovo přejetí z r.), pl. nozdry, hl. nozdra, nozdro n., du, nozdrje (přejato z jiných sl. jazyků, v. Sch.-Šewc 1023), pom. nozdro, nozdra, pl. nozdra, nozdřej, n. nozdře, pl. nozdra, srp. nozdrza, pl. nozdrze (SStp), p. nozdrze n. (SJP), pl. nozdrza, dial. nozdro (SW), pl. nozdry, br. nozdra, pl. nozdry, ukr. st. nCzdra, pl. nízdry (Žel.), ukr. nízdrja, pl. nízdri, str. nozdrja, nozdri, f., pl. nozdri, nozri (StrS), r. nozdrjá, pl. nozdri, dial. nozrjá (SRNG), vše 'nosní otvory, ctiřípí', přeneseně i jiné otvory ap.
Psi. nozdri nepochybně souvisí se subst. nos-b (v. nos?.), způsob tvoření však zůstává nejasný. Většinou se soudí, že jde o subst. tvořené surixem -roZ-ra od základu *nas-, příbuzné s lit. nasral 'huba' (tak již Bezzenberger, BB 1, 341 a MEW 217). Souhlásková skupina zdr (místo očekávaného str s epentetickým ř) však připouští různé výklady.
Pedersen, IF 5, 69n pokládá vývoj sr > zdr za zákonitý v pozici uvnitř slova. Zupitza, KZ 37, 397 připisuje sonorizaci vlivu iniciálního n-. Meillet 1902, 129 hledá východisko znělosti v sandhiové formě (-z) původního nom. subst. *nas. Machek s.v.nozdra mluví o oslabení výslovnosti sír > zdr (podobně již Nehring, IF4, 399 a Liewehr, ZS11,17). - Jiní (Brugmann, IF 18,437, Vondrák 1912,320a 375, Il'jinskij, RS 6,225) pokládají d za součást slovotvorného sufixu (*-dhro-).
Jiným východiskem řešení je domněnka, že tu jde o původní kompozitum *nozdbtja. Druhou částí je podle některých (Vaillant, RÉS 12, 89, Vasmer 2, 225,
552
nozdri
nravt
Shevdov 1964,147) koř. der-ldhr- (v. dbrati), tedy 'nosní dírky'.
V tom prípade ovšem zůstává stranou lit. nasraľ (podle Vaillanta 1, 76 výpůjčka ze sl.!).
Jiní (Machek l.c, Hamp, Balt 10, 69n s úvahou o možných kelt. souvislostech) spatřují druhou část složeniny v subst. uchovaném v ř. fríq, pivóc 'nos, chřípt", tedy nos + srí(n)- nebo pod. Podobně Trubačev, Balt 1 Prie-das 1972,227n, jenž ovšem pokládá za složeninu jak sl. nozdri (etc), tak i ř. pl<;, pivác (koř. *srtns- podle Trubačeva): nos + sri ~ srí + nsl Otázka znělosti skupiny zdr však zůstává i v tomto případě nezodpovězena.
Sr. dále Trautmann 193n, Fraenkel 485, Holthausen, KZ 69, 167 (odlišný výklad genn. slov). Skok 2,525, SBUk 46-48, BER 4,686n aj. pv-ae
nožb, -a m. 'nůž, meč; Messer, Schwert'
V pl. i 'nůžky' (Euch).
Der.: noibnice f. pit. 'pochva (dýky)'.
Et: Psi. nožb > b. mk. nož, sch. nôž, gen. nóža, sin. nôž, dial. i ndz, gen. nôza, slk. nôž, noža, č. nůž, nože, plb. niiz, hl. nóž, dl. nož, porn, nôž, noža, p. nôž, noža, br. nož, nažá, ukr. niž, noža, r. nož, noža, vše 'nůž', v nom. někde reflektováno novoakutové dloužení.
• Psi. *nožh < *nog'h-Íp- < ie. *negl\- "strčit, vraziť (ir.).
Patrně o-stupňový der. kořene dosvědčeného stsl. imper. v-hnbzi 'zasuň, zaraz' (nejspíše od *nes-ti/nbzefb), aor. vonbze (od préz. e- či ne-kmene?), dále stsl. vhnhznoti (vše v. vtntziioti) a faktitivem (nebo iterativem) vbnoziti (v. v%noziti). Zjevně nomen instrumenti, vzhledem k absenci balt. dokladů asi až psi. stáří: nůž byl původně bodnou zbraní (sr. též stč. přínoza 'kuchyňský nůž' a zánoza 'forpedium' - 'ševcovské kopyto'?, zánozie 'decult(u)ra', pojmenování nějakých nástrojů, Klaret 2,413 a 514, sr. i SSIat. s. v., r. zanóza 'tříska' aj.). - Kořen neg"h- je dosvědčen ještě střir. nes(s) 'zranění' (< *nek-s-o/ä, sr. Meillet, MSL 14, 339n. Stokes 191, Pokomy 760, Vendryes N 11).
Sr. dále Vasmer 2, 225, Vaillant 3, 146n, Bezlaj 2, 229, Sch.-Šewc 1023, BER 4, 678 aj.
Další výklady jsou málo přesvědčivé (sr. Vasmer l.c): Matzenauer, LF 11, 330 spojuje sl. nožb se stind. nahyati 'váže' (sr. YŠakMayrhofer 1986,2,32)adáleslat.nec/ere "vázať,sthn. nähan, náwan 'spojovat, spínať, něm. nähen 'šiť. - Johansson, IF 2, 51, naproti tomu srovnává stind. akšu- « *ngh+su-\ jež podle něj znamená 'tyč', a ř. lrxoc- 'kopí'. - Machek 1968, 403 spojuje sl. nožb s lit kněžti 'bodať. - Trubačev, VslJa 2, 33 srovnává stprus. nagis 'křemen*, lit. th-nagas 'pazourek' (v. nogttb); později (Trubačev 1966,156) však dává přednost spo-
jení s ř. vúooeiv 'bodať, něm. nagen 'hryzat', Nagel 'hřebík' aj. - Rozwadowski, ROr 1, 94, srovnává - za předpokladu druhotného ablautu - av. naěza 'hroť.
K možným nostr. souvislostem v. ll.-Svityč 2,96n. bs
no v. ni.
no- v. nu-
nožda v. nudili
nravb, -a m. 'mrav, zvyk; Sitte'
Též 'návyk' (Christšiš), 'způsob života', 'způsob', 'příkaz (správného jednání)'.
Konip.: z-blonravbn^ 'zkažený, zlých mravů* (ř. xaxÓTDOKOs), z-blonravije 'zkaženost mravů' (f. xa~ xorjBEta), podobonravbn-b 'podobných mravů' (ř.
b\lOlÓXf>OKO<S.
Exp: Z csl. pochází r. nráv 'charakter', obvykle v pl. 'obyčej, zvyk', r. dial. ndrav, indrav tv. (Vasmer 2,230, BER 4,699), snad i rum. närav (Tiktin 1035, Mihäilä 1960, 161, BER l.c).
Et: Psi. *norvb > b. nrav, arch. i näráv (Gerov), mk. narav, sch. nárav f., arch. m., arch. nárava, sin. nrav f. i m., arch. a kniž. i nrav {., nráv m. i f., narav f., naräva ap., slk. č. mrav, stč. i nrav, nmav (StčS), č. arch. i mrava (Jg), p. narów, arch. i norów, br. nórau, dial. norou (TurSl 3, 212), ukr. nórov, Hrin. i nárov, r. nórov, dial. i nárov (SRNG), s význ. 'povaha, charakter' (jsi. vsi.), "chování, způsoby' (často v pl., b. slk. č. str.), 'mravnost, ctnost' (slk. st. HSSIk, stč., str.), 'obyčej, zvyk' (často v pl., b. sch. sin. slk. stč.,č. kniž., vsi.), 'morálka, etika' (sin. kniž. nrav i.), 'umíněnost, tvrdohlavost; svéhlavost, jankovitosť (br. Nos., ukr. str. r.), 'zlozvyk' (p.) aj.
Č. m- (anai. i slk.) je vysvětlováno disimilací v záporu: nenrav > nemrav > mrav (H-K 232, Machek s.v. mrav). Vokál -a- v jsi. a p., který mění jednoslabičné slovo v dvouslabičné, vznikl zřejmě kvůli snazší výslovnosti (Skok 2, 503).
• (1) Psi. *norvb < ie. *Hnoruo- < ie. *Hner- 'životní síla, mužnosť.
(2) Psi. *norvb < ie. *noruo- < ie. *(s)ner- 'kroutit, stahovat, sešněrovat'. (1) Obvykle bývá sl. *norvb spojováno se stind. nar-, av. nar-, arm. air (gen. am), ř. tžvrjjO, alb. njer, osk. ner (z oskoumberského dial. pochází i lat. cog-nomen Nero), vše 'muž, člověk', dále stind. sunara-'oplývající životní silou', ř. eů-ývap tv., stir. ner 'kanec', lit. narsus 'odvážný, zuřivý', nóras 'vůle', norěú 'chtít' aj. Sr. Meillet 1902, 373, Endzelíns, KZ 44, 67n, Pokorný 765, Vasmer 2,227n, Fraenkel 507n, BER 4,698n, Blažek, Slávia 59,266n, Ademollo Gagliano, IF 97, 145 aj.
553
nravi»
nuriti
Tomuto předpokládanému původu sl. *norvb odpovídá ovšem jen okrajově doložený význam 'bujné (vzdorovité) chování (zejm. u koní)' (sr. i r. dial. noro-vítyj 'vzdorovitý' SRNG), méně už význam 'obvyklé chování, chování odpovídající zvyklostem'.
(2) Tento význam se dá lépe vysvětlit, vycházíme-li z ie. *(s)ner-, dosvědčeného hlavně v germ. a balt. (doklady z ií. a ř., jež uvádějí Persson 1912, 576 a Pokorný 975n, jsou nejisté): stsev. snara 'provaz, smyčka', sthn. snuor, něm. Schnur 'provaz, pouto', sthn. narwa, něm. Narbe 'jizva', stsas. naru, stangl. nearu 'úzký', stsev. snerkja 'stahovat' (*sner-g-), lit. neriů, nérti 'navlékat, svazovat', lot. neru, nert 'zavazovat lýkový střevíc' (jiné je lit. nérti 'ponořit se', sr. Fraenkel 495n a pomreli). Sem lze zařadit i lat. norma 'pravidlo, předpis ap.', pokládané za et. nejasné (W-H 2, 175): výchozí význam jak sl. *norvb, tak i lat. norma by tudíž byl 'něco závazného, závazné chovám".
Další (málo pravděpodobné) výklady:
Pedersen, KZ 38, 372 spojuje sl. *norv-h se stind. nanna-'žert' (za předpokladu disimilace nosovek n-m > n-u).
Machek s.v. mrav pokládá za původní význam svrchu zmíněné 'zvláštní návyky (jankovitost koní)' a srovnává s něm. Narr 'blázen'. hk-ae
-nrěti v. ponrěti
nu v. fľh
nuditi, -diťb 'nutit, obtěžovat; zwingen, behelligen, plagen'
Var.: noditi (vyskytuje se ve většině kanón, památek, nu-v Sav Supr lij; v. SJS).
Refl. noditi se 'namáhat se, snažit se, usilovať. Některé tvary mohou být i z inf. ngidati (sg) 'nutit',
refl. 'usilovat, snažit se'.
Der.: nuženije 'násilí' (lx Bes, rusismus), adv. nudb-ma/nudbma/nodbma, nudbmi/ngdbmi 'z donucení, z nutnosti'; subst.nuzaa/nožda 'násilí; potřeba, nutnost; strasť; s prep. po, s%, otb, na ap. s význ. 'z donucení, násilím; tv. instr. sg. (lx v Sud pl.); adj. nuždbnb/ngždbnb 'činící násilí; nutný', substant nuždbnoje 'nutnosť; ngždhnikb 'násilník' (ř. ßiaczrjc; v. Molnár 1985, 229). Pref. donuditi se 'přinutit se' (\x Naum); ponuditi, ipf. ponuždati '(při)nutit, pobízet, pobídnout'; prinuditi, prinuždati '(při)nutiť; unuditi 'přinutit*.
Komp.: nudochyštenije 'loupež' (Bes), nudostra-danije 'násilí' (Bes).
Tvary s -o- jsou patmě sek. dublety, vzniklé viivem ná-slovného n- (Endzelíns, RFV 68, 370, Brückner, KZ 42, 358, Sfawski, SlOc 18, 265, Vasmer 2, 230, Fraenkel s.v. (pa)nésti,
BER 4,701) či výsledek kontaminace intranz. *nunde- a faktitiva nuditi (Vaillant 3, 178; Smoczyriski 1989,47),
Méně pravděpodobně pokládá Vondrák (1906, 1,128) núdza denazalisaci primárního npd-.
Exp: Z csl. je r. nuldá 'nouze, potřeba' (KESRJ, Vasmer 2, 230), ipf. nuždáť (po-, pri-, vy-).
EL: Psi. nuditi > b. řídké núdja, mk. nudi, sch. nuditi, sin. nuditi, dl. nuíiš, p. nudzič, dial. nqdzič, br. nádzťc', nudzéc', dial. nudýty, nudýte (SBrH), ukr. nádýty, str. nuditi, r. nudiť, dial. núdiť(sja), s význ. 'nutit, naléhat' (jsi., ukr. st. Žel., str., r. arch. a dial.), 'nabízet' (mk. sch. sin.), 'nudit (se)' (p., ukr., r. dial.), 'trápit, trýzniť (dl., p. dial., br.), 'stýskat si, být smutný' (br. dial., ukr., r. dial.), 'pociťovat nevolnost' (br., ukr., r. dial.), 'činit násilí' (str.).
Význam 'nutiť má i neznělá í-ová varianta v zsl. jaz.: slk. nútiť, č. nutit, hl. nučič, dl. nušiš (ale porn. ngcec, stp. p. necič 'lákat, vábiť).
Slova s význ. 'nouze' (např. sin. núja, slk. núdza, stč. núzě, č. nouze, luž. nuza, p. nedza, r. dial. núža) jsou od nudili, ale č. nudit, slk. nudiť v oslabeném význ. 'nudit se, mít dlouhou chvíli' je obrozenecké přejetí z r, (Machek s.v. nudili, H-L 337).
• Psi. nuditi < ie. *neuH-d- 'trápit, mučit ap.'
Základní kořen *neuH- 'utrýznit; klesat únavou; mrtvola ap.' je dosvědčen gót. náus 'mrtvola', stsev. Hartv., lit. nôvyti 'trýznit, usmrtiť, lot. näve 'smrť, návítiěs 'utrápit se', stsl. u-nyti, csl. navb 'mrtvý, zemřelý' (MLP), stč. náv m., f. 'záhrobí, svět zemřelých' (StčS), č. nýti, únava, r. nyť aj. (v. unytí). Podoba rozšířená o d (dh) je dosvědčena - sém. ovšem značně vzdáleným - lit. pa-nusti (prét. pa-nůdau 'silně toužit, postrádať (jinak Pokomy 768)) a snad i stind. nudati 'naráží, zahání'. Podoba rozšírená o í je kromě sl. dosvědčena gót. náups 'nutnost, nouze', stsev. nauär tv., něm. Not 'nouze' a stprus. nautin tv.
Machek 1968, 403 pokládá zsl. formy s í za výsledek zpětného přejetí z germ. po posunutí souhlásek: předslovanské naud-> germ, naut- > zsl. nul-. Málo pravděpodobné.
Sr. dále Trautmann 201, Pokomy 756, Vasmer 2,230, Fraenkel 513n, Vaillant 3, 178, 283 a 427, Mayrhofer 1956, 2, 176, Georgiev, BaikE 22, 2, s. 9, Bezlaj 2,229.
Toporov. LP 8, 208n zařazuje kořen *neuH- (*neuHd-, *neuHt-) do rozsáhlé rodiny kořenů odvozených od základního koř. "H^en- 'smrt, zkáza, mučení ap.' pv-ae
-nurěti v. raznurěti
nu řiti. -iti.'týt z něčeho; ausnutzen' (lxZap)
Der.: jen v Supr: iznuriú 'ukořistit, uloupit', iznurje-nije 'kořist, lup';prěiznuriti 'ošidit, způsobit škodu'; v. též pronyrt a raznurěti.
554
nuriti
Et: Psl. nuriti doloženo sporadicky, většinou s pref.: b. iznurjávam, iznurjá, br. dial. nuryc' (Jurčarika 2, 108, SBrH), br. panúryc(ca), znurjác' (Nos.), ukr. ponúryty, str. (14.-15. stol.) nuriti, r. zř. a dial. núríť, dial. i znuríťsja (Daľ, SRNG), r. iznuríť, ponúriť(sja), vše 'vysilovat, vyčerpávať, dále 'sklonit hlavu' (br„ ukr., r. dial. núriť, r. ponúriťsja), br. dial. i 'padat obličejem na zem', r. dial. i 'trápit, mořit, soužit' a 'truchlit, tesknit'. Konkrétní význam doložený v csl. 'týt, kořistit ap.' je výsledkem sém. rovnice 'připravit o sílu' = 'připravit o majetek'.
Sem asi i r. dial. zagnurjaťsja 'ubývat (o měsíci)' (Gorjače-vová,Etim 1988-90,42).
Etymologicky nejasné. Existuje několik výkladových možností, žádná z nich není plně uspokojivá.
■ (1) Psl. nuriti < psl. *nur-b < *nou-ro- < *neu- 'škubnout, trhnout; udeřit', 'kývnout'. (2) Psl. nuriti < ie. *ner- 'vniknout, ponořit".
(1) NejpřijatelnějŠÍ je výklad (Uhlenbeck, KZ 39, 261, Preobr. 1,618, Pokorný 767), podle něhož je psl. rtííriíi denom. odvozené od psl. adj. *nur* 'sklopený, skloněný' (sr. slk. arch., č. ponurý, p. ponurý, ukr. r. po-niíryj s význ. 'zachmuřený, stísněný, smutný ap.'), to pak je formantem -r(o)- utvořeno od ie, kořene *«eu-. Ten je doložen v ř. veúeiv 'kývat, kynout', lat. nuere tv. a snad i stind. naváti 'obrací se' (pochybuje Mayr-hofer 1956, 2,143); v podobě rozšířené o g ř. vúooeiv, vúzteiv 'pichať, střdn. nucken 'začít klímat, usnout', střhněm. ent-nucken 'zdřímnout si' aj. Protože je málo pravděpodobné předpokládat v psl. ztvrdnutí *n 'u-< *neu-,'yz třeba vyjít z o-stupně *nou-ro-. Sém. vývoj ve sl. jazycích lze dobře vysvětlit rovnicí 'sklánět hlavu' —> 'klopit hlavu únavou, vyčerpáním' -* 'vyčerpat, unaviť. Sr. dáleBrugmann, IF 13,153n, Frísk 2,309, WH 2, 189n, Vasmer2, 231, MayrhoferI.e. aj.
(2) Někteří autoři (Mladenov 358. Brückner 365n, Černých 1, 339, BER 4, 705n aj.) odvozují rodinu psl. nuriti od ie. kořene *ner- 'pronikat dovnitř, nořit se ap.' (et. v. ponrětí). Tento výklad ovšem naráží jak na hláskové, tak významové obtíže. Z ie. *ner- nesnadno vy voditelné psl. nur- někteří zastánci tohoto výkladu chápou jako plný stupeň sek. ablautu, potvořeného k n*r-. Jisté formální i významové prolínání ie. *neu-a ie. *ner- však přesto nelze vyloučit (k tomu sr. Machek 1968,401, Varbotová 1984, 124n). hk
nuta, -y f. 'skot; Rinder' (Parim)
V Grig a Lobk také hyperkorektně ngta.
Z dokladů není úplně jasné, zda jde o f, nebo n. pl.
Et.; Psl. nuta > sin. dial. núta (Plet.), dl. st. nuta (Muka), plb. ak. sg. noto, str. nuta, r. dial. nátá (SRNG),
vše 'stádo (hovězího) dobytka, skoť.
Není jisté, zda sem patří r. dial. arch. nátá 'dlouhá řada (burlaků. táhnoucích loď proti proudu, svázaných klád ap.', v. Dal', SRNG), které s nuta 'stádo' spojuje Miklošič (MEW217), Gorjajev 232, Preobr. 1,618, Stender-Petersen 1927,308, Bezlaj 2, 230 aj. Vasmer 2, 232 pokládá slovo za přejetí z fin. nuotta 'nevod, druh sítě', což není po sémantické stránce přesvědčivější.
Sl. nuta je pravděpodobně výpůjčka z germ. jazyků, nejspíše z pragerm. *nauta- tv. (jako domněnku vyslovuje již Schmidt 1872, 42. Tamm 1882, 2, 23 « gót.), Hirt, PBB 23 , 340, Schräder, IF 17, 33, Kiparsky 1934, I83n, Vasmer I.e., Trubačev 1960, 104, Martynov 1963, 50n aj.) pro kolektivní pojem 'dobytek': stsev. naut n. '(hovězí) dobytek, skoť sthn. 003 n. 'dobytče, dobytek', stfríz. nát m. 'zvíře' ap.
Vzhledem ke germ. neutrům a k str. nuta ak. pl. (Ix Srez.) uvažuje o možnosti pův. psl. neutra *nuto s běžnou změnou kol. n. ve f. Kiparsky o.e., 183, pozn. 2.
Ie. kor. *neud-, obsažený v těchto slovech, je dále dosvědčen mj. lit. nauda f. 'užitek, majetek', lot. naúda 'peníze' (Pokorný 768, Fraenkel 487). Dobytek byl u Indoevropanů měřítkem hodnoty jiných předmětů a sloužit jako platidlo, v. např. lat. pecus 'dobytek' -pecúnia 'peníze' (Janko 1912, 54 aj.).
Později přejaté kolektivum skot* (v. skoti.) zaüa-čovalo starší výpůjčku nuta do pozadí (Janko, WuS l, 104). Sém. variantami nuta - skot* - govedo (v. goveždb) se zabývá Martynov I.e..
Další výklady: Za domácí pokládá sl. nuta Fick, KZ 21, 2n, vycházeje z plb. rupig: hledá tu ie. koř. *nam- 'pást se' (ř. vépsiv atd.; Pokorný 763n). Podobně Mladenov, SbNU 25, 90n a Oštir 1930,70,93. Sr. též Beer, LF 34, 307. U plb. slova se však nejspíše jedná o sek. nazaiizaci vlivem předcházejícího n (EndzelTns, RFV 68,371, Stender-Petersen I.e., Brückner, AslPh 42,140, Síawski, SlOc 18, 266 aj.).
Nepřesvědčivě vykládá Kelemina, SlavR 4, 194 sin. núta 'stádo hovězího dobytka' z it. dial. noda 'značka, kterqu.se označují kozy' (< lat. nota 'známka, značka'. M-L 5962). pv
ny ak. pl. pron. pers. 'nás; uns'
Deklinace zájmena 1. os. pl. vykazuje typický supletivismus: nom. my (v. my), ak. ny, gen.-lok. nos*, instr. nami.
Et.: Stsl. formy se neliší od rekonstruovaného psl. stavu: ak. *ny (> stč. ny, slk. dial. ni (Trávníček 1935, 354), b. mk. enklit. dat. ak. ni), gen. *nas* (> jsi. luž. p. vsi. nas, č. slk. nás, plb. nos, nás; ve většině jazyků funguje též jako ak., v plb. jen jako ak.), dat. *nam* (> b. arch., sch. sin. luž. p. vsi. nam, č. slk. nám, plb. nom), lok. *nas* (> luž. p. vsi. nas, č. slk. nás), instr. *nami (> luž. p. vsi. nami, č. slk. námi, plb. nomS).
Nenominativní tvary zájmena 1. os. pl. jsou ve
555
nyrište
všech ie. jazycích tvořeny od pron. koř. nV, kombinovaného s koř. sV nebo smV: stind. asmän, noh, ř. (lesb.) áju/j£, lat. nôs, gót. uns, het. anzas atd. Tato kombinace s koř. objevujícím se i ve tvarech zájmen 2. os. pí. (v. vy) nasvědčuje tomu, že šlo od původu o inkluzivní 'my' ('já' + 'vy') v protikladu k exkluzivní formě *mei ~ *uei ('já' + 'oni'), fungující pak jako nom. (Erhart 1982,150). Velké rozdíly mezi jednotlivými ie. jazyky ukazují, že se flexe os. zájmen vyvíjela teprve v průběhu jejich samostatného vývoje.
Jiného názoru je Szemerčnyi (1990, 229n), jenž soudí, že se flexe os. zájmen vyvíjela od pův. pravidelnosti k pozdější nepravidelnosti (šupletivismu). Podobně i G. Schmidt 1978, 177n, jenž se domnívá, že pův. iniciálou všech tvarů 1. pl. bylo m: nom. *mes, ak. *môs atd. V některých dalších pádech lze předpokládat *ms, jež hláskovým vývojem dalo *ns; odtud se n-rozšířilo do všech nenominativních pádů.
Pro jazyky balt. a sl. lze rekonstruovat společné paradigma, jehož východiskem byla zjevně ak. forma *nôs (> sl. ny). Její ie. stáří je dosvědčeno av. ná a lat. nos (ještě starší je stind. noh < *nós). K základu nó-abstrahovanému z této formy byly pak přidávány pádové suf.: gen. *nô-som (> sl. kosíš, stprus. nouson; sr. sl. těcfn, < *toi-som), dat. *nô-mus (> sl. nam%, stprus. noumans), lok. *nô~su (> sl. nasb), instr. *nô-tnľs (> sl. nami, sr. též lat. nabls). Téhož původu jsou i vbalt. formy, s tím rozdílem ovšem, že iniciální m-proniklo z nom. do ostatních pádových forem: lit. ak. mús, gen. másu, dat. mums, instr. mumis (vokál -u- je zjevně podle ak. formy).
Ak forma *nos byla zjevně také východiskem tvoření sl. posesiva: *nôs-ip- > našh (posesiva jsou vlastně adj. odvozená od os. zájmen, a to nezávisle na sobě v různých částech ie. areálu, sr. např. lat. noster od téhož *näsjako sl. našh.)
Martynov (1983, 79n) se domnívá, ženy < *nôs pochází z ital. ingredientu sl. glotogeneze.
Sr. dále (s odkazy na další liter.) Brugmann II, 2, 419n, Vaillant2,451, Erhart 1982,142-164, Kopečný, SB 2,427n. ae
ny konj. v. tn>
nyně adv. 'nyní, právě, teď; nun, jetzt, soeben'
Var.: nynja (Supr), rttn 'ě (Christ).
Často ve spojení s jinými part. nebo konj.: nyně že/ubo/i 'nyní tedy, nyní však, a nyní ap.', volje nyně 'nyní hle, již nyní' (Christ Šiš), togda - i nyně 'tu - tu', 'hned - hned' (lx VencNik), nyně li 'a (zajisté)' (lx VencNik). Spojení s prep. oťh a do někdy psáno jako spřežky i dohromady: donyně, oťbnyně.
S rozšiřující part. sem dále patří nyněču, nynjaču tv.
Der.: nyněšhnh (Mosk6 Slepč), nyněšhn 'b, nyněštb-n'b, nynjašbn'b, vše 'nynější, dnešní', nynešbn'ii věk-b 'tento věk, tento svěť, nyněšbnjeje iitije, ny-něšbnjaja žiz/ib 'tento, pozemský živoť.
Exp.: Csl. nyně > sch. st. nine 'ted'. nyní' (Rj).
Et: Psi. nyně/nynja > b. arch. a dial. níne, stsrb. steh. (13.-15. stol.) niňa (podle Rj z csl), sin. dial. něn (Plet.), njan (Bezlaj 2,224), slk. st. nyní, nynefj) (HSSlk), stč. nynie, nenie (StčS), č. nyní, arch. i nenie, neničky, nenínko (Kott 2, 127), v luž. jen reduk. tvary, hl. nětko, nět(k) ap., dl. něnto, něm, Muka i něto, něi (< *nyněto Muka 1,1006, Rusek, Slávia 55,161n, odmítá Sch.-Šewc 1000), plb. nena, ninä (P-S 100), porn. ninia (PWb, Kariowicz), p. arch. ninie (SW), stp. a dial. i nynie, p. dial. i ninia, nynia (Kariowicz), Stbr. nyne, nine (Skaryna; podle ESBr 8, 30 Z csl.), br. dial. nínja, níni (SBrH; podle SB 2, 508 a ESBr l.c. jsou tvary s -i- asim. varianty), Stukr. nyně, nině, nine, nini (SStukr), ukr. nýni, str. nyně, nyne (StrS), r. nýne, hovor, nýnče, dial. nýneča, nýn'ma (Daľ), vše 'teď, v přítomné době, v této chvíli', dále 'letos' (str., r. dial.), 'dnes' (ukr. str., r. hovor, a dial.).
Psi. *nbně > r. dial. nón(č)e, nóniča (Dal') 'teď, letos, dnes*.
Podle tradičního výkladu je psi. adv. nyně/nynja (resp. *nbně s reduk. koř. vokálem) ustrnulý adj. tvar (k zakončení -ě/-ja v. např. Vaillant 2,698), který je odvozen od ie. adj. *nu-no- 'nyní, nynější', derivátu ie. part. - adv. *nä 'teď, nyní, nanovo' (v. nt>). Tak mají
např. MEW 218, S-A 1955, č. 588, Vasmer2,232n. Bezlaj 2,224, Černých 1,581, BER 4, 651n, ESBr 8, 30 aj. Podobu tohoto adverbia, rozšířeného o nazální sufix, nacházíme v řadě ie. jazyků: stind. nunam, ř. vuv, lat. nun-c, lit. nundí, nunái, toch. A num (< *núnom, Windekens 1976, 1,321), toch. B nano, näno ('nový'), het. ki-mm aj., Vše 'nyní, teď' (sr. Friedrich 1952, 110, W-H 2, 187n, Mayrhofer 1956,2,176, Pokorný 770, Frisk 2,325, Fraenkel 509, Scholz 1966,23n aj.). Abajev 2,206 sem řadí i stpers. nitrám « *nňnam < *nu-no-) a oset. nyr/nur 'teď, nyní' (tak i Mayrhofer 1989, 2,53). O možných nostr. souvislostech v. řl.-Svityč 2, 97, Kaiser 1990,71 aj.
Genet. souvislost mezi těmito útvary je ovšem nejistá. Podle Zubatého 1,2,55 a Šaura, SB 2, 509 jde spíše o formy tvořené paralelně, spontánně, a tudíž příbuzné jen elementárně; nalézání genet. souvislostí u tohoto typu slov je problematické. hk
nyrište, -a n. 'úkryt, příbytek; Versteck, Wohnung'?
Překládá sčm. různé ř. výrazy, v Supr lx za ř. tppoúpiov 'tvrz', v Psalt (101,7) lx za ř. olxcméSov 'trosky', v Gl lx za ř. áóficr 'příbytek'.
Exp.: Z csl. je mm. niriste 'trosky' (Rosetti, v. BER 4,654).
556
nyrište
ntštvi
EL: Doloženo jen b. arch. nírište 'jeskyně, velká dutina v zemi či skále' (RODD) a topon. Zmejuvi nirišta (BERi.e.), dále str. ar. arch. nýrišče 'rozvaliny', 'kazematy, žalář', 'podzemní chodba', 'díra', 'rokle' (StrS, DaT).
Nejasné.
Vzhledem k významům 'jeskyně, díra, rokle ap.' v b. a str. snad derivát psi. kořene *nyr-, obsaženého též v csl. nyrěti a nyrati '(po)nořit se', r. arch. nyr 'průlez' atd. (Dal1); ten představuje sekundární ablaut (sr. Němec, Slávia 54, 262) psi. koř. *ner-/*nor-'(po)nořiť (v. ponrěti); takové et. spojení předpokládali např. Miklošič (MEW2i2n), Mladenov (358), Vas-mer (2, 233) aj., nejnověji pak BER (4,653n). Nyrište tedy pův. znamenalo nejspíše * 'místo umožňující ponoření, zmizení', odtud 'skrýš, úkryt (pod povrchem země)' a metonymií 'doupě' (sém. paralelou je nora 'doupě' od *nerti 'nořiť).
Význam 'rozvaliny, věž, úkryt ap.' je u nyrište patmě sek. z kontaminace s nyri> doloženým v b. ojed. nir 'věž', mk. topon. Nir 'název vesnice v Makedonii', str. nyrt, nin>, nyrb, nyrai vše 'věž (v opevnění)' (sém. přes jednotící význ. 'úkryt'), jež ovšem může být jinojazyčného původu; v. Preobr. I, 620 i Vasmer I.e.; např. Polák (Slávia 46, 127, pozn. 17) upozornil na možnou ugrofin. korespondenci srovnáním s jur.-sam. ňyyr 'samojedská kůlna' aj. Psi. kořen *nyr- i u nyrb ovšem předpokládá např. Miklošič (MEW 212n), BER 4, 653. Další der. v. Plevačová-Skalka, Slávia 66, 181n.
Stěží je nyrište der. nyrt, přejatého z lat. (nom. pl.) muri 'hradby, zdi' a souvisí se seh. mír 'hradby' (Vaillant 1, 118 a 4, 422). bs
-nytí v. unyti
Vľh, konj. 'ale, avšak, jenže, nýbrž; aber, jedoch, sondern'; 'leda, leč, než; außer, es sei denn, als' Po kompar. 'než; als' (zř. Const Bes). Var.: no. ve Fris i nu, dále csl. i no, v Mak ne, Ix
NomUsť ny.
Ve spojení s jinými konj. a part. vyjadřuje tato adverz. konj. i jiné vztahy, jako vylučovací, následkový, stupňovací ap.: ni, pače 'nýbrž spíše', ni, ťbk-bmo, tVh ťbčijg, ni> toliko 'ale jen, nýbrž jen', nt ubo (Bes) 'ale přece, a přesto', n% obače 'ale přece, ale přesto, avšak', «t t-bkmo že (Ix Christ) 'natož pak, tím spíše', a ne h% (lx Supr) 'neřkuli, natožpak', nebo ni,, nebon-b 'vždyť(přece)' (v. neboi), n% i 'ale i, ba i, dokonce i, a také, jakož i', zř. ubo -u% 'sice - avšak', ne tiJcbmo/ne ťbčijg - n% i 'nejen - ale i, nýbrž i', ašte - ni, 'i když, i kdyby -přece, přesto'.
Et.: SI. tvary jsou pokračováním psi. ni,, no, resp. ng (se sek. nazalizací, v. Vondrák 1912, 620, Vondrák 1924, 436n): b. na (Gerov) (b. no z r., BER 4, 669), mk. no, sch. nu, nô, nô, st. a dial. na (Rj), sin. st. a arch. no, arch. a dial. nú (Plet.), slk. no, č. st. no (Jg), porn. no (PWb), stbr. no (Skaryna), stukr., ukr. zř. hovor., Str. r. no, s významy 'ale, avšak* (jsi. slk. č. porn. vsi.), 'nebo, ba i, ba dokonce' (sch. zř., str.) aj.
• (1) Ps!. nt. < ie. */rá 'teď. nyní, nanovo'. (2) Psi. nt, interj. původu.
(1) Podle tradičního výkladu je psi. n% pokračováním ie. partikule-adverbia *nu. 'teď, nyní, nanovo', dosvědčené s tímto významem v téměř všech ie. jazycích: stind. m% av. nu, ř. vu, vóv, lat. nunc, nuper ('nedávno'), gót. nu, stsev. stangl. sthn. nu, něm. ntin, lit. nu, lot. nu, het. nu, toch. A nu, B no aj. V. též nov* anyně. Sém. vývoj v sl. jazycích není zcela jasný, podle Černycha i, 574 mohl význ. 'ale', doložený zřejmě jen ve sl., vzniknout ve větách s časovým protikladem 'tehdy - teď' (sr. Trautmann 201, M-E 2, 752n, Mladenov 358, Friedrich 1952, 152, Mayrhofer 1956. 2. 175, Frisk 2, 325, Vasmer 2, 223, Skok 2, 495, Pokorný 770, Fraenkel 509n, Vries 1962, 412, Lehmann 269, Mayrhofer 1989. 2, 52n aj.).
(2) Psi. n%, resp. no, ng lze ovšem vykládat spolu s Kopečným (SB 2,510n) i jako slovo stejného původu jako např. vybízecí, pobízecí, náladová aj. interj. a částice no, ng, nu (doklady v SB 2, 500n a 505n). Formální souvislosti je možno najít i v interjekcích s pron. základem ono, eno aj. (v. SB 2, 522n). Podobně např. i Zubatý I, 2, 55, Sch.-Šewc 1017 aj., preferuje i Němec (red. poznámka). Neslovanské výrazy uváděné výše jako genet. příbuzné jsou podle tohoto výkladu tvořeny paralelně a příbuzné jsou pouze elementárně. hk
n t ně v. nyně
nbštvi, -vt. f. pl. 'necky, koryto; Trog'
Dolož. Ix Ben, a to v nom. pl. nbšthvi.
Exp: Csl. n-bštvy > sch. riäčvi, nači (Skok 2, 496).
Et: Srovnání forem různých sl. jazyků vede k rekonstrukci psi. w-kmene *nbktjy, gen. nbktj-bve. Doložené tvary zčásti reflektují starý nom., zčásti kmen nepřímých pádů: b. nóštvi, noštovt, dial. nóštuvi (BDial 1, 257), nišková f. (BDiat 1, 119), mk. nokvi, dial. nóšfi, nušfáta, nušfíta (Malecki), sch. načve, dial. mlačve, s metatezí navče, sin. nečke, nečkě, dial. načve, načke, ničke, niške (Plet.), st. nezhize, nizhke aj., dial. nečvě, nSšcě aj. (Bezlaj), stč. č. necky, č. dial. (Haná) necvičky (Kott 9, 182), hl. dial. njacki, mjecki, dl. njacki, mjacki, plb. nacťai (P-S), pom. ňecka, pl. Aecki, stp., p. arch. niecki, p. niecka, dial. miecki ap.
557
njbštvi
■nfeznotí
(SW),br. ukr. nóčvy, ukr. dial. néc'ky (< p.,Richhardtová 1957, 82, Zareba, JP 41, 13), str. načvy, nočvy, nočvi, necvy, r. dial. nočvá, načvá, nóčvy, nóčvi (SRNG), vše 'podlouhlá nádoba, nejčastěji dřevěná (k míšení těsta, praní, koupání)', r. dial., stč. i 'nádoba (dřevěná nebo pletená z proutí) k čištění zrna od plev', 'lopatka na mouku', kaš. 'loďka', 'velká plochá noha', stp. p. 'míra objemu (soli, rudy)' ap.
Sr. Liewehr. ZS1 1,15, pozn. 1, Vasmer 2, 229, Bezlaj 2, 218, Sch.-Šewc 917n, BER 4, 696n aj.
Nejasným ovšem zůstává, proč se toto subst, zpravidla objevuje jako plurále tantum. Příčinou mohlo být to, že starý nom. sg. byl už záhy chápán jako nom. pí. á-kmenů (č. necky ap.) a obdobná forma pak byla tvořena od kmene nepřímých pádů (stsl. nbštvi, r. nočvy aj.), k té pak druhotně tvořen nom. sg. (srb. nacva). Bcmeker, SbJagič" 602n, Hujer, ČMF 3,357 a RS 5,233 a Machek 1968, 393 rekonstruují psi. a-kmen *nbktva. Tato rekonstrukce je však spojena s většími hláskoslovnými problémy. K b. a vsi. o < t místo b sr. málo pravděpodobně Bemeker l.c. a BER l.c.
• Psi. *nbktjy < *nikii+ä- < ie. *nig^- 'umývať.
Východiskem sl. subst. bylo patrně abstraktum *nik^-ti- 'umývání' (dosvědčené ř. ókó-vuj/ic tv., v. Frísk 2. 3l9n), odvozené od ie. kořene *nigff- (Pokorný 761): stind. nenekti 'umývá' (ptc. nikta-), ř. vlyet\ (aor. Ěvitpá) 'umývať, stir. nigid tv., sthn. nichussa, něm. Nixe 'rusalka' aj. Ve sl. odvozeno od abstrakta *nikffti- přidáním sufixu -ú nomen instrumenti 'nádoba na umývání' (další fi-kmeny z blízkých sém. oblastí uvádí Liewehr l.c a ZS18,877).
Málo pravděpodobně Liewehr, ZS11,15, pozn. 1, který má za primární význ. 'nádoba k čištění zrna od plev' (r. dial., stč.) a spojuje *nbktji s lit. niekóti, lot. niek&t 'čistit, převívat obili", kymer. nithio, breton. níza tv.
Z původního význ. 'loď, plavidlo' vychází z hláskových důvodů nepřijatelný výklad Miklošičův (Mikl. 1867,114, MEW 218), který pokládá slovo za přejetí ze sthn. nuosc, střhn. nuosch 'koryto, žlab' (< ie. *näu- 'člun, loď z jednoho kmene'; odmítá Bemeker l.c, Schrader, IF 17, 33 a Kiparsky 1934, 51n) a Preobraženského spojení *ntktji se stsev. ngkkvi, ags. naca, sthn. nahho, vše 'loďka, člun (z jednoho kmene)' (Preobr. 1, 614, preferuje Trubačev 1966, 168n). pv-ae
-IlTbZnQti v. vz>m>znoti
558
o
ob
O
O prep. v. ob O interj. v. 5
ob prep. s ak_, označuje místo (na otázku kde) 'na; an'; čas 'během; hindurch'
Doloženo jen ve spojeních ob on* pol* *na druhém břehu', ob noštb 'během (celé) noci', odtud der. ob-noštbn* 'celonoční' (IxSupr), obnostbnica 'celonočnf bohoslužba, konaná ve vých. církvi za zemřelé' (lx Supr).
Oslabením ob vznikla prep. o; % ak. s význ. místním 'na', nejčastěji ve spojení o desngjo/lěvojo stranp 'na pravé/levé straně', čas.'během'; po slovesech dotyku s
ak. a lok. 'o' (prěťhknoti o kamenb, poťbkngti se o nakovalě), dále sak. i lok. vyjadřuje zřetel 'pokud jde o', slok. 'okolo', 'proti', 'skrze', příčinu 'pro, kvůli' (ve FrisTx s ak.); připojuje předmět sloves '(mluvit, slyšet, přemýšlet) o', '(pečovat, starat se) o*, '(doufat, věřit) v' ap. Podr. v. SJS 2,456-9, Herodes, Issl 344-348, Toporov 1961, 193-199 aj.
Et.: Za psi. podobu se pokládá *ob, někdy i obb. Na psi. *ob ukazují stsl. doklady a splývání pref. ob- s následujícím v, které v tomto spojení zaniká (sr. oblahb < *ob-vlak-b), k předpokladu *obb vede odvozené obbdo, obbštb (v, obbdo. obtštb) a ie. souvislosti (v. níže). Jako sek. je většinou chápáno *ob-b (v. Sobolevskij, RFV 22, 48, Vondrák 1928, 2, 306, Rozwadowski, RS 2, 87, tvleillet, RS 6,127 a 1934, 155n, Sch.-Šewc 1625 aj.).
Psi. *ob(b) (chybí v mk. slk. a p.) > b. knižní a dial. (BER 4,735), sch. arch. ob, sin. db, č. ob, stč. i obe, luž. wob, wobe, wobo, plb. vib, kaš. ob(e), br. ob, ukr. r. ob, s význ. místním 'na, za' (b. sch. sin. r.), 'kolem, okolo, podél' (b. dial., sin. stč. luž. ukr. r.), časovým 'během (určité doby), v (určitém období)' (sch. sin. stč., řídce luž., kaš. vsi.), dále vyjadřuje střídání, přeskočení při postupu v Čase nebo prostoru 'přes, ob' (č. od 15. stol., plb. hl.), okolnosti, prostředek ap. 'při, za, o' (sin. vsi.), připojuje předmět sloves '(slyšet, mluvit ap.) o' (sch. sin. vsi.) aj. Všesl. je prefix ob-.
Už v psi. docházelo v určitých pozicích k odpadnutí -b (zákon otevřených slabik), v pozdějším vývoji
se opět prep. ob šířila anal. podle pref. (Havlová, red. pozn.). 1f
V sch. je alternace ob/o zejména v 19. stol. podepřena analogií s lat. a/ab (tak Rj 8, 293), v sin. ob převažuje, v r. je poziční var., ne však důsledně (v. SSRLJ 8, 7).
Prep. o je všesl. (kromě mk.): b. dial., sch. sin. slk. stč. č. o, plb. vě, luž. wo, porn. p. o, stp. i ho, br. a, ukr. str. r. o; vyjadřuje dotyk a místo dotyku 'o, na' (b. sch. slk. č. luž. p. ukr. r.), směr pohybu 'k' (b. dial.), prostor 'kolem' (b. dial,, slk. stč.), čas 'o, během, na, za' (sch. sin. slk. č. plb. dl. pom. p. vsi.), způsob, okolnosti, nástroj ap. 'o, při' (sch. slk. č. p. str.), účel a příčinu 'pro, kvůli' (sch. slk. č. p. r.), srovnání 'o' (slk. kaš. p., ukr. dial., r.), připojuje předmět po vb. 'myslet, mluvit, dbát, pečovat o' (sch. sin. slk. č. luž. p. r.) aj. Podr. o významech sl. o/ob v. Triomphe, SlavFil 1, 78-94, Kopečný, SB 1, 132-138, Toporov 1961.38-52, 104-109, 153-256 aj.
Za pův. je téměř jednomyslně pokládán konkr. význam 'kolem, okolo', z něhož lze odvodit významy ostatní (v. Kempf, JP57,167, Kopečný, o.c. 138aj.). Horák, SlavSi li, 256 má za primární vyjádření reflexního kontaktu svou předmětů, který se vzápětí ruší, což neodpovídá.
Sin. původové ob (ob suknu 'ze sukna') srovnává Beziaj 2, 231 s kelt. *o 'z' a myslí na substrátový relikt, což není nutné; sém. posun od určení prostředku (hoditi ob palici 'chodit o holi') k určení původu je možný (sr, Kopečný, SB 1, 136).
Sin. odlukové ob ve spojeních jako ob kajpriti (odpovídá mu např. sch. ob sve priti, č. přijít o život, něm. um etwas kommen) vykládá Bezlaj 2, 231 jako hom. z ie. *apo 'pryč, od'. Připouští Snoj 1997, 391. Triomphe, SlavFil 1, 85 a Kopečný, o.c. 135 aj. zde vidí sém. posun z místního významu 'kolem'; sr. stč. obléci 'vytéci přelitím přes okraje', otiekati 'odplývat, uplývat (o životě)' (StčS).
Ie. souvislosti nejsou zcela jasné. Od původu jde zjevně o dvojslabičnou ie. předložku, vzniknuvší spojením dvou elementů (Erhart, SFFBU 35,122-4), z nichž druhý (*bhi) je v germ. dosvědčen jako samostatná předložka (gót. sthn. bi, něm. bei, be-). Formálně nej-bližší je *obhi 'směrem na (někoho, něco)', doložené
559
ob
obače
stind. abhi, av. aiwi a lat. ob (Pokorný 287). Významy ob, o v jednotlivých sl. jazycích však nevylučují ani spojení s *ambki, mbhi (< H^m-bhi) 'kolem, okolo', dosvědčené ř. áfJLtpí, lat. amb-, am-, an-, gót. sthn. umhi aj. (snad i zmíněným už stind. abhi; v. Pokorný 34) nebo s *epi, *opi 'směrem na, po, za', které dokládá stind. api, av. aipi, ř. iní aj. (Pokorný 323n). Většina jazykovědců soudí, že sl. ob, o představuje produkt
kontaminace *obhía. *epi (EndzelTns 1905, l,25n,Traut-mann t, Meillet I.e., Vasmer 2. 236, Bezlaj 2, 231, BER 4, 736, Sch.-Šewc 1625, Birnbaum-Schaeken 105 aj.) nebo *mbhi a *epi (Brugmann H, 2, 820, Brückner 368).
Za přímé pokračování ie. *(a)mbhi pokládají sl. ob Vondrák 1906, 2, 379 a Machek, ZslPh 28, 162 a 1968, 404 (postupné oslabování *ambhi > *abhi > ob h > o); také lit. ap-, api~, apiě vykládá Machek oslabením z *abhi.
V. též oba. ŽŠ-ae
oba m., obě f. n., num. kard. 'oba, obě; beide'
Ve všem paralelní s ďhva, tedy i oba/obě na desete '(všech) dvanáct'.
Der.: oboi 'obojí, obojího druhu*, obojako adv. 'obojím způsobem' (lx Supr), obojgdu adv. 'na obou stranách, z obou stran', mečb obojgdu ostrí 'dvousečný meč'.
Komp. obumorjeníZ-marjení 'polovičatý' v. obu-morjem*.
Exp,: R. st. obojúdu, -udě,odtud adj. obojüdnyj 'vzájemný, obapolný', též r. obojudoóstryj 'dvousečný' zřejmě z csl. (méně pravděpodobně Trubačev, SbRomanski 142n z *obo-jethni>), tak i ukr. obojúdnyj 'oboustranný (např. o noži)'. Alestč., asi umělé obojiúdec 'hermafrodit' je komp. z oboj a úd, v. StčS 2, 111.
Et: Psi. oba/obě, všesl.: b. jen arch. (Gerov v lid. písních) óba, óbe, mk. oba, obe (dnes obaía m., obete f. n.), sch.öba m. n.,dbeSbje f., sin. st. oba m., obe f. n. (dnes obädva,obedve),$lk. obaja m. živ., oba m, neživ., obe f. n., č. oba m.,obě f.n., stč. amor. iobá m.živ., hl. wobaj m., wobě (dial. wobej) f. n., dl. wobej m. f. a, dial. hobej, hoboj, woboj, pro f. n. i dial. wobě, hobě, plb. váboj m., vibe f., porn. (u)obaj m. pers., (yt)óba m. impers. an., (ujob'e f., p. obaj m. pers., oba m. impers. a n., obie f., br. abódva m. n. (dial. i abád(z)va, abúdva, obádva), abédzve f., ukr. dial. obá m. n., obi f. (spis. obýdva, obýdvi), r. óba m. n., óbe f., vše 'oba, obě'.
Príbuzné je lit. abü, lot. obi, stprus. abbai, dále (s odlišným náslovím) ř. äfitptú, lat. ambö, toch. A ômpi, B äntpi (antapi), stind. ubhä(u) m., HÔ/te f. n., av. «fco, Hva, lyk. ubu (Bugge, IF10,61), bez počáteční slabiky gót. bai, něm. beide (rozšířené v 2. části o pron. demonstr.) ap.
V sl., germ., lat. a ř. je úzký vztah mezi číslov-
kou a předložkou *ob(b) (v. ob) 'z obou stran, okolo, ob', nelze však bezpečně rozhodnout, zda jde o společný původ nebo o pozdější tvarové vyrovnání kvůli sém. blízkosti ('oba' má funkci souhrnnou; v. Daneš, NŘ51,6n).
Všeobecně se přijímá názor (Brugmann II. 2, 76), že vlastním ie. výrazem pro 'oba' bylo jen *bhč(u), doložené v germ., a to bylo v jiných ie. jazycích v 1. části různě zdůrazněno: pomocí an- (Pokomy 35 aj.), *ambn- (E-M 27), *ant- (Jasanoff, BSL 71, 123n - kvůli toch, B äntpi; on však vidí v 2. části jen suf. -bho-). Méně přesvědčují pokusy vyložit všechny tvary z pův. *ambhô(u). Zcela, nepravděpodobně vidí Fatneva, SbDybo 98-101 v 1. části *ctm- a v druhé totéž -bh-, které je v pádových koncovkách a v kořeni *bhň- 'býť; z 'oba' složitým způsobem vykládá i význam 'bát se' v sl. bojati se.
Machek, ZS1 1, 9, pozn. 3 (a Machek s.v.) vychází z aleg-rového krácení pův. spřežky *ambhi-du^ô *'dva z obou stran". Podr. literaturu a neie. paralely v. Havlová, Slávia 60, 317n.
Rovněž oboi má asi už ie. stáří, sr. lit, abejl, lot. abaj(u), stpms. abbaien, stind. ubhaya- ap., i když Meillet 1902,231 tu vidí spíše analogické tvary podle ďbvoi, lit. dveji, stind. dvaya-. eh
obače konj. adjunkt, a adverz. 'avšak, však, a přece; aber, jedoch, und doch'; adv. 'přesto, přece; trotzdem, doch*
Ve spojení obače ubo 'přece však', v korelaci ubo -obače 'sice-avšak',ašte(i)-obače 'ačkoli-přece'; adY. dále s významem afirm. 'zajisté', limit, 'jenom', ve spojení obače jako except. 'ledaže'.
Charv.-hlah. obak% 'tedy, pak*, ní obakí 'avšak, však'.
Et: Stsl. obače ~ b. knižní obáče, stč. obak, obáč, obák, obake, obaky, obakž, slk. st. ojed. obac (Kálal 388), str. obače, r. arch. obáče, s významy adv. 'se zřetelem k oběma stranám, v té nebo oné podobě' (stč.), 'přesto, přece však' (stč., slk. st., str., r. arch.), konj. adverz. 'ale, avšak, kdežto' (b. kniž., stč. str.), part. afirm. 'zajisté, ovšem' (stč.) ap.; o doložení a významech v stč. v. Bauer 1960, 54n, StčS 1, 1033n.
• (1) Stsl. obače ~ psi. oba. (2) Stsl. obače ~ psi. opaky.
(1) Jako adv. k obakí, obojakí < num. ob-a + suf. -akí s význ. 'co má dvě strany' je vykládá Vondrák 1906, 2, 437; k psi. oba je řadí i Miklošič (MEW 218), Preobraženskij (Preobr. 1, 625), Machek (s.v. oba), Vaillant (2, 702n) aj.; v. oba.
Střídání obako - obače vysvětluje Bauer o.c., pozn. 17 ablautem, pod. jako u nego - neie, ako - ače; v těchto případech však jde spíše o střídání nepalatálních a palat. part. (v. Kopečný, SB 1,306).
560
obače
obetriti
(2) Kopečný, SB 2.536-541 pokládá obako - obače za var. psi. opako - opače 'zpét; naopak'. Změnu p > b chápe jako důsledek deetymologizace slova (v. opaky). žš
obaditi v. vaditii
obagniti se, -it* se 'vrhnout jehňata, obahnit se;
Lämmer werfen, lammen' (ixParim)
Utvořeno pref. ob- a denom. slovesem agniti tv.
Et: Psi. agniti/ob-agniti (s§) > b. ágnja se, obág-nja se, dial. i jágni sä (BDial 6, 181), mk. jagni (se), o(b)jagni (se), sch. jagnjiti (se), jänjiti (se), ô(b)jagnjiti (se), sin. jagnjiti (se), ojágnjiti se, Plei. i objágnjiti se, slk. obahniťsa, dial. i jahniťsa (SSJ), č. obahnit se, st. (o)jehniti se (Jg), áX.jagniš (se), ho-bagniš se, p. dial. (o)bagnič sie, kaš. obagriic sg, br. jahnícca, ukr. jahnýtysja, r. jagníťsja, objagníťsja, vše s význ. 'obahnit se, vrhnout mláďata' - o ovcích, v p. dial. i o koze (SGP), o krávě (Kartowicz), v r. dial. o kočce (SRNG).
Týž význam mají slovesa vzniklá mylnou depre-íixací: b. dial. bágnja se (RBE), bágni sä (BDiaJ 4,189 a 8. 103), bágnä sä (BDial 7, 10), slk. bahnit' sa, stč. bahnití sě, č. bahnit se, hl. bahnic, dl. bagniš (se), kaš. bagňic sg, p. dial. bagnič sie (SGP).
Psi. agniti/ob-agniti je odvozeno z psi. *agn% 'jehně'. Trubačev, SM 1, 57 upozorňuje na obdobné tvoření příbuzného stangl. verba ěanian tv. Et. výklad v. agne. ŽŠ
obajanije. -ija n. 'báje; Fabeľ
Der.: obajanbnikb 'kouzelník' a možná i obanbnikb tv., pokud jde o haplologii předchozího a ne syn. obavanbniki (v. obavan").
Et.: Subst. verb. od obajati 'čarovať, doloženého až v csl. (MLP), které je derivátem psi. hajali: b. baja, mk. bae, sch. bäjati, sin. bájati, slk. bájit', stč. báti, Č. bájit, dial. bajatřbajať (Bartoš 1906, Kopeční 1957), hl. bač (Pfuhl), dl. bajaš, porn. bajac, pomsln. i bajic (PWb), p. bajač, br. st, báiť (Nos.), dial. bájac' (SBrH), ukr. bájaty, str. bajati, r. dial. a arch. Zra/ar^ vše 'vyprávět (báje, pohádky), tlachat', dále 'věštit, čarovať (jsi. ukr. r.); v. též balii a basnx..
• Psi. bajati < ie. *bhä- 'mluvit, říkat'.
Koř. *bhä- je dosvědčen ř. yřjui, dór. ^ä/jti 'říkám', fáoxto tv., arm. ban 'slovo, řeč*, lat. fari 'říkat', stsev. bán 'prosba', stangl. bôian 'chlubit se' aj. SI. vb. je tvořeno sufixem -jo-, podobně jako v lat. a germ., v. např. Fick 1, 88, MEW 5, Bem. 1,39, Pokorný 105n, SK 1, 182, SM 1, 138n, BER 1,38 aj. bs
O b akt v. obače obarjati v. oriti
obavati, -ajet* ipf. 'zarikávat; beschwören' (ix Psalt) Der.: obavbniki,, obavanbnikia 'zaklínač', možná
j obanbnikb (lx NomUsť; haplologii předchozího či z oba-
janhniktP., v. obajanije).
EL: Iterativum od kořene *ba- (<ie. *bhů- 'říkať,
v. obajanije, basm>), tvořené produktivním sufixem -va-
(dosvědčeno též srbcsl. zabavati tv., MLP). Sr. Bem.
1,39,S-A 1975, 114naj. bs
obaviíi v. avě
obeťbšati, -šití v. ven-ch-s.
Občďfe v. jasü
oběnbčatí v. vém>ci>
oběsili, -šatí v. vísětí
oběštatí (se), oběti, v. vět*
obeti v. jeti
obetriti, -ifrb, obeštrjo 'zjitřit, zanítit; entzünden, entflammen'
Ren. ve významu 'zduřet, nabýt na objemu; vzplanout'.
Obvyklé změkčení koř. souhlásky v tvarech s jotací se v hláskové skupině -trj- projevuje změkčením -t- > -št- bez ohledu na existenci -r-, resp. před -r'- už změkčeným.
Der.: obeštrjati s§, obetrjati se 'jitřit se, být zanícen' (ClozParim), obeštrjenije 'zjitření, vzplanutí'. V csl. rekompozicí obyetriti 'zapáliť, obt.je(S)trjati se 'hořet; jitřit se (o ranách)', obbještrjenije '(po)žár, horko ap.' (vše MLP).
Složeno z pref. ob- a vb. *jetriti.
Et.: Psi. *jetríti (s§) > sch. dial. jétriti (RSAN), slk. jatriť(sa), dial.játriťsa (SSN), stč. jietřiti (sě), č. arch. 7'trří"fí (se) , č. jitřit (se), č. dial. vitřét (Kopečný 1957), hl. jětřič SO (k hl. -ě- v. Sch.-Šewc 457), dl. jětšiš se, pomsln. ietřec, iitřac (sg) (PWb), porn. jgtřec sg, jutřěc sg, dial. jůtřěc sg (Sychta), p.jgtrzyč (sie), br. dial. játryc', játrycca (SBrH, TurSI), ukr. játryty(sja), s významy 'rozněcovat, dráždit (ránu)' (slk. stč. č., č. dial., ukr.), přen. i 'rozčilovat, dráždit, pobuřovat' (slk. kniž., č. arch., p.), dále 'otékat, nabíhat' (sch. dial.), refl. pak 'podbírat se, hnisat (o ráně)' (slk. kniž., stč., č. arch., luž. porn. p.), přen. 'rozčilovat se,
561
obetriti
obílt
zlobit se' (č. arch., kaš. p.), 'začínat hořet, zapalovat se (o světle, ohni)' (slk. kniž., br.), 'doutnat' (p. dial. Karlowtcz, ukr.) aj.
Psi. *jetriti (se) je většinou pokládáno zadenom. od psi. *j§lro, pl.jetra 'vnitřnosti (srdce, játra ap.)' (Brückner. KZ 45,49 a Brückner 203. Slawski 1,541. S-A 1955. č. 206, SM 6,72, SK 6,104 aj.; v. jetrtce, tam i et. výklad).
Slabinou tohoto výkladu je ne zcela jasný význ. vývoj. Vysvětlení, že zanícení, hnisání ap. lze chápat jako vnější projev vnitřního chorobného procesu, tj. zanícení vnitřností (SM I.e., SK 6, 103), příliš neuspokojuje, anal, vývoj přesvědčivě nedo-kládají ani v literatuře uváděné příklady vb. denominativ odvozených od substantiv označujících různé vnitřní orgány, jako lat. stomachärt 'zlobit se' (*- lat. stomachus 'hltan, jícen, žaludek"), p. sierázič sie 'hněvat se' (<- p. serce 'srdce'). Havlová (red. pozn.) navrhuje sém. rovnici 'játra' —»'žluč' —> 'žlučovitý, rozjitřený člověk'; souhlasí Němec, protože to odpovídá středověké tělovědné I.umorální teorii (red. pozn.). Sr. i deverb. od tohoto slovesa: YA.jětro 'puchýř, neštovice', dl. dial.jétio 'hnis' (Muka), pomsln. iitřa 1 v. (PWb 1, 315), kaš. jptro 'vřídek' (SEKaš 2, 355n).
Z významového hlediska přijatelnější, ale z důvodů hláskových pochybná je souvislost se sthn. eilar, něm. Eiter 'hnis' (ic. *ět(t)ro), jak postulují Matzenauer, LF 8,35, MEW 104, Machek 1968, 229n aj.; sr. Kluge-Seebold 172.
Přesvědčivé není ani spojení psi. *(j)etriíi s lit. aitrits 'hořký, trpký' (ie. *ai tro-) a předpoklad nazálního infixu ve sl. (ie. *intro-); tak např. Bemeker 1, 269n, Otrebski, LP 1, 133n, Moszyňski, JP 37, 298n, Pokomy 17 aj., jinak Fraenkel 4. hk
ohezíiti v. vezati
obiděti, -it<i>, obiždo pí. i ipf. '(u)křivdiť: jemandem Unrecht tun'
Též '(u)škodit, ublížiť, jen v ipf. 'pohrdat někým, něčím, přehlížet někoho, něco'.
Der.: obida 'křivda, bezpráví, špatnost', 'zločin' (SudUsr), 'pře, spor* (NomLIsť), obidblivb 'nespravedlivý', obidbtivbstvo 'křivda, nespravedlnost'; prěo-biděti (Supr) 'ukřivdit, ublížit; přehlédnout někoho, pohrdat někým'; priobiděti (lx VencMin) tv.; uobiděti 'ukřivdit, ošidit' (lxAs).
Exp: Csl. obida > sch. st. obida (pokud není z r. - Rj) 'lež, urážka", slk. st. (HSSlk) obida, stč. (StčS) obid m., obida f. 'urážka, potupa', p. arch. obida 'nechuť, odpor, hrůza, děs' (Linde, pokud není z č., tak SW), str. obida 'nespravedlnost, urážka, útisk; hádka, nepřátelství; pohrdám" (StrS), r. dial. obida 'vina, provinění, přestupek' (SRNG), dále rum. obidä 'křivda; hoře, zármutek, starosť (Tiktin 1070); csl. obiděti > rum. arch. a obidi 'křivdit, utiskovat; litovat, želeť. "soužit se, trápit se', a obidi sä 'spustit nářek, rozplakat se' (vše Tiktin 1. c.).
Sl. tvary, doložené jen v několika jazycích, jsou pokračováním psi. *obiděti, resp. *obiditi: b. obfdja (se), sch. st. obiditi (Rj), slk. st. obidovaťsa (HSSlk), slk. arch. obidovať (Kálal), stč. obiděti (StčS), č. arch. obiděti, obiditi (Kott 7, 10), stbr. obiděti (Skaryna), dial. obiíácca (TurSl), stukr. obydety (SStukr), ukr. zř. obýdyty, hovor. zř. obýdytysja, r. obídeť(sja), vše s významem 'urazit (se)' (b., sch. st., slk. st., stč., ukr. zř.), 'pohoršovať (slk. Kálal), 'ukřivdit, ublížiť (č. arch. obiditi, r. dial., stukr., ukr. zř), 'stát se bídným' (č. arch. obiděti Kott) aj.
Psi. *obiděti (< *ob-viděti) jepref. ob- odvozeno od psi. simplicia viděli (et. výklad v. víděti). Pův. význam tohoto prefigovaného slovesa 'obhlížet, obsáhnout pohledem, přehlížet', zachovaný např. v sch, arch. obid 'prohlídka, pokus, zkouška' (Rj), přešel k negativnímu 'obejít pohledem, schválně přehlížet, pohrdat, urážet, ubližovať. K sém. vývoji psi. obiděti v. Cejtlinová, SUaz 1983, 298n. K zastáncům tohoto výkladu patří dále např. Meillet 1902, 38, 256, Bem. 1, 54, Ljapunov, IzvORJS 31, 34n, Vasmer 2, 239, S-A 1955, č. 1079, Machek 1968, 405, S-A 1975, 295n, Šaur, BE 27, 348-352, BER 4,741 n aj. Podle Němce (red. poznámka) je při vysvětlení významu nutno vyjít z pův. 'obhlížet kolem dokola, podrobně prohlížet někoho (původně osoby hodné pohrdání, tj. postavené mimo zákon, při popravách, na pranýři ap.)*.
Někteří badatelé (MEW 12n, Mladenov 365, Preobr. 1,627, Kalima, ZslPh 21, 94n aj.) pokládají psi. obiděti za denom, odvozené od psi. obida, to pak spojují s psi. běda (v. běda). Předpoklad primárnosti subst. obida je ovšem z formálních důvodů, především pro starobylost inf. obiděti, nutno odmítnout. Pisani, KZ 68, 160 navíc vidí genetickou příbuznost mezi psi. obida a arm. aptak. Málo pravděpodobné. hk
obili. adj. 'hojný; reichlich'
Adv. obilo 'hojně', ve spojení iz obila (csl.) tv.; kontaminací obou adv. izobilo (Bes) tv.
Der.: obilije 'hojnost, nadbytek'; obilbstvo jen ve spojení iz obilbstva 'hojně' (lx Ntcod); obilbtib 'hojný' (adv. obilbttě lx Supr, csl. obilbno 'hojně'), izobilbtvb 'nadbytečný' (lx Supr); obiliti 'získat hojnosť (lx Bes), ipf. obilovati 'oplývat, mít hojnosť, izobilovati 'přebývaL být navíc*, tranz, 'dávat někomu hojnost, zahrnout někoho něčím'.
Exp.: Z csl. je r. izobílije 'hojnost, nadbytek' (zatímco dial. izobíľje má význam 'obilí', v. SRNG). Podle Šanského je zcsl. i r. izobílovať 'oplývat čím, mít hojnost nebo nadbytek čeho'. Csl. původ nelze vyloučit ani v případě str. obilyj 'hojný', r. obíVnyj 'hojný, bohatý ap.1 a r. obilije 'hojnosť, která jsou uvedena níže (v. Preobr. 1,627).
Et.: Psi. obilije kromě stsl. a csl. doloženo pouze v sch. obil (Vuk, I-B, Rj), sin. arch. obil (Plet., SSKJ) a
562
obili.
obinoti se
str. ofei/yy (Srez., StrS) s význ. 'hojný'.
Hojněji jsou ve si. jazycích zastoupeny der.: Subst. obilbje má jednak význam 'velké množství něčeho, hojnost, bohatost, nadbytek ap.', sr. b. obilie, mk. obilie, sch. oblije, sin. ob ílje, stč. řídké obilé, ukr. (pouze Žel.) obýle (ze zsl.?), r. obílije, jednak 'obilí, tj. kulturní druhy rostlin pěstované pro škrobnatá zma (rostoucí, neposečené i vymlácené)': slk. obilie, dial. (vslk.) obile (Kálal), stč. obilé, č. obilí; č. st. (Jg) také 'hrách, čočka', dial. (Bartoš 1906,242, Horečka 1941,122) 'žito' (stp. ojed. obile, p. dial. óbi(e)le, obili sstp, sw, Karlowicz jsou z č., v. Siatkowski, SFPS110, 33. Sedzik, JP 58,334 aj.), r. arch. obílije 'neposečené obilí' (SSRU), dial. obtt'je, obílije, obiľje také 'vymlácené obili", 'zelenina* (SRNG) aj.
Relační adjektivum na -bn%: b. obílen, mk. obílen, sch. dbilan, sin. obílen, ukr. abýľnyj (Žel.), r. obíľnyj 'hojný, bohatý, vydatný, častý ap. (zejména o úrodě, dešti, jídle aj.)'; slk. a č. obilný 'týkající se obilí, tj. rostliny'.
Původ ne zcela jasný. Tradičně se psi. obilb vykládá z *ob-vitb; ob- je pref. (v. ob), -vilb se spojuje se stsl. vbzvitb, vbzvitije 'zisk, výtěžek', popř. s csl. izvilije 'hojnost, nadbytek' (ojed. v rcsl. namísto izo-bilije, v. MLP); sr. Matzenauer, LF II, 338n, MEW 218. Meitlel 1902, 413 s otazníkem, Mladenov 365, S-A 1955, č, 593, Skok 2, 536 aj. Pravděpodobně ř-ové ptc. od vb. *ob-viti 'vybojovat, získať, jež je ve sl. jazycích doloženo zřejmě jen v b. (Gerov)/lavya 'vítězím' (takrkp. ESSJ, sr. i MEW 390). Patří, jak soudí většina badatelů, k ie. koř. *uei(H)-/ui- 'pronásledovat, usilovat, dosáhnout, domoci se čeho, toužit po něčem, chtít ap.', 'být silný' ap., bohatě zastoupenému v ie. jazycích: stind. veti 'pronásleduje', ptc. vita- 'pronásledovaný', viti-'obětní hostina', av. vayelti 'pronásleduje*, ř. íe/jat 'pohybuji se dopředu, snažím se, usiluji ap.', tq 'síla*, lat. vis 'chceš', iit. vyti, vejit 'pronásledovat', v. Pokorný 1123n, Vasmer 2, 239n, Fraenkel 1267, Bezlaj 2. 233, BER 4, 743n aj. Příb. je (kromě vbzvitb, pův. *'něco získaného', v. v^zvitt) i stsl. povingti 'podrobit, podřídit někoho* (v. povinoti), s o-stupněm ablautu sl. voj b 'bojovník, válečník' (v. voi). Ksém. přechodu 'násilně získavší' -> 'bohatý, hojný' sr. psi. *koristbn% 'týkající se kořisti, kořistný' —1> 'bohatý, hojný' (tak v r. dial. korýstnyj, v. SM 11,73n).
Ještě méně presvedčivejšou další výklady:
Na rozdíl od výše uvedeného výkladu předpokládajícího primámost význ. 'hojnost, nadbytek ap.' a sekundámosl význ. 'obilf, jak dosvědčuje např. p. zboie 'obilí' (sr. psi. *sbbožbje 'bohatost'), postupuje Trubačev (SbMIadenov 337n a Vasmer-T. 3, 101) právě opačně. Vychází z í-ového ptc. od vb. biti
'bít, tlouci', sl. obilbje pak pův. 'vymlácené obilí' -fc 'hojnost, nadbytek, bohatství'.
Podle Machka (LF 72, 71 n a Machek s.v. obilí; převzali i H-K 250) vzniklo obil-h metatezf z *olbiios a je příbuzné s ř. 5A/3ioc 'bohatý, majetný', derivátem et. nejasného ř. flfioc 'dostatek, blahobyt, bohatství', a s lit. lábas 'dobrý' (odmítají Trubačev l.c, BERI.c.aj.).
Všeobecně odmítán je pozdější výklad Miklošičův (MEW 430), totiž spojování s ř. áycvoc 'bohatství', stejně jako Petrovo (BB 21, 211) spojování s lat./etóí 'úrodný, šťastný'. y
obinoti s§, -nett se 'vyhnout se, stranit se, zaleknout
se; vermeiden, sich scheuen'
Der.: ne obingti se 'jednat přímo, bez okolků', neobinbnb 'neklamný, neomylný', ipf. obinovati s§ 'vyhýbat se, stranit se' (nereřl. 1 x Cloz), ne obinuje se 'přímo, bez okolků', ve spojení obingti se/obinovati s§ lica (vedle zbrěti na lice) 'vzít, brát ohled na někoho, stranit, nadržovat někomu' (zař. kdóoiukov Xa^ávav, které je kalkem hebr. slovního spojení; v. SJS 2, 468, Amdt-Gingrich 728), obinovanije 'vyhýbání, okolky aj.', obi-novanije/obinovenije licu 'ohled k osobě, stranění, nadržování někomu'.
Exp.: Z csl. je r. kniž. obinúťsja, obinovát'sja "váhat, pochybovať, 'obejít, pokrýt, potopiť (Daľ), arch. ne obinújas' 'bez váhání, bez rozpaků ap.' (SSRLJ), obinovénije, obinútije 'pochybnost, kolísání, úchylka' (Daľ).
EL: Stč. obinúti sě, dl. wobinuš se (Šwjela 1963, 462), st. hobinuš se (Muka), ipf. wobijaš se, hobijaš se 'vyhnout se, vyhýbat se, stranit se' < *ob + vingti (např. v sch. slk. č. luž. s prim. význ. 'ovinout ap.').
Do téhož sém. okruhu jako obingti patří ještě dl. wobinjenje 'pochybnost, kolísání, úchylka ap.', r. arch. obinják, ukr. abynják, častěji v pl., s význ. 'výmluvy, vytáčky, narážky ap.', r. dial. obinjáČiť 'mluvit v narážkách, vytáčet se, vymlouvat se' (Daľ), r. arch. obinjáčnyj, obinjakóvyj 'vyhýbavý, nejistý' (SSRLJ).
Stsl. obingti a příb. sl. slova s odlukovými významy 'vyhnout se komu, stranit se koho ap.' jsou od téhož základu jako viti 'otáčet, zavíjet ap.' (sr. Machek 1968, 692, Vasmer 2,240 aj.; et. v. izviti), s pref. ob- 'okolo ap.' (v. ob). Od jiných sloves, rovněž označujících 'vinout', je např. sém. blízké č. vytáčka 'výmluva' nebo p. wykr§t tv.
Málo pravděpodobné je spojení obingti se sl. vina, lit. vaina 'chyba, vada', lot. vaTna 'dluh' (odvoz, od lit. vejit, vyti 'hnát, pronásledovat', stind. veti 'pronásleduje, snaží se oč' aj.; tak Gorjajev 233, Preobr. 1, 628, S-A 1955, 331). Preobr. l.c. odděluje csl. obinovati 'obcházet kruhem, obklopovať a vykládaje z ob-minovati (v. minoti).
Sémanticky méně vyhovuje předpokládané spojení s *viti 'vítězit' (tak MEW 390). pv
563
obitati
obozt
obitati v. vitati obiti 'ovinout' v. ízvití oblačiti 'oblékat' v. vlačití oblačiti 'zahalovat mraky' v. obiak?. obiadati v. vlasti
oblak-b, -a m. 'oblak, mrak; Wolke'
Der.: oblačhCh dem. 'obláček* (1 x Supr), oblačhivb 'oblačný', stlepe oblačhtťh 'oblačný sloup (jakožto zjeveni boha ve Starém zákoně)'; oblačiti 'zahalovat, oblékat', o. se v* čbto 'oblékat se', oblačati 'halit, zahalovat'.
Exp,: Z csl, jer. arch. (SSRU)adiai. (Daľ, SRNG) oblak m. (v str. nejspíš - oproti StrS - jen ablak-b m., neutrum oblako je zřejmě tvar poměrně mladý, až z 18. stol, v. Kiparsky 1963, 2, 71), ukr. st. (Žel,, Hrin.) oblak a také (pokud ovšem nejsou z r.) br. váblaka n, dial. (SBrH) i f., dial. voblak, voblyk (ESBr 2, 174), ablók m, ablóka f. (SBrH), vše 'mrak, mračno, oblak'. Z csl. je i r. oblacíť/oblačáť kogó vo clo cirk. 'obléci/oblékat komu co', přen. (zejm. iron.) 'navléci/ navlékat komu co'.
Et.: Psi. *obvolkT>, všesl. (nezaznamenáno v porn. a plh): b. oblak, mk, oblak, sch. Oblak, sin. oblak, slk. stč. č. oblak, hl. wobolk (metaiezí z woblok, v, Sch.-Šewc 1631), říd. i woblok (Kral), dl. hobtoka f, St. wobtoka (Sch.-Šewc 1629) a woblok (Muka), kaš. oblok (Sychta), stp. p. oblok, dial. (Karfowicz, SW) owlok, br. dial. vóbalako n. (NarS140), vóbalaka, vobalak (ESBr l.c), nkr. arch. a poet. óbolok, str. oboloke m. Í oboloko n. (StrS), r. dial. ábolók m, óboloka f, óboloko n. (SRNG), vóboloko (Dal'), vše 'oblak', často 'lehký bílý mrak', také 'mrak, mračno', dále 'mlha' (např. stp, r. dial, óboloko), 'pošmourné počasí' (r. dial. óbolok) s řadou dalších přen. významů, např. 'velké množství něčeho, zástup ap." (již stč. stp.) aj.
Psi. ^obvolke je deverbativum s o-stupněm ab-lautu od *obvelkti; je složeno z prep. ob- 'okolo, kolem' (v. ob) a vb. *velkti, velkg 'vlécť (v. vlěSti); sr. MEW s.v. velk-, Brugmann II, I, 152. Vondrák 1906, 1, 395, Preobr, 1, 628n, Vasmer 2, 242, Bezlaj 2, 234, BER 4, 746n aj. Psi. *obvolk% pak pův. *'to, co zatahuje, "obvlá-čf (nebe)', sr. stč. oblačiti 'oblékat' (StčS), r. dial. obolokáť 'oblékat, navlékat, pokrývat něčím, halit, zahalovat ap.' (SRNG). Ke změně -bv- > -b- v. např. Diels 1963, 1,124. pozn. 14.
Machek s.v. oblak považuje sl. slovo za příb. s něm. Wolke tv„ nevylučuje ani Kluge-Seebold 798. Východiskem obou výrazů by bylo ie, *uelk-/*uelg- 'vlhký, mokrý', v. Pokorný 1145;
zatímco ie. *uelg-jc ve sl, hojně zastoupeno (sr. např. sl. *volga, v. vlaga. *vhlgiJľb), koř. *%elk- jinde ve sl. doložen není. Podle Machka bylo slovo až sek. vztaženo k vb. vléci a posléze přetvořeno v útvar s prep, ob-; *ob-volki. (sr. č, nebe se povléká mraky
m y
oblasti, oblasfcb v. vlasti
oblašz> substant. adj. 'bratr laik; Laienbruder' (jen Supr)
V Supr jsou tak nazýváni obláti, tj. muži, dodržující některá řeholní pravidla, avšak žijící mimo klášter. V rcsl. došlo k sém. posunu k významu 'laik', "světský člověk' (v. Šarapatková, SFFBU 25/26,93n).
Var.: V rcsl, ojed. podoba oplašh tv. (MLP, StrS 13,21), Der.: rel. adj. oblašbske (Ix Supr), v rcsl. i oblašskij,
oblaššij 'laický', oblašnike 'laik' (StrS I2,69),f. oblašh (StrS), oblaša (MLP) 'laický lid, svěť.
EL: Nedoloženo v jiných sl. jazycích.
Snad přejato ze stríat. oblätl 'ti, kteří věnovali klášteru majetek nebo přijali závazek dodržovat určitá řeholní pravidla' (DuCange Lat. 6,1 in). Adj, oblašh lze odvodit ze subst. *oblachi>, jehož -ch- může být anal, podle twbniche/monackh (podr. Šarapatková I.e.).
Rcsl. podobu oplašh. je možno vyložit kontaminací s domácím oplašivati, oplošati 'dělat chybu'.
Méně pravděpodobné výklady: Matzenauer, LF12, 162 vychází z podoby oplašh s význ. 'svěť a spojuje ji se sin. sploh, r. sploš' 'úplně', lot. plašs 'Široký, rozlehlý'. Němec (red. pozn.) pokládá za možnou souvislost se stč. adj. obláščí 'odloučený od společnosti' < *ob-vlast-j-. Vasmerův výklad (Vasmer 2, 241) stsl. oblašb z *ob-vlašb 'romanizovaný' nevyhovuje sém. Nepravděpodobná je příbuznost s csl. optazivyj 'chlubivý, drzý', o níž uvažuje Brückner, KZ 46, 234. ŽŠ
oblěšíi v. vlěstí
obliči je, oblíčiti v. líce
ohnav!jati v. nov-s,
obonjati v. vonja
oboriti (se) v. oriti
obozi>, -a m. 'břemeno, tíže; Lasť
Pouze ve spojení poďh obozotnh (lx Supr), jež SJS překládá 's nevolí, nevlídně' (překlad StslS 'na pochybách, pochybovačně' neodpovídá přesně et. významu slova).
Et: Slovo doložené vedle stsl. pouze ve vsi. a v luž. V r. je dochován také konkrétní význam, sr. str. óbuz-h m. i obuza f. 'obvaz, obvázání, převaz',
564
oboz-b
obrazí.
'amulet' (tak StrS, u Srez. 'čáry, čarováni, věštění'), přen.
'obtížná povinnost, závazek, břímě', r. a hovor. ukr. obúza, br. abúza 'nepříjemná povinnost, břímě', r. dial. i 'zlo' a 'provaz, tlustá nit (u sítě)' (SRNG). V luž. pouze abstraktní význam, sr. luž. wobuza, hl. dial. woboza, dl. st. hobuza, dial. wobyza (Muka) 'mrzutost, nevole, hněv, břemeno ap.', přen. 'mrzout, bručoun (o člověku)'.
Pův. *obgz-b/*obgza, derivát s o-stupněm ablautu od vb. *ob(v)ezati 'o(b)vázať, jež je z pref. *ob 'kolem, okolo' (v. SB 1,139aob) a vb. *vezati 'vázat' (v. rězati); sr.MEW56,Gorjajev235,Meitlef 1902,215, Preobr. 1, 631,S-A 1955, č. 1077, Vasmer2,245, Sch.-Šewc 1634,Čemych
1993,1,589 aj. Se stejným ablautovým stupněm od vb. vezati v. oza, stozi», ože, ožika. SI. obgz'b/obgza pův. *'to, co svazuje' —? 'to, co tíží, znepokojuje ap.'
Machek s.v. obuza spojuje sl. oboza 'tíha, obtíž' s obgzěti 'tupiť, to však patří nejspíš k obQáili 'očerfiovať < psi. *vpditi 'udit'; v. Machek s.v. uditi (st. stě. obuza 'očerňování, utrhání na cti. potupa' - StčS). ij
obradovati v. rad?.
obratiti (se) v. vrátili
obrazití se, -iti. se, obražo se (o ři»to) 'narazit se (o něco), vrazit (do čeho); an etwas stoßen, anstoßen' (Ix Supr)
Dále porazit i 'porazit, srazit', 'zabít, potřít', 'zraniť , priraziti se 'narazit, přihnat se'; prorazili 'prorazit, proděravět'; razdraziti 'srazit, rozbít'; vbzdraziti 'odradit, zadržet', zaraziti 'zarazit, potlačiť; ipf. ob-ražati ve spojení obražati zlato 'razit zlaté mince' (lx Bes); oťhražati 'odrážet, bránit se'; poražati 'bít, ničit, trýzniť, poraženije 'poražení', přen. 'potrestání'; Vbzdražati 'zrazovat', 'odvracet od řeči, umlčovať.
Stsl. obrazili 'vytvořit' v. obrazí..
Et.: Psi. obrazili (se) > sin. arch. obrazili, slk. obrazit' (sa), stč. obraziti (sě), č. obrazit (se), hl. wobrazyč (so), dl. wobrazyš, hobrazyš, pom. obrazec (sg), p. obrazic (si§), br. abrázic', ukr. obrázyty(sja), str. obraziti(sja), ve význ. 'urazit (se), ublížiť (sin., slk. st. a arch., č. dial., hl. pom. stp. p. br. ukr. str.), 'zraniť (sin. slk. č. luž. stp., p. arch., stukr.), 'poškodit (úderem), pohoršit ap.' (slk. st., č. luž. stp. str.), 'uderiť (stč., č. dial. Bartoš 1906, dl. str.) aj.
Preíigovaný tvar od iter. raziti 'vytvářet okamžitým tlakem, úderem, formovat', 'bít, tlouci' aj., které je příbuzné s rězati 'řezat, krájet'; zdloužený o-stupeň iter. odpovídá zdlouženému e-stupni základního vb. Et. výklad v. rězati. pv
obrazí., -a m. 'podoba, vzhled, zjev; Gestalt, Ausse-hen, Erscheinung'
Také 'roucho, šať, přen. 'stav'; 'druh, forma'; 'obraz, socha'; 'symbol, znamení', 'předobraz, vzor', 'způsob', 'mravy, chování', v Bes i 'osoba', 'barva'.
Der.: obrazbcb 'vzorec'; adj. obrazhtťh 'obrazný', ojed. 'řeholní', neóbrazhwb 'beztvarý'; adv. ohrazeno, -ně 'příkladně, obrazně'; obraziti 'vytvoriť, obrazovali dávat podobu, zobrazovat; napodobovať, 'vyjadřovat, ustanovovať, 'vychovávat, vzdělávat', 'označovat, ukazovat, představovat', obrazo-vanije 'obrazotvornost, představivost' (lx VencNik); prěobraziti 'přeměnit, proměnit' (ř. pc-cotax^ua-iZav), reft. 'proměnit se' (ř. pczapopmovaQai), prěobražati se 'přeměňovat se, vydávat se za někoho' (ř. pszaaxrr patí&oôaí), prěobraženije 'proměnění' (ř. pc-capóptpv-oic), prěobraženije gospoda (gospodbnje) 'Proměnění Páně', prěobrazovati se 'přeměňovat se, přizpůsobovat se čemu', 'vydávat se za někoho' (ř. jusra-avnfiaTÍCeaOctt); proobraziti 'ukázat, predstaviť s ipf. proobrazovati, proobraženije 'úvod, začátek; zobrazení, obraz', proobrazovanije i 'příklad, vzor' (za ř. Kpooípiov; podrobně o pro- 'přeď v. Šarapatková, Slávia 60, 284-286); swbrazhJVh 'stejné podoby' (ř. oůpp\op-(poc,), sbobrazovati se 'připodobňovat se' (ř. auppiop-cpí&aůai); uobraziti, vbobraziti 'utvořit, připodobnit', vhobražati 'utvářet, tvoriť; zaobrazbn-b 'napodobující, udělaný podle vzoru* (ř. avcl-nmoc,), zaobrazbstvo 'předobrazení, podobnost, podobenství'.
Koi.ip.: ang'eloobrazhn'b 'andělský' (lx Klim); bisbroobrazbn-h 'podobný perlám' (lx Clem); bla-goobrazbwb 'slušný, ušlechtilý; počestný; úhledný' (ř. Eúaxtfpuv); neblagoobrazhn-b 'neslušný' (ř. etijvjj/jrjv); biagoobrazbnbstvo 'slušnost, dôstojnosť (ř. EúaxripoGúvTj); bogoobrazbn-b 'podobný bohu' (ř. 0eorúir«TOc); dobroobrazbfľb 'náležitý, slušný' (ř. cC-axripoc.); krhstaobrazbno 'znamením kříže'; nvbno-goobrazuťb 'mnohotvárný, mající mnoho podob' (ř. xoXúpoptpoz); nľbnogoobrazbne 'mnoha způsoby' (ř. KoXmpóKmc); ravhnoobrazbn-b 'stejný, stejné podoby' (ř. laó-zpoizoe;); světbloobrazbn-b 'zářivý, jasný' (ř. ywroaSrjc), světoobrazbn-b tv.; z-bloobraziti s§, z-hloobrazovati se 'špatně jednať.
Exp.: Z csl. je rum. obraz 'tvář, líce, obličej, osoba' (Tiktin 1073,Rosetti 1954,41, Mihäilä 1960, 112n), maď. ábráz 'tvář, obraz, forma' (Kniezsa 1,1, 57n), rum. ábráz 'obraz, tvář' (Mihäilä, SSlav 12,262); rum. a obrazui (Rosetti 1968, 576).
Et: Psi. obraz*, ve všech sl. jaz. kromě plb.: b. obraz, mk. obraz, sch. obraz, sin. obraz, slk. stč. č. obraz, luž. wobraz, kaš. obraz, p. obraz, br. vóbraz, abráz, ukr. r. obraz, r. dial. i obraz, vše 'obraz, plošné
565
obraze
obrěsti
nebo prostorové zobrazení (postavy, tváře ap.) vytvořené kreslením, řezáním, rytím ap.; forma, tvar', dále 'socha' (č. arch., stp., slk. st.), 'tvář, obličej' (jsi, slk. st. HSSlk, ukr. arch, r.), 'obraz svatých, ikona' (b. arch, porn. stp. vsi.), 'církevní svátek Proměnění Páně 6. srpna' (r. dial. SRNG), 'bůžek, modla' (slk. st, stč, č. st. Jg), 'znak vyražený na minci', 'mince' (stě.), 'peněžní daň' (stp. p.), 'vidina, představa' (sin. st. Plel, stč. č. slk. p, r. arch.) aj, s předpokládaným sém. vývojem 'něco vyřezaného' 'tvar, podoba', s dalšími sém. variantami.
Subst. obraze je odvozeno od vb. *ob-rězati s náležitou dlouhou formou o-stupně k zdlouženému e-stupni slovesa. Další výklad s. v. rězati; sr. též obrazit! se. pv
obrěkati v. reSti
obrěsti, obrešteti, '(vy)nalézt, shledat, zjistit, získat, dosáhnout čeho; (er)finden, feststelíen, etwas erwerben, erreichen' Red. 'octnout se, dostat se někam'. Der.: neobrešteme (lx FragZogr), neobrětene (lx Bes) 'nenalezitelný', obrětenije 'nalezení, zjištěni", neobrětenije 'nenalezení' (lx Clem), obrětělb 'vynález* (lx Supr), 'zisk, užitek' (lx Bes), obrětelenike 'vynálezce, strůjce' (lx Supr), ipf. obrětati 'nalézat, nacházet; shledávat', o. se i 'být přítomen', obrětateVb 'vynálezce, strůjce'; izobrěsti 'vyhledat, vynalézt', izob-rětenije 'vyhledaní, vynalezení', ipf. izobrětati 'vyna-lézat''; priobrěsti 'získat, nabýt; nalézt; přivodit, způsobit', priobrětenije 'získávání, zisk, prospěch', prio-breštaapriobrětělb 'zisk, prospěch', priobrětelenike 'strůjce', priobrětbnike 'ziskuchtivec', ipf. priob-rětaíi 'získávat'; serěsti 'vyjít vstříc, potkat, utkat se, stát se', serětenije 'setkání, napadení; směřování; nákaza', ve spojení serětenije gospodbnje 'Obětování Páně, Hromnice' (ř. 'Vkairavríj (tou Kuptou), Petronio, SlavR 30,509), ve serětenije, na serětenije 'vstříc, naproti', serešta 'setkání; napadení, nákaza', 'budoucnost, osud', ipf. serětati 'potkávat, vyskytovat se, být*, serětanije 'směřování'; userěsti 'vyjít naproti', userětenije jen ve spojení na userětenije 'v ústrety' (lx VencNik).
Kamp.: studopriobrětenije 'mrzký zisk' (f.aiaypo-xspSía, lx NomUsť).
Exp.: Z csl. je r. obresti 'najít, nalézt, získať (KESRJ 226), r. izobrestl 'vynalézt, vynajíť, priobresrí 'získat, nabýť, óbre-táť 'nacházet, nalézat: získavať, izobretáť 'nalézat, vymýšlet*, priobretáť 'nabýt, získávat', obreiénije 'nalezení', izobreténije 'vynález, vynalezení', priobrětenije 'dosažení, získání', izobre-
táteľ (Preobr. 2. 236); dále mad'. szerencse 'štěstf (Kiparsky, ScSl 1, 20, Kniezsa 1, 1, 501), rum. st. striste, strinste, trisie (Tiktin 1652), strinse (Rosetti 1968, 577), vše 'štěstf'. rästriste 'zlý osud, neštěstí, pohroma' (Tiktin 1307); rum. st. obretenie 'nález, objev* (Tiktin 1074); r. sretenije arch. 'setkání' (SSRLJ), cirk. 'Hromnice' (Daľ, Vasmer 2. 712), rum. sretenie 'Hromnice* (Tiktin 1513).
EL: Psi. obrěsti > sch. ôbresti 'octnout se, objevit se, vynořit se', sin. obrěsti 'najít, odhaliť (Plet.), 'zchodit, zběhať (SSKJ).
Častěji se vyskytují tvary s pref. se- (často s vkladným t-): b. sréštam (se), sréštna (se), mk. srete (se), sretne (se), sch. sristi (se), srětati (se), sťětnuti (se), sin. srésti, sréčati (se), slk. stretať (sa), stretnúť (sa), č. st. střetnuti (se) (Kote 10, 401), střéci (se) (Jg), č. střetnout (se), stp. šrzešč, šrešč, šrzatnač (SStp), p. st. srzešč, p. dial. šretač (sie), šratač (sie), šretnač (sie) (SW), br. sustrée', sustréeca, sustrakác', sust-rakácca, ukr. str(ty(sja), striváty(sja), stričáty(sja), strínuty(sja), dial. strítyty(sja), v r. jen s pref. v-: refl. vstrétiť(sja), vstrečáť(sja), vše 'potkat, potkávat (se), nalézt co ap.'
Patří sem i č. vstříc 'směrem k někomu, něčemu, naproti' Z pův. stč. v střieci (ak. zaniklého subst. střiecě 'setkání'; v. Ertl, NŘ 6, 30).
Varbotová, Etim 1972, 44n připojuje i sin. dial. sračali, sratati 'setkat se, seběhnout se ap.' (s rekonstrukcí i-km. *ratiti) a Bezlaj 2, 237 dodává i č. dial. obříslo 'zvyk, obyčej' (Machek 1968,407 je však má za nejasné).
Et. nepříliš jasné, výklady se rozcházejí.
• (1) Psi. -rěsti ~ lit. randit rásti 'nalézat'. (2) Psi. -rěsti ~ súi. rethid 'běží'.
(1) S lit. randil rásti spojují sl. -r§tjo, -rěsti Schmidt 1871, l, s. 36, 61, Briickner, KZ46, 234a AslPh 40, 12 pozn, Brugmann, IP 30, 376n, Skok 2, 538 a 3, 319 aj. Připouští i Machek 1968 s.v. střetnouti a Klingen-schmitt, KZ92,6, pozn. 11. Brugmann a Klingenschmitt uvádějí v této souvislosti i ř. eůplaxio (fut. sůp^otS) 'nalézat', arm. gerem 'beru do zajetí, loupím' a stir. fúar 'našel jsem', fo.frith 'byl nalezen'. Ie. koř. rekonstruují v podobě *uerě(i), resp. *uerHi; v balt. a sl. byl tento koř. rozšířen o dentální determinant (t/d).
Fraenkel 700n (s.v. rásti) však toto spojení neuvádí.
(2) Se stir. rethid 'běží' spojují sl. verbum Vaillant, BSL40, 25, Stang 1942,54, Machek l.c, Bezlaj 2,237 aj. Koř. *ret(h)- 'běžet, valiť je obsažen též ve stind. ratha- 'vůz', lat. rota 'kolo', lit. rätas tv, ritu risti 'valit se' aj. (Pokomy 866). Jako sém. paralela (jít na... •4 nalézat) se uvádí sl. na-iti, lat. oceurrere aj.; při tom je důležité, že i ve sl. dochází k sém. posunu jen u pref. slovesa.
566
obrěsli
ubrysati
Eezzenberger, EB 26, 168 nalezl protějšek si. -narrt v lit su-rěsti (prát säréčiau) 'dopadnout, chytiť. Preferuje Vasmer 1, 236; uvádí je mezi příbuznými sl. verba (vedle zmíněných už slov ř., arm. a štír.) i Pokorný 1160 (koř. 4. uer- 'nalézt, vzít'). Verbum su-résti není ovšem uvedeno v žádném velkém lit slovníku (Kurschat, Senn-Salys, LKŽ) a neznaje ani etymologický slovník Fraenkeláv!
Právem odmítáno (v. napr. Brugmann 380n) je Wiedeman-novo spojení sl. -rěsti s rějg, rbjali (AslPh 10, 653).
Vedle et. problémů skýtá sl. verbum i problém morfologický: představuje jeden ze čtyř případů tvoření prézentu nazálmm mfixem. Na tozäíl od legg a s§dg (v. lešti, sěsB) je tu tento způsob tvoření prézentu z ie. hlediska možný: infix tu následuje až za druhou souhláskou kořene (jŕ - r nebo r - H} ?}. Těžko vysvěditehiý je ovšem přechod pův. infixového prézentu k jio-prčzentům; m Brugmann, D? 30, 380, Vaillant, BSL 40,25 pozn. 1 a Varbotová I.e. pv-ae
Obri, Obr*. m.pl. 'Avaři' (lxConst)
Avaři byli nomádský kmen trat původu, který se v 2. pol. 6. stok usídlil v Panonii (v. SSrarS 1, 58-61 a 7, 388-90, Kniezsa, SSlav U, 15, Turek 1982, 17-44).
Et: Stsl. Obrí ~ str. ob'brin'h, obbritľb, pi. 0b(l>)ľe, obiti, obhti (v. Srez. 2, 578; k interpretaci str. dokladů sr. i Swoboda, SStarS 3,444, Zástěrová, VPS 3,15-37).
Etnonymum Obri bylo přejato zejména tiar. Avarů (lat. Avares, Avaři, ř. "Apapoi). V některých sl. jazycích došlo k sém. posunu 'název etnika* -» 'apela-rivum označující mimořádně vysokého nebo silného člověka': sin. arch. ober, slk. obor, č. obr, stč. i ober, obit; hl. hobr, hober vše 'obr, bájná bytost neobyčejné výšky a síly nebo člověk těchto vlastností* (sr.
Brückner 378, Vasmer 2, 244, Bezlaj 2, 233, Žuravlev, IzvTBE 14.39, Faíowski, JP 51,97; paralely v. Swoboda, SStarS 3,443); takový posun je však zřejmě spíše než tak, že Avaři byli obzvlášť vysocí a silní (Chaloupecký, ByzSl 11,228), nutno interpretovat jako reflex sek posunu v myticko-legendární rovině (sr. Zástěrová, VPS 3, 17n, Matl, SbVasmer 302; sr. i slk. dial. Veliká žensko ani Tatlr, Orlovský 348). K původu Avarů sr. Menges, WSIJb 35,125n.
Gebauer(1894, l,432),Uhleaibeck(PBB 27,114)aStender-Petersen (1927, 184n) viděli ve sl. apelatívních výrazech přejetí z góL abrs 'silný*.
Machek 1968, 406n má sl. výrazy za příbuzné s ř. oßpifia; 'silný' a góL abrs za přejaté ze sl. (proti Otrebskí, JP 52, 11).
Kiparsky (1934, 78) připouští kontaminaci přejatého et-nonyma *obori, s domácím *obrb, pra příbuzným s gól. abrs (podobně Sck-Šewc 303). bv
obroki» v. reští
obrysati, -ajeta. 'otřít; abwischen' (lx Nicod)
Utvořeno pref. o(b) + brysati (sr. brysati 'stírat, utírat', mlp).
S pref. s*>- lx v Supr S'bbrysatí 'sedřít', bez pref. jen
subsL brysalo 'wěradlo, ručník' (v. brysaio) a pravděpodobně i br'bselije 'střepy* (v. brtselije).
Et: Pozdně psL iterahvum se zdlouženým stupněm k vb. brunatí. Od kořene br%s- (s různým stupněm koř. vokálu) je utvořeno několik sloves, a to vesměs produktivními způsoby:
brysati: b. dial. bríša (BER i, 104), mk. břiše, sch. brlsati, sin. brísati, vše 'otírat, čistiť, v sch. i 'mazat, Škrtať, plb. 3. os. sg. préz. braisS 'škrábe, čistí (rybu)' (< *bryšeťh, v. SEPlb 1,50); s pref. o-: b. obríša, mk. obríše (se), sch. dbrisati, sin. obrísati, vše 'otřít, osušiť, v sch. i 'smazať, v sin. i 'čistit se (o vínu, vodě ap.)';
brusiti (iter. s náležitým o-stupnem): b. brúsja, dial. brúsa, mk. brúsi, dial. brus 'am (Mateckí), sch. brúsili, sin. brusiti, slk. brúsiť, č. brousit, hl. brusyč, p. brusič, ukr. st brusýty (Hrin. Žel.), r. dial. brúsiť, vše s význ. 'ostřit, brousiť, dále 'strouhat, škrábat, loupať (b. dial., mk. sch. sin. slk. č. hl. p. ukr.), 'rážet ovoce ze stromu' (b., mk. dial.), 'potulovat se' (slk. č,), 'mít ostrý jazyk, hubovat, haněť (sch.), 'mluvit nezřetelně, hloupě, lháť (sch., r. dial.) aj.
Němec, SlWort 24 pokládá brusiti za deprefigované ze staršího obrúsili 'obrousit kolem dokola*.
br'bsnoä: b. brašna 'holit, sdírat kůži', přen. 'okrádať, sin. bŕsniti 'odstrčit od sebe' (SSKJ), 'kopnout, udeřit' (PleL),str. br-bsnuti, brosnuň 'holiť (StrS 1,339), r. dial. brósnáť(sja) 'drhnout len, konopí, shrnovat ap.';
brysati: sem snad např. b. dial. bärša 'utírat, vytírat*, sin. dial. bŕsati břsam 'kopat, vyhazovat (o koni), bít (o srdci), vláčet nohy ap.' (Plet.), r. brosáť, -áju 'házet, tisknout, odvrhnout, opustiť, dial. brosáť len 'drhnout len' (v. sk i, 398n, SM 3,55n).
Jiný výklad r. brosáť, brosiť podal Machek, ČslP V, 100 (fakt k ie. bhrek-, z něhož je i véd. bhraš- 'padat'; Mayrliofer 1986, 2, 277 však pokládá ie. souvislosti véd. slova za nejisté).
• Sl. brysati, brhsngti, brúsili < ie. *bhneu-tc/k- 'otírat odírat ap.'
Nejbližší příbuzné mají sl. verba v lit braukiň, braSkti 'otírať, refl. 'vléci se', lot. bräukt tv., Ut. brukti 'zastrčit, přistrčit' aj. Jde zjevně o jeden z případů neshody zabarvení tektáíy u kořenů et. nepochybně totožných (sr. např. sl. slyšati - lit. klausýti).
Formy ukazující na pův. k jsou podle některých badatelů (Bern. 1,91, Vasmer l, 126 aj.) doloženy i ves].: např. b. brákam 'překážet, mást, dotýkat se ap.', mk. brka tv., sch. brkali 'plést.
567
AKADEMIE VĚD ĚESKÉ REPUBLIKY Ústav pro jazyk český etymologické odděleni 602 00 Brno, Veveří 97
obrysati
obrwr»niea
misi, přehrabovat se', síri. brkali 'strkat, házel ap.', slk, brkat' 'rychle poletovať, č. brkat 'klopýtať, r. dial. brokát' 'házel, vrhať aj. SM 3, 54 je však pokladá za pozdní inovaci, SK í, 417n a S-A 1975, s. 195-9 (se zevrubným maieriálem a liier.) je mají za onom.; tak i Kopečný, SbMladenov 37In.
Sr. Trautmann 36n, Skok l, 2 H n, Bezlaj 1, 50, BER 1, 83 a 104, SM 3, s. 48, 56, 65, Varbotová, SUaz 1983, 75 aj.
Základní i e. kořen *bhreu- 'ořezával, odírat, odlamoval aj.' je dosvědčen i dalšími ie, jazyky, ovšem s jinými koř. determinanty (Pokomy I69n, LTV 8in):
*bhreu-d-: stangl. bréotan 'rozbiť, stsev. brióta
'lámať aj. - Pedersen, ÍF 5, 38 a Johansson, TF 19, 120 vyvozují sl. brbs-, brus- z ie. "bhreud + s-. Právem odmítáno (sr. napr. Wäedemann, B B 27. 244n).
*bhreu-s-: alb, brennen, 'krupobiü", súr. bräun 'rozbíjím', brúire 'zlomek', stangl. briesatt, brýsan ' rozbíjet* aj.
*bhreu-H-(l)'- lit. brii)áuti-s '(násilně) pronikat, vnikať (sr. č. ťííraí se), lot. brauna 'šupina, svlečená hadí kůže aj.\ bratmát 'loupat, škrabať (Fraenkel 54n). Snad i stind. bhru.ua- 'plod, embryo* (- prorazivší plodovou blánu); v. Mayrhofer 1986, 2,283 aj. Sr. tciOsten-Sacken, IF 28, I39n.
*bhreu-^-\ lit. braúzti 'škrabaL otírať, lot. bruiál 'tříť aj. (Fraenkel I.e.). - Machek s.v. brousili pokládá tato balí. slova za nejbližší příbuzné sl. slov (střídání neznělá : znělá) a mluví o knřeni expr. charakteru, jinde nedoloženém. Ž?-ae
obnbitoti s£, -neti.se 'obrátit se; sich umwenden* (ix Bes)
Et.: Psi. *ob(v)rhxnoti se > b. obůma se, mk. ohme se, sch. obŕnutise, sin. obrnili se, obrnítise, stč. obnnúii sě, č. arch. obritwuti se (PSJČ), br. abjarnúc-ra, dial. i abvjarnuica (ESBr 1,67), ukr. obemútysja, r. obemúťsja. dial. i obvernäťsja (SRNG), vše 'obrátil se, otočit se' s řadou přen. významů, např, ve vsi. pohádkách a pověrách 'proměnit se pomocí kouzel a čar v co" (sr. r. dial. ovvemáťsja SRNG) aj.
Východiskem všech uvedených tvarů je psi. perfektivum *obvbrtngti, tvořené pref. ob- (v. ob) a momentánním vb. '"-vbrtngti (v. vn>tětisea vralití (se)). V jednotlivých sl. jazycích došlo ke zjednodušení skupin -bv- > -Ď-, případně -in- > -«- (v. Diels 1963, i,
124, pozn. 14), ij
obn»titi, -itt, -što pf. 'zavázat tlamu: das Maul verbinden1 (Christ Slepě Šiš) Metať, "umlčeť (Chi!).
Et.: Spíše přímo denom. od *rbťh s pref. ob- (v. ub> než derivát od psi. dial. (vsi.) *obrbtb *'náhubek* > 'ohlávka, uzda* (br. abroc'/vóbrac' f., ukr. obróť
f., r. dial. ôbróť U ůbrói m., SRNG).
Psi. *rhťh > b. rút, mk. Ví, dial. mi (Siieber, JF 38, 284n), sch. r u dial, rôt, ret, sin. řt i rř, slk. č. ret, hl. ert, hon, dial. a arch. i rt, (w)ort, rôt (Sch.-šewc 208 a 1238), plb. rát, kaš. retk (Stieber l.c), vsi. rot, s význ. 'ústa' (slřrak. Rusek 1984, 55, plb, hl, vsí.), 'reť (slk. č.)t 'tvář' (mk. dial. Peev, MJ 21, 126; BDial 8, 304), 'prasečí rypák, nozdry* (střb. Dávidov 1976, 261, mk. dial. GerovDod), 'zobák' (csl. Střb. Rusek l.c), 'výběžek, mys, pahorek' (jsi. kaš.).
Ve význ. 'vyvýšená příď či záď" je rbľb dosvědčeno v CSl. (MLP) a Střb. (Rusek l.c); v. též
R'bľb je nejspíše substantivum tvořené t-owým sufixem od ie. kořene *reu-, obsaženého též ve slsl. rylo, ryti, r-hvati (v. rytí). Sémantický vývoj 'rypák, zobák' -4 *rer, vrchol, mys ap.' má paralelu např. v lat. rastrům 'rypák, zobák' —> 'vyvýšená lodní příď*.
Sr. MEW 285. Vasmer 2, 539, Shevelov 1964, 281, Vaillanl 4, 68In, SK 2, 37, Rusek 1984, 54n, E-M 575.
Málo pravděpodobné je spojení (Lane, AJPIi 54, 64n, S-A 1955, 295, Bezlaj 3, 203) s ie. koř. *Hreu- 'vyvstávať (stind. máti, f. äpvDaÔca, lat. on>íaj.); toléž platí o spojení s a v. arBta-'vysoký' (Matzenauer, LF 17, 200), bsaeijek
obľbžz>nica, -e f. 'osidlo; Fallstrick, Schlinge'? (csl.)
Doloženo ve formách obfhťbřlica (Slepě), obrhžbtúca (Šiš) a obbdbrzflica (Moska ); SJS 2, 518 rekonstruuje ntlfb-
žbtúca.
Sém. nejasné, vazba obrbžbnicg vízložiti (1 C 7, 35) za Pfiáxov émpálksi v. v nížje$s<5;fO£UŽito obrazně ve význ. 'omezení' (pův. význam je "smyčka na chylání ptáků'), snad ukazujú na užití konkrétního obrazu pro vyjádření situace 'omezovat, svazovat'.
EL: Nejasné, bez responzí v dalších si. jazycích.
Pův. je asi o(bb)dbňnica, sém. i morf. spoj i cel na se stsl. o(b,h)dr'bžati či ofbbjdr'bíati 'uchvacovať, 'obklopovat, obkličovat', 'ovládať ap., v. dr*>žati. Pokud nevychází její formální podobnost z pozdější kontaminace s tímto slovesem, íze ji považovat za der. deverbálního adj. ob'bdr-bibn'b (MLP); b dvojí podobě pref. obf>-lob%-: o- sr. Diels 1963, i, 87, pozn. 5 a SJS 2, 517 s.v. odrtžali; léž zde v. ob.
Pokud by byl původní význam 'smyčka ap.', není vedle zjednodušení obb-dr- > obr- vyloučen ani předpoklad vývoje *obb-vr- > obr-; v tom případě by bylo možné et. spojení s psi. *vbrz- 'vázat', tedy 'smyčka1, 'něco svazujícího, omezujícího*, na uvedeném místě abstraktně o výzvě k celibátu (Němec,
red. poznámka; v. povrěsti), nebo S psi. *Vbff>- 'vrhať,
tedy 'smyčka házená na lovnou zvěř" (tak Havlová, red.
poznámka; v. i vrěštii). bs
568
obumorjen-b
■llit.sli,
obumorjen-l. adj. 'polovičatý; halbschlächtíg' (Ap)
V SJS se překládá ' vlažný* podle jediného zde uvedeného dokladu ĺ Ap 3, 16, kde se mluví o polovičatých křesťanech, kteří nejsou ani studení ani teplí, a podle řeckého originálu yfixapôc,.
Dolož, ve formě obumoreni, v rcsl. ze 14. stol. (Rumj); v srbcsl. t. 15. stol. (Hval) je na stejném místě ohuinarenh.
el: Bez totožných tvarů v jiných si. jaz., blízké je však rcsl. obumotivyj 'polovičatý, nedůsledný' (StrS 12,179) a snad i charvcsl. obutnarstvo (podle Rj 8,487
nejistého významu).
Původně asi ptc. od csl. ob-u-moriti 'zbavit sil, uvrhnout do mdloby či snu' (tak už MLP 477). Podr. o
etymologii s.v. mrěti.
Méně pravděpodobně vykládá Šaur (rkp., cit. Havlová, Slávia 60. 317) z pův. *'z obojího moře, teplého i studeného'; u adj. z *morje nečekáme suf. -mi. eh
obuti, -jeli, 'obout, navléci na nohy; Schuhe anzie-hen'
EL: Psi. *obuú (se)tobuvati (s§) > b. obúja (se), obávam (se), mk. obuje (se), obuva (se), sch. obuti (se), obúvati (se), sin. obuti (se), obúvati (se), slk. obuť(sa), obúvať (sa), stě. obuti (se), obúvati (sě), Č. obout (se), obouval (se), hl. wobuč (so), wobuwaé (so), dl. wobuš (se), wobuwaš (se), st. hobuš (se), hobuwaš (se), dial. wobyŕ (Muka), porn. váobuc, vúobuvác, p. obuč (sie), obuwač (sie), br. abúc', abúcca, abuvác', abuvácca, ukr. obáty(sja), obuvá-ty(sja), str. obuti(sja), obuvati(sja), r. obúť(sjá), obu-váť(sja), vše 'navléci (si) na nohy obuv', v b. mk., dl. st., č. st., r. dial. i 'navléci (si) kalhoty, punčochy', r. dial. ješlč 'obléci (si) šaty', obúť glazá 'nasadit si
brýle' (oboji SRNO) aj. V obléci, oděli, obouli byl zpočátku plný význam 'dát kolem (sebe/nohou)'.
Psi. obuti je utvořeno spojením pref. ob- 'okolo* s *-«//. Pref. ob- je v obuti nezřetelný a jeho pův. význam je oslaben (SB i, 139).
Antonymum csl. izuti, ipf. izuvati 'zout, zouvat (obuv)' (< *jbz-uti).
• Psi. ob-uti < ob- + -uti < ie. *Heu- 'navlékat, oblékat, hýl oh léčen'.
Kořen *Heu- (povaha začáteční laryngály je nejistá) je dosvědčen ještě slovesnými tvary balr, a lat., v balt. i v nepreíigované podobě (lit. aunú aúti, lot. aut 'obouvat se', lit. aviú avěti 'chodil obutý' aj.), v lat. jen s prefixy (ex-uere 'svléci', inďuere 'obléci'). Dále sem patří av. aoťtoa-'obuv', a snad i ann. aganim 'oblékám si (něco)' a stir. Juan 'oděv'. Ve si. jazycích jsou doloženy jen pref. tvary. K nim patří i stsl. onušta 'obuv' (v. onušta).
S r. Tra u tm ann 2 In, Poknmy 346, Hujer, LF46,343, Vasmer
2, 246, Fraenkel 27, Machek 1968, 406, Skok 2, 539, SM 9 s.v. jbzuti (se) aj.
Vedle jo-prézentu je dosvědčen také o-prézens v stsl. iz-ovetb 'zouvá se', lat. préz. připouští obojí
Výklad (Grienberger, D? 27, 211). pv-ae obyčaí, obyknotí v. wknoii ob i.ihod r, v chodili übtehytiti v. chyštenije
obfcdo. -a n. 'poklad,jmění; Schatz, Vermögen' (Supn
Rcsl. i obbdo, obdo tv. (StrS); patří sem i csl. adj. bez-obbdaj (MLP), bezobhdei (Srez.)'chudý, nemajetný'. Et.: Doloženo jen v stsl. a csl.
• Ps!. obbdo < obi, + do < ie. *dhě- 'položiť.
Psi. obbdo představuje spojení předpony (v. ob) s tematickým útvarem od kořene, obsaženého ve Slovese děti (v. dětii; MEW 219, Bern. I, 193, Pokorný 237, 287, S-A 1955, 277, Vasmer 2, 237, Kopečný, SB I, 138).
Předpokládaný význam "okolo položený' vystihuje představu, že bohatství (cenné předměty, pozemky ap.) obklopuje toho, kdo je vlastní.
Způsob tvoření (tematickým vokálem od nulového stupně koř. *dhě-) ukazuje na pFedslovanský původ sl. subst. Podobné útvary od téhož koř. představují sčm. blízké lit. išdas, Odas 'poklad, pokladnice; vydání' (v této souvislosti Fraenkel s.v. deti 'položiť: nevylučuje však ani příbuznost obou lit. slov s lit. dáoti 'dát') a
stind. ni-dh-i- 'schránka, poklaď (Pokomy 237). Anal, způsob tvoření je i u sg-db 'nádoba*, *gda 'udice' od téhož kořene (v. spdt.2 ■ odka) a pro-stb 'prostý,
jednoduchý' (v. prosti.; Meillel 1902, 234). pv Objbdovětj v. vtdova
obbštetirj se v. ottštetiti
obbštb adj. 'společný; gemeinsam"; '(vše)obecný; allgemein'
Ve spojení obbštii monastýr 'b 'xoivoßiov, cenobil-ní klášter (na rozdíl od lávry)' (Supr).
Substantivizací obbSteje n. 'společenství' (ř. wivw-
ví«), obbštb m. ve východní církvi 'liturgický zpěv k přijímání' (ř. jroiv6Jvtxóv; v. SJS 2, 500).
Adv. obbšte 'společně' (Bes).
Der.: obbštije, obbštbstvo 'společenství, společnost' (lx Supr), obbština 'společná věc, něco společného', csl. 'společenství, společnost'; obbštiti (se) kogo česo nebo česornu 'činit někoho účastným něče-
569
obbštJb
ocěpati
ho\ csi. o. se komu, česomu 'projevit účasť, obbštiti se st, cěmh 'obcovat, stýkal se' (i x Nomlisť), ptc. pf. pas. obbštmyi 'společný, všeobecný' (lxHvai), obhštenije 'společenství', v NomUsť 'církevní obec', v Bes lx 'společná vlastnost, jev, znak', csi. 'účast na něčem', csi.
obhštenije jakožto kalk ř. jeoivwvícr znamená v NT a cirk.
liter, i 'dobročinnost, dobrodiní*, dále cirk, 'přijímání svátosti oltářnf, o. kogo, česo k"h komu, česomu 'vztah,síyk\ptiobhštittkogo, čhtokortib, čemh' 'učinit účastným, připojit', refi. 'zúčastnit se', v Nom 'obcoval, přijít do styku', priobhštenije 'společenství*, 'svazek manželský", 'účastenství)*; obbštati se o čertib 'podílet se na něčem' (csl.), priobbštati s§ k% komu, česomu. kogo, česo i kotnh, čemh 'účastnit se, připojovat se*, círk, 'přijímat svátost oltárni", csi i 'obcovat, stýkat se', priobhštavati se tv. (lx Supr), obbštevati (se) česomu, (csl.) v-h čentb, v Bes čhto 'účastnit se něčeho, podílet se na něčem*, obbšievanije 'společenství' (Bes); obbštbtťb 'účastný, podílející se* (Supr), v Bes '(vše)obecný', obbšthno (Bes) a obbšthně (Nom) 'společně', obbštbnik-b 'společník, druh', 'účastník*, csl. s'hobbštbnik'b 'spolu-účasuiík*, bezobhštbtľh 'vyobcovaný, mající být vyobcován' (1 x NomJas. SJS dod.).
Exp.: 7. csl. je r. óbščij 'společný, všeobecný aj.", srb. Ôpiii "(vše)obecný, celkový'; r. adv. óbšče, obšřó, dial. i obšili 'spolu, společně', 'velmi všeobecně, povrchně', srb. dpšie (vše)obeciié'; r. óbščesrvo 'společnost aj.'; r. óbščina hist. 'pospolitost, společenství', 'občina', ukr. obščýna tv., srb. ôpšlina "obec", 'r;idnice', "(náboženská aj.) obec', rel. adj. r. óbščinnyj, ukr. obšCýimyj, r. ábščinnik, ukr. obšiýimyk hisL 'člen občiny' (br. tíbščýno, abščýmiy a abščýtmik jsou z r., v. ESBr 1, 64); r. (jen Daľ)obščft' 'spojit, pripojiť,refl. 'stýkatses kým', "podílet se na něčem", srb. ôpštiti 'obcovat, stýkat ses kým'; r. obščénije, srb. ópšienje 'styk(y)'; r. st. (Daľ) obšríteľ 'společník, spolupracovník'; r. priobščď(sja) 'zapojit (se) do čeho, připojil (se) k čemu', círk. 'podat (přijmout) svátost oltárni', srb. priôpštiti 'oznámit, sděl i ť; r. priobščénije 'zapojení do čeho, připojení k čemu', círk. 'svaté přijímáni", srb. priopšténje 'oznámení'; r. ob-šť-íiľ "spojovat, připojovat", refl. 'stýkat se, mít styky'; r. priob-ščáť(sja) 'zapojovat (se) do čeho, připojovat (se) k čemu', círk. "podával (přijímat) svátost oltárni', srb. priopšiávali 'oznamoval, sdělovat'; t.óbšrnyj 'společný*, óbščno 'společně, spolu* (obojí jen Daľ), arch. óbščnik 'spoluúčastník, společník, spolupracovník'; r. soóbščnik 'spoluúčastník', r. arch. soobščíť, soobščáť 'spojit, spojovať. Csl. původu je i první část komp. obšče- v r. Z csl. je také rum. lid. a arch. ob$te f. 'lid, obyvatelstvo, národ' a 'občina', pův. 'společenství, pospolitosť, deobfte '(vše)obecný, společný, veřejný' adalšípříb. slova (Tiktin 1074).
Et.: Psi. *obbtjb > b. obšt (sr. také mk. opšt, /, b.?), charv. ôpcľ, sin. óbčt sip. p. obcy, str. obČij,
vopčij (StrS),r. dial. óbčij (SRNG), ópčij (Daľ), s význ, 'společný', '(vše)obecný', 'celkový', přen. 'nezachá-zející do detailů, povrchní" (to zejména v b. ber 4, 760 a mk.), v p. pouze 'cizí' (tento význam i v str.), stp. však ještě i 'společný'. K sém. vývoji 'společný' -» 'cizí" v. štuždb, sr. i responze psi. adj. ^Ijudbsk'b, které mají v řadě sl. jazyků také význam 'cizf (sr. např. b. dial. Ijúdski, p. dial. ludzki aj.); v. Machek
1968, 404n, Slawski 4, 369n.
SubStantivJZOvané f. *Obbtja   (tak Machek l.c.) >
slk. obec, dial. obca (Kálal 389), stč. obce, obec č. obec, pův. 'společnost Udí žijících na určitém území' (stč.), nyní zejm. 'nejnižší správní jednotka* (k bohaté
sém. diferenciaci v stč. v. Pečírková, LF97, 89-100 a LF 98, 79-
88). Stp., p. st. a dial. obec je bohemismus (Siatkowski.
SFPSl 10, 32).
Kontinuanty psi. *obhtjb a jeho der., popř. přejetí z jiných sl. jazyků, chybějí pouze v luž., doloženy nejsou ani v plb. a pom.
Psi. *obujhje utvořeno od adv./prep. obb 'koleni, okolo* (v. ob) a suf. -tjb (< *-tio-), s pův. významem *'týkající se Yšech kolem, patřící všem, společný'. Sufixem -tjh se tvořila sl. adj. od adv., sr. např. č. do-máci(< *dotna-tjb). Tvoření jmen od předložek suf. -tip- je dosvědčeno i z jiných ie. jazyků: lit. apačiá 'spodní strana, spodek', slind. apatya- 'potomstvo'
Od apa 'pryč' aj. (v. Meillet 1902, 381 a Meillet 1934, 357. Vasmer 2, 246, BER l.c. aj.).
Odlišně chápe sémantiku slova Trubačev (VJa 1957, 2, 94n a Trubačev 1959, 167n). Adj. *oW/& vysvětluje z *ť>r>&f/" 'něco okrouhlého, kulatého' (upozorňuje na vsi Okrouhlice u starých Slovanů, tj. s kulatým půdorysem), význ. 'společný' tudíž považuje až za sek. Přijímá např. HER 455.
Autoři KESRJ (s.v. obšřij) odvozují "obbtjb od nepříliš jasného *obbľb (Vasmer 2. 273). doloženého v r. adv. óptom 've velkém'.
Někteří badatelé vysvětlovali psi. "obujb z pref. ob-, i oslabeného stupně -£,- (< psi. *-/- < ie. *ei- 'jíť)a suf. -ijo- (sr. lat. amb-i-tio), pův. ^'to, co se dá vymezit obejitím' (Schrader-Nehring 2, 406, Baudouin de Courtenay, SbBelič 1921, 227n, Machek 1957, 330n, ten později tento výklad opustil, H-L 339). Nepřesvědčivé (odmítá Hujer, LF 50, 347). ti
ocěpati, -ajet% 'tuhnout; starr werden' (ix Supr)
V stsl. a cs). je tvar se suf. -ad zcela ojed., v csl. (MLP) i
ocěpnoti, ocěpěti tv. (v. ucěpěoěti).
EL: Psi. *cěpati, -ěti, -noti ap. > b. dial. srépvam, scépja (Gerov), ch. dial. scípati se, na Cresu čepel, sin. cépati, pocépati, č. štípat, chcípat, dial. stipať (Malý), pf. štípnout, chcípnout, p. dial. ociepieč, ukr. dial. zcípity (Hrin.); sém. škála od 'chřadnout' (č.,
570
ocěpati
též vycípat se 'zotavit se z nemoci1) přes 'zeslábnout následkem úpalu1 (p. dial.), 'dřepět zježený' (ch. na Cresuj, 'padat mrtvý, niříť {sin. c., odtud 'padat -o ovoci' sin.), až k 'být tuhý, tuhnout (o mrtvole)' (stsl. csl.), 'tuhnout vůbec* (b. ch. ukr., též "zamrzal - o vodě' ch.). K této rodině (k jejímu významu 'chřadnout') snad patří i č. st. cipatý (Jg) 'vyhublý* a r. dial. képyj 'churavý, sešlý' (i když je Dal' 2, 262 řadí s. v, kc/j 'hlupák'), kiplják 'neduživý člověk, zakrshk ap.' (oboji smol., SRNG).
• (I) Psi. *cěpe!i, -ati < bsl. *kaip- 'chřadnout, tuhnout'. (2) Psi. *cěpěti, -ati < psi. *cčpis 'cep', z ie. *(s)kei-p-'štípat, sekat*.
(1) Staré spojení (Fonunatov, BB 3, 57) s lit. kaípti, kaipstit chřadnouc' a kaípti, kaipiú 'tuhnout zimou', keipti, keipstú 'zhubnout, chcípnout*, fakt. kaipbiti "vyčerpať, kaípiniuoti 'hubnout, posionávať aj„ lot. kaipt "dlouho čekat, učet někde' má stále své přívržence (Machek s.v. repetiěti, Trubacev, SlWort 30 a SM 3, 184, lliivkivá, Slávia 68), S jiným rozšířením koř, *kai- se sem řadí bak. *kaik- (lot. kaikl "chřadnout' aj.), bsl. *kaiv- (sl. *cěvěti v slk. civiel"hynout, hubnout', p. dial. cewač 'hynout (o ptácích)' aj., lit. fakt. kaivlnti 'vyčerpať ap.).
(2) Většinou (už MEW 299, Bern. i, 125, Vasmer 3, 2s9, sk 2, 78, Snoj 1997, 58) SC *cěpati, -ěti pokládá za denom. k psi. *cěp%. 'cep k mlácení obilí*, s podobným sém. vývojem jako u r, kol 'kůl* > okoléť 'pojit, chcípnout". Význam 'chřadnout' by pak musel být sekundární.
Bezlaj i, 61 spojuje sin. cépmi 'padal, hynout' s kápati iv. (sr. i č_ kapal 'valem hynout'); obě slova spojil už Matze-isíiuer, LI-7, 24. Němec (red. pozn.) myslí na příbuznost cěptui a ie. *(s)keip- jako u (2), ale jen elementární, zvukomalebnou, eh
ocěpěněti, -ějetb 'ztuhnout; starr werden'
Používá se především o nehybnosti údů, trnutí strachem ap. Der.: ipť. ocěpěněvati tv.
V csl. (MLP) doloženo i cěpětťh, 'tuhý' a cépětliti S§
'tuhnout (o prstech)'.
Exp.: Csl. cěpěni, > rum. [capán tuhý, pevný' (Tiktin 1571. Rosetíi 1954.42).
EL: Psi. *cěpěněti (*óbr) > b. cepenéja, sin. dial. cepetiéti, slk. dial. cepenieť (SSN), č. cepenět, pf. zcepenét, stč. i zcepeiiaú (Šimek), č, dial, (chod.) cepenít, vo- (Hruška), ukr. cipeníty, ojed. arch. cepetrity (Že1.), r. cepenéť, vše 'tuhnout, nehybnět, znecitlivét zimou, strachem, chorobou', též 'hynout, zdechat' (stč. č.), ojed. 'přestat bolet (po ztuhnutí, otoku, znecitlivení)' (č. dial.), 'setrvávat na jednom místě' (slk.), 'nedočkavé čekať (sin. dial. Plet.), 'třást
se' (ukr. arch. Žel.).
Psi. *cěpěnět i jedenom, od cěpěni>, což je ptc. od *cěpěti 'tuhnouť. V č. a ukr. je -en- místo střídnice za -£?«-, asi sek. pod tlakem slovotvorného systému.
El. základního slovesa v. ocěpati. eh
ocěštati, ocěždati v. icědití
ocE.ti»3 -a m. 'ocet, kyselé víno; Essig, sauerer Wein' Der.: ocbthľťb ve spojení ochthtia čaša 'pohár kyselého vína', ocubno/ocuěno vino 'kyselé víno, víno smíšené s myrhou'.
Exp.: Z csl. jer. arch. óív»íarum. otei "ocet" (Tiktin t SOD).
Et.: Stsl. ocbťh ~ b. ocet, arch. océd (Gerov), mk. oceu sch. ócat, charv. i ocat (s gen. ostä, podle něhož je utvořen nom. dsí), ócat, oce~t (Skok 2,540), sin. arch. ocet, slk. ůcot, č. p. ocet, ko&. ocu vše s význ. 'oceť, v stp. a stč. též 'kyselé víno, méněcenný nápoj."
Br. vócat a pravděpodobně i ukr. ocet je přejato l p. (ESBr 2, 205, Kiparsky 1934, 119).
Slovo přejaté, jehož pramenem je lat. acětum tv. (v. Románsky, JbRum 15, 123, Auty, Slovo 2?-2£, 170 aj. O sem. motivacích názvů pro ocet v ie. jazycích v. Schropfer.'SernH t.
162-187). Hlásková nesrovnalost (lat. ě : sl. b) vedla k hledání zprostředkujícího tvaru, který Skok i.c.
vidí ve vglat. *acetli (shodně Sadniková, AnzslPh 3, 3). Jiní (Lehr-Spiawiňski,"Eos 32, 706, Kiparsky 1934, 117n u Machek s,v. ocet) vysvětlují -t- kontaminací lat. acetum a neutra adj. acidus 'kyselý', pro niž svědčí -d v b. dial. océd 'oceť a charv, dial. ocad 'nějaká rostlina' (Rj 8,501), nejspíš 'šťovík obecný/Rumex acidus'.
Za přejetí prostřednictvím gót. akeit, příp. akit tv. je pokládá MiklošiČ, mew 219, Stender-Petersen 1927, 369n, Hamm, Kz 67,12 in, Lehmann 23 aj., dále Szemerényi, kz'93, i I7n, který klade přejetí na konec 5. stol., kdy došlo ke krácení gót. délek. Vzhledem k sl. -c- za gót. -k- by však muselo jít o přejetí pozdější.
Orel, Etnogenez l I2n předpokládá rané alb. prostřednictví (lat. acetum > gót. akeit > raně alb. *atšel- > sl. orhlT,, sr. nlh. áthět 'kyselý, ostrý'). ŽŠ
očest, -a m. 'ocas; Schwanz' (Parim)
Var.: OČČS'h, OCČSTs tV. (záměna e-ťír-řjev Zach častá).
EL: Slovo řídce doložené, bez jistých souvislostí v sl. jazycích,
• (1) Csl. očest, < psi. očesali. (2) Csl. očes-b ~ č. ocas, charv. ocas tv.
(1) Pravděpodobně odvozeno z vb. o-česati 'odhazovat, ošlehávať (v. česati). Sém. paralelní jsou syn. ogotťbzogi>nati 'odháněť, ošibti, *o(t}šibati 'osle-
571
očeši.
oděli
hával, odháněl' aj. (v. Havlova, NŘ 75, 32n) nebo něm. Srfmanz ze slřhn. swanzen 'komíhat*.
(2) Kořínek, lf 65, 441-3 spojuje csl. ořeš* s č. ocas a charv. déas tv. Csl. podobu vysvětluje lid. etymologií, přiřazením izolovaného slova k vb. česali. Vaillant, RÉs 21, l67n má csl. očěs-b za pisárskou chybu místo *ostěsf,.
Charv. arch. a řídké ôŕas, stě. č. ocas (s přesahem do slk. dial. a p. dial.) odvozuje Kořínek I c z psi. *ot-jasj> *'co je volně připojeno k tělu, co visí volně od těla'; obdobné je *po-jasi> (v. pojast)' co je těsně
kolem těla, opasek' (shodně Vaillant l.c. Skok 2, 542 aj.).
Výklad přesvědčivý po stránce hláskové, méně sém. (*-jas?> je Lpás\ nikoliv 'tělo').
Nelze zcela odmítnout ani výklad Jungmannův (Jg 2, 815), že č. ocas j e der. vb. cásat 'házet, škubat', což je sém. paralelní s názvy ogo/i-b, ošibb. Havlová (rkp. ĽSSJ) pokládá za možné, že charv. -r'- je za starší -č- (pod. jako očali místo očali 'brýle'). Pak hy charv. podoba patřila k csl. očest.
Nepravděpodobná je souvislost č. ocas s lot. asie Iv. (tak Maehok s.v. ocas, odmítá Havlová, NŘ 75, 32 aj.). %$
očesBtvK. oči, očivistbb v. oko
očrěsti. -čr?,teti. 'ořezat; beschneiden' (1x01)
Neprerigované csl. vb. črěsti 'mout, stínat, sekat*
uviklí MLP 1125 a Srez. 3, 1568 s.v. ibrsíL
EU Csl. očrěsti je derivát csl. črě.sti, jemuž odpovídá str. očeresti 'obtáhnout, vyznačit čarou' (StrS), 'vyznačil hranici' (Srez. 2, 849). Psi. *čbrlg, *čersti 'řezat, rýt ap.' je ve sl. jazycích doloženo jen ve jmenných derivátech jako *čbrta (v. čn>ta), *čers-
h (v. črěsla), *Čbrteib (v. SK 2, 253, Stvl 4, I62n) aj. Vfe
většině sl. jazyku bylo psi. *čersti vytěsněno konti-nuanty jednak psi. vb. *čbrtati, denominativem od psi. *čbria, jednak synonymním psi. *rězati (k tomu
sr. Mcrkuluvuvá, Etim 1979, 3).
•  Psi. *t'ersti < ie. *kerl- 'řezat'.
Kořen *kert- je dosvědčen slovesy i odvozenými jmény ve většině ie. jazyků: slind. krntati, karton 'uřezává', arm. Ičerfern 'loupám, stahuji', alb. qelh 'stříhám', lat. cortex 'kůže', cena 'oběd* (< *kert-.ma-, sr. osk. kerstiu tv.; pův. 'odříznutá porce'), stangl. heoráa 'kůže', lit. kertu, kitsti 'sekat, biť, het. kartai- 'uřezávat, odstraňovať aj. V. téžkra-ty, králiti.
Koř. *kert- představuje patrně rozšířenou podobu kořene *(s)ker(H)-, dosvědčeného mj. ř. xstpav 'uřezávat', lat. cara 'maso' (= uříznutý kus masa), stir. scaraitn 'odděluji', stsev. skera 'řezal, stříhat', něm. scheren 'strihať, lit. skirik skini 'oddělovat'. Ve sl.
je tento kořen dosvědčen jen odvozenými jmény (v.
črěvii, črěvo, kora). V. též oskn>ďi>
Sr. Bemeker l, 172, Pokomy 938n, Vasmer 3,329, ľmenkel 258, 808, W-H 1, 170, 198, 279, Bezlaj I, 89n, MayrlioFer I98r>. 1.3l5naj.
L1V 503, 505,506 rozlišuje *is)kcr- 'ořezával, oškrabávať *(s)kerH- 'oddělovat' a *(s)kert- 'rozřezal'. Hk-Uť
očn»šte,-a n. 'stan, příbytek; Zelt, Wohnung* (ix Poj;)
Nu paralelním místě v Sin Bon psáno -rt>-.
Et,: Stsl. a csl. očnšte < psi. *o(b)-čbitje je >?-kmenové sudsl, derivát psi. vb. *čbrto. řersii (v. oěrěsU). Slovotvorné i významově nejblíže mu slojí rcsl. črěSta, Str. (anal.?) čerešča f. 'stan' (MLP 1126, Srez, 3,1502) < *o(b)-čbrtja f. Význ. vývoj probíhal zřejmě následovně: 'ohraničené, oddělené místo' -*• 'příbytek', jak dokazuje sin. dial. čŕča 'senoseč na
pŮVOdně VykluČené lOUCe*  (Bezlaj, SlavR 8, 4n a Bezlaj
1, 89n) a snad i steh. (16. stol.) črča 'grafický znak ve ■Středověkých rukopisech, titla' (pokud není odvozeno od *čbrta, jak má Valjavac, Rj 2, 77). Sr. MEW 34, Bern. I, 150, Brückner, KZ 46, 236n, Vasmer 3, 324, SK 2, 257n aj.
Brückner I.e. a S-A 1955, č. 126a 127 nesprávné odvozujíocl psi. *čersli i stsl. rr-btogi, 'komnata, ložnice' (v. čr-btogi,). hk
odelěti v. odolen odesnQJQÍ v. desnt
odežda, odě(ja)lo v. odčti
odeli, odeždeťí. pf. 'odít, obléci; ankleiden, anziehen" Der.: Subst. oděnije 'oděv, šat; pokrývka, přehoz, závoj; oblečení', odělo 'oděv, šať; odežda 'oděv, šať, spec. 'spodní (plátěný) oděv', adj. odeždbtľb 'šatový'; ipf. oděvati 'odívat, oblékat', odějati tv., s der. odějalo 'oděv. šať, odějanije tv. .i 'oblékání'; prei. přioděli 'priodít, odíľ.
Exp.: Z csl. je r. odéida 'oděv, oblečeni" (Vasmer 2, 254) a rum. odla!, oblal, ogheái 'pokrývka' (Tiktin 1083).
EL: Psi. oděti > sch. dd(j)eti (se), dd(j)esti (se), sin. odéti (se), slk. odieť (sá), odiať(sa), stč. odieti (sě), č. kniž. odít (se), hl. wodžěč (so), dl. woíeš (se),
plb. pouze subst. Videtlě noro. sg. n. « *oděnbje\ PS 169),
p. odziač (sie), br. adzéť, adzécca, ukr. zř. hovor. odíty(sja) (Hrinj, r. odéť(sjá), vše 'odít, obléci (se)', dále 'přikrýL pokrýt ap.* (sch. sin. slk. stč., č. kniž., luž. p. vsi.), 'ozbrojit* (stč. a pravděpodobně i stp.; v
Ostrowská, JP 32, 101 n) ap.
Ipf. dějati je utvořeno od je-ovébo prézentu
(Meillet 1902,44, Vaillant. RÉS 14, 79 a Vaillant 3, 229).
572
atleti
odrt
Iterativuni oděvati (b. arch. oděvarn Ga-ov, sch. sin. odévati (se), slk. odievať(sa), stč. odievati (,sě). č. kniž, «diVa/ (se), hl. uWííěwar' (,ro), wodzewač (so), dl. wŕjfe'Kía.v (.ve), p. odziewač (sie), ukr. zř. hovor. odiváty(sja) Hrm., r. odeváť(sja)) stejně jako naděvaii ap. je odvozeno od odérí analogicky podle jiných ipf. na -Vah (Vaillanl 3, 484).
Psi. oděti vzniklo spojením předpony o-, popř. ob- (sr. br. diai. abdzéc', abdzécca 'svátečně se obléci', SBrH) okolo ap." se slovesem děti 'pokrýt, položit někam ap.' (v. ob a dčih), s pův. významem "obložil (kolem dokola)' -ŕ 'pokrýt (tělo oděvem)* (Machek 1968 s.v. oděv). Podobný sém. vývoj je i v jiných ie. jazycích, sr. např. angl. put "položit*, put on 'obléci*.
Stsl. subst. odelda vzniklo spojením redupliko-vaného préz. kmene *ded a suf. ja už v psi, (sr. i r, dial. oděza 'oděv, oblečeni", slk. st. odedza 'chůvka na dítě; oděv' Kálal 402). Stejně je tvořeno nadežda Od naděli se (v, nadežda). pv
odolěti, -ějeti, 'zdolat, přemoci, zvítězit; überwinden, siegen*
Csl. také 'opanovat, ovládnout".
VarAOdelěti (SuprGrig).
Der.: subst. verb. odolěrúje. odelěiúje 'zdolání, přemožení, vítězství"; ipf. odolěvati, odelěvati 'zdolávat, přemáhat, vítězit' (Supr); prěodolěú komu, česornu nebo kogo, cbto 'přemoci, ovládnout někoho, zvítězit nad někým".
Vedle odalěii jsou doloženy i tvary s jinými pref.: prě-
doíěti, prědelěa komu, česornu 'zdolat, přemoci, zvítězit' s ipf. prědolévati, prědelěvati (Supr), subst. verb. prědolěnije 'zdolání, přemožení, vítězství' (Supr); s'hdoleá, sbdelěti 'přemoci, překonat, zvítězit" (Supr), ipf. s-bdelěvati (Supr); udolěti. udelěti komu, česornu 'přemoci, zvítězit', v Bes prěudalěn 'překonat, přemoci".
Exp.: Z csl- je r. preadoléť 'zdolat, překonat, přemoci, /.vítězil ap.'
Et.: Psi. *odolě\yodolali > b. kniž. a arch. odoléja (podle RODD a BTR však z r.), mk, odolee, sch. odbíjen, sin. arch. odolěti, dial. odolali (Plei), slk. odolať, dial. i odolieť, č. odolal, br. adólec', ukr. st. odolíly (Žel., Hrin.), r. odoléť, % význ. 'přemoci, překonal, zdolat, zvítězit' (jsi., vsi., slk. st. HSSlk, stč. odolali stes), 'vydržet, vytrvat ap.' (sch. sin. slk. č.) a další přenesené významy.
Čisté jsou tvary s jinými pref. (u-, z- aj.). Naopak méně jsou doloženy tvary bez pref. (např. slk. dotieľ'stačil, moci, být s to', r. diul. doleť 'přemáhat, vítězil, zdolávat, překonávat*, b.
dial. deléja 'vítězím, překonávám ap.')a na -íííi (např. slk. dolní 'snášet osud'. Kálal 102, p. dolar st. 'být schopen něco udělal', dial. 'bojovať, ukr. dolary 'zdolávat, prekonávať aj.); podr. v. SK 4, 58n a 54.
Et. málo jasné. Většinou je pokládáno zadenomi-nativum od psi. subsL doľa, uchovaného vestřb. dola 'díľ, stč. dole f. 'zdar, úspěch*, p. dola 'uděl', vsi. dólja 'díl, úděl'. Předpokládaný sém, vývoj *'získat (lepší) díľ přemoci, zvítězit' je ovšem dost problematický; sr. Bern. I, 206n a 209, Vasmer 2, 256, BER 1, 336 (s.v. detéja) a 4, 803, Skok 2, 544. SK l.c, Bezlaj 1, 24 !n, ESUkr2, 105, HER 449n.
Subst. doľa má nepochybné příbuzné ve stind. dala- 'kus, díl', ř. ÔaíáaAo? 'umělecky opracovaný', lat. doläbra 'sekyra', kymer. delw 'podoba, forma', lit. dalis 'díl' aj. Jde o derivát od ie. kořene *del(H)-'štípat, osekávat, umělecky opracovávať: stind. da-layati 'štípe', lat. dolare 'osekávat, opracovávat", dolére 'bolet' (= 'být štípán'), stir. fo-dálim 'odděluji', lit. dylu, dild, loi. dilstu, dili 'obrousil se'; sr.
Lidén 1897, 80n, Pokorný I94n, Fraenkel 81 n, SM 5, 62 aj. V. též děl-b a dJani>.
Další výklady: Endzelin, FBR 7, s. 73, 97, 128 spojuje o-dolěli s doťb za předpokladu sém. vývoje 'srazil dolů, ponížil' —> 'přemoci'. Připouští ESUkr l.c.
Machek 1968 s.v. -dolali pomýšlí na spojení se stind. koř. dhar- 'vydržet něco, zmoci' (často s pref. abhi- - si. ob), ij-ae
(idffc, -a m. "postel, lehátko; Betu Láger"; "nosítku; Sänfte"
Der-: V Supr lx odťhCb 'rošť,
Et.: Psi, odr-b > b. ódär, dial. i ódar, odár, óder odur (BER 4, 810), mk. odar, sch. ódar, sin. óder, slk. dial, VÔdor, Ôdor (Kálal 407 a 775, Mihál, SR 25, I51n>, stč. č. odr, dial. i vodr, vodrh, br. dial. adzěr, oz'or (ESBr 1. 82), ukr. arch. odr, str. od(e)rh, r. arch. odr, dial. i oděr, óder, ódrá, s významy 'lůžko, palanda, nosítka' (jsi., ukr. arch.,r. arch.), 'máry' (jsi.), 'lavice, police, vyvýšená plošina, podium ap." (b. dial., mk. sch. sin.), 'různé druhy lešení' ('lešení kolem kmenů stromů pod úly jako ochrana proti medvědům' v br. dial. a r. dial., 'konstrukce, po níž se pne vinná réva" v b. dial., sin. stč. č., 'myslivecký posed" v r. dial., 'dřevěná podlaha ve chlévě, pavlač, veranda' v b. dial. ap.), 'krov, střešní trámoví, trámy nesoucí ochozy na hradbách ap.' (sin. stč.), 'patro ve stodole, prostor pod střechou' (sin. slk. stč.), 'plot, ohrada* (slk. Kálal), 'korba vozu' (b. dial., str., r. dial.), 'různé druhy vozů* (stč. str., r. dial.) ap. Původně to byla nejspíš plošina zhotovená z tenkých kůlů nebo proutí,
která měla Široké použiti (podrobně v. Machek. SIíivííi 18.
573
odri.
ogn't
72-82, Šarapatková, SJavia 60, 319),
V p. doložen jen der. odryna 'seník, kůlna', což je přejetí z br. adrýna Iv. (SJP).
Bezlaj I, 156 sem řadí i sin. goder 'konstrukce, lešení' s profet. g- \ může však jít o přejetí z rakousko-ba v. gôdar, gatter mříž, ploť, z něhož je i maď. gádor 'přístřešek' (tak Hauptová, red. pozn.). Matzenauer 1870, 167 pokládá sln. goder za přejetí z maď.
Slovo málo jasné, žádný výklad není zcela presvedčivý.
• (1) PsLoárt < ie. *odlt-ro-/edh-n>- 'plolz kůlů' (germ).
(2) Psi. odri, < ie. *deru-(dru- dnru- ap.) 'drevo, strom.'
(3) Psi. o-dn. < psi. *derti 'dřít'.
(1) Za nejpravděpodobněji! lze pokládat souvislost se slovy germ, a to s ags. eodor 'ohrada, plot, křoví', stsas. edor, edertv., stsev.jaôarr 'okraj, ochrana" Z ie. %odh-ro-fedh-m- (v. Uhlenbeck, PBB 26, 295, Bez-zenberger, BB 27, 174, Skok 2, 543, Pokomy 290 s.v. Vďt-i, Jóhannesson 54n, Vries 1962, 289 aj., odmítá Kluge, PBB 35, 571n, připouští však Kluge-Seebúld 191). Kořen *(H)edh-však není jinak dosvědčen.
Windekens 1952, 68 připojil i peiasg. avSnpov 'vyvýšený břeh řeky, záhon' í— ^'ohrada', Bezzenberger (l.c.) ŕ. äazpípov 'chlév, ohrada pro dobytek'; odmítají Frisk a Chantraine s.v.
(2) íľjin.skij 1902, 13 pokládá počáteční slabiku za prefix a chápe psi. o-dr-h jako *'plošinu kolem kmene stromu", tedy z ie. *deru-- 'dřevo, strom' (v. drtva). Shodně Pogodin t903, i58, ESBr i, 82n, BER 4, 811 aj. a snad i Trubačev (1991, 194: předpokládá psi. ^ofbj-drb bez bližšího výkladu).
(3) K psi. *derá 'dřít' (v. dtrati) řadí psi. odr-b Potehnja 1876. 85, který se však mylně domnívá, že pův. šlo o zvířecí kůže, odtud 'lože'. Další badatelé
(Brandt, RFV 23, 95, Jagic, AslPh 24, 581, Grinkovova, HZLPI 104, 199 aj.) předpokládají, že se odry zhotovovaly ze dřeva zbaveného kůry.
Další výklady: Machek, Slávia 18, 72 vykládá psi. *vodr-b < "vpditi sušil kouřem, udit'. - Vaillant, RÉS 24,187 navrhuje spojení s lol. adtt 'plést' (pak odr-b ~ 'plot'); shodné Gotab, AmerContr X, 178. - GroŠĽlj, ZbFFLj 2, 380 spojuje s lat. asser 'kůl', ussis 'prkno'. Z$
odrt.Zfc.nica v. obrtžknica
Odva v. jťďbva
odtlěkt v. ottiĚkt oďtneliže v, ot^njeti
OďbŽdJti v dt-ídt.
ogavítí, -iti»,-vljo 'obtěžovat, působit nesnáze; beläs-tigen' (IxNorollsr)
Der.: Ogavije jen ve spojení Ogavije dějatí nebo tVúriti 'obtěžovat, trápiť (Psali Nom).
EL: Csl. ôgavitije prefigované sloveso, které převládá i v ostatních sl, jazycích (podle Němce. red. pozn., jde o denom.). U ménč častého simplicia je těžké určit, je-li původní nebo pozdější, vzniklé deprefixací: mk. dial. gavi se, sch. dial. gaviti se, srb. guviti se, sln. jen dial. adj. ogáv(í)en 'hnusný, odporný, nepříjemný ap.' (Plet), vb. jen se změnou -v- > -b-: gábiti (se), arch. ogábiti, dále slk. ohavit', č. arch. ohavit (sr. i neprefigované stě, hava 'znetvoření, zohavení, zranění', StčS, a č. dial. haviyio 'špatně, ošklivě', Kubín 1913), luž. jen dial. SUbSt. gawa kulháVka' (Sch.-Šewc 226 ovšem vykládá jinak), p. dial. ogawičsie, ukr. hovor, hávyty, dial. hávy tysja, s významy 'protivit se, hnusit se, vzbuzovat odpor' (sch. sln,), dále 'zoškJJvtL znetvořit ap.' (slk. stč. č.), 'potupiL zneuctít, zhanobit, znesvětit' (stí. StčS.č. st, Jg), 'zevlovat, lelkovat ap.' (mk. ukr,), 'namáhat se' (p. dial, SW), 'dělat hlouposti, šprýmy' (č. dial. vohavit Bartoš 1906) aj. Všechny uvedené významy lze vyvodit z původního významu psi. slovesa, a
tO 'vzbuzovat odpor, hnusit ap.' Sem snad patří i b. dial. gávf v)airt (se) a mk. dial. gava 'klamat šálit* (SM 6, 110 je však k této slovní rodině neřadí).
•   Psi. ""gaviti < ie. *g^ou(H)- 'něco odporného, výkaly, bláto ap.'
Psi. verbum *gav'o. gaviti p pův. zřejmě kauzati-vum, odvozené od ie, kořene *g"ou(Hh. Tento kořen je obsažen i vestind. guváti 'cacať, gulha- 'výkaly", av. guda 'špína, bláto, kaľ, arm, ku 'hnůj divokých zvířat', sthn. quat 'hnůj, bláto', něm. Kot tv. aj. (iak
S-A 1955,č.2L3,Mayrhofer 1956, 1,341,342, tvlann 1963, 129-BER l, 220n aj.).
K této slovní rodině řadí většina autorů (Bern, l,
298n, Pokorný 483n, Vasmer I, 282, Skok 1, 597, SK7, 73, Snoj
1997,135 aj.> i psi. govbrio 'lejno, výkal1, skonů nuamy
téměř ve VŠech sl. jazycích (Kurylowjcz 1956, 297 dokonce pokládá gaviti za denom. od govbno). Spíše však předsuivuje toto subst. odvozenina od *g^ou- 'skoť (v. govfždb); sr. mj. SM
7, 77n. Tentýž ie. kořen je obsažen i v psi. gad-b (v.
gaďb), psi. gyd-h (sr. slk. hyd 'domácí ptactvo, havěť, para zitující hmyz', č. sl. hyd 'ohyzda' Jg, hl. hida 'nenávisť, stp.. p. arch. gid 'šereda, ohava' SStp, SW, r. dial. gid 'had; ohavy', gídiľ 'vzbuzovat odpor' SRNG aj.) a pravděpodobně i v
guditi (v. guditi). hk ogn'i., -n,ja m. 'oheň; Feuer'; 'horečka; Fieber'
Vedle převažující yo-km. flexe jsou doloženy i koncovky ŕ- a o-kmenové (sr. Diels 1963, I, I63n, SJS 2, 512).
574
ogn'fa
ogr-bnoti
Der.: ogtibn%, ogttbľľb 'ohnivý*, 'žhavý, řeřavý (o uhlí)*.
Et: Psl. *ognb, všesl.: b. ogän, tak. ogatu sch. ôganj, sln. ógenj, slk. č. oheň, plb. viďén (PS 170), hl. wohetí, dl. wogeň, pomsln. uogeň, kaš. ogin, p. ť»gie«, br. ahón \ ukr. vohón', r. ogón', vše 'oheň', v b. mk., sch. dial., ste., dl. sl, str. r. i 'horečka' aj.
Původní i-kmenovou flexi psl. *ogtih dosvědčují jeho nepochybné protějšky v jiných ie. jazycích: stind. agni-, lat. ignis, lit. ugnis 'oheň' (kdežto het. tconymum akni- bylo patrně přejato z indoärského jazyka). Rekonstrukce ie. pratvaru je ovšem vzhledem k různosti iniciálního vokálu obtížná.
• (l) Psl. *og>ib < ie. rHegni- tv. (2) Psl. *ogiib < ie. *Hng-ni- tv.
(1) Zdánlivě schůdnější je výklad, který vychází z ie. *ogni- (prip. *egni-), přímo dosvědčeného stind. a sl. podobami a patrně také lit, adj. agnus 'prudký,
Ohnivý', lot. agns tv. ( Pokorný 293, Vasmer2,252, Fraenkel
2 a i i58n, ber 4, 787 aj.). Odlišnost iniciálního vokálu v lat. a balt. lze vysvětlit buď působením jazykového tabu (Hujer, LF 66, 458, Hauzenberga-Šturma, ZsIPh 25,
53n, Bezlaj 2,243 aj, - takový výklad je u názvu živlu vysoce prospěšného, ale zároveň nebezpečného nepochybně přesvědčivý!), nebo hláskovým vývojem: \'gnis > lat. ignis (W-h i, 676), balt. h jako výsledek
redukce (Trautmann 334 aj.; podrobněji Stang, nts 25. 7n, který rekonstruuje nom. *Hégnis (> *ognis), gen. *H°gnéis (> *Ugňeis) a predpokladá, že ve si. došlo k vyrovnání ve prospěch nominativního kmene, v bait. naopak ve prospěch kmene nepřímých pádů; akceplujeme-li tuto hypotézu, měli bychom ovšem rekonstruovat Wj = Hk\ tzn. H^e > o, H^" > a!).
Baltskými (zvláště lot.) slovy se podrobně zabývá Blesse, KZ75, I91n, jenž připisuje «- vlivu sém. blízkých slov, jako je lit. kůni (itgni kurti 'zatápět') a také druhý výraz pro oheň *pUr-, jehož dávnou existenci v baltštině Blesse předpokládá.
Podobu *egtůs (postulovanou hlavně na základě lat.) vykládá Schindler, bsl 70, 1,4 jako stopu dávného střídání e : o v deklinaci ie. výrazu pro oheň: nom. *ogni-, gen. (atd.) *egni-.
Prnvděpudubná segmentace eg/og + id- vedla k pokusům -vesměs málo přesvědčivým - o výklad motivace ie. názvu ohně. Knonlnch, Acies Con.gr. X, sv. 4, 647n zde hledá kořen "eg-'nedostatek' Qal.egeč 'postrádám' aj.)za předpokladu vývojové řady 'nedostatek' —> 'chtivosť —> 'oheň'. - ESBr I, 74 spojuje název ohně s ř. áyvíCw 'očišťuji', Bezzcnberger, BB 27, 161 s ř. 5sW 'suším' aj.
(2) Druhá skupina jazykovědců (de Saussure, MS L
7, 93, Meillet, MSL8,315, Pedersen, KZ38, 395n, Vondrák, bb 29, 212n, Szemerényi 1977, 30n, Eckert 1983, 52n, ll.-Svityč l,
245, Hamp, BaltLing 75n aj.) rekonstruuje výchozí tvar v podobě *ngni-. Lat. a balt. tvary se pak dají vyložit
disimilativní ztrátou prvního n (*ngnis > *ingnis > lat. ignis; *ungnis > UL ugnis, lot. uguns); výklad sl. ognh je ovšem v tomto případě obtížnější (disimilací Qgn > ognf).
I v tomto případe se spekuluje o pův. významu kořene *Heng-/Hng-: nejčastěji bývá spojován s kořenem obsaženým v ie. výrazech pro 'uhlí' (stind. aggňra-. lit. anglis, stsl. oglb. v. oglb) sr. mj. Hamp l.c. Méně pravděpodobné je spojení s lit. únkšli, úngzti 'výt, naříkat' (Lehr-Splawinski, SbBelič 1937, 4l4n) nebo s koř. *nog&-, obsaženým v ie. výrazech pro nahotu (v. uagt) - tak Thieme, Lautgeschichte und Etymologie. Wiesbaden 1980, s. 493, jenž vychází z primitivní představy ohně jako živé mužské bytosti bez kůže, tedy nahé. - Truhačev 1991, 193 vychází naproti tomu ze segmentace ne + gni. první část je záporka, druhou kořen slovesa gniti (v. gniti), tedy 'oheň' = 'nehnijící', a to ve smyslu rituálním - oheň spalující mrtvé tělo. - Poslední výklad tohoto druhu předkládá Gamkre-lidze, SbKurylowicz 1995, I, 85, pozn. 8: východiskem je prý *gn-gn-i- (podle glotální teorie k'n-k'n-i-), tedy forma s úplnou reduplikací ("visual onomatopoiea"), odvozená od kořene *gcti-(význam?); *gn-gni- > *ngni- atd.
Ke sl. vygnb (sch. viganj, č. výheň aj.), jež pravděpodobně et. souvisí s ogitb, sr. Machek 1968, 704, Skok 3, 587, Bezlaj. JiS 26, 53 aj. - Martynov, Etimlssl 2, 55 pokládá vh. gtiěviri a subst, gněvb za der. od ognh. Nepravděpodobné (v. gněví,).
Pro 'oheň' měly ie. jazyky ještě další výrazy, především starý heteroklitický útvar, rekonstruovaný v podobě *petlu(o)r (nom.-ak.), *pHun-es (gen.): het. pahhur, r. núp, gól.fón, stangl. Jyr atd. Přijímá se většinou názor Meilletův (MSL 21, 249), že toto neutrum označovalo oheň jako reálný živel (msp. jeho žhavé zbytky: č. arch. pýř, p. perz atd. 'žhavý popel'; sr. též odvozená slovesa s významem 'rdít se': č. (za)pýřit se ap., v. Eckert, ZSI 8, 882), kdežto maskulinum *ogni- oheň personifikovaný (podle Gamkr.-Ivanova 1984, 699 pozn. 2 oheň jako aktivní sílu). Je zajímavé, že jednotlivé ie. jazyky uchovaly vevýzn. 'oheň' vždy jen jeden z těchto dvou výrazů. K av. átar- 'oheň' sr. Szemerényi l.c. bv-eh-ae
ogrenoti, ogrebati se v. ogn>ngti
ogn>nQti, -et*, 'vzdálit, odvrhnout; entfernen, weg-werfen*
Doloženo jen v podobách Ogťbngd (lx Grig), ogrengti (lxZach).
Se zdiouženým stupněm e-ového kořene ipf. o(ťb)grěbati se 'vystříhat se, zdržovat se".
Et.: Psl. *o-grbbnoti (> csl. ogrhttoti) je pre-řixát v stsl. náhodou nedoloženého vb. *grbtioti. Psl. *gbrbtiQti je s největší pravděpodobností odvozeno suf. -tiQ- od reduk. stupně kořene *greb- (psl. *grebti, v. gretl). Reduk. stupeň téhož kořene je doložen snad
575
ognbnoti
ochabiti se
jen ve stč. hřbieti 'hýl pohřben, ležet v hrobě' (Gb) a č.po-hřbít 'uložil do hrobu'.
Původní význam psi. *grebti 'hrabat, rýt, kopat ap.' je u csl. ogrenoti posunul vlivem prefixu o(te)-a SÚm. vývoj lze (spolu s Bemekrem l, 348) popsat rov
nicí 'hrabat směrem od sebe* -j> 'odsunoval, vzdalovat' —7 'odvrhnout v morálním smyslu'. Tímto sem. vývojem lze vysvětlit i význam 'pohrdat, Suti t se ap.', který je doložen v některých sl. jazycích u iterativ, odpovídajících psi. *grěbati (se) (v. výše csl. o(le)grěbati se). Jako příklad analogického sém. vývoje uvádí Berneker I.e. stsev. sperna 'nohama vytlouct, odkopnout, odstrčiť, stangl. speornan 'odkopnout' a 'pohrdat', angl. spurn 'zavrhnout, odmítnout' a lat. spermre 'odstrčit; zavrhnout, pohŕdať (sr. Jóhannesson 894n). Z neslovanských jazyků lze paralelně tvořený útvar najít ve stind., a to grbhnáti "uchopí" (et. výklad v. greti). Tak např. Bern. I.e., Vasmer 2, 252n. Skok l,602aj.
Především kvůli domnělé význ. odlehlosti rozdělují někíeřf nuioři (MEW 77, Meillet. MSL 14, 333, Otrebski, LP 6, 177 aj.) rodinu slov příbuzných psi. "gre.bti na slova s významy 'uchvacoval, shrábnout' a slova znamenající 'hrabat, rýt, škrabat ap.' a nepředpokládají jejich příbuznost. Z toho důvodu nespojují psi. "gfbbfiQli s psi. *$rebti, ale řadí toto vb. právě k výrazům pro 'uchvacovat ap.' flk
ochabili s§, -iitse, -hijwsc 'ochabnout, přestat; nachlassen, aufhören' fix VencNik) Csl. také ochabiti 'opustit, zanechať (StrS), ischa-
biti 'zahubit, zničiť,pochabiti 'poškodiť (MLP, Srez.). Bez pref. a- « ob) jc csl. chabiti se 'zdržovat se
něčeho, vyhýbal se' (MLPa Srez.), tranz, chabiti 'mařit,
kaziť (MLP) asi deprefixací; v. Němec, WSIJb 40, 92n.
Exp.: Tiktin 1085 pokládá rum. si. ohabnic 'nedotknutelný, pevný (o majetku)' za přejetí z csl. ochabbnt. < ochabili 'zdržet se čeho'.
EL: Bez pref. (často výsledek deprcfixace) je b. chabjá,
tuk. abi, ch. habitu sin. hábiti, slk. st. chabiť(sa), t Kaini ľjň), r. chábiľ, vše s význ. 'kazit, poškodil, ničit, opotrebovať, dále 'otupovať (mk.), 'špiniť (ch.), "plytvať (b.), 'másť (slk.), refl. 'vyprazdňovat se, cacare' (ch.).
Častěji doloženo s pref., např. b. pochabjá 'zkazit, zničit, promarnit', mk. izabi 'opotřebovat, ztupit (nůž)', poabi 'obnosit, pokazil", ch. pohabiti 'pokazit, ušpinit', sin. pohábiti 'poškodiť, stč. ochabili "oslabit, zmírnit, polevit', ocfmbitisě 'ochabnout, zemdlít, polevit' (StčS),č. arch. ochabili 'učinit slabým' (PSJČ), ukr. dial. ochábyty 'zanechať (Hrin.),st. 'kazit, ničiť (žel.), t.pochábiť 'oslabovat, kaziť aj.
Vb. -chabiti vedle chabéti, (-ichabasi, -chabngti
je denom. k adj. chabí. (Machek 1930, 89, Machek 1968, 194, Slawski l, 58 aj. Jinak Machek 1957. 154 a Trubačev, SM 8,9, kteří je mají za deverb. fakritivum, a Brückner, KZ 51, 238, který adj. a vb. nespojuje vůbec.
Psi. chabé > csl. chabá 'škoda' (jde-n t> substan
tivizované f. adjektiva, může však být i postverhální, sr. Skok
i, 646), pochabé 'hloupý, nestydatý' (MLP), 'divoký, jurodivý1 (Srez.), slk. chabý 'slabý, zesláblý, malý; nesmělý', hovorové a expr. pochabý 'duševně chorý, výstřední; nápadně se zajímající o druhé pohlaví' (SSJ), st. a dial. i 'jedovatý, nakažlivý' (Kálal 488n), č. chabý 'zesláblý; málo hodnotný', č. dial. (výctw-domor.) pochabý 'nerozumný, bláznivý; slabý' (PSJČ SSJČ),dial. i chabavý 'pochybný, nepodařený' (Bartoš I906, t i 3), 'slabý' (Svěrák 1966, ne aj), hovor, ukr. a r. pochábnyj 'neslušný, nestydatý ap.' (zr.jehr.^/fíífoiy tv.; v. ESBrS, 232).
S psi. chabí, srovnává Sch.-Šewc 370n hl. chabíač 'kolísal, váhať.
Výchozí význam psi. chabé byl nejspíš 'bez užitečných vlastností, slabý' (za opoz. lze pokládal pa.jfáŕt 'velký, silný, rychlý ap.'; v. jedrt, Šarapatková, SFFBU 44, 2tn), u sloves pak 'zbavovat užitečných vlastností', odtud 'kazit, ničiť, v refl. 'odepřít si něco, zdržet se něčeho'. Není tedy třeba pokládat chabiti 'kazit, ničiť a chabiti se "zdržet se něčeho' za nepříbuzná hora., jak činí Machek, Slávia 16, I75 a208n.
Et. nejistá, což je dáno nejasným původem počátečního ch- (v. Sch.-š ewc 370n pozn.) a nejasným primárním významem.
■ (I)  PsL chabí, ~ lit. skóbti 'kysnout'.
(2) Psi. chabí, ~ lit. kabeli 'viset'.
(3) Psi. chabí, ~ f. xiixpóc, 'mdlý, tupý".
(1) S lit. skóbti 'kysnouť, skóbas "kyselý", lot. skabt spojuje sl. chabé Brückner, kz 5t, 238, podrobněji Machek I930, 89n, který sém. vztah 'kaziť : 'kysnouť vysvétíuje nepříjemnou kyselostí kazících
SC potravin; shodně It.-Sviiyč, VJa 1961, 4, s. 94. Martynov 1968, 139, preferuje Trubačev, SM 8, 7n. Pokorný 931 řadí
lato bsl. slova k ie. *skdbh- 'řezať, z něhož odvozuje i lat. scabere 'škrabať, scaber 'drsný', gót. skaban 'škrabal, strouhat', lit. skabus, lot. skabrs 'ostrý' (tak
i Snoj I997, I64).
(2) S lit. kabeti 'viseť, kabinti 'zavěsil', kabiis 'pevně držící', lot. kabiriát, 'věšel, pripevňovať, stprus.  kabiutis   'připoutaný'   spojil  sl. chabé
Sch.-Šewc  370n; Brückner I.e. sem řadí jen vb. Výklad
přijatelný sémanticky ('být zbavený síly, být ochablý' Hl 'viseť) i hláskově, předpokládáme-li střídání počátečního ch- a k- v bsl. Pak psi. chabé souvisí
576
ochabili se
ochiedarůje
S psi. choboťb 'OCas' (v. chobota.) K ball, slovům sr. Fraenkel 200.
(3) S ř. xtútpóc 'mdlý. tupý, hluchý' spojuje si. chabí* Petersson, AsiPh 35,365n a Mladenov 664; k tomuto výkladu se posléze přiklonil i Machek 1968,194n (připojuje ještě lit. kampu, kapti 'stávat se mdlým'). Frisk i, 847 ani Chantraine 528 však žádné ie. souvislosti ř. slova neuvádějí.
Další výklady:
TrubaČev I.e. poukazuje na obdobně tvořené psi. chápali, gabciii. capali; připouští tedy, že jde o slova onom. a expr.
MeľnyČuk, Etim 1966, 219n uvádí r. ihäbiť 'kaziť i 'uchopiť v dlouhém výčtu slov (r. chvátat' 'chytať, 'stačiť, chvóryj 'nemocný, churavý', šersť 'srst, vlna') a vše odvozuje z je. *ks-/ks- (*kes-/kns. *kes-/kas-), sém. stránku zcela opomíjí.
Zcela nepravděpodobná je příbuznost s ř. craßa^Eiv 'rozdrtit, zkazit' (Matzenauer, LF7, 2l6n) i přejetí z gól. (tlhlenbeck, AslPh 15, 485). ÍŠ
OChapatí (se) v. chápat!
ochlastati, -ajeťb 'udržet na uzdě; im Zaum halten'
(IxŠiš)
S jiným pref. Vbchlasiati 'držet na uzdě' (ix Slepé).
Doložena jsou i vb. na -iti: ochlastiti 'udržet na uzdě' (ix Skpč), vhchlastiti tv. (ix Bes), Subst. verb. vbschtašlenije 'zadržení na uzdě, zkroceni" (U Supr).
Sr. i daiší csl. tvary: vh(s)chlastin, vbchlastitelh, vbchlaStenije, v%(s)chlaštati, vbochli*Stati (střb.), vhschlastavati, vbschlastovati (MLP, StrS).
Et: Nejasné. Nejblíže (významově i tvarově) je stp., p. st. ochelstač (Linde, SW) 'nasadit uzdu', přen, 'zkrotit, zvládnout, opanovat ap.'  (tak již iľjinskíj,
IzvORJS 20, 4, 143, Bruckner, KZ 48, 225n) a Snad i llkr. SI. (Že\.)Ch0VSláty 'dát UZdu' (Machek 1930, 100) < psi.
'^dľhisiati/ch'hlstiti. Sem pafjhf také název uzdy v č\, slk. a p. (Č. dial. a slk. dial. klzno, u Kotta 6 i klzně, p. kniž. kietztw, st. chetztio < psi. ^k^lzMio/ch-hlzhuo)
(sr Machek, Mnema 424 a Machek s.v. klzno) a také Č. St.
a dial. (Koti l a 6) klznati, slk. dial. (SSN) klznaľ a p. kielznaŕ, stp. chetzfíač 'dávat uzdu*, o němž si Stawski (s.v kielzna) myslí, že je slovem základním, což není nutné. Csl. -chlastati by mohlo být kon-linuantcm (jediným?) ablautového tvaru *cholsta-ti/choistiti. Dále nejasné.
Bemeker 1,387n (a také Slawski 1, 65n) řadil osl. ochlastati k onom. chlastali 'bít, pleskal', 'hltavě jíst nebo píť (odmítl Brückner I.e.), což předpokládá přijmout sémantický vývoj * 'bít, hlasitě pleskal ap.' -» 'krotit; vkládal uzdu' (Slawski 2, 149).
Trubačev (SM 8, 140) rovněž považuje psi. *clnJstati (se), k němuž řadí iaké csl. vbchlasiati, ochlilštali, za onom.: samotná
csl. slova však hláskově ani sém. neobjasňuje (sr. i sm s.v.
^ktJzblťbjb).
Machek 1930, 100 nevylučoval ani možnost kontaminace pův. "ch-blstati s onom. *chlastati 'bít, pleskat'.
Spojování s et. nejasným ř. )raXivóc, 'uzda' (Iľjinskij, IzvRJS i, 589. Machek s.v. klzno) je odmítáno.
Přejetí z germ. *hlasta- (> sthn. hlasi, něm. Last 'břemeno'), jež navrhoval Uhlenbeck, AslPh 15, 485, je ze sém i hláskových důvodů sotva možné (Bern. 1,388, Mladenov, SbNT.1 25, 123, Kiparsky 1934, 32). Myšlenku o přejetí z dněm. hal\ch)ter 'uzda' (Machek, Mněma 425n) sám autor později opustil (Slávia 16,215). ij
ochledaiiije, -ija n. 'nedbalost; Nachlässigkeiť u*
Supr)
Rcsl. ochlengti 'zeslábnout, ochabnout, polevit' (Vostokov) a ochljanuti 'zeslábnout touhou' (StrS).
Et: Hapax legomenon, svou formou slovesné subst. od *(o}chledati, jež však ve sl. doloženo není. Dosvědčeny jsou pouze konlinuaniy psi. *(o)chlednoti, a to jen reliktově: ch. st. (17. stol.) hte-nuti asi 'lenošit, býl líný, zpožďoval se, opožďoval se' (Rj), ukr. (o)chljánuty, (o)ehljáty 'vysílil se, vyčerpal se, zeslábnout', r. dial. ochljáť tv. (srno. Pokud jde o význam stsl. substantiva, lze jej vysvětlit jako 'ochabnutí, oslabení zájmu o něco'.
S jiným ablautovým stupněm sem dále patří kau-zativa, stě. chladili 'moriť (Gb), č. dial. uchtoudii 'zahubiť (Hodura 1904,54). Sr. i substantiva, č. arch. chloudek 'ten, kdo je zchřadlý, vyhublý, zmořený hladem' (Kott) a r. dial. chlúda 'churavost, slabosi,
nemoc'   (Dal*). Subst. *chlgd-b 'tyč, kůl ap.', v br. 'drobné chrastí, větve' (sr. např. sch. dial. ItlQd, sin. Mód, č. arch. chloud Kott, br. chlud, i. dial. chlud aj.) je spíše jiného původu (v. níže> Et. nejasné.
Vzhledem k Často expr. charakteru psi. kořená s iniciálním *chl-, jejich formální i významové provázanosti (podrobněji v. Karlíkova, SFFBTJ, 44, 35n) je Stanovení přesvědčivé etymologie, stejně jako nalezení neslovanských responzí poměrně obtížné. Žádné z řešení není uspokojivé.
• (1) si. *(o)chlfdnoti ~ lil. sklesli 'sklouznout na stranu'.
(2) Sl. *(o)chlfdnpti ~ dněm. slunlern 'být slabý, ochab-lý'.
(3) S\.*(o)ťhtedngti ~*thrgdnpti 'chřadnout'.
(1) S [ii. sklendžiú, sklesli 'letět, vznášel se, běžet, sklouznout na stranu' spojují sl. *(o)ehlednpti Skok l, 672n, TrubaČev, Etim 1975, 9n a sm 8,33 a 37n aj.
(2) S dněm. sluntern 'být slabý, ochablý", něm. schlenzen 'potuloval se, lajdať, schlendern tv. spojují sl. *(o)chledngti1 Matzenauer, 1,F Y, 221n, Berneker i.
577
ochledanije
okiosniti
388 a 390, Vasmer s.v. cfdud a Bezlaj s.v. hienJU. Sr. í 0H& Sviiyě, V Ja 1961.4.94.
Subst. Vtópd "tyč' spojuji Vasmer I.e. a Bezlaj 1, 197 s lil. skltmdä 'řávora', odvozeným od sklesli, u něhož uvádějí slovníky i význam 1 uzavřít závoru'. Sr. též Fraenkel 810.
(3) Brückner (KZ45.46) a Machek (Machek 1968, 200.207), vycházejíce z hláskové variability kořenů to-hoio typu, spojují et *(o)chledaii, resp. *(o)chledtiQti se stk. t/tra Jmíť'churavčt, hubnout, upadat (tělesně i duševně); vadnout, usychat', stč. chřieda, chřěda 'nějaká nemoc' (Gb), stč. chřadnuti, č. chřadnout 'hynout, scházet, tratit se*, p. dial. ojed. ochrzety 'hubený, vyzáblý' (Brückner i.e.), r. dial. chrjadéť 'hubnout, chřadnout, slábnout, stonať (Dal'). Alternaci koř. -r-a -/- dokazují na rcsl. dubletách ochlengti (Vostokov) •áochrengti 'mít hlad' (MLP546).
BoryS, SEKaš 2, 297n rekonstruuje význam ps). "*{o)chl{d-ngíi jako ¥ začít padal, lít se (o dešti, pláči)' a spojuje je s výrazy s límto významem, např_ kaš. /If-dtioc 'rozpouštět se, tát; plakal', ukr. dial. chtjánury 'iít se, téci, ňnout se', r. dial. chljámď spustil se, začít se valit, proudit' (Dal') aj itk
OChopitJ (se,) v chapatl
ochrtnoti v. chromt
ochtaiki., -a m. 'oktoich, osmihlasník; Oktoěchos'
(kalend. Ochr Siepč-Mosk)
Bohoslužebná kniha byzantské církve obsahující hymny rozdělené na osm tónin, zpívané cyklicky (od sobotního večera jednoho týdne do sobotnftio večera následujícího týdne, tento cyklus íc zpívá v jedné tónině) od první neděle po letnicích do desáté neděle před Velikonocemi.
Var.: triltaikb (Slepě).
Kt.: Přejato z nějakého střř, hovor. *ôxTáTfxoq, var. k ôxrárixoc (Lampe 1991), jež vycházejí ze střř. t) (ßLßloq) ôxzúrjxoc iv. (DuCange Gr.), které je komp. z ř. óztíó 'osm' a ŕ. pozdního tfx°S 'hlas', 'tónina'; csl. forma reflektuje střř. 7) f i]; oxt> jfisr. Vasmer 1907, 213.
Domácí kalk je csl. asmoglasbnilch (MLP). bs
oimi, oiint m. pl. 'vojáci; Soldaten' (Supr)
Der.: oimhstvo 'vojsko', oittihsk'h 'vojenský'
(Supr), Též csl. doklady (sg. oimirtb 'VOJftť se sing, -in-h) jen ve východobulharských památkách (Nahtigal, JslF 20, 81 n).
EL: Bez odpovídajících slov v jiných sl. jazycích.
• (1) Stsl oimi < protob.
(2) Stsl. oimi < ie. *je.ud!i- 'bojovať. (1) Izolovanost slova mluví pro cizí původ, a til (vzhledem k výchb. doložení) z protobulharského
kmenového jména, doloženého u Jordána jako název země Oium (východně od Dněpru, s kmeny ču vašský-mi). Hláskoslovné potíže nejsou {^oj'bm- > *ojbm-), ani sémantické: kmenové jméno sestálo apelativem s významem 'voják', pod. jako kmenová jména Avarů a Spalů se stala výrazem pro 'obr1 (v. obri, spoUnio. Tak je asi nejlépe vykládá Nahtigal 1 .c též Vailbm, RÉS
32, 103 tu vidí přejeli, v. i Havlová, SFFBU 34, 25, pozn. 38; ale Unbegaun, BSL 52/2, 172n je odmítá bez uvedení důvodu. Avšak už Baudouin de Courtenay, IF 21, 196 neodmítá přejeti z nějakého kmenového jména, i když sám navrhuje výklad jiný (v. níže).
(2)Za domácí slovo je pokládá Leskien, if 19,398« a 21,338, i když jen jako slabou domněnku; vychází z ie. *ieudh- 'bojovať, přesněji z jeho der. *iudh-mo-, sr. stind. yudhmá- 'bojovník', ř. ďct^ív/j 'bitva' (uvádí i Machek 1934, 52, Vasmer 2, 258, s rezervou Pokomy 511), K témuž ie. kořeni se většinou (Slawski 1, 5R7n, Bezlaj 1, 233, SM 8, 191 aj.) řadí i psi. *juda 'zlá víla' a jehodenom. *juditi 'pokoušet, svádět, dráždiť. Oimi však nemůžeme vyložit z tohoto sl. verba, bylo by třeba tu předpokládat relikt ie. jména *iudh-mo-, a v tom případě je obtížné vyložit jeho o- (nemůže jít o prefix).
S oimi se nékdy spojuje i r. dial. ójmovať "vlastnit (pudu)': protože je doloženo v okoií Permu, je Nahligalovi I c. dalším důkazem čuvasského. a tedy i protob, původu. Většinou se však vb. spojuje s psi. :tywHp, SP' (Daľ, Leskien, IF 21, 338, Vailhnl I.e., Vasmer I.e.), což vedlo Baudouina de Courtenay, IF2I, !9(in k tomu, že (sotva právem) řadí i oimi k yeti (přijímá Bem. 1, 428 a Lopatin, Etimtssi 4, 44).
Nepravděpodobné je i spojení ohni se stind. etnti- 'cIiukč, cesta, ř. offioc, 'cesta" a lil. áimé 'množství' (11'jinskij, fcsvORJS 23, I44n; sl. a lit. slovo spojili už Matzenaucr, lf II, 348 ;i MEW 220). eh
okameníti, okaměniti v. kamy
oklosniti. -ít*. pf. 'zchromit, ochromit; lähmen, verstümmeln' (lxSupr)
Csl. klosbn?,, kto.vi>ni>n?> (khmerľb) 'chromý',
subst. kloxbflb patmě 'tělesná vada' (i když MLP 290 překládá jako 'vráska'), klosbnikb 'malomocný', klosbtuna 'zohavení, zmrzačení' (vše MLP, StrS).
Et: Hapax legomenon o(b)-klo.miti, jehož původ nebyl dosud uspokojivě vyložen. Svou formou zřejmě denom., odvozené od adj. *klos(b)nb rovněž jen slabě doloženého; kromě výše uvedených csl. tvarů je doloženo jen b. arch. klosen 'chromý', dial. klósan 'neduživý'. Ke způsobu tvoření sr. např. csl. chrottib aachmrniti (MLP). Adj. *klos(b)tľb pak je asi derivát
578
oklosniti
oko
slovesa *klosati, jehož relikty lze spatřoval v b. dial. klósarn, klóstm aj. 'píchat, udeřit, šlehnout' (RBKE, BDial2,187),oklós(v)atn (se) 'olamovat (se), okusoval
(se)', uklósa 'uštknout (O hadovi)' (další pref. slovesa v.
BER 2,470), č. dial. klosati do někoho 'týrat někoho
Slovem' (Koti 1, 703). Sr. i sch. dial. klôšanja velká jehla', klůšanku tv. (obojí RSAN), r. dial. kloščíca 'jehla na vázání rybářských síti" (Daľ). Podle Bernekera 1, 524 je *klos(h)tľb odvozeno od slovesa *klosngti.
Původ psi. *klosati není jasný, jisté nejsou ani jeho neslovanské responze.
Z hlediska významového i formálního je nejpři-jatelnější staré spojení psi. *ktoshrľb (< *klo-b-) s kelt. výrazy, a to s gael. cliomb 'klopýtnout', kymer. cloff 'Chromý* (Zupitza, KZ36, 244, Mladenov 24ln; pochybuje Bemeker 1,524). Další jimi uváděné příbuzenství, především (patrně onom.) ball. slova, jako lit. klibeti, klebeti, klabe'ti 'klapat, skřípat, viklat ap.\ lot. klibs chromý* ap., je však sporné.
Z hláskových důvodů je málo přesvědčivý výklad (SM 10, 72n), podle něhož je psi. "klosati slovesné intenzívum od vb. *kotti 'píchat, bodat" (v. klatí), přestože významový vývoj uváděný SM I. c. 'píchat, bodat, uštknout' —► 'zchromnout' —> "být chromý' dobře vystihuje škálu významů uvedených výše.
Pravděpodobný není ani onom. původ psi. "klosali, jak předpokládá BER 2, 470n. hk
oko, oka n. 'oko; Auge* Přen. i 'zrak, pohleď.
Vedle o-km. jsou doloženy i tvary s-kmenovč, sr. gen. sg. oče.se/oka, dal. sg. očesi/oku, lok. sg. očese/ocě, instr. nčeswnb a pl. (mra. ak. vok- očesa, gen. očeší, dal. očesbin-b, lok. očesu-lib, instr. očesy; o použití pl. rvarův. Diels 1963, 1, 171n, pozn. 17); du. má tvary /-km.: nom. ak. vok. oči (v. však níže), gen. lok. očiju/očhju. dat. instr. očima.
Ve spojení preďb očima 'naoko, zdánlivě', svoima očima 'na vlastní oči', m^gnovenije oku/oka 'okamžik*.
Der.: očesbtľh 'oční*; bezočmo 'nestoudně' (lx Grig), bezočit-b 'nestoudný' (i \ Zach), bezočiví, tv. (i x Lobkv\iubezočbstvo'nestoudnosť, ixSuprbezokovati 'hýl nestoudný' (k významu sr. např. slk. bezočivý urzý, bezohledný', tj. :!:'kdo nemá oči, aby se ohlížel na jiné, aby bral ohled na jiné').
Komp.: MbtlOgOOČiťh, 1 x Supr WbHOgOOČUeVhiťb
'mnohooký' (ř. jiokuó^a-oc); očivisth adv. 'viditelně, zřejmě' (IxSupr).
Exp.: Z csl. je snad r. očevtslnyj a očezríteťnyj 'zřejmý, jasný' (jen Dal'2, 2016).
Et.: Psi. oko, všesl.: b. oka, pl. očí, mk. oko, pl. oři, sch. fiko, pl. dči/ôka, dial. (Kosmet) gen. sg. okěta
(Skok 2, 550), sin. oko, gen. očěsa, pl. očilokaJočě-sa, slk. č. oko, pl. oči/oka, v slk. očUoká, hl. arch. woko (hl. spis. wóčko), pl. woči/woka, dl. woko (Sch.-Šewc 1645), pl. wocy, plb. väťii, pl. vicesä, du. vicai, pomsln. vúoko (Lorentz), kaš. oko, pl. oče/oka, p. oko, pl. oezy/oka, br. vóka, dial. i vóko (SBrH), pl. váčy, ukr. a r. (tam jen v ustálených výrazech, jinak pouze arch., poei. a lid.) óko, pl. óči, ukr. i oka, vše 'oko, orgán zraku', přeneseně i 'zrak', 'pohled' (např. b. mk. č. p. br. ukr.), s řadou významů metaf., v nichž je pravidelný pl. oka (v sin. ôka i očesá): 'smyčka' (slk. č. p. aj.), 'oko v síti' (např. sch,, sin. Piet., slk. č. luž. porn. p., ukr. žel.), 'oko k chytání zvěře' (např. slk. č. kaš.), 'kapka tuku na tekutině' (např. slk. č. hl. porn. p.), 'vypouklý útvar podobající se oku, očko, pupen* (např. sch., sin. Plet., č. ukr.), 'okrouhlý otvor' (např. slk. č. ukr.), 'díra v zemi* (p. dial. Karlowicz), 'propast, hlubina* (br. dial. SBrH, ukr. žel.), 'pramen* (sch. Rj,
p. dial. Jurkowski, SlOr 13, 71) aj.
Relikty duálu se vyskytují (ovšem v platnosti piurálu) i v těch sl. jazycích, které du. nezachovaly, sr. např. vedle č. oči (nom, pl.), učinili (instr. pl.)ještěp, (gen. pl.) oczti vedleoizów, (instr. pl.) oezyma vedle oezami, sch. (gen. pl.)očijii vedle cŕfaj.
Starobylý ie. název oka, dochovaný ve včtšinč ie. jazyků, byťi v podobách značně rozdílných. Nejslarší je zjevně kořenové subsl. *Hjeklf- (neutrum), dochované v ř. ótp 'oko, obličej', častěji jako druhý člen atributivnícn složenin, např. ř. aWotp 'ohnivý' ('s planoucíma očima'), KúxXtútfi 's kruhovým okem', lat. atrôx 'hrozivý", ferox 'divoký* ('s divokýma očima") ap. a dále v duálních (vlastně parálních) formách, z nichž nejstarobylejší je sl. oči, lit. akl (< *d#ř < *Hjeku-iHj); právě u názvů párových orgánů jc palmě třeba hledat východisko sufixu nom.-ak. duálu neuter *-i (sr. Erhart 1993, 56), kdežto u stind. akXi došlo k obměně základu (v. níže), u ř. oaosk obměně sufixu.
Ŕ. ógoe < *ok"l + e, sr. Schwyzer 1950, 1, 565, Chanlmine 813 aj. Naproti tomu Forssman, MSS 25, 39n pokládá *-/ (sl. -i) a -e (ř.) za varianty téhož duálního sufixu: f < -/g, -e < -/a.
Pokračováním ie. kořenového subst. může být i tuch. A nk, Bf?A;sr. Windekens, Orbis 18,485n a Windekens 1976, I, 141.
Vedle tohoto kořenového subst. je nepochybně staré i heteroklitické nomen: stind. akši, gen. akšnah a arm. akn, gen. akan, pl. ačkf (< *okiii + pl. sufix -k0). Naw-kmen ukazuje dále - jak se zdá - toch. parál osám, germ. výraz pro oko (gót. augô, gen. augins, něm. Auge atd.), obměněný patrné podle vzoru sém. blízkého výrazu pro 'ucho' (gót. áttsÔ atd.) a snad i
Sl. derivát ok^no (v. oki>ni>ce). Sr. Benvenistc 1935, 48 a 73, Mayrhofer 1986, 42n, Windekens l.c, Lehmann 48 (tam i
579
oko
okročiti
o dalších stopách ie. *ok^- v germ.) aj.
SI. í-kmenové neutrum oko, očeše je. osamocené, způsob tvoření je však starobylý (nebyl produktivní patrně již v bsl. období). O jeho stán mohou svědčit i stind. formy, kde je koř. *<?'cíf- rozšířen o sykavku. Ta
je patrně SUÍÍXOVá, sr. Meillet 1934, 499, Gunarsson, MTS 24,66n, Machek 196S, 411 aj. Nenáležité je ovšem š v av. aši (- Stind. akši); sr. Mayrhofer l.c.
V heL šakuwa 'oči' je naopak druhotným přídavkem - jak sc zdá - iniciální sykavka, snad podle sém. blízkého šakki 'ví', sr. Oettinger 1979, 395n (*s-H3e0-eH2).
Ostatní podoby ie. výrazu 'oko' zjevně představují druhotné odvozeniny: ř. ópqw, ótpoatytóc;, lat. ocultts aj.
Kromě substantiva se od kořene *H$ekř- tvoří i primární slovesa s významem 'vidět': stind. Mate (< ^HjiHjk^s-e-), ř. čtpojMxt (fut.), ônäna (pf.) aj.
Ukr. bážyty, p. (o)baczyč, zobaczyc, č. zažiti představuje spíše pozdní dcnominatívum tvořené produktivním způsobem od subst. oko (sr. ESUkr l, I54n, Stawski 1,24).
Sr. dále Schmidt 1889, 388n, Meillet 1902, 205, Pokorný 775n, Vasmer 2,259n, Hamp, Word 9, 139, Skok 2, 550n, Eckert 1983, 24n, Strunk, ZDMG-Suppl. UI, 2, s. 982, pozn. 25, BER 4, 844, Huld, SbPuhvel l, S5n aj. ij-ae
OkolO v. kolo
okonbčati v. kmtbCb
okoreiliti v. korcnt Okoví v. kovati
okraštatí, okratbčati v. kratbk?. okrint v. ti ■.
okrišh>, -a m.'stan; Zelť (ixLob)
Doloženo jen v gen, z něhož lze usuzovat i na n. okrišlo. Van: V paralelním textu Par ix hiš'ťb (JíriŠ'hT). Y Sin Pog Bon je ožfhite tv.; v. očrtštc.
el: Bez paralel v dalších sl. jazycích.
Jen Rj 8, 860 uvádí lx okrišal m. v dokladu ze 16. stol. s poznámkou, že jde o slovo nejasného významu i původu.
Pokud jde o slovo domácí, je to pravděpodobně derivát psi. kryti 'krýt, skrývať (v. krytí); sr. kry-ša/kryše (vsi. krysa 'střecha', r. dial. i krys' tv. (Dal), b. dial. krišen 'tajný, skrytý', skríšnica 'skrýš, tíkryť (BER 3, 15), sch. arch. kriš 'ukryt, tajnosť, krišotn 'tajně' (RSAN 10, 592n) aj. Tvoření slova není zcela jasné: snad kontaminace stifixň -slo a -šo/-šb, nebo l-ový derivát od byš-?
Nepravděpodobné ze sém. důvodů je Miklošičovo srovnání se sin. okrešelj, okrišelj 'okrsek, lesík mezi loukami ap.' a stč. okrsl, okršl 'prostor kolem dokola, svět, okruh ap.', které odvozuje z psi. *krěst 'okruh* (MLP 499). žš
okročiti, -it-b. 'obstoupit; urnringen* (íxZogrNikCiem) EL: Sl. okročiti je kromě stsl. doloženo i v živých sl. jaz, většinou v poněkud užším významu, sr. č. okročit, p. okroczyč 'obkročit, sednout si na něco obkročmo', sch. okročiti 'vsednout na koně' aj.
Němec (red. pozn.) vysvětluje pův. sl. okročiti strukturním významem 'opatřit (koně ap.) rozkročením', tj. 'umístil, posadit na něj jezdce způsobem rozkročenf nebo 'obemknout jej rozkročenou částí těla jezdce'.
Sl. okročiti je derivát s pref. o- (v. ob) psi. *kroki>, jež ve stsl. není doloženo.
Psi. *kro ki> > sch. krok/krdk, slk. č. (již stč.) krok, hl. krok (Z Č.?, sr. Slawskj 3, 121, Sch.-Šewc 2, 677), kaš. p. krok (pokud kaš, a p. slovo není pokračováním psi. *kork,h, v. iskračiiu). z p. je ukr. a br. krok (v.
Richhardtová 1957, 70 a ESBr5, 116), vše 'krok, tj. pohyb
nohou při chůzi', také (sch, slk. st a dial, č. p.) 'délková míra' (asi 0,72 - 0,8 lm), v č. řidč. 'stopa (ve sněhu ap.)', dále 'rozkrok' (č. Jg, kaš, p. hovor, br, dial. SBrH, ukr. st. Žel.).
V jsi. jsou doloženy i tvary s iniciáhum s/S: b. dial. (BDial l, 267) a charv. st. ojed. (Rj 15,340) skrok a srb. dial. škrôk (Vuk872) 'krok*.
R. dial. (rjazaňské) krok 'velký kus (masa)' (SRNG), jež vypadá jako přímé pokračování psi. *krok'b, vzniklo nejspíš alegrovým krácením z r. dial. kórók 'stehno, hýždě, bedro; šunka' (kor(o)káini > krokáiní), jez patří k psi. *korkt> 'noha, stehno'.
Psi. *krok<b se spojuje s psi, *korki> 'noha, stehno' a pokládá se (někdy s jistými výhradami) zpravidla za jeho ablautovou variantu (et výklad psi. *kork-b,
*kroki> s.v. iskračilo, dále Trubačev, SM 12, 183 aj.). Z hlediska sém. nejsou námitky (sr. možný sémantický posun 'noha' -> 'krok'), některé významy reprezentantů obou psi. kořenů se dokonce překrývají; např. význam 'rozkrok, tj. část těla v místě, kde se stýkají nohy' je doložen (vedle p. a kaš.) i u jasného pokračování psi. *kroki>: č. krok 'krok (pohyb)", st. (Jg) i 'rozkrok'.
Podle Kurkinové (OLA 1981, 286n a Etim 1983, 190,
s.v. kréčiti) je psi. *krok,b, pův. snad *'rozkročené nohy', ablautovou variantou k psi. *krek- 'rozsocha, rozvětvení ap.'
Vedle výkladů uvedených s.v. iskračilo sr. ještě výklad Machkův (Machek s.v. krok), který spojoval psi. *krvk'b se stind. kraina- 'krok, chůze' (Mayrhofer 1956, 1,277 však o příbuznosti se sl. slovem neuvažuje). ij
580
ukrojeni je
oKh-.ki.í>
okrojenije, -ja n. 'obřízka; Beschneidung' (ixChnst)
Rituální termín, překládající ř. Kepnojj/j, užitý v G 2,7 v přen. významu "Obřézanf, tj. 'Židé1; obdobně v témž verši ne o okrojenije, které Kalužniacki emenduje neokrqjenije 'neobřízka', přen. 'neobřezaní1, tj. 'nežidé, pohani.
Týž význam má ktvjeiújc obrňzanije v R 3,30 Slepě; lze je sice chápat jako spojení dvou syn. slovesných subst. s význ. obřezáni"! kontem však ukazuje na význam 'neobřízka, neobřezání' (za ř. áxpofSvo-i(a), což podporuje názor sjs 2, 63, že jde o koruptclu místo krajeobrězsinijt: (v. kr^jeobrězanije).
Exp.: Z csl. krčili je rum. a croi, croesc 'stříhal, krájet, bít ap.' (Tiktin 440n), aram. emiri 'stříhal' (Roseni 1954, 37).
Et.: Slovesné subst. o{b)-krojenije k vb. kroiti 'krájeL, štípat* (MLP); zdlouženírn koř. vokálu je utvořeno krai 'okraj' (v. kraii),
Psl. krojiti > b. kroja, mk. kroi, sch. krôjiti, sln. kmjíti, slk. řídké krojiti sté., č. arch. krojiti, hl. arch. krejiŕ (Pfiil), plb. kriijě (3. os. sg. pre z., < *kroji), pOTÍI, krujic, sip. p. kroič, br. króic', ukr. krójity, str. kroiti r. kroíľ, s významy 'řezat, krájet, rozřezávat1 (sch. stě., é. arch., hl. plb. pom. p. vsi.), 'štípat, sekať (sln. dial.), 'délat zárezy na těle při pohanských obřadech1 (str.), 'ořezávat révu" (b. dial. Gerav, nik., sch. dial.), 'orat (= krájet půdu)"1 (sté., é. arch., stp., br. dial.), 'rozdělovat, třídiť (sln. arch. Plet.), 'prosívat zrnf (r. dial.), 'siříhať (Jsi. slk., č. arch., pom. p. vsi.), přen. 'zamýšlet, osnoval' (b. nik. sch.), 'zaměřovat se na něco. usilovat o něco' (p. arch.) aj.
Neopodstatněné je tvlachkovo oddělování r. dial. významu 'přesivat zrní' (Machek s.v. krojiti, odmítá Slawski 3, 119n, Bezlaj 2, 98 aj.).
Rozborem vsi. dial. materiálu dochází Merkulovová k závěru, že krojiti mělo původně spec. význam 'řezat podle míry', tj. ■řezat kůži na boty, stříhat látku na šaty, krájet chleba na krajíce ap.' (ERDS 13-15).
Psi. krojili je shodně odvozováno z ie. kořene *krei-/kn- (*kreH/l-) 'odkrojil, oddělovat", dosvědčeného ioi. krlet 'sbírat smetanu z mléka', kriját 'dřít, odírat', lit. krieti 'rozprostřít, rozložiť, krljas 'oblouk síta", ř, xplveiv, lat. cernere oddělovat, rozlišovat, tříbit", stir. eriathar, ags. hríder 'síto', sllin. ntera 'hrubé Síto' (v. Persson 1912, 725, Bern. t, 620, Pokorný lJ4ón. liv 327 aj.).
Psi. krojili je většinou vykládáno jako staré kau-zaiivuni s význ. ^'působit oddělení, rozdělení" k nedoloženému *krili (pod. pojili: piti; tak Bem. l.c, Pokorný l-c, slawski l-c, Sch.-Šewc 668, BER 3, 23 aj.). Pravděpodobnost existence psi. *kriti zvyšuje reliktové hl.
krida, dl. ksida 'SÍtO'   (v. Trubačev, sls 165, Sch.-Šewc
l.c.) a snad i adj. kriv% 'křivý' (v. otkupscíkov, Etim 1967, 82n; sr. i křiv*.) a okritií 'nádoba vyřezaná ze dřeva'
(v. Erhart-Večerka 1981, 157n, Němec, red. pozn.; sr. Karlíkova, SbTrost I20n). V. též krinjea.
Sinoczyríski 1989, 22n je však pokládá za iterati-vum (jako brojili 'sekat, nařezávat, nastřihovať : briti 'hoUť). Odpovídající iter. vidí v lit. graj-óti 'sbíral smetanu' (< *kraj-äti sonorizací skupiny kr-).
Jiný vývoj předpokládá Vaillant 3,4l7n: sl. krojiti je denom. ze subst. krojí, utvořeného náležitým o-stupněm z *kriti; souhlasí Trubačev, sm i 2, 181, dále ESUkr3, 100, ESBr 5, 115n.
Nepravděpodobný je výklad Machkův (I.e.), podle něhož je krojili příbuzné s lit. raikýti 'krájeť; v sl. předpokládá přesmyk
t-. é
okrogli., okrožiti v. krogt
okrtbstb adv. a prep. s gen. 'kolem, okolo, vůéi; umher, ringsumher, herum, gegenüber'
Var: okrbStí.
Der.: okrbxtm'b, okrbstbtií 'okolní'.
Exp.: Csl. okrbsih > r. st. okrést 'kolem, okolo' (KESRJ 232).
EL; Psl. *okn,stb > b. dial, ókräst, plb. väkärxi 'okolo, kolem ap.', další ekvivalenty ve sl. jazycích neexistují.
Jde o spojení pref. o(b)- (v. ob) 'okolo' a *krbstb, které nemá přesvědčivý výklad.
■ (1) Psl. *oknsih 'okolo' < *ob 'okolo' + *krhsn> 'kríž'. (2) Psl. *okrbsií < *ob + *l'Mft(< ie. *(s)krei- 'kroužit').
(1) Morfologicky přijatelný a Často prijímaný je výklad, předpokládající význam 'okolo kríže" (Bem.
1, 634, Preobr. 1, 644, Vasmer 2, 261, S-A 1955, č. 399, KESRJ I.e., Kopečný, SB 1, 143 aj.).
Potíží je sém. výklad takového spojení, proto se Havlnvá (rkp. hesla krbSi-b v essj) domnívá, že "kříž je neslučitelný s významem 'okolo, kruh', který musíme předpokládat". Pod. v esjs 6, 379n s.v. krbsťk, kde okrhslt, označuje jako slovo j í neho původu. V. též H-K 253 (s.v. okrsek). Další důvod proti tomuto výkladu uvádí Brückner, KZ 51, 222: soudí, že plb. vůkiirsi není odvozenina od krhSfb 'kříž', protože v plb. toto slovo není doloženo.
(2) Sémanticky lépe vyhovuje výklad, podle něhož je druhá část *o-ka>stb příbuzná s lit. skritulys 'kruh', lit. dial. shítas 'obvod kola', lit. skryti "opsat kruh, letět obloukem' aj,; tvořením je nejbližšT lit. apskritas 'okrouhlý, kulatý', adv. apxkritai 'kolem dokola' (Matzenauer, lf 11, 350n; pod. i MEW 145 a Gorja-
jev 238). Všechna příbuzná baltská slova vycházejí /.
ie. kořene *(s)krei- 'krOUŽiť   (sr. Fraenkel 14, Pokorný
935, Lrv 509), který je patrně i v některých dalších sl.
581
okrtstt
Slovech (v. krUo, krinica, kriví,).
Přejetí z něm. Kreis (Brückner 266, ale jen □ p. kreš) není z historických a geografických důvodů pro stsl. okrbstb přijatelné, pv-eh
oktateicht, -a m. 'oktateuch (prvních S knih Starého zákona); Oktateuch' (Ix Cant Bon) Var.: euktateuv'ciľh (lxCantPog).
Et: Hapax legomenon, výpůjčka f. (VT) 'Oxxá-zeu%oc (ßißXoc), komp. z ôxzá 'osm' a zeu/oc 'kniha, Svazek' (Lampe 1991,1392). hk
oktebrr, v. oktobr'b
oktobr'b, -rja m. 'říjen; Oktober1 j
var.: oktebr'b, oktevr'b, oktebr'b, oktawb, s tvrdým zakončením októbra, oktebri,.
el: Slovo se vyskytuje v jsi., zsl. jaz. (krorač č., spis. p. a plb.) a v ruštině: b. okíómvri, rak. oktomvri, sch. st. oktombar, oktumbar, oktebar, oktubar, aktu-nar, sch. oktubar, s rom. změnou ct > í (Skok 2, 552) dial. otebar, otobar, otubar, otumbar, sin. október, slk. október, luž. okiober, p. st. řidč. október (sw), porasln. oktÖbär, stukr. oktjabr' (SStnkr), r. oktjábr', vše 'říjen'.
Jde o přejetí z laL october, pozdně lat. octóbrius tv. (< oetö 'osm'; podle římského kalendáře (do r. 46 př. n. I.) osmý měsíc v roce), ale cesty přejetí jsou různé,
Stsl., csl., jsi. a r. siova byla přejata ř. prostřednictvím (Vasmer 1907, 250, Vasmer 1909, 134, Mladenov 378, Vasmer 1944, 104, Filipovová 1969, 131, Skok I.e., Černých
1993, i, 595n, ber 4,850), v sch. aspoň některé tvary z rom., u zsl. slov jde buď o přejetí přímo z klasické lat. nebo prostřednictvím němčiny (v luž,, v. Bielfeidt 1933, 207).
Tvary zakončené na -ebrb, -ebrb ap. jsou anal, podle názvů sousedních měsíců (september, november); k analogii patrně došlo až ve slovanských jazycích, i když se projevuje i v pozdní latině (octemher,
v. M-L 495). pv
okusili v. iskuslti Oky v. aky
oktnfcce, -a n. 'okno; Fenster'; 'otvor, rozsedlina; Öffnung, Klufť (csl.)
Et.: Csl. ok-hribce je tvarem dem. tvořené sufixem -bce od psí. *okrbno [v. SK i, 101), jež ve stsl. doloženo není.
Psi. '^ok-hno, VŠesl.; b. dial. (Gerov 3, 348, RODD) okno, mk. okno, sch. okno (Skok % 551; okno, okno), sin. okno, slk. č. pom. p. okno, luž. wokno, plb. váknii, br. aknó, dial. (SBrH) aknó i okno n. i m., ukx viknó, r. okno s významem 'okno, tj. otvor ve stěně, jímž vniká do místnosti světlo a vzduch' a 'zasklený rám uzavírající tento prostor' (v jsi. - s výjimkou sin. - převládl lexém prozor(ec), sr. b.prozórec, mk. prozor(ec), sch. prózor, sr. Rusek 1984, 77n), s řadou přen. významů: 'otvor Šachty' (b. dial., mk., stp. sstp), 'šachta, důl" (jsi., Č. st. Jg), 'otvor v ledu pro rybolov' (sin. Plet, ukr. Hrin., r.), 'prohlubeň, nezarosU é místo v bažině nebo močálu vyplněné vodou' (vsi, sch. Rj, stč. StčS, p. dial. Kariowicz), 'pramen, zřídlo' (např, r. dial. srng), 'oddělení, prihrádka v sýpce' (jsi.), Č. obroz. ojed. okno (v oku) 'zřítelnice', 'oční zákal' (Jg) aj. V b. dial. doložen i obecnější význam 'otvor, díra (do nějakého předmětu)' (BTR).
Machek 196S, 412 odděluje (nejspíš zbytečně) siova s význ. 'nezarostlé místo v bažině' ap. od oko a spojuje je s lat. aqua 'voda' (za možné pokládá BSBr 1, 101, nevylučuje ani ESUkr 1, 398); většinou je tento výklad odmítán.
Psi. *ť>rv£rtů je derivát se suf. --bno od psi. *oko (v. oko), sr. stejně tvořené psi. *volki*no 'vlákno', *tolfcwo 'tlučená ovesná zrna; pokrm z nich' (v. SK 1, 135).
Okna jsou u Slovanů poměrně pozdní záležitostí, nesloužila zřejmě původně k osvětlení vnitřku domu či větrání (světlo se do stavem dostávalo dveřmi a také otvory ve střeše pro odvádění kouře, tzv. dymníky), ale nejspíš k pouhému pozorování jevů vně domu. Vznikla rozšířením štěrbin mezi trámy domu (v. Nie-derle 1911, 1, 832n); podobně lomu bylo také např. u Germánů (Schrader-Nehring 1, 307n). Sr. téžTrubačev, SUaz 1988, 330 a Trubačev 1991, 195.
K sémantickému vývoji * 'oko' 'okno' sr. metaf. názvy pro okno v dalších ie. jazycích: stind. gaväkša- pův. ""volské oko', gót. augadaúro *'dve-ře pro oko', stsev. vindauga, angl. window *'větrné oko'. Sém. vývoj *'oko* —jt 'okno' se chápe různě: Meringer (IF16,125n) vycházel z tvarové podobnosti štěrbiny a oka (pův. *'kulatý otvor, otvor ve tvaru
Oka'), jiní (např. Niederle l.c, Lehmann 48) z pův. významu *'otvor pro oko* či dokonce *'oko (domu)' (tak
např. Snoj 1997 s.v. okno).
Proti domněnce, že můžeme rekonstruovat psi. *okno buď jako relikt pův. heteroklitické flexe ie. názvu oka (Schmidt 1889, 398, Skok 2, 551, jen s otazníkem Pedersen, KZ 32, 255), nebo jako adj. na -no- (předpoklad psi. *okna dvbrb jako kalku gót. augadaúro v ESBr l.c), lze uvést ukr. viknó (změna psi. o > / pouze v nových zavřených slabikách po zániku slabých jerů) a fln. akkuna 'okno', jež je přejato ze sl.; sr. Mikkola 1894, 147,
582
olovo
Kniezsa L, 61, Shevelov 1964, 10.
Podle I. Němce (red. pozn.) může ps). *olcBno patřit k ie. koř. *ak- (tÍ2eí-) 'ostrý' (v. ostrb aj.): formant ■(%)no- tvoří jména věcného výsledku činnosti (sukno, runo ap.), tedy *ok'bno púv, "vysekaný otvor'. y
ole v. 61e
olei, -ja m. 'olej; Ol'
Der.: olŠirľb 'olejový'; olšjevb jen ve spojem Otb lica olějeva/olěova hebr. konstrukce s význ. 'olejem, tukem' (v. SJS 2, 540).
Exp.: Csl. olei > rum. ttleiu, uloiu (Tiktin 1674).
EL: Stsl. olei r*» sch. vlije, íilje, ojed. olje, sin. ólje, st. ole, oile (Bezlaj s.v. ólje), olej, slk. č. olej, hl. wolij,
dl. wolej, kaš. olej, p. olej (< č.?; sr. Siatkowsld, SFPS1
u, 17), br. alej, ukr. olíja, dial. holéja, hulíj (Lysenko, LBj 6, ion), r. dial. olej (SRNG), vše 'olej1.
Přejetí z lat. oleum 'olivový olej'. Do slk. č. dl. a kaš. přejato prostřednictvím sthn. olei (Vasmer 2,263,
Machek s.v. olej, Sch.-Šewc 1650).
Lat. slovo je z ř. ĚXai(f)ov, odkud je i stsl. jelěi 'olej' (v. jelěi) a další ie. slova, z nichž nejstarší je gót.
alěw (o něm Krahe 1925, 120). O vzájemném vztahu lat. oliva -oleum v. Meillet 1921, 1, 303, o hláskovém vývoji obou slov a jejich osudu v dalších jazycích v. Szemerényi 1989, 129-140.
Ŕ. škai(f)ov 'olej', ikala 'oliva' (mykén. erawo,.erawa) bývá pokládáno za výpůjčku z neie. stredomorského jazyka (Chantraine 331 aj.). Georgiev 1958a, 93 je však odvozuje z ie. koř. *lei- (v. Ujati): éXaiov < *h't-uo- (sr. loi).
Koncové -ějb snad podle iějg, lití, sr. Vasmer 2, 263, spíše však vlivem psi. produktivního formantu -ějb v jelěi (Němec, red. pozn.).
B. ólio, dial. óľävu, óljufje, z iL olio (< lat. oliva, olivům, Bat-Al 4, 2639n), BER 4, 858.
Margultés, AslPh 41, 171, pozn. 2 navrhuje přejetí z nedoloženého lid. ř. *ôXaiov (odmítá Vasmer, ZslPh 4, 411, S-A 1955, 277 aj.). pv
oleděti v. ledina
olokarposi., -i f. 'zápalná oběť, celopal; Brandopfeť
(Parim)
Jako /-kmenové femininum, nejbližší ř. předloze, rekonstruuje SJS, i když je doloženo jen olokatpoST,, Ix Zach olkarpOSb (k ol- sr. rovněž lx Zach olkavbtosb s.v. olo-kavbtosb).
Et: Přejetí z ř. óXoxápKamq tv., což je nomen verbale od 6Xoxapnó(ú 'obětuji zápalnou oběť', v jehož 1. Části je kmen ř. ôXoq 'celý, úplný' a ve druhé části der. od ř. xapxóq 'plod'.
Syn. jsou olokavbtosb, olokavbtoma (ta snad označovala jakoukoli zápalnou oběť, i tu, která obsahovala tuk a krev, kdežto olokarposb púv. jen plody a cereálie?); sém. je mu nejblíže kalk vhseplodije a substantivizované adj. vbseplodbnoje (další kalky s.v. olokavbtoma). eh
olokavbtoma, -y f. 'zápalná oběť, celopal; Brand-opfer'
Flexi f. předpokládá SJS; mluví pro ni jen nom. ak. pl. olokavbtomaty a instr. pl. ohkavbtomatarni, v gen. pí. olo-kavbtomaťb nera' vyloučena, i když Diels 1963, 1, 186, pozn. 55 tu vidí flexi maskulin. Ř. tvar ak. sg. je doložen v olokavbtoma, i. nom. pl. v olokavbtoinata. Zjevně mylná je Miklošičova (MLP 502) rekonstrukce csl. olokawhtomaťb m.
Var.: v Bon lx olokavtima: pisárskou chybou nebo pod. hláskovým vývojem jako Rim-b z Rômal
Et: Přejetí z ř. óXoxaÚTtújja, -axoq n. tv., der. od adj. óXóxawoc, což je korop. z öXoq 'celý, úplný' a ptc. od xalíó 'spaluji'. Další přejetí od téhož adj. a jeho der. V. olokavbtb, olokavbtosi,.
Kromě těchto syn. v. olokarposb, kalky vbses-bža-gajemoje s pl. vbses'btagajemalja), vbsjasbžagaje-maja a vbses-bžeženije a domácí výraz ir-btva s obecnějším významem 'oběť'; v. žešti, žrětu. eh
olokavbtosB, -i f. 'zápalná oběť, celopal; Brand-
Opfeť (Parim, Cant Bon - SJS dod.) Var.: v Zach lx olkaVbtOSb (sr. tamtéž olkarpos%, v. olokarposb).
Der.: adj. OÍOkaVbtOSbrľb 'obětní'.
EL: Přejato z ř. óXoxaúxidaiq tv., der. od ř. óÁó-xauzoq, O němž více S.V. olokavbtoma, sr. i olokavbtt.. Stejnou ř. koncovku má i synonymní olokarpost; obě slova se mohla vzájemně ovlivňovat. eh
olokavobťb, -a m. 'zápalná oběť, celopal; Brandopfeť (IxGl)
Et: Přejato snad z ř. óXóxauxoq, až na to, že ř. slovo je adj.; proto není vyloučeno, že jde o var. (zkrácení) csl. olokavbtosb, v. olokavbtosb. eh
olovo, -a n. 'olovo; Blei'
V csl. i i-kmen olovh a střb. jelovo; ve spojení olovo
čistoje 'cín' (MLP).
Den: olovětvh 'olověný'. Csl. i olověnica "druh důtek (patrně s olověnými konci)', oloVbtVb 'olověný' (MLP).
Komp.: Csl. olovolěi, olovolijateVb 'kdo lije olovo
(k Věštění)' (MLP; ř. tioXvßSoxaoc).
EL: Psi. olovo > b. olovo, řidčeji arch. olovo, dial. olov, vak. olovo, sch. dlovo, sin. dial. olovo i olovm..
583
olovo
sUc č. olovo, M. woloj, kaš. otôv, pomsin. uólôw i uôiôx, P- (už stp.) olów, gen. olowiu, diat. olowo, br. vťf/ava n., ukr. ťí'ovo, hovor, ólyvo, st. vólovo (Hrin.), r. rí/ovo; významy: většinou 'olovo' (jsl. zsl., vsi. jen st. a rehktové), spec. 'kousky olova, kulka, olovnice ap.', ale i 'cín' (vsi., str. olovo Čistoje). Spojitost těchto dvou kovů v jednom názvu se nejlépe objasní tím, že olovo původně označovalo slitinu cínu a olova
(tak Mareš, RS 3S, 32 a Anzeiger der Öster. Akademie der Wissenschaften, Phil.-hisL Klasse 113, č. 11, 250n, podrobne
Havlová, SbMJcháiek 47-52), která se taví při podstatně nižší teplotě než cín či olovo a hodí se tedy lépe k odlévám'.
K různým rekonstrukcím vede r. dial. lov', kde jde nejspíše
0 zkrácení z pův. *o'ov& (tak Mikkola 1903, 40), pod. jako u r. dial. tovjánnyj, lovjanój < olovjannyj, alekde se někdy vychází z psi. "olvh, shodného se stprus. aiwis (Torbiiirnsson 1901, 1, 65, Mažiulis 1, 73; obě možnosti připouští Toporov 1, 81). Méně pravděpodobné východisko je *lovh < ie. Hou-i- (Iľjmskij, Slávia 2,263n).
Blízce příbuzné je jen Ut. álvas 'cín', v st. lit.
1 'olovo', lot. aívs m. i atva f. 'cín" a stprus. alwis 'olovo', asi i - s odlišným stupněm ablautu - stprus.
elWQS 'cůiovec' (Ziesemer 1975, l, 103, cituje í Toporov
2, 25); lit. a lot. se sém. shoduje s vsi., s níž má i společný název pro 'olovo': vsi. svinbCb, lit, švlnas, lok svins. Za přejaté ze sl. olovo- má všechna balt. slova Brückner 379, v poslední době Smoczynskí 1989, 89 předpokládá synkopu lit. álvas < alavas < br., ale většinou se pokládá za přejaté z br. jen lit älavas 'cín' í 'olovo', které má prízvuk očekávaný u přejetí.
Ze sém. důvodů by bylo svůdné sem přiřadit i stir. luaide 'olovo' a něm. Lot se stejnými významy jako ve sl„ pokud bychom je mohli vyložit z *bu-, rozšířeného o dentálu; soudí se však, že západogerm. slovo je přejaté z kelt. (BWD), tam nejasné.
Většina slovníků (BER 4,862, ESBr2,187, Sch.-Šewc 1649, Čemych 1993, 1, 597 aj.) Spojuje bsl. slova se sthn. elo 'žlutý' a většinou i s lat. a r. výrazy pro 'bílý', albus, áXfóc;, což však naráží na hláskové potíže (rozdíl náslovné laryngály).
Pokorný u těchto kořená názvy olova neuvádí. To je ve shodě s hm, že většina názvů kovů jsou kulturní slova stčhovavá. Proto je nejpravděpodobněji i tento název nějaké přejetí, i když z hláskoslovných důvodů je nemůžeme spojovat s ř. [AOXuß5o<;, [iofoßoc,
/3ÓAijLtO£ ap. (jak soudili Mikkola 1903, 41 či Machek 1968, 413, jenž připojil i něm. Blei a jat. plombům). Loma, SEB 1,
343 vykládá olovo ze skytského *alava-, jež spojuje s khotanským daujsa 'olovo' < *adava-ča, eh
ote.
olt, -u m. 'primitivní druh piva; primitive Art Bier'
(lx Nom)
SJS uvádí v záhlaví gen. -a, asi proto, že pův. u-kmeny v csl. už často splývají s o-kmeny; doklad v SJS je jen v ak., kde se obé deklinace shodují.
Oli. v Nom překládá ř. alxsoa, lat. sicera, což byl jakýsi zkvašený alkoholický nápoj, přejatý - jak jeho název okazuje -□d Semitů. Slovanský překladatel zřejmě nahradil antickou reálii velmi blízkou reálií slovanskou. Šlo o nejstarší druh piva bez chmelu, tj. slad rozmíchaný v horké vodě, ochucený horkými bylinami a zkvašený v alkohol; v. Niederle 1911, 1, 211, Moszyňski 1929, 1, 277n, Schrader-Nehring 1, 142-146.
Der.: jen esl. Olovina tv. s rel. adj. olovinbiľh (MLP), asi podle medovina, s níž se často vyskytuje pohromadě ve frazémech (Eckert, Balt 4, S0-86).
Exp.: Z csl je rum. st. a dial. olovinä 'pivo' (v. Landau, AslPh24,142, Conev 1984,2, 85). Ale rum. fwlovi[ň 'pálenkový rmut smíchaný s pivními kvasnicemi', jehož původ má Tiktin 737 za nejasný, je spíše přejetí z nějakého živého sl. jazyka.
Et; Psi. olt, -tí m. žije dnes jen v sin. ôl, dial. i vôl, vše 'pivo'. Jinde jen staré (str. o/t), příp. v der.: *olujh (str. oluj 'primitivní pivo z obilí'), obvina (b. obvina, álovina, lovina 'alkoholický nápoj podobný pivu z obilí, kukuřice ap.' <BER 4,861), s. dial. olovina, obvina, obvina tv. (OgiSv 62n), sin. dial. obvina 'pivní kvasnice' (Piet.), str. olovina 'primitivnípivo', též 'výpalky*, tj. 'zbytky po palem' alkoholu a vaření piva', tv. i dial. obvina, olávína, lavina, to zejména '(staré) pivní kvasnice', expr. (argot.) oláva, olánja, alánja, alácha 'pivo' (SRNG), další der. p. dial. olowica 'lího varnické droždí do vodky', p. argot, olówek 'pivo' (SW). Též v topon., např. v slk. Obváry, snad i v č. Olomouc (jsou však i jiné výklady, v. Hosák-Šrámek).
Formálně i sém. totožná slova jsou v balt. (lit. alĚís, lot. alus, vse 'pivo', stprus. alu se sek. sémantickým posunem 'medovina') a velmi blízká, jen s rozšířením o dentálu, v germ. (ags. ealu, angl. ale, stsas. alu, stsev. isl. qI, Švéd. ol, nor.-dán. 0l 'pivo').
Z germ. přešlo do fin., esL a votj, obit, kdežto fin. dial. o/u, vepské oltts je spíše přejato z bal L (Fraenkel 9).
I bsl. slova se pokládala za přejetí z germ. (Hirt, PBB 23, 336, Síender-Petersen 1927, 295, Vnes 1962, 686 aj., připouští i Snoj 1997,404n a OglSv 63), což je málo pravděpodobné, stejně jako přejetí z goL do oset. mluton 'husté pivo, v němž se vyvařil skopový tuk či maso ap.', jež předpokládá Abajev i, 130. Z oset. *seUtt, ještě (podle Abajeva) bez oset. sufixu -on, je přejatá gruz. ludi, dial. aludi 'pivo'.
Vidíme tedy, zeje možno toto staré označení piva pokládat za kulturní stěhovavé slovo. Nabízí se připomenout sumer. uluš-ín-mahhu 'silné pivo' a akkad. uluš-, ulut- 'druh piva', jenže v obou jazycích se ta slova pokládají za cizí, v. Räsänen, NphM 53,
584
tik-,
onagrB
240 pozn. Ani výkladem ze skytského *älu-$ana * 'víno z obilí', jež by odpovídalo av. ääu 'obilí* a sarmat. *sana- 'alkoholický napoj' (Loma, SEB l, 347), nevyložíme přesvědčivě severo-indoevropská slova, snad jen oset
Proto je stále nejpřesvédCivější výklad bsl.-germ. slov jako domácích ie., patřících k ie. *alu- 'hořký' (tak Vasmer2,262, Bezlaj % 247, EWAhd 1.186 aj.). Dalšími
členy této ie. rodiny jsou lat, alumen 'ledek*, aluta 'kůže ledkem zpracovaná', snad i ojed. r. áAiíSoi|Uov
'hořké, Odporné' (Hesych. glosa, Chaníraine neuvádí). Tak Machek, Slávia 8, 209n, Pokorný 33n aj.; méně pravděpodobné příbuzenstvo (r.jelkij a si. jalovb) Machek později sám odvolal (Machek 1957, 596 a Machek 1968, 216). ÉÁ
Oll>gUÍnT. v. a h,gui
oliítar'i., -rja m. 'oltář; Altar'; 'kněžiště; Presbyterium'
Psáno i oltar'b, oľtar'b, al'tar'b, oltar'b. Der.: oťbtarbvbtľb 'oltářnf.
Exp.: Strum, oltariuje z csl. (sr. Rosetti 1968, 576, Tiktin 53). Šanskij (1, 80) soudí, že r. oltár']e přejetím ze stsl.
Et: Stsl. oť&tar'b odpovídá b. oltár, mk. oltar, altar (RMJ), sch. ôltär, arch. ältär (RSAN, Rj), st. i dtär, sin. oltár, st. i altar (v. Megiser), slk. oltár, Č. oltář, hl. woitar, dl. woltať, st. holtaŕ, p. oltarz, stp. i attarz, br. altár, stbr. i oltar', oltar (HSBr), ukr.-yívrťír, fidč. oltár, stukr. oltar' (SStukr), r. altár', str. i oltar', vše 'oltář', u pravoslavných i 'kněžiště'.
Posledním zdrojem je lat altare, altánům 'oltář', přesné cesty přejetí lze však obtížně stanovit. K nej-starší vrstvě zřejmě patří výrazy s o< oltar'b bylo přejato bud*přímo z lat. nebo přes sthn. althri, v každém případě však ještě před změnou ä > o; podoby s a- lze vysvětlit sek. vlivem (stř)lat, altare (stp.), něm. Altar (sh\.), příp. strř. ákzápwv (str,). (Liter. v. Kiparsky 1934, U9n,BER4, 864.) bv
omakati v. močit;
Omamiti SC v. iiianit,H'f>
omanfckati, -ajeti. pí. 'nedostat se; mangeln' (ixGi)
Tak rekonstruuje význam SJS 2, 541; kontext charvátsko-hlaholské památky oinanka pšenica i isaše vino umalí se olei by však ukazoval spíše na význam 'zaniknout, zajíť, jenž je také doložen v charv., v. níže. LXX má tBxaXaucéprjXCv, Vg devastatum e st; sr. překlad české Bible kralické; pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul (J1 1,10).
Et: Charvcsl. omatibkati je derivát slovesa, které je doloženo ve sl. jaz. pouze v sch. a sin.: sch.
manjkati/mánjkati, dial. i mánkati (podle Rj 6, 450 je
tento tvar starší než tvary s -nj-\ ty vznikly snad lid. etymologii, přikloněním k m&nje 'méně') a májnkati (Rj), sin. m&njkaň (se) (Plet., sskj) s význ. 'nedostávat se, chybět', v sch. dial. také 'zeslábnout, ochabnout, seschnout, zaniknout, zhynout, pojit, zemřít ap.'
Jsi. slova jsou přejata z it. mancare 'nedostávat se, nestačit, chybět* a také 'zemřít', denom. od man-co 'nedostačující, nedokonalý, vadný ap.' (H> ievý', neboť levá ruka byla ve srovnání s pravou - považována za vadnou, nedokonalou), jehož pramenem je lat. mancus 'zmrzačený', 's jistou vadou ruky', přen. 'nedostatečný' (sr. Mikl. 1867,109, MEW 182, Bern. 2, 17, Skok 2, 371 n, Bezlaj 2, 166, Snoj 1997, 322; Bat-Al 3,
2340, w-h 2,23, E-M 382). Ze stejného pramene je i alb, mengonj 'nedostávat se, chybět' (Meyer 1891, 273). ij
ometá v. =>>. ■>
oniilija, -je f. 'homilie; Homilie' (VnGlag CMLab
CMNov)
Pův. řeč klidu, jednoduché kázání proslovené před nějakým shromážděním. V cirk. terminologii výklad a rozbor biblického textu čteného při mši, meton. pak i sbírka homilií.
Exp.: Z csl. patrně pochází stě, omell, omele, otnelia vše f. 'homilie' (StčS), odtud zřejmě stp. omelija tv. (SStp).
Et: Do csl. přejato prosrřednictvtm sťřlat. homilia 'kazánf z ř. ójutAía 'společně trávený čas, rozmluva, řeč, kázání', derivátu ř. subst dfxiAoq 'shromážděni lidí, válečný houf ap.*, stejně jako ř. vb. ófiúeiv 'pobývat pohromadě, stýkat se, rozmlouvat, mluvit'
(k etymologii v. Chantraine 797n).
Jako novější církevní termín je výraz doložen v několika dalších sl, jazycích, kam expandoval různými cestami: sch. hdmUija, sin. homilTja, homílija, č. homilie, p. homilia, arch. homilja (SW), br. (h)omilija (Bulyka 1972). hk
oraotiti se v. mott omráčili v. mrtknoti o mrázi ti se v. mn-zěti
Onafema v. anathcma
onagra., -a m. 'divoký osel; Wildesel' (íxPsajt)
Doložen nom. pl. onagri; psáno i aonagri (Sin), inagri (Bon), anagri (Eug).
Exp: Z csl. je r. kniž. onágr, pokud ovšem není přejato přímo z ř.
Et: Přejato z ř. b\aypoc, tv. (komp. óvoc. 'osel',
585
onagrt
Olľb
äypioq 'divoký'; k tomu sr. Chantraine 804n), sr. Jagič 1913,315, Vasmer 2, 269 s liter. bv
onanio v. íihk
unik i.ví, -a m. 'onyx; Onyx' (Bes)
Rcsl. i onychion-b tv. (MLP, StrS).
Et: Do csl. přejato prostřednictvím lat. onyx Z ř. ovwf 'drahokam, onyx' nejasného původu (pokud ovšem nejde o rcsl. výraz; ten by pak byl přejat přímo z ř.). Snad identické s ř. ôvuš 'nehet* pro bílý lesk jednoho z typů onyxu připomínající lidský nehet (Frisk 2, 399, Chantraine 805n, sr. i Schrader-Nehring l, 212, Šedinová in: Isidor ze Sev. 16, 165n, pozn. 196; nepravděpodobně Lewy 1895, 58). Sr. např. něm. Nagelstein, stě. nehtlk aj. (Gb), str. nogoth aj. (StrS), vše 'onyx'. Stejnou Cestou bylo přejato i stč., č. st. onyx a snad i p. arch, oniks. Něm. prostřednictvím (tak Vasmer 1909, 135) přešlo ř. slovo též do r.: str. onik(s)% (StrS), r. óniks, vše název (polo)drahokamu, odrůdy chalcedonu.
Zř. demin. dvtíjftovje rcsl. onychiotvb.
Z ř. a laL forem vzniklých sekundárně z pádových tvarů obsahujících onich- pocházejí výrazy v jednotlivých sL jazycích, jež jsou buď přímými výpůjčkami nebo přešly do sl. jazyků něm. prostřednictvím (sr. střhn. onichel, ónichel, nhněm. ónicli): slk. st. onych(l), onychin (HSSlk), stč. zř. onychin (StčS), č. sL onych(el), onychyn (Jg), stp. onychinus (SStp), p. arch. onich, r. oníchij (Daľ), vše pojmenování odrůdy chalcedonu.
Výraz je doložen ve většině sl. jazyků, jako speciální mineralogický termín však sem expandoval jako evropeismus různými, většinou nesnadno sledovatelnými, cestami: b. óniks, mk. oniks, sch. óniks, sin. ôniks, slk. onyx, č. onyx, hl. p. onyks, vsi. óniks, vše "onyx, tj. odrůda chalcedonu s černými, bílými nebo tmavohnědými pruhy'. hk
onogda, onodu v. ont>
onušta, -e f. 'druh obutí; Art Beschuhung' (ix Supr)
SJS překládá 'sandály', ale patrně šlo o onuce jakožto primitivní druh psi. obuvi.
Et: Psi. *onutja > sin. oruíča, dial. vnúča (Plet.), slk. onuca, dial. onuc (Orlovský 215), stč. onuce, č. onuce, st a lid. onuc, vonuce (Jg), stp., p. st. a dial. onuca, dial. i onucza (z ukr.), odnucza, anucza, unucza aj. (SW), br. anúča, dial. hanáča (SBrH), ukr. onúča, str. onuča, r. onúča, vše 'pruh látky k ovinutí chodidla, onuce', 'obuv' (str.), přen. 'hadr' (slk. č. p. vsi.), 'bezvýznamná, méněcenná věc nebo člověk' (č., vsi.) aj., sesém. vývojem 'druh obuvi z ovinutých pruhů látky', později 'látka ovinutá kolem nohy před
vložením do boty, Onuce' (Vahros 1959, 135-8, Čemych
1993, 1,599).
Většina výkladů spojuje -u- v *on-u-tja 'onuce' s koř. *Heu- v ob-u-ti 'obout, nazout', v. obutí (sr. Zubatý, IF 6, 272, Preobr. 1, 631n, Iľjinskij, RFV 70, 274n, Hujer, LF 46, 340-344, Brückner 380, Pokomy 312, Vasmer 2, 269, ESBr
1, 116n, Bezlaj 2, 249 aj.). Příbuzné je lit. aQti obout, Yyzouf, aütas 'onuce* (Vahros 1959,135).
Na pref. *on- se názory různí.
Zpravidla se pokládá za ablautovou variantu ie. *en- (ř. év, lat. in, gól in atd.) s význ. 'v, ve' (Soimsen,
KZ 29, 97, pozn. 1, Meillet 1902, 162, Brugmann D, 2, 827n. H-K 255, Kopečný, SB 1, 158n aj.). V. též odiea, otrt, vtaj.
Odmítá Vondrák (1906, 1, 339): onuce se nenavíjejí v nohu, ale na nohu, okolo nohy (sr. i Hujer I.e., Černých I.e. aj.). Proto Vondrák (BB 29, 211) vychází z předpony 0-, ob- (v. ob) a -zima za analogické (sr. např. jeho, k němu), což ale neodpovídá stáří a tvoření psi. *onuija,
Hujer I.e. vykládá on- z ie. *an-, které je např. v ř. ává (v avaßoXrj 'přehoz'), av. ana 'skrz, do', lat. an- (v anhělare 'supět, ztěžka oddychovat ap.'),
gót. ana 'na' aj. (sr. Zubatý I.e., Vasmer 2, 269, Machek 1968, 415, ESBr 1, 116n, Bezlaj 2, 249). Podle Eckerta,
Balt 6, 183 se sémantika předpony on- renovovala v b. navušte 'onuce', ale Georgiev, be 28, 195 má b. dial. navúšta 'onuce' za vzniklé kontaminací návoj 'onuce' a obúšta 'obuv' (už rcsl., MLP, sr. i BER 4,461, který uvádí i b. dial. navášta, navúšte, navúšče tv.).
Ojed. suf. -tja vznikl asi spojením suf. -tb a -ja,
v. KESRJ 233. Sr. i Eckert 1983, 168 (inf. obuti > *oboutis).
Málo pravděpodobně předpokládá Kolesov, Eiirnlssl 5, 43-48 *o-ru4t-ja s koř. *nui-, který je v nutili, nula. pv
Olli», ona, ono pron. demostr. 'onen; jener'
Ve spojení oni,polí, ona strana 'druhý břeh, druhá strana'; oni, světí, 'onen svět, věčnost', gen. onogo světa 'nebeský, věčný, duchovni"; na začátku biblických perikop ustálená formule vb ono vrětne, Vb ony dmi 'za onoho času', 'v oněch dnech'.
Ze základu on- rozšířeného různými partikulemi jsou tvořena pron. adv.: onamo 'onam, tam,' v Bes i 'onde', jen v Bes onogda 'jednou, někdy', lx Sav onpdu ve spojení sodu i onodu 'na jedné i druhé straně, z jedné i druhé strany', on-bde, on-bdě 'onde, tam', v Supr 2x onude
tv.; v. i oiľbsica. K druhým částem pron. adv. v. jamožc. jegda, jodu.
V stsl. je oni,, ona, ono, gen. onogo, onoje, pouze pron. demonstr., není doloženo ve funkci zájmena 3. os. (sr. Diels 1963, l, 208, pozn. 8, Kurz, LF 67, 290-302, SlavP 2,43-53).
Et: Psi. on%,ona, ono 'ten, onen'; význam 'onen' dokládá kromě stsl. i sin. st ôn, dna, ono (Plet 1,828), stč. on/onen (StčS 2,474n), stp. (h)on, ona, ono, p. dial.
586
opaky
on, ona, ono (SJP). V dalši'm vývoji sl. jazyků ztrácel nora. tohoto zájmena demonstrativní význam (byl v této funkci nahrazen zesílenými formami: b. ônzi, sch. ônaj, č, onen, str, onyj ap.) a vytvářel supletivní paradigma zájmena 3. os. s tvary zájmena *jh (v. i2,
dáte Zubatý 2, 74n, Bauer 1960, 125 aj.): b. dial. on, oná,
oná, řídce i óna, áno (ve spis. b. toj, tja, to), mk. on, ona, ono (rovněž je častější toj; jako demonstr. se už/vá onoj), sch. ônlSn, dna, ôno, sbi. dn, óna, oná, slk. ste. Č. on, ona, ono, slk. st. i von, dn, un, plb. vatu vám, hl. wón, dl. won, wona, wono, kaš. p. on, ona, ono, br. yovi, janá, janó, ukr. ví/z, w/id, vonó, r. o/t, ond, o«(í.
• Sl. oni < ie. *(Hj)ono; *(H])eno-.
Sl. demonstrativum ukazující na vzdálenější objekt má přesný protějšek v lit. aňs, anäs a dále v het. anna-, a(n)ni- 'onen* (Puhvei 1984, l, 5ln). Jako příbuzné bývají dále uváděny (Meillet, MSL 10, 244, Pokorný 319, Vaillant 2, 380, Machek s.v. on aj.) také ií. tvary od
zájmenného kmene ona-, vytvářející supletivní paradigma s tvary od kořene a-/i~ (instr. sg. stind. anena atd.). Spíše však byl tento kmen druhotně abstrahován ze starší formy instr. sg. ana (Brugmann 1904, 94,
Wack.-Debr. 1930, 3, 526n aj.).
Paralelní zájm. kmen *(Hi)eno- je ve stopách dosvědčen dalšími ie. jazyky: ř. ivt) 'pozítří*, lat. enim 'totiž' aj. Hlavně je však tento kmen obsažen-v řadě složených demonstrativ druhé generace (sr. Erhart 1982, 158): ř. (i)xEÍvoq (Chantraine 329), ann. soyn, noyn ap., (-« je postponovaný člen; sr. Schmitt 1981, i I9n>, góL jáins, sthn, ieněr, něm. jener atd. (ogerm, tvarech podrobně Hoffmann-Krayer, KZ 34, 144n).
Sr. dále Solmsen, KZ 31, 472n, Brugmann n, 2, 335n, Vasmer2,268, SB 2, 533 aj.
Demonstrativum *fWi)ono-j(fii)eno- je zjevně složeno z deiklických kořenů *HiefHjO a *nefno a představuje tudíž složené zájmeno první generace. Oba tyto kořeny jsou dosvědčeny i jako samostatná zájmena: *H}elHjO v het. enklitjckém -ai, íf. a- (gen. asya atd.) i jinak (Brugmann 1904, 32n, Erhart o.c. 156), k tvarům od zájmenného kořene *ne/no sr. Persson, IF 2, 199, Brugmann, IF 28, 356n aj.
Ve sl., bait. i anatol. bylo zájmeno *(tij)ono- východiskem tvoření sloves obecného významu "dělat, provádět ap.' (verba vicaria): č. ondat, onačit, p. oncwzyč, lit, anáoti, het. aniya-, luv. anni-. Sr. Machek, Sprache 4, 76n a ZslPh 28, 162. íl-ae
OOtsiea, -e pron. demonstr. "onen; jener* (Lx Supr) Psáno oith-.
SIS 2, 546 je uvádí jako pron. indef. 'jeden, nějaký'; uvedený doklad (azi>... oiasict grada episkup-bpostavbjem jesim> Supr286, !8)idoklady střb.(v.Rusek L984, 181-3) však ukazují
na význam 'onen, ten, o němž byla řeč'.
Příbuzná slova doložena hojněji ves), (mimo okruh památek
SJS): orvhsh, onsij, onbsi(j) 'ten, někdo, cen a ten1 s
adj. 0«(i>).Sí7ťE>, dále adj. kon-hsica on(?>)siČL., on^sičin-B, Ottb- (vše MLP, Srez., StrS).
EL: Slovo stsl. a csl., doložené nejvíce v střb. (v. Rusek I.e.), reliktové v b. dial. a mk. dial.: onsica 'ten, onen, někdo*, oncica 'Člověk nepřístupný rozumným důvodům' (v. ber 4, 892), dále ojed. sch. onsica, srb. otnsica 'onen, ten a ten' (Rj 9, 9 s pochybnostmi o významu), r. cirk. ónsij, onsica 'on, onen' (Dal' 2,1744;
sch. i r. slova mohou být z csí., sr. BER I.e.). Sem je možno
řadit s jiným zakončením i stč. onseh 'dotyčný, ten
jistý' (StčS 2, 487).
Substantivizované složené zájmeno, jehož první částí je pron. základ on-(v. ont). Další Část je chápána rozdílně: jako f. pron. sict. (Rj 9,9) nebo jako pron. sh (v. Sb) + SUf. tCa (Rusek, o.e. 185, BER I.e.); Kopečný, SB
2,536 zde vidí kumulaci zesilujících partíkulí. žš
opaky adv. místa 'nazpět; rückwärts'; zpôsobu 'opačně,
jinak; entgegengesetzt, anders'
Ve spojení opaky si>vezati (roce) 'svázat ruce na zádech' (2x Supr).
Za mylnou deprefixaci z opaky je pokládáno adv. paky,
paki, 'opět, zase, znovu aj.'; v. paky.
Za var. psi. opako pokládá Kopečný, SB 2, 536n obako -obač.e; v, obače.
EL: Psi. adv. *opak?t, *opaky > b. ópako, mk. opaku, sch. Öpäk(o), plb. vápäk, luž. wopak(i), stč. kaš. stp., p. arch., ukr. arch. (Hrin.) opak, r. dial. opak, vše s význ. 'obrácené, opačně', dále 'vzad, dozadu' (mk. stč. ukr.), 'znova, opět* (plb.), přen. 'nesprávně, nepatřičné, lživě' (b. mk. sch, luž.), v platnosti konj. 'ale, ovšem' (plb.). Adj. opaki> doloženo jen v živých jsi. jazycích: b. opak, mk. opak, sch. dpäk, sin. arch. opak (Piet.), s význ. 'opačný, protikladný' (b. sch. sin.), 'divný, protivný' (Jb.), 'zlý, špatný' (mk, sch. sin.), 'nemilosrdný, krutý' (sch.). Patrně sekundární je subst.: b. ópako, ópaki, slk. č., p. arch. opak, s významem 'rub, opačná strana'.
Je obtížné rozhodnout, zda výchozí bylo adv. nebo adj. Stsl. dokládá jen adv. opaky, adj. opak je doloženo jen v živých jsi. jazycích (v. výše). Němec 1968,96 má za primární adj.
Zpravidla je za ie. východisko pokládáno adj. tvořené £-ovým sufixem od předložky, a to nejspíše od *apo 'od, pryč' (stind. apa, ř. ánó, lat. ob, gót. af, něm, ab, stsl. po atd.). Přesný protějšek má sl. opak% ve stind. apäka- 'přicházející zepředu, vzdálený' (Mayrhofer 1986, 1, 85 však o rovnici stind. apäka- = r.
587
opaky
ópak(oj pochybuje); dále sem patří arm. háka- (v korap.) 'proti' a patrně i stsev. Qjugr 'odvrácený', sthn. abuh, abah tv. aj. Přesným protějškem sl. opateí. je ovšem také lat. opäcus 'stinný (- odvrácený od slunce)'; to by však ukazovalo spise na předložku *opi, *epi 'na, po (a jiné významy)' (stind. api, ř. ěid, homér. ôkiQc(v) 'vzadu, odzadu', lat. ob, lit. ap~, apiě; v. též ob). Sr. Brugmann II, 1, 482, Zubatý, NR 14, 51, Pokomy 59n a 323n, W-H 2, 210, Vasnier 2, 269n, Machek s.v. opak, Skok 2, 559, Bezlaj 2, 249, Sch.-Sewc 1035 a 1655, BER 4, 893n, EWAhd 1, 35, Andersonová 1988 aj. zS-Oe
opasti v. pastU
opast v. st>pasti
opašb, -i f. 'ocas; Schwanz' (2x Supr, ix Lobk)
Smysl spojem v Supr 74,30 opaSh lisija (sr. SJS s.v. lisii) nově objasňuje Keipert, Palaeobulg. 2, seš. 2, 66-69.
EL: Psí. *opašh, > b. st. (Gerov) ópaš f., dial. ópaš/opáš m. (RODD), rak. opa$ m., sch. st. opaš i. (v srb.dial. maskulimin^Rjg^T), Stl.opaŠh f. i m. (StiS 13,12),
r. st. a dial. (Dal' 2,1752, SRNG) ópašh. f. (pokud ovšem v ruštině nejde o expanzi z csl.), vše 'ocas, ohon, chvost, ohánka ap.', metaf. také v názvech rostlin, sr. b. dial. ópäš m. 'divizna/Verbascum' (BDíal 5, 133), sch. dial. sL opal 'druh ambrózie/ Ambrosia mariu-ma', opaš kunja 'rebríček obecný/Achillea millefo-Uum' (áulekl879,266)aj.
Psl. *opašb má i dubletu *opachi>, dolož, ve str. opachi pl. 'husté peří', r. dial. ópach 'chvost, koimži-votnoje opachivajetsja, omachivajetsja' (Dal' 2,1751) a 'hdtl se svazkem borovicových větviček k vymetání ohniště ruské pece, pometlo' (Novgosi 7,5) a v několika kompozitech (adj.) typu střb. Čestoopach?, 'mající huňatý ocas' (MLP), b. käsopáck 'mající krátký ocas' (BER 4,897), dial. belopáck 'mající bílý ocas' (RBE).
Psl. *opašh je deverbativum se suf. -jh od *opa-chati 'ovívat (kolem, okolo)' (sr, např. r. opachát', sln. st. opákati 'ovívat'; ve stsl. není dolož.), jež je z psl. *pachati 'ovívať (sr. csl. pachati 'agitare, ventilare' MLP, sch. p&hati 'mávať, sln, páhati 'ovfvať, r. arch.
pacháť 'ovívat, ofukovať); sr. MEW 230, Gorjajev 239 a 251n, Prasík, KZ 35, 602, Preobr. I, 652 a 2, 29, Mladenov I.c, Vasmer s.v. opackálo, S-A 1955, č. 635, Vaillant, RÉS 43, 90n, Skok 2, 559, BER 4, 897 aj. Et, psl. *pachati 'ovívať
není jasná, nejčastěji se předpokládá onom. původ
Slova (tak např. Preobr. 2, 29n, Mladenov 382, Vasmer 2, 327, Sch.-Šewc 2, 1034, Čemych 2, 15 aj.), ale JSOU i výklady jiné (jejich, přehled v. BER 5, 106; podle Nemce, red. pozn., je psl. původ *pachali 'ovívať sporný, protože prý může jít o
pozdější deprefixaci z opachati). Psl. *OpOŠb pŮV. *'tb, Čím
se zvíře ovívá'; sr. podobnou motivaci u syn. názvů: csl. očesi> z očesati 'odhazovat, ošlehávať (v. oces*.), sl. ogorľb z ogi>nati sg 'ohnat se', csl. ošibb od šibati
'Šlehat, bíť (v. šibati; v. i Havlovi NŘ 75, 32n), pod. i něm. Schwanz a Schweif ze střhn. swanzfin, sweifen 'mávat, komíhat'.
Sém. a hláskově (s odlišným vokálem v koř.) blízké jsou i následující názvy pro ocas: hl. wopuš f, dial. wopoš, wo-pyš", dl. wopuS f., dial. wopyš, hopyš (Sch.-Šewc 4, 1658), plb. väpauslväpojßtväp£u\s (přeneseně např. i 'stopka u ovoce', 'ru-kojeťpluhn', v. P-S 163, Olesch 1983, 3, 1348, SEPlb 6, 939n), p. dial. opuch (Karfowicz 3,459), r. dial. (sibiřské) ópuš' f. 'ho-Äatý ocas psa nebo lišky' (Daľ 2, 1783); sr. i stč. topon. OpyS f. (StčS), Ě. arch. opys m. (u Kotta 7, 119 i f.) Výběžek návrší sklánějící se do údolí" (NŘ 9,126n). ij
opečaiiťi v. pečalt.
opetí, -ptnetf, 'obepnout, potáhnout; beziehen, überziehen' (2xGrig) Der.: Opona 'opona'.
Dolož, jsou i slovesa s jinými pref.: ptěpeti 'napnout, natáhnout', prěpinanije 'nástraha'; prípeti 'připnout, připojit*; propeti 'napnout, roztáhnout; ukřižovat', propgtije 'ukřižování', propinati 'napínat, roztahovat; križovať, raspropinati 'križovať; raspeti 'roztáhnout, rozestřít, napnout; ukrižovať, rasphtien?, 'ukřižovaný', raspgtije 'ukřižování, kříž', rasponb 'kříž', swaspeti 'společně ukřižovat', raspinaä 'rozpínat, roztahovat; křižovat'; s%pgti 'spoutat', $<hpona 'překážka, průtah'; zapeti 'podrazit nohy, spoutat', zapetije 'překážka', zapinati 'zapínat; podrážet nohy, oklamávat*.
Et.: Prerigovaný tvar od psl. *peti, ve stsl. náhodou nedoloženého: rcsl. petí (MLP, Srez.), b. lid. pána
(RBKE, Gerov), sch. péti, SUL St. péti  (Plet.), slk. St.
pnúť (HSSik), stč. pieti, č. arch. pnout, p. st. piač, ukr. p'jástý, pnuty, r. hovor, pnuť, pův. 'napínat, natahovat' (csl. sln. stč. č. p.), odtud i 'napínat, vypínať (sln. ukr.), 'zvedat, zdvihat, zvyšovať (sln. sch.), 'vyrůstat' (slk. st.), 'kopnout, vrazit do někoho' (str. r.), 'zadržovat, tížit, překážet* (b.) ap.; oba poslední významy ukazují na deprefixaci. v. t£ž pot».
•  Psl. *peti < ie. *(s)pen- 'napínat, táhnout'.
Koř. *(s)pen- s význ. 'napínat, táhnout', ale také 'splétat, tkát', je doložen ve většině ie. jazyků: ř. jErvouat 'namáhám se' («— 'napínám se'), kóvoc 'námaha', arm, hanum 'tkám', lit. pink, pinti 'splétat*, lot. pinu, ptt tv., toch. A pänw-, B pätín- ' napínat* aj.; podoby s í-mobile jsou jen v gernx: gót. spin-
588
I
opeti
nan 'tkát', něm. spinnen tv., sthn. spannan 'napínať, něm. spannen tv. atd.
Sr. Meillet, MSL 14, 356, Trautmann 219, Pokorný 988, Vasmer 2, 379, Fraenkel 594, Skok 2, 651n, Bezlaj 3,31, Kluge-Seebold 682, 688, Pedersen, KZ 39, 414n (k arm.), Windekens 1976, 360 (k toch.) aj. K tvorení préz. sr. Stang 1942, Xt5n a Koch Í990,423n.
Rekonstrukce finální laryngály koř. (LTV 527: *(s)penH,-) postrádá dostatečnou oporu (lit. pinii. lot. piv. k sch. psu vedle péti sr. Pohl, WSIJb 20, I46n).
Rozšířenou podobu kořene *(s)pen- představuje kořen *(s)pend- obsažený v lat. pendere 'vážiť, penáere 'viseť, li L spéndžiu, spustí 'klást léčku (napínat past)', č. pudit, p. p§dzič, sch. puditi, r. dial. púdiť ňy, v. též pcdh. Sr. Vasmer 2, 461, Fraenke] 865, Machek 1968, 497 (jiný výklad!), Treimer, KZ 65, 98n (k alb. formani) aj.
K možným mimoie. souvislostem sr. Jensen, SbHirt 2, 173 a Kaiser 1990, 102. bv-ae
opijte v. peta
opttemii v. epitímija
(»platt, -a m., lihirg. 'přinesené (obětní) dary; hergebrachte Opfergaben* (Kij) Et.: Stsl. oplat* patří mezi moravské panonismy
(Večerka 1963, 45); do dalších sl. jazyků se dostalo
různými cestami: jako m.: sin. oblát, dl. arch. a dial.
oblát (Muka), dl. hobtat, hoblot, dem. stě. Č., slk.
dial. oplatek, slk. arch. oplátok, dial. oplátok, dl.
St. hobhtkJkoblatk (Muka), Stp. p. oplatek (z £.7; sr. Machek 1968, 416, Siatkowski, SFPS1 11, 21); jako f.: p. arch. oblata (SW), č. dial. (slezské) oblata (CL 9, 187), obiota (Kott 8, 243), ukr. st. obljata, dem. b. oblátka, slk. oblátka, dial. oplátka, stě., č. oplatka, hl. woblatkal-latka, br. aplátka, ukr. oblátka, r, oblátka, dial. i oplátka. Řídké je hl. st. n. woblatko/latko, dl. st. woblatko, wobletko (Muka) a mk. sch. f. oblanda, které Skok 2,537 vysvětluje sonorizací ze -nta, se sek.
-n- před dentálou, sr. pod. dial. 'mkona 'obrázek', kotnendija
'komedie'. -Pův. význam 'obětní dar' se specializoval v 'hostie' (stě. srp. Str., jako arch. v sin. a zsl., r. jen katolické Dal'), 'druh pečiva (původně podobný hostii)' (všesl. kromě b. br), 'tenkýřez, krajíc' (b. slk. p,), 'obřadní vánoční pečivo' (slk. dial.), 'oplatka na léky, kapsle' (p. vsi.) aj.
Jde o přejetí z lat. oblata (n. pi. pte. perf. pas. od offerre) prostřednictvím sthn. oblata či spíše (kvůli m. ve Stsl.) ze Střhn. oblat(e) (Brückner 3S0, Auty, RES 40, 13-15 a Slovo 25-26, 172, Machek 1968, 416, Bielfeldt, ZS1
oplazivfc
20,322, Sch.-Šewc 1629 aj.; Nahtigal 1936, 20, Vasmer 2, 271),
což vysvětíuje -p- v některých sl. tvarech.
Podobně novější přejetí v ě. cirk. oblát 'osoba přidruživší se k nějakému církevnímu řádu (ale žijící mimo klášter)', p. oblát 'světská osoba vstupující do řádu ap.', arch. 'dítě obětované Bohu' ze střlaL oblätus 'nabídnutý; určený od dětství pro život v klášteře'; sr. oblast.. pv
oplazivb adj. 'pyšný; hoffártig' rparim)
Der.: oplazovati 'chlubit SC* (Apost), v Christ tx OplaŽhStVOVati tv. (s nejasným -Ž-).
Komp.: oplazosr*d* 'pyšného srdce' (Parim, za ř. arspsoxápSioc).
EL: Slovo jen csl., mimo okruh památek zpracovaných v SJS doloženo ještě oplaza, oplazz-stvo
'drzOSt, opovážlivosť, oplaziti (o významu mže), dále obloživ*, oblazivyj 'drzý', oblazovati 'vychloubat
se', oblaZhStVO 'drZOSt, jízlivOSť (vše ML?, Srez., StrS), ojed. blazovati 'vychloubat se' (Srez. zrkp. z 13. stol.).
Slovo nejasné. Dosavadní výklady vycházejí převážně z ojed. blazovati, pokládají tedy o- za prefix a podoby s -p- (pokud se jimi vůbec zabývají) za var. (Briickner, KZ 46, 234) nebo za výsledek kontaminace (S-A 1975,337-S).
• (1) Csl. oplazivi, < psi. *palúti. (2) Csl. ob-lazivt. < psi. laziti.
(1) Vyjdeme-U z csl. oplaziv*, můžeme je spojit s vb. plazili 'lézt po zemi' s pref. o(b)- (et, výklad v.
na tuto souvislost upozornil Bezlaj, Razpra-ve 1970, 157, když uvedená csl. slova spojil se sin. plaz 'pruh', opl&z 'vynechané místo při orbě'. Sém. pojítkem může být doslovné chápání spojení oplaziti jezyk* 'vyplazovat na někoho jazyk jako výraz pohrdání a posměchu'.
Uvedené spojení zná csl.: na koso optaziste jezyky vaše é^cddcra-e tj)v yXäcaav úju&žv. MLP, Srez. i StrS překládají toto oplaziti přen. jako 'popustit uzdu, uvolnit, učinit drzým', lze je však chápat doslovně, sr. b. (o)plézja se, (o)plézja ezik, oplézvam 'vyplazovat jazyk, šklebit se na někoho', mk. plazi jazik, sch. plazili se, plazili jezik, č. plazit, vyplazovat jazyk 'vyplazením jazyka dávat najevo pohrdání nebo posměch', pod. lat. Vmgaam ab irrisu exserere (Georges).
Podoby s -b- (obloživ*, oblazovati) mohou být výsledkem kontaminace s psi. blazn* 'chyba, omyl' (v. blazn*), z něhož uvedená slova odvozuje Bemeker 1,58n a Síawski, SK 1,255.
(2) Nelze zcela vyloučit ani pův. ob-laziti 'lézt, plazit se kolem' (v. taziti), s nímž snad souvisí r. dial. obláza 'mazaný, prohnaný Člověk', obuizlivyj 'chytrý, lstivý, mazaný'; sr. sém. blízké č. vlezlý 'dotěrný, drzý'. Podoby s -p- by pak vzrúkly atrakcí k plazili.
589
oplaávi.
opusněti
S-A l.c. vykládají csl. blazovati z psi. *bólzno (r. dial. bó-lozno 'kleč pluhu', p. dial. blozno, blozno 'příčka sanf, kaš. 'skluznice saní' ap.) a podoby s -p- pokládají za odraz kontaminace kořenů *boh- a *polz- 'plazit se'. ŽŠ
opletati v. piesti oplěnjcnije v. pleni.
OpltČill V. |>J-r>fet.
Opoiti V. pili
opona v opetí
oprěti s& opi.ret& se pf. 'opřít se; sich gegen etwas stemmen'
StslS 415 má i opbfětí S§ tV.
S jiným pref. poďbprěd s§ 'Opřít Sč' (Parim Napiš).
Et.: Stst. oprěti se je odvoz, od psi. *perti, *phro, jehož kontinuanty ve sl. jazycích jsou převážně v pref. podobě, např.: b. na-/o-/pod-prá (se), mk. do-/o-pre (se), sch. dpr(ij)etí se, sin. o-/pod-préti (se), slk. o-/pod(o)-prieť (sa), č. o-/pode-/za-přít (se), hl. prěč (so), pod(e)-Avot-/za-prěč, dl. prěš, pod-/wot-/za-prěš, pom. přec, na-/o-/pod(e)-přéc, p. pr-zeč, na-/o-/pode-/u-przeé (sie), br, a(ba)-/na-/pad-pérci(sja), ukr. o-/pri-/s-/u-pérty(sja), r. o-/pod-/pri-/u-peréť(sja), vše 'opřít (se), podepřít ap.' (a to i v přen. morálním smyslu), dále 'vzepřít se, postavit se na odpor' (b. sch., sin. Plet., slk. č. luž. pom. p. ukr.), s jinými pref. i v jiných významových nuancích. K
sém. vývoji v. níže.
•  Psi. "perti 'opřít (se)' < ie. "*(s)perH- 'narazit, vrazit (nohou)'.
Kořen obsažený ve stsl. oprěti s§ patří do početné skupiny ie. kořenů, jejichž strukturu lze zpodobnit vzorcem (S)PER(H). Jde nejspíše o koř. *(s)perH{-(LIV 532n: spherHi~\): stind. sphurati 'odvrhuje, odkopáva', arm. spárnám 'ohrožuji', ř. ajialpav 'trhnout, škubnout', lat. spernere (pf. sprěvt) 'odvrhnout, pohrdat', stsev. sperna 'odkopnout', sthn. spurnan tv., lit. spiriU, spirti 'kopnout, tisknout', lot. speřt 'vyhazovat (o koni)' a snad i toch. AB prutk- 'být ucpán, udupán' a het. išparrizzi 'dupá, pošlapává'.
Vzhledem k lomu, že podoba koř. bez iniciálního s- je dosvědčena jen ve sl. (toch. doklad je sporný), mohlo by tu příp. jít o jeho sekundární ztrátu disimilací po předponě s% (Skok 3, 42). Sr. dále Torbiomsson 1901, 2, 50n, Trautrnann 275n, Preobr. 2, 42n, Fraenkel 873n, Vasmer2, 341, Snoj 1997, 494n, Meichert, KZ 91, 121 (k toch.), Lehrmann, Sprache 35, 131n (k het.) aj.
K sém. stránce podrobněji Machek 1968, 495, k morfologické Koch 1990,433n,445.
Sl. prézens phrg (s oslabeným stupněm koř. vo kálu) má přesný protějšek ve stind. sphurati, a je tudíž, jak se zdá, starobylý (ostatní jazyky tvoří buď nazální préz. nebo io-préz.). Jak ukazují významy v jiných ie. jazycích, vyjadřovalo sloveso pův. aktivitu - úder(y) nohou. Jako výraz pasivního opírání se sloužil ve sl. původně stavový préz. pbrjg, pareti (y. pi.rětí). Zjevně až poté, co tento prézens ztratil svůj původně kordcrétni (fyzický) význam a stal se výrazem psychického odpírání a pření se, byl jako výraz pasivního opírání se nahrazen refl. tvary základního (akt.) slovesa (zpravidla s různými pref.).
Od téhož kořene je i pero, pbrati 'šlapat, tlačiť (pův. itera-tivum- v. p&ratii).
Na rozdíl od většiny badatelů spojuje Pokorný 990n sl. verbum s kořenem *(s)per-i 'trám, tyč, oštěp ap.', dosvědčeným hlavně v germ. (stsev. spjgr, sthn. sper, něm. Speer 'oštěp', sthn. sparro 'střešní trám', stsev. sperra 'podepírat trámy', Xal.paríSs 'stěna' aj.), kdežto mezi doklady koř. *sp(h)er- (Pokorný 992n) sl. tvary neuvádí. Podobně Sch.-Šewc U54. hk-ae
Opr/Ok'ÍStl> v. prok'isťb opromctafi se v. mesti oprovrěšti v. vrěšth
opusněti, -ějeti. 'změnit se; sich verändern' (Zach)
V Grig doloženo OpQsněti, v Lobk opěsneti; tyto tvary jsou pokládány za sek., v. níže. Vždy ve spojem zraklb lica ego opusně s význ. 'podoba jeho tváře se změnila (hněvem)'.
Další var.: Opesněti (Wijk, PF 17,64), opjasněti (Vos-tokov), opysněti (MLP, StrS), popusněti, popysněti 'zachmuřit se' (StrS); rcsl. popiiChněti tv. ukazuje na souvislost s *puchnoti, dále opustněti atrakcí k pust* (MLP, StrS). V rcsl. doloženo ještě durativní OpUSněvati, Opusme-
vati 'měnit se, kazit se' (StrS).
Za výchozí je pokládána podoba s -«-, jehož var. je opgsněti (Brückner, KZ 42, 359), zdloužený stupeň je v opysněti; k sek. opgsněti bylo utvořeno opesněti (Kurkinová, Etim 1986-7, 73), z něhož lze vyložit opjasněti, opesněti.
Et: Nejasné. Pravděpodobná je snad příbuznost s vb. o(b)-puchati/pQchati (v. ob) s pův. významem 'foukat, dýchať, kterou uvedl Brückner i.e. a na niž ukazuje rcsl. popuchněti. Sém. posun 'foukat' -4 'měnit se ve tváři, výrazem tváře dávat najevo pýchu, hněv ap.' je možný (sr. č. pyšný, nqfoukaný, dial.
590
opusněti
orechoví*
napučnělý 'nahněvaný', v. Bartoš 1906,222), zůstávají však potíže hláskové: u většiny sloves nedošlo ke změně 5 v ch po u. Brückner I.e. to vysvětluje pův. kořenovým 0.
Lépe vykládá -s- Kurkinová I.e.: vychází z ie. *pu-(Pokomy 847: 1. pí,peu-, pou 'nafukovat; nafouklý, opuchlý'),
které bylo rozšířeno jednak o -s- (sl. puchngti), jednak o -sk- (psi. *pusk-, *pysk-, *p%sk-), které vidí v csl. opusněti, v p. dial. op.íknač, opsnač, zepékngč, zepsnač 'sklouznout' (sr. i č. st. a hovor, zapšklý 'zakrněly (Koit), 'zatrpklý'. Kořen pü- je patrně onom. původu.
Miktošič (MEW 267) má csl. slovesa za temná, nicméně je srovnává se sin. opesnoti "uniknout, uklouznout' a s p. ptTypsngŕ 'přerušit reč', s pův. významem 'připéci se, přisychat, přiléhat' (SW). Tato souvislost je nejistá; Bezlaj, Razprave 7, 161-2 ukazuje na sém. bohatost sin. sloves (kromě uvedených význ. i 'nezdařit sc, zbavil se', 'sundat' aj.) a přičítá ji kontaminaci různých kořenů. Pro csl. opgsněti předpokládá ie *peis-, *pis- 'rozbít, rozdrtiť (sr. pbchatí). £š
oracija, -ije f. 'orace; Oration' (CMLabCMNovVitGiag)
V cirk. terminologii (v záp. ritu) modlitba v úvodní části mše, zvaná též collecta.
El: V csl. jde o přejetí střlat. substantiva oratio 'řeč, mluva', v křesf. terminologii 'modlitba'; je odvozeno od vb. Oräre 'mluvit, řečnit, přednášet' 'modlit se' (CÍrk. termín) (k původu a sémantickému vývoji lat. slova v. EM 469).
Různými cestami se dostal tento výraz i do některých zsl. a vsi. jazyků, kde je doložen jednak jako cirk. termín 'liturgická modlitba' (slk. č. p.), jednak ve významu '(slavnostní") řeč proslovená k určité příležitosti, promluva, projev' (slk. st. a arch., č. st. a arch, p, ukr. arch, str. r.): slk. orácia, stč. oracie (StčS), č. orace, č. st. i oracf, p. oraeja, dial. i oracyja (Karlowicz), ukr. arch. ordcija. str. (podle Vasmera 2, 274 z p.) oracija, raceja, r. racéja (Daľ). V ukr. (Hrin.) a r. dial, (racéjka - Dal') též 'koleda přednášená nebo zpívaná o pravoslavných Velikonocích (ukr.) nebo v den narození Páně 25. 12. (r. dial.)'; vslk.ač. arch. hovor, 'okolky, průtahy' (v pl.). flk
oratí, orjeti, 'orat; pflügen, ackern'
Der.: Pref. razorati 'rozorat, zorat' (Bes); oralo 'rádlo, pluh' (ix As), častější ralo tv. Subst. ratai 'oráč,
rolník' v ratai.
EL: Psi. orati, všesl.: b. orá, ore, mk. ora, dial. ore, sch. örati, 3. sg. ore, sin. oráti, 3. sg. órje, dial. orä (Plet.), slk. orať, orie, stč. orati, oře, č. orat, dial. vo-, oře/orá, hl. worač, wora, dl. wóraí, wóra, plb. várot, 3. sg. várě/virě, pomsln. uorac, ijpřa, kaš. orac, oře, stp. p. orač, orze, br. arác', aré, ukr. orrfrv,
orét, str. orati, orel, orjet, r. jen dial. oráť, orět, vše 'orat, obdělávat půdu', přen. 'bezohledné s někým zacházet' (sin. slk. stč. č.), 'těžce pracovat, dříť (p.)
aj. O pův. významu psi. oraii a o jeho sém. vývoji v. Kurkinová, SUaz XII. 390n.
V některých sl. jazycích (lul. pomsln. kaš.) vzniká později nový prézens na základě inf. kmene, jinde zůstávají dubletně oba tvary (b. mk. sin. č.).
•  Psi. orali < ie. *H%erHy 'orať.
Kořen *H2erHs- (aro-) je dosvědčen slovesy i odvozenými jmény z většiny ie. jazyků: ř. ápóiú, lat. aräre, stir. airirn, góL arjan (jen ptc.!), sthn. erien, lil. ariú, áru, vše 'orať, arm. araur 'pluh', loch. AB are
IV.; v. též ralo.
Z het. se uvádí jako příbuzné buď vb. kar(a)š- 'obracet půdu' (naposled Melchert, Sprache 33, 27, odmítá Puhvet 1984, 3, 185), nebo sém. značně vzdálené adv. arita 'mimo, venku' (subst. arha- 'mez, hranice'; v. Vaillant 1, 242, Belardi, Ricerche linguistiche 2, 195). V. téžFraenkel 518 (s.v. óras).
Ve sl, halt, germ. a kelt. jednoznačně dosvědčený ,(0-prézens byl pokládán za inovaci (nahradil pův. atematický préz.); v. Meillet 1934, 225 a 245, WH l, 69,
Bezlaj 2,253 aj. Laryngáhií teorie však umožnila interpretovat i ř. a lat. tvary jako ^'o-prézens (*H2^Hj-ie-> ř. ápo(j)e-, lat. araje > ara-) a potvrdit tak jeho
ie. Stáří: Ringe, Laryngaltheorie 425, LIV 243 aj.
Sl. a inínitivnfho kmene (produktivní typ!) a lat. ä (arňs, aräre aj.) jsou tudíž různého původu.
Sr. dále Pokorný 62, Meringer, 1F 17. 121n, Fraenkel 17, Kimball, MSS 53, 94, Matzel, Aspekte der Germanistik. Festschrift für A. F. Rosenfeld (Göppingen 1989), 455n (podrobněji o germ. tvarech) aj.
O souvislosti se sl. oríii, lit irti (v. oriti) uvažují Specht, KZ 68,42n, Machek 1968, 417 a Němec 1968, 99.
Chybění koř. *ara- v indoíránských jazycích zavdalo příčinu k domněnce, že zemědělství založené na orbě vzniklo teprve po odchodu předků Indoíránců do nových sídel. Sr. Schrader-Nehring 1, 6n. pv-ae
OrěchoVB adj. 'ořechový, NUSS-' (IxGrigLobk)
V parimejníku orěchovb překládá ř. xapůlvoc. 'ořechový'. Česká ekumenická bible má na tomto místě (Jr 1,11) adj. mandloňový (Bible kralická: mandlový) ve shodě s hebr.; hebr. název mandloně šaquet, pův. 'bdělý, probouzející se', sr. stejné místo ve Vg virgarn vigilantem (k symbolice mandlovníku v. Royt-Šedinová lOOn).
Exp.: Podle Tiktina 1093 je rum. oresnijň 'hrachor hlizna-tý/Lathyrus tuberosus' z csl.
EL: Csl. orechové je der. se suf. -ove od subst. orěche, jež není v památkách zpracovaných v SJS doloženo.
591
orechoví.
orechoví.
Psi. *orěchn>, všesl.: b. orech, dial. orach (Gerov),
orjách, VÓľjach, Orás aj.  (Achtarov 1930. i.39, BER 4,
919), mk. orev, dial. i uréch, órav, ora(s) aj. (Kišová
1996, 39 a 43, pozn. 69), SCh. drah (s nenáležitom s třídnicí za
é, v.Maretič 1931,38), dial. oras (s anal. podle pl., Skok 2, 562), (čak.) orih, (kajk.) oreh aj. (v. Rj, Simonovič 1959,251), sln. óreh, slk. orech, č. oŕče/t, luž. worjech, plb. wrecA, pomsln. vúořech (Lorentz 2, 1370), kaŠ. oŕVeft (Sychta), p. orzech, br. aréch, dial. haréch, horéch (SBrHl, 104),ukr.horích,dial.ŕv)orfch (Žel.),r. oréc/i, s význ. 'ořešák královský/Juglans regia', v jaz. severoslovanských i 'líška obecná/Corylus avellana',
v. Klepikovová, OLA 1991 1993,64 74 (pro přesné odlišení obou dřevin se připojují specifikující adj., sr. např. č. vlašský pro ořešák a lískový pro lísku), 'plod těchto dřevin', přen. v názvech jiných rosdin (a také razných předmětů, které tvarem nebo velikostí odpovídají plodu ořechu).
Kvůli sch. tvaru drah rekonstruují někteří etymologové vedle psi. *orěch-b ještě tvar *orbch%, popř. *orach'h (tak např. Bezlaj 2, 253). V plb. vrech mohlo jít o oslabení počátečního o vlivem alegrové výslovnosti, klerá někde vedla až k jeho ztrátě (sr. sch. rášak, sln. st (Piet.) räšec bot. 'kotvice plovoucí/Trapa natans', br. dial. (Jaškin 1971) réšnik 'ořeší, lískoví'); Trubačev, v. níže, však vykládá jinak.
Původní význam psi. *oréc.ht. není jasný. Vzhledem k tomu, že podle dendrologických pramenů rozšíření ořešáku ještě nezasahovalo z jihu do psi. pravlasti v její době, připouští Němec (red. poznámka) pro psi. *orěíh,b původní význam 'lískový ořech'.
Et. nejasná. Žádný z existujících výkladů není zcela přesvědčivý.
• (1) Psi. *orěclťb ~ lit. ríeíttías. alb. arre tv.
(2) Psi. *o-recfľb ~ psi. *rěšiti 'rozvazoval, uvolňovat'.
(3) Psi. *orěch-b < praevr.
(1) Psi. *orěchT> má nejbližší příbuzné v balt. názvech ořechu: lit. ríešas, ríešutas, riešutýs, dial. ruošutys (se stejným koř. vokálem -uo- jako v sch. drah, v. Fraenkel 731), lot. tiéksts a stprus. *neisis (dolož, pouze vkomp. buccareisis 'bukvice'). Patrně sem patří také alb. arre tv. Sr. Preobr. 1, 660, Vasmer 2, 276n, Fraenkel l.c, Bezlaj l.c., Dybo, OLA 1985-1987, 108n, Demiraj 1997, 82 aj.
Dále bývá uváděno jako příbuzné ř, (Hesych. glosa) ápua. 'ořechy'. Pokud je to řecké slovo, nelze je ovšem oddělit od synonymních xápuov a aůapá (Frisk
l, 157, Chantraine 118, Gamkr.-Ivanov 1984, 635n). Může
však také jít o slovo pocházející z některého paleo-balkánského jazyka, jenž se podílel na albánské glo-togenezi.
Rekonstrukce společného východiska uvedených
subsL skýtá nemalé problémy: sl. a balt. tvary mají společný základ *rois, sl. má navíc iniciální o-(< a ?). Iniciální a- má i alb. (a řecká) forma, nelze však jednoznačně rozhodnout, zda její -rr- vzniklo asimilací z -rs- (po zániku interkonsonantického vokálu), či jinak. Pokud je východiskem koř. *ar- (tak Pokorný 61), je nutno pro balt. počítat se sek. zánikem a- (příklonem k rišti? - v. (2)). Sr. dále Specht 1944, 62, Friedrich 1970, 78n, Gamkr.-Ivanov 1984 l.c. aj.
(2) Již Miklošič (MLP514) segmentoval ^orěchí na pref. o- a rěch*, jež spojil s psi. *rěšiti 'rozvazovat, uvolňovat', v. rešiti; Pedersen (IF5,53) připojil i výše uvedené balt. názvy ořechu a také lit. rišti 'vázat, rozvazovat'. Na základe spojení s psi. *rěšiti (< ie. *rei-*rvát, řezat', v. Pokorný 857n) rekonstruoval Iľjinskij (izvORJS 20,4,153) pův. význam pro orěchv. *'to, co se snadno odděluje, strhává ze stromu' (preferuje Němec, red. pozn., odmítá Vasmer l.c). Podle Trubačéva (Etim
1968,64n) je psi. *orěchih z pref. *o(b)rěchi> (podobně i plb. vrech z *v?>rěch'b), jež patří k rěšiti (pod. lit. ríešutas k rišti 'vázau rozväzovať), s pův. významem *'(ob)vázané, svazek' —»'trs lískových ořechů'. Pod.
i Sch.-Šewc 1660n a SEB 1, 24 (psi. *orěch-h < psi. *orěšiti 'spojit').
(3) Hláskové problémy, jež název ořechu v uvedených jazycích skýtá, vedly mnohé lingvisty k představě starého stěhovavého kulturního slova, které se do ie. jazyků mohlo dostat různými cestami z nějakého jazyka (možná i neindoevropského) z oblasti
Černého moře (Schrader-Nehring 1,442n, H-K 257, Fraenkel
l.c, Bezlaj l.c. aj.). Pův. název zřejmé pouze pro Juglans regia (pocházející ze západní a střední Asie a jihovýchodní Evropy), v oblastech, kde nebyl ořešák původní (zejm. centrální Evropa), byl přenesen na domácí Corylus avellana.
Treimer 1954, 72 myslí na příb. s udským (severokavkaz-ským) ereq tv., Oštir (1930, 94) a Polák (Phil 7, 55 a Slávia 42, 269) sem řadí i bask. hurr 'lískový ořech'; Blažek (SaS 54, 35) předpokládá dávnou příbuznost severokavkazsko-baskickou (bask. M*rí-//5everokavk. Viwôr-k'V 'ořech7/ie. *Har- 'ořech').
"Praevropský" (tj. neie.) původ psi. *orěchi> přijímá i Ma-chek s.v. ořech, který k sl. a balt. názvům ořechu (s příbuzností alb. a ř. názvů nepočítá) připojuje ještě něm. (Buch)ecker 'bukvice', angl. acom 'žalud' ap. (ta se však vysvětlují jinak, v. Klein 17, EWD 1,327).
Další výklady:
Skok 2,562n spojil výklady (1) a (2); předpokládal, že v bsl. došlo ke kontaminaci názvů ořechu vycházejících z ie. kořene *ar- s předchůdci psi. *rě£iti a lot. riešu, riest 'odpadnout, oddělit se' (sém. motivace: ořech sejí rozlousknutý, oloupaný).
Málo pravděpodobný je výklad Loewenthalův (WuS 10,
592
orechová
orodije
157), že bsl, *rěigstw-/roig'sko- (> lit. ríešas, sl. orlchh ap.) souvisí s ags. r&can 'napřahovat, nabízet', stejně jako nadhozená myšlenka o spojení sl. orěcht, a lit. ríešas 'ořech' s lit. ríešas 'kloub' < ie. *ureiko- 'to, co se otáčí' (ESBr 1. 160). ij
oriti, oriti. 'kazit; verderben' (IxSupr)
SJS i StsIS překládají podle kontextu 'sváděť.
Častěji doloženo s pref.: oboriti 'pobořit, zbořit', ipf.
obarjati 'bořit, ničiť csl; razoriti 'rozbořit, rozvrátit, rozbít, zničit; potřít, přemoci; narušit, porušit, zrušiť, r. kogo oťh. česo, čito oti> kogo 'zbavit někoho něčeho, odejmout něco od někoho'; adj. razorbivh, ra-Zoijeni> 'zrušený, neplatný* (Zach Nom), nerazorimi, 'nerozborný, nehynoucí'; ipf. razorjati, ra?arjati 'bořit, rozvracet, ničit; potírat, mařit; rušit (zákon), narušovat, porušovať; razorjenije 'rozboření, vyvrácení; zničení, rozvrat, zkáza; odstranění, zrušení'; s-hnoriti 'svalit, svrhnout' (ixSupr).
Sem asi patří i stsi. oboriti se na čhto 'vrhnout se na
něCO' (Supr). Tak Mochek S.v. bořiti i SJS aj., ale S A Í975, 403 je řadí k brali 'bojovat* (v. brati (se)).
Exp.: Csl. oboriti > rum. sL a lid. (d)oborí 'bořit ap.' (Tiktin 557). Csl. razoriti > r. razorit"zpustošit, zničit, přivést na mizinu' (KESRJ 281).
EL: Psi. *oriíí > b. órja 'bořit, bourat', ren". '(z)řítit se' (Gerov), s prejotací jórja 'ronit slzy' (To-dorov, BE 23, 404n, BER 4, 932), sch. St. a diaL oriti, i refl. 'bořit (se), hroutit (se)', přen. 'ničiL porušovať, 'srazit na zem', refl. 'padat střemhlav dolů, řítit se', zř. 'ronit (slzy)'; u r. dial. on'ť'orat rádlem' může jít o převedení r. oráťdo jiné třídy (vlivem stejné I. os.?), nebo o sém. kontaminaci s oríf"rozruSovať.
Častěji (a patrně původněji) s různými pref., nejčastěji s ob-: b. obórja (se) 'přemoci', 'vyvrátiť, mk. obori '(z)bořiť, sch. obdriti(se) tv., ale i 'shodit, svrhnout', 'zpustošit', 'zrušit, zničiť, 'strhnout*, 'uronit
(slzy)' aj., SUl. Oboriti   (Plet) 'Srazit*, Sik. jen refl.
oboriť sa 'vrhnout se na koho (slovy)', 'pustit se (do práce)', stč,, č. st. oboriti (se) 'zbořiL shodit, povalit, skácet', 'zničit, zahubiť,'zavalit (troskami, hněvem)', refl. 'osopit se na koho', ukr. obúryty st. 'pobouřiL rozhorčiť, dial. 'zavalit, zasypať; odtud mylnou dekompozicí b. dial. bór'ä (BDial 5,224 aj.), stč. bořtti, č. bořit, slk. boriť (sa), p. st. borzyč SW, burzyč 'bořit, ničit ap.' (častěji s pref., tak i v jiných
Sl. jaz.), v. Prusík, Krok 4, 4, Fraenkel, Slávia 13, 8, H-K 74, Machek, LF 67, 305, Machek s.v. bořiti, Pokorný 333.
S pref. raz-: b. razorjá (se) 'zpustošit (se), zničit (se)', sch. razôriti, dial. razuriti 'zbořit ap.', ukr. rozorýty 'zbořit, zpustošit, zbídačit, zubožit', r. hovor. razoríťsja 'přijít do rozpaků'.
K derivátům oriti řadí Bezlaj (t, 227) i sin. jertna (< *on>na) 'druh zeminy'.
• Psi. *oriti 'oddělit, odloučit ap.*< ie. *fÍ2erH- 'rozpadat se, mizet'.
Psi. *oriti je kauzativum od ie. kořene, jejž Pokorný 332n uvádí v podobě *er(a)-, LTV 242n však v podobě *H2erH-\ jeho redukovaný stupeň je v lit. Irti, lot. iřt, e-/o-stupeň v UL érděti/ardýti, lot. ärdtí (s kořenem rozšířeným o -dh), vše 'rozpadnout se, oddělit, odloučit ap.' Příbuzné je dále toch. AB är-'přestat, opustiť a het. harrai 'drb, odvrhuje'. Ze stind, se uvádí jako pfiíbuzné rte 'bez, mimo' (sr.
Mayrhofer 1986, 1, 258).
Sr. Matzenauer, LF 12, 165, Trautmann 12, Vasmer2, 277, Machek, AO 17, 2, 132n aj.
Méně pravděpodobné je spojení se sl. rěd-h.hb (v. rěďfakti), lit. rětas 'řídký, vzácný', lat rärus tv. ä rete 'síť' (W-H 2, 418, Safarewicz, RS 23, 21, Fraenkel 15n, Toporov, Etim 1979, 154 aj.); sr. E-M 564n. V. též orati.
Nepatří sem zjevně lat. ríma 'trhlina, skulina', ani balL a germ. názvy pro mez, brázdu ap., které s oriti spojuje Persson 1912,773 a Preobr. 1, 658. V. Pokorný 857n.
Nepravděpodobný je Skokov výklad (Skok % 566) psi. oriti Z onom. kořene, který se dochoval v sch. (h)driti se 'rozléhat se', spojovaném s r. oráť 'křičet* (< ie. *or- 'mluvit, křičet.'. Pokorný 781). V kauzativu oriti 'bořiť vidí Skok přenesení onom. na práce, které působí hluk.
K možným mimoie. souvislostem sr. D.-Svityé 1, 246n (nostj. *Herä). pv
orQdije, -íja n. 'věc, záležitost k projednání; Sache, Angeíegenheiť (4x Supr)
Doklad v Supr 296, 22 lze chápat jako 'poselství' (za ř.
áKÓXplGlŠ).
Der.: orodovati 'zařizovat' (lx Supr, psáno chybně grod-; v. SJS sub gradovali, StsIS 416).
Exp.: Za přejetí z csl. pokládá Vasmer 2, 278 r. orádije 'nářadí*.
EL: Vyjdeme-li z významu 'záležitost, poselství*, pak psi. orodzje > b. orŮdie 'osoba nebo skupina osob prosazující něčí zájmy' (RBKE), stč. orudie, ojed. orodie 'záležitost, zařizování něčeho potřebného', stp. oredzie 'zpráva přinesená poslem, poselství', p. oredzie, dial. i oredí 'výzva, apel', arch. a dial. 'oznámení, zpráva', ukr. arch. jen der. orúda 'řízení, vedení', str. oradhje 'činnost, počínání; soudní spor', r. dial. orád'je, orádije 'potřeba, nutnost, záležitost ap.' (SRNO).
Z výchozího *orod?> vysvětluje Boryš, SEKaš 3, 368 kaš. orgdz, orgd ap. 'vymyšlený důvod, záminka' a p. dial. oredí 'zpráva, oznámení*; kaš. význam
593
orodije
orz>gani>
pokládá za sek. obměnu k významům polským.
Často se spojuje s b. orôdie, mk. orudie, sch. drude, brude, sin. orddje, stě. orudie, orodie, č. arch. a dial. orudí, stp. oredzie, s významy 'nářadí, náčiní, nástroj k nějaké činnosti' (jsi. stč.), 'výzbroj, zbraň"
(Stě., odtud i v stp.; v. Siatkowski, SFPS1 11, 23), 'dělo' (b.
mk. srb. Brodnjak), 'nádoba' (stč.). Výklady jsou v podstatě dva:
• (1) Psi. orgdbje < sťhn. ar unii. (2) Psi. orgdbje ~ psi. red%.
(1) Za přejetí ze sthn. arunti (ak. sg. arundí) 'příkaz, poslání; poselství; (právní) záležitosť (sr. AhdWb 1, <566n), je pokládá Hirt, PBB 23,336, Uhlenbeck, AsIPh 15, 482, Brtickner, AslPh42, 131, VaiUant, SbBorkovskij
85n aj. Tento výklad byl odmítán, protože se nedařilo spojit všechny výše uvedené významy. Obtíže zmizí, vyložíme-li je jako dvě homonyma (tak Havlová, siavia 63, I46n), z nichž stsl. orgdije 'záležitosť je přejetí, kdežto orgdbje * nástroj * snad souvisí s psi. reďb\ v. sub (2). Významy 'výzbroj, dělo' ukazují na kontarninaci se zvukově blízkým orgžbje (v. orožije).
Matzenauer 1870, 63 pokládá uvedená germ. a psi. slova za příbuzná.
(2) Jako kolektivum z *o(b)-rgďb, cožjeo-stupeň k psi. r^dor, (v. redt), vyložil psi. orgdbje Machek s.v.
oruží; shodně Snoj 1997, 412, už dříve Pedersen, KZ 38, 3(0, Kiparsky 1934, 52n, Vasmer l.c, Bezlaj.2, 254 aj.; Sľ. např. slk. riad, č. aá-řadí 'nástroje, pracovní pomůcky'.
Tyto názory předpokládají výchozí význam 'věc', odtud jednak 'nástroj, nářadí', jednak 'věc k vyřízení'. V žádném stsl. dokladu se však nejedná o konkrétní věc, nýbrž o 'věc k projednání, k zařízení' (sr. SJS 2, 556), tedy o 'záležitosť, což ukazuje pro stsl. význam na přejetí.
Vaillanl l.c. proti domácímu původu namítá, že před -r by prefix musel zachovat -b-, muselo by tedy být *ob-rgdbje.
Machek l.c. připouští, že orgdbje mohlo vzniknout zorgžbje přikloněním k red%. ŽŠ
orožije, -ija n. 'zbraň, meč; Waffe, Schwerť; 'válečný vůz; Kriegswagen' Ve spojení vb orgžii 'ozbrojený'. Der.: orgzbtvh 'ozbrojený', v Ap lx ve spojení jazva oružbnaja 'poranění způsobené mečem', orgžbnifch 'zbrojnoš, ozbrojenec'; uorgžiti 'ozbrojit', Vborgžiti (se) 'ozbrojit (se)1, v Ryl ix ipf. vborgžati se; MLP uvádí icsl. rgiije 'meč'.
Komp.: v Supr lx orgženosbstvovati 'chránit zbraní' (vlastně 'nosit zbraň kvůli něčí ochraně', ř. Soputpopmv; v. Schumann 1958, 46, sr. csl. orgženosbcb, orglenosbnik-b 'zbrojnoš, ozbrojenec' v MLP).
Exp.: Z csl. je r. oráiije 'zbraň, zbraně' (Vasmer 2, 278, Odincov, Etim 1985, 112n aj.), dále sin. arch. orozjenôsec, r. růst. oruíenósec 'zbrojnoš'.
EL: Psi. orgžbje > b. oražie, dial. i rážje (BER 4, 931), rak. oružje, sch. druzje, dial. oruie, sin. oróžje,
arch. roijě (Plet.), (slk. kniž. a arch. oružie z r.; v. SSJ), Stč.
oružie, č. kniž, a dial. oruží, stp. p. orei(e), br. ružžó, dial. i arúzyja (SBrH), ukr. orúižja, st. orúžyje, orúže (Žel.), r. ruž'jé, dial. i oruža, orúz'je, s význ. 'zbraň, zbraně' (jsi. stč., č. arch., stp. vsi.), 'nářadí, náčiní' (stč., ě. arch. a dial. Bartoš 1906), 'postroj (koně)' (stč.), 'nádoba' (stě. stp.).
Výchozí význam je pravděpodobně 'výstroj, nástroj k nějaké činnosti', odtnd 'výzbroj, odění k boji' (Machek s.v. oruží). Zvuková blízkost s psi. orgdbje (v. orodije) vedia k milení; kromě uvedených významů sr. i stč. oružie 'záležitost, potřebná činnosť,r. dial. arúiije 'práce, činnosť.Kott2,403 i SSJČ uvádí vedle sebe orudí, oruží s význ. 'nářadí, náčiní', 'zbraň, zbroj'.
Vsi. tvary bez počátečního o- jsou vysvětlovány vlivem akání (v. Odincov, o.c. 110-123), v jsi. jako sek. deprefixace.
■ (1) Psi. orgžbje ~ lit. reňgti 'připravit, chystať. (2) Psi. orgžbje ~ psi. rggati.
(1) Jako deverbativum od slovesa, příbuzného S lit. reňgti 'připravit, chystať, vykládá psi. o(b)-rgžbje Miklošič (MEW28i),Matzenauer(LFis,269n),podrobně Machek (ZslPh 18,25n a Machek s.v. oruží), dále Vasmer 2,278n, BER 4,931 aj. Machek (ZslPh 18,25) uvádí i prefigovaiié lit. apreňgti 'oblékat, ustrojit, vybaviť a subst. äpranga 'vybavení, výstroj, výzbroj', které je samostatně utvořenou paralelou k psi. orgžbje. Kol. sufix -bje je náležitý.
Lit reňgti s výchozím významem "'těžce se ohýbat, kroutit, pevně stočit dohromady' —> 'přiklánět se, připravovat se k dílu' spojuje Fraenkel 7t9 se stangl. wtingan, angl. wring 'kroutil, ždímať, něm. reriken 'otáčivě sem tam pohybovať, jež ukazuje na ie. kořen %reng- 'stáčet dohromady' (v. EWD 1411, Snoj 1997,
412, LTV 640).
(2) S psi. rggati 'vysmívat se, hanět, tupiť spojil pSL 0(b)-rgzbje Preobraženskij (Preobr. 1, 659. tak i Černých 1956, 220 a 1993, 1, 606, Kiparsky 1934, 53 aj.); sém.
posun od 'výsměch, nadávka' k 'nástroj nepřátelské Činnosti, zbraň' vysvěúuje kontaminací s orgdbje. žf
ort-gant., -a m. 'nástroj; Werkzeug, Instrument'; 'hudební nástroj; Musdcinstrumenť Var.: (j)ergatVh   (Bon),   rcsl. varbgany (MLP s.v.
orbgan-b).
Hudební nástroje, které se tímto termínem původně označovaly, byly jednoduché a různého typu, především strunné, ale mohly být i dechové nebo bicí a sloužily světským účelům (už v
594
onbgan-t.
oseďblati
antickém starověku hráiy v cirku při gladiátorských zápasech a doprovázely triumfální průvody). Oficiálním církevním hudebním nástrojem se varhany staly ve 14. stol, (sr. např. Szydlowská 1977, 194-203).
Exp.: Z csl. patrně pochází steh., stsrb. organ 'hudební nástroj, varhany' (Rj), stp. organy 'hudební nástroj strunný, harfa, citera, výjimečně píšťalový' (SStp) a rum. arch. organ 'harfa, varhany' (Tiktin 1093n).
Et-: Do csl. výraz expandoval z ř. 6pyavov 'nástroj, prostředek, (smyslový) orgán, hudební nástroj
různého typu' (k et v. Chantraine 815), a to buď přímo
nebo pmstřednictvím střlat. organum tv. K přehlásce <?- > na poč. slova v csl. (j)ergan% sr. Diels 1963, 1,118, pozn. 4. Vysvětlení iniciálního vfl- v rcsl. a dále v č,, str. a ukr. Činí podže a je pro jednotlivé sl. jazyky vysvětlováno různě (v. níže).
Do dalších sl. jazyků bylo toto slovo přejato různými cestami a v různém časovém období. Přímo z ř. patrně pochází str. organt. a argant, (s vokálovou asimilací) '(mučicí) nástroj, tělo, organismus, tělesný orgán, hudební nástroj', r. orgán 'varhany' (tak např. Preobr. 1, 656n, Vasmer 2, 275). Iniciální v- u str. var-gam 'bicí hudební nástroj používaný při vojenských taženích, lid. hudební nástroj podobný foukací harmonice, varhany' (StrS) a r. dial, vargán{i) 'foukací harmonika' (SRNG) vzniklo podle Preobr, I. c. v neprízvučné slabice v akajících nářečích (podle Vasmera 1909, 136 pocházejí tyto formy z ř. dial. äp'fctvov). Něm. prostřednictví (stbavor. grgana, slŕhn. organa) je možné hledat v případě stě. orhany, varhany, stč. a č. varhany (náslovné v- vysvětluje FiedJenová, LF 86, 305n jako původní předložku, která splynula v stč. se subsi. díky častému používání předložkové vazby ľ orhany, v orhaniech; podle Šlosara, Heidelberger Publ. 6. 141 jde o protetické v- připojené ke stbav. tvaru ve stč.).
jako evropeismus existuje tento výraz nověji i ve většině ostatních sl. jazyků, cesty přejetí jsou však většinou těžko sledo-vatelné: b. organ, mk, organ, sch. ôrgän, sin. orgán. slk. organ, orgán, i. sl. organ (Jg), č, orgán, luž. organ, kas. organe (Sych-ta), p. organ(y), dial. i jargan, s přesmykem obrany (SW), br. órhan, arkán(y). Nos. i orhdnfy), ukr. orhán, varhan, órhan, dial. vyrhán (BSUkr), otrhán, s přesmykem vikran (Hrin.), r. organ, s význ. 'varhany' (b. mk., slk. organ, kaš., p. organy, p. dial., br. arhán(y), orhán(y), ukr. orhán), 'drnkacf hudební nástroj' (ukr. varfián, ukr. dial.), 'část rostlinného nebo živočišného těla s určitou funkcí, orgán, ústrojí' (jsi., slk. a č. orgán, luž. p., br. a ukr. órhan, r.), 'hlas' (sin. arch., p. arch., luž.) a řadou dalších přen. významů. hli
orc.li., -a m. 'orel; Adleť
Der: Oľbl'b 'orlf.
EL: Psi. *orhl'b1 všesl.: b. orel, mk. orel, sch. drao, sin. orel, slk. oroL Č\ orel, hl. worjol, dl. dich.jerjel, plb. viral, br. aról, ukr. orel, r. orel, vše kromě plb.
'orel/Aquila', plb. 'druh supa' (Oksch 1983,1449), br. dial. i 'luňák' (SBrH), r. dial. i 'jestřáb1 (SRNG).
•  Psi. *orhl%. < ie. *H3er- 'orel'.
NejbližŠí paralely má sl. substantivum v balt. a kelt. (/-kmen), dále v germ. a het. (k kmen): U t. erělis,
dial. arělis, lot. ěrglis « *ěrdlis< *čríis\ Fraenkel 122); kelt. *eňlo- (Toporov 1,101) nebO *erim- (Pedersen 1909,
l, 491) > kymer. eryr, střbret. erer, stir. irar, střir. i
ilar, ilur (Hamp, SbShevoroshkin 97-98 odvozuje ir. slova z *eruro- < *orur- a kymer. z *orir nebo *erir) vedle kom. a bret. er (sek. krácení 7); germ. *aran- > gót. ara, sthn. aro, arn, něm. Aar, stisl. ari, vedle orn < *arnu-; het. karas, gen. karanaš, palajské ha-ra-a-aš (Puhvei 1954, 3, 137-9). Další paralely už mají posunutý význam: ř. ôpvíc,, -10OC, dor. -ixoc 'pták; kohout, slepice*, opvEov 'pták', arm. oror, urur 'racek, luňák*, ori 'krahujec'.
Sr. Trautmann 13, Pokorný 325n, Vasmer % 276, Machek 1968,417, Skok 2,563, Mann 1984, 890n, Hinze, LgB 5-6, 148n, Blažek, ColPruth 2,8 aj.
Pokud se týká způsobu tvoření, pokládá Schulze (SbJagič 347) í-ový suf. za augmentativní, Němec (red. pozn.) pomýšlí spíše na suf. činitelských jmen, opakující se i u jiných zoonym, přičemž základem slova by mohl být kořen obsažený v oriti ve význ. 'trhaL rušiť (v. orlti). Vaillant (RÉs 23, l56n) se naproti tomu domnívá, že sl. suf. -hth byl přejat z germ. — Nejspíše však jde o pův. heterokhtické subst. (*/«-kmen?), tak
Pedersen (KZ 32, 257), Meillet 1902,418, Specht 1944,47,157, 245, Eckert (ZS1 8, 882), Schmalstieg (Studies in Old Prussian, Univ. Park — London 1976, 176) aj.; Hamp (o.c. 98, pozn.
9) dokonce uvažuje o typu uln, sr. lat, grus proti ř. jépavoq. Může ovšem jít o pův. r/ň-kmen (v. kelt. tvary) s pozdější bsl. disimilací r-r > r-l (Thumeysen, KZ48, 61).
Stěží sem může patřit stangl. eori, stsev. jarl (< *erilaR) 'urozený muž' (Uhlenbeck, PBB 33, 183).
Z neie. jazyků je blízké semit. * '-r-y 'orel' > akkad. eru, judeoaram. 'ärä (lilie-Svityč, Etim 1965, 352). bv-vb
osanna ínterj. 'hosanna'
Psáno i osan 'na, osana, osanhna, ôsanna.
Eu Stsl. osanna pochází prostřednictvímř. óioav-vá tv. z hebr. hôša' na 'pomoz prosím' (v. Vasmer 2,
280, Klein 745, Bíbel-Lex 761, Buchberger 5, 150 s liter.), V
evang. textech v posunutém významu "sláva buď tobě' (v. např. Zorell 1911, 642). bv
oseďblati, -ajcti. 'osedlat; satteln*
Et: Psi. *o(b)-seďhlati > b. osedlája, mk. osedla, sch. osedlali, s metatezí osěldati, sin. osedlali,
595
oseďblaíi
osla
slk. osedlat* č. osedlat, hl. sedlač, dl. hobsodlaš, hu-sodlaš, pom. osodtac, p. osiodtač, br. asjadlác', ukr. osidláty, sir, osedlati, osedilati, osědlati, r. osedlať, vše 'osedlat koně' aj. Jsou to denom. od všesl. seďhlo 'sedlo na koně' (b, sa/íd, rnk. seŕ/to, sch. rôd/ŕj, .yerffó, sin. séá/o, slk. č. .sedVo, hl. sedlo, dl. kkäo, plb. sedlu, pom, sodfo, p. siodto, br. sjadló, ukr. Jiáítí, str. sedhlo, sedlo, r. .rerí/ťí tv.).
Psi. sedhlo/seďhlo   (k t/t sr. mj. Preobr. 2, 269) je
t-ový derivát patrně už ie. data od slovesného koř. *sed~ 'sedět', doloženého ve většině ie. jazyků (v. sěsti), sr. ř. éXÁá-xaOéSpa (Hesych.), lat. sella, gót. sitls, sthn. sezml, něm. Sessel, gal. -sedlon, vše 'sedadlo,
Stolice, křeslo' (MEW 289n, Meillet 1902, 4L9, Trautmann 259, Pokorný 886, Vasmer2,601, Bezlaj 3,223, Trabačev 1991, 91, pozn. i aj.). V. též selo.
Lot. segli 'sedlo' je patrní výpůjčka ze sl. jazyků (M-E 3, 812,Fraenkel770).
Ze sl. je pravděpodobně přejato stsev. spčull, stangl. sadol, sthn. satul, šatil, něm. Saltel, vše 'sedlo' (Kluge 626, EWD1478, Kluge-Seebold 618n aj.j.Germáni původně nepoužívali sedel, ta se rozšířila od východu; z ŕŕán. vykládá germ. slova Moszyrtski 1957, 117n, kdežto Martynov 1983, 25n předpokládá, že pra-germ. *sadula 'sedlo' je přejato z psi. Málo pravděpodobný je opačný směr přejetí (Potebnja L876, 4, In.Vaillant, RÉS 12,235 aj.). pv-ae
osěděti v. sěsti
OSeki v. sěsti
OS eg H O ti v. dosešti
oskrhdT,. -a m. 'oškrt, kamenické kladivo; Spitz-eisen, Steinriielzharnmer' (PsaltEuch) Et: Psi. *o(b)-skt,rdi. > sch. dial. ôskrt, ôškrt
(Bjeletiéová, Prasiow. 242n), sin. OSkřd, dial. i OSkrda, oskřv, skrd ap. (Plet), slk. oškrt (SSJ 6,71), st. a dial. oškrda (HSSlk), dial. i oŠkrd (Kálal), č. oškrt, arch. a stě. oškrd, oskrd, dial. i oškrda, hl. woškrot (Sch.-Šewc vysvětluje -ro- místo očekávaného -or- vlivem hl. woškrot 'náledí' nebo starým ablautem; nesouhlasí Bjeletiéová, OglSv 63n aj.), p. oskard, arch. oskarda, dial. oszkard, oskarb (SW), stp. i hoskaid, ukr. řídké oskárd, str. oskorďh, oskor-da, oskordo s demin. oskordech, r. dial. oskórda, vše s významem 'železné kladivo na hrubé opracování kamene, zejména na drsnění (rýhováni) mlýnských kamenů', dále 'naostřená kladiva užívaná k boření zdí, v hornictví, v kovářsrví, v zemědělství nástroje na kypření půdy' (slk. stě. p. stp., r. dial.), 'zbraň, popravčí nástroj' (p. str.), 'násadec sbíjecího kladiva'
(č.)aj.
V psi. *o(b)'sk<hrďh]£ zřetelně uchován význam pref. ob-: 'nástroj k opracovaní, otloukání kolem dokola'. Bjeletičová, Prasiow. 242n má za to, že ^(bj-shbrďh. bylo kontaminováno s psi. "kfbtiti 'lámat, drobiť; shodně Loma, Prasiow. 155, který předpokládá už psi. var. *obskrhtt,.
Bez pref. doloženo zejména ve vsi.: r. dial. sko-rodá 'brány na kypření půdy', skoródiť (žukovskaja, via 6,3,107), ukr. skoródyty, dial. i škoródyty, br. ska-ródzic', skaradzíc' 'vláčet pole bránami'; sem patří i
p. dial. skródzič, skrudlič tv. (v. MEW 227, Brückner 496, Vasmer 2, 647, Dzendzejívs'kyj, SSlav 10, 57 aj., o používání bran v počátcích zemědělství v. Kurkinová, SUaz XU, 389; o doložení v br. a ukr. dial. v. Merkuiovová, Erim 1973, 55n). • Psi. o-shbrďb ~ lit. skerstí 'bodat, zabíjet' < ie. *(s)ker-'řezat' + -d-.
Psi. o-sfcbTďb je der. s nulovým stupněm od vb. kmene, který je doložen v lit. skeřsti, skerdiiü ' bodat, zabíjet' (< ie. *(s)ker-d-). Sl. skorditi přesně odpovídá lit. iter. skardýti 'řezat, rýt (zemi)'. S á-ovým rozšířením je ie. kořen *(s)ker- doložen i v stisl. skorta 'chybět, nedostávat se', stangl. scort, sthn. SCurz 'krátký' (v. Pokorný 941, Jóhannesson 835n, Vries 1962,500 aj.) a snad i v stind. krdhu- 'zkrácený, zmrzačený, malý* (připouští Mayrhofer 1986,1,393, LIV 505) a ř. <na>p6á)itQV 'jinoch, mladý muž' (Frisk 2,743, Gamkr.-ivanov 1984,119). Stind. a ř. slova ukazují ovšem na ie.
*(s)kr-dh-. V. též črěsla, črěst, £n>ta, kora, očrěsti aj.
Stprus. scurdis 'Špičák, špičatý nástroj*, které mezi příbuznými slovy uvádějí MEW 228, Preobr. 2, 308, Pokorný 941 aj„ je spíše přejato z p.; v. Mikkola 1903, 27, Brückner 496, Machek 1968, 421 aj. Žf
osla, -y f. 'brus; Wetzstein' (ixSupr)
Csl. are/a tv. (MLP 518).
Et.: Psi. osla > sin. osla, slk. osla, č. dial. osla
(Bartoš 1906), hl. OJed. arch. WÓsla (Jakubaš), dl. WÓS-
lica, plb. väslä, pom. osla, p. arch. osla (SW), dial, wosla, oswa (Karlowicz), br. dial. aslá (Scjašk), ukr. st. osla, str. osla, r. dial. óslá (SRNG), vše 'brousek, brusný kámen na kosu', přen. 'nedopečená vrstva v pečivu, připomínající vzhledem brousek', p. dial. oselka, slk. arch. a dial. osla, oslička 'hrudka másla ve tvaru brousku1 (Kálat, HSSlk), hl. 'silurský pískovec' (kámen, z něhož se vyrábějí brousky), p. arch. osla, r. osělok 'prubířský zlatnický kámen'.
Meillet 1902, 419 v souvislosti s r. dial. osělok 'brousek', p. oselka uvádí psi. *osbla; -e- v těchto slovech však může být vkladné. Sch.-Šewc 1665 předpokládá psi. *os(i,')ta.
Sin. osla 'nemoc tříselné žlázy* (Plet.) je výpůjčka z bav.-rak. Eisslein (< střhn. e/3 'vřed, nežit, hlíza ap.')f v. Bezlaj 2,
596
osla
osltnoti
257. Č. dial. oselka 'podlitina na vnitřní straně stehna, vzniklá pň veiicém kulhání* však Křístek (i>TŘ 38, 73) asi právem řadí k 'brousku* - podle tvaru.
• Psi. osla 'brousek' < *aít{s)lä- < ie. "fH2ek- 'ostrý'.
Substantivum tvořené suf. -(s)lä od ie. koř. *H2eíi- (ak-), v. ostn.. Deriváty tvořené od tohoto koř. 1-ovýw.i sufixy jsou také v arra. (aseln 'jehla'), germ. (stangl. egla, sthn, akil, nčm. st. Ackel 'osina') a kek. (kymer. ocotuin 'brousek'). Ve si. tvoří suf. -(s)la- často nomina instrumenti (SK i, I04n). Sr. dále Matzenauer, LF 12, I71n, Vasmer2,281, EWAhd 1, 106 aj,
Na rozdíl od běžného výkladu, který vychází z tvaru brousku (resp. zjeho brousící funkce), hledá ESBr 1, 174n motivaci názvu v materiálu, z něhož je brousek zhotoven: nachází tu ie. kořen *ak-/ak-, obsažený v názvech kamene (v. kájeny). To má lépe vysvětlit sl. význ. 'nedopečená vrstva v pečivu' (předpokládá sém. vývoj 'kámen', odtud jednak 'nedopečená vrstva v chlebě', jednak 'brousek na kosu'). Řada badatelů ovšem předpokládá původní identitu obou kořenů.
Nepravděpodobný je výklad, který vychází z os{h)la 'oslice, samice osla' a řadí název brousku mezi názvy nářadí odvozené od pojmenování zvířat (podle Vasraera i.c. už Šapiro, Filologi-českije zápiska, 1873, 25n, nověji Černých 1.956, 227n, odmítá Vasmer l.c. a Trubačev, KSIS1 25, 106). pv
osledb, -i f. 'břevno; Balken' (Bes VencNik)
Doloženo v pi. osledi (krhStbtiyje) s význ. 'kříž', ve VencNik 'šibenice'. V csl. jde patrně o rasismus; sr. rcsl. a str. osljadišče. 'šibenice' (Srez., StrS).
Et.: Psi. osledb > r. dial. osled' f. 'velké silné břevno, stavební dříví, střešní latě, boční tyče korby vozu\osljáď 'břevno, stavební dříví', osléd m. 'břevno, základový obvod domu, většinou z modřínových klád, položených přímo na zemi', der. osledina 'velké silné břevno, stavební dříví, korba vozu' (všeSRNG).
Význam 'tenký konec klády, vršek stromu, který se odsekává a odhazuje, větve' (SRNG je uvádí u osled, osljaď, osledina, SSRLJ u osledina), je nejspíš něco jiného. Kopečný v poznámce k rkp. ESSJ soudí, že pochází z psi- *slěďb (v. slěďb) a byio kontaminováno s našimi slovy.
Slovo reliktové, bez jasných souvislostí. Týž kořen (bsl. *šel-) je patrně obsažen v psi. *selme, sel-mene 'vodorovný trám v hřebeni střechy'.
Toto subst. je dosvědčeno csl. slčmg (MLP, Srez.), b. dial. slétne, mk. šleme, sch. šleme, dial. i šijeme, šleme, sljgtne aj., sin. slétne, slk. slemeno, st. a dial. slemä (Kálal), síemeň (Kott 7, 702), č. slemeno, st. slétne, dial. sľetnetio (Bartoš 1906), p. életnie, br. dial. salathano, ukr. dial. sleméno, slembéna ap., r. dial. sólomja, soloineno ap., s význ. 'trám, břevno' (csl.), 'nosný trám (střechy), trám v hřebeni střechy, hřeben střechy' (jsi., slk. st. a dial., č. p., ukr. dial, r. dial.), 'břevno ležící na rozsochách'
(p. dial., ukr. dial., r. dial.), 'část studničního jeřábu' (br. dial., r. dial.), geogr. 'nejvyšší část pohoří, vrchol srázu' (mk. sin. slk.. č. arch.) aj. Podrobně v. Klepikovová, OLA 1981,52-63.
Psl. *selme má presný protějšek v lit. šelmuo, šelmeňs 'štít, lomenice, dlouhé břevno' (Vasmer 2, 659, Fraenkel 971).
Málo pravdepodobné je spojení s lat. columen, culmen 'vrchol, štíť (v. Machek s.v. slemeno); to patří spíše ke koř. *kel-'vyčnívat, vysoký' (Pokorný 544, W-H 1, 249n). Nejistá je také spojitost s kor. *lcelp-/kelb- 'pomáhať (Pokorný 554: sthn. kel-fan, lil. šeípti), s níž Machek I.e. počítá (k lit, a germ. slovům sr. Fraenkel 971, Kluge-Seebold 304 aj.).
Je-li csl. osledb a slétne z jednoho kořene (v tom případě jde o tvoření suf, -ed-\ o nem sr. Síawski, sk i, 62n), můžeme se domnívat, že zde byla i souvislost věcná. Psi. *selme označovalo vodorovný trám v hřebeni střechy jednoduchých staveb (salaší a různých bud), který byl položen v rozsochách silných sloupů (v. Machek i.c); o(b)-sledh by pak mohla být tato svislá rozsocha, vlastně *'podpěra, která je kolem sleme-ne'. Se zánikem takových staveb zmizel i příslušný termín.
Otkupščikov 1967, 137 spojuje csl. oslgdh s r. dial. (Dal*) sljága 'dlouhé tenké břevno, páka'; vidí zde střídání suf. -dl' g-, což je možné. Mylně se však domnívá, ie obojí souvisí se stsl. tedvijf: 'ledví, nitro' (v. ledvijc. k sém. stránce v. Šarapatková, EB I39n).
Nepravděpodobná je příbuznost s psi. *chlgdt> 'hůl, tyč', na niž s otazníkem odkazuje Vasmer 2, 284. ŽS
oslt-noti, -nefc*. 'oslepnout; erblinden'
Doloženy jen tvary s -p-: oslbprlQti, kde došlo k restituci skupiny pn podle aor. oslbp* a adj. slepí, (podobně č. novotvar oslepnouti vedle staršího ostnouti - se sém. diferenciací, sr. Nemec, LF 80, 260).
Der.: oslbpenije 'zaslepení', kauz. oslepili 'osle^ pit, zaslepiť, oslěpljati 'oslepovať, oslěpljenije 'zaslepení, zaslepenosť. Adj. slepí, 'slepý' v. slepí,.
Et.: Psi *0'SlbfiQti > č. arch. oslnouti, fakt. oslnil, stp. ošlnač (SStp), olsnač (Reczek), p, ottnač, olsnač, ol&niů (sie), oUniewač (sie), 'prudkým jasem způsobit ochablost zraku, oslepit, oslniť, p. refl. i 'zajiskřit se, rozjasnit se', č. fakt. přen. 'učinit silný dojem na někoho, přivést v úžas'.
P. olsnač, olsnač vzniklo v 16. stol. metatezí z ošlnaé (< *oslb(plnač; v. Brückner 379).
Už psi. *o-siěpiti > b. oslepjá, mk. oslepí, sch. oslepili, oslijěpiti, sin. oslepili, slk. oslepiť, č. oslepit, hl. woslepič, dl. wo(b)slépií, kaš. oslepec (Sychta s.v. slepec), p. ošlepič, br. asljapíc', ukr. oslipýty, str. oslepili, oslepili, oslhpiti, r. oslepit "zaslepit, oslepit,
597
oshbnori
osmi>
oslniť.
Pro pojmy 'slepý', 'oslepnout' mají jednotlivé íe. jazyky výrazy různého původu (příčinou je zjevně jazykové tabu), zčásti et. málo jasné. To platí i o sl. výrazech, jež jsou vykládány různě (je příznačné, že ani Pokorný, ani LIV sl. tvary neuvádějí!). Je třeba dodat, že simplex slbpngti není nikde doloženo, všechny výklady však jeho existenci předpokládají:
■ (1) Psi. *rf&p-ne/£ < ie. (s)lílep- 'ukrývat, krást*.
(2) Psi. *slbp-ngíi < *ileip- < ie. *Éet- "skrývať.
(3) Psi. sslbp-ngti«- lit. pasUpti 'skryté zmizeť.
(4) Ps). *slhp-npti ~ ia Heip- 'mazat, lepit*.
(5) Psi. *sfop-neti ~ lit íllbti 'ztrácet zrak'.
(6) Psi. *slt.p-ngti f~ slepí..
(1) Se slovesy významu 'ukrývat, krásť (zakrýt tmou -> oslepit) spojují sl. výrazy Miklošié, mew 307, Schmidt 1871, 2, 73, Mladenov 593, Vasmer % 660 (spise skepticky) aj.: ř, xkénTtzv 'krásť, lat. clepere tv., gót. hlifan tv., liL slepiit, slěpti 'ukrývať, lot. slepl tv., stprus. auklipts 'skrytý'. Výklad ovšem skýtá značné hláskoslovné potíže: rekonstruujeme-li koř. *klep-, Čekali bychom lit š. Řešením může být rekonstrukce koř. *(s)klep- rjPokomy 604), přtp. předpoklad rýmových kořenů *klep- ~ *slep-. Pokud se týká vokálu, může být slovanské 1* za reduk. stupeň / (náležitý u starých inchoativ na *-no-). Adj. slep* ukazuje na zdloužený stupeň ě; o-slěpiti pák musíme pokládat za denom. od tohoto adj. Může ovšem jít i o druhotný ablaut b ~ (i) ~ ě (v tom smyslu Preobr. 2,332),
(2) Šaur, siavia 50,54n odvozuje sl. formy od ie. koř. *kleip~, tj. *kel- 'ukrývat, zakrývať (Pokorný 553: stind. šala- 'chata, komnata', lat. oc-culere 'ukrývať, stir. celim tv., stangl. sthn. helan tv. aj.) rozšířené o ei a p. Podoba HÍlei- je ovšem dosvědčena s velmi vzdáleným významem 'sklánět se, opírat se', podoba Haeip- pak jen ve sl. (souvislost s lit. slěpti Šaur odmítá), nepoěítáme-U gót. hleibjan "zakryť (Uhlen-
beck, PBB 30,291; Lehmann 187 je vSak pokládá za et nejasné).
Adj. slepí* pokládá Šaur za postverbale od náležitě tvořeného kauz. slěpia.
Z ie. Hdeipo-, Hdeibo-, odvozeného od kořene Hdei- 'sklánĚt se', vychází Snoj (v. Bezlaj 3,259 a Snoj
1997, 580).
(3) Smoczyňski, SbSlawski 357 spojuje oslbngti a oslěpiti s lit. pa-stimpu, -slipti 'nenápadně zmizeť, o dalších souvislostech však neuvažuje. Fraenkel 829, 833 spojuje toto slipti se slipti (v. i), ale o sl. tvarech se nezmiňuje.
(4) Toporov, Etímlssi i, I2n odmítá dosavadní výklady sl. slep*, oslbngti a pomýšlí na spojení s ie. koř.
Heip- 'pomazat, lepit (Sč)' (st. lěprjenjjea priUnoíi) za
předpokladu sém. vývoje 'se zalepenýma očima, kr-havý' -> 'špatné vidící, slepý' (poukazuje mj. na lat. lippus 'krhavý, přisleplý'). Gáldi, ssiav7,276 poukazuje ještě na r. slipaľsja, slinuťsja, užívané často o OČÍCh. Preferuje Sch.-Šewc 1312 a Gluhak, HER 562.
(5) Janáček, Slávia 24, ln spojuje sl, oslbngti, slep* s lit. ilibas 'krhavý, špatně vidícf, Sirnbk, ffibti 'ztrácet zrak', aipstu, iilpti 'zakalit se (o očích)' aj. za
předpokladu Substituce k^&p^b. St. též Otrebski, tP 9, 18. Přijímá Mac hek s.v. slepý. Odmítá Toporov l.c, připouští Bezlaj l-c. a Snoj 1997 ic.
(6) Na rozdíl od předcházejících výkladů, jež vycházejí z paralelní existence slovesa a adj. slep*, předpokládá Kurytowicz 1968, 240 vývojovou řadu slep* -r slěpiti (denom. vb.) -** slbpnoti (druhotné
tvoření od denom.). Preferuje Němec, red. pozn.
Se sthn. helpan 'pomáhať a lit Seípti tv. spojil sl. slova Pavlovic, Naš život 1951, 291n (v. též JslF 20, 504). Právem odmítá Skok 3, 285; ani jeho spojení s lit seleti 'plížit se' a stind. tsarati tv. však nevyznívá přesvědčivé. pv-ae
osmi. num. kard. 'osm; achť
Num. ord. osm* 'osmý'. Num. kard. i ord. se užívá ve složených číslovkách, např. tri deseti i osm* '38% OSrtlb deset* '80*, ďbvadesftbnyi iosmyi '28.'. Vevai.Nom lx osmer* 'osm, osmerý'.
K«i.op.; osmonades§tyi 'osmnáctý', osmodbne-vhn* 'osmého dne (jsoucí)' (ř. ojciafcepod.
Et: Psi. num. kard. osm*, všesl.: b. osem, mk. osum, sch. ôsam, sin. osem, sík. osem, ôsmi, č. osm, stč. i osim, osem, píb. visem, hl. wosom, dl. wosym, porn. ostne, kaš. i osem, p. osietn, m. osobní osmiu, srp. i hoím, ošm, br. vosem, ukr. vísim, r. vosem', str. i vosmb, vše 'osm'.
Psi. num. ord. osm*, všesl.: b. osmi, mk. osmi, sch. ôsmi, sin. ôsmi, slk. ôsmy, č. osmý, stč. ojed. i osemý, plb. hl. wosmy, dl. wosytny, porn. ôsmi, p, osmy, br. vós'my, ukr. vós'myj, r. vos'môj, str. ostnoj, osmyj vše 'osmý*.
Ie. základní číslovku '8* lze bez problémů rekonstruovat v podobě *oktô(u) (HisekteíÍ3): stind. aStau, ř, ôxtó, lat. octô, gót. ahtáu atd. Ve sl. byly, jak se dnes včtšinou soudí, nahrazeny původně nesklon-né formy kardinálií 5-10 novotvary - í-kmenovými subst. odvozenými od ordtnátií. Příčina tohoto vývoje (zpětná derivace od derivátů, tj. ordinálií odvozených od kardinálií!) není ovšem zcela jasná (sr. Szemerényi
1960, I07n a VJa 1967,4, 9n, Smoczyfiski 1989, 6ln). Méně
pravděpodobná je domněnka, jež pokládá sl. základní ěíslovky 5-10 za abstrakta tvořená sul -ti (resp.
598
osím,
ostroge
-í) od původních forem; v. Brugmann Q, 2, 22, Vondrák 1906, l, 408, Berneker s. v. devetb, Vaillant 2, 632n aj. (odmítá Szemerenyi l.c). V. též d< veti. desett.
Řadová číslovka osme je tudíž starší než základní číslovka osme; sama ovšem představuje novotvar už bsl. stáří (lit. arch. äšmas, stprus. asmus). Nejstarsí podobu řadové číslovky 8. uchovává lat.: octävus < *H3ekteH3-o-. Ve všech ostatních ie. jazycích došlo k inovacím (v. mže). V bsl. byla původní forma nahrazena novotvarem vzniknuvším podle vzoru sousední řadové číslovky *sept(°)mo- (> lit. arch. sěhnas, stprus. sep(t)tnas, sl. sedmé; v. sedmi.).
Je zajímavé, že právě číslovka 8 byla zvlášť často obměňována podle sousedních číslovek: u kardináli! v arm. (ut' < *opto), stir. (ochtn- podle secfun) a ba)L (lit. aštuoni podle septynl), u ordinálií v ií. (stind. aštatna- podle saptama-), t. (dySooc podle í/JSofio<;) a slovanštině.
O původu ie. číslovky *otáô~u ("H^eláeHj) byla vyslovena už řada domněnek. Nejčastěji se soudí, že jde vlastně o duální formu (zakončení -aul) od koř. číslovky 4 (*k^et-uor- - *o íao \ rozdíl v zabarvení tektály!) nebo od hypotetického subst. s významem "předmět o čtyřech hrotech (prsty dlaně bez palce)'; sr. Erhart 1982, 139, Blažek, KZ 111, 218 a Blažek 1999, 263n. V. též Četyre. is-ae
osnovali, osnujete 'založit, položil základ; griinden, den Grund legen' v Apost také přen. 'upevnit, utvrdit1.
Der.: OSnovatuje 'zaklaď, osnova tV, ve VencNik lx 'budova'; iter. se zdlouženým reduk. stupněm OSnyvati 'zakládal'.
Et: Sloveso s pref. o(b}-, hojně doložené v sl. jazycích: b. osnova, mk. osnova, sch. osnovali, sin. osnováti, slk. osnovat', č. stč. osnovali, hl. wosnowač (HsR), pomsln. uosnovac, p. osnowač, br. asnavác', ukr. ostmváty, str. osttovati, r. osnovat', s význ. 'vytvářet osnovu pro tkaní' (sch. sin. stč., č. arch, pomsln. p. br. ukr. str, r. dial.), 'rozmotávať (hl.), 'zakládat, zřizovat* (jsL, slk. kniž, stč. p. vsi.), 'zhotovovat, vytvářet' (stč, p. arch.), 'upevňovať (str, r. dial.), 'zamýšlet, připravovat, osnovat' (sch. sin. slk. č.), 'zdůvodňovat' (stč.), 'projevovat navenek, osvědčovat" (stč.).
Výchozím Slovesem (vokruhupam. SJSnedoloženým)
je snovali, snovo/snujo 'připravovat přízi ke tkaní, provlékat nit na osnově', 'obepínat kolíčky přízí ap.' (MLP, Srez, Machek s.v. snovatí). Podle prézentu je utvořen analogický inf. snad.
Ojedinělý je názor Machkův (Machek 1968, 419), že sl. osnovali s význ. "zakládat, zřizovat' souvisí s het. aššanu-, ainu-'zřizovat, pořádat' a že bylo k snovati sek. přikloněno. Význam
'zakládat' lze však snadno odvodit z konkr. činnosti - vytváření osnovy na začátku tkalcovského díla. Puhvel 1984, 205 hodnotí het. slova jako kauz. k ašš- 'příznivý, dobrý'.
Psi. snovati, všesl.: b. snová, mk. snové, snová, sch. snovati, snujem, sin. snovali, snujem, slk. sno-vať/snuť, snujem, č. snovat, arch. snouti, 1. os. snováni, řídce snovu, snuji, plb. snuvät, hl. snowač, -am, dl. snuš, snuju, starší snowaš, porn. snovac, p. snuč, snowač, snuje, br. snavác', snujú, ukr. snuváty, snujú, r. snováť, snujú, vše s význ. 'připravovat osnovu pro tkaní, navíjet přízi, přísť, dále 'zakládat, vytváreť (sch, sin. arch., slk. kniž, br.), 'chodit sem tam, spěšné se pohybovať (jsi. pomsln. vsi.), 'mít v úmyslu, připravovat, osnovat' (sch. sln. slk. č. p. ukr.).
Význam 'chodit sem tam' má základ ve starém způsobu snování, kdy bylo třeba chodit od kolíčků ve sloupu nebo v zemi ke stěně; v. Preobr. 2, 345, Machek 1968, 564 aj.
Plb. snuvät odvozuje P-S 134 neodůvodněně z prefigované-ho osnovati\ odmítá SEPIb 739.
• Psi. snovati < ie. *sneu- 'točit, stáčet dohromady'.
Ie. kořen *sneu- je dosvědčen slovesnými formami kromě sl. jen v germ.: stsev. snúa 'navíjet, soukat*, s posunutým významem gót. sniwan, stangl. sneowan 'spčchať; jinak jen odvozenými subst. ukazujícími na pův. heteroklizi (r/n): stind. snävan- 'svazek, vlákno', arm. neard 'šlacha, vlákno', i.vsupá, veúpov 'tětiva, šlacha*, lat. nervus (< *neuros) tv, loch. B sfíaura 'šlachy'; dále stsev. snúdr 'smyčka', loL Snaujis tv. aj.; v. Persson 1912,818, Preobr. l.c.. Skok 3, 298, Bezlaj 3, 280n, Frisk 2, 308, Jóhannesson 914n, Mayrhofer 1956, 3, 533, Lehmann 317, Pokorný 977, Windekens 1976, 1. 458 aj.
Vedle ie. *sneu- (LIV 523: *sneuHj-)}£ hojněji doložen kořen *(s)neHi- (sně-) tv. (Pokorný 973): ř. vr) 'tká' (aor. Ěvnca), lat. nere 'tkáť, sthn. naen, něm. nahen 'šíť, lot. snäi 'stáčet' aj. (od tohoto kořene je sl. nitb, v. Vasmer 2, 22 In). ÍŠ
osobr. v. sobiti se
OSOftb, osopi» v. iisopi>
ostrogi>, -a m. 'palisády; Pfahlzaun'
EL: Psi. ostroge > b. dial. óstrog, oslróg, osirúg, ósrog, usrok, sch. ojed. ostrog, dial. f. ôstroga, sln. arch. ostróg, ostrdg (SSKJ), ostrôg (Bezlaj), slk. č. ostroh, dl. wotSog, plb. vúostrbg Rost 1907,440, pomsln. uóstrog (PWb), stp, p. ostróg, arch. i f. óstro-ga (SW), dial. kostróg (Karlowicz), br. arch. ostroh, vastróh, dial. astróha (ESBr), ukr. arch. ostroh, ostřih (Hrin.), str. ostroge, r. arch. a hist. ostróg, dial. f. ostróga (SRNG), vše s výjimkou sin. slk. č. p. a br.
599
ostróga
ostrovi.
'palisáda, ohrada ze zašpičatělých kůlů', dále 'místo ohrazené palisádou, pevnosť (sch. sin. dl. plb., vsi. arch.), 'vrcholek zašpičatělého kůlu1 (p, arch. f.), 'druh kůlu' (b. dial. ostrág), 'ploť (plb.), 'tyče na sušení' (b. dial., br. dial.), 'opěmý kůl v kupě sena' (b. dial. óstrog, ostróg, usrok), 'kůl ve vinohradu' (sch. dial, dstroga), 'vězení* (p. arch., vsi.), 'výběžek země mezi soutokem dvou řek' nebo 'úzký horský hřbet vybíhající do údolí' (b. dial. óstrog, ósrog, slk. č., r. dial. srng), topon. (sch. stč. č., plb. Waschstruli, Vasrräh, Vestrug, Verstruh Rost 1907,334,336, stukr.). Předpokládaný sém. vývoj 'něco ostrého, špičatého' A) 'špičatý kůl' -¥ 'ohrada ze špičatých kůlů' -ř> 'zaplněný prostor v ohradě (opevněné město, vojenský tábor, vězení ap.)*; B) 'špičatý výběžek země' -» topon.
Bh'zce příbuzné je i psi. ^ostroga/ostroga/ostruga s význ. 'kovový bodec (s ostrou špicí) na opatku jezdecké boty, sloužící k pobízení koně*, ve stsl. nedoložené: b. dial. ostrúga, ostróga (ber), sch. dstroga, dstruga, osttog, sin. ostróga, arch. ostruga, slk. ostroha, stč, ostroha, ostruha, č. ostruha, dial. vostruha, hl. wotroha, dl. wotšog m., arch. woišoga f., plb. vastriigo f., vástrug m. (SEP!b),pomsln. uostróga, p. ostróga, br. dial. jen dem. ostrôžka (ESBr), ukr. ostroha, r. ostróga, s dalšími přen. významy.
Utvořeno od adj. ostrh, 'ostoý' (Preobr. i, 666,
Briickner 386, Mladenov 391, Vasmer 2, 287, ESBr t, t84n, Bezlaj 2, 259, SEPIb 950, ber 4, 948n, Sch.-Sewc 4, 1678, 1680 aj., v. ostr-e.) řídkým suf. -OglJ-Oga (v. Meillet 1902, 354, SK 1,67, Brugmann U, 1,511, Rudnicki, SlOc 10, 279).
Méně pravděpodobné spoj oje Machek s. v. ostroh a ostruha se str. ostmžiti 'upevnit kůlem* < *ostoz~iti 'obklopit kůly zvanými stogt,' (všesl.), tj. opěrnými kůly, kolem kterých se rovnalo seno nebo sláma (v. stogi»). Přejímá H-L 349 s tím, že význ. 'výběžek země při soutoku řek* vznikl asi pod vlivem formálně blízkého subst ostrovt.
Nepravděpodobné je spojení astrogt. 'palisáda* se si. stergg (MEW 293, Mikkola, IF 6, 350) nebo s ř. a-topx<íCetv 'uzavírat do ohrady' (Boisacq 917),příp. s lit. stregti 'ztuhnout, zmrznout' (takto uvádí významy liL verba Zobatý I, 2, 171). Nevyhovuje ani domněnka o přejetí z arm. oštrak 'vež: (Korš, ústní podání, v. Preobr. l.c). pv
ostrolog'íja, -jef, 'astrologie, hvězdopravectví; Astrologie, Scerndeurung' (Nom)
Vedie toho i v starších r. památkách (Izbomik Svjatoslava) astrologija, rcsl. i adj. astroložhtii, (obojí MLP).
el: Přejato z ř. áaTpoÁoyíot, komp. z aazijp
'hvězda' (jež sev stsl. objevuje nejako slovo přejaté, nýbrž jen citované jako astirh, v. SJS 1, 59) a ÁÓyoc 'slOVO, řeč, vy-
klaď. O-je výsledek "Udového" reflexu za ä-, pod. jako v pogatvh, sotona aj. Řecké formě bližší prvou
Část V. V asrronoiGUja. eh
Osíro-niin,, -a nom. pr. (2x Ostr)
Staroruské (pohanské) jméno novgorodského tnístodržící-ho, pro nějž bylo napsáno nej starší datované (1056-1057) rcsl. evangelium, zvané Ostromirovo.
el: Ojedinělé jméno, doložené jinde jen jako der.
V topon. (Č, Ostroměř, v. Profous 3, 297, ZJČs 228 aj.).
Jde o komp. z ostr?, (v. ostrt) 'ostrý, prudký, drsný* a miri,, jež je časté v 2. části nom. pr.; více o něm s-v. Dragomira. Sém. blízká jména j sou Jaromír?, (č. Jaromír, topon. Jaroměř) a Ljutomirb (č. topon. Litoměřice). Jako pův. význam snad lze předpokládat *'slavný svou ostrostí (jarostí, divokostí)'. pv-eh
ostrovTb, -a m. 'ostrov; Inseľ
V J 18,1 Zogr do to ženo ostrovt. ve spojení ostro vb kedrbski, s význ. 'potok'; podr. v. oío
Der.: OStľOVbrťb 'OSfTOvní, OStľOva' (gen.).
Exp.: Zcsl.jerum. ostrov tv. (Tiktin 1098).
EL: Psi. ostrov/a, všesl.: b. ostrov, mk. ostrov, sch.
ÔStrvo, arch. dstmv (z r., Skok s.v. stníja, Brodnjak 1993,
350), sin. ostrov, slk. č. ostrov, dl. wotŠow, hl. arch.
WOtrOW (Pful), plb. VUOStrUÔV (Rost 1907, 440), častěji
topon. Vástruv (PS, SEPIb), kaš. ostrov, stp. p. arch. ostrów, dial. ostrove, ostrowa (SW), br. vóstrau, ukr. óstriv, st. a dial. vístriv (žel.), str. ostrovh, r. ostrov, vše 'země obklopená vodou', 'kus lesa uprostřed pole, obdělávaná půda uprostřed neplodné, nevyužité půdy' (č. dial., p. vsi.) aj., str. 'skála' (strs, Srez.), 'jeskyně' (Srez.).
Substantivum psi. data složené z předložky ob (v. ob) a o-kmenového subst. tvořeného od ie. kořene *sreu- 'téci', tedy 'co je obtékáno'. Koř, *sreu- je doložen primárními slovesnými tvary ve stind. (sra-vati 'teče') a ř. (jóeiv tv.) a snad i v Lit (Fraenkel 888), jinak jen odvozenými jmény: stind. srava-, ř. fióoc. (přesně odpovídají sl. *s(t)rovz,\), f. peupa 'proudění', stir. sruaimm 'řeka', stangl. stream, sthn. stroum, něm. Strom 'proud', lit. sravä 'tečení', srove, lot. strave 'proud* aj. K dalším sl. substantivům od kořene *sreu- v. stroja.
Sr. Trantmann 279, Pokorný 10Ď3n, Vasmer 2, 287, Sch.-Šewc 1680n, BER 4, 948 aj. K epentetickému -t- sr. Mikkola 1913, 2, 179 a Vaillant 1, 76n.
Společný ie. výraz pro 'ostrov' neexistuje (stind. dvipa-, ř. vrjeos, lat. Tnsula, lit sálá aj.). Motivace sl. substantiv - jak se zdá - naznačuje, že Slované ve svých starších sídlech znali jen říční ostrovy (Meillet, RÉS 7, 8, Machek 1968, 421 aj.).
600
os troví.
Podobně je motivováno i synonymum olokv, (csl. sch. sin.); ke vztahu mezi astroví, a otokt, sr. Meillet 1902, 233, Martynov, SlWon 6ln, Skok3, 349n a Glotta25, 254n.
le. koř. *sreu- bývá pokládán za rozšířenou podobu koř. *ser- 'proudit, rychle se pohybovať (Pokomy 9Q9n): stind. sa-raii, sisani 'teče, řítí se', f. ápjiííj "nápor', lat. sérum 'syrovátka' aj. (snad i sl. serg, shrati, sr. Zobatý, LF 28, 31 a Machek o.c. 571). LtV 477n však hledá ve stind. sarati ie, koř. *set- 'řítit se, skočiť (ř. SXXofjat, lat. saliô atd.). pv-ae
ostruiti, -itt pf. 'zničit, vyvrátit; vernichten'
Der.: ípf. OStrtijati CV., též přen. OStťUJati Věrg. V
csl. i pristruiti 'přidružit, připojit' (MLP), snad i csl. oťbstrujati 'zbavovat se, vyhýbat se', i když sjs 2, 573 v tomto významu vidí mylné psaní za a(lt,)stapiti.
EL: V jiných sl. jazycích nedoloženo.
• (l) Psi. *ot-stmjÍti ni lat. de-struere tv. < ie. *str-eu-'vrstviť,
(2)   Psi. *ob-strujili < psi. struja 'proud' < ie. *sr-eu-'téci'.
(1) Schmidt 1S71, 2, 286 (stejněMatzenauer, LF 12,175)
spojil ostruiti s lat. struere 'stavéť a něm. streuen; vše řadí k ie. *str-eu-, jež je rozšířením ie, *ster-'rozprostírať. Pokorný 1031 sem ostruiti a sch. sirovo 'hromada spadaného ovoce' sice řadí s jistými pochybnostmi, ale LIV 550 je sem zařazuje s přesvědčivým výkladem slovotvorným: jde o kauz.-íter. *strou-eie-, které je i v stir. asroither 'je rozprostírán', góL *straujan 'rozestřít, trousit*. Sémanticky nejlépe vyložíme ostruiti z *ot-, jež přesně odpovídá lat. de-struere; v. Havlová, Slávia 55, 350.
(2) Brandt, rfv 18, 8, pozn. 3 a s novým odůvodněním Vaillant, rés 46, 34 pokládají ostruiti za de-nom. od psi. struja 'proud' (v. struja) s pref. ob-, tedy páv. *'obklopil proudem', odtud -y 'splavit proudem, smést' 'zničit, vyvrátiť (Brandt), nebo *'převrhnout lodku v proudu' —5- 'zvrátit, vyvrátit, zničiť
(Vaillant).
s-a 1955, č. 900 uvádějí sice výklad (1), ale sami nadhazují další možnost: spojit ostruiti se stsl. struga 'zkáza' a se strbgati 'sdírať; takový výklad však působí hláskové potíže, mimoto je spomé, zda struga souvisí se strbgati (v. Struga). eh
ostri. adj. 'ostrý; scharf
Ve spojení obojgdu ostri, 'dvojsečný'; adv. ostrě 'bystře'.
Der.: ostrije n. 'ostřf, 'nerovnosť, osirostb 'ostří', ostrota 'ostří', 'drsnosť, ostrili, oštrjg 'ostriť, refl. ostriu se na čbto 'chystat se na něco'; izostriti 'naostřit, nabrousit', ptc.pf. pas. izoštrjenb, izostrjerib 'naostřen, nabroušen'; naostrili 'naostřit, nabrousit';
poostriti 'priostril, nabrousit' (přen. p. jezykb, gněvb), pooštrjenije 'priostrení, nabroušení*, přen. 'podnícení'.
Kolup.: Rcsl. nom. pr. Ostmmirb v. Ostromirb.
Et.: Psi. ostrb, všesl.: b, óstár, mk. ostar, oster, sch. tištar, dial. ostar, Skok i lĚster, sin. óster, slk. stě. č. ostrý, hl. wótry, dl. wotšy, porn. ostri, p, ostrý, br. vóstry, ukr. hóstryj, arch. a dial. óstryj, str. ostryj, vostiyj, r. óstryj, dial. vóstryj (SRNG), vše 'ostrý, nabroušený, způsobilý k řezání'. Přen. významy vycházejí především z možného účinku něčeho ostrého, sr, např. 'pronikavý (o zvuku)' (všesl.) aj.
■ Psi. ostrb < ie. *abro- < *tÍ2eí- 'ostrý'.
le. koř. *H2ek- (ak-) 'ostrý, špičatý, hranatý' je dosvědčen z většiny ie. jazyků, a to tčmeř výhradně jen jmény (subst. a adj.); slovesné tvary, jež uvádí L1Y 232, jsou nejspíše denominaci va (lat. acěre 'být kyselý' aj.). Jde o velmi rozsáhlou rodinu slov tvořených různými sufixy (např. stind. ašani- 'hrot šípu', ř. ájíij, ťžjírc- 'hroť, áxp,^ 'vrchol', lat. acus 'jehla*, aciěs 'čepel; šik', acidus 'kyselý', stlui. ekka, něm. Ecke 'roh', lit. dial, aSnis "ostří, klíčící setba', lot.
QSnS tV. aj,); sr. Pokorný 18n. V. též osia, ostrogi, a ostťi..
Adj. tvořené suf. -to- je zjevně ie. stáří: ř. áxpot; 'špičatý', lat. dcer 'ostrý, prudký', stir. ér(< *akros), lit. aštrus, aSräs 'ostrý*, lOL ass (dial. asrs) tv. K epentetickému -t- sr, Mikkola 2,179 a Vaillant i, 76n.
Často bývá kořen *H2ek- hledán i v substantivu *aktnen-lakmen- 'kámen; nebe'; v. kamy.
Sr. dále M-E I, i44n, Fraenkei 19, Vasmer 2, 288, W-H 1,
7 aj. pv-ae ostnbgamje v. strbgati
ostbiťb, -a m. 'osten; Stacheľ
EL: Psi. ostbnb > b. osten, trik. osten, sch. dsian, sin. arch. osten (Plet.), slk. osteň, Č. osten, dl. rtoieň (Muka), stp. ošcien, osn, p. ošcieň, ukr. osten', str. ostenb, ostítvb (StrS), r. dial. osten (SRNG), s význ. 'něco špičatého, bodec, hroť (stč. Č., p. arch., str.), spec. 'hůl s kovovým bodcem k pohánění dobytka' (b. mk., sch. arch., sin., slk. st. HSSlk, stč., č. st., stp., p. arch., str.), 'vidlice, trojzubec na chytání ryb' (steh. Rj, slk. st. HSSlk, p. ukr.), 'žihadlo' (sch. arch. a dial. Rj, slk. st. HSSlk, ukr.), 'masivní trnitý výrůstek na rosdinách, osten' (slk. č. dl.), 'rybí kost* (p. arch.) a další přen. významy jako 'podnět, vzpruha; výčitka; pokušení, dráždění aj,'
Psi. ostmb je odvozeno n-ovým sufixem od subsL ostb, doloženého ve většině sl. jazyků: b. pl. ósti (BER), nik. pl. osä (MkR), ch. st. ost, sin. ôst,
601
slk. osť, stě., č. st. ost, dial. 0«; dl. wosč, noů (jež
ale může podle Sch.-Šewee 332n být z psi. *osh 'osina'), dial.
wóť, kaš. ose, stp. p, orří, br. vose', dial. pi. ŕfaťz, ukr. r. osť, str. osfc, s význ. 'bodec', zejména 'bodec k pohánění dobytka, osten, hrot, trn ap.\ dále 'vidlice na lovení ryb' (b. dial., sin. ka§. p., br. dial.), 'osi-na na obilném klasu, štětina' (slk. stč. č. dl. p. vsi.) aj.; výsledkem sém. sblížení s *osth 'kosť je význam 'rybí kosť (slk. st. HSSlk, č. st. a arch., dl. kaš. p.).
• (1) SI. ostt. < ie. *flr-íí)íf'- < ie. *H2ek- 'ostrý, špičatý'. (2) SJ. ostb < ie. ^H^st(h)- 'kost'.
(1) Většina badatelů spatřuje ve sl. ostb odvozeninu od koř. *ÍÍ2ek- 'ostrý, špičatý' (v. osia, ostri., os^tt) s přesným protějškem v lit. akstis, akštis 'jehlice (k opékání na rožni), oštěp ap.' (lot. akstins odpovídá
sl. OStbtľb), Sr. Matzenaoer, LF 12, 175n, Meillet 1902, 209 a 286, Trautmann 5, Vasmer 2, 288, Skok 2, 572, Bezlaj 2, 258, Fraenke) 5n aj.
(2) Machek s.v. ost pokládá sl. ostb za přímé pokračování ie. heterolditickčho substantiva *Hsest(h)-'kosť (stind. asthi-/asthn-, av. asi-, ř. ôcrzéov, lat. os, het. hastai-, sr. Pokorný 783, Hamp, KZ 97, 197n aj.), ve
sl. v tomto významu nedoloženého; bylo nahrazeno (nebo transformováno?) substantivem kostb (v. kosti.) a uchovalo se jen v sekundárním (zúženém) významu 'rybí kosť (rovněž významy 'bodec, osina ap.' jsou sekundární). Podle Machka se «-kmen téhož hetero-klirického substantiva uchoval v t, osn 'bodec, hroť
(jinak Vasmer 2, 284).
Podle Havlové (Slávia 63, I45n) existovala ještě v psi. substantiva uvedená sub (1) a (2) jako homonyma. První z nich se uchovalo, druhé bylo v obecném význ. 'kosť nahrazeno subst. kosit, z. uchovalo se jen ve významu blízkém ostb, totiž 'ostrá (rybí) kosť, hk-ae
osujetiti se v. sul
osvětili, osveštati v. svett.
ostpy,    f.pi. "neštovice; Blattern* (ixSupr)
V ř. předloze Xoifiixf) vóaoc,, mohlo by tedy jiti o 'mor'.
EL: Psi. os<bpa > b. dial. óspa, sch. dspa, p. ospa, br. vóspa, ukr. víspa, r. óspa, dial. a str. i vóspa, vše s význ, 'vyrážka, (Černé) neštovice'.
Ve většině sl. jazyků další der., převážně v pl: sch. dspice, dial. dspina, shi. óšpice, st. a dial. i óspice, óspica, slk. dial. (Kálal) ospice, ospiny, č. dial. ospice, ošpice (PSJČ, Kott), dl. wospice, kaš. oúpice, p. ospianka, arch. ospica, br. vóspina, ukr. vispýna, r. óspina, dial. i óspica, s význ. 'vyrážka' (sch., č. dial.), 'spalničky, plané neštovice'(sch. sin., slk. dial., dl. p.
vsi.), 'jizva po neštovicích' (vsi.), dále nový význam 'očkování proti neštovicím' (kaš.) ap.
Psi. *ob-S7>pa *'nemoc spojená s vyrážkou, jíž je tělo jakoby obsypáno' je deverbativum z psi. *ob-suti, ^ob-s^pg (v. nasuti). Z téhož základu je utvořeno is'bp'b'jesep, písečný nanos* < Hbzsi^p-b (v. istpt). Z iterativa se zdiouženým reduk. stupněm (v. sypati) jsou tvořeny další názvy těchto nemocí: b. dial. sí-panica, osip, mk. šipka, slk, diaL sypanice (Kálal), č. osýpky, hl. wusypicy, dial. wosepice, dl. wusypki, r.
syp', dial. ósyp', ósypt aj.; V. Preobr. 1, 664n, Machek s.v. ospice, Merkulovová, Etim 1970, t44-147, Sch.-Šewc 1710 a 1667 aj. ŽŠ
ost>pt»ni> v. isr>p?>
osT.ii., -a m. 'bodlák; Disteľ
Dolož. 1 x v Zach (tbmije i osbfb) a v receptáři nově nalezeného rkp. 3/N Sinaj ského žaltáře (v. Šiškovová, Slávia 61, 181; Mareš, Slávia 62, 126; Bláhová, Slávia 68, 237),
Et,: Psi. ^os'bfb, vŠesl. (kromě mk. a zřejmě i plb., v. níže): b. arch. ojed. osat (Gerov), dial. osad, osät (šiškovová l.c), sch. st. osat, ojed. osad (Rj), sin. osät, dial. (Plet.) i ôset, ôsec, ocet (tvary s -c- podle Skoka 2, 568 vlivem subst. ocbťb 'oceť), slk. dial. oset, ošit (archiv júuš, Buffa 191), stč. č. oset (dnes v boL termínu pekáč oset), hl. wóst, dl. woset, dial. i wósat, wÓSOt (Muka), pom. UOSC (PWb 5, 1938), kaš. vedle osi i oset (Sychta), stp. p. oset, br. asót, dial. i acót (Bjai'kevie 77), ukr. r. osót, dial. i oset (Daľ) s význ. 'bodlák', bot. zejm. 'pcháč oset/Cirsium arvense' a 'bodlák obecný/Carduus acanthoides', ve vsi. i 'mléč
rolní/SonChUS arvensiS*   (Merkulovová 1967, 93), SCh.
dial. ôsat i 'osina' (Rj 9,188); pův. nejspíš označení pro různé bodlavé, pichlavé (většinouplevelové) rostliny, dokonce i dřeviny (sr, např. slk. st. oset 'artyčok' HSSlk, stp. oset 'hloh' aj.).
Lehr-Splaw. 1929, 100, pozn. 1 rekonstruoval plb. název bodláku v podobě vásat < ^ostJ-b; P-S a Olesch 1983, 3, 1371 však vycházejí z tvaru västäc (vas(t)ňc) < *ojwtť&.
• Psi. *osíťb < *aku-to- < ie. *tÍ2ek- 'ostrý*.
Základem psi. ^os'bťhjeos-, jež je pokračováním ie. kořene *H2ek- 'ostrý' (v. ostra.). Nejblíže příb. *os'bťh je lit, äKutas 'koňská žíně*, obojí pův. a-kmen (podobně lat. acus 'jehla') rozšířený o suf. -to- (mew
227, Meillet 1902, 299, Trautmann 15, Pokomy 19, Vaillam4, 699, Smoczyriski 1989, 43 aj.).
Podle Mällera (KZ 24, 448n) je -i,tt,- v ^str-s, z *-nto-, se stejným suf. srovnává ř. äxmÔa 'osten, trn; bodlák', 'nějaká pichlavá rostlina' (tak i Meillet ].c); ř. slovo se však vykládá zpravidla jinak (Charttraine45n). ij
602
OSt»
ošajati se
osi., -i f. 'osa; Achse' (GrigZach)
Exp.: PodleTiklina 1096 je z csl. rum. osie 'náprava kola', může však jít o přejetí z b.; v. BER 4, 932n.
EL: Psi. osb > b. os, (v mk. jen der. oska), sch. ôs, ôsi f., m., sln. Ôs, -i, slk. os, -i, č. jen a-km, osa, stč. i os, -i aja-km. ose, -é, plb. vis, (hl. jen der. wóská), dl. wos, -y, kaš. os, -é', p. stp. oš, -i, br. vos', -i, dial. voj', asjá (SBrH), ukr. vi,ť, á.rc, str. osh, r. os', -i, vše s význ. 'osa, náprava kola', dále 'hřídel' (b. mk. r.), přen. 'myšlená středová čára, osa (souměrnosti, zemská ap.)' (b. sch. sln. slk. c. p. vsi.), 'jádro, hlavní nebo směrodatná část' aj.
» Psi. osb < ie. *aksi- (Hjeks-i-) 'osa'.
Starobylé ie. subst., svčdčící o časném užívání kola (vozu) u nositelů ie. jazyků. Jako t-kmen je doloženo ještě v balt. (lit. ašis, lot. ass, stprus. assis), lat. (axis) a kelt. (střir. aiss < *aksis). Jinde jako o-kmen (stind. akša- 'osa', av. aša- 'rameno'), ä-kmen (sthn. ahsa, něm. Achse), příp. rt-kmen (ř. aq~<úv). Tato různost nasvědčuje tomu, že pův. šlo o souhláskový kmen, později různě transformovaný. Přímým svědectvím toho je Ut. gen. pl. ašu (lot. dial. osu) a gen. sg. ases (dial.). Podle Benvenista 1935, 7 a 24 svědčí různost deklinace v jednotbvých ie. jazycích o původní heteroklizi (i/n).
Subst. *aksi- (*H2«&-t-) bývá často pokládáno za der. od kořene *ag- (*H2eg'-) 'hnát, uvádět v pohyb', což ovšem není zcela jisté. Od téhož kořene (nebo od základu *alís-'l) byla tvořena /-ovými sufixy subst. s významem 'rameno, křídlo': lat ala (< *ag-slä- nebo *aks-lä-'!), sthn. alisala, Tiém.Aehsel aj.
Sr. Trautmann I4n, W-H 1, 25 a 89, Pokorný 4n, Vasmer2, 288, Machek 1968, 418, Chantraine 94, Toporov I, 134, Hamp, KZ95, Sin, Mayrhofer 1986, 1, 41, Eckert 1983, 26n, EWAhd 1, 114n, Snoj 1997, 412. iš-ae
ústit, -a m. 'osel; Eseľ
Der.: osble 'oslátko', osbletitťb 'osh"; osblica oslice'; osbľb, osb&sfá* 'osh".
Et.: Psi. *OSbl'b > b. arch. OSél (Kiparsky 1934, 208
má za rusismus), sch. dsao, sln. osel, slk. osol, č. osel, luž. wosol, p. osiol, br. asěl, ukr. osel, r. osel, vše 'osel/Asinus'.
• (l) Psi. *t>í£.ít. < gót. asilus.
(2) Psi. *osbťb < zgerm. *asil.
(3) Psi. *osbli> < laL asellus.
(1) Tradičně bývá původ sl. *osbťb hledán v gót.
asilus (tvíEW 228, Stender-Petersen 1927, 357n, Kiparsky 1934, 208, Vasmer 2, 280n).
(2) Otrebski (Sprache 12, 50) předložil alternativní pramen v podobě zgerm. *asil > sthn. esil. Ze střhn. pochází lot. ezelis, ězelis tv. a lit. dial. eselas. Stprus.
asilis a lit. äsilas představují nejspíše výpůjčky ze str,
OSbl-h (sr. Euler, KZ 98, 89).
(3) Meillet (1902, 186), Lehr-Spiawinski (Eos 32, 706n) aj. odvozují sl. ^osbl-b přímo z lat. asellus. Pak bychom však dostali sl. **osěťb (Kiparsky i.e.).
Nejpravděpodobnčjším pramenem sl. ^osbl-b zůstává gót. asilus, které je převzato z lat. asellus, dem.
k asinus 'OSeľ. Jeho původ je však nejasný. Müller (v. Muss-Amolt 1893, 97) spojil asinus a ř. óVoe tv. se stind. asita- 'tmavošedý'. Pod. Brugmann, IF 22, 197n, který ř. óvoc, odvozoval z *ohonos, aniž by však vysvětlil nepřítomnost rotaci srnu v laL *asenos. Wharton (v. Muss-Arnolt I.e.) předložil hypotetické ř. *áotvo?, které rekonstruoval podle átnAAor 'jho'. Nedolož, dór. *£řri voc, je už odvoditelné ze zsem. * 'alána 'oslice' > hebr. 'ätön aj. Nejpravdčpodobnčjäím zdrojem lat asinus je Malá Asie, od kud slovo na Apeninský poloostrov přinesli Etruskové. V Malé Asii nacházíme nejbližší protějšek v luv. *as(a)na- 'osel', rekonstruovaném na základě komp. targassanalli- 'oslař' a h.-luv. tarkasna- 'osel, mul', kde první složka odráží koř. *dhergh-'táhnouť, sr. angl. draugbi-ass (Neumann, 1F 69, 61, Hoffher. Orientalia 35, 398-400, Blažek 1992, 107). Konečně, maloasijská slova mohou být rnesopotamského původu, sr. sumer. anšu, anše 'osel' (Muss-Amolt I.e., Schrader-Nehring 1,271, Gamkr.-Ivanov 562n).
Zcela nepravděpodobná je myšlenka Martynovova (Mar-tynov 1963, 99) o Írán. zdroji sl. *os-, rozšířeném o sl. sufix
"-bit.. bv-vb
ošajati s§, ošajQse,ošajeťfase 'zdržovat se; sich enthalten, sich fernhalten' (ix Zach) Csl. i Oťhšajati se s provedenou reprefixací a očajali
se (< *ot-š-) 'zdržovat se, chránit se čeho* (jiné je
o(vb)fajati 'zoufat'; v. čajati).
Der.: Csl. ošajanije 'zdrženlivost', vb. ošajevati se, ošajavati se, ošavati se 'zdržovat se Čeho', ošavari 'odstraňovat, vzdalovat' (MLP).
EL: Mimo csl. není zcela bezpečných responzí. Patrně sem patří srn. šavati se, ošavati se 'zdráhat se'; tak Štrekelj, AslPh 27,43n, pozn. 1, jenž sem řadí, snad právem, i adj. ošaben 'pyšný', pokud je ze * 'zdrženlivý' (zde asi musíme předpokládat kontaminaci s ochabili, str. r. 'přestat, odstranit').
Kurkinová, WSIJb 38,230 sem řadí i r. dial. iájax'' hořet bez plamene, tlít', šájaťsja 'hořet plamenem' (Dal').
Ošajati seje složeno z pref. ot- a *šajati nejasného původu. Na blízkost -šajati a -chajati ukazuje csl. ochajati se tv. (pchaj se sego mlp). Je rovněž nejasné; patří sem b. chája 'zneklidňovat se', sch. It&jati 'dělat si starosti', sln. hájati 'starat se*, r. st. chájať tv., Dal'; v dalších sl. jazycích jen s předponou ne-: Č. nechati, hl. njechač, p. niechač aj. Berneker 1,382
603
ošajati se
oštutiti
pokládá cha- a ša- (< *chě-) za ablautové varianty. Štrekelj u. a Machek, Slávia 16, 206 a 217 připojují k chajati a Zajati sém. blízké sl. chabiti 'zdržet se' (<
ie. *gkabh- 'uchopil, vzít; přidržet, zdržet'; v. Pokorný 409).
Machek 1930,107n a 64 (nověji Machek 1957,322) uvažuje ještě o spojení chajati s chovati a ckotěti. Daiší sl. slova s odlišným významem - č. dial. chajať 'hladit, láskať (Bartoš 1906), p. dial. chajač 'hledať, 'hladjť (SW), kaš. chajač 'padat (o snehu)', 'utíkať, r. hovor, chájať 'nadávat, pomlouvat', nkr. dial. chájaíy 'nechat, opouštět, nebrániť (Bilec'kyj) - připojuje SM S, l In. Stoc'kjj, Slávia 5, 44 sem ještě řadí ukr. ckája 'bezstarostný, klidný život'.
Další souvislosti jsou velmi nejisté. - Eerneker l.c. uvažuje o spojení se stind. kšinati 'ničí', ř. fQíveiv 'zanikať aj. (Mayrhofer 1986, l, 428, Chantraine 1201). -Vaillant (RÉS 22, 141 a Vaillant 3, 266) hledá v chaja-
ti/šajati ie. koř. *kěí-/ki- 'uvádět v pohyb, pohybovat se' (ř. xivsiv 'pohybovať, aor. čxiov, Lat. ciěre 'uvádět v pohyb' aj.; Pokomy 538n). Podobně Golah, AmerContr 7,134n. Čop (SlavR 5-7, 227n) rekonstruuje ie. koř. v podobě *skei-/ksěi- 'namáhat se, usilovať; vedle sí. sloves sem řadí zejména oset. (as)xsajyn 'dělat si starosti, usilovať, toch. A ske-, toch. B skat- tv., jakož i některá germ. a kelt. slova. Podobně Martynov 1968, I39n, Trubačev, SM 8, lln a Blažek, SFFBU 40, 140 (s poukazem na možné mimoie. souvislosti). — Meľnyčuk,
Etím 1966, 218 řadí koř. obsažený v .chajati/šajati do obsáhlé rodiny ie. kořenů odvozených od základního koř. *kes- 'řezať.
Se sl. chajati/šajati spojil už Miklošič (MLP 545, MEW 336 a 339) st ševelili 'pomalu se pohybovať. To bývá vykládáno jako sl. novotvar onom. původu (Skok 3, 390) nebo je spojováno s Lit. vélti 'válet, motať s pref. še- (Machek 1968, 606). Sr. též Merlingen, Sprache 4, 62. - K otázce vztahu mezi Šojati a ševeliti se nyní vrací Kurkinová, WSIJb 38, 227; řadí je do obsáhlé skupiny pohybových sloves obsahujících kořen šu-/šev-/šav- (< ie. *skeu-, sr. gót. skewjan 'putovat, jíť, stsev. skatva tv. aj.). Verbum ševelili je tvořeno od subst odvozeného od tohoto koř. /-ovým formantem, kdežto za východisko sl. šajati pokládá Kurkinová výše zmíněné šavati (šav-a-tí), mylně chápané jako ša-va-ii. Od takto abstrahovaného kořene ša- pak bylo vytvořeno nové sloveso podle běžného modelu (dali - da-vati - dojati ap.). pv-ae
OŠÍbfe v. šibaŕj
oštutiti,ostutitt.,-ši» pf. 'pocítit; flihlen'; 'zpozorovat, poznat; merken, erkennen' Rcsl. očjutiti tv.
Der.; Ipf. oštuštati 'cítit, všímat si", oštuštenije, očjutije 'povšimnutí, poznání'.
Exp.: Z csl. r. oščutít' 'pocítit, vnímať (Vasmer 2, 297).
Et: Psi. *otjutiti > sch. očútjeti, čak. očutiti, sin. očutiti (Piet.), občútiti, slk. ocítiť(sa), č. st, řídké ocítiti se, ocejtiti se (Jg), dial. ocučyč (Lamprecht 1963), ocátiti (Kott 8, 246), hl. WOCUČiČ, WOtUČiČ, ÚL. WÓCliŠM, Stp. p.
ocucič (sie), br. arch. a dial. očucíc\ očucícca (Nos), ukr. očútýty(sja), str. očutiti, očjutiti, r. očutíťsja, vše 'pocítit, ucítit', 'procitnout, přijít k sobě', tj. 'začít cítiť, 'ocitnout se'.
Jak Ukázal Machek   (Machek 1930, 41n a Machek
1934,49 a 53n), má toto vb. nepochybné příbuzné jen v balt.: lit. jaučiU, jatisti 'cítit, vnímať, junta, jňsti tv., lot. jáušu, jáust tv. aj. Stsl. oštutiti je tedy pův. prefixát s předponou ot(?>) (v. att,). Po hláskových změnách skupiny tj došlo k posunutí morfematické hranice: za prefix se začalo pokládat pouhé o- (< ob) a jako simplex se v jednotlivých sl. jazycích objevila slovesa s micialnůni stfídiúcemi za tj (stsi. št, sch. č, č. c, r. č atd.); např. csl. štutiti (MLP), sch. čútiti, čútjeti (se), sin. čútiti (se), slk. cítiť (sa), stč. cútiti, č. cítit, p. cmcíc* (sie), r. dial. Čutíťsja (Daľ), 'cítit (se), procitnout, objevit se před očima ap.*
Tato slovesa pak byla východiskem tvoření nových prefixálů, např. stč. procátiti, č. pocítit, procítit, vycítit, hl, wotuáč, dl. wétcušiš, stp. przecucič (sstp), ukr. dial. vitčutýtyisja) (Meľnyčuk, LBj 2, 75), 'přijít k sobě, octnout se' aj.
Tento výklad přijímá Fraenkel, Slávia 13, I2n, Vasmer 2,296n, Vaillant, RÉS 15,79, Slawski l, 108, BER 4,993, Sch.-Šewc 99 a 1636 a také L1V 280 (ie. koř. %eut- 'vnímat, probouzet se' - jen bsl.). O stč. slovech podrobně v. Hujer, LF 57, 523n.
Vedle plné podoby *ot-jut- (< *jout, sr. Mi.jausti) je kořen ve sl. dosvědčen i v oslabené podobě *ot-jht- (< *J2>t- < *jut-, sr. lit. jästi): *oťjhttiQti se > č. octnout se (analogií též ocitnout se, procitnout), p. ockngc sie, r. očnúťsja atd.
Kořínek, LF 65, 445 připojuje ještě r. adv. óčen' 'velmi' (*otjhnh < psi. *ot-j'h(t)nb) S pův. významem 'citelně*.
Ostatní výklady jsou méně přesvědčivé:
S ie. koř. *(s)keu- 'dávat pozor, vnímať (stind. á-kuvate 'zamýšlí', ř. xoétú 'pozoruji', lat. cavěre 'dávat pozor', stangl. scěawian, sthn. scouwôn, nem. schauen 'dívat se', stsev. škoda 'pozorovať aj.) spojují stsl. oštutiti (atd.) Torp 465, Preobr. 1, 674, Pokomy 587n, Snoj 1997, 7S; preferuje Skok 1, 367n. V. též Čufl. '
Bemeker, IF 10, 156 hledá ve sl. (o)šiitt- koř. *(s)teut- a srovnává sthn. diuten, něm. deuten 'vysvětlovat*.
Samotné lit. jausti.justi spojují někteří se stind. api-vatati 'zjišťuje'; Trautmann 72 (_*eui^ó), Pokomy 346 (*eu-et-). Odmítá Fraenkel 191. Ještě jinak M-E 2, 120 (s.v.just). pv-ae
604
OŠUJQJ
otrokb
OŠUJQÍ v. šui OŠUtr. v. ašutb
OSfc.li.Cfa, -a m. 'pOUStevník; Einsiedler' (kalend. En) Var.: OťhŠhlbCb tv. v Supr s provedenou reprefixací. EL: Z *ot-šhdl-bCh, což je der. /-ového ptc. ^šbdlb
(o něm více s.v. šbďfa; et. výklad v. u chodit!). Stejně tvořené je jeho opoz. prišblbCb, s?>šblbCb, s-bprišblbcb 'přistěhovalec, příchozí'.
Stsl. o(ťb)šhlbCb, vlastně 'kdo odeseľ, je kalk ř. áva/wpTjTjJí 'kdo odešel do pouště (z obydlené krajiny), dO Samoty' 'poustevník' (v. Schumann 1958, 47), což je der. ř. áva/wpéw 'odstupuji, odcházím'. Stejným kalkem je stsl. ofbchodbnikb tv. (rovněž Supr) a csl. oťbšblbnikTb (MLP). Tato slova expandovala do sin. st. odhodnik 'jáhen' (Plet, Bezlaj t, 198) a do r. ot-M'rtí'A(Daľ). eh
ošfastvije v. š ±>d b
otěchatí v. jaduit i
o těkal i v. testi
otedzatí, otegotětí v. težao
i
Oteti v. jeti 0t£ŽÍVt> v. k;y.;>íi ot i n od b v. oťbngdb otírali v. trěti
OtíŠatí v. íit.hi,
otokt, -a m. 'ostrov; Inseľ
Der.: Adj. OtOČbtl-b ve spojení morje OtOČbnOJe 'Oceán' («- *'moře obtékající pevninu', kdežto 'ostrov' «-'co je obtékáno'; sr. Martynov, SlWort 61).
Otok-b ve spojení otok-b kedrtski. v J 18, 1 Sav (v Mař potok-b, v Zogr ostrov-b) pokládá Jagič 1913, 374 za pisárskou chybu místo potokv, odmítá Románski, ZslPh 9, 370ti, který soudí, že otok-b zde znamená 'malý potok' (dolož, v stp. a u Gerova, v. níže). Vaillant, RÉS 13, 251 zde vidí spíše význam 'rameno řeky'.
EL: Psi. o(b)tok"b > b. arch. a dial. otók, sch. ótok,
Sin. OtÔk, Stp. Otok, ukr. dial. ÓtOk (Dzendzelivs'kyj,
ssiav 12,105), r. dial. otók, str. otok<b, s významem 'ostrov (zejména na řece)' (sch. sin. stp., ukr. dial., r.
dial., str.), 'poloostrov' (r. dial., str.), 'rameno řeky, záliv' (b. dial. BER4,967n, srb. arch., r. dial.), 'říčka' (stp., b. arch. Gerov).
A-kmen je doložen v b. dial. otóka, sch. dtoka, br. dial. atóka (SBrH), ukr. dial. a r. dial. otóka, s význ. 'rameno řeky' (b. dial., sch., br. dial.), 'zátoka, záliv' (br. dial., r. dial.), 'říční ostrov' (r. dial., ukr. dial.
Dzendzelivs'kyj I.e.).
Martynov, SlWort 62 předpokládá, že psl. otokrb znamenalo pův. 'říční ostrov' na rozdíl od psl. ostrovb 'ostrov vůbec'. \íitšinou se však soudí, že i ostrovb byl pův. 'ostrov říční' (sr. ostrov*). V stsl. textech však otohb označuje i ostrovy v mori, např. ostrov Maltu a Kypr; v. SJS 2,583.
Psl. o(b)-tokb je náležitý o-stupňový der. verba *o(b)-tek-ti (v. tešti). Stejně je tvořeno syn. ostrov-b (v. ostrov*). lš
OtOŽÍVfc. v. težati
ot.rocfc.niki,, -a m. 'nezralý hrozen; Herling'
Doloženo lx v Supr 334, 30n: oiročniky zákona s-bbiraješi a istovoje groznovbje b-brati popušíaješi, kde překládá ŕ. ém-fuX\(c,.
Kromě toho je slovo dolož, ještě lx v csl. Šestodnevu Jana Exarchy Bulharského, kde překládá ř. ojjupač 'kyselé hrozny' (v. MLP 530, SStr 14, 21, Stefovová, BE 35, 119).
Et: Ř. éta^ukXíq označuje 'malé hrozny, v době vinobraní ještě nezralé a ponechané k sesbírání na
pozdější dobu' (v. Lid.-Sc. 672, Stephanus4, 1886n); podle
toho stejně jako podle kontrastu, v němž se stsl. výraz nachází v citované pasáži Supr, lze usuzovat i na jeho slovotvornou formu a vyložit jej jako derivát od vb. otrešti 'odříci, odmítnout' (v. rešti): otročbttici jsou hrozny, o něž není zájem, "odmítnuté", ponechané na pozdější dobu, odložené (sr. i stsl. neoťbročbnb 'neodkladný, naléhavý'). (Sr. i Kopečný, AnzslPh 7, 154.) Sadniková (SbSchütz 155) vykládá otročbnikb jako prefixálněsufixálm der. od rok'b 'termín': 'opožděně kvetoucí, a proto opožděně zralý, příp. v termínu (rokb) vinobraní ještě nedozrálý hrozen' (sr. i Aitzet-
mttller, AnzslPh 4, 88). bv
otroki>, -a m. 'chlapec, dítě; Knabe, Jüngling, Kind'; 'sluha; Diener'
Der.: otroče 'chlapec, dítě', otročištb 'chlapec, dítě; sluha'; otrokovica 'dívka'; otročil 'dětský' (ix Supr);otročije (lxVit),otročbstvo flxBes),otročbstvije (Bes), otročina 'dětství'.
Exp.: Rum. st. otroč 'chlapec' < csl. (Tikán 1100).
EL: Psl. otrok-b > b. otrok, sch. otrok, sin. otrok, slk. č. otrok, hl. wotročk, plb. vatriik, porn. otrok,
605
otrokt.
otvraziti se.
stp., p. dial. otrok, br. dial. otrok (SBtH), ukr, st. otrok (Žel.), str. r. otrok, s významem 'dítě, chlapec' (sch. st., sin., br. arch., r, dial. srng), 'mladík' (sch. st., pora. stp., p. dial., br. dial., str.), 'syn' (plb. pom., p. dial.), 'sluha' (sch. st., stč. hl. stp. ukr. str.), 'námezdní pracovník, človek k něčemu najatý' (stč. stp.; v p.
možná tento význam z &., v. Siatkowstd, SFPS1 11, 29, Str.),
'nevolník' (b. bist., sch, st. a hist.), 'otrok' (slk. č.), pl. 'vojáci knížecího vojska' (str.). Dl. wotrošk 'sluha' je neologismus <v. Sch.-Šewc 1678).
Psí. otrok* se obvykle segmentuje na ot- 'od' (v. otf,) a rok*, substantivum (nomen actionis) tvořené pouhým tem, vokálem odo-srupně kořene obsaženého ve slovese *rekti 'říct' (v. rešu). Na základě takové interpretace lze za výchozí považovat význam 'ten, kdo nemá právo mluvit na shromáždění (rokování)' (tedy jak nedospělý, tak i nesvobodný; sr. Hujer, LF
40, 304, pozn. 2, Vasmer 2, 292, Machek, ně 35, 135n, Truba-čev 1959, 46n, Sch.-Šewc 1(578, Černých 1993, 1, 611) Spíše
než 'ten, kdo neumí mluvit, dítě' (MLP 529, Meíiiet,
MSL 23, 224, Preobr. I, 669, Bruckner 387, Mladěno v 401, Slawstci, JP 33,400, Kopečný, Erim 1966, 57, SBUk 54, Ivanov-Toporov, SBJa 93; ot- má odlučovací význam, čekali bychom derivát s negačním prefixem, jako je v lat. tnýňns 'dítě* od Jarí 'mluvit' nebo v Č. nemluvné). Kopečný, SaS 34, 11 In vykládal otrok*, nomen acti od *ot(*)rekti 'zřeknout se, odmítnout*, jako pův. nadávku-dítěti, později neutralizovanou; mohlo jít ale i šíře o 'odmítnutého ze společenství' (*ot*rĚkti'}siko 'odloučit výrokem'), sr. stčs 2, 965. Protože stsL a csl. otrok* je důsledně psáno bez * po t, predpokladali někteří badatelé (Preobr. i,
670, Kopečný, Etim 1966, 56, Varbotová, SlWort 161) brzkou
deetymologizaci slova. To však není nutné, neboť ot-je původní forma prefixu.
Jiný výklad předložil Moszyňski (1957,243n): otroka spojil S csl. tr-bk-b 'běh', sin. třčati 'běhat' ad., tedy pův. 'ten, kdo běhá kolem svého pána, kdo obsluhuje svého pána cic' (sém. paralelou je ř. ápxpltiokoc f. 'služebnice'). K polemice o tomto subsL v. Kopečný, Etira 1966, 56-60, SaS 34, 1 lOn.
Literatura je shrnuta v BER 4, 974 a Bezlaj 2,262. bv
of roven i je v. txaviti
Otrttí v. trěti
otuČE. něti v. tuk* a tyti
otvorili, -itx. 'otevřít; öffnen'
S jinými prefixy: rastvoriti 'rozevřít, otevřít' {lx Supr; rastvoriti 'promíchat' s.v. tvorili); zutVOriti 'zavřít', ipf. zatvarjati, subst. zatvorjenije 'uzavření', zatvor*
'závora, uzávěra; vězeni", zatvor*nik* 'uzavřený či zazděný asketa' (lx kalend. Ostr).
Exp.: Z csl. je r. zatvómik, ukr. zatvómyk, zatvímyk 'poustevník uzavřený ve své cele*.
EL: Psi. otvoria > b. otvórja, mk. otvorí, sch. otvôriti, arch. řídké i odtvoriti (příklonem k tvoriti), slk. Otvoriť, Stč. Otvořiti, hl. wotworiš (Sch.-Šewc 1682), Stp.
p. otworzyč r, otvoriť, str. otvořiti, ottvoriti, vše s význ. 'otevřít, odemknout, zpřístupnit', dále 'odkrýt, odhaliť (b.), 'zahájit, začíť (b. mk. sch. slk. stč.), 'umožnit akdvní používání (jazyka, očí, rozumu ap.)' (sté. stp. p.) a další přen. významy.
Sin. otvorili 'otevřít7 je přejato ze sch.; v. Plet. 1, 874, Snoj 1997,416.
Utvořeno z pref. ot- a vb. základu *vor-. Mylnou (pravděpodobně už psi.) dekompozicí vznikl základ *tvor-, což podpořila existence vb. tvoriň; odtud pak tvořena slovesa pref. za-; b. zatvórja, mk. zatvori, sch. zatvdriti (odtud sin. arch. zatvóriti), slk. zatvoriť, p. zatwůrzyč, ukr. dial. zatvotýty (Žel.), str. zatvóriti, r. zatvoriť, vše s významem 'zavřít, zamknout', dále 'ukončit činnost, zruSiť (b. mk. sch. slk.), 'uvěznit' (b. SCh. Slk.) aj.; v. Schulze 1966, 633, n'jinskij, PF Ut 197, Vaillant 3,426, ESUkr 2,242 aj.
Psi. ot-voriti je vykládáno jako iter. k psi. *-vrěti,
Vhrp 'zavírat* (v. Vaillant 3,189; et výklad v. provrĚti), ale
je možno je chápat i jako denom. z otvon (Němec, red. poznámka). Paralely (od téhož ie. kořene, ale zčásti s jinými pref.) představují liL atvérti 'otevřít' s opoz. utvérti, dále lot. atvěrt, stprus. etwěre 'otevřít', stind. apa-vrnoti 'otvírá', api-vrnoti 'zavírá', a snad i lat. aperíre 'otvírat, odmykať s opoz. operire (tak WH l, 56, jinak o lat, slovech Meillet, BSL 28, 46n; v. dále Fraenkel, AslPh 39, 71, Vasmer 1, 444n a 2, 290, Machek lx., Mayrhofer 1956,3,245, Toporov 2,113n, BER 4,955n aj.)
Opuštěn zůstal výklad, podle něhož je v otvorili, zatvorili kořen *tver- 'dělať (MEW 366, Johansson, JF 25, 215, pozn. 1). Podobně (o-tvor-) segmentuje nyní sl. verbum Holzer 1989, 81n; v rámci své teorie o "temématické" složce sl. gloto-geneze pokládá tver-řtvor- za temématíckou podobu ie. kořene *dht} er- 'dveře'; v. dvort., d vi. ri. ŽV
otvraziti se,-itt.se 'projevit se; in Erscheinung treten'
Doloženo lx v Bes (fete pošlete otvrazit s§ glarbmh, to nyně naznamenajet se děťbtnb); SJS překládá 'zjevit se', což pokládáme za méně výstižné.
Et: Slovo ojedinělé. MikloŠič (MEW 386) uvádí otvraziti i Lamanského s významem 'otevřít' a řadí je k otvrěsti (v. otvrěstí); pak je lze vyložit z *ot-votz-iti, v Bes refl. s přeneseným významem 'projevit se* -í-'otevřít se'. žf
606
otvrésti
otvrěsti, -vrfczcti. 'otevřít; óffnen'
Psáno i otbvrěsti; v. Schulze 1966, 631-3.
Ptc. OtVVbSťb v platnosti adj. 'otevřený', ve spojení
útvrestyimb glasomb 'nahlas' (ix Bes).
Der.: otvresdje, otvr-bzenije, otvrdzenije (SJS dod.) 'otevření', ipf. otvrezati 'otvírat* (v. Vaillant, WSt 10, 367«), jen v Bes adv. otvr-bsto, otvrestě 'otevřeně, jasně, nepokrytě'.
V. i vrMĚja.
S jinými pref. razvrěsti 'rozevřít, otevřít, rozrazit, rozštěpit, roztrhnout', přen. 'rozrušit, pohnout', rerl. 'vytrysknout*, ipf. razvri>zati 'otvírat', lx Supr razvr-hzenije přen. 'pohnutí'; uvrěsti 'otevřít', lxSupr pouvrezenije 'pohnutí, lítost'.
Exp.: Z csl. je r. arch. otverzdt' 'otvírat*, pf. otvérzt', oft'érsť, adj. otvérstyj 'otevřený*, otvérstije 'otvor, skulina' (KESRJ 238), pravděpodobní i ukr. arch. otverztý, otverzáty 'otevřít', 'otvírat', dále r. arch. razverzrfi' 'široce otevírat, rozevírat' (KESRJ 279).
EL: Složeno z pref. ot -t- vb. vrěsti (< *ot-verz-ti), které je s význ. 'otevřít* doloženo reliktově v sin. arch. vrzéti 'být otevřený', vrzniá 'otevřít' (Plet.), v současné sin. jen der. vrzel 'mezera, díra v plotě nebo ve zdi'; tato slova vysvětluje Snoj 1997, 732 odpadnutím pref. ot-.
Patří k psi. *verzti 'vázat, spojovať, odtud s pref. ot- význam 'odvázat (závoru ap.)* —► 'otevřít' (mbw 3S6, Snoj lx.). Sémanticky analogické je lit. užveřzti 'svázáním uzavřít vstupní otvor', lot atvirzit 'rozvázat, Otevřít' (Fraenkel, KZ 72, 194). Další výklad v. povrěs-ti. ŽŠ
OtvrEiZati v. otvrěsti
oti. prep. s gen. 'od, z; von, aus'
Vyjadřuje vzdaiování a oddělování v prostoru a čase. Dále se užívá při vyjadřování původu nebo původce (ort
boga) 'od' nebo bezpředložkový instr, o látce, z níž je
něco vyrobeno 'z', o celku, z něhož se odděluje Část 'Z* (o syn. vyjadřování bezpředložkovým gen. v. Večerka, Issl 189), o osobě, od níž se něco žádá, očekává ap. (prosíte ort otbcá) 'od, u', připojuje objekt ke slovesům boja ti se,pokajati sg ap. (bojati seoťhtngk-b). Dále vyjadřuje příčinu "pľO, kvůli', způsob *z' (ort. vtsego sr-bdbea), 'podle' (ort. ploda bo drevo poznáno
bgdeťb), zřetel 'vzhledem k něčemu*, srovnání 'než,
jak', vztah přivlastňovací (kosti,... oľhiťego), řídce vyjadřuje pozici mimo nějakou věc nebo vzdalování od ní 'mimo, bez'; podrobně o významech v stsl. SJS 2, 587-590, Herodes, Issl 336-340.
Psáno převážně ort (anal. podle jiných prep. s koncovým -t, např. fct, poďh), řídce i ot, otb, o, v prefixu zčásti ort-, před
vokály a některými kons. ot-, někde redukováno v o; v. Síortski, SbRozwadowski 2,225, Kurz, Mněma 428 a 1969, 177, Vaillant 1, 203n, Otrebski, LP 8, 310, Diels 1963, 1, 123 aj.
Var.: Ve Fris 4x od, v Nik řídce oďb. Tuto podobu prep. i pref. orrffcj- chápe Wijk, ZslPh 13, 83n jako panonismus; sr. i ot&IĚkíj, oťBitjcli.
EL: Za výchozí je zpravidla pokládána podoba ot (v. Hujer 1910, 18-25, Rozwadowski 1959, 2, 363n, Andersen,
wsi 14,319 aj.). Meillet I902,i57n soudil, že pův. byly dvč paralelní podoby, oťb a ot- (pod. Fortunatov, izvORJS 13,2,9n). Opuštěn zůstal názor, Že původní bylo *otb
(Brugmann 1902, 466 aj.) nebo Oťb (Pisani, TF53,24).
Psl. *ot, všesl.: b. ot, mk. od, sch. od, oda, dial. odi, arch. i ot, ota (z csl.; v. Rj 8,537 a 9,339), sin. od, slk. od, odo, stč. ot(e), od(e), č. od, řídce ode, plb. vit, luž. wot(e), pomsln. uod, kaš. od(e), srp. od(e), hod, ot(e), p. od(e), br. ad, ukr. vid, řídce od(zp.?), sir. oťb, oto, r. ot(o), vše s význ. časovým a místním 'od, z' (všesl.), dále vyjadíuje polohu ve vztahu k něčemu 'ze (strany)' (např. b. p. vsi.), 'blízko, u* (stč, řídce ukr„ str.), 'po určitou dobu, během určité doby' (stč. stp. str.), datum 'ze (dne)* (b., č. arch, vsi.), původ 'z, od' (jsi. č. hl. kaš. p. ukr. str.), látku, z níž je nčco vyrobeno 'z' (jsi. stč., Č. arch., srp. str.), původce děje (b. mk. sin. č. plb. luž. p. r.), přináleží tost, příslušnost k něčemu 'na, k' (jsi. č. hl. p. ukr. r.), účel, cíl 'pro, od, proti' (sch. slk. č. p. vsi.), příčinu 'od, z, kvůli' nebo prostý instr. (všesi.), část z celku *z' (jsi. stč. dl. br. ukr. str.), srovnání (někdy po kompar.) 'než* (jsi. slk. stč, č. arch. a dial, stp. p. br. ukr. str.), vztah 'pokud jde o' (sch. stč. č. r.), způsob 'od, z' nebo prostý instr. (sin. slk. stč. č. br. ukr.), množství, míru 'o, z' (jsi. slk. stč. stp.), zastoupení 'jménem někoho, za někoho' (sch. stč., č. arch., stp. ukr. r.) a další. Po slovesech (např. 'osvobodit', 'spasiť, 'chrániť, 'skrývať, 'Uši t se', 'bát se' ap.) vyjadřuje předmětový vztah odlukový (např. v b. mk. sch. slk. č. ukr. r.) aj.;
přehled významů ve sl. jazycích v. Kopečný, SB l, 149-154.
Podoba od je sek. a je vysvětlována buď foneticky - asimilací před znělými kons. (podle Andersena, WS1 14, 324 i před nazálamj a před ti a následným zobecněním této podoby (tak Gebauer 1894,1,326, Machek 1957, 334, Skok 2, 542 aj.), nebo analogií podle nad, pod ap. (tak už v r. 1870 Baudouin de Courtenay - cit. podle Karase, SFPS1 1, 60, kde je i další liter, dále Kuraszkiewicz, SFPS14, 22, ESBr l, 77 aj.), jim počítají s kombinací těchto vlivů (např. Sobolevskij 1907,1 lOn). Machek, SbTrávníček 182 pokládá *odt, za psi. tvar (v. níže). Koncový vokál se v prep. objevuje před skupinou konsonantů.
Ie. souvislosti jsou nejisté. Formou a jen zčásti i významem sl. ot odpovídá liL ať, ata- (pozdější je ati-) s významem 'pryč, od; zpět, sem', lot. at % od,
ott>
otfenQdfc/otferijodb
znovu, zpět, k'  (v. EndzelTns 1905, 2, 34n, Fraenkel 20),
stprus. et-, at-, vyjadřující oddělení, vzdalování ap.
(et- asi vlivem něm,; v. Toporov 2, 100n).
Význam 'zpět, k* vysvětluje Brugmann K, 2, 845 z pův. vyjadřování pohybu určitým směrem -» 'dále' —> 'pryč'/'zpét k výchozímu bodu'. Pod. Hujer 1910, 19n, který má za pův. směr 'od'/'k'; v balt. jazycích zůstalo obojí, ve sl. se ustáliljen význam odlukový. - Odmítnut byl názor Pedersenův (TJF 5, 60), že balL at-, ata-je přejato ze sl. jazyků.
Dále je možno připojit ř. áx-áp 'ale, proti tomu', gót. aP-pan tv. (Lehmann 47), lat. ad 'k' s odlišným významem, toch, A atas 'ven, ť (Couvreur, IF 60.
33, pochybuje Windekens 1976, 151n), VŠe Z ie. *«í-/*<?í-.
Další, často uváděné souvislosti, jsou sporné (st.
Brugmann o.c. 844, Pokomy 70 aj.).
Stind. ati 'velice, především' je z ie. "(Hrfeti (v. Mayrhofer 1986, 1, 57), z něhož lze odvodit i další adv., často spojovaná se sl. otv. ř. ěti 'ještě, dále', stir. aitk-, id- 'znova, od-', gót. ip 'ale', lat. et 'a, také' (v. Brugmann o.c. 844, Meillet 1902, 155n, Vasmer 2, 289, Kopečný, SB l, 155n aj.)
Široká škála významů sl. předložky (a jejích skutečných nebo domnělých protějšků) vedla k domněnce, že m jde od původu o dvě různé ie. předložky. Meillet I.c. uznává spojení si. prefixu ot- s balL at-, podobu oťb však vykládá z ie. ^atos (a + los -sufix adv. vyjadřujících odluku, původ). - Machek (SbTrávrucek I74n a ZS1 1, 4n) spojuje sl. on. s předložkami jiných ie. jazyků vyjadřujícími vzájemnost, reciprocitu (ř. dW, něm. ani-, ent-, stir. aith- aj.), kdežto ke sl. *odi. hledá protějšky v předložkách s odlukovým významem (stind. onu-, ř. dveu, sthn. dnu, něm. ohne, lit. nuó, nu- aj.), předpokládaje záměnu souhlásek n : d. Kontaminaci obou předložek, vedoucí až k jejich úplnému splynu tí, klade už do psi. Odmítá Kopecný l.c. žf
Oťbgrěbatí Se v. ogn,ngti
oí t- i nocit, v. ott.ngdi.
oťbkoni v. koni,
oiTblěk-B, -a m. 'zbytek; Rest* (Psalt)
Psáno i Otblikh (Bon) a oďblěkb (Sin Pog), které Wijk, ZsiPh 13, 83-85 řadí k panonismům; v. i Večerka, WS1A 6,293n. Et: Psi. *ot(%.)lěkh > br. Olek, olěk (LeksPol 1968,
345), volek, vóleko (ESBr), ukr. dial. óľek, vólyk (Merku-lovová, Etim 1976, 92), r. dial. ólek, olěk (SRNG) 'horní část biti s včelími larvami', str. olěk% 'horní část úlu s medem pro včely', stp., p. dial. oklek 'honu' část brd, kde se líhnou včelí larvy', odtud (s mylnou dekompozicí) p. st. a diai. denom. kleczyč 'usazovat mladé včely v horní části brtě' ap. (Siawski,ZbFL4-5,309-312
a Slawski 2, 196n).
Hláskový vývoj ve vsi. jaz. vedl k *// > /, zatímco v p. *il > Id (Brückner, KZ 46, 206n). Předpokládaný sém. vývoj 'zbytek, zbylá čásť —> 'zbylá část hrd (kterou včelaři nevybírajO'-
Boryš 1999, 27n sem řadí i charv. dial. (čak.) st. odlek, odlik, odulak 'dědictví' (<■- 'pozůstatek') i 'potomci, potomek, dědic' (= 'ti, kteří zůstali').
Spojení oťb (v. ot*.) a psi. *lěk?>7 které se zachovalo jen reliktově: sch. leklltjek 'trochu' (Petievová, Eöm 1968,152) (Ujek sira 'drobet sýru', do leká 'úplně, beze zbytku', Boryš i.e.), sin. lék 'trocha, nepatrné množství' (Bezlaj 2,132), r. dial. lek 'část pole' aj.; sr. i b. dial. ólek 'zcela, vůbec (ne)' (Todorov 1994, I52n; BER 4, 856n jako jednu z možností).
Psi. *lěki> je pokračováním ie. HoikFo-, sr. stind. ati-reka- 'zbytek', ř. Aoíjtóc; 'zbývající', lit. liekas tv., latkas 'čas (- zůstávám, tivání)' aj. Jde o jeden z pozůstatků ie. koř. ^eik^- 'nechávat, zbývat', ve sl. jako primární vb. nedoloženého (podrobněji v. lieh*, a lěčtba). Složené subst. ot^ftěfa má přesný protějšek v lit. Maikas 'zbytek' (předpona zdůrazňuje partítiv-
ní vztah) a může být tedy UŽ bsl. Stáří (Trautmann 154, Bern. 1,710n, Pokomy 669, Vasmer 2, 263, Merkulovová, Etim 1976,91n, Wojtyla-Šwierzowská, RS 49,27 aj.). pv-ae-eh
Ott meč i ti v. mek-bkí.
Oťfc nCti v. jeti
oťfenjeli adv. 'od té doby, co; seitdem'
Často rozšířeno part -ze, psáno i ofbnjeli(ie).
Var.: Oťbnjelěže, v Mar i oďbnelize, v Bes Oltieleze.
Psaní oďs- v Mař chápe Wijk, ZslPh 13, 83n jako panorús-mus a poukazuje na shodu s pref. od ve Fris.
Et: Kromě kanonických památek doloženo v csl., str. a r. arch. (Daľ), v str. i s významem 'odkud' a
'jestliže, -li' (StrS 13,279n).
Adv. spřežka s významem konj. temp. Složena z prep. oťb (v. ota.) a adv. jeli s očekávaným anal, vkladným -n- (podle prep., zakončených na *-«; v.
např. Diels 1963, 1, 126, Večerka 1984, 93n). Původ jeli Z
pro«, kmene je-, rozšířeného o /-ové part., je velmi
pravděpodobný (v. SB 2, 548, Bimbaum-Schaeken 98, sr. jeli, jeli). Žf
oi-feiiodb/oP&njodi. adv. 'docela, naprosto, vůbec;
gänzlich, durchaus, überhaupt'.
Téžojed. 'pevně, silně', 'navždy'.
Var.: oťbneďh, otingdb, oťbingdb, otnjude, oťb-n(j)odě, otnjudě, otinudě, oťbn(j)gděže, ojed. Slepč otngžďb, vše 'docela, naprosto'.
Adj. oťbndjgdbrvh 'tamější', oťbti(j)gdbf,e 'od-
608
otabpuskati
kuď, oťbn(j)gdu(íe) tv. v. jodu.
Exp.: Csl. ofbnJQdb. > r. otnjňď 'vůbec, nikterak, nijak, naprosto, zdaleka ne* (KESRJ 238).
Et: Psi. *otbtiQdh/othnjQdi> má -m- jako reduk, stupeň k iní,, od něhož je odvozeno stejným sufixera sin. odinod, slk. st. odjinud, odinud, dial. odináď, odin(ok)uď (Kálal), stě. otiinad, otjinovad, otjinud, č. odjinud, odjinad, ovšem s jiným významem -'odjinud, z jiného místa'.
Kompozitum ot(i=) 'oď (v. ot*) a in-b 'jiný' (v. in*) se suf. -gdbl-gdé, s pňv. významem 'odjinud, z jiné strany* —> *'ze všech stran, vůbec, zcela, docela,
velmi, Úplně' (Meillet 1902, I58n, Bern. 1, 430n, Vasmer 2, 291n, SB l, 306-308, SB 2,544n a 548, Bezlaj 2,211 aj.).
Méně pravděpodobný je starší výklad spojující s nudili, ngditi 'nutit', ngída, nužda 'násilí; potřeba, nutnost, strasť (v. nudiU);takMEW2l7,Wijk,IF30,386. pv
oťbpirari (s$) v. pareti
oťfaplatítí, -it*, -piašto 'odplatit, odměnit; vergelten, belohnen' (KijBes)
Der.: ipf. oť&plaštati 'odplácet', ofhplaštenije, oťbplaťb, ix i oplaštenije vše v Bes, ve var. Bes i oťbplata 'odplata, odměna', oplatiteVt, 'odplatitel*
(Bes VencNik) s redukcí prefixu; v. ot*.
S jinými pref.: VhSplatiti 'odplatiť (Bes), VbSplaťh
(Bes), vhsplaštenije (Buch Bes) 'odplata, odměna'; zaplanu 'odplatiť (Nicod).
Doloženo převážně v čcsl. památkách, proto pokládáno za bohemismus (Mareš, VJa 10, 2, 21, Večerka 1963, 86). Právem odmítá Schaeken 1987, 127n - oťbplatiti s tímto významem je téměř všesl.; v. níže.
Exp.: Zcsl. je přejato rum., dákorum.« p/áři 'platiť ;Tiktin 1183, Roselti 1954, 37 a 42.
Utvořeno z pref. ot-h- a slovesa platiti.
Et: Psi. *platiti, všesl.: b. pláStatn, pl.platjá, mk. plati, sch. pláčaň, ol. plátiti, slri. pláčatilplačáň, arch. platín, slk. platiť, stě. platiti, č. platit, plb. plote (3. sg. préz.), hl. plačič, dl. platič, porn. placěc, stp. p. platič, br. plačíc', ukr. platýty, r. platiť, vše s význ. 'platiť, dále 'vyplácet, uhrazovat' (sch. sin. slk. č. ukr. r.), 'odplácet' (b. mk. sch. stě. p. br. r), 'nést následky' (b. sch. ě.), 'mstít se' (mk. sch.), 'mít cenu, stáť (slk. stč. č. plb. SEPib, luž. pom. stp., p. arch.), 'být platný, znamenať (slk. stč. č. hl. p.), 'být určen někomu, vztahovat se k' (č.), 'být v sázce' (stč.) aj.
O významech v č. v. Zubatý, NŘ 3, 33n.
S pref. ot-/od- doloženo ve většině sl. jazyků: b. otpláŠtatn, otplatjá, mk. otplati, sch. otplátiti, sin. od-pláčatilodplačáti, arch. odplatíti (Plet.), slk. odplatiť,
stč. otplátiti, č. odplatit, hl. wotplačič, dl. wótptašiš, stp. p. odptacič, stp. i ot-, br. adplacic', ukr. vid-platýty, r. otplatíť, s význ. 'odplatit, splatit (dluh), nahradit, odměnit, odvděčit se*. S ot- > o- na severu: slk. oplatiť, stč. oplatiti, č. oplatit, pom. oplacěc, stp. p. optacič, br. aplacíc', r. oplatiť, s význ. 'oplatit, splatit (dluh), vynahradiť.
Slovo psi., nejasné. Zpravidla je odvozováno z
psi. *plat% 'kus tkaniny, plátna' (tak MEW 24$n, Vasmer 2, 366, Machek s.v. platiti, Bezlaj 3, 45, Snoj 1997, 447n aj.).
Toto spojení vyhovuje sém. — čtvercové kusy plátna byly u Slovanů ještě na počátku historické doby platidlem (v. Niederle 1902, 3, 1, 463n, Pošvář, Slávia 31, 456n aj.); příbuznost s *polthno 'plátno', s nímž věcně souvisí, však bývá zpochybňována pro hláskové nesrovnalosti (v. S-A 1955, č. 662, Machek 1957, 372, Skok 2, 678n aj.; v. plat*, plati.no).
Kopečný, Slávia 31, 459 předpokládá pro platiti i plat-b výchozí "polt-; opírá se přitom o stxiat. paltalphalta 'plátno* v laL historických pramenech, které ukazují na přejetí ze sl. před metatezí likvid. V p. a luž. podobách s ptat- (místo očekávaného plot-) vidí vliv č., v r. tvarech (bez očekávaného plnohlasí) oslabení první neprízvučné slabiky (r. plótiš, platit).
Potebnja (cit. podle Preobr. 2, 68n) rovněž spojuje platiti s psi. platí., za pův. však pokládá u slovesa význam 'vyrovnat, srovnat', odtud 'nahradiť.
Furlanová, JiS 29, 12ln soudí, že platili s význ. 'mít cenu, platnost* pochází z *platěti 'vzletně mluvit' (< ie. *(s)pd- 'říct'), které s platiti splynulo. Připouští Bezlaj l.c.
Nepravděpodobná je souvislost s psi. *pebii, 'výnos, zisk, kořist' (Gorjajev 262) a s gót blotan 'uctívat', sthn. plôzan 'konat oběť' (Pogodin, RFV 33,329n). žš
OťJ.plínOti v. pl'i váti
oli>puskatt, -a.jci* 'propustit; freilassen* (ix Nicod) Složeno z pref. <?/(•&)- (v. ot*) a slovesa puskati
(doloženo v MLP, Srez., StrS).
EL: Csl. puskati ~ b. páskam, p. arch. a dial. p»,s-kač (Karlowicz 4, 453, Otrebsld, PF 19, 203), br. puskác', dial. i puskáci (SBrH), ukr. puskáty, str. puskati, r. pus-káť, vše s význ. 'pouštět', dále 'propouštět, dávat svobodu' (b. ukr. r.), 'dovolit někomu nějakou činnosť (br, dial,, ukr. r.), 'spouštět, uvádět do provozu' (b. vsi.), 'vypouštět' (b., p. díal., vsi.), 'růst, vyrážet (letorosty, kořeny)' (b. vsi.), 'dávat do oběhu, rozšiřovat, vydávat tiskem' (b. vsi.) ap.
Základ pusk- je většinou pokládán za sek. útvar k psi. pust- (v. Preobr. 2, 154, Vasmer 2, 467 aj.; et. výklad
v. pust*). Střídání -st-: -sk- nemá vliv na význam slova a je poměrně časté u onom. slov, sr. r. chrjast
609
ot>.p LLskati
(•1'i.Šf.CÍÍi.Í
: chrjask 'lomoz, rámus', psi. anstatt : driskati (v.
Brandt, RFV 24, 143, pozn. 2, Brückner, KZ 42, 359 a 51, 235
aj.). Zrm'nku si v této souvislosti zaslouží i tvorení inchoativ v halt, sufixem -sta-, jemuž v jiných ie. jazycích odpovídá -ske-/-sko- (lat., ř. aj.). - Machek s.v. pustý vysvětluje pusk- zpětnou analogií k tvarům se -Šč- (např. r, otpuščénije; pod. čemych 1993,2,84 aj.).
Za primární má podobu *pusk- MikJošič (MEW 267n); to připouStí Sch.-Šewc 1194, který srovnává pusk- s lot. panská 'beztravný pahorek na louce', což může vést k názoru, že *pusk-je už bsl. Skupina -sk- v lot. substantivu však může být sek.; M-E 3, 129 je spojuje se stprus. pausto 'divoký'. ŽŠ
oi'uradili v. roditb
Oť&rasLb v. rasti úttražati v. obrazit! se Ottrěvati v. rějati Ottricati S£ v rešti
ottrigafá, -ajeti. ipf. 'vyvrhovat; auswerfen'
Pf. oťbrigngä, oíi>rygngti (En 26a 6) 'vyvrhnout'. Csl. také ottygnoti, otrygati, ottygovati tv„ otrygnove-túje 'říhání' (MLP).
Exp.: Z csl. je strum, a rigäi 'říhat, krkat' (Tiktin 1323).
Složeno z pref. ot(-h)- a vb. rygati/rigati (MLP).
EL: Obě varianty (ryg-Mg-) mají protějšky v jiných sl. jazycích: dl. rygaš, str. rygati, r. rygáť (< *rygati), sĽk. rihat', 2. říkat, hl, rihač, p. rzygač (< *rigati); jsi. br. a ukr. podoby - b. dial. rígam, mk. riga, sch. rigati, sin. rígati, br. rykác', ukr. ryháty -se dají vyložit oběma způsoby. Kromě b. vše s význ. 'říhat', dále 'zvracet' (jsi. slk. vsi.), 'chrliť (slk. dial., p. vsi.).
Kurkinová, OLA 1980, 278n připojuje ještě sin. rúgati se 'říhat, skytat, zvracet'.
Anikin, Elim 19S2, 77 (sr. i Kurkinová I.e.) sem řadí i b. dial. rťgain 'rozplétat neco tkaného nebo pleteného tahám m za nitky' (BDiai 4, 139).
Většina badatelů (Trautmann 244, Brückner 478, SA 1955, 295, Machek 1968, 532, Skok 3, 140 aj.) pokládá pO-
doby s í za produkt druhotného sl. vývoje, někteří (Vaillant l, 124, Beztaj 3, 179, Anikin o.e. 75) však počítají S existencí UŽ psi dublet ryg-Mg-, O tomješté níže. • Sl. rygati < ie. *H[reug- 'říhat, krkat, skytat, zvracet'.
Koř. *H}reug-yz dosvědčen ve většině ie. jazyků slovesy s výše uvedenými významy: ř. ěpsůyeaOai, arm, orcam, lat. Srügere, ruetäre, stangl. roceitan, lit.
ráugiu, ráugti, lot. ráugtiěs aj.; nper. ärôj 'rihánľ. Patří do skupiny kořenů tvořených od elementárního (onomatopoického?) koř. *Hjreu- 'prudce ze sebe vyrážet (zvuky ap.)' přidáním determinantů H, d, g,
g\ k (v, niti, rydati, rykati, rt-zati). Sr. Pokorný 87In, Fraenkd 705n, Vasmer 2, 554, LTV 459, 461 (uvádí jen koř. *refidH- a *reug--bez iniciální laryngály!),
Rekonstrukce iniciální laryngály se opírá jednak o řeckou protezi, jednak o požadavek odlišit kořeny s význ. 'říhal, zvraceL ap.' od kořene s význ. 'trhat, rváť (*reu(H)-, v. ryti, rtvatva). Anikin o.c. 75 se však domnívá, že kořeny obsažené v rygati a rbvaii jsou od původu totožné.
Sl. rygati je iter. tvořené suf. -ä-jo- s očekávaným zdlouženým oslabeným stupněm koř, vokálu (h -»a > y). Podoby s i mohou ovšem ukazovat na plný stupeň *eu (příp. ěu, sr. Vaillant 3,243), dosvědčený v ř. a lat. a také v lit riáugti (vedle ráugti), ten je však u sl. iterativ tvořených suf. ä nenáležitý.
Ojedinělé je stanovisko Sch.-Šewce (1217, 1257), jenž pokládá sl. a bal L tvary za paralelní onom. formace (tvary ostatních ie. jazyků neuvádí)- pv-ae
Oťtrivatí v. rějati
ottročtnt v. rešti
Ottrtvaíi v. rtvatva
ottsěkati v. sěsti
OtTbSQŽdaŕJ v. hot)■,,;.
ottštetiti, -itt, -Štešto 'uškodit, poškodit; (be)schädigen' Refl. oťbštetiti s§ 'utrpět Škodu'.
Var.: V Mak lx obbStetiti.
Der.: ipf. *OťhŠteŠtaä 'pOŠkOZOvať (pokud je hapax legomenon v Supr oťbštištati místo ot-bšteštati).
EL: Slovo nepříliš jasné. Kromě stsl. je doloženo v b. oštetjá, sch. dštetiti 'poškodit, zničiť a r. otšče-tíť 'učinit marným, zbytečným, zbavit čeho ap.' (sr. Otščetil ty dušu svoju Dal' 2, 1995).
Nejschůdnčjší je považovat sl. o-ti>štetiti za de-nom. s perfektivizujícím pref. o- (v. ob) od psi. dial. (Jsi.?) *ťhšteta, které je doloženo v stsl. ťhšteta 'škoda, ztráta; marnost, nicotnost', b. štetá 'škoda, ztráta'
(< *ťhšteta, v. Mladenov 697), sch. Štíta tv. (v. Skok 3, 4i3n) a v r, arch. kniž. tščetá 'nicotnost, marnost, pomíjejícnosť, jež je nejspíš cirk. slavismem (KESRJ 345, Černých 1993,2,274); et. v. testi, sr. i Rj 9, 330n.
Štrekelj, AslPh 27,42n odvozuje od pôv. *ttšteta i sin. dial. ščetiti, šketiti s posunutým významem "eine Sache so verbrau-
610
oťbštetiti
chen und verarbeiren, dass mann davon keinen Nutzen hal, sie verschwenden'.
Sémanticky lákavé spojení s germ. tvary s význ. 'škodit, škoda' (sr. gót. skabjan, skabis, stsev. skaoH, sthn. scadčn, sca-do, něm. Schade), jejichž ie. východisko rekonstruuje Pokorný 950 v podobě ie. kořene *skělh-, *sksth-, naráží na hláskové nesrovnalosti (sr. S-A 1955, č. 945): přijmeme-li příbuznost germ. asi. slov, museli bychom předpokládat pův. *skei- t*on>-sketiii).
GorjajevDop 2, 28 srovnává slovo s ř. ojfíCw, lat scindere, něm. scheiden aj. 'oddělit, (roz)štípat ap.', jež patří k ie. koř. *skéi- 'oddělit, odloučit, řezat, krájet' (v. Pokorný 919n). ij
01'tŠli.Cl, v. OŠfcltCt.
oti.trz.gati, -gnoti v. tradzati 0ť£>tri>rj v. trěti O ť>. u myti v. myti
oťfavě 3. os. sg. aor. 'odpověděl; er antwortete' (As Sav)
V As lx i 3. os. pl. aor. OťbVěŠe.
Není jisto, zda sem patří také aor. pově tv., nad nímž je nadepsáno -di- (J 5,15 Mar); Dieis 1963, 1, 281, pozn. 17 uvažuje o písařské chybě nebo o zmateném anal. tvořena. Obdobný případ je ptc. oťhvěiii,, nad nímž je nadepsáno -iia- (Mt 28, 5 Sav).
Tvoření i výchozí sloveso nejasné.
EU: Nejčastěji jsou tylo aor. tvary odvozovány od slovesa oťbvěštati 'odpovědět', které je důsledně v paralelních textech (et. výklad v. větt). Vondrák 1912, 543 počítá s redukcí pl. otbvěštaše na ot-bvěše, podle něhož byl utvořen sg. oťhvě (připouští Maňczak 1977,
142n).
Jiní (MEW 387, Petr, BB 21,216) předpokládají kořen *vě-1 v., od něhož byl utvořen sigmatický aorist, v 3.
OS. Sg. bez koncovky (Sobolevskij, RFV 7,274, pod. Meillet 1934, 252).
Také Vaillant, RÉS 23, 154n vychází z kořene *vě- (< *vě.-), ale s významem 'vát, vanout', který je ve vějati, *věti; předpokládá sém. vývoj 'vát, provívat' —> 'probírat nějakou otázku' -» 'uvažovat, mluvit'. Připouští Toporov, KSISI 25, 86; v. vějati.
Liewehr 1955, 42 pokládá otwě za sigmatický aorist z atem. *oľhvedeti/oti,povedeti a upozorňuje na stč. aorist otpo-vě/otpovědě; tyto tvary však Gebauer 1894, 3, 2, 52 pokládá za chybné novotvary podle préz. poviem. Spojení s oťbpověděti odmítá v recenzi Aiizetmuiler, Sprache 3, 258. ŽS
OťbVĚŠtati, Oťbvěťb v. věťb
OťbVÍtí v. izviti
olt,vlačití v. vlěšri
oti.vri.ni. adv. 'obráceně, naopak; umgekehrť (lx
Supr, lx Christ)
Psáno Otvrwh (Supr), otVbrnb (Christ).
el: Adv. utvořené k adj. oťbvrbtľh 'opačný', které je řídce doloženo v csl. (mlp 527, Srez. 2,779, sus 13, 191). Toto adj. je tvořeno suf. -no- od oslabeného stupně ie. kořene *uert 'obracet' (v. vn»těti se); v.
Meillet 1902,434, týž 1934, 141 a 269, Vaillant 2,683; o původu adv, na -h v. Zubatý, SbF 3, 166n, Birnbaum-Schaeken 57 aj.
Nepravděpodobná je příbuznost adv. otvrbtih se stč. vztvm(n)ý, orvm(n)ý, otvrdný 'vzpurný, zpupný', event. s potvr-ný 'falešný', o níž uvažuje Zubatý 1, 1, 222n. - Lit. adveřniškas 'obrácený, opačný; pošetilý', které s naším adv. spojuje Miklošič (MLP 527), je patrně přejato z 1. (v. Zubatý 1 .c). Žf
otl.Vi.SQde v. vi.si> pron.
otBOb, -a m. 'otec; Vater'
Vpi.i 'rodiče'; též'praotec, předek', 'představený kláštera'.
Der.: otbčb 'otcův, otcovský; týkající se předků'; otbčhskt. 'otcovský', spec. 'vztahující se k (církevním) Otcům'; otbčbstvo, otbčbstvije 'rod, pokolení, rodina; vlast, domov'; otbčina 'domov, otčina'; pra-otbch,prěotbCb 'praotec, předek', ve vt 'patriarcha'.
Kômp.: otbcedosaditel'b 'otcovrah' (ř. -izaipoXáctc); pr-bvootbcb 'praotec'   (ř. xpuzonáTtúpy, otbčbstvo ljubbcb, otbčbstvu- 'člověk milující vlasť (2x Dim).
EL: Psi. otbCb > b. otec, mk. otec, sch. dtac, sin. oce (pův. vok., Bezlaj 2, 239), arch. a dial. otec (Piet.), slk. č. otec, hl. wótc, dl. wofc, kaš. oje, p. ojciec, stp. i ociec, br. dial. acéc (SBrH), ukr. otec', r. otec 'otec' (b. arch., sch. sin. slk. č. kaš. p. vsi.), 'předek' (luž.), 'otec (jako oslovení kněze)' (jsi. slk. č. luž. kaš. p. ukr. r.)
Psi. otbCb je dem. od subsL *oťb, dolož, jen nepřímo deriváty: stsl. adj. otbn'b 'otcův' (v. obm'*.), r. dial. otek 'otec', ótik 'samec' (SRNG) a snad i ch. st. očak 'samec' (Rj, Skok 2, 576). Urbariczyk (SbOlesch 213-5) odvozuje otbCb od a-km. *ota, jehož pokračování vidí v porn. ota 'otec', doloženém v lat. životopise sv. Ottona. Fundující subst. má protějšky v ř. árrcf, lat. atta, alb. aťé, gót. atta a heL attaš 'otec'. Existence obdobných výrazů se shodným významem v neie. jazycích (elamské atta, sumer. adda, tur. ata, maď. atya, bask. aita) jakož i obdobných výrazů s odlišným význ. v ie. jazycích (stind. atta 'matka, starší sestra', oset. äda 'otec, děď) potvrzuje domněnku, že uvedená slova patří do kategorie tzv. dětských (lalic-
611
OtbCb
kých) slov, charakterizovaných crpakováním slabiky nebo alespoň souhlásky a vokalismem a. Není proto jisté, zda tato slova jsou už prajazykového stáří (může se jednat o tzv, elementární shodu).
Vedle příbuzenských termínů tohoto typu, užívaných pův. jen v úzkém rodinném kontaktu, existovaly výrazy oficiálního charakteru, citové neutřel ní, nezřídka vyjadřující jistou míru respektu k pŕísluänému élenu rodiny; po formální stránce byly většinou zakončeny segmentem -(()er- (v. d-bšti, máti). Bal L a sl. jazyky uchovaly většinu těchto termínů, a tak výraz pro otce tu představuje nápadnou výjimku. Pričiňuje nejspíše třeba hledat v přílišné redukci jeho zvukového objemu. Podle svědectví avesry je nutno rekonstruovat vedle forem s neúplnou redukcí první slabiky (*p°těr, příp. *patěr > stínd. pitá, ř. jrcrríjp atd.) i formu s úplnou redukcí (synkopou) této slabiky: gáthav. pra, ak. piargin ap. (Meil let, MSL 20,286n). Také pro balt. a sl. je možno rekonstruovat výchozí formu v podobě *ptěr > balL *(p)/ě, sl. *(p)sti. V balt. bylo loto jednoslabičné slovo ro zšíreno o s u fix -uo- (lit. řéVar atd.; Fraenkel 1085 je však řadí - spolu se syn. tiiis - mezi "dětská" slova), ve sl. bylo vůbec eliminováno (protože se svou jednoslabičností lišilo od ostatních příbuzenských termínů?) a nahrazeno hypokor. *ott, {< *attos ?). Stopy starého ie. názvu otce se, jak se zdá, uchovaly v der. stryjb (csl. stryjb, r. arch. dial. stryj (Dal'), č. strýc atd.) 'strýc = otcův bratr* (< *ptr-ujp-, v. Vasmer 3, 29 aj.) a b. dial. pást rok 'nevlastní otec' (< *pó-pior-; jsou ale i jiné výklady, v. BER 5, 86).
Sr. Pokorný 71, 829, Vasmer 2, 290, Machek 1968, 422, Chantraine 135, Vey, BSL 32, 65n, Benveniste 1969, l, 209-12, 2, 85-8, Szemerényi 1977, 6n, Kopečný, SFFBU 30, 33n, EWAhd t,385n, Bolelli, SbKurylowicz 1, 33n, BER4, 961 aj.
Zcela nepravděpodobné je přejetí sl. or&ctzkelt. (u.aithech, athech 'muž ze zámožné třídy', bret. ozech 'člověk, muž'), jež předpokládal Šachmatov (AslPh 33, 9In). bv-OB
ot&ir   adj, poses, 'otcův, otcovský; des Vaters, väter-Uch'
Et: Stsl. othn'h. odpovídá pouze rcsl. othtib, oterib, otnij tv. (Srez., StrS); ve stukr. je doložen der. otnina 'majetek zděděný po otci' (v, sstukr).
Adj. otbn'b je odvozeno suf. -m'b od nedoloženého Subst. *otb 'Otec' (onamv. otbo.). bv
ovošte, -a n. 'ovoce, plod; Obst, Fruchť
Var.: OVOŠtb, -a m. (pfímo v této formě v SJS nedoloženo), OVOŠtije n. Kscsl. VOŠte (Hvaľ) v. nízesch. voée.
Den: Adj. OVOŠtbflb jen ve spojení OVOŠtbtlOJe chra-
nilište 'bouda pro hlídače ovoce'.
Exp.: R. óvoSč', dial. óbôšč m., obóšč' f,, óvóšča, obóšča (SRNG), ukr. st. óvošč m. i f. (Hrin.) 'zelenina, plod ap.' < csl. (Kiparsky 1934, 253, Vasmer 2, 249 aj.).
OY?»
EL: Psi. *ovokth/ovokt(b)je > b. kol. ovóštije, ovóšte, mk. ovošje, dial. ovošte, sch. vdče, vdče, arch. kol. vočje, vočije, sut. ovačje, slk. ovocie, dial. ovotie,
OVOC m. i f. (Kálal), Stč. Č. ovoce, dial. OVOC m. i f, (Bartoš
1906), pomsln. UOW0OC f. (PWb), stp. p, owoc, stbr.
OVOČ, OVOC (< p., sr. Bulyka 1980,204), tlkr. ÓVOČ m. VŠe
'plod, ovoce', přen. 'plody, výsledky', 'úroda' (stč. stp. p.), 'zelenina' (br. ukr.) aj.
Et. ne zcela jasné. Nejčastěji bývá spojováno s ie. koř. *H2eug- (aug-) 'sílit, růst', stind. ojas- 'síla', ugra- 'siblý', laL augěre 'množit' (kauz.), gdt. áu~ kati 'množit se', lit. áugu, áugti 'růst' (Pokomy 84n, nv 245). Plný stupeň H téhož kořene bývá rozšířen o s (*H2ue/oks-): ř. á(f-)é£,op.on 'roštu', sthn. wahsan, něm. wachsen 'růst', toch. A ok(s)-, B aukfs)- tv. Sl. subst. snad představují kolektiva tvořená od této podoby kořene f-ovým sufixem: *(H2)uoks-t(i)io-, příp. *(H2)uok$-tiä- (teraatizací nedoloženého *Hzuoks-
ft'?). Sr. U'jinskij, TP 40, 144n, Mikkola 1913, 3, 40n, Vasmer 2,249n, Machek 1968, 424, BER 4,769, HER 676 aj.
Názvy pro 'ovoce, plod' se tvoří od koř. *fÍ2£«g- také v balt. (lot, aüglis 'plod') a toch. (AB oko tv.).
Tento výklad ovšem plně vyhovuje jen u sch. voče; iniciální o- ostatních tvarů snad představuje jakousi předponu (svrchu uvedené výklady vycházejí z podoby koř. *auog- se dvěma plnými stupni, což je v rozpora se základními poznatky o ie. ablautu!).
Za prefix pokládal o- až Matzenauer, LF 12, ISO; základ slova ovšem spojoval se stind. vata- 'Ficus indica', což je málo pravděpodobné.
Sotva sem lze přiřadit sl.jagoda (tak D'jinskij I.e., odmítá rtapř. Vasmer I.e. aj.).
Starší výklady předpokládají psi. *ovotjb a pokládají slovo za přejetí ze sthn. obag, stdněm. ovei, popř. zgerra, *ob-ät- « pref. ob + ie. *ed- 'jíst', = 'příloha k jídlu, druhý choď); tak MEW 228, Kluge 518
(ale Kluge-Seebold 512 už se sl. slovem nespojuje), Brückner 38S, Mladenov 372, Kiparsky 1934, 253n aj., preferuje Skok 3,
61 On. Tento výklad však působí hláskové potíže a v případě sthn. a stdněm. slov nevyhovuje ani chronologicky (odmítá již Diefenbach, KZ 16, 224 aj.).
Ze stejných příčin neobstojí ani předpoklad, že germ. slova jsou přejata ze sl. jaz, (U'jinskij I.e., Machek I.e.) nebo domněnka, že sl. a germ. slova jsou původu praevropského (Machek 1957,346, H-L 351). pv-ae
ovt pron. demonstr.'tento, onen; dieser, jener'; indef. 'některý; irgendeiner, mancher' Řídce i ovyi.
Ve spojení OVb (bo) - OVb (Že), OVb - ÚVb, OVb -
drugyi, ovb - Sb ap., vše s význ. 'jeden - druhý'.
612
OVTa
Konj. OVO ve spojení OVO (U) - OVO (li), OVO (li) -ovo (ie) 'bud'-nebo', 'jednak - jednak'.
Často rozšiřováno různými parnkulemi: OVbde (i OVbde, ov(b)dě Nik) ve spojení shde - ovhde 'tu-tam'; pron. adv. ovamo ve spojení sěmo i ovamo 'sem a tam' (lx Ench); ovogda ( es), i ovbgda) 'někdy, jednou', často ve spojeni ovogda ie - ovogda (ze), ovogda - dmgoici, ovogda - inogda 'jednou jindy, někdy někdy'; ovodu ve spojení sodu i ovodu 'z obou stran', 'sem i tam','kolem dokola'; sr. i kedu, sodu.
Et,: Psi. ovi > b. óvi, mk. ovoj, dial. ovaj, seli. ôväj, čak. ov (Rj), sin. st. óv (Plet.), hl.yow, dl. kow, stě. ť?v, ůvú, stp. p. ów, str. ovb, ovy;, r. dial. ov (SRNG), ovyj (Daľ), s význ. 'onen' (sin. p.), 'některý' (r. dial. ov), 'tento (ten zde)' (jsi. stp. p. str.), 'zde, tu' (iuž. srp.) - ukazuje tedy na předměty vzdálenejšT i blízké. Užívá se v ustálených spojeních pro označení časového období (r. dial. óvodni 'před týdnem, nedávno', ovádni 'nedávno, onehdy' (SRNG), p. wówczas 'tehdy, tenkrát, dávno', sch. ove godine 'letos'). V b. dial. a mk. i jako postpozitivní člen (ienava 'žena zde*; v.
SB 2, 566). Machek 1968, 423 sem řadí i č. dial. ovak 'jinak, ostatně" (Lamprecht 1963).
StČ. upozorňovací interj. ov, ova 'hle' (tv. i stp. owa) vykládá Gebauer 1894, 3, 520 z pův. zájmena. Jinak Kopečný, sb 2, 560 a Sch. -Šewc 334n, kteří pokládají za výchozí part. ovo. Podr. v. mže. •
Sch.-Šewc l.c. připojuje i slova s e-ovým vokalismem: sch. ěvo, č. dial. Iiev, kevaj 'sem' (Lamprecht 1963), kaš. hevo, ukr. st. a dial. Iiev 'sem' (Hrin.). Pod. již Zubatý, LF 36, 114 a 338, připouští Trávníček 1930, 1, 56 a Slawski s.v. kew.
SI. demonstr. ovt> má nesporný protějšek jen v ií. jazycích: av. stpers. ava- 'onen' a vzácné stind. ava-
(jen forma avoh 3x v RV; Mayrhofer 1986, 1, 135 ji však vykládá jinak). V dalších ie. jazycích je doložena částice *au (#2 en), příp. v kombinaci s dalšíma elementy: ř. aQ 'na druhé straně, opět', ceStě 'opět, dále', lat. aut 'nebo', autem 'však*, gót. duh 'pak, však', sthn. ouft, něm. auch 'také' aj. Vaillant % 381 sem radí i předložky-předpony s odlukovým významem: stind. ava, lat. au-, sl. u aj. (v. u). Částice *au (H2eu)'yt obsažena také v nominativních formách ií. demonstrativa ukazujícího na vzdálenější objekt: stind. asau, ado, av. häu, stpers. hauv. Významy srovnávaných zájmen a částic nasvědčují tomu, že ukazování na vzdálenější předmět je funkce primární.
Sr.Trautmann 20,Brngmann 1904,97, Tedesco.Lg 23,120, Vasmer 2, 251, Machek s.v. ovak. Skok 2,578n, Bezlaj 2,262 aj.
Přímou souvislost sl. zájmena ov* s Írán. ava-zpochybnuje SB 2,560 a 566: pokládá skloňované zájmeno za druhotné, vzniJknuvŠí na základě zděděné
částice ovo. Preferuje Sch.-Šewc 334n. - Objevila se i domněnka, že zájmeno ovb pochází z franského in-gredientu slovanské glotogeneze (Pisani, Atti CongrLing 376n, RSIav 15, 19 a Martynov 1983, 53). "Tyto domněnky jsou zjevně motivovány chyběním odpovídajícího zájmena v balt.
Někteří badatelé spojují s výše uvedenými zájmeny a částicemi i částice u (stind. u, uta aj.) a ue (stind. vä, lat. ve 'nebo' aj.), pokládajíce je za ablautové varianty jednoho zájmenného koř. (*aifey. Johansson, BB 15, 315, Bnigmann l.c. Pokorný 72n. Spíše však jde o různé zájmenné kořeny (částice): *au (H^eu), *u (říj a) a *oe/o. V. též tii. pv-ae
ovi»ca, -e f. 'ovce; Schaf'
Der: ovbče 'jehně, ovečka, beránek'; ovbčb, ovhčii 'ovčí', ovhčina 'ovčí, beraní kůže*.
EL: Psi. ovbca > b. ovcá, mk. ovca, sch. sin. óvca, slk. ovca, stč. ovce, č. ovce, hl. wowca, dl. wojca, plb. vidä, pom. ovca, p. owca, ukr. vivejá, r, ovcá, vše 'ovce'. Br. jen dem. avéčka tv.
• Psi. ovhca < *ovikä < ie. *Wje«í- nebo ltU2oyi.i-.
Sl. ovhca je dera. tvořené A-ovým suf. od ie. názvu zvířete doloženého ve všech větvích s výjimkou alb.: lit. avis, lot. avs 'ovce', gót. írwisrr 'ovčí stáj', awěbi 'stádo ovcí', sthn. ouwi, stangl. ěowu, angl. ewe 'ovce bahnice', stir. oí m. 'beran', gal. os. jm. Ovio- (Dottin 1920, 277), lat. ovis 'ovce', umber. ak. sg. auvern, uve 'ovce*, ř. homér. on;, argolské orig m/f. "ovce', 'kozel', arm. av-di 'ovce' (di znamená 'tělo', sr. tos di 'losos') vedle hoviw 'pastýř' (*H3ewi-peH2'), stind. ovi- mJi. 'ovce', het., luv., h.-luv. hawi-, lyk. xava, toch. B eye, pl. awi 'ovce'. Sl. ovbca má přesné protějšky ve stind. avikä 'bahnice' a kymer. ewig 'laň'; existence nerozšířené formy v balt. a derivátu tvořeného rt-ovýra suf. od pouhého *oui- (v. ov^n?.) jakož i produktivní způsob tvoření nasvědčují tomu, že jde spíše o výtvor teprve psi. data.
V. Meillet 1902, 336, Trautmann 20n, Pokomy 784, EEEC 510, Vasmer 2, 251, Eckert 1983, 41n, Bezlaj 2, 263, BER 4, 770n, Furlanová, SEB 1, 163-171 aj.
Trubačev 1960, 70 hledal původ v ie. *Heu- 'odívat, obouvat* (v. obuti), tedy 'ovce' = 'oděná do vlny'. Gamkr.-Ivanov 1984,583 zde vidí r-ový der. kořene *r/je«- > stind. otum 'tkát', s dalšími extenzemi *Huebh-, *Huedh- *tkáť, *Hutn- 'vlna' aj. Vzhledem k rekordnímu rozšíření jde nejspíše o slovo prastaré, zděděné ze starších etap vývoje ie, jazyků. O tom může svědčit egyptské (Střední říše) V.í 'drobný dobytek, brav' (Bomhard 1984, 265 podle M0llera 1909). Další paralely jako sumer. ti$ 'ovce bahnice' a severokavk. *HowohV 'beran, kozel' naznačují, že může jít o kulturní import předoasijského neolitu (Blažek
1992, 114). bv-vb
613
ovi>ni>
ožavati
ovi.ni,, -a m. 'beran; Widdeť Der.: ovhn'b 'beranf.
Exp.: Z cs). je str., r. arch. ovén 'beran' (v. Vasmer 2, 248).
Et.: Psl. ovhn'b > b. ovén, mk. oven, sch. dvan, sin. óven 'beran', stp. owien 'beran nebo jehnč' (lx, v. sstp, Bräckner 387); seč. jen der. ovně 'ovčí rouno' a ovnicé 'ovčín'.
Psl. ovhni> je odvozeno sufixem -ni,« -/to-) od ie, *ovi- 'ovce' (v. ovfcca). Týž formant nacházíme i v balt.: stpr. awins, íit. ävinas, loL auns tv. Jde tedy o substantivum už bsl. státí.
Schulze (KZ 42, 2S6) spatřoval v ovbni, staré augm., zatímco v ovbca staré dem. (tak i Vasmer 2, 248, 251). Je ale možné, že fi-ový derivát mél pův. mocní funkci (Skok 2, 579).
Liter. v. BER 4, 766; k dalším názvům skopového dobytka v. Otkupščikov, LKK 30, 63 a Marfynov 1983, 80n. bv
ozirati v. zaletí oznii-xeni. v. /.m i in, im
OZObati v. izobati
ozrakt v. ztrěti
oz-hl jenijc, oz-te.".obiti. v. zse.Ii.
ožeželiti, -iti. 'navléci (na krk); (um den Hals) legen'
(Parí m)
Psáno OŽOŽeliti (Grig), OŽaffiUti (Zach).
Uvedený význam vyplývá z kontextu a je užit v přen. smyslu: navgži ie e (tj. příkazy rodičů) na svoe dušg vyng i ožgželi že a svoei vyi (Pr 6, 21); obecnejší význam je 'připevnit, připnout'.
Složeno z pref. o(b)- a denom. slovesa, odvozeného ze subst. tetele 'obojek' (MLP), 'řetěz pro psy,
pouto' (Srez. 1, 840 a 848).
EL: Csl. $e£elh ~ sch. léieljt dial. i féžalj, p. dial.
zazel (s mazuřením, v. Briickner 647), StX. leíelb, zaielb,
r. dial. iaiól, zezéľ (SRNG), s význ. 'druh postroje, pouta' (str.), 'řetěz nebo řemínek na psa' (sch., p. dial.), 'tyč nebo deska, používaná místo řetězu (nebo k jeho prodloužení) k uvazování hlídacích psů* (sch. dial. RSAN, r. diaL), 'tyč, k níž se uvazují tažní psi' (r. diaL), 'hůl, sochor' (sch.) aj.
Slovo reliktové, málo jasné.
Vyjdeme-li z významu 'obojek, pouto', pak je možno přijmout výklad Varbotové, Etim 1979,32n, která spojuje *žgz-spsl. *ggíh 'houžev' a odvozuje obojí z ie. kořene *gengh- 'kroutit, splétat*, doloženého jen v germ. a sl. (Pokorný 380: stsev. kinga 'brož, ozdoba na hrudi', kengr 'zákrut, hák', střhn. kanker 'pavouk' aj.). Tak
již Petersson, w 24,265n a Vasmer 1,318 (s.v. guz). Jiní ovšem spojují ggz% s ie. koř. ffyengh- (blíže o tom v.
oie).
Psl. *ggz% mohlo prípadné vzejít z kontaminace gže a žgž-, což by odstranilo dvě et. obtíže: g- u ggžh, pokud je spojujeme s i^zaíi, a 0-, pokud vycházíme z *gengh- (Havlová, red. poznámka).
Genetická totožnost psl. ^ibzlt* (v. žfazh.) s csl. žtíhlh, kterou zastávala řada badatelů (Uhlenbeck, PBB 21, 101 n a 26, 300, Briickner, KZ 45, 324, Černých 1993, 1, 294n aj.), je pochybná z hláskových důvodů (v. Skok 3, 679 aj.); mohlo však dojít ke kontaminaci, odtud pak význam 'hul, tyč'. - Příbuznost s b. legäí 'příčná tyč jařma", kterou uvedl Zubatý, AslPh 16, 425 (shodně Briickner 647), je odmítána (Trubačev, SbRoman-ski 139n, BER í, 530n), právě tak jako Briicknerovo spojem' s liL žeňgii 'kráčet' a ném, Gang 'chůze' (Skok l.c, Varbotová l.c.)a Daničidův výklad *žež- z redupli kované ho kořene slovesa žeti, žbtng 'tisknout, ždímat' (Rj 23, 364). ZS
OŽldatí v. žbdaii
oživa ti v. živi.
614
ö
osaana
O
ô interj. afekt, 'ó, ach; oh, ah'
Jako ô prepisujeme o s interj. významem. Ojed. psáno i O.
Při oslovení se klade před vok., zřídka před nom. Dále vyjadřuje údiv, překvapení, lítost ap. Ve spojení Ô gOľje '&CÍI běda", O vele 'ó jak'; v. také ole.
EL: Paralelní interjekce s týmiž nebo podobnými významy jsou ve všech sl. jazycích (nedoloženo v plb.: b. mk. o, sch. o, <?, sin. ó, slk. č. ó, luž. pom. p. vsi. o) a v řadě jazyků ie.: stínd. c, ř. *5, &, lat. O, gdt. (5, něm. o, liL čaj.
Přejetí z něm. připouští Vasmer 2, 236 pro č„ Sch.-Šewc 1030 něm. vliv pro luž.
Interjekce nově se utvářející v jednodivých jazycích, bez genetické příbuznosti. U stsl. O, které je v textech vždy za ř. 5, &, počítá Loewe, KZ 54, 147 s přejetím nebo alespoň s vlivem ř. na četnost výskytu této interj. • žř
Ole interj. afekt. 'Ó, ach; oh, ah' Ojed. psáno ole (lx Ben).
EL: Obdobně tvořená interjekce je doložena v jsi., jinde sporadicky: b. óle, óhle, mk. olele, sch. arch. ole (Rj), sin. arch. otó (Plet), r. dial. óle (SRNG), s významy 'ach, ouvej, běda', dále vybízecí slk. dial. ole(m), hole (Kálal), ukr. arch. dfe(Hrin,žel.) 'nu, nuže'.
Složeno z interj. o (v. o) + le. Toto le pokládá Kopečný, SB 2, 5l7n a BER 4, 853 za interj., Vasmer 2, 263 za zesilující part. (v. iě), což v podstatě nelze oddělit.
Brückner, KZ 45, 307 sem řadí i interj. vele (střídání ve- : je- > o-); podobně Kopečný I.e. (v. vele).
Paralelní útvary v ie. jazycích jsou příbuzné pouze elementárně: stind. alalá citoslovce oslovení, ř. «AaArJ, áXaXá výkřik radosti, bojový pokřik aj.
osa ti na v. osanna
615
odica
O
odica, -e f. 'udice1
Spec. 'háček'; odice pi. 'mučící nástroj, catasta (železný rošt, na který byl odsouzený připevněn a pod nímž se topilo)'
Exp.: Csl. odica > rum. undifátv. (Tiktin 1684).
EL: Psi. gda > luž. wuda, dl. st. i huda (Muka), pom. vada, p. weda, br. vudá, str. uda, r. arch. a dial. udá, v ostatních jaz. jako dem.: b. vädica, mk. vadici p!., dial. jadica, sch. Udica, dial. vtťŕfcľíí (Rj), sin. ódica, dial. vódica (Piet.), slk. udica, stč. im/í'cč, č. udice, p. arch. wgdka (SW), ukr. witZ/ca, r. arch. a dial. udica, udeá (Dal'), vše s význ. 'háček', 'udice', v rnk. pi. 'druh rybářské sítě' ap.
El: Nejčastěji je přijímán výklad gda z pref. g- (v. onušta, otroba, vt, ap.) a ä-kmenového subsL od nulového stupně ie. koř. *dhě- 'klást ap.' (v. deti] t; Machek, Mnéma 414 a Machek s.v. udice, Vasmer 3', 173, Vaillant, BSL 29, I, s. 44, Fraenkel, KZ 70, 144, BER 1, 201n, ESBr 2, 210, ESUkr 1, 437, Bezlaj 2, 241, Sch.-Šewc
1697 aj.), s předpokládaným sém. vývojem 'háček (na udici) vložený do návnady' —> 'udice'. Pod. tvoření je uobbdo 'poklad, jmění ap.' (v. obbdo), sgďh 'nádoba' (v. sodt2) nebo u sch. ruída 'naděje' (v. nadětí se).
Méně presvedčivý po stránce slovotvorné je výklad gda < ie. *ank-dä- (Meillet 1902, 320, přejímá Rudnyc'kyj s.v. vudka), zie. *ank- 'háček' a suf. -dä- (o jeho funkcích SK t, 63). Od milá Specht 1944, 232, pozn. 3; v sl. g-d-a, f. ôy-x-ot; aj. vidí střídání suf.-d-/-*- (Specht o.e. 189; Otkupšcikov 1967, 139). Z téhož ie. *ank-/ang-'ohýbal, hák ap.' (v. Qgt.lt) vychází s odvolaním na stind., stir. a pragerm. názvy udice i Martynov 1968, 68n, který však v souvislostí se svým výkladem záměny g' ad' předpokládá *pgica > pdica.
Sémanticky nevyhovuje spojení s ie. *uendh- 'splétat* (Uh-lenbeck, PBB 30, 268) nebo s ř. dial. á% 'osina, hroť (Fick 1, 351). pv
odoli> v. ..
ggh>, -i m. '(žhavý) uhel; (glühende) Kohle'
V nom. pi. vedle gglbje i jb-km. Qgli.
Var.: (j)gglb {v Pog a Grig je středobutharská záměna
nosovek), jgglb (Lobk).
Et: Psi. gglb > b. dial. vägäl (BER l, 201), srb. ůgalj, dial. vágoj (Skok), sin. ôgel, dial. vôgel (Plet), slk. uhol', č. uhel, plb. vgd'él, hl. wunel, dl. wugel, pom, vagel, kaš. i vggel, p. wegiel, stp. i wagiel, wggl, br. vúhaľ, dial. i vuhóľ, ukr. vúhiľ, r. úgoľ, dial. i (v)óguľ, ugľ (SRNG), vše 'uhel, (dřevěné) uhlľ. V jsi. je rozšířeno sufixem -bm: b. váglen, mk.jaglen, charv. ůgljen, sin. st. oglen(V\c\.), vše s význ.'kus uhlí, dřevěné uhlí', dále 'kus žhavého dřeva' (b. charv.), 'sněť obilná' (b. dial.).
Ve většině sl. jazyků je doloženo kol. se suf. -bje (z pův. í-kmenového nom. pi.?): b. arch. väglje (Gerov), sch. uglje, sln. ôgelje, dial. (v)oglje, slk. uhlie, stč. uhlé, č. uhlí, stp. wggle, wegle, p. dial. wggle (topaciáski, PF 5,926), br. vuhólle, dial. vuhállja (SBrH), ukr. vuhíllja, dial. vuhlja, vúhle (Žei.), r. úgoľ je, vše '(dřevěné) uhlí'.
Nepochybný protějšek má sl. substantivum jen v balt.: lil. anglis (gen, anglies i angliÔ), lot. uogle, äogls, stprus. anglis, tedy bsl. *anglis (siarý j'-kmen).
Sr. Trautmann 8, Meillet 1902, 417, Vasmer 3, 171, Skok 3,537, Ecken 1983, 80n, Bezlaj 2, 243n, BER 1, 201, Sch.-Sewc 1699 aj.
Smoczyáski, SbSlawski 361n soudí na základě no-minativních forem živých sl. jazyků a také pnzvuko-vých poměrů v lit., že jako výchozí bsl. podobu je třeba rekonstruovat *anguli- (v balt. došlo k synkope). Proti tomuto názoru svědčí stsl., v níž je gglb dobře doloženo, a to vždy bez jeru. Machek s.v. peklo předpokládá, že suf. -/- zde byl nahrazen var. -t/-. Němec (red. pozn.) tu spatřuje varianty /-ového sufixu, sloužícího v bsl. jako formant nomin actionis.
Za příbuzné je dále pokládáno stínd. aggära- 'uhlí' a nper. angišl tv. (< *angršta-l). Méně pravdepodobné je spojem s gael. nir. aingeal 'svědo, oheň' (Pokorný 779).
Pisani, Fontes Ambrosianae 3, 33 pokládá za příbuzné i alb. thěngill 'uhlí'; Jokl, IF 30, 192 v něm však spatřuje výpůjčku ze sl. Nepravděpodobně o dalších et. souvislostech Loewenthal, AsIPh 37, 382.
616
oehati
Výrazy jednotlivých ie. jazyků pro 'uhel, uhlf jsou různého původu. Pokud se týká bsl. substantiv (a jejich pravděpodobného protějšku v iř.), byla opětovně vyslovena domněnka, že souvisí s ie. výrazem pro 'oheň' (stind. agm- atd., v. ogm,); tak Solmsen 1901,
218, Szemerényi 1977, 30n, Eckert l.c., Skok l.c, Sch.-Šewc l.c, naposled Hamp, BaltLing 77n, odmítá Trubačev 1991, 192.
Srovnání různých podob ie. substantiv 'oheň' a 'uhel' může vést k závěru o pův. heicroklitické povaze příslušného subst (v tom smyslu již Petersson 1921, 126); nom.-ak. *tľngôl/Hengl, gen. *Hengnes atd., (tedy r/n-kmen podobně jako sém. blízký ie. výraz pro 'slunce'!). Iniciální laryngálu je třeba rekonstruovat nejspíše jako Hf. kořen *W;;<?ng- je doložen se zcela jiným významem (v Qg-hl-í,). Co se týká významového rozdílu mezi dvěma ie. výrazy pro 'oheň', byla vyslovena domněnka (Gamkr.-Ivanov 1984, 699 pozn. 2), že *pettu(o)r (ř. mp) náleželo k třídě inakňvních jmen, kdežto *Hngni- ke třídě jmen aktivních (označovalo oheň jako aktivní sílu). Faktem zůstává, že v dalším vývoji ie. jazyků docházelo k eliminaci jednoho z těchto dvou téměř syn. výrazů, přičemž stopy druhého mohou být uchovány se sek. významem '(žhavé) pozůstatky po ohni' (č. st. pýř 'žhavý popel' ap.). K takovémuto rozdvojení došlo ovšem i u heteroklitických subst. od základu ^H^eng-. Forma nom.-ak. se uchovala (v poněkud transformované podobě) s vedlejším (sek.) významem 'zbytky po ohni* (stind. aggära-, bsl. *anglis'), kdežto v hlavním (primánům) významu byla nahrazena /-kmenovou odvozeninou od základu nepřímých pádů: xH^(o)ngn^i- > stind. tigni-, slsl. ognb atd.
Machek s.v. uhel pomýšlí na praevropský původ výrazů pro 'uhel, uhlí' a řadí sem i ř. áv0pa£ tv. Tak i Bezlaj l.c. ŽS-ae
Qgbh,, -a m. 'úhel, kout; Winkel, Ecke'
Ve spojení Vb Qg'hle 'v ústraní, pokoutně1 (ř. év yíovfa), glava aghlu 'nárožní, úhelný kámen' (ř. xstpaXř)
yonlac, v ř. kalk hebr. výrazu; v. Zorell L9U, 302n); Qg&ťb zernlje 'končina země' (ř. ywvía rijc rijc; v. Zorell o.c. 115); csl. oťb četyreciťb ggbl-h 'ze čtyř stran'. Překládá též ř. ycivta a lat. angulus ve význ. 'opevnění' (Ix Gl).
Der.: Adj. og-bVh 'rohový, nárožní', QgiAhtľb. (ka-metih) 'rohový, nárožní (kámen)' (o kameni, který spojuje
vnější stěny stavby a zajišťuje její pevnost), krui gg%lbrľb tV.
(sr. komp.), v Parim i x vrata og'blhnaja 'Nárožní brána' (ř. iíúhj tův ywviSv),  v Christ lx mylně ZOpadbtťb
Qg-blbtib (větr%) s významem 'severovýchodní vítr' (v.
euroklidont).
Komp.: krajeog-hlbrťb, kraigg^lbivb 'rohový, nárožní' (ř. áxpoyawxíos, v. Zorell 1911, 25).
El: Psi. gg-bl-b > b. ägäl, mk. agol, dial. jagol (ZVSZ), sch. úgao, sin. (v)ôgel, vogal, slk. ufwl, č. úhel, hl. nuh{e)l, dl. nuget, p. wegiet, br. vúhal, dial. i (v)úhól, ukr. dial. (v)úhól (SirM, Hrin.), r. úgol, s
významy 'úhel' (Jsi. slk. č. luž. vsi.), 'roh (domu), nároží' (b. sch. sin. slk. p. vsi.), 'při stavbě způsob spojení dvou vnějších stěn' (p. br., ukr. dial., v kaš. n. vaglo), 'kout (místnosti)' (jsi. slk., č. arch., vsi.), 'strana, kraj, mez1 (sch.), přeneseně 'hledisko' (např. č. r.) aj.
Psi. gg-bťb má přesný protějšek v lat. angulus 'úhel, kouť. Nápadná formální a sém. shoda vedla záhy k domněnce, že sl. subst. mohlo být přejato z lat.: Meillet 1902,183 (s otazníkem), Walde, KZ 34, 513 aj., nejnověji Martynov 1983, 72n v rámci své teorie o italickém ingredientu sl. glotogeneze. Kořen obsažený v těchto subst. uvádí Pokorný 45n jako *ank-/ ang- 'ohýbať (UV 239 *h2enk-y. stind. a/íŕaíi'ohýbá', anka- 'ohnutí, hák', av. oka- tv., ř. áyxáv 'ohyb, loket', arm. ankiun 'úhel, kouť, lat. uncus 'zakřivený', stir. écath 'udice', stsev. angi, stangl. anga 'hroť, sthn. ango 'bodec, žihadlo', lit. ánka 'smyčka', csl.
gkoth (StT. ukoť) 'hák* aj.   (V. též ječt-rny, paoEina).
SubsL tvořená od tohoto kořene '-ovými sufixy jsou v mnoha ie. jazycích; stind. agguri-, anguli- 'prsť, ř. áyxóXoc; 'křivý', sthn. angul, něm. Angel 'udice", sthn. ank(a)la, enkil 'kotník', toch. A aňcál 'oblouk' aj. Sl. gg'bl'b může tedy být už ie. stáří. Sr. vasmer 3,
171 a 179, Machek s.v. úhel, Skok 3, 536n, Sch.-Šewc 1024n, Mayrhofer 1986, 1, 52n, BWAhd 1, 250 a 259 aj. ŽŠ-ae
ochati, -ajett ipf. 'čichat; riechen' (Progl)
Der.: gchanije 'čich' (ChristSlepě šiš); obgchati 'čichat, očichávat' (IxSupr).
Komp.: blagogchanije 'Ubá vůně' (ř. etiaSta), bla-gogchanbtťb 'libovonný' (ř. eůMr^).
Exp.: Z csl. pochází r. st. uchát' 'čichať (Dať), r. blagou-cháť 'vydávat příjemnou vůni', blagouchánije 'příjemná vůně', blagouchánnyi (> b. blagouchánen), ukr. blahouchánnyj, vše 'vydávající příjemnou vůni, aromatický, vonný'.
EL: Psi. gchati (někde s protetickým v-) je ve sl. jazycích doloženo jen reliktově: b. vächam (MB, BER), dial. vôchatn (BER), steh., ch. st. (v)uhati (Rj),
Sin. VÔhati, plb. ľ£>.yúír (< *VQŠati - P-S 179: k tomu více Vaillant3, 332, Olesch 1983,1543n), pom. VQXÜC (PWb), p.
wgchač, vše (kromě ch.) 'čichat; čenichat, větřiť (+-*'vdechovat vůni'), dále 'dýchať (b. dial.), 'vydávat vůni, zápach' (ch. plb., p. zř. sw).
• Psi. ocitali < ie. *H2enHi- 'dýchať.
Psi. gchati je ch-ové intenzi vum odvozené od ie. kořene *H2enHi-. Tentýž kořen obsahuje i stind. aniti 'dýchá', ř. ävsjjLoq 'vítr', lat. animus 'duše, duch', kyraer. anadl 'dech', góL uz-anan 'vydechovat' aj.
(sr. MEW 222, Vasmer 3, 196, Brückner 604, Machek, Slávia 28,277, Trautmann 9, Pokomy 38n, Vaillant I. c, Chantraine 86,
617
ochati
osol).í.
BER 4, 722n, Mayrhofer 1986, 1,72, LIV 238 aj.).
Stejný ie. kořen je patrně obsažen i v rodině slov patřících k psi. subsL vonja 'vůně' (v. vonja).
Jednoznačně odmítá Brückner I.e.
Většina z výše uvedených autorů sem řadí i skupinu sloves s iniciálním rt(])u- s význ. 'čichal, dýchat ap.' (jako napf. b. diai. njúam, sin. njúhati, 6. dial. ňuchal, hl. nuchae, dl. nuchaš, r. máchať aj,). Sch.-Šewc 1025 vysvětluje hláskovou změnu na začátku slova jistým typem náslovného hiátu a sek. palataiizací. Zda sem tato slova patří, je však sporné (jejich příbuznost odmítá Vaillant 1. c). podle Machka 1968, 402 jde o slova onom. původu (což u výrazu tohoto typu není vyloučeno), BER 1. c. rekonstruuje ie.východiskojako *neus-. hk
grodt., -a m. 'pošetilec, hlupák; Tor, Dummkopf'
(SuprVit)
Der.; QrodbStVO 'pOŠÉtilOSt, hlOUpOSt*   (Slepě e-),
Qrodbstvovati 'být pošetilý, jednat pošetile'; groditi se 'bláznit', gmdovaň 'ohlupovat, být bláznivý', obgroděti 'stát se pošetilým, pozbýt rozum'; grodivb 'pošetilý, hloupý', urodiv* 'jurodivý' (ŠišaTrin), rcsl. srbcsl. 'malomocný'; ve spojení gmdivaja beseda 'da-chání. žvást' (ř. papoloylcty, grodbn* 'pošetilý, hloupý', adv. grodhtiú, grodbsky 'pošetile, hloupě'.
Exp.: Z csl. je zřejmě slsch. urodiv 'nerozumný, pošetilý, hloupý' (Rj). Nelze vyloučit, že i níže uvedené r. tvary (s význ. 'duševně zakrnělý') jsou z csl., jak předpokládají KESRJ 389, Vaillant 4, 763, Černých 2, 461 aj.; i r. uród 'mrzák' se někdy pokládá za církevní slavismus (tak napr. KESRJ 352).
EL: Psi. *groďb je živé pouze ve vsi., sr. r. uród 'zrůda, mrzák od narození', přeneseně 'Šereda, ohyzda' a také 'člověk se špatnými morálními zásadami a chovaním, podivín' (s deriváty, sr. např. r. dial. uródina 'svéhlavec' aj.); ukr. st. úrod 'mrzák, zrůda' a 'blázen, hlupák' (žel.) je zřejmě z r. (v br. pouze úroda f. tv.), podobně jako b. úrod 'zrůda' (RBKE;
Damerau 1960, 135).
Tvary s iniciálním j- {ty jsou zaznamenány na ruském území od 11. stol.), tj. r. hovor, júród (a také ukr. hovor, júrod) 'blázen', 'jurodivý, považovaný za "božího člověka" s prorocký darem', blázen v Kristu', r. juródivyj (i ukr. jurodývyj, br. juródzivý) 'bláznivý, pomatený', 'jurodivý', bychom snad mohli vysvědit přikloněním k cjuríť 'pobíhat sem a tam' (dnes jen st. a dial., v. Dal').
Vsi. materiál ukazuje na prolínání cirk. jurod-'pošetilý, hloupý' a domácího urod 'zrůda, mrzák'.
V ostatních si. jaz. slovo chybí (č. jurodivý pouze reflektuje ruskou reálii).
Et. není zcela jasná.
V první části psi. *gwd* vidí řada lingvistů
(Vaillant, rés 11, 204n, Vasmer 3, 188, Boryš 1975, 168n aj.)
negační pref. (v. i otbii.), jeho rekonstrukce však činí potíže: psi. *on- nemůžeme vysvětlit z ie. negační part. *ně-, ani z její reduk. podoby *rt-, jak činí Meillet 1902, 232 a id., msl 14, 343; *a- považuje za protetické (!). Proto Gorjajev 388 zde vidí spíše pref. h- s odlukovým významem; nejstarší si. doklady (Supr) však uvádějí důsledně g (v. Diels 1963, i, 99, pozn. 2).
Také názory na 2. část slova se různí. Slovo se Odvozuje Z rodili Yodtt* (v. rodith) (takBrandt, RFV 23, 97, Gorjajev 433, Vasmer 3, 188, Vaillant 4, 763, Černých 1993,
2,461 aj.), pak *g-mďb *'nedobrý rod (tj. potomek), narozený s tělesnou nebo duševní vadou', což je sém. nejpřesvědčivéjší.
Jindy se v základu slova vidí slovesa roditi/raditi
'chtít, dbát, Starat Se ap.' (v. rodirJs) (MEW 280, Meillet 1902, 232, Vondrák 1912, 113n; tak i Vaillant, RÉS 11, 204n, později vysvětluje jinak, v. Vaillant 4, 763); psi. *Q-roďb pak *'nestarající se, nedbající' —v 'lehkomyslný, posedlý, hloupý', sr. stě. neródeš 'nerozumný člověk, poseti lec' (StčS), k významu sr. také r. dial. zavródovat' 'začít se podivně chovat, začít provádět hlouposti'
(Dal').
Vaillant 4, 763 se dokonce domnívá, že r. uród 'mrzák' je postverbale odr. uradil' 'zmrzačiť (Daľ). y
QSěnica v. gosěnlca
osobjb adv. 'navzájem: einander'
Dolož. 1 x v Bes v podobě usobb. Der.; gsobica f, 'vzbouření, vzpoura' (lx Supr), adj. gSobhtVh jen ve spojení USObhilaja mlh (lx SluŽSof4)
a usobhtiaja braní, (ixSlužSof") 'občanská válka".
Et.: Psi. *gsob* v ostatních sl. jaz. není doloženo, dolož, jsou pouze kontinuanty der. *gsobica a *gsobbni, v jazycích vsi. (dnes jen již archaismy): r. br. usóbica, ukr. usóbycja '(bratra vražedný) svár, rozbroj*, r. ukr. usóbnyj 'týkající se rozepře, sváru, rozbroje mezi blízkými osobami'.
Sch. st. usoban, jež uvádí ve dvou dokladech s význ, 'vnitřní, jdoucí ze sebe, zevnitř' Rj 19, 905n, by mohlo býl rovněž pokračováním psi. *profcw£fc, pokud ovšem u- nereflektuje pův. vb-, sr. csl. (MLP 105) vbsobbrľb 'qui est in aliqua re* (Boryš 1975, 162). Nabízí se rovněž myšlenka, zda není sch. usoban pouze domácí podobou csl. slova vytvořenou ad hoc.
Psi. *gsobh je pův. spojení pref. *g- 'uvnitř' s dat./lok. reflexiva sebě, sobě (v. se), v. Meillet 1902,346, Lang, SbF 2, l47n, Vasmer 3, 191. Původní význam psi. adverbia by pak mohl být "''uvnitř sebe' -¥ 'mezi sebou* —v 'navzájem', sr. i t.jsou v sobě 'perou se'.
Psi. jmenný prefix *p- se zpravidla vysvěduje
618
osobfe
OtJblt»
jako ablautová varianta ie. *en- 'v' (v. Lang, SbF 2,
115, Pokomy 31 In, SB 1, 158n a 275, Boryá 1975, 167n; v. též oQitšta. oilit-a otra., ví,). ij
otroba, -y f. 'útroby, vnitřnosti; Eingeweide, Inneres'
Též'břicho, lůno', přen.'hlubiny' (kalkzř.ahebr.).
Psáno též jgtrobajetroba, vBeslx vbutroba, chybou písaře otroba, gtrgba, lx Sin rgtroba tv.
Ve spojení proricajei oťh gtroby 'brichonduvec', ot-b gtroby, iz gtroby 'od narození, od počátku ži vota'.
Den: Adj. Qtrobhtx-h 'břišní, střevní, útrob'.
Komp.: blagogtrobije n. 'milosrdenství, laskavost' (lx Služ, ř. edoTtAayyvfa).
EL: Psi, *Qtroba > sch. útroba, sin. arch. a dial. vótroba (Plet.), slk. č. útroba, častěji pl. útroby, dial. otroba (Lamprecht 1963), hl. wutroba, dl. wutšoba, st. dial. wytšoba, pom. vgtroba, stp. p. wgtroba, p. dial. wgtrob m.(Kariowicz) (odtud br. vantróba, v.ESBr2,53a zřejmě i r. dial. (Pobaltí) vontrób, vontróba SRNG), ukr. utróba, dial. i ótrib (Hrin.), r. utrába (odtud b. utróba, v. Damerau 1960, 136 a mk. útroba), vše (kromě luž.) 'vnitřní část čeho, vnitřnosti; nitro', luž. 'srdce', r. arch. 'břicho'; sémantický vývoj: 'vnitřní část' -» 'co se nachází uvnitř, vmtfnosti vůbec' —í» 'játra, srdce, břicho ap.'
R. áial. játreb, játreba 'vnitřnosti' (Dal') je nejspíš pokračováním již psi. *fřrei>Ts, *etreba\ v. SM 6, 71.
Substantivum utvořené od Qtn> 'uvnitř ap.' (v. otn.) připojením suf. -oba, jinak typického pro abstrakta (SK 1, 61). V. též jetrbce. pv
Qtrt. adv. 'dovnitř, uvnitř; hinein, innen'
Csl. tvary (se záměnou nosovek či s denazalizací) jetrb
(Horn), jutrb (Bes).
Var.: tlíra'dovnitř' (UOchr)
Z předložkových spojení jsou adv. izgtfb, izgtri, ÍZVb-ngtrb 'zevnitř', vbngtrb 'dovnitř, uvnitř'.
Der.: Analogické adv. zakončení -odu, -odě mají gtťbjgdu (Mar), Qtrbjgdě (Supr), vše 'uvnitř', izgtrbjgdu 'zevnitř', adv. a prep. vbtigtrhjgdu, vbngtrbjgdě 'uvnitř, dovnitř'; adj. gtrbn'b, 'vnitřní, niterný, nejhlub-šf, 'duchovní', subst. n. gtrbtijeje 'hlubiny, nitro', Vbngtrbtl'b 'vnitřní', ve funkci substantiva f. sg. a n. pl. whnQtrhnjaja, n. sg. vbngtrbnjeje, vše 'nitro'.
Et.: Psi. *Qtrb je v živých sl. jazycích jen s prep., nejčastěji s vbn-: b. st. a dial. vnétre, vnätre, dial. fnätre, unétre (BER), mk. vrtatre, sch. unútra, únutra, dial. unútar, arch, unutre, unátri (Rj), sin. vnoler (Plet.), slk. vnútri, Stč. vnitř (Klaret), vňutř (Šimek),
č. kniž. vnitř, dl. st. w nutši (Muka), stp., p. dial. wngtrz, dial. i wngtrze (Kartowicz), br. unátr, unutrý,
ukr. dial. vnutrí, str. vnútre, vnútri, vnútru, vnutr' (StrS), r. vnutrí, dial. vnutrjach (SRNG), s významem 'uvnitř' (jsi., slk., stč., č. kniž,, dl. stp. vsi.), 'dovnitř' (sch. dl„ č. kniž., stp. vsi.).
Sporné je b. vatre 'uvnitř', které má BER za odpovídající gtn, s prol. v-, zatímco Kostov, BE 6, 64n chápe vatre < vnňire.
Mylnou dekompozicí vbn-gtrb jako vb-ngtrb vznikla adv.: b. nétre, nátre, sch. dial. nutar, sLn. nôter, hl. nutř, dl. nutí, stp. ngtrz (SStp), str. nutr' (StrS) 'uvnitř, dovnitř', odtud substantiva: č. st. nitř m. i f. (jg), str. nutr m., r. dial. nutr' f., nutr'je, nutrě' n. (SRNG), s -o suf. slk. nútro, č. nitro, br. «Mf/ri, dial. pl. nutrá, nutrý (SBrH), ukr. nutró, str. nutro, r. st. a dial. nutró, s význ. 'nitro, vnitřnosti'. V. též otroba.
Psi. gtrb je pokračováním ie. prep. s významem 'mezi, do(vnitř)', dosvědčené v různých ablautových variantách: *enter (stind. antah, av. anlara), *nter (lat. inter, sthn. untar, něm. unter ve význ. 'mezi' aj.). Sl. *gtrb ukazuje na ie. *ontr, příp. na /-kmenový derivát (sr. izgtri). V. též jetn.ce. Sr. Pokorný 313n, Machek S.v. vnitř, Vasmer2,232, Bezlaj 2,228, BER 4, 627n, Sch.-Šewc 1027, ESBr 8, 50n aj. pv
Qtbli. adj. 'děravý; löcherig'
v Grig a Zach 'těsný, úzký'.
EL: Psi. ^gtbťb > sch. st. ütal, dial. i s protezí vütSl (Skok 3,551), vutel,jutal (Rj), sin. vótel, dial. i ôtel (Plet.), slk. útly, stč. č. útlý, č. st. outlý, hl. wutty, p. watty, br. dial. vútly, hútly (SBrH), ukr. (v)útlyj, r. útlyj, s významy: 'nepevný, chatrný, vetchý ap.' (o věcech) - sch. p. ukr. r., 'děravý' (nejčastěji o lodi) - sch., sin. arch., r., v r. arch. a dial. 'prohnilý' (např. o pařezu), ve stč. (archiv stč.) i 'křehký* (o nádobě) a přen. 'pomíjející, dočasný' (o životě), v sin. dial. (Plet.) 'marný' (o přání); 'tenký, štíhlý, drobný' (o člověku) -slk. č. p., 'tělesně slabý, ochablý, malátný' - č. st. (Jg), hl. (tam také 'slabý zhladu, vyhladovělý'), p., br. dial., ukr. hovor., r., 'nedospělý, nezkušený ap.' jen knižní slk. a č.; 'dutý' - sch. sin. hl. (přen. v sin. a hl. i
0 zvuku, v sch. o hlavě) aj. (sr. s odlišným přízvukem
1 ukr. dial. (huculské) utlýj 'špatný' Hrin. 4, 364).
Dl. dial. (Muka) wjatty 'obnošený, ošumělý' (o šatech), které sem někteří autoři (např. Bezlaj 2, 261, HER 657) rovněž přiřazují, patří podle Sch.-Šewce 1619 (s.v. hl. wjetki) k psi. *veľbcht,, v. vettcht (nejspíše jde o kontaminaci obou slov).
Et. nejednoznačná, možné výklady jsou dva:
■ (l) Psi. *gtbl7> < *g- 'uvnitř' + *-'t'i> < *thtěti 'tlít'. (2) Psi. *glblt> < *p- 'ne' + f-ítít < *thlo 'dno'.
(1) Psi. *gtbťb se pokládá za spojení pref. *g- 'v, uvnitř' (v. osobi.) a tvaru od slovesného základu *tblěti
'Uíť (v. fcblěa) (tak Matzenauer, LF 8,37, Gorjajev 389 a 369,
619
otelí.
Brückner, KZ 46, 206 a Brückner 605, Machek s.v. útlý, Borys" 1975,155n, Čemych 2,294n aj., za možný tenEo výklad pokládají i Vasmer3,193n, Bezlaj I.e. aj.). PŮV. význam psi. '^Qtblí. by pak byl *'uvnitř zetlelý, vyhnilý', z něhož dobře vysvětlíme jak 'dutý', tak také 'nepevný, chatrný, vetchý' a rovněž 'děravý'.
(2) Často se psi. *othli> vysvětluje z negačního pref. %» (v. orodt.) a z -tbl%, jež se řadí k psi. *tblo
'dno, Spodek' (v. taJo) (sr. Vaillant, RÉS 11, 203n, Vasmer
1. e., Martynov 1963, 141, Skok 3, 551, Vaillant 4, 763n, ESBr
2, 236, Bezlaj I.e., ESUkr 1, 440, Sch.-Šewc 1712, HER I.e.
aj.). Psi. *Qtblb pak pův. *'bezedný\ odtud 'děravý', přen. 'chatrný, vetchý, slabý ap,'
Další výklady json nepřesvědčivé:
GroŠelj (SlavR 5-7, 124) rekonstruoval sl. *ot-hťb, jehož první část spojoval s haní- v het. hanteššar (pův. ovšem bylo hatteššar, v. Friedrich 1952, 65) 'jáma, dutina', drahou část považoval za suji x.
Odmítáno je Bezzenbergerovo spojování (BB 27, 147, v. i Snoj 1997, 727) s ř. ávzqpít; 'podpěra', pův. prý 'díra' (ř. slovo je to b Z z dvT-EpdSíd, v. Chantraine 92), stejně jako Machkovo srovnávání sl. Qtt.li, s lit {dilti 'spotřebovávat se, zmenšovat se, hubnouť (tak Machelc 1934, 35n, později Machek tento výklad opouští; odmítá např. Fraenkel s.v. datts).
Podporu nezískal ani výklad psi. *Qthl-b z ie. *ti-ttjl- s pův. významem * 'netučný ap." (Ondruš, Slávia 45, 249n).
Nepravděpodobný je i předpoklad p&\.-*vgthlt, a jeho spojování se sthn. wunt 'raněný', něm. Wunde 'rána' (v. Foríunatov, RFV 33, 275n, pozn. 2 a BB 22, 171, pozn. 2, pod. i Schefte-lovritz,KZ58, 131). ij
oza, -y f. 'pouto, okovy; Band, Fesseln' v Supr ixi 'vazivo, Šlacha.
Psáno i voza (Ix Supr), jeza (3xT?og), jgza (lxBon), oza (lxEuch).
Der.: QZÍUŠte 'Žalář, vězení' (r. ôsnjUttTľjpiov; v. Schumann 1958, 47), Qzjbniťb, v siepč 2x vQZbnikb 'vězeň*
(v. i gžhtúk'h s.v. pže; může jít o kalk podle ř. Séaptioc), fťbQzff. 'pouto'; sr. i st.pz-í>.
Exp.: Patrně z csl. je r. arch. úzy pl. 'okovy' (> br. arch. viízy), ukr. arch. úzy 'okovy', 'těsné spojení', r. arch. áznik 'vězeň', úmičestvo 'věznění'.
EL: Psi. *(v)gza > b. dial. vazá 'řemínek na tašce' (RBE), sch. uza 'provaz, smyčka; okovy', sin. st. óza, váza 'provaz, řemínek, šňůra; pouto* (Plet.), r. uza 'masa, kterou včely zalepují vnitřek úlu (na ochranu před světíem a vzduchem)' (Vasmer3,176).
Substantivum je tvořeno pouhým -Sod ie. kořene *H2engli- (v. oz-feki.), nemá však přímý protějšek v
dalších ie. jazycích.  V. též ože. ožika, oboz«., sf.D/iíi a
vgEati. pv-ae
Qz-bki. adj. 'úzký, těsný; schmal, eng'
S csl. hláskovými responzemi UZtJí'b^juZ'bk'b, uskb.
Ve spojení Qz^koje morje 'Bosporská úžina'
(Const). Adv. QZ'bko 'ÚZCe, těsně'    ve spojení Qľbko
vbměštaň se 'tísnit se'.
Der.: Jsou tvořeny od kořene gz-' v. oza, obozt-, S'š.ozt., .Vboziíl, ože, ožika
EL: Psi. QVbki* > sch. uzak, sin. ózek, slk. úzky, č. úzký, luž. wusfa, porn. vgski, p. wgski, br. vúzki, ukr. vuz'kýj, zř. uz'kyj, str. uzi&yj, t. úzfdj, vše 'úzký', 'těsný', 'omezený' ap.
Deriváty se zpravidla tvoří od pouhého gz- (sr. i ibgxJm., krat%k%, krěptk t, aj.): kompar. adv. *gže (sch. ůžT, sin. óiji, slk. dial. užiej (Kálal), č. úže, hl. st. wuie, plb. vaze, p. weziej, r. úže)\ csl. gzosth, gzota 'úžina, tíseň' (MLP), r. uzosľ, str. uzota "úzké místo, úžina', pod. i csl. gzina (MLP) (sch. uzina, úžina, sin. ožína, č. slk. úžina, hl. wuzma, pom. vazina, p. sl wezina, ukr. vuzyná, r. uziná 'zúžené koryto vedního toku', 'úzké místo na moři mezi dvěma pevninami'); csl. gzmenb (MLP) (ukr. uzmin', str. uzmen') 'úzký záliv'.
■ Psi. ^gvb-kt, < ie. ^fyengfm- + -ha- 'úzký, úzce svázaný*.
Ie. koř. *H2mg'h- (angh-) 'úzký; stahovat, Škrtiť je dosvědčen primárními slovesnými tvary v ií. (av. azanke 'utiskovat' aj.), ř. (áy-ynv 'stahovat, skruť) a lat. (prngere tv.). Ie. data je také w-kmenové adj. s významem 'úzký*, v nerozšířené podobě uchované ve stind. athnu- (jen v komp.), jinde různě upravované: arm. anjuk, lat, angustus, kymer. (cyf)yng, gót. aggwus, sthn. angi, něm. eng, lit. aiikštas (synkopou a následnou epentezí k z *anžutas) a sl. gz.'hk'b. O pozdním původu přídavku -k{o-) svědčí - podobně jako v jiných případech toho druhu - výše uvedené deriváty, v. téžvezati.
Sr. Meillet t902, 324n a MSL 14, 369, Trautmann 11, Pokorný 42n, Vasmer 3, 178, Skok 3, 553, Bezlaj 2, 264, Sch.-Šewc 1709, Smoczyňski 1989, 38n, tyž, SbSlawski 358n aj.
Z het. se uvádí jako příbuzné kama(n)k-, hametik- 'svázat, přivázat', jež potvrzuje rekonstrukci počáteční laryngály a zároveň svědčí pro rekonstrukci ie. kořene v podobě *H2ern-gh-(tak i LIV 236); het tvary se dají interpretovat jako infixový préz. *tJ2°tn-en-gh-mi > katnan(a)kmi (Oettinger, Stammbil-dung des hethit. Verbs, 14, 148, Puhvel 1984, 3, 64n s odkaíy na další liter.). Georgiev, BE 34, 212n však rekonstruuje ie. kořen *ftetnngh-\ pv-ae
ože, -a n. 'provaz, lano; S triek, Tau'
Psáno i vgže (Fris), jgže (Pog Bon).
Ve spojení gže udavljeniju 'oprátka' (2x Supr); gze děloměrmo (d&lmoměrbno, žemli měrbno) 'měřicí
620
OŽBStvije
šňůra"; QÍe (děloměrmó) dostojanija '(vyměřený) podíl, dědictví1.
v pi. 'okovy, pouta*, spojení qťjs želězbtio(je) tv.
Var.: Některé tvary (např. nom. pl. gže) dovolují předpokládat i jo- kmenové m. QŽb.
Der.: Csl. gibStvije 1 x Zach (JI 3, 18) nejasného významu, podle SIS 'sítina' (sr. Bláhová, Slávia 68, 238), ggbflik-b 'vězeň'; sr. i gzínikb s.v. yza.
Et.: Psi. *gže > b. väze, dial, vä%e (ber), mk. jafe, sch. úze, dial. júže, vuie n, srn. vóže, st. a dial. óže (Piet.), plb. vgzS, br. vužýšča, dial. vužýščo (SBrH), r. dial. uiĹšče, uiíščo aj. (Dal'), vše 'provaz, lano', také 'smyčka, oprátka' (b. rok.).
Většina badatelů (MEW 56n, Preobr. i, 167n, Slawski I, 267, tvíaehek 1968, 180, Bezlaj 1, 167, BER 1, 299n) sem řadí (jako variantu s protetickým g-) i csl. ggžs>, sln. gôž, gáza, stč. húžě, č. st. koni (Jg), pom. ggt, br. ukr. huí, ukr. dial, hudz (Lysenko, LBj 6, 11), r. gui, s význ. 'houžev, prut zkroucený na ipůsob provazu; lýčený provaz' (stč., Ě. st.), 'řemínek (od cepu, od koňskrho postroje)' (sln. pom. vsi.), dále podoby se suf. -vb/va t v. (b. dial. gäžva, mk. gaíva, gugva, diaí. gužba, sch. gOzva, sin. gôZva, slk. húiva, stč. kúžev, ktíiva, háivě, č. houžev, porn. gpv>a> p. dial. gaiwa, ggiew, br. dial. hu£bá SBrH, ukr. st. huívá, r, dial. gttžvá SRNG). To však lze vyložit i jinak; v. ožežetiti.
Psi. gže je substantivum tvořené produktivním suf. -lo- od ie. kořene *fÍ2eng'h,- (v. ozf>ki>), bez paralel v ostatních ie. jazycích. Bývá řazeno k slovesu
vezati (v. vezaU), to však patrně obsahuje týž ie. kořen (sr. Meillet, MSL 14, 369n, Vasmer3,176, BER l, 202, Skok 3, 583n,ESBr2,213, SEPIb 1045 aj,). pv-ae
ožika, -y f. i m. 'příbuzná, -ý; die, der Yerwandte' v pi. 'rodina, příbuzenstvo, roď; šíre i 'rodák,
soukmenovec'.
Der.: Qžičhstvo 'příbuzenství, příbuznost',
Exp.: Z csl. je r. st. úvka,jäžika, úzikjúžik 'příbuzenstvo, příbuzný, spřízněný (sňatkem)'; dále r. st. uiíčentvo, júiičestvo 'příbuzenské právo, podle kterého nejbližší příbuzný muže, který zemřel bezdětný, si vzal jeho vdovu za manželku' (Daľ).
Et.: Psi. * ožika vzniklo nejspíše rozšířením f, formy tt-kmenového adj. *gze (v. gsp&kt.) o sufix -ka. Jak ukazují jiné ie, jazyky, tvořily se f, formy h-kmenových adj. pridám'm sufixu tíjfi (sr. např, lit, saldus, saldi): vedle m. n. *ozi> bylo tudíž f. *pzi, gen. QŽe/Qžě« ^Htenih-ia-s), po anal. vyrovnání konso-nantů *gži, gSe/gže. Podobně jako m, byla i forma f. rozšířena o fc-ový sufix. Souběžně s její substantiviza-cí došlo zjevně k sémantickému příklonu k tvarům od kořene vez- ('úzce svázaná*), jenž je ovšem - jak se zdá - od původu identický s gz- (v. vezati); csl. forma uzike (Srez.) vznikla až druhotně. Stejně je utvořeno syn. bližika 'příbuzný*; v. bliz-bs. O sufixu -ika v. Slawski, SK 1,92.
Podobně jako gžika je s vezati spojeno i stč. přívuzný, č. příbuzný tv. pv-ae
QŽbStvtje v. ože
621
paěť_paky
P
pače v. páky
padalí (se) v. past; (se)i paguba v. gubiti
pa j OČ Í na v. paočina
pakoste, -» f. 'poškození, škoda; Beschädigung, Schaden'; 'křivda; Unrechť
Ve spojení pakosth nebo pokOSti (Sb)tVOrÍtÍtdějati komu 'ubližovat, ublížit, trápiť, v Bes na pakosth bytí komu 'škodiť, pakosti nalagati na kogo ipf. k 'provinit se*, dále pakosth pHj§ti 'utrpět křivdu, příkoří*.
Der.: pakostiti, pakostovati, pakostbstvovati, v Bes i zkrácené pakostvovati 'škodit, ubližovať, pakosto-vanije 'poškození' (BesUvar, SJSdod); pakostivh 'zlý, škodUvý', pakosthnik-h 'trýznitel, mučitel, tyran'.
Exp.: Z csl. je mm. pacoste 'škoda, utrpení, souženi" (Tik tin 1105, Rosetti 1954, 44 a 66) a arch- pacostnic 'škodlivý, nezdravý' (Tiktin ke,).
Et.: Psi. pakosth > b. pákost, tnk. dial. pakost (rmj), sch. pakost, sin. st. pakóta, pákost (Piet), stě. pakost, dl. pakosč (v hl. jen der. pakostny, pakosčič ap., v. sch.-šewc 1036), p. arch. a dial. pakošč, br. dial. pákosc* (TnrSl), ukr. pákost', pákisť, přesmyknuté ká-posť, str. pakosth, r. hovor, pákost', dial. i pakósť, pákošč*, pákošča, káposť, s významem 'škoda, poškození, újma' (b. mk. sch., br. dial., r. dial.), 'nesnáz, obtíž, trapem', nemoc' (sin. stě.), 'neštěstí' (r. dial.), 'zloba, zlý čin, zlo' (mk. sch. sin. stč., p. dial., ukr. r.), 'podlost, hanebnost* (ukr. r.), 'smetí, Špína, kal* (r. dial.), 'nezbednost, uličnictví* (b., r. dial.), 'chtivost,
mlsnost' (dl.; o tomto sém. posunu Varbotová, Etim 1964, 39n).
• (1) Psi. pakosti. < adv. opakíZ-y + suf. -ojíb.
(2) Psi. pakosth < ie. *(s)kěth- 'poškozovat'.
(1) Většina badatelů soudí, ze psi pakosth *'co je opačné, protivné' je odvozeno z adv. opak* 'opačně, naopak' (v. opaky), k němuž byl připojen suf. -osth a počáteční o- bylo mylné deprefigováno (v. mew 224,
Meillet 1902, 283, Brückner 391, Vasmer 2, 303, Skok 2, 558, Machek s.v. pakost, Bez Jaj 3, 4 aj.).
(2) Mladenov 408 a S-A 1955, 5. 627 se domnívají, že sl. pakosth je složeno z pref. pa- (v. po) a subst. tvořeného sufixem -ti- od ie. kořene *(s)kěth-/(s)kath-'poškozovať (Pokorný950: ř. acxtpi/jc 'neporušený', střir. scíůi, gót. skapjan, sthn. skadon, něm. schaden 'škodiť, gót. skapu, stsev. skadi, sthn. skado 'škoda' aj.), tedy *(s)kath + ti> *kosn>. v. též otMtenti.
Daläí výklady: Sobolevskij, ŽMNP 1886,9,152 a Varbotová, Etim 1964,36-41 spojují psi. pokosit, s r. dial. kostít' 'mazat, špinit, kaziť, Varbotová předpokládá psi. i'kostt, 'škoda, újma', které řadí k psi. kazili 'ničiť (< *koztii). Odmítá Bezlaj I.e., Kurkinová, OLA 1980,278 aj. Brückner I.e. a Vaillant, SbLehr-Spíawiástd 156 vykládají r. diaj. kosliť deprefixací z T.pákostiť.
Abajev l, 417 (tak i SbFalk 7) uvádí čuvaš. pakä 'ohavnost, hanebnost' a soudí, že r. dial. pákost' podlehlo sém. vlivu čuvaš. slova, což není vyloučeno; je však třeba odmítnout Abajevovu myšlenku, že by mohlo jít o přejetí.
Jakobson, Word ti, 615 spojuje r. dial. a ukr. dial. podoby káposť s Írán. Kapasti 'ženský morový démon'. Žř
paky adv. 'opět, zase, ještě; wieder, wiederum, noch'; 'dále, také; weiterhin, auch'; 'pak; dann*
Řídce doloženo pak* tv., často zkracováno (v. SJS 3, 7).
Ve spojení ne ... paky 'už ne', paky ne 'dosud
ne';   někde s významem part. nebo konj. adjunkt, 'dále,
pak', ve spojení paky ... i, i... paky grád. 'dokonce';
význam navazovací přechází dále v adverz.-konces. 'a zase, ale přesto', ojed. (lx Supr) v adverz. 'však'.
Sufixem -je je utvořen od pakh. komparativ pače (podle Vaillanta 2, 694 však nejde o kompar. sufix z ie. *-jps~) s významem adv. míry 'více', grád. 'dokonce, navíc', 'spíše, raději', 'především, zvláště', srovnávací 'více než, nad*, ve spojení pače neže/neg-hželi/neg-hli/nekbli tv., pače
ie 'především' (SJS dod.). Prefixem nai- je utvořen superl.
naipače 'nejvíce', 'velmi mnoho', 'hlavně, především*. Jinak Matzenauer, LF 12,186, který odvozuje adv. pače z adj. *pak'h s významem 'silný, mocný, velký'. V. i raspačati se.
Komp.: pakybytije 'znovTJzrozeru' s adj. paky-
622
paky
paJjbma
bytiiski, 'ohrožující', pakyroidenije 'znovuzrození*
(obojí kaJk ř. jraAt y/evraícr, v. Schumanrt 1958,47, Baš, EtimlssI
io, I3n), snad i pakyprišhstvije 'nový, druhý příchod'
(lx Služ, pobud nejde o 2 slova),
EL: Stsl. páky, pafo w b. mk. pa/c, pn, sch. pakfa), pä, po, shi. arch, (Piet.), slk. st. (Hssik), stč. paky, pak, č. plb. luž. srp. pak, sin. arch. a dl. arch. i pa (Muka), r. arch. pííArí, s významem 'naopak' (stč.), 'opět, znova' (jsi-, r. arch.), 'a, pak, potom' (jsi, slk. st., stě. Č. luž.), 'přesto, přece jen' (b. mk. luž.), 'ale' (rak, sch., sin. arch., slk. sL, stě. plb., dl. arch.), dále má platnost part. navazovací, zesilovací, tázací ap. (jsi. stě. c. stp.). Ojedinělé je sch. adj. pak 'opačný'
(Rj'9,564).
Zpravidla pokládáno za mylně deprefigované psi. opafch, Opaky (v. opaky); tak VaíUant 2, 694, Machek s.v. opak a pak, Sch.-Sewc 1035 aj. Podle Zubatého, NŘ 14,51 jde o analogii podle syn. o-psth, Skok 2,558n připisuje zánik počátečního neprízvučného o- sandhi.
Sém. rozdíly mezi adv. opakh 'nazpět, opačně' a pakt, 'později, dále ap.' vedly k mínění, že paky, pakt. je psi, útvar z prep. po (v. po) + fc-ový sufix, podobně jako v ste. přieky z prš- (č. napříč); Tak Erfl,
NŘ 6, 222, Havlová, red. pozn. Mohla SC zde projevit i
analogie podle adv. tak?,, kateh ap. Žš
palatínit, -am. 'palatýn, dvořan; Palatin, Hofbeam-teť (3xSupr) Var.: V Supr 1 x palata, tv.
EL: Stsl. palaútvh je přejato z ř. izakazivoz, a to z lat. palátinus 'císařský dvořan, císařský úředník', což je der. od subst. palätium 'rezidence císařů' (odtud č. palác atd.) na římském pahorku Palátinus rnons (sr. E-M475). bv
palica, -e f. 'hůl; Stock, Stab'
Var.: V Supr íx polica (sr. Marguliés 1927, 230). Der.: páličmikl. 'liktor' (2xChrist). Exp.: Rum. pálila 'hůl' je spíše z živých sl. jazyků než z csl. (tak Tiktin 11U).
EL: Psi. palica > b. pálica, mk. palica, sch. palica, sin. pálica, slk. palica, stč. palice, č. palice, hl. st. palica, dl. palica, porn. paláca, stp., p. dial. palica, br. arch. pálica, ukr, pálycja, r. pálica, vše 'hůl', č. 'palice'.
Et. málo jasná, Nejspíše se jedná o derivát od psi. *pala (> sch. pála 'lopatka vesla, lopata, pálka', p. pala 'klacek, silná hůl', hl. pata 'srdce zvonu'; sr. i *pal-rhka > b. vsi. pálka * hůl, klacek'), které se odvozuje od ie. koř. %s)pel- 'štípat, odštěpovat se*, dosvědčeného stind. sphatati 'roztrhnout, rozskočit
se', sthn. spaltan, něm. spalten 'rozštípnout' atd.
(sr. Pokorný 985n, Vasmer 2, 306, Skok 2, 592, BER 5, 27n):
'odštípnutý kus dřeva*    'kus dřeva, hůl atd,' (sr.
Sch.-Šewc 1037).
Machek (s.v. palice) spojoval palica s politi 'páliť: hole se prý opalovaly, aby získaly tmavou barvu;
podle Němce   (Archeologické rozhledy 35, 197) Se tak
činilo, aby hole získaly větší tvrdost (podobně i h-k
262).
Brandt (RFV 23, 302) a Brückner 391 spojovali palica s palhch 'palec' (sr. i Snoj in Bezlaj 3,5).
Přejetíz&sůin.pjal 'kůl' navrhoval Karš (u Preobr. 2,9). bv
paliti, paijti, ipf. 'pálit, spalovat, zapalovat; brennen, verbrennen, anzünden'; 'hořet; brennen'
Var.: V Supr 2x politi tv.
Der.: paljenije 'palem', popálení' (ix Supr); opali-ti 'popálit, spáliť, opaljati 'pálit, spalovat'; popálili 'spálit, popálit, zničiť, popaljati 'spalovat, ničiť; poďhpaliti 'popálit, opáliť (lxSupr); raspaijatise 'za-palovatse, planout', raspaljenije 'vzplanutí, vášeň'; zapálili 'zapáliť (lxSupr).
Exp.: Csl. paliti, paljaii > rum. a päläi 'plápolat, hořet' (Tiktin 1909), a päli 'pálit, zapalovat' (Tiktin 19(0).
Et.-. Psi. politi > b. pálja, mk. pati, sch. sin, politi, slk. páliť, č. pálit, hl. palič, dl. pališ, pom. palec, p. palič, br. palíc', dial. palici (SBrH), ukr. palýty, dial. palťty, str. paliti (StrS), r. palíť, vše 'pálit, zapalovat, podpalovať, dále 'střílet' (mk. sch., sin. arch., slk. č. p., br. hovor., ukr. str., r. hovor.), 'vzbuzovat pálivý pocit (např. o kopřivě, paprice ap.)' (mk. sch. slk. č. dl. p. str.), 'kouřit (dýmku, cigaretu)' (slk. st. HSSlk, pom. p. ukr., r. dial.) aj.
Kauzaüvum se zdlouženým stupněm koř. vokálu od koř. pol-, bohatě doloženého ve sl. jazycích (v. plamy, poleno, popela), ale bez zjevných mimoslo-
vanských SOUVislOStí (Preobr. 2, 9, Brückner 392 a 42 ln, Mladenov409, Vasmer 2, 306, Skok 2, 593, Vaillant3, 77, Klingenschmitt, KZ 92, 6, Rikov, BE 39, 345, pozn. 2, Furlanová in Bezlaj 3, 6 aj.): více o tom s.v. poletí. pv-ae
pak>ma, -y f. 'palma; Palme' (ixGl)
EL; Chcsl. palhma (s neetymologickým jerem) je přejetí z lat. palma tv.
Lat. palma bylo přejato i do dalších sl. jazyků: b. tuk. palma, sch. palma, päoma, porna (ao > o), parna, sin. palma, palma, zsl, (nedoloženo v plb.) palma, vsi. páľma, r. dial. i paľmá, páľmó (SRNG), vše (kromě pom.) 'palma, dřevina z Čeledi Palmae'; dále 'palmová větev jako symbol míru nebo vítězství' (b. sch. sin. slk. č. p. vsi. - zde jen ve slovním spojení),
623
paltma
panica
'o Květné neděli svěcená vrbová větev (náhradou za méně dostupnou palmu)' (č. pom. p.), 'vrba' (č. dial. Bartoš Dod., kaš.), 'lovecký nůž (ve tvaru palmového stvolu)' (r. dial.) aj., a to z lat. přímo (Č. slk. p. str.) nebo prostřednictvím němčiny (sin. luž. r.), italštiny (sch. sin.), polštiny (br.) či ruštiny (b.); někdy se názory na cestu přejetí Uší (MEW 230, Gorjajev 247,
Preobr. 2, 10, H-K 262, Vasmer 2, 307, H-L 354, KESRJ 324, Skok2,594,ESBr8,136, Sch.-Šewc t03S, Snoj 1997,421, BER 5,28 aj.).
Jinou cestou bylo lat. palma přejato do hl. bohna 'jíva, jejíž větve se světily na Květnou neděli', dl. bahna 'májové mlází*, a to přes vstřněm. balme, bolme, střhn. palme, bahne 'palma' (Sch.-Šewc 50).
Lat. palma, původně 'dlaň', je spolu s ř. jraAájuíj tv., štír. lam, sům.folma 'ruka* odvozeno od ie. koř.
*pelH- 'Široký a plochý' (Pokorný 806, Frisk2, 466, E-M 476n, Kluge 528 aj.). V. poljc.
Lat. palma 'dlaň' —* 'římská délková rrura' —¥ č. a p. st. ojed. palma 'píď, délková míra'. pv
pamerjb, -i f. 'paměť; Gedächmis'; 'památka, vzpomínka; Gedenken, Erinnerung' Liturg. 'památka, svátek určitého světce'. Ve spojem imeti patnetb kogo, česo 'vzpomínat', tvoriti patnetb 'vzpomínat, připomínat', vb pam§tb 'na památku', bes pamgti 'bez povšimnutí' , též patnetb sv§tyic}ľh sbpisati 'sepsat Životy svatých'.
Der.: pamgtije n. 'památka, vzpomínka* (USupr), adj. pamgtbnb 'pamětihodný' (lx VencNik), pametivb 'pamětlivý, nezapomínající', chcsi.pam§tovati kogo, česo 'býtpamědiv, chovat památku, vzpomínat ap.' (\}íCmMis),pametbstvovati o kombčentb 'pamatovat, připamatovávat, zmiňovat se'.
Exp.: Csl. painetb > rum. st pátnint (Rosetti 1954, 69), pamiie (Rosetti 1968, 576), pame(n)te (Tiktin 1112).
EL: Psi. pampb > b. pámet, mk. pamet, sch. půmět, sin. pámet, slk. pamäť, Č. paměť, v luž. jen der.: hl. pomjatk, dl. dial. pomjertk (Sch.-Šewc 1128), p. pamieč, br. pátnjac', ukr. pám'jať, r. pámjať, vše 'paměť, památka', dále 'vědomí* (p. st,, vsi.), 'rozum, soudnost' (jsi), 'mysl, myšlení* (mk. sch. sin.) aj,
V luž. s o-ovým vokalismem; pod. č. dial. pamatovat (chod.), památka (Jas.) aj, V dl. se sek. -r- jako v d], morzgi 'mozek' (Sch.-Šewc l.c).
• Psi. patnetb < ie. *-tnnii- 'mysl, myšlenka, paměť'.
Spojení prefixu pa- (v. po) a abstrakta *-mnti-zjevně už ie. stáří, tvořeného suf. -ti- od koř. *men-(v. mi>nětt): stind. mati- 'mysl, myšlenka', av. är-tnaiti- 'správné myšlení', lat. mens 'mysl, rozum', lit. mintis 'myšlenka', atminňs 'paměť'; v germ. a |
sl. jen s pref.; góL gamunds 'paměť, vzpomínka', sl.
pametb (Merkulovová, Etim 1979, 4 předpokládá i psi. *metb 'paměť').
Sl. pamett, lze příp. chápat jako subst verb. od pomměti s náležitým zdtoužením prefixu (Machek s.v. paměť).
St. Pokorný 727, Trautmann 181, Vasmer 2, 308, Fraenkel 455n, Eckert 1983, 62 aj. pv-ae
panica, -e f. 'nádrž, vodojem; Wasserbehälter, Zister-
ne' (2x Supr)
Der.: paničica 'nádržka, vodojem* (Supr). v csl. doloženo dále paničije, opanica, opaničije 'miska, pánev, pekáč' (MLP, Srez,, StrS), rcs). i 'Číše, pOháť. Podoby s počátečním o- vykládá Vaillant 2, 283 jako deverb. z *opaniti 'odlévat na pánvi', což není nutné.
Et.: Stsl. panica b. panica, mk. panica, srb. dial. pánica (Vuk), vše '(hliněná) nádoba, mísa, talíř', srb, dial. i '(hliněná) pánev', mk. dial. 'obilní míra*
(RMJ).
Utvořeno z *pana < střlat. panna a sufixu -ica; střlat. panna 'pánev, kotel, široká nádoba* (sr.DuCange Lat 6, 137) je ze synkopovaného *patna < lat. patina 'mísa, pánev' (tak Skok 2, 598, Vaillant 2,283; sr. i patena). Přímé přejetí z lat. je v balkánském prostoru velmi pravděpodobné.
Další podoby byly do sl. jazyků přejaty v různých obdobích ze střlat. panna germ. prostřednictvím (sthn. pfanna, střhn. pfanne, stsas. panna, vše 'pánev'), na něž ukazuje zařazení k K-kmenové deklinaci (v. MEW 231, Meillet 1902, 348, Schwarz, AsIPh 42, 285 aj.).
Přejetí s kořenovým -a- jsou kladena do doby po 9. stol.: sin. pánva, slk. panva, dial. i paňva, pandva ap. (Kálal), Č. pánev, stě. demin. panvice, dl. pane}, panwa, panwej, stp. p. panew, p. st. i patavia (odtud ukr. panva, v. Machek 1968, 432 aj.), br. dial. panvá, pantva (Scjašk.), sír. pany, opony, r. dial. pánka, vše s významem 'pánev', dále 'dřevěná mísa' (r. dial.), 'kotel (na varení piva), nádoba na tavení skla, kovu ap.' (č. sL), 'nádoba k uchování žhavého uhlí, sloužící k přinášení obětí' (stč. str.) nebo i *k mučení' (str.), přeneseně 'prohloubení zemského povrchu', 'uhelná pánev' (slk. č.) aj. (v. Sch.-Sewc 1130, Snoj, SlavR 42, 506n aj.),
Podobyskoř. -a - byl y chápány jako přej etí starší, do 9. stol., kdy ä > sl, o (tak Schwarz l.c, Vasmer 2, 310, Str.-Tempsová 1963, 198, BER 5, 45n aj.); lze však k nim řadit snad jen sin. pónva, pónev' pánev, mísa', dalšíjsou spíše mladšími variantami: charv.-kajk. ponjva, s metatezí póvna, pómna tv. 'pánev, mísa', má podle S koka 2,598 -o- z páv. -a- (tuto změnu připisuje Skok i tvarům sin.); Str.-Tempsová 1958, 168 připouští pro charv. podoby vliv sin. pónva. - Hl. pónoj, pónej, st. pónwje 'čtvercová nízká nádrž na horkou vodu na krbu nebo peci' je spíše mladší
624
panica
papnbťfc
samostatné přejetí z něm. dialektů, v nichž a > ä; tak Knutsson 1929,21, Bielfeldt 1933,217 (řadí k nim i sln. pônva), Sch.-Šewc I.e. Sr. i Kipaisky 1934,153n, Snoj in Bezlaj 3,85 aj.
Ojedinělý je názor Mladenovův (SbNU 25,94n), že sl. slova jsou s IaL patina příbuzná a že byla přejata do germ. jazyků. Později (Mladenov 410) tento názor opustil. ŽS
paočina, -y f. 'pavučina; Spinngewebe'
V Sin Pog Lob Par psáno paočitta, v Snpr pajgčina, v
Pog paj§čina.
Et: Stsl. paočina je der. od nedoloženého *paQki> 'pavouk'.
Psi. *pagki> > b. pájak, dial. i paek, pauk, pajk, mk. pajak, sch. pauk, sbi. päjek, dial. pävek (Piet.), slk. pavúk, stČ. paúk, pavúk, č. pavouk, luž. pawk, plb. pönale, pom. pajgk, pajk, p. pajgk, br. pavúk, dial. patífe (SBrH), ukr. pavúk, SL i paúk (Žel, Hrin.), r. paúk, dial. pavtífc (SrnG), vše 'pavouk'.
olšina badatelů vykládá subst. *pagk?, jako spojení pref. pa- (v. po) a koř, *gk*fgk-, obsaženého také ve %\&\.ječaja 'kloub' (v. fätBfa),j§Čbmy 'ječmen' (v. jcčfamy) a csl. gkoth 'hák', jakož i v lit. atika 'smyčka na provaze, oko'. Motivaci názvu pavouka lze ovsem pojímat různč: pnpisuje-li se kořeni *eklgk- význam 'ohýbat (vlákna), splétat' (Brückner 390n, Trubačev, SM 6,61), pak je motivací sl. pojmenování pavouka splétání sítí, což má paralely v řade ie. jazyků: stind. jälakära- : jaíam 'síť1, ürnaväbhi- = 'splétač vlny', toch. B yape: wäp- 'plést, tkát', ř. &páxvr) < *ß/*a/c-snß : äpxuq 'síť', sthn. spinna : spinnan 'příst'. SL kořen je většinou identifikován s ie. koř. *ank-laag-'ohýbať (*H2enk- ~ *Hznk- > psi. *pJfc- ~ *§*-): stind. aňčati 'ohýbá', agka- 'záhyb, hák', ř. áxxáv 'loket', oyxoq 'hák, háček (udice)', lat uncus 'zakřivený', sthn. ango, angul 'hák, bodec' aj. (v. og*i*); pak ovšem bývá motivace sl. názvu pavouka hledána v jeho zahnutých (křivých) nohách.
Sr. Pokorný 45, Vasmer 2, 325, Machek 1968,439, Skok 2, 624, Bezlaj 3, 3, BER 5, 121 aj.
Jako méně pravděpodobná se jeví eL Peterssenova (AslPh 36, L50), který vySel z ie. *uenk- 'ohýbať > stind. vancati 'jde křivě', stangl. wöh ' křivý* aj. bv-vb
papa, -y m. 'papež; Papst'
Exp.: Csl. papa > rum. papa 'papež' (Tiktin 1116).
EL: Stsl. papa je přejato z lat. papa 'biskup, papež', pův. 'otec' (to ze sťřř. xáíoiaq 'papež, biskup'), stejné jako b. pápa, mk. papa, sch. papa, str. papa,
VSl. pápa tv. (Brückner 394, Mladenov 411, Vasmer 2, 311, H-L356,ESBr8, 153 aj.).
V. též papeži, a pop*. pV
papeži,, -a m. 'papež; Papsť
V stsl. památkách se střídá se syn. papa (v. papa).
Et: Stsl. papeže je přejato ze sthn. babes, stbav. päpes 'biskup, papež' (< lat. papa, v, EWAhd t, 412), odkud bylo na Moravě a v Panonií rozšířeno bavorskými misionáři již v době předcyrilometodejské; ze sthn. stbav. později i sin. päpež, slk. pápež, č. papež
tv. (Brückner 394, Schwarz, ZslPh 2,471 n, Sobolevskij, AslPh 33,479, Vasmer 2,3 U, H-L 356, S-A 1955,280, č. 630, Machek s.v. papež, Auty, SbBielfeldt 4n a Slovo 25-26, 172, Bezlaj 3, Sn aj.), s -ž za něm. -s jako ve fermeŽ, varmuž aj. (Kiparsky 1934, 155).
Z č. je p. papiei (Basaj, SFPSt 11, 35), odtud r. st papež tv. (v. Vasmer 2, 31 In).
Méně pravděpodobné je přímé přejetí sl. papeží z lat.; zastánci tohoto výkladu ve snaze objasnit sl. -ž- rekonstruují výchozí *papex (z päpa pontifex 'vrchní kněz, biskup', lak Meillet 1902, 185) či papa apex 'nejvyšší otec' (Titz, Bratislava -4, 143-151, H-K 264) nebo *papice (Skok, RÉS 7, 187).
Lul batnž 'papež', hl. st i bamuž tv. se sek. -k- je přejato ze střhn. (v. Sch.-Šewc 17).
Jiné je b. arch. papáz 'duchovní, (pravoslavný) kněz', které bylo prostřednictvím tur. papaz tv. přejato z nř. TtáKKac, (BER 5, 50). V. též pop*. PV
papnbťb, -a m. '(chrámová) předsíň; (Kirchen)vor-halle' (lx Euch, 2x Supr)
V Supr psáno papľbťB.
Var.: V csl, (mimo památky zahrnuté do SJS) řada var., tišících se postavením jerů, jejich kvalitou, deltu" načním zařazením (i-km/o-km/ö-kmeny), prefixem aj.: paprbtb, papet'tí, paprotb, paprath, poprala, pripratbf-iJ-a, prěprath. (MLP, Srez.), rcsl. i paporfb, priperth/-b (StrS), srbcsl. paprnta, ptiprat, připrala (Rj), väe s význ. 'chrámová předsíň', v rcsl. i 'schody u vchodu', 'boční loď chrámu', srbcsl. i 'část chrámu vyhrazená ženám', 'nádvoří chrámu'.
Exp.: Z csl. je ukr. a r. půperť 'kryté prostranství před vchodem do pravoslavného chrámu*, odtud br. pápeře' tv. (v. ESBr 8, 155); mylně Čemych 1993, 2, 3, který pochybuje o přejetí z csl. Z csl. je zřejmě i srb. páperia (Brodnjak), dial. papraéa, pčtpratnja, prSprata 'nádvoří, předsíň chrámu' (Rj).
Et: Slova nejasná.
• (1) Stsl. papnďb < střF. zapaxófrziav. (2) Sts I. pa-pr-htt, ~ rcsl. pertb 'parní lázeň'.
(1) Velká variabilita ukazuje na přejetí, pravděpodobně ze střř. zotpaxópTiov 'dvířka ve velké bráně, malé boční dveře', nř. napaKÓpxi "boční vchod', které je složeno z pref. Kapa- 'při, u', přejatého nópxa a demin. Suf. -tov; tak šifra A. A. v časopise Chňstijanskoje čtenije z r. 1891 (cit podle recenze Speranského v AslPh 16,
papnbťb
para
560), Saiapafková, Slávia 63, 437n, připouští Vasmer 2, 312.
Základem je laL porta 'brána', které na Balkáně zobecnělo (v. skok 3, i2n) a v střlat. mělo širší význam: 'útulek u klášterní brány pro poutníky*, 'místo, kde se rozdávala almužna chudým'; sr. r. st. (Daľ)páperí-
niki 'chudí, kteří se tlačili u vchodu do chrámu' a střr. ircpTÍf 'kolonáda, krytý vstup' {Lampe 1991, 1122).
Ř. jzapaxópziov je nejbližší rcsl. paporth., s pře-smykem paprath; počáteční pa- vzniklo nejspíš synkopou z Kapa-, další obměny je možno vysvětlit lid. etymologií (v. Šarapatková l.c).
Skok 2, 603 rekonstruuje výchozí "ttapaSúpa, jehož druhá část byla nahrazena balk. porta. Vzhledem k existenci střř. KapajíópTiov je tento předpoklad zbytečný. - Velikánov, Chrístí-janskoje čtenije 1893, 6, 51 In (cit. podle Preobr. 2, 15) zde vidí sl. prefix pa- a přejaté lat. porta; pod. Můrko, WuS 2, 128. - Jako adaptaci lat. spojení pan ape.rta vysvětluje paprtt-b Pětko vic (v. Nahtigal ve vydání Euch, s. 301, pozn.).
(2) Řada badatelů (Matzenauer, LF 12, 189, MEW 231, Nieminen, LP4, 212n, Vahros 1966, 5n aj.) chápe Stsl. pa-
prtř&jako slovo domácí, složené z depreciativního pref. pa- a deverbaúvního substantiva, které je doloženo v rcsl. ojed. perth 'parní lázeň' (Srez., týž doklad StrS) a pravděpodobně i v obměněném str. a r. dial. (archang., novg.) príperedok 'předsíň parní lázně' (Su-S, SRNG). Tato podoba vznikla nejspíš kontaminací s péred 'přeď, pered 'přední strana, průčelí' (v.
Nieminen o.c. 213).
R. dial. (archang.)pert' 'kareiská obytná místnost' (Dal') je zřejmě přejato z karelského pertti tv. (v. Kalírna 1919, 183n).
Rcsl. pera, 'parní lázeň' má přesnou responzi v lit. pirtls, lot. pirtí iv. a je zpravidla odvozováno z *per- 'šlehat, prát' (v. p tra tig); v severorus kých ob 1 astech, kdebylaparní láze ň zná ma, se koupající šlehali proutěnými metlami (v. Nieminen l.c, Vahros l.c, kde je další liter.). Vzhledem k místné i časově omezenému výskytu rcsl. perth má své oprávnění názor Preobraženského (Preobr, 2,47), že může jít o přejetí z lil., kde je hojné (sr, i Srez. 3, 1772). Pak ovšem nesouvisí se stsl. papr<hfb.
Další výklady: Nahtigal l.c. je pokládá za příbuzné s lat. porta (< ie. *per- 'převést, prepraviť; v. p brati z 'vznášet se'). Z redu pli kovaného kořene *p*>r-je odvozuje Gorjajev248, Meillet 1902,237 a Loš. RFV 23, 60. É
para, -y f. 'pára, dým; Dampf, Rauch' (csi.)
Exp.: Z csl. je rum. para 'žár, plamen*, a oparí 'opařit, spařit" (Tiktin 1119a 1089), arum. upärirí tv. (Rosetti 1954, 37).
EL: Psi.para, všesl.: b.pára, mk.para, sch.para, sin. para, slk. para, stč. č. pára, plb. poro, luž. porn. stp. p. str. para, br. ukr. pára, r. dial. párá, vše s význ. 'vodní pára', dále 'mlha, opar, kouř1 (sch. sin. slk, stč. č. luž. ukr. str.), 'dech, (zvířecí) duše' (sch. st., sin.
arch., slk. dial. Kálal, porn. stp. p. str.), 'dusné počasí' (hovor. br. a ukr.), 'poť (r, dial.), 'bažina, bláto, Špína' (plb., dl., Sch.-šewc, zsi 25,742), 'vláha' (řídce v sch.) ap. Subst. o-kmenové par je doloženo v stp. p. ukr. str. r, s významem 'vodní pára' (p. str. r.), 'opar, mlha' (p. r.), 'dusné počasí5 (p. str. r. hovor, a dial.), 'dech' (str., r. dial,), 'jednoletý úhor, pole zorané delší čas před setím' (stp., p. dial., ukr. str., r. dial.), 'čas orby úhorů' (r. dial.) ap.
Většinou (Machek s.v. pára, Vaillant 4, 178, Slawski, SK l, 60, Snoj 1997, 423n, BER 5, 59 aj.) je subst. para
pokládáno za de verbau vum z pariti, Skok 2, 604n však naopak xakpariti za denominativum z para. Vb. pariti je rovněž všesl. (mimo plb.): csl. pariá (MLP), b. pána, vak. pari, sch. pariti, sin. pariti, slk. pariť, stč. č. pařit(i), hl. pařič, dl. pariš, pom. pařec, stp. p. parzyč, br. páryc', ukr. pátyty, str. pariti, r. párii', vše s významem 'pařit, naparovat, spařovať, dále 'vařit, dusiť (b. sin. luž. vsi.), 'hřáL pálit, pražit (o slunci)' (jsi Č. dl. pom. p. vsi.), 'nechávat pole ladem' (str. r,) ap.; vsi. význam 'šlehat se pruty v parní lázni" svědčí o kontaminaci pariti s hom. pariti 'biu tlouci' (souvisí s psi. piráti).
Bezlaj 3, 25 sem řadí sin. peréti 'trouchnivět, rJíí' (< psi. *perěti\ tak i MEW 240 aj.), Snoj 1997, 436n je však odvozuje z psi. *pyrčti 'hořet'.
Psi. pariti je fakL se zdlouženým o-stupněm k psi.
*prěti, prěJQ (v. Preobr. 2, 19n, Vasmer 2, 313, Vaillant I.e., Sch.-Sewc 1043 aj); to je doloženo reliktově v severosl. jazycích: dl, prěš 'potit se, vadnout, vysychať, kaš. přec 'línat, trouchnivět, kazit se', opřec 'rozkládat se vlivem vlhka a tepla' (Sychta), p. przeč tv„ dial. i 'páli L hřáť, 'zapařovat se (např. o nedosušeném seně)' (Karlowicz4,367), nkr.príty, T.preť, obojí 'rozkládat se vlivem vlhka a tepla', 'pomalu se vahť, hovor, 'potit se', r. dial. i 'zahřívat se a vydávat páru, tát', str. prěti 'potit se', 'zanítil se (o očích)', "nedařit se, kazit se (o díle)'.
Psi. *prěti patrně obsahuje ie. kořen *perHj-/ *preH/- 'rozdmýchávat, rozněcovat', dosvědčený ř. K[p.xp7)fiL 'rozdmýchávám, pálím' a het. parai- 'foukat, rozdmýchávat* (Pokorný 809n, LIV 44In).
Oř. slovese spíše skepticky Frisk 2, 53Sn a Chantraine 902n (onom. původ?). Nejistéjsou i další souvislosti: s lit. pereti 'sedět na vejcích* (MEW 240, Endzelin, KZ52, 119n, odmítá Fraenkel 573); se starm. eřain 'vařit, vřiť (tak Scheftelowitz, BB 29, 33n, odmítá Vasmer 2, 431).
Ostatní výklady sl. para jsou málo přesvědčivé: s něm. brühen 'spařitap.' je spojuje Bugge, PBB 13, 317n (jinak Kluge-Seebold s.v.), S ie. *pettu(o)r- 'oheň' (č. st. pýř aj., v. ogn'bj spojuje sl. para Ondruš, SlWort 118 a SlavSl 23, 10. Žf
626
parakliti»
pascha
parakliti», -a m. 'utěšitel, přímluvce; Tröster, Fürsprecher'
Psáno i paraakliťb (2x o&\i),farakiěťh. (3 x Nik).
EL: Přejato z ř. Kapáxhyzoc; tv, též 'kdo je přivolaný jako obhájce k soudu'; pův. ptc. od napaxa-Xéa 'privolávam, někomu domlouvám, vybízím, dodávám odvahy, utěšuji1, pref. ke xakéca 'volám'.
Vedle tohoto přejetí se užívá jako textových var. i domácích synonym utéšiteľb, uvětt-nike, prizeva-teľb, prizyvateľh (poslední dvě jsou snad kalky?).
V. též Bes 30, 197b« 2t, kde se probírají ř, lat. a gl. výrazy pro tento termín. eh
parask'evfag'ii, -ije f. 'pátek; Freitag'
Psáno i -sk'evhg-, -skevhg-, -skeug-, v As lx pas
keu^-. Stsl. g\ g je reprodukce sfřř. spiramy po -eu-\ v. Diels 1963, l, 147, pozn. 7.
Označuje vlastně jakýkoli den před svátkem, v stsl. zúženo na den před židovským sabatem.
v cioz ix Velikaja parask'evg'ii 'Velký pátek'; v
cyr. přípisku k As nom.pr. světice Parask'evt>g'ii (příp. kalk Pětka ) za ř. Ilapaaxsur), lat. Parascevia, -sceve.
Exp.: Nom.pr. se udrželo v r. Praskov'ja, Paraskovja, Paraskeva a v řidším srb. Paraskev\ij)a, též ve spojení se sl. kalkem: r. Paraskov'ja - pjatiúca (Dal'), srb. z nár. písně sveta Pětka Paraske.vija (Vuk). Sr. i strum. Paraschiva (Tiktin 1121).
Et.: Přejato z ř. xapaaxzui) 'den příprav', v klas. ř. 'příprava', sr. ř. axsuá^ta 'připravuji, vybavuji'; základem je ř. axeOoc; 'nářadí' nejasného původu; v. Chantraine 1015.
Alechcsl. paraskavija 'příprava, doba příprav', 'pátek?'je z lat. parasceve. (Rj). eh
paremija, -ije f. 'paremie; Parömie'
Šlo o starozákonní perikopy vůbec, nejen z knihy Přísloví, čtené při večerní bohoslužbě (večerbnja), zejména v předvečer velkých svátků, v některých dokladech též o knihu těchto perikop.
Var.: parimija En Siepč, lx i parmija Mak (kdežto paremija je v Euch Ochr SlepČ Mak); většinou se vyskytuje ve zkratkách.
Exp.: Zcsl. je r. cirk. paremija, parem já s der. paremijnik 'kniha paremif (Daľ), sch. ojed. st. parimija (Rj), rum. parhnle 'čtení při nešporách ze starozákonních textů' (kdežto s význ. 'kniha Přísloví' spíše přímo z ř. než zcsl.). Pokračováním csl. je i b. cirk. parimija, paremija (BER).
Et: Přejato z ř. itapot/jLÍa 'přísloví' (z napa a oíjjLoq 'cesta'), v křesť. literatuře zúženo na 'kniha Přísloví', ve vých. církvi odtud rozšířeno na jakýkoli v starozákonní text čtený o svátcích a o nešporách (k pod sém. posunu došlo u csl. profitija < ř. jrpocprjxeía,
pův. 'proroctví' -* 'Knihy proroků' h> 'čtení ze Starého zákona'; v. profitija.).
Je možné, že jen parimija je přímé přejetí z ř, kdežto paremija bylo přejato přes lat. paroemia; tak Korš u Preobr, 2,17; BER 5,70 pokládá bez důvodů za nepravděpodobné. Dále v. Vasmer 1909, 144, Vasmer 2, 315n, Filipovová 1969, 138 aj. eh
pariíi. -itt. ipf. 'létat, letět; fliegen'
Exp: Z csl. je sch. st. pariti 'letět' (Rj), r. parít', ukr. poet. parýty 'vznášet se' (Preobr. 2, 123).
Et: Stsl. paňä je iterativum (se zdlouženým o-stupněm koř. vokálu) od koř. *per- (sr. k tomu Koch
1990,431); dále v.pfcratia. bv
paropsida, -y f. 'miska; Schusseľ
Var.: V Mar lx pOľupsida, v Nik famspida. Et.: Přejato z ř. xctpoiplq, -í8oq, pův. 'příkrm, pamlsek', pak i 'miska, na níž se podával', komp. z ttapá a otpov 'co se podává k chlebu či placce: zelenina, olivy, cibulka, i maso či ryba', dále nejasného původu. eh
part, rit,, -a m. 'pardál; Panther' (lxGI)
Et.: Přejato z ř. nápôoq tv, což je přejetí z lat.
pardus tv. (tak Chantraine 857, kdežto W-H a E-M je mají naopak za přejetí z ř. do lat.).
Poslední pramen není znám, ale přímo z východu do ř. bylo přejato náp&aXic, (Chantraine l.c), z téhož nejasného pramene je i SOgd. pwrônk, per. palang aj.; z Írán. je i mladší škrt. prdäku-'tygr, leopard', v. Mayrhofer 1956, 2, 335.
Patrně samostatná přejetí, ať už zř. či častěji z lat., jsou sch. st. a sin. řídké pard (Rj, Plet.) stč. pard, pardus, p. st. (16. stol.) pard, ukr. pard (Sarl.), pardus (SUM), str pardost., pardust, (StrS), pard (Daľ, ale jen jako nejisté).
Z lat. pardalis je č. slk. pardál, str. pardalt,, častější je leopard z leo-pardus (pův. označení větších tygrovitých šelem, kdežto auriu pardus > fr. gapard, dnes guépard > všesl. gepard bylo označení menších druhů). eh
pascha, -y nebo neski., f. 'Velikonoce; Ostern'; 'velikonoční oběť, velikonoční beránek; Osteropfer, Osterlamm'
Var.: paska (csl.); ~k- může být spíše reflexe ř. x (Thumb 1910, 16, Diels 1963, 1, 147, pozn. 4), než, jak míní Meillet, MSL 20, 59n, disirruiace k určitým deklinačním tvarům. Nelze vyloučit ani přejetí z ř. var. náoxa (Vasmer 1909, 145) nebo z latiny (sr. i knsťb : ckrtsťb).
Exp.: Csl. pascha/paska > vsi. páscha/pdska 'Velikonoce (židovské i křesťanské)','jídlo připravované na Velikonoce', 'beránek obětovaný v den svátku' (r.), br. dial, ukr. i '(dřevě-
627
pascha
pastí (se)i
na) nádoba na velikonoční jídlo* (v. vasmer I.e., KESRJ 244, Černých 1993, 2, tln, ESBr 8, 200 aj.).
Et: Stsl. pascha je přejetí ze sut. indeki. izáv-)ra 'židovské velikonoční svátky na oslavu odchodu Židů z egyptského zajetí', 'velikonoční oběť, beránek', 'velikonoční pokrm (původně z beránka)', 'křesťanské Velikonoce' (Lampe 1991, I046n>. Ř. slovo, doložené až v bibli, je přejaté z aram. ernfat. formy pascha (Chantraine 861), které je příbuzné s hebr. pěsah, původně 'přechod'; souvisí s vyhlazováním egyptských prvorozenou, při netnž Hospodin přešel, pominul dveře Izraelitů, pomazané krví velikonočního beránka; po tomto Hospodinově zásahu propusti] faraón Izraelity z egyptského zajetí (Konzal a Němec, red. poznárnky).
Z ř. je přejato i b. arch. kniž. pascha, pálka
(FiiipovDvá 1969, 138, BER 5, 8S), mk, pascha (Argirovski 1998, 211), Stsrb. pasha (Rj), SCh. paska (Vasmer 1944,
U2, skok 2, 6i2n). Z ř. přesto prostřednictvím střlat pascha 'Velikonoce' do stč. řídkého paska (sr. í p. arch. paszka), šik., č. arch. pascha, slk. arch. a dial, a stp. paska, p. arch. paszka, stp. p. pasena (Brückner 398, H-L361), s významem 'židovské velikonoční svátky' (jsi. zsl.), 'křesťanské Velikonoce' (b., sch. st., p.), 'jídlo připravované na Velikonoce' (slk. arch. a dial. Jg, Kálal, stp. p.).
V ř. křesťanské terminologii se vytvořilo i komp. ávzuzáoxa. 'druhá neděle velikonoční, týden po Velikonocích* (Lampe 1991,156), jež bylo přejato do stsl. jako antipascha, antipaska 'druhá (podle počítání v západní církvi první) neděle po Velikonocích', pv
paska v. pascha
pasti (sf)i, padeMse) '(s)padnout, upadnout; fallen' Der.: padenije "(u)padnutí, páď; padali (se) 'padať, padanije 'padání, páď; pref.: dopásli 'dopadnout'; ispasti 'vypadnout, spadnout', ispasti (iz, o ti,) česo 'pozbýt něčeho; odpadnout od něčeho', ispadati ipf.; napasti 'padnout, vrhnout se, obořit se na někoho' i napadali ipf,, napadenije 'napadeni, přepadem" (U Supr), napadatúje tv.; napasth 'neštěstí, nebezpečí, pohroma; pokusem" (v siepč lxpasth), napasthtii, 'jsoucí v nebezpečí, pokoušený' (v Bes lx použito v
původním významu, a to za gen. ruinae 'sutě' = 'něčeho napadaného*), napasthnik* 'pokušiteľ, napastiti 'pokoušet, uvádět v pokušení' (lx Christ), napast(v)ovaä, riapasthstvovati 'působit někomu zlo, strojit úklady, pokoušet'; oťbpasti (vParNom těiopasa) 'odpadnout, odloučit se; pochybit; opadnout (o vodě); dostat se někam; být z něčeho vyloučen', SJS dod. též 'padnout, ztratit moc', oťhpadenije 'pád, úbytek, poráž-
ka, pohroma', ot*padaú (v Mak opadali) 'odpadat, odlučovat se'; poďhpasti 'padnout na kolena' (lx Nom), pripasti tv. a 'narazit, napadnout; přistoupit', pod-bpadati ipf. 'spadat pod něco, podléhat něčemu; padat na kolena', pri- tv. a 'přistupovat, přicházet', poďhpadanije, pripadanije (ř. ůxátnumt;') 'třetí stupeň pokání, při němž kajícník během celého obřadu klečí v hlubokém předklonu' (Nom); propadl, 'propast', propasu, tv. a 'rokle, strž, jáma'; raspasti se 'rozpadnout se', raspadati se ipf., raspadenije (Grig) 'rozsedlina', raspadanije tv. (Zach Služ), raspalina tv. (Supr) s rd. adj. raspalinbn* (lx Supr); s*pasti (se) '(s)padnout, zahynout', s*padenije 'spadnutí' (Ochr), s*padati (se) ipf.; VBpasti(se) 'vpadnout, upadnout', vhpadenije 'vpadnutí, upadnutí* (lx Euch), vypadali ipf.; upasti 'upadnout, spadnout'; zapadenije 'západ' (IxBeš),západ* 'západ(oslunci)*, vpl.zapadi 'světo-vÁstranú' ,zapadbn*'západní',zapadbn'htv. (Podiv), zapadbskt. tv. (lx Supr).
Komp.; grěch^padanije, grěcho- 'upadání do hříchu*, grech'hpadenije, grěcho- 'upadnutí do hříchu'; listopad* 'říjen' v. lístopaďi,; niz?>pasti 'spadnout dolů, klesnout' (íxSupr), ipf. niz-hpadati.
Exp.: Z csl. zřejmé pochází nim. a näpädi 'vrhnout se na někoho', napaste 'odmítání, odpor; pokušení', o napaslui 'činit někomu příkoří, bezpráví; křivě obviniť, a präpädi 'přivést na mizinu, do záhuby, zničiť, a sa präpädi 'hynout, zanikať, präpastie 'jícen, propast, rokle' (Tiktin 1033 a 1233).
Et: Psi. pasti je dolož, ve většině sl. jazyků s výjimkou b. mk. slk. č, a luž., kde přešlo ke slovotvornému typu na -no. Všesl. rozšíření má ipf. padali.
Psi. pasti, padnati > b. pádna, mk. padne, sch. pasti, sin. pasti, slk. padnúť, stč., č. dial. pasti (Stčs, Dušek, LF 19, 107), č. padnout, hl. padnyč, dl. padnuš, pom. padnge, p. paše, br. pásci, ukr. arch. pasty, r. pasť, všes význ. 'klesnoutkzemi',přen. '(nepřirozenou smrtí) zemřít', '(o zvířatech) uhynout', 'morálně klesnout', s velkým množstvím dalších význ. nuancí.
Psi. pasä je utvořeno od ie. kořene *ped-, bohatě doloženého ve všech ie. jazycích. Jeho význ. vývoj lze vysvětlit takto: 'nacházet se dole (při zemi)' -» 'pohybovat se po (při) zemi' -■> 'směřovat k zemi'. Základní substantivum tvořené od tohoto koř. (stind. pad-, ř. KoOq, lat. pěs atd. 'noha') není ve sl. jazycích uchováno (bylo nahrazeno subst. noga, v. noga), kořen je však i ve sl. doložen jmennými odvozeninami (v. pěst., podi.). Tentýž ie. kořen obsahuje i řada slovesných tvarů: stind. padyate 'jde, padá', av. paiSyeiri 'klesá', ř. jtjjSžv 'skákať, stangl. ge-fetan 'padať, sům. fezzan 'vrávorať, ]ít.pedinti 'zvolna kráčet' aj.
Vysvětlení zdlouženého o-stupně ve sl. padp,
628
pasti (se)i
pas tuch *
pasti (pad- < *poď) je obtížné; nejspíše tu došlo ke kontaminaci se sém. blízkým koř. *phBl- (takPokorný 851, LÍV 418: *peHslH-y. arm. p°lanim 'vpadám', sthn. fallan, něm. fallen, lit. púolu, púlti 'padať aj. (Ma-
chek s.v. padati', Klingenschmitt 1982, 171). Podle Vaillanta 3,153 byl prézens utvořen až sekundárně k pf., jež bylo zachováno v aor. paďh. Sr. dáleTrautmann 227, Pokorný 790n, Vasmer 2, 300, Skok 2, 615n, Snoj in Bezlaj 3, 13, Pohl, WSIJb 20, 147n, Koch 1990, 247n, LIV 413 aj.
Nostratkké souvislostí nacházejí [1. Svityč 3, 84-89 a Kai-ser 1990, 75. hk-ae
pastÍ2, pasete 'pást; weiden'
Der.: paša 'pastva, píce' (tx Gl); pastva 'stádo' (Supr Tun), pastvina, v Lob pastovhtia 'pastvina, pastva', pastviiihiih 'vhodný k pastvě', pastovaní*, pas-tivhn%. tv. (Lob); raspasti '(na)pásť (lx Meth); upasti
'napást; OVládnOUť; v. i pastucht, pastyr'b. Pasti s význ. 'zachovávať je depref. s%pasli; v. stpasti
Exp.: Zcsl.rÄtrnErxÄhazírurn.popaí 'zastávka, přestávka, zastavení (na cestě)' a pripas 'zbloudile, zaběhlé zvíře' (Tiktin 1212 a 1259).
EL: Psi. pasti, všesl.: b. pasá, dial. pasem (BER 5, 80), mk. pase, sch. pUsti (se), sin. pasti (se), slk. pásť (sa), č. pást (se), hl. pasč (so), dl. pasé (se), plb. post (PS 113), pom.pn.yc, p. paíč (sie), stbr. pastí(sja) (Ska-ryna), br. pásvic', pásvieca, dial. i páscic', páscicca, pascí (SBrH), ukr. pásty(sja), stukr. i pas(tv)jity, past-vyty, r, pastí, vše 'pást (se)', přen. 'Icrmit (se), živit (se)' (sin., slk. st., stě. p. br. ukr.), 'chránil, hlídat, střežit někoho' (b. sch. sin. slk. stě., č. arch., luž. stp.,
br. dial. SBrH, r. arch. a dial.) aj. Z významu 'krmit někoho, tj. uspokojovat jeho potřeby' se v sch. vyvinul i přen. význam 'coire (o koních)' (v. pastiich/b).
• SI. pasti < ie. *petÍ2-s- 'pást, chránit, živiť.
Ie. kořen, jehož původní význam lze nejspíše rekonstruovat jako 'pásť ( -ií 'chránit, živiť) je v nerozšířené podobě *peři~2- doložen stind. páti, av. päiti 'střeží, chrání' (a lat. pf.pävr?) a dále jmennými der.: stind. päla- 'hlídač', go-pa- 'pastýř hovězího dobytka*, arm. hoviw (< *H30vi-peH2-) 'pastýř ovcí', stind. nr-pa- 'král (ochránce mužů)', stpers. *xša6a-pä-van- 'místodržitel, satrapa', lat. päbulum 'píce', stind. patra- 'zásobárna', stsev. jodr, sthn. fuotar, něm. Futter 'potrava' aj. V dalších jaz. s přídavkem (determinantem) s: lat. päscere (< *päs-ske?, ptc. pf. pas. päStUS) 'pásť, pastor (v pastyr'b), het. pahš-'chrániť, toch. A päs-, B päsk- 'střežit, chrániť a sl. pasti; s přídavkem dh, resp. í v gót. fôdjan, sthn. fitoten 'živiť aj.
LIV 415 pokládá het. a sl. tvary se s z důvodů ne zcela
jasných za dezideratí va. Spíše představuj í tvary se s a sk paralelní préz. formace (Ivanov, VSUa 2, 22, Levet, BSL 70, 1, 109 aj.). Přímá rovnice sl. paso = lat. páse; (Pedersen, IF 5,71, Endzelin, ZslPh 16, 113, Porzig, IF45, 159) je z hláskových důvodů sotva přijatelná. Podle Martynova 1983, 64n pochází pasti z itatického ingredientu sl. glotogeneze; nahradilo ve významu 'pásť vb. gonili (v. sfh.naí\)
Sém. blízká ř. slova mohou ovšem ukazovat na pôv. *peH3-i< f- Käu 'stádo', jíoi/jíjv 'pastýř' (= lit. piemuô tv., sr. Fraenkel 585). Proto některé et. slovníky rozlišují *pá-/pa- 'živit, pásť a *pô(i)-/pT- 'pást, hlídat' (Pokorný 787,839), resp. *peH2 a *peH3-i- (LIV 415.416n; sr. i Mayrhofer 1986,2,112). Svědectví několika ř. subst., jejichž o se dá vysvědit i jiným způsobem (Baderová, BSL 73, 104 aj.), však patrně není dostatečným důvodem k rekonstrukci dvou ie. kořenů téměř stejného významu; koř. *pefíj-tje kromě toho hojně doložen S Význ. 'píť (v. piti). V. též pltati. Sr. dále Trautmann 207n, Vasmer 2, 322n, Machek s.v. pasti, Skok 2, 614n, ber 5, 80n, Uhlenbeck, PBB 30, 276, Vaillant, BSL 37, 1,111, Koch 1990, 304 aj.
Méně pravděpodobný je výklad Zubatého, AslPh 13, 478n, jenž spojuje sl. pasti atd. s lit. púošti 'zdobiť a sthn. fuogen 'rovnať (něm. fiigeri) a vyvozuje z ie. kořene *pôk- 'připravovat, obstarávať.
Nostratické souvislosti nacházejí U.-Svityč 3, 106-111 a Kaiser 1990, 75n. hk-ae
past i; 'zachovávať v. stpasti
pastucht., -a m 'pastýř; Hirť Přen. 'duchovní pastýř'.
Ve stsl. památkách se střídá se syn. pastýř'b (v. pastyr'fc); v. Jagié 1913, 291n a Kurz, Slávia 11, 398.
Der.: adj. poses. pastuchovh (IxSupr).
el: Psi. pastucht. > b. dial. pastúch, mk. pastuv, srb. pästuv, charv. pástuh (Brodnjak 1993), sin. arch. pastúh, slk. st. (Hssik) a dial. (Kálal 944) pastách, (stč. pouze v nom.pr. Pastuch), č. arch. pastuch, stp. p. pastuch, vsi. pastách s význ. 'pastýř' (vsi., slk. č. a p., b. rodd), v jsi. (v b. ovšem pouze dial., v. ber 5, 87) '(plemenný) hřebec'.
Dl. (u Chojnana) pastuch 'hřebec' je nejspíš přejetí z jsi.; v. Sch.-Šewc 1049.
Význam 'hřebec' v jsi. jazycích (stejně jako 'obecní býk' u stč. pastýř, v. pastyr'i.) je nejspíš spojen se sém. posunem vb. pasti 'pascere' -Hř 'coire' (sr. sch. pastuh pase kobilu a také sch. opasti 'oplodnit kobylu', Skok2,614), v. pasti2. Neboje 'hřebec' pův. *'vůdce (stáda)?, sr. br. diai. pastúch 'stádo' (Jurčan-ka 1966), v r. dial. 'kuře, které se vylíhlo jako první'
629
pastucfat.
paténa
(SRNG).
V souvislosti s význ. '(plemenný) hřebec' upozornil Miklo-äič (MLP 557) na nem. Fasel 'plemeno, plemenné zvíře', jež je pfäb. se sond. pásas-, ř. itéoc, lat. penis (v. Pokorný 824). Podobne Prosík (Krok 11,163 a KZ 35,601n), který vyšel z ie. kořene ''pes- 'plodiť, resp. ze zdlouženého o-stupně; jsl. pastucht, pak pův. *'ten, který oplodňuje' (sr. i Fnrlanová in Bezlaj 3, 14). Málo pravdepodobné.
Názory na původ a stáří sl. pastuch* se liší. Tradičně se pastuch* považuje za noraen agentis na -(t)uch* přímo od vb. pasti 'hlídat, střežit dobytek, pásť (v. pastía), podobně jako je např. pětuch* od pěti nebo r. dial. bóUmh 'mluvka, žvanil' od boltáť
(sr. Slawski, SK 1, 74, Sch.-Šewc 1049, ESBr 8, 198, Bezlaj 3,
14, BER 5, 87 a}.). Je možné ovšem také uvažovat, že pastuch* vzniklo jakožto expr, obměna syn. pastyťh
(v. Machek s.v. pásli}. ij
pastyr'fc, -rja m. 'pastyr; Hirť
V csi. i přen. 'duchovní pastýř'.
Vedle tvarů /o-km. je doložen rovněž o-kraen pastyr*.
Ve stsi památkách se střídá se syn. pastuch?, (v. pastucfeh), v. Jagié 1913, 291n a Kurz, Siavia 11, 398.
Der.: csl. pastyr'*sk* apastyrjev* 'pastýřský'.
Exp.*. Nelze vyloučit, že cirk. 'duchovní (pastýř)' v jednotil vých sl. jazycích (v. níže) je csl. původu. ■
Ets Psi. pastyr'* ap. (dial. ^pastur'hl) 'hlídač, strážce dobytka', všesl,: b. pastír, dial. pastýř, pástyr (Stojkov 170), mk. pastir, sch. pästír, pástijer (Rj 9, 685n)f Stá. pastír, slk, pastier, stě. pastýř, pastéř, pastier (StčS), č. pastýř, hl. pastyr, dial. paster (Sch.-šewc 1050), dl. pastýř, dial. i poster, paster (SSA 2, 189), pom. pastuř, stp. pastyrz, pasturz, pasterz, p. kniž. pasterz, dial. pasturz (Kariowicz), br. pástyr, dial. pástyr, pástar, páster aj. (SBrH), ukr. pástyr, r. pástyr', vše 'pastýř, pasák dobytka* (ve vsi. pouze arch.), Často přen. (o bohu, knězi ap.) 'duchovní vůdce, ochránce, kněz' (někde s odlišným přízvukera - vlivem r.?, sr. b. pástir, br. pástyr, v některých jazycích ve spojení s adj. typu £. duchovní (pastýř)), vestč. ojed. 'obecní býk' (sr. is&.pastivýkóň 'hřebec vodící kobyly na pastvě a dorážející na ně', stčs), v.
pastuchi..
Tvary na -tt- (porn., stp., p, dial.) mohly vzniknout rovněž kontaminací pastyr'i, a pastuch?,.
V plb. je slovo doloženo pouze v der. posiaměk 'pastýř' (< *pastyrhniki,), v. PS 113, Olesch 1983,2, 804.
Psi. pastyr '* je nejspíš nomen agentis od vb. párii 'hlídat, střežit dobytek, pásť (v. pasrj2). Potíže však činí objasnění suf. -tyr'*, ve sl. jinak nedoloženého.
Suf. -tyr'* se nejčastěji považuje za variantu psi. sufixů -yr'i. (sr. např. psi. dial. nomen agentis vodyr'b 'vůdce' od vb. vóditi 'vodiť), element -t- se vysvětluje vlivem jiných psi. sufixů (-teľ*, -t*l*, -tuch*, -taj* aj.), kterými se rovněž tvořila činiteíská jména (tak Varbotová 1969,106, Slawski, SK 2,29); ke Střídání sufixů -yr'* a -ur'* (např. v p.) sr. psi. měchyr'* a měchur'*.
Vzhledem k izolovanosti sufixů-tyr '* předpokládá Šanskij (EtimlssI 3,69n a KESRJ 243) tvoření (sufixem -yr*) ne přímo od verba pasti, ale od jeho der. past*, který je doložen ve str, (Srez. 2, 887) s významem 'pastvina'.
Z hláskových důvodů nepřesvědčuje starší výklad, podle něhož je psi. pastyr'b staré přejetí z lat. pastor 'pastýř' (tak Vondrák 1906, 1,99); přijímá (i přes známé hláskové rozdíly -z lat. ô nemohlo vzniknout sl. y V) také Va j 11 aut 4, 654n. Podle Meilleta (MSL II, 178 a Meillet 1902, 186) psl.p-zjtyr^ bylo přejato z vglat. pastore germ. raostřednictvím (lat. -tór- > germ. -íifr-, podobně jako např. sthn. pjistur 'pekař* z lat. pistor tv.); germ. « > sl. y (podobně jako je psi. *chyz-b 'chýše' z germ. *husa-, v. Boháč, LF 35, 223).
Otrebski, LP 6, 178 pokládá za ie. východisko sl. substantiva ie, *pastor (> lat. pastor) > sl. *pasty (zákonitý hláskový vývoj, obdoba vývoje -ěr > -/, v, mati) s později restituovaným r. Slabinou výkladu je to, že sufix činitelských jmen -tor- není ve sl. jinak doložen. Tomu čelí Martynov 1983, 65 předpokladem, že slovo pochází z jtabckého ingredientu sl. glotogeneze. Obě hypotézy se navzájem doplňují: *pastčr pochází z ital. ingredientu, prošlo pak sl. hláskovým vývojem (> *pasty) a r bylo restituováno podle nepřímých pádů (nom. *pästôr > * pasty, ak. *pňstonn > *paston>, po vyrovnání všude -yr-). ij
paša v. pasti-
paténa, -y f. 'patena; Patene' (3x CanMis)
V záp. církvi mělká miska na eucharistický chléb (hostii).
EL: Přejato ze střlat. patena 'široká nádoba; plochá miska používaná pří mŠi' (DuCange Lat 6, 208n) <
lat. patina 'mísa, pánev' (sr. panica); to pak je pravděpodobně z ř. Ktztávr) 'mísa' (v. Frísk2,480).
Vokál -ě- představuje přepis hlah. litery, která zaznamenávala široké -e-, neměkčícf předchozí kons. (o hlah. -ě- v. např. Kurz 1969, 15 a 25).
Z téhož pramene přejato do dalších sl. jazyků katolických oblastí, někde rom. prostřednictvím: charv. patena, sin. patena, slk. paténa, č. patena, paténa, stě. i patina, p. patena, st (16. stol.)patyna (odtud br. st patyna), vše liturgický termín 'plochá miska, na niž se klade hostie', stč. i bibl. 'miska užívaná při starozákonních obětech' (sr. Skok 2, 620, Snoj 1997,426 aj.).
ŽŠ
630
patrachi»
pazncha
patrachi>, -a m. 'bůh (?); Gott (?)' (1 x Zach)
Doložen ak. sg. patracha v Zach (Is 37,38); na paralelních místech v Grig a Lobk je patriarcha (sr. patriarcha.).
v .i.-. V Zach se jedná o chybnou citaci f. názpap-/oc; (z ř. xaxrjp 'otec' a áp/w 'začínám; vedu, vládnu'), které se v ř. ovšem vyskytuje jen v LXX na uvedeném místě a vztahuje se na asýrskeho boba Nesrocha (v. Lid.-Se. 1348, stephanus 7, 607); u Řehoře Naziánského (4. stol. n. l.) se vyskytuje i ve významu 'patriarcha' (v. Lampe 1991, 1051). bv
patriarctab, -a m. 'praotec, předek; Urvater, Ahn'; 'patriarcha; Patriarch'
Psáno i patrijarck*, patriarhch*, patňjar-bck-h, pamérchjh, patrhětvfťh.
Der.: patriamhovb 'patriarchův', patriaršuk* 'patriarchální', patriaršhstvo 'patriarchát'.
EL: Stsl. patriawk* je z ř. xa.ipiápxffe 'otec rodu, praotec, prapředek' (to z ř. ircrrpiá 'rod, otčina' a ápxt] 'počátek; vláda'); tento výraz se stal titulem biskupů sídlících v nejstarších křesťanských centrech, tj. v Antiochii, Alexandrii, Jeruzalémě, Konstantinopo-li a Římě, a později i v některých jiných (v. Lampe
1991, I051n, Bibel-Lex 1325-8, Buchberger 7, 1031-3, Kurz, SbWolIman 25-7). bv
patrilťii, -ijam. 'patricij; Patrizier' (SuprConst) . Var.: patriki* tv. (lx Ben).
EL: Přejato prostřednictvím střr. xarpíxLoc z lat. patricius 'římský Šlechtic', to z adj. patricus, utvořeného ze subst. pater *otec', v pí. patrěs 'otcové,
senátoři, předkové, Šlechta' (v. Vasmer 1909,146, Vasmer 2, 324, Frisk 2,481, E-M 487).
Střř. nazpíxLoc se užívalo za Konstantina Velikého v Byzanci jako šlechtický titul. V tomto významu doloženo i v rcsl. str. patňkij, -kei, patřila*, patrakij, patrekij a b. patrík, panika tv., v lid. b. i 'stařešina,
patriarcha' (v. Filipovová 1969, 139, BER 5, 98).
Doostatních sl.jazyku bylo přejato jako slovo knižní přímo z lat.: sch. patricij, sin, patricij, slk. pairtcius, stě. patricí, patric, č. patricij, arch. i patricius, p. pairycjusz (odtud br. pairýcyj, Bulyka 1980, 26), ukr. patrýcij, r, patricij s význ. 'plnoprávný občan starého Říma, římský šlechtic'; v uvedených jaz. takto označován i 'bohatý starousedlý měšťan'.
pavlaka v. visu
paznegi,ri/paznogrt»fcb, -i m. 'pazneht; Klaue' Psáno i paznok-ht* (Bon), paznochi>th (LobPar). Exp.: Csl. paznag'hit, > sin. páznohet tv. (Bezlaj 3, 17).
EL: Psi. pazneg'hth/paznog'htb > b. dial. pazna-
káť (BER 5, 9), páznät, odtud sek. dial. pazn (Gerov), sin. st. a dial. páznohet, párnohet, párnohtelj (Plet.), slk. paznecht, dial. paznech, s metatezí páhnost, pah nozi (Kálal), znoht (Kott 5, 594), stč, pazneh(e)t, paz-noh(e)t, pazdnehet, pazdnohet, paznot, paznet (StčS), č. pazneht, dial. paznoht, pahnozt (Bartoš 1906), paznot (Hruška), 2ttí?cfir(Kott5,594), hl. panocht, dial. panochč, panoch, panochta, dl. parnockt, dial. parnokš, par-nochta, aprnochta (Sch.-šewc 1041), stp. paznogieč, paznokieč (SStp), paznokt, paznokiet (SW), p. paz-nokieč, br. paznóhac', dial. paznógec', paznékac', paznóchac' (SBrH), ukr. st. pázniht', s metatezí páh-nizď (Žek), ukr. páhnisť, str. paznog'bth, paznogoth., paznokotí, paznégoth (StrS), r. dial. páznogť, paz-nókoť, s význ. 'pazour, dráp' (b. sin. slk. stě. č. luž. stp.), 'nehet' (b. sin. slk. stč., č. dial., p. vsi.), 'kopyto sudokopytníků' (b. sin. slk. stč. č. hl.) ap.
Luž. formy s pa- jsou asi pozdější, utvořené lid. etymologií k pejor. předponě pa-. Tvary s par- mohou být expresivní obměnou původnějších forem s paz-.
V polštině je -k- místo -g- snad podle nepřímých pádů a podle Fraenkela, LP3, 121, vlivem lohieč.
Psi. *paz-nog%.th., pro něž Meillet 1902,161 předpokládá pův. význam 'kořen nehtu' Je staré kompozitum z nog'hth 'nehet' (v. nog^tE.) a z pref. *paz-, který je obsažen také v paz-der-bje a snad i v paz-(d)ucha (v. pazueha sub (2)). Toto paz- představuje zdlouženou podobu prepozice-prefixu *pos-, obsaženého ve sl.
pozďh, pOzdhnti (k dalším et. souvislostem v. pozdě).
Sr. Vasmer 2, 301, SB 1,161, Snoj in Bezlaj 3,17, ESBr 8, 118, BER5,9aj.
Podobně jako sl. paznog-bti, je tvořeno lit. po-
snägas 'kopyto" (v.Fraenkel 640n, Snoj I.e.).
Jinak Němec (red. pozn.), který spojuje paz- s psi. *pazi> 'drážka, rýha' (v. pazueha); pameg-hth - 'nehet rozdělený drážkou, ryhou', 'kopyto sudokopytníků'.
fvlachek 1968, 439 segmentuje '"pa-snogítb a v druhé části spatřuje variantu subsL nog-btb. s pohyblivým s-, dosvědčenou také het. šankuwai- 'nehet' a ř. <ttí5vu£ 'hrana. Špice drápu'. Méně pravděpodobné. pv
pazueha, -y f. 'hruď, podpaží; Brust, Achselhöhle'
(Euch Supr)
Též 'záňadří (k uschování věcí)', 'náručí'.
Et: StsL pazueha ~ b. pázva, lid. pázúcha, pazáa ap., mk. pazuva, dial. pazuka, sch. pázuha, pazuho, dial. i pazuh, pazuka, pazha ap., v Istrii päzduha, s přesmykem pahuza (Vuk), sin. päzduha, dial. i pázuha, päzdiha, päziha, pazha (P\et.),pázika (Bezlaj), slk. stě., č. dial., p. pazueha, stě. ojed. i pazducha, porn. paze'cha, vsi. pazueha, r. dial. i pazúcha, páz.uch, pá-s
631
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY Ústav pro jazyk český etymologické odděleni 602 00 Brno. Veveří 97
pazucha
pažitb
zuka, s významy 'prostor mezi hrudí a oděvem, který ji kryje, zámdřf (b. mk. porn., p. dial., vsi.), 'oděv na hrudi, výstřih košile' (b., slk. hovor., porn. p., br. dial, ukr., r. dial.), 'hruď, náruč' (b. mk. sch., br. dial., ukr, hovor,, str., r. dial.), 'podpaží, paže' (sch. sin, slk. stě., č. dial., porn. p. str.), 'jakákoliv prohlubeň, volný prostor, dutina v těle' (vsi.), 'záliv' (sch. str., r. dial.), bot. 'paždí listu' (b. sch. sin. slk. vsi.) aj.
Slovo nejasné, vykládané dvojím způsobem:
• (1) Pst. *paz-ucha < psi.pazi. 'drážka, rýha' < ie. *päg-'spqjovať.
(2) Psl. rpaz ducha < prep. pat- + *ducha *'paže'.
(1) Z podoby pazucha vychází Brückner (KZ 43, 309, pozn. 1, Brückner 400), který -d- v sin. päzduha má za sek. Stsl. pazucha odvozuje z psl. paz-b se suf. -ucha. Podrobně Toporov, Bum 1970,3745; ten upozorňuje na sém. blízkost psl. pazť a pazucha: obojí značí 'něco tvořeného dvěma částmi, které jsou spojeny pod určitým úhlem', 'prostor mezi dvěma povrchy'. Paralelní útvar nachází v stind. paf as- s nejistým významem (v. Mayrhofer 1936, 2, u 6); podle Toporovaznamená 'část těla', nejspíš 'pravou a levou část hrudi, hruď' (o.c.42n).
Psl. pazt> > sin. st. (Piet.), Č. paz, p. paza, vsi, paz, str. paz-b, vše s význ. 'drážka, spára v desce, do níž se zasazuje druhá deska', dále 'Yýřez v trámu' (ukr. str. r.), 'štěrbiny mezi kládami srubu, které se plnily mechem a koudeli" (r. dial. Zelenin 1927,260), 'průduchy v podlaze sušárny obilí (ovinu), kterými stoupá teplo a kouř' (r. dial. srng), 'silná tyč s podélnou rýhou, do níž se dlouhým nožem vtiskovalo konopí při zpracovávám" (r. dial. Zelenin 1927,151) ap.
Machek s.v. pokládá č. paz za přejetí t r.; Koti 10, 249 je však uvádí z listin pánů z Pernštejna z let 1491 -1548, což ukazuje spíše na slovo domácí.
Spojení s paz'b umožňuje zařadil sem i pojmy z věcné kultury Slovanů, uchované u subst. pazucha v dialektech: sch. dial. 'kout místnosti s rohovou policí' (Rj), slk. dial. 'kout v chlebové peci, zápeci" (Bemolák, Ripka), 'trámek upevňující v rozích vazbu krovu', 'pravý úhel na domě' (obojí archiv JÚL'Š), č. st. 'žlab v úhlu dvou střech' (Jg), p. dial. 'kout ve stavení' (Karlowicz), str, 'místo, kde se spojuje klenba a stěna nebo dvě části klenby', r. dial. 'otvory v podlaze ovinu, jimiž stoupá teplo a kouř', 'prostor mezi snopy a stěnou ovinu'; 'provázek, jímž se uvazují lýčené střevíce'; 'bočnístěny lodi'; 'záliv' aj. (SRNG25, l48n).
Psl. pazh je odvozeno od ie, kořene *peH2$-'upevňovat (se)', jinak v si. jazycích nedoloženého; sr. ř. Kt\YvojjLL (aor. &ráy7)v) 'upevňuji', lat. pangere tv., compagěs 'spára', pägus 'venkovská obec nebo
oblasť (přesně odpovídá sl.pazi»!), střir. äge 'článek, pilíř', stsas./ac 'oplocení', něm. Fach 'přihrádka, oddíl' aj. Podle Golaba, RS 38,17 je psl. pazi> bednářský termín severozápadní lexikální vrstvy, pro niž jsou charakteristické kontakty s kmeny germánskými a italo-keltskými.
Stejný význam má kořen *pak- (Pokorný 787n uvádí jako jedno heslo *pak-/pag-): stind.pasa- 'smyčka, provaz', ř. ;rfJTT6J 'upevňuji', lat. pacisct 'uzavřít smlouvu', päx 'mír', goi.ßhan 'uchopit', sthn. fitogen 'spojovat' aj. Sr. Brückner I.e., Machek s.v. paz, Trubačev 1966, 158, Toporov o.e. 39n, Otkupščikov, Balt 24,19, Mayrhofer 1986,2,125, EWD 397n, Lehmann 102, LIV413a416aj.
Z psl. paz'b se suf. -ja je většinou odvozováno i psl. pala 'ruka' *— * 'končetina pevně připojená k tělu' (Walde, KZ 34, 510, Toporov, o.e. 44, Sch.-Sewc 1054, BER 5,4 aj.); jinak napr. Machek s.v. paže, Bezlaj 3, 17 aj.: psl. paže ~ stind. bohu-, i. KŤtfjK 'paže, loket' (sr. Frisk2, 531, Mayrhofer 1986, 2, 223n).
(2) Většina badatelů předpokládá výchozí *paz-ducha (doloženo jen v sin. a sch. dial., ojed. v stč.), v němž je pref. paz- (o něm v. sub pazne^t*,) a subst. *ducha 'paže' < *dous-ä-; sr. stind. doš- 'paže, předloktí', av. daoš 'rameno', stir. doe 'paže', lot.pa-duse 'podpaží, oděv na hrudi' (v. mew 52, Meiliet 1902,16in,
Bem. 1, 233n, Snoj 1997, 431, Abajev 1, 384, Pokorný 226,
Mayrhofer 1986, 1, 749n aj.). Slabinou výkladu je ne-doloženosL subst. *ducha 'paže' ve sl. a obtíže při vysvětlování zániku -d- v *pazducha.
Bemeker I.e. vykládá zánik -d- disimilací v předložkovém spojení pod-b pazduchg, Uhlenbeck, KZ 40, 554 zde vidí dial. změnu -zd- > -z-, Snoj redukci vyvolanou akcentem (in Bezlaj 3,17). Pedersen, 1F26, 293 předpokládá d - d > -z- (*pöd-ditcha > pazucha), sin. podobu má za sek. podle neprefigovaných tvarů. Nejčastěji však je zánik -d- připisován různým kontaminacím (Endzetins 1911, 108, Iľjinskij, IzvORJS 20, 3, 81n, Fraenkel, LP4,100. Snoj in Bezlaj 3, 17).
Fraenkel i.e. soudí, že původní *pazducha bylo přetvořeno lid. etymologií: počáteční paz- bylo přiřazeno k subsL pazt 'drážka' a et. nezakotvené *-ducha bylo nahrazeno suf. -ucha; tak i Vaillant 4,764.
Další výklady: Machek 1968, 439n předpokládá komp. %pazo-ducha *'pažní průduch, průduch pod rameny', spojuje ledy druhou část slova s dech, dýchat. - Nepravděpodobná je příbuznost *pa-zuch- s ř. yauctóc 'ohnutý, zakřivený' (Matze-nauer, LF 12, 324n) nebo s liL paiastis 'předloktí' (Wiedemann, BB 27, 257n; Fraenkel 560 je uvádí pouze jako sém. a morf. paralelu) aj. £y
pažitb, -i f, 'pažit, pastvina; Rasen, Weide'
el: Psl. dial.pažte > slk. pažiť, st. i pažica (zp.? tak Kálal) a kol. pažitie (HSSlk), stč. pažit, -i f., č. pažit,
632
pažite
pečatb
-u m., st. a dial. i pažiť f., str. pažith, požitb, r. arch. a dial, páliť, dial. i páža (SRNG), s významy 'trávnik, louka, pastvina', dále 'háj, lesík s ^vratým porostem' (ste.), 'strniště* (r. dial,), 'neobdělaná, opuštěná pole, úhor' (str., r. dial.), v pi. 'zralé obilní porosty' (r. dial.); v br. jen der. pažýtnik 'rosdina z rodu bobovi tých' (TSBr), v ukr. pážytnycja 'tráva jflek/Lolium' (SUM).
Pravděpodobně z r. je srb. st. pažit 'pastvina' (Rj 9,727). • (1) Fú.pa-ii-th. < pst. žiti 'žít*. (2) Psl.pa-ii-tt. < pst. íeii "žnout*.
(1) Většinou je psi. dial, pažith pokládáno za derivát psl. Žiti, Žjvg 'Žiť se SUÍixem -th (tak Meillet 1902, 279, Preobr. 2, 3, Vasmer 2, 300, Machek 1957, 358n aj.). TrU-
bačev, Etírnlssl i, 37 je lépe odvozuje z prefigovaného vb. (s)požiti, (s)poživati 'sníst, pojíst' (prefix pa- nevyjadřuje tedy podřadnější jakost, jak uvádí Machek l.c.). Psl. pažith pak znamená 'tráva jako krmivo' (v.
žiti, žito).
Trubačev sem řadí t p. dial. (kaš.?) pazycf a) 'louka, trávník'; to však Boryš, JP45,122 odděluje od psl.
pažítb (v. mze),
(2) Machek 1968, 440 řadí všechna uvedená slova k psl. žeti, žhna 'žnout* (v. Seti); vychází z psl. *pa-žbn-tb, které dalo jednak *pa%en> (v p. dial. a porn.), jednak *pažith (-/- < -bn-) s významem *'po-žaté pole nebo louka' (pod. paseka 'místo v lese, kde byl posekán krovinatý porosť). Souhlasí Němec, red. poznámka.
Z psl. *pa-žetb (< po- 'posť + žeti 'žnouť) odvozuje Boryš l.c. p. dial. patyc(a) 'louka, trávník', patec, pom. pažgc(a), pažéca ap. '(Špatná) pastvina, louka, úhor' (í, S < psl. e). Sém. vývoj: 'pole po žních' Hr 'strnisko zarosdé trávou, na němž se pase dobytek' —» 'pastvina, úhor*; tak i Boryí 1975, 23n a Slawski, SK 2,47 a 48.
Není vyloučeno, že páv. existoval derivát jen od jednoho z uvedených sloves, který byl lid. etymologu přiřazen k druhému. Mohlo však. být paralelní *pažith i *pažetb, u nichž hlásková i sém. blízkost vedla k vzájemnému prolínání; sr. např. str, požUb 'prostředky k životu' a 'louka, pastvina', č. pažitka, slk. pažitka 'česnek pažitka/Atlium schoenoprasum' a něm. Schtiiulauch, Schnittling, jehož 1. část odpovídá sl. žfti, dále br. dial, ar. dral. póžnja '(posečená) louka' i 'strnisko* (v. Smulkowá, SlOr 18, 69naj.).
Abajev 1, 466n srovnává oset.jfezfée) 'rovné pole zarostlé trávou, rovina, výběh' s r. dial. páža, pážiť 'louka, pastvina", připouští však i přejetí; příbuznost odmítá Trubačev (Vasmer-T. 3,185).
Nepravděpodobná je souvislost s teti, ibmp "mačkaL, ždímat', o níž uvažuje Slupská, SbSlawski 350. ŽJ
peca v. peští
pečalb, -i f. 'trápení, utrpení; Triibsal, Leiden'; 'péěe, starost; Sorge, Fůrsorge'
Také 'zármutek, smutek', ve spojení pečalb s-htvoriti 'zarmoutit', vb pečati byti 'trápit se', dále 'obava, znepokojení', ve spojení bes pečati byti 'být jistý, bezpečný*, bes pečati sbtvoriti 'zabezpečiť.
Der.: peěalm* 'smutný, zarmoucený; starostlivý, pečlivý' s adv. pečatbno, pečalbně 'starosdivě, pečlivě', bespečalbn-b 'bezstarostný', nepečalbtvh 'bezstarostný, klidný, bezpečný*, jen v Bes pečalbstvo, -stvije 'trápení, starosť, bespečalbstvo, -stvije 'bezpečnost, klid, jistota' (SJS dod,); vb. pečaliti se 'mít starost, obavy', pečalovati se 'rmoutit se, tnichiiť, ope-čaliti, Vbpečaliú se 'zarmoutit (se)', upeČalili 'způsobit starosť.
Exp.: Z csl. je sin. arch. pečäi 'zármutek, žal' (Piel 2, 16). EL: Psl. pečalb > b. peČál (podie RBKE z r, správně
odmítá ber 5,2ii), mk. pečal, sch. arch, ptčal, pecal, ukr. r. pečáľ, stí. pečalb, vše s význ. 'zármutek, žal', dále 'starost, péče* (sch. ukr. str. r.), 'bída, neštěstí, utrpení' (mk. sch. str. r.) aj.
Odvozeno z psl. *pek-ti 'péci' (v. pešti) suf. -ělb, jímž jsou tvořeny názvy Činností a stavů; obdobný útvar představuje psl. gybělb 'záhuba' z gyběti 'hynout', kopělb 'koupel' z kopali ap. (v. siawski, SK i,
107, dále Vasmer 2, 351, Skok 2, 628n, BER l.c., Bezlaj 3, 18
aj.). Sém. vztah *pekú : pečalb je anal. jako u gorčti 'hořeť : goťe 'hoře, žal'; příbuznost těchto významů označuje Trubačev, SM 7, 40 za elementární (sr. i
Bulachovskij, TTRJa 1, 170, Petlevová, Etim 1988-90, 52n, Černýšova, Mov 1998,2 3,17in aj.); sém. posun k 'starat se, pečovat, rmoutit se' dokládá už stsl. pešti se. iš
pečatb, -im. 'pečeť; Siegeľ
Sém. rozbor stsl. dokladů v. Ľvov, Etimlssl 2,93n.
Původně nejspíš kons. kmen, který přecházel k í-kmenům f., v Cloz i o-kmenům; v. Diels 1963, 1, 164, Ľvov, o.c, 94n, Birnbaum-Schaeken 27 aj.
Der.: Adj. pečathrťh tx Clem ve spojení znamenije pečatbno snad s význ. 'význačný tys' (v. Vašica, AAV 19, 47). 3. os. pl. zapečataeše (lx Nícod) je podle Vaillanta, BSL 63, 2,151 chybný zápis místo zapečatlěše, patří tedy zapečaihlěti (v. pečatblěti). SJS uvádí sub zapečatati.
Exp.: Z csl. je rum. pečete 'pečeť' (Tiktin 1141).
Et: Psl. pečalb > b. pečál m., dial. i pičet (BER), mk. pečat m., sch. pěčat, dial. i peČät, st. i pečet m. i f., sin. pečät m., st. i f., slk. pečať L, dial. i pečaď
m, (asi anal. podle čelaď, tak Ľvov o.c. 99), Stč. pečět, Č. pečeť f., Stp. p. pieczgč f. (se sek. nosovkou; v. Bríickner
633
pečati.
peleria
407), br. pjačác' f., ukr. r. pečať f., str. pečath m. i f., s významy 'pečeť, pečeůdio, razítko'; 'otisk, znak', přen. 'známem", dále 'uzávěr, uzavřeni" (str.), 'erb' (řídce sch.), 'tisk' (b. mk. str. r.) aj,
Hl. pječat "pečeť, razítko' (v dl. chybí) pokládá Sch.-Šewc Í829n za přejetí z jiných sl jazyků nebo ze střhn. petsekat tv.; Etřnn. slovo byio přejato ze sl., buď ve 14. stoi. ze stč. prostřednictvím pražské císařské kanceláře (Kluge 539), nebo už ve 13. stol. ze sin. (ve Štýrsku je doloženo vb. vcrpe.tscheii 'zapečetit'; v. Bielfeldt, ZS17,783); sr. dále Kluge-Seehold 538, E WD 1256 aj .
■ (1) Psi pečtUt, < gruz. bečedi' pečeť *. (2) Psi. pečatb < *pek-ti 'péci' + suf. -Stí,.
(1) Nejpřesvědčivější vyklad podal Ľvov, Etimissl 2,95-103: psi. pečatb jt přejato z gruz. béčedi 'pečeť, prsten, znak, stopa, otisk' prostfedrúctvím ttat. Bulharů, u nichž předpokládá *pet,'ět\ historické prameny potvrzují, že bulharští kupci museli být vybaveni listinami s pečetěmi. U potomků těchto Bulharů -Čuvašů je doloženo pičei tv., které se shoduje s podobou v b. dial. banátském (v. výše). Na gruz. původ poukázal
i Abajev (SbMiadenov 327 s poznámkou, že tuto souvislost uvedl již dříve Tvlarr); souhlasí BER 5, 212. Pro přejetí může
svědčit to, že jde o reálii kulturní, jejíž název se ze sl. jazyků šířil dále - do rum., genu. jazyků a maď.
Za přejetí pokládal psi. pečath už Mikkola, FUF2,78, a ta z turecko-rnong. biľlk 'písmeno, písmo3. Machek s.v. peŕeí'myslí na blíže neurčený východní pramen; pod. Vaillant, RES 34, 141.
(2) Za slovo domácí, a to za i-kmenové abstraktum od *pek-ti 'péci' se suf. -ětb (ve sl. neobvyklým), je pokládal Skok 2,628; lak už Preobr. 2,53, Vasmer 2,351, Bezlaj 3, L8n, Snoj 1997,432 aj. Jako sém. paralela je uváděno jsi. (b. dial., mk. sch. sin.) *ági> '"'vypálené znamení' 'pečeť' z psi. *ibgati 'pálit, žhnout, píchat'. Věcně lze snad namítnout, že pečeti byly pův. otisky do měkké látky - vosku nebo jemné hlíny (v. otSN 19,384), nikoli vypalované znaky.
Nepravdepodobná j e souvislost psi. pečai h s fot. peka 'tlapa, noha ap.' a s ř. jtecradv, 7ísaoó<; 'oválný hrací kámen', kterou uvedl Zubatý, AsIPh 16,407n; lot. i ř. slova j sou nejasná, nejspíš přejetí (v. M-E 3, 193, Frisk 2, 519). S ř. slovy a s lat. clacendix 'pečetní prsten' je spojoval Oštir 1930, 68n. ŽŠ
pecabblěti, -čjeti. '(za)pečetit; (ver)stegeln* (Supr)
O obtížích při určování vidu v. Dostál 1954, 79n.
Der.: zapečatblěti, v As zapečětblěti, (v Nicod i za-pečathtiěti) 'zapečetit, opatřit pečeti", přen. 'zpečetit, dosvědčit'.
Exp.: PodleTiktina 1141 je rum. apecetltú 'zapečetit1 z csl. Et.: Verbum jen stsl. a csl. Zakončení -blěti ukazuje, že není odvozeno přímo ze subst. pečatb. Vaillant,
RES 34,139n soudil, zeje odvozeno z adj. *pečatbljb, jehož sufix by mohl být adaptací tur. suf. -li. Lépe Ľvov, Etimissl 2, I02n, který našel pramen přejetí v protob. *pe£e?le 'pečetit1 (sr, čuvaš. pičetle tv.); pův. pečetbléti se vlivem subst. pečatb změnilo v pe-Čathlěti. Nejde tedy o přejetí sufixu, nýbrž celého vb.
Útvaru. Další výklad v. pečati.. 2$
pedagoga, -a m. 'vychovatel; Erzieher' (2x Šíš)
EL: Přejato z ř. KaiSctYtúyác, což je komp. z naic, gen. naiBóc a ptc, áyuyóc 'vedoucí, provázející', pův. 'ten kdo do určitého věku doprovázel chlapce, dohlížel na ně a držel je na uzdě* (v. Zorell 1911,417), ale už v klasické ř. i 'učiteľ.
Evropeismus pedagog 'vychovatel, učiteľ se rozšířil prostřed tlí ctvím lat, a rom. jazyků do současných jazyků sl,; b.pe rřagó£Jezr.(BER 5, 124).
Domácí syn. jsoup&ttunz^pěstunhnik*, (na)kaza-teVb^nastavbfúk*, učiteľ b. %š
pelena, -y í 'plena, plínka; Windel'
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1143 rum. pelinca tv., může jíl ovšem i o přejetí z živých sl. jazyků.
EL: Psi. pel(e)na > b. pelená, dial. pelirtá, pléna, píjána (BER), mk.pelena, sch.pelena, dial.plená, sin. dial. pelna, pléna (PieL), slk, Č. plena, ukr. r. pelena; jen dem. plb. pélénka (Rost 1907), br. pjalěnka; vše 'plena', dále 'přikrývka, přehoz, záclona* (b. dial., vsi.), 'obvaz' (sch. dial.) ap.
Boryá a Vlajič-Popovičová (ZbFL 30, 1. 101-105) rekonstruují pro sch. dial. plená a pro paralely v dalších sl. jazycích psi. *plěna]zko samostatný der. ie. *pel(H)-(vedleps]. *pelena}.
V luz., pom. a p, vytlačily pel-e-iia expr. útvary na -(u)cka: hl.pjelcha, dl. pjelucha, pom. pelechu, p. pielucha 'plena' (z p. patrné i do ukr, dial. peljúcka, slk. dia!. p].petticky ap.).
Jiný der. je r. dial. péľka 'plenka' (Soimsen, KZ 38, 444, pozn. 2, Vasmer 2, 333, Filin, SbGeorgiev 275-77 aj.).
• Vs\.pel(e)na < ie. *pet(H)- 'přikryl, zahalil', 'kůže, srsť, 'látka, roucho, šaty' ap.
Psi. pek\e)tia 'plena, pokrývka aj.' je tvořeno od ie. kořene *pel(H}-, dosvědčeného jmennými formami v řadě ie. jazyků: ř. néXaq 'kůže', síéXp.a 'podrážka', laL palea 'lalůček', stangl. ßmen 'blána' aj. Stejně jako sl. subst. je tvořeno M-ovým sufixem i lat. pellis 'kůže' (II < In), sisev.fjall, něm. Fell 'kůže', lit. plené 'blána' a stprus. pleynis 'mozková blána'
(MEW 236, Meillet 1902, 444, Brückner s.v. pielesz, Pokorný 803, Fraenkel 615n, Sch.-Šewc 1077n, Bezlaj 3, 54, BER 5,136 aj.). V. též plati.no, plt>tbj,.
Kc způsobu tvoření sr. ještě Brandt, RFV 23, 29ln (pův. paradigma s atlantovým střídáním) a Skok 2, 632.
634
pelena
pelyriTb
Machek 1968,458 rozlišuje plena ŕ 'kaz v železe' (spojuje s lit. plenys 'žhavý popel' a s ŕ. mzXrjSóí; 'popel'), plena j 'kus látky na zavití dítěte; šátek" (spojuje s ř. emAnvíov 'obvaz na ránu') a plenaj 'mázdra, kůžička' (přejímá výše uvedený výklad). Méně pravděpodobné.
S pelena se někdy spojuje též sl. petva 'pleva', v. pleva (Persson 1912, 125n, H-K 277 aj.). pv-ae
pelest adj. 'skvrnitý, kropenatý; gefleekt, gespren-kelť (2x Grig a Lobk)
V Zach tx nejisté pělesťb tv. (v. i plesne). V cs). (MLP) řídce doloženo i pelest,; podobu pelěs-b je možno vyložit kontaminací s příbuzným csl. plesniví,.
Et: Z psi. peleše je zřejmě charv. peleš 'druh vinné révy', sin. st. pelěs, pelésovina tv, sch. pele-sina 'druh dvoubarevných jablek' (Rj), sin. pelésasi 'kropenatý, skvrnitý' (Plet.), č. st. a dial. pelesa, peles-ta, peleska 'brouk slunéčko sedmitečné' (Jg), p, dial, pielasy 'strakatý' (Kartowicz4,88), br. st. (s)pelesovac' 'bitím způsobit pruhy na kůži', peljásyj 'pruhovaný' (Nos.), stukr. pelésyi 'plavý' (Berynda), str. pelěsyj, pelěsyj 'pestrý, sivý, šedivý', pelesovatyj 'strakatý' (StrS), r. dial. pelěsyj, pelěsyj 'skvrnitý, pestrý; pruhovaný; poďobaný', pelésina 'skvrna, pruh' (SRNG).
Br. st. perepeljásyj (Nos.), ukr. dial. perepeljástyj 'kropenatý jako křepelka' (Hrm.), r. dial. perepelésyj 'pestrý' ukazují na kontaminaci s vsi. jménem křepelky (r. pérepel) (v. Preobr 2,34).
Nejistá je existence č. *pelesrý 'pestrý', z něhož Machek vykládá stě. a č. knižní peřestý tv. (s.v.). Adj. petestý je nepravá glosa v Mater verborum (v. Kolt 2,524). H-K271 spojuje peřestý s pero, peří.
• Psi. pelest, < ie. *pel- 'šedý, bledý; skvrnitý'.
Psi. peleše je považováno za derivát od ie. kořene *pel-/pal-, obsaženého v řadě adj. a subst. s významem 'neurčitě zbarvený, šedivý, bledý, skvrnitý ap.': stind. pálila- 'šedivý (starý)', ř. nekiSvóc, jco-Atóc 'šedý', lat. pallidus 'bledý', pallěre 'být bledý', stlxn./ri/o, něm. fahl 'plavý, bledý', lil. pilkas 'šedý', pele 'myš' aj. Ve sl. je toto *pel- zpravidla rozšířeno o .y-ový formani: vedle pelěse, jež má slovotvornou obdobu v sém. blízkém psi. *bělese (r. belěsyj 'matně bílý'), sem patří i *plěsne (v. isplěsnivčti, plěsnt.), bez i-ového formantu sin. pelíha 'skvrna, piha' (s
despektivním suf. -iha; v. Snoj in Bezlaj 3, 23) a psi. *polve (v. plaví.).
Sotva přijatelná je domněnka Trubačevova, SM 2, 63n (s.v. bělestjb), podle níž se v -es- skrývá kompar. sufix -tes-.
Sr. dále Matzenauer, LF 12, 330, Persson 1912, 645, W-H 2, 239, Vasmer 2, 333, Pokorný 804n, Fraenkel 566, Mayrhofer 1986, 2, 103n,Snojl.c.aj. žš
pelynt, -a m. 'pelyněk; Wermuť (ix Rumj)
Var.: Ve Hval lx pelěfie tv, což je pouze grafická var.
Exp.: Rum. pelin 'pelyněk1, které Tiktin 1143 a Rosetti 1954, 44 pokládají za přejetí z csl, je spíše z živých jsi. jazyků (BER 5, 142).
EL: Psi. *pel-yne/-une (?) > b. pelín, dial. i pilin, pilin, pilínja, palín, pälin' (BER), mk. pelin, sch. pělen, pětin, dial. i pělim, pelim, pelinj, pelen (Skok), sin. pětin, pelín, dial. i pělen, pelin, pelinec, pelínje (Bezlaj), slk. palina, st. i palín, pelynok, pe-lynka (HSSlk), dial. i palín, polynok, polýnka, pelyňok aj. (Kálal), č. pelyněk, st i peluň, pelyň, pelynek, pelu-nek, peluněk, pelunka, pelynka, stč. i polyň, pelyník, polynek, dial. i polének, polynek, polynka aj, plb. jen gen. sg. pelainô, hl. poton, dial. i poloň, dl. potyn, dial. i poloň, poturí, polyrí (Scn.-šewc 1124), p. piohtn, piolunek, stp. i piolotupiotyn, dial. i pietun (Karlowicz), ukr, polýn, řídce polýn', sir. polyne, polyne, pelyne, pelyne, pelerib, pelynoke, r, polýn', vše 'rosdina pelyněk/ Artemisia absinthiurn', meton. 'nápoj s pelyňkem, nahořklé víno', metaf. 'hořkost života, žalost, soužení ap.'
O používání této rostliny v léčebných a magických praktikách v. Sobotka 1879,287n, Marzell 1,424, Machek 1954, 247n, Čajkanovič 1985, 189n a 287n aj, o symbolice pelyňku v r. lid. písních v. Avtamonov, ŽMNP 1902, dekabr", 255n.
Slovo nejasné, značně variabilní, což způsobila zřejmě lid. etymologie; jeho psi. podobaje nejistá.
• (1) Psi. *pel-un'h/-yni, ~ pú. polěti, pálili 'pálil'. (2) Psi. *pe.l-uniJ-yni, < ie. *pel- 'šedý, bledý'.
(1) Nejčastěji je odvozováno z kořene *pel-/pal které je doloženo v psi. polěti, politi 'hořet, páliť s činttelským sufixem -une/-yne (v. siawski, SK i, 134); motiv pojmenování je většinou spatřován v hořké,
pálivé Chuti této léčivé byliny (tak Mladenov 417, Vasmer 2, 401, Bezlaj 3, 23, BER 5, I4ln aj.; sr. něm. dial. Bitterkraut tv, Marzell l.c). Machek (1954, 247n, také Machek s.v. pelyněk) však vidí hlavní motiv v léčitelském prostředku zvaném moxa (přikládání rozpálených kuželíků pelyňku na kůži jako ochrana proti různým neduhům); souhlasí Liewehr, zsi 6,251, pozn. i (v. polěti,paUti). Jako sém. paralela bývá uváděno něm. Wenma 'pelyněk' : warm 'horký' (Sch.-šewc l.c), to však není průkazné
(něm. Wennut je nejasné, spojení s adj. wann je pokládáno za lid. etymologii; v. Kluge 856, EWD 3, 1964n).
(2) Matzenauer, LF 12, 331 vyšel z šedivé, bělavé barvy pelyňku a spojil jeho název s ie. *pel-/pal- 'neurčitě zbarvený, šedý, bledý', který je v sl. doložen zpravidla s .v-ovým rozšířením v pelěse tv. a plěsne 'plíseň'; týž výklad uvádí i Preobraženskij (Preobr. 2,
102n). V. pelčs isplěsnivčti.
635
peiyiib
pešti
Nepravděpodobná je souvislost s psi. *peível 'plevel' z *pelti 'plít, vymycovať (Soboievskij, ŽMNP 1886, sept., 146) nebo s *pijalytvb/-un,h z psi. píjali 'píľ (Steffen, JP 48, 134). Ž?
pe pehj v. popel*
peritomija, -ije f. 'obřízka; Beschneidung' (Apost) Bibl. rituální termín, užívaný v Apost i v přen. významu
"obřezaní", tj. 'židé'.
EL: Přejato z ř. itepitoptiij tv. (k ř. jKpixéfiva
'ořezávám, obřezávám'; sr. Zoreii 1911,450).
Domácí syn. je obrézanije (v. sub rězatí), dále kalíc
ukrojeni} e (v, o krojeny e); sr. i opoz. krajeobrězanije a přejaté akrovustija. £f
pero, -a n. 'pero; Feder'
V SJS doloženo v zúženém význ. 'brk na psaní'.
Der.-, ad), perhnati, 'opeřený, pernatý', vb. vhpetiti 'okřídlit'.
EL: Psi. pero, všesl.: b. pero, mk. pero, sch. pero, sin. pero, slk. pero, č. pero, péro, luž. pjero, plb. peru, pom. páro, p. pióro, br. #/a/*í, ukr. r. pero, vše 'pero (i na psaní)'.
■ (1) Psi. pera < ie. *per- 'létat'. (2) Psi. pera ~ i. xvEpóv.
(1) Většina badatelů spojuje sl. substantivum se stind. parná- a, 'křídlo, pero', av. parsna- 'pero, křídlo', jež představují der. od koř. *per- 'létat' (v.
phratia), tak MEW 241, Meillet 1902, 238, RÉS 5, 10, Traut-mann 216, M-E 3, 988, Fraenkel 861, Vasmer 2, 343, Pokomy 850, Skok 2,642 aj. Tento výklad je ovšem ze slovotvorného hlediska značně problematický: zatímco srovnávaná subst. jiných ie. jazyků jsou vesměs tvořena sufixem -no-, je sl. pero tvořeno pouhým -o- od kořene s vokalismem e (náležitý by byl o-stupeň, příp. redukovaný stupeň). Platí-li toto spojení, pak je pero postverbale teprve psi. data.
Windekens 1976, 374 srovnává sl. pero s toch. B panva 'pera' (pl.); způsob tvoření toch. substantiva je však nejasný (w-kmen?).
(2) Z hlediska slovotvorného je bližší ř. Kispóv 'pero', stind. pátra- n. 'křídlo, pero', het. patar, gen. patanaš 'křídlo', sthn. federa f., něm. Feder, lat. penna « *pet-nň) 'pero', vesměs der. od kořene *pet-'létať (stind. patrni, ř. Kézop.ou atd.) (v. Schmidt 1889,
174, Kretschmer, KZ 31, 427, W-H 2, 282, H-K 230, Machek
1968, 444n aj.). Likvida /-je v tomto případě sufixová (jde zjevně o starý rto-kmen, jak ukazuje het. a lat.); vysvětlení ř. a sl. tvaru ovšem skýtá hláskové problémy. Je třeba počítat s variantami *pet-ro : *pt-ero-;
podle Schmidta l.c. pt- > sl. p- (ale Pelersson, KZ 47,
272 připouští i možnost, že podoba "pero- je staréí a ř. forma byla přetvořena podle syn. Kiéput}.), podle Machka 1957,
363 bylo *ptero- (> sl. *tero ?) přetvořeno v pero prichýlením ke koř. *per- (viz l).
Sr. dále Chantraine 948, Snoj in Bezlaj 3, 27, BER 5, 178n aj. K možným nostr. souvislostem Kaiser 1990, 98. bv-ae
peštera, -y f. 'jeskyně, sluj; Höhle', metaf. 'doupě, peleš; Räuberhöhle' Der.:peštert>n% 'jeskynní'.
Exp.: Csl. peštera > r. peščéra, sch. peštera, rum. peštera 'jeskyně' (Tíktin 1149, Vasmer 2, 352, Skok 2, 629, Černých 1993, 2, 30 aj.).
EL: Psi. *pektera > b. peštera, s jiným suf. b. dial. péŠíura (BER 5, 223n), rnk. peštera, pomsln. pečara (PWb), br. pjačóra, ukr. pečéra, stukr. str. pečera, r. hydron. Pečóra (Vasmer, ZSIPh 4, 263), r. dial. pečóra (Dal'), vše 'jeskyně, (přirozená) podzemní dutina'.
Z r. je přejato (v 16. stol.) p. pieczara, SL i pieczar m. 'jeskyně', 'dutina uměle vyhloubená v zemi' (Brückner 407) a snad i slk. pečera (Machek 1957, 359n) a č. sL pečera (Jg; Kott 2, 519 ze Sušila; Kott 2, 517 i pečera) s význ. 'jeskyně'.
Derivát od *pekth 'pec' (v. peštt) se sufixem
*-era (MEW 235, Brückner I.e., Skok 2, 629, Slawski, SK 2, 24, Černých I.e., BER 5, 223 aj.). Sufix vyjadřuje podle Vasmera (SbBaud. de Court. 83n, Vasmer 2, 352) a Machka
(i.e.) srovnání: *pektera původně :r'podobná peci'. Ve
významu 'jeskyně' je ovšem užíváno i samotné pešib. Podobně i něm. Ofen 'pec', dial. (bav.) 'skála s rozsedlinou* (Schmeller 1, 44), střhn. oven 'pec, skalní jeskyně' (EWD 1193).
Jinak Skok 2, 629, který soudí, že význam 'jeskyně' souvisí s obyčejem Slovanů péci na ohništi v jeskyni.
Sufixy *-(t)em-, *-(t)erä- jsou v této funkci v ie. jazycích hoj ně doloženy (v ií. a ř. dokonce slouží ke tvoření komparativů); sr. Bragmann II, 1, 323n. Se sl. *pehera\e. srovnatelné např. lat. inätertera 'teta' (podobná matce, ale ne matka). Ve sl. ovšem představují jména tvořená těmito sufixy - s výjimkou několika pron. adjektiv (v. kotoryi. v*tor*) a kolektivních číslovek (stsl. petert, ap.) - sémanticky nesourodou skupinu; sr. Vaillant 4, 644n a Slawski, SK 2, 23n.
Meillet 1902, I66n odděluje *pektb ve významu 'jeskyně' od *pektb ve význ. 'pec' a spojuje je s lat. specus 'jeskyně'. Substantivum *pektera je podle Meilleta tvořeno od téhož kořene sufixem -terä- vyjadřujícím kontrast. Připouští i E-M 641. Méně pravděpodobné (odmítá Fraenkel, KZ69.91 a Vasmer I.e.).
V. též pešti, pečalb, pečate, pot*. pv-ae
peští, pečet*, peko 'péci; backen, braten'
Red. pešti se o kornB, o černi., cěmu, čimb 'starat se, pečovat, zabývat se', 'snažit se, usilovať, 'mít
636
peští__
starost, znepokojovat se, obávat se', 'rmoutit se, být smutný'.
GH.peča (txBes)jen ve spojení pečo tiněti 'mít péči, pečovat, starat se'.
Der.: Csi. ispešti 'upéci; vypálit (cihly)'; popešti se o konih, čenth, si, cenu,, činu, 'postarat se; pocítit souciť, popečenije 'péče, starost; souciť.
EL: Psi. *pekti > b. peká (se), mk. peče (se), sch. péči (se), sin. péči (se), slk. piecť (sa), dial. pisc, pe(j)sc (Kálal), č. péci (se), hl. pjec (so), dl. pjac (se), plb. piet, porn. pec (sg), p. piec (sie), br. pjačý(sja), ukr. pektý(sja), str. pečiísja), r. peč', péč'sja, r. dial. pekčí, pektí (SRNG), vše 'péci (se), upravovat pokrm při vysoké teplotě', dále 'pálit, pražit (o slunci)' (všesl. kromě luž. a plb.), 'pálit (cihly, lihový nápoj ap.)' (jsi.), 'pálit, působit pálivou bolest (o ohni, koření ap.)' (mk. sch. sin., slk. st, br.), většinou refi. 'být na slunci, opalovat se' (jsi. slk. č. br. ukr.), 'starat se, pečovat o koho' (vsi.), 'tesknit' (str.) aj, s předpokládaným sém, vývojem 'péci' -ř- 'obklopovat teplem* -> 'pečovat, starat se, rmoutit se ap.' (Sch.-Šewc 1073).
Od *pek-ti (se) 'starat se' je pref. b. opéká, č. st. řídké a dia). opěka (z p. r.7), pom. opeká, p. opieka (> r. opéká, KESRJ 233, odtud br. apéka, ESBr l, 123 a slk. opeku, SSJ), ukr. opfka 'starosť, p. opiekač, r. opekať 'starat se", p. opiekun, b. r. opékán aj. 'opatrovník, poručník, kurátor'. P. opiekun mají za kalk lat. pröcüräior Vasmer 2,270 a BER 4,898n (citují mylně Fraenkela, AslPh 39, 83), p. opieka pokládá za kalk laL pröcüräliö KESRJ I.e. Význam 'starost, péče aj.' má i sin. péča, č. péče, hl. pječa, p. st piecza, r. dial. péča; odtud c. pečovat aj. (Brückner 406n, H-K 268, Machek 1957, 359, Beziaj 3, 18, ESBr 1, 123, Sch.-Šewc s.v. pječa).
Jinak Machek, SFFBU 14, 38n (též Machek 1968, 441), který tato slova vykládá z ie. koř. *kep- 'míl starosti, trampoty'. • Psi. *pekti, pekg < ie. *pekP- 'připravovat pokrm na ohni (vařit, péci ap.)'.
Koř. *pek^-yz doložen v téměř všech ie. jazycích: stind. počati, av. pačaiti, ř. néaosiv, lat. coquere (s dálkovou asimilací p - fc* > ku - k"), bret. pibi 'péci', alb. pjek 'peku', stangl. áfigen 'upražený', lit. kepu, kěpti (s metatezí), toch. AB päk- 'dát dozrát, vařiť aj. Jak ukazují slovesné tvary neslovanských jazyků, představuje sl. pekv tematický prézens už ie. stáří.
Sr. MEW 234, Trautmann 211, Mladenov 416, Pokorný 798, Vasmer 2, 331, Furlanová in Bezlaj 3, 19, LIV 421n, Černých 1993, 2, 29, Sch.-Šewc 1073, BER 5,130-133 aj.
V. též pcštfa, peštera, pečalb, pečatb, poťb. pv-ae
peštB, -i f. 'pec; Ofen, Backofen'; 'jeskyně, sluj; Höhle'
Ve spojení peští, Ogtl 'htm, Ognja v Ev a Bes metaf.
'peklo'.
Der.:  adj. pešthtľh jen ve spojení pešthnyi Ogn'b
'oheň v peci' a pešthtw šhstvije 'průvod při obřadu
pece' (cirk. obřad východního ritu, podr. v. Vašica, AAV 19, 52 55); pešthnica 'pec, Výheň' (v Supr 5,23 snad záměnou ř. xaizvóc, 'dým, kouř' za xáfjLLvoc, 'pec', sr. Trautmann-Klos-termann. ZslPh 11,20).
Et: Psi. *pektb > b. mk. (v mk. f. i m.) pešt, mk. dial. péš m. (Malecki), sch. st. peč, sin. peč, slk. č. pec (č. dial. i m, Bartoš 1906), hl. pěc, st. dial. pjeca
(Jakubaš), dl. pjac   m, plb. pic   (podle SEPlb 1, 515n
snad m.), pom. pec m, stp. p. piec m, br. peč, ukr. pír?, str. pech, r. peč', vše 'pec, topidlo ap.' (v mk. jen dial.), dále 'jeskyně (přírodní nebo vyhloubená dutina)' (b. dial, mk. sch.) aj. Pův. 'pec', význam 'jeskyně' souvisí s podobou připomínající pec nebo
její Část; v. více u peštera. O významu pece v r. folkloru v. Golebiowská-Sucharská, S10r 49, 175-186.
» Psi. *pekth < ie. *pek^ti- 'pečení, nástroj k pečení'.
Substantivum tvořené sufixem -ti- od kořene *pek!i- 'připravovat pokrm na ohni' (v. pešti), patrně už ie. stáří: stind. pakti- 'vaření, vařený pokrm', ř. ité(j>ic 'vařenf, stprus. pectis 'lopata (k sázení do pece)'. Původně abstraktní význam se konkretizoval: nomen actionis ->■ nomen instrumenti (pec, lopata).
Meillet 1902, 276-8, Vasmer 2, 352n, Machek 1968, 440, Bezlaj 3, 18, BER 5, 220n, Sch.-Šewc 1056 aj.
V. též pečalb, pečalb, poťb. pv-ae
pevbgt, -a m. 'nějaký jehličnatý strom; irgendein Nadelbaum' (lx Grig Lobk SJS dod.) Var.: lx BesUvar pevbkia, bohatě doloženo zejména v
památkách rcsl, sr. pevgh, pevgij (peug-, peuk), pevke
(StrS).
Exp.: Z csl. je r. pevg 'druh jedle' (SSRLJ, Dal'), 'jedle sibiřská/Abies sibirica' (Annenkov 255), str. pěvga 'nějaký jehličnatý strom' (StrS), r. dial. st pevka f. 'druh jedle' (SRNG) a také stukr. (17. - 18. stol.)pevgt, 'borovice', sr. i der.peviina rv. (Sabadoš,ZbFL32/l,27).
Et: Csl. pevbbh, pevhgi, je reprodukcí, přepisem ř. Tceúxt], jež označovalo různé jehličnany, zejm. borovici ěernou/Pinus laricio a borovici pinii/Pinus
pinea (Chantraine 893, Frisk2, 523n); sr. MLP 559, Gorjajev sx.pichta, Vasmer 1907, 264, id. 1909, 147, Preobr. s. v. pícltta, Vasmer 2, 329. y
pěg?> adj. 'pestrý, strakatý; scheekig, gesprenkelť (lxGl)
Der.-.pěgoty f.pl.'vředy, malomocenství' (2xSupr); pěgotiv-h 'malomocný' (2x Supr).
Exp.: Csl. pégf, > rum. pag 'strakatý, skvrnitý (o koni či
637
pegi»
pěnedzb
jiném zvířeti)' (Tiktin 1106).
Et: Psi. pěgt > str. pěgij (StrS), r. pégij 'strakatý, skvrnitý', v dalších sl. jazycích rozšířeno různými adj. sufixy: b. st. a dial. pégav (Gerov), sch. pjčgav, plĚgav, sin. pégav, slk. pehavý, pekary, stč. pieha-vý, č. pihovatý, hl. pihawy, dl. pěgaty, porn. fiegaú, pégovati, p. říd. piegawy, srp. i piegaiy, ukr. dial. pi-hanýstyj, r. dial. pegányj (Daľ) aj., s význ. 'skvrnitý', 'pihovatý', 'pestrý'.
Vedle adj. pěg* je psi. stáří i subst. pěga: b. st. a dial. péga (Gerov), sch. pčga, pjěga, sin. péga, slk. peha, ste. p&fta, č. pífta, dial. pije (Hruška), hl. piha, dl. pěga, pom. /íega, stp. p. piega, p. i m. pieg, vše 'skvrna, piha' aj.
• Psi.pěg<b < ie. *peig- 'zdobit barvou, malovat'.
Adj. bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích, tvořené však starobylým způsobem (pěg* < *poigo-) od koř. *peig-, bezpečně dosvědčeného ještě stind. piggafla)- 'červenohnědý', lat. pingere 'malovat' a možná i toch. AB pik- 'malovat, psát'. Častější je varianta téhož koř. *peik- (LIV 418n však uvádí peig-a peik- jako dva samostatné kořeny), obsažená ve sl.
pbsati a pbStrz. (sr. pfcsati, pestrí, a ptst).
Sr. MEvV 245, Mladenov 416, Pokorný 794n, Vasmer 2, 329n, Machek s.v.pi/ia, Skok 2, 669n, Sch.-Šewc lOĎln, Bczlaj 3, 20, BER 5, 122naj.
Nepravděpodobně spojuje ll'jinskij (RFV 74, 130) s csl. peiww 'ostniha' a Zupitza 1896, 161 (týž, KZ 37, 401, přejímá Preobr. 2, 161) se stisl./ďrfot 'ošklivý, zhoubný', sihn./f/Wiuíi, ags.yfc 'podvod, klam' (< ie. ^peig-lpeik- 'nepřátelsky smýšlející'; v. Pokomy 795 aj.). pv-ae
pěna, -y f. 'pěna; Schaum'
Doloženo jen v pl. pěny.
Der.: pěfíhn* 'zpěněný' (lxSupr),/?ď«ift' 'vypouštět pěnu, pěnit' (lx Supr) patrně deprefixací z *vispěniti,
sr. i vhspěnjati 'vypěňovat, s pěněním vypouštět'.
Et: Psi. pěna > b. pjátia, mk. pena, dial. penja, sch. pěnalpjšna, ch. dial. spjhia, sin. péna, slk. pena, č. pěna, dial. pína (Hruška), luž. pěna, p. piana, br. r. péna, ukr. pína, s význ. 'pěna, lehká pórovitá hmota různého původu'.
Substantivum ie. stáří, doložené v několika ie. jazycích v podobách, jež se poněkud rozcházejí: stind. phena-, lat. spiirna, sthn.feirn, něm. Feim, lit. spáiné a stprus. .spoayno, vše 'pěna, šum ap.' Týlo podoby se od sebe liší jednak pohyblivým s- (to je dosvědčeno i ve sl.: ch. dial. spjěna), jednak vnitřní nosovkou a také kmenovým zakončením. Různost nosovky je vykládána existencí paralelních forem s m a n (Fick,
KZ 19, 78, Porzig 1954, 166, Golab, AmerConu X, 184 aj.)
nebo rfizným vývojem původní skupiny mn (Schmidt
1895, 137n aj., také Pokomy 1001 rekonstruuje ie. *(s)poimno-,
-a-\) či dokonce dálkovou asimilací p -n>p-mv lat. a germ. (Pedersen, ľF 5,80). Nej pravděpodobnější je rekonstrukce paralelních forem se suf. m a n od základu, jenž patrně obsahoval laryngálu: *(s)poiH + mJn.
O laryngále svědčí intonace v lit. a sch. (pův. akut - sr. Fonunatov, BB 22, 171) a možná i neznělá aspiráta ve stind.; Mayrhofcr 1986, 2, 204 (s odkazy na další liter.) rekonstruuje *(s)pHoi-n ~ tn. Pokud se týká základu *(s)poiH-, byla vyslovena domněnka, že jde vlastné o variantu koř. '^spjfi^H- 'plivat' (LIV 529: ř. TrrÚEiv, lat. spttere, lit. spiáuti, atd.; v. pľbvati): Bugge, PBB 13, 333n, Machek 1968, 443, Beziaj 3, 24 aj. Sr. dále Trautmann 227n, Charpentier, KZ 40, 464 pozn. 3, Hujer, LF 48, 151 n, Vasmer 2, 334, Fraenkel 858, Sch.-Šewc 1057, Ademollo Gagliano, ÍF 97, 159n aj. pv-ae
pěnedzb, -a m. 'peníz, mince, denár; Münze, Denar' Psáno i pěnezb, csl. \éžpěnegb (MLP 760).
Der.: pěneibtúkjb, v Nik a Bes pěnezbnik.* 'penězoměnec' . Podle Schumanna 1958,46 jde o kalk ř. xepyicc:LcrzYjc tv. Nepravděpodobné.
Exp.: O csl. jako o jednom z možných pramenů strum. petúng 'malá mince' uvažuje Tiktin 1143; z hláskových důvodů je však pravděpodobnější jeho germ. původ.
El: Stará, pravděpodobně už psi. výpůjčka z germ., všeslovanského rozšíření: b. arch. a dial. peněz, penjaz, penjag aj. (BER 5,151), sch. dial. pjeněz, st. pinez, peněz (Rj), sin. arch. a expr. peněz, slk. peniaz, stč. peniez, č. peníz, luž. pjenjez, dl. dial. též pjetljaz (Sch.-Šewc), plb. nom. sg. m. pQ3 (PS 108), pom. p~enQ3, p. pienigdz, dial. též pinig.dz, pijadz (Karlowicz), br. arch. zř. a r. arch. pénjaz' (Nos. 397, Dal'), ukr. arch. pínjaz', pínjaz (žel., Hrin.), vše 'kovová mince obecně', dále hist. '(zlatý nebo stříbrný) peníz různého typu, většinou nižší hodnoty' (b. arch. a dial., sin. arch., sch. stč. plb., r. arch.), kol. 'suma peněz, peníze' (slk. hovor., č. st.) aj., v pl. všesl. 'směnný peněžní prostředek používaný jako platidlo, peníze' ap.
Psi. yo-km. substantivum pěnedzb je starobylá výpůjčka západogerm. *penning- (< *patming; sr. stsas. stfríz. penning, stangl. pen(d)ing, sthn. Pfenning, pfending, něm. Pfennig) nejasného původu. (K
et. germ. slova v. Schröder, KZ 48, 24 ln, Kluge-Seebold 539,
Snoj 1997,436 aj.) K přejetí došlo pravděpodobně v období po provedení germ. přehlásky -a- > -e-, tj. ne dřív než v 8. stol., podle Thomase až v 10. stol. (sr.
Vasmer 2, 336, Bimbaum-Schaeken 137, Thomas, SbLeeming
221-231 aj.). Problematické sl. -ě- se obvykle vysvětluje náhradním dloužením vokálu -e- při rozplynutí
638
pěnedzij
gemináty (Meillet, MSL 11, 182, pozn. I, podobně i Kipar-sky 1934, 256n, Shevelov 1964, 324, Oírebski, Sprache 12, 62, Machek s. v. peníz aj.), «ebO při zanikli nOSOVOSti (tak Vaillant l, 147). Sr. též Mladenav 417, S-A 1955, č. 644, Bezlaj 3, 24n, Sch.-Šewc 1079, Snoj l.c., Karlíkova, Slávia 70, 366n aj.
Stender-Pedersen 1927, 383n a 50In předpokládá pro sl. slovo gót. východisko *pinniggs a -ě- vysvětluje disimilací z pův. *penegi>.
Nepravděpodobný je předpoklad sl. původu gcrm. slova (Lottner, KZ 11, 173, Matzenauer 1870, 65); málo přesvědčivě i Ondruš (SlWort U8n aJŠ 13, 212n), podle něhož pěnedzt. (< *pěning- < *pottiing-) obsahuje ie. kořen spe^-i- ~ *pue.i- > *pei- 'bít, sekat ap.' (v. pila) a znamenalo původně :t'z tvrdého dřeva nebo kovu nasekané, nařezané kousky ve funkci platidla', hk
pěsni. v. pěti
pěsturťb, -a m. 'vychovatel, pěstoun; Erzieher, Pfle-ger' (csi.)
Der.: pěstunbnikí tv. (Chrást).
el: Psi. pěstutťb > b. arch. a kniž. pestún (BER 5, 189 má za přejetí z r.), sin. pestún, kniž. pestún, řídké pestín, slk. pestún, stČ. pěstún, Č. pěstoun, hl. pěston, dial, st. pěstyn (n > o, y, Sch.-Šewc 1059), stp. piastun, piestun, piaston, p. piastun, br. pjastún, dial. pésiun (SBrH), ukr. pestún, st. pistúti (Žel.), str. pěstutťb, r. arch. pestún, dial. i péstun (Daľ, srng), s význ. 'kdo se o někoho (něco) stará, opatruje' ('pečovatel, vychovatel, pěstoun, poručník, ochránce, obhájce ap.* v b. arch., sin. st., slk. stč. č. hl. stp. p. vsi., 'osoba držící někoho na rukou' v stč., 'vlk-samec, který vychovává vlčata' v p., br. dial. aj.), 'kdo je opatrován, hýčkán ap.' (p. sl, vsi.; '(odrosdejší) medvědí mládě žijící s matkou' v sin. kniž., p., r. dial.) aj.
Vsch.jen í.pjěstinja (R}),pestitija 'vychovatelka,
pečovatelka ap.' (< *pěstyn'i, sr. Skok 2, 670, Bezlaj 3,
29); pod. sin. pistinja tv.
Psl-p&fufí-fcje utvořeno suf. -um* (v. SK i, 134) od základu *pěst-, které je v psi. pěstovali (b. dial. pestú-vam (BER), sch.p(j)~ěstovatÍ (Skok),sin.pěstován, slk. pestovať, stč. pěstovati, Č. pěstovat, hl, pestowač, dl. pěstowaÁ, stp. p. piastowač, br. péstavac', ukr. pés-tuvaty, str. pěstovali, r. arch. a hovor, pestovať, vše 'pečovat o koho, vychovávat*, dále 'chovat na rukou, hýčkat' - sch. sin. slk. stč., stp. p. Linde, vsi., ap.), pěstiti (b. pestjá, sin. dial. pěstiti, slk. kniž. arch. pes-tiť, č. st. pěstiti Jg, £. pěstit, hlpesčič, stp. p. pieÁcič, bí.péscic', ukr. péstýty, r, dial. p^ffí'í'SRNG 'pěstovat, šlechtit', v b. 'spořit, šetřit', tj. 'opatrovat, starat se o majetek*), pěstati (br. dial. péstac' SBrH, r. hovor, a
dial, p^jřař"chovat na rukou, vychovávať). Sr. Skok ].c, Bezlaj l.c., Sch.-Šewc 1058, BER 5, lS9n aj.
Dále nejasné. Obvykle je spojováno spitati 'sytit,
Živiť (v. pitatj, sr. MEW 245n, Matzenauer, LF12,344, Meillet, MSL 14, 353, Vasmer 2, 348n - s ablaut. střídáním ei: oi)\ neobjasněno je však zde -,ví-ové rozšíření. Ve snaze je vysvětlit rekonstruuje Vaillant 4,624 jako mezistupeň ptc. *pisti, od pitati, od něho fakt. pěstiti; podobně KESRJ 248: *pěsťb 'jídlo' « *pětťb).
Jinak Machek 1957,364 (podrobněji Machek 1968,446), který namítá, že pěstovati je 'opatrovať, ne 'kŕmiť, a navrhuje výklad z ie. *kep- 'mít starosti, trampoty, souženi", s metatezí *pek- (> *pěstati, st-ové intenzi-vum s dloužením v koř.), v. též pešti. Machkův výklad podporuje Michálek, LF84,29n staročeskými doklady s význ. 'chovat na ruce, vychovávat ap.'
Především z význ. 'choval na ruce, houpat ap,' vychází Varbotová, Slávia 63, 135-139; pro rytmický houpavý pohyb při chování spojujepěslati, pěstili s *pěsťb 'tlouk, palička, stoupa'.
S lit. páisyii 'dbát, ohiížet se' spojuje sl. pěstovali, pěstunv, Snoj 1997,439 (Fraenkel 526 však vykládá lit. vb. jinak), pv
pčs'hk'i,, -a m. 'písek; Sanď
Der.: jencsl(MLP): pěsrběbnrh,pěsrb&anrH,pěs'hČaťh
'písečný'.
EL: Psi. pes'bk'b > b. pjástík (ale pesók zacbar 'práškový cukr'je přejetí z r., později i s domácím pjasňk mchar,
v. vagienov, be 15,404), mk. pesok, sch, pésak/pijěsak, st. a dial. pí sak (Skok), sin. pések, slk. piesok, dial. piasak (Horák 1955), č. písek, luž. pěsk, p. plosek, kaš. pask, br. pjasók, ukr. pisók, r. pesók, vše 'písek'.
Slovo se vyskytuje i bez suf. -kt v *so-pěsb (r. sú-pes' 'písčitá půda' aj., Boryí 1975, l26n) s očekávaným z-ovým suf. v tomto typu kompozit Ale p.piach 'písek' (Bruckner, KZ43, 304 a Briickner405) je expr. cA-OVé
zkrácení z piasek; rovněž st. dl. pěs může být podle Sch.-Šewce 1058 sekundární. Je i č. dial. (mor.) písník 'vysoký břeh, kde se dobývá písek' (BartošDod 77), ale nemůžeme vyloučit, že jde o mladší derivát oproti běžnému č. písečník.
Nejčastěji (Machek s.v., Skok 2, 654, Vasmer 2, 347n, Bezlaj 3, 28, Snoj 1997, 438, HER 478, Černých 1993, 2, 26 aj.) se přijímá Fickovo (KZ 18, 416, stejně Pedersen, IF 5. 47n, Zubatý, IF 6, 273, pozn. 1 aj.) Spojení SC stínd. pälilSÚ-
"písek, prach', av. pgsnu- 'prach', k nimž později přibylo het. paSSila- 'křemínek, oblázek' (Pisani, Jb.
f. kleinas. Forschungen 2, 217, Ttschier, LautEl 504 aj.). Další příbuzenstvo (staré spojení s nejistou Hesychiovou glosou Tia.trx.oq'(hrnčířská)hlína,bláto', v.Fick l.c, sarm.pcoíi 'prach', v. Meillet, BSL 36/1, 110, jež je však spíše přejaté zírán., aj.) pokládá Mayrhofer 1986, 2, U4n za problematické.
639
pěti
Kdyby později doložené stind. pärhšu- bylo původní a ukazovalo na ie. k (cot Mayrhofer nevylučuje), neohrozilo by to jeho spojení se sl. pěs-bkb. Méně jisté je spojení všech těchto slov s nejakým slovesným kořenem; Pokorný 824 a jiní je spojují s ie. *pěs- 'vát, foukat'.
Po sémantické i slovotvorné stránce je velmi svůdné východisko ie. *peis- 'rozbíjet, drtit', kam patří lit. paisýti 'mlátit (obilí), drhnout (len), otloukat', pisti 'coire', stind.pinásti 'drtí, mele, tluče', lat. pinsč 'drtím, rozdupá vám' a sl. pbchati 'vtloukal, cpát' (v. ptchali), v. LIV 420. - MEW 245 a Charpentier, Le monde Orientale 6, 159 sem řadí i sl. pěsiJťb, což obhajuje i Smoczynski 1989, 31-34; podr. o různém původu stind. a sl. slova Smoczynski, SEC 1, 85-90, i když zůstává nepřekonatelná závada v tom, že z hláskových důvodů můžeme v psi. po i-ovém diftongu předpokládat jen -ch/š-, nikoliv -s-. eh
pěst adj. 'pěší; zu Fuß (gehend)'
Der.: Csl. pěŠbCB 'pěší VOJák, pěšák' (IxTun).
Et: Psi. pěšb, všesl. (kromě plb. a porn.): b. dial. adv. peš, pešá, péši (to i adj.), péšom, péškU peském (BER 5, 216), mk. adj./adv. peš, adv. peši, peški, dial. i peša(k), sch. adj. pješ, adv. pjěšě, ojed. pješa, pješce (Rj), adiJadv. pješki, diaL peškě/pjěškě, pešicětpjěšice,
Sin. dial. záj.pišji (PleL), adj./adv. peš, adj./adv, peški,
st. adv. péšetn (Plet.), slk. adj. peší, adv. peši, pešo, pešky, dial. peškom, sl. i peško, peškatni (HSSik), stč. adj. pěší, adv. pěš, pěšky, ojed. pěše, č. adj. pěší,
adv. pěšky, hl. adjVadv. pěSi, dl. adjYadv. pěšy, Stp. adj. pieszy, adv. pieszkami, pieszcern (SStp), p. adj.pie.yzy, adv. pieszo, br. adj. péšy, adv. péša, pjaškóm, hovor. péški, péššu (TSBr), dial. péšo, píšo, péša, paskám, péškarn, pešakótn, pišaká (SBrH), ukr. adj. píšyj, adv. písky, řídce piškótn, st. dial. píšo (SUM), r. &á\.péšij, adv. peškóm, dial. péš'ju, hovor, péši, vše s významem 'pěší, (jdoucí) pěšky'.
Vedle tvarů od základu pěš- jsou doloženy i tvary od základu pech-, především adv. a adj. (stč. pěchú-rem StčS, č. dial. pechem BartošDod., ukr. dial. píchom, st.picháju, vše 'pěšky', stč. 'poznenáhlu, krok za krokem'), b. st. a dial. adj. pech 'obtížný, namáhavý (o cestě, cestování)' (BER 5,208), č. st. ojed. adj. pěchý 'pěší' (Jg) a substantiva (slk. pechota, stč. č. pěchota, p.piechota, r. pechota 'pěší vojsko').
Z r. je b. pechota (BER 5, 209) a snad i sin. pehóta (Snoj 1997, 434: z č. nebo z r.) a ukr. pichóta tv. Sr. i adv.: stp. p. piechotg, br. pechatój, pecitatóju a ukr. hovor, pichótaju 'pešky'.
Adj. pěšh\t nepochybně tvořeno od ie. koř. *ped-'pohybovat se při/k zemí; noha', doloženého v bsl. většinou ve zdlouženč podobě *pěd-/pod- (lit. pěda 'chodidlo, šlépěj' aj.); sr. pasti (se)i a pod*. Adj. téhož
významu od kořene *ped- jsou ještě v ř. (he^óc) a balt, (lit. pěščias, pěkščias). Názory na způsob tvorem se ovšem různí:
• (1) Psi. pěšb < předsl. *pěd-sjp-. (2) Psi. pěšb < psi. *péch'b + jb.
(1) Nejčastěji bývá adj. pěšb vykládáno ze spojení koř. *ped- (ve sl. jako subst. s významem 'noha' nedoloženého) se sigmatickým formantem (MEW245, Vasmer 2,353, ber 5,217 aj.). Většina badatelů, kteří takový výklad preferují, nepočítá ovšem s primárním tvořením sufixem -suj-, ale předpokládá jako východisko pádovou (lok. pl. na -su) nebo adverbiáíní (s,
-Si) formu rozšířenou O SUf. -(Í)o- (Pedersen, IF 5, 52, Brugmann, IF 27, 236 a 270, Kořínek, SbMS 14, 34n, Machek 1968, 446, Bezlaj 3, 29, Sch.-Sewc 1059 aj.). Podoby S ch
je pak nutno pokládat za druhotné: vznikly snad napodobením jiných případů střídání ch ~ š (such* -SUŠhCb ap.), sr. Sch.-Šewc I.e., BER I.e. aj.
BalL tvary ukazují ovšem spíše na pův. *pě.d-tlo-, z něhož nelze sl. podoby dost dobře vyložit (Endzelíns, ZslPh 13, 76n, Fraenkel 562 aj.). Proto se předpokládá tvoření paralelními su-fixy -sjp- (resp. -kho-) a -tfp- (Meillel 1902, 379, Specht 1944, 200; podobně i Vondrák 1906, 1, 354, jenž vykládá sl. tvary s ch prichýlením ke slovesu pychali).
(2) Někteří badatelé pokládají za starší podoby s ch, vykládajíce je ovšem různě: ze spojení *pěd-kho-(Matzenauer, LF8,13, Meilletl.c), hypokor. krácením delší formy (Brandt, RFV 23, 297, Brückner, KZ 43, 309, Brückner 406, Vaillant, RÉS 16,247n, Skok 2,671), hláskovým vývojem s > ch po předcházejícím a (Mikkola, IF 16, 97:
pěchb < *pědosos\) nebo dokonce jako kompozitum, jehož druhým členem byl koř. *cho(d)- (v chodia; v. Olrebski, WSI 14, 312n). pv-ae
pěti, pojetí, 'zpívat; singen'; 'opěvovat, oslavovat, chválit; besingen, preisen, loben* V csl. i spec. 'zpívat liturgii, konat bohoslužbu'.
K vidu slovesa pěti v. Dostál 1954, 127-129, SJS 3, 529, Koch 1990, 653n (ib. 388n podrobněji o stsl. tvarech).
Der.: péruje, pětije 'zpěv, chvalozpěv'; ispěti (2x Euch), otbpěti (tx VencMin), sepětí 'zazpívat', přepětí 'prozpěvovat, jásat', prěpěťb 'přeslavný', vhspěti 'zazpívat, zpěvem oslavit', vbspětije 'zapění, zakokrhání', oťbpělo 'psalmodický refrén'; otbpěvati (ix Grig), pripěvati (lx Euch) 'zpívat refrén', vbspěvati 'prozpěvovat, zpěvem oslavovať; pěvba, 'kostelní
zpěvák'; pěteVb 'kohouť (Nik; sr. Rusek, Palaeobulg. 7,
4,42-45); pěstih 'píseň, zpěv, hudba se zpěvem, chvalozpěv', meton. 'chvála', pěstihn-h 'písňový, chvalo-zpěvný', pěstihstvovati 'zpívat'.
EL: Psi. pěti > b. péja, mk. pee, sch. st. a arch.
640
pěti__
pjšti, piti, sbi. péti, slk, kniž. pieť (SSJ), stč. pieti, pěti, č. kniž. pěti, plb. pot, kaš. pac, stp. p. piač; br. pec', ukr. pity, píjaty, str. pěň', r. peť, vše (v p. jen iron.) 'zpívat' 'zpěvem oslavovat, opěvovat', ve stč. i 'zpěvně recitovat, vyprávět', přen. též o ptácích a kohoutovi (slk. st., stč. plb. kaš. p. vsi.).
Psi. stáří je i der. pěstib 'píseň'.
Et. málo jasné, bez jednoznačných protějšků v
jiných ie. jazycích (v. Vasmer 2, 422, Machek 1968, 447, Bezlaj 3, 31, Sch-Šewc 1339, BER 5, 226 aj.). ■ (1) Psi. pěti ~ piskati, pipati (onom.). (2) Vil,pěti ~ toch. B pi- 'zpívat, hrál', A pis- 'rozezní -val, hrál'.
(1) S onom. kořenem pí (v. piskati) spojuje sl. pěti užMiklošič (MEW 245), připouští Gorjajev 290 a Skok 2,672. Jednoznačně preferuje Šaur (EB 84n).
(2) S toch. slovesy významu 'zpívat, rozeznívat (hudební nástroj)' spojuje sl. pěti Krause (Westtocha-
rische Grammatik, Heidelberg 1952, 261) a Adams (JAOS 102, 133n a 1999, 383). Další výklady:
Dříve preferované spojení s ř. xaiáv, itatúv 'chvalozpěv na Apollona', fyxaioc, 'znalý, rozumný' (Wiedemann, BB 28, 38, pozn., Mladenov 540 aj.) je dnes většinou odmítáno a ř. slova jsou vykládána jinak (Frisk 2, 460, Chantraine 847). Ze sém. důvodů je málo pravděpodobné i spojení s gól. faian 'haněl' (Wiedemann l.c.); odmítá Uhlenbeck PBB 30, 273, Feist 1939, 135 aj.
Trubačev (VSLJa 4, 135, SlavR 11, 225n) hledá v pojg, pěti stejný kořen jako v piti (v. piti): úlitba ("napájení bohů") byla doprovázena recitací (zpěvem) hymnů. Sotva přijatelné z důvodů sem. i morf. (různé prézentní formace!). Stind. slovesa havate 'vzývá' a juhoti 'ulévá, obětuje", která Trubačev uvádí jako oporu svého výkladu, jsou tvořena od dvou různých ie. kořenů!
Ondruš (SiWorl 118) spojuje pěti s hypotetickým psi. slovesem *piti 'bít, řezat' (< *puei-; v. pila), odvolávaje se na podobnou duplicitu významů ('tlouci' — 'zpíval') u lot. traukt, něm. schlagen a č. tlouci. To však platí jen o hlasech ptáků (zejm. slavíka!).
Holzer 1989, 157 hledá ve sl. pěli ie. koř. *bhä- (v. busnt>, obajanije; préz. *bháfe- > poje-) za předpokladu, že v tzv. temématické složce slovanské glologeneze ie. bh > p. Tento výklad stojí a padá s celou teorií (v. Erhart, SFFBU 40, 152n).
Společný výraz pro 'zpívat, zpěv' ie. jazykům chybí. Příčinu je patrně třeba hledat v tom, že dávní Udě ještě striktně nerozlišovali mluvenou a zpívanou řeč: výrazy jedněch ie. jazyků pro 'zpívat' se v jiných ie. jazycích objevují s významy "hlasitě (resp. slavnostně) mluvit, znět, vyluzovat libé (ale i nelibé) zvuky ap.' Např. stind. gayati 'zpívá', lit. gíedoti tv.
pedfc
(ie. koř. *geH-i-) ve sl. patrně odpovídá r. dial. gájať 'krákat, křičet' (Vasmer i, 262 a 251 s.v. gaj), lat. canere, sUr. canirn 'zpívat' -ř. xavá&iv 'zaznívat', ř. áeíSav ' zpívat' - stind. vadati 'mluví', gót. siggwan, něm.
Singetl 'zpívat' -ř. ÔfJLftj ' hlas' ap. (v. Schrader-Nehring 1,187n). V případě sl. pěti (a jeho pravděpodobných toch. ekvivalentů) je nejpřijatelnější spojení s onom. koř. *pf-. Podoba koř. poj-, pě- (< *poi-) vznikla snad druhotně napodobením jiných (et oprávněných) případů střídání i ~ ě (oj). bv-ae
pěvfcCfc v. pěti
pedi, -i f. 'píď;Spanne' (PsaitEuch)
el: Psi. pedb ap., všesl.: b. pédja, dial. ped, pé-
da (BER 5, 125), mk. peda, dial. (se zachováním nosovky)
penda, pent, penď (BER 5,126), sch. péd f. (dial. i m.), pěda, pedalj, disímilací pědanj (Skok 2, 629), sin. ped f., pédenj m., dial. péden, pedánj, pédelj (Plet., Snoj in Bezlaj 3,20), Slk.piaďf., vslk. piadz (Kálal), stč. pied f., Č.píď l, dial. pjaď (Malý 191), hl. pjedz f., dl. pět f., p. piedí f., stp. a dial. i piadé (SStp, SW), br. pjádzja, ukr. pjaď f., str. pjadb, pjada, pjaderih f. (StrS), r. pjaď f., arch. pjadá (Daľ), arch. a dial. pjadétť f. (SSRU, Novgosi) s význ. 'píď, tj. vzdálenost mezi roztaženými palcem a ukazováčkem, popř. prostředníčkem či malíčkem', 'stará délková míra rovnající se této vzdálenosti', přen. 'nepatrná vzdálenost, plocha ap.' Ojed. jsou doloženy i významy jiné: v r. dial. pjaď také 'délková míra rovnající se šířce dlaně' (Romano-vová 1975,89), popř. r. arch. a hovor. (SSRU) 'část ruky (od zápěstí ke koncům prstů)' aj.
Nejstargím a nejjednodušším měřidlem u starých Slovanů byly části lidského těla, např. loket (v. lak-bti,), palec, prst (v. prtsti,), dlaň, píďaj. Ve většině sl. jazyků se rozlišovaly dva druhy pídí, malá píď, tj. vzdálenost mezi konci palce a ukazováčku, a velká píď, tj. vzdálenost mezi konci palce a prostředníčku
nebo malíčku (v. Moszyiíski 1929, II, l, 114n, Vynnyk 1966, I7n a Romanovová, o.c, zejm. s. 87-93), sr. např. sin. mala
ped : veliká ped, p. mniejsza piedí : wiekszp. piedí, br. prastája pjádzja : chramája pjádzja aj.
• Psi. pedb < ie. *(s)pend- 'napínať.
Psi. pedh je /'-kmenové femininum, jež obsahuje ie. kořen *(s)pend-, což je rozšířená podoba ie. kořene %s)pen- 'napínat, táhnout' (sr. sl. peň, phtio, o něm v. opeti). Rozšířená podoba koř. je doložena ještě v lat. penděre 'viset', pendete 'vážiť a možná i (s ablautem) v sém. posunutém sl. poditi 'hnát' (v.
raspgdiU), sr. Zubatý, AslPh 16, 408, Pokorný 988, LIV 526.
Tvar s .í-mobile je v lit. spésti, spéndíiu 'klást léč-
641
pedt>
ku (napínat osidlo)1. Pův. význam psi. *pgdb byl tedy *'nčco napnutého, nataženého', sr, význam výrazu z přechodných dialektů b.-rnk. (oblast Biagoevgradu) pédja 'rozkročení, tj.roztažení nohou od sebe'
(BER 5, 125). Sr. MEW 238, Matzenauer, LF 15,168n, Persson 1912, 413, Trautmann 219, Vasmer 2, 476, s-A 1955, č. 641, Sch.-Šewc 1075, Černých 1993,2,90, HER 474, BER 5, 126 aj.
Mene pravděpodobné je tvoření ojedinělým suf. -db přímo od koř. *(s)pen- (KESRJ 277, Slawski, SK 1, 64 aj.).
Machek s.v. piď předpokládal, že psi. *ppdh je z pův. *spredb (sr. lit. sprgsti, spréndiiu 'napínat, roztahovat', 'měřit'), jež se až sekundárně prichýlilo k sém, blízkému pf.ti,pbng. Lit. vb. se však zpravidla vykládá jinak (v. presti), í když by bylo dobře možné vyložit je ze *(s)pend- 'napínat* s expr. -r-. ij
peští., -i f. 'pést; Fausť (ixBes)
el: Psi. ŕ-kmenové subst. pestb má vĚesl. rozšíření, v b. však doloženo pouze v der.: b. pestník m., dial. i pesník a pes(t)níca f. (ber 5, 189), mk. jen dial. fl-km. pesta, sch. pest, Vuk i pěst, sin. pěst, slk. päsť, č. pěst, hl. pjasč, dl. pěsč, plb. past, porn. pase, pisc (Sychía 4, 278, PWb 2,18), p. piešč, dial. i péS, pieš (Karlowícz, SW), br. pjasc', ukx. p'jasť í.,p'jástok m., r. pjásť, s význ. 'část ruky od zápěstí ke konečkům prstů' (plb. P-S 108, stč. StčS, r.), anal. 'metakarpus, záprstí' (vsi.), 'sevřená ruka s prsty pevné zaťatými, pčsť (b. sch. sin. zsl., ukr. dial.),.'hrst, cj. prohnutá dlaň s prsty, připravená k nabrání něčeho, popř. malé množství něčeho, co (ze nabrat do dlaně' (mk. dial. rmj, sin., p. dial. sw, r. arch. a dial. ssrlj, Daľ), 'stará délková míra' (sin., slk. st. HSSik, č. arch., str. s&s), přen. 'fyzická síla, násilí ap.' (sin. Č. p.).
Názory na původ sl. substantiva se různí:
• (1) Psi. pgsCb < ie. *pnk-sii- < *penk^- 'souhrn prstů, ruka'.
(2) Pú.peslb < ie. ^peis- 'roztloukat, dr(iť.
(1) Většina badatelů spojuje sl. pestb s germ. výrazy tv. (stangl./yí/, sthtx.Just, něm. Faust) a vykládá je z ie. *pnk-sti-. Téhož původu je i lit. kúmstis, kumsté tv. (starší kutnpxtis, metatezí z *punkstis). Vzhledem k pravděpodobné souvislosti s číslovkou '5' (v. petb) je ie. kořen rekonstruován s labiovelárou: *penk^~ 'uchopit, shrnout, shromažďovat', Motivaci sl. subst. p§stb je tudíž třeba hledat v představě (pěti)
prstů sevřených V pěst. Sr. MEW 239, Trautmann 218n, Saussure, MSL 7, 93, Torp 243, Meillet 1902, 286, Charpentier, AslPh 29,4, Pokorný 839, Vasmer 2,477, Eckert 1983,61, Gol^b 1992, 134, Sch.-Šewc 1072, BER 5, 189, Horrowitz, Word 42, 41 In aj.
Koř. *penk^- je podle některých obsažen také v germ. názvech prstu (gót. figgrs, něm. Finger atd., v. Brugmann, (F 18,
peta
130, Lehmann 114 aj.), dále v ř. näq, kccvt- 'všechen', toch. AB pont- tv. (Gamkr.-Ivanov 1984, 849).
Mac hek 1968, 445n pokládá pořadí souhíásek dosvědčené lit. kůmstis (k-n-p) za původní a srovnává stsev. hnefi, knefi 'pěsť, hneppa 'svírat'. Ve sl. a Části geim. došlo podle Machka k metatezi.
(2) Smoczyúski 1989, 7ln a RS 48, l7n vychází Z představy sevřené pěsti připravené k úderu a hledá ve sl. pestb ie. koř. *peis- 'roztloukat, drtit, cpát' (stind. pinašti 'roztiouká', lat. pinsere 'rozdrtiť, liL plsti 'coire', stsl. pbchati, v. Lrv 420 a ptchatí): pestb < *pins-ti-. Původ nazály hledá v infixovém prézentu dosvědčeném stind., lat. a také lot. inchoativem pistu (< *pins-stu-) 'rozpadnout se' (ve sl. infixový préz. nahrazen sufrxovým: p. pchne ap.). Podobný případ tvoření abstrakta od infixového prézentu představuje podle Smoczyňského sl. čestb (v. česti) < V!s)ki-n-d+ti, sr. lil. skindit, skisti, skidau 'oddálit se', lot. scindere, ř. oyií^i v 'rozštěpit'.
Méně pravdépodobnéje spojení psi .pestb s je. koř. *f s)pe.nd-'napínať (v. p?d±>, op§tí): pgsth < *pend-¥ti- (Grunemhal, IsvORJS 18,4, 138 aBruckner412; připouští Skok 2, 645).
Problematický je také výklad spatřující v pestb pův. kompozitum: vpenk^-stH2-i- '(místo, kde) pel (prstů) stojí' (Klingen-schmitt, LautEi 214 pozn., Snoj in Bezlaj 3,28 se sém. paralelami a Snoj 1997, 438. hk-ae
pgta, -y f. 'pata; Ferse'
Dolož, je in. zapetije asi 'místo za patami' v dokladu na polje zapeiija jego 'in campům post pedes eius'
(Bon Lob Par Gl) (ale zapetije 'překážka' v. u opgti), adv. Zapeth 'vzápětí'   (Eug Pog), opetb 'zpěť (VencNik),
vbspetb tv., ve spojení v-bspetb píitiositi 'namítat' (lx Supr, StslS), v-bspetiti se 'vrátit se zpěť (lx VencNik).
Exp.: Z csl. je zřejmě r. arch vospjatiť, vospjaičdt' 'obrátit, obracet zpěť.
EL: Psi. peta, všesl.: b. petá, dial. pétä, pätá (BER 5.191), pitä (BDial 7, 105), mk. peta, sch. péta, dial. (Istrie) pět m. (Skok 2, 648), sin. péta, slk. päta, Č. pata, dial. (mor.) pjata (Bartoš 1886, i, 40), h L pjata, dl. pěta, plb. pgta, porn, pata, p. pieta, br. pjatá, dial. pjátá, p'jatá, petá, p'jadá (SBrH), ukr. pjatá, r. pjatá (běžnější je ovšem der. pjátka), s význ. 'pata (na noze), calx', přen. i 'část obuvi, punčochy ap., která se nasazuje, navléká na patu' (b. mk. slk. č., pomsto. PWb, p. vsi.), 'podpatek' (napr. sin., luz. dial.), Často také 'spodní část nějakého předmětu (napF. pata hory, stromu, stožáru aj.)', spec. např. 'zadní širší část kosy' (b. dial. petá BDial 6, 208, sch. dial. Rj, sin.,
slk, dial. archiv JÚL' Š, Č. Kott, pom., p, dial. Karlowicz,
br. dial. SBrH, ukr., r. dial. Novgosi) aj.
Se subst. peta zjevně souvisí adv. *opgtb (sr. csl.
642
Pfta_
opeth, b. dial. ópei, sch. opět, sin. dial. a st. opět, slk. tf/?ú't' č. opět, stp. opi^, opiťJŕ, lUcr. SL op'jáť Hrin. 2, 62, r. oj?yáť 'opět, znovu') a *vT>zpeth (stsl. vbspetb, sln. luž. wospjet 'opět, znovu', slk. .vpär' č. zpéV 'zpět, nazpátek') představující spojení pref./prep. a *vi>z- se jmenným základem -petb; ten se pokládá za ustrnulý tvar t-km. adjektíva (Von-
drák 1906, 1, 479, Machek s.v. zpěi, Sch.-Sewc 1667) nebo
za relikt t-km. substantiva *petb (černých 1993, i, 601, st. i Zubatý, nŕ 14,49n). Vyloučit nelze ani analogické tvorení podle jiných adverbií na -i (v. Ecken 1983,8in).
Et. význam je doložen v případě *opgth v mk. dial. (Prilep) ópet (BER 4, 900), stč. opit (StčS) a str. opjath (StrS) 'zpět, zpátky', v prípade *vbzpett> v sln. st. vzpét (Piet), slk. späť, stč. (v)zpit (MStčS), č. zpit a r. arch. vspjať 'zpět, nazpátek' (o deetymologizaci r. vspjať a opjáť v. Bulachovskij, TIRJa t, I98n). Csl. vhzopftb 'zpět, opačné' a sln. zôpet 'opět, zase' vznikly spojením obou pref. (< ^vbz-o-petb). K csl. zapeth sr, slk. adverbium zápäť a (s další slovotvornou úpravou) č. vzápětí 'hned nato, vzápětí' (tj. za patou).
Sémantickou paralelou k uvedeným adv. tvoreným od částí těla nacházejících se vzadu je např. něm. zurück 'zpět', pův. *'zum Rücken' (Jagič, AslPh 2, 369, Brugmann II, 2, 742).
Podle Machka (ZslPh 28, 162 a Machek s.v. opět) však souvisí psi. *opgth s het. appanda 'vzadu, zpět, potom' (< het. appan 'v?adu, pozadu, potom, později').
Existují dva možné výklady psi. peta:
• (l) Psl.pffa ~ psi. pgti 'pnout, napínal'. (2) Vú.peta < ie. *pent- 'jíť.
(1) Nejčastěji se psi. peta spojuje s psi. peti, pbttg
'pnout, napínať (v. opeti), sr. Persson 1912, 412, pozn. 2, Mladenov 420, Pokorný 988, Sch.-Šewc 1072 aj. Ke koř. *pen- přistoupil starobylý suf. -ta (ten je např. u psi. *Vbrsta 'věk (tj. počet let)'), sr. Meillet 1902, 302, Osten-Sacken, IF24,248, Vaillant4,685, Slawski,SK2,41. Psl.peta
pak znamená pův. *'něco nataženého, napnutého'; sém. paralelou může být něm. Spann 'nárť (z něm. spannen 'napínať).
Nejbližší příbuzné má sl. substantivum v lit. pén-tis 'pata', 'zadní tupá strana sekery' aj, lot. piét(i)s, piéte 'zadní strana sekery, část hrábí, na které jsou upevněny zuby' a stprus. pentis 'pata' (Matzenauer, LF
15,173n, Trautmann 214, Vasmer 2,477, Fraenkel 571 aj.).
Tato balt. substantiva jsou přímým protějškem psi. *peth, obsaženého ve svrchu zmíněných adv. Ta mají paralelu v lit. atpént{i), apént 'opět, znovu; zpět' (v. BQga, RFV 72, 201n, Fraenkel 12).
(2) Psi. peta se (spolu s balL slovy) také vysvětluje z ie. kořene *pent- 'jít, chodit, kráčet, stoupat; najít
cestu' (o tomto kořeni v. Pokorný 808n, LF/ 424n): ř, naxéů) 'kráčím', gót. finpan, sthn.findan, něm.finden 'naji'L
peü
nalézť. Sr. dále pott. Původní význam psi. peta by tedy byl *'na co se stoupá, čím se chodí ap, chodidlo, noha'. K sém, vývoji 'jít, chodiť -* 'část nohy' sr. např. gót. gaggan 'jíť a stind. Jánghů- 'bérce, holeň". Sr. Strachan, BB 14, 313, pozn. 1, Lewy, PBB 32, 143, pozn. 2, Brückner 412, Skok 2, 648 (ten však nevylučuje ani výklad □vedený sub 1), Mann 1984, 920, HER 477, Snoj in Bezlaj 3, 30,Snoj 1997, 439n aj,
Machek s.v. pam spojoval peta s názvy paty (nebo částmi nohy) v některých ie. jazycích: stind. paršni, ř. KSĚpvn, gót. fairzna 'pata' a lat. perná 'stehno, kýta'. Rekonstruoval ie. *pertsnä- > predslov an ské *pentna (asimilací r > n a ztrátou s) > *p§ta (ztrátou n). Z hláskových důvodů není výklad přijímán (v. BER 5, 192, Snoj in Bezlaj 3, 30). ij
-peti v. opeti
petikosti indekl. 'letnice, svatodušní svátky; Pfingsten'
Též v tvarech náležejících ke sl. deklinačním typům, a to petikostija f, petikostije n. Psáno i pentikos- (Sav), pjenfbtikos- (Prag), pendikos- (En Mak) ap, v. i rcsl. pja(n)tikvs- (StrS). Často zkracováno.
Pův. židovský svátek (padesátý den po Velikonocích) na oslavu první úrody ("den prvotin"); u křesťanu svátek na počest seslání Ducha svatého.
Der.: petikostbn-b 'svatodušní', petikostiine tv.
Exp.: Z csl. je zřejmě r. pentikostija 'první den svatodušních svátků' (Dal).
EL: Stsl. petikosti je výpůjčka střř. substantiva jcevTípíooTřJ 'letnice', zpodstatnělé řadové číslovky ze spojení mvxTjxooxřj ^épa 'padesátý den' (Zoreil 1911, 443, Du Cange Gr. 1147, Lampe 1991, 1060). Sr. IvIEVV 239, Vasmer 1907, 271 a 1909, !47n, Skok 2, 637 aj.
V jiných sl. jazycích doloženo pouze v sln. (sln. arch. btitkošti, finkošti, vTnkušti, vše Plet. s.v.). kam ovšem expandovalo prostřednictvím sthn. (zi) *pfi>iktistin (něm. Pfingsten) z lat. (MEW 13, Berneker 1, 56, Slr.-Tempsová 1963, 91, Bezlaj 1,21, Snoj 1997, 33 aj.).
Stsl. syn. petedesetbtúca je kalk podle ř. kevxtj-xoax-r), kdežto pit. rusalije je pův. pohanský název, jenž začal označovat reálii křesťanskou. hk
petfa num. kard. 'pět; fünf
Num. ord. peťb 'pátý' (eL asi původnější, v. níže).
Der: peťhke, ix Ostípetbtiica 'pátek'; petere 'paterý' (ix NomUsť), peterícejg 'pětkrát, pětinásobně'
(lx NomUsť); pětina 'pětice' (1 x Lobk, SJS dod.).
Komp.: petideseťb 'padesátý' (iKSupr),pethdese-tbrľb ve spojení dhnie p§thdes§tbnie (csl. i peti) 'letnice', petbdes§tbtúca 'letnice, svatodušní svátky' (ř.
643
pila
jrevTjjxocnřj, sr. petikosti), pethdesethnik* 'veliiel padesáti vojáků' (lxZach Lobk); peths-htwvh 'pětisrý' (lx Bes).
EL: Psi. peth, všesl.: b. mk. pel, sch. sin. pet, slk. päť, č. pět, hl. pječ, dl. pěš, plb. pat, porn. pac, piňc, p. pieč, br. pjac', akr.p'jať, r. ň/a/', vše 'pěf.
Ie. číslovku 5 lze bez problémů rekonstruovat v podobě *penkMe: stind. paiíča, ř. rávre, lat. quitique (s dálkovou asimilací p - k& > k^ - k"'), gól. fimf(s dálkovou asimilací p- j* > p - p), lit. pe-w/cř atd. Podle dnes převládajícího mínění byly ve sl. původní formy kardinálu 5-10 nahrazeny i-kmenovými deriváty od ordinálií. Řadová Číslovka pet* (< *penkii-to-) je tudíž starší než základní číslovka pet*. Příčina tohoto vývoje není ovšem zcela jasná (sr. Szemerényi
1960,107naVJa 1967,4,9n, Smoczynski 1989, 69naj.). Méně
pravděpodobná je domněnka, jež pokládá sl. základní číslovky 5-10 za abstrakta tvořená sufixem -ti- od původních nesklonných forem (sl. pet* = stind. pagkti-'pěfice' ap.); v. Brugmann II, 2, 22, Vondrák 1906, 1, 480, Bemeker s.v. dwetb, Vaillant 2,632 aj. (odmítá Szemerényi l.c). V. též deseti, devett, osnu».
O původu ic. číslovky *penk^'e byly vysloveny různé domněnky, v. Blažek 1999, 225n. Jako najpravdepodobnejší se jeví domněnka (Horowitz, Word 43, 41 ln), podle níž se v *penkhle skrývá původní ie. výraz pro ruku; poté, co se začalo tohoto subsL běžné užíval jako číslovky, vytvořily sijednotlivé ie. jazyky nové výrazy pro ruku: lat. mama, sl. roka aj. (blíže v. ryka). Koř. *penk^- je patrně obsažen také ve sl. pesth a dalších výrazech germ. aj. s významy 'pěst, prsl ap.' V. pcsb>. bv-ae
pigant, -a m. 'routa; Raute' (IxZogrMarNik)
EL: Přejato z ř. ji/jy-czvov či možné střř. variantní
podoby JOfyctvos tv. (Vasmer 1907, 264, v. i Thumb 1910,
59n), jež je starým fytonymem pro Ruta graveolens L. se základem patrně nereckého původu (Chantraine 893). Stel. -i- reflektuje střř. -n- [i], rod změněn pod. jako u organ* za ř. ópravov (v. Meillet 1902, 187), možná vlivem variantní koncovky -oc;, v ř. převahou maskulinní.
Sr. i r. (už v 17. stol.) pigan 'druh routy/Peganum harmala L.' (StrS, Dal', Annenkov 244 a Vasmer 1909, 150). bs
pijalb v. Ujali.
pijanica v. piti
pila, -y f. 'pila; Säge'
Exp.: Cslpila > mm.pilä(Rosetti 1954,41, Mihäilä 1960, 46); Tiktin 1162 však myslí na přejetí z živých sl. jazyků.
EL: Psi. pila, všesl.: b. pilá, mk. pila, sch. sin. slk.
pila, stč. č. pila, luž. pila, pom. pila, stp. p. pila, br. pilá, ukx. pylá, str. pila, x. pilá, s význ. 'pila' (mk. sch. sin. st., slk. stč. č. luž. pom. stp. p. vsi.), 'pilník' (b., sch. ojed., sin. st„ stč., stp. str., r. hovor.) a další přen. významy.
O tom, že v psi. nebylo podstatného rozdílu mezi pilou a pilníkem, v. Machek 1968, 449, Schrader Nehring 2, 272 a Němec, LF 107.171n.
Hl. pila 'pilník' je útvar mladší, -/- (proti ŕ- v pila) buď podle fila (< stfhn. vůe) nebo pilnik (< pita) tv.; možné je i přejetí ze střhn. vffc 'pilník' (v. Sch.-Šewc 1063).
Názory na původ sL subst. se různí:
• (l) Psi. pila < germ. jaz. (sú\n. fila 'pilník'). (2) Psi. pila ~ lit. pieta, peäis, sthn. fila ap.
(1) Psi. pila bývá často vykládáno jako přejed z germ. jazyků, pravděpodobně ze sthn. fila 'pilník'
(Mikl. 1867, 117, MEW 246, Brúckner4l4, Kiparsky 1934, 257n, H-K 273, Vasmer 2, 356, Str.-Tempsová 1963, 194, Tru-bačev 1966, 376n, HER 478, Bezlaj 3, 36 aj.).
(2) Jiní pokládají sl. pila za zděděné slovo a srovnávají je s lit. pielá 'pila, pilník', lit. peilii, lot. peilis 'nůž', stprus. peile tv., kalopeilú 'sekáček' a příp. i se zmíněným již sthn. fila, fihala, střhn. vůe, něm, Feile, stangl. fěol 'pilník' (Trautmann 210,
Mladenov 422, Fraenkel, IF 53, 132n a Fraenkel 563n, Machek 1957, 366n aj.).
Za výpůjčku ze sl. pokládá balt. slova mj. Otreb-ski, Sprache 12,58n. Podobně již Bflga 1922, i, 187, který ovšem soudí, že slovo nejprve přešlo z germ. do sl., odtud pak do balt.
Další et. souvislosti těchto s)., balt. a germ. slov jsou ovšem nejasné. Mohou být tvořena (í-ovým sufixem) od základního koř. *pei-, doloženého jinak v rozšířených podobách *peik-l*peig-'vyrýval' (v. pbsatl) a *peis- 'drtit, cpát' (v. pt.ch.aU); sr. Mažiulis 3, 242. Od koř. *peik- jsou podle názoru germanistů (Torp 241, Kluge-Seebold 1999, 256) tvořena germ. slova (sthn. fih- < *peik).
Další et. výklady si. a balt. slov jsou málo přesvědčivé:
Machek 1968, 449 vykládá b. a germ. slova z koř. obsaženého v ř. nplsiv 'rozřezat pilou1; ve spojení s /-ovým sufixem mohlo dojít k disimilativní ztrátě první likvidy (r).
OndruŠ, SlWort I18n hledá ve s!. pila ie. kořen obsažený v lit. piáju, piáttti 'řezat', lat. pavire 'tlouci' aj. (*peu-i- ~ *pue-i): *puei- > *pei- (zjednodušení skupiny dvou labial) > pi-, sr. subst. pitva od nedoloženého *piti 'řezat'; od téhož vb. je odvozeno i pila (sr. též Machek 1968 s.v. pitvali).
S lit. piuklas 'pila' (odvozeným od zmíněnéhopiáutí) spojil sl. pila už Fick, KZ 22, 379 (opírá se o domnělou rovnici lit. drklas 'pluh' = stsl. ralo'.).
K možným mimoindoevropským souvislostem sr. Polák, Orbis 13,2,577. pv-ae
644
pínak'ida
pískali
pínak'ida, -y f. 'psací tabulka; Schreibtafeľ (USupr) EL: Přejato nejspíše ze střf. lid. KtvaxíSa, tedy r. Kivaxíq, -íSoq tv., jež je der. ř. KÍva%, -axoc, tv., pův. 'deska', et. pravděpodobně příbuzného s psi. pmjb
'kmen, peň' (Vasmer 1907, 200 a 264, Mayrhofer 1986, 2, 132, Machek 196S, 443, Sch.-Šewc 1079, dále Frisk 2, 539, o střf. deklinační Formě sr. Thumb 1910, 52). bs
piniki> v. íisiik'r,
pira, -y f. 'mošna, brašna; Reisesack, Beuteľ (Ev)
Etí StsL, csl. subst. pira, objevující se v evan-gelních textech, je přejetím střr. ni\pa. 'kožený vak na potraviny, ranec' (Ud.-Sc. 1401, Lampe 199i, íosij. Ve sl. jazycích není odpovídající výraz doložen (sr. Matzenauer 1870, 402, Vasmer 1909, 150, Vasmer 2, 359 aj.). PŮVOd ř. Slova není jasný (Frisk 2, 530, Chantrairie 897n).
Stsl. synonymum je mošbtia. hk pin>, -u m. 'hostina; Gastmahľ
Substantivum u-kmerrovč, vsg. i tvary o-km.: gen. pira, dal. pirtt, lok piré\ v. SJS 3, 38, Vasmer 2, 359, dále Eckert, UZ1S1 27, 8 ln, který uvádí další liter.
Der.; csl. piľbtľb, piroVbtVb, 'hodovní', v Bes 2k
pitjanitľb 'spoluhodovník'.
Et:Psl. dial-pin. > b. mk.pi>, sch., sin. kniž.píV, SCh, řídké pijer (pseudojekavské, v. Skok 2,660), ukf, arch. pyr, r. pír, vše 'hostina, hodokvas', v jsi. zejména 'svatební hostina', v srb. arch. i 'cechovní slavnost*
(Vuk) ap. Podrabné o významu Eckert, ZS1 10, 185-191.
SubsL pír-b (bez protějšků v jiných ie. jazycích) je tvořeno od kořene slovesa piti (v. pití) r-ovým sufi-
Xem (o metatonii při této derivaci Kuryiowicz 1958, 239, dále v. Matzenauer, LF 12, 342, ivleillet 1902, 404n, Bäga, RFV 73, 336, Mladenov, SbNU 25,96, Vasmer 1.c, Slawski, S K 2,17 aj.);
pův. význam *'pití, hostina, při níž se pije' (pod. dar-b 'dávaná věc*; sr. např. Snoj 1997,444). Ivanov-Toporov, stiaz 1983, i66n poukazují na starobylost subst. pin> a na rituálni charakter svatební hostiny, kterou označovalo.
Přejetí ze sthn. firatac svátek' (Hirt, PBB 23, 336) je nepravdepodobné, tš
pisati v, [i i-,sa i i
piskati, -jeti,, -ajg 'pískat, hrát na píšťalu; pfeifen'
(Mar Nikl
Der.: p'tskantie 'pískání, zvuk, tón', pisk-h ve var. Const tv., v Parím s význ. 'nějaký dechový hudební nástroj' (SJS 3, 39 překládá 'dudy'), v Ap pisk-bčii 'piŠtec' (se suf. -čír ttaL původu; v. Vaillant 4, 329n).
Suíixem -š/í. je z vb. piskati/piščati utvořeno subst. pištdlb 'píšťala' (v. MEW 247, Doroszewski, PF 14, 78 aj.; tímto suf. jsou utvořeny i další názvy píšťal, v. Slawski, SK 1, 107, Šlosar, HeidelbergerPubl. 6, 139).
Exp.: 2 csl. j e snad ru m. a p iscuŕ'c vrti kat, šveho li ť (Ti klin 1174), arum. piscalä 'píšťala' (Scärlätoiu 1980, 44), může však být přejato z živých jsi. jazyků.
EL: Psi. piskati > b. pískam, mk. píska, sch. piskati, sln. piskati, slk. pískať, stč. piskati, C. pískat, hl. piskač, dl. piskaí, p. arch. a dial. piskač (SJP), pomsln. piskač, ukr. pýskaty, str. piskati, r. pískať, s význ, 'pískat, hvízdať (jsl. slk. č. dl.,p. arch., ukr. r,), 'hrát na dechový hudební nástroj' (b. dial., sch. sln. slk. stč. č. hl, pomsln., p. dial., str. r.), 'křičet, vřískat ap.' (b. mk. sch., řídce č.), 'plakat, naříkať (b. mk. luž.), 'bzučet (o hmyzu), pípat, štěbetat (o ptácích)' (sch. č. r.), 'svištět (o střelách, větru ap.)' (jsi.), 'vrzat, skřípat' (č. luž.) ap.
Paralelní je psi. piščati (< *pwk-ěti', v. např. Slawski, SK i, 50), všesl.: b. piščjá, mk. pišti, sch. píStati, sln. ái&\. piščati (Šašelj 1906,286), slk.pišťať, stč. piŠČěti, Č. pištět, arch. i píštěti, hl. piščeč, dl. piSčaš, plb. paisté (< pišče, 3. os. sg. préz.; P-S), pom. piščec, p. piszczeč, br. piščác', ukr. pyščáty, str. piščati, r. piščáť, s význ. 'vydávat pronikavý zvuk, pištět, ječet, vřískat' (b. mk. sch. slk. č. p. pom. str.), 'kvílet, plakat, naříkať (b. luž.), 'pisklavě mluvit, smát se ap.' (br. r.), 'pískat, hvízdat, bzučet ap.' (sch., sln. dial., č. plb. p. vsi.), o ptácích 'pípať (luž. r.), 'skřípat, svištět, syčet ap.' (sch. slk. st., stč, porn. p. ukr.) ap.
Sch.-Šewc 1069 sem radí i hl. piščec, dl. piščaš s význ. 'prýštil (o vodě, slzách ap.)', to však je vykládáno jinak (Machek S.v. pištěli je spojuje s pičkaii 'močit, vypouštět moč'; pod. Furlanová in Bezlaj 3, 42 aj.).
Psi. a všesl. je odvozené subst. piščaíb, piščala.
• Psi. piskati < onom. *pt~ + -iJt-.
Slova zvukomalebná, jejichž základem je onom. pi-, rozšířené o -sk-. Přesné responze jsou v balt.: lit. pySkěti 'práskat (o biči), praskat, třískat ap.', 'běžet, spěchat', lot.pikstět 'pištět (jako myš), plakať (v. Vasmer 2, 363n, Fraenkel 599, Blatná, Slávia 60, 156n, Furlanová in Bezlaj 3, 41, BER 5, 260 aj.). Od téhož onom. základu *př- je též č. pípat, něm. pfeifen 'pískať, piepen 'pípať, lat. pipire tv. aj. Jde tu nejspíše o tzv. elementární příbuznost (o ní Kopečný, SbMIadenov 364n; sr. i ňn.piisku, karel. piišku 'píšťala', na něž upozorňuje Mayrhofer 1956, 2, 272).
Machek 1968, 451 vykládá piskati jako íntenzivum od základu pip-: *pip-ska- (odmítá Furlanová I.c. aj.). V. též pěti.
Kořínek 1934, 22 i má za to, že v těchto slovech může jít o dva onom. sémantémy: jeden napodobující ptačí hlas, druhý
645
piskati
pistik'íi
napodobující pískání lidskými ústy nebo jednoduchými nástroji. Souhrnně se si. slovy se základem *pi- zabývá Šaur, EB Sin.
Z těchto důvodů je asi pochybené hledat ve sl. a balt. slovech ie. kořen *(s)peis- 'foukat', z něhož je odvozováno i lat. spiräre 'foukat, dýchať, stsev._/iía 'pedere', střhn. visen tv., něm. fispern 'šeptať (v. W-H 2, 575, Pokorný 796, Jóhannesson 537, Vnes 1962, L21 aj.) a většinou i stind. piččhoru-, piččholä- 'píšťala, flétna" (Mayrhofer 1986, 2, 127 však má stind. slova za nejasná, snad pův. pojmenování bambusu; také Zubatý, KZ 31, 13 poukazuje na neobvyklost stind. sufixu). £í
piskup-b, -a m. 'biskup; Bischof
lx Supr, 2x Const, častější v Bes: tam jde o rcsl., sr. už ízbomik Svjatosiava aj. (StrS). Je doloženo i v srbcsl. v L3. a 14. stol. (v. Rj).
Der.: piskupľb 'biskupský'.
Et: Přejato ze střř. jilaxoKoe; (odtud i b. pískap, p(s~
kap, aib. peshkop, rum. dial. piscop), Snad i přímo Z Vglat. či rom. dalm. *piscopo (sr. it. dial., Kalábrie, plscopo), z něhož je Stfř. novotvar (Vasmer 1907, 210 aj., dále sr. Du-Cange 1173, BER 5, 261, Bat-AI 2950, 4037, Tiktin 595). Vše zkrácením z ř. éniaxojLoc;, pův. 'dohlížíteľ, střř. 'biskup'; v. episkopt., biskupa. Sl. -w- za střř. -o-reflektuje úzkou výslovnost neprízvučných vokálů v sevř. dial.
(v. Thumb 1910, 5n). bs
pišme, -enc n. 'písmeno, litera; Buchstabe'
Vcsl. ojed. i 'hláska*, v pt. 'slova, texť, dále 'nápis',
ve var. Nicod lx 'Písmo svaté'.
S übst, n- kmenové, v některých pádech se projevuje přechod
ke kmenům samohláskovým: k ŕ-km. (lok. sg. a ak. du. písmeni),
k o- a/o-kmenům (ak. a ínstr. pl. písmeny, inslr. sg. pismenemb). Den: ptsmen-b 'písemný, psaný', v n. pí. substantivizo-
váno pismenaja 'písmena, nápis', csl. i x 'Písmo svaté, bible', jen v Supr adj. pismetihtvh 'písemný, psaný', lx 'Písmasvatého' (gen).
Exp.: Za cirk. slavismus pokládají výskyt tohoto subst. v živých si. jazycích (výčet tvarů v. níže) Preobr. 2, 60n, Slawski, SK 1, 127, Furlanováin Bezlaj 3, 4L
EU: Stsl. pišme **» b. arch. pl. pismená, sch. arch. pišme, ~ena i písmeno, sin. arch. písme, -éna, slk. č. písmeno, č. arch. i písmě, -ene, porn. fism^o, -meria, kaš. i pisrhono, stp. pišmie, p. pišmie, arch. i pismie, br, pi. pis'meny, ukr. pl. pys'mená, str. piirnja, pl. pisbtnena, ľ.pis'mená, st. i pís'mjá (Dal), vše s význ. 'písmo, písmena, soustava liter', dále 'list, doklad, dokument' (sch. dial., p. kaš.), 'spis, text různého charakteru' (pomsln. stp. str.) aj.
Stopy pův. pisine vidí Sch.-Šewc 1068 v hl. pismjeúko, pismješko 'písmenko'; může to však být přejeli z č.
Substantivum pravděpodobně pozdně psi. nebo stsl., mladší než syn. pisimo (v. pismo). Slovotvorně mu odpovídá čišme 'číslice, číslo'. Je utvořeno z kořene vb. phsati (v. prsatí) a sufixu -rnen- (o jeho
původu a významu v. Isačenko, SbHavránek 114-130, Slawski l.c. aj.). Mátl, SbHavránek 146n SOudí, Že Stsl. pišme nebylo odvozeno přímo od slovesa, nýbrž že vzniklo přetvořením staršího subst. pishmo, analogií podle syn, známe; pod. Lvov, ksisi 28,68. Za der. výchozího pLsbrno je pokládá i Furlanová l.c.
Leeming, RS 34, 25 má toto subst. za starobylé, klade jeho vznik do rané psi. £,ř
písmo, -a n, 'písmo; Schrifť (IxCMLab)
V dokladu se mluví o překladu na slovanské písmo, spolu s písmem se myslí i jazyk překladu. V uvedené památce z konce 14. stol. došlo k zániku -t- v pův. písuno.
EL: Psi. pisbmo > b. pismó, dial. i písmo, mk. písmo, sch. sin. písmo, slk., stč. č. písmo, luž, pismo, kaš. óismo, stp. p. pismo, br. r. pis 'má, ukr. pys 'má, str. pishmo, vše s význ. 'písmo, soustava grafických znaků pro hlásky', dále 'kreslená nebo rytá ozdoba' (stč. str.), 'zdobení opasku mincemi nebo korálky' (b. dial. bbr 5,262), 'znamení u cesty' (sin. dial. Piet.), '(způsob) psaní, rukopis' Gsl- slk. č. luž. kaš. p. vsi.), 'znalost psaní, vzdělanost, učenosť (mk. sch. stč. ukr.), 'dopis' Qsl., Č. arch. a dial., stp. vsi.), 'listina, dokument, zpráva ap.' (mk. arch., sch., sin. arch., slk. st£„ č. arch., stp. p. br. str. r.), 'spis, kniha, literární dílo' (sch., slk. st. Hssik, stč., dl. stp. p. ukr.), 'časopis, noviny' (p. ukr.), 'notový zápis, hudební dílo, píseň' (slk. stč., č. arch., ukr. r.)„ 'bible. Písmo (svaté)' (sch, sin. slk. stč. č. stp. ukr.) aj.
Vzhledem k přesnému protějšku v lit. (pieširnas 'Črtání uhlem, kreslení') jde pravděpodobně o substantivum už bsl., tvořené suf. -hrno od koř. slovesa phsati 'psát, malovať (v. prsatí). Pův, význam byl nejspíše 'črtání, kreslení značek nebo obrazů1 —> 'psaní,
písmo' (v. Buga, RFV 73, 335, Zubatý I, 1, 116n, Isačenko, SbHavránek 120n, Mátl, SbHavránek 146-148, Slawski, SK 1, 127 a 2, 15, Furlanová in Bezlaj 3,4ln aj.). Sr. i pišme.
Arumaa 1964, 2, 99 se domnívá, že -t,- je v psi. pis&mo sekundární a že tedy nemůže být bezprostředně srovnáváno s lit. pieširnas. ŽŠ
pístik'ii či pistik'ija, -ije f.(2xBv)
Šém. nejasné, doloženo jen jako atributivní součást sou-slovného pojmenování vonné masti vyrobené i. nardu, vždy ve
spojení riarda/nardbny pistik'i-i/je (f. vápSoe TKemjnfj; v. nardt..
Kotnp.: nardopistik'H tv.  (ť., lx Ostr Mc 14, 3: ala-
646
pistik'ü_
vastrb mitra nnr'dopistikii dragy) s nejasnou flexí, vytvořeno možná bezděky písařem.
Et: Přejato z ř. (NT) mortxjj, doloženého jako atribut r. vápboz f. 'nard'. Koncovka -ije svedčí o obvyklé adaptaci k ýo-kmenům typu ladii, var. zakončení na -ii (Zogr Nik3) v pozici očekávaného gen. sg. pak o dekhnační nevyhranénosti, indecl.?, zakončení -k'i- reflektuje střř. -xfj [k'i] (sr. Diels 1963, 182, pozn. 9 a 117, pozn. 2 a 147, pozn. 5 a 6), v. urithmilik'ija.
Ŕ. jrurTtJcrJ (už Platon) není et. ani významově průhledné. Nejisté je spojení s ř. írtcrrcřxř; 'pistácie' a maráxiov 'pistáciový ořech' (sloužil k výrobě vonného oleje; v srbcsl. pak doloženo KitTráxTj jako výpůjčka ve formě pistik^., MLP). Nedostatečné podložený je předpoklad výpůjčky 1 orientálních jaz. a málo přesvědčivé je i spojení s ř. jtíotíxiov 'druh egyptské pšenice1, nebo s sfcrae "jistota, věrnost' {eujtixóc, 'věrný' ->*'pravý', tedy 'naidum verum'), či s ř, ítíveiv 'píť 'khthxóc, *'pitelrtý'(?)
'tekutý', tedy 'tekutý nard'); v. Vasmer 1907, 265, Arndl-Gingrich 668, Zorel! 1911, 457, Bauer 1958, 1313 aj. b.S
piŠtď v. pitati
pištaLb v. pískati
pitati j -ajett 'sytit, živit, krmit; sättigen, nähren, füttern'
Také 'vychovávať, réti. 'sytit se, živit se', v týchž
významech i pitěti (se) (Lvov 1966, 182-187 - pův. jen o dětech a zvířatech; v. též Koch 1990, 649n). Přen. i 'hýřit, Žít
v nadbytku'.
Der.: pitateľ* 'živiteľ (lx kalend. Ochr), pitěnije 'potrava, píce', pitom* 'vykrmený', pista 'pokrm, jídlo', také 'zisk, odměna, bohatství*, 'hojnost, rozmařilost', s re!, adj. pištbtvh; pref. napitati, tiapitěti 'nakrmit, nasýtiť; prěpitati, prěpiiěti *(na)sytit, nakrmit; (za)opatřk, zachovať; upitati, upitěti pf. 'vykrmit', upitětibtťb 'vykrmený', upitatwja, upitano-je, upitěnaja, upitěn*na, vše n. pl. 'krmný dobytek'; v*spitati, v-bspitěti ' vyživit, vychovať, vbspitanije 'chovný dobytek, chov' (ixSupr), ipf. vbspitavati.
Komp.: adj. skotopišthll* 'dobytkářský' (lxParim,
ŕ. XTTjvOTpÓtpQC).
Exp.: Zcsl. jET.pßca 'jídlo, pokrm' (Vasmer2,363; odtud br. dial. píšča ä b. kniž. píšta, v. BER 5, 278), střrum, piftä tv. (Tiktin 1175), dále r. vospitáť 'vychovať, vospitdnij'e 'výchova' (Šanskij, seš. 3, 172n, Cyganenko 70).
EL: Psi. pitati > sch. pitati (se), sin. pitati (se), br. diaí. pitácca (SBrH), r. pitáť(sja), vše 'krmit (se), živit (se)'; v jiných si. jaz. j sou doloženy pouze deriváty (např. sté. pit m. 'úrodná půda?' (StěS) aj.). Časté je ptc. préz. pas.: b. pitom, pitomen, nik. pi-
pitati
tom, sch. pitom, sin. pitom, stě., slk. st. pitomý, vše 'ochočený, krotký1, Č. pitomý 'nevládnoucí rozumem, tupý', stukr. pitomyij) 'vlastní, někomu patřící' (SStukr); odtud subst. mk. piwmec, sch. pitomac, pitómac, sin. sLpitomec (Piet.), r. st. a kniž. pitómec, vše '(od)chovanec\ přen. č. pitotnec 'tupý Člověk', se sém. vývojem 'vyživovaný, krmený' —> 'ochočený, krotký, doma chovaný* (o zvířatech, odtud 'tupý' na rozdíl od bystřejších zvířat divokých), 'vychovávaný' (o lidech).
Psi. stáří je i der. *pitja "potrava, pokrm' (Slawski, SK t, 82): sch. piča, sin. píča, slk. st. píca (HSSik, z ě_), stě. píce (StčS), č. píce, č. dial. pica (Bartoš 1906), luž. stp., p. st. pica, 'pokrm, potrava' (sch. sin., č, dial., luž. stp,), 'krmivo pro dobytek' (sin., slk. st., stč. č. luž, stp. p.).
Podoba pitěti, pitějet*, dosvědčená jen ve stsl., je zjevně starší. Toto pův. denominativum (v. níže) připomínalo svým infinitivem stavová slovesa 3. třídy. Tomu ovsem neodpovídal jeho tranzitivní význam, proto bylo záhy převedeno do 5. třídy (pitati, pita-
jeťh; sr. Meillet, MSL 11, t4n, Vaillant 3, 372, Koch l.c). • Psi. pitěli < ie. *ptiu-, *peittt- < *peiH- 'tučněť.
Psi, pitěti je nejspíše denom. od nedoloženého *pit* < ie. *pitu- (stind. av. pitu- 'potrava, nápoj', oset. íyd 'maso', stir. ith 'obilí', stkymer. it, kymer. yd tv. aj.) nebo *peitu- (lit. piětus 'oběd; jih'; Buga,
RFV 73, 336 vsak spojuje lit. piětiis se sl. piti, pir-b). TatO
subst. jsou obvykle pokládána za odvozená od ie. koř. *peiH- 'nadýmat se, tučnět' (tak trv 419, Pokomy 793n *pefta)-, pT-y. stind. payate 'nadýmá (se)', pítta-'tučný', pivan- (f. pivart), ř. jiúuv (f. lácipa) tv., lat. opunus 'tučný', slsev. feitr, něm. feisi tv., liL pyjú, pýti 'dostat mléko (o krávě)', píenas 'mléko' aj. (sr. Matzenauer, LF 12, 343n. Vasmer 2, 361n, Fraenkel 587ti, Trubačev, Etim 1965, 14, Beztaj 3, 44 aj,). Benveniste,
BSL 51, t, 29n však popírá spojitost subst. *pitu- (resp. *peitu-) s uvedenými slovesy a postuluje nominální kořen *peit-/pit-.
Méně pravděpodobná je domněnka (Vaillant, bsl 56, i, i6n) předpokládající primární préz. *pí-te- (od něho ptc. pitom*), tvořený sufixem -te/-to přímo od koř. *jjf- (piH-).
Většinou odmítáno (O st en-Sacken, ÍF33, 238n, Benveniste l.c. aj.) je spojování sl. pitěli, lit. piéius atd. se slovy tvořenými od koř. *peH[-s-: lat. päscere 'pásť, gót. fodjan 'živiť, Sthn, fttotar 'potrava', sl. pasti 'pásť aj. (v. pastiš) a dále ř. Kaiéoytai « *pai-ěio- > sl. pitéjol}: Solmsen, KZ29, 108 pozn., Reichel t, BB 27, 79, Trautmann 207n, Skok 2, 666 aj.
O možných souvislostech mezi sl. tvary se základem pi-podrobnéjí Saur, EB 8In. V. léž pestunt.
647
pitari
plachtia
Ze sém. hlediska je málo přesvědčivé spojení pitati s r. dial. pétať 'bil, tlouci ap.' s předpokládaným sém. vývojem 'bít, tlouci' —> 'něco roztlučeného (zrno)' —» 'kaše, chléb', 'pokrm vůbec' (Kurkinová, Etim 1972, 60-64). .
Sotva přijatelné je Machkovo spojem' (Machek 1968, s.v. píce) sl. pitati s liL tnintá, misii 'živit se', maitinti 'živiť za předpokladu záměny labiál p/m. pv-ae
piiliuiitsk'fe adj. 'věštecký, prorocký; prophetisclť
(Christ Šiš)
MLP uvádí i var. pitonhskb a poses. adj. pithonovb, pitonovh.   V ostatních Apost zkomolené formy pQteshh
(Ochr), ponťhsky (Slepč), petnikb (Mak).
EL: Adj. utvořené adaptaci' střr. Kvdtúvixóq 'obdařený věšteckým duchem' produktivním formantem
-bskb Gen MLP uvádí níBovoc).
Ř. adj. je odvozeno od Ilúdav, -tjvoc, původnějšího, et. nejasného to pony ma pro Delfy, které bylo přeneseno na bájného hada čj draka střežícího místní věštírnu, zabitého Apollonem. Později označovalo břichomluvce, o nichž se věřilo, že představují tlumočníky nadpřirozených bytostí (Plutarchos, sr. Arndt-Gingrich 736), a pak obecně osoby s věšteckými schopnostmi.
Sl. synonymum představuje adj. proročbski*. bs
piti, pbjet% 'pít; trinken'
K vidu slovesa piti v. Dostál 1954, I26n, Koch 1990, 660n.
Der.-.pitije 'piu', nápoj', 'hosdna',pitii 'pimý' (lx Supr), pijarľb 'opilý', pijamje 'opilosť, pijanbstvije, pijatthnstvo 'opilství', pijanica 'pijan, opilec'; pi vbca 'pijan' (lx Zogr); pivo 'nápoj', 'hostina' (o spojení
tVOrjeriOJe pivo, které překládá ř. olxspa, v. Janyško vá, Slávia
70,36in); pin> 'hostina' v. pin.; ispiti 'vypít', ispitije 'vypití'; napiti (s§) 'napít se'; upiti s§ 'opít se', upi-lije 'opilosť (lx Supr); opivati se 'opíjet se', upivati 'opájeť, refl. 'opíjet se'; upijati se 'opíjet se' doloženo
lx Gl ve tvaru ptc. préz. akt. s významem 'opilec'.
Fakt. poiti 'napájet* (lx Supr), napoiti 'napojit, dát pít; zavlažit, zalít', napojenije 'nápoj' (lx Const), napajati 'napájet; zavlažovať, napajanije 'zavlažování' (lx Supr), opoiti 'opíť (tx Gl), upoiti 'opít; za-vlažiť, upajati 'napájet; opíjet'.
Komp.: krbvopivh 'krvežíznivý' (lx Supr; ř. aífio-iiornc); lichopitije 'nadměrné pití, opilství'; vitiopitije 'pití vína' (lxEuch; ř. olvoKoala), vinopivhca, vinopiica 'piják vína' (ř. orvo7tóTnc); vodopiica 'kdo pije vodu' (lx Euch; ř. ůSpoTtÓTTjz) (sr. Schumann 1958).
Et: Psi. piti, všesl.: b. píjá, mk. pie, sch. plti, sin. piti, slk. piť, č. pít, hl. pič, dl. piš, plb. pajt, porn. jíic, p. pič, br. piď, ukr. pýty, r. piť, vše 'píť.
• Psi. piti < ie. *petÍ3 i- 'píť.
Kořen *peHs-Í.- (tak LIV 417; Pokorný 839: *pč(i)- ~
*př-) je doložen v téměř všech ie. jazycích (chybí v germ. a loch., příslušnost hei. paš- 'polykať je nejistá), a to v několika obměnách: *peHj- (> *pó-) ~ *p°Hj- (> *po-) ~ *p//j- (> -b-) ~ *peHs-i- (> *pö~fr) ~ *P°H3mÍ- ("-* *pt*i *P*Í-)- Slovesné tvary (všude s významem 'píť, resp. 'napájet'): stind. pi-bati (préz.), apäl (aor.), päyayati (kauz.), ř. nívtú (préz.), ČKiov (aor.), Kétitóxa (perf. akt.), iténofiai (perf. med.), arm. ampem (préz.), alb. pl (préz.), lat. bibere, stir.
ibid, StprUS. p{o)ÜtOn  (inf), poieiti (imper.), sl. phjo,
piti. Jména: stind. plti- 'pití',patra- 'pohár', ř. Ktiyxi 'nápoj', jtotiJp 'pohár', lat. pôtus 'nápoj', lit. puotá 'pitka, hostina' aj. Ve sl. je tedy jednoznačné doložena jen varianta *pi-/pii-, od níž je tvořen prostě tematický préz. *pii-e- > phje-. Ten zjevně představuje (podobně jako ř. nívti) inovaci. Starší je redupliko-vaný préz., doložený ve stind., arm, (?), lat. a kell., což svědčí (spolu s kořenovým aoristem ve stind.) o původně dokonavém vidu slovesa ('vypít').
Až psi. původu je také kauz. pojiti, tvořené vedle piti podle běžného modelu (gniti — griojiti ap.).
V balt. je naopak doložena jen varianta *pó~- (lit. puotá), od níž je tvořen stprus. /o-préz. {poieiti). Stopu varianty *pó- ve sl. spatřuje Prusík (KZ 35, 600) ve stě. patwst 'opilosť.
Sr. dále MEW 246, Trautmann 228, Meillet, MSL 14, 345, Brückner 405n, Vaillant, BSL42, 2, 156, Fraenkel, 1F60, 145n, Vasmer 2, 362, Fraenkel 669 (s.v. puotá), Machek 1968, 452, Skok 2, 667, Rasmussen 1989, 56, Snoj in Bezlaj 3,44, BER 5, 282n, Šaur, EB 91n (domněnka o onom. charakteru koř. *pí-) aj. K otázce vidu sr. též Vendryes, BSL 41, 1,32n.
Gamkr.-lvanov 1984, 702n rekonstruují dva ie. kořeny s významem 'píť: koř. *ek*1- (het. ekuzzi) 'pít vodu' (lat. aqua atd.) vedle *poH(i)- 'pít jiné nápoje (medovinu, víno)'. Sr. též Kim, KZ 113, 151-170. bv-ae
pivo v. piti
plaČb v. plakali i
plad^ne v. dtni.
plachtta, -y f. 'plachta; Blahé' (lx VencNov)
El: Psi. plach-bta > charv. plalhta, sm.plähta, slk. stč. č. plachta, luž. kaš. stp. p. plachta, plb. plochtä, pomsln. plochta (PWb 1,646), vše s význ. 'velký kus látky k přikrývání nebo nošení něčeho (plachta na vůz, přikrývka, ubrus, prostěradlo, loktuše, rozsívka ap.), dále 'lodní plachta' (sin. piet., slk. stč. č. luž.), 'druh rybářské sítě' (stp. p. sw); vsi. plachta 'spec. druh vlněné látky (kostkované, pruhované) zhotovované podomácku na Ukrajině, sukně (součást ukr.
648
plakati (se)i
plamy
Jde patrně o rozšířené podoby základního koř. *pelH2- 'široký a plochý' (v. poije). Pův. význam slovesa od koř. *pleH2-k/g- byl asi *'opakovanými údery plochou dlaní zplošťovat, uplácávať. Odtud 1. '(opakovaně) tíouci' —s> 'tleskat, bít se v prsa' -} 'naříkat, proklínat', 2. 'zplošťovat, uplácávať -t> 'uklidňovat (vlny na vodě)', v. též ploska.
Neize odmítnout ani domněnku, že koř. *plBk-, plag- je onom. povahy: Tichy, Onomatopoetische Verbalbildungen des Griechischen (Wien 1983), 48n Autorka se ovšem zabývá jen ř., iat. a germ. tvary od koř. *plas-, si. a balt. tvary neuvádí.
Prézens od koř. *pteH2-k/g- se tvoří v jednodi-vých ie. jazycích různě, což může ukazovat na pův. atematický kořenný prézens. SI. plačg má protějšek v ř. KÁrfaoůi, inf. plakati v lat. pläcäre; vzhledem k produktivnímu způsobu tvoření je vsak přímá souvislost nepravděpodobná.
Po stránce sémantické možná, ale z hláskových důvodů nepřijatelná je spojitost s plakati 'prát*: BER 5, 298 aj. (v. plakatii).
Zcela nepravděpodobné je přejetí sl. slovesa z germ.: Hirt, PBB 23, 336. Odmítá Kiparsky 1934, 79n.
Jiného původu je patrně hláskově a sém. blízké č. plácat, slk. plácat'; v. Machek 1968, 453. llk-ae
plakatia, placet?, 'prát, propírat; (durch)waschen' (lx
Zogr Mař As Ostr)
Csi. i plakngti 'smývat, omývať (MLP 568), plaskali 'vymývat, umývať (MLP 569).
EU Psi. východisko tohoto stsl. slovesa lze na základě hláskové podoby jeho responzí ve sl. j azycích rekonstruovat jako *polkati (s pf. *polknoti, v slk. a č. i s ŕ-Ä-ovou alternací): b. plákna, mk, plakne, sch., sin. arch. (Plet.) plakati, sin. jen pref. -plákniti, slk. plákať,pláchať,£, st. plakati,pláchati (Jg), č, jen pref. -pláchnout, -plachovat, dial. špláchat, hl. plokač, dl. patkaš, dial. i potkáš, pelkaš, porn. plokac, p.plukač, ukr. polokaty, vše 'vyplachovat, oplachovat, namáčet ap.\ dále 'práť (sch. slk. porn.), 'omývat, oblévat (o moři)' (mk. sch.) ap.
Sem patří zřejmě i slk. st. (18. sio\.) pľasknúť '(o tekutině) prudce a do šířky se rozstfíknouť (HSSik), br.palaskác', palaskácca, ukr. poloskáty(sja), r.po-loskáťfsja), dial. polosnúť (SRNG), s význ. ve vsi. 'vyplachovat, mýt ap.', refl. 'šplouchat se, máchat se*, i když (mj. i kvůli významu "třepetat se, vlát (o plachtě)', doloženému u těchto sloves ve vsi.) nelze vyloučit kontaminaci s pleskatí (v. pleskatí).
Původ psi. *polkati není zcela jasný a samo sloveso je bez jistých responzí v jiných ie. jazycích. Nej-pravděpodobnčjší je názor některých badatelů, kteří
je pokládají za intenzivum odvozené A-ovým, resp. c/í-ovým nebo sk-ovým sufixem od psi. hypotetického *palti, poľg 'stříkat, pleskat, šplouchat' (tak např. Snoj in Bezlaj 3, 47, Snoj 1997, 449). Méně pravděpodobné je jeho spojení se sch. spläsnuti, sin. pláhniti, č. (s)plasknoui 'zmenšovat se, ztrácet se ap.' (v. Snoj in Bezlaj s.v. pláhniti).
Po stránce sémantické snad i možná, ale z hláskových důvodů nepřijatelná je spojitost s plakali (se) 'ronit slzy' (v. plakati (se)i), kterou předpokládají napr. S-A 1955, č. 661, H-K 275, BER 5, 298, Sch.-Šewc 1088 aj. Sch. Šewc na rozdíl od předešlých autorů však vychází z onom. kořene. Onom. původu je psi. *polkati i podle Vasmera 2, 397.
Nepravděpodobné je spojení s ie. *pleu- 'ploul', jak předpokládají Gorjajev 271, Preobr. 2, 96, Mladenov 426 aj., nebo spojitost s ř. TraAAířocrw 'postřikuji', kterou uvádí Machek s.v. plakati. hk
plamy, -ene m. 'plamen; Flamme'
Též plameni, tv. Starý nom. sg. plamy byl nahrazen pův. ak sg. platném, v rámci vyrovnávání nom. a ak. sg. neživotných subst. (Kurz 1969,70). V deklinaci se mísí pův. n-km. s ŕ-kmeny; v. SJS 3,47. Sr. též Kul' bald n 1928,104, Diels 1963,163n, pozn. 2-5, Bimbaum-Schaeken 31n aj.
Der.: adj. plattlĚtťh, platnetlbfľh (doložen i kompar. plamenhněi) 'ohnivý, plamenný'.
Exp.: Z csl. je r.plámja, arch. plamen' 'plamen' (Preobr. 2, 66n, Vasmer 2, 365 aj.; r. ptútnja však Kiparsky 1963, 2, 65, pozn. 2 považuje za výsledek kontaminace plamy, plamen' a pólymja), popŕ. i strum, plánúnä 'plamen' (Scärlätoiu 1980, 50).
Ek: Psi. *polmy, polmene m. > b. arch. a dial. plamen, mk. plamen, sch. plamen, sin. plamen, slk. plameň, stč, Č. plamen, porn. plameň, stp. p. plomieň, ukr. arch. pólomitť, st. polovin' (Žel.);
psi. *polm% n. > hl. plomjo, dl. ptomje, br. pólymja, ukr. pólům 'ja, h'dkč pólom ja, str. polomja (StrS), r. dial. pólomja, pélumja, vše s význ. 'plamen (hořící sloupec plynů uvolňujících se při hoření)', 'oheň' aj.
Krátké tvary v jsi. a zsl. jaz. (b. kniž., mk. poet. plam, sch. poct. a dial., sin, diai. plam, slk. a č. poct. plam, pom., p. dial. plam) jsou patrně sek. deriváty z psi. -"palmy (Slawski, SK 1, I25n, Varbotová 1984, 199).
Psi. *polme n. vedle "polmy vzniklo možná přikloněním k Jt-kmenovým neutrům, která mela s m. společný gen., dal. a lok. Sg. i pl., v Sg. i instr. Bezlaj 3,47 však připouští, Že polmejc pův., polmy sek.
Starý kons. kmen (sl. koncovka starých rt-kmenů
->' < *-U < *-Č.V, nikoli -ôn,  sr. Erhart SFFBU 25/26,
61). Psi. *polmy, polmene (bez protějšků v jiných ie. jazycích) je tvořeno starobylým suf. -men- (o něm
Isačenko, SbHavranek, 114-130, Mátl, SbHavránek 137 a 149,
650
plakati (seji
plamy
Jde patrně o rozšířené podoby základního koř. *pelKi- 'Široký a plochý' (v. poije). Pův. význam slovesa od koř. *pleH2-k/g- byl asi *'opakovanými údery plochou dlaní zplošťovat, uplácávať. Odtud 1. '(opakovaně) tlouci' —► 'deskat, bít se v prsa' h* 'naříkat, proklínat', 2. 'zplošťovat, uplácávať -» 'uklidňovat (vlny na vodě)', v. též ploskt.
Nelze odmítnout ani domněnku, že koř. *plak-, plág- je onom. povahy: Tichy, Onomatopoetische Verbalbildungen des Griechiscnen (Wien 1983), 48n. Autorka se ovšem zabývá jen ř., lat. a germ. tvary od koř. vpläg-. sl. a balt. tvary neuvádí.
Prézens od koř. *pleH2-k/g- se tvoří v jednodi-vých ie. jazycích různé, což může ukazovat na pův. atematický kořenný prézens. SL plačo má protějšek v ř. nhrfaoců, inf. plakati v lat. pläcäre; vzhledem k produktivnímu způsobu tvoření je však přímá souvislost nepravděpodobná.
Po stránce sémantické možná, ale z hláskových důvodů nepřijatelná je spojitost s plakati 'prát': BER 5, 298 aj. (v. plakatia).
Zcela nepravděpodobné je přejetí sl. slovesa z germ.: Hirt, PBB 23, 336. Odmítá Kiparsky 1934, 79n.
Jiného původu je patrně hláskově a sém. blízké č. plácat, slk. plácat'; v. Machek 1968, 453. llk-ae
pIakatÍ2, piačeťb'prát, propírat; (durch)waschen' (lx Zogr Mař As Ostr)
Csl. i plakriQtt 'smývat, omývať (MLP 568), plaskali 'vymývat, umývať (MLP 569).
EU Psi. východisko tohoto stsl. slovesa lze na základě hláskové podoby jeho responzí ve sl. jazycích rekonstruovat jako *polkati (s pf. *polhtoti, v slk. a č. i s cA-ovou alternací): b. plákna, mk. plakne, sch., sin. arch. (Plet.) plákali, sin. jen prcf. -plákniti, slk. plákať, pláchať, č. st. plakati, plácnuti (Jg), ě. jen pref. -pláchnout, -plachovat, dial. Spláchol, hl. ptokač, dl. palkaš, dial. i potkáš, pelkaš, porn. plokac, p. plukač, ukr.polokaty, vše 'vyplachovat, oplachovat, namáčet ap.', dále 'prát' (sch. slk. porn.), 'omývat, oblévat (o moři)' (mk. sch.) ap.
Sem patří zřejmě i slk. st. (18. stol.) pľasknúť '(o tekutině) prudce a do šířky se rozsíříknouť (HSSlk), br. palaskác', palaskácca, ukr. poloskáty(sja), r. po-loskáť(sja), dial. polosnúť (SRNG), s význ. ve vsi. 'vyplachovat, mýt ap.', refl. 'šplouchat se, máchat se', i když (mj. i kvůli významu 'třepetat se, vlát (o plachtě)1, doloženému u těchto sloves ve vsi.) nelze vyloučit kontaminaci s pleskatí (v. pleskatí).
Původ psi. *polkati není zcela jasný a samo sloveso je bez jistých responzí v jiných ie. jazycích. Nejpravděpodobněji je názor některých badatelů, kteří
je pokládají za intenzivum odvozené A-ovým, resp. cň-ovým nebo sk-ovým. sufixem od psi. hypotetícké-ho *polti, poľg 'stříkat, pleskat, šplouchat' (tak napr. Snoj in Bezlaj 3, 47, Snoj 1997, 449), Méně pravděpodobné je jeho spojení se sch. spläsnuti, sin. plákniti, t. (s)plasknout 'zmenšovat se, ztrácet se ap.' (v. Snoj in Bezlaj s.v. plálmiti).
Po stránce sémantické snad i možná, ale z hláskových důvodů nepřijatelná je spojitost s plakati (sg) 'ronit slzy' (v. plakati (sejt), kterou předpokládají např. S-A 1955, č. 661, H-K 275, BER 5, 298, Sch.-Šewc 1088 aj. Sch. Šewc na rozdíl od předešlých autorů však vychází z onom. kořene. Onom. původu je psi. *polkoii i podle Vasmera 2, 397.
Nepravděpodobné je spojení s ie. *pfeu- 'plout', jak předpokládají Gorjajev 271, Preobr. 2, 96, Mladenov 426 aj., nebo spojitost s ŕ. KaXXáooc) 'postřikuji', kterou uvádí Machek s.v. plákad. hk
plamy, -ene m. 'plamen; Flamme'
Též plarnetlb tY. Starý nom. sg. plamy byl nahrazen pův. ak. sg. plamem, v rámci vyrovnávání nom. a ak. sg. neživotných subst. (Kurz 1969, 70). V deklinaci se mísí pův. n-km. s ŕ-kmeny; v.SJS3,47.Sr.téžKui'bakin 1928,104,Diels 1963,163n,pozn. 2-5, Birnbaum-Schaeken 3ln aj.
Der.: adj. plamen*, plútneribn* (doložen i kompar.
piamenwiěi) 'ohnivý, plamenný'.
Exp.: Z csl. je r. plámja, arch. plamen' 'plamen' (Preobr. 2, 66n, Vasmer 2, 365 aj.; r. plámja však Kiparsky 1963, 2, 65, pozn. 2 považuje za výsledek kontaminace plamy, plamen' a pólyinja), papř. i strum, plámina 'plamen' (Scárlátoiu 1980, 50).
EL: Psi. *polrny, polrnene m. > b. arch. a dial. plamen, mk. plamen, sch. plarněn, sin. plamen, slk. plameň, stč. č. plamen, pom. plorňétí, stp. p.plomieň, ukr. arch. pólomin', st.polovin' (Žel.);
psi. *polme n. > hl. plomjo, dl. plomje, br. pó-lytnja, ukr. pólům 'ja, řídké pólom 'ja, str. polomja (StrS), r. dial. pólomja, pólumja, vše s význ. 'plamen (hořící sloupec plynů uvolňujících se při hoření)', 'oheň' aj.
Krátké tvary v jsi. a zsl. jaz. (b. kniž., mk. poet. plam, sch. poet. a dial., sin. dial. plam, slk. a č. poet. plam, pom,, p. dial. phm) jsou palmě sek. deriváty z psi. *polmy (Slawski, SK 1, 125n, Varbotová 1984, 199).
Psi. *polme n. vedle *polmy vzniklo možná priklonením k h-kmenovým neutrům, která měla s m. společný gen., dat. a lok. sg. i pl., v sg. i instr. Bezlaj 3,47 však připouští, žepobneyz pův., poliny sek.
Starý kons. kmen (sl. koncovka starých «-kmenů
-y < *-« < *-ÓS, nikoli -Cti,   sr. Erhart SFFBU 25/26,
61). Psi. *polrny, polmene (bez protějšků v jiných ie. jazycích) je tvořeno starobylým suf. -men- (o něm
Isačenko, SbHavránek, 114-130, Mátl, SbHavnSnek 137 a 149,
650
plamy
plašiti se
Slawsici, SK 1, 124-127 aj.; v. též pišme) Odkoř. *pol-, hojně doloženého V sl. jazycích (v. mew 235, Gorjajev 246, Briickner 421 n, Vasmer Lc, Machek s.v. pálili;. Skok 2, 593, Sch.-Šewc 108Sn, Černých 1993, 2, 38, Bczlaj 3, 47, BER 5, 299 aj.); v. též paiifi, poleno, popett, potěti. pv
-planoti v. vtsplanoti se
plantta, -y f. 'svrchní kněžské roucho, ornát; Ornať
(tak lx Grig, SJS dod.)
Nelze vyloučit ani podobu *planbta, pokud ede došlo ke stejnému sl. záznamu lat. kontrakce jako v es!, topon. Vuieihci 'Benátky' (Konzal, red. pozn.)
Et: Csh planua je výpůjčka střlat. planeta 'kněžský šat se širokým vlajícím spodním okrajem' (ve vglat. nazývaný casula), též 'svrchní kněžské rou cho používané kněžími při mších' (DuCange Lat 6, 353, StíLP7,644). Csl. střídnice *(b) za lat. e není obvyklá. Vzhledem k tomu, že plan*ta je hapax, není vyloučeno, že jde o pisárskou chybu. Ze střlat. pravděpodobně pochází i ch. st. (18. stol., Rj io, 2) a p. arch. (SW 4,221) planeta 'svrchní oděv katolického kněze používaný při mši'.
Lat. planeta je výpůjčka střř. nAavrJrí)? m. 'bloudící hvězda, planeta' (sr. Arndt-Gmgrich 672). Jako evropeismus proniklo v tomto významu do většiny evr. jazyků včetně slovanských. Význam 'šat, roucho' zřejmě vznikl v pozdní lat. jako metafora vycházející z příznaku výchozího vb., f. TzXaväadat 'bloudit sem a tam, toulat se, klátil se, kymácet se' nejasného původu, totiž 'bloudící', 'klátia se' (kel. v. Boisacq 790,Frisk2, 549n,Chan-traine 909n aj., k sém. vývoji sr. Lepská, Etimlssl 5,49-59). Sr. \t.pianéta 'kněžský sal' i 'planeta, oběžnice'. hk
plastyr'i., -rja m. 'náplast, obklad; Pflaster, Um-
SChlag' (lx Parim, lxConst)
Exp.: Zcsl.je &lr. plaslyrh, i.plástyr' 'náplasť (KESRJ;sr. ale názor Kiparského 1963, 3, 102 o poměrně pozdním přejeli r. plástyr' z něm. polským prostřednictvím), sr. i ukr. br. plástyr.
Et: Csl. plaxtyr 'h, jehož pokračováním je b. plastů' 'náplasť, je přejato z ř. ejuTrAaorpov 'náplasť, 'masť (< ř. ěpmláaosiv 'namazat, natřít; zacpal ap.\
Frisk 2, 55 ln, Chantraine 910n), OVŠem ne přímo (jak Se
domníval Miklošič, v. mew 248), ale buď přes lat. em-plastrum'náplasť (oněmw-Hi,402,e-tvl 196)nebopro-stfectaictvmi germ. jazyků. Někteří autoři (Miadenov
427, jako jednu z možností uvádí i Vasmer 2, 366) uvažovali o přejetí z lat. emplastrurn, resp. z jeho střlat. podoby
plastrum 'sádra*. Jiní (Jagič, AslPh 8, 318, Meillet 1902, 187, Preobr. 2,68, Vasmer Lc.aj.) preferují přejetí přes Slhn. pflastar, střhn. pflaster 'náplasť (< lat. (em)plastrum < ř. ěfjLKXaoTpov), sr. i stsas. plästar, něm. Pflaster
tv. (Pokorný 806, EWD 2, 1262, Ktuge-Seebold 1999, 626).
Suf. -yr't je asi analogický, snad podle jiných grécismů (v. Vaiiiant 4, 654) - tam ovšem náležitě reflektuje ř. -íjpifoy), v. manastyr'fc, psali,iyr'i>. Proto Sobolevskíj (ŽMNP 1886, sept., 154) rekonstruuje tvar *ěfA7i\aoTr}piov, ten však nikde doložen není.
Slovo je známo i v jiných sl. jazycích jako přejeli ze střhn., popf. nném., sr,; mk.fiaster, sch.fldsier, st. \flastar,fiašte.r,flaš-tar (Rj), %\n.plášter,flášišr (Plel.), slk. hovor, fietjster, dial. iplaj-ster,fi'ajster (SSN), st. i plaster,fia(j)st(e)r,fiejst(e)r (HSSlk), stč. plastr,flasl(r) (StčS), č. hovor, flastr, lil. plest(e)r, st i plostr, hovor, ßosier, dl. flasiaŕ, p. plazier, stp. plast{e)r (SStp), dial. plazder (Kariowicz), vše 'náplasť (podrobněji v. Brückner 417, Bieltctdt 1933, 215, Machek s.v. náplast, Str.-Tempsová 1958, 122, eadem 1963, 120, H-L 159, Skok 1, 521 a 490, Sch.-Šewc 1101 a 213, Rudolf 1991, 32 a 223 aj.). ij
plašiti s§, -itt.    'strachoval se, dával se zastrašit; fürchten, sich einschüchtern lassen' (ix Christ Slape
ŠiŠ)
Csl. i plach-b m. 'strach', adj. 'těkavý, vrtkavý; bázlivý' (MLP 570) a. poplach* 'suaclť (MLP 626).
Et: Psi. '-polšiti (se) je všesl. (kromě plb. a br.): b. pláša (se), rak. plaší (se), sch. plašili (se), sbi.plá-šíti (se), slk. plašiť (sa), stč. plašili, č. plašil (se), hl. plóšič, dl. plošyš, porn. plošce (xa), p. ptoszyč (sie), sip. ploszač, ukr. poloŠýty(sja), r. hovor, pološít '(sja), arch. i poióšiť(sja), vše 'lekat, strašit (někoho)', 'plašit (zvěř)', refl. 'bát se, lekat se' ap.
Psi. *polšiti (se))& denominativum odvozené od
psi. *pokh-b 'Strach; bázlivý' (podle Machka s.v. plašili je ^polchi, naopak deverbativum). V b., SCll,, dl. a vsi. mu
odpovídá substantívni forma: b. arch. a dial. plach (BER 5, 322), sch. ojed. plah (Rj), dl. ploch, br. arch. palach (Nos. 462), ukr. póloch (Hrm. 3, 288), r. dial. pólóch (SRNG), vše 'strach, úlek', v sin. slk. č. a p. jen
S pref. po- (je možné, že jde v tomto případě spise o slovesné
deriváty): sin. kniž. popláh, slk. Č. poplach, p.poploch, vše 'rozruch, zmatek, panika', sin. i 'velký strach'. V ostatních sl. jazycích se reflektuje toto psi. jméno jako adj.: b., mk. kniž. plach, sch. plah, sin. plah, slk. č. plachý, kaš. plo/i, vše 'bázlivý, bojácný, ostýchavý', dále '(o zvířeti) divoký, nezkrocený, rychlý, hbitý' (sch, slk. stč., č. arch.), '(o větru) nečekaný, náhlý' (kaš.), sin. kniž. též 'slabý, křehký' aj. K význ. vývoji
od 'neklidný, divoký' k 'lekavý, bázlivý' sr. Nedvědová, NŘ 67, 161n (podle H-K 275 vlivem něm. scheu).
Psi. *polch*\t subst. patrně expr. charakteru tvořené sufixovým -ch*. Souvislosti se slovy jiných ie. jazyků jsou ovšem nejisté. Nejčastěji bývá spojováno s germ. slovy s význ. 'děsit, zděšený' (gót. us-filma
651
plašiti se
plaťfc
'polekaný, zděšený', stsev. felms-fullr lv.,fcela 'poděsit' aj.) a dále s r. slovy s význ. 'otřásat, mávať (jicžAAav, xzXzjilCzt-v, KÓhepoc, 'válka' aj.). Sr. Solm-
sen, PBB 27, 354, Jóhannesson 555n, Preobr. 2, 98n, Vasmer 2, 398n, Frisk 2, 497n, Skok 2, 673, Martynov 1968, 127n (spojuje dále s lit. palšas 'bledý'), BER 5, 322n, Chanrraine 875n, Lehmann 381, Snoj in Bezlaj 3, 45 a Snoj 1997, 448 aj.
Je ovšem otázkou, o který z mnoha ie. kořenů základní struktury pel- v tomto případě jde (Pokorný 798n jich uvádí devět!). Pokorný 801 pomýšlí na kořen s významem 'mávat, třepat', jejž dále řadí ke koř. se základním významem 'nalévat, plniť (v. pitní.). Ondruš, JČ 10, I2n tu spatřuje kořen *pel-/*pol- se všeobecným význ. jádrem 'pohybovat se' a připojuje vedle zmíněných už ř, slov ještě stind. palayatí 'utíká', lat. pellere 'hnáť, dále s\k. páliť, £. pelášit, (u)pldchnout, sté. peleli sě 'spěšné jíť aj. Východiskem psi, *po/c/ií,by]o podle něj substantivum *pol-gos 'útěk' (expr. změna g > ch, sém. vývoj: 'útek' -* 'strach'). Sr. téžVasmer-T.3, 317n.
Machek 1968, 455 pokládá za nejblíže příbuzné ř. safi-tpcdäv 'udiveně se rozhlížet'; sufixové ch připisuje vlivu sém. blízkého Strachau, strašili.
Málo pravděpodobné je z hláskových důvodů spojení psi. *polch- s ie. *pläk-/pläg- 'biť (v. plakat] (sg)i), jak předpokládá Sch.-Šewc 1090. Totéž-piatí o domněnce (MEW 255, Gorjajev 272, Brückner 421.aj.) spatřující v základě polch- obměnu základu *parch- (v. practľb).
Nostratické souvislosti (především paralelně tvořené útvary v ural., jako fin. pelko, eston. pelga, maď./<rí, vše 'strach') nacházejí Il.-Svityč 2, 98n, Skok 1. c. Lamprecht-Čejka, SFFBU 29, 16, Kaiser 1990, 76n, Snoj in Bezlaj 3,45 aj. hk
plášti,, -a m. 'plášť, svrchní oděv; Mantel, Oberkleidung' (Supr Zach Bes)
Až do 13. stol. byl plášť z jednoho kusu látky (Němec, red. pozn.), což potvrzují i der.
Der.: plaštanica 'kus plátna, prostěradlo', plašta-ničbtvb 'plátěný, z plachty'.
Exp.: Zcsl. je rum. plascá 'svrchník, plást" a snad i maď. palást (Tiktin 1182, Kniezsa 376, Rosetu 1968, 576).
Et: Ne zcela jasné.
B. arch., rnk. arch. plaší, sch. plaŠt, dial. plašč, plašč, plaš, sin. plášč, stč. plášč, slk. č. plášť, luž. plašč, p. plaszcz, vsi. plašč, str. plašča, vše původně s význ. 'široký svrchní plášť bez rukávů, pelerína, pláštěnka' (b. mk. sch. stč. vsi.), dnes 'plášť, svrchník', v stč. i 'kryt z tkaniny', 'štiť.
Tvořeno suíixem -jh od základu, jehož výchozí podobu nelze jednoznačně stanovit (*plast-/plask-); mezi slovy, která sem bývají řazena (*plastjh, plasťb, ploska, plaťh, plach-hta) je patrně et. souvislost (společný ie. koř. *pletH2-1).
Nejpravděpodobnější je vývozem z psi. *plasťh 'vrstva' (Černých 1993, 2, 39, za možné má Brückner 420).
Paralelusém. vývoje vidí Černých i c vr.dial.p/a.yr'7'ě 'vnější vrstva pokrývající lýčí, která se z něj odstraňuje při výrobě láptf.
Většinou přijímané spojení s kořenově shodným psi. plosk-b 'široký, ploský', et. ne zcela jasným (v. ploska), předpokládá u plašth zdloužený ablautový stupeň (sr. p. ptaski 'plochý') (MEW 248, Skok 2,677,
H-K 276, Bezlaj 3, 49, Sch.-Šewc 1085, BER 5, 327 a jako možnost i Vasmer 2, 368, Snoj 1997,450).
Hláskoslovné nejasné výklady: přímé spojení s psi. *plafh 'kus tkaniny, plátna', a to jak pokud se *plafb nepovažuje, tak pokud se považuje za příbuzné s psi. *polthno tv. (v. pluti,, plat h no) nebo s eL ne zcela jasným psi. plachua 'plachta' (v. plácnuta); sr. Preobr. 2, 70, Vasmer I.e., Vaillant 4, 511 S-A 1955, č. 662. bs
-platili v. ottplatiti
-platili S(; v. připlatili se
platt, -a m. 'kus tkaniny, plátna; Stück Gewebe, Stück Leinwand'
V As lx s významem 'knoť.
EL: Psi. *plaťb > b. mk. plat, luž. pom. stp. p. plat, br. dial., ukx, r. arch. plat, str. plaťh, s význ. '(čtvercový) kus plátna, šátek, prostěradlo, pokrývka ap.', v str. i 'kus kůže, kožešiny', v pom. p., r. dial. i 'záplata', v r. dial. 'prádlo' (NovgOSi).
Z psi. *plaťh je odvozeno všesl. platiti (v. otbpiaüü) a vsi. kol. s významem '(ženské) šaty, oděv' (r. plát 'je, ukr. pláttja, br. placce).
Slovo nejasné, bez uspokojivého výkladu.
• (1) Psi. *plat% ~ psi. *polthno. (2) Psi. *plafb < ie. rpleiH2- {ple.H2i) 'rozšiřovat se, široký'.
(1) Řada badatelů spojuje psi. *plaťh s psi. *pol-thrw 'plátno', spatřujíce tu ablautové var. plot-: polt-(kořen *peit- 'zakrývat, kůže, tkanina'; v Matzenauer,
LF12,352, Mladenov, SbNU 25,97, Preobr. 2,69 a 97, Martynov 1963, I72n a 1983, 23n, připouští Brückner 422 aj.); v. platino.
Sch.-Šewc I085n soudí, že vztah polt- : plat- je anal, k psi. *kork-h 'krok' : *krak- (sr. csl. krakh 'noha'
MLP; pod. Martynov I.e.); v. tskračilo, okročiti.
(2) UŽ MikloŠÍČ (MEW 249 a 256) a jiní (např. Skok 2, 678n, Vaillant 4, 183 a 593, BER 5, 319n) Oddělují psi.
*plaťh od *polthno. Zastánci tohoto výkladu hledají v psi. *plaťh ie. kořen pletřÍ2- (pleíÍ2ť) 'rozšiřovat se, široký (a plochý)' (stind. prthu-, ř. xlatúc;, lit. platiis aj.; v. piešte, piesna, ploskí-,). Ze sém. hlediska je
652
plav*
toto Spojení méně přesvědčivé (sr, Dickenmann, RS 21, 136, sl. piai-í neuvádí Mayrhofer 1986, 2,178, ani Fraenkel 606 aFrísk2,553).
Machek 1968, 455 soudí, žeplat-bje odvozeno z vb. platmi 'zašíval díry nebo trhliny v oděvu nebo obuvi' (sr, stČ. a č. sl. pláíali,ptáčeti', slk. plátat \ porn. piatac tv.). Toto sloveso pokládá za í-ové ínumzivum *ptok-iati (v ZS1 25, 56 však uvádí tuto rekonstrukcí s otazníkem), které souviselo s něm. fiicken; spíše se však zdá, že platati vzniklo kontaminací platí, a lata 'záplata', latati 'látat, záplatovat".
Varbotová 1984,45 vykládá psi. *plaťh s kořenovým ô jako paralelní subst- k psi. plott, (s koř. a). Obojí odvozuje z psi. pieto, plesá s odůvodněním, že pův. tkaniny byly zhotovovány pletením; shodně Kalašrakov, Btim 1991-1993, 83n.
Neopodstatněný je názor, že stsl. plaPb je přejalo z germ. (Johansson, KZ 36, 373, Hamm, KZ 67, 119, připouští Meillet 1902, 220); častěji je gól. plat 'záplata', střdn. plet 'hadr* pokládána za výpůjčku ze sl. (v. Lottner, KZ 11, 174 s 198, Vasmer, ZslPh 4,359, rvlartynov 1983,23n, Lehmann 273 aj.). To odmítá Krogmann, SbBielfeldt 87-90, který soudí, že sém. blízkost je náhodná a že germ. a sl. slova nemají žádnou souvislost. iš
piah.no, -a n. 'kus tkaniny, plátna; Stiick Gewebe, Stuck Leinwand'
V SJS uvedeno jen z csl. památek, je však doloženo i v Sin 2/N; v. Birnbaum-Schaeken 145.
Exp.: Z csl. je nejspíš r. hist.plamo 'plášťz drahých látek, nošený vsi. vládci v 15.-17. stol. při slavnostních příležitostech* (Niederle 1911, l, 460, pozn. 5 - s odvoláním na Kondakova -je ovšem pokládá za přejetí z byz. TtXtzx&vtov, zprostředkované církví), dále snad i r. dial. (severor.jp/aHió 'prádlo. Šaty, oblečení* (Daľ, NovgOSi), pokud nejde o der. t.plat 'kus plátna'.
Et.: Psi. *polthno, všesl.: b. platná, rak. plamo, sch. sin. plátno, slk. č. plátno, hl, plátno, dl. plotno, plb. platné, pom. plátno, p. plotno, br. palatnó, ukr. r. polotnó, str. polotno, vše s význ. 'plátno zejména lněné, ale i bavlněné a konopné', dále 'kus plátna, prostěradlo, pokrývka, lodní plachta, malířské plátno ap.' (jsi. slk. č. luz. ukr, r.), 'obraz na plátně' (mk. sch. sin. slk. č. p. vsi.) a další přen. významy.
■ Psi. *polt-hno < ie. *pet-t- 'zakryl, zahalit'.
Psi. *polthtia je nejčastěji vykládáno jako sub-stantivizované neutrum adj., tvořené suf. -wto od koř. *pett-, představujícího rozšířenou podobu kořene *pel(H)- 'zakrýt, zahalit, kůže ap.' (lit, pala 'kus
plátna' aj., dále v. pelena; sr. Kiparsky 1934, 80, Pokorný 803, Fraenkel 529, Skok 2, 679, Slawski, SK 1, 137, BER 5, 319n aj.). V. též plat*.
Ie. kořen *pell- je patrně obsažen i v dalších jménech a slovesech: stind. pata- 'tkanina, oděv, pokrývka' (pochybuje Mayrhoťer 1986, 3, 298), ř. tóAtn 'lehký štíť (Frisk 2, 501 i
Chantraine 878 upozorňují na možnost přejetí z thrúčtiny), gól. falpan, mm.faiten 'skladať, pro něž Seebold nenachází žádné přesné ie. ntsponze (Kluge-Seebold 201); sr. však Uhlenbeck, PBB 29,336, Preobr. 2,69, Pokorný I .c, Vasmer 2,397n, Vaillan! 4, 593, Martynov 1983, 23n, Bezlaj 3, 50, Lehmann 107 aj.
Trier 1951, 24n spojuje psi. "poltt.no a stsl. pelena 'plena' s redupl. ř. ttéxkoc, 'oděv, roucho' aj. s poukazem na la, že výchozí je ie. *pel- 'plést, splétat', nikoli "zakrývať, neboť tkaniny byly pův. zhotovovány pletením. Pod. Varbotová 1984,45 spojuje psi. *plat<h. s pletQ.
Nepravděpodobný je Hirtův názor (PBB 23, 336), že psi. tpolttno je přejato ze střhn. valte 'tkanina na zabalení cenných oděvů'. IŠ
plavat! v. pluti
plaví, adj. 'nažloutlý, plavý; gelblich'
Užito Ix v Ev (J 4, 35) o dozrávajícím obilí na poli (za r. teuxóq), sr. Bemeker, IF31, 412 aMastrelli, RSlav 2, 92-100, íejm. 97.
Et: Psi, *polvi>, všesl. (v plb. nedoloženo): b. dial. pláv, kníž. arch. plávyj (Gerov), mk. dial. plav,
SCh. plav, Sin. plav (podle Bezlaje 3, 50 a Snoje 1997, 451 pláv 'světlý, světlovlasý' bylo přejato z jiných sl. jazyků), slk. č. plavý, luž. plowy, hl. st. i ptawy (kontaminací sptawicl. v. Sch.-Šewc 1091), pomsln. plovi (PWb 1, 645)
(v kaš. jen v der. plávka, ploviš aj., v. Sychta 4, 92), p. plowy, dial. (Karlowfcz, SW) i polowy (z vsi.?), br. pálavý, ukr. polovýj, r. polovy}, dial. i polovój; všude označení pro neurčitou, nevyhraněnou barvu (zvláště o barvě srsti zvířat, barvě vlasů, obličeje aj.): jednak zejména 'vybledlý, bledý, světlý s odstínem do žlutá, bleděžlutý, slámově žlutý ap.', přes 'rusý, narezlý, rezavý' (např. p. dial., br. dial. SBrH, ukr.) až k 'rezavě červený, hnedočervený, tmavočervený' (např. b. dial. BER 5,286, r. dial. SRNG), jednak 'světlý se zabarvením do šeda, popelavě šedý, namodralý' (b. dial., seč.), 'temně šedý (o mraku)' (br. dial. SBrH, r. dial. srng), 'modrý' (b. dial., mk. dial., sch., sln. hovor., luž, dial. ssa 4, H8n; b. dial. i 'modrooký
(o Človeku)') aj., sr. Herne 1954, 73-78, Zareba 1954, 34, Bachilinovová 1975, 38, Ivicová, JslF 50, 99-116 a JslF 52, 11-17.
Na stáří a původ význ. 'modrý' ve sl. jazycích
jsou různé názory: Snoj  (in Bezlaj 3, 50n a Snoj 1997,
45i) odděluje sln. pláv 'svědý' od pláv 'modrý', jež považuje (stejně jako sch. plav a možná i mk. dial. plav 'modrý') za přejetí z bav. plau (= něm. blau 'modrý'), Schneeweis (1960,129) myslí v prípade sch. a sln. na vliv střhn. blá{wes) 'modrý' (takjižMikl. 1867,
118; Str.-Tempsová 1958 a 1963 ale lato slova mezi výpůjčkami
653
pleníca
í něm. neuvádí; sr. i Rj 10, 22n). í Herne o. c. 77n, zej m. S8n,
se rovněž přiklání k přejetí z něm. Na to, že jde o dvě homonyma, upozornil už Matzenauer 1870,278, jenž však mylně vyvozoval jsi. slova ze středořeckého xkáfioc (dnes fjuiXápoc,) 'modrý', jež pochází - přes ital. a lat. - rovněž z něm. blan (Andriměs 153)
Adamenková (LESL 41/2, 45-48) předpokládá u jsi. slov s význ. 'modrý' vliv hláskově blízkého ř. heXióc 'modrocerný'.
Steenwijk (ZSl 45, 91 -98) naproti tomu pokládá v rámci st jazyků za možný následující séra. vývoj: *'světlý' (psi.) -» 'světle modrý' (dl.) - > 'modrý' (jsi. dl.); sr. podobně např. p. dial. jasny 'svědý' a 'blankytně modrý' (Zareba 1954,44n) a č. dial. (mor.) světlý 'modrý' (Banoi 1906).
Martynov 1983, 5ln klade význam 'modrý' již do psi. (tak i Skok 2,679n) za předpokladu, že r. pólovcy pl, (< psi. *polvb) je kalk tur. kamen 'modrý' - tak se sami nazývali představitelé turkického kmene, tzv. Kumáni, jinak zvaní Pólová, stě. Plavci; sr. sém. paralelu v něm. blan 'modrý' : lat. flavus 'žlutý, zlatožlutýap.',ježoběpatříkie. *bhlaH-uo- 'světlý'.
•   Psi. *polvb < ie. *pot-uo- (bsl. germ. lat.) < ie. *pel-/poL/pal- 'šedý, plavý, bledý'.
Psi. *polvi>]e derivát od ie. kořene *pel-/pol-/pal-, obsaženého v řadě adj. s významem 'neurčitého, nezřetelného zabarvení, šedý, šedivý, bledý, plavý ap.\ sr, stind, palita- 'Šedivý (stářím)', ř. xqXióc 'šedý, šedivý', nehôvóq, jzEfoóq 'bezbarvý, šedý, šedomodrý, modrocerný aj.', Izt. pallidus 'bledý', sihn.falo, něm. fahl 'plavý, bledý' (< germ. *falwa), lit. palvas tv.
aj. (v. MLP 568, Weise, BB 2, 290, MEW 256, Lídén 1897, 90, Loewenthal 1901, ÍOn, Trautmann 205, Pokomy 804n, Porzig Í954, 204, Vasmer 2, 395n, Machek 1968, 456, Surovcovová, Btitnlssl 8, 150n, Nussbaum, SbBeekes 190 pozn., BER 5, 286
aj.). Ke stejnému ie. kořeni patří i (s .y-ovým formantem) psi. plěstib 'plíseň' (v. isplěsuivěti, plěsn*) a pelest 'skvrnitý, kropenatý' (v. pclěs*).
Sufix -%o- je častý v názvech barev, sr. např. sl. siv-b 'šedý', lat./«iviť,v '(hnědo)žlutý' aj. (Meiiiei 1902,
364, Bragmann 1902, 329, Vondrák 1906, l, 409, Meillet 1934, 350).
Tvořeni pouhým -o- od základu *peltl-tí- 'pleva, prach' (Rasmussert 1989, 184 a 204) (v. pleva) je méně pravděpodobné, ij
pleme, plemene n. 'plémě, potomstvo; Geschlecht, Nachkommenschafť; 'rod, kmen; Stamnť Der.: plemetibtťb 'rodový' (lx Supr); stplemetib-
nik-b 'soukmenovec' (F, oupxpuXétrje).
Komp.: inoplemetibtťb 'pocházející z jiného rodu,
cizí*, inoplemeribnik-b, inopletnenik-b 'cizinec, bar-
bar' (ř. álkácpuXoc, sr. Schumann 1958,35, též za dXXoysv^c),
inoplernenhtiičb 'patřící příslušníkům jiného plemene, cizí' (lx Grig, F. áXXotpúXav), inoplemenbstvo 'putování v cizí zemi' (lx BesSynod); svojeplemenhmk'h 'soukmenovec, krajan* (lx Supr); štuždeplemeribnik-b, též tužde- 'cizinec' (ř. áXXoyúAcc).
eu Psi. pleme > b. plémě, mk. pleme, sch. pleme, sin. plémě, slk. č. plemeno, stě. č. arch. plémě, pom. plerňa, p. plemie, br. r. plérnja, ukr. plém'ja, vše 'plemeno, rod, pokolení, skupina lidí nebo zvířat spojených stejným původem'.
Psi. pleme se obvykle vykládá ze st. *pled-men-a spojuje se s ploďb 'plod1 s o-stupněm vokalismu téhož kořene, další souvislosti jsou však nejasné (v.
plod*.). Sr. Isačenko,SbHavránek I23n, Vasmer 2,369, Vaillam 2.213, Machek 1968,457, Skok 2,681, BER 5,332 s liter.
Trubaěev (VJa 1957, 2, 93n) vychází z *ple-tnen- a v *pte-spatřuje variantu kořene *pel- 'vyrábět, rodit; plniť (sr. i lat. popidus 'lid, národ' < *po-pel-o-). Právem odmítá Szemerényi 1977, 107: ie. kořen s význ. 'plniť rekonstruujeme v podobě *peltl1-r*pie.Hi- (v. pitní.).
Snoj (1997,453 a v Bezlaj 3, 53n) spojuje toto píeme sc sln. dial. plémě 'jeden pramen splétaného lana, šňůry' z *ple.t-men-, der. od ples ti 'plést', se stejným vývojem jako v stind. tanín-'niť —> 'potomstvo'. bv
pleníca, -e f. 'provaz, pouto, řetěz; Strick, Fessel, Kette*
V Supr2x s význ. 'pletenec vlasů'.
vcsi. i významy 'košík', 'řetízek, náhrdelmlc', 'spona, přezka' (MLP 571, Srez. 2, 960n, StrS 15, 86).
EL: Psi. *plemica > b. dial. (BER 5,335) a St. (Ge-rov)plemca, sch. st. (17. stol.) a dial. (dal,) plenica (Rj), p. plenica (SW, SJP), SW i pletnka, br. dial. plemca (LeksPol 1968, 180), planíca, plenýca, plynýcja (zřejmě
kontám, s plánka 'plaňka' a plyc' 'plouť, v. Vjaremč, BrtJkrl
13), ukr. st. a dial. plenýcja (Žel., Hrin.), str. plenica, r. arch. plenica, dial. pléníca (SRNG), s významy 'ploť (b. dial., br. dial. Polesí, ukr. Hrin.), 'vor (ze svázaných kmenů nebo větví)', 'prám' (p., br. dial., r. dial. SRNG), 'zapletené vlasy, pi. copy' (b.), 'plete-nec, svazek (cibule, česneku)' (str., r. dial.), 'tenata, osidlo, oko ap.' (sch., str., r. arch. a dial.), 'pouto, řetěz, okovy' (ukr. žel., str. StrS, r. dial. SRNG), 'řetízek, náhrdelník' (r. dial. Dať), 'pavučina' (r. dial. SRNG) aj-
Psi. slovo je odvozeno od vb. plesu (MEW 249), pův. tedy *'něco spleteného, propleteného, spojeného, svázaného' (v. picsti). Podobně motivována jsou i synonyma oze (v. pžc) a s-bgza, stj vjQVb (v. *&q*s>), jež bývají spojována s vezati (v. vezati).
654
plenica
plesna
Kvůli stsl. i dalším sl. tvarům bez -/- je nutno předpokládat *pletnica (podle Meilleta 1902,445 der. na -ica od nedoloženého *plena < *pletna), nikoliv *pletmica, jak má Vasmer 2,369, BER 5,336. O vzniku var, *plethni> vedle staršího *ple(t)n- v, Varbotová 1984. 205 aj. ij
pleskatí, pleštett,pieštg 'tleskat; klatschen'
Der.: s-bpleskati, -plešto i -pleskajg 'uhníst, zformovat'  (o dvojím tvoření prézentu u pref. sloves 3. třídy v.
napf. Kurz 1969,117), přen. 'vymyslet', s-hpleskanije 'něco uhněteného, vytvoř'; vbspleskati 'zatleskat*. Csi. i pf. plesngti 'plesknout' (MLP).
Exp.: Csl. piesttQti > rum. a plesni 'plesknout, plácnout, bouchnout, mlasknout* (Tíktin 1187).
EL: Sl. pleskali s var. pleskali, plěščiti ap. (ipf. i pf., často refL), všesl.: b, pleskám, pljáskam, mk pleska, sch. pljeskati, sin. pleskatí, kniž. pleskali, slk. plieskať, stč. pleskatí, plesktati, č. pleskat, dial. plešať, hl. pleskač, kaš. plSskac, porn. plěščěc, p. dial. pleskač (SW), br. pleskač', ukr. pleskatý, str. pleskali (StrS), r. pleskáť, s dalšími Yokalickými variantami: mk. pliska, řídké plaská, sch. dral. pljaskati, sin. plaskali « psi. *ploskati, Snoj 1997,456), dial. plaskali, arch. pliskati, slk. st. dial, pliaskať (Hssik), dial. i plaštiť, stč. ploščiti, Č. st. pliskati (Jg), dial. plaskat, plaskat, pleštit, st. i pleštěti, ploštili (Jg), dl. plaskáš, dial. plyskaš, pomsln. plaskac, p. plaskač, br. p#rí.t-Jfcac', ukr. st. pljáskaty (Hrin.). Tato slovesa označují činnosti provázené zvukem; vše 'pleskat, plácat, udeřit ap.' (kromě luž.), dále 'crčet, bublat' (luž. Sch.-Šewc noi), 'deskať (jsi. slk. stč. Č. ukr. str. r.), 'mlaskat' (srb. vsi. aj.) a další přen. významy, napF. 'dachat, žvanit'.
V plb. je doloženo pouze subst. plestan 'placka'
(< *plěščhn'c), der. od nedoloženého slovesa (SEPIb 533, v. i Polaiíski, SbRusek 159n).
Sl. pleskali je nejspíše Slovo onom. (H-K277, Vasmer 2, 370, Skok 2, 691, Sch.-Šewc 1101, BER 5, 392, Snoj in Bezlaj 3, 55 aj.), se Suf. -skátí, Častým U onom. slo-ves (Vaillant 3, 338, Slawski, SK 1, 50). Je Spojováno S
lit, pleškěti, plakšěti 'praskat, klokotat, stříkat, šplí-chat, dachat, žvanit, dělat hluk ap.', plekšeti 'pleskal, plácat, mlaskat, šplouchat ap.', ploskuoti, plaskuoti 'pleskat, plácat, práskat aj.' as dalšími balt. slovy
rovněž onom. původu (v. Vasmer l.c, Fraenkel 602, 613, 629, Sch.-Šewc l.c, BER l.c. aj.). V. též plesali, plišu. aplakatia.
Machek, SlavR 10, 74 pokládá sl. pleskatí za ilerativuni-intenzivum tvořené sufixem -ska- od základu obsaženého v lit. plepěti 'tlachat, žvanit ap.' (v. též Machek s.v. pleskatí). V úvahu přichází také tvoření
sufixem -ska od ie. koř. *pletH2- 'rozšiřovat se' (v. ploskí.).
Varbotová, Etim 1983, 35 však vykládá slovesa s výše uvedeným významem z psi. *polskati (iter. od základu obsaženého v r. dial. pólkáť 'potloukat se, bloumat', č. hovor, plkat 'tlachat ap.'). v. tiž Varbotová,
SUaz 1988, 74n. pv-ae plesno, -a n. 'chodidlo, Fußsohle'
Nom. sg. plesno ix v Bes, dále doloženy jen tvary du. (nom. plesně, gen. plesna, instr. pksnoma), z nom. a gen. du. vyvozuje SJS i i.plesna, -y. Vaillant4, 584pokládá a-krnenové femjninum za sekundární, většinou však je aatiieia plesno!plesna kladena už do psi.
Der.: plesrlbCe 'opánek, sandál* (doloženo jen v du.).
Exp.: Z csl. je sin. arch. a dial. plésna 'chodidlo', plesnfca 'sandály' (Plet. 2, 57, Furlanová in Beziaj 3, 55).
EL: Psi. plesno/plesna > b. dial. plésna (BER), sch. dial, pl(j)esno, plesna, plosna (vlivem adj. p/&£tn, dial. plos(k) 'plochy?), sin. plesno, br. arch. plésna (Nos.), ukr. plesno, dial, i plesno (Urin. 3, 194), str, plesno, plesna, r. dial. plesna {Dal'), vše 'chodidlo', dále 'nárť (sin. dial., ukr. dial., r. dial.), 'zápěstí' (ukr. hovor. sum), 'podešev' (sch. dial., r. dial.).
Kott 2, 584 Mvéáíplesna 'chodidlo' jako stsl. (z Mikl. 1852, 2, 117). V č, není toto slovo doloženo (chybné Vasmer 2, 370).
R. spi s. a br. pij u sud, u kr. pljúsno t v., které se sem někdy také řadí (Gorjajev 264, s otazníkem Preobr. 2, 73), je pravděpodobně jiného původu; Vasmer 2, 377 je spojuje s pljusk 'zploštělé místo'; shodné Furlanová I.e.; v. pljuskt.
Furlanová I.e. sem řadí i sin. dial. plésmo 'nárt; dlaha, laťka', neboť předpokládá asimilaci p - n > p - m. K významu 'dlaha' je možno přiřadit t srb. dial. plésmo, presnw 'plošina z latí nebo kůlů, spojovaná větvemi; takové plošiny sloužily k seslavování prenosné ohrady pro dobytek' (v. Rj 10, 53n). Sém. posun 'chodidlo' —► 'dlaha, taťka' je však málo pravděpodobný; souvislost těchto slov je dána nejspíš společným východiskem z *plet-s- 'široký, plochý' (Skok 2, 682).
Slovo bsl., v sl. jazycích reliktové.
■  Psi. plesno/plesna < *'plet-s-no/-nä- < i e. *ptetlÍ2- 'rozšiřovat se, široký'.
Sl. substantivum má nejbližší příbuzné v lit. pläksnas, pleksnas 'nárť, lot. pleksne, plezna 'chodidlo' (s vloženým -k-, v. Fraenkel 601), lit. plé~SIWS 'ChO-
didlo, dlaň', stprus. plasmeno 'přední část chodidla1. Jde patrně o substantiva tvořená «-ovým sufixem od i-kmenového subst. od kořene *pletÜ2- (v. pieste, ploskí, sub l), dosvědčeného stind. prathas- 'šířka', ř. xXáToq tv. a snad i kymer. Hed, bret. let, led tv. « *pletHos-\ v. Meillet 1902, 445, Trautmann 225, Vasmer 2, 370, Pokorný 833, Slawski, SK 1, 117, Frisk 2,553n, Mayrhofer
655
plesno
pieste
1986,2, I79tiaj.).
Nepravděpodobná je souvislost se stind. päršni- 'pata', gól. falrma- tv., kterou uvádí Matzenauer, LF 13, 162n, ZS
plestí, pletete 'plésL; flechten'
V okruhu památek zahrnutých v SJS dolož, pouze lx v Supr ve spojení kovy plestí 'strojit Úklady' (ř. ÍKípouXác, auppáitxsiv), v. kovt, a 2x v Bes s význ. 'Opletať (0 Cestě opletené tmím).
Der.:pletenijecs]. 'splétání (vlasů); vrkoč',pletina
'kOŠ' (lxBesUvar); ispkstt 'splést, Uplésť, Ix CanVenc 'složit, zkomponovat', oplesti 'oplést, ohradiť, o. se (o grade) 'obsadit, oblehnout' (ixConst), [pí, opletán; priplesti 'Splést'; si>plesti 'splést, uplésť, Ix VencNik s. se 'zavěsit se do sebe', ipf. s-bplětati 'splétat, spojovať, přen. 'osnovať, ix Supr si>plitati 'splétat',
STspbzťhkl,   m. Ix Supr ve spojení S-bpleťbk-b ľečettľb
'splétání slov, krasořečnění'. v, téžpknica. So-stupněm ploťb, oploťb, priploťh v. pioti,.
Kômp.: ttľbnogopletetľb (lxKJira) může být podle SJS
2, 241 imitace ř, noXÚKkoxoq, pokud to ovšem není zkomolené mwiogoplodbrťb.
Exp.: Z csl. je zřejmé r. pleténije sloves (slov) 'květnatá mluva, vyumělkovaný, složitý sloh', str. plelenije slovesem-h, (shves-b), st, výše uvedené stsl. s-bpleťbk-b rěčeirvb.
el: Psi. plesa, všesl.: b. pletá, dial. pleta (ber 5, 342), mk, plete, sch. plěsti, sin. -plésti, slk, pliesť, i. plést, hL plese, dl. plasč, plb. plité 3. sg. préz. « "pteteih), porn. plese, p. plešč, br. plésci, ukr. plestý, r. plestí, dial. i plesť (Dal*), vše 'plést, splétat, zaplétat, vázat ap.' s řadou přen. významů, např. 'popleteně mluvit, říkat nesmysly, dachat, žvanil ap.' (např, sin. slk. č. porn. p. vsi.), ve vsi. až 'lháť, dále 'spřádat, připravovat, osnovat (intriky, pikle ap.)' (např. jsi. slk, r.) aj.
• Psí. ptesti, pletg < *ple.k-te- < "plck-lplek- 'splétat'.
Koř, *plek-fplek- je doložen ve většině ie. jazyků: stind. prašná- 'pruh látky ovinuté kolem hlavy, turban', r. KXéxeiv, lat, plicäre (sr. např. explicúre 'vysvětlovat, objasňovať -i— * 'rozplétat'), plectere, ststv.flétta, stangl. fkohtan, $(hn.flehtan, něm. flechten vše 'plést, splétať, lit. plaškinis 'druh rybářské sítě'. SI. prézens má přesný protějšek v lat. a germ. a je tedy patrně ie. stáří. Jde o vzácný typ tvoření préz.
Suf. -re-. Sr. Brugmann 1,585, Vondrák 1924, 1, 711,Pokorný 834n, Vasmer2, 371, Machek s.v. plésti, Fraenkei 605, Vaillant
3, 150, Sfawski, SK l, 43, Birnbaum-Schaeken 86', LIV 438 aj.
SI. prézens ukazuje spíše na pův. piek-; k psi. hláskovému vývoji kt > t sr. např. sl. letěn ; lil. lékti
(Smoczyriski 1989, 107, pozn. 52). Rovněž r. dial. oplěkú.
'hnízdo' (SRNG 23, 261) a sin. dial. pléka 'pletená
vrátka' (Piet, 2,55) ukazují na pův, čistou veláru,
Naprou tomu -s- v inf. předpokládá buď pův. pa-latální veláru r(ta se rekonstruuje rovněž kvůli stind. pm.(na-, v. Mayrhofer 1986,2,185), nebo druhotné tvoření inf. na základě préz. [pietti > plestí). Při vyvozování psi. plesti z ie. *plek- 'plésť se pak préz. tvary vysvětlují analogií podle ^tnesti, tnetg, *gnesti, gnetg (Uhlenbeck, PBB 19, 518, Skok 2, 683. Eichner, SbKronasser 28, pozn. 64, Furlanová in Beziaj 3, 55n).
Meillet 1902, 180 rekonstruuje jako východisko sí. forem paralelní ie. kořen *plet-.
Martynov 1983, 8 ln vidí v pletg prvek italického ingredi-entu (lat. plecič). Sr. také Kalašnikov, Etim 1991 1993, 79 88.
Furlanová (JiS 29, 120-123 a Furlanová l.c.) vyčleňuje sl. slova s význ. 'popleteně mluvit, říkat nesmysly, tlachal, žvanit, lháť, řadí je k ie. koř. *(s)pei- 'důrazné, hlasitě hovoriť. Machek s.v. blésti zase předpokládá kontaminaci s *blesú 'žvanit'. ij
plešte, -a n. 'rameno, plec; Schulter'; 'záda; Riicken' V Psalt Ix s významem 'křídla'. Doloženo jen v du. a pl.
EL: Psi. *pletje, všesl.: b. pléŠtí pl., dial. plecí (BER), mk. pletl pl., dial. pléťe, pléšči, sch. plěče n. sg., řídce pleč f. sg., častěji pleci pl. (nebo du., v. Rj 10, 34), ojed. pleča n. pl., sin. pléča, pleca n. p]. (SSKJ), arch. i pléČe n. sg. Plet., slk. plece n. sg., pí. plecia, stč. plece n. sg., ojed. plece f. sg., Č. plec f. sg., zpravidla plece pl., hl, pleco n., arch. plečo (Pful), dl. placo n., plb.
plicě n, sg. nebo plic f. nebo m. sg., v. SEPIb 1, 534, pom. plece pit., pomsln. i plec f., stp. plece n. sg., stp. p. plecy n. du., p. arch. i plec f., br. pljačá n., dial. i plečó (SBňí),pléčy pi., ukr.plečén., str. plečo,plece, r. plečó, dial. i plečé, plečá í., pleč m., s význ. 'rameno, plec' (všesl. kromě hl.), 'část zad od krku do pasu' (br. pl., ukr. Žel,, str.), 'ramenní kosť (mk. dial.), 'plochá kost zad, lopatka' (sch. str., r. dial,), 'horní část paže po lokeť (vsi.), 'plec zvířat a maso z něj' (sch., sin. pléče, gen. plečéta, slk. st„ stč. č. luž. p. r.), 'stehno, šunka' (dl.), přen. 'svah hory' (b. sch. sin.), 'rameno páky' (vsi.) a další přen. významy.
• (1) Psi. *plet-je < ie. fp!eiIÍ2- 'rozšiřovat se, široký'. (2) Psi. *p!et-je < ^plek-tjft- < *plek- 'tlouci'.
(1) Sl. substantivum (bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích) nejspíše představuje odvozeninu od ie. kořene *pletH2- 'rozšiřovat se, široký* (v. plesno, ploska sub i). Od téhož kořene je tvořeno sém. blízké ř. ěp.o-KXáxr\ 'plochá ramenní kost, lopatka', ir, leithe tv. a patrně i het. paltana- « *-pltatm-) 'plece Obětovaného zvířete' (sr. MEW 250, Trautmann 225, Meillet 1902, 392, Benveniste, BSL 50, 42, Eckert 1983, I43n, Gamkr.-Ivanov 1984, 200, Bezlaj 3, 52, Birnbaum-Schaeken 23
656
pieste
pleti
aj. Preferuje Sch.-Šewc 1098n, připouští však existenci paralelních útvarů od kořenů *plet- a *plek-\ pod. BER 5, 351).
(2) Spojení s lit. pläkti 'tlouci', loLplakt 'splošťo-vat se', ř. x\ᣠ'rovina' aj. se opírá o str, r. podoplěka, br. padaplěka, pův. 'podšívka oblečení na zádech a hrudi' (tak str. a r, dial.), dále o r. dial. napléka 'pestrá výšivka na plecích košile', beloplěkij 's bílou hrudí'
(o ptácích, SRNG). Tak Brugmann 1, 585, Persson 1912, 196, 944, Vondrák 1924, 360, M-E 3, 332n; preferuje Vasmer 2, 371 a Fraenkel 582 (oba však při pouštějí i příbuznost s *ple.itÍ2-,
v. sub i). Tento výklad je ovšem v rozporu s rekonstrukcí kořene obsaženého v lit. pläkti atd. v podobě *pleH2k- (v. piakati (se)i). Kromč toho je tvoření suf. tip- ve sl. zcela neobvyklé (Slawski v sk 2, 40 uvádí jako jediný doklad subsL pľuija, v. plušta) Pochybnost o správnosti tohoto výkladu podporuje i skutečnost, že -k- v uvedených vsi. slovech může být sekundární (v.
Vailiam 2, 139, Čemych 1993, 2, 41n, BER I.e. aj.).
Machek s.v. plec pokládá spojení S vb. kořenem za pochybné, neboť staré názvy částí těla jsou slova izolovaná. Spojuje psi. *pleije s !it. petys, petis 'rameno, paže', stprus. pette 'rameno" za předpokladu, že v balt. -/- vypadlo (tak již Pedersen, KZ 36, 105). Spíše však balt. slova obsahují paralelní kořen *petH- (v. Fraenkel 582, Vaillant 2, 139). ŽŠ-ae
pletina v. piesti
plenic, -a m. 'zajeti; Gefangenschaft'; 'plenění; Plünderung'; 'kořist; Beute* vPsaiti 'zajatci'.
Der.: plěnene 'zajatý1, odtud plénenike 'zajatec*, seplěnenike 'spoluzajatec', plěribtúca 'zajatkyně'; vb.plěniti 'zajmout, odvést do zajetí*, 'poplenit, zničiť, ojed. v Apost 'získať, ipf. plěnjati 'brát do zajetí', 'pustošit, pleniť, poplěniti 'poplenit, zpustošit*, plěnjenije 'zajetí', 'plenění, konsť, lx Supr oplěnje-nije 'zajetí'.
Exp.: Z csl. je r. plen 'zajetí, podmanění', arch. 'válečná konsť, pléimik 'zajatec, vězen", plenit', ipf. plenjáť arch. 'brát do zajetí', plenjénije arch. 'zajetí'; dále nim. st. plean '(válečná) kořist' (Tiktin 1184).
Et.: Psi. *peltľh > b. mk. pletl (Damerau 1960, 110 nesprávně pokládá b. pleti 'zajeli' za přejetí z r.; sr. BER 5, 333n), sch. pľijen/plen, sin. plen, slk plen, řídké plien, stč., č. kniž. plen, hl. dial. pton, plón, dl. porn. stp. p. plon, br. palón, ukr, r. polón, str. polone; pův. význam 'plodnost, výnos sklizně, bohatá úroda ap.' (sin. st. PfeL, dl., pomsln., p., ukr. arch. Zel.), odtud 'mytická bytost (drak) přinášející bohatou sklizeň' (dl,
v. Sch.-Šewc 1105, Pful uvádí jen význam 'drak'), 'dOŽÍn-
ky, dožinkový věnec ap." (porn, p. dial.), 'lán pole'
(kaš.), dále 'úlovek' (sin.), 'válečná kořist, lup' (mk. sch. sin. stč, č. arch, stp, p. arch, ukr. arch. Hrin, str. r.), 'plenění, drancováni" (slk. stč. Č.)T 'zajetí, nesvoboda' (b. mk. vsi.), v stč. práv. 'zbavení odsouzence majetku (movitý majetek byl rozchvácen, nemovitý propadl králi'; v. StčS 2, 238). O sém. vývoji v. Machek, NŘ 29, 61n a Šarapatková, Slávia 70, 495n, o významech v srr. Michajlovská 1980, 70n.
Miklošič (MEW 236 a 250) mylně odděluj e plent, 'plodnost, výnosnost obití' od psi. opětní,.
Stp. plon 'válečná kořist', plonnsk 'lupič', plenic 'loupil, brát do zajeti" pokládá SStp 6, 152 za přejetí ze stč.; Basaj, SFPS1 12, 6n je však má za domácí archaismus.
• Psi. *peln% < bsl. *pel-no- < ie. *(s)pet- 'získat, prodat'.
Psi. *pelne má přesný protějšek v lit. pelnas 'zisk, výtěžek, výnos, výdělek' a lot. pelns tv. Kořen *(s)pel- obsažený v tomto bsl. subsL je hledán též v stind. pana- 'sjednaná mzda, cena v sázce', panale "Obchoduje'   (prákrtismus: *plnäti > *pmäti > panatel),
dále v ř. éiinóXt] 'obchod, zboží', kcúXéiú 'prodávám' a stsev.falr 'prodejný', sthn. Jali tv.
Na kořen s pohyblivým s ukazuje stind. sprnaväma 'získejme', spna- 'získaný', jež bývá v této souvislosti časio uváděno.
V. Trautmann 213, Pokorný 804, Vasmer 2, 396, Machek s.v. plen, Fraenkel 567n, Sch.-Sewc 1105n, Bezlaj 3, 54, Frisk 2, 633, Mayrhofer 1956, 2, 194n, Mayrhofer 1986, 2, 69 a 773, Kluge-Seebold 1999.256 aj. ŽŠ
-plěsnívěti v. jsplcsnívěfj
plěsn/B(?) adj. 'plesnivý, šedý; schimmelig, grau' (lx Zach?)
Nejistý doklad v Gn 31, iOZach, na paralelním místě vGrig a Lobk je pelest,.
EL; Sémanticky je souvislost 'plesnivý' a 'šedý' možná (sr. např. č. plesnivý 'pokrytý plísní; šedý, šedivý, starý'), ale tvoření je nejasné. Bylo by třeba vyjít Z adj. *plěse (to předpokládá Snoj in Bezlaj 3, 55), které bylo rozšířeno suf. -ne. Vzhledem k tomu, že adj. plesne nem' nikde bezpečně doloženo (vždy jen der. plesnivé), domníváme se, že v Zach jde spíše o pisárskou chybu místo pelěse nebo plesnivé (v. pelest, isplěsnlvěti). ŽŠ
pleti, plřvcťfa 'plít, vymy co vat; jäten, ausroden* (lx
Supr)
Der.: isplěti 'vyplíť; plevele 'plevel'; o kolísání
mezi sg. a pl. u stsl. plěvelt, v. Horálek 1954, 48n.
Exp.: Z csl. pleti je možná rum. a plivi '(vy)p!eť (Tiktin 1190), může však být i z živých jazyků (BER 5, 330); z csl. plěvelt, je r. plevel (KESRJ 252) a strum, plevilä (Tiktin 1188).
657
plešatí
EL: Psi. *pelti 'plít*, všesl.: b. plévjá, rrik. plevi, sch. pljíti, plijěvěm, sin. pleti, plévem, slk. plieť, plejem, stč. pleti, plevu, pleju, c. st. pleti, pliti, pleji (Jg), č. plít, hovor, pfe/, pfe/z, hl. plěč, plěju, dl. p/a,í, p/í/H, pom. ploc, pěla, stp. p. pleč, piele, br. palác', paljá, ukr. polety, poljú, r. polóť, poljú, vše 'plít, vytrhávat plevel'.
Psi. stáří je i der. *pelv-el* 'plevel' (b. plevel, mk. plevel, sch. dial. pljěvel, plevelj, pljevelj, sin. plevel, Č. plevel, SUT. polovel*). O jeho tvoření v psi. v. Moszyňski 1957, 219n; Slawski, SK l, 108 je pokládá za der. od *petva.
• Psi. *pelli, pelvQ < ie. '"(s)p(h}el- 'odštěpit, odtrhnout (se)'.
Kořen *(s)p(h)el- (Pokomy 985n, LIV 525: *(s)pelH-)
je dosvědčen slovesnými i jmennými tvary ve většině ie. jazyků: stind. phalati 'praská', ř. ccpáXkeiv 'zničiť, lat. spoliurn 'stažená kůže, korisť, stangl. spillan 'zničit, zkomolit', lit. spaliai 'odpadky po česání lnu, pazdeřf aj. v. též palica.
V podobě rozšířené o / nacházíme týž koř. ve sti nd. sphatati 'trhá se' (<*splt-, prákrtismus!), sthn. spaltan 'rozštěpit', stir. aha(i)n 'břitva' aj. Pokorný 986 sem řadí též csl. rasplaiiii, č. rozpoltit, strus. poloib/poloľb 'rozpůlená kláda', 'kus (polt) masa' aj.; jinak Vasmer 2, 398, a Machek 1968,470 (s.v. polt).
Málo pravděpodobné (zejména vzhledem k mimoslovan-ským souvislostem) je často uváděné spojení se subst. pleva (v. pleva).
Ve sl. je kořen *(s)p(h)el- rozšířen o u; préz. kmen
*pelve- je Starý (Meillet 1934, 216, Koch 1990, 375n, 647),
kdežto zsl.jo-préz. je zjevně novějšího původu (HMČ
O, 2, s. 13 a 106, Machek 1968, 461, Sch.-Šewc 1968, 158). K původu vsi. tvarů (/o-prézens s koř. vokalismem o-) st. Vaillanl 3, 170n, 299. Sr. dále Preobr. 2, 97n, Mladenov 43l, Vasmer 2, 398, Skok 2, 69ln, Klingenschmitt 1982, 231n, Bezlaj 3, 56, ESBr8, 134, Snoj 1997, 454 aj.
Málo přesvědčivě vykládá *pelti Machek 1968, 461, který myslí na kontaminaci *peu- 'čistiť a *reu- 'trhat aj.' (sr. lit. raveti 'plíť, č. rvát) se záměnou Vr, nebo na spojení *peu- se zesilovacím i.
O možných nostratických souvislostech v. např. Kaiser 1990,98n. pv-ae
pleva, -y f. 'pleva; Spreu'
Der.: rel. adj. plěvm* (Ix Supr); plěvhtlica 'sýpka, Stodola' (2xSupr).
Exp.: Spíše než z csl. (Tiktin 1185) je rum. pleavä tv. z b. pljáva (BER 5, 386). Z csl. je r. dial. pleva (SRNG); rcsl. plava je snad jen hyperkorektní "csl." tvar za r. polova.
EL: Psi. *pelva, všesl.: b. pljáva, dial. pléva, mk. pleva, sch. pl(j)ěva, sin. pléva, slk. č. pleva, stč., č. st. pléva (Stes, Jg), st. a dial. plíva (Hruška), hl.
pluwa, dl. plowa, dial. plewa, plěwa (Muka), plb. plávoi (nom.-ak. pí.), pom. pleva, stp. p. plewa, Stp. i plowa (Reczek), br. polova, ukr. polóva, str. polova, r. dial. polóvá, 'vše 'pleva, odpad při čištění obilí', přen. 'něco bezcenného' (např. slk. st., stč. ukr.) aj.
Pro str. peleva, r. dial. peléva 'pleva' rekonstruuje Vasmer 2, 394n vedle psi. *pelv- ještě *pelev-. Řadí sem též str. pely pl. (dolož, instr. pl. pelt>mi), r. dial. pely, pěly pl. (Preobr. 2, 33, Dal', SRNG).
Do téže rodiny patří psi. *polti, poljg 'čistit zrno od plev' a iter. *palati (č. palat, p. dial. palač, potáč Karlowicz, br. palác', ukr. st.palaty Hrin., r. dial.paláť,
polát' Dal' aj.) Podrobně o těchto slovesech v. Kurkinová, Etim 1981, 10-15.
Psi. *pelva má nejbližší příbuzné ve slprus, pelwo 'pleva', liL pělus (pl.), lot. pelus,pelavas (pl.) 'plevy', a dále ve stind. palava- 'pleva' a lat. palea tv. Jako bsl. východisko lze nejspíše rekonstruovat tl-kmen:
nom. *pelus, gen. *pelua\1 (Meillet 1934,429). Podrobněji o morf. stránce Mažiulis 3, 252n, Rasmussen 1989, 87n (rekonstruuje koř. s laryngálou: *pelH-u-) a Nussbaum, SbBeekes 197 (*pelH-uaH2-)- Sr. dále Trautmann 213, Machek 1968, 459n, Sch.-Sewc 1108, Mayrhorer 1986, 2, 103 (pokládá spojení se stind. paläva- za nejisté!), Snoj 1997,454 aj.
Další spojitosti jsou nejisté (sr. Kurkinová l.c). Nejpravdě-podobnější je souvislost se subst. významu 'prach, popel ap.' (ř. nato) 'prach, prachová mouka', laL pulvis 'prach', snad i stsl. popel*, v. popela); tak Solmsen, KZ 38, 443n, Pokomy 802, Fraenkel 568n.
Pokorný 801 spojuje dále lato subst. s ie. *pel-/pela-/plá-'úderem uvádět v pohyb ap.' (lat. pellere 'hnát' aj.).
W-H 2, 238 (s.v, palea) pomýšlí na souvislost se subst. významu '(tenká) kůže': iat. pellis 'kůže', č. pletia aj. Vasmer 2, 368 však uvádí r. pleva 'tenká kůžička, blána' jako samostatné heslo (takjižMatzenauer, LF 13, 164). V. téžpelena.
Řada badatelů (Vasmer 2, 394 a 398, Slawski, SK I, 108, Bezlaj 3, 57, ESBr 8, 132, BER 5, 385n aj.) spojuje subst pléva s vb. *pelti 'plíť (v. pleti), což je málo pravděpodobné jak pro odlišné mimoslovanské souvislosti obou slov, tak i ze sém. hlediska (v. Machek l.c). pv-ae
plěvelt. v. pletí
plešatí, plcšetfe nebo plesajeit. 'tančit, plesat; tanzen' Der.: plesanije 'tanec', ples* tv. (ix Bes, psáno plus*),plesne* 'tanečník'; s*plesati 'zatančiť.
EL: Psi. plesati > b. arch. dial. pléša (BER 5,348), sch. plésati, sin. plésáti, s\k. plesat', č. kniž. plesat, stč. plesati i plesali, plb. pľgsät (P-S 112), p. arch. plgsač, stp. i plesač, ukr. arch. ptjasáty {žel 662), r. pljasáť, vše 'tančit (původně asi nějaký lidový tanec)', dále
658
plešatí
pljusk-b
'tleskat, zvi. na znamení radosti, popř. do taktu' (slk. st. HSSlk, stč., č. st. Jg., stp.), 'dupat, poskakovat* (ch. st. a dial. Rj, stč. stp.), přen. 'jásat, radovat se' (slk., č. kniž., p. arch.) aj.
Ps\. plesati je slovo et. ne zcela průhledné, bez jistých responzí z jiných te. jazyků. Za předpokladu, že pův. význam psí. slova byl '(dlaněmi, chodidly) pleskat', odtud pak 'tančit, tj. pohybovat se v rytmickém sledu posunku a kroků', lze psi. plesati považovat za nazalizovanou podobu téhož onom. zakladu jako v
pleskat (v. pleskali, sr. též plistb, pljuskt.). Tak má napr. už Joki, AslPh 28, L2, dále Brückner417, H-K 277, Kurkinová, Slavj 1996, 1,7-14 (podle Kurkinové nese sémantika psi. plgsati stopy starých pohanských obřadů) aj. Za paralelně tvořené bývá pokládáno lit. arch. plßü 'tancovat, jásat,
plesat' (Trautmann 225, Vasmer 2, 379, S-A 1955, č. 670, Fraenkel 619, Vaillant 3, 325, Bezlaj 3, 54, BER 5, 348n aj.);
není ovšem vyloučeno, že jde o přejetí ze sl. (Machek 1968,458, Černých 1993, 2,46 aj.), Ze Sl. zřejmě pochází gót. plinsjarl 'tančit' (taki Lehmann 273, jenž probalt. asi. uvažuje i o přejetí z neznámého vých. jazyka).
Málo pravděpodobné z hláskových důvodů je spojení psi. plesaci s ie, koř. *plettÍ2- 'rozšiřovat se, široký' (v. plesno, plešte, plosk-b). jak uvádí např. Skok 2, 681 n. Totéž platí i o myšlence o příbuzenství psi. plfsati s et. temným ř. TtXiaaecBai 'roztáhnout nohy aj.' a stir. lingim 'skáču', kterou zastávají Preob, 2,83n, Mladenov 429 aj.
Osamocený je výklad Machkův (Slávia 22, 351 a Machek I.e.), který vidí v psi. plesali (< *po-lgsati < bsl. *pa-titü[g)-sö-ti) týž základ jako v psí. *iggati 'poskakovať (sr. např. stč. líliaťi 'pohybovať, Gb, r. Ijagái' 'vyhazovat zadníma nohama, kopal' aj.) a za příb. pokládá lit. (pa-)litíksmgti 'tančit'. Itk
plinQtí v. pľbvatl
plhrbtnb, -a m. 'cihla; Ziegel' (Parim)
Var.: Snad i plifľhta f., sr. nom. pl. ptirrbty (Gn 11,3 Zach) a nejednoznačný ak. pl. pUm>ty (ib. Grig Zach) a dále csl. ŕj-kmenové formy v MLP 573. V Lobk lx flint-, v Zach Ix
plinth-.
Exp.: ZcsLjestr.piirífa, sir, ar. aich.plinfa (StrS, SSRLJ). Et: Přejato Z ř. kUvBoc. 'Cihla' (v. Vasmer 1907,265),
které je et. nejasné, snad z nějakého substrátu; tak Chantraine 918. Kolísání mezi o- a a-kmeny v stsl. dáno vlivem lid. slřř., v níž pův. o-kmenová feminina často přecházejí k m., nebo k f. na -aq, v. Thumb 1910,
43. Sr. i nr. tiX(0a 'cihla (vepřovice)', které expandovalo do b. plita, r. plitá (BER 5, 354n), odkud se patrné dostalo (jako cirk. slavismus?) do br., ukr., a zprostředkovaně i do p., st. č. (Jg) a lil. (sr. Brückner 423, Fraenkel 625; méně pravděpodobná je příbuznost st. stov s ř. irAívSoc, v. Vasmer 2, 373). bs
plistb, -a m. 'křik, hluk, hřmot; Geschrei, Lärrrť;
'sběh lidí, zmatek; Auflauf, Tumult' (Supr)
Der.:plištevati 'hlučet, působit zmatek, bouřit' [ix Slepé), 'být neklidný' (lx Supr), neplištevanije 'kliď (ixSupr); vhsplištevati 'začít hlučet* (lxSupr).
Ets ,/o-kmenové subst. *plisk-jh je v jiných sl. jazycích doloženo jen relíktovč, většinou spolu se slovesem odvozeným od tohoto subst.; stč. ptiščiti 'ukvapeně něco říct, plácnout' (StčS), č. sL (Jg), č. arch. plíšť, č. st. i pléšť (Jg), vše 'plískanice', č. st. plištiti 'stříkat, kapat', 'tlachat, žvanit' (Jg), dl. plišč 'vytrvalý pláč, neodůvodněný nářek', plifčit pliščowati, dial. st. pliščaš 'naříkat, bědovat' (Muka),
Psi. *pli$kjt> je pravděpodobně odvozeno od (ve stsl. nedoloženého) slovesa pliskaä (Vaillant 4, 508, Bimbaum-Scnaeken 22 aj.), jehož responze lze najít v několika sl. jazycích: b. plískam, rnk. plirka, sch. st. pliskaň (Rj), sin. arch. dial. pliskaä (Plet), slk. plieskať, dial, i pliaskai' (SSJ), stč. plískati (stčs, sr. též.
nč. plískanice 'déšť (se sněhem) za chladného větrného počasí'),
br. dial. plůskac' (TurSi), r. dial. pliskáť (SRNO), vše 'Splíchat, stříkat, pleskaL (o vodě, dešti, blátě ap.)', dále 'bít, tlouct' (sin., slk.), 'tleskat' (slk. st., r. dial.), přen. 'dachat, plácat, žvanit' (slk. st. HSSlk, stč.) ap.
Psi. pliskaä je nejspíše onom. původu. Je utvořeno suf. -skaň od podobného interjekcionálního východiska jako psi. pleskatí (v. pleskatí) a patří do velké skupiny slov s počátečním pl- a alternujícími koř. vokály, jejichž významy jsou obměnami pův. významu 'pleskat, plácat, tlouci ap.' (v. též plesati, pijusk*). Sr.
Scheftelowitz, KZ 56, 170, Preobr. 2, 75, Vasmer 2, 372n, S-A 1955, č. 671, BER 5,354 aj. V, též Sch.-Šewc 1104, Varbotová, SUaz 1988, 74a
Méně pravděpodobný je výklad Snojův (in Bezlaj 3, s.v. plíhasi, plTskati), podle něhož může pliskati být intenzivum k *plyti 'plout, plavat' (v. pluti; podobně už Mladenov 430). Itk
pljunoti v. pľt.vatí
pljuskt., -a m. 'zvuk, třesk; Geräusch, Knalľ (lx
Supr)
Et,: Stsl. o-km. substantivu pljuski, odpovídají v několika sl. jazycích substantívni útvary stejného nebo podobného znění: b. zř.pljúsäk, sch. pljus(ka), sin. pljusk, slk. st. (HSSlk) a dial. (Kálal) plusk, č. zř. plusk (PSJČ), porn. p. plusk, br. píjus', pljuch, vše (kromě porn.) 'plesknutí, šplouchnutí, plácnutí ap.', v porn. 'sníh s deštěm' (Sychia, PWb). Všesl. rozšíření mají slovesa odvozená různými sufixy od téhož onom. základu, např. b. pljuštjá, hovor, pljásvam, pljásna, nik. pluska, sch. pljuskati, pljäštaä, pljusnuti, sin.
659
pljusk-b
ploskí,
pljúskati, pljús(k)niti, dial. pljúščiti (Plet), slk. plu-skať, plušťať, č. zř. pluskat, dial. pluskat, pľuščat (Bartoš), hl. pluskač, dl. pluskůJ, dial. plysk{ot)ač (Muka), pom. pluskac, porasln. i plúsknac (PWb), p. pluskač, plusnač, br. pljúcfwuc', pljúchnucca, pljúsnuc', hovor, a dial. pljúskac', ukr. pljáskaty(sja), pljúsnu-ty(sja), pljúchnuty(sja), pljuščáty, r. dial. pljúščíť, pljúsnut', hovor, pljúchať(sja), pljúchnuť(sja) aj., s význ. 'pleskat (i o dešti), plácat, stříkat, šplouchat, cákat ap.'
Všechna tato původem onom. slova vycházejí z interjekcionálních útvarů s poč. pl'u- znázorňujících zvuk při plácání, pleskám', šplouchání ap. S jiným koř. vokalismem sr. i pliskati (v. pusu.) a další onom. slova s iniciálním pl- a alternujícími koř. vokály, jako
pleskali, plesali. Sr. MEW 251, S-A 1955, ě. 681, Vasmer 2, 378, Machek s.v. pliskati, Skok 2, 691, Sch.-Šewc 1107, Bezlaj
3, 59, BER 5, 38in aj. Paralelně jsou tvořeny výrazy s
poč. bľu- (v. SM 2 s.v. Wuzgatí).
Výsledkem kontaminace základů obsažených v plesno a pljuik-b by mohla být vsi. substantiva s význ. 'chodidlo': br. r. pljusná, ukr. pljúsno; v. plesno.
Z jiných ie. jazyků lze uvést podobně znějící lit. pliauškěti 'pleskat, plácat, práskat', pliaukšň 'mluvit
nesmysly' (Trautmann 226, Fraenkel 621). ftk plju val"i v. p)'j>vaU
plodt, -a m. 'plod, ovoce; Fruchť
Der.: plodili 'plodiť, refl. 'přinášet plody, množit se', neplotdenije 'neúroda, neplodnosť, priplodi-ti 'přinést plod*, priploždenije, pňploďb 'plod, užitek', rasploditi s§ 'rozmnožit se'; plodhtvb 'plodný', besplodbtľb, neplodhiťb 'neplodný, planý'; plodb-stvije 'plodnosť, twplodbstvo 'neplodnost, neúroda'; plodoviťh 'plodný, úrodný', besplodovit-b, tieplodo-vit-b 'neplodný, neúrodný, planý'; neplody (gen. -we) 'neplodná žena'.
Komp.: rrťbnogoplodbďh, v Pochv i nawga- 'mno-hoplodný, velmi plodný' (ř. zoXuxóxoc); plodonositi, plodonosbstvovati 'přinášet plody' (f. xapxoyopdv), plodonosije 'úroda', 'oběťplodů z úrody', plodono-šenije 'úroda', plodoprinošenije 'oběťplodů z úrody' (f. xapzcxpoptay, vbseplodije 'oběť skládající se zcela z
plodů' (lx Služ, psáno -pij-hdije), adj. Vbseplodb/ľb Ix Euch subst. n. Vbsepiodbttoje tv. (ř. óXoxápm)aic)\ spřežka ploďbtVOtjenije 'plození děti" (lx Supr, ř. ncuoonoiía).
Exp: Rum.potomek; ploď jebuďzcsl. (Tiktin 1191, Rosetti 1968, 580) nebo z b. (BER 5,359).
EL: Psi. plod-b > b. mk. plod, sch. sin. plod, slk. č. plod, hl. ptód, dl. plod, pom. plod, p. ptód, br. r.
plod, ukr. plid, vše 'plod'.
Psi. plod-b se obvykle spojuje s pleme 'plemeno, rod* < *pled-men- (v. pleme). Isačenko (SbHavránek I23n) rekonstruoval intranz. *pled-ti 'rodit se' s de-verbativem *pled-tnen- a tranz. fakt. plodili 'rodit, plodiť s deverbativem plod-b. Mimoslovanské souvislosti základu *pled- jsou ovšem velmi nejisté (sr. Machek 1968,457). Srovnává se se stir. loth 'hříbě' (Pe-dersen 1909, i, 135), ř. rtAíjooc 'dav, houf, množství Udí,
Uď, lat. plěbŠS 'Uď (v. Vasmer 2, 369, 373, Varbotová, DialIRJ 261, Bezlaj 3, 53,60, BER 5. 332, 359 s liter.) a hledá se zde ie. koř, *pel- 'plnit, nabývat na objemu' (v. isačenko I.e., Mladenov 428,430). Ie. kořen tohoto významu ovšem rekonstruujeme v podobě *pelHi-l*pleHi- (v. plM*); tomu odpovídá vokalismus ř. a laL slov, nikoli však sl. elo\
Sch.-Šewc 1087 v *-pled- hledá ie. koř. *(s)pel- 'oddělit, odštípnout' (Pokorný 985n), obsažený mj. v něm. spalten 'rozštípnout', stind. sphatati 'roztrhává' a snad i ve sl. palica (v. palica, pleti). bv
ploskt adj. 'široký; breiť (íxSupr)
EL: Psi. plosk-b > b. plósäk, ch. dial. plosk (Rj), sin. plôsk, slk. č. ploský, pom. ploskí, stp. ploski, br. plóski, ukr. plosky}, t. plósfáj, vše 'rovný, plochý, zploštěný'. V dalších jazycích doloženy jen der.: mk. ploskav, ploskat, s náhradou suf. -bti-b za -k-b sch. plösan tv.
Stp. p. ploski, ukr. plaskýj tv. ukazují na psi. *plask-b (sr. níže).
Ie. původ sl. adjektiva je nepochybný, názory na kořen v něm obsažený, jakož i na způsob tvoření se však značně rozcházejí.
Jedna Část badatelů (Meillet 1902, 332, Machek 1968,
462 aj.) v něm hledá ie. kořen *pletH2- 'rozšiřovat se,
Šířit Se' (LIV438, Pokorný 833: *p&-Y. Stind. ptathate 'Šíří se\prthu- 'široký', ř. nXazúq 'plochý, široký', ky-mer. Hed 'šíře', hl. plečiu, plésti 'rozšiřovat', platus
'Široký', lot. plats tv. aj. V. též plachtia, plaštt, platt, plesno a plešte.
Druhá Část badatelů (Trautmann 222n, Böga, RFV 73, 337, Skok 2, 688 s.v. plôsati, Snoj in Bezlaj 3, 60n, Ade-
mollo Gagliano, 1F97,149 aj.) pomýšlí spíše na ie. kořen
*pleH2k- 'ÜOUCi' (LTV 436, Pokomy 832: *pläk-, *plág-; v.
plakat! (se)o a srovnávají sťtm.flah, něm. flach 'plochý', lit. plókStas, plákščias, lot. plasks tv. aj. Tedy 'plochý' a 'rozpláclý'.
Oba výklady připouštějí Vasmer 2,374 a Fraenkel
606.
Brückner 419 a Mladenov 430 uvažují o existenci paralelních útvarů (kořenů) se zakončeními sk, k, ch, i (h). BER 5, 361
660
plos k?>
plušta
rekonstruuje jako výchozí psi. formu *plos-tk-b\
Jak "pletfy-, ^ i pleti^k- představují patrně rozšířené podoby základního koř. *pelH- (v. polje).
Olrebski, LP 1, 124 aFraenket, KZ70, 139 upozorňují na existenci séra. blízkých slov s iniciálou bl-: lot. blaks 'mořská hladina', btakisjns 'plochý, rovný', lit blökis 'plochý koláč, rohožka' aj. To by mohlo - spolu s níže zmíněným kolísáním vokalismu - svědčit o anom. povaze celé slovní rodiny (v, též pleskati).
Co se týká kraenotvorného suf., pomýšlí část badatelů na -sko-: *ploi(h)-sko-, resp. *plok-sko- (Vas-
mer I.e., Skok I.e., Beztaj I.e. aj.). Právem se VŠak namítá
(Meiiiet i.e. aj.), že kmenotvomý suf. -sko- není ve sl. jinak doložen. Proto preferují někteří (Meiiietkc., Preobr. 2, 77, Specht 1944, 188) tvoření pouhým -ko- od koř. rozšířeného o s (snad od s-kmenového subst. jako je stind. prathas-T). Jiná možnost výkladu spočívá v předpokladu existence w-kmenového adj. oplatu- i v psi. íje nepřímo dosvědčeno derivátem, r. plotvá, plotvíca 'plotice', Vasmer 2, 374), jež bylo - podobně jako jiná h-kmenová adj. - rozšířeno o kovy suf. (Vaillant, BSL 31, 2, 46: *plotb-hb). Cesta k historicky doložené formě vedla přes nezákonitou synkopu pro-stfedního t> a epentezi -.?-: *pioi%ki> > ^píotk* > ^plotsk* > *ploski>.
Bsl. oplatu- nekoresponduje svým vokalismem s r. íiAhtíc (s oslabeným stupněm, náležitým u ('-kmenových adj.). Sl. abalt. tvary ukazují zčásti na plný (plosfch atd.), zčásti na zdloužený stupeň (p. ptaski, lit, plókščias atd.). Ten nacházíme i v č. plást, r. plast, sch. plast atd. {< *pläi+to1; v, Matzenauer, LF 12, 349n, Vasmer 2, 3ú5n).
Co se týká forem s ch (č, s!k. plochý, sln.ptö/i 'silné prkno') pomýšlí Brückner, KZ 51, 22 In na hláskový vývoj sk>ch, Snoj (in Bez!aj 3, 60) naopak na ks > ch (sln. ploh < *plak-so-), Vondrák 1906, 1,355 a Schwarz, AslPh41, 127 na přejetí z něm. (preferuje i Machek 1968, 462). K r. plochój ve význ. 'špatný' sr. Vasmer 2, 375, Trabačev, VJa 1980, 3, 8 aj. bv-ae
plott, -a m. 'ohrada, plot; Umzäunung, Zaun'
V Bes použito také ve význ. 'koŠ\ sr. opletám, koreni, sbrdhčhnyi ploľbmb sb gnojemb za lat. mittainus ad radicetn cordis cophinutn stercoris (sr. SJS 3, 54).
Ve významu 'plot' i oploťh s rel. adj. Oplothlľh a ptiploťh {Ix Zach), odvozená od pref. sloves (v. plesli).
EL: Psi. plúfb > b. dial., mk. plot, sch. plot, gen. pldta, sin. pißt, gen. plota i plotu, slk. plot, -a, Č,
plot, -u (Stť. gen. plota i plotu), hl. plÓt, gen. plota i
plotu, dl. plot, -a i -u, porn. plot, -u, kaš. arch. polt
(Popowská-Taborská, SFPS1 15, 57n), p. plot, -u (Stp. -u i
-a), br. plot, -a, dial. (SBrH) i plyt, ukr. plit, gen. plotu i plotá, t. plot, -á, vše 'plot, ohrada' (v r. jen dial. Daľ
3, 325 a srng), spec. 'ohrada z propleteného proutí, popř. síť k ohraničení loviště v rybnících, řekách' (stč. č., p., r. dial. srng), dále 'pletivo, košatina ap.' (sln. dial. st. Plet., sch. dial. Rj), pouze ve vsi, 'vor, prám, pramice' (br. dial. SBrH, ukr. r.), 'vyvýšenina z prken u břehu, můstek ap.' (str. plot-h, r.) aj.; o funkci
plotu na kaš. území v, Sychta 4,90.
Nejisté je doložení sbva v plb., sr. *pluot 'ploľ a der. pluotk'oi pl. v hydronymech, která uvádí Rost 1907, 409.
Psi. pro/lije substantivum patrně až psi. stáří, tvořené běžným způsobem (o-kmen od koř. s o-srupněm)
Od základu vb. pletQ, plesá (v. plesli). Sr. Vondrák 1906, 1, 169 a 393, Preobr. 2, 77, Vasmer 2, 374, Slawski, SK 1,58n, Bimbanm-Schaeken 21 aj. V psL ploťb *'něco pleteného' se odráží stará technika zhotovování plotů, známá u všech Slovanů, v některých oblastech dosud přežívající: mezi kůly vraženými do země se proplétalo
proutí (Niederle 1911, t, 2, 815). SOUVÍSlOSt slova ploťb
s plesti dobře ilustruje stč. plotem oplésti 'oplotit*
(Hujer, LF 40, 304 a StčS s.v. oplésti).
Trubačev 1966, 163 rekonstruuje ps). *plo(k)ťb,\ďí považuje za útvar stáří ie., sr. góL fachta, něm. Flechte 'cop'. ij
plušta, -i. n. pl. 'plíce, vnitřnosti; Lunge,Eingeweidef
(lxSupr)
Var.: Csl. i pljušta n. pl., též f. sg. tv. (MLP).
Vedle až v csl. dolož, pljušta (< *ptjutja) je stsl. plušta < *plmja. To vykládá Vondrák 1906, 1, 97 a 378 disimílací z *pljutja. Jinak Snoj (in Bezlaj 3, 59 a Snoj 1997, 455), který pokládá rozdíl *pljušto/plušia za starý.
EL: Psi. *plutje/*plutje > sch. plúča f. sg., n. pl., pluče n, sg., dial. i pljuča, sln. pijúca n. pl., dial. pláka n. pl. (Plet), slk. pľúca n. pl., stč. plucě n., f. pl., č. plíce
f. pl., dial. pľúca n. pl. (Bartoš 1906), luž. pluCO n. sg.,
pluca n. pi., plb. plaucä n. pt., porn. plěca f, pl., kaš. plec f. sg., p. pluco, stp. í pluce, pluce n. sg., stp. p. pluca n. pl., str. pij uče, pljuco n. sg., vše 'plíce, orgán dýchám".
o novějším femininu v č. (stč. ještě n. i f.) sr. Zobatý, nŕ 9, 250; obdobný přechod n. pl. ve f. sg. i jinde (už csl.).
• Psi. ^pťutje < *ple.U'tfp- < ie. spleti- 'plout, plavat".
Původní názvy plic jsou v ie. jazycích tvořeny od koř. *pleu- (v. pluti) dvěma různými způsoby: 1. sufixem -men-: stind. kloman- 'pravá plíce' (dálková disimilace p - m> k - m), ř. kXeÚ{j.ú>v, KveúfÁtúv (příklonem k nvébi 'dýchám'), lat. pulmoněs pl. 'plíce'. 2. Sufixem -tip-: lit. plaúčiai, lot. pláuSi, stprus.
plauti, Stsl. plušta atd.  (k sufixu sr. Slawski, SK 2, 40).
Sém. motivace názvu tohoto tělesného orgánu spočívá v jeho lehkosti - vykuchané plíce plavou na vodě. Tento výklad je podepřen Četnými paralelami z no-
661
plnšia
pluti
vějších jazyku, kde názvy plic souvisí s adj. 'lehký' (r, lägkoje, angl. lights, něm. Lunge aj.; podrobněji kačenko, SbHavránek 120aVarbotová.SM 17.71ns.v.^Ibg-bkojé).
Sr. Fraenkel, KZ 50, 208, Trautmann 226, Pokorný 837n, Vasmer 2. 378, Machek 1957, 375n, Skok 2, 689n, Gamkr.-Ivanov 1984, 815, Steinbergs, LgB 5-6, 23 aj.
Později považuje Machek (1968, 460) za starší ř. podobu itveýuwv (od .-vád) a počítá s dálkovou disimilací n - m> l-m; v bsl. proběhla tato disimilace a změna zakončení pod vlivem sém. blízkého *plei5 (v. plešte).
O správnosti tradičního výkladu pochybuje z věcných důvodů také Šaur, Slávia 57, 259. pv-ae
plutí, ploveťb 'plout, plavit se; segeln*
Der.: plutije 'proud'; pref. ispluti 'vyplout, vyplavat ', oťbpluti 'oůr,\ouí\prěpluii 'přeplout, proplout', raspluti se 'rozplynout se, rozptýlit se'; - prěply-ti 'přeplouť (lx Conso; - plavali 'plout, plavit se, plavat', plavanije 'plavba', přeplaván 'přeplouvat, proplouvat', připlavali tv.
Komp.: mimopluti 'proplout mimo' (lx Christ, ř. zccpazkslv).
EL: Psi. pluti, plovQ, později s různým vyrovnáváním: b. plávam, mk. plovi, sch. st pluti, plóvem, sin. pluti, plóvem, plújern, slk. plut', stč. pluti, plovu, č. plout, pluji, hl. ptuwač, st. i pluč, plb. plajě 3. sg., str. pluti, vše 'plavat, plout', sch. st., sin, slk. stí. i 'téci, plynout' aj. Pro hl. dial. plowač, pléč, plěwač, dl. pleš, plěwaí, st pluwaš, dial. plowaš předpokládá Sch.-Šewc 1093 psi. plju- < *pleu~.
O střídání -m- v kmeni inf. s -ov- v kmeni préz. v. Kurz 1969, 1U a 155, Koch 1990, 385-387 aj.
Sloveso patří do bohatě rozvinuté rodiny slov od kořene vyskytujícího se v několika ablautových variantách.
*pľu-: v. napf. plušta, *plu-: např. sin. st.plutva, slk. plutva, stč. plútva 'ploutev' a v jsi. názvech korku: mk. pluta, sch. pluta, sin. pluta, sr. např. i r. st. plov 'loď, plavidlo' (Dal') aj.;
*pťb-/pľhv-\ stč. plvěti 'téci, roztěkat se, rozpouštět se ap.', adj. plvúcí 'rozpouštějící se, tající'; sem i stsl. pl%tb 'vor' (v. platba) a pťhrúje 'proud, tok' (v. pfenije), snad i p.pletwa > pletwa 'ploutev' (< *pitay,
sr. Briickner 421, Varbolová, SUaz 7, 113);
*ply-: b. st. a dial. plívám, mk. pliva, sch. ptiti, pitvali, stč., č. st. plývati, luž. st. ptywač, dl. i plyč, porn. plewac, plivá, stp. ptyč, ptywač, p. ptywač, br. plýsci, plyc', dial. plyvác', ukr. plýstý, plyvtý, dial. plýváty, st. i plyvstý (Hrin.), str. plyli, r. plyť, dial. plyváť, plysť (SRNG), vše 'plavat plout' ap.; č. plynout, porn. plenoe, p. ptynač, ukr. plynuty, r. dial.
plýnuť (Daľ), s význ. 'pomalu téci, proudit ap.'; sin. pl?tva, stč. plýtvá, p. stpiyfvva 'ploutev' aj.;
*plav-\ b. plávam, plávja, mk. plavi, sch. pľáviti, sin. plavili, slk. plávaľ, plaviť, stč. plavali, plaviti (sě), č. plavat, plavit (se), hl. plawič, dl. plawiš, plawješ, porn. platič (sa), stp. plawač, stp. p. plawič (sie), br. plávac', plávic', ukr. plávaty(sja), plávytyisja), str. plavali, plaviti(sja), r. plávať, pláviť(sja), s význ. 'plavat plout (na lodi ap.)', 'dopravovat po vodě', dále 'plavit koně, koupat (se)' (sin. č. hl. porn. stp. p.), 'proplachovat(rudu aj,)' (b. mk. sin. č. stp.), 'tavit rudu' (vsi.) aj.; kaš. platva 'ploutev', tv. i br. plauník, ukr. plavec', plavnýk, r. plavník, sr. také sch. st, sin. plav 'člun, loďka', stč. splav 'prám, vor', č. slk. i 'jez na vodním toku', 'proud vody padající přes jez' aj.
•   Psi. *pl'uti, *pluti < ie. *p/eH-/®p/oM- (k významu v. níže).
Kořen doložený ve většině ie. jazyků vykazuje širokou škálu významů primárně spjatých s vodou: 'plynout, plout, plavat, plavit, zalévat pršet ap.', druhotně též 'vznášet se, letět ap,' Slovesa a jména patřící do této obsáhlé slovní rodiny jsou tvořena od různých ablautových variant kořene:
*pleu- (> sl. pľu-, plov-): stind. plávate 'plave, vznáší se', ř. lůe^siv 'plout', lat. pluit 'prší', lit. plevénti 'poletovat, vznášet se' aj.;
*plou- (> sl. plu-, plov-): stind. plava 'plující; člun', ř. izkóoq 'plavba', sthn. jlouwen 'splachovať,
LOCh. B plewe 'loď' aj. (k ie. názvům plavidel sr. Blažek, Slávia 62,489n);
*plu- (> sl. pl*-, plív-): stind. pluta- 'zaplavený', 'vypraný', arm. luanam (< *pluua-) 'umývám', ř. kavxóc], nkóva (< JtXuv-jtS) 'umývám', lot. pluts 'vor' aj.;
*plô(u)~ (> sl. plav-l); stind. plavayati 'dává plouť, ř. xXúciv 'plávať, stsev. jlóa, stangl. jlôwan 'zaplavovať, gól. jlúdus, sthn. jluot, něm. Flut 'záplava', lit. pláuju, pláuti 'umývat, splachovať aj.
Sl. prosiě témadcký prézens je zjevně už ie. data (má přesné protějšky ve stind., ř. a lat). Jeho -nepředstavuje podle převládajícího názoru (Bemeker, IF
10, 145n, Vondrák 1906, 1, 84, Vaillant 1, HOaj.) Střídnici za
hcterosylabickéf?#. V infinitivu(a v některých dalších tvarech) bychom ovšem čekali spíše pľu-, doložené jen reliktově v luž.; jinde došlo k anal. vyrovnání ve prospěch plu-, čemuž napomáhala i nežádoucí homofonie s tvary slovesa 'plivat' (v. pľbvatj).
Sch.-Sewc 1093n a Šaur, Slávia 57, 258n však soudí, že v případě plovQ, pluti jde o původní ostupeň.
O tvoření prézentu od kořenů tohoto typu podrobněji Stang 1942. 46n, Koch 1990, 385n a Reinhart, WSIA 30, 296n.
662
pluti
U sl. slovesných a jmenných forem s kořenovým a (plav-) může jít o zdloužený stupeň už ie. stáří (sl. plav- = í. KÁ(ú- atd., v. Fortunatov, KZ 36,41, Meiliet, MSL 14, 356, Qsten-Sacken, IF 33, 247, Mikäcola 1913, 1, 112, Ras-
mussen 1989, 147 aj.), spíše však jde o dloužení až psl. data, objevující se často u deverbativ (Hujer, LF 40,
284, Němec, SlWort 23n, Šaur, Slávia 49, 19n). Málo přesvědčivá je zato domněnka, že plaviti ap. představují od původu denom. (od plav* ap., v. streitberg, (F 3,387,
Trubačev, SM 1, 170 s.v. bavili; odmítá Šaur l.c.); Za faktitt
vum je právem pokládají Machek 1968,462, Slawski, SK i, 57 aj. Za sek. je pokládána také podoba ply- (= balL pla-) s bsl. dloužením pův. redukovaného stupně
(v. Reichel t, KZ 39, 47, Vaitlant 1, 300, Machek l.c. aj.).
Vzhledem k sch. a lit. intonaci (sch. plUti, liL pláuti) přichází ovsem v úvahu také řešení s laryngálou; plo(u)- - pleufí-, pla--pluH-.
Sr. dále MEW 252n, Trautmann 223n, Pokorný 835n, Vas-mer 2, 364 a 377, Fraenkel 609, Skok 2, 692, Snoj 1997, 457, BER 5, 351 a 364n, LIV 438n aj.
Rozšírenou podobu koř. *ple.u- predstavuje *ple.ud- podobných významu, dosvědčené zej m. v germ., kelt. a batt.: stsev. fljóta, stangl. flěoian, sthn. jliaian, nim. fiiessen 'téci', stir. hnitiach 'rozvlnit', lit. pláudiiu, pláusii 'prát, čistiť, pi tmu, plášti 'pretekať ap. (Pokorný 837, LIV 440). Smoczynski 19S9,9n sem řadí též si.plyno, reprezentující podle jeho soudu starší *plyd-no (zde též o dalších sl. tvarech se základem ply^).
Jinou rozšířenou podobu koř. *pleu- představuje *pleuk-obsažené ve stangl. fliagan, sthn. fiiogan, něm. fliegen 'letěť a liL plaukíít, plaúkti 'plaval' (Pokorný 837, LIV 440). pv-ae
-plyti v. pluti
pltkt., -a m. 'houf, šik, vojsko; fiaufen, Schar, Heer' spec. 'vojenský tábor'; řcsl. 'lid, zástup' (sr. k tomu
Mladěnovová, SIFil 19, 254)
Der.: pťhčiti se 'řadit se v šik'; opl*čiii (xg) 'utábořit (se), umístit (se)', jenreŕL 'sešikovat se, připravit se k boji', opl*čenije 'sešikovaní, připravení k boji', opl*čad 'šikovat, připravovat k boj i'; upťbčitise 'sešikovat se, připravil se k boji'; v*pl*čiti (se) 'seřadit (se), sešikovat (se)', v*pl*čenije, s*v*pl*čenije 'sešikovaní', vbpťbčati se 'šikovat se'.
Komu.: piěd*pl*čbn* 'bojující vpředu, v první radě'; nom. pr. Svetopl*k* v. SvetopiT,kT>.
Exp.: Z csl. je rum. prtě 'houf, skupina, hejno', arch. 'pluk' (Tiktin 1162, BER 5, 501).
EL: Psl. *p*lk* > b. arch. pálk (RODD), plak (Gerov), sch. puk, slk. č. pluk, p. pulk, vsi. polk, vše 'pluk, určitý vojenský útvar', sch. sl, stě., č. st., str. i 'skupina Udí, houf, dav', 'vojsko', 'lid, národ', str. i
"vojenský tábor*, 'bitva'.
Z r. je b. polk (BER I.e.) a snad i mk. a ukr. polk; mladší, z jiných sl. jazyků je sin. polk (tak Bezlaj, Snoj 1997; podle Černycha 1993 zr.), nové přejetí je i h L polk 'pluk'.
Psl. *p*lk* se většinou považuje za přejetí z germ., sr. stsas. folk, sthn. fale (něm. Volk 'lid, národ'), stangl. fale, stsev. folk 'lid, houf, šik, vojsko*
(v. Stender-Petersen 1927, 194-6, Vasmer2, 393n, Goiab 1992, 374n, Skok 3, 70n, Bezlaj 3, 82 s liter.), není ale shody,
z které doby přejetí pochází (sr. Kiparsky 1934, 209,
Stender-Petersen, ZslPh 13, 25 In).
Ze slovotvorných důvodů méně pravděpodobný je názor, že psi. *p*lk* je odvozeno &-ovým rozšířením od koř. *pelHi-, obsaženého v psl. *p*ln* 'plný' (v. ph.m>; MEW 236, Brückner 448 a AslPh42, 143, Mladenov 431 aSbNU25, 100, Petersson 1915, 26, Cyganenko 315).
Machek 1968, 464 se domnívá, že *p*lk* obsahuje ie. kořen *plk-, z něhož odvozuje i něm. folgen 'následovat': *p*lk* byla původně vládcova družina (sr. něm. Gefolge 'družina'); něm. folgen je však et.
málo jasné (sr. Kluge-Seebold 1999, 225). Sém. paralelu predstavuje stč. zástup, str. zasiupi> aj. (Němec, red. pozn.).
Schuster-Šewc (ZS1 8, 867) odvozuje *p-blki> od koř. pol-obsaženého v r. pol 'pohlaví, polovina, strana' (sr. polt.) a přisuzuje mu pův. význam 'oddělená skupina lidí' —7 'společenská skupina' —v 'vojenská družina'.
Ondrus (JŠ 14, 138) spojuje ^ptlkt, se slk. pelať 'utíkat', sin. péljati 'vést, vézt', sch, pěljati 'vésť. bv
ph>nije, -ija n. 'proud, tok; Strom' (lxEuch)
EL: Bez paralel v jiných sl. jaz. Ojedinělý doklad vzbuzuje domněnku, zda nejde o pisárskou chybu; např. Jagič (AslPh 7, 129) předpokládá, že pl*nije je mylně za vl*neribje 'vlnění, vlnobití, vzdutí voď (podobně Frček 1939, 640 překládá jako les fiois). Stsl. vl*neili]e
ale obvykle překládá ř. xXúScúv 'příval vod, vlnobití ap.', kdežtopl*nije překládá ř. vajj.cz 'pramen, proud, tok'. Tak i v tomto případě: Dnes(b) ler*dan*ska pťhnhja v* icělenije človekom* prinoset* se za ř. Stjiiepov Ta 'IopÔáveia vájiaxa iátiaTa toíc; ävôpú-JtOtC ávcupépouoiv; v. Valčáková, Slávia 70, 505n,
Proto je nejpravděpodobnější výklad Nahtigalův (Nahtigal 1942, 5), který hledá v subst. pl*nije základ plu-/pl*- (v. pluti), tedy 'plynutí, proud, tok'.
Méně pravděpodobný je výklad vycházející z adj. pťhn-h se sek. významem 'přetékající proudem přes okraj něčeho naplněného' (Němec, red. pozn). pv
ptant adj. 'plný; voli*
Der.:pl*tlOStb 'plnosť; adj.indekl. ispl*llb 'plný', adv. modi 'úplně', ispl*niti (se) 'naplnit (se)', *na-
663
sytit', 'dovršit (se)', 'splnit, vykonat, vyplniť, 'doplniť, s nomiiiErn aciionis isplenjenije, ipf. isplenjati (se), iter. isplenjevati 'plnit, vykonávať; naplenili (se) 'naplnit (se)', 'splnit, doplniť s ipf. naplenjati, naplenjenije 'naplnění, plnosť, naplenjene 'naplněný, plný'.
S-A 1955, 61 uvádějí ze Zogr indekl. adj. naplbnt. 'plný', které SJS ani StslS nemá.
EL: Psi. *pblne, všesk: b. pálen, rak. poln, sch. pun, sin. pôln, slk. č. plný, luz. polny, plb. páuně, porn, pälni, p. pelny, br. póuny, ukr. póvnyj, r. pólnyj, vše 'plný, úplný'.
•  Psi. *pbhn> < ie. *plH!no- < *pellil- 'nalévat, plniť.
Psi. *pblne je adj. indoevropského stáří (stind püma-, stir. lán, gól. fidls, lit. pilnas) tvořené sufixem -no- od kořene *pelH]- 'nalévat, plniť (stind. piparti, prnäti, aor. apräl, ř. KÍyiiú.r)ui, aor. jrAřJro, lat. plěre 'plniť, lit.pilu,pliti 'nalévat'). Vesl. se primární préz. od tohoto koř. nezachoval, na jeho místě nastoupilo aenominativunv. sch. puniti, č. plnit, r. arch. pólniť, stsl. ispleniti atd. (podobně v germ. a kelt).
Vzhledem k prokazatelně ie. stáří adjektiva nelze v něm spatřovat participium sensu stricto. K paradigmatizaci adjektiv tvořených sufixem -no- ve funkci ptc. pret. došlo totiž jen v některých ie. jazycích (ií., germ,, sl.), zřejmé nezávisle na sobě.
Sr. Trautmann 218, Vasmer 2, 394, Pokorný 798ti, Fraen-kel 592, Machek 1968, 461, LIV 434n, Brächet, II-' 105. 263n aj. bv-ae
plTbtt»!, -1 f. 'tělo, maso; Körper, Leib, Fleisch'
Dále i 'tělesná žádost' (Euch), 'stvoření, tvorstvo', v eucharistickém smyslu 'tělo Páně' (gospodenja plete).
Der.: pletené,pletené,pleteske, 'tělesný', bes-pletene, nepletené, nepleteske 'netelesný' (ř. čtacep-xoq, daúpiawc.), vepletiti (se) 'vtělit (se)' (ř.aapxoú-o0«i), vepleštenije 'vtělení, inkarnace' (ř. évaápxamc,).
Komp.: pletoljubive (Supr), pletoljubene (Nom) 'poživačný' (obojí za ř. tpíkóaapxoc), pletojadive 'masožravý' (Supr; ř. o-apxotpáyoc,, v. Schumann 1958, 48).
Exp.: Z csl. je r. voplotíť 'ztělesnit', vaploščěuije 'ztělesnění'.
EL: Psi. plete > b. plat, mk. ojed. cirk. a kniž. plot, sch. put, SL pult (Rj), sin. polt, stě. plt/plet, č. slk. pleť, dl. pleš, stp. p. pteč, br. plať, ukr. str. r. ploť '(lidské) tělo' (b. mk, sch. st, stp. vsi.), 'živá (lidská) bytosť (mk. stp. str, r. arch.), 'pokolení, potomstvo, pokrevní příbuzní' (sch. ojed. Rj), 'pohlaví' (sin. st. jen m. Plet, sch. st. Rj, ě. arch, p.) 'sexuální síla' (str.), 'smyslnost, tělesnost' (sin. st. Piet.) 'žádost, touha' (dl. arch.), '(lidské) maso' (sch. st, str. StrS), 'kůže, pleť, povrch těla' (sch. sin. slk. stě. č. dl. stp, p.
arch, str.), 'rosdinné pletivo' (Str.), 'lup(y)' (br. dial.
NarSlova 96, r. dial. SRNG).
El ne zcela jasné, bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích.
■ (1) Psl.pit.ri> < *plH-ti- < ie. *pelH- 'zakrývat; kůže'. (2) PsLplbtb < *pluíi < ie. *pleu- 'plavat, téci.
(1) Většinou je sl. plete vykládáno jako subst. tvořené sufixem -ti- od ie. kořene *pelH-, dosvědče něho téměř výhradně jen jmennými formami: nékaq 'kůže', aizsXoq 'nezhojená rána', lat. pellis 'kůže', stangl. feil, sthn. fel, něm. Fell vše tv, stsev. fela 'skrývať, gót. filhan tv, lit. plutá 'kůra (chleba, na ledě)', lot. pluta 'maso', 'holá kůže' aj.; v. též pelena
a plati.no. Sr. MLP 576, Schmidt 1871, 2, 36, Trautmann 227, Pokorný 803. Vasmer 2, 375, Fraenkel 635, Machek 1968, 459, Snoj 1997,468, BER 5, 373n aj.
(2) Méně pravděpodobný je - už vzhledem k existenci homonyma plete 'vor' (v. p)<btb2) - výklad vycházející z ie. koř. *pleu- 'plavat, téci ap.' (v. pluti), tedy 'maso, kůže ap.' = 'něco lehkého plovoucího na
VOdě' (v. Brückner 420n, Sch.-Šewc HOln).
Černých 1993, 2, 41 nevylučuje spojení subst. pl-hib (r. ptoľ) s kořenem pleť (v. plesti).
Nepřesvědčivé je spojení s et. nejasným stind. palu- 'maso' (sr. Mayrhofer 1956, 2, 231) a xr.feóil 'tělo, maso*, které uvádí MatzenauerLF 13, 168. fc.V
plTbfcfa2, -« f- 'vor; Roß' (lx VencNik)
V Bes lx ve významu 'tok, proud'; v. Reinharl, WSUb 26, 59n.
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1193 strum, pluta 'vor', může však jít o přejetí ze současných sl. jazyků.
EL: Psi. plete > slk. plť, plte, st. i plti (HSSlk), stě. plet, plti, ojed. i pit, plut f. (StčS), č. arch. plť, pltě i plti, č. st. i pit f, pltí n. (Jg), stp. plet m, pitu (SStp, Reczek), SStp i pita f, ukr. plit, plotu i plotá, r. plot,plotá, vše 'vor, prám' (ve stě, č. st. 'řada prámů svázaných k sobě') aj.
Stp. ojed. pfyt mohlo vzniknout analogií podle plyngti (Var-botová, SUaz VII, 1973, 112n), pokud nejde o mylnou rekonstrukci (pí. plyny -pttyl, tak SStp).
Trubačev, Etim 1991-1993, 9 sem řadí i r. dial.plotá 'rokle' (< *plita), dolož, i v toponymech.
Subst. snad už ie. stáří, tvořené f-ovým sufixem od kořene *pleu- 'plout, plavat' (v. plutí). Stsl, slk. a č. tvary ukazují na ie. * pluti- (stind. pluti- 'záplava', ř. Kkúaiq 'mytí'), p, ukr. a r. tvary na ie. *pluto-(stind. pluta- 'zaplavený', ř. 7rAinroc; 'umytý' a snad i lot. pluls 'vor, prám', pokud nepředstavuje výpůjčku z r.). Význam 'vor' vznikl konkretizací pův. abstrakta (plavení —t plavidlo), resp. substantivizací pův. par-
664
pľi.vati
tiCipia (plavené -> plavidlo). Sr. Matzenauer, LF 13. 166, Trautmann 234, Briickner 421, Kiparsky 1934, 80, Vasmer 2, 374, Machek 1968, 463, Slawski, WSIJb 22, 76 aj.
Martynov 1963,101 pokládá psi. p/wa za výpůjčku z germ. (ptagerm. *Jímí-, něm. Fhtt atd.); odmítá Reinhart, WSIJb 26, 60, pozn. 28. pv-ae
plt>zati, piěžeti, 'plazit se; kriechen' (2x Supr)
SubstanrJvjzací nom. pl. n. ptc. préz. akt. plěŽQŠtaja 'plazi' (Supr Bes).
Vedle toho doloženo Ix v Supr a VeneNik i ptc. pt-bzf, eož předpokládá vb. 4. třídy,plbZ&ti nebo plbúň 'plazit se'.
Der.; plbVbkb 'kluzký', v Supr Ix přen. 'nejistý';
poplbzati se 'sklouzávat, klopýtat, padať, pf. po-
plbZ/igti se 'Sklouznout, klopýtnout' se subsL verb.
popťhzenije, popľhznovenije 'sklouznutí, klopýtnutí, páď, v Bes i v přen. významu 'poklesek, hřích' (podle Sverdlova, Etimlssl 3, 34 sém. kalk ř. dAíodnuo; týž sčm. posun dokládá i lat. lapsus, které je v předloze Bes), nepoplbZbtlb
'neochvějný' (UBes), vbspoplbzngti se 'uklouznout, padnout', vbspoplbzenije, -plbznovenije 'klopýtnutí' ; poďhpl-hzati se 'plazit se, vinout se'; jen v Bes sbplbznaň se 'sklouznout, klesnout'.
el: Pro psi, se předpokládá *phlzti, pelzg, *pelzti, pblzg a *pblzati, pelzjg, dále iter. s o-st. polziti. V dalším vývoji docházelo ke kontaminacím a anal. vyrovnávání: b. pälzjá, mk. polzi, sch. puzati, pläziti, sin. pláziti, plězati (v. Snoj 1997,454), polzéti, slk. plaziť sa, stě. plzati, plzěti, plazili se, č, plazit se, p, pelzač, slp, i plazič, ptozié, br. pauzcí, iter. póuzac', ukr. póvza-ty, povztý, str. polzati/pl-bzati, polzěti/pblbzěti, polz-ti, plězti, r. polztí, pólzať, dial. poloziť, vše s význ. 'plazit se, lézt (po čtyřech)', dále 'klouzat, smýkat se, sesouvat se, ploužit se, zvoina se pohybovať (Jsi. č, p. vsi.), o rostlinách 'pnout se, rozrůstat se' (jsi. č. p. vsi.), přen. 'plazit se před někým, ponižovat se, podlézat' (b, mk. slk. č. p. ukr. r.).
V luz. doloženo jen pref. iter. woptazowač 'ploužit se sem a tam', a to v dl. dial. (v. Sch.-áewc 1086).
Sem patří zřejmě i b. plézja ezik 'vyplazovat jazyk' (v. BER 5, 331), sch. plazili tv. (Vaillani, RÉS 22, 17 je vykládá z ispláziti (jezik) deprefixací), Č. plazit,
vyplazoval jazyk, které odpovídá představě klouzání jazyka z úst. Anikin, Etim 1981, E38 klade tento význam už do psi.; sr. csl. sbplbzati (s§) 'vyplazoval jazyk,
Olizovat Se' (v. oplazivb). Nepresvedčuje Georgiev 1958b, 21, který je pokládá za nepříbuzné hom.; spojuje je s nejasným ř. éx-rúílaaopea.i 'rozvíral se (o ranách)', irArcrc-ojuai 'roztáhnou! nohy, vykračovať. Shodné Machek 1968, 456.
Do psi. lze klást i subst. *polzb s pravidelným o-sl: b. mk. plaz, sch. sin. plaz, stč. č. slk. plaz, p.
plóz, ptoza, dial. i ploz (Kadowicz), br. pólaz, ukr. r. póloz, str. polozb (často s pref. s-, o- ap.); základní význam: 'zařízení umožňující plazivý, klouzavý pohyb', např. 'část pluhu klouzající na dně brázdy a podpírající pluh' (jsi. zejména v dial., stč. č. slk. p., r. dial.), 'skluznice saní, lyží ap.' (b. mk. sch. p. vsi,), 'zařízení k posouvání těžkých nákladů, ke spouštění lodí na vodu ap.' (stč., p, dial., vsi.), v sin. i 'lavina' aj., dále 'plazící se živočich, had' (b. st. Gerov, slk.
Stč. č. VSl.). Machek s.v. plazíti se odděluje subsL s významem 'had' od Dstamích a pokládaje za sek. deverbativum z iter. poltili.
Bez bezpečných ie, sou visi ostí (v. např. Machek I.c).
Bývá vykládáno z ie. tpelH-g- * 'sklouznout, dát se do pohybu, smýkal se', jehož var. *pe.lH-k- je spatřována v sthn. Jelga 'vál na drolení hrud', něm. Felge 'zoraný úhor* a v gal. olea 'zorané pole'. Sr. Wiedemann, BB 28, 21, Trautmann 218, Petersson 1918, 74n, Vasmer 2, 396 (s.v. póloz) a 397 (s.v. polosá), Pokorný 850, Slang 1972, 43, Bezlaj 3, 52, 57 a 84, Snoj 1997,452 a 469 aj.
Anikin, Etim 1980,46 odmítá tuto souvislost a ze sém. důvodů pokládá za bližší s tang]. jy!gan,folgian, Tiéra.folgen 'sledovat, nasledovať a snad i kymer. ol 'sled, týl', olaf 'poslední'; sém. vývoj: 'plazit se, smýkal' —> 'stopa po smýkání' —\ 'jíl po stope, sledovať. Germ. slovníky (např. Kluge-Seebcld 1999, 257n a277n, EWD423 a 459n, Vries 1962, 147n) však mají tato slova za nejasná a mimogermanské souvislosti za nejisté (o sl. neuvažují). V. též plibk-t. ŽŠ
pľuvali, pljujeťh 'plivat; spucken, speien'
Der.: pľbvanije 'plivání', pljungti, plingti 'pliv-nouť,pljunovetúje,pluiovenije 'plivnutí, slina',plju-vati 'plivat'; opVbvati, opljuvati 'poplivat'; otbplju-ngti, otbplingti 'odplivnout si'; popľbvanije 'poplivání'; vbspljungti 'plivnout'; zapľbvati 'poplivat', zapVhvanije 'poplivání'.
EL: Psi. pľuti, pľbvati, 1. os. préz. pľujg > b. pljúvam, pljúja, mk. dial. pľúja (Malecki) (spis. je der.
pinka), sch. pljuvati, pljujěm, sin. pljúvárí, pljújem, pljúvam, st. ipljeváti, pljújem (Plet.), slk. pľuť,pľuvať, pľujem, stč. pľvati, pľujú, plivali, plivaju, č, plival, expr. a dial. plít, plij i, plivám, hl. pluwač, pluwam, sL pleč, pluju (Pful), dl. pluwaÁ, pluwam, st. plus, pluju, pom. plec, plěi-a, plvac, plvg, stp. p. pluč, pluje, stp„ p. st. plwač, br. pljavác', dial. pljuvác' (SBxtí), pljujú, ukr. pljuváty, pljujú, str. plbvati, plevati, r. pleváť, dial. pljuváť, pljujú (Daľ), vše 'plivať.
Psl. pľungti, plingti > b. pljúna, sch. pljunuti, sln. pljátiiti, slk. pluvnúť, stč. plinúti, ojed. pľnúti, č. plivnout, hl. plunyč, dl. plunuš, dial. plinuÁ (Muka), pom. ple'ngc, plévngc, stp. p. plungč, br. pljúnuc',
665
pľbyati
ukr. pljúnuty, str. pljunuti, plinuti, r. pljúnuť, vše 'plivnout'.
•  Psi. pľuti,pľbvati < ie. *(s)p).euH- 'plivať.
Kořen s význ. 'plivat' (všude!) je dosvědčen ve většině ie. jazyků, je však značně variabilní, jak co do ablautu, tak i co do konsonantické stavby, což patrně souvisí s jeho pův. onom. charakterem: stind. (ni)šthTvati, pec. šthyuta- (*spiHu-i*spiuH-; dálková disimilace p - v > t - v, aspirace zřejmě sekundární), ř. tcxósiv (*(s)piuH-; iniciální s možná zaniklo po změně spi > spi), lat. spuere (*spiuH-ie- > *spuH-ie-\ dálková disimilace), gót. speiwan, sthn. spiwan, něm. speien (*spiHu-), lit. spiáuju, spiáu-ti (*spieuH-), sl. pľuti, pľbvati (*pieuH-/p{uH-; k zániku s- mohlo dojít v prefixátech, -l- nemusí být epentetické, ale může hýl důsledkem kontaminace se sém. i zvukově blízkým bl bvati, v. bľtvati; podobně v lot. splauť).
Sl. tvary s pli- (ptingii ap.) ukazují nejspíše na pův. *p)uH-(nikoli na zdloužený reduk. stupeň, jak soudí Vaillant 3, 232).
Sl. yb-prézens je patrně starý: je ještě v balt., ř. a lat. Novějšího (teprve psi.) data je inf. na -ati a -no-prézens (nezávisle též v lit.: spiáutiu).
Sr. Pokorný 999, LTV 529n, Trautmann 276, Meillel, MSL 14,358, Vaillant 1,68 a 75, Preobr. 2,71, Bríickner419, Fraenkel S66n, Vasmer 2, 379, Machek 1968, 461, Skok 2, 692, Bezlaj 3, 59, Sch.-Šewc 1108n, BER 5, 377n, Krelschmer, KZ 31, 386, Walde, KZ 34, 479, Schrijnen, KZ 44, 22, Schulze, KZ 45, 95, Fraenkel, KZ 70, 140, Bemeker, IF 10, 163, Johansson, IF 14, 327, Otrebski, VJa 1954,5, 38, Stang 1942,46n, Klingenschmilt 1982, 207, Rasmussen 1989. 113n, 119, Reinhart, WSIA 30, 296n, Seldeslachts, Études de morphoiogie historique du verbc latin et indo-européen, Louvain-Namur-Paris 2001, I33n aj.
K možným nostratickým souvislostem sr. Kaiser 1990, 99 a HER 490. bv-ae
po prep. s ak., dat. a lok. označuje pohyb po povrchu nebo
činnost na povrchu 'po, na; auf, an'
S ak. dále vyjadřuje trvání určitého čas. úseku 'po' (po
vbse dbtu), ve spojení dfíiati se po čhto 'držet se něčeho', jeti se po čbto 'chopit se něčeho'; se slovesem
pOS"hlatÍ po vyjadřuje účel 'pro', ve spojení po ČhtO, počhto *proČ', v Euch 2x vyjadřuje vztah 'vzhledem k
čemu'.
S dat. kromě uvedeného 'po, na' vyjadřuje i blízkost 'u, při',  následnost času 'po (tom)';  dále způsob 'podle',
'skrze', příčinu 'pro, kvůli', ve spojení po tomu 'proto,
Z toho dŮVOdU*, v Bes i 'tím'; dále vyjadřuje distribuci a
řadu 'po' {po ďbvětna měratni>, editvh po edinotnuj.
S lok. vyjadřuje i následnost místní 'za', časovou 'po', dále způsob 'podle', účel a příčinu 'pro, kvôli', v Apost
lx vztah 'CO se týče'; podrobně v. SJS 3. 61-4, Herodes, íssi 332-5 aj. Adv. potomb(že) 'potom, nato, dále' v. ts>, spojení po sridi 'uprostřed, doprostřed' v. srěda. - Na možnost rekcepo s instr. poukazuje Kopečný, SB 1, 179, pozn. 1.
Hojně je v stsl. doložen prefix po- u sloves, řidčeji u jmen (podrug%, potnorije, poredije), u nichž je
Častější pa-\ v. níže. O významu prep. a pref. po zejména v stsl. v. Terras, ZsIPh 29, 302-314.
Exp.: Z csl. je rum. slovesný a adj. prefix^-, meglenorum. pu-\ v. Auerbach, JbRum 19-20, 209n, Rosetti 1954, 47n.
EL: Psi. po, VŠesl.: jsi. Slk. Č. po, plb. pu (v. SEPlb i, 597), luž. porn. p. po, br. pa, ukr. r. po; pojí se všude s ak. a lok., dále s dat. v stč. stp. br. r., řídce v luž. a pomsln., s gen. pouze v r. dial. a str., s instr. ojed. v sch. (v. Rj 10,110,115,120) a pomsln. (PWb 2,26), dále v r. dial. (SRNG 27, ísi). Sém. škála je značně široká: všude (kromě plb.) má význam místní - označuje povrch, na nějž něco směřuje, prostor, kde se něco děje, směr pohybu 'na, po, v*, dále místní nebo Čas. následnost 'po, za' (mk. sch. sin. slk. č., hl. v. ČMSerb 65, 67, plb. porn. p. br. ukr.), hranici nebo míru v prostoru i čase 'až po, až k' (slk. č. dl. p. vsi.), čas. určení 'během (určité doby), po (určitou dobu)' (jsi. slk. č. luž. porn. stp. p. r.), periodické opakování děje (b. slk. stč. br. str. r.), příčinu, důvod, účel nebo cíl 'pro, kvůli' (všude s výjimkou plb.), původ i důsledek 'po' (např. dědil po otci, také tesknit, toužit po...; mk. sin. slk. č. hl. porn. p. vsi.), způsob a okolnosti děje 'po, podle' (jsi. slk. č. luž. porn. p. vsi.), prostředek, nástroj 'po' nebo bezpředložkový instr. (jsi. slk č. p.), vztah, zřetel 'vzhledem k' (b. sin. slk. č. r.), číselnou podílnost (zejména při určení ceny) 'po, za' (jsi. slk. Č. luž. pomsln. p. vsi.), s významem adv. 'krať (b. mk.), srovnávací 'jako' (str.); ve funkci part. distrib. (sch. edan po edan, sin. po pet dinarjev, slk. stoja po
dvaja) aj.; podrobně v. Kopečný, SB l, 178-1S6 s další liter., o sch. po, v jehož rekci byl dat. nahrazen lokálem, v. lvičová. JslF 19, 173-212 aj.
Všesl. je prefix po-, který u sloves vyjadřuje malou míru děje, krátké trvání nebo opakování děje (stsl. pobesědovati ' porozprúvéť, pogrožati 'potápěl' ap.), dále počátek děje (poiti 'vydat se na cestu', dále např. v b. sch. p. br. r.), postupnost děje (pokajati se '(u)činit pokání') a dovršení činnosti (pogubiti 'zahubit, zničiť, pogrěšiti (se) 'zbloudit, minout se cíle', dále i v jsi. slk. vsi.), přidání nové vlastnosti (potnračiti 'zatemniť, pozlatití 'pozlatit', dále např. v jsi. slk. č. p. br.); sém, vyprázdnění vede k užití prefixu jako gram. morfému, a to k vyjádření periékíiva (posěniti 'zastínit', pochuliti 'pohanět, potupiť) a nedokonavého futura (stsl. dary ponesgťh - fut. k nesti, č. ponesu,
666
puči í i
tento typ je i V slil. Sile. lllŽ. r.; o tomlo vyjadřován/ futura v stsi. v. Večerka, SbTrost 301-306, který jej pokladá 2a mora-visrnus, v Bes za bohemismus; v. dále Kopečný, SlavP 4, 234-9 a Kopečný 1962, Sin, který zde nachází zbytky předvidovčho fut. významu); v imper. typu č. pones! pojď! vybízí k pohybu ve směru k mluvčímu i k společnému pohybu (v. Horálek, NŔ 38, 22-24, Machek, SlavP 4, 437-442 aj.). O pův. konkr. významech slovesného pref. po- v. Němec, Slávia 23, 4-22, dále Kopečný, SB 1, I86n, o po- v b, Ulov, BE 11, 418-435, v slk. Peciar, SR 28, 32-44, 65-77, 201n, v t, Poldauf, SaS 15, 49-65, ve srovnání s p. Svoboda, SlavP 6, 122n aj.
Jmenný prefix po- je z předložkového spojení (např. č. po boku, odtud poboční, stsl. po redu, odtud poredije, č. pořadí, pod. i v slk. p. br, r.), dále vyjadřuje blízkost (pomorije), v b. a mk. tvoří kom-par. adj., s adj. a ad v. (někdy v kompar.) vyjadřuje menší míru vlastností (např, č. pobledlý, pomenši); v. Slawski, PF 18,429-434. U substantiv je po- zejména u der. prefigovaných sloves {pogrčšenije, pogybélb ap.). Zdloužením pův. po- vznikl subst prefix pa-
(StSl. pOfíietb, paguba, pažitb) (Schmidt, KZ 26, 24 zde vidí ablaut, pod. Meiljel, MSL 19, 243n, Fraenkel 635; Solm-sen, KZ 35, 463 rytmické dloužení, pod. Rozwadowski, RS 2,
94n). Pref. pa- znamenal jednak 'posť, jednak 'něco druhořadého, napodobeného, nepravého* (Boryš 1975,
48n pokladá tento význam za arch., např. v psi. pacholtJťh; v jednotlivých si, jazycích vznikaly -výrazy mladší, napr. č. potvor ap.); v. Cejtlinová, UZIS1 9, 205-224, Machek 1968, 424, podr. Borys 1975, 14-67, Neuhardavá, ScSl 5, 52-63 zejména o nové produktivitě pref. pa- v č. a sín., dáäe Snoj 1997, 41S aj.
Etymologický výklad nesnadný, Sém. šíře prep. a prefixu po(-) vedia k názoru, že je výsledkem syn-kreze několika ie. adv. a prep, (v. Machek 1968,465, Snoj
inBezlaj 3, 64n aj.).
Kopečný, S B 1,191 nicméně soudí, že sém. hledisko může být při posuzování ie. souvislostí zavádějící, protože u řady sl. prepozic docházielo v samostatném vývoji k výraznému posunu významu (napi, b. pri '□' má i význam směrový 'k').
Pravděpodobné mimoslovanské ekvivalenty lze nejsnáze najít pro sl. prefix po-/pa-: lit. pa-/po(-), lot. stprus. pa- 'po, za, skrze, podle...', oset. fss-(vyjadřuje směr činnosti a perfektivizuje nedokonavá
SÍ0vesa; v. Abajev, PIJa 97n a SbPagiiaro 1, 46n), tOCh, A imper. pref. p(ä)- (odpovídá pref. po- v imper. typu pojď; sr. Pouctu 1966, l, 158), lat. po- v adj. po-situs 'položený, rozložený' (WH2, 329), snad i het, perfektivizující
prefix pa- (paizZt 'přijde'; Ivanov, VslJa2, 25).
Pravých předložek jiných ie. jazyků přichází pro spojení se sl. po v úvahu celá řada, ovšem s významy značně rozdílnými:
1. Ie. *{a)po (H2epo, H2po) se základním význa-
mem odlukovým (Brugmann II, 2,806n): stínd. av. apa, F. ČlkÓ, lat, ab, ap-, gót. af aj. (v. opaky; Machek l.c. sub po 3).
2. Ie. *pos 'bezprostředně u, za' (Brugmann o.c. 888n): ř. (ark.-kyper.) nóq, lit. pás, jinak ve složených adv. a prep.: stind. paščat, lat. post, sl. pozďb, pozdě
(v. pozdě; Machek l.c. sub po 5).
3. Ie. *upo (Hupo, supo) *pOd, zdola na...' (Brugmann o.c. 91 In): stínd. av. upa, ř. ůjtó, lat. sub, gót. uf aj. (sr. pod*; Machek l.c. sub po 4).
4. Ie. *per(i), *par(i) 'přes, po (něčem), kolem...' (Brugmann o.c, 865n): stínd. pari, ř. izčpt, lat. per, por-, gót. fair-, HL per-, par- aj. (Machek l.c. sub po 2; sr. prč).
Podie Meilleta 1922, 310 představuje většina uvedených předložek ustrnulé pádové formy od kořene *ep- 'bok po boku, vedle'.
Zdá se, že ve sl. po, pa- hláskovým vývojem opravdu splynulo několik ie. předložek "druhé generace", jež ovšem vesměs obsahují jako základní komponent deiktický kořen (Částici) pV: He-pV, Hu-pV, pV-r ap. (v. Erhart, SFFBU35, 12in). Výše uvedené prefixy (lit. pa-, hL.po-, bet. pa-...) snad reprezentují tento deiktický kořen ještě v jeho holé podobě (předložka "první generace"). Veškeré úvahy o sém. (funkčním)
vývoji (např. Kopečný, SB L, 190n) OVŠem představují vratké konstrukce.
Sr. dále Johansson, BB 15,311, Hujer 1910, 26n, Endzelins 1905, 1, 138n, Pokorný 53n a 84In, Vasmer 2, 380, Fraenkel 635,BER5,394naj. lš-ae
poběda v. běda
poběgnoti v. běžati
pobrantskt v. bran* pobyti, v. bytí
početí (s§), počinati (sej v. načeii
počiti, -čJjet* 'odpočinout si, spočinout; (aus)ruhen' Přen. 'zesnout'.
Der.: ispočiti 'odpočinout si';počinoti tv.; ipf.po-čivati 'odpočívat, spočívat, dlít', ve spojení nepočivati 'nepřestávat'; upočivati 'spočívat, dlít'.
EL: Psi. *počiti, -čbjo > sin. počiti, r. st. počít', s pref. pomsln. uódp&očic (sa), sp-očic (sa), br. ad-pačýc', ukr. vidpočýly, spočýty aj., s význ. 'odpočinout (si)', 'usnout', odtud 'skonat, zemřít'.
Více paralel v ostatních sl. jazycích má pf. *-Čingti (b. (ot)počína, dial. ópČina (BDíal i, 197), mk.
667
počiti
podoba
počine, otpočine si, sch. pdčinuti, sin. st. počíniti, odpočinili, slk. odpočinúť (si), stč. otpočinúti, č. odpočinout (si), st. a dial. odpočnouti (SSJČ), hl. wot-počnyč, dl. wotpocnuš, pomsln. uodp^očngc (PWb 2,30), p. odpoczgč, br. adpačnúe', ukr. spočýnuty, s význ. 'být v klidu, odpočinout (si)', v mk. kniž. a sch. i 'zemřít') a ipf. *-čivati (b. (ot)počivarn (si), dial. opčívam (BDial t, 197), mk. počiva, sch. sin. po-čiwhj, slk. odpočívať, stč. (ot)počívati, č. odpočívat, hl. wotpočiwač, wotpočowač, dl. wd/pocywaf, st. i pócywaS, plb. pücaiva 3. sg. préz. (SEPib 597n), pomsln, uodp^očdvac (sg), stp. ojed. nejisté poczywač (SStp), stp. p. odpoczywač, stp. i <w-, br. adpačyvác', ukr. vidpočyváty(sja), spočyváty(sja), str. počivati, r. po-ňVdť, vše 'být v klidu, odpočívať, odtud i 'spát (věčným spánkem)', v stč. stp. r. také 'dlít, přebývat'.
• Psi. *č7/i < ie. *k^eiHi- 'odpočívať.
Ie. kořen s významem 'odpočívat; pokojný, klidný', jejž Pokorný 638 rekonstruuje v podobč *kiiei9-lkřiiě-, LIV 352 v podobě ^ieH-, je dosvědčen ve většině ie. jazyků: av. šiyama 'těšme se', šůiti-'radosť, šyäta- 'radostný', stper. šiyäti- 'pohoda', arm. han-gčim 'odpočívám', han-gist 'pokoj' (sr.
Klingenschmitl 1982, 70, 282), lat. quiěs 'klid, pokoj',
quisscere 'odpočívať, gót. fnveila, stangl. fiwíl, sthn. (h)wila, něm. Weile 'chvíle'.
Málo přesvědčivé je spojení s tocfi. B áůie 'bohatý' (Winde-kens 1976, 474) a se stprus. et-skiuns 'povstavší' (Matzenauer, LF 7, 33, Brückner, KZ 51, 227, Vaillant 3, 275, 279, jinak Toporov 2, IlOn a Mažiulis 1, 301n).
Základní sloveso se ve sl. uchovalo jen s předponou po-. Nepřímé svědectví o neprefigovaném *čiti může představovat kauzativum kojili (č. sin. kojili, p. koič aj.), tvořené od téhož kořene (ale bez přímých protějšků vjiných ie, jaz.). Podle Vaillanta 3,417 však vzniklo deprefixací z pokojiti, dosvědčeného (zčásti s dalšími pref.) ve všech sl. jazycích (pod. Machck 1957,
382 a Čemych 1993, 2, 50). V. pokoi.
Sr. Bern. I, 166, W-H 2, 406, Vasmer 2, 420, Bezlaj 3, 67, BER 5, 567 Slawski, Etim 1997-1999, 155n aj.
Od téhož kořene je patrně tvořeno adj. čil-h (sch. čto, čita, sin. c7/, č. čilý, hl. čily, vše 'čilý' = odpočalý) s protějškem v lat. traitquillus 'klidný, tichý' a stč. čila 'chvíle' s přesným protějškem ve zmíněném gót. hweila ap. (Zubatý, LF42, 18, Skok 1, 323, Machek 1968, 102, Slawski I.e. aj.; jinak Traulmann, KZ 46, 240, Sch.-Šewc 117 a Trubačev, SM 4, 112). pv-ae
počreti, -čn.pctfc, -čn.po 'načerpat, nabrat; schöpfen'
Var.: počrésti (lx Ben).
EL: Stsl. počrětije prefixát ve stsl. nedoloženého
neprerigovaného vb. *črěti. Psi. *čerpti črbpg (s podobným koř. vokalismem jako např. derti dbrg) má pokračování v několika sl. jazycích: b. arch. črápa, čérpa, cräpa (Gerov), sch. crpsti, crpsti, slk. jen pref. načrieť, kniž. čiieť, dial. též čreť (Kálal), stč. čřieti čru (Gb), č. st. čříú (Jg), hl. arch. načrěč, dl. crěš, r. dial. čerti (Dať), vše '(na)Čerpat, nab(í)rat tekutinu', přen. i 'nabýt, nabývat, získat, získávat, (na)čerpat ap.' Sekundárně od črěti utvořeno iter. čirati (sr. SK 2,158n): slk. načierať, stč. nač(t)ierati, též načierali, naščierati (Gb, Jg), hl. čěrač, dl. ceraš, stp. naczyrač (SSip), ukr. čyr(j)áty (Žel.). Ve většině sl. jazyků byl simplex *čerpú nahrazen derivátem na -ati (v. Eitpati - tam i eL výklad).
Sém. vývoj ve sl. není zcela jasný, někdy se předpokládá 'trhať Hř 'bráť 'nabírat' (Bem. l, l70n,SK 2,159, Lrv 505). Sch.-Šewc i I6n vychází z tradičního (ale ne obecně přijímaného) spojení tohoto slovesa se subst. *čerpb 'střep' (v. črěp-b) a pův. význam rekonstruuje jako '•"nabírat střepem'. hk
počr-Hiioti v. črt>pati
podalije v. dalek*
podijak'b v. dij.-ik-b
podirt m.?, f.?'plášť; Manteľ (ApocGl)
Doložen jen tvar podin, z něhož nelze určit, o jaký rod a kmen jde.
EL: Přejato z ř. KoS^prjq, -eq 'spadající až k chodidlům', též (veVT) 'roucho židovského velekněze', což je univerbizace Koor)pr)q yrrtjv '(chiton) spadající k chodidlům' (Vasmer 1907, 266, Lampe 1991); Stsl. -i- reflektuje střř. -tj- [i]. bs
podivili se v. diví,
podoba, -y f. 'způsob; Art und Weise'
Ve spojení podoba jestb a (lx Supr) na podobg jesťb 'je třeba, sluší se', na podobg byli komu 'být hoden', v Supr lx podoba jesťb s význ. 'zdá se, pravděpodobně'.
Der.: adj. podobbUb 'podobný' (v CanVenc v názvech církevních hymnů - věcně v. D'jačenko 441n, v Bes za lat. Didymus (= 'dvojče'), přídomek apoštola Tomáše), 'vhodný, příhodný, náležitý' (podobbtio vrčme 'vhodná, příhodná doba', podobbtxo (jestb) 'je vhodné, sluší se, je třeba'), 'hoden' (ix ProglChiland 'schopný'), adv. podobbno 'vhodně, náležitě', 'podobně, jako', csl. podobbně 'podobně', neg. tvepodobbtib 'nepodobný', 'nevhodný, nedůstojný' (nepodobbrio (jestb)
668
podoba
podoba
'není třeba, není vhodné*), v Supr i 'bezbožný, hanebný, nerestný', adv. nepodobme 'nenáležitě, nevhodně'  (StslS překládá 'bezbožně, hanebné'), v Bes HR-
podobhno 'nepodobně, nesrovnatelně', eiativni pre-
podobt.ni. 'Svatý, Spravedlivý' (rovněž jako titul osob zařazených mezi svaté, ve funkci subst. 'světec'), 'Ctihodný,
důstojný' s adv. prěpodobbně 'svatě, spravedlivě', csi. prěpodobbno 'důstojně', neg. neprěpodobbti* 'bezbožný' s adv, neprěpodobbně; csl. (s'b)podobbnik'b 'napodobiteľ, neg. nepodobbnik* 'bezbožník, ne-řestník'; podobije 'podoba, podobnosť, vBen 'vzor', v clem 'tíctyhodnosť, upodobije 'podoba, zpodobe-rá\prépodobije 'svatost, spravedlivost'; podobbstvo
'podobnosť, podobhStvije tV.,  v Bes i za lat. utUitas,
piěpodobbstvo, prčpodobbstvije 'svatost, spravedlivost'; podobali 'příslušet', impers. podobajet* 'sluší se, je třeba*, ptc. préz. akt. podobaje 'vhodný, příslušný' \ podobit i 'zpodobovať, refi. 'podobat se, být podobný* (sem Snad i podobb adj. indekl, z Bes, v. SJS 3, 97), v Bes i 'předstírat', ptc. préz. akt. podobei se 'vhodný', podobljenije n. 'podoba, zpodobeni"; pri-podobili se 'připodobnit se, stát se podobným', nerefl. v Bes 'připodobnit, přirovn(áv)ať; raspodobiä 'zapřít Se, ovládnout Se'   v Gl napodobuje lat. dissiinuläre:,
s*podobiti kogo, čhto komu, Česotnu nebo kogo Česo nebo s inf. 'učinit hodným, uznat za hodna', s. kogo, čhto komu, česomu 'připodobnit, přizpůsobit', s. se, s-bpodobljen* bytí česo nebo česomu nebo s inf. 'stát se hodným, zasloužit si, být obdařen', s*podobiti s inf. 'ráČiť, s*podobljenije 'uznání za hodna', v Bes 'přirovnání, srovnání', ipf. s-bpodobljaä 'činit hodným, uznávat za hodna', refi. 'stávat se hodným', upodobiti 'připodobnit, prirovnať, refl. 'připodobnit se, stát se podobným', ti. kogo, čbto na čhto 'uzpůsobit, upraviť, u. kogo, čbto Česo 'ozdobiť, it. kogo česomu 'učinit hodným', upodobiti se k* komu, česomu 'stát se vhodným, příslušet*, ipf. upodobljaii se 'napodobovať, u. se (k*) komu, česomu 'připodobňovat se, podobat se'; adj. (.njpodobiťb ve funkci subst, 'napodobiteľ, tv. podobiteľb m.
Kômp.- podobotičbn* 'podobný' (lx Supr), podo-bonravhtťh 'podobných mravů' (ix Supr; ř. ónoióxpo ;tos), podobostrasibn* (ix Christ), podobbtiostrastb-(nb)/ťh (2x Supr), podobbnovrědhti* (lxOchr) 'podobně trpící* (ř. ófjoioxadrjc.), podobbrťbvěn, 'věrohodný' (lx Supr, ř. äft&rtaroc, v. Schumann 1953, 48), bogOpO-dobhtio 'podobně jako bůh' (lx CanVenc, ř. (koeitäc).
Exp.: Z csl. je rum. st. podoabá, podobte 'podoba, podobnosť (Tiktin 1199n), pre.apodobie 'svatost' (Tiktirt 1238), podobme 'podobný' (Tiktin 1200), preapodobidc, piv.apodob-na 'svatý, svatá' (Tiktin 1238), a    podobí 'podobat se, slušet
se' (Tiktin 1199), a spodobi 'cenit, oceňovať (Tiktin 1472), dále r. podobostrástije 'patolízalství, podlézavost, pochlebování, úlisnost ap.' (KESRJ).
Et.: Psi. podoba > b. dial, arch. podob m. (RODD>,
podob (Mladenov 445), SCh. St. pbdoba (Rj.;běznéjepref.
spSdoba), sin. podoba, slk. Č. hit. podoba, seč. i podob, kaš. podoba (ve spojení na podoba), srp., p. dial. (SW, Karíowicz) podoba, ukr. podoba, str. podoba, s význ. 'podobnosť (sch. slk. Č. luž. kaš. p. ukr.), 'vzhled, vzezření, postava, tvar, forma ap.' (sch., sin. arch., slk. č. luž, p. ukr. str.), 'vyobrazení, obraz, socha ap.' (sin., slk. řídké, č. arch. a dial., stp.), dále 'způsob (chování ap.)' (b. stč. str.), 'krása' (p.) aj.
Psi. podoba je tvořeno nejspíše z pref. po (v. po) a subst. doba, které v památkách zachycených v SJS
není doloženo. Snoj (Snoj in Bezlaj 3,71 a Snoj 1997, 460)
předpokládá prepozicionální spojení *po době.
Nékteří iingvisté (Machek 1968, 122, sr. i BER 5, 460n) však považují podoba za postverbaJe od vb. podobali, jež samo je denom. od doba.
Psi. doba > b. lid. poet. a arch. doba, mk. doba,
SCh. doba i doba (n., indekl. i I'., řídce i m., sr. 11'jinskij, SbJagič 294n), sin. doba, slk. č. luž. pomsln. p. doba, br. st. (17. stol.) doba (HSBr), dial. doba (SBrH), ukr. dobá, žel. i doba, r. dial. dóbá (SRNG), s významy 'časový úsek (dne, roku ap.), čas, období ap.* (jsi., zsl. - v p. jen arch. a dial, sw, br. st., ukr., r, dial.), 'den a noc, 24 hodiny' (dl. Muka, p„ br. dial., ukr.), 'vhodná, příznivá doba' (b. arch., sch., sin. Piet., č., dl. Muka), 'stáří, věk' (mk. sch., sin. arch., stč., ukr. dial. Hrm., r. dial.), dále 'způsob' (sin. Plet., stč.), 'něco podobného' (stp.)aj. (k časovému významu slova sr. také Anstattová, WS1A 33, 7-20).
Doložena jsou i ů-km. a í-km. substantiva: Psi. (?) dobo > b. dial. dobo n. (spíše sek. podle vmnel, BER l, 401), sch. st. a dial. dobo n., hl. dobo n. (ve spojení jene dobo 'náhle' Pfui) s význ. 'určitý časový úsek, čas, období ap.'
Psi. dobb > sch. arch. dôb L, sin. dôb f. (Plet.), stp. dob ve spojení tg dobig 'tehdy' (SStp), ukr. dial. dib, gen. dobý (Hrin.) s význ. 'časový úsek, čas, období ap.', v sin. i 'způsob', v ukr. i 'stáří, věk'.
• Psi. doba < ie. *dlutbh- 'vhodný'.
Psi. doba je a-kmenovč substantivum od ie. kořene *dhabh- 'vhodně urovnat, zařídit; vhodný'. Stejný koř. je v gót. gadaban 'hodit se, být vhod', gadúfs
'vhodný' (sr. Bern. 1, 203n, Preobr. 1, 186n, Pokorný 233n, Skok l, 419, Trobaéev, SM 5, 38n, Dombrovszky, SSlav 25,93
aj.). Nejbližšími sl. příbuznými jsou dobr-b (v. dobr*.)
a *dob'h (v. dob]'!,), sr. i bezdobt,a udobb.
Formálně nejblíže psi. doba je Ut. doba 'povaha,
669
podoba
podražití
charakter, vlastnosť a lot doba 'přirozená vlastnost,
ZpŮSOb, zvyk, obyčej' (MEW47 a 420, Meillet 1902, 252n, Trautmann 42n, Fraenkel 79 aj-).
Řada autorů (Lohmann, ZslPh 7, 376, Fraenkel, ZslPh 26, 350n, Pokorný 234, Vasmer 1,356,Trubačev 1 c, sr. i Matasovič, WSIJb 44, 125 aj.) předpokládá, že doba je pokračovaním pův. -wh-kmenového substantiva, které v psi. přešlo k produktivním deklinačním typům. Podporou je také příb. Hl dabar 'nyní' (Fraenkel 79). Rekonstruuje se ie. *dliabhô(r) > psl. doba, podobne jako ie. *uedór > psl. voda (sr. SK 3, 285).
Původní význam psl. doba, dobo, dob* byl tedy 'něco vhodného, příznivého, vhodná doba, vhodný způsob, vhodná forma, tvar ap.', ve sl. jazycích s dal-Sím sém. posunem 'vhodná doba' -4 'určitý časový úsek' (sr. např. b. doba 'noc, noční doba') -* 'čas, doba vůbec'.
Pův. význam psl. podoba 'něco vhodného, pekného ap.' je dosvědčen kromě stsl. podoba jest?, 'sluší se' ještě např. r. podobájet tv., dial. podábiťsja 'líbit se', p. podobac sie tv., dial. podoba 'krása', stč. podobný 'pěkný' (sr. stč. nepodobný 'nehezký, škaredý', Gb), č. dial. podobnej 'hezký' (Kubín 1913, 209) aj.
Někdy se od sebe oddělují doba s časovým význ. a doba 'způsob, forma ap.' (Machck 1968, 121n, Bezlaj t, 105). Ma-chek nepřesvědčivě spojuje doba 'způsob, forma' s ř. Séf^ac, tv. a dále se střdněm. třemen 'zdobiť, sťhn. gi-zôrni 'slušný, vhodný' za předpokladu záměny labiál in/b. ij
podragt, -a m. 'lem, okraj (šatu); Saum, Rand (des Kleides)' (Supr)
Et: Dáledoloženo pouze vrcsl. a v hl. st.podroha f. tv.
Sič.podrah 'lemování, třasně na spodním okraji židovského roucha (jako vnější projev zbožnosti)' je nejspíše paleoslovenis-mus (je doloženo pouze v bibl. textech; v. Michálek, LF 114,
244).
Týž základ s jiným pref. je patrně v srbcsl. a rcsl. nadragy 'krátké kalhoty, femoralia' a v str., r. arch. a
dial. nadragi tv. (MLP, MEW 210, Srez., StrS, Dal', Vasmer 2, 194, Vaillant 4, 160 aj.). Syn. p. arch. nadragi (SW), stejně jako slk. st. nadrágy (HSSlk), jsou nejspíše z maď. nadrág tv., které je snad přejato zcsl.; v. Kniezsa 1, 352n.
Jde o subst. tvořená od koř. *dhrg-, který představuje buď rozšířenou formu ie. *der- 'drát', doloženou psl. *dbrgati 'tahat, drát ap.', resp. *po-dbľgati (v, podražm, stdrc>gngti), nebo, méně pravděpodobně, pokračování ie. *dergk- 'uchopiť (v. dn»žati).
Psl. ^-dorg* má příbuzné jen v germ. *targó~: sthn.zaiga 'okraj', něm. Zarge tv.,stsev. stangl. targa 'malý kulatý štíť, stsev. i 'okraj štím'.
Sr. MEW 42, Krček 1907, 107, Torbiornsson 1901, 2, 21,
Meillet 1902, 217, Bern. I, 213n, Vasmer2, 386, Kluge-Seebold 1999, 903.
Sch.-Šewc 1116 vychází pro hl. podroha z formy podruha, kterou spojuje se základem obsaženým v stsl. drgg-h 'kyj, hůl' a příbuzných slovech (v. drQgt), význam vysvětluje z pův. * 'přistrčený, přichycený'. bs
podražiti, -iti> 'napodobit; nachahmen' (Supr)
Dále 'zesměšnit (napodobením)' (ix Parím), refi. 'urazit se' (tx Supr).
Der.: podrážali, podrezali 'napodobovať; 'vysmívat se, pošklebovat se, zesměšňovat', podražani-je, podrěžanije 'napodobování, výsměch, pošklebování', podraženije 'napodobení', podražateVh, pod-raibnik* 'napodobítel, následovateľ, MLP uvádí i csl. podragb 'napodobenina, napodobení', které je patmě
sekundárním deverb. od podražiti-
Exp.: Z csl. je patrně r. podrážal' 'napodobovať, sch. pod-ražávaii tv.; b. podraiávam, arch. podralája i mk. podraiava, vše 'napodobovať, jsou bud'formy střb. kniž., nebo z r. (Uluchanov, Etimlssl 2, 154, BER 5, 465).
EL: Stsl. po-dražiti je složeno z pref. po- a psl. vb. *dotžiti, které není et. zcela jasné.
Psl. *doriiii > sin. dial. dráiiti (Plet.), slk. st. a dial. dražiť (HSSlk, SSN), č. st. drážiti (Jg), p. st. dmžyč (SK 4,123), str. dorožiti, dial. doraziť (StrS, Dal', SRNG) 'dlabat rýhu ve dřevě ap. (č. st., p. st., str. a r. dial.), v půdě (sin. dial.), 'vyšlapávat cestu (např. ve sněhu)' (slk. st. a dial., r. arch. a dial. Daľ, SRNG), 'stopovat, sledovať (slk. dial.).
Psl. *doržiti se považuje za denominatívum od
pSi. *dorga (Bern. 1.212, SK 4, 124).
Machek 1968 s.v. dráte odděluje r. doróiiť a spojuje r. a č. slovesa s lit. dróžti 'vydlabávat dřevo*; odmítá SK l.c.
Spojení s psl. *dbrgati 'trhat, drát' (v.sT,dn,gngti) předpokládá sém. vývoj 'hloubit rýhu v zemi, vytvářet cestu (stopami smyků)' —► * 'prorážet cestu' —► (vzhledem k pravděpodobné pův. sémantice sl. pref. po- 'za, po', Němec, Slávia 23, 17-19, Sloňski 1937, 154, v. po) *'jíL po cestě', vlastně 'jít sledujíce cestu' -+ 'napodobovať -*■ 'opičit se, napodobováním zesměšňovat' ~> 'urážeť (sém. paralelu poslední fáze představuje angl. to mock 'napodoboval', 'karikovat, zasměšňovať).
Příbuzné je stangl. tiergan, niz. teigen, něm. zer-gen 'škádlit, dráždiť a patrně i stsl. podragb 'okraj,
lem, třáseň' (v. podragt; Vasmer 2, 386, Preobr. 2, 86n). Ie.
koř. *dergh- obsažený ve sl. a germ. slovech představuje rozšířenou podobu ie. koř. *der- (v. dbrati).
Sr. Matzenauer, LF 7, 165, Bern. I, 254n, Pokorný 210, Uluchanov o.c, 153-158, BER 5,465n, dále SK 4, 213n a 113n,
670
podražiti
podi»
SM 5, 104n a 74n aj.
Málo přesvědčivá jsou jiná spojení: s psi. rězaii 'řezat', resp razili 'razil', raz* (S-A 1955, č. 744, Unbegaun, BSL 52, 2,174), s psi. ábrtati 'držeť (MEW 42). bs
podt prep. sak. a instr. 'pod; unter'
Dále vyjadřuje/wát s ak. časovou blízkost ve spojení poďb večeľb 'navečer' (lx Euch); s ak. a instr. přen. poslušnost a podřízenos 1 {pokori... jazyky pod* nogy naýe Ps 46,4 Psa I í; ... esmh pod* víadykojg Mt 8, 9 Zogr Mař As Sav), s instr. také v náboženském smyslu o podřízenosti duchovní (hříchu, smrti ap,), např. zatvoriša knigy vsepod* grěcliwnb, f. \mó &f±ap-lav, lat. sub peccata G 3, 22 (v. Zorell 1911, 536 s.v. aurxMoi); gospodh pod* tojuie siKbrtiju zapovědí položí, lat. subeundae mortis Bes 32,22ta/3 3.
V Bes i ve spojení pod* botbšima ijereoma, které překládá lat subprincipibus sacerdotum 'za úřadování veleknězi'; Herodes, Slávia 36,241 je hodnotí jako kalk z lat., což není nutné. Sr. i stč. vévoda Český pad moravským králem jest byl StéS 3, 337,
Der.! Adv, loci ispodijen lx v Bes vespojení ispodi lešti
'podlehnout, býr_ poražen', dáleadj. ispodbn'b 'spodní, dolní', súperi. prSispodhti 'b 'nejspodnější, nejhlub-ší, podzemní, podsvětní', n. pl. v platnosti subst. prěis-podhtijaja, v Supr i prěispodhnjaja prěispodhtťiittťb 'podsvětí, říše mrtvých',
Prefix poďb- je především slovesný, řidčeji jmenný; významem se shoduje s prep.
El: Psi. poďb, vŠesL: b. mls. pod, sch. podia}, sin. pod, slk. poa\o), stč. Č. luž. kaš. pod(e), plb. piid, pom. puod{a), p. pod, br. pad(a), ukr. pid, pidé, pidó, str. r, pod(o); pojí se všude s instr. a ak., řídce i s lok. v sch. (Rj) a pomsln, (PWb 2,3ln), s gen. jen v dl. st. (vliv prep. spody, spozy; v. Sch.-šewc u 12). Významy: všude směrově (převážně s ak.) nebo klidově (s instr.) 'pod něco dolů, pod něčím, dole', odtud dále místní i čas. blízkost 'blízko u, přeď, 'blízko k' (b. sin. slk. stč., č. arch,, dl. pom. p. vsi.), 'během určité doby1 (slk. arch., stč. p. itkr.), 'po určité době' (stč.), přen. vyjadřuje vztah k osobě, instituci ap., jíž nebo jejímuž vlivu někdo/něco podléhá (jsi. slk. č. pom. p. ukr. r.), příslušnost, zařazení k něčemu, pod něco (např. č. pod Číslem, i slk. p. br.), dále okolnosti a způsob děje 'pod (jménem, heslem, trestem ap.)' (jsi. slk. č. p. vsí.), 'na způsob, jako' (r. sdélať pod oréch 'v imitaci ořechu', také v ukr.), 'podle, ve shodě s čím' (stč. p. br. ukr.), 'za, při (hudbě ap.)' (vsi.), příčina 'pro, kvůli' (sch., slk. hovor., stč. p. vsi.), míra 'až k určité hranici' (mk, sch. č. p. br.), přibližnost 'asi,
kolem' (p. VSl.) aj.; podrobně v. Kopečný, SB 1, 192-195 , o pod ve spis. b. Spasovová, IzvIBE3. 199-240 aj.
Všesl. je prefix pod-, který odpovídá významem
prepozici, u sloves vystupuje zřetelně odstín tajnosti (např. Č. podvést, sch. pdtkrasti 'okrást'; tento význam není v stsl.). Jména s pref. pod- jsou tvořena z předl, spojení nebo jsou to deverbaiiva.
Značná pozornost byla věnována stč. substantivům s pref. pod-, která označují středověké dvorské hodnosti (od 1. poloviny 13. stol.), např,: podčěíie 'dvorský hodnostář podávající číše vladaři', podkomone 'nejvyšsí úředník vladařovy komory, spravující poddaná města a finance*, podstatě 'stolník starající se o obsluhu u štolo', podkonie 'služebník starající se o koně; vysoký státní úředník, pův. pro správu stájí'. Tyto termíny byly přejaty do stp. (poaczasze, podkomorzy, podstole, podkoni), v níž byla podle tohoto vzoru tvořena další subst.; v. Reczek, SFPS1 10, 105n, Pref. pod- zde nevyjadřuje podřízenost jako např. v stč. podpřěvoPie, podpfěvor 'zástupce převora', nýbrž blízkost, věcnou souvislost; v. Los, SbBaJcer 2, 113-120, Vaněček, NŘ 26, 138n aj. Není jasné, zda a do jaké míry by mohlo jít o kalky ze střhn. nebo lat.; podrobně v. Reczek, o.c. 92-106 s další liter.
* (1) Psi. pod* < prep. po + -d%, (2) Psi.podi. < psi, subst. *pod* 'podlaha, půda'.
(1) Jako psi. útvar z prep. po, rozšířený o -ďb, hodnotí psi. prep. poďb už MikloŠič (MEW 253, dále
Hujer 1910, 31, Preobr. 2, 87, Machek 1968, 466, Kopečný, SB 1, 197, Sch.-Šewc 1112 aj.). Hujer (l.c, shodné Meillet,
SbBciié 1921, 24n aj.) vidí v tomto po pokračování ie. *upo 'zdola nahoru, pod' (v. po). Prep. poďb s opoz, naďb, dále *perďb s opoz, *zaďb označují umístění v prostoru vzhledem k určkému místu nebo předmětu:
pod - nad, před - Za (v. Machek l.c). Blíže o přídavku -d* v. sub naďb.
Z prep. odvozuje Hujer l.c. subst. *pod* *'co je dole, po čem se šlape ap.', pod, např. i.předek 'přední část', p. zad 'zadní část' ap. Tomu však odporují ic. souvislosti psi. subst. *pod*; v. níže.
(2) Hlásková totožnost a sém. blízkost prep. a subst. poďb vedly řadu zejména starších badatelů k názoru, že prep. je odvozena ze subsl. poďb (ze směrového ak.); tak Brandt, RFV 23, 301, Pogodin 1903, 203, Osten-Sacken, AsIPh 32, 121 n a 126, Zubatý, NŘ 8, 99 pozn. (jinak v 1A 22, 57), jako možnost připouští Vasmer 2,
382n aj. Ze substantiva abstrahují koncové -ďb, které se anal. rozšířilo k naďb,perďb ap.
Psi. subst. pod* > b. mk, pod, sch. pod, s!n. pôd, plb. pod, p. jen preť. spod, br.pod, ukr.pid, r. ávÄ.pod, a-kmenové f. v slk. pôda, sít.pôda, č.piída{oů\\iá přejato dohl.. v. Sch.-Šewc 1112); významy: 'podlaha, udusaná půda' (jsi., slk. arch., stč.), 'dolní část, základ, podklad' (slk. arch., p.), 'topeniště pece' (stč. plb. vsi.), 'strop, prostor pod střechou' (sin. st,, stč. č. ukr.), 'hlína, prsť; pole, pozemek' (slk. č.). Nejblíže příbuzné je lit. pädas 'chodidlo, podešev; mlat,ohniště' (podle Kuryíowicze 1958,354 přejato z psi., Hraenkel 521 a 561 však má za příbuzné), \ol.pads
671
pogan
'dlážděná podlaha', stind. padá- 'krok, stopa', aj., s ^-stupněm napf. ř. néôov 'podlaha, půda', vše z ie. */><?d- 'pohybovat se při/k zemi'; (v. Frisk 2, 485n a 587n, Mayrhofer 1986, 2, 78n, Lehmann 121, Vasmer 2, 382, ber 5, 429n aj.; sr. pasti (sc)x, pěšb).
Pokud dáme přednost výkladu (1), musíme spolu s Meilletem, msl 14,341 oddělit prep. od subst. pode. Pokud dOŠIO k vzájemnému působení (Brugmann n, 2, 734), pak bylo sekundární.
Snoj in Bezlaj 3,67n vykládá psi. prep. podt, z ie. *po-dHo-, odvozeného z ie. kořene *dheHr (v. dčtii) s odkazem na lit. padeti 'postavit, položiť, csl. poděli 'položiť, č. podíl se 'ztratil se, 2mizeť. Stejně ja tvořeno csl. ptidt, 'zisk' a lit. priédas 'příplatek, přídavek* (v. Snoj 1997, 458, sr. pridt). %Š
poď&běga v. potbpěga
podtboi, -ja m.' rám dveří, veřej; Türpfosten' (Parim
Bes)
EL: Psi. *podebaje > sch. podbój, sin. podbój, stě. podboj, br. dial. padbój (SBrH), ukr. pidbíj, str. podboi, r. podbój, s významem 'veřeje, dveřní záru-beň' (sch. sin. stě. ukr. str.), 'svislá část veřejí' (sin. stč.), 'okenní rám' (sin.), 'podpěra, podval' (sin. st. Plet.), 'udusaná podlaha v konírně' (sch. st.), 'přibíjení, podbíjení, podrubání sloje' (vsi.), 'dolní část šatů' (br. dial.), 'podšívka' (str, r. dial,-zejména v der. r. podbójka, ukr. pidbíjka), 'podrážka obuvi' (r. dial.
Dať) ap.
Vedle toho jsou doloženy i podoby s *-voje: csl.
poďhVOi (MLP), Sin. St. podvdj (Plet.), slk. pomn. podvo-
je, stč, č. arch. podvoj, porn. podvoje, p. arch.podwoj, podwój, br. dial. padvój (SBrH), s význ. 'veřeje' (csl. sin. slk. stč, č. arch., pom.), 'svislá část veřeji" (stč, p. arch.), 'překlad, svrchní trám nad dveřmi' (stč, č. arch.), přen. 'dveře, vrata' (stč, p. kniž.), 'dolní část šatů, podiem' (br. dial.).
Psi. jmenný derivát, bez ie. souvislostí.
• Psi. *poďhbojb< psi. *podi\-bili 'podbíť.
Nejpřijatelnějšt je výklad, vycházející z vb. *pode-biti 'podbít, podrazil, podložiť (iak už mew 12 s.v. bi-)\ subst. podeboi má náležitý o-stupeň (v. podt a WH). Dveřní (i okenní) otvor byl tvořen trámy, a to horním nosným trámem (nadpražím) a trámy bočními, které se vbíjely mezi práh a nadpraží, aby konstrukce byla co nej pevnější. V csl. se slovo vyskytuje obvykle v du.podeboja, často obapodeboja. Lid. etymologií bylo přiřazeno k num. deva, odtud
podoby S -voje; v. Snoj 1997, 459, Baňkowski 2, 671, naznačuje Unbegaun, SbKurylowícz 339.
Ze sém. důvodů máme za méně pravděpodobné spojení s
vb. vili 'vít, splétat, kroutit ap.' (o něm v. izviti), které zastával Brückner 426 a Sch.-Šewc 1118. Brückner podoby s -bojb nevysvětluje, Sch.-Šewc předpokládá sek. změnu v > b.
Machek s.v. podvoj vychází z psi. *odbvoi, které spojuje s nejasným ř. oůSóe, 'práh' (sr. Chantraine 836); náslovné p-vysvětluje vlivem psi. *porgb 'práh' a *popbriska 'veřej', zakončení -bojb přiřazením k bili. Pp-&$
poďBgnětiti v. v-bzgnětjti
pod^imati v. jeti
poďfcmeti) v. mesti poďfalúca v. dtno puďfaprěťl S§ v. oprěti se podtprešti v. naprešli
podttočilije v. točití
pogan* adj. 'pohanský; heidnisch'; substant. (převážně pi.) 'pohan; Heide'
Der.: Subst, pogatia 'pohanka' (lx VencNik), poga-nine (pouze sg.) 'pohan', poganina 'pohanka', poga-
nytl'i tV.; pOganeitVO 'pohanství', kontaminací s domácím der. odpoganiii pak i 'ohavnost, hanebnost'; adj. poganeske 'pohanský'.
Exp.: Z csl. je rum. dial. pogan 'ohavný, ošklivý', 'děsný, strašný', 'mocný', mold. i 'cizinec, pohan', 'nečistý (duch)', snad i maď. pogány (pův. pagátí), není-li z přilehlého st. dial. či přímo ze střlat, a dokonce možná i fin. pakana tv. (Tiktin 1106. 1202, SDEM 321, Kniezsa 719, sr. i Dukovová, BalkE28, 2,35, Sauvageot, BSL 64, 2, 200).
EL: Pozdně psi.pogane (zvláště v sevsl. patrně za přispění Stsl. a csl, v. Auty, Slovo 25-26, I7i)subst. i adj. > b. pógan, mk. pogan, sch. pogan, sin. pogan, slk. Č. pohan, stč. ojed. i pahan, hl. pohan, pom. pogôn, snad i pomsln.prígíjrt (PWb), stp. pouze pl. pogani (SStp), p. arch. a dial. pogan, pogon (Karlowicz), br. pahány, ukr. pohányj, sir. pogane, poganyj, r.pogányj, vše s význ. 'nekřesťan, jinověrec, heretik, bezvěrec' (sch. jenpl, sin. slk. č. hl. pom. stp, p. arch. a diai.), 'nepravo-slavný' (str.), 'cizozemec' (stp.), v pl. 'národy' (stč.), 'pohanský, nekřesťanský, nekřtěný' (mk. dial. MkR, sch. arch. Rj, vsi.), 'odpuzující, ohavný, rnrzký, podlý, nečistý, špatný' (často o člověku nebo nadpřirozené bytosti, např. jako atribut k duch) (jsi. pomsln. vsi). Význam 'pohan' je doložen v některých sl. jazycích pouze u der, často i s metal', rozšířením na 'ničema,
672
pogani.
poglumiti se
mizera, amorální či odpudivý člověk': b. pogánec, lid. poganiti, nik. pogánec, sch. pogánac, pdganin, slk. st. pohanin, kaš. pogaňc, Stp. poganin, paganin, br. pahánec, ukr. arch. pofidnec, pohánýn, str. pogn-necb, poganitťb, r. arch. a hovor, pogánec, pogánin i póganik (Dal').
Bývá ztotožňováno s homonymními si. útvary (pť»ga«- a ganiti, gana, ganhba) vyjadřujícími fyzickou, morální nebo rituální nečistotu či jejího nositele ap., což bývá považováno za metaf. rozšíření významu (v, např. Dukovová, SEz 6,3-5,15 ln aj., v. pogant-stvijcj, avšak ne jednomyslně (sr napr. MEW 254, Gorjajev 268, Matzenauer, LF7, 176, Beziaj 3, 73).
Přejato v pozdně psi. období v balkánském areálu z místního latVrom. pägänus 'pohanský', 'pohan' aj, < pägänus 'vesnický, venkovský, selský (Člověk), civilní, občanský, civilista', jež je der. Iz&.pägus 'venkov, vesnice'. Sém. posun 'vesničan* -r 'nekřesťan, pohan' nastal po ustanovení křesťanství státním náboženstvím, kdy se Christian izovala města, ale ještě ne venkov. Náležitě je u staré sl. výpůjčky -o- za lat.
-ä- (v. napr. Bernard, RÉS 36, 65n, Briickner 426, Vasmer 2, 381, Machek 1968, 467n, Skok 2, 694, Sch.-Šewc 1 U8n, Černých 1993, 2,47, Bezlaj 3, 73, ESBrS, 95, Snoj 1997,461, E-M 475).
Zprostředkování přes střř. wajtxvóz 'civilista, soukromá (neurozená) osoba' (Lampe, DuCange Gr.) je sém. nepravděpodobné (např. Sotolevskjj, RFV 10, 166, Vasmer 1907, 266, ale Vasmer 1944, 119n už odmítá),
Sl. synonymy jsou jezyk-b a jezyčbnik-b. bs
pogaiu.stvi.je, -Jja n. 'pohana, spílání; Tadeí, Schel
ten' (lx NicodNovg)
EL: Patrně deverb. v stsl. nedoloženého psi. poganiti: b. dial. pogánja (se) (RODD), nik. pogani, sch. poganiti, sin. st. pogániti, slk. poimniť, st. i poháňať, pohaňovať (Hssik), č. pohanit, pohanět, stč. i pohaňovati, stp. a p. st. poganič, p. st. i poganiač, br. pahánic', ukr. pofiánytyfsja), str. poganiti, r. po-gániť 'špinit, znečišťovat' (b. dial., mk. sch. br. ukr. str., r. hovor.), 'zneuctít, pohanit, potupiť (mk. sch. sin. Plet., slč. Č, stp. p. br. ukr, str., r. lid. a arch.), 'cítit odpor, nenávidět' (stp.), 'odsoudit, zavrhnout, přemoci' (stč.), 'zmást, zmařit, zkazit' (stč. stp. ukr.). Jako prim. se jeví frekventovanější význam 'ušpinit, znečistiť -> (později) 'znečisút rituálně Či eticky' ->■ (kauzálně) 'nenávidět', 'zkazit' (podobně ugadití).
Psi. poganiti má nejasnou et.
• (1) Psi. *po-ganiii < psi. ganiti 'špinit, tupiť.
(2) Psi. ganili ~ psi. ganali 'mluviť.
(3) Psi. ^poganiti < psí. pogam < lal. paganus.
(4) Psi. ganili < psi- goniti 'honit'.
(1) Psi. *poganiti]e prefixát psi. ganiti 'tupit, hanit, kazit, vytýkat, napomínať, doloženého pouze v sevsl.: slk. haniť, č, hanit, hanět, hl. hanič, dl. st. hanit p. ganié, br, hánic', ukr. hányty, v. dial. gániť. Et. kořene *gan- je nejistá. Nejčastěji je vysvětío-ván hláskovou úpravou kmene *gad-n- (ovšem bez objasnění -«-) utvořeného od koř. *gad- 'činit hnusným', 'něCO hnusného' (Matzenauer 1870, 68, MEW 60; Machek 1957, 120 s.v. hodili je. vysvětluje záměnou zubníe d: n, jinak Machek 1968, I59n s.v. hana; v. i gadt),
Psi. *poganiti se jeví jako příbuzné (možná der., sr. Marvan, LF 84, 31n, který považuje psi. ganiti za výsledek mylné deprefixace) psi. adj. pogarťb 'špinavý, odporný', dále i 'rituálně či morálně nečistý7, 'ničemný, podlý', "nejedlý' (sr. b. pógan, mk. pogan, sch. pogan, sin. pogän, br. pahány, ukr. pohany), r. hovor, pogá-nyj) a psi. subst. pogatih 'špína, výkaly, neřád, hnus, havěť, nečisté síly' (sr. b. pógan, mk. pogan, sch. pogän, br. hovor. expr. pohan ', ukr. pohan', r. hovor. pogán'), byť se většinou vyvozují z bom. výpůjčky pogarťb (v. pogant). Pravděpodobná však je, zvláště po christianizací Slovanů, kdy se výpůjčka stává syn. pro 'nečistý, špatný', kontaminace obou základů (sr.
výklad (3)).
(2) Jinak vyložil psi. ganiti Trubačev, SM 6, 100, který je pokládá za verbum dicendi (*'špatně mluvil o někom' —► 'hanit, tupiť); spojuje je s psi. gadati a gatati 'hádat, věštiť z téhož kořene s různými
determinanty (tl/t/d). V. gananije, gíidati, galati.
Berneker 1, 376 pokládá c. hanil za denom. z hana, hanba, které má za přejetí ze sthn. hčna 'pohana, potupa1; z č. se pak rozšířilo do dalších sl. jazyků.
(3) Psi. *poganiti 'špinit' může být odvozeno z přejatého pogarťb 'pohan' (v. ponuří,), které metaf. nabylo už v psi. významu 'nečistý, odpudivý* (v. Skok
2, 694, Briickner 426, Vasmer 2, 381, Marvan l.c, BER 5,416,
4t8n, 420). Tento sém. posun je však v tak ranč době málo pravděpodobný; lat. paganus takový pejor. odstín nemá a pohanství bylo pouze Částečně christia-nizovanými Slovany stěží vnímáno jako jev nečistý, odpudivý, byť takovou možnost připouští Dukovová (BalkE 28,2,35n) s ohledem na rum. pagin 'špatný', rum. dial. pogan 'ohyzdný' aj. ař. Ta nayavá 'nečistí duchové' (sr. výklad (1)).
(4) Za archaické iter.- kauz. k psi. goniti pokládá
psi. gatliti SK 7,47; tak užBrandt, RFV 23, 301, dále Slawski 1, 255 a Sch.-Sewc 262n. Sém. vývoj: 'honit, pronásledovat' -í- 'pronásledovat slovy, haniť. bs
poglumiti S£ v. glumt
673
pogasíti
pojasati
pogasíti v. ugasiti
poglttati. -aictt 'pohlcovat, polykat; verschlingen, verschlucken' (NikEes)
Der.; poglitCiti 'pohltit, spolknout', pogl-bXtenije 'pohlcení, pozření* (íxBes), nepogťbšietľb 'nepohlcený' (IxEuch),pogl?>titel'h 'požírač, uchvatitel' (Bes), pogťhHtati 'pohlcovat, polykať.
Exp.: Roseni 1954. 41 považuje rum. gít 'krk' za výpůjčku z csl., jde však spíše o novější přejetí ze si. (podle BER 1, 301 z b. nedoloženého *gli>ťb; sr. i Tiktin 684).
Et: Stsl. pogfetati je prefixát ve stsl. náhodou nedoloženého psi. simplicia gl-htati, který se vyskytuje ve většině sl. jazyků, mnohdy s expr. obměnou koř. konsonantu a s alternacemi g- a k- v iniciále: b. gáltam, nik. golta, sch, gutati, sin. góltati, arch. i góí-cati, slk. hltať, dial. též hutať, chltať, hltať (vše SSN), č. hltat, stč. též Uitati (Gb 1,429), dial. i haltať, gľcať (Bartoš), glgat (Kott 6, 253), Stp. kltQČ (SK 7, 160), p.
dial. gluiač (Kucala 1957,196), br. htytác', arch. a dial. Itlýkác' (Nos., SBrH), ukr. hlytáty, r. glotáť, vše 'hltat, polykať, 'hlasitě jíst, pít*, dále 'krkal, říhat, škytať (sin.), přen. pak 'trpět, snášet příkoří ap.' (mk.) aj. Sem i hl. dial. hiltač 'žádostivě hltat* (Sch.-šewc 281,
podle Bern. 1, 309jde o výpůjčku z £.).
Psi. gl-htaň je slovo onom. původu (tak už Spectu,
KZ 55, 7, dále SM 6, 157n aj.), O Čemž svědčí i hlásková
variabilita sl. materiálu. Paralelně tvořené útvary se vyskytují i v neslovanských ie. jazycích, např. lat. gliaíre 'hltat, polykať, dále pak arm. klanem tv„ lat. gula 'jícen, hrdlo', stir. gelid 'pojídá, hltá' aj. (Bern.
1, 309n, Preobr. 1, 127, Vasmer 1, 275, Pokorný 365, Skok I, 638n, Bezlaj 1, 159n, Gamkr.-Ivanov 1984, 175, ESUkr 1, 525, ESBr 3, 97 aj.). Sr. i kecali
Machek 1968,169 méně pravděpodobné rekonstruuje g/sfíiíi jako * gťhb-uul a spojuje je se švéd. dial. gitipa 'hltať, stdán. glu-be tv. Za italický ingredient považuje psi. gl-hiati Martynov 1983, 66n (laL gtiitus, gliittre). hk
pognetem., pognětati v. gnesU
pogrěšiti v. grěch-i.
pogreznoti, -nett. 'potopit se, utonout; versinken, ertrinken'
Též přen. 'zabrat se do čeho'.
Vedle vb. na -ngti]e i kauz. pogrgziti 'potopit, Utopit,
pohřížit*, též refi. 'ponořit se, potopil se, utonout', subsť verb. pogrgženije, iter. pogrgžati.
Et: Stsl. vb. pogrezngti a pogrgziti jsou prefixál-ní der. od vb. grezngti agrgziti, která ve stsl. textech
nejsou doložena, ale existují v csl. a v jiných sl. jazycích: csl. grezngti (MLP), sch. grčznuti, sin. gréznitL slk. dial. hriaznuť (Kálal), stč. hřáznáti, hřáznáti, dl. grěznuš (hl.jen pref. -hrěznyé), p. grzez/iač, br. hráznuc', ukr. hrjáznuty (Zel.), str. grjaznuá (StrS), vše 'zapadat, propadal se, bořit se, topit se'; csl. grgziti, sch. dial. gruziti (RSAN), sin. st. grozíti (Plet.), slk. hrúíiť sá, st. hráziťsa (Kálal), č, hroutit se, arch. hrouiiti, htvuziti (káv Machek 1968,188), pomsln. grazac (PWb) p. gralyč, str. gruziti, vše 'nořit, topiť.
Psi ablautujíct dvojice *grezjioä (intranz.) a *grgziti (kauz.) nachází paralelu v lit. grímsti, préz. grimstu, prét. grimzdaU 'topit se, nořil se, bořit se, klesat* (intranz.) a gramzdýti 'nořit, topiť (kauz.) (sr. Matzenauer, LF 7, 202, Vasmer 1. 312, 315n, Slawski 1, 372, Machek 1968, 188, Trubaěev, SM 7, 125, I50n, Fraenke] 169; zřejmé sek. formace je lot. intranz. grimi, préz. gritnsiu, prét. grimit a kauz. grěrndét tv., sr. M-E 1, 655). Jedná Se zjevně
o různá rozšíření ie. *gretn- 'nořit se'.
Spojení s rcsl. gruněžáh, lat. grämiae 'oční sliz', stisl. krairunr 'rozbředlý (o sněhu)', gót. qrmmnipa 'vlhkosť (jež od Bern. 1, 360 přejímají ještě Pokomy 405 a Lehmann 279) právem odmítá Trubaěev. SM 7, 159. b V
pochotb v. ehutčti
pOChytati v. chvštcnye
poihvjl, v. jeti
poili j 'vydat se na eestu' v. iií pOÍtl2 'napájet' v. pili
pojadati v, jasu
pojasati, -jašett, 'opásat; umgiirten'
Der.: iter. pojasati, -jasajeťb 'opásávať, pojas-b, pojasanije 'pás, opasek'; opojasati 'opásať; prěpo-jasati, -jašeťh 'opásať, prěpojasati, -jasajeťb 'opásávať, prěpojasanije 'zástěrka, rouška', prěpojas-b 'pás, opasek' (ixB es).
EL: Psi. pojasati > sch. pasati, sin., stč., č. kniž. pásati, hl. pasač, dl. pasaš, porn. pasac, p. st. pasač, str. pojasati, r. sl. pojásať (Dal'), vše 'opásávať.
Zřejmě už psi. deverbativum od pojasati je po-jas-b: b. pójas, mk. pojaš, sch. pôjäs, pas, sin. pas, st. a dial. pojas (Plet.), slk. č. pás, luž. porn. p. pas, vsi. pójas, vše 'pás, opasek'.
*   Psi. po-jasali < ie. *íeti3s- 'opásať.
Préz. od kořene *ÍeH3S- (tak LIV 275, Pokorný 513
674
pojasati
pokrgta
*iö(u)s-/iüs~) se tvoří v jednotlivých ie. jazycích různě: av. yaxjhayeiti (ptc. yasta), ř. £<ávvu<ii (aor. ě^aaa), lit. júosiujúosti, stsl. -jašg, -jasati. To patrně ukazuje na pův. kořenový préz., dosvědčený ve zbytcích v balí. (lit. arch. juosmijuosti). Rovněž subst. s významem 'pás (ap.)' se tvoří různým způsobem: av. yah-, ř. (,iooTi/jp, £fc>vn, Cíďjuo:, li L júosta.
Ve si. jsou slovesné tvary jen s pref. po-; bez pref. jen v rcsl. jásalo 'pás' (Srez.).
Sr. Trautmann 108n, Berneker 1, 449. Eulenburg, IF 15, 210, Vasmer 2,423, Fraenkel 198, Machek 1968,435n, Skok 2, 695, Sch.-Sewc 1046n, Bezlaj 3, lln, Snoj 1997, 427, BER 5, 574n aj. bv-ae
pokajanije, pokání je v. kajau se
pokarjati se. v. korltí
pokleknuti v. klečatí
pokoi, -ja m. 'pokoj, klid, odpočinek; Ruhe, Friede, Rast'
Přen. 'zesnutí', pokoi přijeti 'zesnout'. Ve spojení pokoi i mir* bibl. termín 'milostivé léto, svatý rok' (ix
Bes).
Der.: pokoiste 'místo odpočinku, odpočinek', adj. pokoin* 'klidný', substant. n. pi. pokoina 'hymny za zemřelé' (ř. ávanaůmjj.a), pokoiti 'poskytnout klid, odpočinek, upokojiť, p. s§ 'dojít klidu, odpočinout si', v Supr lx pokoiti zákona 'naplnit zákon'; prěpokoiti 'uklidnit', vhpokoiti 'dát pokoj, mír'.
EL: Psi, *pokojb > b.pokáj, tak.pokoj, sch. pokoj, sin. pokoj, slk. č. luž. pokoj, porn. pokoj, kaš. i spokoj, p. pokoj, br. (s)pakój, supakój, ukr. (s)pókij, pokij, supokíj, r. pokoj, hovor, spokoj, s význ. 'klid, mír, odpočinek', 'ticho' (jsi. zsl.; v br. ukr. jen tvary se v-), meton. '(obytná) místnost' (= 'klidné místo, kde se dá odpočívať) (slk. dial. Kálal, stč. č. stp. p.).
Význam 'místnost' vznikl snad vlivem střhn. gemach 'kliď, i 'světnice, obydli" (v. Bern. 1, 538, Unbegaun, RÉS 12, 32, Knobloch,ZS17,300aj.).Slawski,Etim 1997-1999, 155 uvažuje o sém. kalku z lat. requiěs. Z p. se tento význam rozšíril do vsi. (tak Brückner, PF 6,10, Unbegaun, BSL 52,2,174, Richhardtová 1957, 89), z r. pak do b. (BER 5,483).
O pref. slt- : s- ve vsi. (br. supakój, ukr. supokíj spókij, r. hovor, spokoj) v. Boryš 1975, 113.
Psi. *pokojh vyhlíží jako náležitě tvořené nomen actionis od ie. kořene *kk'eiHi- (v. počiti); vzhledem k tomu, že chybí mimosl. obdobně tvořená substantiva od tohoto kořene, může však jít stejně dobře o postverbale teprve psi. data od kauzativa pokoiti. To
je doloženo ve všech sl. jazycích, často s dalšími pref.: b. (us)pokojá, mk. uspokoi (se), sch. pokojili, upokojiti, sin. arch. pokojili, slk. spokojit', upokojit', st. pokojit' (HSSlk), stč. pokojili, č. upokojit, hl. pokojíc, dl. pokojíš, pomsln. spokojíc (PWb 2, 332), kaš. uspokojic (Sychta), stp. pokoič, p. uspokoič, br. su-pakóic', ukr. pokojily, str. pokoiti, r. pokóiť, s význ. 'uklidňovat, tišit, konejšiť, v ukr. r. i 'obklopovat péčí, hýčkať, V hl. 'utešovať aj. Sr. Berneker l.c, Vasmer 2, 389, Machek 1968, 468n, Sch.-Šewc 1120, Rasmussen 1989, 27, BER 5, 482n aj.
Za starobylý útvar (nomen actionis) pokládá sl. pokojb Slawski ve stati věnované sém. vývoji tohoto subst. (Etim 1997-
1999,153-7). pv-ae
pokont>, -a m. 'počátek; Anfang'
V Bes 'autorita, mOC'; tento význam vychází Z prostorového významu pref. po-: to, co je na počátku, vpředu, na prvním místě, má nejvělší váhu (sr. stsl. načalo 'začátek; úřad, moc' a načflbnik-b 'náčelník, hlava, vůdce', v. rtačeti),
Var: pokotlh (Sin En) je podle Vondráka 1924, 1, 350 a 640 ('-kmen (sr. i Birnbaura-Schaeken 141).
Der: pokonui* 'první, hlavní, přední' (Bes), po-kon*nik* 'původce (tj. ten, kdo stál na počátku)' (Apost Dijav), spec. pokorihriici označení hodnosti jednoho z devíti kůrů andělských 'principatus'.
EL: Stsl. subst. pokotťh je pref. po- odvozeno od základního subst. kon* (< psi. kon*) 'začátek, kraj' (v. kont, po). Jeho ekvivalenty se reliktově objevují i v několika dalších sl. jaz.: sch. st., slk. kniž. arch., č. st. (Jg) pokon, kaš. arch. pokôn (Sychta), p. dial. pokon, pokun(a), pokan (Kartowicz, SW), str. pokon* (SirS), s významy 'konec' (sch. slk. č.), 'počátek, stvoření (světa)' (kaš. p. sir.), přen. 'cíl, účeľ (ch. arch. pokon i), 'zvyk, zákon založený na tradici' (str.), význ.
'zákon, zvyk' vysvětluje Leeuwen-Tumovcová (WSt 40, 35) jako něco, co začalo bez přerušení platil od jistého bodu na časové ose (v. i zukont.).
Doložena jsou také spřežková adverbia s prep. na: b. dial. arch. napokon, mk. dial. napokon, sch. napokon, slk., stč., č. dial. napokon 'nakonec, naposled, konečně ap.'
Et. výklad v. načetí. V. i kmiw:.. hk
pokrota, -y f. 'placka; flaches Broť (lx Parím)
Jen ve spojení chleb* ot* pokrgty, což je překládáno jako 'kousek Chleba' (v. SJS 3, I29n, MLP 611, Srez. 2, 1117). Předložkové spojení ott, pokrgty však připouští domněnku, že pokrgta zde spíše znamená materiál, z něhož byl chléb vyroben; tak Sarapatková, red. poznámka.
Exp.: Csl. krgtiti > rum. a serinti 'vymknout, vyvrtnout'
675
pokrota
polata
(Tiktin 1393).
EL: Csl. pokrgta ~ slk. dial. okrútka (Kálal), Síč. pokruta, pokrátka (StES), Č. SL pokroutka, pokmta
(Kott 2, 708), Č. dial. pokfVUtky pí. (Kok 10, 274; z č. je slk. st. pokruta, pokrátka, v. HSSlk), Stp. pokrgta (SStp), hl. pokruta (jen ve spojení pokruta chleba 'bochník chleba'), dl. pokšyta, st. pokšuta (v. Sch.-Šewc 1121), str. pokruta, s význ. 'pečivo kruhového tvaru - bochník chleba, koláč, placka ap.1 (stč. č. stp. luž. str.), 'bochánek nebo kulička z léčivé směsi s cukrem' (stč. č., slk. dial.), 'placka z léčivých ingrediencí k vnějšímu použití' (stč,), 'slisovaný zbytek olejnatých semen po vylisování oleje' (stč., č. arch.; tv. i č. pokrutiny pl.; z
č. přejato do slk., v. Machek 1968,469), přen. ojed. 'kovový
peníz, dukát, tolar' (č. si, Kott 9,234) aj. - Patří sem i stp. pokrátka (SStp), pokretka (Reczek) 'ledvina' (podle oblého tvaru orgánu); jsou to patrně kryptonyma, poněvadž ledvina jako objekt pohanských kouzel je
ve Sl- jazycích tabu (v. Baňkowskí 2, 683). Z p. přešlo do slk. sL polcrútka a dial. (výchslk.) pokruika ty., v. HSSlk 4, 29.
Csl. pokrgta je derivát od vb. po-krgtiti. Psi. krgtiti 'kroutit' souvisí s krgt% 'zkroucený; ztuhlý, silný ap.' as kretati 'pohybovat se' (Bem. l,
627n, BrQckner 428, H-K 284, Vasmer 1, 671, Machek 1957, 239, Bezlaj 2, lOOn, Sch.-Šewc 686n a 1121, SM 13, 30n aj.).
Nelze s jistotou říci, zda šlo, jak je většinou uváděno, o 'pečivo do kruhu upravené, spletené' (pokrgta ~ krgtiti) či spíše o 'pečivo do tuha vyhnětené' (pokrgta
krgťb, sr. např. Machek 1968, 469).
Psi. krgtiti, všesl. > b. kättja, vak. krti, sch. krútili (sé), sin. st. krotiti, slk. krútiť (sa), stč. krátili, č. kroutit (se), hl. kručič, dl. kšučit,, pom. kracec, stp. p. krecič (si§), br. kručíc', ukr. krutýty(sja), str. krutiti, r. krútiť, s význ. 'točit (se), otáčet, kroutit ap.' (sin. slk. Č. pom. stp. p. vsi.), 'ztužovat, zpevňovat, posilovať (sch. luž.), spec. 'připravovat se, vypravovat se' (str.; sr. i str. krutitisja na voinu 'chystat se do boje'), 'lámat, rozbíjet (něco tvrdého), tříštit' (b. mk.), přen. 'krutě si počínať (sch.) aj.
Hl. st. huč 'točiť (Pfui) hodnotí Sch.-Šewc jako možný archaismus z psí. *krgti (v. Sch.-Šewc 683).
Psi. krgťh > sch. krůt, sin. dial. krôt (Bezlaj), slk. č. krutý, hl. krutý, dl. kŠuty, pom. krati, p. krety, br. krutý, ukr. krutýj, r. krutój, s význ. 'zkroucený, zahnutý' (pom. p. vsi.), 'ztuhlý, tvrdý, ostrý ap.' (sch. slk. č. luž. vsi.), 'srázný, strmý, příkrý' (vsL), 'rychlý' (vsi.), 'krutý, neústupný, prudký ap.' (sch. sin. slk. č. luž. vsi.). Předpokládaný sém. vývoj: 'zkroucený' ->• "(kroucením) tuhý, pevný, tvrdý, silný' -*■ 'neústupný, krutý'.
B. dial. a mk. krta, sin. kríii 'ostrý, tvrdý' je přejato ze sch.
(sr. Slawski 3, 108, Snoj 1997, 280n), b. řídké a kniž. krůt 'krulý, nelítostný' je z r. (v. BER 3, 29).
Jako sém. paralelu krgtiti - krgťh uvádí H-K 190 č. víti 'vinout' - ipvilý 'tvrdošíjný, urputný ap.'
Výchozí e-stupňové vb. představuje psi. kretati, kretngti: b. krétarn, mk. křene (se), sch. sin. kretati, slk. dial. kriataťsa, p. krzgtač sie, br. krátač, r. dial. krjátáť(sja), s význ. '(těžce se) pohybovat, pomalu jíť (b. sch., slk. dial., br., r. dial.), 'zdvíhať (mk. sch. br.), 'točit se, ohýbat ap.' (sin., slk. dial. kriatnuť Kálal, p.), 'lámat, rozbíjet na části' (r. dial.) ap.; sem i slk. dial. ľy£/'áŕnMŕ"vyvrrjiout, vymknout (si ruku)' (v. Machek 1957,240). Sém. vývoj: 'hýbat se, pohybovat se1 —► 'ohýbat se, otáčet se ap.'
* (1) Psi. kretati < ie. *kret- 'točil, stočil, skroutit'. (2) Psi. kretati < ^krek-tati.
(1) Koř. *kert-/kret- je dosvědčen v řadě ie. jazyků jen jmennými odvozeninami; stind. kata (< *krta) 'rohož', ř. xáp-ía\(X)oq 'koš*, xupxía 'pletivo', lat. cratis 'pletivo, proutí', sthn. hurd 'pletivo' aj. Ve stind. a si. se od tohoto kořene tvoří nazální prézens: stind. kriiátti 'kroutí nit, přede', sl. kretati. Ve sl. ovšem došlo ke zobecnění kořenové podoby s nazál-ním infixem: jména a slovesa se tu vesměs tvoří od
Základu kret- (Pokorný 584n, Vasmer 1, 675, Snoj in Bezlaj 2,91, Snoj 1997, 280n, LIV 317 aj.).
(2) Jiný výklad podal Machek (1968,299 s.v. křátati,
slk. vykrámut; bez paralel vdalších sl. jazycích!)! pokládá psi.
kr§tati za í-ové intenzivum od kořene *krenk- (sr. angl. wrench 'vykloubení', něm. renken 'vykloubil'). Přijímá Trubačev, SM n, l46n, jenž odmítá tradiční výklad s nazálním infixem.
Příbuzenství lit. kraňtas 'břeh, okraj* (spojuje mj. i Traui-mann 142) odmítá Trubačev, Etim 1978, 6n s tím, že význam 'strmý' se vyskytuje jen ve vsi. jazycích a i tamje mnohoznačný a lze jej nahradil význ. 'vinoucí se, točily'.
Spojení krgtiti s čbrsivi, 'pevný, tuhý, silný', o němž v. črtsl v* (1), j e nej isté. p v
pokusit! v. iskusíti
pokuždenije v. kudití
pokynovenije, pokývali v. nakynoti
polata, -y r. 'palác; Palasť v GrigZach 2x 'světnice'.
Exp.: Z csl. je sir. r. (jistě za paralelního vlivu štír. líaká-■tt(ov), sr. Vasmer 1909, I54n) polála, paiáui 'palác','sál, větší honosná nebo ke speciální účelům určená místnost (např. sušárna, nemocniční pokoj ap.)', r. též 'sněmovna, komora', dále
676
póla ta
poletí
'pryčna, palanda', sir. i 'krov, střecha', 'baldachýn, stan', zvi. v pl. 'kůr', dial. i str. 'kamenný dům', dále snad i rum. lid., mold. polála 'malý přístavek k selskému stavení' a maď. palota, palata, palma 'palác, síň', spíäe než z psi. (sr. Vasmer 1909, l.c., Tiktin 1204, Rosetti 1968, 577, SDBM 322, Kniezsa 379, Chelimskij, SUaz 1988, 357).
EL: Stsl. polata ~ b. arch. poláta (Gerov), mk. dial. polata (RMJ) 'terasa v horním patře', 'veranda',
b. také paiáta, mk. palata (není ti z r., tak Conev, v. BER 5, 23), stsrb. pôlata, srb. palata, vše 'palác', stsrb. i 'poschodí' a snad i b. palat, mk. palat 'palác' (m.), pozměněné j inojazyčnými vlivy (v. níže).
Přejalo z ř.-rom. balkánského regionalismu, kterému je nejblíže střř. KaXávt) 'síň' (DuCange Gr., sr. i střlat. palatía (., M-L, č. 6159, StřLP), odvozené od střř. jiaXávi(ov) 'palác, radnice', patrně i 'radniční síň', vypůjčeného z laL palatiurn iv., které je sekundárním apel. z toponyma Palatiurn 'mons Palatinus v Římě* (podle paláce zde vystavěného Augustem). V pozdní lat. a rom. byl výraz patrně sém. bohatší, jak ukazuje střlat. 'honosný dům', 'hospodářská/kupecká budova', 'síň, velká komnata, předsíň*, 'podloubí, peris-
lylium', 'patro, Strop, podium' (StřLP, Niermeyer 1976),
snad dokonce došlo i ke kontaminaci s palätum 'pod nebí, patro, klenba'. To by vysvědovalo i sém. šíři sl. polata. SI. -o- za ř./rom. -ä- je u starších přejetí očekávané (sr, sotona, monastýr'b); překvapivé zakončení -ta je buď za ř. -ttj (< rt), chápané jako ľ., nebo je z rom. *palatal
V. Bartoli, SbJagič 36, Meillet 1902, 183, Brandt, RFV 23, 302, Snoj in Bezlaj 3,4; přímo z ř. vyvozují: MEW 255, Vasmer 1907, 267, Skok 2, 590, BER 5, 23, ESBr 8, 126 aj., sr. i Diels 1963, lS2n,pozn. 10,41,42.
Pclaiaje stejně jako výchozí lat. palathon stěhovavým kulturním slovem: z r. palata je nejspíše br. ukr. palato, lit. palata, lot. palata; z lat. palatiurn, resp. jeho rom. pl. podoby, je sch. pálača, sin. paláca; paralelně ze střlat. palatiutm/ a it. palazzo je sin. palácij, slk. č. palác a p. palác, z nějž je br. ukr. palác, lit. palócius a patrně lot. palats, ze střř. a nř. naAirtfov) je alb. palat (alb. palás, pělás jsou z it), nř. tvar měl jistě vliv i na b. a mk.; z var. vglat. palantia je sthn. (p)falanza, pfalinza, střhn. pfal(en)z(e), něm. arch. Pfalz, vše s hlavním významem 'palác, honosná budova' (v. Meyer 1891, 319, Briickner 392, M-E 3, 56n, H-L 353, Fraenkel 531 a 533n, HER 465, Snoj 1997,420, Kluge-Seebold 1999, 624 aj.). bs
poleno, -a m. 'poleno; Holzscheiť (Parím)
Der.: demin. polětlbce 'polínko'.
Et: Psi. poleno > b. dial. poleno, poleno (BER), mk. poletu), sch. st. a dial. poleno, pdljeno, zkřížením s paliti i palhio (Skok 2, 699), sin. poleno, slk, stč. Č.
poleno, dl, dial. polena pl., kaš. polena (Sychta), p. poláno, br. pálena, ukr. polino, r. poleno, s význ. 'poleno, kus dřeva určený zejména k topení' (jsi. slk. č. p. vsi.), 'dřevo, z něhož se štípají louče' (sch. dial. Rj), 'štípáním opracovaný kus dřeva, zvláště šindeľ (stč.), 'břevna nad dveřmi' (dl. dial.), 'hůl' (kaš.).
O významu sič. derivátu polenicě, slk. dial. pálenice 'dřevěná konstrukce k sušení, pův. k sušení dřeva' v. Machek, LF 70,77n; sr. i Briickner 429.
• (1) Psi.poleno < psi. polěti 'hořet, plát ap.' (2) Psi.poleno ~ psi. polt, 'polovina'.
(1) Pro spojení poleno s polěti 'hořet, plát ap.' (v. polěti; tak Mladenov 466, Vasmer 2, 392, Bezlaj 3, 80, Snoj 1997, 466, Barikowski 2, 685 aj.) svědčí význam poleno
'palivové dříví', který má toto slovo v některých sl. jazycích; v. též paliti, popel?,, plamy. Další významy, které souvisí s pálením dřeva, např. sch. dial. 'dřevo na louče' a str. spojení poleno lučiny 'poleno naští-pané na třísky k rozdělání ohně, na podpal' (StrS), mohou ukazoval i na výklad (2).
(2) Hláskově i sém. je přijatelné spojení psi. po léno s pol-b 'polovina' < psi. *polti 'štípat' (MEW 255;
Uhlenbeck, PBB 21, 103, Preobr. 2, 103, Pokomy 986, Machek s.v. poleno. Skok I.e., Slawski, SK 1, 129, BER 5, 496n). Po-
lětio by pak pův. znamenalo 'rozštípané, rozpůlené dřevo' (v. polf.). Sém. paralelou je sch. c(j)ěpanica 'poleno' < cěpati, cijěpati 'štípat'.
Nepřesvědčuje Otrebského rekonstrukce psi. *po-těp-no, kde -lěp-je totéž jako v lit liepsná 'plamen' a laipdyti 'planout' (SbTeodorov-Balan 330n). pV
polěti, politi., poijo 'planout; brennen, flammen' (Supi
Perf)
Der.: vbspolěti se 'vzplanout, rozplamenii se'. Se suť. -iioti (v. níže) csi. planati s§ 'planout, páliť (MLP), v Psali (SJS) pť. vbsplangti se 'vzplanout, vzplápolať.
EL: StsL polěti ~ sin. st. polěti (Plet), stě. poletí (StčS), rcsl. str. polěti (StrS), vše 'hořet (jasným plamenem), planout', v sin. stč. i 'být spalován'.
Stsl. Či spíše už pozdně psi. polěti je utvořeno z psi. *pol-tí 'hořet, planout' analogicky podle syn.
gorěti (tak Machek 1968, 430, LľV 423n, pozn. 2, pod. Furla-nová in Bezlaj 3, 80),
Z psi. *potti je odvozeno sin. dial. platí, č. pläti 'hořet, planout', s dalším expr. rozšířením č. arch. a dial. pláchat, pláchnout 'plápolavě, rychle hořel* (v. Machek, LP 4, 125, Machek s.v. pálili,, Bezlaj 3, 50), dále
psi. *pol-noti 'plát, planout' (sch. planuti, slk. planúť, stč. planutí, č. planout, p. ptonač), kauzaliviuii pálili 'pálit, spalovat' (v. paliti) a reduplikací kořene vzniklé intenzivum (b. dial. ptapólim, sin. plapolátí, dial.
677
poletí
plapoléti, slk, plápolať, Č. plápolat).
Psi, kořen *pol-/pel- je ve si. jazycích doložen i
V Subst. (v. pely ni., plamy, poleno, popeli,).
Bez zjevných rnimosl. souvislostí. Jako příbuzná bývají uváděna zejména některá germ. slova, sém. ovšem značně vzdálená: stsev. flór 'vlažný, teplý*, hol, flouw 'ochablý, vlažný', něm. flau 'chabý, mdlý' aj. (sr. např. Pokomy 805). Z hláskových důvodů je nepřijatelné spojení se stsev. bál 'plamen', stangl. bsel
'hořící hranice' (Matzenauer, LF 12, 351n, Zupitza, KZ 37,
389). Machek s.v.páiiti, pomýšlí na spojení s het. lap 'planout' (za předpokladu metateze souhlásek). Sr. dále tvfEW 235. Vasmer 2, 306, Skok 2, 593, Snoj 1997, 450.
K možným mimoie. souvislostem sr. Illič-Svityč, Etim 1966, 341, Kaiser 1990, 97n. pv
polica v. palica
polití v. paliti
polje, -ja n. 'pole, pláň, rovina; Felcl, Gcfilde, Ebene' Der.: poVhskb. 'polní, planý, divoký; venkovský,
selský', poljana 'pole, pláň; údolí'.
EL: Psi. polje > b. polé, nik. pole, sch. pôlje, sin.
pôlje, polje, slk. č. pole, luž. polo, plb. půli, porn. p.
pole, vsi. póle, vše 'pole'.
•   Psi. polje < předsl. *palfp- < ie. ^pelHn- 'Široký a plochý; zplošťoval, rozplácať.
Subst. patrně předsíovanského stáří, ale bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích, představuje nejspíše derivát od ie. kořene *pelHn-, dosvědčeného slovesnými tvary v balt. (lit. ptóti 'stlačit, zplošťovat', lot. plat 'rozšiřovat'), jinde jen jmennými der.: lat. polom 'otevřeně, veřejně', palma 'plochá dlaň', stir. látliar 'místo, poloha' « *ptä-tro-), střhn. vluor 'prostranství, louka', něm. Flur, r. pólyj 'dutý, otevřený' aj., se suf. -no- v lat. plůtíus 'plochý', lit. plótias 'tenký' aj. Co do způsobu tvoření může jít o temati-zaci (a substantivizaci) i-km. adj. dosvědčeného het. palfii- 'široký' (*palHi -t- o), prip. o tvoření su fixem -jo- od kořene s oslabeným stupněm (*palH-j.o- > *palio-).
Týž kořen, rozšířený o kons. ř, příp. k, je ve stind. prthu- 'Široký', sthn./e/t/ 'pole, rovina', něm. Feld,
ř. KÁ.á% 'plocha' aj. (sr. plesno, plcšle, ploskí., plakat!
(5C)l).
Sr. Geitler, LF2, 270, MEW 255, Matzenauer, LE 13, 177n, Wiedemann, BB 28, 35, Persson 1912, 228, 696, Mikkola 1913, 1, 49 a 2, 187, Trautmann 204, Pokomy 805n, Vasmer 2, 391 a 400, Fraenke] 628n, Machek 1968,469 (sem řadí i [opon. Fotíce, ib. 470), Skok 2, 699, Dombravsky, SSlav 25, 90, Snoj in Bezlaj
3. Sin, BER5,494naj.
Ostatní výklady jsou málo presvedčivé:
Pogodin (RFV 32, 124) popírá příbuznost s něm. Feld a spojuje polje s lit. pills 'hradiště, hraď. - Terras (ZslPh 19, 120n) spojuje polje se slovesy paliti, polili (v. paliti, polěti) za předpokladu 'pole = vypálené místo lesa'. - Trubačev (ZS1 3, 677) hledá v subst. polje ie. koř. *peí- 'Šedivý, neurčité barvy' (v. plaví.). - Ondruš (JŠ 14, 138) spatřuje v polje der. od vb. doloženého v sch. péljatí, sin. pétjati, slk. pelat' 'hnáť (lat. pellere tv.) za předpokladu 'pole = výběh pro dobytek*.
Oštir (AslPh 36, 443) vykládá sl. polje z koř. rozšířeného o í (jako vc stind. prthivi- 'země', něm. Feld stá. - v. výše): polje < '*pollhu-fp-.
K případným mimoie. souvislostem sr. Illič-Svityč, Etim 1966, 342, Kaiser 1990, 100. bv-ae
polOgl. v. lešti
polučaí v. lučili se
poli., -u m. 'půle, polovina; Halíte'; 'strana, břeh; Seite, Ufer'; 'pohlaví, rod; Geschlechť
Též f. pola 'polovina' (lx Supr), z předložkového spojení adv. ispolu 'napolo'.
Der.-, polovina 'polovina*; prěpoloviti 'dosáhnout poloviny', prěpolovljenije 'polovina'.
Kemp.:  Spřeíky polltdbtie adv. 'v poledne', (tul)
poludbne 'na jih, na jihu', poludbnije 'poledne', po-
ludbfťb, poludbtlbtľb 'polední', s jsi. pozdní melatezí
likvid pladbtie adv. 'v poledne', pladmije 'poledne, jih', prěpladbtúje 'pravé poledne'; polunošti adv. 'o
půlnoci', polutlOŠtije 'půlnoc', polunoštb jen ve spojení
na polunoštb 'na sever'.
EL: Psi. polb, všesl.; b. mk. pol, sch. sin. pól, slk. pol, stč. pól, č. půl, luž. pol, plb. pol, porn. pól, p. pól, br. pou-, pol, ukr. piv, st. i pol (žel.), r. pol, vše 'půl, polovina' a také 'pohlaví' (b. mk. sch., slk. st. i-issik, br. pol, ukr. st., r.).
Ne zcela jasné, bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích (Meiliet 1902, 242). Většina výkladů vychází z představy násilného dělení (štěpení, sekání) na dvě části a spojuje psi. polb s ie, koř. *(s)p(h)el-'šiípat, odtrhnoutap.' (Lrv525:*(s)peiity. stind.pha-lati 'puká', ř. o-ípáiXetv 'kácet, srážet' ap., lat. spo-lium 'stažená kůže, kořist', lit. späliai 'pazdeří' aj. (v. též palica, piěti). Sl. poli. by tudíž představovalo «-kmenové subst. tvořené od tohoto kořene (■:'polu-).
Sr. MEW 254n, Preobr. 2, 101, Zubatý I, i, 170n, Pokorný 986, IÍ-K 305, Stok 2, 697, Snoj in Bezlaj 3, 78, Sch.-Šewc 1122, BER5,490n.
Vasmer 7, 390 (s.v. po] |f) uvádí jako příbuzné jen alb. pale
678
polt
pomachati
'strana'. Zda sem patří také subst. s význ. 'prkno, podlaha' (stind. pholaka-, stsev.jjol, r. pol aj.), je sporné (sr. Zubatý 1, 1, ISOn, Vasmer l.c.).
Od významu 'půlením odseknutá éásť vedl u der. *poibtb sém. vývoj ke konkrétnějším význ. 'odseknutý kus masa, masitá část ap.': r. pól(o)ť 'půl poraženého prasete*, sin. pläi 'rozseknuté půlky' aj. Sr. Vasmer 2, 398, Ošlir, WuS 5, 217n a AslPh 36,444, Kurkinová 1992, 171.
Významy 'bok, strana, pohlaví' mohou svědčit o jiné motivaci sl. poli,, totiž o představě části celku skládajícího se ze dvou vzájemně souvisejících (symetrických) částí, dvou pólu dilematu ap. (Zubatý, lf
30, 11, Pedersen, KZ 38, 374, Skôld, FUF 18, 221). Gamkr.-
IvanoY 779n rekonstruují ie. kořen *p(h)ol- 'polovina, pár, skládat se ze dvou Částí', obsažený mj. též v ie. násobných číslovkách (lat. duplus, duplex, ř. ÔtííXoôq 'dvojitý', dále i v gót. tweifis, sthn, zwTfel 'pochybnosť aj.).
tvlatzenauer, LF 13, 176 uvádí u si. poli, na prvních místech významy "latus, ripa, sexus' a srovnává stind. para- 'alius, ulterior', lot. párii) 'ultra', lat.par 'rovný, stejný' aj.
Často se uvažovalo o mimoie., zejm. ugrofin. souvislostech sl. poli,: Jensen, SbHirt 2, 173, Lamprecht, SFFBU 5, 7n, Ki-parsky, ScSl 4, I35n, Polák, Orbis 13,2, 577, Illič-Svityč, Etim 1966, 341, Kaiser 1990, 100 aj. - Machek 1968, 498n pokládá sl. polt, spolu s podobnými ugrofin. slovy za praevropské dědic-
tví. bv-ae
poLbdza, -e f. 'užitek, prospěch, výhoda, zisk; Nut-zen, Vorteil, Gewinn'
V csl. doloženo patrně sek. deprefigované subst. Ihza 'užitek' (MLP, StrS).
Der.: polbdzbHb 'užitečný, prospěšný', substant. n. pl. polbdzbtia 'užitečnost', adv. polbdzbtio (kompar. palhdzhněje), nepolházbub 'neužitečný, zbytečný, marný' s adv. nepolbdzbno, dále vb. polhdzěá 'přinášet prospěch', polbdzevali, polbdzovati 'být užitečný, prospívau mít užitek', polhdz,hstvovati tv.
Exp.: Z csl. pochází rum. palzä 'užitek, zisk', a polzui 'prospívat; získávat, těžit, profitovať (Tiktin 1207) a dále asi i stsrb. polza 'užitek, prospěch' (Mařené, Rj 10, 632, Skok 2, 263), r. pól za (Durnovo, ZslPh 1,487, Černých 1993, 2, 54n) -významy v. níže, str. polbzovati 'přinášet užitek, pomáhal, léčit' (StrS) a r. arch. pói'zovoi' tv. (k významu r. (is)pól'zovať v. Majerová, ZslPh 51, 314-329).
EL: Stsl. polbdza má ekvivalenty v několika dalších sl. jazycích: b. pólza, mk. polza, ukr. pil'ha, r. dial. póľgá (SRNG), v p. pouze s jiným pre ľ. ulga, s významy 'užitek, prospěch' (b. mk. r.), 'výhoda, užitečnost' (ukr. r.), 'úleva (při nemoci), uzdravení' (p. ukr., r. dial.) aj. Sém. vývoj (vyplývající z měro-
vé funkce prefixu po-): **lehkosť —> 'úleva' -»'co přináší úlevu, ulehčení' —> 'užitek, prospěch'. Sem i p. obelga 'urážka, pohana' (•<— *'zlehčováni"). Rost
1907,413 sem řadí i plb. piiolea 'užitečnost'. Olesch 1983, 730n ovšem vykládá jinak.
Sl. polb(d)za je odvozeno pref. po- od subst. lb(d)za (< psi. *lbga) 'možnosť, jež je utvořeno ze základu obsaženého v pův. tt-kmenovém adjektivu Ibgbkb, ovšem bez suf. -bkb, jak je u všech těchto adj. Obvyklé (Meillet 1902, 165n a 254, Vasmer 2.401, BER 5, 497, Čemych 1993 1. c. aj.). Podle Slawského (4, 86n) a Merkulovové (SM 17, 64) vzniklo *lbga substanti-vizací adj. *lbgb (jeho doložení je však reliktovč, sr. SM 17,69). V substantívni funkci je *lhga, alternující s
*lb(d)za (s hláskovou změnou v důsledku 3. palatalizace), do-
loženo v těchto sl. jazycích; br, arch. 1'ha 'možnosL úleva' (Nos.), str. Ibza tv. (StrS), r. dial. ľga 'lehkost' (Dal*), v záporném tvaru pak ukr. arch. tieľha 'sychravé snéživč počasí' (žel.) a též č. dial. nelze
'plískanice, pSOta' (Prusík,LF2, 230n). K původu psi. tvarů Ibga/lbdza/tbdzě ve funkci modálního adv. v. lbgtki. a SB Z 4 i 8.i. tam i další literatura.
Bezlaj 2, 128 sem řadí i sin. arch. a dial. laz ze slovního spojení laniam laza 'nemám čas, spěchám', adj. lázeň (čas) 'volný (Čas)' (Plet. 1, 502, 503) a sch. arch. a dial. lazno ve vazbě ni tni lazno 'nemám čas'.
Fi. výklad v. h>gt»kt., v. i po. M
polBŽenije v. lhg^ki, pomagati v. mošii
pomachati, -ajci* 'pokynout; zuwinken'  (ix Slepč
Mak)
Složeno z pref. po- a vb. machati; to je bez pref. doloženo v csl. (MLP 364) s význ. 'pohybovat, větrat'.
Exp.: Z csl. tnachaii je snad rum. a mähäi 'gestikulovat, dávat znamení" (Tiktin 940n, Roseiti 1968, 576), může však být z živých sl. jazyků (v. BER 3, 693).
EL: Psi. máchali > b. mácham, sch. mátiati, sin. máhati, maliáti, slk. máchať, stč. č. rnácfmti, hl. rna-chač, dl. máchaš, kaš. rnůchac, pomsln. rnactiac, slp. p. machač, br. tnachác', ukr. macháty, sir. machati, r. macháť, vše s význ. 'sem tam pohybovaL mávat, kývať, dále 'pohybovat prádlem ve vodě, máchat, práť (slk. č., p. dial. PF 5, 787), 'kynout (rukou, hlavou ap.)' (b. sch. sin. r.), přen. 'rychle jít, spěchat' (sin. p. vsi.), 'rychle něcodSlať (p.), 'těžce pracovať (kaš.), 'odstraňovat, vzdalovat se, mizeť (b.), 'dostat se někam' (r.), expr. 'bít, udeřiť (b. dial., sin.) a další přen. významy.
679
pomachati
poměnoti (se)
Slk. máchať, č. máchal a p. dial. máchať s významy 'pohybovat prádlem ve vodě, prát' pokládá Machek 1968, 348 za ex pr. obměnu staršího makali, iter. od močili 'namáčet, ponořovat do vody*; jde však opět o pohybování sem tam ve vodě, proto je řadíme k machati; tak i Varboíová, SM 17, I23n.
Psi. machati je tvořeno od bsl. kořene *mä- 'kynout rukou' (další v. *mangu) s e/t-ovým rozšířením psi. data (tak Prellwitz, BB 26,307, Vasmer2, 106n, Machek 1968, 348, Trubačev, SM 18,20aj.). Lit. mosúoti 'mávať, které je s psi. machati někdy spojováno, je nejspíš útvar
paralelní (tak Machek, LP 4, 121, Vaillanl 3, 332, Fraenkel
466n aj.); jiné rozšíření tohoto kořene v. sub namajati,
pomavati, rnamtnt.
Řada badatelů soudí, že -ch- v máchali je pokračováním ie.
které se změnilo v -ch- analogií (podle případů, kdy -s- > ■ch- po /, u, r, k); tak Pedersen, IF 5, 51, Bern. 2, 4n, Mikkola 1913,2, 175, Pokorný 693 aj.
Nepravděpodobná je souvislost s ř. jjdxcaßai 'bojovať (+-'""krájet, sekať), kterou uvedl Petersson, AslPh 35, 362-4, Lewy, ZslPh 1,416, a dále s lit. makaluoii 'míchat, mávať (Merlingen, Sprache 4,68); Fraenkel 398 má lit. verbum za samostatný útvar k lit. inóti 'napřáhnout se k ráně, kývať.
Mylný je názor, že psi. machati, ve vsi. s přen. významem 'rychle jít, spěchat', je odvozeno z psi. meti, muig 'hníst, tisknout'; tak Jokl, AslPh 28,5n, IF27, 310-14, odmítáCharpentier, AslPh 29, 8, Brückner, IF 23, 208, Bern. I.e. aj. £f
pomajati v. namajati
pomavati, -ajett. 'kývat, kynout; winken, zuwinken1
Der.: pomavanije 'pokynutí' (lx Zach, kde je omylem pomovanije).
Složeno z pref. po- a vb. rnavati.
Et: Psi. rnavati > mk. rnava, slk. mávať, stě. mávati, č. mávat, hl. rnavač, dl. mawaš, r. dial. mávat' (cit. podle SM 18, 20), s význ. 'mávat, kývat, kynout (rukou, hlavou ap.)', v mk. i expr. 'udeřit, bíť.
Základem psi. rnavati je bsl. kořen *mä- 'kynout
rukou' (další výklad v. *mangti). Machek (s.v. mávali, shodně Němec, red. pozn. k *manpti) pokládá tuto podobu za
frekventativum k majati (v. namajati). Trubačev, SM 18,20n chápe -v- v rnavati i -j- v majati za infix, odstraňující hiát. Z téhož kořene s jiným rozšířením je machati (v. pomachati) a rnamiti (v. manu.ni>); přehled der. tohoto kořene uvádějí Golab-Pofafiski, Slávia 29, 533n. žř
poměnjenije, -ija n. 'vzpomínka; Erinnerung'
Doloženo jen ve spojení poměnjenije tVOľiti 'VZpOlllí-nať (Ochr Slepě Šiš).
Podoba poměřuje (lx Slepč) vznikla zřejmě zkrácením z poměnjenije.
EL: Stsl. poměnjenije je subst. verb. od nedoloženého vb. *poměniti, starobylého íteratíva na -iti (s náležitým o-stupněm v koř.) od pomhtiěti (se) 'mít na paměti, vzpomenout si, vzpomínat si' (v. imměti). ij
poměnoti (se), -neti. (se) 'vzpomenout si, rozpomenout se; sich erinnern'
Též refl. 'vzpamatovat se', nerefi. 'připomenout, zmínit se'.
Ve stsl. památkách se střídá s poinetiQii (se), v. pomengtt
(se).
Der.: VhSpotněngti 'vzpomenout si, rozpomenout se', 'připomenout'.
EL: Psi. *porněngti, které rekonstruujeme pouze na základě jednoznačných kontinuantů, tj. stsl. poměnoti a snad i slk. -potnenúť (na-, pri-, s-, za-), souvisí jistě s ponibtiěti (se) (v. mtněti), další souvislosti však nejsou zcela jasné, rozdílné jsou i názory na vztah *poměn()ti a *potnengti.
Podle Vondráka (AslPh 22, 251 a Vondrák 1912, 140)
vzniklo *poměngti denazalizací z *pornengti (> *po-mengti) a přikloněním k měniti 'mínit, domnívat se' (v. íněniUi), sr. pod. i Bern. 2, 49. Vliv vb. měniti odmítl
Weingart (ČMF 2, 393); psaní s -ě- považoval pouze za záležitost fonetického zápisu, v němž se odráží otevřená výslovnost stsl. e i ě (sr. i Wijk 1931.143).
Zubatý (AslPh 15, 496n) pokládá za primární poměnoti, tvar s nosovkou vysvětluje vlivem patnetb ap., řadí tuto dvojici i mezi četné jiné varianty ě : e před nazálou (stsl. prěrn* 'rovný' vedle prem* tv., ruměn-b 'červený' vedier, mtnjányj tv. a stsl. kamen* 'kamenný' vedle kamenm* tv.). Sr. i Dumovo, Slávia 6,
209-232, zejm. 211 a 224 a Diels 1963, 58, pozn. 9. ij pomětatí v. mesti
poměŽiti, pomidzati v. nibgnovunijc
poměnoti (se), -neti. (se) 'vzpomenout si, rozpomenout se; sich erinnem'
Též refl. 'vzpamatovat se', nerefi. 'připomenout, zmínit se'.
Ve stsl. památkách se střídá se syn. poměngti, v. pomengti
(se).
Var.: V Supr doložen hapax legomenon pamengti.
Der.: subst.verb.pornenovenije 'vzpomínka'; vbspo-mengti 'vzpomenout si, rozpomenout se', 'připomenout někomu něco', vbspomenovenije 'vzpomínka'; iter. (csl.) fvbs)pomenovati 'pripomínať.
Exp.: Viz cirk. významy v EL
EL: Psi. *pometipti > sch.potnéfiuti, br.parnjanác',
680
pomenoti (se)
ponjava
ukr. pom'januty, str. pomjanuti(sja), r. pomjatiúť, s význ. 'připomenout, vzpomenout (si), zmínit se', vsi. také cirk. 'pomodlit se za uzdravení živého nebo věcný odpočinek mrtvého', 'uspořádat hostinu na paměť zemřelého',
V sl. jazycích jsou častější prengované tvary, sr. např. sch. napomenuti (o-, pri-, s-), sin. dial. (prek-murské) spomenóti (o-) (Snoj in Beziaj 3,84), č. napomenout (o-, při-, roz-, u-, vz-) (s e namísto náležitého a, sr. ještě stě. txapomanúti (z(a)-, sr. Gebauer, LF 19, 434), r. opornjanáť (vs-) aj.
Psi. *pomenoti je perfektivum na -noti od základu, který je v pomměti (v. muiěti); potíže činí objasnění -e-. Machek 1968, 370 vychází z pův. *pomeri, pomeno (sr. U L atminti, átmenu 'připomenout'), z něhož vznikl (analogií podle stana, stati) nový pré-zens pomeno a k němu inf, pomenoti. Na pův. -tneno ukazuje i stp. upomiongé (ws-) s depalatalizací e > o (zatímco stp. wspomiengč je zřejmé výsledkem anal. vyrovnání v p„ nebo vlivu č., v. Siatkowski, SFPS) 18, 6). ij
pominati, -ajet*. 'vzpomínat, mít na paměti; sich erinneni, im Sinne haben'; 'připomínat; erinnem'
Der.: csi. pominaníje 'vzpomínka', ve spojení po-minanije ivoriti, p. i/něti 'vzpomínat*; vespominali 'vzpomínat si','připomínat' sesubst.verb. vespomina-nije 'připomínka, památka*.
Exp.: Z csl. je zřejmě r. pomináttije arch. 'vzpomínka', cirk. 'modlitba (za uzdravení, za zemřelé)', 'smuteční hostina na paměť zemřelého' a 'knížečka se seznamem zemřelých pro zádušní mši',arch. apoeí. vospomináth 'vzpomínal' (ale vsporni-náth je slovo domácí), vospominánije 'vzpomínka', pl. 'paměti, memoáry' (sr. Shevelov 1960, 27).
el: Psi. pominati > sch. pdminjati, st. pominati
(Rj), Sin. St. (18. stol.) pomitlarn (Snoj in Bezlaj 3, 85), hl.
pominač, dl. pominaH, br. paminác', ukr. pornynáty, str. pominati, r. pornináť s význ. 'vzpomínat, připomínat ap.', vsi. také cirk. 'modlit se (za uzdravení živého nebo věčný odpočinek mrtvého)' a 'účastnit se hostiny po pohřbu*.
V některých sl. jazycích jsou běžnější prerigo-vané tvary, sr. např. b. dial. spomínam (rodo, ber 5, 509), mk. spomína, sch. napdminjati (o-, .v-), sin. opomínjati ipii-, s-, za-), slk. napomínat\s-, u-, za-), č. napomínat {při-, roz-, «-, vz-, za-), hl. dopotninač (na-, s-, za-), dl. dopotninai (na-, s-, za-), p. wspotni-nač (na-, za-), r. zapomínat' aj.
Psi. pomituiti je iterativum s náležitým dloužením koř. vokálu h > i Od pomměti (sr. tvleiltet 1902,
50, Vaiiiani 3,233), představujícího spojení pref. po- (s
časovým významem 'potom, pak', v. po) a vb. menĚti (v. mbněti). ij
pomračiti, pomr-facati v. mrsknou pomnbznoti v. mrazto-t ponedělfaniki. v. dělo
poně" adv. 'alespoň, třeba jen; wenigstens, wenn auch nuť
V Const No m Bes psáno i pone.
Se záporem ne koti poně, ni poně 'vůbec ne'.
EL: Stsl. poně ~ b. poné 'aspoň, přinejmenším, jenom', sch. arch. a dial. (ěak.) potu 'aspoň; tedy, tudíž' (Rj to, 770), slk. st. a dial. poň 'aspoň, přinejmenším' (HSSlk), pon, pom 'asi, aspoň' (archiv JÚllš), srč. poně, potí, ojed. poněiby, 'aspoň, přinejmenším' dále 'asi, snad', před číslovkou 'přibližné', při uvedení cizího mínění 'prý', na začátku řečnické otázky jako interog. part. 'cožpak, zdali', str. pone part. grad. 'ba i, dokonce'.
Adv. potíš je součástí stČ. asa-poně, aíe-poně, as-poně, aspoň, č. a(le)spoň, slk. aspoň 'přinejmenším' (Gb 1,9 a 19, Machek 1968, 38).
Slovo nejasné. Nejčastěji je chápáno jako spojení prep. po a ak. sg. n. zájmena *je, bez objasnění sém. rozdílu mezi tímto adv. a konj. ponje (Skok 2, 700,
Machek 1968, 38, BER 5, 515 aj.; v. ponje). Jsou však i jiné
výklady, respektující grafiku -ně- v nejstarších cyr. památkách:
Musič, SbJagic543n vykládá -ně jako pův. ujišťující partikuli s význ. 'jistě', odtud konces.-hypotet. 'asi, snad'. Kopečný, sb 2, 574 soudí, že -ně je zde part. aproxiniativní, význam pref. po- je v tomto spojení
Oslaben. Výklad part. -nč- v. nččbto.
Vondrák 1906, 2, 370 uvádí poné (s otazníkem) vedle godi, Ibzě, trěbě jako adv. z původního lok. sg.; za pravděpodobné má i S-A 1955, Č. 690. Chybí však výchozí subst. žf
poničati, poniknotij poniky v. niet
ponírati v. ponrěti
ponjava, -y ľ. 'plátno, rouška; Linnen, Tuch' (Euch
Ben)
Der.: ponjaviCä t V. (Zogr Supr).
Sr. i charv.-hlah. ponava 'přikrývka na posteľ z 16. stol. (Volčič, AstPh 34, 306).
EL: Psi. ponjava > b. dial. ponjava (BER 5, 519), mk. dial. ponjava, sch. ponjava, dial. punjáva, sin.
681
ponjava
ponos i.
ponjava, dial. panja, panjäva (Plet.), slJk. dial. pomva
(Gregor 1975, 259),pofíva (Lipták 2, 696), br. dial. patlěva (ESBrS, 149), ukr. arch. ponjava (Žel.), str. ponjava, po-neva, poněva (StrS), r. paněva, poněva, dial. i pónja, vše 'látka na pokrytí něčeho (plachta, pokrývka, koberec ap.)\ 'opona, závěs, záclona' (str., r. dial.), ve vsi. 'různé typy oblečení z pruhů látky', zejména 'halenky z pruhů látky' (v. SSRU 9,100) aj.
O slavnostním oblékání dívek do ponjavy při uvádění do dospělosti nebo při svatebních obřadech v. Zelenin 1927, 207n.
Nejasné,
Psi. ponjava bývá nejčastěji spojováno s psi. opona 'závěs, záclona ňp',peti 'napínat, natahovat' a s dalšími slovy, v nichž je doložen ie. koř. *(s)pen-
S význ. 'napínat, táhnout' (Osten-Sacken, 1F 33, 23S; Pokorný 988, Vasmer 2, 405, S-A 1955. č. 641, Skok 3, 8, ESBr 8. 149 aj.; odmítá Snoj in BezJaj 3. 86); v, opeiŕ. poto,
Jiný výklad vychází pro psi. ponjava z ie. *p&n-'tkanina, látka', k němuž patří i ř. nijvoc n., itývr} f. 'tkanina, látka', lat. pannux 'kus látky, cár, hadr', gót. fana m. 'hadr; šátek na otírání porn', sťhn.fano 'kus plátna, plachta', něm. Fahne 'prapor' (čop, Ling
XDT, 125 a Snoj l.c.: ie. *pHn- > psi. *ponb/pon'a; připouští už Preobr.2, 104n, dále Vaillant 4.712. Snoj 1997,470 aj.).
Toto *paii- bývá ovsem často spojováno s koř. *(s)pen-\ Osten-Sacken l.c, Feist 1923, 105, Pokorný 7S8, Trier 1951, 28 aj., připouští WH 2, 247n, výslovně odmítá Frisk 2, 529n, Čop l.c. a Snoj l.c. Proto spojují někteří si. ponjava se slovy od obou ie. kořenů.
Nepřesvědčují domněnky o přejeli ponjava z ř. xtfvrj (Matzenauer i 870, 280).
O možných mimoie. souvislostech v, např. Snoj in Bezlaj 3, 86. pv
ponje konj. kauz. 'poněvadž, protože; weil, da? (Supr) Psáno i pon 'e, porn.
lx s významem limit, 'pokud'. Hojněji doloženo rozšírené ponjeie (i poneie) 'poněvadž, protože', řídce v Supr s inf. (podle ř. předlohy); dále limit, 'pokud, do jaké míry',
konsek. 'proto, pročež'; v korelaci ponjeie... íogo radi,
ponjeie ... tO 'protože ... proto'. S temp. významem 'Od
té doby, co, kdy' (Fris), 'když' (lx Supr), hypotet. 'jestliže' ; v Bes i s dalším rozšířením potljevaze 'od té doby,
co1.
EL: Stsl. ponje souvisí se zpravidla rozšířenými konj. a adv., doloženými reliktově: b, ponéze, sch. arch. ponjeie, ponjevare (Rj), charv, dial, pônjer (Fur-lanová in Bezlaj 3, 86), sin. dial. pônjer (Furlanová l.c), stč. poněi, poněvad(ž), ojed. poněvač, ponvěi ap., č. poněvadi, str. pone,poneie, poneva(ie), s význ. konj. kauz. 'protože, poněvadž, ježto' (b. sch. stč. č, str.),
konsek. 'tedy, a proto' (str.), konces. 'vždyť, přece, ačkoli, jestliže' (stč. str.), temp. 'dokud, do té doby, co, až, tehdy' (stč. str.), 'od té doby, co' (str. po-neva(že)); v platnosti adv. 'potom' (charv. dial., sin. dial., str.), 'pokud, nakolik, do jaké míry' (stč. str.) aj. Podrobně o významech v. SB 2, 574n, o sém. vývoji v stč. souvětích v. Bauer 1960, 294n.
Z Ě. je přejato slk. arch. poneváč, st. poněvadž, P- poniewai 'protože, neboť"; v. HSSlk, Siatkowski, SFVSt 12,27.
Stč. syn. podoby poňuž, poňu(va)dž, poňavač ap. jsou nejspíše jiného původu « *po{n)jQdieJ*ponjadžey, v. Bauer 1960, 249. Machek 1968, 47i má však -a- v poňavač za anal, podle pokavad.
Složeno z prep. po s význ, 'pro' a ák, sg. n. zájmena *je s vloženým -n- s pův. významem 'pro toř; anal, je tvořeno zanje, zanježe 'protože, a proto' (v. zanje). Po splynutí v jedno slovo rozšiřováno part.
-ie, V StČ. Č. a SCh. Í part. -Va- (snad z *ovb); v. Vbndrák
1906, 2,480, Bern. 1,417, Vasmer 2,404, Machek I.e., SB l.c, Bimbaum-Schaeken 110 aj.; v. ponjelěže.
Ojedinělý je výklad Iľjinského, který předpokládá výchozí adv. *neva (Iľjinskij 1905, 128). £ř
ponjelěže konj. temp. 'od té doby, co; seitdem' u x
BesUvar)
Doloženo jen v podobě poitelřže; SJS 3, 166 uvádí s.v. ponjevaže.
Exp.: Pokračováním res!, ponjelěže je str. pottetě(že), po-neli(žje) 'od té doby, co', 'poté, co', r. arch. dial. poneliko tv. (Dal' jako csl.).
EL: Tuto konj. lze vyložil jako spojení konj. ponje s /-ovou part. (v. ponje), nebo jako spřežku z po + (n)jeli/jeli s význ. časovým a měrovým 'dokud, nakolik'; sr. r. arch. dial. pojetíku 'nakolik, do jaké
míry' (Daľ). V. jeli, dále SB 2, 279n a 574n. £v
ponomar'i», -ja m. 'kostelník; Küster' (ixNomJas)
Var.: pottomor'b (lx NomUsť, o sl. o za ř. a Vasmer
1907, 202).
EL: Má původ ve střř. Kapajj.ovápt(o<;) tv., ale v lid. jazyce pro hláskovou obtížnost pozměňováno asimilací a haplologíí (sr, i csl. panarnonarh, pa-nomonarh, ponotnonarb, palomonarb (MLP a Sres.), r, dial.padamať (MSL13,2Ki),polamár'(V&V),ukr.pa-lamár). Hotpa^iovápioc je odvozeno od ř. KapaiJ.ovrj 'hlídání, dozírání', 'setrvávání' (Matzenauer 1870, 4,
MEW 232, Vasmer 1907, 262 a 1909, 143, Vasmer 2, 404; nepravděpodobný je předpoklad výchozího ř. '^avojjápioz, který uvádí Birkenmajer, JP 23, 139). bs
pon OS t v. nesti
682
ponrěti
popi»rište
poiurěti, nt>rch> 'ponořil se; sich versenken' (csl.) Ipf. ponirati.
Der: iznrěti 'vynořit se; uniknout', vbtirěti 'vetřít
se'.
EL: Csl. ponrěti je prefixát psi. slovesa *nerti, nbrg, které je mimo csl. doloženo pravděpodobně jen v stsln. pondréti 'ponořit' (Plet). Základ *ner-je dosvědčen ještě v sch. dial. nerati, neriti 'nořit, potápět' (Rj).
Lépeje ve sl. doloženo iter. s o-ovým vokalismem noriti: b. arch. nórvam, nóma (Gerov), sch. arch. nóriti (Rj), sin. arch. noriti (Plet.), slk. noriť(sa), stě. nořiti (sě), Č. kniž. nořit (se), hl. norič, nutič (so), dl. nuris" (se), porn. norec, p. arch. norzyč (SW), r. dial. nóriť (Dal', SRNG), vše (kromě kaš. a r.) 'ponořovat (se), potápět (se)', r. dial. spec. 'lovit rybu nevodem pod ledem', 'máčet svazky lnu, konopí ap.' (SRNG), kaš. přen. 'rýt (o krtkovi, praseti), orať (Sychta) ap.
• Psi. *nerti < ie. *nerti- 'ponořit se, vnikat* (jen bsl.?).
Koř. *nerH- je bezpečně doložen jen v bsl., a to (s různým stupněm koř. vokalismu) poměrně rozsáhlou skupinou slov: lit. neriu, nérti 'ponořit se, poklesnout', nyru, nirti t v., nárdyti 'plavat pod vodou', naňnti 'ponořovat', naras 'potápka', nerís 'bobr' aj., snad i hydron. Afem(abaLk. Neretval), lot. nlrt 'potopit Se' aj. Podrobný soupis této rodiny v. Plevačová-IIavlová, Slávia 66,74-79. V. též nyrištu, pronyrt., sr. i nuriti.
Z ostatních ie. jazyků je uváděno jako příbuzně stind. namka- 'podsvětí', ř. (é)vép~£poq 'podzemní', arm. nerlčin 'dolní', stsev. tiordr, něm. Norden 'sever', toch. B ňor 'dole' aj.
Sr. Matzenauer, LF 11, 32 ln, Trautmann 196n, Pokorný 766, Vasmer 2, 226n (s.v. nord), 233 (s. v. nyrjáť), Frisk 1,514n, Fraenkel 495, Vries 1962, 411, Machek 1968, 401 (s.v. nořiti), LrV 409, Kluge-Seebold 1999, 591 aj.
Jinak vykládá sl. *nerli/*nariti Vaillant, RÚS 22, 41n (pod. Vaillant 3,4I5n): spatřuje tu výsledek mylné deprelixacc **jut oriti > si,-noriii (v. oriti). Vzhledem k balt. formám málo pravděpodobné.
SI. prézens s oslabeným stupněm koř. vokálu je palmě starobylý (k prézentnímu typu sr. (vfeillet, MSL 14, 378n a Koch
1990,433n). hk-ae popelt, -a m. 'popel; Asche'
Var.: pepelb (asimilací o : e > e : e, v. Vondrák 1912, 108, Horálek 1966, 153 aj.).
Der.:  Adj. popelbtlb, popelětťh/pepelětťb (Grig i
pepeljatib) 'popelavý'; upepeliti 'obrátit v popel'.
El: Psi. popeli,, všesl.: b. pépel, mk. pepel, sch. pěpeo, dial. i popel (Boryš, ZbFL25, 2,15n), sin. pepěl, dial. i popel (Bezlaj 3,25), slk. popol, stč. č. popel, stě.
ojed. i popol, luž. popjel, plb. pupel, porn. popol, p. popiól, br. popel, ukr. popil, r. pépel, dial. popel, vše 'zbytek po spálení něčeho, popel', v b. mk. i 'prach (na cestě ap.)'.
Psi. popeli, se zjevně skládá ze dvou segmentů. První z nich (po-) bývá zpravidla vykládán jako re-dupiikační slabika (u jmen vzácná!), může však jít i o pref. po- (Preobr. 2,37 aj.). Druhý segment (koř. *pel-) Spojují někteří (MEW 235, Trautmann 212, Brückner 431, H-K 286, Machek s.v. páliti, aj.) s kořenem obsaženým ve sl. paliti, polěti (v. paiiu, polěti), tedy popel jako zby
tek pO hoření, druzí (Solmscn, KZ 38, 444, Pokorný 802, Skok 2, 638, Sch.-Šcwc 1132, BER 5, I57n, Snoj 1997,436 aj.)
se slovy označujícími něco jemně rozdrobeného, rozemletého: ř. izákr) 'jemný prach, mouka', lat. pulvis 'prach', stprus. pelwo 'pleva', psi. *pelva aj. (v. pleva). Vasmer 2, 336 a Fraenkel 566n však uvádějí mezi příbuzenstvem sl. popel*, slova obou rodin bez rozdílu (tak i Miadenov 417). Nejbližší je v každém případě lit. pelenai 'popel', stprus. pelanne tv. (Fraenkel i.e., Mažiulis 3, 246).
Rovněž podle Machka l.c. byl východiskem sl. papel-b tvar odpovídající baltským, ten však by) zkrácen a opatřen prefixem, pv-ae
poptá, -a m. 'kněz; Priester'
Der.: popitľb 'kněz' (se sing. sul. in-b); popoVh 'knězův', popovbskb 'kněžský', popovhstvo 'kněžství, kněžský úřad', v ntí 'presbyterstvo1; pophstvo 'kněžství, kněžský úřad; kněžstvo'.
Exp.: Rum.popa,pop 'kněz' může být i zživých sl. jazyků (sr. BER 5, 522 s liter.).
el: Stsl. popi, <*i b. mk. pop, sch. pöp, sin. pôp, slk. č. luž. porn. p. br. pop, plb. püp, ukr. pip, r. pop, vše 'kněz (zejm. pravoslavný)', b. mk. i 'král (v kartách)', stč., č. st., p. st. i 'střelec (v šachu)'.
Posledním zdrojem je ř. nanäc. 'kněz, otec'; o cestě přejetí není shody, nejspíše však popi, pochází
ze Sthn. pfaffo 'kněz' (sr. Brückner 430, Kiparsky 1934, 259n, Vondrák, LF 50, 342, Vasmer 2, 405, Machek 1968, 472, Šaur, BE32, 197; Itter, v. BER 5, 52 In).
V. léž pupa, papež*,, bv
popBrište, -a n. 'míle, stadion; Meile, Stadion' v csl. i 'závodní dráha'.
Var.: pbptište (Supr Ben), pi>p(h)rište (Supr), prb-prište (lxZogr).
Exp.: Csl.pophiiiie > rum. st. päprisie 'stadion (délková míra)' (Tiktin 1117) a r. póprišče 'zápasiště, kolbiště, aréna; pole působnosti',sl. i 'délkovámíra';zr.jeb. kniž, póprište,mk. kniž. poprište, sch. póprište, sin. kniž. popríšče, ukr. pópryšče, vše
683
popfcríšte
portfüra
'pole působnosti; dějiště, závodiště' (v. Preobr. 2, 105, Machek, SbVajs 111, Skok 3, 10, Bezlaj 3, 88, BER 5, 526).
El; Et. nejasné. Nejčastěji se popt.ti.ste odvozuje od slovesa pera, pbrati 'Šlapat, chodil po něčem' (v. ptraUi), ph'p. 'letět' (v. ptratia), tedy pův. 'místo, kde SC Šlape, běhá, Chodí' (v. Gorjajev 274, Preobr. l.c., Mladenov 487, Vasmer 2, 406, Bezlaj l.c. aj.).
Jiný výklad podal Machek (SbVajs 112n aMachek s.v.
prapisek). Množství variant slova ukazuje na jeho et. neprůhlednost, slovo bylo písařům zřejmě neznámé; Machek je považuje za moravismus, spojuje je s č. dial, propisek, propisko 'kamenný podvoj dveří; kamenný sloup v plotě' a vykládá jako odvozené od slovesa *perti, pwg 'podpírat'; pův. označovalo kámen, který něco podpírá, pak i milník a posléze samu délkovou míru.
Liter. v. Machek, SbVajs 112, BER l.c. bv pOraziti v. obrazili sc por'fira v. portJiira
poroda, -y f. 'ráj; Paradies'
Der.: powdhtľh 'rajský* (jenSupr),
El- Stsl. poroda je neologismus vyskytující se pouze v pam. východobulharské red. (lx Euch, 22x Supr). Jde o výpůjčku střř. zapá&eiooq, pův. 'ohrada, obora, zvěřinec', v bibl. textech pak 'sídlo bohů, ráj*
(Zorell 1911,424), Írán. původu (keL ř. slova v, Frísk2,473,
Chantraine 857). A -kmenová forma stsl. substantiva, jež plně neodpovídá výchozímu ř. tvaru, vznikla zřejmě přetvořením vlivem lid. etymologie podle domácího
poroda 'rod, druh' (tak už Vasmer 1907, 268, dále Vasmer % 408, S-A 1955, č. 693, nové Dunkov, NT Plovdiv 26, 172n
aj.). Někteří autoři považují za výchozí lidové pozdně ř. substantivum napáor) < it.apaba.aot; (Skok 3, 12, Vasmer 1907, 268 aj.; odmítá Dunkov l.c).
Stsl. synonymum je rai. hk
porok?) v. rešti
porQtiti se, poroštct-b sc 'potlouci se; sich wund-schlagen' (Psali)
Subst. verb. *pOfQŠtenÍje 'zhroucení' lze předpokládat na základě tvaru poručetlije (lx BesUvar).
S jiným pref. a ipť. zakončením Vhrgštati se 'padal, vrážet, tlouci se' (lx Supr).
K dokladům v. Mátl, SbTrávníČek-Wollman 328n.
Et: Stsl. porgtiti se je prefixát od nedoloženého *rgtiti se.
Odpovídající slovesa jsou vostatm'ch sl. jazycích
doložena ve dvou variantách kořene: s koř. w. b. dial. rútja 'bořit', mk, ruti se 'bořit se', sin. dial. ruríii 'zraniť (Plet.), slk. rútiť sa 'řítit se', st. i rútiť 'hodiť, str. rutitisja 'vrhnout se' (StrS),dial. 'prolévat (slzy)' (Kuiik.); a s palatalizací iniciály: č. řítit se, stč. i řítili 'hodiť, p. rzucič 'hodit, vrhnout', reíi. 'vrhnout se, spadnout', r. dial. rjutiť 'strkat, pichať (Dať) (t a
slk. rit- lze ovšem mít i za kontinuanl nazalizované varianty a slk. podobu navíc i za koniinuant varianty palat.). (íí možným stopám slova v sch. v. BoryS, ZbFL 23, t, 27n.)
Ze tří variant kořene (ritt- **« rjut- <** rgt-) bývá na-zalizovaná varianta zpravidla pokládána za produkt druhotné nazalizace patrně expr. původu. Sr. uhr-
Splawifiski, SbPedersen 379n, Slawski, SlOc IS, 269, Machek, PF 18, 2, 62n (předpokládá expr. geminaci a poté disimiiaci: rut-> rutt- > rtait-), Mátl, I.e. 330 aj.
Vaillant 1, 149 spatřuje ve tvarech s -g- stopu i n fixového prézentu.
Rovněž variantu s palatalizací iniciálního r pokládají někteří (Brückner, KZ 42, 363 aj.) za produkt sek. palatalizace. Varianty rjut— rut- mohou ovšem reflektovat ie. ablaut eu ~ on. Sr. též Matzenauer, LF 17, 197n a 18, 259, 11'jinskij, AslPh 29,494.
Psi. kořen *mt- {rjut-) nemá přímé protějšky v jiných ie. jazycích. Nejspíš jde o rozšířenou podobu ie. *retť//- 'vytrhnout, vyrýt', dosvědčenou ovšem
jen ve Sl. (v. ryti, rušili); sr. Preobr. 2, 227 (s.v. rňchttuť), Lane, Lg 11, 194, Vasmer 2, 552 aj.
Brückner 477 (s.v. rzut) srovnává lit. rantýti 'dělat vruby'. Pochybuje Fraenkel 722 (r^nti), odmítá Máli l.c a Slawski I.e.
Machek 1968, 553n (s.v. řítili)srovnává Vit. griáuti 'strhnout doIů*,gr/í1/í 'řítitse', lat, ingruere 'vtrhnout' za předpokladu druhotného zániku h- < g- ve sl. Málo pravděpodobné z hláskových
důvodů. bv-ae
portfüra, -y t", 'purpur, nach; Purpur'
Psáno i por(i>}fura, porf'üra, porfura, por'fira, porfira, poibpira, perfira, pur'pim,for'Jira.
Der.: portáiľjatVb 'nachový' (lx Nicod, SJS dod.)
EL: Přejato ze střř. nopfúpa tv., 'nachové roucho1, pův. 'červec' (MEW 259, Vasmer 1907, 268 a 1909,
158), patrné blízkovýchodní provenience (Chantraine
930; sr. i Vasmer 1907, 200, 204n, Dicls 1963, 27n, pozn. 8).
Je to kulturní stěhovavé slovo, klcré expandovalo (někdy jen s význ. 'nachový plášť) z ř. (pffp. i substanlivizované adj. tó TtoptpupoOv) do alb.porfire, jsi. (b. mk.poifťra, srb. st. porfira) a vsi. (r. ukr. arch.porfira, br. arch. parfíra a odtud tlo lit. porfirus), dále pak do lat. purpura tv., z ní přechází do rom. a odtud dále do angl. arch. purpure, angl. pttrple, něm. ľttrpur, odtud do slk, č. luž. purpur, sin. kniž. purpur. Ze. slřiat. je p. purpura aj. (v. Meycr 1891, 348, Bruckner 448, Skok 3, 11, Filipovová 1969,
684
pon>füra
posle
144, Kluge-Seebold 656, Klein 1274, Sch.-Šewc 1192n, Černých 1993, 2, 84 aj).
Stsl. synonyma jsou bag-br-b a praproda. bs
porfatfaiiik'i», -a m. 'strážce u vchodu; Torhüter' (lx VencNik)
EL: Subst. por-btbtiik-b je odvozeno obvyklým suf. konatelskýcb jmen od subst. porota 'brána', doloženého v csl. (v. MLP 631) a přejatého z lat. porta tv. nebo střř. izópra tv. (< lat.). bv
posag-z>, -a m. 'manželství; Ehe' (2x Nom)
Der.: adj. besposagai 'nevstoupivši v manželství' (dolež, lx vSuprvetvamf.); ipf. posagati 'vdávat se', pf. posagnpti tv. (csl. posagati, posagngti také '(o)ženit se', v. MLP 632), odtud ptc. ve funkci adj. neposag-hšija 'neprovdaná'.
EL: Psi. posag-b je doloženo pouze ve vsi. a částečné v zsl. jaz., v jsi. jazycích chybí: stč., č. arch,
posah (Kott 3, 300), pom. poság, Stp. p. posag (někteří autoři považují p. a pom. slova za přejatá z vsi., v. Popowská-Taborská, SFPS1 19, 81), br. pasáh, dial. i pasoch, f. pasáfta, pasága, posáha (SBrH), ukr. arch. pásali, u Žel. posáh, r. dial. poság m.,posága f. (Daľ.SRNG), vše s význ. 'věno', r. dial. i 'manželství' a 'svatba', v ukr. folklorních textech 'čestné místo za stolem pro ženicha a nevěstu na svatbě'.
Br. pasád a ukr. posad 'čestné místo za stolem pro ženicha a nevěstu na svatbě' vznikly lid. etymologií, kontaminací s pasad, posad pův. 'místo k sezení' (Brückner, KZ 45, 319n, pozn. 1).
Někteří autoři (např. Vaillant 4, 177 a 237, Skok s.v.
sBgmittse) považuj ípívagt za postverbale od posagati 'vdávat se'.
• Vsi.posag-b < ie. *seg-/setig- 'připnout, přilnout, dotýkat Se'.
Psi. posag-b (k pref. v. po) obsahuje ie. koř. *seg-, jenž je nejlépe dosvědčen v balt.: lit. segu, sěgti 'připnout, zapnout', sagá 'přezka, svorka', lot. segt 'zahalit, zapnout', stprus. sagis 'přezka' aj. Dále sem bývá řazeno střir. sén (<*seg-no-) 'lovecká sít" aj. Kořen *seng- je většinou pokládán za variantu téhož koř. (k dalším případům tohoto druhu sr. Brugmann 11,
3, 293n). Je dosvědčen v ií. a sL: stind. sajati 'připíná (se)', sařijayati 'připíná', saňga- 'spojení', stpers. frä-fiajam 'dal jsem pověsit' aj., stsl. dosešti, prisešti, r. sjagáť, č. salxat aj. (v. dosešti). Na *seng- ukazuje rovněž r. dial. posjág 'svatba, manželství, věno' (Dal'.SRNG). Doklady z dalších ie. jazyků jsou nejisté (střhn. senkel 'šněrovačka' aj.).
LfV 468 pokládá stind. sajati, sl. segg za prézens tvořený nazálním infixem, což je však z morf. hlediska pochybné (sr.
lešti).
Machek s.v. posah a sahali hledá v sag- a seg- dva různé základy: sl. sgg- spojuje s lit. stekli 'sahat po něčem' (tak již MEW 287, 291).
Co do způsobu tvoření představuje sl. posag-b o-kmen se zdlouženým o-stupněm kořenového vokálu (*sögo-).
Rozdílné je objasnění sémantiky. Podle Mach-ka s.v. posah byl pův. význam psi. posag-b *'vdav-ky, přimknutí se k muži', Matzenauer (LF 13, 18in, podobně i Ondruš, SR 41, 265n) vycházel zase z pův. významu *'spojení, svazek' 'sňatek, manželství' (sr. csl. posag-h ielězbn-b 'železné (s)pojivo', v. MLP 632). Význam 'věno' je v každém případě sekundární.
Jiná možnost výkladu se opírá o starý obyčej při svatebním obřadu, kdy žena sáhne po muži, uchopí ho (za ruku), posag-b pak pův. **sahání po něčem' (Brückner, KZ 45, 3l8n); sr. podobný zvyk, o všem ze strany muže, např. během indického svatebního ob
řadu (Schrader-Nehring 1, 472).
Trubačev 1959, 144 preferuje spojení sl. sag- 'vdát se, provdat se' s ie. koř. obsaženým v ř. irftiaßat 'vést'.
K liter. sr. dále Trautmann 252, Brückner 432,490, Pokomy 887n, Vasmer 2,413 a 3,62n, Sch.-Šewc 1264 aj. ij
posedzati v. dosešti
posle adv. 'nakonec, naposledy; zu allerletzt' (csl.) Súperi, naiposlě tv.
el: Psi. *poslě > b. posle, mk. posle, sch. posle,
dále pdslije, pdslija (podle Musice, JslF 4,151n reflex kompar. *poslě-je., nesouhlasí Kopečný, SB 1, 203), dial. i
posle, pošije (Rj), sin. st. posle (Ptet.), dnes běžné
poslej, Stč. pošlé, p. dial. pošle, pošla (Kariowicz4, 292
a 293), br. pasljá, hovor, posle, ukr, pfslja, dial. i pisljá, posljá, pásli (Hrin. 3,363, Meľnyčuk, LBj 2,90), Str. posle, posle, poslb, poslja, r. posle, dial. i posljá (SRNG), vše s význ. adv. 'potom, později', dále 'kromě toho' (b. hovor., mk.), prep. s gen. (v sch. ojed. s ak., v. Rj io,
934) 'p0, hned za' (SCH. Sin. vsi.); o pův. adv. postě, které se stávalo prep. s gen., v. Bělič, SbPedersen 406n.
Adv. bez ie. souvislostí, vzniklé na sl. půdě.
• (1) Psi. *poslě < posíě-db tv. (2) Psi. *poslě < prep. po + pron. sh + part. té.
(1) Absence adv. posle v nejstarštch stsl. památkách vedla k názoru, že csl. posle vzniklo ze staršího syn. adv. poslědb (í-ový adv. útvar z pref. po + slěďb 'stopa'; v. po, siědi.) odpadnuhm koncového -db (tak
Brugmann IL 2, 734, Osten-Sacken, AsiPh 32, 130, Machek 1968, 553, Kopečný, SB 1, 203 , Černých 1993,2, 60, Maňczak, S10r 47. 251-3 aj.). Pro tento výklad svědčí hojné do-
685
posle
posocha
ložení adv. poslědb, poslědi v kanón, památkách a v živých si. jazycích (např. sin. st. posled adv. a prep. 'naposledy', 'po', plb. puslbd 'potom,později', 'po', stp. pošlad 'později' aj.).
Ukr. plslja vysvětluje Kopečný l.c. ranou deelymologizací. Němec {LF 85, 333, pozn. 9) analogií.
Pro stě. posle vychází Němec z kompar. posle'z(e); když vymizelo povědomí o souvislosti s pozitivem posled-, ztratilo adverbium kompar. zakončení -z(e). Na zánik koncových hlásek působila i opozita prvé, dřéve a tendence k alegrovému krácení dlouhých slov (v. Němec, LF 85,33ln a Němec 1968, 116).
(2) Z pref. po-, vyjadřujícího čas. následnost, zájmena sb 'tento' (ak. sg. m.) a zesilující part -lé (s var. -li/-lb) vyložil toto adv. už MiklošiČ (MEW 297), dále Sobolevskij 1907,87, Preobraženskij (Preobr.
2, 112n), nověji Furtanová in Bezlaj 3, 91 a Snoj 1997, 475. Furlanová s.v.pošlSd má adv. poslědb, poslěďb za zesílenou podobu pův. posle (pod. *per-ďb 'před').
Jako méně pravděpodobný se jeví výklad psi. *poslě z ie. prep. *pos 'bezprostředně u, za', který zastával toš, RS 4, 244 (v. po, pozdě). Z ie, *pos vychází také Furlanová l.c. při výkladu ukr. dial. pásli, což nepřesvědčuje. ís
posmolití, -liti., -ijp 'vysmolit, vymazat smolou; mít Pech ausschmieren1 (t x Parím)
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1448 rum. sinoalä 'smola', a sinoli 'natírat, napouštět smotou', není však vyloučeno ani přejetí z živých sl. jazyků.
EL: Csl. posmoliti je utvořeno z pref. po- a vb. smolili (b. srnoljá, vak. smoli, sch. smolili, sin. smolili, č. smolit, hl. smolič, dl. smolíš, porn. smolěc, p. smolíc, ukr. smolýty, r. smolit', vše 'mazat smolou'), což je denom. k psi. smola. b. smola, rak. smola, sch. smola, ojed. i cmdla (Rj 1,818), sin. smola, slk. smola, stč. smola, smola (MStčS), č. smola, srnůla, luž. smola, dl. st. i smol f., plb. smola, pom. p. smola, br. smalá, dial. smol' f., ukr. r. smola, r. i smol', vše 'smola', pův. 'zemní pryskyřice, asfalt, nebo látka podobných vlastností, dehet'; teprve později 'surová rostlinná pryskyřice, vytékající z poraněné kůry stromů'.
V plb. původní význ. 'smola', nověji 'peklo', snad pod vlivem něm. Pech 'smola' i 'peklo' (SEPlb 735). Týž sém. vývoj dokládá stsl. phk-bťb 'smola, pryskyřice; peklo' (v. ptkiJt).
Přen. význam 'neúspěch, nezdar' (např. v sin. slk. č.) je sém. kalk něm. Pech 'nezdar', kam tento význam přešel buď z jidišpechus tv. (Machek 1968, 563) nebo se vyvinul z významu 'pekelný trest' (EWD 3, 1246).
• Psi. smola < ie. *(s)me.l- 'pomalu hořet, doutnat'.
Psi. smola s o-stupném v kořeni patří k ie. *(s)mel- 'pomalu hořet, doutnat'. Ve svém pův. významu totiž úzce souvisí s ohněm, hořením ap. Látky,
které označovala, se buď zpracovávaly nahříváním nad ohněm (asfalt), nebo se získávaly vypalováním dřeva v milířích (dehet) (v. např. Machek i.e.). Od téhož ie. kořene je i psi. *smaliti 'pálit, opalovat, opékat*
(se zdlouženým ô-st., tak Sch.-Šewc 1317, nebo anal, podle pálili, tak Machek i.e.), např. hl. srnalič, dl. smališ, p. smalič, br. smalíc', ukr. smalýty, r. dial. srnálíť Dal', dále lit. smelá 'smola, pryskyřice; asfalt, dehet', smitkti 'sla bě kouřit', lot. sme Is 'smolné dřevo', střangl. smolder 'dým', dněm. smelen 'pomalu hořeL doutnat', střir. smál, smol, srnúal 'oheň, žár, popel' aj.; v. Preobr. 2,
337, Endzelins, KZ 52, 119, Vasmer 2, 675, Černých 1993, 2, 179n, Snoj in Bezlaj 3,273, Snoj 1997, 586 aj.
Nepatří sem něm. schmelzen 'tavit, rozpouštět', jež sem řadí Gorjajev 322 a Mladenov 594; Kluge-Seebold 1999, 731 je odvozují z ie. *sem- "lít*. Lit. smalä, loi. dial. sinala 'dehet, pryskyřice' jsou přejata ze sl. (M-E 3, 951, Fraenkcl 839). pv
posobiti v. sobíti
posocha, -y f. 'hůl, klacek; Stock, Knüttel' (ix Supr) EL: Stsl. posocha je prefixální der. od subst. socha, ve stsl. textech nedoloženého.
Psi. socha > b. sochá, mk. sója, sch, sdha, sin. sóha, slk. č. luž. pom. p. socha, br. sachá, ukr. r. sochá, s význ. 'hůl' (b. stč. str.), 'podpěra (sloup, trám, kůl) obvykle s koncem ve tvaru dvojité vidlice' (a různé další podobné spec. významy) (jsi. slk. č. luž. p. vsi.), 'kleče u pluhu' (č. dial. a st., pom.), 'rádlo' (p. vsi.), 'socha' (slk. č. stp.; sin. kniž., luž.
< č., sr. Plel., Sch.-Šewc 1331; o významu v. Machek 1957, 462n, Meringer, IF 18,279). Et. ne zcela jasné.
Většina badatelů spojuje sl. socha s lit. saká 'větev', lot. saka 'rozvětvení', stind. .fäkfiä-, arm. cax 'větev', gót. hoha 'pluh' (< ie. *kak(h)ä): socha pův. 'větev', pak 'větev či rozvětvená hůl používaná jako nástroj, podpěra ap.' (v. Meillet 1902, 174, 258, Peder-sen, KZ 38, 391, Vasmer 2, 703n, Fraenkel 957n, Pokorný 523, Gamkr.-Ivanov 1984, 690, Lehmann 189, Mayrhofer 1986, 2, 628 aj.; Illič-Svityč, PUa 4 uvádí sem. paralely).
Potíže však činí sl. ch. Pokud není pokračováním ie. *kh (jehož fonématický status je nyní většinou popírán), může představovat expr. prvek: socha byl
pŮV. domácký Či Slangový výraz (Brückner 506 a KZ 43, 31l,Liewehr,ZslPh23, HOn, Machek 1968,566). Jiní mysleli
na přejetí z írán. (sr. nper. šäfi 'větev') (Kořínek, LF67,
289 aj.; odmítá Vasmer I.e.; Machek, Slávia 16, 186, 189 přijímá mínění jiných o přejetí z Írán., ale i957, 463 uvažuje o vlivu germ. -ha).
Jiní badatelé srovnávají sl. socha s lat. saxiun
686
posocha
post-fc
'skála', sthn. sahs 'nůž' a odvozují je od koř. *sek-'sekať (v. sěiti): pův. 'odseknutý kus' (výčei líter. v.
WH 2,4S4, Furtanová in Bezlaj 3,285).
Další liter. v. Vasmer-T. 3, 729n, Skok 3, 301. bv
pOSOditij 'posoudit' v. sodtii
pOSOdifr; 'získať v. sod-b-x
postelja v. stbiatí
postigngli, -nett pf. 'dospět někam, dosáhnout něčeho, dostihnout, dohonit; irgendwo hingelangen, etwas erreichen, einholen'' Dále 'postihnout, zasáhnout, zachvátiť, 'stačit, být schopen'.
Der.: postiženije 'dosažení, pochopení', nepostig-novenije 'nepostižitelno, nepostihnutelno',p(?.yíz£b«'b 'dosažitelný', nepostiženi,, nepostižime 'nepostiži-telný, nepostihnutelný'; ipf. postidzati 'dosahovať; sepostigngti 'dosáhnout něčeho, dostihnout, dohonit'.
S jinými pref.: dostigngti 'dospět, dosáhnout', dostižené 'dostatečný';prěstignoti 'předstihnout', subst. verb. prěstignovenije, ipf. ptistidzati; sestigtigti 'zastihnout, dostihnout'; vestigngti 'stihnout, dosáhnout, stačiť; zastigngti 'zastihnout'.
EL: Stsl. postigngti je prefixální der. od vb. stigngti, které je doloženo v csl. a v řadě si. jazyků: b. stígna, rak. stigne, sch. sňgnuti, sin. st. dial. stígniti (Plet.), slk. stihnúť, stč. stihnuli, č. stihnout, pom. scigngc, stp, p. st. šcignač, vše 'dostihnout, dohonit' 'stačit, stihnout' a také 'přijít někam, dostat se někam', 'postačovať (jsi.).
• Psi. 9stikti, stigngti < ie. *steigh- 'kráčet, stoupať.
Kořen *steigh- 'kráčet, stoupať je dosvědčen z většiny ie. jazyků: stind. stighnoti 'stoupá', ř. oteí-/elv 'kráčet, jíť, otol/oc, 'řada', stir. tíagu 'kráčím, jdu', gót. steigan, stsev. stíga, sthn. stigan, něm. steigen 'stoupať, alb. shtek 'průchod, cesta' aj. V bsl. vedl sém. vývoj k významu 'kráčet (spěchal) k cíli, dosáhnout cíle': lit. steigiúos, steígtis 'spěchat', staigus 'prudký, náhlý', sl. stigngti. Tématický préz. s plným stupněm je zjevně ie. stáří; ve sl. je ještě dosvědčen strus. a sch. tvary (strus. inf. -sliči, sch. inf. sťiči; sr. též stsl. aor. po-stiže, jenž představuje pův. unperfektum). Nazální prézens je přes stind. paralelu spíše až psi. data (produktivní typ).
Sr. Meillet, MSL 14, 352, Trautmann 285, Pokorný 1017n, Vasmer 3, 14, Machek 1968, 577, Skok 3, 333n, Snoj in Bezlaj 3, 317, LI V 539 aj. bv-ae
postrajati v. stroi
pOStl>, -a m. 'půst; Fasten'
Posti, je starším stsl. výrazem pra 'půst, ieiunium', posléze většinou nahrazeným domácím al-hčb(ba), al-bč(ij)a, pův. 'hlaď (MEW 260, Rusek, SlOr 28, 431, Dunkov, Palaeobulg. 13, l, 24-27 aj.).
V Sud je metonymicky utvořeným termínem pro 'církevní pokání, epitimii' (SJS dod, MMFH 4,151).
Der.: postené 'postní', 'postící se, lačný', 'zdrženu^', pcwrb/íí/c-b 'asketa',postenica 'asketka',po-stiti se 'postit se' poštenije 'půst, zdrženlivost, askeze', iSpOStiti Se 'Očistit se půstem' (sr. Vaillant, BSL 63, 2, 153).
Komp.: srědopostije 'střed velkého postu' (ix As), sywpustene, snad i sympostene 'sýropostm" a subst. syroposte 'sýropůsť (v. SJS4, 372, sr. incsopusťb).
Exp.: Z csl. je rum. a mokl. post 'půst', 'postní doba' (Tiktin 1220, Rosetti 1968, 315, SDEM 327 aj.).
EL: Obecně sl. poste > b. mk. post, sch. pôst, sin. pôst, slk. pôst, stč. post, č. půst, hl. post, dl. spot. (< *post), pom. p. post, br. post, ukr. pist, postu, r. post 'půst, zdržování se pokrmů v souladu s cirk. předpisy', 'postní doba'. V některých sl. jaz. nelze vyloučit mezislovanské přejetí (např. v luž. bohemismus?
v. Frinla 1954, 10).
Nejspíše výpůjčka z genu. Není ovšem shody v době, místě a zdroji přejetí. Stejně nejasný je poměr mezi subst. poste a vb, postili se (v. níže).
• S\. posti, < stbavor. fasto m./sthn. fasta f. 'pusť.
SubsL poste je nejpravděpodobněji přejato z jazyka bavorských misionářů v období christianizace Slovanů. Vyvozuje se ze sthn. fasta 'pusť, přesněji z bavor. fasto tv. Méně přijatelným zdrojem přejetí je gót. (v gót. doloženo jen fastubni tv.). Sloveso má paralelu ve sthn. fastěn 'postit se' a gót. (sik) fastan 'pozorovat, hlídat' (ve význ. 'postit se' je kalkem za lat. ieiunium observare). Někteří považují poste za deverb. od posuti se a toto za výpůjčku ze sthn. či gót. vb., jiní se domnívají, že bylo přejato /. gót. nezávisle na přejetí poste ze sthn.
V. tvíEW 260, Stender-Petersen 1927, 43In, Hirt, PBB 23, 338, Kiparsky 1934, 261,282 a286, Brückner432, Skok 3,14n, Vasmer 2,415n, Knobloch, SSlav 12,241 n, Bezlaj 3,91, Hamm, IJSLP27,43, Sch.-Šewc 1139. Čemych 1993,2, 60n, Snoj 1997, 475, De Lamberterie, Sprache 26, 139, Lehmann 109n, Kluge-Seebold 1999, 251 aj.
Méně pravděpodobná je prapříbuznost sl. výrazu s výše uvedenými germ. slovy, kterou zastával Berneker, IF 9, 364, Mladenov 496 a BER 5, 543. V sl. je kořen izolovaný a germ. slova jsou vykládána různě; v. Vries 1962, 113, Klein 576 aj.
687
posti.
potuchnoti
Stsl. synonyma (mladší) pro význam 'zdrženlivost v jídle' jsou al*kanije a al*č*ba. bs
JJOill I i t i v s 11 i j ľ
poštbbbtatí, -šu,bi>šteťi,'zaštebetatizwitschern' (Bon LobPar)
MLP H 37 uvádí štbbbtati (I doklad), štebetati tv. (3 doklady), Srez. jen štbbbtati.
Et: Psi. simplex tohoto csl. prefixátu má zřejmě
podobu *ščebetati (formu s -t- nelze sice zcela vyloučit vzhledem k dokladům v MLP a Srez., může ovšem jít i o chybu vzniklou při opisu, jak soudí Tľjinskij, AslPh 34,13, nebo o jisté pseudokorektní nahrazování vokálu -e- vokálem -i-).
Psi. *ščebetaá, s obměnou suf. vokálu ščebota-ti, je doloženo ve většině si. jazyků: sin. ščebetáti, slk. štebotať, st. i ščebotať, štěbetat', ščebetať (Hssik), stč. ščebetati (Šimek), č. štěbetat, hl. ščebotač, dl. ščabotaš, pomsln. Ščeb'otac (PWb), kaš. jen Ščeb-lotac (Sychta), p. szczebiotač, stp. i szczebietač (SStp), br. ščabjatáď, dial. ščebetať (TurSl), br. dial. (SBrH) a ukr. ščebetáty, r. ščebetáť, vše s význ. 'vydávat rozmanitě zvuky, štěbetat (o ptácích)', přen. 'živě, ustavičně mluvit, švitořit (o lidech)', v br. přen. i 'šumět, Šplouchat (o vodě)'.
Slovo onom. původu, utvořené z interjekce napodobující ptačí hlasy (sr. MEW 344, Vasmer 3,444, Machek s.v.j7rŽK?M/i,Sch.-Šewcl4U,Snoj 1997,628aj.). BezjiStých neslovanských paralel. Bývá někdy srovnáváno s lit. skarnhe'ti, skambu 'zvučet, znít' (Iľjinskij l. c, Gorjajev
428 aj.). hk poteštiti v. istiskati
poíir'b, -ja m. 'kalich, pohár, číše; Kelch, Pokal' (Euch Služ Const)
Exp.: Z csl. je str. podrb mJ(.,potir-b, potyrb, paryrb (SlrS), r. potír, patrné i ukr. potýr, dále srb. cirk. a arch. poíir, piair, áial.pútijer (Rj), rum. ssdn.potir, Wd.potirTu, mold. potír, všude primárně 'liturgická číše užívaná při eucharistii' (Vasmer 2,418, Tiktin 1224, Rosetu 1968, 315, SDEM 328). Pokračováním stsl. je b. arch. a cirk. potír a mk. potír.
Et: Přejato ze střř. Koxfjpi 'číše', především v liturg. smyslu (DuCange Gr.), ř. KOTřjpiov, der. od ř. KO~r)p tv. (k dalším et souvislostem v. piti); změna rodu
a morf. adaptace k maslailinnírn jo-kmenům v stsl. je u ř. SubSL na -l(ov) Obvyklá (Sobolevskij, RFV 9,3, MUW 260, Vasmer 1907, 268, Meillet 1902, 187, Diels 1963, 185, pozn. 42, BER 5, 553n, Chantraine 904n).
Ř. 7íOTrj/Di(ov) 'číše, kalich, hrnek, sklenice' představuje balk. kulturní výraz, který kromé do sl. expandoval i do alb.
potír 'sklenice, kalich' a tur. disů. potír 'číše' (Bernard, BalkE 1, 87n. Filipovová 1969, 144.)
Stsl. synonyma jsou čaša a kaležh. bs potokt., -a m. 'proud; Strom'; 'potok; Bach'
V J 18, 1 Mař As Ostr Nik doloženo poxok-b ve spojení potohb kedrbshb, sr. otokt..
Der.: tt\. zá\. potočhn* (IxSupr).
Et: Psi. potok* > b. potok, mk. potok, sch. potok, st. potoka f. (Rj), sin. potok, řidč. potok (Piet), slk. č. p. potok, p. dial. i potoka f. (SW, Karlowicz), br. paták, arch. patáka f., ukr. potík, gen. -toku, r. potok, s význ. 'menší přírodní vodní tok, potok, říčka', často i 'prudký potok, bystřina' (např. b., p. sw, vsi.), dále (zejm. ve vsi.) 'proud, prudký tok', přen. (např. o slzách, krvi) i jinde; z dalších významů sr. např. 'údolí' (b. dial. potok RODD, srb. Vuk, č. dial. Loriš 1899, 77, p. dial, potok sw, Karlowicz, r. dial. potok SRNG, potoka f. Novgosi) aj.
Potok* je substantivum psi. stáří, derivát s o-stupněm ablautu od slovesa *potekti, poteko 'vytryskoval, začít prudce téct ap.' (v. testi); sr. stejně tvořené psi. o(b)tok* z *o(b)tekti (v. otoki.) a tok* z psi. *tekti (v. točíti). Pův. význam psi. potok* tedy byl *'to, co teče'. Sr. podobně motivované č. bystřina 'prudký horský potok' z psi. bystr* 'rychlý'. ij
potomu, potom* v. t%
potuchngti, -nefri, 'ztemnět; dunkel werden' (lx Bes) EL: Psi. *potuchngti/potgchngti > sch. dial. po-tuhnuti se, slk. potuchnúť, stč. potuchnúti, č. poiuch-nout, stp. potechngč, br. patúchnuc'', ukr.potúchnufy, sir. potuchnúti, r. potúchnuť, s význ. 'pohasnout, potemnět, dohořet ap.' (sch. dial., slk. arch., stč. č. vsi.), 'ochabnout, zeslábnout; zaniknout' (stč. č. stp. ukr. r.), 'tichnouť (ukr.) ap.;
ipf. *potuchati/potgchati: slk. potuchat', stč., č. kniž. potuchati, stp. potechač, br. patuchác', ukr. potucháty, r. potuchat' t v.
nepref.: sch. tuhnuti, slk. tuchnúť, stč. tuchnuti, č. tuchnout, p. techngč, br. túchnuc', ukr. túchnuty, r. túcfmuť, sin. dial. i táhniti, tóhniti, tóhneti, hl. tuchnyč, s význ. 'špatně hořet, doutnat, pohasínať (sin. dial. Plet, slk, arch., stč., č. arch., vsi.), 'temnět' (hl.), 'slábnout1 (č. kniž., br. r.; p. spec. 'sp laská vat -o opuchline)' ap.
Vedle psi. *tuch- lze předpokládat i *t(tch- (svědčí pro ně p. a sin. dial. verba), které je vykládáno jako nosový ínfix psi. data (sr. Brückner, KZ 42, 365, Slawski, SlOc 18, 27In, Snoj 1997, 672 aj.).
688
potuchnoti
poíi.pčga
Význam 'kazit se (nedostatečným větráním), pjesnivět ap.' (např. slk. (po)iuclinút; stč. {po}!uchmtii, č, (ztuchnout, sch. ttihniti, tůfmuli, br. lúchnuc', r. táchnuť ap.) spojují někteří badatelé (Brückner 570, Sch.-Šewc 1555n, Snoj I.e.) s výíe uvedenými slovy, jiní (MEW 358, Vasmer 3, L58,Machek 1968, 660) je mají za nepříbuzná homonyma.
K potuchngti patli staré kauzati vum tušit i: b, tušá, sch. dial., sin. dial. tušiti, slk. tušiť, stč. tušiti, č. tušit, p. arch. a kniž. tuszyč, br. tuŠýc', ukr. tušýty, r. tušiť, s význ. 'hasit (oheň), tlumit, oslabovat ap.' (b., sin. dial., ukr. r.), 'dusit (pokrm)' (sch. dial., br. r.), 'tajit, skrývať (sbi. dial.), *mft nejasnou představu, předpokládat' (slk. č„ p. arch.), 'dávat (si) naději, doufat.' (stč., p. arch.). Týž význam má pref. b.potušá, nik. potuší, sch., sin. dial. potúšiti, p. arch. potuszyé, br. patušýc', ukr. potušýty, str. potušili r. potušit'.
Vzhledem k mimoslovanskýra souvislostem byl nej starší význam tvarů od koř. *tuch-/tuš- palmě 'uklidňovat (se)'. Odtud jednak (u *tuchngti) významy 'zeslábnout, pohasnout, ztemnět', jednak (u tušiti) významy 'hasit, tlumit* a dále 'dávat (si) útěchu, naději, doufat, predpokladať a dokonce 'odpovědět' (č. odtušit).
» SI. po-tuclvioti < ie, *ieus- 'být tichý, klidný, spokojený'.
Ie. kořen *teus- (Pokorný 1056: *taus-) je dosvědčen v řadě ie. jazyků: stind. tušyati 'je spokojen', wŠayati 'uklidňuje', stir. iúae (< *tausial) 'ticho', střir. to (< *tauso-) 'tichý, mlčenlivý', stšvéd. thys-ter tv.,švéd. tystna 'utichnout', stprus. tusnan 'tichý', tussTse 'ať míči", liL tausýtis 'tišit se (o větru)', hel. tuškezzi 'těší se' aj.
LfV 582 a 583n rozlišuje *teus- 'být klidný, spokojený' (s většinou výše uvedených dokladů včetně si.) a ■fteitřÍ2S- 'bý! klidný, mičeť (het. luhuššiyezzi 'klidně přihlíží', stind. itišium 'tiše' a stprus. doklady). Podobně Snoj 1997,478n (s.v. potuhá). :Vtatíus-. Sporné.
Ze sl. forem je patrně starobylé kauz. tušiti 'uklidňovat', jež má protějšky ve súnd. tošayati a lit. tausýtis.
Sr. dále Trautmann 332, Lädén, IF 19, 338n, Endzelíns, KZ 44, 68, Brückner I.e., Slawski I.e., Vasmer 3, 158, Fraenke! 1068, Machek 1968, 660 a 66In aj. pv-ae
potí., -a m. 'pot; Schweiß' Pípoty přen. 'námaha',
Der.: potbti-B 'potící se, zpocený'; potiti se 'polit se\ upotíti se 'zapotit se' (lx Meth), potěti 'potit se'
(lx Bes).
EL: Psi. poťh > b. pot f. i m., nik. pot f., řídce i m., SCh. (řídké, zejm. na jihozápadě) pot, gen. pöta m. (Vuk, Rj), ojed. pot, gen. poti f. (Rj), sin. pot, gen. potu i
pöta, slk. č. kaš. p. pot, gen. -u (ve stč. pota i potu),
hl, pot, gen. pota i potu, br. pot, gen. potu, ukr. pit, gen. potu, r. pot, gen. -a, dial. St. poť f. (Daľ, SRNG), s význ. 'tekutina vylučovaná kůží, poť, metaf. např. 'sražená pára na skle, kovu, opočení, oroseni" (č. zř. psjč, p., zejména však hovor. br. a r), 'tuk na ovčím rounu' (r. dial. Daľ), stp. owczy pot 'tuk sebraný z vody, v níž se prala ovčí vlna, užívaný jako mazadlo' (SStp), meton. často 'námaha, dřina, těžká práce' aj.
V některých si. jazycích se užívají kontinuanty syn. *ztwjh, zejm. v jsi. (běžně v sch. a sin., v dial. i v b. a mk.), méně v zsl. (slk. expr., č, arch., dt.), V. ZHoi. K areálu sl. pot* : *znojb v. Tolstoj, KarpDO 1972, 240-257, zejm. 248-254, a Kartónová 1992, 213.
Psi. poťb (< *po]$-to-) je subst. s o-stupněm ab-lautu od slovesného koř. *pek%- 'pécť (v. peští) + suf.
-to- (poprvé Zupitza, KZ 35, 266, přijímají Iľjinskij, AslPh 34, 9, Trautmann 211, Vandrák 1924, 1,577, Preobr. 2,117 n, Vasmer 2, 417, Machek s.v. pot, Sch.-Šewc 1141, Birnbaum Schaeken 21 aj., k suf. sr. Meillet 1902, 297, Slawski, SK 2, 36, id., WSUb
22,75). Skupina -kť se (podle zákona Fortunatova a Uhlenbecka) před zadními vokály zjednodušila v -t-(Meillet I.e., Mikkola 1913, 2, 162, Meillet 1934, 129, Vaillanl
i. 83), sr. sl, pletg; lat. plectô. Psi pot* by pak bylo nomen acti s pův. významem *'to, co je výsledkem pečení, vařeni", 'co se vylučuje horkem'; sr. sémantickou paralelu v lit.praAztíra,v 'poť, jež paiří ke kaľsti 'rozehřát, rozpálit'.
Další výklady nejsou přesvědčivé:
Wiedemann, BB 27, 256, pozn. 1 vychází z ie. 'pei/pot-'být vlhký, mokrý, téct', k němuž vedle pot* řadí i ř, trompó<; 'řeka' a UoasiôSív, jméno řeckého boha vod; ta se však vysvětlují jinak (sr. např. Frisk 2, 583n a 585n).
Gorjajev 277 srovnává poi* s ř. rroTÍ&riv 'napájet, polévat', KOľáv 'nápoj', pak vůbec 'vláha, voda', stind. pithas- 'voda', páyas- 'mléko' a lat. plmlta, pův. 'pryskyřice vytékající ze stromu', pak 'sliz'; ta však patrí k různým ie. kořenům, jednak k *peiH -' být tučn ý', jednak k ''peří3 (jj- 1 píť. ij
potbpěga, -y í. 'propuštěná, zapuzená manželka; entlassene, verstoßene Frau'
K význ. slova v. i Ľvov 1966, 214-218, Cejtlinová 132.
SJS uvádí 10 dokladů ve 4 var.: potbpěga, poďhpěga, potbběga, poďbhěga; tytéž var. dokládá i rcsl. (Srez. 2, 1051, SlrS 18,33).
EL: Et. nejasné, neboť z doložených variant nelze rekonstruoval pův. tvar, ani není možno se s jistotou opřít o pokračování slova v sl. jazycích: stč. podběha 'žena opustivší svého muže (zapuzená nebo pobehlice)' (v. StčS) mohlo být vytvořeno podle csl. vzoru (sr. k tomu Michálek, LF 114, 244), ale někteří se domní-
689
potepěga
povaptniti
vaíi, že naopak stsl. slovo je moravisraus (v. Cejtiinová
132; tak i Hauplová, red. pozn.); Brandl 1876, 238 a Kott 2,
627 uvádějí ě. dial. (mor,) podběka 'nevěstka', ale bez
dokladů (zde navíc může jito nový der. od č. st- padběhnom se '(nemanželsky) otěhotnět'); stp.počbiega 'tulák' je hapax legomenon a navíc má jiný význam (v. sstp).
Všechny dosavadní výklady jsou málo přesvědčivé.
Část badatelů má za pův. podobu potbpěga a vidí v ní komp., jehož první část obsahuje subst. *potb < ie. *poiis 'pán domu, manžel' (> stind.páli-, av.paitiš 'pán, manžel', ř. kóoic., toch. A pats, B petso, lit. páis 'manžel', 'sám', lot. pats 'hospodář', lat. potis 'mohoucí, schopný'; v. i gospodt) a druhou část spojují s adj. pěgí 'pestrý, strakatý' (v. pegt), pův. tedy 'ta, která poskvrnila (svou nevěrou) manžela' (Brandt, RFV 23, 304n, Pogodin, RFV 33, 330, Iľjinskij, RFV 74, 130n).
Jiní pokládají za pův. podobu j?<Mi.t)č,s>a a spatřují v ní rovněž komp.: v první části je subst. *poih (< ie. *poii$) a drahá je der. od vb. běiati 'běžet', pův. tedy 'ta, která utekla od svého muže' (Meillet 1934, 501, Ivanov-Toporov, SUaz 5, 140, Szemerényi 1964, 389, Lvov 1966, 216n, Vaillant 4, 776).
Brackner (KZ 45, 53, pozn. 1, Slávia 3, 211, ZslPh 6, 302, pozn. 1) viděl v první části komp. subsL *pota nebo *potb 'cunnus', doložené podle něho v plb., p. dial. patka, br. r. dial. potka 'penis', a druhou část spojoval s náypěg-b, pův. 'in cunno maculaia' (za trest). Ale uvedené výrazy jsou spíše z *fbťbka 'ptáček' (sr. Olesch 1983, 805, Vasmer 2,418).
Nahtigal (1936, 31-53, zejm. 49n) spojoval polhpěga se sin. patěpati se 'toulat se1; pův. 'pobehlice' (souhlasil van Wijk, Slávia 15, 233n, ZslPh 15, 458).
Sobolevskij (RFV 71, 23n) vykládal potbpěga z r. tópot 'dusoť, toptáť 'šlapat, dupať; pův. 'pošlapaná'.
Uter. v, Vasmer 2, 385. bv
pouvrbzenije v. otvrěstí
povadili, -vaditi,, -važdg'navést, podnítit; anstiften'
(lx Supr)
S preť. na- navaditi 'navést'.
Der.: ipf. považdati 'navádět, podněcovat' (Supr).
Et: Stsl. povadili, na- ~ sin. navájati, str. navaditi, navázali, povadili, povázali (Su-S), s význ. 'podněcovat, pobídnout někoho, přemluvil někoho k čemu, svést, zlákal ap.'
S povadili 'navést, podnítit' bývají často spojována slova s význ. 'navyknout, zvyknout, naučit ap.' (= navést, podnítit k osvojení nové znalosti ap.): sch. návaditi, návadjali, sin. tiavaditi, ukr. hovor, povádytysja, r. dial. povádiť(sja), pováživať', navodiť(sja) (již MEW 373n, nověji Vasmer 1, 163n, Pellevová, SM23,202naj.).
Prefixáty od *vaditi, jež je doloženo v jednotlivých sl. jazycích s velmi disparátními významy:
'navést, podnítit', 'žalovat, obviňovať, 'zvykat si', 'přít se', 'překážel' aj. To podporuje domněnku, že jde o pokračování různých ie. kořenů (tak již mew
I.e., nověji např. Machek 1968, 674) a O jejích kontaminaci
ve sl. Ve slovesech s význ. 'navésť je nejspíše obsažen ie. kořen *uedh- (v. vestli); tak Vaillant, RES 22,28 (Vaillant ovšem pokládá všechna slovesa vaditi za iterativa od koř. *nedh-); pod. Feťiewvá, ox. 202 (s.v.
navodili) a 217-220 (s.v. navěsti), dále Skok 3, 558, odmítá mj. Snoj 1997, 703. V. dále vaditi.
Vaillant však později tento výklad odmítl a preferuje spojení S ř. diQétú, ůBtZín 'pouštím', av. vädäya- 'odmítal' (Vaillant 3,
430). pv-ae
povapbniti, -pi>niťb, -p&njo 'obílit vápnem; übertünchen'
Denominativum z psi. *vapi>no.
EL: Psi. *vapbtw > sch. vápno, dial. i jápno, jäpno (Skok 3,565), sin. ápno, dial. vápno, jápno, slk. Č. vápno, luž. wapno (v starých rkp. není doloženo, v. Sch.-
šewc 1580), pomsln. vopno, p. wapno, br. vápna, ukr. vapnó, hovor, vápna, dial. i vápnja, lapnó (ESUkr i, 329), str. vap(b)no, r. dial. vápna, vše s význ. 'vápno'.
Jsi. podoby ápno (sin.), jápno (sch. a sin. dial.) jsou hodnoceny různé: podle Skoka I.e. bylo ľ- ve vapbno v dial. mylně pokládáno za prot. a zaměňováno za prot.j-. Snoj 1997, I3n zde vidí jsi. disimilaci v-p > 0/j-p. Fortunalov 1919, 258 předpokládá už pro psi. var. *jápbno, Trubačev, sm 1, 72 vychází ?. psi. *aph>io a podobu *nňp- pokládá za výsledek kontaminace *ap-*tip-, obojí s význ. 'voda*.
Nejčastěji je odvozováno z psi. *vapT> (str. vap% 'barva; červené barvivo; vápno', kol. vapije 'barvy* (StrS 2, 16n), r. dial. vap, vápa 'barva, červená křída, tužka ap.' (SRNO)). Slaří Slované používali vápno především jako barvivo k bílení domů (nikoli jako pojivo při stavbě, protože nestavěli z kamene). Suf. -hno ukazuje na pův. adjektivum s význ. *'určený k
barvení' (v. SStarS 6, 317n, HER 662, Snoj 1997, 13n aj.).
Další souvislosti jsou nejasné.
• (1) Stsl. vapbno ~ stsl. vapa '(stojatá) voda'. (2) Psi. *vapbiio < ř. payij 'ponoření, barva'.
(1) Možná je souvislost se stsl. vapa 'stojatá voda', csl. i 'vodní nádrž, kaluž, bláto' (tak Petersson
1916, 79, Brückner 601, Trubačev, SM 1, 72, Kurkinová 1992,
155, připouští Skok i.e.) Petersson I.e. poukazuje na sém. souvislost mezi slovy pro 'bláto, bažina' a ie. názvy barev (s odkazem na Schulze 1966,111-131). Jinou moti-vaci skýtá představa hašení vápna poléváním vodou; vapuio by pak znamenalo 'hašené vápno'; sr:bcvcstn.
Další et. výklad v. vapa.
Příbuznost se stprus. woapis 'barva', lot väpa, väpe 'gla-
690
povapbniti
pověděli
zura', vapět "glazovat, barviť, kterou zastával Trautmann 341, Brückner I.e., Vasmer 1, 168, BSBr 2, 55, Bezlaj 1, 5, Mažiu-lis, 4, 258 aj., někteří badatelé odmítají a vykládají balt. slova jako přejetí ze sl. jaz. (Endzelin, IF 33, 116, Machck 1968, 677, Vaillant 4, 202, Karulis 2, 485). Nepochybné přejetí z br. nebo p. je lot. dial. vápna 'vápno' (M-E 4, 474).
(2) Zcela vyloučit nelze ani přejetí z ř. ßaiptj 'ponoření, kalení, barva', jež souvisí s vb. ßanxeiv 'nořit,
ponořením kalit, barviť; tak Preobr. 1, 64n, Vasmer 1909, 3, 42 (později odmítá, v. Vasmer 1, 168), Machek I.e., Vaillani 4,202 a 593. Pro tento názor může svědčit to, že i další sl. názvy pro vápno jsou přejaté: csL izvestb, r. ízvest' z ř., luž. kalk z něm., sch. klok z balk. latiny. Sém. posun 'barva' -> 'vápno' potvrzuje předpoklad, že vápno bylo pův. používáno k bílení.
Z nř. je přejato b. dial. váps(v)a>n 'barvím', mk. vapsa tv., sch. dial. vhpsati 'malovat kraslice'; v. BER 1, 118, Filipovová 1969, 76.
Oštir 1930, 61 spojuje sl. vapuio s ř. áfútú 'bílím' (podle Friska 1, 197 je r. slovo et. nejasné). V Etnologu 1, 5 a 2, 58 myslí na souvislost s praevr. *w-ä-ppen. Ž?
pOYěděti, -věsti,, -věnu, 'povědět, sdělit, vyhlásit, dosvědčit; sagen, mitteilen, verkündigen, bezeugen'
Der.: Ipf. pOvedatU-OVaÜ IV., csl. prězÁe nebo prě-di povědati/-ovati 'předpovídat', v Bes povedali též 'vyznávať, po vědanije 'povídání, vypravování; pro volání; výpověď, svědectví; pobídnuti", s pref.: ispo-věděli (se) s ipf. ispovědati (se) a ispovědovati 'vyznat (hříchy), přiznat, vypovědět, oznámit, slíbit' (ve
význ. 'vzdát díky, chválu, oslavit' kalk ř. ičflfJtoXoyzlc/Bai), neispovědinvb/-ani> 'nevypověditelný, nevýslovný', ispovědanije 'vyznání (víry, hříchů), prohlášení, slib'
(ve význ. 'díkůvzdání, chvalozpěv' kalk F. é^ofjtoXóyTjoic), ve
spojení bez ispovědanija 'nevyslovitelný', ispověda-teľb 'vyznavač' (Bes); prěďbpovědati 'předem říkat' (Nicod); pripovědati 'přimlouvat se, orodovat; stěžovat si';propověděli 'vyhlásit, rozhlásit; předpovědět' s ipf. propovědí ov)ati, propovědanije 'hlásání, zvěstování, předvídání, přímluva', propověděteV b, -ateľb 'hlasatel, zvěstovatel'; s-bpověděti 'vypovědět, vylíčiť, ms-bpovědonvh 'nevýslovný, nevypověditelný', sbpovědati, -ovati 'vypravovať, s-bpovědanije 'vypravování; vyznání (víry)'; zapověděli 'nařídit, poručit, prikázať, -ati tv. a 'oznamovat, vymezovat, určovať, zapovědanije 'nařízení, příkaz' (v Bes i za lat.
pennissio).
Nomen actionis se suf. -t.: povědb 'učení, nauka' a jeho der.: ispovědb 'vyznání (víry, hříchů)' (ve význ. 'díkůvzdání, chvalozpěv' kalk ř. ižpptoAóyTjaic), ispovědbtlb
jen ve vazbě í. byti česo 'vyznat se, vyzpovídat se', neispovedbiľb 'nevypověditelný, nevýslovný', ispo-vědbnik-b 'vyznavač, kajícník', ispovědbnica 'vyzna-vačka';propovědb 'hlásání, zvěstování, kázáni",pro-povědbfiik-b 'hlasatel, zvěstovatel' (v Nicod u za lat,
conirarius 'protivník, nepřítel'), propovědbtlica 'hlasatelka, zvěstovatelka'; zapovědb 'příkaz, přiznání, ustanovení (často o božích přikázáních)', spec. 'příkaz pokání', zapovědbtťb 'týkající se přikázání', zapo-védbnik'b 'učitel, mistr'.
Starobylé nomen actionis se suf. -rř: pověstb "vypravování, pověst; výrok, pokyn', pověslije 'zvěsCpo-věstbtťb 'týkající se pověsti, historie', pověstmik-b 'vypravěč', pověstbstvovati 'vyprávět, oznamovat,
hlásať, v Mak a Nicod pověstvovati IV., v Nicod též pref. prěďbpověst(v)ovaú 'předem říkať.
Exp.: Z csl. patrně pochází rum. ispovead 'zpověď', a spo vedi 'přijmout zpověď', a spovedi sä 'zpovídat se', spovedanie 'zpověd", apropovedui 'oznámit, zvěstoval; kázať, propoveda-nie 'oznámení, zvěstování', poveste 'vyprávění, povídka' (vše Tiktin s. v.). Z csl. je zřejmě r. zdpoveď, odtud br. zápavedz', ukr. zápoviď, vše '(boží) přikázáni".
EL: Psi. pověděli (resp. ipf. povědati) je doloženo jen v sch., sin. a zsl.: sch. pbvidjeti, pdvjediti, povijědati (Rj), sin. povedali, slk. povedať, č. povědět, povídat, dial. (laš.) povědať (Bartoš 1906), hl. powědzeč, powědač, dl. powěíeč, powědaš, porn. poVesec, p, powiedzieč, powiadač, vše 'sdělit, říci, oznámil ap.'
Všesl. rozšíření má psi. íi-kmenové subst. pověstb (< *pověd-ti-): b. kniž. povést, mk. kniž. povést, sch. pověst, sin. povést, slk. povesť, č. pověst, luž. powešč, porn. pov'ésc, p. powiešč, ukr. póvisť, r. póvesť, vše 'vyprávění, příběh, povídka', přen. též 'pomluva,
klep' ap. Obdobně tvořené slovo představuje séru. blízké sogd. pwstk 'kniha, pojednání' (v. Ivanov, PIEC 11, 363).
Psi. pověděti je zřejmě odvozeno pref. po- od simplicia věděti. Pův. význam lze rekonstruovat jako *'způsobit, aby se vědělo'. Od základního slova se ovšem natolik vzdálilo, že vytváří nově vlastní deriváty, a to i dalšími prefixy, jako na-, od-, vy-, za-
ap. (MEW 390n, S-A 1955, č. 1065, Briickner 433, Zubatý I, 1, 219n, Sch.-Šewc i 143, Snoj 1997,479 aj.). K podobnému
význ. vývoji jako u pověděti došlo u příbuzného stir,
Vb. -fiad- 'vyprávět' (sr. Machek 1968, 476). Et. výklad v. vědět], vidčti, po. Vzhledem ke kauz. významu sl. pověděti vychází Pokorný 1126 z nedoloženého sl. kauzaliva svěditi (< *t/toidei-) a předpokládá jeho přetvoření vlivem sl. věděli. Podobně Machek 1. c.
Kořen *věd- se už v psi. období prolnu) s *vět-, a proto v některých případech jsou oba kořeny těžko oddělitelné. Vzájem-
691
pověděti
povoi
ná provázanosi obou kořenů byla důvodem Machkova (SFFBU 4, 27 a Machek 1957, 387) mylného odvozování sl. pověděli od koř. *věi- (sr. věšte, včti.). hk
pOvěstJb v. pověděti
povinoti (se), -ttetb (se) 'podrobit (se), podřídit (se); (sich) unterwerfen, (sich) unterordnen' Der.: ípť. povinovali (se) 'podrobovat (se), podřizovat (se)', nepovinujei se 'nepodrobující se, neposlouchající': povinovenije, -anije 'podřízenost' (Nom); povitibtťb 'podřízený, podrobený, poddaný', též ve vazbě poviribrit, byti, byvati 'být podřízen, podroben, podléhat, propadat', povinbnik* (Lobk)jen ve spojení povinbtiik* byti 'stávat se povinným; podléhat'; s jiným pref.: poďbvillQti 'podřídit' (VencNik Bes), poďbVlllbďb 'podřízený' (Bes). Další významy a deriváty v. vina.
Exp.: Z csl. pravděpodobně pochází stsrb. povolovali se, povinuli (Maretič, RJ s.v.) a snad i stukr. povynovatys' (SStukr) a r. povinováťsja, vše 'podřídit se, podrobit se'.
Et: Psi. povinoti je doloženo vedle stsl. jen ve výše uvedených církevních slavismech, jinak jsou mu nejblíže útvary v jsi.: b. arch. povinúvam se,povinjá se, mk. kniž. povinuva se, povini se, s významy 'podrobit se, podřídit se*.
• Psi. *vingti < ie. *ueiHi - 'usilovat, domáhat se, zaměřit pozornosť.
Psi. *vingti vzniklo z w-ového prézentu od ie. koř. *#eiHi- (sl. i může reflektovat plný stupeň *ei i oslabený stupeň *r < *iH{). Tentýž koř. je obsažen i ve stsl. vbzvitb 'úrok, zisk', obil* (< *ob-vďb) 'hojný' (v. v&zvltb, obili,) a ve stsl. voi 'vojsko' (v. voi). Příb. je pravděpodobně i psi. subst. vina (v. vina).
Kořen *ueiHi-]t dobře dosvědčen i v dalších ie. jazycích: súnd. veti 'usiluje o něco, domáhá se něčeho; pronásleduje', ř. izoQui 'snažit se, dychtiť, lat. vis 'chceš*, lit. výří, vej u (dial. vijú) 'honit, lovit, pronásledovat', snad i het. uya- 'posílat; hnát, loviť aj. Mimo sl. je «-ový préz. od koř. *uei- také ve střind. a kelt.: střind. (päli) pa-vtnati 'stará se, pečuje', strky -mer. gwyn- 'plenit, drancovať. Sr. MEW390, S-A 1955,
č. 1080, H-K s.v. vina, Vasmer 2, 381, Pokorný 1123n, Fraenke] 1267, UV 609 aj., bez sl. příb. pak Frisk 1, 711, Chantraine456, Mayrhofer 1956, 3, 255n, Mayrhofer 1986, 2, 509n aj.
Podle Vaillanta 3, 23In patří psi. povingii stejně jako íz-viiiQti, obingti aj. k psi. Viti 'vít, plést'. Tuto možnost zcela nevylučuje ani Rix (LIV 1. c). Sém. vývoj je ovšem nejasný (v. izvití, obingti se). M"
povivati v. Uviti
povodatai v. vesUi
povodi>nfa, -i f. 'povodeň; Hochwasser' (ix var. Nik, SJS dod.)
Dolož, ještě Ix vBen s ne zcela jasným významem. Význam 'liják, průtrž mračen' rekonstruuje s ohledem na kontext Bláhová, Slávia 61, 403n, zatímco SJS 3, 73 uvádí u tohoto dokladu význam 'povodeň'.
Exp.: Zcsl.poiwit 'povodeň' (MLP)jepodleTiktina 1230 rum. povoi 'příval, prudký proud (vody)'.
el: Psi. povodhnb > sch. pdvodanj, -dnja m. (tak zejm. srb. Vuk, charv. pdvodanj Rj), sin. povôdenj, -dnji í., arch. povódnja, -e f., slk. povodeň, -dne {., Stč. povodeň, -dně m. i f., ně. jen f., dial. (záp. Morava) povodeň, -dňa m. (Bartoš 1906), dl. st. a dial. pówódnja,-daje f. (Muka, starosta), r. dial. povodeň' m. (Daľ, SRNG), vše (kromě r.) s významem 'povodeň, zátopa, potopa, záplava', v r. 'lehké vlnění na moři, řece, (mořská) vlna', v sch. (Stulič) a dl. (Muka) také 'průtrž mračen, liják', dl. pówódnja (Muka, Starosta; jako hl. má jen Pťul) také 'vodní tráva zblochan vzplývavý/Glyceria fluiians'.
Psi. povodbtib je í-km. substantivum odvozené od adj. *povodbtľb *'mající na povrchu vodu, tj. rozvodněný, zaplavený, zatopený'. Jeho východiskem je zřejmě předložkové spojení po vodě; prep. po zde označuje něco na povrchu, popř. něco, co zaplňuje
plOChu (v. po a voda), sr. Slawski, SK 1, 138,Snoj 1997,480.
Sr. i synonymní í-km. feminina povodtib a povodb
(Eckert 1983, 148n).
Povodtib je doloženo např. v rcsl. povotib 'povodeň', 'řeka, proud' (Srez. 2,1002) a ukr. póvin' 'povodeň' (Vasmer 2,38i); ke zjednodušení psi. skupiny dn > n sr. např. psi. *venoti (> vjánuť 'vadnout') < *vednoti 'vadnout' aj. (Vaiilant 1,90).
Povodb je doloženo v č. dial, (val., lašské) povoď
(Bartoš 1906), povuď (Malý), hl. St. powodí (Pful, Král), dl. pówóí (Muka, Starosta), pomsln. pk<ÓW"03 (PWb 2, 77), stp. p. powódz, ukr. póviď, -vodi, r. dial. povoď (Daľ, SRNG), vše (kromě dl.) s význ. 'povodeň, záplava', ve vsi. zejm. 'záplava, povodeň způsobená silnými dešti', dl. jen 'druh vodní trávy, zejm. zblochan vzplývavý".
Podle Machka 1957 s.v. voda vzniklo č. povodeň ze sub-stantivizovaného adj. vodná, které je dosvědčeno stč. vadně f. 'bouře' (tak Machek, podle MStčS pouze 'povodeň'). Jinak Machek 1968,477: proč. vychází z pův. *pol-vodie (sr. r.pohvóďje 'povodeň'; kpott v. poije), zkrácením povoď, posléze upraveno na povodeň. ij
pOVOÍ v. izviti
692
povrěsti
pozdě
povrěsti, -vn.uťb 'uvázat; anbinden' (SuprHiif)
Sloveso prefigované, doložené hojně s pref. ot-, dále s raz-, u-, po-u- (v. otvrěsti).
Dw.: Ojed. bez prefixu v csl. vri,zěja 'mezera, skulina' (lx Bes), odvozeném suf. -ěja (o něm v. Slawskj, SK 1, S7n; sr. sém. shodné sin. vrzel, které Snoj 1997, 732 správně vykládá odpadnutím prep. or-); csl. (MLP, StrS 15, 172) povraz* bibl. 'jaterní lalok', dále 'blána obepínající játra nebo ledviny, přinášená jako zápalná obět" (Lv 3,4); 'sochory, na nichž byl přenášen oltář' (Ex 30,4-5). Sr. i
obrt.ži>nica.
EL: Psi. *verzti dochováno reliktově: b. varta, vrňzvarn 'vázat, zavazovat, přivazovat, obvazovat', mk. vrze tv. Asi sem patří i br. vérzci, vjarzcí 'mluvit hlouposti, žvanit', ukr. verztý, r. dial. véníť, verztí 'dělat něco zdlouhavě a špatně, mluvit hloupě, lhát', pokud tu nastal sém. vývoj jako u všesl. plesti, pieto 'splétáním spojovat, plést' -4 'žvanit' (v. ESBr 2,305,
ESUkr l,355aj.).
Na pův. větší rozšíření psi. *poverzti ukazují de-verb.: b. dial. povräzló 'ohnuté držadlo kode, koše ap.', mk. povrzlo 'držadlo, popruh', vrzma 'povřís-lo', sch. povrijěslo, dial. povrslo 'provaz, povříslo', dále sin. povréslo, slk. povrieslo, stě. povřieslo, pro-vřieslo, č. povříslo, dial. provislo, provizto (Bartoš), hl. powrjestio, dl. powtjaslo, plb. pruveslě (SEPlb), s vý-zn. 'povříslo', tj. 'svazek slámy k vázání snopů' (<
*po-verz-slo; Sch.-Šewc 1145 s ohledem na hl. podobu uvažuje o výchozím *po-vers-(i)-lo z variantního ie. %erklt-). Der. s o-stupněm: sch. pôvräz, sin. st. povráz (Plet.), slk. povraz, stč. povraz, provaz, ojed. i provraz, č. provaz (přikloněním k vb. vázat), dl. powrjoz, kaš. povróz, pmvoz, p.powiťz, s význ. 'provaz, lano', v sch. a sin. i 'půlkruhové držadlo nádoby', v sch. 'řemen brašny', dále ukr. póvoroz "provaz, šňůra', dial. voróza 'řemen v důtkách' (Hrin.), r. dial. pávoroz 'šňůrka k zavazování váčku' (SRNG), str. pavoroz*, pavoroza 'smyčka, poutko (např. na rukojetí zbraně), šňůrka, tkanice' « ps\.*po-vorz-b)\ v. Mikkola 1913, 1, 103, ESUkr 1, 427, Bezlaj 3, 98 aj, o kontaminaci psi. verzii a vezaii v. Hujer, LF42,225n, Vaillant 3,147n, KalaŠnikov, Etim 1991-3, 83n aj. • Psi. "verztl < ie. *uergh- 'sevřít, tisknout".
Psi. verzti je nejblíže příbuzné lit. veržti, verziu 'vázat, svírat', lot. verzi 'obracet', slhn. wurgen, něm. wiirgen 'tisknout krk, rdousiť. Výchozí ie. kořen je na základě germ. podob rekonstruován jako *uergh-(Pokorny 1154n, Liv 629). Další pravděpodobně příbuzná slova však jednoznačně ukazují na pův. g: slind. vrjánam 'ohrazené místo, obec, osada', av. varoz-'ohradiL přepažiť, ř. (f-Jépyciv, e'pyeiv 'uzavřít, oddělit', lat. urgěre 'tisknout, tlačiť (Liv 627:
rí!er8~ uza-
vírat, ohrazovat'; Mayrhofer 1986, 2, 573 : Htuer£-). V ObOU
případech jde o rozšířené podoby základního ie. kořene *uer- 'točit, ohýbať, doloženého samostatně i V rozšířených podobách (v. otvorili, olvrěsti, provrěti, vrfetěli se aj.); sr. MEW 386, Pedersen 1909, 1, 97, Vasmer 1, 188, Fraenkei 1230n, Safarewicz, RS 23, 21, Frisk 1, 465n, Chantraine l, 323, Kluge-Seebold 800 aj.
Meyer 1891, 488 (shodně Širokov, Balt 20, 21n a Orel 1998, 527) sem řadí také alb. (zjvjerdh "odvykat (dítě kojení)' <— *'odvazovat', Pedersen, KZ 36, 335 však připouští výchozí *uer-t~.
Příbuznost s ř. Špxcrcoc,, ôpyjxioq 'ohrazené místo, saď (uvádíji Brugmann, IF 15, 86, BER 1, 189, Vasmerl.c, Širokov I.c. aj.) odmítá Fraenkei, KZ 72, 194 aj. Ž?
pozdě adv. 'pozdě; späť
Kompar. pozděje. Z předložkové vazby je adv. dopozdě
'pozdě, později' (lxSupr).
Der,: aáypozdhivh 'pozdní', 'pomalý, váhavý'; pf. opozditi se 'opozdit se, ztratit čas' (lx Mak).
O syntaktické funkci slsl. spojení pozdě sgšlu, sošti, pozdě byvhšu, byvbši 'když se připozdívá, připozdívalo' jako dativu absolutního v. Zubatý, LF 29, 222, pozn. 2, Stanislav, Byzsl 5, 16-18, Večerka 1961,52 aj.
EL: Psi. pozdě, pozďb, pozdhni* > b. dial. póz(d)-no, póznu, adj. pozden (BER 5, 475), mk. pozno, adj. pozen, sch. pdzrio, dial. pozdje (Rj), adj. pôzan, sin. pózno, diaL pozdi, pozdi, pózde, pózd(o) (Piet.), adj. pózen, áidi.pózden (Plet.), slk. pozde, noy pozdný, stč. č. pozdě, adj. pozdní, luž. pozdže, adj. hl. pózdni, dl. pozny, plb. piiznu (< *pozdhno), pom. pózno, adj. pózni, pózdni, kaš. pozse, stp. pozno, porno, pózno (SStp), p. pózno, adj. pózny, stp. i pozdny (SStp), br. pózna, adj. pózny, pózni, ukr. pízno, adj. píznij, str. pozdě, pozdo (StrS), r. pózdno, dial. pózdó, pózdý (srngj, adj. pózdni}, dial. pózdnyj, pozdnój, pózdyj, pozdój, vše 'pozdě', 'pozdní', v str. a stč. i 'pomalý, váhavý, otálející', v b. dial. adv. 'pomalu, rozvláčně'.
Psi. *pozďb, pozdě, s pův. význ. 'v položení po (určitém čase)', je složeno z ie. *pos 'bezprostředně u, za' (s asimilací s > z před dentálou) a z přídavku -d?>; k jeho původu v. naďb. Ie. *pos má pokračování ve sl. prep. po 'po, na' (v. po), v ř. kóc 'tam, k, u', lit. pás 'u, na, k', s rozšířením ve stind. paSca 'vzadu, potom, později', paíičät 'vzadu; nazpátek, zpěť, av. pasča 'po, za', pasčat 'vzadu, pozadu', stper. pasa 'po', pasäva 'sousední, vedlejší', arm. ast tv., lat. post 'vzadu'', postems 'pozdější', lit. postaráš 'poslední', paskuľ'vzadu, pozadu', lot.pastars 'poslední', toch. B postám 'nakonec, později, potom', a patrně i v nper. pas 'za', alb. pas 'vzadu, po; za, po' (v. MEW
693
pozdě
-poditi
253, Pokomy 841, Vasmer 2, 387n, SEPlb 616n, Skok 3, 19, Sch.-Šewc 1146, Černých 1993,2, 50, Bezlaj 3, 99, BER 5,475, Snoj 1997, 481 aj.). - Wiedemann, BB 27. 259 připojuje jeSté lau pódex 'zadek, zadní část těla'; odmítá Preobr. 2, 89,
Další výklady pozdě, pozdí jsou málo přesvědčivé: Lang, LF 47,89n chápe pozdě jako dat subst. ~*pozda\ spíše však je ě v pozdě anal. podle jiných adv. na -ě, např. nyně, posle, kromě aj.
Machek s. v. pozdě a po j vychází z *opo a srovnává sl. slova s het. appa 'vzadu, po', ř. 6m(<7)&EV 'odzadu, vzadu, po, později', alb. pa 'bez'. pv
pozobali v. izobati
pOZOrrb v. zbretii
požrětii obětovat' v. žrětii
požrětÍ2, -žbrett 'pozřít, pohltit; verschlingen'
Der.: ipf. požírali 'požírat, pohlcovať, další jen v Bes: požrěúje, var. požrhtvije 'pohlcení', *požiětel'b
(tak SJS; doioženo jen s plnohlasím požereteľb), požiľatel'b
'požírač'.
EL: Složeno z pref. po- s významem perfektivi-
Ztljícfm a Vb. Žfěti (bez pref. řídce doloženo v MLP).
Vedle arch. psi. *žerti, žbrg jsou v sl. jazycích i tvary z psi. *žbrati, ierg (pod. *derti, dbrgf*dbrati, derg, *perti, pbrg/*pbrati, perg; v. iiijč-Svityč, VJa 1959, 2, 10n, Slawsid, SK 1, 43n, Sch.-Šewc 1808 a 1809 aj.): SCtl.
ždrijěti, ždrem, dále ždrii, žděrati, žďěrem, arch. i Ž(d)reti, í(d)riti (s vkladným -d-, v. Skok 3, 673), sin. žfé-ti, žrěrn, slk. žrať, žerietn, č. žrát, žeru, (stč. pref. požřietí, pozheá se změnou -žř- > -zř-[ v. Skála, LF 46, 276, NŘ 10, 300n aj.), hi. žráč, žeru, dial. žrěč (Kral), dl. zraš, žeru/žerjom, žrěš, žrěju/žrějorn, porn. žrěc, žxg, p. zteč, irg, br. žérci, žarú, dial. i irac', žórci, žorc', ukr, žerty, žerú, str. žrati, r. žrať, im, vše (kromě dl. žrěš) s význ. 'žrát (o zvířatech), hltavě jíst, polykať, dále 'ničit, rozkládat (např. o rzi)' (sch. sin. slk. č. p. ukr.), přen. 'trápit, sužovať (sch. sin. slk. č. p. ukr. r.) ap. Dl. žrěš 'nemírně píť uchovalo význam, který dokládá i č. vulg. ožral se 'opít se', ožrala 'opilec'. Pův. význam 'polykat jídlo nebo pití', odtud jednak '(hltavě) j ísť, jednak 'nestřídmě pít, opíjet se' (v.
Machek 1968, 730; sr. níže významy v balt. jazycích).
Psi. je nejspíš i ipf. žirati, doložené s pref.
» Psi. vierti < ie. *g^erH$- 'polykat, požírat'.
Ie. kořen *g!*erHj- 'polykat, požírat' je doložen téměř ve všech ie. jazycích: lit. gerti, geriů 'píť, lot. dzeřt, dzeŕu tv., stind. girati, gilati 'polyká', arm. ker 'potrava', e-ker 'jedl', ř. piPpúoxav 'požírat', popa 'pokrm, žrádlo', lat. *vora tv. (odtud voráre 'žrát,
polykať, v. w-H 2,836), alb. an-grě 'jedl', stir. túarae 'potrava', sthn. querdar 'návnada', něm. Köder tv, aj. Sl. tematický prézens s reduk. stupněm koř. vokálu je starobylý (= stind. girati); sr. Koch 1990, i, 440.
Z reduk. stupně téhož kořene pochází psi. gi.rdlo "hrdlo" (v. zagredjati, sr. grtlica sub (2)).
V. Trautmann 89, Meillct 1934,220n, Fraenke! 148n, Pokorný 474n, Frisk í. 235n, Vaillam 3, 189n, Machek ).c, Garnkr.-Ivanov 1984, 48, pozn. 2, Mayrhofer 1986, 1, 469n, Kluge-Seebold 387, Snoj 1997, 766, LIV 189 aj.
Na nostr. souvislosti upozorňuje B.-Svityč 1, 235. Collinder, SbGüntert371 tu vidí elementární příbuznost původněonom. kořenů; pod. Kaiser 1990, 90. ŽŠ
pOČina, -y f. '(širé) moře; (hohes) Meer'; 'hlubina; Tiefe'
Spec. pgčina korablju 'vnitřek lodi, podpalubí' (snad metař, jako 'hlubina lodi').
Exp: Z csl. je sch. příčina, sin. počína 'mořská hladina, širé, otevřené moře', ukr. pitčýna, r.ptičína 'mořská hlubina, vír' (Plet., Bezlaj 3, 67, KESRJ 276, Jurkowski, SlOr 13, 71).
el: Stsl. pgčina je nejspíše odvozeno sufixeni -ina, tvořícím zejm. abstrakta (sr. Slawski, SK l, l20n), od koř. *pgk-, obsaženého v subst. *pgkb (sch. puk, sin. pök, č. st. puk, luž. puk, p. st. pek 'prasknutí, puknutí') a ve slovesech *pgčiti (csl. pocítí, b. hovor, pňča se, sin. páčia, br. púčyc', r. arch. a hovor. páčiť 'nadouvat se, vzdouvat se, rozšiřovat se', sin, 'prasknout'), *pgkngti (csl. pgkngti, sch. puknuti, sin. pókniti, slk. puknúť, č. puknout, hl. puknyč so, dl. puk-nušse, potn. pghigc, p.pekngč, ukr. puknuty, r. hovor. púknuť 'puknout, prasknout') a %pgkaú, (sin, pókati, slk. pukať, č. pukat, hl. pukač so, dl. pukáš se, porn. pgkac, p. pekáč, br. púkacca, ukr. púkaiy, r. hovor. púkať 'pukat, praskat). Jde pairnč o onom. kořen s význ. 'nadýmat se, vzdouvat se, pukať podobně jako koř. *pgp- (v. pop-fca). Pův. tedy 'něco vzdouvajícího
Se' -» 'Širé moře, hlubina'. Sr. MEW 257, Matzenauer, LF 15, 175n, Persson 1912, 245, pozn. 2, Brückner 403, Vasmer 2, 462na470, BER 5, 847n.
Machek s.v. pukali2 však pokládá u sl. sloves za původní (nikoli za střídnici psi. g) a srovnává něm. '*bauchen 'vyboulil (se)'. Řadí sem též č. puchati, puchnouti (r. pťtdmuť atd.).
Méně pravděpodobný je výklad spojující sl. pgčina s výrazy pro vlhkost, bahno ap.: stind. pagka- 'bahno', gól. fant tv., sthn./(7/ií 'vlhký', fenni 'močál', střir. enach tv., stprus. faunem 'bažina' aj. Sr. Uhlenbeck 151, 173, Bezlaj 3, 67 aj. (Trautmann 205 s.v. panla a Pokorný 807 s.v. *pen-ko- však sl. pgčina neuvádějí), bv-ae
- podií) v. raspodilj
694
popiji, -a m. 'nezralý plod (fík); unreife Frucht (Feige)'
Doloženo Ix v Hval Rumj ve tvaru pup*.
Et.: V tomto významu není doloženo v živých sl. jazycích. Patrí k psi. *pgp* 'něco nadutého, nabobt-nalého ap.' (sr. i der. se sufixem -bnb/-*n* v č. pupen, slk. pupen), et. v. popt>2. Plod tak mohl být nazván metaforicky; k významu sr. např. č. bouchoř, dial. puchýř 'plod švestky znetvořený houbou Taphrina prunľ (ČJA 2,54n), jež patří k *puch- (sr. č. puchnout 'otékať). ij
pup't>2, -a m- 'pupek; Nabeľ (Bes)
Doloženo ve tvaru pup* (tak uvádí i SJS).
Et.: Psi. *pgp*(k*), vŠesl,: b. päp, dial. pupok (BDial l, 264), mk. papok, sch. pup, pupak, pápak, sin. pôpek, arch. pôp, slk. pupok, č. pupek, st. (Kott) pup, luž. ptt/7, pttp&, plb. pgp, porn. pgp, p^p*", p. pepek, st. a dial. pep, vsi. p«p, pupók, vše (v sch. jen pupak) 'pupek', přen, často 'střed', synekdochicky 'břicho' (expr. slk. a č.; dl., str. StrS a r. dial. Dal', tv. je i b. a dial. sch. pupa), přen. i jiné části těla, např. 'žaludek (zejm. drůbeže, ptáků)' (č. dial. Bartoš Dod., dl. dial. Muka, pom., p. hovor., vsi.), 'vole (ptáků)' (kaš. Sychta), 'dětský pohlavní úd' (r. dial. Dal"), 'pupeční šňůra' (např. b. hovor., sch. dial. pupak Rj, slk. st. HSSlk, p. SW), dále 'něco vypouklého, vydutého, vyvýšeného', např. na kůži (např. č. dial. pupky 'kopřivka' Bartoš 1906, luž. kaš.), na rostlinách 'pupen, pupenec, poupě, očko' (zejm. jsi. - v b. jen papka, dále č. pup Kott, dial. pupek Bartoš 1906, p. st. pgp Reczek, luž.; ukr. a r. pupók Dal'), v terénu 'nevelký kopec, pahorek' (kaš. pgp Sychta, r. dial. SRNG33. 126 a 131) aj.
Na rozdíl od některých jiných názvů částí těla zděděných z ie. (např. sl. sbrdhce, oko, ucho, nos*) je sl. název pupku *pgp*(k*) zjevně sl. novotvarem (Meillet, RS 9,75), možná expresivním. Ten mohl nahradit starý ie. název pupku (ie. *nebh-, *nobh-, *nbh-'pupek' > stind. nabhi-, ř. ôp.(paX6q, lat. umbillcus, něm. Nabel, stprus. nabis, lot. naba vše 'pupek') z tabuových důvodů (sr. Lidén, KZ61, 19, pozn. I).
Nejbližší příb. slova psi. *pgp* se hledají v balt., v lit. paiňpti, pamstu 'nabobtnat, nadmout se, nafouknout se, opuchnout ap.', pámpa 'otok, boule', pamplýs 'tlusťoch', lot. pámpt 'nadouvat sď,pěmpis 'břicho', stprus. papimpis 'vypolštářovaná část sedla' (sr. MEW 257, Matzenauer, LF 15, 178n, Meringer, WuS 5, 85n, Trautmann 205, Vasmer 2, 465 aj.). Z dalších ie. příb. se uvádějí zejm. ř. nopitpóc 'puchýřek, neštovička' (Frisk 2.503), arm. p°ampcušt 'močový měchýř' aj.
Někdy se připojuje i lat. pampinus 'výhonek, šlahoun vinné révy*, W-H 2, 243n, E-M 478 aj. jej však řadí k slovom stredomorským.
Společným ie. východiskem je onom. kořen *pamp- 'nadýmat, dmout (se), bobtnat, otékat ap.' (Pokomy 1. 94n); psi. *pgp* pak pův. 'něco opuchlého, nadutého, nabobtnalého ap.' Znělá varianta tohoto koř. *bamb- je doložena v lit. bámba 'pupek' a bambalas 'břicháč, dusťoch' (tak Meillet 1902, 171,
Machek s.v. pupek, Otrebski, LP 9, 18 aj., jinak Matzenauer l.c, Bern. s.v. bgb-blb). Dále sr. Preobr. 2, 153. Skok 3, 78n, Bezlaj 3, 87, Černých 1993, 2, 83, Snoj 1996, 471.
O expr. základech *p(h)amp(h)-/*b(h)amb(h)- 'nadýmat se ap,' a jejich rozšíření v jednotlivých sl. jazycích v. Popovic, JF 19, 160-171.
Sch.-Šewc 1192 vychází z ie. onom. *pou- 'nafukovat; nafouklý, opuchlý'; o tomto koř. podrobněji s.v. opusněti. ij
poto, -a n. 'pouto, okovy; Fessel, Fesseln'
Et.: Psi. pgto > sch. dial. puto, pl. puta, f. puta, pl. pate, sin. st. a dial. f. póta, pl. pote, n. póto, pl.
pota, slk. puto, pl. putá, Stč. puto (Klaret), č. pouto, pl. pouta, hl. puto, pl. puta, st. dial. puty, pute (Sch.-Šewc 1195), dl. st. pyto, dial. pělo (Muka), pom. pgto, p. peto, pl. peta, stp. i pely (SStp), br. púta n„ pl. puty, ukr. puto, pl. púta, str. puto, pl. puta, puty, r. dial. puto, r. pl. puty, vše 'pouto, pouta, okovy, předměty k omezení pohybu lidí nebo zvířat', sin. dial. i 'podkova', v pom. jen 'šňůra nevodu', dále přen. významy. Častější v pl.
Psi. pgto má nejbližší příbuzné v stprus. panto 'pouto', lit. pántis tv. Jde o subst. tvořená í-ovými sufixy od ie. kořene *(s)pen- 'napínat, táhnout' (v, opeti). Podle Mažiulise 3, 219n reprezentuje slovanský o-kmen původní stav (*pon-to-), kdežto stprus. ä-kmen a liL jo-kmen vznikly až pozdějším přetvořením. Totéž asi platí o jsi. a-kmenových tvarech; Furlanová (in Bezlaj 3,95) však pokládá a-kmenové f. (vedle o-kmenového n.) za psi.
Z alb. se uvádí jako příbuzné pendě 'pár (spřežení) volů'; v. Treimer, KZ 65, 99, Demiraj 1997, 315.
Sr. MEW 238, Trautmann 219, Meillet 1902. 297, Vasmer 2,469, Fraenkel 537 aj.
Ostatní výklady jsou méně přesvědčivé:
Knobloch,ZSI7,301 preferuje spojení s koř. *pent- 'kráčet, šlapat' (gól.jinpan atd. 'přicházet na něco, nalézat', v. puti.; za předpokladu, že pův. význam byl 'nášlapná past'.
Holzer 1989, 84n spojuje v duchu své temématické teorie pgto s ie. kořenem *bhendh- 'vázat' (bh > p, dh > t) a spatřuje v něm ekvivalent stind. bandha-, něm. Band 'svazek'. Podobně již Machek, Slávia 21, 265 a Machek 1968, 476 za předpokladu sporadické změny znělých v neznělé. pv-ae
695
AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY Ostav pro jazyk český etymologické odděleni 602 00 Brno, Veveří 97
Praga
potfa, -i m. 'cesta; Weg'
Též jako subst. actionis 'putování'; pgtb (s%)tVOtÍtÍ ap. překládá ř. ódoxoteív jak ve význ. 'uvolnit cestu, dát průchod', tak 'vykonat cestu, putovať.
Der.: poibiľb ve spojení šbstvije pgtbnoje 'putování, cesta' (lx Supr) a ischodište pgtbnoje 'rozcestí' Ox Bes), bespotbn-b, nepothrľb 'neschodný, bez cesť, pripQtbrvb 'ležící u cesty'; pgtbnik-b 'poutník, pocestný'; raspgtije 'rozcestí, křižovatka, náměstí'.
Komp.:pgtbšbstvije 'cesta, putování',pgtbšbstvo-vati 'putovať (ř. óboi-ioptiv); v. též potbutrosija a trbputíca.
Et: Psi. pgtb > b. pat m., mk. pat m., sch. put m., sin. pót f„ st. i m., slk. púť f, stč. pút m. i f., Č. pouť f., st. a dial. pout m., hl. puč m., dl. puš m., plb. pgt, p. dial. pgč f., br. puc' m., dial í f., ukr. puť f., st. i m„ r. puť m. 'cesta' QsL, slk. st., luž., plb., p. dial., vsi.), 'cestování, putovaní, pout" (jsi. zsl., br. dial., ukr. r.). K deklinaci sr. Vondrák 1906, 2, 41n a Fraenkel, KZ 63, 178, pozn. I.
•  Psi. pgtb < ie, *pont(H)i- 'cesta, stezka, přechod ap."
Starobylý ie. výraz označující různé typy cesty, přechodu ap. je dosvědčen ve většině ie. jazyků: stind. panthäh (instr. sg. pathä, ak. sg. panthäm, instr. pl. pathibhih) 'cesta', av. pantá (instr. sg, paQa) tv., ř. náxoc 'stezka', kóvtoc; 'moře (= vodní dráha)', arm. hown 'brod', lat. pons 'most, hať(= cesta umožněná premostením, hatí)', stprus. pintis 'cesta' aj. Pův. he-teroklitické subst. (i7«-kmen). Heteroklize uchována v ií., jinde zobecněn t-kmen (lat. balt. sl.) nebo subst. převedeno k o-kmenôm (ř.). Rovněž kořenový ablaut (on ~ n) uchován jen v ií., jinde zobecněn plný (ř. lat. sl.) nebo oslabený (ř. stprus.) stupeň.
Z germ. bylo uváděno jednak střhn. ban(e), něm. Bahn 'dráha, cesta' (Bugge, PBB 13, I74n), jednak sthn. pfad, stangl. px\>, něm. Pfad 'stezka' (jako výpůjčka z Írán.?, sr. Kluge-Seebold 538). Nepravděpodobné.
Spíše izolované substantivum než derivát od slovesného kořene. Za výchozí sloveso bývá pokládáno *pent- 'kráčet, jíť, dosvědčené v germ. s významem 'nalézat (= přijít na něco)': gót. finpan, slmg\.findan, něm. finden atd. (v. Pokorný 808n, LIV 424n. Bammesber-ger, Sprache 17, 46). Jěgers (Sprákliga Bidrag (Lund), Vol. 3, Nr. 11. 1958, 61n) pomýšlí naproti tomu na ie. kořen *(s)pen- 'napínat, spletať (v. opeti), vycházeje z představy stezky zpevněné spleteným proutím.
Sr. Bezzenberger. KZ 42, 384, Herbig, KZ 47. 216n (obšírně k sém. stránce), Trautmann 205n, Specht, KZ 62. 245n, Benveniste 1955. 89. 206 a Word 10, 256n. Skardžius, IF 62, I62n, Vasmer 2, 469, Machek 1968, 476, Skok 3, 86n, Sch.-Šewc t j 87, Mayrhofer 1986, 2, 82 (s četnými odkazy na novější
liter, zejména k formální stránce), Snoj 1997, 477 aj.
K možným mimoie. souvislostem sr. Schott, SbHírt 76, 137 a Polák, Orbis 8, 2, 579. bv-ae
potbiitrosija, -ije f.'cesta, putování, Reise' (lxSupr) Doloženo v Supr 216,18 (v r. předloze mu odpovídá óSoatpuaíot), zatímco v předcházející identické výpovědi (216, I3n) je užito pptt,, v ř. předloze s ekvivalentem mpuirij, ve var. textu óôocrrpúiaia (Zaimov-Capaldo 1982).
Et.: Hapax legomenon, semikalk vytvořený ad hoc ze stři. o8oa~cpcioía 'cesta', původně 'silniční dlažba'. První komponent ř. výrazu je přeložen stsl. pgtb (v. potí.), druhý -ozptaota zůstal nepřeložen a v násloví byl zkomolen na -utrosija (tak Sever'janov ve vydání Supr, pozn. na s. 216, Schumann 1958,65).
R. ôHoaipuala je komp. z ř. óSoc 'cesta' a základu cnp&jo--z ř. azptjaic "dláždění, dlažba' (kalky lat. via strata!, sr. výše střr. capuxÝj), der. od ř. crľpbivvúvaí 'dláždit, stlát*. Už u ř. výrazu je doložen obvyklý sém, posun od významu 'dlážděná cesta' k nomen actionis 'cesta, putování*; v. Stephanus. Lampe 1991, DuCangeGr., Chantraíne 1059. bs
Praga, -y f. 'Praha; Prag' (čcsl.)
Doložen dat. sg. Praze a ak. sg. Pragu, vedie toho m.; nom. sg. Pragb, ak. sg. Pragb, Pragb.
Et: Doklady toponyma Praha v arah, lat, něm. a stč. pramenech v. Profous 3,452. Místní a pomístní jména Praha se vyskytují i jinde v č. oblasti, v. Profous I.c.Honl, Historická geografie 14-15 (Praha 1976), 185n.
Praga je též názvem varšavského předměstí (na levém, písečném břehu Visly; sr. Profous l.c), vesnice v Černé Hoře (Rj 11,356), v Horní Lužici Mata Praga (Sch.-Šewc 1148).
Topon. Praga (Praha) našlo mnoho vykladačů nejen z řad jazykovědců, ale i historiků a přirozeně i laiků (první výklad najdeme už u kronikáře Kosmy na poč. 12. stol.). Tyto výklady shrnul A. Profous ve Věstníku min. vnitra 8, 1926, 325-331, 369-376 (sr. zprávu Q. Hodury, NŘ 11. 17n). Profous 3, 452n už jen Stručně odkazuje na tuto starší práci. Nověji (1985) shrnul stav bádání Spal, ZMK 2, 26,470n.
Ze všech dosavadních výkladů jsou přijatelné dva.
Jeden z nich spojuje topon. Praga s apel. pragb (v. prag?>), a to buď ve smyslu 'práh domu' (Kosmas a další starší kronikáři), nebo ve smyslu 'práh, mělčina v řece' (J. F Durych 1791, J. Dobrovský, J. Jungmann). Z novějších autorů se k tomuto výkladu vrací Bimbaum, NŘ 59,250n. Právem kritizováno z hlediska věcného i hláskového (v. Spal o.c. aj.).
Pravděpodobnější je výklad historika V. V. Tom-
696
Praga
prachi>
ka (1855). Tento výklad, jejž preferují Profous i Spal, spojuje topon. Praga se základem prag- (č. pražit atd. - všesl.), tedy Praga - vyprahlé, vysušené místo (přijímá mj. i Vasmer 2,454, Skok 3,63). Výklad má OVŠem několik variant. Tomek a po něm např. Briickner 434 (uvádí zde p. apelatívum praga 'pálivé jídlo'!) se domnívají, že jde o místo vypálené, vyžďárené. Profous o.c. naproti tomu pomýšlí na jižní, sluncem vyprahlou stra nu hradního vrchu a Spal o.c. se (v souladu s novějším archeologickým a historickým bádáním) domnívá, že jméno Praga původně příslušelo tržišti položenému na místě, jež po záplavách Vltavy rychle vysychalo, tedy místo vysušené.
Méně přijatelná je varianta, kterou předložil J. Karnet (Vlastivědný sborník Podbrdska, Příbram 1971, 220n.): jméno Praga (a další podobná jména) souvisí s metalurgickou činností, s pražením rud.
Sotva přijatelné jsou výklady, jež připisují jménu Praga předsl. původ. Z novějších pokusu tohoto druhu uvádíme tři:
Beranek, BNF 3. 42 se domnívá, že jméno Praga je germ. původu.
Paliga, SiavR 40. 309n připisuje jménu Praga praevr. původ.
Kunstmann 2000, 127n tvrdí, že topon. Praga si předkové Čechů přinesli ze své starší (přechodné) vlasti v ř. Epeiru, o čemž podle Kunstmanna svědčí jméno známého letoviska na břehu Iónského moře Parga. bv-ae
prag-b, -a m. 'veřej, ostění; Pfosten'
V stsl. dokladech prag-b označoval příčný překlad ostění dveří bez rozlišení 'horní' - 'dolní' (v. Cejdinová, SUaz 10, 379n, Cejliinová 1996, 37n).
Exp.: Csl. prag-b > rum. prag 'práh dveří' (Tiktin 1232, Rosetti 1954, 37, 41, Scärlätoiu 1980. 40; jinak Bezlaj 3. 100. který má rum. slovo za přejetí z živých sl. jazyků.)
EL: Psi. *porg%, všesl.: b. mk. prag, sch. prag, sin. prag, slk. prah, č. práh, hl. práh, dl. prog, plb. porg, porn. prôg, p. próg, br. paroh, ukr. poríh, str. porog-h, r.poróg, vše 'práh dveří', metaf. '(kamenitý) výstupek v řece nebo potoce, peřeje' aj.
Ne zcela jasné. Většinou je spojováno s lit. pérgas 'rybářský člun', stsev./or£r 'klacek', stsas. ferkal 'závora' , příp. též s lat. pergula '(dřevěný?) přístřešek'. Společný význam lze rekonstruovat jako 'opracovaný (osekaný) kus dřeva'. Jde snad o derivát od ie. kořene *perg- 'bít, sekať (arm. harkanem 'sekám, kácím', stir. orcaid 'zabíjí, pustoší' aj.), představujícího rozšířenou podobu kořene "per-' bíť (v. p£.ratí3). Sr. Petersson, PBB 33. 191, IF24, 275, Preobr. 2, 107, Pokorný 8I9n, Vasmer 2.407n, Skok 3, 21, Bezlaj 3, 100, BER 5,586 aj. Z téhož kořene (redukovaného) s A:-ovým rozšířením
lze odvodit csl. prt-k-bno 'deska' (v. pi-bk-bno).
Někteří sem řadí též stsl. prigyn'i 'divoká horská krajina' (v. pregyn'i) a dále gót. fairguni 'hora' (oronymum Hercynia silva), jakož i ř. népya^toc 'hrad (spec. trojský)' a některá rom. slova (Wiedemann, IF 1. 436, BB 28, 9. Petersson. IF 23. 398n aj.).
Další výklady jsou málo pravděpodobné:
Zupitza, KZ 36,65 a Walde, IF 25, 162 spojují psi. "porg-b s ř. onépxeiv 'řítit se, spěchat' a gót. (atd.) springan 'skákať (tedy 'práh' = *'(pře)skok').
Machek 1968,478 pomýšlí na substrátový původ sl. "porg-b a lit. pérgas s odvoláním na některá podobně znějící ugrofin. slova.
O mimoie. souvislostech sl. *porgT> uvažuje též Schott, SbHirt 2,76 a 140. pv-ae
prachfa. -a m. 'prach; Staub' V Bes i 'popel'.
Der.: Přímý der. je pouze rasprašiti 'rozprášit, rozmetat, rozehnat* (Supr).
Od téhož základu je i psi. vb. *porch-n-ěti/iti, od něhož je utvořeno adj. prachnětťb 'práchnivý' (lx Sav, rnoravis-mus, v. Jagič 1913, 268, Grivec, Slovo 6-8, s. 27-32 aj.) a vb. isprachněti 'zpráchnivět, zkazit se'.
EL: Psi. *porch%, všesl.: b. prach, mk.prav, arch. jen sg. prach, sch. sin. práh, slk. č. prach, luž. pom. p. proch (sr. plb. porch 'pýchavka'. Olesch 1983, 800), br. póroch, ukr. r. póroch, vše 'prach', v br. r. pouze 'střelný prach', v mk. 'tělesné pozůstatky'.
• Psi. *porchb < předsl. *porso~ < ie. *pers- 'jemně (se) rozptylovat, pršet, stříkat ap.'
Substantivum tvořené sufixera -o- od kořene v o-stupni, bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích. Kořen *pers- je dosvědčen slovesnými tvary hlavně ve sl.: sin. pršéti 'mrholiť, pŕhati 'prskat, supět', č. pršet 'padat v kapkách', prchat 'utíkat, unikať, p. st. pierszyč 'prášit, stříkat, padat (o sněhu', Reczek) aj., dále v toch. (AB pärs- 'kropiť) a het. (papparš- 'stříkat'). V dalších ie. jazycích jen jmény: stind. pršant-'kropenatý, pestrý', stsev. fors 'vodopád', lit. pur-slá 'kapka rozstříknuté vody', lot. phrsla 'sněhová vločka, částečka prachu ap.', pěrsét 'pokrývat se jinovatkou'aj. (v. též prtstk).
Sr. Matzenauer, LF 14,95n, Trautmann 206n, Pokorný 823. M-E 3, 176, Fraenkel 674, Vasmer 2, 410, Machek 1968, 478, Skok 3, 21n, Snoj in Bezlaj 3, 101. BER 5, 606n, Sch.-Šewc 1159, Olesch l.c, Windekens 1976, 365n, Mayrhofer 1986, 2, 164n aj.
Machek 1968,487 spojuje č. pršeli (psi. *pbršaii) s ř. and-pav 'trousit, rozptylovat' za předpokladu přesmyčky sper- -» pers-. bs-ae
697
praktorfc
prašta
praktor-b, -a m. 'biřic; Büttel' (lx Nik) Var.: prachtort. (MLP).
Et.: Knižní výpůjčka z (stř)ř. npáxxiúp 'výběrčí daní', 'soudní zřízenec', 'veřejný vymahač dluhů' a to z ř. npáxxav 'konat, činiť. Csl. prachit.jtor'h reflektuje Střř. lid. lipáx~C(úp (MEW 260, Vasmer 1907, 269 a 1944, 122, Chantraine 934n, sr. i Thumb 1910. 12). bs
praprgda, -y f. 'nach, purpur; Scharlach, Purpur'
Metonymicky i 'purpurový Šať.
Var.: prěprgda, -prgdb f., prěprgďb, praprgďh m.
Der.: adj. praprgdbiťh, prěprgdbřťb 'purpurový, nachový', vb. opraprgditi (bračing) 'obarvit látku purpurem' (1 x Bes), v MLP i opraprgditi kr-bvbjg 'obarvit krví', uprěprgditi 'obarvit purpurem'.
Exp.: Z csl. je r. cirk. preprúda, hláskově obměněné i na preprjáda 'purpurový plást" (Daľ).
Et.: Nejasné. V současných sl. jazycích nem doloženo.
Snad hláskově přetvořená {*parprand-) výpůjčka z ř. KOptpupavdrfc. 'zářivě purpurový' (Diels, SbBabin-ger, 53-59) z ř. nopipúpa 'purpur', orientálního původu (v. portiura) a ř. -avdrjc "svěží, zářící ap.' od &vdoq 'kvěť, nebo hlásková adaptace jiného (orientáliuho) výrazu. Prě-/praprgda je starší, typické pro ochrid-skou školu, oproti mladšímu preslavskému bag'br'b, bagbrěnica (v. bagi>ri>). Primární podoba násloví je sporná: původní pra- nahrazeno vlivem mylné interpretace frekventovanějším prefixálním prě- (Diels o.e., 55), Hauptová (red. poznámka) hodnotí prě- jako máke-donismus, Birnbaum-Schaeken (120n) považují pra-až za moravsko-panonskou inovaci.
Sr. MEW 260n, Meillet 1902, 230, Frisk 1, 108n a 2, 581n. Chantraine 89n a 930.
Méně přesvědčivé: výpůjčka z gót. paúrpurôps 'purpurový' (Vaillant, RÉS 30, 117) nebo lat. purpuralus ťv. (Jagič ve vydání Mar, s. 472), příbuznost s r. prjadú 'předu' (ablaut -prpd- od psi. *pred-, primárně tedy '(purpurový) šať, Vasmer 2, 425), nebo metaf. se str. prud 'jantar', 'slitina (zlata a stříbra)*, a tím s č. prudit 'působit zanícení*, r. dial. prudíťsja 'zahříval se' (sr. Matzenauer 1870, 69, Preobr. 2, 138 aj.) ■
Synonyma jsou bag^rb, bag-brěnica, por-bfüra.
bs
prašati v. prošiti
prašta, ^e f. 'prak, metací stroj; Schleuder, Schleudermaschine'
Doloženo Ix Zach Lobk ve spojení otb kamerib prašťb. SJS normalizuje jako f. praSta, Bláhová uvažuje o m. praštb (nebo adj.?); v. Slávia 68, 243.
Der.: praštbnikb 'střelec z praku' (lx Supr); palmě
i praštati 'zmítat, šmýkať (lx Bes, SJS v pozn. k heslu praštati' zprošťovat').
Komp.: kamenopraštbnb 'vrhající kameny' (jen MLP bez dokladů).
Exp.: Z csl. může být rum. prastie, arum. proasti 'prak' (Tiktin 1235. Rosetti 1954, 41; Scärlätoiu 1980, 115 je však má za přejetí z živých sl. jazyků). Z csl. je r. arch. dial. (Daľ), ukr. br. prdšča, r. dial. i práičica 'prak, zařízení na vrhání kamenů'.
Et.: Psi. dial. *portja > b. arch. a dial. prášta, práštka, mk. praka, sch. pfača, präčica, pračka, dial. i prečka (Skok), sin. práča, arch. a dial. i préča, vráča, fráča, fréča (Plet.), friča (Beziaj s.v. fráča), stp. p. proca, s význ. 'středověký vojenský nástroj na vrhání kamenů, prak' (b. arch. Gerov, sch. sin. stp.), 'dětský prak' (b. mk. sin. p.).
Pro sin. podoby s kmenovým -e- předpokládá Bezlaj 1,131 dubletní psi. "per-tja, kdežto Horger, FUF 12, 298 v nich vidí vliv marf. *preth tv. « sch.). Sch. dial. prečka vykládá Skok 3, 20 změnou a > e po r. Počáteční/- v sin. slovech připisuje Bezlaj l.c. vlivu Xzí.fímda 'prak', Snoj 1997, 130 však správně poukazuje na kontaminaci s onom. sin. frčali 'létat, rychle se pohybovat ap.'
Slovo psi., nepříliš jasné.
• Psi. *por-tja t<* psi. pbrati. pero 'bíť.
Nejpravděpodobnější je výklad, který spojuje psi. *portja s vb. pbrati, perg 'bít, tlouci' (v. pz.rati3) jako subst. s náležitým o-stupněm a se suf. -tja (o něm např. Slawski, SK 2,42n); tak Meillet 1902. 398. Lang, LF 43,228n, Preobr. 2, 124, Ivšié, Hrvatska revija 1934, 193, Vasmer 2, 426, Machek 1968,479, Vaillant 4,52In, BER 5,615n aj.
Týž kořen *por- rozšířený suf. -kb je spatřován i v psi. *porkb: slk. arch., stč. č. prak, hl., dl. dial., stp. prok, ukr. arch. poroky pl, (Žel.), rcsl. prakb, str. i porokb, r. arch. párok (Daľ), vše s význ. 'přístroj na vrhání kamenů, prak', dále 'obléhací věž' (rcsl., ukr. arch.), 'samostříl, kuše' (hl.), 'měšec na peníze' (ojed. Stč.); tak MEW 259, Preobr. l.c, Briickner 437, Vasmer l.c. aj. Kurkinová, Etim 1975, 21 n však z *per- 'bíť odvozuje jen psi. *porkb, kdežto *portja spojuje s pbrťb\ v. níže.
Sch.-Šewc 1157n a 1159 rovněž spojuje psi. *portja a *porki>, obojí však odvozuje z ie. *($)per-, které vyjadřuje intenzivní pohyb, napětí ap. Radí sem i hl. proca, dl. proca 'námaha, napětí', stp.práca 'námaha starosť, p. práca, č. práce; obdobně H-K290n (v zsl. "námaha(boje)' —> 'námaha, práce'), Briickner, AslPh 14,472 aj.
Další výklady: Někteří badatelé připojují k psi. *portja 'prak' i b. dial. prášta, práska, práštova a sch. práča, präčica s význ. 'šňůra k torbe, zástěře ap.' (b. Gerov), 'boční provazy na soumaru sloužící k upevnění nákladu nebo jako opora pro nohy jezdce' (b. dial., BDial 2. 247; 4, 134: 5, 35 a 201. sch.),
698
praš ta
praví.
'kožený pás, do kterého námořníci a cestující ukládali peníze' (seh.) a odvozují vše z psi. ptrn, 'kus tkaniny' (v, prt.1*.); tak Kurkinová l.c, Bezlaj 3, 100, Snoj 1997, 482 aj. Motivem pojmenování je podle tohoto výkladu materiál, z něhož je prak vyroben. Podle OtSN je prak 'provaz, lýčí, řemen nebD pruh jiné pevné látky, v jejímž středu je kousek usně jako ložisko pro kamennou střelu'. Podobný tvar mohly mít i pův. třmeny, vaky na náklad přepravovaný zvířaty ap. - Autoři BER l.c. naopak pokládají uvedené významy za přenesení z pův. 'prak'.
Abajev, VJa 1982, 2, 22n upozorňuje na hláskovou i sém. blízkost av. frašna 'nějaká zbraň'; Trubačev (v poznámce k tomuto textu) ji vysvětluje tím, že obé slova mohou, pocházet z onom. prask-.
Holzer 1989, 147-9 se domnívá, že psi. *porija i ^pork-b pocházejí z tzv. femématické složky sl. glotogeneze. Hledá tu ie. kořen *bhergh- 'střežit, chrániť > temémaíícké *perk-: %pórko-'věž', *pórktia- 'uschované (věci)1. Sém. šíře předpokládaného východiska mu umožňuje spojit sl. významy 'obléhací stroj' i 'kožený pás k úschově peněz'; řadí sem i sch. prača 'hádka, spor', které však zjevně patří k phritti, pbrjo (v. pbrěti), v. i Loma, JslF46, 103.
Nepravděpodobné je výchozí *prat- (< *part- < *pm-) 'třást, pohmoždit, bíť (uvádí je Matzenauer, LF13,189n) i pariti 'létať, které předpokládá Mladenov 504, a dále příbuznost s ř. jiŕAejŕLn; 'sekyra' a stind. paraíá- tv. (Pictet, KSB 2, 86, odmítá např, Matzenauer l.c, Mayrhofer 1986, 2, 87). 1$
ť
praštati v. prosti? pravija v. vravija pravolučbtli, v. pravt
pravi> adj. 'přímý, rovný; gerade'; 'správný, spravedlivý; recht, gerechť
V přen. významu 'upřímný'; neutrum pravo v platnosti subst. 'spravedlnost, rovnost, řád'.
Ad v. pravě 'správně', pravý, praví, tv., v Bes i 'právě', jako part. explik, 'totiž', pravo, lx i právu 'správně', jako part. afirtn. 'jistě, zajisté', explik, 'totiž', adverz. 'přece, však', jen v Bes místo aminijamin-b ve slavnostní stvizovací formuli pravo gíagoíju vami,; st, Páta, LF 42, 435, Rodič, Slávia 70, 447-455. .
Jen v Bes neg. nepraví, 'nesprávný, nepravý, špatný' s adv. neprávo.
Der.: pravostb 'přímost, správnosť, pravota 'správnost, spravedlnost', pi. pravoty tv., pravina 'rovnost, přímost', pravyn'i 'spravedlnost', pravilo 'pravidlo, ustanovení', spec. 'řeholní pravidla, řehole*, cirk. 'zákon, kánon', lx Metli ve spojení zákonu pravilo 'nomokánon' (kalk z ř.. v. SJS 3, 239), pra-
vilbni, 'správný'; - vb. pravili 'řídit, spravovať, odtud pravljenije 'pravidlo (norma jednání), spravedlnost', praviteľb 'vůdce, představený'; ispraviti též refl. 'učinit přímým, napřímit, napraviť, o cestě 'upravit, učinit schůdnou', '(z)řídiť, 'zaměřit', 'vykonat, uskutečnit', 'vyložit, vysvědiť, 'vyjádřit, znázorniť, ipf. ispravljati tv., ispravljenije 'narovnání, napřímení', přen. 'náprava', dále 'řízení, vedeni", 'základ, opora', 'opatření, čin, skutek', 'pravidlo, zásada', jen v Bes 'výklad', 'vyjádření', ispraviteľb 'oprávce, usměrňovatel'; napraviti 'zaměřit, namířit, usměrnit', ipf. napravljati 'řídit, vést, usměrňovat', naprav-Ijenije 'návod'; opraviti 'zaměřit, dát směr', 'ustanoviť; oťbpraviíi s§ 'vypravit se*; upraviti 'zaměřit, přizpůsobit*, 'napraviť, 'ustanovit, zřídiť, pic, pf. pas. upravljeni, ví, čhto/vb čemb 'způsobilý', upraviti čbto '(správně) učinit, uskutečnit', upraviti ko-go 'učinit dokonalým, ospravedlniť, ipf. upravlja-ti 'spravovat, řídit, vésť, 'napravovať, upravljenije 'řízení, vedení', 'rovná cesta', přen. 'správná cesta, správný směr', '(dobrý) skutek', 'napravení', 'řád, pravidla', upraviteľb 'zřizovatel'; - pravbda 'spravedlnost', 'jednání podle božích přikázání', 'ustanovení, zásada', 'pravda', v Bes za lat. ratiä v různých významech, adv. spojení Vb pravbdg, po pravbde,
pravbdojg 'spravedlivě, právem', 'opravdu', ne-pravbda 'nepravost, nespravedlnost', 'zlý čin', ne-pravhdo (si,)tvoritÍ 'Škodiť, jen v Bes vb nepravbdg 'nespravedlivě', bespravbdije 'nespravedlnost' (ř. áSt-xía),pravhdhni, 'spravedlivý', 'pravý3, 'správný, náležitý', bespravbdhni,, nepravbdhni, 'nespravedlivý', 'nepravý' (ř. á&xoc; v. Molnár 1985, 222n), adv. ne-pravbdbno, -ě 'nespravedlivě', pravbdbniki, 'spravedlivý člověk (často jako atribut světců)' s adj. poses. pravbdbničb, neg. nepravhdbniki, 'nespravedlivý člověk' (ř. b SSixoc),pravbdiv-h 'spravedlivý', 'pravý', nepravbdivb 'nespravedlivý'; opravbditi 'ospravedlniť, 'ustanoviť, ne opravbditi 'učinit bezpráví*, pf. i ipf. opravbdati 'ospravedlniť, 'ustanoviť, ipf. opravbdovati, opravbdavati 'ospravedlňovať, opravhdanije 'ospravedlnění', 'spravedlivý, dobrý skutek', 'ustanovení*, lxpravbdanijet\.;vbpravbditi Sf 'dojít spravedlnosti'; sém. rozbor stsl. prav-b a jeho der. v. Cejtlinová (Etim 1978, 59-64 a Cejtlinová 1996, 137-166). O spojení ispraviti pravbdg v Const v. Katičič, WSIJb 31, 41-6: hodnotí je jako starobylé spojení s význ. 'ustanovit, zřídil zákonný pořádek'.
Kômp.: pravověrije, pravověrbstvo, pravoslavi-je, pravoslovije 'pravá víra, pravověrnosť (ř. ôpdo-Žo£ía; v druhé časti těchto komp, je víceznačné r. Safe přeloženo jednak jako -věrije, -věrbstvo, jednak jako -slavije. Po-
699
praví.
praví.
doba se -slov- je vysvětlována příklonem k četným komp. se -slovije; v. Schumann 1958, 49, Cejtlinová 256, Karpluková, PSS 7, I85n, L. Moszyfiski, SlOr 39. 47-64 aj.), pravo-věrme, pravoslavhnz. 'pravoverný, pravé víry1 (ř. ôpdóSo&c), lx neg. nepravověrbne 'nepravoverný', adv. pravověrbno, -ě 'podle pravé víry, správně, náležitě', pravoslovbcb 'pravověrec' (ř. ópdóSofoc, lx Euch); pravolučbrťb 'přesný (o střele)', (vlastně 'správně zasahující cíl', sr. lučili se; ř. eCaxoyoc,); v Bes pravo-siojanije 'přímost, správnost', 'spravedlivost'; ne-pravbdos-btvorjenije 'spáchání nepravosti'.
Exp.: Z csl. je r. pravoslávije 'pravoslavná víra' s adj. pra-voslávnyj (pův. 'pravá, správná víra', po rozdělení křesťanství v 11. stol. se stalo označením pro vých. církev; z r. se rozšířilo do ostatních sl. jazyků; v. BER 5, 583n. jinak Briickner 499, který je má za novější r. kalk ř. názvu). Z csl. je rum. pravoslávie tv„ pravoslavnic 'pravoslavný', pravednic 'spravedlivý', praväj 'konečný ciT (Tiktin 1236, Rosetti 1968, 577), pravila 'ustanovení, předpis', 'kniha, v níž jsou sepsány povinnosti kněží a řeholníků' (Tiktin l.c, Rosetti 1954, 44), a opravui 'postaviť (Tiktin 1090), a isprávi 'vyrovnat, srovnat' (Tiktin 857n). Tiktin 858 pokládá za přejetí z csl. i rum. ispravnic 'kdo je pověřen péčí o obchod, správce'.
Et: Psi. pravé, všesl.: b. rnk. prav, sch. prav, sin. praví, arch. prav, slk. stě. č. pravý, hl. prawy, dl. pšawy, plb. prove, porn. praví, stp. p. prawy, br. právy, ukr. r. právyj, str. pravyj, s význ. 'přímý, rovný, kolmý, vzpřímený' (jsi. stě., ukr. řídce, str.), přen. 'správný, pravdivý, pravý, skutečný' (jsi. slk. č. luž. porn. p. vsi.), 'čestný, spravedlivý, poctivý, upřímný' (jsi. č. luž. p. vsi.), 'náležitý, řádný, vhodný' (sin. slk. č. luž. p.), 'pravý (opak levého)' (zsl. vsi, v jsi. jen v okrajových dial. b. mk. a sin, v. Tolstoj, OLA 1965, 133-141, Kurkinová, VJa 1981, 3, 91. BER 5. 577), 'lícový' (ukr), *zdravý'(r. dial. SRNGjaj. Sém. vývoj: 'přímý, rovný', přen. 'správný, pravdivý, náležitý' h> 'pravý' s opoz. 'levý' (v. tvlachek 1968, 481). Ivanov-Toporov, SUaz 9.158n poukazují na opozici krivb/livh - pravé a krivbda - pravbda v mytologických textech. O adj. pravyj/desnyj - lěvyj/šuiv str. v. Michajlovová, IssIDrJa 43-58, o výskytu opoz. praví, - lěvt. v sl. jazycích v. Tolstoj, OLA 1965, l.c, o vývoji pojmu pravý a jeho jaz. vyjádření v. Michajlovová, VJa 1993, 1.52-63.
Adj. pravé má v sl. jazycích množství der. a bohatý sém. rozvoj (v. Bulachovskij.TTRJa 1949,190aj., sém. rozbor stč. prav- v. Chládková-Kouba, LF 117, 54-58). Fakt. vb. pravili; b. právja, mk. praví, sch. proviti, sin. práviti, stč. praviti, č. pravit, hl. prawič, dl. pšawiš, porn. pravic, stp. p, prawič, br. pravic', ukr. právyty, str. praviti, r. práviť, s význ. 'usměrňovat, uvádět do náležitého vztahu, napravovat, spravovat, řídit' (stč. luž.
vsi.), '(správně) činit, konat* (b. mk, sch. pomsln. br. ukr. str.), 'oznamovat, mluvit, říkat, vyprávět' (sch. Sin. stč. č. pom. Stp. p. ukr.); (v. Skok 3, 27, Furlanová in Bezlaj 3, 105n aj.; odmítán je názor Machkův 1968, 481. který vb. praviti s význ. 'mluvit' pokládá za nepříbuzné hom.). PŮV. význam se uchoval a rozvíjel v pref. slovesech, např. č. napravit 'uvést do lepšího stavu, zlepšiť, opravit, 'spravit, uvést na správnou míru', sin. opráviti 'obstarať aj. Z tohoto slovesa je odvozeno psi. a všesl. (kromě plb.) subst. pravbda: b. pravda, mk. pravda, sch. sin. pravda, slk. stč. č. pravda, hl. prawda, dl. pšawda, pom. pravda, p. prawda, br. práuda, ukr. r. pravda, s význ. 'správný směr' (stč.), 'správný názor, správná věc, dobro' (stč. str.), 'shoda se skutečností, pravda, pravdivost, skutečnost' (b, rak. řídce, sch. slk. č. luž. pom. p. vsi.), 'spravedlnost' (b. mk. sch. stč, č. arch, str.), 'nárok, právo' (sin. arch, č. arch, str.), 'soud, soudní jednání' (sch. Rj, sin. dl. Muka, str.), 'svědek' (str.), 'dohoda, smlouva; slib, závazek' (str.), hist. 'soubor zákonů' (br. str. r.) aj. Jako dever-bativum je vyložil Machek l.c, shodně Trubačev (SM 12,176 a Trubačev 1991. 203n), který zdůrazňuje původně dějový charakter subst. pravbda (opoz. kriveda z vb. krivití).
Odvozování substantiva pravbda přímo z adj. praví, sufi-xem -tda (tak Vasmer 2, 423, Vaillant 4, 493, Síawski, SK 1, 63aj.) pokládáme za méně pravděpodobné.
Adj. patrně už předslovanského stáří, ale bez jednoznačných protějšků v jiných ie. jazycích. Vzhledem k prvotnímu směrovému významu 'přímý' převládá domněnka, že jde o der. od předložky *prô (v. pro). Tento derivát nahradil v části sl. areálu starší výraz pro 'dexter' tvořený od kořene *deks- různými slovotvornými sufixy a uchovaný ve většině ie. jazyků (stind. dakšina-, ř. ôe^ióc;, lat. dexter atd.; v. desnt, Beekes, Orbis 37, 87n).
• (1) Psi. praví < ie. *pro-uo-. (2) Psi. praví, < ie. *prauo- < *preH}-o-.
(1) Tvoření suf. -uo- se opakuje i u antonym krive (v. krivt.) a lěve (v. lěvt). Se sl. pravé bývají srovnávána adj. tvořená od prep. *prô jinými sufixy: stind. prabhu- 'vynikající', lat.probus 'řádný', prdnus 'nakloněný dopředu', stsev. framr 'udatný, znamenitý' aj. Lit. prova 'právo, právní záležitosť a lot. právs 'znamenitý' však podle všeho představují výpůjčky ze sl. (v. M-E 3, 384, Fraenkel 658).
Sém. vývoj 'přímý, rovný' —» 'správný' —> 'pravý' shledáváme i u výrazů od kořene *reg- v lat. a germ.: lat. rěctus, něm. recht 'správný, pravý', Recht 'právo'. V rom. jazycích je nahradily výrazy, jež jsou pokračováním lat. dirěctus 'přímý': fr. droit, it. diritto 'správný', 'právo' i 'pravý (dexter)'.
700
pravt
preposiťb
Sr. MEW 264, Preobr, 2, 121, Brückner 435, Vasmer 2, 424. Machek I.e., Skok 3.26n, Sch.-Šewc 1152n, BER 5,577n, Meringer, IF 18, 294, Gonda, IF49, 234 a KZ 73. 161, Michaj-lovova. Via 1993, 1, 52n aj. K věcné stránce (pravý : levý) v ie. jazycích sr. zejména Leeuwen-Tumovcová 1990, zvláště s. 257n; v. též Havlová. SFFBU 43. I46n.
(2) Tvoření adj. pravb < *pmuo- pouhým tem. vokálem od předložky *preHj (rozšířené podoby předložky *pro, v. pro) předpokládá Martinet 1955,226 v rámci své teorie o rozkladu "labiolaryngály" (H3 -Hu) na její složky Hau (v, též práv?.). V tomto případě má sl. pravt, přímý protějšek v lat. prävus (toto spojení je staršího data, v. W-H 2, 358, kde je ovšem odmítáno), jež má
však negativní význam: 'šikmý, zvrácený, špatný'. Může jít o nahrazení neg. výrazu výrazem původně pozitivním z důvodů tabuových. Případy toho druhu nejsou vzácné, sr. např. r. ápunspóc 'levý' (ápioro? 'nejlepšf!); podrobněji o tom Schrader-Nehring 2, 226. Jinak Machek i.e., jenž přijímá Martinetův výklad, ale pro sém. posun v lat. vychází z dé-präväre.
Podle Martynova 1983,61 n pochází adj. prav-b z italického ingredientu sl. giotogeneze. Také on pokládá význam 'přímý, pravý* za primární; význ. pejorace lat. prävus nastala v jazyce římských augurů. ŽŠ-ae
prazdbii-b adj. 'prázdný, zahálející, nečinný, líný; leer, müßig, untätig, faul'
\sr:prazn- tv., následekužpozdněpsl. zjednodušení-aŕ-> -z- a ztráty jeru ve skupině -zhn- > -zn-, v. např. Vondrák 1912, 187,VaiUant 1, lOO.Diels 1963,139,pozn. I., nebo zjednodušení složitější sauhl. skjpiny -zdn- vzniklé až po zániku slabého jeru (-zdm- > -zdn-).
Pmzdwh.byti(wbčbto) 'být volný, mít čas', sgen. (oťb) kogo, česo 'postrádat něco, být zbaven něčeho', prazdhiib dbtih 'volný (nepracovní) den' (lx Supr).
Der.:nepraz(db)na (f.) 'těhotná'; subst,praz(db)nb f. 'klid, prázdno' (ixVencNik), praz(db)mkb 'svátek, slavnost', 1x Bes i 'radost', pmz(db)nbstvo 'nečinnost, prázdno, svátek', prazdbnbstvije 'slavnost* (2x Supr), prazdhnbstvbivb 'sváteční' (lxClem); vb. pra-zábtíbstvovati 'slavit, oslavovat* (Supr), s-bprazdbrib-stvovati 'zároveň slavit' (ř. cuwrop-winv; ix Supr),pra-zdbniti 'prázdnit, uvolňovat', prazdbněti 'být volný, svobodný', p. komu česomu 'uvolňovat se, propůjčovat se k něčemu', praz(db)novati 'být volný, slavit, oslavovat', p. komu, česomu (o čemb, vb čemb) 'uvolňovat se k čemu, propůjčovat se k Čemu'; ispmz{db)niti (s§) 'vyprázdnit; znehodnotit, zmařit', refl. 'pominout, přestat', ispražnjati se 'pomíjet, přestávat'; opražnjati (Ostr opraznjati) 'činit nebo nechávat prázdným, znehodnocovať; upraz(db)niti refl,
'najít si čas, volno', u. kogo oťb kogo, česo 'zprostit, zbavit, uvolnit; prestať, u. čhto 'znehodnotit, zničiť, upražnjati s§ 'cvičit se, zabývat se' (lx Const), upraž-njenije 'zaměstnání, zaneprázdnění'.
Sém. příbuzné s praz(db)nikb je nedělja (v, dělo); v obou případech jde o den, kdy se nepracuje, ale slaví.
Komp.: prazdbnoljubhcb "milovník svátků' (lx Dim), prěďbprazdbnbstvo 'vigilie, svatvečer' (ř. xpo-Eápuov, 2x Slepé).
Exp.: Csl, prazfdbftifo > sch, präznik, str. prazdbnikt, r, prázdník, rum. pramic 'svátek' (Tíktin 1237. Rosetti 1954, 38n, 44, KESRJ 265, Skok 3, 28, BER 5, 591); csl. praz{db)novati > str. prazdbnovati, r. prázdnovať, rum. a präznui 'slavit' (Tiktin I.e., BER 5, 592); csl. prazdbn-b > str. prazdbtxyi, r. prázdnyj 'prázdný, nečinný', (KESRJ I.e., BER 5, 591). Z csl. je i r. prázdnesrvo, prázdnost', s.ch..pramičan aj. (Preobr. 2, 121 n. Skok I.e.), snad i r. upraznénije, upražrtjáť (Preobr. I.e.. pochybuje Vasmer 3, 186).
Et.: Psi. porzdsjvblporznb, všesl. mimo plb.: b. pražen, mk. pražen, sch. prázan, sin. pražen, sl. a arch. prázden (Plet.), slk. prázdny, st. (HSSlk) i pražný, dial. prazny (Kálal), č. prázdný, stč. (StčS) a dial. pražný, hl. próz(d)ny, dl. prozny, porn. próžny, p. prózny, br. paróžni, paróžny, ukr. poróžnij, -yj, str. porož(b)nyj, porozd(b)nyj aj. (Srez., StrS), r. poróžnij, dial. porózdnyj (SRNG 30, 73), vše 'prázdný, nenaplněný*, s přen. významy.
Nejasné, bez zjevných protějšků v jiných ie. jazycích (Vasmer 2, 408). Co do způsobu tvoření jde o adj. tvořené suf. -bn-b od základu *porzd-. Ten snad představuje ablautovou variantu předložky *perz 'přes' (b. prez, č. přes, p.przez, sr. Kopečný, SB 1, I77n; v. též prězi>), rozšířenou o d (v. nadt, pod*). Sém. vývoj je ovšem málo jasný. Sr. Brückner 439, H-K 293, Skok I.e., BER 5, 589n aj.
Jiné výklady: Matzenauer, LF 13, I92n srovnává s ř. onap-yáů> 'nadýmám se*.
Barič, JslF 2, 311 a Oštir 1930, 91 přisuzují ú.porzďb pův. význam 'neplodný' (sr. stsl. antonymum nepraz(db)na 'těhotná, březí'). Pod. Bezlaj 3, 106.
Grošelj. SlavR 5-7,12In spojuje si. *porzd(bH-b) s het. pars-'běžet' a s germ. *ferzjan (stsev.firra, sísas./errian, sthn. firren) 'vzdalovat'.
Machek, ZslPh 29, 350 a Machek 1968. 482 pokládá za nejbližší příbuzné lit. beřgždias, beřgždinas 'marný, neplodný'; iniciální p- připisuje kontaminaci se syn. pttsťb.
Sch.-Šewc I162n pomýšlí na souvislost s lit. sprógstu, sprógíi 'prasknout' (jinak Fraenkel 882). pv-ae
prenosiť!>, -a m. 'vrchní komoří, majordomus; Ober-kammerherr, Majordomus' (3x Supr) V est. i s náslovím prl-/pere- (MLP).
701
prepositt.
prě
EL: Přejato ze střř. KpsKÓoiTo<;ÍKpaiTíóaiToq 'majordomus1, dále 'vojenská hodnosť, 'civilní úředník* (Lampe 1991) a to z lat. praepositus 'vyšší úředník', 'představený' od prae-ponere 'postavit přeď (E-M 520n). bs
pretort, -a m. prétorský palác; Palast des Prätors' Var.: prilor-b, pritor-b, morf. pretorii m,,pretorija
f., pretorije n., v Christ a Nik s náslovím prě-.
Exp.: Z csl. je b. dial. pritór 'chrámová předsíň' a mm.
preror 'sídlo, úřadovna prétora' (RODD 401, Tiktin 1247).
EL: Přejato ze střř. Kpexépi(ov)/itpaLT<í>piov 'palác prétora' a 'sídlo soudu' (Lampe 1991) a to z lat. praetorium lv., der. od lat. praetor, označení pro římského úředníka, které je buď z prae- 'přeď a *itor 'chodec', tedy 'jdoucí v čele (vojska)', nebo z etrus. označení pro úředníka pur$(ne). Forma pritor* reflektuje patrně Střř. Hd. Jípľ/rŕSpíOV (sr, DuCange Gr),
náslovné pre- se snad objevuje vlivem frekventovaného pref. prě- a výjimečnosti násloví pre-; morf. adaptace ř. substantiva na -tovke stsl. yo/i/a-kmenům je běžná, k o-kmenům méně obvyklá; v. Vasmer 1909,
159, Diels 1963, 35, pozn. 15/3 a 185, pozn. 42, E-M 533.
Jako textové paralely sl. původu se objevují věštbnica, sgdi(li)šte, st.věsthnica, pritvort. bs
prezviiterb, -am. 'stařec; Greis', 'kněz, starší, presbyter; Priester, Gemeíndeältester, Presbyter' Psáno i přezvi-, presvii-, prozvii-, prozvi-, prosvi-, prozvu-, prozvju-, ve VencNik morf. var. yo-kmenová.
Der.:pre/prozvuterbstvo 'kněžství', 'kněžstvo', v Apost 'presbyterstvo*, pre/prozviiterbsk* 'kněžský'.
ML P uvádí i f. prezviterisa 'kněžka, manželka presbytera (?)' (ze střř. xpeofivtépiova).
Exp.: Z csi. je sch. prěsviter 'kněz', r. ukr. br. prěsviter tv., jako cirk. výraz se dochovalo v b. prervíter tv., mk. prezviter.js i prezvítera 'manželka presbytera' (RBKE).
EL: Přejato ze Střř. (křesť. termín) npea^úzepoc 'starý ctihodný muž, kněz' ap., substantivizovaného kompar. ř. izpécfivc, 'starý' i 'stařec'. Stsl. -zv- i náležitě reflektují střř. -o)8- [zv] a -u-. Varianty pak odrážejí vliv sl. grafiky a hláskosloví (v. Šišmanov, SbNU 9, 593, Vasmer 1909. 159 a Vasmer 2, 429, Diels 1963, 147, pozn. 3, Preob. 2, 124, Bimbaum-Schaeken 119).
Syn. je přejaté ijerei, pop*, sl. původu pak mo-UtVbtiik-b, starěišina, starbcb. bs
prě prep. s instr. 'před; vor'
Vyjadřuje polohu nebo směr pohybu, ve VencNik má Ix význam časový.
Exp.: Z csl. je r. a ukr. adjektivnf knižní prefix pre-; v.
Vasmer 2, 427. Obecně r, prekrásny] vysvětluje Preobr. 2, 39 kontaminací pref. pre- s pri-, tomu však odporuje elativní význam. Ukr. pre- může být podle Hrin. 3, 403 někdy zkráceno z pův. pere-. - Z csl. je rum. adv. prea 'příliš, velmi', pref. prea-, mold. a dákorum. pre-, meglenorum. pri-; v. Tiktin I237n, Ro-setti 1954, 31 a 48.
EL: Psi. *per je jako prep. doloženo reliktově v zsl. jazycích: slk. pre, stč. přě, hl. pře, dl. st. a dial. pše, plb. pir, per (v. SEPlb 522), porn. pře, stp., p. arch, prze; pojí se všude s ak., dále s instr. (hl. stč., p. arch.), s gen. (plb. stp.), s lok. (kaš.). Sém. škála značně široká: 'přeď (prostorové i čas.) v stč., stp., řídce v luž., dále 'pro, na, kvůli' (účelové, důvodové i zřetelové), všude kromě stč. (v luž. arch. zejména pře zymnicu '(lék) na horečku, prod horečce' ap,), 'přes, naď v dl. st., porn., 'bez* v stp. Všesl. je rozšířené *perďb (v. prědfe).
B. arch. pre 'přeď je nejspíš knižní přejetí ze stsl. (v. BER 5, 621); sch. ekav. pre tv. je sek., podle Skoka 3, 32 ze sch, st. preje, Rj předpokládá redukci pův, pred; tak i Kopečný, SB I, 170. Ojedinělé br. st. pre 'pro' (Chřest,) může být zp.
Sém. posun od místního a čas. 'před' k důvodovému a účelovému 'pro' vysvětluje Machek s.v. pro zjednodušením psi. paralelní dvojice *per a *pro tak, že přetrvala v jednotlivých sl. jazycích jedna a vyjadřovala významy obou; sr. slk. prehral' 'prohrát',prehýriť 'prohýřit', hl. předíeč 'probodnout', p. prze-tkáč 'protkal, provléknout' aj. Pod. Kopečný, SB 1, I63n.
Na rozdíl od prep. je prefix *per- všesl.: b. mk. pre-, sch. pre-, dial. prje-, pri-, prije-, sin. slk. pre-, v slk. u subst. zdloužené prie-, stč. přě-, zdlouže-né prie-, č. pře-, zdloužené pří-, hl. porn. pře-, dl. pše-, plb. pir-, stp. p. prze-, br. pera-, ukr. r, pere-, Stsl. slovesa s pref. prě- jsou někdy kalky ř. prefigo-vaných sloves, např. predali s význ. 'vydat, dát do něčí moci, zradiť (ř. xapaôtôóvaí), prědajanije 'zrada* (ř. KpoSocía), prěiti ve význ. 'pominout, skončiť (ř, KapipxsoQat), prěobraziti 'přeměnit, proměnit' (ř. )js-naaxripa-zl^si v); v. Schumann 1958,49-51, Molnár 1985,255-8, 261-4. V sl. jazycích vyjadřuje *per- u sloves směřování přes určité prostranství, přecházení (stsl. přechodili), změnu (stsl. přeměnili), dělení (stsl. prerezali, vše i ve většině sl. jazyků), překonání novou činností (stsl. prepísali, č. přemoci, dále např. v jsi. slk. luž. p. vsi.), překročení určité míry činnosti (stsl. prěžasali 'ohromovať, dále např. v b. sin. slk. č. r.), vyplnění prostoru nebo času nějakou činností (stsl. prěmuditi 'počkat, prodlít', dále např. v b. sch. sin. slk. č. luž. br. r.), chybu v činnosti (č. přeslechnout, dále např. v slk. p. br.), ztrátu neg. činností (slk. prepiť, dále např. v luž. br.) aj.
V č. je zachováno rozlišení původních prefixů *per- a pro-
liji
prě
'skrze', kdežto v ostatních zsl. jazycích pro- bylo nahrazeno *per-\ sr. pro.
U adj. a adv, vyjadřuje prefix *per- vysokou míru vlastnosti (stsl. prěblagT>, prisvet-h, dále např. v jsi. slk. Č. luž. p.; op. adj. przepigkny v, Urbanczyk, JP25, 78n).
Kopečný, SB 1, 167, pozn. 8 popírá eialivní význam pref. prě- v adj. prěmodr-b, chápe je jako 'schopný vidět skrze věci', tedy 'prozíravý'.
Význam 'před-' lze vidět v subst. prefixu *per-, kterým jsou v stsl. tvořeny především příbuzenské názvy, označující předchozí generaci: prébaba, prě-děďb, prěmati, pršathch, preroditeľb. Alternuje se syn. pra- (v. pro). Někdy je toto *per- pokládáno za gradační; v. Skok 3, 20. Bajce 1950. 4, 71, Kopečný, SB I, 207n. Snoj in Bezlaj 3, 100, Boryš 1975, 70 aj.
Podrobně o pref. prě v stsl. v. Stoňski, SprTW 22, 40-63, o prep. i prefixu v sl. jazycích v. Kopečný, SB 1, 164-168.
Rozšířené podoby prepozice *per představují sl. *perďh (v. prědt>) a *perzi> (v. prěz-b).
Sl. *per má protějšky (prep., prefixy) ve většině ie. jazyků: ř. dial. jrép, lat. per, stir. ir, kymer. er, gót. fair-, lit. per, stprus. per aj. S přídavkem / ve stind. pari, av. pairi, ř. izspl. Všude polyfunkční (významy podobné jako u sl. *per).
Psi. *per patří do obsáhlé skupiny ie. předložek (prefixů) obsahujících konsonanty p-r. Podrobněji o jejich formálním a sem. vývoji v. pro.
Sr. Brugmann 11. 2, 865n, Pokorný 810n, Blažek, SFFBU 49, 32n (s odkazy na další novější liter.). ŽŠ-ae
prědelěti v. odolěti
prědikaníje.-íja n. 'kázání; Predigť (lxCMLab) Et,: Subst. verb. od prědikatí (náhodou doloženo
v ch.-csl. v (6. stol., kdežto prédikanije tamtéž ve 14.
stol.), což je přejetí lat. praedicäre 'hlásat, velebiť;
vzorem bylo nesporně lat. praedicätiô 'rozhlašování,
chválení', spec. cirk. 'kázání'.
Vedle lat. praedicätiô bylo i pozdné lat, praedica tv., z něhož
je ch.-csl. a sch. prědika, přidika 'kázání', sin. diai. prédika
(Plet.), r. (17. stol.) predika tv. (Skok 3, 40 však pokládá sch.
prědika za deverb. z prídikatí), Z téhož pozdně lat. praedica
bylo prostřednictvím sthn. přejato sin. prídiga (Snoj 1997,498);
je i sin. prediga. V. též dika.
Stsl. synonyma jsou kazanije, propovědí, žš-eh prědiVbn-fe v. div*, prědolěti v. odolěti prěduspěvati v. spětí
prěďb
prědi, prep. s instr. a ak. 'před; vor'
Řídce se pojí i s lok. a gen.; i v kanón, památkách psáno někdy prědi..
Ve spojení s instr. substantiva vyjadřuje polohu před někým/něčím, dále časový bod nebo úsek, před nímž se něco událo, s ak. vyjadřuje směr pohybu před někoho/něco. Ojed. s významem 'nad'.
Adv. prědi, řídce prědb 'vpředu, kupředu, napřeď (BER 5, 637n pokládá prědi za pokračování psi. lokálu *perdi), S'hpredi, S-bprědh tv. Prep. naprěd-b, kterou uvádí SJS 2,305 z Mak A 5, 10, je mylné čtení textu pode ubo zena prčdh nogu ego (Hauptová, red. poznámka, tak i v edici StrumAp 28).
Der.: adj. predhn'h. 'přední; dřívější, předchozí; hlavni" (o tvoření v. Brodowská 1960, 165n).
Adv, prěžde « kompar. adv. *perd-je), Ix i preždb, v charv.hlah. památkách prěe 'dříve, napřed, dávno', 'kdysi', prep. sgen. 'přeď, vSlepč U t 'nad*, ve spojení prěžde Vhsego 'především'; naprěždb 'dopředu, kupředu'; z adv. odvozeno adj. prěždii 'předchozí' jen substantivizova-né 'předek' (IxFris), préždbn'b 'dřívější, předchozí; starší; přední, významný', prěždhnik*. 'muž hlídkující na přídi lodi a varující před skalisky' (za ř, np<^pE0c\
v. Schumann 1958,51).
Prep. prěďb, adv. prědi, prěžde se často spojují se slovesy nebo jejich der,, méně často se substantivy jako prefixy kalkující prefigované výrazy předlohy; překládají převážně r. xpo-, lat. prae-, např.: prěďbdvorije 'předdvoří' (ř. xpoaúhov), prěďbdvbrije 'zápraži' (ř. KpóQvpov), prědi viděíi 'predvídať (ř. jtpoopäv, lat. praeviděre), prědi gresti 'předcházet' (lat. praeveníre), prěždebyvyi 'předešlý, dřívější' (ř. np KpoxEjovúc,, lat. praecedens), prěžftevhzlěganije 'ležení na předním místě (u stolu)' (ř. KpuToxXiala), prěždevě-děnije 'předzvědění' (lat. praescientia), v Christ prěžde rešti viriQ 'předem obviniť (podle Leeminga, Tradycje 56 frazeologický kalk ř. npůtttnaaQai), pod. prěžde rtačgti 'dříve zacíť (ř. npoEv&pxsaQai), dále prěžde{na)rečervb 'dříve řečený' (ř. npoppr)8EÍg, KpoEiprjpévoc, xpoAexfetC' I31-praedictus, praenominatus), v Bes prěždesislb 'posel' (lat. praentmiius); další příklady v. SIS 3, 421-438. V. i Schumann 1958, 50-51, Molnár 1985, 258-260.
Exp.: Z csl. je r. ukr. prep. pred, prédo, ukr. i prědi, r. ukr. prefix pred- 'před', r. prežde{-) 'dříve, před(-)', ukr. arch. préinij 'dřívější'; v. Hrin. 3, 404, Vasmer 2, 427, Čemych 1993, 2, 64n aj
Et: Psi. *perdb, všesl.: b. mk.pred, b. i predí, sch. pred, před zájmenem nebo skupinou kons. předa, dále predi, arch. prid (Rj II, 462), sin. pred, slk. pred(o), stě. přěd(e), č. hl. před(e), dl. pšed(e), plb. prid, porn. před(e), stp. p. przed(e), br. pérad(a), ukr. péred(i), péredo, str. pereďh, peredo, r. péred(o); pojí se s instr.
703
prílíJ t.
prěgtnoti
a ak., jen v sch. a pom. řídce s lok. Významy: všude 'před někým/něčím', 'před někoho/něco' místně i čas., dále 'blízko u, při' v sch. slk. stč., přen, vztahové a zřetelové (i důvodové) 'před, na, pro' v jsi. slk. Č. hl. stp. r. (např. sch. pred strohom njih, č. chránit před deštěm ap.), srovnávací 'pred, nad, proti' v b. slk. ě. pomsln. Stp. vsi. aj.; podrobně v. Kopečný, SB 1, 170-173.
Všesl. je jmenný prefix *perdb- s místním a čas. významem 'před-'; tv. je prefix slovesný, doložený v živých sl. jazycích řidčeji; v. Kopečný i.c.
Psi. *perďb je odvozeno z psi. prep. *per rozšířením o -db (o původu irt v. nadi>). Základní význam prep. *perdb nacházíme i u nesloženého *per (v. pre). Rozšíření o -db je charakteristické pro prep. označující umístění v prostoru, sr. *perdb - *zadb, naďh -podb. V. dále pro (ke vztahu mezi místním a Čas. významem některých prep. aj.).
Beekes 1990, 264 srovnává stsl. prěďh přímo s lat. prae a rekonstruuje ie. */?re//jt 'před*. ÍŠ-ae
prěď&teča v. testi
prěďbviděníje v. uviděti
prědi»vratfanije v. vrata
prěfacija, -řje f. 'preface; Präfation' (Kij vind)
Úvod k eucharistické modlitbě při mši v západním ritu.
Var.: prěpacija (Praef: patrně reflexe slovanštině cizího fsl.p, sr. Vasmer 1907, 204).
EL: Knižní přejetí z pozdně lat. praefätiô, liturg. termínu tv. (v. Auty, Slovo 25-26, 171). Stsl. c náležitě reflektuje pozdně lat. ti [ej], stsl. ě [ze:] je buď fonetickou reflexí pozdně lat. ae [sej, nebo výsledkem tlaku náslovně obvyklejší skupiny prě- (v. preton.).
Jako liturgický termín přejato znovu z lat. do sch. st. pre-facion t v. (Rj) i do některých zsl. jazyků: slk. prefácia tv., č. preface t v. a arch. "úvod, předmluva', p. prefaeja tv., arch. i 'úvod, předmluva'. bs
prěgod&nica v. gosti
prěgubt. adj. 'dvojitý, dvojnásobný; zweifach' (Bes) Der.: prěgubbnt tv. (Bes).
EL: Adj. odvozené od *per-gb(b)ngti (et. výklad v. prěgimoti) s náležitým jmenným o-stupněm v kořeni. Není doloženo jinde než v stsl. O násobných číslovkách, jejichž první část tvoří buď prefix {prě-, su-) či Číslovka (d-bvo-, trb-) v. více u sugun-b. Původní význam prěgubbýz zjevně 'přehnutý (na dvě poloviny)', eh
prěgynja, -nje f. 'divoká horská krajina; wildes Berg-gelände'
Jediný doklad v Supr je v lok. pl.; to umožňuje rekonstrukci nom. sg. prěgynja \prěgyn'i.
Srbcsl. rcsl. i preginja 'málo dostupné, těžko průchodné místo' (MLP 721n, StrS), rcsl. adj. prěgynbnyj, psáno i prěgynbnyj (Srez.), preginnyj (StrS) 'neprůchodný'.
EL: Stsl. csl. slovu odpovídá jen str. peregynja, pereginja 'těžko průchodné místo' (Srez.. StrS) a stp, topon. Przeginia (SSNO 4.366).
Ne zcela jasné. Nejspíše odvozeno od kořene obsaženého ve stsl. prěgybati, prěgbngti (v. prěgbngti): *per-gyb-nja. Sr. Matzenauer, LF 14, 173, Leskien, IF21, 197n, Kryriski, EF 29, 227n, Briickner, K2 45, 27, Bemeker I, 373n, Preobr. 2. 47n (s.v. Peruni,), Vaillant 1, 16 aj.
Méně pravděpodobné je přejetí z germ. (Pogodin, RFV 32, 123, Wiedemann, BB 28, 9n, Kiparsky 1934, I85n, Vaillant 4, 388): sl. prěgynja < gót. faírguni 'hora' < *perkuniio-, z toho i kelt. oronymum Hercynia siiva 'Šumava' (?). pv-ae
prégtnoti, -g^neti. 'ohnout, obrátit; umbiegen, um-wenden' (ixOstr)
Ipf, prěgybati 'ohýbať jen ve spojení přegybati ko-lěna/kolěně 'klekat'.
S jinými prefixy, včetně jiných slovotvorných typů: razgb-npti 'rozvinout, rozevřít', sbgbngti 'svinouť, refl. 'sehnout se, sklonit se', sbgbbati, -bljet-b 'ohnout' (IxEuch), negbbľb 'nepoddajný, neochvějný, pevný' (Ix Euch).
EL: Psi. *pergb(b)npti/*pergybati (> b.pregana, sch. prěgnuti, pregíbati, sin. pregániti/préganiti, pre-gíbati, slk. prehnať, prehýbať, Č. přehnout, přehýbat, hl. přehnuč, přehibač, p. przegigě, przeginač, br. peraknúc'perahibáť\ ukr.perehnáty, perehynáty, r. peregnuť, peregibáť 'přehnout, prehýbať aj.) je pref. tvar od *gb(b)ngti/gybali, které je všesl.: b. gána, dial. gíbam, mk. giba, sch. gänuti, gíbati, sin. ganíti, slk. hnúť, hýbať, c. hnout, hýbat, hl. hnué, hibač, dl. gnuš, pom. gic/ggc, $ibac, stp. p. giac, gibač, br. hnuc', dial. hibác' (SBrH). ukr. hnáty, str. gnuti (StrS), r. gnuť, dial. gibáť, s význ. 'hnout, hýbat (se), pohybovat (se)' (sch. sin, slk. č. luž. stp,), 'ohnout, ohýbat (se)' (b. dl. pom. p. vsi.) a s dalšími přen. významy. V mk. jen s význ. 'dotýkat se, sahať.
Nepochybné příbuzné má sl. *gbbngti, gybati jen v balt.: lit. gaubti 'překrývat, klenout', gäubtis 'halit se, křivit se' (Fraenkel 140), lot. gubt 'hroutit se, ohýbat se', gubät 'křivit se' aj. (M-E i, 674), Nejisté je spojení se stangl. géap 'křivý', stsev. gaupn 'dlaň',
704
p regt, not i
přikulili
sthn. goufana tv. (Uhlenbeck, PBB 26, 569 aj.). Sr. dáie Maizenauer, LF 7, 208n, Trautmann lOOn, Berneker I, 366n, Vasmer 1, 281, Pokorný 450, Slawski 1. 274, Trubačev. SM 7, 188n, LIV 167 aj, V. též prěgubfe a sogubx..
Většina badatelů bledá týž kořen *gí>fc- i ve sl. výrazech pro 'hynout, zanikať (v. gybnpti). MEW 82 a Machek 1968, 193 (s.v. hynout) tu však spatřují dva homonymní kořeny.
Za předpokladu metateze souhlásek může být bsl. kořen *gub-/gaub- identický s ie. koř. *bheug(h)-'ohýbať (stind. bhujáti 'ohýbá', gól. biugan, sthn. biogan 'ohýbať aj., s význ. posunem ř. (psáyeiv, lat. Jugere 'utíkat'); takTedesco, Lg27,580, Machek. Slávia 23. 65, Machek 1968, 193, Trubačev, SM 3, 115 aj. Bez metateze je tento ie. kořen zjevně uchován ve vsi. *b-bgati 'ohýbať (br. bhac\ ukr. bháty, r. dial. bgať); tak Vasmer 1, 66, Trubačev l.c.
K možným nostr. souvislostem sr. H.-Svityč 1. 236n, Lam-precht-Čejka, SFFBU 29, 16. pv-ae
prekladá, -y f. 'příčné břevno (v lodi); Querbalken (im Schiff)' (?)
V SJS doložen jen nom. pl. f. príklady, ale MLP týž doklad řadí pod preklad*, m.; sr. i rcsl. verzi téhož dokladu v StrS 18, 244, kde je také m. s významem 'příčné břevno'.
SJS má sice význam za zcela nejasný, ale vzhledem k tomu, že se na onom místě v Supr 400, 16 přirovnává hříšná společnost ke korábu "plnému temnot zla" a jednotlivé vlastnosti k částem korábu, je výše uvedený význam velmi pravděpodobný (stejně, i když s ?, StslS).
Et.: Deverbativum od prěklado prěklasti, prefixá-tu od klasti (v. klasti).
Spíše obdobné útvary než společné kontinuanty psi. *perklaďbí-klada jsou ch. prijěklad = s. překládán} m. 'příčný kámen', sin. překládá, slk. preklad, č. překlad, vše 'příčný trám, nosník nad dveřmi, oknem', p. przekladzina 'příčná tyč v komíně' (SW), br. perekládzina, ukr. perekládyna, r. perekládina, vše 'příčný trám', též tělocvičná 'hrazda', v hornictví 'příčné horní trámy výztuže' (č. hornické překladina Kott 7,438 z r.?), r. arch. a dial. pereklád 'příčný trám hornické výztuže' i 'příčný trám vůbec' (to i r. dial. perekláda SRNG). Deverb. z jiných významů slovesa ('překládat do jiného jazyka' ap.) neuvádíme. eh
prěkopjbn^ adj. 'protikladný; entgegengesetzť Doloženo lx nom. sg. n. prěkopno v Napiš 100a 2. Et.: Nejasné. Mohlo by jít o der. od základu preko-' napříč' (v. prěk-b), ale pak není jasný způsob tvoření slova. Proto jde spíše o pisárskou chybu za adj. prěkostbni* 'protikladný' (doloženo v csl., v. MLP): pův. cyrilské st bylo zaměněno za p. bv
prěkutití,   -it*,   -kušto. 'vyšňořit, pestře ozdobit;
aufputzen, bunt ausschmücken'
MLP též nepref. kutiti 'strojit, OSnovať, S jiným pref. ukuštenije 'oděv' (Christ Slepč Šiš), komp. blagokuš-tenbstvo 'slušnosť (lx Šiš).
Et.: Stsl. vb. je patrně výsledkem kontaminace dvou psi. forem, a to kutiti a kutali, resp. sek. na-zalizovaného kotati. Po formální stránce se vztahuje k psi. kutiti s ekvivalenty jen v několika sl. jaz: sin. dial. kutiti se (Plet.), slk. kutit'(sa), stč. kutiti, č. kutit, plb. inf. ťautait/ ťaitait, hl. jen skucič, skučeč, arch. i kučič (Pfui), p. dial. skutnač (SEKaš3,130), r. kutíť, s významy 'dělat drobnou práci, zvi. pozorovateli ne dost zřejmou' (slk., stč. Gb, č. hl., plb. P-S 153, Olcsch 1983, 1166, p. dial.), 'hrabat (se) v zemi, prehrabávat (se), kulať (slk., č. st.), 'sklánět se, skrývat se, choulit se' (sin. dial,), přen. 'dělat nepravosti, hýriť (r.) ap.
Patří sem i deverb. (od vb. na -iti) slk. skutok 'něco vykonaného, čin, jednám", č. skutek tv., p. skutek 'výsledek, důsledek, účinek'.
Po stránce významové jsou mu ovšem bližší slovesa náležející k psi. kutatiíkgtati, i když i zde jsou doloženy významy objevující se u slov na -iti: b. lid. k&tam, Gerov též kútam, sch. kútati (se), slk. kutat', č. kutat, st. i kutati se, p, dial. kutač (Kartowtcz), br. dial. kútac', kátaci (SBrH), ukr. kátaty, dial. kútatysja (Hrin), r. kútať, s významy 'skrývat (se), schovávat (se), baliť (b. sch. ukr. r.), 'teple se (za)halit, obléci se teple' (r.), 'obehnat plotem' (br. dial. kutac'), 'točit se, vířit (o větru, o vánici ap.)' (r. dial. srng), 'dělat (drobnou práci), chystat, (tajně) pripravovať (slk., č. expr., ukr. dial.), dále 'hrabat, kopat, dolovať (slk. č., p. dial.), přen. snad i 'prát prádlo' (br. dial.).
Především kvůli množství různorodých významů etymologicky nejasné. Problémem je otázka, zda skupina sloves na -iti s významem 'dělat aj.' je součástí širší sl. rodiny s počátečním ku-/kg- (psi. kutati, kotati), nebo má jiný původ. Existuje několik různých výkladů, žádný však není plně uspokojivý.
• (1) Psi. kutiti < ie. *(s)keu-t-ľ,(s)kou-t- 'zakrýt, zahalit ap.'
(2) Psi. kutiti < ie. *keu-t- 'ohýbat (se), křivý aj.'
Oběma výkladům, jež zachycují rovnice, je společné to, že za prvotní považují psi. formu kutiti. Psi. kutati a sek. nazalizované kotati lze pokládat za ite-rativa (sr. Slawski 3,441, SM 12, 69 aj.)
(1) Nej pravděpodobnější se zdá být ten výklad, který odvozuje celou rodinu od ie. kořene *(s)keu-t-/*(s)kou-t- 'zakrýt, zahájiť, obsaženého ve stind. skanuti, skauti 'zakrývá', ř. axuxoc., lat. cutis, sthn. liiit, vše 'kůže', scúr 'přístřeší' aj. (Machek 1968, 309, Snoj in Bezlaj 3,251 n, Pokorný 952 bez sl. tvarů na -iti aj.).
705
prékutití
prěmo
Význam 'strojit, osnovat' může být výsledkem sém. rovnice '(za)krýť —■> 'dělat něco skrytě, potají' —* 'strojit, osnovat' -i> obecně pak 'dělat'. Tímto sém. vývojem se však těžko vysvětlí význam 'hrabat se v zemi, kutat'. (Podle Machka l.c. jde o vliv něm. kutten tv. Podle Grimma 5. 2902 jde však naopak o bohemismus v něm.)
Němec, LF 108,224n proto nevylučuje u slov s tímto významem onom. původ a vykládá je samostatně. V. též sykotá ti, koštu
(2) Podle SM 13.139n a Kurkinové, Etim 1971.75 je v psi. kutiú obsažen ie. koř. *keu-t-/*kou-t- 'ohýbat (se), křivý'. Z formálního hlediska je tento výklad možný, ovšem vysvědení sém. vývoje nem s výjimkou významu 'kutat, hrabat (se) v zemi' jednoznačně přijatelné. K historii významu r. kutit' v. Vinogradov, Etim 1966, 11 In. (Sr. kt>ko>nja, kyka, tam i responze v jiných ie. jazycích.)
Podle názoru řady především starších badatelů je třeba stsl. prěkutiti a jeho responze v jiných si. jazycích oddělit od rodiny slov odvozených od psi. kutati/kgtati (< ie. *(s)keu-t- 'zakrýt, zahalit ap.') a vykládat je samostatně. Za příbuzné pokládají etymologicky temné ř. cxeuoc. 'nářadí, výzbroj', oxeuáZav 'strojit, připravovat' a stsev. heyja 'vykonat, provést*, ags. híegan tv. (Berneker 1, 654, S-A 1955, č. 424, Jóhannesson 815, Pokorný 950n, Slawski 3,441n, Bezlaj 2,115 aj.). Jinak Sch.Šewc 1298n, který odvozuje stsl. prěkutiti a jeho responze od ie. *skěu-(t)~ 'řezat, škrabat, hrabat aj.' Za prvotní považuje význam 'hrabat (se) v zemi, kutat', a sém. vývoj proto rekonstruuje pomocí rovnice 'řezat' —* 'hrabat, šťourat se, prohledávat' -> 'dělat, páchat* -» 'něčím se provinit". hk
*prěki> adj. 'příčný, protikladný; quer, entgegenge-setzť
Adj. prěke je doloženo až v mladších csl. památkách (MLP), v materiále SJS je však řada kompozit se segmentem prěko-.
Je i v adv. veprěky, vždy ve spojení vbprěky glagolati 'mluvit proti, odporovať (v. i Schelesniker, SSlav 25,353-355).
Der.: veprěčati se 'splést se, zmýlil se' <- *'jednat, mluvit proti (pravdě)' (ix Ryl).
Komp.: prěkoglagolivh 'odmlouvačný, vzpurný' (lx NomUsť; ř. ávuXéycov); prěkoloienije 'námitka' (lx Mosk'': ř. ávrlQeoLc); prěkorěčbstvovati 'odmlouvat, odporovať (ř. dv-rUryav); prěkoslovije, -stovbstvije, -slovesije (lx koruptela v En), -slovesbstvije 'odmlouvání, odpor, spor' (ř. ávrtAoyía).
K prěkophni, 'protikladný' v. prekopt.ni>.
Exp.: Z csl. je r. voprekí 'proti' a prekoslóvit "odporovať (v. Vasmer 2, 339).
Eu: Ve sl. jazycích nacházíme adverbiální, před-
ložkové a adjektivní výrazy, které lze srovnat s výrazy stsl.: b. prjáko, dial. préko, préku, prek (BER 5, 650), mk.preku, sch. prikolpfijeko, sin. prek(o), slk. priekom, st. priek, stč. přieč, č. st. přič, luž. prěki, plb. priťai, prttě, porn. přék, stp. przeko, przeki, p. arch. a dial. przecz (Karíowicz), br. st. pérek (Nos.), ukr. popé rek, str. perekt,, r. dial. pérek (StrS, SRNG), r. poperěk, adv. 'napříč' (sin. slk. stč., č. st, luž, plb, porn, stp, p. arch. a dial, vsi.), 'naproti, na druhé straně' (sch. ukr.), 'přímo, rovnou' (b.), prep. 'přes, skrze' (jsi. plb. p. br.), 'přes, na druhou stranu, nad' (jsi. plb.) 'během' <jsl.>, 'prostřednictvím' (slk. st. HSSlk) aj.; b. prjak, mk. prek, sch. prek, pfijek, slk. priečny, stč. přiečný, č. příčný, hl. prěčny, dl. prěcny, plb. pricně, porn. přěki, stp, p. dial. przeczny (SStp, Karíowicz), stp. przeczni (SStp), str. perečnyj, r. dial. perěčnyj, perešnyj (SRNG), 'příčný' (b. sch. zsl. str, r. dial), 'odporující, vzpurný' (b. dial. BER 5,837, slk, č. arch. PSJČ, stp, p. dial.), 'přímý, rovný' (b. mk.), 'rychlý, naléhavý' (mk. sch.) aj.
Na základě těchto výrazů lze rekonstruovat psi. adj. *perkl> a adv. *perko (příp. i * perky a *perk-h, nejsou-li odpovídající sl. tvary sek.; sr. SB I, 173n). Obvykle se za výchozí má adj. *perki, a to se vykládá jako odvozené sufixem 4c% (< -ko-) od adv./prep. *per 'před, přes ap.' (v. prě), jež patří do obsáhlé skupiny předložek (pref.) tvořených od základu p-r (v. Pokomy 8IOn, Brugmann II, 1, 481, Zubatý, NŘ 14, 45n, Snoj in Bezlaj 3, 1 lOn, BER 5, 837n aj.). rv-ovým sufixem je tvořeno také stsl. proke 'zbytek', prokyi 'ostatní' od prep. pro 'pro', patřící do téže skupiny (sr. Meiliet 1902, 329, Vasmer 2, 339. Vaillant 4, 536 a prok*,).
Machek 1968, 492 naopak pokládá za primární adv. *perko, odvozené od *per intenzifikuj ícím fc-ovým sufixem, a adj. *perkt má za jeho derivát (podobně Brückner 443). bv
prělatati v. letěti
prělištati v. h
prělog o. preložili v. lešti
prělokavib v. loká?
prěmo adv. 'naproti; gegenüber'
Jako adv. doloženo na jednom místě (4Rg 2, 7) v Grig a Zach; jinde prep. s dat. 'naproti, přeď (místo i směr) nebo s gen. 'naproti* (směr).
V Christ a Zach psáno premo, v rcsl. památkách i prjamo. Vedle toho je i i-km. adv. prěmh 'správně', ve spojení
706
prčmo
prěsnt
vb prěnth jachati, iti 'jet, jít přímo'.
Vedle adv. je i adj. prěmh 'rovný, podobný', substant. 'vrstevník'.
Der.: pretnhn'h 'ležící naproti'; s-bprěmljati se 'vyrovnávat se'.
K prěmbdivh 'oprávněný, povinný' v. prěmbdivi,.
Et.: Rekonstrukce psi. formy je málo jasná. Stsl. adv. prětno odpovídá b. dial. prému, prjámo 'přímo, bezprostředně' (BER 5,839), sch. prěma, dial. prima, st. premo prap. 'k; proti, naproti; podle' (Rj), stč.prieme 'přímo', prep. přiemo (SB 1, 209), č. přímo; stsl. adj. prěrtvh pak odpovídá jen sin. prěm, stč. přiemý, č. přímý 'přímý, rovný, bezprostřední'. Naopak na psi. § ukazují slk. priamo, br. práma, ukr. prjámo, str. prjamo, prjam-b, r. prjámo 'přímo' a slk. priamy, br. pramý, ukr. prjamýj, str. prjamoj, r. prjamój (r. > b. kniž. prjam iv., sr. BER i.c.) 'přímý, rovný, bezprostřední'. Zubatý (AstPh 15,496) předpokládal psi. spremo vedle * prěmo. Vaillant 2,683 měl -ja- ve vsi. formách za sek. podlekamo 'kam'; Shevelov (1964,319) je vysvětloval sek. nazalizací.
Vyjdeme-li z toho, že původní je adv. prěmo (Machek 1968, 494), pak zjevně patří do řady adverbií na -mo, odvozených z pron. základů (kamo, onamo, sěmo, tamo, v. kamo). V počátečním segmentu preje nejspíš obsažen ie. základ *p-r, od jehož různých ablautových obměn jsou různými sufixy odvozeny různé výrazy, které spojuje sém. rys 'přesah dopředu' (v. Pokomy 810-818 a pro). Co do m-ového formantu se srovnává gót. sthn. stsev. fram 'dopředu, pryč, dále', umber. promom 'primům', ř. Tzpô\xoq 'kdo stojí Vpředu, vůdce ap.' (v. MEW 263, Vasmer 2, 455, Skok 3, 34. Blažek, LgB 4.233 aj.).
Ablautovou podobu prě-, která jinde u těchto výrazů není, vysvětluje Snoj (in Beziaj 3,112) jako pokračování směrového dat. *prai; Machek (1968,494) ji má za analogickou podle sěmo. bv
prěmračbnnb v. mrakt
prěmbdivt  adj. 'oprávněný, povinný; berechtigt, verpflichteť (?)
Dolož. 1 x v Supr 395,5: cělovanija mi ne da, acě prěmbdivh sy xcclzoi Stxaioc r)o6a. SJS 3, 462 navrhuje překlad 'oprávněný, povinný'. Cejtlinová 1996. 164 překládá jako 'dostojnyj, zasluživšij po spravedlivosti', 'hoden, který si spravedlivě zasloužil'. Miklošičův (MLP 737) překlad 'tardus, váhavý* odmítl Sever'janov (v edici Supr).
Et: Nejasné. S-A 1955, č. 708 vykládají prěmbdivh jako der. od nedoloženého *prěmbda, odvozeného od prěmb 'správně' (v. prěmo) stejně jako pravbda
'spravedlnost, pravda' od pravb 'správně' (souhlasí Cejtlinová l.c).
Diels 1963, 2, 51 připouštěl jako možnost, že prěmbdivh je chyba za pravbdivh 'spravedlivý', bv
prěobladati v. vlasti
prěpacija v. prěfacija
prěpeti, prěpinanije v. opeti prěpirati 'pošlapávat, zneuctívať v. ptratti prěpiratí 'přemlouvat, přesvědčovat' v. ptrěti
prěpoběždati v. běda
prěproda v. praproda prěročbn-b v. rešti prěsedzati v. dosešti
prěsnt adj. 'nový, nedávný; neuerlich' (UCantLob)
V SJS jen doklad v tomto přen. významu, ale IvlLP má
prěsbrih 'nekvašený, čerstvý', což je pův. význam, doložený v SJS v der.
Der.: oprěsrthkh 'nekvašený, přesný chléb' s rel. adj. oprěsTVběbskh a s adj. oprěstvbčbnh 'nekvašený' ve spojení oprěsnhčhnh chlěbh 'nekvašený chléb', dbnije oprěstvbčbni 'židovské Velikonoce, přesnice, kdy se takové chleby jedly', sr. i dbnije (dbnb) oprěsnhkh (gen. pl.) tv.
Et.: Psi. prěsn-b > b. présen, mk. presen, sch. préson/prijěsan, sin. présen, též pres&n, stč. přesný, přiesný, č. arch. přesný, dial. i křesne, kaš. přasni, pomsln. přasni, stp. przasny, pnašny, p. przašny, arch. i przešny, dial. i prasny, br. présny, ukr. prís-nyj, r. présnyj, vše 'čerstvý', zejm. o potravinách, jež neprošly kvašením (sladké mléko, syrová zelenina, nekvašený chléb), též 'čerstvá voda' (více o opozici 'čerstvý' - 'zkysaný' a magii s tím spojené v. SlDrev 2, 497-500); v r. dial. i présnaja šersť 'čerstvě střižená ovčí vlna' proti kislaja šersť 'vlna máčená v kvasu' (ŽS9, 507, SRNG). Kontinuant psi. prěsnhje snad doložen v slk. priesnuo zielia 'silenka nadmutá/Silene inflata' (Orlovský 268), priesna zelina 'barvínek/Vinca' (Kálal 541) a zcela jistě v der.: dial. opreska, opresnok, opre-sok 'malý chlebík' (Lipták), priesňik 'pagáč' (Orlovský l.c).
Z významu 'nekvašený' se vyvinuly významy 'fádní (ochu-
707
prěsnfe
prětíti
ti)' -» 'fádní, nudný vůbec' (r.); z 'čerstvý' též 'nový, nedávný' (b.). O šém. vývoji p. przašny v. Urbaňczyk, JP 62, 21-24.
V č., kde pův. význam už ustoupil, došlo ke dvěma posunům. Jednak k sém. vývoji 'syrový' —> 'krutý' (stč.) —► 'přísný' v č. prísny, i když se toto slovo často mylně řadí k psi. prisni (v. prisn-t. i; sém. paralela je jednak vztah syrový - surový, jednak něm. rvh či lat. crudus 'syrový', ale i 'surový', cruda hiems 'krutá zima', Jinou cestou se u č, přesný vyvinul význam 'přesně odpovídající, výstižný*, podle Machka přes 'nekvašený, nezměněný'. Týž význam má slk. presný, které je asi přejato z č.
Příbuzné je lit. preskas 'čerstvý, sladký (o mléku, vodě), nekvašený' a rodina něm. frisch 'čerstvý', sthn. frisc též 'syrový, nepečený (o mase)', i když genu. slovníky (Kluge-Seebold 1999, EWD. též Fraenkel 652) to nepokládají kvůli germ. -í- zajisté. SI. prěsnt. je tedy z *presk-iľb; v. též Uhlenbeck, PBB 22,536, Machek, ZS1 1, seš. 4, 35, obdobně všechny slovanské et. slovníky.
Z něm. je přejaté siř[at.friscus,frischus 'čerstvý, syrový', z germ. je i h.frais 'čerstvý' a it. fresco, které se jako termín 'malba na čerstvé omítce' rozšířilo všude. Lit. preskas bylo přejato do fin. rieska a karel. rieška, odkud se dostalo do severních r. dial. jako réska, réška 'nekvašené pečivo z mouky smíchané s drcenou borovou kůrou* (Meckelein 1914, I, 59n, Vasmer2, 514, Fraenkel 652).
Zcela pochybné je spojování germ.-bsi. slov s lat. praeg-nans a gQt.fraiw (Wiedemann, BB 28, 44), stejně jako oddělení č. přísný a přesný od přesný 'nekvašený' a jejich výklad z prep. přes < psi. *perz* (Lang, ČMF 7, 24n). eh
prěsQČiti v. iseknoti
prěsQŠtt>nT> v. jestt.
prěstidzati v. postignoti
préstol'b v. stolt
-prestatí v. prětiti
-prěti se v. oprěti se
prětiti, -it-b, prěšto 'hrozit, vyhrožovat; (an)drohen' Dále též 'kárat, domlouvat', 'poroučet, důtklivě přikazovat', 'rozhorlovat se', 'být pohnut, dojať.
Substantivizované ptc. préz. pas. prětimaja je doloženo lxvSuprvpl. 'hrozby, výhrůžky'.
Der.:prěštenije 'hrozba,výhrůžka', 'odplata,trest', lx Slepě 'námitka', prěthba 'hrozba, výhrůžka' (lx Vit); vbsprětiti 'pohroziť, 'prikázať, 'vyhubovat, pokárat'   s ipf. vbsprěšíati,   subst. verb. Vbsprěštenije 'výčitka', 'hrozba, výhrůžka', 'zákaz'; zaprětiti 'dů-
tklivě poručit, prikázať, v Bes také 'zakázať (patrně rusismus), dále 'pohrozit, vyplísnit, pokárat', ve spojení zaprětiti duchu/duchorrii, 'být rozhněvaný' (zřejmě kalk za ř. éjjfiptpiäodctL r<3 zvsújmz-i), ipf. zaprěštati, subst. verb. zaprěštenije 'nařízení, rozkaz, zákaz', 'pohrůžka, pokárání', 'odplata, tresť; prizaprětiti 'pohroziť (lxHilf).
Exp.: z csl. je r. pretíť hovor, 'příčit se. protivit se, o-šklivitsi', arch. 'zakazovať (SSRJJ),dial. 'namítat, odporovať, 'škodit, způsobovat nepříjemnosti' (SRNG), 'hrozit, vyhrožovat' (Daľ), arch. preščénije 'hrozba, výhružka, tresť (SSRIJ), dial. pret 'zákaz' (Dal*), ve spojení vo prei popí 'způsobit škodu, ublížiť (SRNG), prelá f. 'svár, hádka, rozepře' (SRNG); r. vospretlť 'zakázať s ipf. vospreščáť, vospreščénije 'zákaz', dial. vosprét, f. vospréta tv. (SRNG); r. zapretíť 'zakázať s ipf. zapreščáť, zaprét, zapreščénije 'zákaz', ukr. dial. zapretýty, za-preščáty 'zadržet, zadržovať (Hrin.),bojkovské 'zakázať (Kmit 83),dial. zaprét 'zadržení, závora' (Hrin.), st. 'zákaz' (Žel.). Dále sr. Šachmatov-Shevelov 11, Vasmer 1,232 a 2,430.
Csl. zaprMti > strum, a zapretí 'osopil se, obořit se, rozkřiknout se' (Tiktin 1794, Rosetti 1968. 577).
Et.: Slovo je doloženo pouze v jsi. a částečně v
zsl.
Psi. *pertiti > b. dial. prétja (BER 5, 680), sch. prijětiti/prétiti, sin. pretíti, prekmurské prtíú (Bezlaj 3, 118), stč. prětiti, přietiti (MStčS), dl. pšěšiš (s der. hovor, hopšěšiš, Muka2,236), vše 'hrozit, vyhrožovat', b. arch. 'přikazovat, nařizovat, poroučet' (Gerov), b. dial. (RODD) a stč. i 'zakazovať.
Patří sem i stč. přieta (MStčS), přěta (Šimek) 'hrozba, spor, svár', 'zápas, boj' a č. topon. Přetín, Přetenice (Profous 3, 471, Machek 1968, 491).
Et. málo jasné, bez zjevných protějšků v jiných ie. jazycích.
Někteří lingvisté (Preobr. 2, 125, Mladenov 515 aj.) vycházejí z ie. kořene *per- (v. prě), rozšířeného o dentálu; k významu sr. r. peréčiť 'odporovat, tvrdit opak', jehož základem je rovněž ie. prep./pref. *per-.
Autoři KESPJ (s. 68 a 268, pod. i Šanskij 1. 3, s. 173 a II, 6, s. 56n) považují za primární subst. *pertb (sr. csl. prěťb 'výhrůžka' - MLP, mew, výše uvedené r. dial. pret 'zákaz' a snad i sch. dial. přijet, pret 'píchnutí, bolest v rameni způsobená velkou námahou' - Vuk, Rj), jež se ovšem zpravidla pokládá za postverbale (v. např. Skok 3,43).
Podle I. Němce (red. pozn.) je třeba počítat také s deprefixací deverbativního subst. kmene (zaprětb-, zabratib- ap.).
Další výklady: Podle Kurkinové (Palaeobulg. 8, 2, s. 12n, Kurkinová 1992, 44, podobně i Snoj 1997, 495) je psi. *pertiti kauzativum od vb. *perti (to je doloženo např. v slsl. pbrěti.
708
prětiti
presti
pbrjg 'odporovat, namítat', refl. 'přít se', v. pi.rěu,sr. i oprěti se) podle typu *orsti — *orstiti. Těžko možné vzhledem k odlišnému tvoření kauzativ.
Machek 1968, 49In spojuje sloveso s proti (v. protivíš) a objasňuje je z adj. *pretiv-hl'protiví,; *pretiviti > *prHiiti, náhradní dloužení vysvětluje ztrátou slabiky (pochybuje Kurkinová
I.e.). y
prětort. v. pretort.
prětrěbivt adj. 'přespříliš kritický?; allzuviel kritisch?'
Význam není zcela jasný- Doloženo jen v Supr 338,1 ve spojení pretrěbivb um* za Kepíspyov (ppóvrjfia, což SJS překiádá 'nadmíru zvědavý, všetečný', pod, mlp 'curiosus', aleS-A 1955. 102 'rein, geläutert'.
Et.: Jde o adjektivum tvořené stsl. prefixem prě-'přes, příliš' (v. prě) a odvozené od stsl. trěbiti 'čistiť, resp. přímo utvořené od *prětrěbiti; et. výklad v. trěbiti. eh
prěudolěti v. odolen:
prěYěsa v. vísěti
převiti v. ízviti
prězorivt v. z^rěti,
prěvysiti v. vysok-b
prČZt prep. s ak. 'přes; Über' (2x Nicod)
Et: Psi. *perz% > b., mk. kniž. a dial., sch., slk. arch. a dial. prez, stč. č. přes(e), hl. přez(e), dl. piez(e) (před w apokopa pše; v. Muka 2, 241), porn. přez(e), stp. p. przez, br. praz, dial. péraz, pras, proz (SBrH, sr. Karskij 1955. 2-3, 441), ukľ. dial. prez (Hrin. 3, 404), proz, pros (Lysenko, LBj 6, 18), pmz (DialBjul 9, 116), r. dial. pérez; pojí se s ak. substantiv a vyjadřuje všude pohyb z jedné strany na druhou nebo pronikání něčím 'přes, skrze', řidčeji polohu (na druhé straně, na určitém místě) v b. č. p. br., 'nad, kolem, mimo' v b., slk. st., ukr, dial., všude vyjadřuje Čas 'během, po určitou dobu', dále časový interval, např. v b. mk. p., překročení míry v č. luž. porn. br., nedbání překážky, nerespektování (zákazu, zákona ap.) např. v č. stp., r. dial., prostřednictví nebo činného původce děje v slk. st., hl. porn. p. (v p. např. nie zauwaiony przez nikogo 'nikým nepozorován'), účelové 'pro, kvůli' v dl. porn. p. br. aj. Ve vsi. a zčásti i v jsi. nahrazena syn. *čers*; v. črěs*, podrobně Kopečný, SB I, 49n a 175-177.
Koncové -í v č. přes vysvětluje Vondrák 1906, 2, 385 ze spojem' přez to > přes to, Machek s.v. mylným pisárskym návykem. Před znělými kons. se vyslovuje -z; sr. Kopečný, o.c. 177. Méně pravděpodobný je výklad Langův, ČMF6,117n, který předpokládá výchozí adj. ""prě-sn, < *per+ *es- 'býl'; rozšíření koncového -zi> připisuje vlivu prepozic s tímto zakončením.
Sch. dial. prez, dl. pšez, dial. i bzez (Starosta), plb. priz, stp.. p. arch. a dial. przez s význ. 'bez' se pojí s gen. a je výsledkem křížení, příp. splynuti prep. bez a *perz*, to platí i o sin. brez, dial. prez', v. Koblischke. AslPh 28,433, SEPlb587n, Kopečný, SB 177 a42, Bezlaj 1,42, Večerka, Slávia 29,580 aj.
Prefix *perz*- je doložen jen řídce, převážně u jmen; prefixem se stal univerbizací předložkových spojení v jednotíivých sl. jazycích. Vyjadřuje překročení míry, polohu na druhé straně ap. (např. č. přesčas, přespolní).
Psi. *perz* patří do skupiny sl. předložek, složených ze základní (et. zpravidla jasné předložky) a sigmatického přídavku -z*f-s*. Funkce a původ tohoto přídavku jsou vykládány různě (v. bez, črest-, iz, nizt. aj.). V případě *perz* jde nejspíše o part., která pouze zesiluje základní význam prep. *per (v. prě). V. dále Vasmer 2, 339, Skok 3, 38, Machek s.v. přes, Kopečný, o.c. 177n s další liter., Sch.-Šewc 1175 aj. iš-ae
prěžasati v. užasiti
prěžde v. prědt
- prcnoíí v. Vbsprenoti
presti, predeťb 'příst; spinnen' (Ev)
EL: Psi. *presti, predg > b. predá, dial. préda, prida, predém, pradém (BER 5, 634), mk. přede, dial. (kosturské) prénda (BER l.c), sch. presti, préděm, sin. presti, prédemlpresti, předem, slk. priasť, pradiem, stč. přiesti, přadu, č. příst, předu, arch. přásti, přadu, hl. přasč, přadu, dl. péěsč, pšědulpšězom, plb. prgdě 3. os. sg„ porn. přeselpřisc, přě^glpřgdg, p. przgšč, przede, br. prásci, pradú, dial. prase', pras' (SBrH), ukr. prjásty, prjadú, r. prjasť, prjadú, vše 'příst (len, bavlnu aj.)'.
K přen. významu 'příst (o kočce)' v. Popowská-Taborská, RS 36,1, s. 9 a Majowá. SFPS120, 139.
Psi. *presti 'přísť je praslovanskou inovací; starší termín pro tuto činnost vychází z ie. kořene *(s)ně-(sr. ř. v7)v, véú>, lat. nere, neô 'příst'), ve sl. je jeho reliktem subst. nith.
• (1) Psi. *presti < *pred-ti < ie. *(s)prend- 'napnout, napínat, natahovat'.
709
presti
preteti
(2) Psi. *presti < ^pred-íi < ie. *(s)prend(k)- 'udělat prudký, rychlý pohyb',
(1) Psi, *prgsti 'příst' se spojuje s lit. sprésti, spréndiiu 'napnout, natáhnout, roztáhnout (prsty) ap.\ lot. spriést tv. (tak MEW 26ln, Matzenauer, J_F 14, 184a, Meitlel, MSL 14.369. Bruckner 440. S-A 1955. č. 711 aj.)
a také se stangl. sprindei 'osidlo, oko na ptáky' (Traut-
mann, KZ 50, 66, Trautmann 278, Vasmer 2, 455, Holthausen l963,313,Fraenkel 880n,Snoj 1997,493); vše se vyvozuje z íe. *(s)prend- 'napnout, napínat, natahovat, táhnout' (LfV 531 sem vsak řadí pouze výše uvedená bsl. slova). PŮV. význam psi. *prgsti *'táhnout' by tak vycházel ze skutečnosti, že se při předení levou rukou vytahovala (za současného kroucení) z přeslice vlákna. K významu sr. něm. spinnen 'prísť, původně *'napínat, táhnout ap." (v. opeti).
(2) Podle Trubačeva 1966,92n (pod. Kurkinová, BsIIssl 15.194-203) je *presti z ie. *sprend(k)- 'udělat rychlý, prudký pohyb, škubnout, skočit ap.' Tento význam dokládají zvláště výrazy v germ. a si., sr. něm. spren-zen 'pokropit, postříkat', angl, to sprint 'rychle běžet', í.prjádať 'skákat, házet sebou ap.'(sr. prjádať ušámi 'stříhat ušima', prjasť glazámi 'házet, mrskat očima'), stsl. vbsprengti 'vstáť (v. v-bsprexioti), s ablautem psi. *prgdi> 'rychlý tok' (další příklady v. Pokorný 995n, v. též prodbtľb). Pův. význam psi. *presti by tak byl *'prudce pohybovat, trhnout, škubnout ap.1: při předem se z přeslice vytahovalo vlákno prudkým pohybem, škubnutím levé ruky. Ze sém. důvodů odmítá, nejspíš právem, Otkupščikov 1967, 135.
Někteří autoři (Sch.-Šewc 1166, Černých 1993. 2, 79, BER 5,634n) radí k ie. koř. *(s)prend(h)- 'udělat rychlý pohyb, skočit ap.' kromě materiálu uvedeného sub (2) také výrazy ball, a germ. uvedené sub (1).
Další výklady: Mac hek 1968, 494 spojoval psi. *prestt 'prísť s něm. spinnen tv. a vysvětloval je z ie, kořene *spend-'napínal, táhnout' ztrátou iniciátního s- a jeho náhradou zesilovacím r-. Méně pravděpodobné.
Reichelt, KZ 39, 76 rekonstruoval ie. *sprěid- 'rozšiřovat, roztahovat', odtud nazalizací *sprind- > si. prgd-, lit. sprind-. analogií sprend-; kvůli prízvuku ve sl. odmítl Persson 1912,874, pozn. I. ij
-prešti v. naprcšti
pretati, -ajeti. 'potlačovat, zabraňovat; unterdrücken,
verwehren, hemmen' (Ix Supr)
Den: Pref. opretüti 'obvázat, pokrýť (Ix Bes), v Supr sbprgtati 'potlačit, potlačovať, Ix i 'zavinout, zabalit, připravit (mrtvého) k pohřbu', vbsprgtati 'za-stavit, zaraziť (lxSupr).
Et.: Psi. pretati > b. dial. prétam, mk. preta, sch. prětati, slk. a č. dial. (Bartoš 1906, 326) pratať, p. (jen pref.) sprzgtač, br. dial. prátac' (SBrH4,101), ukr. dial. prjátaty (SUM, Hrin. 3.495), sír. prjatati (StrS 21.33), r, prjátať, s významy zejm.:
A.) 'uklízet, dávat do pořádku, čistit ap.' (doloženo hlavně v severosl. jazycích): mk. dial. (kosturské) prétam (BDial 8, 297), slk., č. dial., p., br. dial., ukr. dial,, str., r. dial. prjátať (SRNG 33, 95), ve str. a r. dial. také spec. 'čistit, klučit les, připravovat les k obděláváni" (sr. Kurkinová, SUaz 1998, 388), dále sr. sch. sprétati 'vystřelit (z pušky)' (<— *'vyprázdnit, vyčistit pušku'?);
B) 'uklízet pryč, dávat stranou, schovávat, ukrývat, přikrývat ap.': b. dial. (po)prétam (BER 5, 678n), slk., p. sprzgtač (SW6,357n), br. dial., ukr, dial. prjátaty (Merkulovová, Etim 1974.66), r., odtud 'sklízet Úrodu,
obílí, seno, brambory aj.' (p. sprzgtač, br. prátac' -Nos. 493, ukr. dial. pr'étaty - Prokopenko. KarpDO 455, sír. prjatati, r. dial. prjátať - SRNG 33,95), v jsi. zejm. 'hrabat, zahrabávat, zakopávat (do písku, popela, ze měap.), zasypávať (b. dial. - BDial 2,100, BDial 3,146 a 265, mk., sch. - Vuk 599, Rj 11,744), dále 'pochovávat, pohřbívat' (br. dial. prátac' - žsiova 15, ukr. dial. -Hrin. 3,495, sr. i mk. zapreta tv. - RMJ 1,226);
C) 'oblékat (se), strojit (se)': b. dial. sprétam se (BDial I, 268), slk. dial. opratac še (Lipták 2, 597), br. aprátac', st, prjátac' (Nos. 536), r. dial. naprjatáť, oprjatáť (SRNG 20,108 a 23,309), sr. ještě str. oprjatati 'připravit mrtvého k pohřbu' (StrS 13,52);
D) 'pouštět se, dávat se do práce, začínat práci, zabývat se něčím': b. dial. oprétam (se), uprétam (se) ap. (BER 5, 679), aj.
Podrobně k sémantice slov v jednotlivých sl. jazycích pat-ncích kutali v, Kfepikovová, OLA 1985-1987, 121-129.
K psi. pretati patří také stč. subst. přátro 'truhla na ukládání šatstva' (StčS 4, 290), sr. také p, sprzgt a porn. spřgt (PWb 2, 327) 'předměty v domácnosti, např. nábytek, nádobí ap.'
K sek. významu stsl. pretati 'potlačovat, zabraňovať sr. slk. spratať 'vtlačit, vpravit, vecpat' a adj. spratný, sch. sprětan 'skladný'.
Et. nejasná, žádný z existujících výkladů nem' přesvědčivý.
Nejčastěji se v pretati hledá stejný kořen jako v et. nejasném psi. prgťb 'tenká ohebná větev', v. prorjje (ablaut přel- : prgt- ;iakPreobr.2,145n.Il'jinskij,SbSreznevskij28n,Briickner 436n, Skok 3,36n, Černých 1993,2,79 aj.), ovšem jakékoli další ie. souvislosti jsou nejasné. Problematická je také sém, stránka výkladu (v. Vasmer 2, 456). Podle Preobraženského znamenalo pretati pův. * 'ovíjet, obtáčet, oplétal, přivazovat, zahalovat,
710
prcía t i
pri
obalovat ap.\ tento význam vsak ve sl. jazycích doložen není (r. dial. oprjatát', oprjánuť 'oblékat vrchní oděv, přikrýt, zabaliť není - také vzhledem k významu pref, o- 'okolo' - dostatečně průkazné).
Jiné výklady vycházejí z předpokládaného pův. významu *'dělat rychlé, prudké pohyby'; pretati zpravidla pokládají za rozšířenou podobu ie. kořene *sp(h)er- 'trhat, cukat, házet sebou' (v. oprěti se). Tak Iľjinskij l.c: pův. význam byl podle něj zachován v sch. sprčtan, sin. spréten 'hbitý, Čilý, obratný ap.' (stejný kor. s o-stupněm ablautu vidí í v psi. prgtb\). Merku-lovová (Etim 1974, 64-71) nastínila séra, vývoj preláti takto: 'prudce pohybovat končetinami' (sr. mk. preta 'kopat nohama, házet sebou') -f 'trhat, škubat, kopat ap.' (sr. str. rasprjatati 'rozkopávat') —» 'vytrhávat, vyrývat (kořeny, pařezy, klučit, připravovat les k obdělávánO' -> 'uklízet, čistit ap.' (jednak např. místnost, sebe - fj. 'oblékat se, strojit se', dále 'připravovat mrtvého", jednak 'uklízet pryč, schovávat, ukrývat', 'pohřbívat'); sr. i Kurkinová, Bsllssl 15, 194-203.
Mladenov 515 spojil pretati (< ie. *(s)pren-t-} s psi. prfsti "přísť « ie. *(s)pren-d- 'napnout, napínat, natahovat'), pod. i autoři BER 5, 679, kteří ovšem vyšli z pův. významu *'udělat prudký pohyb, trhnout, škubnout, skočit ap.' (v. prešli i.
Vaillam 1, 83 považoval preláti za tvar vzniklý z adj. verb. *pring-to- patřícího ke koř. *(s)preng- (sr. sl. -pregti, -pregQ 'napínat, natahovat', v. naprešti). Stejné východisko hledá i Snoj 1997, 598n, podle něhož ]&pretati snad z *preťb 'spřažený, spojený', z minulého ptc. pas. slovesa -pregti, -pregg.
Matzenauer (LF 14, 403) srovnával preláti se střhn. spren-zen 'kropit, stříkat', 'zdobit, krášlit*.
Podle Machka 1968,480n je pretati. pův. *preg-ta-ti, *prek-ta-ti, intenzivum, příb. s něm. bringen a také s kelt. slovy. Různost významů ve sl. jazycích vysvětloval Machek vlivem prefixů, u jednoduchých tvarů pak deprefixací. Nejisté - sám autor později (ZS1 25, 57) zařadil pretati k slovům neprůhledným. ij
pri prep. s lok. 'při, u; bei, an'
Dále má význam 'v přítomnosti někoho, před někým' {pri národě ... ispovědati), ve spojení s os. zájmenem nebo subst. označujícím osobu vyjadřuje vlastnictví (esťb pri n'etnb ladiicá), také určitý čas 'o, v' (pri devetěi Že godině) nebo čas přibližný 'k, kolem' (pri večere), současnost dějů (rasp§tyi pri pgntbStěfíVb pilote), dáte vztah 'vzhledem k, co se týká' (prijeterěch* grěsěchb oklevetani, byv*); ve spojení pri inonib 'jinak'. Sr. Herodes, Issl 354n. O pri s významem "o' za ř, nepi (lx Sav, lx Sud) v. Herodes, Slávia 44, 359.
Et.: Psi. pri, všesl.: jsi. slk. pri, stě. č. hl. při, dl. pši, plb. prai (Olesch 1983,2,816), porn. pře, stp. p. przy, br. ukr. pry, str. r. pri; vždy se pojí s lok.; všude vyjadřuje těsnou blízkost místní nebo místní příslušnost 'u, při', dále 'vedle, mezi' (b. luž.), směr 'k, ke' (b.
rak. sch.), časovou blízkost nebo současnost 'při, během (určité doby), za' (jsi. slk., č. arch., kaš. p. ukr. r.), 'v době (vlády), za' (řídce mk., sch. arch., vsi.), společenství '(žít) u někoho, s někým' (sin. slk. p. vsi.), účelovou spojitost '(být) při, (sloužit) u' (sin. slk. č. stp. r), všude určení zřetele a průvodních okolností 'při, za' (např. b. pri dobra volja, slk. pri pamäti, č. být při penězích, p. przy majgtku ap.), 've srovnání s, proti' (řídce b., mk., sch. arch., str.), 'přesto, i při' (jsi. slk. č. dl. pomsln. p. r.), podmínku 'při, za' (např. slk. č. r.), při vyjadřování ceny 'za' (sin.) aj.; podrobně v. Kopečný, SB 1,210-213.
Řídkou vazbu s inslr. a ak. v sch. vysvětluje Rj 11, 829 tím, že pri je v těchto případech místo prid, tj. pred. V dl. st. a dial. je pši chybně s gen., což je způsobeno záměnou za syn. pla; v. Muka 2, 244.
O konkurenci se směrovým kb v. Schelesniker, WSI4,444n, o střídání se syn. u v. Kopečný, SB 1, 210 a 257.
Všesl. je i prefix pri-. Li sloves vyjadřuje všude především směr 'k, do blízkosti' (stsl. priběžati), též připojení,- připevnění (stsl. pripeti, přibiti, dále v b. mk. slk. č. plb. vsi.), dodatečné přidání, doplnění (stsl. priložiti, priposblati, dále v sch. sin. slk. č. luž. plb. pom. vsi.), malou míru nebo neúplný děj (v jsi. slk. č. luž. plb. vsi.), začátek děje (jsi.), provodní děj (č. přikusovat, dále např. v p. br, r dial.), vyčerpání děje (r. dial. prijésť 'všechno sníst'; v. SSRLJ). Jmenný prefix pri- je u deverbativ (stsl. prilogb) a u jmen vzniklých z předložkových spojení (stsl. primorije, č. přízemí aj.), dále vyjadřuje u subst. i adj. malou nebo menší míru (stsl. primrakb, č. přítmí, příchuť, u adj. v sin. sch. slk. č. p. ukr. r.); opačný význam mají adj. s tímto prefixem v slk, p. dl.
Dem. význam adjektiva s pref. pri- pokládá Miklošič (Miki. 1852, 4, 233) za mladší, v stsl. neprokázaný; csl. prial-bčwb (ve spojení prialbčbn-b byti 'podlit hlaď), prisirašbnb 'vystrašený, strašný', stsl. priskr-bbbtvb 'zarmoucený, sklíčený' chápe jako *'být při hladu, při strachu ap.'(sr. i Kopečný, SB I, 214).
O střídání pref. pri- a pre- v. Teodorov-Balan, BE 3, 138-146, v sch. Moskovljevič, NJns 2, 136-140.
Některá stsl. slova s pref. pri- jsou pokládána za kalky (někdy jen sém.) z ř.: prišblbcb 'příchozí, cizinec' (ř. itapsrdSrjptoc.), pripasti, pripadali 'padnout někomu k nohám' (ř. Ttpoaxln-cEiv), pripotrnb 'ležící u cesty' (ř. napófooc), pristavljati 'přikládat (záplaty), poskytovat' (ř. £n/3áAAetv), prinošenije 'oběť, dar' (ř. xpoatpopá) aj. V. Schumann 1958,5In, Molnár 1985,248-250; ti uvádějí jako sém. kalk z ř. (Kpoa)SEXi6c i prijetb, prijetbn-b s význ. 'příjemný, vítaný', což odmítá Havlová, SbEichler I76n s poukazem na paralelní sém. rozvoj v lat., sthn, a gót.
Přesný protějšek má sl. pri v lit. prii, pri-, lot.
711
pri
pricěpiti
prie-, stprus. prei (*prei) s funkcenii blízkými funkcím sl. předložky (prefixu); sr. Pokorný 812, Fraenkel 652n, Vaillant, RÉS 33, 109, Martynov 1983, 50, Blažek. SFFBU49, 33.
Bsl. *prei patří do obsáhlé skupiny ie. předložek (prefixů) obsahujících konsonanty p-r. Nejspíše jde o variantu pre rozšírenou o i. Podrobněji o této skupině prep. v. pro. zš-ae
priaťbčbni. v, lakatí
pri baví tí v. izba vi ti se
priběšti, -běžeí-b, -běgQ 'přiběhnout; herbeilaufen'
Vedle typu priběgnoti, -běgneťb je možný předpoklad podoby priběšti, -bilet?, jako prézentní formy slovesa doloženého pouze v aor. ipriběg%, -běže aj.) a v ptc. prét. akt. (priběgt>še aj.). Jediným jednoznačným dokladem tohoto vb. může být 3. pl. préz. priběggťh, i když SJS 3, 259 tu nevylučuje chybné psaní místo -gnoťh.
Et.: Stsl, priběšti je odvozeno od vb. běšti« psi. *běgti), ve stsl. nedoloženého.
Psi. *běgti > p. biec, br. béhčy, ukr. st. bíčy (Hrin., Žel.), ukr. bíhty, str. beci (StrS), r. dial. beč', bečí (SRNG) 'běžet' a další přen. významy. Snad jde o pův. psi. sloveso 'pobšhnout, Utéci* (Němec 1958, 49, Tru-bačev, SM 2, 59n), doložené v sl. jazycích v různých rozšířených podobách (v. béžati). Za pozdní inovaci v jednotlivých sl. jazycích pokládají uvedené tvary Vaillant 3,383 a S-A 1975.30In. pp-bv
priblažnjati v. blázna
pribytt»k*í> v. bytí
pricěpiti,   -pit*,   -pjjr> 'naroubovat; einpfropfen' (Christ Slepě Šiš)
Převažuje metaf. význam 'připojit se, stát se Částí něčeho' (často i retl). VChristje \ priscěpiti. Sjinýmpref. rascěpiti 'rozštípnout, rozštípat, rozsekať (lx Supr). Sr. též csl. s(l>)cěpiti (MLP 906, 965, i, je zřejmě důsledek mylné segmentace slova na pref. st,- a vb. *cěpití).
Exp.: Z csl. snad pochází rum. re opů 'zašpičatělá dřevěná nebo kovová tyč, kůl, osten aj.' (Tiktin 1570n). Mohlo by však jít i o přejetí z živých sl. jazyků.
Et: Prefixát psi. "r{s)cěpiti, doloženého kromě csl. jen v jsi. jazycích (většinou bez iniciálního s-): b. (s)cépja, mk. cepi, ch. st. scijepaú (podle Rj 14,766jde o pref. vb., tedy s-cijepati), sch. cépiti, cijěpiti, cijěpati,
sin. cepíti, cépiti, arch. a dial. (Plet.) cepati, vše 'štípat,
štěpit, poltiť (v sch. v tomto význ. jen cijěpati), dále 'roubovat, štěpovat* < ""štěpit strom kvůli zasazení roubu' (sch. kromě cijěpati, sin. arch, a dial.), přen. pak 'očkovať aj.
Všesl. rozšíření má deverb. cěp-b 'hůl sloužící k různým účelům; nářadí na mlácení obilí aj.', pův. *'odštípnutý, odseknutý, odlomený kus dřeva' (sr. Trubačev 1966, I33n. Machek 1968, 83, aj., naopak cěpiti pokládají za denom. od cěpt Vasmer 3, 288. Skok 1, 263 aj. Podle SK 2,79n jde o slova paralelně utvořená od společného ie. koř.). Někteří autoři odvozují od psi. cSpt. i slova s význ. 'tuhnout, trnout ap.' (v, océpati, ocěpěnéti).
■ (1) Psi. '"(sjcěpiti < ie. *(s)keip-f*(s)koip- 'štípat, sekať. (2) Psi. *(s)cěpiti < ie. *(s)kiíp-/*(s)kôp' 'ostrým předmětem řezat, krájet, štípat*.
(1) Ie. kořen *(s)keip- 'štípat, sekať je obsažen podle převládajícího názoru v řadě jmenných i slovesných tvarů různých ie. jazyků: lit. skiěpyti 'roubovat', skiépas 'roub, Štěp' (Zubatý I, 2, 119, Fraenkel 805, Otkupščikov, Balt 24, 19 aj,), ř. (Hesych.) cxoiKOC\ 'břevno, kláda používaná ve stavebnictví', oxIkov 'hôľ (Frisk 2,733, zpochybňuje Specht, KZ 52,90), lat. scipiô tv, (W-H 1, 219n odmítají spojitost se sl. cěpiti), dále sthn. ski-verro, něm. Sckiefer 'břidlice, tříska', Scneibe 'kotouč, disk' (pův. snad * 'plát odříznutý od stromu'
Kluge-Seebotd 1999. 715 a 720) aj. Sr. Uhlenbeck, PEB 27, 131, Bern. 1, 125, S-A 1955, č, 92, SM 3, 185n, Černých 1993, 2,436, Snoj 1997,59 aj.; bez sl. materiálu sr. Pokorný 922.
Na sl. půdě došlo k poměrně širokému rozvinutí koř. vo-kalismu. Psi. *(s)cěpiti reprezentuje o-stupeň koř. *(s)keip-. Re-duk. ablautový stupeň je obsažen v psi. slovesu *ščbpnQti (sr. napr, rcsl. štmott se 'být rozdělen, rozštípán, rozsekán na kousky' - MLP, sin. arch. uščeniti 'prištípnout, přiskřípnouť ap.), sek. zdloužený pak v iter. ščipati s všesl. rozšířením a významy 'stiskat na malé ploše; (o hmyzu) kousnout, bodnout; ostrým nástrojem dělit po vláknech ap.' Sem snad jako výsledek sek. výšinu z ablautové řady i psi. ščepa/ščept, 'tříska; roub, roubovaný strom", ščepiti 'štípat na třísky, roztínat; roubovat, štépovať, vyskytující se v zsl. a vsi. Obvykle se ovšem tato slova odvozují od význ, blízkého ie. kořene *(s)kěp- (v. níže). Proto nelze vyloučit ani kontaminaci ie. kořenů *(s)keip- a *(s)kcp-, jak předpokládají např. H-K 376, Černých 1. c. aj.
(2) Podle jiného výkladu (MEW 299, Bruckner 543, Machek 1968, 626, Varbotová 1984, 126 aj.) je celá výše uvedená sl. rodina odvozena od ie. *(s)kěp-f*(s)kop-'ostrým předmětem řezat, krájet, štípat* (> psi. ščěp-, Ščep-). St. Pokorný 930n, v. kopat). Psi. *(s)cěpiti pak podle některých autorů naopak reflektuje sek. ablaut s o-ovým koř. vokalismem, utvořený nově od redukovaného stupně *skip- (psi. ščhpnoti). Tak např. Machek 1. c, Varbotová 1. c, aj. hk
712
pričetati
pridt
pričetati, -ajett pf. ipf. 'připojit, připojovat, připočíst,
připočítávat; hinzufügen, zuzählen'
Refl. 'připojit se, připočíst se', v Nom ve spojení pričetati se bracě 'spojovat se sňatkem, uzavírat sňatek'.
s jiným prcf. s-bčetati (se) 'spojit (se)', ipf. 'připočítávat (se)', sbčetanije v Euch 'spojení, svazek', v Sud 'manželství'.
Exp.: Z csi. je r. sočetát'(sja) 'spojit (se), spojovat (se)', arch. 'uzavřít, uzavírat sňatek', sočelánije 'spojení'. Podle Tik-tina 330 je z csl. četa (v. níže) rum. ceatä 'četa, skupina, zástup, houf, to je však nejspíš (podobně jako maď. csaia, alb. četě aj.) z živých sl. jazyku (Rosetti 1954,41).
Pokračováním stsl. slov je b. säčetája 'spojit, sloučit', wčetánie 'spojení, sloučeni".
Et.: Stsl. pričetati, sbčetati je denominativum od četa, dolož, v csl. textech s významem 'agmen, co-hors' (MLP).
Psi. diai. (jsi.) četa > b. četa, mk. četa, sch. četa 'oddíl, družina, ozbrojená skupina lidí, vojenská jednotka', 'zástup, houf, tlupa', v b. lid. (rbke) a mk. 'pracovní skupina určitého zaměření', b. dial. (Rodopy) 'zednická parta' (BDial 2,300).
Sch. st. tvar čito n. 'dav, zástup' (Rj) vznikl z četa, které bylo kvůli významu chápáno jako pl. (v. Skok 1,314n).
Č. četa (od 19. stol.) 'vojenská jednotka', 'organizovaná pracovní skupina' a zřejmě i sin. četa (od 18. stol.) tv., st. 'zástup, houf ap.' (Plet.) jsou ze sch. (Machek s.v. četa, Orloíová, ZbFL 1671, 12 aj.).
Sin. dial. čata 'nástraha, léčka', u vojska 'záloha* (Plet.), slk. čata 'četa', st. 'ozbrojený výpad, bojová výprava' (HSSlk), p. czata 'hlídka, stráž', ukr. řídké čála (častější je pl. čáty) tv. jsou přejetí z maď. csata 'bitva, boj', jež je ze sch. (Míkl. 1867, 82, Zareba, JP 31. 117. Slawski 1, 114, Bezlaj I. 74, EWUng 1, 193 aj.).
Psi. vojenský termín (v. Niederle 1911, III, 1, s. 492), bez jasné etymologie.
• (1) Psi. četa < psi. čisti 'číst, počítat'. (2) Psi. četa ~ lat. caterva, umber. kateramu, ir. cethern.
(1) Podle Trubačeva, SM 4,92n je četa sl. novotvar, deverbativum od *čisti, čbtg 'číst, počítať (v. čisti) s pův. významem ^'skupina o určitém počtu' (tak i her 176). Příbuzné by pak bylo i csl. čbťb 'počet' (a také např. b. čet 'počet, číslo', stč. čet 'počet', p. st. cet, br. cot, ukr. čit, r. hovor. čě't 'sudé číslo') a br. r. (arch. a dial.) četá 'pár, dvojice'; za deriváty od čisti, Čbtg je považuje např. SK 2,320n, spojení s četa však odmítá.
Slabinou tohoto spojení zůstává původ kořenového e v psi. četa. Je možné, že význam 'pár, dvojice' je starý: ie. kořen *k^'et- (> sl. čet-) je obsažen v ie.
výrazech pro '4' a '8' (sr. Jakobson, IJSLP l/II, 275, Erhan 1982, 139, Blažek 1999, 212 a 271). Nelze proto vyloučit, že četa (s -e- původním) bylo spojeno s čbtg, čisti a čitati pouze lid. etymologií.
(2) Tradičně se četa spojuje s významově blízkými lat. caterva 'hromada, dav, zástup', 'vojenská četa', umber. kateramu 'congregamini', příp. s ir. cethern, ceithern 'skupina lidí', 'oddíl bojovníků, válečníků' (tak Bezzenberger, BB 16, 240, Stokes 76. Bern. 1. 153, Vasmer 3, 330n, Machek s.v. četa, SK 2, 178n aj.). Problémem jsou však hláskové nesrovnalosti (sl. e oproti lat. a), stejně jako nejasné společné ie. východisko (Pokorný 534 řadí uvedená slova - bez sl. četa a ir. cethern - k ie. kořeni *kat- 'pletením stočit, skroutit; pletivo ap.').
Další výklady jsou ještě méně předvědčivé: Ojedinělý je výklad Vaiilantův (RÉS 19, 106), který řadil četa k ie. kořeni *kat- 'bojovať; ten je např. v ir. cath, stsev. hod 'boj', s r-ovým rozšířením pak ve stind. šátnt- 'nepřítel, protivník', něm. Haáer 'hádka, svár' a stsl. kotora 'svár, spor' (v. kotora).
Ondruš (SlWort 130 a KS 10, 81n) vyvozoval četa z ie. *ket- < *k^et-, jehož ablautovou podobu *keu-t- viděl v slk. dial. čutá, čutka 'kupa, hromada'; pův. význam by byl *'vyvýšenina' se sém. posunem 'kopec, hromada' —> 'dav, stádo'.
Návrh spojit sl. četa s lil. kek(e)tá 'skupina, zástup' (Búga, AistiSki studijai 1, Petersburg 1908, 55 - cit. dle Fraenkela 236) odmítl Fraenkel l.c. ij
priďb. -a m. 'zisk; Gewinn'
Doloženo Ix v Grig Zach i rizg sb pridomb istezgťb (za ř. [u£T& xaiaXXayřjC,).
EL: Psi. *priďb > b. lid. a dial. prid m. i f. (Gerov, BTR, RODDaj.), mk.prid, sch. prid m., v Hercegovině prída f. (Rj), sin. kniž. prid m. (arch. i f. - SSKJ), st. prid (Snoj 1997, 497), u Plet. prid, s významy 'nadávek, přídavek (při výměně, prodeji či koupi)' (všude v jsi. kromě sin.; v b. např. také 'peníze navíc, které se dávají za dobře vyměněné dobytče' Gerov), dále 'dar nevěstě, výbava, věno' (b. mk.; v b. také 'peníze, které dává nastávající zeť rodičům nevěsty' Gerov, sch. - černohorské 'dary, jimiž se před svatbou vzájemně obdarovávali nevěsta a ženích' Rj 11,859), 'užitek, prospěch, výhoda, zisk' (sin., sch. st. ojed. Rj I.c.).
Patří sem zřejmě i r. dial. prid 'spodní část sudu (spolu s dnem)' (SRNG) a br. st. prid 'okraj na dně dřevěné nádoby' (Nos.)
Slovo bsl. stáří, příbuzné s lit. priědas a lot. prieds 'přídavek, nadávek (při obchodu, výměně zboží ap.)' (MLP 666, Fraenkel 112, M-E 3, 392).
713
pridt
prilbngti
Psi. *priďb je tvořeno pref, pri- (< ie. *prei, sr. lit. prie, v. pri) a jmenným základem -db, sr. podobne
tvorené psi. *SQ-ďb 'soud' (Trubačev, SUaz 1963, 182; v. sod-bi). Jmenný základ -ďb se vysvětluje dvojím způsobem: z nulového stupně ie. kořene *dhě- (< *dkeHi -) 'položit, klásť (Jag ié 1871,49 a 53, MEW 43n, Snoj l.c; v. dětii), nebo z ie. kořene *dô- (< *deHs-)
'dáť (Fraenke! l.c, Pohl, WSIJb 20,150,Furlanová in Bezlaj 3, 120n, sr. i Pokomy 225; v. dati). V prvním případě by byl pův. význam psi. *priďb *'to, co se pokládá vedle něčeho, při něčem ap.', v druhém případě ^'to, co se dává navíc, co se přidává'. SI. i baltský materiál ukazují spíše na druhou možnost.
Autoři BER 5, 706n {a možná již Mladenov 518) zřejmě myslí na pozdější tvoření, když priďb považují za postverbale od pridali. ij
prígraďb v. gradti
príimi>ni>, prijemui>iii> v. jeti
priižditi v. žiti
přijati, -jajeťfa 'přát někomu, být někomu nakloněn; jemandem gewogen sein'
Der.: prijateľb 'přítel', neprijateľb 'nepřítel' (Lob Par); dále prijaznb 'přízeň, přátelství, oddanosť a 'přítel', prijaznivb 'příznivý, přátelský' (lx Supr), prijaznyn'i 'přítelkyně' (Bes); neprijaznb 'zlo, ďábel' (v tomto významu zřejmě kaik sthn. unholdoZ-a 'čert, ďábel, démon', což je negace sthn. haldo 'přítel, oblíbenec; leník, va2aľ; sr. Hirt, PBB 23, 335, Auty, Slovo 25-26, 173n, Schaeken 1987, I26n aj. V stsl. jde nejspíš o moravismus, jak soudí napr. Ľvov 1966, 198n, Moszyňski 1992, 36, Mareš 2000, 138 aj.), nepri-jaznivb (Venc), neprijazinijnbskb, neprijazni(nb)nb, neprijaznbtvb, vše 'nepřátelský, zlý, ďábelský', ne-prijaznina, neprijazribna 'zlý, ďábelský skutek' (Bon Venc), neprijazninostb tv. (Venc), neprijaznbstva 'zloba, zlo' (lx Supr).
Exp.: Z csl. nejspíš pochází slk. st. (17. stol.) nepr(i)aznik 'ďábel, čert, nepřítel' (Stanislav, Slávia 25, 254n) a dále rum. a prii 'být příznivě, přátelsky nakloněn, přát někomu' &(ne)prieten '(ne)pŤíteľ, -nä '(ne)přítelkyně' (Tiktin 1252, 1253).
Et.: Stsl. přijati je iterativum k primárnímu vb. prbjati, prbjajo.
Vú. prbjati!přijati > b. arch. a dial. prijája (Gerov, BER 5, 749), mk. dial. (jen 3. os. sg.) prijae (RMJ), sch. přijati, -jam, sin. přijati, -jam, slk. priať, prajem, stč. přieti, přěju, č. přát, přeji, arch. i přiti, hl. přeč, přeju, dl. arch. pšaš, pšaju, p. jen pref. sprzyjač, -jam, br. spryjác', -jáju, hovor, pryjác', ukr. spryjáty, -jáju,
Žel a Hrin. i pryjáty, s významy 'být nakloněn, stranit někomu, podporovat někoho' (b. dial., stsrb. Rj, slk. č. iuž. p. br. ukr.), 'chutnat, prospívat, vyhovovať (mk. dial., sch. Sin.) aj. Všesl. rozšíření mají nomiiia agenti s a aclionis utvořená od tohoto slovesa, príja-telb a prijaznb, patrně už psi. původu.
• Psi. prbjati < ie. *preiH-í*pri}.eH- 'mít rád, projevovat přízeň, náklonnosť.
Ie. kořen *preiH-/*priieH- je doložen v řade ie. jazyků: stind. priyá- 'milý, drahý, vlastní', prtnňti 'těší, uspokojuje', stsev. frjô 'milovať, gót. frijon tv., gól. freis, sthn. stsas. fri, něm. jrei, vše 'svobodný, volný', kymer. rhydd tv., stir. rlar 'vůle, prám ap.' aj. Sem patří též výrazy s významem 'přítel, příbuzný ap.', jako gót. jrijonds, sthn. friunt, něm. Freund aj.
Sr. Pokorný 844, Abajev 2, 55n, Vendryes R-27, Lehmann 12Sn, Mayrhofer 1986, 2, 189n, Kluge-Seebold 230n, 232, LIV 441 -uvádí jen ií. formy! aj. Ksém. vývoji v. Scheller 1959, 105-108, Meid, Kratylos 6,44-48, Szemerényi 1977, 117, 119n aj.; sr. též č. přízeň ve význ. 'příbuzenstvo' - podle Knoblocha, ZS1 7.301 jde v sl. jazycích o sémantický kalk z germ.
Psi. préz. prbjati, jakož i germ. tvary se zakládají na koř. podobě priieH-. Iter. přijati patrně předpokládá zdloužený stupeň vokalismu (sr. Zubatý, LF 28, 29, Vasmer 2,436n, Machek 1968,490n, Skok 3,40n, Furlanová in Bezlaj 3, 121, BER 5, 749n,Rikov, Prasiow. 11 In aj.).
Smoczyňski, Acta linguistica Lithuanica47,63 rekonstruuje výchozí ie. tvar v podobě *priH-e- > prijfi-.
Pochybný je výklad Hirtův (PBB 23, 336), podle něhož je psi. přijati výpůjčka z germ. Stejně vykládá (z góL) i Vaillant 3, 359 aj.
Ugrofinské souvislosti nachází Čap, Ling 13, 133n. kk prikladá v. klasti prikupiti 'vydělat, vyzískat' v. kupili prikúpili 'připojit, spojiť v. kupa-, prilačbiťb v. lakati priležr.tiT, v. lešti prilipati v, prilbpěti prilogt. v. lešti
prilbnoti, -l&net-b 'přilnout, přilepit se; anhaften, an-kleben'
v Bes prilbpnuti tv.
Et.: Psi. (pri)lbngti > sch. st. pridnuti (Rj), slk.
714
prilbnoti
ľnáť, priľnúť, srč. Ináti, č. lnout, pňlnout, pom. Ingc, prélngc, kaš. i Igngc, sip. Ináč (Reczek 186), przyl(g)ngč, p. l(g)nač, przyl(g)nač (nověji se sek. g), s prot. i br. dial. iľnúc' (Nos., ESBr 3,380), ukr. st. a dial. ľnúty (Žei.), str. Ihnuti, prilb(p)nuti (StrS), r. ľnuť, priľnúť '(pn)inout, (při)tepit se ap.'
Psi. *lbnoti (< *lbpngti, v stsl. doložený aor. pri-Ibpé) je inchoativum tvořené K-ovým sufixem od ie. kořene *leip- 'pomazat, lepiť (Skok 2,298, ESBr 3,380, Slawski 4, 2M, Varboíová, SM 17, 92n aj.); sr. dále priUpěti
Podobně je od téhož ie, korene tvořeno gót.af-lifiian 'zůstat, zbývat'.
ľvíachek 1968, 337n se však domnívá, že sl. ihngti je tvořeno přímo od ie, kořene *iei- (koř. *leip- snad predstavuje jen rozšířenou podobu). pv-ae
prílbpětí, -LbpSK. -Ibpljo 'přilnout, přilepit se; anhaf-ten, ankleben'
Prefixát v stsl. nedoloženého Ibpěti (MLP 348). V stsl. též prilbpati, -pljeťb pf. t v. a ipf. prilipati, -ajete 'lnout, lpěť, s jiným pref. zalipati, -ajeťb 'zalepovat se' se zdlouženým nulovým stupněm kořene.
EL: Psi. *thpěti > slk. lpieť, stc. lpieti, lpěli, lpíti, Č. lpět, lpít, stp. lpieč, p. dial. lpié, zelpič (Kartowicz), str. l(b}pěti, prilbpěti (StrS), vše 'přiléhat, lpěť, p. dial. i 'vytrvať, ale i 'zeslábnout, polevit' (Karfowicz), se sek. kořenovým vokalismem sin. kniž. lepéti, r. dial. tipéť (SRNG).
• Psi. Ibpěti < ie. *ieip- 'pomazat (tukem), lepit (se); lpět, zůstávat ap.'
Kořen *leip- je dosvědčen slovesnými i jmennými tvary ve většině ie. jazyků: stind. limpati 'maže, lepí', lepayati tv, ř. Mxoq 'tuk', Xmapóc; 'namazaný, tučný', lat. lippus 'mokvajícf, gót. bileiban, sthn. bilľban, něm. bleiben 'zůstávat', gót. biláibjan 'zanechávať, lit. limpu, lipti 'lpět, uváznout', lipnús 'lepkavý', s posunutým významem lipu, lipti 'lézť, toch. B lipetär 'zbývá' aj.
Psi. Ibpljg, Ibpěti je stavový prézens tvořený obvyklým způsobem, bez přímých protějšků v jiných ie. jazycích. Od téhož kořene je utvořeno kauz. lěpiti (v. lěpljenije) a inchoativum Ibngti (v. prilbnoti). V. těž lept.
Za rozšířenou podobu kořene *(s)lei- 'mazlavý, slizký ap.' (stind, iinäŕí, layate 'přiléhá', lat. littere 'pomazať, iTmus 'bláto', sthn. leim 'lep', něm. Schleim 'hlen' aj., v. též slina) pokládá kořen *leip- Pokorný 662n. 670. Pod. Specht, KZ68, 124n.
Sr. dále Trautmann 161n. Bemeker 1. 754, Vasmer 2, 77, Bruckner 297, Machek 1968 s.v. lepili, Skok 2, 297n, LIV 366, Meillei, MSL 14, 351, Hirt, IF 10, s. 21.27, 30, Schmid, IF 69, 127, Němec 1958, 42.69. Smoczyňski 19S9.21 aj. pv-ae
primctatí se., -ajeťř. se ipf. pf. ? 'naskýtat se, namanout se; vorkommen, zufállig dazukommen'?
Tak rekonstruuje tvar i význam SJS 3, 291.
Doloženo pouze i x v í-ovém ptc. (2. sg. m.) (za ř. Kpoosní-Xacac,): ašle ti esi posíiant, cěmt. ■ i přimetali, se vbnezaapg (Euch 54b 2-3).
Rozdílné jsou názory na kvalitu kořenového vokálu. Pro původní tvar s nosovkou, který uvádí vedle SJS i StslS (a dříve již Slořiski 1934, 108), chybí podpora ve sl. jazycích (v ruštině, která by mohla být průkazná, stejný tvar se střídnicí za nosov ku není doložen). Podle Vondráka 1912. 155 a Frčka 1933, l. s. 86 je přimetali chybou místo přimetali. Nahtigal 1942, 134 pozn. vycházel z pův. přimetali, tvar s nosovkou považoval za výsledek vlivu následující nosovky v pron. refi. se. Podr. sr. Koch 1990, 477n.
Et.: Slovo nejasné. Vzhledem k předpokládanému významu 'naskýtat se, namanout se1 (a také vzhledem k existenci sém. blízkého přimetali se 'ochomýtat se°) bylo by je možno nejspíše zařadit k mesti (v. mesti), problémem však zůstává nosovka v koř.
Pokud by et. význam byl *'připlést se někam', mohli bychom vyjít z psi. mesti, meto (v. mesti) - Havlová, red, pozn. y
primětati S£ v. mesti
primtk'irii, -tfa m. 'představený; Vorsteher, Oberste' (Supr)
EL: Administrativní termín vypůjčený ze štír. jrpt-ynxi]pí(o)q 'představený úřadu ap.' (Lampe 1991, Du-Cange Gr,), jež je přejetím z pozdně lat. prímicěrius tv, komp. z primus 'prvý' a cěra 'vosk', tj. 'ten, jehož jméno stojí v seznamu na voskových tabulkách jako prvm"; lat. cěra je patrně výpůjčkou z ř. (ion.-at.) xt)póc tv. Pro výpůjčku ze střř. svědčí náležitá reflexe -xtj- [k'i] (Thumb 1910,2) slovanským -k'i-: standardně adaptováno k yo-kmenům (Vasmer 1907, 269, E-M 114 a 535). bs
primočití v. moka2
primrbcanřje v. mrtknoti
pri ni knot i v. nic&
prinkMpsT., -a m. 'vládce; Herrscher'
Doloženo 3x v Supr, z toho 2x psáno prink'ips'b a )x podle řečtiny prigk'ipS'b.
EL: Stsl. výraz je přejat ze střř. npírxi<p 'vládce' a to je z lat. prtneeps 'přední osoba, předák, vůdce', za císařství zejm. o císaři a členech císařského rodu (sr. E-M 535), bv
715
prinbznoti
prisn-b
prirjbznQti v. vbnbznoti pripeti v. ope ti
priplaiiti se, -itt se, -plasty se 'připojit se, přidružit
se* (lx Mak)
SJS 3, 299 pokládá za chybu místo prilěpljati se, které je v paralelních textech; spíše však jde o lexikální variantu, vzatou z místního jazyka, v. níže.
Et.: Dosud bez et. výkladu.
Csl. priplatiti s§ 'připojit se k někomu' (MLP), 'přitulit se, přilnout' (StrS 19, 249), priplatiti 'přišít' (MLP) je možno spojit s b. dial. priplatjá se 'přilepovat se', hovor, 'držet se někoho, věšet se na někoho', st. (Gerov) priplatá 'připlést, naplést', priplatjávam 'dotýkat se, přilepovat se' (v. ber 5, 729). Významy ukazují na souvislost s vb. plesti, pletg 'plést, splétat' (v. plesti); sr. sch. st. priplesti 'připojit' (Rj 12, 94), r. dial. zaplestís', zapletáťsja 'zaplést se s někým', č. připlést se k něčemu aj. Přijmeme-li výklad Varbo-tové (1984, 45), že z vb. pletg je vedle plot* odvozen i zdloužený ô-st. plat* 'kus tkaniny' (<— *'spletená vlákna'), pak je možno předpokládat denom. oplatili 'spojovať, z něhož lze odvodit csl. *priplatiti se 'připojit se, přidružit se' (sr. i platí.).
MénĚ pravděpodobný je předpoklad BER I.e., že spojení uvedených b. slov s vb. plesti je lid. etymologie a že pův. by mohlo jít o der. adj. pláten "pevný, hutný' « plttb 'tělo'), žř
prípreští v. naprešti
prirazití se v. obrazili se
priricati, prirokTb v. rešti príscěpiti v. prícěpiti prisega, prisešti v. dosešti prisnvh v, emprizmi.
prisnubljatí, -bljajeťb 'lákat, svádět; verführen' (lx
Sud)
Et.; Csl. hapax legomenon prisnubljatí je iter. sekundárně utvořené suf. - 'aje- od prefigovaného vb. prisnubiti, v stsl. nedoloženého. Psi. simplex snubiti, též var. s nazálou *sngbiti, je doložen jen v jsi. a zsl.: mk. dial. snabi (RMJ), sch. snúbiti, sin. snúbiti, snubiti, dial. též snobiti (Snoj in Bezlaj 3, 281), slk. st. snúbiť (HSSlk), slk. snúbiť sa, zasnúbiť sa, stě. snúbiti  (MStčS), č. kniž. snoubit {se), č. častěji s
pref. za-, dl. arch. smtbiš, stp. sngbič (SStp, se sek. nazalizací, sr. Vaiilant 3, 428), s významy 'zasnubovat (se), vdávat (se)' (mk., slk. st., slk. za-, č. stp.), 'ucházet se o koho' (sch. sin. č. dl.), 'přemlouvat' (sch. sin.), přen. 'spojovat (se)' (č. kniž., slk.) aj. V b. a ukr. jen v komp.: b. dial. (Rodopy) devosnób(nik), devosnóbnica 'dohazovač(ka)' (MB,BERl,330),ukr.
divosnúb 'dohazovač' (Hrin.); přejato z jiných sl. jazyků?
• Psi. snubiti < ie, *sneubh- 'vdát se'.
Ie. kořen *sneuhh- je obsažen v lat. nubô, -ere 'vdát se' a cónúbium (< *co-snubiom) 'manželství' a dále v ř. subst. vóiicprj 'nevěsta, dívka, nymfa* (s nazálou snad z nazálnřho préz., LIV 523). Tak mají např. Vasmer 2, 683, H-K 343, LIV l.c. aj. Po formální Sttánce představuje sl. snubiti kauzativum, resp. iterativum.
Machek 1968,564 a ESUkr2,86 (s. v. divosnúb) předpokládají v psi. nosovku a rekonstruují výchozí tvar jako *sngbiti. Jde asi o variantu aspoň psi., ale spíše už ie. stáří.
Podle Martynova 1983, 87 jde o stopu italického ingredientu, který se podílel na sl. glotogenezi; tomu však odporuje nazální varianta.
Lze pravděpodobně souhlasit s těmi autory (Briickner 504, Pokorný 977n, Snoj 1997, 588 aj.), podle nichž jde o formantem -bh- rozšířený ie. kořen *sneu- 'vázat; snovat ap." (anal. významový posun není v sém. polí příbuzenských vztahů neobvyklý, sr. ř. XEvÔEpóc, 'tchán, otec nevěsty' k ie. *bhendh- 'vázat'; Briickner l.c). Je obsažen např. v stsev. snúa 'obracet, vinout, plést', gót. sniwan 'spěchat', stangl. sněowan tv., lot. snaujis 'oko, smyčka ap.' (M-E 3, 973, Pokorný 977, Vries 1962, 526 aj.) a také např. v psi. vb. snovati, snovo a snujp (k tomu sr. Koch 1990, 482n a 746n), ve stsl. nedoloženém (sr. např. b. snová, mk. snové, sch. snôvati, sin. snováti, slk. snovať, č. snovat, hl. snowač, dl. snowaš, stp, snowač, p. jen snuč, br. snavác', ukr. snuváty, r. snováť aj.. vše 'vázat (o nitích), snovat aj.'). Viz též sn-ttha. snopt. hk
prisni> adj. 'vlastní, pokrevní; blutsverwandť; 'blízký; nahé'
Ojed. 'stálý'. Adv. ojed. přísně, též prisno 'jako k vlastnímu, opravdově, upřímně', kompar. prisněje; častěji v přen. významu 'stálý' prisno (s kompar. prisněje) 'vždy, stále, věčně'.
Z pův. významu 'pokrevní' vychází i doklad z Řehoře Naziánského 176 irtíva prisněišaja 'nejvhodnější oběť* (StrS 20, 22), což je kalk ř. duaía oixaoTá-crj, kde oíxeíoc, jež jinde znamená jako prisn-h 'blízce příbuzný, blízký', je zde užito v přen, významu 'vhodný, přiměřený'. Ale Bezlaj 3, 123 vykládá sin. prísten 'přiměřený, vhodný' jinak, jako slovesné jméno od pristáti v jeho sek. významu 'hodit se*.
Der.: prísnostb 'věčnost' (lx Supr), prisnovati 'tr-
716
prisn-b
prisvenoti
vať (ixNom).
Komp.: prisnoděva, prisnoděvica, adj. prisnodě-vaja, vše 'vždy panna' (o bohorodicce) (F, daraáp-(kvač, lat. semper virgo), prisnostojanije 'stálost, vytrvalosť, prisnosy, f. -sošti 'věčný' (ř. ád ův aj.), prisnosQŠtbtľB tv., st>prisnosQŠtbni> ísouvěcný,,pris-nosbvr-bSthnica 'blízká družka' (1. část překládá ř. yvif oiqc, pttv. 'manželský, příbuzný", pak i "blízký'), prisnoteky, f. -gšti, s-bprisnoteky 'stále, věčně tekoucí'.
Exp.: R. cirk. prísnyj 'pravý', 'věčný', adv. prísno 'vždy', též hodně komp. s prisno- (Daľ); b. ojed. prísen 'věčný' (RODD); seh. st. prisno 'vždy', léž v komp. prisno- (Rj); sin. prísen 'pravý' vykládá z csl. Plet.; z csl. je rum. prisnä f. 'věčné světlo', v. Tiktin 1261; týž vyvozuje z csl. i indekl. adj a adv. prisne 'ryzí, pravý', jež však může být i ze sch.
EL; Psi. *prisrľb (o *pristbni> v. níže) > mk. prisen, sch. st. prisan, sin. prísten, stč. přísný, patrně i r. prísnyj, vše 'pokrevní příbuzný', 'blízký' (mk. stč., o příteli i sch. sin.), 'pravý, skutečný, pravdivý' (sin.). .Ten v stsl. se vyvinul význam 'věčný', asi ze 'stále blízký' (více v. Havlová, Slávia 70, 354n; o tom, že šlo pův, o termín rodové společnosti 'jsoucí při rodině, člen rodu', proto 'pokrevní, vlastní, pravý, upřímný', v. Havlová, SbSíawskj 2002, 121-124).
Nepatří sem. č, přísný 'streng' (o něm s.v. prisnt, kam je řad! i Sch.-Šewc 1 lS4n), i když je sem řadí H-K 301 a Machek 1968,494; jinak objasňuje Snoj in Bezlaj 3, 121 s.v, prihek.
Etymologie slova není zcela jednoznačná; jisté je, že obsahuje v 1. části prep. pri (o ní viz pri). Dnes převládá názor, že výchozí podoba byla, vzhledem k sin. prísten, *pri-ist-bn-b, že tedy 2. část obsahuje adj. isťb 'jistý' (tak Machek 1957, 402 i 1968, 494, Snoj 1997, 503 a Snoj in Bezlaj 3,122n). Jim spojovali také obě adjektiva, ale vycházeli z kořene *es- 'byť (MEW 105) nebo *is- 'vlastnit, ovládať (Stang, NTS 15, 350), či z nulového stupně koř. *stä- 'stáť (Bern. l, 436, upřednostňuje i Preobr. 2, 126), viz též ist-s.
Slabinou všech těchto výkladů je to, že z psi. *pristbnT3 nevyložíme stsl. prísna, psané takto, bez b, v památkách dobře zachovávajících původní stav jerů. Naproti tomu sin. prísten můžeme snadno vysvětlit jako sekundární kontaminaci se sém. blízkým adj. isti. Vyjdeme-li tedy z psi. *pri-s-ni> Či *pri-s-m-b (protože v době předstaroslověnské by ve skupině -shn- měkký jer stejně zanikl), můžeme v 2. části slova předpokládat nulový stupeň koř. 'býť, tedy pův. 'JSOUCÍ při někom' (tak už Brandt, RFV 22, 134, Iľjmskij. AslPh 34, 8n. Mladenov 523. Havlová o.c),
Nepravděpodobné je pokládat pri- za součást kořene a spojovat prisni, buď s *prbjati (Sobolevskij, ŽMNP 1886/9, 151) nebo s lat. priscus 'dávný' (Vasmer 2, 433n). efl
pristrajali v. stroi
prisvenoti, -svenett 'zvadnout, uschnout; verwelken, verdorren'
Vedle toho jsou doložena slovesa s jiným pref. a bez iniciálního kořenového s-: uvengti 'zvadnout', 'zhasnout1, uvedaíi (préz. uvedajen, a uveideťi.) 'vadnout', uvezdati (préz. uveždajeťb) 'působit vadnutí, vysoušet', neuvgžde, neuvedajei, neuvedajemb 'nevadnoucí, nepomíjející, věčný'.
Exp.: Rum. a ojjli 'působit vadnutí' môže být i z živých sl. jazyků (z kOntinuantů psi. *u-vedťb).
Et.: Neprefigované sloveso je doloženo v ostatních si. jazycích. Inicíálnt kořenové s- se nachází jen ve stč. svadnúti 'vadnout, slábnout'; reliktem je č. dial. (mor.) stfajšé tv. (v. Gebauer 1894, 1. 54. 3/2, 252; stp. pošwigdngé, uswiedngč 'uvadnout' je z £., sr. SStp, Basaj, SFPSi 17,18). Jinde je forma bez s-\ b. st. a dial. véna (RBE, M-B, Gerov; b. véchna podle sňckna 'schnout', BER 1, 139), mk. vene, sch. vanutu věnuti, sin. venéú, diaí. i véniti (Plet.), slk. vädnúť, stč. vadnuti, í. vadnout, hl. wjadnyč, kaš. Oadngc, stp. p. wiedngč, br. vjánuc', ukr. vjánuty, str. vjanuti, r. vjánuť, vše 'vadnout, schnout (o rostlinách)', přen. i 'chřadnout, ochabovat, chátrat ap. (o člověku i o věcech)', sin. dial. i 'vysychat (o půdě)' (Plet.).
Vedle toho je doloženo / kmenové kauz. s koře nem v o-stupni: ch. dial. udili (Rj), sin. st. a dial. vodíti, st. i odíti (Plet.), slk. údiť, stč. uditi, č. udit, stp. p. wedzič, ukr. st. a ridč. vúáyty (Žel., SUM), vše 'udit, konzervovat dýmem', sin. st. i 'zapražovat mouku' (Plet.).
Lze tedy rekonstruovat psi. ablautovou dvojici intranz. *vedngti a kauz. *vgditi, příp. jako variantu
*svedngti a *svgditi (definitivně s- odpadlo po zániku jerů, když bylo reinterpretováno jako pref.). Tato dvojice nachází obdobu v germ.: intranz. sthn. swintan 'ubývat, slábnout, mizeť (něm. sckwinden), stangl. swindan 'slábnout, chřadnout' a kauz. stha.firswenten, střhn, swen-den 'ničit, odstraňovat ap.' (něm. verschwenden). Na tomto základě se rekonstruuje ie. kořen *(s)uendh-'mizet, ubývat (obecně i spec. ztrátou vody, sil ap.)'
(sr. Pokomy 1047, LIV 554, Vasmer 1. 245, E WD 1598).
Srovnání s výrazy v dalších ie. jazycích je nejisté; stind. vandhya- 'neplodný' (v, Mayrhofer 1986, 2, 503), stir. asennad adv. 'konečně, nakonec' (sr. Vendryes, A-94). toch. A satar 'měkký, slabý* (Poucha 1955, 1, 337), arm. ÍČandem 'ničím' (Scheftelowitz, BB 29,29).
Nejistá je rovněž další analýza kořene *(s)$endh- (v. W-P 1,26In). Machek (s.v. uditi a vedro) má *(s)uendh- za sek. naza-lizovanou var. kořene ruedk-, obsaženého ve stsl. vedro 'jasné,
717
prisvenoti
prítraubn-b
klidné počasí', č. vedro aj, (v. vedro). Otrebski (ZslPh 33, 316) hledal pův. nenazatizovaný koř. ve stsl. vonja, č. vůně ad. (< *vod-n-) (st. vonja). bv
pris-bpi, v. is^p'b
príŠbStb v. . pliŠblbCb v. 05 .í .< .
pritor/Tb v. p re t ort
pihopljali. -pijajett. 'otupovat (mysl); abstumpfen'
(IxBes)
Sr. též srbcsl, topí, utupý, slabý; tlustý' a dále prhopiti 'otupit* a prilgpljenije 'tuposť (vše MLP).
Exp.; Csl. lopt 'tupý' > rum. tímptv. (Tiktin 1591) a snad i maď. lampa. tv. (sr. Kniezsa 1/1, 528).
Et.: Csl. hapax legomenon pritgpljati je deverba-tívnř ipf., resp. iterativum, utvořené sufixem -oje- od vb. pritgpiti (v. MLP o.o). Je to denominativum od adj. tgpt, už psi., dobře doložené v sl. jazycích: b. táp, dial. též tup (BDial 3, 181, BDial 6, 149), mk. tap, sch. tup, sin. tóp, tôp, slk. č. tupý, luž. tupy, kaš. tgpi (Sychta 5.336), p. t§py, br. tupý, ukr. tupýj, r. tupój, vše 'zaoblený, neostrý', dále řada přen. významů, např. 'otupělý, apatický, lhostejný*, (o zvuku, bolesti aj.) 'nevýrazný, slabé intenzity', (o člověku) 'přihlouplý, omezený, nevzdělaný' aj.
Není jisté, zda sem patří i slova s význ. 'hanět, urážet ap.', jako např. slk. (po)tupiť, č, (po)tupii, dále slk. č. pompa 'pohanění, urážka', dl. arch. potupíš 'zostudiť, zničiť (Starosta), p. polepič 'odsoudit, zavrhnout', itp.polgpa 'neúcta, opovržení; újma; odsouzení aj.' (SStp). V. níže.
Původ psi. tgpi, není zcela jasný, existují dva výklady, žádný z nich však nem plně uspokojivý:
• (1) Psi. tgpi, < ie. *tom-p- < ie. *ten- 'napínať. (2) Psi. tgpi, < ie. *tomp- < ie. *(s)temp-/*(s)lemb-'podepřít, zastavit, zadržet: dupat nohou, dusat aj.'
(I) Jako pravděpodobnější se jeví ten výklad, který psi. tgpi. řadí k ie. koř. *ten- 'napínat' (v. teneto, tetiva), rozšířenému o -p-; *tem-p-. Význ. vývoj psi. adjektiva lze v tomto případě vyjádřit jako *'roztažený, natažený' —> 'zduřelý, opuchlý' (sr. csl. význam 'tíustý') —> 'zaoblený' —> 'neostrý, tupý'. Nejblíže psi. tgpi, stojí stsev. bambr 'opuchlý, tlustý' (Holt-hausen 1948, 312, Vnes 1962, 605) a nověji je spojováno i s het. dampu- tupý' (< *tmp-u~; Tischler, Hethldg 265, Hamp, KZ 102,21 n). Stejný ie. kořen obsahuje dále např. lit. tempu 'tažením napínat, vléci, táhnout aj.!, lot. tiept 'napínat, držet se rovně, napjatě aj.', stprus.
těmpran 'drahý' («— * 'zvětšený' ■<— *'roztažený, natažený', tak Mažiulis 4, I90n) aj. Sr. Vasmer 3, 153, W-H 2, 660n. Pokorný 1064n, E-M 68In, Fraenkel 1079n. Skok 3. 524, Karulis 2, 397n, Černých 1993, 2, 271n aj.
Na základě tohoto výkladu se ovšem nedá uspokojivě vyložil sémantický vývoj u skupiny zsl. slov s význ. 'hanět, urážet' (v. výše) a lze spíše souhlasit s Machkem, který ji s psi. íppt nespojuje a vykládá jinak (Machek s.v. tupili).
(2) Podle druhého výkladu představuje psi, tgpi, ťj-ový stupeň ie. kořene *(s)temp-/(s)temb-. Ten je s iniciálním s- obsažen napr. v psi. ~(stgpati, *$tgpa ap. Tak např. Gorjajev 380, Brugmann I, 386, Prcobr. 3, 18, Sch.-Šewc 1560, Snoj 1997,674aj. Především ze sém. hlediska je tento výklad méně přesvědčivý. Původní význam se rekonstruuje jako **utlačený, zbavený výraznosti
ap.' (tak např. Snoj 1997 I. c. aj.). Z tohoto význ. východiska lze sice vysvětlit význam 'hanět, urážet' -stejným způsobem (tedy z pův. *'utlačit, stlačiť) by snad bylo možné rekonstruovat i význam r. sloves, jako str. potupili 'sklopit zrak, sklonit hlavu', potttpiťtsja 'sklonit hlavu' (obě StrS 18, 29), r. potúpiť(sja) 'sklopit (oči), sklonit (hlavu)*, která bývají obvykle vykládána jinak (sr. Vasmer 2,419) - ovšem rekonstrukce významu 'neostrý, tupý' a také srbcsl. 'tlustý' z původního *'utlačený, zbavený výraznosti* je problematická. Psi. adjektivum bývá v této souvislosti srovnáváno se sthn. stumph, něm. stumpf 'bez špice, neostrý, tupý' « *'zmrzačený. zkrácený' - tak EWD 1751 bez sl. materiálu) a dále např. s ř. OTép\pEtv 'třást; špatně zacházet'. Další výklad v. stopa, slep en b, stopati.
Nelze však vyloučit ani význ. a formální kontaminaci obou ie, kořenů a od nich odvozených slovních rodin (sr. Jacobsson 1958. zvi. 53n). hk
pritožati v. tgga
priťraiľbadj. 'jasný, zřetelný; hel], deutlich' (lx Supr) EL: Pravděpodobně ojedinělá adaptace střr. KEpí-ipavoq 'velmi jasný, zřetelný', které je nejčastěji
Užíváno O hlase či řeči (v. Lid.-Sc. 1391; Matzenauer, LF 14, 83, podr. Šarapaíková. Slávia 63, 438n).
Homonymní pritranbnb 'strašný' v. pritraiiknt.
Stsl. synonymum (překládající vždy ř. ipavóc) je jasni,. ZS
prítranbn'b adj. 'strašný; furchtbať (Nicod)
V csl. památkách nezahrnutých do SJS je prtirawh, pri-řraříbrtb též s význ. 'hořký (o nápoji)', 'nepříjemný', 'veliký, ohromný', adv. prilran(n)o 'strašně, silně', v neos. větách 'je...nepříjemně', vb. pritraniti se 'hněvat se, stát se zatvrzelým, nelítostným' (MLP, Srez., StrS, Rj 12, 196).
718
pritrartbn-h
príť&ča
Stsl. pritram s význ. 'jasný, zřetelný' v. prítrani,.
Et: Csl, pritrarihti* je spojováno s b. st. príträn ve spojení prítrano dete 'plačtivé, zlobivé dítě' (Ge-rov),charv. prijětran 'příliš mastný' (Rj II.938), r.prí-lornyj 'protivně sladký', dial. 'protivný, nepříjemný' (> b.pritoren tv.)7 adv. prítorno 'přespříliš, odporně', dial. i 'hodně, tlustě', 'nepříjemně', neos. 'je...špatně, nevolno', var.prítoromkij,pritommkój 'protivný, nepříjemný, nechutný', prítorónkij 'příliš sladký, příliš tučný' (SRNG 32, 23n), pritoromnyj tv. (Daľ 3. 1185) s četnými adv. odpovídajícího významu.
Ne zcela jasné.
Složeno z pref. pri-, zde nejasné funkce (charv. prije- z *pré-, v. Rj 11, 938, Skok 3, 43) + *tom- a adj. sufix. -£«■&; psi. *torn- je spojováno s psi. *terti, thrg 'třít, tisknout, drtit' (v. MEW 359, Jokl, AslPh 29,33, Skok l.c., Vasmer 2,435, BER 5,739n, Šarapatková, Slávia 63,439). R. dial. varianty (pritorom-) vysvětluje Sachmatov 1915, I5lrr analogií podle r. skorómnyj 'nepostní, tučný'. Možný sém. vývoj: 'tisknoucí, drtící' -í> přen. 'strašný, veliký' 'přílišný, nepříjemný' -* 'příliš sladký, mastný ap.' v. pri.pré, trěti. žš
prirvor-b, -a m. 'podloubí; Bogengang'; 'prétorský palác; Palast des Prätors'
Exp.: Z csl. je sch. st. pritvor tv. (Rj) a aspoň v cirk. významech i str. r.
Et: Psi. * pritvor* > b. pritvor, mk. pritvor, sch. pritvor, slk. st. pritvor (HSSlk), č. st. lid. přítvor (Jg), hl. st. přitwar (Král, Jakubaš, Pfuä), dl. pšitwor a pšitwař (podle Muky asi nový prefinát od twariš), p. arch. przytwór
(Linde), br. ukr. prytvór, str. pritvon (StrS), r, círk. a dial. pritvor (SRNG), s významy 'kostelní (před)síň, zádveřní prostor' (sch. slk. č. hl., dl. st., p. br., ukr. arch,, str., r. arch. a dial.), 'přístavba* (luz.), 'kruchta, přístavba před/za chrámovými vraty' (p. st., br. ukr. str., r. cirk.), 'vězení' (mk. sch.), 'část kostela u západního vchodu proti oltáři' (b. r.), 'kůlnička na šíři dveří pri stavení' (r. dial.), dále 'dveře, okenice, práh ap.' Vše ukazuje na prim. význam 'architektonická konstrukce, přístavba okolo vrat/vstupu do obydlí', což je potvrzeno i archeologickými a etnografickými fakty. Pův. pojmenování pritvor* bylo posléze vytěsněno na severu germanismy a na jihu turcismy (Niederie 1911.1.725), takže těžko určíme rozsah slova v 9. stol.; pokud jsou b. a sch. doklady z csl., může jít O moravismus (v. Pogoretov, SbSF667).
Ve významu 'prétorský palác'je nejspíše výsledkem kontaminace lidověetymologické obměny hláskově blízkého stsl. grecismu pretor* 'prétorský palác' (vztažením k si. pri- a tvoriti; Vasmer 1909, 159,
Diels 1963, 185, pozn. 42) s metonymickým (pars pro toto) užitím sl. pritvor-b pro řeckou stavbu s podobným architektonickým prvkem (sloupoví).
• (1) Psi. *prirvor?> < *pritvoriti < *tvoriti 'stavět', 'tvo-rii'<7).
Pritvor* je der. od psi. *pritvoriíi "'přistavět7, jež je odvozeno od *tvoriti (v. tvoriti), mimo jiné i 'stavět ohradu', jak by ukazovalo příbuzné lit. tvora 'plot* atd. Lze tedy předpokládat sém. vývoj 'proutě ný/prkenný plot, přistavěný ke vchodu' -*> 'přístavba před vchodem' a posléze přenesení na podobný architektonický prvek (podloubí), který se časem objevil na stejném místě stavby (v. Fkk, BB 2, 198, Meringer, IF 18. 268, Vasmer 2,434. Machek 1968,662, Sch.-Šewc 1565, BER 5, 736).
Skok 3, 627 považuje pritvom* *'něco uzavřeného, ohrazeného ap.' za derivát vb. :>pritvoriti 'přivírat', složeného z pref, pri- a mylně deprefigovaného otvorili 'otevřít' (v. otvoriti), a tedy za útvar od kořene *ver- 'zavírat, otvírat', bs
priti>ča, -? f. 'podobenství, parabola, přirovnání;
Gleichnis, Parabel, Vergleich'
Dále též 'případ, věc' (jen Const Bes), 'příklad, vzor', '(pred)obraz, alegorie, symbol' (Christ Slepě Šiš), 'náznak, hádanka', 'přísloví, průpověď', vpl. spec. i 'Přísloví (kniha VT)', 'výtka* (IxBes).
Psáno i priča.
Der.: priťbčhn* 'parabolický, obsahující podobenství' , besprit*čbno 'nesrovnatelně, bezpříkladně' (lx Bes), prit*č*stvovati 'vydat posměchu, potupě' (Christ Slepě Šiš).
Exp.: Csl.priťbča > mm. sl.pritce 'podobenství, parabola* (Tiktin 1263).
Et: Psi, prit*Ča > b. prítča, sch. priča, sin. priča, stp. przytcza, przyczcza (SStp), br. kniž., ukr. prýtča, t. prítča, s významy 'událost, příhoda' (stp., ukr. hovor., r. hovor), 'vyprávění, povídka, pověst* (sch., sin. arch. Plet., stp. ukr.), 'mravoučný příběh s alegorickým obsahem* (b. arch., vsi.), 'podobenství, parabola' (b., steh. stsrb. Rj, ukr. r. arch.), dále např, 'svědek' (sin.) ap.
Psi. prit*ča (< *prifbk-ja) je deverbativum odvozené sufixem -ja od slovesa pri-t*k-ngti 'přihodit se, stát se' (sr. stsl. prit*kngtt se 'setkat se, přijít do styku'); nepreflgované psi. vb. t*kngti má význ. 'dotknout se'. Význ. vývoj: 'to, co se stalo, tj. událost, příhoda' —>■ 'vyprávění o události' —► 'vyprávění o podobné události' —> 'přirovnání, parabola' (tak např. Vasmer 2,435, KESRJ 270, Kurkinová, Etim 1970, 97n, BER 5, 740,Snoj 1997, 497 aj.).
Z jiného význ. východiska se vyvinul význam '(náhlá) ne-
719
prittca
pro
moc, neduh; nemoc jako důsledek zlého úmyslu; neštěstí ap.', který je doložen ve vsi. (např. br. dial. prýtča, prý(č)ča - SBrH. str., r. dial. príiča, s jiným suf. r. prftka), a to 'dotek' ~* 'nemoc způsobená dotekem (i ve zlém úmyslu)' —> 'neštěstí ap.' (tak Merkulovová, Etim 1967, 165n).
Et. výklad v. tt>kati. Sr. též i   bn:, ti.ki.nio. hk
priťfakf, adj. 'ostrý, drsný; scharf, rauh'
Doloženo Ix ve tvaru kompar. v Supr (371, 27-28: nisťb bo ťbčbna pocholb plUínaja iměn 'něi ■ ni, plbtbnaja pritbčaiši pače i močbněiši), kde překládá ř. dpi[iái£poc
Et: Slovo nejasné. Ve slovnících zpravidla považováno za chybu místo brid-bk-b 'ostrý, drsný' (v. brid-tki,) (tak MLP 685. S-A 1955, 106 i SJS 3, 318, autoři StslS 513 to již netvrdí), to však není bez problémů.
Pro stsl. priťbk-b 'ostrý, drsný' se neuvádějí žádná příbuzná slova ve sl. jazycích.
Jen jako zcela nejisté je třeba chápat následující výklady;
Ze sém. hlediska by bylo lákavé vidět ve stsl. priťhki* si. *ťbk-, doložené např. v č. dotknout se (v. ťiskati).
Formou nejblíže je b. dial. přitek 'přímá cesta', jež autoři BER 5,737 vysvětlují lexikalizací adj. *priťhki> 'rychlý' ('přímá cesta' <- 'rychlá cesta'?). Vycházejí tedy ze základu *pryt-, který je např. v r. pryť 'rychlost, prudkosť, prýtkyj 'rychlý, hbitý' aj. (sr. např. Vasmer s.v. pryť). Podle RaČevové (v. BER l.c.) je b. přitek derivát od vb. těká (sl. *tekti, v. testi). Oba uvedené výklady nevyhovují pro stsl. pritbk-b. výklad z pryt- (v. Matzenauer, LF 14, 173. BER l.c. aj.) nevyhovuje kvůli stsl. -i-, výklad Račevové kvůli stsl. -?>-. ij
pritlikt. 'článek (řetězu)' v. ťbkati privaždati v. věsti t priveslati v. vesto privbkupitt v. kupí
prižagati, prižidzati, prižbženije v. žešti
pro prep. s ak. 'pro, kvůli; wegen' (Ix CMLab)
Exp.: Z csl. je meglenorum. produktivní prefix pru-; v
dákorum. pro- jen v přejatých pref. slovech; v. Rosetti 1954,
48, Auerbach, JbRum 19-20, 209n.
Et.: Psi. pro > b. st. ojed. pro (Gerov), stě. č. pro,
br. pra, ukr. str. r. pro; ve spojem se subst. vyjadřuje,
v čí prospěch, pro koho se něco děje (stč. Č. ukr. str.,
r. arch. a dial.), 'kvůli' (stč. č. str., r. arch. a hovor.), 'místo někoho, za' (stč. str.), 'vzhledem k..., pokud jde o...' (stč. č.), 'vzdor čemu, přes' (stč., č. arch.), 'skrze, přes' (b. st. ojed. v lid. písní, stč.; sr. Němec, NŘ 79, 58n), objektové 'mluvit o někom' (časté i v názvech kapitol) (vsi.), 'pečovat o někoho' (ukr.) aj.; podr. v. Kopečný, SB I, 216n, o významech v č. Halier, NŘ 30, 165-176.
Sch, dial. pro je sek., z preko 'přes'; v. Vuk 590, Rj 12,238.
Rozšířenější je prefix pro- vyjadřující ve spojení se slovesy pohyb 'skrze' (stsl. probošti 'probodnout', dále v jsi. č. vsi.), 'mimo, vedle' (stsl. proiti 'jít kolem, mimo', dále v sch. č. br. ukr.), pohyb přes určitý prostor (stsl. provesti 'provést někoho někudy', dále v b. mk. č. ukr. r.), činnost v určitém čase (b. mk. č. vsi.), začátek činnosti (stsl. prozbrěti 'nabýt zraku', proglagolati 'promluvit, začít mluviť (o inchoativním pro- v stsl. v. Slonski, SprTW 22,81-2), dále v b. mk. sch. č. ukr.), završení činnosti, dosažení cíle (stsl. prog-bnati 'vyhnat, zahnať, dále v b. mk. sin. č. vsi.), činnost nad dosažený stupeň (stsl. prodlhžiti 'prodloužit', dále např. v č. ukr.), intenzivní činnost (např. v č. ukr.), činnost vedoucí ke ztrátě, škodě (č. prohrát. dále vsi.), chybná činnost (č. proměřil, dále např. v r.) aj.
V stsl. má prefix pro- u sloves mluvení, vědění, myšlení ap. význam 'před-': proglasiti 'předpovědět' (ř. Kpoa\><xp(úV£iv, npoXéynv), pronarešti 'předem ustanoviť (ř, xpooplZsiv), prorešti, proricati 'prorokovať (ř. npo(pr)-z£ú£i\r), prouvěděti 'předem poznať (ř. Ttpo^iyvói-crxstv) aj.; tento význam pokládá Skok 3,47n za původní, Kopečný, SB i, 218 jej odvozuje z významu 'skrze'. Spíše však jde o adaptaci ř. apo- 'před-' v kalcích, odtud sek. Í jinde; v. Šarapatková, Slávia 60,284n, sr. Schumann 1958, 52 a Molnár 1985. 250-4; sr. prorokt, proglast.
Starobylý jmenný prefix vykazuje očekávané zdloužení pra- (pod. po- : pa-, v. po). Je doložen v jsi. slk. č., řídce v hl. a pomsln., dále ve vsi. (v br. splývá se slovesným pra-); vyjadřuje něco dávného, původního (č. prales, prapůvod, br. prámová ap.), v příbuzenských termínech předchozí nebo dávné generace (stsl. prababa s paralelním prěbaba, pra-othCh/prěotbCb, p. pradziad, r. praotec aj.), dále má význam gradační (č. prahloupý, p. expr. pralotr, ukr. prastarý] aj.); v. např. Brückner 433n, Machek s.v. pra-. Kopečný, SB I,205naj.
U starších č. deverbativ s pref. pro- doäio k dalšímu zdloužení (ô > stč. ó > č. ů): stč.próvod 'projití, průchod', č.průlom, průliv ap. Nová deverbativa zachovávají pro-, např. propad, projížďka aj.
Prep, pro měla původně i místní významy 'skrze, vedle'
720
pro
prodbliti
(dolož, v stč. a v pref.) tak jako paralelní *per (v. prě). V dalším vývoji zůstala v jednotlivých sl. jazycích většinou jen jedna z této dvojice prep., přičemž místní významy začalo vyjadřovat rozšířené *perd-b a *perzt (v. prčďb, prězi>) a pro se sém. posunulo k 'pro, kvůli' (v. Machek s.v. pro. Kopečný, SB 1, 163n aj.).
Sl. pro, pra- má protějšky ve většině ie. jazyků: stind. pra, av. fra, ř. npó, izpó, lat. pro, stir. ro, gót. fra, lit. prô, pra- aj. Pestrost funkcí je podobná jako ve sl. Dlouhé ô některých forem bývá pokládáno za produkt sek. dloužení, v některých případech však může představovat stopu přidané Iaryngály H3 (v. pravT>, prtví.).
Ie. prb patirí do dosti obsáhlé skupiny předložek (preverbií) obsahujících konsonanty par. Řada bada telů se domnívá, že jde o ustrnulé pády hypotetického subst. *per- (Brugmann II, 2, 864, Meillet. MSL 8, 244, Pokorný 8l2n, Blažek, SFFBU 49, 32n, Snoj 1997, 504 s.v. pro-aj.).
Sr. dále Solmsen, KZ 35,468 pozn., Trautmann 229, Preobr. 2, 127, Vasmer 2, 437, Machek 1968, 484, BER 5, 750, Unter-mann 2000, 582 aj.
Vedle pouhého *per- je nyní některými jazykovědci rekonstruován základní kořen (subst.?) s laryn-gálou: *preHi-I*prH}- (sr. Beekes, KZ 87, 215n, García Ramón in Sound Law and Analogy, Amsterdam 1997, 47n).
Jinou možnost výkladu předložek (preverbií) se základem p-r skýtá domněnka spatřující v předložkách (předložkách "první generace") kombinace jednoslabičných deiktických kořenů (partikulí, zájmen-ných kořenů); tak Erhart, SFFBU 35, 121n. V daném případě lze jako výchozí formu postulovat protoie. *PA-RA. Z ní lze vysvětlit redukcí první nebo druhé slabiky a připojením dalších elementů (partikulo, zejména -i, konkrétní formy předložek (prefixů, pre-verbií), resp. adverbií v jednodivých ie. jazycích:
*per (lat. per, lit. per atd., v. prě, prěďb, prězi.); *peri (sund. pari, ř. nepi);
Opor-, pr- (stind. purah, ř. napa, sthn. furi atd.);
*pro, pre (stind. pra atd.; lat. prae, lit. prie atd.; v. pri).
Původní význam protoie. *PA-RA byl patrně 'přesah dopředu'. Z něho lze odvodit pozdější významy (funkce) jednotlivých předložek (preverbií) této rodiny: 1. 'přes, skrze', 2. '(těsně) před': a) 'při, u', b) 'před (v prostoru)', c) 'před (v čase)' (sr. Andersono-vá 1988); 3. 'dopředu, vpřeď: a) 'dopředu k cíli' (z tohoto významu lze nejspíše vysvětlit perfektivizaci prefixem ro v kelt.), b) 've prospěch, za účelem'. žš-ae
probaviti v. izba víti (se)
probrezgt, -a m. 'rozbřesk, svítání; Tagesanbruch,
Morgendämmerung' (ZogrMar)
Var.: pobrězg* (Nik), MLP uvádí i probrěsk-b tv.
Et.: Zřejmě deverbativum, jak naznačuje prefix pro-, st. csl. probrězgnpti, r. st. proůrézztf "rozbřesknout se' (Dal*). Východiskem prefixátu je spíše psi. verbum (sr. např. stč. břiežditi sě, r. Ŕnézžíŕ''svítat') než psi. obrězg* 'úsvit', jehož kontinuanty jsou stč. břězk (plb. briistav < *brěsk-hvb, Szydtowska-Ceglowa, SFPSl 2,423), stp. brzazg, str. brezg-b (StrS), r. dial. a hovor, brezg. Hojněji je zastoupena var. brěsk*: sin. arch. a dial. brěsk (Plet.), slk. ojed. a dial. bresk, č. poet. břesk, p. brzask, dial. brysk (Kartowicz), porn. bhúsk, vše 'úsvit'; v. SM 3, 17-19. SK 1, 375n; ukr. st. brjask 'lesk, třpyť je z p. (v. Richhardtová 1957,37).
Doloženy jsou i další prefixáty obou těchto psi. variant; s prefixy vyjadřujícími počátek děje (v. SB I, 2l8n, 147n, 188n, 293) je to vedle pro- i *orz< slk. rozbřesk, dial. i rozbrezg (v. Krajčovič, Slávia 26, 352, pozn. 43), č. rozbřesk, p. poet. rozbrzask, případně i malou míru jako po-, mk. pobrezg 'svítání', 'soumrak' (MkR, sr. Var.) nebo za-: stč. zábřěsk, č. arch. zábřesk tv. O vztahu tvarů se -sk- a -zg- v. např. Shevelov 1964, 367n.
• Psl.^brězgbňbrěski, < ie. "bhreHti-^bhreHik- 'zářiť, 'lesknout se*.
Ie. kořen *bhreHj^- je doložen stind. bhrájate, av. brázaiíi 'září, leskne se', gót. baírhts, sthn. beraní 'světlý, zářící' a dalšími (hlavně germ.) slovy. Obvykle sem bývají řazena i ie. jména břízy (stínd. bhürja-, sthn. pirihha, lit. béržas, r. bereza atd.)
Některé tvary ovšem ukazují na zakončení nezně lým k (dubletní koř.): stind. bhräšate 'svítá', Hesych. fopxávXsuxáv, sthn. brehen 'zářiť aj.
Sr. Trautmann 37n, Fraenkel 55n, Pokorný 139 a 141 n, Machek 1968, 72, Mayrhofen" 1986, 2, 280, EWAhd 1, 546, SK 1, 376, Bezlaj 1, 42, Falk, SbRix 76n aj.
Východiskem bsl. forem byl parmě prézens (nebo jméno?) tvořený suf. *-ske/sko-: z něho abstrahován sek. kořen *brězg-l*brěsk-, obsažený mimo uvedené sl. tvary v lit. apýbrěškis, brekšta 'svítání', brekšti 'svitať aj. (Bern. 1, 85, Vaillant 3, 397 aj.).
Málo pravděpodobná je příbuznost s hom. *brězg'bt*brěsk'b 'trpká chuť, zkyslosť (Brückner 44, S-A 1975, 434, č. 326, SM 3, 19). bs-ae
pročtnyi v. proki>
prodrožiti v. drogi.
prodbliti v. dblje
721
profitija
prokt
profitija, -ij^f. "kniha starozákonních perikop; Buch der alttestamentlicher Perikopen' (kalend. Ochr) Et.: Přejato jako liturg. termín ze súr. jipofTjTEÍa tv., dáie 'proroctví', 'prorocká schopnosť ap. (doloženo už v LXX a NT, Lampe 1991, Lid.-Sc), které je derivátem ř. Kpofp^-cTjC 'prorok' (v. profit?.); stsl. í náležitě reflektuje štít. n [i] a et [i] a adaptuje slovo k ya-kmenům
(v. Dtels 1963, 117, pozn. 2 a 182, pozn. 19); k významu sr. paremija. bs
profiťb, -am. 'prorok; Propheť (IxCloz)
Psáno fropit*, následkem písafské přesmyčky p-f na/-p, a grécízmů obvyklé sr. prosfitra vedie csl./raspHra ap., v. Meillet 1902, 189.
Et.-. Přejato ze střr. jrpocprJTíjc; tv, které je čini-telským jménem utvořeným od kořene obsaženého v r. 7ipó<pavcci 'předpovídat' (Chantraine 1195). Stsl. í reflektuje střr.n [i]; subst. je pravidelně adaptováno k O-kmenŮm (v. Diels 1963, 117, pozn. 2 a 182n, pozn. 20).
SI. synonymum je prorok*. bs
proglast, -a m. 'předmluva, prolog; Vorrede, Prolog' (lx Progl)
Název veršovaného úvodu k evangeliu, jehož autorství je připisováno Konstaniinu-Cyrilovi; doloženo v srbcsl. (13. stol.) a rcsl. opisu (16. stol.).
Var.: priglas* pravdepodobne adideací k vb, príglasiti 'promluvit'.
Et.: Odvozeno z vb. proglasiti 'předpovědět; předzpívať (v. glast), které je semikalkem ř. jrpo-avctrpŕjveľv. Prefix pro- s význ. 'před-' pokládáme za pouhý přepis ř. itpo-, daný fonetickou totožností se sl. pro-; v, pro.
Synonymem je csl. přeďhslovije a přejaté prolog*, íš
prognetent. v.gnesti
prok'inierťb, -am.
Liturg. termín označující dva verše z žalmů zpívané ve východní liturgii před Čtením z NT nebo Přísloví.
V Euch t x v tomto významu prologos*, sr. prologt.
EL: Přejato ze střr. npoxzlp.svov tv., což je ptc. vb. TtpoxeiaQai 'být na očích' (sr. Vasmer 1909, 160, Lampe 1991. 1153) ; stsl. [k'] reflektuje palatálnost střr. xei [k'i]. bs
prok'isťib, -a m. 'exorcista; Exorzist* (2x Nom) Čteno i oprokisí* (MMFH 4, 254, pozn. 12). Klerik nižšího svěcení vykonávající exorcismus, tj. vymítání zlých duchů.
Et.: Patrně různě zkomolené přejetí střř. énopxio-Třjctv,, u nějž je doložena řada variant; ifopxi&tás;, ánopxiorác, éxiopxwrác (MMFH l.c.) a které je de-verb. od éKopxí^Eiv 'provádět exorcismus', prefixátu ř. ópxíffitv 'zapřísahat'; ve stsl. neobvyklá hlásková skupina pork- podlehla přesmyku na prok-, snad i Vlivem prefixu pro- (sr. podobně Vasmer 1909, 135n); ke ztrátě náslovného i- mohlo dojít už ve střř. dial. (sr. Thumb 1930,6), náslovné o- ve var. pak může reflektovat střř. variantu násloví áxo-, stsl. k' reflektuje střr. xi [k'i]. bs
prok?., -a m. 'ostatek, zbytek; Resť (ix Supr)
Der.: adj. prokyi 'ostatní', nom. sg. n. v platnosti adv. prokoje 'nadále'; adj. pročti 'ostatní; zbývající, další, následující; jiný1, ve spojení pače pročich-b 'především', ibma pročaja 'vnější temnoty', i pročaja, i pročeje 'a tak dále', adv. pročeje 'dále, nadále', 'dále pak; pak, ostatně' (asi zbytečně tu hledá Schumann 1958. 52 kalk ř. Xotxóv); pročhn 'ii, pročbnyi 'ostatní'.
Csl. i adv. prach 'daleko, pryč ap.* (MLP 712).
Exp.: Z csl. je rum. adv. ipróci 'a tak dáte' (Tiktin 853).
EL: Psi. prok* > ukr. st. prok (Žel.), str. prok-b (StrS), r. hovor, prok, vše 'užitek, prospěch ap.', str. i 'zbytek', 'stanovené množství; lhůta'; častěji v ustálených spojeních: str. k* proku, na prok*, r. dial. náprók 'do budoucna, napříště, příští rok*, 'do zásoby', 'k prospěchu' (SRNG), str. na procě 'konec konců', vprok*, vproki 'navždy', vprok*, v*prokoje i 'vpřed, do budoucna' (StrS), r. vprok 'do zásoby', *k užitku', dial. vzaprók, voprok 'skutečně, doopravdy', (den'gi) vprokách 'na úrok, tj. pro budoucí užitek' (SRNG), str. adj. prokyj, prokij 'ostatní, další, následující' (< *prok*-jb), str. i prokoje, i prokaja 'a tak dále' (StrS); stě. pro&m''zbývající', 'každý' (< *prok-nb-jb), odtud asi stp. prokni 'všechen, všeliký, každý' (v. Siatkowski, SFPSt 13, lQn).
Psi. *pročhn* (< *prok-bn*) > r. próčnyj 'vytrvalý, pevný ap'
Psi. pročb-jb (< *prok-jb-jb) > adj.: b. ustrnulé i práčie, sch. arch. prdčí, i prôči, str. pročti (StrS), r. próčij '(a) jiný, ostatní ap.'; str. pročeje 'potom, později', 'dále', 'koneckonců', 'nakonec', subst.pročeje 'to ostatní, zbytek' (StrS), r. t pročeje 'a tak dále', b. adv. a spojka pročee, vpróčem 'ostatně' « r., BER i. 177), r. méždu próčim 'jen tak, mimochodem'.
Psi. pročh (< *prok-jb) > str. adv. a prep. proč*, proči, proče 'pryč, odtud ap.\ 'vpřed', 'docela, naprosto', 'kromě' aj., r. proč' 'pryč, ven ap.', stp. p. prep. prócz 'kromě, mimo', stp. i 'bez', br. prep. ap-róč, apračá tv., sin. adv. prôč, ukr. dial. adv. přič.
122
i
příčky (Hrin.) 'pryč, odtud ap.'
Tvary s č někteří pokládají z morf. hlediska za kompar, jehož význam zanikl (např. Vasmer 2. 449; Černých 1993, 2, 75n: pod. str. vyšij < *vysj-),
Nejednotný je názor na příbuznost adv. s jiným koř. vokaJismem - sin. prěč, slk. preč, stč. preč, přec, pryč, přič, č. pryč, dial. preč, p. precz, hl. preč, dial. pryjč, dl. pier, dial. pšejc, s význ, 'pryč ap.', která někdy bývají et, oddělována (např. Matzenauer, LF 14, 90n, Vasmer 2, 449, Kopečný, SaS 20. 129).
Pro č. varianty vychází Gebauer 1894, 1, 284 z *prbčb, stejně Machek 1968, 489 i pro ostatní zsl. tvary s -e- v koř. Č. pryč vysvětluje ze stč. přič « r. opríčh, to z psi. *opročh) s následným ztvrdnutím r.
Kopečný, SbMladenov 373 a SaS o.e. pokládá č. pryč za afektivum a spojuje je s interj. prč! na pohánění tahounů k chodu a s r. dial. pryg! 'stranou!'.
Předpokládaný sém. vývoj 'stojící vpředu (mimo)' —¥ 'zbytek, zbývající' —► 'všechen, ostatní' —í-'všechen, každý' (Machek I.e.. Rejzek 511 aj.).
Vsi. 'užitek' mohl vzniknout z pův. 'zbytek' ve spojeních typu v-b prokt., vprokv. 'na zbytek (doby)' -» 'pro budoucnost' 'k užitku' (Černých 1993.2,70).
Psi. prohb je tvořeno podobně jako ř. npóxa 'nyní, teď, okamžitě', lat. procut 'daleko, zdaleka', reci-procus (reciprocare 'sem tam pohybovat, obracet') fc-ovým formantem od prep.-pref. *pro- (v. pro) (Meillet 1902,329, Brugmann 1902,1,326, Zubatý, LF 30,340n. Brückner 437, Mladenov 532, S-A 1955, 290, č. 721, Vasmer 2, 439 a 449, Otrebski, LP 8, 309, BER 5, 797n aj.).
O funkci formantu -Ao-. který patří k neproduktivním, v. Brodowská 1960,197naj.
Nepřesvědčivě spojuje prokb Matzenauer I.e. s lit. pa-prakas 'výhoda, pozůstatek, zatajený zámysl', päparkas 'úplatek' (< piřkli ' kupovať < ie. *per- t v, Fraenkel 537).
Spojení s lit. pirkia 'selská chalupa, chatrč ap.', díal. pir-káitě 'komora, spíž; zásoba' (Hölzer 1989, I23n) odmítá Loma, JslF46, lOOn. pv
prologi>, -am. 'předmluva; Vorrede' (IxApocaVenc-
Nik)
V Euch Ix prologosb s významem 'dva verše z žalmů zpívané ve vých. liturgii před čtením z NT nebo z Přísloví'; sr. prok'imen*.
Et.: Patrně přejetí z ř. Kpókoyoc, 'předmluva (i dramatu)' nebo z lat. grecismu prologus tv.
Z ř. se toto substantivum šířilo do dalších sl. jazyků, buď prostřednici v im csl, nebo lat, případně něm. nebo fr.: b. kniž. prolog, mk. prolog, sch. prolog, sin. arch. prológ, stč, č. hl, stp. p. prolog, br. pralóg, ukr. str. r. prológ, vše s význ. 'úvod, předmluva', v b. mk. sch. slk. ukr. jako církevní termín s významem
_pronyrt,
'krátká legenda' (v. Vasmer 2, 440, Snoj 1997, 506. Rejzek 505 aj.).
Sl. s y nony ma es 1. pro log i>j sou kalky prěďeslovije a proglaST,. bs-žš
promykati se, prorm.knoti s§ v. m^čati
pronisti v, vbnfaznoti
pronyri., -a m. 'špatnost, zlo; Böses, Übel' (ixSupr) Doloženo jen s významem 'dábeľ (personifikované zlo).
Der.: pronyrije, pronyrtstvo 'špatnost, zlo; podvod, klam, lesť, pronyrive 'zlý, ničemný, lstivý'; (lx Supr)pronyriti 'získat lstí'; od tohoto vb. může býl odvozeno subst, prányr%.
Csl. ještě pronyrbliví. 'špatný, zlý1, pranýřovali 'chovat se nešlechetně, nepoctivě', pronyrh, pro-nyrhlivhcb, pronyrhnike 'zlý, špatný, lstivý člověk', rcsl. i 'ďábel'; nyrivb 'špatný' (MLP), nyrivyj "zlý, lstivý', nyriti 'lháť (StrS), pranýře 'úskočný, Isuvý (o ďáblu)' (StrS).
EL: Psi. pronyre > br. hovor, pranýra, ukr. st. pronýrja (Žel.), hovor, pranýra, r. hovor, pronýra, dial. pronýr' m., f. (SRNG), vše 'prohnaný, mazaný, úskočný člověk'. Více jsou doloženy deriváty; r. dial. pronýrnyj 'lstivý, potměšilý' (SRNG), br. pranýrstva 'mazanost, úskočnost, prohnanost, vlezlost ap.', r. pronýrstvo tv., br. pranýrlivy, ukr. hovor, pronýrly-vyj, r. pronýrlivyj, vše 'prohnaný, mazaný, obratný', br. pranýrlivasc' 'prohnanost, mazanosť, r. hovor. pronýrlivosť tv. ap.
Snad jde o psi. dialektismus, ale nemůžeme zcela vyloučit, že vsi. slova jsou původu csl.
Sém. blízká jsou slova s K-ovým vokalismem v koř.: csl. pronure 'hubitel, ničitel (= špatný, zlý člověk)', pronuriti 'hubit, ničiť (MLP),'promrhat' (StrS), r. dial. pronúra 'prohnaný, lstivý člověk' (SRNG).
Ne zcela jasné.
Stsl. pronyreje asi postverbale od pronyriti 'získat Isü". Sl. kořen nyr- má i <?-ovou ablautovou variantu nur-, v. Duriti, raznurěti.
Prolínám tvarů s nur-/nyr- a nor- od *nerti 'nořit se, vnikať (napr. csl. pronore/pronyre, rcsl. pro-nor(l)ivyj/pronyr(l)ivyj aj, v. ponrěti) se vysvětluje různě.
B uď jde o sekundární kontaminaci sém. blízkých íe. kořenů *ner- a *neu- 'pohybovat, sklánět aj.' (Pokorný 767) Se suf. -ro- (rak Varbotová 1984, 125, Plevačová-Havlová, Slávia 66,78) nebo (častěji předpokládané) vyšinutí z ablautové řady kořene *ner- 'nořit se', totiž
723
proriyfb
nová ablautová řada vybudovaná na reduk. stupni *m>r-, jehož zdloužením je nyr- (tak MEW 212n, BER 4. 653, Machek 1957, 328 i 1968, 401, Sch.-Šewc, SbBemštejn 477, ESBr 8, 53, Varbotová, SM 26, 64; v 26, 46 připouští Var-botová obě možnosti).
Přejetí sl. pronyr-b z ř. ňovrjpóc 'zlý, spalný, zlomyslný, podlý ap.' (Brandt, RFV 23, S9) je z hláskových důvodů málo pravdepodobné (Vasmer 2.441). pv-eh
propastb v. pastii
proroka, -a m. 'prorok; Prophet'
Spec. proroci pi. {Ttpotprpai) 'prorocké knihy ve Starém zákoně'.
Der.: proročica 'prorokyně' (ř. npotpř]uc), poses. adj. prorokovh a proročh 'prorokův, proroků, prorocký', proročhtťb, proročhsk-b 'proroků, prorocký' (ř. spoyrjTixóc), adv. proročbsky 'prorocky', proročhstvo, proročhstvije 'proroctví; schopnost prorokovať (ř. npo<fr\xtla), proročhsťvovati, v-bs- 'prorokovať (ř. icpo-(pTj-csúav), proročbstvhrľb 'prorocký' (lx Bes), prorokovali 'prorokovať (Bes).
V ustáleném spojení l-bžh, l-hlhtiTi, liiživyi prorokh 'falešný prorok' (ř. feu&onpofÝjrnc).
Exp.: Subst. prorok-b přešlo z csl. do ostatních sl. jazyků (přímo nebo prostřednictvím jiných sl. jazyků); b. prorok, trk. prorok, sch. sin. prorok, č. prorok (> sik., luž. - Sch.-Šewc 1160), pom. p. prorok, r. prorok (KESRJ 272), odtud zřejmě i do br. prarók a ujkr. prorok, vše 'prorok, tlumočník boží vůle', nověji i 'věštec'.
Z csl. je i rum. prooroc 'prorok', prooroci\ů 'prorokyně', a prorocestvui 'prorokovať (Tiktin 1269).
Et: Starý kalk střř. npoyijvnc. 'prorok, věštec' (< ř. jzpóqrrjpi 'předpovědět'), vzniklý spojením prefixu
pro- 'přeď (o pref. pra- s tímto významem v. Šarapařková,
Slávia 60, 284n) a o-ového nomina agentis -rokt od slovesa *rekti (v. reští). Sr. Vasmer 2, 442, Schumann 1958, 52, Molnár 1985, 252, BER 5, 763, Rejzek 506 aj.
Méně pravděpodobně jde ve sl. jazycích o samostatné domácí deverbativum od *-rekti (Brückner 438, Skok 3,121, Sch.-Šewc I.e.).
Nepravděpodobný je předpoklad, že předlohou kalku mohlo být sthn. forasako,forasago tv. (Vincenz, SIStudien 287n). pv
prosfora, -yf. 'hostie; Hostie', 'přijímání; Kommunion'
Var.: prosvora (Supr), prosfira (Zap), proskora, proskura, proskur~b (Nom VencNik), proschura (Nom).
Et: Přejato ze střř. jzpoo(popá liturg. termín 'pšeničný chléb užívaný při liturgii' (v. Vasmer 1907, 270, Skok 3. 51. Filipovová 1969, I46n, BER 5, 775n aj.), které
prosinbcb
je deverbatívem ř. npoamépetv 'přinášet'. Množství grafických variant reflektuje neobvyklost střř. / (f)
pro sl. (Vasmer o.c. 204n, Todorov 1994, 166n), přičemž
substituující hlásky se objasňují různě: -sv- jako sl. grafika neznělého [sfj (Meillet, MSL II, 173n), disimi-lací -sf- >sch-, případně -scíiv-, > -sk- (Vasmer 1909,
I60n), či disimilací na dálku p-f > p-k (Skok 3, 51) nebo vlivem sém. a formálně blízkých výrazů csl. proskomidija 'příprava vína a chleba k obětováni" (v.
Filipovová l.c, Sobolevskij 1907, 129, odmítá Preobr. 2, 131, BER 5,779 aj); u alternující o (sr. např. jepiskup-h) může reflektovat střř. dial o [o] (Diels 1963, 118, pozn. 7 a Thumb 1910, 5).
Jako cirk. grécizmus se rozšířilo do dalších sl. jazyků: b. prôsfora 'hostie, liturg. chléb' (s množstvím var. a der., v. BER 5, 775-8), sch. prôskura, pôskura (Matzenauer 1870. 405. Skok l.c), r. prosforá, str. a r. arch. proskura, prosvorá ap. (v. Vasmer 1909, 160), odtud ukr. br. p. proskura.
Sl. synonyma jsou prinošenije, prinost (jen Nom).
bs
prosinbcb, -a m. 'leden; Január' (kalend. As Ostr Ochr Slepě Mak)
Ve všech dokladech uvedeno jako sl. vysvětlení přejatého envarblenouart,, o němž v. ianuaríi.
Srbcsl. i prosetibCb 'prosinec' (MLP).
Et.: Mimo csl. doloženo ještě v b. dial. st. prosinec (BER 5,765), sch. prbsinac, sin. pros inec, st. prosenec, slk. st. prosinec, prosinec, prašinec (HSSlk, Majtán, KS 4, 158), stě. č. prosinec, stč. ojed. prosinec (StčS), stp. prosiniec, prosieň, p. st. prosiniec (z č.;, v. SStp, Siatkowski. SFPS113,12 s další liter.), ukr. St. dial. prosýnec i prosýnec', r. st. prosinec' (Daľ), s význ. 'prosinec' (sch., sin. dial. prekmur., slk. st., č., stp., ukr. st. dial.), ieden' (b. st. dial., sch. dial., sin., stp., ukr. st. dial., r. st.), 'listopad' (lx stč.), ojed. 'září' (huculsky; sr. Holynská 1969, 16, pozn. 12).
Adideací k subst. zima jsou vysvětlovány podoby s -m-: charv. dial. prezimec, sin. st. prosimec, prozi-mec, zimec (Stabéj, ZslPh 36, 112n), ukr. sl. dial. prosý-mec'(Žel.), prozimec' 'prosinec' nebo 'leden' (v. Mikl. 1868, 13, Stabéj l.c, Holynská-Baranowá, Slávia 37,45n aj.).
Nejasné.
Existuje řada výkladů, které vidí onomaziologic-ké východisko bud' v atmosférických či astronomických jevech (malá světlost dne, prodlužování dne po zimním slunovratu), nebo kulturněhistorických, resp. kultovních (pečení prosného pečiva, zabíjení prasete, zvaní k slunovratové hostině), příslušných danému ročnímu období. V řadě případů se patrně jedná o východisko pouze domnělé, vzniklé sekundární adi-
724
prosin tet
proskumisati
deací.
• (l) Psi. prvsiftbCb řa psi.prosijati 'zářiť.
(2) Psi. prosinbcb <v psi. prosa 'obilnina',
(3) Psi. prosinbcb ~ psi. sin-b 'šedomodrý, šedý',
(1) Motivací je postupné prodlužování dne po zimním slunovratu (původně označoval leden), tedy 'projasňující se měsíc'. Slovotvorný vztah prosinbcb k předpokládanému výchozímu (pro)sijati (sr. r. pro-sijäľ'rozzářit se') je však málo jasný (v. Miki. 1868.
15n, MEW 295, Moszyňski 1929, II, 147, Vasmer 2, 442. BER I.e., Snoj 1997, 507 aj.)
(2) Pojmenování měsíce jako ** měsíc prosa' je motivováno významem prosa v materiálním a kultovním Životě Slovanů (Hoíyňská-Baranowá o.e. 50pozn., Moszyňski 1929.1,210), pro což svědčí i hláskově shodné výrazy s význ. 'prosné pečivo' (stč.), zvláště 'obřadní' ('vánoční' v sch., 'svatební' v sin.) - to vsak mohou být sekundárně adideovaná homonyma. Za-imov (izviBE 3. I07n) vidí motivaci v paralele mezi prodlužováním dne a zvětšováním prosných zrn pří kultovním vaření. ProsinhCh je derivováno substantiva zač ním suf. -beb od relačního adj. * prosím,, utvořeného málo obvykle suf. -in- od fytonyma proso
(v. Brückner 335 a Horyňská-Baranowá o.e., 45-56 s důkladnou analýzou a hodnocením dosavadních výkladů).
(3) Machek s.v. prosinec vidí motiv pojmenování v siné, šedivé barvě oblohy a malé světlosti dne v tomto ročním období (sr, i sub 1). Prosinbcb by pak bylo výsledkem hláskového zjednodušení subst. *prosi-nělbcb, vytvořeného od /-ptc. prosiněťb prefixátu vb. siněti/sinjaíi 'zesinat'; sr. r. dié\. pmsínéť 'zešednout ap.1 (tak i H-fC 295, Šaur, SFFBU 20.76 a SbMrázek 80n).
Málo pravděpodobné et.: souvislost s *prositi 'zvát (k hodům na oslavu slunovratu ap.)', nebo 'modlit se', nebo 'prosit o ruku' (Dobrovský 1814, 71, sr. H-K I.e., Hoíyňská-Baranowá o,c„ Stabéj, ZstPh 36, 112); příbuznost s psi. *porse 'prase', kvůli tradičním vepřovým hodům a stč. a slk. st. formě prosinec (v. Brückner 335. sr. i H-K I.e.). bs
prošiti, -iťb, prnšo 'prosit, žádat, přát si; bitten, verlangen, wünschen' Spec. i 'žebrat'; v Bes i 'tázat se'. O vidu slovesa prošiti v. Dostál 1954, I33n. Der.: prošenije 'prošení, prosba; vyprošované', prosbba 'prosba, přímluva'   (lx CMLab), prositeľb 'žebrák'; isprositi (se) 'vyprosit (si), poprosiť, subst. verb. isprošenije; síprosbnikb 'debatér'  (podle Lee-minga, Tradycje 63 kalk ř. au£,rp.rp.r)c)\ vbprositi 'otázat se, poprosiť, vbprošati 'tázat se', vbprošenije 'otázka, záležitost, vyprošení', vbpros* 'otázka; (právní) případ', vbprosbnik-b 'mysliteľ, sbvbprosmikb 'de-
batér'; vbsprositi 'poprosit, požádat'; prašati 'prosiť (lx Christ), vbpmšati "tázal se, vyšetřovat; prosit, žádať, subst. verb. vbprašomje, povbpraŠati 'vyptat se', swbprašati se 'dohadovat se', subst verb.
SWbpraŠaníje. S-A 1955 uvádějí ještě uprašanije 'zeptání se' ze Supr, ale SJS ani Meyer 1935 je nemá.
Exp.: Z csl. je r. voprós 'otázka', voprosít' 'zeptat se', vo-prošáť 'plát se', prošenije 'oficiální písemná žádost' (sr. Preobr. 2,132, Šanskijl,3,161).
Et.: Psi. prošiti > b. St. a dial. prósja, prosa, prosím (BER), rnk. prosí, sch. prošiti, sin. prošiti, slk. prosiť, č. prosit, hl. prosyč, dl. pšosyš, plb. priisě (3. sg. prčz.), porn. prosec, p. prosíc, br. prasíc', ukr. prosýty, r. prosiť, vše (kromě rnk. plb.) 'prosit, žádať, dále 'žebrat' (b. mk. sch., slk. st., luž. plb. kaš. vsi.), 'žádat (děvče) o ruku' (mk. lid., sch. sin. str.), 'zvát' (luž. porn. p. vsi.), 'ptát se' (p. dial. SW, str.).
Už pozdně psi. je nejspíš i iter, prašati: b. dial. prášam, práša (BER), mk. prosa (se), sch, st. prašati (Rj), sin. arch. prašati, hl. proseč so, dl. pšašaš se, plb. prosai (2. sg. imper.), prosál (ptc. pf.), pomstn. prašac (PWb), p. dial. a st. praszač (Kartowicz, SW), str. prašati 'ptát se' (jsi. luž. plb. str.), 'prosiť (sch, st., pomsln. p. str.),
• Psi. prošiti < ie. *prek- 'ptát se; prosiť.
Ie. kořen *prek- 'ptát se; prosit* je obsažen v různých vb. formacích v řadě ie. jazyků: stind. prččhatí, a v. pBräsä- 'ptát se', lat. posca, poscere 'žádať, stir. areo 'prosím', arm. hanřanem 'ptám se' (< *prtl-sií-), gót. fraihnan 'ptát se', lat. precor, precári 'prosiť, toch. A prak-, park-, B prek-, park- 'ptát se', lit. piřšti, peršu 'ucházet se o někoho'. Z préz. forem je patrně nejstarobylejší s/co-prezéns, dosvědčený v ií. a lat. SI. prošiti je od původu iter.; infinitiv prošiti má přesný protějšek v lit. prašýti 'prosit, žádať, lot. prastt 'ptát se; prosiť (v. LI V 2001, 490n, Pokomy 82 ln, Vasmer 2, 442n, Vendryes A-86, Fraenkel 599, 647, Mayrhofer 1986,2,183n, Bezlaj 3, 127, Rasmussen 1989, 160, Smoczynski, LgB S, 165 pozn., Delamarre, KZ 108, I65n aj.). bv
proskumisatí, -ajeti. 'připravovat chléb a víno k liturgii; Brot und Wein zur Liturgie vorbereiten' Doloženo ix v Zap v podobě proskimisati (asimilace
-o- k -i- v následující slabice nebo chyba písaře?); MLP uvádí
proskomisati.
Der: proskumisanije 'příprava eucharistie' (lx
Služ).
EL: Přejato ze střř. Kpoo-xopLÍ^av tv., 'přinášet dar, oběť", spec. 'konat liturgii' (Lampe 1991), pův, 'přivážet'. SI. -isati za sut. -í(el v je obvyklé (Andriotěs vysvětluje -s- přejetím z aar. formy, cit. podle SSlav I, 295n),
725
proskumisati
prostrěti
rovněž alternace o. u (v. Vasmer 1907, 209 a 270, Thumb 1910, 5-6 aj.).
Grécízmus pravoslavné církve: b. řídké proskomidisvam, sch. st. pmskomisovati, r. proskomisáť aj., vše 'připravovat liturgii', r. proskomídija, č. proskomidie aj. 'přípravná část pravoslavné mše' z ř. ltpocrxopLioi) (v. Vasmer 2, 443, Skok 3, 52, Filipovová 1969, 146, BER 5, 765n aj.). bs
proskupbstvo, -an.'prodejnost; Verkäumchkeiť (Ix Supr)
V ř. textu je navoupyla, které ukazuje na širší význam: 'lstivost, vychytralosť.
V csl. (MLP. strS) dále proskupii 'svatokrádce', pro-skuprb 'rozvratník, zloděj', proskupica 'zlodějka, podvodnice'.
EL: Pokládá se za der. od substantiva proskup*
(v. Meillet 1902, 309, Vaillant 4, 525). Nejasné.
Snad souvisí s psi. skgp* 'skoupý' (v. skop*.), ovšem za předpokladu variantní formy koř. skup- rozšířené pref. pro-; sémanticky je toto spojení opřeno o původní význam koř. *skomp-'uchvátiť, 'svírat', tedy 'uchvatitel7 -» 'zloděj' H> 'svatokrádce', odtud abstr. *'svatokrádeŽ' (Brückner, KZ 51, 230n, S-A 1955, č. 822). Jiní je spojují s psi. skopiti 'řezať, které je někdy pokládáno za příbuzné se skgp* (v. Lane, AJPh 54.64n). Funkce pref. pro- je nejasná.
Stejně nepřesvědčivé je vzhledem k významu vyvození ze s-bkupiti 'shromáždit' (Vaillant 4, 404 a 525). bs
proskura v. prostora
prospathert, -a m. (2x Supr)
Velitel tzv. spathariů, což byli příslušníci tělesné gardy císaře i vyšších úředníků císařství. Později byla tato původně vojenská hodnost užívána jako dvorská.
lx doloženo v podobě prospath*.
EL: Přejato ve zkrácením zkomolené formě (synkopa slabiky -to- a záměna -ap- za -er- patrně analogií k jiným substantivům, např. stožer* nebo sever*) ze střř. nptú-cooKaQápLoctv., které je složeno z ř. Kpüzoc 'první, čelní' a OK<x9áptoc 'zbrojnoš ozbrojený mečem' (z ř. onádr) 'meč s širokou čepelí'; v. spaťhare>). Zařazení k o-kmenům (místo očekávaných jo-, resp. yo-kmenů, sr. Diels 1963, 184, pozn. 34 a 35) je dáno ztvrdnutím konsonantísmu, které odráží Supr. bs
prostrani»   adj. 'široký, prostranný; breit, weit'; 'upřímný, otevřený; aufrichtig, offen' Ve spojení prostranoJQ ljub*vijg 'ctižádostivě, horlivě'. Adv. prostra.no, -nbno, -n*ně 'široce, doširoka'.
Der.: prostranije 'prostor*, 'prostota, upřímnost, otevřenost', prostranbStvo tv., prostranbstvije 'šíře, prostor, prostranství' (lx Bes); prostraniti 'rozšířit', ipf. prostranjati 'rozšiřovat', refl. 'otevřeně mluvit'; rasprostraniti 'rozšířit'; uprostraniti tv.;prostranbn* 'široký, prostranný', 'upřímný, otevřený'.
Exp.: Csl. prostranbn-b > r. arch. prostranný} 'rozsáhlý, rozlehlý' (Bezlaj 3, 127); csl. prostranbStvo > r. prostranstvo 'prostor' (KESRJ 273); csl. rasprostraniti > r. rasprostraníť, rasprostranjáť 'rozložit, rozkládat' (Preobr. 2, 133).
EL: Psi. *prostom*, -nbn* > b. st. prostran, pro-stránen, mk. prostran, sch. prdstran, sin. prostrán, slk. priestranný, č. prostranný, p. przestronny, vše 'rozlehlý, rozsáhlý' sesek, významy; subst.: slk. poet. priestraň, stč. prostrano n., ojed. prostran, prostran f., hl. přestrěň, p. przestrzeň, st. przestroň (SW), ukr. próstorin' 'prostor, prostranství'.
Psi. adj. *pro-storn* je derivát deverb. prostor* (všesl.; k csl. prostort. za r. sipoaßoXr] v překladu Jana Exar-cha v. Sadniková, SbHafner 359-362); to je odvozeno od psi. *pro-sterti (v. prostrěti, kde další výklad), jež patří k ie. *ster(H)- 'rozprostřít'. Obdobné tvary s o-ovým vokalismem kořene jsou stind. prastará- 'ležení pro dobytek vystlané plevami', 'podestýlka', 'obětní sedadlo', lot. stará 'pruh, proužek', stars 'sluneční paprsek' (Hin, IF 32, 240, Brückner 443, M-E 3. 1045. Skok 3. 341, Mayrhofer 1986. 2. 756n, Bezlaj 3, 127n, BER 5, 774 aj.).
Suflx -n* je stejný jako v psi. *soln*, obě slova mají i - patrně mladší - adj. se suf. -bn*: psi. sprostom* : prostor*n* jako *soln* : solbn*. V. též strana. pv
prostrěti, -štířeti, 'rozestřít, roztáhnout, položit; ausbreiten, verbreiten, legen' Dále 'natáhnout, napnout, napřímit, narovnat; 'podat, poskytnout'.
Psáno i prostbrěti; změna inf. kmene -strě- na mladší, anal, -stbrě- (Diels 1963, í, 251, pozn. 11, a 253, pozn. 8, s další liter.), snad i vlivem prézentního kmene (Kurz 1969, I42n).
Ve spojení korenije prostrěti 'zasadit, zapustit kořeny', ankury prostrěti 'zakotvit, spustit kotvy', prostrěti rgkg 'vztáhnout ruku' i 'podat ruku', p. my-slb, um* 'upřít pozornosť, p. sluchy 'napnout sluch', p. besědg, glas*, slovo k* komu 'promluvit, obrátit se k někomu', ipf. prostirati 'rozprostírat, rozpínat, narovnávat, napřimovať, p. slovo, besědg k* komu, česomu 'mluvit, obracet se k někomu', refl. p. s§ i 'usilovat, snažit se'.
Der.: prostrbtije 'napřímení' (lx Bes), prostrěti-je 'prostření* (lx Clem), prostbrenije 'rozprostření' (lxSluž); isprostrěti 'napřímit, narovnat, natáhnout',
726
prostrěti
prosit
rasprostrěti 'rozestřít, roztáhnout*.
p.t.: Psi. *-sterti, *-stirati 'prostřít, rozestírat ap.*, většinou s pref.: b. prostrá, prostírám, mk. prostře, prostírá, srb. prostrěti, ch. prdstrijeti, sch. prdstirati, sin. razprostréti, arch. prostřeli, prostírali, kniž. pre-sttrati (Plet.), slk. prestrieť, prestierať, kniž. strieť, stierať, č. prostřít, prostírat, ste. ojed. i prostřie-vati, hl. přestrěč, přestrěwač, -přešcěrač, dl. arch. sírčí (Muka), dl. pšestrješ, pšestrěwaš, pšesčěraš, stp. rozprostrzeé (SStp), p. rozpostrzeč, rozposcierač, br. prascérci, raspascérci, raspascirác', ukr. prostérty, prostyráty, r. prosteréť, prostírat', vše 'prostřít, prostírat, rozložit, rozkládat, natáhnout, natahovat ap.1, většinou i jako refl.
• Psi. *íiŕn/ < ie. *siertiy 'rozprostřít'.
Kořen *sterHj- je dosvědčen ve většině ie. jazyků: stind. strnäti, starat i 'nasdat, podesUat ap.', av. staranäiti 'rozprostírá se', ř. rrropvúvat 'nastlat, podestlať, alb. shtrij, ptc. shtrirě 'natáhnout, rozprostřít', lat. sternere 'prostírat, rozkládat ap.', stir. ser-nim 'roztahuji, rozprostírám*, lot. stirinát 'třást, natřásat, pohybovať. O laryngále svědčí - mimo stind. strnati a ř. Sazptaxai 'je rozestřen' - vokalismus ptc. prét. ř. arporoť". 'rozestřený', lat. stratus tv. a lit. sťirta, lot. stirta 'stoh slámy' (v csl. je ptc. prét. pro-stri>t t>, prostrbťb).
MEW 321 n, Trauťmann 287n, M-E3, 1074, Pokorný I029n, Vasmer 2, 444, Sch.-Šewc 1174 a 1364, Smoczyriski 1989, 50, Koch 1990, 441, 450, 453, Snoj in Bezlaj 3, 327n a Snoj 1997, 613, BER 5, T71naj.
LI V 543 a 545 rozlišuje *ster- 'položit, skolit' a *sterHj-'rozprostříť; ve sl. možná došlo ke kontaminaci obou kořenů.
Podle svědectví většiny ie. jazyků se od kořene *sterfÍ3- tvořil nazální prézens; sl. *stbrjo, síhro představuje patrně inovaci.
V. též prostram> a strana.
Málo pravděpodobná je souvislost se sém. blízkým stbtati 'stlát, prostírat' (v. stblati). kde stel- bývá pokládáno za druho-tvars/ťT- (Htrt 1927, I, 207, Machek 1968, 589 a 578 aj.).
Také spojení stritt se strecha (Oštir, AslPh 36,44 L Koštiál. AslPh 37, 397) je málo přesvědčivé. pv
prosťb adj. 'přímý, vzpřímený; gerade, aufgerichtet1; 'prostý: einfach*
První význam doložen i ve vazbách prosťb byťi/vbstati/ postaviťt/stati/sbtvoriti 'stát vzpřímeně ap.' z významu'prostý' i 'jednoduchý, obyčejný', 'upřímný', 'neučený, nevzdělaný'; z této sém větve í deriváty.
Ve spojení prosťb ljudin-b, prostii ljudije 'světský člověk, laik, laikové'. O spojení prosta čedb v Const Meth v. Schütz, WSI40,93n. Prosťb bytí (oťb) kogo, Česo
'být zbaven'; v platnosti ad v. ví. prostg 'prostě'.
Ad v. prosto, prostě 'prostě', s-bprosta 'úplně', 'téměř', v negaci 'vůbec*.
Dec: prostota 'prostota, upřímnost, otevřenost' (lx Mak), prostostb tv., prostyn'i tv., v Supr i 'odpuštění' ;prostbcb 'laik' (lx Nom),prostiti 'zprostit, zbaviť, prostiti kogo/komu čbto 'prominout, odpustiť, s inf. 'dovoliť, ipf. praštati, praštenije 'odpuštění, prominutí* (Šaur, Slávia 50, 55n považuje vb. za prius); prěprosťb 'prostý, upřímný' s adv. preprostě, prěprosto 'prostě, bez okolků', prěprostb 'prostě, stručně, povrchně', v Apost subst. prěprostb, prěprostije, préprostyn'i 'prostota, upřímnost, otevřenost'.
Komp.: prostorodhn-b 'prostého rodu, neurozený' (lx Clem), proslovlasb 'prostovlasý' (lx Supr); SJS 3, 379 uvádí i prostoijuditit, 'laik' (lx Nom). v dodatcích je však hodnotí jako dvě slova.
EL: Psi. prosťb > b. mk. prost, sch. prost, sin. prost, slk. č. prostý, plb. prostě (PS 116), hl. prosty, dl. pšosty, porn. prosti, p. prosty, br. prosty, ukr. próstýj, str. prostyi, r. prostoj, s význ. 'přímý, vzpřímený' (slk. st., stč., č. dial., luž.), 'rovný' {porn. p. str.), 'jednoduchý, prostý, nesložitý' (b. mk, sch. slk. stč, č., di. st., porn. p. vsi.), 'obyčejný, obvyklý, všední', tj. o Člověku 'neurozený', ale i 'chudý', o věci 'podřadný, neopracovaný ap.' (jsi. č. hl. porn. p. vsi.), 'nevzdělaný, prostoduchý* (b. arch., mk., sin. st., slk. st, stč. dl. kaš. p. vsi.), 'nesmyslný, šílený1 (plb., v. SEPlb 590n), dále 'zbavený, zproštěný, svobodný, volný' (sch. sin., slk. st. HSSlk, stč., č. arch., hl. br. str„ r. dial.), 'srdečný, bezelstný' (b. st. Gerov, slk. st., stč. stp. ukr., r. dial.) a oblastně řada sek. významů, např, 'skromný', 'poctivý' ap.
» Psi. zprasit, 'přímý' < ie. *pro-stH2o- < ie. *pro- 'vpřed' a *jfe/7j- 'stáť.
Nejčastěji přijímaný výklad rekonstruuje jako východisko ie. *prosttí~20-, které analyzuje jako pref. *pro- '(v)přeď (v. pro) a nulový stupeň kořene *stefÍ2-'stáť (v. stati); obdobně tvořené je stind. prastha- 'náhorní rovina' (Mayrhofer 1956, 2, 373 nepokládá sl. a stind. slovo za starobylý kontinuant). Další slovotvorné paralely s jinými prefixy od ie. *steH2-'. lit. atstüs 'vzdálený*, apstíts 'hojný', ř. Súoto<;(< *Sua-axoc;') 'bídný, ubohý', snad i sthn. ewisla 'ovčín'. Za primární význam se pokládá 'vyčnívající', ten se rozvíjel jednak v 'Čnějícf, stojící', jednak v 'rovný, nezakřivený' —f 'jednoduchý, nesložitý'    'obyčejný' a dále.
V. Schmidt 1889, 346, Meillet 1902. 161. Vondrák 1906. I, 170, Fraenkel, KZ42,244n, Brückner439, Skok3,53, Vasmer 2, 444, Mayrhofer I.e., Pokorný 814 a 1005, Bezlaj 3, l27,Cernych 1993, 2, 72, Snoj 1997, 508, BER 5, 770, sr. i Fraenkel 14 a 22,
727
prosít
protlačid
EWAhd 1 LSln, Schulz, WS1 45, 180rt aj.
Sch.-Šewc 1162 považuje *pro- '(v)před, vpředu' za adv. bázi rozšířenou elementem -jí-, který nachází např. v psi. *pbrstb 'prst* (v. prtsťi.) a sthn. first 'špice, vrchol'; patrně lze přidat i sthn. ewist (EWAhd 1180n).
Méně pravděpodobné výklady: východiskem je psi. *prot-tos 'obvyklý', což je pův. f-ové ptc. nedoloženého slovesa příbuzného lit. prosti 'zvykat si* (S-A 1955, Š. 723, Stang, NTS 15, 343, Machek s.v. prostý, Bankowski 2, 78S); zjednodušení adj. *prostrt, od *sierti '(pro)střít* (MEW 321); í-ové adj. od kořene "pros 'přímý, rovný" (Potebnja 1876. 51); deverba-livní adj. od nedoloženého psi. * presů, kontinuanty k. *predk-l *(s)per-d(h)- 'rychle se pohybovať (Šaur, Slávia 50,58n). bs-ŽŠ
prosvíter v. prezviiter
proti Vt prep. s dat. a adv. 'proti; gegen' (Fris Christ) Psáno i protivb.
V Supr ve spojení protivb/protivg glagolati 'odporovat, mluvit proti' (r. AvnMyav).
Koncový jer v stsl. je grafický, nikoli etymologický. Jde o zkrácenou podobu protivo, protivo 'proti, naproti; vzhledem k, podle* (Kopečný. SB 1, 223). S pref. so- « "'som-) je adv. a prep. s dat. sQprotivb 'proti'.
Der.: protivbstvo, protivbstvije 'protivenství', so-protivije 'vzdor, vzpoura', sgprotivbstvo 'opak, protiklad', protivbtibstvo 'opak, protiklad, rozpor', proti-vbnbstvije "protivenství, odpor, rozpor', protiviti se, sgprotiviti s§, protivtjati s§, sbprotivljati s§ nebo Sbprotiviti sg 'stavět se na odpor, odporovat, protivit se', protivljenije 'odpor, neposlušnost', neprotivljeni-je 'neprotivení, neodpírání' (lx Bes), protivbtib 'protivící se, nepřátelský', 'neposlušný', 'opačný, protikladný', substant. 'protivník, odpůrce, nepřítel', ve spojení protivhtib větrb 'protivítr', protivbtio slovo 'spor', adv. a prep. s dat. protivbtio, protivbně 'proti; opačně, protikladne', neprotivbtib 'neodporující', Sbprotivbtib, sgprotivbtvb 'protivící se, odporující, nepřátelský', substant. 'protivník, nepřítel', ve spojení na sgprotivbnoje 'opačně, naopak', sgproíivbno bylije 'protilék', sgprotivbnb větrb 'protivítr', pro-tivbnikb, sgprotivbnikb 'protivník, odpůrce, nepřítel', adj. poses. protivbničb 'protivníkův' (lx Euch).
Komp.: bogoprotivbnb 'bohu odporující, bohu nepřátelský' (ř. Osofiáxoc; lx Ryl.SJSdod.),sgprotivovětrije 'protiveny' (ř. áwavefila).
Exp.: Zcsl. je rum. st. dimpotrivä. ľmpolrivä, improiivä. polrivä, protiva 'proti, naproti, v rozporu s čím ap.\ arch. lid. '(vhodný) protějšek'.protivnic,potrivnic 'protivný, nepřátelský' (Tiktin 547, 766n, I225n, 1272).
EL: Všesl. prep. a adv. Psi. *protivb, * protiva, protivg > b. protiv, dial. protiva, protivo (BER 5, 785), mk. protiv, protiva, sch. protiv, protiva, arch. protivu, protivo (Rj), sin. st. protivo, slk. st. protiv, protiva, prociv (HSSlk), stč. adv. a prep. proti, protiv, protivo, prep. i protiva, -ivá, protivu, č. arch. protivo, protiv (Kott 2), dial. (mor.) protivá, protivé (Bartoš 1906, SSJČ), hl. přečiwo, dl. pšešiwo, porn. přeciv, kaš. Í procem, stp. przeciwo,przeciwu, stp. p. przeciw, dÍ3.\.prociw (Kartowicz), br. á\s\.próciu, préciU (SBrH),
stukr. protyvu (SStukr), arch. a dial. prótýv, str. protivb, protivo, protivu (StrS), r. proliv, dial. protivo (SRNG), se základním význ, 'proti'.
Adv. protivb, -vfc, -vo, vg vypadají jako ustrnulé tvary jinak nedoloženého adj. protivb. Vaillant 4,707 předpokládá takové adj., odvozené z psi. adv, proti (v, i Skok 3,54). Ale většinou se proti (sch. st. proti, arch. proi Rj, sin. proti, proti, dial. prôtje, pruča, proki (Bezlaj 3,128), slk. stč, č, proti, p. dial, proci, br. dial. práci, préci, ukr. próty, r. dial. proti SRNG) pokládá za zkrácení forem protivu, protiva (Kopečný, SB l, 226). Rovněž řídké srb. arch. proču, s-, su- (< *protju, Skok 3,54) je patrně zkrácené proti(v)u (Vasmer 2,446, Kopečný, SB l.c).
Společným psi. východiskem bylo tudíž nomen tvořené fť-ovým sufixem od ie. předložky oproti: stind, prati, ř. upoxí (jipůij), lot pret,pretľ. Toto oproti patří do obsáhlé skupiny předložek (prefixů) tvořených od základu obsahujícího souhlásky p-r (v. prě, pri, pro aj.). *Proti je složeno z *pro (v. pro) a částice *ti, obsažené v několika ie. předložkách, resp, částicích:
Wfoéfrfä stind, anti, ř, ávzí, lat. ante, het. hanu
*Hie-ti: stind. ati, ř. Sn, lat. et, gót. ip
*po-ti: av, paiti, ř. kotí
*pro-ti: stind. prati, ř, npoTt.
Jednotnou funkci tohoto přídavku nelze rekonstruovat. Sr. Trautmann 23In, Zubatý ii, 50, Pokorný 812, 816, Vasmer l.c, Machek 1968, 485, Kopečný l.c, BER 5, 788 aj. pv-ae
protlačí ti, -čitt 'prošlapat; austreten (Weg)' (Psalt. Sin 2/N)
Složeno z pref. pro- a vb. tlačiti (doloženo v csl„ v. MLP991).
EL: Psi. *tolčiti > sch. tlačiti, sin. tláčiti, tlačiti, slk. tlačiť, stč. tlačiti, č. tlačit, hl. tlóčič, dl. tlocyš, porn. tločěc, stp. p. tloczyč, br. talačýc', ukr. toločýty, st. a dial. tolóčyty (Žel., Hrin.), str. toločiti (Srez.), r. st. a dial. iolóčiť (Dať), s význ. 'tlačit, tisknout' (sch. sin. zsl.) a s dalšími přen. významy, z nichž 'šlapat,
728
protlačit!
prodbiiTb
zašlapávat, vyšlapávat ap.' (= 'Uačit nohama') (sin. stč. MStčS, č. st. Jg,dl. stp., vsi.) významově odpovídá csi. protlačiti.
Psi. *tolČiti (< *tolk-) je patrně kerativum tvořené Od *(elktt 'tlOUď « *tetk-, v. Uěěti; takMaehek 1968, 644, Snoj 1997, 670, Rejzek 663 aj.). Sch.-Šewc 1509 má *tolčiti za kauzativum k *telkti. Slovotvornou paralelou je napr. č. vléci (< *velk-) a vláčili (< *volk-).
Některé výklady připouštějí, že jde o denom. od *tolk-b(*telkxi > *tolk,h > *tolčiti), s význ. 'utlučené, ušlapané místo; místo, kde se tluče' (např. r. dial. tólók, f. lolákú 'mlat, úhor, pastva') nebo 'nástroj ke stlačování, dučení něčeho' (č. tlouk 'tlukadlo', p. tlok 'píst', ukr. lalok 'pěchovačka, píst' aj.); Maehek 1957, 529, H-L 483, Skok 3, 518, Erhan-Večerka 1981, 263, Cyganenko 429 aj.
Ie. kořen *telk- 'bít, tlouci' je podle LI V 566 kromě sl. jazyků snad jen v kymer. talch 'zlomek, úlomek5. Příbuzenství s lit. ňlkti 'být krotký, ochočený' (např. Pokorný 1062, Vasmer 3, ll6n) autoři UV odmítají s odvoláním na Fraenkela I093n.
O možných nostr. souvislostech např. Kaj ser 1990,113n. p V
provaždati v. věsti,
provrěti, -vtrett 'prostrčit; durchstecken' (Ix Supr) Utvořeno z pref. pro- a vb. vrěti 'zavřít' (doloženo
v csl., v. MLP 79).
S jinými pref. vbvrěti 'zastrčit, vraziť, zavreli "tů.-
vříť.
Exp.: Csl. wiříi > rum. a (sa) viri 'strčit, schovat se někam ap.' (Tiktin 1753, Skok 3. 627).
Et.: Psi. *-verti > b. řídké vra, sch. st. vrijěti se, p. dial. wrzéč (Karfowiczó, 167), s význ. 'strčit, vložit, schovat ap' (b.), 'vzepřít se' (sch. st.), 'tisknout, tlačiť (p. dial.).
Častěji je doloženo v pref. tvaru: b. provrd, mk. provre, sch. prdvr(ij)eti se, sin. zavréti, slk. zavrieť, stč. provfieú (StčS), č. zavřít, hl. zawrěč, dl. zawrěš, wuwrěš, stp., p. st. a dial. zawrzeč, r. dial. zaveréť (SRNG), s význ. 'prostrčit, provléci' (b. mk. sch.), 'prorazit, probodnout' (stč.), 'zavřít, zabránit ap.' (sin. slk. č. luž. stp. p., r. dial.) aj. Sem patří i r. dial. zaveréť (SRNG) s význ. 'zaplést, spravit košík ap.' (= zakrýt, "zavřít" díru), v. též otvoriti.
Br. dial. zavéryč, zavíryč, zavírák 'součástka k uzavření vratidla na tkalcovském stavu' je palmě z p., v. ESBr 3, 280.
Varbotová, OLA 1981. 279-82 řadí k *verti ještě č. dial. zavěrucha 'neposeda' a zavěruSiť 'nevědomky schovat, zastrčit, ztratit', které má Maehek 1968, 684 za et. nejasné.
Sch. verati (se) 'prostrčit, vložit, schovat ap.', r.
dial. veráť'vstrčit, vložit, schovat, plést ap.' (SRNG, Dal') jsou jinak tvořená vb. od téhož kořene (Vasmer 1, 184. Skok 3, 577).
Boryš, JP 71, 24 spojuje s *verti i p. poniewierač 'špatné (s někým) zacházet', refl. 'válet se, povalovat se (o věcech)' (iter. *ne-virati * 'neschovávat' > (po)niewierač); Tru-bačev, SbTolstoj 307 připojuje sin. opovirati 'uváznout, zabránit ap.* a r. dial, opovirát"ovíjet, zavinovat' (< *po-verti). V. též verěja. veriga, vrata, vrěšte. závora.
• Psi. *-vertt < ie. *(HJyrr- 'strčit, vložit, spojit ap,'
le. kořen *(H)uer- je dosvědčen v řadě ie. jazyků: lit. vérti 'navléci nit, otevřít, spojit do řady, svázat, ap.', atvérti 'otevřít, cdemknouť, lot. věří 'navléci nit, spojil do řady ap.*, ř. á&íptú 'svazuji*, lat. aperíre 'otevřít', operlre 'zavřít', gót. warjan 'bránit čemu ap.', něm. wehren tv, stind. apa-vrnóú 'otevírá', apivrnóti 'zavírá, schovává' (Brückner 633n, H-K 425, Pokorný 1150, Vasmer I, 184, Maehek s.v.- vřítí;, Skok 3, 627, Sch.-Šewc 1687, BER 1, 177n. Snoj 1997. 730 aj.).
Rekonstrukce iniciální laryngály (LIV 203) je problematická - opírá se jen o dlouženi prefixu ve stind. ävar, apävrta. Ř. ásíptú LIV I.e. vůbec neuvádí!
Předpokládaný sém. vývoj 'spojiť —> 'zavřít (prostrčením závory)' (Snoj I.e.). pv
prozebati v. zeti
prozirati, prozon.ni» v. ztrětú prozračfcmb v. zraki, prozviitei"b v. prezviitcri>
prgdbnt adj. 'kamenitý; steinig' (Ix Christ Šiš)
SJS uvádí významy "skalnatý, plný útesů' s ohledem na
kontext a na ř. vpaxúc; 'drsný, nerovný' v NT předloze. Der.: v. rasprodiíi.
EL: Za příbuzné lze z hláskoslovného i sém. hlediska jistě považovat sch. řídké prudan 'obsahující říční štěrk, štěrkovitý', sín. st. próden tv., prodína 'mělčina, písčína' i prôdnik 'okrouhlý kámen v řece'. Csl. prpdhwh je tedy nejspíše adj. derivátem psi. *prgd% 'proud, proudem nanesený písek, nános' (v. Furtanová in Bezlaj 3, 125).
Psi. *prgdb > b. *prád (BER 5, 817n rekonstruuje na základě der., např, dial. prÁdiŠie 'místo zanesené pískem a štěrkem z řeky'), sch. prud, sin. pród, slk. stč, prúd, č. proud, luž. prud, p. prgd, br. dial,, ukr. dial., str. r, prud, s významy 'písčitý břeh* (b. sch. sin.), 'piscina, mělčina, brod, říční ostrov' (sch., sin. st. Plet., slk. st. HSSlk, č. dial.), 'písečný násyp' (sch.), 'kmen, skrytý
729
prod&n-b
protije
pod hladinou, který je nebezpečný plavidlům' (p. St. dial., slang vorařů, Linde, Karlowicz; Barikowskj 2, 768 považuje tento význam za prim.), '(mlýnská) hráz' (Str., r. dial., StrS, Daľ), 'říční kamení, štěrk' (sin.), 'proud, (vodní) tok, rychle tekoucí reka, bystřina' (slk. č. luž. p., br. dial. SBrH, ukr. dial. SUM), 'místo poblíž řeky zaplavované při povodních nebo při umělém přehrazení toku' (slk. st. HSSlk, str. StrS), 'vodní nádrž vytvořená (umělým) přehrazením toku nebo prohloubením koryta' (br. dial. SBrH, str. r.), 'přírodní vodní nádrž' (br. dial.).
Význam 'rychlý tok' je patrně prius, 'mělčina' je meton. rozšíření (nejspíše staré, sr. rané výpůjčky rum. prund 'štěrk, písečný břeh' a maď. porond 'písek' (Rosetti 1954, 41, 68 a Tiktin 1274 ovsem považují za výpůjčku z csl.; sr. Jokl. SbJagič 482n, EWUng 1189). Tok je rychlý a bouřlivý v mělkých, kamenitých částech koryta s velkým spádem (Machek s.v. proud); vsi. význam 'vodní nádrž' je buď výsledkem onomaziologické a sém. obměny r. zflprúda 'hráz' vlivem spojení zapru-díť reků 'přehradit říční proud' (Machek i.e., Meillet, BSL29, l. 39), či spíše dalším meton. posunem ('hráz'
—"> 'vodní nádrž'; sr. Bartoš 1906, 343).
• Psi. *prodmi> < psi. *prgďb < ie. *(s)prend(h)- 'skákat, rychle se pohybovat".
Psi. prgďh je tvořeno od kořene *prgd- (csl. predati 'skákať, 'třást se', sch. prenuti se 'vytrhnout se ze spánku' (v. vssprenoti. Skok 3,33), ukr. dial. prjá-nuty 'hodiť (Hřin.), r. prjádať, prjánuť 'poskakovat, skákať. Ie. kořen *(s)prend(h)- je kromě sl. dosvědčen střhn. sprenzen 'stříkat, pokropiť, stsev. sprund 'štěrbina, skulina' aspretta (< germ. *sprintan) 'vyskočit, vyrašit (o rostlinách) ap.' Někdy se k tomuto kořeni řadí i sl. presti 'prísť, lit. sprgsti 'rozpínat, rozpírať, lit. sprindýs 'rozpětí od palce k prostředníku' asprándas 'šíje' (v. presti).
MEVV 265, Matzenauer, LF 14, 183n. Vasmer 2. 450, Per-sson 1912, 873, Fraenkel 880n, Machek s.v. proud. Pokorný 995n, Jóhannesson 900n, Vries 1962, 538, Čemych 1993, 2, 76n, Furlanová I.e., Sch.-Šewc 1163, Mann 1984, )263n, Snoj 1997.505 aj. bs
progt, -a m. 'kobylka, saranče; Heuschrecke'
V evangelních textech převládá synonymní grecismus ak-ríd-b (v. akriďb). V památkách zpracovaných v SJS je prpgb vždy za ř. áxpic;, Stefovová, BE 42, 386 našla v ř. předloze csl. památky i ĚpLntc. 'komár', Mareš 2000, 152 xájiKr), lat. eruca 'housenka',
Der.: c&l. prgfii 'kobylčí, sarančí (7un),kol. prgžije n. 'kobylky' (MLP).
Et.: V dalších sl. jazycích doloženo řídce ve starší
liter., v níž je pravděpodobný vliv csl.: b. st. präg (BER 5.815), sch. prug (od 16. stol., Rj 12,824n), Str. prugi,, vše 'kobylka, saranče'.
Vasmer 2, 451 sem řadí i r. dial. pnu tv., které pokládá za novotvar z nom. pl. prúzi.
Stsl. prggi, je patmě jmenný derivát z vb. kořene *prgg- *'skákať (Preobr. 2, 139 z něj vyvozuje r, prýgať 'skákať), s nímž je příbuzné sthn. springan, něm. springen 'skákať, střdn. spranke, sprinke, sthn. howespranca 'saranče' (tak Matzenauer, LF 14, 192, Vasmer 2, 450, Vaillant 3. 166, BER I.e. aj.). Pojmenování je motivováno charakteristickým způsobem pohybu sa-rančete a má řadu paralel, např. b. skakaléc, mk. ska~ kal(ec), sch. skákavac, sin. st. skoček, slk. skočka, kaš. skočk (psi. *skakati/skočiti), fr. sauterelle (sauter 'skákať), angl. grasshopper (to hop 'skákať), maď. szöcske 'kobylka' (szökik 'skáče') aj. Tato motivace je široce přijímána (v. Skok 3,263. Snoj in Bezlaj 3,243 aj).
Kořen *prgg-]e v sl. jazycích doložen řadou pre-fixátů s významem 'napínat, natahovat' (v. naprešti). Je nejisté, zda lze význam "skákať pokládat za sém. posun z "napínať, či zda jde o dvě homonyma. Vaillant I.e. hledá vysvětlení v prefixech, což odmítá LI V 2001, 583. Pokorný 996-8 řadí stsl. prggi, k ie. *(s)p(h)ereg-s řadou obtížně spojitelných významů.
Zcela nepravděpodobné je přejetí z gót. (nom. pl. prozi z gót. pl. ßramstei 'kobylky luční'; tak Hamm, KZ 67. 122 a 227n).
bs-žš
protije, -ija n. 'pruty, proutí, metla; Ruten, Gerten'
Kolektivum odvozené ze subst. prgťh 'prut, větev', doloženého v csl. (MLP).
EL: Psi. prgťh, všesl.: b. prát, mk. prat, sch. prüt, sin. prôt, slk. prút, stč. č. hl. prut, dl. psut, plb. prgt, porn. prgt, stp. p. prgt, vs\.prut, str. pruťh, vše s význ. 'prut, tenká ohebná větev, letorosť, dále 'hůl, metla, tyč' (sin. stč.), 'odnož' (sch.), přen. 'pokolení' (sch. Rj), 'odznak určité hodnosti nebo moci, berla, žezlo' (sch. Rj., stč. str.), délková míra (stč. dl. pomsln. stp., p. arch., str.), plošná míra (stč. stp., ukr. dial., str.) a další přenesené významy.
Slovo psi., další souvislosti jsou nejisté.
Machek 1957, 397 má za příbuzné Č. dial. (chodské) prtit 'pučet, vyrážet ze země' (Hmška), k tomu připojuje (1968, 487) č. prýt 'mladý výhonek, prut, odnož' (v. i Varbotová, Etim 1971,9n); nosovku -g- má za sekundární.
Brückner, KZ 42, 361 spojuje p. prel s p. dial, pruciač, pryciač 'slídit, pobíhat sem tam* a s r. pryť 'rychlost, hbitost", později (Brückner 436) i s r. prjátať 'schovávat, uklízet, tajiť (ablaut prvťb : preli,, v. preláti: tak už Iľjinskij, SbSreznevskij
730
proti je
pfbga
28n, dále Preobr. 2, 145, Skok 3. 36n. Vaillant 4,681 aj.).
Matzenauer (LF 14, 405n. dále Machek 1968, 488 aj.) uvádí jako příbuzná slova germ.: něm. Sproß 'výhonek, odnož', angl. sprout 'výhonek, klíček', srřhn. sprießen, něm. sprießen 'vyrůstat', ta však vycházejí z ie. *(s)preu-d- 'sypat, sít, sršet; vyrůstat' (v. Pokomy 993n). Pro psi. prpťh je pak nutné předpokládat jiné rozšíření kořene, totiž o -f- (tak Sch.-Šewc 1164n, sr. i Snoj in Bezlaj 3. 128).
Vasmer 2,451 n předpokládá psi. střídáni t/d a spojuje prgt-b s psi. prgďb 'prouď (v. proxlbirt.) Sém. oporou je mu r. po-bég 'výhonek', k němuž můžeme připojit další názvy mající v základu pohybová slovesa: sin. poganjek, č. výhonek, p. ped aj.
Petersson 1916, 82 vyložil psi. prgťbZ "pr-onto- < *por- a spojil je tak s psi. *por-men- "pramen vody, paprsek aj.' ŽS
prožati se, -ajeťb se 'zmítat se, trhat sebou; sich
umherwerfen, sich zerren' (Ev)
Et.: Mladší imperfektivum, v sl. méně frekventované, doložené b. dial. prúta (se) 'natahovat se, prostírat se' (v západních dial. je v kořeni možná změna psi. *o > u. v. Slawski 1962, 131, BER 5.808), sch. prÚŽOti (se), 'napínat ruku/ruce nebo jinou část těla', 'protahovat se', 'táhnout se', 'naskytnout se', 'poskytnout' (posun
významu, vlastně 'nabízet natažením ruky'), r. St. pruiáťsja 'vzpírat se, stavět se na odpor' (Dal').
Hojněji je doloženo psi. prožiti: b. dial: prúžim se (BER), mk. pruži (se), sch. pružili (se), sin. prožiti, prožiti, slk. řídké pružit' sa, č. pružit (Machek s.v. pružili předpokládá, že primární byly prefixáty; u nich dotožen pův. význam 'napínať), hl. pružié, dl. pšužyš, p- prgiyč,
r. arch. prúžiť(sja) (Daľ, SSRLJ), s významem 'roztáhnout, natáhnout, napínat, rozepnout (se) ap.' (mk., sch. st. Rj, sin. arch., luž., p., r. arch.), zvláště 'končetiny*, 'křídla' (luž.), 'ležet s nataženýma nohama' (b. dial.), přeneseně 'vypouštět, např. střelu' (řídce sch. Rj, sin.), dále 'stávat se/být pružným' (slk. č. hl.).
"Psi. prožiti je faktitivum či intenzi vum od kořene preg- 'natáhnout, napřáhnout' (v. naprešti. Vaillant 3, 166, 421, Machek I.e., Furlanová in Bezlaj 3,129, BER I.e. jako jednu možnost, Batfkowski 2, 809; v, též prggt.).
Méně pravděpodobná je domněnka, že jde o denominati-vum od psi. ^prgga (a to z psi. *pregti\ tak Sch.-Šewc 1165), či prgg-b, obé 'pruh, šmouha' (BER I.e.). Je ovšem možné, že tu splývají slova různého slovotvorného původu. bs
pri>ga, -y f. 'pražená obilná zrna; geröstete Getreidekörner' (Ix Gl)
Rcsl. i perga 'nedozrálé zrní usušené nebo upražené' (StrS 14.208).
Der.: MLP uvádí i prhžina tv.
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1168 rum. st. pírgä 'téměř zralé ovoce; první ovoce'. Dumke, JbRum 19-20, 65n je však řadí k rolnické terminologii přejaté z b.
Et.: Psi. *pbrga > sch. arch. pfga 'kaše z praženého mletého čiroku, mouka k přípravě této kaše' (Rj), sin. st, přga 'mouka ze sušeného ovoce, pečivo z kukuřice ap.' (Plet.), stČ. prha 'právě dozrálé obilí, mouka z takového obilí, zejména z ječmene na hrubo mletého; pokrm z ní, zvláště nekvašený chléb' (StčS).
Obvykle je sem řazeno (Vasmer 2, 337, Machek 1968, 483, BER 6, 83 aj.) i r. pergá, ukr. perhá, br. dial. pjarhá (Scjacko), p. pierzga, dial. perka, kaš. peřk 'květní pyl přinášený včelami do úlu*, r. dial. pergá 'lupy ve vlasech* (SRNG), sém. vývoj však není zcela jasný (snad 'mouka z praženého zrní' —ř 'pyl jako potrava včel'; tak B udziszew ská, PorJ 1985,42n). Brückner 410n spojuje p. pierzga s psi. *porcht, 'prach*. Může však jíí o křížení hláskově blízkých rodin (pbrg-, pbrs-, pbrch-; v. SEPIb 485).
C. prha 'bylina Amica* (z č. je slk. prha tv.) je podle Smiiauera Preslovo přenesení Klaretova názvu prha 'alphita' ('ječná nebo pšeničná mouka') na rostlinu bez jakékoli sém. motivace; v. Machek I.e.
Psi. *phrga souvisí s psi. dial. (jsi.) *pbržili (csl. pr-bžiti MLP), b. pária, mk. prži, sch. přžiti, vše s význ. 'pražit, péci, smažiť, v sin. dia). pref. spriéti 'vyschnout na prach' (Plet. 2,556).
Furlanová (in Bezlaj 3, 118n) pokládá sloveso za denomi-nativum, Skok 3, 63 naopak má psi. *pbrga za postverbální a *phržili za nulový stupeň k *prag-; v. níže.
Zdloužený stupeň *prag- je v kauzativu prožiti: csl. praiiti (MLP, StrS), b. dial. práia (BER 5. 587), sch. praiiti, sin. práŽUL slk. pražiť, č. praiit, hl. praiič, dl.praiyš, pom.pražec, p. praiyč, br. prážyc', ukr. prjáiyty, prjahtý, r. arch. a dial. prjážiť, str. i praiiti, prjači, s významem 'pražit (i o slunci), péci, smažiť. V der. nacházíme rovněž význam 'pražená (nedozrálá) obilná zrna, pokrm z nich', např. csl. pražbmo (MLP), pr(j)ága (StrS 21,23), stč. pražma, stp„ p. arch. pražmo, br. st. prežmó (Nos. 494), r. dial. prjágla, prjágva (SRNG 33, 75).
Z psi. *pražiti se dá nejspíše vysvětlit i topon. Praha; v. Praga, sr. Brückner 434, Vaiilant 4, 177, BER 6, 83 aj.
Za nejasné, snad za výsledek nějaké kontaminace pokládá Meillet, MSL 14, 389 -ja- v r. a ukr. slovech. Vasmer 2, 454 je má za hyperkorektní, Preobraženskij (Preobr. 2, 142) za původní (v. níže).
Nejblíže příbuzná jsou slova balt.: lit. spírgfi 'péci, opékať, spirgas 'Škvarek', sprógti, lot. sprágt 'praskat, pukať, sprageti 'praskat (o hořícím jedlovém dřevě)', spraginti, sparglnti 'škvařit' ap. Balt. paralely ukazují na pův. význam 'praskat, pukať; tak
731
prtga
Skok 3, 63, který upozorňuje na to, že jsou to slova zvukomalebná, napodobující zvuk při hoření dřeva, škvaření tuku, opékání na tuku, praskání zrn při pražení ap. Sr. i stsev. spraka 'praskat, pukať, dán. sprage 'tresknouť aj.
Vzhledem k onom. charakteru uvedených slov pokládáme další uváděné souvislosti za elementární příbuznost (v. Kopečný, SbMIadenov 370n): se slind. sphurjati 'duní, hřmí', s av. fra-sparoga 'výhonek, odnož1, s ř. ácTKápCĹyoc 'chřest, výhonek', s lat. spar-gere 'trousit, sypať aj.; v. Mayrhofen [956, 3, 546 a 1986, 2, 778 (bez st. slov), pochybuje Frisk 2, 757 aj.; sr. dále Persson 19I2. 417, Trautmann 276n a KZ 50. 67, Fraenkel S82 a 873, Pokorný 996n aj.
Machek 1968, 482n spojuje praliú s ř. (páyu, pržití (s.v. prdliť) s lít. spirgéft, stind, bhrjjati 'praží se (zrní)', Iňt.frígere 'pražit, péci' aj. Podobně už Matzenauer, LF 13, 185n. Sotva přijatelné,
Málo pravděpodobný je rovněž předpoklad Preobraženské-ho I.e., že vsi. tvary s *prjag- jsou původní a souvisí s psi. *prgg-'zapřahať; v. naprešti. ŽŠ
pr í,ki,íio, -a n. 'prkno, deska; Bretť (Parim)
Doloženo Ix v paralelním textu ve spojení kovčegt ott drjavh prt-kom, četvrjaran-b íx %CX(úv TrrpcryíávMv Gn 6, 14 Grig Zach, ot driva prbkna četvreranb Lobk; SJS 3, 402 je pokládá za glosu, zařazenou do textu v pozdějších opisech, Bláhová, Slávia 68, 243 je má za pův. součást textu. V mladších parimejničích je na tomto místě adj. prbkn&Vb (MLP), v rcsl. preknjanyj (StrS 18, 249), pereknjanyj. Rusek, GSU 74, 3. 39 uvádí s übst, prhk-bno mezi moravismy.
Et.: Pravděpodobně slovo reliktové, doložené jen v stě. a č. prkno 'deska z podélně rozřezaného kmene1, s řadou derivátů.
Etymologicky nejasné, i když hláskově i sémanticky je přijatelný Prusíkův výklad z ie. *per- 'bít, sekať (je však třeba odmítnout jeho výklad o rozšíření o k i další souvislosti; v. Prusík, Krok 5, 337n); mohlo by jít o redukovaný stupeň kořene *per-k-, jehož varianta *per-g- s pův. významem 'otesaná kláda1 je v psi. *porgt> (v. präg?., puratij).
Loewenthal, WuS 10,154n pokládá č. prkno za pokračování ie, názvu dubu *perkifu-s (lat. quercus); tak i Brückner, KZ 50, !95 a Brückner s.v. parkan, s pochybnostmi H-K 294.1 StrS 14, 249 vychází z toho, že jde o dřevo určitého stromu; výše uvedený doklad překládá 'ze dreva gofer'.
Machek s.v. považoval č. prkno za přejetí z germ. severu -sr. stsev. brik 'prkno, dřevěná přepážka, lavička*, jsi. brík 'trám, lavice', dobu přejetí a jeho cestu má za nejasnou. Málo pravděpodobné vzhledem k doložení slova v csl.; v. Šarapatková, Slávia 55, 167n. ŽŠ
prtsi, -ii f. 'prsa, hruď; Brusť; 'prsy; Bruste1 Vedle starého t-kmene i ojed. r>-kmen m. (ak. pl. pri>sy). Et.: Psi. *pbrsi > sch. prsi (Um. pl.) i prsa (n.
pl„ st. i du. - Rj), st. prse (f. pl. - Rj), sin. prsi (f.. pl.),
slk. prsia (pl.), arch. a st. prse, stč. prsi <du, i pl.), č.
prsy, prsa, stp. piersi, pirsi, pirzsi (pl. tamum, SStp).
p. piersi, sg. pierš, br. arch. poet. a dial. pérsi, dial. i
pérsci (SBrH), ukr. pérsa, ridč. pérsy, str., r. arch. poet.
a dial pérsi 'prsa' (SRNG), 'hrud" (i zvířecí, např.
koňská), často také 'ňadra', též ojed. v přenesených
významech. Vedle duálové formy na -í se objevuje i
novější plurálová forma na -a.
Původně snad v psi. oscilovala forma *p&rsi mezi
duálem a plurálem (sr. např. stav v sch. st., stč. a stp.,
v. Skok 3, 56, Gebauer 1894, 3, 1. 397n, SStp), singulár je
v sl. forma sekundární. Vyvozuje se z pl. formy ie. *perk- 'žebro' a předpokládá se meton. přenesení na označení prsou (vlastně z pojmenování kostního žeberního podkladu prsou), zvi, ženských. Spojuje se s lit. pirŠis, žem. pirsys i. pl. 'koňská hruď', žert. 'ňadra', dále stind, paršu- 'žebro', av, parasu- (m.), parasu- (f.) tv., a&cl.fars 'strana'; v bsl. se přiřadilo k í-kmenům f.
MEW 243. Zubatý, AslPh 16,411, Wiedemann, B B 27,235. Trautmann 220, Meillei, RÉS 6. 173, Brückner 410, Vasmer 2, 344, Skok I.e., S-A 1955, č. 718. Pokorný 820, Machek J968, 486, Fraenkel 598, Bezlaj 3, 129, Baňkowski 2, 558 aj.
Méně přesvědčivé je spojení psi. pi>rsi s psi. ptrst-b 'prsť podle společného rysu vyčnívání (tak Wiedemann, B B 27, 229, Machek 1934, 59n, Sch.-Šewc 1137 aj.; sr. prtsti,). b.S
prtsít, -a m. 'prst; Finger, Zehe' Den: prusten* 'prsten'.
Et.: Psi. *phrsťh > b. präst, mk. prst, sch. p?sr, sln. prst, slk. č. prst, hl. porst, stbr, perst (Skaryna), ukr. arch., r. arch., st. a dial. perst, dial. i pérst, str. persťb, vše 'prst (na rukou i na nohou)'.
Psi. asi i *pbrstenb~, v p. je dolož, jen pieršcieň (základní subst. nahrazeno substantivem palec).
Formálne i sémanticky nejbližší protějšky se nacházejí v jaz. baltských: lit. piřštas, lot. pirksts, dial. pirsts, stprus. pirsten 'prsť (sr. i Golab 1992, 121). Dále se srovnává stind. pršthá- n. 'záda, hřbet; hřbet, vrcholek hory', av. paršta- 'záda', lat. postis 'veřeje, dveře', sthn. first 'špice, hřeben střechy'. Původně tedy 'něco vyčnívajícího': snad jde o rozšírení kořene *per- 'směřovat dopředu' (v. pro) nebo o pův. kompozitum *pr-stH-o-, obsahující koř. *per- a vb. *stelÍ2- 'stáť (v. stati).
V. Pokorný S13, Mayrhofer 1986, 2, I65n. Snoj in Bezlaj 3. 130, Knobel, KZ 99, 227, Steinbergs, LgB 5-6, 27, García-
732
pI"BSťl>
Ramón, SbBeekes 50: další liter, uvádí Vasmer 2, 344, BER 5, 828, ívíažiulis 3, 287 aj.
Méně pravděpodobné je spojení *pbrsit> s "pbrsb 'prs' (v. prtsi), které uvádí Wiedemann, BB 27, 229, Machek 1934, 59n, 1968,487, Fraenkel 598, Sch.-Šewc 1137: proti mj. Lekov, Slávia 13,409,
Il.-Svityč 3, 70-77 měl sl. *pt,rsn> za už nostratické dědictví (tak i Kaiser 1990, 78). bv
prfesfcb, -i f. 'prsť, hlína, prach; Erde, Staub'
V Grig lx psáno pťbSťh, v Zach Ix prěsťb.
Der.: pr-bstb/ľb 'hliněný, vytvořený z hlíny, z prachu, zprstí', přen. 'pozemský',pr-bstěnb 'pozemský' (lx Christ).
Et.: Psi. *pbrstb > b. prost, mk. arch. prst, stsrb. prst (Rj, Skok), sin. prst, slk., č. prsť, stě. prst, hl. pjeršč, stp. pieršč, pirzé (SStp), ukr. arch., str., r. arch. persť, vše 'prsť, hlína, půda, prach, země'.
Psi. *pbrstb se obvykle vykládá jako der. odvozený sufixem nomin actionis -ti- od nulového stupně vb. kořene *pers- 'jemně (se) rozptylovat, pršet, stříkat', obsaženého v psi. *porcrVb (v. prach-b) (sr. Vasmer 2, 344, Machek s.v. prsť, Snoj in Bezlaj 3, 130 s liter.); pův. tedy 'prášení, prach', pak spec. 'prsť, hlína' (sr. Snoj 1997, 511). Co do způsobu tvoření se srovnává s lot.
pirkstis nom.pl.'Žhavé j iskry V popelu' (Karulis2,54je ale vykládá jinak), Windekens (1976, 1. 122. 388«) přidal ještě toch. B pracciye 'liják'. bv
pn>ťB, -a m. 'kus tkaniny, plátna; ein Stück Gewebe, Leinwand' (lx Gl a Sud)
V Ev Ix s významem 'knoť.
Der.: prbtištb 'hadr, cár' (lx Supr). Exp.: Zcsl.pT,rtište,portiš~te "kousek látky' (StrS 17, I30n, MLP) je r. arch. pomlce tv.
Et.: Psi. Op-brtb > sch. přt, sin. přt, pom. p. part, br. port, ukr. st. port (Hrin., žel.), str. porťb, r. dial. port (SRNG), s význ. 'kus tkaniny, ubrus, prostěradlo, závěs ap.' (sch. st., sin. str.), 'šála nebo šátek' (ukr. st.), 'hrubé plátno ze lnu nebo konopí" (sch. pom. p. br., r. dial.), 'oblečení z plátna' (sch. str., r. dial., v ukr. st. pl. porty 'plátěné kalhoty' SUM).
Ve všech sl. jazycích (kromě luž. a plb., kde není doloženo) jsou četné der., např.: b. parteno 'řídce tkané konopné plátno', pärtína 'šaty, prádlo, pokrývka' (BER 6, 104), mk. prten, sch. pften 'plátěný, lněný', slk. dial. prtok 'kus látky, ubrus' (Kálal, Orlovský, Lipták), ste., č. pejor. prták, č. i expr. prťák 'švec spravující starou obuv, příštipkář', prtat 'spravovat starou obuv', arch, a dial. prtačka 'drobná oprava obuvi, nedůležitá práce'   (SSJČ, Bartoš 1906, Lamprecht 1963),
p. partacz 'kdo opravuje staré boty a šaty', 'nedbale pracující řemeslník aj.', br. pórtki, ukr. r. portkí '(plátěné) kalhoty', r. portnój 'krejčí' aj.
• Psi. */jtrtí> ~ psi. *porti, porjg 'rozřezat, rozpárat'.
Psi. *p%rťb s výchozím významem *'(odříznutý) kus pláma' pravděpodobně souvisí s psi. *porti 'rozřezat, rozpárať (v. Vasmer 2. 411, Slawski, WSIJb 22, 76 a SK 2,37, Bezlaj 3, 130 aj.).
Psi. *porú, porjg s iter. *parati, parajg, všesl. (kromě plb.): b. pórja, mk. para, sch. pbriti, párati, sin. párati, st. i práti (Plet.), slk. párať, stč. párati, č. párat, hl. proč, dl. projš, pom. proč, kaš. i porc, stp. p. pruč, br. paróc', ukr. poroty, str. poroti, r. poróť, s význ. 'rozdělit řezem, rozřezat, oddeliť (b. sch. sin. zsl. ukr. str. r.), 'bodať (br. str. r.), všude 'odstraněním stehů oddělit sešité části, párať.
Další ie. souvislosti tohoto slovesa jsou nejasné. Spolu s ojed. csl. naperiti 'probodnout' bývá spojováno s ř. rarípav 'proniknout' a dále s ie. kořenem *per- 'překonávat, pronikat' (v. pi>rati2; sr. Matzenauer, LF 13, I90n, Skok 3, 1 ln, Machek 1968. 434, Sch.-Šewc 1158. ESBr 8, 167 aj.).
Snoj 1997.425 má za příbuzné psi. *porti, porjg ř. entapáa-oeiv 'trhať; to však Frisk 2, 757 pokládá za expr. slovo, et. nej asné.
Stlit. spartas 'stuha, tkanice', které spojil s psi. ^trít Matzenauer, LF 14, I68n (pod. Bezlaj 3, 130, Kurkinová, Etim 1975,20), je nejisté: Urbutis. Balt 29,172-183 je má za učenecké přejetí z lat spartum 'kavyl, rostlina, z jejíchž vláken se pletly provazy ap." To pochází z ř. anápTov 'šňůra', aKŮ.p\oc, tv. i 'rostlina, z níž se pletly tkanice, druh kručinky', které je rovněž s psi. *p-brfb spojováno. Při výkladu tohoto F. slova uvažuje Frisk 2, 758n o souvislosti s vb. kořenem, z něhož je s g-ovým rozšířením vb. *G7iápyEiv, rekonstruované ze subst. azsipa 'otáčeni' (připouští Chantraine 1033).
Brtickner 397 řadí psi. *p"brtt k vb. *pbrati 'práť < ie. *per-'bíť (v. ptratia), toto spojení se opírá o sém, předpoklad, že šlo pův. o 'prádlo, které se pere' (tak Skok 3, 58), nebo o 'lněné či konopné plámo, utkané z vlákna zpracovávaného tlučením, máčením a třením' (tak BER 6, 105 jako jednu z možností). Je však obtížné vyložit -í> v pbr-ťb,
Špringerová, RDE 2002. 25-28 předpokládá výchozí význam *'něco roztřepeného, vláknitého' —> 'len nebo konopí jako materiál pro výrobu tkanin' a spojuje psi. pbrťb s lit. pitrti 'čepýřit se', spurti 'rozpadat se na vlákna'; tato slova odvozuje z ie. *peu- 'nadýmat se* s r-ovým rozšířením. Sblížení psi. *pur-t*pbr- s *perti. "portijt podle ní sek.
Jako přejetí z tur. vulg. pirri 'staré prádlo, hadry' vyložil psi. *P'brťh Deny (Mélanges publiés en ľhonneur de M. P. Boyer, cit. podle recenze O. Griinenthala, IF 46, I04n). Také Machek s.v. pnákje má za přejaté z východu. Rozšíření slova a jeho der. v téměř celém sl, areálu však mluví proti přejetí. ŽŠ
733
psalsm r,
prtvb num. ord. 'první; der erste*
Také adj. 'prvotní, dřívější, předchozí', 'starý, dávný, počáteční', 'přední, nej významnější'; též ve spojeních: preve wá% (gen. pi.) 'princeps malorum', 'satan', prevyi dbrib sgbotě 'den před sobotou, pátek', ale též prbvaja sobota, -tě, -te, -ty 'první den týdne, neděle'.
Ad v. pr-bvo 'nejprve' (Nik), prevoje 'nejprve; zaprvé; poprvé', převěje 'dříve, napřed; nejdříve; pc-prvé; především', prep. 'před'.
Adverbiáiní spřežky ispreva 'od počátku, zpočátku; na počátku' (adjektivizované isprevaago lx Supr, v. SJS l, 81 i); naprevoje 'nejprve' (lx Supr); otepreva 'zpočátku' (lx Supr); sepreva 'zpočátku, na počátku', seprevěje 'dříve, napřed* (lx Bes); toprevo 'teprve, sotva' (ix Supr); zapreva 'zprvu, nejprve' (lx Supr).
Der.: prevoíci ' nejprve' (1 x Clem; sr. drugoici, tretiici, k tvoření Vaillant 2, 718, SK 4, 268n); prevestvovati 'mít prvenství, být první' (ř. jtf w-e&iv): prevěnece 'prvo-rozenec' (sr, i Mezger, KZ 79, 46n, Vaillant, RÉS 37, 157n), prevěnestvo, prevěnečhstvo 'prvorozenectví, právo prvorozeného', prevěnestvovati 'mít prvenství, být první'; indekl. adj. pňpr-bve 'pohotový' (IxLobk).
Kamp.: prevodějane 'dříve vykonaný' (lx Venc-
Nik: překládá lat, peractus; podle Vašici a SJS bylo zdrojem kalku mylné čtení praeactus); prevOMQČerÚke 'pr-vomučedník* (ř. zpu-cáijapTuc, sr. i Schumann 1958, 53), prevomgčenica 'prvomuČednice'\prevootbce 'praotec' (lx Pochv; ř. TtpuTOKárup);prevoprěstolenike 'kníže apoštolský' (lx v Ochr o sv. Petru a Pavlovi; ř. npcú-■cóOpovoq); prevorodene 'prvorozený' (lx VencMin; ř. Kpcůtó-oxoc.), ve spojení nedělja prevorodenaja 'neděle sv. Praotců' (lx Ostr), prevorodbce 'prvoro-zenec' (lx Supr: ř. Kpwcótoxac., sr. Schumann 1958. 53); prevosetvorjene 'prvostvořený' (lx Cloz; ř. npóyo-voc); prevovezlěganije, -leganije, -lezenije 'ležení na předním místě (u stolu)' (ř. apti^oxhaía, sr. i Schumann l.c); prevozedane 'prvostvořený' (ř. npu-órácto-roc, st. i Schumann l.c); vetoropreve ve spojení vetoropre-vaja sobota 'druhá sobota po velikonoční sobotě1 (ř.
aáflflctTov 3eurept5jrpí(jTov).
Adj. m-bnogoprbvyi 'všetečný' (lx Supr) obsahuje ve své druhé části spíše der. od pbrěii 'odporovat ap.1, a je tedy třeba je číst m-bnogopt,rivy't (v. SJS 2, 24I a pareti).
EL: Psi. *pbrvb > b. präv, pärvi, rnk. prv, prví, sch. prví, sin. přvi, slk. stč, č. arch. prvý, dl. st. pjerwy (v. Sch.-Šewc 1082), plb. para m. nebo f. (v. Olesch 1983, 719. SEPlb484), pomsln. pirví (PWb), stp. pierwy, pirwy (SStp), p. dial. pierwy (Karlowicz), br. dial, pérvy (SRiW),pérvu (TurSI), ukr. hovor., r. pérvyj, vše 'první' a další obecnější významy jako 'přední, dřívější, významný ap.'
Psi. *perve je zjevně tvořeno od ie. kořene *per/pre-, obsaženého v řadě předložek (v. pri, prě, pro). Výchozí význam těchto předložek a některých adverbií byl 'přesah dopředu'. Adj. (řadováčíslovka) 'první, přední ap.' se od tohoto základu tvořilo sufixy -mo- (lit. plrmas, lot, pirmais, gól. fruma, stangl. forma atd.; ale lat. primus < *pris-mo-, W-H 2, 363), -to- (ř.
jipťjTOC, dial. Koäxoc,), ale také pouhým -o-. Sem patří stind. purva-, av, paurva- (a toch. A pärwat 'prvorozený', B parwe 'nejprve') a také si. '*perve. Dříve se obecně soudilo, že v případe ií. a sl. výrazů jde o tvoření sufixem -uo- (Pokorný 815), spise se však jedná o tvorem' pouhým -o- od kořene rozšířeného o H3 (#**): *per-H3- > *prlÍ3-o- 'přední, první' > stind. purva-, sl. *perve aj. Podobně je tvořeno od druhé základní varianty kořene *per/pre- i adj. s významem 'přímý, pravý'; *pre-fÍ3-o- > *práuo- > sl. pravé (v. praví,).
K výkladu s laryngálou (dosvědčenou také délkou v ř. npä~oq a intonací lit. pirmas) sr. Martinet 1955, 226, Windekens 1976,366, Erhart 1980,34, Smoczyňski, LgB 2,73, Stang, NTS 31, II).
Jinak (bez laryngály) vykládá vztah mezi *pbrwb a pravt Furlanová (in Beziaj s.v. pravi).
Je málo pravděpodobné, že sem patří i germ. výrazy s významem 'pán' (gót.fraitja, sthn./rá 'pán',sxhn.froiiwa 'paní', něm. F ran; Kluge-Seebold 230).
Sr. dále Bnigmann II, 2, 50n, Vasmer 2, 336n, Eraenkel 597n, Machek 1968,488, Mayrhofer 1986,2, 157, Snoj in Beziaj 3, 132 aj. bv-ae
psalrbrnt, -a m 'žalm; Psalm'
Var.: psatme, psaiome, pesatemen}., v Supr a Bo-nif psalemose (o převzetí suf. -oc do stsl. morfologického systému u několika cirk. termínů, zejména v Supr, v. Diels 1963, 184, pozn. 31). Často zkracováno.
Den: psalemene 'žalmový', odtud psalemenike, psalomenike 'žalmista' (obojí jen v Bes), dále psale-meske, psalombske 'žalmový', 'týkající se hudebního nástroje psaltéria' (v. psali.tyr'*).
Exp.: Z csl. je r. psalóm 'žalm* (odtud přejato do br. ukr. a kniž. b, v. Damerau 1960, 119, BER 5, 840), dále rum, psalm tv, (v. Tiktin 1274). Pokračováním stsl. slova je b, mk, psalm.
Et.: Přejato ze střř. <paXu.óc. 'žalm', v LXX 'zpěv k boží poctě', v klas. ř. 'zvuk strunného nástroje, brnknutí na strunu', z vb. tpálXetv 'napínat strunu, hrát na strunný nástroj', později i 'zpívat, oslavovať (Vasmer 1909,161). Ŕ. sloveso je dále et. nejasné (v. Frisk
2, 1129, Chantraine I284aj.).
Z ř. je lat. psatmus tv., které se rozšířilo do sin. psälm (Snoj 1997, 512 připouští i něm. prostřednictví), sch. psálam (v. Skok
3, 63) a do daiších evr, jazyků; do zsl. přišlo germ. prosířednic-
734
pustt
tvím: p. luz. psatm z něm, Psatm, č. stk. žalm ze sthn. salm (v. Machek 1968, 721, Sch.-Šewc 1180 aj.). pp-ŽS
psali.tryr'í., -rja m. 'hudební nástroj psaltérium; Musikinstrument Psalter'; 'kníhažalmů; Psalmbuch' Var.: psalbtyrb, -i f., p'bsal'btyrb m. nebo f„ řídce i pbsaltyrb, psaltirb; často zkracováno.
Der.: psalhtyrhn'H 'žalmový' (Ix VencNik). Exp.: Z csl. je srb. (p)sôltľr 'kniha žalmů7 (Vasmer 1944, i 27), r. psaltýr' f. i m., arch. psaltír' m. 'kniha žalmů', 'hudební nástroj' (> br. ukr. psaltýr), rum. psalťtre 'kniha žalmů' (Tiktin 1275). Pokračováním stsl. slova je b, psaltír, mk. psaltir tv.
Et.: Přejato z f. tpaXT^piov 'strunný hudební nástroj', v křesť. terminologii 'biblická kniha žalmů, žaltář' (v. pxai-binvi. Kolísání sufixu -ir'b/-yr'h je obdobné jako u grécizmu manastir 'b/-yr 'b (v. manas-tyr't). Očekávaný tvar ř. přejetí by byl psaltir'b. Sufix -yr'tje možno vyložit analogií podle psi. !t!měchyr'b,
*puzyr'b ap. (v. Sobolevskij, RFV 9, 3, Preobr. 2, 146, Diels
1963, l,40, pozn. aj.). Jinak Meillet 1902.186n, podle něhož je zakončení -fyr'í> v stsl.psalbtyr'b, manastyr'b ap. reflexem sthn. sufixu -täri z vglat. -törio.
Z ř. je přejato lat. psaltěrium 'hudební nástroj; kniha žalmů, žaltář", které se rozafřilo do řady evr. jazyků. Z lat, nebo něm. je sin. psálter 'žaltář*. Hl. psalter, dl. psaltaŕ je z něm. Psalter, č. žaltář, slk. žaltár ze sthn. saltäri (v, Machek 196$, 721, Sch.-Šewc ] 180 aj.). Stp. ialtarz, ioltarz je přejetí ze stč.; od 16. stol. bylo postupně nahrazováno podobou psatterz z lat. (v. Siatkowski, SFPS119. 7). Charv. dial. žo/torje z maď. zsottár(\. Skok 3.63). pp-ŽS
ptichija, -ijef. 'útulek, chudobinec; Hospiz' (ixNom)
Doloženo v gen pl. ptichii, z něhož nelze jednoznačné stanovit nom. sg. Srez. i StrS uvádějí z téhož textu ptichii m.
Et.: Přejato z ř. jetojvcíov tv., což je derivát ř. jtxw-yóc 'chudý, nuzný'. Stsl. ť za střr. [q] je neobvyklé (možno uvést jen ojed. proskimisati vedle proskomi-sati z ř. KpoaxofÁÍ^Eiv, v. proskuinisati); ani u střr. var. Jirejóc; (uvádí ji DuCange Gr. 1271) nečekáme změnu ě > i. Snad jde o asimilaci -o- k -í- v následující slabice (Havlová, red. poznámka).
O adaptaci ř, neuter na -iov k i/o-kmenům m. nebo ija-kmenům f. v. Diels 1963, 185, pozn. 41-43). bs-ŽŠ
-pusnětí v. opusněíi
pusťb adj. 'pustý, neobydlený, opuštěný; wüst, öde' O osobě 'opuštěný, osamělý, ubohý, nešťastný'. Ve spojení pusťb byti 'zpustnout' (Ix Bes), Pusťb/
Pustyi graďb název města Hermopolis (Supr). Sub-
stantivizacípusta(ja) 'pustina'.
Der.: pustota 'prázdnota' (lx Supr); pustbrvb 'zahubily' (nejistý doklad z NicodNovg, v. SJS); pustyn 'i 'pustina, poušť; poustevna; zpustošení, záhuba', pus-tynbrľb (1 x psáno pusryni. Sin) 'pustinný, pouštní; pous-tevnický', oglije pustynbnii 'kručinkové, jalovcové uhlí', pustyrtbsťb 'pustinný, pouštní', pustynhnikb 'poustevník'\pustošb f. 'rozpustilost, prostopášnost', (vb)pustošb adv. 'marně, nadarmo',pustošbtvh 'marný, prázdný, nicotný; rozpustilý, prostopášný'; pustili 'propustit, pustit; propustit ženu, muže, rozvést se; opustit, zanechat; vypustit, vydat (ze sebe); poslat; spustiť, v Bes 'dovolit, nechat, dopustiť, ve spojem' pustili zako/ľb, zapovědb 'vydat zákon, příkaz1 (Supr), iter. puštati, dále puštenica 'propuštěná žena*; ispustiti 'propustit, pustit; vypustit; poslať, iter. ispuštati, subst. verb. ispuštenije; opustili 'zbavit, zprostit; zpustošit', refl. 'opomenout', opustěti 'zpustnout', subst. verb. opustěnije; oťhpustiti 'pustit; osvobodit; opustit, zanechat; odpustit; dopustiť, iter. oťbpuštati, subst, verb. oťbpuštenije, oťbpusťbk'b 'odpustem" (2x Fris), oťbpuskati 'propustit' (lx Nicod); popustili 'připustit, dovoliť, iter. popuštati, subst. verb. popuštenije; pripustiti 'připustit, vpustit, přijmout'; raspustiti 'vypustit, vydať, raspustbivb ve spojení k-hfi'igy raspustbny 'rozvodový, propouštěcí lisť; s'bpustiti 'spustit, seslať, refl. 'spustit se, vrhnout se*, nomenactionis stpuštenije; upustiti 'upustiť, iter. upuštati 'spouštět, vypouštět'; v%pustiti 'vpustiť, iter. Vbpuštati; zapustěti (sg) 'zpustnout', subst, verb. zapustěnije 'zpustošení, spoust".
Komp.:syropustbri-b 'sýropostm" (v. též mesopusťi.).
Exp.: Rum. pusmic 'poustevník', pustin 'pustý', otpust 'propuštěcí listina; dozpěv' může být z csl. (Tiktm 1100, 1285), ale také z živých sl. jazyků.
Et.: Psi. pusťb > b. mk. pust, sch, sin. pust, sJk. č. pustý, luž. pusty, porn. pusti, p. pusty, br. pustý, ukr. pustý], r. pustój, vše 'pustý, opuštěný, zpustlý, prázdný ap.'
Et. málo jasné. Jako zjevná paralela se obvykle uvádí stprus. pausto 'divoká (kočka)' (v. Mažiulis 3, 236-239, Martynov 1988, 37), ale Smoczyáskí (JP 66, 22Sn a IF 94, 315n) má stprus. výraz za přejatý z p. Solm-sen (IF 31, 483) spojil sl. (a stprus.) výraz s ř. múeiv 'zastavit, ukončit; přestat, ustať (pochybnosti u Friska 2. 483) a na tomto základě se rekonstruoval ie. vb. kořen *paus- 'pustit, zanechať (Pokomy 790). LIV 416 však rekonstruuje *perÍ2U- 'přestat, ukončit*. Také Chantraine 865 nepokládá s za součást ie. kořene; -s- zůstává nejasné, pokud pusťb pokládáme za pův. r-ové ptc. pas. (Snoj 1997, 516), tedy pův. 'zanechaný,
Opuštěný' (sr. i Machek s.v. pustý). bv
735
-pychati se
pytati
-pychati se v. raspychati se
pyren% adj. 'ze špaldy; aus Spelť (lx Pařím)
Adj. odvozené sufixem -ěnb (o něm v. Brodowská
1960, 142-145) ze subst. pyro 'pšenice špalda', které je
doloženo v mladších pam. (MLP. StrS).
Exp.: Podle Ttktina 1167 je z csl. rum. pir "pyr\ spíše však
je přejato z živých jsi. jazyků.
Et.: Psi. pyrol*pyrb je doloženo reliktově v části jsi.: sch.pír,píro (Skok2,660), sin.píra, st. ipír (Plet.) 'pšenice špalda/Triticum spelta', sin. píra i 'kroupy' (Plet.), adj. píren 'pšeničný'. Ve většině sl. jazyků doloženo s významem 'pýr/Agropyrum' (= Triticum repens), řidčeji i 'sveřep/Bromus', 'bojínek/Phleum' a jiný polní plevel; převážně v den: b. pírej, mk. pir, pirej, sch. pirika, pirěvina, sin. piríka, pírnica, st pir je, slk. pýr, dial. pýrnica, č. pýr, arch. pýř, dial. pýfí, pýřavka, hl. pyr, st. pyr (Král), dial. i pór (Sch.-Šewc), pyrica (Král), dl. pyŕ, pyrjo, stp. p. perz, stp. i pyrz, br. pýrnik, dial. i pýravica, pyréj, puréj, pýraj (SBrH), ukr. pyríj, dial. pyríjka, perij(ka) (Hrin. 3,146), r. pyréj, pyréjnik, pýrnik ap.
Vzhledem k velkému rozšíření tohoto významu v sl. jazycích pokládáme za málo pravděpodobný názor Rasanenův (ZslPh 20, 448), že r. pyréj 'pýr' je přejato z čuvaš. pari 'špalda'.
Původně šlo zřejmě o název trávy, jejíž obilky sloužily jako potrava -4 'druh pšenice' (v. Schrader-NEhring 2, 647). Další sém. posun vedl k označení rostliny podobné pšenici a zaple-velující pšeničná pole. Podle Machka to byla zplanělá pšenice (Machek 1954, 283, shodně Budziszewská 1965, 206); Niemi-nen (KZ 74, 171 pozn.) upozorňuje na lidovou pověru, podle níž se obilí za vlhkého počasí mění v pýr. Jiní (např. Merkulovová, Etim 1964, 75n, Sedzik lín) uvádějí četné názvy plevele odvozené od názvů kulturních rostlin, kterým se v něčem podobají (r. žito - vtec, č. oves - ovsice, ovsíř ap.). K rozšíření významu 'plevel' přispělo zanikání pyro s význ. 'pšenice' a jeho nahrazování názvem pbšeno, který byl motivován opracováváním obitek opichováním (v. ptšentrn.).
Hl. pyrina 'moučná kaše', které Sch.-Šewc i 198 s pochybnostmi řadí k hl. pyr 'Agropyrum repens' (jako 'kaše ze špatné pšenice'), můžeme vyložit jako zbytek pův. významu: *'pšenič-ná mouka' —► 'kaše z ní'.
• Psi. pyro < ie. *piiro- 'zmí, obilí'.
Nejblíže příbuzné je lit. půras 'zrno ozimé pšenice', pl. purái 'ozimá pšenice', lot. puri tv., stprus. pure 'plevelná rostlina sveřep', ř. Kupóq, pl. Kupoí 'pšenice', stangl.Jýrs, angl.furze 'stále zelená ostnatá bylina', také 'hlodášYUlex' aj. (v. Pokorný 850,Fraenkel 671. Frisk 2,631, Klein 630n aj.).
Souvislost se stind. pura- 'koláč', kterou uvádějí někteří badatelé (MEW 269. Skok 2,660. Vasmer 2.473n, BER 5,250n
aj.), je pochybná: stind. slovo je poměrně mladé a et. nejasné (v. Mayrhofer 1956, 2, 322, Frisk l.c. aj.). Další výklady:
Trubačev 1991, 212 a 2002, 232n spojuje ie. *puro- S ie. "pefiur- 'oheň' (v. ugiih): věcnou spojitost vidí v tom. že se nevymlácená pšenice sušila na ohni; shodně Lukinovová, SIMov 105. - Nieminen, KZ 74, I70n řadí ie. *pu-ro- k vb. kořeni 'fpéu-'bít, sekať (Pokorný 827. LIV 433 *pieH2-, sr. též pila), který je v lit. piáuli 'řezat, kosiť, jeho reduk. stupeň v lat. pavire 'bít, tlouci, pěchovat", reduk. zdloužený stupeň v ie. *pú-ro-; to chápe jako substantivizované adj. s významem 'vymlácené obilí' (připouští Frisk l.c; sr. i Fraenkel 584, W-H 2, 267, o nejistých ř. souvislostech Frisk 2,464).
Někteří badatelé vidí v ie. 'púro- staré putovní slovo předie. původu, které se s rostlinou rozšířilo z jihu na sever Evropy; sr. jihoarab. búr, bor, arab. burr 'ječmen' (v. Schwyzer 1950,1, 58, Skok 2, 660, Konča, Mov 1998, I, 57 aj.). Gruz. pari 'pšeničný chléb', na něž upozornil mj. Pokomy 850 (také Polák, LF70,28 s odvoláním na Pisaniho a Vogta, nově Zigo, JC 41, 66), pokládá Georgiev 1958a, 216 za přejetí z některého ie. jazyka (?). ZŠ
pytati, -ajet-fe 'zkoumat, vyptávat se; forschen, (nach)-fragen'
Ptc. préz. pas. pytajemyi 'žádoucí' (Supr).
Der.: pytanije 'zkoumám" (lx Supr); ispytati 'vyzkoumat, vyzvědět, vyšetřit', ispytanije 'zkoumání, zkoušení, vyšetřování', ispytb '(pro)zkoumání', is-pytbno 'pozorně, přesně', ispytovati 'zkoumat', ne-ispyibnb, -tanb 'nevyzpytatelný'; opytati 'prozkoumat, vyzkoušet', neopytbno, nepytbno 'nevyzkoušeně, bez vyzkoušení'; popytati 'zeptat se, vyptat se' (lx Supr); vbspytati 'pokusit se, snažit se' (lx Supr).
Komp.: blagoispytanije 'pečlivost, svědomitost' (lxFragZogr); iskropytbně adv. 'dokonale, přesně' (lx Supr).
Adv, iskropytbně vzniklo zesílením adv. ispytbně, kde is- je lid. etymologií přikloněno k iskrb 'blízko, až k' (Vaillant, BSL 63, 2, 153).
Exp.: Z es), je rum. a ispiti '(vy)zkoumať (Tiktin 856n), dále rum. ispitä 'zkouška; pokušeni" (tak Rosetti 1954,44, Tiktin 856 však má za deverb. od a ispiti).
Et.: Psi. *pbtati, pytati > b. pitam, mk. pita (se), sch., sin. st. a dial. pítati, slk. pýtať (sa), stě., č. st. pýtati, ptáti (se), č. ptát se, dial. ptát, hl. pytač, dl. pytáš, p. pytač (si§), br. pytác', pytácca, ukr. pytáty(sja), str. pytatifsja), r. pytáť(sja), vše 'ptát se' (kromě hl., v dl. jen arch. a dial.), dále 'žádat, prosiť (sch. slk. , č. st. ptáti, č. dial. pytati, pýtati, stp. a p. dial., br. dial., ukr. str., r. dial.), 'žádat o ruku' (mk. dial., sch. dial., slk., č. dial. pytati, pýtati, p. dial., r. dial.; sr. i b. dial. pitáš "námluvy, žádání o ruku*), 'Žebrat'
736
pytati
ptvati
(mk. slk., č. st. a dial. ptáti, p. dial.; v b. jen der. pitač 'žebrák'), 'hledat, vyhledávat' (b. stč., č. st. ptáti, luž. stp. str., r. dial.), 'zkoumat, zkoušet' (b. sch., slk. st. HSSlk, p. str., r. st. a dial.) aj. Sem i ojed. sch. st. ptati 'čenichat, slídit, větřit' (Skok 2,666).
Výklad slova není jednoznačný.
Psi. *pbtati (doloženo jen v č. a sch. st.) s iter. pytati s očekávaným dloužením v kořeni bývá nejčastěji odvozováno od ie. kořene *peuH- 'zjistit, pochopit ap.' (v. p-bvati), rozšířeného o a spojováno s lat. putáre 'řezat, krájet, čistit; domnívat se, předpokládat', toch. AB put-k 'dělit, rozdělovat, rozlišovat' (Rozwadowski,RS2, 103, Brückner 450, Mladenov 424, Pokorný 827, H-K 303n, Vasmer 2, 475, Skok I.e., Sch.-Šewc 1199, Bezlaj 3,43n, BER 5, 265n, Rejzek 517 aj.).
Stejné jako Brückner I.e. má i Varbotová, Etimlssl 6, I6n u sl. ptJati, pytati za pův. význam 'krájet, řezat'; pytati pokládá za starý zemědělský termín se sém. vývojem 'pořezat (stromy)' S 'vyčistit (půdu pro setbu obilí)'- Pro toto tvrzení vychází z r. dial. výpytať 'vymýtit, vydobýt pařezy'.
Jinak Machek, LF 72, 72 (týž, Slávia 28. 271 a ZS1 25, 55 a Machek s.v. ptáti), který vykládá p%tati jako slabý stupeň ie. *peuth-, zachovaného jedině v ř. !CsC9o(áocí, KUvQávoyion 'vyptávám se, vyzvídám, dozvídám se ap.* R. slova se však zpravidla spojují s ie. kořenem *bheudh- 'probouzet se, bdít'.
Psi. p-bvati, nep-btb (csl. nepbštb 'záminka') a ^p-btati považuje za deriváty téhož ie. kořene *peuH-Boryš. RS 43, 11 a rekonstruuje pro ně výchozí psi. vb. *p'bti, JKbjo 'chápat co, rozumět čemu' (nep-btb s p-btati spojuje již Vaillant, RÉS 11, 203n).
Z ie. kořene *bkeudh- vykládáptíar/Hölzer 1989, 140-142, ovšem za předpokladu posunu souhlásek v tzv. íemématštinS. pv
(> blita, -e f. 'pták; Vogel'
Také 'malý pták, zejm. vrabec'.
I v kanonických památkách doloženo pbtica tv. (v. SJS 3, 515, StslS558).
Der.: p-btičb 'ptačí' (Bes).
Utvořeno dem. sufixem -ica od subst. pbta 'pták' (doloženo v csl.; v. MLP, Srez., StrS); z něho jsou odvozena další dem:pbtišth 'ptáček' (1 x Supr),pbtenbCb 'ptáče' (psáno i pbtenbCb, pbtenbCb, ptěnbCh, v Nik ptinbCb).
Et.: Psi. p-btica > b. ptíca, st. i vtíca (Gerov), mk. ptica, sch. pfica, dial. i (v)tica (Rj), sin. ptíca, arch. i tíca, ukr. ptýcja, r. ptíca, vše 'pták', ukr., r. i 'drůbež, ptactvo'.
Vedle toho jsou doloženy jiné der.: slk. vták, Č. pták, hl. ptak, dl. ptašk, arch. ptak, p. ptak; pom. ptáx, br. ukr.. r. dial. ptach, ukr., r. dial. ptácha; str. potka (StrS), r. dial. potka (SRNG) « *p-bt-bka); plb. paiinac (< pbtenbCb; sr. Olesch 1983. 723), VŠe 'pták' (k některým
dalším tvarům sr. Sch.-Šewc 1186).
Psi. pbta se obvykle srovnává s lot. putns 'pták', lit. putýtis 'kuřátko', patě 'slepička', lat, putus 'hoch', putilla 'ptáče' a vykládá se jako pův. ř-ové rozšíření oslabeného stupně ie. kořene *pôu- « *peH}u-l) 'malý, drobný, mladý'; jiné rozšíření představuje např. stind. putrá-, av. puBra- 'dítě, mládě' a od plného stupně lit. paukštis 'pták', pautas 'vejce' (sr, Pokorný 842n, Specht 1944, 204. 222, H-K 303, Vasmer 2, 458, W-H 2, 394, Fraenkel 554, Mayrhofer 1956, 2, 304n, Siawski, WSIJb 22, 75, Bezlaj 3. 133, BER 5, 843n aj). Psi. pbta tedy původně snad 'mládě, mládě ptáka' (sr. TVubačev, VJa 1980, 3.9-11 a SUaz 10, 313n, Snoj 1997, 513),
Kořínek 1934, 23 a Liewehr, ZslPh 23, 103 se domnívali, že základem sl. p-bta je interjekce; je tomu však spíše naopak.
Jiní odvozovali psi. pito od ie. kořene *pet- 'létat' (> stind. patati, ř. KÚiop.ai atd.; sr. pero) (Uhlenbeck 154, Beieckij, VJa 1955, 2, 19, Machek s.v. pták; proti mj. Vasmer l.c, Trubačev. VJa 1980, 3. 10, Bezlaj l.c). bv
plvali, -ajeti. 'doufat, důvěřovat, spoléhat se; hoffen,
vertrauen, sich verlassen' (Supr)
Der.: p-bvanije 'doufání, naděje, odvaha' (Supr); upwati, v Par i ufati 'doufat, důvěřovat, spoléhat se; troufat si, odvažovat se', up-bvanije, v Par i ufanije 'naděje, důvěra; opora, jistota, záruka' (v Supr ve spojení s-h up-bvanijemb 'troufale, odvážně, směle'), pí, v Grig 'základy', uplvané adv. 's důvěrou' (Lob Par), oup-bvanije 'důvěra' (lx Supr; tak SJS 2,629 i S-A 1955. č. 729, i když Miklošič četl o up-bvanii), proupbvati 'předem pojmout naději'.
Komp.: blagoup-bvajei 'mající dobrou naději' (Pr 19, 18 Grig Zach), blagoup-bvanije '(dobrá) naděje' (ř. eCsXkic, Lobk., SJS dod.).
Exp.: Rum. st. a upoväi 'doufat' < csl. up-bvati (Tiktin 1687n, Rosetti 1968, 577).
Et.: Psi. p-bvati > stp., p. dial. pwač 'důvěřovat' (SStp, Karlowicz), str. pbvati, povati 'důvěřovat; odvažovat se, troufat si'. Jinde jsou doloženy jen formy s prefixem «-, případně s dalšími pref.: sch. arch. ufati (se), st. i upvati, upati (Rj), sin. úpati, slk. dúfať, kniž. Úfať, stč. úfati (k možnosti vlivu něm. hoffen na stč, úfati v. Basaj, SFPS117,9n s liter.), č. doufat, pom. ufac, p. ufač (k možnosti přejetí z č. v. Basaj l.c), ukr. řidč. a st. upováty (SUM, Žel, Hrin.), r. arch. upováť (r. > b. upovávam se, sr. Damerau 1960, 135), vše 'důvěřovat, doufat', sch. i 'odvažovat se, troufat si'.
Od psi. pwati se obvykle odvozuje i slk. č. pevný a p. pewny 'jistý' (sr. i Varbotová, SbSlawski 441). Bez jednoznačného výkladu. Rozwadowski (RS 2,103) spojil sl. pbvati se stind.
737
pavate 'stává se čistým, vyjasňuje se5, fakt. punäti 'vyjasňuje, očišťuje'. Jeho spojení rozvedl Bory š (RS 43, 7-11): p-hvati, p"bvajg vykládá jako iterativum od psi. *p%ti, *p-bjg,jez rekonstruuje na základě nomina actionis *prbtb, '^p-bťa, doloženého s negací v steh. nepča 'pochybnost (o něčí vině), podezření, obvinem (bez dostatečných důkazů)', p. st. a dial. nepieč 'vážné, nesnadně, nebezpečně', stč. z nepti 'znenadání'; v psi. *pibti, *ptjg 'chápat, rozumět, být přesvědčen' spatřuje ie, vb. kořen *peufi- 'zjistit, pochopiť.
Pokorný 827 rozlisuje *peu(a)/pü- "čistit, tříbil' (stind. pavate, punäti, \at.pünts 'čistý', sitm.fowen 'čistit obilí') a *peu-'vyzkoumat, pochopiť (v. pytali). UV 432 uvádí jen *peuH-'čistiť. Podobně i Smoczyriski, Acta linguislica Lithuanica 47, 76. Machek (s.v. doufali) přidal ještě het. kappuwai- 'počítat, myslet, domnívat se', kde ka- má být prefix (sr. i Puhvel 1984,4, 72). Za málo pravděpodobně má spojení sl. plvali s uvedenými ie. slovy Snoj 1997, 699.
Varbotová (SbSlawski 440n) má p-bvati, pwajg za iter. od *prbvati, *p-bvg a v něm vidí ie. kořen *pěu-'bít, zatloukat, řezať (> lat. paviö 'tlouci, bíť, ř. Kalo
tv.; sr. Pokorný 327).
Zubatý 1, 2, 113 spojil sl. p-bvaťt s lit. pii/í, püvit hnít, kazit se', stind. puyaii 'kazí se, páchne' aj. (v. Pokorný 848n, LIV 432), přičemž vycházel z významu 'dýchat, foukať. Přijal Žuravlev. IzvIBE 14, 38; proti byli mj. Vasmer 3, 185, S-A 3955, č. 729, Fraenkei 681. bv
PbCblfe V. pr.k'J:it.
pfachati, -ajett 'tiouci, kopat (nohou); (mit dem Fusse) stoßen' (csl.)
V préz, doloženo i pbšeťh (MLP). V Bes Ix pf. pbchngti 'udeřit, kopnout*.
El: Psi. phchati, pbchngti, ípf. pichati: b. pácham, p&chna, sch. ojed. phati (Rj9,831), dále pehatí, dial. i pahati, pahnuti, úa.pháti, st. i peháti, pehníti, paháti
(v. Furlanová in Bezlaj 3, 21), slk. pchať, pichať, pichnúť,
stč. č. pichati, č. píchnout, st. i peháti, dial. pchat, řídce pšíti, dial. i pchnouti (Kott 2, 545), kaš. pchac, pchngc, stp. p. pchač, pchngč, pychač, pychngč (y od 16. stol. anal, podle tkngé : tykač, nvad : rywaí ap.; v, Brückner 401). br. pchac', pehnue', pichác', ukr. pcháty, arch. i pchnúty, picháty (Hrin 3, 189), str. p(b)chati, p(b)chnuti,pechnuti, pichati, pechati, r. pichať,pichnúť, arch. a dial. pchať, pchnuť, dial. pécháť, pěcháť, péchnuť, pechnúť (SRNG); vše s významem 'strkal, postrkovať, dále 'zasunovat, tlačit, cpát' (b. sin. slk. č, kaš. p. vsi.), 'bodat, pichať (b. sch., sin. st. Plet., slk. č. kaš. p.), sek. též v obscénním významu 'futuere' (napr. v č.), 'dusat, pěchovat' (sin. st., br.),
'dávat rány, bít, kopať (sch. dial., str.), 'dučením prát prádlo' (str.), 'opichovat zrní, tj. otloukáním je zbavovat slupek' (sin., ukr. st., str.), přen. expr. 'krmit, vykrmovat' (slk. č.), 'popichovat' (sch.) a další přen. významy.
Význam 'opichovat zrní' je hojněji doložen u sloves s prefixem: sch. dial. ophati (další fonet. var. v. Borys, zbFL 25, 2, 14), sin. opháti, spháti ap. (Plet.), slk. st. opíchať, stč. opichati, č. arch. opichat, opichovat, p. dial. opychač, ukr. st. opycháty (Hrin. 3, 57), str. opi-chati, r. dial. opicháť, opecháť, izopicháť (SRNG); v slk. dial. je opíchať s význ. 'drtit semenec před lisováním oleje' (Hések. KS 3, 108); v. pbšem>ni>.
V hl. doloženo reliktově v subst. pich 'bod(nutí), pór', dl. nemá; v. Sch.-Sewc 1062.
• Psi. pbchatitpichati < ie. *peis~/*pis- 'tlouci, drtit".
Psi. pbchatilpichali je příbuzné se stind. pinasti 'drtí', av. pištra- 'mouka', ř. ktíg-cjclv 'drtit' (se sek. nejasným -t-), s pref. jtepi- a xava- má význam 'opichovat zrní', Kiioávi] 'ječné kroupy1 (Frisk 2, 6)4n), s lat. ptnsere 'drtit (zrní)', pistor 'krupař, mlynář i pekař', lit. paisýti 'opichovat zrní', lot. páisit 'drhnout len', střdn. visel 'palička, moždíř' aj. Tvoření prezentuje různé: stind. a lat. sloveso má nosový in-
fix (Charpentier, AsIPh 29. 7 zde mylně vidí vliv kořene *pin-
'pnouť), lit, paisýti je odvozené z prim. pisti doloženého jen se sek. obscénním významem 'futuere' a odpovídá č. iter. pěchovat 'stlačovat, dusať. Význam 'opichovat, drtit zrní' ukazuje na příslušnost těchto slov k starobylým výrazům polního hospodářství (v. Matzenauer. LF 15. 164n. Vaillant 3,206. Fraenkei 526, W-H 2, 307n, Pokorný 796, Smoczyriski 1989, 1, 33, BER 6, I23n, LIV 420. Meiser,,SbRix 296 aj,).
Málo pravděpodobný je názor Machkův (Machek s.v. pcháli a-píchaii), že vb. s významem 'opichovatzmi" nesouvisí spíchat 'bodat, cpáť; to spojuje s něm. picken, fr. piquer {< *pik-sati) a pokládá je za slovo "pohybomalebné" praevropského původu.
Ondruš, SlWort 119 předpokládá pra psi. pichati!phchati výchozí *peili/*piti 'řezat, pichať < ie. *pgei-t*puoi- (sr. pila).
K možným nostr. souvislostem sr. [t.-Svityč 1, 179 a Kaiser 1990,78. ŽS
ptkiďb, -a m. 'smůla; Pech'
Vedle tohoto už pohanského významu i křesťanský význ. 'peklo, pekelník, kníže pekel'.
Der..- pbkblbn-b 'pekelný', subst.'pekelník' (Bes).
Vedle toho je v Supr doložen tvar s palatalizací veláry: pbCbťb 'smůla' s adj. pbCblbnb 'smolný, naplněný smolou'.
Et.: Stsl. pblcbl-b ~ b. lid. päkäl, sch. pákao, sin. pekel, stp. piekiel, pkiel  (SStp), str. a rcsl. phkťb,
738
pi>ratÍ3
pekl*, pbk-bl*, pek-bl*, pekoli, (StrS, Srez.), r. dial. pekl CSRNG), vše 'peklo' a také 'smůla, pryskyřice' (sch. st. dial. Rj, sin. st. a dial. Piet., str., r. dial.), 'deheť (sch. st. dial., sln. dial.).
Dále je doloženo o-kmenové neutrum (snad podle Opozita nebo\ sr. Briickner 407, Skok 2, 588, Machek s.v. peklo); b. lid. paklo, dial. i pékló (BER 5, 133), sch, st. ojcd.paklo (Rj),sln. dial. aarch.peŕ'o (Plet..SSKJ),slk. stč, č, peklo, hl. pjekto (podle Pfula ze sl. jazyků, ale jsou i staré doklady, v. Sch.-Sewc 1076), dl. liter, pjaklo, pom. peklo, stp. p. pieklo, br. pekla, ukr. peklo, str. peklo, r. peklo, dial. i peklo, pěkló (SRNG), vše 'peklo' (r. jen hovor.) a také 'smůla, pryskyřice' (sch.), 'žár, výheň' (r.).
Jako psi. podobu je na základě stp. pkiel a adj. stč. pkelný, pkelní, stp. pkietny, pkielni 'pekelný' zřejmě třeba rekonstruovat *pbk-bl?> (Vondrák 1924, 1,574, Sch. -Šewc 1076). Na to by ukazovalo i stprus. pyculs 'peklo'
(Levin 1974, 98, Mažiulis 3, 280) a mad'. pokol < strnaď. pukul tv. (Kniezsa 429, MTESz 3, 240), obojí přejaté ZC
sl. Machek (s.v. peklo) má za primární formu *pbkl*.
Původní je význam 'smůla'; od něho se v křesťanském kontextu odvodil význam 'peklo', na jehož vznik snad mělo vliv i sthn. peh 'smůla* i 'peklo* (sr. Machek I.c; podobný posun je v plb. smola 'smůla* i 'peklo'; sr. Olesch 1983. 1024 a posmoliti).
Slovo samo se obvykle považuje za domácí a srovnává se s lat. pix, gen. picis a ř. KÍoaa 'smůla,
pryskyřice* (v. Vasmer 2, 330, Frisk 2, 544, Bezlaj 3, 22 aj.). Naopak sthn. peh (něm. Pech), stsas. pik, stangl. pic (angl. pitch) 'smůla' stejně jako stir. pice tv. byla přejata Z lat. (sr. Kluge 536, Vendryes P-9); z něm. je lit. plkis 'smůla' a lot. pikis tv. (sr. Fraenkel 589, Karulis 2, 47n).
Na základě lat., ř. a sl. slov se pak rekonstruoval ie. kořen *pik- 'smůla, pryskyřice', který snad představuje k-ové rozšíření kořene *pei(H)- 'být tučný, kypět' (Pokorný 793n, sr. pitati). Nejasný je vzlah ke srovnatelným slovům v ugrofin. jazycích (fln. pihka, est. pihk 'smůla, pryskyřice' aj.; v. Collinder 1955, 107): Machek (1968. 442) je považuje za příbuzná.
Otázkou je způsob tvoření sl. slova (v. Specht 1944, 146, Slawski, SK I, lil). Machek (s.v. peklo) má -l* za analogické podle oglb 'uhel', ale ani /-ový formant v gglb není zcela jasný (sr. ogho.
Pozornost snad zasluhuje názor Vaillantův (4,556 a RÉS 34.137n), který vykládal sl. pbkbl* jako přejaté z lat. picula, deminutiva k pix. Marty nov (1983, 83) považuje pbk*ťb přímo za itaheký ingredient sl. glo-togeneze. Kronsteiner (SbHafner 220) má sl. výraz za přejatý z rom. jazyků. bv
pbfatij, perete., pero 'Šlapat, tlačit; třelen, driicken' Der.: subst. verb. pbranije (lx Parim); ispbraii 'vytlačit, stisknout', ispbranije 'vytlačená šťáva (z hroznů)' (lx Parim); oťbphrati 'odstrčit, odkopnout' (lx Dijav); popbrati 'pošlapat, potřít, zneuctít', subst. verb. popbranije 'pošlapání, potlačení', přen. 'spodina, odpad'; raspbrati 'rozšlapat' (lx Supr); zapbrati 'pošlapat' (IxSupr); i pf. se zdi o úžením redukovaného stupně kořene prépirati 'pošlapávat, zneuctívať.
Exp.: Z csl. je r. kniž. popráť 'pošlapal, zničiť, ipf. popiráť (sr. Preobr. 2, 123, Cyganenko 318),
El.: Stsl. pbraíi ve slovanských jazycích odpovídá jen str. p(b)rati 'mačkat, tlačit, šlapat', r. st. prať (Daľ) tv.
Stsl./J£rarrjepův. iterativum od kořene *per-lpbr-, v, oprěti s "i a pareti.
Někteří badatelé sem řadili i pbrati 'prát' (v. pôraUa). bv
pioiaíh, perete,, pero. 'vznášet se; schweben' (IxSupr a Lobk)
Doložena je pouze 3. os. sg. préz. ind. peretfi.) (SJS dod.) a 3. os. pl. préz. ind. pergfb; rekonstrukce inf. kmene je proto nejistá: SJS 3, 517 předpokládá *pbrati, Koch 1990, 430-2 *prěli.
Od téhož kořene je odvozeno iter. se zdlouženým stupněm kořene pariti 'létat, letět' (v. paríii).
Et..- V stsl. slovese se obvykle hledá ie. kořen *per- 'překonávat, prekračovať, dosvědčený v stind. píparti 'přesazuje, přenáší, překonává', ř. ndp<ů 'pronikám, probodávám', gót.faran 'putovať aj. (Traut-mann 215n, Pokomy 816n, Vasmer 2, 316, 341, Lehmann 1986, I08n aj.) a předpokládá se, že ve sl. došlo k sém. posunu 'překonávat' -*• 'směrovat dopředu' -> 'letět, létať. Benveniste (BSL51, 36-41; v. i Mayrhofer 1986, 2, 97) však rozlišuje dva homofonní kořeny *per- 'prekonávať a *per- 'létať, z něhož kromě stsl. pero odvozuje i stind. parná-, av. parana- 'křídlo, pero' a také sl. pero (k tomu v. ovšem i pero). Podobně rozlišuje tyto dva kořeny i LIV 200): *per- 'přijít, projít' (s. 472) a *(s)per- 'letěť (s. 579) s doklady jen sl, a balt. (lit, spařnas 'křídlo'). bv
pbratÍ3, perete., pero 'prát; waschen'
Doložen lx dat. pl. ptc. préz. akt. peruštiim* (Ma 3, 2, Zach Lobk),
Den: tspbrati 'vyprať.
Et.:Psl./?z>raŕi, všesl.: b.perá, rnk. pere (RMi), sch. präti, sln. přáli, slk. prať, stč. práti, č. prát, hl. arch. prač, dl. arch. praš, plb. perel (v. Olesch 1983. 746n), pom. prac, p. prač, br. prac', ukr. práty, str. prali, r. dial.prať (SRNG), vše 'prát, mýť, 'bít, tlouci' (kromě
739
pi.ratÍ3
pbsati/pisati
plb.; mk., br. jen dial. SBrH, sin. jen st. a dial. Plet.).
Psi. phrati, perp nej blíže je lit. perli, periú 'šlehat se větvičkami v parní lázni, koupat se; bít, tlouci', intranz. 'silně zahřmět, prásknout', lot.pert 'bít, tlouci; koupat se, šlehat se větvičkami v lázni' (sr.i Stang 1942. 32). V obojím se vidí ie. slovesný kořen *per- 'bíť, dosvědčený vedle balt. a sl. ještě v arm. ehar 'bíť (Liv 426). Nejistá je příslušnost dalších slov, kde je základ *per- rozšířen o další elementy: stind. prt-, av. parat- 'boj, Spor' (v. Mayrhofer 1986,2,160), lat. premere 'tlačit, tisknout' (W-H 2,360) atd. Sr. dále Trautmann 215, Pokorný 818n, Vasmer 2, 426, Bezlaj 3, 104. Pro sl. se tak vychází z původního významu 'bít, tlouci', odkud pak spec. 'tlučením čistit prádlo, prát, mýť (sr. Lang, LF 43, 229, pozn. I, Rozwadowski, BSL 25/1. 117, Bruckner 434, Machek s.v. proti, Sch.-Šewc 1148, Snoj 1997, 483n, BER 5, 165-7 aj.).
Někteří spojují phrati 'prát, bít' spbrati 'šlapat' (v, párali i): 'šlapat' —> 'šlapáním nebo tlučením mýť —> 'tlouci, bíť (v. Mla-denov 418, Vaillant 3, 210, Fraenkel 578, SEPIb 507n).
Pro liter. v. Karulis 2, 40, BER 5. 167.
K možným nostr. spojitostem v. Kaiser 1990, 102. bv
pbréti, pbríťb, pbrjg 'odporovat, namítat; widerspre-chen, einwenden'
Refl. 'přít se, disputovat', 'vést soudní při', 'bojovať.
Psáno i prěti.
Der.: pbrěnije 'námitka' (Supr Bes), pbrja 'odpor, námitka; spor; (soudní) proces; otázka, dohad, problém', dále 'překážka, zábrana' (lx Slepě Šiš), 'zúčtování, vyúčtování' (jen v Bes), ve spojení bes (vbsjakoje) pbrje 'nesporný/nesporně, nepochybný/nepochybně'; pbrbtib ve spojení gdolb pbrbna(ja) 'Údolí soudu' (ř. xotAác rřjc Síxne., Ix Parim), sem snad pbrbCb 'právník' (lx Meth - tak čte Lavrov 1941, 70,26, pův. význam snad *odpůrce, protivník', tak Janyšková, red. poznámka; interpretace daného místa jsou ovšem různé: sr. Tadin, Cyrillomethodianum 7, 1-2; dále např. Tkadlčík, Slovo 22, 41-51, který interpretuje stsl. výraz jako prbvii, tj. velmožové, nej-vyšší představitelé města; Dujčev, SbSchmid, 3, 15-19 čt&g-hrci 'Řekové'); s prefixy: ispbrěti 'omluvit, ospravedlniť (Bes), ispbrěnije 'ospravedlnění, omluva'; otbpbrěti (se) refl. 'popřít' (Bes), nerefl. pravděpodobně 'odvrátiť (lx VencNik); popbrěnije snad 'snaha, úsilí' (ix Bes); prěpbrěti 'přemluvit, přesvědčit; zvítězit (ve při)', refl. 'pustit se, dát se do sporu', prěpbrěnije 'přemlouvám, přesvědčování', prěpbrja 'přemluvení, přesvědčení' (IxChrist), neprěpbrivb 'neuvěřitelný, nepřesvědčivý' (lx Supr), prěpirati 'přemlouvat, přesvědčovat', v pas. 'být přesvědčen, jist'; raspbrěti s§
'zakolísat, zapochybovať (lx Supr), raspbrěnije 'rozepře, spor; rozvažování', raspbrja (v Sav Nik Hilf též rasp(b)ra) 'rozepře, svár', ve spojení raspbrjg iměti 'rozvažovat, diskutovať (lx Bes), raspbrbrib 'rozporný, rozkolný' (Supr Bes); sbpbrěti se 'utkat se ve sporu, pohádat se', sgpbr'blsgpbrb 'odpůrce, protivník' (Ev Nom), sgpbr'btiikb 'odpůrce, protivník, nepřítel', spec. též 'ďábel' (lx Fris); vbspbrivb (Christ), vbsporivb (ŠišSlepč) 'svárlivý'.
Komp.: ljubopbrivb 'milující spor, svárlivý' (ř. tpdovEixoc, lx Supr); nvbnogopbrivb (psáno mnogo-
prbvyi) 'všetečný' (lx Supr: ekvivalent ř. noXuitpáyyuův, význam nejasný. Snad vychází z pův. konkrétního významu psi. vb. *perti, tedy *'často narážející do něčeho' "často šmátrající' h* 'všetečný'); slovopbrěti se, slovoprěpirati se 'přít se o slova' (ř. Xorofjiaxéiv), slovophrěnije 'spor o slova' (ř. loyopaxla).
Exp: Z csl. pravděpodobně pochází r. prénija 'debata, spor' (KESRJ 267) a steh., stsrb. rasprja 'pře, spor' (Rj 13, 221), r. rásprja 'hádka, konflikt' (KESRJ 283).
Et.: Stsl. pbrěti, pbrjg, pův. starý stavový prézens odvozený od psi. *perti, pbrg, nemá po formální stránce odpovídající ekvivalenty v sl. jazycích, snad s výjimkou stsch., sch. st. prěti 'žalovat se (vzájemně); stěžovat si; kárat, vyčítať, prěti se 'hádat se, přít se' (sr. Skok 3,37) a stp. przeč (si§) 'vést soudní spor, vystupovat v soudním procesu; nesouhlasit, nepoznávat (se)' (SStp7, I09n). Sr. Vaillant 3,38In. Et. výklad včetně vysvětlení sém. vývoje v. oprěti se, tam i další literatura. V. téžpbrath. hk
pt>sati/pisati, píšete pf. i ipf. 'psát, napsat; schreiben*;
'(na)malovat; malen1
Přen. i 'zobrazit, naznačiť.
Psáno i p 'sati, psali, v Zogr i přesmyk s 'pati.
Pův.pz.sati,pišo, pod. jako zadali, ziždg 'stavět' (Diels 1963, 268, pozn. 3); inf. pisati vznikl převzetím préz. tvaru s -/- (Kurz 1969, I74aj.).
Der.: Subst. verb. pbsanije/pisanije 'psaní, napsání, zapsáni", 'písmo, znalost písma', 'něco zapsaného, zápis, text', 'spis', 'nápis', pisanije, pisanija pl. 'Písmo svaté', instr. sg. (na)pisanijemb 'písemně', ve spojení Ibžaja pisanija kbnižbnaja 'apokryfní biblické knihy', pbsalo 'pisátko, rydlo' (lx Parim), pisbCb 'písař, opisovač' (lx Slepč); ispbsati -pišetb pf. 'vypsat, popsat', ispisati, -sajetb ipf. 'popisovat, zobrazovať, neispisa(nb)nb 'nepopsatelný, nevylí-čitelný' (ř. ánspiypaKToe), napbsati/napisati -pišetb 'napsat, zapsat, sepsat; připsat, přičíst; popsat, vylíčit; namalovat, vyobraziť, prežde napbsaíi 'předem
740
pbsati/pisati
PB.S1»
označiť (ř. xpoypätpstv), napísali -sajeťb 'zapisovat, sepisovat; zobrazovat, vypodobňovat; popisovať, nápisovou 'psáť (lx Slepč), napbsanije/napisanije 'napsaná zpráva, text, zápis; spis, soupis; nápis, nadpis' , opbsati/opisati' sepsat (obyvatelstvo); ohraničit, omezit', neopisa(ns>}ni, 'nepopsatelný' (ř. dneplypaK-toc), poďhpisanije 'níže napsané' (lx Napiš), prepísali 'přepsat, opsať, pripísali 'připsat, přivlastnit* (lx CanMis, v. SJS 3, 470), prěďbpbsanije 'příklad, vzor' (\\Supr),propisati 'předem zapsat, označiť (ř. npoypá-ipsiv), propisanije 'zpráva (něco přepsaného)' (podle Tkadlčíka místoprě-), S-bphSati/s-bpisati -Šeťbpf. 'sepsat, napsat', spec. 'sepsat smlouvu, smluvit', s'bpisati, -sajet-b ipf. 'sepisovat', sbpisanoje 'spis', s*pisanije tv., vhphsati/vbpisati 'vepsat, zapsat, napsat'.
Komp.: jfdropišbCb, skoropisbCk. 'rychlopisec' (F. áíurpácpoc.), rokopbsanije/rQkopisanije 'dlužní úpis' (í. yEipóypatpov), slovopisateľb 'spisovatel, kronikář' (lx Supr; F. Xoyoypárpoc.), šaropisateľb 'malíř' (lx Supr), tělopbsanije, tČlopisanije 'sloupový nápis' (ř. crojAo-ypatplot, sr. stsl. tělo 'sloup, crďjX.r)').
Exp.: Z csl. je rum. letopisci 'letopisec, kronikář' (Tiktin 906), mm. pisanie 'nápis, nadpis' (Tiktin 1173), rum. zápis 'spis, listina' (Tiktin 1793).
Et.: Psi. pbsati > b. píša, mk. píše, sch. pfsati, sin. pisáti, slk. písať, č. psát, st. písat, hl. pisač, dl. pisaš, porn. pisac, p. pisač, br. pisác', ukr, pysáty, t.pisáť, vše 'psáť, st. a dial. často i 'barvit, malovat' (např. jsi., luž. č. p. ukr.), s dalšími přen. významy.
Chybění společného ie. výrazu pro 'psáť je snadno pochopitelné: užívání písma spadá až do doby samostatného vývoje ie. větví. Pro pojem 'psáť se začalo užívat nejčastěji buď sloveso s původním významem 'rýt, škrabat ap.' (ř. ypátpeiv, lat. scribere, lit. rašýti ap.), nebo 'malovat, kresliť. SI. pbsati představuje právě tento druhý případ.
• Psi. pbsati < ie. *peik-l*peig- 'zdobit malováním nebo vyřezáváním, malovat, pestrý ap.'
Kořeny *peí"Ä- a *peig- bývají pokládány za varianty (Pokorný 794n), LI V 418n je však uvádí jako dva samostatné kořeny. Varianta *peik- je ve stind. pirhšati 'vyřezává, zdobí', pešas- 'podoba, barva', av. paes- 'barvit, zdobiť, ř. KoixíXoq 'pestrý', 'kreslit, označovat, pestrý ap.', gót. filu-faíhs 'bohatě malovaný, zdobený', sOm.feh 'pestrý', lit. piešiu, piěšti 'zobrazovat, kresliť, stprus. päisäi 'píšou', sl.pbsati. Varianta *peig- je dosvědčena stind. pinkle 'maluje', pingala- 'hnědý', lat. pingere 'malovat' a stsl. pěgb (v. pěg-b). U toch. A pek-, toch. B paik-, užívaných i ve významu 'psáť, není jasné, zda reprezentují ie. *peik- nebo *peig- (Windekens 1976. 374). Sémantic-
ký vývoj 'kreslit, malovat' —■> 'psáť lze pozorovat -kromě si., balt. a toch. - také v Írán. (stpers. ni-pištá 'napsaný, pomalovaný').
Sr. dále MEW 270. Brückner 415. Vasmer 2, 360. Fraenkel 587, Skok 2,662n, Mayrhofer 1986,2, I68n, Smoczyňski 1989, 33, Snoj 1997, 445, Leeming, RS 34, 24 aj.
V. též písmo, pišme, pfastrij, pbs-b. pv-ae
pbstr-b, adj. 'pestrý, strakatý; scheckig, gesprenkelt' Exp.: Z csl. je podle Tiktina rum. pestřil 'pestrý' a pistrae 'skvrna, tečka, piha' (Tiktin 1150 a 1175); může však jít i o přejetí ze současných sl. jaz.
Et: Psi. *pbstr-b > b. pastär, sch. pastar, sin. péster, slk. č. pestrý, stč. pestr, pstrý, porn. pstri, bestri, p. pstry, dial. i pestrý, bestry aj., br. dial. pestrý (SBrH), ukr. st. péstryj (Žel.), dial. pistrýj, str. pestryj, pbstryj, pestrý], r. pestryj, vše 'barevný, pestrý', s dalšími přen. významy.
Sl. adjektivum pbstr* je tvořeno od kořene *pfcs < ie. *peik-/*peig- 'zdobit, malovat, kresliť (v. pbsati). Tvoření sufixem -ro- je sice starobylé (tento sufix se vyskytuje i v některých dalších slovanských jménech barev - rbdr*, modr*, sér*, v. tvlachek 1968, 446), ale chybění protějšků v jiných ie. jazycích, zejména však epentetické t ukazují, že jde o adjektiva teprve sl. stáří (k epentezi r mohlo dojít až po změně k > s). Slovotvornou paralelu představuje ř. mxpóq 'hořký, ostrý', ale ze sémantických důvodů je přímá souvislost málo pravděpodobná (v. MEW 271, Meillet
1902, 403, Preobr. 2, 50n, Mladenov 539, Pokorný 794n, Frisk 2, 535, Vasmer 2, 348, Machek I.e., Chantraine 900n. BER 6. I16naj.).
Od pbstn, jsou odvozena sl. jména pstruha (pův. 'pestrá ryba'), psi. *pbStrogrb/a. dial. (jsi.) ""pbstr-bva; sr. sém. paralelu v něm. Forelle 'pstruh' < ie. *prk-n- 'strakatý' (Vážný, NŘ 41, 277.EWD462n).
Od pbstr% jsou odvozeny i názvy jiných pestře zbarvených zvířat (slk. dial. pistruťa 'strakatá ovce nebo kráva' (Kálal), r. dial. pestráva, péstríca, pestřena, pestrják (SRNG), kaš. pstroch, st. bstroch, vše 'strakatý skoť, plb. pästraičá 'zmije' (P-S), str. pestrucha 'pták s pestře zbarveným peřím' (StrS) aj.) a hub (slk. dial. pestrak, pesterec, pastorec, pasorec (Majtánová, SlavSl 10, 1, 80 a KS 2, 149, 3, 159), stč. pestřec (SStč), stp. piestrzec (SStp)aj.).
V. též pwřb a sém. blízké pég'b s variantním ie. kořenem, pv
pbs-b, -a m. 'pes; Hund'
Der.: pbsii 'psí*; pbsbsk* 'psí', adv. pbsbsky.
Et: Psi. pbs*, všesl.: b. pejor. pes, pas, mk. pes, sch. pas, sin. pěs, slk. č. pes, hl. pos, dl. pjas, plb. paslpos (v. Olesch 1983,755), porn. pes, p. pies, br. dial.
741
-ptŠtevati
pes (SBrH), pe~s (Nos.), ukr. pes, r. pe's, vše 'pes' (sr, i Haboväíiak, SlavSl 26, 199).
Ie. jazyky mají starý společný výraz pro psa uchovaný ve většině jazyků: stind. švä, ř. xuúv, lit. šuô atd. Za jeho stopu ve sl. se pokladá r. p. suka (sr. Vasmer 3,42). Jinak však bylo starobylé ie, zoonymum nahrazeno ve sl. výrazem nejasného původu (tabu?). Výkladů je celá řada, žádný z nich však není zcela přesvědčivý.
Nejčastěji se psi. pbs-b spojuje s pbstrt. 'pestrý' a pbsati 'malovat, psát' (v. i. .--v.. prsatí) a vykládá se jako pův. 'strakaté, pestrobarevné zvíře' (sr. Hujer, LF
40, 302, Petersson 1916, 33, Specht 1944, 122, Schulze 1966, 125, Vasmer 2, 346, Pokorný 795. Trubačev 1960, 19n a VSUa 2,40n, Vaillant, BSL 57,2, 132, Scti.-Šewc 1138, BER 5, 185n aj-)-
Kořínek (1934,21naLF58,427-36,ZsIPh 13,416n,SaS
2, Sl) vykládal psi. pbsb substantivizací vábící inter-jekcepsfps! (doloženo v č. dial.; sr. i p. dial. psifpsi!), jíž se volalo na psa. Takové či podobné interjekce jakož i tvoření názvů domácích zvířat z interj. dokládá z mnoha jazyků. Jeho výklad přijal Machek (s.v.pes).
Jiní badatelé srovnávají psi. pssis s názvy pro dobytek v jiných ie. jazycích: stind. pašů- m.,pášu- n., av. pasu-, lat. pecu, stlin.fihu, něm. Vieh aj. Na základě těchto výrazů se rekonstruuje ie. kořen *peku-'dobytek', snad derivát od vb. kořene *pek- 'česat, stříhat (vlasy nebo vlnu)' (> i. néxa 'Češu', líi. pěsti 'oškubávat, česat, čechrat' aj.; sr. Pokorný 797, LIV 421). Psi.
pbST> tedy snad původně znamenalo 'hlídač dobytka'
(už Ebel. KSB 3, 255n a dále Osthoff 1901, 265n, Zubatý, LF 26, 101, Brúckner 411, Mladeriov 419, Čemych 1956, 42, Onr, Diachranica 10/2, 302 aj.) nebo 'chundelaté zvíře' (11'jin-skij, RFV 69, 13 a 73. 286, Gamkr.-Ivanov 1984. 590, pozn. 2). Potíže ovšem činí vysvětlení sl. kořenového b (v. Hamp, ÍF 85, 35-42, OtT, JSL 4. 321. Cowgill-Mayhofer 118, Gamkr.-Ivanov l.c).
Ve svém starším výkladu vycházel Machek (1930, 1H-6) z typického chování psího samce značkujícího močí své teritorium a srovnával slova novějších ie.jazyků jakofr.p/jíe/-, něm. pissen, č. st. piskati ap. Souhlasil Meyer (IF 50, 172). Meillet (BSL 31,
3, 53) namítal, že by se očekával tvar *pichv. Kořínek (LF 58, 428n) nadto upozorňoval, že takové pojmenování psa je bez paralel.
Bezlaj 3, 27 odvozoval pbsv, od ie. kořene *peik- 'nepřátelský, zlý' (> lit. piktas 'zlý', stind. pišuna- tv.; v. Pokomy 795). 21a méně pravděpodobné má Snoj 1997,438.
Meillet (1902, 238) navrhoval odvozovat psi. pbs-b od ie. kořene *$peí- 'dívat se, sledovat, pátrať (> lat. specič 'dívám se', sthn. spehôn 'pátrať, něm. spähen, stind. pášyati 'dívá se*; v. LIV 524). bv
pfošenkna-. adj. 'obilný, pšeničný; Getreide-, Weizen-' Doloženo Ix v Zogr ve spojení Zfbfto pbšenbno.
Odvozeno sufixem -wb ze subst. pbšeno 'mouka' (MLP) «t-*'z pšenice, z obilí'.
Z téhož základu je i stsl. phšenica 'obilí, pšenice' s adj. pbšeničbnb; hojně doloženo i v nejstarších pam.
Et; Psi. pbšeno doloženo reliktově: b. ojed. pl. pšená (BER6,32n), sch. pšéno bot. 'obilka', arch. ojed. i 'pšenice' (Rj 12, 589), sin. pšéno 'jáhly (oloupané obilky prosa)', 'zrní zbavené slupek', slk„ č. st. a dial. pšeno, p. arch. pszono, ukr. psonó, r. pšenó, vše 'jáhly', str. p(b}šeno, řídce i pšena, pšona 'jáhly; rýže'.
Psi. pbšeno je substantivizované ptc. pf. pas. od základu, který je v pbchati 'bodat, píchat' (Niemi-
nen, KZ 74, 172 vychází z *Pbsti. pbchg, Vaillant 3, 237 z pbch-nQú)', označovalo zrní zbavené slupek otloukáním, opichováním (v pbchati). Z téhož slovesa jsou odvozeny i další názvy pšenice: např. sch. dial. ôpah, sin. samopM, č. arch. samopše. Sém, paralelou je lat. tríticum 'pšenice', trítus 'třený, odřený* z vb. tere-re 'otírat, odírat', ř. Krtova 'oloupané zrní', jiT-.aáv?} 'ječné kroupy' z vb. ktígoziv "odírat, omílat' aj. (v. Nieminen l.c. Otkupäčikov 1967, 230 aj.).
Z téhož ptc. nebo až ze substantivizovaného psi. pbšeno je suf. -ica utvořeno psi. pbšenica (v. Vaillant 3,118, o suf. -ica v. Stawski, SK 1. 98n), všesl.: b. pšenica, dial. i pšenica, (p)čeníca ap. (v. BER 6, 33), mk. pce-nica, sch. pšenica, dial. (v)šěnica, pčenica ap., sin. pšenica, dial. (v)šenica (Plet. 2,623 a 805), slk. pšenica, č. pšenice, dial. i pšence (Kott 2, 1235), hl. pšeňca, dl. pšenica, plb. pasina^ča, porn. pšěňica, pšenica, pomsln. i přeňica, stp, p. pszenica, stp. i pszeňca, dial. i pszenca, br. pšaníca, dial. i pšenica, pšanécja (SBrH 4,203), ukr. pšenýcja, str. í.pšenica, vše 'pšenice (rostlina i zmo)/Triticum\ Uvedené názvy nahradily
Starší, ie. název *pyro (v. pyrent,); tak Bezlaj, Razprave 7, 162, Machek s.v. pšenice, Sch.-Šewc 1182, Kozyreva, Mov 1984. 3, 65n. Smoczynski 1989, 57, pozn. 98, Trubačev 1991, 212 aj.
Stprus. sompisinis 'černý chléb', které bylo pokládáno za starou výpůjčku z psi. "SQpbšeno (Mílewski, SlOc 18, 32) nebo za slovo příbuzné (Fraenkel 587 aj.), interpretuje Smoczynski, SlowPogr 158 jako sompiiinis a spojuje je s lit. sámpilas 'zásoba hrubě mleté mouky na zimu* z vb. supilti 'sesypat'; pod. Smoczynski, IF 94, 323n.
Vzhledem k tomu, že jde o psi. deriváty, je neopodstatněné rekonstruovat ie. *pis-eno a hledat ugrofin. souvislosti, jak činí Polák, Orbis 13, 577, Koivulehto, Uralo-Idg 7 aj. ŽŠ
-ptštevati v. nepbštevati
742
rabbi
ráčili
R
rab bi v. rawi
rabt, -a m. 'otrok, poddaný; Sklave, Untertan'; 'sluha; Diener'
Spec. božii rab* 'duchovní, kněz'. V Supr často, v Zogr Ix rob*.
Der.: rabii 'otrocký, služebníčky', rab*sk* tv., adv. rabbsky; raba 'otrokyne, služka', lx Supr 'dívka', rabyn'i, rabína, rabinja tv., rabyn'in* 'náležící otrokyni'; rabota 'otroctví, poroba, poddanství, služba', rabotbn* 'otrocký, služebný', substant. 'otrok', rabotbnik* 'služebník'; rabotati 'být otrokem, otročit, sloužit', ptc. préz. akt. bogu rabotajei 'duchovní, kněz', nom. actionis rabotanije, dále izdrabotati 'odpracovať (lx Sud), porabotati 'sloužit; ujařmovat, podrobovať, ipf. poraboštati, poraboštavati; rabotiti 'zotročoval, podrobovať, pf. porabotiti, refl.'stát se služebníkem'; dem. RabbCb nom. pr. překládá lat. Ser-vulus, jméno jistého křesťana v Bes.
Od formy mbv. robii 'otrocký, služebníčky' (Supr), robiisk* tv. (íxSupr); roba 'otrokyne, služka' (Sud Nom); robičiStb 'služebný hoch' (Ix Supr); robota 'otroctví, poddanství, služba' (Supr), robotbn* 'otrocký' (ÍxSupr).
Exp.: Zcsl.jestr.r. (> br.)ukr. rab 'otrok, sluha' (Vondrák 1924, 1, 395, Vasmer 2, 479, BernStejn 1961, 222), rum. rob 'otrok, sluha', a robi "(z)otročiť, st. robota 'robota' (Tiktin s.v., BER 6, 275 s liter.).
Et: Psi. *orb* > b. mk. rab, sch. rab, slk. st. dial. rob (Kálal), stč. rob, ukr. st. rob (Hrin., SUM), str. rob*, vše (kromě stč.) 'otrok, nevolník, sluha', stč. 'potomek, dědic, následník' (častěji doloženo v der.).
Z r. (nebo přímo z csl.) je č. p. rab 'rab, otrok' (Machek s.v. rob, Brückner 459); slk. St. rab 'otrok, zajatec, vězeň' (HSSIk) je snad z maď. rab tv. (< sl.; sr. Chelimskij, SUaz 10, 357).
Vedle toho jsou jsi. formy s koř. o: b. mk. rob, sch. rób, sin. rob 'otrok', které odpovídají stsl. rob* a jejichž výklad je sporný. Někteří myslí na přejetí ze sevsl. a případně to spojují s obchodem s otroky (Torbiórnsson 1901, 1, 7, Brückner, KZ 42, 40, Fortunatov,
Slávia 2, 297, pozn. 1, Vasmer 2, 499, Vaillant 1, 163, Shevelov
1964,394n, Snoj 2003,625). Jiní vykládají jsi. podoby S O
jako dial. Variantu (Bernštejn l.c, Diels 1963, 1,60, Mirčev 1963, 138, Schelesniker, AnzslPh 3, 16, BER l.c. s liter.).
Psi. %orb* se obvykle srovnává s lat. orbus 'osiřelý', arm. orb 'sirotek', stind. arbha- 'malý', ř. ôptpa\óc 'osiřelý', stir. orb 'dědic', 'dědictví', orbe 'dědictví', gót. arbja 'dědic', arbi 'dědictví', sthn. erbi, něm. Erbe tv. a na základě toho se rekonstruuje ie. *orbho- 'osiřelý, sirotek', odkud se pak odvozují
významy 'dědic' (k tomu sr. Porzig 1954, 121, Lehmann 41 s liter.) i 'otrok, sluha' (k tomu sr. Hujer. LF 40, 303n, Meringer, IP 17, 128. Gamkr.-Ivanov 1984, 479); v. Pokorný 78In, Vasmer 2, 499n, Gamkr.-Ivanov 1984, 747n, Mayrhofer 1986, 1, 120, Snoj in Bezlaj 3, 187n, EWAhd 2.1116n aj.
Nejisté je spojení s het. harp- 'oddělovat' (v. Puhvel 1984, 3, 183).
Machek (1968. 514) vychází z psi. *rob- a spojuje je s lat. tábor 'práce'. bv
RabbCb v. rabi.
račica v. raka
ráčili, -it* 'chtít; wollen'; 'ráčit; geruhen'
Stsl. račiti bylo tradičně považováno za bohemismus; stsl. materiál (v. SJS 3, 629n a Bláhová, Slávia 61, 406, pozn. 14) a hojné zastoupení slova v b. dialektech, mj. i ve folklorních textech (v. Mladenovová, Palaeobulg. 7, 1983, I, s. 91-94). tento názor oslabují.
Der.: neračenije 'odmítání, odpor, nepřízeň' (lx Nom); račiteľb 'příznivec' (lx Bes; podle SJS 3,629 chybné přepsání rčči totb).
Et: Psi. račiti > b. dial. ráča, charv. st. a dial. račiti (se) (Vuk, Rj), sin. arch. a dial. ráčiti (se), slk. (zastarávající) ráčiť(sa), č. arch. ráčit, porn. račec, stp., p. arch. a dial. raczyč, r. arch. račíť, dial. ráčíť, s významy jednak 'chtít, přát si, toužit, žádat ap.' (b., charv. st., sin. slk. č. porn. stp., p. dial. Karlowicz, r. dial.), 'mítchut" (refl. charv. a sin. Plet.), 'prosiť (kaš. Karlowicz), 'líbit se', 'dobře spolu vycházet, mít se (s
743
račiti
radi
někým) řáď (slk. rerl), p, arch. raczyč sie 'dopřávat si', jednak 'hostit, častovať (porn., p. arch.), 'zvát (na svatbu, pohřeb ap.)' (pom., v. Handke. SFPSl 6.47), 'starat se, pečovat (o někoho)' (r. arch. a dial.), s
řadou dalších významů  (např. pro ruštinu sr. SRNG 34,
348 a NovgOSl 9,117). V některých jazycích (např. slk. č. p.) se račiti používá ve zdvořilém vyjadřování s význ. 'ochotně, laskavě jednat, něco činiť, popř. s odstínem jisté podřízenosti, poníženosti ap., odtud ojed. č. st. ráčiti (se) někomu 'pochlebovat' (Kott 3).
Sch.-Šewc 1659 řadí k račiti i hl. prefigované adjektivum worakawy 'rozpustilý, zhýralý, poťouchlý, zlomyslný, zlý, neslušný, sprostý ap.'
Ukr. arch. ráčyty 'chtít, toužit, přát si ap.', dial. (západní) 'hostiť a br. st. račic' 'přát, ráčit' (Nos.) JSOU přejata Z p. (Bodnarczuk, VVSUb 5, 32, Richhardtová 1957, 93, Bulyka 1972,275).
Ojed. (v lidové písni) je br. dial. račýcca 'zapřísáhnout se, zaříct se, zříkat se, vymlouvat se ap,' (ŽSIova 52).
Slovo bez jasné etymologie.
• (1) SI. račiti ~ psi. *rekti 'říci'. (2) SI. račiti w sthn. ruohhen 'starat se, pečovat1 ap.
(1) Nejčastěji se spojuje se si. *rekti 'říci' (v. rešti), kořenové -a- pak reprezentuje zdloužený stupeň (*rök-), Obvyklý u iterabv, tak Mladenov (RFV 63, 315n a Mladenov 557n), Vasmer2,498, S-A 1955, č. 732, Golíib, SbJakobson 1966, 780n, Skok 3, 93, BER 6, I92n aj. Problematický je ovšem významový rozdíl ('říci' : 'chtít'); ten se snažil vysvětlit Mladenov I.e. poukazem na b. dial. vélja, sch. věi(j)eti 'říkat, mluvit', jež patří k si. velětilvoliti '(raději) chtíť. K sém. posunu 'chtíť —> 'ráčit' sr. stsl. voliti 'chtíť a jeho der. izvoliťt 'ráčiť; v. Machek s.v. ráčiti.
Kořen *rek- je patrně i ve formálně blízkém, sémanticky vsak vzdáleném stind. račayati 'zhotovuje, tvoři", dále v sém. bližším gót. rahnjan, něm. rechnen 'počítať (v. Zupitza 1896, 136, Pokorný 863, Lehmann 280, LI V 2001,506 aj.).
Podle Golfcba I.e. je račiti denominativum od adj. *rök(f)o-(sr. csl. račij 'gratior'. p. komparativ adv. raczej 'raději, spíše*; k račiti řadil již MEW s.v. rak-), tvořeného od nomina actio-nis (*roko-) od *rekti; autor předpokládal sém. posun u adj.: 'hovorný' —> 'laskavý, milý, vlídný, přátelský, společenský'.
(2) Někteří autoři přiřazují račiti k rodině germ. slov, k sthn. ruohhen, střhněm. ruochen, stsas. rökian, stangl. rěcan, angl. to reck, stsev. roekja 'starat se, pečovat ap.', s pref. něm. geruhen 'podvolit se (milostivě), ráčit něco dělat', v. MEW I.e. (jím uváděné lit. rôčyti 'ráčit, chtíť bylo přejato ze sl. jazyků, z p. nebo z br„ v. Brückner 1877, 126, Fraenkel 741), H-K 308, Machek I.e. aj.
Germ. výrazy se zpravidla vykládají ze zdlouženého stupně ie. kořene *Ü2reHig/g- 'dělat si starosti, pomáhať (EWD 551. LIV 2001, 284), v psi. račiti se pak spatřuje varianta tohoto kořene s neznělým k.
Málo pravděpodobné je staré přejetí z germ. jazyků (sr. výše uvedené stsas. rökian ap.), jak navrhoval Mikkola 1894. 156 (a snad i Vatllant 3, 434); odmítá Vasmer I.e. aj.
Trubačev (ZS1 3. 675n. v. i Vasmer-T. 3. 451) předpokládal možnou příbuznost s lot. eřka 'odvaha, statečnost; činorodosť, ercětiés 'řádit, zuřit; hlučet ap.', vše z *erk-, *ark- (sl. račiti < *ark-).
Hláskové i sém. důvody brání přijmout Briicknerovo spojení (KZ 45, 108, pozn. I) s ř. äpxoz 'ochrana', laL arcěre 'brániť (to je z ie. *H2erk/k- 'držet').
Nepřesvědčuje ani vyvozování z *ark-, údajné varianty *alk- (sr. psi. *olkati), v, Potebnja, RFV 1, 83 (citováno dle Preobr. 2, 187, který tento výklad nepřijal). ij
radí postp. s gen. 'pro, kvůli; wegen'
Řídce vkládáno mezi adj. a subst. (vašego radi lakom-bstva Const) nebo za první člen dvojnásobného větného členu (bratrije moejg radi i bližikt. moicht, Psalt).
Dále vyjadřuje prostředek, nástroj, v č. vyjadřovaný bez-předložkovým instr. nebo prep. 'skrze', také zřetel 'vzhledem k, podle'.
Ve spojení sego radi, togo(že) radi 'proto', jegože radi 'aproto', česo radi, vConstaBesici.ro radi 'proč'.
Týž význam má rozšířené radbtna postp. s gen., ve spojení togo radbma 'proto', česo radbrna 'proč' (pod. dělja : dělbma, toli: tolbtna ap.).
EL: Psi. (jsi. a vsi.) radi > b. arch. rádi, sch. radi, rädi, sin. radi, br. dial. rádzi, rádi (SBrH), ukr. rády, str. radi, r. rádi, vše prep., arch. i postp. s gen. 'pro, kvůli', v sin. a r. dial. i 'díky čemu'.
Běžné jsou i prefigované podoby: b. poradí, zaradí, zarád, mk. lid. a poet. poradí, zaradfi), sch. Izrädi, pôräd(i), zäräd(i), sin. zaradí, arch. i zarád, ukr. zarády, str. zařádí 'pro, kvůli' (v. Kopečný, SB l, 200n a 295n).
Jako paleoslovenismus je hodnoceno spojení togo rad (za lat. ad hoc) v stč. glosách v lat. rukopise Dialogů sv. Řehoře; v. Trávníček, SbVajs 165, Kopečný, SB 1, 228, pozn. 2.
• (1) Psi. radi ~ psi. raditilrodili 'dbát. starat se'.
(2) Psi. radi ~ psi. radí, < ie. *urädh- 'radost, veselí'.
(3) Psi. radi < stper. räáyi tv.
(1) Rada badatelů spojuje psi. radi s vb. rodi-ti/raditi 'dbát, starat se', v sch. i 'pracovat, dělat' (Brückner, KZ 45, 108, pozn. 1, Preobr. 2, I71n, Vasmer2, 482, Bezlaj 3, 144, Golab 1992, 105n aj.); v. roditia. Tento názor podporuje synonymní postp. dělja, dělbma, související s dělali, dělo; v. dělja.
744
radi
(2) Presnou responzi má psi. radi v stper. postpo-zici rádiy 'pro, kvůli' (avahya rädiy - sego radi, togo radi). Jde pravdepodobne o instr. sg. i-kmenového substantiva {původně zakončený na *-í, v. Szemerényi. Sprache 12, 213n), který se jako relikt uchoval jen v Írán. a si. větvi ie. jazyku. Szemerényi, VJa 1967, 4,7n rekonstruuje ie. *wrädh- 'radost, veselí', z něhož je
odvozeno i psi. raďb (souhlasí Kopečný, SB 1, 229, Snoj 1997, 519); v. radi.. S psl. radi, spojil tuto postpozici už Miklošič (MEW 272), Skok 3, 95, Snoj 1997, 741 aj. Sémantickou paralelu predstavuje f. y;ápiv a ^at-gräíiä.
Szemerényi, Sprache 12, 213n myslí (s odvoláním na Vatllanta 2, 134n) na arch. ŕ-kmenový instr., zakončený *-í. Jiní pokládají stper. i sl. tvar za ŕ-kmenový lokál sg.; tak Trautmann 235 (vychází z *nítiei-). Černých 1993. % 93 aj.
(3) Existence přesné responze, shodující se i v morf. a syntaxi, je pokládána za svědectví téměř tisíciletého sousedství sl. a Írán. kmenů na jihu Ruska
(v. Sheveiov 1964, 615, Szemerényi, Sprache 12, 212n). Není
tedy nepřijatelná myšlenka, že psl. radi bylo přejato z Írán. radí, doloženého v stper. rädyi; tak Benveniste,
SbJakobson 1966, 1, 198, Havlová, red. poznámka. Marty OOV
1983,49 je pokládá za Írán. ingredient sl. glotogeneze.
Ze sém. hlediska je nepravděpodobná souvislost sl. a stper. postpozice s lat. rädix 'kořen', rádius 'paprsek' a stind. rad-'hrabat, kopať, kterou uvedl Thieme, SbHumbach 489n. ŽŠ
raditi 'dbát, starat se' v. roditb
raďbadj. 'radostný, veselý; froh, lustig' (lx EuchZach) Také 'řáď, nejčastěji vespojenf raďb byú '(za)radovat se*, ojed. Zblu raďb 'zlovolný' (lx VencProl).
Der.: radbfľb 'potěšitelný' (lx Zach), radostb 'radost; veselí, slavnost', (s■&) radostijg, řidčeji vb radosti ' s radostí, rád', v Supr 1 x st> radostijg 'slavnostně', ra-dostbrľb 'radostný' s adv. radostbno, dále radostbniki> 'obšťastňovateľ. radoštami 'radostí, radostně' (v. níže), radovali se 'radovat se', imper. sg. a du. radui se, radiála s$ jako pozdrav 'buď zdráv, buďte zdrávi* (ř. /aípe. ^aŕpETEr), v Apost v úvodu dopisů inf. radovali se za ř. vaípav s význ. 'pozdrav (posílat)' (v. SJS 3, 548, Zorell 1911, 614); obradovati 'naplnit radostí, potešiť, refl. 'zaradovat se', v Suprptc. pf. pas. obradovanaja 'milosti plná' (ř. JCEYsrpiTWjurvř), pouze o Panně Marii; v Ev v této souvislosti blagodÍtb.naja/-dathnaja. Jagič 1913,326 vidí ve var. obradovanaja přiblížení ř. předloze; v. i Ntmczuk, Mov 1995, 1, 42n), obradovanije 'potěšení, radosť (lx Euch); poradovali se 'zaradovat se'; s-bradovaíi s§ 'radovat se s někým' (ř. o^r^alpsiv); vbz(d)radovatí se 'zaradovat se, zajásat'.
nx&b
Subst. *radošla 'radosť je dedukováno z doloženého radoštami (Ev, komentář k Eug) < *radosljami, kde je / kmenové substantivum radosti, rozšířeno o -(j)a; toto rozšíření je v stsl. i v dalších sl. jazycích řídké (v. Gebauer 1894. 3. 1, 220, Meillet 1902, 398, Vaillam 4, 374, Bimbaum-Schaeken 101 aj,). Try-pučko. SlavR 10, 81-96 pokládá za původní adv. radoštami, k němuž byl přitvořen nominativ a další pády. L. Moszyňski, RS 51, 126 předpokládá, že výchozí je adj. *radoštb.
Et.: Psl. raďb, všesl.: b. dial., mk. dial. rad, sch. rád-, sin. rád, slk. stč. č. rád, luž. rad, plb. jen f. rado, kaš. rád, pomsln. jen adv. rado, stp. p. rad, p. arch. i rady, br, dial, rády (SBrH), ukr. rády j, řídce i rad, str. raďb, r. rad, všude s význ. 'rád, ochotný, spokojený', dále 'radostný, veselý, šťastný' (b. sch. sin. kaš. p. ukr. str.), 'horlivý, snaživý' (str.), 'blažený' (str.) ap.
Na psl. variantu *roďb ukazuje hl. st. a dial. rád (Sch.-Šewc 1200) a snad i charv. dial. rodiča 'duha' (v.
Rj 14, 92, Furlanová in Bezlaj 3, 143).
Adjektivum doložené v současných jazycích pouze v nom., nejčastěji ve spojení se slovesy, např. č. být rád 'být spokojený', mít rád, sin. imeti rad 'mít v oblibě, milovať ap. Všude přechází v adv. s významem 'rád, ochotně', v slk. č. i 'obyčejně, zpravidla', v stp. i 'snadno, lehce'.
Etymologicky nepříliš jasné.
• (1) Psl. raďb ~ stangl. rôt 'veselý', (2) Psl. raďb ~ Írán. urväz- < ie. *#rädh- '(být) veselý*.
(1) Hláskově i sémanticky nejbližší je stangl. rôt 'veselý, bodrý', rétu 'radosť, stisl. rétast 'zaradovat se'; dále je spojováno s psl. raditUroditi 'dbát, pečovat' (takMEW 272. Uhlenbeck, PBB 22, 536, Machek s.v. rád, Sch.-Šewc 1200 aj.); v. roditia.
Lit. rčdas, rodús 'rád, ochotný', které MEW l.c.. Pokorný 59n, Skok 3,94 aj. pokládají za příbuzné, je přejato ze sl. jazyků (v. Fraenkel 741 aj.).
(2) Szemerényi, vja 1967, 4, 7n nachází příbuzná slova v av. urvädah- 'radost, slasť, urväz- 'radovat se', stper. postp. rádiy 'pro, kvůli' (v. radi) a rekonstruuje pro ně ie. \radh- '(být) radostný, veselý'.
Furlanová l.c. a Snoj 1997, 519 zde vidí dvě nepříbuzná homonyma: rad-b 'radostný, veselý' ~ stangl. rôt < ie, *tirôdo-a raďb 'ochotný, pohotový', které spojují s psl. raditUroditi < ie. *reH-dho-. Sém. posun 'veselý, rád' -* 'ochotný, pohotový' je však možný, sr. např. něm. lustig 'veselý', st. i 'ochotný' (sr. Triibner4,517).
Řada starších badatelů vychází z ie. *ard- (v. Hirt 1900, 77. Briickner, KZ45, 108, pozn. 1, Niedermann, 1F37, 146 aj.). Oporou pro tento předpoklad byla byzantská podoba jména jsi. vojevůdce Radogosta, a to 'ApSayaaxo);. Nieminen však pokládá tuto podobu za při kloně n í k Írán. A rda • j i ného pů vodu (v. WSI 3, 108, Machek 1968, 504n aj.). Odmítneme-li výchozí *arď.
745
radt
*rakyta
je vyloučena souvislost s r. řpcž/Lmi 'dychtím, toužím* i &).§r>yta.i 'uzdravuji', kterou uvádí Niedermanit l.c, Briickner 452 aj. ŽŠ
r ad i-i ma v. radi
rai, raja m. 'ráj; Paradies'
Slovo rai se vztahuje jednak na zahradu v ráji před vyhnáním Adama a Evy, jednak na místo posmrtného přebývání spasených. V Ostr s Ochr překládá i ř. Hapa&íiaaia\, název chrámu v Konstantinopoli.
Der.: raiskt, 'rajský'.
Exp,: Zcsl. je podle Tiktina (I294n) rum. raíŕiij 'ráj', není však vyloučeno přejetí z živých jsi. jazyků (BER 6. 164),
Et.: Psi. rajb > b. mk. raj, sch. raj, sin, ráj, slk. raj, stč. č. ráj, luž. raj, porn. raj, p. vsi. raj, vše 'ráj'.
V křesťanském kontextu je ráj místem posmrtného přebývání spasených. Podle Machka s.v. ráj existoval význam 'místo blažených' už v před křesťanské době (v. i Sch.-Šewc 1203).
Psi. rajb je nejspíše přejetí z Írán.: sr. av. stind. ra(i)-, 'bohatství, majetek', jež spolu s lat. ris 'věc' ukazují na ie. *refíi- (v. Vasmer 2, 486, Machek s.v. ráj, Vaillant4, 510, Kuryiowicz, SStarS 2, 291, Treimer, WSUb 14, 75. Sch.-Šewc 1203, BER 6, 164 aj.; k ií. a lat. výrazům v. Mayrhofer 1986,2.438 s liter.). Někteří badatelé však měli psi. rajb za prapříbuzné s uvedenými ií. a lat. výrazy (Gorjajev 293, Matzenauer. LF 16, 163, Mladenov 556).
Jiné výklady jsou méně přesvědčivé:
Spojení sl. rajb s reka (kořen *rer- < *fijreiH--, v. reka, rějatí, rinoti se), původně 'proud, moře' a odtud 'ráj jako příjemné místo* (v. Kalima, Slávia 17, 33-37 a NphM 48, 58-68, H-K 309, S-A 1955, č. 735, Kiparsky. VJa 1956. 5. 136. Rytle-rová, SFPS124, 260n), případně 'kraj za vodami, kde přebývají mrtví' (Trubačev 1991, 174 a Sl.Iaz 10, 309n, ZslPh 54,4, Snoj 1997, 521).
Kronsteiner (SbHafner 220n) vykládal rajb jako přejetí z rom. (sr. fr. rayon 'paprsek').
Szemerényi (VJa 1967, 4, 8, pozn. 15) rekonstruoval pro rajb předsl. podobu *urä-io- a tu spojil s rad* 'radostný* (v. raďb).
Uter, v, BER 6, 164. bv
raka, -y f. 'rakev, schránka s ostatky svatých; Sarg, Heiligenschrein'; 'hrob, náhrobek; Grab, Grab-maľ
Der.: račica 'schránka, pokladna' (IxOstr). Exp.:  Z csl. pravděpodobně pochází vsi. raka cirk. "relikvia?'.
Et: StsI. raka má kromě vsi. odpovídající tvary též v jsi. jazycích: sch. raka, sin. arch. a dial. raka (Plet.), s významy 'rakev' {sch. arch.), 'hrobka' (srb. st. Rj, sin.), 'hrob' (sch. sin.).
Forma a-kmenová (psi, *orka) představuje starobylou, už psi. výpůjčku (dokládající metatezi likvid *ork- > *rak-) lat. subst. area 'skříň, truhla, schránka, rakev', a to buď přímo (tak např. Skok I, 60, Machek
1968,507, H-K 309, Rejzek 526 aj.), nebo spíše (vzhledem k ne zcela shodnému významu v lat. a csl.) germ. prostřednictvím (sr. sthn. arka, archa 'Noemova archa', strhn. ark(e), arch(e) tv. a 'skříňka na peníze, schránka na milodary' - tak např. Uhlenbeck, AslPh 15. 490, Mladenov 556, W-H I, 62, Pokomy 65n. Snoj 1997, 522, EWAhd 1, 330 aj.). Prostřednictví střr. Spxa 'státní pokladna: truhla, skříň' předpokládá Kiparsky 1934, 252n, nevylučuje ani Černých 1993, 2,97 aj.
Jiný deklinační typ (-i»v-kmen) představují ch. arch. dial, rakva (Rj i3, 24nj, sin. kniž. rakev « č, -Plet., Snoj l.c), slk. rakva, č. st., č. rakev, ukr. dial. rákva (podle Machka l.c), s významy 'rakev' (ch. sin. slk. č.), 'máselnička, nádobka na máslo' (ukr.). Plb. jen räkvaičä (< *ork,bvica) 'skříňka' (P-s 120, Olesch 1983, 895n). Sr. i č. zř. rakvice 'rakev' (PSJČ).
Slova tohoto deklinačního typu ukazují svou formou (snad pův. *orky) na staré přejetí lat. area germ. prostfednictvím (< germ. *arko). Sr. buky. Tak např. užGebauer 1894, I, 352. Meillet, IF5, 332. Hirt, PBB 23. 338, Preobr. 2,178, dále Vasmer 2,487n, Bezlaj 3,148, Rudolf 1991, 249, Snoj 1997 l.c. aj. Není ovšem zcela jasné, jakými cestami putovalo toto slovo v rámci sl. jazyků vzhledem k tomu, že není ve starších vývojových fázích těchto jazyků doloženo (sr. Kiparsky l.c, aj.).
Nepříliš pravděpodobný je výklad Němcův, LF 87, 7In, který vychází z toho. Že v stč. existovala pouze forma na -icě (stč. rakvicě 'škeble, skořápka ap.'), zatímco forma na ev byla teprve později odvozena od tohoto primárního tvaru (autor přitom předpokládá význ. vývoj 'přírodní Živočišná schránka' -¥ 'umělá schránka na lidské tělo*),
Podoby s jiným sunxy jsou doloženy v b. rákla 'truhla na šaty, vestavěná šatní skříň, sýpka ap.', b. dial. (Banát) raklja, rákle 'rakev' (Ničev, BE 30, 150, BER 6, 169n), mk. dial. (Dramsko) rákla 'truhla, do níž si nevěsta ukládá výbavu' (BER 6,169), ukr. ráklja 'rakev' (Žel.), Podle BER l.c, jde v b. o starou výpůjčku lat. deminutiva arcula 'skříňka', nevylučuje (podobně jako Ničev l.c.) ani prostřednictví sut. 5.px).a 'skříňka na peníze' (Lampe 1991,226),
Mladšími výpůjčkami lat. substantiva area, zřejmě něm. prostřednictvím, jsou sch, arch. arka, slk. stč. č. archa, stp. p. arka, stp. i archa, s významy 'truhla, skřínka' (stp. - S Stp), 'loď, koráb (archa Noemova)' (vše kromě stč. a stp.), 'posvátná schránka s deskami Desatera (archa úmluvy)' (slk. č, p.). 'skříň křídlového oltáře' (slk. stč. č.). hk
^rakyta v. Rokytirúca
746
ralo
rana
ralo, -a n. 'pluh; Pflug'
Ve spojení ralo volovi, 'určitá zemědělská míra' {1 x Parim; kalk ř. CsOyoc /3o<3v).
Vedle toho je i oralo tv, (l x As), zřejmě mladší der. od orati (v. Moszyriski. SbTaszycki 223-228). Tento derivát je doložen i v jiných sl. jazycích: b. dial. oralo, mk. oralo, sch. dial. dralo (Rj), stbr. oralo (HSBr), br. arch. arála (TSBr), ukr. arch. oralo (SUM), str. oralo, r. arch. a dial. oralo tv.
EL: Psi. *ordlo, všesl.: b. rálo, mk. ralo, sch. ralo, dial. rälo, sin. rálo, slk. radlo, stč. č. rádlo, luž. radlo, plb. rad/ä, pomsln. radlo (PWb), stp. p. ra£*7o, br. dial. rála, ráló (SBrH, TurSl), ukr. rálo, str. ra/<?, r. rálo, vše 'rádlo, primitivní nástroj na orání', také 'výměra pole (pův. zoraného zajeden den)' (b. dial, mk. sch, stp, p. hist.), 'spřežení, pár' (b. dial, mk.).
Psi. *ordlo je tvořeno od ie. kořene *H2erfij- (v. orati). Odpovídající výrazy s významem 'rádlo, pluh' jsou ve většině ie. jazyků: arm. araur, ř. ápazpov (krét. apotpov), lat. arälrum, ir. arathar, stsev. ardr, lit. árklas. Jde o nomen instrumenti ie. stáří, tvořené sufixem -tro-. V bsl. došlo patrně k dálkové disimilaci likvid r - r > r -1. Souhlásková skupina tl se v baít. změnila v kl, ve sl. sporadicky v dl. Jde tedy spíše než o tvoření paralelním ie. sufixem *-dhlo- (Brugmann II, I, 381, Vaillant4,42In aj.) o sporadický hláskový vývoj (Briickner, KZ46, 206n).
Formálně identické je stind. aritra, ovšem s významem 'veslo'. Bývá spojováno s ř. épézrfc 'veslař', lit. tni 'veslovať aj, (ie. kořen */r/erřf,-, v. Mayrhofer 1986. 1, 112). není však vyloučeno, že pův. význam ie. *H2erHj-tro- byl 'nástroj k brázdění (vody nebo hlíny)'. Teprve po oddělení předstupně ií. jazyků se tento význam v ie. jazycích Evropy specifikoval jako zemědělský termín ('pluh, rádlo').
Sr. Trautmann 13, Schrader-Nehring 2, I84n, Pokorný 62n, Vasmer 2, 489, Fraenkel 17, Machek 1968, 505, Furlanová in Bezlaj 3. 149 aj. bv-ae
ramen T» v. ranu>ni>
ramo, -a n. 'rameno, plece; Schulter'
Komp.: mežduramije 'plece' (1xPs67, 14 o ptácích).
Et.: Stsl. o-kmenovému neutru odpovídá b. dial. rámo (BER 6, 175), sch. st. a arch. rámo (Rj), sin. st. rámo (Plet.), str. ramo (StrS), vše 'rameno'. Častější jsou kontinuanty n-kmene *orme, resp. výsledky kontaminace obou tvarů: b. rámo, pl. -mená, mené, mk. ramo, pl. -mena, sch. ráme, gen. -mena, sin. st. ráme, gen. -mena, slk. rameno, st. dial i ramä (Kálal, SJS), stč, č. arch. rámě, -mene, č. rameno, hl. ramjo, -mjenja, dl. ramje, -mjenja, plb. ráma, porn. remg, -rfteňa, stp.
p. ramie, -mienia, br. dial. ramjanó (SBrH), ukr. arch. rameno, dial. rám'ja (SUM), ramjá, -meni (Žel.), str. rarnja (StrS), r. dial. rámo (SRNG), vše 'rameno' a řada přen. významů. Kromě toho je i sin. ráma f. tv.
Psl.*o/7?io, *orme má protějšky s význ. 'rameno, paže ap.' ve většině ie. jazyků: stind. Irma-, av. aroma-, arm. armukn, lat. armus, gót. arms (sthn. ar(a}m, něm. Arm). Z balt. se uvádí stprus. irmo 'rameno, paže' (Mažiulis 2,36n), lot. qrmi 'část vozu', lit. armal tv. (M-E 1, 575n pokládá toto lil. slovo za prapříbuzné s lot. slovem, kdežto Fraenkel 16 v něm spatřuje výpůjčku z něm.), lit. Irmědě 'dna, horečka' aj.
Tato subst. vyhlížejí jako odvozená fn-ovým sufixem od ie. kořene *ara- (^HierH-). Podle Pokorného 55, 58 jde o kořen *arÍ3)- 'připojovat, zapadat, hodit sc ap.* Tento kořen, příp. s různými souhláskovými determinanty, j e obsažen v řadě ie. jmen i sloves (sr. Meringer, IF 17, I24n, Persson 1912, 632n, 856). V. též red-fa. LIV 2001,269n uvádí kořen */72er- 'skládat se, hodit se' (> stind. rnvanti 'připojují se', arm. amem 'dělám', ř. hom. áptfpex 'byl složen', ř. rjpapov 'připojil jsem se' ap.).
Co se týká tvoření, ukazuje ií, lat. agerm. shodně na sufix *-mo-, ve sl. je však kromě *-mo- (*ormo) dosvědčeno i *-men- (*orme), což zjevně představuje
sl. inovaci. Schmidt 1895, 99n naopak pokládá za pův. -men-a počítá s hláskovým vývojem -mno- > -mo-.
Sr. dále Trautmann I3n, Meillet 1902, 424, 427, Vasmer 2,490, Machek 1968, 507, Skok 3, I05n, Gamkr.-Ivanov 1984, 785, pozn. 1, 946, Bezlaj 3. 149, Ademollo Gagliano, IF 96. 157n, Hamp, JIES 10, 187n aj. bv-ae
ramtnt, -a m. 'druh trnitého keře; Art eines Dom strauches' (Psalt)
V Sin i rameni,, jež bylo mylně považováno za adj. (sr. csl. rameni, 'silný, zdatný'), v. SJS 3, 602; bohatě doloženo také v památkách rcsľ, sr. ramm, ramut-b. ramoni,, ramna, rambna, ramnusi, (StrS, Annenkov 293).
EL: Stsl. rambtľb je reprodukcí ř. fiájjivoc,, jež označovalo různé trnité keře, zejm. z čeledi řešet-lákovitých (Rhamnaceae), zvláště pak stredomorský druh (vytvářející husté a - kvůli ostrým trnům - neprůchodné porosty) Paliurus spina-Christí (podle pověsti z něj byla upletena Kristova tmová koruna, sr. Marzell 3, 524n), v. Matzenauer 1870, 289, Frisk 2, 641, Chan-traine 966. Camoy 1959, 230.
Jinak zřejmě Miklošič (MLP 783), který spojoval rambn-b s r. ramen' 'dumetum'; sr. r. dial. ramen' 'hustý neprůchodný les' (o něm více např. Vasmer 2,489). ij
rana, -y f. 'rána, poranění, úder; Wunde, Verwun-dung, Schlag'
V pl. 'bití, mučeni", v sg. přen. 'pohroma'.
747
rana
raskvrěti
Der.: ranhtľh 'způsobený ranou' (lx Clem), rane-stvovati 'dávat rány, bít' (lxGrig); uraniu 'zraniť (lx Chnst).
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1296 rum. raná 'rána, poranění* a rum. a räni 'zraniť; může však jíl i o přejetí z živých sl. jazyků.
Et.: Psi. rana, všesĽ b. rána, mk. rana, sch. rana, sin. rána, slk. rana, č. rána, luž. rana, ptb. ráno, pom, rena, stp. p. rana, stp. i rena, vsi. rána, vše s významy 'rána, otevřené zranění na těle', 'úder' (slk. stč. č. stp. stbr. str.), přen. 'duševní otřes' (jsi, č, slk. st, vsi.), 'pohroma' (b. sch. slk. stč. č. stp. ukr. str. r.) aj.
Je těžké rozhodnout, zda raniti je denominativum od rana (tak Skok 3, 107) nebo zda naopak je rana postverbale od raniti (tak fvlachek s.v. rána).
Psl. rana bývá spojováno se stind. vrana- 'rána' a alb. varrě tv. Podle Pokorného 1163 jde o tvoření od základního kořene *uer- 'roztrhnout, rozedrat ap.', rozšířeného o různé determinanty: n (stind. vrana-atd.), d (např. lat. rödere 'hlodať, stangl. wrltan 'vyrývať) aj. Zatímco psl. rana ukazuje na ie. *urönä (iniciální %r > r), v řadě jiných sém. blízkých sl. slov je iniciální vr uchováno, což ukazuje na psl. *vom-(ie. *uom-)\ b. dial, vraná 'otvor i čep u sudu', tv. i sch. vränj a č. st. a dial. vrana (Jg), sin. vran) 'čep v sudu' (Plet), mk. vrana 'prasklina na melounu', p. wrona 'otvor, díra' (SW), ukr. SĽ vorónka 'nálevka, trychtýř' (Hrin.), ukr. hovor, řídké i 'trychtýřovitá jáma po vybuchlém granátu' (SUM), r. vorónka 'nálevka, trychtýř', r. dial. voroná 'otvor pro veslo v lodi' (SRNG).
Sr. dále Lidén 1899, 19, Meilkt 1902, 445. Trautmann 236, Vasmer 2, 490, Skok 3, 107, Bezlaj 3, 150n aj.
Jiné výklady jsou méně přesvědčivé:
Persson 1912, 277n, 638 hledá ve sl. rana ie. *erě- 'roztrhnout' (stind. Trma- "rána*, lat. rete *síť", rärus 'vzácný', lit. Irti 'roztrhnout se' aj.). Odmítá mj. W-H 2,419. V. též redt-k-b.
Mladenov, RFV 65, 369n spojuje sl. rana s av. rana 'bojovník', stind, rana- 'bojechtivosť (odmítá Vasmer I.e.). pv-ae
rani> adj. 'časný, raný; früh, frühzeitig' (csl.)
lx kalend. Slepč-Mosk substantivizované rano n., jen ve spojení za rana 'časně ráno'; hojně doloženo adv, rano 'časně, ráno'.
Der.: uraniu 'přivstat si' (Parim).
Et.: Psl. raní. > b. mk. ran, sch. sin. rán, slk. č. raný, dl. rany, br. dial. ráni (SBrH), str. rane, VŠe 'raný, časný', 'počáteční', č. arch. i 'jitřní', v mk. a sch. i 'předčasný'.
Všesl. je adv. rano s významem 'časně, záhy, brzy' (jsi. luž. plb. pom. p. vsi.), 'v ranní dobu'
(slk. č. hl. stp. str.), 'předčasně' (b. mk. ukr. str.). Substantivizované n. adj. rano (jen zsl.): slk. stč. č. ráno, dl. rano, pom. rano, reno, stp. p. rano 'začátek dne, jitro'; ve vsi. z'-km. ran' 'časné ráno', v rozšířené formě hl. ranje (< *ranbje; v. Sch.-Šewc 1206). Původ ne zcela jasný, výklady se různí.
• (1) Psl. rant, < ie. *urädhno- < ie. *uerdh-/uredh~ 'růst, StOUpať.
(2) Psi. ram ryt lit. rýtas 'jitro'.
(3) Psl. ran-b ~ střir. mm 'časný*.
(1) Většinou je psl. rane spojováno s ie. kořenem *uerdh-/uredh- 'růst, stoupat' za předpokladu, že výraz původně označoval dobu, kdy slunce vychází (stoupá nad obzor): stind. vardhati 'roste, stoupá', ř. ôpQóc. 'rovný, přímý', ôpBpoe, 'časné ráno, svítám",
alb. rit 'roštu' aj.; sr. Lidén 1899, 23n, Brugmann II, I, 259, Preobr. 2, 183. Mladenov 556n, Pokorný 1167, Vasmer 2, 491, Snoj in Bezlaj 3, 150 aj. V. též rasti, roditii.
Srovnání ř, a sl. tvarů vede k rekonstrukci heteroklitického jména *uordh-r- ~ *urddh-n- (Benveniste 1955, 43); přidání tematického vokálu bylo ve sl. doprovázeno dloužením.
(2) Trautmann 246 a Machek 1934,47n spojují psl. rane s lit. rýtas, lot. ríts 'ráno', pokládajíce obě jména za participia od ie. kořene *räi-lrä-lrľ-; pod. Jagič. AslPh 30, 305. Fraenkel 738. Podle této domněnky jde o základní kořen *er-/or- 'dát (se) do pohybu, vzbuzovat, ZVedať (Pokorný 326n, LIV 2001. 299n: Hjer-'dát se do pohybu*), rozšířený O -(e)i- (v. rějati, reka, rinoti se. roi).
(3) Machek 1968, 508 spojuje psl. rane se střir. rom 'časný' (< *rôm-no-).
Jiné výklady: Oštir, AslPh 36, 444 spojuje psl. raní, s ř. opyvrj 'tma', gót, riais a alb. err tv. Pochybené z hlediska hláskového i sém. Totéž platí o spojení psl. ran-b s jari, (Schiitz, ZsíPh 43, 4n). Sr. též jan>. ŽŠ-ae
rasědati se v. sědati se
rasěti v. setí)
rasehoždenije v. chodit!
raschytati v. cliyštenije
raskolMťb v. klatí
raskvrěti, raskvtreťs. 'roztavit; zerschmelzen' (lx Supr)
Složeno z pref. raz- (< *orz-) a vb. *$kvrěti (< *skverti).
Et.: Psl. *skverti, *skverg > sch. st. cvrijěti,
748
raskvreti
raspačati se
cvriti/cvréíi ap. (Skok 1. 234), sin. cvréti, slk. expr. škrieť, stč. skvřieti (sě), škvrieti (se) (MStčS), č. dial. skvět (Bartoš 1906), hl. škrěč, dl. škrěš, srp. jen pref. rozskwrzeč sig (SStp), s význ. 'tavit, rozpouštět se teplem (nejčastěji o tuku), smažiť (sch. sin. stč. luž. stp.), 'vydávat zvuk při smažení' (č. dial.), 'mrzet (-pálit)' (slk.), s dalšími přen. významy.
Se zdlouženým stupněm je psi. *skvariti, skvarjo > sch. čvariti, cvariíi,škvariti, slk. škvařit', č. škvařil, porn. skvařěc, p. skwarzyč, br. skváryc ', ukr. škváryty, r. dial. škváriť (Daľ) 'rozpouštět teplem, opékat na ohni, škvařit ap.'
Mladenovová, Etim 1986-1987. 86n sem řadí i b. dial. svráčvamse 'stočit se, stáhnout se, seschnout' (se zjednodušením skvr- > svr-) a cvarvam 'opálit, opéct' ap. V. též škvara.
Nejasné, bez přesvědčivých mimosl. spojení. Nejčastěji je vykládáno jako onomatopoické (Preobr. 2, 295n. H-K 371, Vasmer 2, 635, Sch.-Šewc I448n, Černých 1993, 2,416, připouští Rejzek 632 aj.; odmítá např, Machek s.v.
íkvařiti). Pro tento výklad svědčí i jiná slova onom. původu od téhož kořene, např. slk. šk(v)rčať 'vydávat zvuk při škvaření, při styku tuku s vodou', 'kručet (v břiše)', 'chrčet' ap., ukr. škvarčáty 'vydávat zvuky při tavení, škvaření ap.', 'praskat, vydávat pištivý zvuk (o minách při výbuchu)* ap. Předpokládaný sém. vývoj 'vydávat zvuk (při škvaření, rozpouštění něčeho na ohni)' —t 'rozpouštět, škvařit, smažit ap.'
Méně pravdepodobnú jc domněnka, že přidané jfc-jcn modifikuje význam koř. *ver-, který je např. ve vbrětl 'vřiť, v. v&rěti (Machek l.c).
Pochybná je souvislost s el. nejasným si. *skvbma 'nečistota, skvrna' (nověji Rejzek l.c., odmítá Preobr, 2, 296, Vasmer l.c); blíže v. sk.vri.na.
Nepravděpodobné je příbuzenství s něm. schmoren 'dusit (maso aj.)' (Snoj 1997, 65), které EWD 1549 spojuje s ie. *smet-'pomalu spalovat, doutnat', Nevyhovuje ani spojení s ie. *skeu-'řezat, oddělovat* (Snoj 1997 l.c). * pv
rasoditi v. sodti
raspačati s£, -ajett se 'pochybovat, rozpakovat se;
zweifeln, schwanken' (lx Bes)
Var.: rasplačati se (lx BesUvar), rasplakati se (ix BesSynod) obě tv. Kvůli těmto formám rekonstruuje SJS 3, 608 podobu rasplaštati sg, není však doložena. V prvním případě snad jde o kontaminaci vb. raspačaú sg a rasplaštati, -iti 'rozseknout na dvě části' (StrS), forma s -k- je patrně pisárskou chybou. Opis vznikl v r. prostředí, kde bylo toto sloveso neznámé (o často nesprávném nahrazování neznámých slov v BesSynod sr. Konzal, Slávia 51, 55.)
Raspačenije 'váhání, pochybnosť (z verba na -íří),
raspačenija něst?> 'není pochyby', 2x i raspl- (vše Bes).
Et.: Csl. raspačati sg je doloženo jen v Bes (vzhledem k jeho nedoloženosti v r. snad bohemis-mus?); odpovídající tvary jsou převážně v zsl.: slk. st. (HSSlk), slk. kniž. arch. rozpačiťsa, stč. rozpáčěti sě, č. arch. rozpačití se, rozpáčili se, stp. p. rozpaczač, stp. i wzpaczeč, s význ. 'být na rozpacích', dále 'ztrácet víru, pochybovat* (stp., p. arch.), 'rozmyslet se, uvážiť (slk. st. - je i rozpačiť si), 'upadat do zoufalství" (p,). V několika si. jazycích je doloženo de-verbativum: slk. kniž. arch. rozpáč, slk. rozpaky, zř. rozpak, stč., č. dial. rozpáč, č. st, a dial. i rozpáč, stč., č. st., č. zř. rozpak, č. rozpaky, stp. p. rozpacz, stukr. rospačb (SStukr), ukr. róspač (Hrin.), rózpač (Žel.; podle Richhardtové 1957,120zp.), s význ. 'bezradnost, nejistota, pochybnosť (slk. č. stukr., ukr. Zel.), 'zoufalství' (p., č. dial. Kott3,157n, č. st. Jg, ukr. Hrin.).
SI. ras-/roz-pačati sg vzniklo zřejmě novou pre-fixací imperfektiva pačiti, mylně deprefigovaného z perfektiva opáčili (< opak-b); sr. Němec 1968,96. Toto sloveso nem sice doloženo ve stsl., má však pokračování v několika dalších sl. jazycích: sch. arch. pačiti,
dial. pačiti se (podte Rj 9, 550 a Skoka 2, 584 snad z it, pazziare 'provádět ztřeštěnosti', což odmítá Snoj in Bezlaj 3,2),
sin. páčili, slk. opáčiť, stč. opáčili (sě), č. arch. opáčili (PSJČ), č. st. páčili (se) (Jg), č. páčit (se), hl. pačič, dl. pacyš (se), p. paczyč (sig), ukr. páčytysja (Žel, 2, 606), s významy 'otočit, obrátit, uvést do opačné, protilehlé polohy' (stč. StčS,č. st. Jg,č. arch.), 'ohmatat, prozkoumat' (slk.), 'páčidlem nebo jiným nástrojem vytamovat nebo vyzdvihovať (č. luž.), 'křivit, pokři-vovat (přen. i o charakteru ap.)' (p.), 'veslovať (dl. arch.; sr. i p. paczyna 'veslo'), 'kazit, ničit, hyzdiť (sin.), 'překážet, škodiť (sch. arch. Rj), 'měnit názor' (č. kniž.), 'odpovědět' (slk., č. arch.), refl. 'bortit se, nachylovat se, křivit se' (Č. st., č. dl. p. ukr.), 'chovat se rozpustile, vzpurně, zpupně, vzepřít se, postavit se na odpor* (ch. dial. Rj, sin. arch. Plet., stč., dále
Č. dial. Spáčit se Bartoš 1906, 390; sr. i č. dial. spačovitý kůň 'jankovitý, vzpumý kůň' Bartoš 1. c.) a další přenesené
významy.
Primární význam slovesa opáčili je dochován ve stč. opáčili, tedy 'obrátit do opačné, protilehlé podoby'; odtud jsou odvoditelné i další významy v jednotlivých sl. jazycích. Sémantika csl. raspačati sg a jeho sl. responzí je modifikována významem pref. raz- (< *orz-), jehož pův. prostorový význam 'směřování do dvou nebo více stran' byl ještě v psi. přenesen i na psychické rozpoložení (sr. Vaillant 1, I58n, Šlosar 1981, 88n aj.). Et. výklad  v. opaky, v. též paky, o pref. raz- v.
749
raspačati se
raspychati se
razt.ni.. Sr. MEW 224. H-K 316, Machek 1968,425, Sch.-Šewc 1031, Snoj 1. c, Snoj 2003,485 aj. h k
ra spali n a v. pasti (
raspinati v. opeti
rasplaŠtatí S£ v. raspaéati se raspon-t, v. opeti
raspoditi, -pgditt, -pgždo 'rozehnat; auseinanderja-gen'
S jiným pref. csl. popgditi 'pronásledovat' (Lobk-SJS dod.), ispgditi 'vyhnať (MLP), propoditi 'pronásledovat' (MLP). V MLP doložen simplex pgditi 'hnáť a jeho deriváty pgďb 'pastva'   (= 'místo, kam se vyhání
dobytek'), pgdbčh, pgdbčhsk* 'strážcovo, týkající se strážce', pgdarb 'strážce, hlídač', pgždati 'strašit, lekať, pgdilo, pgzdalo 'strašidlo*.
Exp.: Z csl. je asi nim. a ptndi 'číhat na někoho, Špehovat' (Tiktin 1164), a ráspindi 'rozehnat' (Tiktin 1304) a dále dáko-rum., arum. ptndar 'hlídač na poli' (Rosetti 1954, 37, 50, Tiktin 1164) a alb. petidar tv. (Meyer 1S9I, 332, pokud není z živých jsi. jazyků; v. Orel 1998. 315),
EL: Psi. pgditi > b. pádja, rak. padi, sch. páditi, sin. podílí, slk. pudit', sté. pudili (sč), č. st. puditi, č. kniž. pudit, porn. pg^ěc, stp. p. pedzič, br. půdzic', dial, (pa)pén'dzic' (zp,; NarSlova 89), ukr. dial.púdyty, r. dial. p&díť, s významy 'hnát, honit, vyhánět' (vše kromě č. kniž. a br.), *(o vnitřním hnutí) nutkat, pudit; nutiť (slk. stč., č. st., č. kniž.), 'strašit, lekať (sch. br, ukr. dial., r. dial., dále p. arch. napužač < ukr., SW) ap. Slovesa uvedená výše se častěji vyskytují v pref. podobě a jejich významy jsou modifikovány vlivem nejrůznějších prefixů,
Deverbativního původu je slk. č., br. dial., ukr. dial. pud, p. ped 'neuvědomělé, vrozené jednání, instinkt' (slk. č.), 'sklon, náchylnosť (p.), arch. 'podnět, popuď (Č.)f 'strach' (br. dial., ukr. dial.). Tolstá, SbPopowska-Tab. 28Sn sem řadí i kaš. arch. bgdina 'strach, úlek'.
Význam 'strašit, lekať lze vysvětlit např. ze situace vystrašeného zvířete, jež se dává (pronásledováno) na útěk (sr. sém. paralelu něm. schrecken -Havlová, red. poznámka). Není třeba s Machkem předpokládat (Machek 1968, 497), že význam vznikl sekundárně kontaminací tohoto slovesa se sl. pugati (r, pttgáť 'strašit, plašiť).
Původ ne zcela jasný, výklady se různí:
• (1) Psi. pgditi < ie. *(s)pend- 'napínať. (2) Psi. pgditi < ie. *(s)pei^d- 'spěchat'.
(1) Většinou je sl. pgditi pokládáno za kauzativum od ie. kořene *(s)pend- 'napínať: lat. pendere 'vážiť, penděre 'viset', lit. spéndliu, spésti 'líčit, klást léčku (= napínat past)', lot. spiést 'tlačiL nutiť aj. (v. též pedt). Sr. Mladenov 540, Vasmer 2, 461, Fraenkel 865, Skok 3, 67n, Bezlaj 3,69, Pokorný 988, BER 6, 36n, LIV 2001, 578, ESUkr 4, 627 aj. Jde patrně o rozšířenou podobu ie. kořene *(s)pen- 'táhnout, napínať, v. opeti (LIV l.c. rozlišuje paralelní kořen s významem 'napínať *(s)penHi- a *(s)pend~).
(2) Ze sém. hlediska lépe vyhovuje spojení s lit. spáudžiu, spáusti '(vy)tlačit, (vy)tisknouť, spudiiú, spuděti 'namáhat se' (ie. kořen *(s)peud- 'spěchat'je doložen dáleř. oxeúÔEiv tv. a lat. repudiäre 'zahánět, odvracet' - Pokorný 998n, HV 2001, 581): tak např. Peters-son, AslPh 34, 370n, Slawskl, SlOc 18, 253n, Machek l.c. Sl. podobu s n (-nd-) je pak třeba pokládat za druhotnou (k podobným případům sr. Machek o.c. 13).
Matzenauer, LF 15, 176n spojuje sl. pgditi s gót. finpan, súm.findan, něm. finden atd., vše 'nalézat'. hk-ae
raspropinati v. opeti
rasproditt, Ati,, -proždo 'zničit, porušit (o zákonu);
(das Gesetz) brechen' (lxGl)
Et.: Dosud bez výkladu, nepočítáme-li za výklad Miklošičovo zařazení pod záhlaví raspgditi (MLP 789); to znamená, že tu Miklošič vidí buď chybu nebo spíše vsunuté r, také proto, že upozorňuje na sin. ras-plôditi (bez uvedení významu), kde asi předpokládá vsunuté /. Sémanticky není toto zařazení přesvědčivé: raspgditi znamená 'rozehnat' (např. ovce vlkem), kde je pův. význam *pgdili 'hnát, plašiť ještě dobře patrný (v, raspoditi).
Proto rasprgditi raději chápeme jako faktitivum k psi. *pr§sti, predg 'skákat, prudce se pohybovať —> *'způsobit, aby se něco rozpadlo, rozskočilo, zbořilo'. Faktitivum *prgditi nalézáme v r. dial. (so-likam.) antonymu sprudíť 'smést, shrabat dohromady', se sek. deprefixací ipf. prudíť tv. (Beijajevová), dále v pskovsko-tverském isprúdiť 'převrhnout', isprá-diťsja 'svalit se', prúdiť 'ničit, hubiť (SRNG); sr. též u základního e-ového slovesa význam 'padnout, zhroutit se' v sin. dial, oprésti, -dem (Plet., Bezlaj s.v. ■présti). Další, mimoslovanské souvislosti v. predun., vtsprengti. eh
raspychati se, -ajeti.se 'rozněcovat se, naplňoval se hněvem; aufbrausen, sich vorZom aufblasen' (l\ Aposťj
Složeno z pref. raz- (< *orz-) a vb. pychati 'vzte-
750
raspychati se
rasti
kat se, zuřiť (MLP758).
Et.: Psi. pychali > b. (pouze s jiným koř. vokaiismem) pácham, dále b. dial. píchám (BER 5,268), ch. arch. pihati, pijěhati (s nenáležitým ijekavismem), sin. pihatí, č. st. pýchali (Jg), dl. pycháš, br. pýchac', r. pýchat', sem též br. pýchkac\ ukr. pýchkaty « pyck-kati) a br. pýchcec', ukr. pychtíty, r. pychtéť « pych-iéii), s významy 'dýchat, sípat, supět, hlasitě dýchať (b., ch. arch., sin., č. st., dl. vsi.), 'vát, dout, foukat (o větru)' (sin.) aj. Výsledkem význ. posunu 'dýchať —r 'hlasitým, zrychleným dýcháním dávat najevo duševní rozpoložení' jsou významy 'zlobit se, vztekat se' (sin., r. dial. SRNG), 'bát se, pociťovat strach' (r. dial. SRNG), 'vyjadřovat silné duševní hnutí; vydávat horko, být horký' (br. pýchac').
Za deverbativum se obvykle pokládá subst. pychá, resp. pych*: sch. st. piha (podle Rj 9,835 z E.), sin. pih, slk. ě. pýcha, stč., č. st. a č. arch. i pych, luž, pychá, dl. í pych, kaš. pixa, pexa (Sychta 4,53), p. pychá, stp. i pych, br. pýcha, hovor, i pych, ukr. pychá, str. pychá, pych*, r. hovor, a dial. /tycä, s významy 'dýchání, dech' (sin., č. st. Jg, dl., r. hovor, a dial.), 'vítr' (sin. arch. Plet,), dále vše (kromě hl.) metaf. 'na-dutost, nafoukanost, sebevědomí, hrdosť, 'zpupnost, zpupný čin, zvole' (stč., č. arch.), 'nádhera, okázalost' (stč., č. st., luž. ukr.), 'ozdoba, okrasa' (luž.) ap.
Sem palmě i č.pyck 'poškozování nebo krádež polního., lesního, vodního majetku' (z pův, 'zpupnost, zpupné jednání'; H-K 304 a 307).
Jde o široce rozvinutou slovní rodinu, v jejímž rámci došlo k význ. vývoji několika směry od základního významu 'dýchať. Patří sem např. i slova s ií-ovým kořenovým vokálem puchnpti/puckati: b. hovor, a dial. (BER 6, 14) púcham, sch. sin. pú-hati, slk, puchnúť, č, (o)puchat, č. zř. páchnout, hl. puchač, puchnyč, dl. puchaš, puchnuš, kas. pu/ngc (Sychta), p. zř. a dial. (Karlowiez) puchač, p. puchngč, br. púchnuc', ukr. páchnuty, zř. pachty, r. páchnut', s významy 'funět, supět, vydechovat ap.' (b. sch. sin. luž., p. zř.), 'foukat, dout (o větru)' (sch. sin., p. dial.), 'zlobit se, hněvat se' (ch. arch. Rj), přen. též 'nadou-vat se, otékať (slk. č. p. kaš. vsi.). Mohou sem patřit i slk. č. verba s významem 'zapáchať <— ""vyfukovat, vydechovat zatuchlý vzduch*, někdy se však vykládají jinak: podle Maehka s.v. puch patří slova s tímto významem k ie. *peu- 'páchnout'; není ovšem vyloučeno, že jde o důsledek kontaminace dvou podobně znějících základů.
Psi. slovesa pychati/puchnotifpuchati jsou utvořena od onom. interjekce *p(k)ů-, *peu-, *pou-, napodobující zvuky při vydechnutí. Tak mají např. H-K l.c., Černých 2, 88, Preobr. 2, 157 a 161, Vasmer 2, 470 a 475,
Machek 1968, 502. Sch.-Šcwc 1188 a 1196n, BER 5, 268. BER 6,14 a 124n, Skok 3, 69n, Furlanová in Bezlaj 3, 134 aj.
SI. slova lze srovnat s paralelně tvořenými neslo-vanskýrni onomatopoickými výrazy; stind. pušyati 'prospívá, vyrůstá, zvětšuje se', ř. (pvoa 'dech, závan; bublina, puchýř', tpuaäv 'foukat, vyfukovať, lat. passula, pustula 'bublinka, puchýřek', arm. pcukc 'dech, závan; vítr, vzduch', lit. půsti 'vát, foukat; dýchať, pasti 'nafukovat se, otékat, tloustnout', lot. pust 'vát, foukat (o větru); (ztěžka) dýchat, vzdychať aj. Sr. Mladenov, RFV 68,386n, Trautmann 233n, M-E 3,450n, Fraenkel 677n, Frisk 2, 1055n, Chanttaine 1236, W-H 2, 392, E-M 547, Mann 1963, 65, Pokorný 848, Karulis 2, 93 aj. Jinak máLIV2001,303na481, který výše uvedené výrazy nespoj uje a vysvětluje různě (vesměs ovšem bez si. materiálu).
Nostratické souvislosti nachází Kaiser 1990, 101 (vzhledem k onom. původu slov je ovšem hledání genetické příbuznosti sporné). hk
raspr>rja v. pareti rasramljati se v, sramt rasrfedije v. sn.dbce rastačati v. testi rastaiti v. tajati rastajati v. stojatí
rasti, rastett 'růst; wachsen'
Ve VencVbst rcsl. podoba msti tv.
Der.: rast* 'vzrůst, postava', pref. porasti 'porůst, obrůst', s*rasti se 'srůsť (U Const), urasti 'přestat růst' (lx Bes), v*zdrasti 'vzrůst, vyrůst', v*zdrastenije 'vzrůst', v*zdrast-b 'vzrůst, postava', '(dospělý) věk', v*zdrasth 'věk, stáří' (lx Azb), pro-rastenije 'výhonek, rostlina' (lx var. Gl); fakt. raslíri 'dávat růsť, rastiti se 'rozhojňovat se', v Apost ve spojení rastiti vlasy nebo kykg/kyk* 'nechávat si růst vlasy', raštenije 'růst, vzrůst', 'věk', v pl. 'výhonky, ratolesti', naraštenije 'porosť (lx Supr), izdras-titi, prorastiti 'dát vyrůst', v*zd~rastiti 'dát vyrůst, rozmnožiť, v*zdraštati 'dávat růsť, v*zdraštenije 'vzrůsť, prěv*zdraštati se 'silně se rozrůstat' (ř. (mso-auŠáveivY, z /-ového ptc. ot*raslb 'odnož'.
Komp.: lětoraslb 'letorast, výhonek, ratolesť, no-vorasl* 'nová ratolesť (ř. vsófutov), v Supr 1 x ptc-adj. samorastyi 'divoký, planě rostoucí (o rostlině)', v. i Rastislavi,.
751
rasti
rastopiti
Exp.: Z csl. je r. vózrasl 'věk, stán' (Polívka, Slávia2, 720, Vasmer 1, 215), rum. odraslá 'letorosť, samorastu, samurastä 'samovolně, bez výsevu rostoucí" (Tiktin 1081, 1359, 1360). Tiktin 1306 pokládá za přejetí z csl. i rum. rast 'otok sleziny při horečnatém onemocnění' (s významem 'nějaká nemoc' uvádí csl. rasľb. MLP 792); Skok 3, 110 je však má za přejetí ze sch.
- Sachmatov (in Shevelov 1960, 13), Vasmer 2,494 aj. považují za přejetí z csl. i r. rastť, to však je parmě domácí; v. níže.
EL: Psi. *orsti, všesl.: b. rastá, rak. raste, sch. rátá, dial. i résti, sin. rásti, slk. rásť, Č. růst, stč. rósti, lul. rosč, plb. riist, pom. rose, stp. p. róŘč, p. arch. rošč, br. rascí, ukr. rostý, str. rasti, rošti, rostt., r. rasti (a < o v neprízvučné slabice), vše 'růst, vyrůstat, vyvíjet se', přen. 'zvětšovat se, sílit, stoupat', 'zdokonalovat se, zvelebovať a další přen. významy.
Původ ne zcela jasný (sr. Stang 1942, 135). • (1) Psi. *orsti < ie. *H$er- 'dát se do pohybu'. (2) Psi. *orsti < ie. *Hierd{h) 'vysoký, růst'.
(1) Patří snad do rodiny ie. *H3er- 'dát se do pohybu', kam se řadí stind. rnoti 'dává se do pohybu', iyarti 'hýbe', ř. opvuvai 'vyvolávat, hýbať, ôpTo 'zvedl se', lat. oriri 'zvedat se, vznikať, toch. A arsát 'zplodil, vyvolal' (v Ltv 2001, 299n). Dříve ěasto směšováno se syn. ie. */Y/e*r- (Pokomy 326-332,
Saradževová, Edm 1979, 160 aj., odděluje LIV 2001, 238); V
tom případě bychom měli v or- jeho o-ový stupeň. Pokud jde o tvoření kmene, jsou dvě možnosti.
Buď vyjít Z préz. -Ste/sto- (v. LeveL BSL 70, 1, 94, LTV
2001, 301), které je dobře doloženo v baltských in-choativech, rovněž v germ. a toch., jinde jen relikto-vě; bylo by ovšem nutné počítat s druhotnou expanzí prézentního sufixu do mimoprézentních tvarů. Nebo předpokládat rozšíření kořene o -d(h)-, k němuž přistoupil SUÍix -te/tO- (tak např. Vaillant 3, 150, jako jednu z možností Johansson, KZ 32, 513 aj.). Slawski, WSIJb 22.
75 vidí v *orsťh jmenný sufix -tb, nevysvčduje však jeho vztah k *orsti (očekávané a doložené denomi-nativum je *orstiti 'pěstovat'). Šaur, Slávia 47, 36n, vycházející z ie. Hjer-dh-, připojuje i stind. ardhuka-'dosahující'.
(2) Z ie. kořene *H2erd(h)- 'vysoký', kam Pokorný 339 řadí lat, arduus 'strmý', arbor 'strom', stsev. grdugr 'strmý, vysoký', je možno vyvodit *orstg připojením téhož prézentního sufixu -te/to-, i když je doložen jen reliktově. Tomuto výkladu dávají přednost Trubačev 1959,152, Furlanováin Bezlaj 3, l52n, Černých
1993, 2, 100, Snoj 1997, 523 aj.
Pokomy l.c. tu mylně uvádí i av. arsdva- 'vysoký' a alb. rit
- správně rritem - 'roštu', jež patří k ie. *uredli- 'růst'.
Málo pravděpodobné je spojování se synonymním ie.
*uerdh-/ure.áh- (o něm v. vrtsta), např. u Mikkoly 1903, 34, jako jedna z možností i u Machka 1968, 525 či u Schropfera I, 359. Ale už Mikkola si uvědomoval, že takový výklad je sice hláskové možný u psi. rodili (v. roditii), ale ne u *orsii, kde by se u neztratilo.
Nejisté je i vyvozování z ie. ^fyeldh- 'růst' (ř. 5ASe<r9ai, äkdsaBai) u Machka l.c, neboť to je jen rozšíření ie. *tÍ2el-'růst, živit ap.'; zajímavé je jen rozšíření d(h}- u všech syno-nymních kořenů. ÍŠ-06-eh
Rastislava, -a m.,nom. pr.
Jméno velkomoravského knížete (846-870).
V rcsl. památkách RostislaVb, v Chrabr Ix RastiCb.
EL- Psi. *Orstislavb > mk. Rastislav, Rostislav, sch. Rastislav, slk, Rastislav, č. Rostislav, p. Ro.icislaw, ukr. Rostysláv, r, Rostislav. V sch. slk. č. p. doloženo i f.: sch. Rastislava, slk. Rastislava, č. Rostislava, p. Rošcistawa. V luž. je jen krátký tvar
RúSt (Wenzel 1987, 2, 87).
Kompozitum z imper. k rasti 'růst' (v. rasti) a -slav-h (< sláva, v. siaviu), s významem pracím 'rozmnožuj Slávu, dej jí rŮSť (v. Stankovská 1992,236; sr. Svoboda 1964, 83n, Kopečný 1974, 117, SSN04, 493, Wenzel l.c.
aj.). Sém. motivace názvu podobná jako u Vešteslavb
a Boljeslavt; sr. Boljeslavb, Vešteslavt..
Krátký tvar Rasticb lze chápat jako hypokor. od Rastislavb (sr. Stanislav 1956, l, 263) s deminutivníut Sufixem icb (o něm v. Slawski, SK 1,97).
Méně pravděpodobná je domněnka, že pův. jméno knížete bylo přeneseno na sl. území z Írán. jazyků alanskými kmeny (sr. oseL rasi- "správný, spravedlivý ap.') a vyskytovalo se pův. v krátkém rvaru Raslicb, zatímco komp. Rastislavi, vzniklo později a teprve potom se jeho 1. část začala interpretovat jako reflex psi. *orst- (Leeming, JP 78, 16-20). pv
rastopiti, -pitt>, -pijo 'roztavit; zerschmelzen' (ix
Supr)
Doloženo též Ix v Supr v přen. významu 'zahřát, rozehřát (oduši)'.
Exp.: Z csl. je rum. a topi 'rozpouštět, tavit, škvařit' a st. a rästopi 'rozpustit, taviť (Tiktin 1623n a 1307).
EL: Derivát s pref. *orz- > raz-lras- (o něm v. razwit. od topili (to s významem 'calefacere' uvádí MLP).
PSl. topiti, VŠesl.: b. tOpjá, tóplja (podle Mladenova s.v. tóplene)s -l- rozšíření kořene nebo sufix, ale spíše jde o vliv ruštiny s /-epentetickým), mk. topi, SCh. topili, Sin. loptti,
slk. topiť, č. topit, hl. tepič, dl. topiš, plb. tiipät «
*topatl, v. P-S 152, Olesch 1983, 1198n), pom. topič, Stp.
p. topič, br. tapíc', dial. i topiči, topíc' aj. (SBrH), ukr. topýty, r. topiť, s význ. 'topit, rozdělávat oheň, zatápět, udržovat oheň' (č. luž., p. dial. Karlowicz,
752
rastopiti
raštesnoti
vsi.), 'zahříval, ohřívat' (b. tóplja, sin. arch. a dial. SSKJ, Plet., č. řídké, ukr. Hrin., r.), ukr. i 'vařit', dále 'teplem, žárem rozpouštět, tavit, prepouštět, škvařit ap.' (jsi. slk., č. dial., plb. pom. stp. p. vsi.) a jiné, i přenesené významy.
Psi. topiti je kauzativum s o-suipněm ablautu od zaniklého psi. *tepti, tepg 'hřát, být teplý', jehož pozůstatkem je l~Qvé participium tepl-h 'teplý'; původní význam psi. topiti byl 'působit, aby bylo něco teplé', odtud 'zahříváním rozpouštět, tavit*; sr. mew 352,
Meilleř 1934, 22, Vasmer 3, 120, Machek s.v. topiti, Vaillant 3, 252 a416, Sch.-Šewc I504n, Černých 1993, 2,236n, Snoj 1997, 674naj. Nejblíže příbuzné je stind. täpayati 'ohřívá' (= av. täpayéti tv), kauzativum k tapaň 'hřeje' (Mayr-nofer 1956,1,494), jež je z ie. kořene *tep- 'být teplý'.
Podrobněji v. teplí,; sr. i Pokorný 1069n, UW 2001, 629n.
Někteří autoři řadí do jedné rodiny - přes velké sémantické rozdíly - si. topiti 'rozpouštět, taviť a topiti 'utápět, potápět' (podrobněji k jednotlivým výkladům v. istopitise).
Podle Skoka 3, 482 je třeba vyjít z ie. *tep- 'tlouci, bíť —> 'tlučením, bitím rozněcoval, křesat' —¥ 'hrát'. i.j
rastopiti se v. stgpati
rastvoríti 'promíchat' v. tvořit! rastvoriti 'rozevřít* v. otvoriti rasi i.-, fiat i v. teti
rasuti, ras-bpetx. 'rozsypat, rozprášit; zerstreuen, ver
Stäuben' (Psali, Sin2/N) Vevar. Gl lx s významem 'zbořit, zničiť. Der.: raSUtije 'zboření, zničení' (lx Gl, psáno rasb-sutije).
EL: Složeno z pref. raz-lras- {< *orz-, v. raz •> ■ a slovesa suti 'sypať (csi., v. mlp 905).
Psi. %H(p)íi je doloženo reliktově; sch. arch. suti, sin. sáti, stč. suti, č. arch. souti (se), stp., p. arch. a dial. suč, stí. suti (Srez.), s významy 'sypat, rozsypávať (sch, sin. stč. č. str,), 'sypat se, hrnout se* (sin., č. arch., p. arch.), 'vršit zeminu, tvořit val, násep' (stp. p.) a další přen. významy.
V uvedených jazycích častěji doloženo s prefixy (na-, o-, po-, raz-, za- aj.). Na existenci neprefigova-ného slovesa ve vsi. lze usuzovat z ukr. sútyj 'bohatý, hojný' (v. Varbotová, SbTolstoj 35), dial. adv. sáto 'dobře, v hojné míře', br. st, (Nos.) suto 'hodně, mnoho', z ptc, prét. pas. *sufh (v. Vasmer 3,52). Ve všech sí. jazycích nahrazováno iter. sypati.
• Psi. *su(p)ti < ie. *seup-rfsup- 'házet'.
Psi. *su(p)ti je spojováno s ojedinělým lat. supäre 'házeť, Častějším pref. dissipäre 'rozsypävat, rozmetať, insipäre 'vhazovať ap., dále s lit. suôpti, siipti 'kolébat, houpať, lot. šUpát tv., stprus. suppis 'hráz mlýnského rybníka'; pravděpodobně sem patří i lot. supata 'nekvabtní vlna, zbytečné haraburdí ap.' (podle Gerullise, AslPh4l, 155 *'vysypání, co se vyhazuje'), vše Z ie. *seup-!*sup- 'házet, vrhať (v. Trautmann 293, M-E 3, i 124. Fraenkel 943n, W-H 1, 356n, Vasmer 3, 57, Koch, MSS 47, 109n, Vaillant 3, 160, Snoj in Bezlaj 3, 344, Liv 2001,540 aj.). Redukovaný stupeň *,?*p* v. ís-wí,. redukovaný zdloužený v iter. sypati,
Ze sém. důvodů pochybuje o příbuznosti liL slov Pokorný 1049, dále Machek s.v. sypati a Safarewicz, SbLehr-Splawiriski 139. Vyjdeme-ii však z významu 'uvádět do pohybu', "sem tam pohybovať, jsou si. významy spojíte!né s významy v lit.; v. Skok 3,240,33^ ABS3,25naj,
Milewski, SlOc 18, 35 pokládá stprus. suppis za přejetí z p. Právem odmítá Fraenkel l.c, Smoczynski, SlowPogr 158 aj.
Nepravděpodobný je předpoklad, že počáteční s- je z *ks-, což vede ke spoj en í psi. *suip)ti se sti nd. kšipáti' háže' a r. ši bát' 'tlouci, bíť (tak Froehde, BB 21, 329, Zupitza, BB 25, 93n aj.); sr. šibali
Nostratické souvislosti uvádí Kaiser 1990, 108. žš
rasverěpěti v. sveřepí.
ras-bmotrjati, rast>ma(š)trjati v. stmotriii
raštesnoti, -net-i. 'rozseknout, rozetnout; zerspalten,
zerhauen' (lx Bes)
lx v BesUvar psáno rasčesngti.
EL: Slovo se nejčastěji vysvětíuje jako složené z pref. *orz- (o něm s.v. raztnt) a slovesa česngti (doloženého např. v č. expr. čísnout 'udeřit, praštiť, r.
dial. Česntiť tv. NovgOSl ajstí SK 2, 173 a SM 4, 89). To
představuje momentální sloveso tvořené od korene
*kes- 'Škrábat, Česať (v. česali); v. H-K92, Bezlaj 1,79, Snoj 1997, 70 aj.
Csl. raštesngtil rasčesngti odpovídá stč. rozčesnutí (MStčS), č. rozčísnout, dial. rozčesnút (Bartoš 1906), rozčísnúí (Bartoš Dod.), slk. rozčesnút' '(prudkým úderem, nárazem) rozdělit, rozseknout vedví, rozpoltit ap,', sr. i jsl. tvary, mk. rasčešne, sch, raščěsati (Rj), sin. razčésniti 'roztrhnout, rozdeliť, v b. dial. s jiným pref. otčésna 'odlomím, odtrhnu'.
Vzhledem k nejasnostem v sémantice jsou i výklady jiné:
Machek 1968 s.v. česnňť odděl uje č. rozčísnout ap. od česali, vidí v něm základ ščěp- 'stípať. Havlová (red. pozn.) vysvětluje *kes- (> čes-) přesmykem z *sek- 'sekali'. y
753
raštiniti
ravbnis
raštiniti v. Čint
ratai, -ja m. 'oráč, rolník; Pniiger, Bauer' Cs!. i orataj (MLP513).
el: Psi. *o>tajb, všesl.: b. sl rataj, mk. st. rataj, sch. st. rataj, sl a dial. i ratalj, sin. rataj, rataj, st. rataj, slk. st., č. st., hl, dial., dl. rataj, plb. ratoj, porn. st. retáj, stp. p. rataj, br. st. rataj, ukr. st. rátáj, str. rataj, r. st. a dial. rátaj (SRNG) s význ. 'oráč, rolník* (mimo b. a pom.), 'čeledín' (b. mk., č. st., pom. p.).
Patrně podle orati vznikly sek. tvary s tniciálním o-: kromě csl. i sln. sl oratäj (Piet), p. dial. orataj (Kariowicz), br. arátaj, dial, (h)aratáj, (SBrH), r. st. a
dial. orátaj (SRNG), v. Moszyriski, SbTaszycki 223-228,
Ale p. dial. artaj 'oráč, rolník', br. dial. artáj, harláj (SBrH) a ukr. sL ortaj rv. jsou přejetí z lit. artójas tv, (Otrebski, SlOc 19, 475, ESBr l, 150).
Varianta *ortar'b (sch. ratar (odtud b. dial. ratar, v BER 6, 190), sln. st. a dial. rátár, slk. dial. ratár, hl. dial. ratar, r. dial. rátať) vznikla zarazením k Častému Sufixu -ar'b (v. Stawski, SK t, 80n a 2, 2ln, Varbotová 1984, 203).
O výskytu slova a jeho synonymech ve sl. jazycích v. Sch.-Šewc, ZS1 9, 255, Habovštiak, SlavSl 22. 53-59, KroŠlá-ková, SR 60,154-156.
Staré nomen agentis, tvorené od kořene *ar- (< ofyerHy), v. orati, rato. Má přesné protějšky ve stprus. artoys 'rolník', lit. artójas 'oráč'. Suflx *-taio-je dosvědčen jen v bsl. Ve sl. je málo produktivní (v. Siawski, SK 2,53n), na rozdíl od současné litevštiny, kde jde o živý slovotvorný typ.
Sr. Meillet 1902, 391, Vasmer 2, 495, Machek s.v. raiaj, Varbotová 1969, 133n, Martynov 1969, 24n, Cejtlinová 128, ESBr 1, 150, Sch.-Šewc 1208, Mažiulis 1, 93, Snoj 1997, 523, BER 6, 189n aj. pv
RatislaVb v. Vratislavi,
rati», -i f. 'válka, boj; Krieg, Kampf
v pi. i 'vojsko' (SJS) čí spíäe 'nepřátelské vojsko'
(v. Cejtlinová, SUaz 10, 383).
Der.: ratbiľh 'nepřátelský', substant. 'nepřítel, pro-U vník'; ratmik* tv., rathtiičhski* 'nepřátelský'; bevb-ratii 'pokojný, bez válek'.
EL: Psi. *orth > b. arch. rat, mk. arch. rat m., sch. rat m. f., sln. dial. rat m. (šašelj 1906,296), br. arch. rac', ukr. arch. rat', str. ratb, r. arch. a dial. rať, vše (kromě sln.) 'válka, boj', b. sln. vsi. i 'vojsko1.
V č. a p. doloženo jen ve složených antroponymech: č. Rat(i)bor, p. Racibor, odtud topon. Rat(i)boř aj.; v. Profous 3, 544, SSN0 4,41ln.
V ablautovém poměru se stsl. ratb < psi. *ortb je sisl. retb 'horlivost, závodění, svár' (v. retti), i když předpokládaný vývoj z psi. *ertb je jediný příklad toho druhu. Z ostatních ie. jazyků se s těmito výrazy srovnávají sünd. rti- 'útok, spor', ř. lpíc 'hádka, spor, boj', sthn. emust 'síla, horlivost, vážná situace*, něm.
Ernst 'vážnost, přísnost' aj. (sr. Vasmer 2,496, S-A 1955,
č. 741. BER 6,189, EWAhd 2, 1145 aj.). Snad se jedná o derivát (ve sl. a sünd. se suíixem nomina actionis -ti-) od ie. kořene *ex- 'uvést do pohybu, dát se do pohybu, vzrušit se' -¥ 'vést spor', který je v sünd. íyarti 'hýbe', ř. öpvuvai 'zdvihat, hýbať, lat. orTrT 'Zdvihat Se, vznikať aj. (v. Pokorný 326n, Stawski, SK 2, 45, Černých 1993, 2, 100; pochybnosti u Meilleia 1902, 286 a
Vailianta 4,695). Kümmel, Liv 2001 rekonstruuje dva kořeny: */Y/er- 'někam dospět, dojíť (s.238) a *Hjer-
'dát se do pohybu' (s. 299n). V. i rastl, rinoti se.
Mladenov (RFV 65,370) spojoval ratbse sl. ráma; připouští i H-K 309. bv
ravvi m. indekl. 'rabín; Rabbiner'
Psáno různě: ravvi, rav'vi, ravhvi, ravbvi, ravi; ravii, ravbvii, ravy, rauvi (v. sjs 3,543).
Vedle toho v Zogr i rabbi a 2x v Osiř, lx v Mar rawuni (v. SJS I.e.).
El: Stsl. ravvi je citací ř. potßßl (někdy překládaného I4čitel'b, v. Jagič L913, 317, Horálek 1954, 67,93), jež je z hebr. rabbi 'můj učiteli', vokativu od rabh, pův. 'velký', pak 'učitel, mistr', v NT uctivé oslovení Ježíše.
Var. ravvMmjezř.NTfiaßßouvt (Mc 10,51,J20,16), arameizujícího novotvaru od hebr. rabbán, kompar. od rabh.
Hebr. slovo se různými cestami dostalo i do ostatních sl. jazyků. Prostřednictvím lat, něm. či ř.: mk. rabin, sch. robin, sln. rabin, arch. rabinec, slk. č. rabin, p. rabin; z p. je br. rábin, ukr. rábyn, sl. i rábin (Žel.), r. dial. rábin (SRNG); z něm. je sch. rabi, sln. rábi, slk. st. rabbi, č. rab(b)i, hl. rabbi, rabbiner, dl. rabbi, rabbinaŕ; s ř. střídnjcí v < b. b. rovin, ukr. řídké a st. ravvfn (SUM, Žel.), r. ravvin, st. i ravín (Dal'), vše 'rabín, židovský (náboženský) učiteľ.
V. Buchberger 8, 598, Amdt-Gingrich 740, Zorell 1911, 504n, Vasmer 2, 480, Snoj 1997, 518, Klein 1293. bv
ravtn-B adj. 'rovný; stejný; eben, gleich'
Také 'plochý', 'shodný*, 'správný, spravedlivý'. TéžindekJ. ravbnb 'stejný*; adv. ravbno 'stejně'. Der.: ravbnije, ravenije 'rovnost, vyrovnání; spravedlnost, správnosť, v pi. 'rovnodennosť (lx Nom), ravbnanije 'spravedlnost, správnosť (lx Šiš), ravb-njenije 'rovnost, vyrovnání* (lx Christ), ravbnbstvo
754
ravfamb
razbotěti
tv., insu-, sg. ravbnbstvontb 'stejně'; izravbnjati 'urovnávat, vyrovnávať (lx Služ), izdravbnjenije, (psáno i izdravenije) 'rovnost, vyrovnání'; neravbribstvo 'nerovnosť (1 x Nápis); piiravbtiiti 'prirovnať, ipf. pii-ravbnjati (lx koment. Eug); uravbnid se 'vyrovnat se' (r. ŕroooôzt, v. Schumann 1958,58), uravbnjati 'vyrovnávať (lx VencNik); vbravbniti se 'vyrovnat se'.
O sémantických vztazích sl. ravui- a prav- v. Cejtlinová 1996, 148-150.
Komp.: ravbnočbstbn-b, ravhrťhčhsthwb 'stejně ctihodný' (f. ójiónfioc), ravbnoduíbti-b 'stejně smýšlející' (ř. (cróipíjxoc), ravbnojestbstvbrvb 'stejné přirozenosti, stejné podstaty' (ř. ôfjiooúaicx;), ravbtwobrazhnb 'stejný, stejné podoby* (ř. íoóxvroc), ravbtwprěstolbm. 'mající stejný trůn' (ř. bpLOOpovoc), ravbnovečbiľb 'stejně věčný, sou věčný'.
Exp.: Z csl. je r. rávnyj 'stejný' (Vasmer 2, 480 aj.); ale strum, ravan 'vlhký' (patrně z 'rovinatý', Tiktin 1310n) je spíše z Živých jazyků, v. BER 6, 140. Z csl. je i r. komp. ravtiodúšnyj 'lhostejný' (KESRJ 278).
Et: Psi. *orvbrľb, všesl. kromě plb.; b. ráven, mk. ramen, dial. raven, sch. rávan, sin. ráven, slk. č. rovný, hl. runy, dl. rowny, porn. rovni, rdmni, p. równy, br. rouny, ukr. rívnyj, r. róvnyj, vše 'rovný, plochý', dále 'přímý', 'stejný', s dalšími přen. významy.
O sekundárně vzniklých předložkách (sin. ráven, zráven, č. dial. zarovno aj.) v. Kopečný, SB 1,144n.
Původ ne zcela jasný.
Nejčastěji je psi. *orvhni> pokládáno za odvozené sufixem -brľb od *orvo < ie. *oruos, sr. av. ravah- 'prostor', lat. ras (gen. raris) 'pole, venkov', střir. róe, rói 'rovné pole'. Ve sl. je stopou původního s-kmene odvozené substantivum: r. rovésnik 'vrstevník', č. dial. rovesník tv. Od ie. kořene *reuH/- 'otvírat' (tak LIV 2001, 510, sr. i Pokorný 874) se tvoří Slovesné
tvary jen v toch. (Windekens 1976, i, 409), jinak pouze jména: vedle zmíněného už í-kmene je v germ. tvoření r«-ovým sufixem: stangl. sthn. rum 'prostor', něm. Raum tv.
Sr. Trautmann 14, Meillet, MSL 12, 223n, Pelikán, LF45, I74n, Brückner 464, Vasmer 2, 526, Skok 3, 113n, Sch.-Šewc I253n aj.
Z balL jazyků se uvádí stprus. arwis 'skutečný, jistý', lit. arvas 'svobodný'. Kmenovým zakončením -i- i podobou kořene (*ar-, *or- proti rav-, rü- v av. aj.) se stprus. adjektivum nejlépe shoduje s psi. *orvbn,b. Pro výklad sl. adjektiva není tudíž nutný předpoklad pův. .y-kmene, východiskem může být -/-kmen od základu obsaženého mj. též v het. arawa-'svobodný'. Furlanová (in Beziaj 3, 156) pokládá za východisko všech uvedených forem ie. adjektivum
*aru- 'rovný' (z het. uvádí aruna- 'moře').
Na /-kmeny ukazuje i r. dial. vróvi 'na úrovni, na stejné výši' (SRNO).
Pokud opravdu všechny formy na ra-tro-&ar-/or- spolu souvisejí, bylo by vhodnější rekonstruovat výchozí kořen s iniciální laryngálou: *tter- ~ *Hre(H)-.
Sr. dále Fraenkel, ZslPh 21, 138, Fraenkel 14n (s.v. ardjti), Toporov 1, 11 In, Maži u lis 1, 96n, Kammenhuberová, kz 77, 52, Smoczyríski, EF 94, 307 (pokládá stprus. arwis za kalkovou výpůjčku z něm.) aj.
Méně pravděpodobné je spojení *orvM% s lat. arvwn 'pole', střir. arbor 'obilí' (Pedersen 1909, 1, 63, Preobr. 2, 170n, Otrebski, KZ 66, 246n aj., pochybuje Vasmer l.c).
Machek 1968, 520 spojuje sl. *orvhn%. s první částí ř. složeniny ápxedrfi 'rovný, plochý' (přijímá Furlanová l.c).
k možným nostr. souvislostem sr. Kaiser 1990,97. pv-ae
razarjatí v. oríä razběgnQti se v. běžati
razbotěti, -ějeti. 'stát se úrodným; fruchtbar werden' (lxSinPogBon)
Lob Par mají na tomto místě razbogatěti, jež autoři sjs (3, 556) pokládají za chybu místo razbotěti; to Yšak nemusí být nutné vzhledem k existenci významově blízkého stsl. razbogatěti 'zbohatnout'.
EL: Stsl. razbotěti je derivát s prefixem *orz- od slovesa botěti, jež ve stsl. není doloženo.
Psi. *botětilbutěti > b. dial. botéja, butéja (Mla-denov 1951), mk. botee, v sch. a sin. pouze prefixáty, sr. sch. st. (17. stol.) razbotjeti se (Rj) (pokud to není expanze z csl., v. sk i, 341), sin. nabotéti (Plet.), dále br. razbucéc' (Nos.), ukr. dial. botíty, butíty (Zel), sir. botěti (SDrJa), r. dial. bótéť, butéť (SRNG), s významy 'bujet, bujně, rychle růst ap.' (b. dial., mk., r. dial.), 'otéci, opuchnout, bobtnat, nabývat na objemu, tloustnout, tučnět ap.' (sch. st., sin., br., ukr. dial., str., r. dial.), dále 'hnít, dít, práchnivěť (b. dial., ukr. dial. butíty), v b. dial. i 'slábnout, chřadnout' (BER 1,92).
V č. je řídce doložena varianta bobtěti 'bobtnat', kterou lze objasnit, podobně jako další níže uvedené tvary s vloženým -/>, bud' expresivitou, nebo spíše přikloněním k boubelatý, nabubřelý ap.
Doložena jsou i tranzitiva, sr. sin. botíti 'vlhčit semena před setím, aby lépe klíčila' (SSKJ), botiti se 'nafukovat se' (Plet.), sch. st. a dial. nabôtiti se 'nafouknout se' (Rj, rsaN).
Sekundární jsou tvary s -n-, sr. slk. dial. botn(i)eť (Kálal), botnať (SSN), č. bo(b)tnat, st. bobněti, bopněti
(zjednodušením -btn- > -bn-), bobtněti (Jg, Kott 1) 'vlh-
755
razbotěti
razdražiti
nuu'm nabývat na objemu, dmout se, opuchat, otékat ap.\ slk. butn(i)eť (Kálal), p. dial. butnieč (SGP), br. dial. butnéc' (SBrH), ukr. díal. butnity (Hrin.) 'hnít', ukazující dle autorů SK i,34in a455 na adj. *botbn?>, *butt,n?,, dále tvary s -K sr. slk. bútlieť, br. dial. butléc' (SBrH) 'práchnivel, hniť, jež ukazují zase na původní adj. *butťb.
Doloženy jsou i tvary s -v- (SK l,341n a 455: psi. *botvětil*butvěa), sr. p, st. (sp i6w.) a dial. (SGP) botwieč, butwieč, br. hovor, bucvéc' (TSBr), dial. but-vée' (SBrH), ukr. dial. butvíty tv. (žel.), r. dial. butvét' (srng) 'hnít, práchnivel, trouchnivět', r. dial. botvéť 'tloustnout; zrát, dozrávat; rozrůstat se' <Daľ s.\.bot-vá), botvíť 'naparovat se, vychloubat se' (SRNG); sin. botavéti 'otčkať (Plet).
Spojovacím článkem sémantického posunu 'růst, doustnout, otékat, nabývat na objemu" -» 'hnít, Uíť může býl např. č. bo(b)tnat 'nabývat na objemu vlhnutím, vodou ap,'
Slovo etymologicky ne zcela jasné.
• (i) Psi. :fbotěii < ie. *bheitä 'růst, vznikať. (2) Psi. *botčli < *batati 'bít, tlouci*.
(1) NejpřesvědcivějsT je výklad Aitzetmullerův, který vychází z ie. kořene *bhe%ä- 'růst, vznikať (li V 2001,98 *bhiteH2-; v. téžbytj), rozšířeného formantem -t: *bhu9-t- > *bvot- > *bot-, *bheu-t-/bhou-t- > *but-
(Ailzetmiiller, ZslPh 22, 367-372, s-A 1955, č. 60, s-A 1975, l, s. 70n, dříve již Gorjajev 25; prijali i Šanskij I. 2, s. (78, Trubačev, SM 2, 225, BezJaj 1, 35, ESUkr l, 239 a 309n aj.).
(2) SíaWSki (RS 17, 2, 32n, Slawski 1, 51, SK 1, 34tn)
řadí botěti k psi. botati 'bít, tlouci', předpokládaje sémantický vývoj * 'bít, tlouci' —** 'opuchat, otékat, doustnout' -i- 'hnít, tlíť (sr. psi. buchán, buchnoti 'udeřiť i 'nadýmat se, opuchať). Tvary s -ti- chápe jako expresivní dublety. Na hláskové nesrovnalosti (nepůvodnost kořenového -o v botati) upozornil Trubačev i.c, což však není tak velká závada, předpokládáme-li, že bat-/bot-/but- je elementárně
příbuzné; v. Havlová, EB 13.
Další výklady jsou nepřesvědčivé:
Berneker 1,77n považoval si. slova (uvádí pouze doklady z p., ukr. ar.) za přejatá z germ. jazyků, sr.dněm. bitu 'tupý, krátký a tlustý' (odmítli mj. Osten-Sacken, AslPh 34, 558, Vasmer 1, 112n, Trubačev l.c.).
Málo pravděpodobná je příbuznost s lat. iaběre 'tál, rozpouštět se, mokvat, vlhnout', kterou navrhoval Machek s.v. bot-nati (nesouhlasí Trubačev l.c, Bezlaj l.c, ESUkr l.c).
Pochybné je také spojování s lat. bassus 'tlustý, tučný* a botulus 'střevo' (Petersson 1915, 36 a 38, odmítavě W-H t, 98 a 113), stejně jako vyvozování z ie. *bkag- (v. bogt>; rbhag-to > si. *boft>); v. Vaillant, Prilozi 28,261 n, Vaillant 3, 371. ij
ra/cle vat i v. dětii razdorib v. dtrati
razdražiti, -itt 'podráždit, popudit; reizen, aufhetzen' Dále 'vzbouřit se proti něčemu', csi. i 'povzbudiť. Der.: ipf. razdražati 'dráždit, rozněcovat, popouzet',  lx Apost 'povzbuzovat', razdraienije 'prchlivost, hněv'.
EL: Utvořeno z pref. raz- (< *orz-, v, raz&nt.) a vb. dražia 'dráždit, podnecovať (ML?).
Psi. ^dražili > b. dial. drátem (BER l, 419), sch. sin. drážiti, sin. i dražíti, slk. st. a dial. dražiť (Kálal), stč. a č. st. drážiti (Gb, Kott i, 304), dial. dražit (Bělič 1954), r. dial. dražiť, vše 'dráždit, zlobit, popuzovat', dále 'ponoukal, podněcovat" (sin.), 'škádlit' (slk.), v slk. i dražať 'znepokojovat se, být nedočkavý' (SSN); s pref. *orz-\ b. st. a dial. ruzdražá (RODD) (mk. jen pic. razdražen 'rozhněvaný' rmj), sch. sin. razdražiti, sin. i razdražiti (sskj), slk. st. a dial. rozdráHť, stč. rozdražiti (MStčS), br. dial. razdražýc', r. razdražíť, str. razdražiti, vše 'podráždit, rozhněvat', dále 'poštvat' (řídce sin,), 'vzbudit chuť, dělat laskominy' (r. hovor.).
KESRJ 280 pokládá r. razdraláť za přejetí z csl.
SK 4, 213 sem řadí i stsl. razdražiti 'srazil, rozbiť (Supr Parim), to však patří spíše k razií/ 'bít, údery formovat ap.* < razdražiti; v. obrazili se; tak i S-A 1955, 293, č. 744.
Nepochybně sem patří též stč. č. dráždit, slk. dráždiť, sin. dial. dražäžiä (Plet.) 'podněcovat k reakci, znepokojovat, popuzovat' (v uvedených jazycích i s pref. roz-/raz-)\ nejasný je však původ kons. skupiny -Id-. Mrázek, sffbu 27, ioon poukazuje na to, že šlo nejspíš o expr. geminaci -žž-, -ždž- > -id'-. Jinak autoři SK 4,214, kteří zde vidí pokračování alternace g : zg(j) v psi. kořeni (v. níže).
Slova ne zcela jasná.
• (l) Psi. *dražiti < *dra-g- ~ psi. *derti, du-g 'drát, dříť. (2) Psi. "'dražili < ie. *dhreH2gh- 'trápil, dráždiť.
(1) Za rozšíření kořene *der- 'drát, dříť determinantem -g- (patrně až psi. data) pokládá psi. *dražiti Stawski l, 162; (sr. psi. *dorga 'ušlapaná, vydřená cesta'; v. ibmtí, podražiti); podobu *dražxti má za sekundární (pův. *draziti, -ž- je z 1. os. sg. dražg). Autoři SK ].c. předpokládají vedle rozšiřujícího -g- \ -zg-f-z.-/-sk- a z těchto alternací vysvětiují podoby se -žd- (např. č. dráždit, v. výše), sin. dial. drástiti 'dráždiť aj. (v. i Skok i, 431). Také Trubačev, sm 5, l04n řadí tato slova k ie. *der-g-/*dm-g-, dále však pokládá jejich vztahy za nejasné.
Jako nejasnou hodnotí Trubačev l.c. i souvislost psi. *drafiti
756
razdražiti
razvě
s *dražnitifdrazniti (např. b. dráznja, mk. drazni, sch. dial. dráz-niii, stČ. drázniti, hi. draznié, dl. drainiš, p. drainič, br. draznlc', ukr. dražhýty, draznýty, str. razdraznili, r. draziUťldraínď, vše 'popouzet, vyvolával hněv*, 'škádlil', v br. ukr. i 'napodobovat, zesměšňovat'). Psi. *drafiiití/drazniti však je možno vyložit jako denom. z *dral-mJdraz-m, 'dráždění", to pak z vb. *draZi-tUdrazith v. Bem. I, 221, SK 4, 212n, SM 5, I04n, Sch.-Šewc I66n aj.
(2) Často je sl. dragid spojováno s ie. kořenem
*dhreH2gh- 'tíápit, dráŽOJl' (Pokorný 273n, L1V 2001,
I54n), který je jinak dosvědčen stind. draghate 'namáhá se, trápí se', ř. Bpáaaeiv, xctpáGoeiv 'mást, znepokojovať, upa^úq 'drsný*; tak Zupitza 1896, 161, Bern. I.c. (řadí sem, asi mylně, i psi. drásali 'rozdírať), Preobr. I, 193, Machek s.v. dráždili, Vasmer 1, 366, BER 1,419, Beztaj 1, 111, Snoj 2003, 121n aj„ pochybuje Mayrhofer 1956, 2, 75, Frisk l,679n.
Abajev 1,197 uvádí jako příbuzné oset. eev-dserzin 'dřít, odírat (kůži)' (< *dar-g-), s nímž souvisí i psi. *dhrgati (Č. drhat, r. dergáť 'škubat, tahať, č. i 'utahovat uzel' aj.), ags. tiergan, něm. zergen 'dráždit, trápiť ap.
Další výklady: Zubatý 1, 2, 130 řadí k psi. *dražiti nejasné stind, dhrdjaii 'klouzá, pohybuje se' (sr. Mayrhofer 1956, 2, 115). Jokl, AsIPh 28, 12n je odvozuje z psi. *drgz&-- &
razdrĚšiti v. rěšffi
razga v. rozga
-razíti v. obraziti se
razití se. v. i í i
razlati. adj. 'široký; breiť (3x Bes)
Jen ve spojem" razlataja čaša 'široká plochá Číše'.
Předpoklad, že by správný význam byl 'zlatá cíše* (Herodes, Slávia 49, 397n), odmítá Konzal, Slávia 51,54n.
Et: Csl. razlaťh ~ b, razldt 'mělký a Široký, plochý (o nádobě)', r. arch. a hovor, razlátyj, 'od spodu k vrchu se rozšiřující (o nádobě)', 'Široce rozvětvený, rozbíhající se do stran, roztažený' (o stromě, větvích ap.), 'rozestupující se do stran a do vrchu (o rozích u zvířat)', 'široký, volný (o oděvu)'. Patří sem i b. razlátost 'šíře ap.', sch. st. razlatiti 'rozšířit, rozevřít do šířky' (Rj), r. dial. razlátiť 'vystrčit dopředu, roztáhnout, rozestřít', razláticha 'něco zploštělého'
(SRNG). Nejasné.
Přijatelný je výklad z vb. latiti 'uchvátit, uchopit ap.'  (v. latiti), s pref. *orz- > raz- (o něm v. sub
i-;í/.i-.iľr.) ve významu šíření různými směry (v. Machek s.v. mz, Kopečný, SB i, I47n). Předpokládaný význam *'rozevFíť -¥ razlaťh 'rozvírající se, rozšiřující se', —> 'široký, plochý'. Adjektivum, odvozené pouhým ■h, má však neobvyklé tvoření.
O souvislosti razlaťh s latiti se zmiňuje už Tru-bačev, TPEtí" 9, pozn. 8. On však spojuje - také ne přesvědčivě - latiti s lětati.
Šaur, Slávia 57,403-5 odvozuje roztáli, z psi. ''laty, ^lat-hve 'nádoba* (v. Iati>ka); na překážku je však prefix *orz , ukazující na deverbativum.
Nepřesvědčuje výklad razlat-h jako *raz-silal- « sihíaii; v. Mladenov 547; z foneL důvodů odmítá BER 6, 155) ani Matze-nauerův předpoklad (LF 16, 173), že razlaťh souvisí s tur. arz 'Širokost, rozsáhlost'. pv
različh v. lice
razměžlti v. tnignovenije
raznurěti, -ějeti. 'být zničen, zahynout; vernichtet werden, umkommen' (ix Grig)
Doloženo pouze v podobě s -o- (asi nedopsané -«-): suchy byšo kosit našo ■ pogybe upovanie naše - raznoréchonvh.
MLP 456 a Vostokov 253 mají též simplex nurěti 'být
obnažen, oloupen' (srbcsl, res!.).
EL: Csl. raznurěti je hapax legomenon, prefixát ve stsl. nedoloženého vb. nurěti. Sufixem -ěti je utvořeno od téhož nominálního zakladu jako psi. nutiti a tvoří s ním tak opozitní dvojici kauzativum - nekau-zativmn (k morf. opozici - -ě- sr, fiapř. Vaillant 3, 369n). Odpovídající výrazy nejsou ve sl. jazycích doloženy.
Et. výklad v. nuriti.
Význam tohoto slovesa lze vysvětlit sémantickým vývojem *'být zbaven sil' -¥ 'zahynout'. Význam 'být obnažen, oloupen', který je doložen u simplicia nurěti, vychází ze stejného východiska jako csl. nuriti. hk
razuméti, razurnt v. umt
razumtbnica v. razt.mi.nica
razvě prep. s gen. 'vně, mimo; außer, außerhalb'
Také 'bez, kromě'; po negaci konj. 'leč, než', adverz.
'nýbrž, ale'; adv. 'toliko, jenom'.
V Supr i rozvě (o roz- v Supr v Vondrák 1924, 396, Diels 1963, 60, pozn. 3 aj.); ve var. Nicod razvěi.
Další významy v rcsl. razvě (rozvěje, rozvěji, razve-ja, rozvije) pan. modálni 'jistě', 'snad, možná', 'pravděpodobně'; konj. 'jestli ne, jak ne'; prep. s gen. 's
757
razvě
raždati
výjimkou', 'bez (ohledu na)' (StrS 21, 146). Rcsl. je i konj. a prep. s gen. ľOZVé (StrS 22, 204), které Vasmer I.c. označuje jako pův. ruské.
Exp.: Z csl. je r. rázve part. 'což, copak', 'leda', 'snad' (SSRLJ 12, 153n), dia). 'skoro, téměř', rázve - rázve 'zřídkakdy' CSRNG 33, 282); sr. Vasmer 2, 484, KESRJ 279, Černých 1993,2,95n;sch.arch. adial. razvje{razve, razvS, razrna, razme1, rázmi) ad v. a prep. s gen. 'kromě, mimo ap.' (Rj 13,637 a 76 ln); patrné i sin. st, a dial. rázve, razvi, razí prep. s gen. 'kromě, mimo', 'mimo to' (Plet. 2, 408).
O změně zwzmv sch. v. Skok 3, 114 s. v. raz.
Et: Razvě je ustrnulý toká) sg. od nedoloženého adj. *razve (< *onye), utvořeného neproduktivním SUfixem -ve (o něm např. Vaillant 4, 707) od prefixu Orz-(tak již Vondrák 1906, 2, 368, KESRJ I.c, Vasmer I.c. aj.; v. razhBTj). pv
razvčštati v. větt. razvevati v vějati razvití v izviu
razvrestí, razvrtzati v. otvrěstí
razbnu>nica, -e f. 'masný trh; Fleischmarkť (i x Christ)
Doloženo jen v 1C 10, 25 A post v podobách razemni-Ca (Slepě), razurilhrlica (Ochr Mak Šiš), MLP uvádí ještě razumica. Překládá ř, uáxsXXov 'ohrada', 'trh s potravinami, zejména s rybami, masem ap.'; v. Zorell 1911, 339.
EL: Slovo jen csl., nejasné. Zmiňuje se o něm pouze Miklošič (MEW 103), který je řadí k vb. jeti, jemo 'uchopit, vzít' (v. jeti); odvozuje je z raz-em-ene, které chápe jako substanti vízované adj. *'kdodélí, krájí'
(sr. csl. razimali 'rozdělit', MLP777). Podoba raZUmhrÚCa,
razumica vznikla nejspíS při opisu přiřazením k hláskové blízkému rozume 'rozum, moudrost'.
Vzhledem k lomu, že trh bývá označován většinou slovy přejatými (za rané přejetí je pokládáno i psi. ťbrgt,, v. trtgi., dále r. jsi. bazar, r. jarmárka, č. p. jarmark, luž. wiki aj.)( je možno i zde uvažoval o přejetí, ovšem jeho zdroj neznáme. Na víc stavba slova (prefix raz- < *orz- a sufix -(n)ica) je řadí ke slovům domácím. £*>
ruzbivb adj. 'různý; verschieden'; 'jednotlivý, oddělený, zvláštní; etnzeln, getrennt, abgesonderť Psáno i rasne (Nom), rosné (VencNik), rastne (var.
Nicod).
Adv. razeno 'různě, rozdílně', 'odděleně, zvlášť', 'obzvlášť, značně', ve spojení razeno bytí 'lišit se', taženo poiti 'rozejít se, rozptýlit se', razeno stojatí
'být oddělen'.
Der.: razenhstvo 'rozdíl', razenewije tv, razene-stvene 'rozdílný, odlišný', adv. neraznestveně 'lhostejně, nedbale' íix Nom), razenestviti 'rozděliu rozptýliť, refi. 'oddělit se', razenestvovati 'rozlišovat, činit rozdíl', 'přikazovat, říci', refi. 'oddělit se', ve spojení ničesoze mene razenestvujele 'je mi lhostejné'.
Komp.: razenoglagolati 'poručit jinak, odlišně'; v Nicod lx razenoliste, snad 'jednotlivý list papíru'; lze je však chápat jako dvě slova, v. SJS 3, 599.
Exp.: Z csl. je r. ráznyj (Vasmer 2, 485 aj.), z něhož je br. dial. rázny (SBrH); dále rum. adv. razná 'odděleně, osaměle' (Tiktin 1315).
EL: Psi. *orzene > b. rážen, sch. rázan, sin. razen, st. rážen, rázun ((Snoj 1997 a2003), slk. rôzny, stč. adv. rózno (MStčS), Č. různý, hl. adv. rózno, pom. róini, stp. p. róiny, stp. i róz(d)ny, br. rózny, stukr. roznyj, ukr. ríznyj, st. i rížnyj (Žel., Hrin.), str. roznyj, rosnyj (StrS), r. arch. a dial. roznyj, Daľ i roznéj, vše 'různý, rozdílný, lišící se ap,'
P. tvary vysvětluje Briickner466 vlivem adj. próiny s mylným vsunutím -d-.
Adj. *orzene je utvořeno adjektivizujícím sufi-xem -hne Od pref. *orz- (MEW 226, Gorjajev 293, KESRJ 281, Machek 1968, 526, Sch.-Šewc 1242 aj.), původně adv. *orz s významem 'různým směrem, odděleně' (SB l,
145-9 s další liter.).
Prefix *orz- je všesl., jeho etymologie je nejistá. Patří zjevně do skupiny předložek (prefixů) s koncovou souhláskou z/s, (v. bez, iz, nizt, pr£zt>, v*.z; tam i domněnky o jejím původu). Základ prefixu *0r7r bývá re-
konstruován v podobě *ordh , st. stind. ardha 'část, polovina', rdhak- 'oddělený', av. aroda- 'čásť, lit. ardaä, ardýti 'oddělovat, rozkladať, lot. ärdtt tv. aj. Jde patrně o ie. kořen *R2erH- 'rozpadat se, mizet'
(tak LIV 2001, 27 ln), rozšířený O dh (v. i Pokorný 333). Sr. též oritj a rěď&kt..
Sr. dále Meillet 1902, 154n a 160, Persson 1912, 841, Fraenke] 15n (s.v. ardýti), Vasmer 2, 530 a 531, Kopečný, SB 1, I48n, Snoj in Bezlaj 3, 157, Sch.-Šewc 1.c, MajThofer 1986, 1, 119 aj.
Machek 1968, 520 srovnává s het. arita 'ven, pryč', předpokládaje hláskový vývoj ie. *gh > het. h, s), z (k het. slovu sr. Puhvel 1984, 1,135). pv-Cte
raždaliti v. žal*,
raždanije v Mak v. žtdati
raždati 'rodiť v. rodítii
758
-raždati
red^
-raždati 'dbáť v. roditi3 raždešri, raždegnQti v. žešti
ražifarvB, -a m 'bodec, osten; Spitze, Stachel' (Ix Ochr Šiš)
V pozdějších csl. památkách doloženy i další významy, napf.
'sídlo', 'rožeň', 'trojzub(ec)*, 'vidlice (na vytahování masa z kotle)', 'tříska (zadřená do kůže)' aj. (v ivrLP 770. Srez. 3,145, StrS), ba i 'bodec jako mučicí nástroj*
'mučiteľ (Kamčatnov, VJa 1983, 4, s. 125n).
Et: Psi. *ortt,arhíoi±htih, všesl.: b. rôžén, dial. rážen' (BDial i, 266), ražen', režén, reién', ržén' (BER 6,365n), mk. ražen, sch. rážanj, st. a dial. ražen (Rj), sin. ráženj, st. i ráželj (Piet), slk. ražeň, st. a dial.
rožeň (Bemolák, Orlovský, HSSlk), VSlk. reŽeň (Kálal 571),
stč. rozen, rožeň (archiv ste.), č. rožeň, st. i rozen (Jg, Kott 3, 200), hl. rožeň, róžeň, st. i róian (Pfui, Kral, st. i Sch.-Šewc s.v. róžan), dl. rožon, dial. rožeň, rožal (Muka),
plb. riiaíK (PS), kaš. pomn. rôzna, stp. p. rage«, dial. rotyn, br. raždn, ukr. ražr«, st. i rážen' (Žel.), str. roiewh, rožhn'b, rožon-b (StrS), r. arch. a dial. raáín, dial. róión, rážen, róžén' (SRNG), s významy 'rožeň, tj. tyč s bodcem sloužící k opékání (zpravidla masa) nad otevřeným ohněm' (všesl.), dále 'jakákoli tyč s hrotem, kůl' (např. sch. Rj, sin. arch., č. st, vsi.), 'tyč v udírnč, na kterou se věší maso' (sin. dial., lul, br. dial.), 'vidle' (r. dial. SRNG), 'vidlicovitá násada hrábí' (ukr. st. Zel.), 'pohrabáč' (b.), 'halapartňa' (dl.), 'železné kopí, meč, kord ap.' (sin. arch. SSKJ, č. st. a dial.), 'rošt v kamnech' (hl.), 'tříska' (br. dial. SBrH), 'tenata' (r.), 'mučící nástroj' (č. arch.) aj.
Etymologie slova není jasná.
Výrazy v jednotlivých slovanských jazycích u-možňují rekonstrukci psi. tvaru ^oržbnblôribnh 'tyč
S bodcem, rožeň' (tak MEW 227, Torbiörnsson 1901, 1, 63n, Vondrák 1924, 1, 396, Brückner 466, Machek 1957, 425, Vasmer 2, 529, Sch.-Šewc 1245, Snoj 1997, 527 aj.), jehož
původ však zůstává nejasný.
Sch.-Šewc I.e. (podobně již Brückner I.e. a Skok 3, 117) navrhl vyjít z psi. prefixu !porz- "různým smetem, odděleně, od sebe' (v. razi>ni>), psi. *oržbnt/b by pak páv. znamenalo *'rozsocha'; sr. k tomu např. výše uvedený význam 'vidlicovitá násada hrábí' v ukr. Podle Skoka I.e. byl k základu on- připojen adj. sufix -btľb + substantívizujfcí suf. -jp. V obou případech však zůstává nevysvětlen původ -i-.
Někteří lingvisté rekonstruují *rožbn"h/rožbnb, jež považují za deriváty se sufixem -bniJ-bnb od psi. *rog-b 'roh' (tak Machek 1968, 52tn, Slawski, SK 1, 136). Tento výklad zase nevyhovuje pro tvary s ra- v jsi. jazycích a ve slovenštině. Machek 1968, 522 je vy-
světluje dloužením kořenového vokálu (*rog-injos), Preobraženský (Preobr. 2,210) myslí na možný vliv sl. raziti. Brandt (RFV 23, íoo) naopak vycházel ze spojení s raľb 'rána, úder' a vb. raziti; kořenové o místo a vysvČUoval sblížením S tóg% (přijal Gorjajev 300n, nevyloučil ani Preobr. I.c,); OVŠem i tu zůstává nejasné -Ž--
Podobné (byť nepřímo) i Matzenauer, LF 16, 175, který předložil spojení s lit. ráginti 'pobízet, nabádat, vyzývat ap.', jež patří k lit. rágas 'roh' (sr. Fraenkel 685), odmítl např. Vasmer l.c. a Bezlaj 3, 161.
Pochybné je spojení s ř. ápyo? 'řada keřů vinné révy nebo ovocných stromů', které navrhoval Loewenthal, AsIPh 37, 391 (přijal Šaur, Slávia 47, 32n, odmítl Vasmer l.c. aj.), stejně jako Oštirovo srovnání s ř. äpSiq 'hrot šípu' (OŠtír 1930, 99). ij
rebro, -a n. 'žebro; Rippe'
v pt. i 'bok', ix v Psalt i 'končiny, krajiny'.
Et: Psi. rebro, všesl.: b. rebrá, mk. rebro, sch. rěbro, sin. rébro, slk. rebw, stč. řebro, stč. č. žebro, hl. rjebio, dl. dial. a st. rjobio, rjobro, st. i rjebro (v, Sch.-Šewc 1222), plb. rebriX, pom. žebro, pomsln. i řebro (PWb), stp. rzebro, stp. p. zebro, br. rabró, ukr. rebró, str. rebw, r. rebró, vše 'žebro (případně i to, co připomíná žebro)', v b. mk. sin. i 'svah, úbočí (hory)'.
Sl. rebro má nejbližší příbuzné v germ.: sthn. rippi, něm. Rippe, stsas. ribbi, stangl. ribb, stsev. rif, VŠe 'Žebro'  (v. Vasmer 2, 500, Sch.-Šewc l.c, Snoj 1997,
528, Kluge 601, Vries 1962, 444 aj.). Germ. výrazy jsou tvořeny sufixem -jp- (pragerm. *rebja), kdežto sl.
Substantivum Sufixem -W- (Brugmann IT, l, 355, Vaillant 4, 640, Slawski, SK 2, 18 aj.). To někteří pokládají za analogické podle názvů jiných částí těla (v. bedra, jadra; tak Machek s.v. žebro, BER 6, 197).
Jde patrné o derivát od ie. kořene *(H)rebh-'pokrývat, překlenout', doloženého jinak ř. épéfeiv,
épétlTSlV tV. (odmítá Machek, LF 68, 99n, pochybuje Chant-raine 369). Sr. Pokorný 853, BER l.c, LIV 2001,496n (s odkazy na další liter.). bv
redi>, -a m. 'vůz; Wagen' (lxHval)
Et: Srbcsl. reďh je hapax legomenon, patrně výpůjčka střř. substantiva pčSa tv. V csl. však došlo ke změně rodu (snad vlivem syn. voz^)- V jiných sl. jazycích není odpovídající výraz doložen.
Do střř. bylo toto slovo převzato z latiny (sr. Lid.-Sc. 1564, kteří mají i ř. pax&a = lat raeda; Lampe 1991, 1215). Lat. rěda, raeda 'čtyřkolový cestovní vůz' je podle některých autorů gal. původu (Georges 2,2189n, W-H 2,425, E-M 563) a obsahuje ie. kořen *re.idh- 'jet, pohybovat se kymácívě, kolíbavě', doložený v řadě slov v kelt., germ. abalt. (sr. Pokorný 861, LIV 2001,502,
759
redt
rembstvo
Delamarre 2001, 216 aj.).
SI. synonyma jsou voz*, koles*nica, kola, dále přejaté arma, kr*kyga. hk
remeiu>, -ne m. 'řemen; Riemen'
V stsl. dokladech jde vesměs o řemínky obuvi.
Der.: adj. remen*n* 'řemínkový, z řemínků* (Bes), kol. remenije 'řemení, řemeny' (ix Cbrist).
Csi. remyk* 'řemen, řemínek' (mlp 798) má sufix
objevující se u n-kmenu, sr. kamyki, 'kamínek', v. Slawski, SK t, 89.
Et:Psl. * remenb > b. dial. rémén, rémen', rémin' (BER 6,219), mk. remeň, sch. rčmšn, smetatezí %\x\.jér-men, dial. a arch. rémen, rémen, slk. remeň, č. řemen, luž. rjemjeň, pom. řemen, p. rzemieň, br. rémen', ramén', dial. i rémjan' (SBrH4,332), ukr. rémin', st. ramin' (Hrin.), str. remeň*, r. remén', 'dlouhý užší pás, nejčastěji z vydělané kůže, ke stahování, upevňování, spojování ap.\ s přen. významy.
Původně fi-kmenové substantivum snom. sg. my (< *re-môri), gen. sg. remene, ak. sg. řemen*, z nepřímých pádů nom. řemen*; pod. *kamy, kamene, kamen* (Kurz 1969, 70 aj). Ne zcela jasné je b. lid. rem a pom, řem. BER (6,218) pro ně předpokládá psl. *rem*; to odmítá Slawski, SK 1, 125n, který má tyto tvary za zkrácené z *remy. Derivát remyk* (kromě csl. str. i p. rzemyk) se časem přiklonil k deminutivům na -ik*, -*k* (b. rémäk, dial. remík, sch. rěmik, stě., č. st. a dial. řemík archiv stě., Jg, pom. řemk, řerňik).
Bez přesvědčivého výkladu (sr. Meillet 1902, 424).
Nejčastěji bývá psl. * řemen* považováno za odvozené od ie. kořene *fÍ2erH- 'spojovat, připojovat
ap.' (ÚV 2001, 269n *a/fa)-m, v. dále Pokomy 55, 58, Pe-dersen, KZ 38, 31 ln, Reichelt, KZ46, 319, Specht 1944, 149n, H-K 322, Vasmer2, 510, Liewehr, ZS1 1, 27, Skok 3, 127, BER
6,219 aj.). Není však jasné, jakou ablautovou variantu kořene *fÍ2erH- by reprezentovalo sl. *re- ve srovnání se sl. ramo,jar*mo, údajně tvořenými od téhož
kořene m-OVými SUfixy (v. jarbnra, rámo).
Někdy se sl. řemen* pokládá za přejaté z germ. (sthn. riomo, střhn. rieme, něm. Riemen): mew 275,
Vondrák 1906, 1, 490, Preobr. 2, 196n, Bruckner475, Kiparsky 1934, 262, Bimbaum, IJSLP 27, 44, Černých 1993, 2, 110. Námitky proti tomuto výkladu jsou jednak hláskoslovné (sthn. rio- by dalo sl. rju-), jednak tvaroslovné (dekli-nační typ *mún/men lze u výpůjčky sotva očekávat). Někteří etymologové považují sl. a germ. slova
za prapříbuzná (Mladenov, SbNU 25, 105, Bezlaj l, 228, Sch.-Šewc 1225n). Machek  s.v. řemen připojuje ke sl.
a germ. slovům ještě ř. púpjz 'tětiva' a spatřuje tu odvozeninu (sufixem *-men/-món/-mn) od ie. kořene
*reuH- 'táhnout' (v. ryti, r^vatva). Ve sl. slově došlo podle Machka k redukci *reu-m- > *rern-. Podobně
Snoj 1997, 200n.
Málo přesvědčivé jsou domněnky o příbuznosti remenb s rembSTvo 'umění, dovednost' (Vaillam 4,405; rembstvo < *rem-'odpočívat, opírat se', 'opera, podpora ap.', Pokorný 864) či spojení remenb a jeho derivátů v r. dial. (remók 'hadry, cáry ap.', topon. Řemen', Remni aj.) s orali (Kurkinová, SEB 1, 133).
Nepravděpodobné je spojení remenb s pápvoc, 'trnovník' (Iľjänskij, IzvORJS 23, 2, I89n) a výklad něm. Riemen jako přejetí t& sl. jazyků (Čemych I.e.). pv-ae
remiistvo, -a n. 'umění, dovednost; Kunst, Fertigkeit' (lxSupr)
Rcsl. i remestvo (lxVencNik).
Et: Doloženo jen v zsl. a vsi. jazycích: pom. řemgstvo, br. ramjastvó, ukr. hovor, reméstvó, r. st. (17. stol.) remestvo (StrS, Dal13,1675); častěji se sufixem -slo: csl. remeslo (MLP 798), slk. remeslo, stč. č. řemeslo, luž. rjemjesto (< č., v. Sch.-Šewc 1226), pom. řemasto, pomsln. i řemgstlo, stp. p, rzemioslo, stp., p. st. rzemieslo, stp. i rzemieslo (SStp; Loš 1922,1,60 má e za sek,; viz též níže), br. dial. ramjasló (SBrH 4,269), tlkl. remeslo, st. i remisló (Žel.), str. remeslo (StrS, Dal' I.e.), r. remeslo, vše 'dovednost' (csl. stč., č. st., r. dial.), 'řemeslo, drobná ruční výroba', přeneseně 'povolání, zaměstnání' (slk. č. p. vsi.), r. dial. remeslo i 'umění čarovat, kouzlit' (SRNG).
Vsi. slova se sufixem -slo pokládá Brückner 475 (snad neprávem) za výpůjčku z p.
Nejasné.
Často bývá sl. rem*stvo spojováno s balt. tesařskými termíny: s lit. rerněsas 'tesař, řemeslník', retnestas 'řemeslo', lot remesis 'tesař', ramstít 'sekat tupou sekerou, řezat tupou pilou', stprus. romes-tue 'sekera' (MEW 275, Matzenauer, LF 16,179n, Preobr. 2, 197, Endzelins 1911, 198, Vasmer 2, 511, Fraenkel, ZslPh 23, 342 a Fraenkel 717, Černých 1993, 2, 1 lOn aj.; Laučiňte 1982, 147 však má vztah mezi sl. a balt. slovy za nejasný; Otkupšcikov, LeksBalt 33 myslí na přejetí z balt. nebo aspoň na baltský vliv na formování těchto slov).
K těmto slovům, vycházejícím z tesařské terminologie, řadí Varbotová, Etim 1972,54n i ojed. r. dial. zatvmdelať 'založit prvními trámy srub'.
Se slovy s význ. 'klid, mír, opora ap.' (stind. ramate 'uklidňuje', lit. rämas 'klid', gót. *rimis 'klid, pokoj', ř. i)pep.aioc 'klidný, tichý', lit. ramtis, ramstis 'opera, podpora', lit. remti 'podpírat', ňmtas 'pevný, spolehlivý', sthn. střhn. ram 'podpěra, podepřít') spojují rem*stvo, remeslo Brückner i.e., H-K 322 a
Machek s.v. řemeslo.
760
remfastvo
rešti
Někteří (nupř. Machek l.c, Manri 1984, I070n) řadí i tesařské termíny k ie. *rern- 'odpočívat, být v klidu', 'podpírat, posílit, upevniť buď tak (Machek l.c), ze tesařství byla práce v době klidu a míru, na rozdíl od dob válečných, nebo přiznáním šém. vývoje 'klidný' —*> 'spolehlivý, pevný' —> 'opera, podpora (trám, lišta)' -* 'tesař, řemeslník' -s* 'řemeslo'.
Nejasný je vzteh rembstvo: remeslo (Vondrák 1906, i. 435). Machek l.c. vykládá obě slova z *remen-'klid, mír' rozšířením o suf. -hstvo a -slo a dále redukcí. Při tomto výkladu by v srp. -eslo, pom. -aslo nebyla nosovka sekundární (za původní pokládá
nosovku i Sobolevskij 1907, 82). Jiní (napf. Vaillam 4, 553,
Čemych l.c.) předpokládají výchozí *rem- (z něhož je stsl. remhstvo) vedle *remes-, které je dobře doloženo
i V balt. jazycích (v. výše; sr. též Slawski, SK 1, 104).
Vtipné je spojení se sl. robiti, roboti 'sekat, rubať (tak napf. Vasmer l.c, KESRJ 286), pro které Rejzek 555 předpokládá ie, *rem- 'tesat, roubit'.
Sparné je připojení r. dial. remezfí', rémžit' 'bezúčelně se pohybovat, spěchat ap.' (ľľjinskij, IzvORJAS 16, 4, s. 13n; v. Vasmer 2,510 s,v, mneza).
Nepravdepodobný je výklad remeslo (*erbrnez-slo) z ie. *arbko-, z něhož je robota (ľ'jinskij l,c. jako druhou možnost, od mítá Vasmer 1. c ). pv
reští, rečeťb, reko 'říci, promluvit; sagen, sprechen' Také 'rozkázat, ustanoviť, 'nazývat, jmenovat', též refl. 'nazývat se, znamenať; rešti kogo, o kottib 'zmínit se', rešti na kogo 'obžalovat někoho', rešti sb cěmb, čirnb 'souhlasit', vlasvimijo, chulg rešti 'rouhat se', zblo rešti komu, Česomu 'zlořečit někomu', izvěsto rešti 'ujistil, plně přesvědčit', otbvětb rešti 'odpovědět', protivo rešti 'namítnout', prědi, Sbprědb, prěžde rešti 'předeslat', prěžde rešti vino 'dopředu obviniť, prěžde rešti 'předpovědět, prorokovať, trikraty, trírečenyimb čislomb rešti 'znásobit třemi'; ptc prét. akt. rekbše, rekbši, ptc. préz. akt. rekošti, rekošte 'totiž'; rekbše, rekyU reče 'prý' (ke střídání rešti se slovesy podobného významu v. Koch 1990, 352n, k vidu slovesa v. Koch, WSj 33, 248-282).
Der.: rečenije 'promluva, výrok; název', ptc-adj. rečenyi '(výše) řečený, uvedený, zmíněný', rečenoje 'výrok'; izdrešti 'vyřknout, vysloviť, izdrečenije' vý-rok', neizdreče(nb)nb 'nevýslovný' (podle Jefimovové,
Slavj 2004, 4, 38 morfologický kalk ř. ávéxippaorzoi;) s adv. ne-
izdreČenbno, dále neizdreČenmikb 'nevýslovná bytosť (lx Euch); narešti 'nazval, dát jméno, označit; zvolat; určit, ustanoviť, narešti kogo (vb čbto) 'nařknout, obviniť, nareČenije 'jméno, název; určení,
ustanovení', narekbši 'totiž' (IxBes), s dloužením ko-
řene narěkovati 'sdělil, oznámiť, narěkovanije nomen actionis, narěčije 'rozhodnutí, rozsudek', pmnamšti 'předem ustanovit, predurčiť (ř. irpoo/sr&tv); obrěka-ti 'přisuzovat, připisovat'; otbrešti 'odpovědět; odmítnout, popřít; odříci, nedovolit; omluviť, refl. 'rozloučit se', oťbrešti sg kogo, česo 'odříci se, odmítnout', otbrečenije 'výrok, rozsudek' (ř. ánótpoxnc, v. Sehumann 1958,46), ipf, otbrěkati sg 'odříkat se, odmítat; omlouvat se'; porešti 'pohanět, vytknout', pore-ilenije 'výtka, stížnost', neporečenb 'neposkvrněný, bezúhonný', ipf. porěkati; prěrešti 'pohádat se, dát se do sporu', ipf. prěrěkati 'přemlouvat, přesvědčovat; rozmlouvat; odporovať, prěrěkanije 'spor, hádka, odpor', prěrěkanbUb ve spojení voda prěrě-kanbnaja/prěrěkanija 'Voda vzpoury, sváru' (v psalt
název místa v sinajské poušti Meriba, ř. oSůjp ávriAoyfae), a'e prěrěkovati 'připojovat (Slovy)' lx v BesUvar je asi mí sto pri-, v. SJS 3, 477n; prirešti 'připojit, dodal (slovy)', ipf. prirěkati; prorešti 'předpovědět, prorokovať (ř.
KpocpTjTSÚstY, v, Sehumann 1958, 52, Molnár 19S5, 250n), pro-
rečenije 'předpověď, proroctví' (ř. Kpocprjtda), ipf. pro-rekovati; urešti 'ustanovit, prikázať; zarešti 'nařídit, zakázat'.
Deverbativa s o-stupněm kořene; rokb 'lhůta, stanovený čas; počet; ustanovení, nařízeni"; narokb '(předem stanovený) termín, lhůta; hlas (při hlasováno'-, mstr. sg. narokomb 'zejména, z důvodu', na-roěbWb 'zvláštní' (= 'speciálně ustanovený'), naro-čiľ& 'význačný, slavný; stanovený, určený*, nenaro-čitb 'bezvýznamný'; neizdroČbtib 'nevýslovný' (lx Bes); obrokb 'mzda, žold, odplata; daň'; oťbtvčbnb 'omluvený', neotbtvčbnb 'neúprosný, neodkladný'
(k otrok-h 'chlapec, dítě; sluha' a otročhnihh 'nezralý hrozen'
v. otroka a otroči>nik%); porokb 'hana, pohana', po-ročbnb 'poskvrněný; naříkavý', poročbtiikb 'haneb-tiík*, pomčenije 'výtka, stížnost', nepomibnb 'bezúhonný' (v. Sehumann 1958,42), adv. neporočbně, nepo-ročbstvo 'bezúhonnosť; prěročbnb ve spojení zname-nije prěroČmo 'znamení, kterému se bude odporovať; prirokb 'přízvisko, příjmení'; prorokb 'prorok' (v. proroki.); sbrokb 'ustanovení, nařízení'; urokb 'mzda, žold; daň; lhůta', umčbn-b 'pevný, určitý' (lx Supr), uročište 'osud' (Bes); zarokb 'ustanovení'.
Od zdlouženého oslabeného stupně: neizdričemb 'nevýslovný' (l x Supr); naricati 'nazývat, dávat jméno, jmenovat, označovat; vzývat; odvolávat se; určovať, naricajemb '(tak) zvaný, řečený', naricanije 'jmenování, volání (jménem), prinaricati 'nazývat (přízviskem)' (lx CMNov); oťbricati se 'odříkat se, zříkat se; omlouvat se, vymlouvat se', otbricanije 'omluva'; poricati 'hanět, vytýkať; prěricati 'pře-
761
mlouvat; odmlouvat, odporovať; priricati 'připojovat, dodávat (slovy)'; proricati 'prorokovať, v Bes i
'připojovat (Slovy)' (v Supr, Ochr a Zach i proricati, snad podle prézentu -ričp; v Bes lx prorikati a proricati), prori~
canije 'prorokováni, proroctví'; s-bricati 'smlouvať, s'hticaň slovo 'účtovať; uricati 'určovat, ustanovovať, 'hanobiť. V. též rěčb.
Komp-: blagOlVŠti 'blahorečiť (ř. EoAoyriVSJSdod.,
v. blag-b); prěďbrečetvb (ř. ttpoaropeuMc), prěždere-če(nb)n%, prěždenarečetib 'dříve řečený' (f. ttpop-pn&fc; Schumann 1958, 51); tňrečervb  ve spojení trire-
čenoje Číslo 'trojnásobek' (Bes).
Exp.: Z csl. je r. izrečénije 'výrok' (Šanskij II, 7, s. 42, KESRJ 129), arch. naricáť 'nazývať (Preobr. 2, 200, Cyganen-ko 252), r. otricáť 'popíraL, odmítat' (KESRJ 238, Cyganenko 282n),portcát' 'odsuzovat' (KESRJ 261, Cyganenko 319), dále rum. noroc 'osud', otrifanie odřeknutí se satana', soroc 'lhůta' (z csl. s-brok-h; v. Tiktin s.v.).
Et: Psi. *rekti, reko > b. reká, mk. reče, sch. rěči, riĚčěm, rékněm, stsch. reku, sin. réči, réčem, slk. kniž. tiecť, rečiem, rieknuť, hl. rjec, rjeknyó, rjeknu, dl. arch. rjac, rjaknus", rjaknu, plb. rict, ricalricá (v. Olesch 1983, 892), porn. řec, řeka, stp. p. rzec, rzekne, stp. a p. arch. i rzeke, ukr. arch. a poet. rekty, rečú, st. i rečý, rečú (Hrin.,Zel), str. reči, reku, r. dial. rečí, reču (SRNG); v č. a str. je v prézentu doložen oslabený stupeň: stč. řeci, řku, č. říci, řeknu, arch. řku (sr. Gebauer 1894,3,2,166), str. reči, r{b)ku (StrS); vše 'říci', b. mk. lid. i 'udělat'.
Psi. *rekti, reko se nejčastěji srovnává se stind. račáyati 'pořádá, zhotovuje, tvoří', gót. rahnjan 'počítal, zvažovať, něm. rechnen 'počítať, toch. A rake,
B rekt 'slOVO' (Vasmer % 509, S-A 1955, č. 746, Sch.-Šewc 1222, SEPlb 641, Lehmann 280, Černých 1993, 2, 109, BER 6,
2i4n aj.) a rekonstruuje se ie. kořen *rek- 'řadit, určovať (Porzig 1954, 183, Pokorný 863, LIV 2001, 506; k sém. posunu k 'říkal, mluvit' v. Osten-Sacken, W 33, 250n; k případným nostr. souvislostem lílič-Svityč, Etim 1966, 328, pozn. 36, Kaiser 1990,102n s liter.). Lit. rěkti, rékiu 'křičet, plakať, lot. rekt, rěcu 'řvát', jež sem bývá rovněž řazeno (v.
Machek 1957,434n, Fraenkel 716n), je Spíše onom. původu (Otrebski, LP 8, 284, Osten-Sacken l.c, Skok 3, 122, Machek
1968, 532); Kopečný dokonce měl za původně onomatopoický či lalický i slovanský výraz (v. H-K 323,
SbMareš 173, SFFBU 34, 16).
Machek 1968, 532 spojil si. *rekti a toch. B reki s lat. loqui 'mluviť (se záměnou likvid / a r); podobně Wood, IF 22, 158.
Lewy, PBB 32, 142 spojil sl. *rekti s gól. wrôhjan 'obviňovať (tak i Pokorný U62n a Karulis 2, 113; proti Vasmer l.c, Lehmann 411). bv
Reťbko, -a m., nom.pr. (lx přípisek v Supr)
Jméno písaře Supraslského kodexu.
Var: V textu není doložen nominativ, proto není vyloučen ani tvar Reťbk-b.
Exp.: Z csl. j e zřej mě s tc h. nom. pr. Ret k (Rj) a st p. Ret( h)ko, Rethco (SSNO 4, 449).
Et: V současných sl. jazycích není ekvivalent tohoto stsl. jména doložen. Jako důkaz jeho dávné existence i ve vsi. uvádí Nimčuk, Mov 1995, seš. 1,43n stukr. hydronymum Retovka a stukr. adjektiva Retov-skii ve spojení pušča Retovskaja a Retov-b ve spojení lěsb Retovh (SStukr 2, 291), a dále ukr. hydronyma Retyk, Reť.
Nom.pr. ReťbkolReťbk-b vzniklo patrné zkrácením složeného vlastního jména typu *Reti-slavb, *Reä-mirh. První komponent tohoto jména se vztahuje k stsl. retb 'horlivost, závodění, svár' (v. ren,i).
Tak napf. Georgiev, BE 33, 212, Nimčuk l.c, Račevová, seb 2, 165n aj.
Zaimov (Zaimov-Capaldo 1982, 5) vykládá Refbko jako dem. od *Rato za předpokladu stejné změny jako např. v lra\>a > trěva, a spolu s toponymy (např. b. Raíomir, Ratovec, č. Ra-teň, Ratiboř aj.) a vlastními jmény (b. dial. Rata, str. Ratiborb, Ratislav-b aj.) je tedy řadí k ratb 'válka, boj', csl. ratiti sf 'zápasit, bít se' (v. ratb). hk
retb,, -i f. 'horlivost, závodění, svár; Eifer, Wett-eifern, Streiť
K významu stsl. retb v. i Cejtlinová, SbMirčev 374-6.
Der.: retiti se 'závodit' (lx Supr).
EL: Ve sl. jazycích odpovídá stsl. retb jen rcsl., str. reť tv. a deriváty: br. dial. retívyj 'bujný' (SBrH), ukr. hovor, retývyj 'horlivý, snaživý', 'bujný (o koni)', kniž. poet. 'vášnivý, planoucí (o srdci)' (sum), str, retivyj 'horlivý, snaživý', r. arch., hovor, a dial. retívyj, retivój tv. a 'bujný (o koni)'; ukr. arch. dial. retýtysja 'bít se' (Hrin.), sir. retiti 'nabádat; starat se, hýčkat; závodit' (StrS), r. arch. a dial. retíťsja 'horlit; hněvat se' (Dal', SRNG).
Stsl. retb se vykládá jako ablautová varianta substantiva ratb 'válka, boj' (psi. *ertbl*ortb), i když jde o ablaut velmi neobvyklý (v. ratb, dále Vondrák 1924, 1,398, Vasmer 2,516, Černých 1993,2, 113n. bv
reti>2 '(lodní) příď; Schiffsvorderteiľ (lxSupr)
Snad í-kmen f., z dokladu nelze určit
El: Hapax legomenon překládající střř. subst. atj/jjv 'část kormidla' v ř. předloze. Patrně proto (jak soudí Leskien 1910,12), že s L překladatel mylně pokládal adyrjv za akuz. sg. od střř. aij^jj 'pýcha, hrdosť, nahradil ř. ekvivalent právě tímto stsl. slovem (v.
762
re ti,
retAi), ačkoliv náležité by bylo subsL rbťb, které na tomto místě předpokládá SJS 3, 655. Ve významu 'vyvýšená příď či záď" je rhťh doloženo v csl. (MLP) a Střb. {Rusek 1984, 55). Et. výklad v. obrt,titi.
Kvůli e v stsl. substantivu vycházejí S A 1955, č. 759 z podoby *ř&í£. hk
rěa>, -i f. 'řeč, mluva, mluvení; Rede, Sprache'
Dále 'slovo, výrok', 'rozsudek', 'úmluva (proti někomu)' (lx Nom), 'žaloba', 'věc, záležitosť, i 'záležitost soudní, pře1, 'věc, skutečnost', 'věc, předmět, statek', 'způsob*, 'příčina, důvod, pohnutka'.
Ve spojení se zájmenem ít: XÍ rěčb, sirěčb 'tO jest,
totiž; zřejmě* (v. SJS4,80); tiše rěči 'nevyslovitelný*; rěčijg 'výslovně', vb rěči 'skutečně', v Bes rěčb javě 'Stáť (za lat. res publica).
Der.: rěčífiik-h 'žalobce' (lx Šiš); rěčiwh. 'výmluvný, mnohomluvný*, réčevhřťb '(mnoho)mluvný, upovídaný'; rěčhtiovati 'požadovať (USupr).
Komp.: m?>nogorěč(ev)bni>, -rěčivb 'mnohomluvný'; prěkorěčbxtvovati 'odmlouvat, odporovať (ř. áv^ilífíiv); vetb*, velerěčiv-b 'vychloubavý, mnohomluvný' (ř. |UEraAopprJ/j«v), velb-, velerěčije 'honosná řeč, vychloubám" (ř. fisYaXoppr^ocúvT}), velb-, velerě-Čevati 'vychloubat se' (ř. psraXopprjiJiovstv) (v. Schumann 1958, 59n).
Et: Psi. rěčb, všesl.: b. mk. reč, sch. reč/řiječ, sin. reč, slk. teč, stČ. řěč, č. reč, hl. rěč, dl. rec, plb. rzz, porn. řeč, stp. p. rzecz, br. reč, ukr. rič, str. rěčb, r. reč' 'řeč, jazyk' (b, mk. slk. č. luž. plb. stp. r.), 'řeč, mluvení, projev' (b, mk. sch. slk. č. luž. plb. stp., p. arch., br. dial. TurSl, ukr, r.), 'slovo' (b. lid., mk. lid, sch., str. strs), 'věc, předmět, záležitosť (sin. porn. r,tp. p. br. ukr.) aj.
Psi. rěčb je i-kmenový derivát od zdlouženého
Stupně psi. rekti 'říci' (v. rešti); ale Meillel 1902, 263 viděl V rř?r> původní ie. kořenové substantivum.
Jako ncjbližší paralela se uvádí toch. A rake, B
rel-i 'slOVO' (Meillet 1934, 507, Porzig 1954, 183, Vasmer2, 51S, Geot-icv, VJa 1958, 6, 18, Ivanov, Bsllssl 1986, 58, BER 6,237 s liter.), jež má ale se st výrazem společný jen sém. posun, zatímco tvoření je zřejmě jiné a rovněž toch. kořenový vokál může reflektovat jak původní zdloužený stupeň, tak i o-stupeň kořene (v. Windekens
1976, 1,400, Adams 1999, 539). bv
rěobno, -a n. 'spodní (plátěný) šat; (Leinen)unter-kleiď (2xTun)
V Gl mu odpovídají t x prhti, 'kas tkaniny, plátna', tx odežda 'oděv, šať.
EL: Přesné protějšky rcsl. rěčbno v sl. jazycích
doloženy nejsou, nejbližší je br. dial. réččaki pí. 'řídká tkanina' (SBrH) a r. dial. rečinka dem. 'podomácku tkané plátno" (SRNG), jež nelze oddělit od r. dial. redčíná 'hrubá řídká tkanina' (SRNG). To ukazuje na derivaci od rěďbk-b 'řídký' (v, red^kt). Pak by rěčbno mohlo být z *rědbčhna za předpokladu, Že došlo
k redukci ďbč > č (o suf. -hno v. Slawski, SK 1, 136n, Bimbaum-Schaeken i, 45). Od kořene rěďb- jsou odvozeny i další r. a br. dial. názvy pro řídké tkaniny a výrobky z ní, rybářské sítě ap., např. br. dial. rédčyk 'řídká tkanina' (Bjaľkevič), r. dial. rédéľ 'rybářská síť s velkými oky', 'nepevná řídce tkaná látka', redjá-ga 'hrubé řídké plátno', 'oděv, pokrývka, rohožka z takového plátna' aj. (vše SRNG, Preobr. 2, 233).
O csl. rěčíno v. Valčáková, SbVaibolová, v tisku.
Blažek (red. poznámka) upozorňuje na khotanské rima 'oděv1 < *ra%ma nebo z *raišma (Bailey 1979, 363). pv
rěďfek-b adj. 'nemnohý, řídký; vereinzelt, selten'
Adv. rěd-bko 'zřídka' (lx Bes).
Der.: porěďbcě 'pořídku' (lx Chrabť); rěčbno « *rěd-bčhtw) 'SpOfUlí (plátěný) Šať v. récMO.
Exp.: Z csl. (po)rPdy je rum. dial. rädtu, rediu 'lesík, hájek (= řídce rostoucí stromy)', v. Tikrin 1293; maď. ritka 'řídký' je spíše přejato ze živých sl. jazyků, v. Kniezsa I, 1,466 aj.
EL: Psi. rěďbhb, všesl.: b. rjádäk, dial. rédäk, rétak mk. redak, sch. rédaklňjědak, sin. rédek, sL i redak (Plet.), slk. riedky, stč. řiedký, č. řídký, luž, rědki,  plb. jen nom. sg. n. rott'ä  (P-S), pom. řadkt,
p. rzadki, br. rédki, ukr. ridkýj, str. rědkij, r. rédkij, vše 'řídký, prostorově nebo časově vzdálený (i o pevných částicích v tekutině)', 'vzácný*, s dalšími přen. významy.
Rěďbk-b patří do skupiny sl. adjektiv, kde původní n-kmen (respektive o-kmen) je rozšířen o fc-ový su-fix. Výchozí tvar je tudíž *rěďb (od něho je tvořeno sloveso rěditi a komparativ), jež má přesný protějšek v lot. rgds (rgns) 'řídký'. Jde o tvoření d-ovým sufixem od ie. kořene *H2reH- 'rozpadat se, mizeť (Liv 2001,271, Pokorný 332). Od této varianty kořene je tvořeno lit. rětas 'vzácný', rětix 'síto', lat. rete tv.
Méně jisté, ale rovněž možné je příbuzenstvo sl. oriti, lit. irti 'rozpadat se', ardýli 'oddělovat, rozkladať a snad i lit. eřdvax 'objemný, prostorný', vyložíme-li je z druhé ablautové varianty *H2erH-(v. oriti). Příbuznost lat. rärus 'vzácný' (např. w-H 2, 4ísn) je nejistá (E-M565).
Sr. MEW 277, Trautmann 12, Pereson 1912, 278, 638, M-E 3, 518 a 520, Vasmer 2, 503n. Fraenkel s.v. ardýti, Machek 1968, 532, Skok 3, 140n, Furlanová in Bezlaj 3, 165, BER 6,
386 aj. pv-ae
763
rějati
-rěkati
rějati, rějctt 'strkat, tlačit; stoßen, drängen' (2x Supr, lx Clem)
Der.: oťbrějati 'odstrkovat, odvrhovat, odmítat'; porějati 'strkať.
Mladší je ipf. rivati 'strkat, tlačiť (lx Supr) s der. oľhrivati 'odstrkávat', porivati 'postrkovať (obé lx Supr), urivati 'tlačit, tísnit, strkať (lx Sav)a -rěvati v der. oťhrěvati 'odmítat' (ixGrig).
Rivati bývá také považováno za ipf. k ringt i s analogickým v podle byvati ap. (v. Snoj in Bezlaj 3, 184).
Komp.: ipf. nizťňjati 'pokořovat, ponižovať (lx koment. Eug).
EL: Přijmeme-li možnost sémantického vývoje 'pohybovat se* 'strkat, Uačiť (Machek 1968, 533), pak lze za koniinuanty psi. rějati považovat b. réja se 'chodit bez cíle sem a tam, potloukat se, toulat se', přeneseně 'bloudit očima*, poet. 'nést se, vznášet se (o ptácích), plout (o oblacích)', dial. i 'vlát, třást se, chvět se' (BER 6,242n), ukr. dial. ríjaty 'rojit se (o včelách)' (Hrin.), r. réjať 'vznášet se ve vzduchu', 'vláť, 'plynout', arch. 'hnát se, letět, rychle se pohybovať, dial. 'křižovat (moře)', refi. 'běhat, zběsile pobíhat', dále 'těžce dýchať, refl. 'ztrácet dech' aj. (v.SRNG; k sémantickému vývoji 'pohybovat se' -» 'dýchať -+ 'těžce dýchať v. Merkulovová, siWort I33n).
Podle autorů KESRJ 287 je r. réjat' přejetí ze stsl.
Reliktem psi. rějati v sch. je zřejmě sch. dial. zabrějati se 'zadýchat se, ztrácet dech' (RSAN 5,521)
< *za-ob-rějaÚ se (tak Petlevová, Etim 1975, 42n a Etim 1991-1993,59).
Psi. rějati je původně iterativum tvořené sufixem -ä- od zdlouženého stupně íe. kořene *H3reiH- 'valit se, vířit ap.' (et. výklad viz rinoti se), s jiným stupněm ablautu roi 'zásmp, roj' a reka (v. roi, reka); tak Traut-mann 243, Pokorný 331, Vaállant 3, 271, Machek s.v. řinoati, LIV 2001, 305n, Smoczyňskj, ALL 47, 64 a Smoczynski 2003, 38 aj.
Kořenové ě se vysvětluje i jinak, např. z diftongu oi, k němuž přistoupil suňx. j.e/o (tak Koch 1990, 748, jenž proto soudí, že by mohlo jíl o denominativum k rojb). Kümmel (LIV 2001, s. 306, pozn. 2) nevylučuje ani vznik 6 ztrátou reduplikace pův. reduplikovaného prézentu {*Hjé-H3roiH- -> *rai-). Vysvětlování rěj- z pův. *rjäj-(podobně jako např. lějg z pův. *ljaj- -tak Meillet, MSL 9, 139 a MSL 14, 347, Preobr. 2, 204) odmítl Stang 1942, 44, pozn. 3. Stang o.e., s. 45 naopak předpokládal, že rějati mohlo vzniknout podobně jako iter. legáti k lešti, legg 'ulehnout'; ovšem tvar, od něhož by iter. rějati mohlo vzniknout, zřejmě doložen není. Ještě jinak Miklošič (MLP 813), Vondrák (1912, 571) aj., kteří předpokládají pův. *rijati, rějg (podobně jako je např. Ujati, lějg).
Přesné paralely v jiných ie. jazycích chybějí.
Příbuzná slova se hledají zejména v balt. jazycích: Otrebski, lp i, i40n vidí příbuznost v litevském arch. *ap-rieti 'raniť, Fraenkel 687 v lit. raidýti, ráidyti 'nakladať, M-E 3,469n v lot. raidtt 'spěšně poslať, 'hnáť, 'štvát, pronásledovat*. Autoři BER 6, 243 připojují ještě významově blízké lat. errare 'chodit sem a tam, toulat se, bloudit' (WH i,4i6n aniE-M 201 však sl. slovo neuvádějí). ij
reka, -y f. 'řeka; Fluß'
Přen. i 'proud, příval'; v Supr rěkami 'proudem'. Der.: rěčbtťh 'říční'.
Komp.: Meidurěěije 'Mezopotámie' (ř. Meoo-o-ictulix, v Apost též meidu rěkami tv.).
EL: Psi. reka, všesl.: b. reka, rnk. reka, sch. ré-katrijěka, sin. reka, slk. rieka, stč. řeka, Č. řeka, luž. reka, plb. reka, porn. řeka, p. rzeka, br. raká, ukr. riká, r. reků, vše 'řeka', 'proud* ap.
le. jazyky nemají jednotný výraz pro 'vodní tok'. Starobylé je pouze lit. apě, lot. upe 'řeka', spojované
se Stind. äp~ 'voda'  (v č. je uchované v několika hydro-
nymech). Jinak se výrazy pro řeku, potok ap. tvoří zpravidla od sloves s významem 'téci, plynouL valit se, vířit ap.' (např. lat. flütnen, fluvius od fluere 'téci'). To platí i o sl. reka: podle převládajícího mínění představuje odvozeninu od ie. kořene *HjreiH- 'valit se, Vířit' (LIV 2001,305; sr. dále rějati, rinoti se, roi), tedy *mi-ků (Blažek, Slávia 71, 201 zde srovnává per., pastu rěg 'písek', beludž. rěk tv. < Írán. *raika-). V dalších ie. jazycích se výrazy pro řeku a jiná vodstva tvoří od téhož kořene jinými sufixy: stind. mi- 'proud', lat. rivus 'potok', stir. rían 'moře', riathor 'vodopád' (a také hydronymum Rěnos > Rhein), stangl. rtö(e) 'proud, potok' aj.
Sr. Trautmann 243, Pokomy 330n, Specht 1944, 63, Vasmer 2,507n, W-H 2,437n, Skok 3,141, Furlanová in Bezlaj 3, 168n, Sch.-Šewc 1214 aj.
Jestliže rekonstruujeme jako finální laryngálu kořene #j = rftt, naskýtá se možnost vysvětlit sl. k "ztvrdnutím" (fr. durcisse-ment) první složky labioveláry, lat. v (v rivus) pak uchováním druhé složky (*r<7/"-o- > *riuo-)\ sr. Martinei, Word 12, ln. Příčiny tohoto vývoje laryngály zůstávají ovšem nejasné (je doloženo zvláště v germ.).
Málo pravděpodobné je spojení sl. reka se sthn. riga 'řada', něm. Reihe, a stind. rekha- 'řada, čára' (Zupitza 1896, 137, Uh-lenbeck 254); Vaillant 3, 271 toto spojení zdůvodňuje rozdílem v intonaci kořene sl. reka a rějati. Machek se domníval, že sl. substantivum reka lze spojit jen s laL rigäre 'zavlažovat* (Machek 1968,529n). bv-ae
-rěkati v. reští
764
répije
rčsiľb
rípije, -íja n. kot. 'bodláčí; Distehr (tx Zogr Mar Ostr) Stsl. répije prekladá ŕ. -cpífióKoc;, jež označuje různé trnité rostliny (v. Camoy 1959, 269).
Mareš, Slávia 62, 126 uvádí z dosud nevydaného hlaholského žaltáře (Sin3/N) rěpije 'řepík/Agrimonia', popř. 'lopuch/Lappa'.
Et: Psi. rěpbje, doložené kromě stsl. csl. ještě v b. dial. rép 'e 'pichlavá rostlina, jejíž plody se snadno přichycují na ovčí srst1 (BER 6, 229), sin. st. repjě a dial. ripje 'lopuch/Lappa' (Piet), je kolektivum tvořené sufixem -*je od psi. základu *rěp-. Ten je rovněž bohatě doložen ve slovanských jazycích ve fytonymech.
Psi. rěpt,lrěpb, rěpbjb, rěpiteb, rěpuch* aj. > b, répej, dial. rép'äj, répij, rep, rep' aj. (BER 6, 225n, 223), mk. repej (MkR), sch. rěpah, rěpuv, st. ríjep(R)), dial. repun, repuš aj, (Símonovič t959, 261, 343), sin, repáh, repáš, repínec, dial. st. repQj (Plet.), slk. repík, u Kálala 570 i repič, StČ. řěpt, řepík, MStčS i ftřěpík, č. řepík, řepíček, luž. rěpik, stp. rzep, rzepik, p. rzep, rzepik, rzepieň, br. dial, répnik, mpéj, rapák, rapén' (SBrH), ukr. rep 'jách, a Hrin. i repyk, str. repej, r. repéj, repéjnik, dial. i repéja f. (NovgOSl), repén', repénnik aj. (SRNO): převážně označení pro rostliny, popř. jejich plody, které - opatřené háčky nebo háčkovitými osmy se snadno přichycují na srst zvířat či oděv lidí, jsou to různé druhy řepíku/Agrimonia (zejm. řepík lékařský/A. eupatoria), lopuchu/Lappa, Archům, řepeně/Xanthium, kuMíku/Geum aj.; v sch. rěpah, rěpuv a sin. repúk byl název přenesen (nejspíš kvůli podobnosti listů) na devčtsil/Petasites, v luž. zejména
'řepka Olejka' (podrobněji k si. materiálu v. Machek, NŔ 29, 1 lOn; sr. i Theissen, Slávia 74, 74n),
Východiskem všech uvedených tvaruje psi. dial.
rěpiti (sr. Slawski. SK 1, 84, Snoj in Bezlaj 3, 172), dosvědčené zpravidla prefigovanými slovesy.
Psi. dial. rěpiti (se) > sin. dial. st. vrépiti se 'přidružit se' (Plet.), slk dial. st. repiť(sa),prirepiťsa 'chytat se, přisát se, přichytit se' (Kálal 570,547), stč. vřepiti, přesmykem vpeřiti 'vrazit, strčit, vetknouť, č. st. řepiti 'činit, aby něco vázlo', řepiti se 'přichytit se' (Jg, Kott 3), Č. kniž. a arch. vpeřiti (se) 'prudce vrazit, vtisknout', p. dial. rzepič sie 'slepovat se', wrzepié, wrzepiač sie 'utkvívat, zachycovat se, vrznout ap.'
(Karlo wicz).
Nejspíš sem patří i sch. podrépiti se 'zastavit se,
Zarazit Se, uváznout' (radí sem Matzenauer, LF 16, 182 a Machek, NŘ 29, 112 oproti Skokovi 3, 128, který je vysvětluje z psi. *reptJrept. 'páteř, kostrč, ocas').
Psi. dial. rěpiti 'uchopit, lapit ap.' se považuje za příbuzné s lit. ap-rěpti, -rěpiu 'vtěsnat, vtlačit, obe-
jmout ap,', lat. rapere 'uchvacovat, prudce uchopil', ř. épénreaOat 'kousat, škubat, vytrhávať, alb. rjep 'loupat, sdírat (kůži, kůru)' aj., která patří k ie. kořeni *rĚp- 'chytat, Uchvátiť (LIV 2001, 507: *(Hi)rep-'trhat, škubat')", takGorjajev 298, Briickner475, Mladenov 559, H-K 322, Machek 1954, 106n, Machek s.v. řepík, Snoj in Bezlaj ].c., SEKaš 4, 233 aj., bez si. dokladů sr. W-H 2, 417, Pokorný 865, Demiraj 1997, 346n, Orel 1998, 372, LEV 2001 l.c. aj. K
sémantické stránce tohoto výkladu je možno srovnat něm. a lat. názvy lopuchu, něm. Klette patřící do rodiny něm. klenem, kleben ap. (< ie. *glei- 'lepit, mazať) a lat. vědecký název lappa, jenž souvisí s
lippus 'mokvající (tj. lepkavý)' (André 1958, 179). Další výklady:
Řada amorů nepředpokládá spojení s vb. rěpiti, v psi. rěpbjb. ap. spatřuje ie. kořen *rěp-, *rap- 'kůl, břevno, trám', ke kterému se radí germ. výrazy, sr. stsev. ráfr 'krokvoví, trámovf, raptr 'krokev, trám, břevno', sthn. rävo a angl. rqfter tv., a také lit. répiinti 'namáhavě něco postavit, umístit' (Bezzenberger-Fick, BB 6, 240, Torp 338, W-P 2, 370, Pokomy 866, Vasmer 2, 513, Vries 1962, 431, 434, Černých 1993, 2, 111 aj.).
Podle S-A 1955, č. 751 je sém. i hláskově možné spojem' s laL veprěs 'křoví, tmí' a ř. púfy 'křoví, houští'; loto spojení je však nejisté, lat. a ř. slova nemají přesvědčivou etymologii (v. W-H 2.754n, E-M 722, Frisk 2, 669).
Osten Sacken, W 33, 252, Skok 3, 108 a 129, naposledy Šiškovová, Slávia 61, IS4 odvozovali rěpbjb ap. od rěpa 'řepa' (správně odmítl Vasmer l.c).
Autoři BER 6, 223n spojují v podstatě několik výkladů dohromady tím, že předpokládají kontaminaci *rěp- 'kůi', *rěp-'chytat, trhat, škubať a *répa 'řepa'. ij
rěsni. adj. 'pravý, správný, opravdový; wahr, recht, wahrhaftig*
Adv rěsně 'pravdivé, opravdu, skutečně'.
V Sín2/N 25al 1 /-kmen Vb rěstli soďb 'Opravdu' (ř. év dXrjdivfj xplaeť), k tomu v. Moszyŕiski, RS 51, 127.
Der.: rěsnota 'pravda, opravdovost, věrnost, spolehlivost', v* rěsnoto, rěsnotojp 'opravdu, skutečně', adj. rěsiwtivb, rěsnotivbtťb 'pravdivý, pravý, správný, skutečný*.
Rcsl. rěsnovatyj 'skutečný, pravdivý', rěsnotivije 'pravda, skutečnost' (StrS 22,147), chcsi. (z)res 'skutečně', (z)resan 'skutečný, opravdový', resnost 'právo, spravedlnost' (vše Rj)a snad i resnik 'věštec, kouzelník (= hledač pravdy)' (Jireček, AslPh 22,211).
Za stsl. rěsnota převládlo později na slovanském jihu istina (Vondräk 1912,14, Jagiŕ 1913,352n, Moszynski l.c. aj.) a v zsl. vsi, jazycích pravda (i když stsl. pravbda je častěji 'spravedlnost', v. Cejtlinová 173).
Et: V stsl. a csl. jsou to panonismy, dochovaly se
765
rěsn-fc
rěšiti
pouze v sin. aojed. vch,: sin. (za)résen, zarěsen. Plet. i rěsen 'vazný, opravdový, závažný', (za)rés, (za)rés, résda 'opravdu, skutečně ap.', resníca 'pravda, skutečnost', kniž, resnóba 'vážnost, závažnost, opravdovost' s dalšími deriváty, dále ojedinělé charv. čak. (Cres) adv. reska 'opravdu, skutečně; ano' (Sknk-3ri3J.;-
Vondrák 1912, 23 a LF 44, 49-51, Jagu^WB, 265, MlHdenov, Siavia 10, 244, Wijk, PF 17, 64 a-ZsIPh-16,-420, Večerka, Slávia 32, 399rrr Morálek, Byzsl 20, 270, Rusek, SlOr 2?, 432n, Kurkinová 1992, tr53rra2U, Mares^DTJO,-52Saj.)
VSeobecně je uznáváno příbuzenství psi. dial. těsni, s lit. raiškus 'jasný, srozumitelný ap.', réikšti 'vyjevit, dát najevo aj.\ žem. išrýkšta, išrýkšti 'stávat se zjevným', s rekonstrukcí *rěskn-b pro si. Jako slovotvorná paralela bývá většinou uváděno si. jasni*
(< *Mwt.) Či těsni, < *těskfil, (Vondrák 1906, 1, 352, Preobr. 2,-236, Trautmarm 242, Mikkola 1913, 2, 165, Vasmer 2, 515, Fraenkel 714, VailJant4, 576, Bezlaj 3, 173, Snoj 1997, 534 aj.). Bez přesvědčivých dalších ie. souvislostí.
Předpokládaný sém. vývoj: 'jasný, zjevný' (lit.) —r 'skutečný, opravdový' —í> 'pravdivý' (tak např. Snoj
l.c).
Z významu 'jasný' vychází už Matzenauer, LF 18, 252n, který předpokládá stsl. *tfs% íft 'pravda" a spojuje je mylně se stind. raStní- 'paprsek svetla' ap. V. i vt>rěsniti se- PV
-rěstí v. obrěsii
rěšitíj -itt> 'rozvazovat, uvolňovat; losbinden, losen' (Supr)
Dále 'odstraňovat; řešit, rozsuzovat' (všeSupr), vPs
145, 7 Psalt (Sin 2/N) 'OSVObOZOVať.
Der.: rěšenije 'řešení', 'odpuštění'; izdrěšiá s§ 'vykoupit se' (lx VencNik, psáno izrěšid\ izdrěŠenije 'vykoupení' (Kij), izdrešiteľh 'vykupiteľ (Bes); otrěšiti 'odvázat, rozvázat', přen. 'uvolnit, zprostit', v Christ lx 'propustit', ipf. otrěšati 'odvazovat, uvolňovat*, přen. 'osvobozovat', v Bes lx 'odpouštět', otřeseni-je 'rozvázání, uvolnění*, přen. 'rozřešení'; razdrěšiti 'rozvázat, uvolniť; 'odstranit, zrušiť, přen, 'rozřešit, rozhodnout, rozsoudit', razdrěšiti kogo (ott. če-so) 'zbavit, osvobodit', také 'odpustit (hříchy)', refi. r. se 'umříť (lx Apost, sém. kalk ř. ávcAčsw, v. SJS 3,572, Zorell 1911,43), ipf. razdrěšaú, dále razdrěšenije 'rozvázání, uvolnění, osvobození', 'odpuštění', 'rozdělení, odděleni", 'rozřešení, rozhodnutí, rozsouzení*, ptc. nerazdrěšitni,, nerazdrěšajemi,, nerazdrěšeni,, adj. nerazdrěšbni,, nerazdrěšitel'hni, 'nerozvazatel-ný* (ř. SiXuroc; v. Schumann 1958,43, o tomto typu ptc.-adj. v. Birnbaum-Schaeken 64); urěšiti 'zbavit (nemoci)*.
Na sémantickou blízkost stsl. razdrěšiti a razdrušiii upo-
zorňuje SJS 3, 570 a 572, dále Otrebski, LP 8, 283n: sr. EL sub (1) a rušit!.
Exp.:   Z csl. je r. razrešíť 'rozřešit, vyřešit', 'odstranit, zbaviť, ipf. razrešáť, subst. verb. razrešénije 'rozřešení, rozluštěni" ap., arch. atrešiť 'zbavit, zprostit', ipf. otrešáť, otrešénije. _ "zproštění, suspendování' s dalšími der. (v. Preobr. 2, 238), rum. st. razdresenie 'dovolení' (Tiktin 1314).
el: Stsl. rěšiti m b. rešá, st. resjá (Gerov), dial. réša (BER6,238), mlc reši, sch. réšitilňjěšitiJrTŠÍti,drijěšiti (mylnou deprefixaci podob s pref. raz-, v. Skok 3, 141, Fraenkel, Slávia 13, 11 aj.), sin. rěšiti, dial. dréšiti (PleL 1, 170, rovněž deprefixaci raz-, v. Bezlaj 1,113), Slk. riešitČ. fe.fi/ (pravděpodobně obroz. přejetí z r., stč. nemá; v. Křikava, NR 2, 297, Kurz, Mněma 435), plb. jen subst. verb. reseně (< *rěšenbje), hl. risOČ (HsR), arch, rěsOČ (Jakubaš), dl. arch. rěšyš (Muka), porn. řešěc, br. rašýc', ukr. riŠýty, str, rěšiti, r. řešil', s významy 'vázať (pom.), 'rozvazovat, osvobozovat, zprošťovať (sch. sin. str. r.; sin. dial. dréšiti 'rozvazovat snopy před mlácením'; v. Bezlaj lx.), 'zachraňovať (sm. Plet.), 'rozmotávat, rozplétat' (r. arch. SSRU)), 'vhodně, účelně upravovať (slk. č.), 'Česat vlasy' (b.), 'rozhodovat, řešit, rozsuzovat' (jsi. slk. č. plb. hl. vsi), 'oddělovat (se)' (hl.) 'končit, krátiť (ukr., r. diat.), 'přežívat' (b. arch.), 'ničit, hubit, zabíjeť (ukr., r. hovor, a dial.) aj.
Dl. arch. rěšyš 'čistit', které ZVSZ řadí k rěšiti, odvozuje Sch.-Šewc 1214 zdi. rěch 'pořádek' « psi. vr^ďb).
Mezerovité doložení jednoduchého slovesa v zsl. a jeho sém. Šíře vedly k mínění (Machek s.v. řešití, Specht, ZsiPh 19, l27n), že původní jsou slovesa prefigovaná, a to zejména s *orz-, která mají četnější doložení (zcela jistě se to týká podob s vloženým -d-).
Psi. *orz.-rěšiti > b. razrešá, razdrešá, mk. rozřeší, charv. razdrijěšiti, razrijěšiti, srb. dial. razr(j)eša-vati, sin. razréšiň, razrešíú, slk. rozriešiť, stč. roz-řěšiti sě, č. rozřešit, hl. rozrisač (HsR), arch. rozrě-sač (Jakubaš), pomsta, rozdřsšec (PWb), stp. a p, dial. rozdrzeszyč, rozrzeszyč, br, dial. razrašýe' ap. (SB-rH), ukr. rozrišáty, str. rozrěšiti, s významy 'rozvázat, uvolnit, osvobodit' (mk. sch. sin. pom. stp., p. arch.), 'zbavit, zprostit (odpovědnosti, trestu ap.)' (mk. sch. stp.), 'odpustit (hříchy)' (stp. p. ukr, str. StrS 21,242), 'dovolit, povoliť (b., br. dial., ukr. hovor.), 'rozplést, rozčesat (vlasy), rozmotať (b., sin. Plet.), 'rozřešit, rozhodnom' (jsl. slk. č. hl., ukr. hovor.), 'oddeliť (hl. arch.), 'roztát' (stč.) aj.
Význam 'zprostit viny, odpustiť usnadnil lid. prirazení tohoto slovesa k subst. grěch-b, odtud č. rozhřešit, dát rozhřešení 'odpustil hříchy' (Kořínek, SaS 2,82), které bylo přejato do slk a p. (v. Blanár, JŠ 14, 183, Basaj, SFPS1 14, 8 aj.). Otrebski, JP 1, 85 a Bríickner 465 však odvozují p. rozgrzeszyc ze staršího
766
reŠiti
rězati
rozdrzeszyč. S1n. arch. razgrešíti rv. pokládá Bezlaj 1, 113 za samostatné tvoření. To lze říci i o ukr, rozhrišáty rv., pokud nejde o přejetí z p.
• (1) Psi. *rěííí( pf. k ipf. rěšati < psi. *rěs-jati < ie. *reili-' vázat',
(2) Psi. *rěliti < ie. *reis-lrois- 'trhat, rezať.
(1) Nejčastěji je psi. *rěšiti spojováno se slovy halL: lit. rtšti 'vázat' i 'rozvázat, uvolniť, iter. raišýti, fot. rt.yŕ 'vázať i 'rozpárať, stprus. senňsts 'zavázaný' , pro něž lze předpokládat ie, *reik-\ tak např. Vas-mer 2,519, i když bsl. východisko pokládá (kvůli sl -Š-) za sporné (pod. Smoczyňski 2005, pozn. 715). Očekávané -s- však nalézá Machek s.v. ?em v sl. podobách se -s- (b. st. resjá, hl. (roz)risaé, arch. rozrěsač), z nichž rekonstruuje psi. *rěsiti, rěšg; -š- vysvědirae snadno analogií podle 1. osoby prezenta či podle ipf. Týž výklad zastává i BER 6, 233 a 239. Otrebski u. připisuje -.{- vlivu vb. rušiti.
Další příbuzenství nacházejí Machek u. a Marty -nov 1968,129 v ir. adriug 'přivazuji, svazuji', slfhn. ric 'pouto', ticken uvázat' z var. kořene *reig-. Za výchozí je možno považovat význam 'vázať, doložený v porn. a v balt. Význam 'rozvazovat, uvolňovat' je pak sekundární, ze sloves s pref. *orz-, ot-, která byla deprefigována. Sém. paralelu představuje psi. Igčiti
'Oddělovat' i 'spojovať (v. loěiti; sr. Pedersen, IF 5, 79, Endzelins 1911, 69 aj.),
BDga, RFV 73, 339n vysvětluje antonymní dualismus lit. rišti a sl. rěšiti tak, že obojí mělo význam 'svazovat' nebo 'rozvazovat' podle okolností: je-li něco svázáno, pak znamenalo 'rozvazovat', ne-li, pak 'svazovat'; uvádí řadu dalších příkladů z lit., např. eili 'přijít' i 'odejít' ap.
(2) Jiní pokládají za výchozí význam 'trhat, řezať a spojují psi. *rěšiti se stind. rišyati *je poškozen', s lot. risums 'trhlina, škvíra', stsev. rísta 'trhať, z ie.
*reis/ľóis-; takPersson 1912, I334n, Fraenkel, Slávia 13, 12, Pokomy 859, Mayrhofer 1956, 3, 62, Snoj in Bezlaj 3, 174, Seldeslachts in Études de morphologie historique du verbe latin (Louvain 200t),96aj.
Skok 3, 142 má za pravděpodobné, že *r$SJti (< razdrěšlti) znamenalo pův. 'louskat, loupat ořechy' a že psi. orě.cht, souvisí s vb. "rěšiti: další v. sub orechov-*.
Iľjinskij, RFV 69, I4n vychází rovněž z významu 'řezať (odtud 'řezat pouta' 'osvobozovat, uvolňovat*) a pokládá za příbuzné lít. raikýti 'řezať, stind. rikhati 'dělá cáru', sthn. rilian rv. < ie. *reik-\ pod. Kalina, PF2, 782.
Málo pravděpodobný je názor Spechtův, ZslPh 19, 127n, že psi. *rěšiti souvisí s rozsáhlou rodinou germ. slov odvozených od ie. kořene *(jreik-\ v. Pokorný 1158n.
Mylně spojuje Mann 1984, 1087 psi. *rěšiti s lit. raiškus 'významný, jasný'; v. Fraenkel 714. £í
rěšponi., -am. 'responsoríum; Responsorium' (charv.-hlah., SJSdod.)
Liturgický zpěv, při němž se střídá duchovní s pěveckým sborem nebo věřícími.
Psáno i rěšhpotVh. Často zkracováno.
Spojení rĚŠ(b)porLh malt,   (lat. responsorium breve)
'část římského breviáre, odříkávaná v některých církevních hodinkách'.
EL: Přejato z lat. liturgického termínu responsorium 'střídavý zpěv', to pak je z vb. responděre 'odpovídat*.
Jako liturg. termín je doloženo v sch. responsorio (it. prostřednictvím), srb. responzorijum, responzorij (P-SrpR), sin. responzorij (SSKJ), t, p. responsorium, r, responsórij (BSB), vše 'střídavý zpěv duchovního a sboru zpěváků nebo věřících'.
Synonymní je přejaté anúfont, (v. anuroni.). žf
-rěvatí v. rějati
rězati, řežete, rězg 'řezat; schneiden'
Der.: rěza (varianta rězCMmi za rézOtni vedla SJS 3, 660 k předpokladu nom. sg. rězanije či rSzani> f.) 'řez, vrub' (ix Chrabr); izdrězati, -réžgl-rězajg 'vyřezat, zmrzačit, vyklestiť; obrězati, -rěžg 'obřezat', ipf. obrězati, -rězajg, obrězovati, obrězanije 'obřízka' , neobrězanije 'neobřízka, neobřezanosť, neobřezaná 'neobřezaný'; oťhrězati, -rězg 'uřezat, odřezat, useknout', ipf. oťbrězovati; prěrězati, -rězg 'přeřezat, rozdeliť; s^rězanije 'seříznutí, rozříznutf; urězati, -rězg 'uříznout, useknout; vykastrovať, ipf. urězati, -rězajg.
Zdloužený o-stupeň tvořící iteranva v. obrazili se, tvořící jmenné deverbativum v. obraze.
Komp.: (ne)krajeobrězanije 'neobřezanosť, kra-jeobrězani, 'neobřezaný' v. kr^eobrezanije.
Exp.: Z csl-je r. obrézanije 'obřízka', rum. obrezanie tv. (Ttktin 1074, BER 6, 210, Preobr. 2, 234).
EL: Psi. rězati, všesl.: b. réza, rok. reže, sch. rězati, sin. rězati, slk. rezať, stč. rězati, í. řezat, hl. rězač, dl. rězai, plb. rezM 3. os. préz. (v. olesch 1983,875), pomsbi. řezač, řazac (PWb), stp., p. arch. rzezaé, stp. i rzazač (SStp), br. rézac', ukr. rízaty, str. rězati, r. rézať, vše 'řezat, krájet, stříhat' (s řadou přenesených význ.),
SI. rězati je nejblíže lit. rězti, rěziu 'řezat, krájet, rýť (sr. stang 1942,38). Obvykle se srovnává i ř. fyrvó-vcrt 'lámat, trhať, dial. Fprfeic; 'průlom, zlom' (Meillei
MSL 9, 142, pozn. 1, Vasmer 2, 505n, Fraenkel 725n, Snoj in
Bezlaj 3,176 aj.) a na tomto základě se pak rekonstruuje
ie. *#reHi£- 'lámat, trhať (LIV 2001,698); pochybnosti u Friska 2,652n. Balt. a sl. ^o-prézens zjevně představuje inovaci.
767
rězati
ľig'eon'fe
Vaillant 3, 324 odvozuje sl. rězati od ie. *reg- 'směrovat dopředu' (> lat. regere 'řídit, vést' aj.; Pokomy 854n): pĎv. 'vést (dělící) čáru'.
Pro liter. v. ber 6,209n. bv
reďb, -a i -u m. 'řada, pořadí, posloupnost; Reihe,
Nachfolge'; 'pořádek; Ordnung'
Dále i 'řád, kategorie, skupina', 'postavení, hodnost, stupeň'.
Ve spojení po redu 'po řadě', pročti po redu 'následující' . O různém číení a výkladu kontextu subst. redb ve Fris 2, 13n v. SJS 3, 666, Grad, SlavR 29, 7t-2.
Der.: redovhtvb 'náležitý', redovbtúk-b 'klerik, duchovní '; izdrgdb 'mimořádně, nadmíru', iz{d)redbrvb 'mimořádný, znamenitý, vyvolený' s zův.iz(d)redbno\ poredije 'pořadí'; razrediti 'uspořádat', razrediteľb 'rozdělovatel'; urediti 'zřídit, ustanoví L, určit1, uredi-teľb 'usměrňovalel, nápravce', ureienije 'ozdoba* (Bes); vbrediti 'zařadit', vbreždenije 'sled, pořadí'.
Exp.: Z esl. je rum. rtnd 'řada, vrstva, skupina' (Tiktin 1324, Rosetti 1954, 42, sr. i Lesehberová, WSIJb 45, 293), dále rum. aorindui 'ustanovit, určiť, Má.oríndä 'určení, osud' (Tiktin 1094, Skok 3,123, Rosetri 1954, 62).
Et: Psi. reďb, o-kmen přecházející k iť-kmenům
(snad vlivem syn. činí,; v. Machek s.v. řády. b. mk. red, sch.
sin. réd, slk. rad, st. i rád, riad, č. řád, hl, riad, dl. rěd, pom. řgd, p. rzgd, br. rad, ukr. r. riad, str. rjaďb, s významy 'řád, správné uspořádání, pořádek' (jsi. slk. č. luž. pom. stp. p. str.), 'řada, řádek, pořadí, sled' (jsi. slk. luž. pom. stp. p. vsi.), specifikací 'pokos trávy nebo obilí' (sin. réd, -t f., dl. pom., br, dial., r.), 'vrstva' (b. mk.), také 'poschodí, patro domu' (sch. sin. str.), 'tržiště s kiáxnky řemeslmků a kupců' (str., v. Bogačuk, vttrj 42-46, r. dial.), přen. 'společenská vrstva, postavení, hodnosť (sch. slk. luž. stp.), 'úřad, představenstvo, vláda' (stě. stp. p. str.), 'soudnictví, řešení sporů', 'smlouva, ujednání, dohoda' (str., r. dial.), 'vyznamenám" (sch. sin. č. luž.), 'vhodný čas' (b. hovor., mk. sin.), 'den a noc' (charv. Vuk, k sém.
posunu v. Furlanová in Bezlaj 3, 165), '(značné) množství'
(mk. slk. br. ukr.) a další.
Sch.-Šewc 1218 vysvětluje dl. význam 'pokos, řádek' kontaminací s dl. grěda 'zahradní záhon* (sr. i heslo rjada, o.c. 1218n), což není nutné; sém. posun 'řada, řádek' —> 'v řadě ležící pokosené obilí nebo tráva* je zcela přirozený.
Všesl. (kromě plb.) je i sloveso rediti 'řídit, vládnout, řadit ap.'
Petlevová, Etim 1980, 36n uvádí doklady z r. dialektu {ni-porada 'hloupý, nepořádný člověk', porada 'bezstarostný člověk', obrúdiť 'obšíť aj.), která umožňují předpokládal vedle psi. reďb i o-stupeň rpdv, v. orodlje sub (2).
Slovo v živých sl. jazycích s množstvím derivátů a bohatým sémantickým vývojem (v. např. Machek i.c,
BER 6, 200naj.).
Ivanov-Toporov, SUaz 8, 23 In je řadí k tzv. klíčovým slovům sl. kultury (spolu se sgd-b aj.). To odmítá Trubače v, SUa2 10, 298, který za klíčová pokládá slova z nejstarší lexikální vrstvy (např. svojb); označení pro 'řád, pořádek' má za mladší (bez dalšího upřesnění).
Slovo nejasné, bez jistých ie. souvislostí.
Nejčastěji je spojováno s lit. dial. rindô 'řada' (Vasmer 2, 561, Skok 3, 122n, Marin 1984, 1083, Sch.-Šewc 1218 aj., Fraenkel 735 však tuto souvislost neuvádí) a Stlot. adverbializovaným rfdä, ridatns 'po řadě, řadou'; to však je domácí protějšek subst. riňda 'řada, řádek', které bylo do lot. přejato z lit. (nebo li v.; v. M-E 3,527
a 535, Karulis2, 124).
Otrebski 1939, 79, LP 3, 53 a Machek !.c. nacházejí hláskově a sém. příbuzná slova v lat. orda, -inis 'rada', ordin 'pořádat tkanivo ke tkaní, snovat, začínať, pro něž lze vyjít z ie. *H$er- 'dát se do pohybu' (v, ringfi) -i- 'začínať, jehož nazalní podobu nachází Rikov, SEC 2, 2i9n v het. harn(a)- 'uvádět do kvasu, do pohybu". Sém. vývoj 'uvádět do pohybu' -> 'řadit, uspořádat' je přijatelný. Dosavadní výklady však předpokládají ie. *ar-(*H2er) 'spojovať, k němuž se kromě uvedených bsl. slov řadí ř. ápaplaxu 'spojuji, zhotovuji', ápt6fj.ó<; 'počet, řada', sthn. rím 'řada', Štír. rím 'Číslo' aj.; tak např. Persson 1912, 856, pozn. 2, W-H 2, 221, Frisk 1, 128n, Vlajičová-Popovicová, SEB l, 192.
Pokorný 55n však příslušnost sl. reďb a lit. rindá k této slovní rodině má za zcela pochybnou.
Toporov, Etim 1979, 152 pokládá za možnou příbuznost sl. red-b s véd. rtá- 'správný, pravý'.
Ivanov-Toporov l.c. a Vlajiéová-Popovičová l.c. chápou sl. rfííí.jako kompozitum *tÍ2er- 'spojovať + *dhe.Hr 'položit, činit ap.', z něhož je v si. sufix -d-. To by ovšem vylučovalo příbuznost s lat. ordo. £ř
Retíslavt v. Vratislavi,
-ricatí v. rešti
-rigatí v. ottrigati
rig'eowb, -a m.'městská čtvrť; S tadtbezirk' (lxSupr) EL: Hapax legomenon, přejetí z latiny prostřednictvím střř. psyeáv f. 'kraj, oblast, okrsek' (Lid.-Sc.
1566, Lampe 1991, 1215; -(-je následek střř, výslovnosti). Ke
změně rodu došlo zřejmě vlivem suf. -oivb, náležitě nahrazujícího ř. -6>v (sr. Hansack 1999,407). Lat. regiô f. (odtud i súr. peytrSv f.) 'směr, řada; hranice; úze-
768
rig'eon-b
ristati
mí, krajina, okrsek, městská ěásť souvisí s vb. regö, regere 'řídit, vést, vládnout' (ket v. w-H 2,426n, b-m
567n).
Výraz je doložen ve většině současných sl. jazyků, kam expandoval později jako evropeismus různými cestami (vše m.): mk. región (též regija f.), sc h. region (srb. též regija t\ sin. kniž. region, č. hl. p. region (hJ. kniž. regija f.), br. rekijěn, ukr. rehión, r. región, vše '(většinou geopoliticky vymezená) oblast, kraj, území'. kk
ríkatí v. rykati
rinoti se, rinett se 'vrhnout se; sich werfen, sich stürzen' (lxSupr)
Der.: izdringti, iz^ringti 'vyrazit, srazit, vyhnať; oťbrinoti 'odstrčit, odmítnout, zavrhnout', vNomUsr ve spojení oť^ringti oťb cr-hki>ve 'exkomunikovať, subst verb. oťhrinovenije (ix Bes); sírinoti 'svrhnout, shodiť (lx Supr); whjinoti 'vhodit, vrhnout' (lxCon-st); vbz(d)ringň 'povalit, prevrátiť; vyringti 'srazit, vyrazit, vyhnať.
Komp.: niz^ringti 'svrhnout dolů, srazit'.
Exp.: Rum. a porni 'uvádět do pohybu, spustit, začít ap.' je snad z csl. poringti 'tlačit, strkať (Tíkon I2l5n, Rosetti 1954, 42 a 1968,316).
Et: Psi. ringti > b. rína, mk. rine, sch. ňnuti, sin. rfniti, br. lýnuc', ukr. rýnuty, str. ňnuti, r. arch. a dial. rínuť, r. rítutťsja 'vrhnout se, hrnout se, (při)valit se; hodil, odhodit, zanechať (vsi.), 'strčit, dačit (se)' (sch. sin. sir.), 'odklízet (lopatou)' (b. mk., srb. dial. Rj) ap.; jen refl. slk. rindťsa, Č. hnout se 'téci proudem'.
Obvykle se ringti vykládá z redukovaného stupně ie. kořene *HjreiH- 'valit se, vířit ap.', od něhož se odvozuje i rějati 'strkat, tlačiť, reka (v. rějati, reka) a množství výrazů v jiných ie. jazycích: stind. linuti 'nechává téci, běžet, rozhání", ř. dp f va v 'jitřit, bouřit, vzrušovať, lat. orirí 'zdvihal se, vycházet, vznikať, góL rinnan 'běžeť, stir. rían 'moře' aj. (v.
Trautmann 243, Vaillant 3, 232, Machek 1968, 533, Pokorný 330n, LIV 2001, 305n, Smoczynski, ALL 47, 64); původně
tedy 'uvádět, dávat se do pohybu' (tranz, i intranz., v. Machek i.e.). Tento vb. kořen snad představuje rozšíření ie. *fÍ3er~ 'dát se do pohybu, uvést do pohybu' (v.
Mayrhofer 1986, 2,437n, Sncj in Bezlaj 3,181, BER 6, 260 aj.),
obsaženého snad i v rath 'válka, boj' a ras ti 'růsť (v.
rab., rasti). bv
ristati, rišteti., rišto 'běhat, pobíhat; umherlaufen*
Der.: obristati 'obíhat' (lx Bes); prětistati 'probíhat, přebíhat' (lx Clem); priristati 'přibíhat', subst.
verbale pririštenije (lx VencNik; pririšlenije místo prirista-nija pisárskou chybou přikloněním k následujícímu obbštenijal; může být ale také tvořeno od préz. kmene, sr. i csl. rišíenije
'horlivosť, MLP); s-bristati 'sbíhat, stékat', refl. 'sbíhat se'.
Kromě toho je doloženo srb.-csl. ristati 'skákat, běhať (Rj), ch.-cs). Hskati 'plesat, skákať (Rj), srb.-csl. riska-nije 'běh' (MLP).
Et.- Stsl. ristati odpovídá v ostatních sl. jazycích jen ukr. st. rystáty 'bčhat, skákať (Žel.) a str. ristati 'běhat, pobíhat, skákať, r. st. ristát' tv. (Dal'), jež stejně jako jeho arch. derivát ristáliSče 'závodiště; závody', ristánije 'závody', ristáteľ 'závodník' může být Z csl. (z r. je b. st. risiálište závodiště', BER 6, 266).
Podle BER 6,265 je pokračováním stsl. ristati b. st. a dial. risa, rísam 'toulat se, mnoho chodiť. Sem i ch. ristati 'běžel, téci (o vodě)'.
Vedle forem se ristati/rystati jsou doloženy i podoby riskati/ryskati: b. dial. rískanica 'udeření (nohou, sekerou)' (BER 6,266), ukr. rýskaty 'běhat, toulat se' (SUM), st. ryskáty (žel.), str. riskati 'běžet, rychle jít, jet, skákat; snažit se' (Srez), dále i ryskati 'běžet, rychle jít; měnit směr (o lodi)' (StrS 22,276n), r. rýs-kat' 'potulovat se, pobíhat, slídit; měnit trochu směr
(0 lodi)'. Snad jde o vsi. dial. změnu / > y, Vasmer 2, 557; Otrebski (PF 19, 203) má zde změnu i > y za výraz zhrubění; Černých (1993, 2, 131) zde spatřuje vliv jiných sloves, např. rykát' 'řváť; Persson (1912, 838) tu vidí dvojí rozšíření ie. báze *er-i-ter-u- 'uvádět do pohybu, pohybovat se'.
Ve sin. dial. je doloženo pf. iísniti '(vy)skočiť, o němž není jasné, zda je derivováno od ristati nebo riskati (v. Snoj in Bezlaj 3, 183).
Snad sem patří i p. st. ryšcig, rysig 'klusem' (SW), br. rys' 'klus', ukr. rys(t)' tv., str. ristiju 'klusem' (Vasmer 2, 558), r. rys' 'klus', dial. t ri.sť, rysť tv. (SRNG).
Málo jasné.
Obvykle se s ristati srovnává lit. raistas, lot. riests 'říje' (s o-ovým, příp. plným stupněm kořene), lit. ristas 'rýchlonohý', risčiá 'klus', p. st. rzešcig 'klusem' (SW) (s reduk. stupněm) a s riskati lot.
liksis 'klus', Střhn. risch 'rychlý' (Matzenauer, LF 17, 161, Trautmann 242, Vasmer 2, 524, 557).
Machek   (SbHavránek 252, LP 4, 129, SlavR 10, 75)
spatřuje v ristati a riskati původní intenzivní st-ové, resp. sk-ové sufixy, přismpující ke kořeni *rid- < ie. *reidh- 'jet, pohybovat se' (> sthn. man, něm. reiten 'jet (na koni)' aj.; v. Pokorný 861, Lrv 2001,502); relikt ie. *reidh- vidí Varbotová (Etim 1972,45n) v slk. ijdaťsa 'dát se do pohybu', r. dial, sporydáť 'vyjít (o slunci)', kde ryd- je z rid-. Mladenov 561 v ristati
769
rislali
riza
vidí t-ové, resp. £-ové rozšíření téhož kořene.
Jiní odvozují ristati spolu s rějati 'strkat, Uačiť a ringu se 'vrhnout se' (v. rějati, rinoti se) od ie. kořene *H sreiH- 'valit se, vířit' jako jeho rozšíření (v. Persson 1912,837n, Preobr. 2,204, S-A 1955, č. 749, Pokorný 331, Skok 3, 146n, Černých I.e., Snoj inBezlaj I.e.). Kvůli laryngále H pak ale není možno sem řadit lit. ňstas, risčiá, p. rze&cig, lot. riksis.
Brückner 473 a Vaillant 3,488 měli ristati za t-ové rozšíření kořene obsaženého v lit. ritu, risti 'kutálet (se), válet (se)*.
Blažek (red. pozn.) připouští možnost přejetí ristati z Írán.: sr.khotanskérrista- 'odvrátit pozornost, rozrušiť, av. raid- 'odejít, zemřít' < ie. *leit- '(ode)jíť (v. Bailey 1979, 364, LIV 2001, 410). bv
ritorik'ya,  -ije f. 'rétorika, řečnictví; Rhetorik'
(Chrabr Const)
EL: Spolu s gramatikou a dialektikou (v. grama-tik'ija, dijaleksika) jedna z disciplín pozdně antického trivia. Přejato z ř. pnzopixij (téx^rj) 'řečnické (umení)', což je odvozeno z ř. prpztúp 'řečník' (Vasmer 1909, 166). Středořecká výslovnost n jako ije důvodem pro stsl. i. Sufix -ik'ija je častou stsl. realizací ř. -un}, sr. arithmitik'ija < ř. ápiBpLnzixř), gramatik'ija < Tpapt-juaTixjj. pp-oš
riton.,-a m. 'právní zástupce; Fürsprecher' (tx Christ) Der.: ritorístvo 'výřečnost, výmluvnost' (ix Supr),
ritorhsk* 'rétorský, řečnický', lx asi písařským omylem doloženo reforbski, (VencNik).
Exp.: Z csl. je stsrb. ritor (Rj), br. arch. rýtar, ukr. rýtor (SUM), r. rhor, vše ve významu 'řečník', ve vsi. též 'žák nebo učitel rétoriky'. Pro b. arch. ritor 'řečník' předpokládá BER (6, 269) přejímku z ruštiny, podle Filipovové (1969, 149) se jedná o přímé přejetí z novořečtíny.
EL: Slovo je nepochybně přejato ze střř. prjttúp s pravidelnou střídnicí stř. € > sut. i. Význam 'právní zástupce' je zúžen oproti starořeckému (antickému) významu 'řečník' (Lid.-Sc. 1570). Samo ř. pfjutap je nomen agentis od ř. elptů 'říkám' < *wetjö < ie. *%erHi- 'mluvit, slavnostně říkat' (v. Frisk t, 469 a 2,
654, LIV 2001, 689n), Z něhož je i psi. *Vhrg; v. vrači.
Formy s i se vyskytují v jazycích s kontinuální tradicí církevní slovanštiny. Slovanské jazyky bez této tradice používají kulturní evropeismus, sr. č. rétor, p. retor ap., z lat. rhětor(< ř.). Tvary s e pronikají z důvodů vyšší prestiže západní (latinské) vzdělanosti někdy i sekundárně do jazyků skupiny první, ve kterých nahrazují starší přejaté tvary s i; v. též ritorik'ija.
PP-oš
rivatí v. rějati
riza, -y f. 'oděv, roucho, říza; Kleid, Gewand' V Ev také 'plátno k zabalení mrtvého'. Ve spojení mekíka riza 'jemné roucho' (jako symbol změkčilého, rozmařilého života), črtm. riza 'řeholní šať.
Der.: jen v Suprrel. adj. riz&rtl., substanl. lizhno 'Šať; rizhnica 'pokladnice' (v csl, spec. 'prostor k ukládání bohoslužebných rouch a nádob, v němž byly někdy uchovávány i poklady chrámu'; sr. Exp.),
Komp.: bělorizhCb 'laik* (za ŕ. Asl/xo/ítov, v. SJS 1, 158), črbnorizhCí, 'mnich, řeholník, poustevník', čr%norizica 'řeholnice', čr^norizísk*, -rizhčhsk* 'mnišský, řeholní', čri>norizbstvo 'mnišský stav, řehole'.
Exp.: Z csl. je sch. rtznka (Rj 14, 49), sin. st. rľznica 'místnost, kde se ukládají šaty', 'pokladnice' (Plet. 2,428; Snoj in Bezlaj 3, 184 uvažuje o sch. prostřednictví), dále sin. črno-rizec 'mnich' (Snoj l.c), r. cirk. ríznica, ukr. rýznycja 'vedlejší chrámová místnost, v níž jsou uložena bohoslužebná roucha, nádoby, knihy ap.'; BER 6, 254 pokládá za přejetí z csl. i r. riza, Diefenbach, KZ 16, 224 sthn. rfsa 'šátek'. Rum. st. rizä 'hadr' je vzhledem k významu přejato spíše z živých sl. jazyků (v. níže); sr. Tiktin 1331.
EL: Stsl. riza ~ b. riza, dial. i rýza, rizjá, rizé (BER 6, 253, o poměru synonym riza a kosúlja v. BDA l, 247 a 3, 279, dále Stojkov, SbLehr-Splawinski 272-274), mk. riza,
sch. riza, br. ukr. rýza, str. riza, r. riza, s významy 'liturgické roucho' (sch. vsi.), 'štóla, tj. úzký pruh látky jako součást liturg. roucha' (sch.), 'slavnostní šat carů' (ukr. r.), přen. 'kovová aplikace kryjící ikonu kromě obličeje a rukou' (vsi.); v uvedených významech týkajících se církevních reálií nelze vyloučit přejetí z csl.
Další (necírkevní) významy: 'oděv' (r. arch. a poet.), dále 'dlouhá košile, Šátek, ručník' (b. mk.), 'pruh sukna zdobící rukávy nebo živůtek' (sch.) aj.
Stč. č. říza 'slavnostní splývavé roucho' (SSJČ, archiv stč.) je pravděpodobně zcsl.; za přejetí zcsl. bible nebo mammotrektu je pokládá FlajShans (Klaret 2, 427), Machek s.v. říza uvádí s otazníkem. Zě. je stp. rzyza, rziza tv. (v. SStp, Basaj, SFPS114, 18). Hl. st. ryzwo, rěza 'mešní roucho' patří rovněž k nej starší vrstvě sl. křesťanské terminologie, jeho vztah k podobě riza je však nejasný (v. Sch.-Šewc 1260n).
Bez uspokojivého výkladu.
Vzhledem k tomu, že patří ke kulturním slovům (v. skok 3,149), můžeme uvažovat o přejetí, jeho pramen však neznáme.
Reif (cit podle Preobr. 2, 203) uvádí jako pramen přejetí arab. riáa 'svrchní oděv, oděv přehozený přes ramena' (o sl. -z-za arab. -d- v. BER 6, 254). To Vasmer 2, 521 odmítá, protože předpokládá sl. *riza, připouští však přejetí z tráckého C,stpá
770
riza
rodí ti.
'druh pláste* (za předpokladu, že došlo k přesmyku konsonantů); shodné Machek I.e. - H-K 324 je mylně spojují se střlat. rasům 'oděv mníšskych noviců' (uvádí je DuCange Lat. 7,22); to bylo přejato (r^středmctvím střr. páoov tv.) do b. rasa, sch. rasa, br. řása, ukr. r. rjása 'kněžský hábit, mnišská kutna' (v. Vasmer 2, 563, Skok 3, 109, BER 6, 185).
Orégoire, Memoirs of the American Folklore Society 42, 146 (ciL podle BER 6, 254) vidí zdroj přejetí v byz. pl&i 'předloktí' (shodně Rejzek 557), Wandas, SFPSÍ 27, 249 v ř. pítjt 'část řetízkového bmění kryjící hlavu a ramena' (sr. b. hist. rfznica 'drátěná košile, řetízkový krunýř* RBKE); to bylo podle jeho názoru přeneseno na mníšskou kápi.
Někteří badatelé spojují riza s psi. rězíííí 'řezat, krájeť (v. rězati) a uvádějí jako sem. paralelu r. rubácha 'košile', £. slk. rubáš 'dlouhá košile pro nebožtíka' z psi. rgbati 'rubat, sekať (původně 'urubnutý kus plátna'); tak Gorjajev 299, Iľjinskij, RFV 74, 121n a JslF 5, 186, Brückner 473, jako možnost Vasmer I.e. aj. Toto spojení však předpokládá variantní ie. kořen s dlouhým diftongem; v. Snoj in Bezlaj 3, lS4n aj.
Spíše je pravděpodobné, že přejatým riza 'oděv, svrchní oděv' se označovalo především liturg. roucho kněží, později také slavnostní šat carů a v tomto významu se prostřednictvím csl. šířilo do dalších sl. jazyků. V dalším vývoji podlehlo sčm. změnám, a to zobecnění významu a posléze až pejorizaci, která byla vyvolána lid. etymologií - přiřazením těchto slov k rězati, sr. b. mk. dial. riza 'košile z pruhu plátna s otvorem pro hlavu', r. dial. rízy, ríz'je, br, dial. ryzz& 'obnošené, roztrhané Šaty' (SBrH) ap.
Miklošič (MEW 279) uvádí sub riza iit. ryzas 'hadry*, to však je přejato z br.; v. Fraenkel 740.
Mylné je Boppovo spojení (Bopp 1868, 1, 152) stsl. riza se stind. vas- 'oblékat se', lat. vestis 'oděv', pokládající v- za variantu r-\ odmítl už Matzenauer, LF 17,164. Žf
rjuti, reveťfc, révo 'řvát, bučet; brüllen' (Chi) Bes)
Et: Psi. r'uti, revg (s různým sekundárním vyrovnaním) > b. revú, dial. rovém (Gerov, ber 6, 197), mk. reve, dial. ruvě, rivě (Mafccki 2, 99), sch. révati, révem i révam, sin. rjáti, rjújem a rjóvem (od 16. stol,), dial. též révem (Piet.), rjovéti, slk. revať, řevem, stč. řáti, řiti, řváti (< r 'bvati podle typu bbrati, Gebauer 1894, 3/2, 232n), řevu, Č. řvát, řvu, hl. ruč (z
pův. *rjuč, v. Sch.-Šewc 1249), ruju, též r(j}ejič, dial.
rjuč(ič), (Sch.-Sewc I.e.), dl. dial. ľjuš (Muka, Starosta),
stp. rzuč, rzwač, rzwieč, rzuje i rzwie (SStp), br. raäcí, ravú, dial. též museí (SBrH), arch. révci (Nos.), ukr. revíry, revtý, revá, str. rjuti, revěti, revu, r. revéť, revú, dial. též rjuť, rjúti, vše 'řvát (o zvířatech)', 'křičet, volať, dále '(hlasitě) plakat, brečeť (jsi., slk. hovor., č. hovor., luž., br. hovor., ukr. hovor., str., r. hovor, a
dial.), 'hučet, šumět, burácet (o vodě, větru)' (b. mk. sch. č.), 'supět (hněvem), bouřit se' (stp.), 'nadávať (r. dial. revéť srng) aj.
Základní psi. paradigma r'uti, revg je dochováno především ve starších vývojových fázích jedno divých si. jazyku. V dalším vývoji docházelo k pronikání inf, kmene do prézentu nebo naopak prézentního kmene do infinitivu, případně k jiným vyrovnaním.
Je pravděpodobné, že původní psi. paradigma bylo *r'uti. rovg. V prézentu vzniklo ještě v psl. období revg analogicky buď vlivem r**- v infinitivu (tak napr. už MEW 279, Vondrák 1906, 1, 98, nověji Furlanová in Bezlaj 3,186n aj.), nebo spíše vlivem tvarů 2. a 3. os. Sg. *reveSi, *revetb (Arumaa 1964, I, 68n). Ke ztvrdnutí násiovného r'- v. ruti. Sr. dále Meillet, MSL 14, 355n, Vaillant 3, 197n, Šaur, Slávia 57, 258n, Koch 1990, 386, 387 a 652n, Černých 1992, 2, 103 aj.
Psl, r'uti je pův. kořenové atemabeké sloveso, které obsahuje ie. onom. základ *reu-l*ru\- 'řvát, vydávat hlasité zvuky ap.' Tento onom. základ je dosvědčen i v řadě dalších ie. jazyků: stind. ruvati 'řve', rauti tv., ř. <í>púsa8ai 'řvát, bědovat* (iniciälní u- se vysvětluje různě, někteří autoři rekonstruují laryngáJu; sr. např. Mayrhofer 1986, % 439, LTV 2001,306: *H3reuH~), lat. rumor
'Šum, hukot, křik; řeč, pověst ap.', ravus 'chraptivý', ags. rěonian 'bědovat, naříkat' (Holthausen 1963, 257), střhn. rienen (< *reunón) 'naříkať aj. (sr. dále Stang Í942. 30,46, WH2,421,450n, Frisk2,1152,E-M 581, Chan-traine 1305, Pokorný 867, Vasmer 2, 501 n, s-A 1955, č. 776, Machek 1968, 534, Skok 3, 133, Sch.-Šewc 1249, ber 6, 197n aj.). V. též i-i!in--,, zareve.
Rozšířený o různé formanty (d, g, g", k) je základ *reu- obsažen v celé řadě onom, slov s primárním významem 'vydávat hlasité zvuky' (v. oťbrigati, rydali, rykati, r&zarj). hk
robli v. rabi
roditii, rodit^ roždQ 'zrodit, zplodit; gebären, zeugen'
Často ptc.-adj. v platnosti substantiva: roždii, roďivyi,
f. roždbŠija, du. rodivbšaja, pl. rodivbxei 'ploditel, otec, matka, rodiče'; refl. a pas. roditi se, roždetvb byti 'narodit se, zrodit se, být zrozen', ptc.-adj. rode se 'který se narodil, rodící se, který se má narodiť, roždii se, rodivyi se, rožderťb, roždenyi, roždhšee se, roždeno(je) 'narozený, zrozené děti'.
Der.: roditel'b 'rodič, Zplodifôľ (často v pl. nebo du.; užívání pl. pro pojem rodiče i v jazycích, v nichž žije duál - např. v ř. lil. stsl. str. stč. - vysvětluje Schulze 1966, 322n tak, že pův. znamenalo předky více generací; shodně Hujer, LF 61, 88, Vasmer 2, 528 aj.); přen. 'původ-
771
roditii
rodili i
ce', praroditeľh, préroditeľb 'předek' (ř. xpóyovoc-,
o pref. pra- v csl. v. Boryš 1975, 85), roditeljevb 'tO-
dičův, otcův', mdilbtľb, roditelbtľb 'přirozený, od přírody', rodiíelbsk'b 'rodičovský, rodový', 'přirozený', nemditelbtfh, nemditelbsk* 'nepřirozený', ne-roditelBno 'nepřirozeně', prěroditelmb 'zděděný', roddmica, roditelhtiica 'matka', roditelbstvo 'rod, druh' (lx Euch); roždenije 'narození, zrození, poroď, v u 5,4 Chnst vseko roienije s význ. 'všechno narozené', dále 'rod, rodina, příbuzenstvo', 'kmen, národ', neroždenije 'nezrození' (lx Napiš); ipf. raždati 'rodiť, refl. 'rodit se', raždanije 'zrození*; poroditi 'porodiť, 'znovu zrodit, obrodiť, poroditi se 'narodit se' (lx Supr), porozdenije 'porod, zrození', 'znovuzrození', ipf.poraždati se 'znovu se rodiť;
rod-b, -oJ-u (v. Diels 1963, 1, s. 154, pozn. 2, s. 157,
pozn. 14 s další liter.) 'narození, zrození*, dále 'rod, původ', ve spojení svojego roda jezyk'b 'mateřský jazyk' (Bes), blaga nebo dobra nebo veliká roda (gen.) 'urozený, z dobrého rodu' (ř. eúyevťjc), dále 'plody, úroda*, 'rod, rodina, příbuzenstvo'(v Sud lx pí. rodi 'rodiče'), 'pokolení, plémě', 'generace', také v časovém významu
'věk, doba', ve VencNik u i 'život', dále 'kmen, národ', 'rod, druh', 'přirozenost, povaha', spec. 'pohlaví', v Bes i 'příbuznost'; der, rodbstvijel'roždhstvije
(tvary se -žd- jsou sek., tvořené pod vlivem slovesných der. rož-den-b, roždenije; v. Vondrák 1912, 316) 'narození', 'přirozenost', radhstvolroždbstvo, psáno i rozbstvo (o tomto moravismu v. Vondrák 1912, 13, Kurz 1969, 31 aj.), roi-
stvo, často zkracováno, s významy 'narození, zrození, rod, příbuzenství, přirozenost', roždbstvo i 'narozeniny', 'kmen, národ*, ve spojení rodbstvo/roždbstvo Chris-tovo nebo gospodbnje nebo gospoda našego, dbfib roždbstvo gospodbnja ap. 'svátek Kristova narození' (25. prosince), rodbstvo/roidbstvo (svetyje) bogorodice, roždbstvo (svetěi) bogorodici 'svátek narození Panny Marie' (8. zářo, roždbstvo (svetajego) loana Prědbteče nebo Krhstitelja 'svátek narození sv. Jana Křtitele' (24. června), ve spojem' kbrl 'igy rodbStVCl/rOŽdbStva
'rodokmen', roždetibstvo 'kmen, národ' (lx Nicod-Novg), roždbstvbtib 'příbuzenský, rodový' (lx Euch);
WŽdakb 'příbuzný' (lx SlepČ, v. Rusek, SbSzymczak 347; Daskalovová-Velčevová, Palaeobulg. 6,4, s. 60 kladou *rodjakt.
už do psi.), v Parim lx Roždanica u starých Slovanů
'bohyně Života' (zde překládá ř. Tú/7) a lat. Fortuna; st. rcsl. Raždanica, Roždanica, str. Rožanica 'slovanské ženské božstvo osudu'; v. StrS 22, 195n, Máchal 1891, 76-80, Rybakov 1981, 438-470, Ntederle 1911, 2, 1, 66n, Mansikka, SbMikkola 132-145, Machek s.v. rod, Budziszewská, PF 35, 35n, Zubov, Mov 1998, seš. 2-3, 161-168 aj.); bezdrodbtvb, bez^rodbrtb 'neurozený, prostý* (ř. áyevfe); porodbstvo, v ciozpo-
rozbstvo 'znovuzrození'; .Vbrodhnikz. 'příbuzný' (ř. ourrevfjc),ST,rodbstvo 'příbuzenství'; naroďb "zástup, dav', 'pokolení, rod', 'kmen, národ' v. naroď*..
Spojení radí, ogn'Wb/ognja, rodbstvo (ogn'hnoje), roždbstvo ogn'bnoje 'výheň pekelná, peklo' (ř. yéevva tou nupóe,) je většinou vysvětlováno jako překladatelská chyba, záměna ř. y&vvct 'peklo' s yeveá 'rod'; tak Vondrák 1924, 2,223, Vasmer, IzvORJS 12, 2, s. 226, Trautmann-Klostermann, ZslPh 11, 20, pod. Horálek 1954, 68n, který poukazuje na to, že ř. yézvva. je překládáno také dbbrbogn'bnaja (sr. též ď&brt, g'eona).
Jinak, méně přesvědčivě, Matzenauer, LF 17, 169, který pokládá toto rod-b za hom., příbuzné se stind. ard- 'trápiť (sr. u Mayrhofera 1986, 1, 117n kořen ard- 'rozprášit, třást se').
Komp.: mdotvorbcb 'tvůrce' (f. yevsaioupyócy, bla-gorodbrťb, dobrowdhtVb 'urozený, ušlechtilý' (ř. euye-vífc), opoz. pmstorodbtľb 'prostého rodu, neurozený' (lx Clem), blagorodije, dobrorodije, dobrorodbstvo 'urozenost' (ř. eúyéveta; v. Schumann 1958, 26 a 33), bogo-rodiCO 'bOhorOdiČka' (ř. fleorózoe) s poses. adj. bogoro-dičitľh, substam. bogorodičbno, bogorodičhřťb 'tropar, liturg. hymnus ke cti Panny Marie' (za t. deoróxiov); jedinomdbrvb, v Supr lx i jedbnoroždetvb 'jednorozený' (ř. fjovorevTjc); novoroidewb 'novorozený' (ř.
ápxtysvff, áp-ayévvi)TQc; v. Schumann 1958,45), pakyrožde-nije 'znovuzrození, obrození' (ř. itaĹKtyysveoicr, v. Baš, Etimlssl 10, 13n), prbVOrodbflb 'prvorozený', ve spojení nedělja prbvorodbnaja 'neděle sv. Praotců' (za ř.
xopictxr) Tí3v áyltúv TIpoKazopůiv, tj. druhá neděle před narozením Páně), pri,vorodbCb 'prvorozenec' (ř. Kponóioxoc); sedmerorodbtvb 'mající sedm dětí' (lx Pochv, zkráceno titlou na sedmerodn-b, takže je možno číst i sedmerodětbWb, v. SJS 4, 52; sr. však rcsl. sedmoroždbšaja 'žena, která sedmkrát rodila', StrS 24, 30); suguborodbstvo, v Cloz sugubo-rozbstvo 'dvojí zrození'; tužderoždenije v Supr 490,14
interpretuje Cejilinová 265 (shodně StslS) jako tOŽderoŽdetli-je 'Stejný pŮVOď (ř. ó-joyevífc; SJS 4, 520 překládá málo pravděpodobně jako 'spolurodáci').
Exp.: Z csl. je r. roždestvó, ukr. rizdvó, dial. i rozdvá (Ohijenko, RM 2,1 In), srb. roždesrvo 'svátek Kristova narození' (Skok 3, 152), r. roždát'(sja) 'rodit (se)' (Vasmer 2, 529), rum. rod 'ovoce, plod', arch. 'pokolení, rod' (Tiktin I333n, Rosetti 1954, 41), a rodi 'zplodit, vytvořit', rodint 'narozeniny' (Tiktin 1334, Rosetti 1954, 44), arch. blagorodnie 'urozený, vznešený' (Tiktin 197). Csl. původ rum. ruda 'rod, pokolení, rodina', který zastává Barbulescu (cit. podle RS 11, 188) a BER 6,296, odmítá z hláskových důvodů Tiktin 1342; Rosetti 1954, 40 je má za přejaté ze sch. ruda, tam však v tomto významu není doloženo (nemaje I-B, Vuk ani Rj).
EL: Není jisté, zda bylo primární psi. roditi nebo mďb; někdy je roditi pokládáno za denom. od rod%
(tak Meillet 1902, 22t, Vasmer 2, 528, SEPlb 656, BER 6, 304
772
FOdití] rodiÜ2
aj.), nebo naopak rod* za posEverbale (tak Vaiiiant4,76).
Psl. roditi, všesl.: b. rodjá (se), mk. rodi (se), sch. röditi (se), sln. roditi (se), slk. rodiť (sa), stč. roditi (sé), č. rodit (se), hl. rodíič (so), dl. rozjí (se), plb. rüdi sä (3. os. sg. préz.), pom. ro^ec (sg), stp. p. rodzič (sie), br. radzíc' (radzícca), ukr. rodýty(sja), str. rorfi-rí(j/fl), r. rodiť(sja), vše s významem 'rodit, přivádět na svět (dítě nebo mládě)', o půdě a rosuinách 'plodit, přinášet úrodu' (všesl., nedoloženo v plb.), přen. 'tvořit, vznikat, začínat ap.' (sch. slk. Č. p. ukr. str.); refl. roditi se má všesl. význam '(na)rodit se', dále '(dobře) růst, plodiť (b. sch., slk. hovor., č. p. vsi.), 'vznikat, objevovat se' (sch. sln. slk. č. p. ukr. str., r. dial.) a další přen. významy.
Psl. a všesl. (nedoloženo v plb.) je rod*: b. mk. rod, sch. rôd, gen. -a, sln. ród, -a/-u, slk. stě. č. rod, -u,
Stě. i gen. roda (v. Gebauer 1894, 3, 1, s. 32), hl. ród, -aJ-vl,
dl. rod, -a, pom. ród, -u, p. ród, -u, br. rod, -u, ukr. rid, rodu, str. rod*, -oJ-u, r. rod, -a/-u, všude s význ, 'potomstvo týchž prarodičů, plemeno, příbuzenstvo, původ', dále 'kmen, národ, národnosť (b. lid. ber 6, 294, sch. sln. slk. Č. dl. p.), 'dítě, potomek' (sch. Str.), 'narození' (sch. slk., č. arch., p. arch., str.), 'úroda, plody' (b. lid., mk. sch. sir., r. arch. a dial.), dále 'druh, typ', spec. v bot. a zool. nomenklatuře 'rod' (jsi. slk. č. p. vsi.), 'gramatický roď (b. mk. slk. č. vsi.), 'obor, způsob činnosď (br. str. r.) aj., v str. i 'doba, věk', 'osudové určení, osuď, 'božstvo starých Slovanů spojované s narozením člověka a
jeho Osudem' (StrS; sr. výše csl. Roždanica s liter.).
Psl. *rod- nahradilo na si. území starý ie. název pro rodovou příbuznost *ienHi - 'plodit, tvoňť, který se uchoval jen v názvu z§t* 'zeť, ženich' (v. zeu»; v. též Trubačev, VJa 1957, 2, 86n, Machek 1968, 515 aj.).
Etymologicky nejasné. Nejblíže příbuzná jsou slova balt.: lit. rošti 'objevit se, vznikať, lot. rast 'najít, shledat', lot. radš 'příbuzný, kmen, roď, radit
'porodit, dát vzniknout' (Brückner 1877, 182 uvádí lot. radtt mezi slovy přejatými ze si., ale M-E 3, 462, Fraenkel, Slávia 13, 15, Karulis 1992, 2, 97 aj. je pokládají za příbuzné),
lit. dial. rasmě 'bujný růst, bohatý výnos' (< *rad-smě), lot. rasma tv. (v. Trautmann 234, Fraenkel 700n aj.). je uváděna řada dalších ie. souvislostí, žádná však není zcela nepochybná.
• (1) Psl. roditi < ie. *rod(h)- 'objevit se, vznikať.
(2) Psl. roditi ~ psl. *orsti 'růst'.
(3) Psi. rodili < ie. *uerdh-/aredh- 'růst, stoupat'.
(1) Toporov, SbSiuszkjewicz 235-246 předpokládá bsl. *rod-/räd-, z něhož odvozuje sl. roditi, rod*, výše uvedená balt. slova a véď rad-, pro něž stanovuje význam 'objevovat, ukazovať, přen. 'uvádět ve
známosť, což je blízké významu 'rodit, tvořiť; za příbuzné pokládá dále et. nejasné lat. rädere 'škrábat, drápať, rádix 'kořen' (v. W-H 2. 415 aj.). Mann 1984, 1061 rekonstruuje ie. *rodh-/radh- tv., podobně Kümmel, Lrv 2001,497, který však existenci tohoto kořene pokládá za nejistou.
Brückner 460 vychází rovněž z kořene s počáteční likvidou (bez metateze) a za původní pokládá význam 'štěstí, prospěch, přírůstek', odtud 'přírůstek v rodině' (shodně H-K 313). K tomuto roditi řadí i psl. raďh 'radostný, rád', radi 'pro, kvůli' a nerodili 'nechtít, nedbať (v. radí., radi, roditia).
(2) Řada badatelů poukazuje na hláskovou i sém, spojitelnost psl. roditi s psl. *orsň 'růsť (< ie. *H3er-d(h)-)\ roditi je chápáno jako kauzativum -'způsobil, aby něco rostío' (v. šumán, AsiPh 30, 304, Fraenkel, ZslPh 20, 254, Ondiuš, JČ 9, 150n, Trubačev 1959, 151n, Machek 1968, 514n, připouští i Toporov, Etim 1991 1993, l50n, pozn. 10). Ondruš I.e. na základě Benvenistovy teorie rekonstruuje dvě varianty ie. kořene: *Hjer-d-(> *ord) a *Hjre-d- (> *rod-). Pak je možno sem řadit i het. hardu- 'potomek', arm, ordi 'syn' (v, wie-
demann, BB 27, 221, Wijk, W 28, 131n, Treimer, KZ 65, 108, Vasmer-T. 3,491, Ivanov, Etim 1979, 135n, Puhvel 1984,3,202 aj.; v. rasti).
(3) Z významu 'růst, stoupat; vysoký' vychází Lidén  1899, 24, který vykládá psl. roditi z ie.
*uerdh-/(fredh-  (podle tzv. Lidénova zákona v bsl. před r
odpadlo nesiabičné u). Z tohoto kořene je dále odvozováno stind. várdhali 'zvětšuje se, roste, sílí', ř. opŮóq 'přímý, stálý, pevný', gót. ga-wrisqan 'plodiť, toch. A wrätal, B wrätalne 'zevnějšek, vzezření, podoba' a alb. rritem 'roštu' (v. Frisk, IF49, 103n, Pokorný 1167, Jóhannesson 156, Lehmann 154, Vasmer 2, 527n, Windekens 1976, 583n, Gamkr. -Ivanov 1984, 236, Snoj 1997, 542 aj.).
Mayrhofer 1956, 3, 157n uvádí st. radili jako příbuzné se stind. várdhali, ale sám později (Mayrhofer 1986,2,520n) pokládá stind. slovo za nejasné a uvedený ie. kořen za problematický.
Něm. Art 'vrozená vlastnost, povaha ap.', které má za příbuzné už Matzenauer, LF 17, 168, Wiedemann I.e., dále např. Trubačev 1959,152, pokládá Kluge-Seebold 4 ln za nejasné, nejspíš příbuzné s psl. orali (v. orati); Meringer, IF 17, 124 dokonce soudí, že něm. Art, sl. roďh a srb. radili "pracovať je příbuzné s orati.
Nostnatické souvislosti hledá Kaiser 1990, 103. Žš
roditi2, -Ht», roždo 'dbát, starat se; beachten, sich kümmern*
Var.: raditi; jen tato varianta doložena v SJS 3, 643.
Der.: s neg, partikuií: neroditi/neraditi 'nedbat, zanedbávat, nestarat se', v Ev ix 'neposlouchat, být neposlušný',dále 'nevážit si, pohrdat', ipf. neraždati (ixUilí,
773
roditÍ2
rogozina
v. SJS 2,398), neraždenije 'nedbání, pohrdání' (l x Grig), nerodbStVOVati (takto interpretuje pokažené místo v Hab 1, 13Gl Vajs, v. SJS 2,403) 'nedbat, pohrdat', nerodive 'pohrdavý', nerodeno 'bezstarostně, nedbale' (ix Euch), neradbně 'přijatelně, snesitelně' (tx Nom), neradiveně 'nedbale' (ix Eug); s pref. ot-h--. oteraditi 'odpustit, prominout', 'strpět, být shovívavý', ipf. oteraidati 'být shovívavý, snášenlivý', oterada 'propuštění, úleva', 'odpuštění, slitováni", oteradhně, oteradhno 'snesitelně, lehce'.
Exp.: Zcsl. jer. kniž. otráda 'útěcha, radost'; takužMEW 271n, dále Pičchadze, NREt 1, 153, která vysvěúuje sém. posun k 'radosť příklonem k rad, rádovai'sja. Preobr. 2, 173 dokonce mylně vyvozuje oiráda z raďh.
EL: StSl. raditi/-roditi (v. Vondrák 1912, 113) ~ b. dial. radjá, ráda, radim, kniž. radéja (BER 6,145n), sch. ráditi (v. Rj 12, 889n), sin. st. a dial. rádiů (Plet.
2, 432), hl. roá&č, rodieč, dl. ro&š, roíei (Sch.-šewc 1230), p. arch. radzič (SJP 7, 799), str. roditi/raditi, raděti, r. arch. radéť, radiť, dial. i rodit'(mm i, 187), s významy 'starat se, peěovaL dbát o někoho nebo něco' (b. kniž., sch. sin. luž, p. arch., str. r.), 'přát si, chtít, usilovat o něco' (b. kniž., luž. r.), 'namáhat se, pracovať (b. dial, sch.), 'vykonávat (řemeslo), obdělávat půdu ap.' (sch.). V stě. doloženo jen s negací neroditi 'nechtít, nedbat, nestarat se', imper. nemdi(te) 'ustaň(te), zadrž(te)' (v. stčS).
Podobu raditi pokládá Preobr. 2, 174 za původní, naopak Vondrák 1906, 1, 94 vychází z rodili, -a- v raditi připisuje vlivu der. ot%rada; podobně Machek s.v. rodili (vliv adj. raďh). Trautmann 235 zde vidí pokračování ie. ablautu ô : ö. Rikov, Palaeobulg. 13, 3, s. 40n chápe jako pokračovaní ie. o-stupně jen psi. radili, kdežto psi. *roditi pokládá za inovaci. Jsou však i výklady vycházející z *orditi a počítající s metatezí počáteční slabiky; v. níže.
Etymologický výklad je obtížný. Nejasná je příbuznost s dalšími psi. slovy i souvislostí ie.
Řada badatelů spojuje *roditi/*raditi s psi. adj.
raďh 'radostný, veselý' (MEW 272, Machek s.v. rád, Sch.-Šewc 1200, Bezlaj 3, 191 aj.; v. raďfa), S pOStpOZlCÍ radí 'pro, kvůli' (Brückner. KZ 45, 108, pozn. 1, Vasmer 2, 482, Bezlaj 3, 144 aj.; v. radí sub (1)). S psi. *rodítÍ/*radÍtÍ je
pak nejčastěji spojováno stind. rádhnóti 'uskutečňuje, připravuje', gót. ga-rsdan 'pečovat', rödjan 'mluvit', něm. raten 'radiť, stir. radim 'mluvím', pro něž se rekonstruuje ie. *reHidh- 'úspěšně vykonať (v.
Osthoff, IF 5, 302n, Pedersen 1909, 2, 59In, Trautmann 235, Pokorný 59n. Mayrhofer 1986, 2, 448, Sch.-Šewc 1231, EWD
3, 1376, Lehmann 148, LľV 2001, 499n aj.).
Váillant (l, 163 a 4, 161n, nověji Shevelov 1964, 394)
předpokládá psi. *ó~rditi; tak též Šaur, Slávia 47, 36n a
Pičchadze, NREt i, I86n. R. ra- v neprízvučné slabice lze vyložit akáním, vlivem knižního radéť 'starat se, pečovat' nebo kontaminací s adjektivem rad. Nejasné je však ro- v sin. st. róditi; odkaz k sin. rób 'otrok (tak
Šumán, AslPh 30, 304) k vysvětlení nepostačuje (v. rab-b).
Šumán i.c. pokládal za příbuzné i psi. roditi, rode (v. rodlUi) a rasti 'růsť (sr. rastl), Saur l.c. spojuje jen s rasti a rekonstruuje ie. *Hser-dh-, což odmítá Pičchadze l.c.
Lil. ródyti 'ukazovať, které k našim slovům připojují Vasmer 2,482, Pedersen l.c, Bezlaj l.c. aj, pokládá Fraenkel 741 za kauzativum k lil. rästi 'objevit se, vznikať (tak už Stang 1942, 148).
Snoj 2003, 442n předpokládá ie. "H2reHdh- 'spojit, sestavit'; podobné Skok 3, 97, který zde vidí původní termín pro stavby dřevěných konstrukcí.
Martynov 1988, 37n nachází pro sch. ráditi 'pracovať paralelu v jatyjažském radid tv. a obojí dále spojuje s Írán. räd-' klučit, čistit půdu, pracovat', střhn. roten 'klučit, čistiť; podobu raditi má za iranismus. Význam 'pracovať lze však snadno vyložit sém. posunem 'pečovat, starat se, dbáť —> 'pracovať. £,?
roďfe v. roditi i
rogozina, -y f.'rohož; Matle* (ixSuprBen)
Vcsl. jsou doloženy i tvary rogoza f, rogoiije n, ro-
gozica, rogozinica, rogozhnica f. tv. íMLP) a rogoze
m. (o tom v. niže).
Exp.: Z csl. rogoz-h je rum. rogoz 'ostnce/Carex', 'skŕípi-
na/Scirpus' (tak Tiktin 1335). Zcsl. rogozina je dáko rum. rogo-
jiná ä meglenorum. ruguzinä 'rohož' (Rosetti 1954, 42), pokud
nejde o přejetí ze živých sl. jazyků.
EL: Stsl. rogozina 'rohož' je derivát od rogoze, jež je doloženo v csl. památkách s významy 'rohož', dále 'sítina/Juncus', 'papyrus (jakožto nahrazení cizí reálie domácí)' a také 'provaz, lano' (Mlp 80i).
Psl. *rogozrhlrogoza > b. rogóz, dial. rógoz (BER 6,29i), mk. rogoz, sch. rógoz, sL dial. rogoza (Rj), sln. rógoz i rogôz, lid. rogóza (SSKJ), v zsl. jazycích je doloženo jen v plb. ruog'oz (Rošt 1907,417), ve sip. a p. dial. rogoza, dále v derivátech (v. níže rogozjhf-zja) a v toponymech, sr. č. Rohozec, Rohozná, Rohozov, Ro-hoznice aj. (Profous 3,574n, Hosák-Šrámek 2,374), dále br. rahóz, ukr. rohíz, gen. -hózu, rohozá, str. rogoza (StrS), r. rogóz, rogoza, dial. rágoza aj. (Daľ, SRNG), všude s významem 'vodní, bahenní či močálovité trávoví té rostliny, jako jsou různé druhy orobince/Typha, ráko-su/Phragmites, sítiny/Juncus, skřípiny/Scirpus aj.'
Z lodyh nebo stébel těchto rostlin již staří Slované pletli rohože na spaní, košíky aj, v. Niederle 1911, l, 1, s. 872.
Bohatě je ve sl. jazycích doložen derivát *ro-
774
rogozina
roi
gozjhfrvgozja, sr. b. dial. wgóža (RODD, BER 6,290) a mk. rogoža, sch. rogoža, sln. knižní rogóia, slk. ro/iož, St. i WÄOŽa (HSSlfc), StČ. (Kott 7,585) a Č. rohož, hl. rohodí (ke změně -dz- > -od- v. Sch.-Sewc 1232), St. i
roAož, dl. rogoi, fidč. rogoža, plb. rüd'üzä (P-S), (v kaš. jen der., sr. rogoiäná), stp. p. rogoža, br. rahóža, ukr. rokóža, str. rogoža (StrS), r. rogoža, s významem 'hrubé pletivo z orobince, rákosu, lýka ap., rohož, popř. výrobky z něho* (jsi. slk. č. p. vsi.), v zsl. jazycích (slk. st., stě. luž. plb. kaš. stp. p.) pak také 'orobinec, rákos, sítina, skřípina aj.'
Č. a slk. kniž. rákos 'rákos, vodní rostlina z rodu Phrag-mites', stč. rokos (archiv stč.) 'skřípina, sítina' (sr. i stč. rákosie 'rákosí" -Šimek, 'sítí' aj. - archiv stč.) je považováno za neznělou variantu psi. *rogoz'b (-o- v 1. slabice vysvětloval Machek s.v. rákos možnou disimilací obou -o), která vznikla ještě před stč. změnou g > h.
Slovo s nejasnou etymologií,
Nejčastěji se psi. '*rogozi> považuje za derivát psi. *rog<b 'roh' (v. rog-b), tak Brückner 461, Mladenov 562, Vasmer 2, 527, Seti. Šewc 123In, BER 6, 292 aj.; *rogozt> pak původně *'mající rohy', 'něco podobné rohu', 'něco ostré jako roh', 'to, co vyčnívá, trčf: sr. např. r. dial. rogózá 'sukovitý kůl', rágoza 'ostřice/Carex', rogoz'e 'to, co trčf na všechny strany' aj. (Merkulovová 1967, 48-50, Varbotová, RS 53, 23, SRNG). Nejasná je 2. část slova: většina autorů zde vidí pouhý suřix -(o)z-b, jiní (např. HER 530, Snoj in Bezlaj 3. 192, Snoj 2003, 627) zase ie. *ozdo-s 'větev' (sr. ř. fí*"o?, arm. ost, g0L asis, něm. Asi); předpokládají tedy psi. kompozitum *rog-oido- s původním významem * 'vyčnívající, čnící, trčící větev', popř. *'větev připomínající roh', což po sémantické stránce není příliš přesvědčivé. Podle Hauptové (red. poznámka) by mohlo jít o deverbativum od *rogoziti (sr. r. dial. rogoziť 'bít se (o býcích)', SRNG), odvozené od *rogb.
Sémanticky lákavé, hláskově však těžko objasnitelnč, je spojování s lit. rezgti, rěgzti 'plést' (tak Matzenauer, LF 17, 169n, H-K 313, nevyloučil ani Preobr. 2, 207), považované zpravidla za příbuzné s psi. *rozga 'větev' (v. rozga). Zcela mylně sem Loewenthal (AsIPh 37,384) připojil ještě ř. pejjßav 'točit, otáčet', pöf/ßat; 'kruhovitý pohyb', 'káča', neboť zde -fi-není z labioveláry, v. LIV 2001, 700; odmítl i Vasmer I.e.
Podle Čemycha 1993, 2,118 je *rogozblrogoza z pův. *ro-ZOgiJrozoga (s metatezí v důsledku sblížení s *rogi>, popř. kvůli odlišení od psi. *rozgá) < ie. *ifreH2-g'h-/ifrH2-gh- 'trn, pichlavý stonek'.
Hin, PBB 22, 234n a Machek s.v. rohož spojovali psi. *ro-gozt. s gót. raus, sthn. rör, něm. Rohr 'třtina, rákos' (jako jeden z možných výkladů přijal i Preobraženskij (Preobr. I.e.), naopak odmítl již Toip 332, Feist 1923, 297 aj.). Podle Machka I.e. jde parmě o slova "praevropská", přejatá od staršího neindoevrop-ského obyvatelstva. y
rog-fe, -a m. 'roh; Horn'
Přen. 'Sila, moc'; u Hebrejců byl zvířecí roh symbolem síly (v. Zorell 1911, 302, SJS 3, 641). V stsl. sémantický kalk ř. xépaq.
Der.: rogotbcb 'rohatec, rohatý' (lx Zap); rožwb, roiatvb 'rohový, z rohu'; rvibcb 'lusk, plod rohovní-ku'; roianhCh 'luk'.
Komp.-. inorog-bjedinorog* 'jednorožec' (ř. juová-
XEptic), s poses, adj. ifiorotb, jediflOWZh.
Podrobně k sémantice stsl. slov Mur'janov, VJa 1979, 2, 101-114.
Exp.: Z csl. je rum. inorog 'jednorožec* (v. Tikrin 824, BER 6, 288).
El: Psi. rog*, všesl.: b. mk. rog, sch. sin. rdg, slk. č. roh, hl. róh, dl. rog, plb. rüg, pom. róg, p. róg, br. roh,ukr. rih,x. rog, vše 'roh', 'hroť, dále 'kouť (zsl.) a další přen. významy.
SI. rog* nachází nejbhžší příbuzné jen v bait.: lie rägas, lot. rags, stprus. ragis, vše 'roh'. Patrně jde o bsl. inovaci (Smoczynski 2001,16, no). Další výklad je nejistý.
Někteří badatelé spojují rog-b s lit. regeti, lot. redzéi 'vidět, hledět' a dáie s ie. *reg~-lreg- 'směřovat dopředu' (Jěgers, KZ 80, 144n, Fraenkel 712n, Mažiulis 4, 7n, Karulis 1992, 2, 99, Snoj inBezlaj 3,191).
Jiní mají sl. rog-b za příbuzné s něm. ragen 'čnít, tyčit se' (Mladenov 562, Machek s.v. roh; připouští Černých 1993, 2, 118). Něm. slovo se však odvozuje z pragerm. formy *hrag- < ie. *krok- (Kluge 578, EWD 1362, Pokorný 619).
Zcela nepravděpodobná je souvislost s ř. äp/exv 'vést, směřovat' (Fick l, 527, Hoffmann, BB 26, 136, Prellwitz56).
Někteří naopak mají bsl. slovo za archaismus a nostratickč dědictví (v. Dlič-Svityč, Etim 1965, 361, Gamkr.-Ivanov 1984, 880, pozn. 1, Kaiser 1990, 104; o vzájemném vztahu ie. a kartv. slova s významem 'roh' v. Žigo, JČ 41, 64n).
Abajev 2, 345 spojil bsl. slovo s oset. ragsen 'věšák' < *rágana- 'vyrobený z rohu' a dále s oset. rag 'záda, hřeben hory, horský hřbet', ř. páftu; 'hřbet, páteř, horský hřeben'.
Další liter. v. Karulis I.e., BER 6, 288. bv
roí, roja m. Zástup, houf; Schar' (IxDim)
Exp.: Rum. roi 'roj', jež je podle Tikiina 1335 zcsl., může být i z živých sl. jazyků (v. Scärlätoiu 1980, 87, BER 6,312).
EL: Psi. *rojb, všesl: b. mk. roj, sch. roj, sln. roj, slk. č. roj, hl. rd/, dl. roj, pom. roj, p. ráj, br. roj, ukr. rij, r. roj, vše 'roj, velké množství létajícího hmyzu, zejména včel, nebo ptáků', přen. i 'množství Udí, věcí ap.' V plb. doloženo jen vb.: 3. os. sg. préz. rüji sä, 3.
os. pl. préz. rúja Sä 'rojit se' (Olesch 1983, 895).
Sl. rojb je odvozeno od o-srupně ie. slovesného kořene *H}reiH- 'valit se, vířiť, obsaženého i v rě-
775
TO i
rosa
jati 'strkat, tlačiť, reka 'řeka', nrtpŕt .sg 'vrhnout se, téci* (v. rějati, ríka, rinQtise); srovnává se stind. raya-'prouď (v. Vasmer 2, 532, Vaillant 3. 271, Mayrhofer 1956, 3,59n, BER i.c, Snoj 2003, 627n aj.). bv
Rokytenica, -e f., nom.pr. (Ix VencNik)
Přítok Vltavy, dnešní pražský potok Rokytka (StslLeg 173 a 215).
Čcsl. Rokytbnica je derivát od rokyta, jež v stsl. památkách doloženo není, sr. však csl. rakyta 'vrba jíva/Salix caprea' (MLP).
Exp.: Z csl. rakyta je rum. st. a dial. rächitä 'druh vrby' (Tiktin 1291, Rosetti 1954, 41), pokud nejde o přejetí z živých jsi. jazyků, stejné jako je tomu v případě maď. rekettye či alb. rakitetv. (EWUng5, 1247, Meyer 1891, 361, BER 6, 168).
EL: Psi. *orkyta, všesl.: b. rakita, dial. rakída (Achtarov 1939, 268), ľäkídä (BDial 8, 165), rakit (BER 6, 168) aj., mk. rakita, rakida, sch. rákita, dial. i raketa (Sulek 1879, 322), sin. rakita, slk. rakyta, dial. rokyta (SSJ), rakiťa, rokiťa, rokiť f. (archiv JÚĽŠ), stč. (archiv stč.), č. arch. a dial. rokyta, hl. rokot (zakončení -at místo očekávaného -U snad vlivem hom. rokot 'zmatek, hluk, povyk, rámus ap.\ v. Sch.-Šewc 1233), arch. rokOČ f.
(Pfui), dial. rokot m., rokota f. (SSA 3,254n), dl. rokit, rokiia, dial. také rok'ito, rek'it (SSA l.c), v plb. der. ruťaitnä (< *orkytbna PS, SEPlb663, oiesch 1983, 2, 905), pomsln. rók'iia (PWb), stp. p. rokita, br. rakita, dial. i rokita (SBrH), ukr. lid. rokyta (SUM), dial. i rakyta (Makowiecki 323,325), str. rakita, rokita (StrS), r. rakita (vlivem akání), s významem 'vrba/Salix', zejména 'vrba jíva/Salix caprea', 'vrba nachová/Salix purpurea', 'vrba košíkárská/Salix viminalis', užívá se však i pro různé další druhy vrb; dále též 'vrboví, vrbový porosť (např. p., r. dial.), 'kůra z mladé vrby* (r. dial.) aj. Název přenesen rovněž na jiné rostliny, sr. např. r. dial. rakita 'druh břízy' (SRNG), 'topoľ, zejm. 'topol černý' (Daľ 3,1584) aj.
V případě stč. rokyta 'palma* (archiv stč.) jde spíše než o přenesení názvu o náhradu cizí reálie reálií domácí (podrobněji v. Janyšková, Slávia 67, 47n).
Ve slovanských jaz. jsou hojně doložena toponyma, včetně hydronym, která jsou odvozena od psi. fytonyma *orkyta.
Psi. *orkyta je (vedle psi. *vbrba, *vhťhla a *iva) starobylý název vrby. Slovo bez jasné etymologie, nejčastější výklady jsou dva:
• (1) Psi. *orkyta ** ř. SpxEU&oc;, lot. ércis 'jalovec'. (2) Psi. *orkyta < ie. */íJer/rť<- 'ohnutý'.
(1) Psi. *orkyta se často spojuje s ř. a balt. názvy jalovce. Lidén, if 18, 507n spojil psi. *orkyta s f. apxEuQoq 'jalovec', ápxevQlq 'plod jalovce', dále připojil i ř. ápxuc, äpxuov 'síť' (větve vrby i jalovce
sloužily k pletení plotů, košů ap.). Ř. a sl. slova se zdají být tvořena stejně, ve skutečností je však v ř. sufix -60-, jenž je charakteristický pro názvy rostlin (Chantraine 109), zatímco ve sl. jde o suf. -yta, blízký suf. -yto v kopyto, koryto (v. Skok 3, 103). Endzelin, kz 44, 59n dodal k ř. názvu jalovce i lot. ěrcis, dial. ecis 'jalovec' a ještě i lot. Srškis 'trnitá rostlina'
(přijali Trautmann 71, M-E 1, 574, Vasmer 2, 488, Sch.-Šewc
1233 aj.). Obtížné je najít společné ie. východisko: Frisk l, 141 a Chantraine l.c. totiž připouštějí, že ř. slovo může být výpůjčka, potom by i sl. *orkyta (z předslovanského *arka-to-, v. Lidén i.c.) mohla být výpůjčka z neznámého pramene.
Významový rozdíl jalovec (jehličnan) : vrba (listnáč) vysvětlovali Danka a Witczak (SbSafarewicz 127) tím, že Slované při své migraci z hornatých oblastí do vlhkých nížin přenesli název jehličnanu s ohebnými větvemi na nově nalezenou vrbu.
(2) Často se rovněž přijímá příbuzenství s lat. ar-cus 'luk, oblouk, klenba, duha ap.' (stlal. gen. arqui) a dále s germ. názvy pro šíp, s gót. arbjazna, stsev. or, stangl. earh, angl. arrow 'šíp', která jsou z ie. *H2erk!í- 'ohnutý' (Torbiornsson, BB 20, 140, pozn. 3, Brandt, RFV 18, 9, Meillet 1902, 295n, Feist 1923, 41, HER 517, Snoj 2003, 601 aj.).
Následující výklady jsou zcela nepřesvědčivé:
Staré spojování se stind. arka- m. 'keř Calotropis gigantea' (MEW 226, Brandt l.c.) vyvrací ta skutečnost, že stind. slovo je nejspíš drávidského původu (tak Mayrhofer 1956, 1, 50 a Mayrhofer 1986, 1, 113n).
Nepravděpodobný je Briicknerův návrh (KZ 45, 104 pozn.) spojit *ark-yta se sl. reka a stind. arnas- 'proud, řeka' (sém. motivace: vrby rostou u vody, u vodních toků).
Machek (LP 3, 106, Machek 1954, 133, Machek s.v. rokyta) srovnával sl. *ork- s germ. *solk- (> sthn. saiaha, siangl. sealh 'vrba'), dále s lat. salix a ir. sail a předpokládal stejné „praevropské" východisko všech těchto výrazů.
Podle Mikkoly 1903, 37n nem jisté, zda sl. název vrby měl podobu *orkyta či *rokyta; opírá se přitom o Matzenauera, LF 16, 166n, který spojil č. rokyta, ovšem jen ve významu 'ostřice/Carex* a 'sítina/Juncus' (sr. č. řídké rokyta 'sítí', 'Tákosf - PSJC), s rákos (< *rogozť, v. rogozina).
K nostratickým souvislostem v. Illič-Svttyč, Etim 1966, 337, n.-Svityč 1,240, HER l.c. ij
rokt, v. rešti
rosa, -y f. 'rosa, vláha; Tau, Feuchtigkeiť
VSuprtéž 'déšť' (za ř. óju/Spcc, v. StslS).
Der.-, ipf. rositi 'rosit, zavlažovať. EL: Psi. rosa, všesl.: b. rosa, mk. rosa, sch. rosa, sin. rosa, slk. č. luž. rosa, plb. rôsä, porn. p. rosa,
776
rosa
rovanií
br. rasá, ukr. r. rosá, vše 'rosa, jemné kapky sražené vodní páry z ovzduší', dále 'lehký letní déšť' (b. mk. sch., slk. st. Hssik), 'poť (jsk, slk., č. st. akniž. (Jg, psjč), p.); často v názvech rostlin (v. tiapř. Machek, JP
33, 176n, Havlová, Slávia 74, 293-297) nebo chorob rostlin
charakteristických výpotkem v podobě kapek ap.
• Psi. rosa < ie, *r§s- < *Hiers- 'téci'.
Psi. rosa je příbuzné s lit. rasá 'rosa', lot. rasa i 'lehký déšť', stind. řása- m. 'šťáva, míza, tekutina', rasa- f 'vlhkost', av. Raghů- 'jméno mytické řeky', původní kořenné substantivum je v lat, ras
'rosa' (MEW 282, Gorjajev 302, Meitlet 1902, 250, Preobr. 2, 215, Vasmer 2, 537, Machek s.v. rosa, Pokorný 336, Fraenkel 699, Skok 3, 158n, Mayrhofer 1986, 2, 441n, Sch.-Šewc I236n, Černých 1993, 2, Í23, Furlanová in Bezlaj 3, 197, LIV 2001, 241, BER 6, 325 8 aj.). Patří Sem asi t Skytské (z Ptolemaia) 'Pá 'řeka Volha' (v. Knhn, KZ 28, 214n, podrobněji
Rozwadowski, RS 6,4in). Vše z ie. *rds- < ie. *Hiers-t z něhož je i stind. aršati 'teče', het. äraszi, arsan-ú 'téci' (Liv í.c), za předpokladu Schwebeablautu *Hier-s-//*Hi r~es-.
Nepravděpodobné je Meiiletovo (SbGeiger 236) spojení s f. Spóaoq 'rosa', jež sám zpochybňuje (odmítli Frisk I, 419n a EM 577), jakož i spojení s ř. čpcúý 'prudký pohyb, střet ap." (Persson 1912, 837). pv
Rostislavy v. Rastislavi,
rota, -y f. 'přísaha; Eiď (Fris)
Der.: rotitise 'zapřísahat se, zaklínal se'; roti>niki> 'spiklenec, spříseženec' (íxVencNik).
Et: Psi. rota > sch. st. rota (Rj), sin. st. rota, Stč. rota (Brandl 1876,300, Jg), Stp. p. rota, ukr. st. rota (žel.), str. rota (StrS), r. dial. rátá (SRNG), vše 'přísaha,
přísežná formule' (k sém. v. i Bricyn, FiiN 1965, 3, 142-144). V hl. jen vb. roéié so 'přísahat' (Sch.-Šewc 1229). Týž význam má i m,: stsrb. rot (Rj), sin. st. rôt (Piet.).
Slovo rota představuje psi. právní termín; rota byla slovní přísaha před soudním shromážděním, zatímco prisega (v. dosešti) byla přísaha spojená se saháním na určitou věc (v. Machek s.v. sahati s rota).
Málo jasné.
Trubačev (SbMiadenov 339) vykládal si. rota z
*rokta, derivátu Od rekti 'Fíci' (v. rešti; podobně Otrebski, PF 19, 202).
Tradičně se však sl. rota srovnává se stind. vráta-n. 'příkaz, pravidlo', av. urvata- n. tv. (Lidén 1899,
238, Meillet 1924, 116 a MSL 9, 142, Vondrák 1924, 1, 375, 579, Chantraine, BSL41, 1, 39, Vasmer 2, 539) a odvozuje
se od ie. *uerHt- '(slavnostně) říkat, mluviť (Skok
3, 160, Furlanová in Bezlaj 3, 199, Pokorný 1162, LIV 2001,
689n). Málo jasné je ovšem tvoření slova; Furlanová l.c. je má za substantiv i zované í-ové ptc: m. rot, f, rota < ie. *ur-a-to-.
Maszyriski (1957, 88) měl sl. rota za přejaté z Írán.; proti Toporov, VJa 1958,4, 122.
Machek (s.v. rota) spojil sl. rota se stind. rtá-, av. aša- 'pravda', pův. 'slavnostní prohlášení pravdivosti'; se stind. výrazem spojoval už Gorjajev 302.
Vaiilant (4, 686 a RÉS 42, 122) spojil sl. výraz s liL rôtas 'kolo', lat. rota tv.: psi. rota by pak pův. znamenalo 'přísaha skládaná v kruhu před shromážděním'.
Blažek (red. poznámka) uvažuje o přejetí z kelt,; sr. gal. raiei "slibuje, zaručuje*, stir. ráth 'jistota, záruka' (v. Delamarre 2001,215). bV
rovami, -íja m. či -ije f. nebo rovanije, -ija n? 'dar;
Gabe' (lx Kij a CanVene)
Doložen pouze ak. pl. rovanije (Kij 1b 10) a rovanije (CanVene 139,17), kde nelze vyloučit vliv syn. darovatsije.
EL: Hapax legomenon, v lat. předloze mu odpovídá subst. manus 'dar*. V jiných sl. jazycích není odpovídající výraz doložen. O původu tohoto slova není zcela jasno. Dosud existující výklady jsou spekulativní a ani jeden z nich není plně uspokojivý.
Nejvíce přijímaný je výklad NahtigalŮY (NahtigaJ 1936, 21-31, zvi. 28n), který pokládá toto slovo za moravismus, jenž se dostal do stsi. jako výpůjčka nedoloženého sthn. substantiva *ar(a)vam f. 'dar'. Kořen *arw-, obsažený v tomto rekonstruovaném abstraktu, je podle něj dochován v got arwjo, překládajícím v biblických textech ř. Sapeáv 'darem, zdarma', a ve sthn. ar\a)vi/Ůn, mladším ar(a)wmgún 'zadarmo, nadarmo, marně' s nepříliš jasným původem (sr. EWAhd 1, 311n). Přijímají např. Horálek, SbVajs 117, Vašica, Byzsl 8, 13, Večerka, Slávia 32, 415, Mareš 2000, 52 a 59n, pozn. 28, s výhradami též Auty, S iovo 25-26, 173, Schaeken 1987, 129n aj.; pochybují Wijk, Slávia 15, 232n, Tkadlčik, Slávia 66, 325-329 aj. K meuaezi bez zdloužení kořenového vokálu ve slovech cizího původu v. Mareš, Slávia 25,463.
Pisárskou chybu předpokládá Tkadlčik l.c,, když tvar na -je vysvětluje defektním psaním místo radovanije a tvar na -e vyvozuje z defektmho *dovanije (místo darovanij§), které pro jeho nesrozumitelnost písař vztáhl k subst. rovi, (v. im).
Podle Jagiée 1890, 54n, pozn. 2 vzniklo toto slovo zkrácením z darovanije. Jeho domněnka, že da- bylo vynecháno s cílem dopsat ozdobnou iniciálu, se nezdá být příliš pravděpodobná, protože ozdobné se psala jednotlivá písmena, nikoli celé slabiky. Tkadlčik o.c. 327 navíc namítá, že Kij nemá zdobené iniciály, nebyly tedy na vynechaná místa dodatečné malovány (přijímají Weingart 1949, 35, Liewehr, ZSI 1, seš. 2, 38, Diels 1963,2,39 aj.).
Hláskově i sémanticky nevyhovující je výklad Hammův (Hamm 1979, 69), který pokládá stsi. slovo za deverbativum
777
rovanii
rozga
slovesa ryti 'rýt, rytím vyhrabať, tedy rovanlje < rbvanije. Stsl. synonyma jsou darovanije, darí*. hk
rov*, -a m. 'jáma; Grube1
Přen.i 'hlubina', 'hrob'; vSupr ixpi. rovi 'základy'.
Der.: rovmiki, 'propast, hlubina' (podle Ruska, SLPJ 4, 42 z rwenik*. adideací k rov-h; v. rtveníki,),
EL: Psi. rovi, > b. mk. mv, sch. rov, sin. rôv, slk. kniž., stč., č. kniž. mv, luž. row, porn. rúv, p. rów, br. roiÁ, ukx riv, r, wv 'příkop, jáma' (jsi. porn. p. vsi.), 'štola, důl' (sch. sin.), 'hrob' (slk. č. luž. stp.) aj. Rost (1907,418) na základe toponym rekonstruuje plb. ruav 'hrob'.
SI. rovi, je deverbatívum od o-ového stupně kořene obsaženého ve slovese ryti 'rýt* (v. ryti; Sch.-Šewe 1239, Síawski, SK 1, 58, BER 6, 277), Obdobně prěrovh 'průrva, jáma' (ix Supr, psáno pěrov-b) od *préryti. Někdy se rovh přesněji odvozuje od iter. *rovati, rujo (> sch. rdvari 'rýť, sin. rováti 'rvát', Č. st. zarovati 'zaorať) (Machek 1968, 520, Skok 3, 148, Snoj in Bezlaj 3, 199n).
Lit. rävas 'příkop', stprus. rawys tv. je spíše nežprapříbuzné přejato e p, (Fraenkel 709), bv
rozga, -y f. 'ratolest; Sproß, Zweig' (Ev Psali)
V Zogr Mař Pog psáno Ix razga.
Der.: kol. raždije, roždije, 1 x WŽČhje (Christ) a r§zdije (Mak) 'ratolesti, větve'. .
EL: Psi. *rozga > b. arch. rozgá (Gerov), mk. dial. róška (BER 6,307), sch. rozga, charv. róžga (Rj), sin. rozga, slk. rázga, stč. rózha, rózjka (Gebauer 1894, 1, 326), č. arch. rozha, sl ruzha (Jg 3, 874), dial. ruska (Bartoš 1906, 368), dl. rozga, plb. rözgä, rôzgo (PS), porn. rôzga, stp. p. rózga, br. rózha, dial. rózga, róžga, róska (SBrH), u Nos. 565 rózka, ukr. rízka, str. rozga, t. rózga, s význ. 'ratolest, letorast, výhonek, odnož ap.' (v sin, zejména 'výhonek vinné révy', kniž. i 'vinná réva*), dále 'odřezaný výhonek stromu nebo keře, větev' (v mk., sch. a slk, i 'suchá větev'), 'prut' (např. č. dial. ruska 'březový prut' utěšený, nř 48,84) a jiné, i přenesené významy.
Pův. u-kmenové substantivum *rozgy, gen. *rozg%ve přešlo k produktivním a-kmenům, jak o tom svědčí sch, mzgva 'leto-rost, výhonek, větev, pruL tyč, rozpěra ap.* (Rj), sin. sL rôzgva 'výhonek vinné révy, vinná réva' (Plet.) a plb. rözgvoi nom.-ak. p). 'proutí na plot, podpěra, tyč sloužící k podpírání popínavých rostlin' (P-S).
Hojně je ve si. jazycích doloženo kolektivum na -hje {*rozghjé), sr. sch. rožde, sin. rôžje, slk. ráždie, u Kálala 567 i ráždie, stč. roždie, č. roští, dl. roždie, rozdte, stp. róždže, s význ. 'roští, ulámané nebo spad-
lé suché větve*, v jsi. zejména 'odřezané výhonky vinné révy' (Rj,Piet.), ve starších památkách 'odřezané části stromů nebo keřů, proutí* (stč. MStčs).
Et. není zcela jasná. Nejčastěji se slovo spojuje s lit. rěgzti, rezgu i rezgiu 'plést, vít, vázat' (sr. i lit, rěgztís, regzrys 'koš' a lot. reiglt 'plést'), jež je z ie.
*rezg- 'plést, VÍť (Pokorný 874; LÍV 2001, 507: *resg-), Z něhož je i stind. rájju- f. 'provaz, lano', lat. restís f. (< *rezgtis) tv., popř. i stangl. resc, risc, ryse, střdněm. risch, riisch, střbn. rusch(e) 'sítina' (tj. vodní rostlina, jejíž stéblovité lodyhy byly vhodné k pletení košíků ap.). Psi. *rvzga, *rozgy, s pův. významem ''"čási rostiiny vhodná k pletení, vázání ap.', by pak bylo postverbale (pod. jako je platí, od plesti nebo toki, od tekti) od slovesa, jež není ve sl. zachováno. K liter.
sr. Fick, BB 1,172, Piek 1, 301, WH 2,431, Vasmer 2, 531, S-A 1955, Č. 767, Fraenkel 713, Skok 3, 161, Šaur, Slávia 47,30-32, Černých 1993, 2, 120, Snoj 2003, 631.
Tvary s ra- v stsl., csl. a slk. vznikly sekundárně, zřejmě vlivem tvarů s pref. *orz- (Meíiiet 1902, 257,
Vondrák 1906, 1, 94, Vondrák 1912, 113, Meíllet 1934, 13ln, Yaiilant 1, 163, Vasmer l.c. aj.). Uvádějí se VŠak i jiné
možnosti: podle Machka 1968, sis je to důsledek zdloužení (nejdřív v derivátech, sr. slk. ráždie < *mzg hje), podle Georgieva, SbStojkov 567n rozdílné intonace první slabiky.
Další výklady nejsou presvedčivé:
Miklošič (MEW 226n, přijali např. Walde, KZ 34, 512, Brugmann U/1, 508, Briickner 465) vychází (kvůli stsl. a slk, tvarům na ra) z pův. *orzga, odvozeného od pref. *orz-. Pro srovnání uvádí něm. Zweig 'ratolest, větev', pův. **vidlicovitá větev', jež je odvozeno z num. zwei; psi. *orzga by pak pův. znamenalo *'to, co se oddělilo (různým směrem)'. Tento výklad je nesprávný vzhledem k tomu, áe v b., sch. a sin. jsou doloženy jen podoby s ro-, ostatně později Miklošič o tomto výkladu sám pochyboval (MEW 430).
Machek l.c. spojoval mzgasí.páStš 'větev, pruť,|&íSc^jvoí 'výhonek, větvička' a s kymer. gwrysgen 'větev'; pro kymer. slovo přijímá starší výklad z * vrd-skä (Foy, TF 6, 323, Pedersen 1909, 1, 367) a pro sl. slovo vychází z pův. *vrod-.
Z příbuznosti s ř. fiábayvoz a kymer. gwrysg 'větve' vyšel i Georgiev l.c.; rekonstruoval psi. *(v)arzgá a vyvozoval je z 0-srupně ie. ^tferdft-, základu, z něhož se objasňuje psi. *vmsií> 'vzrůst, vék', v. vri^ta.
Se sémanticky blízkým psi, *orjí( 'růst' spojoval rozga Mikkola 1903, 35 (a zřejmé naznačil Nehring, IF 4, 399: razga < *rost-gá), kriticky Vasmer l.c. Z psi. *orsti vyšli pro výklad jihočeského toponyma Rahí (sr. ě. rošií) Vondrová a Blažek, Čeština 2001, s. 317.
Spojování s lot. razga, razda 'opotřebovaná metla, ometené koště' a lit. räzas tv. a 'strniště' (M-E 3, 492 s 7) je odmítáno
778
rozga
(Vasmer l.c, Bezlaj 3, 201 aj.).
Pochybné je Sobolevského (RFV 64, 113) spojování s r. roión 'tyč s hrotem' (v. ražfcnt), rogóz 'orobinec/Typha' (v. rogozina) a ř. (Sctvde 'tmf jj protože zůstává nevysvětleno -zg-.
i]
rozvi.wu, -a m. 'řetěz; Kette' (USupr)
Doloženo jen v ak. pi. (yhzemi, rozv-bny izviry iri na vyjp svojo v-bzJoži), takže není vyloučeno F. rozvbrta. Sr. i rcsi. razvina f. 'provaz, pouta' (MLP, StrS).
EL: Slovo nemá ekvivalenty v současných slovanských jazycích.
Mirčevův pokus (Pomagalo 104) o spojení s r. dial. nizviny (rézviny, rézgoviny ap.) pl. 'velký koš nebo mošna z brezové kůry nebo z lýka na nošení sena' nevyhovuje, protože r. dial. slova jsou přejata z IiL rézgyněs, rizgis 'koš' (Vasmer 2, 506).
Etymologicky temné (v. SA 1955, č. 768). Nejprav-děpodobnéjší je vidět v první části prefix *orz (tak už MEW 226), druhá část slova zůstává nejasná.
Synonymní je stsl. veriga 'řetěz, pouto, okovy' (SIS je uvádí jako textovou paralelu; v. veriga) < ie. *Huer- 'navlékat, vsouvat', 'svazovat, pojit do řady'. Další významově blízká stsl. slova, jako oie v pl. 'okovy, pouta', oza tv., si>0za 'pouto', souvisí s ie. *H2engh- 'úzký, úzce svázaný ap.' (v. ©za, ože, siozt).
Užití pref. roz-, raz- v rozvbm, mělo možná zdůraznit, že jde a pouto, které lze uvolnit, na rozdíl od trvalého upevnění přikováním řetězu (podle ústního podání historika J. Francka).
Sémanticky blízké by mohlo být str. rozyjazh, rozvézt* 'zařízení na přivazováni", doložené jen v pl. (/ bilmenja... prtvjazat k derevu i rukí i nogi na rozvezl..., StrS).
Sémanticky nepřesvědčivý je výklad z adv. razvě "toliko, jenom, pouze' sufixem -Bnt., i když slovotvorné vyhovuje (Vaillant 4, 595).
Mirčev l.c. předpokládá jako výchozí f. rozvána, zkrácené z razvitia, to z razvi-ina, z *orz-viii, jež prý kromě 'rozvinout' mohlo znamenat i 'zatáčet, ohýbat, kroutit se'; et. vili 'ovíjet, vinout' v. izvíti. pv
roža, -e f. 'růže; Rose' (ixCMLab)
EttCsl. roža je přejeti' z lat. rosa 'růže' (Mikl. 1867, 123, rvfEW 282), a to buď přímé, neboť růže se původně pěstovaly (rnj. spolu s praskumíkem a slézem) v klášterních zahradách a v herbariícn jako důležitá léčivá rosdina (Machek 1954,109, Machek s.v. růže), nebo prostřednictvím střhn. rose 'růže' (Newerkia 2004,253). Stítin. s- (s výslovností znělou) se do slovanských
jazyků reflektovalo jako Ž- (sr. např. c. žemle, sch. žěmlja, sin. žSmlja 'houska' ze střhn. semel, simel < lat, simila 'jemná pšeničná mouka'; v. Newerkja 2004, 245).
Lat rosa 'růže', které žije v jazycích románských (sr. it. špan. port. rosa, fr. rose aj.) i germ. (sr. angl.
rose, něm. Rose aj.), je mediteránm stěhovavé slovo, snad semitského původu (sr. Mayrhofer, AO 18,4, s. 74-77, E-M577). Je v blízkém, hláskově však ne zcela jasném vztahu s ř. jióSov tv. (někteří autoři předpokládají přejetí Z řečtiny, např. W-H 2,443, Frisk 2,661).
R. páSov je nejasné, Frisk I.e. aj. vycházejí z *fpôhov a pokládají je za přejaté ze stírán, *varada-Aiareda-, z něhož je i arm. vard "růže": pravlastí růží byla zřejmě Přední Asie (Hehn 1911, 252-263, Schrader-Nehring 2, 267n).
Doloženo ve všech slovanských jazycích; b. dial. rúža, mk. ruža, sch. ruža, dial. ruža (Rj), rôža, (Rj, Skok 3,174), sin. roža, slk. ruža, stč. róžě, ruožě (archiv stč.), č. ráže, hl. róža, dl. roža, plb. ruzá (P-S), porn. roža, srp. p. róža, br. rúža, ukr. dial. róža, rúža, str. roža
(StrS), r. díai. róža, rúžd (Annenkov 300, Dal' 3,1703,1707,
SRNG), s význ. 'růže/Rosa (keř i květ)'; název často přenesen (na základě podobnosti květů či vzhledem k léčivým účinkům) také na jiné rostliny, sr. např, b. rúža 'proskurník lékařský/Althaea offícinalis' a r. töai.,ukr, róžatv. i 'sléz lesní/Malva sylvestris'; v sch. dial. (Rj), sin. (Plet.) a hl. hovor, i obecně 'květina' (vliv něm.?; sém. posun 'růže' —> 'květina'je znám vněm. dial., v. Bielfeldt 1933, 231),
Ve všech sl. jazycích se vyskytuje hojně ve víceslovných fytonymech typu č. šípková růže aj.
Cesty přejetí do jednotlivých sl. jazyků jsou různé, např. u sch. rúža se za prostředníka latiny považuje iL (HER 535), p. róža je zřejmě z č, (Brückner 466, Basaj, SFPS1 14, 11), vsi. tvary byly přejaty přes p. (Vasmer 2,529, Richhardtová 1957,96, Rudnyc'kyj 2,949), plb. tvar vznikl zřejmě v důsledku mazuření z roža (SEPlb 1, 664, Olesch 1983, 2, 884n).
Mladší jsou tvary se znělým konsonantem, sr. b. róza, mk. roza, sch. dial. roza, myt (Rj), p. dial. roza (Karlowicz 5, 67), br. dial. róza (SBrH), ukr. róza, sir. (17. stol.) roza (StrS), r, róza 'růže', u nichž je rovněž nesnadné určit přímý zdroj: např. u b. róza se za rtfcstředníka pokládá r. róza nebo fr. či jiný západorománský jazyk (BER 6, 307), r. róza je mladší přejetí z něm. Rose (Vasmer 2, 530).
Tvar r&sa (16. stol., Dubrovník, v. Vuk 678) je dalmátsky archa ismus (Skok 3, 174). i]
rožamb, rožtni. v. rog?> roždakt v. rodí tu ročica, ročbka v. roka rogati (se) v. rogi,
rogt, -a m. 'posměch, potupa; Hohn, Schmach' Ve spojení upoiti kogo do rgga 'opít někoho do
779
němoty'; rgg-b tvoriti 'posmívat se'.
Den: rgžbnb 'výsměšný', 'směšný', rggota 'výsměch, potupa, rouháni", s adj. rggotw* 'posměšný, potupný, rouhavý' (doloženo jen v Bes jako rug~, což Mareš 2000, 386 pokládá za bohemismus, ale ani rasismus ne-
nf vyloučen), rggati se (komu, česomu) 'vysmívat se, posmívat se, rouhat se', rggati kogo 'hanět, tupiť, rgganije 'výsměch, potupa, rouhám", rggateľb 'posměvač, rouhač'; narggati se 'vysmívat se, posmívat se; hanět, tupiť, nargganije 'výsměch, posměch'; obrggati 'rouhat se, vysmívat se, tupiť; porggati pf. i ipf. 'zesměšnit, zesměšňovat, (po)tupiť, p. se 'vysmát se, vysmívat se', porgganije 'posměch'; ix Sin rgženije 'posměch, haněni" (předpokládá psi. dial. *rgžM, doložené např. v b. st. rúia (se) 'hádat se, hubovat; hrozit, ohrožovat', sch. růžili 'hubovat', v. Skok 3, 167, BER 6, 333).
Csl. i porggt, rggaliSte, rggate.ltstvo, vše 'výsměch, posměch' (MLP632, 815).
EL: Psi. rgg* je kromě stsl. a csl. doloženo snad i v sch. rug m., rúga t. 'výsměch, posměch, potupa ap.', pokud nejde o pozdější deverbativum (v. Rj 14, 237, Skok l.c.).
Vb. rggati (se) je doloženo ve většině sl. jazyků (kromě luž. a plb.): b. dial, rägája, častěji rugája (< r., v. ber 6,333n), mk. ruga (se), sch. rúgati se, sin. rógati se, slk. rúhať sa, stč. rúhati sě, č. rouhat se, pom. rggac, kaš. i rugac (Sychta), p, dial. ragač (Karlowicz 5,15), p. urggač(sie), br. dial. ruhác', ruhácca (SBrH), ukr. sl ruháty(sja) (žel.), r. rugáť(sja), vše 'urážet', tj. 'nadávat, spflat, posmívat se ap.', spec. 'urážet Boha, rouhat se' (např. sch. sl, stč. č.).
Není jednotný názor na primárnost či sekundár-nost substantiva. Někteří označují rggati za denom.
Od rggl> (KESRJ 291, Merkulovová, Etim 1976, 97, Snoj
1997,543 aj.), podle jiných je rgg* deverbativum (např.
Skok l.c).
• Psi. *rog-b < ie. *%reng- 'překroutit, zkřivit'.
Psi. rgg-b, rggati je o-ový stupeň ie. nazalizo-vaného *ureng-, jehož pokračováním je csl. regngti 'rozvírat se, otvírat', sch. régnuti 'zavrčet', réžati 'vrčet, cenit zuby', 'zlostně mluviL řváť, sin. regrúti
'pukat, Otvírat se' aj. Merkulovová, Etim 1976, 96 sem řadí i b. rägam 'bodať, r. dial. rjagáťsja 'zmítat se'.
Příbuzné je stangl. wrencan 'točit, otáčet', angl. wrench 'kroutiL překroutit (fakta), zvrátiť, sthn. ranc 'rychlý obrat, přeměna', něm. Ranke pi. 'intriky', lit. refígtis 'nemotorně se ohýbat, křivit', lat. ringor, ringí
'Otvírat ÚSta' (W-H 2,436, KESRJ l.c, Pokorný 1154, Bezlaj 3, 191, Černých 1993, 2, 126, BER 6, 333n aj.), snad i véd. abhi-vlaňgá- 'klička, léčka, nástrahy, úklady', abhi-
vlágya- 'Chytající'  (tak LIV 639; Mayrhofer 1986, 2, 517
však vychází z ie. !>'H2>ferg- 'ohýbat, kroutit').
Lit. ráugéti, lot. raůgaiiés 'říhat, skytal ap.' (s rggati spojuje Mann 1984, 1093) nebo laL *ě.rugere tv. (Pisani, Paideia 12, 1, 56) však patří k rygaúřrigati (v. oťbrigatí).
Sém. vývoj je možné chápal jako ""'křivit (tvář)' -> '(hlasitě) otvírat ústa' -> 'slovně urážet, nadávať
(sr. Černých l.c, LIV1 .c.; LIV 2001, 700 má za problematické), můžeme však vyjít i z 'otvírat', sr. č. otevřít si hubu na koho.
Merkulovová Lc. předpokládá u *regii pův. význam 'bít, sekat* a rekonstruuje pro rggati sém. vývoj *'urážet slovem a skutkem (bít ap.)' —+ 'posmíval se, tupit*.
Z téhož kořene *ureng- se vysvěduje lit. äpranga 'výstroj, výzbroj' (< apreňgti 'oblékat, ustrojiL vybaviť). Nemůžeme vyloučit ani vzdálenější spojení rggati a *orgzbje 'zbraň, meč' (v. Buliě, izvORJS4,1498, též Machek, ZslPh 18, 25n, jenž od tohoto výkladu upustil, v. níže); další výklad v. orožije.
Ostatní výklady jsou méně přesvědčivé.
Nevyhovuje výklad rggati z ie. *rea-g- 'škubat, trhat, vléci' (Anikin, Etim 1982, 75n), ani spojení s lot, laňgát 'nadávat, hubovat ap.' a s ř. éf,éyxav 'hanobit, tupiť s předpokladem střídání -r/l-, sr. ie. *lengh- 'tupit, urážet' (M-E 2,420, Machek s.v. rouhali se aj.). pv
rQka, -y f. 'ruka; Hanď
Vpi. adu. i 'náruč', přen. i 'vláda, moc'.
Der.: rgčhn* 'ruční, týkající se ruky'; ix Christ
rgčhka 'džbánek' (asi rasismus, sr. kromě str. ručka StrS 22,264 i r. dial. ručka tv. SRNG 35, 283; původně asi 'nádoba s rukojetí'; vzhledem k předloze arápvoc 'džbán s uchy' nejspíš náhrada biblické reálie reálií domácí); izdrgčiti 'zaručit se', subst. verb. izdrgčenije 'záruka, rukojmí', ipf. wdrgčati; obrgčiti 'zaslíbiu svěřit; zasnoubit', 'zaručit se' (SJS dod.), subst. verb. obrgčenije 'záloha, (peněžitá) záruka; zasnoubení', neobrgčetvh 'nezasnoubený' (ix Nom), obrgčhnik%, obrgčenik-b 'ručitel; snoubenec'; porgčiti 'odkázat, svěřit; zasnoubit; zaručit se; poručit, nařídit', subst vera. porgčenije 'svěřený statek, odkaz', ipf. porgčati, neporgčbn* 'nesvěřený', porgčbniki, 'ručitel; snoubenec, ženich', porgčmica 'snoubenka, nevěsta'; vbrgčiti 'svěřit'.
Csl. rgka 'větev' a rgčica 'větvička', doložená ve více csl. památkách (v. Bláhová, Slávia 68,238n), prodělala podobný sém. vývoj jako fr. branche 'větev' < lid. lat. branca 'tlapa, ruka' (v.M-L U3, Gamillscheg 145); podobný posun nacházíme také v laL brachium 'ruka, rámě', přen. i '(poboční) větev'. Obdobná metafora pro dolní končetinu je v č. odnož.
Kômp.: rgkopbsanijel-pisanije 'dlužní úpis' (ř. XEipóypatpov; Schumann 1958, 53); rgkotvorjenije 'mod-
780
ruda
la' (f. tô yapoTraÍTjTov), tgkotvorjerťh 'vytvořený (lidskou) r^Olt/nikama* (ř. x^o^otnio^, Schumann l.c), nerokotvorjerťh, 'nevytvořený rukama', v Nik nerg-kotvorjenhrľb tv. (r. á/etpojrorřjTOC, oů yeipojroíijTOC Schu-mann 1958, 43, Leeming, Tradycje 54); SUChorgk-b 'mající SUChou (ochrnutou) ruku' (f. írjpáxap; Schumann 1958, 55); rgkovetb 'hrst obilí, snop' v. rgkoveti,.
Exp.: Rum. a poruitci 'poručiť <csLpor^ŕf/(Tiktin 1218, Rosetti 1954,42).
Et: Psi. roka, všesl.: b. räká, mk. raka, sch. raka, sin. roka, slk. Č. luž. ruka, plb. roka, porn, rgka, p. /fita, vsi. rafaí, vše 'ruka' ap.
• (1) Psi. roka ~ lit, ríňfcíi'sbírat'. (2) Psi. rpfcri    gal. *vrŕiH<ľa 'tlapa'.
(1) Nejblíže sl. rgka stojí lit, ranků, lot. rrtó/ca, stprus. rancko tv. Někteří zde vidí bsl. inovaci a derivát od slovesa doloženého v lit. rifíkä, renkä 'sbírat', pův. 'sběratelka' (v, mew 276, utaszyn, WuS
2, 200-203, Vasmer 2, 545, Fraenkel 697, Skok 3, 170, Sch.-Sewe 1251, Čemych 1993, 2, 127, Varbotová, EtitnlsslJE 6, 17, BER 6, 372 aj.); sr. i ř. áyoarót; 'dlan, breť od áysípeiv 'sbfrať (v. Frisk I, 14). Bemštejn (1961, 92) vykládal sl. rgka jako přejetí z bal t.
(2) Jiní badatelé spojují bsl. výrazy s pozdně lat. branca 'Qapa' < gal. *vranca (Kuryiowicz, SbVendryes 206n,Hirt 1927,1,156n,M-L 113, Bonfante, BSL 36,142, W-H 1, 114, Maehek s.v. ruka).
Někteří oba výklady spojují tak, že branca i bsl. *ranka vyvozují z ie. *urenk- 'sbírat' (v. Smoczyňski
2001, 119, Snoj 2003, 628). bv-eh
rgkovetb, -i f, 'hrst obilí, snop; Schwaden, Garbe'
V Supr Ix rgkojetb tv,, lx ve VencNik s významem
'rukojeť, jílec'.
Et: Stst. rgkovetb řy b. dial. räkovätka (BER 6, 371), sch. růkovět, sin. st. rokovet (Plet.), slk. rukoväť, stě. Č. rukověť, pomsln. rgk^oVesc (PWb), br, dial. rukavátka, rukavjátka (SBrH), str. rukovjať (StrS), r. dial. rukovjať (SRNG), s významy 'hrst (něčeho)' (b. dial., sch. sin. stě. Jg), 'snop, otep' (sch. sin. str.), 'rukojeť, část předmětu, za niž se předmět drží' (slk. stč. č. pomsln., br. dial., r. dial.), 'rukověť, příručka* (slk. stč. č.) aj.
Stsl. rgkojetb ~ č. rukojeť, stp. p. rekoješč, br. rukajác', ukr. rukojátka, st. rukojáť, str. rukojať, r. rukojáť, vše 'rukojeť', str., r. dial. i 'snop' (StrS,
SRNG),
Rgkovetb, rgkojetb je kompozitum složené ze subst. rgka 'ruka' a slovesa jeti 'vzít' (v. rgka, jeti). Podle Machka (s.v. ruka) představuje rozdíl v : j různý hiát buď podle předcházejícího nebo následujícího
vokálu. Jiní vidí v první části komp. starý lokál du.
*rgkoi£ (Fraenkel, ZslPh 13,207, Vasmer 2, 546, Slawski, SK
2, 47, Bezlaj 3, 195). Druhá Část je odvozena sufixem
nomin actionis -tb < ie. *-tÍ- (Bvugmannll, l,430,Traut-mann 104, Meillet, BSL 25, 1, 128, Slawski lx.). bv
-rQtíti v. porotu i s?
rgžbivb v. rogi.
ruda, -y í. 'ruda; Erz' (lx Supr)
V Supr a SIuŽ také 'důl'.
Der.: Csl. rudbn-b 'kovový, týkající se rudy' (MLP).
Exp.: Podle Rosettiho 1954, 57 jsou z csl. adjektiva rum. toponyma Rodná, ve 13. stol. také Radana, Rudna, spíše vsak jde o přejetí z živých sl. jazyků.
Et; Psi. ruda, všesl. (nedoloženo v plb.): b. rádá, mk. ruda, sch. sin. ruda, slk. č. luž. p. ruda, porn. rěda, vsi. rudá, r. dial. i ráda, vše (kromě porn.) s významem 'nerostná surovina obsahující určitý kov a sloužící k jeho výrobě', dále 'místo, kde se ruda těží, důl' (sch. sin,), 'červená, železitá půda', 'močál' (p. arch. a dial., vsi. dial.), 'bahno, bahnitá půda' (pom,
SEKaŠ4, I87n).
Výklad je v podstatě dvojí:
■ (1) Psi. ruda~ psi. *rudt. < ie. *(H i)reudh-/(H i)roudh-'červený',
(2) Psi. ruda j e stého vavé kul tam f sl o vo.
(1) Psi. ruda je substantivizované fernininum psi. adjektiva *ruďb, dobře doloženého v zsl. a vsi. Jeho absence v stsl. může být projevem jeho ústupu v jsi. jazycích, v nichž je v uvedeném významu pozdní a
řídké (z jiných sl. jazyků? v. Herne 1954, 24-27): b. rúd, mk. rud, SCh. (poprvé u Vuka, v. Rj 14, 225) rud, Slíl.
knižní rud, stč. č. rudý (v stč. častěji rudný, Rudné
moře; z č. je slk. knižní rudy, v. tvíachek 1968, 523), hl. Odvozené rudný (hl. sl. rudy 'železorudný* je podle Pfula z £.; v. Sch.-šewc 1250), kaš. rudí, stp. p. rudy, br. rudý, ukr. rudýj, r. dial. rudój, rúdyj, vše 'červenohnědý, ryšavý, žlutočervený', dále 'temný, osmahlý' (r, dial.
SRNG), 'červený' (Č.) aj.; o doložení a významech v r. viz Bachilinová 1975, 109-116, v p. dial, Zareba 1954, 29.
Psi. *ruďb je příbuzné s lit. raudas 'červenohnědý, ryšavý (o koni)', lot. ratids tv., stind, loha- 'červený, načervenalý', gdt, raups, něm. rot, lat. (dial.) rujus tv. (v. Boháč, LF 33, 348), ř. épčúdeiv 'červenať aj., z ie. *(Hj)reudh-/(Hi)roudh- 'červený' (v. Pokorný
872n, LIV 2001, 508); v. též ruměnt., n>děíi se, r&žda, ryždib.
Týž ie. kořen rozšířený o -so- je v psi. rus-b: csl. rusí. (MLP), b. mk. rus, sch. ďis, sin. rUs, slk. č. kniž. rusý, stp., p. arch. a dial. rttfy, br. rúsy, ukr. r, rúsyj, sír. rusyj, vše 'světlý, načervenalý,
781
ruda
rumTb
rezavý', nejčastěji o vlasech a vousech, také o hlavě, tváři, řídce o slunci, ohni ap. Nejblíže příbuzné je iit. rUsvas, rustas 'červenohnědý', loL ruds tv, lat. russus 'červený'; v. W-H 2, 455, Fraenkel 704n, Machek 1968, 526, Bezlaj 3, 208, BER 6, 348n aj. S psi. rus-b spojují někteří badatelé (Lehr-Spiawifisld, SbKurylowjcz I76n, Rospond, RS 38, 48-50) etnonymum Rus; v. rast.sk t>.
Psi. ruda (*ruda zemlja) byla pův. půda s obsahem Železa, pro niž je příznačná hnedočervená, rezavá barva. Původně byla těžena jen povrchově, často v bažinatých půdách (sr. porn. význam 'bahno, bahnitá půda', r. dernóvyj železnják 'drnová železná ruda', něm. Raserterz 'drnová ruda, bahenní železovec' aj.). Substantivizací vzniklo např. i stč, č. arch. a dial. ruda 'červenavé skvrny na rostlinách nebo plodech jako projev různých chorob' (sr rc>žda), dále v ukr. str, r. arch. a dial. rudá 'krev' aj.; v. Meillet 1902, 257n, Brückner 272 a 467, Vasmer 2, 544, Gamkr.-lvanov 1984, 71 ln, Trubačev, VJa 1985, 5, 3n a Etim 1988-90, 9, Sch.-Šewc 1250, Snoj 1997, 547, Boryá, S E Kaš 4, 187n, Furlanová in Bezlaj 3, 204, Otkupščikov 2001, 206n, Anikin, MREt l, 196n aj. Sém. přehled subst ruda ajeho derivátů v. Klepikovová, OLA 1978, 102-119.
Také v dalších ie. jazycích je hledána souvislost mezi pojmenováním (železné) rudy nebo kovů a červenou barvou: stind. loha- 'načervenalý kov, měď* (< *roudho- 'červený'; v. Mayr-hofer 1986, 2, 484), stsev. raudi 'drnová ruda', rauča 'červená barva' aj. (v. Kretschmer, Glotta 32, 6n). Jako sém. paralela je někdy uváděno et. nejasné psi. irwdb (např. Furlanová I.e.), které někteří badatelé vykládají z názvu barvy (z ie. *moidhi- nebo *}rudhi- 'červený'; v. inéilr. sub 1).
(2) Řada badatelů pokládá ie. názvy pro (železnou) rudu za kulturní slova, která putovala se znalostí zpracování kovů. Nejčastěji je jako pramen přejed
uváděno Sumer. urud(lt) 'měď' (tak Schrader-Nehring 1, 667, Ipsen, IF 39,235, Hirt 1927, 1. 168, Rudnicki 1959, 1, 59, Pokorný 873, Ivanov 1983, 22 aj.; Blažek, SaS 54, 36n uvádí i bask. urraida 'měď', to však je podle Kretschmera, Glotta 32, 12 mladé komp. z urre 'zlato' a aide 'příbuzný'; tak i Mayrhofer
1956, 3, 119). Vedla k tomu ta skutečnost, že některé ic. názvy pro železnou rudu bylo obtížné zařadit k ie. *reudh-/roudh-: lat. raudus, rödus, rädus 'kus kovu, kus rudy nebo kamene' (kolísání kmenového vokálu, -d-) a zejména sthn. aruz, aruzzi 'surová ruda, kov' (počáteční vokál). Ipsen, iF4i, I74n pokládá tyto podoby za původní, podoby vyhovující ie. kořeni má za sekundami, upravené Ud. etymologií (sr. Vries 1962,
434n, Mann 1984, 1092, EWAhd 1, 357, KJuge-Seebold 188
aj.). Anikin připouští přejetí (z neznámého pramene) jen pro lat. a germ. slova, odmítá je pro sl. jazyky jako předpoklad zbytečný, odporující slovanskému způsobu získávám železa (v. MREt i, 199).
Kretschmer o.e. 7 pokládá uvedená lat. slova s -d- za pře-
jetí z keltštiny. Sumer, urudu je podle jeho názoru přejato z ie.; předražený vokál v sumer. a germ. (sthn. aruzzi ap.) vysvětluje vlivem neindoevropských přistěhovalců, patrně z Pyrenejského poloostrova. Odmítají např. Gamkr.-lvanov 1984, 712 aj. (původní bylo sumer. *burudu).
Přejetí psi. ruda z germ. jazyků, které uvádí např. Mikko-la, RES 1, 202, Stender-Petersen 1927, 219, odmítá Brückner, AslPh 42, 138, Kiparsky 1934, 82, Vasmer I.e. aj. £f
rubľfa, -a m. 'září; September' (ix kalend. As)
Csl. též rjuin-b, ruen-b, ijujent, tv. (MLP 813).
el: Psi. *r'ujhfťb (ve stsl. se sekundániím ztvrdnutím náslovného r\ snad vlivem ruti 'řvát'?) > b. arch. a dial. rúen, b. dial., mk. dial. rújen, rújan (Ge-rov, ber s.v., Zaimov. izvJBE 3,131), ch., srb. arch. růjan, ch. arch. též ruj (Rj), stč. řújen, ě. říjen, kaš. rujan (Slupski, AnzslPh 25, 190), r. dial. rjújen', rúven' (Daľ), s významy 'září, tj. 9. měsíc' (jsi. r.), 'říjen, tj. 10. měsíc' (č. kaš.).
Psi. *r'ujhn,h *'mčsíc jelení říje' je svou formou zpodstatnělé adjektivum, odvozené suf. od psi. substantiva *r'uja 'říje' (> stč. řújě, říje, č. říje, zř. též říj, slk. p. ruja, p. arch. též ruj SW 'páření vysoké zvěře, popř. jiných savců provázené rvaním' a 'období tohoto páření'). Psi. *r'uja, dějové substantivum tvořené sufixem -ja, patří k vb. r'uti 'řvát' (et výklad
v. rjuti); tak např. MEW 279, Vasmer 3, 559, Machek 1968, 532, Šaur, SFFBU 20, 73, Slupski I.e. aj. Z nesíovanských jazyků Sr. lit. rtijOS ménuo 'měsíc říje' (podle Hofmanna, KZ 60, 66n staré dědictví z bsl. období, podle Fraenkela 747 je lit. ruja 'období říje' z p.).
Adjektivní tvary jsou dosvědčeny v slk. růjný, odtud č. kniž, růjný 'bujný, divoký, smyslný', č. dial. (val.) řujný tv. a přen. 'tuhý (o zimě)' (Bartoš 1906,368,
Kazmíř313).
Sem snad patří i b. rúen, mk. ruen, sch. rujan, sin. rújen 'dobrý, ušlechtilý (o víně), 'pěnivý, perlivý (o vodě, víně)', 'hojný, bohatý, uzrávající (o fazolích, popř. o jiných plodech)', je-li jejich sém. východiskem '(víno) působící jako afrodiziakum, povzbuzující' (jak předpokládá Snoj 2001, 633).
Podle některých autorů (Erben, ČČM 23, 1, 152, Zaimov, IzvJBE 3, 13ln, Mladenov 564, BER 6, 337n) je r'ujbn-b 'doba, kdy se příroda barví do Žlutá nebo do červena', resp. 'doba, kdy se lisuje víno' (podle Hohyňské 1969, 63n je dokonce ukr. ióvten' 'říjen', tedy *'žlutý měsíc', kalkem jsi. rujen). Zaimov I.e. spojuje r'ujwľh. s názvem rostliny Cotinus coggygria (Rhus cotinus), která se namáčela do vína, aby se nekazilo a získalo červenou barvu (mk. ruj, sch, sin. ruj, odtud č. ruj, v. Bezlaj 3, 206). Vzhledem k psi. stáří názvu měsíce málo pravděpodobné; odmítá už Kott 3, 70. V. též ruti, zareve. hk
782
rumen t»
rusalije
ruměnt. adj. 'ruměný, červený; roť (ix Supr a Vit)
Exp.: Z csl. je mm. rumeň 'hnedočervený', tmavočervený' (Tiklin 1345, Roseiii 1954,42).
EL: Psi. ^urněn* > b, Hd. poet. ramen, rak. rumeň, sch. rumen, sin. r uměn, slk. st. a poet. rumenný, st. i rumný (HSSIk), stČ. rumný (archiv stč.; podle Mach-
ka s.v. ruměný redukce nějakou analogií), Č. ruměný (z p., v. Machek I.e.. Orbšová, SlOc 21, 119n>, arch, rumný, Stp.
rumiany, rumieny, p. rumiany, arch. rumienny, br. rumjány, ukr. rum'jányj, str. rumjanyj, r. rumjányj, vše s významem 'ruměný, červený (zejména o tváři, obličeji, svědčící o zdraví)', 'tučný (o jehněti, stádu)' (stč., Šimek, archiv stč.), 'žlutohnědý, žlutý, zlatý' (sin.
br. ukr.); o významech v r. viz Bachilinová 1975, 116-125.
K častému střídání -ja-/-č-/-e- a sufixu -men- v. Vondrák 1924, 1, 529 aj., nyní Furianová in Bezlaj 3, 207. V. též kamene sub kamy.
Psi. adjektivum mměníje pokládáno za derivát nedoloženého subst. *r«my, gen. *rumene 'červen, červená barva', jemuž odpovídá lit. raumuö, gen. raumerls 'sval, červené, libové maso', lot. raUmins 'uzené maso', Z *roud-men-\ v. MEW 284, Matzenauer, LF 17, I88n, Loewenthal 1901, 12, Vasmer2, 547, Heme 1954, 27n, Machek I.e., Vaiilant 2, 216 aj. Další výklad v. rudí, sub ruda (1), v. i r-bděti se, r-bžda, ryždi; o sufixu -tnen- v. např. Arumaa 1964, 2, 124, Slawski, SK l, 126.
Mann 1984, 1092 uvádí kellské paralely: stÍT. ruamna 'červená barva", ruamnaim 'červenám', ir. ruaitn 'rudnu vztekem'; Vendryes R 48 však o příslušnosti těchto slov k ie. *reudh-'červený' pochybuje.
Loewenlhal, AslPh 37, 378 řadí k psi. ruměni, lit. ntmókas 'náruční kůň' (tj. kůň po pravé straně spřežení); to je však přejato z p. rumak 'jezdecký kůň' (< ttat.; v. Brückner 1877, 128, Fraenkel 748, Brückner 468).
Souvislost s laL ruina 'hrdlo', rütnäre 'přežvykovať, stind. romaniha- 'přeŽvykování', kterou uvedl např. Uhlenbeck 255, odmítá Vasmer I.e., W-H 2, 450 aj. |,f
runo, -a n. 'rouno; Fell, Vlies'
V Lobk a Perf doloženy i s-kmenové formy (v. SJS 3, 652).
EL: Psi. runo > b. runo, dial. i runo (BER 6, 344 s liter.), mk. runo, sch. slk. stč. ráno, stč. i rána f. (MStčS), č. rouno, p. runo, br. runo, ukr, runo, r. runo, vše 'rouno, (ovčí) vlna'.
Sin. runo je podle Bezlaje 3, 208 z jiných si. jazyků (v. i Snoj 2003, 634); vedle toho je dial. f. rüna tv. (v. Bezlaj I.e., Plel.), vzniklé snad vlivem volna. Přejaté je nejspíš i hl. runo; ve sí. hl. je ojediněle doloženo adj. runjany (v. Sch.-Šewc 1253).
Sl. runo je derivát o-stupně ie. verbálního kořene *reuH- 'rýt, vyrývat, trhat ap.\ obsaženého i v psi. *rbvati 'rváť, tyti 'rýť (v. ryti, n.vatva): vlna se
OVCÍm pův. trhala  (v. Machek s.v. rouno a KZ 64, 261).
Otázkou je tvoření slova: někteří počítají se suf. -no-
(Meillet 1902, 445, Vasmer 2, 548, H-K 315, Slawski, SK I,
115), jiní vycházejí z předslovanského *mumn-o- a srovnávají stind. roman-, lóman- 'vlasy, srst, peří' (Mikkola 1913, 1, 66, Machek l.c, Specht 1944, 79 a KZ 68, 125, Mayrhofer 1956, 3, 79, Bezlaj l.c.); Blažek (Slávia 63, 500n) sem řadí i stir. rúamnae 'plášť'. bv
rusalije, -a f. pi. 'letnice, svatodušní svátky; Pfings-ten' (Sav)
Der.: rusalbfľb 'svatodušní, letnicový' (Sav). Csl. též rusalhka r. 'hra, zábava u Slovanů' (MLP).
Exp.: Z csl. patrně pochází rum. rusalií pl. 'letnice' a 'duchové, kteří podle pověstí straší v době letnic' (tak Tiktin 1347; podle Roseta ho 1954, 25,43 z b.).
EL: Přejetí lat. rosalia (též dies rosae), názvu pozdně římského svátku na počest mrtvých, který byl spojen se zdobením hrobů růžemi a provázen tancem a hrami (DuCange Lat. 6, 191 a 7, 216). Cesta přejetí tohoto slova není zcela jasná. Patrně jde o balkánský latinismus, kterým se ve sl. prostředí začal označovat pohanský svátek slavený buď v zimě v době zimního slunovratu, nebo v létě v době letního slunovratu. Byl spojen se starými lidovými obyčeji jako oblékáním masek, hrou na píšťaly a primitivní strunné nástroje, tancem, zpěvem ap. (sr. S!Mif4i5n, siMit472n). Později byl vztažen na reálií křesťanskou, totiž na svátek
seslání Ducha Svatého (sr. Mikl. 1867, 123, Vasmer 2, 549, Machek 1968, 525, Filipovová 1969, 150, BER 6, 349n, Desrtickaja, SUaz 1983,91n, Gribble, Palaeobulg. 13,2, s. 41-46, Moszyňski 1992,31, Trubačev, ZslPh 54,3aj.). Odpovídající
výrazy jsou doloženy v jsi. a vsi., reliktově v zsl,
(podle Furlanové in Bezlaj 3, 182 z jsi.): b. dial. rusaUja,
rusálja, rusalii, rusáli ap. (BER l.c), mk. msalija, sch. arch. rusälje, rusalji (Rj), sin. arch. a dial. risäle, risati (PleL), s dial. změnou ti > ŕ (Furianová 1. c), Stslk. a sLk. arch. rusadlá (HSSlk, SSJ), slk. st. rusadli (Jg), br. rusalii, ukr. rusáliji, dial. rusálja (Hrin.), r. arch, a dial. rusalii, s významy 'jarní pohanský svátek na památku zemřelých (nepřirozenou smrtí)' (vsí., sr. Zelenin 1995, 234-293), 'slavnostní hra se šavlemi, účastník této hry' (b. dial., mk.), 'průvod mužů, kteří během těchto svátků chodí do domů nemocných, aby odehnali chorobu pomocí magických tanců' (jsi.), cirk. 'svatodušní svátky' (jsi. slk., ukr. dial.), 'hry a slavnosti konané o svatodušních svátcích' (slk.) ap.
Méně pravděpodobné je přejetí přímo ze střř. pouoáha s ne zcela jasným významem (předpokládá Hannick 1992, 317n).
Pohanský prvek tohoto svátku je zachován v jeho derivátu, a to ve-vsi. substantivu rusalka 'vodní
783
rusalije
msBSkTb
vila, žijící podle lidových pověstí ve vodách1, pův. snad 'duše zemřelých nepřirozenou smrtí' (podle Ja-
giče, AslPh 30, 629 došlo k význ. posunu vztažením k sl. rttslo 'řečiště' vlivem lid. etymologie), dále 'jarní lidová slav-
nost spojená s pohanským svátkem na památku zemřelých' a 'obřadní maska používaná při těchto slavnostech' (r. dial. SRNG) aj. Z vsi. patrně pochází b. rusalka, slk. č. rusalka, p. rusalka 'vodní víla*. Podle
Machka 1. c. je vsi. rusálkn odvozeno přímo od lat. rosalia a jeho derivátem je pojmenování svátků (Šafařík, ČČM 1833, 257-273, Briickner 469). V též Zelenin 1995, 141-233.
Syn. jsou pethdesethnica, petikosti (v. petikosti).
hk
rusTbsk-ib adj. 'ruský; russisch* (VencMin)
V Const psáno roseskt,, ruške s nejasným významem, v, níže.
O „ruský" v dnešním slova smyslu jde snad nejpravděpo-dobněj i v novějším rcsl. opisu Svatováclavské legendy, kde je pro srovnání s Boleslavem zmíněn ruský kníže Svjatopolk, bratro-vrah Borise a Gleba(Vajs ve Venc, s. 58), vládnoucí v ruské zemi (psáno v rustei žemli, VencMin).
Sporný je význam tohoto adjektiva v Const 8, kde se mluví 0 lom, že Konstantin na Krymu obrěte ... evaggelie i psallirb rusbskymi pismeny. Že by mohlo jít o nález rukopisu v ruském jazyce, jak se domníval Georgiev, Cyrillo-Meth. 372-381, je málo pravděpodobné, protože toto území se chápe většinou jako neslovanské. Toto adj. je pokládáno za pisárskou chybu místo fruibshb, vztahuje se k Frangoi 'Germánľ (v. 11'jinskij, Slávia 3, 45-64, Dvomík 1933, 186n aj.), jindy za nepůvodní, pozdější vsuvku v textu (U vov, BE 10,305n aj.), nebo za metatezí vzniklé z pův. *surbskb 'syrský' (Vaillanl, RÉS 15,76, GerhardL BNF4, 78-88); další liter. v. Hauptová, Slávia 38,565 -573 Dobrodomov-Krivko, SUaz 13, 119-130, Vavnnek, Slávia 74, 141-148 aj.
V BesUvar je rusbskb mylně za rumbskt, 'latinský' (též v BesPogod; v obou případech jde o písmo; v. SJS 3, 638 a 653, sr. i Vintr, SbNěmec 385-9).
Et: Adj. rusbSkm (b. rúski, mk. ruski, sch. ruskľ, st. i ruški, sin. rúski, slk. ě. ruský, luž. ruski, porn. ruski, p. ruski, br. rúski, ukr. st. a hovor, rús'kyj, str. tvs(s)kij, r. rússkij 'ruský', p, ukr. st. i 'ukrajinský') je derivát od (v stsl. nedochovaného) i-kmene *Rusi. > slk. č. Rus, p. Ruš, ukr. hist. Rus', str. Ruse, r. hisL Rus', 'země, stát východních Slovanů*, pův. 'Kyjevská Rus'.
Ze sl. Rusb je střlaL Russi, Russia, Ruzzia, Vasmer 2, 551 (> str. Rusija od konce 15. do pol. 17. stol, StrS; sr. i srb. st. toponymum Rusija 14. stol, Rj, Skok 3, 174). Střř. oí 'Päc, 'Normani', 'Poxrala. > r. RossCja od 16. stol. (Preobr. 2, 226, Vasmer 2, 538 a 550 aj.). Sr. i arab. Rus 'Normani ve Španělsku a Francií'. - O protikladu russkij - rossijskij v. Trubacev 1997,
266-279.
Slovo nejasné, s bohatou literaturou a množstvím výkladů.
Nejčastěji bývá pokládáno za přejetí ze stfin. označení germ. kmene *Rôtsi, patrně 'účastníci námořních vojenských výprav na finské území, Varja-gové, Švédové', sr. fin. Ruotsi 'Švédsko', ruotsalai-nen 'Švéd*.
Podle Nestorova letopisu (Povesť vremennych let l, 18-19, 214-215) přišel v r. 862 na pozvání Slovanů na území dnešního Ruska z baltského pobřeží Roslagen ve švédském Upplandu přes území Finů normanský kmen Varjagů - Rusů. Ti přispěli k rozvoji ruského stáru a později splynuli s původními si. obyvateli (Niederle 1953, 153-157 aj.), kteří přejali jejich jméno pro sebe i pro zemi, kterou obývali. Podobně např. Normani - Normandie, Langobardi - Lombardie ap.
Fin. Ruotsi se objasňuje z první části stsev. kompozita *rop{r)smen, *rOp4r)skarlar 'veslař, moreplavec' < stsev. *rôpr- 'veslování1 (v. Collítz, AslPh4,656-663 v recenzi knihy w. Tnomsena, Der Ursprung des russischen Staates. Vom Verfasserdurchgesehene deutsche Bearbeitung von Dr. L. Bomemann. Gotha 1879; dále MEW 283, Jagié, AslPh 16, 222, Šachmatov, IzvORJS 9, č. 4,284-365, Briickner469, Mošin, Slávia 10, 109-136, 343-379, 501-537. Mladenov 564, Vasmer 2,551, Eckblom, ZsIPh 26,47-58, Falk, LP 12/13,9-19, Ondruš, JŠ 14, 65, Bonarek, SlQr47, 7-15, Leeming, SEER 76/2, 314, SuoSA 3, 108, Anikin 2000, 467n, BER 6, 352 aj.).
Podle Rosponda (RS 38,47) by stfin. is muselo dát sl. c, pokud by k přejetí došlo v 9. stol, jak uvádí Nestor. Tuto domněnku se snaží odstranit Stieber (SbUrbanczyk 374) předpokladem, že k přejetí došlo již před 2. či 3. sl. palatalizací, kdy psi. zjednodušovala ts v s; tak i Anikin l.c. aj.
Změna stsev, stfin. ô ve fin. uo a sl. u má paralelu ve stfin. *Somr' - fin. Suomi - str. Sumh 'Finové' (Falk, LP 12713, 11).
Další výklady jsou méně přesvědčivé (sr. Vasmer-T. 4,855).
S psi. adjektivem rusb 'světlovlasý, plavý, žlutý až načer-venalý', rud-b 'rudý', lit. raúsvas 'načervenalý', lot. rusá 'rez' spojují někteří subsL Rusb, kolektivum s významem 'společenství lidí rusovlasých', odtud 'území obývané těmito lidmi' (v. Lehr-Splawiriski, SbKurylowicz 176n a RÉS 42, 231, Rospond, RS 38, 48-50); další výklad u ruda. - Z téhož základu jako adjektivum byla tvořena hydronyma a toponyma, sr. např. r. hyd-ronymum z kurské oblasti Rusa, dále Stáraja Rusa název území jižně od Brnenského jezera aj. (sr. Vasmer 2,549). Odvození adj. rusbskb a etnon. Rush od těchto geografických názvů (Otrebski, LP 8,219-227 a WS1 11, 220n) však Vasmer odmítá.
Trubačev také vychází z významu 'světlý, jasný'; název Rusi, uvádí v souvislost s první částí názvu alanského kmene Roxolanů (*Rox- < sond. *rukša- 'třpytný, svítící, světlý' <ie. neuk- 'světlo, svítit, bílý ap.'; VJa 1977, 6, 26n, VJa 1981, 2,
784
rusbski»
II). Uvádí jako sem. paralelu název turkického kmene Polovců « psi. 'po/W; v. plav*,; Trubačev 1997, 184-226). Později opouští spojení Rush - Roxolané. (Trubačev 1999, 123). Původ kmene i jeho názvu však stále hledá v oblasti Čemomofí, kterou charakterizuje jako světlou zemi na jihu a kterou pokládá za kolébku východních Slovanů (Trubačev 1999, 123n, 266).
Vernadsky, SOF 15, 169n vidí význam 'světlý' v názvu jiného aianského kmene, Asů: ^Rukhs-As 'jasný As'. Spojení s Rusb se zde opírá jen o hláskovou podobu slov,
Skljarenko (Mov 2003, 5, s. 3-13 a Mov 2004, 2, s. 3-19, 5-6, s. 3-11) předpokládá, že Varjagové byli Slované z ostrova Rujana, *Rugové, "Rutové, kteří přišli do Novgorodu na pozvání knížete Rurika. Jméno převzali údajné od původních keltských obyvatel (sr. též Skljarenko, Mov 2005, 3-4, s. 33-46. 6,3-17).
Sejménem Slovanů z ostrova Rujana spojoval Rusb i Pritsak (VJa 1991, 6, 115-131), podle něhož bylo jméno přeneseno do vých. Evropy obchodními a vojenskými družinami v poslední čtvrtině 8. stol. (odmítá Trubačev 1997, 232n).
Málo pravděpodobná je souvislost s runa, ruch* ap. (Ros-pond I.e.).
Mylné je spojení se stsev. hroör 'sláva, chvála' (Ljapurtov, IzvORJS 30, 21n aj.; < ie. *kar- 'hlasitě chválit, velebiť) či se stsev. drou 'družina' (Pogodin, SbZlatarski 271; < ie, *dher-' držet, podpíral*).
Chybný je výklad Rusb ze starého jména Volhy *Rosä (< ie. *rosä\ sr. ř. 'PS 'Volha', av. rarjhä- 'jméno mytické řeky'); tak Knauer, IF 31, 67n a IF 33, 394n; odmítá Vasmer s.v. Rusb.
Přehled dalšího šíření jména Rusb za Ural v. Anikin I.e., Cheli mskij 2000, 351 n aj. pv
rušiti, -iti, 'zrušit, zničit; zerstören, vernichten' (lx
Supr)
Podle SJS pf., podle Dostála 1954, 130 a 135 obojvidové.
Der.: obrušiti 'zbořit, vyvrátiť (UBes); razdrušiti 'rozbořil, rozbit, zničiť, 'potříť, v Apost 'zrušiť, ipf. razdrušati 'rozrušovat, bořit, ničit; rušit, porušo-yat, odstraňovať, razdrušenije 'rozboření, zničení, zkáza', razdrušmik* 'bořitei, ničiteľ; rierazdrušittVB 'nezničitelný', nerazdrušetvh, nerazdrušhn* 'nezničitelný, neporušitelný'.
O sém. blízkosti stsl. razdrušiti a razdrěšiti a o jejich záměně v. SJS 3,570 a 572 a Otrebski, LP 8,283n. V. též rěšití.
Exp.: Csl. razdrušiti > rum. st. a razdrusi 'mít dovolení k čemu (= zrušit zákaz)'; v. Tikíin 1314; i zde jde o kontaminaci s -rěšiíi.
Et: Psi. rušiti > b. rusá, mk. ruši, sch. rušiti, sin. rúšiti (PleL), slk. rušiť, stč. rušiti, rúšěti (MStčS), č. rušit, st. i rušeti (Jg), hl. dial. rušič, dl. jen ruš m. 'hluk, vřava' (Sch.-Šewc 1254), pom. réšete, réšec, p. ruszyč, br. rášyť, ukr. rúšyty, r. nířiť, 'bourat, ničit, kazit, porušovat, narušovať (jsi. slk. č. hl. pom. br.
r.), 'hýbat, dotýkat (se)' (pom., p. arch., ukr., r. dial.), 'rýt, hrabat, orať (sin.) aj.
Psi. rušiti je pokračováním ie. *reus-, z ie. *reu(H)- rozšířeného o -s-. K nčmu patří ve stsl. nedoložené ruch* 'pohyb' (doloženo v zsl. vsi.), ruchali 'hýbat, pohybovat (se)' (v tomto významu v sin. dial. Plet., slk. dial., pom. p. br. ukr., r. dial.), 'rýt, kopat, hrabat, orat ap.' (slk. dial. Kálal, č. dial.) aj., dále r. dial. rúchlyj 'nepevný, měkký, sypký ap.* (KESRJ 292 aj.) a ablauiová var. rychleji,) 'rychlý'
(ZSl.), 'kyprý, křehký, Sypký' (r.) (Preobr. 2, 227, Vasmer 2, 553, Vaillant 3, 427, Skok 3, 176, Sch.-Šewc 1254, Orr, SEB 1,313; Machek s.v. rychlý spojuje s ruch*, rušiti jen r. rýchlyj).
O souvislostech rušiti - rychl*jb - ruchl*jb Varbotová, SUaz VII, 111 n, o sém. vývoji ruch*, rušiti, rychl* v zsl. jazycích v. Rejzek s.v. rychlý. V. i ryti.
Příbuzná slova jsou v balL a germ. jazycích, sr. lit. rausti 'rýt, kopať, rušiti 'činit, pričiňoval (se)', ruošti 'připravovat, vybavovať, lot. ráust 'rozhrabat, vykopat, mésť, rušinát 'kopat, rýt, hrabať, lit. raiisys 'vyhrabaná jáma', rusys 'sklep', lot. msums 'strmý břeh*, rusenis 'sypký sníh', liL riisa 'hromada odpadků', švéd. rôs, rose 'hromada kamení', stisl. růst "rozvaliny', hol. rul 'sypký (o písku)', snad také toch. A räsw-, toch. E ráss- 'utrhnout, vyrvať (Poucha 1955, 263) aj. Předpokládaný sémantický vývoj 'kopat, rýt
ap.' -H 'bořit, ničit ap.' (MEW 285, Gorjajev 305, Vasmer l.c, Fraenke) 708 a750, Skok3, 176, Sch.-Šewc 1254, Furlanová in Beziaj 3, 209n, Snoj 1997, 549, LIV 2001, 511, BER 6, 357n aj.).
Méně přesvědčivě Machek s.v. ruchal, který spojuje rušiti s č. dial. rouchal (č. porouchat aj.) a vykládaje z *gruchali. Ale č. ruchat 'orať řadí k naší rodině.
O nostralických souvislostech v. Kaiser 1990, 104n. pv
rutí, roveťi.'řvát, bučet; brullen' (IxSupr)
Der.: Vbzdmti 'zařvat, vzkřiknout' (2x Supr). Et: Stsl. ruti, rovQ se objevuje pouze v Supr, později jen v rcsl. niti, rovu (StrS) a stsrb., stcharv. ruti, revemJrovem (Rj). V současných sl. jazycích nejsou (na rozdíl od bohatého zastoupení kontinuantů psi. r'uti) odpovídající slovesa doložena, snad jen s výjimkou dl. ryš, ryjom, dial. riš, riju, za předpokladu sekundární delabiaiizace (sr. podobně dl. tyca "duha' < tuca, dl. pokšyta 'bochník chleba' < pokšuta, tak Sch.-Šewc 1249). Může ovšem jít též o zdloužení kořenového vokálu (podobně jako v hl. ryčeč, dl. rycaš, v. rykatl).
Původní psi. paradigma bylo zřejmě *r'uti, rovg. V infinitivu došlo sekundárně ke ztvrdnuti iniciální-ho r'- vlivem prézentního ro-. Sr. Meiitet, MSL14,355n,
785
niti
ry kati
Skok 3, 133, Koch 1990, 386, 652n, Cemych 1992, 2, 103, Snoj 2003, 625 aj. Et. výklad v. rjuti. tik
ryba, -y f. 'ryba; Fisch'
Der.: rybii 'rybí"; rybica 'rybka'; rybitvb, rybar'b 'rybář', rybarbstvo 'rybářství'.
EL; Psi. ryba, všesl.: b. tiba, rak. riba, sch. ňba, sin. riba, slk. č. luž. ryba, plb. rajpo, pont. rěba, p. ryba, vsi. ryba, vše 'ryba'.
Nejasné. Nejčastěji se spojuje s střdněm, střhn. rüpe, něm. Raupe 'housenka' (Uhlenbeck, pbb 26,290, Mikkola 1913, 1, 124, RFV 48, 279, Brückner 470, Vasmer 2, 554, Sch.-Šewc 1256 aj.); Abajev 1, 576 nabízí sem. paralelu, když spojuje oset. kcef 'ryba' se stind. kapána- 'housenka', loL
kape tv. Snad jde o tabu za původní ie. výraz (Vasmer i.e., Scholz 1966, 19) nebo o slovo "praevropské", tj. přejaté z neie. substrátu (H-K 319, Paliga, SlavR 41, 240; Machek 1968, 526 při tom srovnává jen něm. Aalraupe 'mník', kdežto Raupe má za jiné slovo).
Jiní badatelé spojují sl. ryba s č. rychlý (Mladenov 560, Skok 3, 136).
Vaillant (4, 487 a RÉS 9, 123n) a před ním už Mikucki (v. Gorjajev 305, Toporov, Etimlssl 1, 6) spojovali ryba s ryti (v. ryti), původně tedy :ř'to, co ryje, zarývá se (do bahna)'; proti Brückner (Slávia 13, 272).
Toporov (Etimlssl 1, 5 11) vykládá ryba jako der. od *rembh- > lit. rwhbas 'jizva', r. rubit' "sekat", rjabój 'strakatý', pův. ''pestrá' (souhlasně OtkupŠČikov, Balt 10, 12).
Jakobson (Word 8,306, ZPhon 20,239-241 a jinde) vychází z předsl. *ürbä s kořenem doloženým ve stprus. wurs 'rybník' a lit. jára 'moře' (podobně Szemerényi, VJa 1967, 4, 13); proti Trubačev in Vasmer-T. 3, 526, Shevelov 1964, 399.
Pro liter. v. Bezlaj 3, 177, BER 6,245. bv
rydati. -ajeti. 'usedavěplakat, naříkat; herzzerreißend weinen, wehklagen'
Der: rydotiije 'usedavý pláč, nářek', dále 'zanícení (pro něco, pro někoho)' (lx Christ Slepě Šiš; ekvivalent ř. CŕjAoc a laL aemulötiö, někdy překládáno též 'horlivost, horleni", tak i sjs s.v.; k sém. vývoji v. níže); pref. Vbzdrydati
'vypuknout v pláč, zalkať.
EL: Psi. rydati > b. ridája, sch. ridali, stč. rydati sě, č. st. a arch. rydati, br. rydáď, ukr. rydáty, str. rydati(sja), r. rydáť, vše 'usedavě plakat, hlasitě vzlykat, lkát', dále 'oplakávať (r. dial. srng), 'hlučet, reptať (stč. archiv sté.), '(o bouři, mořských vlnách) burácet, šuměť (r. dial. srng), 'bouřit se, sápat se' (stč., č. arch. MStes, Koti), 'nadávat, spílat někomu' (r. dial. srng).
S M-ovým koř. vokálem sem patří kauz. hl. rudiič (so) 'zarmoutit (se), trápit (se)*, dl. dial. (z)rutií 'pů-
sobit starosti, trápiť a stč. ruditi 'mrzet'.
Psi. rydati patří do širší skupiny slov, která jsou pomocí různých formantů (d, g, g, k) utvořena od onom. základu *reu-/*rä- 'vydávat hlasité zviiky' (v.
rykati, oť&rigati, r&zati). Jde O ipf. od původríího *rud-(Mladenov 561, S-A 1955, č. 780, Vasmer 2, 554n, Sch.-Šewc 1250n, Skok 3, 138, BER 6, 251 aj.). Podle Machkaje sl. rydati iterativum utvořené od ruditi (Machek s.v. ruditi).
Význam 'zanícení (pro něco, někoho)' v csl. vznikl zřejmě přenesením hlasitého emocionálního projevu na určité citové rozpoložení podobně jako u adjektiva rbvbnivh (v. rbvt>nivt> sub i>.
Paralelně tvořené útvary jsou i v jiných ie. jazycích. Sr. lit. raudóti "bědovať, lot. raúdat 'plakat, oplakávať, dále stind. roditi, rudati 'pláče, naříká, běduje', lat. ritdere 'řvát (o zvířatech, přen. i o člověku)', stangl. reotan 'plakat, naříkat* aj. (M-E 3,48in,
W-H 2, 447, E-M 579, Pokomy 867, Holthausen 1963, 258, Mayrhofer 1986, 2, 465n, Karulis 2, 106n, LTV 2001, 508 aj.) Další výklad v. rjuti; v. též ruti. hk
-rygnoti v. ottrigati
rykati, -ajeh. 'řvát; brullen'
V radě stsl. památek doloženo též rikati (v. níže).
Der.: rykanije (lxBesSynod), rikanije (lxBes) 'řvaní, bučenP.
Exp: Z csl. pochází rum. st. a rícái 'řvát' (Tiktin 1321).
el: V sl. jazycích jsou doloženy obě varianty (ryk-/rik-), se suf. -ati, resp. -čti: b. arch. ríkam, mk. rika, sch. sin. tikati, sin. dial. i ričati (Plet.), slk. ryČať, stč. ryčěti, č. ryčet, řičel, hl. rykač, ryčeč, dl. ricaš, rikaš, dial. rycaš (Muka), stp. p. ryczeč, dial. tykač (Kariowicz), br. rykác', dial. i ryčác' (SBrH), ukr. týkáty, ryčáty, str. rykati, tyčati, t. rykáť, ryčáť, dial. i rýkať (SRNG), vše 'vydávat hlasité zvuky, řváť (o zvířatech, o člověku), dále 'vydávat silný hluk (hřmot, rachot ap.)' (mk. sch. slk. Č. p. luž. r.), přen. 'plakat, vzlykat, naříkat' (mk. p., r. dial.).
S tť-ovým kořenovým vokálem sem patří dále mk. ruka, sch., sin. dial. rúkati, sch. dial. i ráčati, sin. ručáti, hl. rukač, ručeč, slk. rákať, ručať, vše 'vydávat hlasité zvuky', 'řvát, křičet', 'tryskat, valit se (o vodě)' (mk.) aj.
Tvary s -ť- se většinou pokládají za sekundární
(Vondrák 1912, 80, Otrebski, ZslPh 15, 83 aj.), nelze VŠak
vyloučit ani existenci onom. dublet ryk-frik- (11'jinskij,
RS 10, 171, Vaillant 1, 124, H-K 320 aj.).
Sl. rykati/rikati patří do širší skupiny slov, která jsou pomocí různých formantů (k, g, g, ď) utvořena Od onom. základu *reu-l*rä- (v. též ottrigati, rc.zati,
786
rykarj
ry zdí.
ruti, rydati). Jde o in[enzivum od pův. *ru(k)- (MEW
286, S-A 1955, č. 757, Vasmer2, 555, Sch.-Šewc 1256 a 1258, Machek 1968, 527, Skok 3, 142, Furlanová in Bezlaj s.v. rúkati,
BER 6, 255n aj.). Paralelně tvořené útvary jsou i v jiných ie. jazycích, sr. např. lit. rúkn 'řvát', lot. rukt tv. a 'šumět, hučet, bručet ap.\ sthn. ruhen 'řvát',
Stangl. rýn (< *riihjan) tv. aj. (sr. M-E 3,569, Fraenkel 747, Holthausen 1963, 265 aj.). Další výklad v. rjuti. hk
rysi., -i m.? u 'rys/Lynx; Luchs'
Doloženo i rys* Grig, kde neize přesně určit, jde-]i o psaní ■b místo b, nebo o o-kmen rys*, -a m.
Der.: rysica, rysvica 'samice rysa', adj. poses. rysii 'rysí'.
Rysvica by sice mohla mít-v- analogické, napf. pod le Ibvica, ale vzhledem k ojedinelému sin. st. risev 'rys' (Plet. z Habdeliče), může jít o zbytek nějakého slabé doloženého w-kmene (Eckert t983, USnaj.).
Exp.: Z csl. je rum. rís tv. (Tiklin 1328, BER 6,265 s další liter.), arum. aris (Scárlátoiu 1980, 81).
EL: Psi. rys* (s pozdějším přechodem k a-kme-nům) > b. mk. m, sch. rts, sin. rís, slk, č. rys, dl, st. rys (dnes luks z něm., hl. novější tys je z č„ v. Sch.-šewc 1259), p. ryti, ukr. arch. ojed. rys' m„ jinak vsi. rys' f.; vše 'rys ostrovid/Lynx lynx', ve starších dokladech i jiné větší kočkovité šelmy (panter, tygr);
o tom, že u Slovanů rys nahrazuje v určitých rituálech jiné veiké kočkovité šelmy, v. Gamkr.-Ivanov 1984,512, Blažek 1992, 132.
Nelze oddělit od názvu rysa v jiných ie. jazycích. Nejblíže (také i-kmen) mu stojí lit. lášis, lušys, dial. lunšis, lot. lusis, stpms. tuysis; .s-ový sufix je v sthn. luhs, něm. Luchs, stsas. lohs, stangl. lox, střdněm. niz. nor. los, kdežto z pouhého ie. Húk-o- se vyvozuje švéd. Id tv,; dále sem patří ř, Aúy-f, arm. lusan, snad i střir. lug 'rys, rek' (v. Pokomy 690, Blažek 1992, 132n).
Většinou se vychází z ie. Heuk- 'zářit, svítit', a to ani ne tak pro barvu srsti (ta je šedá s hnědými skvrnami), jako pro svítící oči rysa. Od téhož kořene, ale s jinou sém. motivací Machek s.v. rys a Chantraine 648; vývoj 'jasný' -> 'vidět, pozorovat1 je doložen v ř. Xeúao&i 'vidím, pozoruji'; podle ostrého zraku je pojmenován i rys, sr. č. ostrovid.
IUiČ-Svítyč, Érám 1965, 347 a Il.-Svityč 2, 34n pokládá
za slovo už nostratické, označující drobnou šelmu či mládě šelmy; ale jen tang.*lukV/lokV ]e 'mládě rysa', ural. *LukV\& 'kuna', kartv. *lekw- 'mládě lva či vlka'.
Potíže dělá sl. r-, jež je slovanskou inovací; většinou se vysvčtíuje lid. etymologií, sblížením se sl. tys*, rus* 'ryšavý' (Hujer, LF 40, 302 aj.), asi z tabuových důvodů. Podle Abajeva, Etim 1966,26in je r-
výsledkem vlivu íránského.
Méně nadějná je kontaminace s rykati 'řvát', či s rwati 'rvát', či předpoklad přejetí názvu rysa z Írán. (Janko 1912, 16 a 81, Kořínek, LF 67, 289 aj.), protože tam toto slovo doloženo není (předpoklad K. Moszyríského 1957, 132n, že Skytové přejali psi. *lysb a Slované je zpětně přejali s Írán. r-. je rovněž zcela nepodložený). ch
rytí, ryjett, 'rýt, rozrývat; graben, aufreißen' (2xEuch) Přen. o nemoci 'hlodat*.
Der.: tylo 'motyka, kopáč'; izdryti 'vyrýt, vykopať; pod*ryti 'podrýt, podkopat'.
Komp.: groboryja 'ten, kdo rozrýva hroby' (ŕ. -up-ßijipuxoc, 1 x Nom).
EL: Psi. ryli, všesl.: b. ríja, mk. rie, sch. ŕiti, slk. ryť, č. rýt, hl. ryč, dl. ry.í, plb. ruß 3. sg., porn. rěc, p. ryč, br. ryc', ukr. rýty, str. ryti, r. ryť, vše 'kopat, rýt, rozrývat ap.', s přen. významy.
• Psi, tyti < ie. *reuH-l*ntH- 'rýt, vyrývat, rvát ap.'
Psi. ryti představuje zdloužený redukovaný stupeň ie. kořene *reuH~; redukovaný stupeň je i ve sl. ryvati 'rozrývat, rvát, škubat' (v. rtvatva). Mladší (asi pozdně psi.) je ipf. (iter.) -ryvati, společné pro Obě Slovesa (o střídání kor. -y-a -*v- v psi. v. Diels 1963, 56),
Podle Machka (s.v. ryti) a Merkulovové (Etim 1978, 97) je původní rbvati, kdežto ryti je sekundárně utvořeno k iteratívu ryvati.
Příbuzné je stind. rávati 'rozbíjí, rozflouká, drobí', lat. ruere 'rozrývať, toch. A ryvä-, B ruwä- 'vytrhnout', stsev. rýja 'odtrhávat, oddělovat', ř. ěpv-CTÍyÔíJv 'rozhrabávající, rozhrnující zemi', lit. ráuti 'vytrhávat rostlinu s kořeny ze země' dále lot. raut 'tahat, vybírat, bráť, 'rozbíjet, roztloukat', ir. mam
'lopata' aj. (MEW 285, Gorjajev s.v. rval', Preobr. 2, 232, Vasmer 2, 558, SEPlb 1, 623, Pokomy 363, Skok 3, 148, Normier, KZ 94,269, Sch.-Šewc 1257, Černých 1993,2,131, Snoj in Bezlaj 3,184, Snoj 1997, 540, LÍV 461, BER 6,272n, Casaretto 2004, 31 Saj.).
V. též r-Hvr.-nika. rovt, runo. pv
ryždb adj. 'ryšavý; fuchsrot' (ApocGl)
Vždy ve spojení ryžd* kon '* 'ryšavý kůň, ryzák'. EL: Psi. ryď* (< *ryd-j*) > b. tiž, rižd, sch. rid, Sin. St. ríjan, tid (podoba rfď je přejata ze sch.; v. MEW 284, Herne 1954, 30 aj.), slk. rýdzi,   StČ. Č. lyží, Stč. a
č. st. i ryzý (archív stč., Jg), luz. ryzy, p. ryty (z vsi.;
v. Brückner 471, Slawski, JP 35, 372 aj.), p. arch. ä dial. rydzy (v. Zareba 1954, 30n), br. rýžy, ukr. týzyj, r. rýžij, s významy 'červenohnědý, ryšavý, rezavý', zejména o vlasech, srsti domácích zvířat, peří (b. sch. sin.,
Slk. St. HSSIk, StČ., Č. St. a arch, archiv stč., Jg, SSJC, dl.
787
ryždfa.
-n.vati
stp. p. vsi., v str. i další odstíny červenohnědé barvy), 'pihovatý' (r. dial. SRNG), 'neobsahující cizí příměsi, čistý', pův. o zlatě bez příměsí (slk. Č., vlivem č. i v hl.; v. Herne 1954, 31, Machek s.v. ryzí), přen. 'opravdový, Čestný, poctivý, ušlechtilý' (Č. slk.). Sém. přehled v. Herne o.e. 30-32, Surovcovová, Btimlssl 8, 144n, o sém. posunu v č. a slk. viz Šarapatková, Slávia 74, 27 In.
SEPlb 627 uvádí ještě pib. rät je, doložené ve spojení rät ji ťiiněk 'ryšavý koník, saranče'; jinak P-S 120, který čte raistě (< imper. *rišči) a toto spojení pokládá za kalk něm. Spring-pferdchen.
Psi. *iya"h, vzniklo zdloužením redukovaného kořene *rwui- * sufix -j* {< te. *{Hi)reudh-f (Hl)roudh- 'Červený'). Redukovaný kořen je v psl. ľ-bdéti, rtd'ú (v. rbděti sc rbžda, sr. dále ruda, ramena); v. Loewenthal 1901, 12n, Vasmer 2, 555, Vaillant4, 430, Furla-nová in Bezlaj 3, 178 a 180, BER 6, 252 aj. B
rbděti se, rtdits. se, n>ždo se 'rdít se; erröten1 (lx Bes) Et.: Psl. rhděti (se) > charv. st. ojed. rditi se (Rj 13, 790), sin. rdéti, st. i rdéti se, slk. poet. rdieť sa, stč. rdieti sě (archiv stč.), č. kniž. rdít se, br. irdzéc', rdzec', irdzécca, dial. i irdzíť (ESBr3,396), ukr. arch. dial. rdýtysja (Hrin. 4,9), str. rdětisja, r. kniž. rdéť(sja), dial. i rdíťsja, s významy 'červenat (se), být červený' (sin. slk. č. br. str. r.), 'rudnout hněvem, zlobit se, rozohňovat se' (charv., br. dial., ukr.), 'nalévat se (o
plodech), zrát' (r. dial.); o významech v r. viz Bachilinová 1975, 125-133.
Preobr. 2, 189 pokládá r. sloveso za přejetí z csi., což není nutné vzhledem k doložení ve vsi. včetně dialektů.
Psl. r-hděti odpovídá lit rudeii 'hnědnout, rezavět*, lot. rudět 'červenat, hnědnout', lat. rubere 'červenat se', sthn. rotěn tv. z ie. redukovaného slovesného kořene *rudhě~-, to pak je z ie. *(Hi)reudh-/
(Hi)roudil- 'Červený'; v. ruda, rumčn-b, n.žda, ryždt,.
Redukovaný stupeň je též v psi. adjektivu *rhdrh, které je doloženo reliktově: csl. r-hdr* 'zlatožlutý' (MLP), dále charv. dial. rdar (Rj 13, 789), str. redryj, dial. rědr(yj), rédríyj), s významem 'červený, červe-nožlutý, ryšavý'.
V r. podobách je nejasné -e-, které je nepříliš přesvědčivě vysvětlováno asimilací-*- v     v. Vasmer2, 504.
Bezlaj 1,4 řadí k tomuto adjektivu sin. dial. andróga, droga, dróiica ap., sch. androga, p. wzdrega, (w)zreka, stč. dritka, č. st. zrnka, r. dial. andrúga, vše 'ryba periín/Scardinius' (má červené ploutve a červenou skvrnu v oku) < "rbdr-oga (v. Machek s.v. zruka), dále sin. dial. adráš 'dub/Quercus ilex' (v. Bezlaj I, 2; jiný výklad tohoto názvu stromu podal Grošelj, Ling 13, 210 -má je za přejaté z berberských jazyků),
Psl. *r"bdrb je příbuzné se stínd. rudhira-, ř. épu-
Bpóq, lat. ruber tv., umber. rufru, toch. A rtär, B ratre, vše 'červený', stsev. rodra 'krev' (v. např. Skok 3, H7, Vasmer l.c. aj., o toch. tvarech Fraenkel, 1F 50, 8n, Windekens
1976, l, 408). Někteří pokládají tyto podoby za původní
(Frisk 1, 568, Machek 1968, 510), adjektiva bez kOnCOvé-
ho -r- (v. rud* sub ruda) za inovaci v části ie. areálu
(v. Gamkr.-Ivanov 1984, 422); jiní mají konCOVČ -ľO- Zä
sufix, jehož připojením k ie. *(Hi)reudh-/(Hi)roudh-došlo k oslabení kořene na *(H,)rudh-ro- (tak Kret-schmer. KZ 31, 455, Holthausen, ÍF 39, 69).
n,pfatati. -štet-ř.,-što 'reptat; murren'
Doloženo také ve význ. 'hovořit* (StslS 586).
Vedle slovesa r-bp-htati je doloženo i substantivum r-hp-hfh 'reptání, řeč', přičemž je těžko určit, který tvar je primární.
Der.: ľ'bp'btanije 'reptání', r-hpuivb 'reptavý'; bezdrbp-bthwh 'nereptavý, bez reptání' (ix Euch); obr-hpbtiti 'Ošálit, Obalamutiť (sr. StslS 398; SJS 2, 490 uvádí význam 'reptat, odmlouvat'), 0rn,pi,titi 'znepokojil*; porbptttaú 'zareptať.
Exp.: Z csl. je dle Tiktina 1298, 1336n rum. a rápsti 'reptal proti někomu', ropol 'hřmot, rachot, dupot'.
EL: Slovo onomatopoické, vycházející z *T2,p-/ rep-frop- ap.; doloženo v b. roptája, mk. roptae 'reptať, sch. rbptati, sin. sL roptáti (Plet.), slk. reptať, č. reptat, p. dial. reptač (Kartowicz), br. dial. rap-tác', raptáci (SBrH), ukr. roptáty, r. roptáť, s významy 'reptat, hlasité projevovat nespokojenost' (b. mk. sch. slk. č. vsi.), 'naříkat' (vsi.), 'povídat, breptat' (p. dial.), 'rámusit' (sin.), dále b. ropótja, mk. dial. mpa, sch. ropbtati, sln. ropotáti, slk. ropotiť, č. ropotit, hl. ropotač, dl. ropotaš, p. dial. mpotač, s významy 'hlučet, rámusit, rachotit ap.', sch. 'reptat, bručet'. Patří sem též b. dial. rópam, rópna 'klepat, dupat, bouchat', dial. räpam, rápam, rúpam 'chroustat hlasitě jíst; hubovat, křičet ap.' (BER),slk. repetit', repentiť, č. repetit 'rychle mluvit, brebentit ap.', mor. rapěť 'praštět' (Malý 192) aj., hl. rjepotač, rjapač 'skřípat,
praštět rachotit1 (v. Skok 1, 689, Vasmer 2, 536, Machek 1968, 513, Sch.-Šewc 1220n, 1236, BER 6, 324 aj.).
Matzenauer, LF 16, 168 dodává podobná onomatopoia: stind. rápati 'šeptat, mluvit', dán. rappe 'tlachat'.
Mladenov 563 vedle stind. rápati, lapali 'mluvil, šeptať dodává i pamír. lówam, lewam, per. läwa, laba 'prosba', velš. //ef'hlas', bret. /eŕj'krik, pláč', pro která předpokládá společný původ z ie. kořene *rep-. OŠ-ŽŠ
riitt v. rett.2
-n»vati v. n>varva
788
rtvatva
n>žda
ri»vatva, -y f. 'trhání; Reißen'
Doloženo jen 2x Euch, a to ve spec. významu 'loupání V
kloubech (rukou), arthritis'.
Nomen actionis, utvořené suf. -tva (o něm Slawski, SK 2,42) od vb. rhvati 'trhat, škubat, rvát' (MLP); v okruhu památek excerpovaných pro SJS doloženo jen v prefigo-vaných der.: izdrbvartije (dolož, izr'vatuje) 'vytrhání'; oťhrbvati 'odtrhnout', oťbrbvanije 'odtržení' (Supr); ur-bvatise 'utrhnout se' (lxSupr); Vbzdrhvati 'vyrvat, vyraziť (2x Bes), vbzdrbvanije 'vytržení' (íxSinPog).
Et: Psi. rhvarí, mjg (s dalšími anal, tvary, i když u préz. rwo nemůžeme vyloučit starobylý" typ *ruti, rwg; v. např. Machek s.v. rvali, Vaillant 3, 202), VŠesl.: b. rävá, SCh. (h)rvati, (h)rvetn i (h)řvam, sin. rváti, rájem, rúti, rájem, slk. rvať, rvern, ruť, rujem, č. rvát,
IVU, St. a dial. routi, ruji (Jg),dial. i rout '(Bachmannová),
stč. rváti, ruju, hl. rwač, rwu, ruč, ruju, dl. rwaš, rwu, ruš, mju, plb. rávät, porn. rvac, rvu, p. rwač, rwe, br. (i)rvác', (i)rvu, akr. (i)rváty, (i)rvu, sir. rvati, rvu, r. rvať, rvu, dial. irváť (Srng), s významy 'rozrýval, rvát, škubat', refl. 'rvát se, prát se'.
V mk. dial. doložen jen der. urva 'bořit, ničiť (RMJ).
Psi. ľbvati je z ie. kořene *reufí- 'rýt, vyrývat, rvát', který je ve zdlouženém redukovaném stupni v psi. ryti 'rýt, vyrývať (v, ryti, kde je eL slova, dále rbvenik-b, rovt, runo). pv
rtvenikt, -a m. 'studna; Brunnen' (ixEuch)
Csl. i rhVbtiikb, revnikí (MLP), rcsl. roven(n)ik-b, tv. (StrS). Sr. ještě csl. r-hvenica 'jáma, příkop' (MLP).
Stsl. ravbnikt. 'propast, hlubina' však patří k mv-b, i když nemůžeme vyloučit, že vzniklo z nvenikb sekundárně, vlivem rov-b, jak se domnívá Rusek, SLPJ 4,42.
EL: Stsl. r-hvenikb «y mk. 'rvenik, sch. rvenik, r. dial. réven', rvfna, róverť, rovénja (srno), vše 'studna', rvína i 'jáma, příkop' (SRNG).
Stsl. substantivum rbvenikb je utvořeno z ptc pf.
pas. rbVetl-h od ryti (v. Vaillant 3, 283, Skok 3, 148; pod. zabyti - zabwen-b, umyli - umwervb. skryti - s-bkrbverib ap.) SUÍixem -ikb (o suf. -ik-b v. Slawski, SK 1, 90n).
Příbuznost s ryti naznačuje, že jde o studnu vyrytou v zemi; dělala se tam, kde pramen nevyvěral
na povrch (v. Ľ vov 1966,146); sr. též rovt, ryli,    varva, pv
rtzaH, rtžett, 'rzát; wiehern' (lx Supr)
Et: Psi. *r%zati > b. dial. rata, räžä ap. (ber 6, 364n), mk. 'rzi, sch. hati, rzém, dial. rzati (Rj), sin. hrzati, hřzam, hrzem, dial. rzáti, rzám, rzem (Piet.), slk. erdzať, dial. i erzať (Kálal), hrdiať (SSN), hržať, stč. rzáti, rzá, hrzáti, č. rzát, arch. rzáti, rzu, porn. rzac, ržg, pomsln. i rzec, riac, ržec ap. (PWb), stp.
rzač, rdzač, rzeč (SStp), p. rieč, dial. riač (SW), br. iržác', riac', ukr. iriáty, řídce riáty, str. rzati, rzu i rzaju, riati, r. ržať, vše *ržát (o hlasu koně)', dále 'vrčet (o psu)' (b. dial., mk.), 'křičet, řvát' (b. dial., sch. str., r. dial.), přen. 'hlasitě se smáť (kaš. p. vsi.), 'znít falešně' (stp. ržeč) aj.; patří sem i str. 'cítit ke komu náklonnost, být k někomu přitahován' (StrS), sr. dl. ryiaš 'běhat se (o sviních), divočet (o dětech)'
(Sch.-Šewc 1261).
Tvary se -i- v infinitivu vznikly vlivem préz.
kmene na -je/jo   (Sobolevskij 1907, 259, Meillet, MSL 11,
301 aj); po ztrátě jeru se slabičné /■ zdůraznilo buď skupinou hr- (sin. slk. stč.) či ír- (br. ukr.), resp. er-(slk.).
Psi. *rrbzati se většinou vyvozuje z ie. *reug'-'řváť, které může být rozšířením ie. *reu- tv. (v. rjuti,
s jiným rozšířením rydatí, rykati 'řvát'). K němu patří i lat.
rugire 'řvát (o lvu)', ir. rucht 'řev, řvaní', ř. puy--, doložené jen reliktově v ptc. ěpuyóvxa, épÓYu.rjXoc
'řvOUCÍ', V SUbSt. ÓpÚYrj 'řev' aj. (Matzenauer, LF 18, 24In, Preobr. 2, 201 n, Brückner 478, Vasmer 2, 520, Pokorný 867, Chantraine 368, ESBr 3, 397, ESUkr 2, 316, BER I.e. aj.).
U slova s významem 'řvát' se dá očekávat onom. původ, což se nevylučuje ani u výše uvedených slov.
Onom. původ zdůrazňuje H-K 321, i když je sporné vyjít z ie. *urug-, a i když jím uváděná vb. pro 'zvracet' (sl. rygati/rigaťt, ř. ipeÚYopai, lat. ěrúgere, k nimž můžeme připojit i lit. riáugyti 'zvracet, říhat', ráugěti 'škytať aj.) jsou sice onom., ale už ne tak blízká, v. ie. *{Ht)reug- v LIV 2001, 509 a ottrigati. Za onom. pokládá i Rejzek 553 a před ním Machek s.v. rždti; ten však rbzati spojuje s lit. (k)rizénti 'smát se, řehtat se'. I Snoj in Bezlaj 3, 176, Snoj 2003, 620 vychází z onom., ale jeho přímé spojení sin. hŕzati a rezgetáti 'řehtat' (první podle něho z *rbzg-ěii, druhé z *rbzg-otati) nepřesvědčuje. Sin. rezgetáti, sch. rzgotati, p. rzegotač ap. (s r-bzali spojuje již MEW 285) vysvětluje Skok 3, 178 jako rozšíření onom. příponou -et-, -ot-. V sin. rezgetáti by však mohlo jít spíše o kontaminaci *reg-et/ot/-u-aii 'řehtat', též 'kvákal, skřehotat ap.' a rbzati. Rovněž Snojem uváděné lit. dial. ruzgeti 'popohánět, vrčet aj.' je, i když hláskově totožné, sém. vzdálenější onomatopoion.
Známé sém. spojení 'řvát' : 'říje' (o něm podrobně Mer-kulovová, Etim 1974, 63n) snad stálo u kolébky starého spojení rezali s lit. eržilas 'hřebec' (MEW 285), k němuž Gorjajev 299 připojil i názvy varlat (ř. op/ic, av. arazi-, arm. orji-k0 ); tyto názvy varlat se s lit. eřiilas všeobecně spojují (Pokomy 782, Chantraine 831, Fraenkel 123), s rbzati však ne. pv-eh
rfcžda, -e f. 'rez; Rosť
Řídce (Lob Par Gl) i 'rez travní/Puccinia graminis'.
Der.: izdrbfdavěti 'zrezivět'.
Et: Psi. */"&d'a, všesl. (nedoloženo v plb.): b.
789
rc-žda
rt.vt.nivT,
räždá, dial. rägjá (BER 6, 362n a 365), mk. 'rga, sch. ŕda, sln. rjá, fja (SSKJ), st. re/á (Piet. 2, 428), dial.
arj'fí (Ilešič, AslPti 21, 205), ér ja (Novák 1996, 38), slk.
hrdza, dial, i rdza (Kaiai), stč, rez, rzé, c. re:s, dial, rza, zerz, zarza (Bartoš 1906), hl. dial. zerz (spis. ^rjťTM'rľ), dl, zarz, st. rza (Sch.-šewc 126i), pora. r^a, rzé\ dr'é^a, děrga, kaš. i rec, rejg ap. (Sychta, o variantách v kaš. v. SEKaš 2, 66n), Stp. p. rdza, dial. drdza, drydza (Kartowicz), br. ukr. iržá, řidčeji rza, br. dial. aržá (SBrH), str. rbža, rža, r. arch. a dial. rfa, dial. iržá, aržá, ortá (SRNG, Šachmatov 1915, 233n, další vsi. tvary s protetickým vokálem v. Dickenniann, SbKrahe
20), s významy 'červenohnédý povlak na železných předmětech1, také 'cizopasná houba tvořící Červeno-hnědé skvrny na rosdinách, zejména na obilí', ve vsi. i 'rezavý povlak na močálech', v sch. expr. také 'špatný člověk, ničema'.
Podoby s počátečním h- (slk.), z- (v č. zrzavý), za- (č. dial.) vysvětluje Machek s.v. rez snahou o usnadnění výslovnosti slabičného r, č. dial. podobu zerz z předložkového spojení ze rza. Sch.-Šewc I261n pokládá luž. podoby zerz, zarz za pokračovaní psl. ^s-h-r-hd-ja.
Utvořeno z psl. *r-bd- < ie. *rudh-, což je redukovaný stupeň ie. *(Hi)reudh-/(Hi)roudh- 'červený' a sufixu -ja. Z téhož kořene je i csl. rhděti se 'červenat se' (v. r&děti se), z plného stupně je ruda 'ruda, důl' a rumě/vh 'červený* (v. ruda, ruměnt,), ze zdlouženého redukovaného stupně je adj. ryždh 'ryšavý' (v ryždb); tak Bugge, KZ 20, 6n, Holthausen 1948, 233, Vasmer 2, 520, Snoj 1997, 540, ESBr 3, 396, Anikin, NREt 1, 195n aj.
Furlanová in Bezlaj 3, 185n předpokládá psl. adjektivum *rbd'b, z něhož substantivizací tvaru feminina vzniklo psi. *ri>ďa. Vzhledem k častým derivátům na -ja není tento předpoklad nutný. ŽŠ
rbVfanivfc adj. 'horlivý; eifernd, eifrig'; 'řevnivý, svárlivý; streitsüchtig, zanksüchtig', 'žárlivý; eifersüchtig'
Adj. na -ivb od psl. *rbvbniti, doloženého ve stsl. jen ve slovesném jménu rhvhnjenije 'horlivost, hor-lenf; *r%vbniti je denominativum od adj. Vůví/i*.
Další slovesné deriváty: rbvbnije/rhvenije 'horlivost, horlení, řevnivost, svárlivost, hněv', rbvbnostb 'horlivost, řevnivost, hněv', rbvmiteľb 'horlitel, horlivec', rhvbnovari 'horlit, usilovat, horovat, řevnit, žár-
lit, svářit se', rbvbnovanije 'horlivosť; porbvbtiovati 'horlit, horlivě následovat'; vbzdrbvbnovati 'rozhorlit se, do něčeho se horlivě pustit, horlivě nasledovať.
Exp.: Zcsl./iv&řibf. 'řevnivost, horlivost,žárlivost' (mÖIj) je rum. rtviiä 'usilování, horlivost, zápal' (Rosetti 1954,40, BER 6, 200,Tiktin 1330). Zcsl. rbvbn-b 'horlivý' je zřejmě i sch. révan 'horlivý, snaživý'(Skok 3, 133, HER 526).
EL: Psl. adj. *rbVbrľb > sln. réven 'chudý, ubohý, bídný, nuzný, chatrný, skrovný, chabý, nedostatečný', p. rzewny 'tklivý, dojímavý, dojemný', kaš. řevni tv.
Sloveso *rbvbriiti, které je doloženo v b. révna 'dát se do křiku, řvaní', mk. revne 'dát se do křiku, řvát', stp, rzewnič 'vzrušovat, dojímat, rozlítostňovat (k slzám)' SJP, br. raiinavác', ukr. revnáty, revnuváty 'zařvat, řváť, r. revnováť 'žárliť, je základem pro tvoření adj. rbvbnivb, doloženého v b. revnív 'žárlivý', mk. arch. revniv tv., sch. rěvnjiv 'horlivý, snaživý', slk. arch. revnivý 'žárlivý', č. řevnivý 'nevraživý, Žárlivý' (patrně přejato obrozenci z r., tak například míní Machek s.v. řevnivý), dl. rjawniwy 'nedůtklivý, roztrpčený', p. rzewliwy 'dojímavý', br. raunívy, ukr. revnývyj, r. revnívyj 'žárlivý'.
■ (1) Psl. *rh.vhn%, < psl. r'bwiír 'řváť. (2) Psl. ^rhvwb o* lat. rtvimts 'žárlivec'.
(1) Nyní se nejčastěji vychází z psl. r'bvati 'řváť (Brückner476, Vasmer 2,501, Šanskij, Etimlssl 1,70n, Varboto-vá, Etim 1980, 34n, Smoczyfiski, ALL XĽVT.I, 77, Rejzek 555).
Lze říci, že autoři vycházejí z komplexní sémantické situace říje, spojené se řvaním, agresí, žárlivostí, s různě zdůrazněnými sémantickými komponenty tohoto významu (et. význam 'řváť), další součásti situace 'agrese, žárlivost, horlivosť už v psl. od zvířat (revnívyj kon') přeneseny na lidi,
(2) Starší autoři (Matzenauer, LF 18, 247, Mladenov 558) spojují *rbvbtľb s lat. nvinus (rivinus amens ob praereptam mulierem Plautus Asin. arg. 6). Toto Plauto vo slovo je ale nejasného významu (snad 'žárlivec' -doloženo je pouze zde). Často se zvažuje vztah obou slov s lat. rívális 'sok' (Machek i.e.). To bývá spojováno s lat. tívus 'průplav, potok' zřejmě vzhledem k tradičním sporům sousedů o vodu.
Mann 1984, 1078 spojuje toto slovanské slovo s psl. rwali 'trhať, což je možné snad sémanticky (posun od roztržky k sokům ve sporu), nikoliv formálně, pro rozdíl vokálů v obou kořenech, OŠ-eh
790
sadili
sam'h
S
sadíti v. sěsti
saduk'ei, -eja m. 'saducej; Sadduzäer'
Saduceové byli židovskou nábožensko-politickou frakcí z doby helenistické a rané římské, značně konzervativního názoru, která se nábožensky přidržovala jenom litery Písma, zvláště Pentateuchu. Tato frakce zanikla po pádu Jeruzaléma v r. 70.
Var.: sadok'ei, sadok'ii.
Der.: saduk'eisk'b, saduk'eisk'b, sadoťiisfa 'saducejský'.
Exp.: Z csl. je ukr. sadukéji (pl.), sadukéj (SUM), str. sa(d)dukei (StrS).
Et: Stsl. saduk'ei je přejímka ř. novozákonního termínu aaSSouxaíoc; 'saducej*, které je přejato z hebr. Původ hebrejského slova se odvozuje od názvu židovské sekty Säddôqi, což je odvozeno asi od jména Sádochova (hebr. Sädôq 'spravedlivý'), velekněze z doby Davidovy (v. Vasmer 2, 567n, Arndt-Gingrich 747, Zorell 1911, 506n, Klein 1987,541). K zakončení -ei < ř. -strne v. Diels 1963, 184, pozn. 33.
Steh. sadacej (Rj), sin. saducéj, slk. č. saducej, č. i saduceus (PSJČ), p, saduceusz je přejato prostřednictvím lat.
sadii v. sěsti
Safirost v. sap^firb
sak'elarii, -i,ja m. 'sakelárius; Sacellarius' (Supr)
Termín označoval strážce peněz.
Var.: sak'elar'h, sakelari*.
Et.: Stsl. slovo ve významu 'správce peněz, pokladník' je odvozeno ze střř. uaxeX\ápi(o)q, které je přejato z lat. sacellarius, jež je odvozeno z lat. saceulus "váček (na peníze)', což je deminutivum od
sacCUS 'vak' (< r. rráxxoc 'vak' semitského původu; v. w-H 2, 458n, E-M 585, Frisk 2, 672, Pauli, KZ 18, 1 n), OŠ
saki., -a m. 'nějaký tažný pták; írgendein Zugvogeľ
Doloženo jen 1 x v Bes: saki. na nebesi pauiajeíb vrětne s\'oje; v BesUvar je na tomto místě jako, v BesSynod vseki,, v laL předloze milvus.
EL: Slovo nejasné, jímž se dosud zabýval pouze Reinhart, LF UO, 40n; v. níže.
SJS 4,7 uvádí význam 'jestřáb nebo ostříž', opírající se o lat. milvus, které je v předloze. Doklad v Bes je citát z VT, Jr s, 7, jehož lat, text (Vg i itaia) má rovněž milvus, v ř. textu však nacházíme dal-8a 'čáp* (Lxx, Swete) nebo čpuôtóc 'volavka' (Swe
te, var.; Kra!., bible Lutherova i nové překlady mají zde 'čáp', bible Allioliho 'volavka', rcsl. opis ízv. bible Alžbětinské "ero-dia\ což je adaptace ř. slova). Yyjdeme-li z tohoto významu, můžeme k csl. sak-b, připojit charv. sL sa-keta 'volavka Červená/Ardea purpurea', saketar 'pochop rakosní/Circus aeruginosus', sakátuša 'pelikán bílý/Pelecanus onocrotalus' (Rj 14, si5), saka tv, (Hinz 192S, 2,42ln z Bosny). Jsou to tažní ptáci žijící u vody.
Charv. st. sakatuša vykládá Skok 3, 189 jako derivát sch. .sS/c 'druh sítě na ryby' (což je přejetí z lat. saceus < ř. aáxxoq 'pytel, vak') - podle vaku na hrdle pelikána, v němž nosí ryby mláďatům. Na 'volavku' mohl být název přenesen kvůli esovité složenému krku (na rozdíl od ostatních ptáků jej ani za letu nenatahuje), který vypadá jako velké vole (v. Brehm
ffl, 1, 154); v. též Šarapatkavá, SbVarbotová, v risku.
Reinhart l.c. pokládá tři doložené podoby (saki* vsek-h, jako) za zkomoleniny, j imž je společná slabika -jak-, kterou nachází v stě. *(unjak; uvedená slova tak mohou být nej starším dokladem tohoto stč. slova. - Reinhart uvažuje i o spojení saki, a sokoli,, a to tak. Že obojí by bylo odvozeno z psi. *soki, * 'hledající ap.' (v. sokolt); odtud saku, s derivačním zdlouženíra. Sám však tuto možnost odmítá (Reinhart o.c, pozn. 3).
B. dial. sakól, sakollna 'sokol', jehož zJcrácemm by bylo možno csl. sakb vyložit, pokládá BER 6, 432 za sekundární, za výsledek disimilace o - o> a - o. Ž?
samoprichodei v. sami.
sampirt v. saptflrt
sanvh pron. 'sám; selbsť
Řídce i složená adj. deklinace SQfíiyi, -aja, -oje. Zesiluje subjekt nebo objekt ve spojení s pron. nebo sub-
791
saiľiTb
sanit
siantivem, např. ry sam*, satnii sii réše, sam* se, bog* Sam*, někdy zastupuje pron. pers. (pstavi nam* grécky naše, ibo i sami ostavľjajem* L 11, 4 Zogr Mar Sav Nik), ve spojení sam-b o sebě, sam* sobojo 'sám o sobě, sám od sebe, z vlastní vůle', jako přívlastek s významem 'sám, samotný' (sam* Isus*), 'samý' (na samomb vr*cku gory Ben), csi. řídce i 'vlastní, svůj', dále 'ten, tento, onen' {sami že knigy... pokropí Hb 9, 19 Slepč šíš), 'úplný, celý', ojediněle pl. sami 'všichni, každý', ve spojení sam* iže, sam* t* iie, (t*) sam* s participiem 'ten který', (t*) sam*, t*žde sam*, sam* t*žde, sam* istyi 'týž, tentýž, stejný', sam* jedin*, jedin* sam*, sam* t* 'sám, samotný, pouhý'; s num.
ord. samí tretií 'on s dvěma dalšími' (Supr); podrobně v. SJS4, 14-18.
Komp.: satnodělmik* 'strůjce, prapůvodce' (ř. aó-oupyóc, \%.Euchy,samodt*žitel'b,samodr*žbc* 'sa-movládce, monarcha, císař' (ř. aó-ioxpáTúip), ve spojení samodr-bžbCb césar'b titul římských císařů (ř.
aůmxp&xúip xaiaap, jen v Supr; o těchto komp. v. Malingoudis, Cyrillomethodianum 5, 198n. Cejtlinová 261); samoglaShn* lx kalend. Slepč ve spojení stichira samoglasbna 'liturg. zpěv s vlastním nápěvem, rytmem i obsahem' (f.
or[^ijp(5v auYóf/fAov nebo l&iópsXov); satnocholb  jen v
instr. sg. samociwtijg 'z vlastní vůle, dobrovolně' (i* Supr), adv. samochotbtiě 'dobrovolně' (Ix Supr); sarno-ljubbCb 'sobec' (ř. cptXauToc, ix Slepč), sarnopricliodei
subslant. 'prebehlík* (ř. ó otÚTOjJotäv, lx Supr), samorasty i 'divoký, planě rostoucí (o rostlinách)'; samo-tvot*n* 'tvořený z vlastní vůle' (ř. iSióxvrrtoc místo ISióxtio-coc, v. stsis 591); samovidbcb 'očitý svědek' (ř.
ó aifrdjrrnc, v. Schumann 1958, 53, Molnár 1985, 267), adv.
satnovidbně 'viditelně, očividně' (lxSupr; MLP819 pokládá za chybu místo samovolhně, což není opodstatněné; v. i Cejtlinová l.c); samovlast* 'vlastní vůle, svobodná vůle* (lx Meth), samovlastbn* 'mající vlastní moc' (ř. aôTE&úoioc;, lx Supr), samovlastbCb 'samovládce, monarcha' (ř. aäxapxocy, samovoVm* 'dobrovolný, ochotný' (ř. aůdatpirzoe), 'úmyslný, svévolný', nesa-tnovoľbn* 'nemající (vlastní) vůli' (lx Supr), samoiz-voľm* 'dobrovolný' (ix Supr).
Exp.: Zcsl. může být rum. st. samoraslti 'rostoucí samovolné, planě' (Tiktín 1359), satnuraslä 'semena, která před sklizní vypadala z pěstovaných plodin a z nichž rostou nové rostliny' (Tiktin 1360); nelze však vyloučit ani přejetí z živých sl. jazyků (sr. b. dial. samorásľak, srb. f. samorasta tv.).
EL: Psi. sam*, všesl.: b. rnk. sam, sch, sam, sin. sam, slk. Č. sám, slk. st. a č. i samý, luž. sam, samy, plb. som, porn. sôm, pomsln. i samé, sami (PWb), p. sam, vsi. sam i tvary složené: br. sámy, ukr. samý], r. sámyj, str. satnyj,   s významy 'sám', zdůrazňuje
osobní zájmeno nebo subst., s nímž je spojeno (např. č. ty sám, sám kníže, všesl.), substant. 'pán, člověk', f. 'paní, Žena' (Sin, dial., v. Furlanová inBezlaj 3, 216, slk. dial. Kálal, StČ. Klaret 2, 436, č. St. Jg., p. dial. Karlowicz,
vsi. hovor., v p. arch. při oslovení osoby, jíž se nehodí tykat sjp), 'domácí skřítek' (r. dial.), ojed. 'medvěd*
(r. dial. SRNG 36, 72; zřejmě tabuový název. Zelenin 1929, 2, 91 uvádí jako tabuový výraz pro 'ďábel'; v. Vasmer 2, 573); - 'samotný, osamocený, jediný' (všesl.), 'čistý, ryzí", 'pouhý* (sch. č. luž. ukr.), dále vyjadřuje úplnost, mnohost, výlučnost (např. č. samá voda), blízkost časovou nebo prostorovou 'až, až k, až po', v platnosti part. 'dokonce i' (ukr. r.), 'jen, sotva' (jsi., v. Kopečný, SB 2, 588); 'samovolný, sám od sebe' (sin. slk. č. kaš. stp., br. dial., ukr.), ve spojení s adj. vyjadřuje superlativ (p. dial., br. str. r.), s num. ord. označuje skupinu lidí, do jejíhož počtu je zahrnuta osoba, o níž se mluví nebo která mluví (např. r. arch. a lid. sam-pjáť 'on/já a čtyři lidé', sam-drúg 'sami dva', pod. v sch., sin. st., stč., č. arch., p. vsi.), odtud např. sln. dial. samodruga Plet. 2,452, č. arch., slk. arch. samodnthá, hl. samodruha, dl, samodruga 'těhotná' (o tomto typu
hromadných num., o jejich paralelách v ie. jazycích a dalším vývoji ve sl. jazycích v. Zwoliňsíá 1954, 8-82, Skladaná, SlavSl 4, 85-88, Hamp, VJa 1971, 1, 9In, Lukinovová, Mov 2000,4-5, 23 aj.). O sám, samý v č. viz Zubatý, NR 5, 161-171, v r. Šapiro, TTRJa 1950, 3-37, celkový přehled v. SB 2, 589-593.
Pův. význam sl. sam* je nejspíš 'právě ten, ten bez ostatních', odtud jednak 'osamocený', jednak 'samovolný, sám rostoucí ap.' (v. Machek s.v. sám).
Ve všech sl. jazycích četná kompozita se sam(o)-;
o nich v. např. Hauser, NŘ 43, 262-268, SB 2, 593, Gladkova, SEB 1,317-325.
Psi. sam* souvisí se stind. samá- 'stejný, tentýž', av. hatna- tv., toch. A sam, B sám 'stejný, stejné hodnoty', ř. bjióq 'stejný, rovný', gót. sama, sthn. samo, angl. same 'tentýž', stir. som 'sám', vše z ie. *som(o)-; e-stupeň *sem- 'jeden, jediný' je v lat. semel 'jednou', semper 'vždy', ř. eíc 'jeden', toch. A SOS, B se tv.; v. MEW 288, Skok 3, 198, Otkupščikov 1967, 179, Sch.-Šewc 1266, BER 6, 460, Frisk l, 471n a 2, 390,Chantraine799n, Heidermanns 1993,467n, Kluge-Seebold
2002, 783, Orel 2003, 317 aj. Sl. -a- v sam* může být
buď výsledek sek. dloužení (Machek, ZS11,4,33n soudí, že v sl. je to dloužení expresivní), nebo pokračování ie.
zdlouženého *sům-, které předpokládá řada badatelů;
tak už Johansson, BB 13, 119, Schmidt, KZ 32, 372, Pokorný 904n, dále Windekens 1976, s. 412n a415, Beekes, KZ96,225n, Untermann 2000, 664, Snoj in Bezlaj 3,215n aj., o jeho existenci pochybuje Mayrhofer 1956, 3,436n.
Vedle av. hatna- je doloženo také häma- 'tentýž' (Barth.
792
sartih
sant.dalija
1803), které Meillet, RÉS 6,167 srovnává se sl. sam-b a pokládaje za společnou si.-Írán. inovaci, která podle jeho názoru potvrzuje sousedství a společný vývoj sl.-íránský na začátku rozpadu ie. jazykové jednoty. Oprávněně odmítl Trubačev, Etim 1965, 23, neboť (kromě jiných důvodu) kvantita -a- v av. Iiäma- je nejistá. Už Machek Ix. jí pokládal za omyl stper. písařů, Mayrhofer l.c. má délku za sek., pouze grafickou.
Další souvislosti nejisté. Kopečný, SB 2,594 uvažuje o pův. konkrétním významu 'člověk'; opírá se pňrom o význam 'pán', který však lze chápat jako elipsu z výrazu sám pán. Ginnekenovo spojení sl. sam-b s gruz. řavi 'hlava' (SbBelič 1937, 279n) Kopečný zpochybňuje (shodně Hujer, LF 66, 455 a Polák, LF 70, 24). Připouští výchozí *s(e)wio) 'zvláštní, samostatný' a z této báze odvozuje i refl. se; v. sg, svoi.
Z reduk. stupně *sm- je odvozován stsl. prefix sg-\ v. si».
Ulic Svityč, VJa 1959, 2, 9 vidí ve sl. samb o-ový stupeň k směli 'směl, moci', což je málo pravděpodobné; v. st>ničli. Žf
sam-fabuk'ija, -ije f. 'druh hudebního nástroje; ein
Musildnstrumenť (GrigZach)
Rcsl. sambaka{SaS), samvika (D'jačenko, Suvorin) tv.
Trojhranný, harfě podobný hudební nástroj se čtyřmi strunami, orientálního původu. Ve středověku bylo lat. sambuca označením pro několik různých hudebních nástrojů (psalterium, harfu, organistrum, dudy).
EL: V ostatních sl. jazycích není odpovídající výraz doložen.
Přejato ze střř. oa^úxi) tv. (Lid.-Sc. 1582), odtud i laL sambuca tv. (DuCange Lat. 7,296). Formant -k'ija je u přejatých stsl. substantiv častou střídnicí ř. -zjj
(podrobněji v. arithraitik'ija).
Původ ř. slova není zcela jasný. Předpoklad, že jde o výpůjčku ze sem. jazyků (sr. aram. sabbakä tv. - tak Lewy 1895, 16 In, W-H 2,473, Vasmer2, 574, Sachs 1989, 66n, Moszyňski, SbKuraszkiewicz221 aj.) někteří autoři zpochybňují (např. Frisk 2, 674,Chantraine 986, Massonová 1967,91n aj.; podle Miillera, BB 1, 297 je aram. sabbakä z ř.).
Syn. jsou musik'ija, cěvhtiica. hk samrbčii,-ije m. 'prefekt; Präfekť (ixSupr)
V Bes též ve významu 'správce domu'.
El: Jde zřejmě o přejetí z protobulharštiny, z ttal. derivátu se sufixem -či (v. ščerbak 1977,103) od základu, který je doložen v čuvaš. sam, sum, podobně i v tur., ujgur., kumán., kirg. san, turkm. sän ve významu 'velký počet, množství', sttur. i 'úcta, vážnost,
důstojnost' (v. sani,, sr. též MEW s.v. san-b, Vasmer2, 575, BER 6, 475).
Menges, SbČyževs'kyj 1954, 193n vidí základ stsl. sam-bčii v ttat. sab-čy, sav-čy 'tlumočník, prorok aj.' se sek. -m-. Nelze ovšem vyloučit ani přiklonění k saimb. O.í
sant, -a m. 'hodnost, úřad; Würde, Rang'
Také 'důstojnost',  Ix 'vojenský Oddíl' (Suprzař.
voújlí£(sov).
Koncovky h-kmenové deklinace jsou dosvědčeny v lok. sg. -«, gen. pl. -ovi. a v der. sanovit-b (v. SJS 4, 19, Diels 1963, I56n, Bimbaum-Schaeken 30).
Der.: sanovit* 'mající hodnost, vznešený, urozený'.
Komp.: sanoljubhcb 'milovník hodností' (ale spíše
má pravdu SJS 4,19, že je to koruptela za samoljubbcb 'sobec', tak v Stepí).
EL: Ve sl. jazycích doloženo jen v b. a vsi. (hist. a arch.): b. br. ukr. r. san, str. san*, vše '(vysoká) hodnost, postavení, Úřaď. (Podle Simeonova, BE31, 332 je b. san z r.)
Jde zřejmě o přejetí, není jen jasná jeho cesta a doba.
Vsi. výrazy se považují za přejetí z csl. (MEW 288, Melioranskij, IzvORJS 10, 4, 127, Preobr. 2, 250, KESRJ 295, připouští čemych 1993,2,138) a to za přejaté z protob. (v.
MEW I.e., Mikl. 1888, 2, 24, Melioranskij I.e., Mladenov, RÉS l, 50, Brückner, ZsIPh 4, 213, Vasmer 2, 575, S-A 1955, č. 784, Trubačev, Etim 1965, 22, Lvov, SUaz 7, 223, Golab 1992, 99, Čemych I.e., Reinhart 2000, 248, BER 6, 475 aj.): V protob. památkách slovo sice není dolož., ale sr. sttur. san, ujgur. san, turkm. sán, čuvaš. som, sum, vše '(velké) množství, počet', sttur. i 'úcta, vážnost důstojnost'
(Radloff 4, 296, Räsänen 400, DTS 483, Čemych I.e.). Je VŠak
možné, že str. san* je až přejetí z ttat. jazyků z doby
Zlaté hordy (tak Šipovová 1976, 275).
Zcela nepravděpodobný je domácí původ slova: Meillet (1902, 243) spojil stsl. sam> se stind. sánu n. 'hřbet, horský hřeben, vrcholek' (tak i Brugmann II, i, 182, Berneker, AslPh 38, 263, Trautmann 250; proti mj. Mayrhofer 1956, 3,457).
Jiní srovnávali sani, se stind. sanoti, av. han- 'získávat, opatřovat' (Geitler, LF 3, 45, Matzenauer, LF 19, 246). bv
san-fedalija, -ije f. 'sandál; Sandale' Psáno i sandalija.
Exp: Z csl. je pravděpodobně str. kol. sandalije n., sandalija pl. 'název mníšske obuvi (nezávisle na její podobě) v textech vyššího stylu' (StrS).
EL: Přejato ze střř. aavSáhov, demin. od oávSa-Aov 'obuv s dřevěnou podešví řemínky upevňovaná k nohám' (Bauer 1958,1470), neznámého, pravděpodobně orientálního původu (Frisk 2,675, Chantraine 987). K adaptaci ř. neuter na -iov k yo-kmenům m. nebo ýa-kmenôm f. ve stsl. v. Diels 1963, 185, pozn. 41-43 (sr. též Vasmer 1909, 173, Hansack 1999, 407).
Výraz je doložen ve většině současných sl. jazyků, kam expandoval později jako evropeismus různými cestami (střídá se
793
san^dalija
sapogrb
m. a f.): b. sandál m., dial. xéi šanda (BER 6,478), mk. sandala f., sch. sandál m., sandála f., sin. sandäla f., zf. sandál m., slk. st. (HSSlk) sandália f., slk. sandál m., dial. i sandála t., č. sandál, luž. sandala f., p. sandál m., br. ufcr. sandálja F., Častěji v pl. sandáli, br. dial. též pl sandály, sandále (SBrH), r. dial. sandáli, sandály pl. (SRNG), vše 'lehká letní pásková obuv', spec. hist. ukr. r. sandálija Ĺ, ukr. častěji pl. sandálii 'obuv starých Řeků a Římanů'.
Stsl. synonymum je plestibce. hk santtt adj. 'svatý; heiiig'
Doloženo lx v Sav; ve Fris jen ve zkratkách sce a jco (v. SJS4, 19).
Vedie toho je rcsl. sanťh, saniťh (MLP 822, Srez. 3,259, StrS23,s. 58 a 61).
Et: Adj. san-hťh, bylo přejato snad prostřednictvím sthň. sanct(i) 'svatý' (nčm. Sankt tv.) z lat. sanctus tv. (sr. Miki. 1867, 124, MEW 288); není ale vyloučeno ani přímé přejetí z laL
Ze střhn. seníe 'svatý' je sin. Sěnt tv. a rovněž jako tabuový název pro zlého ducha, čerta, ďábla; 2 téhož pramene je ch. dial. šěnt 'zlý duch' (v. Str.-Tempsová 1963, 217, Snoj 2003,723, Rj). Přímo z lat.-rom. zdroje je ch. Sut- v toponymech (v. Rj, Skok 3, 365n). bv
sam*, -i f 'saň, drak; Drache'; 'had?; Schlange?' (Lobk)
Var.: sani, (Zach Grig).
V hcbr. originálu VT leviatan 'netvor v podobě hada nebo draka'. V ř. překladu je 2x apoziční spojení Spáxuv óyie, (iiň rov Spáxovra ôcptv tpE&fOvra, étd rôv opáxovra tkpiv erxoAióv, Is 27,1). Protože obě slova jsou překládána sl. unii m., vnija f., je pro jejich rozlišení za ř. ôtpic v Parim sani, (podrobněji v. Bláhová, Slávia 68, 239).
Jde prokazatelně o slovo zsl. původu (Jagič 1913, 268, Blánová, Slávia 68, 236).
Et: Kromě csl. doloženo jen ve stč. san, saň m i f., č. saň, -ě, st. -i, zřídka i saně, -ě f., 'pohádkový netvor obyčejně s mnoha hlavami, sršící oheň, drak'
(archivstč., Menčík, AslPh5, 108, Jg, Kott 3 a 10), přen. CXpr.
'zlá žena'; č. st. san, -a m. 'samec saně' (Jg), dial. sanať, -i f., sanoť, -ě, sanuť, sunut', -i f. 'veliký drak, saň' (Kott,PSJČ).
V jiných sl. jazycích jde o přejetí z č., sr. hl. san, -a, saň, -ja 'zlý duch', sanica, sánka 'turie' (Sch.-Šewc 1269), slk. saňa, -e, kniž. san, -e 'netvor, obluda, divé zvíře', v sekundárním pejor. významu 'zlá, jedovatá žena' (SSJ). Častějším pojmenováním pro draka či saň je na Slovensku původně vsi k šarkan (Kálal 669, SSJ) z maď. sárkány tv. (Machek 1957, 494, Hauptová, Slavica 6, 19).
Sporná je existence str. saní, rekonstruovaného z textu
Slova o pluku Igorově, kde debrt, Kisanju je vyloženo jako *debrbje i(s) sanbju (Skljarenko 2003, 49-55).
Snad tabuový název pro obávaného a odporného živočicha (v. též gad-b), který byl symbolem zla, v křesťanském učení symbolem ďábla (Havers 1946,44-46, ZoreU 1968, 393, výklad k Is 27,1, Starý zákon 11. Praha 1982, s. 163, Novotný 1956, I, 130, 193, Bibel-Lex 1042 aj.).
Slovo má více výkladů, z nichž žádný zcela nepřesvědčuje.
Někteří etymologové vycházejí při výkladu z konkrétních vlastností plaza. Spojení s nejasným vše-sl. sani 'sáně' předpokládá plazivý, klouzavý pohyb (Briickner481, týž, AslPh II, 138, KZ45, 106n a 48, 170, přijímá Vasmer 2, 576n; jako velmi sporné a patmě chybné označuje Menges, Orientalia Succana, Stockholm 1969, 53n). Plazivý pohyb je často motivací názvů plazů, sr. např. r. poloz 'užovka', dial. 'velký had, drak' (SRNG 29, 104), č. plaz 'haď « *polzti), lat. serpěns 'had, plaz' « serpere 'plazit se, lézt') ap.
Machek s.v. saň vykládá rozšířené č. dial. ranuí'j ako tvar s příponou ptc. préz. od *sanori *'pohybovat se vpřed', blízkého č. sunout 'plazit se'. Č. saň označuje jako málo jasné.
U názvů plazů je častá také motivace podle akustického vjemu, sr. např. ukr. st. šypotýnnyk 'zmije' (žel.) < sypotíty 'syčet', r. dial. svistím 'haď (NovgOSi) < svistět' 'pískat, hvízdať. Zvuky (sykot aj.) připisované plazům předpokládá u sanh Mann (Mann 1984, 601) a spojuje sanh, s č. sopňt, sopka (< ie. *käpnis, *faäp- 'téci, plynout, syčet, zuřit ap.'). Podobně Sch.-Šewc I268n (< psi. *sap-n- < ie. *ícôp-'chrlit oheň'), který dále spojuje sanh s hl. dial. sanič 'zuřit, vztekat se, plašiť a se sin. sanéti 'sálat, žhnout,
páliť. Pro Sin. slOVO VŠak Snoj (Snoj in Bezlaj 3, 217) vychází z ie. *kôno-/i- 'něco ostrého, špičatého, bodajícího'.
Zcela jinak vykládá původ sanh Valčáková (Slávia 74, 275-278): vychází ze zkrácení *satani, v csl. sni, (ix Grig) a upozorňuje na blízké představy o podobě a významu satana a plaza v biblických textech. V tom případě je ovšem třeba předpokládat, že stč. san, saň jsou církevní slavismy. pv
sapogt, -a m. 'bota, střevíc; Schuh'
Et: Stsl. sapog'b r* str. sapogi,, sabogi,, sopog-h, zapogh, srb. st. sapog m., ch. st. sapoga f. (Rj), nověji jen v r.: r. sapóg, dial. sabóg, sobóg, zapóg, zabóg (SRNG), častěji v pl., s významem 'bota', v pl. 'boty, obuv'.
Ukr. st. sapáh (Žel.), stbr. sapoh, sopoh (Skaryna) jsou rasismy (Vahros 1959, i63n aj.). Zr. bylo přejato také do baltských (Endzelins, IF 33, 117, M-E 4, 694 aj.) a ugrofinských jazyků
794
sapogT*
satt
(Kalima 1956, 25, 27 aj.).
Žádný z výkladů zcela nepřesvědčuje. Patrně jde o staré přejetí z ttat. jazyků (Vahros 1959, 163-169), vzhledem k výskytu ve stsl. patrně
již protob.   (Trubačev, KSIS1 35, 101, Vasmer-T. 3, 559).
Z ttat. *sabag-/sapag- 'vysoká bota, holínka' (sr. tur. sap 'rukojeť, stéblo', odtud v der. i 'vysoká obuv, holínka') vykládá sapogi, Vahros o.c. 168; na ttat. původ ukazuje i přízvuk, přecházející od gen. sg. na
konec Slov (Vahros o.c. 167, tak i Trubačev l.c).
Jako přejetí z ttat. jazyků se vykládají i r. dial. čobáty 'vysoké boty', se kterými spojuje sapogi, Korsch, AslPh 9, 494; odmítá Vasmer 2, 578.
Méně pravděpodobné je spojování subst. sapogt, s onomatopoickým csl. sopg, sopti, sopsti 'vydávat nějaký zvuk, pískat, hrál na píšťalu', r. sopét' 'supět, funět ap.', sopél' 'píšťala', s předpokládaným sém. vývojem 'píšťala' —> 'trubkovitá čási vysoké boty, holenice' (tak Sobolevskij, RFV 65,413n, přejímá Preobr. 2, 251, Černých 1956, 76n, KESRJ 295n, připouští Vasmer 2, 578). - Černých 1993, 2, 139 myslí, že spíš než o trubkovitý vzhled holenie jde o vrzavý zvuk, který kožené boty při chůzi vydávají.
Ľvov (Etimlssl 4, 71-86, Etim 1967, 188n, BalkE21, 3, s. 13-19; sr. i Ľvov 1966, 225-230 s další literaturou) vychází z ř. předlohy (ř. ůttáStjiMX 'sandál') i z kontextu dokladu (nesmi, dosioini.... razdréšiti remene sapogu jego, As); předpokládá význam * 'nízká obuv připevněná k noze řemínky ovinutými kolem lýtka' a spojuje slovo s r. dial. sáp/r"přivazovai (koně)', zasá-pí/"zavázat, připevnit uzlem' (< ie. *kap- 'vázat, svazovat'). Ale sapogi, asi nikdy neoznačoval 'sandál', spíše jde u stsl. překladatele o záměnu biblické reálie reálií domácí (tedy vysokou botou).
Nepresvedčuje příliš ani názor, že sapogi, je íránismus (tak užMoszyňski 1957, 129n); Trubačev, Etim 1965, 39n vychází ze střírán. *sapaga-, írán. *sapaka- < stírán. *sapa- 'kopyto' < ie. *käpho- tv. (Pokorný 530, sr. např. stind. šaphá-, av. safa-, něm. tiuf, vše 'kopyto' ap.), se sém. vývojem 'kopyto' —» 'obuv' (tak i Goiab 1992, 320). pv
sapi>firt>, -a m. 'safír; Saphir' (Apoc Parim)
Druh drahokamu, modrá odrůda korundu. Var.: sapfirt, satrnfirh, samfirb, sattibpirh, satn-pirb; v Bes safirosnó, saptfiros'**, sap^firbSb.
Exp.: Z csl. pravděpodobně pochází rum. arch. sapfir, zamfir tv. (Tiktin 1362 a 1791).
Et: Stsl. slovo je přejato, zřejmě prostřednictvím lat. sapphirus, z ř. oáKtpapoq 'safír' (slova s -mf- jsou
patrně výpůjčkami střř. aán<pipoc.; v. DuCange Qr. 1330). To pak pOChází Z hebr. sappír tV. (Lewy 1895, 56, Frisk 2, 677, Chantraine 987 aj. Sr. též Royt-Šedinová 57-61).
Stind. původ hebr. slova, jak předpokládají např. Lewy 1895
1. e., Lokotsch č. 1830, Vasmer 1, 583n, je mylný, v. Schwyzer, KZ 61, 231, pozn. 2, Mayrhofer 1956, 3. 295 aj.
Jako kulturní slovo se dostalo různými cestami do většiny sl. jazyků: b. kniž. sapfír, mk. safir, sch. saßt, ch. arch. zíifir, sin. safír, slk. a c. arch. zafir, č. safír, hl. safir, stp. (s)zafir (SStp), p. szafir, zř. safir (SW), vsi. sapßr, r. i safír. hk
sarbdii, -»a m. 'karneol; Sardisstein, Karneol' (Apoc
Bes)
Polodrahokam, odrůda křemene červené nebo hnědé barvy.
Var.: sarhdiotťb (Ix Rumj), sarbdio.rb (Bes).
Exp.: Z csl. je snad stbr. (Skaryna), r. arch. sard.
Et: Přejato ze střř. oápSiov n. 'karneol', později též aa.phi.oq m. (Lid. Sc. 1584). Suf. -ii je střídnicí za ř. -LOV (sr. Diels 1963, 185, pozn. 41, Hansack 1999, 407).
Z ř. je též lat. sarda f., mrdius m. tv. (W-H 2,479). Ř. slovo se většinou vysvětluje jako 'sardský kámen' (od ř. názvu lýdskčho města LapSeiq) podle místa
jeho výskytu (v. např. Matzenauer 1870, 303, Vasmer 1907, 175, Frisk 2, 678, Hester, Lingua 13, 375, Chantraine 988 aj. Sr. též Royt-Šedinová 61-65), Méně pravděpodobný je Lewy-ho předpoklad, že ř. slovo je semitského původu; srovnává je s hebr. šered 'červená hlinka, rudka' (tak Lewy 1895, 57). V. též sarfadikosi». hk
sartdikost, -a m. 'sardonyx; Sardonyx' (lx Hvai)
(Polojdrahokam, druh chalcedonu s bílými a červenými pruhy.
Et: Hapax legomenon, pravděpodobně zkomolená výpůjčka z ř. aapSóvu^ tv. (zkomolený ř. genitiv o-aphów/oc;). V ř. jde o kompozitum, vlastně 'sardský onyx', podle ř. názvu lýdského města ĽápSetq, místa jeho výskytu (Stephanus 8, 79, Lid.-Sc. 1584, Frisk
2, 678; sr. též Royt-Šedinová 65-67).
V ostatních sl. jazycích jsou doložena náležitá přejetí ř. kompozita, jež jakožto evropeismus expandovalo různým prostřednictvím: sch. sardbnik (Rj), sin. sarddniks, slk. č. sardonyx, slk. st. i sardík (HSSlk), stč. j sardiník, sardonis, sardonit, sar-donix (MStčS), p. sardonikfs), sardonyks, arch. též sardyk (SW), br. sardaníks, ukr. r. sardoníks. Z ř. a lat forem vzniklých sekundárně z pádových tvarů obsahujících v druhé části složeniny -onich- pocházejí sch. arch. sardônih (Rj), slk. st sardonichel (HSSlk), Č. st. sardonych (Jg), str. sardonick<h (StrS).
V. též sartdii, onikt-si.. hk
satí., -a m. 7 'jistá dutá míra; Art Hohlmaß' (Zogr Mar
As Ostr)
Tak SJS, ale doklady (jen trii SCtťh, tli saťh) v gen. pl. nevylučují neutrum satO, stejně jako Ostr trii SCita: MLP má záhlaví Sutá (jako n. pl. nebo jako nesklonné slovo ?).
Označuje hebrejskou míru na obilí, třetinu efi, ledy mající
795
saťb
se
pres 13 litrů.
Komp.: tňsathfťb, -htťh 'mající, obsahující tři sáty* {2x Nik); zkomolením nebo kontaminací s domácím silo i trisitbtlb.
El: je to slovo citované, nevyskytující se ani v ř. či pozdní církevní lat. jinde než v NT. Jde o přejetí z aram. sä'tä do ř.cáTQv, odtud je jednak stsl. satí, či sato, jednak lat, satum; v. Zorell 1911, 514, Lewy 1895, U6n, Novotný 1956, i, 429. Posledním pramenem aram. slova je asi sumer. še. eh
-saždati v. sčsu
scěgh> adj. 'sám, o samotě; allein'
Doloženo v Ps 140,10 Sin 2/N, psáno scěgoli,, v. Hauptová, SSp32,46.
Adv. scěglo 'o samotě' (lx Nik).
Var.: cěglb 'jeden, Samojediný' (Ix Hom; chybné psáno cěgbchb, v, sjs 4,832), cěglo 'jedině, pouze* (MEP 1106).
Et: Psi. *(s}cěgťb > sch. st. čigli 'jediný, sám, pouhý', adv. ciglo 'pouze, jenom' (Rj); dále snad i br. st. čóklyj 'skutečný, přímý, upřímný', 'přesně takový' (Nos.) str. čeglyi, čeklyi 'originální, původní, pravý, skutečný ap.' (Srez.), r. st. čéklyj, čéglyj, čóklyj 'Opravdový, skutečný' (Daľ: čóklyj tať 'usvědčený, ij. skutečný, opravdový zloděj'); s rozšířením o suf. je stp. szezegielny 'jeden, sám' (SStp), p. szczególny 'výjimečný, jedinečný, odlišný', dial. szczególenny
'jeden, jediný' (Kadowícz), (p. szczegó! 'jednotlivost, podrobnost, něco individuálního' je nejspíš sek.; tak Borys" 2005,
595); kaš. szczegulc 'podíl, oddělený kousek něčeho' (Kariowicz), pomsln. adv. ščeg^ólno 'obzvláště, zejména' (PWb).
Z p. (v. Richhardtová 1957, 102) je ukr. st. ščéglyj, ščegu-lénnyj jednotlivý, jedinečný, zvláštní' (Zel.),
Nejasné, názory na původ slova se různí.
• Psi, *(s)cěglt> < ie. *kai- 'jeden, jediný ap.'
Nejčastější je výklad psi, *(s)cěgli> od ie. kořene *kai- s připojením formantu -g/-; bývá spojováno se stind, kévala- 'výjimečný, jedinečný ap.', lat. caelebs 'svobodný, neženatý', lot. kails 'holý, lysý' (Fick i,
18, Bem. 1, 123, Preobr. 3, 115, Mann 1984, 459, Trubačev,
sm 3, 176 aj.). Od téhož kořene je i sl. celí, 'zdravý, neporušený aj.' (v. celt).
Málo jasný formant -gl- se vyskytuje např. vgót. aina-kl-s "osamělý, opuštěný', v laí. singulus 'jednotlivý' (v. Lehmann 16, WH 2, 544) nebo v psi. nagtt, (Bemeker 1, 123, Skok l, 262, Trubačev l.c; ale psi. naglt, má i jiné výklady, v. nagk.) O tvoření slov tímto formantem vie. jazycích v. též Mezger, KZ 72,97, zvi pozn. 2. - Blažek 1999, 148n vysvětluje -i- v áinakls
a singulus disimilací z n.
Tvary bez počátečního s- (csl. cégl-b, cěglo) jsou nejasné. Skok 1, 262 je vysvětluje ztrátou í podle disitmlačnfho zákona (i - ts > 0 - ts).
K psi, *f s)cěgli, bývá připojováno r. ščégoľ 'elegán, švihák, tj. člověk, který se odlišuje, odděluje1 (MEW 289, Ljapunov 1900, 61, pozn. 1, Brúckner 543, Preobr. l.c, připouští Vasmer 3, 286, 445 aj.).
Potíže působí spojení (s)cčgti,, ščegoľ s č. štíhlý 'útlý' (spojuje MEW 289, Gebauer 1S94, 1, 3 18 a 419, Rozwadowski, RS 2, 109, H-K 376, Varbotová, Etim 1977, 28-32 a SUaz 1988, 73). Miklošič l.c. uvádí pro tato slova společný kořen *skt,g- (bez udání významu), Varbotová l.c vychází z ie. Jlsk£i-'fezat, rvát, oddělovat". Spojení s č. šlíhlý odmítá Machek s.v. štíhlý, Trubačev l.c. a Hauptová, SSp 32, 46; č. slovo má jinou etymologii.
Blažek(red. poznámka) vychází ze složeniny *cěgolv% 'jed-nohlavý', kde pouze ce- odpovídá *kai- a 2. část je z *golva 'hlava' (v. glava). Už v psi. silně zkráceno v *cěg!t,; s- vysvětluje z ie. *íh-. pv
se interj. - part. 'hle; sieh da'
Často uvozuje přímou řeč nebo její pokračování, někdy s významem exhort 'nuže'; dále připojuje souvětí podřadné nebo vazbu dativu abs.; v Parim a Apoc po slovesech smyslového vnímání s význ. 'a hle, Že, jak' (např. v Ap 14, 1 Hvah vidycht., se agnach siojaše na gori sionbscy). Většinou překládá ř. iSoú, íSs iv., které napodobuje hebr. způsob užívání interjekce na začátku přímé řečí (v. Zorell 1911, 259).
Jako part. adjunkrjvnf ,fe\ í S€ *a, pak', dále uvozuje neg. větu tázací ve spojení ne se li 'COŽpak ne* a výroky
srovnávací jako(že) se 'jakožto, jako by',
V apodozá může nabývat platnosti konj,, a lo advcrz. 'a
hle, ale*, kauz. 'neboť, vždyť', konki. ' a tak, takže' a disj. ve spojení se ubo - se že 'jednak - jednak, buď -
nebo'; řídce ve funkci adv. místa 'tu, zde', času 'již, teď, nyní', téhož významu ve spojení se ttyně, se uže, se obije (v. SJS 4, 49n).
Ve spojem s dalšími part. seici 'ihneď (< *se-Í-CÍ; v. SB 2,596n), (j)ese 'hle' (v. ese, dále sě, tě).
EL: Psi. *se je v sl. jazycích doloženo reliktově: sch. dial. (čak.) sč 'hle' (Skok i, 485), srč. se ve spojeních jako nuž se na něho zdvojuje vybízecí part.
ftWfe) (Hujer, LF 40, 280n odmítá, že by se mohlo zde být
refl.), ukr. arch. a dial., str., r. arch, a dial, se 'hle' jako deiktická part. uvozuje větu, dále v ukr. dial. a r. dial. zdůrazňuje určité slovo ve větě, zesiluje imperativ ap. (SRNG37,92n, SUM 9,107). V str. ojediněle v určitém kontextu nabývá se platnosti konj. (v. SB 2,595). Spojováno s dalšími pron., konj. a part.: stč. se-ova
'hle' (v. Zubatý, LF36, 334n, Trávníček 1930, 1, 187n), seď,
796
se
segda
sedě tv. (Trávníček, o,c. 211), r. dial. partikule afirm, sei, sela, šéfe, seť (SRNG 37,120a 249) a dále áse, ási, ásen'ka ap„ nákose 'hle, hele, podívej' (SRNG 1,283n
a 21, 314) aj.
Souvisí s psi. demonstrarivem Sh 'tento' (v. st), Nejblíže pffbuzná je lit. interj. šě 'hle, hleď, podívej', deiktická part. ce v lat. cědd 'dej sem, sem s tím, ukaž' (z ce a imper. *do), hic 'zde' (z *hi-ee; v. w-H l, t92n), ř. (é)x£Í, xfj  'tam', ir. cen 'zde, na této
Straně', vše Z ie. *ke- (v.Brugmannn,2,323,Búga,RFV75, 143, Fraenkel 990, Frisk l,475,Thurneysen 1946, 501, Pokorný
609n aj.), Vasmer 2,598 připouští totožnost tohoto se s neutrem pron. .«>, Kopečný-Šaur, SB 2,595, pozn. 2 však zdůrazňují starobylost partikulí a interjekcí, z nichž se formovala pronomina. Paralelní je vztah interj. to 'hle' k pron. t* (v. to, h>).
Ivanov, Sblsačenko 1978, 192n pokládám za výsledek anal. přetvoření očekávaného *íí> < *j(o < *kjp; toto se pak bylo zařazeno do paradigmatu demonstrativa st,. ŽS
sebe v. sc
sednu, num. kard. 'sedm; sieben'
Num. ord. sedm* 'sedmý' je et. původnější, v.
níže.
V rcsl. památkách psáno rovněž sem*, settl*.
Num. kard. i ord. jsou součástí složených číslovek, např.
sedm* deset* 'sedmdesát', sedtnyj desetyj 'sedmdesátý', sedm* s*t* 'sedm seť, sedm* tysešt* 'sedm tisíc*, sedm* krat*, sedm* kraty 'sedmkrát*; v ustáleném spojení (podle hebr.) sedm* Sedm* 'pO sedmi' (ř. čtítcí hná).
Der.: sedmiceJQ adv. num. 'sea^rikrát, sedminásobné', ve spojem sedm* deset* (krat*) sedmicejg 'sedm-desátsedmkráť; s kolekt. sufixem -er- sedmer*, sed-mer*n*, sedmerin*, sedmor*n*, sedrnoiin* 'sedmerý, sedmipočetný' (jen Bes), sedmero, sedmoro 'sedmero, sedm', ve spojení sedmoro sedmicejg 'sedminásobné', sedmerícejg, sedrnoiicejg 'sedmkrát, sedmeronásobně'.
k oni p.: sedtn*desethn* 'sedmdesátý', sedm*kra-ticejg 'sedrrikráť, sedmiš*dy/-š*di 'sedmkrát, sedminásobné' (k -šbdy/-šbdi v. jetiSfady); častá jsou csl, kompozita se sedmero-1sedmoro- (MLP, StrS).
Exp.: Vzhledem k domácímu r. sem', sémero má seďmój -d- patrně vlivem csl. (Anikin, NREt 1, 207).
EL: Psi. num. kard. *sedm*, všesl.: b. sedem, mk. sedům, sch. sědam, sin, sedem, slk. sedem, č. sedm, hl. sydom, dl. sedym, plb. siděm, porn. sedem, pomsln. i sětám, sětme (PWb), p. siedem, br, sem, ukr. sim, r. sem', str. i sedm* (StrS), vše 'sedm'.
Psi. num. ord. *sedm*, všesl.: b. sedmi, mk. sedmi, sch. sedmi, sin. sédmi, slk. siedmy, č. sedmý, hl. sedmy, dl. sedymy, sydmy, porn, sódmi, p. siódmy, br. sěmy, ukr. s'ómyj, r. dial. semój, sémyj, sémyj (SRNG),
vše 'sedmý* (spis. seďmój v. výše).
O vlivu sedms. na vývoj osmi. především ve str, a ve vsi. jazycích v. Zolobav, ZsIPh 63, 1, s. 1-8.
O historii magického významu čísla 7 a o jeho místě v duchovní kultuře dávných Slovanů v. Lukinovová 2000, 51n a 65n.
Psi, *sedm* je '-kmen od psi. řadové číslovky *sedm*, jež je pokračováním ie. *septmtn-o, doloženého dobře v ie. jazycích (stind. saptamá-, ř. ifjSSo-p.oc, lat. septimus, stár. sechtmad, stlit. sekmas, stprus. septmas, sepmas) 'sedmý', luv. sap(pa)tammima/i-'sedminásobný'; sem snad i het. siptamtna 'nápoj ze sedmi ingrediencí'. Ve sl, sedm* došlo ke zezně-lostnění původního *-ptm-, snad nezávislého na podobném vývoji v ř. ijHÔopoc. K zjednodušení -ptm-došlo i v Stlit. sekmas (Szemerényi 1960, 110, pozn. 185, Smoczyňski 1989, 87).
Původní ie. num. kard. *septtn- má pokračování v stind. saptá, av. hapta, ř. éxiá, lat. septem, gót. sibun, lit. septynl, lot. septini, ann. ewťn, alb. shtátě (< praalb. *septati- < ie. *septm-ti- Orel 1998, 436), stir. secht n-, toch. A späi, B sukt aj,
Erhart 1982, 137 vychází z psi. *setb, které odvozuje přímo z ie. *sept?n, což je málo pravděpodobné.
Podle dnes převládajícího mínění byly /-kmenovými tvary odvozenými od ordinálií nahrazeny ve sl. jazycích původní nesklonné formy ie. kardináli)
5-10 (Vasmer 2, 608n, Machek s.v. sedm, Lamprecht 1987, 121n, Sch.-Sewc 1396n, Blažek 1999, 250n, Lukinovová 2000, 256, BER 6, 579n, Snoj 2003, 643 aj.).
Nepřijatelná je rekonstrukce '^sedunf, (Mikkola 1913, 2, 160, odmítá Vasmer 2, 602).
Číslovka 7 je v ie. etymologicky neprůhledná, s nepřesvědčivými výklady (přehled v. Blažek 1999, 250n). O dalších předie. souvislostech ie. *septm v. Illič-Svityč, PDa 7.
Pokus vytvořit domácí etymologii podává Blažek, SbShe-voroshkin 21: jde o superl. *sepiimtio- 'nejuctívanější' cd ie. *sep- 'mít v úctě'. pv
-set.h,la!i v. osedtlati
segda adv. temp. 'tehdy; damals' (2x Bes)
V dalších csl. památkách (nezahrnutých do SJS) také sega, sbga, segy, segi, s*gy 'nyní, teď' (MLP 834 a 969), v nichž došlo ke zjednodušení skupiny -gd- (nebo jde o původní part. g-ovou ?) V rcsl. též jako úvodní slovo věty, vyjadřující
možnost 'možná, snad', nebo jistotu 'ovšem, zajisté'
797
segda
-selěY-seli
(Srez. 3, 320, SrrS24, 16).
el: Kromě rcsl. doloženo jen v jsi, v nichž se střídá zakončení g-ové s d-ovým: b. segá, dial. mgá, sigá, sigé, segí, säg aj. (v. ber 6,574n), mk. sega, sch. sad, sada, arch. i sade, sadak, sadar(v. Skok 3, 183), sin. seddj, arch. í sadaj, seda, vše s významem 'teď, nyní', v b. mk. také 'hned, okamžitě', v b. i 'před
malOU Chvílí', 'za malou Chvíli'; podrobné o významech v. SB 2,626.
Střídání tvarů s -ga a -da lze chápat jako posílení názoru, podle něhož formant -gda vznikl kontaminací part. -ga a -da (Havlová, red. poznámka); v. jegda sub (I). Také Snoj 2003, 643 pokládá ztrátu -g- v sin. tvarech za obtížné vyložitelnou, proto připouští, že výchozí bylo *st>de, i když to je adv. loci 'zde'; v. si.dc.
Srb. dial. sag 'iiyní' je palmě nový útvar, anal. podle tag "tehdy; pak"; v. Rj 14, 431, SB 2, 625.
SB 2, 626 sem řadí i kaš. sej ve spojení tej sej 'občas', 'tu a tam', fit" tej, fíisej "čas od času, velmi zřídka' (v. Sychta 5, 339); pokládá je za sil ně zkrácené *st.gda, což je málo pravděpodobné. Spíše jde o pokračování psi. sb (bez rozšíření o -gda), pod. jako kaš. saf, sam! (sr. SEKaš 4, 239n a 244).
Pravděpodobně pozdně psi. adverbium, složené z pron. šb (v. sr.) a formantu -gda. Shodně je tvořeno kogda 'kdy' (v. kogda), inogda 'jednou, kdysi' (v. int.), togda 'tehdy, tenkrát' (v. togda) aj. Výklad formantu -gda v. sub jegda. ZS
seícl v. se
sekratt v, sr.
sekyra, -y f. 'sekyra; Axť
Var.: csl. sekyra (psáno i sěkira, též sikira, sikyrd), sokyra.
Der.: sěkyrica 'kovová část kosy či podobného nástroje' (lxBen).
el: Psi. *sekyraí* sekyra > b. sekíra, mk. sekira, sch. sjěkira, sěkira, dial. i sikira, sin. sekíra, st. sikěra (Snoj in Beziaj 3, 224), slk. sekera, dial. sekyra (Kálal), stČ. sekyra, sekera, Č. sekyra, sekera, luž. sekera, hl. st. sykera, píb. seťaŕä (< *sěkyřu), pom. sekera, pomsln. t sečera, p. siekiera, br. sjakéra, sír. sekera, sekyra, sekira (StrS), r. st. a dial, sekíra, dial. sekera, vše 'ruční nastroj s klínovitou čepeli k sekání, štípání
ap.', S dalšími přen. významy. O č. zarazit sekeru 'udělal dluh'v. Machek, rJR 39,251.
Zdloužený stupeň u tvarů se sěk- je analogický
podle *sěkti (napr. Machek s,v. sekyra).
Ve vsi. existují i tvary s o-stupnčm kořene: str. sokyra, sokira (StrS), ukr. sokýra, br. dial. sokéra (TurSl),
které jsou pokračováním starého o-ového stupně (Tru-
bačev Í966, 150 aj.).
Tvary na -era jsou sek, vzniklé snad asimilací k e v první slabice (v. Machek s.v. sekyra).
Věcně o sekeře, nástroji i zbrani starých Slovanu, v. Niederle 1911,3,541-5.
Psi. nomen instrument! * sekyra je z íe. *sekH-'sekat, oddělovat ostrým nástrojem', stejně jako lat. securis 'sekyra' usecäre 'sekať; sezdlouženým stupněm je stsl. sěšti tv. « *sěkti; v. sěšti), lat. dial. sěcula 'Sip* aj. (MEW 290, Meillet 1902, 410, Mladenov 625n, Vas-mer 2, 603, Pokorný 896, Machek l.c. Skok 3,249n, HV 2001, 524. BER 6, 598n aj.). V. též sěčam.. Tvoření Suf. -yra (<
ie. *-ura) je neobvyklé, i když ne ojedinělé, sr. např. srp, p. dial. skowyra 'bručoun*, wadyra 'svárlivec' aj. (v. Slawski, SK 2, 28).
Nelze ovšem vyloučit ani domněnku o starém přejetí: Georgiev (LP 4, 109n s odvoláním na Pisaniho) soudí, že jde o kulturní stěhovavý termín původem z Přední Asie a připouští příbuzenství s asyr. šukurru 'sekera' (sr, i akkad. šukurnt 'kopí, oštěp'), sem. šegór 'sekera' (v. též Pisani 1956,130).
Nepravděpodobné jsou domněnky o přejetí sl. slova přímo z latiny (např. Brandt, RFV 24, 146n se starší literaturou, tak i Mikkola, RFV 48, 275, ale odmítá Vasmer l.c; podobně ještě Martynov 1983, 86n, který mluví o ital. ingredientu) či prostřednictvím keltských jazyků (Šachmatov, AslPh 33, 95) nebo o přejetí z jazyků íránských (Niederle l.c, Mladenov, RÉS 4, L93n), pv
-selěA-seli adv. temp. 'teď, nyní; jetzť
Doloženo jen s prep. do a otv. doselě, v Supr a Mak i
doseli '(až) dosuď, ot-hselě, v Supr 3x oťb seli 'od nynějška, od této chvíle'.
Ojedinelé je samostatné rcsl. selh 'tak, natolik' (Srez. 3, 329, StrS 24,48),
Rest. též doselb 'doteď, do této chvíle', 'do tohoto místa', doseleva tv. (StrS 4,328), otselb 'od této chvíle*, 'z tohoto místa, odtud', 'z této strany', otseleva 'odtud' (StrS 14,27), srbcsl. otb seWselit/selb 'od této
Chvíle' (MLP 837).
Rozšírené seliko 'tolik', selike 'toliký, tak mnohý' ap. v. seliko.
El: Doloženo ojediněle bez prep. v sch. st. (17. stol.) sele 'nyní', dial. sM, sMn 'vždy' (Skok 3, 217), jinak vždy s prep. ot/od, do, po, která se stává pref, často rozšiřováno dalšími part.: sch. ddslije, ddsli
(se ztrátou -e- analogií podle dokle, dovle; v. Skok i.c), St.
řídké ddsele, doseli, sin. dial. dosle(j) (Plet 1, 161), slk. dosiaľ, doposiaľ, dial. i dosul   (SSN i, 361), č.
dial. Ojed. dosel (Kott 6, 108 ze spisů Bartošových), tuž.
798
-selěV-seli
selo
dial. dosal (Muka i, 192, Sch.-šewc 162), p, arch. a dial. dosiela (Karlowfcz l, 355, sw i, 523), br. hovor. dasjúť, ukr. dósi, dial. i dósiV, r. arch. doséle, dosel', dial. také doséle(va), dósí, dóse, dóseles', dosélesja, dosílita, dosílja, dósúľ, dosúlja, dosyľ, dósjúľ aj., vše s významy adv. temp. 'do této chvíle, dosud', v hl. dial., ukr. dial. a r. dial. i adv. loci 'do tohoto místa, dOtuď, ľ. dial. Í 'zde' (v. SB 2, 175n, SRNG 8, 139n, 151n aj.). S prep. ot/od: sch. ótsele, odsela, odselu, ojed. od sele} (14. stol), sin. dial. odslelj), ódslen (Plet. l, 786), č. dial. (laš.) odsel (Kott 7, 65), hl. wotsal (v. Sch.-Šewc 1266), br. adsjúľ, ukr. vidsä', vidsiljá, zvidsíľ ap., str. otselja, r. arch. otséle, otséľ, dial. otséleva, otsélja, otséliča, otsiiľ, otsúľja ap., s významy 'od léto chvíle, od nynějška' (sch, sin., r. arch.), 'z tohoto místa, odtud' (č. dial., hl. vsi.; v. SB 2,552). Méně časté je spojení s po-: ojed. č. dial. posel (Koti 7, 366), slk. posiaľ, st. i posaľ, posul' (HSSik 4,142), ukr. dial. posil', pósi (ESUkr4, 535), r. dial. poséľ, posul', posúljá i posjá ap. (v. SRNG 30 s.v.), s významy 'do této chvíle, posuď (č. dial., slk., r. dial.), 'do tohoto místa' (ukr. dial., r. dial.); v. též posle.
Vsi. a slk. dia). tvary s kořenným -u-f-ju- jsou výsledkem kontaminace těchto adverbif se syn. sud-/sjud- < psi. sadě; (v. SB 2,176, ESBr I, 85 s.v. adkúť).
Ukr. dósi vyložil Šaur, SB 2, 176 zkrácením z dósiľ, ESUkr 2, 113 ze spojení do seě pory, do seě doby, ukr. dial. pósi z pův. *po šiji (miscja, časy) (ESUkr 4, 535); Trubačev, SM 5, 81 předpokládá pro ukr. dósi a r. dial. dost, dóse psi. *do se vedle *do se lě.
Složeno z nom. neutra zájmena .v& (v. st) a zesilovací part. -lě/-li (v. lě). Obdobnými útvary jsou jelě, jelh, koli, toli (viz s.v.). gš
seliko adv. 'tolik; sovieľ
Var.: rcsl. selbko (StrS) asi analogií podle koliko : kolbko; v. koliko.
Pron. adjektivum (lze je též hodnotit jako num. indef., v. Diels 1963, l, s. 221, pozn. 6, Birnbaum-Schaeken 83) selíkb
'toliký, tak mnohý, tak černý, tak veliký', ve Vit ix
'takový'. O vztahu adverbia a pron. adjektiva v. sub jeliko.
EL: SlOVO Stsl. a CSl. (z csl. jsou patrně i dva charv. doklady uvedené v Rj 14, 822 z 1. poloviny 16. stol.).
Rozšíření adv. seli (v. -selě/-seli) pravděpodobně analogií podle adv. toliko, koliko, jeliko (viz s.v.), od nichž adv. seliko převzalo i význam.
Šaur, SB 2, 597, Birnbaum-Schaeken 98 aj. je odvozují z adv. seli 'ted', nyní' a zesilovací part -ko, lomu však odporuje odchylný význam adverbia.
O part. -ko i o dělení těchto pron. adjektiv na pron. kořen a *-liko v. sub jeliko. Ží
selo, -a n. 'sídlo, statek; Wohnstátte, Grundbesitz'
Dále pl. í 'statky, majetek', 'pole', vGli 'země, území*.
Der.: selište 'sídlo, příbytek; sídliště, osada'; se-Ibriz. 'polní", podle ř. &rpioc i 'divoký (o zvířatech)'; selbskb 'prostý, neumělý', selili 'usídlovat, umísťovat', seljenije 'příbytek'; isetiti ve spojení iseljem* byti 'být vyhoštěn'; naseliti 'osídlit, obydlit', ipf. na-seljati, nasěljati, nasělěti (s očekávaným zdloužením v ipf.) 'osídlovat', naseljenaja 'obydlená země, svěť (ř. rj olxouyiévr); Schumann 1958, 40), nenaseljenaja 'neobydlená země' (ř. rj Sotxoc, Schumann 1958, 42); tÚZbseliti se 'přestěhovat se dolů'; oťbseliíi s§ 'vystěhovat se'; prěseliti 'přestěhoval, vystěhovat, vyhnať, refl. 'přestěhovat se, přesídlit; vzdálit se', prěseljenije 'přestěhování, vysídlení', prěselbtúkb 'přesídlenec, cizinec' (ř. K&poixoc; Schumann 1958, 51); priseliů se 'přistěhovat se, usídlit se'; sbseliti 'odstěhovat se (dolů)'; useliti 'usídliť, refl. 'bydlet', useljenaja '(obydlená) země, svěť (ř. f) olxoufiévTj; Schumann 1958, 59), přen. 'lidstvo'; vbseliti 'usídlit, ubytovať, refl. 'usídlit se', v Gl ix navhseliti se tv., ípf. vbseljati, vbsěljati 'usídlovat, usazovat', refl. 'usídlovat se', vbseljenije 'usídlení, příbytek' (1) olxovpčvt); Schumann 1958, 61), vhseljenhskb 'všeobecný, světový', vhseljenaíja) '(obydlená) země, svěť (ř. ŕ) olxou^évr]; Schumann 1958, 61, k sém. v. i Grivec. SlavR 10,14-33).
Exp.: Z csl. je r. vselénnaja (v. KESRJ 69, Cyganenko 72). Rum. arch. selište, siliste, säliste 'vesnice' < csl. selište (Tiktin 1425, Roseni 1954,44 a 1968, 314).
EL: Stsl. selo r* b. selo, dial. i selo (BER 6, 602), mk. selo, sch. selo, sin. arch. selo, br. sjaló, ukr. selô, str. selo, r. selo, vše 'vesnice, osada', také 'pole, země' (sch. st., str., r. cirk.), 'majetek, statek, hospodářství' (sch. st. Rj, str. StrS), 'základy domu' (sin. St. Plet.).
V zsl. jsou doloženy formy s -/- i -dl-: slk. st. selo 'zemědělská usedlost, selský grunt' (HSSlk, Kott 8,357;
podrobně Dorufa, KS 6,301-6), Č. St. dial. (mor.) Selo 'pole,
statek' (Jg), stp., p. arch. siolo 'vesnice' (pomsin. soto
'vesnice' podle PWb umělé); StČ. sedlo (MStč), Č. SÍdh (>
slk. sídlo), hl. sydio, dl. sedlo, p. st. siadto, vše 'sídlo, obydlí', dl. i 'pozemek', s der.: slk. sedliak, č. sedlák, hl. st. sedlák (Pfui) 'sedlák', dl. dial. sedlák (Muka) 'osadník',p.sťadiaí.siodlak (sw.Karlowicz)'sedlák'; v pomsl. a plb. jen der.: pomsl. sedlíšče 'sídlo' (PWb), v plb. název pole sidla{stě (v. oiesch 1983,120. SEPib
709n)
Někteří badatelé rekonstruují psi. *sedlo a *selo, které v jsi. a vsi. splynulo (č. sídlo, hl. sydlo a p. st.
siadlo ukazují na *sědlo; Sch.-Šewc 1396 vysvětluje ě vlivem
799
selo
sestra
iter, sědati, Machek 1957, 441 předpokládá náležité ě v gen. pl, odkud bylo přeneseno jinam). Psi. *$edlo pak vykládají
jako odvozené sufixem -lo od ie. *sed- 'sedět' (v. sěsti); odpovídající der. jsou gót. sitls, sthn. sezzal, něm. Sessel, lat sella, gal. sedlon, ř. dial. tXká, vše 'sedadlo, stolice, křeslo', arm. etl 'místo' (v.
Scheftelowitz, BB 29, 28, WH 2, 511, Kluge 1963, 705, Frisk 1, 445, Machek I.e.; sr. i oscdi.lati, k motivaci sl. významu v. i Kurkinová, SUaz 13, 371; Lehmann 306: v germ, je suf. -do-, Mann 1984, 1115 nepravděpodobně z ie. *sed-dhlom).
Psi. *selo pak spojují s lit. dial. sala 'vesnice', lot. dial. sala tv, stsev. salr 'obydlí, dům, místnost', stangl. smi tv., stsas. seli tv, sthn. sal tv, něm. Saal, gót. saljan 'zůstávat, obývať, lat. solum 'půda' (v.
Windisch, KZ 22, 275, Pedersen, KZ 36, 102, Meillet Í902, 419, Vasmer % 606, Skok 3, 219, Gamkr.-Ivanov 1984, 745, Černých 1993, 2, 152, BER 6, 603n, Snoj in Bezlaj 3, 226 aj.; někteří nepočítají s lat, v. Kluge 1963, 617, Lehmann 293n); se zdlouženým stupněm sem patří toch. B sale 'půda' < ie. *so~lo- (Adams 1999,684). Pokorný 898 rekonstruuje ie. *sel- 'obytný prostor' (bezlat.), Zehnder, UV200I, 528 *sel- 'bydleť (s lat.).
Jiní odvozují všechny sl. výrazy z psi. *sedlo, der. od *sed- 'seděť, a p. siolo pokládají za přejed z vsi.
(v. Briickner 49ln a ZslPh 4, 213, Vaillant 1, 90, Minikowská,
SFPSi 19,70, Sch.-šewc 1396). P. slovo je však doloženo už v pol. 15. stol. (v. sstp) a nevysvědeny zůstávají
Slk. St., Č. dial, selo (pro slk. slovo připouStí Dorula, KS 6, 305 střstk- změnu dl > ŕ).
Machek (1968, 539 a ČslP 5, 100, SbKurylowicz 193-6) předpokládal původní sl. *sědlo s ie. sufixem *-dlilo- a odvozoval je od ie. *ksei- > stind. kiétra- 'sídlo, pole, půda', av. šôiOra- tv, stind. kiéli, kšiyáti 'bydlí, přebývá', ř. xtíotc 'založení, usazení'. Odmítá Sch.-Šewc l.c. b\>
septebr'i>, -rja m. 'září; September'
Psáno i septembra, septevr 'b, sebtebr 't, sevtebr 'b, sevtevr'b, setebr'e, sektembr'b, sek'tettibbr'b, sek-tebr'b, sektebr'b, semtebr'b, sechtebr'b, septevrii,
sep'tebr'h aj. Doložen často i o-kmen septebrb.
Exp.: Z csl. je r. sentjábr', dial. senijáb', sentjan (SRNG; v. Vasmer 1909, 177, Ohijenko 1915, 54, KESRJ 300); z csl. je rum. septanvrie 'září' (Tiktin 1409).
EL: Stsl. septebr'b bylo přejato ze střr. osizxéu,-PpLoc] 'září', které je z lat. september tv. (< lat. septem 'sedm'). Podle římského kalendáře, platného do r. 46 př. n. 1. a počínajícího březnem, je září sedmý měsíc v roce.
K stsl. reflexi ř. -10% v názvech měsíců přejatých z latiny v. Diels 1963, 184,pozn. 35.
B. septémvri, diaL septémri (BER 6, 613), mk. septém-
vri jsou rovněž přejetí z řečtiny (v. MJadenov 578, Filipovová 1969, 152, Argirovski 1998, 244, BER l.c). Sch. st. sěptembar i seplěmbar, september (17.-19. stol.), sin.september, slk. septem ber, hl. september, st. septembr (Jakubaš), dl. september (Starosta), kaš. septabár (Slupski, AnzsIPh 25, 198), p. ojed. september (SW) jsou přejata z lat. september přímo nebo prostřednictvím němčiny (v. Bielfeldt 1965,294, Skok 3,222n, Moszyriská 1975, 126, Slupski l.c, Snoj 2003, 649).
Některé jazyky užívají pojmenování sl. původu (sch. rUjan, č. září, hl. arch. poinjenc, michalskí měsac, á\.pámjeňc, p. wrze-sieú, br. vérasen', ukr. véresen'). pv
serafimt,, -a m. 'serafín; Seraplť
Též indekl. pi. serafime, serafirrtb. Psáno též sěra-fim'b, sirafim-b.
Jde o označení nejvyšší třídy andělů (odtud patrně indekl pl.) či příslušníka této třídy v devítistupňové hierarchii (kůr andělský).
Der.: serafimovb 'serafínský'.
EL: Přejato z ř. tjepctflfji, které pochází z hebr. seräphim, což je pl. od säráf.
Z ř. je i lat. *seraphintts (doloženo seraphin indekl. pl.; v. Georges 2,2620), jež se jako evropeismus rozšířilo do většiny sl. jazyků, někde prostřednictvím něm. Serapk (ch. seraf, serafin, sin. serafín, seraf, slk. č. serafín, seraf, p. serafin, seraf, hl. seraf), kdežto v jazycích pravoslavných oblastí (b. serafím, mk. srb. serafim, vsi. serafím) pokračuje tradice stsl. 0š
sestra, -y f. 'sestra; Schwester'
Podle hebr. i v širším významu 'pokrevní příbuzná, sestřenice'; přen. i 'blízká žena', v NT zejména 'žena věřící v Krista'.
Der.: V Nom sestrbrt'b 'sestřin', sestrěnica, sest-renica 'sestra'.
Komp.: Dat. du. braťbsestroma 'bratru a sestře' (ix
Ostr).
el: Psi. sestra, všesl.: b. sestra, mk. sestra, sch. sestra, sin. sestra, slk. č. sestra, hl. sotra, dl. sotša, plb. sestra, porn. sostra, p. siostra, br. sjastrá, ukr. r. sestra, vše 'sestra' (s přen. významy).
Sl. sestra nachází protějšky stejného významu ve většině ie. jazyků: liL sesuô, gen. seseřs, stprus.
swestro (podle některých etymologů je stprus. swestro ze sl. nebo něm, v. Mažiulis 4, 173, Vykypel, Polyslav 168 s
liter.), góL swistar, stsev. systir, odtud angl. sister, ale domácí stangl. sweostor, swustor, sthn. swestar, něm. Schwester aj, lat. soror, stir. siur, kymer. chwaer, bret. c'hoar, stind. svásar-, av. xvanhar-k, arm. Ičoyr, toch. A sar, B ser (v. Brugmann, n, 1, 333, Vasmer 2, 618, Pokorný 1051, Trubačev 1959, 65n, Vendryes, S-123, Fraenkel 777n, Windekens 1976, 449, Lehmann 336n,
800
sestra
sevast-b
Mayrhofer 1986, 2, 796. Čemych 1993, 2, 159, Snoj in Bezlaj 3, 230, BER 6,621n s liter.); v f. doložena jen Hésychiova glosa top s významem 'dcera, příbuzná' (v. Frisk l,
530n); Janda (FSM 1, 315-324) sem řadí i r. ôap 'družka'.
Na základě tčchto výrazů se rekonstruuje ie. *suesor- 'sestra'. Ve sl., germ. a snad i v stprus. je sekundárni t, vložené mezi -sr- nepřímých pádů. Ve si. (a snad i v stprus.) bylo slovo nadto převedeno k a-kmenům (podobně jako bratr* k o-kmenům), snad i pod vlivem původního nom. sg. předsl. *sesa <
bsl. *SesO (v. Hujer 1910, 59n, Mikkola 1913, 3, 49, Vey, VJa 7, 3, 98, Vaillant 2, 259, Smoczyiíski 1989, 102 a 2001,
I24n); Otrebski (1930, 2, íosn) měl sl. sestra za pův. á-kmenové kolektivum.
Ke zjednodušení iniciálního .ytť- > s- ve sl. a lit. (a snad i toch.) v. Trubačev 1959, 64n, Woodhouse, 1F 108, 72n, Vaillant 1, 86n, Mikkola 1913, 1, 65, Žu-ravlev, izviBE 14,38, Ondruš, siwort 117, Smoczyňski 1989, 102. Na už ie. kolísání myslí Fraenkel 1950,47, Gamkr.-Ivanov 1984, I23n dokonce rekonstruují ie. labializovanou sibilanlu s kontinuantami su- nebo .í-.
Další analýza ie. *suesor- je nejistá.
Obvykle se zde spatřuje pův. kompozitum, jehož první část se spojuje s reřl. pronominálním kořenem *s(u)e- (v. svoí, se). O výklad druhé Části se vedou spory.
Nejčastěji se v druhé části vidí ie. *sor- 'žena', re-konstruuované na základě různých izolovaných kompozit označujících ženu nebo vyjadřujících feminina: stind. tisrá- f. 'tři', av. tišró tv., stir. teóir tv., stind, čátasra-f.'čtyfi',av.o*flMg/'ôtv., súr. cetheoir ty.;iat. uxor 'manželka', av. hauiSi- 'žena', het. haššuššara 'královna', išhaSšara 'paní' (méně jistá je příbuznost ř. ótrp 'družka'): pův. 'žena z vlastního rodu, příbuzná1 (v.
Meringer, IF 16, 171, Meillet, BSL 31, 8n. Benveniste, BSL 35, 104-6, W-P2, 500, Boisacq 262, pozn. 1, WH 2, 563, Vasmer l.c, Machek 1957, 443, Sihler, Sprache 23, 43, Gamkr.-lvanov 1984, 280n, 764, Snoj l.c. aj.).
Szemerényi 1964, 335n podal modifikovaný výklad: pův. kompozitum *sue-su- se složkami *sue- 'velkorodina' + *su-'žena, matka*, derivované od *seu- 'rodiť (v. i syni.) > *sue-su-er- podle jiných příbuzenských termínů {*tnäter-, *bkräter-, v. mati, bratr-b) a pak disimilací > *suesor-; odtud abstrakcí sor-, doložené v uvedených ie. výrazech.
V pozdějším výkladu Szemerényi (1977, 32-47) ie. formu segmentuje jinak: *su-esor- (proti Trubačev, Etim 1979, 187) a v druhé části vidí ie. *esor- 'žena' (spojení s av. häiriši 'žena' má za pochybné).
Jim spatřují v druhé části kompozita ie. *esor- 'krev' (> heL ešhar, stlát. as(s)er aj., v. Pokomy 343): původně 'žena stejné krve' (v. Pisani, SbGalbiati 7n, KZ 71, 241, Mayrhofer, StlG 35,
Sch.-Šewc I335n; odmítá Szemerényi 1964, 313, poznámka 1, 1977, 35n). Podobně Párvulescu, IF94,7 in, jenž ale segmentuje *sye-sor- a *sor 'krev' odvozuje od ie. *ser- 'téci' (v. Pokomy 909n).
Skok 3, 226 v druhé části hledal ie. *ser- 'spojovať (> lat. serere 'řadit, spojovať, ř. elpEiv tv. aj., LIV 2001, 534): pův. asi 'spojená s vlastními, patřící k rodu'.
V menšině jsou názory, že ie. "sy^esor- není kompozitum, ale derivát (Specht 1944, 238, 334n, Burrow 1955, 202. Mezger, KZ 76, 301), nevysvětlující uspokojivě tvoření slova (V. i Szemerényi 1964, 313n). bv
setL.ni. adj. 'poslední, konečný; letzter, endlich' (jen Snpr)
Také 'krajní, naprostý, úplný'.
Předložkové spojení v platností adverbia na sethtwje
'úplně, zcela'.
Adv. setbno 'naprosto, úplně', kompar. setměje 'posléze, nakonec, konečně'.
EL: Psi. dial. ^setbn* > b. séten, mk. dial. seten
(RMJ, Georgievski, MJ 38-39,260n), ch. St. něsetni (Rj, Skok
2,5iin: <nasetni), vše 'poslední', b. dial. i 'následující'
(BER 6, 623).
Et. nejasné (už Meillet 1902, 440).
Vaillant (i, 73, 83 a 3, 163, 414) a Sadniková-Aitzetmuller (S-a 1955, č. 791) předpokládali, že setbn* vzniklo na základě vb. adjektiva *seťh < *sek-to-, odvozeného od ie. *sek#- 'sledovat, doprovázet, připojit se', z něhož se odvozuje i lit. seka, lat. sequt, ř. šnopat aj. (v. Lrv 2001,525n).
Kurkinová, Etim 1983,22n spojuje sethni> jednak s č. sotva, stč. solný 'nesnadný', solně, setně 'sotva, stěží' (tak i MLP 838), jednak seslk. soliť 'strkat, hodiť a dále s lot. sisi, silu 'bíť, stind. s'ätayati 'usekávat, rozdělovat'; rekonstruuje psi. * šesti, setg, od něhož je deverbativní adj. *setbn* se sémantickým vývojem 'bijící, silný, silně se projevující' —► 'krajní, poslední*.
MLP 838, Mladenov 579 a SbNU 25, 106n a Persson 1912, 363 spojují s gól. seipu 'večer', sthn. sTd 'později', něm. seit 'od té doby', lat. sěrus 'pozdní' aj.; nejisté kvůli vokalismu kořene (Fortunatov, BB 3, 60, Vasmer 2,619, S-A l.c).
Alb. gjátě 'dlouhý' sem nepatří (I^miraj 1997, 185, Orel 1998, 130) nejspíS stejně jako r. dial. seť 'ano, ovšem' (Vasmer 1.C). bV
sevasťb, -a m. 'císař, veličenstvo; Kaiser, Majestát' (IxChrist)
Der.: sevastov*, sevastii 'císařský'.
Et: Csl. sevast* je z ř. ae^aaxó<; 'uctívání hodný', jež jako títul císaře překládá laL Augustus 'vznešený', čestné příjmení původně udělené římským senátem prvnímu císaři Oktaviánovi, bv
801
severe
M íl.li I
severe» v. scven.
Sě inten, 'hie; Sieh da' (SuprRyl Zach)
v Supr2x ve spojení sě ubo 'nuže', v csl. i sě da, sě li, Sě i tV. (MLP 969, Srez. 3, 885).
EL: Bez paralel v živých sl. jazycích.
Bajec, SlavR 5-7. 204 spojuje se stsl. sě sin. dial. (prekmur-skéj esi 'sem' (< *e-sě); Snoj in Beziaj 3,220 je však lépe řadí k sin. sě 'sem' pron. původu.
Stsl. sě nelze oddělit od interj. - part. se (v. se). Kopečný, SB 2, 606 připouští, že toto sě by mohl být pron. útvar, z něhož jsou odvozována adverbia, pod. jako ta- v adv. tako, tamo. Nelze však vyloučit, že sě - tak jako si - je jen variantou k se; st. synonymu í part. täte. v.si2, tě. žf
SěČi. v. sěšti
sěčtn*, -a m. 'únor; Februar' (csl.)
Doloženo pouze v cyr. přípiscích k As a kalend. Ochr Slepě.
Též sečen* tv., v MLP 974 i sěč*n* 'leden'.
EL: Psi. séčhtľb > b. dial. sečen (BER 6, 627), der. sečko (RBKE 3,193), mk. arch. a dial. sečko, ch. slječanj, sijěčanj, dial. sječanj, sičanj, sičan, sečanj, sečen (Rj), sin. st. sečän, sečanj, séčenj, sečen (Piet.), slk. st. a dial. sečen (Kálal), stč. ojed. sečen, stp. sieczeň (SStp), br. st. dial. sečen' (Nos.), ukr. síčen', st. sjíčen' (Žel.), str. sečen* (StrS), s významem 'leden' (mk. dial. Budziszewská, SFPSi 13, no, ch., br. st. dial., ukr.), 'únor' (b. dial., mk. arch., ch. dial, sin. st., stp., str.), 'zimní měsíc' (slk. st. HSSlk), 'srpen' (stč. MStčS, Šimek, slk. Jg) aj.
Č. st. (velký) sečen 'leden', které uvádí PSJČ (ze spisů Němcové a Heyduka), může být ze slk.
Kontaminací se jménem únorového svátku Hromnice odvozeného od psi. *světja 'svíce' (sch. Sviječnica, sin. svěčnica) vzniklo patrně sch. dial. svečan, sveden 'únor' (Rj), sin. arch. svečán, svéčan, SL svečän, svěcen rv. (Plet.; v. Skok 3, 248n, Snoj in Bezlaj 3, 346, Snoj 2003, 713n).
Podle svátku Hromníc (hl. swěčk Mane, podle něm. Maria Lichtmeß) je pojmenován únor í v luz., sr. hl. st. swěčkowne měsactwo, dl. st. swěckowny (mjasec) (< swěčka, Sch.-Sewc 1385).
K názvu ledna bývá často připojeno adj. s významem 'velký' (b. dial. goljám sečko, slk. st. a dial. velký sečen., hrubí sečen Bemolák 2904, č. st. velký sečen PSJČ) nebo num. ord. s významem 'první' (ukr. dial. síčen' persyj, Holyriská 1969,10); součástí názvu měsíce února bývá adj. ve význ. 'malý' (b. dial. máläk sečko, slk. malý sečen) nebo num. ord. 'druhý' (ukr. st. sjíčen' drúhyj).
Rozlišení stejných názvů dvou po sobě jdoucích městců připojením adj. velký, malý nebo num. ord. první, druhý ap. se vyskytuje i u názvů dalších měsíců. Nejpravdépodobnějším vysvětlením je fakt, že jak u Indoevropanů (v. Schrader-Nehring 1,527), tak u Slovanů byl počátek roku stanoven cyklem slunce, ale měsíce se měřily podle 12 měsíčních cyklů. Tak vznik) rozdíl asi 11 dnů. Ty pak pokrýval interkalační (malý, druhý) měsíc (sr. Moszyfiski 1929, n, 1, 142n, Hoiynská 1969, 81n, s další literaturou).
Sl. sěčbn* je pův. adjektivum na -m*, utvořené
Od *sěk-ti 'sekať (Mik). 1868,20, MEW 290, Hofmann, KZ 59, 134n. Mladenov 626, Hoiyňská o.c, 12-15, Skok 3, 248n, BER 6, 628, Šaur, SbMrázek 82n aj.). Et. v. u sěšti.
Pojmenování zimních měsíců patrně souvisí se sekáním, porážením stromů v zimním období, kdy stromy mají nejméně mízy (sin. sečni mesec 'Holz-schlagmonať Piet. 2,462; podobně i něm. dial. Holz-monat 'únor' Miki. 1868 i.c).
Podle Holyiíské 1969, 10-15 souvisí porážení stromů a mýcení, vypalování lesa v zimním období s přípravou půdy pro výsev obilí ap. Podobně spojuje kácení lesa s přípravou pozemků pro setbu i Kurkinová, SUaz 1998, 386 a Praslow. 211.
U stč. sečen 'srpen' je motivací sekání otavy a obilí ("měsíc, kdy se seče').
Další možností je výklad ze *sikti v sek. významu 'řezat, sekat - o větru, sněhu a mrazu' (sěčbm, 'studený měsíc se špatným počasím'). Jde pravděpodobně o lidovou etymologii (tak Moszynski 1929, n, 1, 148, Zaimov, IzvIBE 3, 113, Hoiynská 1969, 11). S ohledem na malé rozšíření slovesa *sěkti v tomto významu odmítá již Miklošič (Mikl. 1868 l.c).
Méně pravděpodobně vychází Snoj (in Bezlaj 3, 346 a Snoj 2003, 713 jako jedna možnost) z psi. *sěčt> (< ie. *soikui-), které spojuje s lit síekis, siěkis 'prosinec', 'leden' (již Mikl. 1868 l.c, MEW 290 aj.; jiné výklady lit slova v. Fraenkel 781) a dále s av. haěčah- 'sucho', laL siccus 'suchý, vyprahlý'. Psi. *sěčbn,b by pak byt 'suchý měsíc'. Jako sém. paralelu Snoj l.c. uvádí lit säusis 'prosinec, leden', sin. súšec 'březen'. Ie. kořen *seity- uvádí Pokorný 893n s významem 'vylévat, cedit téci' —» 'odtéci* —> '(vy)sušiť. V sl. jazycích nem tento kořen jinak doložen. pv
sědati 'sedat (si)' v. sěsti
sedali se, -ajett se 'pukat; bersten' (2\ Supr)
Der.: ne sědajei se 'nerozbitný'; pref.: prěsědati se 'trhat se, pukať, prěsědanije 'pukánf, rasědati
S§ 'pukat, praskať;   (přikloněním k sěsti nebo náležitou
příbuzností se sěstíi) prěsěsti se, -sedět* se 'roztrhnout se, puknout', prosěsti se 'protrhnout se, puknout', prosědenije 'prasknutí', rasěsti se 'puknout, rozpoltit se (o zemi)'.
802
sědati se
EL: S týmiž či podobnými významy: sch. rasje-lina 'rozsedlina', sin. razsesti 'rozštěpit, rozdvojit', slk. rozsadať'(rozsadnúť) sa 'pukat, prasknout', roz-sadlina, stslk. i rozsedlina 'rozsedlina, puklina', slk. st. rozsadlinec 'puklá rána, prasklina' (wezmi sadla slepicziho a pomazug sobge piski aneb kdež mass rozsednute HSSlk 5, 153), slk. dial. pošidac, zešidac 'rozpukať (Buffa), stč. zsědalý 'roztrhaný, popukaný, popraskaný1 (MStčS), £. dial. rozsedaný 'rozpukaný (o kůži)*, posadané ruky 'rozpukané od vlhka a větru', na Hané rozsadané tv„ Č. rozsedat se 'pukať, rozsednout se 'prasknout, puknout', rozsedlina 'puklina (v zemi, skále)'; patrně sem patří i ojedinělé (z Dalimilovy kroniky) Stč. saděl či sádel f.?m.? 'rána (sečná)', vzhledem k stp, a p. dial. sadzel m. 'rozšířivši se rána, hnisavá rána, vřed' (SW); p. st. či ojed. sadnič, sednié 'dřít, odírat do krve', sadno 'odřenina (od sedla)', sed/w 'rána z odřeniny, zapařeniny; citlivé, bolavé místo', stp. sednisty, sedniwy, sadnisty, sadniwy 'mající hodně odřenin', p. dial. sadzieč, -eje 'cítil palčivou bolest jako po spálení kopřivou', rozsi&šč sie, rozsiadač sie 'puknout, pukat, praskal, rozpadat se', br. razséscisja tv.,ukr. mzsidátysja 'rozpadal se', roz-sístysja 'puknouť, sadnó 'odřenina (od sedla)', nad-sístysja, nadsidátysja 'ztrhat se těžkou prací, těžkým břemenem', nadsadýty 'natrhnout, strhať, nadsáda 'přílišná námaha', snad i sadnúty 'udeřit'; hojné v r. dial,: sedat sja 'praskat (o kůži)', sédáiina 'prasklina na kůži či na kopytu', u ševců sedálaja kóta 'vysušená kůže, která nepropouští vodu', sédina 'prasklinka (na kůži i na nádobí)', sádét', ~ejet 'svrbět, pálit (od kopřivy, říznutí)', sadit' 'silně říznout, bolestivě štípnout', též 'boleť, sadželudka 'nemoc žaludku', sadivo 'tělesná bolesť, sáden' 'bolest od oděrky', sadnó bolák, odřenina, řezná rána', sadníť 'rozedřít, rozškrabat', sádneť 'pálit, svědiť, sádneveľ tv., sádina, ssádina 'odčrka', sádina i 'rozčilení, hněv; materiální škoda*, sadicha 'člověk, který rychle sedře šaty, na němž šaty jen hoří'; sem asi i r. dial, sadonúť, sa-dýkať, sadýknuť, sazanáť 'silně udeřit, praští ť (vše
SRNG).
• (1) Psi. sedali se sém. posunem od *sed- 'sedět*. (2) Psi. sedali se < ie. *k*ed- 'štěpit, řezat'.
(1) Všeobecné se předpokládá, že všechna uvedená slova patří do rodiny sl. *sěsti sedo/seděti/saditi, aniž by se někdo podrobněji zabýval sémantickým vývojem. Jako východisko sém. změny se nabízí 'krvavá odřenina od sedla' (sadno ap.), to však těžko vysvětlí význam u sloves sědati se ap. Navíc je rozdíl prízvuku u r. dial. sédaťsja 'praskať a sedáťsja 'kysnout, srážet se (o rnléku)', které bezpečně k 'se-
dět' patří. Druhá možnost je vyjít z 'roz-sednout se', 'roz-padnout se', potom by ovšem sědati s§ ap. byla slovesa deprefigovaná.
(2) ProtO Vychází Machek (SbKuryiowicz 197n, ČslP V, 100 a Macbek 1968 s.v. rozsedmi se) Z homonymního sl.
sed- 'řezat, štěpit', s předpokladem typu *sedo šesti, sědati, saditi, který byl ve sl. jazycích změněn vlivem produktivního sěsti sedo. Spojuje jej s ř. xttjSóv 'štěpina' a se stind. kšádate 'rozřezává, rozděluje', obojí z íe. *křed- (ř. a stind. slovo vyložil z tohoto kořene už Windekens, LP 8, 34). Výklad nedošel souhlasu.
Pelikán, LF53, 120-123 spojil stě. saděl se stind. pf. saéäda 'padl, zahynul', něm. Hass 'nenávisť, a viděl v nich znělou variantu k sl. sotili 'udeřiť, sota 'rána'. efl
Sěděti v. sěsti
sědíbbna v. sěsti
sědt adj. 'šedivý, grau'
Substant. 'Stařec' (lx Supr).
Der.; sědiny 'šediny', sědinavh 'šedovlasý'.
EL: Stsl. sěďh ~ mk. sed, sch. stjed, sed, sin. st. sed{Ptet.), ukr. řídké a dial. sidýj, str. sěďh, r. sedúj(b. kniž. sed < r.,RODD); v zsl. ječ-: slk. kniž., č. šedý, porn. Šadi, stp.,p, dial. .ízťiú!y(SStp, sw, Karlowicz); vše 'šedý, šedivý', porn. přen, 'vlasatý, zarostíý, rozcuchaný'; v luž. jen der.: hl. šědtiwy, dl. st. šeíiwy 'šedivý'.
Stejné střídání s- a š- se vyskytuje i v příbuzném sěr-b tv.: b. dial. a st. ser (Gerov, rodd, BER), sch. st. a dial. šijer (Rj, Skok), sin. arch, ser, ukr. síry], sir. sěryj, r. séryj; slk. šerý, stč. šerý, č. knižní šerý, hl. šery, dl. šery, pom. šari, p. szary (p. > br. séry. Herne 1954, 110, Arašonkavová, BrPl 10); vše 'šedý, šedivý, světlešedý, tmavý' a další přenesené významy, v novgcrodském
dialektu str. je dokonce doloženo ckěn> 'šedé sukno' (v. Zaíiznjak 2004, s. 43 a 815); o interpretaci jeho ch- se však vedou spory.
Většinou se sěďh/šěďh vykládá jako vzniklé z sěrh/šěr-h podle názvů barev s d-ovým zakončením
(gněďh, blěďb) (tak Vasmer 2, 601, Herne 1954, 114, S-A 1955, č. 796, Machek s.v. šedý, Skok 3,231, Furlanová in Bezlaj
3,222 aj,), někteří zde ale vidí samostatný útvar (Jagié
1871. 59n, Sch.-Šewc 1431, Hamp, USLP 25-26, 188, Černých 1993, 2, 150 aj.).
Vzhledem k variujícímu s-/š- se rekonstruuje výchozí *choíro- (sr. Lorentz, KZ 37, 265, pozn. 1, Trubeckoj,
ZsiPh 7,386, Vasmer 2,617 aj.). Vysvětlení počátečního ch- však činí obtíže.
Není-li ch pokračováním ie. *kh (Pedersen KZ 38, 392n, 40, i76n a 1909, i, 120), jehož fonématický
803
sěmija
status se nyní většinou zpochybňuje (sr. i posocha), může představovat expr. prvek a variantu ie. *kei-ro-'tmavý, šedý, hnědý' > stsev. hárr, stangl. här, sthn. her 'šedý, starý', střir. cíar 'tmavohnědý' (Pokomy
541, Liewehr,ZslPh 23, 100, Černých 1993, 2, 158).
Někteří mysleli na přejetí z pragerm. *haira- o
stsev. hárr atd; Meillet 1902, 321 n, 403, Brugmann TI, 1, 349,
Níedermann, W 37,146) nebo na kontaminaci domácího kontinuantu ie. *kei-ro- s germ. *haira- (Persson 1912,
304, pozn. 1).
Jiní badatelé vykládali sl. ch z ie. ks a hledali ve sl. slově ie. *ksei- (> av. xšaěta- 'zářící'), variantu koř. *skei- > stind. čhäyä 'stín, odlesk', gót. skeinan
'zářit', skeirs 'SVětlý' aj. (v. též síjati; Petersson, KZ 46, l29,Vaillant l,50a4, 635, Cop,SlavR 12, 178-181, Sch.-Šewc
1432, Snoj 2003, 650); sém. východiskem je označení
soumraku a Svítání (v. Machek 1968, 606, Persson 1912, 32n). bv
sějati 'síť v. sětli
sě jal i 'prosívat' v. sětfe
-sěkatí v. sěšu
Sekyra v. sekyra
sěme, -ene n. 'semeno; Same'
Též o semeni lidském a meton. 'potomstvo, pokolení,
roď.
Der.: semenit* 'vydávající semeno'; besěmeribn* 'bezsemenný', adv. besěmenbno 'bez semene'.
Kornp.: sěmenOSlOVhCb 'mlUVka* (lx Christ; ř. oitEp-po^áyac).
EL: Psi. sěme, všesl.: b. sěme, -end, mk. seme, -inja, srb. sěme, -ena, ch. sjěme, -ena, dial, strne (Skok 3, 230), sin. sěme, -ena, slk. St. semä, dnes semeno, -ena, stč. siemě, semene, č. knižní a arch. símě, sémě, dnes semeno, -a, hi. symjo, -jenja, dl. semje, -jenja, plb. semg, semenu, pom. semg, -etía, p. siemi§, -ienia, br. sémja, gen. sémja i semeni, ukr. sím'ja, gen. sím'ja i símeni, str. sémja, r. sémja, -eni, vše 'semeno', 'sperma', 'roď potomstvo'.
Psi. sěme, semene je derivát už ie. stáří, příbuzný s lat. semen, sthn. samo, něm. Same, stprus. semen 'semeno', lit. sěmenys 'lněná semena'; vseje odvozováno z ie, kořene *seHj- 'síť (v.sěth) se sufixem
-men- (v. Pokorný 890, Vasmer 2, 609, Fraenkel 774, Machek 1968,54l,Slawski, SK 1, 126, Sch.-Šewc 1399n, Černých 1993, 2, 154, LIV 2001, 517, BER 6, 606n, Snoj 2003, 647, Witczak 2003, 118 aj.). pv
sěmija, -ije f. 'rodina; Familie' (Bes) lx psáno i samija.
Ve spojení otbCb sěmije 'hospodář, hlava rodiny'
(syn. je othCh čeijaditt, v BesUvar).
EL: Kromě csl. je slovo doloženo ve vsi. jazycích: str. sěmbja, sěmija, r. sem'já, ukr, sim'já, dial. a st. sem'já (Hrin.), br. sjam'já s významem 'rodina', str. (StrS) i 'Čeleď, čeládka patřící k rodině*, dále 'žena, manželka' (tento význam přežívá ve folkloru, zejména v bylinách, v. SRNG 37, 359), r. dial. i 'dětí'
(SRNG).
V některých sl. jazycích je slovo doloženo pouze jako první Část složených vlastních jmen, sr. např. stará osobní jména polská Siemirad, Siemowit, Sie-momysi (Brückner489), česká arch. Sěmislav, Sěmirad, sch. Semidrag, dále místní jména, např. č. Sendrazice
(< *SěmÍdraiÍd) (Svoboda, ČMF 26,421-434).
B. seméjstvo 'rodina' je přejetí z r. seméjstvo tv., der. od sem'já (Damerau i960, 124, BER 6, 607).
Sl. sěmbja označovalo rodinu (tj. hospodáře, ženu a děti) spolu s čeledí a nevolníky, kdežto sl. rodina, derivát sl. roďh, bylo omezeno na pokrevní příbuzenstvo.
Základem psi. dial. sěmbja může být psi. sěmb (pokud to není útvar až sekundární), jež je doloženo v csl. sěmb 'osoba, člověk' (MLP 971, mew 294, StrS 24, 58). Pak by kolektivum *sěmbja bylo stejně tvořeno jako kol. bratbja od brat* (Ljapunov, SbSobo-levskij 257-263). Nejblíže příbuzná slova jsou lit. Seirna 'rodina (tj. rodiče a děti)', 'čeleď, služebnictvo', šei-mýna 'rodina spolu s čeledí, se služebnictvem', lot. sáime 'domácí služebnictvo', 'rodina v širším smyslu', stprus. seimins 'čeleď, služebnictvo' (Schmidt, KZ
25,127, pozn. I, Trautmann 300n, Fraenkel 970). Stejně tvořeno je i gót. haims 'vesnice', stsev. heimr 'domov, svěť, něm. Heim, angl. ftome 'domov'; se suf. -uo-sr. lat. cito 'občan', góL heiwa-frauja 'domácí pán', sthn. AiTw)o 'manžel', hi(w)a 'manželka' (Pokomy
539n, Vasmer 2, 609).
Vše z ie. kořene *kei-lkoi- iežeť, rozšířeného o
Suf. -m- (Meillet 1902, 428, Trubačev 1959, 164n, Vaitlant 4, 572n, Černých 1993, 2, 154, Smoczyrtski 2001, 123). Sl.
sěmbja by tak původně nejspíš označovalo místo, domov, kde žila společně rodina i s čeledí (tak i Mezger,
KZ 76,297n).
Vondrák 1906, l, 359 objasňuje iniciální s-/š- v ball, a sl. slovech z lis- a srovnává se stind. kSěma- 'klid, pokoj, jistota'; stind. slovo patří k ie. kořeni *kBei- 'sídlit, bydlet' (Mayrhofer 1986, 1, 427); o ie. *k*ei- v. i selo.
Někteří lingvisté přiřazují k sěmija etymologicky ne příliš jasné sl. sebrb (< *sěm-ro-\ -b- bývá často vkládáno do skupiny m-r), doložené ve vsi. a jsi. jazycích, sr. r. arch. a dial. sjaběr
804
sěmija
'soused', br. sjábar 'blízký člověk, přítel", hist. charv. seber a srb. sěbar 'svobodný sedlák', sin. st. sreber 'chudý sedlák' (Lja punov l.c., Vaillant, Slávia 11, 3Sn, Trubačev I.c). y
sěmo adv. 'sem; her'
VPsaltaSupri 'tam'.
Řídce ve spojení sěmo i onatno, sěmo i ovamo 'sem a tam'.
Et: Psi. sěmo/sěnťh > b. sam, častěji pref. nasám, otsám, sch. slmo, dial. s tmo, sim, sjemo, sin. sěm, slk. sem, stč. sěm(o), sem(o), č. sem, arch. semo, luž. sem, st. i sym (v. Sch.-šewc 1281), plb. sem, kaš. sam, Se, SO (v. Boryš, SEKaš 4, 244), Stp. (do 16. stol.) sam, p. dial. sam, siam, sg, sa (v. Zierhofferowá, JP 39,344-353), vsi. sjatn jen ve spojení s tam; vše s významem 'na toto místo, směrem k mluvčímu, sem*, v sch. a p.
dial. t 'zde* (v. Rj 15, 3n, Zierhofferowá l.c), V StČ. i temp.
'až dosud' (archiv stč.). Všude také (ve vsi. jazycích a současné p. výlučně) ve spojení s tam/tamo, např. stp. sam i tam, kaš. tg e sg, tamsam, č. sem a tam, br. ukr. to tam, to sjam, r. hovor, tam-sjám ap.
Složeno z psi. *sě (v. <*) a adv. sufixu -mol-m*. Toto *sě, doložené samostatně v sin. dial. sě (v. Furla-
nová in Bezlaj 3, 226 a Snoj 2003, 647), je chápáno různě:
Machek 1968,54 i je má za zdloužený pron. kořen *sě-(podobně ta-mo < *tO-mo), jiní (např. Skok 3, 188) za lokativ zájmena sh. Sch.-Šewc l.c. vykládá psi. sěmo jako aglutinační útvar z deiktické part. a zesilujícího elementu -mo.
Furlanová l.c. pokládá psi. *sě za pokračování bsl. adv. *šě 'zde', z něhož odvozuje i lit. šě 'zde' a lot. še tv.; Fraenkel 990 je však uvádí jako derivát lit. zájmena Sis.
Podoby s -a- jsou většinou pokládány za sekundární, analogické podle adv. kamo a zejména tamo, s nímž se sěmo nejčastěji vyskytuje (tak Vasmer 3, 64,
Zierhofferowá l.c, SB 2, 606 aj.), Boryš l.c. odvozuje p. a
kaš. tvary z adv. sa 'zde'. B
seno, -a n. 'tráva, seno; Heu*
Der.: sěn(bn)-b 'travní, senný', sěnuúca 'seník' (IxSupr).
Kômp.:  tx Bes sěnoietb 'lučina'  (v. i Eckert 1983,
60).
Et: Psi. seno, všesl: b. sená, dial. i seno, sjánu (BER 6,610), mk. seno, sch. sěnolsijeno, sin. seno, slk. seno, stč. seno, č. seno, hl. syno, dl. seno, plb. šonii, pom. sano, stp. siano, sieno (SStp), p. siano, dial. i sieno (Karfowicz), br. sena, dial. i seno (SBrH, TurSi), ukr. súw, str, seno, r. seno, vše 'seno, tráva pokosená a usušená (na kŕmení)',
SI. seno má nejbližší protějšky v lit. šiěnas, lot.
siens tv. a od Perssona (BB 19, 257) se srovnává i ř. (Hésychiova glosa) xotvá - xáP*°S 'pastva, píce'
(pro liter. v. Fraenkel 980, Karulis 2, 177, BER 6, 611, Frisk 1, 892; tak i Chantraine. i když nevylučuje, že ř. slovo je nom. pl. neutra k adjektivu xoivóc 'obecní', tj. 'obecní pastvina'). Rekonstruuje se pak ie. *koino- 'tráva' (v. Pokomy 610, Snoj 2003,649).
Další analýza je však nejistá:
O tom, že íe. *koino- je derivát od *eí- (LIV 2001, 261: *H2eÍH3-) 'jíst' (v. Skok 3, 231), pochybují W-P 1, 113.
Karulis l.c. vidí v ie. *koino- ie. kořen *kei- pro šedožluté barvy příznačné pro seno ve srovnání s nepokosenou trávou (týž kořen v. sěd-b. sijaU, sin Ví.
Syročldn (Etim 1991-1993, 45n) a Apanavičius (ALL 49, 1-3) vykládají ie. *koino- jako derivát od ie. *kei- 'ležet': seno je tráva, která pokosena leží (ke koř. v. LIV 2001, 320).
Machek (s.v. seno) připouštěl, že jde o tzv. praevropské slovo.
Nejisté je spojení s lat. jenům 'seno' (Niedermann, SbMeillet 100), ř. oxaívoc 'sítina' (Lidén, SbBugge 93, Hirt, BB 24, 252) (odmítá W-H 1, 479, Vasmer 2, 609n, Syročkin l.c). Georgiev (Glotta 24, 254-6) měl laLfenum za přejaté z ilyr. kontinuanm ie. *koiru?-.
Stind. šyáyati, jsi sem řadili MEW 295, Gorjajev 357 aj., neznamená 'schne*, ale 'nechá ztuhnout, zmrznout' (sr. Brandt, RFV 24, 150, pozn. 4, Mayrhofer 1956, 3, 383).
Výklad sl. seno < *sěkno od *sékti (Brandt, RFV 24, 150n, tak i Mefhyčuk, Etim 1966, 222 a s ? i H-K 330; sr. sěšti) nebo jeho spojení se seti 'síť (Brandt, RFV 24, 151; sr. sětii) jsou nejisté hláskově, neboť by bylo nutné oddělit uvedené balt. a ř. výrazy (odmítají Vasmer l.c, BER l.c). bv
sěnBi, -i f. 'stín; Schatten'
lx 'slunečník' (Grig Lobk).
Der.: sěnbn* 'stinný, zastíněný'; osěniti, v Supr lx ob-bsěniti 'zastíniu zatemniť, ipf. osěnjati 'zastiňovat, stínit', osěnjenije 'zatemnění, stín'; posěniti 'zastínit, zatemniť (IxSupr).
EL: Málo jasné.
Psi. sěnh 'stín' > b. dial. Sen f. (BER 6, 609; dnes spis. jen der. sjánka), mk. Sen m. i f., dial. i Sen' (BER
l.c), sch. s(j)$n m. i f., s(j)$na, dl. setí -i f., str. sěnb f. (StrS,Srez), r. st. sen' f. (Dal), vše 'stín', přen. i 'šero, mrak', dále 'přízrak' (b. dl.), 'nebožtík' (mk. sch.) ap.; ve sin. jen sěnca 'stín'.
Vedle toho je doloženo i stsl. sěnh -\ t. 'obydlí', stsl. stěnh, -i m. 'stín' a *těnh tv. v dalších jazycích (v. stem.), jejichž příbuznost se traktuje různě.
Někteří badatelé oddělují Henu a psi. sěnb spojují se slovesem sijati 'záfit, svítit', s nímž se spojují i některé názvy pro 'stín': stind. Čhäyä-, ř. oxiá,
805
sěra
alb. híje, toch. B skiyo (v. sijatí); stín lze chápat jako
pOlOSVětlO, Slabé záření Či Světlo (sr. Machek 1968, 578).
V některých sl. jazycích nadto došlo k sémantickému posunu 'stín, stínné místo' ->■ 'přístřešek, obydlí atd.' (v. sěnta). Co do formální stránky se předpokládá buď zjednodušení iniciální skupiny ie. *sk- > psi.
S-  (sr. mj. Vondrák 1924, 1, 429, Vaillant 2, 150, Shevelov
1964, 181), nebo se počítá s s-mobile (ie. *(s)£- > sl. í-; ScK-Šewc 1282). Slovotvorné představuje sěnb buď deverbativní derivát s málo produktivním sufixem
-ftb < -ni- (sr. Slawski, SK 1,118, Vaillant 4,601 ti, Kurkinová, Etím 1986-87, 76, Černých 1993, 2, 155, Smoczyňski 2001,
364,386, 388) nebo denominativum od původního ie. ablautujícího kořenného subst. (Furlanová in Bezlaj 3, 227, Snoj 2003, 648, Mayrhofer 1986. 1, 559). Benveniste
1955,38 vzhledem k ř. axeipóc 'stinný' připouští pův.
heteroklitíckOU flexi -r/n- (tak i Frisk2, 731 a Chantraine
1017). Jako kontaminace sětib a těrih se pak vysvětluje
Stěnb (v. Stent.); tak Vondrák, BB 29, 173 8, Slawski 1, 100, H-K 352, Vasmer 2, 610 a 3, 11, 93n, Pokorný 918, Shevelov 1964,233.
Vaillant (l, 75 a 2, 150) také spojuje sěnb se sijatí, ale stěnb podle neho souvisí se stěna a těm, vzniklo odpadnutím s-, hodnoceného jako prefix.
Jiní mají sětib, stěnb i těnb za pokračování téhož pův. slova, derivátu od ie. kořene obsaženého ve slovese sijati, aniž by však blíže vysvětlovali hláskový
Vývoj V náslOVÍ (MEW 323, Gorjajev 352, Brückner 62,489,
Mladenov 626). Specht 1947,11 zde viděl jazykové tabu
(sr. Hävers 1946, 124). Martynov 1968, 71 a 159 počítal se
smíšením psi. k' a ť v prospěch ť: *(s)k- > sětib a *(s)k- -7 *(s)ť- > (s)těnb. Černých 1993,2,155n a 236 připouští výklad *sk- > *ss- > sěnb nebo disimilací *sc'- > stěnb, a odtud těnb. Brugmann i, 546 předpokládal dvě varianty násloví už u ie. kořene: ie. *sk-> psi. sěnb proti ie. *sk- > psi. *scěrih > stěnb. Machek s.v. stín vychází z psi. *scěrib (derivátu od
ie. kořene obsazeného v sijati), jehož *SC- [StS] bylo prostě
zjednodušeno v sť (stěnb), s- (sětib) nebo f- (těnb); přitom však odděluje sěnb ve významu 'obydlí' (v.
sěnz>2).
Otkupščikov (1967, 237n a ISS 134-7) měl sěnb za kontaminaci stěnt> a těm, (prou Trubačev, Etim 1964, 355). bv
sěni>2! -' f 'obydlí, stan; Wohnstätte, Zeit'
Spec. 'stánek, svatostánek, svatyně'.
EL: Psi. sěnb 'obydlí' > sch. st. i s(j)in f. i m., sQfěna (Rj), dnes jen der. s(j)ěnica, s(j)ěnica, slk. sieň, st. a dial. sieňa (HSSlk, Kálal), stč. sien, sieň -i, -ě
f., Sieně (Gebauer 1894, 3/1, s. 369), Č. síň, St. i SÍně, Stp.
sietí -i f. (SStp), p. sietí, sieni f., br. sérii pomn., ukr.
siny pomn., cirk. sin' -i f. (SUM), str. sěnb f., pomn. serú (StrS, Srez.), r. sen' -i f., pomn. séni, dial. i sény (SRNG), s významy 'obydlí, dům, pokoj' (Stp., str., r. st. SSRLJ), 'síň, sál, větší místnost' (slk. slč. C), 'předsíň, chodba' (sch., slk. st. a dial., č. dial., stp. p. vsi.), 'kůlna' (slk. st. a dial., č. dial. Jg), 'zastřešený prostor, stan, altánek, baldachýn, nebesa' (sch., ukr. círk., str. r.), přen. 'záštita, ochrana' (str.) aj. (k sém.
v r. víz Sendrovič, Etimlssl 10,71 -85).
Sl. sěnb 'obydlí' se většinou vykládá ze sěnb 'stín' (v. sěnti) sémantickým posunem 'stín, stinné místo' -» 'přístřešek, obydlí atd.' (sr. Vondrák, bb
29, 176n, Schrader-Nehring 1, 450, Vaillant 4, 602, Sendrovič, Etimlssl 10, 73).
Machek však sěnb 'obydlí' od sěnb 'stín' odděluje a spojuje je buď s něm. Halle (< ie. *kolni-, z něhož
je předsl. *koihi- s asimilací / k ŕ > sl. sěnb; Machek 1957,444), neboje sěnb 'obydlí' < ie. *ksoi-ni- od kořene *ksei-,
Z něhOŽ OdvOZUJe *sědlO 'Sídlo' (v. selo; sr. Machek 1968, 543 a SbKurytowicz I96n; proti Sch.-Šewc 1282),
Sl. sěnb 'obydlí' odděluje i Furlanová (in Bezlaj 3, 227) a spojuje je s lit. síena 'stěna, hranice'.
Ondruš (JČ 24, 18-20 a SlWort 128) odvozuje sl. sěnb 'oby dlí' od ie. *(.ueH-, varianty kořene *keiďt- 'světlý', pův. 'světlá, prostorná místnost'. bv
sěra, -y f. 'nafta, síra; Naphtha, Schwefeľ
Doloženo 1 x v Parim (překládá ř. vátpda). Je to žlutá, snadno zápalná látka, při hoření ostře páchnoucí, v Bibli spojovaná s projevy božího hněvu, ohněm a zkázou (v. Novotný 1956, 885, Bibel-Lex 1562).
V NicodNovg metonymicky 'peklo'.
EL: Psi. sěra > b. sjára, sin. st. jen odvozené sérec (Plet 2,470), slk. stč. č. stra, luž. odvozené syrik
(Jakubaš,    Starosta), hl. St. Syra   (Jakubaš), Stp. Siara,
szara (vliv adj. szaryl), p. der. siarka, ukr. síra, sirka, br. r. séra, str. sěra garjučaja/gorjačaja, s významy 'síra/sulphur', v str. ve spojení sěra gornaja 'zemní pryskyřice, nafta'. Pravděpodobně sem patří i sch. sěra, p. st. siarka (Linde), r. dial. séra, str. sěra 'pryskyřice jehličnatých stromů'.
Většinou se pokládá za příbuzné také b. dial. sjara (BDial i, 136), mk. sera, šerej, dial. sara, sch. sféra, sěra, stra, hl. syra, dl. sera, porn. sara, srp. p. siara, ukr. síra, sirka, r. dial. séra, s významy 'tuk na ovčí vlně', 'voda, v níž se prala ovčí vlna' (b. dial.,
mk. dial., SCh., r. dial.; o významech v sch. podrobně v.
Míčovíč, NJns i, 208n), 'mlezivo, první mléko savců po porodu mláděte' (mk. dial., sch. dial., luž. porn. stp. p., r. dial.), 'ušní maz' (ukr., r. dial.). Všechna uvedená Slova Spojuje Trubačev (Etim 1968, 49-52, shodně
806
sěra
sěrt
Brückner 487, tvíičovič I.e., Sch. Šewc 1401 aj.) a za Šém. východisko pokládá 'smolovitá, mastná tekutina'; tou je 'tuk na ovčím rounu', 'mlezivo' i 'ušní maz', dále 'pryskyřice jehličnatých stromů* a 'zemní pryskyřice, bitumen', odtud 'síra'. Ložiska síry se totiž často vyskytovala spolu s bitumeny (v. BSE 38,538). U výrazů s významem 'mlezivo','tuk na ovčí vlně ap.' však nelze vyloučil ani motivaci barvou a souvislost nebo alespoň kontaminaci s adj. sěr-b 'šedý' (v. Kodov, SpBAN43, 150n).
Obvykle se sem řadí i str. cěrb 'síra' a r. dial. cer' 'výron pryskyřice na stromě'; v počátečním c- vidí někteří badatelé expr. změnu s > (ts) > c (takMEW 295, jako jednu možnost Liewehr, ZslPh 23, 99n, připouští Trubačev,
Eüm 1968,46n). Vasmer 2,611 vysvětluje c- kolísáním v násloví, které může svědčit o přejetí. Liewehr i.e. zde vidí už ie. expresivní variantu (k-: k-).
Rost 1907, 167, pozn. 6 spojuje s psi. sěra i plb. šoral, šo-ro 'smola, dehet, kolomaz', ale Szydlowská-Ceglowá, SbLehr--Splawiňski 505n a P-S 145 je mají za přejetí z něm. Scharre 'škrabadlo, např. na pryskyřici ap.' Olesch 1983, 956n je odvozuje ze "skorá < ""škvara; přehled výkladu v. SEPlb 813.
Slovo nejasné, bez jistých souvislostí (v. Machek 1968, 544 aj.).
• (1) Psi. sěra ~ psi. sěrt, 'šedý'.
(2) Psi. sěra ~ lat. sérum 'syrovátka'.
(3) Psi. sěra je přejato z neznámého pramene.
(1) Za substantivizaci feminina adj. sěrb pokládal psi. sěra Miklošič, mew 295, Prosík, Krok 12, t7n, Schrader-Nehring 2, 359, Mladenov 626 aj. Proti tomuto spojení svědčí počáteční s- v názvech síry v těch jazycích, jež mají v adjektivu,?- (č. šerý, p. szary, hl. šery aj.).
Sch.-Šewc 1401 klade tento derivát do ie.: vedle ie. *koi-ro-, z něhož je adj. sěrt, (v. sěd%), rekonstruuje ie. *koi-rá- > sěra 'mlezivo' (pod. Mann 1984, 598 a 613). Str. cěrb odvozuje Sch.-Šewc z variantního ie. *koir-.
(2) Trubačev, o.e. 39n spojuje psi. sěra s laL sérum 'syrovátka', 'tekutina jí podobná' a s ř. ópóq tv. a řadí vše k ie. *ser- 'téci'. Poukazuje na morfologickou shodu sl. sěra a lat. nom. pl. .sem. Neobjasněna však zůstává sl. délka kořenového vokálu, kterou Trubačev o.e. 52 připisuje analogii (podle adj. sěrbi) a dále počáteční c- v str. cěrb (v. Sch.-šewc i40i).
(3) Jako kulturní termín, přejímaný do dalších jazyků (ze sl. je liL sierá 'síra' a alb. serě 'dehet'; v.
Fraenkel 783, Orel 1998, 394) hodnotí psi. sěra Skok 3,
23ln, dále Vasmer i.e. a Černých 1993, 2, l55n, který pokládá dnešní sl. názvy síry za pozměněné kontaminací s adj. sen,. Vadou tohoto výkladu je skutečnost, že neznáme v neslovanských jazycích název síry, kte-
rý by mohl být pramenem přejetí.
Hláskově nejbližší je kumán. siriš, které s významem 'smola' uvádí Räsänen 423 (< per. sirišk 'kapky, šťáva'). Menges 1979, 183n (pň výkladu str. vojenského termínu šereširh 'kata pult vrhající zápalné střely') se však domnívá, že kumán. slovo znamená 'směs' (hořlavá?). Tento význam má i novoperské siriš-tan (Hiibschmann 1895, 75). Další úvahy narážejí na nedostatek informací.
Spojení s ř. xrjpôc 'vosk' a lat. cěra tv. (Gorjajev 357, Mann 1984, 613) je třeba odmítnout, neboť ř. slovo je nejasné, snad přejaté z východu (v. Frisk 1, 843n) a lat. cěra je z ř. (v. WH 1, 202). iš
sěrjb, -I m. nebo f. 'nějaký obilní parazit; ein Getreide-schmarotzer' (GngGi)
V Zach Lobk nom. pl. sěrii tv.
SJS 4, 386 uvádí význam 'rez obilná' podle ř. épualfir] a lat.
rubľgô, které je v předloze. Z kontextu je však možné soudit, že jde o živočišné škůdce úrody: oslanki chrusi' pojase sěri JI 1, 4 Gl (var. črvi, gusmice, siple\>ě); týž obsah má i druhý doklad. Význam 'nějaký hmyz nebo škodliví živočichové' uvádí Vostokov 2,220. Hebr. text má na tomto místě 'požírač, kobylka', Kralická bible 'chroustové', ekumenický překlad Bible (Praha 1979) '(jiná) havěť'; sr. r. dial. séryje pl. 'drobný bodavý hmyz'
(SRNG 37, 226); v. i sipľi..
EL: Slovo utvořené na sl. půdě, bez ie. souvislostí, nejasné.
• (1) Csl. sěrb < psi. sěrt, 'šedý, popelavý'. (2) Csl. sěrb ~ psi. sěra 'mlezivo'.
(1) Csl. sěn, je možné chápat jako í-kmenové substantivum, odvozené od adj. sěrb, které je hojně
doloženo V CSl.   (MLP 972, Srez. 3, 899, StrS 24, 93)
s významem '(tmavo)šedý, modrošedý, sivý' (tak
např. Černých 1993, 2, 158, o tvoření i-kmenových substantiv z adjektiv v. Vondrák 1924, 642, Vaiilant 4, 23n aj.). Et. výklad v. sěďb.
Na možnost pojmenování drobného hmyzu podle nevýrazné barvy ukazuje uvedené r. dial. séryje, dále r. dial. séníška 'drobná šedá muška'; sr. téžr. dial. séníška - název živočichů šedé barvy, např. divokých kachen, drobných ryb ap. (SRNG 37,224).
(2) Trubačev, Etim 1968,48n připisuje csl. sěrb význam 'medovice, medová rosa', který dokládá sch. stjerm. (Rj 14,917). Medovice jsou sladké kapky na listech rostiin vznikající činností různého hmyzu, který se živí rostlinnými šťávami; nazývá se tak i určité stadium nemoci trav - námelu, bot. paličkovice nachové/Claviceps purpurea (v. bse 26, 610). Trubačev odmítá příbuznost s adj. sěrb 'šedý' a řadí csl. sěrb k psi. sěra < ie. *.ílr- 'téci' (v. sěra). Význam 'medovice' ovšem kontextu csl. dokladů neodpovídá, žš
807
sěsti
sěsti, scdeti. pf. 'posadit se, usednout; sich setzen'
Také 'spočinout', 'zasednout', 'nasednout', 'usadit se, usídlit se", 'setrval, zůstat'.
Der.-, sědenije 'zasednutí'; isěsti 'vysednout'; osěsti, obbsěsti 'sevřít, obklíčit'; posěsti '(po)posed-nouť; prědbsěsti 'zaujmout přední místo'; prisěsti 'náležet, příslušet*; sbsěsti se 'srazit se (o mléce)'; vbsěsti 'posadit se, vsednout, nasednout'.
Ipf. sěděti, sěždo. sědii-h 'sedět, zasedat, trůnit, vládnout', 'přebývat, bydlet, sídlil, setrvávat, zůstávat', sědenije 'sezení'; sědilbnb m., sědilbna f., sědilbno n. 'část žaltáře nebo krátký hymnus (pří jehož čtení
se sedí)'  (ř. xádiajia; v. kathisma); osěděti, Obbsěděti
'zaujmout'; poseděn 'posedět';prěsěděti (vb lajate-lichb) 'vysedávat (na číhané)'; přiseděn' 'sedět u někoho/něčeho, prodlévat'; sbsěděti 'sedět společně s někým' (ř. auyxa6ÉCsa6cu), sbsědbnik-b 'spolusedící', sgsědb, s-bsědb 'soused, (spolu)občan', f. sgsěda, sosedyn'i 'sousedka'; zaseděn 'bydlet', zasědbnikb
'Úkladný Člověk' (r. iyxáQexoc 'zaprodaný k úkladné činnosti').
Iter, sědati, sědajg, sědajeit. 'sedat (si)', sědanije 'sezení, sedání', 'sedadlo', sedalo 'sedadlo', vNicod pl. 'sídla', sědalište 'sedadlo, stolice', 'zasedání, rada'; prědbsědanije 'sezení na předním místě, přední místo' (ř. Kpu-oxÁtaía, npuzoxocOeSpícc, v. Schumann 195S, 50); sbsědati s§ 'srážet se (o krvi)'; vbsědati 'vsedat, Dosazovat se', vbsědbnikb 'jezdec', v Zach hyperko-
rektní vbsedhniki,.
Fakt. saditi, saždo, saditt, 'zasadit, vsadit, sázet,
vsazovat*, sadb, gen. -a nebo u (v. i Diels 1963, 1, 154,
pozn. 2) 'rostlina, strom', 'sad, zahrada'; isaditi, všiš izbsaditi 'vysadit (ven z lodi)'; nasadili 'zasadit, zasázet, vysadiť, nasaidenije 'sadba', iter, nasaždati, ne(na)saidenb 'nenasazený' (ř. ApiíreuToc); otbsaditi 'usadit na vzdáleném místě, odeslat na vzdálené místo' (ix Venc);posadili 'posadit, usadiť, 'dosadit, ustanoviť, iter, posaidati, sbposaditi 'společně posadiť (ř. avrxaQl^avy, prěsaždati 'přesazovat'; prisa-diti 'naroubovat, nasadiť, 'postaviť; sbsaditi 'vysadiť; vbsaditi 'vsadiť, 'zasadit (rostlinu)', 'posadiť,
Vbsadbnikb 'jezdec' (v. i Dosevová, BE 42, 40n), iter.
vbsaidati.
Vb. dosadili 'potupit, pohanět, zlorečiť s der. v. dosadili. Refl. sědati se 'pukať s der. v. sedali se.
Komp.: prěidesědanije 'sezení na předním místě, přední místo' (ř. xpatoxaSESplá).
Exp.: Zcsl.jepodleŠanského3,196 r. kruž. vsádnik 'jezdec na koni'; dále je z csl. rum. a präsädi 'presadiť (Tiktin 1234), a prisädi tv. (Tiktin 1261), rum. st posadnicä 'konkubína' (Tiktin 1218), rum. sedelnä 'druh krátkého zpěvu' (Tiktin 1406), sad
sěsti
'mladá, zasazená rostlina' (Tiktin 1351), sádi 'sázet, pěstovat' (Tiktin 1352, Rosetti 1954,41).
Et: Psi. pf. sěsti, sedg > sch. s(j)ěsti, s(j)ěděm, Sin. Sesli, Sedem, Slk. dial. Säst', saSCi (Kálal, Stanislav 1956, 2, 452), StČ. siesti, sadit (Gebauer 1894, 3/2, 137n, 250), Č. dial. Säst' (Trávníček 1935, 402), plb. 2. sg. imper. sgdfi) (Olesch 1983, 929), pomsln. SQSC (PWb), Stp. siešč, siede, p. sigšč, siede, dial. i siešč (SW), br. sésci, sjádu, ukr. sísty, sjádu, sir. sěsti, sjadu, r. sesť, sjádu, vše 'sednout'; častý je v jsi. a zsl. přechod k typu -ng-l-ne-: b. sédna, mk. sedne, sch. sQUědnuti, sin. dial. sédniti (Piet.), slk. sadnúť, dial. i sednut, iednuc (Stanislav 1956. 2, 454), č. sednout, hl. sydnyč, dl. sednut, porn. sadngc, pomsl. singc (PWb), p. dial. siedngč, siadngč (Karlowicz, SW).
Psi. ipf. sěděti, *sědjo > b. sedjá, mk. sedi, sch. sědeti, sjědjeti, sjěditi, -dim, sin. seděli, slk. sedieť, StČ. seděli, řídké sěděti (v. Gebauer 1894, l, 201n; stě. se- podle Machka s.v. seděli podle leželi, podobne Vaillant 3, 391; naopak Gebauer I.e., Pokomy 885, Reinhart, WslA 30,300, Rikov, Praslow. 107, Smoczyňskt 2001, 392, BER 6, 583 v stč. se- vidí původní krátký e-stupen kořene), Č. sedět, hl. Sedíeč, dl. sejíeš (podle Sch. Šewce 1280 i v luž. pův. krátké e), plb. 3. sg. préz. sedě (Olesch 1983, 1064), porn. segec, stp. p. siedzieč, br. sjadzéc', ukr, sydíty, stukr. i sěděty (Shevelov 1979, 200), str. sěděti, siděti, r, sidéť (ukr. y a r. i nejspíš z ě asimilací v tvarech jako 2. sg. préz. nebo 3. sg. préz., v. Vasmer 2, 622, Kiparsky 1963, 1, 143, KESRJ 302, Shevelov 1979, 200; za pův. měli t Gebauer I.e., Rozwadowski, BB 21, 153n, Iľjinskij, AslPh 34, 12n, Erhart, SFFBU 12, 63, Cyganenko 375).
Psi. iter. sedali, sědajg > b. sjádam, sch. s(j}$dati, sin. sédati, slk. sadať, č. sedat, hl. sydač, dl. sedáš, p. siadač, br. sjadác', ukr. sidáty, str. sedali, r. dial. sedáť.
Psi. kauz. saditi, *sadjg > b. sadjá, mk. sadi, sch. sáditi, sin. saditi, slk. sadiť, stč. saditi, č. sadit,
hl. sadtič, dl. SOJŮŠ, plb. 3. sg. préz. SOdě (Olesch 1983,
921), p. sadzič, br. sadzje', ukr. sadýty, str. saditi, r. sadiť, vše s významem 'sázet (semena, rostliny do půdy)', 'posadit, usadiť (p. vsi.), 'vsadit (do vězení) (č. arch., vsi.), 'položit, předložit, stanoviť (dl.), 'nasadit kvočnu na vajíčka' (b. mk.) a další přen. významy.
• Psi. sěsti < ie. *sed- 'usednout'.
Podobně jako v případě ie. Hegk- 'ulehnout' > psi. Hegti, ležali (v. lešti) předpokládá se, že i ie. kořen *?ed- měl pův. inchoatívní význam, zatímco stativní význam byl vyjádřen kořenem doloženým v het. ěsa,
SÜnd. äste, ř. ŕjaxctí 'sedí' (v. Machek s.v. seděli, Lrv 2001, 513n) < ie. *HjeHiS- (?) 'seděť (LIV2001, 232).
808
sěsti
sěšti
Kořen *sed- je v různých formách dosvědčen ve většině ie. jazyků: stind. sídati 'sedá si', av. nišhiSa-'posadit se',arm. nstim 'sedám si', ř. tXofiai 'sedám si', lat. seděre 'sedět', stir. sa(i)did 'sedí', gót. siian 'sedět', stsev. sitja tv., sthn. sizzen, něm. sitzen aj. (v, Pokorný 884n), sem i toch. Asäi adv. 'dolů' (Windekens 1976, 452n).
Základní, e-ový stupeň koř. je ve sl. doložen v psi. *sedi>lo 'sedlo' (v osed%iati> a nejspíš í v *sedlo
'SÍdlO' (v. selo).
Stavové vb. seděli, *sědjg má nejblížší protějšky v lit. sědéti, sědziu 'sedět' a lot. sedět, sězu tv. (v.
Fraenkel 769, Karutis 2, 163n, Smoczyňski 2001, 157 s liter.). Bsl. formy vykazují zdloužený stupeň kořene.
Winter (1978) postuloval pro tento i další případy hláskový zákon, podle něhož se v bsl. krátký vokál zdloužil před znělým neaspirovaným konsonantem; proti této domněnce se však zdá svědčit řada výjimek, mj. i psi. *seďhlo (v. BER 6,583, Szemeré-nyi 1990, 162n s liter.). Matasovič, LP 37, 6In počítá se zdlouže-ním jen v zavřené slabice: bsl. *sěd Ledy vzniklo v atematickém paradigmatu a pak zobecnělo (podle něho UTV 2001, 514, pozn. 5; podobně už Fraenkel, IF46,54n; sr. i var. ÍÍL sé(d)tni 'sedím'). Jiní předpokládají zdloažení v kořenovém aoristu (Slang 1942, 152, Mathiassen 1974, 61, Rikov, Praslow. 107n, BER 6, 587 s liter.) nebo disimilační zdloužení v pův. red upli kovaném aoristu (ie. *se-sd- > bsl. *sed-\ v. Klingenschmiti 1982, 130, Snoj in Bezlaj 3, 222, 230; proti LTV 2001, 514, pozn. 5).
Kauz. saditi může představovat analogické zdloužení pův. o-stupně; srovnání co do stupně kořene s
lit. sodinti 'Sázet' není jisté (sr. liter, u Fraenkela855).
Psi. pf. sěsti, sedg odpovídá lit. se'sti, sedu 'usednout', lot. sést, sěžu tv., sice s nulovým inf. kmenem a tematickým préz., ale bez nazálního infixu (v. Fraenkel 777, Karulis l.c. s liter.). Nazální infix je naopak doložen v stprus. sindats, syndens 'sedící' (v. smoczydskj 1989, 2, 109, Mažiulis4,109n s liter.). VysvěUení sl. prézentního nazálního infixu je stejně nejisté jako v jeho ostatních
třech dokladech (v. bgdeťh, obrěsti a zejména lešti).
Předpokládá se sek. nazalizace leduplikovaného tématického préz. (ie. *si-sd-e- > bsl. *sld-e- > předsl. *sind-e,-\ Klingen-schmitt 1982, 129n, Snoj in Bezlaj 3,230, LIV 2001,513n) nebo nazální infix v oslabeném stupni kořene (Stang 1942, 53, 1966, 341, Machek s.v. seděli, Smoczyňski 2001, 364, pozn. 29, 392).
Erhari (SFFBU 12,63) na základě toho, že prézentní nazální 'itfi>. by měl stát až za druhým kons. kořene, rekonstruoval ie. kořen pro 'usednout' s laryngálou: *s-Ht-d-. Dále navrhoval tento kořen spojit s ie. *$etii- 'síť (v. sětU). Nověji však sl. prézentní infixy považoval spíše za produkt analogie (v. lešti).
Nejasný je V2tah sěsti k chodili (v. choditi). bv
-SČStí 5£ v. sědati se
sěšti, sěceti., sěkg 'sekat, kácet; hauen, fállen'
VeVencNik lx 'kosiť.
Der.: sěčb, -a m., -í F. 'řež, bitva', v Psali lx 'rána, pohroma', ízííí na sěčb 'vyrazit do boje'; nesěkorwb 'nesekatelný, neosekaný, tvrdý'; sěčbca, sěčbCb 'popravčí, kať, sČčivo 'sekyra'; sěčbnb 'únor' v.seb>ni>; pf. sěkngti 'bodnout, uštknout'; pref. isěSti 'vyseknout, vysekat, vytesať, 'pobiť, spec. 'stíť, isěčeni-je 'pobití' (lx Supr); ofbsěšti 'odseknout, useknout, odstrániť, lx Metti přen. 'exkomunikovať vyobcovat z církve', ott.sěčenije 'strohost, přísnost', bez oťbsěčenija 'neosekaný, neotesaný', oťbsěče{nb)no 'stroze, přísně'; posěšti 'porazit (strom), osekat, otesat', 'zabíť, posěčenije 'poprava, stětí'; prěsěšá 'přeseknout', v Parim (Is 28, 21) spojení gora prěsěčetia(ja) (Zach), prosečena (Grig), posečena (Lobk), což je podle SJS3,493 kalk hebr. názvu Perasim (ř. ťSpoc t<5v SiaxoriSiv, hory zeměpisně neurčitelné; v. Novotný 1956, 2, 620); prosěšti
'přeseknout, rozetnouť; rasěšti 'rozseknout, rozsekať, msěčenije 'rozseknutí, rozdělení'; Sbsěšti 'se-tnouť, lx Parim 'skout, ukovať; usěšti 'useknout, porazit (strom), otesať, 'seknout, stíť, usěčenije 'stčtt" (lx kalend. Mak); osěfch 'ohrada', oťbsěkaíi 'odsekávat', posěkati 'vysekávat, kácet', prosekán 'proseká-vat, pretínať, rasěkati 'rozsekávat, rozdělovat' (lx NomJas), s-bsěkati 'stínat, sekať, usěkati 'stínať (lx Sud); isěkngň 'uštknout' (lx Mak, sjs dod.), oťbsěkngti 'odseknout' (lx Supr), pněsěkngti 'přeseknout' (lx VencNik), usěkngti 'seknout, stíť, usěknovenije 'stětí'.
K vidua ke konjugaci sěšliveststl. v. Dostál 1954, 161,300, 521, Koch 1990, 342-6.
Exp.: Zcsl. jerům, usecnovenie 'stětf (Tiktin 1702).
Et.: Psi. *sěkti, sek. sěkati, sěkngti > b. seká, sečeš, mk. seče, seka, sch. s(j)Sčif sijěčěm, s(j)ěknuti, sin. seči, séčem, sékati, slk. sekať, sekám, seknúť, stč. sieci, séci, seku (MStčS), Č. síti, hovor, síct, seču, sekal, seknout, hl. syc, syku, sykač, dl. sec, seku, sekáš, plb. seci, secg, porn. sec, sečg, sekac, pomsln. seknge (PWb), stp. p. siec, sieke, siekač, p. i siekngč, br. sjačý, sjakú, dial. seč, sekci, sékčy (SBrH), ukr. síkty, sičú, hovor, siknúty, str. seči, seku, r. seč', seků, dial. sekáť (SRNG), vše 'oddělovat, rozdělovat úderem ostrým nástrojem', často o kácení stromů nebo o kosení trávy, obilí, s mnoha přen. významy, které se vyskytují kromě uvedených slov v pref. tvarech. Ve většině sl. jazyků i jako reflexivum, nejčastěji s významem 'bít se, bojovat ap.*
•  Psi. *sěkti < ie. *sekH- 'oddělit, odloučit (sekáním, řezáním ap.)'.
Psi. *sěkti je ze zdlouženého stupně ie. kořene *sekH- (Watkins 1969, m, 1, s. 31 aj.), který je i ve stlit.
809
sěšti
sětíti
isékti, išsěkti 'vyrýt, vysekať (pouze u Bezzenbergera 1877, 287, 290), lot. Sgks 'srp, pila' (MEW 290. Brückner 483, M-E 3, 826, Vasmer 2, 604, S~A 1955, č. 797, Machek s.v. sekali. Skok 3, 248-50, Sch.-Šewc 1394, Černých 1993, 2, 160, Karulis 2, 167, aj.).
Ie. *sekH- je ve sl. sekyra (v. sekyra), sthn, sega, sága, něm. Säge 'pila', lat. secäre 'řezat, sekať, střir. tescaid 'řeže' (< *to-eks-sk-), ěiscid 'odřezává, stahuje (kůži)' (< Htl-sek-) (Pedersen 1909, 2, 612n, Pokorný 895n, Snoj in Bezlaj 3, 222, LIV 2001, 524, BER 6, 594n, Snoj 2003, 642n aj.).
Meťnyčuk, Elim 1966, 222 považuje ie. *s€k-/sSk- za odvozené z *ks-ek/-ěk. p v
seli], sejete 'sít; säen'
Od préz. kmene sěj-eťb je inf. sějati. Ipf. -lěvati vzniklo analogií podle dati: davari, stati: stavali; tak jižMeillet, MSL 11, 300, nověji Koch 1990, 137, Bimbaum-Schaeken 88.
Der.: sěnije 'osení, obilné pole' (1 x Mar), sětije 'setba, oseté pole', sětva 'setba, setí*; neset* 'neosetý'; naseti 'zasít, osíť; oseti 'osíť; rasěti "rozsít, rozptýliť, reft. 'rozmnožit se'; vbsěti 'zasíť; sějati 'sít, zasít', 'plodiť, sějatúje 'osení, obilné pole', nesějan* 'neosetý'; isějati 'vysíť; nasějati 'zasít, nasíť, 'osíť; nenasějanbn* 'neosetý'; rasějati 'rozptýliť, 'rozsít, rozprášiť, refl. 'rozmnožit se', rasějanije 'rozptýlení,
diaspora' (ř, Siaaxopá, v. Schumann 1958, 53, Molnár 19S5,
265n); v-hsějati 'zasíť, nev*sěja(n*)ni> 'nezasetý, bez semene, neoplodnený, nezplozený', vhsějatelb 'zplo diteľ; nasěvati 'zasévat, vštěpovat', rasěvati 'rozsévat*.
Et,: Psí. seti, sějati, všesl.: b. séja, mk. see, sch. stjati, sin. sejáti, slk. siať, stě. sieti, č. sít, hl. syč, dl. seá, plb. šot/sijot, porn. sác, stp. p. siač (< siejač, Brückner487), br. séjac', ukr. síjary, sfr. seti i sějati, r. séjať, vše 'sít, zašívať, s přen. významy.
• Psi. seti < ie. *selii- "síť.
Psi. seti 'síť je pokračováním ie. *seHi- + je/o-; stejný kořen je i v lit. sfti, sěju, lot. set, seju, gót. saian, sthn. säen, něm. säen, ags. sčtwan, angl. .tow, s redukovaným stupněm lat. senem, vše 'síť, sr. i toch.
AB Säry- tV. (v. M-E 3, 832n, 836, Pokorný 890, Machek s.v. síti. Skok 3, 230n, Sch.-Šewc 1394n, Černých 1993, 2, 160, Furlanová in Bezlaj 3, 223n, Adams 1999, 683, LIV 2001, 517, BER 6, 631, Snoj 2003, 644 aj.). V. též sěme. pv
sětÍ2, sějet-fa 'prosívat, tříbit; sieben' (ixMar) Doloženo též sějati tv. (Ix Zogr Nik) Der.: pwsějati 'prOSÍť.
Et: Pokračování psi. sě(ja)ti 'prosívat' ve sl. jazycích je homonymní se seti 'sít, zasévat' (b. séja.
mk. see, sch. stjati, sin. sejáti, č. sít, plb. 3. sg. sijě (SEPlb 803), p. siač, br. séjac', ukr. síjaty, r. séjať). Často v pref. podobě, např. č. přesít, prosít, hl. pře-syč, pomsln. přesóc 'sít přes síto, piosíť.
• Psi. seti < ie. *seH)i- 'prosívat'.
Jde o pokračování ie. kořene *seHii- 'prosívat', od něhož je i lít. sijóti, sijóju, lot. sijôt, -aju, alb. shosh 'přesívať (< *sjäsja), het. šešaňia- 'cediť (< *séH-s-), příbuzné je snad i ř. íj8éiú 'prosívám' ap. (MEW 296, Trautmann 254, Pokorný 889, Vasmer 2, 629, Fraenkel 784, Vaillam 3, 272, Chantjaine 407, Furlanová in Bezlaj 3, 239, Orel 1998, 427, LIV 2001, 519, BER 6, 709, Snoj 2003, 644 aj.). Význam 'prosívat' vznikl z pův. 'třást, házet metaL vrhat ap.'
Z ie. *seH;i- je také psi. nomen instrumenti silo, doložené kromě hl. a plb. ve všech sl. jazycích (b. síio, mk. sito, sch. síto, sin. síto, slk. sito, Č. síto, dl. syto, pomsln. sito (PWb), kaš. jen dem. sětko, p. sito, br. síta, tikr. sýto, r. síto, vše 'náčiní k prosévání, oddělování sypkých hmoť), které má přesné protějšky v lit. síetas, loL siits 'síto' « *seHii-tô-); sr. i kymer. hidl a stsev. sald (< *seHj-tló) tv.
Už MEW 296 při pouští stírání rozdílů mezi kořeny s významem 'sít* a 'prosívat'. Smoczyňski(SbErhart 150naSmoczynski 1989, 2, 190n) vychází z genetické příbuznosti ie. "síť (v. sětii) a *seH/i- 'prosívat'; druhý tvar považuje za sekundární, vzniklý dekompozicí {*seHrle > *seH)i.-e). Odmítá Anikin 2003, 36.
Rasmussen 1989, 28n předpokládá ie. *seH[i-t(l)o- s me-tatezí v bsl. jazycích {*seiHito- > sito) a se ztrátou i v germ. a kel [.jazycích. pv
sětíti, sětíti., sěštQ pf.7, ipf.?'navštívit; besuchen' (ix
ca)
Der.: posětiti 'navštíviť, ipf. pOSČŠtati, dále po-
sěštenije 'navštívení', posětiteVb 'návštěvník'; po-sštbstvovati 'navštevovať; prisětiti 'navštíviť, ipf. prisěštati 'navštevovať, 'přihlížet, shlížet, dohlížet', prisěštenije 'návštěva, navštíveni" (k sémantice stsl. slov v. i Sadniková, AnzslPh 18, 40-49).
Exp.: Z csl. je snad ukr. st. positýry (Zel.), str. posětiti, r. posetíť 'navštíviť (Preobr. 2, 114, KESRJ, Cyganenko); zr. je sch. pôsjetiti, sin. pošetili 'navštíviť (Skok, HER, PleL).
EL: Stsl. sětiti se obvykle považuje za denomina-ttvum od nedoloženého *sěťb 'hosť, jež se vykládá jako í-ový derivát od zdlouženého stupně ie. kořene *se-, obsaženého v refl. zájmenu se (v. se); jako stejný derivát od základního stupně tohoto kořene se srovnává ř. btaipoc, 'druh, přítel'. Jako odvozené rovněž í-ovým formantem od variantní formy tohoto kořene *sue~, obsažené v refl. posesivu svoi (v. svoi), se uvá-
810
sětiti
dějí F. ŠTtjq, réiac, 'druh, příbuzný, přítel', lit. svet$s,
svečias 'host, cizinec'; v. Schrader, IF 17, 21, Preobr. 2, 114n, Vasmer 2, 414, S-A 1955, č. 800, Skok 3, 14, Čemych 1993, 2, 60, Chantraine 381, Fraenkel 952, Pokorný 883 aj.
Snoj (in Bezlaj 3, 231) sem řadí i b. séštam 'cítím', refl. 'vzpomínám si', mk. seli 'pocítí; připomene', refl. 'vzpomene si', sch. s(j)ítitise 'vzpomenout si', sin. selili se tv. (podle Plet. z ch.), Z refl. 'navštívit se, být při sobě, přijít k sobě' —> 'pocítit, vzpomenout si' (pod. Sadniková, AnzslPti 18, 48n); Vasmer l.c. tato slova odděluje. V. i sctovat).
Gorjajev 276n spojoval pošetili s gót. gasinpa 'druh, společník', něm. senden 'posílat', něm. sinnen 'myslet, přemýšlet' < ie. *sent- "jít, směřovat (kroky nebo myšlenky)', což hláskově nevyhovuje. b V
sétovati,  -ujeti, 'truchlit, být zarmoucen; trauern, traurig sein'
Der.: sětovanije 'zármutek, truchlení'; osětovaíi 'oplakať; posětovati 'politovat, oplakať.
V csl. doloženo subst. seta 'smutek' (IvlLP, StrS, v. též Slawski, SK 2,41), v Suprtéz adj. sětetVb 'smutný'.
Exp.: Nelze vyloučit, že r. sétovat' 'reptat, stěžovat si' je z csl., tak KESRJ 301-
EL: Sětovatí je denominativum od seta 'smutek'. Machek (t968,568 a Slávia 28,272) je vykládal od nedoloženého M-kmene *sěťh, jímž by se dobře vysvětlil
formant -OV- (řadí sem ovšem i ě. sotva 'stěží*, stč, šatný 'nesnadný').
Odpovídající výrazy jsou v sl. jazycích doloženy fragmentárne: b. řídké arch. setávam 'teskním, truchlím' (RODD; < r.?); sch. s(j)e~tovati 'být lítostivý, melancholický', sijfäa 'smutek, melancholie' ukr. st. sitóvanje 'starost, péče' (Žel); str. sětovati 'truchlit, trápit se, oplakávať, 'stěžovat si' (k sém. sřr.
sětovanije v. Michajlovská 1930, 77n), r. sétOVOt' tV., dial. i
'zlobit se, být nespokojený* (SRNG). Od adj. sěthat* je sch. s(j)e~tan 'smutný, melancholický', p. dial. siet-
ny 'ubohý' (Bruckner, SJP, Zareba, ZbFL-4-5, 367), sietnieč
'být nemocen, slábnout' (Karlowicz).
Nejčastěji se sl. výrazy srovnávají se stir. sáith, sáeth 'nemoc', kymer. hoed 'žal, zármutek' (< *sai-tu-), gól. sair, stsev. sár, stangl. sär, stsas. sthn. s&r 'bolest, rána*, angl. sore 'bolestivý', něm. sehr 'velmi', versekren 'poškodiť {< *sai-ro-), laL saevus 'zuřivý, divoký, krutý', lot. sivs, st. i sievs 'ostrý,
hrubý' (< *saÍ-UO-) (v. Vasmer 2, 619, S-A 1955, č. 802,
Čemych 1993,2,159, BER 6,624 s liter.). Rekonstruuje se
pak ie. kořen *SOÍ- (W-P 2, 445, Vendryes S-6n) či *säi-(Pokomy 877) = *sefÍ2Í- (Kanilis 2,190) 'bolest, nemoc; poraniť (všichni bez sl.!). Další analýza ie. kořene je nejistá (v. W-H 2, 463, Lehmann 292).
Martynov (1983,43n a PF 32, 208) považoval sl. výrazy za přejaté z kelt. (kelL u-km. *saitu- odráží vb. sětovaií).
Někteří sem řadí i b. séštam 'cítím*, refl. 'vzpomínám si', mk. seti 'pocítí*, refl. 'vzpomene si', sch. sQjetiti se 'vzpomenout si', sin. sétiti se tv. (Brandt, RFV 18, 8, Petersson 1918, 66, Skok 3, 252; proti Vasmer l.c.) a dokonce i selili 'navštívit* (Snoj in Bezlaj 3, 231); Vaillant (4, 95n a RES 42, 161} měl za společného jmenovatele význam 'starat se o někoho' či 'cit, starosť; V. i sětiti. bv
sěib,, A f. 'síť, osidlo; Netz, Schlinge' Přen. i 'nástraha'.
EL: Psi. sětb. > sch. SL S(j)et (Rj,Skok3, 227), slk. sieť, stč. sieť sieť, č. síť, hl. syč, dl. seš, porn. séc, p. sieč, br. sétka, dial. i sec' (TurSi), ukr. siť, str. sete, r. seť, vše 'sít"; b. jen st. dial. sétka 'velká rybářská Sít" (v. BER 6, 624).
Co do stupně kořene a í-ového formantu se srovnává lit. sattas, sičtas 'provaz, pouto', lot. saite, sáite, saita, sáita, saits, saitis tv, stpnis. saytan 'řemen', stsev. seidr 'pouto, pás', stangl. sada 'provaz, pouto', sthn. seita tv., něm. Saite, stind. setu- 'vázající, poutající; pouto', av. haětu- 'hráz' (v. MEW295n, Pokomy 892, Fraenkei 756, 783, M-E 3, 637. Karulis 2, 143, Mažiulis 3, 44n, Kluge-Seebold 614, Mayrhofer 1986, 2, 745 s
liter.) a také lat. saeta 'žíně, štětina' (W-H 2,462; podle
E-M 588 je lat. slovo bez jasné et.). Ve Sl. sěth je VŠak ie. Sufix nomin acttonis *-ti- (sr. Slawski, SK 2, 45, Vaillant
4,689). Derivát od jiného stupně téhož ie, kořene se spatřuje v psi. *siti>, *sita 'sítina/Juncus' (v. sitlje), jež svým sufixem *-to-/-ta lépe odpovídá uvedeným
balt. a germ. výrazům (sr. Vaillant4,679, Slawski, SK2,36 a WslJb 22,75), a v psi. *sidlo 'osidlo' se suf. *-d(h)lo
(v. silo).
Společný ie. kořen s významem 'vázaL poutať je doložen i ve slovesných výrazech: 1ÍL sieti, siejU, dial. i sejit, sienú 'uvazovaL vázat, spojovať, lot. slet, stenu tv, stind. syáti, sináti 'vázat, poutať, av. a-hišäiiä 'drží připoután', het. išhiia-, ishai- 'vázaL
spojovať, luv. hišhijta- tV. (v. Pokomy 891, Vasmer2,619, Ondruš, SlavP 4, 458, Vaillant 3, 278, Fraenkel 783, Tischler 1, 384n, Puhvel 19S4, 2, 398-403 s liter.).
V rekonstrukci podoby ie. kořene a následně i ve vysvětlení forem jednotlivých výrazů však není úplné shody. LTV 2001, 544 opravuje kořen *setJ2( /)-zLIV471 naie. * sfÍ2 ei- (podobně Vaillant 1,242 a Hamp.IF 87,72n). Rasmussen 1989,59n počítá s ablautem *sefí2i-isH2ei-. Mayrhofer 1986, 2, 721 vychází z ie. *setÍ2-, préz. *sfi2-i-, metatezí laryngály *sitÍ2-, odkud pak sekundárně *seirÍ2~. Další literaturu v. Mayrhofer ]jc. bv
SĚtJbnii v. sětovatí
811
-sěvati
-scváli v. sčtii
sěven>, -a m. 'sever; Nord'
V Supri 'sevemí vítr1.
Var.: sever* IV. (Ix Sin, 2x Lob).
Der.: sěverov*, sěvet*n 'ii, sěverbsk* 'severní'.
Exp.: Z csl. je rum. st. sever (Tiktin 1412, BER 6, 574).
EL: Psi. sever* > b. sever, rnk. sever, sch. s(j)^věr, sin. sever, slk. sever, stč. ,«Fver, č. .í^vét, hl. sowjer, p. dial. .ríéwiei-z (Kariowicz, sw), br. dial. sever, sévir (SBrH), ukr. dial. síver, str. íčvert, .sívert (StrS), r. sever, dial. i síver (srno, vše (kromě hl.) 'sever' (ukr. jen st. Žel.), dále 'severní, chladný vítr' (b. st. Gerov, mk. sch. sin., br. dial., ukr. dial. sum, str., r, st. a dial.), 'vánice, Spatné počasí' (č. dial. Jg,
Kott3,318), 'mlha, mlžný Opar' (hl. Sch.-Šewc 1336aZSl
8,53), 'chlad' (ukr. st. Hrin., r. dial. Srng), 'podletí' (stč. Kott 9,290). Snad sem patří i p. dial. ševorecka
'drobný déšť" (v. Szymariski, JP 55, 209).
Di. sewjer 'sever' je zhl. sewjerlv., to pakzč. (v. Sch.-Šewc 1286 a ZS1 8, 53n, Stone, SFPS1 18, 270).
Většina badatelů spojuje sl. sever* s liL šiáurě 'sever', šiaurys 'severní vítr', šiaurůs, šiauras, Šiáu-ras, dial. siüras, Šiams 'studený (o větru, o počasí)*, lat. caunts 'severozápadní vítr* a dále s gót. skura windis 'bouře', stsev. skůr F., stangl. sthn. scur m. 'přehánka, bouřka', něm. Schauer (Schmidt, kz 19,
275, MEW 295, Hin, PBB 23, 310, Meillet 1902, 410, Traut-mann 303n, Vondrák 1924, l, 83, 561, Brückner 490, Miadenov 576n, Vasmer 2, 600, S-A 1955, e. 803, Fraenkei 978, Černých 1993, 2, 149, BER 6, 573n, Casaretto 2004, 420 aj.; pochybnosti o spojení s germ. výra2y u Mikkoly 1913, 2, 174n a W-P 1, 377). Někteří přidávají i arm, k'urt 'chladný, chlaď (Schefte-lowitz, BB 28, 294, Feisf 1923, 329, Pokorný 597, Vnes 1962, 507, Kluge 639, EWD 1501, Kluge-Seebold 626, Lehmann 314; jinak je vykládá Mann 1963, 170). Spojení se stir. cáa 'zima, Spatné počasí', kymer. cawad 'přeháňka' (Falk-Torp 1041, E-M 108, H-K 330) zpochybňovali W-P 1, 377, W-H 1, 190.
Sl., lit., lat., germ. výrazy lze pak považovat za odvozené od různých podob ie. *(s)keHu(e)r- (sr.
Pokorný I.e.. Furlanová in Bezlaj 3, 231). Význam kořene
(pův. 'sever, severní vítr', nebo 'špatné počasí'?) ani jeho další analýza však nejsou jasné (domněnky v. WH
I.e., Falk-Torp I.e., Feist l.c, Büga, RFV 67,245, Šaur, Slávia 54, 49; Furlanová I.e. a Snoj 2003, 652 zde vidí pův, komparativ od neznámého základu).
Zcela jinak vyložil sl. sever* a lit. šiáurě Erhart (SFFBU 5,5-7), když sl. aht. výrazy spojil se sl. šuj*
'levý'   (v. štrj; lit. šiáurě má sek. i pro rozlišení od siaůras
'úzký'): člověk obrácený k východu má sever po levé
Straně (souhlasil Machek s.v. sever, proti Šaur I.e., Furlanová
l.c.). Paralelu má takové pojmenování v stsev. norár 'sever', srovnávaném s umber. nertru. 'vlevo', osk. nertrak 'vlevo' (sr. Pokorný 766, Vries 1962, 411, Untermann 2000, 491n). bv
se ak. sg. pron. refl. 'se, sebe; sich'
K stsl. ak. se a sebe, sebě náleží tvary nepřímých pádů: gen. sebe, sebě, dat.-lok. sebě, sobě, instr. sobojQ, dat. enklit. si.
Další významy: se reciproční 'sebe navzájem, jeden druhého'; si 'svůj' (pron. poses.); spojení v* sebě byti, v* se/sebe priti 'přijít k sobě, vzpamatovat se'; k* sebě, v* sebě + sloveso pohybu 'zpět k sobě, domů ap.'; ot* sebe, v* sebě, o sebě, sobojg 'sám od sebe, osobně, dobrovolně'; o sebě 'zvlášť, sám, o samotě'. Také SOUČáSt refl. Sloves; podrobně v. SJS 4, 390-394.
Der.: Z dat. sobě)e odvozeno SObiÚ S§ 'být Osamělý',
oaobb 'zvlášť, odděleně' (v. sobiti se), gsob* 'navzájem* (V. QSObt.).
Exp.: Csl. o sebě je východiskem pro rum. st. deosebt 'zvlášť, samostatně, pro sebe' (Tiktin 521).
El-. Stsi. tvary se zásadně neliší od rekonstruovaného psi. stavu: ak. *,sg: b. mk. sch. se, sin. sě, slk. sa, stč. sě, č. se, dial. sa, plb. sä, hl. sl, dí. se, stp. sie, sie, p. sie, porn. sg, ukr. sja. V br. -sa a r. -sja jen jako slovesná enklit.
Tvaru původního akuzativu už ve stsl. začíná konkuroval i nové akuzativní sebe, přejaté z genitivu, přičemž starý základní tvar začíná být v některých jazycích chápán jako enklitikon. To, že akuzativ nebyl původně neprízvučným enklitikem, dokládá Bemeker (KZ 37, 368), který tvrdí, že přehodnocení se v neprízvučné enklitikon je věcí dílčího vývoje jednotlivých sl. jazyků. Je proto možná vhodné počítat i se starým ak. enklit *se, ze kterého se odvozuje č. dial. (lašské) se, r. dial. a br. se, se, stp. a p. dial. sie 2 hl. so (k tomu v. SB 2, 599n).
Gen. *sebe; b. sebe, mk. sebe, sch. sebe, sin. sebe, slk. seba, č. sebe, luž. sebje, plb. sibě, porn. sebe, p. siebie, br. sjabé, ukr. sebe, r. sebjá (podrobněji k vývoji r. tvaru v, Vasmer 2, 600).
U dat.-lok. *sebě/sobě jsou ď-formy doloženy v mk. sebe, sch. sěbi, sin. sebi, slk. sebe, č. dial. (doudlebské a vých. lašské) sebě (SB 2, 600), plb. sebe, sibe, hl. sebi, dl. sebja, p. siebie, porn. seb'e, str. sebja (SuS 24, 8), r. sebe; o-forrny jsou č. sobě, porn. sobě, p. sobie, br. sjabé, ukr. sobí, str. sobja, sobe (StrS24, 8).
Instr. *sobojo: stč. sobů, luž. sobu, p. sobg, br. sabóju, ukr. sobóju, str. soboju, r. sobój, sobóju, se sek. úpravou sch. sobom.
Dat. enklit. *si: mk. si, sin. si, sch., slk. č., ukr. dial., str. si.
K rozboru slovanských reflexiv v. Havránek 1928, 23-196.
812
Paralely v ie. jazycích jsou bohaté, liší se kmeny, od kterých jsou odvozeny. Část je odvozena od ie. *.íe-, kam patří vedle tvarů sl. reflexiva i ř. reflexivum
G<f>£, CTtplV (tyto tvary nejspíše vznikly připojením koncovek -tpei, -<pi atd. k nulovému stupni o--, v. Pokorný 882n, Frisk 2, S29), lat. sibi (< -ei), sě, osk. sífei, siom, g6t. a stsev. sik, sthn. sin, stprus. dat. sebbei, ak. sien (Brugmann
D, 2, 395n, W-H 2, 626n, Lehmarm 303, Vnes 1962, 474 aj.).
Jinde je refl. odvozeno od kmene * seue./sifc-, od kterého se tvoří například posesiva jako stind. svá-, av. xva, v plném stupni hava-, stpEr. huva-, arm. in-kcn 'sám' (arm. kc < ie. :6í!f), itvf 'sobě' (< *seut>ro/SÉiforo}, i. Ě 'se' (< *sne), homér. ěč(< *se%e), pamfýlské fiie, poses. 6c, dór. f óc. atd. Dále tento tvar kořene rekonstruujeme na základě stlal. sovos. lat. shus, góL swěs 'vlastní', lit. savgs, stprus. swais, ovšem i sfsl. svol (v. Fraenkel 767, Szemerényi 1964, 284, SB 2, 616 aj.); v. svol.
Bezrodé reflexivní zájmeno se je formálně nej-blíže ostatním bezrodým osobním zájmenům, vůbec nejblíže je zájmenu fy. Reflexivní zájmeno nemá nom. ani nevyjadřuje ěíslo.
Dosavadní etymologie vycházejí buď z předpokladu existence kořene *se- (tak např. Brugmann 1904, 30r», Frisk 2,829, Pokorný 882n aj.), nebo pokládají za původní tvar *sue- a tvar *se- vykládají jako produkt disimilace (tak Szemerényi t.c.).
Zájmeno v akuzativu je patrně tvořeno z nerozšířeného kořene *,íe-, v dalších pádech a v derivátech ablautujícím sufigovaným plnostupflovým *sob-/seb-. Sufix -b- nepřímých pádů (který se objevuje i v nepřímých tvarech zájmena fy) vznikl patrně rozšířením původně dativní koncovky do tvarů ostatních.
Obdobný proces můžeme důvodné předpokládat i v liL, ve které se však východiskem pro přehodnocení kořene stal starý genitiv.
Posesivní kmen *sue- je rozšířen pomocí -u- k reduk.
Stupni *s-. Plný stupeň s rozšířením *soti nacházíme v lit.
SQVJgS (v. SVOÍ).
Dále nejasné.
Vzhledem k formální blízkosti s ty považujeme za nejprav-dépodobnčjsí souvislost s ukazovacím zájmenem se střídáním kořenového konsonantu t-/s-, doloženého (bez staré alternace iniciálního konsonantu) v stsl. ľh, la, to, s alternací iniciálních konsonanlů např. v stind. sa, iď, tat atd. Předpokládáme, že supletivní tvary kořene byly použity jednak pro tvorbu ie. de-monstrativa, jednak pro označení zájmen drahé osoby (s funkcí ukazovací) a reflexiva (s funkcí ukazovací a sebeukazovací).
Tailleur, KZ 77, 8,27 se vyjadřuje k vztahu mezi posesi vem ši- v jazyce ainu a ie. :fse-. OŠ
-seknoti v. iseknou
-sešti v. dosešu
Seti. vb. defeklivum 'říká ei řekl; sagl oder sagte'
Slovo uvozující citovanou přímou řeč. Řídce v platnosti modálni part. 'prý'.
V Cloz lx seti, což Vondrák ve svém vydání Cloz vysvětluje jako chybu, Reinhart, WslJb 27,61 jako sek. podobu, kterou se vyjadřoval p], (shodně Skalka, SbErhart 146). Hamm, SbMir-čev 370 se domnívá, že při edici došlo k mylnému spojení dvou slov: sg a fr.
V Grig a Ix v Slepč SQťb, které je rtejspíš projevem střb. záměny nosovek.
Et: Bez paralel v slovanských jazycích, nejasné.
Nejčastěji je pokládáno za reliktní slovesný útvar, a to za 3. osobu sg. (příp. pí.) prézenta (tak Reinhart, WslJb 27, 59n, Smoczyňski, SbRusek 185n aj.) nebo atema-tického aoristu (napr. Vondrák 1912,577, Meillet 1934,209, Stang 1942,72n, Kurz 1969, 164 pozn.); Wijk, IF43,289 zde
vidí spíše pův. participium na -to.
Názory na ie. souvislosti jsou různé: Reinhart i.c. spojuje stsl. set* s ie. kořenem *Hzeg"- (ř. ŕj 'říkal1, arm. osem 'říkám') a odvozuje je z 3. os. ie. injunktivu x^eg-ent (> předsl, *zent > psi. *sent). - Smoczyňski l.c vidí nejbližší útvar v lat. sonit 'zní, zvuěi", stind.,i van- 'zníľ (tak už MIP 975 aj.) a vše odvozuje z ie. *suenFÍ2- tv, za předpokladu, že v sl. došlo ke zjednodušení počátečního *su- (pod. psi. sestra < ie. *siiesdr). - Wijk ].c. předpokládá ie, *seng&h- (gót. siggwan 'zpívat', ř. ôficpij 'hlas' aj.), jehož préz. formu *sengSfh-ti 'říká, mluví' spatřuje v Sl. set* (tak s pochybnostmi i LIV 2001, 532).
Pro hláskové obtíže je málo pravděpodobná příbuznost s ie. *kens- 'slavnostně mluvit', kterou uvedl Brugmann, IF 1, 177, Mladenov, SbSchrijnen416 aj. (sr. S-A 1955, 300, č. 806, LIV 2001, 326) a dále Machkovo spojení (Machek 1934, 30n) stsl. set-h s lit. iadeti 'slíbit'; odmítá Fraenkel, IF 54, 282.
Skalka, SbErhart 145 interpretuje stsl. seti, jako synkopova-ný útvar ze *slovgťb, cožje3.os. pl. prézenta vb. sloviti 'mluvit*; k synkopování však dochází a silně frekventovaných slov, což o slavili neplatí (SJS je nemá, MLP uvádí jen s dvěma doklady, StrS 25, 98 rovněž dva doklady s jiným významem); také Maňczak 1977, 144 se domnívá, že potíže s výkladem stsl. seli, mohou plynout z toho, že jde o tvar redukovaný z důvodů časté frekvence. Výchozí (neredukovaný) tvar však neuvádí.
Někteří považují stsl. se.ťb za pronominální útvar, složený z refl. se, které je zbytkem refl. slovesa, a demonstr. tt, (v pl. tí); tak Sobolevskij, Slávia 8,486n, Vaillant, RÉS 20, 149, pod. Hamm, SbMirčev 372n. bs-íš
sežbru*, -i m, nebo f. 'sáh; Klafter' (Christ Mak Šiš)
Někteří spatřují v sfíbtib pův. n-kmen (tak Vaillant 2,198n, Slawski, SK 1, 125, Furlanová in Bezlaj 3, 232, Bimbaum-Schaeken 33).
813
S£ŽB.rtl>
sice
EL: Psi. sežbHh > b, sázen (< r.?), st. i säžen (Gerov, Mladenov), mk, sazen (< r.7), sch. sěianj, -žnja m., sin. séienj, -uija m., hl. saietí, -ženje, -inje f., pom. sožeň, -ífia m., kaš. i sižeň (Sychta 5,46), stp. p. saietí, imam., br. sázan\ -mja m., dial. i sázen' (TurSi), ukr. sázen', -inja m., st. i sjážen \ -žnja m. (Žel.), str. sazen* m. i f. (StrS), sjaženb (Srez. 3,908), r. sazen', -ieni f., St. i sjážén' f.(Dal*), dial. sážén' m. i f. (srng), vše 'sáh, délková i plošná míra'.
Dl. séěžaň tv. vzniklo kontaminací se stěiejt, (v. Sch.-Šewc 1276), podobně b. dial. stažen (btr, Mihäilä, IzvIBE 9, 33).
V plb, doloženo jen sa&n& tv. se sufixem -tne (Olesch 1983, 929, SEPlb698n).
Vedle toho jsou doložena i o-kmenová a a-km. substantiva tv.: č. sáh, hl. sah, stp. p. sag, slk. siaha, č. dial. sáha, srna (Bartoš, PSJČ), dl. dial. sága.
Odvozeno od vb. segaii 'sahat' (v. dosešti); sáh byl pův. míra určená dosahem roztažených paží (v. Vasmer 2,568, Machek s.v. sáh, Sch.-Šewc 1271, Černých 1993,
2,135 aj.); sr. sém. paralelu F. ôpyvia 'sáh' : opéysiv
'sahat' (Frisk2,412,Chaníraine81ó). bv
sgonizma neskl. n. i -y f. 'určité území; besrimmtes Gebieť (Gi)
V SJS jen ve spojení sgonizma morju, sgonizma tnorbskoje nebo morbskaja 'přímořská krajina*.
Psáno ojed. gonizma, častěji v podobách bližších ř. předloze schúniztna (ojed. hyperkorektní ischunizma), schi-
nizfíta, většinou s přechodem k f.
Et: Přejato z ř. a/oťviťrjLtct 'vyměřené území', což je deverbativum z ř. -cT^otví^av 'vyměřovat provazem (ze sítiny)', to pak je derivát ř. a/oivoc 'rákos,
Sítina, provaz z ní' (Chantraine 1082). V csl. došlo k
očekávanému zápisu střř. výslovnosti ot jako í, u, rovněž reprodukce strr. aju jako zrn je náležitá (v. Díels 1963, l, 146, pozn. 3). Tvary s -go- místo očekávaného -chu/chi- vykládá Vajs 1913,50 jako pisárskou chybu, eh
SÍt part. konces. 'ať, buďsi; Sei es' (Ix Fris)
Et: ParL si 'ať, nechť ap.' je doložena reliktově v charv. (v. Rj 14, 773, Reinhart, SbSchindler 508), V slk.
(v. Suchí, AsiPh 39, i25n) a str. (v. Srez. 3,343). Pravděpodobně sem patří i si v sin. kádr si bodi 'ať je to kdokoli' a enklit. -si v koncesivních konj., např. sin. bddisi, dási, nájsi 'ačkoli, třebaže' (v. Bezlaj 1,29 a 95, Snoj 2003, 653), str, ljubo si 'i kdyby', č. přípustkové buďsi, snad i hovor, atsifsi) vyjadřující přípustku, v platnosti interj. také vzdor ap.
• (1) Part. jí < ie. optativn vb. *tties- 'být', (2) Part. si je enklit. dativ refl. ip.
(3) Part, si je f. demonstrativa sb 'tento*.
(1) ParL si je patrně zbytek ustrnulého optati-vu sponového slovesa *Hies- 'být', jemuž odpovídá stind. syät, ř. eli), stlát, siet, sthn. si 'ať je';  tak Suchý
1. c, Stanislav, SbKurz 335n, Kopečný, SB 1, 326, SJS 4, 64, Reinhart, o.c. 510-514, Snoj in Bezlsj 3,233 aj.
(2) Jiní zde vidí enklitický dativ refl. zájmena se;
tak např. Sobolevskij, Slávia 8, 485, Vasmer 2, 620, Vaillant, RÉS46, 154 aj. (v. se).
(3) Další badatelé pokládají part. .ví za tvar de-monstr. zájmena sh> 'tento'; tak např. Iľjinsldj, RFV 45, 77, Škaríč, Rad 229, 275 aj. (v. si.).
V konkrétních případech je někdy těžké rozhodnout, zda jde o konces. parukuU, která může mít původ v ie. optauvu, nebo o dativ reflexiva se či o
demonstr. St. (v. Reinhart o.c. 508).
V živých si. jazycích je tato partikule spatřována i ve spojeních s pron. a adv., v nichž si vyjadřuje neurčitost, někdy i znevážení, např. b. njákoj si, mk. nekoj si 'jakýsi, kdosi', slk. ktosi, čosi, kedysi, č. kdosi, cosi, kamsi ap., p. kioí, coš, jakiš, dial. i kiosi, cosi (Sla wski 3,285 a 1,107 ), br. chios'(ci), štos '(ci), ukr. chtos', ščos' aj.; tak Bern. i, 21, Suchý l.c, Majtán, SlavSl
2, 60, Machek 1968, 452, Kopečný, SB 1, 326 aj. Kopečný l.c. poukazuje na sém. paralelu v ukr. chlo-bud' a v r. któ-nibuď. Je však i r. któ-to tv., které podporuje názor, že v těchto spojeních může být -si pronominální; tak je chápe MEW 151. Gebauer 1,
18, Bruckner488, Bauer 1960, 33, Slawski 1, 492 aj. Rovněž Bajec, SlavR 5-7, I97n se přiklání k tomuto názoru: uvádí vedle sin. najsi i najti tv. a sém. posunuté ani 'ani', dial. kajsi
'výborný* a kajti 'neboť, protože', dial. i 'mnoho*.
Havránek 1928, 1, 91, pozn. 1 odmítá hledání původu par-tikulí v ustrnulých flexivních tvarech, zejména těch, které v sl. jazycích už dávno nebyly. Svůj výklad však nepodává.
Knoblochovo spojení part. -jí s het Aŕ v pron. kuis-ki 'kdosi' (Knobloch, Kratylos 4, 37) odmítá Kopečný, SB 2,608. ŽŠ
sí2 interj. 'hle; Steh da' (MakNikGrig)
Jako part. v tázacích větách s významem '-pák, Že, -Ž' (Supr Ryl Cant/Pog Bon).
EL: Bez paralel v živých sl. jazycích.
Nepochybně souvisí s interj.-part. se a sě tv. (v. se, sě) a s demonstr. zájmenem sl> 'tento'. Interj. si je pravděpodobně - tak jako sě - varianta k se (v Mak
je doložena záměna e a /; v. Polívka, AslPh 10, 122, StrumAp XIX). Další výklad v. sub se. B
-SJjj dativ pron. v. se
sice adv. 'tak, takto; so'
v Supr v korelaci jakože - sice i 'jak - tak (i)', sice - jakože 'tak - jako', ix sice - jelhtna 'tolik - kolik'.
814
sice
sijati
Var.: Csl. siko, srbcsl. i sikozi, řídce i sice tv. (SJS 4, 81, MLP).
Der.: sicb 'tento, takovýto', podoba sz/ci. jen v Nik, v Const lx složenéadj. sicii (o vztahu adv. a adj. v. níže), sicevb 'takový(to)'.
Exp.: Za přejetí z csl. je možno považovat str. sice, r. dial. st. sice 'tak, takto, tímto způsobem' (StrS 24, 160, Daľ 4, 167) a odvozené sicevój 'takový' (SRNG).
Et.: Stsl. sice ~ charv. st. sice, siceže, též siko, rozšířené sikoj, sikoč, sikuč (Skok 3, 233 vykládá tento tvar z lat. sTcut(i) 'tak'), Sin. sicěr, SÍcer « siceže), dial. i szc<? (Plet. 2, 476), slk. síce, stč. č. sice, st. i sic, dial. szca (Kott 8, 359), s významy 'tak, takto, takovým způsobem' (charv., stč. archiv stč., str.), 'jinak, ostatně, kromě toho ap.' (sin. stč. č.), v platnosti konj. omezuje obsah první věty v adverz. souvětí (slk. č., zejména v korelaci sice/sice — ale, sice — no ap.), ve spojení a sice 'a to' (vysvětluje, zpřesňuje předchozí sdělení v č., odtud i slk.; SSJ pokládá za nenáležité), Slk. arch. i 'nebo'.
Utvořeno z demonstrativa sb 'tento' a partikule -ko. Počáteční si- pokládali Meillet 1902, 329 a Ma-chek 1968,542 za nom. pl. neutra, Isačenko, ZslPh40, 316 za nom. sg. feminina. Podoba si-ce je výsledkem palatalizace veláry po -i- (3. palatalizace; tak Vasmer 2, 630, Bezlaj 3, 233, SB 2, 609, Snoj 2003, 653 aj.).
Variantu siko pokládá Vaillant, BSL 45, 2, 187 za sekundární, utvořenou z palatalizovaného sice anal, podle kako, tako.
Ojedinělý je názor Jacobssonův, ScSl 20, 192, že sicb je z *sinkas, to pak z demonstr. sb + on-b + sufix -k.
Náš výklad vychází z psi. adverbia sice, k němuž bylo přitvořeno adjektivum sicb, sik-b; tak i Vasmer I.e., SB I.e. aj. Tento názor se opírá o četnější doložení adverbia v stsl. a v živých sl. jazycích (charv. adj. sík uvádí Rj 14, 921 s jedním dokladem, rovněž stč. sic 'takový' je ojed.; v. Gebauer 1894,3, l, 315) a o srovnání s paralelními adv. jako, kako, tako (sr. kakt, tako). žš
siga, -y f. '(hrací) kostka; Würfel' (lx Nom)
Et.: Rcsl. hapax legomenon nemá ve sl. jazycích odpovídající ekvivalenty. Slovo nejasného původu, bez uspokojivých výkladů.
Vzhledem k sémantické paralele něm. Würfel 'kostka' z werfen 'házet' by subst. siga bylo možné spojit s následujícími sl. slovesy: p. arch. sygač 'házet, metať, br. hovor, sihác' 'skákat, létat, vznášet se', r. dial. sigáť 'skákat, běhat, utíkat, vrhat se někam, spěchat ap.' S r. dial. signúť 'skočiť spojili csl. siga poprvé Miklošič (MEW 296) bez dalšího et. výkladu a Matzenauer, LF 19, 253n, odmítl Preobr. 2, 284.
Další príbuzenské vztahy těchto sloves jsou nejisté, protože výrazy, s nimiž většinou bývají spojována (ovšem bez csl. siga), jsou v novější et. literatuře pokládány za nejasné. Platí to jak pro germ. výrazy (sr. Kluge-Seebold 1999, 374), jako stangl. higian 'spěchat, namáhat se', střhn. hickeln 'skákať, něm. dial. hickeln 'kulhat, belhat se', tak pro stind. šTghrá- 'rychlý, hbitý' (tak Mayrhofer 1956, 3, 349; ale Mayrhofer 1986, 2, 642n tyto responze neuvádí a stind. adjektivum má za nejasné; sr. dále Solmsen, KZ 38, 143, Holthausen, IF 48, 256, Holthausen 1963, 160, Vasmer 2, 622, Pokorný 542n aj.).
Ze sémantických i formálních důvodů ještě méně presvedčivejšou ty výklady, které při objasňování csl. siga vycházejí z primárního významu 'kapání, tok ap.' a výše uvedená sl. slova dávají do souvislosti s rodinou slov odvozovaných od ie. *sěi-(resp. *seH(i)-) 'kapat, téci': sch. siga 'krápník', sin. siga 'povlak vzniklý krystalizací rozpuštěných nerostů, zvi. vápence', č. dial., slk. dial. siholiť 'mžíť (Bartoš 1906, SSJ) aj. (tak už Matzenauer l.c. - ten sem ovšem řadí i r. dial. signúť, v. výše; nověji Snoj in Bezlaj 3, 233).
Nelze ovšem vyloučit, že siga vzniklo zkomolením rovněž nejasného csl. šega 'žert; hra v kostky' (Havlová, red. poznámka; v. šega). hk
sijati, -ajett 'zářit, svítit; strahlen, glänzen'
Der.: sijanije 'záření, lesk, jas', osijati,\ Slepě oťbsijati 'ozářit', prosijati 'zazářit, zaskvítse', vbsi-jati 'zazářit, zaskvít se', fakt. 'nechat zářiť.
Et.: Psi. *sbjati, sbjaJQ > b. sijája, dial. i sjája (Gerov), rnk. sjae, sch. sijati, sijäm, st. i sjäti, sjam, sjajěm (Rj), sin. sijati, si jem, st. i si jam (Plet.), p. dial. siač (Karlowicz, SW, Boryš, JP 72, 280n), ukr. sjájaty, sjá-ju, sijáty, sijáju, arch. i sjáty, sjáju (SUM), st. i syjáty, syjáju (žel., Hrin.), str. sijati, sijaju, r. sijáť, sijáju, vše 'vydávat (silné) světlo, svítit, zářit, lesknout se'. Br. zzjac', zzjáju tv. objasňuje ESBr 3, 332 kontaminací se zzjac' 'být otevřený'; sr. i r. dial. zijáť, z'jať, z'jájati 'svítit, zářiť (SRNG).
Vedle toho lze rekonstruovat psi. pf. *singti: csl. singti(MLP), sch. šinuti, sin. síniti 'zazářit, zasvítit'.
V jsi. jsou doloženy též deriváty s o-stupněm kořene: b. prisóe, sch. prisoje, sin. prisôje ap., vše 'výsluní'; sin. prosójen 'průsvitný'; s odlukovými prefixy: b. usóe, rnk. osoj, usoj, sch. ôsoje, sin. osôje aj., vše 'stinné místo' (v. BER 5, 733, Snoj 2003, 480; Skok 3, 248 vysvětluje sch. o- z u-, Bezlaj 2, 257 předpokládá pro sin. původní prefix o(b)-).
Se sl. výrazy se jako nejbližší spojují germ. slovesa s významem 'svítit, zářiť: gót. skeinan, stsev. skina, stangl. scinan, stsas. sthn. skinan, něm. schei-nen (Vasmer 2, 630, S-A 1955, č. 807, Skok 3, 248, Černých 1993, 2, 166, BER 6, 713, Pokorný 917n, Lehmann 311).
815
sijati
sila
Málo jasná je však původní podoba kořene a geneze sl. forem.
Ie. kořen s významem '(tlumeně) svítit, třpytit se' se rekonstruuje různě: *skei- (Furlanováin Bezlaj 3,234, 236); *skeiH2- (Snoj 2003, 654, 656); *skai- (Pokorný 917) = *skeH(i)- (LIV 2001, 546); *skeH2i-lskH2ei-(Rasmussenl989,61); *skiH- (Smoczynski 2003,43).
Vaillant 3,292n připouštěl, že sbjati (sijati), sbjajg je původní iter. od nedoloženého *sbjati (sijati), sějg (< ie. *skei(H)-ie/o- nebo *skeH-ie/o-7). Podobně Furlanová I.e.: sbjati reflektuje ie. tématický préz. *skei-e/o-. Smoczynski I.e. vychází z ie. *skiH- > bsl. *šii-V- s laryngálnímhiátem. Pf. singti]e z plného (*skei(H)-) nebo z redukovaného (*skiH-) stupně kořene. Výrazy s o-vokalismem kořene mohou být sekundární (v. Smoczynski I.e.). V. i sin'i>.
Často se sem řadí i názvy pro stín: stind. čhäyä, ř. axiá, alb. hije, st. hě, toch. B skiyo (Pokorný 917n, BER
1. e. s liter.), někteří však mají toto spojení za pochybné (Seebold 1970,410, Mayrhofer 1986, l,559n). Ne zcela jasný je vztah k stsl. sěnb 'stín' (v. sěnm).
Nostr. paralely uvádí Il.-Svityč 1, 199, Kaiser 1990,79. bv
sikarii, -ija m. 'povstalec; Aufständischer' (lx Christ) Et.: Csl. sikarii je přejato z ř. aixápioq, jež je přejato z lat. sTcärius 'zákeřný vrah', to je pak odvozeno z lat. sica f. 'dýka', v přeneseném významu také 'zákeřná rána dýkou, bodnutí'.
Č. ojedinělé arch. sikař 'kdo siku nosí, zbojník, zákeřník' (Kott 3, 344) je mladší úprava lat. slova a se stsl. sikarii nemá přímou souvislost. OŠ
sik'era neskl., sik'ert, -a m. 'druh opojného nápoje; ein berauschendes Getränk'
V rcsl. i sikir-b, sikero 'mírně alkoholický nápoj z chleba nebo ovoce' (StrS 24, 132).
Exp.: Z csl. je ukr. st. sýkerm. 'silná pálenka' (Zel. 863).
Et.: Stsl. sik'era, sik'erb je přejato z ř. oíxepa (> lat. sicera), které je přejato ze sem. jazyků, sr. hebr. šěkar, akad. šikaru, šikru (v. Stephanus 8, 238, König 501, Zorell 1911, 517 a 1968, 844, Lid.-Sc. 1598, Preobr.
2, 285, Vasmer 1909, 177, Vasmer 2, 623). Šlo O nějaký druh kvašeného nápoje, odlišný od vína; proto se v některých stsl. památkách překládá ř. oíxepa jako tvorene kvasb, tvorenoe pivo/vino a olb.
Rozborem významu stsl. slova se zabýval Theissen, SSp 33, 95-110, sr. i Janyšková, Slávia 70, 362. oš-ij
siko v. sice
sikomorija v. siikomorija
sila, -y f. 'síla, schopnost, moc; Kraft, Fähigkeit, Machť
Také 'zdatnost, mohutnosť, 'prudkost, násilí', 'ctnost, dokonalosť, 'majestát, vznešenosť, 'význam, smysl', kol. 'vojenskámoc, vojsko', 'majetek, bohatství', spec. 'úroda'.
Spec. sily pl. 'zázračné skutky, zázraky, divy' (ř. áuváfXEic, Schumann 1958,54); také 'jeden z devatera kůrů andělských', 'nebeská tělesa, hvězdy', přen. i o bohu, démonech, ďáblech.
Der.: silica 'síla', silostb tv., adj. silbtľb 'silný, zdatný', 'mocný', pejor. 'lstivý, úskočný', ve funkci subst. 'silák, bohatýr', 'hodnostář, vládce, panovník', 'násilník', n. pl. silbna(ja) 'mocné skutky', ve spojení silbtľb by ti, silbtľb (hb) česomu 'být schopen, být s to, moci', adv. silbno, -ě 'silně, mocně, mohutně', silbnikb 'tyran, vládce', silbnostb 'síla', vb. siliti 'posilovat, posílit', silovati 'usilovat, namáhat se'; nasiliti 'dopustit se násilí na někom, uškodit někomu', 'znásilniť, nasilije 'násilí', nasiljati 'dopouštět se násilí na někom, týrat někoho', nenasiljajemb 'neznásilňovaný, netýraný', nasilovati 'dopouštět se násilí na někom, utlačovat někoho', nasilovanije 'činění násilí', nasilbstvovati 'dopouštět se násilí'; presila '(velká) síla, moc, majestát', prěsilbtib 'vznešený, majestátní', substant.prěsilbnaja 'moc, majestát', prěsiliti 'přemoci'; usilije 'námaha, úsilí,práce', usi-lovati 'usilovně pracovat, namáhat se', usilovanije 'námaha, práce'.
Komp.: chudosilb, chudosilbtľb 'slabý, chabý', ttľbnogosilbtľb 'velmi silný, mohutný' (ř. TzoXvSúvafjLo^, Schumann 1958, 40).
Exp.: Z csl. je rum. sila 'síla, moc', 'odpor, hnus' (Tiktin 1423, Rosetti 1954, 42), a šili 'přinutit k čemu' (Tiktin 1424), silnic 'mocný, silný', 'násilný, nucený', 'odporný' (Tiktin 1425), a silui 'násilím donutit', 'znásilniť (Tiktin 1425); podle Tiktina 1037 může být z csl. i rum. a našli 'usilovat o co, umínit si co' a arch. násilnic 'mocný, divoký, násilnícky, surový'.
Et.: Psi. sila, všesl.: b. síla, mk. sila, sch. sila, sin. síla, slk. sila, stč. č. síla, hl., dl. arch. syla, plb. jen příjmení Séilac (Rost 1907, 366,420), pomsln. sala (PWb), stp. p. sila, br. síla, ukr. sýla, str. sila, r. síla, vše kromě luž. 'síla, moc (fyzická i duševní)', 'násilí' (jsi., slk., č. st., p. stukr. str.), s dalšími přen. významy, např. 'množství, mnoho' (sch. sin., slk. st. hovor, a expr., stč., č. st. a lid., porn. adv. sala, stp., p. st. a hovor., br. hovor., ukr. hovor., r.), 'množství, dav, zástup; hejno' (hl., dl. arch., p. br. str.) aj.
Subst. ve významu 'síla' se v luž. nedochovalo, je jen dl. arch. adjektivum sylny 'silný, mocný' a od něho utvořené arch. substantivum sylnosč 'síla'.
816
sila
sipľb
Všesl. je i sloveso odvozené od sila, často také v refl. podobě: b. sílja(se), mk. sili(se), sch. s"iliti(se), sin. síliti, slk. silit' (sa), stč. síliti(sě), č. sílit,pomsln. sdtec (PWb), p. silic (sie), br. sílicca, ukr. sýlytysja, r. sílit'sja, vše 'naléhat, usilovat, posilovat se ap.', v č. 'stávat se silným'.
Bez přesvědčivé etymologie, pravděpodobné je jen spojem s balt. slovy. Nejčastěji je sl. sila spojováno s lit. síela 'duše, smysl, duch' (ale lit. sylá 'síla, moc' je přejato z br. či p., v. Fraenkel 785, Briickner 491 aj.), ne-seľnyti 'nedosáhnout', stprus. seilin ak. sg., seilins ak. pl. 'Úsilí' (KESRJ 302, Fraenkel 781).
• (1) Psi. sila < ie. *sěi- 'natahovat se po čem; napětí, síla'.
(2) Psi. sila < ie. *sěi- 'vázat, svazovat'.
(1) K uvedeným bsl. slovům se přiřazovalo stir. sírám 'vztahuji, natahuji (ruku)', střir. sethar 'silný, statný, mocný', stbret. hitr, hedr 'smělý, odvážný', stsev. seila-sk 'natahovat se' < ie. *sěi-/sí- 'vztahovat po čem ruku', 'napětí, síla' (v. Gorjajev 319, Trautmann 252n, Holthausen 1948, 239, Pokorný 890, Vendryes S-113, Vasmer2,624, Machek 1968,543, Snoj in Bezlaj 3,234n, Rejzek 572, BER 6, 645, Boryš 2005, 547n aj.).
Není vyloučeno, že sem patří s dh-ovým rozšířením i stind. sádhati 'jde k cíli, dává do pořádku ap.', sidhrá- 'úspěšný, zdařilý' a ř. rSúc 'přímý směr; záměr, úsilí' (Snoj in Bezlaj l.c, Snoj 2003, 654).
(2) Především starší výklady spojují bsl. slova s lit. siěti 'vázat', lot. slet tv., stind. syáti, sinäti 'váže' < ie. *sěi-/sí- 'vázat' za předpokladu sém. vývoje 'vázáním upevniť —> 'síla' (MEW 296, Briickner 490, H-K 331, nověji Černých 1993, 2, 162).
Sch.-Sewc 1398 spojuje výklady (1) a (2): vychází z ie. kořene *sěi- 'vázat' a současně srovnává s lit. síela ap.
Méně pravděpodobné je spojení s rodinou nejasných (tabuových?, v. EWD 1602n) slov v germ. jazycích - gót. saiwala, stsas. sěola, stangl. säwol, angl. soul, něm. Seele, vše 'duše' (v. Persson, BB 19, 276-9, Mikkola, BB 21, 221n, též Mladenov 579n, Skok 3, 234n, odmítá Feist 1923, 306).
Nepravděpodobně spojuje Solmsen, KZ 32, 281 sl. sila s et. nejasnýmř. alpeiv 'brát, vzít'. pv
silo, -a n. 'osidlo, smyčka; Schlinge' (lx Supr) Der.: ošilo 'oprátka', přen. 'nástraha'. Et.: Psi. *(ob)sidlo > slk. osidlo, st. a dial. i sídlo (HSSlk, SSJ), sid(l)o (Kálal), stč. osidlo, osidlo (StčS), č. osidlo, st. a dial. i sídlo (Jg, Bartoš), porn. p. sidlo, br. silo, ukr. st. sílo (Hrm., SUM), syló (Žel), dnes der. syl'cé, sil'cé, r. silo, vše 'smyčka, past, nástraha'.
Psi. * sidlo je odvozeno sufixem nomin instru-menti -dlo < ie. *-dhlo od téhož kořene, který je
obsažen v psi. sěth 'síť' (sr. Brugmann II, 1, 381, Vasmer
2, 624, Slawski, SK 1, 113, Vaillant 4, 413, Smoczynski 2003, 40). Další et. v. sětt. bv
sinagoga v. siinagoga
sin'b adj. 'temný, černavý, kalný; dunkel, schwärzlich, trüb' (Parim) V Bes 'modrý (o nebi)'. Der.: osinjati 'sinat, blednout' (lx Supr). Et.: Psi. sin'h > b. sin, st. a dial. i sin', mk. sin, sch. sinji, sin. sínji, slk. siný, dial. i siny (Kálal), stč., č. kniž. siný (stč. sr. Herne 1954,83), stp. p. siny, sini, br. síni, ukr. sýnij, r. sínij, vše '(světle či tmavě) modrý' (slk., č. a p. o-kmenové zakončení snad podle sivb ' Šedý', v. Vaillant 4,431).
Psi. sin'b s nejasným sufixem (sr. Vaillant I.e., Machek s.v. siný) se obvykle spojuje s psi. sivb '(světle) šedý' > b. mk. siv, sch. siv, sin. siv, slk. č. sivý, plb. saivě, porn. sěvi, p. siwy, br. sivý, ukr. sývyj, r. sívyj, jež má paralelu v balt.: lit. šývas 'bílý, svět-lešedý', stprus. sywan 'šedý' (Mažiulis 4,117), a dále s názvy barev s týmž w-ovým sufixem, ale jiným voka-lismem kmene ve stind. šyävá- 'tmavohnědý, černohnědý, tmavý', av. syäva- 'tmavý', oset. saw 'černý' (Abajev 3, 43). Rekonstruuje se pak ie. kořen *keiH-jako název pro některé tmavé barvy, od jehož redukovaného stupně *kiH- se odvozuje sl. sin'b a sivb (Persson 1912,304, pozn. 1, Trautmann 306, Pokorný 541, Skok
3, 247, Mayrhofer 1986, 2, 661 aj.).
Snoj 2003,656 spojuje sin'b se sijati 'zářit, svítit' < ie. *skei(H)- (v. sijati), původně 'barva zářícího nebe'. Může ovšem jít i o několik forem jediného ie. kořene *(s)kei(H)-, obsaženého jak v sin'b asivb, tak i v sijati a sěrb 'Šerý' (v. sědt); sr. i Petersson 1918, 29n, Mladenov 580, Černých 1993, 2, 163.
Martynov 1983, 52 má psi. sin'e za přejaté z Írán. (sr. av. axšaěna- 'temný', oset. sexsin 'tmavošedý', afg. sin 'zelený, modrý'). bv
sipľb, -plja m. '?'
Doloženo 2x v Tun v nom. pl. sipleve.
Jde buď o 'nějaký hmyz požírající obilí' nebo o 'nemoc trav a obilí'. V Parim a Gl je na tomto místě (JI 1, 4 a 2, 25) rtžda, črtvt a sěrt, viz s.v.
Et.: Slovo jen csl., v rcsl. doloženo i syplb (Srez. 3, 875, StrS 24, 155).
Pravděpodobně přejato z ř. subst. aupXóq 'neduh, vada'.
Výchozí ř. adjektivum aicpXó^ nejasného původu má význam 'zmrzačený, znetvořený, kulhavý ap.', také 'porézní, dutý'
817
sipl't
skala
(v. Frisk 2, 712n, Chantraine 1008); Stephanus 8, 302 uvádí i 'nenasytný, žravý', takže přesné určení významu csl. výpůjčky je obtížné. ŽŠ
sirečb v. rěčb
sin, adj. 'sirý, osiřelý, opuštěný; verwaist, verlassen' Přen. 'prázdný'.
Der.: sirěti 'stávat se opuštěným', pf. osirěti 'osiřet'; sirota f. im. 'sirotek', sirotbstvo 'osiřelosť.
Et.: Psi. sir-b > b. arch. sir (RODD, BER 6, 685), sch. st. sir (Rj), slk. poet. sirý (SSJ; < č.?), stě., č. kniž. sirý, str. siryj, r. arch. síryj, vše 'osiřelý, opuštěný, osamělý, ubohý'; v plb. doloženo jen sará zena 'vdova' (Olesch 1983, 126, SEPlb 673n). Častější jsou deriváty, např. b. siróten, vak. siroten, sch. strotan, sin. siroten, stp. sirotny, sierotny (SStp) tv.; č. sirota, sirotek, slk. sirota, luž. syrota, porn. sěrota, p. sierota, br. siratá, dial. i sirótá (SBrH, TurSl), ukr. syrotá, r. sirota 'sirotek'.
Et. málo jasná.
Obvykle se sl. sirb spojuje s lit. dial. šeirýs 'vdovec' , šeirě 'vdova' (už MEW 296) a dále s av. saě 'osiřelý, sirotek' (Barth. 1547, Brugmann II 1, 353, Trautmann 301, Vasmer2, 628n, Fraenkel970, Machek s.v. sirý, Sch.-Sewc 1402, Černých 1993, 2, 165, BER 6, 685, Snoj 2003, 658 aj.) a véd. šayú- 'sirotek', kurd. siwi, oset. sřjasr, se^ser tv. (Abajev 3, 106, Mayrhofer 1986, 2, 615).
Ondruš (SbSlawski 235n) spojuje sin s názvy pro šedou či tmavou barvu (stisl. hárr, č. šerý aj.; v. Pokorný 541 a sěďb), deriváty od ie. *kei- v názvech pro některé tmavé barvy: pův. 'šedivý, starý, opuštěný člověk'.
Jiní v sin spatřují ie. kořen *kei- 'ležet, být v klidu, doma' (Reiter, ZBalk 13, 142, Šaur, MiscB 157n, Smoczyňski 2001, 127; ke kořeni v. Pokorný 539n, LIV 2001, 320 a sěmija); pův. snad 'člen domácnosti, sluha, čeledín'? Syročkin (Etim 1991-1993,46n), vycházeje z téhož kořene, předpokládá pův. význam 'odložený, opuštěný' —> 'ovdovělý, osiřelý'.
Srovnání s lat. hěrěs 'dědic', ř. XVP°? 'osiřelý, ovdovělý', X-ŕjpcc 'vdova' (Zupitza, KZ 37, 388, Pedersen, KZ 38, 395, 40, 180, Hirt, BB 24, 252, Meillet 1902, 403n, Mikkola 1903, 39, Vondrák 1906, 1, 260, 346, Skok 3, 243 aj.) činí hláskové obtíže (počáteční konsonant a vokalismus kořene; v. Uhlenbeck, D? 17, 95, Persson 1912, 709, pozn. 5, W-P 1, 543, W-H 1, 642, Furlanová in Bezlaj 3, 238 aj.). Nověji obhajuje Holzer (1989, 134-137) za předpokladu tzv. temematické výpůjčky. bv
sirtkt, -a m. 'hedvábí; Seide'
Doloženo lx Hval, tam jen gen. syrbka, což nevylučuje neutrum.
Et.: Přejato ze střř. aípixóv n. 'hedvábné roucho',
resp. z adjektiva -oq. Vše z pozdněřeckého orjpixóq 'hedvábný', a to z lat. (až od doby Augustovy) sěricus tv. V lat. je toto adjektivum odvozeno od názvu nějakého (čínského?) kmene Sěres (z ř. Ľfjpec;), od něhož se dováželo hedvábí (E-M 617).
Souvisí i s angl. silk (ze stsev. silki tv.) a s r. šelk, i když cesty přejetí se vysvětlují různě; v. Klein 1444, Vasmer 3, 387, Černých 1993, 2, 408naj. eh
sitije, -ija n. 'sítina; Binse' (lx Tun)
V hlaholském žaltáři objeveném v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji je v dosud nevydanémrkp. 3/N doloženo seti tv., nejspíš se sek. ě, snad podle sětb 'sít" (v. sětb; sr. Mareš, Slávia 62, 127 a 63, 132 = Mareš 2000, 592n, 595).
Et.: Psi. *siťb m., sita f., kol. *sitbje, sítina > b. síta (BER 6, 706), sch. síta, ch. dial. i sít f. (Rj), kol. sice, sítina (Rj), sin. síta, kol. sitje, st. i sít m., kol. sitína (Plet.), slk. sítina, kol. šitie, dial. i sita, sitník, kol. síťa (Kálal), st. i síť f., sitenie, kol. sítie (HSSlk), stč. sítie, sietie (MStčS, Jg), č. sítina, sítí, st. i sít m. (Jg), hl. syče, syčina, dl. syš f., syše, syšina, dial. i syšo (Muka), pomsln. sít m., porn. sicéna, p. sít m., br. sít m., dial. i sitá (SBrH), ukr. sytnýk, str. sitije, sitnikb (StrS), r. sítnik, dial. i sít m., síť t, sitá (SRNG, Dal'), vše 'sítina/Juncus', popř. i jiné bahenní či močálovité trávovité rostliny, jako jsou různé druhy skřípiny/Scirpus, orobince/Typha aj.
Psi. *siťb, sita je odvozeno od kořene s významem 'vázat, splétat', obsaženého i v sětb 'sít" a *siď lo 'osidlo' (v. silo), k jehož rekonstrukci v. sětb: sítina je pův. materiál k vázání či pletení košů ap. (Briickner 492, Vasmer 2, 629, Machek s.v. sítí, Skok 3, 246, Slawski, SK 2, 36 a WslJb 22,75, Vaillant 4,679, Sch.-Šewc 1395, Furlanová in Bezlaj 3, 239, BER l.c. s liter.). Merkulovová, EtlsslJE 6, 20 přímo rekonstruuje psi. *siti 'plést', což není jisté. bv
skakati v. skočili
skala, -y f. 'skála; Felsen' (lx Const)
Et.: Psi. skala, všesl. (kromě plb.): b. skala, dial. i skála (BER 6,718), mk. dial. skala (RMJ), sch. skala, sin. skála, slk. skala, c. skála, luž. porn. p. skala, br., ukr. arch. skala, str. skala, r. skala, dial. i skála, vše (kromě kaš.) 'skála' (sch. jen st. Rj), dále 'kámen, kus kamene' (b. kniž., slk., p. dial., r. dial. Dal'), 'kamenolom' (č. dial. Kott 10, luž.), 'štěpina, úlomek' (str. StrS), 'březová kůra, kus březové kůry' (str. StrS, r. dial. SRNG), 'tříska' (ch. dial. Rj, sin. dial. Plet., SSKJ), 'krajíc' (ch. dial. Rj), 'propast, jeskyně' (dl. st.), 'štěrbina, trhlina, rozsedlina' (porn. Sychta, PWb, stp. SStp, p. dial. Karlowicz, SJP), 'brázda' (dl. st.),
818
skala
skaredt
'hornina' (p.), 'vápenec' (br. dial. SBrH) aj.
SI. skala se srovnává s r. ščel', ukr. arch. ščiľ 'štěrbina, škvíra', p. szczelina tv., r. oskólok 'úlomek, střepina' (Vasmer 2, 283 a 3, 447) a spatřuje se zde ie. kořen *skel- 'štípat, řezat, oddělovat' > lit. skélti, skeliú 'štípat', skilti, skylú 'rozdělovat se, praskať (sr. i lit. skala 'tříska, louč'), lot. škelt 'štípat', stsev. skilja 'oddělovat', gót. skilja 'řezník', ř. axáXXeiv 'kopat, rýt, sekať, het. iškalla(i)- 'řezat, trhať aj. (v. Briickner493, Vasmer 2, 631, Pokorný 923-6, Fraenkel 800, Frisk 2, 715n, Lehmann 311n, Puhvel 1984, 1, 413-5, Karulis 2, 347, Černých 1993,2, 166, BER 6, 719 s liter.): sl. skala pův. 'něco ulomeného, uštípnutého, kus kamene, útes' (v. Machek s.v. skála, Snoj 2003, 659).
Kúmmel, LIV 2001,552n rekonstruuje dva ie. kořeny: *(s)kel- 'štípat' a (jako jeho rozšíření) *skelH-'párat, štípat'.
Většinou se *skel- spojuje s *kel- 'tlouci, bodat ap.' (v. klati a Persson 1912, 175n, 646n, Vasmer 2, 283, H-K 332, Pokorný 923, Sch.-Šewc 1288 aj.; proti Bern. 1, 552).
O nostratických souvislostech viz Il.-Svityč 1, 195n. bv
skaiiTjdalisati, -ajett 'pohoršovat/pohoršit; Argernis
geben' (Mar Zogrb Nik)
Var.: V Nik skanbdilisati tv.
Et.: Přejato z ř. axav8aXÍ(eiv 'svádět k hříchu; pohoršovat, budit nevoli' (v. Bauer 1958, 1491), což je denominativum z ř. axávSaXov 'pohoršení ap.' (v. skam>dah>). Sufix -isati, u přejatých sloves častý (sr. proskumisati, liturgisati, vlasvimisati), reflektuje ř. aoristové -aa (v. Andriotěs, cit. podle recenze N. Molnára, SSlav 1, 295n, dále Filipovová 1969, 46, Anastasov, SFPS1 25, 66n aj.).
Z ř. slovesaje nejspíš přejato b. skandalizíram, mk. skanda-lizíra 'skandalizovat, ostouzet'. BER 6, 724n je však pokládá za der. přejatého skandál, Filipovová 1969, 154 k těmto derivátům řadí též b. dial. skandalós(v)am 'vyvolávat skandál'.
Do dalších evr. jazyků se toto sloveso rozšířilo prostřednictvím lat. scandalizäre 'svádět, pohoršovať; sr. it. scanda-lizzare, fr. scandaliser, něm. skandalieren, skandalisieren, odtud i do jaz. slovanských, většinou jako nové knižní slovo: sch. skandalizírati, skandalizován (SchČ), sin. škandalizírati, slk. skandalizovat', č. skandalizovat, p. skandalizowač, br. skan-dálic', ukr. skandályty, r. skandalizovat', skandálizírovať, vše 'osočovat, uvádět v podezření', vsi. i 'vyvolat skandál'. ŽŠ
skan/bdali), -a m. 'léčka, osidlo; Falle, Fallstrick'; 'pohoršení; Argernis'
Var.: skatťhděťh, v Nik i skan(b)dilb, v Hval skanb-dylb. Střídání skan-bdal-b : skan-bděl-b je podle Meilleta 1902, 163 výsledkem disimilace (tak i Preobr 2, 294).
Exp.: Z csl. je rum. st. scandelä 'pohoršení' (Tiktin 1375).
Et.: Stsl. skatťbdaťb je přejato z ř. axávSaXov 'nástraha, léčka', přen. *'kladení morálních nástrah', odtud 'svádění k hříchu' i 'čin nebo situace budící nevoli, pohoršení'; v. Bauer 1958,1492. O původním významu ř. slova v. Frisk 2, 717, Zorell 1911,519. V. i skantdalisati.
Z ř. je přejato b. skandál, mk. skandál 'veřejná ostuda, výtržnost, nemorální čin' (v. Filipovová 1969, 154, Argirovski 1998, 249). Prostřednictvím lat. scandalum se toto slovo rozšířilo do dalších evr. jazyků, sr. it. scandalo, fr. scandale, něm. Skandal 'veřejná ostuda, hanba, pohoršení'. Přímo z lat. nebo prostřednictvím rom. či germ. jazyků přešlo skandál do ostatních jazyků slovanských (sch. skandál, sin. skandál, slk. skandál, č. skandál, p. skandál, vsi. skandál tv.); v. Vasmer 2, 632, Machek 1968, 545, Snoj 2003, 727, Newerkla 2004,491 aj.
Synonymem sl. původu je blázna, s-bblazm* (v. blázni.). žš
skareďb adj. 'odporný, ošklivý; scheußlich, ekelhafť
Adj. doloženo jen v Bes v podobě skarěďb, v der. i škared- (v. Lvov, Etim 1966, 150).
Der.: skaredije 'nepříjemnost, ošklivosť; skaredb-Hvb 'ohavný, odporný, ošklivý', skaredovati (se) 'hnusit (si), ošklivit (si)'.
Et.: Csl. skareďb/skarěďb ~ b. dial. škareděn, skarédliv, skáradliv (BER 6,728), mk. arch. škareděn, sch. skaredan, st. i škaredan (Rj), slk. škaredý, st. i škaredný (HSSlk), stč. škaredý, škaredý (Gebauer 1894, 1, 337, 483, MStčS), škaradý (Gebauer 1894, 1, 55, 114), č. škaredý, hl. škerjedny, dl. škarjedny, pomsln. škaradrii (PWb), stp. skarad(n)y, škaredy, skarzady (SStp), p. szkaradny (p. není z č., v. Basaj, SFPS1 15, 38), br. st. škárednyj (Nos.), ukr. st. škarádnyj (Žel), škárednyj (Hrin.), str. skarěd(n)yj, skarjadyj (StrS), r. arch. škárednyj, s význ. 'ošklivý, hnusný' (mk. sch. slk. stč. č. dl. pomsln. stp. p. vsi.), 'nepříjemný, protivný, zlý, špatný' (slk. č. p. str.), 'vybíravý v jídle' (b.), 'lakomý, šetrný' (b., r. hovor.), 'nečistý, necudný' (luž. str.) ap.
Lvov (Etim 1966, 151n a 1967, 191) pokládá b. škareděn za přejetí z r., br. ukr. škared- za přejetí z p. a sch. skaradan za přejaté z csl.
Podoby se š- jsou sekundární a expresivní (sr. Vasmer 2, 633); Lvov (Etimlssl 3, 14) zde viděl disimilaci pův. skupiny sk. Jako psi. je nejspíše třeba rekonstruovat variantní formu skareďb/skarěďb a předpokládat další nepravidelné obměny v důsledku expresívnosti slova (podobně Machek s.v. škaredý). Ľ.VOV (Etim 1966, 15 ln a 1967,190n) měl za původní škared-.
Z jiných ie. jazyků se srovnává stind. apaskara-, avaskara- 'exkrementy', ř. axöp, gen. axaxóq tv.,
819
skaredt
sk'inipa
stsev. skarn 'hnůj', stangl. scearn tv., lat. müscerda 'myší výkaly' (sr. H-K 370, Vasmerl.c, Skok3,257) a spatřuje se zde ie. kořen *sker- 'oddělovat' (sr. Persson 1912, 887, pozn. 1, Mladenov 582, Preobr. 2, 294, BER 6, 729 s liter.; ke koř. v. Pokorný 938n, LIV 2001, 556n): 'něco odděleného, zbytečného' —> 'něco ošklivého, nečistého ap.' (Sch.-Šewc 1441).
Málo jasné je tvoření sl. slova. Persson (1912, 586,887, pozn. 1) je měl za <i-ový derivát pův. n-kmene (po něm Skok I.e.). Brückner (549 a KZ 45, 312, pozn. 1) zde viděl <i-ové kolektivum. Někteří vycházeli z pův. heteroklitického subst, později různě upravovaného (v. Petersson 1921, 96, Frisk 2, 746, Chantraine 1026, Gamkr.-Ivanov 1984,817); pak zde ovšem nelze spatřovat kořen *sker-. Gray (BSL 35/1, 80) myslel, že jde o původní (ie.?) participium pf. akt.
Nejasné je, zda sem patří i sl. Sbrati, serg, odvozované někdy od variantní podoby koř. *sker- s palatálou (Brückner 51 On a KZ 45 I.e., Pokorný 948, Skok 3, 315, Gamkr.-Ivanov I.e., Snoj in Bezlaj 3, 303; pochybují Vasmer 2, 697, BER 6, 614).
Nejisté je rovněž spojení škaredí se skvnna 'skvrna' (v. skvrtna); za příbuzné je pokládají Gorjajev 322, Meillet 1902, 445, Brückner, KZ 45 I.e., Preobr. I.e., Mladenov I.e., Zuravlev, IzvIBE 14, 38 aj.; proti Persson 1912, 532, pozn. 1, Vasmer 2, 635, Snoj in Bezlaj 3, 250.
Matzenauer (LF 20,6n) řadil škaredí k lit. skará 'roztrhaný oděv, záplaty' (podobně Skok I.e.; proti Vasmer2,633, BER I.e.).
Machek (s.v. škaredý) se pokoušel spojit škaredí s něm. garstig tv. bv
sk'ima, -y f. 'mnišský oděv, mnišský stav; Mönchshabit, Mönchstum' (lx Euch) Rcsl. též schima 'oděv mnichů vyššího stupně, vyžadujícího přísná pravidla askeze' (Srez.).
Der.: Srbcsl, rcsl. skimbtiikb, skimbnica 'mnich, mniška vyššího stupně', adj. skimbnb 'týkající se mníšskeho roucha' (MLP, Srez.).
Exp.: Z csl. patrně pochází význam 'mnišský oděv' u rum. (z ř. přejatého) substantiva schimä (Tiktin 2001, 3, 403) a dále rum. schimnic 'mnich dodržující přísnou askezi, asketa' (Rosetti 1954, 39, 45, Tiktin 2001, 3, 405). Z csl. by mohla být i vsi. substantiva: br. schima, ukr. schýma, r. schímá 'vyšší stupeň mníšskeho řádu', ukr. schýmnyk, br. r. schímnik 'mnich vyššího stupně', r. též schímnica f., pokud nejde o pozdější přejetí přímo z ř. Sr. b. kniž. schímnik tv. (BTR).
Et.: Stsl. hapax legomenon, výpůjčka střř. cr/rj/jcř 'podoba, tvar, vzhled, oděv, šat, mnišský řád, (držení těla —>) chování, způsoby ap.' (Stephanus 8, 1656n, Matzenauer, LF 19, 252, Lid.-Sc. 1745, Vasmer 3, 55, Lampe 1991,1358n),derivátuř. slovesal/etv 'držet,mít' (Frisk 1, 602n, Chantraine 392n). Význam 'mnišský stav' ve
stsl. se zřejmě vyvinul metonyrnicky z význ. 'mnišský šať, resp. ""společenství vyznačující se určitými vnějšími znaky, tedy speciálním oděvem'. Stsl. slovo odráží hláskový vývoj ve střř., kdy / po a a cp se měnilo v x (v. Thumb 1910, 16). R. neutrum na -\ia. přešlo ve stsl. řádným vývojemk femininům (Diels 1963, 186, pozn. 54). Sr. dále MEW 300, Vasmer 1907, 275. Sr. r. dial. skíma 'svatební pokrývka hlavy' (SRNG).
Jako evropeismus proniklo ř. ayjp.a. nověji prostřednictvím lat., něm., popř. jinými cestami do většiny sl. jazyků: b. slk. č. vsi. schéma, mk. schéma, sch. sin. shéma, luž. šema, p. schémat, vše 'v základních rysech naznačená struktura něčeho, jednoduché grafické znázornění, náčrt ap.'
Ve význ. 'oděv, stav' bylo ř. er/rj^cí ve stsl. památkách často překládáno jako obrazb (mbnišbskyi, črbribčbskyi ap.) (v. obrazt). hk
sk'inii, -ije f. 'obydlí, příbytek, stan; Wohnstätte, Zelť
V Parim a Apost označuje 'stan pro archu úmluvy' —> 'svatyně' (v. Ribarová, PrilSk 1997, 138, Bláhová, ČSlav 2003, 30).
Var.: sk'inija; v Bon a Const psáno skiinija.
Exp.: Pokračováním csl. sk'inija je b. arch. skínija (BER 6, 749n), mk. skinija, přejaté z csl. je br. skínija, ukr. skýnija, r. skínija ve významu 'přenosný chrám v podobě stanu, svatyně, svatostánek'.
Et.: Přejato ze střř. ctxjjvjj 'stan, příbytek, svatostánek' (ve střř. výslovnost [ski:ni:], v. MM. 1867,125, MEW 300, Vasmer 2, 637n, Preobr. 2, 298, BER I.e.).
Z ř. oxTjvr] 'jeviště' je lat. scěna, scaena tv., jež se jako evropeismus rozšířilo i do moderních sl. jazyků: b. scéna, mk. scéna, sch. scéna, scéna, sin. slk. č. scéna, luž. p. scéna, vsi. scéna.
V. též sk'inopig'ija.
Synonymní s významem 'obydlí, stan' je sl. košta, žilište, přejaté chyzina, chyzb, chlěvina, aj., s význ. 'svatyně' sěrib a ojediněle krovb (v. Rusek 1984, 63). oš
sk'inipa, -y f. 'komár; Mücke' (lx Lob Par)
Exp.: R. arch. a dial. sknípa 'veš' (v. SSRLJ, SRNG). Et.: Csl. sk'inipa]e přejato z ř. axví(p, xví(p, které označovalo blíže neurčený druh hmyzu (v. Frisk 1, 885n, Chantraine 548n). Podle Lid.-Sc. (1612n) jde O hmyz žijící pod kůrou stromů. Hlásková podoba přejímky je pozoruhodná vsunutým i mezi sk- a -n, umožňující zachování všech konsonantů přejímaného slova (v. Matzenauer, LF 20,9, Vasmer 1909,184, Preobr. 2, 300, Vasmer 2, 640, Daľ 4, 193).
Slovo doložené ojed. jen v charv.-hlah. textech,
820
sk'inipa
skočiti
v textech cyrilských mu konkuruje nvbšica 'komár, mšice', v. m-fcšica (v. Vajs, Slávia 1, 281n, Wijk 1931,21). OŠ
sk'inopig'ija, -ije f. 'svátek stánku; Laubhúttenfesť Var.: skinopigia, skunopigija, skinofigija, skyno-figija.
Svátek stánků se slavil sedmého měsíce tradičního židovského kalendáře. Slavnost začínala patnáctého dne tohoto měsíce a trvala sedm či osm dnů (v. např. Novotný 1956, 895n).
Et.: Přejato ze střř. rjx/jvojr/jyící [skinopigia] 'stavění stanů' —> 'žid. svátek stavění stanů' (v. Vasmer 1909,183, Argirovski 1998,251). Ř. slovo je kompozitum z ř. ctxíjvjj 'stan, bouda' a jnjyvu/ii 'sestavuji, upevňuji' (Zorell 1911, 520). V. sk'inii. oš
sk'ipbtrt, -a m. 'kmen; Volksstamm' (csl.)
Psáno i skiip'btr'b, skypbtn,, skipětn,.
V pozdějších památkách doloženy převážně významy 'žezlo; vláda; carství, knížectví' (MLP, StrS, Rj).
Exp.: Z csl. patrně pochází rum. arch. schiptru 'žezlo' (Tiktin 1383).
Et.: Csl. sk'ipbtri, je přejetí střř. oxfJKTpov 'hůl, berla, žezlo, symbol moci, vlády; vláda; hodnosť (Lid.-Sc. 1609). Význam 'kmen, roď je u ř. slova ojedinělý a je zřejmě sémantickým kalkem hebr. substantiva ševet 'kmen' (ale též 'hůl, berla, žezlo').
Obvykle však bývá toto hebr. substantivum ve významu 'kmen' (nejčastěji jde o označení jednoho z dvanácti kmenů Izraele, výjimečně i o označení jiných národů, sr. Lid.-Sc. 1609, Lampe 1238, s.v. oxŕ)izzpov) v ř. textech překládáno slovem (f u Arj tv. Ve sl. jazycích není u odpovídajících výrazů csl. význam 'kmen' doložen.
Ř. oxřJKTpov je slovesné substantivum, odvozené od vb. oxtÍKTEoQai 'opírat se o něco' (ke způsobu jeho tvoření v. Schwyzer 1950, 1, 532, k et. v. Frisk 2, 728n, Chantraine 1016n).
Odpovídající výrazy jsou doloženy v b. kniž. skíptär 'panovnické nebo biskupské žezlo' a v mk. skiptar tv., v jiných sl. jazycích jde o přejetí prostřednictvím lat. scěptrum, resp. něm. Szepter (sr. Vasmer 1909,183, Vasmer 1944,133n, Skok 3, 260, Filipovová 1969, 155, Sch.-Šewc 1271, BER 6, 750 aj.): sch. skiptar, skeptar, ch. dial. ceptar (Rj), hl. sceptar, dl. arch. scep-tař (Muka), stp. sceptr (SStp), vsi. skípetr, vše 'žezlo jako znak vladařské moci'.
Stsl. synonyma jsou plem§, narodí, roďb a v přen. významu též koleno (v. pleme, roditii, narodí,, koleno). hk
sklabiti se, -bita, se, -bljo se 'usmívat se, šklebit se; lächeln, grinsen' (lx Supr)
Der.: osklabiti s§ 'zasmát se, usmát se, ušklíbnout
se' (Supr), osklabljenije 'úsměv' (lx Supr).
Exp.: Z csl. zřejmě pochází r. arch. a hovor, sklábiťsja 'usmívat se', str. (o)sklabljatisja tv. a r. hovor, osklábiť(sja) 'zeširoka se usmát, zazubit se' (Vasmer 2, 638n).
Et.: Stsl. sklabiti s§ (a vsi. tvary) je pokračováním psi. *skolbiti (se), o-ové varianty psi. *skelbiti (se). Kontinuanty těchto psi. forem v jednotlivých sl. jazycích jsou doloženy jen reliktově: sch. arch. sklíbiti (se), slk. expr. šklabiťsa, slk. st. i šklabetiťsa (HSSlk), dial. šklebit'sa, stč. šklebiti (sě) (StčS s.v. ošklebiti se), c. šklebit se, arch. šklebit, dial. šklébiťse (Horečka 1941), šklíbit (se) (Kopečný 1957), oškľebovat sa (Bartoš), ukr. skolóbyty (Žel), vše (kromě ukr.) 'křivit, roztahovat ústa, dělat grimasy', dále 'zet, rozvírat se' (č. st., č. expr.; sr. např. i č. dial. vyšklebený 'ochozený (o střevících)' Zima, LF 64, 170), 'vysmívat se, usmívat se, smát se' (sch., slk. dial. archiv JÚĽŠ, č. dial. a expr.), 'plakat, brečet' (slk. dial. archiv JÚĽŠ, č. st. Jg., č. dial.), 'na někoho slovně dorážet, hádat se' (č. st. Jg., č. dial. Bartoš, ukr.). V r. jen str. oskoloblenije, oskolyblenije 'Úsměv' (StrS). Ke změně iniciálního sk- > šk- v češtině v. Gebauer 1894, 1, 483. Sem asi i stp. ojed. sklobiony (16. stol.), sklabiony o ptáku 'co se nafoukl' (jen Briickner 494); sr. slk. dial. pošklebáč 'druh ptáka (který napodobuje hlasy jiných ptáků)' (archiv JÚĽŠ).
• Psi. *skelbiti (se) < ie. *skel-b- < ie. *skel- 'štípat, řezat, oddělovat'.
Psi. *skelbiti (se) má patrně nejblíž k stsev. skel-pa 'grimasa'. Stejný ie. kořen, tedy *skel-, rozšířený formantem -b-, je obsažen např. i ve stsev. skalpr 'pochva na meč; (poet.) lod", střdněm. scholpe 'mušle', dán. dial. skulp(e) 'lusk' aj. (MEW 301, Preobr. 2, 299, S-A 1955, č. 814, Vasmer 2, 638n, Jóhannesson 848n, Vries 1962, 482, Pokorný 926, Machek 1968, 612, Skok 3, 261, Rej-zek 2001, 630n aj.). Z pův. významu 'něco prořízlého, rozštíplého, puklina, štěrbina' se vyvinul metaf. význam 'rozevřená, rozšklebená ústa' a další, odtud se odvíjejí přen. významy. Sém. paralelu lze vidět v rodině sl. slov odvozených od ie. *(s)ker- 'řezat, oddělovat': např. sch. ceriti (se), č. st. ceřiti (se) (Jg 1, 226n), r. hovor, ščériť(sja) aj., vše 'cenit (zuby)', refl. 'zubit se, šklebit se, smát se', č. st. i 'rozvírat se'. Ie. kořen *skel- bez rozšiřujícího formantu je dobře doložen v řadě ie. jazyků včetně sl. (v. skala).
Machek l.c. odděluje výrazy s význ. 'rozevírat se, zeť a spojuje je s něm. klaffen tv. hk
skočiti, -itt 'skočit; springen'
Der.: skočenije 'skok', iskočiti 'vyskočiť, oťb-skočiti 'odskočit, uskočiť, priskočia 'priskočiť, preskočia 'preskočiť, vbskočiti 'vskočit; vyskočiť; ipf. skakati 'skákať, skakanije 'skok', naskakati 'skočit
821
skočiti
skoptcb
na něco, chopit se něčeho',prěskakati 'přeskakovat', vbskakati 'skákat dovnitř; vyskočiť.
Et.: Psi. skočiti, všesl. (kromě plb.): b. skóča, vak. skoči, sch. skočiti, sin. skočiti, slk. skočiť, c. skočit, hl. skočič, dl. skócyš, kaš. skočec, p. skoczyč, br. skóčyc', ukr. skóčyty, str. skočiti, r. st. a dial. skočiť (Daľ, SRNG), vše 'skočiť (s přen. významy).
Psl. ipf. skakati, všesl.: b. skáčam, dial. skákaní (BER), mk. skaka, sch. skákati, sln. skákati, skakáti, slk. skákať, c. skákat, hl. skakač, dl. st. a dial. skakaš, plb. skokät (Olesch 1983,1005), pom. skakac, p. skakač, br. skakác', ukr. skakáty, r. skakáť, vše 'skákať (s přen. významy).
Vedle toho je i nomen actionis psl. skok*: b. mk. s&o/:, sch. sfa3&, säô&, sln. slk. č. luž. pom. p. br. skok, ukr. skik, r. s&o/:, vše 'skok, skákání'; plb. sťiik je doloženo jen v toponymech (v. Olesch 1983, s. 1093, 1593).
Nejasné je, zda skočiti je derivát od skok* (Vasmer 2, 641, BER 6, 766), nebo naopak (Skok 3, 263).
Vaillant 3,414 má skočiti za pův. iterativum, jež sek. nabylo perfektivního významu v opozici k novému iter. skakati, a stopu pův. pf. spatřuje ve stsl. zašticati 'narážet na něco, naznačovať (v. podrobněji zašticati; podle Vaillanta pak i LIV 2001, 551n; odmítá Snoj in Bezlaj 3, 244). Další stopy pův. e-stupně kořene v sl. hledá Varbotová (Slavj 2000, č. 4, 22-4).
• Psl. skočiti < ie. *skek- 'rychle se pohybovať.
Nejblíže příbuzné výrazy jiných ie. j azyků se hledají v germ. a kelt.: stangl. scěon 'dít se, spěchat', sthn. scehan tv., něm. geschehen, stir. scochid 'ustupuje, odchází', scén 'leknutí, hrůza' a rekonstruuje se ie. *skek- 'rychle se pohybovat, skákať (v. Vasmer 2, 641, Pokorný 922n, Vendryes, S-57, LIV 2001, 551n, BER 6, 766 s liter.). Fraenkel 31 ln připojil i lit. kuokině 'večerní zábava s tancem'.
Nejisté kvůli počátečnímu konsonantu je časté spojem s lit. šókti, šoku 'skákat, tancovať, lot. sákt, saku 'začínať (v. Fraenkel 1021n, Martynov 1968, 156n, Karulis 2, 146 s liter.).
Nejistájsou i další spojení: s ř. xExrjva? gen. 'zajíce' (Solm-sen 1909, 144n, Snoj l.c. aj.; pochybnosti u Friska 1, 812); stind. khačati 'vyskakuje' (MEW 301, Matzenauer, LF 20, 12; odmítáMayrhofer 1956,1,296 a 1986,3, 134); sthn. schrecchon (Machek s.v. skok; proti Kopečný, SaS 20, 128); gót. skewjan 'putovať, stsev.skseva 'jít, spěchat' (Feist 1939,432, Vries 1962, 511; vykládá se i jinak, v. Orel 2003, 340).
Snoj (in Bezlaj 3, 244) rekonstruuje pův. *s*-(s)kočiti, der. od *s*-(s)kok* a vidí zde původní onom. základ *(s)kok- (v. Snoj 2003,662).
E-M 600 upozorňují na přítomnost počátečního s k- ve slovech pro 'skákať ve více ie. jazycích: kromě sl. skočiti sr. lit.
skásti, i. oxaípeiv, lat. scatěre: původně expr. či onom. výrazy?
Otrebski (PF 19, 202) srovnával skočiti s lit. skästi a lat. scatěre a viděl zde různé (fc-ové, resp. r-ové) rozšíření původně téhož kořene.
Sachmatov (AslPh 33,92) měl skočiti za přejaté z kelt. (proti Vasmer I.e. a RS 6, 192). bv
skoptcb, -a m. 'kleštěnec, eunuch; Verschnittener, Eunuch' (SuprZap) Der.: pf. skopiti 'vyklestiť.
Exp.: Zcsl. skopbCb je rum. (17. stol.) scope} 'vykastrovaný muž, kastráť; csl. skopiti > rum. a scopi 'vyklestit, vyřezat' (obojí Tiktin 1389).
Et.: Psl. skop*, dem. skopbCb, všesl.: b. arch. sko-péc, mk. skopec, sch. škbpac, ch. st. sköpac, sln. st. skópec, slk. škopec, st. škop, skop (HSSlk), stč. ško-pec, škop, stč., č. st. skop, c. skopec, luž. skop, plb. sťiip, pom. skop, stp. skop, skopiec (SStp), p. skop, br. skapéc', dial. i skop (SBrH), ukr. skopec', dial. skop, str. skopec*, r. skopec, dial. skop (SRNG), s významy 'vykastrovaný muž, kastrát, eunuch' (b. mk. sch., ch. st., sln., vsi.), 'vykleštěný beran' (sch. sln. zsl., vsi. st. a dial.), 'jiné vykleštěné zvíře (kůň, kozel)' (b. mk., ch. st.), s dalšími přen. významy.
Kurkinová sem řadí i sln. skopec 'past, tenata ap.' (Etim 1979, 26).
Z č. skopec je přejato něm. Schöps 'vykleštěný beran' (Tru-bačev 1960, 80, Bielfeldt 1965, 23, Eichler 1965, 121n, Kluge-Seebold 2002, 823).
Psl. skopbCb (dem. od skop*) vzniklo patrně anal, podle názvů jiných mláďat (agnbcb, telbcb ap.). Kast-race se provádí převážně u mladých zvířat.
Vedle skop*]& doloženo i vb. skopiti (b. skopjá, mk. skopi, sch. skopiti, sln. skopiti, slk. škopiť, c. st. skopiti, p. skopie, ukr. skopýty, str. skopitisja, r. skopíť 'kastrovať), které někteří považují za denom. od skop* (Matzenauer, LF 8,199n, Machek s.v. skopec, KESRJ 305, Sch.-Šewc 1294 aj.), jiní soudí, že skop* je deverb. od skopiti (tak Martynov 1963,181 a 1983,27n, Skok 3, 265, Rejzek 576, Snoj 2003, 662n).
Se skopiti spojuje Machek slk., č. dial. škapa, p. szkapa, ukr. škapa 'slabý kůň, herka' s tím, že původně šlo o silného, ale méně bystrého koně, valacha (Machek s.v. škapa; pod. i Trubačev 1960, 56).
O názvech vykleštěného berana ve sl. jazycích v. German, OLA 1977, 37-45.
Psl. skop* je o- stupeň od nedoloženého slovesa, jež je z ie. *(s)kep-/skap- 'řezat, sekat ap.' (Machek s.v. skopec, Sch.-Šewc I.e., Snoj in Bezlaj 3, 245, BER 6, 778n aj.), kam bývá řazeno také lit. skôpti, skôbti 'vysekat, vydlabat' (ale lit. skäpas 'vykastrovaný muž, eunuch'
822
skoptcb
skortpii
je spíše z p., v. Fraenkel 795), lot. skabit 'sekat, dlabat', škeps 'kopí', ř. axánTSiv 'okopávat, osekávať, bez s-mobile xójrieiv 'bít, tlouci', xojzáq 'vykastrovaný', lat. cäpö, cäpus 'kapoun', sl. kopati (v. kopati) aj. (MEW 302, Trautmann 262, Vasmer 2, 645, Brückner 494, Machekl.c, Fraenkel812, Kurkinová, Etim 1979,20, Sch.-Šewc 1294, SEPlb 787, Pokorný 931n, LIV 2001, 555, Snoj 2003 I.e. aj.). Kümmel řadí ř. oxáKteiv, lit. skôpti, skôbti k ie. *skabh-'škrabat, hrabať (LIV 2001, 549).
Předpoklad přejetí západogermánského *skěpan (> sthn. scáf něm. Schaf, angl. sheep) 'ovce' ze sl. (tak Trubačev 1960, 80, Martynov 1963, 181-3 a 1983, 27n, Ondruš, SlavSl 23, 17n) je mylný.
Nejisté je spojení ie. *skep- se sém. blízkými ie. *sek- 'sekat, řezať (Mladenov I.e., Preobr. I.e.) a *kes- tv. (kes- > ks-, metatezí sk-\ v. Meľnyčuk, Etim 1966, 220 a 223). pv
skort adj. 'rychlý, náhlý, brzký; schnell, rasch, baldig'
V Suprtéž 'snadný, lehký'. Adv. skoré, vbskorě, skoro.
Der.: skorota 'rychlost' (lx Supr), skorostb 'rychlost, hbitost'; uskoriti (se) 'pospíšit si' (Parim), jen v Bes 'pobídnout (se), podnítit (se), obrátit (se); projevit (se)', uskorjenije 'rychlost; podněcování'.
Komp.: skoropisbcb 'rychlopisec' (ř. ó^vypácpoc), skorověčbtib 'trvalý, věčný' (lxBes).
Et.: Psi. skorb, všesl. (kromě plb.): b. arch. a dial. skor, rnk. řídké skor, sch. skon, sin. st. skoren (Plet.), slk. skorý, č. st. a dial. skorý (Jg, Bartoš, PSJČ), luž. st. skorý (Sch.-Šewc 1295), pom. skori, stp. p. skorý, br. skóry, ukr. r. skóry], s významy 'rychlý, hbitý, náhlý' (sin. slk. dl. pom. stp., p. arch., vsi.), 'brzký, blízký' (b. rnk. sch. hl. vsi.), 'raný, časný' (slk. č.), 'nedávný' (sch.), 'ochotný, náchylný' (p., br. hovor.) aj.
Adv. skoro: b. skoro, rnk. skoro, sch. skoro, sin. skoro, slk. č. skoro, stč. i skoro (MStčS), hl. skoro, dl. skoro, pom. stp. p. skoro, br. skóra, ukr. r. skoro s významy 'rychle' (b. slk. stč. stp., p. arch. a dial., vsi.), 'brzy' (jsi. slk. stč., č. dial., dl. vsi.), 'skoro, téměř' (rnk. sch. sin. slk. č. luž.), 'nedávno' (rnk. sch.) aj. (k sém. vývoji 'rychle' —> 'skoro' sr. angl. a něm. fast).
• Psi. skorí < ie. *sker- 'skákat, rychle se pohybovať.
Psi. skorb se obvykle spojuje s lit. skěrys 'kobylka', ř. oxaípeiv 'poskakovať, sthn. sceron 'být rozpustilý', střhn. scheren 'spěchat', něm. sich scheren 'táhnout, klidit se' aj. Na základě těchto výrazů se pak rekonstruuje ie. *sker- 'skákat, rychle se pohybovať (v. Vasmer 2, 648, Pokorný 933n, Fraenkel 801n, Kluge 644, Frisk 2, 714n, E WD 1510, Snoj in Bezlaj 3, 245n,
BER 6, 782 s liter.).
Varbotová (Etim 1988-1990, 45-47) dále spojuje s ie. *(s)ker- 'řezať (sr. Pokorný 938n, LIV 2001, 556n).
Srovnání s výrazy bez s- je nejisté: stind. kiráti 'vylévá, rozhazuje' (Pokorný 933; za nejisté má Mayrhofer 1956, 1,211 a 1986, 1, 311); toch. B kerekauna 'příliv' (Windekens 1976, 214; proti Schmidt, LautEt 399).
Vasmer l.c. připouštěl, že sem patří i r.jáščerica, č. ještěrka aj. (proti Pokorný 934, Snoj l.c).
Otrebski (1939, 183) a Machek s.v. skorý spojovali psi. skorí s něm. rasch 'rychlý' (proti Sch.-Šewc 1295, Snoj l.c).
Spojení s lit. dial. šarnus 'rychlý' (Fortunatov, BB 3, 70; v. i S-A 1955, č. 818) činí obtížným počáteční konsonantismus (v. i skočiti).
Někteří dokonce srovnávají sl. skorí s gruz. čkar 'rychlý' (Abajev, SbFalk8, Žigo, JČ 41, 64). bv
skortpii, -ija m. 'štír; Škorpión'
Var.: skorbpija f. tv. Hyperkorektně v csl. i skorbfii, MLP má i csl. skrapij.
Der.: adj. poses. skorbpijevb (lx Apoc).
Exp.: Z csl. je str. skorpij (i když podle Cernycha 1993, 2, 171n přímo z ř.), skoropij, f. skoropija, jež pokračuje i v r. dial. skoropéja epiteton hada, 'jedovatá ženská', skurupéj, skurupéja (SRNG); z csl. je i srb. dial. skrap 'bourovec ovoc-ný/Gastropacha quercifolia' s pozdní jsi. metatezí likvid, odtud asi i arum. serap 'štír', alb. shkrap 'nějaký jedovatý had, černý jedovatý hmyz'; z csl. skorípija je i sch. skdrpija, skorfija, škdrpija, mk. skorpija, rum. scorpie 'štír' (Tiktin 2001, 3,413). Pokračováním stsl. slova je b. dial. skorpija, (s)korpíja, mk. skorpija 'štír' i 'stonožka', s četnými obměnami: s metatezí b. dial. skrapija 'štír', skrápe f., skráplja 'veliká černá housenka', 'dešťovka', čkráplja, skrapija 'stonožka', skrepjáap. 'stonožka', skripjá zool. 'stonoha/Scolopendra morsitans' , dial. 'stonožka; strašníkdalmatský/Scutigeracoleopterata'; 'štír; druh hada; veliká housenka', skripjé 'stonožka; nějaký hmyz; žlučovitý člověk' aj.; k hláskovým změnám v. BER 6, 794 a 799n.
Přechod k femininu je zřejmě sl. inovace podle změi : změja, sr. i časté spojem obou slov: stsl. na-stQpati na ztnbje ...i skorbpije, r. dial. zmej—skurupéj, zmejá — skurupéja (SRNG 38,193).
Et.: Přejato z ř. oxopjzíoq 'štír', též 'ryba ropuš-ka/Scorpaena' (s jedovatými trny), nejasného původu; dnes se přijímá názor Friskův (Frisk 2,739), že jde o přejetí z nějakého mediteránního jazyka (Chantraine 1021naj.).
R. axopKÍo^ bylo přejato do lat. jako scorpius, odtud i der. scorpió, -ônis; druhá forma se rozšířila jako evropeismus i do většiny sl. jazyků: b. škorpión (z r., v. BER 6,786), sin. škorpijón, slk. č. škorpión, p. luž. škorpión, br. skarpijěn, ukr. r. škorpión.
eh
823
skoťt>i
skovrada
skotti, -a m. 'dobytče, hovado; Vieh'
Spec. 'soumar, mezek', kol. 'dobytek, skoť, obecně 'zvíře', vpi. i 'stáda dobytka, skotu'.
Der.: skote 'dobytče' (sr. i Cejtlinová 1996, 78, 82), skotii 'dobytčí', skotbn* 'dobytčí, zvířecí', skotbsk* 'zvířecký, hovädský'.
Komp.: skotoložbstvije, -ložbstvo 'prostopášnost, chlípnost', skotopištbn* 'dobytkářský' (ř. xxrjvoTpó-90c), skotozitije 'prostopášnost, chlípnost' (k významu v. Vašica, Slávia 27, 531n a MMFH 4, 184, pozn. 26).
Exp.: Podle Tiktina 1391 je rum. st. scotinä 'zvíře' z csl. (takiTiktin2001,3, 413).
Et.: Psi. skot*, všesl.: b. mk. skot, sch. skot, sin. arch. skot, č. skot, luž. skát, plb. sťot, pomsln. skrot (PWb), stp., p. st. a dial. skot (SStp, SJP, Karlowicz), br. dial. skot (SBrH), ukr. skot, str. skot*, r. skot, vše kolektivum 'skot, dobytek', dále jednotlivě 'dobytče' (b. mk. sch. str., r. st.), pejor. nadávka (jsi. ukr. r.), i 'jmění' (p. st. SW, str. strS, Srez., r. dial.), sin. i 'plemeno; mládě' (Plet.), r. dial. i 'psi' (SRNG, Anikin 2000, 497). V slk. a kaš. jen deriváty: slk. st. skoták, sko-tár 'pasák dobytka', slk. st. a dial. skotňa 'pastvisko' (HSSlk, Mieczkowska, SFPS119,179), kaš. st. skotář 'pasák dobytka' (Sychta, Majowa, SFPS120,137n). O výrazech s významem 'peníze' v. skoťi>2.
Et. málo jasné (pro liter. v. Trubačev 1960, 99n a Newerkla 2004, 545n).
S psi. skot* se srovnávají slova v germ. jazycích: gót. skatts 'peníz,peníze', stsev. skattr 'daň; poklad', stangl. sceatt 'daň; poklad, bohatství; mince', stsas. skatt 'mince; bohatství', sthn. scaz 'peníze; poklad, bohatství', něm. Schatz, stfríz. skett 'peníze; dobytek' (< pragerm. *skatta-). Není však jasný vzájemný poměr sl. a germ. výrazů (sr. i Schrader, w 17, 33, Skok 3, 267).
Nejčastěji se myslí na přejetí germ. slova do sl. (Stender-Petersen 1927, 313n, Briickner 495n, Kiparsky 1934, 186n a 1963, 3, 55, Meillet 1934,496, Vasmer 2, 649, S-A 1955, č. 819, BER 6,787n s liter.). Germ. slovo je však et. temné (v. Vries 1962,486, Kluge 638, Lehmann 309 s liter.).
Někteří naopak pokládají germ. slovo za přejaté ze sl. (Fick, KZ 20, 179, Jagic, AslPh 23,536, Briickner, AslPh 23, 626, Preobr. 2, 310, Ondruš, SlavSl 23, 17 aj.) a sl. skot* se pak vykládá různě:
Iľinskij (RFV 73, 287) a Mladenov 684 spojují skotb s r. ščetína, č. štětina aj., pův. 'štětinatý dobytek' (proti Vasmer 2, 649 a 3, 450).
Rudnicki (SlOc 13, 111, 20/1, 83) a Golab (1992, 368n): skot-b < *skok-to- od skočiti.
Martynov (VJa 1961, 3, 55n, 1963, 184n), Žuravlev (Etim 1981, 38-44), Sch.-Šewc 1297 odvozují skotb od vb. kotiti (se)
'rodit mláďata' (s í-mobile nebo pref. sb-).
Machek (1968, 548) vykládal skotb přesmykem ze *stokb (doloženého v sch. stoka 'dobytek') a to dále spojoval s č. stačit (proti Sch.-Šewc l.c).
Stankiewicz (SbUnbegaun 219-223) odvozoval skotb od skopiti 'vykastrovať (sr. i Martynov 1983, 28n; proti Birnbaum, IJSLP 27, 37, pozn. 24).
Ondruš (SlWort 130) nepravděpodobně vykládá sl. skotb z ie. *koup- > sl. kupa (v. kupt): pův. 'hromada, množství' —> 'množství zvířat, dobytek'.
Proti přejetí ze sl. do germ. se argumentuje tím, že tak by nebylo možno vysvětlit germ. -tt- (Vasmer 2, 649 aZslPh4, 361, Kiparsky 1934, 187). Jakobson (IJSLP 1-2, 271) vysvětloval germ. tt jako adaptaci slovanské neznělé neaspirované okluzivy t. Stankiewicz o.c. 222 měl germ. -tt- za reflex předsl. -tt- < -pt- (skotb < *skop-to-), Golab l.c. za reflex předsl. -tt- < -kt-(skotb < *skok-to-). Machek l.c. vykládal germ. -tt- jako expresivní geminaci.
O eventuální prioritě germ. nebo sl. zřejmě nelze soudit z významu, neboť je doložen jak sém. vývoj 'dobytek' —> 'peníze' (lat. pecus 'dobytek' a pecunia 'majetek, peníze', stangl. feoh 'dobytek; majetek' > angl./ee 'poplatek' aj.), tak i 'peníze' —> 'dobytek' (lat. solidům 'suma' > bret. saout 'dobytek' aj.); sr. Janko, WuS 1, 103, Kiparsky 1934,188, Manczak, RS 36, 69n a obecně Trubačev 1960, 102.
Jiní připouštějí přejetí z nějakého třetího jazyka (v. Feist 1923, 323, Machek 1957, 448, Černých 1993, 2, 172), např. skytského (Lehmann l.c): Lewy (KZ 62,263n) uvádí oset. sk'set 'chlév' (tak i Abajev 3, 123n).
Někteří badatelé se domnívají, že germ. a sl. slova jsou prapříbuzná (Matzenauer 1870, 74, Mladenov 585 a SbNU 25, 107n, Liihrová, LautEt 253n, nevylučuje Newerkla 2004, 545), což se ale zdá málo pravděpodobné. bv
skoti>2, -a m. 'peníze; Gelď (lx VencNik)
Et.: Ve sl. jazycích jsou korespondující výrazy doloženy jen ve stp., stukr. a str.: stp. skot 'peněžní jednotka v hodnotě 1/24 hřivny' (SStp; v. i SW, SJP), stukr. skot* 'název peněžní jednotky' (SStukr), str. skot* 'peníze, peněžní dávky' (Srez., StrS; v. i Dal).
Tato slova se obvykle oddělují od sl. výrazů pro 'skoť (v. skot-Bi) a vykládají se jako pozdní přejetí z germ.: str. ze stsev. skattr 'daň', stp. a stukr. ze stsas. skat 'mince' nebo střdněm. schot 'daň, účeť (v. Stender-Petersen 1927, 314n, Kiparsky 1934, 187, Thôrnqvisto-vá 1948, 252n, Vasmer 2, 649, Machek s.v. skot). bv
skovrada, -y f. 'rošt, pánev; Rost, Pfanne' (Supr) Spec. 'nástroj k mučení pálením nad ohněm'. Csl. skvrada 'pánev' (MLP 844).
824
skovrada
skodtlt
Var.: Nejistou var. je csl. skrada 'pánev', 'výheň, krb', jež sem patří, pokud vzniklo zjednodušením ze skvrada (tak MLP 850, MEW 305). Častěji však bývá skrada spojováno s krada 'hranice dříví' (v. krada).
Der.: skovradbnikb 'placka, koláč' (lx Tun).
Exp.: Csl. skovrada > rum. scovardä 'lívanec, placka' (Tiktin 1391).
EL: Psi. *sk(o)vorda > (se změnami způsobenýmipře-smykovánímjp. dial. skawroda, skowroda, stbr. skavra-da, skovrada (Skaryna), br. skavaradá, dial. skarvadá, skvaradá, skvórada, skvóroda (SBrH), ukr. skovoro-dá, st. skorovóda (Žel), str. skovoroda, r. skovorodá, dial. skávroda, skovordá, skovordnja (SRNG), vše 'pánev, rendlíkap.', ve str. 'jednotkaduté míry', 'mučící nástroj', r. dial. i 'vrchní část pece na ležení' aj.
Machkem uváděné (Machek s.v. skravada) stě. skravada, skrovada 'pánev' není v stě. památkách zřejmě doloženo s tímto významem (v. archiv stě.).
Hl. škorodej, dl. škorod(w)ej 'železná pánev, rendlík' má patrně zakončení podle panej, panwej tv. (MEW 305 a Sch.-Sewc 1445 se však domnívají, že jde o psi. w-km. *skovordy, --bve).
Patří sem asi i sém. odlišné stč. skrovad m. 'cimbál' , der. skrovadicě tv. (Šimek 166), skrovadnicě 'druh hudebního nástroje' (Štědroň-Šlosar2005,12).
Nejasné, s mnoha výklady.
Nej věrohodnější je patrně spojem s psi. *skverti 'škvařit, rozpouštět tuk' (v. raskvrěti). Psi. *sk(o)vorda je pak o-stupeň kořene *skver- se sufixem -da (v. MEW 305, KESRJ 304n, Golab, AmerContrX, 184 aj.).
Méně pravděpodobný j e výklad skovrada kontaminací skrada a skvara (Iljinskij, IzvORJS 24, 1, 119n), nepřesvědčuje výklad skovrada ze skrada vlivem kovati (Brandt, RFV 24, 176).
Přesvědčivé nejsou ani etymologie, které vidí v skovrada pref. slovo: Matzenauer (LF 20, 17) je vysvětluje jako spojení pref. sko- s kořenem *vr>r- 'vřít, vařit ap.' (< ie. *uerH-) (tak i Brückner, KZ 48, 168). Kurkinová (Etim 1988-1990, 57n) spojuje pref. sko- s o-stupněm ie. kořene *uer-d- < ie. *uer-'otáčet, ohýbať, z něhož je i r. vértel 'rožeŕľ, které autorka uvádí jako sém. paralelu.
Nejisté je dále spojení skovrada se sthn. scart-Tsan, střhn. scharte 'rendlík, pánev' (v. Pokorný 957, Machek I.e., Sch.-Sewc I.e., též Kluge 637): Kluge-Seebold 625 ani Kluge-Seebold 1999, 713 už sl. slovo v této souvislosti nezmiňují.
Mylné je spojení skovrada, skrada s lot. skärde, skärds 'plech, nádobí z plechu ap.' (Diefenbach, KZ 16, 224, Höhl, MSL 7, 409n); lot. slova jsou přejata z liv. nebo est. (Endzelíns, KZ 52, 120, M-E 3, 880, Fraenkel 797).
Málo pravděpodobná je příbuznost psi. *skovorda s arm. skavařak 'miska'; Szemerényi, VJa 1967,4,13-15 pro ně rekonstruuje výchozí *skavarida-k Írán. původu. pv
skozě v. skvozě
skodt adj. 'skrovný, malý; gering, bescheiden'
Doloženo v adv. skgdo, poskgdu 'poskrovnu, málo', též ve spojení poskgdu byti (česo) 'něco potřebovat, mít nouzi, nedostatek'.
Der.: skgdbtľb 'postrádající, chudý' ve spojení skg-dbtľb umomb nebo uma 'slaboduchý, slabomyslný, pošetilý' (ř. ivSerjz cppeväv), skgdbno 'poskrovnu, málo' jen ve spojení skgdbno byti 'scházet, chybět', ne-skgdbtľb 'nemalý, hojný', skgdota, skgdostb 'nedostatek, nouze', skgděti 'chudnout, ubývat', skgděnije 'nedostatek, nouze'; oskgditi 'odnímať, oskgděti 'ochabnout, zahynout, zaniknout; utrpět újmu', oskg-děnije 'úbytek, nedostatek, újma', neoskgdějemb, v Mar lx neskgdějemb 'nevyčerpatelný, hojný', neo-skgděribtťb 'neubývající, nevysychající', iter. oskg-děvati (SJS dod.).
Komp.: skgdoumbtľb, skgdbnoumbtľb 'slaboduchý, slabomyslný, pošetilý'.
Exp.: Z csl. je rum. seund 'malý' (Tiktin 2001, 3, 421; v. i BER 6, 817).
EL: Psi. skgďb, skgdbtľb > b. oskäden, kniž. skäden, mk. oskuden, skuden, sch. oskudan, st. i sku-dan (to má Skok 2, 571 zarusismus), sin. arch. oskóden, br. st. oskúdnyj (Nos., HSBr), ukr. skúdnyj, str. sku-dyj, skudnyj, r. skúdnyj, vše 'skrovný, chudý, nuzný, malý', mk. i 'žádostivý, chtivý'.
Podle Machka (s.v. škudliti) sem patří i č. škudlit.
Psi. skgďb je odvozeno od o-stupně kořene obsaženého v psi. ščeděti > stsl. šteděti 'šetřit' (další výklad v. šteděti). bv
skodtlt, -a m. 'hrnčířská hlína, hliněný střep; Ton, Tonscherbe'
Psáno i skgdbťb, skgdělb, gen. -a m, skgďblb, skgdblb, skgdělb, gen. -i f. (v. i Jagič 1913, 394n, Diels 1963, l, 110, pozn. 6). V pl. i 'tašky (na střeše)', v Bes 'hliněné výrobky'.
Der.: skgďblbne, skgdblbnb, skgdělbnb 'hliněný', skgďblbnikb, skgdblbnikb, skgdělbnikb 'hrnčíř; hliněná nádoba, džbán', skgďblbnikovb, skgdblbni-kovb, skgdělbnikovb 'hrnčířův', s kgďblbničb, skgdb-Ibničb, skgdělbničb 'hrnčířův, hrnčířský'.
Exp.: Z csl. jer. arch. skudéľ 'hlína; hrnec' (Trubačev 1966, 286, KESRJ 306).
EL: Stsl. slovo, jehož pokračováním je b. arch. skadel 'taška (na střeše)', je přejato z lat. scandula 'Šindeľ (v. S-A 1955, č. 821, Vasmer 2, 653, BER 6, 816), snad příbuzného se stsl. šteděti 'šetřit' (v. šteděti); tvary S -ě-mohly vzniknout kontaminací s lat. scutella 'miska'
825
skodtlt
skrěntstvo
(sr. Meillet 1902, 184, Preobr. 2, 315, Pryskoka, Mov 2001, 5, 70), tak se dobře vysvětlí i význam 'hliněné nádobí' vedle 'tašky na střeše' (v. podrobně Trubačev 1966,285n).
Z téhož pramene je i sch. sküdla 'šindeľ, sin. shodla tv., stě. škudla (MStčS), p. st. skudla, szkudla (SW); v. Skok 3, 27ln, Snoj 2003, 662, Machek 1968, 614.
Z variantního lat. scindula prostřednictvím sthn. scintula, něm. Schindelte sin. st. šintel (Snoj in Bezlaj 3,244), slk. šindeľ, č. šindel, hl. šindzel, dl. šynžel, p. st. a dial. szyndel, szgndziol (SW, Karlowicz); sr. Newerkla 2004, 304 s liter. bv
skopt adj. 'skoupý, lakomý; karg, geizig' (2x Bes)
Der.: skgpostb, skgpbstvo 'skoupost, lakota' (jen Bes a lx Euch; v Bes často ve spojení skgpostb i lako-tallakombStVO za lat. aväritia nebo arnbitio).
Exp.: Z csl. je rum. scump 'drahý, skoupý' (v. Tiktin 2001, 3, 420, Beneš, SFFBU 18, 59, BER 6, 818 s liter.); ale může být i z živých sl. jazyků (sr. Leschberová, WslJb 45, 294).
Et.: Psi. skgp*, všesl.: b. skap, mk. skap, sch. sküp, sin. skop, slk. skúpy, stč. skúpý, č. skoupý, hl. skupy, porn. skgpi, p. skapy, br. skupy, ukr. skupýj, r. skupój 'skoupý, lakomý' (b. sch. sin. slk. č. hl. porn. p. vsi.), 'drahý' (b. mk. sch.), 'milý' (b. mk.), 'skrovný, malý, nedostačující, slabý' (sin. slk. č. p. vsi.); v dl. jen st. adv. skupě 'skrovně' (v. Muka); v plb. jen skgpě 'pátek' jako 'skrovný (postní) den' (v. SEPlb 716n s liter.).
Nejasné.
• (1) Psi. skgpi, < ie. *skem- 'svírat'. (2) Psi. skgpi, ~ psi. skopiti 'vyklestiť.
(1) Nejčastěji se sl. skgpi, vykládá jako p-ový derivát od o-stupně kořene *skem-, obsaženého v sin. st. skométi 'trnout (o zubech), toužit, trápit se, mít starosti' (Plet.), p. oskoma 'chuť, laskomina; trnutí zubů', ukr. dial. skomtáty 'svrbět, svědit' (Hrin.), r. dial. skomíť 'svírat, tupě bolet' (SRNG) a sin. ščeméti 'šimrat, svrbět, páliť, p. st. szczmič 'utiskovat, dusit, nepřát' (SW), br. ščamíc', ukr. ščemíty, r. ščemíť 'tisknout, svírat, boleť (Brückner 493 a KZ 51, 230, H-K 334, Vasmer 2, 654n, Sch.-Šewc 1299, BER I.e.); další analýza kořene je nejistá (sr. Sch.-Šewc 1292).
Brückner (KZ I.e.) a po něm Loewenthal (WuS 11, 63) sem navíc řadili sl. chgpiti, chopiti 'chytiť (v. chopati): skgpb jako 'ten, který něco uchvátil' (připouštějí S-A 1955, č. 822; zanejisté má Vasmer I.e.).
(2) Lane (AJPh 54,64n) a Snoj (in Bezlaj 3,245 a 2003, 662) spojují skgp* se skopiti 'vyklestiť (v. skopi,«,; g vysvětluje Snoj jako reflex starého nazálního préz.): puv. 'odříznutý, krátký' —> 'malý, skoupý' (proti S-A I.e.).
Podle Mladenova 588 skgp-b < ie. *(s)komp-, rozšíření kořene *sek- 'sekať (v. sěšti).
Zupitza (1896, 108) spojil sl. skgp-b s lit. kampas 'kouť, kumpas 'křivý', kumpti 'křivit se', ř. xajjLKrj 'ohyb', xájjLKzav 'křivit, ohýbat (se)', gót. hamfs 'zmrzačený', sthn. hamftv. (proti Snoj l.c., Vasmer l.c.).
Machek (s.v. skoupý) hledal spojení skgp-b s r. dial. gonóbiť 'šetriť, slk. nahonobiť'nashromáždit, nalakotiť. bv
skrěntstvo, -a n. 'vtipkování, šprýmování; Possen' (lx Slepč Šiš)
V paralelních textech nacházíme iskrěnbstvo (Christ), skvn-nbstvo (Ochr).
Odvozeno suf. -stvo od skrěnb 'žerť, které je doloženo v rcsl. (Vostokov 2, 174, Srez. 3, 393).
MLP 851 a StrS 25, 20 uvádějí další der.: skrěnja 'vtipkování, žert, posměšek', skrěnivb 'vrtkavý; lstivý, zákeřný; smyslný, prostopášný', skrěnlivyj 'nestálý, lehkomyslný', skrěnovati 'planě mluvit, vtipkovat; být prostopášný' aj. (přehled csl. derivátů a významů v. Mer-kulovová, Etim 1982,45). Za derivát rcsl. skrěnb lze považovat i rcsl. ojed. oskrarvb 'bujný, rozmařilý' (v. Šarapatková, Slávia 74, 85n).
Et.: Slovo jen csl., s nejistými relikty v živých sl. jazycích, nejasné.
Skok 2, 196 pokládá sch. krinka 'maska, škraboška' za ikavský derivát csl. skrěnja (bez í-mobile) (pod. už Briickner, KZ 46, 235, pozn. 2 a KZ 51, 239). Merkulovová l.c. uvádí r. dial. podskrýnivaťsja (z *podskrinivaťsja) 'smát se, posmívat se', které může souviset s rcsl. skrěnb.
Nabízí se i spojení s nejasným č. dial. expr. (s)křenit se 'hledět vyjeveně, rozpačitě se usmívat, šklebit se, fňukat ap.' (SSJČ, Machek 1968, 550 a 299), také 'škádlit' (Jg), zakřenit se 'zašklebit se' (PSJC), val. škřéniť (sa) 'dráždit (se), hádat se' (Kazmíř 352), r. dial. kréniťsja 'plakat, naříkat', k němuž Varbotová 1984,149nřadí ir. dial. krjátať 'šklebit se', krjátaťsja 'plakať i 'posmívat se'. Macheko.c. 299 spojuje č. dial. slova se stč. zkřěnúti 'zkřehnout' (z psi. krěpbkb), Varbotová l.c. česká i ruská slova s psi. *krgt- 'odstrkovat, odsunovat'; obojí je málo přesvědčivé (v. Karlíkova 1989, 34n).
• (1) Csl. skrěnb < sthn. scěrn 'šaškování'. (2) Csl. skrěnb < ie. *sker-/skrě-+ -n- 'skákat, poskakovať.
(1) Za staré přejetí (před metatezí likvid) ze sthn. scěrn 'šaškování, žerty' pokládají csl. skrěnb Uhlen-beck (AslPh 15, 491) a Kiparsky (1934, 159; naznačil už MEW 303). Pro přejetí svědčí omezený výskyt těchto slov i jejich obměňování (v. výše), které ukazuje na jejich etymologickou nezakotvenost.
(2) Jako slovo domácí, s germ. slovy příbuzné (kromě sthn. scěrn je i střhn. scherz 'svěžest, radost, hra', něm. Scherz 'žert, šprým, vtip', scherzen 'žertovat' aj.) je hodnotí Schmidt 1872,43, dále Skok 2,196,
826
skrěnbstvo
skrizalb
který předpokládá ie. *(s)ker-/skrě- + -n- 'skákať. Z o-stupně tohoto kořene je psi. skorb 'rychlý, náhlý' (v. skort).
Merkulovová, Etim 1982, 46n vychází z ie. *sker-s významem 'řezať (> *skroi-t-n- > *skrětnb > skrěnb) se šém. vývojem 'rozříznout, rozštípnout' —> 'dělat štěrbinu mezi rty' —> 'ukazovat zuby, smát se ap.' Za nejblíže příbuzné pokládá str. chritatisja 'posmívat se' (ch- < sk-); tak i Brückner, KZ 51, 239.
Varbotová, Etim 1988-1990,45n při výkladu psi. skorí oba kořeny spojuje, většinou jsou však vykládány jako homonyma; v. Pokorný 934n a 938n, LIV 2001, 556n. Csl. skrěnb uvádí Pokorný 937 mylněuhom. *(s)ker- 'točit, ohýbať.
Nepravděpodobnéjsou další souvislosti: s lit. kreipti 'obracet se, směřovat', kterou uvedl Zupitza 1896, 155 (v. Fraenkel 292), s lat. scurra 'žertéř, vtipálek, hejsek' (tak Meyer, KZ 28, 170n), neboť to je nejspíš přejato z etrus. (v. W-H 2, 502n); se stind. kürdati 'skáče' (Zupitza I.e.), které je neie. původu (v. Mayrhofer 1956, 1, 254n a 1986, 1, 493); s ř. xópSoc^ 'název tance ve staré komedii, také v kultu Apollonově a Artemidině' (Prellwitz 158) - je to dórské slovo nejistého původu (v. Frisk 1, 917n, Chantraine 565). ŽŠ
skrinja, -nje f. 'archa; Arche' (lx Euch) Též skrina tv.
Ve spojení skrina zavěta 'archa úmluvy, schrána svědectví, tj. skříňka k přechovávání desek Desatera jako svědectví úmluvy mezi Bohem a Izraelity' (lx En Šiš).
Der.: skrinica 'schránka, skříňka, měšec'.
Et.: Kromě rnk. a plb. doloženo ve všech sl. jazycích: b. skrin m., sch. skrinja, skrinja, sin. skrinja, škrínja, st. krínja (Plet.), slk. skrina, dial. skriňa, stč. skříně, skříně f., č. st. skříně, škřině (Jg), č. skříň, řídké skříně, dial. skriňa (Kort 9, 294), skriňa (Bartoš 1906), hl. křinja, dl. dial. kšina (Starosta), porn. skřěňa, křdňa (PWb), stp. p. skrzynia, stp., p. dial. i krzynia (SStp, Karlowicz), br. ukr. skrýnja, str. skrynja, skrina, skrinja, r. st. a dial. skrýnja, dial. i skrýna, skrin m. (SRNG), vše kromě vsi. 'skříň', dále 'truhla, bedna' (sch. sin. slk. č. luž. pomsln. p. vsi.) ap.
Staré přejetí z lat. scrinium 'schrána válcovitého tvaru, pouzdro na papír a knihy' prostřednictvím sthn. scrin(i) m./n. 'pouzdro, schrána na ostatky svatých', něm. st. Schrein i 'skříň' (MM. 1867,126, Ohijenko 1915, 23, Kiparsky 1934,264, Moszynski 1954,71, Machek s.v. skříň, Str.-Tempsová 1958, 195n, Preobr. 2, 312, Schneeweis 1960, 165, Str.-Tempsová 1963, 219, Hinze 1965, 414, Snoj in Bezlaj 3, 249, BER 6, 796, Newerkla 2004, 140 aj.). Více o etymologii sthn. slova v. Kluge-Seebold 1999, 743.
Počáteční skupina sk- dílem zůstává, dílem se mě-
ní v šk-; tvary s š- jsou obvykle mladší (Gebauer 1894, 1, 486, Shevelov 1964, 592, Brückner, AslPh 29, 116 a KZ 46, 235, pozn. 2, Mayer 1927, 36, Str.-Tempsová 1958,195n, Hinze I.e., Skok3,269naj.). Někdy docházíke ztrátě s- (Gebauer o.e. 489, Skok I.e.). Ke změně kmene a rodu ve sl. jazycích došlo asi vlivem slov s podobným významem -truhla, bedna (tak např. Machek s.v. skříň), přejatých do sl. jazyků rovněž z latiny prostřednictvím sthn. nebo střhn.
Pro b. a sch. předpokládají italské prostřednictví (< it. seri-gno 'skříňka, schránka, pokladna') Mladenov 586 a Skok I.e.
Pro vsi. slova uvažoval Vasmer (IzvORJS 12,2,276, Vasmer 1907, 276 a 1909, 186) o prostřednictví ř. oxpíva : axpiví : axpivíov (< lat. scrinium, v. Lampe 1991 aj.). Později sám odmítá a připouští sthn. prostřednictví pro zsl. a jsi. jazyky, pro vsi. přejetí z č. nebo p. (Vasmer 2, 650n).
Méně pravdepodobnejšou výklady s krínja jako slova již psi., s lat. scrinium pouze příbuzného (Brückner 498); také Sch.-Sewc 700n pokládá skrinja za slovo domácí, spojuje je s krina 'nádoba' (v. krinica) a odvozuje z ie. *(s)ker- 'stříhat, krájet, děliť. pv
skrizalb,  -i  f. 'deska, tabule (se zákony); Tafel, Gesetztafel'
Exp.: Z csl. je str. skrizalb, skryzalb, sknzalb 'kámen, kamenné desky, desky s desaterem' (Srez., StrS), ukr. skryžál' 'biblické desky s desaterem', přen. 'památné stránky', r. skrižáľ tv., odtud br. skrýidľ tv. (Preobr. 2, 312, KESRJ 306). Z csl. je i sch. st. skrizal 'tabulka, deska, kámen' (Rj). Z csl. nebo ch. je sin. st. skrizal 'tabulka' (Plet. 2, 498). V. Szymanski, JP 54, 51 a Palaeobulg. 7/2, 57. Sr. i b. skrizáli 'desky desatera', přen. 'odkaz, testament'.
Et.: Stsl. skrizalb ~ slk. st. skrížeľ m. 'kus lámaného, štípaného kamene' (HSSlk), p. dial. skrzyial m. 'kamenná deska (často z pískovce)' (Karlowicz, SW, SJP; v. Szymanski, JP 54, 49n).
Szymanski (JP 54,50n) sem řadí i slk. dial. skrizal 'půl hlávky zelí' (Kálal, Kott 7, 694), č. dial. škřižla 'ploský kámen', skřiiiica 'křidlice' (Bartoš 1906), č. křížala 'kousek sušeného ovoce, zpravidla jablek', ukr. st. skryžívka 'kus hlávky zelí' (Žel, Hrin.) (tak i BER 6, 795).
Et. málo jasné.
Od MEW 304 se stsl. skrizalb nejčastěji spojuje se sch. krížati 'krájet' (tak už i Matzenauer, v. SEB 3, 245).
Szymanski (JP 54,5 ln a Palaeobulg. 7/2,57) a Slawski (SK l, 107) vykládají skrizalb jako deverb. odvozené sufixem nomin acti a instrumenti -ělb od *skrig-, doloženého bez s-mobile v sch. krížati. Mladenov 586 a S-A 1955, č. 824 v stsl. križalb a sch. krížati spatřovali g-ové rozšíření ie. kořene *(s)ker- 'krájet,
827
skrizalb
skrbžbtati
řezat, dělit' (podobně SM 12, 178; ke koř. v. Pokomy 938n, LIV 2001, 556n a očrěsti; za nejisté to má Vasmer 2, 650); tak i BER I.e. a Szymanski I.e., jenž sem navíc jako jiné deriváty od téhož kořene řadí i sch. škrílja 'plochý kámen', slk. dial. skridl(ic)a 'střešní taška', č. (s)křidlice 'břidlice, střešní taška', r. dial. skryl' 'tříska; krajíc chleba'.
Potebnja (u Preobr. 2, 312) a Gorjajev 325 spojovali stsl. skrizalb s krojiti 'krájet, řezat' (v. okrojenije); za nejisté to měli Preobr. I.e. a Vasmer I.e.
Sobolevskij (RFV 67, 212n) a po něm Preobr I.e. sem řadili i r. st. kra, dial. kríga, krýga, kríca (SRNG), příbuzné s č. p. kra, vše 'kra' (sr. Slawski 3, 41n). KESRJ 306 má skrizalb za der. od *skriga, doloženého v r. dial. skrýga 'hrouda země, kus ledu' (SRNG), a to odvozuje od *skra, doloženého v rcsl. skra 'hrouda' (MLP, Srez., StrS).
Matzenauer (sr. SEB I.e.) spojoval skrizalb, sch. krízati i č. křížala dále s lit. gríezti 'ukrajovať.
Brückner 497 a KZ 51, 224 viděl v skrizalb týž základ (s)kri- jako v křidlo 'křídlo' (v. krilo).
Skok 2, 201 považoval sch. krízati za derivát od křiž 'kříž' (v. križt). Tak i Vaillant 4, 559, jenž skrizalb výslovně odděluje a odvozuje je od expr. základu doloženého v stsl. skrbžbtati 'skřípat zuby' (v. skrtžttati). bv
skrozě v. skvozě
skrtběti, -bitt, -bljo'trápit se, soužit se, být zarmoucen; sich quälen, sich grämen, betrübt sein' Též skrbběti o komb 'mít soucit s někým'. Der.: skrbběnije 'žal, zármutek'; skrbbb 'trápení, soužení, žal, zármutek', skrbbiti 'trápit, soužit; zarmucovať, skrbbbtib 'strastný, svízelný, smutný, zarmoucený', skrbbbtib byti 'trpět, rmoutit se', beskrbbbtib 'bezstarostný', priskrbbbtib 'zarmoucený, sklíčený, smutný', prěskrbbbtib 'přesmutný, bolestný' (lx Supr); skrbbblivb 'smutný, zarmoucený' (lx Parim); oskrbběti 'zarmoutit se', oskrbbljati 'zarmucovat, soužit', oskrbbiti 'zarmoutit, sklíčit'; poskrbběti 'pocítit soucit, politovat', v Bes 'postarat se', poskrbběnije 'soucit, politování' (Bes), po-skrbbiteľb jen ve spojení byti poskrbbiteľb 'být soucitný, mít souciť (lx VencNik); vbskrbběti 'zesmutnět, zarmoutit se'; uskrbbiti 'zarmoutit' (lxGrig).
Exp.: Z csl. je rum. a scírbi 'rmoutit (se), trápit (se)', refl. též 'zlobit se', 'ošklivit si aj.', scírbä 'smutek, žal, zármutek' (vše Tiktin 1384).
Et.: Psi. skbrběti/skbrbiti > b. skärbjá, dial. i skärbím (BER 6, 819), mk. kniž. skrbi, sch. skřbiti (se), sin. skrbéti, slk. expr. skrb(l)iť, dial. též skrblit', č. skrblit, arch. i skrběti, st. též skrb(č)iti (Jg), ukr. skorbíty, Hrin. i skorbýty, r. skorbéť, dial. skorbíť, s
význ. 'truchlit, rmoutit se' (b., mk. kniž., sch. arch., ukr. r.), 'mít starost, starat se, pečovat' (sch. sin. ukr., r. dial. SRNG), 'být nemocný' (ukr. arch., r. dial. SRNG), 'plakať (r. dial. skorbíť), 'být skoupý, lakotit, přepjatě šetriť (b. dial., slk. expr., č.) aj. Podle Martynova, PF 32, 208 došlo k sém. posunu 'duševní utrpení' —> 'starosť v těch jazycích, kde se pro 'duševní utrpení' ustálil lexém seta (v. sětovati). Význam 'lakotit, šetřit' vyvozuje Machek 1968, 549 z významu 'být starostliv přespříliš'.
Doloženo je též í-kmenové stsl. substantivum skbrbb, nelze ovšem jednoznačně určit, zda je odvozeno od slovesa (jak si myslí např. Machek 1968, 549), nebo je naopak primární formou, od níž je odvozeno sloveso (jak předpokládají např. H-K 334, Skok 3, 269, Snoj 2003,663n,Pičchadze,NREt 1,209naj.): b. skräb, mk. kniž. skrb, sch. skřb, sin. skřb, ukr. kniž. skorb, r. skorb', s význ. 'žal, zármutek' (b. mk. ukr. r.), 'starost, obava, péče' (sch. sin.), 'nemoc, utrpení' (r. arch. a dial.), 'snaha, úsilí' (sin.) aj.
Není jisté, zda sem patří i p. skarb 'poklad', stp., p. arch. skarbič 'sbírat, hromadit cenné věci', str. skarbb, skarba, skorbb 'poklad, jmění, pokladna', vsi. skarb tv., v r. též 'haraburdí, krámy', jež spojují s psi. skbrběti např. Briickner 493, Machek l.c. a Boryš 2005, 550. Boryš l.c. vysvětluje sém. vývoj takto: 'to, co je předmětem starosti, péče' —> 'majetek, cennosti'. Podle Vasmera2, 633, ESUkr 5, 265 aj. jde o výpůjčku ze sthn., ve vsi. prostřednictvím polštiny (sr. i Richhardtová 1957, 98).
• Psi. skwběti < ie. *(s)kerb(h)- 'být ostrý; řezat'.
Nejblíže příbuzné psi. skbrběti jsou asi baltské výrazy, a to lit. skuřbti 'být bídný, ubohý; žít bídně, uboze', dial. 'trápit se, soužit se' a lot. skúrbt, skuřbt 'stát se bezmocným, malátným'. Jsou odvozeny od redukovaného stupně ie. kořene *(s)kerb(h)-, jenž je obsažen např. ve stangl. sceorfan 'hlodat, kousat', stir. cerb 'ostrý', sthn. skar(p)f, něm. scharf 'ostrý', lit. skeřbti 'hluboko říznout; zeslábnout, (tělesně i duševně) zchátrat' aj. (sr. Pokorný 943, S-A 1955, č. 826, Vasmer 2, 645n, Fraenkel 801 a 822, Holthausen 1963, 276, BER 6, 819, LIV 2001, 557n aj.). Jde patrně o rozšíření ie. kořene *(s)ker- 'řezat, krájet' (v. črěpt). K posunu významu od 'rezať k 'rmoutit se, truchlit ap.' (jenž je doložen např. u sch. slovesa oskrbiti 'zraniť i 'zarmoutit' - v. Rj 9, 208) v. více např. Petlevová, Etim 1988-1990, 52n, Karlíkova, Slávia 67,51naj. hk
skrbžbtati, -žbštett 'skřípat; knarren, knirschen' Doloženo jen skrbžbtati zoby 'skřípat zuby'. Var.: skrbgbtati (Sav BesUvar), skrbštati (Nik Lob
NicodNovg), skrbStati (Par).
Der.: skrbžbtanije zoby (instr.) 'skřípění zubů' (lx
Euch), skrbžbtb zoborrib tv.;poskrbžbtati 'zaskřípat';
828
skrt.ZL.tati
škvara
vbskrbžbtati 'vzbouřit se' (lx Lob Par).
Et.: Psi. *skrbgbtati/*skrbgbtati/*skrbgati > sch. škrgútati, sin. arch. a dial. skŕgati, škŕgati, skr-gútati, škrgútati, škrgotáti (vše Plet.), skregati (se) (SSKJ), slk. škrehotať, škrečať, stč. skřěhtati, škřěhta-ti (MStčS), č. skřehotat, arch. a dial. křehotat, dial. též skřekat, skřekat, škřéhnit, skřehýňať (vše Bartoš 1906), škrchat (Hruška), škrhotat, škrhat (Kott 3, 897) aj, p. zgrzytač, stp. též skrzytač, skriytač (SStp), br. hovor. skrýhac', skryhatác', dial. též skryžatác', skruhatác' (SBrH), ukr. skrehotáty, skrehotíty,ľ. skrežetáť, str. též skrežčati, skrežcati (StrS), dial. skregotáť, skrýgáť, skrygotáť (SRNG), vše 'vydávat skřípavé zvuky (o zubech a různých věcech)', 'vydávat ostré hrdelní zvuky (o některých ptácích, žábách a jiných zvířatech)', dále též 'hubovat, spílať (sin. skregati), 'vztekat se, hádat se' (sin. skregati se, stp. r.), 'brečet, fňukať (slk. škrehotať, č. dial. skřehýňať) ap.
Psi. *skrbg(bt)ati je slovo onom. původu (nepravidelnosti ve vývoji hláskové skupiny -n- v jednotlivých sl. jazycích jsou patrně způsobeny onom. charakterem těchto slov). Patří k rozsáhlé skupině onom. sloves pojmenovávajících skřípavé, chraplavé, drsné zvuky nejrůznějšího původu, včetně zvířecích a lidských hlasů. Jsou tvořena od onom. základu *(s)krei-, rozšířeného o různé formanty (g, k, p) a sufixy (-bk-Z-bk-, -et-/-ot- aj.). Patří k nim např. sl. skripati, kričati, krbkngti, kra-kati aj. (Sr. S-A 1955, č. 825, Vasmer 2, 650, Machek 1968, 549, Skok 3,402n, Pokorný 567-571 s.v. *ker-, *kor-, *kr-, Snoj in Bezlaj 4, 68, Boryš 2005, 738n aj.). Z jiných ie. jazyků lze uvést paralelně tvořenéř. xpíyt] 'skřípění (zubů)', xpiyt] 'sova' v Hesychiově glose xpiyt] • i) yAcíCí£, kymer. cre (< *kriga) 'křik', stsev. hríka 'skřípět', skríkja 'křičet', nor. skrika, střangl. schríken, stsas. scrlkon, vše tv. (Frisk 2, 17n, Pokorný 570, Vries 1962, 255 a 503, Vendryes, C-224, Orel 2003, 344 aj.).
V. též kričati, krtknoti, klicati, klokotati. hk
skuťB, -a m. '(svrchní) oděv; (Ober)kleiď (VencNik) Dále rcsl. skutb, skutb 'svrchní oděv','kus látky, pokrývka', 'lem, okraj šatů', skudb 'svrchní oděv' (Srez. 3, 395 a 399, StrS).
Exp.: Podle Kiparského 1934, 221n je str. skut-b z csl.; odmítá Vasmer 2, 655.
Et.: Psi. skutb > b. skut 'lem, okraj šatů, oděvu', 'zástěra', 'klín sedící osoby', dial. skuta 'vlněná pracovní zástěra' (BER 6, 813), mk. skut tv, sch. skut m. tv, 'sukně', skuta f. 'zástěra, třásně', dl. arch. skut 'útržek, cíp', br. dial. skut 'velký kus plátna' (SBrH4, 474), ukr. dial. skut 'ženský vatový zimník' (ESUkr5, 293), r. dial. skuty pl. 'onuce' (SRNG).
Patrně jde o starou výpůjčku z germ, pravděpodobně Z gót. skaut- 'lem, (o)kraj' (Stender-Petersen 1927, 394, Kiparsky I.e., Skok 3, 275, Golab 1992, 377; pochybuje Sch.-Sewc 1300). Gót. slovo nemá jasnou etymologii (v. Lehmann 311).
Vyloučit však nelze ani domácí původ sl. slova (Brückner, KZ 51, 238, Sch.-Šewc I.e., ESUkr I.e.), spojení S lit. skiáutas 'cár, kus hadru', příp. i s gót. slovem, a přiřazení k ie. kořeni *skeu-(t) 'řezat, oddělit' (o něm v. Pokorný 954).
Nepravděpodobný je předpoklad ie. *skou- s rf-ovým rozšířením v germ. a r-ovým rozšířením v sl. (Mladěnov, SbNU 25, 108, Mladenov 587, Iľjinskij, RFV 78, 201n, odmítá Stender-Petersen 1927 I.e.). vbo
sk'ümt.n'i., -a m. 'lvíče; das Löwenjunge'
Psáno i skü-, sku-, Sbku-, s'ku-, ojediněle skju-, ski-.
Der.: adj. poses. sk'ümbnovb (psáno skumnovb).
EL: Přejato z ř. oxúfjivoc; 'mládě, především lví, ale i rysí, vlčí aj.' Souvisí patrně s ř. oxvÁaš 'štěně', slovem asi domácím, ale bez jisté etymologie (Chantraine 1024).
Stsl. synonyma jsou Ibvičištb, šteribcb Ibvovb (SJS), Ibvištb, Ibvovištb (MLP, v. ltv-i,). eh
skupttrt v. sk'ipbh"b
skvara, -y f. 'zápach ze spalovaných obětí; Opfer-dufť (2xSupr)
Rcsl. skvarb 'Žár' (Srez., MLP).
Exp.: Csl. skvara > rum. sfará 'výpar, zápach ze spáleného tuku nebo masa, z hořících svíček; pohanská zápalná oběť' (Tiktin 1413).
EL: Psi. skvara, skvarb > sch. c(k)vára, arch. skvara 'tuk', 'pomáda na vlasy', sin. st. škvára, cvära 'tuk, mastné oko na povrchu kapaliny' (Plet.), slk. škvára, řidč. škvar 'spečený kus něčeho', č. st. škvar 'sykot omastku při škvaření', 'něco přiškvařeného, struska', to i škvár (Jg), č. škvár, škvára 'spečené pórovité kusy popela', 'zbytky po tavení', 'struska', p. skwar, p. arch. a stp. skwara 'žár, horko', br. škvára tv. (Nos.), ukr. dial. skvartv., str. skvara 'oheň, plamen; dým' (StrS), r. škvára 'zbytky po tavení skla, kovů ap.', 'výpečky sádla, škvarky', dial. škvára 'škvarky' (SRNG); s významem 'škvarek' je častější derivát se suf. -bkb, -bka: sch. čvárak, slk. škvarka, škvarok, c. škvarek, dial. i škvarka, dl. š(k)wark, porn. škvarka, p. skwarka, skwarek, br. skvárka, dial. škvarka (SBrH), ukr. škvarka, r. škvarka, dial. skvárka (SRNG) aj.
Nomen acti se zdlouženým stupněm *skvar- od
829
škvara
skvozě
vb. kořene *skver-/*skvbr-, který je v psi. *skverti, skvbrg 'rozpouštět, tavit ap.' (MEW 305, Gebauer 1894,
1, 78 a483n, Preobr. 2, 295n, Vasmer2, 635, Briickner498, Ma-chek s.v. škvařiti, Bezlaj 1, 69, Sch.-Sewc 1452, Snoj in Bezlaj 3, 252, Snoj 2003, 78 aj.). V. též raskvrěti. Od téhož koř. je i stp. skwirczek, skwierczek 'škvarek' a hl. šwjerč, dl. šwjerc tv. se zjednodušením skv- > sv-. pv
skvažbnja, -nje f. 'otvor; Loch' (2x Bes)
Var.: V Supr lx skvožbnja 'rozsedlina, díra'; -o-je možno vyložit různě: pokládáme-li podobu s -a- za výchozí, pak vlivem prep. skvozě nebo jako střídání -a- : -o-, které je v Supr připisováno dialektu písaře; sr. oky vedle aky, monostyr'b vedle manastyr'b aj. (v. Marguliés 1927, 229); je však možné, že střídání podob s -a-/-o- odráží psi. ablaut; v. níže.
EL: Csl. skvažbnja ~ str. skvažnja, skvažnb, řídké skvôžnja, skvožnb, str. skvažina, r. skvažina, vše 'štěrbina, otvor, prohlubeň v půdě, jeskyně', srb. ojed. skvažina 'otvor v zemi, jáma' (Rj 15, 388), sin. dial. skväžnja, skvôžnja, skôžnja 'štěrbina, mezera' (Plet.
2, 502 a 495).
Csl. skvažbnja je většinou pokládáno za derivát adv. a prep. skvozě 'skrze, přes' (v. skvozě), utvořený zdloužením kořenového vokálu a sufixem -bnja (tak Uhlenbeck, PBB 22, 200, Vondrák 1924, 421n, Vasmer 2, 635, Vaillant 4, 604 aj.).
Snoj (SlavR 31, 207, Snoj in Bezlaj 3, 252) předpokládá pro všechna uvedená slova psi. *skvogäl*skvägäl *skvěga 'štěrbina, otvor' < *(s)keuHj- 'pozorovat, hledět' (v. čuti), což podporují sém. paralely: psi. okbno, pův. 'otvor k pozorování' < psi. oko, to pak z ie. *H^ekr- 'vidět' (v. ok-i>ni>ce), podobně lat. specus 'jeskyně, prohlubeň' z vb. spicere 'hledět, pozorovať (W-H 2, 571, LIV 2001, 561 a 297).
Z psi. *skvogä odvozuje Snoj l.c. jednak prep. skvozě jako ustrnulý lokál sg., jednak subst. skvožb-nja, (předpokládá mezistupeň *(s)kvožbn'i, což není nutné), S pův. významem *'pozorovací otvor ve stěně'. Podoby s kořenovým -a- pokládá za pokračování psi. ab-lautové varianty *skvägä, variantu *skvěga pak dokládá ojedinělou stsl. prepozicí skvězě (v. skvozě) a porn. skvega, skšega ap. 'skulina, puklina'.
Připojení pom. slov odmítá Boryš (JP 53, 353, SEKaš 4, 304n), který je vykládá jako onom.
Málo pravděpodobná je myšlenka Cernychova (Černých 1993, 2, 167n), že podoba s -a- mohla vzniknout kontaminací se škvara 'oheň'. ŽŠ
skvozě adv. a prep. s ak. 'skrze, přes; durch'
V platnosti adv. lx v Supr a Nika; jako prep. s ak. vyjadřuje místo pohybu 'skrze nějaký prostor, po nějakém prostoru', řídce
(2x Nicod) též toho, jehož prostřednictvím se něco děje.
Var.: V řadě památek (i kanonických) skozě (podoba skosě lx v Bon je nejspíš písařská chyba), skvodzě, skodzě.
V Zogr je doloženo ojed. skvězě.
Není jisto, zda lze csl. podoby skrozě, krozě pokládat za varianty nebo za et. samostatné útvary; v. níže.
Der.: Za derivát je často pokládáno subst. skvažbnja, skvožbnja 'otvor, díra'; v. skvažbnja.
EL: Stsl. skvozě, skozě ~ sin. skoz(i), str. skvoz*, skvozb, skvoze, skvozi, r. skvoz'.
Funkcí zcela totožné a hláskově velmi blízké je csl. (s)krozě ~ mk. dial. kroz (RMNP 3,475), sch. kroz, krôza, skrôz, skroza, st. a dial. (s)krdzi, krozje, krozju, skroze, kroci ap., sin. arch. skrôz, krěz (Plet.), slk. dial. (s)kroz (Kálal 611), Stč. ojed. skroz (Gebauer 1894, 4, 493n), Č. dial. skroz (Kott 3, 391), kroz (Hošek 1, 86), p. skroš, knižní wskroš, arch. a dial. i skróš, dial. dále skróz, skierz, skirz, skyrz (Karlowicz 5, s. 158,159, 143), br. skróz', ukr. kriz', skriz', arch. kroz, kruž, kruž', krúzu (Žel), r. dial. kroz, (s)kroz', skrózo, skrozť, sros', skrez', srez' (SRNG, Daľ; Kopečný, SB 1, 235 vidí v podobách s -e- připodobnění k prep. črez).
Pro další tvary je třeba vyjít z *(s)krT>ze: b. arch. a dial. kräz, krz, kruž (s dial. změnou ä>u,\. BER 3, 24), mk. dial. krz (RMJ, RMNP 3, 466), slk. č. skrz(e), stč. skrz(ě).
Významy: adv. 'skrz, z jedné strany na druhou' (jsi. slk. č. ukr., r. dial.), 'úplně, zcela' (sch. slk. č. p.), 'stále, vždycky' (sin. br., r. dial.); prep. s ak. (v č. dial, p. dial. a v r. i s gen.) vyjadřuje všude pohyb v nějakém prostom 'skrze, přes, po', dále čas 'během určité doby' (sch. sin., č. arch., ukr., r. dial.), prostřednictví někoho/něčeho, pomocí někoho/něčeho (sch. sin. slk., č. arch., str.), okolnosti děje, jeho příčinu, důvod ap. (sch. sin., č. arch. a dial., p. dial.) aj. O významech tohoto slova v č. v. Smetánka, NR 3, 193-197, o arch. č. skrze za lat. prô Křikava, NR 2, 307n.
Slova nejasná, u nichž je obtížné určit, které podoby j sou výchozí a které j sou výsledkem pozděj ších kontaminací (v. Zubatý, NŘ 8, 99, pozn.).
Podrobný výklad stsl. skvozě podal Snoj (SlavR 31, 207-212, též in Bezlaj 3, 247); podle jeho názoru je to ustrnulý lokál sg. psi. *skvogä 'otvor, štěrbina' < ie. *(s)keuHj- 'pozorovat, hledět' (v. čuti). Z psi. *skvogäl*skvägä odvozuje i csl. skvažbnja, skvožbnja, sin. skvôžnja 'díra, otvor' aj. (v. skvažbnja), z ablautové var. *skvěga pak ojedinělé stsl. skvězě. Kopečný l.c. uvažuje u stsl. skvězě o asimilaci nebo o vlivu synonymní prep. crěsb.
Podoby s -r- (csl. (s)krozě, sch. kroz a další) jsou většinou připisovány kontaminaci skvozě se syn.
830
skvozě
skvrtna
*čersb, která způsobila rovněž další změny (zánik koncového -<?-, záměnu -z- a -s-, -e- v první slabice); tak Brandt, RFV 22,135n, Vondrák 1906,1, 356, týž 1924,421n, Vasmer 2, 651, Trubačev, SM 13, 21 aj.; v. črěs-t. Havlová (red. poznámka) předpokládá vedle skvozě psi. *(s)kr-zt> (ablautujícísnad s *čer-srb); tvary (s)krozěby pak byly výsledkem kontaminace obou typů.
Machek 1957, 449 s.v. skrze (stsl. skvozě se nezabývá) pokládal za výchozí psi. adverbium *skrozě,pův. lokál sg. nedochovaného adj. *skrog * 'příčný, napříč jdoucí' (< ie. *skrogh-, s nímž spojuje niz. dial. schraag, něm. schräg 'šikmý, kosý'; tuto souvislost uvádí též Illič-Svityč, VJa 1961, 4, 97). C. skrze a b. kräz vysvětluje Machek z tohoto *skrozé redukcí -ro- v -n-, když slovo pokleslo v prepozici. Později (Machek 1968, 549) však připouští křížení se slovem, které odpovídá lit. skeřsas 'příčný' < *kert- 'řezat'. Vondrák l.c. předpokládá pro b. a č. tvary redukovaný stupeň z *kers-; shodně Lang, LF 47, 305, BER 3, 41n. Sr. též úvahu Kopečného, SB 1, 237n o různých možnostech vzniku variant tohoto slova. ŽS
skvožntja v. skvažtnja
skvrtna, -y f. 'nečistota, skvrna; Unreinheit, Fleck'
Přen. také 'duchovníposkvrnění,hřích'.
Adj. skvrbnb 'poskvrněný, nečistý' pokládáSnoj (in Bezlaj 3, 250) za výchozí, subst. skvr-bna chápe jako substantivi-zované f. slovesného adj.; v. Et. Jiní pokládají oba tvary za psi., jejich vzájemným vztahem se nezabývají.
Der.: skvrbnavb 'poskvrněný, nečistý', přen. 'hanebný', skvrbnbnb tv., v Apost 'bohaprázdný, zbytečný (o řeči)', skvrbtibnaja věr a 'modloslužba' (lx Nom), beskvrbtibtib 'neposkvrněný', často i místo besknvhn-b s význ. 'nekrvavý' (SJS 1, 82 zde vidí spíše než chybu jinou teologickou interpretaci), neskvrbtibtib 'neposkvrněný', v Slepě Mak VencNik také neskvrbtlb tv., což SJS 2, 404 vysvětluje haplologií, může však jít o zachování výchozí podoby adj., prěskvrbnbrib 'velmi nečistý', skvrbtibnikb 'hanebník', skvrbniti 'poskvrňovat', skvrbnjenije 'poskvrnění, nečistota', skvrbniteľb 'poskvrňovateľ, skvrbnostb 'poskvrna'; oskvrbniti 'poskvrnit, znečistiť, přen. 'znesvětit', oskvrbnjati, v Šiš lx oskvrbnavljati 'poskvrňovat', oskvrbnjenije 'poskvrnění', v Nom lx oskvbrnbnije 'znesvěcení', oskvrbnavljerib 'poskvrněný' (lx Supr).
Csl. skvr-bnbstvo (lx Ochr) 'přílišné žertování, vtipkování' (sr. Zorell 1911, 232 s.v. evzpaizeXía) je chyba písaře místo skrěnbstvo, které dokládá paralelní text v Slepě a Šiš; v. skrěntstvo.
Cejtlinová, SlJaz 1988, 385 nachází v rukopisech bulharských a ruských u těchto slov jen přenesené významy a vyvozuje z toho, že jde o moravismy. Ale v Supr čteme např. be skvrbny
chlěvina, skvnnavy rizy imy aj., což tento názor zpochybňuje.
Komp.: skvrbtibnojadenije 'pojídání nečistého jídla' (lx Supr, ř. fjLiapocpayía), lxEuch skvrbrlbnoljubije 'náklonnost k ohavnostem', zde jen přen. o modloslužbě; v. též Cejtlinová 208.
Exp.: Za přejetí z csl. pokládal Preobr. 2, 296 a Trubeckoj, SbZlatarski 481n r. podoby: skvémyj 'ničemný, hanebný, ošklivý', hovor, i 'špatný, nekvalitní', skvérna 'hanebnost', cirk. 'neřest, nepravosť, ve spojení duchóvnaja skvérna 'hřích', skver-noslóvije 'vulgární mluva' (s der.), skverníť cirk. 'porušovat (půst), znesvěcovať, kniž. 'hanobiť aj. (z r. je pak b. kniž. skvé-ren 'hanebný, hnusný', skvemoslóvije 'nadávání, nestoudnéřeči' ap.; v. Damerau 1960, 125, BER 6, 738). Z r. je patrně br. st. skvérnja 'zápach, špína, bláto', skvemjávyj 'špinavý' (Nos. 581), ukr. kniž. skvémyj 'hanebný', skvérna 'hanebnost, beze-ctnosť, skvernýty 'špinit, znesvěcovať (SUM). Z csl. je rum. scärnä 'bláto', scärnav 'hnusný, odporný, špinavý' (v. Rosetti 1954, 43, Tiktin 2001, 3, 401).
Za přejetí z csl. pokládá Fekete, NJns 17, 210 srb. skvrn, skvrna 'nečistota, hřích' (zjednodušenímkonsonantické skupiny též skrn, skrna) a další der.; v. Fekete, o.c. 206-230.
Et.: Psi. skvbrna > b. dial. skärná 'špína na těle; krvácení po porodu; menstruace', skarna 'zkouška roztaveného kovu', skórna 'špína' aj. (BER 6, 821), dále mk. dial. skorna, sch. skvrna, st. i skvrn (f., z csl? v. výše), ckvřna, sin. dial. skrúna, st. i skvrna (Plet. 2, 503), slk. Skvrna, c. skvrna, stč. i Skvrna, vše 'skvrna, nečistota, plocha odlišující se zřetelně od okolí', přen. 'kaz, chyba', též 'poskvrnění, pohana' ap.
Psi. skvbrnb > charv. st. skvrn 'špinavý, hříšný', se změnou s > c též ckvřn (Rj, v. i Pintar, AslPh 31, 392), sin. skvrn, s metatezí též arch. skrun, odpadnutím -v- skrn (v. Hujer, LF48,11 ln, Snoj in Bezlaj 3,250) 'Špinavý, hanebný, ohavný, hodný opovržení', také 'zkažený, nechutný', p. dial. skwirny 'nepříjemný' (Karlowicz 5, 167), v b. dial. jen odvozená adj. skärnav, skränav 'špinavý, ošklivý ap.'
O počáteční kons. skupině skv- v těchto slovech v. Trubeckoj, SbZlatarski48ln, Marguliés, AslPh 42, 66n aj. Nejasné.
Rada badatelů spojuje psi. skvbrna, skvbrnb s psi. *skverti 'škvařit, rozpouštět tuk', z něhož je i stsl. skvara 'zápach ze zápalných obětí' (v. škvara); tak H-K 335, Skok 3, 276, Sch.-Šewc 1452, Rejzek 579 aj. Psi. skvbrnb by tak představovalo reduk. stupeň s n-ovým sufixem; Snoj (l.c.) zde vidí ptc. uvedeného slovesa se sém. vývojem: 'rozpuštěný, roztavený' —> 'zamaštěný, umazaný'. Et. výklad psi. *ífcverfív.raskvrěti. Machek (1934, 38 a Machek s.v. skvrna) pokládá za příbuzné psi. kvariti 'ničit, kaziť; tak (s pochybnostmi)
831
skvrtna
sktledzt
užBerneker 1,655, dále Skok 2,251, Illič-Svityč, VJa 1961, 4, 97, BER 2, 307, Merkulovová, Etim 1982, 43n. Merkulovová rekonstruuje výchozí *skvbrěti 'hnít' (s s-mobile) a kvariti hodnotí jako kauzativum. Odmítá např. Trubačev, SM 13,151 aj.
Spojení s psi. skared-blskarěd-b 'ošklivý, odporný', které zastávali Gorjajev 322, Brückner, KZ 45,312, pozn. 1 aj., odpovídá pouze sémanticky, nikoli hláskově; v. skaredt.
Fraenkel 825 uvádí psi. ífcvtmtjako nejbližší lit. skveřnas 'kus plátna, hadr' a lot. skveřna 'hadry, obnošené šatsvo'; to však M-E 3,911 pokládá za přejetí z r.
Souvislost s lat. squarrösus 'ošklivý, hanebný' (Persson 1912, 532, W-H 2, 583, BER 6, 821 aj.) je nepravděpodobná; sr. např. Snoj 2003, 664n aj. ŽŠ
skypttrt v. sk'ipttr-i,
skytati se, -ajeťi, se 'zmítat se; sich hin und her werfen'; 'toulat se; umherirren' (Apost) Et.: Psl. skytati (s§) > b. sktiam (se), rnk. skita (se), sch. sktiati (se), sin. arch. a dial. sktiati se, br. dial. skitácca (SBrH 4, 450), ukr. zř. skytátysja, str. skitatisja, skytatisja, r. skitáťsja, vše 'toulat se, potulovat se, bloumat', dále 'klátit se' (ch. arch. Rj, r. arch.), 'být na útěku, skrývat se' (str. StrS) aj. Sem asi patří i sin. arch. a dial. skútiti 'opustit hnízdo (o samičce); nechat někoho bez pomoci' (Plet. 2,502). Ke slovům s význ. 'nabízet, dát, poskytovať v. níže. Nejasné, bez uspokojivého výkladu. Za příbuzná se pokládají balt. a germ. slova: lit. kůtěti 'zatřást, vyburcovat, podnítit', husti 'zotavit se, probrat se' (<— *'zatřást se, vyburcovat se', v. LIV 2001,564,pozn. 6), kutrús 'pohyblivý, hbitý, čilý', stsas. scuddian 'vychrstnout', sthn. scutten 'sypat, lít; třást, třepat ap.', něm. schütten 'sypat; lít'', schütteln 'třást, třepat' (tak např. Mladenov 583, H-K 335, Vasmer 2, 638, Sch.-Šewc 1289, Kurkinová, Etim 1971, 75, BER 6, 751n aj.). Endzelin (M-E 3,909) uvažuje o souvislosti sl. skytati s§ s lot. skütet ve význ. 'pobuřovat, podněcovat' (Smoczynski 2003, 93 o tom pochybuje).
Výše uvedená slova se většinou odvozují od ie. kořene *(s)kuHjt-/*(s)kueH]t- 'třást, lomcovať (Holthausen 1948, 259, 261, Pokorný 957 a 632, LIV 2001, 563 aj.). Méně jisté jsou souvislosti s lat. quatere 'třást, bít ap.' ař. Tiáooeiv 'sypať (pochybují o nich Frisk 2, 478, Chantraine 860, E-M 552n).
Někteří autoři sem řadí i slova s významem 'nabízet, dát, poskytovať, jako např. ch. st. skitati (Rj), slk. skytat', stě. skýsti (sě), č. skýtat, hl. skičič (so) (Skok 3, 14, H-K I.e., Sch.-Šewc I.e. aj.). Ze sém. důvodů je však příslušnost k této slovní rodině, a tedy k tomuto ie. kořeni, pochybná. Sém. vývoj *'bloudit,
toulat se' —> 'nabízet, poskytovat (v důsledku volného času)', který navrhuje Sch.-Šewc, není přesvědčivý. Jako pravděpodobnější se jeví souvislost těchto slov s rcsl. pod-bskytiti 'naklonit, sklonit (hlavu)' (tak už MEW 306), vztahujícím se k ie. *(s)keu-'ohýbať. Sém. vývoj 'ohýbat se' —> 'nabízet, poskytovať není nemožný. Nedá se ovšem vyloučit ani ta možnost, že psl. skytati (se) s celou výše uvedenou rodinou se vztahuje rovněž k ie. *(s)keu- za předpokladu sém. vývoje 'ohýbat se' —> 'zmítat se' —> 'toulat se, nejít přímo' (Havlová, red. poznámka).
Jinak mají Snoj (in Bezlaj 3, 242 a 25 ln) a Rejzek 579, kteří celou slovní rodinu včetně slov s význ. 'nabízet, poskytovať spojují s psl. *kgtati 'skrývat, pokrývať (podobně už Brückner, KZ 50, 165, ovšem bez slov s význ. 'nabízet'). Z hláskových i sémantických důvodů je tento výklad sporný.
Význ. diference u výše uvedených, podobně znějících slov nasvědčují však pravděpodobně spíše tomu, že došlo k formální i významové kontaminaci několika slovních základů, obsahujících dva různé ie. kořeny, a to *(s)ku(e)Hjt- 'třást, lomcovať a *(s)keu-'ohýbať —> 'pokrývat, skrývať (v. též stkotati). hk
sktledzt, -a m. 'peníz; Münze'
Psáno i skblgdzb (Sav), skl§zb (Mar), csl. též klezb (Nik), (s)klgzb (MLP). Sem i srbcsl. (13. stol.) clez 'mince blíže neurčená' (Rj 1, 817).
Podoba Stblgdzb tv. jen v Sud, za lat. solidus; v. MMFH 4, 182, pozn. 13. Podle Maksimoviče, RJNO 1(9), 143 jde o moravismus. V. i Hauptová, Slávia 76, 84.
Et.: Stsl. skblgdzb je stará, pravděpodobně už pozdně psl. výpůjčka z germánských jazyků. Pramenem přejetí tohoto psl. jo-kmenového substantiva je patrně západogerm. *skillinga- 'drobná (zlatá) mince' (sr. sthn. skilling, něm. Schilling, stsev. skillin-gr, stangl. scilling, gót. skilliggs aj.) nejistého původu (k etymologii germ. slova v. např. Persson, KZ 33, 286n, Schröder, KZ 48, 254-266, E WD 1519, Kluge-Seebold 2002, 803, Lehmann 312, Orel 2003, 338 aj.).
Hlásková podoba stsl. skblgdzb je netypická a jeho vztah k csl. podobě stblgdzb nejasný. Proto se názory na dobu jeho přejetí rozcházejí. Podle řady autorů je subst. sk-bledzb, doložené už v kanón, památkách, přejetí starší a stbledzb (< *scble(d)zb), s velárou palatalizovanou vlivem 2. palatalizace, je přejetí mladší; tak Stender-Petersen 1927, 382n (podle něho po palatalizacích neobvyklá skupina *skb- < germ. ski- přešla v ski-, na části sl. území pak v stb-), dále Meillet 1902, 110, Knutsson, ZslPh 15, 136n, Kiparski 1934, 265n, Birnbaum-Schaeken 38 aj. Podle jiných autorů (Vaillant 1, 51, Vasmer 2, 639 a 3, 453 aj.) je naopak sk-bledzb mladší novotvar a stbledzb, vyskytující se pouze v Sud, bylo přejato dříve. Sr. též Janko, ČMF 24,134n, Skok 1, 270 aj. K palatalizo-vanému sufixu -edzb (< *-ing) u subst. sk-bledzb sr. Karlíkova,
832
sktledzt
sladtkt
Slávia 70, 370n. Vzhledem k tomu, že jde o stejný sufix jako u subst. pěnedzb (v. pěnedzt), nelze vyloučit, že obě slova se mohla vzájemně ovlivnit (Havlová, red. poznámka).
Různého stáří jsou patrně přejetí z germ. v jednotlivých sl. jazycích: stp. p. szelgg, dial. sielag (podle Brücknern 547 z gót. skilliggs, podle Vasmera 3, 390 ze střhn. schillinc), stslk. šiling, šeling (HSSlk), stč. č. šilink, č. st. (Jg) též Šelink (pravděpodobně < střhn. schillinc, Newerkla 2004, 225naj.), dl. arch. Šeln, Šelink (asi < něm. Schilling, Sch.-Šewc 1426), br. šéleh, ukr. st. szelah (SStukr), ukr. Šéljah, Šéljuh, r. Šélég, Šélech (vsi. slova prostřednictvím p. ze střhn. schillinc), s význ. 'starý drobný peníz, mince', v ukr. jako historismus 'starobylá polská drobná mince'. Význam 'tucet, dvanáctina' (č. arch., dl. arch.) souvisí s angl. arch. Shilling 'peníz o 12 pencích'.
Díky obchodu se tento výraz rozšířil nověji jakožto pojmenování pro dřívější rakouskou měnu, resp. pro starší angl. stříbrný peníz (12 pencí, dvacetina libry) i do dalších sl. jazyků: b. šiling, sch. šiling, sin. šiling, mk. slk. luž. šiling, č. šilink, br. šýling, ukr. šýlinh, r. šttling. hk
slabt adj. 'slabý; schwach' Adv. slabo 'slabě'.
Der.: slabostb 'slabosť; slaběti 'slábnout, umdlévat, ochabovať; oslaběti pf. i ipf. 'zeslábnout, zemdlít, ochabnout; povolit; dovoliť, oslabiti pf. 'oslabit; uvolnit; dovoliť, lx Cloz i 'odmítnout', oslabljeni-je 'oslabení; uvolnění, zmírnění', oslabljeni 'unavený, oslabený; ochrnutý', ipf. oslabljati, neoslabinvb 'neoslabitelný, neoblomný', neoslabeni 'neochvějný, nezvratný', adv. neoslabeno 'neúnavně, neustále', oslaba 'uvolnění, úleva'; raslaběti 'zeslábnout, ochabnout; ochrnout', raslabljatis§ 'slábnout, ochabovať , raslabljeni 'oslabený, slabý; ochrnutý'; usla-běti 'slábnout, zemdlít'.
Komp.: slabosrídi 'slabomyslný, pošetilý' (ř. vo6poxáp8io<;).
Exp.: Za přejetí z csl. má Tiktin 2001, 3, 460n rum. slab 'slabý, nemocný', a släbi 'zeslabit, povoliť; podle BER 6, 827 jsou tato slova z b.
Et.: Psi. slabí, všesl.: b. mk. slab, sch. slab, sin. slab, slk. č. slabý, luž. slabý, plb. slobä n., porn. slabi, p. slabý, br. sláby, ukr. slabý], r. slábyj, 'vše slabý, mající málo síly' s přen. významem 'nedostatečný, špatný, hubený, volný, nemocný aj.'
Nejbližší příbuzní sl. slabí se hledají v balt. a germ.: zlit. släbnas, vlit. slöbnas, slobnús 'slabý', zlit. slábti, slambú, vlit. slöbti, slobstú 'oslabovat, ochabovať, lot. släbs, slábs, släbans 'mdlý, slabý', släbt, slábt, slabit 'omdlévať (někteří však mají balt. výrazy za přejaté ze sl., v. Brückner 499, Skok 3, 277, Endzelin,
IF33, 118, Machek 1957,451, Derksen 2008, 452); Sthn. slaf 'mdlý, líný', něm. schlaff 'uvolněný, mdlý', stsev. slápr 'lenoch', gót. slepan 'spáť, sthn. släfan tv., něm. schlafen (v. MEW 306, Trautmann 270, Vasmer 2, 656, Fraenkel825n, 833n, Stang 1971,50, Sch.-Šewc 1301, Lehmann 315, Gol^b 1992, 136, Karulis 1992, 2, 212n, Černých 1993, 2, 173, BER 6, 826n s liter.).
Délku kořenového sl. vokálu vysvětloval Machek (ZS1 1, 4, 34) expresivním dloužením. Kümmel (LIV 2001, 565) naopak rekonstruuje ie. *sleH]b- 'být mdlý' (s o-stupněm kořene ve sl. jazycích) a výrazy s krátkým vokalismem kořene má za sekundární redukovaný stupeň.
Dále se uvedené výrazy spojují s řadou slov odlišného významu a bez í-jako lat. labäre 'viklat se, kolísať, läbľ 'sunout se, klouzat, klesať, isl. lapa 'viset ochable dolů' aj. (v. Pokorný 655n, Snoj in Bezlaj 3, 253 aj.).
Machek (1968, 551) má za původní podobu *lap-, doloženou podle něho v ř. XaKapó^ 'měkký' a v reduk. stupni v lit. silpnas, silpnas 'slabý', silpti, silpti 'slábnout'. bv
sladtkt adj. 'sladký; süß'
Také 'lahodný, líbezný, příjemný'.
Der.: Od nedoloženého adj. * sladí je odvozeno: sla-dostb 'sladkosť, sladostbni 'sladký, líbezný, příjemný'; sladiti 'sladit'; nasladiti 'osladit, dodat chuti, osolit, okořenit', 'naplnit sladkostí, oblažiť, refl. 'stát se příjemným','potěšit se něčím, užít něčeho', ipf. naslaždati, naslaždenije 'osolení, okořenění', 'potěšení, slasť, 'užívání, požívání', lxSlepč naslaždanije 'požitek'; sislazdati s§ 'těšit se, libovat si, kochat se'; usladiti 'naplnit sladkostí, oblažiť (lxDim), ipf. uslaždati s§ 'kochat se, libovat si' (lx Supr); visladiti 'osladiť (lx Supr).
Viz také slast b.
Exp.: Z csl. jer. sládkij 'sladký', sládosť 'slast, sladkosť s deriváty (Preobr. 2, 318n).
EL: Psi. *soldiki, všesl.: b. sládok, mk. sladok, sch. sládok, sin. sládek, slk. č. sladký, hl. slódki, dl. slodki, plb. slatťä nom. sg. n. (Olesch 1983, 1011), porn. slodki, p. slodki, br. salódki, ukr. solódkyj, str. solodkij, r. dial. solódkij (Daľ, SRNG), vše 'sladký' a přen. významy 'příjemný, lahodný, milý' ap.
Adj. *soldiki představuje rozšíření původního, zřejmě w-kmenového adj. *soldi pomocí /c-ového formantu, jímž se převáděla některá jména z neproduktivních morfologických tříd do tříd produktivních (sr. Meillet 1902, 244, 327, Vondrák 1924, 1, 162, 605, Machek s.v. sladký, Vaillant 4, 460, Slawski, SK 1, 89, SEPlb 723).
Nerozšířený kmen je doložen v derivátech, příp. v substantivizovanýchadj.: b. mk. slad, sch. sin. slad,
833
sladtkt
slanuťbkt
slk. č. slad, hl. slód, dl. slod, plb. slad, kaš. slód, p. 5tó<i, br. sólad, ukr. r. sólod, vše 'slaď a také 'sladkost, sladká chuť' (sch. st. Rj, sin. st. Plet., dl., br. dial. SBrH), 'chuť' (luž.); sch. st., sin. st. slad, -iL(Rj,Plet.),br.dial. sóladz', sólac', -i L (SBrH), ukr. st. sólod' (Žel), vše 'sladkost, sladká chuť', br. dial. i 'slaď; b. sládost, vak. sladost, sch. slädöst, sin. st. sládost (Plet.), br. dial. sólodosc' (TurSl), vše 'sladkosť; b. sladjá, vak. sladí, sch. sláditi, sin. sladíti, slk. sladit', c. sladit, dl. složíš, p. slodzič, br. saladzíc', ukr. solodýty, r. dial. solodíť (SRNG), 'sladit, dělat sladkým' (mk. sin. slk. č. dl. p. vsi.), 'mít sladkou chuť, být nasládlý' (b. sch. r.); b. sladnjá, slk. sládnuť, č. sládnout 'sládnout, stávat se sladkým'; sin. sláděti, hl. slodzeč, dl. slozeš, br. saladzéc', ukr. dial. solodáty (LBj 6,51), r. dial. solodét' (SRNG) 'sládnout, stávat se sladkým' (sin. br., ukr. dial., r. dial.), 'mít sladkou chuť' (sin.), 'chutnať (luž.).
Původní w-kmen se vidí v subst. *soldrb 'slaď (Machek s.v. sladký, Sch.-Šewc 1303) a srovnává se S lit. saldús 'sladký'.
Nejbližší příbuzné nachází sl. soldb(kb) v balt: lit. saldús 'sladký', lot. salds tv. Podoba kmene bez -d- je doložena např. v lit. sálti, sglú 'sládnout'.
• (1) Psi. *soldrb(krb) < ie. sal- 'sůl'. (2) Psi. *soldrb(krb) < ie. *suádu- 'sladký'.
(1) Dále se bsl. výrazy nejčastěji spojují se sl. solb 'sůl' a odpovídajícími výrazy v jiných ie. jazycích (v. soli,) a odvozují se od ie. *sal- tv. Jako paralely pro bsl. <i-ový formant se uvádějí germ. salt-'sůl' (> gót. stsev. stsas. salt, sthn. salz, něm. Salz, stangl. sealt aj.), lat. sattere « *sald-) 'soliť a také stir. saillim 'solím' (Vendryes S-14) a arm. alt 'slanost, nečistota' (Olsenová 1999,182); původ formantu je však málo jasný. Schmidt (1889, 182, 253) předpokládal původní heteroklitickou flexi -d-l-n- (tak i W-H 2, 446). Brugmann II, 3, 376 a Vaillant 4, 691 zde viděli pův. prézentní -de/o-. Původní význam bsl. výrazu byl 'osolený, okořeněný, chutný', odtud 'příjemný, sladký' (reliktově by se pak takový význam dochoval v hl. slód, dl. slod a stsl. nasladiti, naslaždenije). Sr. Vasmer 2,692, Pokorný 878, Fraenkel 759, Stang, NTS 28, 99-101, Sch.-Šewc 1303, Lehmann 1986, 294, Karulis 2, 149, Snoj 2003, 666, BER 6, 844n, Orel 2003, 316 s liter.
(2) Jinak vyložil bsl. výraz Machek (s.v. sladký a RLB 1,106n): měl jej za kontaminaci v bsl. nedoloženého adj. *suädu- 'sladký' (> stind. svádu-, i. f)8úc, lat. suävis, něm. süß a.}.; sr. Pokorný 1039n) a jeho opozita solľľb 'slaný'. Přijímají H-K 335n, proti Sch-Šewc I.e.
O přímé spojení sl. sold-bk-b s ie. *suňdu- se nověji pokusil Ondruš, SlWort 128. bv
slaná, -y f. 'jinovatka, námraza; Reif, Eisniederschlag' (PsaltEuch)
V Euch (59a 15) doloženo ve výčtu škůdců pěstovaných rostlin: začbno nyně glagolati imena gadom-b, prgg-b, slang; SJS 4, 108 interpretuje jako 'jinovatka', StslS 611 jako 'druh škodlivého hmyzu'. Snad by mohlo jít také o 'padlí', které (podobně j ako j ino vatka) tvoří bílé povlaky na rostlinách. Doklad z Psalt izbi gradomb vina ich-b i čr-bnieje ich-b slanojg Ps 77, 47 však ukazuje, že ani v Euch není význam 'jinovatka' vyloučen; v. Sarapatková, Slávia 78, v tisku.
Exp.: Z csl. je r. st. slána 'jinovatka' (v. Vasmer 2, 657).
EL: Psi. *solna > b. slaná, vak. slaná, sch. sin. slána, vše 'jinovatka,námraza', dále 'holomráz' (sin. dial. Plet.), 'drobné kroupy' (ch. dial. Rj), 'padlí, tj. cizopasná houba tvořící bílé povlaky na rostlinách' (sin. dial. Plet.), 'nemoc ovcí' (b. dial. BER 6, 851).
•  Psi. *solná < ie. *kelH- 'mrznout'.
Psi. * solná má nejbližší protějšek v lit. šalná 'jinovatka, mrazík' a lot. salna tv. Dále se z balt. jazyků srovnává lit. šáltas, lot. salts, stprus. salta 'chladný', lot. sals 'mráz', stprus. passalis tv., lit. Šálti 'mrznout', lot. salt tv. (v. Fraenkel 960n, Karulis 2, 150n, Mažiulis 3, 223 a 4, 50n). Z dalších ie. jazyků se přidává av. sarata- 'chladný', nper. sard tv., oset. sselyn 'mrznout' a další Írán. výrazy (v. Abajev 3, 64 s liter.) a nejspíš s reduplikací kořene i stsev. héla « *hehlon) 'jinovatka' a stind. šišira- 'předjaří, chladná roční doba' (v. Mayrhofer 1986, 2, 641, Orel 2003, 168). Rekonstruuje se pak ie. *kelH- 'mrznout' (Pokorný 551, LIV 2001, 323, Snoj 2003, 666n).
Málo jasný je vztah k sl. chold-b 'chladný' (v. chladt).
Scheftelowitz (KZ 53, 268) a Machek (s.v. stňň) spojovali *solna se *sern-b 'bílý' (v. srěnt) a předpokládali, že odpovídající ie. kořen připouštěl variaci rll.
Podobně spojoval uvedené výrazy Brückner (KZ 51, 238), ale předpokládal kořen *sol- (< *kol- ?) 'šedý'.
Nostratické souvislosti hledá Il.-Svityč 1, 332n (v. i Kaiser 1990,80n). bv
slanuťbkt, -a m. 'cizrna; Kichererbse' (Supr)
Psáno i slanotokb (lx Lobk), jenže to chybně překládá ř. ipeßivOo^ 'cizrna' místo náležitého lepeßivOoci 'terebintský strom, druh pistacie (Pistacia terebinthus, řečík terebinthový)' (SJS 4, 108; více o tom v. Kovačevová, ProučSupr 146-152). Csl. také slangtbkb (MLP 856).
EL: Stsl. slanuťbkb ~ b. dial. slanútäk, slánotók, slanätäk, slántók, slandúdok, slanduk aj. (BER 6, 853, Achtarov 1939, 135), mk. slanutok, slanotok, srb. dial. slanotok, srb., charv. dial. slanutak 'cizrna' (Sulek 1879, 359, Simonovic 1959, 121, Skok 3, 279); bez suf. -kb: b. slanut, dial. slanúta tv. (BER 6, 853n).
834
slanuťbkt
slaviti
Cizrna/Cicer arietinum, rostlina z čeledi vikvovitých, vytváří lusky s 1-2 semeny, které se připravují na jihu Evropy jako luštěniny, např. hrách (sr. i srb. grah-slanutak, (bijeli) slanigrah, charv. slanigrah 'cizrna'). Z vlákenlusků se vylučuje šťáva, jejíž hlavní složkou je kyselina šťavelová (Annenkov 97). Ta způsobuje kořeněnou chuť cizrny a objasňuje odvození slanutbkb ze slan-b 'slaný', v psi. obecněji 'okořeněný, chutný'.
Derivát od adj. slan-b 'slaný' (v. soli,), tvořený sufixem -uťb„ jenž je doložen jen v b. (v. výše; sr. Nah-tigal 1936, 58n); k němu byl připojen sufix -kb (o něm v. Slawski, SK 1, 89). Tento výklad podal už Miklošič (Mikl. 1852, 2, 255n, který uvádí podobně tvořené csl. pol-u-tb-kb 'vojenský plášť'); dále v. Skok 3, 279 a 551, Vaillant 4, 303 a 703, Kovačevová I.e., BER I.e. Stejně motivované JSOU sch. dial. názvy cizrny slanič, slanica. pv
slant v. soli,
slaštb, -i f. 'sladkost; Süßigkeit'
Také 'sladké jídlo', 'chutnosť, 'koření', přen. 'líbeznost, příjemnost', 'slast, rozkoš, požitek'; vb slast b 's radostí, s potěšením'.
Der.: slastbnb 'sladký, příjemný, líbezný', adv. slastbno, slastbně 'sladce, radostně'; slaštb 'rozkoš-nický, poživ ačný, prostopášný', slaštb by ti 'mít něco rád, libovat si v něčem'.
Komp.: slastoljubbnb 'rozkošnický, libující si v rozkoši', slastoljubbcb 'rozkošník, milovník rozkoše' (ř. cpiX-qSovoc), slastotrbpije 'požitkářství, vášeň' (StslS, v Euch mylně psáno strastotr-bpije).
Exp.: Z csl. je r. slasť 'sladkost, pamlsek', 'slast, rozkoš', ukr. slásnýj 'smyslný, chtivý', st. slasť 'sladkost, pamlsek' (Žel).
Et.: Psi. *solstb > b. kniž. slast, vak. slast, sch. sin. slast, vše 'slast, rozkoš, požitek' a také 'sladkosť (b. mk. sch.), 'příjemná, sladká chuť' (sin.). Slk. slast', č. slast jsou z r. (H-K 336).
Psi. *solstb je tvořeno ie. sufixem abstrakt -ti- od psi. *solďb 'sladký', původní podoby adj. *soldbkb tv. (sr.Vaillant4,691,Slawski,SK2,47). Dálesr. slaďfckt.bv
slatina, -y f. 'slaná půda, slatina; salziger Boden, Moor'
Exp.: Z csl. je rum. slatina 'slaná voda' (Tiktin 1438, Rosetti 1968, 577, BER 6, 857 s liter.).
Et.: Psi. *soltina > b. lid. slatina, rak. slatina, sch. slatina, sin. slatina, slk. č. slatina, r. dial. solótína (SRNG) s význ. 'slaná půda' (b. dial. BER 6, 856, mk., r. dial.), 'slatina, bažinatá, mokrá půda, rašeliniště' (b. mk. sch. slk. č., r. dial.), 'vysoká tráva rostoucí v rybnících' (č. dial. Jg), 'slané nebo minerální zřídlo,
pramen' (b. dial. BER I.e., sch.), 'minerální voda, kyselka' (sch. sin., slk. dial. Kálal).
Doloženy jsou i tvary s -tv-: slk. dial. svatvina (Kálal), č. dial. (mor.) slatvina (Bartoš 1906), stp. sločwina (SStp), p. st. slotwin(k)a (SW), ukr. solótvyna s významy 'slaná, bažinatá půda' (ukr.), 'mokrá půda' (stp.), 'kyselka, minerální voda' (slk. p.), 'vysoká tráva rostoucí na bažinatých místech' (Bartoš); v luž. je forma S -tv- dolož, v toponymech (sr. Eichler 1994, 3, 204).
Psi. *soltina je zjevně derivát od *soltb, doloženého v r. sóloť 'mokré bažinaté místo', 'osikový lesík, vyrostlý na mokrém místě' (SRNG).
Všechna tato slova se odvozují z psi. solb 'sůl' (v. soli,), sr. MEW 314, Gorjajev 336, Mladenov 589, Trautmann 249, Vondrák 1924, 1, 544, Brückner 507, H-K 336, Vasmer 2, 692n, S-A 1955, č. 859, Pokorný 879, BER 6, 856n, Derksen 2008,461 aj.
Ne zcela jasné je nicméně tvoření slova. Slawski (SK 2, 47) vidí v *soltb ie. sufix abstrakt *-ti-, ale poznamenává, že u denominativ je řídký. Vaillant 4, 694 zde spatřuje abstraktum od ptc. pas., ale bez upřesnění, od jakého slovesa. Stprus. saltan 'špek', na které poukazuje Trautmann I.e., má sice -t-, ale jinou morfologickou charakteristiku.
Nevysvětleny zůstávají nadto tvary s -tv-. Slawski (SK l, 122) zde viděl stopu pův. T,v-kmene *solty, gen. *solťbve. Machek (s.v. slatina) připouští, že sl. soltvina ]t příbuzné s lat. w-kmenovým saltus 'les, hvozd', příp. že soltina a soltvina představují výsledek vzájemného formálního i sémantického ovliňování mezi pův. *solina 'slaná voda', snad odpovídajícím lat. salinae 'solné doly, solivary', a soltvina 'bažina'.
Furlanová (in Bezlaj 3, 256) z existence akcentových dublet soudí, že u sl. soltb, soltina došlo ke zkřížení pův. *soltb/solti>, der. od solb 'sůl', a *soltb < ie. *salH- 'špinavě šedý' (ke koř. Pokorný 879; souhlasí Snoj 2003, 667).
Sobolevskij (ŽMNP 1886,9, 145) spojoval *soltb se *solna 'jinovatka'(v. slaná); proti Vasmer I.e. bv
sláva v. slaviti
slaviti, slaviťb, slavljo 'slavit, chválit, velebit; preisen, rühmen'
Také 'uctívat, vyznávať, 'domnívat se, smýšlet', refl. 'chlubit se, honosit se'.
Der.: slavljenije 'slavení, oslavování, velebení' (lxSupr); pref. proslaviti 'oslavit, proslavit, učinit slavným, rozhlásit', proslavljenije 'proslavení, oslavení, povesť (Bes), ipf. proslavljati 'oslavovať ;prěprosla-viti 'nadevše oslavit' (kalend. Ochr Mak); vbsproslaviti 'oslavit'; vbslaviti tv.; - sláva f. 'sláva, čest, chvála,
835
slaviti
slědt
dík, pocta; velikost, dokonalost; velkolepost', nesla-va 'nesláva, hanba' (lx Cloz; ř. áSo^ía), slavbnb 'slavný, proslulý, vznešený', 'nádherný, skvělý', substant. slavbnaja n.pl. 'slavnéskutky', adv.-ě, -o;prěslavbnb 'přeslavný, nejslavnější' (ř. 7iapá8o^o<;, ůxepévSoZoc), prěslavbnoje 'div', adv. -ě, -o. Adj. preslovy, preslove 'slovutný, proslulý, přeslavný' v. sluti.
Komp.: blagoslaviti 'požehnať (lx VencNov), bla-goslavljati 'dobrořečit, blahoslaviť (lx Ben; ř. eůXo-yeív); pravoslavije 'pravověrnost, pravá víra' (ř. ópOoSo^ía), pravoslavbtib 'pravoverný' (ř. ópOóSo^oc); tbšteslavije 'prázdná, marná sláva' (ř. xevo8o£ía), ťbšte-slavbtib 'marné slávy' gen. (ř. áófr;? xevřjc); velblěpo-slavbtlb 'velkolepý' (lx Christ; ř. peyaXonpe7cr]c), Vbse-slavbtib 'přeslavný' (lx var. k Clem); slavosloviti 'velebit, pět chválu, oslavovať (ř. So^oXoyeív), slavoslovije 'chvalozpěv' (ř. So&Xoyía), tv. i slavoslovesije (podle Cejtlinové 262n za slovo-), slavoslovestvije (ř. 8o£oXoyía; v. Schumann 1958, 54), slavoslovljenije.
Vzhledem k blízkosti významů -slaviti a -sloviti dochází u stsl. kompozit k časté záměně psaní s -a- a -o-; např. vedle blagoslaviti, -slavljati s pův. -slav- je i blagosloviti, -slovljati aj. (Meillet, RÉS 1,11, Bern. 1, 69, Cejtlinová 256, 263, Karpluko-vá, PSS 7, 185n, Moszynski, SlOr 39, 47-64 aj.).
Často se -slav- vyskytuje jako 2. část nom.pr., v. Boljeslavb, Izbraslavi., Izeslavt, Jaroslavt, Rastislavi., Vešteslavi., Vratislavi..
Exp.: Csl. proslaviti > rum. a preaslävi, a proslaví 'proslavit' (Tiktin 1238n, 1270). Csl. sláva > rum. sláva 'sláva, krása aj.' (Tiktin 1438, Rosetti 1954, 42). Csl. slaviti > rum. a slaví 'velebit, chváliť (Tiktin 1438). Csl. slavoljubije (MLP 854) > r. slavoljubije 'ctižádost' (Preobr. 2, 317). Csl. slavoslovije > r. slavoslovije 'chvalozpěv', cirk. 'slavosloví, doxologie, píseň najitřní bohoslužbě' (Preobr. l.c). - Csl. zíloslavije (MLP 229) > rum. zloslavie 'kacířství' (Tiktin 1823). CA. pravoslavije, pravoslavbn-b > rum. pravoslávie 'pravá víra, pravověrnosť, pravoslavnic 'pravoverný' (Tiktin 1236). Dále jsou tato slova doložena ve sl. jazycích v terminologii pravoslavné církve, např. b. pravoslávie, pravosláven, mk. pravoslávie, pravoslavje, pra-voslaven, srb. pravoslavije, pravbslavan, br. pravasláuje,prava-slaůny, ukr. pravoslávja, pravoslávny], r. pravoslavije, pravoslávny] aj. (Preobr. l.c, Rj 11,414n, Vasmer2,424, ESBr 9, 324, ESUkr 4, 552 aj.), odkud pronikla i do ostatních sl. jazyků (např. č. pravoslaví, pravoslavný, p. prawoslawie,prawoslawny).
Et.: Psi. slaviti > b. slávja (se), rnk. slavi (se), sch. slaviti (se), sin. slaviti, slk. sláviť (sa), stč. slaviti (se), č. slavit (se), hl. slawič (so), dl. slawiš, pomsln. slavic, p. slawič (sie), br. slavic', slávicca, ukr. slávyty(sja), str. slaviti(sja),r. slávit'(sja),vše 'oslavovať, 'chválit (se), velebit (se)' (jsi. slk. č. luž. kaš. stp. p. vsi.), refl. též 'být proslulý' (b. sch. stč., p. arch., vsi.) aj.
Slaviti je kauzativum (doslova 'způsobovat, aby byl někdo proslulý') se zdlouženým stupněm od sIovq, sluti 'slout, nazývat se'; v. sluti a slovo (Machek s.v. sláva, Sch.-Sewc 1302n, Snoj in Bezlaj 3, 257n aj.).
Psi. sláva, všesl.: b. sláva, rnk. sláva, sch. sláva, sin. slk. č. sláva, luž. slawa, porn. sláva, p. slawa, vsi. sláva, vše 'proslulost', dále 'oslava, svátek' (sch. sin., slk. st. a hovor., č. hovor.), 'chvála ' (stč. luž. p. vsi.), 'chlouba, hrdosť (b. rnk. slk. stp. str.) aj. Příbuzné je lit. šlově 'sláva' (Fraenkel 1008n). - Je obtížné rozhodnout, jde-li o deverb. od slaviti (tak např. Machek s.v. sláva, Slawski, SK 1, 59, Snoj in Bezlaj 3, 258, Bo-ryš 2005, 557) nebo zdloužení od slovg, sluti (připouští Slawski l.c). Méně pravděpodobně je slaviti denom. od sláva (Dybo 1981, 104; odmítá Snoj l.c). pv
slědt, -a m. 'stopa; Spur'
V předložkovém spojení s gen. 'za, podle, v důsledku'; vb slěďb, 'zezadu, vzadu', iti vb slědb 'následovat', gbnati vb slědb 'pronásledovat', sb slěda 'zezadu, vzadu'.
Adv. poslědb, poslědi,poslědu, poslěžde 'posléze, později, nakonec, potom', ve spojení poslědb gresti, priti 'následovat, jít za někým', konj. poslědi jako 'potom když'.
Der.: slěditi, slěždo 'slídit, prohledávat' (lx Supr); slědovanije ve spojení po slědovaniju 'po pořádku' (lx Supr); islěditi 'vyslídit, vypátrať, islědovati 'sledovať (lx Bes), neislědimb, neislědovanb, nei-slěd(ovan)brib,neislěžderib 'nevyzpytatelný';naslě-diti 'zdědit, získat dědictvím, stát se dědicem', 'odkázať, naslědije, naslěždenije 'dědictví', naslědbnikb 'následovník; společník, druh', 'dědic', sbnaslědb-nikb 'spoludědic', naslědovati 'nasledovať, 'zdědit', 'odkázať, následováni]e 'následování', 'dědictví', naslědovatel'b 'následovník' (lx VencNik), na-slědbstvije 'dědictví', naslědbstvovati 'zdědit; stát se dědicem', 'odkázať, naslědbstviti 'zdědit, dostať, sbnaslědovati doloženo jen v ptc sbnaslědujuštii 'ti, kteří někoho následují' (lx Bes, SJS dod.); po-slědbkb 'konec', na poslědbkb 'nakonec, konečně, posléze'; poslědovati 'následovat, provázet', po-slědovanije 'následování', spec. liturg. 'officium' (lx Ostr), poslědbstvo 'co následuje, následující', po-slědbstvije 'potomstvo' (lx VencNik), poslědbstvovati 'následovat, provázet', poslédbn'ii 'poslední', po-slědbnjeje n. 'potom, posléze, nakonec', substant. poslědbnjaja n. pl. 'konec', poslědbnikb 'poslední (člověk)' (lxChrist); uslědovati 'následovat'; vbslěditi (lx VencNik), vbslědovati, vbslědbstvovati 'následovat', povbslědovati 'vydat se za někým, něčím',
836
slědt
slina
vbsledovateľb 'následovník' (lx VencNik). Viz i posle.
Komp.: zakononaslěditi 'ujmout se dědictví' (lx
Gl).
Exp.: Z csl. je rum. st. a (i)sledi 'zkoumat' (Tiktin 855, Rosetti 1968, 576, BER 6, 862), a posledui 'zkoušet', posle} 'výtažek', poslede 'málo' (Tiktin 1219), a sledi '(ná)sledovať (Tiktin 1439), r. naslédije 'dědictví' (KESRJ), preslédovať 'pronásledovat' (Preobr. 2, 330).
Et.: Psi. slědb > b. kniž. sled (BER 6, 859), sch. sled/sľijed, sin. sled, slk. č. sled, luž. sled, p. slad, br. sled, ukr. slid, r. sled 'stopa, znamení, pozůstatek' (b. sch. sin., slk. st. a kniž. HSSlk, SSJ, stč. MStčS, luž. p. vsi.), 'sled, souvislé pořadí, nepřerušená řada' (sch. sin. slk. č. luž.), 'cesta, trasa' (p. st.) aj.
V b. a mk. doloženo f.: b. sledá, vak. arch. sleda 'stopa, šlépěj, pozůstatek', v b. také sled 'za, po'. V plb. doloženo slbd 'po(dle)' (sr. Olesch 1983, 991) a snad sem patří i slbd 'zvíře' (Olesch 1983,1017, SEPlb 729n). V pomsln. doloženo slodg 'vzadu' (PWb), v kaš. slade tv. (Sychta).
Psi. *slěditi, slědJQ > b. sledjá, vak. sledi, sch. sléditilslijěditi, sin. sledíti, slk. sliediť, stč. sléditi, č. slídit, hl. slědzič, dl. slěziš, p. šledzič, br. hovor, a dial. sljadzíc', dial. i sledzíc' (SBrH), ukr. slidýty, r. sledit', vše 'sledovat, následovat, pronásledovat, stopovat, pátrať, ve vsi. i 'zanechávat stopy' aj.
Psi. slědovati, slědujg > b. slédvam, vak. sledu-va, sin. st. slědovati (Plet.), slk. sledovať, č. sledovat, hl. slědowač, dl. slědowaš, porn. sladovac, p. st. šladowač, ukr. slíduvaty, r. sledovať, vše 'následovat, stopovat, pátrať, také 'vyplývať (b. kniž., mk. sch. luž. r.), 'opožďovat se' (kaš.), 'patřit, náležet' (sch.), 'patřit, slušet se' (b. mk. r.), 'zanechávat stopy' (r. dial. SRNG) aj.
• Psi. slěd-b < ie. H^sleidh- 'být kluzký, vyklouznout, vymknout se'.
SI. slědb se srovnává s lit. slidús 'kluzký, hladký', dial. i slydús tv., slýsti, préz. slýstu, prét. slýdau 'vyklouznout, smeknout se', lot. slids, slid§ns 'kluzký, hladký', slist, slist, 'vymknout se, vyklouznout', slidét 'sklouznout', slaids 'strmý, hladký, klouzavý' (lot. sliede 'stopa, kolej' je podle Endzelina, IF 33, 117, M-E 3, 937n domácí, ne ze sl., ale lit. dial. sliědas 'stopa' je z br., Fraen-kel 830; stprus. slidenikis 'pes vedoucí smečku', podle některých zp., má Mažiulis 4, 131 za domácí), stangl. slídan 'klouzat, vyklouznout', angl. slide tv., střhn. sliten tv., stsev. sledi, stsas. slido, sthn. slito, něm. Schlitten 'saně', stind. sredhati 'bloudit, vymknout se'; rekonstruuje se ie. *(s)leidh- 'být kluzký, vyklouznout, vymknout se', příp. jako dh-ové rozšíření kořene *(s)lei- 'být
slizký, mokrý, vlhký, klouzat'. Sl. slědb tedy pův. znamenalo 'stopa po saních nebo voze'; sr. Vasmer2, 658n, Anikin, Etim 1980,48n, Sch.-Šewc 1313n, Černých 1993, 2, 174n, BER 6, 859n, 862, Snoj 2003, 668, Pokorný 960n, Ot-kupščikov 1967, 137, Karulis 2, 223n, Vries 1962, 514, Seebold 1970, 427n, Orel 2003, 350 s liter.
Na základě srovnání s ř. oXioQávo), inf. aor. ôXi-oQeív 'klouzat, smekat se' se rekonstruuje počáteční laryngála: *H3sleidh- (Mayrhoferl986,2,786n,LIV2001, 307). V ř. je pak ovšem nutno počítat buď s metatezí s (*H3sleÍdh- > *H3leÍsdh-, Mayrhofer 1986, 2, 787, LIV 2001, 307, pozn. 1) nebo s disimilací před sekundárním rozšířením -dh- (Chantraine 792) či -t- (Boisacq 697): *(s)leidh-dh- či *(s)leidh-t- > -XeioO- (Frisk 2, 377 připouští obojí rozšíření).
Otrebski (1939, 137) a Machek (s.v. sled) měli sl. slědb za příbuzné s gót. laists 'stopa', laistjan '(ná)sledovať za předpokladu metateze s v gót.
K nostratickým souvislostem v. Kaiser 1990, 106. bv
-slěpati v. v-Bslěpati
slěpt adj. 'slepý; blinď
Der.: slěpbcb 'slepec', slepota 'slepota'.
Et.: Psi. slěpb, všesl.: b. sljap, vak. slep, sch. sleplsľijep, sin. slep, slk. č. slepý, hl. slepý, dl. slěpy, plb. slepě, porn. slepi, p. šlepy, br. sljapý, dial. i slépy (SBrH), ukr. slipýj, r. slepój, vše 'slepý' s přenesenými významy, např. 'nezralý (o plodech)' (NovgOSl).
Sl. adj. slěpb patří ke slovesům oslbngti 'oslepnout', oslěpiti 'oslepiť; jejich vzájemný poměr je však málo jasný, stejně jako et. výklad jejich lexikálního základu . Většinou se počítá s paralelní existencí slovesa oslbngti a adjektiva slěpb, odvozených od společného kořene v různém ablautovém stupni. Saur (Slávia 50,54n) však vykládá slěpb jako deverbativum od kauzativa oslěpiti. Naopak Kurylowicz (1968,240) vychází z adjektiva a oslbngti má za deverbativum odvozené od deadjektiva oslěpiti. Toporov (Etimlssl 1, 12n) spojuje adj. slěpb a vb. oslbngti s lěpiti 'lepit se' (tak i NREt 1,211a Tolstá, SlEtimD 409n, která pro toto spojení uvádí sém. důvody; v. oslbiioth. bv
slina, -y f. 'slina; Speicheľ (Euch Bes)
Et.: Psi. slina, všesl.: b. arch. slina (Gerov 3,191), b. arch. a dial. slinka, dial. též slýnka (BER 6, 880), mk. slinka, sch. sľina, sin. slina, slk. č. slina, hl. pit. sliny, dial. též slěny, dl. slina, plb. slainä (P-S 132), porn. slěna, p. slina, br. slina, dial. i slínja (SBrH), ukr. slyna, r. dial. slíná (SRNG), vše 'výměšek žláz v dutině ústní, slina', dále 'slza' (dl. dial. Sch.-Šewc
837
slina
Slověnint
1314).
S w-ovým vokálem v kořeni sem snad patří též b. sljúnka,ľ. sljuná 'slina'. Netypický koř. vokalismus lze vysvětlit vlivem *pl'ujo 'plivu' (Brandt, RFV 23, 298n, Vaillant 4, 586 aj.). Sr. b.pljúnka 'slina'.
Psi. slina obsahuje ie. kořen *(s)lei- 'slizký, mazlavý; mazať, od něhož j e (pomocí různých formantů) utvořena řada slov pojmenovávajících slizké, klouzavé věci. Slovotvorné nejbližší (s n-ovým formantem) je lot. pl. sliěnas 'sliny', s jiným formantem (-k-) pak lot. sliěkas 'slina', lit. slíekas 'dešťovka, žížala', lot. slieka, Stprus. slayx tv. (M-E 3, 938, Trautmann 269, Vaillant 1. c, Sch.-Šewc 1314n, Bezlaj 3,260n, Smoczyňski 2007, 572 aj.). Stejný ie. kořen (s m-ovým rozšířením) je v ř. (Hesych.) Xeífia^ 'slimák', sthn. slim 'hlen, sliz', něm. Schleim tv., sl. slimák* aj. V. též slfcztkT,, sluzt, sltza. Sr. H-K 337, S-A 1955, č. 838, Pokorný 662n, Briickner 531, Vasmer 2, 661n, BER 6, 880, ESUkr 5, 300n, Furlanová, JZap 1, 25-30, Kluge 2002, 808 aj. Souvislost s lat. linere 'natírat, mazať (kterou předpokládají např. Charpentier, KZ 40, 464 pozn. nebo Pokorný l.c.) je nejistá (sr. W-H 1, 807n, E-M 360n). Mann 1984, 1215 sem řadí i bret. lín 'hnis', které Henry 187 vztahuje k ie. *la- 'líť (v. lijati).
Podle MEW 307 vzniklo psi. slina ze *(s)pljuna a souvisíš ř. KTÚziv 'plivat' (sr. též Berneker, IF 10,163). Spornýje i výklad Machkův (Machek 1968, 555), který odvozuje psi. slina i výše uvedené balt. výrazy od formy *sali- (snad < ie. *sal- 'téci') a spojuje s het. iššalli- 'slina', lat. saliva tv. (sr. Tischler 1983, 1, 371n; jinak Puhvel 1984, 1-2, 380n); sice sém. svůdné, ale bylo by nutno uznat apokopu -a-. K etymologii lat. saliva v. nověji Schrijver 1991, 212n.
Širší nostr. souvislosti nacházejí Il.-Svityč, Etim 1965, 365 a Kaiser 1990, 106. OŠ-hk
-sloniti se. v. v-BSlanjati se
slonovt adj.'slonovinový; Elfenbein-' (lxHval)
Vedle toho je doloženo adj. slonovbn* tv. (lx Psalt).
Adj. slonov* a slonovbn* jsou deriváty od subst. slon*, doloženého v csl. (sr. MLP).
Et.: Psi. slon* > b. mk. slon, sch. slon, sin. slon, slk. č. slon, dl. slon, p. slon, br. r. slon, vše 'slon'; ukr. slon je z p. (Richhardtová 1957,99), hl. slon bylo přejato z jiných sl. jazyků v 19. stol. (Sch.-Šewc 1304).
Et. nejasné.
Často se sl. slon* pokládá za přejetí ttat. výrazu pro lva: sr. tur. aslan, ujgur. azerb. arslan aj. (Räsänen 1969, 27, Sevortjan l, 177n); jako paralela pro konfuzi pojmenování exotického zvířete se uvádí sl. velbbpd* 'velbloud' < gót. ulbandus tv. < ř. éXéyac 'slon' (v. veltbodt).  V. Štrekelj 1904, 58n, Nitsch, JP 6, 144, Vasmer
2, 663, S-A 1955, č. 842, Kiparsky, VJa 1956, 5, 137, Abajev, VJa 1958, 1, 121, Schwentner, ZslPh 26, 172n, Stankiewicz, SbLehr-Spiawinski 435, Otkupščikov 1973, 160, Forman, RusJ 25, 396, Szymanski, BE 36, 15, Snoj 2003, 670. Nejasná je nicméně adaptace počátku ttat. slova ve sl. Rovněž se zdá málo pravděpodobná záměna lva a slona - na rozdíl od konfuze slona a velblouda, kteří jsou oba zvířata používaná k přepravě nákladů a v podobných funkcích (Havlová, red. poznámka).
Jiní mají sl. slon* za derivát od slovesa sloniti 'opírat (se), zakrývať (b.prislonjá, zaslonjá, sch.prisloniti, zasloniti, sin.prisloniti, zasloniti, i.prisloníť, zasloníť aj.): podle staré představy nemůže slon ohnout kolena a musí spát vzpřímený, opřen o strom (Brandt, RFV 24, 180n, Preobr. 2, 324, Briickner 500, Mladenov 591, Černých 1993, 2, 177). Takový výklad sice připomíná spíše lidovou nebo učeneckou etymologii, ale není vyloučeno, že takto byl upraven nějaký starší přejatý výraz.
Oštir (Slávia 6, 1-17) pokládal sl. sloni, za přejetí z ř. iXé-(fdc 'slon' ilyrským prostřednictvím. K jeho názoru se přiklání Machek (s.v. slon).
Ivanov (Etim 1975, 153-7) má sl. slovo za migrační středo-asijský termín, přejatý z paleosibiřských pojmenování mamuta.
Blažek (PIEC 2001, 150-67) má sl. sloni, za přejetí, ale zdroj není jistý (diskutuje několik možností).
Iľjinskij (IzvORJS 23, 2, 196) myslel, že sloni, < *slopnt> obsahuje týž kořen jako p. st. slopieň 'stopa', slapač 'šlapat'.
Friedenberger(BB 25,278) spojil sl. sloni, se stind. karénu-'slon' (proti Mayrhofer 1956, 1, 168).
V souvislosti se sl. sloni, uváděné lit. slapis 'slon' nejspíš vzniklo sekundárně omylem ze šläjus tv., jehož vztah ke sl. slovu je však nejasný (sr. Fraenkel 998). bv
SlověnuTb, -a m. 'Slovan; Slawe' PI. Sloveně.
Der.: slověnbsk* 'slovanský',adv.5Z0veni.5fcy 'slovansky'.
Et.: Psi. Slověnin*, pl. Sloveně 'Slovan' je zastoupeno ve všech sl. jazycích: b. st. sloven(in), slovjan(in) (BER 6, 834; b. slavjánin < r., Damerau 1960, 125), mk. Sloven, sch. Sloven, arch. Slôvenin (ch. Slavěn < r.), sin. st. Sloven (Snoj in Bezlaj 3,265), slk. č. Slovan, luž. Slowjan, plb. adj. nom. sg. n. slüvenst'ä (Olesch 1983, 1018), porn. Slovan, p. Slowianin, br. slavjanín, ukr. slov'janýn, str. slověnin*, slovjanin*,ľ. slavjanín (r. a jako výsledek akání nebo podle ř. a lat. názvů Slovanů); sin. Slovan je z jiných sl. jazyků (Snoj in Bezlaj 3,265). Není však jasné, zda se etnonymum pův. vztahovalo na všechny Slovany nebo jen na jejich část (sr. Niederle 1906,469n, Briickner, Slávia 3,199n). V každém případě toto pojmenování nebo jeho deriváty označují i některé
838
Slověnint
slovo
dílčí sl. kmeny či národy: jsi. Slovince (sin. Slovenec, sr. i SStarS 5,271n), pomořské Slovince (porn. Sloviňc; sr. SEKaš4, 319n, SStarS 5, 299n), dalmátske a slavonské Chorvaty (sch. dial. Slovinac, Skok 3, 281, Rj), Slováky (slk. Slovák, st. i 'Slovan', HSSlk), novgorodské Slovany (str. slověnin-b, slovenin-b, StrS, Niederle 1906, 474, SStarS 5, 296n).
Jako mnohá jiná etnonyma je i Slověnin* et. nejasné, ač byla předložena celá řada výkladů (pro liter, v. Vasmer-T. 3, 665n, Skok 3, 282n, Bezlaj 3, 265n, Kunstmann 1996, 23n, BER 6, 835n, starší výklady sr. Niederle 1906,479n, Iľjinskij, IzvORJS 24, 1, 141-9, Sluszkiewicz, Przeglad Kla-syczny2, 1936,731-798).
Někteří spojují Slověnin* s kořenem obsaženým v řadě sl. hydronym (str. Slovutičb 'přízvisko Dněpru', r. Sluja 'přítok Vazuzy', Vasmer 1961, 4, 304, p. Slawa, Slawica, sch. Slavnica aj., sr. Lehr-Splaw. 1946, 79), v lit. Slavě; ten lze dále spojit s ř. xXú^eiv 'mýť, stlát, cluere 'čistiť,cloäca 'odpad' aj. < ie. *kleu(H)-'mýt, čistiť (kekoř. sr. Pokorný 607, LIV 2001,335). Sloveně by pak pův. bylo buď oby vatelskýmjménem odvozeným od určitého hydronyma nebo pojmenováním obyvatel kraje bohatého na vodní toky. Určitá potíž spočívá v tom, že jinak tento kořen ve sl. doložen není. Sr. Rozwadowski, SbBelic 1921, 129n = Rozwadow-ski 1959, 2, 327n, Budimir, SbBelic 1921, 97n, Lehr-Splaw. 1946, 191n a JP 28, 145, Vasmer 2, 656n, Liewehr, ZS1 1, 1, 24, Otrebski, LP 7, 263n, Moszyňski 1957, 138n, Slawski, SK 1, 119 a SStarS 5, 274, Snoj 2003, 671 aj. Rudnicki (1959, 1, 135 a SlOc 7, 486n) zde viděl ie. *sleu- 'téci, plynout', variantu kořene *sreu- tv. (ke koř. v. LIV 2001, 588); podobně Knobloch (InL 5, 13n).
Jiní odvozují Slověniwb od kořene obsaženého ve slovese sluti, slovg 'nazývat se, znamenať (v. sluti): Slované byli ti, kteří mluví srozumitelným jazykem.
Jako paralela se uvádí alb. shqiptar 'Albánec' od shqipon 'mluvit jasně' (ale Orel 1998, 434 je má za kalk podle sl. Sloveně) a Slověnin-b se také považuje za opozitum k NěnibCb 'Němec' od adj. něm-b 'němý' (v. Němtct). Sr. Schrader-Nehring 2, 417, 608, Trautmann 1948, 25, Menges 1979, 33, Maher, BalkE 14, 2, 34n a JIES 2, 143n, Trubačev, Etim 1980, 12n a VJa 1985, 4, 4, Blažek, Slávia 59, 263 aj. Případnou námitku, že suf. -ěn- je sufixem obyvatelských jmen, se pokusil Jakobson (IJSLP 1/2, 271) vyvrátit poukazemna str. kličane 'lovcikřikem nadhánějící zvěř', der. od kličb 'křik'. L. Moszyňski (JiS 24, 135n) ve Sloveně viděl suf. patronymik typu brat-an-bl-ěn-b. Schelesniker (AnzslPh 6, 121n) má Sloveně za pův. rc-kmen. Trautmann l.c. předpokládal přetvoření něj aké starší formy podle obyvatelských jmen na -ěn-. Podle Baudouina de Courtenay (JP 3, 62n) vznikl název Sloveně podle -slav-b, časté druhé části slovanských antroponym, patřící rovněž k ie. kořeni *kleu-.
Masing (SbBaud. de Court. 87n) a Stender-Petersen (1927, 181n) pokládali Slověnin-b za přejetí původního germ. označení Slovanů, odvozeného od slovesa doloženého v gót. slawan 'mlčet': původně 'ti, kteří jsou němí, mluví nesrozumitelně', tedy s předpokládanou stejnou motivací jako sl. NěnibCb od něm-b (v. Němtci,). Připouštějí S-A 1955, č. 843; proti Kiparsky 1934, 82n.
Ve svém starším výkladu měl Otrebski (1947, 54n a LP 1, 143n, SlOc 19,418n, PF 19, 198) etnonymum Sloveně za derivát od koř. *selu- > stir. selb, kymer. helw 'majetek', varianty kořene *selbh- > gót. silba 'sám, týž' aj.: Sloveně pův. 'lidé téhož, vlastního kmene'.
Podobnou motivaci předpokládá Goi^ib (1992,293n a IJSLP 25-26, 167n, RS 38, 20n), když rekonstruuje pův. *suobhěn- > (disimilací u-bh> l-bha. lid. etymologií podle slovo) Sloven-, a to spojuje se sl. sloboda 'svoboda' (v. svobodt), gót. sibja 'rod', něm. Sippe tv. aj.: pův. 'člen rodu, příbuzenské komunity' (proti Trubačev, SlJaz 10, 31 ln).
Kunstmann (1996, 27n) spojuje Sloveně s ie. *soluo- 'všechen' (ke koř. Pokorný 979n); podobně Baderová (1994, 81n).
Brückner (501 a Slávia 3, 200n) vycházel z ie. *sleu- 'pomalý', k němuž řadil i sl. sluga a angl. slow 'pomalý'.
Mikkola (RFV 48, 273) spojoval Slověnin-b s ř. Áaó$ 'lid, národ' (přijímá Bernštejn 1961,91), sám to však později označil za nejisté a navrhl spojení se stir. slúag 'houf, vojsko' (Mikkola 1913, 1,8 a RS 1, 17).
Iľjinskij (IzvORJS 24, 1, 143n)měl Slověnin-b za příbuzné s ř. aXcoŕj, attické aXco^ 'obdělaná země' a předpokládal pův. význam 'zemědělec'.
Ľvov (IzvAN 16, 175) měl za původní podobu s iniciálou ski-, obsaženou v lat. a ř. názvech Slovanů, spojoval ji s lit. skliaüsti 'klenout, spojovať a rekonstruoval bsl. kořen *sklau-'spojovat, upevňovať.
Za původní má iniciální ski- také Lunt (SbMareš 198n), který Sloveně vykládá z protob. substantiva *sqlaw 'strážce'. bv
slovo, -ese n. 'slovo, řeč; Wort, Rede'
Také 'dar řeči', 'proslov', 'příkaz, přikázání, ustanovení','jméno, název', 'zvěst, pověst', 'zaslíbení, slib', 'učení', 'slovesné dílo, kniha', 'důvod', 'kázání', 'Písmo svaté', 'rozum', 'smysl, význam', 'způsob, ráz, povaha', 'věc, záležitosť.
Rada těchto významůjsou patrně sém. kafky z ř. (Schumann 1958, 54).
Adv. slovom 'ústně'; ve spojení slovo božije 'evangelium' , buje slovo 'tlachání', náčelník slovesi 'mluvčí', pače slovese 'nevýslovně', pismenaja slovesa 'písmena, písmo', prěodr^žimoje slovo 'moc, vznešenost slova', slovo pochvalbno 'chvalořeč, pochvala', slovo protivbno 'svár', slovo razumi.no 'poučení' , slovo izvěsto 'ujištění, potvrzení', slovo (vrbz)dati
839
slovo
slovo
'vydat, vydávat počet', slovo tvoria 'vážit si'.
Pův. koncovky í-kmenové se střídají s o-kmenovými a i-kmenovými (sr. gen. sg. slovese, slova i slovesi).
Der.: slovesije 'slova, řeč' (lx Const), slovesbtľb 'slovní, oplývající slovy, výmluvný; rozumový, rozumný; duchovní ap.', beslovesije 'kletba' (SJS dod.; i. áXoyía), beslovesbtľb 'němý', přen. 'nerozumný, nevzdělaný' (ř. äAoyoc, áXóyioToc;), beslovbtib 'neuvážený (lxSuprzař. áXóyioToc;), neslovesbtib 'nemajícířeč, němý, nerozumný' (lx Supr, i. äXoyo^), prědbslovije 'předmluva' (lx ProglTroj).
Komp.: blagoslovbtľb, -slovesbtľb 'požehnaný' (ř. EŮAoyrjfxÉvoc), -slovestvbtib 'dobrořečený, velebený' (ř. EŮAoyrjfxÉvoc), blagosloviti '(po)žehnat, blahoslavit; (po)chválit, dobrořečit' (ř. eůXoyeív), vbzblagosloviti 'vzdát chválu, požehnať (ř. eůXoyeív), blagoslovljati 'žehnat, dobrořečit, blahoslaviť (ř. eůXoyeív), blago-slov(lj)enije 'požehnání' (ř. eůXoyía), -slov(lj)erib 'požehnaný; blahorečený; velebný' (ř. eůXoyi)tó^, eůXojxé-voc), prěblagoslov(lj)erib 'nejpožehnanější' (ř. ůxepev-Aoyrjfxévoc), blagoslovovciti, -slovbstvovctti 'žehnat, dobrořečit' (ř. eůXoyeív), -slovesiti 'požehnat; pochváliť (ř. eůXoyeív), blagoslovešenb 'dobrořečený, velebený', -sloveš(t)enije 'požehnání' (ř. eůXoyía), -slovesb-
Stviti, -slovestiti '(po)Žehnat, (po)chváliť (ř. eůXoyeív),
vbzblagoslovest(v)iti '(po)žehnat, vzdát chválu' (ř. eůXoyeív), blagosloveštvljenije 'požehnání' (lx Sin; ř. eůXoyía), -slovestVOVClti 'Žehnať (ř. eůXoyeív), -slo-
vestvenije 'požehnání; správné mluvení' (ř. eůXoyía.), -slovestvije 'dobrořečení, velebení' (lx Napiš), -slove-Sbstovati, 'vzdát chválu' (lx Sin; ř. eůXoyeív), -slovesb-stvovati 'žehnať (ř. eůXoyeív); bogoslovb, -bcb 'teolog' (ř. OeoXóyo^), -slovbcevb 'teologův' (lx kalend. Slepě), -slovbtlb 'bohoslovný' (lx Supr; ř. xrjc OeoXo-yíaz), bogoslovije (lx Slepě), -slovestvije, -slovbstvije (lx Ochr, Napiš), -slovljenije, vše 'teologie, bohosloví' (ř. OeoXoyía); -sloviti 'mluvit o bohu', -slovestviti, -slovesbstvovati tv. (ř. OeoXoyeív); bujeslovesije 'tlachání' (lx Christ; ř. fjLcopoXoyía); dbVo(je)slovbtlb 'dvojí řeči, neupřímný v řeči' (ř. 8íXoyo<;); chvaloslovi-je, -slovesije, -slovbstvije, -slovljenije 'chvalozpěv' (Clem); Ibžeslovesbnikb 'lhář' (ř. (pevSóXoyo^), ma-loslovije 'málo slov, stručnost řeči' (ř. ppaxvXoyíá); měsgceslovesbnikb '(liturgický) kalendář, menolo-gium' (lx As); pravoslovije 'pravověrnost, pravá víra' (ř. ópOoSo^ía),pravoslovbcb 'pravověrec, pravoverný' (ř. ópOóSo^o^) — pův. podobaje pravoslovije, pravoslavbCb (v. slaviti), podoby se -slov- přikloněním k slovo; v. Schumann 1958,49, Cejtlinová 256, Karpluková, PSS 7, 185n, Moszyňski, SlOr 39n aj.; prěkoslovije, -slovesije, -slovesbstvije, -slovbstvije 'odmlouvání, odpor, spor' (ř. ávTiXoyía);
semeno slov bcb 'mluvka' (lx Christ; ř. onepixoXóyo^); slavosloviti 'velebit, pět chválu, oslavovať (ř. So^oXo-yeív), slavoslovije, -slovestvije, -slovljenije, -slovesije 'chvalozpěv' (ř. So^oXoyía); slovoljubbcb 'milovníkliteratury, vědy, učenec' (lx Supr; ř. cpiXóXoyo^), -pisateľb 'spisovatel, kronikář' (lx Supr; ř. Xoyoypácpo^), -pbrěti S§ (lx Slepě; ř. Aovou-a/cív), -prěpirati S§ 'přít se O slova' (ř. XoyofjLaxeív), -pbrěnije 'spor o slova' (ř. Xo-yofjLaxJoi); sramoslovije, sramoslovbstvije 'nestoudná řeč' (ř. aioxpoXoyía); sujeslovbnikb, -slovbcb 'mluvka, tlachal' (ř. naTaioXóyoc;); zblosloviti, -slovesiti, -slovesbstvovati 'hanět, zle mluvit o někom' (ř. xa-
xoXoyeív).
Exp.: Csl. slovo > rum. slova 'písmeno, písmo, rukopis' (Tiktin 1442; Rosetti 1954, 45 má za přejetí z b.). Csl. slo-vesbn-b > rum. slovesnic 'výmluvný, řečný' (Tiktin 1442). Csl. prědbslovije > rum. predoslovie 'předmluva' (Tiktin 1240; Rosetti 1954,45 má však za přejetí z b.predislovie). Csl. prědbslovb > rum. predoslov 'předmluva' (Tiktin 1240). Csl. slavosloviti > rum. a slavoslovi 'velebit, oslavovať (Tiktin 1439). Csl. slavoslovije > rum. slavoslovie 'chvalozpěv' (Tiktin 1439). Csl. blagosloviti, blagoslovenije, bogoslovije, časoslovb > rum. a bla-goslovi 'žehnať, blagoslovenie 'požehnání' (obojí Tiktin 197), bogoslovie 'teologie' (Tiktin 207), dále césoslov, céslov 'horologium, kniha církevních hodinek, breviár' (Tiktin 329); tato slova jsou dále doložena v křesťanské terminologii sl. jazyků: br. bla-haslavíc', blahoslavénne, bahaslóůje, časaslóů, ukr. blahoslo-výty, blahoslovénnja, bohoslov ja, ukr. r. časoslov, r. blagoslovíť, blagoslovenije, blagoslovén'je, bogoslovije, b. blagoslovjá, blagoslovenije, bogoslóvija, časoslov, mk. blagoslovi, sch. blagosloviti, blagoslbvenje, bogoslovije, časoslovlje, sin. blagosloviti, bogoslóvje, slk. blahoslaviť, bohoslovie, č. blahoslavit, bohosloví, p. blogoslawič aj.; csl. bogoslovb > b. bogoslóv, mk. bo-goslov, sch. bogoslóv, br. bahaslóů, ukr. bohoslov, r. bogoslóv 'bohoslovec, teolog' aj.
Et.: Psi. slovo, všesl.: b. slovo, mk. slovo, sch. slovo, sin. slovo, slk. č. slovo, luž. slowo, plb. sítivu, porn. slovo, p. slowo, br. slova, ukr. r. slovo, vše kromě sch. sin. 'slovo, jazyková jednotka', dále 'řeč, jazykový projev' (b. mk. sch. slk. č. p. vsi.), 'proslov, kázání' (b. mk. sch. arch., slk. č. vsi.), 'slib, závazek' (slk. č. porn. p. vsi.), 'písmeno' (mk. sch. stč. stp. stukr. str.), 'rozchod, odchoď (sin.) aj.
Význam sin. slovo 'rozchod, odchod' se vyvinul z pův. 'slovo', 'dovolení (k odchodu)'. Tento význam se uchoval v sin. st. sloves m., ve spojení s slovesom 's dovolením' (Snoj in Bezlaj 3, 266).
•  Psi. slovo, -ese < ie. *kleu-os- 'chvála, pochvala', 'proslulost, sláva'.
Psi. slovo, slovese s předpokládaným pův. významem * 'to, co slyšíme' je už ie. konsonantický s-kmen
840
slovo
sluga
*kleu-os tv. < *kleu- 'slyšet'. Jeho pokračováním je i stind. šráva- 'hlasité volání, chvála, oslavná píseň', av. sravah- 'slovo, poučení', stir. clú 'sláva', ř. xké(f-)oc, 'hlas, zpráva, řeč, sláva', toch. A klyu, B kälywe 'dobré jméno, dobrá povesť, germ. *hlewaz 'proslulost' (MEW 308n, Meillet, RÉS 6, 168n, Preobr. 2, 329n, Machek s.v. slovo, Sch.-Šewc 1308, Golab 1992, 106, Núnez, LF 103, 96, Schlerath, KZ 114, 288, Mayrhofer 1956, 3, 389, Rejzek 583, Orel 2003, 176, Snoj in Bezlaj 3, 266 aj.).
Více o ie. *kleu- v. sluti, slyšati. pv
slokt. adj. 'ohnutý, shrbený, křivý; gebeugt, gekrümmt, krumm' Substant. 'mrzák'.
Psáno též sluke, v mladších památkách podoba selgke, v NicodNovg lx sesluke.
Et.: Psi. *5ft-JZ^/cí. je doloženo jen reliktově v jsi.: srb. arch, ch. arch. sluk, sElkav 'křivý, ohnutý, hrbatý' (Rj 15, 621n), sin. dial. slôk 'křivý; hubený, vyzáblý', slókav 'křivý' (Plet. 2, 513). Další souvislosti jsou nejisté.
Původ psi. adjektiva není zcela jasný a neshodují se ani názory na rekonstrukci jeho podoby (s jerem nebo bez něj). Existují dva výklady, žádný z nich však není plně uspokojivý.
• (1) Psi. *sloki> < ie. * sienka- 'klouzat; vinout, točit ap.' (2) Psi. *s(rb)lokrb < ie. *lenk- 'ohýbať.
(1) Zastánci tohoto výkladu vycházejí z toho, že podoba s jerem je doložena až v mladších stsl. a csl. památkách. Předpokládají proto, že s- je součástí kořene a -e- se začal psát až sekundárně v důsledku mylné záměny koř. iniciály s prefixem. V těchto souvislostech by pak psi. *slgke mohlo být vztaženo k ie. *slenkr- 'klouzat, vinout, točiť, s nímž jsou především v novějších výkladech spojovány následující balt. a germ. výrazy, ovšem převážně bez sl. materiálu (sr. Pokorný s.v. slenk-/sleng-,~LW 2001,567, Smoczyňski2007, 462 aj.): lit. sliňkti slenkú 'plížit se, plazit se, pomalu jít, mizet, pomíjet; klouzat, sklouznout se, smeknout se', lot. slikt 'sklánět se, ohýbat se ap.', sthn. slingan 'plynout, ubíhat, mizet, pomíjet aj.', něm. schlingen 'navíjet, kroutit', stsev. slyngva 'hodit, mrštiť (<— 'točit, Otáčet'? - Kluge 2002, 810) aj. Sl. materiál spojili s touto slovní rodinou, ovšem bez odkazu na ie. kořen, už MEW 308, Meillet 1902, 228, Vondrák 1924, 428 a 504, M-E 3, 935n aj., příbuzenství nevylučují ani S-A 1955, č. 845. Nelze vyloučit, že tentýž ie. kořen obsahuje i několik sl. sloves s poněkud posunutým významem (snad * 'klouzat, plynout' —> 'ztrácet se, ochabovať —> 'umříť; sr. sthn. slingan): stč. usleknúti 'zemřít, pojit, zcepeněť (MStčS), č. dial. oslaknúť 'stávat se líným, pomalým; ochabovat v horlivosti' (Kašík 1908, 110), uslaknuť
'ustat, zeslábnout(o dešti)' (Horečka 1941,156), hl. slakač 'zce-penět, pojíť, dl. slěc, slěkastv., p. šlgczeč 'věnovat se delší čas nějaké namáhavé činnosti vyžadující setrvání na jednom místě, dlouho sedět, dřepět' (sr. Machek, ZslPh 18,28n a Machek 1968, 671, Boryš 2005, 615n; tak i Sch.-Sewc 1310n, ale vše vztahuje k ie. *lenk- 'ohýbať a s- pokládá za í-mobile). Slabinou toho výkladu je nutnost předpokladu poměrně spletitého sém. vývoje a dále ne obecně přijímaný původ především germ. slov.
(2) Ze sémantického hlediska je přijatelnější spojení tohoto stsl. adjektiva se slovesem selgčiti 'spojit, sloučit; ohnout, shrbit' (v. ločiti), a tedy jeho příslušnost k ie. kořeni *lenk- 'ohýbať (sr. např. Berneker l, 739n, Trautmann 159, Vasmer 2, 666, Pokorný 676n, Fraenkel 832, Skok 2, 324, Snoj in Bezlaj 3, 263 aj.). Ke stejnému ie. kořeni lze snad vztáhnout i následující substantiva: slk. st. slučka 'uzeľ (HSSlk), slk. slučka 'oko na konci provazu nebo drátu upravené k zadrhnutí; nástraha, pasť, č. st. slu(č)ka 'klička, hou-žev, tj. zkroucený prut, mladý stromek s okem' (Jg), č. st. ač. (ve vorařství) sluk 'oko houžve na voru' (Snoj l.c; v. lecati). Otázkou zůstává absence jeru ve starších stsl. památkách. Vysvětlením by mohlo být s-mobile u ie. *(s)lenk-(jak předpokládá Sch.-Šewc l.c), které v mladších stsl. památkách bylo zřejmě spleteno s prefixem. K tomuto závěru však chybí opora v ie. jazycích mimo sl. areál a poněkud ho oslabuje i existence (i v kanonických stsl. památkách dobře doložených) slov (odvozených od ie. *lenk-), s prefixem se-.
Nedá se ovšem vyloučit vzájemné ovlivňování dvou paralelně tvořených, formálně podobných ie. kořenů *slenkr- a *lenk-. hk
sluga, -y m. 'sluha, služebník; Diener'
Spec. 'diákon', 'biřic, pacholek', 'voják', pl. 'příslušníci družiny'.
Der.: slufiti 'sloužit, posluhovat, obsluhovať, 'uctívat, slavit', 'konat bohoslužbu', sluzenije 'služba', 'bohoslužba', 'úřad', ve spojem čine sluze-niju 'bohoslužebný obřad', služiteľe 'služebník', služiteľestvo 'služba', služiteľene 'služebný', slu-žiteľenica 'služebnice', spec. 'diákonka'; služeba 'služba, obsluha, péče', 'služebnictvo', 'konání v něčí prospěch', 'prospěch, užitek, pomoc', 'úřad' (službbg tvoriti 'vykonávat úřad'), 'kult, uctívání' (ve spojení idolbskaja, dijavoleskaja služeba 'modloslužba'), 'bohoslužba; mše', 'oběť', sluzebene '(bo-ho)služebný', služebenike 'služebník';služestvovati 'zhotovovat, opatřovat, pořizovat' (lx Christ); slugo-vati 'sloužit', ve spojem slugujei kumirome 'modloslužebník' , slugovanije kumirome 'modloslužba'; oteslužiti 'odsloužiť; poslužiti 'posloužit', posluže-
841
sluga
slušati
nije 'služba', poslužiteľb 'služebník'; usluiiti 'zavděčit se'.
Komp.: dlbgoslužije 'vytrvalost (ve službě)'; ido-losluženije 'modloslužba' (ř. elSaXoXazpeía), idoloslu-Žiteľb 'modloslužebník' (ř. eiSaXoXáTprj^), kumiroslu-Ženije 'modloslužba' (ř. eiScoXoXaTpeía, v. Schumann 1958, 38), kumiroslužbnikb, kumiroslufiteľb 'modloslužebník' (ř. eiSaXoXáTprjz), voljesluženije, velbsluženije 'uctívání podle vlastních názorů, ne podle církve' (ř. éOeXoOpTjOxeía, sr. Leeming, Tradycje62).
Exp.: Zcsl.jerum. slugä 'sluha' (Tiktin 1443, Rosetti 1954, 42), slujbä 'služba', a sluji 'sloužit', slujnic 'sluha, pacholek' (Tiktin 1443n).
Et.: Psi. sluga > b. slugá, mk. sluga, sch. sin. slúga, slk. stč. č. sluha, stč. i sluha, č. st. i slouha, porn. sléga, p. sluga, br. ukr. sluha, r. slugá, vše m. 'sluha, služebník' a také f. 'služka' (sch. st. Rj, č. st. Jg, porn. p. ukr., r. st.), f. 'služba' (b. st. Gerov, mk. arch. RMJ, stč. MStčS, stp. SStp).
V plb. a luž. jsou doloženy jen der.: hl. služič, dl. služyš, plb. 3. os. sg. préz. slauzě (Olesch 1983, 1011) 'sloužit', luž. služba aj.
SI. sluga se obvykle spojuje s lit. dial. (žem.) slaugýti 'pečovat (o nemocného), podporovat, pomáhat (při práci)', paslaugýti 'zastoupit někoho při práci, pomáhat někomu při práci', slaugá 'péče (o nemocného)' a s výrazy v kelt.: stir. slóg, slúag 'vojsko, houf, stkorn. luu tv., kymer. llu 'vojsko', stir. teglach 'rodina, domácnosť, stkymer. telu 'družina' (< *tego-slougo-), galský kmen Catu-slugi aj. (v. Vas-mer 2, 665, Fraenkel 827n, Vendryes, S-136n, Delamarre 2001, 234 s liter.). Předpokládá se, že sl. sluga bylo pův. ä-kmenové kolektivum (Brugmann 1902, 357, Preobr. 2, 325n, Machek s.v. sluha, Černých 1993, 2, 177).
Rekonstrukce ie. *sloug-o-, f. sloug-á 'pomoc, služba' (Pokorný 965) nebo *slough- (Rasmussen 1989, 169) i jeho další analýza jsou nicméně nejisté.
Buga(1958,2, 309) rekonstruoval koř. *sleug(h)- 'lézt, plazit se, podlézat', od něhož odvozuje i lit. sliaügti 'lézt, plazit se', sin. dial. slůg 'slimák'. Otrebski (1947, 61n a PF 19, 198) viděl v bsl. a kelt. výrazech sufix -g-, tvořící názvy příslušníků velko-rodiny, a reflexivně posesivní koř. *selu- s variantou *selbh- > stir. selb 'majetek', sl. slobodb 'svobodný' (v. svobodt) aj.
Někteří badatelé naopak měli sl. sluga za přejaté z kelt. (Zubatý, AslPh 15,479 = Zubatý I, 2, 89, Mikkola, RFV 48, 273, Šachmatov, AslPh 33, 92, Lehr-Splawiňski, RS 18, 6, Vaniček, Právněhistorické studie 3, 1957, 18 aj.).
Podle staršího výkladu j sou sl. sluga a případně i kelt. výrazy derivované od *kleu- 'poslouchat' > sl. sluti aj. (v. sluti), sr. MEW 309, Brückner, KZ 45,106, Petersson 1916,15,Mladenov 591, Terras, ZslPh 19, 123, Trier 1951,58; jako paralela se uvádí
lat. cliěns od cluěre 'jmenovat se' a Pogodin (RFV 32, 273) srovnává i lit. tařnas 'sluha' od tařti 'mluvit' (obě paralely jsou však nejisté, sr. W-H 1, 233, Fraenkel 1060). Lit. slaugýti atd. by sem pak buď nepatřily nebo by byly přejaty ze sl. (Vaillant 4, 123).
Ondruš (SFFUK 10, 80n) odvozoval sl. sluga od ie. *sel-, varianty kořene *ser- 'téci, rychle se pohybovat, běhat' (ke koř. v. Pokorný 909n) se stejnou motivací, jaká se někdy vidí v otrok-b (v. otrok-i.).
Další liter. v. Vasmer-T. 3, 676, Skok 3, 288, Snoj in Bezlaj 3,267. bv
slucht v. slušati
slušati, -ajet-i, 'slyšet, naslouchat, poslouchat; hören,
anhören, horchen'
V csl. i 'poslouchat, být poslušný'.
Stsl. sluchb 'sluch; ucho; poslech, poslouchání; zpráva, pověst; zvěst, zvěstování'; o něm v. níže.
Der.: oslušati (se) 'nedbat, neposlechnout', re-fl. 'zpěčovat se', oslušanije 'neuposlechnutí; nevíra', oslušblivb 'neposlušný'; nevěřící'; posluša-ti 'poslouchat, naslouchat, (vy)slyšet; být poslušný; dosvědčit', poslušanije 'poslouchání, naslouchání; posluchačstvo; poslušnost; svědectví', neposlušani-je 'neposlušnost' (lx Nom), oposlušati 'svědčit' (lx Supr), zaposlušati tv.; poslušbtvb 'poslušný, pozorný' (Bes), poslušbnikb 'posluchač', (ne)poslušblivb '(ne)poslušný', poslušbstvo 'svědectví', -stvije tv., zaposlušbstviti 'osvědčit' (lx Šiš), poslušbstvovati 'poslouchat, být poslušný; svědčit', sbposlušbstvo-vati 'spolusvědčiť (Apost), sbpriposlušbstvovati 'společně, zároveň svědčit' (Apost), zaposlušbstvovati 'svědčit, osvědčovat'; poslušalište 'audienční síň' (lx Christ); prěslušati 'neuposlechnout, oslýchat, nepřát sluchu',prěslušanije 'neposlušnost, vzpurnosť, raslušati 'poslechnout, vyslechnout' (lx Bes).
Od *posluchati, které není doloženo ve stsl., je odvozeno posluchb 'svědek', poslucha f. (MLP) tv., posluchovati 'svědčit' (Supr), posluchovanije 'svědectví' (lx Christ).
Komp.: Ibžiposluchb 'křivý, lživý svědek' (lx Supr), Ibžeposlušbstvovati, Ibžiposlušbstvovati 'křivě SVČdČiť (ř. (peuSop.apTupeí\i).
Exp.: Csl. poslušanije > rum. poslusanie 'služba, posluha, obsluha' (Tiktin 1219), csl.poslušbnikb > rum. poslusnic 'sluha, služebník' (Tiktin 1219).
Et.: Psi. slušati, všesl.: b. slúšam, mk. sluša, sch. slušati, sin. slušati, Stč. slušěti (v. Gebauer 1894, 3, 2, 258n), plb. 3. sg. préz. slausä, slaisä, stbr. slušati (Ska-ryna), ukr. st. slušáty (Žel), str. slušati, r. slúšať, vše
842
slušati
sluzb
'slyšet, poslouchat'; 'být poslušný' (jsi., stč.; zejména ve vsi. i refl., např. r. slúšaťsja).
U slušati se z významu 'bedlivě naslouchat' vyvinul význam 'být podřízený, náležet k někomu nebo k něčemu druhému' a odtud dalším vývojem 'být vhod, být vhodný', 'hodit se', 'slušet' (sr. slk. slušať, stč. slušěti, č. slušet, hl. slušeč, dl. slušaš (Muka), pom. slechac). Podrobně o tomto sém. vývoji Zubatý, NR 1, 129n, Machek s.v. slušeti.
Psi. sluchati > slk. st. slúchať (HSSlk), stč. slúchati, č. poet. slouchati, dnes jen pref. na-, poslouchat, hl. sluchač, dl. sluchaš, pom. slechac, p. sluchač, stbr. sluchati (Skaryna), br. slúchac', ukr. slúchaty, str. sluchati, r. slúchať, vše 'slyšet, poslouchat', 'být poslušný'.
Doloženo je i psi. sluchu. Je těžké rozhodnout, zda je primární sluchu a verba slušati/-chati jsou od něho odvozená (tak např. Vasmer 2, 666, LIV 2001, 336, pozn. 1, Boryš 2005, 559), nebo naopak (Skok 3, 288, Snoj in Bezlaj 3, 267 aj.).
Psi. sluchb, všesl.: b. rnk. sluch, sch. slüh, sluli, sin. slüh, slk. č. sluch, luž. sluch, pom. slech, p. sluch, br. ukr. r. sluch, str. sluchu, vše 'sluch, jeden z pěti smyslů', dále 'orgán sluchu, ucho' (sch. sin. stč. p. ukr. str. r.), v pl. 'spánky, skráně' (slk.). Příbuzné je av. sraoša- 'sluch', stangl. hlěor 'tvář' ap. (Mladenov 592, Preobr. 2, 328, Skok I.e., Rejzek583, Snoj 2003,672, Boryš 2005 I.e. aj.).
Od sluch-b bylo podle slyšati utvořeno subst. slych (stč. p. br., ukr. arch., str., r. lid.), v. Gebauer 1894, 1, 257.
Pokud nejde o denominativum, je psi. slušati 5-ové intenzivumod *kleu- 'slyšet'. V. sluti, slyšati.
Trubačev, Etim 1973, 11 analyzuje vnitřní strukturu ie. slovesa jako *kl- + *-ous- 'naklonit ucho, naslouchat'. pv
sluti, sloveťi,, slovo 'slout, nazývat se; heißen, berühmt sein'
Ptc. préz. akt. slovy 'proslulý, slavný', pref. prěslo-vy/prěslovg 'slovutný, proslulý, přeslavný' (Clem); v. Vasmer, IF 42, 180n.
Der.: slutije 'proslulost, věhlas' (lx Supr), proslu-tije 'proslulost, pověst', slutbba 'proslulost, věhlas' (lx Const).
Et.: Psi. sluti, slovg, později s různým vyrovnáváním: charv. st. řídké sluti, slovem (I-B 2,429), sin. kniž. sluti, slovem, slújem, slk. kniž. sluť, slujem, st. slovem « č., HSSlk), stč. sluti, slovu (MStčS), č. slout, sluji, st. slovu, hl. arch. sluč, sluju (PM), st. slowič, slowju (Sch.-Šewc 1307n), Stukr. sluti, slovu (SStukr), Str. sluti, slovu 'jmenovat se, nazývat se', 'být známý, proslulý ap.'
O střídání u v inf. sovv préz. v. Kurz 1969,111 a 155, Koch
1990, 385-387 aj.
Mladší psi. dial. *sly(ng)ti s dloužením koř. vokálu > č. arch. a kniž. slynouti, p. slyngč, br. slyc', slyvú, ukr. st. a dial. slýty (Žel), slynuty (Hrin.), str. slyti, r. slyť, slyvú, slýnuť 'být známý, proslulý', č. i 'oplývať.
•  Psi. sluti < ie. *kleu- 'slyšet'.
Psi. sluti je odvozeno od ie. kořene *kleu- 'slyšet', odkud je i stind. šrutá- 'slyšený, známý', véd. ášrot 'slyšel', av. sraotu 'má slyšet', korn. clewaf 'slyším', bret. clevout 'slyšet', arm. lu 'známý', alb. quhem 'jmenujise',ř. exXuov 'slyšel', xXeíeiv 'slavit, slynout', lat. cluěre 'slout, slynout', toch. A kälniňc, B kalném 'zvučící, znějící', lot. slut 'stát se známým, proslavit se', sthn. hlut 'hlasitý', něm. laut, angl. loud tv. aj. (Pokorný 605n, Vasmer 2, 667n, Mayrhofer 1956, 3, 389n, Machek 1968,557, Sch.-Šewc l.c, Snoj in Bezlaj 3, 267n, LIV 2001, 334n, Rejzek 583, Snoj 2003, 672, Boryš 2005, 561 aj.; o sémantice ie. *kleu- v. Varbotová, Etimlssl 2, 58n).
Ie. kořen *kleu-, doložený ve většině ie. jazyků, je vždy významově spjatý se slyšením: 'slyšet, co je slyšet, o kom je slyšet' i 'naslouchat, vnímat slyšené', 'stávat se prostřednictvím slyšeného slavným' (o vztahu 'slyšet' a 'poslouchat' v. Machek, LP 7, 80n). SI. slovesa a jména patřící do obsáhlé slovní rodiny tvořené od tohoto kořene jsou od různých ablautových variant. Z ie. *kleu- je sluti a slovo (< *kleu-os, v. slovo), z rozšířeného koř. je sluchati, slušati a sluchb, vše v. slušati. Od sluti je kauzativum slaviti (v. slaviti; pod. pluti -plaviti).
Z ie. *klu-s- je sl. *slrbch- (sr. č. slechy, zaslechnout), odtud s pozdně psi. dloužením ipf. sly-chati, slyšati (LIV 2001, 336, pozn. 8; v. slyšati). Podrobněji o způsobech tvoření v jednotlivých sl. jazycích v. Machek, SFFBU 3, 27n.
Illič-Svityč (Etim 1965, 366 a Il.-Svityč 1, 346) hledá nostr. souvislosti. pv
sluzb, -ja m. 'šťáva, sliz; Saft, Schleim' Doloženo lx v Supr (o žaludeční šťávě). Csl. též sluzb (MLP860).
Et.: Psi. *sľuzb/*sľuzb> b. rnk. sluzt, sch. sin. slúž m. i f., p. šluz m., br. dial. sljuz, sljuz', sljus, sljus', sljuš m., sljúza f. (SBrH), ukr. dial. sljuz m. (Hrin.), r. dial. sl(j)uzm.,sluz' f. (SRNG), vše 'lepkavá,Menovitá tekutina, sliz, hlen', dále spec. 'ovčí poť (p. dial. Karlowicz) a přen. 'tenká vrstva ledu na vodní hladině; voda na zledovatělé hladině' (r. dial. SRNG) aj.
S jiným koř. vokálem pak sem patří též psi. *slizb/*slizb: b. arch. slizí., sin. arch. slíz f. (Plet.), slk. č. sliz m., pomsln. sliz f. (PWb 2,275), p. arch. šliz
843
sluzt,
slt.ni.ce
m. (SW), br. r. sliz' f., str. sliz* f. (StrS), ukr. slyz m., slyz' f., vše 'lepkavá, Menovitá tekutina, obvykle výměšek sliznice', 'slizká hmota na těle živočichů nebo rostlin', přen. též 'kluzký povlak (od bláta, vlhkosti) na předmětech' (vsi.).
V psi. *sl'uzrblsl'uzb je pravděpodobně obsažen ie. kořen *(s)leug- 'klouzat'. SI. slova s í-ovým kořenovým vokálem jsou zřejmě výsledkem kontaminace dvou paralelních ie. kořenů *(s)leug- a *(s)leig-/(s)lig- podobného významu (Vaillant 4, 118 aj.; v. slbztkt). Nejblíže příbuzné j sou balt. výrazy: lit. šliaužti 'sunout se, plazit se ap.', lot. služat 'klouzat, vléci se ap.' (Trautmann 306n, Skok 3, 290, Pokorný 964, Furlanová in Bezlaj 3, 268, Smoczynski 2007, 644 aj.). Další mimosl. souvislosti JSOU nejisté. Podle Furlanové I.e. a Snoje 2003,672 jsou obaie. kořeny *(s)leug- i *(s)leig- odvozeny od ie. *sal-, obsaženého v lat. saliva 'slina' (podle E-M 590 je lat. slovo nejasného původu).
Přesvědčivý především ze sém. hlediska není starší výklad, podle něhož psi. *sl'uzi>/sl'uzb souvisí s ř. xXú&iv 'čistiť, stlát. cluere tv. aj. (< ie. *kleu(H)- 'čistiť). Tak mají např. Meillet 1902, 265, Mladenov 592, S-A 1955, č. 847, Fraenkel 1003 aj. Vzhledem k jejich struktuře a významu ovšem není vyloučeno vzájemné ovlivňování všech výše uvedených ie. kořenů, o čemž by mohly svědčit útvary s náslovným (s)kl- (v. slbz-bk-b).
S ohledem na variabilitu koř. vokálů a významjednotlivých slov nelze vyloučit ani to, že jde o výrazy původně onomatopoické, odvozené od paralelně tvořených základů pro zvuk způsobený uklouznutím po něčem hladkém, kluzkém, které rekonstruuje Kořínek (1934, 262 - nikoli ovšem pro sl. sluz*) jako *(s)lfip-, *(s)lük-, *(s)lüg(h)- aj. V tom případě by šlo o příbuznost pouze elementární, nikoli genetickou.
V. též slina, slbza. hic
služiti v. sluga
slyšati, slyšiťb, slyšo 'slyšet, poslouchat; hören, horchen'
Také 'vyslýchat', 'vyslyšet', 'poslouchat, být poslušný', refl. 'nazývat se'.
V Grig i slyšati, slyšaJQ.
Názory na vid slovesa se různí, v. Dostál 1954, 136n s další literaturou.
Psáno i sZl>sarZ, cožKurz(1969,194) pokládal za přepsání, ale zřejmě mylně, tato podobaje doložena v řadě památek (Mar Cloz Ochr Slepě Mak Nicod). Jinak Vaillant 3, 389, který myslí na existenci slyš- i sli>š-, podobnějako je např. chotěti - ch-btěti.
Ve spojení slyšan* s^-tvoriti 'zvěstovat, oznámit, rozhlásit'; sr. i substantivizované ptc. slyše(i), slyšavyi 'posluchač'.
Der.: slyšanije 'slyšení, naslouchání', 'zpráva',
'sluch', slyšateľb 'posluchač' (lxRyl);proslyšati 'nabýt sluchu'; uslyšati/usťbšati 'uslyšet, vyslechnout; dovědět se; poslechnout, být poslušný', uslyšanije 'vyslyšení; slyšené, zpráva', uslyšavati 'naslouchat'.
Komp.: ljub o slyšanije 'ochotné poslouchání, pozornosť (ř. cpiXrjXota).
Et.: Psi. slyšati > sch. slišati, sin. slíšati, slk. slyšať, stč. slyšěti, c. slyšet, hl. slyšeč, dl. slyšaš, plb. släisot, pomsln. slěšec (PWb), p. slyszeč, stbr. slyšati, slyšeti (Skaryna), stukr. slyšati, slyšeti, slyšiti (SStukr), r. slýšať, vše 'slyšet', 'vnímať ap., č. dial. (Bartoš 1906, 385, Horečka 1941, 142), r. i 'cítit, vnímat vůni, zápach ap.'
Psi. slychati > č. slýchat, p. slychač, ukr. arch. slycháty,v. slycháť 'slyšet', 'vnímať.
Z obou tvarů má Slawski, SK 1,47 za starší slyšati, zatímco např. Machek (s.v. slyšati) má za původnější slychati.
O zastupování výrazů pro 'čichati' výrazy pro 'slyšeti' v některých sl. jazycích v. Šercl 1883, 489n, Machek, SFFBU 3, 27n.
Psi. slyšati je ze zdlouženého reduk. ie. *klus-< *kleu- 'slyšet'. Nejbližší je mu lit. klausýti, sthn. (h)losěn, něm. dial. losen 'naslouchat', příbuzné je i stind. šróšan 'poslouchají', stir. clúas 'ucho', ky-mer. clust 'sluch', toch. A kly os-, B klyausä- 'slyšet', lot. Muset 'být zticha' ap. (Pokorný 606n, Fraenkel 265n, Mayrhofer 1956, 3, 394, Windekens 1976, 224, Adams 1999, 232, LIV 2001, 336, Smoczynski 2001, 30, 141, Rejzek 584, Kluge-Seebold 1999, 526, Snoj 2003,669 aj.). V. též sluti, slu-šati. pv
slt.ni.ee, -a n. 'slunce; Sonne'
Ve spojení Vbitou nebo pl. Vbstoci sťbnbca 'východ (světová strana)', podobně zapadi sfenbea 'západ'; vbschodešte sfenbee 'ráno', zachodešte sfenbee 'večer'; přen. o Kristu nebo o Bohu sťbnbce pravbdbnoje, věčbnoje.
Der.: sfenbčbfn*) 'sluneční', ve spojení vbstoci sťbnbčbnii — zapadi sfenbčbnii 'východ - západ (světové strany)'; v Supr lx derivát ze základu *sli>n- be-sťbHbn* 'JSOUCÍ bez slunce' (v. níže;ř. avrJAioc).
Komp.: trbsťbnbčbn* 'třísluneční' (ř. TpicrřJAioc, lx Napiš), topon. SťbHbcegraďb 'Héliopolis' (město v dolním Egyptě; ř. 'HXÍou izóXic, lxZach).
Et.: Psi. siÄnbce, všesl. (nedoloženo v plb.): b. slance, mk. sonce, sch. šunce, sin. sónce, st. i solnce (Plet. 2,533), slk. slnko, poet. slnce, stč. slnce, slunce, c. slunce, hovor, slunko, hl. slónco, dl. slyňco, porn. slince, slunce, slóňce ap. (v. Popowská-Taborská, SFPS1 15, 61n), p. sloňce, stp. i slunce, br. sónca, dial. i slónca, slónco (SBrH 4,488n), ukr. sónce, str. s^-lubce,
844
sítnice
sltza
r. sólnce, vše 'slunce, nebeské těleso vyzařující teplo a světlo', přen. v dl. st. též 'slunečnice' (Muka2,443), v luž. dial. 'jahoda' aj.
Psi. sblnbce je odvozováno z ie. *suln-, které bylo rozšířeno demin. sufixem *-i-ko (> -b-ce).
Smoczyňski 2001, 178 a 363 má -i- za sufix zařazující slovo k Z-kmenům (pod. Eckert 1983, 180), k němuž byl připojen sufix -ko. Slawski (SK 1, 101 a JP 64, 83) předpokládá deminutivní sufix -iko, který má zde funkci strukturálního formantu, jímž se slovo zařadilo k produktivním typům (pod. Brozovič, Balt 19,14); sr. slovotvornou paralelu v psi. sbrdbce (v. srtdbce). Moszyňski 1929, II, 1, s. 439n vidí v deminutivu stopu po dávném kultu Slunce. O uctívání nebeských těles u Slovanů v. Niederle 1911,2, 78n, dále např. SIMif 442 aj.
Původní, nedeminutivní tvar je doložen relikto-vě v stsl. beslbnbtib (v. výše), v sch. dial. prásunje 'osluněné místo' (Boryš 1975,77), dále v porn. a p. dial. slono 'slunce', p. arch. slonie tv. (Boryš, SEKaš4,317), ukr. dial. osonnja 'svah obrácený ke slunci' (Šuľhač, RS 51,99), r. arch. pósolon' 'podle slunce, od východu k západu', dial. úsolon' 'stinné místo' ap. (v. Stojkovic, ZbNarŽ 27, 25n, Vasmer2, 415 aj.).
Jako pokračování původního tvaru jsou uváděna i vb. (např. č. slunit se 'opalovat se', sin. dial. solnéti o slunci 'svítit') a kompozita, sin. bot. solnovrát 'narcis; pryskyřník', č. slunovrat 'doba kolem 21. června a 21. prosince, kdy Slunce nad obrat-níkem zdánlivě mění směr svého pohybu', r. hovor, solnopek 'výsluní' aj. (v. např. Eckert, ZS18, 882n, Boryš 2005,558n aj.); mohlo zde však při odvozování dojít k odpadnutí -ce pod. jako v derivátu od srdce (sr. č. osrdí, srdnatý, milosrdný; v. Machek 1968, 558).
Psi. sblnbce je příbuzné s řadou ie. názvů slunce, jejich rozdíly jsou však takového rázu, že je obtížné rekonstruovat společný výchozí tvar. Zpravidla se předpokládá ie. heteroklitický Z/n-kmen neutra s nom. *selÍ2-ul- a gen. *slÍ2-uen-s, který je v ie. jazycích doložen v různých variantách kořene s různým zobecněním Z-ového a n-ového rozšíření (stind. svár-'slunce, sluneční svit, lesk', sárya- 'slunce, bůh slunce', ř. fjXioq 'slunce', krétske áfieXioc, tv., lat. sol, kymer. haul, bret. heol, gót. sauil, sunno, stisl. sól, angl. sun, něm. Sonne, lit. sáulě aj., vše tv.); v.Fraenkel, KZ 63,168n, Vaillant, BSL 46,48n, Scherer 1953,45-51, Pokorný 881n, Hamp, BBCS 26, 97n, Schindler, BSL 70, 10, Beekes, MSS 43, 5-8, Wachter, KZ 110, s. 4-5, 19-20, Snoj 2003, 682, Orel 2003, 361, Blažek, SFFBU 53, 31n, Mallory-Adams 128 aj.
Psi. *sbln- je nejčastěji pokládáno za výsledek kontaminace Z- a n-kmene (např. Fraenkel 765n, Sch.-Šewc 1305, Snoj in Bezlaj 3, 290, Smoczyňski 2001, 363), někteří mají -n- za sufix (MEW 334, Vaillant BSL 46, 48n, Boryš
2005, 558n; Pokorný 881 myslí na analogii podle psi. og-nb 'oheň', Machek 1968, 558 podle *měsenbCb 'měsíc').
Někteří badatelé vykládají ie. názvy slunce od vb. kořene *sáu- 'svítit, hřát' (Mayrhofer-PaBler, KZ 71, 83, Benveniste 1955, 68, Vaillant, BSL 46, 49, Machekl.c. aj.); Ondruš, SlavSl 23, 1 ln je zcela nepřesvědčivě identifikuje s kořenem *seu-H-'mokro, vlhko'. Jiní (např. Fraenkel 765, Goi^ib, AmerContr 1978, 175) mají tyto názvy za nemotivované, Mažiulis, Balt 30, 46n uvažuje o přejetí z neie. dialektu.
Nostr. souvislosti uvádí Illič-Svityč, Etim 1965, 366, dále Blažek, SFFBU 53, 32. ŽŠ
sltšati v. slyšati
slbza, -y f. 'slza; Tráne'
Psáno též slbza, csl i sledza (ClemConst), sleza (Rumj Bonif).
Der.: slbzbnb 'slzavý', psáno i slbzbnb; slbziti 'slzet, plakať, též sledziti (lx Clem); proslbziti (se) 'zaplakat, zaslzet, rozplakat se'; vbslbziti se 'zaslzeť (lx Nik).
Komp.: slbzotočbnikb (psáno slbzo-) 'ten, který roní slzy' (lx Euch - podle Schumanna 1958, 54 kalk sťřř. Saxpu/óo^ nebo Saxpu/écov, ačkoli pro toto místo chybí ř. předloha).
EL: Psi. slbza, všesl.: b. sälzá, mk. solza, sch. súza, sin. sólza, st. (16. stol.) selza (Megiser 119), dial. též skólza, skuza (Plet. 2, 492, 502), slk. slza, slk. st. i selza (HSSlk 5, 310), dial. též selza, solza, č. slza, dial. též sluza, sluza, suza, sloza (Bartoš 2, 385), hl. sylza, dial. selza, sľiza, dl. arch. a dial. l(d)za, dza, l(o)za, za, za, sľiza aj. (Sch.-Šewc 794 a 1399), plb. släzä (P-S 132), porn. Iza, kaš. i liza, luza (Sychta 3, 31), stp. p. Iza, stp. i slza (SStp), br. sljazá, ukr. sl'ozá, dial. st. slizá (Hrin.), r. slézá, vše 'výměšek očních žláz, slza', dále 'troška tekutiny, kapka, krůpěj', obvykle v pl. 'zármutek, žal, pláč' aj.
Staré ie. pojmenování slzy *dakru-, jež je doloženo v řadě ie. jazyků, jako ř. Sáxpu, stlát, dacruma (lat. lacrima), sthn. zahar, něm. kniž. Zähre, lit. äšara aj., není v sl. zachováno.
O výchozí podobě psi. slova a jeho původu nepanuje jednotný názor.
Někteří autoři řadí psi. slbza do široké rodiny slov pojmenovávajících klouzavé nebo slizké věci (v. též sltz-tk-i,, slina). Psi. *slbza pokládají za de-verbativum od psi. slovesa *slbzati 'klouzat' < ie. *(s)leig-/(s)lig- (podleHampa,ZbFL24/1, nin*(s)leig(h)-) 'klouzat, být slizký'. Sém. vývoj pak předpokládá posun 'to, CO klouže' —7- 'kapka, slza' (k významu sr. např. č. st. slznout 'stát se slizkým' - Jg, stp. -sliznac 'ztratit rovnováhu na kluzkém povrchu' - SStp aj.). Sr. Slawski 5, 451-455,
845
slbza
smijati se.
S-A 1955, č. 839, Vasmer2, 659, Sch.-Šewc I.e., ESUkr 5, 311, Furlanová in Bezlaj 3, 289, Rejzek 584 aj. Podle Slawského 5, 454 a Hampa I.e. jde o staré kolektivum *slig(h)á- (podobně jako např. voda, v. voda), příbuzné slovo vidí Hamp I.e. v alb. lot 'slza' (jinak o alb. slově Orel 1998, 231).
Vzhledem k hláskové variabilitě a významu se nedá vyloučit onom. původ celé slovní rodiny s ini-ciálnímsZ-, pojmenovávajícíkluzké věci. Nelze proto zcela zavrhnout ani výklad, který psi. *slbza vztahuje k ie. *sleug- 'klouzat' (Brückner 316, H-K 340, Černých 1993, 2, 175 aj.). V. sluzi,.
Z hláskových důvodů nepřijatelná je rekonstrukce psi. *sblza a jeho spojování se stind. srjáti 'vypouští aj.' < ie. *selg-'vypouštět, vysílat' (Mladenov 621, Machek 1968, 559, Skok 3, 366n aj.; Mayrhofer 1956, 3, 497n sl. příbuzenství nepředpokládá). Přesvědčivé není ani odvozování psi. *sblza od ie. koř. *kleu(H)- 'omývat, čistiť (Pokorný 607, Burlakovová, VSIJa 6, 58 aj.). Originální, ale z fonetických i sémantických důvodů těžko akceptovatelný je výklad Trubačevův (Trubačev 1991, 249), který rekonstruuje psi. slovo jako *(o)sl-bza a pokládaje za pokračování ie. *akru- 'ostrý', resp. jeho varianty *akl- (doložené např. v sl. *osla 'brousek'). Málo pravděpodobné je též příbuzenství s lit. žlugti 'namáčet; vlhnout', které předpokládá při výchozí psi. podobě *zlt>za Machek 1934, 27n a 1957, 458 (odmítá Fraenkel 1318).
Nostratické souvislosti postuluje Kaiser 1990, 106. hk
sltztkt adj. 'slizký; schlüpfrig'
Doloženo lx v Supr o plodech fíkovníku. Csl. též slizbkb (MLP 857).
el: Psi. *slÍZT>krb/slbzrbkrb > b. slízäk (Mladenov 590), ch. arch. slizak (Rj), sin. arch. a dial. slizek (Plet.), slk. č. slizký, slk. dial., č. st. též slzký (Jg), pomsln. slizki (PWb 2, 275n), kaš. slěski (Sychta 5, 75), stp. p. šliski, dial. též šlizgi (Karlowicz), br. slizki, dial. též slíski(SBrH), ukr. slyz'kýj, r. dial. slizki], slizko] (SRNG), vše 'kluzký, klouzavý slizem, popř. vlhkem', přen. 'oplzlý, necudný, nemravný' (slk. č. p. br. ukr.), 'potměšilý, falešný'(stp. SStp).
Útvary s náslovným (s)kl-, jako např. sch. (s)klízak, sin. sklízek, br. sklízkij, r. dial. sklízkij, sklézkij aj., s význ. 'hladký, kluzký ap.', mají pravděpodobně -k- důsledkem kontaminace se slovy s náslovným k-, jako sch. ktiznuti, slk. klzať, č. klouzat, kluzký ap.
Psi. adjektivum je utvořeno suf. -bkb od ie. kořene *(s)leig-/*(s)lig- 'mazat; hladit; klouzat ap.', který může být rozšířením ie. *(s)lei- (s jiným formantem v. slina). Příbuzné je sthn. slihhan 'lézt, plazit se' (<— *'klouzat, smýkat se'), střdněm. sliken tv., něm. schleichen tv., stir. sligim 'na-, roz-, zamazat ap.', dále ř. ArySyjv 'povrchově se dotýkající', stsev. slíkr
'hladký', stangl. slic 'hladký, vyleštěný kámen' aj. (Pokorný 1,663n, Frisk2,121, S-A 1955, č. 840, Vries 1962,515, Holthausen 1963,298, Kluge-Seebold2002,808, Orel 2003,351 aj.). Krátký vokál např. v sl. ař. proti dlouhému v j iných příb. jazycích vysvětluje LIV 2001, 566n pomocí tzv. Wintrova zákona (sr. Matasovic, LP 37, 57-70). Djahukian (SlgL 1, 53) připojuje arm. dial. liž 'hladký', Hal 'sklouznout'. V. též slb/a.
Nelze zcela vyloučit ani ten názor (Machek 1968, 555, Furlanová in Bezlaj 3, 262, Boryš 2005, 617 aj.), že psi. *slizbkb je odvozeno od psi. *slizb (s.v. sluzt).
K možnému onom. původu celé slovní rodiny s iniciálním sl- v. slu/b.
Nostratické souvislosti nachází Kaiser 1990, 106. hk
směcht, -a m. 'smích; Lachen'
Doloženo i csl. podbsměchb 'posměch' (lx var. Const).
el: Psi. směchb, všesl.: b. smjach, mk. zř. smev (dnesběžnější smea), sch. stnijeh, směh, sin. směh, dial. sméj (Novák 1996, 135), slk. smiech, stč. smiech, č. smích, st. i směch (Jg), luž. směch, porn. srnách, stp. p. smiech, br. r. smech, ukr. smich, str. směchb, vše 'smích; posměch', též (obvykle v pl.) 'žerty, šprýmy' (slk. str.).
Psi. směchb se vykládá ze *smoi-so-, jež patří k ie. kořeni *smei-, obsaženému v psi. *sntbjati s§ (v. smijati se). V. Slawski, SK 1, 70n, Briickner 532, Skok 3, 292, Vasmer 2, 673, Sch.-Šewc 1319, Černých 1993, 2, 179, ESUkr 5, 324 aj.).
Vztah k slovesu *směchati není zcela jasný, většinou se předpokládá nezávislý původ obou typů. Sr. csl. posmichati s§/posmisati s§ 'posmívat se', usmichati s§ 'smát se, usmívat se' (MLP), sch. násm(j)ehnuti se 'usmát se', sin. smehljáti se 'usmívat se', č. dial. usmíchnúťsa 'usmát se' (Bartoš 1906,2, 467), str. podsměchati (StrS), r. dial. podsmecháť(sja) (SRNG), r. nasmecháťsja, vše 'posmívat se', r. usme-cháťsja 'usmívat se (většinou ironicky)' aj. Od těchto sloves jsou tvořena deverbativa typu č. výsměch, úsměšek, sin. posměh, nasměh aj. (Vaillant 3, 294, Machek 1968, 560, Snoj in Bezlaj 3, 269 aj.). K nim pravděpodobně patří i csl. podbsměchb. hk
smidalt v. si,midah>
smijati se, smějett se 'smát se; lachen'
Der.: smi] ani] e/směj ani] e 'smích' (Bes); substant. ptc. smějano 'vtip, anekdota' (lx Zap); dále pref. vb. posmijati s§ (komu česomu) 'zasmát se; vysmát se'; prosmijati s§ 'zasmát se, rozesmát se' (lx Supr); usmi-jati s§ 'zasmát se' (lx Zap), usmijati s§ komu česomu
846
smijati se.
smoky
'vysmát se' (lx Supr); vbsmijati se 'zasmát se'. V. též směch-i..
Et.: Psi. *sntbjati se, smějg se, všesl.: b. sméja se, rak. smee (se), sch. smijati se, smějati se, sin. smejáti se, arch. smijáti se (Plet. 2,519), slk. smiať sa, stč. smieti sě, č. smát se, hl. smječ so, dl. smjaš se, plb. sfhot sä (P-S 134), porn. srhác sg, stp. p. šmiač sie, br. smjajácca, dial. též smejácca, smijácca, smyjátys' (SBrH4, 512), ukr. smijátysja,r. smejáťsja,vše 'smát se; posmívat se' a přen. významy, jako např. 'zářit (o slunci, hvězdách ap.)' aj.
• Psi. *smbjati se < ie. *(s)mei- 'smát se, usmívat se'.
Psi. *sntbjati se, smějg se patří do nepočetné skupiny starých sloves 3. třídy, jež se vyznačují redukovaným vokálem v infinitivu proti -ě- diftongického původu v ostatních tvarech slovesného paradigmatu (sr. Stang 1942, 44, Vaillant 3, 291n, Slawski, SK 1, 45n, Mathiassen 1974, 41n aj.). Proto se názory na výchozí podobu ie. kořene pro psi. infinitiv a pro další psi. tvary někdy různí. Jde o pokračování ie. kořene *(s)mei- (Skok 3,292, Sch.-Šewc 1319, Černých 1993,2, 179, ESUkr 5, 324, HER 565, Rikov, Prasl. 109 aj.). Předpokládaný původnější inf. *smiti < *smeiti byl nahrazen inf. sntbjati, patrně podle typu prějg prbjati (Machek 1968, 559n). Pro prézentní tvary předpokládají někteří autoři předslovanskou, ie. zdlouženou podobu tohoto kořene *směi- (H-K 340n, Mayrhofer 1986, 2, 780, Rasmussen 1999,183, LIV 2001,568n aj.). Podle jiných (méně pravděpodobně) jsou tyto préz. tvary reflexí ie. *smoi- (tak např. Snoj in Bezlaj 3, 269).
Ie. *(s)mei- dále obsahuje např. stind. smáyate 'usmívá se', toch. AB smi- 'usmívat se' (Windekens 1976,1,432), lot. smiét, smeju i sméju 'smát se, posmívat se'; snad sem patří bez s-mobile, příp. s dalším rozšířením též lat. mirus (< *mei-sos) 'nápadný, podivný, podivuhodný', ř. iieihäv 'usmívat se' (Chant-raine 677 srovnává např. s lot. smaida 'smích', stir. miad 'okázalost, nádhera'), sthn. smieron, střhn. smielen, smieren, střangl. smilen, angl. to smile, vše 'usmívat se' (v. W-H 2, 94n, Frisk 2, 193n, S-A 1955, č. 849, E-M 406, Klein 1462, Mayrhofer 1986, 2, 780, Karulis 2, 242 aj.).
Zcela nepravděpodobně řadí Meľnyčuk, Etim 1984, 142 kořen *smei- ke kořennému elementu *sm-/ms- 'hýbat se, dávat se do pohybu ap.' hk
šmoky, -i,ve f. 'fík; Feige'; 'fíkovník/Ficus carica; Feigenbaum'
Doložen je i nom. sg. smokvi a a-km. smok-bva, -y (Vaillant 2, 267).
Ve spojení divija šmoky 'fíkovník sykomora/Ficus sycomorus'.
Der.: adj. smokbvitib, smokbvbtib, 'fíkový, fíkov-níkový', dále smokovbnja, smokbvbnica 'fíkovník', ve spojení pristavbnikb smokovbnice 'sadař' (lx Bes), smokbvinije kol. 'fíkoví', adj. smokovbničbnb, smo-kovbničbskb 'fíkovníkový'.
Et.: Stsl. šmoky je pův. u-kva. femininum, v ostatních sl. jazycích přešlo nejčastěji k a-km.
Psi. dial. (jsi.) šmoky, gen. smokbve > b. dial. a arch. smókva (BTR, RODD), mk. smokva, sch. smokva, sin. smôkva, st. smôkev (Plet.), vše 'fíkovník/Ficus carica, strom i ploď.
Zsl. a vsi. tvary jsou mladší, přejaté z jsi. jazyků různým prostřednictvím (na sl. severu jsou běžnější výrazy, které byly - často různými cestami - přejaty z lat./Tcws): č. (a slk.) byly zřejmě přejaty Dobrovským z r. (Orlošová 1972,76), p. rovněž z r. (SW), r. možná přímo Z csl. (Kiparsky 1934,222, Bernštejn 1974,227). Sr. slk. arch. smokva 'fík', č. arch. a kniž. smokva i smokev 'fíkovník/Ficus carica, strom i ploď, kniž. smokvoň (se zakončením zřejmě podle jabloň ap.) 'fíkovník', luž. p. smokwa 'fík', vsi. smókva 'fíkovník/Ficus carica, strom i ploď.
Et. není jednoznačná.
• (1) Psi. dial. šmoky < gót. smakka 'fík'.
(2) Psi. dial. šmoky, gót. smakka < ?
(3) Psi. dial. šmoky < psi. *smok- 'vlhký, mokrý'.
(1) Tradičně již od Miklošiče (MEW 311) se sl. šmoky spojuje s gót. smakka 'fík', jejich vzájemný vztah však není zcela jasný (naznačil již Lottner, KZ 11, 174). Nejčastěji se šmoky považuje za přejaté z gót. smakka m. 'fík', příp. germ. *smakkô 'chutný ploď (Uhlenbeck, AslPh 15, 491, Schwarz, AslPh 41, 125, Stender-Petersen 1927, 363n, Hamm, KZ 67, 123, Vasmer 2, 674, HER 566 aj., pochybují zejm. Mladenov, SbNU 25, 108 a Mladenov 594, Bernštejn l.c), vzhledem k rozšíření zejm. v jsi. jazycích Z balk. gót. (Kiparsky l.c, Birnbaum, IJSLP 27, 42n, Golab 1992, 377). Slabinou tohoto výkladu je izolovanost gót. slova (v. Lehmann 315), i když byly pokusy spojit je se sthn. smecchen, něm. schmecken 'chutnať, stangl. snidscc, sthn. smac 'chuť' aj. (Johansson, KZ 36, 383, Stender-Petersen o.c, Vasmer l.c. aj.), pro něž (a ještě pro lit. smaguriaúti 'mlsať ap.) Pokorný 967 postuluje ie. kořen *smeg(h)- 'chutnať. Koncové -y u sl. slova může být výsledkem analogie podle *tyky, *ntbrky aj. (Mladenov, SbNU 25, 108, Kiparsky 1934, 223).
Přijímán není názor Loewův (KZ 39, 325), který pro gót. smakka (kromě úvah o přejetí z dáčtiny nebo nějakého jiného neznámého jazyka) nevylučoval úpravu ř. auxov 'fík'.
Také pro ř. auxov, lat. flcus a arm. ŕuz 'fík' se hledá nezávislý zdroj přejetí ve vých. Středomoří a v Malé Asii (Frisk 2,818, Chantraine 1069, W-H 1,492, E-M 232), tedy v oblastech,
847
smoky
smrtčb
kde se fíkovník pěstoval od pradávna (Hehn 1911, 95).
(2) Zastánce mají i úvahy o nezávislém přejetí sl. šmoky a gót. smakka z nějakého třetího jazyka: Skok 3,294 uvažuje o starých jazycích Balkánu, tráckých či ilyrských, Oštir 1921,12n dokonce o nějakém jazyce kavkazském.
(3) Illič-Svityč, Etimlssl2,71-75 (naznačilijiž Schrader-Nehring 1, 306), předpokládal domácí původ slova. Psi. šmoky, pův. *'šťavnatý ploď, odvozoval od psi. *smok- 'vlhký, mokrý', které dokládal např. sin. dial. smôk 'šťáva (zejm. masitá)' (Plet.), slk. dial. smok 'šťáva (z malin, příp. z jiných plodů)', 'míza' (Kálal 621), sin. dial. smočen 'šťavnatý', smokvica 'jahoda' (Plet.), slk. dial. smokvica tv. aj. Slované při kolonizaci Balkánu údajně přenesli název pro šťavnaté plody (maliny, jahody) na šťavnatý plod dosud neznámý - fík. Dále uvažoval o spojení psi. *smok-s *mok-, které je např. v sl. mokr*, močiti ap. Gót. smakka má za přejaté ze sl. Odlišný rod v gót. Illič-Svityč vysvětloval vlivem subst. bagms m. 'strom', sr. gót. smakkabagms 'fíkovník'. Z původního významu *'šťavnatý ploď pro jsi. šmoky vycházel např. i Snoj in Bezlaj 3, 273.
Domácí původ předpokládal i Machek, když vysvětloval sl. šmoky kontrakcí ze *s(a)mo(ni)kva, tvaru, který rekonstruoval na základě srovnání se slk. dial. smokvica 'jahoda', sin. dial. sa-moníca 'brusinka', sch. sunica 'malina' ap. (Slávia 21, 253-256 a Machek s.v. smokvoň). Výklad není přijímán. ij
-smoliti v. posmoliti
smradt, -a m. 'smrad, zápach; Gestank' V Bes psáno lx Semrád*, asi hyperkorektně. Der.: smradbn* 'smrdutý, zapáchající'; osmra-diti 'rozšířit zápach, zamořit'; prosmraditi 'zkazit, zničiť, prosmraždenije 'zničení, zkáza', prosmraž-dati 'znešvařovat, zhyžďovat', prosmrada 'zničení, zkáza'.
Exp.: Z csl. je ukr. arch. smrad 'zápach' (SUM), r. smrad tv., smrádnyj 'smrdutý, zapáchající' (Černých 1993, 2, 178) a strum, smrad tv. (Tiktin 2001, 3, 472).
Et.: Psi. *smorďb > b. smrad (kdežto v mk. jen smrdea), sch. sin. smrad, slk. č. smrad, hl. st. smród, dl. arch. a dial. smrod (v. Sch.-Šewc 1324), porn. smród, p. smród, br. smuród, ukr. smórid, str. smorod* (StrS, Srez.), r. dial. smórod (SRNG), vše 'smrad, zápach', také přen. o člověku jako nadávka, luž. i 'lejno', r. dial. i 'dým, čouď.
Psi. *smorďb představuje očekávaný o-stupeň de-verbativa, v. smr-tdeti. Formálně i sémanticky dobře odpovídají lit. smárdas 'zápach, smraď a lot. smards
tv.; patří sem i stprus. smorde 'krušina/Rhamnus fran-gula' (Trautmann 1910, 432, Mažiulis 4, 134), pojmenování vzniklé podle zapáchajícího dřeva krušiny. bv
smrtčb,  -a  m. 'nějaký jehličnatý strom, smrk?,
jalovec?; ein Nadelbaum, Fichte?, Wacholder?'
Csl. smrjačb m. (Grig) a sntbrčija f. (Zach) užil slovanský překladatel ve významu 'jalovec' za hebr. slovo, přepisované do ř. jako páOjJ. SV, paOjlSV aj. (v. Die heiligen Schriften des Alten Testaments hebräisch und deutsch, Berlin 1911, 596: 'Wachholder'; SJS 4, 132: 'iuniperus'). Csl. smrečb, smerčb (Bes) překládá lat. ulmus, rcsl. (StrS) rovněž smrečb, smrěča 'cedr' (zřejmě kvůli přizpůsobení domácímu prostředí, kde byl smrk stromem známým).
Csl. smrbčb je pokračováním psi. *smbrčb, které vzniklo přechodem původního o-kmene *smbrkb k jo-kmenům.
Et.: Psi. *sntbrkb, s ablautem *smerkb (Loma, JslF 51, 42 rekonstruuje - vzhledem k prízvuku v ukr. smeréka a sch. smrčka - psi. *směrk-b), S jinými suf. *sntbrčb, *smerka, téměř všesl. (bez porn. a br., nedoloženo v plb.): b. smärč, smríka, dial. smräč (Gerov 5, 207), smreka (Achtarov 1939, 190), mk. smreka, dial. smrča (Kišová 1996, 52), sch. smrč, smreka, dial. smreč ap. (Rj 15,780, Simonovic 1959,252), sin. smreka, slk. smrek, dial. i smrk (archiv JÚĽŠ), vslk. smerek (Buffa 214) aj., stč. č. smrk, dial. smrek aj. (ČJA 2, 182), hl. šmrěk, dial. smrjok, šmrjok aj. (SSA 3, 232), dl. škrjok, dial. i Škrjek (-k- vysvětluje Jentsch, SSA 3, 232 dálkovou asimilací), dial. šmrjok, šmrěk (Muka 2,655n), stp. smr(e)k(< stč. Brückner 537), p. dial. smrek (< slk., Siatkowski in Basaj-Siatkowski 2006,324), smerek(a) (< ukr. SW), smrok aj. (SW 6, 780, Wajda-Adam. 1989, 64n), ukr. smeréka, dial. smerék, šmérka aj. (Makowiecki 267n), r. dial. smeréka (pouze u Daľa 4, 283, z něho cituje SRNG a zřejmě i RČ).
Reflexy psi. slov se v jednotlivých sl. jazycích vyznačují velkou fonetickou i sémantickou variabilitou; označují různé jehličnany (někdy je i jeden lexém pro dvě různé konifery, např. b. smärč 'smrk' i 'jalovec'), především 'smrk': zsl. a jsi. (ovšem a-kmeny v b., mk. a sch. - převážně ve spis. jazyce - pouze 'jalovec', v. níže), ukr., (?) r.; dále - 'jalovec': jsi. (b. smríka, dial. smréka, mk. smreka, dial. smríka, šmreka aj. Kišová 1996,45n, sch. smréka, dial. smreč, v sin. jen v dial. črna smrekva ap. Simonovic 1959, 252); - 'borovice': sch. dial. smrč, smrek, smrok ap. (Šulek 1879, 366n), slk. dial. smr(i)ek, smreka (archiv JÚĽŠ), ukr. dial. smeréka (Makowiecki 270); - 'modřín': slk. st. červený smrek (HSSlk), ukr. dial. smerék červényj (Hrin., Makowiecki200n); - 'jedle': dl. dial. šmrjok ap. (OLA-LS1 3, 72-73); význam 'jedle', který někteří autoři uvá-
848
smrt.čt.
smrt.děti
dějí i pro dialektické názvy v sch., sin. a ukr., není přesvědčivě doložen (v. Simonovic 1959, 3, Makowiecki 1).
Psi. dial. *svbrkrb > stp. šwirk, šwirzk (SStp), p. šwierk 'smrk', v dial. i 'modřín' (Majewski 2, 426, SJP), p. st. šwi(e)rk, swi(e)rk i 'borovice' (Rostafiňski 1900a, 408); č. dial. (slezské) švrk 'smrk' (Lamprecht 1963, 138), svrk 'modřín' (ČJA2, 184n)jSOU zp. (Machek 1968,562), pod. zřejmě i ukr. dial. škvir(k) ap. 'modřín' (Makowiecki 200n) a svýrka '(borovice) kleč' (Hrin.).
Podle Moszynského (JP 33, 355 a Moszynski 1957, 56) vznikly p. tvary s -v- lidovou etymologií, vlivem p. skwierczeč 'vrzat ap.' proto, že hořící smrkové dřevo praská a vrže.
K rozšíření názvů dřevin se základem *smnk-, *svnk-, *smerk-, *sverk-, *smrbč-, *svnč-, *smerč- v. Krivickij - Tru-chan, OLA 1983, 69-79 a OLA-LS1 3, s. 67, 73 a 93.
Slovo s nejasnou et, s řadou výkladů; chybí přesvědčivá příbuznost se slovy v jiných ie. jazycích.
• (1) Psi. *smbrkrb ~ arm. mair 'cedr, pinie, smrk'. (2) Psi. *svbrkrb, *smbrkrb < Írán. *srva, *srma 'jalovec, cypřiš'.
(1) Tradičně se sl. smbrkb pokládá za příbuzné s arm. mair 'cedr, (borovice) pinie, smrk' (Bugge, KZ 32, 17, Brugmann I, 741, Hiibschmann, IA 10, 48, Preobr. 2, 335, bez námitek i Vasmer 2, 672, nejnověji přijímají Snoj 2003, 675 a Boryš 2005, 623; bez bližšího vysvětlení odmítají např. Lidén, LF 18,493, Trubačev, Etim 1965,32), další souvislosti jsou ovšem nejasné. Cop 1974, 44, Snoj l.c. i Boryš
1. c. rekonstruují ie. *smerk- 'jehličnatý strom' < ie. *smer- 'jehličnatý les', jež však v jiných ie. jazycích nemá žádnou oporu.
Cop l.c. spojil uvedená slova ještě s ugrofin. *mars 'křoví, houští' (> lap. moaras 'březový les v horách' aj.).
(2) Z hlediska sémantiky je rovněž lákavá Tru-bačevova tzv. íránská teorie (Etim 1965, 32n, přijal HER 567), podle níž je psi. *svbrkrb/*smbrkrb přejato z írán. *srva, *srma (v pozdější podobě *sarva, *sarma), jež jsou doložena ve stper. a nper. sarv 'cypřiš', sarv, siyäh 'jalovec'; írán. slova pak spojuje s dalšími názvy stromů, se stper. Barmi a oset. talm 'jilm' (oset. slovo je z per. - Abajev 3,225n). Na hláskové nesrovnalosti upozornila Cvetko-Orešniková 1998,90 (a předtím už v Linguistica 22, 224): ve slovanštině by ve stabilní skupině -rv-, -rm- bylo neočekávané předpokládat metatezi -vr-, -mr-.
U obou uvedených výkladů však zůstává záhadou, proč sl. *smbrkb, spojované s výše uvedenými arm. či írán. výrazy, tedy se slovy vých. provenience, nahradilo *edla (pův. zřejmě 'smrk', v. Nitsch, LudSl
2, A 206-222 a Moszynski 1957, 58) hlavně u západních Slovanů.
Další výklady jsou ještě méně přesvědčivé:
StalmaszczykaWitczak (LgB 4, 227n)jsou tvůrci tzv. keltské teorie; předpokládají přejetí z východokeltského *smrikos, *smrikä, *smrikT, které údajně vycházejí ze starého ie. názvu borovice *sm-prk; *sm- považují za prefix, 2. část slova dokládají írán. ař. názvy stromů: av. haporosT- 'jalovec', ř. acpápxrj 'stále zelený strom Arbutus hybrida' (ale např. ř. slovo nemá - dle Friska i Chantraina - vůbec jasnou et.!).
Machek s.v. smrk uvádí příbuzenství s ř. ajjLÍXa^ 'tis' (sr. ovšem bez a- staré atické jjLÍXa^ - Frisk 2, 749), jež samotné zůstává et. neobjasněno (v. Chantraine 1027), a předpokládá pro sl. i ř. substrátový („praevropský") původ, pro ř. pak navíc přenesení slova ze smrku na tis. O možném předindoevropském substrátovém původu uvažoval pro sl. i Skok 3, 295.
Nepřesvědčuje ani Machkův starší výklad (Machek 1954, 35) o souvislosti s něm. Fohre (< *perkä) 'borovice', v němž předpokládá záměnu retnic p/m a í-mobile.
Mladenov 595 vyšel z ie. kořene *smer- 'mazat, natírat' (LIV takový slovesný kořen neuvádí, Pokorný 1, 970n má pouze jmenný kmen *smeru- 'neškvařené sádlo, mazadlo, tuk'), psi. *snibrkrb pak pův. *'smolnatý, pryskyřičnatý strom' (neméně bohaté na pryskyřici jsou však i jiné jehličnany, např. borovice, jedle).
Goi^ib 1992, 198 odvozoval psi. *snibrkrb ze *snibrkati 'smrkat'. Sém. paralelu viděl ve stind. páu-däru- 'pryskyřnatý strom, druh borovice', ř. kítu^ 'smrk, borovice, jedle, pinie', lat. pinus tv. a alb. pishe 'borovice', jejich další výklad (tj. přiřazení k nějakému slovesnému kořeni) je však nejasný (v. Mayrhofer 1956,2,293, Friedrich 1970,34, Chantraine 908, Orel 1998,328 aj.).
Charpentier (Glotta 9,56) spojoval *snibrkrb s psi. *smbrděti 'zapáchat, smrdět', což nevyhovuje hláskově ani významově.
Nepřesvědčivá je domněnka o onom. původu psi. *snibrkrb Schustera-Šewce(LISL 19/2,165, SlWort 19 aSch.-Šewc 1463), který vychází z ie. onom. *suer- 'zvučet, zníť (> véd. svárati 'bzučí, šumí', aj.); autor tedy zřejmě pokládal tvary s -v- za původnější než tvary s -m-.
Nejasný zůstává také vztah s balkánskými slovy, se sch. omorika, dial. (Černá Hora) omärika 'smrk omorika', b. dial. moríka, molíka 'borovice rumelská', rum. molid 'smrk', alb. molike tv., která Skok 2, 451 považuje za balkanismy ilyro-tráckého původu (v. Snoj in Bezlaj 3, 276). ij
smrt>děti, -itt, smr-fcždo 'smrdět, zapáchat; stinken' Der.: vbsmrbděti se 'zasmrádnout'. V. i smradí., smrtdt.
el: Psi. smbrděti, smbrdJQ, všesl.: b. smärdjá, mk. smrdi, sch. smřdetilsmřdjeti, smrdím, sin. smr-déti, smrdím, slk. smrdieť, smrdím, stč. smrděti, smrz'u, č. smrdět, smrdím, hl. smjerdzeč, smjerdzu, dl. smjerzeš, smjerzim, plb. smardě 3. os. sg, porn. směr^ec, směrná, p. šmierdzieč, šmierdze, br. smjar-
849
smrt.děti
smykati s§
dzéc', smjardiu, ukr. smerdíty, smerdiu, r. smerdéť, smerzú, vše 'smrdět, zapáchat, vydávat zápach', přen. i 'být líný, nebýt v pořádku, obtěžovat' aj.
Psi. snibrděti, smbrdjg formálně dobře odpovídají balt. slovesa s týmž významem: lit. smirdeti, 1. os. sg. préz. zlit. smirdžiu, vlit. smirdu, lot. smirdět, smirdu (sr. Stang 1942, 24, Fraenkel 847n). Rekonstruuje se pak ie. *smerd- 'zapáchať (Pokorný 970, LIV 2001,570).
Přináležitost dalších výrazů k tomuto kořeni je však nejistá.
Často se srovnává lat. merda 'exkrementy' (už Schmidt 1871, 2, 137 a pak Trautmann 271, Mladenov 595, W-H 2, 74n, Skok 3, 295, Machek s.v. smrděn aj.). Nejisté je Hésychiovo ř. ajjLOpSouv 'souložit' (Specht, KZ 62, 215, Fraenkel, Slávia 14, 503n, Pokorný l.c; pochybujíChantraine 1028, LIV l.c). Abajev 3, 199 sem řadí i oset. symser 'zatuchlý'.
Někteří vykládají ie. *smerd-\ako sém. osamostatnění kořene *(s)merd- obsaženého v lat. morděre 'kousat', stangl. smeor-tan 'působit bolest, boleť, sthn. smerzantv., něm. schmerzena. jako východisko předpokládají význam 'kousavě, štiplavě zapáchať (Torp 527n, W-P 2, 691, W-H l.c, Pokorný l.c, Karulis 2, 244, Černých 1993, 2, 179; pochybnostiu Perssona 1912, 945).
Snoj in Bezlaj 3, 275 připouští ie. podobu *smer(H)d- a vidí v ní rezultativní suf. -d-, aniž by však upřesnil výchozí ie. kořen. bv
smrt.dt>, -a m. 'prostý člověk, poddaný; gemeiner
Mensch, Untertan' (lx Supr)
EL: Psi. *smbrďb > stluž. smurdi, zmurdi (doloženo v lat. psaných textech, v. Sch.-Šewc 1322n, Eichler 1965, 125n), plb. smardi nom. pl. (Olesch 1983, 1023), Stp, p. St. smard (SStp, SW), p. st. i smerd, šmierd (SW) (podrobně v. Kuraszkiewicz, JP 34, 145n), Stukr. smerďb (SStukr), ukr. st. smerd (Žel), str. smbrďb, smerďb (StrS, Srez.), r. st. smerd (Daľ), vše 'rolník, sedlák, nevolník', 'prostý muž, vesničan'; jako historismus p. smard, smerd (SJP), br. smerd (TSBr), ukr. smerd (SUM), r. smerd (SSRLJ). Vedle toho je doloženo p. dial. šmierdz (Karlowicz) 'prostý člověk' a br. st. smerdz' tv. (Nos.), o nichž není jasné, zda ukazují na paralelní psi. *smbrdb. Podrobně o sémantice sl. slov v. Bardach, SStarS 5, 312n s liter.
Ze sl. bylo přejato lit. smiřdas 'špinavý, nepořádný člověk', stlit. i 'poddaný, sedlák', stlot. smirds 'sedlák' (Fraenkel 847, M-E 3, 966, Karulis 2, 245).
Psi. *smbrďb se nejčastěji spojuje se slovesem *smbrděti 'smrdět, páchnout' (v. smr-i>děti) a jeho motivace se vykládá jako výraz opovržení pro zemědělce ze strany vyšších sociálních vrstev (Janko 1912,75, Schrader-Nehring 1, 82, Vasmer2, 671, Machek 1968, 562, KESRJ 309, Dobrev, BE 27, 205n, SEPlb 733 aj.), příp. kočovníků či vojáků   (Vondrák 1906, 1, 397, Preobr. 2,
334, Briickner532). Aitzetmiiller (SbKurz 17n) vycházel z pův. významu 'porušený, udřený, špinavý, nevážený' —> 'člověk z opovrhovaného stavu'.
Sch.-Šewc (1323 a Etim 1984, 234n, LISL 33, 15n) naopak vykládá * smbrďb jako formu s s-mobile a spojuje je s lot. merdět 'nechat hladovět', lit. mérděti 'umírat': pův. 'ubohý, slabý člověk', později 'člen neprivilegované vrstvy společnosti'.
Iľjinskij (SlOc 11, 18n) spojoval sl. *smbrďb s něm. schmerzen 'boleť, lat. morděre 'kousat, hryzat' aj.: pův. 'trápený, trápící se'.
Holzer (1989, 64n) předpokládá přejetí tzv. temematického *kmirdo-, kontinuantu ie. formy *ghmerto-, der. od koř. *ghem-'země, půda' (> sl. zemja aj.; ke koř. Pokorný 414n a zemlja).
Spojení sl. *smbrďb s pers. merd 'muž', ať už jako přejetí (Matzenauer 1870, 309) nebo slova prapříbuzného (Gorjajev 331), je rovněž nepravděpodobné. bv
smykati se., -ajett se 'plazit se; kriechen' (lx Supr) Psáno smi-.
Der.:prěsmykati se 'plazit se', ptcprěsmykaJQŠteje se 'plaz, had'.
EL: Psi. smykati (se) > sch. smicati (se), sin. arch. smíkati se (Plet. 2, 519), hl. smykač (so), dl. smykáš se, slk. arch. smýkat', stč. smykati (sě), šmejkati, č. smýkat (se), p. smykač, br. smýkac', smýkacca, ukr. smýkaty(sja), r. dial. smýkat '(sja) (SRNG), s různými významy vycházejícími především z prudkého, klouzavého pohybu, jako 'trhat, škubat, smýkat, posouvat něčím, táhnout něco' (slk. č. luž, p. dial. a hovor, vsi.), 'stahovat, sundávat' (sch.), 'utíkat, pádit' (p. hovor.) aj.; refl. pak 'trhat sebou, smýkat se, klouzat se ap.', dále 'toulat se, potulovat se' (stč.) aj.
Psi. ipf. smykati (se) je svou formou staré itera-tivum. Jeho koř. vokál je výsledkem sek. zdloužení redukovaného koř. vokálu, který je obsažen v psi. pf. *smrbkngti (se). Kontinuanty tohoto psi. slovesa jsou např. b. smakna (se) 'stáhnout; ukrást', refl. 'sestoupit, slézt, sesout se', sin. smékniti 'zatáhnout, stáhnout' (Plet. 2, 517), č. smeknout 'sejmout, sundat (pokrývku z hlavy)', smeknout se 'uklouznutím na něčem vychýlit se z normální polohy, klouzavým pohybem dostat se na jiné místo'. Kontaminací obou těchto psi. forem patrně vznikla perfektiva s koř. -y-a rozšiřujícím formantem -no-, jako např.: č. smýk-nout (se), hl. smyknyč, dl. smyknuš, p. smyknač, br. smýknucca, ukr. smyknútysja, r. dial. šmyknúť (sr. MEW 31 ln, Mladenov 595, Skok 3, 296, Vasmer 2, 678n, H-K 342n, Sch.-Šewc 1325n, ESUkr 5, 321, ESBr 12, 226, Boryš 2005,563naj.).
Ve všech sl. jazycích jsou doložena slova po-
850
smykati se.
sněgt
dobných významů bez iniciálního s- (v. m-tčati; tam i podrobný et. výklad).
Někteří autoři sem řadí též výrazy s koř. -u- (< psi. dial. *smukati/smučati), např. csl. smučati 'plazit se' (MLP 865), sch. smúcati 'táhnout, vléci', hovor, smúcati se 'potloukat se, potulovat se', sin. smúcati 'klouzat', arch. též 'spěchat, běžeť (Plet. 2, 524), smúkati 'škubat, otrhávat; kmitat, prohánět se aj.', pom. smukac (sa) 'hladit (se), laskat (se), lízať, p. arch. smukac 'hladit; vtahovat nosem aj.' ap. (sr. Vaillant 3, 237 a 316, Snoj in Bezlaj 3, 277n, Golab 1992,136, SEKaš 4, 331n, Boryš 2005, 563n aj.). Nelze ovšem vyloučit, že jde o slova onom. původu, jak předpokládal i Machek 1968, 384n.
Psi. *smrbkngti (se) je odvozeno od ie. kořene *(s)meuk-/smuk- 'klouzat (se)'. Nejbližší příbuzné lexémy v neslovanských jazycích, mající rovněž s-mobile, lze najít především v balt. a germ.: lit. smaukiú, smaůkti 'nechat klouzat; stáhnout', smunkú, smúkti 'klouzat, smeknout se', stangl. smugan 'lézt, plazit se, vinout se aj.', stsev. smjúga 'vlézt, prolézt', smeygja 'ohýbat se, vinout se', střhn. smiegen 'sehnout, skloniť, něm. schmiegen 'ohýbat se' aj. (Pokorný 745, LIV 2001,571, Smoczyňski2007,579 aj.). oš-hk
snaga, -y f. 'snaha, úsilí; Bestreben, Streben' (VencNik Bes)
Der.: snažbrľb 'horlivý, usilovný', adv. snaii.no, nasnazt.no.
Et.: Psi. snaga > b. snagá, rnk. snaga, sch. sin. snága, slk. č. snaha, p. dial. snaga (Karlowicz, SW), br. dial. snaha (TurSl), ukr. snaha, str. snaga, r. dial. snága (Srez., StrS, Dal', SRNG), s význ. 'úsilí, snaha' (slk. Č., p. St. a dial. Karlowicz, SW, Str. Srez., StrS), 'úspěch' (str. Srez., StrS), 'síla' (sch., br. dial., ukr., r. dial.), 'zápal, nadšení' (ukr.), 'možnost, schopnosť (br. dial., ukr.), 'zručnost, dovednost' (r. dial. SRNG), 'platnost, působení' (sch.), 'čistota' (sch. Rj, sin., č. dial. laš. Bartoš, p. dial. Karlowicz, SW), 'ozdoba, šperk' (sin. st. Plet.), 'tělo, postava' (b. rnk. sch. Rj) aj.
Psi. snažbnb > b. snažen, rak. snažen, sch. sná-Žan, snážan, sin. snažen, slk. č. snažný, kaš. snáži (sr. SEKaš4,339), pomsln. snažní (PWb), stp., p. st. snažný, ukr. st. a dial. snažný], str. snažný] (StrS), r. dial. snažný] (Daľ, SRNG), snažnój (SRNG), s význ. 'usilovný, naléhavý' (slk. č.), 'usilující, snažící se, horlivý, pečlivý' (stč. MStčS, stp. SStp), 'silný, mocný' (sch., č. dial. Macheks.v. snažitise, pomsln., ukr. st. a dial. SUM, Hrin., r. dial.), 'statný, urostlý' (b. rnk., r. dial Daľ), 'pěkný, krásný' (sin. arch. Plet., pom.), 'čistý, čistotný' (sch. arch. Rj, sin., č. dial. laš. Bartoš, p. st. SW, str. StrS) aj.
Psi. snažiti > sch. sin. snážiti, slk. snažiť sa, c.
snažit se, dial. i snažiť, kaš. st. snázěc (Sychra), stp. snaiyč sie (SStp), p. dial. snaiyč, s význ. 'usilovat, snažit se, chtít docílit' (slk. č. Stp., p. dial. Karlowicz), 'zakročovat, pracovat proti někomu' (stč. MStčS), 'sílit, posilovat, nabývat síly' (sch.), 'čistiť (sin., č. dial. laš. Bartoš, p. dial. Karlowicz), 'zdobiť (sin. St. Plet.), 'dělat pěkným' (kaš.). Et. nejasné.
MEW 312 spojil sl. snaga se stind. sňati 'koupat se', k němuž pak lze přiřadit i av. sna- 'umývat, koupat', ř. véa>, vÝj/co 'plavat', lat. náre tv. aj. (sr. Preobr. 2, 343, Vasmer 2, 679 s pochybnostmi) < ie. *(s)neH.2- 'koupat se, plavat' (sr. Mayrhofer 1986, 2, 769n, LIV 2001, 572n s liter., ale bez sl.): 'umývať -> 'očišťovat (se), získávat na síle, usilovať ?
Machek (s.v. snažiti se) vyšel z vb. snažiti a srovnal je s lit. nogetis 'chtít se, mít chuť něco dělať; odtud 'usilovat = mít vůli, chtíť i 'být silný'. Varbotová (Etim 1964, 28n) sem řadí i sl. nagl-b 'náhlý, rychlý' (v. nagh,) a rekonstruuje sém. vývoj 'chtíť —> 'usilovať —> 'aktivní, rychlý' —> 'silný, zdravý' —> 'čistý'.
S adj. nagl-b spojuje také Lučyk (Mov 2000,6, 34), ale málo pravděpodobně předpokládá pův. *sb-naga s pref. *si>- 'dobrý, velký' < ie. *su- (k pref. v. stmrttb).
Brugmann 1,572 srovnával sl. snaga s ř. vrjyáxEoc, epitetem názvů oděvů /itcův, xprjS^jjLVov a cpäpo^, znamenajícím snad 'krásný' (tak i W-P 2, 694, Boisacq 668, Bezlaj 3, 278n); ale sám význam ř. slova je nejistý stejně jako jeho et. výklad (sr. Chantraine, Frisk s.v.).
Grošelj (SlavR 5-7, 423n) spojil sl. snaga s ř. ve[5pó<i 'ko-louch, srnče', arm. nerk 'barva', lat. sanguis 'krev', het. šanku-'pestrý' (< ie. *sneg"-/seng™-): pův. 'červený, barevný' —> 'krásný'.
Briickner 504 a H-K 343 spojovali snaga s č. snad, snadný, p. snadz 'snad'.
Mladenov 596n dával snaga do souvislosti se snovati, osnova (v. osnovati). bv
snědb v. *snětb
sněgt, -a m. 'sníh; Schnee'
Der.: sněžanb, sněžbnb 'sněžný, sněhový'; osně-žiti 'pokrýt sněhem'.
Et.: Psi. sněgb, všesl.: b. snjag, rnk. sneg, sch. sneglsritjeg, sin. sneg, slk. sneh, č. sníh, hl. sněh, dl. sněg, plb. sneg, pom. sneg, p. šnieg, br. sneh, ukr. sníh, r. sneg, vše 'sníh'.
Sl. sněgb lze dobře srovnat s názvy pro 'sníh' v řadě ie. jazyků: lit. sniěgas, lot. sniegs, stprus. snaygis, gót. snaiws, stsev. snser, snjór, snjár, stangl. snáw, angl. snow, stsas. sthn. sněo, něm. Schnee < ie. *snoíg"h-0- (podle některých je lit. a lot. ie < ei, tak
851
sněgt
snětb
Fraenkel 853 s liter., jiní zde vidí pův. oi, Stang 1966, 55, Smoczynski 2001, 103, 181, pozn. 2, 2005, 311); jinde je oslabený stupeň kořene: lat. nix, gen. nivis, ř. ak. sg. vitpa, kymer. nyf< ie. *snig"h- (také > toch. B šiňcatstse 'sněžný', Adams 1999, 629n). Tematické *snoiguho- je snad mladší než atematické *sniguh- (sr. Porzig 1954, 141).
Vedle toho jsou slovesa s význ. 'sněžit': lit. snigti, prét. snigo, préz. sniňga, dial. i sniega, sniěgti, lot. snigt, préz. snieg, stsev. snýr, ptc. snivinn, stangl. sthn. sníwan, něm. schneien, lat. nivere, ř. impers. vsícpsi 'sněží', av. snaěža- < ie. *sneig"h-; sl. sněžití dobře odpovídá lit. snaigýti 'lehce sněžit'. Sr. Pokorný 974, Machek 1968, 564.
Další analýza je nejistá.
Někteří badatelé se domnívají, že pův. význam ie. *sneig"h- byl 'přilepovat se, nalepovat se' (Gonda, KZ 72, 229n, LIV 2001, 573, Snoj 2003, 676n) nebo 'srážet se, spojovat se' (Benveniste, SbKretschmer 1, 35n, Chantraine 741) a že se tento význam uchoval ve stind. snihyati 'je mokrý, lepivý', sneha- 'sliz, lepkavost, náklonnosť aj. (v. Mayrhofer 1956, 3, 534n), zatímco jinde došlo k sém. specializaci. Pravděpodobnější ale snad je názor, že naopak původní j sou významy 'sníh, sněžit' a sém. posun nastal ve stind. (Frisk 2, 298, Gamkr.-Ivanov 1984, 681, Mayrhofer 1986, 2, 772). Seebold (1970,442) vychází z významu 'padať, doloženého ve stir. snigid 'kape, padá (voda, krev, sníh)', snige 'kapka'.
Benveniste (1935, 176) pokládal *sneiguh- za rozšíření kořene *sen-, není však jasné, který kořen měl na mysli. Těžko lze ie. *sneiguh- spojit se stind. sňati 'koupe se, plave' (Schweizer, KZ 1, 479), protože toto je z ie. *(s)neIÍ2- (sr. Mayrhofer 1986, 2, 769n).
K nostratickým souvislostem v. Kaiser 1990, 107 s liter. Pro liter. sr. Vasmer-T. 3, 697, Karulis 2, 247, Bezlaj 3, 279, Orel 2003, 355n, 358. bv
snětovt adj. 'snětivý, prašivý; brandig, räudig' (lx Zap)
Et.: Adjektivum odvozené sufixem -ovb od subst. snětb nebo sněťb (?)'sněť, gangréna', které s tímto významem není v csl. doloženo.
Na podobu sněťb ukazuje adj. sufix -ovb (v. např. Brodow-ská 1960, 11-20) a mužský rod u některých dokladů ze starší č. a slk.; v. níže.
Psi. dial. snětb > b. st. snétej (Gerov 3, 213), sch. snětlsnijet, -i f., m., dial. snit, sin. snět, -i f., m., s přesmykem sěnt, dial. i sent, smět, smet (se změnou sn > srn; v. Furlanová in Bezlaj 3, 279n), slk. sněť, -i, dial. i sned (Kálal), sneč (Orlovský), st. smět -u m. (Palkovič 2, 2176), Č. sněť, -i, dial. i snět m. (Bartoš 1906, 2, 388), st. smět (Jg 4, 180 z Dobrovského), hl. sněč, snječ, -a
m., -e f., dial. i smječ (Sch.-Šewc 1326n), dl. sněš, -i f., p. šnieč, -i f., dial. i šniedz, šnič, šmieč (Karlowicz), Šnyt, Šnityj, Šnicaj ap. (Basarová-Basara, SbSzymczak83n), br. dial. snit, snicej, snjatyj, ukr. dial. sniť, snityj, snitej, smityj ap. (Vygonnaja, LeksPal 1971, 77), snad', snýdjava ap. (LeksBjul 6, 51 a 31), vše s významem 'sněť, choroba rostlin (zejména obilí, kukuřice, prosa) způsobená parazitickými houbami řádu Ustilaginales a Tilletiales' (projevuje se černáním rostlin i zrna), dále 'vyrážka na těle' (sin. st., slk. st.), 'gangréna' (sin. st., slk. č. hl.), řídce i 'špatný nebo deformovaný ploď (sin. st., dl.) aj.
Etymologicky nejasné.
Nejčastěji se psi. snětb spojuje s gnětiti 'rozněcovat oheň' (v. v-fczgnětiti) s pův. významem *'co je vypálené, spálené' (sr. sém. paralelní p. zgorzel 'gangréna', něm. Getreidebrand 'obilní snět"). V pre-figovaných podobách tohoto slovesa mohlo -g- ve skupině konsonantů zanikat, sr. csl. vbznětiti (lx Gl, v. SJS 1,261), sin. nétiti 'rozdělat oheň', č. roznítit,podnítit ap.; tak Bern. 1, 312, Kořínek, LF 61,49n, Machek 1968, 564 a 400, Bezlaj 2, 221, Merkulovová 1967, 64 aj. Není však jasný původ s- v počátku slova. Furlanová (in Bezlaj 3, 280, shodně Snoj 2003,677) předpokládá paralelní gnětiti; snětiti (pod. gnědb : snědb), Kořínek l.c. pozn. 1 a Skok 3, 297n pokládají s- za prefix, pův. *sb(g)nětb.
Machek, LF 55, 150 poznamenává, že jde o í-mobile, což ovšem vylučuje souvislost s *gnětiti.
Sch.-Šewc 1326n zpochybňuje uvedené výklady a za nej-pravděpodobnější má souvislost s psi. í-kmenovým * snětb 'větev, kmen stromu' <— *'něco odřezaného'; snětb 'snět" <— *'co řeže, pálí'; v. *sněti>. ŽŠ
*snětb, -i f. 'list, větev?; Blatt, Ast?'
Doloženo lx v Bes (SJS dod.) ve spojení snědi ze-lenbStvija (za lat. viriditas foliorum). Jde patrně o bohemis-mus (v. Reinhart, Slávia 70, 443n). Patří sem asi i rcsl. snětb m. 'kmen stromu' (StrS 25,255).
Et.: Psi. dial. *snětb m.l*snětb f. > stč. snět, -u m. (MStčS), č. arch. a poet. sněť, -i f., st. i snět, v nové č. knižní snítka, dial. též šňad, sňat, dále snětev, snetev (adideací k větev), smět, smetev (adideací k metati; v. ČJA 2, 194, 196 a 198), slk. St. sněť m. (HSSlk 5, 324), dial. sněť, -i t, snet, -u m. (SSJ), sneto (Kálal), p. arch. šniat, -u (SJP), dial. i šniad, -a (SW), pomsln. sňat, -u/-i m. (PWb), br. dial. snit (SBrH 4, 514), snet (TurSl 5, 66, NarSl 216), ukr. st. snit, -a (Žel. 2, 891), r. st. dial. sněť (Daľ 4, 331, který s otazníkem uvádí i podobu sned'); významy: 'větev, větvička' (č. slk.), 'část kmene, z něhož vyrůstají větve' (č. dial.), 'kmen stromu (bez větví), špalek' (stč., č. dial., p. arch. a dial., pomsln.,
852
snětb
sn/bcha
ukr. st.), 'strom' (pomsln.), 'brt", 'dřevo, jímž byly zakrývány otvory brti' (p. dial., br. dial., r. dial.), přen. 'trup těla' (č. dial. Bartoš 1906, Kazmff, p. dial. Karlowicz). Příbuzné je nejspíš i dl. *snět 'pařez', které je doloženo v názvech polností snětka, do snětkow (v. Sch.-Šewc 1328).
Pravděpodobná je souvislost s vsi. názvy okoličnatých rostlin: br. snítka, hovor, snítka, dial. i snýtka (SBrH 4, 514n, NarSlova 55), ukr. hovor, snýtka, r. dial. sniť, snítka, snitva, snyť aj. s významem 'bršlice/Aegopodiunť, 'děhel/Angelica', 'bolševník/Heracleum' aj. (podrobně v. Merkulovová 1967, 62n), jejichž charakteristickým rysem je vysoký stvol s květen-stvím. Za příbuzné s výše uvedenými slovy je pokládá Merkulo-vovál.c. Daľ 4,322je odvozoval ze *sbn-jasti 'snísť, neboť tyto rostliny sloužily v době hladu jako potrava pro lidi. Sémanticky nepřesvědčivé je spojení se snětí 'sněť, choroba rostlin', které zastával Vasmer 2, 681 (v. snětovt). Zcela nepravděpodobný výklad těchto bot. názvů podal Pogodin 1903, 274n (*sbn-ětis, jehož první část spojil s balt. *sun- 'pes').
• Psi. *sněťb < ie. *snoitos < ie. *sneit- 'řezat, sekať.
Psi. pravděpodobně *snětrb ('-kmenové podoby sek. křížením se snětí 'sněť, choroba rostlin'? sr. snětovt) z ie. *snoitos < *sneit- 'řezat, sekať, z něhož je dále gót. sneipan, sthn. snídán, něm. schneiden 'řezat, krájet, sekať a snad i střir. sněid 'malý, krátký' (v. Lewy, KZ 40,561, Machek 1968,564, Sch.-Šewc 1328, Pokorný 974, Vries 1962, 524, LIV 2001, 574 aj.). ŽŠ
snopt, -a m. 'snop; Garbe'
Exp.: Z csl. je podle Tiktina (2001, 3, 474) rum. snop tv. (tak i Rosetti 1954, 41, Mihäilä 1960, 31, Scärlätoiu 1980, 65); Dumke, JbRum 19-20, 88 je má za přejetí z b.
Et.: Psi. snopb, všesl.: b. mk. snop, sch. snop, sin. snop, slk. č. luž. porn. p. snop, plb. sniip, br. snop, gen. snapá, ukr. snip, gen. snopá, str. r. snop, vše s významem 'snop', tj. 'svazek sežatého obilí', méně často lnu a jiných rostlin, též slámy, sena, proutí ap., specifikací 'došek' (pomsln.), přen. 'výměra pole' (r. dial. Patkanov.ŽS 9,510), 'stoh, velké množství' (b. mk. sch.), 'proud (páry, světla ap.)' (jsi. p. r.).
Nejasné.
Nejčastěji je odvozováno z ie. *snbp-, jemuž stojí nejblíže sthn. snuoba 'páska, stuha, řetěz na krk, obojek' (tak Lidén, BB 21, 101, Mladenov, AslPh 36, 126, Trautmann 272, Vasmer 2, 682, Pokorný 974n, Machek 1968, 564, Sch.-Šewc 1329, Snoj 2003, 677 aj.) a toch. A postpozice näpak 'shodně, souhlasně' (Poucha 1955, 147, Windekens 1976, 312).
Ie. *snbp- je chápáno jako p-ové rozšíření ie. *(s)neHj-'svazovať; jeho var. *sneu- 'točit, stáčet dohromady'je doložena v sl. snovati 'připravovat přízi ke tkaní ap.' (v. osnovati), s formantem -bh- pravděpodobně v sl. snubiti 'zasnubovat se' (v.
prisnubljati).
P-ové rozšíření, které předpokládají Trautmann l.c, Pokorný l.c, Snoj l.c. aj., neodpovídá sthn. -b-. WAS 996 vychází pro sthn. snuoba z germ. *snôdô < ie. *snóto- (o něm Orel 2003, 358).
Ondruš, SlWort 127 rekonstruuje ie. *snwob-, z něhož de-labializací a ztrátou znělosti na konci slova vzniklo sl. snop-b.
Nejistá je souvislost se stlát, napurae pl. 'provaz ze slámy, povříslo', které k sl. snop-b připojili Lidén, KZ 41, 398, Specht, KZ 68, 123, E-M 429, Windekens l.c. aj.; tuto souvislost odmítá W-H 2, 142, neboť lat. slovo je nejspíš etrus. původu (tak i Vasmer l.c. aj.).
Mylnéje Oštirovo spojení (Oštir 1930,59 pozn.) s nejasným ř. a/oívo^ 'sítina, provaz' (sr. Frisk 2, 840). ŽŠ
-snovati v. osnovati
-snubljati v. prisnubljati
snacha, -y f. 'snacha; Schwiegertochter' (NomLudm)
Et.: Psi. *snrbcha > b. snacha « sch.?, v. Černých 1993, 2, 182n), Gerov i snächá, mk. snaa, sch. snaha, dial. sneha (Rj 15, 833), sin. snaha, st. snéha (Plet.), slk. jen topon. Snoška (Stanislav 1956,1,52), č. snacha « sch., v. H-L 444, Machek 1968, 563, Rejzek 587), stp. a p. dial. sneszka (o stp., p. dial. sneszka ap. v. Siatkowski in Basaj-Siatkowski 2006, 326n s další liter.), ukr. St. snócha (Žel), r. (i dial.) snochá, vše 'snacha', b. mk. sch., r. dial. 'švagrová', sin. st. 'nevěsta' aj.
•  Psi. *snbcha < ie. *snu-so-s 'snacha, synova žena'.
Psi. *snrbcha se považuje za pokračování ie. o-km. *snu-so- t, který se v různých jazycích různě měnil (protože šlo o f., nejčastěji v a-kmen), sr. stind. snušä, sthn. snur(a), stangl. snoru, stsev. snor, něm. arch. Schnur, vše 'snacha'.
Nejčastěji se spojuje s ie. *sneu- 'ovíjet, spojovat, svazovat' (Johansson, IF 3,214, Wiedemann, BB 27,212, Brúckner 504, Brugmann, IF 21, 317, Vasmer 2, 682n, Truba-čev 1959, 131n, Holthausen 1963, 305, Skok 3, 297, Mayrhofer 1986,2, 771, Černých 1993,2,182n, Furlanováin Bezlaj 3, 279, Rejzek 587, Orel 2003, 359, Snoj 2003, 676 aj.). Ze Stejného ie. kořene, rozšířeného o formant -bh- (*sneu-bh-), se zpravidla objasňuje také sl. snubiti (v. prisnubljati). O vztahu snubiti - snbcha v. Budimir, JslF 6, 166-179, Slawski, SlOc 18,270. Předpokládaný pův. význam je 'ta, která váže, svazuje (dvě rodiny)'. Slova označující příbuzenské vztahy získané manželstvím j sou často spojena s výrazy pro vázání, spojování ap. (např. ř. jrev-Qepóq 'tchán' odie. *bhendh- 'vázať, odkud je něm. bindentv.; Brúckner 504).
Loewenthal (WuS 10, 165) a Kořínek (LF 59, 125-
853
sntcha
sočivo
144) vycházejí z historicky prioritní funkce ženy jako rodičky a živitelky dítěte v raném věku a spojují snacha se *snuso-s 'výživa mateřským mlékem', 'ta, která vyživuje dítě mateřským mlékem', 'snacha' z ie. *sneu- 'prýštit, kanout', odkud je např. stind. snauti 'kape, vypouští tekutinu', lat. nütrire 'kojit, živiť, nütrix 'kojná'. Podle tohoto výkladu je snacha 'ta, která kojí, živí děti'.
Szemerény i (1964,331al97768n)se vrátil ke starému výkladu psi. * snacha, který vychází z významu snacha 'manželka syna' a spojuje snacha se synb (Delbrück 1889, 535, Pedersen, BB 19, 297, Mladenov 597 aj.). Ie. *snuso-]e tu vztaženo k ie. *sünu-s 'syn'. Szeme-rényi vyšel ze složeniny *sünu-süs, jež byla časem zkrácena. Příbuzenství snacha a sywb připouští také Maňczak (SprKJK 13, 130n a Manczak 1977, 36; také Šaur 1975, 60n). - Sém. paralelou je např. č. arch. synova, p. synowa, r. dial. synovka 'snacha'.
Nepravděpodobné je přejetí z kavkazských nebo kartvel-ských jazyků (Treimer 1954, 73, Polák, LF 70, 28). Odmítá např. Vasmer, ZslPh 26, 60; Trubačev I.e., Klimov, Etim 1979, 168n a Gak, OLA 1991-93, 105-116 mají kavk. a kartv. názvy snachy za přejetí z ie. jazyků. pv
sobě v. se
sobiti s§, sobit-i, se, sobljo se 'být osamělý; einsam sein' (lx Sin)
Forma i význam tohoto slovesa dovolují předpokládat, že vzniklo sek. deprefixací původního osobití se 'být osamělý', v Slepě Šiš lx 'stranit se'.
Der.: Z deprefigované podoby je ojed. sobbstvo 'podstata' (lx Bes); s jiným pref. dále posobiti 'pomáhat, podporovat, pomoci (v boji)',posobije 'pomoc, spojenectví (v boji)', posobivb 'nápomocný, ochotný', posobbnikb 'pomocník (v boji), podporovateľ (lxPo-chv),posobovati 'zaštiťovat se něčím' ,posobbstvovati pf. 'pomoci, zasáhnout, zakročit (v něčí prospěch)', ipf. 'zaštiťovat se něčím, přidržovat se něčeho'.
EL: Psi. osobití se má formu denominálního reflexiva, jež vzniklo z předložkového spojení *o(b) sebě/sobě (jinak ESBr 1,177n, v. níže). Tvar sebě/sobě je lokál refl. zájmena se (v. se). Stejně je tvořeno i stsl. adv. osobb 'odděleně, zvlášť; samostatně, soukromě' a jeho der., adj. osobbnb 'zvláštní, jednotlivý', adv. osobbno 'zvlášť, obzvláště, jednotlivě' (Bes). Pokračováním psi. osobití se je kromě stsl. zřejmě jen sin. arch. osobití 'oddělit, osamostatniť (pokud není z csl., jak má Plet. 1, 858), osébiti tv. (Plet. 1, 850).
Substantivizací adverbiální složeniny o-so-bb pak lze vysvětlit vznik substantiva s významem 'oso-
ba, osobnosť, dobře doloženého ve většině sl. jazyků: b. arch. osoba (patrně < r.; BER 4,942), sch. osoba, sin. arch. oseba, osoba (Plet. 1,849 a 858), slk. č. p. osoba, luž. wosoba, br. asóba (podle ESBr 1,178 < p.), ukr. r. OSÓba. Sr. S-A 1955, č. 786, BER I.e., SB 2, 600, H-K 328, Machek 1968, 419 a 565, Skok 3, 211, Bezlaj 2, 255, ESUkr4, 396, Boryš 2005, 400 aj. Podle ESBr I.e. je osoba odvozena od vb. osobití se, derivátu psi. adjektiva *osob-b.
Patrně přímo od dat./lok. sobě j sou odvozena ne-prefigovaná i pref. slovesa, jejichž sémantika vychází primárně z významu 'sobě přivlastňovat, sobě přát': slk. arch. sobiťsi (snad < č., tak HSSlk 5, 327), stč. sobiti (sě), osobití (MStčS 270 a 464), arch. dial. sobit (si), osobliťsi (Bartoš 1906, 268 a 388), v slk. a č. dnes běžnější ipf. slk. osobovať si, č. osobovat si, stp. sobic (SStp), p. dial. przysobič (Karlowicz 4, 433), br. dial. sobic', r. arch. a dial. sóbiť aj., vše 'přisvojit si, přivlastnit si', dále též 'zásobovat se, zaopatřovat se' (stč. refl.), 'vzpomenout si' (br. dial.) ap.
Z předložkového spojení *po sobě vznikly stsl. výrazy s význ. 'pomáhať (v. výše). Odpovídajícílexé-my jsou i v některých dalších sl. jazycích: r.podsobíť, hovor, pôsobiť (odtudbr. dial. padsóbic', ukr. pidso-býty a snad i posobýty, v. ESUkr 4, 396), str. depref. sobiti (StrS 26,15) ap., s významy 'pomoci' ap. Sem patří i stč. posobiti 'vytvářet, budovat; připravovat, řadit (šiky) ap.' (MStčS 343), č. působit 'mít vliv, být původcem, příčinou ap.'. Sém. vývoj těchto sloves není zcela jasný, snad *'řadit za sebou' —> 'dát řád něčemu, dát něco do pořádku' —> 'pomáhať (k stč. posobiti sr. Němec, LF 86, 131n). OŠ-hk
sobojg v. se
sobota v. sobota
-SOČiti v. nasočiti
sočivo, -a n. 'luštěnina, čočka; Hülsenfrucht, Linse' (lx Gl Nom)
Et.: Psi. sočivo > b. dial. sočivo (BTR), mk. dial. sočivo, sch. sočivo, sin. st. sočivo, sočívá f., ukr. arch. sóčyvo, str. sočivo, sbčivo kol, r. arch. a dial. sočivo; jako kolektivum ve význ. 'co se vaří, vařivo, většinou luštěniny', v sg. 'čočka, luštěnina (rostlina i zrno)' (jsi.), 'šťáva z konopných, makových a jiných semen či jader, užívaná jako olej; jídlo s takovou šťávou' (ukr. st., r. arch.), b. mk. 'řídkéjídlo,polévka, šťáva', přen. 'optická čočka' (mk. sch.).
Doloženy jsou i tvary se suf. -ica (např. ch. sočivica, slk. šošovica, stč. sočěvicě, č. st. sočovice
854
sočivo
sokoli.
(Jg), p. soczewica, br. sačavíca, ukr. sočevýcja, str. so-čevica), -ka (např. br. dial. sačýůka, sačóuka, sačéuka (TSBr, SBrH) aj.), s četnými asimilačními změnami a krácením (sr. č. čočka). - Patří sem i dl. arch. aug-mentativum socyščo 'divoká čočka (rostlina i zrno)'.
Nejčastěji se sočivo spojuje se sokb 'šťáva, míza, pryskyřice ap.' (v. sokt; MEW 313, Mladenov 598, 600, Brückner 506, Preobr. 2, 351, Vasmer 2, 688 a 3, 333n, KESRJ 313, 373,Zakrevskaja,OLA 1969, 155, Skok 3, 302, Sch.-Šewc 1331n, Černých 1993, 2, 388, Furlanová in Bezlaj 3, 282n, Rejzek 119, Snoj 2003, 678, Boryš 2005, 566 aj.). Pro toto spojení svědčí i luž. sok 'čočka'. Předpokládaný sém. vývoj je 'šťáva' —> 'řídké jídlo' —> 'plodina, ze které se takové jídlo připravuje'. Sr. např. b. dial. sočivo 'řídké jídlo, polévka, šťáva' nebo str. sočevica, o kterém Černých I.e. soudí, že šlo původně o postní jídlo, luštěninovou kaši nebo polévku (v. též doklady ve StrS 26, 262).
Nepřesvědčuje rekonstrukce psi. *sočiti, *sokati 'připravovat, chystat, vařiť z ie. *suekr- 'být vlhký, mokrý, tekoucí' (Snoj I.e., Boryš I.e. aj.) a spojení s csl. sokačb 'kuchař', sokalbnica 'kuchyně' (Brückner I.e., Furlanová in Bezlaj I.e., Rejzek I.e.). Odmítá Kurkinová, Etim 1994-1996, 206: slova jsou pravděpodobně přejata z ttat. jazyků (v. sokačii).
Málo pravděpodobně vykládá Machek 1968, 106 sočivo z původního *sočevica, v němž vidí komp. ze dvou ie. názvů luštěnin: z ie. *kiko- (např. v lat. cicer 'cizrna', stprus. keckers 'hrách') a ie. *vik-ä (lat. vicia 'vikev'), s předpokládaným význ. 'hrachová (či cizrnová) vikev'. pv
-socha v. posocha
sokačii, -ije m. 'kuchař; Koch'; 'řezník; Fleischer' (3x Supr)
Rcsl. str. též sokačb tv. (StrS 26, 117).
Et.: Nejspíše je to slovo původu ttat. (protob.?; v. Večerka 1984, 211). Menges (UAJb 33, 107n) je odvozuje z altaj. soqqatčy 'kdo má co dělat s masem jateč-ných zvířat, řezník', což je derivát ttat. vb. kořene *soq- 'porážet (dobytek), řezat' (o tomto kořeni ESTJa 2003, 286-292, dále v. Lvov, SlJaz 7, 223, Vaillant 4, 329n, Golab 1992,406 aj.). Pro přejetí z této oblasti svědčí su-fix -čii i alternující -Ibkb < ttat. produktivního afixu -lyq\ sr. csl. sokalbkb, sokalekb, mylnou desufixací sokalb, dále sokalbnica ap. 'kuchyně', rel. adj. so-kalečnyj, sokalbničbnb ap. (MLP, StrS). Vzhledem k toponymům Sokal (město na Bugu a vesnice v Polsku) klade Golab I.e. i tato přejetí do psi.
Sch. st. a dial. sokač, sukač, sakač 'kuchař, prodavač hotových jídel' (další deriváty v. Rj 15, 885n) chápe Hadrovics 1985, 451-453 jako přejetí z mad'. szakácstv., které je bud'z rcsl., nebo
jde o samostatné přejetí z ttat. (v. EWUng 1382, Kniezsa746 aj.). Podobu sakač pokládá Hadrovics za přejetí mladší (tak i Skok 3, 302), -u- v sukač je výsledkem sch. vývoje. Sin. st. sokáč 'kuchař' (další der. Plet. 2, 531) pokládá Furlanová in Bezlaj 3, 286 za slovo domácí (v. níže), Bezlaj 2003, 297 připouští přejetí z mad'. Z mad'. je i ukr. dial. sokáč tv. (v. ESUkr 5, 344).
Další výklady předpokládají, že jde o slova domácího původu; nevysvětlují však jejich tvoření a liší se v názoru na sl. souvislosti.
S psi. sokb 'šťáva' spojil stsl. sokačii už MEW 313, dále Preobr. 2, 351, S-A 1955, č. 858, připouští Cejtlinová 123; v. sokt. - Stankiewicz, IJSLP 31-32, 408n je pokládá za nomen agentis slovesa *sěkti 'sekat, řezať; pod. Hamp, RS 48, 13n; v. sěšti. - Furlanová I.e. je odvozuje ze sl. iterativa *sokati 'vařiť, jehož potvrzení nachází v sl. sočivo *'co se vaří' —> 'luštěnina, čočka'; v. sočivo. žš
sokolt., -a m. 'sokol; Falke' (lx Const)
EL: Psi. sokolb, všesl. (kromě plb.): b. sokol, vak. sokol, sch. sdkö(l), sdkö(l), sin. sokol, dial. i sokol (Plet.), slk. č. sokol, luž. sokol, pomsln. sokol, p. sokol, br. sókal, dial. i sakól, ukr. sókil, r. sokol, vše 'sokol/Falco'.
Et. nejasné.
Někteří badatelé odvozují sl. sokolb s řídkým suf. -olb od onom. základu, obsaženého ve sin. dial. sokotáti 'hlučet, vřískat' (Plet.), p. dial. sokotač 'kdá-kať (Karlowicz), br. sakatác' tv, ukr. sokotáty, sokotíty 'krákorat, křičet, žvanit', r. dial. sokotáť tv. (Daľ; v. MEW 313, Brückner 506 a ZslPh 2, 309, Slawski, SK 1, 109, Sch-Sewc 1332, Pavlovova, Etim 1991-93, 108n; ze slovotvorných důvodů odmítl Reinhart, LF 110, 40, pozn. 3).
Jiní sl. výraz spojují se stind. šakuná-, šakúni-, šakunta-, šakunti- '(velký) pták' (Fick 1,45,425, Zubatý, LF 19, 133, Hirt, BB 24, 231, Mladenov 598, Vasmer 2, 689); Brugmann II, 1, 367 předpokládal pův. podobu *sokelb. Avšak i Stind. slovo je nejasné (v. Mayrhofer 1986,2, 603 s liter.).
Ještě jiní řadí sl. sokolb k ie. *sek"- 'připojovat se, následovat' (> lat. sequi 'nasledovať, lit. sěkti '(pro)následovať, r. dial. sočíť 'hledat, stopovat (zvěř), loviť aj., sr. LIV 2001, 525): pův. 'lovecký pták' (v. Pogodin 1903, 157, Preobr. 2, 350, Černých 1993, 2, 185).
Wiedemann (LF 1, 258) spojil sl. slovo s gót. sailvan 'viděť (sthn. sehan tv. aj., v. Orel 2003, 323), patřícím ovšem také k ie. kořeni *sek™-: snad 'ostře vidící pták' (pochybnosti u Uhlenbecka, PBB 21, 98, 35, 171).
Otrebski (LP 9, 12) spojil sl. sokolb s het. kalli-kalli tv.; tak i Blažek (RS 55, 63), připouští Machek (1968, 566), proti Sch.-Šewc I.e.
Lokotsch 143 myslel na přejetí z arab. sakr 'raroh', odkud je i fr. kat. špan. port. sacre, it. sagro tv. (připouštěli Bulachovskij
855
sokolt
sorokoustija
1978, 3, 249 a IzvAN 7, 98, Machek 1957, 463).
Někteří připouštějí praevr. původ sl. sokolí (H-K 344, Fur-lanová in Bezlaj 3, 286).
Zcela nepravděpodobné je Martynovovo (SbDybo 92) spojení sl. sokolí s lat. falcö tv. bv
sokt, -a m. 'šťáva; Safť (lx Supr)
Et.: Psi. sok* > b. mk. sok, sch. sok, sok, sin. sok, slk., č. st. sok (Presl), p. sok, br. sok, ukr. sik, st. i sok (Žel), str. sok*, r. sok, vše 'šťáva lisovaná z plodů nebo jiných částí rostlin, tekutina vylučovaná rostlinami ap.', s dalšími přen. významy.
Je i luž. sok 'čočka'; je možné, že jde o pseudozákladnítvar k dl. socyščo 'čočka', v. sočivo.
S pref. sch. osoka, slk. st. osok m., osoka f. (HSSlk), stp. posoka, ukr. st.posóka (Zel.), r. dial.pásoka (Opyt 153), s význ. 'krev s hnisem', 'hnis' (sch., r. dial.), 'hnůj, mrva' (sch.), 'zvířecí krev' (stp., ukr. st.), 'míza' (slk. st.).
Patří sem pravděpodobně i r. dial. sočen' 'placka z neky-nutého těsta připravovaná na konopném oleji' (SRNG 40, 88n), br. sakavík 'březen', ukr. dial. sočen' 'duben' ('měsíce, kdy se stromy nalévají mízou', v. Holynská 1969, 43n, Šaur, SFFBU 20, 69, Martynov, SlWort 65) a psi. kolektivum sočivo 'luštěniny, čočka'. - Verbyč, Studiji 2004, 34 spojuje se sokb i ukr. hydronymum Sočať.
• Psi. * sok-b < ie. *s(u)ok"os 'šťáva, míza, pryskyřice'.
Psi. *sok* má příbuzná slova v balt. jazycích: lit. sakai m. pl. 'míza, pryskyřice, smola', lot. sveki m. pl. 'pryskyřice', tv. i lot. dial. m. pl. saki, stprus. sackis a také ř. ôizóq (psilozou z *bnóc) 'šťáva z rostlin, zejm. z fíkovníku, která se používala k sýření mléka' (MEW 313, Gorjajev 335n, Pedersen, KZ 36, 285, Solmsen 1901, 207n, Vasmer 2, 688n, Brückner 506, Windekens, LP 8, 38n, Fraenkel 756n, Machek 1968, 566, Orel, Sprache 31, 279, Sch.-Šewc 1331n, Furlanová in Bezlaj 3, 285, Boryš 2005, 566, Smoczynski 2007,527 aj.). Příbuzné je také alb. gjak 'krev' (Meyer, BB 8, 185, Meyer 1891, 136, Pedersen, KZ 36, 285, Orel, Sprache 31, 279, Orel 1998,129, Woodhouse, IF 108, 74 aj.), toch. A saku, B sekwe 'hnis' (Windekens 1976, 411, Adams 1999,698 aj.) a snad i het. šak(k)uni- 'pramen, vřídlo' (Čop, Ling 5,34); het. slovo se zpravidla spojuje S het. sakui- 'oko' (Tischler II, 2, 739).
Někteří spojují s ie. slovesným kořenem *suek"- 'kanout, téci, být mokrý, vlhký' (Mladenov 598, Furlanová in Bezlaj 3, 285, Snoj 2003, 680, Boryš I.e.).
Sporné je spojení s lat. sücus 'šťáva' (Persson 1912, 123, Brückner I.e., Mladenov 598; odmítá Brugmann I, 113), se sl. Sbsati 'sáť (Preobr. I.e., KESRJ I.e.). Se sgknoti 'sáknout, vsakovať spojuje Machek 1930,54, Machek 1968,536 a Golab, AmerContr 184; připouští ESUkr 5, 496n.
Nepřesvědčivě a hláskově komplikovaně spojuje Wiede-
mann, BB 29, 315n s nejasným lat. sanguis 'krev' (pod. Preobr. 2, 35ln a Windekens, LP 8, 38n, odmítá W-H 2, 475).
Mylné je spojení s csl. sokačb 'kuchař', sokalbnica 'kuchyně' ap., kde jde patrně o přejetí z altaj. jazyků (v. sokačii).
K možným nostr. souvislostemIllič-Svityč, Etim 1965,366, odtud i Kaiser 1990, 107. pv
solb, -i f. 'sůl; Salz'
Der.: solbn* 'solný' (lx Euch), solilo n. 'mísa', solištbn* ve spojení morje solištbnoje 'Slané moře, Mrtvé moře' (lx Parim), solištbsk* ve spojení dbbrb solištbskaja 'Solné údolí'; osoliti 'osolit'; slan* 'slaný', ve spojení slanyi kamy 'sůl', neslaň* 'neslaný'.
Et.: Psi. solb, všesl.: b. mk. sol, sch. sô(l), gen. soli, sin. sol, gen. soli, slk. soľ, stč. sól, č. sůl, gen. soli, hl. sól, gen. sele, dl. sol, plb. suli gen. sg. f., porn. sól i sola, p. sól, gen. soli, br. sóľ, ukr. sil', gen. soli, r. soľ, vše 'kuchyňská sůl, chlorid sodný', chem. 'sůl' (kromě plb. a porn.) aj.
Všesl. je také psi. *soln* 'slaný'. Od *soln- je odvozeno psi. *solnina 'nasolený špek, nevyškvaře-né sádlo' se suf. -ina (b. slanina, mk. slanina, sch. slanina, sin. slanina, slk. č. slanina, p. slonina, br. salanína, ukr. solonýna, r. solonína tv.). V. též sla-nuttkt.
Příbuzné se solb je v stsl. nedoložené psi. *soltb a jeho der. *soltina, v. slatina. •  Psi. solb < ie. *sal- 'sůl'.
Psi. solb je pokračováním ie. *sal-, které je doloženo také v ř. äXc, lat. sál (se sek. zdloužením), gen. salis, arm. al, lot. sals, toch. A sále, stir. salann, s ri-ovým rozšířením gót. salt, něm. Salz, angl. salt, vše 'sůl' (Vasmer 2, 693n, Machek s.v. sůl, Skok 3, 303n, Sch.-Šewc 1332n, Furlanová in Bezlaj 3, 287, Snoj 2003, 680, Boryš 2005, 568, ESUkr 5, 252n aj.). K témuž kořeni patří i alb. ngjelmět 'slaný' (< *en-salma, Orel 1998, 298 aj.). Ve stind. je ie. *sal- doloženo jen v přeneseném významu salilá 'moře' (Mayrhofer 1986,2,712 aj.).
Ie. kontinuant sl. solb identifikoval v het. toponymu Hursag Watkins 1997, 34.
Laryngalistickou praformu *sH2elm pro ak. sg. solb předpokládal Kortlandt, Balt 21, 119.
Ie. *sal- s ri-ovým formantem dalo psi. *sold* 'slad' (v. slaďbkt). pv
sopli. v. *soti
sorokoustija, -ije f. 'čtyřicetidennípůst; vierzigtätige Fastenzeiť (Nom)
V dalších památkách doloženo též sarakusti, sarakosti, sorokoustbje (MLP 823), sorokoust* tv. (Srez. 3,465).
856
sorokoustija
sosnb
Exp.: Zcsl.jerum. íäracwítô'údobí 40 dnů', 'zádušnímše konané po 40 dnů' ap. (Tiktin 1364).
Z téhož pramene je i r. ukr. sorokoúst, ukr., br. st. (Nos.) i so-rokovúst, r. dial. i sorkovúst 'v pravoslavné církvi čtyřicetidenní modlitby za zemřelého', též 'bohoslužba40. den po úmrtí' ap.
Et.: Přejato ze střř. oapaxooxrj < ř. xeooapa-xooxř] 'čtyřicetidenní období před Velikonocemi, čtyřicetidenní půst, quadragesima' (v. Lampe 1389). Sekundárně bylo přiřazeno k r. sóroh 'čtyřicet' a ustá 'Ústa,rty' (v.Mikl. 1867,124,MEW316,Murko,WuS2,134, Vasmer 1909, 188, Vasmer2, 699, Pičchadze, NREt 1, 214). ŽŠ
sosnb, -i f. 'borovice, sosna; Kiefer, Fôhre'
Doloženo 4x v Bes za lat. abiěs; rcsl. sosnb v. i MLP, StrS. Sém. posun 'jedle' —> 'borovice' vznikl zřejmě volným překladem lat. slova (záměna názvů pro jedli, borovici a smrk je ve sl. jazycích častá).
Častější je sosna tv. (to je doloženo rovněž ve střb. památkách, v. Rusek, SPAN 14, 550-552).
Ke střídání a-km. a i-km. sr. např. stsl. blázna : blaznb (Otkupščikov 1967, 238 a blázni,).
Et.: Psi. sosna je doloženo dobře ve vsi. a zsl. jazycích: slk., Stč. (Patera, ČČM 51, 386), Č. (zejm. v odborné terminologii a dial), luž. arch., kaš. řídké, pomsln. p. sosna, plb. (v pomístních jménech) Suôsnói pl. (Rost 1907,426), br. sasná, ukr. sósná, r. sošná, vše s význ. 'borovice', dl. arch. a plb. i 'smrk'. V jsi. jazycích je slovo doloženo slabě: ch. st. a dial. sosna 'borovice' i 'modřín' (Sulek 1879, 371), sin. dial. sosna 'borovice' (Plet.), v rnk. pouze v toponymu (vých.) Sosna (Ivanovová 1996, 594).
Ke konkurenci výrazů sosna, bor-b a chvoja 'borovice' ve sl. jazycích v. Tolstoj, VslOJa 115-127, Čupič, ZbFL 37, 615-621 a OLA-LS13, 60-61.
Et. ne zcela jasná, existuje řada výkladů (podrobněji o nich Janyšková, BalkE 43, 307-314).
• (1) Psi. sosna < onom. *sop-. (2) Psi. sosna < ie. *s(u)ekro-s 'rostlinná šťáva, pryskyřice'.
(1) Nejpravděpodobnější výklad vychází z představy, že sl. sosna bylo součástí brtnické terminologie; opírá se o dial. materiál z Polesí, kde se takto nazývaly duté vykotlané borovice, v nichž sídlily lesní včely (Moszynski 1929,1, 133n a 1957,284; podobně i Marty-nov 1963, HOn). Přijatelný by pak v této souvislosti byl výklad Trubačevův (Vasmer-T. 3, 727), který odvozoval sosna (< *sop-snal*sop-snb) ze sl. sopěti 'supět, funět' (v. *soti), snad - na základě existence poles. sopúť pčóly, med je (LeksPol 1968, 359 s.v. sopeť) — i 'bzučet (o včelách)'. Vychází se tedy z onom. základu *SOp- (Sch.-Šewc 1335, LISL 19/2, 165 a SlWort 19).
Trubačev l.c. pokládal sosna za již psi. inovaci, naproti tomu Filin (1962, 209) a Tolstoj (VslOJa 121) považovali poles. sosna za úzce lokální mladší výraz.
(2) Pogodin (RFV 32, 125, po něm Mikkola, IF 23, 126 a také M-E 3, 709) rekonstruoval sl. sosna v podobě *sop-sn-ä; suf. -sn- viděl i v jiných názvech stromů, v lit. glúosnis 'vrba', šermúkšnis 'jeřáb' aj. *Sop- pak srovnával s fr. sapin 'jedle', jež je přejetím lat. sappinus 'smrk' (Gamillscheg 793, NDE 669). Lat. sappinus se vysvětluje z gal. *sapo- (sr. kymer. sybwydd < *sapo-uidu 'borovice' - W-H 2, 478, Dela-marre 2001, 227), které se kontaminovalo s lat. pinus 'borovice, smrk'. Gal. *sapo- (< *sakros) se objasňuje z ie. *s(u)ekro-s 'rostlinná šťáva, pryskyřice' (s o-stupněm sr. sl. sokb 'šťáva', v. sokt). Pro slovanštinu by to znamenalo nutnost předpokládat pův. *sok-sna, zřejmě proto je neprávem odmítáno: k vývoji skupiny *-ks- > -s- sr. např. 2. os. pl. aoristu reste
< *rěk-ste (Vaillant l, 84). Také sémantická stránka výkladu je velmi lákavá: sosna pův. *'strom bohatý na šťávu, pryskyřici', což odpovídá i řadě dalších názvů pro borovici ve sl. jazycích, sr. např. poles. smolina (Tolstoj, VSIOJa 118), r. dial. sérjanik, sokovíca (SRNG), i v jazycích jiných, např. něm. dial. Hartzbaum, Pech-baum (Marzell 3, 786n) aj.
Další výklady:
Nejstarší je výklad Zubatého (BB 17, 326), který předložil spojení sl. sosna s balt. výrazy, s lit. šäšas 'strup', šašnys 'strupo-vitý člověk', případněještě se stprus. saxtis 'kůra'. Strom by tak byl nazván podle drsné a strupovité kůry; spojení s uvedenými lit. slovy přijali Wiedemann, BB 29, 314, Martynov, LeksPal 1971, 31, jinak odmítáno (Vasmer 2, 702, Fraenkel 966, Meľnyčuk, Etim 1966, 219 aj.).
Tradiční je výklad Vasmerův (ZslPh 2, 57 a Vasmer 2, 702), který považoval sl. sosna za substantivizované adj. < ie. '-"kašno- 'šedý'. Příb. by pak bylo lat. cänus (< *casnos) 'šedý', s jiným suf. lat. cascus 'starý, tj. zešedivělý', dále sthn. hasan 'šedý' aj. (další v. Pokorný 533). Podporu sém. stránky výkladu vidí Vasmer (a po něm např. Briickner 507n, Snoj in Bezlaj 3, 293, Boryš 2005, 567 aj., odmítl již Meillet, RÉS 5, 271) v názvech stromů, které jsou motivovány barvou (např. psi. *berza
< ie. *bherHg-l*bhrHg- 'světlý, bílý, zářivý'). Sporné ovšem je, nakolik šedá barva charakterizuje borovici (jen těžko lze srovnávat s břízou, která je velmi nápadná bílou kůrou kmene).
Pedersen (IF 5, 66) spojoval sl. sosna se sthn. kien, něm. Kien 'louč'. Výklad sice vyhovuje po stránce sémantické, neboť se z borovicového dřeva štípaly smolné louče, sr. stč. lúč (Gb), hl. st. lučwowy štom (Radyserb-Wjela 1908,50), r. dial. lučínnik (NovgOSl), něm. dial. Fackel (Marzell 3, 791) vše 'borovice', problémy jsou však v hláskosloví. Pokud bychom pro sthn. kien vyšli z ie. *geiH- 'praskat, pukať (Pokorný 1, 355, EWD 2,
857
sosnt
sotona
830n), pak bychom ve sl. museli předpokládat pův. tvar *zosna s následnou asimilací, hlavně bychom ovšem nemohli z ie. -ei-vysvětlit sl. -o- (odmítli Wiedemann, BB 29,314n, Vasmer2,702 aj.). Také Machek (LP 2, 152, Machek 1954, 37 a Machek s.v. sosna) považoval sl. sosna a něm. Kien za slova příbuzná, ovšem původu „praevropského" (odmítáno, v. např. Mann, SEER 34, 266 aj.).
Moszynski(1957,216n) odvozovalsl. *sosnb (to považoval za starší než sosna) ze sl. *sojo, sojiti 'píchat, bodať. Z hlediska sémantiky není žádných námitek, protože některé názvy jehličnanů jsou motivovány pichlavostí jehličí, přijmout však nelze tento výklad proto, že sloveso *sojo, sojiti není ve sl. jazycích vůbec doloženo, navíc diftong -oi- v tautosylabické pozici > ě, takže by pův. muselo být *sěsna (odmítají Bernštejn 1961, 58, Trubačev in Vasmer-T. 3, 727 aj.).
Witczak (VJa 1992, 5, s. 55) odvozoval psi. sosna 'borovi-ce/Pinus silvestris' z ie. *kopso-, přesněji z rozšíření *kops-ná-, a srovnával je s alb. thane 'dřín (Cornus)' (alb. slovo se však vykládájinak, sr. např. Orel 1998,472), dále se skytským Oapsa-'rostlina, která se používá k barvení vlny, vlasů' aj.
Z hláskových důvodů je nepřijatelné srovnávání sl. sosna s ř. xävoc m. 'piniová šiška', f. 'pinie', které navrhoval Bezzen-berger, BB 27,171 (kriticky Vasmer2,702); nejasnéje i samotné ř. slovo (sr. Frisk 2, 63, Chantraine 607), snad přejaté (Schwyzer 1950,1,458). ij
*soti, sopeťi,, šopo 'pískat na píšťalu; pfeifen'
Stsl. infinitiv není doložen, může mít i podobu *SOpstÍ. Doloženo je pouze ptc. préz. pas. sopomoje (lx Const). Tvar s-bpešto (Mt 9,23 Sav) lze zřejmě (ve shodě se StslS 619) pokládat za chybu místo korektního ptc. préz. akt. sopošte (Zogr má na tomto místě svir 'ce, v Mar As je sopbce).
Der.: soplb m. 'píšťala' (lx kalend. Ochr Slepě), SO-pbCb 'pištec' (lxMarAs OstrNik).
Et.: Stsl. hapax legomenon je pokračováním psi. *soti sopg. Odpovídající slova v jiných sl. jazycích jsou kontinuanty psi. *soti (< *sopti), resp. *sopě-ti/sopiti: b. SÓpam se (příslušnost b. slovesaktéto slovní rodině odmítají Bernard, RES 28,143n, Dimitrovová-Todorovová, SEB 3,57n), ch. arch. a dial. sôpsti (Rj), sch. sópiti, sin. sópsti, dial. sopéti (Plet.), č. jen pref. osopit se, pomsln. sopac (PWb, SEKaš), br. sapcí, sópci (Nos.), dial. též sa-péc' (SBrH), sopcí (TurSl) aj., ukr. soptý, sopíty, str. sopěti, r. sopéť, r. dial. soptí, vše 'hlasitě, těžce vydechovat, funět, supět', dále 'hrát na píšťalu' (sch., br., str. Daľ), 'vztekat se, zuřit, zlobit se' (r. dial.), 'utrhovat se, dorážet na někoho' (b. č.) aj.
Patří sem i následující slovesa s r-ovým formantem (snad od tvarů na -í>ri> - Havlová, red. poznámka): slk. soptiť, č. soptit, stč. též soptati, č. st. a zř. i soptě-ti, dial. v různých expr. obměnách, jako např. som-
tať(sa), somptěť, sumtit, sumlit ap. (vše Bartoš 1906) 'hlasitě, bouřlivě se projevovat; vypouštět, chrlit oheň, lávu ap.', 'hlasitě oddychovat, vztekat se, zuřit, zlobit se', 'utrhovat se, dorážet na někoho' aj.
Se zdlouženým koř. vokálem (iter. *sapati) sem náleží též např. sin. sápati, sapéti, slk. sápať(sa), stč. sápati (sě), č. sápat se, hl. sapač, dl. dial. sapaš, p. sapač, p. dial. též sapieč, br. sápac' (Nos.), ukr. sápaty, str. sapati (StrS), r. dial. sápať(sja) (SRNG) aj., vedle význ. 'hlasitě, namáhavě dýchat; supět, funět (hněvem)' a 'vztekat se, zuřit' je v této skupině slov doložen význam 'vypouštět, chrlit (jiskry, oheň)' (luž.), v slk. a č. též (nerefl.) 'rvát, trhať a (red.) 'obořovat se, dorážet na někoho, prudce sahat ap.' Lze patrně vyjít z významu 'funět vzteky, zuřiť a předpokládat vývoj 'vztekle se na někoho obořit (slovně, ale i fyzicky)' —> 'trhat, rváť (sr. s jiným koř. vokálem p. hovor. siepač (sie) 'škubat, trhat ap.' a ukr. sipaty tv. Sr. i stč. rydati sě 'sápat se' (v. rydati). V. též H-K 344n.
Psi. *sopti je onom. původu, patří do poměrně velké skupiny sl. slov obsahujících onom. základ *sop-, *sap-,resp. *sěp-, *sup-, *sip-, jejichž významy se vyvinuly z původního 'hlasitě, těžce, namáhavě dýchať (sem i sl. výrazy odpovídající č. sopouch, sopel ap.; podobně je tvořeno i č. supět, sípat ap.). V. Preobr. 2, 357n, Machek, Slávia 16, 189, Mladenov 599, H-K l.c, Machek 1968, 567 a 593, Skok 3, 306, ESUkr 5, 355 aj.
Mimoslovanské souvislosti jsou nejisté. Někteří autoři pokládají za příbuzné stind. sápati 'proklíná' (Meillet, MSL 18, 171n, Vasmer2, 695n, Briickner481, Mayrhofer 1956, 3, 296, ale Mayrhofer 1986, 2, 608 svůj starší výklad opouští, Sch.-Šewc 1270, ESBr 11, 315 aj.). Jasný není vztah k lit. dial. svěpúoti 'těžce dýchať, lot. svépét 'vykuřovat, udiť a se-pinét 'těžce dýchat a kašlať (který naznačují S-A 1955, č. 860 a Boryš 2005, 538n). Sporná je souvislost s ř. (pócpo^ 'šustot; rachot; hluk, povyk' nejasného původu (Frisk 2, 1140, Chantraine 1293n), kterou předpokládá Machek 1968, 567, a s ř. 'kos' (Pokorný 1, 614n;kpůvoduř. slov v. Chantraine 571, Frisk 1, 930). Výchozí ie. kořen bývá rekonstruován různě: *kop- (Pokorný l.c, Skok l.c, Sch.-Šewc l.c), *suep- 'spáť <— *'dýchať (Boryš l.c, Furlanová, SlavR 36, 101-108 a Furlanová in Bezlaj 3, 291, Snoj 1997, 593, připouští Rejzek 591; v. stpati) ap.
Vzhledem k onom. charakteru uvedených slov lze však předpokládat určité paralelní tvoření a příbuznost spíše elementární, nikoli genetickou, proto ani rekonstrukce ie. kořene není opodstatněná (sr. Kopečný, SbMladenov 369). hic
sotona, -y m. 'satan, ďábel; Satan, Teufeľ Ojed. i f. (vlivem a-kmenového zakončení). Var.: Csl. satana (MLP).
858
sotona
sgbota
Doloženo je i nom.pr. Sotonailb 'Satan' (lx Dijav), v.
níže.
Der.: Rel. aposes.adj. SOtoninb, -ninbskb.
Exp.: Csl. satanáše, šíří do jsi. jazyků kromě sin. (b. satana, mk. satana, sch. satana, v. Skok 3, 206n, BER 6, 510), do vsi. jazyků (vsi. satana, v. Preobr. 2, 253n, Vasmer 2, 583) a snad i do rum. satana (na přejetí z csl. myslí Tiktin 1370).
Et.: Stsl. sotona bylo přejato ze střř. aaxaväq 'satan, ďábel'; reflexe střř. neprízvučného-a- jako -o-svědčí o raném přejetí křesťanského termínu (před 9. stol.).
Stender-Petersen 1927, 430n předpokládá, že jde o přejetí z gót. satana tv. (< ř.) a tedy o doklad germ. misie. To odmítl Kiparsky 1934, 130 (další liter. v. Vasmer I.e.). Vincenz, SlStu-dien 288 myslí, že stsl. slovo mohlo být přejato ze střlat. satanáš nebo ze sthn. satanáš.
Stsl. sotona ustupuje pozdějšímu csl. přejetí ze střř. ve formě satana (Vasmer I.e. interpretuje tuto změnu jako sek. přizpůsobení původní stsl. výpůjčky ř. slovu).
Ř. aaxaväq bylo utvořeno v LXX (hypokoristi-kon se suf. -aq) od syn. aaxäv, jež je transkripcí hebr. šätän (vedle ř. kalku haßoXoq, v. dijavoh,, byl heb-raismus chápán jako nom.pr.) 'ďábel' <— 'odpůrce Boha u člověka' <— '(soudní) žalobce' aj. (v. Bibel-Lex 1526n), z hebr. š-t-n 'stavět se proti, osočovať (v. König 462).
V sin. sätan a v zsl. jazycích (č. sľk. luž. satan, p. szatan), podobně jako v jazycích západoevropských, se objevují formy s -an z lat. satan (H-K 327, Rejzek 563, Snoj 2003, 641; Machek 1968, 538 uvažuje u č. ještě o něm. prostřednictví).
Z hebr. přes arab. a tur. je přejato b. st. šejtán, sch. šéjtan, ukr. r. šajtán tv. (Vasmer 3, 366, Skok I.e., Snoj I.e.).
Nom.pr. Sotonailb bylo přejato ze střř. ĽazavaŕjÁ (apokryfní texty LXX), to ze střhebr. nom.pr. satana 'él 'protivník Boha' (sr. Preobr. I.e., Vasmer 2, 583).
O možném vztahu csl. sotona, satana a csl. sanb 'saň, drak' v. Valčáková, Slávia 74, 275-278. pp-pv
sovati, -ajett 'překypovat; überquellen' (lx Supr) Der.: zasovb 'závora' (lx Bes). V. i sunoti. EL: Psi. sovati > b. dial. sóvam, sch. st. a dial.
suvati, suvam (Rj), sin. suváti, súvam, sújem, st. a dial. i sovati, sújem (Plet.), slk. -sávat', -súvam, c. -souvat, -souvám, Stč. 1. sg. préz. i suju (Gebauer 1894, III, 2, 384), hl. suwač, suwam, st. i suju, dl. suwaš, suwam, st. i suju (Sch.-Šewc 1380n), pomsln. sévac, súvac, súvaig (PWb), p. suwač, suwam, br. sóvac', sóvaju, ukr. sóvaty, sóvaju, r. sováť, sujú, vše 'sunout, posouvat, strkat do něčeho'.
Ve stsl. je pův. význam doložen jen v derivátech sungti 'vysunout, vytasiť azaíovt 'závora'.
Nejspíš je třeba rekonstruovat psi. inf. sovati, préz. sujg; v některých sl. jazycích pak zobecněl buď infinitivní, nebo prézentní vokalismus kořene (sr. Gebauer I.e., Trautmann 300, Koch 1990, 747). Boryš (2005, 587) naopak předpokládá pův. psi. *suti, *sovg.
Původní perfektivum k ipf. sovati představovalo sungti (v. sunoti).
Nejbližší protějšky jsou v balt: lit. šáuti, šáu-ju 'střílet', lot. šaut, šauju 'strkat, střílet'. Na tomto základě pak rekonstruuje Pokorný 954 ie. *skeu-, resp. LIV 2001, 330 *keuH- 'házet, strkat, sunout'. Spojení s dalšími výrazy je více či méně nejisté.
Někteří srovnávají gót. skewjan 'putovať, stsev. skseva 'jít, spěchat' (Trautmann I.e., Vasmer 2, 686, Fraenkel969, Černých 1993, 2, 184 aj.; germ. slova se však vykládají i jinak, sr. liter, u Orla 2003, 340). Jiní přidávají germ. *skeutan (> sthn. skiozan, něm. schießen aj.; W-P 2, 553, H-K 361, Vasmer I.e., Kluge-Seebold 1999, 720 aj., proti Torp 468, Fraenkel I.e.).
Trubačev (Vasmer-T. 3, 705) upozornil na het. šuuäi- 'strkať a stind. suváti 'pohybuje', Ondruš (SlavSl 23, 15) a Snoj (2003, 711 a in Bezlaj 3, 342) pak na základě těchto a bsl. slov rekonstruují ie. *seuH- 'tlačiť.
Někteří spojovali bsl. výrazy s av. spá- 'hodit, mrštiť (Machek s.v. sunouti, Abajev, VJa 1982, 2, 23, jako možnost Traut-mann I.e.; proti Endzelin, ZslPh 16, 114).
Vaillant 3, 207 srovnával bsl. slova s ř. cteúu 'spěchám', stind. čyávate 'pohybuje se, vzdaluje se', av. šyavaite 'dává se do pohybu, odchází' a rekonstruoval ie. *kieu-.
Pro liter. sr. Karulis 2, 344, ESUkr 5, 342. bv
sgbota,  -y  f. 'sobota; Samstag, Sabbať; 'týden; Woche'
Var.: sobota, -y f. tv. (Mar As Sin Pog Gl); L'vov, SbNahtigal 186 je považuje za moravismus; sgbotb, -a m. tv. (As Euch). K distribuci forem i významů v stsl. památkách sr. L'vov o.e. 185n.
Der.: sgbotbnb, sobotbnb 'sobotní', sgbotbstvo 'sobotní odpočinutí, svěcení soboty'.
Exp.: Ze stsl. je mad'. szombat 'sobota', s pravidelnou ztrátou koncového -a (Kniezsa 508n). Jako jednu z možností původu rum. stmbätä uvádí Tiktin 1425n csl. (sr. i Meyer, IF 4, 328, MEW 314); spíše však jde o pravidelné pokračování z vglat. (Skok, RÉS 5, 19, Skok, JslF 12, 137, M-L 618). Podle Boryše 2005, 566 jsou vsi. tvary z csl. Frinta 1954, 11 má luž. sobota za přejaté ze stsl. (nebo č.).
EL: Sl. sgbota a sobota jsou dvě nezávislé výpůjčky:
Stsl. sgbota ~ b. säbota, mk. sobota, dial. säm-buta (Malecki 2, 105), sch. súbota, br. subóta, stukr. subota (SStukr), ukr. subóta, str. subota (Srez. 3, 592n), r. subbóta,vše 'sobota'.
859
sobota
Tradiční et. považuje sl. sobota za přejaté z lid. ř. *oáfJi(3aTov, pl. -za < i. oáfiftaxov 'sobota' (Schulze, KZ 33, 384n, Melich, SbJagic, 213n, Hujer, LF 35, 221n, Schwarz, AslPh 41, 129, Kiparsky 1934, 130n, Vasmer 3, 37, Machek s.v., L'vov o.c. 186 aj.). Lidový ř. tvar s nazálou lze předpokládat vzhledem k ř. nápisovému Ľáv(3a-lov z Bulharska (sr. Hujer l.c.) a oafji(3a6i.xf} z Egypta a nř. dial. samba (sr. Meyero.c. 327, 329).
Sl. slovo však mohlo být přejato i z vglat./rom. podoby *sambatum, pl. -ta, jejímž pokračováním je rum. simbätä, fr. samedi, engad. samda (M-L l.c). K přej etí mohlo doj ít v oblasti akvilej ského patriarchátu (Titz, Bratislava 4, 399-407) nebo na Balkáně (Skok, RÉS 5, l.c).
Nepřesvědčivý je předpoklad přejetí přes gót. (tak Stender-Petersen 1927,432-440), neboť zde není doložen tvar s nazálou, či přes sthn. sambaztag (tak např. MEW l.c, Uhlenbeck, AslPh 15, 491), neboť potíže činí sthn. -z- '■ sl. -t- i geogr. rozšíření: v zsl. a zjsl. jsou tvary nevycházející z nosovky (pro sin. však nejisté), v. níže.
Stsl. sobota ~ sin. sobota, st. i sobota (Plet.), ch. st. a dial. sobota, sobota, slk. stč. (Šimek) č. luž. sobota, plb. subotä, porn. stp. p. sobota, vše 'sobota'.
Sl. sobota bylo pravděpodobně přejato z vglat./ rom. podoby *sabbatum, -ta (> it. sabato, furl. sa-bide, prov. kat. dissapte, sr. M-L l.c, v. Melich o.c. 214, Kiparsky 1934, 132, Machek s.v.), snad Z oblasti akvilej-ského patriarchátu (Titz l.c, Skok, RÉS 5, 20). Ze zjsl. oblastí se šířilo dále na sever do zsl. (sr. Klich 1927, 143). Z č. se pravděpodobně dostalo do p., sr. už Nehring, AslPh 1,61, dále Siatkowski in Basaj-Siatkowski 2006, 328 a Karplu-ková 2001, 210, snad i do luž. (Frinta 1954 l.c).
Za pramen přejetí se však považuje i střlat. sabba-tum, -ta, sr. Vasmer l.c, Sch.-Šewc 1331, Boryš 2005, 565n aj. Pak by mohlo jít o paralelní přejímání do jednotlivých jazyků.
Málo pravděpodobný je vzhledem ke geogr. rozšíření předpoklad přejetí z ř. oáfifiatov, -xa (Schwarz o.c. 129, Schwyzer, KZ 62, 6).
Není jasné, zda se do sl. přejímala už forma s koncovým -a, či zda došlo k zařazení k a-kmenům až na slovanské půdě, snad i vlivem jiných sl. názvů dní (Machek, s.v., Sch.-Šewc l.c. aj.). K postavení soboty v rámci sl. týdne i u jiných etnik viz Matuszewski 1978, Waniakowá 1998, 130n.
Pramenem ř. a lat. (< ř.) tvarů je hebr. šabbät, šabbat, aram. šabbatä 'nepracovní den, den odpočinku' (W-H 2, 457, Chantraine 983). K problematice významu ř. koncovky-a (pl. n. : sg. f.) sr. Schwyzer, KZ 62, 8-10. vbo
SQditi 'soudiť v. soďbi
sodu
-SQditi 'připravit, získať v. soďi.2
sodu adv. 'zde; hier'; 'sem; her' Var.: Řidčeji i sgdě.
Doloženo vždy bud'v korelaci s dalšími adv. nebo zdvojeně nebo s prepozicí: v Ev a Parim sgdu i ovgdu, v Sav lx sgdu i ongdu 'na obou stranách, tu i tam', dále sgdu i sgdu, sgdě i sgdě 'na obě strany, sem a tam'; lx Ostr v přípisku do suďb 'až potud, sem', dále oťb sgdu/otbsgdu, oťb sgdě/otbsgdě 'odtud, z tohoto místa', rcsl. i otsjudě, -u, -y tv., též 'z toho důvodu, proto' (StrS 14,46).
Et.: Psi. *sgd- > charv. st. sudi 'sem', odsudi, odsuda, odsude 'odtud' (Rj 16,893), sin. st. a dial. sôd, SÔdi, s deiktickou part. na začátku slova esode 'tudy, touto cestou' (v. Snoj in Bezlaj 3, 284), dosôd 'až sem', odsód 'odtud' (Plet., Bajec, SlavR 5-7, 204), Slk. dial. posuď 'do této chvíle' (Kálal 509), stč. sudy 'tudy', stč. č. dosud 'do této chvíle', stč. i místní význam 'až po toto místo', č. též doposud 'do této chvíle', stč. otsud, č. odsud 'z tohoto místa', p. jen dial. si§dy i t§dy 'tu a tam' (Karlowicz 5, 129), r. dosúda 'až sem, až potud', otsúda 'odtud',posada,posúdova 'dosud;sem', dial. ijesúdý 'sem' (SRNG 9,44).
Ve vsi. jsou četnější tvary s počátečním s'-: br. sjud, sjudý, sjudój, sjudóju, sjudéj(u) ap. 'v tomto směru, na této straně' (TSBr), ukr. sjudý, sjudóju, hovor, osjudý 'sem, tudy' (SUM), dial. i sjud 'sem' (Hrin. 4,238), r. sjudá 'sem', otsjúda, otsjúdova 'odtud', dial. sjudý, sjud(u) 'sem', sjudóju 'tímto směrem' (Daľ), dosjúd, dosjúdova 'dosuď, '(velmi) dávno' i 'do tohoto místa', posjúd(á), posjúdova 'zde, v tu stranu ap.' (SRNG).
Měkkost s'- vysvětluje Berneker, RFV 48, 225 jako vsi. inovaci vlivem pron. sej 'tento' (= s'ej). Nepřesvědčuje názor Šaurův (SB 2, 614), že podoby se s'- jsou starší, z období před depalatalizací zubnic, podoby se s- mladší, analogické, neboť s'- je omezeno jen na vsi. jazyky a nejstarší stsl. doklady mají veskrze sgd-.
Vsi. dial. sjudóju má zakončení analogické podle instr. dorogóju (v. MEW 297, SB l.c).
Nejčastěji je pokládáno za adverbium praslovanské, odvozené z demonstrativa sb 'tento', analogicky podle aáv.jgdu, kgdu, tgdu aj.; (tak Berneker l.c, Vasmer 3, 60, Šaurl.c aj.; v. st; kodu, jodu, todu).
Také Isačenko, ZslPh 40, 318n má toto adverbium za psi.; první slabiku pokládá za ak. sg. feminin *sg- (nom. *sa-), k němuž se připojují d-ové partikule. Předpoklad těchto tvarů (*sg, *sa) však je neopodstatněný.
Birnbaum-Schaeken97 předpokládají pron. kořen s- + sufix *-gdu, který srovnávají se stprus. adverbiálním sufixem -endau, lat. -inde, -unde (tak už Hirt, IF 1, 16n, Machek 1968, 305 s.v.
860
sodu
kudy aj.). Rovněž Snoj l.c. zde vidí ie. lativní sufix *-ndhe, který je i v ř. e-vOa; pro psi. sgdě, -u ap. rekonstruuje ie. *kô-(n)dhe.
C. a slk. synonymní adverbia se sad- (č. dosavad, stě. i dosad 'dosud, až do této chvíle', otsad, otsavad 'odtud', č. posavad 'dosud', slk. kniž. posavad tv. ap.jje možno vyložit jako tvary analogické k č. arch. dotavad, dokavad. Isačenko l.c. je vysvětluje jako nom. sg. feminin *sa- + part. d-ové (v. též výše). Saur (SB 2, s. 177, 552 a 577) je pokládá za varianty k *sgd-; tak i Snoj l.c.
V různém zakončení tohoto adv. (-u/-ě/-y) vidí Machek l.c. pádové koncovky (připouští Trubačev, SM 12, 53), které vyjadřovaly sém. odchylky; odmítá Isačenko l.c, neboť v stsl. ani v živých sl. jazycích nenajdeme u těchto adverbií s různým zakončením sém. rozdíl. Zubatý, LF 13, 366 hledá důvod střídání -da/-dy už v ie. ŽŠ
sodti, -a m. 'soud; Gerichť; 'soudní pře; Rechts-streiť
Též 'sbor soudců, tribunál', 'soudní moc', 'rozepře, spor', 'rozsudek', 'trest', dále 'právo, spravedlnost', 'úsudek, mínění, názor', 'rozhodnutí, ustanovení'. Ve spojení sgdb (sb)tvoriti, ispravljati 'soudit, rozsuzovat', sgďb přijeti, priimati 'být (od)souzen, podrobit se rozsudku', sgdb přijeti sb cěntb 'soudit se s někým'.
Řídce doloženy i podoby w-kmenové: dat. sg. sudoví (4x Nom), nom. pl. sgdove (lx Supr), gen. pl. sudoví (lx VencNik).
Der.: sgdbtib 'soudní', ve spojení dbtib sgdbtib 'soudný den, den posledního soudu' (ř. rijiépa (rŕjc) xpíaeac), práv. zakonb sgdbnyi Ijudbtnb 'občanský zákoník', sgditi komu/česomu nebo kogo/čbto nebo o komb/čentb 'soudit', 'posuzovat/posoudit, rozsuzovat/rozsoudit' (v tomto významu také spojení s prep. mezdu cěmb čimb), sgditi s dativem také 'odsoudit/odsuzovat', sgditi se nebo si sb cěntb 'soudit se, přít se, vejít do sporu, obžalovať, sgditi komu, řídce kogo 'pomáhat k právu, zastávat/zastat se, zjedn(áv)at právo', sgditi cbto nebo s inf. 'soudit, mínit, myslet, dojít k názoru', také 'rozhodnout, stanoviť, sgditi (sebe) 'rozhodnout se, usmyslet si, chtíť, sgždenije 'úsudek, rozhodnutí', sgdii 'soudce', v pl. o vůdcích Izraele 'soudcové', odtud ve var. Nom a v Zap název jedné z knih VT kbn 'igy sgdii 'kniha Soudců' (o substantivech typu sgdi: sgdii a jejich dalším vývoji v sl. jazycích v. Lohmann 1932, 59n, Fraenkel, LF 53, 52n, Meillet, BSL 33, 2, 20, Dokulil, NŘ 39, 63n, Slawski, SK 1, 84 aj.), sgdiinb 'soudcův', sgdiiskb jen ve spojení kbn'igy sgdiiskyje 'kniha Soudců' (ř. rj pipXog tďv Kpizäv), sgdivb 'schopný posoudit' (Patři, BSL 86,2,161 pokládá spíše za ptc. a rozděluje sudivb o, tomu však odporuje kontext: živo bo slovo bozije ... i sudivo pomyšlenijem-b, Hb 4, 12 Christ Slepě), sgditel'b 'soudce', sgdilište 'soud,
soudná stolice', 'soudní budova', sgdište, v Mar Supr i sgdiište tv., též 'pře, spor', 'soud, úsudek' (o produktivním suf. -(l)ište v. Szymanski 1968, 62, Nowakowská, SFPS1 38,128 aj.), sgdbba 'soudní výrok, rozsudek, odsouzení', 'právo, spravedlnost', 'zákon,přikázání';osgditi, v Supr 2x otbsgditi 'odsoudit', osgdbnb 'vztahující se k odsouzení' (lx Cloz), osgždenb 'odsouzený', neosgžde(nb)nb 'neodsouzený, bezúhonný' (ř. áxazá-xpiToc), osgždati, v Sud lx otbsgždati 'soudit, odsuzovat', osgždenije, v Bes lx usgždenije 'odsouzení'; posgditi 'posoudit, rozsoudit, rozhodnout' se substantivem verb. posgždenije;prisgditi 'odsoudit'; rasgditi 'rozsoudit', 'rozvážit, posoudit', ipf. rasgždati 'rozsuzovat, posuzovat, rozlišovať, rasgždati (se) 'přít se', rasgždenije 'úsudek'; sbsgditi 'posoudit,rozsoudit'.
O pádových vazbách sloves sgditi a osgditi v. Mrázek, Issl 235n, Ivicová, MJ 40-41, 197n.
Komp.: prěždeosgždenije 'předsudek, předpojatost' (lx Christ, ř. Kpóxpijjía).
Exp.: Z csl. je rum. a osindi 'odsoudit, zatratit'; rum. osindä 'trest (určený soudem nebo bohem)', které má Scärlätoiu 1980, 108 za přejetí z csl., je postverbale k uvedenému slovesu (tak Tiktin 1096, Leschberová, WSIJb 45, 290, Tiktin 2001, 2, 872). Z csl. je rum. st. a räsäjdui 'uvažovat, posuzovat' (Tiktin 1300).
EL: Psi. sgďb, všesl. (nedoloženo v plb.): b. säd, mk. sud, sch. sud, -a, sin. sód, -a, slk. stč. súd, -u, č. soud, -u, hl. sud, -a, dl. sud, -u, řidčeji -a, pom. sgd, -u, p. sgd, -u, stp. i -a, br. sud, -áV-u, ukr. sud, -u, arch. -á, r. sud, -á, vše 'soud', též 'sbor soudců', 'soudní jednání', přen. i 'místo konání soudu, soudní budova', dále 'posouzení, úsudek, mínění, názor' (mk. sch. sin. slk. č. p. vsi.), 'osud, úděl' (sch.).
Nejasné.
• (1)  Psi. sg-db < ie. *som 'dohromady' + *dhě- 'klást, sestavovat'. (2) Psi. sgdb < ie. *kend- 'úsudek, mínění'.
(1) Nejčastěji je pokládáno za slovo složené z ie. *som 'spolu, dohromady' (v. st) a vb. kořene *dhě- 'klást, spojovať (*dheHj-) v nulovém stupni (tak Preobr. 2, 413n, Trautmann 48, Vasmer 3, 38n, Pokorný 613, Ivanov-Toporov, SlJaz 8, 231n, Hackstein,KZ 115, 18 aj.). Pův. význam *'složení, spojení' —> 'spojení myšlenek' —> 'posuzování, souzení někoho' (Boryš 2005, 539). Je spojováno se stind. sarhdhí- 'spojení, shoda, přechod ap.' a ř. ovvOrjfJia 'dohoda, smlouva' (v. Mayrhofer 1986, 2, 702 aj.).
Lit. samdas 'nájem', sarnda 'nájem, smlouva', které je k uvedeným slovům často řazeno (Trautmann l.c, Fraenkel 761 aj.), pokládá Smoczynski za derivát vb. sémti 'čerpať (v. Smoczynski2007, 542n); sr. též Anikin 2003, 32.
Shodně je tvořeno sgďb 'nádoba', pův. 'nádoba
861
SQCľbi
sestavená z dílů' (v. soďb2; v. Trubačev 1966, 235, Bo-ryš 1975, 147n, Snoj in Bezlaj 3, 283, Čemych 1993, 2, 216 aj.). Sémantické obtíže vyplývající z tohoto názoru odstraňuje Sch.-Sewc 1376 tím, že druhé části slova sgd* 'soud' připisuje význam 'říci' (v. detii); význam 'mínění, úsudek' odvozuje ze *'společná porada a společné vyjádření' (tak už Skok 3, 356).
(2) Szemerényi (Fachtagung 1961, 182n, shodně Ma-chek 1968,568) předpokládá ie. slovesný kořen *kend-'usuzovať, jehož náležitý o-stupeň nachází v psi. sgďb (< ie. *kondos); připojuje dále ir. hond 'mínění, soud', lat. cěnsěre 'počítat, odhadovat, hodnotit ap.' (gót. handugs 'moudrý', které sem Szemerényi rovněž řadí, je jiného původu, v. Lehmann 176, Orel 2003, 159). V sl. jazycích se nedochovalo primární sloveso, derivace se rozvíjí ze substantiva (v. Machek l.c).
Brandt (RFV 24, 181, pozn. 4) uvedl spojení psi. sodb *'zasedání' s psi. sěsti, sgdo '(u)sednouť (shodně Ondruš, Etim 1984, 178; sr. sěsti). Varbotová, SlJaz 9, 64n vychází z významu 'vlastnit, ovládať; sod-b pak pokládá za * 'zasedání, rozhodování (lidí s určitou pravomocí)'.
Málo pravděpodobný j e Holzerů v předpoklad (Holzer 1989, 224), že psi. sodb je přejato z germ. *sund- 'jsoucí, pravdivý'; odmítá Loma, JslF 46, 117n. ŽS
soďt>2> -am- 'nástroj; Geräť; 'nádoba; GefáB'
V Supr též w-kmenový gen. pl. sodovb.
Jen v Supr v homilii Jana Chrysostoma na neděli po Velikonocích (Supr, s. 498-508) má sodb význam 'Úd' (překládá ř. ix.éXoc), který snad vychází z předpokládaného pův. významu *'část, díl nějakého celku', což by podporovalo uvedený et. výklad (v. níže). Význam 'základ', který nachází SJS 4,403 v Bes lx, patří spíše k Sbsodb (tak ve var.).
Ve spojení sgďbpsal*mbsk* 'hudební nástroj psal-térium' (sr. psah>tyr'i>), kr*v*nyje sgdy 'cévy'.
Der.:posgditi 'vydobýt, získať (lxOchr); s*sgždati 'připravovat' (lx Supr); usgditi 'připravit, opatřit', ipf. usgždati.
Hojněji než sodb je doloženo syn. S*sgd* 'nástroj', též 'hudební nástroj', v Supr ve spojení s*sgd* mgčilbn* 'mučicí nástroj', v Psalt s*sgd* psal*mbsk* 'psal-térium', dále 'věc, předmět, majetek', 'nádoba', 'pokladnice', 'obilnice, sýpka', 'nádrž'; v Bes s významem 'základ' (za lat. basis). Prefix sb- ukazuje na deverb. ze Sbsoditi 'snášet dohromady, spojovat, pripravovať (MLP).
Et.: Psi. sgďb > b. säd, mk. sad, sch. sud, -a, sin. sod, -a, slk. sud, -a, č. sud, -u, luž. sud, -a, dl. řídce i -u, p. sad, -u, stukr. sud*, str. sud*, vše s významy 'nádoba', též 'nádrž' (b. sin.), 'úľ (sch., sin. dial. Plet.), arch. 'míra na tekutiny' (sin. č. stukr.), 'loď' (str., v. Trubačev 1966, 235), 'nářadí, náčiní' (slk. st.
HSSlk); v porn. jen deminutivumsgdek 'malá nádoba, soudek', v r. dial. súda 'nádoba', pl. súdy, br. súdy 'dvě vědra nošená na vahadle' (Daľ, SBrH).
Ve vsi. dále jen der.: br. suddzě, pasúda posud 'nádoba', súdna 'vědro', 'loď', x\kx. posud 'nádobí', sudýna 'céva', hovor, 'nádoba', arch. 'loď' (Hrin.), sudnó 'loď', r. súdno 'loď', arch. a dial. 'nádoba', posúda 'nádobí' aj.
Do psi. je možno klást i der. s*sgd*: b. arch. säsäd 'nádoba', stp. ssadtv., br. sasúd, dial. i sasúda 'céva' (podle ESBr 11, 324 možná z r.), Str. sosud*, ssud*, r. sosúd 'nádoba; céva', str. i 'nářadí, nástroj', též 'hudební nástroj', 'loď' aj.(StrS).
• Psi. so-db < ie. *som 'dohromady' + *dhě- 'klást, sestavovat'.
Psi. sgd* 'nádoba' je jednomyslně pokládáno za kompozitum, jehož první část so- je z ie. *som 'spolu, dohromady' (v. st), druhá představuje nulový stúpenie, slovesného kořene *dhě- (*dheHx-) 'klást, sestavovat' (v. dětii); pův. význam *'co je sestaveno, spojeno' (v. Jagic 1871, 49, Preobr. 2, 361, Vasmer 3, 39, Snoj in Bezlaj 3, 283 aj.). Psi. sgd* původně označovalo nádobu (nebo i lod) sestavenou z dílů, např. dluží ap. (v. Machek 1968,591). Obdobné komp. s kořenem ^nepředstavuje lit. iňdas 'nádoba' (v. Fraenkel 92); sr. též něm. Gebinde 'nádoba, sud' z binden 'vázať.
Brückner 352 klade tento název do pradávných dob, podle Sch.-Sewce 1375 pochází z doby před objevem hrnčířského kruhu; spíše jde však o název pro nádoby z jiného materiálu než z hlíny, a to ze dřeva (Havlová, red. poznámka).
Psi. sgd* 'nádoba' ztotožňuje řada badatelů s psi. sgd* 'souď (tak např. Trubačev 1966, 235-237, Boryš 1975, 147n, Snoj I.e.; v. soďbi). Homonymie byla odstraňována tak, že pův. sgd* byl nahrazen pokračováním subst. s*sgd* (zejména ve vsi.). žš
sokt, -a m. 'tříska; Span'
Der.: sgčbcb 'tříska; snítka, větévka'; sgkat* 'sukovitý, hrubý'; osgkat* 'trnitý'.
Et.: Psi. sgk*, všesl. (kromě plb.): b. sak, mk. sak (MkR), sch. st. suk (Rj), sin. st. a dial. sok (Plet.), slk. stč. č. luž. suk, porn. sak, p. sek, vsi. suk, s význ. 'suk, část větve v kmeni stromu nebo pozůstatek větve ve dřevě' (b. sin. slk. č. luž. porn. p. vsi.), 'větev' (sin., stč. MStčS, č. dial. Bartoš, PSJČ, porn. ukr. r.), 'suchá větev' (mk.,br. dial. SBrH), 'kus dřeva, poleno' (sch.).
Sl. sgk* se srovnává s lit. atšanké, atšanka 'hák, výrůstek na stromě, pahýl, klacek', stind. šaňkú- 'kůl, hřeb, hůl', kymer. cainc 'větev', stsev. hár 'čep vesla' « pragerm. *hanhuz) a rekonstruuje se ie. *kank-jako nazalizovaná forma kořene *kak- 'větev, hůl',
862
spěcht
obsaženého snad i ve stsl. posocha 'hůl, klacek' (v. posocha; spojení sl. a stind. slova uvádí už MiMošič v MLP 978, dále sr. Vasmer 3, 41, Pokomy 523, Orel 2003, 160 a ESUkr 5, 469 s liter.).
Uvažuje se též o tom, že sl. sok-b představuje pův. w-kme-nové subst.; to by podporo vala jednak stsev. a stind. slova, jednak kymer. cainc, ukazující na kelt. w-kmen (sr. Meillet 1902, 244, Pedersen 1909, 1, 372, 2, 88). bv
sgmrakt v. mrakt
sonibiiěti se. v. rntněti
sgpostaťb, -a m. 'nepřítel, odpůrce; Feind, Gegner, Widersacher'
Spec. 'ďábel', lxSupr'spolubojovník,přívrženec'.
Csl. psáno i supostaťb, Sbpostatb (MLP 947, 978).
Der.: sgpostatbwb 'nepřátelský' (lxChil).
Exp.: Z csl. je br. supastát, ukr. r. supostát, arch. 'nepřítel, odpůrce, protivník', lid. a dial. 'ničema, padouch, zlotřilec', r. dial. i sopostát tv. (SRNG).
EL: Stsl. sgpostatb je ptc. pf. pas. od nedoloženého vb. *'sb-po-stati 'postavit jednoho proti druhému', s obvyklým střídáním sp- u jmen proti sb- u sloves (sr. Kopečný, SB 1, 240). Ptc. slovesa stati má slovotvorné responze v av. stäta- 'stojící', lit. stótas 'postavený', lat. prae-stätus 'stojící v čele, vynikající' (Trautmann 283, Brugmann II, 1, 398, Vasmer 3, 47, KESPJ 325, ESUkr 5, 478; et. v. stati).
Podle Lvova, Etim 1972, 112n, jde o sém. a slovotvorný kaľkr. ÚK-ev-avTÍoci 'odpůrce'.
Synonymní je stsl. sgprotivbnikb 'protivník, nepřítel' (v. protiví,) a sgpbr'bnikb 'protivník,nepřítel; ďábel' (v. ptrěti). pv
SQprotivt v. protiví,
SQprggt v. naprešti
SQptr'b v. ptrěti
SQSČďb v. sěsti
sgštije v. jesti,
SQtt v. seti,
sgžitije v. žiti
spathart, -am. (lxSupr)
Označovalo člena osobní gardy císaře nebo vyššího císař-
ského hodnostáře.
EL: Přejato ze střř. ajzaQápioq tv., které je der. ř. ojzáQt] 'meč se širokou čepelí' (v. i prospathen,). bs
spekulatort, -a m. 'popravčí, kat; Henker' Psáno i spekulatorb.
Exp.: Z csl. je r. spekulátor tv. (Vasmer 2, 706).
EL: Přejato z ř. oKEXouXáxop tv., kde šlo o výpůjčku z lat. speculätor 'kať, ale i 'vyzvedač, špeh' a 'posel' (Arndt-Gingrich, Bauer 1958, Georges, Lampe 1991, MM. 1867,126).
Domácí syn. jsou mečbnikb, sěčbca, sěčbcb (v. meči,, sěšti). vbo
spěcht, -a m. 'úspěch, zdar; Erfolg, Gedeihen'
Též 'přispění, pomoc', 'horlivost, úsilí, snaha, ochota', v Supr lx 'spěch, chvať, v platnosti adv. (sb) spěchomb 'ochotně, snažně'.
Der.: nedospěchb 'prodlení' (lx Bonif; pravděpodobně bohemismus, v. Vašica, Slávia 29, 38), spěšbnb 'prospěšný', 'horlivý, usilovný', adv. spěšbno 'usilovně, snažně', v Gl lx 'spěšně, rychle', spěšiti 'usilovat, snažit se', spěšenije 'horlivost, úsilí, snaha', spěšenije (sb)tvoriti nebo polagati 'snažit se, usilovať; pospěchb 'úspěch, zdar', 'přispění, pomoc', 'schopnost, síla', pospěchovati kogo/čbto nebo ko-mu/česomu 'přispívat, pomáhať, pospěšbnb 'účinný', pospěšbnb byti 'uspěť, nepospěšbnb 'neužitečný, zbytečný', pospěšbnikb, sbpospěšbnikb 'pomocník, spolupracovník', pospěšbstvo 'prospěch, užitek', 'přispění, pomoc' ,pospěšbstvovati na čbto 'prospívat v něčem', (sb)pospěšbstvovati(komu/česomu) 'přispívat, pomáhať,pospěšiti 'uspěť, refl. 'zdařit se', 'přispět, pomoci', 'zdárně dovést (do konce)', 'vynasnažit se, pospíšit (si)', ipf. pospěšati (komu/česo-mu) 'přispívat,pomáhať,refl. 'pospíchat\pospěšeni-je 'úspěch,zdar', 'přispění,pomoc', 'úsilí,horlivosť; prospěšbstvo 'prospěch, užitek' (jen Bes), uspěchb 'prospěch, užitek', 'schopnost, síla', bes uspěchá 'neužitečný', uspěšbnb 'prospěšný, užitečný', v Supr lx uspěšenije 'prospěch, užitek'.
Komp.: blagopospěšiti '(do)přát zdaru, požehnať (SJS dod., ř. eóoSovv), dušeuspěšbnb 'prospěšný duši' (bez ř. předlohy, ale patrně kaľk ř. (pu/cocp^X-ŕj^, v. Schumann 1958, 34).
EL: Psi. spěchb, v současných jsi. jazycích pouze s pref. u-\ b. úspěch, mk. uspech, sch. úspjeh/úspeh, sin. uspěh, arch. spěh, slk. arch. spěch, stč. č. luž. spěch, pomsln. spěch, stp. a p. dial. špiech, br. hovor. spěch, ukr. hovor, a dial. spich, r. hovor, spěch; významy: 'spěch, chvať (sin. arch., slk. arch., č. luž.,
863
spěcht
-spěvati
pomsln., p. dial., vsi. hovor.), 'úspěch, zdar' (jsi., ukr. dial.), 'prospěch' (stě.), 'školníprospěch' (b. mk. sch.), 'činnost, práce' (stp.), 'hbitost, šikovnosť (ukr. hovor.) aj.
Většinou je psi. spěch* pokládáno za derivát vb. spěti (v. spěti) utvořený sufixem -ch*, který je zde analogický podle směch*, sluch*, duch* (v. Vasmer 2, 707, Slawski, SK 1, 70n, Snoj in Bezlaj 3, 297, Boryš 2005, 619n aj.). Z psi. spěch* je dále odvozováno vb. spěšiti (sch. dial. spéšiti, sin. arch. spéšiti, č. arch. spěšiti, dl. spěšyš (se), porn. spešec sg, stp. p. špieszyč, br. spéšyc', ukr. spišýty, r. spešíť) 'rychle jít, pracovat, nabádat ke spěchu'.
Jiný derivační postup zastával Machek (LP 4, 122 a Slávia 28,274): z vb. spěti bylo už v psi. odvozeno in-tenzivum spěchati (sin. spéhati se, slk. spechaťi spie-chať, č. spěchat, hl. spěchač, p. dial. slezské špiechač (Lopacinski, PF 5, 908), s významy 'rychle jít, pracovať), z něho pak subst. spěch*. Vb. spěšiti vzniklo podle jeho názoru rovněž ze spěchati přechodem do slovesné třídy na -iti. žš
spějati v. spěti
spěšiti, spěštnt v. spěcht
spěti, spějeťi, 'prospívat; fortschreiten'
Většinou ve spojení spěti (se) Čimb nebo v* Čentb 'prospívat, dělat pokroky, mít úspěch', v Supr lx refl. spějet* se s významem 'je prospěšné'.
Podle prezentuje utvořen inf. spějati (se) tv., imperfekti-va na -vati -spěvati jsou anal. podle dati: davati, stati: stavati; v. např. Vaillant 3, 269n a 484.
Der.: spěnije 'zdar' (lx Služ); dospěti 'dospět, dosáhnout'; pospěti 'uspěť, refl. 'zdařit se', pospěti v* čbto/načbto nebosadv. 'dospět někam/k něčemu', jen v Bes 'prospět', pospějati, pospěvati (komu/česomu) 'přispívat, pomáhať, refl.'být prospěšný', vNomlx pospějati 'prospívat', s*pospěti/s*pospějati 'přispívat, pomáhať; prěspěti, ipf. prěspějati,prěspěvati (ko-go, čbto čimb/v* čentb) 'překonat, překonávat, předciť , 'vyniknout, vynikať, prěspěti na čbto 'směřovat k něčemu', v Bes lx prěspěvati se o čentb 'prospívat v něčem', v Apostptc.préz. akt. prěspějeiwe funkci ad}, 'nesmírný, všechno převyšující', jen v Apost prěspěnije, prěspějanije 'převaha, prednosť, po prěspě(ja)niju, po prěspě(ja)niju v* prěspě(ja)nije 'nesmírný, převeliký' (ř. xaO ' ÚKepfioXŕjV, xaO ' ÚKepfioXi]v eí<; ÚKepfioXŕjv)',
prispěti 'přispěchat, přijít, nastať (v. též níže); uspě-ti čbto 'uspět v něčem, pořídit, zmoci něco', uspěti Čbto komu 'prospět, přispět, pomoci', absolutně o čase
'pokročiť, o cestě'urazit, ujíť, v Supr uspěvati 'postupovat; prospívat, dospívat', v Const lx prěduspěvati 'prospívat'.
Nejistá je existence substantiva uspěnije (lx Christ, za ř. évóxrjcalat. unitas; v. SJS4,682). NemajeMLP aniSreznevskij, v paralelních textech je na tomto místě jedinjenije 'jednota'. Jde patrně o chybu písaře.
Vb. prispěti v Kij 6b 15 (prispěi nam-b pomocb tvoja) je pokládáno za bohemismus; tak Vrana, Slávia 50, 326 a Hamm 1979, 76, který vidí předlohu v č. přijít na pomoc. To odmítá Schaeken 1987, 129 s tím, že tato vazba je i v slk. a sch. V Kij však není předložkové spojení; prispěti má zde nejspíš význam 'přijít, přispěchat', který je doložen v kanonických památkách i v současných sl. jazycích, např. v sch., sin., r. (v. Nimčuk 1983, 59).
Et.: Psi. spěti, v některých jaz. jen s prefixem: b. uspéja, mk. uspee, sch. dôspjeti/dôspeti, iispjeti/iispe-ti, sin. arch. spéti, slk. kniž. spieť, č. arch. spěti, hl. spec, dl. dojšpiš, p. arch. a dial. špiac (SW), br. spec', ukr. spíty, r. speť, s významy 'stačit něco udělat, stihnout' (b. mk. sch.), 'usilovat o něco, dosáhnout něčeho, získať (dl.), 'mít úspěch' (b. mk. sch.), 'rychle jít nebo pracovat, spěchat' (sin. arch., slk. kniž., č. arch., p. arch. a dial., r. arch. a dial.), o čase, časovém úseku 'plynout, míjet, končiť (sch., č. arch.), 'dostat se někam, octnout se' (sch.), 'vznášet se, zdvíhat se' (hl.), 'dozrávat' (sch. vsi.), o lidech 'dospívat' (ukr.) aj-
•  Psi. spěti, spějg < ie. *spheHj- 'prospívat, nabývat'.
Nejblíže příbuzná slova nacházíme v lit. spěti, spěju 'mít kdy, přijít včas aj.', lot. spět, spěju 'moci, být schopen', stind. sphäyate 'přibývá, tloustne', sphita- 'prospívající, bohatý', dále v khotan-ském spai- 'sytit se', oset. sefsadyn 'sytiť, lat. spěš 'naděje, očekávání' aj., vše z ie. *spheH]-, v prézentu *spheH]-i- 'prospívat, nabývat'. S o-stupněm sem patří sthn. spuon 'mít úspěch', stangl. spôwan 'vzkvétat', het. išpai- 'nasytit se', toch. B spaitu-'pyl květů' (v. Fick, BB 2, 13, Hirt 1900, 37, Vasmer 2, 707, Abajev 1,479n, Machek 1968,570, Windekens 1976,435, Sch.-Šewc 1338, Mann 1984,1270, Mayrhofer 1986,2, 776n, Snoj in Bezlaj 3, 297, Kummel, LIV 2001, 584, Orel 2003, 364 aj.). K psi. spěti patří i psi. dial. spěchati a spěch* (v. spěcht).
Z téhož ie. kořene se sufixem -ro- je často odvozováno psi. spor-b 'vydatný, hojný, bohatý'; tak Bugge, KZ 32, 23n, Lehmann 319, Reichelt, KZ 39, 11, Pokorný 983, Sch.-Šewc 1343 aj.; odmítá Machek 1968, 571.
Nostratické příbuzenství uvádí Illič-Svityč, Etim 1966, 339. ŽŠ
-spěvati v. spěti
864
spira
spodt
spira, -y f. 'vojenský oddíl, kohorta; Truppenabtei-lung, Kohorte'
Et.: Přejato z ř. vojenského termínu ajzeípa 'vojenský oddíľ (Frisk 2, 761, Chantraine 1034n).
Základním významem ř. slova je 'cokoliv skrouceného, spleteného'. Ve vojenském prostředí označovalo taktickou jednotku v ptolemaiovské armádě (v. Zorell 1911,525;ksém. vývoji ř. oKeipa v. Debrunner, IF 48, 244).
Ve stsl. byla spira vždy výrazem pro cizí reálii, tedy slovo spíše citované než přejaté; ojediněle nahrazené opisem m-bnožbstvo voin-bsko (Christ Slepě). Nedochovalo se v žádném moderním sl. jazyce, avšak od stejného ř. slova (ale s původním, nespecifikovaným významem) je odvozen evropeismus č. spirála, něm. Spirále, angl. spirál ap. (přes lat. spira > střlat. adj. spiralis) (NŘ 10, 63, Rejzek 593n). ab
spodt, -a m. 'skupina (spolustolovníků); (Tisch)ge-sellschafť (Zogr Mar Nik)
Doloženo v uvedených památkách na dvou místech (Mc 6, 39 a L 9, 14 ve vyprávění o zázračném nasycení zástupů Kristových posluchačů) jen ve spojení na spody 'po skupinách' , ve var. Nik lokál na spode; Zorell 1911,541 vysvětluje ř. aujjLKÓaiov jako skupinu stolovníků podle místa a počtu. R. aujjLKÓaia aujjLKÓaia v Mc 6, 39 Zogr Mar Nik (projev hebr. způsobu vyjadřování distribuce opakováním výrazu) byl přejat i do stsl. na spody na spody (v. Ohijenko, SbDiels 172, Molnár 1985, 212n, Šarapatková, SbVečerka 186).
StrS 27, 53 překládá rcsl. na spody na spody 've dvojicích čelem k sobě', což pokládáme za méně pravděpodobné stejně jako význam 'pruh pole, záhon (v zahradě)', který cituje StrS ze starších slovníků. Kontextu neodpovídá ani význam uvedený Dalem (4, 450) 'kupa, spousta, okruh', ani naznačený výklad: asi na ispod 'na zem' ?
Et.: Slovo stsl. a csl., doložené jen na uvedených evang. místech, nejasné (v. MEW 318, S-A 1955, č. 866, Vasmer 2, 709).
Jediný výklad stsl. spodb podal Weiss, Sprache 35, 125n, který nachází responzi v et. nejasném Írán. *spádah: av. špáda-, per. sipáh, oset. sefsad (v. Abajev 1, 479), s významy 'vojsko' —> 'oddíl vojska' —> 'skupina lidí'. Weiss uvažuje o rekonstrukci společného ie. východiska *spod(h)os, Szemerényi 1991, 4, 2101n však pokládá Írán. *spád-a- za přejetí ze sem. jazyků (hebr. ŕbä, pl. ŕbä 'ôt 'vojenský zástup', aram. zkrácené *ŕbät, sbät). Další úvahu Weissovu (l.c), že totiž stsl. spod-b může být z írán. *spádah- přejato, nelze vyloučit. ŽŠ
spolint, -a m. 'obr; Riese'
V Psalt a Parim též 'hrdina, bohatýr'.
Var.: ispoluvb', počáteční i- je podle Bern. 1, 434 protetické. Vaillant 1, 284 je vysvětluje jako výsledek mylného čtení žaltáře i spolinb za ř. xai yíyaci a Skok 1, 731 s Trubačevem,
SM 8, 241 jako výsledek přejetí přes jazyk sev. Turků. Málo pravděpodobný je Meilletův předpoklad, že i- svědčí o přejetí románským prostřednictvím (Meillet 1902, 182n). Der.: rel. adj. (i)spolinbskb.
Exp.: Z csl. je rum. st. ispolín 'obr' (Tiktin 2001, 1, 384).
Et.: Stsl. (i)spolinb^ b. ispolín, mk. ispolin, sch. st. ispolin, spolin (Rj, Skok), porn. stolem, stolím, kaš. i Stolem, Štolm (se změnou st- > št-; SEKaš 4, 359n), stp. stolin, stwolin, p. arch. stolím (-im místo pův. -in se vysvětluje analogií k syn. olbrzym), Stbr. ispolinb (HSBr 14,170), r. ispolín; vše 'obr, velikán', b., mk. ar. přen. také 'velká, geniální osobnosť.
Nelze vyloučit (u pravoslavných Slovanů), že jde o expanzi z csl. (Preobr. 1, 275, Šanskij 2, 124n aj.).
Přejetí názvu starověkého národa Spalů (ř. Ľj:á-Aot) žijícího do 2. stol. n. 1. v jižním Rusku (v. MEW 318, Vasmer 1, 489, Vaillant 2, 308n, Preobr. I.e., Brúckner517, Skok I.e. aj.). V přejatém slově došlo ke změně a > sl. o (v. Schwarz, AslPh 41, 126) a k posunu významu 'název etnika' —> 'obr, velikán' (sr. také Obri).
Původ Spalů je nejistý. Pravděpodobně šlo o neslovanský kmen (podle Niederleho 1906, 489 ttat.), který sídlil u Azovského moře, v těsném sousedství Slovanů. Jako možná se uvádí souvislost jména Spali, doloženého u Plinia Staršího v podobě Spalaei, s ř. označením oKÝjÁcaoi 'jeskynní lidé', které se vztahuje ke kmeni Satarchů, obývajícímu v té době Krym (Trubačev, SM I.e.). Podle Trubačeva I.e. není vyloučené, že na hláskovou podobu propria Spalaei mělo vliv mylné spojení ř. oKÝjÁcaoi s ř. Ka.Xoaoí 'staří'.
Některé výklady (sr. Brückner I.e., Skok I.e.) ztotožňují Spaly se Spory (i. ĽKÓpoi), o nichž se zmiňuje Prokopius, a považují je za slovanský kmen (v. i Perwolf, AslPh 8, 1 ln, Otrebski 1947, 107n). Nesouhlasí Trubačev, SM I.e. s argumentem, že u Prokopia použité oxópoije vlastně pl. ř. aizópoi; 'sémě', překládající sl. čedb s významem 'děti, potomci', a jako etnonymum pravděpodobně neexistovalo. jk
spodt, -a m. 'vědro; Eimer'
Také 'objemová jednotka (obilná míra, měřice)', odpovídář. jjlóSio^, lat. modius (necelých 9 litrů).
Komp.: polbspgdijeij. oázov, tj. asi 1,5 vědra), doložené lx v Ostr ve spojení trii polbspgdija, překládá SJS jako 'měřice'. Vzhledem k tomu, že jde o hapax legomenon, předpokládá Havlová (red. poznámka), že může jít o pisárskou chybu, totiž o elizi spodb i v původním spojení trii spody i polbspgdija. Jinak Karlíkova (SbErhart 101), která míní, že v tomto kontextu má polbspodije význam 'spoďb + jedna jeho polovina'.
Exp.: R. pod spúdom 'tajně', itněťčtopod spúdom tv. (sr. č. mít něco za lubem; Matzenauer 1870, 77).
Et.: Stsl. spgdb ~ sch. st. spud (Rj), sin. arch. a dial. spod (Plet.), č. ojed. (z r. 1717) spoud (Jg), stp.
865
spodt
Spytigněvt
spad, p. arch. s(z)pgd (SW).
Původ slova nejednoznačný.
Obvykle pokládáno za výpůjčku z germ., sr. stšvéd. spander (nyní spann 'vědro'), dán. spand, stsev. spann, střdněm. spon tv. (Persson 1912,405n, 413, Kiparsky 1934, 84n, Trubačev, KSIS1 25, 103n, Machek 1968, s.v. spoud, Seebold 1970, 450, Orel 2003, 362), které se vysvětlují Z ie. *(s)pen(d)- 'táhnout, napínat, viset ap.' (k sém. motivaci významu 'vědro' a vysvětlení koncového -d-pozdější substitucí -nn- > -nd- ve stsl. viz Trubačev l.c, sr. i Mladenov, SbNU 25,109n). Sem snad patří i lat. pondus 'váha' (sr. W-H 2,278n), ze kterého bylo spgďb někdy přímo odvozováno (MM. 1867, 126), což však zpochybňovali Matzenauer (1870, 77) a Kiparsky (l.c). Oba citování autoři dokonce připouštějí možnost opačného přejetí, tj. ze sl. do germ., ačkoliv švéd. pl. tvar spán mluví proti.
Na základě existence arm. pcund 'džbán', které přesně odpovídá stsl. spgďb, se nabízí jiné vysvětlení: obě slova mohla vzniknout samostatným vývojem z ie. *(s)p(h)ondho- 'dřevěná nádoba' s předpokládanou aspirovanou labiálou pro arm. (Petersson, KZ 47, 270, Vasmer 2, 711, Pokorný 989, Thórnqvistová 1948,202, EIEC 444, Mallory-Adams 241, přijímají Karlíkova l.c, Newer-kla 2004, 570). Sem bývají někdy připojována i germ. slova zmíněná výše (viz Pokorný l.c). Připojováno bývá i lit. spandis a lot. spa(ň)nis 'vědro, dřevěná nádoba', jež se však zpravidla považují za výpůjčky z germ. (sr. Fraenkel 859, tak již Kretschmer, KZ 57, 254, pozn. 1).
U názvu nádoby (odtud název míry) nemůžeme ani vyloučit, že jde všude o stěhovavé kulturní slovo, pro něž by bylo zbytečné hledat nějaký ie. kořen slovesný. ab
spyti  adv. 'bezdůvodně, zbytečně; ohne Ursache, unnůtz'
Var.: ispyti, v Mak i ispytu vzniklo zřejmě až na jsi. území, snad příklonem ke slovesu ispytati.
Adj. spytbnb doloženo pouze ve spojení spyíbnaj'a rota 'křivápřísaha' (lxFris); MMošič (MLP 872)uvádícsl. spytbnb 'nezasloužený, nezaviněný'.
Et.: Nejasné. V ostatních sl. jazycích není doloženo. Podle některých jazykovědců je spyti uchováno jako součást osobních jmen v češtině a polštině (v. Spytigněvt).
Slovo má více výkladů; novější etymologie uvažují o spyti jako o derivátu substantiva.
Lvov (1966, 30-36 a BE 8, 212n) pokládá adv. spyti za derivát substantiva *spytb (< předsl. *spu- 'prázdný'), ve tvaru dativu nebo lokálu sg.
Varbotová (SbSlawski 441n) předpokládá *iz-pbtb vzniklé prefixací subst. *pbtb 'naděje', které odvo-
zuje z *pbvati 'doufat'. Kořenové -y- v *izpyti vysvětluje kontaminací s pytati.
Subst. *prbtb předpokládal už Boryš, RS 43, 11 pro csl. nep-bštb 'záminka' (< *ne-p-btb) a vycházel z rekonstruovaného vb. *prbti, pbjg 'chápat, rozumět čemu', odkud je podle jeho názoru také *prbvati a *prbtati (v. neptštevati, pytati, ptvati).
Vaillant (WS11,140-2) vykládá adv. spyti jako přejetí z germánských jazyků, ze stsas. spod, sthn. spuot 'spěch, zdar' (přejímá Trubačev in Vasmer-T. 3, 739). Přejetí z germ. jazyků odmítá Lvov 1966, 32.
Příbuzenství spyti s málo jasným sin. spitek 'nemocné dítě' a se sin., charv. dial. aá\.ošpiten 'malý, nepatrný' uvedlMMošič (MEW 318), dále Bezlaj 2, 260 a Furlanová in Bezlaj 3, 297n, odmítá Lvov 1966,31 a Kurkinová (Etim 1984,112n, Kurkinová 1992, lOln); ta spojuje jsi. slova např. s lat. putus 'chlapec', stind. putrás- 'dítě, chlapec'.
Nepravděpodobně spojuje spyti s r. dial. pýščij Brúckner 510 (pýščeje žerno 'prázdné, nezralé zrno', SRNG 33, 207); odmítá Lvov 1966, 31 (r. dial. slovo patří podle něho kpust-b). pv
Spytígněvt, -a nom. pr. (VencNik VencProl)
Csl. reprodukcejména českého knížete, který žil na přelomu 9.-10. stol., syna Bořivoje a Ludmily, strýce sv. Václava.
Var.: Spytavbgněvb, Ispytigněvb.
Et.: Jméno doložené pouze ve stč. č. Spytihněv (Svoboda 1964, 75), Stp. Spycigniew (patrně z č., podle SSNO 5, 156 zaznamenáno ve stp. poprvé ve 12. stol.).
Kompozitum, kde druhým komponentem j e subst. gněvb 'hněv' (v. gněvt a Gněvisa).
Nejasná je první část kompozita, v níž bývá spatřováno adv. spyti 'bezdůvodně, zbytečně' (v. spyti; tak Kopečný 1974, 122, připouští Knappová 1985, 167). Jméno Spytigněvb by pak znamenalo 'zbytečně, bezdůvodně se hněvající'.
MMošič (MM. 1860, 101) spojuje první část tohoto jména mj. s ř. otzeúSeiv 'spěchat', takže Spytigněvb by pak znamenalo 'rychlý (náchylný) k hněvu'.
V první části jména však může jít o imperativ od pytati 'zkoumat, vyptávat se' (Valčáková, AOnom 47, 464n); sr. stsl. ispytati 'vyzkoumat, prozkoumat' sub pytati.
Slovotvorný typ sloveso + substantivum byl u starých složených osobníchjmen dosti častý (Knappová 1989, 37), sloveso bylo užíváno zpravidla ve tvaru imperativu, neboť šlo při pojmenování o žehnající formuli, která měla určit osud pojmenovaného, jeho vlastnosti ap. (Svoboda, CMF 27,110). Při tvorbě těchto jmen se užíval starý imperativ, který končil u všech tematických sloves na -i (Bartáková, SFFBU 33, 126).
Jméno Spytigněvb lze tedy vyložit jako 'zkoumej, zvažuj hněv'. První část variantního Spytavbgněvb odpovídá tvaru ptc. prét. akt. téhož slovesa; Spy-tavbgněvb, doslova 'zkoumav hněv', byl 'ten, kdo
866
Spytigněvt
srarrľb
zkoumal, vážil hněv', člověk uvážlivý, který se nehněval bez příčiny. pv
sraky, -i,ve f. 'spodníoděv, košile; Unterkleid, Hemď (lx Nik)
Stsl. sračica 'spodníoděv,košile', 'pallium, (slavnostní) plášť', dem. od sraka 'oděv', doloženého v csl. (MLP).
Et.: Csl. sraky je w-kmen, v ostatních sl. jazycích je doloženo pouze pokračování psi. *sorka: b. st. a dial. sráka, srájka, sráčica (Račevová, SpB AN109,4,36), sin. st. a dial. sráka, spis. je dem. sráčica, srájčica, srájca (Bezlaj 3, 302; zde o změně č-c : j-c v sin.), ve vsi. jen dem.: br. saróčka, dial. soróčka (SBrH), ukr. soróčka, r. soróčka, dial. soročíca (Daľ, SRNG), vše 'košile, blůza, oblečení (svrchní i spodní) horní části těla', v b. svráka i 'výšivka na šatech' (Račevová l.c), přen. 'obal' (sin.), blána (srdeční, novorozenecká ap.)' (sin. r.) aj.
Slovo má více výkladů.
Hláskově i sémanticky blízká jsou slova v baltských jazycích: lit. šařkas 'dlouhý soukenný plášť, jaký nosí rybáři', švařkas 'dlouhý plášť', lot. svärks 'tříčtvrteční kabát' (se sek. v-, vlivem švarús 'čistý, čistotný'; Trautmann 299, Fraenkel 964 s další liter., ESUkr 5, 358, Smoczynski2007, 624).
Protože však jde o kulturní slovo, je pravděpodobné přejetí. Už Buga 1922,289 považuje psi. *sorka za výpůjčku z rom. jazyků (nověji Račevová, o.c. 36-40). Za přejetí z vglat. sarica, sareca 'druh spodního šatu', saraca 'druh pokrývky nebo šatu' (lat. sěricum 'hedvábí, hedvábná látka', rum. saricä 'volný plášť') je pokládá Fraenkel (IF 52,298; pod. M-E 3,1144). Podle Bezlaje (3, 302) vzniklo psi. *sorka z vglat. synkopo-vaného sarca 'spodní šat, tunika'.
Lat. slova odvozují W-H 2, 521 z etnonyma Sěres, Ľfjpeci 'Číňané' (ř. arjpixó^ 'čínský', 'hedvábný') z čin. sei, si 'hedvábí' . Nejstarším známým pramenem tohoto kulturního slova je patrně mong. chirghek 'surové hedvábí, tvrdá vlákna' (Bezlaj l.c, Snoj 2003, 690). V. též sirtki,.
S lat. slovy souvisí i jiné názvy látek, vyráběných původně z hedvábí; sr. např. stč. šerka 'druh tkaniny' (podrobněji Valčá-ková, Studiji 2007, 366-370).
Příbuzenství *sorka s alb. sharke 'druh pláště z bílé vlny' (Schuchardt, KZ 20, 251, Meyer 1891, 400) není jisté (Orel 1998, 408 má alb. slovo za přejetí ze sl.), stejně jako srovnání s arab. šarqT 'východní, orientální' (Steinhauser, SlavR 3, 284-288; odmítá Vasmer 2, 700, ESUkr l.c. aj.).
Méně pravděpodobné je i spojení s av. surT 'kůže', het. kariya- 'pokrýt, zahalit', lit. šárvas 'vojenská výzbroj' z ie. *kuer- 'pokrýt' (Čop, SlavR 9, příloha Ling 2,20n, jako jednu ze
dvou možností Snoj 2003,690, který připojuje ještě het. kuressar 'kus látky', 'šátek'; to však patří k jinému ie. kořeni; tak Blažek, red. poznámka).
Nevyhovuje předpokládané přejetí z germ. jazyků, sr. stsev. etymologicky nejasné serkr 'košile bez rukávů, zbrojní kabátec' (Sobolevskij, AslPh 33, 480, Můrko, WuS 2, 135), aniMikloši-čův názor, že germ. slova jsou přejata ze sl. jazyků (MEW 316, Solmsen, KZ 32, 275n).
Především sémanticky je málo přesvědčivé spojení s ř. eŕpxoc n. 'plot, síť, tenata', lat. sarcire 'látat, záplatovat', sarcina 'svazek, náklad' (Meringer, IF 17, 157n, Niederle 1911, 2, 409, pozn. 1 a 446, pozn. 1). pv
sranťb, -a m. 'hanba, zahanbení; Schande, Beschä-mung'
Spec. též 'zneuctění, zhanobení' (lx Sud), 'stuď (lx Euch), 'hanebnost' (lxSupr), 'ostych, úcta'. V Sin lx stranu.
Der.: srambwb 'hanebný, nestoudný; zahanbený', adv. srantbně (lx Chil), srantbno (lx Zach) 'hanebně', besranibnb 'nestoudný' (lx Supr, ř. avaiárjc, Schumann 1958, 23), nesranibnb 'nezahanbený, bez hany' (lx Fris); besrantbkb 'nestoudník' (lx Supr, ř. avaiárjc, Schumann l.c); besramije 'nestoudnost, hanebnost' (2xSupr, ř. avaicryuvria, Schumann l.c); sramota 'hanba, zahanbení'; spec. 'zneuctění, zhanobení; nestoudnost', sra-motbnb 'hanebný' jen ve vazbě sramotbnojestb 'je hanebné' (lx Bes); sramiti 'zahanbiť, refl. 'zastydět se', ipf. sramljati, sraměti 'zahanbovať, refl. 'stydět se, mít úctu, mít ohled', v Sav sramati s§ tv.; pref. osramiti 'zahanbiť, osramljenije 'zahanbení, zhanobení' (lx Supr), ipf. osramljati s§ 'stydět se' (lx Supr); posramiti 'zahanbiť, refl. 'zastydět se', neposramljenb 'nezahanbený, bez hany', posramljenije 'zahanbení; stuď (Dim Bes), ipf. posramljati (se); rasramljati s§ 'stydět se, ostýchat se' (Bes); usramiti s§ 'zastydět se', ipf. usramljati s§ 'ostýchat se, stydět se'.
Komp.: zblosranibnb 'hanebný' (lx NomJas); sra-moslovije, sramoslovbstvije 'nestoudnářeč' (lxApost,
ř. alaxpoXoyía).
Exp.: Výpůjčkou z csl. je str. sram-b 'stud, hanba; pohlavní orgán', ukr. arch., r. arch. a hovor, sram tv. (KESRJ 317), r. dial. strom 'ostuda, hanba', dále sch. arch. sramoslovlje, sramoslov-stvo 'nestoudnářeč' (Rj), r. arch. sramoslóvije 'nadávky', srám-nyj 'nestoudný', sramotá 'hanba, ostuda, potupa' aj. (sr. Preobr. 2, 368).
EL: Psi. *sorntb > b. mk. sram, sch. sram, sin. sram (sin. arch. i f. - Plet. 2, 558), dl. arch. (Muka), pom. stp. p. srom, br. sóram, ukr. sórom, str. sorontb, r. arch. a dial. soróm, vše 'stud, stydlivost', dále 'hanba, ostuda' (vše kromě pom.), meton. též '(převážně
867
srarrľb
srěnt
ženský) pohlavní orgán' (b. dial. sramotá BDial 1,268, sch. arch., sin. arch., p., br. hovor., r.) aj.
V slk. a č. jen deriváty: slk. arch. dial. sramo-ta 'mrzutost, hanba' (Kálal 636n), č. dial. stramota 'ostýchavost, hanba', stramaťse 'stydět se, ostýchat se' (Bartoš 1906, 2, 402).
Původ psi. *sornľb není zcela jasný. Formálně i sémanticky nejbližší responze má v av. fšarama-'pocit Studu, Stuď (et. temné - Bartholomae 1029), Střper., nper. šarm tv. Benveniste (MSL 23, 403n, podobně též Trubačev, Etim 1965,21) uvažuje o staré sl.-írán. izoglo-se. Rekonstruuje společný výchozí tvar *psor-mo- a předpokládá slovesný kořen *pser- 'stydět se'.
R. (paípeiv 'pohladiť, s nímž Benveniste tuto skupinu slov srovnává, se však obvykle vykládá jinak (Frisk 2, 1127). Sr. též Meillet 1902, 428, Vaillant 4, 159, Machek 1968, 581, Gol^b 1992, 106 aj. (podle Machka l.c. nelze vyloučit, že psi. *sorm-b je stará výpůjčka z Írán.). K reflexím ie. p(h) + s v jednotlivých ie. jazycích v. Arumaa 1964, 2, 138.
Další responze jsou sporné. Spojení s germ. výrazy, stsev. harmr 'žal, bolesť, stangl. hearm, stfríz. herm, stsas. sthn. harm, něm. Harm tv. (Loewenthal, WuS 10, 160, Mladenov 604n, Holthausen 1948, 107, S-A 1955, č. 871, Vasmer2, 700, Abajev 1,482n, nověji ESUkr 5, 357, Orel 2003,163 aj.) a vztažení celé skupiny slov ke společnému ie. východisku je problematické z důvodů hláskových i významových (ie. *kormo- 'bolest, pohana, ostuda' < *ker- 'ranit, poškozovat' - Snoj in Bezlaj 3, 303, dále Pokorný 615 bez odkazu na ie. kořen; *(p)kormo- < ie. *pek-'rvát, čuchat (vlnu nebo vlasy)' - Kluge-Seebold 1999, 357; *psormo- < ie. *pes-, doloženo v ie. *pesos 'penis' - Snoj 2003, 690 aj.).
Nepravděpodobné j e spojení psi. *sorm-b s lit. šarmá 'jíní' (Larin, VLU 14, seš. 3,151-158). Autor se přitom opírá o paralely typu psi. mbrzngti ~ mbrzěti, studení ~ studí a pův. význam psi. *sormí pak rekonstruuje jako 'chlad' (připouštějí Toporov, Etim 1963, 255 a Trubačev, Etim 1965, 21).
Pochybnáje souvislost psi. *sormí s ie. kořenem *ser- 'téci' (Rospond, LP 10,20n), která vychází ze zjevně sek. významu 'pohlaví'. hic
srěda, -y f. 'střed, prostředek; Mitte'; 'středa; Mitt-woch'
Také 'okruh lidí nebo věcí, prostředí, společnost, veřejnost'; tento význam jen v předložkových spojeních vb/na srědg, otb srědy vbzgti; dále na srědg iz-vesti/prinesti 'zveřejnit, oznámit' (StslS).
V Mak lx psáno i Strěda. Forma Vb srědě může být podle SJS 4, 153 i od subst. srědb m.
Adv. a prep. s gen. srědě 'uprostřed'. Der.: srédbn'b 'střední, prostřední', posrédbn'b 'prostřední', adv. a prep. s gen. posrědě/posrědu/posrědi,
lx Sin prěsrědě 'uprostřed, mezi', adv. srědovičbno 'prostředně, mírně' (CanMis).
Komp.: srědověčije, srědověčbstvo, srědověčbstvi-je 'střední léta' (Bes), srědokrbstije, srědochrbstije 'střed velikého postu' (As Služ; ř. \izoovŕ]oTt.\).oc„ Lampe 1991, 847), srědopostije tv. (lx cyr. přípisek k As), srědu-dvorije 'nádvoří' (Supr; ř. jjiéoavXov, Schumann 1958, 54).
Exp.: Z csl. je r. sredá 'středa; prostředí', srédnij '(pro)-střednf, (po)sredí 'uprostřed' a další der. (Preobr. 2, 279). Csl. původu může být i mad'. szerda 'středa' (Hauptová. red. poznámka; Kniezsa 1, 500 však uvažuje o ch.-sln. původu).
Et.: Psi. *serda > b. sredá 'střeď, srjáda 'středa' (rozdíl v prízvuku vznikl při diferenciaci významu, tak Mladenov 606), rnk. sreda 'střed; středa', sch. srijěda, srěda tv., sin. srěda 'střeď, srěda 'středa' (rozdíl v prízvuku vznikl tak, že e se prosadilo z ak. spojení v srédo i do ostatních pádů, tak Snoj in Bezlaj 3, 307, Snoj 2003, 691), slk. Streda 'středa', stč. strěda (Gebauer 1894,1,27), č. streda 'středa', plb. sredá 'střed; středa', hl. srjeda, dl. srjoda, dial. srjeda, stp. šr(z)oda, p. šroda, porn. střoda, br. seradá, dial. siradá (SBrH4,414), ukr. seredá 'středa', str. sereda 'střed; středa', r. dial. sérédá tv. (SRNG) a r. st. seredá 'středa'.
Ve slovníku J. V. Rosy ze 17. stol. je doloženo č. st. středa 'střeď; v. Jg, Kott 3, 699.
S významem 'střeď se dále zachovaly formy, u nichž došlo k přechodu k jiné deklinaci a/nebo k slovotvornému rozšíření: slk. stred, stč. střed, č. střed (podle Machka s.v. podle sém. příbuzných slov s prostorovým významem, podle H-K, 356 vzniklo dekompozicí ze stč. adv. pro-střěd), hl. srědk, dl. srjejz, srjejzk, porn. střódk, stp. šr(z)odek, p. šrodek, ukr. serédyna, r. seredína aj.
Psi. *serda 'střed; středa' je f. v plném stupni, stojící v ablautovém poměru k psi. *sbrdb 'srdce'. Jde o pokračování ie. kořene *kerd- (další výklad v. sn>di,ce), s koncovkou zařazující slovo k a-kmenové deklinaci (Schmidt 1889, 117n, Machek s.v.).
Význam 'středa' je sekundární, vznikl po elipse druhé složky syntagmatu s významem 'střed týdne' (Snoj in Bezlaj I.e.), a to jako kalk buď vglat. media hebdomas/media septimana (sr. např. Melich, SbJagic, 212-217, Skok, rés 5, 14n) nebo sthn. mittawecha (sr. např. MEW, 292, Schrader-Nehring 2, 666), příp. gót. midja wiko (Skok 3, 319). (Slovanský týden zřejmě začínal nedělí, podr. o něm viz Matuszewski 1978, 66-132, Moszynski, SbMa-reš, 223-230 s další liter.) vbo
srědokrbstije v. srěda
srěrrb adj. 'bílý; weiß'
V uvedených dokladech pouze o barvě koně.
868
srěnt.
srt.bt.skt.
Et.: Csl. srěfvb odpovídá významově pouze str. serenyj 'bílý, bílošedý; s bílou srstí (o koni)' (StrS, Srez.).
Psi. *sernrb m, příp. i *sernb f. > sin. sren m, st. i srenj m. (Plet.), slk. srieň m, st. i f. (HSSlk), dial. i sriň m. (Kálal), č. dial. střín m, sírm f, stříní n. (PSJČ, SJČ, Bartoš 1906), pomsln. šrón m, stp. iron, srzon (SStp), p. szron m, szren f, st. i šrzon m. (SJP, SW), dial. i šreň(Karlowicz, SW), br. šéran', dial. séran, séren m. (SBrH), šarón (TSBr), ukr. st. serén m. (Hrin.), séren, séren' m. (Žel), dial. šeřen (ESUkr 5, 219), str. serenb (StrS, Srez.), r. dial. sérén, sérén' m, serená f. (SRNG) s význ. 'námraza, jinovatka, jíní' (sin. slk, pomsln. PWb, p. m, ukr. Žel), '(tenký) led na vodě, led plovoucí na vodě' (sin. st, slk. č.), '(silná) ledová kůra na sněhu' (sin, p. f, br. r.), 'zmrzlý, zledovatělý sníh' (slk. dial, ukr.).
Psi. *sernrb lze co do formy dobře srovnat s lot. st. serns 'hranostaj' (M-E 3, 820). Ostatní srovnávané výrazy mají formant -sn-: lit. šeřkšnas adj. 'bílošedý, plesnivý', m. 'jinovatka', lot. s§rsna, s§rsns, sěrsnis 'jíní, noční mráz, zmrzlý sníh' (M-E 3,831), stsev. hjarn 'zmrzlý sníh', arm. sam 'led' (Vasmer2,614n,Snoj 2003, 692, Fraenkel 973n, Karulis 2, 173, Vries 1962, 231, Orel 2003, 171 s liter.). Uvedené výrazy se pak řadí k ie. kořeni *ker-/ker- označujícímu tmavé, špinavé a šedé barvy (Pokorný 573n). Jiní však předpokládali ie. *ker-/ker-'mrznout, led', což sém. vyhovuje lépe (W-P 1, 409, Krogmann, KZ 64, 133n; Il.-Svityč 1, 353 navíc uvádí nostra-tické souvislosti). Scheftelowitz (KZ 53, 268) a Machek (s.v. stříň) uvedená slova dokonce srovnávali se stsl. slaná 'jinovatka, námraza' (v. slaná) a předpokládali ie. kořen *kel- 'mrznout' připouštějící variaci rll.
Málo pravděpodobná j e Räsänenova domněnka, že str. serenyj bylo přejato z ttat. jazyků (cituje ji Vasmer 2, 712, který ji odmítá). bv
srt.banije, -ija n. 'polévka, šlichta; Suppe, Brůhe'
(lx Supr)
Et.: Stsl. srbbanije je slovesné substantivum od slovesa *srrbbati, ve stsl. nedoloženého, vyskytujícího se ve všech ostatních sl. jazycích. Je doloženo ve dvou variantách:
psi. *serbati > sch. dial. srěbati, srěbat, sribat, srěboti (Boryš, ZbFL25/2,17n), sin. srébati, slk. strebať, stč. střěbati, č. kniž. (v)střebat, hl. srěbač, dl. srěbaš, pomsln. střebac, p. dial. strzebač (Karlowicz), str. serebati;
psi. *shrbati > b. särbam, mk. dial. srba, charv. dial. (čak.) serbat (mk. dial. i charv. dial. Furlanová in Bezlaj 3, 303), sin. st. sřbati (Plet.), porn. särbac, särpac, p.
dial. siorbač (Karlowicz), st. sarbač, serbač, sorbač (SW), br. sérbác', ukr. s'órbáty, st. a dial. sérbaty (Žel, ESUkr 5, 493), r. dial. sérbáť, sěrbať (SRNG 37, 181).
Vše 'srkat, vtahovat do sebe, hlasitě polykat ap.' s přen. významy; sem patří i č. topon. Mlékosrby (Machek, Slávia 28, 274).
Vložené -/- je v slk. č. pom. p. (psi. *serb- > * streb-). Podrobněji v. Gebauer 1894, 1, 395, SEKaš 4, 374 aj.
K -p- v kaš. särpac, p. dial. serpac v. SEKaš 4, 250n.
Analogický sém. vývoj ('srkání' —> 'co se srká' —> 'polévka, nápoj ap.') je s jiným zakončením doložen např. v sin. st. serbatje 'šťáva, nektar' (Furlanová in Bezlaj 3, 303), Stč. Střěbanina 'jícha, pití' (Klaret 2, 456), střěbaninka 'polévka (hanlivě)', hl. st. srě-bančko 'polévka', plb. sraboněk 'řídká ovesná kaše nebo polévka', kaš. särbotka 'řídká polévka'.
Se stsl. srbbanije spojuje Trubačev (Slávia 29,19) lit. sriubá 'polévka' (< lit. sriubýti 'jíst lžicí tekutou stravu', které patří k suřbti, srebti 'srkať, o němž v. níže).
• Psi. *serbatil*Sbrbati < ie. onom. *serbh- 'srkat, hlasitě pít nebo jíst'.
Základ uvedených slov je zvukomalebný, což vysvětluje jeho obměny ve sl. i v ostatních ie. jazycích (Torbiörnsson 1901, 1, 33n, Machek s.v. střěbati, Boryš I.e. aj.): lit. srěbti, lot. strebt 'srkať vedle lit. suřbti, lot. surbt 'sáť, arm. arbi 'piljsem', het. šaräpi 'srká', ř. pcxpeiv 'srkať, alb. gjerb 'srká', lat. sorběre 'srkat, vtahovat do sebe', střir. srub 'čenich, morda', střhn. siirpfeln, siirfeln, něm. schlürfen 'srkať (v. MEW 292, Trautmann 294, W-H 2, 561, Preobr. 2, 276, Vasmer 2, 612, Frisk 2, 663, Brückner 481, Machek I.e. střěbati, Pokorný 1001, Skok 3, 321, Oettinger 1979, 426, Klingenschmitt 1982, 272n, Mann 1984, 1275, 1280n, Furlanová in Bezlaj 3, 303n a 305, Demiraj 1997, 187, LIV 2001, 587, Boryš 2005, 548n aj.).
Nepřesvědčuje spojení *serbati s r. chlebáť 'srkať (tak Potebnja, RFV 4, 204; jinak o chlebáť Vasmer I.e.).
Nostratické souvislosti (nostr. onom. *ŠArpA 'pití, jídlo; polévka') uvádějí Illič-Svityč, Etim 1965, 354 a Kaiser 1990, 105. pv
srt.bt.skt. adj. 'lužickosrbský; sorbisch' (lxLudm)
Et.: Adj. srbbbskb, vztahující se v uvedené památce na Lužické Srby, je der. od etnonyma Srbb(in)b 'Srb', doloženého v csl. (MLP).
Psi. Sbrbb je zastoupeno ve všech sl. jazycích (kromě plb.): b. särbin, pl. särbi, mk. Srbin, pl. Srbi, sch. Sřb(in), sin. Sřb, slk. č. Srb, luž. pom. p. Serb, vsi. serb. Tato etnonyma se vztahují na dvě sl. etnika, Lužické Srby, většinou s rozlišujícím adj, a jihoslovanské Srby (v p. a vsi. je pro Lužické Srby
869
srt.bi.skt.
srtdobolja
obvyklejší označení p. Lužyczanin,br. lužyčánin, ukr. lužyčányn, r. lužičánin). Vsi. Srbové Konstantina Porphy-rogeneta vznikli nejspíš jen záměnou za Sěverjany (v. Niederle 1924, 156).
Jako i jiná etnonyma et. málo jasné (liter. sr. Vasmer-T. 3, 603n, Skok 3, 316, Popowská-Taborská, SFPS1 23, 226n a JezObr 59; starší výklady Niederle 1906,486n, Rj 16, 185).
Mikkola (1913, 1, 8 a AslPh 42, 91), Vasmer 2, 319, 611 a Slawski (SStarS 5, 135) srovnávají s etnonymem Sbrťb p. pasierb 'nevlastní syn', br. st. (Nos.), ukr., r. dial. (SRNG) páserb tv. (tak už Šafařík 1837, 151) a ukr. dial. prysérbytysja 'přidat se k někomu' a jako pův. význam předpokládají 'spojenec' nebo 'příslušník širší domácnosti', aniž by však kořen *sbrb- dál vykládali. Iľjinskij (IzvORJS 24, 1, 139n) spojil tato slova s lat. serere 'řadit, připojovat', ř. elpeiv tv., ale Vasmer 2, 612 to měl za pochybné. Goi^ib (IJSLP 25-26, 165) ve sl. výrazech viděl ie. *kerH- 'růst, krmiť (> lit. šérti 'krmiť, arm. sérem 'vyvolávám, plodím', ř. xópo^ 'sycení' aj.; ke kořeni v. LIV 2001, 329).
Briickner (398, 485 a Slávia 3, 207n) a Sch.-Šewc (1284 a LISL 29, 2, 122, 133; 30, 2, 138-174; 45, 1, 48n, ZS1 25,241 a 30, 85ln) vidí v Sbrbb onom. kořen obsažený ve stsl. srbbanije 'polévka' a jiných souvisících ie. slovech (v. sM,banije) a znamenající 'srkat, sáť: pův. 'ten, kdo sál stejné mléko, kdo měl stejnou chůvu' —> 'příslušník stejné komunity'; jako apelativum se tento výraz uchoval v der. p. pasierb, vsi. páserb s pref. pa- 'nepravý' a ukr. dial. prysérbytysja. Souhlasí Popowská-Taborská l.c.
Nejistý je výklad sl. Sbrbb metatezí r ze *sebrblsgbrb (> r. dial. seber, sjaběr 'soused, známý' aj.; Solmsen, KZ 37, 592n, Kalima, ZslPh 17, 349n, Fraenkel, LP 2, 265) i jeho další spojení s ie. poses.-refl. kořenem *sue- (Preobr. 2, 267,277, W-P 2, 456, Mladenov 623; proti Mikkola, RFV 48,273, Vasmer 2, 599,612, Pokorný 883).
Rospond (LP 10, 26n) viděl v etnonymu Sbrb-b ie. kořen *ser- 'plynout, téci', který nachází v řadě dalších etnonym a toponym.
K. Moszynski (1957,147) spojoval Sbrbb s lat. servus 'sluha' a rekonstruoval ie. *seru- 'starostlivě ochraňovat, hlídat, pečovat' (připouštěl Toporov, VJa 7, 4, 123). Také Otrgbski (1947, 90n) spojoval sl. Sbrbb s lat. servus, ale odvozovalje od předpokládaného ie. kořene *selulseru- 'vlastní, týž', obsaženého podle něho i v etnonymu Sloveně (v. Slověnint). Novák (SlavSl 19, 230n) spojoval etnon. Sbrbb s lat. servus bez dalšího upřesnění. Kunstmann (1996, 41n) vykládal etnonymum Sbrbb stejně jako Sloveně (v. Slověnint) z ie. *soluo- 'všechen'.
Trubačev (1999,74n, 277) málo pravděpodobně předpokládal írán. původ sl. Sbrbb. bv
srtdobolja, -je f. 'příbuzenstvo, příbuzní; Sippe, die Verwandten' (Supr Šiš Bes)
Tento význam uvádí SJS 4, 151 i MLP 876; Aitzetmiiller, SbVasmer 26n má pro doklady ze Supr za správnější význam 'familiaris', tedy 'člověk patřící k rodině nebo ke dvoru, důvěrník, druh, společník'; pod. Goi^ib, SbMilewski 24, který vychází z významu *'nositel důvěry', tedy 'člověk, jemuž důvěřujeme', nikoli 'pokrevní příbuzný'. Rcsl. a str. dokládájak význam 'blízký člověk, druh', tak i 'příbuzný' a kol. 'příbuzní'; v. Srez. 3, 880, StrS 24, 77.
Der.: rcsl. srbdobolbtib 'příbuzenský', srbdobolb-stvo 'příbuzenstvo, rodina' (obojí lx Bes); sr. další rcsl. a str. deriváty: serdobolb, sbrdobolb, serdobolja, srbdo-bolja ap. 'příbuzný', 'přítel, druh'; StrS l.c.
Exp.: R. kniž. arch. serdobólije, serdobóľnosť 'soucit, útrpnosť, r. ukr. serdobóľnyj 'soucitný', b. arch. a dial. särdoból 'soucit, milosrdenství', särdobólen 'soucitný' (RODD), stsrb. srdoboljstvo 'souciť má Aitzetmuller o.c. 25, Skok 3, 316 aj. za přejetí z csl. Spíše však mají pravdu Goi^ib, o.c. 21 a Rusek, SbSzymczak 345n, kteří tato slova pokládají za kompozita utvořená v jednotlivých jazycích ze *sbrdb-ce a bolěti; svědčí pro to i sch. srdobolja 'nemoc útrob, úplavice'. Jako domácí komp. chápe r. slova Preobr. 2, 277 i Vasmer 2, 612; Miklošič (MEW 17 a 292) tak vyložil i stsl. srbdobolja 'příbuzný', pův. *'kdo vzbuzuje souciť.
Et.: Nepříliš jasné.
• (1) Stsl. srbdobolja < psi. *srbd(o)-borja. (2) Stsl. srbdobolja < protob. ičirgii-bojla 'člen knížecí družiny'.
(1) Golab, o.c. 21n nachází v stsl. srbdobolja stopu ie. společenské terminologie. Rekonstruuje psi. *srbd(o)-borja* 'důvěry nositeľ; v *srbd- vidí redukovaný stupeň ie. *hred- 'víra, důvěra' (stind. šrad-dhä- 'důvěra, odevzdanost', lat. crědere 'věřit, důvěřovat', stir. cretim 'věřím'; v. též Meillet, MSL 18, 60 a W-H 1, 286n; podle těchto autorů označoval kořen *kred- magickou moc. V. dále Mayrhofer 1956, 3, 386 a 1986, 2, 663). Tato část byla lid. etymologií interpretována jako *sbrdbce; druhá část *-borja z ie. *bher- 'nést' byla disimilací r - r > r - l upravena na *-bolja. Podle Golaba pojmenovával tento termín v rané psi. společenský vztah založený na důvěře a poskytování určitých služeb.
(2) Aitzetmuller o.c. 23-27 vyložil stsl. srbdobolja jako přejetí z protob. titulu ičirgii-bojla, který pův. označoval člena knížecí družiny sídlícího na knížecím dvoře (ř. syn. eao) (loÁiáSec,, stsl. udvorbnihb). První část slova byla lid. etymologií přikloněna k srbdbce, zejména když odpadlo počáteční i-, druhá část odpovídá protob. bojla (v. boljarin-i,); tak s pochybnostmi S-A 1955, č. 872, Rusek l.c. žš
870
srtdbce
srtdbce
srtdbce, -a n. 'srdce; Herz'
Přen. 'centrum, vnitřek věci'.
Der.: srbdbčbnb 'srdeční, týkající se srdce'. V dalších derivátech je obsažen základ bez suf. -bce: besrbdbTlb 'jsoucí bez srdce'; obbsrbdovanije 'vroucí city'; ra-srbdije 'různost, rozpor, nesoulad', rasrbdbstvije ve spojení tvoriti rasrbdbstvije 'různit se, odchylovat se', rasrbditi se tv.; sbrasrbditi se 'znesvářit se, dostat se do sporu'; usrbdbnb 'horlivý', usrbdije 'snaha, úsilí', 'ochota, horlivost'.
Komp.: Jako druhý člen obsahují všechna komp. tvar bez suf. -bce nebo jeho der.: blagosrbdije 'dobrosrdečnost, dobrotivost'; drbzosrbdb 'opovážlivý' (ř. epaauxáp-áioc); inosrbdbtib bytí 'shodovat se, souhlasit'; jedi-nosrbdije 'svornosť; ljutosrbdije 'ukrutnosť; milo-srbd(bn)b 'milosrdný' (lat. misericors, Humbach, WS114, 35ln, pochybují Gusmani, InL 8, 103n, Cejtlinová 1977, 25ln), adv. milosrbdbtio, milosrbd(bstv)ije 'milosrdenství, slitování, laskavost' (lat. misericordia), milosrbdovati 'mít slitování, souciť, umilosrbditi s§ 'smilovat se, slitovat se'; oplazosrbdb 'mající pyšné srdce' (ř. oTepeoxápSioc); slabosrbdb 'slabomyslný, pošetilý'; težbkosrbdb 'mající těžké, zatvrzelé srdce' (ř. /3a-pvxápSioc., Schumann 1958, 57); Vbsesrbdb adv. 'z celého srdce, srdečně'; žestosrbd(iv)b 'mající tvrdé srdce, zatvrzelý' (ř. axXrjpoxáp&ioc), žestosrbdije, žesto-srbdbStVO 'zatvrzelost srdce' (ř. axXrjpoxapSía, Schumann 1958, 64, pochybnosti u Cejtlinové 1977, 236). V Bes lx doložené žalosrbdija 'útroby, nitro' je nejspíš omyl za *osrbdije (SJS 1, 591); Vaillant (BSL 63, 2, 152) předpokládá záměnu za *čelosrbdije. Jako první člen se vyskytuje rozšířený i nerozšířený tvar: srbdovědbcb, srbdbcevědbcb 'znalec srdcí' (ř. xapSioYvcůOTrjs, Schumann 1958, 54).
O možné, ikdyž nejisté souvislosti se sbrdbce v. i laskrc>di>.
Exp.: Z csl. je rum. milosírd 'milosrdný', a milosírdi 'slitovat se', milosírdie 'slitování, souciť, osírdie 'horlivosť, osírdnic 'horlivý', a osírdui 'usilovať (Tiktin 981, 1096, Rosetti 1954, 62), r. milosérdije 'slitování' (KESRJ 200), usérdije 'úsilí, horlivosť (KESRJ 352), serdcevéd(ec) 'znalec srdcí' (Preobr. 2, 277).
Et.: Psi. sbrdbce > b. särcé, rak. srce, sch. sfce, sin. srce, slk. č. srdce, dl. dial. st. serce, ser-co (Sch.-Šewc 1284), porn. sěrce, p. serce, stp. i sierce, sir(d)ce (SStp), br. sérca, ukr. sérce, r. sérdce, vše 'srdce' s přenesenými významy jako 'jádro, střed, vnitřek; vnitřní stav, ciť, b. mk. hovorově i 'žaludek' aj. V plb. nahrazeno výrazem zaivätäk « *Svotbkb, dem. od živoří, 'život', sr. Olesch 1983,973, SEPlb 1054), V hl. WUtroba, dl. WUtŠoba « psi. otroba 'útroba', sr. Sch.-Šewc 1284n, 1714 a otroba).
Tvar bez suf. -bce je doložen v derivátech a
kompozitech: kromě výše uvedených stsl. slov sr. p. sierdzičsi§ 'hněvat se', r. serdíťsjatv., stč. milosrdie 'milosrdenství', stp. mitosirdy 'milosrdný' « stsl.?, Siatkowski, BE 31, 409), Č. osrdí aj. (pokud zde absence -ce není alespoň zčásti sekundární; v. Machek s.v. slunce).
Psi. sbrdbce představuje rozšíření původního, zřejmě í-kmenového n. *sbrdb. Někteří zde vidí pův. deminutivní suf. -bce (H-K 348, Večerka 2006, 151), jiní k-ový formant, jímž se převáděla některá jména z neproduktivních morfologických tříd do tříd produktivních (sr. Slawski, SKI, 101 aJP64,83,Boryš,Praslow. 31 a také slaďbkt).
Psi. sbrdbce 'srdce' stojí v ablautovém poměru k psi. *serda 'středa, střed' (v. srěda) a obě slova nacházejí nej bližší protějšky ve výchbalt.: lit. širdis f., stlit. im. 'srdce', 'dřeň, jádro stromů nebo rostlin', í-kmen se stopami konsonantického kmene (stlit. gen. sg. širděs, nom. pl. širdes, gen. pl. širdu), lot. siřds f., stlot. i m. 'srdce'; lit. dial. šerdis, šérdis, šerdé 'dřeň, vnitřek, srdce zvonu, střed', lot. seřde tv. (Fraenkel 986n, Eckert 1983, 50n, Karulis 2, 172, 184n s liter.).
Srovnatelné výrazy pro 'srdce', příp. 'střed' jsou v řadě dalších ie. jazyků: stprus. seyr 'srdce'; gót. hairto, stsev. hjarta, stangl. heorte, angl. heart, stsas. herta, sthn. herza, něm. Herz, vše 'srdce'; stir. cride 'srdce', kymer. craidd 'střed', korn. creys 'střed', bret. kreiz tv.; lat. cor, gen. cordis 'srdce'; ř. xapSía 'srdce', homér. xfjp n. tv.; arm. sirt 'srdce'; het. nom. sg. kir(ti), v nepřímých pádech kart(i)-/kard(i)- 'srdce' (sr. Puhvel 1984, 4, 189-191); toch. A kri 'vůle', B pl. käryäň 'srdce' (sr. Windekens 1976, 1, 235, Adams 1999, 165).
Rekonstruuje se ie. kořenové substantivum s ab-lautující flexí: nom./ak. *kerd/kěr(d), v nepřímých pádech s redukovaným stupněm kořene *krd- (někteří rekonstruují koř. *keHrd- s laryngálou, Whatmough, Lg 29,481, Watkins, EfL 117, Pohl, WSUb 20, 148; proti tomu argumentuje Szemerényi, SbStang 520 = Szemerényi 1991, 1, 177). Tento stav reflektuje nejlépe het., jinde byl výraz různými cestami převáděn k produktívnej ším deklinačním typům: k í-kmenovým subst. byl zařazen v arm. a výchbalt.; v ř. a kelt. je doložena ío-kmenová deklinace; v germ. byl výraz začleněn mezi «-kmeny. Ve stprus. byla na základě nominativního kmene vytvořena o-kmenová deklinace: gen. sg. sTras, dat. sg. siru, ak. sg. Síran, ak. pl. sirans (v. Mažiulis 4, 94n).
Pokud jde o podobu kořene, nacházíme zobecněný plný stupeň kořene kromě sl. *serda a odpovídajících lit. a lot. výrazů také v arm., germ., homér.; naopak oslabený stupeň je kromě sl. sbrdbce a odpovídajících lit. a lot. slov také v lat., ř. a toch. Obojí
871
srt.dt.ce
srt.pt.
interpretaci připouštějí kelt. výrazy, nejistá je rovněž interpretace stprus. dokladů.
Sr. Vasmer 2, 613, Machek 1968, 572, Furlanová in: Bezlaj 3, 304, Pokomy 579n, Szemerényi 1990, 182, E-M 142, Chan-traine 497n, Vendryes C-235n, Tischler 1, 557n, Smoczynski 2001, 121, 235, Orel 2003, 170 s liter.
Další analýza je nejistá. Někteří mají d za sufix, příp. formant jmen inaktivní třídy (Ivanov, VSLTa2, 12n, Gamkr.-Ivanov 1984, 186, 189n). Někdy se *kerd- spojuje s ie. *(s)ker- 'skákat, kmitať: pův. 'skákající, pulsující (orgán)' (Szemerényi, SbStang 527n = Szemerényi 1991,1,184n s liter.; ke koř. LIV 2001,556). Hledají se však i nostratické souvislosti (Il.-Svityč 1, 324 a Etim 1966, 328, Blažek, SaS 49, 40n, Kaiser 1990, 83).
V ií. nacházíme srovnatelné výrazy s významem 'srdce', ale předpokládající iniciálu gh: stind. hrd-, av. zarad-, pers. dil, oset. zasrdas aj. (v. Mayrhofer 1986, 2, 818, Abajev 4, 301 s liter.; očekávané s < ie. k se vidí ve stind. smddhá- 'důvěra', v. Mayrhofer 1986, 2, 663 s liter.). V jejich interpretaci však není shody. Někteří zde vidí jiný ie. kořen (Bezzenberger, BB 2, 191, Brugmann, I, 634n, II, 1, 132). Jiní se pokoušejí ií. výrazy spojit s ie. *kerd-: předpokládá se kontaminace s nějakým výrazem blízkým sémanticky (Frisk 1, 788 a 2, 1112, Szemerényi, SbStang 519 = Szemerényi 1991, 1, 176, Gamkr.-Ivanov 1984, 173, pozn. 1, Mayrhofer l.c.) či formálně (Meillet, MSL 8, 298, pozn. 1). Ještě jiní se pokoušeli o vysvětlení hláskoslovné jako desonorizace po í-mobile (Kuhn, KZ 4, 13, Siebs, KZ 37, 300) nebo konsonantická disimilace za předpokladu kořene s laryn-gálou (Erhart, SFFBU 4, 14); pro starší pokusy v. Wack.-Debr. 1930, 1, 248n. Navrhovalo se dokonce i vysvětlení obměnou z tabuových důvodů (sr. Havers 1946, 124). bv
srt.na, -y f. 'srna; Reh' (Apost Parim)
Et.: Psi. sbrna > b. särná, rak. srna, sch. sin. srna, slk. č. srna, hl. sorna, dial. i serna, sernja (Sch.-Šewc 1334), dl. sarna, dial. i sarnja, porn. sarna, sarňa, p. sarna, ukr. sérna, dial. i serná, str. sbrna, srbna, serna (StrS 24,91), r. sérna, vše kromě r. 'srna', ukr. r. 'kamzík, divoká koza'. Br. ukr. sárna 'kamzík' jsou zp. (ESBr 11, 320,ESUkr5, 183).
Nejblíže sl. sbrnaje stlot. ak. pl. sirnas (Endzelin, KZ 42, 378, M-E Dod. 2, 489).
Srovnání s lit. stirna 'srna', lot. súrna tv. činí hláskové obtíže. Žádný z předložených výkladů baltského st- plně neuspokojuje. Někteří badatelé se pokoušeli o hláskoslovné vysvětlení: Endzelíns (1911,43n, pozn. 2 a M-E 1074) předpokládal pův. ts, jež dalo vesl. í-avbalt. st-, Bezzenberger (BB 3,134)a Vondrák (1906,1, 329) počítali s vkladným -t- v původním *sma, Karulis (2, 300) složitě předpokládá několikanásobnou metatezi: *sirna > *srina > *strina > stirna. Jiní počítají s kontaminací se sém. blízkým slovem, např. lit. taúras 'zubr' (Fraenkel 909, Černých 1993, 2, 158) nebo s obměnou názvu lovné zvěře z tabuových
důvodů (Snoj in: Bezlaj 3, 310, Smoczyúski2001,110). Ještě jiní pokládali lit. a lot. slova za (velmi raná) přejetí z psi. (Mikkola, RS 1, 14, Trubačev 1991, 28, SLTaz 7, 311 a 9, 244, Gamkr.-Ivanov 1984, 108 a VJa 1980, 6, 16). Meillet (1902, 446) nadto upozorňoval na rozdíl v intonaci balt. a sl. slov; to vysvětluje Smoczynski l.c. jako reflex sekundárního dloužení v baltštině.
Dále se sl. sbrna a stlot. sirnas obvykle spojují s výrazy s významem 'roh' tvořenými «-ovýmformantem: gót. haúrn, stsev. stangl. sthn. horn, něm. Horn, lat. cornii, kymer. bret. corn (Pokorný 576, Orel 2003, 195 s liter.), hieroglyficko-het. Šurna- (Ivanov, VJa 1958, 4,21,1963,4,130), přesněji hieroglyficko-luv. surni pl. (Hawkins 2000,552,629); vidí se zde derivát od ie. *ker-'něco horního na těle jako hlava nebo roh' (Blažek, SFFBU 55, 343 rekonstruuje pro sl. a stlot. slova výchozí ie. formu *kr(H)nä, Derksen 2008, 485 *krH2-neH2). Jiné, w-ové deriváty od téhož kořene se pak spatřují ve stprus. sirwis 'srna', kymer. carw, bret. karo, lat. cervus 'jelen' , ř. xepaóq 'rohatý' (sr. Pokorný l.c, Mažiulis 4, 117 s liter.). Jako výchozí lze pak přepokládat význam 'rohaté zvíře'. Někdy se sem řadí i lit. karvé a sl. *korva 'kráva', pokud představují přejetí z kentumového ie. jazyka (v. kravii).
Alternativní výklady vidí ve sl. Sbrna jiný ie. kořen.
Sch.-Šewc 1335 dává k úvaze možnost, že sl. slovo je odvozeno od ie. *ker- 'tmavá, šedivá barva' (podobně vykládal Fraenkel 989 stprus. sirwis; ke kořeni v. Pokorný 573 a také srěni,). Derksen l.c. připouští souvislost sl. slova s lit. širvas 'šedivý', šérnas 'divoký kanec'.
Jiní spatřují ve sl. Sbrnaie. *ser- 'červený' (Petersson 1916, 34 a PBB 40, 96, Werner, Balt 26,54n, Snoj l.c, jako alternativu uvádí Derksen l.c; ke koř. v. Pokorný 910n).
Machek (s.v. srna) připouštěl praevr. původ bsl. slov. bv
srt.pt., -a m. 'srp; Sichel'
Et.: Psi. sbrpb > b. särp, rak. srp, sch. sin. srp, slk. st. a dial. srp (HSSlk, SSJ), č. srp, luž. serp, plb. sarp, kaš. řídké sěřp (Sychta), pomsln. řídké sěrp (PWb), p. sierp, vsi. serp, vše 'srp'.
Sl. sbrpb se od Grirmna (v. Savelsberg, KZ 16, 357) a Miklošiče (MEW 294) srovnává s lot. sirpis, dial. i sirps, sirpe 'srp' (M-E 3, 847; ale Golab 1992, 161, 333 připouští, že lot. < sl), ř. äpnt] tv, lat. sarpere 'ořezávat révu', sthn. sarf 'ostrý, tvrdý, přísný' (sr. Vasmer2, 616 s liter.; o spojení se sthn. výrazem pochybuje Szemerényi 1964, 205, pozn. 1). Ivanov (1983, 106 a Etim 1976, 160) přidává het. šarpa 'nějaký zemědělský nástroj' (skepticky Tischler 2, 931). Stir. serr 'srp', stkymer. serr tv. jsou nejspíš z lat. serra 'pila' (Vendryes, S-95). Abajev 4, 242 sem řadí i oset. aexsyrf'srp', ale Gobjb (1992, 333) je má za přejaté ze sl.
Jako doklady kořene bez p-ového rozšíření se uvádějí stind. srní f. 'srp' a lat. sarTre 'plít, odstraňo-
872
srtpt
stádo
vat plevel' (sr. Pokorný 911).
Levickij (IF 103,213) pak předpokládá polysémní kořen *ser- 'řezat, vinout, spojovat'. Konča (Mov 1998,1, 58) má za pův. význam 'řezat', význam 'srp' má za šém. inovaci.
Schröder (IF 17, 463n a 18, 527) řadí ke koř. *serp- 'plazit se' a *ser- 'přiřazovat, spojovať (právem pochybuje W-P 2, 501). bv
srtstb, -i f. 'srst; Tierhaar' (2x Const, lx Bes)
Et.: Psi. sbrstb > b. st. särst (Gerov 3,246), sin. st. srst (Plet.), slk. srst', č. srst, hl. seršč, dl. dial. syršč (Muka), p. sieršč, br. šersc', ukr. šersť, str. ser(e)sť (Srez. 3, 884, StrS), Šerstb (Srez. 3, 1603n), r. šersť, S významy 'srst, zvířecí ochlupení' (sin. slk. č. p. vsi.), speciálně 'štětiny' (sin. luž.), 'kozí srsť (b.), 'vlna' (vsi.), 'barva zvířat' (r. st. a hovor.) (vsi. š- vzniklo nejspíš dálkovou disimilací, sr. Shevelov 1979, 742).
Psi. sbrstb je subst. odvozené častým ie. sufixem -ti- od základu obsaženého ve slovese sbršati, sbršiti 'sršet, ježit chlupy, vlasy' (> b. nastrachvam, sch. stŕšiti, sin. sršáti, sršiti (se), slk. sršať, č. sršet aj.) a v adj. sbrchb(kb) 'tvrdý, drsný' (> rcsl. srbchbkb, sin. srh, č. dial. srchký): pův. 'naježené chlupy' (sr. Machek s.v. srst, Slawski, SK 2, 44). Rekonstruuje se ie. *ker(s)- 'štětina; být drsný, hrubý': sthn. hursti 'chocholy' (s oslabeným stupněm a stejným formantem jako ve sl.), lit. šiurkštús 'drsný, nerovný, ostrý', šerys 'štětina', lot. sars tv. (sr. Vasmer 3, 393, Pokorný 583, Fraenkel 994, Duridanov, BalkE 36, 43n, Snoj in: Bezlaj 3, 310 s liter.).
Machek (s.v. srchký) dále spojuje s lat. horrěre 'děsit se', stind. háršatě 'ježí se, vzrušuje se' aj. < ie. *ghers- (Pokorný 445n, LIV 2001, 178) za předpokladu alternace klgh podobně jako u sl. sbrdbce (v. srtdtce).
Stir. carrach 'prašivý, pokrytý strupy' a stsev. herstr 'divoký, zlý, hrubý', které sem řadí Vasmer I.e., Fraenkel I.e. aj., má patrně jiné souvislosti (sr. Pokorný 532, Vendryes C-43, Vries 1962,225). bv
stadii, -ija m. 'stadion (závodiště i délková míra); Stadion (Sportplatz und Langenmaß)' V Sav lx statu, csl. též stadi] m., stadija f., stadije n. (MLP, StrS).
Et.: Stsl. stadii je přejetím ř. oxáSiov nejasného původu (v. Vasmer 1909,190, Vasmer 1944,136, Frisk 2, 773, Chantraine 1041). Označovalo obdélníkovou závodní dráhu, obvykle dlouhou 600 řeckých stop, tj. asi 180 m. Proslulé stadion bylo v Olympu (s délkou běžecké dráhy 192,27 m). Sekundárně se tak označovala i délková míra, její hodnota se však v různých řeckých obcích lišila, kolísala přibližně mezi 177 a 192 metry. Ve střř. církevní terminologii
označuje 'místo vyhrazené v chrámu mnichům' (DuCange Gr. 1425). Suf. -ííje obvyklou střídnicí za ř. -tov (sr. Diels 1963, 1, 185, pozn. 41, Hansack 1999, 407).
Jako poměrně nový termín z oblasti sportovní terminologie se objevuje odpovídající výraz ve většině sl. jazyků jako přejetí z ř., a to prostřednictvím něm., případně jinými cestami: b. mk. stadión, sch. stadion, stadión, sin. stadion, stadion, slk. stadión, č. luž. p. stadion, br. stadyjon, ukr. r. stadión, vše 'větší sportoviště s hledištěm', hist. pak též 'antické sportoviště' a 'délková míra'. Výpůjčkou lat. stadium (< ř. azáSiov) 'řecké závodiště, délková míra', v církevní lat. 'životní běh, etapa' (Sleumer 2006, 741), opět většinou prostřednictvím něm., jsou výrazy odpovídající č. stadium, jako např. b. stddija, kniž. stádij, mk. stadij, stadium, sch. städij(um), sin. stádij, stádij, slk. stádium, luž. stadium, stadij, p. stadium, br. stádyja, stádyj, ukr. r. stádija, ukr. arch., r. i stádij s význ. 'vývojová etapa, fáze ap.', hist. též 'závodiště u starých Reků' (ukr.), 'stará délková míra' (b. p., br. stádyj, r. stádij). Sr. H-K 349, Černých 1993, 2, 197, Snoj 2003, 693, ESUkr 5, 391 aj.
Stsl. synonymum v obou významech je popbrište (v. poptrište). oš-hk
stádo, -a n. 'stádo; Herdě'
Der.: adj. stadbnb 'stádní, týkající se stáda' (lxGl).
Et.: Psi. stádo > b. stádo, mk. stádo, sch. stádo, slk. č. stádo, dl. st. stádo (Muka), p. stádo, br. dial. stáda f. i n., stádo, ukr. r. stádo, str. stádo 'stádo, skupina (domestikovaných) zvířat', s přen. významy.
Psi. stádo označovalo ustájená zvířata, psi. *čer-da volně se pasoucí dobytek (v. črěda).
Mladší zsl. *stadlo (slk. st. a dial. stádlo, č. kniž. stádlo, luž. stadlo, dl. st. stalo, stp. p. stadlo, s významy 'stádo' (luž., p. dial.), 'pár zvířat (samec a samice)' (p. kniž.), 'místo na pastvině, kde dobytek stává v poledne' (slk. st. a dial.), 'milíř, místo, kde se vypaluje dřevěné uhlí' (č. arch.), 'manželský pár' (stp., p. kniž.), v stp. i 'společenská vrstva', 'společenská funkce') má suf. -dlo, běžný především u názvů nářadí a činností (Slawski, SK 1,113n), zde patrně podle zsl. bydlo ve význ. 'dobytek' (o něm v. Mátl, SbTrávníček 318n).
Psi. stádo někteří vykládají jako slovo odvozené od psi. Stati (např. Bern. 1,154, Bruckner512, Slawski, SSlav 12, 375n, KESRJ 318, Boryš 2005, 574 aj.). V. stati.
Jiní je pokládají za slovo již předslovanské a odvozují je od ie. kořene *steH2- 'stát, postavit se'; stejně tvořené jsou tvary germ.: stsev. s tá ó 'stádo (koňské)', tv. i stangl. stád a sthn. stuot, něm. Stute 'kobyla' (v. MEW 319, Vasmer 3, 2, Trubačev 1960, 104n, Machek s.v. stádo, Gamkr.-Ivanov 1984, 553, Mann 1984,1307 Orel 2003, 379, ESUkr 5, 391n aj.). Lit. stódas 'stádo' je přejetí
873
stádo
Starrt
ze sl. jazyků; v. Fraenkel 910.
Málo pravděpodobný je názor, že stádo je psi. výpůjčka z germ. jazyků, jak předpokládali Torp 479, Vondrák 1906, 1, 453, Martynov 1963, 53n. Martynov opírá svůj názor o slabě doložený psi. sufix -do (sr. *čedo, *čudo, Slawski, SK 1, 62n); ten se vykládá z ie. *-dho- (Meillet 1902, 320). pv
staktt, -a m. 'druh vonné pryskyřice; Art wohlrie-chenden Harzes' (Psalt)
V csl. je doloženo i f. Stakti (MLP, Srez.), Stakta (Rj) a stankta (lx Bon) tv.
SJS 4, 157 uvádí význam 'aloe', přičemž se však nemyslí sukulentaloe, ale nej spíš příjemně vonící dřevo stromu Aquilaria agallocha, původem ze Zadní Indie a Cíny, jehož pryskyřice se používala jako kadidlo k vykuřování, vonný olej z jeho dřeva sloužil k balzamování (Schrader-Nehring 1, 39n,Novotný 1956, 1, 20).
Exp.: Z csl. je strum, stacti 'olej z myrhovníku' (Tiktin 2001,3,511).
Et.: Femininní tvary jsou ze střř. oTaxTt) '(vylisovaný) olej z myrhovníku, skořicovníku' (Stephanus 8, 650, Lid.-Sc. 1633, Vasmer 1944, 136, Argirovski 1998, 259), maskulinumsfa&fi.je ze střř. axaxxóq 'ronící, stékající po kapkách (zejm. o dřevu myrhovníku)' (Vasmer 1907,278, Stephanus l.c), což je vb. adjektivum z ř. axá-Cei v 'kapat, ronit' (Frisk 2, 774, Chantraine 1042). ij
stanibiia, -y f. 'džbán; Krug'
Šlo o řecký kulovitý džbán s krátkým širokým hrdlem a s uchy, určený k uchovávání vína i jídla.
Et.: Přejato Z ř. oxá\ívoc m. i f. (v stsl. dokladech překládá f.), což je odvozeno od ie. kořene *stä- 'stát' suíixem -mno- (v. Chantraine 1043n); jak vyplývá z popisu, šlo o nádobu, která nesmí být vratká a musí dobře Stát. V. i Havlová, RS 54, 105.
A-kmen snad svědčí o vzniku z lid. ř. oTáfjiva, což byl základ balkanismu: b. mk. stómna, b., srb. dial. stóvna, alb. stamne (MM. 1867,127, Skok 3, 338).
Vasmer 1909, 191 vidí sice jeho stopu v r. dial. státník 'hliněný džbán k rozlévání mléka', ale slovo má i jiné výklady, pravděpodobnější než derivát tohoto grécismu. Je i r. dial. stám-ka 'druh škopíku', staven', mj. 'dřevěná nádobka', též 'vysoká nádoba s víkem', ale vzhledem k tomu, že častější je v těch významech r. dial. stávec 'hluboká mísa, dřevěná číše', stavík 'jistá dutá míra', jde spíše o domácí derivát od r. stáviť 'stavět' (pod vb. je uvádí Daľ 4, 496-7 a 502). eh
stant, -a m. 'ležení, tábor, obydlí; Lager, Behausung'
V Bes i přen. 'stav'.
S »-km. zakončením v gen. sg. v Bes, v lok. sg. v Sin Pog Bon a Parim a gen. pl. v Lob Par.
Der.: stanište 'útočiště, záštita' (lx Slepě), ustaniti sg 'usídlit se' (lx Grig).
Exp.: Z csl. je rum. staniste 'stanoviště pasoucího se stáda dobytka (kde se přes poledne zdržuje)' (TMin 1483).
Et.: Psi. starvb > b. mk. stan, sch. stan, -u, sin. stán, -u, -a, slk. stč. č. stan, -u, luž. stan, -a, pomsln. stgn, -u (PWb), p. stan, -u, br. ukr. stan, -u, r. stan, -a, vše 'přístřeší, např. dům, byt, chýše, salaš, (vojenský) stan', dále 'místo, kde se stojí, stanoviště' (b. sch. sin. slk., č. st., pomsln. p. vsi.), 'tvrz, ležení, tábor' (b. sin. slk. stč. v pl., vsi.), 'stav, postavení, situace, v níž se někdo nebo něco nachází' (sin. pomsln. p. ukr., r. dial. ŽS 5, 396, SevRG 7, 143n; hl. stan tv. je sém. výpůjčka z p., v. Stone, SFPS1 10, 265), 'tkalcovský Stav' (b. sch. r.), 'soustruh nebo jiný stroj' (br. r.), 'postava' (b. pomsln. vsi.), 'součást oděvu' (b. dial. BDial 3,171, sch. arch., sin. slk. st., pomsln., p. arch., br. dial. SBrH, ukr., r. dial. SRNG41,44n) aj. K sémantickému vývoji č. stan v. Zubatý, NŘ 14, 114n.
• Psi. stání < ie. *stä-nu- < ie. *steIÍ2- 'stáť.
Ve sl. starý w-kmen s původním významem 'stanoviště, místo, kde něco stojí'. Příbuzné jsou výrazy s «-ovým formantem: stind. sthäna- 'stání, obydlí', av. stpers. stána- 'místo,stanoviště',ř. 8úaxy]voq 'nešťastný, neblahý', vše < ie. *steH2-no-. Sr. MEW319, Trautmann 282, Mladenov 606n, Pokorný 1008, Vasmer 3, 3n, Machek s.v. stan, Frisk 1, 427, Skok 3, 326n, Sch.-Šewc 1354, Snoj 2003, 694, ESUkr 5, 394n aj.
O střídání u-km. a o-km. zakončení v tomto slově v. Meillet, RFV48, 194n, Machek I.e., Snoj in: Bezlaj 3, 311 aj.
Lit. stónas 'stav' a alb. stan 'chlév, ohrada pro ovce', dříve uváděná jako příb., jsou přejetí ze sl. jazyků (Fraenkel 912, Meyer 1891, 391n, Orel 1998, 401). pv
Stant, -a nom.pr.
V hlaholském textu As se na dvou místech objevuje připiš cyrilicí se jménem Stanb, které patrně patřilo písaři; v. Kurz, LF 53, 245.
Et.: Csl. Stanb ~ b. mk. srb. stp. Stan, sch. mk. stp. Stano. V této podobě se vyskytuje i v jiných sl. jazycích jako domácká podoba jména Stanislav, v mk. i novějšího Stanimir (Stankovská260n).
Csl. Stanb je nejčastěji spojováno s 1. částí starého sl. kompozita Stanislavb (o něm v. MM. 1860,102n, SSNO 5, 171-3, Brückner s.v. Stanczyk, Kopečný 1974, 122n, Nikonov 1988, 122, Stankovská I.e., Knappová 2006, 257 aj.), složeného z imperativu slovesa stati a z jmenného adj. slavb, s význ. 'staň se slavným'.
Ze sl. S/antjsou lit. jména Stonýs, Stanýs (Zinkevičius 78n).
Méně pravděpodobný j e vzhledem ke způsobu tvoření kompozitních jmen tohoto typu výklad 1. části nom.pr. Stanislavb ze
874
Starrt
stati
subst. stan-b, jak uvádějí Mladenov 606n a Skok 3, 327. V. též slaní, a stati. pv
start adj. 'starý; alt'
Také 'dávný', 'dospělý'.
Kompar. starěi 'přední, první', ve spojení starěi bytí 'předčit, převyšovat', substantivizováno 'představený, veliteľ.
Der.: starbcb 'stařec', 'představený, starší, presbyter', starbčb 'starcův, týkající se starce'; starica 'stařena', staričbskb (psáno i starbčbskb) 'babský'; starostb 'stáří, staroba', csl. i 'věk'; starbšina ve spojení starbšina sbbora 'představený synagogy', starěiši-na (stařešina, starišina) 'představený, velitel', starěi-šinbskb 'vladařský, vládcův',starěišinbstvo 'představenství', 'postavení,hodnost', 'úřad, funkce', starěi-šinbstvovati 'vládnout'; starěti s§ 'zestárnout'; prě-starb 'přestárlý, věkem sešlý', prěstarěti (se) 'přestárnout, sejít věkem'; sbstarětise 'zestárnout', subst. verb. sbstarěnije; ustarěti s§ 'zestárnout'.
Exp.: Z csl. je rum. staré} 'představený kláštera' (Tiktin 1485, Rosetti 1954,45, 60, 66).
Et.: Psi. starb, všesl.: b. mk. star, sch. stár, sin. stár, slk. č. starý, luž. starý, plb. storě, porn. stáři, p. starý, br. starý, ukr. starýj,r. stáryj, vše 'starý', 'starý jako dávný, odvěký, dlouho trvající', 'starý jako špatný, zchátralý, neúčinkující, neplatný, dřívější', 'starý jako dobrý, osvědčený' aj.
Od Miklošiče (MEW 320) se sl. starb vykládá jako odvozené sufixem -ro- od ie. kořene *steH2-'postavit (se)' (v. stati); co do formantu se srovnává lit. stóras 'tlustý', stsev. stórr 'velký, silný, mocný' a s oslabeným stupněm kořene stind. sthirá- 'pevný, silný, tvrdý' (sr. Brückner 514, Mladenov 607, Vasmer 3, 5, Trubačev 1959,178, Smoczynski2001,18,160, Snoj 2003,694, Brugmann II, 1, 350, Vaillant 4, 634, Pokorný 1008, Orel 2003, 379 s liter.): původně 'dobře postavený, pevně stojící' —> 'pevný, silný, velký, tlustý' a z protikladu k 'slabý - mladý' pak i 'starý' (Sch.-Šewc 1356, sr. i Tolstá, SEB 3, 392n), příp. 'vyspělý, vzrostlý, dozrálý' —> 'starý' (Macheks.v. starý). Původním výrazem pro 'starý' bylo vetbchb (sr. veťfcch-i,), v psi. omezené na chabého, vetchého starce, kdežto starb byl spíše starý člověk ještě v plné síle, schopný zastávat vedoucí místa ve společnosti.
Machek (s.v. starý a RLB 1, 107n) a podle něho H-K 350 srovnávali uvedená bsl. a germ. slova se stind. sthávará-'pevný', sthávira- 'pevný, silný, vážený' (z téhož ie. kořene, sr. Mayrhofer 1986,2, 767) a předpokládali pro ně vypadnutí druhé slabiky, snad i pod vlivem odpovídajících dvouslabičnýchopozit s významem'mladý'. bv
stati, staneťi, 'stanout, vstát; sich aufstellen, aufste-hen'
Také 'zůstat; stát se; ustat, přestat; obstát'. Stati komu či za kogo 'zastat se', stati vb čbto 'stát se něčím', s místním určením 'zjevit se, předstoupit'.
Der.: stanije 'stěna, zeď, hradba' (Supr), ipf. stojatí 'stávať (lx Supr), pref. nedostatí 'nedostat se, nestačit, chybět' (v. nedostatí); nastatí 'nastat, nadejít, začít se', ipf. nastajati 'nastávat'; ostatilotbstati 'zůstat, zbýt', ostatí kogo 'dovolit, nechať, ostatí česo 'zanechat, opustiť, refl. 'zříci se', ostatije ve spojení ostatije siru 'osiření' (lx Supr), ostatbkb 'ostatek, zbytek', ostatbčbnb 'zbývající' (lx Supr), ipf. ostaja-ti 'zůstávat, zbývat', o. (otb) česo 'upouštět od něčeho'; ostanbkb 'ostatek, zbytek; odkaz, dědictví; zisk', pl. 'ostatky, relikvie', ostanbčbnb 'zbývající'; postatb 'stránka, věc, případ, záležitosť (nejspíš lidovou etymologií upravené ř. ŮKÓazaai^ tv., sr. Jagic 1913, 310, v. iipostasi,); prě(db)stati 'postavit se před, předstoupit; posloužit, pomoci'; prestatí 'přestat, ustať, přen. 'nastať, prěstanb ve spojení bes přestána 'neustále', besprěstani tv., prěstanije ve spojení bes prěstanija tv., prěstanbkb ve spojení bes prěstanbka tv., neprě-stanbnb 'neustálý, ustavičný', adv. neprěstanbno, ipf. prěstajati 'přestávat, ustávať, ptc. préz. akt. prěstaj§(i) 'pomíjející',neprěstajei, -joštii 'neustálý,ustavičný'; pristatí 'přistoupit, přijít; přistát, připlout; dát souhlas \pristanije 'souhlas\pristanište 'přístav,přístaviště', ipf. pristajati 'přistupovat na něco, souhlasit; setrvávat, ulpívat', ne- 'neustávať; ipf. rastajati 'zůstávat stáť, refl. 'být vzdálen'; sbstati s§ 'shromáždit se, sejít se; dostat se, dostačit'; ustatí 'ustat, přestat'; vbstati 'povstat, vstáť, v. na kogo 'povstat proti někomu', vbstanije '(po)vstání, zmrtvýchvstání; úklady', vbstanbnb 'týkající se (po)vstání' (lxEuch), vbstanivb 'pohotový, statečný, horlivý', vbstanblivb 'statečný, horlivý',ipf. vbstajati (na kogo) 'povstávat (proti komu), vstávať, vbstajanije 'povstávání' (lx Ostr).
Komp.: inostanb 'ustavičně, vytrvale',inostanbnb 'ustavičný, vytrvalý', adv. inostanbno; tvrbdostanije 'pevnost, stálosť (lxBes), tvrbdostanbnikb 'neochvějný člověk' (lx VencNik), tvrbdostanbnb 'pevný, mo-\mVx\ý\netvrbdostanbnb'nerozhodný' (Bes),tvrbdo-stanbno 'pevně, jistě'.
Exp.: Z csl. je rum. predstatel 'předseda' (Tiktin 1241), rum. st. a pristoi 'prestať, rum. a přistáni 'souhlasit', pristanete 'přístav' (vše Tiktin 1262). Za přejaté z csl. ustaň pokládají Tiktin 2001, 2, 875 a Rosetti 1954, 41 rum. a osteni 'unavit (se)'; Mihäilä, PF 18, 2, 78 je však má za přejetí z živých sl. jazyků.
875
stati
sta viti
Et.: Psi. stati, stano, všesl.: b. stána, staneš, mk. stane, sch. stati, stanem, sln. státí, stanem, slk. stať (sa), stanem (sa), č. stát (se), stanu (se), hl. stač so, stanu so, dl. staš se, stanu se, pom. stac (sa), stana (sa), p. stač (sie), stane (sie), br. stac', stanu, stácca, ukr. státy, stanu, státysja, r. stáť, stanu, stáťsja, vše 'stát, postavit se, vstát', refl. 'stát se, uskutečnit se', s dalšími přen. významy.
•   Psi. stati, stang < ie. *stä- < ie. *steIÍ2- 'postavit se, stáť.
Z ie. aoristového kořene *steH2- (sr. stind. ásthát 'stoupl si, postavil se', ř. Iotíj 'postavil se') je psi. infinitiv stati, lit. stóti, lot. stát 'vstát, postavit se', stprus. pref. po-stät,po-státwei 'stát se čím'.
Prézentní tvary v jednotlivých jazycích se tvoří nejednotné. Nazální prézens stang má paralelu ve stprus. 3. sg.postänai 'stane se', ř. 1. sg. ioTávco 'stavím', lat. děstináre 'stanoviť, toch. B stäm- 'stáť, het. istanh- 'stát za co, zkoušet', arm. stanom 'nabývám, získávám' (Trautmann 281, Brugmann II, 3, 197, Vondrák 1924, 709n, Pokomy 1005, Dostál 1954, 77, Machek s.v. stati, Vasmer 3,4, Skok 3,329, Schmitt 1981,147, Sch.-Šewc 1352, Snoj in: Bezlaj 3, 312n, LIV 2001,590n, Boryš 2005,574, Smoczynski2007, 1, 606naj.).
V. též stojatí, dostojati, nedostatí, staviti, stant, stádo, stoh. a sopostaťb. pv
statirt, -a m. 'statér (druh mince); Stater' (Ev)
Název antické reálie. Statér byl označením čehokoli váženého, (určité) váhy a odtud pak větší řecké mince různé hodnoty, vyrobené z různého materiálu, ze zlata, stříbra nebo z elektra, tj. směsi zlata se stříbrem (Lid.-Sc. 1634).
Et.: Stsl. statirbje výpůjčkou střř. oTazrjp, derivátu ř. iaxávai 'stavět (na váhu), vážiť (Frisk 1, 739 a 2, 778, Chantraine 471 a 1044). Stejně tvořené, ale sémanticky odlišné je lat. epiteton boha Jova Stator, které má v suíixu ablautový o-stupeň, a také stind. sthätar- 'vozataj', doslova 'na voze stojící'. Sr. též ř. subst. áva-oTcxTrjp 'ničitel, hubitel', odvozené od áv-tcriávcřt 'zdvihnout aj.'
Kromě stsl. se jako citované slovo objevuje i v jiných sl. jazycích: sr. b. statér, ch. arch. stater (Rj 16, 452), sln. statér, p. stater, č. ukr. statér. OŠ
staviti, -it-B, stavljo 'postavit, stavět; stellen'
Rovněž 'zastavit, zadržet', staviti kogo otb česo '(za)brániť; dále 'přerušit, přestat', 'ustanovit'. Ve spojení lihy staviti 'pořádat tance se zpěvy'.
Der.: stavljenije 'zastavení, ukončení; ustanovení, vymezení', stavilo 'váhy' (lx Euch), ipf. stavlja-ti 'stavět, činit, tvořit, zastavovat, zadržovat; zná-
zorňovat; představovat', přen. 'poučovat, vzdělávat'; stavljati komu (kogo) čbto 'bránit'; istaviti 'postavit ven, vystrčit' (lx Ben); uistavljenije 'důkaz' (lx Supr); nastaviti 'ukázat správnou cestu, dovést, přivést', 'naučiť, 'ustavit', nastavljenije 'vedení', na-stavbnikb 'vůdce; mistr, učitel; znalec práva, obhájce' (ř. éjzioTCLTTj^, Schumann 1958,40), ipf. nastavljati 'ukazovat cestu, přivádět', přen. 'učit, poučovat'; ostaviti 'opustit, zanechat; ponechat; zanedbat, nechat stranou; dovolit; odpustit', ostavljenije 'opuštění; odpuštění; propuštění', neostavljenb 'neopuštěný' (lx Parim), neostavimb 'nepředatelný' (lx Euch), ipf. ostav-Ijati; izostaviti 'opustit' (lx Lobk); otbstaviti 'odstavit, zbavit'; postaviti 'postavit, umístit; představit, předvést; ustanovit, určit', p. (čbto za) grěchb 'přičíst, uznat něco za hřích' ,postavljenije 'stavení, stavba; ustanovení',postavb 'stavení, stavba; stav', jen v Bes o NT a VT 'historie, příběh(y); čtení', rel. adj. po-stavbnb (Bes); prědbpostaviti 'postavit před, přivést, předvést; předložit k jídlu' (ř. Tiapiazávai), ipf. postav-Ijati; prědbstaviti 'postavit před někoho, předvést, přivést, předložit; vydat, vystavit, dát; učinit někoho něčím', prědbstavljenije 'předložení' (Grig), ipf. prědstavljati 'předkládat před někoho' (lxChrist); prě-staviti 'přenést, přestavit'; odstranit; zrušit; změnit; ustanovit,určit',refl. 'zemřít';prěstavljenije 'přemístění, přestěhování; skon, úmrtí; odstranění' (ř. pexá-axamc,, Schumann 1958, 51), ipf. prěstavljati 'přestavovat, přenášet', refl. 'umírat'; pristaviti 'přistavit, postavit; přidat; ustanovit; poskytnout, dát', pristavlje-nije 'přiložení, postavení; ustanovení; souhlas', spec. záplata (ř. énípXrjixa, Schumann 1958, 52); pristavljenije domovbnoje 'hospodaření, správa', pristavb 'ustavení, hodnost' (Christ), pristavbnikb 'správce, dozorce; hospodář, rolník', pristavbstvo 'hospodaření, správa, správcovství' (Nik), ipf. pristavljati 'přistavovat, poskytovat, dávat'; spec. 'přikládat (záplatu)' (ř. im[3áXXeiv, Schumann 1958, 52); ipf. rastavljati 'rozdělovat, rozkládat' (lx Napiš); sbstaviti 'sestavit, sestrojit, vytvořit, stvořit; postavit, vybudovat, uspořádat; představit, projevit, doporučit', spec. o hudebních nástrojích 'naladit', sbstavljenije 'shromáždění, doporučení', teol. 'hypostaze, osoba, bytost (ř. ůtióotciok;); Sbstavljenije (epištolu) 'doporučující list', sbstavb 'shromáždění, shluk; organismus, tělo, bytost; živel, element', sbstavbnb ve spojení sbstavbnaQa) epistoli-ja, sbstavbnyje kn'igy 'doporučujícílist' (ř. ovozazixä imoTÓXia), sbstavbnikb 'zastánce, zástupce; doporučující dopis', ipf. sbstavljati 'skládat, sestavovat; stavět; uskutečňovat; představovat; doporučovat', spec. 'kout, kovat'; ustaviti 'ustanovit, určit, zřídit; vzdělat;
876
sta viti
stelja
zastavit, zadržet; odstranit, zrušit', spec. u. korabľb 'uvíznout s lodí', u. kogo oťb česo 'odvrátit někoho od něčeho', refl. 'vzchopit se', ustavljenije 'ustanovení; zastavení, ukončení', neustavljeni 'neustanovený, nepředepsaný, nekanonický' (lx Nom), ustaví 'ustanovení, nařízení, pravidla, řád; hranice, mez; vymezení, výměr', spec. 'zákon, kánon', pl. 'teze, učení', dále 'dohoda; zvyk, obyčej; historie, příběh, čtení', v Bes 'stav', bez ústava 'neomezený', prědi položenyi ustaví 'předpoklad', ustavomb 'souhlasně', ústava 'historie, příběh, čtení' (VencNik Bes), ustaveni 'ustanovený', ustavbtiyj§ (ustavljenyj§) kinigy 'kanonické knihy; doporučující listiny'; ipf. ustavljati 'zastavovat, bránit v něčem'; vistaviti 'postavit, zvednout', vistaviti (iz mritvyichi) 'vzkřísitz mrtvých', vistavljenije 'vzkříšení' (lx Supr), vistaviteľb 'strůjce, původce' (lx Euch), sivistaviti 'spoluvzkřísit' (lx Supr), ipf. vistavljati 'stavět, strojit, křísit z mrtvých', vistavati 'vstávat'.
Komp.: dělopristavbtiiki 'správce, dozorce' (lx Lobk, SJS dod.); městostavbni '(pro to místo) ustanovený' (lx NomUsť), trisistavbni 'trojjediný' (lx Klim), tvridostavbno 'pevně', přen. 'důsledně, poctivě' (Bes).
Exp.: Z csl. je rum. arch. a nästävi 'vést, řídit' (Tiktin 2001, 2, 779), nastav 'podnět, impuls' (Tiktin 2001, 2, 779), nästavnic 'správce (zejména chrámu ap.)' (Tiktin 2001, 2, 779), rum. st. prestavlenie 'skon, úmrtí' (Tiktin 2001, 3, 204), rum. arch. a pristaví 'zemřít' (Tiktin 1262), rum. pristav 'ustavení, hodnosť (Tiktin 2001, 3, 226), postav 'sukno' (Tiktin 2001, 3, 167), stavila 'stavidlo, hráz' (Tiktin 2001, 3, 515, Rosetti 1954, 42), a stävi 'stavěť (Tiktin 1488), rum. st. ustav 'pravidlo, řád' (Tiktin 1703).
Et.: Psi. staviti, všesl.: b. dial. stávjam (BTR, RODD), ve spis. b. jen pref., mk. stavi, sch. stäviti, sin. stáviti, slk. staviť, č. arch. staviti, č. jen pref., hl. st. stawič, dnes stajič, dl. stawiš, plb. 3. sg.stove (P-S 139), porn. stavíc, p. arch. stawič, br. stavíc', ukr. stávyty, r. stavit', vše 'stavět, postavit', přen. 'budovat' ap.
Všesl. je i deverbativum staví 'postoj, stav', 'místo, stanoviště'.
• Psi. staviti < ie. *stä-u- < ie. *stetÍ2- 'postavit se, stáť.
Psi. staviti s pův. významem * 'postavit, způsobit, že stojí' je vb. na -iti od ie. *stä- s w-ovým rozšířením. Nejbližší příbuzná slova jsou v balt. jazycích, sr. lit. kauz. stóvinti 'zůstat stát, zastavit', lot. stavět 'stáť. Ie. *stá-u- je ještě např. v gót. stojan 'soudit' (*'postavit před soud'), stangl. stowian 'zastavit, zadržet', sthn. stouwen 'obvinit, nařídit; zastavit', střhn. stowen, stouwen, něm. stauen 'nahromadit, nakupit, nashromáždit' (v. Trautmann 281, Dostál 1954, 89,
Machek s.v. stati, Vasmer 3, 21, Sch.-Šewc 1353, LIV 2001, 590n, Lehmann 326n, Kluge-Seebold 2002, 877, Snoj 2003, 696, Orel 2003, 379n aj.).
H-K 350 mají staviti za denom. od stavb (tak i Stojkovic, Rj 16, 477). Podle Smoczynského 2007, 608 je denom. i lit. stoveti 'stát, nehnout se z místa'.
V. též stojatí, dostojati, statí, nedostatí, stant, stádo, stolí., SQpostaťi.. pv
stegno, -a n. 'stehno, noha; Schenkel, Bein' Duál přen. 'bedra, ledví'.
Der.: dostegny (lxGrig), nastegna (lxZach) 'hole-nice'.
Et.: Psi. stegno > sch. stegno, sin. stégno, slk. č. stehno, hl. sčehno, dl. sčogno, plb. stegnii, p. šci§gno, st. šciegno, br. scjahnó, ukr. stehno, r. st. stegno s významy 'stehno', p. 'šlacha', plb. 'bedra'.
P. tvar šciegno 'šlacha' byl podle Boryše 2005, 613 utvořen ze slovesa šciggač 'pevně svazovat, tisknout' po vzoru st. šciegno (reflexu psi. slova), označujícího jinou část těla, totiž 'masitou část beder'.
Jako psi. bývá někdy uváděna také podoba *stbgno, doložená v csl. (lx u Srez. 3, 584). Podle Skoka 3, 331 a Gluhaka (HER 583) je tvar s e sek. a vznikl kontaminací se sbtegngti, stegnuti, nategnuti; Sch.-Šewc 1271 považuje *stbgno za psi. dialektismus.
Původ nejasný.
Nejčastěji se přijímá spojení s lat. fígnum (< *tegnom) 'trám, kláda', arm. fakn 'kyj, trám', sthn. stehho 'klacek, tyč', lot. stěga 'penis' a odvození od ie. kořene *(s)teg- 'kůl, tyč, kyj' (v. Mikkola 1913,2,163, Vasmer3,8, Vaillant4,584, Sch.-Šewc l.c, Derksen 2008,466 aj.). Sr. také stežert a stogt.
Někteří etymologové rekonstruují ie. kořen *(s)teig"- 'rameno, stehno', k němuž řadí také arm. rěkn 'rameno', stir. tóeb, toíb a kymer. kom. bret. tu, vše 'strana' (W-P 2, 614, Skok l.c, Pokorný 1018 s otazníkem, Olsenová 1999,131n). Snoj (in: Bezlaj 3, 315) vychází z pův. *stoig"nó- > *stegno, které se sekundárně nazalizovalo v *stegno a následně disimilovalo v *stbgno a *stegno.
Meillet 1902, 446 spojuje slovanské slovo se stind. sákhti, gen. sakthnáh 'stehno'; podobně také Machek s.v. stehno, podle něhož přešlo původně í-kmenové substantivum k o-kmenům pod vlivem slov koleno, lýtko. To však odmítají Vasmer l.c. a Sch.-Šewc l.c. s poukazem na hláskové nesrovnalosti. Nejednoznačný je podle Mayrhofera 1986, 2, 684 výklad samotného stind. slova.
Málo pravděpodobný je také MiMošičův předpoklad pův. *skegno a spojení se sthn. scincho (MEW 328).
K příbuzenství ie. a sem. slov v. Brunner 1969, 90. jk
stelja v. splatí
877
stenati
stepent,
stenati, stenjeti,'sténat, naříkat; stöhnen' (SuprParim)
Rcsl. též stonati tv. (MLP 883).
Der.: stenanije 'sténání' (Supr); pref. postenati 'zasténat' (lx Hom); vbstenati tv. (Supr).
Et.: Psi. stenati > b. sténá, mk. stenka, sch. stěnjati, sin. st. stenjáti (Plet. 2, 574), slk. stenať, c. sténat « r., Machek 1968, 579), ukr. stenáty, r. stenáť, vše 'naříkat, vzdychat, sténat', dále 'plakat, kvílet, lkát' (č. st. Jg, r.), 'těžce strádat, trpět' (r. arch.) ap.
S o-ovým vokalismem sr. slk. stonať, stě., č. st. stonati, c. stonat, hl. stonač, ukr. dial. stonáty (ESUkr 5,426), r. stonáť, s afektivním g-ovým afixem (ESUkr 5, 423) též br. stahnác', ukr. stohnáty, r. dial. stog-náť (SRNG), vše (kromě č.) 'sténat, naříkat', dále 'být nemocen, churavěť (č., sr. též stě. v(z)stonati 'onemocnět' MStčS), 'těžce strádat, trpět' (r.) ap. Slovesa s koř. -o- se většinou pokládají za denominativa od deverbativního subst. ston* (b. slk., č. kniž., r. Ston, br. Stohn). Sr. Vondrák 1924, 1, 495, Vaillant 3, 320, Smoczynski 2007, 600n aj. Jsou však i jiné výklady: Gamkr-Ivanov (1984,301, zvi. pozn. 1) srovnávají-o- v stonati s o-ovým vokalismem onom. slov vzniklých reduplikací; Stang (1942,41) pokládá slovesa typu stonati za iterativa k stenati.
Sem zřejmě patří i tvary s /c-ovým formantem (< *sto(n)-kati) typu sin. stókati, p. stekac (> br. sténkac'), slk. stukať, č. dial. stukať (Bartoš 1906,408) dl. stukaš aj., s významem 'naříkat, sténat, bědovat ap.' (Brückner 515, Vaillant 3, 336, Furlanová in: Bezlaj 3, 319 aj.). Machek (1968, 590) spojuje s lit. stáugti 'výt, hlasitě plakať, což je málo pravděpodobné (k etymologii lit. slova sr. Smoczynski 2007, 1, 598).
• Psi. stenati < ie. *sten- 'sténat, úpěť.
Nejblíže k psi. stenati mají lit. štěněti 'vzdychat, sténat; koktat', lot. stenět 'vzdychat, sténat', dále stind. stonati 'sténá', ř. criévetv 'sténat, vzdychat, naříkat', střhn. střdněm. střniz. stenen 'sténat', něm. stöhnen tv., stangl. sténán 'řvát, úpět, sténat' aj. (Vasmer 3, 10 a 19, S-A 1955, č. 877, ESUkr 5, 408, Sch.-Šewc 1360 aj.). Většinou se za primární považuje význam 'vydávat hlasité zvuky' a výše uvedená slova se pak obvykle spojují se slovy s významem 'hřměť bez iniciálního s-, jako stind. tanyati, lat. tonäre aj. (v. Frisk 2, 789n, Mayrhofer 1956, 1,476 a 3, 510, Pokorný 1021, Fraenkel 901, Orel 2003, 374 aj. LIV 2001, 597 pro tuto skupinu slov rekonstruuje ie. kořen *(s)tenH.2- 'hřměť). Podle Machka 1968,579 není příbuznost obou kořenů dostatečně prokázána (pod. Nartenová, SbRix 314-339).
Vzhledem k tomu, že všechna výše uvedená slova lze považovat za onomatopoická, je jejich formální a sém. blízkost založena spíše na elementární příbuznosti a otázka ie. kořenů pak není v této souvislosti relevantní (sr. i totbn-b). hk
stepent, -e m. 'stupeň, schod; Stufe'
V Nom přeneseně 'stupeň pokání', v Nom Bes také 'stupeň hodnosti, úřad'.
V uvedených dokladech jsou vedle n-kmenových i koncovky í-kmenové, a to lokál sg. na štěpeni; v. SJS 4, 165.
Der.: stepenbnb 'stupňový', v Psalt ve spojení pěsnb stepenbna(ja) 'píseň stupňů' (ř. áSŤ) tďv áva/fofyíňv). Je to 15 žalmů (119.-133.), které byly podle židovské tradice zpívány, když poutníci stoupali po schodišti jeruzalémského chrámu; podle některých badatelů byly zpívány už při stoupání do Jeruzaléma (v. Novotný 1956,2, 1006). StslS je pokládá spíše za písně levitů vstupujících do chrámu.
Exp.: Z csl. je rum. arch. a poet. štěpena 'schod, stupeň, hodnosť (v. Rosetti 1968, 577, Tiktin 2001, 3, 526).
Et.: Psi. stepenb > b. štěpení., mk. stepenm.,řídce f., sch. stepen m., dial. i f. (v. Vušovic, JslF 9,118), plb. stipin (P-S 138), ukr. štěpin', str. r. stepen' í., str. i m. (StrS 28, 52n), s významy 'stupeň, schod' (sch.), 'trůn, oltář ap.' (str.), 'stupátko kolovratu, podnožka u tkalcovského stavu' (plb.), přen. 'stupeň, míra' (b. mk. sch. r.), 'hodnost, služební pořadí, klasifikační stupeň ap.' (b. mk., r. arch.), v ukr. a r. jako matematický termín 'mocnina' aj.
Vedle uvedených podob s kořenovým -e- jsou doloženy podoby s koř. -o-, v b. s -ä-: b. arch. stäpen, charv. stupanj m., sin. st. stópenj m. (Plet. 2, 580), slk. č. stupeňm., č. arch. i stupen, luž. stupjeň m., stp. p. stopieň m., br. stupen' f., st. i m. (Nosovič 620), ukr. stúpin'' m., r. stupen', s významy 'stupeň, schod' (b. charv., sin. st., slk. č. p. br. r.), dále 'chodidlo, stopa' (stp., br. dial.), 'krok', 'krok jako délková míra' (ukr. arch.), přen. 'stupeň (rozvoje)' ap. (r.); luž. stopieň má význam '(soukenná) obuv'.
Podoby s kořenovým -o- jsou vysvětlovány křížením se stopa (v. stopa), -u- vlivem slovesa stgpati (v. stopiti); tak Skok 3, 333, Vasmer 3, 35, Otrebski, LP 1, 141n, Boryš 2005,578 aj.; Maretic (cit. podle Skoka l.c.) připisuje charv. podobu stupanj vlivu r. nebo č.
Psi. stepenb < psi. *step- + -en-; z předpokládaného psi. *stepti, *st§pg 'stanout' (tak Snoj 2003,701 aj.) je možno odvodit jak psi. stepenb, tak substantivum stopa s náležitým o-stupněm (v. stopa) a ingresivní sloveso s očekávaným -p- (v. stopiti); v. Meillet 1902,258, Vasmer 3, 19, Sch.-Šewc 1360n aj., o sufixu -en- Slawski, SK 1, 124n.
Machek 1968, 590 naopak má stop- za pokračování původní, neexpresivní podoby, stsl. a vsi. step- vysvětluje asimilací kořenového vokálu ke kmenovému -en- (tak už Vondrák 1924, 206). Také podle S-A 1955, č. 878 je kořenové -e- inovace.
Rovněž Specht, KZ 59, 247 vychází z psi. *stepti a psi. stepenb odvozuje z *step-men, což je neopodstatněné. ŽS
878
stežert
stěna
stežert, -a m. 'sloup, opora; Säule, Stútze'
Doloženo lx v Supr v přen. významu 'opora' (stežer-b močenikom-b). Csl. i stožerb 'čep dveří', stožarb 'kůl vražený do země uprostřed stohu' (MLP, Srez. 3,516).
Exp.: Podle Tiktina je z csl. rum. steájär 'kůl uprostřed mlatu' (v. Tiktin 2001, 3, 524; Dumke, JbRum 19-20, 89 je má za přejetí z b.); rum. stejár 'dub', u něhož Tiktin l.c. a Leschbe-rová, OLA 1997-2000, 98 uvažují o csl. původu, je vzhledem k významu spíše přejato z živých jsi. jazyků; v. Bernštejn-Klepi-kova, SUaz 12, 59.
Et.: Psi. steferb, stožerb, stožěrb > b. stófer, stéžer, st. a dial. i stóžar (Mladenov 609), mk. stofer, stefer, sch. stožár, stdžěr, sin. stožér, stožér, dial. i stožír (Plet.), slk. stožiar, c. stožár, stč. stěžér, stěžír, hl. sčežor, dl. sčažor, st. i sčegor (Sch.-Šewc 1274n), p. stoiar, dial. šcieziora (Pracki, PF 6, 265), br. stožár, ukr. dial. stožár, stéžár (ESUkr), r. stožár, dial. i stožár', stožér (SRNG 41, 179n), s významy 'kůl zabodnutý do země, kolem něhož se klade stoh' (sch. sin. dl., p. dial., br. r.), 'místo pro stoh, podklad stohu, oboroh' (ukr. dial.), 'kůl uprostřed humna, kolem něhož chodí koně nebo jiný dobytek a vyšlapává zrní z obilných klasů' (b. mk. sch.), 'vysoký sloup (nebo více sloupů), stěžeň lodi, stožár vlajky ap.' (b. slk. stč. č. luž.), 'druh dubu' (b.; z jeho dřeva se dělaly sloupy, Stožáry ap., v. Janyšková, Slávia 60, 280), 'jeřáb umožňující skládání sena nebo slámy do stohu' (p.), 'veřej dveří' (jsi.), přen. 'sloup, opora, jádro, základ' (j sl.) aj. Podrobný přehled významů ve vsi. a zejména v r. dial. v. Bychovcová, GBSJ 234n.
Psi. stežerb, stožerb, stežěrb mělo pův. význam 'kůl, tyč' (Snoj 2003, 702 aj.).
Trubačev, SLS 170 na základě dl. st. sčegor rekonstruuje psi. *stegori>; Sch.-Šewc l.c. však chápe toto izolované slovo jako sekundární, ovlivněné subst. stogb.
Souvisí s lit. stägaras 'suchý stvol rostliny, suchá větev', stegerys tv. a je odvozeno z ie. *steg-, z něhož je i psi. Stogb (v. stogt, tam i další et. výklad; v. Fraenkel 891, Vaillant 4, 646 aj.). K němu je připojen sufix -orb/-erb < ie. *-oro-, který Stang 1972,88n nachází u sl., baltských a germ. substantiv s významem 'co ční, trčí do výšky' (pod. Slawski, SK 2,23). Machek 1968,580 má za to, že u těchto slov docházelo k jakési vokální harmonii mezi kořenem a příponou.
Snoj (in: Bezlaj 3, 322) pokládá za možné, že šlo pův. o heteroklitický -r/-«-kmen, což by vysvětlovalo další varianty, např. sin. stožänj 'zárubeň dveří', č. stěžeň 'lodní stožár' aj.; připouští však i variabilitu sufixů, která se jeví jako pravděpodobnější; sr. sin. stežaj, č. stěžej 'dveřníčep', r. dial. nástež' 'dokořán' aj. (v. i Varbotová 1984, 221). ŽŠ
stěna, -y f. 'stěna; Wanď
Také 'skalní stěna, sráz', 'hradba, hráz'.
Ve spojení srědbnjaja stěna 'přehrada'.
Der.: ostěniti 'zahradit'.
Komp.: stlbpustěna 'tvrz' (zař. 7ivpyo[3ápic).
Et.: Psi. stěna, všesl.: b. stená, mk. stena, sch. sté-nalstijěna, sin. sténá, slk. stena, c. stěna, luž. sčěna, plb. sťonä, porn. scana, p. šciana, br. scjaná, ukr. stiná, r. stená, vše (kromě mk.) 'stěna, svislá část budovy oddělující místnosti' a také 'zeď, přehrazení, přepážka' (b., mk. dial. RMJ, sch. sin. vsi.), 'hradby' (ukr. r.), 'skála, útes' (b. st. Gerov, mk. sch. sin.), 'sráz, strmá plocha' (b. st. Gerov, slk.), '(velký) kámen' (b. St. Gerov, sch.) aj.
Už Miklošič (MLP 900) spojuje sl. stěna s germ. výrazy pro 'kámen' (sr. Vasmer 3,10, Furlanová in: Bezlaj 3, 316 s liter.): gót. stains, stsev. steinn, stangl. stán, angl. stone, stsas. stěn, sthn. stein, něm. Stein (gót. a stangl. i 'skála') < pragerm. *stainaz(v. Orel 2003,369n s liter.). Meillet (1902,446) vykládal sl. výraz jako ä-kmenové kolektivum k o-kmenovému subst. dosvědčenému v germ. (k dalším stopám a-kmenovýchkolektiv ve sl. v. Slawski, SK 1, 60; Blažek v red. poznámce jako sém. paralelu nabízí stir. airne 'kámen' < prakelt. *prn- ahet.pěr- 'dům'). Machek (s.v. stěna) předpokládal pro sl. i germ. původní význam 'skála', tj. souvislá kamenná svislá plocha.
Dále se sl. a germ. výrazy spojují se stind. styäyate 'tuhne, tvrdne', lit. stingti tv. aj. a rekonstruuje se ie. *stäi-/stiä- (Pokorný lOlOn), resp. *stieH-(LIV 2001, 603) 'tuhnout; hustit, stlačovat'. To by ovšem mohlo podporovat námitku, že staré stěny nebyly z kamenů, ale ze dřeva nebo z hlíny: podle Sch.-Sewce 1276 stěna pův. znamenalo 'něco pevně spojeného, držícího dohromady' a význam 'kámen' je sekundární (tak i Furlanová l.c. a Snoj 2003, 698).
Domněnka, že sl. stěna bylo přejato z germ. (Schrader-Nehring 2, 50, Hirt, PBB 23, 336, Niederle 1911, 1, 824, 885, 3, 773 a AslPh 31, 572, Sobolevskij, AslPh 33, 480) je pochybná (v. Kiparsky 1934, 85n, Vasmer l.c, Newerkla 2004, 546).
Bruckner (529 a ZslPh 4, 217) vůbec odděloval sl. stěna od germ. *stainaz a spojoval sl. výraz s lit. síena 'stěna' a ř. ctxtjvt) 'stan, přístřešek', předpokládaje iniciální ie. *sk-.
Také Vaillant (2, 150 a 4, 588) odděluje germ. výrazy a sl. stěna spolu se stěnb 'stín' (v. stěnt) odvozuje od bsl. *stip-, *stib- 'vztyčit se, postavit se' > lit. stipti 'ztuhnout', staipýti 'natáhnout se', stíebas 'sloup', stsl. stbblo 'kmen' (v. sttblo).
Rovněž Moszynski (1957, 107) spojoval stěna a stěnb, ale vykládal je kontaminací sěnb 'stín' (v. sěnti) a těnb tv.
Otkupščikov (ISS 130n a 1967, 232n) vykládá sl. stěna ze *steg-snälsteg-snä od ie. *(s)teg- 'krýt, pokrývať (ke koř. sr. LIV 2001, 589; pochybují Trubačev, Etim 1964, 355, Vaillant,
879
stěna
sticht
BSL 63, 2, 69).
Ondruš (SlWort 124, SlavSl 23, 14) nepravděpodobně odvozuje stěna z ie. *(s)teuH- 'růsť: pův. 'vysoký porost, plot, ohrada'. bv
stěnt, -i m. 'stín; Schatten'
V Supr ve spojení stěnb pbsati 'naznačovat, nastiňovat' (ř. oxioypatpeív).
Et.: Et. málo jasná.
Stsl. Stěnb ~ Stč. stien -i f., -u, -ě m. (Gebauer 1894, 3, 1, 369n), č. stín m., hl. sein, sčěn m., plb. piisten m. (v. Olesch 1983,845), br. hovor, scén'm., dial. i f. (SBrH), str. stěnb m. i f. (Srez.), r. st. a dial. sten' -i f. (Daľ, SSRLJ), stin' f. (Daľ), vše 'stín', přen. i 'šero, přízrak ap.' Stp. zascienic 'zastínit' je z č. (SStp s.v.) nejspíš stejně jako p. arch. šcienič tv.
Vedle toho je i stsl. sěnb 'stín' (v. sěnm), stsl. sěnb 'obydlí' (v. sěm>2) a *těnb 'stín', doložené v jiných sl. jazycích: sch. dial. tenja (Rj), sin. ténja, slk. tieň m., Stč. tien, Č. dial. tín, tin m. (Gebauer 1894, 1, 489 a 3, 1, 370, Bartoš 1906, Kott), tiňa (Bartoš 1906), dl. Šeň -nja m., kaš. cěň f., Stp. p. cieň m., dial. a st. i f. (Karlowicz, SW), br. cen' m., dial. i f. (SBrH), ukr. tin' f., str. těnja (Srez.), r. ten', vše 'stín', přen. i 'šero, přízrak ap.'
Příbuzenství těchto výrazů se traktuje různě.
Někteří badatelé spojují psi. *těnb s tbtna 'tma', tbnibnb 'temný' (v. ttmai): psi. těnb < předsl. * temni- s ějako náhradním dloužením nebo analogickým podle sěnb. Forma stěnb vznikla kontaminací sěnb 'stín', der. od slovesa sijati 'zářit, svítit' (v. sěnm, sijati), a těnb (snad i pod vlivem stěna), v. Vondrák 1924, 1, 83, 416 a BB 29, 173-8, Rozwadowski, SbJagic 307n, Slawski 1, 100, H-K 352, Vasmer2, 610 a 3, 11, 93n, Moszynski 1957, 107, Pokorný 1064, Shevelov 1964, 233, Černých 1993, 2, 236; proti mj. Brückner, AslPh 29, 111.
Sch.-Sewc 1277, 1492 rekonstruuje psi. *stěnb (der. od sijati), jež vzniklo buď z pův. *scěnb disimilací c (sts) > st, nebo vlivem *těnb (< *tem-mi-).
Jiní mají sěnb, těnb i stěnb za pokračování téhož pův. slova, der. od ie. kořene obsaženého ve slovese sijati, nevysvětlují však blíže hláskový vývoj v násloví (MEW 323, Gorjajev 352, Brückner 62, 489, Mla-denov 626). Specht (1947, 11) zde viděl jazykové tabu (sr. Hävers 1946, 124). Martynov (1968, 71, 159) počítal se smíšením psi. ťaí'v prospěch ť: *(s)k- > sěnb a *(s)k—> *(s)ť- > (s)těnb. Černých (I.e.) připouští výklad *sk- > *ss- > sěnb nebo disimilaci *sc'- > stěnb, a odtud těnb; s- v stěnb mohlo být reinterpre-továnojakopref. s- (Skok 3, 250n;Vasmer 3, 94upozorňuje na nápadné chybění st. dokladů pro těnb). Brugmann I, 546 předpokládal dvě varianty násloví už ie. kořene: ie.
*sk- > psi. sěnb proti ie. *sk- > psi. *scěnb > stěnb.
Machek (s.v. stín) vychází z psi. *scěnb (der. od ie. kořene obsaženého v sijati), jehož *sc- [sts] bylo prostě zjednodušeno v st- (stěnb), s- (sěnb) nebo t- (těnb) (odděluje však sěnb ve významu 'obydlí'; v. sěni>2)-
Ještě jinak postupuje Vaillant (1, 75 a 2,150): sěnb 'stín' i 'obydlí' patří k sijati, zatímco stěnb souvisí se stěna (v. stěna) a těnb vzniklo odpadnutím s-, reinterpretovaného jako pref.
Otkupščikov (1967,237naISS 134-7) spojoval stěnb a těnb rovněž se sl. stěna, ale odvozoval je od ie. *(s)teg- 'pokrývať; sěnb měl za kontaminaci stěnb a těnb (proti Trubačev, Etim 1964, 355).
Iľjinskij (AslPh 28,160, RFV 63,329-333) odvozoval stěnb a těnb od ie. *(s)täi- 'skrývať > stind. stäyát 'utajeně', täyú-'zloděj', sl. tajiti 'tajiť, tatb 'zloděj' (v. tai, tatt).
Otrebski (KZ 81, 231) připouštěl spojení stěnb a těnb s ie. názvy pro 'hvězdu': ř. ao-rř)p, gót. stairno, něm. Stern, stind. nom. pl. tärah: pův. šlo o heteroklitické substantivum. bv
-Stignoti v. postignoti
stichera, -y f. 'liturgický chvalozpěv; liturgisches Loblied'
Psáno istichira (SJS), stichyra, stichera (Srez. 3,514), Stichirb (MLP 884), ale většinou zkracováno. Stsl. stchrQ v Sin 2/N v. u sticht.
Exp.: Prostřednictvím csl. bylo přejato mk. stichira, srb. stihira (Vasmer 1944, 137), ukr. stychýra, r. stichira (Vasmer 3, 15), rum. stihírä (Tiktin 2001, 3, 528), vše 'liturgické zpěvy byzantské církve s biblickým obsahem'.
Et.: Přejato z pozdněřeckého rjn/yjpá, což je sub-stantivizovaný pl. adjektiva axi-yjipóc 'veršovaný'; fjit/yjpá označovalo jednak pět knih VT psaných ve verších (Žalmy, Přísloví, Kazatel, Job, Píseň písní), jednak 'liturgické písně (se starozákonními náměty)' (v. Stephanus 8, 779, DuCange Gr. 1451). V. též stich-i,. ŽŠ
sticht, -a m. 'řádek, verš; Zeile, Vers'
Stichb označoval verše z básnických knih Bible a dále tzv. versiculus, tj. kratičký úryvek z Bible, nejčastěji ze Žalmů, kterým se uvádělo liturg. čtení, zpěv, obřad ap.
Většinou zkracováno.
Často ve spojení pěti stichoma, pěti po stichu 'zpívat střídavě po verších'.
Der.: lx Slepě stichovbno 'liturgický zpěv s úryvky z Písma, zpívaný ve večerních nebo ranních chválách nebo V litaniích' (v. SJS 4, 167); může to být substanťivi-zované neutrum adjektiva stichovbnb 'veršovaný' (MLP) nebo adverbium, jak myslí Moszynski, RS 51, 127.
Femininum stichovbna (to je doloženo v rcsl., v. Srez. 3,
880
sticht
stltpt
515) rekonstruují editoři Sin 2/N ze špatně čitelného zkráceného stchrg, ale Moszynski l.c. upozorňuje, že správnější je číst stichira; v. stichera.
Exp.: Z csl. je ukr. arch. stých 'biblický verš' (Hrin.), r. such 'verš, báseň', lid. 'náboženskápíseň' (Preobr. 2, 387; z r. je br. dial. scich 'verš', v. SBrH 5,42), dále rum. stihoávnä 'závěrečná píseň večerní mše, během níž se rozděloval posvěcený chléb' (Tiktin 2001, 3, 528).
Et.: Přejato z ř. otí/oc; 'řada (vojáků)' —> 'řada slov, řádek, verš' (v. MEW 323, Vasmer3, 15, Lid.-Sc. 1646 aj.), což je derivát ř. aieť/etv 'kráčet (v řadě), stoupat'.
B. mk. such a sch. stih 'verš, báseň' i rum. stih je možno pokládat za knižní balkánský grécismus (tak Skok 3, 334). Sin. stih 'verš' je pozdní přejetí z r. (Snoj 2003, 699). ŽŠ
stltpt, -a m. 'sloup; Saule'; 'věž; Turm'
Též 'strážní věž', 'památník v podobě sloupu, Stéla' (v. StslS), přen. 'sloup, opora', rcsl. (Srez. 3, 580) i 'idol, modla'.
Var.: V En lx slbpb, MLP a Srez. uvádějí i Stlbbb tv.
Der.: stlbpbnikb 'stylita, mnich žijící na sloupu' (ř. otuAi'ttjc; v. Buchberger 9, 871n).
Komp.: stlbpotvorjenije 'stavba věže' (ř. nupyo-Tioita), v Psalt lx Stlbpustěna 'tvrz' (ř. KupyoftápK;; v. Schumann 1958, 54).
Exp.: Z csl. je r. cirk. stólpnik, ukr. stóvpnyk (Isačenko, ZS1 2, 509), rum. stálpnic 'mnich žijící na sloupu nebo v těsné cele ve věži', rum. stálp 'sloup', přen. 'důležitá osobnost, opora ap.' (v. Mihäilä, PF 18, 2, 77, Tiktin 2001, 3, 519).
Et.: Psi. *strblprb, *strblbrb > b. stälb, stälp, dial. i släp (BDial 3,161 & A, 142), mk. stolb, stolp, sch. stub, Stup, sin. Stolp, arch. i Stolb (Plet. 2, 578; podoba slôp byla přejata v 19. stol. z č.; v. Snoj in: Bezlaj 3, 264), slk. Stlp, Č. sloup, stč. stlúp, slúp (MStčS), hl. stolp, dl. stp. p. slup, p. arch. i stolb, stolp, kaš. slup, br. stoub, stoup (podoba í%>je přejata z p.; v.ESBrl2,196n),ukr. Stovp, arch. istovb (Hrin. 4, 207; arch. a dial. slup\e, z p., v. Richhardtová 1957,99, Zareba, JP 41, 15), r. stolb, arch. i stolp, dial. i stolób (Daľ 4, 543, ŽS 5, 379), vše s významy 'sloup, pilíř', přen. 'opora', dále 'sloup (s obrazem boha) jako předmět uctívání, idol, modla' (sch. stp.; v. Rudnicki, SlOc 5,387n), 'soudní sloup, u něhož byly vyhlašovány rozsudky ap.' (stp.), 'pomník, památník' (slk. ukr.), 'věž (strážní, obranná ap.)' (b. arch., sch. arch., sin., p. arch., r. arch.), 'kmen stromu, kůl, tyč' (sch., sin. arch. Plet., slk. stp.), 'sloup označující hranice' (stp.), 'určitá míra plátna, příze, rybářské sítě ap.' (ukr. arch. Hrin. l.c, r. dial. Daľ l.c, Patkanov, ŽS 9, 511, Romanovová 1975,120n, SRNG 41, 200), 'část pole, pruh pozemku o určité výměře' (sch. Rj 16,811, r. dial. Daľ l.c, SRNG 41, 199n) a další, i přen. významy.
Jako pokračování psi. st-blp-b\e, většinou hodnoceno též plb. staup 'oltář' <— 'obětní sloup'; tak Trubeckoj, ZslPh 1, 153n, SEPlb 757, Rudnicki, o.e. 391n aj. (sr. též střlat. stipes 'kůl' i 'podstavec oltáře'; Konzal, red. poznámka). Názor Oleschův (Olesch 1989, 1, 465), že by mohlo jít o relikt stsl. křesťanské terminologie, je méně pravděpodobný. Z plb. staup je přejato střdněm. stupe, něm. arch. Staupe, pův. 'kůl, k němuž byl přivázán odsouzenec' —> 'veřejné zmrskání odsouzence, pranýř' (Bielfeldt 1965, 39, Kluge-Seebold 697, Müller 1995, 51 aj.). Méně pravděpodobný je názor Brucknerův (ZslPh 6, 519), že plb. staup je přejato ze střdněm. stupe; to pokládá za možné i Olesch l.c.
Pro psi. se zpravidla předpokládá stblbb i stblpb, přičemž stblbb je všeobecně pokládáno za slovo domácí, s responzemi v jazycích germ. a balt.: stsev. stolpi, švéd. Stolpe 'pilíř, sloup' aj., lit. dial. stuľbas 'pilíř, kůl, stěžeň, sloup', lot. stulbs 'roubení studny; starý dům bez střechy; holeň, lýtko', vše z ie. *stel-b-/*stl-b- '*něco vzpřímeného, pevného' < ie. *Stel- 'postaviť (Petersson, ľF 24, 274n, M-E 3, 1102n, Stender-Petersen 1927, 279, Kiparsky 1934, 86n, Fraenkel 930, Pokorný 1020, Vries 1962, 551, Falk-Torp 1173, Vasmer 3, 18, Snoj in: Bezlaj 3, 320, Orel 2003, 383 aj.).
Lottner, KZ 11, 174 pokládá severogerm. slova za přejetí z r., což spojuje s vládou ruských knížat ve Švédsku v 9. a 10. stol. Za přejetí ze sl. nebo balt. jazyků je má i Zubatý I, 2, 164n, připouští je i Rasmussen 1999, 535; odmítá Förstemann, KZ 19, 355, Vries l.c. aj.
Psi. stblpb je méně jasné; jeho paralely v lit. stulpas 'pilíř, kůl, stěžeň, věž, modla', lot. stúlps 'pilíř; holeň, lýtko aj.' hodnotí někteří badatelé jako příbuznost (např. Specht, KZ 68, 123, Skok 3, 353, Vahros 1966,60, Sch.-Šewc 1359n, Vasmer I.e., Smoczynski2007,611), jiní jako přejetí ze sl. (Brückner 1877,139, Skardžius 1931, 208, S-A 1955, č. 885).
Zakončení na -pb (vedle -bb) je pokládáno za pokračování ie. varianty labiálního formantu -bo-/-po-, který byl připojován k ie. *stel- (tak Schröder, ľF 18,5 lOn, Specht I.e., Persson 1912, 426n, Mladenov, AslPh 36, 129, Pokorný 1019n, Snoj l.c. aj.). Abajev (Etim 1966, 256, dříve už Brückner, AslPh 42, 140 a KZ 43, 321) poukazuje na to, Že střídání znělých a neznělých konsonantů je v sl. jazycích zcela běžné a není třeba je připisovat vlivu germ. slov, jak činí Tamm 1881, 31n, nebo dokonce pokládat psi. stblpb za přejetí z germ. *stulpa-, *stolpa-(to zastává např. Stender-Petersen 1927, 281, Meringer, WuS 1, 200, Mann 1329). Sobolevskij 1907,120 vysvětluje -pb ztrátou znělosti na konci slova.
Liewehr, ZslPh 23, 101 předpokládá výchozí st-blp-b a -b-b připisuje expresivnímu zesílení; Vondrák 1924, 413 myslí na sonorizaci -p- vlivem ŽŠ
881
stogt
stojatí
stogt, -am. 'stoh; Schober' (lxGl)
Nepokupnyj, GBSJ 235n má za to, že v rcsl. je doložen i význam 'kůl, kolem něhož se skládá seno, sláma nebo obilí'.
Exp.: Za přejetí z csl. pokládá Tiktin rum. stog 'stoh obilí, slámy nebo sena' (v. Tiktin 2001, 3, 53ln, shodně Rosetti 1954, 37 a 43 a Scärlätoiu 1980, 65), spíše však jde o přejetí z živých sl. jazyků; Dumke, JbRum 19-20, 89 je má za přejetí z b.
Et.: Psi. stogb > b. dial. stog, stok (BDial 6, 148), mk. stog, sch. stog, sin. stog, stog (Snoj 2003,700), slk. č. stoh, č. arch. stuh, stě. a č. dial. i stoha (Menčík, AslPh 5, 109, Bartoš 1906, 401), dl. Stog (v hl. nedoloženo, v. Sch.-Šewc 1359), pom. stôg, p. stóg, br. stoh, dial. i styh (SBrH), ukr. stih, r. stog, vše s významem 'velká kupa účelně srovnané slámy nebo sena, řídce i nevymláceného obilí', dále 'kůl zaražený do země, kolem něhož se skládá seno, sláma nebo obilí', 'lešení na sušení obilí', 'otevřená stodola' (vše sin. dial. Plet.), 'určité množství sena' (r. dial. Patkanov,ŽS 9,511, SRNG 41,172), sin. pl. stogi 'čtyři kůly zaražené do země kolem stohu' (Plet.), přen. 'hromada něčeho, velké (srovnané) množství' (mk. slk. č. dl., r. dial.).
Slovo s nepochybným příbuzenstvím v jazycích germ.: stsev. stakkr 'kupka sena', nor. stakk 'velká kupa sena, slámy nebo listí narovnaná kolem velkého kůlu' (Stang 1972, 54), švéd. stack, dán. stak 'stoh', střdněm. stack 'přehrada z kůlů' (v. Tamm 1881, 41n, Hujer, SbPastrnek 51, Vries 1962, 542, Gol^b 1992, 147, Bychovcová-Nepokupnyj, GBSJ 233n aj.); snad lze připojit i arm. ťakn 'hůl, sukovice' (Pokorný 1014, Snoj in: Bezlaj 3, 322); na další ie. souvislosti se názory různí.
• (1) Psi. stog-b < ie. *(s)teg- 'krýt, zakrývať. (2) Psi. stog-b < ie. *stogo- 'kůl, tyč' < ie. *steg- 'bodať.
(1) Z ie. *(s)teg- 'krýt, zakrývat' odvozuje psi. stogb Preobraženskij 2, 389n, Vasmer 3, 16, Otkup-ščikov 1967,236 a 1973,105n aj.; tito badatelé pokládají za příbuzné lit. stógas, lot. stágs, stprus. stogis 'střecha', s ablautem stprus. steege 'stodola', ř. otéji] 'střecha, kryté místo, dům', bez s-mobile lat. tegere 'krýt', těctum 'střecha, krov' aj. (v. i Meillet 1902, 222, Mažiulis 4, 158, Fraenkel911 aj.).
Souvislosti psi. stog-b s balt. slovy odmítá MEW 324, pochybuje o ní Trautmann 288, který poukazuje na délku koř. vokálu v balt. Smoczynski 2007, 605 je pokládá za slova izolovaná, et. nejasná. Také stind. sthagayati 'pokrývá, kryje', které připojují Meillet La, Preobr. l.c. a jiní, hodnotí Mayrhofer 1956, 3, 523 jako nejasné, bez jistých ie. souvislostí.
(2) Výklady odvozující psi. stogb z ie. *stogo-'kůl, tyč' (< ie. *steg- 'bodat, píchat') vycházejí z významu 'kůl zaražený do země, kolem něhož se skládá seno, sláma nebo nevymlácené obilí', který je doložen zejména v der. (např. sin. stozje, stezje 'kůl ve
stohu'; v. též stěžen.) —> 'stoh slámy, kopa sena'. Takto poprvé vyložil Hujer o.c. 48n, který zastává názor, že pův. stogi, nebyl pokryt; shodně Machek 1968, 578n, Stang l.c, Sch.-Šewc 1359, Snoj in: Bezlaj 3, 319, Bychovcová-Nepokupnyj, GBSJ 233n aj. K tomuto ie. kořeni řadí i Pokorný 1014, Vaillant 4, 66, Mann 1984, 1323 aj.
Také Meringer, U? 18, 266 odmítá představu, že psi. stog-b byl krytý, a domnívá se, že jeho základem bylo ie. *steg- 'vázať (z pův. 'píchat, bodať). Vidí zde odraz starobylého využívání svazků slámy k výrobě primitivních plášťů do deště, k pokrývání střechy, na povřisla ap., odtud pak *stogos 'hromada slámy'; význam 'krýť má u těchto slov za sekundární (pod. Zubatý I, 2, 161 aFraenkel891na WuS 12, 186n).
Terras, ZslPh 19,122 předpokládá psi. *stô-gb s významem *'vztyčený, stojící' a řadí je k psi. sto-ja-ti 'stáť. ŽŠ
stoikt, -a m. 'stoik; Stoiker' (csl.)
Et.: Přejato z ř. Ľxoixóq 'stoupenec stoické filozofie' < ř. oxoá 'sloupoví'. Tento filozofický směr je pojmenován podle sloupových síní s malbami (ř. ozoa koix(Xtj), kde jeho zakladatel Zénón v Athénách (kolem r. 300 př. n. 1.) vyučoval své žáky; v. např. Novotný 1956, 2, 993.
Jako označení stoupenců tohoto filozofického směru, přen. pak označení vyrovnaného, klidného člověka, se toto slovo prostřednictvím latiny rozšířilo do všech evropských jazyků (sr. např. r. stóik, angl. stoic, fr. stoique aj.). ŽŠ
stojatí, -itt 'stát; stehen'
Rovněž 'setrvávat, zůstávat, mít platnost', 'být přítomen, nacházet se', 'být, existovat'; s. za kogo 'zastávat se někoho, stát při někom'.
Ve spojení stojatí protivQ 'stavět se někomu na odpor', razbtio stojatí 'být rozdělen', stojatí na sebe 'být sám sebou, stát na svém, být vytrvalý'.
Der.: stojanije 'stání, přítomnost; trvání, stálost; stav, postavení'; pref. nastojati 'nastávat; hrozit; trvat na něčem, naléhat', ptc. nastojgi 'nastávající, nynější, přítomný', nastojanije 'trvání, vytrvání'; ostojati, též obbVobbstojati 'obklopovat, obstupovat', 'obléhat', o(bb)stojanije ve spojení gradb o(bb)stojanija 'hrazené, opevněné město'; otbstojati 'stát stranou, být vzdálen'; postojati 'postavit se, vzchopit se; obstát; zůstat', postojanije 'zastavení'; 'pevná půda v bažině' (ř. ůtzóotcioic;, Schumann 1958, 49); nepostOÍ(nb)nb 'nezastavitelný, nezadržitelný' (ř. ávuKóoTOLTo^, Schumann 1958, 42); prědbstojati 'stát před někým; být přítomen; stát v čele, být představeným; vynikat; stát před svým pánem', prědbstojanije 'přítomnost'; prěstojati 'stát před někým; být (přítomen); sloužit, pomáhat',prěstojgšteje n. 'věc, záležitost, předmět'; prěstojanije 'přítomnost; služba'; rastojati 'být vzdá-
882
stojatí
stomacht
len; stát mezi něčím', refl. impers. rastoitbfi razdělja-jeťb) s§ meždu činib 'je rozdíl mezi něčím' (Bes); sbstojati (se) 'spočívat v něčem, záležet, zůstávat, setrvávat', refl. 'sestávat se, skládat se z něčeho' (ř. ovvíoTaoOai, Schumann 1958, 57), Sbstojanije 'vytrvání, setrvání, stálost' (lx Supr); ustojati (komu) 'panovat nad někým', 'mohutnět', refl. 'ustálit se, vrátit se na své místo'; zastojati v L 18,5 Ev za ř. ŮTiamáCeiv; SJS překládá 'udeřit do tváře', lépe StslS 'obtěžovat' (tak i strS).
Komp.: blagostojanije 'dobrý stav, stálost' (lx Služ; ř. sóoTáOsia); pravostojanije 'přímost, správnost, spravedlivost' (Bes); prisnostojanije 'stálost, vytrvalost' (lx Bes); tvrbdostojati 'pevně, vytrvale stát', ptc. tvrbdostoje(i) 'pevný, vytrvalý', tvrbdostojanije 'pevnost, stálost; stav', tvrbdostojanbno 'pevně', 'důsledně, poctivě' (lx Bes), netvrbdostojanbnb 'nerozhodný' (Bes).
Exp.: Z csl. je rum. st. a prestoi 'být přítomen' (Tiktin 2001, 3, 204), a pristoi 'přistat, přirazit (k břehu)' (Tiktin 2001, 3, 226), rum. a osteia, a ostoi 'uklidnit, přestat' (Tiktin 2001, 2, 876, Rosetti 1954, 62).
Et.: Psi. stojatí > b. stojá, mk. stoi, sch. arch. Stojatí, Stojím (a v inf. vzniklo kontaminací se stati, Skok 3, 324), sin. státí, stojím, dial. stojáti (Plet.), slk. stáť, stojím, stč. stati, stojů (MStčS), č. stát, stojím, hl. stač, steju, dial. stojím (Sch.-Šewc 1352), dl. stojaš, stojm, plb. stot, stiije, porn. stač, stáje, p. stač, stoje, dial. i stojac (SW), br. stajác', ukr. stojatý, r. stojáť, 'stát, být, trvat ap.' se sek. významy.
O kontrakci v infinitivu v. Vaillant 3, 381.
•  Psi. stojatí, stoJQ < ie. *steIÍ2- 'postavit se, stáť.
SI. stojatí je odvozeno od ie. kořene *steH2- 'postavit se, stát' (v. stati), ale výklad jeho podoby není zcela jasný. Zjevně se jedná o psi. inovaci, byť srovnatelné formace jsou v ital. jazycích: sr. osk. staít'stojí', umber. stahu 'stojím' (v. Trautmann 281, Untermann 2000, 699). Základem byl zřejmě reduk. stupeň *stH2- (Vbn-drák 1924, 1, 109, Meillet 1934, 52, Pokorný 1005, Mottausch, KZ 111, 150, Boryš 2005, 574 aj.). SI. -O- pak lze vysvětlit jako vokalizaci laryngály (Shevelov 1964, 30, Erhart 1982, 46). Smoczyňski (1989, 2, 176n a 200; 2007, 1, 607) vychází z předsl. *stH2-eie- > *stai- > sl. stoi-.
V. též stati, nedostatí, stant, stádo, staviti, stoh. a sQpostati,. pv-bv
stolt, -a m. 'stůl, stolec, stolice, trůn; Tisch, Sitz, Stuhl, Thron' Ojed. 'sídlo' (lx Meth).
Ve spojení věštbti(ičbsk)yi stolb, sgdbtiyi stolb 'soudní stolice, soud'.
Der.: stolbnikb 'patriarcha'; nastolbtiikb 'nástup-
ce' (snad deverb. od csl. nastolován 'nastolit'); prěstolb 'sedadlo, stolice, trůn', pl. prěstoli 'trůnové, tj. jeden z andělských kůrů', prěstolbnb 'trůnní' (lx Zach); prě-stolbnikb 'patriarcha', prbvyi p. 'kníže apoštolský' (ř. TzpcoTÓOpovoc., lx Slepě); prědbstolije 'přední místo u stolu' (ř. KpoeSpía, lx Supr); sbprěstolbtib 'spoluvlád-noucí' (lx Euch); sbstolbnikb 'účastník sněmu, přísedící u SOUdu' (ř. aúveSpoc).
Komp.: prbvoprěstolbtiikb 'kníže apoštolský' (lx kalend. Ochr o sv. Petru a Pavlovi; ř. KpcozoOpovo^y, ravbtio-prěstolbtib 'mající stejný trůn' (ř. óp.ó9povoc, lx Napiš).
Exp.: Z csl. je rum. pristoi, prestol 'oltárni stůl' (Tiktin 1246, Rosetti 1954, 39, 45), tv. je i b. prestol (BER 5, 676), sch. prijestô, prijěstol, sin. prestol (Snoj 2003, 569n), ukr. r. prestól (KESRJ 268, ESUkr 4, 566); z csl. je rum. hist. stolnic 'šlechtic, který se u dvora staral o kuchyni' (Tiktin 1504, Rosetti 1954, 39), pokud ovšem nejde o přejetí z živých jsi. jazyků.
Et.: Psi. stolb, všesl.: b. mk. stol, sch. stô(l), sin. stôl, slk. stôl, stč. stol, c. stůl, luž. stol, plb. staul/stail, porn. stôl, p. stôl, br. stol, ukr. stil, str. stolb, r. stol, s význ. 'stůl' (sch., sln. dial. Piet., slk. č. pom. p. vsi.), 'nábytek k sezení (židle, lavice, trůn aj.)' (b. mk. sln. luž. plb. vsi.), s dalšími přen. významy.
Psi. stolb je příbuzné se stprus. stalis, lit. pastölai 'stojan, lešení', lot. stáli 'tkalcovský stav', gót. stols 'trůn', stangl. stöl, stsev. stall, něm. Stuhl, vše 'stolice, židle', angl. stool 'stolička, stolec, podstavec'.
Podle Fraenkela 893 je se sl. stolí příbuzné i lit. stälas '(pracovní) stůl', jiní je však pokládají za přejetí ze sl. jazyků (Büga 1922, 147, Brückner 517, Smoczyňski 2007, 597).
Nejčastěji bývá stolb odvozováno z ie. *stH2-lo-'podstavec, stojan' od *steH2- 'stát' (Brückner I.e., Thornquistová 1948,157, Holthausen 1948,283, Pokorný 1007, Fraenkel I.e., Sch.-Šewc 1359, Smoczyňski 2001, 207 a 409, Snoj 2003, 700 aj.). V. stati.
Jiní je vykládají ze *stel- (odtud např. stblati, v. sti>lati), které vychází z představy původního stolování, kdy se jídlo předkládalo (tj. stlalo) a jedlo na zemi (MEW 320, Gorjajev 347, Vondrák 1906, 1, 171, Preobr. 2, 391, Machek s.v. stůl, Vaillant 4, 69, Boryš 2005, 579).
O pův. významu stolí v. např. Machek 1968, 590, Knob-loch, ZS17, 302. pv
stomacht, -a m. 'žaludek; Magen' (csl.)
Exp.: Z csl. vykládá Tiktin 1504 rum. arch. stomah, i když by mohlo jít o balkanismus (v. níže).
Et.: Přejato z ř. axófjiaxoc; 'žaludek, jícen' (Vasmer 1909, 192), což je derivát se suf. -/o- od ř. axó\ía 'ústa'.
Z ř. přešlo i do lat. stomachus a odtud do rom. jazyků (it. stomaco, fr. estomac, špan. estómago); zřejmě dalmatsko-rom.
883
stomacht
stopiti
původu je i sch. stomak, dial. šťumak ap. (Skok 3, 338). Ale přímo z lidové ř. je alb. stomah, stumah (Skok I.e.), b. stomách (Filipovová 1969,160). eh
stopa, -y f. 'stopa, šlépěj; Spur, Fußstapfe'
Též přen. stopy 'kroky', v Apost lx stopa (noze) 'stopa jako délková míra'.
Et.: Psi. Stopa > b.jendemin. Stapka, mk. jendemin. stapka, srb. stopa, charv. stopa, sin. stopa, slk. stě. č. luž. stopa, plb. stupa, porn. p. stopa, ukr. r. stopá, s významy 'otisk chodidla, stopa' (b. mk. sch., řídce sin., č. luž. plb. porn. p., r. dial. Daľ 4,550), hist. 'stará délková míra' (asi 30 cm, rcsl. a str. i = šag, tj. 76 cm; v. Rybakov, Sovetskaja etnograíija 1949, 85) (b. sch. sin. slk. č. luž. porn. p. ukr. r.), 'dolní část nohy, chodidlo' (č. arch. a dial., dl. porn. p. ukr. r.), meton. 'noha' (plb., ukr. arch. a poet., r. arch. a poet.), 'krok' (b. mk., sin. st. Plet., r. arch. a poet.), 'cesta, stezka' (stč. MStčS, č. dial. SSJČ), 'škvíra ve skalní stěně (cesta pro horolezce)' (sin. SSKJ) ap.; dále 'malé množství, zbytek po něčem' (slk. č.) a další přen. významy.
Novodobý je význam 'rytmický prvek verše' doložený v b. sch. slk. č. vsi. (v r. od 30. let 18. století, v. Černých 1993, 2, 205). Je to evropský sémantickýkaľk lat.pěs (< ř. izoúč) 'noha', 'délková míra' i 'metrická stopa, takt'; sr. fr. pied, angl. foot, něm. Fuß tv.
Délka chodidla i rozměry dalších částí těla sloužily od pradávna k měření menších vzdáleností (v. Schrader-Nehring 2, 41); sr. např. ř. koú^, lat. pěs, psi. stopa, dále lat. ulna, psi. *olkíth 'loket' (v. lakttb) aj.; v. OtSN24,169,Moszynski 1929, II, 1, 116n a 121n, o různých délkách stopy u Slovanů v. SStarS 3,205n, Vynnyk 1966,27 a 31, o str. stopa v. Romanovovál975, 81naj.
Psi. stopa nepochybně souvisíš psi. stepenb 'stupeň, schod' (v. stepenb) a stopiti 'stoupnout' (v. stQpiti), jejich vzájemný vztah je posuzován různě. Rada badatelů vychází z *step-, *stop-, s nazálním infixem u slovesa *Stemp- (tak Meillet 1902, 258, Vaillant 2, 198, Snoj in: Bezlaj 3, 321 aj.). Snoj (2003, 701, shodně Rejzek 604 a Boryš 2005, 578) předpokládá psi. *stepti, *st§pg 'stanout', z něhož odvozuje psi. stepenb, stopa i stgpiti.
Nejblíže příbuzné je sthn. stapf 'stopa nohy, šlépěj', něm. Stapfe tv., stangl. stepe 'krok, chůze, schod', angl. step tv., snad i lit. stäpas 'opora, sloup', stlit. stapýtis 'zůstat stáť, s ŕ-ovým formantem lit. Stäbas 'deska, sloup' (v. Pokorný 101 ln, Fraenkel 896, Kluge-Seebold 1999, 788, Orel 2003, 371n, Vasmer 3, 19, Černých 1993 I.e. aj.).
Stind. sthäpayati 'zůstává stáť, které spojují s psi. stopa Uhlenbeck 347, Wood, D? 22, 137 aj., je nejasné: Mayrhofer 1956, 3, 524 je má za přetvoření slova přejatého (snad z Írán.),
později (Mayrhofer 1986, 2, 764) je chápe jako komp. ze *stha-'stanoviště' apáti- 'pán'.
Další výklad v. stopiti. Žš
stopiti, -it-b, stopljo 'šlápnout; treten' (lx Supr)
Der.: ipf. stgpati 'stoupat, kráčet', přen. 'postupovat, počínat si', stgpanije 'krok, chůze'; istgpiti 'vystoupit, vyjít, vykročit'; nastgpiti 'stoupnout, šlápnout na něco' s ipf. nastgpati; ostgpiti, obstgpiti 'obstoupit, obklopit'; ostgpiti, otbstgpiti 'odstoupit, vzdálit se', 'opustit někoho/něco', přen. 'upustit od něčeho, zanechat něčeho', nábož. 'odpadnout od víry, od boha', ostgpati, otbstgpati 'odstupovat, ustupovat', přen. 'vyhýbat se, varovat se', ostgpljenije, otbstgpljenije (ř. ánoa-zaala), ostgpanije 'opuštění, odpadnutí', ostgpbnb, otbstgpbnb 'odpadlý (od víry)', neostgpbnb 'vytrvalý', ostgpbnikb, otbstgpbnikb 'odpadlík' (ř. a^oCTTáxrjc); podbstgpiti 'nastoupit', podbstgpljenije 'následnictví'; postgpiti 'vystoupit proti někomu/něčemu', postgpati na kogo 'vystupovat proti někomu', otb česo 'ustupovat od něčeho', nepostgpbnb 'nehybný', v Apost 'neústupný, neoblomný';prěstgpiti 'přejít',prěstgpiti (zapovědb) ap. 'překročit (příkaz)', též 'odstoupit, odvrátit se', ipf. prěstgpati tv. (ř. 7iapa[3aíveiv, v. Molnár 1985, 263n), prěstgpovati jen lx Par ve spojení zakonb prěstgpovati 'přestupovat zákon', prěstgpljenije 'přestoupení (zákona), přestupek' (ř. napá^aaic), vNom lx prěstgpljenije kletvbnoje 'porušení přísahy', prěstgpljenikb 'provinilec', prěstgpbnb 'protizákonný, zločinný', sub-stant. zakonb prěstgpbnyi 'zločinec, bezbožník', ne-prěstgpbnb 'nepřestupitelný, neporušitelný', prěstg-pbnikb 'provinilec', prěstgpbnikb zákona nebo otb zákona nebo zakonu/zakonomb 'zločinec, bezbožník', lx Slepě kletvě prěstgpbnikb 'křivopřísežník'; pristgpiti 'přistoupit, přijít' s ipf. pristgpati, VencNik 2x pristgpiti (na k'neženje) 'nastoupit (vládu)', pri-stgpljenije, pristgpanije 'přístup, příchod', pristgpb 'přístupnost', nepristgpbnb 'nepřístupný, nedostupný'; rastgpiti se 'rozestoupit se', nerastgpbnb 'nerozlučiteľný'; sbstgpiti s§ 'uzavřít se', ipf. sbstgpati 'odstupovat, sestupovat', nesbstgpbnb 'nepohnutý, nepohnutelný'; ustgpiti 'ustoupit', ipf. ustgpati; vy-stgpiti 'vystoupit'; vbstgpiti 'vstoupit', vbstgpiti vb plesnbci 'obout se', ipf. vbstgpati; zastgpiti 'postavit se za někoho, ochránit, ujmout se', ipf. zastgpati 'stavět se za někoho, ujímat se někoho; mít účast na něčem; ustupovat, skrývat se', zastgpljenije, za-stgpb 'zastání, pomoc, záštita', zastgpanije 'ochrana', zastgpbnikb 'zastánce, ochránce, pomocník', zastgpbnica 'pomocnice'.
884
stopiti
stradati
Nejisté je doložení subst. stgp-b z nejasného místa v Supr 508,14: zákonu ubo crbk-bvnuumu pokarěe se prisegoch-b jakože mošthno stopa ti veličhstvijem' že ukazanbja t<5 pěv vójj.ä ... 7iei6ójj.evo<; rj(pájj.rjv ů<; olov tc tou [3ŕjjj.aTO<;; SJS 4, 196je uvádí s významem 'soudná stolice' (shodně Zaimov-Capaldo 1982, 2, 477), subprisešti (SJS 3, 314) pak spojení stgpaprisešti tou [5ri\ia.To<i aKTeoOai, lat. in tribunál ascendere, což není zcela přesvědčivé. MiMošič (cit. podle poznámky v Seveťjanově vydání Supr) a Leskien 1909a, 450 čtou stgpati; Leskien se domnívá, že překladatel chápal ř. /3rj|Lia jako 'krok' a přeložil je inf. stgpati. Koch 1990, 2, 641 interpretuje jako stgpati a předkládá k úvaze, zda stgpati zde nestojí místo lok. sg. slovesného substantiva stgpanii. Ani tento předpoklad však k objasnění nepřispívá.
Komp.: IdetvoprěstQpbnilcb 'křivopřísežník', no-vopristgpiti 'nověpřistoupit',prěstgpokletije 'křivo-přísežnictví', zakonoprěstgpljenije 'přestoupení zákona, zločin, přečin' (ř. 7iapá[3aai<;; v. Schumann 1958, 63), zakonoprestgpbrľb 'protizákonný, zločinný', za-konoprěstgpbtiyi, zakonoprěstgpbtiikb 'kdo přestupuje zákon, zločinec, bezbožník', zakonoprěstgpb-stvije 'přestoupenízákona',zakonoprěstgpovati 'přestupovat zákon'.
Exp.: Z csl. je r. arch. prestúpiť 'přestoupit, překročit', prestuplénije arch. 'přestoupení, porušování', práv. 'trestný čin' a další der. (Unbegaun, RÉS 34, 134, Preobr. 2, 408, Uluchanov 2004, 92n), dále rum. arch. otstäpnic 'odpadlík' (Tiktin 2001, 2, 879), a ostámpí 'ustoupit, vzdálit se' (Rosetti 1968, 576, Tiktin 2001, 2, 875), strum, a postímpi 'přistoupit' (Tiktin 1222), rum. preastäpnic 'odpadlík', strum, i 'kdo přestupuje zákon' (Rosetti 1968, 577), arch. a zästämpí 'chrániť (Tiktin 2001, 3, 945).
Et.: Psi. stgpiti, všesl.: b. stiípja, se suf. ng- stiípna, rak. stapi, sch. stúpiti, sin. stópiti/stopíti, slk. stúpiť, stč. stúpiti, č. arch. stoupit (v současné č. jen s prefixy), hl. stupič, dl. stupiš, plb. stgpět, porn. stp., p. arch. stgpič (v současné p. jen v ustálených frázích), br. s tupíc', ukr. stupy ty, r. stupiť, vše s významem 'vkročit, vstoupit, vejít', dále 'vykročit, zahájit, začít' (b. mk. sch. br.), 'vznést se' (stp.) a další, i přen. významy.
Psi. stgpiti je ingresivní sloveso, k němuž bylo utvořeno ipf. stgpati přecházející v iter. (v. Dostál 1954, 90 a 103, Slawski, SK 1,47, Snoj in: Bezlaj 3, 321). Ipf. Stgpati je doloženo ve většině sl. jazyků; ve spisovné b. je stapvam, v dial. i štápam (BDial 4,152 a 7,172), v kaš. a mk. je nedokonavý děj vyjadřován deriváty na -ova-. •   Psi. stgpiti < ie. *ste(m)p-/*sto(m)p- 'stoupat'.
Málo jasné. Nejčastěji je chápáno jako vb. s nosovým infixem z ie. *step-/stop-, z něhož je i psi. Stepetlb a Stopa (tak Skok 3, 338n, Pokorný 1013, Sch.-Šewc 1360n, Černých 1993,2, 205, Rasmussen 1999, 357, pozn. 5 aj.; v. stepem,, stopa). Machek 1968, 580 vysvětluje -g- ze
zdvojeného (expresivního) -pp- (*stopp- > stgp-).
Snoj (in: Bezlaj 3, 321, Snoj 2003, 701) rekonstruuje pro psi. stepetlb, stopa i stgpati výchozí vb. *stepti, *st§pg; zprézentníhokmene pak odvozuje psi. stgpiti (tak už Vaillant 3, 185 a 428, dále Boryš 2005, 577 a Rejzek 604). Slabinou tohoto výkladu je absence paralelních útvarů od prézentního kmene u sloves tohoto typu (legg, sedg, bgdg).
Za nejblíže příbuznáj sou pokládána germ. slovesa s Z?-ovým rozšířením: stsev. stappa, sthn. stampfön, něm. stampfen 'dupat nohou, dusat, pěchovat' a dále ř. axepßeiv 'prudce uhodit, třást, lomcovať (v. Preobr. 2, 409, Vasmer 3, 35 aj.).
O těchto souvislostech pochybuje Machek 1957, 474: poukazuje na slabé doložení ř. slovesa (Frisk 2, 788 i Chantraine 1051 zdůrazňují kolísavou formu i význam celé slovní rodiny a její expr. zabarvení), germ. a sl. slovesa pokládá za zvukomalebná a tedy příbuzná elementárně, nikoli geneticky (v. též H-K 353, Machek 1968,580). Také Vaillant 3,428 pokládá sl. i germ. slovesa za expresivní, podléhající různým deformacím.
Někteří badatelé hodnotí počáteční s- jako pohyblivé a nacházejí další souvislosti: se sémanticky blízkým psi. *tep-, *top-, *tgp- 'tepat, bíť (v. Brückner 517, H-K I.e.), nebo s psi. tgp-b 'neostrý, tupý' (např. Lewy, KZ 40, 420), což je sémanticky nepřesvědčivé (v. pritopljati sub 2).
Siebs, KZ 37, 308n připojuje ř. Sécpziv 'hnísť, stsev. tifa 'rychle se pohybovať, střdněm. tappen 'nejisté jít', což odmítá Vries 1962, 587.
Naopak Mladěno v, AslPh 36,127n a Specht, KZ 68,127 pokládají *step-/stop- zap-ové rozšíření ie. *steÜ2- 'stáť, v němž je s- pevnou součástí kořene; shodně Snoj 2003, 701. Puhvel 1984, 2, 474n uvádí p-ové rozšíření tohoto ie. kořene ve véd. sthäpayati 'staví', het. istap(p)- 'zavřít, chytit ap.', stlit. stapýtis 'být v klidu' aj.; v. též LIV 2001, 590n, pozn. 20, Smoczynski 2007,601n. ŽŠ
-Strabiti v. ustrabiti
stradati, straždett 'trpět, strádat; leiden'
Dále 'snášet, trpět', 'namáhat se, zápasiť, 'postrádať.
Der.: stradanije 'utrpení, strádání', v Bes lx 'starost, péče', stradbba 'utrpení, strádání' (lxSupr), stra-dalbcb 'trpitel' (lx Mak); istradati '(vy)trpět (mučed-nictví)' (lx Supr; zapsáno sii stradaachg, Sever'janov čte si istradaachg, sr. SJS s.v.); postradati 'vytrpět, snést utrpení', sbpostradati 'společně vytrpět', postrada-nije 'utrpení, strast', nepostradanbnb 'takový, který ne(u)trpěl'; prěstradati, -stradajet-h 'snášet, trpět', prěstradati, -straždet-h 'snést, přetrpět, vytrpět'.
Sr. také strasti..
Komp.: ng do stradanije, psáno nudo stradanije 'ná-
885
stradati
stracht
silí' (lx Bes); zblostradati 'snášet nesnáze' (ř. xaxoKa-9eív), pf. zblop o stradati.
Exp.: Z csl. je rum. strádanie 'námaha, utrpení' (Tiktin 1505, Cioränescu 749), a strädui 'trpět, usilovať (Tiktin 1505, Kiparsky, NphM 57, 172, Rosetti 1954, 42, 54), strädalnic 'starostlivý, pilný' (Tiktin 1505, Rosetti 1954, 49).
Et.: Psi. stradati > b. strádam, kniž. i stradája, mk. strada, sch. sin. stradati, slk. strádať, c. strádat, hl. tradač, dl. tšadaš, dial. i strádaš (Muka), stp., p. st. stradač (SStp, SW), br. dial. stradác' (SBrH, TurSl), ukr. straždáty, st. i stráždaty (Hrin.), st. a řídké stradáty (Žel, SUM), r. strádať, s význ. 'strádat, mít bídu, trpět nouzí' (sin. slk. č. luž. vsi.), 'trpět, trápit se' (b. mk. sch. slk. č. vsi.), 'ztrácet, být zbaven něčeho' (p., ukr. st. Žel), 'utrpět škodu' (sch.). V porn. jsou jen der.: kaš. strädni 'bědný, ubohý', strädnota 'bída, nouze' (Sychta), pomsln. strodnosc tv. (PWb).
Obvykle se sl. stradati vykládá jako d-ový der. ie. kořene *(s)ter- 'být tuhý, strnulý, tvrdý' > ř. axepeóq 'tuhý, tvrdý,pevný', oTpi)vr)c, oxprjvóc 'drsný,hrubý, tvrdý, ostrý', lat. consternáre 'děsit, lekat', strěnuus 'silný, rázný, činný', něm. starr 'tuhý, strnulý' aj. (Persson 1912, 435, Mladenov 611, Vasmer 3, 22, Sch.-Šewc 1524, Pokorný 1022); Snoj (in: Bezlaj 3, 322 a Snoj 2003, 702) rekonstruuje kořen s laryngálou: sl. stradati < ie. *(s)troHj-d- od *(s)terHj-.
Machek (s.v. stradati a 1934, 38) předpokládal pro stradati pův. význam '(těžce) pracovať, dochovaný v r. strádá 'těžké polní práce, sklizeň', a spojoval je se sch. rádiů 'pracovať (v. roditÍ2) za předpokladu í-mobile a vkladného t a dále pak s lit. darýti 'pracovať (proti Sch.-Šewc l.c, Vasmer l.c).
Vaillant 1, 170n myslel, že stradati spolu se strachb (v. stracht) souvisí se Sbrati 'sráť. bv
stracht, -a m. 'strach, bázeň; Angst, (Ehr)furchť
Dále 'strašení, hrozba', 'strašná věc, hrůza', v Bes i 'hrůznosť.
Der.: strašbľľb 'strašný, hrozný, obávaný; bázlivou úctu vzbuzující, podivuhodný; vznešený, úctyhodný', ve vazbě strašbnyi sgdb, strašbtioje sgdište 'poslední soud', adv. strašbno 'podivuhodně, úctyhodně', bestrašbnb 'nebojácný, neohrožený', bestra-šije 'nebojácnosť (SJS dod.), strašivb 'ustrašený, bázlivý', strašblivb tv., strachovanije 'strašná věc, hrůza'; strašiti 'strašit, děsit; zastrašovať, refl. 'děsit se, lekat se'; postrašiti 'zastrašit, poděsit', ipf. postra-šati, postrašenije 'hrozba'; prěstrašbtib 'vystrašený, ustrašený; strašný'; pristrašbnb tv., pristrašiti 'postrašiť; ustrašbľib 'ustrašený' (Bes), ustrašiti 'zastrašit, poděsit',refl. 'zaleknout se, zděsit se', ustrašenije 'hrozba', ipf. ustrašati.
Et.: Psi. strachb, všesl.: b. strach, mk. strav, dial. strach (Malecki 107), sch. sin. strdh, sch. arch. a dial. též straha f., slk. stč. č. hl. strach, dl. tšach, plb. stroch (P-S 140), porn. stp. p. vsi. strach, vše 'strach, hrůza, bázeň, obava', dále 'strašidlo, přízrak, strašák; osoba nebo věc nahánějící strach' (sch. arch. a dial. Rj, slk. arch., č. kniž. PSJČ, dl. arch. Muka, p., br. dial. SBrH 4,596) aj.
Nejasné, výklady se rozcházejí, mimoslovanské souvislosti jsou nejisté, těžkosti způsobuje i objasnění koncového -ch-\ většina autorů vysvětluje koncové -ch- z -gs-, resp. -ks-, ovšem cesty, kterými se k této rekonstrukci ubírají, jsou sporné.
Převažující je ten výklad, který psi. strachb považuje za o-ový stupeň ie. *(s)ter- 'být tuhý, strnulý, tvrdý', rozšířený o veláru -g- (ie. *strog-so-). Za nej blíže příbuzné se pak pokládají především germ. výrazy, např. sthn. starc, něm. stark 'silný, velký', stangl. stearc 'tuhý; přísný; silný' aj. (tak už Persson 1912, 432, 450, pozn. 2, dále S-A 1955, č. 888, Vasmer 3, 23, Sch.-Šewc 1362n, ESUkr 5, 435n, s pochybnostmi též Pokorný 1023 aj.).
Snoj (SlavR 35, 273n a Snoj in: Bezlaj 3, 323) vychází Z tvaru *strôk-so- a příbuzné vidí v jinak nedoloženém psi. *strěkti 'ztuhnout, ztvrdnout' (snad jen nepřímo v sin. ostrékel 'tvrdý, necitlivý ap.'). Z neslovan-ských jazyků nachází odpovídající tvary v stangl. on-drsedan 'bát se', střangl. sterten 'vyskočit; polekat' aj., jejich původ je však nejistý (sr. Skeat s.v. dread). Stejné formální východisko předpokládá i Rejzek 604n, k psi. *strěkti řadí het. ištark- 'onemocnět' (sr. Tischler 1, 434). K et. v. více stradati; sr. i strasti..
Podle Machka (SFFBU 1, 90 a Machek 1968, 580n) je psi. strachb deverb. substantivum od s-ového inten-ziva strachati (< *strdg-satí) a je příbuzné s něm. schrecken 'strašiť.
Další výklady:
Z formálních i sémantických důvodů je nepravděpodobný výklad, jenž v psi. strac h b předpokládá ie. kořen *ster- 'prostírat se, rozšiřovat se' a za nejblíže příbuzné má lat. stragěs 'hromada; padání, pád aj.', jež mylně pokládá za starý í-kmen (Pedersen, LF 5, 49, Charpentier, AslPh 29, 9 aj., odmítl už Vondrák 1906, 1, 354).
Pochybná je souvislost psi. strachb s psi. *stergti 'střežit, chrániť, jak postulují např. Mikkola, IF 6, 351, Mann 1285 a 1293 (v. strěšti).
Ondruš, JC 10, 14-19, zvi. 17n, rekonstruuje výchozí tvar jako *sr-og-\ jde podle něj o Schwebeablautk *ser-g- < ie. *ser-'pohybovat se, téci aj.' Předpokládá přitom změnu -g- > -ch- v důsledku expr. zabarvení slova. Spolu s psi. strachb vztahuje k tomuto ie. kořeni též psi. *sorgb (csl. sragb 'strašný'). Stejný
886
stracht.
strana
kořen vidí Vaillant 1, 170n v základu stra-, od něhož je podle něj utvořeno vedle stradati též strachb, a to pomocí sufixu -ch (v. i Vaillant 4, 660).
Podle Mladenovové, NREt 221n jde o specificky sl. tvoření (*strach-b < *straksb < *straskb), náležející s předpokládaným í-mobilekpsl. *trěskati 'zvučet, bít, tlouci aj.' Na podporu tohoto výkladu uvádí b. strjáskam (< *sbtrěskatí) 'lekám'. Většinou se ovšem psi. *trěskati pokládá za onom. slovo a to tento výklad poněkud oslabuje.
Někteří autoři za motivační východisko považují třas, chvění, a proto psi. strachb vztahují k ie. *tres-, resp. *trem- 'třást se' (Gorjajev 348, Jokl, AslPh 29, 28, Mladenov 611).
Podle Briicknera, KZ 43, 309 vzniklo strachb expr. zkrácením psi. *strastb, což je nepravděpodobné. hk
-strajati v. stroi
strana, -y f. 'strana, bok, okraj; Seite, Ranď
Též práv. 'strana sporu', dále 'krajina, země', 'okolí', 'cizina', většinou v pl. 'naroď, spec. 'cizí národy, pohané' (sém. kalkř. xa I0vrj, v. Zorell 1911,153); ve spojení ona strana 'protilehlá strana, druhý břeh'.
lx v Zogr a v Nicod psáno i Střena tv.
Význam 'stěna', který uvádí StslS z Ps 127, 3 Sin (žena tvoja jako loza plodovita vr> stranachb domu tvojego, ř. xáíto^, lat. latus), pokládáme za neopodstatněný.
O rcsl. str. strana : zemlja v. Michajlovská 1980, 133n.
Der.: straněni,, straní, 'cizí', 'mimořádný, zvláštní', substant. 'pocestný, cizinec', v Nicod 'proselyta' (tj. pohan, který přijal židovskou víru); ve spojení Stramnyj§ přijeti 'ujímat se pocestných', straním, sitvoriti ko-go oti česo 'odloučit', adv. stranino 'podivuhodně', straniniki 'cizinec, poutník', straniski 'cizí, cizozemský, pohanský', stranistvo 'putování v cizině, vyhnanství' (lxBes), adv. straní 'stranou, ze strany' (lx Bes);prěstranjatise 'naklánět se';pristranini 'okolní, sousední' (lxLobk),pristran'i tv. (lx Grig Zach).
Komp.: inostraniniki 'cizinec, cizozemec, barbar' (ř. áWócpvXoc;); ljubostranini 'pohostinný', Iju-bostraninije, stran(in)oljubije 'pohostinnost' (ř. cpi-Xo^evía), straninoljubistvo tv. (lx Bes), stran(in)olju-bici, straninopriimici, straninoprijemici 'pohostinný Člověk, hostitel' (ř. yiXó&voc., v. Schumann 1958,55), straninoprijetije 'útulekpro cizince' (ř. ^evoSo/eíov, lx Nom).
Exp.: Z csl. je r. strana 'kraj, krajina; země, stáť (Ticho-nov, SLTaz 10, 240), stránnyj 'divný, podivný, nezvyklý', arch. 'putující', substant. 'poutník', stránnik 'poutník (po posvátných místech)', strannoljúbec, strannopriímec arch. 'ochránce nebo hostitel poutníků', strannoljúbije arch. 'pohostinnost k poutníkům', inostránnyj 'cizí, zahraniční', inostránec 'cizinec' a další
der., ustraníť 'odstranit', ukr. arch. stránnyj, stránnij 'potulný', substant. 'poutník', stránnyk 'potulný mnich, poutník'; rum. cirk. stránä 'sedadlo pro kněze; chrámoví zpěváci, kteří stojí po stranách oltáře a zpívají střídavě' (Rosetti 1954, 45, Tiktin 2001, 3, 535), arch. stráinic 'poutník' (Tiktin o.c. 534). Jako přejetí z csl. stranbnikb hodnotí Kniezsa 568n maď. zarándok 'poutník, cizinec'; EWUng 6,1660 připisuje rozšíření slova putujícím slovanským mnichům.
Et.: Psi. *storna, všesl.: b. strana, dial. i stárna (BDial 1, 141; 7,137), stárna (BDial 8,168), mk. strana, sch, sin. arch. strana (Plet 2, 584), slk. stč. č. strana, plb. storna/starnä(P-S), luž. strona, dl. dial. i strjona (v. Sch.-Šewc 1364n), porn. stp. p. strona, kaš. i stárna (fonet. archaismus; v. SEKaš 4, 353n), br. Staraná, ukr. r. storoná, s významy 'strana, prostor na bocích něčeho, okraj' (všesl.), 'stráň, úbočí, svah' (b. dial, sch.), 'tvář' (b.; sém. paralely v. Lewy, PBB 32, 138), 'přední strana, průčelí' (kaš.), přen. též 'jeden z účastníků jednání, smlouvy nebo sporu' (b. sch. slk. č. stp. p. ukr. br.), 'stránka v knize' (b. mk. sch. slk. č. luž. porn. p, řídce ukr.), 'příbuzenská linie (otcova nebo matčina)' (sch. slk. č. stp. ukr.), 'zvláštnost, vlastnost někoho/něčeho' (b. mk. sch, slk. arch, stč. č. p. r.), 'hledisko, aspekt' (b. mk. sch. slk. č. stp. p. ukr. r.), 'skupina lidí názorově vyhraněná proti jiné skupině', odtud nový význam 'politická strana' (sch. slk. č. luž, br. dial, ukr.), dále 'směr, prostor v určitém směru, světová strana' (b. mk. sch. slk. č. porn. stp. p. vsi.), 'prostor, území, krajina' (b. mk. slk. stč. č. luž. porn. stp. p. ukr.), 'země, stát' (b, mk. arch, sch. stp. p. br. ukr.), 'cizina' (sch. br.) aj.
Doložena je i /-kmenová podoba *storni: csl. adv. straní, adj. pristran'i (v. Der.), sch. stran, sin. stran f. 'strana' (i přen.), 'část, díl; kraj, končina, území; směr, světová strana aj.', slk. č. stráň 'úbočí, svah', Stč. Stráně, gen. -ě f. tv, dl. Stroň tv. aj. (v. Vasmer3, 20, Machek 1968, 581, Sch.-Šewc l.c, Snoj in: Bezlaj 3, 323n aj., o sufixech Slawski, SK 1, 116n).
Psi. *storna je odvozeno z ie. *sterHi- 'rozprostírat (se)' (k jeho doložení v ie. jazycích v. prostrěti) rozšířeného suf. -na; pův. význam *'co je rozprostřeno do šířky, plocha, rozloha'.
Bernštejn 1974,45n předpokládá pro b. dial. stärnapsl. dial. variantu s redukovaným stupněm *stbrna; Varbotová 1984, 79 tuto možnost zcela neodmítá, připouští však také, že redukovaný stupeň mohl vzniknout sekundárně vlivem préz. stbrg, nebo že je b. dial. stárna výsledkem pozdního fonetického vývoje.
Rozšíření uvedeného kořene «-ovým suíixem představuje i ř. oxépvov 'hrud", lat. sternere 'prostírat, rozkládat', sthn. stirn(a), něm. Stirn 'čelo', kymer. sarn- 'stlát, kráčet' aj. (v.Dombrovszky, SSlav25,
887
strana
strecha
90, Pokomy 1029n, Frisk 2, 791n, Rasmussen 1999,159 a 432, LIV 2001, 599n aj.). Další výklad v. prostrěti, v. i prostrant.
Nostratické souvislosti ie. *sterH^- hledá Kaiser 1990, 108. ZŠ
strastb, -i f. 'utrpení, strast; Leiden, Pein'
Spec. 'umučení', také 'vášeň'.
Der.: strastbľľb 'strastiplný, mučivý', 'mučednický', bestrastbľib 'jsoucí bez utrpení'; strastbnikb 'tr-pitel, mučedník', strastbničbskb 'mučednický'; be-strastije 'život bez utrpení'; ostrastiti (s§) 'zarmoutit (se)'.
Kômp.: podobostrastbtib, podobbnostrast(bti)b-ľlb 'podobně trpící' (ř. b\ioioKa.Qŕi<;, Schumann 1958, 48), strastonosbcb 'trpitel, mučedník' (ř. ádXoyópoc, Schumann 1958, 55), strastotrbpbcb tv., v Euch lx strasto-trbpije 'rozkošnictví, náruživosť (ř. rj8u7iá6eia; StslS 611 se domnívá, že je to chyba místo slastotr-bpije, což není nutné, neboťjak stsl., tak živé jsi. a vsi. jazyky dokládají význam 'vášeň, náruživosť, v. níže).
Exp.:Zcsl.jerům.asträstui 'trpěť,strašte 'utrpení' (Tiktin 1509n) a sch. strast, ukr. r. strasti 'utrpení Kristovo, pašije'. Podle Plet. je z csl. i sin. strast 'vášeň', ale Snoj (in: Bezlaj 3, 324) to odmítá.
Et.: Psi. strastb > b. mk. strast, sch. sin. strast, slk. strasť, č. strast, br. straše', ukr. r. strasť s významem 'utrpení, trápení, strádání' (slk. č.), 'vášeň, náruživosť (jsi. vsi.).
Psi. strastb je odvozeno suíixem nomin actionis -tb (< ie. -ti-) od stradati 'trpět, strádat' (v. stradati; Meillet 1902, 279, Slawski, SK 2, 45, Černých 1993, 2, 206n aj.). bv
Strašiti v. strach-i,
stratigt, -a m. 'velitel, vysoký úředník; Befehlsha-ber, hoher Beamter'
V NT ve spojení stratigb crbkbvbtiyi 'velitel chrámové stráže'.
Komp.: archistratigb 'vrchní velitel' v. archistra-tigt.
Exp.: Z csl. je r. arch. stratig 'vojevůdce' (Vasmer 1909, 192n).
Et.: Přejato z ř. axpaTf]YÓq 'vojevůdce' Oj [i]; v. Thumb 1910,2), což je kompozitum z ř. axpaxóq 'oddíl vojska' a äyeiv 'vést' (v. S-A 1955,125, Frisk 2, 806 aj.).
Prostřednictvím lat. stratěgus nebo něm. Stratege se toto slovo rozšířilo do současných sl. jazyků: b. stratég, mk. stratég, sch. stratég, sin. stratég, slk. č. stratég, dl. arch., p. stratég, vsi. stratég, vše 'vojevůdce, stratég' (v. např. Snoj 2003, 703).
Sl. synonymum je vojevoda, starěišina. žš
stratilatt, -a m. 'velitel; Heerftihrer'
Doloženo v kalend. Ochr Slepě Šiš jako příjmení některých světců.
Exp.: Z csl. je r. arch. stratilat tv. (Vasmer 3, 22).
Et.: Přejato z ř. CTipcřiyjAáiyjc 'velitel vojska' Oj [i]), což je kompozitum z ř. axpaxóq 'oddíl vojska' a nomina agentis éXáxf]q 'poháněč, dozorce' « ř. ěXáav 'vést, pohánět'; v. např. Frisk 1, 482); synonymní je ř. OTpaTf]YÓq (DuCange Gr 1459n, Vasmer 1909, 193, v. stratigt).
Sl. synonymum je vojevoda, starěišina. žš
straža, -e f. 'stráž, hlídka; Hut, Wache'
Též 'doba mezi výměnou stráží', v Bes i 'péče, starosť, bes straž§ 'bezstarostně'.
Der.: stražiti 'hlídat, střežit', v Bes i 'pečovat, dbát', stražbba 'stráž', stražbda tv. (lx Supr, v. StslS 627), stražište 'strážní místo'.
Vedle toho je doloženo m. stražb, gen. -a i -i 'strážce, stráž; žalářník, dozorce', s der. stražii tv.
Exp.: Z csl. je vsi. straž 'stráž, strážce', stráža 'stráž, hlídka' arum. straj 'strážce', strajä 'stráž, hlídka' (Tiktin 1506n, Rosetti 1954, 41).
Et.: Psi. *storža f. > b. stráža, mk. straža, sch. sin. sträža, slk. st. stráža (HSSlk), slk. stráž, stč. stráže, stráž, č. stráž, arch. stráže, pomsln. stroža (PWb), p. stróia (p. stmi < č.), br. dial. storóža (TurSl), ukr. storóža, str. storoža, r. arch. a dial. storóža, vše 'stráž, hlídka, hlídání', 'stráž, strážci'. Luž. straža je z č. nebo p. (Sch.-Šewc 1363).
Psi. *storžb m. > b. poet. straž, sch. st. straž (Rj), sin. st. straž (Plet.), slk. st. stráž (HSSlk), stč. stráž, porn. strôž, p. strói, br. stóraž, ukr. stórož, str. storožb, r. stórož, vše 'strážce, hlídač'.
Psi. *storža, *storžb představuje o-stupeň kořene obsaženého ve slovese *stergti, stergp 'hlídat střežit' (v. Slawski, SK 1, 82). Další et. výklad v. strěšti.
Mikkola (IF 6, 349n) pro *stroža nepravděpodobně předpokládal kořen *sträg-. bv
strecha, -y f. 'střecha; Dach'
Et.: Psi. *strěcha > b. strjácha, mk. strea, sch. strěha, sin. stréha, slk. strecha, č. střecha, hl. třě-cha, dl. (s)tšěcha, p. strzecha, br. dial. str achá (SBrH 4, 596), ukr. strícha, r. dial. strecha (Daľ), vše 'střecha, přístřeší', s dalšími přen. významy (např. 'okraj střechy', 'okap').
Slovo má více výkladů, z nichž pravděpodobnější souvisejí se způsobem budování střechy.
• (1) Psi. *strecha < ie. *streig- 'uváznout, ulpět na čem'. (2) Psi. *strecha < ie. *sterH^- 'rozprostírat se'.
888
strecha
strěla
(3) Psi. *strěcha ~ sl. strojb, strojiti.
(1) Někteří vyvozují psi. *strěcha z ie. *stroi(g)-sä 'střecha' (Fraenkel 921, Machek s.v. střecha, Vaillant 4, 663, Snoj in: Bezlaj 3, 326, Snoj 2003, 703n, Boryš 2005, 583 aj.), s příbuzným lit. striěgti, stríegti 'pokrývat střechu slámou', striěgé 'slaměná krytina' < ie. *streig-'uváznout, ulpět (na čem)' (LIV 2001,604).
(2) Jiní odvozují * strecha od ie. *sterfi3- 'rozprostírat se' (v. prostrěti; Gorjajev 351, Mladenov614, Preobr. 2, 405, Machek, LF 68, 99, pozn. 9, Koštiál, AslPh 37, 397) se sl. sufixem -cha.
(3) Psi. *strěcha bývá spojováno také se strojb 'řád, pořádek', strojiti 'stavět' (Brückner 522, H-K 356, Vasmer 3, 26, ESUkr 5,447, Otrebski, SbTeodorov-Balan 332n, Sch.-Šewc 1543n aj.; v. stroi).
Méně pravděpodobné je odvozování psi. *strěcha z ie. *krědsá a srovnání s málo jasným ř. xprjorfúye-íov 'útočiště' (Oštir, AslPh 36, 441), nevyhovuje ani spojení se sl. strachb (Mikkola, IF 6, 351), s lat. terra 'zem, hlína', torrěre 'sušiť (Schrader-Nehring 1, 179n) nebo se stprus. craysi 'stéblo, stonek' (Petersson 1922,48n). pv
strěkati, strěčeťi,, strěčo 'píchat, bodat; stechen, anstacheln'
Přen. 'popichovat, podněcovat' (lx Supr).
Der.: strěkanije 'píchání', 'zkroušenost'; strěka-lo 'osten, bodec'; strěknovenb 'zkroušený'; postrě-kati 'podněcovat',postrěkatel'b 'podněcovatel',/?o-strěkngti 'podnítit',postrěknovenije 'podnícení'; ra-strěkati 'rozpíchávat, rozdrásávať.
Et.: Stsl. strěkati odpovídají br. dial. strakácca 'spálit se (o kopřivu)' (SBrH), br. strykác' 'pálit kopřivou' (TSBr), st. i 'bodat, pichať (Nos.), ukr. dial. strýká-ty 'píchat, bodat, vrážet' (ESUkr 5,442), r. hovor, stre-káť 'píchat, bodat, pálit'.
S těmito slovy se často spojují výrazy s význ. 'stříkat': sch. st. stfcati (Rj), slk. striekať, c. stříkat, porn. střikac, p. strzykač, stp. i strykač (SStp), ukr. dial. strýkaty, stríkaty (ESUkr I.e., Žel), r. dial. strekáť (Daľ); v. Moszynski 1957, 124, Boryš 2005, 584n, ESUkr 5, 442n. Vedle toho je i p. strzykač, stp. strzekač (SStp) 'píchat, vystřelovat (o bolesti)', o němž není jasné, zda patří k první nebo k druhé skupině. Jiní přidávají i slk. strkať, č. strkat, hl. storkač, dl. starkaš 'strkať (Trautmann 289, Pokorný 1030).
Avšak v těchto útvarech je zřejmě třeba vidět samostatné základy onomatopoického původu (Preobr. 2, 395, H-K 358, Machek 1957, 481n, Skok 3, 343), na COŽ by ukazovala i variace podoby kmene. Méně pravděpodobná je rekonstrukce společného výchozího kořene (Pokorný I.e.: ie. *strek- od *ster- 'rozšiřovat se', ke kořeni sr. prostrěti, strana; Ondruš, SlavS17, 192n předpokládá ie. *ser- 'skákať).
Smoczyňski (1989,55, pozn. 80) naopak spojil strěkati 'bodať s lit. sreígti 'vrážet'.
Machek (Slávia 28, 274) spojil strěkati 'píchat, bodať s něm. stechen tv.; strěkati 'stříkat' pak dal do souvislosti s lit. tékšti 'stříkat, cákat, kapať (Machek 1968, 588). bv
strěla, -y f. 'střela, šíp; Geschoß, Pfeil'
Der.: strělbcb 'střelec',strěliti 'střelit', nomenactio-nis strěljenije, ipf. strěljati; rastrěliti 'zasáhnout' (lat. exagitare, Reinhart 2000, 248); SbStrěliti 'zastřelit', ipf. sbstrěljati 'sestřelovat, střílet'; ustrěliti 'zasáhnout střelou, zranit', ipf. ustrěljati.
Exp.: Z csl. je rum. st. pistrealä 'dostřel; stadium' (< csl. prěstrělb, MLP), strele[ 'střelec' (Tiktin 2001, 3, 102, 547).
Et.: Psi. strěla > b. strelá, rak. strela, sch. stré-lalstrijěla, sin. strela, slk. strela, stč. střela, c. střela, dl. st. stšěla (Sch.-Šewc 1368), porn. střala, p. strzala, br. stralá,ukr. strilá,x. strelá, 'střela' (b. mk. sch. slk. č. porn. p. vsi.), 'šíp' (b. sch., sin. st. Plet., č. dial. Bartoš 1906, 404, p., dl. vsi.), 'blesk' (b. lid., sch. st. Rj, sin., slk. st. a arch. HSSlk, SSJ, č. dial. Bartoš I.e.), 'hrom' (b. lid., sch. st. Rj, slk. arch. a dial. Kálal, SSJ).
Psi. je i denominativní pf. strěliti: sch. st. strijěliti (Rj), sin. st. strelíti (Plet.), slk. streliť, stč. strěliti, č. střelit, hl. třělič, dl. stšěliš, plb. strelět, porn. střehc, p. strzelič, br. strélic', ukr. strílyty, str. strěliti, r. streliť 'střelit', s ipf. strěljati: b. stréljam, rak. strela, sch. strěljati/strijěljati, sin. strěljati, slk. strielať, stč. stňeleti, c. střílet, hl. třěleč, dl. stšělaš, porn. střelac, p. strzelač, br. straljác', ukr. striljáty, str. strěljati, r. streljáť', vše 'střílet'.
Sl. strěla spojil už Kuhn (KZ 1, 540) s germ. a Miklošič (MEW 325) s balt. slovy: lit. strěla 'šíp, střela', lot. Str§la tv. (Fraenkel 920n, Karulis 2, 307n), Stangl. stršil 'šíp', stsas. sträla tv., sthn. sträl 'šíp', něm. Strahl 'paprsek' (Orel 2003, 381).
Další et. je nejasná.
Někteří badatelé spatřují v bsl. a germ. výrazech ie. kořen *ster(H^)- 'rozšiřovat se, rozprostírat se' (Pokorný 1028; tak už Bremer, PBB 11, 280 a Persson 1912,449; ke koř. v. prostrěti, strana).
Naopak Varbotová (SbKlimov 45n) zde vidí ie. kořen *ser-'téct, proudit, rychle se pohybovať (ke koř. v. Pokorný 909n). Od téhož kořene odvozoval sl. výraz už Moszynski (1957, 121-6), ale germ. výrazy měl za přejaté ze sl.
Machek (s.v. střela) připouštěl, že bsl. a germ. slova byla přejata z praevr. substrátu.
Málo pravdepodobnej e přejetí sl. strěla z germ. (tak Peisker 1905, 72, Niederle, AslPh 31, 572; proti mj. Kiparsky 1934, 86).
Martynov (SEB 1, 161) vykládal sl. strěla\ako vzniklé mylnou dekompozicí z *ostrěla, derivátu vb. ostrěti 'ostřiť (odmítá
889
strěla
strišti
Varbotová I.e.).
Kretov (OLA 1997-2000, 138-142) odvozuje sl. strěla nepravdepodobne od vb. s-brětiti 'setkat se' a balt. a germ. slova pak považuje za přejetí ze sl.
Zcela nepravděpodobné je Ondrušovo (SlavSl 5, 304) spojení sl. strěla s ie. kořenem *pet- 'létat'.
Zigo (JC 41, 63) dokonce hledá kartvelské souvislosti, bv
strěšti, strěžet-i,, strěgo 'hlídat, střežit; hüten, bewahren, bewachen'
Také 'dávat pozor, pozorovat'.
Ptc. strěgyi 'stráž(ný)'.
Der.: ustrěšti 'dát pozor, pozorovat' (lx Gl).
EL: Psi. *stergti, stergg > sch. st. strijěči, střžěm, stregu (Rj), sin. stréči, strefeni, slk. striehnuť, striezt', strežiem, stě. stňeci, střehu, č. kniž. stříci(se), střehu (se), stdl. střěc (Sch.-Šewc 1363), porn. střěc, střega, p. strzec, strzeg§, br. scerahčý, scerahú, ukr. sterehtý, st. i sterečý (Hrin., Žel), sterehčý (Žel), sterefú, r. ste-réč', arch. a dial. i sterečí'(Dal'', SRNG), dial. i steréči, steregčí (SRNG), steregú, s významy 'střežit, hlídat, chránit, dávat pozor' (sch. st., sin. st. Plet., stdl. slk. č. porn. p. vsi.), 'číhat, očekávat, pozorovat, sledovat' (sch. st., sin. st. Plet., vsi.), 'obsluhovat, opatrovat, pečovat' (sin.).
Sl. *stergti sémanticky dobře odpovídají slova v balt.: lit. sérgěti, sérgiu, stlit. sérgmi 'hlídat, chránit', sárgas 'strážce, ochránce', lot. sařgs tv., sařgát 'hlídat, chrániť, stprus. ak. sg. absergisnan 'ochrana', komp. butsargs 'hospodář'. Potíže však činí sl. st-.
Někteří je vysvětlují kontaminací různých kořenů.
Pedersen (KZ38,319)aFraenkel (776naKZ72,196, ZPhon 7,426) předpokládají zkřížení kořene balt. slov a kořene obsaženého v ř. axépyeiv 'milovat'.
Hujer (LF 41,434) a podle něho H-K 358, Machek (1957, 481) a Rejzek 610 předpokládali kontaminaci kořenů *serg- (> balt. slova) a *(s)teg- (> ř. otéjsív 'krýt, chránit', stind. sthagayati 'zakrývá, skrývá', lat. tegere 'zakrývat').
Mikkola (LF 6, 349n) vykládal sl. *stergti kontaminací *serg- balt. slov a málo pravděpodobně předpokládaného kořene *storg-, *sträg- > sl. straza 'stráž' (v. straža), stsl. ostrogb 'palisády' (v. ostrogt).
Sachmatov (IzvORJS 7, 2, 304n) počítal s kontaminací jen s ostrogb.
Naopak Endzelin (1911, 44, pozn. a M-E 3, 716) předpokládal paralelní podoby kořene: *sterg- > sl. a *tserg- > balt. Gamkr.-Ivanov (1984, 811, pozn. 2) jednoduše rekonstruují *s(t)erg-. Podobně Trubačev (VSUa 3, 126, pozn. 21) prostě počítal se starým střídáním st- : s-. Karulis 2, 155 předpokládá
blíže neurčený pův. archifoném, který dal v balt. s- a ve sl. st-.
Torbiörnson (1901, 1, 28, 2, 66) a Ondruš (JČ 9, 148, pozn. 17, Slavica 1, 40) mysleli, že t se ve sl. slově objevilo až po metatezi likvid (přijímá Machek 1968, 587; podobně už MEW 293). Mažiulis 1, 44 se domnívá, že t vzniklo v redukovaném stupni bsl. kořene *serg-.
Jiní badatelé baltská slova vůbec oddělují (náznakem už Brückner, KZ 42, 47).
Pokorný 1032 a LIV 2001, 598 na základě sl. *stergti a ř. azépyav rekonstruují ie. *sterg- 'pečovat, starat se'. Do nostratických souvislostí pak tento kořen uvádí Il.-Svityč 1,210n (sr. i Lamprecht-Čejka, SFFBU 29, 16 a Kaiser 1990, 81).
Snoj (2003, 703) a Orel (2003, 375) spojují sl. *stergti s gót. gastaurknan 'zvadnout', sthn. gistorkaněn 'ztuhnout', stsev. blódstorkinn 'srazit se (o krvi)': pův. snad 'být tvrdý, pevný' —> 'pevně důsledně sledovať —> 'střežit'.
Sütterlin (LF 4,102) spojil sl. *stergti s ř. oTop/á&iv 'ohradiť, bv
-Strěti v. prostrěti
-strigati v. strišti
strišti, strižeťi,, strigo 'stříhat, ustříhávat; scheren, abschneiden'
Der.: strižbnikb 'duchovní, klerik' (Maksimovič, RJNO 2005, 1, 131 má za moravismus); ostrišti 'ostříhat', nomen actionis ostriženije; postrišti 'ostříhat' (v Euch 7x postrěšti, sr. Vaillant, Byzsl 21, 80, Koch 1990, 373n), postriženije 'postřižiny', ipf. postrigati, po-stridzati; podbstrišti 'postřihnouť, podbstriženije 'postřižiny'.
Exp.: Z csl. je rum. postrig 'přijetí do mníšskeho stavu', strigä 'tonzura', stríjnic 'hříbě' (tak Tiktin 1222, 1515).
EL: Psi. *strigti, strigg > b. stríža, rak. striže, sch. striči, strížěm, sin. stríči, strížem, stč. stříci, Střihu, hl. St. 3. os. sg. tňže (Sch.-Šewc 1546), plb. 3. os. straizě, porn. střic, střega, p. strzyc, strzyg§, br. strýhčy, stryhú, ukr. strýhty, stryžú, r. strič', strigú, v slk., č. a luž. nahrazeno produktivním typem: slk. strihať, č. stříhat, hl. tňhač, dl. stšigaš, vše 'stříhat (vlasy, srst, vlnu, nehty)', také 'stříhat látku, papír ap.' (sch. slk. č.), stč. i 'stínat (mečem)' (MStčS).
Týž kořen v jiném stupni ablautu je snad doložen v rcsl. strěgb 'stříhání', strěžbcb 'kdo stříhá' (Srez.). Není ovšem zcela jasné, zda sl. i reflektuje předsl. ei nebo T (sr. Meillet 1934, 219 aMSL 14, 350).
Se sl. výrazem se srovnává stprus. strigli 'bodlák', lat. stringere 'škrábnout, odtrhnout, oříznout' a výrazy v germ. jazycích: stangl. strícan 'udeřit', sthn. stríhhan 'natřít, hladit, dotknout se', něm. streichen,
890
strišti
stropt
gót. Striks 'háček' (sr. ESUkr5,440, Orel 2003, 382 s liter.). Rekonstruuje se pak ie. *streig- 'dotknout se, zavadit o něco' (LIV 2001, 603) a tento koř. se vykládá jako rozšíření kořene *ster- 'rozšiřovat se, rozprostírat se' (Pokorný 1028). Snoj (2003,705) vychází z význ. 'hladit, dotknout se, udeřit' —> 'pracovat s ostrým nářadím'. Černých (1993, 2, 210) rekonstruuje pův. význam ie. kořene jako 'tuhnout; činit tuhým, svazovat'.
Kvůli sém. disparátnosti srovnávaných výrazů Machek (s.v. stříhati a 1934, 38n) sl. strigti odděluje a spojuje je s lit. riěkti 'krájet'. bv
stroi, stroja m. 'řád, pořádek, ztížení; Ordnung, Ein-richtung'
Dále 'správa, řízení', 'úradek, předurčení', lx 'náležitosti, výstroj'.
Der.: stroiľľb 'vhodný, náležitý', 'podřízený', adv. stroino, -ě 'náležitě, vhodně', stroinikb 'podřízený' (lx Bes), nestroiľľb 'nesouladný, nejednotný, špatný', 'nestálý'; stroiti 'pořádat, uspořádávat, připravovat', 'spravovat, řídit, zařizovat', 'rozhodovat', 'působit, způsobovat', strojenije 'správa, řízení', 'rozhodnutí, ustanovení', 'správní okrsek, diecéze', nestroje-nije 'nepořádek, nepokoj', stroitel'b 'správce, hospodář', 'tvůrce, stvořitel', stroitel'bstvo 'správa, řízení, hospodaření'; postrajati 'upravovat, opravovat'; pristroiti 'připojit', 'opatřit', pristrajati 'připojovat, spojovat'; rastroiti 'uspořádat', ipf. rastra-jati; sbstroiti 'srovnat, smířit', 'připravit, uspořádat', 'potvrdit, schválit', nesbstroinb 'nesouladný, nejednotný', nesbstrojenije 'nepořádek, nepokoj, nesoulad'; ustrni 'stavění, budování', 'uspořádání, řád, mír', spec. 'mez, hranice', 'vyrovnaná mysl', 'napravení, náprava', 'náležitosti, výstroj', ustroiti 'vybudovat, zřídit, vytvořit, zhotovit', 'postavit, umístit', 'ustanovit,určit', 'rozhodnout', 'uspořádat, zařídit', 'vyzdobit', 'připravit, přichystat', 'vybavit, vystrojit', 'napravit, obnovit; vrátit', 'řídit, vést; vychovat, vzdělat', 'uzpůsobit, učinit nějakým', 'uklidnit, umírnit', refl. 'usmířit se', ustrojenije 'ustanovení', 'uspořádání, řád, stav', 'seskupení, konstelace (o hvězdách)', 'výzdoba', 'napravení, opravení', 'řízení, vedení; výchova, vzdělání', neustrojenije 'nepořádek, nepokoj, nesoulad', neustrojenb 'neuspořádaný', 'nepoučený, nevycvičený', ustroitel'b 'stavitel, budovateľ, 'správce', ustrajati 'stavět, umisťovat', 'připravovat', 'napravovat, opravovat', 'zřizovat'.
Komp.: blagoustroiti '(dobře) zařídit' (SlužSof0), blagostrojenije 'blahobyt' (lx Euch, SJS dod.).
Et.: Psi. *strojb > b. mk. stroj, sch. sin. stroj, slk. č. stroj, č. st. a dial. i strůj (Jg, PSJČ, Bartoš 1906),
porn. stroj, p. stroj, br. stroj, ukr. strij, r. stroj, s význ. 'uspořádání, řád, systém, stavba' (mk. stč. vsi.; vb. z r., Damerau 1960, 128), 'ustrojení, šaty, oblek' (stč., Č. dial. Bartoš 1906, pom. p. ukr.; v br. dial. z p., ESBr 12, 323), 'tvar, útvar, šik' (b. mk. sch. vsi.), 'stroj, nástroj' (slk. č. stp., p. st.; v sin. sch. z č.), 'vyladění' (b. p.), 'řada, linie' (b. st. Gerov), 'druh' (b. st. Gerov), 'mořidlo' (sin. st. Plet.), 'barva' (sch. st. Rj) aj. Hl. arch. stroj 'stroj' je z č. (Sch.-Sewc 1532).
Všesl. (kromě plb.) je denom. strojiti: b. stroja, mk. stroi, sch. strojiti, sin. strojiti, slk. strojit', č. strojit, hl. st. trojic, dl. tšojš, pom. strojíc, p. stroič, br. stróic', ukr. strójity, r. stróiť, s význ. 'připravovat, chystat, zamýšlet' (sin. slk. č. luž. br.), 'stavět, budovať (luž. r.; v b. z r., Damerau 1960,128), 'řídit, spravovat' (sch.), 'seřazovat, řadit, dávat nastoupit' (mk. sch. ukr.), 'zdobit, oblékat' (č. pom. p.), 'ladit' (p. ukr.), 'louhovat, vydělávat kůži' (sin., ch. st. Rj) aj.
Sl. * stroj b není et. zcela jasné.
Většinou se odvozuje od ie. *sterH3- 'rozprostírat se' (sr. prostrěti, strana; Persson 1912, 787, Mladenov 613, H-K 355, Pokorný 1030, Černých 1993, 2, 211 aj.): pův. 'rozprostranění, uspořádání'; srovnává se s lat. strue-re 'vrstvit se; zřizovat, stavět; osnovat, strojit', což je jiný derivát od téhož kořene. Berneker (SbKuhn 176) vykládal strojb jako deverb. od nedoloženého *striti, StrbJQ (tak i Fraenkel, KZ 69, 82, Skok 3, 347).
Snoj (in: Bezlaj 3, 332 a Snoj 2003, 707) předpokládá jako alternativu odvození sl. strojb od ie. *krei- 'vyznamenat se, vynikat' > ř. xpzícov 'vládce', av. srayan, stind. šrT-, av. srT-'krása' (ke kořeni sr. Pokorný 618, LIV 2001, 337): pův. 'krása, (harmonické) uspořádání'.
Sch.-Sewc 1532 předpokládá, že strojb je z ie. *strei- 'tuhý, upřený, pevný' > stangl. strimendi 'snažící se', stsev. strita 'namáhat se', sthn. stritan 'snažit se, namáhat se', něm. streiten 'vést spor'.
Machek (s.v. stroj) spojoval sl. strojb s něm. bereiten 'připravovat, chystať. bv
stropt, -a m. 'strop, střecha; Zirnmerdecke, Dach' (lx Supr)
Der.: otbstropiti 'zbavit stropu, střechy' (lx Supr).
Et.: Psi. stropb > b. dial. strop, sch. strop « č. nebo r., Rj, Skok), sin. strop, slk. stč. č. strop, hl. st. strop « č.; Kral, Jakubaš), pom. stp. p. strop, br. strop, ukr. strip, str. stropb, r. dial. strop, vše (kromě str.) 'strop, horní část místnosti', také 'prostor pod stropem, půda' (b., č. dial., r.), 'střecha' (stp. vsi.) aj., s předpokládaným sém. vývojem 'horní kryt místnosti, střecha' —> 'strop' —> 'prostor pod stropem'. K významu (zejména v p. dialektech) v. Stamirowská, JP 38, 5-9.
891
stropt
Strumica
Nejasné.
Nejčastěji se psi. strope (< *sroprb) spojuje se stsev. stangl.hróf n. 'střecha,přístřešek,kůlna', angl. roof 'střecha, strop', střdněm. rof 'přístřešek, kůlna' (Wijk, IF 28,122n, Trautmann 309, Specht 1947,93, Holthausen 1963, 176, Briickner 520, Skok 3, 347n, Orel 2003, 188, Boryš 2005, 581, ESUkr 5, 446), vše z ie. *krä-po- 'střecha'; s jiným rozšířením je snad z téhož kořene i gót. hrot 'střecha' (< ie. *krádo-), v. Snoj in: Bezlaj 3, 333.
Pedersen (1909, 1, 92) aj. sem řadí i stir. cró, cráu 'chlév', které však např. Pokorný 616 spojuje s ie. *krouo- 'dávat na hromadu, pokrývať (> psi. krovb).
Další příbuzenství je méně pravděpodobné.
Spojení psi. strop-b s lit. stiřpti 'vyrůstat', stripinis, strýpas 'příčka žebříku; klacek',parstrapinti 'přitáhnout se', lot. straps 'vypnutý, rovný', ř. -zpáKrfe, Tpácprj^ 'stožár ap.', střhn. straf 'tuhý' z ie. *(s)terp-, *(s)ter- 'tuhý, neohebný (stonek, kmen)' (M-E 3, 1081, Persson 1912, 436n, Mladenov 613, Zubatý I, 2, 166) vychází z názvu stavebního materiálu, v. též Němcem navrhovaný sém. vývoj 'kláda' —> 'přístřeší, strop' (Němec, NR 43, 212n).
Němec l.c. sem řadí i č. tropit 'provádět něco nepřístojného', které vysvětluje mylnou dekompozicí z denom. stropiti (sr. et. figuru stropb stropiti 'stavět, dávat dohromady přístřeší, dovršovat stavbu domu').
Machkovo spojení s ř. ipécpziv 'přikrývat, zakrývať, ôpocpo^ 'třtina', ópocpŕj 'strop, střecha' z ie. *reph- 'přikrývat' předpokládá vkladné s a / (Machek, Slávia 16, 190 a LF 68, 94-101, Machek s.v. strop); odmítá např. Vasmer 3, 30. pv
struga, -y f. 'tok; FluBlauf' (lx Psalt)
Et.: Psi. struga > sch. struga, sin. strúga, slk. struha, stč. strúha, struha (MStčS), č. strouha, st. i struha, dl. tšuga, porn. strega, strúga, p. struga, br. dial. strúha (SBrH, TurSl), ukr. dial. a st. strúhá (ESUkr 5, 450), r. dial. Strúga (Daľ, Demidovová, SevRG 8, 269), s význ. 'proud' (ch. st. Rj, p., ukr. st. Hrin.), 'potok, říčka, bystřina' (dl. dial. Sch.-Šewc 1549, porn., br. dial. ESBr 12, 329, ukr.), 'strouha, koryto, řečiště' (sch. sin. slk. č. dl., p. st. SW), 'zátoka, slepé rameno řeky' (br. dial. SBrH), 'blátivé místo' (br. dial., ukr. dial.), 'vysychající místo v potoce' (r. dial.) aj.
SI. struga je tvořeno ve sl. už neproduktivním suíixem -ga od ie. kořene *sreu- 'téci' (sr. Machek s.v. strouha, Vaillant 4,495, Slawski, SK 1, 65; ke koř. sr. ostrovt). Co do způsobu tvoření lze dobře srovnat lot. straúga 'nízké místo, kde se člověk proboří' (sr. Fraenkel 887). Jinak, ale od téhož kořene je utvořeno struja 'proud' (v. struja).
S-A 1955, č. 901 stsl. struga málo pravděpodobně překládají jako 'zničení' a spojují je se strbgati 'odírat' (sr. ostruiti). bv
Strugati v. str-Bgati -Struiti v. ostruiti
struja, -e f. 'proud; Strom'
Et.: Psi. struja > b. struja, rak. struja, sch. sin. struja, br. dial. struja (TurSl), ukr. st. a dial. strújá (Žel, ESUkr5,455), r. struja, vše 'proud, proudění, tok', i přen. 'proud, směr (politický, myšlenkový ap.)' (jsi. r.), 'vlna, příval (pocitů, nálady ap.)' (b. mk.), sin. St. i 'strouha' (Plet.); z r. je slk. arch. poet. struja 'proud' (Kálal, SSJ). Br. dial. i struj m. 'proud' (TurSl), 'řečiště, koryto' (SBrH).
Sl. struja představuje ja-kmenový derivát ie. kořene *sreu- 'téci' (ke kořeni sr. ostrov-i, a LIV 2001, 588, k suf. Slawski, SK 1,82n). Co do způsobu tvoření lze dobře srovnat vlit. sraujá '(silný) proud (vody, vzduchu)', lot. strauja 'proudění, proud' (sr. Fraenkel 887). Jinak, ale od téhož kořene je utvořeno sl. struga 'tok' (v. struga). bv
Strumica, -e f. topon. 'Strumica (Tiberiopolis)' (kalend. As Ochr Mak)
Název makedonského města ležícího mezi řekami Strymôn a Vardar (lat. Axium) a b. osady na území dnešního b. města Varna.
Exp.: Toponymum Strumica pokračuje v b. mk. Strumica, nř. EzpojjíviToa.
Et.: Jméno městaje odvozeno od názvu jím protékající řeky Strumica, který je pomocí suf. -ica utvořen od jména řeky Struma, jejímž je přítokem (Stankovská 1995,2,300). Sl. hydron. Struma je výpůjčka antického názvu tohoto toku, střlat. Strymč(n) < střř. ĽTpufióv, pravděpodobně trák. původu (sr. Lid.-Sc. 1656, Sleu-mer2006, 746). Ve střř. ĽTpvfjiúv je obsažen ie. kořen *sreu- 'téci', s epentetickým -ŕ-, což je vlastní jak reliktovým balkánským, tak sl. a germ. jazykům (v. ostrovt, kde je příbuzný ie. materiál a podrobný et. výklad; v. též struga, struja). Kořen je rozšířen suíixem *-men-/-mon- a odpovídá tak starému evropskému hydro-nymickému modelu popsanému už Krahem (v. Krahe 1954, především 54n; sr. i Vaillant 2, 208 a 3, 198, Georgiev 1958a, 122, Tasevová 1998, 265n, Pospelov 2002, 399 aj.).
Stejným zůsobem je od kořene *sreu- utvořeno i psi. * strumy (< ie. *sreu-môn-), gen. *strumene, jež je doloženo v sl. jazycích jak apelativy, tak toponymy (ke způsobu tvoření v. Slawski, SK 1, 125n): sin. Strúmen, slk. arch. strumeň (HSSlk), stč. jen proprium Strumeň (archiv stč.), č. st. strumeň (Jg), dial. strumeň, strumeň (PSJČ), dl. tšumjeň, dial. strumjeň, plb. sträumen (Rost 1907,425), porn. streméň, kaš. hydron. Střeméň (Sychta
892
Strumica
strust
5,179), stp. p. strumieň,p. zř. strum (SW), br. strumén', ukr. strúmin', strum, ukr. dial., r. dial. strúmen' aj., vše 'proud, říčka, potok', dále 'pramen' (slk. č. -podle Machka 1968, 583 vznikl tento význam vlivem obdobně tvořeného subst. pramen).
Po stránce slovotvorné jsou nej bližšími příbuznými lit. sr(i)aumuô, dial. straumuô 'říční tok', dále téžř. pevná 'tok', stir. sruaimm 'řeka', stsev. straumr 'proud', stangl. strěam 'proud', sthn. stroum, něm. Strom tv. aj. (v. Vasmer 3, 31, Brtickner 521, Fraenkel 887, Frisk2,650n, Pokorný 1003, Klein 1523, Sch.-Šewc 1549n, Snoj in: Bezlaj 3, 335, Boryš 2005, 582, ESUkr 5, 452 aj.).
Ie. kořen *sreu- bývá pokládán za rozšířenou podobu ie. *ser- 'proudit, rychle se pohybovať (podrobněji v. ostrovt). K doložení tohoto kořene v evropských hydronymech v. Sefčík, SEB 6, 324.
Ke skupině staroevropských hydronym patří i ilyr. Strevin-tia, panon. Stravianae a něm. Streu (Krahe 1954, 107, Bezlaj 1956, 2, 228). oš-hk
struna, -y f. 'struna; Saite' (csl.)
Komp.: deseti-, deseto-, desetbstrunbrvb 'deseti-strunný' (ř. SexáyopSoc).
Exp.: Z csl. je rum. struna 'struna' (Tiktin 1520, Rosetti 1954, 41), pokud nejde o přejetí z živých sl. jazyků.
Et.: Psl. struna > b. struna, mk. struna, sch. struna, sln. struna, slk. č. struna, hl. truna, dl. tšuna, p. struna, vsi. struna, ukr. dial. i struna (Žel), vše 'struna' a také '(koňská) žíně' (b. dial., mk. sch., sln. st. Plet.), 'tětiva' (luž., r. st. Daľ), 'šlacha' (luž.), 'hlasivky' (b. sch.) aj.
Nejčastěji se sl. struna < *strou-nä vykládá jako odvozené od ie. kořene *streu-, rozšíření kořene *Ster- 'pruh, Čára, vlákno, paprsek'; rovněž n-ovým formantem, ale od jiného stupně kořene je odvozeno sthn. střeno 'pradeno, pramen vlasů, příze ap.', něm. Strähne tv. (Persson 1912, 788, Skok 3, 351, Slawski, SK 1, 116, Sch.-Šewc 1537n, Snoj in: Bezlaj 3, 335, Boryš 2005, 582 aj.). Někteří pak tento kořen identifikují s ie. *sterH3- 'rozšiřovat se, rozprostírat se' (Pokorný 1028, Mladenov 613, H-K 356, Kluge 755 aj.; sr. prostrěti, strana): struna tedy pův. 'něco napjatého (struna, tětiva ap.)'; ale pro význam 'napínat, napjatý' slouží ve sl. kořen *(s)pen- (v. opeti).
Méně pravděpodobný je předpoklad struna < *strou-mna (Vasmer 3, 32, Machek 1957, 477), < *streu-gnä (Brandt, RFV 24, 183) nebo < *strou-gsná (Otkupščikov 1967, 28, 229, 235) od téhož kořene.
Machek (1968,583) spojoval sl. struna s av. snävar- 'nerv', stind. snävan- 'tětiva'.
Štrekelj (AslPh 28,494n) předpokládal struna < *stroupnä a to spojoval se sthn. struben 'ztuhnout', něm. strauben 'ježit se,
zdráhat se', stsl. strbpbtb 'scestí' (v. strtptťfc).
MEW 326 spojil struna se stind. srnóti 'slyší': pův. 'to, co je slyšet, co zní'? bv
strupt, -a m. rána, poranění, vřed; Wunde, Verwundung, Geschwür'
Dále 'strup, šupina', ve spojení strupb neicělbnb 'nádor, rakovina', rcsl. přen. i 'hřích' (Srez.).
Der.: strupivb 'malomocný'.
Et.: Psl. strupb > b. strupe], st. i strup (Gerov), mk. strup, sch. sln. strup, č. strup (z č. je slk. strup, SSJ), hl. trup, dl. tšup, p. vsi. strup, vše (kromě sln.) 'strup, zaschlá krev na ráně' a také 'lišej' (b. st.), 'vyrážka, vřed' (mk., br. dial. SBrH), 'lup' (r. st. Dal'), 'výrůstek na ovoci' (ukr. st. Hrin.), 'jed' (sch. st. Rj, sln., sr. i Valčáková,SbErhart204), 'neúrodné pole' (Č. dial. Bartoš) (ke sl. dokladům sr. iMerkulovová, Etim 1970,189-191). V plb. jen adj. f. stroipovä 'strupovitá' (v. Olesch 1983,1106).
Et. nejasné.
Jako odvozené od téhož kořene v oslabeném stupni se sem řadí stsl. strbpbtb 'scestí' (v. str-tp-Bt-i,).
Někteří badatelé dále srovnávají sthn. strüben 'ježit se, zdráhat se, bránit se', něm. sträuben tv., stsas. strüf 'naježený', ř. oxpuyvóc, 'trpký' a vidí zde rozšíření ie. kořene *ster- 'být ztuhlý, ztvrdlý' (Torp 504, Persson 1912, 445, 11'jinskij, RFV 69, 18, Boisacq 921, Chantraine 1065, Sch.-Šewc 1538, Boryš 2005, 583 aj.).
Jiní vykládají sl. -t- jako vkladné, srovnávají Strupb (Solmsen, KZ 37, 600n, Slawski, SlOc 18, 255 = RS 55, 10, Specht, Sprache 1, 45, Gamkr.-Ivanov 1984, 406, pozn. 1), příp. i Strbpbtb (Černých 1993, 2, 212, s.v. stroptívyj, Snoj in: Bezlaj 3, 336 a Snoj 2003, 708) S ř. púlioq 'Špína, nečistota' (Frisk 2, 666 a Chantraine 980 však mají ř. slovo za nejasné); Pokorný 1004 pak na tomto základě dokonce předpokládá ie. *sreup- 'strupovitá špína na těle'.
Machek (s.v. strup a 1934, 40n) s oběma sl. výrazy za předpokladu s-mobile srovnával lit. raůpas 'osýpky, neštovice', raupsai 'vyrážka na kůži', lot. raupa 'drsná (husí) kůže' (klonili se k němu S-A 1955, č. 903 a Merkulovová, I.e., 192; podobně Otrebski 1939, 202).
Málo pravděpodobné je spojení sl. strupb se stsev. hrufa 'strup', sthn. rufa tv. (Uhlenbeck, PBB 26, 307, Agrell 1921, 29) nebo jeho odvozování od ie. *sreu- 'téci' (Mladenov 613 a AslPh 36, 128n). bv
strust, -a m. 'pštros; Strauß' (lxBes)
Et.: Csl. strusb, podle Reinharta (2000,248) bohe-mismus, bylo přejato ze sthn. strüz 'pštros' (> střhn. strupe) > něm. Strauß tv.).
Z téhož zdroje, příp. ze střhn., je slk. dial. štros (Kálal), Stč. Štrus, Štros, C. dial. Štros (Gebauer 1894, 1,
893
strust»
strtptťt.
420, Bartoš 1906, Machek s.v. pštros), luž. Štrus, Stp. Strus (SStp),p.ifr«i, VŠe 'pštros' (v.Newerkla2004,211n,ESUkr 5, 455 s liter.). Málo jasné je p- ve stě. č. pštros (> slk. pštros, stbr. pstrus, ESBr 12, 319). Svoboda (1964, 207) je vysvětluje jako původně vkladné a uvádí os. jm. Sptros, dosvědčující podle něho přechodné stadium (souhlasil Machek 1968,496). Rejzek 516 zde naopak vidí lidovou etymologii podle pestrý. Lze ale snad i uvažovat o tom, že p- vzniklo podle pták.
Nejspíš z p. je stbr. strus, br. st. strus', ukr. arch. strus', r. arch. strus, strus' 'pštros' (ESBr 12, 318, ESUkr I.e.). Nová přejetí z něm. Strauß jsou b. štráus (sr. Parveva-Kern 1999, 389) a vsi. stráus (do br. a ukr. prostřednictvím r., v. ESBr 12, 318n, ESUkr 5, 435).
Sthn. strüz je z pozdně lat. strüthiö 'pštros' a to zase z ř. axpoOQoq, oxpouQóc 'vrabec, malý pták; pštros' bez jasné et. (sr. Frisk 2, 811; Blažek, RS 55, 53 spojuje se sl. drozdí < ie. *(s)drosdh-). bv
strtgati, stružet-i,, stružo 'škrábat, odírat; kratzen, abschürfen' Reu. i 'holit se'. Inf. i strugati.
Der.: ostrbgati, ostruig 'zbavit (něčeho)', ostrb-ganije 'ostříhání' (tj. odření, odstranění vlasů). Nejisté je istrbgati 'seškrabat' (Gl, v. SJS 1, 821).
S-A 1955, č. 901 sem málo pravděpodobně řadí i struga (v. struga).
Exp.: Z csl. je rum. st. a síruji 'strouhat, soustružit' (Tiktin 1520).
Et.: Psi. strugati, stružo (kde časem došlo k zobecnění infinitivního nebo prézentního kořenového vokalismu; sr.Meillet,MSL 14,363, Vaillant 3,315): b. Strú-Ža, starža, st. i strata, strägá (Gerov), mk. struze, dial. i struga (RMJ), sch. strugati, struiěm, strügäm, ch. st. i strgati, striem (Rj), sin. stŕgati, str gam, striem, strugati, strúgam, st. i strúiem (Plet.), slk. strúhať, stč. strúhati, sestrhati, c. strouhat, hl. truhač, dl. tšugaš, porn. strugac, p. strugač, br. struhác', ukr. struháty, r. strogáť, hovor, strugáť, vše 'strouhat, oškrabávat, ořezávat' a také 'soustruhovat, hoblovat' (jsi. luž. porn. p. r.), 'vyřezávat' (slk. p.), 'vrzat (na hudební nástroj)' (b. mk. sch.), 'chrápat' (b. mk. sch.).
Co do ablautu je psi. struio, strugati stejný typ jako *zid]Q, zbdati 'stavět' (v. ztdati), není ale jasné, zda vokalismus prézentního kmene reflektuje ie. ou (Traut-mann 288) nebo eu s disimilací očekávané měkkosti před SUÍixálním j (Meillet I.e., Machek s.v. strouhán).
Z ie. jazyků se srovnává lot. strügains 'pruhovaný', stsev. strjúka 'utírat,hladit', nor. strokk 'hoblík', stangl. stroccian 'hladit, třít' a rekonstruuje se ie. *streug- 'hladit, otírat' (LIV 2001,605). bv
strtkt, -a m. 'čáp; Storch' VSupr 'labuť'.
Exp.: Z csl. je rum st. a dial. sttrc 'čáp' (Tiktin 1500).
Et.: Stsl. strbkb ~ b. štärk, dial. i šträk (Klepi-kovová, VSUa 5, 166), mk. štrk, sch. štrk, ch. st. i strk, štrok, štrh (Rj), sin. štôrklja, dial. ŕ/c (Plet., SSKJ), štrok (Plet.), r. dial. sterk, sterch, sterech, stercha (Vasmer 3, 13, Daľ, SRNG), vše 'čáp', r. dial. i 'bílýjeřáb' (podrobně v. Klepikovováo.c, s. 165n).
• (1) Stsl. strbkb < germ. (2) Stsl. str-bk-b ~ stbrkati < ie. *(s)ter- 'být ztuhlý'.
(1) Někteří badatelé považují uvedené výrazy za přejaté z germ., sr. stsev. storkr, stangl. storc, sthn. storah, něm. Storch, vše 'čáp' < pragerm. *sturkaz (Uhlenbeck, AslPh 15,491, Hirt, PBB 23, 341, Peisker 1905,62, Preobr. 2, 386, Kluge 754).
Sobolevskij (AslPh 33, 480) naopak připouštěl přejetí sl. slova do germ. Za nejasný měl směr přejímání Miklošič (MEW 322).
(2) Jiní spojují sl. slova s vb. (s)ťbrkati, (s)ťbrčati, (s)ťbrčiti 'trčet, strkat' (> č. strkat, strčit, trčet, hl. storčič, r. torčáť aj.) a vidí zde ie. kořen *(s)ter- 'být ztuhlý, stát ztuhle': čáp je pták stojící vzpřímeně, Ztuhle (Zubatý I, 2, 165n, Kiparsky 1934, 161n, Vasmer l.c, Klepikovová o.c, s. 164, Sch.-Sewc 1361, Snoj in: Bezlaj 4, 121 a Snoj 2003, 743; ke kořeni v. Pokorný 1022n). M-E 3, 1073 přidali ještě lot. stírka 'dlouhonohá postava, děvče'. Jiné, g-ové rošíření téhož kořene se pak spatřuje v pragerm. *Sturkaz (v. Blažek, JIES 10, 15n, Orel 2003, 384 s liter.).
Málo jasnéje pak ovšemjsl. š-\ Kiparsky l.c. zde viděl mladší přejetí z něm., podobně Schneeweis 1960,142aStr.-Tempsová 1958, 21 ln a 1963, 231; naopak Skok 3, 417 předpokládal domácí hláskový vývoj, jen ch. dial. štrok měl za zkřížení něm. a sl. výrazu. Podobně nejasné je r. dial. -ch: Kiparsky l.c. připouštěl přejetí od povolžských Němců, proti byl Vasmer l.c. Ch. dial. štrh měla Klepikovová o.c, s. 167 za přejetí z něm. Sin. štôrklja se zpravidla pokládá za pozdní výpůčku z něm., ale Snoj in: Bezlaj 4, 117 je má rovněž za domácí. bv
strtpttt, -a m. 'scestí; Ab-, Irrweg' (lx Const)
Der.: strbpbtbnb 'nerovný, křivý, neschůdný', 'špatný, zlý, zvrácený'; strbpbtivb 'špatný, zlý, zvrácený'; strbpbtbstvo 'drsnost, neschůdnosť; strbpb-tanije 'scestí' (lx Sav); ostrbpbtiti, ostrbpbtati 'kličkovat, uhýbat'.
Exp.: Trubačev (in: Vasmer.-T. 3, 782) a Cyganenko 409 pokládají za přejetí z csl. r. stroptívyj 'vzpurný, umíněný, neposlušný', ale Mladenovová (NREt 1, 226) má za přejaté jen stroptívyj ve významu 'špatný'.
Et.: Stsl. strbpbtb a jeho derivátům odpovídá ve sl. jazycích pouze b. st. strapoten 'strmý, nerov-
894
strtpttt
student
ný, tuhý' (Gerov), pokud není přejaté z r., a případně r. stroptívyj, dial. strópotnyj, strópotkij, stropotlí-vyj 'vzpurný, umíněný, neposlušný, vzdorovitý' (Daľ, SSRLJ, Merkulovová, Etim 1970, 192).
Stsl. str*p*t* se většinou pokládá za odvozené od oslabeného stupně kořene obsaženého ve sl. Strup* 'strup' (Vasmer 3, 30, S-A 1955, č. 904, Mladenovo-vál.c. aj.): pův. snad 'hrbolatý, křivý, neschůdný'; další výklady v. strupt.
Jinak slovo vykládal Mladenov 614, který je odděloval od strup-b a odvozoval od ie. kořene *ster- 'rozprostírat se, roztahovat se, rozšiřovat se', bv
strtmi, adv. 'tvrdě, rázně, příkře; hart, schroff (lx Supr)
Ve spojení strbmb glagolati 'být svárlivý' (lx Parim).
Der.: Od adj. strbmb 'strmý, srázný', doloženého v csl. (v. MLP), je odvozeno strbtniti 'snažit se, usilovat' (lx VencNik), strbtnljenije 'tlak, síla, nátlak', 'proud (o vodě)'; ustrbtniti 'vrhnout se, obořit se; přihnat se', 'zamířit, pustit se, vydat se', 'rozhodnout', refl. 'rozhodnout se, odhodlat se' s ipf. ustrbtnljatise 'řítit se, pádit' (lx Supr), ustrbtnljenije 'běh, úprk', 'nápor, nátlak', 'směřování', 'záměr, úmysl', 'hněv', 'tíha, břímě'; vbstrbtnljenije 'hněv' (lx Sin2/N 18b 10, SJS dod.).
Komp.: strbtnoglavb 'střemhlav, hlavou dolů'.
Exp.: Z csl. je r. stremgláv 'střemhlav' (Vasmer 3, 25, Mladenovová, NREt 1, 222n); č. střemhlav < r.
Et.: Psi. strbmb > b. strámen, mk. strm(en), sch. strm, sin. strm, slk. č. strmý, r. dial. strem(n)yj (SRNG), s o-stupněm kořene psi. strom* > p. stromy, br. stromy, strómki, dial. i stramný (SBrH), ukr. strimkýj, st. i strómyj (Žel), vše 'strmý, příkrý, srázný', ukr. r. i 'rychlý, dravý, hbitý'.
Doloženy jsou i slovesné deriváty: sch. strmití, sin. strméti, slk. strmieť, č. strmět, p. st. trzmič (SW) (p. > č. st. třměti, třmíti 'čnít' ?), ukr. stremíty, r. stremíť, s význ. 'strmět, čnít' (sch., sin. st. Plet., slk. č. p. ukr.), 'žasnout, divit se, být překvapen' (sin.), 'mířit, řídit' (r.), refl. 'snažit se, usilovat' (r.). Je možné, žer. stremíť {> b. stremjá se, mk. stremi se, sch. strémiti, sin. streméti, stremíti, vše 'snažit se, usilovať, v. Damerau 1960, 128, Skok 3, 346, Snoj in: Bezlaj 3, 330) je vzhledem k svému významu z csl.
Nejčastěji se sl. strbtn* srovnává s něm. stramm 'napjatý, tuhý',niz. strom 'ztuhlý, tvrdý' (Schmidt 1895, 39, Zubatý I, 2, 167n), ř. OTEpéptVíOC 'tuhý, pevný' (Per-sson 1912, 430) a řadí se k ie. kořeni *(s)ter- (Pokorný 1022), resp. *(s)terHj- (Snoj 2003,705) 'být tuhý, ztuhlý, tuhnout' (—> 'být vzpřímený, čnící vzhůru, strmý'; sr. Vasmer 3, 25, Snoj in: Bezlaj 3, 330, ESUkr 5, 438 s liter.).
Řadí se sem i č. strom (Brückner 519, H-K 355).
Nejisté je balt. příbuzenstvo. Büga (v. Büga 1958, 2, 605) a Trautmann 290 spojovali se sl. strbmb vlit. straménti 'vystrašiť, M-E 3, 1081 zase lot. dial. stramenes 'močálovitá louka'. Machek (1934,43n) se domníval, že sl. slovo souvisí s lit. remti 'podpírat', ale později dal přednost spojení s něm. stramm (v. Machek s.v. strmý).
Kopečný (SbMladenov 379) měl sl. strbmb za onom.
Zcela nepravděpodobné je spojení s ie. *pet- 'létať (Ond-ruš, SlavSl 5, 301n). bv
student adj. 'studený, chladný; kalt, kühl'
V kalend. Ochr Slepě Mak a v cyr. přípisku k As 127b substantivizováno s význ. 'prosinec'; význam 'prosinec' nebo 'listopad' je doložen i v csl. a str. (MLP 897, Srez. 3, 574).
Der.: studetib 'zima, chlad, mráz', studeribcb, v Zach lx studenicb 'studna, Studnice', v Parim ve spojení studeribcb kletvbnyi 'studnice přísahy' (místo, kde byla uzavřena smlouva mezi Abrahámem a Abimelechem, ř. cppéap tou ôpxou; byla nazývána také 'studnice sedmi (ovcí)', což je překlad hebr. názvu Beer-šeba; v. Novotný 1956, 1, 67, Bibel-Lex 178n), dále 'propast, jáma, hlubina', rel. adj. studenbčbn* (lx Apoc).
Z psi. *studiti)e stsl. ustuditi 'ochladit', se zdlou-ženým koř. vokálem ustyditi tv.
Csl. ustydati (lx Bes) je nejspíš mylný překlad lat. refricárí (var. referrí) jako refrigeräri"(v". SJS 4, 696).
Komp.: rribtiogostuden* 'velmi studený' (lx VencNik).
Exp.: Z csl. studenb odvozuje Tiktin 2001, 3, 555 rum. st. studenifa 'kurděje' (sr. č. st. studeníce 'zimnice', Jg 4, 365).
EL: Psi. studenb > b. studen, mk. studen, sch. studen, sin. arch. studen, slk. stč. č. studený, br. dial. studzěny, scjudzěny, scidzěny, ukr. studeny], r. hovor, a dial. studěnyj, vše 'chladný, studený', někde i 'mrazivý, ledový' (např. br. r.).
Z psi. studenb jsou v některých sl. jazycích odvozeny názvy pro 11. a 12. měsíc, v br. 1. měsíc roku: sch. studení, ojed. arch. studen (Rj 16, 802), slk. arch. studeň (Kálal), br. studzen', ukr. arch. studen', r. arch. a dial. studén' (y. Mikl. 1868,16, o tvoření těchto názvů Holynská 1969, 98n aj.).
Slovotvorné je psi. studen* nejasné. Nejčastěji je chápáno jako pův. participium pf. pas., výchozí sloveso však neznáme; snad je odvozeno od nedoloženého primárního slovesa, pod. jako psi. zelen* 'zelený', jemuž odpovídá pouze lit. žélti 'zelenat se, růst' (tak Machek s.v. studeny).
Sotva může jít o ptc. od studiti, jak se domnívá Snoj 2003, 708 (to by vedlo k zakončení -djenb). Nepřesvědčuje ani předpoklad psi. ptc. studenblstbdenb (< ie. *steud-e-til*stud-e-tí), který uvádí Vaillant 3, 118 a Furlanová in: Bezlaj 3, 338.
895
študent.
studí.
Psi. studí s významem 'zima, chlad' pokládají Machek s.v. studený a Vaillant 3, 243 za postverbale od studiti, kdežto Trubačev (SM 2, 46) je má za substan-tivizaci pův. adjektiva *stude, z něhož rozšířením o -ene vzniklo psi. studené.
Do psi. je kladeno také kauz. studiti 'vyvolávat pocit chladu' (např. b. studjá, mk. studi, č. studit, hl. studzic, p. studzic, r. studit') a inchoativum se zdlou-ženým stupněm a nosovým inrixem stydngti (např. sch. sťinuti, č. stydnout, r. stýnuť), jejich vzájemný vztah je však hodnocen různě: Sch.-Sewc (1370, tak i Skok 3, 352 a Furlanová in: Bezlaj 3, 337n) má Studiti za denominativum od psi. stude 'chlad, zima', kdežto Machek a Vaillant pokládají stude za pozdější post-verbale (v. výše).
Za psi. dial. můžeme považovat též názvy pro 'pramen, studnu' odvozené suf. -bce: kromě stsl. studenech je mk. studenec, sch. studénac, sin. studenec/ studenec/ stüdenec, plb. staudinäc (P-S 137), r. arch. a dial. studenec (Daľ 4,595).
O dalších podobách tohoto názvu v jsi. jazycích (sch. zdenac, sin. zdénac) v. Boryš, HDZb 6, 71n, Furlanová I.e. aj. V dalších sl. jazycích je v tomto významu doloženo pokračování psi. deverbativa studbnja; v. Sch.-Sewc 1369, Boryš 2005, 585 aj-
Slova nejasná, bez jistých ie. souvislostí.
Psi. stud- je odvozováno z ie. *steud- 'chladnout', k němuž je možno připojit toch. B šcono « ie. *steudni-Hjen-, tak Adams 1999, 640) 'nenávist, zášt", se sém. vývojem 'mráz, chlad' —> 'nechuť, ošklivost' —> 'nenávist' (tak Windekens 1976, 483, k sém. vývoji v. Karlíkova, Slávia 67,54n) a dále paralelu východoír, a to iškašimské stiw- 'stydnout' (Abajev, SbFalk 10n).
Psi. studení se většinou spojuje s ie. *(s)teud- 'bít, strčiť (gót. stautan, něm. stoßen 'strčit, vraziť, za předpokladu odpadnutí počátečního í- i stind. tudáti 'bije, píchá', lat. tundere 'tepat, bíť aj.; tak Zubatý I, 2, 168, Berneker, LF 10, 154n, Vasmer 3, 33n, Pokorný 1032n, Sch.-Sewc 1368n, Furlanová in: Bezlaj 3, 337n, ESUkr5,456naj.); tuto souvislost však řada badatelů zpochybňuje (např. Frisk 2, 812n, Vaillant 3, 243, Martynov 1968, 71n aj.), neboťí-je pokládáno za součástkořene a také významy uvedených slov jsou odlehlé. Kümmel, LIV 2001, 601 správně rekonstruuje dva ie. kořeny: *(s)teud- 'strčit, vraziť a *steud-'chladnouť (jen se sl. doklady).
Psi. *stud- nelze oddělit od *stug-, které dokládá lit. stúgti 'ztuhnout, ztvrdnout', ř. cttú£ 'zášť, ošklivost; hrůza, děs', v pl. 'pronikavýchlad' avb. enrüyeiv 'Štítit se, ošklivit si' (s nejistou et., v. Frisk I.e., Chantraine 1065n), ze sl. jazyků pakukr. stýhnuty,r. dial. stýgnuť, p. (od 16. stol.) stygnqč 'tuhnout zimou, chladnout' (v. Fraenkel 928n, Furlanová I.e., Boryš 2005, 585n aj.). Sl. -d-
může být sekundární (Martynov 1968, 73), Machek l.c. je vysvětluje analogií podle syn. *cholde, nebo může jít o různá rozšíření ie. kořene. U sl. slov, kde je -g-jen u sloves s inrixem -no-, však je možná pozdější změna -dn- > -gn- (v. Zubatý l.c., Briickner 523, Skok 3, 352, Varbotová 1984, 157 aj.).
Další uváděná souvislost předpokládá kořen nerozšířený: s ř. azúojjLai, pův. 'být ztuhlý, čníť s der. cttOAo? 'sloup', (Smoczyúski 1989, 1, 12); to však lze spíše spojit s ie. *stä-'stáť (v. Frisk 2, 813 a 800).
Příbuznost psi. studení se sthn. stůda, něm. Staude 'keř, křovina', kterou uvedl Uhlenbeck, PBB 26, 309, odmítl Kluge, PBB 34, 556 pro hláskové nesrovnalosti. Kluge-Seebold 2002, 877 mají germ. slovo za nejasné.
V. též studí., sty děti se. ŽŠ
stuďt., -a m. 'stud, hanba; Scham, Schande'
Dále 'nestoudnost, hanebnost', přen. 'ohanbí', v Supr lx ve spojenípokrovište studa 'bederní rouška'.
Der.: studené, studovene 'hanebný, nestoudný', bestudene 'nestoudný, nestydatý' (podle Schumanna 1958, 23 kalk ř. ávaiár;?; Trubačev, SM 2, 46 a Žuravlev, SBJa 1999, 26n kladou toto adjektivum už do psi), bestudbnike, bestudbCb 'nestoudník' (ř. předloha chybí; Schumann l.c. je má za kalk ř. ávaiárjc, Jefimovová, Slavj 2004, 4, 39 ř. acppcov), bestudije 'nestoudnost' (ř. avaíSeia), v Nom lx
bestudbstvovati 'počínat si nestoudně, páchat nepravosti' (ř. avaiCT/uvTEÍv); v Bes lx ostuditi se 'znelíbit se'.
Komp.: studoděi 'pederasť, studodě(ja)nije, stu-doložbstvo, -stvije 'nestoudnost, prostopášnost', v Nom lx studopriobrětenije 'mrzký zisk' (ř. aioxpoxep-Sío).
Et.: Psi. stude > sch. arch. stud (Rj 16, 801), sin. kniž. stud, slk. č. stud, r. dial. stud (Daľ 4, 595), s významy 'stud, pocit zahanbení, hanba' (sch. arch, slk. č, r. dial.), ošklivost, hnus' (sin.), 'ohanbí, vnější pohlavní orgány' (sch. arch. Rj).
Psi. stude mělo výchozí význam 'chlad' (b. mk. stud, sch. stud, r. dial. stúda 'zima, chlad, chladné počasí'); v. studení.. Sém. vývoj: 'chlad, nepříjemný pocit chladu' —> 'pocit zahanbení, stud' (tak Vaillant 3, 243, Larin, VLU 14, 3, 151, Karlíkova, Slávia 67, 54n aj., další liter. v. sub styděti se), také 'ošklivost'; sr. č. otřást se ošklivostí, třást se zimou, stč. studiti sě komu 'ošklivit se někomu' (MStčS), rcsl. ostuditi 'ochladiť i 'znepřátelit' a 'zneuctít' (StrS 13, 166), č. ostuda 'hanba, pohoršení'. Sém. paralelu představuje psi. *morze 'mráz, led' s der. *mbrzene 'mrznoucí, komu je zima' —> 'ohavný, hanebný ap.' (v. Trubačev, SM 20, 12n aj.). ŽŠ
896
stüchii
stbblo
stuchii, -ija m. 'živel; Element'
Označuje čtyři živly - oheň, vodu, zemi a vzduch, ř. cttoi-Xela, z nichž se podle starořeckých filosofů skládá svět.
Var.: Doloženo i femininum Stuchija a neutrum Stuchije; psáno též Stuchii, v Slepě lx Stichija.
Exp.: Zcsl. jer. stichija (odtud sin. stihija; Snoj 2003,699), ukr. br. stychíja 'čtyři elementy, z nichž se skládá svěť (kniž.), dále 'přírodní živly', přen. 'nespoutaná síla', 'oblast činnosti' ap.; v. Matzenauer 1870,410, Vasmer 1909,192, Černých 1993,
2, 203.
Et.: Přejato z ř. axoiyelov 'počátek řady, základ, základní látka ap.' —> pLenroi/eľa: filosofický termín 'čtyři živly, z nichž se skládá viditelný svěť (v. Zorell 1911, 532, Frisk 2, 783n aj.). Ř. diftong Ol se V Stsl. reflektuje jako -ti-, řídce jako -/- nebo -u- (v. Meillet 1902, 190, Preobr. 2, 387, Vasmer 3, 15, Skok 3, 334 aj.).
V jsi. jazycích hodnoceno jako balk. grécismus: b. stichija, mk. stichija, srb. (odtud ch., tak Brodnjak 1993, 505) stihija 'základní přírodní element', 'nespoutaná síla', přen. 'dobře známá a ovládaná činnosť ap., dále rum. štafle 'přízrak, duch', alb. stihi tv. (v. Mikl. 1867, 127, Filipovová 1969, 159, Argirovski 1998, 262, Skokl.c, Tiktin 2001, 3, 511).
Synonymum domácího původu je sbstavb. žš
styděti s§, -itt se, styždo se 'stydět se, hanbit se; sich
schämen, beschämt werden'
Der.: styděnije 'stud, hanba', postyděti se 'zastydět se, být zahanben'; ustyděti s§ 'zastydět se'.
Další der. jsou odvozeny z kořene *styd-\ styďblcb 'ne-stoudný, hanebný', v Supr lx ve spojení pokrovište styďbko 'bederní rouška'; lxFris postydbľľb 'zahanbený', nepostydbnb 'nepoháněný, bez hany' (ř. áve-xaíoxvvToc, v. Leeming, Tradycje 54), nestydbflb 'neza-hanbený'; jen v Supr 2x subst. stydostb 'nestoudnost, hanebnost'.
Exp.: Z csl. je strum, a se stidi 'stydět se' (Tiktin 2001,
3, 527) a snad i st. rum. nestidinjä 'nestydatost' (Tiktin 2001, 2, 806).
Et.: Psi. styděti (se) > sch. stídeti selstídjeti se, slk. kniž. (< č.) stydieťsa, stč. styděti sě, č. stydět se, dl. arch. stydáš se, porn. prefigované vsti^ec sg., vste^ec sg, kaš. řídké i vstidac (Sychta 6,114), stp. wstydač (si§), p. wstydič si§, dial. i stydzič si§ (Karlowicz 5,256), ukr. stydýty(sja), r. stydíť(sja), všude s významy 'stydět se, hanbit se', v stč. a stp. i 'bát se, strachovat se', bez refl. zájmena 'zahanbovať (p. ukr. r.), 'trápit, sužovať (stp.).
Z těchto sloves je odvozeno sch. stid, slk. arch. styd, č. st. styd, stydá (Jg 4, 371), porn. vstid, vstěd, p. wstyd, br. dial., ukr. r. styd, vše s významem 'stud, hanba', dále 'ostuda' (r. hovor.), 'stydlivost,cudnosť
(p. arch.), 'zevní pohlavní orgány' (sch., p. st. Boryš 2005,713, r. hovor.).
Urbaúczyk 1946,165n se domnívá, že subst. (w)styd nahrazovalo už v stp. synonymní srom vlivem č.; odmítá Siatkowski (in: Basaj-Siatkowski 2006,449).
Psi. styděti s§ obsahuje zdloužený redukovaný stúpenie, kořene *steud-/stoud- 'chladnout' (dalšívýklad v. student). Význam 'pociťovat zahanbení, stud', označující nepříjemné psychické stavy, byl přenesen z významu 'pociťovat nepříjemný chlad, zimu' (tak už Jg 4, 365, Vaillant 3, 243, Larin, VLU 14, 3, 151, Furlanová in: Bezlaj 3, 338, Karlíkova, Slávia 67, 54n, Arutjunovová, VJa 1997,2,65 aj.; v. též studí,). Sémanticky paralelní je psi. *morzb 'mráz, chlad' —> nibrzbkb 'bídný, odporný' (v. Brückner, AslPh 11, 135n, Vasmer 3, 35, Sch.-Šewc 1368n aj.)-
Miklošič (MEW 327n) předpokládalu styd- dvě homonyma a oddělil význam 'zima, chlad' od 'stud, hanba'. Tak i Machek (LP 8, 62n a Machek s.v. styděti se), který psi. styděti se, studí spojil s lat.puděre 'stydět se'. ŽŠ
stbblo, -a n. 'kmen; Stamm' (lx Zach)
Vedle toho doloženo stbblb, -i, m. 'kmen' (lx Grig).
Der.: stbblije 'stébla trávy, sláma', 'strniště', ve spojení stbblije izgrebbno 'koudel, vyčesaná vlákna'.
Et.: Psi. stbblo, stbblb, všesl.: b. stäbló, stebló, st. i stabel m. (Gerov), mk. steblo, sch. stáhlo, sin. stéblo, dial. i stébel f. (Plet.), slk. steblo, zblo, č. stéblo, dial. i zblo, Stč. i Stblo, zdblo (Gebauer 1894, 1, 324), hl. stwjelco, dial. i spjelco, dl. splo, dial. i zblo (v. Sch.-Šewc l372n), plb. stablii, porn. zdeblo, kaš. i steblo, pomsln. ščebäl, p. zdzblo, zdzieblo, st. a dial. i zblo (SW, Karlowicz), dial. i šcieblo, šciblo (Karlowicz), Stp. i ščblo (SStp), br. scjabló, dial. i scebló (SBrH, TurSl), ukr. stebló, řídké stébel' m. (SUM, Hrm.), r. stébel' m., st. i stebló, s významy 'stéblo, stonek, stvoľ, (b. sch. sin. zsl. vsi.), 'strniště' (r. dial.), 'kmen (stromu)' (b. mk. sch., sin. st. Plet., r.), 'strom' (sch.), 'výhonek' (p. dial., br. dial. SBrH), přen. o částech předmětů majících tvar stvolu ap.' (např. držadlo selského nářadí, příčel aj.; pomsln. vsi.), dále 'rod, původ' (mk. sch.), 'nepatrné množství' (slk. č. porn. p.).
Tradičně se sl. stbblo, stbblb srovnává s lit. stibis 'penis', lot. stiba 'hůl', ř. oxißapoq 'pevný', lit. stíe-bas 'kůl, pilíř, stěžeň', stáibis 'holeň', lat. tlbia tv. (už Zubatý I, 2,162, Meillet 1902,419) a spatřuje se v něm deverbativum odvozené Z-ovým sufixem (sr. Vaillant 4, 552) od slovesa doloženého v lit. stiěbti, stiebiúos 'vypínat se vzhůru': stbblo, stbblb je něco, co drží vzhůru klas nebo větve (sr. Machek s.v. stéblo). Co do Z-ového formantu lze dobře srovnat lit. dial. stibliai
897
stbblo
stbklo
'holé větve' (Snoj in: Bezlaj 3, 314).
Varianta téhož kořene se pak vidí v lit. stipti, stimpú 'tuhnout', lot. stipt, stipu tv., lit. stiěpti, stiepiú 'natahovat', lot. stiept, stiepju tv., stprus. postippin 'celý', lat. stipula 'stéblo'. Kümmel, LIV 2001, 592, 594 s ? rekonstruuje ie. *steib-lsteip- 'tuhnout, stávat se pevným'.
Sr. Trautmann 287, Vasmer 3, 7, Pokorný 1015n, Mažiulis 3, 332n, Smoczynski 2005, 288, ESUkr 5, 405 s liter. bv
stbdza, -e f. 'stezka, cesta; Pfad, Weg'
Exp.: Z csl. je ukr. kniž., r. kniž. stezjá 'stezka' (ESUkr 5, 406, Preobr. 2, 378, KESRJ 318).
Et.: Psi. *stbdza > sch. stáza, sin. stezá, stě. stzě (Gebauer 1894, 3, 1, 226n), Č. stezka, plb. stagä, Stp. stdza, s(c)dza, stecka (SStp), stp., p. dial. steczka (SStp, SJP, Karlowicz), p. dial. stedzka (Karlowicz 5, 231), vše 'stezka, pěšina, cesta'.
Vedle toho lze předpokládat psi. *stbga bez třetí palatalizace, doložené většinou v deminutivech: č. dial. stezka (Gebauer 1894,1,506, Bartoš 1906,Machek 1968, 577), hl. ščežka, dl. sčažka, dial. i ščažka (Sch.-Šewc 1416), porn. stezka, p. šcieika, ukr. stezka, r. dial. stegá (Dal', SSRLJ), r. hovor, a dial. stezka (Dal', SRNG, SSRLJ), vše 'stezka, pěšina, cesta' s přen. významy.
Psi. *stbdza, *stbga je odvozeno od redukovaného stupně kořene obsaženého ve slovese stigngti, a to ještě v jeho původním významu 'jít, kráčet' (v. postignoti); dobře lze srovnat lot. stiga 'cesta, stezka'. Jiný derivát od stejného kořene představuje stsl. Stbgna 'ulice' (v. sttgna). Sr. Vasmer 3, 8n, Machek I.e., Kurkinová, Etim 1968, 98n, Boryš 2005, 613, ESUkr 5, 406 s liter. bv
stbgna, -j f. 'ulice; Straße, Gasse'
V pl. i 'náměstí'. V Bes také 'dvorana, vestibul'.
V Supr doloženo lx stbgda (v. níže).
Et.: Psi. * Stbgna, příp. * stbgna (s asimilací vokálů, Vasmer 3,17) > steh. stagna (Rj), ch. dial. stägna, sin. lid. a dial. stegnä, porn. stegna, pomsln. i stägňa, scegna (PWb), stp., p. dial. šciegna, stegna (SStp, Karlowicz), ukr. st. a arch. stóhna « csl.?, ESUkr 5,423), r. arch. stógna, s významy 'pěšina, stezka' (ch. porn., p. dial.), 'cesta, po níž chodí dobytek na pastvu' (sin. stp.), 'pastvina' (stp.,p. dial.), 'široká ulice, náměstí' (ukr. r.) (podrobně Šivicová-Dularová, JZap 13, 429n).
Stsl. stbgda vykládal Meillet (1902,321) jako pouhou chybu kopisty, to odmítl Otkupščikov (SbLarin 218n); stsl. slovu nicméně odpovídá b. arch. stägdá (RBKE, RODD), stägda (Gerov) 'náměstí'.
Psi. stbgna stejně jako stbdza 'stezka' (v. sttdza) je
utvořeno od redukovaného stupně kořene obsaženého ve slovese stigngti, a to ještě v jeho pův. významu 'jít, kráčet' (v. postignoti). Slawski (SK 1,116) vykládal sufix -na jako pouhý strukturní formant přetvářející archaický slovotvorný typ představovaný substantivem stbdza. Jiní ve stbgna naopak viděli substanti-vizované staré adjektivum (Brugmann II, 1, 263), příp. participium (Snoj in: Bezlaj 3, 314). bv
stbklo, -a n. 'sklo; Glas' (2xApoc)
Der.: stbklěnb, stbklenb « *stbklbnb?) 'skleněný'; stbklbnica, stbklěnica 'sklenice, (skleněná) nádoba, pohár, číše'.
Exp.: Rum. sticlä 'sklo' < csl. (Tiktin 2001,3,527, Rosetti 1954,41), ale může být i z živých sl. jazyků.
Et.: Psi. stbklo > b. stäkló, dial. i cäkló (BDial 8, 180), mk. staklo, dial. i sklo (BER6,757), sch. stáklo, st. i s(t)kld, cáklo, ekld (Rj), sin. steklo, st. i sklo (Snoj in: Bezlaj 3,315), slk. sklo, st. a dial. i eklo (HSSlk, Orlovský), č. sklo, stč. i stklo, seklo (MStčS), porn. sklo, sklo, p. szkto, stp. i seklo (SStp, SW), sklo (SStp), p. dial. i stklo, Seklo (Karlowicz 5, 301), br. Šklo « p., Richhardtová 1957, 120), dial. i scjakló (SBrH), ukr. sklo, hovor, šklo « p., Richhardtová l.c), st. i steklo (Hrin.), r. steklo, dial. i sklo (SRNG), vše 'sklo' a také 'výrobek ze skla, sklenice, sklo brýlí' aj., b. hovor., sch. i 'láhev'.
V luž. a plb. jsou doloženy jen der.: luž. škla 'sklenice, miska', hl. škleňca 'sklo', plb. sakliněk 'sklář'.
Psi. stbklo je zřejmě výpůjčka z germ. jazyků, sr. gót. stikls 'pohár', sthn. stehhal 'kalich', stsev. stikill 'špička rohu určeného na pití', vše z ie. *steig-'píchať (Lehmann 325 s liter.), není ale shody o jejím stáří.
Nejčastěji se myslí na přejetí z gót. (už Ebel, KZ13, 449n, dále Trautmann 1910, 439, Stender-Petersen 1927, 397n, Kiparsky 1934,209n, Golab 1992,375, Schenker, Slávia 63,183, Newerkla 2004, l l7n s liter.). Předpokládá se přitom, Že Z pojmenování (špičatého) poháru bylo slovo přeneseno i na nádoby jiného tvaru a posléze na materiál, z něhož byly vyrobeny (užMEW 328). Morfologicky bylo přejetí adaptováno podle neutrových pojmenování jiných materiálů jako sbrěbro, zolto, železo.
Knobloch (ZS17,301 aSSlav 12,235n) naopak předpokládá pozdější přejetí ze zgerm. (souhlasí Snoj l.c. a 2003, 697).
Pochybné je už bsl. datum přejetí (Trautmann 286, H-K 333), protože lit. stiklas, lot. stikls, stprus. sticlo 'sklo' byly nejspíš přejaty ze sl. (sr. Fraenkel 906, Mažiulis 4, 157 s liter.).
Málo pravděpodobné je, že germ. slova byla přejata ze sl. (Jiilg, KZ 4, 208n, Lottner, KZ 11, 174, Uhlenbeck, PBB 20, 44 a 22, 191, Jagič, AslPh 23, 536), stejně jako domněnka, že jsou prapříbuzná (Mladěno v 615). bv
898
stblati
sugubt
stblati, steljeťb ipf. 'stlát, prostírat; ausbreiten'
V Bes lx stblati s§ komu 'oddávat se někomu'. Der: stelja 'střecha' (lx Supr); pref. nastblati 'na-
stlať (lx Supr); podbstblati 'podestlat, podložit'; postblati 'nastlat, (roz)prostřít, pokrýt', ipf. posti-lati 'stlát, prostírat', postelja 'lůžko, postel', po-stelbnikb 'komorník' (lx Hilf), postblanije 'prostor mezi domy, ulice, silnice' (lx Rumj, SJS dod.), jen v Bes rastblati 'porazit, srazit, potřít' (nejspíš sémantický kalk lat. prósternere).
Et.: Psi. stblati > b. stélja, mk. pref.postele, charv. dial. pref. zästiljati (Rj 22, 432), sin. stláti, slk. stlať, c. stlát, hl. slač, sčelu, dl. slaš, sčelu, arch. stlaš, plb. Stilě (3. os. sg. préz.; Olesch 1983, 1093n), p. slač, SČiele, dial. stlač (Karlowicz 5,234), br. slac', scjaljú, ukr. sláty, steljú, r. stlať, 'stlát, (roz)prostírat ap.'
Psi. stblati je z ie. kořene *stel- 'postavit, položit, připravit', z něhož je také lot. slát 'krýt', tilát, tiláju 'rozprostřít (len, konopí)', lat. látus 'široký' (< *stlá-to-s),x. criéAAetv 'ukládat,upravovat,uspořádat' (MEW 320n, Trautmann 286, M-E 3, 924 a 4, 187, W-H 1, 772, Mladenov 608, Skok 3, 331n, LIV 2001, 594 aj.). Příbuzné je také arm. ařa-stal 'střecha', het. ištalk-'srovnat, uhladit' (< *stel-k-) a snad i sém. vzdálenější alb. shtjell 'hodit, přehodit' (Vasmer 3, 10, Frisk 2, 786n, Furlanová in: Bezlaj 3, 318 aj.). Z téhož kořene je někdy odvozováno i psi. stolb 'stůl' (v. stolí,).
Příbuzenství s lot. slát 'krýť a s ř. cttéAAeiv 'ukládat, upravovat, uspořádat' má za méně pravděpodobné Furlanová 1. c.
Sém. blízké ie. *stel- je ie. *sterHy 'rozprostřít' (o něm v. prostrěti); sr. lat. látus : stratus. Otázkou je, zda jde o týž kořen s variací -l-l-r- (Gorjajev 346, Hirt 1927,1,207; H-K 352, Machek s.v. stláti aj.).
Nostratické paralely uvádí Illič-Svityč, Etim 1965, 373 a Il.-Svityč 1, 212. pv
stbledzb v. sktledzb
SU- v přejatých slovech v. též sii-
sugubt adj. 'dvojí, dvojnásobný; doppelt, zweifach'
V Cloz i sugobb tv.
Doloženo též staré í-kmenové nesklonné adj. a adv. su-gubb, v Euch sugobb tv., adv.'dvojnásobně'.
Adv. sugubo 'dvojnásobně; ve dvojici, společně, sami dva'.
Der.: sugubbtib 'dvojnásobný' (lx Supr), sugubiti 'zdvojnásobit', sugobiti tv. (Cloz Hval), usugubiti tv., sugubina 'dvojnásobek, dvojnásobná náhrada'.
Komp.: suguborodbstvol-roždbstvo 'dvojí zrození'.
S číslovkou místo iniciálního su-: dbvogubbtib 'dvojnásobný' (Bes), dbvogubiti 'zdvojovat, dvojnásobit' (Bes Zap); trbgubb 'trojí, trojnásobný', trbgubb tv. a 'trojnásobně, třikrát', adv. trbgubo, trbgubiti 'ztrojnásobit, třikrát opakovat' (o vztahu stsl. slovesa k jeho lat. ekvivalentu sr. Cibranska-Kostova, BE 52, seš. 3, 61-65); četverogubbno 'čtyřikrát, čtyřnásobně' (lx Bes); nibnogogubbnb 'mnohonásobný' (lx Bes).
Exp.: Z csl. je sch. arch. súgub 'dvojnásobný, zdvojený', ukr. arch. suhúbyj 'zvláštní, výjimečný, mimořádný', r. sugúbyj tv., arch. 'dvojnásobný', r. arch. sugúbiť 'zdvojit, zvětšit ap.' (KESRJ 324, ESUkr 5, 466).
Et.: V současných sl. jazycích nejsou příb. ekvivalenty stsl. sugubb doloženy. Psi. výchozí forma se obvykle rekonstruuje jako *sogubb, kde jmenný prefix *sq- je pokračováním ie. *sem/som 'dohromady, s' (v. st.), *gubbje deverb. adjektivum od psi. gbbngti, gybati 'ohnout, ohýbat' (v. prěg-bnoti). Sr. příb. substantiva v některých sl. jazycích, např. sin. guba 'záhyb, vráska, rýha aj.', kaš. gub 'záhyb, vráska', pomsln. guba tv. aj. (Bern. 1, 360n, Bezlaj 1, 185, SK 8, 298, SEKaš 2, 228n aj.). Sém. vývoj: *'složený, přehnutý dohromady (tj. zdvojený)' -> 'dvojitý' (Slawski 1, 375, Cejtlinová, UZIS1 17, 216n, Boryš 1975,120naj.). Změna sq > su se obvykle vysvětluje Starou denazalizací (SB 1, 241, Boryš l.c, Birnbaum-Schaeken 103 aj.). O alternaci -q-I-u- ve stsl. v. Wijk 1931,142n, Diels 1963,1,98n aj. Významově nejbližší jsou stprus. a lit. adjektiva s kořenem, odpovídajícím sl. gub-, a to stprus. dwigubbus 'dvojitý', lit. dvigubastv., trigubas 'trojitý' (Trautmann lOOn, Fraenkel 140, Smoczynski 2005, 99). Sr. podobně tvořené výrazy v jiných ie. jazycích (kde první část kompozita je pokračováním ie. *sem-, resp. jeho ablautových variant): stind. sa-krt, av. ha-karat, ř. a-jzal, lat. sem-el, vše 'jednou, jedenkrát', ř. a-jzXóoq, lat. sim-plex 'jednoduchý' ap. (v. Pokorný 902n, Mayrhofer 1956, 3, 411 aj.).
Jsou i jiné výklady stsl. su-: Podle Smoczynskéhol.c, pozn. 194 je stsl. sugub-b deverbativum odvozené přímo od s-bg-bbnoti, su-by tak bylo z původního st>-; objasnění vývoje st>- > su- však není bez obtíží. Iľjinskij, RFV 62, 3-4, 247n nepravděpodobně vyvozuje su- z ie. *ko-, *ke- 'tento'. Přijatelný není ani výklad Meilletův (1902,162n), podle něhožje su- totožné s lit. prepozicí su 's' < *só- (sr. Fraenkel 935). Podle Vasmera 3, 38 jde o výsledek vokalické asimilace.
Různě se vysvětluje též kořenové -o- ve stsl. sugobb. Pravděpodobně jde o jerovou střídnici z předpokládané varianty *sogbbb (Boryš l.c, Slawski l.c. aj.). Nelze ovšem zcela vyloučit ani tu možnost, že -o- je výsledkem vokalické disimilace (v. Diels 1963, 1, 116).
V. též prěgub-b. hk
899
sucht
sukno
sucht adj. 'suchý, vyschlý, vyprahlý; trocken, dúrr' Csl. substant. 'březen'.
Der.: sucho 'sucho, suchá země; souš'; suchota, suchosti, 'suchost, vyprahlost'; suchbva nebo suchy, -■hve 'rozinka' (lxTun); suša 'sucho, suchost', 'souš'; sušiti 'sušit, vysoušet', sušilo 'roští, chrastí'; isušiti 'vysušiť; osušati 'vysušovať (lxEuch); usušiti 'usušit', usušenije 'vyprahlost' (lxBes). V. i stchnoti (se).
Komp.: suchojasti 'postit se' (lxNom;ř. šrjpocpayeív), suchojadbcb 'postník, asketa' (lx Euch; ř. Zrjpocpáyoc, sr. Schumann 1958,55); suchorgkb 'mající seschlou (ochrnutou) ruku' (ř. šrjpóxeip, sr. Schumann l.c.).
Et.: Psi. suchb, všesl.: b. such, vak. suv, sch. suh, srb. i suv, sin. suh, slk. č. suchý, hl. suchi, dl. suchy, plb. sauch'ělsoich'ě (v. Olesch 1983, 939), porn. sechi, p. suchy, br. suchí, ukr. suchý], r. suchój, vše 'suchý' a přen. 'vyzáblý, hubený, strohý aj.'
• Psi. suchí < ie. *sauso- 'suchý, vyprahlý'.
SI. suchb nachází řadu příbuzných výrazů v jiných ie. jazycích: lit. saůsas 'suchý, vyprahlý, hubený, strohý', lot. sáuss tv., stprus. adv. sausai 'suše', stangl. séar 'vyprahlý, suchý', střdněm. sor tv., ř. aůoq, aúoq 'vyprahlý, suchý', alb. thaj 'usušit' « *sausn-, sr. Orel 1998, 471), Stind. ŠOŠa- m. 'vyschnutí, vyprahlost', šošáyati 'nechává uschnout', av. haoš-'vyschnout, vyprahnout'. Oslabený stupeň, odpovídající sl. sbchngti (v. stchnoti (se)), je doložen v lot. sust, susu 'uschnout, vyprahnout', susěttv., lit. sústi, sustú 'dostat svrab, vyrážku', súsas 'svrab, vyrážka', stind. šušyati 'vysychá, stává se vyprahlým', oset. isusun 'vysychat'. Sr. Vasmer 3, 54, Karulis 2, 161, Orel 2003, 320, ESUkr 5, 487 s liter. Nejisté je, zda sem patří lat. sudus 'suchý, slunečný' (v. Vaan 2008, 596 s liter.).
Rekonstruuje se pak ie. *saus- 'suchý, vyprahlý' (Pokorný 880n, Mayrhofer 1986,2, 658, Rasmussen 1999,605). Machek (s.v. suchý) ve shodě s Vendryesem (SbRozwa-dowski l, 139) vysvětluje přítomnost a v ie. kořeni jako výraz expresívnosti: pův. se tak označovala negativní vlastnost (podobně Chantraine 142).
Lubotsky (KZ 98, 1-10) předpokládal ie. *H2sus-a vyložil je jako participium pf. od kořene *fi2es-'Žhnout, hořet' (souhlasíHeidermanns 1993,471, LIV 2001, 285, NIL 345n, Derksen 2008,473 a Beekes 2010,171, podobně Georgiev, BalkE 29, seš. 1, 5n; odmítá Szemerényi, Diachro-nica 6, 245n, Strunk, SbRix 432n, Berg-Lindeman, Glotta 70, 18ln). Blažek (red. poznámka) předpokládá výchozí ie. podobu
*H2S-OUS-.
Hamp (SlavR 28, 98) připouštěl jako možnou výchozí ie. formu *sIÍ2US-.
Illič-Svityč, Etim 1965, 367 nachází i nostr. paralely (v. i Kaiser 1990, 108n). bv
sui adj. 'marný; vergeblich'
Substant. sujeje n. 'marnost'
Adv. suje, nasuje, vbsuje 'nadarmo'.
Der.: sujeta 'marnost, nicota', sujetbnb 'marný, nicotný, prázdný', sujetije, sujetbstvije 'marnost, nicotnost'; osujetiti s§ 'upadnout do nicotnosti'.
Komp.: sujeslovbcb, sujeslovbnikb 'mluvka, tlachal' (ř. fjLaTaioXóyoc); sujeumbnb 'pošetilý' (lx Napiš).
Exp.: Z csl. je ukr. kniž., r. vsuje 'nadarmo' (Šanskij I, 3, 204, KESRJ 70), sujetá 'pomíjivost, márnosť (KESRJ 324), r. arch. sujevér 'pověrčivý člověk', sujevérije 'pověra', sujevériť 'být pověrčivý', sujemúdrije 'mudrování', sujeslóviť 'tlachat', sujeslóvije 'tlachání' aj. Z csl. nebo z r. je sch. sujeta 'ješitnost', sujěvera/sujěvjera, sůjevěrje/sůjevjěrje 'pověra, poverčivosť (Skok 3, 358) a zřejmě i b. vsúe 'marně, nadarmo' (BER 1, 196), suevérie 'pověra' (Varbotová, Etim 1983, 38), suevéren 'pověrčivý', suetá 'márnosť, 'ješitnost', 'shon'.
Et.: Stsl. sui nemá jisté protějšky v jiných sl. jazycích. Spojuje se s ním stč. sujný 'marný, zbytečný, neužitečný' ve stč. Alexandreidě (Bruckner, AslPh 11, 139, Trautmann 1916, 135 aj.), ale Prusík (Krok 7, 211) vykládal jeho význam jako 'pomlouvačný, nevraživý' a odvozoval je od stč. suti 'sypat; sočit, žalovat, nevrazit'. Nejisté je rovněž spojení se sch. dial. sújma 'strach' (MEW 328).
Další et. výklad není jasný.
Nejčastěji se srovnává s lat. cavus 'dutý', stind. šunyá-'prázdný, pustý', ř. xoíXo^ 'dutý' aj. (sr. MEW 328, Meillet 1902, 380 a MSL 9, 139, Persson 1912, 191, Preobr. 2, 415, Mladenov 617, Vasmer 3, 41, S-A 1955, č. 908, Machek 1968, 592, Gamkr.-Ivanov 1984, 100, Černých 1993, 2, 217) a vidí se zde ie. kořen *keu- 'být dutý, nabývat, nadouvat se' (LIV 2001, 339 rekonstruuje ie. kořen ve formě *kueHj- 'nadouvat se, být nafoukaný' —> 'marnivý, marný'?).
Varbotová (Etim 1983, 37n) spojila sl. sujb se slovesem sovati, sujo 'sunout, strkať (v. sovati): 'neklidný, uspěchaný, ukvapený' —> 'těkavý, mýlící se, nedosahující cíle' —> 'marný'.
Ľvov (Etim 1969, 220n a SUaz 7, 224n) měl sl. sujb za přejetí z turkických jazyků (sr. čuvaš. suje, suja 'lež').
E. Havlová (red. pozn.) uvažuje o přejetí stsl. slova z protob.
Hláskově i sém. problematické je Bezzenbergerovo (BB 2, 157 a 23, 305) spojení sl. sujb s lit. sáuja 'hrsť, lot. saúja 'dlaň, hrsť.
Nostr. paralely hledal Il.-Svityč 1, 333n, sr. i Kaiser 1990, 82. bv
sukno, -a m. 'sukno; Tuch' (2x Supr)
Der.: suknja 'oděv, suknice, říza' (lx Gl).
Exp.: Z csl. je rum. arch. súcna 'sukně' (Tiktin 2001, 3,
560).
Et.: Psi. sukno, všesl.: b. arch. súkno, rak. sukno,
900
sukno
sumtbolt
sch. sin. súkno, slk. súkno, č. luž. sukno, plb. saukně (P-S 127), porn. p. sukno, vsi. sukno, str. sukno, vše 'sukno, látka z vlněné příze'.
Psi. stáří je rovněž der. sukn'a 'název oděvu (tuniky, kabátu, sukně) zhotoveného ze sukna' (Vaillant 4, 604 aj.), doložený ve všech sl. jazycích.
Psi. sukno je odvozeno suf. -no od základu, který je V psi. sukatí (Vaillant 4, 584, Slawski, SK 1, 115, Snoj in: Bezlaj 3, 340 aj.; Boryš 2005, 586 předpokládá suf. -bno). Toto sloveso je doloženo v csl. sukatí 'točit, kroutit, splétat' (MLP 902) a v současných sl. jazycích, sr. b. súča, rak. suče, suka, sch. sin. sukatí, slk. súkať, stč. sukatí, č. soukat, hl. sukač, dl. sukaš, porn. sukac, stp., p. dial. sukač, br. sukác', ukr. sukáty, r. dial. sukáť, vše 'kroutit, motat (nitě), soukat', s dalšími přen. významy.
Oslabený stupeň kořene je v psi. *srbkati 'točit, kroutit': slk. arch. skať, stč. -skátí (Gebauer 1894, 1, 176), č. spec. skát, str. skati, r. dial. skať tv. O alternaci sukatí: s-bkati v. Vaillant 3, 315 aj.
O technice skaní a soukání v. např. Březinová 2007, 68n.
• Psi. sukno < ie. *seuk-lsouk- 'točit, kroutit, svíjet' < ie. *seuHj-l*suHj- 'ohýbat, pohánět aj.'
Ie. *seuk- je doloženo i v balt. jazycích, sr. lit. súkti 'vrtět, hníst máslo', lot. sukt 'vrtět' (M-E 3,1118, Fraenkel 939n, LIV 2001, 540, Smoczynski2007, 1, 613n aj.).
Sporné je spojení se sém. vzdáleným oset. xurx 'syrovátka' < *sukra- 'točit se, otáčet se' (Lidén, KZ 61, 7n, odtud Pokorný 914 aj., pro sém. odlehlost pochybuje Snoj l.c; Abajev 4, 267 spojuje oset. slovo s psi. syr-b 'syrový').
Ie. *seuk- je někdy pokládáno za rozšíření ie. kořene *seuH]-/*suH]-, od něhož jsou odvozena slovesa označující pomalejší pohyb: stind. suváti 'posunuje, postrkuje', av. hunáiti 'opatřuje, obstarává', stir. só(a)id 3. sg. 'převrací', het. šuuäi- 3. sg. 'strká, posunuje' (Pokorný l.c, LIV 2001, 538n). Trubačev (Vasmer-T. 3, 705) spojuje tato slovesa s psi. sovati (v. sovati). pv
sulěi, suľii adj. 'lepší; besser'
Také adv. sulje, sulěje 'lépe'; ve spojení sulěje iměti kogo komu 'dávat přednost někomu před někým'.
Der.:posuliti 'postarat se' (lx Vit),posuljenije 'slib, příslib' (lxVencNik).
Et.: Z jiných sl. jazyků lze srovnat jen br. dial. sulíc', sjulíc' (SBrH), ukr. arch. sulýty (ESUkr 5,472), r. sulíť 'slibovat'. Profous 4, 235 spatřuje toto adj. i v č. toponymu Sulejovice a p. antroponymu Sulej.
Et. nejasné.
Meillet (1902,413) spojil sulěi, předpokládající podle něho adj. základ *sulo- < ie. *kouolo-, se stind. sáva- m. 'síla, moc', šura- 'statečný, hrdina'. To přijali S-A1955, č. 910apřidaliještě
lit. šäunas 'zdatný, dovedný, rychlý' s jiným suf. (upozornil na ně už Zupitza, B B 25, 93).
Vaillant (RES 9, 6) a podle něho Vasmer 3, 43 naopak k Meilletovým spojením přidali lit. šulnas 'skvělý, zdatný' (proti Fraenkel 1033 s liter.), ř. axupo^ 'bez moci', xDpo^ n. 'moc, právo', xópio^ 'pán', kymer. cawr 'obr'. Později ale Vaillant (2, 176, 581) spojoval sulěi se sblnbce 'slunce'.
Iľjinskij (RFV 78, 192) spojoval sulěi, podle něho pův. 'světlejší', sie. *suel- 'hořeť.
Nejisté je srovnání stsl. sulěi s ř. oaDÁo^ snad 'jemný, milý' (Zupitza, BB 25,93) stejně jako s p. sowity 'hojný, bohatý, plný' (Meillet 1902, 413; jinak vykládají Brückner 508 i Boryš 2005, 567).
Hláskově nevyhovuje starší spojení sulěi s gót. sěls 'dobrý', sthn. sälig 'šťastný', něm. selig, lat. salvus 'zdravý', ř. 0A05 'celý' (Fick, BB 2, 213, MEW 329, Petr, BB 25, 145, Torp 436, Brückner 525).
Někteří badatelé, jak se zdá, oddělují vb. suliti. Schrader-Nehring 1, 163 je srovnávají se stind. sulka- 'cena' (proti Mayr-hofer 1956, 3, 360). Brandt (RFV 24, 188) spojil suliti a sblati 'posílat' (v. stlati). Spojení s gót. saljan 'obetovať (Schmidt 1872, 40, MEW 329) je hláskově obtížné. bv
sumtbolt, -a m. 'vyznání víry; Glaubensbekenntnis' (lxMeth)
Srbcsl. simivolb (MLP 839).
Et.: Přejato ze střř. au{ißoXov '(poznávací) znamení, odznak', což je deverbativum od vb. au{ißaX-Aetv 'přiblížit, setkat se, spojovat se' (Chantraine 161n, Bauer 1958, 1539). Znamením býval původně předmět rozlomený na dvě části, které do sebe musely při identifikaci osob zapadnout (Lid-Se 1676). Poznávacím znamením křesťanů pak byla od raných dob znalost textu vyznání víry.
Střř. u se reflektuje jako stsl. u, ii, i (v. Hansack 1999,415n). Stsl. b za střř. ß [v] by snad bylo možné vyložit jako výsledek vlivu lat. symbolům (podobně sr. am-fcbon-i,), ale pravděpodobnější je výklad, že střř. ß se ve skupině -{iß- (na rozdíl od ostatních pozic, kde dává v) pravidelně reflektuje v stsl. jako b (sr. Diels 1963, 146 a zejména Moszynski, SbKuraszkiewicz 119-225 s výčtem dalších případů).
Různými cestami se ř. slovo rozšířilo jako evropeismus do ostatních sl. jazyků. Vsi. a některé jsi. tvary se obvykle považují za přímá přejetí z ř.: b. símvol, mk. simvol, sch. simvöl, ukr. sýmvol, br. símval, r. símvol, st. simvól (BER 6, 652, ESUkr 5, 232, ESBr 12, 84, Preobr. 2, 286); další tvary byly přejaty prostřednictvím latiny či němčiny: sch. simböl, sin. simbôl, slk. č. hl. p. symbol, vše 'symbol, znamení, znak' (Skok 3, 236, Snoj 2003, 655, Rejzek 620); b. simbol tv. je z rum. (BER I.e.). Význam 'vyznání víry' je doložen v sch. tvarech (Rj), dále v slk. st. ap. symbolům (HSSlk, SW), str. simvolb, sinvolb (StrS),
901
sumtbolt
surija
jinde jen ve spojení, např. b. simvol na vjarata, ukr. symvol viry, br. simval very aj.
Domácí syn. jsou ispovědb a ispovědanije (v. po-věděti). vbo
sunoti,  sunet-b  pf. 'vysunout, vytasit (meč); (das
Schwert) ziehen' (lx Lob Par)
Der.: isungti 'vysunout, vytasit'.
Et.: Psi. sungti > sch. sunuti pf., sin. súniti, slk. sunúť ipf., stě. sunuti ipf., č. sunout ipf., hl. sunyč pf., dl. sunuš pf., pomsln. sengc, sůngc pf., p. sungč ipf., br. súnuc' ipf. ipf., ukr. sunuty ipf., sunuty pf., r. súnuť pf., s významy 'sunout, tlačit před sebou' (slk. č. luž., pomsln., p. arch.), '(v)strčit, vsunout' (vsi.), 'strkat, vrážet, vrhnout se (na někoho, něco)' (sch. sin., stč. refl. MStč).
Psi. sungti představuje původní pf. k ipf. sovati. Další et. výklad v. sovati. bv
suindonija, -ije f. 'druh hudebního nástroje; ein
Musikinstrumenť (Parim)
Psáno též (patrně chybně?) sumthonija (2x Zach).
Význam není jednoznačný. Slovo se vyskytuje ve VT, Dn 3,5 a 3,7 (Grig a Zach) ve výčtu hudebních nástrojů jako stsl. adaptace řeckého aujjLcpcovía; v Lobk je na odpovídajícím místě stsl. cěvbnica rovněž nejasného významu (v. cěvtnica). SJS 4, 199 uvádí význam 'dvojitá píšťala, dudy'; shoduje se tak s Hejčlovým č. překladem z aram., který na tom místě má symfonie tv. (Hejčl 705, pozn. 5). Podle Kramera (BA-NF 16, 305-313) jde nejspíš o pastýřskou píšťalu. Pochybnosti o tom, že jde o hudební nástroj, má Sachs 1989, 67 (sr. bibli Kralickou, která ř. substantivum překládá na citovaném místě slovem zpívání).
Exp.: Z csl. je zřejmě steh. simfonija, sinfonije 'nějaký hudební nástroj' (Rj).
Et.: Výpůjčka ř. ovfjKpojvía 'souzvuk; koncert; orchestr, kapela; hudební nástroj' (Zorell 1911, 542, Lid.-Sc. 1689), derivátu ř. (pojvrj 'zvuk, tón, hlas aj.' (< (pávaí (prjfJlí 'říkat; mínit'). K etymologii v. Frisk 2, 1058. K významuř. aujjLcpcovía v. podrobněji Kramer l.c.
Do současných sl. jazyků se rozšířilo jako kulturní slovo prostřednictvím lat. symphônia, případně dalších evropských jazyků, jako it., fr. nebo něm.: b. simfonija, mk. simfonija, sch. simfonija, sin. simfonija, sľk. symfónia, č. symfonie, hl. symfoni-ja, p. arch. symfonja, p. symfonija, br. r. simfonija, ukr. symfónija, vše 'symfonie, rozsáhlá (obvykle čtyřvětá) skladba pro velký orchestr', dále 'harmonické sladění zvuků' ap. hk
suntklitt, -a m. 'člen rady (senátu?); Senátor' (lx kalend. Šiš)
Vztahuje se k osobě Filétově (žák Hymeneův, za odmítání učení o budoucím zmrtvýchvstání byl exkomunikován; v. Novot-
ný 1956, 1, 175). V kalend. Šiš se o něm píše jako o senátorovi.
V MLP (904, 981) též sunbldiťb, sunbldiťb 'senát', sunbklitikb 'senátor'.
Exp.: Z csl. je str. sinklitb 'dvořanstvo (v Moskevském státě); carský úředník, hodnostář', sinklitikb 'carský úředník, hodnostář' (StrS 24, 152), br. hist., r. hist. sinklít 'shromáždění vysokých hodnostářů ve starém Řecku; duchovenstvo', r. iron. o shromáždění vysoce postavených osob, ukr. hist. synklít tv. Pokračováním csl. sunbklitb je b. arch. sinklít 'rada' (RODD).
Et.: Csl. hapax legomenon sunbklitb je výpůjčkou střř. aÚYxXf]Toq 'svolaný, předvolaný', v sub-stantivizované podobě pak 'shromáždění, sněm (často O římském senátu)' (v. Vasmer 1909,178, Vasmer2, 627, Lid.-Sc. 1665). V ř. jde o derivát slovesa aujxaXeiv 'svolat' (Frisk 1, 762n). Csl. lexém odráží výslovnost ve střř.; k substituci střř. -u-jako u, u a í v csl. sr. Hansack 1999,415n. hk
surija, -ije f. '(pastýřská) píšťala, syrinx; (Hirten)-flôte, Syrinx' (lx Zach)
Doložena jsou též rel. adjektiva surinbskb, surbnbskb (Parim); v. níže.
Et.: Hapax legomenon surija stojí v dativu ad-nom. ve VT, Dn 3,7 na místě ř. aupijl (nom. sg. není doložen, rekonstruovat jej lze v podobě surija nebo surii; sr. Diels 1963,177, pozn. 3). Jeho původ není jasný. Nabízející se vysvětlení, že jde o výpůjčku ř. aupijl, gen. aúpiyyoq, naráží na značné potíže hláskoslovné: zakončení -(i)ja nelze pokládat za stsl. střídnici ř. -(í)y^a. nedá se vysvětlit ani stsl. adaptací ř. fonémů. Přesto ovšem nelze tento výklad zcela vyloučit - ř. substantivum mohlo být v csl. rukopisech chybně zapsáno, zjednodušeno např. podle jiných slovotvorné podobných názvů hudebních nástrojů (sr. sam-bbuk'ija, musik'ija), a tedy etymologicky zatemněno.
Reinhart (Slávia 63,173-176) předpokládá existenci stsl. grécismu *suringa, který by formálně přesně odpovídalř. oupijš (s přechodem k a-km. deklinaci v csl). Ani tento výklad ovšem nelze jednoznačně přijmout. Jednak jde o nedoložený konstrukt (v. níže), jednak se opět neobjasňuje podoba subst. surija; stsl. sťřídnice -j-za střř. -y- je sice poměrně běžná, kopíruje tak střř. výslovnost -y-, ale pouze před předními vokály (sr. Vondrák 1924,1, 363n). K etymologii ř. ď0piy£ v. Frisk 2, 821n, Chantraine 1070n.
Podle Reinharta l.c. došlo k chybné interpretaci slov surinbskb, sunmskb v SJS 4, 200; nejde podle něj o adjektiva, ale o adnominální dativy právě substantiva *suringa. Vychází přitom z tvaru surinb(d)zě (doloženého v misálu Illirico 4) a variant doložených na odpovídajících místech v csl. rukopisech triodu (o tom více Rusek, IzvIBE 17, 176n). Výklad je sporný. R. předloha nevylučuje chápání uvedených slov jako adjektiva -nejde-li ovšem o koruptelu (Hauptová, red. poznámka), která
902
surija
sukomorija
byla v pozdějších textech opravena (sr. Slávia 63, 176, red. poznámka).
Jinak má Rusek l.c, který pro výše zmiňované csl. tvary rekonstruuje nom. sg. jako *surnica a předpokládá, že jde o slovo už protobulharské. Jeho základemje podle něj tur. substantivum suma, dial. zurna 'slavnostní flétna' (< per. sůrna(y) tv. < sůr 'svátek' + näy 'flétna', Lokotsch 154), opatřené domácím su-fixem -ica. Sr. rozšíření tur. surnalzurna ve všech sl. jazycích: csl. sunna 'píšťala' (MLP 904), b. arch. zurná, zurlá, mk. sur-la, zurla, sch. zurna, zurna, zurla, zúrla, sin. zurna, zurla, slk. arch., č. arch., p. arch. surma, vsi. surmá, zurná aj., vše 'druh dechového hudebního nástroje'. Vzhledem k tomu, že se tento turcismus objevuje v sl. jazycích až od 16. stol. (sr. Szydlowská 1977, 169-175, Sachs 1989, 192, 210 aj.), je tur. původ forem doložených v csl. rukopisech triodu (resp. jejich interpretace jako protobulharismy) sporný (podle Reinharta l.c. jde o koruptely grécismu *suringa). hk
surovt adj. 'syrový, nevařený; roh, ungekochť; 'surový, krutý; grausam, brutal' Ve spojení žila surová 'býkovec'. Der.: Adv. surově 'surově, krutě' (Supr). Et.: Psi. suroví > b. suróv, mk. surov, sch. surov, sin. surov, slk. č. surový, luž. p. surowy, br. suróvy, surový, ukr. r. suróvyj, r. dial. surovo] (Daľ 4, 641), s metatezí ukr. a r. dial. suvóryj, str. i sorovyi, vše 'syrový, nevařený, vlhký (o počasí), neopracovaný, nevysušený (o dřevě), hrubý, drsný ap.', přen. o chování 'hrubý, drsný, surový, krutý' aj.
Psl. suroví je odvozeno od *suri, které je z ie. *SOuHro- 'mokrý, vlhký' (Bruckner 526, Vasmer 3, 49, Skok3, 242, Sch.-Šewc 1379n,Furlanováin: Bezlaj 3, 343, Snoj 2003,712, Boryš 2005,587 aj.), z něhož je také stsev. saurr 'vlhká země, půda' (Vrieš 1962, 464). Ie. *souHro- je ablautovou variantou ie. *suHro- tv., odkud je psl. syn, syroví 'syrový, neupravený ap.' (v. syr-m), odtud i syn 'výrobek z mléka, sýr' (v. syn>2; další příbuzná ie. slova v. tam).
Oba ie. kořeny souvisejí podle Furlanové l.c. a Snoje l.c. s ie. *seuH- 'téci, pršet ap.'; tak i Kluge-Seebold 1999, 706.
Mylné je spojení s psl. sěven, lit. šiáuré 'sever', lat. caurus 'severozápadní vítr' (Buga, RFV 67, 245, Machek 1968, 593, odmítá např. Fraenkel 978). pv
SUŠiti v. sucht
siidar'b, -rja m. 'šátek; Tuch'
V dokladech SJS o šátku zakrývajícím hlavu nebožtíka. Var.: siidari, v Nik též sudar 'b. Exp.: Z csl. je rum. sudar 'šátek, kapesník (na utírání potu)' (Tiktin 2001, 3, 561).
Et.: Přejato ze střř. oouSápiov 'rouška, šátek, kapesník' (Lid.-Sc. 1621, Lampe 1991, 1244), COŽ je výpůjčka z lat. sudárium 'šátek k utření potu, kapesník' (Georges 2, 2901), derivátu od sudor 'poť (W-H 2,623), sr. MM. 1867, 128, MEW 328, Vasmer 1909, 194, Jagic 1913, 319, Benveniste, SbPagliaro, 1, 214.
Sl. synonyma jsou ubrusi, glavotgžb (v. ubrust, glava). vbo
sukamina, -y f. 'morušovník; Maulbeerbaum'
Var.: sukaměna (lx Zogr), sukamena (lx Nik), sukamina (Parim).
Der.: kol. sukaminije 'morušoví' (lx Bon). Exp.: Z csl. jsou ukr. dial. sukámyna 'moruše, morušovník' (ESUkr 5, 470) a strum, sikamene pl. 'ostružiny' (Rosetti 1968, 577).
Et.: Stsl. sukamina je z ř. auxá^Cva, což je pl. od ovxáfjirvov 'moruše, plod morušovníku'; sg. o\jxá\iivoc f. (řídce i m.) označovalo dvě různé rostliny, jednak morušovník (Morus nigra), jednak syko-moru (Ficus sycomorus), tj. druh fíkovníku, dříve nazývaný také egyptskýfíkovník, posvátný strom starých Egypťanů (Šišmanov, SbNU 9, 635, Zorell 1911, 537, Bauer 1958,1537), v. sukomorija. Do řečtiny bylo slovo přejato ze semitských jazyků, sr. aram. šiqemTn pl. 'morušovníky', jeho výsledná hlásková podoba byla ovlivněna sblížením s ř. ouxov 'fík' (Muss-Arnolt 1893, 11 ln, Lewy 1895, 23, Frisk 2, 817n, Chantraine 1068).
V b. dial. jsou doloženy deriváty na -(i)ca, sr. si-kám(e)nica, sakamen(i)ca, sakamjanca, säkámenica ap. 'morušovník, případně i jeho plody' (Choliolčev, SbStojkov 312, BER 6, 642,428).
Domácím synonymem je stsl. črinica (v. čn>m>).
y
sukomorija, -ije f. 'fíkovník sykomora; Maulbeerfei-genbaum' (lxMarOstr)
Fíkovník sykomora (Ficus sycomorus), dříve nazývaný také egyptský fíkovník, byl posvátným stromem starých Egypťanů, kteří z jeho trvanlivého dřeva vyráběli rakve pro mumie.
Var.: siikomarija (lx Zogr), sukomarija (lx As), si-komorija (lxNik).
Et.: Stsl. sukomorija je z ř. ouxofiopéa 'fíkovník sykomora' (Vasmer 1907,274) s náležitým zakončením -ija za ř. -ea (Hansack 1999, 406). R. kompozitum ovxofjiopéaje tvořeno subst. ouxov 'fík' (Zorell 1911, 538), které bylo přejato z nějakého mediteránního nebo maloasijského jazyka (Frisk 2, 818, Chantraine 1069), a [íopéa 'morušovník', jež patří k ř. [íópov 'moruše, ostružina' (Frisk 2, 256, Chantraine 713).
Z ř. jjiópov je lat. morus 'morušovník', mórům 'moruše,
903
sükomorija
svattba
ostružina' (W-H 2,114), jež se stalo základem pro názvy moruše (stromu i plodu) v některých slovanských jazycích (např. č. moruše, slk. moruša, hl. maruša, p. morwa, sin. můrva aj.).
R. auxójjLOpo^, auxojjLOpéa, případně lat. sycomorus tv. (< ř., André 1956, 308), jsou zdrojem přejetí do řady slovanských jazyků, sr. napříkladb. sch. sin. sikomóra, slk. sykomora,č. syko-mora, řídce i sykomor, p. sykomora, sykomor, br. sikamór, ukr. sykomór, dial. i sykomora, r. sikomór (Filipovová 1969, 153, BER 6, 643); v některých z těchto jazyků nelze vyloučit přejetí csl. prostřednictvím (ESUkr 5, 228). Uvedené výrazy označují cizokrajný strom z čeledi morušovníkovitých Ficus sycomorus, v b. a r. také platan. ij
siinagoga, -y f. 'synagoga; Synagóge'
Doloženo pouze sinagoga (Bes), sunagoga (BesUvar).
Et.: Výpůjčka ř. auvajojj/j 'shromáždění, shromaždiště' prostřednictvím pozdně lat. synagóga. R. slovo je odvozeno od auvájsiv 'svádět dohromady, shromažďovat' (Arndt-Gingrich 789n), které obsahuje pref. a u v- 's, dohromady' nejednoznačného původu (Frisk 2, 339, Beekes 2010, 1038) a vb. ayeiv 'hnát, vést', které je z ie. kořene *H2eg- tv. (Frisk 1,18, Beekes o.c. 18n, LIV 2001, 255n, Pokorný 4n).
R. slovo je pravděpodobně kaliem hebr. kenéseth 'shromáždění', odtud běth kenéseth 'synagoga' (Klein 1558). Prostřednictvím lat. a něm. nebo fr. se dostalo do evropských jazyků včetně slovanských: b. mk. sch. sinagóga, sin. sinagoga, slk. synagóga, č. p. luž. synagoga,br. sinahóha (podleESBr 12, 84 zp.), ukr. sy-nahóha,r. sinagóga vše 'synagoga, židovská modlitebna', arch. i 'židovskáobec'.
SI. synonyma jsou sbborb, sbborište (v. btrati), senbnvb, senbmište (v. jeti). ab
siinagogt., -a m. 'představený synagogy; Synago-
genvorsteher' (As)
Var.: sunagogb (As Sav Ochr).
Der.: Adj. poses. sunagogovb (Zogr Mar).
Et.: Výpůjčka ř. auvajojjác; 'ten, kdo shromažďuje' (Lid.-Sc. 1692). To je redupl. tvar odvozený od slovesa auvájsiv 'svádět dohromady', které obsahuje prefix auv- 's, dohromady' a vb. áysiv 'hnát, vést'. V. siinagoga, archisiinagogi.. ab
svart., -a m. 'svár, spor; Zänkerei, Streiť
Csl. také 'výčitka, pokárání, důtka'.
Der.: svarbnikb 'svárlivec' (lx Euch); svarblivb 'svárlivý', opoz. nesvarbliv(bn)b\ svariti 'napadat (slovy), hubovat, lát, vyčítat', refl. 'svářit se, přít se; vést soudní při, rozsuzovat', svarjati s§ 'svářit se, přít se' (lx Šiš); posvariti 'odsoudit, pokárat', refl. 'dostat se do sporu'; rasvarjenije 'svár, rozepře'.
Komp.: bogosvarbnb, bogosvarbnikb 'svářící se S bohem' (za ř. 6eojjíáxo<;, sr- Schumann 1958, 29).
Exp.: Z csl. je strum, sfarä 'spor, hádka' (Tiktin 2001, 3, 438, BER 6,534).
Et.: Psi. svarb, příp. svara > b. st. svára (Gerov), sch. st. svar (Rj), sin. st. svar (Plet.), slk. kniž, č. kniž. svár, hl. swar, dl. swaŕ, pomsln. svar (PWb), stp. p. kniž. swar, br. svárka, dial. i svar (SBrH), ukr. svár(k)a, dial. i svar (SUM), r. svára, str. i svarb (StrS), vše 'hádka, spor, nadávání', sin. st, stp. i 'napomenutí, výtka, odkázání'. V plb. je doloženo jen vb. svorět 'spílat, hádat se'.
• Psi. svarb < ie. *suer- 'mluvit, prohlašovat'.
Psi. svarb se obecně spojuje s výrazy v germ.: gót. swaran, stsev. sverja, stangl. stsas. swerian, sthn. swerren, něm. schwören, vše 'přísahat'; stsev. svara 'odpověď', stangl. andswaru tv. (Solmsen 1901, 206, Trautmann 296n, Mladenov 571, Vasmer 2, 586, Skok 3, 369, Sch.-Šewc 1383, Snoj in: Bezlaj 3, 345, BER 6,534, Boryš 2005, 589, ESUkr 5, 186, Orel 2003, 391 s liter.). Nejisté je, zda sem lze přiřadit i osk. dat. sg. sverruneí snad 'úředník, mluvčí' (sr. Untermann 2000,726n), lat. sermô 'rozhovor, řeč' (sr. W-H 2, 521n, Vaan 2008, 557) nebo ř. spurjVSÚq 'tlumočník' (Boisacq 282n). Rekonstruuje se pak ie. *suer- 'mluvit', jehož další analýza je nejistá.
Grienberger (1900,204), Windekens (BSL 41,1,206) a Seebold (1970, 482) spojovali ie. *suer- s ie. *uer-'prohlašovat, slavnostně mluvit' (v. i Pokorný 1162n).
Často se zde vidí původní onom. *suer- obsažené i ve stsl. svirati 'pískať (v. svirati; Osthoff, BB 24, 21 ln, Torp 549, W-P 2, 527, H-K 361, Pokorný 1049, Vaan 2008, 602n). LIV 2001, 613 přímo rekonstruuje ie. *suer- 'zníť —> 'mluvit' (podobně Smoczynski2001, 125, pozn. 75).
Brückner 527 naopak řadil sl. svarbk něm. schwer 'těžký', gót. swěr 'vážený', lat. sěrius 'vážný', lit. sverti 'vážit, mít váhu', svarús 'těžký': pův. 'tíha, námaha, těžká práce'.
Ondruš (KS 4, 203, JŠ 14, 144, SlWort 127) nepravděpodobně odvozoval svar-b společně se suriti (> slk. súriť 'pobízet, pohánět, žádat, spěchat') od ie. *seuHr- bez upřesnění významu ie. kořene.
Nepřesvědčivý je jak Machkův (1957, 486) návrh, že by svarb mohlo souviset s č. zanevřít, tak jeho pozdější (Machek 1968, 594) spojení s č. vadit se za předpokladu záměny dir ve skupině -dl- adjektiva *svadlivb. bv
svattba, -y f. 'sňatek, svatba; Heirat, Hochzeit' (csl.)
Ve spojení svatbbg tvoriti, svatbbg dějati 'uzavírat sňatek'.
Et.: Psi. svatbba > b. svatba, dial. svádba (BER 6, 535), mk. svadba, sch. svádba, sin. svatba, slk. svadba, dial. svadzba (Kálal), č. svatba, dial. svaťba,
904
svatbba
svekry
svarba, svajba, SVClďba (Kazmíř 339, Bachmannová 242, ČJA 1, 86n), dl. swajzba, dial. swar(i)ba (Sch.-Šewc 1382), pomsln. svajba (PWb 2, 396), stp., p. arch. a dial. swadzba, arch. i swačba (SJP), br. dial. svádz 'ba (podle ESBr 12,9 rusismus), ukr. dial. svád'bá, st. svájba, sváľba (Hrin.), str. svatbba, svadbba,ľ. svád'ba, dial. svár'ba, svárba, svájba (SRNG), vše 'svatební obřad', dále 'svatební hostina' (sin. slk. č. pomsln. stp., p. dial.), slk. hovor, 'svatebníprůvod' (SSJ4,352), č. dial. 'výslužka ze svatby' (Kazmíř l.c), stp. 'manželství' (SStp 8, 508), sch. a r. dial. kol. 'svatební hosté' (Rj, SRNG), r. dial. v pl. 'leden jako měsíc, v němž probíhá nejvíce svateb' (Denisenko, DialLeks 1975, 198n).
Ve spisovné hl., p., br. a ukr. se pro svatbu užívají jiná označení: hl. kxvas, p. wesele, br. vjasélle, ukr. vesíllja, sr. i č. veselka tv.
Psi. svatbba se vysvětluje jako derivát se suf. -bba (o něm Slawski, SK 1,61n) od slovesa *svatiti(s§), *sva-tati (s§), pův. 'spříznit se, stát se příbuznými': csl. svatati (MLP 824), č. st. svatati, p. swatač, br. svátac', ukr. svátaty, r. svátať, vše 'namlouvat nevěstu', 'žádat o ruku', refl. csl. svatiti s§ 'stávat se příbuznými', br. svátacca, ukr. svátatysja 'ucházet se o někoho, namlouvat si', str. svatatisja, svatitisja 'žádat o ruku', 'stávat se příbuznými sňatkem dětí či jiných příbuzných' , r. svátaťsja 'ucházet se o někoho, žádat o ruku' (Otrebski 1947, 72, Trubačev 1959, 141n).
Sloveso * svatiti (s§), * svatati (s§) je dále odvozováno od psi. svatb > csl. svatb (MLP l.c), b. mk. svat, sch. svát, sin. svat, slk. stč., č. arch. a dial. svat, luž. p. swat, plb. svat (Rosť), pomsln. svat, vsi. svat, s významy 'svatební hosť (jsi. slk., stč. a č. dial.), 'družba' (b., sch. dial., sin. dial., stč., č. arch. a dial., luž. plb. pomsln. p.), 'otec zetě nebo snachy' (b. slk., p. dial., vsi.), 'každý muž spřízněný sňatkem' (b., mk. dial.), 'bratr ženicha ve vztahu k bratrovi nevěsty' (r. dial.) aj. (Sch.-Šewc 1384, Machek s.v. svat, Skok 3, 369,ZVSZ 1981,352naj.).
Psi. svatb se nejčastěji vysvětluje jako r-ové rozšíření ie. pronominálníhokořene *suo-, *sue- 'svůj' (Pokorný 883, Vaillant 4, 680, Solmsen, KZ 35, 483, Vasmer 2, 586n aj.), v. svoi.
Ne zcela jasné je -a- ve slovanském slově. Podle starších výkladů je výsledkem kontrakce -oja- > -a-, podobnějako v případě psi. *svakb < *svojakb 'muž sestry' (MEW 332, Bruckner 527, BER 6, 535). Problematickým se však jeví nedoložení sl. kontinuantů hypotetického výchozího *svojatt>, stejně jako ak-centuace sch. svat (Skok 3, 369, Ondruš, SR 40, 267n, Trubačev 1959, 142). Frisk 1, 581 rekonstruuje praformu *s(e)ué-to- se zdlouženým stupněm v kořeni (stejně Snoj in: Bezlaj 3, 346). Brugmann (II, 1, 405n) uvažuje o rozšíření o-kmene *suo- su-
fixem -otos, příp. o původní a-kmenové formě suätos. Vyloučit nelze ani vliv sémanticky blízkého stsl. ženat-b 'ženatý', mgzata 'vdaná' (Blažek, red. poznámka).
Za slova příbuzná s psi. svatb se tradičně považují lit. svetys 'host, cizinec', svěčias 'host', ř. (^)ézaq, ěiyjC 'přítel, příbuzný' a gót. swes 'vlastní' (Mladenov 571, Vasmer l.c, ESUkr5, 187, Sch.-Šewc l.c, Fraenkel2, 952, Frisk l.c, Orel 2003, 396 aj.).
Smoczynski(2007, 1,617n) všakbalt. slova vysvětluje z ie. kořene *H.2et(H)- 'jít', s původní motivací 'ten, kdo přichází s dobrým úmyslem'.
Původní význam psi. svatb byl 'svůj, vlastní', 'patřící k témuž rodu', tedy 'příbuzný' a teprve sekundárně se slovo stalo součástí svatební terminologie, kde začalo nejdříve označovat svatebčana spřízněného sňatkem příbuzných a následně také svatebčana organizujícího svatbu (sr. Osten-Sacken, IF 26, 315n, pozn. 1, Trubačev l.c, Eckert, ZS1 10, 200n). Podobný sémantický vývoj lze předpokládat také u slovesa * svatiti (s§), * svatati (s§) 'spříznit se' —> 'připravovat svatbu', jehož derivát svatbba byl primárně utvořen pro označení námluv, procesu svatebních příprav, ucházení se o ruku nevěsty ap. a poté začal metony-micky označovat svatbu (sr. Eckert l.c).
Machek, ZslPh 18, 318n spojuje psi. svati, s av. xv aě-tu 'příbuzný'. Nesouhlasí Vasmer l.c. (stejně Snoj l.c. a BER l.c.) s poukazem na hláskové obtíže.
Jinou etymologii navrhuje Ondruš (SR 40, 265-274 a SR 48, 263), který vychází z primárního významu 'hostina', resp. 'účastník hostiny' a na základě sémantických paralel (sl. pin a luž. kwas) spojuje sl. svatbba a svatb s psi. *sytb 'sytý' < ie. *seuH- 'cpát, tlačiť; k ablautové alternaci typu svat- : íyí- sr. kvasiti: kysngti, kvapiti: kypěti aj. (Ondruš, SR 40, 271). jk
svekry, svekrtve f. 'manželova matka; Mutter des Ehemannes'
Vedle toho je doloženo i m. svekrb 'manželův otec' (lx Zap).
EL: Psi. svekry f. > b. svekárva, mk. svekrva, sch. svekrva, sin. st. a dial. svekrva (Plet.), stsln. i svekrv (Megiser), stč. svekrev, svekrva (MStčS, Jg), stp. šwiekry, šwiekrew, br. svjakróú, gen. svekryví, dial. i svekróu, svykróv, svjakréu, svjakróva (SBrH), svekró-va (Nos.), ukr. svekrúcha, str. svekry, svekrovb (StrS), r. svekróv', gen. svekróvi, dial. i svekry, svekróva, svek-róv'ja, svekróv ja, svekrýn' aj. (SRNG), sek. snad podle m.: sch. st. a dial. svěkra (Rj), slk. svokra, st. a dial. i svekra (HSSlk, Kálal), stč. svekra (MStčS, Jg), stp., p. st. a dial. šwiekra (SStp, Karlowicz), stp. i šwiokra (SStp), br. dial. svjakrá (SBrH), ukr. st. a dial. svékrá (ESUkr5, 187), r. dial. svekra, svekrá (SRNG), s významy 'man-
905
svekry
svekry
želova matka' (jsi., slk. dial., p. dial., vsi.), 'tchyně (matka manžela i manželky)' (ch. st. Rj, slk. stě. stp. p., ukr. dial.), 'švagrová' (stě.).
Psi. svelcbrb, svekrb m. > b. svékär, mk. svekor, sch. svěkar, sin. st. svéker (Plet.), slk. svokor, st. a dial. i svekor, svoker, sveker (HSSlk, Kálal), dial. i svekr (Kálal), stě. svekr (MStčS, Jg), stp., p. st. šwiekier, stp., p. dial. i šwiekr, stp. i šwiokier (SStp), br. svěkar, dial. i svekor, svěker, svěkjar, svěkar, svéker, svýkor, svíkor (SBrH), ukr. svekor, r. svekor, dial. i svekor', svekr (SRNG) s významy 'manželův otec' (jsi., slk. dial., p. dial., vsi.), 'tchán (otec manžela i manželky)' (ch. st. Rj, slk. stě. stp. p., ukr. dial. ESUkrl.c), 'švagr' (stě.).
Původnější je zřejmě podoba svek^rb, zatímco svekr b bylo vytvořeno podle feminina (Vondrák 1906, 1, 430, Machek s.v. svekr). Vasmer (2, 588) a Trubačev (1959,119) však rekonstruovali psi. svekri>.
• Psi. m. svekwb, f. svekry < ie. m. *suekuro- 'tchán, manželův otec', f. *suekrů-.
Oba psi. výrazy nacházejí protějšky v řadě ie. jazyků (sr. NIL 672-675):
Psi. svekry ~ stind. švašrú- 'tchyně', nper. xusrii tv., pastu xwäše tv.; lat. socrus, gen. socrus 'tchyně'; gót. swaihro 'tchyně' (se sek. m. svaihra 'tchán'), Stsev. svasra tv., stangl. swér, sweger tv., sthn. swigar tv. (pův. n-kmenová subst.); arm. skesur 'tchyně' (se sek. m. skesrayr 'tchán', v. Húbschmann 1897,491); kymer. chwegr 'tchyně', kom. hweger tv. (se sek. m. kymer. chwegrwn 'tchán', korn. hwigeren tv., v. Pedersen 1909, 2, 57).
Psi. svekbrb ~ lit. šěšuras 'manželův otec'; stind. švášura- 'tchán', av. xvasura- tv., nper. xusurtv., pastu sxar tv.; lat. socer, st. i socerus 'tchán'; ř. sxupóq 'manželův Otec, tchán' (se sek. f. éxvpa 'manželovamatka, tchyně'); stangl. swehor, swéor 'tchán', sthn. swehur tv., něm. Schwäher tv.; alb. vjehěrr 'tchán' (se sek. f. vjehěrr 'tchyně', v. Orel 1998, 510 s liter.). Stopu ie. slova v lit. spatřuje Karaliunas (SEC 6, lOln) v lit. dial. švašvä 'dcera; sestra'.
Rekonstruujesepakie. m. *suekuro-&f. *suekru-. Primární byl zřejmě význam 'manželův otec/matka', nikoli 'otec/matka manžela i manželky' (sr. Schrader-Nehring 2, 373, Szemerényi 1977, 67, Mallory-Adams 215).
V lit., stind. a arm. přitom nacházíme dálkovou asimilaci prvního konsonantu k druhému. Naopak sl. k za ie. k se vysvětluje dálkovou disimilací (Schulze, KZ 40,400, pozn. 5, Mikkola 1913, 2, 153, Meillet 1934, 28, Preobr. 2, 257, Fraenkel, KZ 70, 130, Martynov 1968, 160, Skok 3, 370, Černých 1993, 2, 144, Smoczynski2001, 118, Snoj in: Bezlaj 3, 347). Jiní předpokládali depalatalizaci k před temným vokálem (Pedersen BB 19, 302, Machek l.c. a Slávia 16, 187, Georgiev 1958a, 44). Manczak (1977, 36 a 1996, 63) vysvětloval depalatalizaci vyso-
kou frekvencí slova. Brandt (RFV 24, 185), Isačenko (Slávia 22, 65, pozn. 56), Trubačev (1959, 120n), Szemerényi (1964, 300n) a TolkSRJ 859 připouštějí vliv sl. kry 'krev'. Někteří dokonce sl. k vysvětlovali přejetím z kentumového jazyka (Gol^ib, LP 16, 62n a RS 38, 16), jiní pak z germ. (Much 1920, 37, Hamm, KZ 67, 123; proti Hirt PBB 23, 336n, Kiparsky 1934, 105, Abajev, Etim 1966, 257) nebo z kelt. (Stalmaszczyk a Witczak, LgB 4, 230).
Vzájemný poměr uvedených ie. forem je ale nejasný.
Někteří badatelé odvozují femininum od maskulina.
Mayrhofer (in: Cowgill-Mayrhofer 162) předpokládal podle Brugmanna I, 260n výchozí konsonantické *suekuer-; k němu jednak bylo přitvořeno f. *suekurIÍ2 > *suekruIÍ2 Jednak z něho tematizací vzniklo m. *suekuro- (podobně Johansson, KZ 30, 408, Meillet 1902, 268, Sommer, IF 36, 198, pozn. 2, Peters 1980, 184, Lubotsky, Sprache 36, 99). S metatezí ur > ru ve f. počítali už Bopp 1867,399, Wackernagel, KZ 28,136, Leumann, KZ 32, 307.
Naopak Kretschmer (KZ 31, 446n) předpokládal metatezi ru > ur u m., původně M-kmenového substantiva *suekru-, od něhož bylo odvozeno f. *suekrů-. Podobně Trubačev (1959, 121n) rekonstruoval m. *suekro-, jež se pod vlivem f. *suekrů-v některých ie. jazycích změnilo v *suekruo- a metatezí pak v *suekuro-.
Machek (s.v. svekr) vycházel z m. *suekuro-, od něhož bylo mocním sufixem -ů- odvozeno f., přičemž počítal s disimilační ztrátou vokálu u. Podobně Szemerényi (1964, 311 a 1977, 65) předpokládal výchozí M-kmenové m. *suekuru- s íi-kmenovým f. a synkopou vokálu u; podobně Matasovic (2004, 81). Pouze synkopu u předpokládal Sutterlin, fF 25, 70.
Z M-kmenového m. *suekru- vycházejí Gamkr.-Ivanov 1984, 374, 760: od něho bylo odvozeno jednak f. *suekruH-, jednak sekundárním. *suekru-ro-, jež disimilací dalo *suekuro-.
Naopak jiní odvozovali maskulinum od. feminina (tak bez dalšího upřesnění Frisk 1, 479 a Chantraine 330).
Bonfante (Studi italiani di filológia classica 7, 217), Specht, KZ, 65, 193 a podle nich Pokorný 1043, Mezger, AJPh 65, 170 a Párvulescu, fF 94, 79n předpokládali, že od f. *suekrů- bylo odvozeno m. *suekru-ro- a to pak bylo disimilací přetvořeno v *suekuro-.
Nejistá je rovněž další et. analýza ie. *suekuro-, *suekru-.
Většinou se předpokládá, že jde o stará kompozita, ale není shoda v jejich přesné interpretaci.
Někteří se domnívají, že první část obsahuje ie. *sue- 'svůj, vlastní' (v. svoi), druhou lze srovnat s ř. xúpio^ 'pán', případně se stind. sura- 'hrdina, válečník', av. sura- 'hrdina, vládce' (Curtius 1869, 131, Schrader-Nehring 2, 373, Leumann, ZDW 11, 62, Hirt 1927, 4, 23, Machek s.v. svekr, Schwartz, FT Leiden 405, pozn. 44).
906
svekry
sverěpt
Také Pärvulescu (IF 94, 83n) vidí v první části ie. *sue-'svůj', ale v druhé spatřuje ie. *kruH- 'krev' (v. krtvt): pův. 'někdo stejné krve, pokrevní příbuzný' (tak i Linke, JIES 13, 357n, Černých 1993, 2, 144).
Szemerényi (1964, 314n a 1977, 65n) v první části identifikoval ie. *sue- 'velkorodina' (v. i sestra) a v druhé ie. *ker-'hlava': původně tedy 'hlava velkorodiny' (podobně i Gamkr-Ivanov 1984, 760).
Saur (1975, 43n) kombinuje Szemerényiho a tradiční výklad: *sue- '(velko)rodina' + *kuro- > ř. xúpio^, stind. aura-.
Berneker, IF 10,155 spojil druhou část ie. slov sp. praszczur 'praotec, prapředek', ukr. r.práščur tv. (souhlasil Iľjinskij, AslPh 29, 495n) a r. šúrin 'manželčin bratr'.
Weber, KZ 6, 319 málo pravděpodobně spatřoval v první části ie. *su- 'dobrý' (v. stmr-fctk) a druhou spojoval se stind. ašnóti 'dosahuje'.
V menšině jsou badatelé vykládající *suekuro-, *suekrů-jako nesložené výrazy. Od *sue- 'svůj' je odvozoval Specht (1944, 210, 226, 238 a KZ 68, 46). Mezger (KZ 76, 301) zde viděl ie. kořen *su(e)- 'odděleně, sám'. bv
sverěpt  adj. 'divoký, nezkrocený, sveřepý; wild, ungezähmt, grimmig'
Přen. i 'bouřlivý (o vlnách)', 'barbarský, divoký (o pohanech)', 'neupravený (o vlasech)'.
Der.: sverěpbstvo 'zuřivost, sveřepost' (lx Supr), sverěpije 'rozmařilost, hýření' (lx Rumj, v Hval na stejném místě svirepinije); sverěpovati 'sveřepě jednat, zuřit' (lx Supr); rasverěpěti 'stát se nevázaným, rozvášnit se'; vbsverěpěti 'rozzuřit se, rozběsnit se' (lxEuch).
Komp.: Csl. sverěpomaslina 'planá oliva' (ř. áypie-Xaía) s adj. sveřep omasliribtib, sverěpomasliribcb 'pocházející z plané olivy'.
Exp.: Z csl. je rum. sireap, arch. svireap 'divoký, nezkrotný (zejm. o koních)' (Tiktin 1434, Mihäilä 1960, 179). Z csl. je i sin. st. sveřep 'krutý, divoký, zuřivý, lítý ap.' (Plet. 2,606, Bezlaj 3, 308) a stsch. sverjep tv. (Rj 17, 183n).
EL: Psi. sverěpb > sin. srep, st. i srp, slk. kniž. sveřepý, stě. sveřepý, č. kniž. sveřepý, br. st. svire-py, dial. svirýbyj (se znělým -b- v intervokalické pozici -ESBr 12, 32), ukr. dial. pouze der. svirípnyj (ESUkr 5, 195), str. sveřepy], svirepyj (StrS), r. svirépyj, dial. svirébyj, sviríbyj (SRNG), s významy 'krutý, surový, lítý, bezohledný ap.', 'zuřivý, vzteklý', stě. '(o koni) chovný, plemenný' (ESStč), str. 'divoký, nezkrocený (nejčastěji o koních), '(o vojsku) udatný' (StrS) aj.
B. svirép 'zuřivý, vzteklý, surový, ukrutný', podobně i mk. svirep 'zlý, surový, hrubý', bylo přejato z r. svirépyj (Damerau 1960, 129, BER 6, 554). Z ruštiny je zřejmě i sch. svírep (Rj 17, 315).
R. dial. surépyj 'drsný, hrubý, krutý, surový, zuřivý, vzteklý
ap.' (Daľ 4, 66) je dle Pičchadze (NREt 1, 229) výsledkem kontaminace r. svirépyj a suróvyj.
Holzer 1989, 78-81 rekonstruoval vedle psi. -"sveřepí ještě (kvůli csl. svr-bp-b 'ferus' (MLP) a sin. srp) psi. *svbrpb. Sin. srep, jež by ukazovalo na psi. *sverpb, vysvětloval kontaminací *sverěpb a *svbrpb, r. svirépyj ap. pak sek. dloužením ze *svbrpb a kontaminací se * sverěpb. Kurkinová 1992, 91 předpokládá vedle *sverěpb ablautové var. *svirěpb a *svbrěpb.
Ve slovanských jaz. časté v názvech rostlin, zejm. divoce rostoucích a snadno se rozmnožujících různých druhů plevele a trav, ale i hořčice, brukve, turínu aj., např. stč. sveřěpec 'býlí, plevel' (ESStč), č. sveřep, slk. st. sveřepá, sverepec 'sto-klasa/Bromus secalinus', p. swierzop 'ohnice/ Raphanus rapha-nistrum', swierzepa 'hořčice/Sinapis arvensis', br. svirépa, ukr. svyrípa 'barborka/ Barbarea vulgaris', dial. 'hořčice/Sinapis arvensis', r. dial. svirépa 'ředkev/Raphanus', 'česnáček/Alliaria', 'hořčice/Sinapis arvensis' aj. (podrobněji v. Slawski, JP 78, 329-336). Vyskytuje se i v názvech koní, v stsch. svir(j)epica 'kobyla', slk. st. dial. sverepka 'malý čilý koník' (Kálal 661), stč. sveřěpec 'hřebec, chovný kůň' (ESStč), č. arch. sveřepice 'plemenná kobyla, klisna (chovaná volně, v ohradě)', stp. swi(e)rzepa, swierzopa 'kobyla žijící ve stádu na svobodě, tedy neustájená', p. arch. swierzopa, swierzepa 'mladá klisna', stukr. sveřepá a str. svirě(p)ka 'mladákobyla' (dleOdincova 1980,175bymohlobýt str. slovo z p. nebo ukr.).
Slovo etymologicky nejasné, s řadou výkladů.
Nejpravděpodobnější se zdá být výklad Mach-kův (NŘ 29, 112n, Machek 1954, 286, Machek s.v. sveřepý), který považoval psi. sverěpb za kompozitum, jehož 1. část tvoří posesivní pron. *svo- (sve- vysvětluje asimilací k následujícímu -ě-) 'svůj' (v. svoi), 2. část pak slovesný základ -rěp-, doložený v psi. dial. rěpiti (s§) 'přichytit, zachytit (se)' (v. rěpije). Machek vycházel z pův. významu *'sám od sebe se uchycující, divoce rostoucí, nepěstovaný (o rostlinách)', z něhož lze snadno vysvětlit význam 'divoký, nezkrocený (o koních)' i význam 'divoký (ve smyslu mravním)', tj. 'krutý, bezohledný, surový, urputný ap.' Podobně i Trubačev 1960,59, Černých 1993,2, 147, Snoj in: Bezlaj 3, 173 s.v. repúlja, Orel, JSL 5/1, 148, Snoj 2003, 692 aj.
Další výklady jsou méně přesvědčivé:
Podle Blažka (SEB 6, 38 a LgBrun 57, 31 ln) může být v 1. části kompozita sverěpb < *esvo-rěpb *'koňský lopuch' skryt ve sl. jazycích jinak nedoložený ie. název koně *ekuo-, jehož původní podoba *esvo- byla později změněna vlivem zvukově blízkého zájmena. Pro podporu svého výkladu uvádí autor č. dial. koňský řepíček, které odpovídá r. díkij repéj, sr. v dial. i kónskij repéj (SRNG).
Machkův výklad první části komp. přijímá Loma, JslF 46, 97, druhou část však považuje za příbuznou s ií. *räp-, jež vidí ve véd. rapa- 'vada,poškození,porušení', av. rapů- 'výpad,útok', a
907
sverěpt
svěťt
pro psi. sverěpb předpokládá pův. význam *'napadající, útočící sám od sebe (o zvířatech)'. Slabinu výkladu vidí sám autor v tom, že uvedený kořen není v ie. doložen.
Holzer I.e. objasňoval sverěp-b s původním významem *'divoký (o zvířeti)' jako „temematskou" reflexi ie. *ghuěr-, z něhož je i psi. zvěn, a suf. *-ěpb.
Merkulovová (Etim 1964, 78-81) spojovala sver-ěpb se sl. sur-ovb 'syrový, neopracovaný', přen. (o člověku) 'hrubý, krutý, surový, drsný' (v. surovt) a syr-ovb 'mokrý, vlhký, čerstvý, nevařený', přen. 'hrubý, drsný ap.' (v. syrti), pro něž předpokládala společný kořen s ablautovými variantami *sver-l*sur-l*syr-. Výklad je odmítán (Pičchadze, NREt 1, 229, ESBr 12, 33) mj. proto, že předpokládá pův. význam *'mokrý, vlhký', ten však u kontinuantů *sver- není doložen.
Neúspěšné byly i pokusy spojit sl. sverěpb s germ. slovy, se stsev. svärr 'těžký, tvrdý', gót. swers 'vážený', sthn. swär(i), něm. schwer 'těžký', a s lit. sveřti 'vážiť, svarús 'těžký', případně i s lat. sěrius 'vážný' (tak Mladenov, Slávia 2, 28-31, Mla-denov 572, Brückner 537, KESRJ 298, Fraenkel 949, s germ. a balt. slovy spojoval i Slawski, JP 78, 335n, odmítl Bezlaj 3, 308; ani et. slovníky uvedených jazyků spojení se sl. sverěpb neuvádějí).
Pochybné je staré spojování sl. sverěpbs lit. šiuřpti 'třást se, chvět se, (o vlasech) ježit se ap.' (MEW 330, Fortunatov, BB 3, 71) i vzhledem k tomu, že lit. slovo je et. nejasné (v. Smoczyúski 2007,640), stejně jako spojování s lit. sarpälius 'otravný, zlobivý kohout' (Schmidt 1871, 2, s. 29, odmítl Bezlaj 3, 308).
Nepravděpodobná j e příbuznost sverěpb s lat. verpus 'kleštěnec', verpa 'mužský pohlavní úd', na kterou myslel Loewen-thal, ZslPh 8, 129 (odmítli W-H 2, 761, S-A 1955, č. 927). ij
svěnjeprep. s gen. 'mimo; außerhalb'
Adv. jen v Bes ve spojení svěnje bytí (oťb) Česo 'být vzdálen, být pryč'. Csl. i svěrib 'mimo, kromě' (MLP, StrS).
Der.: Jen v csl. památkách nezahrnutých do SJS: osvěnje, osvěnb prep. 'bez', svěnbnb 'kdo je venku, za dveřmi', (o)svěniti se 'stranit se', ipf. osvěnjati se, dále (o)svěribstvo 'zdrženlivost' ap. (MLP, Srez., StrS).
Exp.: Z csl. slovesa je rum. a se sfií 'stydět se, nemít odvahu' (Skok, Slávia 4, 334, Tiktin 2001, 3, 444).
Et.: Stsl. svěnje ~ b. osvén, dial. i osvem, osem, usam, rak. osven, sch. osvem, osven, osvin, osim, (o)sjem ap. (v. Rj 9,194, Skok 2,570), všude prep. a adv. s významem 'kromě, mimo'.
Další der.: b. svenjá se, svenjávam se 'stydět se, ostýchat se', svjan 'ostych, nesmělost, stud', sch. švánjiti (se) 'zahanbovat, pomlouvat, ostouzet', švánja 'hanba, potupa' (Skok 3, 425), s předpokládaným sém. vývojem 'stát stranou, stát mimo' —> 'ostýchat se, stydět se' (v. BER 6,540).
Džonov, GSU-Z 65, 2, 62 pozn. poukazuje na hláskovou a sém. shodu b. dial. osven se sthn. uzen 'vně, venku', přejetí však správně pokládá za nepravděpodobné.
Psi. dialektismus (jsi.), příbuzný s psi. posesivem svoj b (< ie. reflexiva *sue-/se-; v. svoi, se), se zdlou-ženým ě a «-ovým formantem (tak MEW 332, Preobr. 2, 264, Vasmer 2, 588, Vaillant 4, 582, Kopečný, SB 1, 244, BER 4, 934 aj.); pův. význam nejspíš *'sám o sobě', odtud 'zvlášť, odděleně od ostatních' —> 'mimo, kromě' (v. Specht, KZ 68,46, pozn. 2). Sr. synonymní slk. osve, osebe 'zvlášť, odděleně, samostatně', sin. dial. osěbe, arch. posěbe(j) tv. Skok 2,570 pokládal stsl. svěnje za lokál z nedoloženého substantiva odvozeného z vb. svěniti se 'zdržovat se, stranit se', které má rovněž základ v ie. reflexivu.
Další souvislosti nejisté.
Solmsen 1901, 206 předpokládá v ie. reflexivu střídání počátečního su- : s-, což dokládá příbuzností stsl. svěnje s lat. prep. sine 'bez' a sed, sě tv., které je časté jako prefix, např. v sěcurus 'bezpečný', seorsum 'odděleně' aj. Toto spojení uvádí i Persson, IF 2, 223, W-H 2, 506 a Pokorný 907. ŽŠ
svěšta, svěštati v. světí,
světla, -a m. 'světlo, jas; Licht, Helle'; 'svět; Welť
Dále 'denní světlo, svítání', ojed. i 'oheň', 'lampa ap.'; často ve spojení Sb světb 'tento svěť, s gen. ve funkci adj. sego světa 'světský, pozemský, časný', opoz. onb světb 'onen svět, večnosť s gen. onogo světa 'nebeský, věčný, duchovní'.
Za denom. je možno pokládat vb. světití 'svítit', refl. 'lesknout se, zářit, skvítse', vNom lx 'křtíť (ř. ya-zítlsiv 'osvětlovat', metaf. 'osvěcovat, uvádět do Kristova učení' —> 'křtíť; v. Lampe 1509. Sr. iprosvěštatiníie).
Vaillant 3, 419 má vb. světití za fakt. ke svbtěti 'svítit, zářit' (v. svttěti (se)), Snoj (in: Bezlaj 3, 350) za iter. nebo kauz. k nedoloženému primárnímu slovesu *svěsti, *svisti tv. (pod. Smoczyúski, SbSlawski 1987, 356, Boryš 2005, 622).
Der.: besvětbnb 'jsoucí bez světla', světovbnb 'světelný', svěšta 'svítilna, lampa, svíce, pochodeň', svěštilo 'světlo, svícen, lampa', svěštbnikb, vHvalNik svěštbnakb 'svícen'; světblb 'světlý, jasný, zářivý', v Zach lx 'jsoucí pod širým nebem', dále 'jasný, zřetelný', přen. 'čistý, neposkvrněný' (StslS 597), 'skvělý, velkolepý, slavný, vznešený', 'jasný, radostný', ve spojení Nedělja světblaja 'první neděle po Velikonocích' (ř. fj XajjLKpa xupiax-r); v. Schumann 1958, 55), adv. světblě, světblo 'jasně, zřetelně', přen. 'skvěle, velkolepě', nesvětblb 'temný', světblota 'sláva', světblostb 'jas, záře, sviť,meton. 'svítilna', přen. 'skvělost, sláva', světblbstvo 'jas, radosť, prěsvětblb 'přejasný,
908
světt
světt
skvoucí', také 'nejjasnější, nejslavnější', ve VencNik lx jako čestný titul krále, adv. prěsvětblo 'skvěle', lx prěsvětblbstvo 'jas, sláva'; světbliti se 'zářit, skvít se', prosvětbliti se 'rozzářit se'.
K vb. světití bylo utvořeno ojed. ipf. svěštati 'křtít', svě-štenije 'zjevení', světiteVb 'osvěcovatel', dále světilo 'svítilna, lampa, světlo', 'nebeské těleso, hvězda', li-turg. světilbna, v Prag lxi světidlbna (většinouzkracováno, takže je obtížné určit kmenové zakončení) 'hymnus zpívaný při ranní bohoslužbě' (ř. (ptůzocYtůYixóv), také 'urcity sloupec v liturg. textu' (SJS dod.), světilbnikb 'svítilna, svíce, lampa; svícen'; lx v Bes světilbnica na porušeném místě; v rcsl. je doloženo s významem 'svícen', v. StrS 23, 139n; osvětiti 'ozářit, osvětlit', v Supr 323, 15 'prozřít, začít vidět' (StslS 416), přen. 'osvítit', v Supr lx 'pokřtít', osvěštenije 'křest' (lx Supr), ipf. osvěštati, osvěštavati 'osvětlovat', osvěštanije 'záře, jas'; prosvětiti 'osvítit, ozářit', 'rozsvítit, rozjasnit', 'vrátit zrak', 'zjevit, vyjevit', ipf. prosvěštati (se) tv. i 'křtít', s ptc. préz. pas. prosvěštajemb 'pokřtěný', prosvěštenije 'osvětlení, světlo', přen. 'osvícení', 'křest', dále 'zjevení', spec. 'Zjevení Páně' (svátek slavený 6. ledna, sém. kalk ř. za $úÍTa, v. Schumann 1958, 52), prosvětb 'světlo', pro-světiteVb, prosvěštbnikb 'osvěcovatel, vzdělavatel', v Gl 2xprosvětilbce 'nádobka s olejem na svícení' (tak emenduje Vajs nejasnéprosvěti lice, překládající ř. XajjLKáSiov; v. SJS 3, 371).
Komp.: světodavbcb, světodateVb 'dárce světla' (ř. cpcoToSÓT-rjc), světonosbtib 'světlonosný', světoob-razbrib, světbloobrazbtib 'zářivý, jasný' (ř. cpaToei-S-ťjc), světozarbtib 'jasně zářící', novosvětbtib, no-vo(o)svěštenb 'nedávno pokřtěný' (ř. vsoyá-zio-zoc),
novosvětblb 'nově svítící' (ř. veo\ap.7rr]c), lx Klim nibtiogoprěsvětblb 'velmi světlý', bez ř. předlohy, ale zřejmě kalk ř. KoXuXaiiKí)<;, pod. jako trbsvětblb 'trojnásobně jasný' (kalkř. TpiXajjíTirjc).
Exp.: Z csl. je rum. festíla 'knot', sfésnic 'svícen' a arch. sfetí, prosfetí '(o)svítit, (o)zářiť, liturg. sfetílná 'píseň tvořící část postní liturgie' (v. Rosetti 1954, s. 62, 74, Tiktin 2001, 2, 173 a 3, s.443, 241).
Et.: Psi. světb, všesl.: b. svjat, mk. svet, sch. svět/svíjet, sin. svět, slk. svet, stč. č. svět, plb. sjot (podoba svet v P-S 143 je nesprávná; v. SEPlb 799 a 712), luž. swět, porn. svat, p. šwiat, br. svet, ukr. svit, str. světb, r. svet, s pův. významem '(denní) světlo, svítání' (sch. st., stč., č. st. Jg, plb. stp. ukr. str.), odtud 'vše, co je vidět', tedy 'svět, země, zeměkoule se vším, co je na ní' (všesl.), v pl. 'hvězdy, kosmická tělesa' (sch. slk. č. stp. p. vsi.), dále meton. 'světadíl' (sch. č.), 'lidé, lidstvo, množství lidí' (jsi. slk. stč. č. luž. stp. p. vsi.), 'lidé spojení společným zájmem, stejnou činností,
zaměřením ap.' (b. mk. sin. slk. č. luž. stp. p. vsi.), '(cizí) země, kraj, krajina' (sch. sin. slk. stč. č. stp.) aj-
Sém. posun 'světlo' —> 'svěť (tj. sluncem ozářený prostor v protikladu k temnému světu mrtvých) má paralelu v stind. loká- 'volný prostor, svěť : rokás-'světlo' (v. Skok 3, 368, Machek s.v. svět, Mayrhofer 1986, 2, 481); souvislost stind. loká- s ie. *leuk- 'svítit', kterou uvádí např. Snoj in: Bezlaj 3, 348 aj., zpochybňuje Mayrhofer I.e. Sém. paralelní je velšské elfydd 'svěť : lat. albus 'bílý, jasný', obojí z ie. *H2elbho- 'bílý' (v. Pokorný 30, Matasovic 2009, 29). Souvislost těchto slov se stir. Albu, angl. Albion 'Anglie',kterouuvádíBlažek,Ceština2, llnaMatasovic I.e., je sporná: za nejistou ji má Pokorný I.e.; Klein 1, 56 pokládá toto spojení za lid. etymologii.
Paralelu k sém. posunu 'svěť —> 'velké množství' nachází Nepokupnyj 1976, 53 v balt. jazycích a finštině.
Jako sém. kalk z csl. je hodnocen význam 'svěť u rum. lúme 'světlo; svěť (z lat. lumen 'světlo'); v. Serebrennikov, VJa 1953, 1, 35, Tiktin 2001, 2, 623n aj. Týž sém. kalk předpokládá Kiss, SlWort 87 aEWUng 1637 u maď. világ 'svěť, arch. 'světlo'; tak i Skok I.e.
Psi. a všesl. je i vb. světití, subst. světja, světblo a adj. světblb. (Snoj o.e. 349 předpokládá psi. světlí, ptc. pf. akt. od primárního *svěsti, svistí).
O lid. představách a zvycích spojených se svět a svíce u Slovanů v. Sedakovová, SUaz 2003, 541-545.
•   Psi. světb < ie. *kueit-/*kuoit- 'jas, světlo'.
Psi. světb je náležitě utvořené substantivum s o-stupněm kořene (v. svbtěti (se)); Snoj (in: Bezlaj 3, 348) je pokládá za nomen actionis z vb. kořene (tak i BER 6, 567, Boryš 2005, 621) nebo za substantivizaci pův. adjektiva. Pro tato sl. slova se předpokládá ie. *kueit-/*kuoit- 'jas, světlo', z něhož je i lit. šviěsti 'svítit', stprus. swáigstan 'paprsek' (se sek. -g-, v. Fraenkel, KZ 70, 145), stind. švetá-, av. spaěta- 'bílý, jasný', pravděpodobně i tvary germ. s cf-ovým rozšířením (neregulérní dentála v germ. *\wTtaz může být výsledkemkontaminace s opo-zitem *swartaz 'černý', v. Orel 2003, 201n, Mayrhofer 1986, 2, 679n): gót. Iveits, sthn. hwTz, něm. weiß 'bílý' (v.Meillet 1902,177n, Pokorný 628n, Machekl.c, E WD 3,1956, Lehmann 200, Smoczyúski2007,655,NIL434naj.). Holthausen, IF44, 192 připojuje ještě arm. šek 'červený, načervenalý' (< ie. *kuoito- + -k).
O konkurenci psi. slov označujících 'světlo, paprsek', a to svět-b a lučb, v. Martynov 1963, 169; sr. luča.
Za derivát téhož ie. kořene je většinou pokládáno i psi. květb (tak Meillet 1902, 178, Brückner, ZslPh 4, 216, Vaillant, RÉS 6, HOn, Skok 1, 282, Žuravlev, IzvIBE 14, 30 aj.). Rozdíl prostá velára : palatála je vysvětlován různě (v. cvisti). Vzhledem k tomu, že kořen s prostou velárou je doložen jen v bsl., Kümmel,
909
světt
svett
LIV 2001, 375 o jeho ie. stáří pochybuje.
Souvislost s psi. svetb 'mocný, silný' (Petersson 1915,4) je málo pravděpodobná (v. svet-b).
Mylné je spojování s ř. oíto? 'obilí, pšenice', které uvedl Merlingen 1955, 21; podle Friska 2, 711n jde o slovo nejasné, pravděpodobně přej até. Ž5
-Svenoti v. prisvenoti
sveštati v. svet-b
Svetopltkt, -a m., nom.pr.
Jméno moravského knížete (871-894) a knížete kyjevského (1015-1019).
Et.: Psi. Svetopblkb je zjevné komp., jehož druhá část obsahuje subst. pblkb '(branný) lid, vojsko' (v. pl-bk-b) a první adj. svetb (v. svet-b). Není ale zcela jasné, jaký význam adjektivu sveťb zde přisoudit.
Většinou se myslí, že jde ještě o předkřesťan-ský význam 'silný' (v. MM. 1860, 97, Machek s.v. svatý, Kopečný 1991, 189, ESUkr 5, 200); Svetopblkb tedy byl asi 'silný, mocný v branném lidu, svým vojskem'. Podobná motivace se pak hledá i v dalších antro-ponymech s tímto komponentem: Svetoborb 'silný bojovník', Svetoslavb 'slavný silou', Svetovitb 'silného sídla' (Kopečný I.e., Profous 4, 243, Hosák-Šrámek 2, 525). Brückner 537 upozorňoval na existenci paralelních vlastníchjmen s adj. jarb 'prudký, plný sil' jako prvním členem (v. jar-b, Jaroslav-b).
Trubačev (ZslPh 54, 6 = Palaeosl. 3, 216) vycházel z předpokládaného ještě původnějšího významu adjektiva sveťb < ie. *kuen(t)- 'nabývat, zvětšovat (se)': 'ten, jehož vojsko se stále rozmnožuje, zvětšuje'.
Vasmer 2, 598 naopak předpokládal, že první komponent měl význam 'svatý, zbožný' (byť ne nutně v pozdější křesťanské interpretaci): Svetopblkb byl 'ten, kdo má svaté vojsko' (tak i Kuraszkiewicz, SStarS 5, 583; podobně Toporov, Etim 1986-1987,39). bv
svett adj. 'svatý; heilig'
Také 'božský', 'vyvolený, boží, Bohu zasvěcený', 'spravedlivý', 'blahoslavený', 'posvátný'.
Ve spojení svetoje kombkanije vbzeti 'přijmout svátost oltářní', svetyi dbrib 'svátek', svetb večerb 'vigílie, svatvečer', svetaja nedělja 'pašijový týden'.
Substant.svetaja pl. 'eucharistie', 'svatyně',svetaja svgtyimblsvgtyichb 'velesvatyně (nejposvátnějšíčást jeruzalémského chrámu)'.
Der.: prěsvetb 'přesvatý, nejsvětější'; svetostb 'svatost', 'svátost', 'svatyně';svetbcb 'světec';svetb-ba 'posvěcení', 'oběť', svetitbba 'posvěcení'; svety-
n'i 'svatost', 'posvěcení', 'zasvěcení', 'svátost', 'svatyně', svetyn'brľb 'svatý' (lx Supr); svetiti 'posvětit, posvěcovat; požehnat; vysvětit', 'zasvětit, zasvěcovat, obětovat', 'světit, ctít', ipf. sveštati, sveštenije 'posvěcení', 'vysvěcení', 'duchovní stav, kněžství', 'zasvěcení, posvěcení', 'oběť', 'svatá věc', 'svátek', svešte(nb)nb 'svatý,požehnaný', 'posvěcený, vysvěcený', substant. 'kněz',sveštenyičinb 'duchovenstvo', adv. svešteno 'posvátně' (lx Dim), nesvešterib 'nevy-svěcený' (lx Nom), prěsveštenb 'přesvatý, nejsvětější' (lx CanVenc), sv§šte(nb)nikb 'kněz, biskup, hierarcha', svešteribskb ve spojení svešteribskyi činb 'duchovenstvo' (lx Služ), sveštenbstvo 'kněžství, (kněžské) svěcení', 'kněžstvo'; svetiteľb 'kněz, biskup, hierarcha', 'velekněz', svetitel'bskb 'kněžský, biskupský', svgtitel'bstvo 'kněžství', 'kněžstvo';světilo, svetilište 'svatyně'; osvetiti 'posvětit, vysvětit', ipf. osveštati, osveštenije 'posvěcení, svěcení, vysvěcení' ; posveštati 'posvěcovat' (lxGl).
Komp.: svetolěpbnb 'důstojný, ctihodný' (ř. íepo-jrpejnfc); svetomgčenikb 'svatý mučedník'; sveštenb-noděistvije 'slavení (bohoslužby), celebrování' (lx Služ;ř. lepoupyía); sv§šte(nb)nomgčenikb 'hieromartyr, mučedníkkněz Či biskup' (ř. íepójiapTui;; Schumann 1958, 55); prěždesveštenb 'předposvěcený' (Euch); trbsvetb, trisvetb 'třikrát svatý' (ř. TpKráyioc; Schumann 1958,58), trbsv§toje,trisv§toje,trisv§to liturg. 'trojsvatápíseň'; vbsesveťb 'celý svatý, přesvatý, nejsvětější'.
V. i Svetopl-bk-b.
Exp.: Z csl. je r. svjaščénnik 'kněz, duchovní', svjaščénnyj 'svatý, posvátný', svjaščénstvo 'svěcení; duchovenstvo', svja-ščénstvovať 'být knězem' (Preobr. 2, 266, TolkSRJ 866), rum. sflnt 'svatý', a sfinti 'světit', sfestanie 'svěcená voda', sfestenic 'kněz', sfetitel 'hierarcha' (TMin 1414n, Rosetti 1954, 39, 42, 69, Skok, JslF 12, 138, Leschberová, WSUb 45, 294).
Et.: Psi. svetb, všesl.: b. mk. svet, sch. sin. svet, slk. svätý, č. svatý, hl. swjaty, dl. swěty, plb. sjgtě, svgte, porn. svgti, p. šwiety, br. svjatý, ukr. svjatýj, r. svjatój, vše 'svatý' a přen. i 'ctnostný, zbožný, posvěcený, posvátný'.
SI. svetb nachází nej bližší protějšky v lit. šveňtas 'svatý' a stprus. swent-, doloženém v toponymech (stprus. swints bylo přejato z p., Brückner 537, Fraenkel 1042 s liter., příp. podle p. hláskově přetvořeno, Mažiulis 4, 179. Lot. světs 'svatý' je nejspíš přejetí z r.; Tkačenko, VJa 1981, 1, 55 měl za přejaté ze sl. i lit. šveňtas).
Předpokládá se, že předkřesťanský význam bsl. slov byl 'silný, mocný', na což se usuzuje z existence antroponym Svetopblkb, Svetoslavb, Svetovitb, Svetoborb (sr. MM. 1860, 97, Machek s.v. svatý, Profous 4, 243, Hosák-Šrámek 2, 525, Kopečný 1991, 189, ESUkr 5, 200,
910
svett.
svint.
Ostrowski, Etim 2003-2005, 164n a Svetopltki,); Bruckner 537 v této souvislosti upozorňoval na paralelní antroponyma s prvním členem jar- 'prudký, plný siľ (v. jart, Jaroslavt).
Dále se srovnává av. spanta- 'svatý, posvátný' (sr. Barth. 1619n). Snad zde lze předpokládat Írán. vliv na sémantiku bsl. slova, případně společnou bsl.-írán. sémantickou inovaci (sr. Preobr. 2, 266, Porzig 1954, 167, Vaillant 4, 677, Reczek 1985, 55; skepticky Janko 1912, 224), podobně jako v případě slova boge (v. bogi,); jako výchozí význam lze přepokládat asi 'mající nadpřirozenou, magickou moc, sílu' (podobně Machek l.c). Jiní zde naopak vidí ie. archaismus dochovaný v bsl. a Írán. (Meillet, RÉS 6, 169, Cvetko-Orešniková 1998, 30).
Na základě uvedených výrazů a av. spanah- 'svatost, posvätnosť, spanyah- 'posvátnější', spSništa-'nejsvětější, nejposvátnější' a lot. svinět 'slavit, světit' pak někteří rekonstruují ie. *kuen- 'slavit, světit' (Pokorný 630, Černých 1993, 2, 149, Boryš 2005, 623; Cheung 2007, 370 uvádí další potenciálně příbuzná slova v Írán. jazycích a Blažek, SaS 45, 168n dokonce hledá nostr. paralely).
Nejisté je, zda sem patří i další výrazy: stind. šväntá- asi 'mocný, prospívající' (sr. Mayrhofer 1986, 2, 678), toch. A kasu 'dobrý', B kwänts- 'pevný' (Windekens 1976,197, Adams 1999, 233, Toporov, JLES 1, 192n); s oslabeným stupněm kořene gót. hunsl 'oběť', stangl. stsev. húsl 'oběť, hostie' (Fick 1, 49, Torp 93, Orel 2003,194 s liter.), stind. suna- 'zdar, štěstí', het. kunna-'správný, prospěšný' (Zubatý, LF 28, 87n, Fick 1, 428, Snoj in: Bezlaj 3, 349, Puhvel 1984,4,248). Kalygin-Korolev (1989,97) uvádějí i gal. spanto- 'posvátný', jinými nezmiňované.
Někteří badatelé se pokoušejí předpokládané ie. *kuen- dál vyložit. Benveniste (1969, 2, 182n a SbJakobson 1966, 197n), Golab (1992, 102) a Trubačev (ZslPh 54, 6 = Palaeosl. 3, 216) měli ie. *kuen- za n-ové rozšíření ie. kořene *keu(H)- 'nabývat, zvětšovat (se)': pův. 'hojný, oplývající silou' (ke kořeni sr. Pokorný 592n, LIV 2001, 339n). Petersson (1915, 3n) zde viděl derivát od ie. *keu- 'svítit, zářiť (v. světt; tak i Skok 3, 371, Tischler 1, 632, Moszyúski 1992, 93; skepticky Hujer, LF 46, 115).
Naopak Sch.-Sewc 1390 dává k úvaze, zda sl. sveťb nepatří k ie. *suent- 'čilý, silný, zdravý' > gót. swinps 'silný, zdravý', stsev. svinnr 'rychlý, silný, chytrý', stangl. swid 'silný, statečný, stsas. swíth 'silný', střhn. swint 'silný', sthn. gisunt 'zdravý', něm. gesund tv. (ke kořeni v. Pokorný 1048). Johansson (PBB 15, 238) předpokládal výchozí ie. *skeu-, jehož plný stupeň je v bsl. a Írán. slovech, zatímco od oslabeného stupnějsou odvozeny uvedené germ. výrazy. Machek l.c. však považoval germ. slova za přejatá ze sl. (připouštěl i Toporov, Etim 1986-1987, 27).
H-K 362 měli za možné, že v bsl. splynuly dva ie. kořeny: *suent- 'silný' n*kuen(t)- 'posvátný'. bv
svinija v. svini,
svint. adj. 'vepřový; Schweine-'
Der.: svinbtľb 'vepřový'; svinina 'vepřové maso' (lx Const); svinija 'prase, vepř, svině'.
EL: Psi. svinb > br. sviný, ukr. st. svynýj, r. svinój, vše 'vepřový, prasečí'.
Psi. svinbja, všesl.: b. svinjá, mk. svinja, sch. sin. svínja, slk. sviňa, č. svině, hl. swinjo n, dl. swinja, plb. svaiňä, porn. sviňa, p. šwinia, br. svinnjá, ukr. svynjá, r. svin'já, vše 'prase', zejm. 'svině, samice prasete' (také jako nadávka).
•  Psi. svinbja < ie. *suH- 'prase, svině'.
Psi. svinbja je zřejmě od původu substantivizo-vané f-kmenové f. k adjektivu svine (sr. Vasmer2,593, Sch.-Šewc 1388, Snoj in: Bezlaj 3, 351, Boryš 2005, 623). Nepravděpodobná je domněnka, že svinbja bylo pův. kolektivum (Fraenkel, Glotta 4, 46, Vaillant 4, 525).
Psi. svine je denominativumutvořené ie. suíixem -Tno- od ie. *suH- 'prase, svině' > stsev. sýr, stangl. stsas. sthn. su, něm. Sau, lat. siis, ř. úq, av. hii-, alb. thi, toch. B SUWO (sr. Pokorný 1038, Gamkr.-Ivanov 1984, 593, Mayrhofer 1986, 2, 738, NLL 683n). Týž sufix jako ve sl. je v gót. swein, stsev. svín, stangl. stsas. sthn. swin, něm. Schwein, vše 'prase', lat. suTnus 'vepřový' (sr. Brugmann I, 103, Vondrák 1924, 1, 540, Vaillant 2, 274, 599) a snad i v lot. svins 'špinavý, ušpiněný' (sr. Karulis 2, 189) a lit. dial. svýnas 'prasečí chlívek' (Mažiulis 4, 176). Snoj vykládá suf. -Tno- < -iH-no- (in: Bezlaj 3, 351), resp. < -iH2-no- (Snoj 2003, 716), podobně NLL 684, tedy zřejmě jako n-ové rozšíření močního sufixu -iH. Meillet (1902, 441) předpokládal pro sl. sufix -eino-, což není nutné.
Ojedinělá je domněnka, že sl. svinbja bylo přejato z gót. (Hamm, KZ 67, 123). Naopak Martynov (1983, 61) považoval sl. svinbja za italický ingredient sl. glotogeneze.
Jiný n-ový formant nacházíme v lot. suvěns, sivěns 'sele' (sr. Endzelíns 1911, 96, M-E 3, 1129), stprus. seweynis 'prasečí chlívek' (sr. Mažiulis 4, 103n), ř. órjvó? 'prasečí, svinský', toch. B swäňňe 'vepřové (maso)'. Stprus. swintian 'prase' mají někteří za domácí (sr. Mažiulis 4, 176n), ale jiní je považují za přejaté ze sl. (v. Trautmann 1910,443).
Benveniste (BSL 45, 74n a 1969,1, 27n) předpokládal, že ie. *suH- označovalo dospělé (domácí) prase, resp. samici prasete, zatímco ie. *porko- (> č. prase, lit. pařšas 'vepř, sele', lat.porcus 'vepř', sthn.farh 'prase', něm. Ferkel 'sele', stir. orc tv. aj, v. Pokorný 841) se vztahovalo na mládě prasete.
Další et. výklad je nejistý.
Někteří badatelé odvozujíie. *™//-odie. *seuH- 'rodiť (ke kořeni sr. LIV 2001, 538 a synm; Uhlenbeck 339, Vries 1962, 574, Szemerényi 1964,332n, Trubačev 1991,176aSLTaz 10,312, Smoczyúski2001, 134, Snoj in: Bezlaj 3, 351; tak už Cicero, sr. Lehmann 334; pro paralely v kartv. jazycích v. Gamkr.-Ivanov
911
svin/b
svita
1984, 594n, pozn. 2).
Jiní mají ie. *suH- za pův. onom. (Kretschmer, Glotta 13, 132n, Brückner 537, W-H 2, 636, H-K 364, Trubačev 1960, 62, Kluge 626, Karulis I.e. aj.).
Polivanov (AO 9, 405n) pokládal ie. slovo za přejaté z čínštiny, bv
svirati, -ajett 'pískat, hrát na píšťalu; flöten, pfeifen' Der.: svirělb f. 'píšťala' (lx Supr); svirbcb 'pištec' (lx Zogr).
Et.: Psi. svirati, sviriti > b. svírja, rak. sviri, sch. sin. svirati, dial. i sviriti (Rj, Plet.), vše 'pískat', 'hvízdat, svištět, fičet', 'hrát na píšťalu', 'hrát na hudební nástroj' (poslední význam v sin. je ze sch., Plet., Snoj in: Bezlaj 3, 351). Varbotová (1984, 195 a SUaz 9, 74) jako původní předpokládala psi. *svirěti.
Nejspíš jde o onom. výrazy (KESRJ 298, Abajev, SbFalk 8, Blatná, Slávia 60, 158n); srovnat lze č. švitořit, dial. šviřinkat 'švitořit; neuměle hrát na housle' (Bartoš 1906), hl. šwirič 'jemně pískat' (Sch.-Šewc. 1486; podle Bielfeldta, ZS1 27, 329 hl. < něm. schwirren 'cvrčet').
Je otázkou, zda tu lze vidět už ie. onomatopoický kořen *suer- 'bzučet, znít, pískat' (sr. stind. svárati 'zní, ozývá se', stsev. svarra 'šumět, hučeť, něm. surren 'bzučet', kymer. chwyrnu 'bručet', lat. susurräre 'šeptať aj.), jak se obvykle Činí (Fick 1, 579, Preobr. 2, 260, Pokorný 1049n, Skok 3, 373, BER 6, 557, Snoj 2003, 716, Woodhouse, IF 108, 77, ESUkr 5, 192 aj.; v. i svistanije). bv
svistanije, -a n. 'pískot, pískání; Gepfeife' (lx Supr) Et.: Stsl. svistanije je nom. actionisodvb. svistati, doloženého v csl. (MLP).
Psi. svistati, svistěti > b. svistjá, mk. svisti, sin. svistéti (SSKJ), slk. svišťať, č. svištět, pomsln. švistac, švistac (PWb), p. šwistač, arch. šwiszczeč, br. svistác', dial. i sviscéc' (SBrH), ukr. svystáty, svystíty, r. svistáť, svistět' vše 'svištět, pískat, vydávat hvízdavý zvuk při pohybu'.
P. st. řídké chwistač (SW), r. dial. chvistáť, chvis-téť (Dal') tv. je nejspíš třeba vysvětlit dálkovou disirni-Íacís-S > ch-S (Gebauer 1894,1,496); méně pravděpodobné je, že to jsou pův. podoby a formy s iniciálním s- představují výsledek druhé palatalizace velár (Meillet 1934, 143; podobně už Brückner, AslPh 11, 130).
Vedle toho jsou doložena i vb. se znělými kon-sonanty: sch. zvíždati, st. i žviždati, žviždjati, žvižgati (Rj), sin. žvižgati, dial. i zvíždati, žvízdati, zvízgati (Plet.), str. zvizdati (StrS), r. dial. zvizdéť, zvizžáť, zvizžěť a rovněž s dálkovou disirmlací sibilant (Gebauer I.e., Machek s.v. hvízdati, Boryš 2005,190): sľk. hvízdať, dial. i hvízdať (Kálal), č. hvízdat, dial. i hvižd'žeť (Bar-
toš 1906), hl. hwizdač, dl. dial. gwizdač (Muka), porn. gvizdac, p. gwizdač, vše 'hvízdat, pískat'. Meillet I.e. měl i formy s g- za původní a iniciální z- za vzniklé druhou palatalizací (podobně už Brückner I.e. a Petr, BB 21, 214). Málo pravděpodobný je výklad g- hyperkorekcí v době po druhé palatalizací (Blatná, Slávia 60, 156).
Zjevně jde o onom. slovesa, a podobně jako u svirati 'pískat' (v. svirati) je tak otázkou, zda lze hledat genetické příbuzenstvo v jiných ie. jazycích (S-A 1955, č. 932, E-M 622 s.v. sibilus, Mayrhofer 1956, 1, 295n); mnohem spíše jde o tzv. elementární příbuznost.
Machek (1957, 489 a LP 4, 129, pozn., SbHavránek 250) vykládal svistati jako st-ové intenzivumk *svibati, jehož základ *suTb- spatřoval i v lat. sTbiläre 'syčeť. Později Machek (1968, 597) předpokládal výchozí *svipati a srovnával je s lit. švilpti 'hvízdať.
Snoj (in: Bezlaj 3, 352n) vychází z psi. *svizdati, které se disimilací nebo asimilací změnilo ve svistati, zvizdati nebo gvizdati. Dále pak sl. verbum spolu s řadou dalších badatelů (Kretschmer, KZ 31, 419, Thurneysen, KZ 32, 570, Pedersen 1909,2,627, Pokorný 1040n, Skok 3,667, Gamkr.-Ivanov 1984, 123, BER 6, 557, Woodhouse, IF 108, 73, Boryš 2005, 190, 624 aj.) odvozuje od ie. *suei(-zd)- 'syčet, pískať > stind. ksvédati 'bzučí, bručí', kymer. chwythu 'foukat; hrát (na nástroj)', korn. whythe 'foukať, bret. c'houeza tv., ř. aí^co 'syčím' aj. (Illič-Svityč, Etim 1965, 342 nachází dokonce nostr. paralely).
Petr I.e. řadí svistati k témuž kořeni, ale odděluje gvizdati, zvizdati a. spojuje je s lat. fistula 'píšťala' < ie. *ghuiz-t-.
Jiní spatřují ve sl. slovech naopak ie. *kueis- > stsev. hvis-la 'šeptať, stangl. hwistlian 'pískat, hvízdať, angl. whistle tv. (Agrell 1918, 2n, Preobr. 2, 261n, Vasmer 2, 594 a ZslPh 2, 57). bv
svita, -y f. 'oděv; Kleidung' (3x Bes) Psáno i Sbvita.
Exp.: Z csl. je rum. st. sfitä 'mnišský svrchní oděv, ornáť (Conev 1919, 2, 81, Tiktin 2001, 3, 445).
Et.: Psi. svita > b. st. a dial. svita, mk. svita, sch. svita, sin. arch. svita, br. svita, ukr. svýta, str. svita, r. svita, s význ. 'druh vlněné látky, sukno' (b. st. a dial., mk. sch.), 'oděv kněze nebo mnicha' (sch. st. Rj 17, 320, str., r. dial.), 'svrchní šat (halena, vesta, kabát, pláštěnka ap.)' (sch. br. dial., ukr., r. dial.), 'selské oblečení z hrubého sukna' (vsi.), 'oděv, zejm. ženský' (sin. arch.), 'výbava nevěsty (oblečení)' (r. dial.), 'otrhaný oděv' (r. dial.) aj.
P. šwita 'selskáhalena' je z vsi. jazyků (Brückner 538 aj.).
Nejasné.
Někteří etymologové předpokládají psi. *sbvita, které považují za derivát se suf. -t- od vb. sbviti 'svinout, sbalit' (v. izviti). Tak Gorjajev 314, Skok 3, 600, ESUkr
912
svita
svobodt.
5, 193, Bezlaj 3, 352; sr. ircsl. s-bvito 'plátno' (Vostokov2, 196). Slabinou tohoto výkladu je to, že fin. výpůjčka viitta 'plášť' (SuoSA 3, 446) ukazuje na pův. svita {*sbvita by dalo fin. *suviitta, v. Vasmer 3, 521, BER 6, 559).
Bývá spojováno i s lot. svietas 'onuce, kus látky k ovinutí nohy' a viepe 'ženský šál, přehoz' (< *(s)uei(p)- 'otáčet, ovíjet, zahalovat ap.'); v. M-E 3, 1167, Vasmer 2, 595. Blažek (red. poznámka) se domnívá, že lot. viepe může být výpůjčka z germ.
Mladenov 572n spojuje csl. svita s et. nejasným csl. svila 'hedvábí', které srovnává s angl. silk tv.
Preobraženskij (Preobr. 2, 262) má sl. svita za přejetí, zdroj však neuvádí. pv
svitati, -ajeťb 'svítat, rozednívat se; tagen, dämmern'
V Supr lx refl. s významem 'svítit, zářit'.
Der.: osvitati 'svítat' (lx Supr).
Et.: Psi. svitati > sch. svitati, sin. svitati se, slk. svitať, č. svítat, hl. switač, dl. switaš, plb. 3. sg. svaitoje, porn. svitac, p. switač, br. svitác', ukr. íví-táry, r. svetáť (se sek. -e-, v. např. Černých 1993, 2, 145), vše s významem 'svítat, rozednívat se', přen. 'začít něčemu rozumět', v sin. i 'ukazovat se, zjevovat se', č. a slk. ojed. i 'zářit, svítit, lesknout se'.
Náležitě utvořené iterativum se zdlouženým stupněm k psi. *svbtěti 'svítit, zářit', jehož o-stupeň je v stsl. svěťb 'světlo'; v. svbtěti (se), světt. žš
svobodt. adj. 'svobodný; frei'
Také 'osvobozený, zbavený něčeho', 'opuštěný'.
Doloženo i svoboďb, v Supr svobodbi. Nesklonnéjen ve Slepě nom. pl. m. svobodí a gen. sg. m. svoboda (v. SJS 4, 27n, Diels 1963, 1, 191, 198).
Der.: svobodbnb 'svobodný; osvobozený, zbavený', adv. svobodbtiě, svobodbtio; svobodbtiikb 'propuštěnec'; svoboda f. 'svoboda', m. i f. 'svobodný člověk'; svoboditi 'osvobodit, zbavit; propustit na svobodu', svoboždenije 'osvobození', ipf. svobažda-ti, svoboždati, svoboditeľb 'osvoboditel'; osvoboditi 'osvobodit' (lx Slepě).
Exp.: Z csl. je r. osvobozdáť 'osvobozovat' a další tvary se -id-.
Et.: Psi. svobodb(rib) > b. svoboden, sch. st. svo-bodan (Rj), sin. svoboden, c. svobodný, hl. swobodny (dl. st. swobodny < hl), pomsln. SWuob-odnľ (PWb; podle Popowské-Taborské, SFPS120,16 z č.), p. swobodny (Basaj-Siatkowski 2006,353n: z č.), br. svobodny, ukr. svobídnyj, r. svobódnyj, vše 'svobodný, nezávislý, volný, nevázaný', p. st. i 'štědrý, hojný' (SW). Doloženy jsou i tvary s sľ: b. st. a dial. slóbóden (RBKE), mk. slobo-den, sch. slobodan, sin. st. a dial. slóbóden (Plet.), slk.
slobodný, br. dial. slabódny (SBrH), ukr. st. slobódnyj (Hrin., Žel), r. dial. slobódnyj (SRNG) s týmiž významy.
Vedle toho je i psi. abstraktum svoboda > b. svoboda, sch. st. svoboda (Rj), sin. svoboda, c. svoboda, hl. swoboda (dl. st. swoboda < hl), pomsln. swuób-oda (PWb; podle Popowské-Taborské l.c. z č.), p. swoboda (Basaj-Siatkowski l.c: z č.), br. svabóda, ukr. svoboda, st. i svoboda (Žel), r. svoboda a rovněž s sľ: b. st. a dial. sloboda, mk. sloboda, sch. sloboda, sin. dial. sloboda (Plet.), slk. sloboda, č. dial. sloboda (Bartoš 1906), br. dial. sloboda (SBrH), ukr. st. sloboda (Hrin.), sloboda (Žel), r. dial. sloboda (SRNG), vše s významy 'svoboda, volnost, nezávislost, nevázanost' a také 'svobodnýpozemek, statek' (sch. sin.), 'štědrost, hojnost', 'úspěch, štěstí' (p. st. SW), 'smělost, odvaha' (sch. st.), m. 'svobodný nebo odvážný člověk' (stč. MStčS, Jg), 'svobodný pán' (sin. st.).
Zjevně sekundární jsou sch. st. svobodí. (Rj), sin. st. svobod f. 'svoboda' (Plet.) a br. st. slabadá, ukr. st, r. st. sloboda 'vesnice nebo statek osvobozené od poplatků nebo povinností', 'velká vesnice s trhem'.
Doloženo je také stp. šwiebodny 'svobodný', 'štědrý, hojný, marnotratný', šwieboda 'osvobození od poplatků', m. 'štědrý pán' (SStp), p. dial. šwieboda 'svoboda', šleboda tv, šwiebodny 'svobodný', šle-bodny tv. (Karlowicz 5, 27ln, 344, 364). Není jasné, zda na základě těchto výrazů lze rekonstruovat psi. (dial.) svebodb(nb), sveboda, jak někteří činí (Vasmer 2, 596, Sch.-Šewc 1392, BER 6, 561, Boryš 2005, 589; podobně už Sobolevskij, RFV 71, 19, pozn. 1).
Iniciální sl- se většinou vysvětluje dálkovou di-similací labiál v - b > l - b (Hujer 1961, 26, Vondrák 1924,1, 379, Vasmer2, 596,662, Machek 1968,597, Snoj 2003, 716), ovšem sotva už psi. data (Solmsen,RFV49,51,pozn. 1, BER 6, 885). Jiní je však vykládají kontaminací: se slabb (Brandt, RFV 24, 184) nebo slovo (Skok, Rad 272, 61). Někteří badatelé dokonce mají sl- za původní (v. níže).
• (1) Psi. svoboda < ie. *suobh- < *s(u)e- 'sebe, svůj'. (2) Psi. svobodí < ie. *sue- 'svůj' + *poti- 'pán'.
(1) Psi. svoboda se obvykle vykládá jako derivát se sufixem -oda (sr. Slawski, SK 1, 63) od *svobb, obsaženého v csl. svobbstvo 'osoba' (MLP) a odvozeného od ie. *suebho-l*suobho- 'příslušník vlastního rodu (?)' > stprus. subs, ak. sg. subban 'sám, vlastní, týž', sthn. Swába 'Švábové', lat. Swčfef'Svébové' (v. Stvabi); nejisté je, zdaje příbuzné i lot. svabads 'unavený, uvolněný, nepevný', atsvabinät 'osvobodit' (Fraenkel, ZslPh 20,53), nebo zda bylo přejato ze sl. (Karulis 2, 329n). Dále se srovnává ie. *sebh-/*sobh-bez u > gót. sibja 'příbuzenství', stangl. sibb 'příbuzenství; mír, přátelství, spojenec-
913
svobodb
svoi
tví', sthn. sippa tv., něm. Sippe 'příbuzenstvo, čeleď', stind. sabha 'shromáždění, setkání; místo setkávání' (ale někteří stind. slovo oddělují, v. Mayrhofer 1956, 3, 433 a 1986, 2, 701) a také stsl. osobb 'odděleně, zvlášť', osobbnb 'zvláštní' (v. sobiti se). Tyto výrazy se pak považují za derivát od ie. reflexivního pron. kořene *s(u)e- 'svůj, sebe' (v. se, svoi): pův. význam byl tedy 'přináležící ke svému, vlastnímu rodu, skupině, ke svým', odkud lze dobře odvodit i význam 'svobodný'. Sr. MEW 332, Solmsen 1901, 200n, Iľjinskij, RFV 69, 18n, Vondrák 1924,1, 601, Bruckner528, Vasmer2, 596, Pokorný 883, Trubačev 1959, 170n, 1991, 175n, 210 a IstKuľtA 17n, SUaz 10, 31 ln, Sch.-Šewc l.c., Ivanov-Toporov, SUaz 9, 160, Černých 1993, 2, 148, BER 6, 561, Boryš l.c, ESUkr 5, 198 aj. Nepravděpodobné je, že v ie. *s(u)ebh- by byl obsažen formant *-bhu-, redukovaný stupeň kořene *bheu- 'stávat se' (Brugmann II, 1, 388, Skok 3, 286).
Málo jasný je ovšem poměr sl. svoboda a svobodí. Trubačev (1959, 171 a Vasmer-T. 3, 583) předpokládal pův. singulativum *svobí < ie. *suebho- a kol. svob-oda a svobodí měl za sek. singulativum. Szemerényi (1964,386, pozn. 2) vykládal svobodí jako přetvoření původního *svobí podle sociálních termínů na -dí jako čeljadí 'čeleď', cedí 'družina', ljudí 'lidé'. Solmsen l.c. měl sl. svobodaza desubstantivní abstraktum vyjadřující při-náležitost. Naopak Vaillant 4, 256 považoval svoboda za deverb. od svoboditi; nevylučoval to ani Machek (s.v. svoboda). Boryš l.c. zřejmě předpokládá paralelní tvoření sufixy -dí a -da od výchozího *svobí.
(2) Alternativní výklad podal Zubatý 1,2,43, pozn. 1 a II, 157, pozn. l: psi. svobodb je pův. kompozitum, v jehož první části je ie. *sue- 'svůj, vlastní' (v. svoi) a V druhé ie. *poti- 'pán' (> stind. páti-, ř. tzóoic 'manžel', lit. pats tv., lat. potis 'mohoucí, schopný' aj.; v. gospodb, pottpěga a podrobně Vykypěl 2004, 198n); souhlasil Machek (s.v. svoboda a LF 73,130). Nejasné ovšem zůstává sl. b, d za ie. p, t. Zubatý l.c. je vysvětloval sonoriza-cí v pův. konsonantické deklinaci, případně analogií podle bgdg, byti. Machek l.c. přepokládal oslabení neznělých konsonantů v znělé jako důsledek artiku-lační ekonomie ve víceslabičném slově, jež se po zániku samostatného *poti- ve sl. stalo slovotvorné neprůhledným.
Golab (1992, 167, 293n a RS 38, 20n) spojil výklady (1) a (2): svoboda je od *svobb < ie. *suobho-, zatímco svobodb < ie. *suo-poti- s b,d podle svoboda.
Další výklady jsou málo pravděpodobné:
Holzer (1989,129n) pro svobodí rovněž přijímá výklad (2), ale b, d vysvětluje přejetím z „temematského" ie. jazyka; naopak tvary se sl- interpretuje jako komp., v jejichž druhé části je ie. *poti-, ale první část obsahuje ie. *sel- > stsl. selo aj. (v. selo), přičemž b, d je také „temematské".
Vaillant (2, 540 a RÉS 28, 138n) měl sl. svobodí za výpůjčku z germ. *swabadi- (souhlasil Schmidt, KZ 82, 245), ale předpokládaný zdroj přejetí není doložen.
Orel(JSL5,144-149) pokládá za původní psi. adj. *svebodí a to vykládájakokomp.: ie. *sue- + bodí 'bodlák, trn' (v. bosti), pův. 'mající své trny, divoce rostoucí'.
Brandt (RFV 24, 185) a Mladenov 573 ve svoboda nepravděpodobně viděli komp. *suo-bhuo-dó- 'sám sobě si dávající bytí'.
Nejisté je rovněž spojení sl. slova s tráckým jménem božstva Ľaj3á(,ioc (Grégoire a Bonfante - cit. podle Vaillanta, RES 22, 203, Jakobson, IJSLP 1/2, 269, Georgiev 1960, 84).
Otrebski (1947, 54n a LP 1, 143n) málo pravděpodobně považoval za původní iniciální sl- a odvozoval sl. slobodí od ie. *slobh-, varianty kořene *selbh- > gót. silba 'sám' aj.; jinou variantou pak podle něho je *selu-, obsažené v etnonymu Sloveně (v. Slověnint). Obdobně i H-K 364.
Za původní pokládal sl- též Ondruš (SlavSl 1, 5-16) a sl. slova řadil k ie. *sleu- 'pohybovat se, jít, téci'. bv
svoi pron. poses. '(svůj) vlastní; (sein) eigen'
Také'patřičný, příslušný'. Subst. svoje n., svoja n. pl. 'své (věci, majetek ap.)', svoi pl. 'druhové, příbuzní, rodina; ve spojení vb svoja (si) 'k sobě, domů'.
Der.: svoistvo '(odlišující) vlastnost, zvláštnost', svoistvbnb 'vlastní, týkající se vlastností', svoistvb-ně 'zvláště' (lx Supr), prisvoiti s§ 'připojit se' (lx Const), prisvojenije 'připojení, spojení, sjednocení', prisvoivati 'přisvojovat si, přivlastňovat si', prisvoi-stviti 'přisvojit si, přivlastnit si' (lx Supr).
Komp.: svojeplemeribnikb 'soukmenovec, krajan', svojevol'bstvbnb 'dobrovolný'.
Et.: Psi. svojb, všesl.: b. mk. svoj, sch. svoj, sin. svój, slk. svoj, stč. svój, č. svůj, luž. swój, plb. sui, porn. svoj, p. swój, br. svoj, ukr. svij, r. svoj, vše 'svůj, vlastní', 'osobitý, charakteristický pro koho', 'příbuzný' (plb. pl. suiai, Olesch 1983, 988), r. dial. svoj (i f. svoja) také 'záchvat (mrtvice ap.)', svoje 'psotník', 'padoucnice', 'krtičnatosť aj., tj. 'moje, vlastní (nemoc)' (SRNG); o tabuových názvech nemocí v. Zelenin 1929, 2, 82.
• Psi. svojí < *suo- 'vlastní'.
Psi. svojb vzniklo rozšířením ie. *suo-, enklitic-kého tvaru reflexivního pron. kořene *s(u)e- (v. se), O poses. sufix *-ÍO- (MEW 33ln, Vasmer 2, 596, Bruck-ner 528, Skok 3, 373n, SB 2, 616n, Černých 1993, 2, 148, Snoj in: Bezlaj 3, 354, BER 6, 562n, Boryš 2005, 590 aj.). Přímou paralelou je stprus. swais 'svůj' (< *suo-io-), z prostého kořene jeř. ô^'svUj' (Frisk 1, 431, Petit 1999, 141n a 310-319), av. hva- 'vlastní', stind. svá- tv. (< *suo-; Mayrhofer 1956, 3, 566, Pokorný 882), pokračováním deri-
914
svoi
vátů o-ovýchje stlát, sovos, osk. gen. sg. suveís, umber. lok. sg. svesu (Untermann 2000,724n), lat. SUUS, lit. sävas, lot. savs, vše 'svůj', gót. swes 'vlastní', sthn. swás tv. (< *seuo-\ Heidermanns 1993, 580, Orel 2003, 396), alb. větě (< *s(e)uo-to) 'sám' (Demiraj 1997,416, Orel 1998, 498). - Slovotvornou paralelou je psi. tvoj b (v. tvoi); východiskem svoj b i tvoj b může být mojb (v. moi).
Ie. kořen *suo-lsue- má významné místo v ie. i psi. příbuzenské terminologii, kde znamená '(člen) vlastního rodu, patřící ke svým', 'patřící k velkorodi-ně, klanu' (Szemerényi 1964,315), sr. např. psi. *svekrb (v. svekry), sestra (v. sestra) aj. Patří k němu i další slova související s význ. 'svůj, vlastní', např. psi. osoba (v. sobiti se), svoboda (v. svobodí,) aj.
V. též sami, a svěnje. pv
svrabtnt adj. 'svědivý, dráždivý; júckend, reizend' (lx Supr)
Adj. se SUÍixem -bnb (k němu v. Brodowská 1960, 80n) od subst. svrabb, které je doloženo v csl. (MLP, StrS 23, 197).
Et.: Psi. *svorbb > sch. svrab, dial. srab, sin. srab, dial. svrab, slk. č. svrab, kaš. svärb (Popowska-Tab.-Boryš 1996, 191, SEKaš4, 379), Str. svorobb, ľ. dial. SVÓrob (další r. dial. deriváty v. Varbotová, Etim 1970, 169n), vše 'kožní choroba', 'svrab', 'svědění'.
Porn. svěřb, stp. šwirzb, šwirb, p. šwierzb, br. sverb', ukr. řídké sverb a r. dial. sverb' tv. umožňují rekonstruovat také psi. *svbrbb.
C. dial. svrb 'svrab' (Lamprecht 1963, 130) vzniklo pravdepodobne příklonem ke svrbjec', případně jde o projev hyper-korekce.
B. dial. vsrap 'svrab' bylo podle Mladenovové (Etim 1988-1990, 50) utvořeno metatezí ze * svrab*.
V polabštině je doloženo pouze kompozitum pl. svar-ptěpaize 'plody polní růže, šípky' s první částí utvořenou z *svbŕb-btati (intenzivum ke svbrbětí) a druhou částí náležící k substantivu paizo 'zadnice'(< dněm.). Motivace pojmenování se nejčastěji objasňuje tak, že pichlavá semínka uvnitř šípků vyvolávají po požití „svrbění zadnice" (SEPlb 794). Podobně bylo utvořeno např. také sch. st. a dial. svřbigůz (Rj 17, 387), slk. dial. svrboritka (Kálal) či r. dial. sverbíguz (SRNG) tv.
Většinou se psi. *svorbb považuje za dever-bativum s o-stupněm ablautu od slovesa *svbrběti 'svrbět, svědit', sr. b. särbjá, mk. dial. svrbi, sch. svŕb(j)eti, dial. srbjeti, serbeti, sin. srbéti, slk. svrbieť, c. svrbět, dial. srbít (Hruška), hl. swjerbeč, dl. swjerbeš, porn. svierzbiec, stp. šwirbieč, p. šwierzbieč, br. svjarbéc', dial. sverbéc' (SBrH), ukr. sverbíty, r. sverbéť, vše s významem 'svrbět, svědit'.
Pravděpodobně mladší forma *svbrbb byla utvo-
řena obměnou kořenového vokálu staršího *svorbb vlivem slovesa *SVbrběti (sr. Varbotová 1984, 78, Boryš 2005, 623, SEKaš l.c).
Jiný výklad má Furlanová, která považuje psi. *svbrběti za denominativum od *svbrbb; *svorbb vysvětluje z nedoloženého slovesa *sverbti (Furlanová in: Bezlaj 3, 301 a 304).
Tradičně bývá psi. *svbrběti spojováno s lit. skveřbti 'bodat, píchat', lot. svärpsts 'vrták, nebozez', sthn. suerban 'otírat', stisl. sverfa 'opilovať, gót. afswairban 'smazat', kymer. chwerfan 'přeslen' a odvozováno od ie. kořene *suerbh- 'utírat, třít, otáčet, kroutit' (Trautmann 295, Pokorný 1050n, Woodhouse, IF 108, 77, Boryš l.c, Sch.-Šewc 1391 aj.).
Furlanová (l.c.) zpochybňuje z důvodu sémantických příbuznost s lot., sthn. a stsev. tvary, z důvodů hláskových pak souvislost s tvary lit. jk
svttěti (sej, -itt (se), svi,štQ (se) 'svítit; leuchten'
Der.: svbtěnije 'svícení, záření, světlo' ;prosvbtěti 'rozjasnit',prosvbtěti s§ 'rozzářit se', 'zjevit se'.
Et.: Psi. *svbtěti (se) je doloženo reliktově: stč. stvieti (sě), stkvieti (sě), skvieti (sě), kstvieti (sě) (z pův. íVBř-, v. Gebauer 1894,3, 2, 290n), Č. kniž. skvítse, Slk. skvieťsa (z č.?), vše 'zářit, jiskřit, třpytit se ap.'
Dále sem patří inchoativaž. třídy *svbt-ngti, většinou neos.: csl. (o)svbngti, (o)svenuti (MLP, Srez. 2, 714 a 3, 288), b. sůmne (se), samva (se), mk. samne, sch. (o)svänuti, srb. sävnuti (Vuk), dial. i (o)samnuti (v. Skok 3, 368), sin. sveníti, stč. osvetnúti (StčS), vše s významy 'svítat, rozednívat se', dále 'vstát za úsvitu' (csl.), 'objevit se, zjevit se' (sch. sin). Podrobný výklad těchto sloves uvádí např. Němec 1958, 41 a 44, Machek 1968 s.v. skvíti se, Vaillant 3, 385 aj.
Psi. *svbtěti je možno pokládat za iterativum k primárnímu slovesu *svisti, *svbtg 'svítit, zářit', v sl. jazycích nedoloženému, jemuž odpovídá lit. svisti 'svítat' (tak Smoczyúski, SbSlawski 1987, 356, Snoj in: Bezlaj 3, 348, Smoczyúski 2007,1, 656); ie. východiskem je pak *kuit-, reduk. stupeň ie. *kueit- tv., jehož o-stupeňje V psi. světb (v. světí,; tam i další ie. souvislosti). Iterativum se zdlouženým stupněm v. sub svitati. žš
sy v. jesti.
-sylati v. stlati
synti, -u nebo -a m. 'syn; Sohn'
Také 'mládě, potomek', v pl. i 'členové kmene, rodiny'.
Der.: syribkb 'syn' (Fris); synovbti'b 'synův'; sy-
915
sypati
novbstvo 'synovství' (lx Euch); synovbcb 'synovec' (lx Christ); synovb 'synovec' (lx Šiš; podle SJS 4, 369 synovb, -i nebo synovb, -a, ale snad jen chybí -cr>); usynje-nije, vbsynjenije, vbsynovljenije 'přijetí za syna' (ř. uloOeoía; sr. Taseva-Voss, InL 28, 110).
Komp.: synobožbstvije 'přijetí za syny boží' (lx Supr; zař. víoOeaía); synopolofenije 'přijetí za syna' (lx Služ).
Et.: Psi. syrib (pův. u-km. subst.), všesl.: b. mk. sin, sch. sin. sin, slk. č. luž. syn, plb. dem. soinkä (sr. Olesch 1983, 922), porn. sin, p. vsi. syn, vše 'syn' (s přen. významy).
• Psi. synb < ie. *sünu- < ie. *seuH- 'rodiť.
SI. synb nachází protějšky s týmž významem v jiných ie. jazycích: lit. sunús, stprus. soüns, ak. sg. sunun, stind. sunú-, av. hunu-, gót. sunus, stsev. sunr, sonr, stangl. sunu, angl. son, stsas. sthn. sunu, něm. Sohn (krátké u v germ. je nejasné, v. diskusi u Szemerényi-ho 1964, 328n a v NIL 688, pozn. 6; Maúczak 1977, 30 a SbSchmalstieg 128 zde spatřuje krácení ve frekventovaném slově); o méně jistých souvislostech v. Blažek, LgBrun 58, 104n.
V ř. uiúc, sek. uióc 'syn', toch. A se, B. soy tv. nacházíme jinou formaci se sufixem -iu-, která v ř. sekundárně přešla k o-kmenům (Schwyzer 1950,
1, 480, Windekens 1976, 424n, Adams 1999, 704, NIL 687 s liter.). Pedersen (KZ 32, 256) a Juret (SbBoisacq 14) spojují «-ové a ř.-toch. výrazy za předpokladu pův. heteroklitické flexe.
Nejasné je, zda uvedená slova představují primární (Frisk
2, 960, Szemerényi 1977, 11) nebo sekundární (Hermann, IF 53, 99n, Chantraine 1154) pojmenování pro 'syn'; v každém případějsou názvy pro tento význam v ie. jazycích nestabilní (sr. Benveniste 1969, 1, 235n).
Všechny tyto výrazy se obvykle odvozují od ie. *seuH- 'rodit' > stind. süte 'rodí', av. hunámi 'rodím', Stir. SUth 'ploď (sr. Pokorný 913n, Mayrhofer 1986, 2, 714, 741, LIV 2001, 538; tak už Panini, sr. Isačenko, Slávia 22, 55). V «-ovém derivátu se pak vidí bud' původní nomen actionis ('rození, porod' —> 'výsledek rození, dítě', Brugmann II, 1, 290 a IF 17, 483n, Boisacq 1000, Szemerényi 1964, 331, Skok 3, 237, Furlanová in: Bezlaj 3, 235), nebo deverbativum se sufixem pasivní diateze ('narozené' —> 'potomek, syn', Delbrück 1889, 453, Schrader-Nehring 2, 419, Trubačev 1959,49, BER 6,655). Je ovšem otázka, zda tyto významy de verb. forem byly přesně rozlišovány. Winter (SbHoenigswald 405n) má ie. slovo za komp. *seuH- + nulový stupeň kořene *neu- 'nový' (připouští Blažek, LgBrun 58, 108n).
Někteří však ie. *sünu- spojovali s pron. *suo- 'svůj, vlastni" (v. svoi; Kluge, ZDW 7, 164, Otrebski 1947, 92n, Trubačev 1991, 175 a SUaz 10, 302; tak už Grimm, sr. Otrebski I.e.).
Nostr. souvislosti uvádí Illič-Svityč, Etim 1965, 361 a Kaiser 1990, 110. bv
synt>2> -u nebo -a m. 'věž; Turm' (Supr)
Rcsl. i SURb (Srez., MLP).
Der.: Adj. synbnb 'věžní' (lx Supr).
Et.: Stsl. synb bylo nejspíš přejato z protobulhar-štiny. V protob. památkách sice odpovídající slovo doloženo není, sr. ale sttur. sin 'hrob' (DTS 503), tat. syn 'postava, socha' aj. (v. Radloff 4, 628n). Sr. Melio-ranskij, IzvORJS 7, 4, 43 In, Arnim, Ungarische Jahrbücher 15, 385n, Menges, Lg 20, 66n, Vasmer 3, 57, Šipovová 1976, 296, Ledjajevová, Etimlssl 4, 24n, Schelesniker, WSUb 21, 241.
Jiné výklady jsou nepravděpodobné. Vaillant (1, 80, 118, 120 a RS 14, 197, RES 17, 99) měl synb za přejetí ze sthn. zun 'ploť (proti mj. Auty, Slovo 25-26, 173). MEW 335 a Gorjajev 356 synb spojovali se sypati 'sypať (v. sypati): 'objekt z nasypaného, navršeného materiálu'. Machek (LF 72,75n a Slávia 28, 275) uvažoval o souvislosti sl. synb s ř. jjlóoouv '(dřevěná) věž', obojí snad přejetí z Írán. (tak i Frisk 2, 258n). Ondruš (SlWort 128 a JČ 24, 19) odvozuje synb od ie. keu- 'svítit, zářiť. bv
sypati, -pljett 'sypat; schütten' (csl.)
Der.: Prefigovanáslovesajsoujednakpf. -sypati, -sypljetb, jednak ipf. -sypati, -sypajetb: isypati, -pljetb, -ajetb 'vysypat, vysypávať; osypati, -pljetb 'posypat, obsypat', osypanije 'posypání, obsypání'; podbsypati, -pljetb 'nasypat pod něco'; posypati, -pljetb, -ajetb 'posypat, posypávat'; prosypati, -pljetb, -ajetb 'rozsypat, vylíť, 'rozsypávat, vylévat', prosypati s§ na kogo 'rozprostřít se'; rasypati, -pljetb, -ajetb 'rozsypat, rozházet, rozmetať, 'rozsypávat,rozhazovat, rozme-távať, o vodě 'rozlévat', rasypati s§ 'rozšířit se'; vbsypati, -pljetb 'vsypat, nasypať.
Exp.: Z csl. je rum. a risipi 'rozsypat, rozprášiť (Mihäilä, PF 18, 2, 82n, Tiktin 2001, 3, 334), apospäi 'poprášit, posypať (Rosetti 1968, 577, Tiktin 2001, 3, 166).
Et.: Psi. sypati, všesl.: b. sípja (se), sípvam (se), mk. sípe (se), sch. sípati(se), sin. sípati(se), slk. sy-pať(sa), c. sypat (se), hl. sypač, dl. sypaš, plb. 3. os. sg. préz. säipe, porn. sepac sa, stp. p. sypač (sie), br. sýpac', sýpacca, ukr. sýpaty(sja), r. sýpat'(sja), vše s významy 'sypat, nasypávat', dále 'trousit, rozhazovat' (sin. slk. č. kaš. p. vsi.), 'lít, nalíť (b. mk. srb. ukr.), neos, 'prší, mrholí, padá sníh' (mk. sch. sin. p. vsi.), také 'sršet (o jiskrách), třpytit se' (mk. kaš.), přen. 'rychle mluvit, jít, pracovat ap.' (slk. č. porn. p. vsi.) a další přen. významy. O sém. vývoji 'sypať 'líť v. Ciszewski, JP 14, 103n; na sém. paralelu v oset. segzselun 'sypat (se)' a 'kapat, téci' upozorňuje Zuravlev, GlobEtn 2, 273n.
Produktivní iterativum se zdlouženým stupněm,
916
sypati
doložené s prefixy (např. na-, do-, po-, raz- aj.) hojně ve všech sl. jazycích. Je utvořeno z psi. *su(p)ti, *srbpg (< ie. *seup-/sup- 'házet'), které je v sl. jazycích jen V reliktech (v. rasuti, tam i další et. výklad). Z preíigovaného vb. s redukovaným stupněm je odvozeno csl. isipi 'jesep, písečný nános, mělčina' a stsl. osipy 'neštovice' (v. isT.pi,, ostpy). žš
syrište, syropustbiit v. syn,2
syrtj adj. 'svěží, zelený (o stromu)'; frisch, griin (vomBaum)' (lxZogrMar) Der.: V Nik lx syroví tv.
Et.: Psi. syn > stč., č. poet. syrý, luž. syry, kaš. séri, sri, br. syrý, ukr. syrýj, r. syr, syrój; se suf. -ovi: rak. sirov, sch. širov, sin. st. a dial. sirôv, slk. st. syrový (HSSlk), stč. č. syrový, kaš. séroví, srovi, p. st. a dial. syrowy (SW), dial. i srowy (Karlowicz), ukr. syrový], vše 'čerstvý, vlhký, neoschlý, nedozrálý, nevařený ap.', dále 'hrubý, drsný, krutý' a další přen. významy.
Psi. syn je pokračováním ie. *suHro-, původně patrně 'vlhký'. Ie. *suHro- odpovídá lit. súras 'slaný' , lot. sůrs 'slaný, hořký, trpký', stsev. surr 'kyselý', angl. sourtv., sthn. siir 'zkvašený, trpký', něm. sauer 'kyselý' (MEW 335, Pokorný 1039, Vasmer 3, 58, Skok 3, 242, Sch.-Šewc 1402n, Černých 1993, 2, 221n, Furlanová in: Bezlaj 3, 238, Snoj 2003, 657, Boryš 2005, 587, Smoczynski 2007, 1, 616 aj.); Kluge-Seebold 1999, 706 spojují i se stangl. sěaw, sthn. sou 'šťáva' (< ie. *seuH- tv. a 'sáť).
O sém. vývoji 'vlhký' —> 'slaný' v litevštině v. Petersson 1921, 189.
Z ie. *suHro-/souHro- je odvozeno též psi. suroví 'syrový, nevařený' (v. suroví,). Hlásková i sém. blízkost psi. suroví a syn vedla k prolínání, sr. např. stč. syrový vedle surový, obojí 'syrový, chladný, bezcitný ap.' (MStčS), č. st. syrý vedle arch. surý 'syrový' i 'surový' (Jg), sch. sirov vedle surov, obojí 'hrubý, neotesaný' aj. (v. Skok 3, 242, Vaillant 4, 635n).
Merkulovová (Etim 1964, 78-81) spojovala se syroví a suroví ještě sveřepí (v. sveřepí,), pro něž předpokládala společný kořen s ablautovými variantami *syr-/sur/sver-.
Od psi. syn 'vlhký, kyselý, syrový' je zpodstatnělé adj. syn 'sýr' (v. syn,2). pv
syrc>2> -a m. 'sýr; Kase'
Der.: syrbni 'sýropostní', syrište 'žaludek' (pův. zvířecí žaludek do mléka, aby zesýrovatělo, ale ve stsl. rozšířeno i na lidský žaludek); osyrěti (lx Supr), usyriti se, visyriti sg '(o mléce) srazit se, zesýřeť (ř. -zvpovodai, Schumann 1958, 59). V Psalt ve spojení gora usyrjena (i v pl.) 'hora Bášan v úrodné oblasti horního Jordánu'   (ř. ópo?
TeTupojjj.évov).
Komp.: syropustbni 'sýropostní' (ř. xrjc zvpocpá-you), ve spojení nedělja nebo sgbota syropustbnaja, vitorbniki syropustbni 'dny v období před Velkým postem ve východních církvích; doba, kdy je zapovězeno jíst mléčné výrobky'. V západních církvích je zapovězeno maso, v. mesopusťb.
Et.: Psi. syn > mk. sir, sch. sir, sin. sir, slk. syr, dial. sier, sera (Palkovič, JŠ 10, 174), stč. č. sýr, stč. i sejr, sajr (MStčS), hl. syra, dl. sera, plb. sár, porn. sér, sera, p. ser, stp. a dial. i syr (SStp, Karlowicz), vsi. syr, vše 'sýr' (kromě luž.), dále 'tvaroh' (sin., slk. dial., č. arch., vsi.), 'mlezivo, první mléko od krávy' (luž.).
V b. pouze sírene 'sýr', derivát sl. syriti (< syn) (BER 6, 689n, 702); pod. i mk. sirenje, sch. sirenje tv.
Sl. syn 'sýr' je substantivizované adj. syn 'vlhký, syrový, nehotový, nedozrálý, neupravený, čerstvý ap.' (MEW 335n, Gorjajev 356, S-A 1955, č. 923, Briickner 485, Skok 3, 242, Furlanová in: Bezlaj 3, 237, BER l.c, Snoj 2003,657, Boryš 2005,541naj.); v. syrti s příbuznými ie. výrazy. Sém. nejbližší jsou stprus. suris 'sýr', lit. siiristv., Stsev. sýra 'kyselé mléko' (Vries 1962, 562,574, Fraenkel 944, Boryš 2005 l.c, Furlanová l.c).
Jinak Machek 1968, 599, který odmítá spojení se syří 'syrový ap.' a odvozuje psi. syří z ie. *tůro-s, od něhož je ř. lupóci 'sýr' a av. tuiri- n. 'syrovátka'. Počáteční s- místo očekávaného t- vysvětluje vlivem málo jasného psi. *servaťt>ka (> např. č. syrovátka); tak i Černých 1993, 2, 221.
Nepravděpodobný je výklad slova syří 'sýr' z psi. *suriti 'tlačiť (Ondruš, KS 4, 201-204). pv
sytt adj. 'sytý; satť
Der.: Subst. sytb f. 'sytost' jen ve spojení do sytí, dosytí 'do sytosti' (SuprConst); nesyti 'nenasytný; lačný, dychtivý'; sytostb 'sytost, nasycení', bes sytosti 'nenasytně, lačně', nesytostb, nesytbstvo 'nenásytnosť; nesytbni 'nenasytný' (lx Sin); nasytitikogo česo (ko-go oti česo, kogo čimb) 'nasytit čím', refl. n. s§ také přen. 'utěšit se, spokojit se', nasyštenije 'nasycení', nenasyšteni 'nenasycený, nenasytný' (lx Supr; ř. á^Ar;-cttoc, Schumann 1958,42); ipf. nasyštati (sg) 'nasycovat, krmit', refl. 'nasytit se', přen. i 'užívat, těšit se', nasy-štanije 'nasycování' (lx Supr).
S tímto adj. spojováno i kompozitum nejesytí 'pelikán' (v. nejesytt).
Exp.: Z csl. je r. nasyščáť 'sytit, nasycovať, nasyščénije 'nasycení' ap.
Et.: Psi. sytí, všesl.: b. mk. sit, sch. šit, sin. sit, slk. sýty, č. sytý, luž. syty, plb. säite (P-S 128), porn. seti, p. syty, br. sýty, ukr. r. sýtyj, r. dial. sytój, vše kromě porn. 'sytý, naplněný jídlem', dále 'bohatý,
917
sytt
hojný, úrodný' (kromě luž. a plb.), 'tlustý, tučný' (dl. porn. p. vsi.), 'plný (i přen. o hlasu, barvě ap.)' (mk. sch. sin. slk. č. p. vsi.) ap.
V předložkové vazbě adjektiva či /-km. substantiva s do (např. stsl. do sytí v. výše, p. do syta, do sytu) došlo v některých sl. jazycích k univerbizaci, ke vzniku příslovečných spřežek, sr. b. dial. dósita, slk. dosyta, č. hl. dosyta, p. dosyč, br. dósyc', ukr. dosyta, dosyť, r. arch. a dial. dosyta, dósýti 'dosyta', přen. 'dostatečně, dost'; týž význam má i b. dósta, mk. dosta, sch. dosta, dosti, sin. dosti, dial. dósta, slk. dosť, stč. č. dosti, dost, luž. dose, plb. döst, diist (P-S 54), porn. dosc, p. došč, br. dos'c' (SBrH), ukr. dósta, dial. dos' (Kmit 64), r. dial. dósta (MEW 336, Brückner 94, Slawski 1, 157n s výčtem výkladů, Vasmer 1, 365, Machek s.v. dost aj.).
Ztráta -y- ve druhé slabice je připisována redukci v příslovečné spřežce (Machek s.v. dosti), nebo kontaminaci se sémanticky blízkým dostatí 'stačiť (v. Iľjinskij, AslPh 28, 460n, Zubatý I, 1,104n, Trubačev, SM 5, 86n, Bezlaj 1, 108n, Szymanski, SK 4, 144 aj.)
Brandt, RFV 24, 189 málo pravděpodobně vychází z do-s-bta, které spojuje se suti 'sypať; ojedinělá je i Zubatého úvaha o spojení s av. *sti- (< ie. *es- 'byť); v. Zubatý I, 1, 105n.
Sl. syťb má více výkladů.
Často bývá spojováno se šém. shodnými lit. sotús 'sytý', lot. säts 'vydatný', stprus. sätuinei 'sytíš', gót. saps, něm. satt 'sytý', ř. aaxoq 'nenasytný', stir. säith 'sytost, nasycenost', lat. satis 'dost'. Tato slova vycházejí z ie. kořene *sefi2- 'sytý, nasytit' (Brückner 528n, M-E 3, 809, H-K 366, Vasmer 3, 59n, Mladenov 582, Pokorný 876, Sch.-Šewc 1403, LIV 2001, 521 bez sl. slov, BER 6, 705n aj.). Spojení se sl. syťb hláskově nevyhovuje, protože -y- zůstává nejasné.
Pravděpodobnější je výklad, který spojuje sytb s ie. ptc. *suH-tó- 'naplněný' < *seu(H)- 'být plný' (Furlanová in: Bezlaj 3, 238n, Boryš 2005, 590, Smoczynski 2007,1, 584, pozn. 437 aj.), z něhož je také het. šunna-, šuwa- 'plniť, šuta(i)- 'naplnit' (Rikov, SEC2,224,pozn. 31, týž, Orpheus 4, 67-73, Young, KZ 120, 301-304) a Stind. sutu- f. 'těhotenství' (Oetťmger 1979, 158). Nutnost spojení s ií. jazyky pro vysvětlení sl. -y- předpokládal už Machek s.v. sytý.
Významy 'sytý', 'plný' jsou v ie. jazycích blízké ('být sytý' = 'naplnit žaludek jídlem'), někdy se zaměňují (sr. č. lid. jsem plný 'jsem sytý') nebo se oba významy vyskytují u téhož slova, sr. např. angl. tofill 'naplniť i 'nasytit se', füll 'plný' i 'sytý' ap.
Spojení se stind. šáva-, avest. savah- 'moc, síla', stind. süra-'mocný', ř. xDpo^ 'síla, moc' (Zubatý, LF 28, 89n, Fraenkel, IF 50, 7, pozn. 7 a SbPedersen 448) nepřesvědčuje. pv
St
st prep. nejčastěji s instr. 's, společně; mit, zusammen'
Ve spojení byti sb cěmb 'být při někom, pomáhat mu', sgštii nebo byvbšii sb cěmb 'pomocníci, stoupenci'; dále vyjadřuje současnost dějů 'zároveň' (např. kupbno sí, vb kupě sb), průvodní okolnosti děje 's, v' (jdi sb mirbinb), srovnání 'jako, shodně s' (sbgrěšichomb sb otbd našimi), pohnutku, příčinu 's, na základě' (sb sbvětombže obojů césaru Sbstaviše ratb na pogany), 'prostřednictvím, skrze' (vbschvaljo ime boga mojego sb pěsnijg), 'vůči, kvůli' (srbdbce že ichb ne bé pravo sb nimb), v neg. významu 'proti' (česo ištete sb člověkomb simb) aj.
Méně častá je rekce s gen., s nímž prep. vyjadřuje pohyb shora, dolů, směr od něčeho 's, Z, od' (sbpade kumin sb města svojego), čas, kdy nebo odkdy se něco děje 'z' (sb večera, sb prbva), původ 'z, od' (krbštenbje ioan'novo sb nebese li be), v platnosti adv. spojení sb lěpoty 'vhodně, náležitě'.
Ojedinělé sb s ak. vyjadřuje ekvivalentnost nebo postačující míru 'být S to, stačit na něco' (ašte li malo ichb vb domě, jako ne dovolnomb byti imb sb ovče 'že by nestačili sníst beránka' Ex 12, 4 Grig Lobk (z beránka nesměly zůstat zbytky; v. Hejčl 1, 186, pozn. 4).
Sporný je doklad Supr 300, 24: na léto se sb' (nebo sesb'7) trismokvirodi;\. SJS4,209.PodrobnýrozborpodalIvšic, SlavR 3, 363 (s přehledem dosavadních názorů), který sb' pokládá za asimilovanou prep. sb a sb tri smokvi chápe jako 'asi tři fíky'. Vyjadřování přibližného počtu nebo množství tímto způsobem je v csl. časté; v. MLP 907, Srez. 3, 638, StrS 23, 8.
Hojně je v stsl. doložen slovesný prefix v podobě sb- a sbn-: sbkryti 'skrýt', sbněsti 'sníst' aj., jehož význam odpovídá prepozici nebo tvoří perfek-tiva; v. Kopečný, SB l, 253n. Jmenný prefix má převážně podobu sq-\ sgsědb vedle sbsědb 'soused' (v. Boryš 1975, 90n), SQŽitije i sbžitije 'soužití, manželství', sggraždaninb, sbgraždaninb 'spoluobčan' (o střídání sp-: sb- v. Boryš, o.c. 147.
Var.: V charv.-hlah. textech psáno též z(b), Š, sa, v Nik Zb, v rcsl. textech řídce i za, Zb.
Et.: Psi. *Sb/sbn; za výchozí se většinou považuje podoba Sbn (tak např. Kopečný, SB 1, 244, Snoj in: Bezlaj 4, 373 aj.), kterou dokládá spojení prepozice s pron. 3. os., např. sb nimb < Sbn jimb, dále pref. slovesa s náslovným i-lj-\ Sbniti < Sbn-iti, Sbneti < Sbn-jeti a jmenný prefix so-. Machek 1968, 534, Sch.-Šewc 1719 aj. však mají -n za sekundární, hiátové.
Prepozice všesl., často vokalizovaná, se sandhio-vými změnami: b. s, redupl. säs, dial. i z, so(s), su, sa(s) ap. (v. BER 6, 387), mk. so, arch. i s, sch. s, sa(s), si ap., před znělým kons. z, Ž, sin. z(e), s(e), ž, š, slk. s(o), s gen. iz(e), zo, č. s(e), s gen. iz(e), plb. sá, luž. z(e), porn. z(e), reliktové s(e) (Sychta), stp. z(e), s(e), p. z, br. z, sa, ukr. z(o), zi, iz, str. sb, so, r. s(o); významy se liší podle rekce, přičemž významy v b. a mk.
918
stčestbiit
odpovídají téměř zcela rekci instr.; sb s instr.: všesl. je význam komitativní 's, společně s někým/něčím', dále vyjadřuje nástroj, prostředek, jímž se děj uskutečňuje (např. hl. z pilu rězač 'řezat pilou'), způsob, okolnosti děje (např. č. s bolestí), současnost dějů, určitý časový úsek, začátek činnosti ap. (slk. stávať so slnkom 'vstávat při východu slunce', mk. so godi-ni 'po dlouhá léta' - pokud tvar godini není pokračováním staršího akuzativu; Večerka, red. poznámka), též vlastnost, příp. obsah substantiva (dívka s modrýma očima, p. czasza z winem 'pohár vína' ap.), řídce podmět v pasivních a neosobních vazbách (sch. Rj 14,393, sin., což je nejspíš vliv něm.; v. Reindl 2008,127), někdy je prep. nadbytečná (sch. St. např. izrečis jezikom 'vyjádřit slovy', Rj 14, 389, sin. stč. hl.) aj.
Sb s gen. vyjadřuje směr s povrchu dolů, pryč, dále místní východisko děje, vzdalování 's, z, od' (sch. sin. zsl. vsi.), čas, kdy nebo odkdy se něco děje 'během, od' (sch. sin. slk. č. luž. p. vsi.), příčinu, pohnutku 'pro, kvůli' (sch. arch., sin. slk. č. luž. p. vsi.) aj. Tato prep. se v živých sl. jazycích kříží s pův. *jbz (v. iz), a to zejména tam, kde toto *jbz > Z (o hláskových i sém. důvodech tohoto křížení a splývání v. Kopečný, SB 1,77, dále např. Machek 1968,706, Schuster-Šewc 1718n, ESBr 3, 275, ESUkr 2, 212 aj.).
Sb s ak. vyjadřuje přibližnou míru 'asi, přibližně' (slk. Stč. Hujer 1961,108, MStčS, Č. dial. Kott 5,433, Bartoš 1906, 370, Sochová2001, 240 aj., pomsln. dial. PWb, stp. p. vsi.), postačující míru 'stačit na někoho/něco, být s to' (sch. stč. č. stp. str.), srovnání 'jako' (br. r.), ve spojení se subst. *storna směr pohybu nebo místo, kde se něco nachází 'na druhou stranu, na druhé Straně' ap.; v. Ivšič, SlavR 3, 360n, Stang 1970, 104n, Snoj, SlavR37,151n, Stevanovič, JslF 13, 101. Snoj l.c. nachází stopy uvedených významů v sin. slovech s pref. si> (skónec 'nakonec', škrémen pův. 'něco podobného křemenu'; v. též Snoj in: Bezlaj 4, 67) a dovozuje, že v sin. byla původně i prep. s významem 'podobný, stejný, přibližný'. Přehled významů ve sl. jazycích v. Kopečný, SB 1, 246-253.
Jako prefix se s(e)-/z(e)- pojí převážně se slovesy; má význam 'dohromady' (např. p. zejšč sie) odpovídající rekci prep. s instr., dále 'shora dolů' (rekce s gen., např. č. spadnout aj.), v řadě případů tvoří perfektiva (r. sdélať aj.). U jmen má podobu sq- < *SOm-; o jeho původu, doložení a hláskovém vývoji v jednotlivých sl. jazycích v. Boryš 1975, 87-148 s další liter.
Prefix sb- 'dobrý' (< ie. *su-) v. stmrttb.
Psi. *sb/sbn nepochybně souvisí s jmenným prefixem sq-, dále s lit. sán-, sám- 's, společně', stind. sám, av. han-, ham-, oset. asm-, sen- tv., pro něž se předpokládá ie. *som 'společně, s' < ie. adverbia
*som/sem/sm, které vyjadřuje jednotu, totožnost nebo podobnost (tak Stang 1970,106n, Erhart, SFFBU 35,124, Snoj in: Bezlaj 4, 373, BER 6, 388, Mayrhofer 1986, 2, 702n, Abajevl, 133 aj.). Ivanov (Sprache23,22na Sblsačenko 1978, 197) srovnává psi. *sb(n) s het. slovesným enklitikem -šan, které má vidový význam. Další paralely uvádí Blažek (LgBrun 49, 35n; v. též samt).
Pravděpodobná j e příbuznost s lit. prep. sil 's, společně s'; Fraenkel 935 je odvozuje ze staršího *suo, to ze *sö, což je kvantitativní ablaut k *sö (= lit. sä < ie. *som). Smoczynski 2007,1,612 vysvětluje lit. sil denazalizacíz *sun, které odpovídá sl. s-b(n).
Psi. sq- vykládá Boryš (1975, 146n) z ie. *som v prízvučné pozici (jako první člen kompozita), při samostatném postavení ie. *som > očekávané psi. *si>, před vokálem *si>n. Zubatý 2, 325n vysvětluje ztrátu koncového ie. -m postpozicí. Jiní zde vidí ablaut vokálu v psi. (Pokorný 903, Sch.-Sewc 1719 aj.).
Uvedené výklady předpokládají jediné psi. *sb ve všech rekcích; tak i Fraenkel (AslPh 39, 89), který se domnívá, že před genitiv (pův. lokativ) jména se vkládala prep. sb, aby se zdůraznil bod, od něhož děj začíná; odlukový význam pak přešel i na sb komitativní (pod. i Stang o.e. 107). Někteří badatelé však pokládají psi. sb s gen. (i s akuz., v. Machek 1968,534) za homonymum a spojují je s ř. adv. a prep. xáxa, xaxá s gen. a ak. 'z, dolů, proti, podél ap.', jemuž významem i formou odpovídá het. adv. a postp. katta 'dole, dolů, pryč ap.', dále stkymer. cant, ir. cét 's'; rekonstruuje se pro ně ie. *kom nebo *kom, z něhož je možno odvodit i lat. prep. cum a prefix com-, co(n)-(v. Meillet, BSL 8, 110, Machek I.e., Snoj in: Bezlaj 4, 374, o mimosl. souvislostech v. Frisk 1, 800, Friedrich 1952, 105, Vendryes C-83n, Vaan 2008, 128 aj.); o příbuznosti lat. slov pochybuje ze sém. důvodů Kopečný, SB 1, 255.
Nepravděpodobná je souvislost s ř. čfúv, oúv 'dohromady s' (v. Frisk 2, 339, Chantraine 768) a s germ. part. ga- (v. Feist 1939, 173n). ŽŠ
stbeznačeltnt v. načetí
Stbort v. btrati
stčesttnt adj. 'blažený, šťastný; glückselig, glücklich' (VencNik)
Adv. Sbčestbně 'Šťastně' (VencNik).
Et.: Psi. sbčestbnb > slk. šťastný, stč. sčastný, ščastný (MStčS), č. šťastný, stp. szczes(t)ny (SStp), p. dial. szezesny (Karlowicz), br. hovor, a dial. ščásny (TSBr, SBrH), ukr. hovor, a st. ščásnyj (SUM, Hrm.), r. st. sčástnyj (Dal'), vše 'šťastný, spokojený, přinášející štěstí'. Vedle toho jsou doložena zřejmě mladší adj.
919
stčestbiit
stdrtgnoti
téhož významu se suf. -livb: slk. č. šťastlivý, porn. ščeslěvi, stp. p. szczešliwy, br. ščaslívy, ukr. ščaslývyj, r. sčastlívyj.
B. štastlív, arch. štásten tv. (RODD) je asi z r. (sr. Damerau 1960, 132).
Psi. sbčestbje > slk. šťastie, stě. sčěstie, ščěs-tie (MStčS), Č. štěstí, dial. i íčeíft" (Gebauer 1894, 1, 479), porn. ščescě, stp. p. szczešcie, dial. i scejšcie (Karlowicz 5, 290), br. ščásce, ukr. ščástja, r. sčásťje, vše 'štěstí, spokojenost, úspěch, dobré okolnosti', také '(dobrý) osud' (stě. Stp. vsi.). B. štástie < r. (sr. Damerau La).
Není jasné, zda sem jako formy, v nichž odpadlo s-, patří také b. dial. čest 'štěstí, úděl' (Gerov, RBKE), sch. st. čest tv. (Rj), sin. st. češtit 'šťastný' (Plet.).
• Psi. s-bčgstbn-b, s-bčgstbje < sb- 'dobrý' + čgstb 'část, díl, úděl'.
Psi. sbčgstbnb, sbčestbje se obvykle vykládají jako pův. kompozita: v první části se vidí sb- < ie. *su- 'dobrý' (v. s-bmr-btb), v druhé subst. čestb 'část, díl' (v. čestb): pův. význam tak byl 'dobrý díl, úděl' (sr. Hujer, LF 46, 188n = Hujer 1961, 100, Baudouin de Courtenay, SbBruckner 220n, Fraenkel, SbPedersen 444, Machek s.v. štěstí a ZslPh 7, 378, H-K 375, Vasmer 3, 56, Němec, NŘ 70, 180, Boryš 2005, 598).
Pokud jde o slovotvorbu, předpokládá Machek (s.v. štěstí), že sbčestbje představuje substantívni kompozitum se sufixem -bje a sbčgstbnb je ze staršího rovněž kompozitního adjektiva *sbč§stb 'mající dobrý úděl'. Naopak Slawski (SK 1, 85) má sbčestbje za abstraktum od adjektiva sbč§st(bn)b.
Jinak vykládal psi. sbčgstbje Gebauer (LF 1, 54), jenž zde viděl pref. sb- totožný s předložkou sb (v. s-b) a jako pův. význam předpoldádal'součastenství, podíl' (podobně Bern. 1, 155 a Bruckner 544). Takovému výkladu jako by odpovídalo csl. sbčgstbnb 'zúčastněný' (MLP). bv
stdelěti v. odolěti stděljati (sej v. děli, stdravt adj. 'zdravý; gesund'
V Nik lx psáno Sbzdr-.
Ve spojení sbdravb sbtvoriti 'uzdravit'.
Der.: nesbdravb 'nezdravý, chorý'; sbdravije 'zdraví'; sbdravovati, sbdravbstvovati 'být zdráv'.
Exp.: Z csl. je rum. arch. zdraván 'zdravý, silný' (Tiktin 2001, 3, 955, Rosetti 1954, 40, BER 1, 628), r. zdrávstvovať 'být zdravý', zdrávyj 'správný, rozumný', arch. 'zdravý', arch. zdrávije 'zdraví' (Vasmer 1, 451); br. dial. zdrávy 'silný, velký' je podle ESBr 3, 325n z csl. nebo z r.
EL: Psi. *sbdorvb, všesl. (kromě plb.): b. mk. zdrav, sch. zdrav, sin. zdráv, slk. č. zdravý, stč. i sdravý (Gebauer 1894,1,324), luž. strowy, dl. st. i zdrowy (Sch.-Šewc 1365), porn. zdrowi, p. zdrowy, br. zdaróvy, ukr. r. zdoróvyj, str. i storovyi (Srez., Petrovskij, IzvORJS 25,370n,Zaliznjak2004,803), vše 'zdravý', 'prospívající zdraví', dále 'pevný, silný' (b. mk. vsi.), 'velký' (sch. vsi.), 'neporušený' (mk. sch. stč. kaš.) aj.
V psi. *sbdorvb se většinou vidí staré kompozitum: sb- < ie. *su- 'dobrý' (v. s-bmr-btb) + *dorvb, stojící v ablautovém poměru k subst. *dervo 'dřevo' (v. drěvo); pův. tedy snad šlo o expresivní metaforu: 'z dobrého = silného, pevného dřeva'; sr. Pedersen, IF 5, 60, pozn. 1, Osthoff 1901, 117n, Bern. 1, 214, Vasmer 1, 450n, S-A 1955, č. 159, BER 1, 628, Trubačev, SUaz 10, 335 = 1991, 200, Petit, BSL 99, 259n, Boryš 2005, 736, Snoj in: Bezlaj 4, 401 s liter. Luž. strowy a str. storovyi se pak vykládajíprogresivní znělostní asimilací po zániku jeru (Trautmann, ZslPh 8, 442).
Machek (1957, 584) a Witczak, KZ 108, 123, srovnávají druhou část psi. *sbdorvb se stpers. duruva-, av. druua- 'pevný, zdravý', které se ovšem obvykle řadí k témuž kořeni jako psi. *dervo (sr. Mayrhofer 1956, 2, 116n). Srovnat snad lze i lit. sudrůs 'bujný, překypující, bohatý, skvělý' (Fraenkel 937).
Méně pravděpodobné je spojování druhé části psi. *sbdorvb se stind. dharúna- 'nesoucí,podpírající', dháráyati 'drží, podpírá', te&.firmus 'pevný' < ie. *dher- 'držeť (v. dr-bžati), sr. MEW 49, Meillet, MSL 9, 142, Zubatý 1/1, 9, E-M 230. Meillet 1902, 364 a MSL 9, 51 přitom počátečnímu sb- přisuzuje perfektivi-zační význam a spojuje je s prep. sb (v. s-b).
Ondruš (JC 9, 147n a Slavica 1, 34n) komplikovaně spojil sl. výrazy s lat. salvus 'celý, zdravý', ř. ôAo? 'celý, nedotknutý', stind. sarva- 'celý, neporušený' za předpokladu fakultativního střídání likvid rll, vkladného t po sl. metatezi likvid a sek. sonorizaci iniciální skupiny str- (přijal Machek 1968, 713).
V starším výkladu Machek (RLB 1, 108n) vycházel z psi. formy *storbb, doložené ve faktitivu *storbiti > stsl. ustrabiti 'zvednout, posilniť, refl. 'posílit se, zotavit se', str. ustorobitisja 'uzdravit se', stč. ostrabiti 'posílit, zotaviť (v. ustrabiti); tato forma byla podle adj. živb 'živý' přetvořena v *storvb, doložené v luž. a str., a posléze i v *zdorvb se sonorizaci počátečních konsonantů; přijali H-K 434. Sch.-Šewc 1365 zde vidí už ie. kořen *(s)ter- 'tuhý, ztuhlý' s různými rozšířeními a prajazykovým střídáním tld.
Brückner (KZ 45,40) a Vasmer 3,20 připouštěli výklad luž. strowy a str. storovy i kontaminací *sbdorvb a *storbiti. Iľjinskij (SlOc 9, 139n) vůbec odděloval luž. a str. výrazy (< *storbití) a psi. *sbdorvb. bv
stdrbgnoti, -eťb 'odříznout; abschneiden' (lx Christ Slepě Šiš)
EL: Csl. sbdrbgngti je složeno z pref. sb- a vb.
920
stdrbgnoti
stgrěziti
*dbrgngti, v stsl. nedoloženého. Jde o sloveso tvořené slovesným formantem -ng- od vb. *dbrgati.
Psi. *dbrgati, *dbr(g)ngti > b. dial. dargam (BER 1,459), b. dragna, mk. drne (MkR), dial. drgne (SM 5, 221), sch. arch. a dial. dřnuti, sin. dřgniti, arch. dřgati, slk. drhnúť, č. drhat, drhnout, hl. džernyč, dl. žergnuš, Žernuš, žergaš, plb. dargngt (P-S 49), porn. ^ěržgac, ^ěržgngc (Sychta, PWb), pomsln. též $ěřgngc (PWb), p. dziergač, arch. dzierzgač, dziergngč (SW), br. arch. dórhac' (Nos.), dial. dzérhac' (SBrH 2, 45), ukr. dial. dérhaty (Hrin. -podleČemycha 1993, l,242zr.), r. děrgať, dernuť, s významy 'třít, dřít, škrabat, brousit, dotýkat se, sahat ap.' (jsi. slk. hl. kaš.), 'tahat, vláčet, škubat' (b. sch., br. arch., r.), 'odírat len, konopí, vochlovať (b. dial., mk. SM l.c, slk. č. plb., dl. arch., kaš. p. ukr.), 'dělat smyčky, uzlíky; obšívat drobnýmhustým stehem' (č., dl. arch., p., br. dial.) aj.
Příbuzné je lit. dirgti 'ztrácet pružnost, slábnout, chřadnout; pustnout aj.', dirgyti 'dotýkat se; napínat luk', kauz. dirginti 'dráždit, popouzet ap.', dále stangl. ti(e)rgan 'trápit, trýznit', něm. dial. zergen 'škádlit, dráždit' aj. Ie. kořen *der(H)gh- 'vléci, odírat, trhat aj.', který je obsažen v sl., balt. a germ. slovech, pravděpodobně představuje rozšířenou formu ie. *der(H)-; (v. dtrati, kde je i podrobnější et. výklad, též podragt, podražiti). Tak mají např. Preobr. 1, 179n, Vas-mer 1, 341, Pokorný 210, BER 1, 459n, SM l.c., ESUkr 2, 36, Snoj 2003, 124, podobně Derksen 2008, 135n (*drHgh-). Sr. i Smoczynski 2007, 1, 102 (bez sl. materiálu).
Někteří autoři řadí k ie. *derHgh- (příp. k jeho dalším ablautovým variantám) např. i toch. B tsärk- 'hřát, hořet; mučiť, alb. dergjem 'být nemocný,polehávať, ir. deargaim 'poraniť aj., souvislost s ie. *der(H)- přitom nepředpokládají (Mann 1984, 141, Orel 1998,61, Adams 1999,736naj.; sr. iLIV 2001,121n).
Machek 1968, 128 rekonstruuje (především z hláskových důvodů ovšem méně pravděpodobně) pro tuto rodinu slov ie. *stri(n)g- a spojuje s lat. stringere 'stiskat, svírat; uštipovat, trhat aj.' ač. trhat. Za znělou variantu k č. trhat pokladaj í č. drhat, drhnout i H-K 107 (sr. tr-bdzati). hk
stdrbgnoti s§,  -eťb se 'polekat se, zděsit se; er-schrecken, sich entsetzen' (lx NicodNovg) Exp.: Z csl. snad pochází rum. arch. dríglä 'starý, slabý kůň, herka' (pokud ovšem není z b. - Tiktin 576, BER 1, 434).
Et.: Perfektivum tvořené pref. sb- a slovesným formantem -ng- od vb. drbgati.
Psi. drbgati (se), drbgngti(s§) > sin. arch. dřgati (Plet. 1,172), slk. drgať(sa), drgnúť (sa), c. arch. drhat (PSJČ), dial. drgat (se), porn. dergac, dregac (Sychta, PWb), pomsln. dragngc (PWb 1,157), p. drgac, drgnqč, br. drýhac', drýhnuc',ukr. drýháty(sja), dial. droháty
(Žel), drýhnúty, str. drogati, drognuti,ľ. dial. drógáť, drýgať, drógnuť, drógnuťsja, drýgnuť, vše 'dělat rychlé, trhané pohyby; strkat (se); třást (se)', dále 'hlasitě dupat nohama, skákat, tančit' (r. dial.), 'bát se' (r. dial. drýgať) ap.
Psi. drbžati (s§) (< psi. *drbgěti) > stč. (dvousla-bičné) držěti (se), téz dřežěti (se), držiti sě (Gb 1, 347), hl. arch. držač, hl. ržeč, hovor, žrječ, dl. d(r)žaš, plb. dráze 3. os. sg. (P-S 55), porn. deržec, drěžec, dřec aj. (Sychta, PWb), stp. p. driec, br. dryžác', dryžéc', ukr. dryžáty, dial. drižáty (Hrin.), str. drožati, r. drožáť, dial. drožéť, drýžať, vše 'třást (se)', dále 'třást se strachy, bát se' (p. vsi.) ap.
S jinými rozšiřujícími formanty (drbgbtati, drbgotati ap.) sem též patří sch. dřktati, dřhtati, ch. dial. drftäti (Kurkinová 1992,92), sin. drgetáti, dial. drh-táti (Pleť), slk. dial. drkotať sa (SSN 1, 392), vše 'třást se (zimou, strachy)', dále č. drkotat (se) 'pohybovat se trhaně', porn. dergotac, dregotac 'třást se' (Sychta, PWb) aj. (sr. Vaillant 3, 341, Machek 1968, 127, Skok 1, 434n, SK 5, 12naj.).
• Psi. drbgati (se)Idr-biaú (se) < bsl. *drug- 'třást se' < ie. *dhreugh- 'třást (se)'.
Nej blíže příbuzná j sou balt. substantiva: lit. dru-gýs 'horečka, malárie', přen. též 'motýl, můra' (o personifikaci motýlů jako démonů nemoci a jejich názvech podle horečky nebo zimnice sr. Vážný 1955, především 60-73 a lOOn), lot. drudzis 'horečka, zimnice, malárie', stprus. drogis 'rákos, třtina' (MEW 51, Skok 1, 435, Slawski 1, 175, Vasmer 1, 371n, Fraenkel 105, SM 5, 137n, SK 5, 31, ESUkr 2, 127, Smoczynski 2007, 1, 127, Derksen 2008, 122 aj.). M-E 1,506 připojují též lot. sloveso drudzét 'třást se zimou'. Tradičně se tato sl. a balt. slova spojují S ie. *dhreugh- 'třást (se)' (Pokorný 275, Bezlaj 1, 114, Snoj 2003, 124 aj.), další souvislosti jsou však nejisté (sr. Toporov 1, 375n, Anikin 1998, 260, 263, 264). Mann 1984, 208 spojuje i s ir. drogall 'plachost, bojácnost, opatrnost ap.' K analogickým sém. posunům 'pohybovat se určitým způsobem, třást se ap.' —> 'bát se' v rámci ie. lexika sr. Ondruš, JC 10,7-20, Karlíkova, EEL 145-150. hk
stgrěziti, -ziťb, -grěžo 'zhroutit se; zusammenbre-chen, fallen' (lx Supr)
Csl. též sbgrěziti s§ 'smísit, smíchat', sbgrěždati tv., sbgrěza, sbgrěždenije 'spojení, sloučení; zmatek', sbgrězb 'tvárná hmota' (MLP 920); vbzgrěziti 'rozházet, rozmetat' (MLP 87), vbzgrězitisja 'zvednout se (z úpadku, hříchu)' (Srez. 1, 348n).
Csl. Sbgrěždati, Sbgrěždenije však předpokládají existenci vb. *sbgrěditi.
Et.: Stsl. hapax legomenon sbgrěziti je pref. deri-
921
stgrěziti
stgrtždati s§
vát psi. grěziti (se), jehož kontinuanty jsou doloženy jen reliktově, a to v r.: str. greziti(sja), r. gré-ziť(sja), s významy 'kalit; zneklidňovat, uvádět ve zmatek' (str.), 'snít; zdát se, jevit se' (str. refl., r.), 'mluvit nesmysly, pomlouvat, lhát, podvádět', 'dovádět', 'krást' aj. (vše r. dial. SRNG 7, 131); str. též sogrězitisja 'smíchat se, spojit se v jeden celek' (StrS 26, 81). Bezlaj (1, 176) a SK (8, 212) semřadí i sin. dial. grezíti se ve vazbě grezí se mi 'nechce se mi' (Plet. 1, 251).
Jde o denominativum odvozené suf. -iti od psi. substantiva grěza, doloženého jen ve vsi.: br. dial. haréza (Nos. 110) 'nezbeda, uličník' (ESBr 3, 68 ovšem spojuje toto slovo s br. herézyja 'hereze'), harézny 'rozpustilý' (Trubačev, VJa 1967, 4, 38 pokládá -a- v náslovném ha-za sek. vsunuté), str. grěza f., grězb m. 'smíchání, směs, směsice', 'zmatek, panika', 'bahno, kal' (StrS 4,128), r. grěza, dial. též grez, grěza, s významy 'touha, sen; výtvor fantazie', dial. též 'blouznění' (grez), 'fantasta, snílek; nešika', 'nezbednost, čtveráctví' (SRNG 7, 130).
Původ psi. grěza nebyl dosud uspokojivě vyložen. Nejpřijatelnější se zdá být výklad (Vasmer-T. 1, 455, podobně též SM 7, 119n, Fraenkel 168), podle něhož je nejblíže příbuzné lit. graižús 'šikmý' a lot. grěizs 'křivý', obsahující tentýž ie. kořen *groi- jako psi. grěclvb, na rozdíl od tohoto subst. ovšem s palatálním rozšiřujícím formantem (v. grěch-b, s jinými formanty a v jiném ablautovém stupni sr. též gr-bb-b, s-bgr-bždati sg). Význ. souvislosti však nejsou zcela jasné. Podle Fraenke-la l.c. je třeba vyjít z význ. 'mít závrať, točit se', sr. příb. lit. grěžti 'točit se' (stejné sém. východisko navrhuje už Bern. 1, 351). Nelze vyloučit ani částečnou kontaminaci psi. grěza s psi. gr§za, resp. gr§zb (sr. r. dial. grjáza 'nepořádný člověk', ukr. hrjazjá 'bahno, nečistota', sch. arch. a dial, sin. grez tv. aj. - v. SM 7, 124, 125n), jak by mohl naznačovat význam 'bahno'. Z konkrétního významu 'smíchat, směs ap.' vychází SK 8,212, další lexikální souvislosti ovšem neuvádí (v. též pogreznoti).
Z formálních i sém. důvodů je málo pravděpodobná souvislost jak s psi. groza 'hrůza, děs' (Iľjinskij, RS 6, 220n, Briick-ner, KZ 48, 219, Bezlaj 1, 176 aj., v. groza), tak s lit. gríežti 'řezat, krájet aj.', lot. griézt tv. (Osten-Sacken, IF 42, 189; odmítá Fraenkel 169), stejně jako s ř. fipíi^eiv 'být malátný, ospalý' (Bezzenberger, BB 27,153). Pochybnéje též spojení psi. grěza s ir. brig 'síla', sthn. krěg 'tvrdošíjnost, neústupnosť, něm. Krieg 'válka' aj. a předpoklad společného východiska v ie. *g"reigh-/ g"reigh- 'tisknout, tlačiť (Petersson, PBB 38, 318). hk
stgrtždati s§, -ajet-b se 'smršťovat se; zusammen-schrumpfen' (lx Supr)
Csl. též sbgrbzditi, -ždg 'stahovat aj.' (MLP 920);
sr. i sbgrbčiti s§ 'smršťovat se' (MLP l.c).
Exp.: Výpůjčkou csl. s-bgr-bčiti je pravděpodobně rum. a zgirci 'zkroutit, zkřivit aj.' (Tiktin 1812n).
EL: Stsl. hapax legomenon sbgrbždati s§ je pre-fixát nedoloženého simplicia *grbždati s§ (< psi. *gbrďati (s§j), mohlo by však jít i o sekundární imperfektivum od vb. Srbgrrb(z)diti (Večerka, red. poznámka). Jeho původ není zcela jasný. Způsob tvoření ukazuje na dentální rozšíření ie. kořene *ger- 'točit, kroutit ap.' (S-A 1955, č. 267), resp. jeho redukovaného stupně, ale odpovídající tvary nejsou v ostatních sl. jazycích doloženy. S nazálním infixem je sem někdy řazeno p. dial. gr§dač si§ 'kroutit se' (Slawski 1, 344 vysvětluje jinak) spolu s balt. výrazy: stprus. gran-dis 'část pluhu', lit. grandis 'náramek, kovový prsten aj.', lot. grúods 'prudce se otáčející' (S-A l.c, Fraenkel 164, Pokorný 386 aj.; podle Smoczynského2007, 1, 194nje ovšem původ balt. slov nejasný).
Pravděpodobně stejný ie. kořen, ale s velárním rozšířením, je obsažen ve slovech, jež jsou pokračováním psi. *gbrčiti (s§): csl. sbgrbčiti s§ (MLP 920), b. gárča (se), mk. grči (se), sch. gřčiti (se), sin. gŕči-ti (se), slk. hrčiť sa, s význ. 'smršťovat se' (csl.), 'působit křeč, stahovat, svírat' (b. mk.), 'svíjet se v křeči' (b.), 'mačkat (se), krčit (se)' (b. dial. BDial 6, 21, mk. dial. RMJ, sch.), 'shromažďovat se' (slk.). Jde o denominální slovesa, odvozená suf. -iti od subst. *gbrčb/gbrča: b. gärč, dial. gräč (BER 1, 304), mk. grč, sch. gřč, dial. gřča, sin. gŕča, slk. hrča, č. dial. hrč(a), grča (Bartoš 1906, 85), ukr. dial. hýrč'a (SM 7, 202), s významy 'křeč' (b. mk. sch.), 'výrůstek, nádor' (sch. sin. slk., č. hovor, a dial., ukr.), 'suk ve dřevě' (sin. sch. slk. č.) aj. Podle Skoka 1,611n jde naopak o deverb. od gbrčiti.
Psi. *gbrďati (s§), *gbrčb/gbrča, *gbrčiti (s§) patří do širší skupiny slov, která jsou pomocí různých formantů (ď, k, b, g, s) utvořena od ie. kořene *ger(H)- 'točit, kroutit' (v. gr-bb-b, grěch-b, s-bgrěziti). Podrobněji o celé rodině ie. *ger- s různými kmenotvorný-mi formanty v. Pokorný 385-390. Sr. též Snoj 2003, 189 aj. S k-ovým rozšířením a nazálním infixem se sem řadí např. stangl. crincan 'smršťovat se', angl. crinkle 'zkroutit (se), zvlnit (se), prohýbat (se) aj.', střniz. crinkelen 'svraštit' (tak už Zupitza, KZ 36,65, Bern. 1,369, SK 8, 274naj.).
Podle některých autorů nelze psi. *grbďati (s§), *grbčiti (s§), *gbrčb/gbrča oddělit od slov s iniciál-ním^-, jako je např. psi. kbrčiti 'krčit', kbrčb 'křeč' aj. (< ie. *(s)ker-k- 'krčit, kroutit, ohýbat'); tak např. Bern. 1, 369, H-K 186n s.v. krčili, krk, křeč, SK l.c, SM 13, 209naj. hk
922
st.gt.bati
stkrušiti
St.gt.bati v. prěg-bnoti
stchnoti (sej, -net-b (se) pf. i ipf. 'schnout, uschnout; trocken, verdorren'
Der.: sbchlb f. 'chrastí'; isbchngti 'uschnout, vyschnout', isbchati tv, isbchlb f. 'roští, chrastí' (lx Pog); posbchngti 'vyschnout' (lx Tun); prěsbchngti 'vyschnout'; sbsbchngti s§ 'seschnout se, vysušit se'; usbchngti 'uschnout, vyschnout', ipf. usychati (lx Bes), usbšenije 'vyschnutí' (lx VencNik); zasbchngti 'zaschnout' (lx Zach), zasbchati tv. (lx Grig).
Et.: Psi. sbchngti > b. sáchna, sch. sáhnuti, sin. st. a kniž. sehníti, sáhniti, slk. schnúť, c. schnout, hl. schnyč, dl. schnuš, porn. schngc, p. schnqč, br. sóchnuc', dial. i schnúc' (SBrH), ukr. sóchnuty, řidčeji schnuty, r. sóchnuť, vše 'schnout, stávat se suchým' a přen. i 'vadnout, chřadnout, hubnout aj.'
Doložena jsou také preŕigovaná imperfektiva s kořenem v očekávaném zdlouženém stupni ablautu: sin. -síhati, slk. -sychať, c. -sychat, p. -sychač, br. -sychác', ukr. -sycháty, r. -sycháť.
Psi. sbchngtije odvozeno od oslabeného stupně kořene, jehož plný stupeň je obsažen v adj. suchb 'suchý', v. such-b. bv
st>kažati v. kazili
STjkotati,  -košteťb   nebo  -kotajeťb 'potlačit, utišit; unterdrücken, beruhigen' (lx Supr) Csl. i 'pochovat, uložit do hrobu' (MLP). Et.: Po formální stránce včetně prefixu odpovídají stsl. sbkgtati pouze b. lid. skatam, skatvam 'skrývat, schovávat', 'dávat stranou', 'pochovávat,pohřbívat', dial. i 'zdobit, krášlit', dial. skútam, skútvam, skutúvam tv. (BER 3, 234, Gerov), sch. skútati 'schovat, uschovať (Rj), r. dial. skútať 'schovat, ukrýt, skrýt', 'zavřít, zakrýt', 'obložit, utepliť, 'zahalovat' aj. (SRNG).
BER 6, 734 sem řadí i b. dial. skatávam 'chránit, uchovať.
Po významové stránce lze vyjít z pův. 'skrýt, schovat', dobře doloženého v živých sl. jazycích, a stsl. význam považovat za výsledek sekundárního zabstraktnění (k podobnému sém. vývoji sr. přeťati).
Uvedené tvary se řadí k psi. *kgtati (Bern. 1, 601n, Vasmer 1, 705, BER 3, 234, 6, 734, Bezlaj 2, 115 aj.) a někdy se navíc spojují i se stsl. kgšta 'chýše, stan' (v. košta). Psi. *kgtati se nejčastěji považuje za sekundárně na-zalizovanou variantu psi. *kutati, což je iterativum od primárního *kutiti (SM 12, 69 aj.). Nejbližšími příbuznými tvary jsou stprus. pokünst 'střežit, chránit se', pakünst 'chránit, střežit, hlídat'. K dalšímie. pro-
těj škům a podrobně k etymologii psi. *kgtati i *kutiti, zejména jejich sém. vývoji, v. prěkutiti. vbo
St.kraštati v. kraťbk-b
stkrušiti, -iťb pf. 'rozdrtit, rozbít, zlomit, zničit; zer-schmettern, zerschlagen, zerbrechen, vernichten' Přen. 'zkrušit, sklíčit, zdeptať, v Bes lx 'spoutat,
svázat'.
Nepref. krušiti 'drobit, lámat, rozbíjet', přen. 'trápit, trýznit' (StrS 8,92) je v památkách zahrnutých do SJS doloženo jen jako participium pf. pas. ve spojení srdcemb krušenomb (Is 38, 3 Grig), snad s významem 'sklíčený, pokorný'; krušbnb 'tvrdý, krutý' (MLP 314).
Der.: Ipf. sbkrušati 'drtit, lámat', 'trápit, mučiť, v Besrefl. 'trápit se, chřadnout', sbkrušenije 'rozdrcení, zkáza; poranění', 'trhlina', přen. 'utrpení, bolest', sbkrušenbnb 'nalomený' (lx Nik).
S jinými pref.: ukruchb 'drobet, úlomek', ukrošiti nebo ukrbšiti 'udrobit, odlomit' (lx Clem; v. SJS 4, 631). Csl. iskrušiti, lx Grig (Is 42, 14) pokládá SJS 1, 794 za chybu místo isušiti 'vysušiť, jež je v paralelním textu Zach.
EL: Psi. *sbkrušitilsbkrbšiti)e složeno z pref. Pitvořícího pf. (v. st.) a vb. krušiti.
Psi. * krušiti/krbšiti > b. arch. kniž. krušá (RBE 8, 261), kárša, rak. krši, sch. kfšiti, dial. krušiti, sin. krušiti, kršiti, slk. krušit', č. st. a arch. krušiti (Jg), hl. krušíc, porn. krešec, kaš. krušéc, p. kruszyč, st. krszyc, dial. krzyc (SW), br. kryšýc', ukr. krúšýty, str. krušiti, r. krušit', krošíť, s významy 'rozbíjet, lámat, drobit' (jsi. slk. arch, č. st. a arch, hl. porn. p. vsi.), 'rmoutit, trápit ap.' (slk, č. kniž, ukr. st, str. r.).
Psi. *kruchb, *kruchalkrbchb, krbcha > b. st. a dial. kruch, sch. kruh, st. krha f. (Rj), sin. kruh, arch. křh, slk. kruch, dial. i kroch (SSN 1, 883), stč, č. st. a dial. kruch, hl. kruch, plb. dem. kräsainä (P-S 84), porn. dem. krešena, stp, p. dial. kruch, br. krychá f, dial. kruchá f. (TurSl 2,239), ukr. řídké krychá f, dial. pref. okruch (ESUkr 3, 113), r. krochá f, dial. kruch (Daľ 2,522), s význ. 'kousek, úlomek, drobet ap.' (b, sch. st, sin. arch, slk. č. hl. plb. porn. p. vsi.), 'chléb' (b. ókruch, sch. sin, slk. dial.) aj. - Význam 'chléb'je inovace; sém. vývoj 'kousek, úlomek' —> 'chléb' byl podmíněn způsobem konzumace pečiva: původní nekvašený chléb se při jídle ulamoval (SM 13, 41, Valčáková, StBalk IV, 119n).
Vzájemný vztah kruchb a krušiti není jasný: někteří pokládají za primární kruchb (Bern. 1, 628n, Meillet, MSL 14, 363, Preobr. 1, 397, Vasmer 1, 67ln, SM 13, 49, Orel 2007, 564 a 567 aj.), jiní krušiti (Sch.-Šewc 684, BER 3, 30, ESUkr 3, 113, Snoj 2003, 331, Boryš 2005, 389 a 554 aj.).
923
stkrušiti
stlati
Psi. *krušitilkrišiti je příbuzné s lit. kraušýti 'tlouci, mnout, mačkat, hníst', krúšti 'drtit, rozbíjet', kriaůšti 'bodat, píchat', lot. kráusét 'tlouci, vytloukat, odštípnout, odlomit', ř. xpoúeiv 'bít, tlouci ap.', vše z ie. *kreus-lkrous-lkrus- 'drtit, tlouci' (MEW 143, Preobr. 1, 393, Vasmer 1, 671, Slawski 3, 184n, Frisk 2, 27n, Sch.-Šewc 686, Bezlaj 2, 103n, BER 3, 32, ESUkr 3, 113n, Černých 1993, 1, 446, LIV 2001, 371, Smoczynski 2007, 1, 313n aj.)-
Sporné je spojení s lat. crusta 'kůra' (připouští Bern. 1, 629, nověji Vaan 2008,147), které bývá častěji spojováno s ie. *kreu-'krev, strup na ráně ap.' (Pokorný 621n, Klein 378, Orel 2003, 190 aj.).
Z téhož ie. kořene s p-ovým formantem je psi. křupa 'kroupa'; v. křupa, pv
stkrtvent v. kryti (se) Stkydati v. iskydati
stlati, -jeti,, s-fcljo 'posílat; senden, schicken'
Substant. sílí 'posel, vyslanec', vpl. 'poselstvo'; spec. 'posel boží, anděl' (Supr), též 'apoštol' (Fris), v Bes prěždesili 'posel' (lat. praenuntius), silbstvo 'poselstvo'.
Der.: isilati 'vyslat'; nasylati 'posílat'; otisila-ti 'odeslat poslat pryč', ipf. otisylati; posilati 'poslat, vyslat, seslat', posilati rgkg 'vztáhnout ruku', posylati 'posílat, vysílat',posílí 'posel, vyslanec', posilanije 'poslání; list, dopis', spec. 'epištola', posilaribniki 'posel, vyslanec', posilaribstvo 'poselství', priposilati 'poslat s sebou', prědiposilati 'poslat napřed' (ř. xpoxép.xeivy,prisilati 'poslat'; rasy-lati 'rozesílat, rozšiřovat'; visilati 'poslat, vyslat', vbsylati 'posílat, vysílat', visylati chvalg 'vzdávat díky'; zasilati 'zaslat, poslat'.
Komp.: niziposilati 'seslat dolů' (ř. xaTajréu-jreiv).
Exp.: Z csl. je rum. hist. sol 'posel' (Tiktin 2001, 3, 481) a arch. poslanie 'poseľ, poslanie 'poslání, epištola' (o.c. 165). Z csl. je podle Preobr. 2, 320 r. vozyytóť'vysílat (modlitbu)', nispostóť'seslat (dary z nebe)', nisposyláť'sesílať; posldnije 'dopis'.
Et.: Psi. *silati > sch. siati, sin. pref. posláti, slk. poet. slať, stč., č. arch. sláti, hl. slač, dl. slaš, p. arch., kniž. slač, br. slac', ukr. sláty, r. slať, vše 'poslat, posílat, vyslat, vysílat'.
Psi. *sili > sch. st. sal (Rj), sin. sel; v ostatních jaz. jen prefigované: sch. pôsao, slk. posol, č. posel, luž.posol, p. posel, br. pasól, ukr. r. posól, vše 'posel'. B. st. a kniž. posól je výpůjčka z r. (BER 5, 542).
Nabízejí se dvě základní vysvětlení:
• (1) Psi. *s-blati < ie. *sel(H])- 'vzíť. (2) Psi. *s-blati < ie. *sel- 'pohybovat se'.
(1) Nejčastěji spojováno s gót. saljan 'věnovat, obětovat', stangl. sellan 'doručit', ř. éXeív 'vzíť, jež jsou vysvětlována jako kauzativa od ie. kořene *sel(Hi- 'vzíť (Pokorný 899: sel3-, LIV 2001, 529). Sém. vývoj: *'způsobit, aby někdo něco vzal' —> 'poslat, aby někdo něco dostal' (Boryš 2005, 557; v. také Derksen 2008, 479, Sch.-Šewc 3, 1301, Vasmer 2, 658, Beekes 2010, 405).
Vztah mezi subst. sílí a vb. silati není jasný; ačkoliv lze předpokládat, že sílí bylo odvozeno od primárního Sllati, Snoj (in: Bezlaj 3, 90n, 225, Snoj 2003, 549, 646) navrhuje opačné vysvětlení, tj. že silati je denom. od primárního sílí 'posel'; v tom případě sílí < *selu-s se sém. vývojem 'posel' <— *'služebník' <— *'vězeň' <— *'ten, kdo je vzat'. Toto vysvětlení lépe objasní sém. posun od 'vzíť k 'poslať. Subst. ■"posílí je odvozeno přímo z *pos-blati nebo pod jeho vlivem ze *s-bl-b (Snoj in: Bezlaj 3, 90, s.v. posel).
(2) Na základě sémantických a derivačních vztahů mezi pohybovými slovesy ve významu 'jít, běžet' (= J) a kauzativními slovesy ve významu 'posílat, hnát' (= P), doložených v různých jazycích (sr. het. paimi (J) ~ piyami (P), mad'. jár (J) ~ járat (P), sťhn. sinnan (J) ~ senten (P)), pokládá Ondruš (SSlav 6, 193n a S FFUK 10, 84) silati (P) za kauzativum k ie. *sel- 'pohybovat se, téct, Utíkat' (Pokorný 899: sel4-, LIV 2001, 527), které je ve stejném vztahu s lit. seleti (J) 'přijít, přiběhnout' (ze stejného ie. kořene). Podobného názoru jsou i Mallory-Adams (397, EIEC 285) a také Trubačev (VSUa 2, 36n), který v silati vidí kauzativum k psi. *sblěti (s§) 'pohybovat se určitým způsobem'. Sém. vývoj: *'způsobit, aby někdo někam šel' —> 'poslat někoho někam'. Podle Ondruše (ib.) je pak vztah mezi stsl. sílí a lit. seleti stejný jako poměr mezi ř. xpó-Xíc: 'běžec, posel' a ipé/etv 'běžet' nebo lit. vérgas 'sluha, posel' a lot. vert 'běžet'.
S ie. kořenem *sel- 'pohybovat se, téct, utíkat' souvisí i lat. sallre 'skákať, ř. iáXXeiv 'posílat, vysílat', stind. prá sulämi 'strkám dopředu, ženu', se kterými bývá s-blati spojováno i jinými autory (Ljapunov, SbJagic 678n, Machek 1968, 552; pochybnosti má však Vasmer, o.c, W-H 2, 468).
Výklady (1) a (2) se shodují na formální podobě ie. kořene, liší se v rekonstruovaném významu. Nelze určit, zda se jedná o dva různé kořeny nebo jeden s pozdějším sém. vývojem (sr. i Skok 3, 280). Stejná nejednoznačnost se objevuje i u výkladů gót. saljan a stangl. sellan zmíněných sub (1), jelikož i ty lze stejně jako *silati odvozovat od koř. *sel- s významem 'pohybovat se' (sr. Mallory-Adams 397 oproti ib. 272, EfEC
924
stlati
s^motriti
285 oproti ib. 564; Trubačev o.c).
Další výklady a souvislosti jsou nejednoznačné. Spojováno s alb. sulem 'řítit se, běžeť (Meyer 1891, 396), s arm. slanam 'řítit se, běžet, letěť (Lidén 1906, 77) a s niz. hollen 'hnát se úprkem, letěť (Wijk, IF 24, 238), vše od stejného ie. kořene *kůl-. Podle Snoje (in: Bezlaj 3, 91, v. i Pedersen, KZ 36, 338) není možné (alespoň pro alb. slovo) předpokládat počáteční *k-, ale spíš *k"(e/i)-.
Meillet (MSL 8, 238) hledá souvislost s arm. ylel, ylem a yowlarkel, yularkem 'posílat', což zpochybňuje Pedersen (KZ 39, 458). Spojitost vidí i Mallory-Adams (397, EIEC 285).
Petersson(1916,87n) spojuješ lit. shjsti 'posílat', které však spíš souvisí s gót. sandjan tv. (sr. Smoczyúski 2007, 1, 552n). Porzeziúski (RS 4, 8) bez dalšího vysvětlení spojuje s lit. sula 'míza stromu' a stind. salilás 'tekoucí'.
Podle Poláka (Orbis 13,578,581) existuje možná souvislost mezi sl. *sblati a fin. sälytta 'naložiť. ab
Stlěsti v. izlěsti
STaliČije v. lice
Stlogt v. lešti
Stlokt v. slokt
s^ma(š)trjati v. stmotriti
Stměriti 'změřit' v. měra
STaměriti (sej 'pokořit (se), ponížit (se)' v. mirti
stměti, -mějeťb ipf. 'odvažovat se; wagen' Csl. i 'moci'.
V Šiš je doloženo sbmějati 'odvažovat se'.
Der.: sbměnije 'smělost, troufalost' (lx FragHilf).
Et.: Psi. s-bměti, sbmějg, všesl. (kromě plb.): b. sméja, mk. smee, sch. smetil smjěti,směml srriijěm, sin. sméti, smem, st. i smejem (Plet.), slk. smieť, smiem, stě. smieti, směti, směju, č. smět, smím, hl. smeč, směm, dl. směs, směju, porn. srŕíäc, smejg, pomsln. i srnec (PWb), p. šmieč, šmiem, br. srnec', směju, ukr. smíty, smíju,v. smeť, směju, s významy 'odvažovat se, opovažovat se, troufat si' (b. mk. sch., sin. st. Plet., stě. porn. p. vsi.), 'smět, moci, mít dovoleno' (sch. sin. slk. č. luž., p. dial. a st. Karlowicz, Sw), 'mít právo' (vsi.).
• (1) Psi. s-bměti < ie. *meH- 'mít pevnou vůli, usilovať. (2) Psi. s-bměti < ie. *meHj- 'měřit'.
(1) Psi. sb-měti se nejčastěji srovnává s ř. \iaio-\ia.i 'snažímse,usiluji',gót.mops, gen.mčdis'vztek', stsev. modr 'rozčilení, vztek', stangl. mód 'odvaha',
stsas. mód tv., sthn. muot 'vztek, odvaha', něm. Mut 'odvaha', lat. mos, gen. möris 'zvyk, obyčej' a rekonstruuje se ie. *mě-, resp. *meH2- (Rikov, Praslow. 112) nebo *meH]- (Derksen 2008,480) 'mít pevnou vůli, usilovně se snažit, usilovať (Fick 1,507 a KZ 22, 377, Schmidt, KZ 37,45, Torp 322, Bern. 2,47, Vasmer2,673, Pokorný 704n; v. i stmotriti). Někteří pak nadto v sl. *srbměti vidí sb- < ie. *su- 'dobrý' (v. s-bmr-btb; H-K 341, Skok 3, 293, Machek s.v. směti, Boryš 2005, 618).
(2) Berneker 2, 47 jako alternativu navrhoval odvozovat sbměti od ie. *meHi- 'měřiť (sr. měra); přijali Wijk, ZslPh 13, 88 a LIV 2001, 424. Jako paralelu uvádí Berneker I.e. něm. sich anmaßen 'troufnout si, odvažovat se', S-A 1955, č. 913 pak něm. wagen 'troufat si', abwägen 'odvažovat, vážiť. Aitzetmüller (1978, 215, pozn. 321) a Sadniková, AnzslPh 19,12, zde přitom viděli sl. sb- < ie. *su- 'dobrý'.
Meillet (1902, 43) vykládal Sbměti jako denom. od nedoloženého *sbmja, příbuzného se stind. stmi- 'píle', ř. xájjLVco 'namáhám se', xojjlÍ^co 'pečuji'.
Cop (SlavR 5-7, 233n) srovnával Sbměti s lit. súmdyti 'dráždiť, kymer. c/wy/'pohyb', stir. do-sennaim 'lovím', sthn. swimman 'plavat', něm. schwimmen a přiřadil je k ie. *suem-'pohybovat se určitým směrem'.
Illič-Svityč (VJa 1959, seš. 2, 9) spojil Sbměti a samb (v. samt) a rekonstruoval ie. *semHj- bez dalšího upřesnění, bv
STjlllěŽati, -iti v. mbgnovenije
s^motriti, -motrjQ, -motriťb '(po)dívat se, (zpozorovat; (an)schauen, betrachten' Také 'zírat, divit se', 'přihlížet, uvážit, všímat si', 'shledávat, poznávat, být si vědom', 'přisuzovat, posuzovat, rozsuzovat', jen ipf. 'dbát, hledět si, starat se' (podrobně Sadniková, AnzslPh 19, ln).
Der.: nesbmotrjenb 'neuvážený' (lx Bes), sbmo-trjenije 'pohled, nazírání', 'pozornost, úsilí', 'úvaha, uvažování, rozjímání', 'správa, řízení, péče', 'záměr, plán, úmysl', 'shovívavost, vlídnost, laskavost, ohleduplnost'; sbmotritel'b 'pozorovatel' (lx Bes); sbmotrbnb 'posuzovaný', 'dbalý, starostlivý', Sbmotrbno 'pozorně, pečlivě'; sbmotrblivbl sbmo-trilivb, sbmotrblivbnb 'shovívavý, vlídný, laskavý, ohleduplný', substant. sbmotrblivoje, -blivbnoje 'vlídnost, laskavost', sbmotrblivbno 'prozřetelně' (lx Napiš); ipf. sbmotrjatil sbmoštrjati, sbmatrjatil sbma-štrjati 'hledět, dívat se, pozorovať, 'vyhlížet, vyčkávať, 'přihlížet, mít na zřeteli, na mysli, uvažovať, 'dbát, hledět si, starat se'; dosbmotrěti 'vyzkoumat, vypozorovať (lx VencNik); rasbmotriti 'spatřit, zpozorovat', 'všimnout si, uvážiť, 'rozhodnout,
925
stmotriti
st.mrt.tt.
usoudit', 'rozeznat, rozlišit', 'určit, upravit, uspořádat', rasemotrjenije 'rozhlédnutí, obhlédnutí', 'uvážení, rozvaha', 'rozeznání, rozlišení', 'řízení', pro-rasemotrjenije 'prozřetelnost' (lat. providentia, lx Venc-Nik); rasemotrelive 'zkoumavý, obezřetný' (lx Chil); usemotriti 'uvážit, shledat', usemoštrjenije 'úradek, záměr' (lx Supr); ipf. rasemotrjati, rasematrjatilrase-maštrjati 'pozorovat, zkoumat', 'soudit, usuzovat, uvažovat', lx NomUsť'uznat platnost', refl. 'rozmýšlet se, váhat, pochybovat', 'rozeznávat, rozlišovat', 'určovat, upravovat'.
Et.: Psi. *srbmotriti > b. dial. pf. smótrja (RODD, Stojkov, BE 5, 11), ipf. smátrjam (Gerov, RODD, RBKE), sch. pf. smôtriti, ipf. smátrati, br. dial. smatréc', smo-tréci (SBrH), ukr. st. smotríty (Žel, Hrin.), str. smotriti, smotrěti,v. smotréť, dial. pf. smotríť (SRNG), vše 'dívat se, vidět, pozorovať a také 'domnívat se, považovat, pokládat' (b. ipf, sch. ipf, str.), 'hledat' (ukr. st. Žel); v sin. jen smótrn 'účelný', st. smotriv 'rozvážný, uvážlivý' (Plet.) (sin. smätrati < ch. Plet.), 'starat se, dávat pozor' (str. r.) aj. Machek (1930, 91), H-K 372 a Ondruš (SlavSl 19, 236) sem řadí i č. šmátrat, slk. šmátrať.
Doložena jsou též ipf. bez se-: csl. motriti (MLP), b. st. mótrja (Gerov), dial. i mótra, motrím (BER 4, 263), sch. môtriti (ch. > sin. mótriti, Plet.), r. dial. motréť (SRNG) vše 'dívat se, hledět, pozorovat'.
Slovesa na -ěti jsou nejspíš sekundární podle viděti, příp. gleděti (Machek, SFFBU 3, 32, 34, pozn. 43) nebo zerěti (Otrebski, LP 3,282, pozn.). Pův. zřejmě bylo vidově nevyhraněné semotriti, jež se někde posléze přehodnotilo v pf. a k němu byla utvořena sekundární ipf. bez s- (sr. Vaillant 3, 466n).
Psi. semotriti se vykládá jako denominativum s pref. se- (v. st) od *motre a to se pak srovnává s lit. išmatrús 'vidící ostře', st. matrús 'opatrný', dial. jmatrús 'obratný, šikovný' a vidí se zde derivát od slovesného kořene obsaženého v lot. st. mast, matu 'vnímat, cítiť a zřejmě pův. iterativu lot. matit, matu 'pociťovat', lit. matýti, mataů 'vidět' (sr. MEW 203, Meillet 1902, 409, Brugmann II, 1, 352, Machek 1930, 91, Vaillant 3, 467).
Dále se obvykle srovnává ř. [jiaTeúeiv 'hledám, pátrám, toužím', iiáxoq 'hledání' (už Fick, KZ 22, 381 a BB 1, 335 a pak Matzenauer, LF 10, 334, Prellwitz, BB 26, 308, Trautmann 171, Preobr. 2, 339n, M-E 2, 566, Vasmer 2, 677, Bezlaj 2, 197, BER 4, 263 aj.) a vidí se zde ie. kořen *meH- 'mít pevnou vůli, usilovně se snažit, usilovat', obsažený snad i ve sl. seměti (v. s-bměti; sr. W-P 2, 238n, Mladenov 593, Boisacq 614, Pokorný 704n, Skok 2,460n). Blažek (red. pozn.) upozorňuje též na heth. maz(z)- 'vzdorovat, odporovať za předpokladu výchozího významu 'hledět vpřed'.
Naopak Fraenkel (416 a LF 49, 208n) spojoval bsl. výrazy se sl. mesti 'metat, házeť, lit. městi, metu, tv. lot. mest, metu tv. (v. mesti): 'metat pohleď —> 'dívat se, viděť (souhlasili Szemerényi, SbPagliaro 238 = 1991, 3, 1369, Karulis 1, 572 a Dronovová, EtimlssLTe 6, 49).
Sadniková, AnzslPh 19, 20n uvažovala o možnosti, že sl. s-btnotriti, lot. st. mast, lit. matýti i sl. mesti obsahují ie. kořen *meH2- 'měřiť.
Zcela jiný výklad podal Trubačev (1966, 107): sl. a balt. slova oddělil a sl. (sb)motriti vyložil jako derivát od adj. *mo-tr-b, odvozeného od subst. *motb 'jednotka míry příze'. bv
stmoštati v. mott
st.mrt.tt., -i f. 'smrt; Toď
Ve spojení bes semreti 'nesmrtelný'.
Der.: semretb(ve)stvije 'smrtelnost' (Bes); bese-mretbstvo, besemretije, nesemrestbstvo 'nesmrtelnost' ; nasemretbtiike 'odsouzenec na smrť; semre-tene (v Mak lx Sbtnrbtvbnb, snad kontaminací s mrbtvbiib) 'smrtelný, umírající', 'smrtonosný', besemretene, nesemretbne 'nesmrtelný'.
Komp.: semretonosbtie 'smrtonosný' (Supr; ř. 9a-vaT-rjcpópo^, Schumann 1958,56); zelosemretbtie 'zasluhující hanebnou smrť (Supr).
Et.: Psi. *sembrtb, všesl.: b. smart, mk. smrt, sch. smrt, sin. smrt, slk. smrť, c. smrt, hl. smjerč, dl. smjerš, plb. sämart, porn. směre, p. šmierč, br. smerc', ukr. r. smerť, vše (kromě plb.) 'smrt, úmrtí', b. dial. i 'pohřeb' (RBKE), plb.'kuřecí mor'.
• Psi. *sbtnbrtb < ie. *su- 'dobrý' + *mirti- 'smrť.
Psi. *sembrtb představuje staré kompozitum.
Druhá část je pův. nomen actionis odvozené ie. sufixem -ti- od vb. merti, mbro < ie. *mer- 'umírat' (sr. Vaillant 3, 127, Slawski, SK 2, 44). Ve sl. je samostatně doloženo zřejmě jen ve stč. mrt, č. st. mrť, gen. mrti f. 'odumřelý kus masa nebo rostliny' (Gb, Jg; sr. Vasmer 2, 672, Machek 1968, 380n, Kurkinová, SM 21, 150), odpovídající formace ale nalézáme v jiných ie. jazycích: lit. mirtis, gen. mirtiěs, av. marat-, lat. mors, gen. mortis 'smrť. Další výklad v. mrěti.
První část se- nachází rovněž protějšky v jiných ie. jazycích, a to v prefixech nebo částech kompozit implikujících pozitivní kvalitu: stir. su-, so-, kymer. hy-, bret. he- (sr. Vendryes S-155n), stind. su-, av. hu-, ř. ÓyiJJC 'zdravý'; snad sem patří ilit. sveTkas 'zdravý' (Fraenkel 950 s liter.). Sl. *sembrtb označovalo původně dobrou, tzn. přirozenou smrt (Machek, ZslPh 7, 377n a 1968, 562, EndzelIns,LP 3, 112).
Stejné sb- nacházíme i jinde: sbčgstbje (v. s-bčestbn-b), *sbdorvb (v. s-bdravb), sbličbiib (> č. sličný aj.), sbdobbnb
926
stnuzbiťb
(> č. zdobný, y. sdóbnyj aj.), s-bboibje (> č. zfeozŕaj.) a snad i ve stsl. Sbměti (v. stměti); sr. Vasmer 2, 564, Machek 1968, 534 (o dalších možných výrazech v. Lučyk, Mov 2000, seš. 6, 29n).
Tradičně se rekonstruuje ie. *su- 'dobrý' (Pokorný 1037n), jež se dále většinou vykládá jako redukovaný stupeň kořene *sue- 'svůj, vlastní' (v. svoi): dobré je to, co je vlastní, známé (Zubatý, KZ 31,52n, Fick 1,141, W-P 2,512, H-K 325, Machek I.e., Sch.-Šewc 1320, Snoj in: Bezlaj 3, 277).
Jiní sem naopak řadí i ř. ěúc. 'dobrý, správný', eů- 'dobře, dobrý', rekonstruují ie. *Hjsu- a vykládají je jako redukovaný stupeň kořene *Hjes- 'být' (sr. Mayrhofer 1986, 2, 734n, NIL 239n s liter.), což je ovšem ze sém. hlediska méně zřejmé a navíc tak zůstává nejasné ř. óyirjij.
Witczak (KZ 108, 123n) rozlišuje ie. *Hjsu- 'dobrý' a *su-'plný'.
Meillet (MSL 9, 51), Trubačev (SM-Prospekt 83) a Derk-sen (2008, 480) v sb- v psi. sbinbrtb viděli prefix odpovídající předložce sb (v. st); později však Trubačev (1991, 176 = SUaz 10, 312) zastává tradiční výklad sl. sb- z ie. *su- 'dobrý'. bv
St.mt.Žiti v. mtgnovenije
STjiiaždenije, -ija n. 'spojení, spoj, svar; Verbindung, Schweiße' (lxGrig)
Na stejném místě (Is 41,7) má Zach sbnaženije a Lobk koruptelu Sbngždeja.
EL: Csl. sbnaždenije je nomen acti odprefigova-ného slovesa sbnaditi (k pref. viz st), ve stsl. a csl. památkách nedoloženého. K jeho výkladu v. Janyšková, BalkE49, seš. 1-2, 157-161.
Psi. simplex nadití ]e doloženo v jsi. a vsi. jazycích, reliktově v zsl.: b. dial. nád'ä (Kovačev, BDial 5, 32), nad'a (Peťkov, BDial 7, 93), nádem (Stojčev, BDial 2, 214), nádam (BER 4,466), sch. näditi, sin. dial. nadití (Plet. 1, 631), Stě. nadití (Zubatý, LF 44, 125n, StčS 1, 51), ukr. dial. st. nádyty (Žel. 1, 474), str. nadití (StrS 10, 69), r. dial. nádiť (SRNG 19, 236), zejména 'přidávat, navařovat ocel na ostří nářadí, nástrojů, zpevňovat ocelí'.
Psi. naditije denominativum odvozené od základu subst. nado, nada (v. Trubačev, SM 22, 9).
Psi. nado n., nada f. > b. dial. náda (Gerov 2, 140), sch. nado, srb. dial. náda (Dinic 2008,441), u Vuka (400, 397) nado, näda, mnäda (se sek. mn-, sr. mneroditi z newditi, Rj 6, 852), sln. dial. nádo, f. näda, näd (Piet. 1, 632, 628), ukr. dial. nad, nat (Dzendzelivs'kyj 1958, 2, mapa 179, ESUkr 4, 24), s významy 'ocelové ostří na nářadí','ocel privarená k železu na ostří nástroje', v sch. a sln. i 'oceľ.
Iniciální g- v sln. dial. tvarech gnáditi 'tvrdit ocelí' a gná-do 'oceľ (Plet. 1, 220) není jasné. Debeljak (SlavR 5-7, 173)
viděl v gnáditi oslabenou výslovnost knaditi (< *kb-nadití), jež je doloženo pouze v prefigovaných tvarech, sr. sch. näknaditi 'nahradiť, sknaditi 'dát dohromady, složit (např. píseň)'. Podle Vaillanta (RES 18, 135n) je k- v uvedeném slově sekundární, jež se z původního tvaru isknaditi rozšířilo i k dalším prefixům. Slabinou obou výkladů je mj. také odlišný význam sch. a sln. slov.
Psl. nado, nada se od dob Miklošičových (MEW 43) objasňuje z prefixu na- (v. nai) a z nulového stupně ie. kořene *dheHj- 'položit, klásť, v. dětii (tak i Bern. 1, 193, Preobr. 1, 590, Trubačev, SM 21, 231 aj.). Sémantickou paralelou je r. arch. uklád 'oceľ a csl. naklad* 'ocelová vrstva, jíž bylo zpevňováno ostří zbraní a nástrojů' náležející k sl. klasti, kládo (Vasmer 3, 179, Abajev, Etimlssl 1, 76n, Sarapatková, SEB 2, 209n), podle Abajeva 1, 156n i oset. sendon 'oceľ, jež vysvětloval z ár. *sam-dhäna- (< ie. *dheH]-) 'nakládání, položení, nastavení'.
Otkupščikov (1967,131) odmítl spojovatr. ukládse sl. klasti proto, že se prý ocel nenakládala, ale pouze přikovávala. Sr. však č. dial. naložit (sekyru, motyku) 'přiletovat, přikovat nový kus železa na ostří nářadí' (Bartoš 1906,219, Svěrák 1957,125), č. st. náklad 'privarené železo (např. na opotřebované radlici)' (Jg2,571n). íj
stnědt, stněsti v. jasti stneti, stnimati v. jeti
stničavt adj. 'špatný, prostopášný; schlecht, laster-
hafť (lxSlepčŠiš)
Der.: sbničbstvo 'smilstvo' (Fris).
EL: Csl. s*ničav* odpovídá jen sln. dial. sní-čav 'všetečný, zvědavý'. Obvykle se spojuje s rcsl. sbničiti 'naklonit se' (MLP, Srez.) a dále pak s adj. nicb '(skloněný) tváří k zemi' (v. niet; sr. Vondrák 1896, 6, MEW 215, Vaillant 4, 472, Bezlaj 3, 280): pův. tedy 'nakloněný, náchylný ke smilstvu'. bv
STjiliskati v. iskati
stniti v. iti
stnoriti v. oriti
stnuztnt adj. 'jízdní; reitend' (lx Supr)
Rcsl. i SbnuzdbHb tv. (Srez. 3, 777, StrS 25, 271).
Der.: sbnuzbnikb, sbnuzbnbcb 'jezdec'.
EL: Nejasné. Jinde ve sl. jazycích adjektivum doloženo není.
První část adjektiva tvoří předpona s*n- (v.st),
927
stnuzbivb
v níž se v pozici před vokálem zachovává původní -n. • (1) Stsl. sbnuzbivh < *sbn-uzd-bnb ~ Mzda. (2) Stsl. Sbnuzbivb < *srbn-gz-bnrb ~ (sbjvezati.
(1) Pravděpodobný je předpoklad staršího *5"&«-uzdbľľb, v němž pak došlo k pozdně psi. zjednodušení kons. skupiny -z(f- > -Z- (podobně jako v praz(d)btľb, sr. prázden-!,). Na původní -d- ukazuje rcsl. tvar, dálercsl. derivát sbnuzdbstvo 'vůz' (Srez. 3, 778, StrS l.c.) a také r. zanuzdáť, vznuzdáť 'dát koni udidlo' (zde se předpokládá dekompozice předpony Sbn- > sb-n a nahrazení její první části novou předponou), sr. Vasmer 2, 683, Mirčev, Poma-galo 102n, Černých 1993, 2, 286n. Původním významem adjektiva by na základě tohoto výkladu bylo 'spojený s koněm uzdou', 'vedoucí koně za uzdu' ap. Nosov-ku v rcsl. sbngzdbstvo (Srez. l.c.) je pak třeba vysvětlit jako hyperkorektní psaní.
Souvislost s uzda však může být i výsledkem sekundárního sblížení.
(2) Druhý výklad (Vaillant 1, 148, 205, zmiňují i S-A 1955, č. 914, zanejasnémá Brodowská 1960,103) naopak počítá s původním *sbngzbnb a spojením se (sb)v§zati '(s)vázat, (s)poutať a sb(v)gzb 'pouto, svazek' (sr. vezati, s-fcoz-i,). Původní význam by tedy byl 'spojený/svázaný s koněm'.
Oba výklady spojil Vaillant, RES 22,43, předpokládající původní *sbngz-lsbnuz- 'spojit dohromady, připnout', z něhož je podle něj kromě stsl. sbnuzbnb jednak sb(v)gzb 'pouto, svazek', jednak *sbnuzda, po deprefixaci potom *uzda. O pravděpodobnosti spojení psi. *uzda s *vezati v.uzda. vbo
ST.ni., -a m. 'spánek, sen; Schlaf, Traum'
Der.: sbribrib 'ospalý; snový', sbnije 'sen', besb-nije 'bdění'.
Et.: Psi. *sbrib > b. sán, dial. sán' (Mladěnov622), mk. son, sch. sán, sin. sen, slk. č. sen, hl. són, dial. sén, dl. st. soň, gen. sni f., snja f. (Sch.-Šewc 1334, Starosta 456), pom. sen, pomsln. i sen (PWb 2, 218), p. sen, vsi. son, vše 'spánek' (v sin., slk., č. a luž. jen kniž.), 'sen', přen. také 'přání, touha'.
Dl. st. soň ukazuje na psi. dial. í-kmenové femininum *sbiib (Iľjinskij, Slávia 9, 587, Furlanová in: Bezlaj 3, 227; podle Eckerta 1983, 145nje reliktem pův. í-kmenu také br. béssan' 'nespavost'). Dl. st. snja bylo utvořeno novějším přechodem k jfl-kmenům (Sch.-Šewc l.c).
Psi. *sbnb(< *sbpnb) je příbuzné sř. Sjtvoc;, alb. gjume, stind. svápna-, av. xvafna-, stsev. svefn, stangl. swefn, toch. A späm, toch. B spané, späne, het. (gen. sg.) šupnas, lat. somnus, lit. sápnas, lot. sapnis, stir. súan, korn., kymer., bret. hun, arm. kcown, s významy 'spánek' (v balt. jen st. lit.) a 'sen' (stind. av. stsev. stangl. toch. A, kelt. balt.).
Na základě existence ř. Qnap '(skutečný) zjev, skutečnost', lat. sopor 'klidný, hluboký spánek', het. šuppariia- 'spát', *šuppar- 'spánek' (Tischlerl4,1182, Kloekhorst 2008, 788n) a stir. tindabrath 'usnutí' (Ven-dryes T-69, NIL 676) se vychází z rekonstrukce primárního heteroklitického r/«-kmenového dějového substantiva *suépor, gen. *supnés 'spánek', odvozeného z ie. verbálního kořene *suep-l*sup- 'spát', usnout' (Sturtevant, JAOS 56, 282n, Schindler, Sprache 12, 67n, Eckert 1983,145n, Furlanová in: Bezlaj 3,227, Fraenkel, ZslPh 26,347, Frisk2, 971n,Mayrhofer 1986,2,791n, Sowa, SEB 1, 369naj.); v. též supali.
Zarelikt r-kmene považuje Ivano v (SbBernštejn 1991,27n) také hi. spar a dl. spař 'spánek'. Nevylučuje Sch.-Šewc 1337.
Heteroklizi odmítá Watkins, který rozlišuje r-kmen *sup-r-s významem 'sen' a no-kmen *suép-no-lsuóp-no-lsúp-no- s významem 'spánek' (cit. z NIL 677, pozn. 3). Předpoklad primárního heteroklitického jména zpochybňuje také Vine, SbSchindler 579n.
Názvy pro 'spánek', resp. 'sen' vie. jazycích jsou provázeny variabilitou kořenného vokálu. Pro sl., ř. a alb. se rekonstruuje redukovaný ablautový stupeň *SUp-no-S (ve sl. následně s očekávaným zjednodušením hláskové skupiny -pn- > -«-), pro stind., av., stsev., stangl. a toch. plný stupeň *suep-no-s a pro lat., arm., bait, a kelt. o-stupeň *suop-no-s.
Na zevšeobecnění jednoho z uvedených typů koř. vokálu v jednotlivých jazycích měl podle Schindlera l.c. vliv ablaut příslušného výchozího slovesa (v. i Mayrhofer l.c, Furlanová l.c.).
Pro kelt. a balt. se někdy jako původní uvádí nelabializo-vaná forma *sop-no-s, utvořená podle Vendryese pod vlivem kořene s redukovaným stupněm *sup- (Vendryes S-197); obdobně pro toch. *sep-no-s (Chantraine 1160, Frisk I.e.). To však zpochybňuje Schindler, Sprache 12, 68n s poukazem na větší pravděpodobnost pozdějšího zjednodušení náslovné skupiny su-> s- v daných jazycích (podobně i Smoczyúski 2007, 1, 534). Petit 1999,154 považuje balt. tvary za výsledek sek. kontaminace kořenů *suop- a *sup-.
Sémantický vztah 'spánek' - 'sen' vychází z původní situace, kdy je spánek doprovázen snem.
Za slovo ie. stáří je považován také stsl. -ijo-kmenový derivát sbnije < psi. *sbpnbje n. 'sen, snění' (srbcsl. sbnije, rcsl. sbnije, sonije tv.), rekonstruovaný pro ie. společně se stind. svápnya-, lat. somnium a lot. sapnis tv. v podobě *sup-niio-m n. 'snění' (Trubačev, SM-Prospekt 84, Schindler o.c 75n, Furlanová l.c, Eckert 1983, 146; nesouhlasí Mallory-Adams 324, kteří vidí v daných tvarech spíše novější nezávislé deriváty od kořene *suep-; ani jednu z možností nevylučuje pro lat. Vaan 2008,573). jk
928
stiibinište
stpasti
stiibinište v. jeti
stoziti (sej, -zitt 'zúžit; verengen' (2x Bes)
Et.: Csl. sbgziti ~ sch. súžití, sin. zóžiti, slk. zúžiť, stě. s(s)úžiti, zsúžiti, č. zúžit, st. i zoužiti (Jg 5,581), hl. zwužič, p. zív^z/c, br. zvúzic', ukr. zvwzyíy, str. suziti, r. íiíz/ť 'zúžit, omezit', stě. i metaf. 'stísnit, sklíčit' (MStčS).
C. ipf. soužit, slk. ipf. súžiť 'tísnit, trápiť vznikly později; sém. vývoj: 'zúžit, stěsnať —> 'zavést do úzkých' —> 'soužit, trápiť (v. též Machek s.v. soužití).
Psi. sbgziti je pf. s prefixem sb- (v. st) od vb. ožiti 'úžit', odvozeného od základu adj. gzbkb (v. oztkt). Odpovídá mu sch. wz/í/, sin. dfíft", slk. úžit', č. líf/ř, hl. st. wužič, wužeč (Pful, Jakubaš), pomsln. vazoc, br. vúzic', ukr. vwzyřy, r. tíz/ť.
Němec (red. pozn. k heslu gz^k-b) míní, že sbgziti je odvozeno pomocí předpony íi>- přímo od základu adj. gzíkí, zatímco simplex gziti)e tvar mladší, jenž vznikl sek. deprefixací.
V. též oza, obozt, stozt, ože, ožika a vezati. pv
stQzt/stvozt, -a m. 'pouto; Band'
V Apost specifikací 'vazivo, šlachy', přen. 'spojení, svazek', 'okovy, jho'.
Csl. též SbV§Zb, (psáno svez*), STiVbZť, lx NomUsť Sbgza f.
Exp.: Z csl. je ukr. r. sojúz 'svaz, svazek, spojení' (Vasmer 2, 705, Černých 1993, 2, 192, ESUkr 5, 364).
Et.: Psi. *srb(v)gzrb/srb(v)gza je derivát s o-stup-něm ablautu od vb. srb(v)§zati, jež je z pref. 5"&-'dohromady' (v. SB 1,254 a st) a vb. vezati 'vázat' (v. vezati); sr. MEW 56, Gorjajev 339, Meillet 1902,215, Mladenov 625, Preobr. 2, 363, S-A 1955, č. 1077, Brückner I.e., Vasmer I.e., Skok 3,583, aj. Se stejným ablautovým stupněm od vb. v§zati v. též oza, ože, ožika, oztkt, obozt, stoziti.
B. säjúz, mk. sojuz, p. st. sojusz, br. sajúz 'svaz, spojení, svazek' jsou přejetí z r. (Mladenov 625, Brückner 506, Vasmer I.e., ESBrl 1,332 aj.) pv
stpasti, stpasett 'ochránit, zachovat, zachránit; spasit; schützen, bewahren, retten; erlösen' Reil, 'zachránit se'.
Der.: sbpasati ipf., substant. sbpasaj§(i) 'zachránce, Spasiteľ, sbpasenije 'záchrana, spása' (sém. kalk i. acoT-rjpía, Schumann 1958, 56), nesbpasenije 'rozmařilost, zhýralost, prostopášnost' (lx Christ, ř. aaa-ziá); sbpasb 'zachránce, ochránce, spása, Spasiteľ (sém. kalk i. ocoTtjp, Schumann I.e.), sbpasiti 'ochránit, uchovat, zachovat; uzdraviť, sbpasbnb 'spásný, spasitelný, spásonosný', n. sg. sbpasbnoje 'spása', sbpasovb 'Spasitelův' (Supr Bes); sbpasitel'b 'ochránce, Spa-
siteľ (sém. kalk ř. otúTŕjp, Schumann l.c), Sbpasitelbľlb 'spásný, spasitelný, spásonosný', adv. sbpasitelbno, sbpasiteljevb 'Spasitelův', sbpastva 'spása, záchrana' (lx Supr).
Výsledkem deprefixace slovesa sbpasti, prefixá-tu vb. pasti 'pásť, je zřejmě (vzhledem k jeho významu, dobře vyvoditelnému z význ. 'ochránit') csl. pasti 'zachovávat, dodržovať (lxFris). V ostatních sl. jazycích není ekvivalent tohoto csl. deprefigovaného slovesa doložen.
S jinými pref.: opasenije 'pečlivost', opasb tv. (lx Supr), opasivb 'pečlivý' (lx Supr), neopasivb 'neopatrný, neobezřelý' (lx Lobk), neupasivb tv. (lx Grig), opasbno 'pečlivě'; upasti 'zachránit, spasiť.
Exp.: Z csl. je rum. arch. Ispas 'Nanebevstoupení Páně', a se ispási 'kát se za hříchy modlitbami, pláčem a sebetrýzně-ním', ispásenie 'vykoupení, spása, pokání' (Tiktin 2001,2, 382) a dále pravděpodobně i výrazy v jednotlivých sl. jazycích s pref. s-, např. b. spasjá, mk. spasi, sch. spasti, spásu, spásiti, sin. arch. a kniž. spásiti (pokud není ze sch., jak má Snoj in: Bezlaj 3, 296), slk. spasiť, stč. spásu (MStčS), č. spasit (> hl. arch. spásy č, Sch.-Sewc, Letopis 51,1, 83), ukr. spastý, r. spasti a]., vše s význ. 'zachránit, spasit (v náboženském smyslu)', dále např. stč. stp. vsi. Spas 'Spasiteľ aj. (sr. KESRJ 316, Skok 3, 309, Molnár 1985,274, ESBrl2, 262 aj.).
Et.: Vb. sbpasti je svým původem patrně prefixát slovesapasti 'pásť (v. pasti2); tak např. Vasmer 2, 706, Machek 1968, 569, Skok l.c, Snoj l.c., HER 571, ESUkr 5, 366, ESBr l.c. aj. Je pravděpodobně sém. kalkem ř. aóreiv 'chrániť, v NT pak 'zachránit od věčné smrti, spasiť (sr. Machek l.c, Karlíkova, SbRusínová 97n aj.). Většina výše uvedených pref. sloves, která expandovala do jednotlivých sl. jazyků z csl., zdomácněla i v obecném významu 'zachránit (se) před něčím'. Sr. též br. dial. spascí(sja) 'zachránit (se)' (SBrH 4,533).
Zvláštní sém. vývoj prodělala slova s prefixem o-, a to od 'pečlivý, obezřetný' v stsl. (v. výše) po 'nebezpečný' v jednotlivých sl. jazycích: sr. b. opásen, mk. opasen, sch. kniž. a dial. ôpäsan, sin. opásen, r. opásnyj, vše 'nebezpečný', dále 'opatrný' (sch. dial., sin. dial., r. dial.), sr. též ukr. dial. opas 'stráž, hlídka' ap. V jsi. jdepravděpodobněorusismy (tak Bezlaj 2,249n, s pochybnostmi připouští i Skok 2, 559). Sém. vývoj: 'opatrný, obezřelý' —> 'pečlivý' —> 'zasluhující si, vyžadující si pozornosti, opatrnosti' —> 'nebezpečný'. Podle Un-begauna(SlavR 3, 304-307) se antonymní význam 'nebezpečný' vyvinul z opozice bezopásnyj : opásnyj. V. též Vasmer 2, 270, Bezlaj l.c, KESRJ 233, ESUkr 4, 196n aj.
Málo pravděpodobné je spojení sbpasti se stind. pasyati 'hledí, dívá se', lat. speció, specere 'hledět (si), pozorovať, sthn. spehón 'slídit' aj. (ie. kořen *(s)pek- 'slídit, ostře sledovať); tak
929
stpasti
stsati
např. Matzenauer, LF 12, 191n, Mladenov 382, odmítají Hujer, LF 46, 54, Osten-Sacken, IF 33, 260, Zubatý, AslPh 13, 478n aj. hk
stpati, -it-B, -pljo 'spát; schlafen'
Der.: sbpanije 'spaní, spánek', pf. sbsbpati (Gl Bes); posbpati 'pospat si'; usbpati 'usnout' (Tun), usbngti 'usnout', přen. 'zemřít', ptc. préz. akt. usbpyi, usbngvyi 'zemřelý', usbnovenije 'usnutí', usbpenije 'spánek, usnutí; zesnutí, smrť, také v názvech církevních svátků, např. Usbpenije Bogorodic§ 'Nanebevzetí Panny Marie' aj., fakt. usbpiti 'uspat' (lx Euch), ipf. usypati 'usínat', ptc. ne usypajqi 'neumírající, nepřestávající'.
Komp.: malosbpanije 'krátký, nedostatečný spánek' (lx Euch, zař. óÁiyoiJKvía).
Et.: Psi. *srbpati, všesl.: b. spja, mk. spie, sch. st. spätí, spim, ch. Čak. S^af (Furlanováin: Bezlaj 3,296), sln. spätí, spím, slk. spať, spím, č. spát, spím, hl. spač, spju, dl. spas, spju, spim, plb. inf. säpät, säpot, 3. os. sg. préz. sápe (P-S 128n), pom. spac, spa, p. spač, špi§, br. spac', splju, dial. spáči, spáty (SBrH 4, 535), ukr. spáty, splju, r. spať, splju, vše s významem 'spať, přen. 'být nečinný' (b. mk. sln. p. č. slk. vsi.), 'být mrtvý, pohřbený' (jsi. zsl. ukr. r.).
Psi. iter. *sypati se zdlouženým koř. vokálem je doloženo ve stě. usýpati 'usínat' (MStčS), p. sypiač 'spát, spávať, br. zasypác' 'prospávat se', ukr. zasy-páty, r. zasypať 'usínať, br. prasypác', ukr. prosy-páty, r. prosypáť 'prospávat se, zaspávať, refl. br. prasypácca, ukr. prosypátysja, r. prosypáťsja 'probouzet se'.
Psi. inchoativum *usrbngti (< *usrbpngti) má pokračování v sch. usnuti, slk. kniž. usnúť, c. usnout, hl. wusnyč, dl. wusnuš, p. usngč, r. usnúť, vše 'usnout', přen. 'zemřít', slk. st. též kauz. 'uspat (někoho)' (HSSlk 6, 237). S jinými sufixy sr. např. br. žasnúc' 'usnout', ukr. žasnuty,posnúty tv. aj.
Psi. *srbpati patří k ie. kořeni *suep-l*sup- 'spát, usnout' (v. smi,), který je dále doložen ve stind. svá-piti, svápati 'spí', av. xvafsaiti tv., xvap- 'spát', het. šuppariia- 'spát', stangl. swefan 'spát', stsev. sofatv., ssefa 'usmrtit', stind. fakt. svápáyati 'uspí', lat. sôpľre 'uspať, pozdně lat. i 'pohřbít' (Pokorný 1048n, LIV 2001, 612n, Machek s.v. spáti, Vasmer2, 706, Schindler, Sprache 12, 71n, pozn. 15, Tischler II/2, 1183, Boryš 2005, 568 aj.).
V psi. je neobvyklé spojení infinitivu na -ati s préz. í-kmenem.
Prézentní kmen *sbpi- považuje většina etymologů za sl. novotvar: Vaillant 3, 404 za výsledek kontaminace ie. faktitiva *suapi- 'uspať a redukovaného stupně kořene *sup-, Hujer, CCF
1, 146 a Machek l.c. za tvar utvořený analogicky podle forem 3. os. sg. jiných stavových sloves s blízkým významem lezitb, b-bditb.
LIV 2001, 613, pozn. 8 vychází z dereduplikováného pf. kmene *se-suóp-/sup- (doloženého dále ve véd. nísušupur 'usnuli' a mladším av. hušxvafa- 'spal').
Podle starších výkladů byl inf. kmen utvořen pod vlivem starobylého sl. participia *sbpanb (k tomu sr. také stsl. dever-bativum Sbpanije), které bývá srovnáváno se stind. su-šupáná-'spícf (Zubatý, LF 28, 32, Machek l.c, Hujer l.c; proti Furla-nová l.c).
Furlanová (SlavR 36, 101-108 a in: Bezlaj 3, 296) předpokládá pro ie. *suep- pův. význam 'dýchať, a odvozuje od něj proto i psi. *sopti 'dýchat, foukat ap.' (podobně Snoj 2003, 684, připouští Rejzek 2001, 591n). V. též *soti.
Illič-Svityč (Etim 1965, 367) nachází paralely v semitoham. jazycích. jk
stpeti, s^pona v. opeti stplětati, st, pli ta t i v. piesti stpobrati v. brati (se) stprěmljati s§ v. prěmo stpričestbnt v. česti, StprQgt v. naprešti
strěsti, strešta v. obrěsti
stsati, -ett 'sát; saugen'
Substantivizovanéptc. Sbsy 'kojenec'.
Der.: sbsb, sbsbcb 'prs'; nasbsati 'nasát' (lxGrig).
EL: Psi. *sbsati > sch. st. a dial. jaří, sem (Rj), sln. sesáti, sesäm, slk. sať, sajem, stč. ssáti, ssu (MStčS), č. sát, saji, plb. 3. os. sg. säse (P-S 129), pom. ssac, ssg (PWb), p. ssač, ss§, br. ssac', ssu, dial. sasác' (SBrH4, 370), ukr. ssáty, ssú, r. sosáť, sosú, dial. jjař' (SRNG), vše 'sát (mateřské mléko, tekutinu obecně)', vsi. také 'cucat', br. r. neos.'tupěbolet' (napí.i.vgrudísoséťpíchá na prsou'), r. hovor, 'srkať, dial. 'slízať, přen. 'sžírat, trýznit (o pocitu, nemoci atd.)' (p. ukr. r.).
R. forma s -o- vznikla sek. pod vlivem derivátů sóska, sos (Vasmer2, 701, Černých 1993, 2, 189n).
Psi. je také iterativum *sysati > b. st. a dial. sísam, sísám 'sát' (Gerov, BER 6, 703), sch. šišatí, sln. arch. sísati tv. (Plet. 2, 481), p. wysysač 'vysát', dial. sysač 'sát' (Karlowicz 5, 216), ukr. dial. sysáty 'sát' (Hrin.).
Psi. *sbsati, pro něž bývá rekonstruována výcho-
930
stsati
stto
ZÍ podoba *Sbpsad (Vasmer l.c, Machek 1968, 538, Fur-lanová in: Bezlaj 3, 229, Boryš 2005, 573n aj.), se nejčastěji vysvětluje jako s-ové intenzivum od ie. kořene *seu-'sát, šťáva', rozšířeného o formant -p-/-b-. Od stejného kořene a se stejným rozšířením byly odvozeny také tvary v jiných ie. jazycích, jako stind. supa- m. 'polévka', stsev. supa, stangl. supán 'srkat, pít', sthn. sufan, střhn. sufen, něm. saufen tv.; s jiným, guturál-ním rozšířením kořene se sem dále řadí lat. sugere a Sthn. SUgan 'sáť (Pokorný 912n, W-H 2, 622n, Machek l.c. a SFFBU 1, 84, Skok 3, 244n, Furlanová l.c, Boryš l.c, ESBr 12, 276naj.).
Při dalším výkladu ie. kořene *seu- uvažují někteří badatelé o jeho onomatopoickém původu (Preobr. 2, 360, Kořínek 1934, 214n, Mladenov 581, Vasmer l.c, Skok l.c; nevylučují S-A, 1955, č. 916). Zpochybňuje Furlanová (in: Bezlaj 3, 229).
Podle jiného výkladu, jenž nevychází ze suf. -sa-, se pro sl. Sbsati, stejně jako pro lit. suňkti 'cedit, filtrovať, lot. súkt 'sát, cediť, lat. sugere a stangl. sugan 'sáť aj. rekonstruuje původní ie. kořen s palatálou *seuk-l*seug- (LIV 2001, 539n, shodně Derksen 2008, 482; palatálu předpokládal již Meillet 1934, 28). Za nepřesvědčivé má ESUkr 5, 389. jk
stslaždati s§ v. siaďfcki, stsodt, stsQŽdati v. soďi,2 stSQŠttnt v. jestt StSt. v. si>sati StŠblbCb v. oštltci,
Stticati S§, -tičeťb se, -tič«j se nebo -ticajett se, ticajo se
'sbíhat se, scházet se; zusammenlaufen, zusam-menkommen' (lx var. Nik)
Et.: Jde o slovo jen srbcsl., jemuž odpovídá pouze sch. sťicati se, sťičem se 'setkávat se, spojovat se, stékat se, shromažďovat se' (Rj). Patří k sl. teko, testi 'téci, plynout' (další výklad v. testi), podoba kořene se však vysvětluje různě. Kořenové -/- se většinou (Iľjin-skij, AslPh 34,14, Maťniassen 1974,201) považuje za reflex starého dloužení red. stupně (sr. imper. tbci); pak by sem mohlo patřit i b. tíčam 'běžet, utíkat', tičeškáta 'klusem, V běhu' (Mladenov 634). Nejasně se vyjadřuje Skok 3, 450, který pro sch. uvádí ablaut e - i. vbo
stto num. kard. 'sto; hunderť
Der.: sbtbnb 'stý'; sbtbnikb 'setník'.
Komp.: SbtolětbHb 'stoletý' (ř. exaTovTaéTi)<;); adv.
sbtokraticejg, sbtoricejg 'stokrát, stonásobně' (sr. Suprun, Palaeobulg. 1/1, 49n); ŠestOSbtbnb 'Šestistý'.
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1541 rum. sutä 'sto', ale jsou ijiné výklady tohoto slova (v. SDEM411, Cioränescu 764).
Et.: Psi. sbto, všesl. (kromě plb.): b. mk. sto, sch. sin. sto, slk. č. luž. porn. p. vsi. sto, vše 'sto'.
Psi. sbto odpovídají číslovky s významem 'sto' v řadě ie. jazyků: lit. šimtas, lot. simts; gót. pl. hunda, sthn. hunt, stsas. stangl. hund; lat. centům; stir. cét, kymer. cant, korn. cans, bret. kant; ř. éxaxóv (s ne zcela jasným é-); stind. šatá-, av. sata-, pers. sad, oset. SddddS aj. (v. Mayrhofer 1986, 2, 606 s liter.), toch. A känt, B kaňte. Rekonstruuje se pak ie. *kmtóm (o jeho dalším etymologickém výkladu v. podrobně Blažek 1999, 302n s liter., nověji Vaan 2008, 108).
Obtíže však činí psi. b, protože za ie. m bychom čekali psi. *£ (tak už MEW 335).
Někteří předpokládají neregulérní hláskový vývoj při alegrové výslovnosti, obvyklé při počítání (Šachmatov u Vasmera 3, 16 a RS 6, 176, Mikkola 1913, 3, 57, Machek, s.v. sto, Lamprecht 1987, 121, Snoj 2003, 700), příp. v důsledku frekvence slova (Manczak 1977, 120 a RS 58, 180, Smoczynski 1989, 64). Alternativně lze předpokládat dálkovou disimilaci nazál v předsl. *kmtom, eventuálně rovněž v důsledku alegrové výslovnosti (Shevelov 1964, 91, Snoj in: Bezlaj 3, 318, Patri, WSUb 49, 135n).
Méně pravděpodobné jsou pokusy vykládat psi. b jako regulérní sťřídnici ie. m před konsonantem (Meillet 1902, 108n, 1934, 63 a MSL 8, 315, Trautmann, Slávia 2, 4 a AslPh 38, 130, Vaillant 1, 96n) nebo jako vzniklé asimilací nebo disimilaci s pádovými koncovkami (Pedersen, KZ 38, 386n, Vondrák 1924, 1, 147 a BB 29, 209, KZ 41, 144) či vlivem předcházejících desítkových číslovek na -sb (Szemerényi 1960, 65).
Hláskově problematické je rovněž vysvětlení přejetím z írán., protože by byla nejasná substituce Írán. a slovanským b (Hirt, ľF 6, 348 a 17, 292, Osten-Sacken, IA 28, 37, Sobolevskij, RFV 64, 149, Mserianc, RFV 65, 169, Rozwadowski, ROr 1, 101, Jacobsohn 1922, 205, Kořínek, LF 67, 289 aj., připouštěli Mikkola 1913, 1, 69 a RS 1, 15, Vasmer 3, 16 a RS 4, 161, Aitzetmiiller 1978, 139).
Také jako přejetí, ale z dák. *suto, předpokládaného konti-nuantu ie. číslovky, vykládá sl. sbto Paliga (SlavR 36, 349n).
Někteří se nepřesvědčivě pokoušeli sl. slovo vyložit jako kontinuant jiné ie. formy. Pisani (SbJakobson 1956, 390n) měl psi. sbto za pokračování ie. *kutom < *dku-to-, odvozeného od reduk. stupně variantního kmene číslovky 10, *deku- (> lat. decuria 'desítka, dekurie', gót. tigu- v názvech desítek aj.). Kiec-kers (Acta Universitatis Tartuensis 30, 7) předpokládal psi. sbto < *sgsgto < ie. *sm-kmto- > ř. éxazóv (za možnou alternativu to má Blažek 1999, 305n).
931
stto
stvada
Konečně Iľjinskij (IzvORJS 23, 2, 182n) vykládal vokalis-mus sl. sbto kontaminací s nedoloženým sl. protějškem lit. šutis 'hromada'. bv
sttt, -a m. 'plástev medu; Honigwabe'
Der.: Csl. kol. sitije, sitovije 'plástve medu' (MLP). Et.: Psi. dial. (jsi, vsi.) *Sltl > b. St. sät (Gerov), rnk. sot, sch. sät m. i f., kajk. set, sin. sät, dial. set m., set f. (Plet.), vsi. pl. sóty, r. dial. sot, osót, sot, f. sota (SRNG); vše 'plástev, plást medu'. Doložena jsou i kolektiva sch. säče, sin. satjě, sätje, satovjě, sätinje tv. Málo jasné.
• (1) Psi. *síťb < *s-bp-t-b ~ s-bpQ, suti < ie. *seup-lsup-. (2) Psi. *s-bt-b ~ *syťb.
(1) Nejčastěji se předpokládá psi. *siti < *sip-ti a spojení s dalšími sl. slovy s rovněž nejistou etymologií. Počítá se pak s různými ablautovýrni podobami téhož kořene. Machek (LF 55, 150) spojil *siti s č. dial. svapato (Kott 7, 814), p. st. šwiepiot, šwiepiet (SW), r. dial. svépet (Vasmer 2, 588) 'úl lesních včel', rcsl. svepeti 'lesní med' (Srez., StrS 23, 109) < *svep-eti. To se dále spojuje s rcsl. svepetati s§ (Srez.), sin. svepetati, svépati 'chvět se, mihotat se, třepetat se', což jsou kontinuanty schwebeablautové podoby *suep- ie. kořene *seup- 'házet, sypat' (> sl. sípg, suti 'sypat'), sr. Mikkola 1913, 3, 25, Brückner 536, Hamp, ZbFL 24, 1, 172, Snoj 2003, 641, o kořeni v. Pokorný 1049, LIV 2001, 540; v. sypati.
(2) Brandt (RFV 24, 189) spojil *siti s ukr. a r. arch. sytá 'medovina', které se často řadí k sl. sytí 'sytý' (Gorjajev 356, Vasmer 3, 59, ESUkr 5, 244). Oporou spojení sl. síti a sytí může být kajk. sit 'plást medu' (Rj 14, 691) < *syti (Skok 3, 206). Výklad považuje za pravděpodobný Trubačev (Vasmer-T. 3, 728). V. syťi>. Snad sem lze zařadit i r. šči 'zelná polévka', které se sl. s-bt-b spojují Sobolevskij 1907, 119, Černých 1956, 190, Vasmer 3, 451 s liter.
Schütz (WS19,208n) se přiklání k prvnímu výkladu, ale řadí sem i ukr. r. sytá 'medovina', které vykládá ze *syp-ta < *süp-, a přidává ještě r. súslo 'sladina, sladový extrakt' < *sup-slo < *soup-.
Nelze však vyloučit ani to, že všechna uvedená slova mají vztah k sl. sopěti 'supět, funět' a k onom. kořeni *sop-, *sap-, *sěp-, *sup-, *sip-, protože s nimi se někdy brtnická terminologie uvádí do souvislosti (v. sosní,, *soti).
Další výklady jsou ještě méně přesvědčivé.
Gluhak (HER 537) zvažuje spojení sbtb se sl. Sbsati 'sát' < *sbp-sati. Sbtb by pak znamenalo 'něco, odkud se saje med' (v. stsati).
Meillet (1902, 302) předpokládal spojení se stind. sáta-
'nádoba' a společné východisko v kořeni smto- se slabičnou sonantou (sr. k tomu i Lidén 1897, 37n).
Iľjinskij (RFV 62, 239n) uvažoval o sbtb < *bs-btb, v němž viděl stopu onom. ie. kořene *bhes- 'dýchat; foukat, pískať (o kořeni v. Pokorný 146), ke kterému řadil i stind. bhasala-'včela' ař. (prjv 'druh vosy'). Sémantický vývoj by pak byl 'včelí bzučení' —> 'včelí roj' —> 'úl' —> 'plástev'. Odmítá Mayrhofer 1956, 2, 489.
Moszynski (1957, 216) předpokládal pro sl. sbtb pův. význam 'bodný' a metaforické přenesení významu na 'plástev medu' podle protáhlého tvaru bodné zbraně a plástve. 5i>/i> tak spojil se sl. *sojg, sojiti 'bodať; to však není doloženo.
Gorjajev 338 navrhl spojení bud's kořenem *seu- 'vytekať (ř. oco 'pršet, sesílat déšť', sthn. sou 'šťáva', stir. suth 'mléko'; o kořeni v. Pokorný 912) nebo s kořenem *sü-/suä-/sue- 'milý; těšit se z něčeho' (gót. sutis 'mírný', něm. süß, stind. svädú- 'milý, líbezný', ř. r)Sop.ca 'těšit se, veselit se'; o kořeni v. Pokorný 1039n).
Pokus o spojení s lit. siüti, sl. šiti 'síť (Osthoff 1901, 23, Mladenov 624) naráží na potíže formální i sémantické. vbo
Stvabi, -t m. pl. 'Švábové; Schwaben' (lx Meth) Doložen ak. pl. ví Sivaby 'do Švábska'. Et.: Název země Švábska je odvozen z pojmenování jeho obyvatel Sivabi, přejatého ze sthn. Swäba 'Švábové', něm. Schwaben (stangl.Swasfas,Swasfe, stsev. Svdfar). Toto etnonymum je jako lat. Suěbi, Suěvi, pozdně lat. Suaevi, Suavi a ř. Lovfjßoi, Lurjßoi, Ľót]-ßoi, později Lovaßoi, doloženo i v antických pramenech a vztahuje se na germ. kmen nebo kmenový svaz (sr. RGA 1998, 17n, Orel 2003, 395n, RGA 2005, 184n s liter.). Germ. etnonymum (pragerm. nom. pl. *Swěh5z) se pak obvykle srovnává se stprus. subs, ak. sg. subban 'sám, vlastní, týž', psi. svobodb (v. svobodí,) a vykládá se jako derivát od ie. reflexivního pron. kořene *s(u)e-'svůj, sebe' (v. se, svoi), tedy pův. 'příslušníci svého, našeho kmene' (sr. už Erdmann 1890, 96n a dále Pokorný 883, Much, RGA 4, 298 s liter., pochybnosti u Rübekeila, RGA 2005,186n).
Méně pravděpodobné je spojení germ. etnonyma se stsas. sweban 'spáť, stsev. svsefa 'uspat, usmrtiť aj. < ie. *suep-'usnout, spáť (v. stpati): pův. expresivní výraz 'ospalci' (Wac-kernagel, ZDA 6, 260). bv
st vada, -y f. 'hádka, svár; Zwietracht, Streit' (IxEuch) Deverbativum odvozené od vb. sivaditi (s§) 'znepřátelit (se)', doloženého v tomto významu v csl. (MLP 910). Odtud i iter. sivaždati 'popouzet ke sváru' (lx Ryl), sivaždivati tv. (VencProl Zap), dále subst. sivadbniki 'svárlivec' (lx Euch), sivadbnica 'svárlivá žena, klevetnice' (lx Christ) a adj. sivadblivi
932
stvada
stžeti
'svárlivý, klevetivý' (Mosk6 Slepě).
Exp.: Z csl. pochází patrně rum. dial. sfadä 'hádka' (Tiktin 1412) a snad i vb. a se sfädi 'hádat se, hašteřit se' (Cioränescu 2007, 708), pokud ovšem nejde o domácí derivát subst. sfadä (Tiktin 1413).
Et.: Psi. (sb)vaditi (se) > b. arch. sváždam se, arch. a dial. svádvam se, svádja se (RODD), sch. sváditi (se), sin. sváditi (se), slk. (z)vadiť sa, stslk. i zvadiť(HSS\k), stě. sváditi (se) (MStčS), č. vadit (se), hl. wadzič so, dl. waziš se, kaš. va^ec (sg) (Sychta 6, 46), stp. zwadzic si§ (SStp), p. arch. zwadzic (SW), stbr. vaditisja (HSBr), br. dial. vádzic(c)a (SBrH), ukr. dial. vádytysja, str. svaditi(sja) (StrS), r. arch. svádi-ti(sja) (Daľ 4, 49), r. dial. svadit'sja (SRNG), vše s významem (refl.) 'dostat se do sporu, hádat se', dále (nerefl.) 'znepřátelit, rozhněvat, vyvolat hádku' (sch. sin. stslk. stě., p. arch., str., r. arch.), 'nadávat někomu' (slk. dial., č. kaš.) ap.
Psi. (sb)vada > b. sváda, sch. svádja, ch. arch. (s)vada(R}), sin. arch. a dial. sváda (Plet.), slk. (z)vada, stslk. i zvadba (HSSlk), stě. (s)váda (MStčS), č. váda, arch. i sváda, hl. (z)wada, dl. arch. zwad m., zwada f. (Muka 2,1116), kaš. zvada (Sychta 6,252), stp. p. zwada, br. zváda, dial. i váda, pl. zvady, zvódy (SBrH), ukr. zváda, r. arch. a dial. sváda, dial. i váda (SRNG), vše 'hádka, spor', stp. i 'vzpoura, protest' (SStp).
Vb. sbvaditi (se) je prefixát slovesa vaditi 'žalovat, kárat'. Vlivempův. významu prefixu sb- ('směřování dohromady') získalo toto sloveso význam 'hádat se' (<— 'vynadat si vzájemně' <— 'navzájem se kárat'). Tento význam zůstal v některých případech zachován i po odsunu tohoto prefixu (sr. Machek 1968, 674).
Et. výklad v. vaditi.
Podle Machka l.c. a Mladenova 56 jsou nejbližšími příbuznými germ. výrazy, např. sthn. wetti 'sázka, soutěž', něm. Wette tv., gót. wadi 'zástava, záruka' aj. (< germ. *wadja- 'sázka, záloha'), které se ovšem většinou vysvětlují jinak (Kluge-Seebold 2002,986). hk
stvaltmt v. valiti se Stvaždati v. st, vada
st viti, stvivati v. izviti stvoint v. voi stvtzničbnikt v. nicati stzažda v. zadi
stzoriti, -iťb 'učinit zralým; reif machen' (lx Supr)
Základní vb. zoriti 'učinit zralým' jen v csl.
Der.: sbzorb adj. indekl, sbzorbtib 'zralý' (MLP).
EL: Psi. *zoriti > mk. zori 'péct se na mírném ohni (o chlebu)' (RMJ), sch. zôriti 'zrát', 'činit zralým' (Rj), sin. zoriti 'učinit zralým, přivádět ke zrání' (Plet., SSKJ), dial. zôriti se 'zrát' (Snoj in: Bezlaj 4, 425), stč. szořiti 'přivést ke zralosti', 'uchystat, připravit', 'zformovat', 'stvořit' (MStčS, Kott 3, 832, podrobněk sém. vývoji Jedlička, LF1,56n), r. dial. zóríť 'nechávat uzrát', 'rozprostírat k dozrání (o lnu, obilí)' (SRNG).
Psi. *zoritije /-kmenové kauzativum s kořenem v o-stupni, stojící v ablautovém poměru k psi. *zbrěti 'zrát'. Protiklad intranz. : kauz. lze promítnout až na ie. úroveň: psi. *zbr- < ie. *grH- : psi. *zor-iti < ie. *gorH-éie- (> stind. adj. jara-, ptc. j'aráyant- 'stárnoucí'), sr. Pokorný 390n, LIV 2001, 165, Snoj I.e., dále v. ztrětÍ2. vbo
Stzrtno v. zrtno
stzyvati v. ztvati
stžeti, -žtmet-i, 'potlačit; unterdrücken' (lx Supr)
Doloženo v přen. významu 'umlčet'.
Ipf. sbžimati 'upevňovat, posilovat' (Euch).
EL: Stsl. sbžeti je složeno z pref. sb- a vb. ž§ti, ve stsl. nedoloženého. V mladších textech i s prefixy ÍZ-, po- a u- (Aitzetmiiller, ZslPh 30, 327n).
Psi. *žeti, žbrriQ > sch. žeti/žéti, žmem, sin. žéti, Žměmlžámem, slk. dial. zmať, žmu (Machek s.v. ždímat), stč. -žieti, -žmu, č. řídké žmouti, žmu (PSJČ), dial. zmat, Žmu (Bartoš 1906, 562), dl. žes, žmu, porn. ŽQclžic, žme (Sychta 6,311, PWb), p. zač, žme, br. žac', žmu, ukr. žáty, Žmu, r. žať, žmu, vše 'stlačit, tisknout, mačkat', také 'ždímat (tj. mačkat prádlo)' (č. dl. p. porn. r.), v sch. také 'dávit se'.
Psi. iter. *žimati > sin. žímati, slk. st. žímať (Kálal), hl. žimac, dl. žymašlžimaš, vše 'tisknout, svírat, mačkat' (kromě slk.), dále 'ždímat' (kromě sin.), 'lisovat' (slk.).
V dalších jaz. doloženo jen s prefixem, např. č. ždímat, jež se vysvětluje z pův. *srb-žímati 'smačkávať nebo *jbz-žimati 'vymačkávat' (Zubatý, LF 44, 220n, Machek, I.e.).
•  Psi. *žgti < ie. *gem- '(s)tlačit; uchopiť.
Psi. *ž§ti 'stlačiť je z ie. kořene *gem- '(s)tlačit; uchopiť (Pokorný 368, LIV 2001, 186). Ze stejného kořene je patrně i ř. yé^eiv 'být nacpán', yévío 'vzal' (Beekes 2010,265n), lat. gemere 'vzdychať (zde jsou však pochybnosti kvůli sém. stránce, v. Vine, SbJasanoff, 343n), lot. gúmt 'chytiť, stir. gemel 'pouto' a další (MEW 408,
933
stžeti
Sb
Trautmann 88, Snoj in: Bezlaj 4, 450, Vasmer 1, 427n, Skok 3, 678n,H-K442aj.).
Ze stejného ie. kořene mohou být i č. hmota, homole a slova příbuzná (v. citovaná literatura, nesouhlasí Trubačev, SM 7, 18n, Derksen 2008, 177).
K nostratickým souvislostem ie. kořene *gem- viz Il.-Svityč 1, 290n « nostr. *kamu) a Bomhard 2008, 2, 458 « nostr. *k'um-). ab
STjžimati v. stžeti
Sb, si, se pron. demonstr. 'tento; dieser'
I v kanonických textech jsou v nom. a ak. doloženy složené tvary sii, stažené si, dále sei, sy, syi, f. sii, sija, n. šije; v. SJS 4, 373.
Jako atribut stojí pronomen sb bud' před substantivem (na sb polb) nebo za ním (člověkb sb, vbdovica si; častý výskyt postpozitivního atributu v biblické ř. a stsl. je projev hebrejského vlivu; v. Ohijenko, SbDiels 167n, Sarapatková, SbVečerka 185).
Zájmena sb a tb v postpozici pokládal Miletič (AslPh 20, 602, SbRozwadowski 2, 118) za člen, který se plně rozvinul v b. Právem odmítl Kurz, který rozborem úplného stsl. materiálu ukázal, že demonstrativa v stsl. význam členu neměla (v. Kurz 1946, s. 178-196 a 287n, dále Issl 181n, tak už dříve Meillet 1934,477n).
Spojení dbtib sb, dbribsb 'dnešní den, dnešek' s der. dbribsbn 'b, dbribšbn 'b 'dnešní'.
Pron. sb má též význam anaforický 'ten', často ve spojení s konjunkcí nebo partikulí: Sb Že, Sb bo, Sb libo ap.; ve spojení s prep. po serrib, po sichb, o sichb, kb semu 'potom, nato', prežde sego, prědb simb 'předtím, dříve', vb se, na se, o semb 'proto, kvůli tomu' ap. Dále zesiluje a zdůrazňuje substantivum 'právě ten(to), on sám', ve spojení po semu, po sichb 'právě tak', se sb, samb sb 'dokonce ten, ba i ten'. Méně často odkazuje k vzdálenější nebo dříve zmíněné skutečnosti 'tamten, onen', v korelaci Sb — i sb, sb — a sb 'ten - onen', ve spojení otb seje vb sijg, otb seje vb ono 'sem tam, od jednoho k druhému'; v csl. řídce s významem 'jeden, jistý'; o skloňování tohoto pronomina v stsl. textech v. např. Wijk 1931, 203n, Diels 1963, 1, 208n, o sekundárním nahrazování nominativu neutra se kongruentním tvarem sii vlivem ř. předlohy v. Horálek 1954, 209n.
Pron. sb, si, se je součástí csl. adverbiální spřežky sekratb '(právě) ted" (v. kraty); ve spojení s různými partikulemi tvoří řadu adverbií: segda 'tehdy' (v. segda), doselě, doseli '(až) dosud', otbselě 'od nynějška, od této chvíle' (v. -selě/-seli), sice, siko 'tak, takto' (v. sice), sirečb 'totiž, to znamená; zřejmě' (v. rěct), sěmo 'sem' (v. sěmo), sbde 'zde, tu; nyní', sbžde 'týž' (v. si>de); patrně je i v demonstrativu onbsica 'onen' (v. ontsica). K tomuto
pronominu patří též exhortativní part.-interj.: se 'hle', 'nuže' (v. se, ese).
Et.: Psi. sb, si, se, všesl., ale ve většině jazyků doloženo pouze reliktově: b. st. sej, sijá, sié (Gerov), dial. i séj, sée (BER 6, 588), mk. sa, sch. nom. sg. m. saj, sa, si, f. sa(j), si(ja), n. se, sej, sin. dial. sej, se (*sa, v. Snoj in: Bezlaj 3, 212), Stě. sen(Ž), SÍ(Ž), se(Ž), také SÍen(Ž), SÍe(Ž) (MStčS 442), nom. sg. m. též SÍ (podle složených měkkých adjektiv, v. Gebauer 1894, 3, 1, 507), plb. sg, so, si (SEPlb 743n), stp. si, sia, sio, br. dial. sej, seje, sej (ESBr 12,48), ukr. arch. a dial. sej, sja i sjája, se i seje (Hrin. 4,112, ESUkr 5, 203), dial. též osej, osjá, osé (SUM), str. sej i sii, sija, šije, r. arch. sej, sijá, sijé, vše s významem pron. demonstrativního 'tento'.
B. dial. femininum sa 'tato' (doložené i s řadou připojených nebo předřazených part.), chápou autoři BER 6,390jako variantu k dial. f. sja tv., které je pokračováním střb. sbja se zaniklou měkkostí vlivem pron. ta; přesnou paralelu vidí v sch. sa 'tato', ukr. dial. mav plb. so tv. O vlivu pron. tb a jb na flexi psi. sb a o jeho kmenovém zařazení v. Hujer, SbF 2, 191n, Vaillant 2, 382n a rés 12, 230n, SB 2, 618 s další liter.
Ve všech sl. jazycích doloženo v ustálených spojeních (např. mk. sa leto, sin. do se dobe, stě. sen svět, siehož roku, p. do siego roku, ukr. sej svit, r. do sich por), dále v adverbiích s významem temp., v nichž se často zachovala postpozice demonstrativa: sch. da-nas, večeras, jutros, slk. č. dnes, č. letos, dl. zens, hl. džens, p. dziš, dzisiaj (v. Slawski 1, 207), r. sejčás, segódnja aj. (v. např. Skok 3, 187n, Vaillant 2, 700).
Psi. sb je příbuzné s lit. sis, ši 'ten, ta', lot. sis, ši tv. (š- anal. podle jiných pádů, v. Fraenkel990), stprus. schis, sis 'tento', lat. cis 'z této strany, před' a s deiktickými part. ce- v cedo 'dej sem', hic 'tento', ř. xe- v ěxeívoc, poet. xeívoc 'tamten, onen', Třjp.epov 'dnes' (< *Xí-Ýj[lépa, v. Frisk 1, 476, Chantraine 1115), gót. hi- v hina daga 'dnes', angl. he 'on', arm. sa tv., het. ka- 'tento', pro něž se rekonstruuje ie. *ki-/*ke-/*ko-; v. Brugmann 1904, 51n, Meillet 1934, 439n, Snoj in: Bezlaj 3, 212, Boryš 2005, 543, Smoczynski 2007, 639n, Frisk 1, 475n a 2, 894, W-H 1, 192, Lehmann 182n, Puhvel 1984, 4, 3-12, Tischlerl,456naj.
Snoj l.c. odmítá příbuznost psi. sb s het. ka-, neboť pokládá het. slovo za pokračování synonymní deiktické part. *gho-, *ghe-. Desnická, VJa 1952,4,48n srovnává sl. sb s údajným het. sis 'tento', současně však pochybuje o správném čtení příslušného znaku. Jako nepochybně mylné čtení je hodnotí Blažek (red. poznámka). Příbuznost s alb. sivjet 'letos', sot 'dnes', kterou zastávají Meyer 1891, 383, Pedersen, KZ 36, 311, Orel 1998, 399 aj., odmítají Fraenkel l.c. a Vasmer 2, 602n.
Na hláskovou a sém. blízkost ie. demonstrativa *ke- a ural. *ke- upozorňuje Cop, Ling 13, 146. ŽŠ
934
sbde
Sb rebro
Sbde adv. 'zde; hier'; 'nyní; jetzť
Po slovesech pohybu má i význam 'sem' (sr. i dosbde 'až sem', lx Supr). Ke vzdálenějšímu místu odkazuje v korelaci sbde - sbde 'zde - tam/onde', po slovesech pohybu ave spojení do Sbde 'až tam'. Jako časové adv. má i významy 'odnynějška, napříště' a 'přitom'. Plní i funkci kauz. spojky 'proto, odtud' a zesilovací part. 'to'.
Formálně blízké je stsl. pron. Sbžde/sbže, sižde/siže, sežde/seže 'týž,, tentýž'. K etymologii složky -zde v těchto tvarech v. ktžbdo.
Var.: zde, csl. i s(b)dě, zdě aj. (SJS 4, 376).
Der.: csl. sbdeštbm, sbdešbrib, sbdišbtíb aj. 'zdejší' (MLP 969).
Et: Psi. *sbdelsbdě, po zániku jeru pak většinou s asimilací znělosti: sin. dial. zdě (Plet.), slk. st. zde (HSSlk; podle Stanislava 1956, 2, 545 možná z č.), stč. sde, zde (MStčS), č. zde, str. Sbde aj. (StrS 5, 362, Srez. 1, 968 a 3, 879), vše 'zde, tu', str. i 'teď, nyní'.
Dále je doložena řada různě rozšířených podob. Rozšíření o deiktickou částici se (příp. s následným oslabením na Sb, sr. Vasmer 1, 450, Zubatý, LF 36, 335) je v stč. zdese (MStčS), str. sbdese, sděse, zděse, zděsb, zděsja (StrS 5, 363, Srez. l.c), r. zdes', dial. zdése, zdési, zdésja (SRNG), s význ. 'zde, tu', str. i 'teď, nyní'. Rozšíření o deiktickou částici o je v sch. ozdje, st. ozdi (snad vlivem ovdje 'zde', sr. Rj 9, 504), sin. dial. ozdi (v et. literatuře citováno podle Jagiče, AslPh 1, 432), br. st. vózdzja (Karskij 1955,2, 97), br. dial. vódzeka, vódzika, vózdzika (SBrH), ukr. ós 'de, dial. óz 'de, ózde, ozdó, vóz'da, óz'deka aj. (ESUkr 4, 230). Různá jiná rozšíření mají ještě sin. st. zděkaj (Plet.), č. arch. zdeť (Jg 5,629, SSJČ), zdehleť (Jg), č. dial. zdet, (z)detki, zdetle (ČJA 5, 512), zded, zdětky (Kott 5, 404n a 409), r. dial. zdéseká, zdésjaka, zdésen 'ka, zdésetka aj. (SRNG), vše 'zde, tu'.
Psi. *sbdelsbdě je adv. místa, složené z pronomi-nálního demonstr. základu sb (v. st) a koncové partikule -del-dě (o nív. SB 1, 307). Machek (s.v. zde) pokládal za primární podobu *sbdě, Vasmer l.c. naopak podobu *sbde; podle SB 2, 625 však stsl. a str. tvary ukazují na stejné stáří obou variant. vbo
Sbmidalb, -a m. 'jemná pšeničná mouka; feines Wei-zenmehľ
V této podobě uvádí SJS 4, 129, ovšem příslušné heslo, na něž se odkazuje sub smidalb (lx Hval), patrně nedopatřením ve slovníku chybí. Srbcsl., rcsl. je semidal-b (MLP 837, Srez. 3, 332, StrS 24, 55), rcsl. i S-btnidalb (Srez. 3, 747).
Et: Csl. substantivum se vyskytuje v několika podobách: zatímco semidal-b přesně odpovídá ř. zdroji, pouze s přechodem k o-kmenům, /-kmeno-
vé subst. s(-b)midalb, s vypadnutým původním -e-, resp. s --b-l-b- (?), svým deklinačním typem zachovává zakončení ř. substantiva na -iq.
Csl. semidal-b je výpůjčkou ř. oejuíSäÁig 'jemná pšeničná mouka' (Vasmer 1907, 274 a 1909, 176, Vasmer 2, 608). R. slovo je orientálního, patrně sem. původu, ze stejného zdroje pochází např. stind. samitä- 'pšeničná mouka', nper. samld 'bílý chléb' a lat. simila tv. V. Lokotsch, č. 1814, Frisk2, 692, Mayrhofer 1986, 3, 504n, Beekes 2010, 1320. Podle Skoka 3, 236 je ř. os/uíôäÄig výpůjčkou z nějakého mediteránního (egejského?) jazyka.
Výpůjčkou nř. ospi(y)ôáÄi(c) 'jemná pšeničná mouka' je zřejmě b. dial. semidál 'velmi jemné kroupy' (Filipovová 1969, 152, BER 6, 608).
Prostřednictvím tur. simid, simit 'preclík' (< arab. samld 'jemná mouka' < ř. oepíôäkíc) se toto slovo rozšířilo jako balk. turcismus do některých jsi. jazyků: b. simíd 'bílá chlebová placka ap.', mk. simid tv., sch. arch. simit m., simíta f. 'bílý pšeničný chléb' (Lokotsch l.c, Skok l.c, BER 6, 653). hk
Sbrebro, -an. 'stříbro; Silber' Také '(stříbrné) peníze'. Psáno i s-brebro, srěbro.
Der.: sbrebrbtrb 'stříbrný'; sbrebrbnikb 'stříbrný peníz, denár';posbrebriti 'postříbřiť.
Komp.: sbrebrobiicb 'stříbrotepec' (ř. ápyvpoKóizoc); sbrebroljubbCb 'chamtivec, lakomec' (ř. yůápyvpoc; Schumann 1958,57), ne SbrebroljubbCb 'nezištný člověk' (ř. áyiXápyvpoc), sbrebroljubije, -ljubijenije, -ljubbstvo, -ljubbstvije 'touha po penězích, chamtivost, zištnost' (ř. qnXapyopia; Schumann l.c).
Exp.: Z csl. je r. arch. srebró 'stříbro' (Tichonov, SUaz 10, 243), hist. srébrenik 'stříbrňák, stříbrná mince', bessrébrennik 'nezištný člověk', arch. srebroljúbec 'chamtivec', srebroljubí-vyj 'chamtivý', srebroljúbije 'chamtivosť (Preobr. 2, 278).
Et.: Psi. *sbrebrolsbrěbro > b. srebró, mk. srebró, sch. srěbro, sin. srebró, slk. striebro, st. i sriebro (HSSlk), dial. i striehlo, srebró, sréblo, srieblo, sriab-lo aj. (Kálal), stč. striebro, sriebro (Gebauer 1894,1,143, 395), č. stříbro, dial. i střihlo (Gebauer 1894,1, 351), hl. slěhro, dial. i slěhero, slěhoro, slěher, slěhor, dl. slo-hro, dial. i sŕohlo, srebró, srěblo, st. i šlobro, šrebro (Sch.-Šewc 1312n), plb. srebru, pom. srěbro, pomsln. i srábro, srěblo, střebro (PWb), p. srebró, stp. i šrzebro (SStp), stp., p. dial. i šrebro, strzebro (SStp, Karlowicz 5, 214; podle Basaje-Siatkowského 2006, 345 strzebro < č.), dial. i šreblo, strzeblo (Karlowicz l.c), br. srébra, ukr. sríbló, dial. i sríbro (SUM), st. i stríblo (Hrm., Žel), vše 'stříbro', také 'výrobky, ozdoby ze stříbra', 'stříbrné peníze, platidlo'.
935
Sbrebro
sbžde
Vedle toho jsou doloženy vsi. formy s plnohla-sím: br. serabró, stukr. serebro (SStukr), ukr. st. se-rebró (SUM, Hria), r. serebró, zřejmě sekundární, ale nejasného původu, snad vzniklé asimilací b k e následující slabiky (Wexler 1977, 89, Shevelov 1979, 99, 241).
Srovnatelné výrazy s významem 'stříbro' nacházíme v balt. a germ. jazycích: stprus. siraplis, ak. sg. sirablan, lit. sidäbras, dial. i sudäbras, stlit. i sidra-bas, lot. sudrabs, dial. i sidrabs, sudabrs (sr. Mažiu-lis 4, 112, Fraenkel 780n, M-E 3, 835n, 1113n); gót. silubr, stsev. silfr, stangl. seolfor, siolfor, siolufr, stsas. silubar, siluvar, sthn. sil(a)bar, něm. Silber, angl. silver (sr. Orel 2003, 328n s liter.).
Silná variace forem jednak znemožňuje rekonstruovat původní podobu slova, jednak ukazuje na výpůjčku, nejspíš z neie. jazyka. Zdroj přejetí ani jeho cesta však nejsou jasné, ač domněnek byla vyslovena celá řada.
Často se odkazuje na asyr. sarpu 'stříbro' (Ipsen, SbStreit-berg 1924, 228n, Rudnicki, SlOc 12, 335 a 13, 180, Vries 1962, 475, Holthausen 1963, 295, Kluge 709, Machek s.v. stříbro, Černých 1993, 2, 156, Snoj in: Bezlaj 3, 306, Boryš 2005, 573 aj.).
Ivanov (1983, 104 a Balt 13, 23 ln) měl zanejstarší stprus. formu a zdroj přejetí hledal v kartvelských jazycích, sr. gruz. wercxl- 'stříbro' (souhlasil Mažiulis 4, 113); reflexy tohoto zdroje pak nacházel i v názvech stříbra v jazycích areálu kolem Středozemního moře: bask. zillar, zirar, zidar, arab. sarif, hauské azurfa, berberské azref, lyd. Eíflpoq snad 'stříbrná řeka'
a také asyr. sarpu (podobně Gamkr.-Ivanov 1984, 713, pozn. 2 a už Ribezzo, AO 18, 4, 243n a podle něho Treimer 1954, 73). Na lydské hydronymum upozorňoval už Uhlenbeck (PBB 20, 45).
Blažek (Čeština 2000, 23n) hledá původ germ.-balt.-sl. označení stříbra v keltoiberském silabur.
Hehn (1911, 575), shodně Schrader (1907, 54 a Schrader-Nehring2, 395), Hirt(1905, 2, 251) aFalk-Torp 1234 spatřovali zdroj přejetí v názvu maloasijského města ÄXvfin (< *Salubě).
Trubačev(1991, lllnaVslOJa95n, VJa 1977,6,28 a 1985, 5, 5n) v si, balt. a germ. slovech viděl různé přetvoření výpůjčky z ií. *šu(b)hri apa 'lesklá, třpytivá, čistá voda'.
Hamp (Balt 9, 57n) předpokládal, že výchozí slovo, přejaté si, balt. a germ. jazyky v různých dobách, mělo formu asi *sira-bi-, ale neupřesňuje, z kterého jazyka se přejímalo.
Nakonec ovšem také lze s Karulisem 2, 319 připustit, že zdrojů přejetí mohlo být více.
Někteří pro germ. slova připouštěli sl. prostřednictví (Uhlenbeck, PBB 20, 43na 26, 308, Preobr. 2, 279, Rudnicki, SlOc 9, 593, 12, 335na 13, 180, Martynov 1963, 180n).
V každém případě jsou nepravděpodobné pokusy vyložit germ. a bsl. názvy stříbra jako domácí. Pogodin (1903, 205n, pozn. 1) ve sl. sbrebro viděl komp., jehož druhou část spojoval s bbrati, bero 'brát'v jeho původním významu 'nést' (v. bbrati) a první s ř. aékaq 'záře'. S ř. aékaq spojoval germ. slovo Franck 822 a řadil je k ie. kořeni *suel- 'zářit'. bv
Sbžde v. si»de
936
-šajati se
šega
S
-šajati se v. ošajati se
šart, -a m. 'barva; Farbe' (2x Supr)
Der.: šarbčii 'malíř' (lx Supr).
Komp.: šaropisateľb 'malíř' (lx Supr).
Exp.: Z csl. je r. st. šar, šara '(pestrá) barva', šáriť 'barviť, šaróvnyj 'pestrý, barevný' (Daľ) a rum. st. sar 'barva' (Tiktin 2001, 3, 584).
Et.: Stsl. šan nachází protějšky v jsi. jazycích: b. mk. šar 'barva; pestrosť, sch. sára 'ornament, pestrý vzor, kresba', sin. arch. sára 'barva'; b. šáren, mk. šaren, sch. šáren, ch. st. i šar, šäran, sin. šárast, arch. i šar (Plet.; sin. st. šáren < ch., Plet.), vše 'pestrý, různobarevný, strakatý'. Je nejisté, zda sem patří i slk. dial. šarieť 'žloutnout' (SSJ), spojované Furlanovou (in: Bezlaj 4, 9), aukr. šarlty 'červenat (se), rudnout' (s pochybnostmi Preobr. 3, 88).
Tato slova se obvykle pokládají za výpůjčky z ttar. (Vasmer 3, 374, S-A 1955, č. 935, Cejťíinová 123, Snoj 2003,719), ale podrobnosti přejetí nejsou zcela jasné. Nejspíš jde o přejetí z protob., jak zřejmě předpokládali S-Al.c. Arnim (ZslPh 9,406, poza 1) náznakem odkazuje na sttur. sariy, tur. san 'žlutý' (sr. Radloff 4, 319n, Räsänen 403n). Vasmer l.c. uvádí čuvaš. särä 'barva'. Ľvov (SUaz 7, 226) odkazuje na sttur. sir, tur. sir 'barva, glazura'. I stsl. šarbčii představuje přejetí, nikoli domácí derivát (sr. sttur. sirči 'malíř', DTS 505; v. Cejtlinová l.c; týž sufixje v přejatém sambčii, sokačii, korabbčii aj.; o tomto sufixuv. nejnověji Sudecová, Slovo 59, 15ln).
Mladenov 691 málo pravděpodobně předpokládal společný indoevropsko-altajský kořen.
Nepravděpodobné jsou rovněž pokusy o výklad slova jako domácího. Petersson (1918, 28) v šan spatřoval ie. kořen *kiä-'zářiť. Iľjinskij (IzvORJS 24, 1, 136) spojoval šan s r. šáriť 'hrabat, hledat, šmátrať. HER 603 jako alternativu nabízí předpoklad, že sl. šan < *chěn < ie. *ksěr-, cožje varianta ie. kořene *sker- 'řezat' (připouští Furlanová in: Bezlaj 4, 10). bv
šega, -yf. 'žert, hříčka; Scherz, Spieľ (lxBes)
V Nom lx meton. 'hra v kostky'.
Der.: šegavb 'rozpustilý, vrtkavý' (lxZach), šagavb tv. (MLP1139). Dále též šegati, šegovati 'žertovat' (MLP l.c).
Exp.: Z csl. zřejmě pochází rum. dial. a sugui 'žertovat' (Tiktin 1529).
Et.: Slovo je doloženo pouze reliktově, a to jen v jsi. jazycích: b. šegá, arch. i šagá (Gerov), mk. šega, sch. šega, sin. šéga, s významy 'žert, šprým' (b. mk.), 'posměch, výsměch' (sch.), 'lstivost, prohnanost, vy-chytralosť (sch., sin. st. Plet. 2, 622), 'zvyk, obyčej' (sin.). Sr. dále sch. šěgav 'lstivý, úskočný, prolhaný', sin. šegáv 'chytrý, mazaný; vtipný, žertovný; náladový' (Plet. 2, 623); b. dial. šegúvam se, mk. šeguva se, sch. dial. šegati se, vše 'žertovat' aj. Furlanová (in: Bezlaj 4, 28) sem nepřesvědčivě řadí i ukr. dial. šaháty 'hořet, planout, vyšlehávať (Hrin. 4, 481). Nejistá je i souvislost s ch. dial. žvég 'zvyk, obyčej' a sin. st. žega tv., kterou předpokládá Furlanová o.c 29 a 441.
Slovo nejasného původu, bez uspokojivého výkladu.
Psi. východisko se obvykle rekonstruuje jako *šqga, tedy s pův. nosovkou (ačkoli ji nelze jednoznačně prokázat, tvary s nosovkou totiž nejsou v csl. textech doloženy (v. výše)), a z tohoto předpokladu vycházejí i et. výklady. Ke střídnicím nosovky e v Bes sr. Mareš, Slávia 32, 422. Wijk (ZslPh 13, 327) o nosov-ce pochybuje (csl. šega pokládá za ojedinělé slovo z moravsko-panonského období).
Jisté nejsou ani další příbuzenské vztahy. Mladenov 692 a nověji Gluhak (HER 604) spojují psi. *šega se stind. kháňja-ti 'kulhá', ř. oKáQew 'kulhat', stsev. skakkr 'křivý, kulhající', sthn. hincan 'kulhat, belhat se', něm. hinken tv. (< ie. *(s)keng-l (s)keng- 'kulhat; křivý'). Pro sl. předpokládá Gluhak přesmyk iniciálních konsonantů: *skeng- > *kseng- > *cheg- > *šeg- a primární význam 'něco křivého, pokřiveného' —► 'žerť. Z formálního i význ. hlediska málo průkazné (uvedené kontinuanty ie. kořene *(s)keng-l(s)keng- se běžně traktují společně, ovšem vždy bez sl. materiálu - v. Pokorný 930, Kluge-Seebold 2002, 413, LIV 2001, 555, Beekes 2010, 2,1338naj.). S výše uvedenou slovní rodinou spojil psi. *šega už Petersson, AslPh 35, 359n, v odvolání na něj pak i Iľjinskij, IzvORJS 20, seš. 4, 151. Za primární pokládají význam 'skákať, a proto sem mylně zahrnují i r. šag 'krok' (odmítá Vasmer 3, 364).
Furlanová (in: Bezlaj 4, 28n) vysvětluje pův. význam psi.
937
šega_
*šqgati (> *šqga) jako 'rychle se posouvat, být rychlý, pádit; řádit ap.'. Slovo vyvozuje z pův. *svegati (> *žvegati > *šegati) a dávaje do souvislosti se sthn. swingem 'mávať, něm. schwin-gen tv. < *sueng*h- 'mávať - LIV 2001, 611 bez sl. materiálu). Nepřesvědčivé z formálních i sém. důvodů. Ze stejných důvodů není uspokojivý ani výklad Snojův (Snoj 2003,722n), který v psi. *šega vidí ie. *ks-en- < *kes- 'škrabat, drápat; česať.
Nelze vyloučit, že jde o výpůjčku z nějakého nesl. jazyka, pramen přejetí však není jistý. Podle Skoka (3, 385) a Škaljiče (1966, 582n) by mohlo jít o výpůjčku z tur. (sr. tur. šaka 'žert, posměch, pohana', Radloff 4, 931 ). hic
šeksta, -y f. 'sexta; Sext' (lx CMLab, CMNov, CMVat)
Označení pro modlitby k šesté hodině denní v breviári římského ritu, tedy pro modlitby polední (Buchberger 2, 552).
Et.: Jde patrně o novější, jen chcsl. výpůjčku z CÍrk. lat. sexto tv. (Sleumer2006,721,Niermeyer 1976,968). Na pozdější přejetí může ukazovat náslovné s ve sl. tvaru (k substituci cizího s slovanským S v mladších výpůjčkách sr. např. Gebauer 1894, 1, 485, Shevelov 1964, 592, sr. i štola), pokud však nejde o výsledek vlivu num. šestb 'šesť. vbo
šestb num. kard. 'šest; sechs'
Num. ord. šesti, 'šestý' (et. původnější, v. níže). Num. kard. i ord. tvoří složené číslovky, např. šestb na deserte 'šestnáct', šestb dese^t-b 'šedesát', šestyi na desíte 'šestnáctý'; ve spojení šestaja čqstb 'šestina'.
Komp.: šestos-btbn-b, šestbs-btbttb 'šestistý'; šesto-kril-b, -krilbn-b, šestokrilat-b, šestbkrilatb 'šestikřídlý' (ř. é&Tnépvyoc; epiteton serafínů, nejvyššího z andělských kůrů, kteří byli zobrazováni s třemi páry křídel; v. např. Novotný 1956, 2, 870), většinou substantivizováno s význ. 'šestikřídlý anděl, serafín', tv. šestokrilatbCb.
Exp.: Z csl. je nejspíš sch. arch. apoet. šestokrilat, šestokri-li, ukr. šestykrýlyj', r. šestikrýlyj 'mající tři páry křídel' (o andělích a jiných mytických bytostech); v. Schůtz, SSp4, 113-117.
Et.: Psi. num. kard. šestb, všesl.: b. mk. šest, sch. sin. šest, slk. šesť, živ. i šiesti, č. šest, hl. šěsč, st. i šesčo (Sch.-Šewc 1433), dl. šesč, plb. sist, pom. šesc, p. szešč, stp. i szeč (v. Nieminen, SbMikkola 188n, Maňczak 1977,111 aj.), br. šesc', ukr. šisť, r. šesť, vše 'šesť.
Psi. num. ord. šestb, všesl. (nedoloženo v plb.): b. šesti, mk. šesti, sch. šestí, sin. šesti, slk. šiesty, č. šestý, luž. šestý, hl. dial. i šěsty, pom. šósti, p. szósty, br. šósty, ukr. šóstyj, r. šestój, vše 'šestý'.
Všeobecně se soudí, že z pův. nesklonného nedoloženého výrazu pro tuto číslovku bylo utvořeno num. ord. šestb, k němuž pak bylo přitvořeno /-kmenové num. kard. šestb. Radová číslovka je tedy starší než základní (v. např. Szemerényi 1960, llln, Erhart 1982,
_šetati se
137, Anikin, NREt 273 aj.). Psi. šestb je rozšířeno suf. *-to-, jímž jsou utvořena v některých ie. jazycích ordinalia: stind. šašthá, toch. B skaste, ř. šktoq, lat. sextus, stir. sessed, sthn. sehsto, lit. šeštas (o ie. podobě suf. *-to- a analogickém šíření z num. *dekm-to- 'deset' v. např. Szemerényi o.e. 87, Schmidt, IF 97, 200, Viredaz, IF 102, 142n aj.; v. deseti.).
Psi. šestb je nejbližší lit. šeši, lot. seši, dále souvisí se stind. šaš, av. xšvaš, ř. ĚČ], dór. feč,, lat. sex, alb. gjashtě, gót. sáihs, něm. sechs, angl. six, stir. sé, toch. A säk, B skas a zřejmě i se stprus. ordinálií (kard. není doložena) uschts a arm. veď, vše 'šesť. Rekonstrukce výchozího ie. tvaru činí potíže, a to zejména stanovení počátečního konsonantu. Někteří etymologové předpokládají už v ie. řadu variant (*s(u)eks-, *ks(u)eks-, *ueks-) (Georgiev 1958a, 50, Szemerényi o.e. 97 a 111, Schmidt I.e., Blažek 1999, 239 aj.), jiní vysvětlují rozdíly fakultativními změnami v jednotlivých jazycích (redukcemi, asimilacemi, analogiemi). Viredaz, IF 102, 112-150 odvozuje všechny tvary z ie. *sueks; v bsl. sueš- předpokládá redukci -u-, asimilaci s-šv š-š, v psi. šest- vznik -st- ze -š- vlivem následujícího -t- (v. též Smoczyáski 1989, 74, Anikin I.e.).
Schůdnější se jeví předpoklad ie. variant. Ie. *kseks uvádí pro bsl. a ií. podoby např. Vondrák 1924, 438, Trautmann 144, Machek 1968, 606, Vaillant 2, 633 aj. (ie. *ks- > psi. *ch- > š-). Z ie. *ueks odvozuje Szemerényi 1960, 78 stprus. a arm. podoby, které pokládá za archaické; počáteční s- v ostatních tvarech má za sekundární, anal, podle sedmb. Jiní však absenci počátečních kons, vysvětlují pozdějšími změnami způsobenými frekvencí (Viredaz, o.e. 116 s odvoláním na Maáczaka 1977, llln), nebo mají tyto číslovky za nejasné; tak Smoczyňski o.e. 76n, který uvažuje pro stprus. tvar o možném vlivu něm. či p. Podrobně o arm. veď v. Schmitt, LautEt 418n a pozn. 25a.
Původ číslovky 'šesťje nejasný. Merlingen, Sprache 4,67 ji pokládá za komp., ie. *xes-ueks (x = aspirovaná velára), v němž *xes- znamená 'ruka', ueks 'přídavek'. Sémanticky blízkáje hypotéza Nehringova, kterou uvádí Szemerényi (o.e. 79, pozn. 55), podle níž je základem této číslovky vb. kořen *(H)ueks- 'růst, zvětšovat se', tedy 'to, co přesahuje jednu ruku'; hláskově však oba výklady narážejí na potíže (chybějící opora pro ie. *xeš, jak uvádí sám Merlingen I.e., v druhém výkladu hlásková nesrovnalost mezi uvedeným vb. kořenem a num. 'šesť). Jiný výklad podal Erhart (SFFBU 13, 26n a 1970, 97n), který předpokládá ie. *ks-IPe 'tři krát dva' nebo *Hve-ks 'dva krát tři'; *ks však s významem 'tři' není doloženo. Další výklady v. Blažek, o.e. 239-241. žš
šetati se, -ajetb se 'zuřit, běsnit; bouřit se; wüten, rasen; sich empören' Der.: š^tanije 'zuřivost, běsnění'.
938
šetati st
šibati
Et.: Psi. šetati (se) > b. šétam, mk. seta (se), sch. šétati (se), ch. dial. šetät se (Tentor, AslPh 30, 201), sin. arch. a dial. šétati (se) (Plet. 2, 626), stsln. i šetovati (Megiser 134), slk. jen dial. pref. pošatovac (Lipták 2, 719), stč., č. st. šátati (ESStč, Jg), dial. šatať (Bartoš 1906, 417), kaš. šqtac sq (Sychta 5,228), p. dial. pref. uszatač sie (Zareba, ZbFL 4-5, 363), br. dial. Šatácca (SBrH 5, 469), ukr. arch. šatátysja, r. šatáť(sja), s významy 'chodit sem a tam, toulat se, procházet se' (b. dial., mk. sch., sin. arch. a dial., kaš., br. dial., ukr. arch., r. hovor.) s nuancemi 'nabubřele, pyšně chodit sem a tam' (ch. dial.) a 'spěchat' (stsln., slk. dial.), dále 'kolébat (se), houpat (se), kývat (se), potácivě se pohybovať (stč., č. st. a dial., br. dial., r), 'unavit se pohybem' (p. dial.), přen. 'uklízet' (b.) aj.
Doloženy jsou též výrazy s nazálou v koř.: např. mk. šanta se, sch. šántati, sin. šantáti, vše 'kulhat', slk. st. šantovať 'dělat nezbedné kousky, vesele, s křikem a běháním se baviť (HSSlk 5, 604), slk. šantiť tv., dial. šantat 'chodit křivě, kulhat' (Ondruš, Slávia 50, 250), č. dial. šantat 'chodit klátivě (o chůzi hovězího dobytka)' (Bartoš l.c), šantat 'toulat se' (Bartoš Dod. 111), šomtat se 'loudavě jíť (Bartoš 1906, 430) aj. Podle některých autorů jsou to výpůjčky z mad'. (Skok 3, 380, Snoj 2003, 719 aj.; Kniezsa 474n a EWUng 1303 však mad'. sánta 'kulhavý, chromý' a jeho deriváty naopak pokládají za výpůjčky ze sl. jazyků). Vzhledem k expr. zabarvení těchto slov jde spíše o sek. nazalizaci a nazála tu má funkci zesilovací (Machek 1968, 603, Ondruš l.c). Za domácí (z pův. *šam-tta-ti) pokládá tato slova i Furlanová (in: Bezlaj 4, 7n), -nt- vysvětluje z -mt- asimilací v sousedství dentály po zániku jeru (k jejímu výkladu v. níže).
Et. nejasné. Výklady se rozcházejí, problémy činí především objasnění iniciálního š-. Oba nej častější výklady vycházejí z ie. kořenů, jejichž primární významy se rekonstruují jako určitý druh pohybu. Význ. posun od 'pohybovat se' k 'zuřiť je přitom doložen zřejmě pouze ve stsl. V ostatních sl. jazycích je zachován primární význam (k sém. posunům od pohybového významu k významu vyjadřujícímu negativní emoci sr. Karlíkova, EEL 145-150).
• (1) Psi. šqtati (sq) < ie. *sent- 'jít, držet směr'. (2) Psi. šqtati (sq) < ie. *ske(n)t- 'skákat, hopsat; prýštit, tryskať.
(1) Nejčastěji se psi. šetati (se) spojuje s gót. sinps 'mezník, cíl', sthn. sinnan 'jít, pohybovat se; usilovat o něco', stsas. stangl. síó 'cesta; osud, mezník, cíľ, stir. sét 'cesta', kymer. hynt tv., dále s av. hant- 'cesta, chůze', lit. siújsti, siunčiú 'poslať, lot. SÚtít tv. (tak už Zupitza, BB 25, 94, dále Vaillant 1,192, Vasmer 3, 379, Bezlaj 4, 37n, Snoj 2003, 725, SEKaš 5, 58 aj.). Většinou ovšem tato slovní rodina, jež se vztahuje k ie. *sent-, bývá traktována bez sl. materiálu (sr. Pokorný
908, Seebold 1970, 394n, EIEC 228, LIV 2001, 533, Orel 2003, 325 aj.). Změna ie. *s- > (psi. *ch- >) *š- není tímto výkladem přesvědčivě vysvětlena.
(2) Podle jiného výkladu se psi. šetati vyvozuje z *chetati a to se vztahuje k ie. *sket-, resp. v případě lit. prézentních tvarů a psi. k jeho nazalizované variantě *skent- (za předpokladu přesmyku *sk- > *ks-). Zanejblíže příbuzné pak se pokládají lit. skásti, skautů, skataü 'skákat; pospíchat ap.' (podle Smoczyriského 2007, 1, 556 jde však o slova bez uspokojivé etymologie) a lat. scatěre, arch. scatere 'vyvěrat, prýštit, téci' (Illič--Svityč, VJa 1961, seš. 4, 95, Skok 3, 389, HER 605, Pokorný 950 bez sl. materiálu aj.). Sl. slova však jednoznačně o nazalizovaném ie. východisku nesvědčí. Tvary s -a-mohou být pokračováním pův. *chětati (< *skětatí), jak předpokládá Machek (Slávia 16, 217) a podobně i Ondruš (Slávia 50, 248-251) a Černých (1993, 2, 405), nazalizaci aspoň na části sl. teritoria nevylučují. Li v 2001, 551 rekonstruuje pro lat. a lit. výrazy ie. *skeHt-, sl. materiál však neuvádí.
Pův. *sket- předpokládal Mladenov 693, za příbuzné však mylně považuje ř. KÉvxpov 'osten, trn', jež se obvykle vykládá jinak (Frisk 1, 820n, Beekes 2010, 1, 672n).
Další výklady:
Originální je výklad Furlanové (in: Bezlaj 4, 37 a Etim 2003-2005,243-255), která spojuje psi. šqtati (sq) s poměrně rozsáhlou skupinou většinou expresivních sl. slov typu sin. šemetati, stč. šámati (sě), č. st. a dial. šámati aj. stejného nebo podobného významu a vše odvozuje od ie. *suem- 'pohybovat se'. Pro sl. výrazy tedy předpokládá delabializaci ie. kořene, který obvykle bývá spojován jen s germ. rodinou, jako sthn. stsas. stangl. swimman 'plavat', něm. schwimmen tv. aj. (Pokorný 1046). Sl. výrazy s *-a- pokládá za iter. (*šamatí) a vyvozuje je ze *svamati s o-ovým stupněm ablautu.
Machek 1968, 603 vysvětluje psi. šqtati z pův. *sqtati a jakožto r-ové intenzivumje spojuje s lit. žeňgti 'kráčet, jíť (< ie. *ghengh-, v. LIV 2001, 175n). Nepřesvědčivé vzhledem ke komplikovaně vysvětlitelnému hláskovému vývoji. hk
šibati, -jeti 'mrskat; geißeln' (lx Supr)
Der.:prošibati se 'pučet, rašit'; ošibb f. 'ocas' (2x Apoc).
Et.: Psi. šibati (se) > b. šíbam, st. šíbam se (Gerov), mk. šiba (se), sch. šibati, sin. šibati, slk. šibať, stč. šibati sě (ESStč), č. st. šibati (se) (Jg), dial. šibať (Kazmíř), p. dial. szybač (sie) (Karlowicz), br. šybác', ukr. šybáty, hovor, šybátysja, str. šibati, r. šibať, dial. šibáťsja (SRGKar 6, 865n, BTSDonK 591), vše 'silou bít, tlouct', 'šlehat', dále 'házet, strkat, dávat něco někam' (mk. hovor, vsi.), 'pučet, růst' (sch. st. Rj, slk., č. dial. Machek s.v. šibati, br), 'rychle se pohybovat, běžet' (sch.,
939
šibati
slk. hovor., č. dial., br), refl. 'bít se', 'uhodit se' (b. st., mk., p. dial., r. dial.), 'pohybovat se' (stč.), 'klátit se' (č. st.), 'házet sebou' (ukr), 'vejít, vplížit se' (mk. hovor), 'směřovat' (sch. Rj), 'podobat se někomu' (ukr. ar. dial. BTSDonKl.c.) aj.
Na původní, ve sl. jazycích nedoložené, psi. *šibti ukazují csl. ošiti sq 'vyvarovat se', stč. expr. ošiti 'udeřit, uhodit po něčem, do něčeho' (StčS), č. ošívat se 'vrtět se, drbat se', přen. 'zdráhat se' a deriváty slk. šibenica, č. šibenice, hl. šibjeňca, dl. šybjeňca, p. szubienica, st. szybienica, br. šýbenica, ukr. šýbe-nycja a r. dial. šibenica 'šibenice' (Strekelj, AslPh 27, 44, pozn. 1, Machek, LF 59, 394 a Slávia 16, 218 aj.).
Někdy se psi. šibati považuje za příbuzné s psi. chybati 'houpat se; váhat, mýlit se', chyba 'chyba, mýlka', sr. také r. ošíbka 'chyba', ošibíťsja 'zmýlit se' (Brückner, KZ 51, 233n, Slawski 1, 94n, H-K 368, SM 8, 154n, Bezlaj 1, 193, Rejzek 2008, 97).
Původ málo jasný.
Nejčastěji bývá psi. šibati spojováno se stind. kšipáti 'háže', stsev. sveipa '(pře)hodiť, stangl. swá-pan 'mávat, (za)metať, sthn. sweifan 'mávať a odvozováno od ie. kořene *kseip-lkseib- 'házet, rychle se pohybovať (Zupitza, BB 25, 93, Machek, Slávia 16,218, Vas-mer3, 396, Boryš 2005, 610, Cheung2007, 452naj.). Někteří etymologové nacházejí příbuzenství také v av. xšu-uißra- 'rychle', xsuuaeß- 'chvět se', v mladší avestě xsuuaeßaiiatastra 'švihající bičem', a rekonstruují ie. kořen *ksueib-l*ksueip- (LIV 2001, 373 s otazníkem, Snoj in: Bezlaj 4,40, Derksen2008,487; Pokorný 1041nvychází zie. kořene *smib-). Problematická j e absence -u- ve sl. a stind. (podle Mayrhofera 1986, l, 437 je stind. forma výsledkem disimilace labiál, stejně Kümmel, LIV2001 I.e.; Snoj in: Bezlaj 4, 36 a 40 míní, že redukce *-su- > *-s- proběhla podobně jako u psi. šestb a sestra, sr. sestra, šestb). Nejasný je také vztah sl. a av. -b- oproti stind. -p-.
Další výklady jsou méně pravděpodobné.
Martynov 1968, 122n vychází ze spojení sl. slova se stind. šibham 'rychlý', šfbhya- 'rychle jedoucí', gót. haifsts 'bitva', haifstjan 'bít se', stangl. hxst 'nenávist, násilí' aj. a za primární považuje ie. kořen *keibh- 'rychlý, divoký'. Germánská slova se však většinou vykládají jako kontinuanty germ. *haifsti- 'spor, námaha' bez dalších ie. souvislostí a jisté etymologie (Lehmann 169, Heidermanns 1993, 266, Kluge-Seebold 2002, 400). Příbuznost stind. slova s germ. zpochybňuje Mayrhofer 1956, 3, 350.
Brückner 559 (stejně také Slawski I.e. a Skok 3, 391) pomýšlí na příbuznost s lit. siubúoti 'houpat se, kolébat se' a siaübti 'pustošit, ničiť Jež však většina etymologů chápe jako kontinuanty ie. kořene *seup-l*sup- 'házet, sypat, houpat' (LIV 2001, 540, Smoczyáski 2007,1,615n), doloženého také ve stsl. rasuti, csl. suti 'sypať (sr. rasuti, sypati). jk
_šija
šija, -e f. 'šíje, krk; Nacken, Hals' (lx SuprLudm)
Ke konkurenci synonym šija a vyj a v stsl. a csl. památkách
v. Rusek 1984, 38-41.
Komp.: lx Šiš adj. žestokošii 'tvrdošíjný' (ř. oKÁtjpo-
Tpäyt\Xoč).
Et.: Psl. šija, všesl. (nedoloženo v plb.): b. šija, mk. řídké šija, sch. šija, sln. dial. šija, slk. šija, stč. šije, č. šije, hl. šija, dl. šyja, pom. šeja, p. szyja, br. ukr. šýja, r. šéja, s význ. 'zadní část krku, vaz, týľ a 'krk', také 'zatvrdlá mozolovitá část volského krku (sln. dial. Plet.; sr. i č. dial. šije pl. 'mozoly na rukou' Malina 120), přen. často o věcech tvaru úzkého, podlouhlého nebo rourovitého, trubkovitého, zejména 'úzký pruh pevniny v moři spojující poloostrov s pevninou (např. slk. č. aj.), 'úzké koryto řeky' (p.), 'hrdlo láhve' (např. stč. kaš. p., ukr. st. Žel), 'úzký pás louky uprostřed polí' (pom.), 'úzký horský hřbet' (č. řídké), 'úzká chodba se schody do sklepa' (např. č. dial. a arch., sr. již stč. pivničná šíje 'klenutý vchod se schody do sklepa, zpravidla uzavřený poklopem' StčS 3,201, stp.), 'krytý přístavek před vchodem do domu, žudro' (č. dial. šija Malina 120), 'klenba před pecí v kuchyni, kde se udí maso' (sln. st. a dial. Plet., Furla-nováin: Bezlaj 4, 42) aj. (podrobnějiv. Schuster-Šewc, SEB 2, 109n). K názvům pro šíji, krk ve slovanských jazycích, zejm. v ruštině a v r. dialektech, v. Merkulovová, OLA 1981, 291-297.
Slovo etymologicky nejasné, bez příbuzných slov v jiných ie. jazycích.
Psl. šija se nejčastěji pokládá za derivát se suf. -ja (Meillet 1902, 400) od psl. šiti, šij q 'síť (v. šiti), jeho původní význam se však chápe různě. Vasmer 3,396 (podobně např. i Černých 1993, 2, 411, HER 606) vychází Z pův. významu * 'límec (tj. přišitá část oděvu)', Gorja-jev 422 snad lépe z pův. významu ""spojení (tj. část těla spojující hlavu s trupem)'. Jako sémantická paralela se uvádí č. vaz 'zadní část krku, šíje', derivát od vázat, podobně je např. r. dial. vjázy 'šíje' (SRNG 6, 77) a ukr. v jazy 'vaz' (Sch.-Šewc 1436 namítá, že vaz - na rozdíl od šija - má širší význam 'šíje s krčními obratli'). Smoczyáski 2005, 405 uvádí jako možnou sém. paralelu stprus. winsus 'krk', jež vysvětluje z ie. *ungh- 'vázat, spojovať (LIV 2001 ani Pokorný tento kořen nemají).
Další výklady jsou ještě méně přesvědčivé:
Miklošičovo (MEW 339) spojení šija se sch. ošijati 'otočit, zatočiť je nejisté, neboť podle Skoka 3, 391 by sch. slovo mohlo patřit k chorv. šijati 'jít zpět', jež je román, původu (sr. it. sciare 'plout zpět').
Wiedemarmovo (BB 27, 261) spojem s lat. sinus 'zakřivení, záhyb, oblouk ap.' a alb. gji 'prs, hrud" nepřesvědčuje proto, že lat. slovo nemá jasnou etymologii (W-H 2, 546, E-M 629, Vaan 2008, 567) a že alb. gji se spojuje pouze s tímto lat. slovem
940
šija
šipi>ki>
(Meyer 1891, 140, Orel 1998, 135). Mylné je i spojování sl. šija s alb. sni 'šije, týľ (Meyer 1891, 405), neboť alb. slovo je výpůjčkou z lat. sinus (Orel 1998, 414).
Sch.-Šewc (1436 a SEB 2, 109n) vysvětluje sl. šija z ie. kořene *skei- 'řezať (sém. vývoj *'řezať —► 'úzký, tenký'; šija tedy pův. *'něco úzkého') a srovnávaje - s jiným rozšířením kořene - s lit. šeivá, šaivá 'tkalcovská cívka' (kvůli prízvuku odmítl Snoj in: Bezlaj 4, 42).
Nepřesvědčivě spojil Brückner 560 šija s lit. skujä 'jehlice (jehličnanu), šiška', ježje nejasného původu (Smoczyňski 2007, 1, 568).
Mac hek 1968,608 řadil sl. šija (s -ja podle vyja tv.) k starým slovům substrátovým, konkrétně myslel na substrát ugrofinský; sr. marijské suj 'krk, šíje' (Rédei 473n), jež Polák (Orbis 13, 578) se sl. šija spojoval. ij
šikt, -am. 'hedvábí; Seidenstoff' (lxRumj)
Et.: Slovo ojedinělé, dosud nevykládané, nejasné. Nejde-li o chybu písaře, což u ojedinělých slov nelze vyloučit, můžeme uvažovat u tohoto kulturního termínu o přejetí, jeho pramen však neznáme. Snadjímbylo stsev., stisl. siklat(un) 'drahá hedvábná látka protkávaná zlatem', které je přejato ze stfr. siglaton tv. (v. Jóhannesson 1151, Vries 1962, 475), ježje nejspíš pokračováním střlat. cyclatuslciclatus 'druh drahocenné látky' (z lat. grecismu cyclaslciclas 'druh oděvu oválného tvaru' , též 'slavnostní oděv rímskych žen s obrubou kolem dokola'; v. DuCange Lat. 2, 685, SSLat 1, 1015). Pokud by tento název byl pramenem rcsl. šikb, zůstává nejasné, proč došlo k silnému zkrácení slova. Rcsl. ši- za stsev. si- má paralelu v str., r. arch. šida 'hedvábí' ze sthn. slda tv. (Blažek, red. poznámka; sr. Vas-mer3, 397).
Lokotsch, č. 1905 uvádí arab. siklát 'brokátová látka', které má za přejetí z ř. KvxÁác a lat. cyclas; existenci arab. slova se však nepodařilo ověřit, možnáje to zkomolené arab. siqillät 'šarlatový oděv', cožje nejspíš adaptace lat. sigillátus 'zdobený postavami' (Blažek, red. poznámka).
Synonymní je přejaté sirbkb (v. sin>ki>). žš
šipbkb, -a m. '(šípková) růže, šípek; (Hecken)rose, Hagebutte' (lx Supr)
Csl. šip-bkb, šipok-b i 'granátové jablko' (MLP).
Der.: šipbčam, 'trnitý' (lx Supr), v Tun lx kol. šip-b-čije SJS uvádí s významem 'šípkoví, šípkové křoví' s poznámkou, že sl. překladatel asi četl v ř. textu póôa. MLP 1134 i Srez. 3, 1594 však překládají toto místo (JI 1, 12) 'granátovník', což nelze vzhledem ke kontextu vyloučit.
Et.: Psi. *šip-bkb m., *šip-bka f. > b. šípka, dial. šípäk, šípok (RODD), šipók (BDial 1, 273), mk. šipka, dial. šipok (Kišová 1996,82n), sch. šípak, sin. šípek, slk. šípka, st. i šípek (HSSlk), stč. č. šípek, hl. dial. šipka, dl. šipka (Starosta), stp. szypek, szypka (SStp), s význa-
my 'šípková růže/Rosa canina L. a její plod, šípek' (jsi., slk. st., č.), 'plod šípkové růže' (slk. luž. stp.), stč. i obecněji 'podlouhlý plod červené barvy na keři s ostnatými větvemi - šípkové růže, dnšťálu' (ESStč), v b. dial. 'růže' (RODD), r. arch. šipók 'poupě, květ růže' (SSRLJ), v sch. i odlišné rostliny 'granátovník/ Punicagranátům L.' a 'mišpule/Mespilus germanica L.' (Rj), v stp. 'plod planých jabloní nebo hrušní' aj.
Pro 'šípkovou růži'jsou v řadě sl. jazyků doloženy i jiné deriváty, sr. např. p. szypszyna, br. ukr. šypšýna, r. šipóvnik aj. (k názvům pro Rosa canina v jednotlivých slovanských jazycích podrobněji např. Achtarov 1939, 264, Simonovič 1959, 403, LABrH 1, 95, mapa 221, RSvet 46, Sabadoš 1999, 75, Omeľ-kovec'2003, 81 aj.).
Psi. *šip-bk-b m., *šip-bka f. jsou deriváty s demi-nutivními sufixy -bkb, -T>ka od psi. * šip-b.
Psi. * šip-b > b. mk. šip, sch. šíp, slk. stč. (MStčS) a č. šíp, hl. šip, dl. dial. šyp (Muka), stp., p. st. szyp, br. ukr. šyp, r. šip, s význ. 'tm, osten, hrot, ostrá špička ap.' (b., sch. Rj, ukr. r.), 'výrůstek na těle živočichů' (br. r.), v b. dial. 'ostruha na noze kohouta' (BDial 3, 194), 'šíp (střela)' (slk. stč. č. luž. stp., p. st. Basaj, SFPS1 16,15n), v hl. i 'metací kopí nebo oštěp', dále 'šípková růže' (mk. sch., slk. hovor., č. dial. Bartoš 1906), 'šípek' (mk., č. dial. Bartoš 1906), 'prut šípkové růže' (slk. st. HSSlk, č. dial. Šip Horečka 1941) aj.
Doloženy jsou i a-kmeny, sr. stč. šípa 'šíp', č. st. šípa 'šípek' (Jg), hl. šípa 'ptačí brk', dl. sypa tv. a 'šíp (střela)', p. dial. szypa 'výrůstek na těle ptáka, z něhož se vyvíjí péro' (SW) aj.
Variantní *ščipb, *ščipa je doloženo v sin. dial. ščípa a v der. ščipek 'šípková růže' (Plet. 2, 621, Furla-nová in: Bezlaj 4, 22n).
Původ psi. *šip-b není jasný.
Nejčastěji se spojuje se stind. kšipáti 'hází, mrská', kšiprá-'rychlý', kšepa- 'hod, vrh', jež se vysvětlují z ie. kořene *kseip-, *kseib- 'hodit, mrštit, rychle se pohybovať, k němuž se řadí i psi. šibati 'házet, švihať (Pokorný 625), v. šibati. Dále se připojuje i av. xsuuaeßa- 'rychle se pohybující', xsuuaeßaüat.astra- 'švihající bičem' (Mayrhofer 1986, 1, 437), kvůli němuž Kümmel (LIV 2001, 373) rekonstruuje ie. kořen *ksueibh-\ stind. a také sl. tvary bez -v- se objasňují disimilací labiál, tedy ztrátou la-biodentály -v- před bilabiálním -p- (Debrunner, IF 56, 171-173, Mayrhofer 1956, 1, 289); při této rekonstrukci je problematický i rozdíl labiála znělá v av. a ve sl. šibati versus labiála neznělá ve stind. ave sl. šip-b. Psi. *šipb pak pův. *'to, co se hází, metá, vrhá', příp. *'rychle se pohybující předmět'. Výkladje ze sémantických důvodů málo pravděpodobný, neboť kontinuanty ve sl. jazycích ukazují na pův. význam *'něco špičatého, ostrého, pichlavého'.
Ani další výklady nepřesvědčují:
Brückner (561n, KZ 51, 226) vysvětloval sl. šip-b z ie.
941
šipi>ki>_
*skeip-, z něhož se vykládá i. okoíkoc, 'podval, základní břevno, na němž leží cihly', okíkcov 'hůl', lat. scipiö tv, sthn. sciva-ro 'tříska, střepina, úlomek (ze dřeva, kamene)', něm. Schiefer 'tříska' aj. (Pokomy 922: *skěi-p-, p-<yvé rozšíření ie. kořene *skěi- 'řezat, oddělit'); řadil sem i rodinu sl. ščipati 'štípat'. Psi. * šip-b by vzniklo po přesmyku *sk- > *ks- (v. Snoj 2003, 726 a Snoj in: Bezlaj 4, 45n).
Martynov 1968, 123n řadil sl. šip-b k stind. šépa- 'ohon, ocas, penis', lat. cippus 'špičatý kůl nebo kámen', alb. thep 'špičatá skála' (Pokorný 543: *keipo-, *koipo- 'kůl, sloup, špičaté dřevo nebo kámen', bez sl. slova). Navíc připojil i výše uvedené tvary s iniciálním s-, tj. ř. okoíkoc,, okíkojv, lat. scipiö, sthn. scivaro (podobně i Sch.-Šewc 1437naZSl 30, 743n).
Petersson, AslPh 35, 370n navrhoval spojení s rodinou arm. xayťem 'bodat, píchat', xyat 'bodnutí, píchnutí'; arm. slova se spojují s lat. caedere 'tlouct, bít, šlehat, kácet, zabíjet ap.' (Mar-tirosyan2010, 324), jež je z ie. kořene *kH2eid- 'biť (LIV2001, 360 bez sl. a arm. slova).
Příbuznost s ř. ^ícpoq 'meč' (Iľjinskij, RFV 70, 257) je nepravděpodobná vzhledem k tomu, že u ř. slova nelze vyloučit jeho orientální původ (Chantraine 766, Frisk 2, 337).
Zupitza 1896,185 (v. i Schade 1, 403 s odkazem na Weigan-dův Deutsches Wörterbuch z r. 1873 a Matzenauer, LF 7, 219) uvažoval o spojení s germ. slovy, se sthn. hiufo, hiafo, střhn. hiefe 'trní', něm. Hiefe 'šípek', stangl. héopa 'šípek, šípkový keř', angl. hip 'šípek' ap. (odmítljiž Trautmann, KZ 42, 369 aj.).
Machek (NŔ 28, 178n, LP 2, 149 a Machek s.v. šipek a šíp) odděloval od sebe šip-b(kb) 'šípková růže' a šip-b 'střela'. Fytonymum (předsl. *kľp-) spojoval s výše uvedeným sthn. hiufo aj. slovy (předgerm. *keub-); sl. š- vysvětloval expresivní substitucí veláry, rozdíl vokálů v kořeni společným praevropským původem sl. a germ. slov. Šip-b 'střela' pak objasňoval z *ksipt, metatezí z *piskb (sr. č. pisk zool. 'zárodek ptačího pera'), ij
širokt adj. 'široký, širý; breit, geräumig'
Der.: širočbsťvije 'šíře, obšírnosť (lxBesUvar). Ze zakladu šir- jsou odvozeny kompar. šir 'ii 'větší', 'mocnější', 'mohutnější' (lx Supr), déle sirota 'šířka, šíře, prostranství'; raširiti 'rozšířit se, otevřít (dokořán)', raširěti 'zesílit, zmohutněť, raširjati 'rozšiřovat'; uširiti 'rozšířit, poskytnout místo, prostor'.
el: Psi. *široke, všesl.: b. širók, mk. širok, sch. širok, sin. širôk, slk. a č. široký, hl. šěroki, dl. šyroki, plb. sariiťě (P-S), pom. šerok 'i, p. szeroki, stp. i szyro-ki, br. šyróki, dial. i šýraki (SBrH 5,534), ukr. šyrókyj, r. širókij, vše 'široký', dále 'prostorný, prostranný' (b. mk. sch. slk. č. p. vsi.), 'obsáhlý' (sch. sin. slk. č. br. ukr.), 'podrobný' (slk. č. ukr.), 'volný (o oblečení)' (b. mk. sin. p. br. ukr.), 'hojný, štědrý' (kaš. SychtaS, 252), 'početný' (p. dial. Karlowicz 5,296, r.), 'skutečný, opravdový' (r. dial. SRGKar6, 876) aj.
šiti
Psi. široké je derivát se sufixem -oke od psi. adj. sire, jež je doloženo ve slk. šíry, č. širý, arch. šírý 'širý, rozlehlý' (z č. bylo zřejmě přejato sin. arch. Šír tv, v. Furlanová in: Bezlaj 4, 46), r. dial. šíryj ve spojení šíryj brěch 'velký lhář' (BTSDonK 593); odtud i substantiva, sr. např. b. m. i f. šir, kaš. f. šěř, ukr. m. i f. šyr, r. f. šir' 'šíře'.
Původ sufixu -okb hledá Trubačev, Slávia 62,73 v apelativu oko. Dle Machka s.v. široký bylo adj. utvořeno analogií podle vysokb.
Nejčastěji bývá psi. širé spojováno s gót. skeirs 'čistý', stsev. skírr 'čistý, jasný, nevinný', střhn. schír 'čistý, čirý' aněm. schiertv. (někdy se doplňuje ještě av. xšaěta- 'lesklý', sr. Vaillant 1, 50, Furlanová l.c, Snoj 2003,727), jež jsou z ie. *skei-ro-lskei-ro-, představujícího r-ové rozšíření ie. kořene *skei- 'lesknout se, třpytit se' (více k němu v. sijati); v. Bruckner 547 a KZ 51, 226, Pokorný 917n, Mladenov 694, Černých 1993, 2,413, Boryš 2005,602 aj. Pro psi. se většinou rekonstruuje varianta *ksei-ro- s metatezí *sk- > *ks- (Vaillant l.c, Furlanová l.c, Snoj l.c).
Spojení s germ. tvary zpochybňují S-A 1955, č. 941; obdobně Blažek (red. poznámka), jenž považuje psi. šin> za výpůjčku ze severoírán. dial. (sr. sacké ksira-, xšera- 'země, kraj; království', Bailey 1979, 68).
Náslovné *sk- daného ie. kořene je zachováno v psi. *ščin> > slk. číry, č. čirý 'čistý, průhledný,jasný', 'úplný, naprostý', slk. také 'hojně se vyskytující', p. szczery, br. ščýry, ukr. ščýryj, r. st. a dial. ščíryj (SSRLJ 17, 1695) 'ryzí, čistý', 'upřímný', 'pravý'. Příbuznost psi. šin aščin, považuje z akcente logických důvodů za méně pravděpodobnou Furlanová l.c.
Původní význam ie. *skei-ro-lskei-ro- byl zřejmě 'čistý, jasný' (sr. významy v germ. jazycích). Z něho se v psi. vyvinuly významy 'otevřený, rozlehlý, prostranný' a následně 'široký' (Boryš l.c). jk
šiti, šijetb 'šít; nahen'
Doloženo jen ptc. pf. pas. šbvene 'šitý, vyšívaný' (lx Supr), nešbvene 'nesešitý'.
Der.: sešiti 'sešít'; ušbve 'pokrývka hlavy, šátek' (lxLudm).
el: Psi. šiti, šíjq, všesl.: b. šíja, mk. šie, sch. šiti, šijěm, sin. šívati, šívam, st. šiti, šijem, slk. šiť, šijem, č. šít, šiji, hl. šič, šiju, dl. šyš, šyju, plb. saiě 3. os. sg, pom. šěc, šějq, p. szyč, szyje, br. šyc', šýju, ukr. sýty, šýju, r. šiť, š ju, vše 'šiť.
Psi. šiti nachází řadu protějšků v jiných ie. jazycích: lit. siuti, siuvú, lot. šút, šuju, dial. i šuvu, stprus. schumeno 'ševcovská niť, schuwikis 'švec', schutu-an 'niť; gót. siujan 'prišívať, stsev. sýja 'šít; svazovat laťky lodě', stangl. siowan 'sešívat, spojovať,
942
šiti
štedrt
angl. sew, stsas. siuwian 'šít, sešívat', sthn. siuwen tv.; lat. suere, ptc. sutum 'šít, sešívat'; stind. sTvyati 'šije, přišívá, svazuje, spojuje', syutá- '(pevně) přišitý', oset. xujun 'síť, sogd. šwm- tv. (sr. Cheung2007, 136n s liter.); het. sumanza snad 'rákos' (v. Tischler 2, 1149n); ř. vur/v 'membrána, šlacha' (v. Vasmer 3, 402, Pokorný 915n s liter.). Nejisté je spojení s ř. /aaoveiv 'podšívat, záplatovat' (Boisacq 420, Frisk 1, 799, Chantraine 504).
Rekonstruuje se ie. * sieuH-lsiuH- 'síť, příp. siřeji 'svazovat' (Trubačev, Etim 1963, 36); častá je i domněnka, že tento kořen je rozšířením ie. *sei-l*seHi-'vázat, spojovať (Reichelt, KZ 39, 51, Pokorný l.c, Čop, Sprache 6, 6, pozn. 14, Gamkr.-Ivanov 1984, 705, Lehmann 306, Karulis 2, 367; Illič-Svityč, Etim 1965, 346 dokonce v nostr. souvislostech). Nicméně o podrobnostech hláskového vývoje kořene v jednotlivých ie. jazycích se vedou spory (sr. Rasmussen 1989, 109n, Mayrhofer 1986, 2, 734, LIV 2001, 545, Furlanová in: Bezlaj 4, 51, Vaan 2008, 600 s liter.). Psi. šití, šíjq s antevokalickou variantou kořene šw- předpokládá nej spíše předsl. *siu-t-, *siu-ie-, *siuu-V-. Zdaje sl. prezéns sekundární oproti baltskému tematickému prézentu (Smoczyňski 2001, 154 a SbErhart 153), je nejisté. bv
šlěmt, -a m. 'přílba; Helm'
Také lx šlom-b (Christ) a šblěnvb (Ochr Mih).
Exp.: Z csl. je br. r., řídké ukr. šlem 'přílba'.
Et.: Psi. *šelm-b > b. šlem (není-li z r., Damerau 1960, 131), mk. šlem, sch. šíjemi šlem (nejspíš domácí, Skok 3, 405), stč. šléma (Klaret 2, 472, není-li z csl), č. dial. šlem (Jg, Kott 3, 910), stp. szlom (SStp, SW), br. hist. šalóm (TSBr), st. dial. šeloméjka (Nos.), ukr. šolóm, st. i šelóm (Hrm., Žel), str. šelomb, šolomb (Srez.), r. arch. šelóm, dial. šolóm, s význ. 'přílba, helma' (b. mk. sch. stp. vsi.), '(ženská) pokrývka hlavy' (stč. č.), 'hlava' (br. st. dial.), 'kopec, pahorek' (r. dial. Dal', Vasmer 3, 388), 'krov, hřeben střechy' (r. dial. Dal', Vasmer l.c.) aj. Sin šlem 'přílba'je z jiných sl. jazyků (Furlanová in: Bezlaj 4, 81).
Psi. *šelmb je přejetí z germ., a to nejspíš už z pragerm. *helmaz 'přílba' (> gót. hilms, stsev. hjalmr, sthn. stangl. helm, něm. Helm, sr. Orel 2003, 168 s liter.), tak už Mikl. (1867, 129), nejnověji Rejzek (2008, 26), pro liter. v. Mladenov (SbNU 25, 24), Kiparsky (1934, 188n), Newerkla (2004, 111).
Nepravděpodobný je výklad sl. slova jako domácího, s germ. prapříbuzného (Gorjajev 423n, Mikkola 1913, 2, 177, Mladenov 695). bv
štedrt adj. 'štědrý; freigebig'
V křesťanském pojetí také 'milosrdný, slitovný, soucitný' (v. Machek 1968, 623n).
VBes lxadv. štedré 'štědře'.
Der.: elativní prěštedrb 'přemilostivý, nejmilos-tivější, štedrostb, štědrota 'štědrost, veľkodušnosť, 'milosť, pl. štědroty 'milosrdenství, slitování', šte-drbstvo, štedrbstvije 'štědrost, veľkodušnosť, vpl. též 'milosrdenství', ojed. štedrotbstvije 'štědrost, veľkodušnosť, štedriti 'uštědřovat, dávat, udíleť, 'mít slitování, souciť, štedrovati, štedrbstvovati 'slitovávat se, mít souciť, štedrěnije 'štedrosť, štědříte ľ 'štědrý dárce'; uštedriti, lx (omylem?) oštedriti 'slitovat se, smilovat se', ipf. uštedrjati, lx VencNik uštedriteľb 'kdo má slitování, soucit s někým'.
Exp.: Podle Preobr. (3,115) a Vasmera (3,445)je r. ščédryj 'štědrý,bohatý, hojný', st. i 'milostivý, núlosrdný' (Daľ 4,1496), ščedrotá, ščédrosť 'štědrost, hojnosť z csl.
Et.: Psi. *ščedn> > b. štédár, mk. štedar, sch. ště-dar, slk. štedrý, stč. ščedrý, č. štědrý, hl. ščedry, dl. ščodry, pomsln. ščodri, pom. ščěri, ščuri (zánik dentály ve skupině -dr-1), stp. p. szczodry, stp. i szczodr, br. ščodry, ukr. r. ščédryj (není-li r. adjektivum z csl, v. výše), r. dial. ščedrój (Merkulovová, EtimlsslJe 6,23n), s významy 'rád a ochotně rozdávající, štědrý' (b. mk. sch. zsl. vsi.), 'dobročinný, dobrotivý' (dl.), 'veliký, bohatý něčím, hojný, vydatný' (b. mk. zsl. vsi.), 'zámožný' (dl. Starosta), 'krásný, půvabný, sympatický' (r. dial.), 'výhodný' (pomsln.) aj.
Sin. ščédljiv 'šetrný', které k psi. *ščedn řadíLewy, IF 32, 159, Rejzek 641 a s pochybnostmi i Persson, IF 35,215, odvozuje Furlanová (in: Bezlaj 4,16n) ze sin. slovesaščéditi 'šetřiť, které bylo v 19. stol. přejato z ch.
Psi. *ščedrb)Q adjektivum utvořené suf. -n> (pod. jako dobrb, mokn, bystn> aj.) z ie. kořene *(s)ked-'rozštípat, rozptýliť, který je doložen též v lit. kedeti 'trhat se, praskať, s rozšířením skederlá, skedervá 'tříska, odštěpek', lot. skärds 'snadno štípatelný', stind. skhadate 'puká, štípe se', ř. oKeSáwvjui 'rozsypat, rozprášiť, alb. gaj 'puknout, rozštípnout se', angl. scatter 'rozházet, rozsévat' aj. (v. Pokorný 918n, M-E 3, 863, Vasmer l.c, Fraenkel 233, Machek l.c, Orel 1998, 49, Smoczyňski 2007, 1, 269 aj.; Frisk 2, 721 však pokládá ie. příbuzenství ř. slova za nejisté, pod. Chantraine 1012).
Ie. souvislosti ukazují, že pův. význam byl nejspíš 'trhat na kousky, drobit, rozhazovat', který v sl. jazycích dokládají luž. slovesa: hl. ščedrič 'drobit, droliť, dl. ščedriš 'rozsypat, trousit (seno nebo slámu)'; odtud psi. *ščedrb * 'ten, kdo rozhazuje, rozděluje, rozdává' —>■ 'štědrý' (v. Persson, IF 35, 214, Machek l.c, Sch.-Šewc 1412, Merkulovová l.c. aj.). Je to podobný sém. vývoj jako v psi. bogb *'podíl, bohatství', bo-gatb 'bohatý' z ie. *bhag- 'dělit, udělovat' (Havlová ústně; sr. bogatb).
Za variantu s nosovým infixem pokládají někteří
943
štedrt
etymologové psi. ščqděti 'Šetřit' (MEW298n, Brückner, KZ 42, 363, Skok 3, 412n, Otrebski, LP 5, 173, Bezlaj, SlavR 12, 127, Boryš 2005, 598 aj.; v. šteděti, skodi).
Příbuznost s ř. orceOpóc 'přesný, pečlivý' a něm. schütter 'řídký', kterou s pochybnostmi uvedl Lewy I.e., odmítají Persson, IF 35, 213, Vasmer I.e. aj. žš
štenbCb, -a m. 'mládě; Jungtier' (lx Gl)
Jen ve spojení ŠtenbCb IbVOVb 'lvíče'.
Et.: Psi. *ščenbCb m. > b. st. a dial. štenéc (Gerov, RODD), sch. štěnac, dial. ščenac, ščenac (Rj), sin. st. ščénec (Plet), slk. st. a dial. štenec (HSSlk, SSJ), stč. ščenec, štěnec, stp. szczeniec (SStp), kaš. ščěňc (Sych-ta), str. ščeribCb (Srez.), vše 'štěně, mládě psa', dále obecněji 'mládě (psovitých a jiných) zvířat (vlka, lišky, medvěda aj.)'.
Psi. *ščenq n. > b. dial. štené, st. štenjá (Gerov), sch. štěně, ščene (Rj), sin. ščeně, ščené, slk. st. šťena, štena, ščena (HSSlk), slk. šteňa, stč. ščeně, č. štěně, hl. ščenjo, dl. ščenje, stp. p. szczeniq, plb. stinq, pom. ščeňq, br. ščanjá, ščaně (TSBr), ukr. st. ščené (Žel), ukr. ščenjá, str. ščenja (Srez.), r. dial. ščenjá (Vasmer 3,448), vše 'štěně, mládě psa', 'mládě jiných zvířat', hl. i 'poslední dítě v rodině'.
S dalšími sufixy dále p. szezeniak, pomsln. ščéňok (PWb 2, 429), br. ščanjúk (TSBr), ukr. st. ščenjúk (Žel), r. ščenók, 'štěně, mládě psa', 'mládě jiných zvířat'.
SI. slova představují nejspíše paralelní deriváty od původního psi. *ščem> 'zvířecí mládě', odvozené pomocí produktivních sufixů -bCb, -qt- aj. (v. Snoj 2003, 721, Snoj in: Bezlaj 4, 18, Boryš 2005, 596, sr. užMeillet 1902, 429n).
Většina badatelů vykládá psi. slova jako příbuzná s arm. slŕund 'mládě psa, vlka', oset. stsen 'pes', pamir. skdn, skön aj. 'štěně, kůzle', av. sčaeniš 'kůzle' (ale Hoffmann, MSS 22, 29-38 řadí av. slovo k ie. *sek>- 'následovat'), střir. cano, cana 'mládě vlka', kymer. cenau 'mládě psa, vlka'. Uvedená slova se spolu s ř. xaivóq 'nový', lat. re-cěns 'nový, mladý, čerstvý', stind. kamna- 'mladý' a jinými řadí k ie. kořeni *(s)ken-'čerstvě vzejít, vznikat, začínať (Pedersen, KZ 38, 197, Preobr. 3, 117, Mladenov 697, Buck 180n, Vasmer I.e., Machek 1968, 624, Skok 3,413, Abajev 3,147n, Sch.-Šewc 1414, Rejzek 641n; ke kořeni Pokorný 563n, LIV2001, 351, v. ičedo, načetí).
Jiní (M-E 3, 871, Zubatý, SbF 1, 125 = Zubatý 1/1, 35, Brückner, KZ 51, 227) srovnávali psi. slova s lit. skambéti, skam-bii 'zvučet, znít', skambús 'znějící, hlasitý', lot. skanět 'zvučet, znít', skans 'hlasitý', patřícími snad k ie. kořeni *kan- 'zpívat; znít' (Karulis 2, 195, Pokorný 525n).
Ve svém starším výkladu rekonstruoval Machek (1957, 512) psi. *šče a to spojil s psi. *suka 'psice', jehož etymologie
_šteděti
je málo jasná, jen s obtížemi se řadí ke starým ie. názvům pro psa vycházejícím z ie. *kuonl*kun (Pokorný 633, Vasmer 3, 42, Boryš 2005, 586).
Linde 5, 563 a Brandt, RFV24,192 spojovali psi. slova pro 'štěně' se slovesem označujícím psí štěkot (p. szezekač, stč. šče-kati aj.), které je patrně onom. původu. Možnost onom. původu psi. názvů pro 'štěně' zvažují i Holub a Kopečný (Holub 291, H-K 375). vbo
šteděti, -iti, šteždo 'šetřit, mít ohled, pečovat; schonen, Rücksicht nehmen, hüten'
Dále 'zadržovat, krotiť, 'šetřit, spořit, uchovávať, refl. 'zdržovat se, omezovat se, krotit se', ve spojení štqděti sq komu 'být ušetřen, uchován, připraven'. Psáno i štaděti.
Ptc. štqdq 'spoře, skoupě', adv. štqdbno (lxMak) tv.
Der.: neštqděnije 'nešetření';poštqděti kogolčeso nebo kogolčbto 'ušetřit; uspořit, dát stranou', poštq-děnije 'poshovění, lhůta' (Bes), nepoštqděnije 'neušetření' (lx Christ).
Et.: Psi. ščqděti Iščqditilščqdati (sq) > b. štadjá, rak. štedi (se), sch. štéd(j)eti, štéditi, st. ščéditi (> sin. kniž. štéditi, ščéditi, ščédeti, sr. Snoj 2003, 740, Furlanová in: Bezlaj 4,16na 107), slk. dial. šťadiť (Kálal), stč. ščěděti (Šimek), pref. oščiedati sě, poščiediti, poščieděti (Gebauer 1894,1, 54 a 109n, StčS), č. dial. oščádaťsa (Kazmíř 231), hl. ščedzič, pomsln. jen pref.pvo-luo-luob-ščq^dC (PWb 2, 427), kaš. ščq^ěc (Sychta), stp. oszczqd(z)ač, szczqdzič (SStp), p. (o)szczqdzič (sie), oszczqdzač (sie), br. st. ščadzíc' (Bjaľkevič), ščadzíc 'ca (Nos.), pref. ašča-džác '(ca) (TSBr), ukr. ščadýty, pref. oščadýty, oščadžá-ty(sja), oščádžuvaty(sja), str. ščaděti (sq) (Srez.), r. ščadíť(sja), s významy 'šetřit, spořit, střádat; být skoupý' (jsi., slk. dial., stč., č. dial, hl. kaš. pomsln. p. br., ukr. pref., str.), 'uchovávat, schraňovat, shromažďovat, sbírat' (sch., slk. dial., stč. p. str. r.), 'chránit, opatrovat, pečovat; chovat se pozorně, šetrně, starostlivě' (b. sch. p. ukr. r.), 'neničit, neškodit' (ukr. r.), 'projevovat soucit, shovívavost, milosrdenství' (b., ukr. pref., r.), 'šetřit se, zachovat se' (sch. refl., p. refl., br. refl., ukr. pref. refl., r.), 'mít se na pozoru, chránit se, varovat se' (stč. refl., str. refl.), 'váhat, otálet, zdráhat se, ostýchat se' (sch. refl., č. dial., stp.) aj.
SI. sloveso s kořenem *ščqd- mělo zřejmě již na psi. úrovni různá kmenová zakončení. Machek (1968, 623) měl za původní sloveso na -iti (oporou je /"-km. keltské sloveso, v. níže), ostatní badatelé se v rekonstrukcích různí nebo připouštějí variantnost.
SI. kořen *ščqd- je pokračováním ie. kořene *skend-, který je v ablautovém poměru se *skond- (> psi. *skodb 'skrovný, chudý', v. skodi) a představuje
944
šteděti
štola
nazalizovanou podobu kořene *sked- 'rozštípat, rozptýliť (> psi. *ščedr-b 'štědrý', v. štedn>). Ke spojení psi. *ščqděti, *ščedn a *skodb v. už MEW 298n, Pedersen, KZ 38, 389, Brückner, KZ 42, 363 a KZ 51, 231, Persson, W 35, 212n aj. Nej bližšími příb. protějšky z nazalizované podoby *skend- jsou av. sčand- 'lámat, zlomiť, lat. scindu-la, scandula 'šindeľ, stsev. hinna 'kůže', kymer. cen 'kůže, kůžička', ysgenn 'lupy', stir. ceinn 'slupka, šupina', střir. sca(i)ndred 'rozptyl, šíření' (Abajev3,54, W-H 2, 488n, Vries 1962, 228 aj.) a zřejmě také lit. skinu, skinti 'trhat, Česať (Fraenkel 807, Smoczynski 2007,1, 562). Ie. *sked- je patrně rozšířením původního *sek- 'rezať (Preobr. 2, 314, Pokorný 918n a 929).
Machek (ZCPh 28, 69 a 1968, 623) sem zařadil i stir. air--cess 'šetřit, mít slitování' s předpokladem přesunu sykavky za kořen (*sked- > *ked-s) a také něm. schonen 'šetřit' za předpokladu substituce din.
V sém. vývoji došlo podle Kurkinové, RS 54,45-49 u kořene *ske(n)d- 'rozštípat, rozptýliť na sl. půdě k prosazení sém. rysu 'ohraničení, rámec', a to jak v abstraktním smyslu ('chovat se podle určitého rámce, v určitých mezích, nevybočovať —> 'omezovat se' —► 'chovat se opatrně, šetřiť), tak ve smyslu konkrétním, což dokládá sin. st. ščedem 'les' (<ptc. *ščédirm> 'oddělený, chráněný (les)', v. Bezlaj, SlavR 12, 127, Furlanová in: Bezlaj 4, 16); podobně i Preobr. 3, 113n a Boryš 2005, 597. Z 'šetřit, schraňovat' pak lze vyvodit ostatní, mladší významy (sr. Černých 1993, 2, 430, Machek 1968, 623). vbo
-Šti v. jelišti
štitb,-am. 'štít; Schild'
Der.: zaštititi, vKijzaščititi 'ochrániť; zaštištenije 'ochrana', zaštititel b, zaštitbnik-b 'ochránce'; ipf. za-š ti stati 'ochraňovat, skrývať.
Exp.: Ogonowski, AslPh 4, 364 považoval p. szczyt za paleoslovenismus (nebo bohemismus); odmítá Basaj in: Ba-saj-Siatkowski 2006, 363. Podle Vasmera 3, 452 je r. zaščiščáť 'brániť z csl.
Et.: Psi. *ščiťb, všesl. (nedoloženo v plb.): b. mk. štit, sch. štít, kajk. ščit, čak. ščit (Skok 3,415), sin. ščít, slk. štít, St. i Ščít (HSSlk), stč. Ščít (MStčS), Štít (Gebauer 1894,3,42), č. štít, hl. škit, dl. ščit, pom. ščit, pomsln. i sk 'it (PWb), stp. p. szczyt, br. ukr. ščyt, str. ščit-b, čiťb (Srez.), r. ščit, s významem 'štít, část výzbroje sloužící ke krytí těla' (vše kromě pom.) a dále s množstvím přenesených významů: 'ochrana, záštita, kryť (jsi, slk. st., č. kniž., luž. p. vsi.), 'šlechtický erb, znak' (sin. slk. stč. č. stp.), 'šlechtický rod' (stp.), '(čelní) zeď, stěna, její ž horní část nese střechu' (sin. st., slk. stp. p. č. dl. kaš. stp. p.), 'část střechy, hřeben střechy'
(slk. pomsln. p. br.), '(vývěsní) tabule, deska' (sin. kniž., slk. č. vsi.), 'přední nebo zadní příčná deska vozu' (b. dial. pom.), 'skalní stěna, strmý vrchol hory, vysoká hora' (slk. č.), 'vrcholek, nejvyšší bod (místně i mírou)' (p.), 'deštník; slunečník' (sch.), 'bojovník' (stč.), 'tabulka chránící desku vratidla na tkalcovském stavu' (sin. st.) aj.
Nepatří sem zřejmě pom. ščit m., -a f. ve významu 'ledová kra', které je patrně výpůjčkou ze sthn. skit 'poleno, tříska', sr. SEKaš5, 71.
Psi. *ščirb má nejbližší protějšky v lit. skietas, skíetas 'paprsek (část tkalcovského stavu)', 'příčná deska vozu', dial. i 'příčný trám na zemědělských bránách', lot. škiets 'trám, kláda', 'tkalcovský paprsek', stir. scíath, kymer. ysgwyd, stbret. scoet, scuit, střbret. scoet 'štiť. Rekonstruuje se ie. *skeito(m), derivát od vb. kořene *skei- 'oddělovat, řezat' (ke kořeni v. Pokorný 921 a také čisti.) pomocí sufixu -to- pro nomina instrumenti (sr. Slawski, WSIJb 22, 74n a SK 2, 35n). Z o-stupňové varianty kořene je dále stprus. staytan a lat. scutum 'štiť (< *skoito(m)). Vasmer 3,452n, Vendryes, S-43, Fraenkel 804n, Otkupščikov 1967, 172, Mar-tynov 1988, 39n, Mažiulis 4, 148, Snoj 2003, 722, Boryš 2005, 600, Smoczynski 2007, 1, 562. Hláskově problematický je hl. tvar, proto uvažuje Sch.-Šewc 1442 o tom, že se jedná o relikt psi. dial. varianty z původního ie. *skútos (sr. bez s-mobile hl. kitač 'bránit, chrániť); výklad, že jde o výsledek disimilace ščit > škit, má za méně pravděpodobný.
Po sémantické stránce lze uvažovat o vývoji 'odřezaný (kus dřeva na obranu)' —>■ 'deska, kus dřeva na obranu' —>■ 'štít; záštita' (sr. Furlanová in: Bezlaj 4,24).
Machek (s.v. štít) spojoval s uvedenými slovy i gót. skildus 'štíť (tak už Brandt, RFV 24,193) a stind. kheta- tv.; ale gót. slovo patří k ie. *(s)kel- 'řezat, sekať (Lehmann 311) a stind. výraz má nejasnou etymologii, snadjde o výpůjčku z dráv. (Mayrhofer 1956, 1, 311).
Meillet 1902, 302n řadil k sl. a kelt. slovům pro štít i lit. skydas 'štíť a ř. áoníq, -íôoq tv., a uvažoval tak o alternaci formantu t: d.
Šachmatov, AslPh 33, 92, Rudnicki, SlOc 15, 137 a Lehr--Splawiúski, RS 18,6 považovali psi. *ščitb za starou výpůjčku z kelt.; právem odmítáno z hláskových důvodů (Martynov, Etim 1982, 10 aj.). vbo
štola, -y f. 'roucho; Gewanď (lx CMLab CMNov)
Et.: Chcsl. výpůjčka z cirk. lat. stola 'dlouhý svrchní ženský šať, v cirk. latině též 'součást liturg. oděvu, mající podobu dlouhého úzkého pruhu látky' (Sleumer 2006, 744, DuCange Lat. 7, 603n). Lat. Stola je Z ř. oroXv) 'oděv, šaty, roucho'. Na mladší přejetí ukazuje substituce cizího s slovanským š, sr. šeksta.
945
štola
štuždb
Přímo z lat. nebo přes něm. Stola se slovo rozšířilo do dalších sl. jazyků: sch. sin. štola, slk. stč. č. štóla, stč. štůla (MStčS), luž. stola, p. stula (Brückner 523, Rejzek 643). vbo
študb, -i f. 'mrav, chování; Sitte, Brauch'
V Ryl psáno štjudb, v Slepč Mak štodb, štedb. lx instr. sg. študiJQ v platnosti adv. 'pudově, instinktivně'.
Et.: Slovo nejasné, izolované.
S-A 1955, č. 947 uvažují o souvislosti se stsl. oštutiti 'pocítiť, 'zpozorovat, poznať, u něhož došlo k deprefixaci o- (v. oštutiti); študb by pak bylo mladé deverbativum. Museli bychom ovšem předpokládat sém. posun 'pozorovat, poznať —»■ 'chovat se dobře, mravně'.
Významem i hláskovým složením je stsl. študb nejbližší č. st. cud, -u m. 'kázeň, dobré mravy, cvik' (Jg 1, 250), č. arch. cud 'stud, cudnost, dobré mravy' (SSJČ), z něhož by bylo možno odvodit adj. cudný 'stydlivý, mravně čistý, pohlavně nevinný' (PSJČ). Žádný z dosavadních výkladů nespojuje č. st. cud (mladší derivát z adj.?) se stsl. študb. Č. adj. cudný chápe Kopečný (H-K 87) jako expr. ke slovesu ctditi 'čistiť (stč. je i cidný) a nepřehlasované -u- připisuje metaf. významu, podobně jako v č. kloudný 'pořádný, slušný' <klidit 'uklízet'. Machek 1968, 90 vychází z neg. necudný 'nemravný, nestydatý', které odvozuje z *nestudný 'nemající studu' (s přesmykem -st- v -ts- > o); cudný pak bylo utvořeno j ako opozitum. Gebauer (Gb 1,147) aRejzek 109 je řadí k psi. čudo 'div' (sr. např. slk. cudný 'podivný'; v č. nemá psi. čudo jinak pokračováni); počáteční c- připisuje Rejzek splývání se stč. cudný 'pěkný, čistý' (z cúditi 'čistiť). žš
štuždb adj. 'cizí; fremd'
Také 'neznámý, jiný', substantivizované 'cizinec; cizák, vetřelec'.
Často psáno čjuždb, řidčeji i štuždb (v. SJS 4, 82In s liter.).
Ve spojení štuždichb vbvedenije 'pohostinnosť.
Der.: uštužditi (psáno učjužditi) 'odcizit, odloučit, oddálit' (Christ).
Komp.: štuždekr-bmbnica 'útulek pro cizince, pro poutníky' (Supr).
Exp.: Z csl. je r. arch. čúždyj 'cizí'.
Et.: Psi. *tjudjb > b. Čužd (s č- snad vlivem čúdo 'zázrak, div', Vasmer 3, 352), slk. cudzí, stč. cuzí, č. cizí, luž. cuzy, plb. cau$ě, pom. cězi, pomsln. i cě^i (PWb), stp. p. cudzy, br. čužý, ukr. čužýj, r. čužój, vše 'cizí, nepatřící (k) někomu nebo něčemu, neznámý' aj.
Vedle toho lze snad předpokládat i psi. *tudjb (v. tuždi).
S psi. *tjudjb, *tudjb lze srovnat následující slova v jiných ie. jazycích: lit. tautá 'národ', lot. táuta tv., st. i 'druh, původ, rod, lid', stprus. tauto 'země', gót.
piuda 'národ', stangl. péod 'národ; země obývaná nějakým národem', stsas. thioda 'národ, lid; dav', sthn. diota tv., stsev.pjóó tv., stir. túath 'kmen, lid', kymer. arch. tud 'kraj, lid', korn. tus 'lidé', střbret. tut 'rod, rodina, příbuzní', osk. touto 'lid, obec', umber. totam ak. sg. tv. Na jejich základě se pak rekonstruuje ie. *teutä/toutä 'kmen, roď (sr. Pokorný 1084n, EWAhd 2, 684n, Vykypěl 2004, 20n, Vaan 2008, 618n s liter.). Nejisté jsou doklady pro toto slovo ve východoie. jazycích: uvádí se het. tuzzi- 'vojsko' (ale někteří to zpochybňují, v. Tischler 3, 502n s liter.) a sogd. twô'k 'velké množství', per. tóda 'hromada' (Blažek, Balt 41, 512 s liter.).
Ie. *teutč se obvykle vykládájako der. kořene *teuH2- 'nabývat (na objemu), zvětšovat se, sílit' (Pokorný 1080n, Lehmann 361, EWAhd 2, 687n s liter.; ke koř. v. tyti): pův. snad 'dav lidí' (Zimmer, Stldg 326) nebo 'plnost (ve smyslu celku etnické jednotky)' (Benveniste 1969, 1, 366); McCone (Stldg 116) je však odvozuje od ie. *teu- 'opatrovat, sloužit, chrániť (> lat. tuěri 'hlídat, opatrovať aj., ke koř. LIV 2001, 639): původně kol. 'služebnictvo'. Naopak Beekes (JIES 26, 459n) zde vidí přejetí z neie. substrátu.
Potíže však činí sl. -d- a sémantika sl. slova.
Obojí se nejčastěji vysvětluje domněnkou, že psi. *tjudjb představuje výpůjčku z germ. (MEW 357, Meillet 1902,175 a 1934, 94n, Vondrák 1924,1,124n, Kiparsky 1934, 211n, Mladenov 688 a SbNU 25, 24, H-K 86, Preobr. 3, 80, Slawski 1, 109, Martynov 1963, 102n, Benveniste 1969, 1, 365, Sch.-Šewc 99n, Snoj 2003, 790, Newerkla 2004, 112 aj.), příp. se jako zdroj přejetí upřesňuje gót. piuda (Hirt, PBB 23, 337, UMenbeck, PBB 30, 315, Vasmer 3, 352naZslPh 2, 56, Golab 1992, 375, Černých 1993,2, 395): psi. adj. *tjud-jb představuje posesivní derivát od přejatého germ., příp. gót. substantiva (Vondrák l.c, Martynov 1963, 103, Gol^b l.c). Stender-Petersen (1927, 186n) naopak předpokládal přejetí germ. adj. *peudja-, které však není doloženo. Psi. *tudjb se pak vykládá disimilačním zánikem prvního j, příp. disimilací palatál (jako první Vondrák, v. Koníř, ČMF 2,109, pozn. 13, dále Meillet 1902, 175, Vondrák 1924, 1, 110, 367, 461, Vaillant, SbMiletič 27, Grimenthal, KZ 68, 147, Vasmer l.c, S-A 1955, č. 948, Preobr. l.c, Skok 3, 519, Šaur, Slávia 57, 261 aj.).
Jiní naopak pokládají sl. slovo za domácí kon-tinuant ie. *teutältoutä; psi. rozdíl v násloví tj- : t-by pak reflektoval ablaut kořene. Sl. -d- vysvětloval Trautmann (1910,447) dálkovou disimilací t-t>t-d. Pedersen (1909, l, 54) uváděl sl. tvbrdb proti lit. tvirtas tv. (v. tvro>di>) jako příklad obdobného střídání dat (souhlasí Eckert, SEB 3,87n); Mikkola (1913,2,174) k tomu přidal choldb proti lit. šáltas tv. (v. chladí) a méně pravděpodobně pak Oštir (AslPh 36, 442) i sl. stádo a Furlanová (in: Bezlaj 4, 245) sl. gospodb (v. gospodb).
946
štuždb
šuměti
Naopak Machek (s.v. cizí) vysvětloval -d- vlivem sl. ľudb 'lid'.
Pokud jde o sém. stránku, lze uvést několik paralel na posun 'rod, obec; příslušející k rodu, obci' —> 'cizí' (v. Gorjajev 416, Machek l.c., Varbotová, SM 15, 205n): kontinuanty psi. ľudbskb nabyly v různých sl. dialektech významu 'cizí' (v. Varbotová, SM 15,203n); p. obcy 'cizí' (v. obbštb); lot. lid. tautietis, tautenítis 'cizí, neznámý člověk, ženich', tautas nom. pl. 'cizí lidé' (v. M-E4,140n, Karulis 2, 380n, Eckert, SEB 3, 88n, Zubatý, AslPh 16, 406, pozn. 1 = Zubatý 1/2, 111, pozn. 1). Machek l.c. k tomu pak přidal i obecnou sém. úvahu: význam 'cizí' se u pojmenování pro obec, kmen, širší společenství může vyvinout v protikladu k rodině jako užšímu společenství.
Obnorskij, RFV 73, 84n a Iľjinskij, lzvORJS 23, 2, 213n viděli ve sl. *tjudjb samostatný d-ový derivát od ie. *teuH2-.
Bríickner 67 nepravděpodobně předpokládal výchozí *skju-da-, které spojoval se jménem kmene Skythů.
Stejně nepravděpodobná j e domněnka Brandtova (RFV 25, 28n), že sl. slovo souvisí se sl. adv. tu a ř. évrevdev 'odtam'. bv
-štbbbtati v. poštbbbtati
šui adj. 'levý; link'
Der.: šuica 'levá ruka'; ošujoi 'stojící, jsoucí na levé straně' (lxVencMin).
Exp.: Z csl. je r. arch. šúj 'levý', suj ca 'levá ruka', šujstvo 'lež'.
Et.: Psi. *šujb > steh. suj (Rj, není-li z csl), sin. st. dial. šúj (Plet), ukr. st. dial. šújbič 'vlevo' (Žel); psi. adj. lze spatřovat i v hydronymech: sch. Sůfjjica (Rj, Skok3,421), sin. Sujica (Furlanováin: Bezlaj 4,128), r. Šúj a (Vasmer 3, 434 a 1961, 5, 305n). Stč. šujný 'levý', jež uvádí Jg, je mylné čtení za sujný 'marný' (k němu v. sui).
Psi. *šujb se obecně spojuje se stind. savyá-'levý', av. haoya- tv. (už MEW 344, nejnověji Derksen 2008,487n); Pedersen (1909,2,16) přidal i kymer. aswy 'levý'. Na tomto základě lze rekonstruovat ie. *seuio-'levý' (nostr. souvislosti hledá Illič-Svityč, Etim 1965, 346), nejspíš jako deverbativní adj. odvozené od *seu-'ohýbat': 'ohnutý, křivý' —>■ 'levý' (Pokorný 915, Furla-nová l.c, taková motivace se hledá i u sl. lěvb, sr. Ičvb; skepticky k tomu Mayrhofer 1986, 2, 716). Lane (Lg 11, 195) alternativně předpokládá odvození od ie. *seu- 'kroutit, točiť: 'zkroucený, zkřivený' —► 'levý'.
Naopak Guntert, IF 27, 24, pozn. a Wack.-Debr. 1930, 2/2, 817 zde viděli ie. *su- 'dobrý' (v. sr.mri.tb). Dříve spojované lat. scaevus 'levý' (MLP 1138, MEW 344, Fick 1, 565 aj.) sem nepatří (W-H 2, 486).
Mann (1963,173) spojoval sl. Suj b s arm. xev 'hloupý', pers.
sux 'nestoudný, nemravný', niz. schouw tv. a vyvozoval je z ie. *kseu(i)o-, ale bez upřesnění, o který kořenjde. bv
šuměti, -itb, -mljQ 'šumět, hučet; rauschen, brausen' V Parim také 'vanout'. Var.: šjuměti tv.
Der.: šuměnije, šjuměnije 'zvuk, hluk', šurtrb, šjum-b 'zvuk, šumot, hluk, hřmoť, v Ev také 'zvěst, povesť, šurtibtrb, šjurtibtrb 'hlučný, rozjarený, podnapilý' (lxPsalt); vbšuměti 'zašumět, zahlučeť.
O sémantickém vývoji 'hlučný' —>■ 'podnapilý, opilý', který je doložen také v sin. a cli., v. Furlanová in: Bezlaj 4, 130.
Exp.: Za přejetí z csl. pokládá Tiktin 2001, 3, 619 rum. súmän 'podnapilý', může však jít o přejetí z živých jsi. jazyků.
EL: Psi. šuměti, všesl. (nedoloženo v plb.): b. šumjá, mk. šumi, sch. st. šúmjeti, dnešní šúmiti, sin. šuméti, slk. šumieť, č. šumět, stč. i šiměti, hl. šumič, dl. šumíš (se), pom. šěrhiec, p. szumieč, br. šuméc', ukr. šumíty, r. šumět', vše 'šumět, hučet (o vodě, lese ap.)', dále 'burácet' (dl.), 'projevovat se živým ruchem, hlukem, lomozit' (č. kniž., dl. br.), 'křičet, hádat se' (br. r.), 'živě, hlasitě hovořit' (ukr. hovor.) aj.
Za výchozí je většinou pokládáno sloveso, substantivum je pak starobylé postverbale (tak Machek 1968, 630, Sch.-Šewc 1481n, Boryš 2005, 609 aj.). Naopak ze subst. šuľľľb vychází Vasmer 3,436, Snoj in: Bezlaj 4, l29n. Je však možné, že jak substantivum, tak verbum bylo odvozeno ze základní onomatopoie (Večerka, red. poznámka).
Psi. šuľtľb > b. mk. šum, sch. šum, -u, sin. šum, -a, slk. č. šum, -u, luž. šum, -a, kaš. šum, šému, p. szum, -u, br. ukr. šum, -u, r. šum, -a nebo -u, vše 'směs různých nejasných zvuků, které vydává tekoucí voda, vítr, hlasy ap., šumot, šelesť, dále 'hluk, hlomoz, rozruch, zmatek' (b. mk., sin. kniž., slk., č. expr., dl. p.), 'hlučný hovor' (vsi.), 'hádka, křik' (br. r.), 'vodopád' (sin. st. dial. Plet.) aj.
Suměti je slovo zvukomalebné, doložené s četnými variantami: stsl. šumětiIšjuměti, dále např. sin. šumoréti, šumotáti tv., č. dial. šupotat 'šelestit', šupěti 'rychle se pohybovať, r. šurstéť, šuršáť 'šramotit' aj.
Často je spojováno s lit. šaukti, lot. säukt 'volat, křičet ap.' (Snoj in: Bezlaj 4, 130 aj.), s lit. siíiboti 'šumět' (tak Machek 1968, 630; Fraenkel 787 však uvádí pouze lit. siubúoti s významem 'komíhat (horní částí těla)'jako ablautovou var. k siaubti 'pobíhat sem tam, rámusit ap.'), s ř. kwkvsiv 'bědovat', se stind. suka- 'papoušek', pro něž se rekonstruuje ie. *kěu- (Snoj l.c). Černých 1993, 2, 428 uvažuje o možné příbuznosti s lit. siausti 'bzučet, hlučet, šumět' z ie. *seu- 'uvádět do pohybu, obracet'. Vzhledem k onom. charakteru slova a k četným variantám v lit. i ve sl. jazycích se kloníme k názoru, že uvedené souvislosti j sou
947
šuměti
elementární, nikoliv genetické.
Není jisto, zda sem patří b. šúma, dial. i šum, vak. šuma, sch. šůma, sin. dial. šúma, br. dial. šuma, vše 'les, houští', v b. a mk. i 'listí', 'osekané větve s listím, jimiž se krmil dobytek'; k psi. šum-bje řadí MEW 345, Bezlaj, SlavR 12,126, Trubačev, SlWort 26, Snoj in: Bezlaj 4, 130 aj.; Maľko, BeLi 1972, 1, 71n klade toto slovo i jeho význam do psi. Jinak Juhász, Palaeobulg. 5, 2, 18, který je pokládá za homonymum, přejaté z protob. (čuvaš. šime 'krmivo'). Skok 3, 422n hledá jeho zdroj v ilyrotráckém slově, příbuzném s alb. prosném 'lesík'; Orel 1998, 347 však alb. slovo spojil s lat. proximus 'nejbližší' a Meyer 1891, 355 připouští přejetí z jsi. Ondruš, KS 10,115nje zcela nepřesvědčivě odvozuje z ie. *keu- 'kopec'.
Severoslovanské šum, doložené v slk. č. luž. šum, plb. šůmo, porn. šum, p. szum, br. ukr. šum 'pěna (navine, pivuap.)' (v r. jen vb. šumováť 'sbírat pěnu') je přejato ze střhn. schúm tv. (Janko, ČMF 15, 19, Machek l.c, Newerkla 2004, 394 aj.). žš
šbch> ptc. prét. 'šedší; gegangen'
Od slovesného základu šbd- jsou tvořeny der. šbl-bptc.pf. 'šeľ; šbstije 'cesta, putování; cesta, směr', šbstvije 'cesta, putování', spec. 'procesí'; šbstvovati 'jít, putovať; došbstije, došbstvije 'příchod, dosažení'; išbstb, išbstvije 'odchod'; našbstvije 'příchod; vpád, útok'; ošbstije, ošbstvije, v CMNov lx oŕbšb-stije 'odchod'; prěšbstb 'přechod', prěd-bšbstvije 'předcházení, předchůdcovství'; prišbstb 'příchod', prišbstije 'příchod; vpád; prítomnosť, prišbstvije 'příchod; vpád; prítomnosť, 'putování, pobývání v cizině', neprišbstvije 'neprítomnosť, prišbstvovati 'putovat v cizině'; s-bšbstije, s-bšbstvije 'sestoupení; snížení,ponížení', 'shovívavost'; vbšbstije, vbšbstvi-je 'příchod, vstoupení (na nebesa)'.
V. i ošbh>ci>.
Komp.: pakyprišbstvije 'nový, druhý příchod'; PQtbšbstvije 'cesta, putování',potbšbstvovati 'putovať.
Exp.: Z csl. je r. šéstvije 'průvod', putešéstvije 'cesta, cestování'; srb. kniž.putešéstvije (Šipka, SbNeweklowsky 324); br. našésce, ukr. našéstja, r. našéstvije 'vpád'; br. cirk. ušésce, ukr. cirk. ušéstja, všéstja 'Nanebevstoupení Páně'.
Et.: Psi. *šbd-b > steh. (i)šad (Rj s.v ití), stč. č. sed, stp. szedw (SStp 3,54), br. ukr. šédšy, r. -šéd(ši), šédšij, ptc. nebo přechodník prét. akt. k slovesům s významem 'jít'.
Psi. *šbd-l-b > b. išél, mk. sol, sch. išao, išao, sin. šel, slk. (i)šiel, Stč. č. šel (vedle stč. ojed. a nejistého šedl, sr. Gebauer 1894, 3, 2,139), hl. šol, dl. šel, pom. šed, stp. p. szedt, br. išóů, ukr. išóv,jšov, r. šel, ptc. pf. akt. nebo 3. os. prét. k slovesům s význ. 'jít'.
Psi. *šbd-tb, doložené ve stsl. išbstb,prěšbstb, prišbstb, bylo odvozeno častým suf. nomin actionis -tb
_šbpbtati
< ie. -ti-.
Od psi. *šbd-tb nebo od r-ového ptc. pf. pas. bylo sufixem abstrakt -bje (sr. Vaillant 4, 401) odvozeno psi. *šbd-t-bje > stsl. šbstije, stč. příštie 'příchod', č. arch. příští 'budoucnost', stč. veštie 'vejití', výštie 'odchoď (v. Gebauer 1894, 3, 2,140), stp. przyšcie (SStp, SW), przyszcie (SStp) 'příchod, narození, příjem', p. przyjšcie 'příchod'; nejisté je, zda sem patří i dl. st. pšistfym) 'brzy, příště' (tak Muka, Machek s.v. příští, pochybuje Sch.-Šewc 1185).
Psi. kořen *šbd- představuje oslabený stupeň kořene *šed-, očekávaný u participií i u vb. substantiv na -ti-; o-stupeň kořene je doložen v choditi. Další et. v. choditi. bv
-Šbdy v. jelišbdy
šbpbtati, -ajeti, -ajo/-pišteti, -pisto 'šeptat; flüstern' Doloženo pouze šbp-btati na kogo v přen. významu
'našeptávat, donášet, pomlouvat' (Psali).
Der.: šbp-btanije 'našeptávání, donášení', šbp-btb
'našeptávání, donášení, udání', šbp-btbnikb 'našep-
távač, donašeč, udavač'; pošbp-btati 'pošeptat' (lx
VencNik).
Et.: Psi. ipf. *šbp-btati > b. šeptjá, sch. šáptati, sin. šepetáti, šeptáti (první tvar má vokál druhé slabiky sek. podle jiných sin. slov, v. Furlanová in: Bezlaj 4, 34), slk. Šeptať, stč. šeptati (Gebauer 1894, 2, 371), č. šeptat, hl. šeptač, dl. šeptáš, pom. šeptac, stp. p. szeptač, br. šaptác', šaptácca, ukr. šeptáty(sja), r. šeptáť(sja), vše 'šeptat, mluvit tichým hlasem'.
Psi. pf. *šbpnoti > b. šépna, dial. st. š-bpna (Mlade-nov692), mk. sepne, sch. šá(p)nuti, sin. šépniti, šepní-ti, slk. šepnúť, dial. šopnúť (Orlovský 336), č. šeptnout, hl. šep(t)nyč, dl. šepnuš, st. i šeptnuš, pomsln. šepnoc, pom. i šeptnoc, p. szepnqč, br. šapnúc', ukr. sepnuty, r. šepnút "zašeptať.
Dále psi. *šbp(e)l'ati > sch. šápljati, sin. st. šep-Ijáti (Plet.), slk. st. šeplať (HSSlk), stč. šeplati (Gebauer 1894, 2, 357), č. šeplat, stp. szepleč (SW), ukr. hovor. šepeljáty, r. arch. šepeljáť, s význ. 'mluvit šišlavě, vydávat sykavé zvuky' (zsl. vsi.), 'šeptať (jsi.).
Též psi. subst. *šbp-bťb > b. šepot, mk. šepot, sch. šäpät, sápat, sin. šepět, st. i šepot (Plet.), slk. šepot, stč. šept, č. šepot, kniž. šept, luž. šepot, pomsln. šept, stp. p. szept, br. šept, hovor, šépat, ukr. šépit, hovor. šept, r. šepot, u Dal'a 4, 1462 i šopt, vše 'tichý hovor, šeptání'. Machek s.v. šeptati cituje i stč. špet, z něhož je podle něj i stč. špetnúti, č. špetnout; H-K 374 a Rejzek 639 však mají toto sloveso za der. z /-ového příčestí *šbpbth; ze špetnout je pak sek. špitnout, špitat.
948
šbpbtati_
Sl. slova s kořenem *šbp- vykazují velkou formální variantnost, co se týče derivačních sufixů, kromě výše uvedených existuje ještě řada dalších, zejména dial. forem, sr. např. sch. šapúriti, šapútati (Rj), slk. šepkať, příp. i s jiným koř. vokalismem, sr. např. sch. dial. šuptíti (Skok 3, 381) aj. U rekonstruovaných psi. sloves není jasné, zda bylo některé z nich výchozím tvarem pro ostatní, nebo zda jde o paralelní tvary vzniklé z nějakého původního, nedochovaného slovesa. Machek s .v. šeptán vysvětluje -bt- v *šbp-btati jako reduk. podobu sufíxu -et-l-ot- (o sek. sufixu -btatí pakv. Slawski, SK 1,52n). Furlanová l.c. rekonstruuje pův. *šbp-ti, přičemž slovesa * šbpbtati a *šbp(e)l'ati pokládá za jeho expr. deriváty a sloveso *šbpnoti zana-zální inchoativum. Boryš 2005,601 rekonstruuje pův. *šbp-ati. Subst. *šbpbtb se všeobecně považuje za sek. deverbativum.
šbvenb
U kořene *šbp- se nejčastěji myslí na onomatopoický původ (Vasmer 3,391, Machek s.v. šeptati a Slávia 16, 218, Skok l.c, Sch.-Šewc 1428, Boryš l.c. aj.). Snoj 1997, 631n(ataké Rejzek626) vyvozuje sl. kořen z ie. *siup- < *suip- < *sueip-, a spojuje ho tak s r. sipéť, č. sípat 'sípat, mluvit sípavě' a dalšími slovy rovněž onom. původu (k onom. základu *sop-/*sap-/*sěp-/*sup-/*sip- v. *soti). Furlanová l.c. sl. *šbp- odvozuje ze *švbp- < *svbp- a to pak srovnává s lot. svipsnát, svipstuót 'mluvit afektovaně', svipstinát 'mluvit nezřetelně' (M-E), lit. svypsóti 'šklebit se', š(v)ypsóti 'usmívat se' aj. Jako onom. se vykládá i rum. a soptí 'šeptať (Tiktin 2001, 3, 605). vbo
šbstije, šbstvije v. šbdi
šbvenb v. šiti
949
ta
tai
T
ta konj. kont. 'pak; dann'; adv. modi 'tak; so'
Rozšířeno o part. -ie: ta že, taže konj. kont. 'a pak, a dále', v Sud lx konj. konkl. 'takže', dále způsobové adv. 'taktéž, podobně', v korelacijako(že) - taže 'jak - tak'.
Et.: Psi. ta > b. mk. ta, sch. ta, sin. ta, slk. arch. a dial., č. arch. a dial. to, p. dial., br. dial., ukr. to, str. to (že), s významem kopul, a kont. 'a, i, pak', koroborativním 'vždyť, přece, až' (jsi., p. dial., br. dial., ukr.), dále uvozuje vedlejší věty s významem adverz. 'ale' (sch., p. dial., ukr.), konkl. 'a proto, a tak'; adv. loci 'tam' (sin. arch. a dial., slk., č. st. Jg, p. dial., str.), adv. tempori 'hned' (p. dial.), v slk. dial. i part. exhort, 'nuže' (Kálal 703) aj.
Zkrácením adv. tak lze vysvětlit slk. ta s význ. 'dost dobře, obstojně' (SSJ); pod. to s význ. 'tam' (v. výše) je nejspíš zkrácené tam (v. takt, tamo).
Psi. to má znělou variantu v psi. part.-konj. da (v. da). Nepochybně souvisí s demonstrativem ťb (tak už Brugmann II, 3, 998; v. tb), nejčastěji je z něho odvozováno, a to jako starý ablativ (Vondrák 1906,2, 427, Vasmer 3, 65, Snoj in: Bezlaj 4, 144 aj.), Hollifield (Spra-che 30, 75, pozn. 8) je má za pokračování ie. instr. sg. (< ie. *toa). Ani Kopečný, SB 2, 631 nepochybuje o příbuznosti s demonstrativem tb, předpokládá však primární deiktickou partikuli, z níž vzniklo jak psi. to, tak demonstrativum tb (v. SB 2, 710; deiktické part. pokládá za zdroj demonstrativ už Rosteková, WuS 18, 9 ln). Jen u adverbiálních významů připouští Kopečný l.c. odvození z pádových podob zájmena.
Ie. souvislosti jsou nejisté: stind. tát, khotan. ta, tta 'tak' (Bailey 1979, 121), ř. homér. rty 'tož, tedy', lit. tuô 'proto, tak' (uvádí je např. Snoj l.c), jsou v et. slovnících příslušnýchjazyků řazeny k výchozímu demonstrativu a lze je tedy považovat za útvary paralelní.
V. též tače, tě, ti, to. žš
tačai v. takb
tače konj. kont. 'a, také; und, auch'; konj. konsek. 'atak, a proto; und so, und deshalb' Dále v platnosti adv. 'pak, potom'.
Et.: Stsl. tače ~ sch. st. adv. tač 'tak, takto' (Rj 17, 929n), str. tače 'a, i', 'potom', 'tak' (Srez. 3, 929), r. arch. dial. táce 'také, tak' (Dal' 4, 732).
Složeno z pron. adverbia ta (v. ta) a partikule -če (tak Vasmer 3, 83, pro konj. i Šaur, SB 2, 632). Skok 3, 432 myslí na analogii podle inako : inače; pod. Saur l.c, který adverbium tače hodnotí jako variantu k tako (v. takt). Koneveckij, DrRJDomong 177 pokládá tače za komparativ k tako. žš
tai adv. 'potají, tajně; heimlich, insgeheim'
Vliturg. textech též (vb) tai 'potichu, tiše' (se modlit).
Řídce v čcsl. též v platnosti prep. s gen. 'bez vědomí'.
Der.: otai 'potají,tajně', 'tiše',prep. 'bezvědomí'; tain-b 'skrytý, tajný', 'mystický, tajemný' s adv. taino, taině, v Bes Ixnetaino 'zjevně', substant. taina, tainaja, taino, tainoje 'úkryt, skrýš', 'tajnost, tajemství', relig. 'mystérium', meton. 'svátost (nejčastěji eucharistie)', tainaja též liturg. 'secreta, tichá modlitba', vb taině, vb taino 'tajně, potají', liturg. tainbstvo, tainbstvije 'mystérium, tajemství', v Supr s dvojím sufixem, a to -ba (sr. csl. taiba 'tajemství', MLP) + suf. «-ový: taibbno, taibb-na 'mystérium, tajemství', taibbnikb 'zasvěcenec' (v. Skok 3, 434, Vaillant4, 377); tai ti 'skrývat, tajiť, tai ti 'skrývat se', ptc. préz. pas. tairm> 'skrytý, tajný', tailište 'úkryt, komora' (v. Vaillant 4,424); potaiti 'zatajit, utajit, skrýt', potajati sg 'skrývat se', v Bes lx potajošti 'nejasně'; utaiti 'skrýt, ukrýt, utajiť, refi. a pas. 'skrýt se, zůstat skryt, utajen', (ve VencNik lx ipf. ne utajachu může být utvořeno i od utajati se, v. SJS 4, 703), ptc. pf. pas. utajen-b 'skrytý'.
Komp.: vbtainojembnb 'tajně uchvacující' (lxEuch).
Exp.: Z csl. je rum. taina 'tajemství, svátost' (Rosetti 1954, 42 a 45, Tiktin 2001, 3, 628n), tainic 'tajný, tajemný', 'důvěryhodný', tainitá 'tmavý, zejména podzemní prostor, krypta ap.' (Tiktin o.c. 629), arch. täinos 'tajný, skrytý' (Tiktin o.c. 643); z csl. je pravděpodobně relig. význam v sch. tajná 'mystérium, tajemství', v stč. tajná 'modlitba v katolické mši před prefací, tichá modlitba' (MStčS), v r. st. tájna 'liturgie' (Dal' 4, 710), pl. tájny, táinstvo 'církevní obřad, svátost' (SSRLJ).
Et.: Psi. adv. tajb je většinou pokládáno za ustr-
950
tai
takt
nulý pád původního substantiva, a to nom. nebo ak., případně instr. (sr. sch. tajem, tájom 'tajně'); takMikl. 1852, 4,157, Zubatý 1/1, 199 aj. Lang, LF 47, 178 předpokládá, že adverbium je ustrnulý nom. sg. m. původního adjektiva.
Fraenkel, IF 59, 153 však má adverbia na -om za tvary slovesné, a to ptc. préz. pas.
Psi. tajb je doloženo v sl. jazycích reliktově jako subst. (/o-kmenové m. přecházející zejména kya-kmenům f.) a jako adv.: sin. st. a dial. taj m., tája f. 'zapírání, popření' (Plet), sch. tajná, arch. i taj m. 'tajnost, tajemství', pbtaja f. tv., dále 'skryté místo, tajný úkryt', taje(m) adv. 'tajně', slk., č. kniž. taj m. 'tajemství, záhada, tajnosť, stč. i taje f. (Lang I.e.), taj, -i f. tv., r. dial. taj 'potají, tajně'.
Psi. a všesl. (kromě plb.) je vb. taji ti: b. tajá, rak. tai, sch. tájiti, sin. tajíti, slk. tajiť, č. tajit, hl. tajič, dl. tajíš, pom. tajíc, p. taič, br. taíc', akr. tajíty, r. taíť, vše 'tajit, skrývat, zatajovať, sin. i 'popírat'.
Jasanoff, MSS 37, 91n srovnává psi. tqjiti s het. täia- 'ukrást, odcizit' a rekonstruuje pro ně společnou ie. podobu. To odmítá Eichner, Sprache 25, 204, který pokládá vb. tqjiti za derivát z adv. tajb; Furlanová in: Bezlaj 4, 147 je odvozuje ze subst. tajb.
Do psi. lze klást i adj. tajbnv. b. táen, rak. taen, sch. tájan, sin. tajen (podle Plet. 2, 654 přejato z jiných sl. jazyků; odmítá Furlanová I.e.), slk. stč. č. tajný, č. arch. i tajen, tejný (Jg, SSJČ), hl. tajný, pomsln. tajní, p. tajný (není přejato z č., v. Siatkowski, SFPS116, 24), br. tájny, akr. r. tájnyj, vše s významem 'tajný, skrytý, ukrývaný', dále 'tajemný, záhadný' (jsi. slk. č. hl. vsi.), 'lstivý, úskočný' (stč.) aj.
Psi. tajb souvisí se stind. täyú- 'zloděj' (<— ""tajně odnášející'), s av. taiia- 'tajný, kradmý', täiiu-'zloděj', s ř. dor. xavoioc. 'marný, zbytečný, neužitečný', het. täyezzi 'krade', snad i s lyd. *teju 'lupič' (< anatolského *tä-yu-; tak Tischler 1983, 3, 24, o znění lyd. slova však pochybuje Kloekhorst 2008, 810). Pro tato slova se předpokládá ie. vb. kořen *teH2- 'krást' s z-ovým rozšířením (v. Frisk 2, 895n, Mayrhofer 1986, 1, 643 a 2, 759, Rasmussen 1999, 423, Kümmel, LIV 2001, 616, Furlanová I.e. aj., podrobně o rekonstrukci laryngální podoby ie. kořene Lindeman, IF 110, 119-126). Vondrák 1924, 1, 100 pokládá -i- za součást kořene (shodně Pokorný 1010 a Machek 1968, 634). Z téhož kořene s dentálním rozšířením je stsl. tatb 'zloděj'; v. tatb.
K uvedeným slovům bývá řazeno také stind. stäyú- 'zloděj', stäyat 'tajně' (Pedersen 1938, 136); Windekens 1976, 178n pokládá za příbuzné též toch. B adv. ene-stai 'tajně', Abajev 3,144 oset. zool. stáj 'rys'. Jiný výklad stind. slov podal Benveniste 1962, 112, který má stind. täyú- a stäyú- za nepříbuzná homonyma, teprve sekundárně sblížená.
Trubačev, PUa 102n spojuje tqjiti s psi. tajati 'tát, rozpouštět' (sém. vývoj: 'rozpouštět, rozmělňovat' —»■ 'stávat se drobným' —»■ 'skrývat (se)'); v. tajati. žš
tajati, tajeti»,tajQ 'tát, rozpouštět se; tauen, schmelzen' Der.: istajati 'roztát, rozpustit se', přen. 'být zdrcen'; istaiti 'roztavit, rozrušiť; protajanije 'zřídlo, zdroj'; rastajati pf., ipf. 'roztavit, rozpustiť, 'roztát, rozplynout se', přen. 'ochabnout'; rastaiti 'roztavit, rozpustiť.
Et.: Psi. tajati, taj q > b. tája, rak. tai, sch. täjati, sin. tajati, č. tát, hl. tač, dl. tajaš, pom. tajac, p. tajač, br. dial. tac' (NarSl 117), tájac' (Bjaľkevič 442), ukr. st. tájaty (Žel), r. tájať, s význ. 'tát, rozpouštět se' (b. mk., sin. refl., č. luž. pom. p. vsi.), 'rozpouštět' (sin.), 'prosakovat, propouštět tekutinu' (b. mk. sch.), 'kapat' (sch.), 'mizet, ztrácet se' (ukr. r.), 'chřadnout' (r.).
Psi. tajati nachází korespondující výrazy v řadě ie. jazyků. Slovotvorné nejblíž stojí oset. tajyn, dial. tajun 'tát, rozpouštět se' (další írán. paralely uvádí Cheung 2007,375n s liter.). Dále se spojuje se sthn. dewen, dou-wen 'tát, rozpouštět se', něm. tauen tv., stsev. peyja 'táť (podrobně EWAhd 2, 619n s liter.), ř. xrJKeiv 'tát, rozpouštět (se)', kymer. tawdd 'mokvající, tekutý', toddi 'tát, měknout', stir. tam 'mor' (sr. Vendryes T-24n s liter.), lat. táběs 'kal, hnis, nečistota', taběre 'mokvať, arm. ranám 'namáčím, mokřím'. Rekonstruuje se pak ie. *teH2- 'tát, rozpouštět se' (LIV 2001,616).
Slk. taviť, č. tavit, dl. st. a dial. tawií 'tavit, rozpouštět' představuje spíš mladší útvar (Machek s.v. táti) než stopu staré formace (Illič-Svityč, VJa 1959, č. 2, 7, Mathiassen 1974, 157, Sch.-Šewc 1494).
Trubačev, PUa 102n spojuje tajati a psi. tqjiti 'tajit, skrývať (sr. tai), předpokládaje sém. vývoj 'rozpouštět, rozmělňovat' —► 'stávat se drobným' —»■ 'skrývat (se)'. bv
-tajati se skrývat se' v. tai
takanije, -ija n. 'běh, trysk; Lauf, Galopp' (lx Supr)
Et.: Stsl. takanije je nomen actionis od vb. takati 'hnát', doloženého v csl. (MLP 982), které představuje iter. se zdlouženým o-stupněm kořene od vb. testi 'běžet' (v. testi). Srovnatelné jsou jen sch. tákati 'válet', sin. täkati 'válet, kutálet', která však nejspíš představují der. od faktitiva točití (v. točití). bv
takovbSb v. takt
takb, taka,tako pron. 'takový, tento, stejný, podobný; solcher, dieser, gleich, ähnlich' Řídce i 'tak veliký'. V korelaci takb -jakbželjakože
951
takt
takt
(i) ap. 'takový - jaký', takb - iže 'takový - který', 'ten - který'; s part. -ide, -že takbžde, takbže 'takový, tentýž, stejný, podobný', v korelaci jakbže - tatbže 'jaký - takový (i)'; kompar. tačai 'rozhojněný' (lx Parím), v Ev lx 'horší' (za i. ěkáaaojv; zájmeno zde zastupuje sém. jednoznačné adjektivum a získává význam podle kontextu, a to buď pozitivní, nebo negativní, sr. č. dial. onačejší 'lepší', č. dial. oný 'ten, koho nechci nebo nemohu jmenovat' ap.; Bartoš 1906, 262).
Adv. tako (v Sin lx těko je buď chyba písaře, nebo přiřazení k part. tě; v. tě) vyjadřuje způsob: 'tak, takto, stejně, podobně', ve spojení da tako rekolglagoljo 'abych tak řekl', tako mi s nom. nebo ak. jako formule přísahy 'přísahám při někom/něčem', nikoliže tako 'nic takového', v korelaci tako - jako(že), jako(že) - tako (i),jeliko -tako ap. 'tak -jako', 'jako - tak (i)', identifikační tako jako(že) 'jakožto', adv. míry 'tak velice, tolik', v korelaci tako - da, tako -jako(že), tako - donjeliže 'tak (velice) - že', adv. času 'potom, pak'; - konj. kopul, 'jako i, stejně tak', adverz. 'přece, přesto', explik, 'totiž', konkl. 'a tak, (tak) tedy, proto, tudíž'; - part. adjunkt, 'tu, pak', temp. jako tako 'jakmile', ve spojení s dalšími part. nebopron. má i význam zesilující: tako li (ne) 'cožpak (ne)', čbto tako, vbskojo tako 'pročpak, copak' (v. též tače); — s part. -žde, -že adv. takožde {-žde < *-dje, z něhož je koncová part. i v takoze v Kij; v. Stieber, SFPS1 17, 313), takože (i) 'tak (i), taktéž, stejně', v korelaci takož(d)e (i) -jako(že) (i),jako(že) - takož(d)e (i) 'tak - jako (iy, jakože - takože 'čím - tím'; v platnosti konj. kopul, '(tak) i', konkl. 'a tak, a proto, tedy'.
Der.: taková 'takový(to), ten(to), stejný, podobný', 'tak veliký, tak vynikající', v korelaci jakb že - ta-kovbjakovb že - taková 'jaký - takový', taková - iže 'takový - který'.
Pron. takovbsb 'takový', které uvádí SJS 4, 426 i StbälgR 2, 923 z ojedinělého spojení takovbsejq beštinicq (Cloz 2a 24), čte SJS 1, 88jako tako vb sejq beštinicq (tak i StslS 688); pak aleje obtížné určit význam prep. vt>.
Et.: Psi. adj. takb > sch. táki, sin. ták, slk. stč., č. arch. a dial. taký, hl. tajki (s epentetickým -j-, v. Schuster--Šewc 1495n), dl. takt, pom. tah, p. tah, br. takí, ukr. takýj, r. takój, vše s významem 'takový, podobný, stejný', ve spojení s adj. vyjadřuje velkou míru vlastnosti 'tak veliký, tak silný ap.' (sin. slk., č. arch. a dial., stp. vsi.), expr. i neurčitou, převážně zápornou vlastnost (sin. slk., č. dial., stp. vsi.) aj.
Psi. adv. tako, všesl.: b. taká, st. i táko (Gerov), mk. taka, sch. táko, tákô, sin. arch. tak, ták, takô, takôj ap., slk. č. tak, stč. i tako(ž), take(ž), luž. tak, dl. i tako, plb. tok, pom. p. vsi. tak, ukr. dial. i táko, tákos 'ap., r. arch. též táko; adv. všude s významem
'tak, takovým způsobem', dále 'tak velice, tak silně ap.' (sch. sin. slk. č. stp. vsi.), 'ano, skutečně' (b. mk. slk. p. vsi.), 'přibližně, asi' (č. dl. br., ukr. hovor., r.), 'bez úmyslu, bez cíle, bezděčně ap.' (slk. č. vsi.), 'zadarmo' (ukr. r.), tako mi s nom. nebo ak. jako zaklínací formule (b. st. a dial., mk., sch. dial. a hovor., sin. st. Plet.) aj.; - ve všech sl. jazycích také jako konj., např. důsledková '(a) tak' (slk. č.), odporovací 'ale' (ukr. r.) aj., zpravidla ve spojení nebo v korelaci s dalšími konj. nebo part., např. b. kákto - taká i, sch. kako -tako, tako - ovako 'tak - jak', b. sin. tako - da 'tak -že', br. ukr. takšto 'takže' aj. Platnost partikule má tak uvozující větu, zejména na začátku hovoru (např. č. Tak jak se máš?), dále to^expr. (např. slk. č. Ach ták!) ap. Podrobně o významech v. SB 2, 634-641.
Většina výkladů vychází z adj. takb a adv. tako pokládá za ustrnulý nom.-ak. sg. neutra (tak Vondrák 1906, 2, 314, Machek 1968, 634, Snoj in: Bezlaj 4, 149, Kone-veckij, DrRJDomong 176 aj.). Saur, SB 2, 644 má za to, Že adj. takb bylo přitvořeno k adv. tako podobně jako kakb ke kako (sr. SM 9,118n s.v kako; v. kaki). Podle Isa-čenka, ZslPh40, 316 jde o útvary paralelní. Vzhledem k častému výskytu korelací tako/takb - kakolkatb - j ako Ijakb je pravděpodobné analogické dotváření příslušných dvojic; je však obtížné určit, která byla primární a která analogická.
Patří nepochybně k psi. demonstrativu tb 'ten' (v. tb), různí se jen názory na stáří a tvoření těchto slov.
• (1) Psi. tak-bltako < ie. *tó- + -ko. (2) Psi. takbltako < psi. *tó + -ko.
(1) Většinou je psi. takbltako vykládáno ze zdlou-ženého ie. demonstrativního kořene *tó-, který je s £-ovým rozšířením také v lit. tóks 'takový', s jinými formanty v lot. táds a lat. tälis tv. (v. Pokorný 1086n, Machek l.c, Sch.-Šewc 1495n, Snoj in: Bezlaj 4,148, ESUkr 5, 504, Smoczyáski 2007, 1, 681 aj.).
V zakončení -ko, -kb vidí Szemerényi, AION-L 2, 7 (= 1987, 3, 1166) nulový stúpenie. *ok?- 'oko'; tak už Prellwitz, BB 22, 97, dále Rasmussen, který jako sém. paralelu uvádí stprus. ka-wíds 'který' < *k?o- + *uid- (cit. podle Snoje in: Bezlaj 4, 148).
(2) Jako psi. kompozitum, obsahující nom. sg. f. zájmena tb, je hodnotí Isačenko (l.c, podobně Šaur, SB 2, 641). V koncovém -kb, -ko hledá Isačenko pádové podoby interogativa *k-; v psi. však jde spíše o par-tikuli (tak Šaur o.c. 644, Kopečný, SB 1, 316 aj., o part. -ko v. jeliko). Jednoduše můžeme tako I takb chápat jako psi. konj.-part. ta rozšířenou o další partikuli, podobně jako taže, tamo (v. ta, tamo).
Ivanov, Sblsačenko 1978,193 poukazuje na dokonalou paralelu k psi. takb, tako v sthet. takku 'jestliže, když' (shodně Kloekhorst 816, Blažek, Slávia 71, 201); tato
952
takt
tatb
paralela ilustruje typologický společný rys ie. (i jiných) jazyků, spočívající v aglutinačním spojování partikulí.
Méně pravděpodobný je předpoklad Miklošičův, že psi. takb (pod. i jakb, kakb, ovakb)je utvořeno z *t- a sufixu -akb (Mikl. 1852, 2, 241, shodně Skok 3, 432 a Vaillant 4, 327); odmítá Isačenko l.c. aj. žš
talanbtb, -a m. 'talent, hřivna; Talent, Pfunď
Talent byl původně váhová a posléze i měnová j ednotka, používaná Řeky, Římany a dalšími starověkými národy, v různých dobách a zemích s různou hodnotou.
Var.: talant-b m., 2x Supr talanto n.
Der.: talatrbtbtrb, jen ve spojení talatrbtbnaja pritb-ča 'podobenství o hřivnách' (lx Supr); talatrbtbskb (lx Rumj; v Hval -nitbskb) 'těžký jako talent'.
Exp.: Z csl. je rum. talánt 'váhová a měnová jednotka' (Tik-tin2001, 3, 629n) abr. talánt Xw. (ESBr 13, 189).
Et.: Přejato ze střř. xákavxov 'talent, váhová a měnová jednotka' < ř. xólavxov tv., což je derivát slovesa xaláaaai 'snést, unést, strpět' (Vasmer 1909, 199, Vasmer 3, 72, Karlíkova, Slávia70, 367, Bauer 1958,1590, Lid.-Sc. 1753n, Frisk 2, 847n). Ř. neutra na -ov se v stsl. pravidelně reflektují jako o-km. maskulina (sr. k tomu Meillet 1902, 187, Diels 1963, 184).
V temže významu a navíc v přeneseném význ. 'nadání, vlohy, vrozené dovednosti, schopnosti' (vznikl snad přes význam '(od Boha) svěřené jmění', sr. evangeliu podobenství o svěřené hřivně; tak Snoj 2003, 748n) se slovo dostalo i do dalších sl. jazyků, a to buď z lat. talentům (slk. už st. HSSlk, č. už st. Jg, porn., p., luž. talent, vak. talent), nebo prostřednictvím fr. talent (ukr. r. talánt, ESUkr 5, 507, Vasmer 3, 72) či něm. Talent (sch. tálanfajt, tálenfajt, sin. talent, Str.-Tempsová 1958, 215, Snoj 2003, l.c. a in: Bezlaj 4, 150). B. talánt pochází snad přímo z ř. (RBKE). Br. talent 'nadání, vlohy'je přejímka z p. (ESBr 13, 192). Další přenesený význam je v r. dial. talánt 'štěstí, úspěch' (SRNG). vbo
tamijanb v. thumijam,
tamo adv. 'tam; dort, dorthin'
V korelaci Sbde - tamo 'zde - tam', přen. o životě posmrtném nebo o nebi v protikladu k životu na zemi.
Rozšířeno o part. *-ž(d)e: tamožde, tamože 'tam, tamtéž'.
Et.: Psi. tamo, tarm>, všesl.: b. tam, dial. i tamo, tamé, mk. tamu, dial. i tamo, sch. tamo, tam, sin. tam, arch. tamo (Plet.), slk. tam, dial. i tamo, č. luž. tam, stč. a č. arch. i tamo, arch. i tamť, plb. tom, pom. p. tam, p. dial. i tamo, vsi. tam, br. dial. táma, táme, st. i tamo, ukr. dial. i táma, támo, r. dial. i táma, všude adv.
s významem směrovým nebo místním 'tam', 'kde', často v korelaci s adv. sěmo, sbde ap., dále adv. času 'potom, pak' (vsi., v sch. jen ve spojení s prep. do a gen. substantiva); v platnosti part. má i význam navazovací (ukr. r), koroborativní, exhort., expr. (sin. slk. br. r.), dále vyjadřuje nejistotu, neurčitost, nezájem ap. (b. mk. p. vsi.) aj.
• (1) Psi. tamo, tamt < ie. *tó- + -moZ-mt. (2) Psi. tamo, tamt < psi. ta + mol-mb.
(1) Většinou odvozováno z ie. zdlouženého de-monstrativního kořene *tó a adv. partikule -mol-rm>, jíž jsou tvořena i další adv.: kamo, sěmo, onamo ap. (takMachek 1968, 635, Sch.-Šewc 1497, Černých 1993, 2, 227 aj.). Paralelně je tvořeno ř. Ttjpoq, dór. xapog 'tu, tehdy', khotan. tamu 'tam' (Kozlovskij, AslPh 10,657n, Šaur, SB 2, 646, Frisk 2, 894, Snoj in: Bezlaj 4,152, Bailey 1979,125 aj.; sr. kamo, sěmo).
Schmidt, MSS 49, 122n shledává shodné tvoření i příbuznost genetickou v lat. tam 'tak'; v -mol-m vidí koncovku směrového akuzativu. Kopečný, SB 1, 321n, který hodnotí psi. -mol-rm, jako slovotvorné zesilovací part., připouští u nichjistou funkci pádovou, a to instrumentálovou.
Genetická příbuznost s lot. täm v adv. spojení nuo tam 'odtud', kterou uvádějí M-E 4,147, Vasmer 3, 74 aj., je nejistá; täm může být přejato ze sl. jazyků (v. Endzelin, RS 11, 35, Šaur l.c).
(2) Za slovo psi., složené z nom. sg. f. zájmena h> a part. -mo/-mb,je pokládá Isačenko (ZslPh40,315). Spíše však jde o m-ové rozšíření psi. part.-konj. ta 'pak, tak', podobně jako v taže, tako (v. ta, takt, tače).
Méně pravděpodobný je předpoklad Skokův (Skok 3, 433), že v tamo je psi. *t- + sufix -amo; pod. Koneveckij, DrRJDomong 175, podle něhož ustrnutí původně pádové podoby adverbia vedlo k oddělení -amo, které bylo chápáno jako sufix. Odmítá Isačenko l.c. žš
tatb, -i m. 'zloděj; Dieb'
Řídce zakončení o-kmenové: gen.-ak. sg. tata, lok. pl. tatěchb.
Der.: tatbba, csl. i tadbba, dále tatbbina 'krádež', tatbbbtľb 'kradený', lxNapis 'zlodějský' s adv. tatbbbně 'zlodějsky, kradmo' (lx VencNik); ve Fris lx tatva 'krádež'.
Et.: Psi. tatb > b. arch. tat, gen. táta, sch. tát, gen. táta, sin. arch. tát, gen. tátaltatú (Plet.), dl. arch. tas, gen. -a, ukr. arch., r. arch. tať, gen. tátja, vše 'zloděj, lupič'.
Zubatý 1/1, 346n poukazuje na to, že psi. tatb bylo i v stč., jak dokládá topon. Tatobity, Všetaty aj.; připouští dále, že jeho derivátem může být i stč. adv. vtat 'ledabyle, namátkou'. Machek 1968, 634 sem řadí i slk. adv. (po)tatme, (po)tatmo ap. 'potají, kradmo'; shodně též Krasnovská, SR 39, 355n, která uvádí další toponymazp. a připojuje též dl. tataň 'pohan'; Sch.-Šewc 1500n
953
tatb
teneto
však dl. slovo odvozuje z něm. Tatar.
Psi. nomen agentis tatb '*tajně odnášející'je utvořeno z vb. kořene *tä(i)- (< *teH2- 'krást') sufi-xem -tb; přesně mu odpovídá stir. táid 'zloděj', dentální rozšíření je doloženo též v ř. xy\xáop.ai 'utrpět škodu' (v. Uhlenbeck, PBB 27, 133, Hirt 1900, 35, Lehr-Spla-winski, RS 23, 14, Snoj 2003, 752 aj.). Další souvislosti v. tai.
Sufixem-tb jsou tvořena nejčastěji abstrakta ženského rodu, často konkretizovaná, maskulinajsou v psi. výjimečná (v. Slaw-ski, SK 2, 49). Furlanová in: Bezlaj 4, 156n vidí původ tohoto nomina agentis v ie. dial. nominu actionis *teH-ti-s, Slawski l.c. uvažuje o personifikaci pův. abstrakta, nevylučuje však ani paralelnost obou kategorií či dokonce primárnost nomina agentis.
Šaclimatov, AslPh 33, 92 pokládá psi. tatb za přejetí z kelt. *tätis tv.; odmítá Vasmer 3, 82 (Matasovič 2009, 372 pokládá uvedenou rekonstrukci kelt. tvaru za mylnou). Nepravděpodobný je i názor Lehra-Splawiřiského, RS 18,1-10, že stir. táid je přejato ze sl. žš
taverna, -y f. 'hospoda; Gasthaus' (lxHilf Mak Šiš)
Jen ve spojení tri taverny; překládá ř. Tpeiq w.pépvo.i, což byl název hostince ležícího na silnici Via Appia několik desítek kilometrů jihovýchodně od Říma (Stephanus 8, 1762, Bauer 1958, 1587n).
Et.: Přejetí z ř. Tafiépva 'krčma, hospoda, hostinec; krám, sklad', což je výpůjčka z lat. taberna tv., též 'kůlna, bouda' (Vasmer 1907, 282, Sleumer2006, 765).
Jinými cestami se slovo rozšířilo do dalších sl. jazyků. Z lat. taberna je slk. st. taberna 'hospodářská budova, kůlna' (HSSlk), stč. taberna 'bouda, chatrč, krám, krčma' (Simek), p. st. taberna 'chalupa, krám, hostinec, krčma' (SW, SJP). Novější vrstvu přejetí z it. taverna představují slk., č. arch. taverna (Rejzek 652), p. řídké a kniž. tawerna (SW, SJP), vsi. taverna, vše 'krčma, hostinec'. Sch. dial. tôvijerna, tovirna, tovérna, tôverna, tovérna a sin. st. (Plet.) taberna, toběrna, tovérna 'hostinec'jsoupodle Skoka 3, 486 výpůjčky z dal. rom. pokračování latinského taberna, podle Snoje (in: Bezlaj 4, 157) z benátské it vbo
teča v. testi
tektont, -a m. 'tesař; Zimmermann' Der.: Adj. poses. tektonovb.
Et.: Přejato z ř. tsktcov tv., nomina agentis nejspíš od ie. kořene *tetk- (Frisk 2, 867n, LIV 2001, 638n), více viz tesati.
Domácí syn. je drěvodělja (v. drevo a dělo). ab
tele, -ete n. 'tele; Kalb' (lxBes)
Der.: telica 'telátko' (dolož, v Supr jako překlad ř. áuvóc 'jehně'); telbCb 'tele, mládě', telbčb 'telecí'.
Exp.: Z csl. je r. zlatój teléc 'zlaté tele, mamon' (KESRJ
1971, 439).
Et.: Psi. telq, gen. telqte, všesl.: b. telé, pl. teléta, telcí, mk. tele, pl. telinja, telci, sch. těle, gen. těleta, pl. ťěoci, těliči, sin. tele, gen. teléta, pl. telci, slk. teľa, gen. teľaťa, pl. telata, telce, č. tele, gen. telete, pl. telata, č. st. a dial. i tele, týle (Jg, PSJČ), hl. čelo, gen. čeleča, pl. čelata, dl. sele, gen. selesa, pl. šeleta, plb. ti Iq, pom. celq, gen. celěca, celqca, pl. celqta, p. cielq, gen. cielqcia, pl. cielqta, br. cjaljá, cjalě, gen. cjaljáci, pl. cjaljáty, ukr. teljá, gen. teljáty, pl. teljáta, str. telja, r. st. teljá, gen. teljáti, r. telěnok, gen. telěnka, pl. teljáta, vše 'tele'.
Psi. telq nachází protějšky v balt.: vlit. telias 'tele', lot. telš, tqlqns tv. (Trautmann 317, Vasmer 3, 90, S-A1955, č. 954, Slawski 1, 99, Fraenkel 1078, Trubačev 1960, 45, SEPlb 838, Sch.-Šewc 133n; ale Briickner 61 a 1877, 144 a Smoczynski 2007, 668 mají balt. slova za přejatá ze sl., připouští to i H-K 381). Další et. výklad je však nejistý.
Nejčastěji se ve sl. a balt. slovech vidí ie. kořen *tel(H)-'nést, brát na sebe, snášet, trpět' > lat. tollere 'zdvihat, brát na sebe aj.', ř. raÁáodai 'snášet, trpět', góx.pulan, něm. dulden tv. aj. (Pokorný 1060n, Skok 3, 455, Černých 1993, 2, 233, Snoj 2003, 755 a in: Bezlaj 4, 164): pův. 'co je (do)nošené, plod, mládě' (Šmieszek, MPKJ 4, 399n, Boryš 2005, 79).
Naopak Iľjinskij (RFV 60, 422n) spatřoval ve sl. tel$ ie. *(s)tel- 'nepohnutě stát, být klidný' > lat. stolidus 'hloupý, něm. still 'klidný', lit. tilti 'mlčet' aj.
Ivanov (Etim 1981, 142) srovnává sl. a balt. slova s hurit-ským telia, tilla 'býk' a Karulis 2, 3 88 na tomto základě dokonce rekonstruuje ie. *tel- 'býk, tele'.
Šipovová (1976, 317) uvažuje o přejetí z ttat. jazyků, sr. kazaš. čagatajské tôl 'mláďata', teleutské tälin 'vemeno' aj.
Machek (s.v. tele) měl sl. a balt. výrazy za hypokoristické zkráceniny původního *vetel-, dochovaného v lat. vitulus 'mládě, tele', ř. ŠToÁov, étsáov 'mládě' (podobně už Curtius 1869, 197 a Savelsberg, KZ 19, 4, pozn. 2).
Holzer (1989, lOln) spatřuje v sl. abalt. výrazech přejetí z „temematského" kontinuantu ie. *dhěl- 'sající'.
Starší spojení se stind. táruna- 'mladý, jemný', tarna- 'tele' (MEW 348, Gorjajev 363, Mladenov 631) je opuštěno.
Nepravděpodobné je rovněž spojení s lit. lokys 'medvěd', stprus. clokisxv. (Mikkola, BB 22,245) stejně jako s izolovanými slovy: ř. sréAag 'kanec' (Bezzenberger, BB 27, 176) nebo arm. ťalun 'tlustý' (Petersson 1920, 29). bv
teneto, -a n 'tenata; Fangnetz' (lxZach)
Var.: Csl. tonoto (lxLobk), tenoto, tonoťb (MLP). Et.: Psi. teneto > sch. teneto n, tonot m., tonota
f., srb. tonoto n. (Rj), sin. dial. st. tenét m., tenétva f.,
tenětvo n. (Plet.), slk. st. tenato, teneto n, tenata pl.
(HSSlk), slk. arch. tenata pl. (SSJ), stč. teneto, tenato n.
954
teneto
terča
(MStčS), č. tenata pl., řídké teneto, tenato a, br. cjaněty pl, ukr. tenéta pl. (SUM), str. teneto, toneto (Srez.), r. arch. teneto a., r. teněta pl., dial. teneto a., tenetá f., teHéY m. (Žukovskaja, VJa 6, č. 3, 108), vše s významem 'síť k lapání zvěře, ptáků, popř. ryb', přen. 'past, léčka; nástrahy, osidla', dále též 'pavučina' (ukr. řídké, r. hovor), 'zadní část tažné rybářské sítě s velkými oky' (sin. a), 'šňůra, niť (r. dial., Merkulovová, Etim 1975,58).
Jedná se o starý psi. termín (vedle psi. *merža, v. mrěža) pro loveckou či rybářskou síť.
V psi. teneto se jednomyslně vidí ie. kořen *ten-'natahovat, napínať, k němuž patří lit. tiňklas 'síť', lot. tikls tv., stprus. sasin-tinklo 'lovecká síť, teneto', stind. tántu- 'vlákno, niť, tántram 'tkalcovský stav; vlákno', tanóti 'natahuje, rozpíná se', lat. tendere 'napínat, natahovat', teněre 'držeť, tenus 'napjatý provaz, tětiva', ř. tsívsiv 'napínat, natahovat', xévcov 'šlacha; tětiva', gót. uf-panjan 'rozpínať, sthn. denen 'natahovat, prodlužovat', něm. dehnen tv., stir. tan 'čas' aj. (Fraeakel 1098, Karulis 2, 415, Trautmaaa 323, Matzenauer 2009, 134, Lidéa, IF 19, 332, Mayrhofer 1956, 1, 475a, MEW 350, Gorjajev 364, Machek s.v. teneto, Vasmer 3, 93, Skok 3, 481, Černých 1993, 2, 235, ESUkr 5, 545, Saoj ia: Bezlaj 4, 168, ke koř. v. Pokorný 1065a, LIV 2001, 626a). V. i tetiva, tini., ti.ni.ki., težati.
Různé podoby sufixu (-eto : -oto) se obvykle vysvětlují jako náběh k vokální harmonii v psi., tj .jako výsledek působení koř. vokálu na první vokál sufixu (Vondrák 1906,1,450, Otrebski 1930, 2, 77). K ie. souvislostem sufixu v. Brugmann, IF 39, 58a, Meillet 1902,299a. Mladší -ato v č. vykládá Machek s.v. teneto analogií podle dem. -átko, Gebauer (1894,3, i, 148) však jako vyrovnání podle pl. -ata «f-kmenů neuter.
K aostratickým souvislostem ie. *ten- v. Ulič-Svityč, Etim 1965, 370, Kaiser 1990, 112aaBomhard2008, 2, 184a. vbo
teplt adj. 'teplý, vřelý; warm, heiß'
Přea též 'srdečný, vroucí', v Clem lx 'horlivý'.
Ojed. je v Supr adv. toplě a snad i toplo (aejde-li o ak. sg. a. adjektiva; v. SJS 4, 448).
Var.: I v kanonických památkách je doložeao topiv, to je vysvětlováno přikloaěním k vb. topiti 'hřát, taviť (tak Meillet 1902, 413, Vasmer 3, 94a, Varbotová 1984, 91 aj.; v. rastopiti).
Der.: teplo, teplostb 'teplo', teplota/toplota 'teplo, žár', v Clem a BesUvar i 'horlivosť; sbtepliti 'zahřát'.
Exp.: Tiktia 2001, 3, 674 uvádí jako přejetí z csl. rum. liturgický termía teplota 'obřad teplé vody v byz. církvi symbolizující sestoupení Ducha svatého' (sr. rcsl. a ukr. cirk. teplota 'vlažná voda vlévaná do kalicha před podáváním eucharistie'; Dal' 4, 748a, Žel. 2, 957).
Et.: Psi. tepl-b, všesl.: b. tópäl, mk. topol, sch. tö-
pao, srb. i tôpal, ch. dial. arch. i tepal (v. Popovic, WS17, 96), sin. tôpel i tópel, slk. č. teplý, dl. sopfy, hl. čopfy, dial. i čeply, plb. tepla (aom.-ak. sg. a., v. SEPlb 834), pom. cepli, p. ciepfy, br. cěply, ukr. téplyj, r. těplyj, vše s významy 'teplý', dále 'chránící před chladem', přen. 'srdečný, laskavý, přejícný', též 'útulný' (slk. č.), 'zámožný' (p. hovor.) aj.
Sch.-Šewc 141a vidí vliv vb. topiti jeav stsl. podobách s top-, luž. tvary vykládá hláskovým vývojem 'e > 'o před tvrdou retaicí. O takovém vývoji, projevujícím se v aěkterých sl. jazy-cícajeajako teadeace, uvažoval už Aitzetmůller, WS110, 2-8. Do psi. klade Skok 3, 481 i podobu toph, což dokládá stprus. topoaymem Taplawken, Tapelawke s významem 'teplé pole' (v. téžMažiulis 4, 183a).
Psi. tepl-b je většinou pokládáno za /-ové participium od nedoloženého primárního vb. *tepti, tepo 'hřát, být teplý', z něhož je odvozováno i kauzativum topiti 'topit, zakládat oheň' (v. Machek 1968, 640, Saoj 2003, 772a, Boryš 2005, 81 aj.; sr. též rastopiti).
Varbotová l.c. má předpoklad primárního slovesa v psi. za zbytečaý, je-li už v psi. adj. teph; kauz. topiti však teato předpoklad opravňuje (v. Boryš l.c).
Psi. teplb je příbuzné se stind. tápati 'hřeje', av. tap- tv., per. täftan 'hřát, páliť, stsev. pefa 'větřit, čichat', iú.pefur, nor. tev 'pach' (< *'horký vzduch, horko'; v. Vries 1962, 607), stir. tě 'horký', ten(e) 'oheň', dále též s lat. tepěre 'být teplý', vše z ie. *tep- 'být teplý' (v. Stokes, IF 12, 193a, Pokorný 1069a, Abajev 3, 236a, Gamkr.-Ivaaov 1984, 683, Mayrhofer 1986,1, 623a, LIV 2001, 629a, Orel 2003, 418, Vaaa2008, 614 aj.).
Het. tapašša- 'horečka, horko', které k ie. *tep- řadí Pokor-ay l.c, Furlaaováia: Bezlaj 4, 199a aj., pokládá Friedrich 1952, 211 za přejetí ze stiad. tápas 'horko', což připouští i Tischler 3, 2, 122 a Mayrhofer 1956, 1, 477.
Nejistá je příbuzaost sůb.ftoh 'ochladiť; Meyer 1891, 113 pro aě rekoastruuje *vě-top-tě, Orel 1998, 105 však vychází z *awa-taja, jehož -täja spojuje se sl. tajati 'tát, taviť; další výklady v. Demiraj 1997, 173a.
Pravděpodobaě mylaé je připojení toca. Atsäw-, B tsäp-, které uvádí Poucha 1955, 390 s významem 'hřát'. Wiadekeas 1976, 1, 525 však má význam 'roztloukat' a spojuje je se stiad. dabhnóti 'poškodit, zmenšiť (z ie. *dhebh- 'zmenšovat'); Mayrhofer 1986, 1, 694 souvislost s toca. slovy aeuvádí).
Nostratické souvislosti uvádějí Ulič-Svityč, Etim 1965, 338 i Etim 1966, 344 aKaiser 1990, 112. Také Abajev l.c. uvažuje o aostratickém původu ie. *tep- 'být teplý'. Koříaek, LF 62, 273 i Illič-Svityč l.c. upozorňují na hláskovou i sém. shodu tohoto kořeae s korejským toůp 'být horký'. žš
terca, -e f. 'tercie; Terz' (lx CMLab CMNov)
Označení pro modlitby k třetí hodiaě denní (tj. kolem devá-
955
terča
tešti
té hodiny ranní) v církevním breviári. Jde o první z tzv. malých hodinek (sr. šeksta, nona).
Et.: Jde zřejmě o novější, jen chcsl. výpůjčku z lat. tertia tv. (sr. Sleumer 2006, 773, DuCange Lat. 8, 78). vbo
tere v. tě
terovt, -a m. 'řečík terebintový; Terpentinbaum' (lx
Grig)
Řečík terebintový (Pistaciaterebinthus) je stredomorský keř nebo malý strom s opadavými listy, z jehož mízy se připravuje terpentýn.
V jiných paralelních textech je na stejném místě (Is 1,30) tbrnitht (v. tbrnithi.) a slanotokt (v. slanutikb).
Et.: Slovo nejasné, bez odpovídajících protějšků ve slovanských jazycích.
Nej de-li o chybu, pak by se mohlo uvažovat o přejetí ř. rspéflivOoq 'Pistacia terebinthus' (podrobněji o ř. slově v. tbrnithi,), silně zkráceného a s nenáležitým zakončením. ij
tert, -a m. 'soudní budova, prétorium; Gerichtsge-baude' (lxNicodNovg)
Autor památky tak označuje místo, kde byl souzen Ježíš.
V MLP 987 též tera bez uvedení významu. Var.: ternica (Vaillant 1968, 9, pozn. 13).
Et.: Csl. hapax legomenon; nejasné, bez jednoznačného příbuzenství ve sl. jazycích.
Není zcela vyloučeno, že jde o přejetí střlat. substantiva ter(r)a (< lat. terra 'země'; k et. sr. Vaan 2008, 616), doslova 'prostory kostele, kde stáli nebo seděli v řadách kněží podle svých hodností', používaného v přen. smyslu 'místo v kněžské hierarchii' (DuCange Lat. 2, 368). Hláskově by bylo přijatelné (přechod z a-km. k o-kmenové deklinaci), bylo by však třeba předpokládat značný význ. posun.
Vepřek (2006, 92n) uvažuje o souvislosti se sch. t(j)ěráncija, tfjjěrčnka, t(j)ěrba 'pře, hádka před soudem', deriváty psi. slovesa *terti 'třít' (v. trěti). Upozorňuje též na ojed. stč. substantivum těř, doložené ve Vídeňském mamotrektu (Menčík, AslPh 5,109) v kontextu, kde se latinsky vysvětluje význam toho slova: „wteri persecutus compulit", tj. „v terije člověk pronásledován, poháněn před spravedlnost" (Vepřeko.c. 92, pozn. 38). Z hláskových důvodů nejasné, jednoznačný není ani význam slova v uvedeném kontextu. Podrobněji k etymologii v. Karlíkova, SbHansack 153-158.
Syn. jsou sodilište, sodište, treste. hk
tesati, tešetb, tešo 'tesat; zimmern' (lx Supr)
Der.: tesla 'sekyra' (lxHom); protesati 'rozsek-
nouť; rastesati 'rozseknout; stíť.
Et.: Psi. tesati > b. dial. tésam, sch. těsati, těšěm,
sin. tesati, téšem, slk. tesat', tesem, č. tesat, tesám,
tešu, hl. česač, česam, pomsln. čosac, češac, češq (PWb), p. ciosač, ciosam, br. dial. cjasac'(SBrH), ukr. tesáty, tešu, r. tesat', tešu, vše 'tesat, opracovávat dřevo, kámen ap.'.
Sl. tesati, pův. snad intenzivum, nachází řadu sémanticky dobře srovnatelných slov v jiných ie. jazycích: lot. těst, tešu 'osekávat, čistiť, lit. tašýti, tašau 'osekávat, otesávať, stind. täšti, tákšati 'osekáva, opracovává', av. tašaiti 'zhotovuje, tesá', ř. TSKTíov 'tesař, staviteľ, stir. tál '(tesařská) sekyra', stsev.pexla 'sekyra', sthn. dehsala tv. aj.; vzhledem k sém. různosti už problematičtější je obvyklé spojení s lat. texere 'tkáť a heth. takša- 'spojovať (sr. pochybnosti u E-M 690 a Tischlera 3, 42n). Neshoda však panuje, pokud jde o rekonstrukci formy ie. kořene: někteří předpokládají * telíš- (Gorjajev 366, Mayrhofer 1956, 1, 468 a in: Cowgill-Mayrhofer 155n, Trubačev 1966, 152, Gamkr.-Ivanov 1984, 705n, Orel 2003, 419, Vaan 2008, 619 aj.), nověji se dává přednost formě *tetk- (LTV 2001, 63 8n, Snoj in: Bezlaj 4, 174, Smoczyňski 2007, 661, Cheung 2007, 385, Derksen 2008, 491 aj.). Někteří badatelé dokonce předpokládali, že tento koř. obsahoval zvláštní ie. konsonant: *tekp- (Brugmann 1, 790, Boisacq 951, Vasmer 3, 99, Pokorný 1058, Karulis 2, 394 a EWAhd 2, 567) nebo *tet- (Benveniste, BSL 38, 139n, Chantraine 1100, Machek, s.v. tesati).
Příbuzenstvo v kartv. jazycích hledá Žigo, JČ 41, 63, nostr. souvislosti pak Dolgopoľskij, Etim 1967, 303n. bv
tešti, tečetb, teko ipf. 'téci, plynout; fließen'; 'běžet, spěchat; laufen, eilen'
Také 'usilovat, snažit se\predi tešti 'předbíhat, předcházet', Bes též 'rozplývat se, rozpouštět se', 'prchat, míjet (o čase)'; teky, tekb 'spěšně, rychle'.
Der.: tečenije 'tok, proud', 'pohyb, běh', 'dráha', 'úsilí', teča, -e m. 'běžec' (lxLobk); dotešti 'dohonit'; istešti 'vytéci', 'vyběhnout'; obetešti 'oběhnout'; otetešti 'utéci'; potešti 'vytéci', 'běžeť; prětešti 'přeběhnout; přejít, pominout',prětečenije 'průběh'; prědetešti 'předběhnout',předetečenije 'předcházení, piedchůdcovstvV ,prěd-bteča 'předchůdce (o Janu Křtiteli)' (ř. Tipóopofioc,, Schumann 1958,50),prědetečeve 'předchůdcův'; pritešti 'přiběhnout, utéci se'; pro-tešti 'protéci'; rastešti se 'roztéci se'; setešti se 'seběhnout se, shromáždit se; seběhnout se, přihodit se', setečenije 'sběh, srocení'; utešti 'předběhnout'; ve-tešti 'vběhnout, vejíť; vestešti 'vyběhnout nahoru'; istěkati 'vytékat, prýštit'; otěkati 'otékať; prětěkati 'předbíhat';pritěkati 'přibíhat'; tokb 'mlať (pův. snad 'místo, kde běhal dobytek, atak mlátil obilí'; Šalajevová, RJNO 2 (18), 2009,118-122, ale pokládá za výchozí význam 'místo, na něž se sype zrní'), ve spojení tokb krevelkn>vi 'krvotok';
956
testi
tettka
istočbm, 'pramenitý, istočbnikb 'pramen, zdroj. Vi otokb, potoki, siticati se, takanije, točiti, vtstokt.
Komp.: blagoteča 'dobrý běžec'; mimotešti, -tě-kati 'téci mimo, odtékat'; nizbtešti 'stéci'; vodotěčb 'proud vody, bystřina' (lx Supr; i.xeiuáppovc).
Exp.: Z csl. je strum, prediteci 'předchůdce (o Janu Křtiteli)' (Tiktin2001, 3, 196), r. istóčnik 'pramen', istókVv. (Sanskij 7, 131, 134, KE SR J 134).
Et.: Psi. tekti, teko, všesl.: b. teka, mk. teče, sch. teči, sin. téči, slk. tiecť, stě. č. téci, hl. čec, dl. šac, plb. 3. sg. préz. ticě, pom. cec, p. cieč, br. cjačý, ukr. tektý, r. teč', vše 'téct, plynout (o tekutinách a podobných věcech)', také 'běžet, utíkat' (ch. dial. Skok 3, 449n, sin., stč. MStčS).
• Psi. tekti, teko < ie. *tefc>- 'běžet; téci'.
Psi. tekti, tekq nachází protějšky v řadě ie. jazyků: lit. tekéti, teku 'téci, plynout; běžet', lot. tecět, teku tv., stind. takti 'spěchá, vrhá se', av. tačaiti 'plyne, běží' (podrobně o dalších Írán. slovesech Cheung 2007, 372n s liter.), stir. techid 'utíká, prchá' (o dalších kelt. slovech Matasovič 2009, 377 s liter.), alb. ndjek 'sledovat, pronásledovat', gót.pius 'sluha', stangl. deow 'nesvobodný', sthn. dio tv. (pův. 'kdo (kolemněkoho)běhá'; podrobně EWAhd 2, 662n, Orel 2003, 419 s liter.), heth. uatku- 'skákať (sr. Kloekhorst2008,989nsliter.), toch. B cake 'řeka'. Obecně se pak rekonstruuje ie. *teku- 'běžet; téci' (Pokorný 1059, LIV 2001, 620n aj.). Nicméně toch. B cake ukazuje na ie. *tek- (Windekens 1976, 249); pak buď uvedená ie. slovajsoukontimianty u-ového rozšíření ie. kořene *tek- (Adams 1999, 249, Furlanová in: Bezlaj 4, 159), nebo sem tocharské slovo nepatří.
Nostr. souvislosti hledají Illič-Svityč, Etim 1965, 347, Kaiser (1990, Hin). bv
teti, tepeti», tepo 'bičovat, mrskat, tepat; geißeln, peitschen, schlagen' Csl. testi (VitGlag).
Der.: tepenije 'bičování'; uteti 'zbít, zbičovať.
Et.: Psi. te(p)ti, tepati, tepo > b. tépam, mk. tepa, sch. těpsti, srb. dial. tepati (Rj), sin. tépsti, slk. tepat', stč. teti, tepu (v. Gebauer 1894,3/2,154n), č. tepat, hl. če-pač, dl. sepas, plb. ti(p)st, p. dial. ci(e)pač (Karlowicz), ukr. tipáty, dial. teptý (Žel), r. st. te(p)tí, tepat' (Dal'), vše 'bít, tlouct, klepat', spec. 'valchovat' (b.), 'voch-lovať (ukr.), 'házeť (p.).
P. st. tepat 'biť (SW) je z č. (sr. Basaj-Siatkowski, SFPS1 16, 28 = Basaj-Siatkowski 2006, 392).
Psi. te(p)ti, tepo se obecně srovnává s lit. těpti, tepu 'mazať, lot. tept, tepju tv., lit. tapýti 'malovat; modelovat (z hlíny, sněhu)' (už Jagič, AslPh 2, 398, nejnověji Derksen 2008,492) a co do předpokládaného sém.
posunu ve sl. se pak poukazuje na č. mazat 'mazať i 'bíť, něm. Streich 'rána' od streichen 'natírat, mazať nebo sin. primázati 'uderiť (sr. Trautmann 319, Vasmer 3, 95, Snoj in: Bezlaj 4, l70n). Někteří dokonce rekonstruují ie. koř. *tep- 'mazať, snad totožný s koř. *tep- 'teplý' (v. tepli,; LIV 2001, 630, Snoj 2003, 759). V jistém rozporu s obojím se však zdá být pravděpodobný předpoklad, že jde o původně onom. kořen (Oehl, SbSchmidt 94n, Kořínek 1934, 267, Vasmer l.c, Machek 1968, 640, Vaillant 3, 156, Sch.-Šewc 134, Varbotová, SUaz 10, 68).
Naopak II.-Svityč 2,108 spojil sl. tepo se stsev.peffa 'tlouct' a viděl zde nostr. dědictví (souhlasili Lamprecht a Čejka, SFFBU 29, 16). Orel (2003, 415) přidal ještě vfríz. dafen 'udeřit' a sthn. bidebben 'utlačovať, ale řadí sem i uvedená balt. slova. bv
Tetint, -a m. topon. 'Tetúť (jenLudm)
Psáno i zkomoleně teginb, tigerrb, tešfTb. V Ludm označuje hrad, na němž žila sv. Ludmila. Et.: Stsl. Tetinb stejně jako toponyma Tetín, označující dvě vsi v Cechách, je poses. derivát od osobního jména Teta (sr. Profous 4, 333); není však jasné, zda toto proprium pochází z apelativa teta (Svoboda 1964, 49; v. tetika), nebo představuje hypokoristikum k nějakému jinému osobnímu jménu. bv
tetrarcht, -am. 'tetrarcha; Tetrarch' (lxZogrMarNik)
Var.: tetraarchb (Zogr), tetrachb (Nik).
Et.: Přejetí z ř. kompozita xerpa-ápxriQ, stažené Terpápxrjg, které je složeno z num. xezpa- (ze základní číslovky xéooapsq, at. Tércapeg 'čtyři') a nomina agentis -ápxng (což je jónská podoba vedle at. -apxog; v. Chantraine 120) z vb. ap/eiv 'být první, vládnout'. V antických državách označovalo vládce čtvrtiny určitého území, později panovníka menšího území pod svrchovaností Ríma. V NZ tak mj. nazýván Herodes Antipas (t 39 n. 1.); v. např. Novotný 1956, 2, 1087.
Jako hist. termín se z i., někdy i prostřednictvím lat. tetrar-chěs, tetrarcha, rozšířilo do dalších evr. jazyků: b. tetrarch, sch. st. tetrarha, sin. tetrárh, slk. č. p. tetrarcha, vsi. tetrarch, něm. Tetrarch, angl. tetrarch, fr. tétrarque, it. tetrarca aj., vše 'vládce nad čtvrtinou území'.
Stsl. synonymem je kalk četvr-btovlastbnikb, če-tvrbtovlastbCb. žš
tettka, -y f. 'teta; Taňte' (2xNom, lxBes) Také pejor. '(starší) žena' (lx Supr). V. i Tetini.
Et.: Psi. teta, dem. tetbka, všesl.: b. dial. tét(k)a, mk. tet(k)a, sch. těta, tetka, sin. téta, slk. č. teta, hl. četa, dl. sota, plb. teta, pom. cotka, pomsln. čoča (PWb), p. ciotka, ciocia, br. cětka, dial. cěcja (SBrH),
957
tettka
tělo
ukr. útka, hovor, ťótja, dial. tetka, téta, r. tetka, tětja vše 'teta, otcova i matčina sestra' (b. a stsln. Plet. jen 'matčina sestra'), přen. i 'blízká dospělá žena'.
SI. teta stejně jako řadajiných příbuzenských termínů (sr. baba, otbo.) je lalického původu, jak ukazuje i existence odpovídajících hláskových struktur označujících jiného příbuzného, sr. lit. tětis, tetě 'otec, tatínek', lot. tětis, těte tv, stprus. thetis 'dědeček', ř. homér. vok. xtíxa 'otec' (sr. Pokorný 1056, Trubačev 1959, 86n, Fraenkel 1085, Frisk 2, 860, Chantraine 1096, Kopečný, SFFBU 30, 36). Lit. řetá 'teta'je možná ze sl, jako je lot. taňte tv. z něm. Taňte. Ze sl. může být i fin. täti, est. tddi 'teta' (Mikkola 1894,4, SuoSA 3, 358), ale Rédei 794 je má za domácí, lalického původu. bv
tě part.-konj. konkl. 'pak; damť (lxZogrMar)
V apodozi v korelaci ašte - tě (v paralelních textech je ašte - to).
V Meth lx s významem part. exhort, 'nuže'.
Ve Fris II, 2 podoba te tv. (v korelaci eče - te), která může být původní (v. Kopečný, SB 2, 648-650). V této památce doloženo i zesílenější, tere 'a, pak, ale'(tato podoba může být i z téže; v. Kopečný, o.c. 650, pozn. 4).
EL: Psi. telte, rozšířené teze > b. lid. part. te 'hle, hled", sch. part. zesilovací a konj. tě 'a, pak, že ap.', dále těr(e), redukované tre, ch. dial. i tr ap. tv. (v. Rj 18, 216, Skok 3, 449), sin. tě adv. 'tehdy, tedy, tak ap.', interj. vyjadřující odmítání, výhradu, úvahu, souhlas, údiv ap, konj. těr 'a, ani, proto aj.', pom. expr. partikule akonj. tej 'a, tak'; adv. 'tehdy', pomsln. te 'pak'. Podrobný přehled významů v. Kopečný, SB 2, 648n a 655.
Z aglutinačního spojení tel to + -že (v. že) odvozuje Sch.--Šewc 1506 hl. řez, tej, dl. st. řez, kaš. též, p. řež (odtud ukr. řez, v. ESUkr 5, 534), č. též, slk. tiež, ukr. tož, r. tóže, vše s význ. 'také, rovněž'; odmítá názor Šaurův (SB 2, 672), že luž. podoby jsou stažené psi. *toje-že. Pro podoby s dlouhým vokálem (č, slk. a pomsln. adv. akonj. täi(že) ap.jje však tento výklad přesvědčivý (v. Furlanová in: Bezlaj 4, 172).
Souvisí s demonstrativem rt> (v. ti»); někdy je pokládáno za jeho ablautovou variantu (MEW 366, Furlanová l.c. aj.), nebo za pádovou podobu (lokál) zájmena (Hirt, IF 1, 29, Fraenkel 1049, Snoj 2003, 759 aj.). Naopak Kopečný, SB 2, 650 pokládá tyto part. za útvary geneticky starší a pro zájmeno rt> výchozí; tak už dříve Rosteková, která odvozuje demonstrativa z deiktických partikulí (WuS 18, 91n; v. i ta, ti, to).
Psi. part. te je nejbližší lit. part. tě 'pak, na; hle', psi. tě odpovídá lit. zesilovací partikuli tai, která v platnosti konj. uvádí vedlejší větu a má význam 'pak, tak' (Fraenkel 1049na 1071). Je ovšem obtížné určit, zda jde o slova příbuzná nebo spíše o útvary paralelní (sr.
Kopečný, Etim 1967, 28n).
Vondrák 1906, 2, 428n srovnává sl. tě se stind. u-tá 'také, a', Mayrhofer však tuto souvislost neuvádí (Mayrhofer 1956, 1, 101 a 1986, 1,212).
Hirt I.e. spojuje psi. ře s ř. enklitickou part. -re, lat. -que, stind. -ca 'a'; to všakje odvozováno z ie. enklitika *kue (v. Pokorný 635).
Dunkel, KZ 96, 184 (bez sl. materiálu) se zabývá vztahem ie. přívučné part. *tó a její enklitické varianty *-te, což by bylo možno aplikovat na psi. varianty part. ře a to (v. to); spíše však se jedná o útvary psi, bez ie. prototypů. žš
-těkati v. testi
těko v. takb
tělo, tělese/těla n. 'tělo; Leib, Körper'
Také 'eucharistie', 'mrtvola', 'postava, vzrůst', 'lidství, tělesnost, přirozenost', 'osoba, člověk', 'těleso', 'obraz,podoba; obraz, socha', 'věk; pokolení'.
Der.: tělesbtrb 'tělesný', 'přirozený', 'hmotný', tělesbno 'tělesně'; tělesbnitb 'korporál (plátno pod oltárni svátost)', s-btělesbnikb 'tvořící jedno tělo' (ř. oóoocofioc,, Leeming, Tradycje 57); tělesbskb, těleskb 'tělesný', tělesbsko, tělesbsky 'tělesně'; tělbsťvije 'podstata' (Christ).
Komp.: tělopbsanije, tělopisanije 'sloupový nápis' (ř. cmjÁoypcupía, Schumann 1958, 57).
Exp.: Ukr. tilesá, r. telesá 'tlusté tělo, hora masa', arch. i 'těla'je podle ESUkr 5, 578 z csl.
Et.: Psi. tělo, snad původní (Machek, s.v. tělo) nebo ranou analogií vytvořené (Meillet 1902, 359, Vaillant 2, 235) 5-kmenové substantivum, všesl. (kromě plb.): b. tjálo, pl. telá, rak. telo, sch. tíjeloltélo, pl. tíjelaltéla i tjelěsaltelěsa, sin. telo, gen. telesa, slk. telo, gen. -a, stč. č. tělo, gen. -a, hl. čelo, gen. -a, dl. šělo, gen. -a, pom. calo, stp. p. cialo, gen. -a, br. cela, gen. -a, ukr. tilo, gen. -a, pl. tilá, arch. i tilesá (SUM), str. tělo, gen. tělese, r. tělo, gen. -a, pl. telá, arch. i telesá, vše 'tělo' a přen. 'těleso, trojrozměrný objekt, sbor' aj.; v slk, č. a luž. se v přen. významech užívá novodobých neo-logismů: slk. teleso, č. těleso, hl. čěleso, dl. šěleso.
S psi. tělo lze nejlépe srovnat lot. těls, těls 'obraz, postava, socha'; není však jisté, zda lot. slovo je prapříbuzné (Zubatý, BB 17, 326 = Zubatý 1/2,132, Mikkola 1913, 1, 46, Trautmann 317, Skok 3, 468), nebo přejaté ze sl. (M-E 4,171, Machek, s.v. tělo, s pochybnostmi Endzelin, LF 33,117n). Blažek (red. pozn.) upozorňuje na srovnatelné výrazy v ií.: khotan. ttarandara- 'tělo', ttära-' čelo', pers. tära 'temeno', oset. tar 'hruď', stind. tarasa- 'maso', tálu 'patro (v ústech)', ale jejich souvislost se sl. výrazem je nejistá (sr. Abajev 3, 231,
958
tělo
těskt
Mayrhofer 1986, 1, 628n, 644).
Další et. je nejasná; všechny předložené výklady jsou jen nejisté domněnky.
Iľjinskij, RFV 63, 334n a KE SR J 330 spojili sl. tělo se stojatí < ie. *(s)teH- 'stáť: pův. '(stojící) postava nebo socha'.
Lewy, PBB 32, 137, pozn. 2, W-P 1, 740 a W-H 2, 655 řadili sl. tělo k ie. *tel- 'rovný, rovná země' (> stsl. tblo 'země', stind. to/a- 'plocha, rovina', stir. talam 'země', lat. tellusVv. aj.; sr. tblo); připouštějí H-K 381 a Černých (1993, 2, 234), což je však málo jasné sémanticky.
MEW 356, Vondrák, BB 29,178, Mladenov 646 spojili tělo se sl. názvy pro 'stín' stém, těm (sr. stěnb); připustil Brúckner 60, naopak zpochybnil sám Vondrák, BB 29, 248.
Machek (s.v. tělo a SbDečev 52n) spojil sl. tělo s ř. réAog 'cíl, účel': pův. asi abstraktum 'splnění účelu, realizace úsilí'; připouští Sch.-Šewc 136.
Petersson(1915,18 aKZ 47, 282) spojil sl. tělo s gót. stains 'kámen', ř. orla 'kamínek', stind. styayate 'tuhne' < ie. *stči-'tuhnout stlačovat (sr. stěna); připouštěli W-P 2, 611.
Snoj (2003, 756 a in: Bezlaj 4, 165) vykládá sl. tělo z předsl. *toil-lo- < ie. *(s)tei- 'ostrý' (ke koř. v. Pokorný 1015).
Meringer, IF 18, 280 tělo spojoval s tesati 'tesat (sr. tesa-ti), což je stejně nepravděpodobné jako Oštirovo (WuS 3, 206) odvozování z předsl. *těn-lo-, souvisícího se stind. tanu- 'tělo' nebo Ondrušovo (Slávia 45, 245n a SlavSl 23, 12n) z ie. *teuH-'nabývat na objemu'. bv
těme, temene n. 'temeno; Scheiteľ (lxMeth)
Et: Psi. těmq, gen. temene > b. téme, mk. teme, sch. tjěmeltěme, sin. téme, slk. temeno, kniž. terna, č. temeno, stě., č. kniž. témě, stč. i tiemě (MStčS), stdl. šemje (sr. Sch.-Šewc 1569), p. ciemiq, br. cémja, ukr. tím ja, r. témja, vše 'temeno, vrcholek hlavy' a přen. i o vrcholcích jiných věcí; snad sem patří i stdl. tymje tv. (v. Sch.-Šewc l.c, Snoj in: Bezlaj 4, 166).
Psi. těmq, gen. temene představuje zřejmě pův. nomen actionis tvořené sufixem -men-. Derivační základ je však nejasný.
Nejčastěji se vidí ve slovese tqti, tbno 'sekat, bíť: těmq snad pův. 'místo, po němž se bije' (v. teti; Gorjajev 364, Schrader-Nehring 1, 639, Vasmer 3, 92, Vaillant 2, 213, Pokorný 1063, Varbotová, Etim 1965,113,KESRJ331,Derksen 2008, 492); jako sém. paralela se uvádí sthn. skeitila, něm. Schei-tel 'temeno' od sthn. skeidan, něm. scheiden 'oddělovat, ale Snoj l.c. a Sch.-Šewc l.c. ji zpochybňují. Kromě toho je v tomto případě málo jasné ě v kořeni.
Trubeckoj (uDurnova, Slávia 6, 230, pozn. 1) odvozoval psi. těmq z předsl. *těgmen, derivátu od ie. kořene *(s)teg- 'skrývať (> lat tegere tv., těgmen 'kryt, pokrývka' aj.); připouštějí Slawski, SK 1, 126 aBoryš 2005, 79.
Petersson, AslPh 36,135n odvozoval psi. těmq z ie. *(s)tei-
'špičatý' (> av. staěra- 'vrcholek hory' aj.); připouští Černých 1993, 2, 235n. Z téhož ie. kořene (s o stupněm ablautu) je odvozuje Blažek (red. pozn.), který nachází souvislost s Írán. *taiga-'vrchol hory' (další v. Abajev 3, 291n).
Mladenov 631 vágně spojoval těmq se stojatí 'stát; připouští Sch.-Šewc l.c.
Machek (s.v. témě) uvažoval o spojení sl. těmq s ř. otóua 'ústa, ústí; přední část, hroť, což je málo pravděpodobně, bv
těmiže, těmb v. ti»
těrjati, -ajeti. 'pěstovat, provozovat, usilovat; trach-ten, streben' (csl.)
Et: Psi. *těrjati > sin. těrjati, br. dial. cerác' (SBrH), ukr. dial. terjáty (SUM, Žel, Hrin.), r. terjáť s význ. 'vyžadovat, požadovať (sin.), 'ztrácet' (vsi.) aj-
Do psi. lze klást i: *těrati > b. st. a dial. téram (Gerov, RODD), mk. tera, sch. těratiltjěrati, sin. st. a dial. terati (Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 173) s význ. 'hnát, honit, pronásledovat, hledat' (b., mk. sch.), 'trápit, mučiť (sin.), 'pohánět, uvádět v pohyb' (mk. sch.), 'provozovat' (mk.) aj.;
psi. *těriti > sch. st. a dial. tjeriti (Rj,Loma,Praslow. 156), stč. těřiti (MStčS), hl. čěrič, dl. šěriš s význ. 'pronásledovat, honit' (sch. stč.), 'pohánět, uvádět v pohyb' (luž.), 'běžet, běhat' (stč. luž.).
Přes sém. i formální disparátnost těchto sloves (Vasmer 3,99) se zdá, že jde nejspíš o iterativně-intenz. deriváty od vb. *terti 'třít' (v. trěti): pův. snad '(intenzivně) třít' a odtud jednak 'ničiť —>■ 'ztrácet', jednak 'uvádět v pohyb' —>■ 'být činný, usilovať; sr. Gorjajev 366, Ljapunov, RFV 76, 260, KE SR J 332, Vaillant 3, 323, Sch.--Šewc 137n, Černých 1993, 2, 240, ESUkr 5, 560 a podrobně Varbotová, Etim 1982, 25n.
Naopak Snoj (in: Bezlaj 4,174) csl. těrjati odděluje a spolu se sin. těrjati 'vyžadovať je řadí k ie. *ter-
'mluviť (> lit tarýti, het taranzi aj., v. LIV 2001, 630n).
Mladenov 498 a Skok 3, 476 uvedené sl. výrazy pochybně spojovali s r. toropít' 'pohánět, pobízet, sch. tŕpjeti 'trpět aj. bv
těskb, -a, m. '(vinařský) lis; Kelter' (2 x Tun, 2xBes) Exp.: Z csl. je rum. teasc 'lis (na ovoce, olej, vinné hrozny)'
(Tiktin2001, 3,666).
Et: Csl. těsto, odpovídájen sch. tijesakltésak 'lis,
tisk', ch. st. i t(i)jes tv. (Rj) (sin. st tisk 'tisk, lis'je podle
Plet z ch., stukr. těskb 'vinařský lis' (SStukr 2, 455) podle Čepi-
hy, Mov. 1984, seš. 2,45 ze str.), a je tak otázka, zda nejde
o expanzi z csl.
Csl. těskb zjevně představuje deverbativum v o-
-stupni kořene obsaženého v tiskati 'tlačit, tisknout'
959
těskt
(v. istiskati).
Holzer (1989, 73n) zde stejně jako v tiskati a těsny (v. těsni,) spatřuje přejetí z „temematského" pokračování ie. kořene *dheigh- 'hníst'. bv
těsktnt v. těsni,
těsiib adj. 'těsný, úzký; schmal, eng'
Také přen. 'tísnivý' (lx Const).
Csl. i těskbtrb (Nik), těskbm, (MLP).
Der.: těsniti, otěsniti ipf. 'tísnit, svírat, sužovať; utěsniti pf. 'stísnit, sevřít', ipf. utěšnjati 'tísnit, omezovat' (vše v Bes).
Et.: Psi. těstrb, všesl. (kromě plb.): b. tésen, mk. těsen, sch. tijěsanltésan, sin. tésen, slk. tesný, stě. č. těsný, stě. i teskný (Jg, Šimek, MStčS), hl. česny, dl. šěsny, pom. casni, p. ciasny, br. césny, ukr. tisnýj, r. tésnyj, vše 'těsný, úzký, malý', dále přen. 'důvěrný, blízký' (sch. slk. č. vsi.), 'tísnivý, nepříjemný' (č. arch., luž. p.), 'omezený' (b. mk.) aj.
Všeobecně se předpokládá, že psi. těsm < *těsk-m> bylo odvozeno sufixem -n-b od o-stupně kořene obsaženého v tiskati 'tlačit, tisknout' (v. istiskati; už MEW357, nejnovějiDerksen2008, 492); týž stupeň kořene je i v csl. těskb 'lis' (v. těski).
Pouze Machek (s.v. těsný a LP 5, 69, ZS1 1, seš. 4, 35) spojoval těsm, s ř. orevóg 'těsný, úzký' a jeho podobu vykládal lidovětymologickým prichýlením k tiskati. bv
těšiti, -iti, těŠQ 'napomínat, povzbuzovat; mahnen, anregen'
Také 'vést, ukazovat cestu', ve spojení rokojo těšiti 'dávat znamení'.
Der.: těšenije 'útěcha'; utěšiti 'utěšit, potěšit', 'povzbudit, posílit', ipf. utěšati 'utěšovat; povzbuzovat', refl. 'těšit se, radovat se', utěšenije, v Grš lxvbtěšeni-je, útěcha 'útěcha, potěšení; povzbuzení, posílení', utěšbn-b 'útěšný, povzbudivý', utěšitelb 'utěšitel', neutěšimb, neutěšen-b 'bezútešný, neutěšitelný'.
Komp.: Nom. pr. Voitěchi, (v. Voitěchi,).
Et.: Psi. těšiti, všesl.: b. řídké tesá, mk. teši, sch. těšitiItjěšiti, sin. těšiti, slk. tešiť, č. těšit, hl. čěšič, dl. šěšyš, pom. cěšěc, p. cieszyč, br. céšyc', ukr. tisy ty, r. těšit', vše (kromě luž.) 'těšit, utěšovat, uklidňovat' a také 'působit radost, obveselovať (b. slk. č. pom. p. vsi.), 'kojiť (luž.); v plb. doloženo jen nejisté tesqcě ptc. préz. akt. 'hračka' (v. SEPlb 835 s liter).
Psi. těšiti představuje kauzativum v o-stupni kořene k adj. tichb 'tichý, klidný'. Další et. v. tichi. bv
těštiti v. istiskati
_tetiva
tedzati v. težati tegar'b, tegnoti v. težati
tego, težese n. 'řemen; Riemen' (Parim)
lx v Zach instr. sg. tqžesenib; v Grig lx dožesemy (o patrně podle ože 'provaz').
Et.: Miklošič (MEW 350), Preobr. 3,34 a Vaillant 2, 237 přijatelně vykládali tqgo jako derivát od vb. tqg-noti 'natahovat' (v. težati); iniciální d- v Grig lze pak vysvětlit vlivem příslušného kontinuantu psi. *dqgal dqg-b 'řemen' (> sin. st. déga 'řemen, jho', Plet., br. dzjáha 'řemen, popruh', r. dial. djága 'kožený pás, řemen', SRNG; střb. degb 'řemen', Rusek, MJ 32-33, 625n, rcsl., str. degb tv., Srez., StrS, br. dial. dzjah 'pruh, pás', SBrH), COŽ je derivát od vb. *dqgnoti 'růst sílit'; sr. SM 5, 24n, SK 3, 96n, ESUkr 2,152 s liter, a nedogb). Nicméně možná je i opačná domněnka, totiž že stsl. tqgo vzniklo z psi. *dqgaldqg-b 'řemen' vlivem slovesa tqgnoti; pak by ovšem zůstávala nejasnou jeho s-kmenová morf. charakteristika.
Málo pravděpodobnou možností je, že variace násloví t-ld-reflektuje pův. variaci ie. kořene *tengh- > sl. tqgnoti, předpokládanou některými badateli (Benveniste 1935, 21, Otrebski, LP 1, 336). bv
teti, tbno 'roztínat; zerhauen' (íxFris)
Der.: otqti 'zabiť (lxLobk, SJS dod.); protqti 'protnout, rozseknouť (lx VencNik); utqti 'tnout, seknout; stít, zabiť; rastbnati 'rozštípat, rozsekať.
Et.: Psi. teti, tbno > sin. st. téti, tněm (Plet), slk. ťať, tnem, stč. tieti, tnu (v. Gebauer 1894, 3/2, 188n), č. -tnout, kniž. títi, tnu, hl. čeč, tnu, dl. šěš, p. ciqč, tnq, br. cjac', tnu, ukr. tjáty, tnuty, tnu, r. st. tjat', tnut', tnu (Daľ), vše 'sekat, bíť.
Psi. tqti, tbno má nejbližší protějšek v lit. tinti, tinu 'klepat kosu' (už Zubatý, AslPh 16, 418 = Zubatý 1/2, 122). Dále se obecně spojuje ř. téjuveiv, tújuveiv 'rezať (už Curtius 1869, 208, MEW 350) a také stir. tamnaid 'odřezává' (sr. Trautmann 324, Vasmer 3,111, Fraenkel 1099, Pokorný 1062n, Beekes 2010,1466 aj.); sporné je, zda sem patří i lat. temnere 'opovrhovať (sr. Vaan 2008, 609n s liter.). Rekonstruuje se pak ie. *temHI- 'řezat' (sr. LIV2001,625, Furlanová in: Bezlaj 4, 177). Nicméně podrobnosti hláskového vývoje v bsl. zůstávají ne zcela jasné, a Machek (s.v. títi) proto raději předpokládá dva paralelní synonymní kořeny *tenH- a *temH-. Vaillant 3,193npočítal pro bsl. s kontaminací ie. *tem-'řezať a *ten- 'napínať.
Nostr. paralely hledal Illič-Svityč, Etim 1966, 318. bv
tetiva, -y f. 'tětiva; Sehne' (lx Supr)
Et.: Psi. tqtiva > b. tetivá, dial. titivä (BDial 6,231),
960
tetiva
mk. sch. tetiva, stcharv. tetív f. (Rj), srb. tětivo a (Vuk), sln. tetiva, st. tetív f. (Piet.), slk. tetiva, st. tetívo n. (HSSlk), stč. č. tetiva, arch. a dial. tetívo a (Kott), stp. p. ciqciwa, br. cecivá, ukr. tjatyvá, dial. tatýva, tetývá (ESUkr 5,702), r. teft'vó, s význ. 'tětiva, šňůra původně zejména ze zvířecích šlach, spojující oba konce luku (samostřílu ap.)' (všesl.), 'šlacha' (sch.), 'hlavní nosný trám, břevno' (sch.), 'horní okraj rybářské sítě' (r. Vasmer3, 101).
• (1) Psi. tetiva < ie. *temp- 'natahovat, napínať. (2) Psi. tetiva < ie. *ten- 'natahovat, napínať.
(1) V psi. tqtiva se nejčastěji vidí ie. kořen *temp-'natahovat, napínať (sr. Pokorný 1064, LIV 2001, 626), k němuž se řadí lit. timpa 'šlacha', tempiú teíňpti 'natahovat, napínať, lat. tempus 'čas, průběh času', 'spánky', arm. ťamb 'sedlo', stsev. pambr 'nabobtnaly, tlustý', pomb 'oteklé břicho', 'tětiva', toch. A tampe 'moc, síla', toch. AB camp- 'moci, být s to', per. túftan 'vinout, příst' (Lidén 1906, 44 a IF 19, 33 ln, Persson 1912, 1, 485, Boisacq 942, H-K 384, Vasmer l.c., Skok 3, 464, Černých 1993, 2, 241n, Rejzek 659, Snoj 2003, 762 a in: Bezlaj 4, 177, Boryš 2005, 82, Smoczyáski 2007, 669).
Lit. temptýva 'tetiva'je nejspíše výpůjčka ze si, připodobněná sekundárně k lit. tempti (Leskien 1891, 353, Skardžius 1931, 221, Fraenkel 1080, 1085).
Ie. * temp- je />ovým rozšířením ie. kořene *ten-'natahovat, napínať (Pokorný l.c; k ie. *ten- v. LIV 2001, 626n a teneto). V. i ti.ni.ki,, tint.
(2) Mnozí badatelé však psi. tqtiva řadí přímo k ie. *ten- bez předpokladu mezistupně *temp-, sr. Trautmann 323a Pedersen, KZ 40, 206, Bruckner 64, S-A1955, č. 963, KESRJ 332, Pohl, Sprache 26, 62, v. iMerkulovová, Etim 1975, 59. Na přímější vztah koř. *ten- a významu 'tětiva' může ukazovat i av. 6anvar-tan 'tětiva' a stind. vi-tan- 'natahovat tětivu' (Abajev 3, 262, 302).
Pokud jde o slovotvorbu, hledá se v psi. tqtiva buď suříx -tiv-, doložený v č. st. stativo 'součást základní konstrukce tkalcovského stavu', sch. jěstivo 'jídlo, pokrm' (tak MEW 352, Machek s.v. tětiva, Snoj in: Bezlaj l.c), nebo spojení suříxů -t- + -/v- (takKESRJ l.c), přičemž -iv- je i v psi. *kopriva 'kopřiva' (sr. ESUkr l.c, Černých l.c). Není proto ani jasné, zda považovat psi. tqtiva za deverb. od nezachovaného *tqp-ti (Machek s.v. tětiva), nebo za denominativum od nezachovaného *tq(p)tb (Černých l.c).
Nostratické souvislosti ie. *ten- uvádí Kaiser 1990, 112n a Bomhard 2008, 2, 184a vbo
težati, -iťb 'táhnout; ziehen' (csl.) V Bes lx 'pracovať.
Vedle toho je iter. tqdzatí, težo, težetb 'zkoumat, tázat
se', 'nutiť, refl. 'přít se, hádat se', kauz. tqžití (Bes) ve spojení oko tqžití kb čemu 'upírat zrak', refl. 'tíhnout, smerovať. V csl. doloženo ipf. tqgnoti (MLP).
Der.: Oá težati: tqžanije 'práce, dílo', 'jmění, majetek' (lx Gl, kalkř. Kujpa, sr. SJS 4,559), spec. 'pole'; netqža 'lenoch'; netqžatibtrb 'nenamáhavý'; tqžar b ve spojení tqžar 'b žemli 'rolník, zemědělec' (v. i Bláhová, Slávia 68,240); tqžatel'b 'dělník', spec. 'rolník, zemědělec'; tqža, tqžb f. 'rozepře, spor, svár; pře, (soudní) proces', 'boj, potyčka'; tqžbbbnikb 'bojovník, válečník; rváč, svárlivec'; istqžanije 'získaný majetek'; otqživb ve spojení otqživyi vyjo 'tvrdošíjný' (v Grš lx otoživb); po-tqžatí sq 'usilovat, snažit se',potqžbnikb, 'pomáhač' (v NicodNovg lx potqžbnikb); pritqžati 'získat, vytěžit, opatřit si', pritqžanije 'zisk, prospěch'; s-btqžati pf. i ipf. 'získat, nabýť, 'udržet, zachovat, držet, ovládat; mít, vlastniť, 'pořídit', s-btqžanije 'získání', 'majetek, jmění', spec. 'pole, pozemek', s-btqžavati 'držet, udržovať; utqžanije 'zásluha'; vbstqžanije 'nabytí, získání' (lx Parim, ale podle SJS dod. je vb- prep.).
Od tedzati: istqdzati, -ajo ipf. 'vyptávat se, vyslýchat, vyšetrovať, 'požadovat zpět, vymáhat, vyžadovať, refl. 'radit se vespolek', istqdzanije 'vyúčtování, zúčtování' (Bes); istqdzati, -tqžo pf. 'zeptat se, vyptat se, vyšetřit', 'vyžádat (si) zpět, vymoci'; otqdzatí 'otázat se'; otbtqdzatí 'odtahovat, odvádět', refl. 'odkládat něco'; potqdzovatí 'kárat, mít za zlé, odsuzovat'; s-btqdzatí 'zkoumat, prozkoumat', 'požadovat, vymáhať, refl. 'dohadovat se, disputovat, přít se', 'být v rozpacích', ve spojení s-btqdzati sq o slovesi 'účtovať, s-btqdzanije 'spor, dohadování, dotazování', v Bes 'vyúčtování, zúčtování'; vbstqdzatí 'dotazovat se, dotázat se, zkoumat, pátrat; soudit, posoudit', 'vymáhat, vymoci něco řečí', 'utahovat, svazovat, držet na uzdě', vbstqdzanije 'dotazování, posuzování', 'vymáhání'; vytqdzatí 'vyptat se, vyšetriť (lx Christ).
Oátežiti: utqžiti sq 'tíhnout, zaměřit se' (lxBes).
Od tegnQti: istqgnoti 'vytáhnout, stáhnout (dohromady), vyabstrahovať; tqgar 'b ve spojem tqgar 'b žemli 'rolník, zemědělec';prětqgnoti 'přepásat' s ipf. prětqžati 'spřahat se, spolčovat se';prětqža 'přípřež'; pritqgnoti 'natáhnout';protqgnoti 'natáhnout, vztáhnout', 'roztáhnout, protáhnout', protqžbno 's vypětím, usilovně'; s-btqgnoti 'stáhnout, utáhnout, svázat; zkrotit', 'upevnit, zpevnit'; utqgnoti 'dosáhnout, zasloužit (si), dostat se', utqgnovenije 'zásluha'; vbstqg-noti 'stáhnout, spoutat', nevbstqžem, 'bezuzdný'.
V. i tego, težbki, tQga.
Komp.: glavotqžb m. 'šátek'.
Exp.: Z csl. je rum. arästigni 'ukrižovať, asteji 'spěchat', a stinjeni 'překážet' (Tiktin 1306, 1490, 1499), r. tjážba 'soudní
961
težati_
spor' (KESRJ), stjažáť 'získať, stjažáteľnyj 'ziskuchtivý', is-tjazáť 'mučiť (Preobr. 3, 33).
Et.: Psi. ipf. *tqgnoti, všesl.: b. tégna, rak. tegne, sch. -tégnuti, sin. st. tégniti (Plet.), slk. tiahnuť, stě. táhnuti, tiehnúti, č. táhnout, hl. čahnyč, dl. šěgnuš, plb. tqgnoti, p. ciqgnqč, br. cjahnúc', ukr. tjahtý, tjahnúty, r. tjanúť 'táhnout, vléci' (mk. sch. slk. č. luž. plb. p. vsi.), 'natahovat, roztahovat' (mk., sin. refl., luž. plb.), 'usilovať (stě.), 'dávat, dodávať (sin.), 'tížit; být těžký' (b.).
Psi. iter. *tqdzati s třetí palatalizací velár > sch. st. tezati 'tahat, natahovat, podávať (Rj), sin. st. té-zati 'tahat, natahovat', 'mučiť, 'napadať (Plet.), stč. tázati, č. tázat se 'ptát se' (> slk. kniž. tázat sa, SSJ), stp. ciqdzač 'brát v zástavu' (SStp, SW). K němu vytvořeno sek. iter. *tqgati bez třetí palatalizace velár: slk. ťahať, č. tahat, hl. čahač, dl. sěgaš, p. ciqgač, br. cjahác', ukr. tjaháty, r. tjagát' vše 'tahat, vláčet'.
Psi. kauz. *tqžiti > b. težá, rak. tezi, sch. téžiti, sin. težíti, slk. ťažiť, č. těžit, hl. cef/c, dl. šěžyš, pom. cqžěc, p. ciqžyč, ukr. tjažýty, s význ. 'těžit' (slk. č.), 'tíhnout' (sch. p.), 'toužit, dychtit, usilovať (sch. sin.; v sin. z ch., Plet.), 'tížit, doléhat, zatěžovat' (jsi. luž. pom. p. ukr).
Stsl. tqžati, pův. snad také iter, odpovídá jen sch. st. težati 'pracovať (Rj), sin. st. téžati 'tížit, zatěžovat' (Pleť).
• Psi. *tqg- 'táhnout, vléci'<ie. *tengh- 'táhnout, natahovat'.
Psi. slovesný kořen *teg- 'táhnout, vléci' nachází protějšky v řadě ie. jazyků: av. Oaňj- 'táhnout, natahovat luk', oset. tyn$yn aj. (v. Cheung 2007, 392n s liter.), toch. AB tank- 'bránit, zastavovať, lit. tingús 'líný', stsev. pingr 'těžký' a snad i lat. těma, -ônis 'hřídel' a sthn. díhsala 'oj' (v. EWAhd 2,640n, Vaan2009,610 s liter.). Rekonstruuje se pak ie. *tengh- 'táhnout, natahovat', nejspíš rozšíření ie. kořene *ten- tv. (v. teneto, tetiva, tiniki; sr. Pokorný 1067). Illič-Svityč (Etim 1965, 370) hledal pro ie. *tengh- už nostr. původ. bv
težbkb adj. 'těžký; schwer'
Také 'závažný, důležitý', 'těžký, obtížný, nesnadný', 'těžký, vážný, zlý', 'dravý, zuřivý', přen. 'obtížený, unavený', v hudební terminologii glasb tqžbkb, podle StslS 717 'sedmá tónina v cirk. zpěvu' (ř. rjyoq fiapvc).
Adv. težbko 'těžce, obtížně', ve spojení vb tqžbko bytí 'být zatěžko, být na obtíž', tqžbcě 'těžce, obtížně', 'dravě, zuřivě';
Der.: otežbčiti 'obtížit' (lx Gl), otežbčati 'ztěžk-nout, stát se těžkým', 'unavit se', otqžbčavati, otqžb-čevati 'stávat se těžkým'; utqžbčiti 'zatížit, obtížit'.
Od původního nerozšířeného adj.: tqžii 'těžší'; otqžati
_theologb
pf. 'stát se těžkým, ztěžknouť, ipf. 'zatěžovat'; tqgo-stb 'břemeno, váha, tíha', 'těžkost, obtíž, nesnáz', 'vážnost, důstojnost'; tqžestb 'břemeno, váha, tíha'; tegota 'břemeno, váha, tíha', 'těžkost, obtíž, nesnáz', 'vážnost, důležitost', tqgotbm, 'těžký, obtížný', tqgo-titi 'zatěžovat', otqgotiti, otqgbtiti 'obtížit', otqgotěti, otegbtěti 'stát se těžkým, ztěžknouť; utqžiti 'zatížit, obtížit'.
Od adj. s jiným rozšířením: tqgbčiti 'zatěžovat' (lx Slepč); otqgbčiti, otqgočiti 'obtížit', otqgbčati, otqgo-čati 'stát se těžkým, ztěžknouť.
Komp.: tqžbkosrbdb 'mající těžké, zatvrzelé srdce' (ř. j3o.pvKÓ.pôioz, Schumann 1958, 57).
Et.: Psi. *tqžbkb, všesl.: b. téžák, rak težok, sch. téžak, sin. téžek, slk. ťažký, č. těžký, hl. čežki, dl. šěž-ki, plb. adv. tqsťů (v. Olesch 1983,1144), pom. cqžki, p. ciqžki, br. cjážkí, ukr. tjažkýj, r. arch. tjážkij, vše 'těžký' a přen. 'těžký, namáhavý, nesnadný, velký' aj.
Vedle toho lze předpokládat i adj. *tqgbkb, dosvědčené jednak v stsl. tqgbčiti, jednak možná v steh. tehak (Rj), č. dial. těchce 'těžce' (Hujer, LF64,140), sin. st. tehkóta 'závažnosť (Pleť).
Nerozšířenou formu snad reflektuje r. dial. tjagój 'těžký' (Dal').
Adj. *tqžbkb a *tqgbkb zjevně představují výsledky častého fc-ového rozšíření převádějícího neproduktivní morfologické typy k typům produktivním (v. Vykypel 2004,108n s liter.), ale jejich poměr není zcela jasný. Většinou se považuje za primární *tqgbkb jako rozšíření pův. M-kmenového adj. *tqgb, dosvědčeného lit. tingús 'líný' a stsev. pungr 'těžký', a *tqžbkb se pak vykládá jako analogické buď podle kompa-rativu *tqžbjb (Brugmann, IV1, 493, Trautmann 318, Vasmer 3, 167, Vaillant 2, 575, Smoczyríski 2007, 679), nebo vůbec podle derivátů S -ž- (Vondrák 1906, 1, 456, Vaillant, RÉS 9, 8, Preobr. 3, 34, KESRJ 346, Snoj in: Bezlaj 4, 178); Trubeckoj (BSL24/1, 136) mělžza výsledek expresivní palatalizace. Lze však i předpokládat pův. nebo paralelní /-kmenové adj. *tqžb (Meillet 1902, 327, Birribaum-Schaeken66n, Boryš 2005, 83); *tqgbkb by pak mohlo být analogické podle opozita Ibgbkb 'lehký' (Havlová ústně; obecně k tomu Hujer, LF 42, 22).
Dále se sl. adj. všeobecně řadí ke slovesnému kořeni *tqg- 'táhnout, vléci' (v. težati). Pouze Machek (s.v. těžký) je od něho odděloval; připouštěl to i Osten-Sacken (LF 33, 261n). bv
theologb, -am. 'teolog; Theolog'
Vždy jako přízvisko evangelisty Jana nebo sv. Řehoře Na-ziánského.
Var.: feologb,felogb (ConstNom).
962
theologa
ticht
Et.: Přejato z řeckého OsoAóyogtv., a to je z ř. Osóg 'bůh' a ř. -Xóyoq, jež je ve složeninách činitelským jménem k základnímu slovesu, zde k Xéyco 'sbírám; Čtu; mluvím' (Chantraine 429).
Jako evropeismus se slovo rozšířilo do dalších slovanských jazyků: b. mk. teolog, sch. teolog, sin. teolog, slk. teolog, č. teolog, hl. teolog(a), dl. p. teolog, br. teólag, ukr. r. teolog.
Synonymajsou bogoslovb, -bCb. vbo
tlriimijant, -am. 'kadidlo; Weihrauch'
lx ve spojení vb god-b tbmiěna 'v době zapálení kadidla' (L 1, 10 Zogr Mar As Ostr Nik).
Var.: První slabika s četnými var.: thu-, thb-, the-, t(h)~b-, ta-, te-, ti-,fu-,fe-,fi- aj.; v. Diels 1963, 1, s. 27n, pozn. 8, s. 45n, pozn. 31.
Der.: Jen v Supr lx tbmbjanbľľb ve spojení tbľľibjanb-noje každenije 'okuřování kadidlem', thbtnbjanbnica 'kadidelnice', thiimijatosbn 'b 'kadidlový' (podle SJS 4, 1040 snad místo *thůmijamatosbtrb, což nepokládáme za nutné), jen v Bes vb. (se suf. -sati, častým u přejatých sloves, sr. liturgisa-ti, skan-bdalisati aj.) těnibjasati, v Uvarfenibjanasati 'oku-řovat kadidlem' (tak v Konzalově vydání Bes, sv. 2, 968).
Et.: Přejato z ř. Ovjuíajua 'vonná pryskyřice z jižních dřevin sloužící jako kadidlo' (z vb. Ovjuiáeiv 'zapalovat vonné látky, okuřovat kadidlem, přinášet zápalnou oběť'); v. Matzenauer 1870, 342, Skok 3, 441, Snoj in: Bezlaj 4,167 aj. Koncové -m> vysvětluje Vasmer 1907, 283, pozn. 2 slovanskou disimilací m - m> m - n;\aki Skok l.c. Pičchadzeová, NREt 231 pokládá za možné, že zdrojem přejetí byla vglat. podoba, v níž už byla disi-milace provedena (sr. stfr. timoine tv.). Změna rodu je připisována analogii podle syn. livam>; v. Vasmer 3,209.
Z ř. bylo toto kulturní slovo přejato do sl. jazyků s četnými var.: b. tamján, temján, dial. itimján ap., mk. temjan, sch. támjan, tamijan, timijam, timjan ap., sin. temjan, st. temian, slk. temian, tymian, stč. tymián, stp. tymian, temian, hr.fimiján, ukr. r.fimi-ám, vše 'kadidlo, vůně kadidla', ve vsi. i přen. 'vychvalování, podkuřování'. Není jisto, zda z téhož pramene pocházejí názvy vonných rostlin, které sloužily k vykuřování, k léčení a jako koření: sin. tímijan, st. i timos, timus, times, slk. temian, tymian, č. tymián, dymián (sr. slk. demutka, dýmutka, něm. dial. demut, v. Machek 1954, 202), hl. tymian, dl. tymjan, pomsln. timon, p. tymian(ek), r. timjän, timián, s významem 'tymián, mateřídouška aj.' Někteří (E-M 691, W-H 2, 680) je mají za přejetí z ř. Ov/iovl-oq 'tymián' (podle Chantraina 445 'druh saturejky'; Beekes 2010, 563nmá Oójioq zapředřecký název rostliny), které se rozšířilo prostřednictvím lat. thymus a v evr. jazycích se stalo bot. termínem (něm. Thymian, angl. thyme, fr. thym, it. timo, ir. tim aj.). Jiní je spojují s uvedenými názvy kadidla, protože aromatický tymián byl pálen při zápalných obětech (Snoj in: Bezlaj 4, 181, Kluge-Seebold 2002, 916 aj.). žš
ti konj.-part. 'a, pak; und, damť
Jako konj. kopulativní spojuje numeralia: pgti des^tb ti peti lětb. Dále má význam adverz. 'ale, a přece, a přesto' akonkl. 'tu, tedy'. Part. má význam exhort, 'hle, nuže', též koroborativní a afirm.
Et.: Psi. ti, doložené hojně v stsl. (ale zcela chybí v Ev a Psalt) a csl., vyskytuje se v dalších sl. jazycích jen reliktově, převážně jako koroborativní a afirm. partikule, připojovaná k jiným part., konj. nebo plnovýznamovým slovům: sch. niti, nit 'ne, ani', arch. iliti 'nebo, či', núti interj. 'hle, hleďme' aj., sin. niti 'také ne, vůbec ne', ánti 'vždyť, přece', nút(i) 'hle' aj., č. ať, stč. i ati, neboť, vždyť, dial. toť, arch. měli 'on měl' aj., stp. part. afirmativní ci, -č, dále alboč 'nebo', otoč 'hle', p. arch. alič tv. aj., snad i br. dial. ci 'nebo' (SBrH, v. i Kopečný, SB 2,120), dále ukr. dial. ty 'cožpak' (ESUkr) a str. adjunktivní part. ti.
Patří sem pravděpodobně i mk. konj. tiki 'a (tak)' < ti + zesilovací part. -ki; v. Kopečný, SB 2, 658.
Formální shoda s dativem pron. 2. osoby sg. vedla k tomu, že part. ti byla spojována buď s tímto zájmenem nebo byla pokládána za pádový tvar (lokál nebo nom.-ak. pl.) demonstrativa to a že byla hledána ie. příbuzná slova: lit. dial. teip 'tak, tedy, rovněž', ř. dór. tsíôs 'zde', gót. pei 'že' (v. Brugmann U/2, 709, Vondrak 1906, 2, 427, Feist 1939, 493, Fraenkel 1049n, Slawski 1, 97 aj., Blažek (red. poznámka) srovnává s khotan. ttí 'pak'; Lehmann 359 připouští, že gót. slovo je útvar germ., bez ie. souvislostí). Spíše však je základem uvedených slov upozorňovací interj ekce, zníž vznikla partikule, deiktické zájmeno i konj. ajejíž ie. souvislosti jsou dány paralelním vývojem (takKopečný, TLP3,182na SB 2,656n, Isačenko, ScSl 16,197-203). Svědčí o tom i velká variabilita (-ových partikulí: ta, tě, te, ti, to (v. ta, tě, to). žš
ticht adj. 'tichý; still'
Také 'mírný', 'laskavý, vlídný, přívětivý', 'klidný, pokojný'.
Der.: tichostb 'tichost, mírnost; ticho, kliď, s-b tichostijo 'tiše, mírně', netichostb 'neklid, nepokoj'; tichota 'tichost, mírnost'; tišina 'ticho, kliď, přen. 'přístav'; ti šiti 'tišit'; otišije 'tišina, útočiště', otišati 'utišovať; utišiti (se) 'utišit, uklidnit (se)', utišati s% 'utišovat se', utišiteľb 'tišitel, utišovateľ.
Et.: Psi. tichb, všesl.: b. tich, mk. tivok, poet. tich, sch. tíh, sin. tíh, slk. č. tichý, hl. čichi, dl. šichy, plb. taix'e, pom. cěchi, p. cíchy, br. cíchi, ukr. týchyj, r. tíchij, vše 'tichý, nevydávající zvuky, slabě znějící' a přen. 'klidný, mírný', 'mlčenlivý', 'tajný'aj.
K psi. tichb patří jako kauzativum v o-stupni kořene vb. těšiti (v. těšití). Obě slova nacházejí dobré
963
ficht
tina
formální protějšky v balt. jazycích: lit. teisús 'spravedlivý, správný', tiesůs 'přímý', tiesá 'pravda', ties-ti, tiesiú 'rovnať, lot. ti esa 'právo, soud', tiešs 'přímý, bezprostřední', stprus. teisi 'česť, adv. teisíngi 'čestně, slušně'; lit. taisýti 'vylepšovat, opravovať, lot. taisít 'dělat, zhotovovať. Pro sl. se přitom počítá se sém. posunem 'rovný' —> 'tichý, klidný' (už Brandt, RFV 25,28, Pedersen, IF 5, 41); jako sém. paralela se uvádí it. piano 'plochý, rovný' i 'tichý' (už Grünenthal, AslPh 38, 139). Sr. M-E 4, 124, Brückner 61, Vasmer 3,102,109, Slawski 1, 99, Skok 3, 468, Sch.-Šewc 139, Karulis
2, 400, Borys 2005, 78. Zda lze na tomto základě rekonstruovat ie. *teis- (Černých 1993, 2, 246), je však nejisté, stejně jako je nejisté příbuzenstvo v jiných ie. jazycích.
Mladenov (AslPh 34, 401) sem řadil stir. toisc 'potřeba, přání' (souhlasí ESUkr 5, 577).
Hláskově nevyhovuje starší spojení se stind. tíišnTm 'tiše', av. tušni- 'mlčky' (MEW 356, Fick 1, 57, 222), stejně jako předpoklad kontaminace *tüs- a *tik > lit. týkas 'tichý, klidný' (Zubatý, BB 17, 326 = Zubatý 1/2, 132), protože lit. slovo je spíš přejetí ze sl. (Fraenkel 1090 s liter.). S-A(1955, č. 960) naopak předpokládali, že lit. slovo je prapříbuzné a od společného základu bylo sufixem -so- odvozeno sl. tichy.
Snoj (2003, 764 a in: Bezlaj 4, 180) vyvozuje sl. tich* z ie. *těig*h-so- 'trpělivý, mírný', der. od ie. *teig*h- 'vydržet' > stind. títikšate 'vzdoruje', gót. stiwiti 'trpělivost', lit. stigti 'postrádat, trpět'.
Holzer (1989, 96n) vidí ve sl. tich*, těšiti přejetí „tememat-ského" kontinuantu ie. *dhěi- 'sáť.
Machek (1968, 642n) odděloval sl. těšiti, jež spojoval s výše uvedenými balt. slovy, a tich*, které odvozoval z předsl. *tís- a spojoval s lit. tylús 'tichý, mlčenlivý', tylěti 'mlčet', tilti 'utichnout', lot. stilt 'uklidnit se', něm. still 'tichý'. bv
tikt, -a m. 'zrcadlo; Spiegel' (lx Supr)
Csl. tik(-b)rb, tikra, tykf-bjrb aj. (v. MLP989n, Srez.
3, 958, 1072).
Et.: Stsl. tikb je přejetí z protob., sr. čuvaš. tögör, tdgar 'zrcadlo', kirg. tögürök 'kulatý', krymskotat. tögäräktv. aj.; téhož původu je i maď. tükör 'zrcadlo' (sr. MEW 356, Vasmer 3,104, S-A1955, č. 964, Trubačev, Etimlssl 4, 167, Räsänen 492, MTESz 3, 1010, EWUng 1566 s liter.).
Spojení stsl. slova s lot. tikat, lit. týkoti 'číhať (M-E 4, 200) je nepravděpodobné. bv
timěnt adj. 'bahnitý, blátivý; schlammig, kotig' V Bon i h>měm>.
Der.: timěnbn-b tv. (Lob); timěnije (v Bon tbměnije) 'bahno, bláto, bažina'.
Exp.: Z csl. je r. st. timénije 'bahno, bláto' (Dal').
Et.: V j iných sl. jazycích stsl. timěm> nachází jen nejistý protějšek v č. dial. timenec 'nečistota na dobytku' (Kott 4, 85). Č. st. timeno 'bláto' (Kott l.c.) je zjevně neologismus.
Stsl. timěmJQ nejspíš látkové adj. odvozené od ^-kmenového subst. ti my, gen. timene (Schmidt 1895, 109, Pedersen, KZ 38, 351, Vasmer 3, 105, Vaillant 4, 457), snad doloženého v rcsl. lok. timeni 'bláto' (Srez. 3,959).
Dále se stsl. slovo spolu s psi. *tina 'bahno, bláto' (v. tina) obvykle řadí k ie. *teH2- 'tát, rozpouštět se', obsaženém ve sl. tajati 'tát' (v. tajati; Trautmann 323, Vasmer l.c, S-A 1955, č. 965, Pokorný 1053, Vaillant 2, 216 a 4, 588, Černých 1993, 2, 244 aj.).
Naopak Iľjinskij (RFV 69, 22n) zde méně pravděpodobně viděl ie. koř. *stäi- 'tuhnout' (v. stěna). Machek (s.v. temenec&lS 72,73n) nepravděpodobně hledal spojení s ř. xekfia 'bažina, bláto'.
Nejasné zůstává, zda sem patří i stč. témenec, týmenec, temenišče (MStčS, Jg), č. lid. a dial. temenec (PSJČ, Machek 1968, 639) 'pramínek, studánka', 'bažina, mokřina', hl. tymjo, gen. tymjenja, dl. tymje, gen. tymjenja 'bažina, močál'. Machek l.c. připouštěl, že zde splynula dvě slova, jedno snad derivát sl. tekti, ie. *tek>- 'téci' (v. testi), příp. praevropského původu, druhé příbuzné s psi. *tina 'bahno, bláto'. Sch.-Šewc 1570 vágně předpokládá, že jde o der. různých podob ie. kořene *steH- 'stáť. Iľjinskij (Slávia 9, 588) luž. slova vůbec odděloval. bv
timiant v. thiimijani
timpant v. tiim(i>)pani>
tina, -y, f. 'bahno, bláto; Schlamm, Koť (Supr)
Der.: tinbm,, tinavb 'bahnitý, blátivý'.
Exp.: Z csl. je rum. tina 'bláto' (Tiktin2001, 3, 686).
Et.: Psi. *tina > b. tinja, st. i tina (Gerov), mk. tinja, stč.(?) tina (Kott 4, 86, ale s nejasným udáním pramene), br. cína, dial. i ciná (SBrH), ukr. dial. týna (Žel., ESUkr), r. tina, s význ. 'bahno, usazenina, močál' (b. mk. stč.), 'porost z vodních řas, žabinec' (vsi.).
Psi. *tina není slovotvorné příliš jasné. Nejspíš se jedná o mladší přetvoření nějakého staršího útvaru (Pedersen, KZ 38, 351), a pak -n- představuje strukturní formant převádějící slovo do produktivních morf. typů (Slawski, SK 1,116), neboje *tma ze staršího *tim-na, vytvořeného na bázi téhož kmene jako v *timen-tv. (v. třměni; Meillet 1902, 447, Trautmann 323, Otkupščikov 1967, 45, KESRJ 333, ESUkr 5, 569 aj.).
V ie. souvislostech se pak psi. *tina obvykle řadí ke koř. *teH2- 'tát, rozpouštět se', obsaženém ve sl. tajati 'táť (v. tajati; Trautmann 323, Vasmer 3, 106, Pokorný 1053, Vaillant4, 588, Černých 1993,2,244, Adams 1999,298 aj.).
Iľjinskij (RFV 69, 22n) zde méně pravděpodobně viděl ie.
964
tisa
koř. *stäi- 'tuhnout' (v. stěna): pův. 'stojatá voda'. Machek (s.v. temenec a LF 72, 73n) psi. *tina nepravděpodobně spojoval s ř. xéÁ/ua 'bažina, bláto'. bv
tinovb adj. 'zeravový, tújový; Thuja-' (lxHval)
Doloženo pouze ve spojení drěva tinova jako ekvivalent ř. švÁov Oúlvov (Ap 18,12) ve smyslu 'cenné dřevo'.
Et.: Přejato ze střř. adjektiva 6vivogtv., k jehož základu byl připojen sl. sufix rel. adjektiva -ov-b (podrobněji k výkladu ř. slova v. fini.ni,).
Vzhledem k jinému der. formantu lze předpokládat, že finovi) a finifľb tv. (v. fini.ni.) jsou dvě samostatná přejetí ze stejného řeckého zdroje. 77
tinb, -i f. 'řemen; Riemen' (lx Supr) Csl. i 'bič' (MLR Srez.). Et.: Nejasné.
Nejspíše zde můžeme vidět zdloužený stupeň od reduk. stupně *tbn- základního kořene *ten- 'natahovat, napínať, který je např. i v psi. *teneto (S-A1955, č. 966, Vaillant 4,26, 28). Další et. v. teneto, tetiva a také ti.ni.ki,. UžMiklošič(MEW351)řadilň'«bkekoř. *teg- 'táhnout, vléci', který také patří k Hen-, v. težati.
Proti tomuto výkladu je však Vasmer (3,106), který slovo řadí k psi. *tbno, *teti 'taout,roztínať,v.teti. vbo
-tirati v. trěti
tisa, -y f. 'něj aký jehličnatý strom (cedr?); einNadel-
baum (Zederbaum?)' (lx Sin Grig)
V Sin doloženo jako glosa k kedri livamskyje.
Csl. i tis-b 'tis', tisa 'borovice' (MLP 990).
Der.: kol. tisije 'cedroví' (Parim), csl. adj. tisovb 'cedrový' (MLP).
Exp.: Z csl. jsou rum. tisa 'tis' (Tiktin2001, 3, 692) amaď. tisza, doložené v tiszafa 'tis' (Kniezsa 524, EWUng 3, 1521), pokud nejsou přejata z živýchjsl. jazyků.
Et.: Psi. *tisT>, *fisa, všesl. > b. tis, arch. tisa (Ach-tarov 1939,291), mk. tisa, sch. fis, tisa, sin. fis, tisa, slk. tis, dial. i tisa (archiv JÚĽŠ), stč. č. tis, hl. cis, dl. sis, plb. doloženo pouze v hydron., např. téisé los, atopon., např. teisůova (Rost 1907, 428), kaš. cěs (Sychta 1, 130), p. br. cis, ukr. tys, r. tis, vše 'tis', v dial. a ve starších jaz. označuje i jiné jehličnany, zejména 'jalovec' (mk. Simonovič 1959, 252, luž. dial. Sch.-Šewc 1,140), 'modřín' (srb. tis Vuk 764, č. dial. archiv ÚJČ, p. dial. cis Dubisz 1977, 22, ČÍS MAGP 11, 158) a 'cedr' (stč. archiv stč.).
Slovo etymologicky nejasné (Trubačev, SUaz 1993, l2n), bez náležitých paralel v ostatních ie. jazycích. Proto někteří autoři uvažovali o starém přejetí z blíže neznámého jazyka (Slawski 1,103, Vasmer 3,107).
Nejčastěji se sl. tis-b srovnává s významově stejným a formálně blízkým lat. taxus 'tis', potíže však činí hláskové rozdíly (sl. -z-: lat. -a-). Machek (1954, 35 aLP 2,152) je vysvětluje společným praevropským původem (tak i Skok 3, 473). Trautmann 325 rekonstruuje bsl. *fíša- < ie. *fíkso- (podobně i Specht 1947,63), v jehož základu je ie. dlouhý diftong (v lat. je ovšem vokál krátký). Friedrich (1970, 125) nechává otázku koř. vokálu otevřenou, neboť rekonstruuje ie. *tVkso-(V']Q za libovolný vokál). Rada lingvistů však spojení sl. tis-b a lat. taxus z hláskových důvodů odmítá (např. Hehn 1911, 532, E-M 678 aj.).
Nesprávný je Miklošičův názor (MEW 424, s.v. iva) o přejetí sl. tis-b z lat., protože lat. taxus by do psi. dalo *tosb. Sr. také ré-torom. tasch, taisch, stprov. teis 'tis' (HWbRät 900), jež by mohlo vést k úvahám o rané rom. výpůjčce (naznačil Blažek, red. pozn.).
Lat. taxus se často spojuje s ř. xó£pv 'luk' (původně 'z tisového dřeva'?) (Schrader, BB 15, 289, Schrader-Nehring 1, 224 a 2,166, Moszyáski 1957, 45 aj., odmítá Chantraine 1125; za slova příbuznáje považují nejnověji Vaan 2008, 607 a Beekes 2010,2, 1493). Toto spojení má věcný základ, neboť tisové dřevo bylo ve starověku vyhledávaným materiálem na výrobu luků (EIEC 655), sr. i něm. dial. Bogenbaum, Bogenholtz 'tis' (Marzell 4, 658); podrobněji v. Janyšková, SbErhart 91-98, kde je podán i et. výklad dalších názvů tisu ve slovanských jazycích.
Ř. xó£pv se zpravidla považovalo za výpůjčku Írán. (skyt-ského) *taxša-, doloženého v nper. ta/š 'luk' (W-H 2, 653, Frisk 2, 910); existence ř. dial. (mykénského) to-ko-so-ta 'lukostrelec' však přejetí z Írán. zpochybňuje (Beekes l.c).
S lat. taxus a ř. xó£pv spojují někteří autoři ještě stind. název nějakého blíže nespecifikovaného stromu *takšaka- (W-H l.c, Menges, Orbis 19/2, 520, odmítá Mayrhofer 1956, 1, 467n).
Pokus vysvětlit lat. taxus a ř. xó&v z ie. kořene *teks- 'vyrábět, tesať (sr. sl. tesati ap.) (Hehn 1911, 53 ln, Bertoldi, WuS 11, 155n) nepřesvědčuje z hláskových důvodů, neboť bychom nemohli vysvětlit ř.     od uvedeného kořene je ř. xškxojv 'tesař'.
Mann 1984,1673 spojil lat. taxus se střhn. dehse 'borovice' (Lexer 1906, 33), jež by snad mohlo (dle Blažka, red. pozn.) představovat alpský substrátový termín doložený rétorom. dasch, desch 'jedlová větev' < předrom. *dásia (HWbRät 243).
Další výklady: Trubačev (SUaz 1993,13naPalaeosl. 5,19) považoval sl. tisb za přejaté z dácko-tráckého *tíso-, jež vysvětloval rovněž z ie. kořene s význ. 'tesať, rekonstruovaného ovšem v podobě *teks-; -T- v konstruktu *ň~so- objasňoval specifickými střídnicemi v jazykovém prostoru dácko-tráckém.
Brůckner (64 a KZ 48, 222) spojil z hláskových důvodů nepřesvědčivě sl. tisb s p. dial. cigiedí 'houští', podobně Moszyáski (1957, 52na JP 33, 355), který rekonstruoval sl. *tigsb z ie. *teg-l*tog- 'tlustý, hustý'. Sl. tisb by tak byl pův. *'strom s hustou korunou' (Moszyáski 1957, 49).
Schuster-Šewc (1, 139n a LISL 19/2, 164) vyšel dokonce
965
tisa
tltkt
z ie. onomatopoického koř. *(s)teig- 'strkat; špičatý, pichlavý, ostrý' a rekonstruoval rovněž sl. *tigsh, k němuž navíc připojil stsl. stěžen 'sloup, opora' a stogb 'stoh'.
Menges (Orbis 19, 1, s. 520-525 a Menges 1979, 205n) posouvá příbuznost až do nostr. období, když spojil ie. *taks-l *tiks- (> sl. tisy, lat. taxus, stind. *takšaka-) s protoural.-altaj. *taqsal*taqsyl*tyqsal*tiksi aj., označujícími nějaký jehličnatý strom (modřín, tis, jalovec). 77
-tiskati, -tisnoti v. istiskati
tišiti v. ticht
titblt, -a m. 'nápis, nadpis; Aufschrift, Inschrift' VNomjako právnický termín 'titul, kapitola právní
sbírky'.
Var.: titbla f., tith> m.
Exp.: Podle ESUkr 5, 575nje ukr. týtla, týtlo 'grafické označení zkratky nad řádkem v ř. a stsl. rukopisech' z csl. Podle Newerkly 2004, 583 je z csl. i stě. titl, č. slk. odborné titla 'znaménko nad písmenem označující zkratku' (podle H-L 483 však z něm. Titel). Týž výklad naznačuje Tiktin2001, 3, 693 pro rum. titulů, st. titlä 'nápis, nadpis'.
Et.: Přejato ze střř. títXoq 'nápis, titul', což je výpůjčka z lat. titulus 'nápis, nadpis; titul, (čestné) jméno; sláva, pocta, vyznamenání; záminka', pozd-nělat. i 'právní důvod; název knihy', jež je nejasného původu (Vasmer 1909, 202n, Vasmer 3,108, Bauer 1958,1624, Lid.-Sc. 1799, W-H 2, 686n).
Slova z živýchjsl. jazyků - b. titla, vak. titla, sch. titla - je možno se Skokem (3, 475) považovat za balkánský grecismus; ten se pak mohl rozšířit i k dalším sl. jazykům: p. tytel, br. cítia, r. títlo, titla, nejde-li ovšem všude o expanzi z csl. (sr. výše pro ukr., č. a slk.; v KESRJ se tak vykládá r. títlo); vše s význ. 'grafické označení zkratky nad řádkem v ř. a stsl. rukopisech', b. i 'titul, společenská hodnosť.
Do sl. jazyků bylo dále přejato i lat. titulus: b. titul (RBKE), mk. titula (RMJ), sch. titula, titul (Rj), sin. titula, st. titul (Snoj 2001,767), slk. už st. titul (HSSlk), stě. č. titul, st. tytul (Gebauer 1894, 3,1, 80, Jg), p. tytul (Briickner 590, SJP), br. týtul (TSBr); z p. je pak ukr. týtúl, tytúla (ESUkr 5, 575n), vše s význ. 'titul, vyjádření společenské (stavovské, akademické, úřední aj.) hodnosti', 'nadpis, název (knihy, článku, odstavce ap.), titulní list, záhlaví', dále 'důvod, opodstatnění, záminka, právo' (mk., slk. kniž., č. kniž., p., br., ukr.). Sin. titel a hl. titl, titul, st. též tyti, tytul, tityl 'společenská hodnosť, 'název, nadpis'jsou z něm. Titel tv. (Snoj l.c, Sch.-Šewc 1507). R. titul 'titul'je podle TolkSRJ přejato z lat. přes p., zatímco titul 'záhlaví knihy' z lat. přes něm. Titulus. vbo
-tlačiti v. protlačiti
-tlapiti v. vistlapiti
tlěšti, ttbčeťb, tltkQ 'tlouct, bít; schlagen, prügeln'
Také 'klepat, bušit', 'roztloukat, drtit'.
Der.: thknoti 'uhodit, udeřit; zatlouct, zaklepat, zabušit'; v Bes tl-bcatí 'tlouct, bušit', tl-bcanije 'tlučení, bušení'; sUlěšti 'roztlouct, rozdrtiť. V. i protlačiti.
Exp.: Z csl. je snad rum. a stílci 'zmlátiť (Tiktin 1496).
Et.: Psi. *telkti, *tblkq, všesl. (většinouzevšeobecněla préz. forma kořene, sr. Vaillant 3, 163n) > b. st. tläkä, tläčá (Gerov), dial. tälčá (Hora; RODDjenrefl.), mk. tolče, tol-či, sch. túči, túči, túčěm, ch. st. i tliči (Rj), sin. tólči, tólčem, dial. i tléči (Plet., Snoj in: Bezlaj 4,193), slk. tlcť, tlčiem, stč. tlúci, tluku, č. tlouct, tluču, hl. tolc, tolku, dl. tluc, tluku, plb. tauet, pom. tluc, tlekq, p. tluc, tiukq, br. taůčý, taůkú, ukr. tovktý, tovčú, st. i tovčý, tovčú (Hria, Žel), dial. i toloktý (Žel), r. tolóč', tolkú, str. toloči, tolči, tolku (Srez.), vše 'tlouct, bouchat, bít, roztloukat, rozbíjet, pobíjet aj.'.
Protějšky k psi. *telkti, *tblkQ se obvykle vidí jen v sém. poněkud vzdáleném lit. telkti, telkiů 'zvát, svolávat (k společné práci)' (Torbiornsson 1901, 1, lOOn, Trautmann 321n, S-A1955, č. 975, Fraenkel 1078, Boryš 2005, 63 5 aj; pochybuje Derksen 2008,490) a v kymer. talch 'úlomek', stkorn. talch 'otruby' (Stokes 124, Pedersen 1909, 1,126, Matasovič 2009, 367 s liter.); často se sem řadí i lit. tilkti 'být krotký' (TrautmannI.e., S-Al.c, Porzig 1954,136, Vasmer 3, 117, Pokorný 1062, Šaur, Slávia 59, 7 aj.), jiní je ale oddělují (Büga, RFV66, 251, Fraenkel 1094, Smoczyňski 2007, 677). Poucha (1955, 1, 117) sem řadil i toch. A talke, B telki 'oběť'. Rekonstrukce ie. kořene *telk- 'bít, tlouci' (LIV 2001, 623) tak není zcela jistá, byť Illič-Svityč (Etim 1965, 369) pro něj hledá i nostr. souvislosti.
Ještě nejistější ovšemje domněnka, žejde o k-o\é rozšíření kořene *tel-, hledaného v něm. stellen (Mladenov 634) nebo v ural. jazycích (Čop, Ling 13, 143, Snoj in: Bezlaj 4, 193), stejně jako spojování sl. * telkti s lit. treňkti 'bíť (Wood, IF 22, 160, Machek 1957, 530).
Nakonec není vyloučen Kopečného předpoklad expresivního nebo onomatopoického původu sl. slovesa (sr. Kopečný, Linguistics 19, 86 a H-K 386). bv
th>cati, tltknoti v. tlěšti
tltki., -a m. 'tlumočník; Dolmetscher' (Supr) V Slepě-Mosk 'výklad'.
Der.: tl-bkovati 'vykládat, vysvětlovat', tl-bkova-nije 'výklad';protl-bkovati 'vyložit, vysvetliť,pro-tl-bkovanije 'výklad, vysvětlení', neprotl-bkovairb 'nevysvětlený, nevysvětlitelný'.
Exp.: Z csl. je sch. arch. tôlkovati 'vykladať (Rj), rum. tile
966
tltkt
tltstt
'výklad, smysl', a fílcui 'vykládat', strum, tílcovanie 'výklad', ttlcovnic 'vykladač' (Tiktin 1589n); z csl. nebo z r. je b. tálkúvam 'vykládat, vysvětlovat', mk. tolkuva tv. (Mladenov 644).
Et.: Psi. dial. *ťbltb, *t-blkovati > br. tolk, dial. i toůk (SBrH), ukr. tolk, tovk, r. tolk 'smysl, význam', 'užitek, prospěch', str. ťbltb 'překladatel, tlumočník', 'výklad' (Srez.); br. talkavc', ukr. tolkuváty, tovkuvá-ty, r. tolkováť 'vysvětlovat, vykládat, objasňovať, 'rozprávět, rozmlouvat, bavit se'. Z r. je sin st. tolkováti 'vykládat' (Plet., Bezlaj 4, 194) ap. dial. tolk 'smysl', totkowač 'mluvit nesmysly' (Karlowicz, SW).
SI. slovo různými cestami doputovalo i do dalšíchjazyků: str. tblkb 'překladatel, tlumočník' > lit. tulkas, tulkas 'tlumočník', lot. tuíks tv. (v. Karulis 2, 438 s liter.; neprávem pochybuje Mikkola 1913,1, 82). Střdn. tolk 'tlumočník', niz. ro/fctv. jebuď přímo ze sl. (Holthausen 1948, 308, Falk-Torp 1269, SuoSA3, 324), nebo z lit. (Franck 1, 701, Vries 1962, 600). Ze střdn. je stsev. tulkr, isl. túlkur, nor. dán. švéd. tolk 'tlumočník' (Holthausen l.c, Vries l.c, Nielsen 419) a est. tôlk tv. (SuoSA l.c). Fin. tulkki 'tlumočník'je ze stsev. (Vries l.c, SuoSA l.c), nebo ze str. (Kiparsky, RÉS 24, 42 a 44). Mladší přejetí je íin. tolkku 'smysl', est. tolk tv. < r. tolk (Mikkola 1938, 23, 42, Kiparsky, RÉS 24, 44,Kalima 1956, 131).
Et. psi. * tblkb je nicméně málo jasná, ačkoli se s ním obvykle srovnává řada výrazů z j iných ie. jazyků (v. Vasmer 3,115, KE SR J 335, Černých 1993, 2,248, ESUkr 5, 587 s liter): stir. adtluch- 'děkovat', totluch- 'prosiť (už Stokes 139, Pedersen 1909, 1, 43, přijímá Vendryes T-79; pochybovali W-P1,744), lat. loquí'mluvit' (už Thurneysen, IF 1, 462, W-P 2, 377, nejnověji Vaan 2008, 348n; pochybovali Walde 348, W-H l, 821, E-M 366), stind. tarka- 'domněnka', tarkáyati 'domnívá se' (užMM. 1845,94 aMEW 369, dále Schmidt 1872, 49, Gorjajev 370, W-P 1, 744, Golab 1992, 100; pochybuje Mayrhofer 1956,1, 485), stsev. pulr 'řečník, básník', stangl. óyle 'řečník' (už Fórstemann, KZ 19, 356 a Blankenstein, IF 23, 134, připouštějí W-P 1, 745, Falk-Torp 1269, Vries 1962,626). Rekonstrukce ie. *tolkv- 'mluvit, vykladať (s ? W-P 1, 744, Pokorný 1088) nebo *tlok?- tv. (Sihler 1995, 210, Vaan l.c.) tak je nejistá stejně jako případný další výklad tohoto kořene. Někteří pro něj hledali protějšky v sem. a altaj. (Schott, SbHirt 79, Mladenov 644) či dokonce nostr. kořeny (Menges 1979, 150).
Šachmatov (AslPh 33, 93) považoval sl. * tblkb nepravděpodobně za přejaté z kelt. bv
tltpa, -y f. 'zástup, tlupa; Schar' (lx Supr)
Et.: Psi. *ťblpa > b. tálpá, mk. kniž. tolpa, ukr. hovor, tovpá (Žel, SUM), st. i tolpá (Žel), r. tolpá 'množství lidí, dav, banda aj.'. Z r. jsou neologismy 19. století sin tólpa, slk. č. tlupa 'dav, tlupa' (Snoj 2003,771, Machek s.v.). Psi. *tblpa se srovnává s lit. talpá '(dostatečný)
prostor, místo', lot. talpatv., lit. tilpti, telpú 'vměstnat se, mít dost místa', lot. tilpt, telpu tv. (už MEW 349), stind. tálpa- 'postel, lože, tábor' (užFick, BB 7,94), stir. -tella 'je místo, možnosť, toch. B. tálp- 'být očištěný' a rekonstruuje se ie. *telp- 'mít, udělat místo' (sr. Trautmann 317, Vasmer 3, 117, Fraenkel 1094, Pokorný 1062, Černých 1993, 2, 248n, Vendryes D-119, Adams 1999, 297, LIV 2001, 623, Smoczynski 2007, 678 aj.), ačkoli sém. spojení se sl. slovem není bez otázek (S-A 1955, č. 977; snad 'zabírat místo' —»■ 'natlačené množství lidí').
Další analýza ie. kořene je nejistá. Persson (1912, 310) zde viděl rozšíření ie. kořene *tel- 'plochý, rovný' (> stind. to/a- 'plocha, rovina' aj.; ke koř. v. Pokorný 1061 atblo). Mladenov 644 myslel na rozšíření kořene *(s)tel- 'rozprostírat' (ke koř. v. LIV 2001, 594 a stblati). Zda sem patří i toch. AB tsälp- 'přejít (na onen svět)', je nejasné (sr. Adams 1999, 737n).
Naopak Čop (1973, 89n) a Snoj (2003, 771 a in: Bezlaj 4, 195) spojují psi. *tlbpa s ř. mXúnr) 'klubko vlny' (tak už Mann, SEER 31, 286), luv. taluppi- 'hrouda těsta', deriváty ie. kořene *teuH- 'nabývat na objemu'.
Pisani (cit. podle IJ 14, 15, Vasmer-T. 4, 74) pochybně vykládal psi. *tblpa z předsl. *pl-plä, protějšku lat. populus 'lid' < *pl-plo-.
O stsl. vbstlapiti 'zmírnit', jež sem řadí S-A 1955, č. 974, 977, v. vistlapiti. bv
tltstt adj. 'tlustý; dick'
Der.: tlbšta 'tloušťka, síla', ve spojení tlbšta zemi'i 'vrstva ornice'; otlbstěti 'ztučnět', přen. 'ztvrdnout (o srdci)', otl-bstěnije 'tučnost, vydatnost'; utlbstě-ti 'ztloustnout, ztučnět', přen. 'ztvrdnout (o srdci)', utl-bstěnbtrb 'tučný, vydatný', utlbstiti 'učinit tučným' (v. i Dunkov, Palaeobulg. 13, č. 1, 29n).
Et.: Psi. *ťblsťb, všesl. (kromě mk.): b. tlást, sch. tust, tust, sin. kniž. tôlst, slk. tlstý, č. tlustý, hl. tolsty, dl. Üusty, plb. taustě, pom. tlěsti, p. tlustý, br. tóůsty, ukr. tovstýj, r. tólstyj, dial. i tolstój, vše 'tlustý, tučný' a také 'silný (strom, zeď, kniha, hlas aj.)' (č. st, luž. vsi.), 'úrodný' (b. sln.) aj.
Psi. *ťblsťb se všeobecně vykladaj ako púv. t-ové ptc. pf. pas. od slovesa v sl. nedoloženého, jemuž odpovídá lit. tulžti, tulžtú 'změknout, zpuchřet; opuchnout', lot. tulzt, tulstu 'nabývat na objemu', lit. tilžti, tilžtú 'nasáknout vlhkostí', telžti, telžiú 'močit, silně pršet': psi. *ťblsťb < *tůlz-to- <předsl. *tulg-to- 'napuchlý' (už Porzeziáski, RS 4, 9 a Torbiörnsson, v. IJ 7, 120, a pak Trautmann 332, Brückner 572, Vasmer 3, 117, Machek s.v. tlustý, Fraenkel 1139, Otrebski, LP 8, 282, Smoczynski 2007, 669 aj.). Dále se pak bsl. slova poněkud vágně řadí k ie. kořeni *teuH- 'nabývat na objemu'jako jeho /-ová rozšíření (v. tyti, tuki, tyh>; už Petersson 1915, 17n a
967
tltstt
točiti
pak H-K 386, S-A 1955, č. 978, Sch.-Šewc 1513, Boryš 2005, 636 aj.). Domněnka, že psi. *thlst-b má své zakončení podle adj. gostb 'hustý' (W-P 1, 710, Pokorný 1081), je mylná.
Zcela menšinové je přiřazení bsl. slov k ie. kořeni *(s)tel-'nechat téci' (> ř. oraÁáaaeiv 'téci, kapat', něm. dial. stallen 'močiť aj.; Pokorný 1018).
Opuštěnajsou starší spojení psi. *tblstb s *telkti 'tlouci' (v. tlěšti; Prusík, Krok 5, 338, Gorjajev 371) nebo s *tblpa 'tlupa, zástup' (v. tltpa; Mladenov 634). Pochybnáje snaha vyložit psi. *tblst-b jako kompozitum (Snoj 2003, 772). bv
to konj.-part. adjunktivní 'a, a pak; und, und dann'
Konj.-part. má dále význam konkl. 'tedy, takže, tu, pak', adverz. 'ale, však, leč', často v apodozi hypotaxe v korelaci s dalšími konj, např. ašte (li) - to 'jestliže - pak' ap.; part. má význam koroborativní.
Rozšířeno o part. -ze, -žde: tože, tožde (i) konj. adjunktivní 'a, a také', adverz. 'ale, však', konces. 'a přece, a přesto', dále part. elativní 'i, také' a adv. 'taktéž, rovněž, stejně', ve spojení tožde modrovati, tožde pomyšljati ap. 'stejně smýšlet, být zajedno', v jehož významu se projevuje vliv identifikačního tbže, tbžde; v. sub ti>; jen v Supr adv. tokratb 'tenkrát'. Další rozšíření v. toli, toliko, tou>.
Adv. toižde 'tam, kde' (lx Supr) je pravděpodobně chyba místo tuižde; v. tu.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně r. tóždestvo (s der.) 'totožnost, shodnost'; Vasmer 3, 113 (shodně Oľšanskij, Etimlssl 8, 120, Orel 2007, 4, 77 aj.) je chápe jako derivát stsl. tožde podle lat. identitäs.
Komp.: Jen v Supr toždeimenije 'stejnojmennosť (ř. ópiowvpiía) s adj. toždeimenite 'stejnojmenný, téhož jména' (v. Schumann 1958, 57); v Supr 490,14 tužderoždenije 'spolurodáď (ř. ôp.oyevŕ\c) pokládá Seveťjanov (ve vydání Supr l.c. poza, shodně S-A 1955,139, StslS aj.) za omyl místo tožde-; vzhledem k hláskové i sém. blízkosti adv. tužde 'tamtéž' a tožde 'taktéž, rovněž, stejně' však nemusí jít o chybu, nýbrž o souvislost tohoto komp. s adv. tu; v. tu. V Euch 65a 25 tuždeplemenb-nikb (StslS uvádí toždeplemenbnikb 'soukmenovec') v. sub tu.
Et.: Psi. to > b. to, sch. tô, sin. to, slk. č. to, plb. tu, pom. p. vsi. to, r. i tó; sémanticky je značně difúzni, od interj. nebo náladových partikulí vyjadřujících citovou angažovanost mluvčího, jeho překvapení, rozhořčení, souhlas i nesouhlas (často zdvojené, sr. č. toto, i toto ap.) nebo intenzitu děje (b. slk. č. p. r.), řídce 'hle, podívej se' (č. dial, stp.) k partikulím deik-tickým, kontinuativním, koroborativním, přitakacím aj. (často ve spojení s konj. a to, i to ap.) 'tak, pak, a to, a k tomu ještě, ano' (b. slk. č, dl. st, v současné dl. jen rozšířené toš, v. Sch.-Šewc 1522, pom. p. vsi.), které se v souřadných větných členech nebo v souvětích (často v apodozi) stávají konjunkcemi, a to kopul, až konkl.
'tak, pak, tedy, v takovém případě' (b. sch. sin. slk. č. pom. p. vsi.), adverz. 'ale, a vlastně' (b.), příčinnými 'proto, Že' (slk. plb.) aj. Podrobný sém. přehled v. Kopečný, SB 2, 658-664.
Jako enklitická part. rozšiřuje a zdůrazňuje jednoslabičná pron. a adv. (např. psi. kbto, čbto, č. tento, slk. br. tuto 'zde' aj.), v b. tvoří relativa (např. kójto 'který, jenž'), v r. pronomina indef. (kakój-to 'nějaký, jakýsi', kák-to 'nějak, jaksi') aj.; v. Kopečný, SB 1, 328.
Abajev, SbFalk 1968, 11 upozorňuje na analogii v užívání r. partikule -to a oset. enklitického -ta (to vykládá kontaminací oset. part. ithä s konj. uta; v. Abajev 3, 217).
Je obtížné stanovit dělící čáru mezi part. to a nom.-ak. sg. n. demonstrativního pron. te (v. ťb), s nímž se sémanticky v některých případech překrývá a s nímž bývá často ztotožňováno (Vondrák 1906,2,427, ESUkr 5, 585, Snoj in: Bezlaj 4, 144 a Furlanová in: Bezlaj 4, 172, Zlatevová, BE 30,230naj.). Pokládáme však za pravděpodobné, že původnější jsou deiktické interjekce, z nichž vznikaly partikule, konjunkce i demonstrativa, přičemž pův. deiktické interjekce jsou dosud doloženy v sl. jazycích (v. výše) i jinde, např. v het. ta 'a, pak', které má platnost pron. i konj. (v. Isačenko, ScSl 16, 202, Ivanov, Sblsačenko 1978,192a), dále v ř. to, stind. tat, sthn. daz, v nichž už převládl význam pron. neutra (v. Rosteková, WuS 18, 91,Kopečný,TLP3,182naSB2, 664,Frisk 2,907, Orel2003,417aaj.). Pro původní deiktická slůvka doprovázející gesta svědčí variabilita synonymních part. ta, te, tě, ti (v. ta, tě, ti). žš
točiti, -iti» ipf. 'ronit, prolévat; ausströmen, vergießen'; 'hnát se, utíkat; rennen, (davon)laufen' Ve spojení krevb točiti 'trpět krvotokem', slezy točiti 'prolévat slzy, plakať, cělbby točiti 'uzdravovať.
Der.: točenije 'tečení, tok, proud', ve spojení toče-nije krevelkrevi 'krvotok'; točilo, (po)točilbnike 'lis', točilove 'vztahující senalis',podetočilije,podetoči-Ibno 'káď pod lisem'; točitba 'úroda' (lx Gl); istočiti 'vylíť, v Klim refl. 'vytrysknout', ipf. istačati 'vylévat'; potočití 'vylíť; rastočiti 'rozházet, rozsít, rozdělit; rozptýlit, rozehnat', ipf. rastačati 'rozptylovat, rozhazovat', řídce i 'rozlévat'; vestočive 'vzteklý, zuřivý' (k význ. Karlíkova, Slávia 79, 68-72); zatočenije 'vyhnanství', zatačati 'hnát, zmítat'.
Komp.: krevotočenije 'krvotok', krevotočive 'trpící krvotokem' (ř. aipoppo&v, Schumann 1958, 38), v Supr krevotočica, krevotočeštija (v. Bláhová, Slávia 58, 345, StslS) 'Žena trpící krvotokem' (ř. aipioppoovoa, Schumann 1958, 38); bogotočbne 'prýštící z Boha' (ř. Oeóppvrog), medotočbne 'oplývající medem' (ř. peXippvmq, Schumann 1958, 39), slbzotočbnike 'ten, který roní slzy' (ř.
968
točiti
togda
ôaKpv/óoc, Schumann 1958, 54).
Exp.: Z csl. je r. istočát"vydávat' (Šanskij 7, 134), rum. st. a stoci 'vyprázdniť, rum. tocitoare 'káď' (Tiktin2001, 3, 531, 698), točila 'brus' (takRosetti 1954, 43, ale Tiktino.c. 698 je má za přejetí z živých sl. jazyků, shodně Cioránescu 796).
Et.: Psi. točiti, všesl.: b. tóča, rak. toči, sch. tôčiti, sin. točiti, slk. točiť, č. točit, hl. točič, dl. tocyš, plb. 3. sg. préz. tticě, pom. tocěc, p. toczyč, br. tocjc', ukr. ŕocjŕy, r. točit', s různými specializacemi výchozího významu 'způsobovat pohyb': 'prolévat, ronit' (sch. sin. ukr., r. arch.), 'čepovat, nalévat' (jsi. slk. č. luž. plb. p., br. dial. SBrH, ukr.), 'kutálet, koulet' (sin. pom. p., ukr. dial.), 'točit, otáčet' (sin. slk. č.), 'brousit, obrábět, soustružit' (b. mk. sch. luž. pom. p. vsi.), 'vrtat, hlodat, rýt' (sch. luž. kaš. p. br. ukr.), 'vést (jednání, válku aj.)' (pom. p.) aj.
Psi. točiti představuje faktitivum v náležitém o-stupni kořene od vb. * tekli 'téci, plynout'. Další et. v. testi.
Zbytečné je oddělovat sl. točiti 'brousit' a spojovatje s arm. ťelťem 'otáčím', lat. texere 'tkát' (Scheftelowitz, WZKM 34, 219, připouští Furlanová in: Bezlaj 4, 189). bv
togda, ttgda adv. temp. 'tehdy, tenkrát; da, damals',
part. kont. 'a, pak; und, damť
Psáno i togbda, tog 'da (skupina -gbd- je pravděpodobně mladší psaní, v. Diels 1963,1,106,pozn. 9, za sek. ji pokládá už Vondrák 1924, 165, jiní ji naopak kladou do psi; v. např. Boryš 2005, 629n), v Slepč přesmyknuté todga (v. Diels 1,1963,123, pozn. 7, Kopečný, SB 1, 313), ojediněle i tqgda, tagda, tu-gda, lx VencNik tyda. V dalších csl. památkách (nezahrnutých do SJS) i tbgdy, tbda, tbda, tbde (MLP).
Adv. temp. též s významem 'jednou, kdysi, o ději následujícím 'tehdy, pak, tu', ve spojení togda dzělo 'ihned', v kom\aciprwějelpr-bvojelprěžde - til(da) i togda 'dříve
- a pak, a tehdy' ap. Part. uvádí evangeliu perikopy, dále má význam kontinuativní, konsek. a koroborativní; v apodozi hypotaktického souvětí se stává konj. temp.: jegda - togda, togda -jako 'když - tu', 'zatímco - 0', v souvětí hypo-tet: ašte - togda 'jestliže - pak', 'jestliže - tu'.
Rozšířeno o part. -ž(d)e (v. že): togdaželťbgdaže, to-gdažde/ťbgdažde adv. temp. 'právě tehdy, vtom, zároveň, ihned', jako konj. temp. v apodozi hypotaxe: jegda(že)
- togdaže, potomb jako - togdaž(d)e ap. 'když - tu (hned)', ve spojení togdažde jakoljegda 'tehdy, v té chvíli ap.', konj. hypotet. jenv Bes, var. Bes a lx Const ašte
- togdaž(d)e 'jestliže - tehdy'.
Der.: togdašbn'/'/', tbgdašn 'ii 'tehdejší'.
Et.: Slovo asi pozdně psi, jehož jednotnou výchozí podobu je obtížné rekonstruovat. Stsl. togda přesně odpovídá jen str. r. togdá 'tehdy; pak, tak', dále je
odlišný vokál v první slabice nebo i v zakončení: stsl. ťbgda, sch. st. tagda, č. tehdy, hovor, tehda, arch. teh-dá(ž), dial. i rozšířené tehdivá, tehdová, tehdys ap., stč. i tehdyž, emfat tehdyť, hl. tehdy, tehdom, dl. tegdy, dial. i tejgdy (zesílení deiktického elementu te- hláskou -_/-; tak Sch.-Šewc 1502), stp. tegda, tegdy(ž), tegdyby ap., br. dial. tahdý, ukr. arch. tohdí, dial. i tohdýj (Hrin. 4, 271), r. dial. togdý, str. i tbgdy, toldy (Srez.), všude s významy 'tehdy, tenkrát', dále 'v tom případě, pak, tedy ap.' (dl. stp., br. dial., str.).
V řadě sl. jazyků jsou doloženy různé obměny těchto podob, v nichž se střídá zakončení g-ové s d-ovým: b. togáva, dial. i togáz(i), togíz, togi ap., mk. togaš, dial. toga(j), sch. t ad, tada, st. i táde(j), táder, tádar aj. (v. Rj 17,93ln), sin. tedaj, st. i táda, slk. teda, tedy, č. tedy, hovor, teda, arch. tedáž, tedyť, stč. i tda, tdy, dl. tedy, tejdy, dial. i tedym, tedem, tedyn ap. (v. Sch.-Šewc 1501n), plb. tiiďě(< *togy; SEPlb 859), pom. tej, tede, p. wtedy, kniž. tedy, stp. i tedyč, tedyž, tedyby ap., br. tady, ukr. todí, r. dial. i toldy, taldý (Dal' 4,718 a 781), s významy 'tehdy, tenkrát' (jsi. stč. luž. pom. stp. p. vsi.), 'tak, tedy, v tom případě' (jsi. slk., č. st. Jg, plb. pom. p. br. ukr.), 'proto' (stp. p.) aj. Podrobný přehled významů v. SB 2, 668-670.
Stsl. togda je slovo složené, jehož první slabika nepochybně souvisí s demonstr. h, (v. ti»), jeho rozšíření tvoří part. -gda nejasného původu. Obdobně je tvořeno kogda, inogda, onogda, segda aj. (v. kogda, ini, oni,, segda). Podoba togda je pokládána za původnější (vzhledem k obdobnému jegda, vbsegda s plným vokálem), počáteční tb- v ťbgda chápou někteří jako zeslabení -o- v -b- (tak Wijk, AslPh41,117, Šaur, SB 2, 671 aj.), pro jiné jde o ablaut (např. Porzeziáski, PF 10, 133n). Isačenko, ZslPh40, 314nvidí v to- nom.-ak. sg. neutra, v ťb- nom. sg. maskulina od zájmena tb.
Snoj in: Bezlaj 4, 160 pokládá za výchozí tvar pro všechna uvedená slova psi. *toda/*tbda. Šaur, SB 2, 667 naopak vysvětluje rozdílné podoby zjednodušenímpův. skupiny -gd- (vb., mk. a plb. v -g-, jinde v -d-).
Gebauer 1894, 1, 179 pro č. tehdy rekonstruuje psi. *ťb--kbdy, což odmítá Ljapunov 1900, 48, pozn. 1.
Neobvyklá kons, skupina -gd- je většinou chápána jako sekundární; vznikla nejspíš kontaminací podob s -da a -ga (tak Pedersen, KZ 38, 419, Fortunatov 1919, 224n, Vondrák 1924, 165, Shevelov 1964,191 aj.). Snoj I.e. zde vidí kontaminaci gen. *ofb tbda a otb togo. Další výklady o part. -gda v. sub jegda.
Velká variabilita uvedených tvarů svědčí pro výklad Schustera-Šewce (ZS1 20, 364na Sch.-Šewc 1502), že jde o aglutinační spojení hláskově se lišících deiktických part., a to r-ových (z nichž je i pron. tb), někde i g-ových a dále t/-ových (tak už Brückner 567, dále
969
togda_
Otrebski, PF 12, 187n při výkladu p. každý, Šaur, SB 2, 671). Tak je možno chápat i Miklošičovo zařazení všech těchto podob k pron. ťb, pod nímž je výčet tvarů podle rozšiřujících partikulí (MEW 366n). Nepochybně zde působila též analogie, zejména v korelaci jegda - togda, kogda - togda ap., nelze však určit prototyp, z něhož se anal. tvoření šířilo.
Vzhledem k pozdnímu vzniku psi. togdaltbgda a *tbdal*to-da jsou srovnávaná stind. a lit. adverbia (v. Pokorný 1087, Vas-mer 3, 113) spíše útvary paralelní: stind. tada 'pak, tak' pokládá Mayrhofer 1986, 1, 618 za mladší, ií. tvoření, o souvislosti s lit. tada 'pak, tehdy', dial. tadu tv. pochybuje Fraenkel 1049. žš
toižde v. tu
tojaga, -y f. 'hůl; Stock' (3xBes)
Existuje i možnost, že jde o m.: tojag-b, -a (SJS 4, 479).
Exp.: Z csl. je zřejmě rum. toiág, toiagá, meglenorum. tuia-gá 'hůl (poutnička, stařecká, hodnostářská)' (Tiktin2001, 3,702, Rosetti 1968, 314). Cioränescu 796n však naznačuje možnost přejetí ze srb.
Et.: Psi. *tojaga > b. tojága, mk. tojaga, sch. tojaga, tojaka, tôljaga (Rj), dial. tojäga (Skok 3, 479), str. tojág-b, tojága (Šipovová 1976, 328), vše '(velká) hůl, (tlustý) klacek', sch. i 'výprask'. Nejspíše jde o přejetí z protob. *toyay tv., které patří ke koř. *taya-'opírat se' (Mladenov 637 aRÉS 1, 51n, Vasmer 3,130, Räsä-nen 455, Stachowski, SSlav 25, 368, Reinhart 2000, 248, Dybo, SbŽuravlev 132). Škaljič 1966, 618 má sch. slovo za mladší výpůjčku z tur, ale spíše je možno předpokládat zpětné přejetí: tur. tojaka 'pastýřská hůl' ze sl., v. Räsänen 484, Stachowski l.c.
Pouze Iľjinskij, RS 10,167 a SbLjapunov 3nměl sl. slovo za domácí a řadil je k ie. kořeni *(s)teig- 'píchat, bodat; být ostrý' (ke kořeni v. Pokorný 1016n, LIV 2001, 592n; odmítl Vasmer l.c). vbo
tokmo v. tbkimo
tokratt v. to
tokt v. testi
toli konj. kopul, 'a (také), jakož i; und (auch), wie auch' Dále s významem konkl. 'a (proto), takže', konces.
'přece však' a adverz. 'avšak' (o toli v Nom, které překládá
lat er, v. Vašica, Slávia 29, 38).
Podrobný rozbor významů konj. toli v rukopisech Zap a
v dalších památkách podává Maksimovič, RJNO 1 (11), 248-
254; řadí ji k arch. lexiku památek zsl. (panónske) provenience. Et.: K stsl. konj. toli je možno přiřadit luž. konj.
tola 'přece, nicméně', dl. part. toli 'asi, pak', konj. a
toliko
toli 'a přece' (v. Sch.-Šewc 1513 a 1514).
Utvořeno z pron. partikule to a part. -//' (v. to, ťb, li). Partikulemi /-ovými jsou tvořena rovněž měrová adverbia tolb, -tolě a rozšířené toliko (v. tolb, toliko), od nichž se stsl. konj. toli liší významem, podle Maksi-moviče o.c. 247 i původem: konj. toli odvozuje z psi. formantu to a part. li (analogicky je tvořeno alelali, ili), kdežto pron. adverbium pokládá za pádovou podobu neurčitého zájmena (tak i Koneveckij, DrRJDomong 176; v. tolb). Kopečný-Šaur, SB 2, 673-675 vykládají konj. sémantickým vývojem z adverbia. žš
toliko adv. 'tolik, tak velice; so vieľ; 'pouze, jenom; nur, lediglich'
V mladších památkách podoba tolbko.
Ve spojení s part. m s významem konj.: Yľb toliko 'a(le) přece jen' (Bes); v korelaci jelikože - toliko, toliko -jeli-ko(že) 'kolik - tolik', 'tolik - kolik', tolikolvb toliko/ na toliko - donbdeželdaljako(že) '(na)tolik, tak, do té míry - že, až\jeliko(že) - toliko, toliko -jelikol jakože 'čím více - tím více', jen v Bes toliko velbtni -jako(že)ijelikože velbtni tv.
Adjektivum tolihb, -yi s pron. skloňováním v gen. sg. f. tolikojq, instr. sg. m. a n. tolicěmb, v pl. u všech rodů gen. a lok. tolicěchb, dat. tolicěmb, instr. tolicěmi, s významy 'tak veliký, takový'; 'tak mnohý, tolikerý, tolik'; v korelaci tolikb
- dal jakože 'tak (veliký) - že, až', tolikb veliká -jakože velbtni 'tím větší - čím více', na tolicělvb tolicě -jakože, jeliko(že)-po toliku 'natolik - že', jakože/ jeliko - tolicěmb 'čím (více) - tím (více)', ve spojení tolikb nrbnog-b, na tolicě 'za tolik, za takovou cenu'.
Adverbium i adjektivum je v některých památkách rozšířeno o part. -ž(d)e: tolikož(d)e 'také tolikrát, stejně tolikrát', jen v Bes v korelaci koližbdy - tolikožde 'nakolik
- natolik'; v Supr lx tolikbžde 'stejně početný, stejně tolik'.
Et.: Psi. tolikoltolbko > b. lid. tólko, mk. tolku, sch. toliko, toliko, sin. toliko, slk. toľko, stč., č. tolik, č. kniž. i toliko, hl. telko, dl. telik(o), telike, pom. tělka, tělko, tělku, p. tylko (se sek. -y-,y. Boryš2005,658), stp. i teliko, telko, br. toľkí, dial. i tóľka, toľko, tuóľ-ko, ukr. (s)tíľky, arch. a dial. (s)tíľko ap., r. (s)tóľko, dial. i toliko, s významy 'tolik, tak velice, tak mnoho' (jsi. slk. luž. pom. r.), 'jen, pouze' (stč. č. pom. stp. p. vsi.), v platnosti konj. 'sotvaže, právě teď ap.' (ukr.), 'ale jen, jenomže ap.' (r., často ve spojení s dalšími part. nebo konj.) aj.
Psi. adj. tolikb > b. dial. (rozšířené) tólkav, mk. tolkav, sch. tolikí, tôlikí, sln. tólik, slk. toľký, č. kniž. a arch. toliký, dial. toľký, pomsln. talki, ukr. stíľky, r. arch. tolíkij, vše s významy 'takový, tak veliký, tak
970
toliko
tomiti
mnohý ap.', v ukr. také 'tolikerý' aj.; podrobný rozbor významů adv. i adj. v. SB 2, 676-681 a 682.
Podobně jako u jeliko, koliko, seliko vycházíme z předpokladu, že adjektivum je odvozeno z adverbia toliko (tak i Šaur, SB 2, 682); svědčí pro to neúplné doložení adjektiva v živých sl. jazycích a aglutinační tvoření těchto adverbií. Opačný slovotvorný postup zastává např. Weingart 1937, 229, Boryš l.c, Maksimovič, RJNO 1, 247 aj. V. též jeliko.
Podoby tolbko mohly vzniknout (podobně jako u kolbko) oslabením či synkopou z toliko, nebo byla rozšiřující partikule připojena k tolb příp. bylo toliko k tolb sekundárně přikloněno; v. Ljapunov 1900, 162, Vaillant 2, 486, Machek 1968, 646n aj. Sr. koliko.
Slovo psi., utvořené z adv. tolbltoli (v. toli, tolb) a rozšiřující partikule -ko; v. i jeliko, koliko, seliko.
Luž. podoby s počátečním te- vykládá Sch.-Šewc 1503 jako staré paralelní tvoření z psi. dial. *teliko. Může všakjít o analogii podle jiných adv. (hl tež 'také', dl. tedy 'tehdy' ap.) nebo o aglutinační spojení hláskově různých partikulí (tak Sch.-Šewc, ZS1 20, 366, pozn. 2).
Otrebski, KZ 82, 125 pokládá za původní adj. *tolbjb, *ko-Ibjb, *jelbjb, v nichž byl sufix -bjb už v psi. nahrazen sufixem -ikb analogií podle veliký; relikt pův. *tolbjb vidí v adv. tolb.
Jako paralelní útvar je zpravidla uváděno ř. tt/A/ko? 'v takovém věku, tak starý' (Frisk 2, 892, Vasmer 3, 117n, Snoj in: Bezlaj 4, 193naj.). To odmítá Szemerényi 1991, 3, 1160n (ř. adverbiumje tvořeno suf. -iKoq); paralelu k sl. ko-liko, to-liko (-liko odvozuje z *-leika) hledá v germ. *hwa-lľka- 'jaký', *swa--lika- 'takový', což je spojení pron. kořene s germ. *-lika 'tělo, tvář'; domnívá se, že sl. -liko může souviset s psi lice 'tvář', nebo je přejato z germ. Spojování sl. toliko s ř. rnÁímc. odmítá Havlová 1963, 73npro rozdíl v kvantitě první slabiky, dále Kopečný, SB 1, 320. Také bohaté doložení adv. a konj. tolbltoli ukazuje spíše na postupnou kumulaci partikulí, nikoliv na kompozitum, žš
-toliti v. utoliti
tolb adv. 'tak (velice), tak mnoho; so (sehr), so vieľ Ve spojení tolb veliilvelikb 'tak veliký', tolb rtrb-nog-blnrbnogo, tolb velbmi 'tak mnoho, tolik', tolb kraty 'tolikrát'; v korelaci tolb -jakože s inf. 'tak - aby' (lx FragHilf), další dvojice jen v Bes, např: tolb dl-bgo — donbdeže 'tak dlouho - dokud', tolb velikb - da 'tak veliký - že, až', tolb velbmi -jelbže velbmi 'natolik - nakolik', tolb kraty -jelb kraty 'tolikrát - kolikrát' aj. (v. SJS 4, 474n).
Jen v Bes rozšířeno part. -že ve spojení tolbže velikb 'tak veliký', dále v korelaci jelbže/jakože/kolb velbmi - tolbže velbmi 'čím více - tím více'; rozšíření part. OT-ovými: tolbmi 'tak (velice), tolik'; 'tím, o to více', v korelaci tolbmi -jako(že) i 'natolik - že', tolbmi -jelbmi 'tak
- jako' ap., tolbma jen v korelaci tolbma - daljakožel donjelěže 'tak, natolik - že, aby', tolbma -jelbmiže 'tak - jako', k m-ové part. je připojena ještě part. -že, pouze v korelaci jelbmiželjelbmaže - tolbmiželtolbmaže 'čím (více) - tím (více)' aj. Jiné rozšíření v. toliko.
S pref./prep. do-, otb-: dotolě 'do tehdy', ot-btoli, ot-b toli, ot-btolě, ot-b tolě, lx i ot-b tola (SJS dod.) 'od té doby, od té chvíle', 'odtud', 'proto'.
Et.: Psi. tolb/toli/tolě > sch. tôli, dial. i tolje, tolji, č. arch. toli, dial. i tolej, toléj, stč. toliž, pom. těle, těli, p. tyle, stp. i tele, dial. toli, tyli, ukr. dial. til', toľ, tel'o, r. arch. (s)toľ, dial. i tóli, s významy 'tak (velice), tolik, v takové míře' (č. arch. a dial., pom. p., r. arch.), 'jen, pouze' (sch. ukr.), 'tu, teprve, tehdy' (stč.); podrobně o významu v. SB 2, 673n.
Plet. 2, 675 uvádí sin. arch. tóli 'tolik', ale podle Snoje (in: Bezlaj 4, 194) není doloženo.
P. tyle je přetvořeno analogií podle blízkého ile 'kolik', stp. tele podle jele tv.; v. např. Boryš 2005, 658.
Podobně jako stsl. konj. toli je složeno z pron. partikule to a part. -lb, -lě, -li (v. to, toli). Stejně je tvořeno jelb, kolb, koli, -selě/seli. Na spojení dvou partikulí ukazuje značná variabilita obou částí.
Jinak Vaillant 2, 703n, který pokládá adv. tolb za zbytek flexe adj. *toli , podobu tolě, toli má za ustrnulý lokál, tolbmi, tolbma za instrumentál; pod. Maksimovič, RJNO 1 (9), 247, Koneveckij, DrRJDomong 176. Kopečný, NR 55, 71 vychází z pův. tolě, z něhož ztrátou jotace vykládá tole, zdloužením tolé, odtud toli. V SB 1, 319n však uvádí -Ibl-lil-lěl-lo jako varianty partikulí, i když tolbmaltolbmi (o.c. 321) hodnotí jako „instru-mentálové" typy.
Paralelně je tvořeno lat. táli s 'takový' (W-H 2,644, Vasmer 3, U7naj.). Lit. tôl(ei) 'až tam', lot. táleit 'tak daleký', které je rovněž pokládáno za paralelu (Fraen-kel 1105, Sch.-Šewc 1503, Snoj l.c. aj.), spojili Matzenauer, LF12,177 a Zubatý 1/2,94 s psi. daletb; připouští Smo-czynski 2007, 681. žš
tomiti, -itb, -mljQ ipf. 'týrat, trápit; martern, quälen' (lx Supr)
Der.: tomljenije 'týrání'; tomiteľb m. 'tyran', lx Supr adj. poses. 'tyranův'; utomiti 'utrápit, ztýrat', ne-utomim-b 'nevázaný' (podle Maksimoviče, RJNO 2 (18), 129 kalk ř. áKÓÁaorot;).
Et.: Psi. * tomiti, tomjo > sch. zatómiti 'potlačit, udusit, zničiť, sch. st. a dial. tomiti 'utlačovat, skrývat, popírat', stsln. tomljáti 'potloukat se' (Megiser, sr. Furlanová in: Bezlaj 4, 196), hl. tamač 'proklínat', dl. tamaš 'ničit; proklínat' (H'jinskij, Slávia 9,588, Sch.-Šewc 1497n; nejsou-li ovšem luž. slova spíš z něm., Muka 2, 731, Bielfeldt 1933, 271 aZSl 20, 333), br. tamlc', ukr. tomýty,
971
tomiti
r. tomít' 'trápit, trýznit, soužit'.
B. poet. kniž. tomítelen 'tíživý, trýznivý', tomlénie 'trýzeň' (RBKE), tomjá 'týrám, vysiluji' (RODD) je z r.
Psi. tomiti se obecně srovnává se stind. tämyati 'omdlévat, být omráčený, vysílený', kauz. tamáyati, lat. těmětum 'opojnýnápoj', těmulentus 'opilý', stir. tam 'nemoc, epidemie, smrť, támaid 'umírá' (pochybuje Vendryes T-24), něm. damisch, dámlich 'pošetilý, zmatený, hloupý' (skepticky Kluge-Seebold 126) a rekonstruuje se pak ie. *temH- 'ochabovat, omdlévat, být omráčený', zřejmě identické s koř. *temH- 'temný' (v. tuna^ v. Fick 1,224, Trautmann 313, Vasmer 3,118, Pokorný 1063, Mayrhofer 1986,1,626, Smoczyáski 2001,106, LIV2001, 624, Vaan2008, 609 s liter.). NaopakFurlanovál.c. zde spatřuje kořen *temH- 'řezat'.
Opuštěno je starší spojeni s lit. staminti 'tlumit, dusiť (MEW 358, Zubatý 1/2, 169). bv
tonoto v. teneto
-tonoti v. istopiti se
topaziost, -am. 'topas; Topas' (lxBes)
Var.: m. topanizb (Hval), topanbdzii, n. toparibdzije (Sin), tupanbzije (Pog Bon Lob Par), tumpanzije (Bon), tum 'pan 'žije (Lob Par), m. tumbazionb (Rumj), tupan-ziosb (Bes).
Exp.: Podle Tiktina 2001, 3, 705 je rum. topaz 'topas' zcsl. topazija tv.
Et.: Přejato z ř. xoná&ovtv., jež bylo podle Plinia
(Naturalis historiae 37, 108 s odvoláním na Archeláa z lubu) převzato z jazyka Trogodytů a pojmenováno podle stejnojmenného ostrova v Rudém moři (Frisk 2, 910n, Beekes 2010, 1494, Šedinová, LF 121, 54n).
Jelikož se tento ostrov těžko hledal, byl v jazyce Trogodytů nazván Topazon, což znamená 'hledat'. Dnes se předpokládá, že se jednalo o ostrov Zebirget, kde jsou naleziště olivínu, a že starověké topazion označovalo spíše tento drahokam (Wilson, The Mmeralogical Record 7(6), 310n, Lůschen 1979, 333n).
V moderních sl. jazycích jsou zpravidla slova pro topas (např. b. sin. topaz, sch. tôpäz, p. topaz) vypůjčena z něm. nebo lat. (Snoj 2003, 772), v případě vsi. jaz. (sr. ukr. r. topaz) z fr. (Vasmer 3, 120, ESUkr 5, 598). C. topas (též topaz) je nejspíše zkráceninou stč. tvaru topazion, resp. topazius vypůjčeného z ř. nebo lat. (Newerkla 2004, 583). ab
topiti 'taviť v. rastopiti
-topiti S£ 'topit se' v. istopiti se
topit v. tepli
_toporište
toporište, -an. 'topůrko; Stiel, Griff' (lxBes) Csl. též toporb, toponcb 'sekera' (MLP 997). Exp.: Z csl. je pravděpodobně rum. topór 'sekera', arch.
toporište 'topůrko, násada kosy, biče ap.' (Tiktin2001, 3, 706n)
a alb. toper 'malá sekera' (Meyer 1891, 432, Orel 1998, 459). Et.: Subst. toporište je odvozeno suf. -ište (< psi.
*-išče < *-isk-jo-) od subst. toporb (sr. Slawski, SK 1,
95n).
Psi. toporb > b. lid. topór, sch. dial. jen toporište (Rj), steh. topor (podle Rj 18, 478 snad z r.), sin. arch. a dial. topor, slk. topor, stč. jen topořišče (MStčS), č. topor (Jg naznačuje možné přejetí z r.), arch. a dial. topo-ro n., luž. jen toporiščo, hl. arch. toporo n., dial. též topyro, dl. arch. topor (Sch.-Šewc 1518), pom. topór, stp. p. topór, dial. též tqpór, tompor, tapor, tumpur aj. (SW), br. tapór, ukr. topír, r. topór, s významy '(tesařská) sekera' (b. steh., stsln. Plet. 2, 678, pom. p. slk. č. br, ukr. dial., r.), hist. 'stará bojová sekera' (b. stp. SStp, vsi.), 'dřevěná násada, rukojeť (sekery nebo jiného nářadí)' (sch., sin. arch. a dial., slk. dial., stč., č. toporo, luž.).
Slovo má dva výklady, nelze jednoznačně určit, který je pravděpodobnější.
• (1) Psi. topon < stírán. (2) Psi. topon < psi. *te(p)ti < onom. *tep-.
(1) Psi. toporb se tradičně vykládá jako staré, už psi. přejetí ze stírán. (Meillet, RS 2,67, Mikkola 1913,1,11, Trubačev 1966, 152n a Etim 1965, 24, Vaillant 4, 648, Machek 1968, 647, nověji EWUng 1530, Rejzek 666, Boryš 2005, 638 aj.). Zdrojové slovo se většinou rekonstruuje jako stírán. *tapar(a)- 'sekera', což je forma s metatezí koř. souhlásek, vztahující se k stper. parádu- tv. (sr. oset. fserset, kurd. tavir, balúčské tapar, per. tabar, stind. parašú- ap., vše tv. - k et. viz Mayrhofer 1986,2, 87, Cabo-lov 2001, 2, 340). Podle Abajeva 1, 451 aMartynova 1983, 55 zprostředkovali Slovanům výpůjčku Skytové. Podle některých autorů je psi. topon výpůjčkou z perštiny tur. prostřednictvím (Mikl. 1888, 2, 44, Brückner 573, Gorjajev 372 aj., z hláskových důvodů odmítá Vasmer, RS 6, 176, Zaliznjak, VSUa 6, 40, Snoj in: Bezlaj 4, 202 aj.). Ze stírán, je pravděpodobně i arm. tapar'tv. (Hübschmann 1897,252, Mann 1963, 77 aj.; podle jiného názoru jde o výpůjčku balúčského taparts. - Sch.-Šewc 1518n, Snoj I.e. aj.). Naopak ze sl. bylo přejato např. fin. tappara tv.
(2) Mohlo by jít i o slovo domácí, utvořené suf. -orb od psi. *te(p)ti tepo 'bít, tlouci' (et. výklad v. teti), obsahujícího onom. kořen *tep- (Mladenov 636, Vasmer 3,121n, Černých 1993,2,250n, Zubatý 1/2,159, Rudnicki, SlOc 20,1, 85-88, KESRJ 336, Sch.-Šewc I.e., Golab 1992, 320n, Snoj I.e., zcela nevylučuje ani Rejzek I.e., za méně pravděpodobné má Boryš I.e. aj.). Po formální i význ. stránce přijatelné, staré subst. deverbální (*'to, čím se tluče') s náležitým
972
toporište
todu
o-ovým ablautovým stupněm (sém. vývoj postulovaný Sch.-Šewceml.c: *'bít, tlouci' —»■ 'ztuhnout, napnout se' —»■ 'strmět do výšky' —»■ 'strom, kus dřeva, poleno'je nepravděpodobný). Poněkud problematický však je suf. -on, který se u starých názvů nástrojů prakticky nevyskytuje (sr. Vaillant 4, 647n, Slawski, SK 2, 24n). V případě domácího původu slova topor-b by sl. a Írán. slova byla elementárně příbuzná.
Podle Rudnického l.c. jde v írán. o výpůjčku ze sl. jako důsledek skyto-sarmatských kontaktů se Slovany (přijímá Go-lab l.c). hk
tožde, tože v. to
toča, -ef. 'déšť, liják; Regen, Regenguss'
Rovněž 'sněžení' (lx Supr) a 'bouře' (lx SudUsť).
Der.: adj. točbfľb doloženo pouze jako substant. točbnyjq f. pl. 'dešťová voda'.
Et.: Psi. *toča > sch. tůča, sin. tóča, hl. arch. tuča (Pful 757), dl. tyca (-y- vysvětluje Sch.-Šewc 1553 delabia-lizací), plb. tQCO f. (P-S 150), pom. tqča, tqč f. (PWb 2, 553, Sychta 5, 332), stp. p. tqcza, p. arch. a dial. tecz f. (SJP 9,131), br. dial. túča (SBrH 5,151), ukr. str. r. túča, s významy 'tmavý mrak, mračno (přinášející déšť, kroupy, sníh)' (hl. plb. pom. vsi. - v ukr. zejména v dial. Dorošenko, DialBjul 9,119), dále 'kroupy, krupobití' (sch. sin., ukr. dial. - karpatoukrajinské Gindin-Kaluž-skaja, SUJa 1991, 34, Kondratenko 2000, 24), 'déšť S kroupami' (ukr. dial. Kondratenko 2000,17), 'přeháňka, liják, prudký déšť' (pom., ukr. st. Žel. 995, str. Srez. 3,1041), 'bouřka' (ukr. st. Hrin. 4, 298, str. Srez. l.c), 'duha' (hl. jen der. tučel, dl. pom. p.; podrobněji k tomuto významu sr. Reczkowa, JP 47, 60-71, Tolstoj, OLA 1974, 33n), přen. i 'velké množství' (sin. vsi.), 'rvačka, bitka' (sch.), 'duhovka (v oku)' (p. st. SJP 9,132) aj.
Br. dial. ténča 'duha' (SBrH 5, 158) je z p. tecza tv. (Lesz-czynski, RS 31, 35, Arašonkava, BeLi 1972, 2, 48).
• Psi. *toča < *tank-jä < ie. *temk- 'tvrdnout, srazit se'.
Psi. *toča je nejblíže příbuzné lit. adjektivum tánkus 'hustý, sražený; častý' (lot. túce 'dešťový mrak', jež uvádí MEW 358, je přejetí z ruštiny, sr. Endzelin, ŽS 9, 307, M-E 4, 278), které se řadí k ie. koř. *temk- 'tvrdnout, tuhnout, srazit se ap.' (tak LIV 2001, 625n, Snoj in: Bezlaj 4,188, Smoczyňski 2007,659 aj.). Nazála -m- v ie. kořeni se rekonstruuje kvůli het. tamekzi (kmen tamenk-) 'připevnit, přitisknout, pritlačiť, nazála -n- v dalších příbuzných slovech je výsledkem asimilace k následující veláře -k- (Liv 2001,626, pozn. l); sr. dále stind. tánakti 'stlačuje, stiská', ä-tanakti 'způsobuje, aby se srazilo, ztuhlo'. Dále jsou příb. av. taxma- 'silný, pevný, tuhý, hustý', stir. técht 'sražený, sedlý', střir.
con-téici 'sráží se', arm. ťanjr 'hustý', stsev. péttr tv., něm. dicht tv., gót. peihan 'dařit se, prospívat', sthn. gidíhan, něm. gedeihen tv. (Solmsen, KZ 35,479n, Trautmann 313n, Vasmer 3, 159, bez sl. slova Mayrhofer 1986, 1,615 a Kloekhorst 2008, 824n) a snad také gót. peifuô 'hrom' (tak již Schmidt, ZDA 6, 120 - cit. podle Solmsena o.c, Zupitza 1896, 70, Lehmann 360), Pokorný 1068 však považuje spojení s gót. slovem za pochybné. Adams 1999, 277 připojuje -bez sl. slov -ještě toch. B tanki adv. 'zcela, velmi', adj. 'plný, ucpaný'.
Pův. význam psi. *toča by tak byl *'něco hustého, sraženého' —> 'mrak přinášející déšť, kroupy, sníh' —> 'bouřka, déšť, krupobití, sněžení', 'duha (po dešti)' a další přen. významy.
Podle Pokorného l.c. je kořen, který uvádí v podobě *tenk-, rozšířením ie. koř. *ten- 'táhnout, natahovat, napínať (stejně i Boryš 2005, 631 aj.).
Další výklady nejsou přesvědčivé:
Schelesniker, AnzslPh 4, 45 (naznačil již Brúckner 570) spojoval sl. toča se sl. tukb < ie. *teuH- 'nabývat na objemu', a to na základě blízkosti významů r. túča 'bouřkové mračno, velké množství' a adj. túčnyj 'tučný, dobře živený (o lidech), velmi úrodný, vydatný, žírný, bohatý (o půdě)'.
Solmsen l.c. uvádí ještě jinou možnost výkladu, příbuznost sl. toča,pxw. *'nečas, bouře ap.', s gót. peihs 'čas', podobně jako je lat. tempestäs 'nečas, bouře'vedle tempus 'čas'.
Osamoceno zůstalo Scheftelowitzovo spojování sl. tgča s pehl. takarg 'kroupy, krupobití' (KZ 56, 204). ij
todu adv. loci 'tudy; da, hierdurch'; 'odtamtud; von dortheť
Var.: todě, v mladších pam. tudu.
V Supr lx v korelaci joduže - todu 'odkud - odtud'. Ve Venc lx rozšířeno o part. -žde tuděžde 'tamtéž'.
S pref./prep. otv. otbtodu, oti> todu, oťbtodě, otb todě, lx otb tjodě, v Apost též oťb tudu, v Bes oťb tuda 'odtamtud; od té doby'.
V Bes rozšířeno o part. -že: ottuděže, var. Synod ot tu-duže 'odtamtud'.
Et.: Psi. todultoděltodeltody > b. arch. a dial. táděrva), tádězi, tädéz, tädés (Gerov, RODD), tádjáva 'tady, u nás, v těchto místech', mk. jenpref. otade, dial. otaden 'odtud', sch. tůd, tudaj, tudara, tudej(e), tudje ap. 'zde, tu', tudä, tudaga, tudam, tudas, túde ap. 'tudy, tímto směrem', sin. tôd(aj), tôdi(k) ap. 'tudy, touto cestou', slk. st. tudito (HSSlk), č. tudy, arch. tudyž, dial. tudyhle, tudymato ap. tv., hl. tudy, dl. tud(y) 'na této cestě' (o významech v luž. v. Sch.-Šewc 1554), pomsln. tqdd 'tudy', tqdonod, tqdotod 'do tamtoho místa' (PWb 2, 553), kaš. tamtodkq 'tamtu-dy', stamtod 'odtamtud' (Sychta 5, 319), p. tedy, dial.
973
todu_
i tedy (k), tedykta 'tudy', arch. i 'zde', br. tudy, dial. i tudéju, ukr. tudý, dial. též tudóju, tudýjka, tudíka, tud(áj) (ESUkr5,669), r. tudá, arch. a hovor, tudý, dial. i tudáka(s'), tudóju, tudyják 'tudy, tím směrem, touto cestou'.
Hláskovým vývojem splynulo ve většině sl. jazyků pokračování psi. todul-ěl-el-y s adv. tu 'zde, tam' (v. tu) zesíleným ůř-ovými partikulemi, což vedlo k míšení významů 'tudy, touto cestou' a 'zde, na tomto místě'.
Slovo nejasné; je obtížné určit jak jeho stáří, tak jeho stavbu.
• (1) Psi. todultodě ap. < psi. demonstr. fb + part. rf-ové. (2) Psi. todultodě ap. < bsl. *t- + -gdu.
(1) Za slovo psi., složené podobně jako další adverbia tohoto typu (v. jodu, kódu, sodu, a ovqdu sub ovi) z akuz. sg. f. tq a partikulí -d-ových, je pokládá Isačenko (ZslPh40, 318n; shodně Boryš 2005, 631 aj.). Sch.-Sewc l.c. je má za aglutinační spojení deiktické partikule ŕ-ové s partikulemi d-ovými; nosovku vysvětluje «-ovým infixem C*tu-n-d-), který mohl sloužit k odlišení od homonymního tudy 'zde'. Šaur, SB 2, 696 se domnívá, že jde o haplologické zkrácení pův. *ta-mo-dě.
Pro kumulaci partikulí ŕ-ových s ůř-ovými a dalšími může svědčit např. č. dial. tadyto, tadymato, slk. tadial'(to), tade(to), vše s významem 'tudy, touto cestou'.
Partikule rf-ové hodnotí Kopečný, SB 1, 308 jako deikticko--pronommální útvary, které už od pradávna poklesaly ve variabilní slovotvorné partikule. Přijmeme-li tento názor, pak nemůžeme jejich různé zakončení pokládat za pádové koncovky měnící se podle významu adverbia, jak je chápe Vaillant 2, 714, Machek s.v kudy, Koneveckij, DrRJDomong 174naj. V sl. jazycích nenajdeme sém. rozdíly, které by závisely na zakončení adverbií. Snoj in: Bezlaj 4,189nje pokládá za sek. přizpůsobení pádovým tvarům. Podobně už Hujer 1910, 133.
(2) Do období bsl. řadí adv. todu četné výklady, které je spojují se stprus. (i)stwendau 'odtud'; tak Skok 3, 433, Vaillant 2, 713, Toporov 3, 87n, Fraenkel, LP 5, 14, Vas-mer 3, 148, Hollifield, Sprache 30, 75, pozn. 7 aj. Martynov 1988,28 rekonstruuje stprus. *istandau (což zpochybňuje Toporov l.c), k němuž nachází přesnou paralelu v psi. *jbz-todu; v korelativní dvojici todu : kódu vidí reflex italického *tan-dó : quandó (v. též kódu).
Nepřesvědčivé je hledání ie. souvislostí: s lat. inde 'odtud', unde 'odkud' (Meillet 1934, 469, Birnbaum-Schaeken 97, odmítá W-H 1, 692 a 2, 818), s gót. konj. pandě 'když, zatím co' (Hollifield, Sprache 26, 37) aj.; jde jen o shodu ve formantu -nd-, nikoliv o genetickou příbuznost (v. Fraenkel l.c). žš
toga, -yf. 'obtíž, strázeň; Schwierigkeit, Beschwerde' Také 'úzkost, tíseň'.
Ve spojení bes tqgy s-bbljusti se 'nebýt na obtíž'.
_totbllb
Der: tqžii, tqžbtrb 'tísnivý, mučivý, tíživý', ve spojení tqžbtrb bytí 'rmoutit se', bestqžbtrb 'snášený bez naříkání, stěžování, obtíží' (lxEuch; v. SJS 1, 86); tqžiti 'trpět, strádat; trápit se, soužit se, být sklíčen', 'naříkat (si), stýskat si, stěžovat si', 'naléhat, naléhavě prosiť, tqženije 'úzkost, tíseň, soužení';pritqžati 'týrat, soužit'; sUqžiti 'stisknout, sevřít; způsobit trýzeň, ublížit; způsobit obtíže, znepokojit', refl. 'upadnout do soužení, do sklíčenosti, klesnout na mysli', 'rozhořčit se', sUqženije 'týrání, soužení, ubližování; útrapy', 'umdlení, ochabnutí', sUqženo 'těsně', s-btq-žati 'tísnit, svírat; utiskovat, týrat, soužit; obtěžovat, rušiť, refl. 'soužit se, trápit se, být sklíčen, klesat na mysli', s-btqžanije 'tísnění, tlačení', 'obtíž, tíseň, soužení', dos-btqžiti 'připadnout na obtíž'; vbstqžiti 'ocitnout se v tísni, soužit se', vbstqžati 'týrat, soužit'; tqžbbbně 'těžce, obtížně'.
Et.: Psi. tqga > b. tága, mk. tága, sch. túga, sin. arch. tóga, slk. poet. tuha, stč. tuha, č. touha, hl. tuha, p. st. tqga, br. tuhá, ukr. tuha, r. arch. tugá, dial. i túga (Daľ) s význ. 'smutek, stesk, žal' (jsi. stč. p. vsi.; v sin. neologismus, Plet), 'námaha' (sin.), 'dusno, horko', 'tíseň, strasť (hl.), 'touha' (slk č. p.).
Psi. tqga představuje nomen actionis v o-stupni slovesného kořene *tqg- 'táhnout': pův. 'co táhne, stahuje'. Další et. v. težati. Machek (s.v. táhnouti) nepravděpodobně odděluje; Menges (1979, 206) hledá ttat. souvislosti, bv
totbnb, -am. 'zvuk, hluk; Brausen, Getöse' (SuprProgl) CsXÁtqtbnati 'znít,zvučet', tqtbnqti 'vydathřmoť, tqtbněti tv. (vše MLP 1028).
EL: Psi. tqtbľľb > b. täten, sjiným suf. tätnéž, mk. jen tatnež, sch. tútanj, tutnja, stp. tqten(t) (SStp), p. tqtent, r. arch. túten, dial. túten' (Daľ 4, 876), vše 'dunění, hukot, hřmot, rachoť, dále 'vřava, (koňský) dupot' (stp. p. r.).
Sr. i slovesa tvořená od stejného základu: b. tát-na, mk. tatni, sch. tutnjiti, sin. dial. tutnjáti, tutnéti (Plet. 2, 704), stp. p. tqtnič, r. dial. tútnuť, s významy 'dunět, hřmět, hlučet', dále 'dupat, dusat, klepat ap.' (p. r.).
Psi. tqtbn-b se obvykle pokládá za deverbální adj. od slovesa tqtbnatiltqtbněti onom. původu. Struktura tohoto slovesa se tradičně vysvětluje starou redupli-kací onom. kořene (takuž Kořínek 1934,198 o onom. základu pro temné přírodní zvuky, dále S-A 1955, č. 984, Preobr. 3, 22, Vasmer 3,157, Brückner 571, Skok 3, 529, Birnbaum-Schaeken 56, Boryš 2005,632naj.). Rozdíl ve vokálech v první a druhé slabice může být důsledkem disimilačních tendencí (sr. Otrebski, LP 9,17).
Ojedinělý je názor Furlanové (in: Bezlaj 4, 252), podle níž
974
tQtbllb
tráva
psi. totbtľb neobsahuje redupl. základ, aleje utvořeno suf. -bm> od psi. *totb 'hrom, šum ap.' (podobně jako např. ostbtrb < ostb), což je deverbální subst. od *totatí. Předpoklad psi. slov *totb, *totati, která nemají pokračování ve sl. jazycích, je ovšem nejistý.
Formálně nejblíže psi. totbnati je lit. tuntnoti 'klapat, klepat, tlouci' (MEW 358, Slawski, SlOc 18,255n, Fraenkel 1146naj.). Podobného tvoření, tj. s nazalizova-ným redupl. kořenem, ovšem s jiným koř. vokalis-mem, je např. i lat. titin(n)äre 'zvučet, znít', titinníre 'zvonit, cinkať (Preobr. l.c, W-H 2, 684, Vasmer l.c. aj.).
Všechna výše uvedená slova lze začlenit do větší skupiny onom. slov s počátečním tu-, redupl. tú-t-, resp. v alternaci s jinými koř. vokály, mnohdy naza-lizovanými (ten-t-, ton-t-, v. Slawski l.c. aRS 55, lOn), s primárním významem 'vydávat hlasité zvuky', jejichž formální a význ. blízkost je založena spíše na elementární příbuznosti. Sr. např. i sthn. diozan 'šumět, šustit, hučet, skučet aj.', střhněm. diezen 'zvučet aj.', stangl. óeotan 'skučet, řvát ap.', lit. tútúoti 'troubit, kvákat (o žábě), křičet aj.' ap. (sr. Fraenkel l.c, dále EWAhd 2, 688-690 bez sl. materiálu aj.). V. i stenati. hk
tožiti v. tQga
trapéza, -y f. 'stůl; Tisch'
Dále též 'stolování; hostina (také o eucharistii, večeři Páně)'; 'jídlo, pokrm (velmi často o přijímání eucharistické svátosti)'; spec. 'oltář'. Ve vazbě utvoriti, (u)gotovati,postavíti aj. trapezo '(vy)strojit hostinu'.
Var.: trepeza, dále trapedza (lx Služ), trapéza (3x Cloz), trěpěza (lxCloz), trepeza, trpeza (lxPar), trpěza, tr 'peza, trepeza (Grš), tnpeza (lx Sin), tnpěza (2xLob).
Exp.: Z csl. je strum, trapéza 'klášterní jídelna, refektář; zá-meckájídema; oltářní stůl' (Tiktin2001, 3,720); dále téžpravdě-podobně r. trápéza 'jídelní stůl v klášteře, jídlo', arch. 'refektář; svaté přijímání; jídelní stůl obecně aj.', ukr. trápéza, br. trapéza tv. (Vasmer 1909, 203n, Vasmer 3, 132, ESUkr 5, 621 aj.). Je sporné, zda z csl. pochází i br. dial. trjapez, trepez', ukr. dial. trépez, r. argot, trjapéz, vše 'stůl' (podle Pičchadzeové, NREt 1, 234n se vztahují k csl. podobám s hyperkorektně změkčeným r', podle Bondaletova, Etim 1980, 72 všakjde o výpůjčky z nř.).
Et.: Výpůjčka ř. TpáneCp. 'stůl, zvláště k jídlu', 'jídlo, hostina', 'stůl penězoměncův', střř. i 'banka' (Lampe 1991, 1399) aj. V ř. jde o kompozitum (ie. *křtur-ped-iH' - *'mající čtyři nohy'), jehož první část představuje nulový ablautový stupeň *k¥tur- od ie. *kfetuer- 'čtyři', druhou část tvoří subst. *ped-'noha' (Beekes 2010, 1499, v. i Frisk 2, 917n).
Jako balkánský grécismus (< nř. xpáneCp. 'stůl; banka') se rozšířilo v jsi.: b. trapéza, dial. träpé(n)-za, torpéza 'prostřený stůl s jídlem, jídlo na stole;
nízký kulatý stůl (jídelní)', mk. tr(a)peza '(nízký) stůl, kulatý jídelní stůl', sch. trpeza, trápéza '(jídelní) Stůl, jídlo' (Filipovová 1969, 164, Skok 3, 492, Račevová, Slávia 79, 109). Jako historismus též č, slk. (Kálal 969) a p. trapéza, s významy 'druh směnárny ve starém Řecku' (č.), 'okrouhlý stůl v kasinu' (slk.) a 'nízký stůl; refektář u pravoslavných mnišských komunit' (p. arch.). hk
-trapiti v. utrapiti
tratati, trašteťb, trašto 'pronásledovat; verfolgen' (lx Supr)
Tento význam uvádí StslS 700 (rovněž tak S-A 1955, 138, Dostál 1954, 184); méně pravděpodobný je - vzhledem ke kontextu-význam 'hubit, zabíjet', který je uveden v SJS 4, 480.
Et.: Nejasné. Vzhledem k tomu, že je toto slovo doloženo pouze v stsl, nelze s jistotou určit starší podobu kořene, tj. zda bylo pův. *tra-, nebo *tor- s následnou metatezí.
Uvažuje se o spojení s csl. těrjati 'pěstovat, provozovat, usilovať a jeho příbuznými slovesy z dalších sl. jazyků, formálně i sémanticky silně proměnlivými (v. těrjati, tam rekonstruované psi. *těrjati, *těra-ti, *těriti a doložené významy 'ztrácet', 'honit, pronásledovat', 'trápit, mučiť aj.), případně také o spojení se sl. trati ti 'ztrácet' (sr. Los, RFV23,75, Vaillant 3,323). Všechna uvedená slovesa jsou zřejmě deverbativy odvozenými z psi. *terti 'tříť (k et. v. trěti). K souvislosti významů 'usilovať a 'honit, pronásledovat' existuje paralela v stsl. iter. goniti 'usilovat o něco; hnát, honit, pronásledovat' (v. gtnati).
K intenz. sufixu -tatí sr. Slawski, SK 1, 52n.
S-A 1955, č. 986 uvádějí slovo jako temné; rovněž MEW 360 je ponechává bez výkladu. vbo
tráva, trěva, -y f. 'tráva, byliny, rostliny; Gras, Krau-ter, Pflanzen' V Ev též 'osení'.
Střídání -ra- a -rě- ve stsl. vysvětluje Kurz 1969, 195 možným vlivem nějakého b. nářečí, v němž se rě vyslovovalo jako r 'a a následně souhláska ztvrdla (sr. i Skok 3, 494).
Var.: Csl. i dravá, dreva, drěva tv. (kontaminací s drevo 'strom'?).
Der.: Adj. travbtrb, trěvbtrb, vSlepč lxdrěvnyi 'travnatý', 'trávní', substant. trěvbtrb, trěvervb m. 'květen' (lx kalend. Ochr Slepč).
Et.: Psi. trova, dial. trěva, všesl. (nedoloženo v plb.): b. trevá, st. travá (Gerov 5, 350), mk. treva, dial. tráva, sch. sin. slk. č. tráva, hl. trawa, dl. tšawa, pom. tráva, trova (PWb 3, 593, 605, Sychta 5, 380), p. trawa,
975
tráva
traviti
vsi. travá, r. dial. i tráva, s význ. 'tráva (rostlina, zpravidla i porost)', často součást bot. i lid. názvů různých rostlin, v bot. nomenklatuře označuje čeleď Gramineae (např. č. trávy), v r. dial. také 'vše, co se spotřebovávají, pokrm, potrava, jídlo' (Dal'4,818) aj.
Psi. stáří jsou i der. travbtrb, trěvbtrb, doložené např. v b. arch. a dial. tráven 'květen' (Zaimov, IzvIBE 3, 118, RODD), sch. trävanj 'duben', sin. máli tráven 'duben', véliki tráven 'květen', slk. st. traveň 'květen, červen' (Majtán, KS 4, 158), č. arch. tráven 'květen' (Šaur, SFFBU 20, 69), ukr. a st. r. tráven' (Daľ l.c.) 'květen', pův. tedy *'měsíc trávy' (podle Holyňské 1969, 44 *'doba, kdy se začíná s pastvou dobytka na zelené trávě, tedy nikoliv *'doba, kdy tráva začíná růst').
Psi. tráva patří do rodiny psi. truti, trovo, traviti, trav 'o; je však obtížné rozhodnout, jde-li o deverb. od traviti, podobně jako je např. psi. sláva od slaviti (tak Machek s.v tráva, Snoj in: Bezlaj 4,214 aj.), nebo o deverb. se zdlouženým stupněm od truti, trovo (tak Skok 3,494, Slawski, SK 1,60, Boryš 2005, 640 aj.), v. traviti; Mathiassen 1974, 191 dokonce předpokládá paralelní vývoj tráva a traviti. Pův. význam psi. tráva by tak byl *'to, co se spotřebovává, jí, potrava' (to je doloženo v r. dial., viz výše) —>■ 'krmivo, píce' —>■ 'tráva (pokosená i rostoucí)'.
Nejasné je -ě- v psi. dial. trěva (Boryš l.c), v němž Iľjinskij (RS 10,169) viděl odraz jiné ablautové varianty ie. verbálního kořene.
Další výklady:
Snoj 2003,778 připouští ijinou možnost, když rekonstruuje psi. tráva, trěva v podobě ie. *trôuaH2-, *trěuaH- < ie. kořene *(s)ter- 'být tuhý, ztuhnout', z něhož se vysvětlují i stind. trna-'tráva, stéblo, sláma' a psi. *tbrm> (v. tn.ni,).
Schmidt, KZ 26, 7 přiřazuje tráva k sthn. druos 'otok, opuchlina', trouuen 'růst, dorůstat', driuwan, stsev. proast 'vyrůstat, prospívat', střhn. druo 'ploď aj., ale germ. slovníky (např. AhdWb 2,794, 806, Vries 1962, 623) sl. tráva nezmiňují (odmítl již Lidén, IF 19, 324, pozn. 1). ij
traviti, -iti, travljo 'požírat, žrát; verzehren, fressen' (lx Supr)
Der.: otraviti 'otráviť (lxSupr), otravljenije 'otrávení' (lx Const); otrovenije tv. (lxEuch) pokládá SJS 2, 583 zabohemismus.
Pf. natruti 'nakrmit' (kjeho sémantice v. Ľvov, Slávia 25, 241-249) je derivát ve stsl. textech náhodou nedoloženého truti, trovo; to má v mladších csl. textech význam 'spotřebovat, pohlcovat, utrácet, marnit, ničit, hubit ap.' (MLP 1005). V csl. textech alternují préz. tvary s -ov- a -u-\ sr. vedle trovo, troveši i trujo, truješi (MLP l.c), rovněž v derivátech, např. otruti,
otrovo i otrujo, s-btruti, s-btrovQ i s-btruJQ 'otráviť (MLP 530, 960).
Exp.: Z csl. je rum. a trávi 'otráviť, a otrávi tv., otrava 'jed, otrava', st. otravnic 'travič' (<csl. otravbnikb), arch. mold. a bukovinské a istrávi 'plýtvat, promarnit, promrhať(< csl. shtraviti) (Tiktin2001,2, 879, 387n).
Et.: Psi. traviti, trav'q > slk. tráviť, č. trávit, p. trawič, pom. travič (PWb 3, 594, SEKaš 5, 159), br. travič', ukr. travýty, r. trávit', s význ. 'trávit, rozkládat a vstřebávat potravu' (zsl., br. ukr.), 'napásat, živit, krmit dobytek,' (br. dial. ESBr 13,325), 'spásat, dělat škodu, plenit, ničiť (br. r., ukr. dial. trovýty ESUkr 5, 614), 'trávit, usmrcovat (jedem)' (slk. č., br. dial. SBrH 5,112, r.), 'prožívat čas, zdržovat se někde' (slk. č. p.), 'narušovat povrch, leptat ap.' (p. vsi.), 'pronásledovat, štvát zvěř' (vsi.) s řadou dalších i přen. významů.
Sch. traviti 'krmit trávou' je však denom. od tráva (Skok 3, 494).
Psi. traviti, trav je kauzativum od psi. truti, trovo a představuje zdloužený stupeň vzhledem k préz. kmeni trov- (Slawski, SK 1, 57).
Podle některých autorů (Trubačev, SľWort 33 a SUJa 22ln, TolkSRJ 994, Derksen2008, 496) jsou slovesa na -iti (traviti, otraviti) pův. denominativa odvozená od tráva, otrava (kriticky k tomu Šaur, Slávia 49, 19-25), za denominativum považuje sl. otraviti i Mathiassen 1974, 158 (v. tráva).
Psi. truti, trovo > b. tróvja, mk. true, sch. trôvati, trújěm, dial. trovem, srb. (Kosovo) trút (Skok 3, 507), sin. arch. trováti, trújem, č. dial. truť, truju (Bartoš 452), dl. tšuš, tšuju, kaš. trěc (Sychta 5, 383), p. truc, trujq, ukr. starší dial. trúty, trúju (žel. 989), s význ. 'usmrcovat jedem, otravovať (jsi., č. kaš. p. ukr.), přen. 'otravovat, trápit, ničiť (b. mk. sch., č. dial. to mě truje 'to mě trápí', p.), dále 'postrádat, ztratit, pozbýt' (dl.), 'kazit, mařiť (srb.) aj.
Ve sl. jazycích jsou doložena četná pref. slovesa od traviti (např. r. otrávit', potrávit', strávit', vytra-víť, zatravlť) i od truti (např. p. dial. natruc (SW 3, 189), č. arch. otrouti (PSJČ 3, 1230), slk. dial. potrúc (Lipták 2,725), r. dial. otrúť (SRNG24, 304)), vše 'otrávit, otravovať, sln. dial. zatrúti (o lese) 'vymýtit, vyčistiť (Snoj in: Bezlaj 4, 235); sr. i od truti odvozená slovesa na -iti, např. ukr. trujíty 'trávit (jedem)', r. dial. otruíť 'otráviť (SRNG 24, 304).
Psl. truti se řadí k ie. *treuH- 'třít, rozdírat; spotrebovať (k úvahám o rekonstrukci setového kořene sr. Koch 1990, 649, pozn. 4, Reinhart, WS1A30, 311, pozn. 86), s jiným stupněm ablautu (*trú-) sem patří i csl. tryti, tryjo 'otírat, opotrebovať (Rasmussen 1999, 193). Nejblíže příbuzné je lit. (s nazálním infixem) trunéti, truniú
976
traviti
trepati se
'hnít, tlít, trouchnivět' a ř. rpvsiv 'otírat, opotřebovat, vyčerpať, pf. pas. rérpvpai (Fraenkel2,1132 aZslPh23, 340, Smoczyáski, ALL 47, 80 a 2007, 691n, Chantraine 1141, Frisk 2, 938, Snoj I.e., Beekes 2010, 2, 1514, LIV 2001, 652n). V ie. *treuH- se vidí ie. kořen *terH- 'třít' (MEW 364), o něm a jeho reflexích v ie. jazycích v. trěti.
Matzenauer 1870, 415 vyčleňoval vsi. slova s význ. 'štvát, honit zvěř' a pokládal je za možná přejetí z germ. jazyků, sr. niz. drijven, švéd. driva, něm. treiben vše 'hnát, honit'; výklad nebyl přijat.
Skála významů ve slovanských jazycích umožňuje předpokládat různé nuance v sémantickém vývoji. Podle Rozwadowského (JP1,108-113, sr. i Slawski, JP 38,228) lze vyjít ze základního významu 'spotřebovávat, opotřebovávat třením (hryzáním, žvýkáním)' se sém. specializací 'spotřebovávat ježením'; kau-zativum traviti pak znamená 'působit, aby se něco zmenšovalo, spotřebovávalo, ničilo ap.', z něhož se vysvětluje i význam 'štvát, pronásledovat zvěř'; význam 'trávit jedem' s ježením souvisí, sr. íx.poison 'jed' z lat. pötiö 'nápoj'. Podobně i Machek s.v. traviti: 'spotřebovávat (tj. zmenšovat spotřebou)', sém. specializací —>■ 'spotřebovávat potraviny v žaludku, ve střevech, tráviť, 'trávit jedovaté potraviny', pref. otraviti 'otrávit jedem', odtud abstrakcí traviti tv.; k význ. 'trávit čas' sr. lat. tempus terere tv.
Vaillant, RES 22, 39 vycházel pro otraviti 'otráviť z pův. významu 'očarovat potravou', podobně jako je sch. zatráviti 'očarovat podánímjistého nápoje z trav' (sch. zatráviti se ovšem pokládá za denom. od tráva, sr. Skok 3, 507). ij
trepati se, -pljeťb se 'třepat, mávat (křídly); (mit den
Flügeln) schlagen' (Parim)
Der.: trepet-b 'třesení, chvění', přen. 'strach', tre-petbn-b 'chvějící se; otřesný, hrozný, hrůzu nahánějící', ve spojení trepetbm bytí '(o)třást se, (za)chvět se, mít strach', trepetivb (lxZap) s nejistým významem, snad 'hrozivý' (podle SJS 4, 481 'třesavý, třaslavý'; Vašica, Slávia 29, 42 pokládá tento hapax legomenon za bohemismus a překládá jej jako 'zuřivý, vzteklý člověk'); trepetati 'třást se, chvět se, bát se, mít strach', csl. trepetanije 'třesení, chvění; strach' (lxBes); vbstrepetati 'zatřást se, zachvět se'.
Et.: Psi. trepati (se) > b. hovor, trépja, sin. trepati, ch. st. trepati (Rj), slk. trepať, č. třepat (se), dl. tšapaš, dial. též tšepaš (Muka), pom. třepac, p. trze-pač, br. trapác', trapácca, dial. též trjapác', trepáci, trepati (SBrH), ukr. tripáty(sja), dial. trepáty(sja), r. trepáť(sja), s význ. 'třást (se)' (sin. č. p. ukr.), 'tlouci (i křídly), klepat, dupat ap.' (b. hovor., ch. st., slk. č. pom. p. dl. br. r), spec. 'vochlovat, tj. (lámáním,
třením, vytloukáním) čistit vlákna (lnu, konopí) od pazdeřť (slk. č. p. br., ukr. dial. Nikolajenko 2005, 31), přen. 'tlachat, žvanit, mluvit nesmysly' (slk. expr., č. st. Jg, kaš.; br., r. hovor.) ap. Význ. posun 'tíepatjazykem', popř. 'chodit hlučně, dupať —»■ 'tlachat, mluvit nesmysly' předpokládá ESBr 13, 346.
Poměrně dobře je doloženo deverbální subst. trepet-bltrepot-b (o střídám suf. -et-l-ot- sr. Varbotová 1984, 196): b. kniž. trépet, mk. třepet, sch. trěpět, sin. třepet, slk. trepot, č. třepot, zř. třepet, hl. třepot, arch. dial. třepjet (Sch.-Šewc 1543), pom. třepot, p. trzepot, ukr. r. trépet, vše (kromě kaš.) 'chvění, třas', dále 'rozechvění, rozrušení, strach' (b. mk. sch. ukr. r.), 'mihotání, blikání, třpyť (sch.) aj. Odtud je odvozeno psi. vb. trepetati: b. trépvam, mk. trepeti, sch. trepetati, sin. trepetati, slk. trepotať (sa), slk. st. i treptať (HSSlk), č. třepetat (se), třepotat (se), hl. třepo-tač, arch. dial. třepjetač (Sch.-Šewc I.e.), pom. třepotac, stp. trzepiotač (sie), p. trzepotač (sie), br. trepetacca, ukr. trepetáty(sja), trepotáty(sja), r. třepetat'(sja), vše 'třást (se)', dále 'mít strach' (r.), 'mihotat se, blikat, rychle se pohybovať (mk. sch. slk. st. HSSlk, č. p. ukr. r), 'bouchat, bít, klepat' (slk. st., pomsln. stp.) aj. Sem ič. třpytit se 'zářivě se lesknout', stará expr. obměna č. třepetat se (Machek 1968, 659, Rejzek 681 aj.).
• Psi. trepati (se) < ie. *trep- 'dupat, cupat, rychle se pohybovať .
Psi. trepati (se) obsahuje pravděpodobně ie. kořen *trep- 'dupat, cupat, rychle se pohybovať stejně jako příbuzné lit. trepséti 'dupat, cupat, podupávať (Smoczyáski 2007, 686n), stprus. ertreppa 3. os. pl. 'překračují' (Toporov 2, 87n), dále např. pers. tarb 'rychlá chůze', afg. trap 'skok' (Abajev 3, 255n), lat. trepidus 'třesoucí se; zmateně pobíhající sem a tam; znepokojený, polekaný, bázlivý, plachý aj.' (Vaan2008, 628), s nulovým vokalismem (*trp-) pak stind. trpra- 'kvapný, nestálý' (Mayrhofer 1956, 1, 524 řadí s pochybnostmi sem, Mayrhofer 1986, 1, 674n vysvětluje jinak), ř. xpanéío 'lisuji hrozny' (<— * 'šlapu hrozny') a snad i alb. shtyp 'pošlapat' (Pokorný 1094, Snoj 2003, 781, Furlanová in: Bez-laj 4, 219, Smoczyňski I.e. aj.; jinak Orel 1998, 444). Další souvislosti JSOU nejisté (sr. dále Mladenov 638, Vasmer 3, 136, Brückner 581, Rejzek 679n, ESUkr 5, 644, Beekes 2010, 1499naj.).
Pokorný 1094 pokládá koř. *trep- (a také *trem- a *tres-) za rozšířenou podobu ie. *ter- 'házet sebou, mrskat sebou' (v. též tresti, trbtb). Tak i Mladenov, SbNU 25, 118 (v. troba).
Podle některých autorů jde o slova onom. původu, v tom případě by šlo o paralelně tvořené útvary (Skok 3, 496, Kopečný, SbMladenov 378n, Machek 1968, 657, Abajev I.e.).
Machek I.e. považuje -r- v *trep-ati za sekundární a spojuje
977
trepati se_
s *tep-ti 'tepat aj.' (v. teti), zatímco psi. trepetb, trepetati vykládá zvlášť, z pův. *trem- (sr. Pokorný l.c). Odmítají Sch.-Šewc l.c, Furlanová 1. c. aj. hk
tretii mim. ord. 'třetí; dritter'
Také trbt- (Zogr, Zach), trět- (Bes).
Der.: tretije(je) 'potřetí; zatretí'; tretičb, tretiici, tretici 'potřetí'; tretiiceJQ, treticeJQ, tretbiceJQ, triti-ceJQ 'potřetí; třikrát'.
Exp.: Z csl. je rum. arch. treti 'třetí', třetin 'tříletý (kůň)' (Tiktin2001, 3, 738).
Et.: Psi. *tretbjb, všesl.: b. tréti, mk. tret(i), sch. trěčí, sin. trétji, slk. třetí, č. třetí, hl. třeči, dl. tšeši, plb. tri tě, pom. třeci, p. trzeci, br. tréci, ukr. r. zréňy, vše 'třetí'.
Psi. *tretbjb nachází v jiných ie. jazycích korespondující num. ord. s ř-ovým formantem (snad pův. identickým s rezultativním formantem ř-ového ptc, Benveniste 1948, l67n) a s týmž významem 'třetí', ale odvozené od různé podoby numerálního kořene a s různou morfologickou charakteristikou, aniž by bylo možné s jistotou rozhodnout, které formy jsou původní (v. podrobně EWAhd 2, 793n s liter.): *tr-t- > stind. trtíya, stprus. tírts, tirtis (není-li stprus. forma sek., Brugmann U/2, 12, Otrebski, LP 8, 282, Smoczyňski 1989, 1, 65, Mažiulis 4, 194); *tri-t- > av. Oritiia-, lat. tertius, umber. ak. tertim, ř. xpíxoc, gót. pridja, stsev. priói, stangl. óridda, stsas. thriddio, sthn. dritto, kymer. trydydd, bret. trede, alb. třete; *tre-t- > lit. trečias, lot. trešais.
Bsl. tre- se obvykle vykládá jako sekundárně vytvořené podle kard. *treies (v. trije), příp. kol. *treio-(v. troi; už Brugmann l.c, naposledy Derksen 2008, 497), ale Porzig (1954, 203) je naopak měl za původní podobu ie. číslovky 'tři'. bv
trěba^ -y f. 'oběť, obětní bohoslužba; Opfer, Gottes-diensť
Také 'oběť, obětní dar' (sr. i Gäläbov, BE 23, 50).
Ve spojení svqtyjq trěby 'eucharistie'; trěby ťvoriti, dějati, Masti 'obetovať, trěbamipodarjati tv.
Der.: trěbište 'obětiště, obětní místo (užpředkřes-ťanské); oltář' (sr. i Dunkov, NTPlovdiv 25,156n), 'chrám (už předkřesťanský)', trěbištbm, 'oltářhí'; trěbovati 'přinášetoběti'; trěbbtrb 'obětní'; trěbbnikb 'obětiště, oltář', 'chrám'.
Komp.: idolotrěbbtrb 'modlám obětovaný' (ř. eiôojÁóOvmc), idolotrěbbno(je) 'modlářství'; idolotrě-bbnik-b 'modloslužebník'.
Exp.: Z csl. je b., vsi. arch. tréba 'církevní obřad (křest, svatba aj.)', ukr. a r. arch. trébišče 'obětiště', b. trébnik, mk. trebnik, sch. trébnik, sin. st. trébnik, slk. hist. trebník (SJS), br. r.
trěba2
trébnik, ukr. trébnyk, '(pravoslavná) obřadní kniha', rum. st. treb-nic 'oltář', '(pravoslavná) obřadní kniha' (Tiktin2001, 3, 729).
Et.: Psi. *terba > plb. pl. tribě 'Vánoce' (sr. Olesch 1983,1233, SEPlb 854), str. tereba 'oběť, přinášení oběti' aj. (Srez., StrS 29, 302). V lat. textu doloženo jako citované slovo UŽ v 8. Stol. (idolothita quod trebo dicitur) s významem 'oběť pohanským bohům' (sr. Schade 1, 100, Brückner 579n, Moszyňski 1992, 109, Eichler, AnzslPh 22/2, 3n s liter.).
Otázkouje, zda sl. apelativumje obsaženo též v toponymech jako mk. Trebište, ch. Trebišče, č. Třebiště (sr. Profous 4, 359n, Skok 3, 501n, Snoj in: Bezlaj 4, 217, Blažek, AOnom 50, 48n).
Et. nejasné.
Někteří spojují slovo s *terba 'potřeba, nutnosť (v. trěba2; MEW 354, Gorjajev 374, Brückner 580, Kiparsky 1934, 55, Tru-bačev, ZslPh 54, 9), snad jako 'potřebné nebo nutné konání'. Jiní je naopak řadí k *terbiti 'čistit, mýtiť (v. trěbiti; Vasmer 3, 95n, S-A 1955, č. 988, Moszyňski 1992, 108n, Blažek, AOnom 50, 58), snad jako 'očišťující konání' (Wachtlówna, SlOc 12, 300, SEPlb 854), nebo *terba pův. 'idol z osekaného, očištěného kmene' (Meringer IF 18, 216, 278). bv
trěba2, -y f. 'potřeba, nutnost; Bedürfnis, Notdurft'
Dolož, jen ve spojení trěbě iměti 'potřebovat, mít zapotřebí', trěbě (bytí) 'být třeba, zapotřebí', 'hodit se, být užitečný'.
Der.: trěb-b 'potřebný, nutný; vhodný, užitečný', 'potřebný, nuzný', 'blízký, důvěrný'; trěbbtrb doloženo lxvBesvnom.pl. substant. trěbbnaja 'potřeby'; trěbovati (v NumUsť 2x trbbovati) 'potřebovat, mít zapotřebí', 'být potřebný, mít nouzi', 'užívat, využívať, 'žádat, vyžadovat; toužit, přát si', ve spojení s inf. 'muset', ve VencNik lx ne trěbovati česo 'nedbať, trěbujei 'chudák, nuzák', trěbovanije 'potřeba, potřebná věc', 'potřeba, upotřebení, užívání', 'potřeba, nouze', 'dílo, záležitosť, netrěbovan-b 'nepotřebný, nepotřebující'; potrěbovati 'potrebovať, v Bes ptc. potrěbujerm> 'ryo-tíébný', potrěbujqi 'nuzný', potrěbovanije 'potřeba, nutnosť,potreba 'potřeba, nutnosť, 'užitek', 'soužení, strasť, ve spojení potreba (jesťb), na potrěbQ jestb 'je třeba, je nutno', potrěbbm, 'potřebný, nutný', 'vhodný, užitečný', potrěbbně, -o 'vhodně', nepo-trěbbn-b 'nepotřebný, neužitečný'.
Komp.: blagopotrěbbn-b 'potřebný, užitečný', do-bropotrěbbtrb 'velmi potřebný, užitečný' (ř. sií/pnoroc, Schumann 1958, 32).
Exp.: Z csl. je r. trébovať 'žádat, vyžadovat, predvolávať, refl. 'býttřeba, potrebovať,potrébnyj 'potřebný, nutný', r.potrebovať 'vyžádat (si), zavolat, předvolat', br. ukr. tréba 'být třeba, nutno; potrebovať, ukr.potreba 'potřeba'',potrébuvaty 'potrebovať, trebuváty 'žádat, vyžadovat, predvolávať, br.patrabavác'
978
trěba2
trěmt
'žádať (Vasmer 3,133n, KE SR J 339, ESUkr 5, 626), rum. treabä 'věc, práce', a trebui 'být třeba, potřebovat', netrebnic 'nepotřebný', strum, nepotrebnic 'ničemný' (Tiktin2001, 2, 802, 809 a 3, 729n); ovšem ukr. a br. slova mohou být i z p. (Richhardtová 1957, 107, Shevelov 1979, 99).
Et.: Psi. *terba > sin. tréba, slk. treba, č. třeba, luž. trjeba, pom. třeba, p. trzeba, vše adv. v predikátu s význ. 'být třeba, nutno', 'potřebovat'; vedle toho jsou doloženy i slovesné deriváty s týmž významem: b. trjábvam, mk. treba, sch. trěbati, sin. st. trebéti, trébati tv. (Plet.).
Et. ne zcela jasné.
Většinou se v psi. *terba vidí ie. kořen *terb(h)-, var. kořene *terp- 'sytit (se)' > stprus. 3. sg. préz. en-terpo 'je užitečný', enterpen, enterpon 'užitečný', lit. tařpti, tarpstú 'prospívat, přibývat, růst'; gót. paur-ban, stsev. purfa, stangl.purfan, sťhn. durfan 'potřebovat, být potřebný'; ř. xépiteiv 'sytit', stind. tŕpyati 'nasycuje se, uspokojuje se', kauz. tarpáyati (s germ. výrazy spojili už Schmidt, KZ 19, 274 a Schade 1, 96; dále sr. MEW 354, Gorjajev 374n, Torp 182, Briickner 579, Mladenov 641 aSbNU25,117, S-A1955,č. 989,Machek, LP8, 58, Sch.--Šewc 1528, Snoj in: Bezlaj 4,216, Boryš 2005,648; ke koř. LIV 2001,636): asi 'sytit (se)' —>■ 'být užitečný, potřebný'.
Jiní spojovali psi. *terba 'potřeba, nutnosť s vb. *terbiti 'čistit, mýtiť (v. trěbiti), a to za předpokladu sém. vývoje přibližně 'mýtit, vykonávat namáhavou nebo potřebnou práci' —► 'povinnost, nutnost, potřeba' (Meringer, IF, 18, 216n, Šumán, AslPh 30, 307, Wachtlówna, SlOc 12, 300n, Kiparsky 1934, 55, Skok 3, 501, SEPlb 854).
Málo pravděpodobné je přejetí sl. slova z germ. (Hirt, PBB 23, 337; proti argumentuje Kiparsky l.c). bv
trěbiti, -iti», trěbljQ 'čistit; reinigen'
Doloženo jen ptc. préz. pas. trěbimi 'smetí' (lxOchr).
Der.: trěbi pl. 'smetí' (lx Slepě, kde může být vynechané počáteční o-, v. SJS 4, 509); istrěbiti 'vyčistit, pročistit, prosiť, v Ev spec. 'očistit od malomocenství', přen. 'rozptýlit, rozehnat (o mracích)', istrěbljenije 'vyčistění', istrěbljati 'vyčišťovať; otrěbiti, v Supr lx ot-btrěbiti 'očistit, vyčistiť, otrěbi pl. 'odpad', otrě-bljati 'očisťovať;potrěbiti 'vyhladit, potřít, zničiť, 'vymýtit, vyčistiť, potrěbljenije 'zničení, záhuba', potrěbljati 'hubit, ničiť; s-btrěbiti 'očistit, vyčistiť, 'zavinout, opatřit (mrtvého) k pohřbu'; vbstrěbiti 'zavinout mrtvého do rubáše'. V. i prětrěbivi.
Exp.: Z csl. je r. istrebíť 'zničiť, ipf. istrebljáť, vkx.patre-byty, br. patrablc' tv. (Vasmer 1, 491, ESUkr 4, 542n, ESBr 8, 214), rum. st. apotrebi 'zničiť (Tiktin2001, 3, 174).
Et.:Psi. *terbiti>b. trébja,mk. trebi, sch. trijěbi-tii'trěbiti, sin. trěbiti, stč. třiebiti, č. tříbit (slk kniž. tříbit
<č.), plb. 3. sg. préz. triběltrivě, hl. trjebič, dl. trjebiš, stp. p. trzebič, br. cerabíc', ukr. terebýty, r. terebíť, s význ. 'čistit, tříbit' (sch. sin. č. luž.), 'čistit, přebírat (hrách, zrno aj.)' (b. dial., mk. sch. sin. č. hl., stp. SStp, p. st. SW), 'loupať (sch. br. ukr.), 'mýtit (les)' (b. sin. luž. p. br., ukr. dial.; v hl. z jiných sl. jazyků, Sch.-Šewc 1528), 'kastrovat (dobytek, drůbež)' (luž. p.), 'trhat, vytrhávat, sklízet' (br. r.), 'ničit, hubit, vybíjet' (b. lid., sch. p.), 'škrábat' (sin. plb.), 'mnout, potahovat' (ukr. r.), přen. 'zušlechťovat' (č.) aj.
Psi. *terbiti 'čistit (les a pole)' (k sém. sr. Machek 1968,657, Kurkinová2011,64n) se většinově považuje za rozšíření ie. kořene *terH1- 'třít' (v. trěti; už Gorjajev 364n, nejnověji ESUkr 5, 550 s liter.); uvádějí se přitom různá více či méně jistá b-ová rozšíření téhož kořene v jiných ie. jazycích: lat. tubuläre 'tlačit, tisknout', ř. xpißsiv 'třít' (už Gorjajev 364n; pochybuje Chantraine 1137), stir. trebaid 'obdělává, obývá' (už Pokorný 1071; pochybuje Vendryes T-128), lot. terbt, terbju 'do omrzení opakovat, tvrdošíjně vyžadovať (M-E 4,165).
Nejisté je spojení s gót. paurp 'pole', sťhn obr/'ves', něm. Dorf tv., lat. trabs 'kláda' (Gebauer, LF 5, 301, Meringer, IF 18, 215n, Havlová, SbŠlosar 250n, Kurkinová, SEB 3, 157, Blažek, AOnom 50, 58n; pochybují EWAhd 2, 728). Machek (s.v. tříbiti) málo pravděpodobně spojuje sl. *terbiti s lit. týras 'jasný, čirý, čistý', lot. ttrs 'čistý'. Mladenov 641 nepravděpodobně řadil sl. slovo k ie. kořeni *(s)terH- 'rozprostírat se' (v. strana).
Hláskové obtíže má spojení sl. *terbiti s lat. carpere 'trhať, ř. Kápnsiv 'plodiť (Martynov 1968, 74). bv
trěmt, -a m. 'věž; Turm' (lx Lob Par)
Et.: Psi. *ternrb > b. mk. trem, sch. trijem, trém, trím, čak. štrem, sin. st. trém (Plet), stp., p. st. trzem (SStp, SJP), slk. dial. triem, br. céram, ukr. térem, str. terenrb, teronrb (Srez.), r. térem, s význ. 'dům, velká budova, palác' (stp., p. st., str.), 'síň, dvorana, nádvoří, předsíň' (sch. slk. r.), '(kryté) zápraží, (krytá) pavlač, přístřešek' (jsi. slk.), 'stáj, chlév, kůlna' (b. dial. RBKE, sch.), 'knížecí nebo bojarské sídlo (na staré Rusi)' (slk. vsi.), 'baldachýn' (str.), 'kupole' (str.), 'sakristie' (str.), 'schodiště' (slk.).
Původ násloví v sin. str im a v čak. tvaru vykládá Snoj in: Bezlaj 3, 327 z předložkového spojení *si> terrrrb 'něco podobného přístřešku, verandě'; Skok 3, 502 je má za nejasné. Briickner 580 považuje násloví v lx doloženém stp. strzem za chybu opi-sovače.
B. arch. térem 'ženská část panského domu' (RODD) a p. st. térem 'knížecí nebo bojarské sídlo (na staré Rusi)' (SJP) jsou přejaty z r. (BER 7, 961, Briickner I.e.). Rovněž slk. arch. térem 'síň, dvorana; panské sídlo (na staré Rusi)' (SSJ)je patrně z vsi.
Nejasné. Existují dva relevantní výklady.
979
trěmt
trěsnt
• (1) Psi. *termb < ř. répsfivov 'dům, obydlí'. (2) Psi. *termb < ie. *trěb- (*trôb-l*tr9b-l*trb-) 'stavba, obydlí, lidmi obydlené místo'.
(1) Nejčastěji se psi. *tertm> vykládá jako stará výpůjčka z ř. xepsjxvov, pl. TÉpefiva, xépajxva 'dům, obydlí' (MEW354, Schmidt 1895,142 aKZ 32, 393, Pedersen, KZ 38, 353, Vondrák 1906, 1, 301, 308 a 1912, 355, Vasmer 1907, 283, 1909, 200naRS 4, 164, Můrko, WuS 2, 131, Sobo-levskij, ŽMNP 1914, srpen, 365, Mladenov 638, Vasmer 3, 97, Shevelov 1964, 413, ESUkr 5, 550). Výklad odmítl Torbiörnsson 1901, 2, 85 z hláskových důvodů a zpochybnil Skok I.e. poukazem na to, že není doložen potřebný střř. či nř. tvar. Mnohdy ani není jasné, mají-li autoři na mysli stř. nebo střř. zdroj, výslovně na byzantský, byť nedochovaný, myslí Romanski, RÉS 2, 52. Podle Ekbloma 1927, 1, lln mohlo k přejetí dojít jak před me-tatezí, tak po ní.
(2) Někteří však vykládají psi. *tertm> jako slovo domácí, prapříbuzné s uvedeným ř. slovem a dále s lat. trabs 'kláda, trám; krov, střecha; loď; dům', osk. trííbúm, stbret, stkymer. treb 'obydlí, dům', lit. trobá Xv., gót. paurp 'obydlené pozemky' (k j iným výkladům gót. slova v. Lehmann 357n), sthn. dorf, něm. Dorf 'vesnice' aj. (Fick, BB 1, 171, Gorjajev 365, Iľjinskij, IzvORJS 23, 1, 141n, Brückner 580, Kretschmer, Glotta 24, 9n, Skok I.e., Snoj in: Bezlaj 4,218; sr. i Beekes 2010,1467). Rekonstruuje se pak variantní ie. kořen *trěb-l*trč>b-l*trdb-l*trb-'stavba, obydlí, lidmi obydlené místo' (ke koř. v. Pokorný 1090, NIL 705n).
Blažek (red. pozn.) naznačuje spojení s het. tarma- 'hřeb, skoba, kůl', denom. tarmai- 'kovat, přibíjet, opevňovať; věž by pak znamenala 'něco opevněného'. Het. tvary se však většinou vykládají jinak (Kloeckhorst 2008, 845).
Ľvov 1975,117 měl psi. *terrm> za výpůjčku z turko-mong. terme 'stěna', 'ženský pokoj' (v. k tomu Räsänen 476); podobně nověji Zajkovskij, SlEtimD 181.
Kluge-Seebold 1999, 842 uvažují o tom, že stsl. trémb mělo vliv na připojení jinak nejasného -m vněm. Turm 'věž'; není však zřejmá datace takového vlivu. vbo
trěsnoti, trěsneťb 'třísknout, praštit, uhodit; schmeißen, schlagen'
Toto sloveso uvádějí MLP 1012 a Srez. 3, 1028; v okruhu památek zpracovávaných v SJS doloženo jen v ptc. pf. pas. trěsnovetrb 'potřeštěný' (lx Const).
Csl. též trěsnotije 'hrom, úder blesku', trěsnove-nije 'praskot, rachot, burácení', trěskb Xv. a 'blesk', trěskati 'vydávat hřmot, rachoť, tresti ti 'tepat, bít, tlouci' aj. (MLP, Srez.).
Exp.: Z csl. pravděpodobně pochází rum. a třásni 'práskat, třískat, dunět; (o blesku) uhodit' (Tiktin 1637) a snad i mm. arch. treasc 'moždíř' (Tiktin 1640), pokud není z živých sl. jazyků.
Et.: Stsl. trěsnoti (< psi. *trěsk-noti) je pf. k im-perfektivu trěskati.
Psi. trěskati > b. trjáskam, mk. treska, sch. trěskati, trijěskati, sin. trěskati, slk. trieskať, stč. třies-k(t)ati, trěskati (ESStč), č. třískat, třaskat, zř. třáskat, třeskat, hl. třěskač, pom. třaskac, stp. p. trzaskač, br. tréskacca, ukr. trískaty, r. lid. tré skať, r. třeskat'sja, vše (kromě hl.) 'práskat, bouchat (též o hromu a blesku)', 'praskat, pukať, dále 'mrznout (tak silně, že praskají stromy)' (hl.) a další přen. významy.
S jinými sufíxy sr. psi. trěštiti/trěštěti >b. treštjá, mk. tresti, ch. st. triještiti (Rj), sin. tréščiti, slk. trešťať, hovor, třeštit', stč. třeščiti, třeščeti (MStčS), č. třeštit, p. trzeszczyč, trzeszczeč, br. traščác', ukr. triščáty, r. treščáť, vše 'praštět, praskat, pukat, rachotit', '(o hlavě) silně bolet' aj. K významu 'vypoulit, vytřeštit oči'v. Varbotová, SUaz 1988, 70n. Nelze ovšem zcela vyloučit ani to, že jde o deverbativa odvozená od psi. substantiva trěskb (sr. např. b. trjásäk, mk. tresok, sch. trijesak, sin. tresk, slk. tresk, č. třesk, br. tresk, ukr. trisk, r. tresk 'rána, bouchnutí, praskot ap.'), jak předpokládají např. Vasmer 3, 136, ESUkr 5, 644n, Orel 2007, 4, lOOn, 102 aj.
Psi. trěskati je patrně slovo onom. původu, utvořené od onom. základu * tresk-, resp. *trěsk- (též s alternací -o-, -u- v koř.) 'bouchat, práskat ap.' Podobně je tvořeno např. lit. treškéti 'pukat, praskať, trékšti 'mačkat, drtit' (snad <- *'lupat, praskat (při drcení)'?), 'dojiť, lot. traškis 'hluk', gót. priskan 'mlátit (obilí)', sthn. dreskan, něm. dreschen Xv., stangl. drescan 'mlátit (obilí), bouchat, dupať, angl. thresh 'mlátit (obilí)' aj. (MEW 361, Trautmann 329, Mladenov 641n, Skok 3, 502n, H-K 394n, Snoj in: Bezlaj 4, 220n, ESUkr l.c., EWAhd 2, 766n aj.). Sem asi i toch. A trisk- 'dunět, zvučet, znít' (Schneider, IF 58, 50, EWAhd o.c. 767). Jinak LIV 2001, 651, který pro balt. a germ. rekonstruuje s jistými pochybnostmi ie. *tresk-'mačkat, drtit, lisovat, mlátit'. V. i troskotati, troskoťb, trošiti.
Podle jiného názoru (např. Pokorný 1071n, Varbotová l.c., Kluge-Seebold 2002, 214n, nevylučuje Rejzek 681) je psi. trěskati tvořeno suf. -sk- od ie. *terH - 'třít' (v. trěti).
Machek 1968, 658 pokládá psi. trěskati (< *trep-skati) za sk-ové intenzivum od trepati (v. trepati se). hk
trěsnt, -am. 'třáseň, třepení; Franse, Troddeľ
Rcsl. trěsna, tresna, trězna 'střapec; řetízek; řasa (oka)'
(MLP 1012, Srez. 3, 1027n). Et.: Nejasné.
Dalšími srovnatelnými výrazy jsou jen slk. dial.
strasno n. sg. (Jg 4, 643), triesma pl. (Kálal, Habovštiak 1965,367), stč. třiesněf. sg. (ESStč), č. st. třásně, třisněf. pl. (Jg), č. třáseň, řidč. tříseň f. sg., častěji třásně, třisněf. pl, dial. (s)třásno n. sg. (Kott4,148 a 7,788), třásna n. pl.
980
trěsnt
trězvt
(Bartoš 1906,448), střásňa n. pl. (Kott 7, 788), str. teresna f. sg. (Srez. 3, 951), s význ. 'třásně, zakončení tkaniny volnými vlákny, šňůrkami ap., třepení', č. st. a dial. i 'poslední díl osnovy na tkalcovském stavu, který se odřezává a třepí'.
Nejčastěji se řadí k psi. *trqsti (se) 'třást (se), chvět (se)', které patří k ie. kořeni *trem-/*trems- 'třást se, chvět se' (o něm v. Pokorný 1092n, LIV 2001, 648n a tresti); tak Petersson 1922,19, Krogmann, WuS 19, 130; H-K 393 jen pro č. třáseň a slk. (dále v. níže). Pův. význam by pak byl 'něco, co se třese, co vlaje'.
Petersson (1915, 45n) ve svém starším výkladu rekonstruoval psi. *strqsnb, *strqsno < *srems-n-/*srens-n- a spojuje s lat. fimbria 'třásně, třepení; nitě v osnově tkaniny aj.' (< *frimbria < *srems-riä/*srens-riä) a se stind. srámsate 'rozpadá se, uvolňuje se, mizí'. Odmítl např. Hujer, LF46,116. Jak lat, tak stind. slovo mají nejasnou et. (W-H 1, 498n, Mayrhofer 1956, 3, 552n).
Machek s.v. třáseň a po něm Rejzek 679 rekonstruují psi. *tersna < *terz-sna, v němž vidí deverb. (k suf. -sna v. Slawski, SK 1,116n) od psi. *terzati, *tbrzati 'trhat, škubat' (v. tn>dzati). Pův. význam by tedy byl 'roztrhaný okraj tkaniny'. Teprve sek. došlo k přiklonění k slovesu třást (Rejzek I.e.).
H-K 394 rekonstruují pro č. tříseň a csl. tvary psi. *trěsk--m> 'vlákno' a řadí je k č. slovesu třískati (k němu v. trěsnoti, troskotati). Podobně Brückner, KZ 43, 308 vidí souvislost s č. tříska a H-L 492 s č. střapec a třepit. Vše vede nakonec ke koř. *trep- 'třepat' (v. trepati se).
Vasmer 3, 97 odkazuje nejasně na souvislost s rcsl. teraskb, terěschb 'řemen' (Srez.), které však má za nejasné (Vasmer 3, 95), a s r. tjárega 'řemen k uchycení kosy k násadě', které pokládá za výpůjčku z baltofinskychjaz. (Vasmer 3, 167n). vbo
trěšte, -a n. / trěštb, -i m./f. 'soudní místo; Gerichtsstätte' (lxBesUvar)
Et.: Csl. hapax legomenon, nejasné, bez jednoznačného příbuzenství ve sl. jazycích.
Podle Vepřka (2006, 93n) by mohlo být odvozené od psi. *terti 'třít' (v. trěti), podobně jako v případě csl. ten 'soudní budova, prétorium' (v. ten.), s variantou suflxu -ište s místním významem. Autor pokládá za možnou i souvislost s vb. trestati, tj. trěšte < *trest-je, problematický je však zdloužený vokál ě > ě. Analogicky tvořené může být další hapax legomenon věšte 'porada, sněm' < *větiti 'mluvit' (v. věšte).
Nelze také zcela vyloučit souvislost s rovněž nejasným krěšte, krěštb 'soudní místo?', které je doloženo v obdobném kontextu (v. krěšte); jedno z nich mohlo vzniknout pisárskou chybou (Vepřek I.e.). ab
trěšti v. tn.dzati
trěti, tbretb, tbro 'třít; reiben' Také 'drtit, rozbíjet, lámať.
Inf. není doložen, lze jej rekonstruovat i ve formě tnti.
Der.: istrěti 'vydrolit, vymlátit (obilí)', 'vyhladit, potřít, zničiť, istirati 'vydrolovat, roztírat'; otrěti 'otříť, otirati 'otírat'; potrěti 'otřít, setřít'; prětrěti 'přeřezat'' ,prětirati 'přeřezávat, řezať; s-btrěti 'rozdrtit, rozlámat, rozbiť, 'vyhladit, potřít, zničit; sklíčit, zdeptať, refl. 'zkazit se', s-btbrenije 'záhuba, zničení, zpustošení; zdeptání'; utirati 'utírat'; vbstirati 'třít, vytírat'; zatrěti 'potřít, zničiť (k formám kmene sr. Diels 1963, 246n, Koch 1990, 433n).
V. též trblo.
Exp.: Z csl. je snad rum. a tírí 'vléct; ničiť (Tiktin 1606).
Et.: Psi. *tertiltbrti, tbro, všesl.: b. tríja, mk. trie, sch. tfti, trém, tarěm, sin. tréti, trém, tárem, slk. trieť, triem, stč. třieti, tru, č. třít, třu, st. tru, hl. trěč, trěju, st. tru, dl. trěš, trějom, st. tru, plb. 3. sg. préz. tarě, pom. trěc, třq, p. trzeč, trq, br. cérci, tru, ukr. térty, tru, r. terét', tru, vše 'třít, dříť a také 'utírat, hladit, brousit', 'rozmělňovat, roztloukat, rozbíjet, ničiť aj.
• Psi. *terti 'třít' < ie. *terHf tv.
Psi. *terti patří k ie. kořeni *terH - 'třít', široce zastoupenému v dalších ie. jazycích: lit. tirti, tiriú 'zkoumat' (<— 'zkoumattřenímmeziprsty', Smoczyáski 2007, 680), trinti, trinú 'třít', lot. třít, trinu tv., lat. terere 'třít, roztírat', ř. xeípeiv 'třít, trápit, vyčerpávať, sthn. dräen 'točit (se)', stangl. óráwan tv. (sr. Pokorný 1071n, LIV 2001, 632n, Vaan 2008, 616 s liter, a také trěbiti).
Nostr. paralely hledá Illič-Svityč, Etim 1965, 368 a 1966, 316. bv
trěva v. tráva
trězati v. tradzati
trězvb adj.'střízlivý, zdrženlivý, střídmý; ntichtern, enthaltsam'
Der.: trězvbtrb tv. (lx Slepč), trězvbnik-b 'střízlivý, zdrženlivý, střídmý člověk', trězvbnica f.; trězviti sq 'být 'střízlivý, zdrženlivý, střídmý', ve vazbě trězviti sq orb česo 'zdržovat se něčeho, odpírat si něco', trězvenije, csl. i trězvěnije (Christ Pochv) 'střízlivost, zdrženlivost, střídmost'; csl. istrězviti sq 'vystřízlivět, vzchopit se'; utrězviti 'vystřízlivět (též v duchovním smyslu)' (Christ Tun).
Exp.: Z csl. pochází rum. treaz 'bdící; střízlivý', a trezi 'probudit; vzkřísit', a se trezi 'probudit se, vzbudit se, vystřízlivět; octnout se někde; (o nápojích ap.) zvětrat, vyčichnout' (Tiktin 1640,1648n). Csl. výpůjčkouje i r. trezv, trézvyj 'střízlivý' (Vasmer 3, 96).
Et.: Psi. *terzvb/*terzvbrľb (popř. sjinými sufixy arůz-nými sek. hláskovými modifikacemi) > b. trezv, trézven, mk.
981
trězvt
trez(v)en, sch. trězven, trijězan, trézan, arch. trezav, trezmen (Rj), sin. trézen, arch. dial. (s)trézev (SSKJ, Plet.), trézek, trézljiv (Plet.), slk. triezvy, st. i trízvy (HSSlk), dial. triz'by (Kálal), arch. striezvy, striezlivý (< č.), stč. střiez(i)vý, striezlivý, střiezný, střieznivý, č. střízlivý, dial. třezvý, (s)třízvý, střízbý (Kott, Bartoš), hl. strózb(n)y, arch. dial. trózby, dl. arch. trozby, pom. třězvi, kaš. arch. třězbi (Sychta), stp. p. trzezwy, dial. trzezgwy, krzezwy aj. (Karlowicz), br. cvjarózy, arch. dial. cerézvyj (Nos.), ukr. tverézyj, r. dial. (eré'z-VV7 (Dal'), tveréz(v)yj, tverez(v)yj (SRNG), vše s význ. 'neopilý, neomámený alkoholem', přen. 'rozvážný, rozumný, umírněný ve svém konání', 'prostý, střídmý, jednoduchý' aj.
Slovo nejasného původu, s mnoha výklady, žádný není plně uspokojivý. Neprůhlednost tohoto slova je zřejmě i důvodem jeho značné hláskové variability v jednotlivých sl. jazycích.
Nejpravděpodobnější se zdá být ten výklad, podle něhožje psi. *terzvb pokračováním starého ie. u-krn. adjektiva *ters-u- (resp. *tersu-o-) 'suchý, nepijící, žíznivý' < ie. *ters- 'suchý'. Iniciální s- v některých sl. jazycích by pak bylo sekundární (sr. č. třešně : dial. střešně), snad anal, podle hláskové skupiny sr-lstr-. Nejasné je i sl. -z-; podle Snoje in: Bezlaj 4, 222 (v odkazu na tzv. Zupitzovo pravidlo - KZ 37, 398) vzniklo z ie. -s-, pokud toto stálo za předním vokálem, -a-, -o- nebo -o- a předcházela mu likvida nebo nazála (podle ESUkr 5, 532 jde o vliv psi. *rězvb, jehož kontinuantemje r. rézvyj 'skotačivý, dovádivý'). Na existenci ie. ř/-kmenového adj. ukazují stind. trsů-, av. taršu- 'suchý', stlát, torrus 'suchý, vysušený', dále germ. výrazy (< *purzu-), jako sthn. durri, stsas. thurri, něm. dürr, stangl. pyrre, stsev. purr, vše 'suchý' aj. Anal, sémantický vývoj může být např. v lot. sáuss 'suchý' a 'střízlivý' (Snoj I.e.) nebo v lat. iěiunus 'lačný, hladový' a 'suchý; hubený' (Smoczyáski 2001,121, pozn. 68). Ie. kořen *ters- je dále obsažen např. ve stind. trsyati 'žízní, dychtí', kauzat. tarsáyati 'nechat žíznit', ř. xspoopai 'budu sušiť, lat. torrěre 'sušit aj.', gót. *gapairsan 'schnout, usychat', sthn. derren tv., něm. dorren tv., dörren 'sušiť aj. (tak už Potebnja, RFV 3, lOln, dále Snoj l.c.Rejzekóll, Boryš 2005,649n, ESUkr I.e., Smoczyáski 2001 I.e. aj.; spojení sie. *ters- odmítá Vasmer 3, 96;bez sl. materiálu W-H 2, 694, Frisk 2, 882, Pokorný 1078n, Mayrhofer 1956, 1, 525, EWAhd 2, 605n, 875, LIV 2001, 637, Vaan 2008, 624n, Beekes 2010, 1470naj.).
Petlevová, Etim 1976,48n pokládá psi. *terzvb za deverbál-ní adj. (typu *rězvb) od vb. *terzati (se), jehož kontinuantemje stsl. trězati 'rvát, drásať (v. tn>dzati). Podle Snoje I.e. pochybné především z akcentologického hlediska.
Machek 1968, 589 vyvozuje nejasné sl. -z- z ie. -g- a dává
_tresti
psi. *terzvb do souvislosti s germ. slovy: stdán. edrug 'střídmý v jídle', dán. cedru 'střízlivý', sthn. urtruct, stangl. gedréog tv. Vedle nejasného původu germ. slov (sr. Falk-Torp 141 ln aj.) je výklad oslaben též předpokladem značných hláskových pře-smyků ve sl. slově. Palat, veláru -g- rekonstruuje i Sch.-Šewc 1366, když vychází z ie. *(s)terguo- < *(s)ter- 'být pevný, tuhý' (podobně už Iľjinskij, IzvORJS 23/1, 136, Mladenov 638).
Petersson 1922, 51n spojuje psi. *terzvb s ř. mp/vsiv 'pochovávat, ukládat (mrtvolu)', též 'ukládat do soli; mumifikovať nejasného původu (sr. Frisk 2, 859, Beekes o.e., 1454); z hláskových důvodů odmítá už Meillet, BSL 23/2, 48.
Podle H-K 359 by psi. adjektivum *terzvb mohlo obsahovat stejně jako č. zdráv koř. *sterb-. Vzhledem k převažujícímu výkladu psi. *sbdorvb velmi nejisté (v. sulravb). hk
tresti, treseti. 'třást, zmítat; schütteln, werfen hin und her'
Refl. 'třást se, chvět se'.
Der.: tres-bka 'třesavka, zimnice, horečka' (lx Mak, dolož, jen v gen. trqskq, v. SJS 4, 515), trqsavica tv., v Euch lx trisavica; pref. istrqsti, v Sin lx izdrqsti 'vytřást, setřást', refl. 'zatřást se'; o(tb)trqsti 'otřást, vytřást, setřást', ipf. otbtrqsati 'setřásat'; potrqsti (se) 'otřást (se), zatřást (se)',potrqsti rokojo 'pokynout', potresenije 'zburcování' (BesUvar), potresnovenije tv. (Bes), ipf. potrqsati; sUrqsti 'zatřást, otřást', přen. 'smést, porazit, zničiť, refl. 'zatřást se, zachvět se', ipf. s-btrqsati 'otřásat, třást; setřásat', vbstrqsti sq 'zatřást se, zachvět se'.
Deverb. s o-ovým stupněm kořene: trosi) 'zemětřesení, bouře, vlnobití',potrosbrn 'setřesený'.
Et.: Psi. *trqsti (se), všesl.: b. tresá (se), vak. třese (se), sch. sin. tresti (se), slk. triasť sa, stč. triešti (sě) (MStčS), č. třást (se), hl. třase (so), dl. tšěsč (se), plb. trqsě 3. sg. préz., trqsi-sá 3. sg. préz. refl. (P-S 151), pom. třisc (sq), třosc (sq) (Sychta 5, 398n, PWb 3, 623 a 625), stp. p. trzqšč (sie), stp. i trz(i)ešč (<č., Siatkowski, SFPS1 16,35 = Basaj-Siatkowski 2006,399), br. trésci(sja), dial. i trascí, trjastí aj. (SBrH 5,120), ukr. trjastý(sja), r. trjas-tí(s'), vše 'třást, třepat, lomcovat, setřepávat, otře-pávat aj.', spec. např. 'převracet, přehazovat seno' (br. dial., ukr. hovor.), refl. 'třást se, chvět se (zimou, strachem ap.)' aj.
Psi. *trqsti (se) se obvykle vyvozuje z ie. formy *trem-s-, jež se vysvětluje různě. Podle převažujícího výkladu vznikla kontaminací ie. *trem- 'třást se (strachem)' s významově shodným ie. *tres- (Vasmer 3, 146n, S-A1955, č. 994, Brückner 579, Skok 3, 497n, Sch.-Šewc 1542, Černých 1993, 2, 268, ESUkr 5, 665, Derksen2008, 497 aj.; kvůli faktitivnímu významu psi. slovesa odmítá LIV 2001, 651, pozn. 2). Stejně je zřejmě tvořeno gót. pramstei
982
trivii j e
'kobylka' (Pokorný 1092n, Lehmann364 aj.). Podle Mach-ka (s.v. třásti) má psi. * tres- původ ve starém intenzivu *trem-sati, k němuž se sekundárně dotvořil prézens (odmítá Smoczyáski 1989, 26). Kořen *trem- je obsažen např. i v ř. xpépsiv 'třást se, chvět se; bát se', lat. tremere tv, lit. trimti 'třást se, chvět se', alb. tremb 'vylekat', toch. A trám-, tárm- 'rozzlobit se', toch. B třemi 'hněv, zlosť aj. (Trautmann 329n, W-H 2, 701, Pokorný l.c. aj.; bez sl. příb. Orel 1998, 463, Vaan2008,628 aj.).
Podle novějšího názoru (Smoczyňski l.c, LIV o.c, 650n, Snoj in: Bezlaj 4, 221) je v psi. *tresti (se) a také v lit. -tristi, -tr{sú 'být neklidný' obsažen ie. koř. *tres-'třást se (strachem)', resp. jeho nulový ablautový stupeň, rozšířený v préz. kmeni nazálním infixem (< bsl. *trins- < ie. *tms-). S ie. *tres- se spojuje např. véd. trásati 'třese se; je bázlivý', ř. xpéco 'bojím se', lat. terrěre 'strašit, lekať aj. (sr. Chantraine 113ln, Mayrhofer 1986, 1, 678n, Beekes 2010, 1507, LIV 2001, l.c. aj.).
Vzhledem ke shodnému významu a analogicky tvořené formě se nedá vyloučit, že ie. *trem- a *tres- (a snad i *trep-, v. trepati se) jsou rozšířené podoby ie. kořene *ter- 'házet sebou, mrskat sebou', jak předpokládají Trautmann l.c. Pokorný l.c. a 1095, Chantraine l.c. aj. (sr. i Karlíkova, EEL 148n). V. i tn»ti». hk
trije m, tri f. n, mim. kard. 'tři; drei' Nom. m. i trbje, tri, trii.
Ve složenýchnum. trije na desete 'třináct', tri deseti/ desete 'ťficeť, tri seta 'tři sta', tri tysošte 'tři tisíce'. Ve spojení tri kraty (kratb, krata) 'třikrát'.
Komp.: tribožbsťvo 'trojbožství' (ř. xpiOela); tride-setb 'třicet', tridesetbm, 'třicátý'; tridbnevbm, 'třídenní' (ř. xpii]nepoc;, Schumann 1958, 57), tridbnevbno 'po třech dnech'; triimenbn-b 'tříjmenný' (ř. Tpiowvvpog, Schumann 1958, 57); trijedim, 'trojjediný'; tri-, trbje-zyčbn-b 'trojjazyčný', tri-, trbjezyčbnikb 'trojjazyč-ník'; trikrovbn-b v ak. pl. trikrovbny 'místnosti druhého patra, druhé patro, třetí podlaží', trikrovbnikb 'druhé patro, třetí podlaží' (ř. xd xpíaxeyov); trilětbn b 'tříletý' (ř. xpiextjq); triličbm, 'trojosobní, mající tři osoby'; trirečem> ve spojení trirečenoje číslo 'trojnásobek'; trisatbn-b, trisatbn 'b 'tříměřicový, obsahující tři měřice'; tri-, trbsvetb 'trojsvatý, třikrát svatý' (ř. rpto-áytog); trisbstavbm, 'trojosobní, mající tři osoby'; trišbdy, trišbdi, trišti, trbšti 'třikrát'; triupostasbm,, -ipostasbnb, -upostasbnb 'trojosobní, mající tři osoby'; trbbeznačelbnb 'trojnásobně nemající počátku, troj věčný'; trbblaženb 'tříblažený, třikrát blažený, třikrát blahoslavený' (ř. xpia^aKápiog; Schumann 1958, 58); trbbračije 'třetí sňatek' (ř. xpiyapiía); trbgubiti 'ztrojnásobit, třikrát opakovať, trbgubb, -gubb 'trojí, trojná-
sobný', trbgubo, -gubb 'trojnásobně, třikrát'; trbkletb 'třikrát prokletý, třikrát zlořečený'; trbměsečbm, 'tříměsíční, trojlunární'; trbslbnbčbm, 'tnsluneční' (ř. rpia^Xiog); trbsvětblb 'trojsvětlý, třikrát jasný, trojnásobně jasný, přejasný; trbveličbsťvbm, 'třikrát veliký, převeliký' (ř. xpiofiéyioxoc,; Schumann l.c); trbzobbCb 'trojzubec' (sr. i Selimski, Palaeobulg. 13/4,43n); trbženbCb 'potřetí ženatý muž' (sr. i Cejtlinová 266n).
V. i tretii, trizb, troi, tn>putica, tn>statb.
Exp.: Z csl. tnklqt-bje rum. arch. treclet '(třikrát) prokletý' (Tiktin2001, 3,734n).
EL: Psi. * trbje m, *tri f. n.: všesl.: b. mk. tri, sch. tri, pers. troje, sin. trím., trije i. n, slk. tri, m. pers. traja, stč. třie m, tři f. n, č. st. a dial. tří (sr. Gebauer 1894, 3, 1, 402), č. tři, hl. tři, m. pers. třo, dl. tši, m. pers. tšo, plb. tari, pom. tře, m. pers. třej, stp. trzy, m. n. i trze (SStp), p. trzy, m. pers. trze j, br. ukr. try, m. pers. i troje, str. tri, m. i trije (Srez.), r. tri, m. pers. troje, vše 'tři'.
• Psi. * trbje, *tri < ie. *treies, *triH.
Psi. číslovka * trbje nachází dobré protějšky v ostatních ie. jazycích (sr. Pokorný 1090n, Blažek 1999, 185-195, EWAhd 2, 770n s liter.): lit. trys, gen. trijú\, lot. Iris; gót. nom. n. prija, ak. m. f. prins, sthn. m. dri, f. drio, n. driu, něm. drei, stangl. m. óríe, f. n. órío, angl. three, stsev. m.prír, í.prjár, n.prjú; stir. m. tri, n. tre, kymer. tri; lat. m. f. trěs, n. tria, gen. triům, osk. trís, umber. n. triia; ř. m. f. xpeig, n. xpía, gen. xpww; alb. m. tre, f. tri; arm. erek0 (s prot. vokálem, v. Martirosyan 2010, 262 s liter.); stind. m. tráya-, n. tri-, av. m. Oráiió, n. Ori-; toch. A. m. tre, f. tri, B m. trai, f. tarya; het. gen. pl. te-riyas (nejasné, zda forma kořene je pův. nebo sek, v. Kloekhorst 2008,872 s liter.). Lze pak rekonstruovat ie. *treies nom. (otázkouje existence staršího nom. *troies,\. Mayrhofer 1986,1, 677, EWAhd 2,774 s liter.), *tri- před kons. koncovkami, *triH n. (kol). Pokusy o další et. zůstávají pouhými spekulacemi (pro jejich přehled v. Blažek 1999, 193n). bv
trivlije, -ija n. / trivlii, -ijam. 'mísa; Schůssel' (2xNik) Nom. sg. nejasný, doloženo pouze v tvaru vb trivli(i) (Nik, Mt 26,23 a Mc 14,20). Jde pravděpodobně o lok. sg. Mohlo by však jít i o ak, v tom případě by nom. sg. byl trivlii (sr. Havlová, RS 54, 106).
Et.: Csl. trivlije je výpůjčka ř. substantiva xpbfJXiov nejasného významu, obvykle překládáno jako 'mísa, miska' a '(objemová) míra' (Mikl. 1867, 133, MEW 362, Moszyáski, SbVincenz 281, Havlová l.c). Původ tohoto technického termínuje neznámý (Frisk 2, 934n, Chantraine 1139), snad už předřecký (Furnée 1972, 367, Beekes 2010, 1511).
Bez sl. responzí.
Synonyma v stsl. jsou domácí okrim, (v. krinica),
983
trivii j e_
solilo (v. sou.), dále přejetí z i.paropsida (v. paropsida), z vglat. misa (v. misa^ a už psi. přejetí z gót. bljudb (v. bljudi). M
trivolt, -am. 'bodlák; Disteľ (lxAs)
Et.: Stsl. trivohje pouhou reprodukcí ř. rpí/SoXog, jež označuje různé pichlavé, trnité rostliny, např. kot-vici/Trapa natans (její plody jsou peckovice s ostrými rohy), nebo kotvičník/Tribulus terrestris s ostnatými plody aj. (Lid.-Sc. 1817, Carnoy 1959,269, Chantraine 1137). Názvy rostliny řečtině jsou nejspíš sekundární, pův. význam byl zřejmě 'železný trn, ježek (ve vojenství)', či šlo o označení jiných ostrých nástrojů.
R. rpí/3oÁogje kompozitum z num. rpi- 'tři', jeho 2. část patří zřejmě k vb. fiáÁÁsiv 'házet, bodat, střílet aj.' (Marzell 4, 754). Z ř. je lat. tribulus tv. (W-H 2, 703, E-M 702).
V ostatních slovanských jazycích slovo není doloženo. Domácí syn. jsou osbtb (v. ošiti), rěpije (v. rěpije) a vhčbCb (v. vličbCb). ij
trizna, -y f. 'odměna; Preis, Lohn' (lx Supr)
Csl. také trizma, tryzna, triznb f. tv. a 'zápas, závodění' (MLP lOOln), rcsl. tryzna též 'oltář, obětní stůl' (v. Muťjanov, Etim 1985, 54n).
Exp.: Z csl. je ch. st. trizna 'boj, zápas, soutěžení' (Rj) a sin. trizna 'pohřební slavnost na počest zemřelého, doprovázená bojovými hrami' (Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 226).
Et.: Srovnatelné jsou slk. č. p. tryzna, br. ukr. tryzna, str. trizna, tryzna, r. trizna, s význ. 'smuteční slavnost na počest zemřelého', 'boj, zápas, soutěžení' (str.), 'hrdinský čin, hrdinství; odměna za hrdinství (str), 'nápoj (víno nebo směs piva a medu), který se pije při smutečním pohoštění' (r. dial. SSRLJ).
Nejasné. Vzhledem k hláskovým potížím (z: y) a nejistotě, jakáje souvislost s dalšími sl. slovy (v. níže), vzniklo více různých výkladů.
• (1) Psi. *tryzna ~psl. *tru-, *try-, *trav- < ie. ter- 'třít'.
(2) Psi. *thzna/*tryzna < ie. *(s)ter-l*(s)trě- 'nehybný, strnulý; být pevný, nepoddajný, neústupný'.
(3) Psi. *trizna <psl. *trizb 'tříletý'.
(1) Nejčastěji se rekonstruuje psi. * tryzna ahledá spojení s ablautujícím psi. kořenem *tru- (> csl. tro-vq, truti 'spotřebovat, stráviť), *trav- (>psl. *traviti 'trávit, zažívat, krmiť, v. traviti), především s variantou *try- (> csl. tryjo, tryti 'třít, stírat, opotřebovávat', MLP), k níž se pak řadí substantivum doložené v slk. trýzeň, stč. trýzn, č. trýzeň 'trápení, soužení, muka, utrpení, zármutek' a z něj odvozené vb. slk. trýzniť, stč. č. trýzniti 'trápit, mučit, způsobovat utrpení', p. tryžnič 'utrácet, marnit; utiskovat, mučiť (SW; odtudbr. trýzníc' 'blouznit ve spánku nebo při nemoci', TSBr). V. MEW
trizna
362, Jagič, AslPh23, 617, Sobolevskij 1907,139na 1910, 273n, Bríickner 579, Slawski, SK 1, 117, Vasmer 3, 138n, Mathiassen 1974, 201 aj., proti je Vaillant 4, 629. Psi. kořen patří k ie. *ter- 'tříť (sr. Pokorný 1073 atrěti).
Tvary s i se považují za sek., dané jsi. změnou y > i (sr. doloženou stsl. variantnostryoa : riba 'ryba' ap., Račevová, SbVarbotová, 324n, v. i Vondrák 1912, 80). Počítá se zde se sufixem -zna (Slawski l.c).
Podle tohoto výkladu mělo slovo pův. význam 'muka, utrpení', resp. 'slavnost, při které se vyjadřuje žal nad smrtí' (snad včetně obřadních projevů verbálních, na což může ukazovat slk. dial. trizniť, trizniť, tryzňať 'hovořit', třízen, trizeň, trýzeň, tryzna 'hlučný hovor', trýzeň 'řeč nad hrobem', v. Kálal 724, sr. Pauliny 1964, 28).
Naposledy tento výklad rozvedl Strachov, Palaeosl. 10, 2, 172-181, zejm. 179n, který *try-zna, *try-zm interpretuje jako zsl. dialektismus (stsl. tvar by tak byl moravismem) se sém. vývojem 'výsledky mnutí, tření' —»■ 'muka, zármutek, žal'. Vjsl. mu odpovídá *try-na 'odpad při mlácení, drtiny, piliny' > b. trína tv. (Gerov), sch. dial. trína tv. (Rj).
(2) Tradiční výklad vidí protějšky sl. slova v germ.: stsev. stríó 'boj, válka', striór 'tuhý, odolný, pevný', švéd. dán. strid 'námaha', sthn. střhn. střít, něm. Streit 'boj, spor, hádka' aj. (Fortunatov, BB 3, 61, Persson 1912, 1, 442, pozn. 1, S-A 1955, č. 996), případně navíc též v lot. stríde, stríds 'spor, hádka' (Meillet 1902,448, Vondrák 1924,528). Uvedená slova se řadí k ie. * (s)ter-l* (s)trě- 'nehybný, strnulý; být pevný, nepoddajný, neústupný' (Vries 1962, 553, Jóharmesson876, Kluge 757, Karulis 2, 308; ke koř. v. Pokorný 1026). Výklad počítá se sufixem -zna, pův. snad -zdna (S-A 1955 l.c; oporou pro rekonstrukci pův. dentály je csl. adj. trizdbn-b 'týkající se zápasu, sporu', v. MLP).
K uvedenému kořeni řadí psi. slovo i Iľjinskij, IzvORJS 23, 1, 133n, uvažuje však o tom, že ie. kořen měl dvě ablautové podoby a každá pak ještě buď formant s, nebo d: 1) *(s)trei-\ tvary *trei-s- a *trei-d- se v bsl. zkřížily a daly *trizd-, jehož po-kračovánímje lit trizna (< trizdná) 'vznětlivý, prudký, vášnivý' apsl. *trizdna> *trizna; 2) *(s)treu-\psi. *try-s- a *try-d-, jejichž zkřížením vzniká *tryzd- > *tryzdna > *tryzna. Psi. *trizna a *tryzna tak autor považuje za stejně staré varianty a na rozdíl od ostatních autorů uvažuje o sufixu -na.
V sémantickém ohledu tento výklad vychází z názoru, že slovo bylo původně označením smuteční slavnosti, při které byla zemřelému vzdávána čest pořádáním vojenských her, jakýmsi inscenováním zápasu, boje (Niederle 1911, 1, 274n, SStarS 6, 181n).
Budimir, Zborník Filozofskog fakulteta Beogradskog uni-versiteta, II, 1952, 261n se pokouší výklad podpořit připojením stsrb. trzni 'volné prostranství pro souboj při příležitosti pohřbu představitele voj enské aristokracie'; z hláskových důvodů odmí-
984
trizna
tropar'b
tají Trubačev, SlavR 11, 220, Račevová l.c.
(3) Trubačev (SlavR 11, 219-225, zejm. 224n, Vasmer--T, 4, 102) navrhl spojení se sl. trizb 'tříletý' (v. trizb). Výklad rozvinul Toporov (Etim 1977,3-20), přejímají Snoj (2003, 784 a in: Bezlaj 4, 226) a Orel (2007, 4, 103).
Podle tohoto výkladu jsou tvary s v sek., vznikly na vsi. půdě (jako paralela pro vývoj /' > y se uvádí r. krylo 'křídlo', korýsť 'kořist', dial. gryb 'hřib' ap., k otázce y : /' v. krilo, koristb) a odtud se rozšířily do p. a dále č. a slk. (sr. Siatkowski in: Basaj-Siatkowski 2006, 398 aj.). Ze slovotvorného hlediska se počítá se suf. -na.
Pokud jde o významovou stránku, podle tohoto výkladu byla tryzna starým, ještě pohanským obřadem, při kterém se obětovala tříletá zvířata (tak Trubačev, nacházející paralely u finských národů v Povolží), pův. význam by tedy byl 'rituální zabití tříletého zvířete'.
Další možnosti sém. interpretace spojené s číslovkou tři (tři obětní zvířata téhož nebo různých druhů, tři různé druhy obětí, slavnost o třech částech) diskutují Toporov (Etim 1977, 12n), hledající k tomu další paralely v balt, stind. a Írán., a Cejtlinová (179 a 1996, 20), která interpretuje význam stsl. slovajako 'trojitá, tj. velká odměna' a uvažuje o psi. *trizna 'něco trojitého, trojnásobného'.
Výklad o tom, že šlo původně o slavnost spojenou s obětováním, podporuje Vukovič (SbAvanesov 68a SbStojkov 591n) přidáním sch. dial. trze, trza 'jehně narozené v pozdním jaru, ponechané celé léto u matky, které je pak poraženo pro slavnostní účely' (sr. Rj); nejasné z hláskových důvodů.
Bez odezvy zůstal Machkův (1968, 656) výklad hledající souvislost s ř. KTÉpsa 'pohřební dary spálené spolu s mrtvým; pohřební pocty', později 'plášť, rubáš pro mrtvého', Krspíapam tv. (v. Lid.-Sc. 1002); srovnávaje s psi. *ter-izna za předpokladu následného vypadnutí kořenového e před dvojslabičnou příponou. K suf. -izna v. Slawski, SK 1, 123n.
O možné souvislosti psi. *tryznal*trizna a csl. triznb 'úplavice' v. triznb. vbo
triznb, -if. 'úplavice; Dysenterie' (lxBes)
Autoři SJS (4, 486) rekonstruují triznb na základě instr. sg.
triziju (v BesPogod za trizniju), s var. gryzbju (BesUvar), grozoju
(BesSynod).
Et.: Nejasné.
Nej pravděpodobnější výklad vychází z varianty doložené v BesUvar: uvažovat lze o spojení s psi. *gryzti 'hlodat, hryzat, kousat' (v. grysti), konkrétně se stč. hryz, -al-u m. 'bolest v břiše' (Gb 1, 510) < *gryzb. Csl. slovo by pak bylo bohemismem a další tvary chybami písaře. Výklad má drobné formální potíže (stč. o-km. m. : čcsl. /-km. f.), ale vyhovuje sémanticky (označení nemoci podle jejího projevu), v. Vepřek 2006, 94n.
Račevová, SbVarbotová 323, uvažuje o pův. širším významu 'strádání, trápení' a přiřazení slova k psi. *triznal*tryzna. Pak by mohlo mít vztah i k subst. *tryznb (> slk. č. trýzeň 'trápení, soužení, muka, utrpení, zármutek' aj.) a jeho vb. derivátu *tryz-niti (> slk. trýzniť, č. trýzniti 'trápit, mučit, způsobovat utrpení' aj.), sr. Machek 1968, 656; zůstávají ovšem potíže s y : /, výklad v. trizna.
Nelze patrně uvažovat o spojení s lit. triznä 'spěch, chvat; průjem', neboť to se vykládá jako der. odvb. tríedžiu triešti 'mít průjem' (Fraenkel 1122, Smoczyríski 2007, 688). vbo
trizb adj. 'tříletý (o zvířeti); dreijährig (vom Tier)' (Zach)
Et.: Rcsl. trizb (v. i Srez. 3, 997) lze srovnat jen se stsrb. dviz 'dvouletý dobytek' (Rj), sch. dvízac 'dvouletý kozel nebo beran': oba výrazy představují deriváty od příslušných číslovek a suf. -zb s třetí palata-lizací pak nachází protějšek v lit. -gis, -gýs, tvořícím adj. určující stáří zvířete (sr. Otrebski 1958, 3, 176): lit. dveigýs 'dvouletý', treigys, dial. i treígis 'tříletý', ketvérgis 'čtyřletý' atd. (už Solmsen, PBB 27, 358, dále sr. Vondrák 1924, 1, 627, Vaillant 2, 673, Fraenkel 108, 1115 s liter.). Zda lze hledat přímé protějšky tohoto formantu i mimo bsl. (Solmsenl.c, BrugmarmII/1,513n), je otevřené.
Názor, že z v uvedených sl. výrazech vzniklo zkrácením slova zima (Jagič, AslPh 31, 232, jako možnost MEW 403), je nepravděpodobný. bv
troi mim. 'trojí, tři; dreierlei, drei'
Der.: troičb 'třikrát'; troim, 'trojí, trojitý', troica relig. 'Trojice', troičbm, 'trojiční', substant. 'triadikon, trojiční hymnus', troičbskb 'trojiční'; utroiti 'učinit potřetí'.
Exp.: Z csl. je rum. arch. troita 'Trojice', troicinic 'trojiční zpěvy' (Tiktin 2001, 3, 744).
Et.: Psi. *trojb > b. tróen, st. troj (Gerov), mk. tměn, sch. trojí, trojní, sin. trôj, trojen, slk. troje neskl, stč. troj, č. trojí, hl. trojí, dl. tšoji, pom. p. troje, vsi. troje, vše 'trojí, trojitý', také 'tři (zejm. u pomn. subst.)' (slk. č. pom. p. vsi.).
Psi. *trojb koresponduje s lit. treji, f. trejos 'tři' (s pl. tantum nebo kol.), lot. treji, f. trejas tv., stind. tra-yá- 'trojí, trojitý', tematickými deriváty od num. kořene ie. *trei- 'tři' (v. trije). Není jasné, zda sl. vokalis-mus -o- reflektuje pův. ablautovou podobu (Trautmann 328, Skok 3, 500, Pokorný 1092 aj.), nebo je sekundární podle dbvojb, obojb (Smoczyríski 1989, 1, 63, Boryš 2005, 642, Snoj in: Bezlaj 4, 225). bv
tropar'b, -rjam. 'tropar; Tropar' (csl.)
Liturgický termín východní církve označující krátký hym-
985
tropar'b_
nus měněný podle cirk. roku (v. Buchberger 10, 305n). Zápis termínu většinou zkracován.
Var.: trepar 'b (MLP, Srez.).
Et.: Adaptace ř. xponápiov 'církevní hymnus' (Stephanus 8, 2498; v. Vasmer 3, 140n, Pičchadze, NREt 238).
Z ř. bylo přejato lat. troparium tv.; s vých. liturgií se rozšířilo do jazyků pravoslavných zemí: b. tropár, mk tropar, srb. trôpär, br. trapár, ukr. tropár, r. tropár', vše 'krátký hymnus na počest nějakého svátku nebo světce', srb. i 'sbírka těchto hymnů', žš
troskotati, -ajetb 'praskat; bersten' (lx VencNik) Var.: kroskotati.
Et.: Psi. troskotati > slk. troskotať 'rozpadat se, rozbíjet se', stč. troskotati (sě) 'rozbíjet (se), lámat (se) ap.' (MStčS), č. st. troskotati (se) 'třískat', refl. 'rozbít se' (Jg) (sr. č. pref. ztroskotat 'rozbít se (o lodi)'), Stp. troskotač 'lámat, ničiť, ukr. st. a dial. troskotáty 'kdá-kať (Hrin.), str. troskotati 'praskať (Srez.).
Psi. troskotati 'praskať s kořenem v o-stupni ab-lautu náleží do rodiny slov utvořených od onom. základu *:tresk-/*trěsk- 'bouchat, práskat ap.' (v. trěsnoti, sr. také troskoti). Za nejbližší příbuzné bývá považováno lit. traškéti 'praskať se stejným stupněm ablautu v kořeni (Trautmann 329, Vasmer 3, 137, Fraenkel 1112n aj.).
Machek (s.v. troska) vysvětluje o v kořeni asimilací: trosk--ot-ati < treskotati (< *treskati). jk
troskotb, -am. 'tráva, pýr; Gras' (csl.)
Exp.: Z csl. je dle Tiktina (2001, 3, 745n) rum. tróscot 'trus-kavec ptačí (Polygonům aviculare)'. Vyloučeno ale není ani přej etí z živých jsi. jazyků.
Et.: Psi. troskotb > b. troskot, mk. troskot, traskot (Simonovič 1959, 34), sch. troskot, s významy 'truska-vec ptačí/Polygonum aviculare', 'troskut prstnatý/ Cynodon dactylon' (b. sch.), 'vousatka prstnatá/An-dropogon ischaemum' (mk.), v sch. i 'pýr', ch. dial. 'psineček výběžkatý/Agrostis stolonifera' (Sulek 1879, 418) aj.
Ve stejných či podobných významech jsou doložena i tato f.: b. dial. troska 'troskut prstnatý' (Achtarov 1939, 526), 'pýr' (BDial 3, 180), mk. troska 'truskavec ptačí', srb. dial. troska tv. (Simonovič 1959, 369), sin. st. a dial. troska 'jahodník/Fragaria' (Plet., Sulek l.c).
Psi. troskote je pravděpodobně příbuzné se slovesem troskotati 'praskať náležícím do rodiny slov utvořených od onom. základu * tresk-1*'trěsk- 'bouchat, práskat ap.' (MEW 363, Skok 3, 507 s pochybnostmi). V. troskotati a trěsnoti.
SI. pojmenování trav byla zřejmě motivována praskavým zvukem doprovázejícím lámání jejich lodyh (sr. stejnou motivaci pojmenování stč. praščec, č. dial.
trošiti
praščák 'truskavec ptačí' < praskati 'praskať (StčS, Machek 1954, 87).
Praskavým zvukem byly motivovány také sl. názvyjahod-níku utvořené od základu *trusk-: slk. dial. truskavec, truskavka, stč. truskavec, truskavicě (ESStč), č. truskavec, dial. truskavka (Kott, Bartoš 1906), hl. truskalca, stp. pit. truskawki, p. truskaw-ka, br. pit. truskálki, dial. truskávki, traskálki (SBrH), ukr. st. truskavka (Hrin.), vše 'jahodník'. K analogické motivaci pojmenování sr. b. dial. praskavica 'jahodník' (<práskám 'praskat'), sch. pücavica tv. (<pucati 'praskat, pukať), lit. brášků 'zahradní jahoda' (~ braškéti 'klepat, praskať), něm. Knackelbeere 'jahoda trávnicová/Fragaria viridis' (-knacken 'praskat, křupať). Sr. Brückner, KZ 43, 308, pozn. 1, Machek 1954, 105, Sch.-Šewc 1538n, ESUkr 5, 659, Fraenkel 54, Marzell 2, 468n aj. jk
trošiti, -iti 'promarňovat, utrácet; verschwenden'
Refl. 'přicházet nazmar'.
Der.: rastrošiti 'rozplýtvat, promrhat' (lx Supr).
Et.: Psi. trošiti > b. trošá, mk. troši (se), sch. trošiti (se), sin. trošiti, č. dial. pref. utrošit (Bartoš Dod. 132), r. arch. dial. trošíť, s význ. 'lámat, drobiť (b. mk. sch.), 'tříštit, drtiť (b. mk.), 'utrácet, mrhat něčím; spotrebovávať (mk. sch. sin. č. r.).
Psi. trošiti je denom. od psi. substantiva trocha > b. trocha, mk. dial. trova, sch. arch. trbha, sin. tróha, slk. č., hl. arch. trocha, dl. tšocha, pomsln. trocha (PWb), stp., p. arch. trocha, vše 'malý kousek, malé množství, malá míra'; často jako adverbium: slk. trocha, trochu, st. i trochy (HSSlk), stč. trocha, trochy, č. hl. trochu, dl. tšochu, pom. trochq, p. trochq, dial. i trocha, trochy, trochu (Karlowicz), br. dial. trocha, tró-chi, trocho, trochu (SBrH), ukr. trochy, dial. trocha, r. dial. tróchi, vše 'nemnoho, málo', 'krátce, na krátkou chvíli' (slk. stp.) ap.
Sem zřejmě i p. patrochy, br. pátrachi, ukr. pótruch, zř. pátroch, r. zř.pátroch, obvykle pl.potrochá, '(ptačí) vnitřnosti'; k sém. vývoji sr. č. droby tv. k drobit (Machek 1968, 475, Boryš 2005, 418).
Psi. trocha je bez jasné etymologie. Podle jednoho názoru je utvořeno od onom. základu *trosk-l tresk- za předpokladu změny *sk >*ks > *ch. Pův. význam psi. trocha, stejně jako psi. troska by pak byl * 'to, co je výsledkem třískání, rozbíjení, úlomek, odštěpek' (Brückner 576, 577, Rejzek 675, Boryš 2005, 642 aj.). V. troskotati, troskoti, trěsnoti.
Jiní spojují psi. trocha (*tr-o-cha) s psi. *ter-ti 'třiť (Mladenov 640, Machek 1968, 652 a 650, Sch.-Šewc 1530n, Snoj in: Bezlaj 4, 230, ESUkr 5, 652n, Orel 2007, 952, připouštějí MEW 362, Rejzek I.e. a 680n s.v. třískat aj., s pochybnostmi Vasmer 3, 142). Hranice mezi oběma výklady ovšem není ostrá, neboť někteří autoři vztahují
986
trošiti
trodi>
k *terti 'třít' i útvary *trosk-ltresk-. Podle Snoje l.c. je psi. trocha nomen actionis (> nomen acti) k psi. intenz. *trechati, paralelně tvořenému vedle *trěskati aj.; podle Machka 1968,652 je psi. trocha odvozeno od psi. *trochati 'utrácet' (~ *tertí) (v. téžtrěti, trtchtti.).
Málo pravděpodobně Iľjinskij, IORJS 23,2,185, který spojil psi. trocha s r. trógať 'dotýkat se'. hk
troba, -y f. 'trouba, trubka, polnice; Trompetě, Feld-trompete'
Ve spojení troba rožanalrožbna 'roh (hudební nástroj)'; troba kovaná asi 'kovový hudební nástroj' (v. kovatij a Friedelówna, SbMoszyáski 1998, 85).
Der.: trobija 'trouba, polnice, pozoun' (Hval), adj. rel. trqbbm>, trobbnikb 'trubač' (lxHval), trobiti 'troubit', trobljenije 'troubení'; vbstrobiti 'zatroubit', vbstrobiti kogo, čbto 'ohlásit zatroubením', provbstrobiti 'zatroubit'.
Et.: Psi. *troba, všesl. : b. trábá, mk. traba, sch. trúba, sin. tróba, slk. trúba, stč. trúba, č. st., č. trouba, hl. trúba, dl. tšuba, plb. trobd (P-S 151), pom. troba, p. trqba, vsi. trubá, s významy 'hudební nástroj (trubka, trumpeta, pozoun)' (kromě mk. plb.), přen. 'roura' (kromě mk. plb. pom.), popř. předměty podobné rouře, např. 'role/svitek (plátna/koudele)' (mk. sin. sch. slk. luž. plb.), dále 'trouba (k pečení)' (slk. č. luž.) aj.
Obvykle vykládáno jako výpůjčka z germ. (sr. sthn. stsev. trumba tv.) (Kiparsky 1934, 267, Vasmer 3, 142, Snoj in: Bezlaj 4, 229, Newerkla 2004, 143; odmítá např. Matzenauer 1870, 85). V úvahu přichází i přejetí z rom. jazyků (sr. střlat. trumba, it. tromba) (Vasmer ib., Sch.-Sewc 1535, Boryš 2005, 641). Vztah mezi germ. a rom. slovy není zřejmý.
Dále nejasné, předpokládá se onom. původ germ. a rom. slov (Vries 1962, 599, Corominas 4, 599n). Méně pravděpodobný je jejich původ v střlat. *trumpare <triumphare (Falk-Torp 1286n). Meier (1975, 245) je odvozuje z lat. *tub(u)-linare, vb. k tubus 'roura, trubice', s vývojem *trobnare > trom-bare (podobně už Diez 330, proti Corominas 4, 600).
Uvažovalo se i o nezávislém vzniku slov na sl., germ. a rom. území (Matzenauer l.c, Mladenov 642). Vzhledem k tomu, že i jiné názvy hudebních nástrojů, především z oblasti vojenství, bývají přejaté z germ., jeví se tato možnost málo pravděpodobná (Kiparsky l.c, FEW 17, 380, Machek 1968, 653).
Mladenov (SbNU 25, 118) dokonce zmíněná slova odvozoval od společného ie. kořene *řer- (ke koř. sr. Pokorný 1070n, 1092n) s flí-ovým rozšířením (jako v lat. tremor 'třesot') a vysvětloval tímjejich souvislost s něm. Trommel, které označuje úplně jiný nástroj, buben (sr. EWD 1847, Kluge-Seebold 2002, 931).
Jsi. slova mohou být z it. tromba 'trubka, polnice' (Machek l.c). ab
trodt, -am. 'nějakánemoc (dyzentérie); eine Krank-heit (Dysenterie)' lx Mak psáno trqdb.
Ve spojení vodbnyi trodb 'vodnatélnosť, vodbnyi trodb imy 'vodnatelný'.
Der.: adj. trodbnb (lxNicod), trodoviťb (lxEuch), rcsl. trodovatb (MLP 1014) 'nemocný'.
Komp.: adj. vodbnotrodovitb 'vodnatelný' (lxZogr Mar; ř. ůopomimq, v. Molnár 1985, 104).
Et.: Psi. *trod-b > srb. dial. trút 'vřed na prstu' (Vuk777), ch. st. trudovi pl. 'bolesti žlučníku, křeče', 'hemoroidy' (Rj 18, 792), sin. trôd 'výhřez dělohy po porodu (u krávy)' (SSKJ 5,184), dial. trud, trôt 'kolika', 'výhřez dělohy (i u dobytka)' (Plet. 2, 695,697), č. řídké trud 'zánětlivý pupínek, zpravidla v obličeji' (sr. stč. trudný 'nemocný, malomocný' ESStč), dl. jen der., dial. tšudny 'malomocný; strupovitý, uhrovitý' (Muka 2, 787), stp. p. trqd 'malomocenství, lepra', st. 'vřidek, vyrážka' (SJP 9, 247), br. dial. trud, trut 'vyrážka' (SBrH 5,129), r. dial. trud 'těžká vleklá nemoc' (Merkulovová, Etim 1967, 162), vódnyj trud 'břišní vod-natelnosť (Dal' 1, 537).
Ukr. dial. trjad 'nemoc' (Zel. 990) je zřejmě přejetí z p. (ESUkr 5, 663).
Psi. *trQdb 'nějaká nemoc' se zpravidla považuje za etymologicky totožné s psi. *trod-b 'troud' > b. trat (pouze u Mladenova 641), mk. trat, sch. trud, gen. trúda, sin. dial. trôd, trôt (Plet. 2, 695, 697), slk. arch. trud, č. troud, dial. trud (Bartoš 1906, 452), ukr. r. trut, s význ. 'troud, snadno vznětlivá látka (např. hubka z choroše) užívaná k rozdělávání ohně křesáním', popř. i samotná 'stromovitá houba, zejm. z čeledi choro-šovitých, choroš/Polyporus, troudnatec/Fomes aj.'.
Psi. *trQáb 'nějaká nemoc' a *trQáb 'troud ap.' jsou příbuzné s lit. trandis, trandě 'červotoč, kůrovec', traňdys f. pl. 'práchnivina, troud', trendéti 'tlít, trouchnivět, být (roze)žrán moly, červy', kymer. trwyddo 'vrtat'. Východiskem uvedených slov je ie. *tr-on-d-, nazalizovaný ie. kořen *terH - 'třít' (v. trě-ti), rozšířený O dentálu (Trautmann328, H-K 391, Pokorný 1076, Fraenkel 1111, 1117, Skok 3, 514n, Boryš 2005, 641 aj.). Dále se spojují se stind. trnátti, pf. tatárda 'rozštípe, provrtá, pronikne ap.' (Mayrhofer 1986,1,633n;LIV2001, 631 vychází z ie. kořene *terd- 'provrtat, rozštěpit' s nazálním infixem), bez t/-ového rozšíření s ř. xepnôáv 'šášeň lodní, mořský mlž červovitého těla; kostižer, karies', lat. tarmes, termes 'červotoč'aj. (Pokorný l.c). Spojení nemoci s červy a s práchnivěním vychází ze starých
987
trodi>_
představ, že původcem řady nemocí jsou živočichové (Bulat, AslPh 37,467,470); různé ztrouchnivěliny, zetle-lé části rostlin ap. mívají v sobě často larvy hmyzu (Machek s.v. trud2).
Ze stejného ie. kořene vychází i Snoj in: Bezlaj 4, 230 (dříve již Ramovš, AslPh 36, 459n), pro psi. *trodb 'nějaká nemoc' předpokládá pův. význam *'úder, rána, poranění', neboťje spojuje - stejně jako *troa\> 'troud ap.' - s psi. *trotiti 'tlouct, bíť (sr. stč. trútiti 'tlouct', p. trqcič 'strčit, šťouchnout' aj.).
Další výklady jsou méně pravděpodobné:
Někteří autoři (Brückner, KZ 42, 339, 366 a Brückner 575, Černých 1993, 2, 266) považují *trqa\ 'nějaká nemoc' za paralelní tvoření k *trudb 'práce' (v. trudí), s možnou afektivní nazalizací u *trodb (S-A 1955, č. 1002).
Miklošič (MEW 362) odděloval *trqdb 'nějaká nemoc' od *trr>db 'troud' (odmítl Zubatý, AslPh 16, 415n), které spojoval s první částí gót. kompoztiaprúts-fill 'malomocenství' (podobně i Brugmann II/3, 287), za nejisté považuje např. Feist 1939, 504.
K psi. *trqdb 'troud' řadí Machek (s.v. troud) i něm. Zunder tv. za předpokladu přesmyku r; to je však pokládáno za slovo nejasného původu (EWD 2047, Kluge-Seebold 2002, 1018). ij
trošt v. tresti
trott, -am. 'zástup, šik; Schar'; 'stráž; Wache'
Et.: Psi. *trotb je doloženo kromě stsl. již jen v
ukr. st. a dial. trut 'zástup, dav' (Žel.) a rcsl. a strus.
trutb, trutb tv. (Srez. 3,1013). Etymologie nejasná.
Příbuzenstvo bývá nejčastěji spatřováno v lit. traňksmas 'tlačenice, nával', trankús 'hrbolatý', treňkti 's hlukem udeřiť, stsas. thringan 'tlačit, tísnit', ir. trét 'stádo', 'zástup, dav', angl. throng 'zástup, dav' (Vasmer 3,144, Shevelov 1964,191, Fraenkel 1118, Smoczyňski 1989,1, 54, pozn. 74, ESUkr 5,660n, Rejzek, Slávia 77, 167).
Někteří etymologové řadí psi. *trqtb do téže etymologické rodiny jako sloveso *trqtiti 'strkat, tlouct, tlačiť: sch. st. trůčati 'házet', přen. 'tlachat', stč. trútiti 'tlouct', naléhat', 'tížit' (MStčS 519), č. st. troutiti 'tlouct, strkať (Jg), p. trqcič 'strčit, ťuknout', ukr. dial. trútyty 'strčiť, r. st. trutit"strkat, tlačiť (Daľ, Vasmer 3, 145, Smoczyňski I.e., Golab 1992, 113, připouští Vaillant 4, 142). Za nejpřijatelnější považuje tento výklad také Blažek (red. pozn.) odkazující na paralelní vývoj č. dav : dávit.
Nepravděpodobné je Brücknerovo spojování psi. *trqtb sp. trqt 'trubec' (KZ 42, 367). jk
trudt, -a m. 'trápení, soužení, obtíž, svízel; Plage, Qual, Trübsal, Last'
Dále 'námaha, úsilí, práce'; meton. '(o výsledcích
trudt
práce) dílo, výrobek, výtěžek'; 'boj, zápas (v duchovním smyslu)'.
Ve vazbách vt> trudě 'obtížně, svízelně', trudí, jesťb 'je obtížné', trudt/trudy dojati, dějati, tvoriti, s-bzida-ti 'působit obtíže, obtěžovat, trápiť, bes truda 'bez práce, bez námahy'.
Var.: drudb (Bes), druzb (Mak).
Der.: trudbtrb 'namáhavý, obtížný; unavený, zmožený', trudbnikb 'bojovník (Kristův)'; truditi, Slepč Grig též druditi 'soužit, trápit, obtěžovat, (z)působit soužení, trápení, obtíž', 'přemoci', refl. 'soužit se, trápit se, trpěť, 'být zmožen, unavit se', 'namáhat se, snažit se, pracovať (v Mar též tro-), '(o útrapách mučení a asketickém životě) bojovat, zápasit, hrdinně si vésť (2x Supr), 'spěchat, pospíšit si', ipf. truždati tv. a '(při bouři, vichřici) být zmítán, zmítat se', tružda-nije 'námaha, práce'jen ve spojení zemi 'bnoje tružda-nije 'obdělávání půdy'. Pref.: istruditi sq 'ochabnout, prestať (lxBesUvar- SJS dod.); potruditi sq 'vynaložit námahu', csl.potruždenije 'námaha, úsilí' (lxBesUvar); prětruditi 'unavit, ztrápit, vyčerpať (lx Gl Bes); utru-diti sq 'unavit se, vysílit se' (ipf. utruždati chybně za utvrbždati).
Komp.: trudoljubivb 'unavený, zmožený' (lx var. Const); m-bnogotrudbtrb 'mnohým utrpením stižený' (lx Supr; ř. nokúcoôvvoq, Schumann 1958, 40); trudoljubtvbnyi je Vaillantova konjektura ve vydání FragZogr (RÉS 10, 5n) za trudb Ijubtvbnyi, ř. rov kóttov ríje, áyánqq (v. SJS 2, 163).
Exp.: Z csl. je mm. trudä '(velká) námaha, úsilí', 'dílo, výrobek', a trudi (sä) 'namáhat (se), trápit (se)', trudnic 'namáhavý, svízelný' (Tiktin 1655).
Et.: Psi. trudb > b. mk. trud, sch. sin. trud, slk. trud (< r., Machek 1968,654), stč., č. arch., p. pom. trud, br. dial. trud, trut (SBrH), ukr. r. trud, vše 'námaha, úsilí, práce', dále 'výsledek práce, dílo, spis ap.' (b. mk. sch., br. arch. Skaryna, r), 'únava, umdlenosť (sch. Rj); muka, utrpení, bolesť (sch. Rj, stp. SStp), 'smutek, zármutek' (slk. kniž., č. kniž.) aj.
• Psi. trudy < ie. *treud- 'tisknout, drtit ap.' < ie. *terH-'tříť.
Psi. trudb obsahuje ie. kořen *treud- 'tisknout, drtit ap.' (resp. jeho o-ový ablautový stupeň * troud-), což je sekundární rozšíření ie. kořene *terH - 'třít' (S-A 1955, č. 1004, Vasmer 3, 143, Machek l.c, Skok 3, 514, ESUkr 5, 654n, Snoj in: Bezlaj 4, 239, Rejzek 677 aj.). Nej-blíže příb. jsougerm. výrazy (pragerm. *preutan- >), jako sthn. -driozan 'obtěžovat', střhněm. driezentv., něm. Ver-drufi 'mrzutost, nepříjemnost, hádka', gót. priutan 'obtěžovat', stangl. órěat 'moc, útisk', angl. threat 'výhrůžka, hrozba' (EWAhd 2, 783n, Orel 2003, 425 aj.), dále lat. trúdere 'tlačit, strkat, valit, hnáť
988
trudb
trtdzati
(W-H 2, 710, Vaan 2008, 630 aj.), kymer. cy-thrud 'mučiť, lit. triusas 'namáhavá práce, velké úsilí', lot. traúds 'křehký' (M-E 4, 224 aj.), alb. tredh 'kastrovať aj. (Meyer 1891, 435, Orel 1998, 463). V. též Pokorný 1095n, LIV2001, 651naj. (v. trěti, troch,).
K sém. posunu 'tisknout, drtit' —»■ 'trápit, soužit' sr. psi. moka 'muka, trýzeň' < ie. *men(H)k- 'drtit, hníst ap.' (v. moka2). hk
trupt, -am. 'mrtvé tělo, mrtvola; Leichnam'
Der.: kol. trupije 'mrtvá těla, mrtvoly'.
Exp.: Z csl. je rum. trup 'tělo' (Tiktin2001, 748).
Et.: Psi. trup-b > b. mk. trup, sch. sin. trup, slk. trup, stč. trup, č. trup, troup, pom. p. trup, kaš. také trupa, vsi. trup, str. trup-b (Srez. 3,1011), s význ. 'mrtvola' (b. mk., sch. st., sin. st., slk. st., pom. p. vsi.), 'část těla bez hlavy a končetin' (jsi. slk. č.), 'kmen, pařez, poleno' (b. pit. trúpi, mk., sch., sin. st., stč., č. st. troup, kaš. trupa 'kus ztrouchnivělého dřeva', str.), přen. expr. 'hlupák, trouba' (mk., sch. Skok, stč., č. st.), sch. st. také 'pokolení, rod' (Rj 18, 824), p. a kaš. expr. nadávka starému člověku, stč. 'neurozený člověk' (MStčS) aj.
Č. trup ve významu 'část těla bez hlavy a končetin' bylo zřejmě přejato v 19. stol. Preslem z jsi. (podle Machka, s.v. trup, asi pod vlivem něm. Rumpf; podle Sticha, NŘ 50, 226n, pozn. 2 se jedná o sém. kalk z p. či z r.).
Psi. trup-b, pro něž se rekonstruuje výchozí podoba *troupos, má nejbližší protějšky v balt., sr. lit. trupéti 'rozpadat se, puchřeť, lot. trupét 'hnít, puchřeť a stprus. trupis 'kmen'; bývá spojováno také s ř. Tpvnáeiv 'vrtať, xpbnr] 'díra' (proti tomuto spojení Beekes 2010, 1513 s poukazem na rozdíly ve vokalické kvantitě kořene bsl. a ř. slov, na něž upozorňuje také Frisk 2, 937 a LIV2001, 653, s.v. *treup-, pozn. l). Vše se odvozuje od *treup-, tj. /J>-ového rozšíření ie. kořene *treu-, jenž náleží k ie. *terH- 'třít, drhnout', sr. trěti (Pokorný 1074, Frisk l.c., Vasmer 3,144, ESUkr 5,657, Fraenkel 1132n, Machek l.c., Skok 3, 516, LIV2001,632, Boryš 2005, 645, Mladenovová, NREt 1, 239 aj.).
Původní význam slova byl zřejmě abstraktní 'to, co podléhá rozkladu, něco zpuchřelého'. Ten byl následně konkretizován, nelze však s přesností určit, zda nejdříve na 'mrtvé tělo, mrtvola' (tak Snoj 2003,789 a Boryš 2005, 645, který však považuje za možný také sémantický vývoj 'kmen, kláda' —»■ 'mrtvé lidské či zvířecí tělo') či na '(zpuchřelý) strom' (Machekl.c, Černých 1993, 2, 266, HER 642); vyloučit nelze ani paralelní vývoj významů '(mrtvé) tělo' a 'strom, kmen stromu' (sr. Mladenovová l.c).
Z alternativní motivace pojmenování vychází Furlanová, která rekonstruuje vývoj významů 'lámání, trhání, rozbíjení' (<
ie. *treup- 'lámat, drobiť) —>■ 'část', 'to, co je odlomeno' —>■ 'kmen' —»■ (přen. 'hlupák') —»■ 'mrtvola', poukazujíc na význam slovesa téhož etymologického hnízda, doloženého v sin. trúpiti 'drobit, rozbíjet', r. dial. truplť 'drobiť ap. (Furlanová in: Bezlaj 4, 240; původní význam 'část' předpokládají také Mladenovová l.c. aKurkinová, TolkSRJ 1004).
Jiný výklad navrhuje Šapošnikov (SlEtimD 431-435), rekonstruující psi. homonyma trupb[ 'mrtvé tělo' a trupt2 'trám, kláda'. Zatímco trup-b 1 je dle něj příbuzné s *tbrptiQti 'trnout, tuhnout' (nepravidelný ab laut považuje za výsledek původních akcentuačních rozdílů v kořeni), řadí trupi>2k psi. *(s)troup-bl *(s)troupb 'kmen, kláda, strup' a za příbuzné považuje stprus. trupis 'kláda'. jk
truti v. traviti
truždati v. trudí
trtdzati, -ajeti 'trhat; reißen' Reil, 'trápit se' (lxBes).
Z tvaru trěžetb sebe OTtapáooovoa éavxrjv (Supr 520,2) rekonstruuje SJS 4, 514 inf. tresti nebo trězati, trěžo (taková rekonstrukce však není nutná, jde o reflexi staré sl. vokalické alternace v prézentním kmeni *-er- (stsl. trě-): *-w- (stsl. tn,-); ve stsl. pak převážily tvary typu -ajg; sr. Vaillant 3, 313). V. i StbR 2, 967 s.v. tndzati.
Der.: trbdzanije 'trhání (oděvů, vlasů ap. na znamení smutku)' (StslS 704); pref.: csl. istr-bdzati 'vytrhávat, vymaňovať, přen. 'vytrhávat ze společenství, strhávat (s sebou)'; oťbtr-bdzati 'odtrhávat' (lx Supr); potr-bdzati 'trhat, vytrhávať (lx Supr); prětr-bdzati 'přetrhávat, protrhávať;protr-bdzati se 'trhat se, pro-trhávat se'; rastr-bdzati 'roztrhat/roztrhávat, rozervat; otrhať, přen. 'ztrhat, zničit (někoho)', rastr-bdzanije 'roztržení', csl. 'kus, cár' (ZachLobk), rastr-bdzovati 'roztrhávat, rozsápávať (lx Supr); vbstr-bdzati 'vytrhávať .
Dále pf: istr-bgnoti 'vytrhnout, vytáhnout', refl. ot-b kogo, česo 'odtrhnout se, odloučit se', refl. komu, čemu 'vytrhnout se, vymanit se'; neistrbgnom-b 'nevyrvatelný' (lx Supr), istr-bgati '(z)přetrhať, přen. 'vytrhnout (ze společenství), strhnout (s sebou)'; ot-btr-bgnoti 'odtrhnout', csl. otbtrbgati (lxBes);po-trbgnoti (lx Supr) jen ve spojempotr-bgnoti s-bmysl* 'pojmout myšlenku' (kalk ř. ěmonaoiku Xoyiapóv); prětr-bg-noti 'přetrhnout', lxNikipf.prětr-bgati tv.;protr-bgnoti se 'protrhnout se, roztrhnout se; 'prorazit, vyraziť, v Bes ipf. protr-bgati se 'trhat, protrhávať; rastr-bg-riQti 'roztrhnout, rozervat, rozsápat; protrhnout, dát vytrysknout; propuknout v jásot', ipf./pf. rastr-bgati 'roztrhat, roztrhávat, rozervat, rozsápat', csl. rastr-b-
989
trtdzati
ganije '(roz)trhání, trýznění' (lxBes); csl. utrbgnqti 'utrhnout, urvat' (v Const ustrbgnuti); vbstrbgnoti 'vytrhnout', vbstr-bženije 'vytržení' (lxBon), ipf. vbstrb-gati.
Exp.: Z csl. pravděpodobně pochází sch. istrgati 'vyrvat, vytrhat, roztrhat' (Rj 4, 67n), sin. iztřgati 'vytrhnout' (Plet.
1, 346), r. kniž. istorgáť 'vypuzovat, vyhánět, vytrhávat aj.' (KESRJ 134), r. arch. rastorgáť 'trhat, škubat aj.' (o.c. 284), r. vostórg 'nadšení, zanícení', vostorgáť 'uvádět v nadšení' (o.c. 68 a Šanskij 3, 176) aj.
Et.: Psi. ipf. *tbr(d)zati, *teržetb přešlo v sl. jazycích převážně k iter. typu -ajo (tak už ve stsl.): b. kniž. terzája (< r; Černých 1993,2,238, BER 7,962), sch. ťřzati, -záml-žém, sin. třzati, třzam, stč. tržěti, tržu (v. Gebauer 1894, 3/2, 293), ukr. kniž. zř. terzáty, -záju, r. arch. terzáť, -záju, s významy 'trhat, škubat, tahat, cukat ap.' (sch. sin. stč. r.), 'drásat, rvát' (r.), 'týrat, trápit, mučit' (b. kniž., ukr. r), 'pást se' (sin. arch. a dial.Plet. 2, 700) aj.
Psi. *tbr(d)zati <psl. *tbrgati (k měkčení konsonan-tů vlivem 3. palatalizace u sloves na -ati < *-ěti v. např. Diels 1963, 133n, především pozn. 3) patří k psi. ipf. *tbrgati, pf. *tbrgriQti. Rozdíl v kvalitě jeru obou psi. sloves je dán jejich výchozí formou se slabikotvornou likvidou, *trg-, a její rozdílnou reflexí.
Psi. *tbrgati/tbrgriQti > b. trágvam, trágna, dial. tárgam (BTR), mk. trga, trgne, sch. ťřgati, ťřgnuti, sin. třgati, slk. trhat', stč. trhati, trhnuti, č. trhat, trhnout, hl. torhač, dl. tergaš, p. targač, targnqč, stp. i tergač, -tarchač (Siatkowski, SFPS116, 27), br. tórhac', ukr. tórhaty, tórhnuty, r. arch. torgáť, tórgnuť (Dal'), s významy '(roz)trhat, rvát, škubat, tahat ap.' (mk. sch. sin. slk. č. p. luž. vsi.), 'dávat se do pohybu' (b. mk., stč. trhnuti sěESStč) aj.
Psi. *tbrgati, *tbrgati < *trgati obsahuje ie. *terg-, rozšířenou variantu ie. *ter- (resp. *terH -) 'třít' (v. trěti). Další příbuzenství není jednoznačné. Nejčastěji bývá spojováno s lat. tergěre 'otírat, utírat, čistit' (LIV 2001, 63 ln však pro lat. rekonstruuje palatám -g-, kdežto pro sl. labioveláru -g*-), ř. xpáysiv 'hryzat, kousat, jíst', arm. furc 'čelist', toch. AB trask- 'žvýkat' (Skok 3, 499n, Sch.-Šewc 1519, Rejzek 673, Snoj 2003, 782, Boryš 2005, 627, ESBr 13, 307n, ESUkr 5, 552, 603, Furlanová in: Bezlaj 4, 223 a podobně Derksen 2008, 502, kteří nacházejí jisté příb. pouze v lat. tergěre, aj.). Obvykle se ovšem výše uvedená nesl. slova vykládají bez sl. materiálu, případně jinak (sr. Frisk
2, 939, W-H 2, 670, Adams 1999, 319, Vaan 2008, 614, Beekes 2010,1514naj.). Vzhledem k -z- v *tbrzati předpokládají někteří autoři palatální rozšiřující formant -g-, tedy ie. výchozí tvar *terg- (Pokorný 1073, Sch.-Šewc l.c. a Skok l.c., který rekonstruuje aspirátu -gh-, aj.; nevylučuje Snoj 2003,
_tri>gi>
790, ale Snoj in: Bezlaj 4, 242 považuje za pravděpodobnější 3. palatalizaci koř. formantu).
Souvislost se stind. trnédhi 'rozdrtí, rozmačká' (MEW 354, Scheftelowitz, KZ 56,174, Vasmer 3, 97,124 aj.)je z hláskových důvodů sporná (v. Mayrhofer 1956, 1, 522).
Podle některých autorů (H-K 390, ESUkr 5, 603, ESBr l.c. aj.)je psi. *trg- neznělou variantou psi. *drg- (v. sídrignoti).
Machek 1968,651 méně pravděpodobně považuje -r- v psi. *tbrgati za sek. s funkcí zesilující, za primární má proto tvar *tqg- 'táhnout'. Příb. vidí v lat. stringere 'stiskat, svírat, stahovat; trhat, drhnout ap.'. hk
-trtgati, -trtgnQti v. tn»dzati
trtgt, -a m. 'trh, tržiště; Marktplatz'
Der.: trbžište 'tržiště'; trbžbnikb 'penězoměnec, směnárník', v Apost lxpl. 'dav, chátra'; trbžbstvo 'slavnost' .
Exp.: Podle Tiktina 1605 je z csl. rum ttrg 'trh', to ale může být i z živých sl. jazyků.
Et.: Psi. *tbrgb >b. tárg, sch. sin. třg, slk. č. trh, stdl. terg (Sch.-Šewc 1519n), pom. tárg, p. targ, br. ukr. torh, r. torg, s význ. 'trh, tržiště, místo, kde se obchoduje' (sch. sin. slk. č. pom. p. dl. vsi.), 'trh, obchodování' (sch. sin. slk. č. pom. p. vsi.), 'náměstí' (sch., sin. st. Plet, č. st. Jg), 'zboží prodávané na trhu' (sch. st.), 'obchodní dohoda' (č. st. Jg, p. st. SW), 'tržba, zisk' (p.), 'městys' (sin. st.), 'dražba' (b., vsi. arch.) aj.; v mk. ahl. jen der: mk. trgovija 'obchod', trguva 'obchoduje', hl. torhoščo 'trh, tržiště'.
Psi. *tbrgb (možnápův. u-kmen, Meillet 1902, 239, Vasmer 3, 123) je et. málo jasné.
Lit. tuřgus 'trh', lot. tirgus tv. jsou nejspíš přejatá z vsi. (Fraenkel 1143 s liter.), nikoli prapříbuzná (jak se domnívá Vasmer l.c), stejně jako stsev. nor. švéd. torg 'trh, tržiště', dán. torv tv. j sou přejatá ze sl. (Vasmer l.c s liter.), nikoli naopak (Karsten, SbMikkola, 92n, Unbegaun 1935, 95).
Ze stredomorské oblasti se uvádí venet. Tspyéazs 'Terst' (Meyer, IF 1, 323n), ilyr. tergitio 'obchodník' (Krahe 1955, 1, 72 a IF 58, 220, Mayer 1957, 1, 334), alb. treg 'trh'. Není ale jasné, zda j de o slova prapříbuzná (Vasmer l.c), nebo o zdroje přejetí sl. slova (Skok 3,499, připouští Sch.-Šewc 1520); alb. slovo navíc představuje spíš ranou výpůjčku ze sl. (Orel 1998, 463 s liter.).
Předpokládá se i původ z Orientu, snad právě balkánským prostřednictvím: sr. asyr. tamgaru 'kupec' > aram. taggára tv. (H-K 390, Machek s .v. trh).
Jiní naopak hledají zdroje přejetí v altaj. jazycích: sr. mong. torga, torgu 'hedvábí' (Ramstedt, NphM 50, 99n) nebo sttur. turku, turyu 'stanoviště' (Räsänen,
990
trbpěti
NphM 52, 193n).
Konečně Ondruš (Etim 1984,178na SlavSl 26, 22ln) hledá domácí původ sl. slova a spojuje je se sch. trážiti 'hledat', b. dial. tráža tv. bv
trbchbtb, -i m. 'drobná, malá mince, penízek; kleine Můnze'
Psáno trbchotb (lxZogr), trbchbtb (lx Mar Nik).
Et.: Stsl. slovo bez příbuzných slov v ostatních sl. jazycích, snad s výjimkou č. zř. trochet subst. 'trocha, malé množství', adv. 'trochu' (pokud není tvořeno anal. podle drobet trochet <— trocha).
Formální stránka slova ukazuj e na tvoření starým neproduktivním suf. *-ůti- (tak už Geitler, LF 3, 42, 51). Většinou se má za to, že je odvozeno od reduk. stupně kořene obsaženého v psi. trocha a srovnává se s mk. dial. trlav 'shnilý, zpuchřelý, zetlelý', sin. trheltv., tvořených od téhož koř. /-ovým suíixem (Vasmer 3,142, Vaillant 2, 228, S-A1955, č. 1008, Snoj in: Bezlaj 4, 223), dále např. s č. zř. trouch 'něco ztrouchnivělého, především dřevo', r. truchá 'trouchnivina' (Sch.-Šewc 1531), s lot. trusls tv. (Snoj l.c). K dalším et. souvislostem v. trošiti.
Málo pravděpodobně Iľjinskij, IORJS 23, 2, 185, který v psi. trbchbtb vidí reduk. stupeň kořene obsaženého v r. trógať 'dotýkat se'. hk
trblo, -a n. 'trdlo, tlouk; Keule' (lx Grig)
Et.: Csl. tr-blo odpovídá slk. trio 'část nástroje na zpracování lnu a konopí', hl. dial. čyrlo 'trdlice, nástroj na zpracování lnu a konopí' (Sch.-Šewc 134), p. st. a dial. tarlo 'rukojeť sekyry; struhadlo' (SW, Karlowicz): tato slova jsou odvozena častým suíixem nomin instrumenti -lo od vb. *terti 'třít, tlouct' (v. trěti); jiným suíixem -dlo stouž funkcí je od téhož vb. odvozeno č. trdlo 'nástroj k tření nebo roztloukání', není-li č. -d- sek. (Sch.-Šewc l.c). Vedle toho je doloženo b. dial. tärlo (RBKE), mk. trio, sch. trio, slk. trio, č. trdlo, p. tarlo, ukr. terló s význ. 'trdliště, místo tření ryb' (sch. slk. st. Kálal, č. řídké, p. ukr), 'čas tření ryb' (sch. ukr), 'ohrada pro dobytek' (b. mk. sch. ukr), kde tytéž sufixy vystupují ve funkci tvoření nomin actionis (sr. Vaillant 4,412, 552, Slawski, SK 1,104,114). bv
-trbnoti v. utrinoti
trbnb, -a m. 'trn; Dorn'; 'trnovník, akát; Robinie, Akazienbaum'
Der.: kol. trbnije, v Bes rovněž v pl. 'trní, trnité křoví'; adj. trbnovb, tr-bněrrb 'trnový', nejčastěji ve spojení trbnovbltrbněrrb věribCb 'trnová koruna'.
Exp.: Z csl. je mm. tírn 'metla z trnových větví' (Tiktin 3,
1608) a - dle TolkSRJ 979 - i r. arch. térnije 'trní'.
Et.: Psi. *tbrtrbl*tbrnb, všesl.: b. tran, mk. trn, sch. trn, čak. trn (Rj 18, 710, Skok 3, 504), sin. tŕn, dial. trn (Plet. 2, 693), slk. tŕň (podle Machka s.v. tm zpětný útvar z lid. tma 'trní, trnité křoví'), st. i tm (HSSlk 6, 98), stč. č. trn, hl. čerň, dl. šerň, plb. der. tornáda (< *tmul'a P-S 149), pom. cěřňa (PWb 1, 88), stp. cierň, tarn, p. cierň, tarň (dle Brúcknera 63 a 566 je cierň mladší, z kol. ciernie), br. cěrn, ukr. teren, řídké tern (SUM 10, 91), dial. tern' (ESUkr 5, 551), r. tern, arch. tern, dial. terén, teren, teren' (SRNG 44, 72), s významy 'trn, osten, bodlina' (jsi. zsl., ukr), případně přen. 'něco, co trn připomíná, např. výběžek, výčnělek něčeho ap.' (slk. č.), 'trní' (např. č. arch., pom. p.), dále 'trnka/ Prunus spinosa' (mk. RMJ, č. dial. tŕn Bartoš 1906, 2, 451, plb. p., vsi.; v jsi. častěji der. nebo dvoučlenná pojmenování, např. b. tránka, sin. črni trn aj.), kol. i 'trnky (plody)' (vsi.), 'šípková růže/Rosa canina' (r. dial. SRNG 44,78) aj.; často součást dvoučlenných pojmenování označujících různé pichlavé rostliny, vedle trnky/Prunus spinosa zejména hloh/Crataegus, ostružiník/Rubus, trnovník/Robinia, trnovec/Paliurus aj. (sr. i Vajs, Rasprave ZJ 6-7, 327n).
Psi. *tbrm>/*tbrnb, bez odpovídajích paralel v balt. jazycích, je příbuzné se stind. trna- 'tráva, bylina, stéblo' (Mayrhofer 1956, 1, 522), khotan. ttarra 'bylina, rostlina, tráva', pers. tar(r)ah tv. (Bailey 1979, 123), gót. paúrnus, stsev., stangl. porn, angl. thorn, sťhn. dorn, něm. Dorn 'trn, osten' (Feist 1939,492, Vries 1962, 617, EWAhd 2, 73ln); tak i MEW 355, Meillet 1902, 447, Trautmann 324, S-A 1955, č. 998 aj. S jiným stupněm ablautu se k nim řadí i ř. xépvač, 'stonek kaktusu' (Pokorný 1031) (doloženo pouze u Hes. xäpvoxo. ■ rňg kúktov rov (pvrov KavÁóv), jež Frisk 2, 881 vysvětluje z pův. *répvov s analogickým tvořením podle óovaš 'rákos, roura, trubka, píšťala' (pochybuje Chantraine 1107; Beekes 2010, 2,1470 předpokládá spíše neie. původ ř. répvaKá). Ir. tráithnín 'stéblo trávy', které připojují někteří lingvisté (Gorjajev 366, Mladenov 640n, HER 639n), sem zřejmě nepatří (v. EWAhd 2, 732).
Východiskem je ie. *(s)ter-n- 'ostrá, pichlavá část rostliny', rozšíření ie. kořene *(s)ter- 'být tuhý, tvrdý, ztuhnout' (Pokorný 1031, Skok 3, 505, Lehmann 357, Černých 1993, 2, 239, Snoj in: Bezlaj 4, 228, Orel 2007, 4, 64 aj.). K ie. kořeni viz též tn>pěti.
Treimer (KZ 65, 99, naznačil již Gorjajev s.v. ternije) vychází nepřesvědčivě z ie. *ter- 'třít'. ij
trbpěti, trc>piti>, trc>pljo 'trpět, snášet; leiden, ertragen' Dále 'být shovívavý, trpělivý, snášenlivý, vytrvalý', 'trpělivě čekat' (Bes ChristŠiš), 'doufat, spoléhat', 'být oddán, být věrný', 'být něčím ovládán, veden',
991
trbpěti_
ptc. préz. akt. ve funkci adj. trbpe 'shovívavý, trpělivý', tnpei 'vytrvalý'; ve spojení moky tn>pěti 'zápasiť (lx Šiš).
Der.: tr-bpěnije 'trpění, snášení; odolnost, statečnost; trpělivost, snášenlivost, shovívavost; vytrvalost; naděje, očekávání; utrpení, strádání', v předl, vazbách vt> tnpěnii, (st>) tnpěnijemb,po trbpěniju 'trpělivě, vytrvale', csl. ne(sT>)tn>pěnije 'netrpělivost'; tr-bpělbstvo 'trpělivost, shovívavost', csl. tr-bpělbstvije tv. a 'vytrvalosť, tnpělbstvovati 'býttrpělivý, shovívavý' (lx Christ), trbpělivb 'trpělivý, shovívavý', csl. adv. tr-bpělbno, tn>pělivo, tr^pěmno 'trpělivě' (Bes). Pf.: potn>pěti 'snést, strpět, vydržet; mít strpení; počkat, vyčkat; očekávat', potr-bpěnije 'trpělivost' (lx Bes); prětr-bpěti 'vytrpět, přetrpět, snést; být trpělivý, shovívavý; vydržet, vytrvat; oddat se čemu', ptc. préz. akt. ve funkci Rdv.prětnpe 'trpělivě' (Bes), ptc. préz. pas. ve funkci adj.prětr-bpimyi 'snesitelný' (Bes), ipf. csl. prětr-bpěvati, prětr-bpljati (BesUvar prětr-bpati), prě-trbpěnije 'snášení, trpění; trpělivost', neprětrbpětrb 'nesnesitelný' (lx Bes); sUnpěti 'vydržet, snést; strpět, dovolit; vytrvat, obstát; vyčkat, počkať, s-btn>pě-nije 'snášení, trpění; vytrvalosť, ptc. préz. pas. ve funkci adj. nes-btr-bpinrb 'nesnesitelný' a nesbtnpěm, tv. (lx Supr).
Komp.: dl-bgotrbpěti 'být (vytrvale) trpělivý, shovívavý' (ř. piaicpoOvpieiv), dhgotnpěnije '(vytrvalá) trpělivost, shovívavost' (ř. parcpoOupía), dl-bgotr-bpělije tv., adv. dl-bgotr-bpělbno '(vytrvale) trpělivě, shovívavě' (lxBes), dl-bgotr-bpělivb '(vytrvale) trpělivý, shovívavý' (ř. piaKpó9v/xoc); strastotr-bpije 'rozkošnictví, požitkářství' (lxEuch; podle StslS 611 mylně mslastoír-bpije, což není nutné; v. strasti,), strastotrbpbCb 'trpitel, mučedník' (ř. dôÄocpópoc).
Exp.: Z csl. pochází rum. arch. a tírpi '(trpělivě) snášet, být trpělivý' a ttrpenie 'trpělivost' (Tiktin 1608).
Et.: Psi. *tbrpěti > b. tärpjá, mk. trpí, sch. trp(j)e-ti, sin. trpéti, slk. trpieť, st. i terpieť, crpieť, c(i)erpieť (HSSlk), stč. trpěti, č. trpět, hl. čerpječ, dl. šerpješ, p. cierpieč, stp. i cir(z)pi(e)č (SStp), br. cjarpéc', ukr. terpíty, r. terpét', vše 'prožívat, snášet utrpení, bolest, strádať, 'dovolovat, připouštět, tolerovat něco nebo někoho' ap. V kaš. doloženo jen subst. arch. cěrpc 'trpělivost' (Sychta).
Dobře doloženo je i kauzativum v o-ovém ablautovém stupni *torpiti (např. č. trápit, r. toropiť aj.).
Sem i formy s nazál. rozšířením préz. kmene, psi. *tbrpnoti > b. trápna, mk. trpne, sch. trnuti, sin. pref. otŕpniti, slk. tŕpnuť, trnúť, stč. trnuti, č. trnout, hl. jen pref. sčerpnyč, dl. jen pref. sčerpnuš, p. cierpnqc, stp. i cirpnqč, šci(e)rpnqč (SStp), br. dial. cérpnuc' (SBrH),
trbstb
ukr. térpnuty, r. dial. térpnuť (SRNG), vše 'tuhnout, mrtvět, dřevěnět (o nohách, o rukách)', přen. 'tuhnout obavami, strachem, bát se, strachovat se', odtud pak 'třást se, chvět se' (b. mk. slk. stč.) ap. Od stejného základu je odvozeno i adj. *tbrpbkb s pův. významem *'co způsobuje trnutí (zubů, jazyka ap.)' (č. trpký, p. cierpki, r. térpkij aj.).
Psi. *tbrpěti pravděpodobně obsahuje ie. kořen *terp- 'ztvrdnout, ztuhnout' v jeho reduk. stupni *trp-, což je formantem -p- rozšířená varianta ie. kořene *ter- 'být tvrdý, tuhý'. Význ. posun psi. slovesa lze objasnit jako *'být tvrdý, ztuhlý' —> 'nehybně snášet (útrapy, bolest)' —>■ 'trpět' (Snoj in: Bezlaj 4,236, LIV2001, 636n, sr. i Zubatý 1/1, 334-339). Pův. význam zachovávají kontinuanty psi. *tbrpnoti. Nejčastěji bývá spojováno s lit. tiřpti 'ztuhnout, ztrnouť, lot. tírpttv., lat. torpěre 'trnout, být ztrnulý, ochromený, zmalátnělý ap.' (Mladenov 645, S-A1955, č. 999, Slawski 1, 101, Černých 1993, 2, 239, Vasmer 3, 98, Fraenkel IlOOn, W-H 2, 692, Pokorný 1024n, Sch.-Šewc 135, Mann 1984,1386n, Snoj l.c, Smoczyáski 2007, 680, Vaan2008, 624 aj.). Někteří autoři (Vasmer l.c, H-K 390, 391, Fraenkel l.c, Pokorný l.c, Černých l.c, Snoj l.c, ESUkr 5, 557n, Orel 2003, 421 aj.; sr. i Šapošnikov, SlEtimD 431-435) srovnávají i s germ. výrazy, např. se stsev. piarfr, stangl. óeorf, sthn. derb(i), něm. derb 'tuhý, pevný', sthn. sterban, něm. sterben, stangl. steorfan 'umříť aj., a předpokládají proto ie. *(s)ter-. Lze je však vysvětlit i jinak (např. LIV 2001, 512 rekonstruuje pro germ. výrazy ie. *(s)dherbh-; podrobně EWAhd 2, 600-602).
Podle Blažka (red. pozn.) nelze vzhledem k doloženému kauz. *torpiti vyloučit souvislost psi. *tbrpěti s ií. *tarp- 'krást' (jinak Cheung2007, 383).
Méně pravděpodobně Machek, ZslPh 23, 116n a Machek 1968, 659, který významy 'trpět' a 'trnout' pokládá za důsledek existence dvou homonymníchkořenů. Psi. *tbrpěti spojuje s něm. darben 'strádat, hladovět', zatímco *tbrpnoti s lat. torpěre. hk
trbstb, -i f. 'rákos, třtina, stéblo slámy; Schilf, Rohr, Strohhalm'
Též 'rákosová hůl, rákoska' a 'stéblo rákosu používané jako pero k psaní', csl. i 'měřicí hůl (míra)'.
Psáno i trbstb, v Euch Ochr trestb, Rumj trostb.
Der.: trbstije kol. 'rákosí', 'stébla rákosí, slámy', dále 'koudel' (lx Supr) a 'strniště' (lxTun), adj. trbstbrrb 'rákosní, žijící v rákosí' (csl).
Exp.: Z csl. je rum. tréstie 'rákos' (Tiktin 1648, Leschbero-vá, OLA 1997-2000,100); dle Tiktina 1609 je rum. ttrsiná 'pletivo ze zvířecích chlupů, žíní ap.' z csl. tnstbnina 'látka zhotovená ze zvířecích chlupů' (MLP 1008).
Et.: Psi. *tr-bstb > b. trast, sch. třst, sin. třs(t) m., dial. třst f. (Plet. 2, 698), slk. trsť, stč. trest, gen. trs ti,
992
trtstb
trttrati
třsti, třti (Šimek, MStčS), č. arch. trest', trst (SSJČ), hl. dial. trosč (Sch.-Šewc 1533), dl. dial. tresč (Starosta), plb. träst m. (P-S 150n), stp. tresč, trzesč, p. dial. tresč, troše (Karlowicz 5,419, MSGP 298), br. dial. trosc', tros' (SBrH 5, 126), ukr. r. trosť, s významy 'rákos/Phrag-mites' (vše kromě hl. dial.; v ukr. jen dial. Hrin. 4, 287, v r. arch.), 'třtina/Calamagrostis' (sin. slk. stě. č. plb., r. arch.), popř. některé další trávy rostoucí na mokřinách, např. 'orobinec/Typha' (b. RBKE 3, 439, stp.), stredomorská 'trsť rákosovitá/Arundo donax' (sch.), 'stéblo rákosu' (ch. dial. Vuk776, r. arch.), dále označují různé předměty zhotovené ze stébel rákosu a třtiny, např. 'hůl, prut, klacek, rákoska, berla, píšťalka aj.' (sch. Rj 18,768, stp., ukr., r.), 'třtina paprsku tkalcovského hřebene (pův. rákosové proutky zasazené v rámu tkalcovského hřebene)' (luž. dial. SSA 4, 98, plb., p. dial., vsi., podrobněji v. Villnow Komárkova 2011, 174), 'píšťala u dud' (dl. dial.), 'udice' (steh. Rj 18,768) aj.
Kp. tresč 'obsah, podstata ap.'v. Brückner 576, Siatkowski, SFPS116, 33, Boryš 2005, 641n. Z p. je č. trest 'tekutý výtažek' (Machek 1968, 651).
Jsou rovněž doloženy deriváty psi. *trbstb, např. mk. trska, trstika, slk. trstina, č. třtina, luž. sčina (< *tt~bstina), p. trzcina, br. trysněh m., ukr. trostýna, r. trostník, jež zpravidla znamenají 'rákos, třtina'; hl. troska a dl. treska 'rourka, trubička' aj.
Psi. /-km. substantivum *tn>stb (< *tn>s- + suf. -tb, v. Slawski, SK 2, 46) má nejbližší příbuzné v balt. jazycích, spojuje se s lit. strustis, strůstě, východolit. srustis 'třtina paprsku u tkalcovského stavu', dále bez suf. -ti- trúšis m., trúšiai pi, triúšis m., triúšiai pi, dial. trušis f., vše 'rákos', a lot. trusis m., truši pl. 'sítina/ Juncus' (MEW 364, Trautmann 330, Fraenkel 2, 1133 a 928, Machek s.v. třtina, Eckert 1983, 130n, Smoczyáski 2007, 693).
Fraenkel 2, 1133, 1114 připojuje k balt. a sl. slovům ještě lit. traůšis 'přesličkabahenní/Equisetumpalustre', v němž vidí o-stupeň ablautu k trušis; vše spojuje s traüsti 'rozlomit, rozbít, rozdrobiť (sr. i Slawski, SK 2, 46).
Kbalt. a sl. slovům se někdy připojuje i ř. Opvov 'sítí, sítina' < ie. *trusom (Sommer 1905, 60n - cit. z Friska 1, 688, Vasmer 3, 141). Z věcného hlediska považuje toto spojení Frisk I.e. (na rozdíl od Pokorného 1097) za přijatelné (ve všech případech jde o vodní, bahenní či močálovité trávovité rostliny), z hlediska fonet. a morf. je však má za sporné; aspirátu v ř. by bylo nutno vysvětlit metatezí -h- z *truhom < *trusom (Chantraine 443, Smoczyáski I.e.) pův. *'nějakábahenní rostlina?'. Beekes 2010, 1, 559n předpokládá neie. původ ř. 9pvov.
Dále nejasné.
V podstatě se uvažuje o dvou možných ie. východiscích. Většina autorů vychází z ie. *(s)trěu-d-,
rozšířeného ie. kořene *(s)ter- 'být tuhý, strnulý, tvrdý' (jako jednu z možností uvádí Petersson, PBB 38, 323; Pokorný 1026, Skok 3, 510, Černých 1993, 2, 265, Snoj 1997, 688, Rejzek 681, Boryš l.c. aj.; Abajev 3, 272n sem řadí i oset. tssrs 'buk/Fagus silvatica'); pak psi. *trbstb pův. *'tvrdá, tuhá rostlina, rostlina s tvrdým stéblem ap.', v. itn.ni,. Jiní (HER 640n, Mladenovová, NREt 1, 238n aj.) vykládají psi. *tn>stb a příb. slova v balt. jazycích z ie. *trus-, nulového stupně ie. *tr-eu-s- < *terH - 'třít' (v. trěti), ovšem bez jasného naznačení sémantického vývoje.
Golab (AmerContr 10,184) nepravděpodobně vychází z ie. kořene *treu-s- 'dařit se, prospívat, vyrůstat'. ij
*tri>ti v. trěti
trttort, -am. 'peklo, podsvětí; Hôlle' (2xEuch) Var.: trbtbrb. Srbcsl. i tarbtarb (MLP). Der.: trbtorbskb 'pekelný, podsvětní', vbtrbtbrati
'uvrhnout do pekla'.
Exp.: Podle ESUkr 5, 524 je vsi. tartar 'peklo, podsvětí'
z csl.
Et.: Přejato z ř. xápxapog, pl. xápxapa 'podsvětí, hluboká propast v podzemí (podsvětní říše ve starořecké mytologii)' (Lid.-Sc. 1759, Lampe 1375n), jehož další et. je nejasná, snad jde o výpůjčku orientálního původu (Chantraine 1095, Frisk 2, 858 s liter), sr. MEW 355, Gorjajev 361, Vasmer 1909, 200, Vasmer 3, 80, podrobně Račevová, Slávia 79, 108n). vbo
trttrati, ti-btretb, trc>tro_ 'reptat; murren' (lxBes)
Srbcsl. trbtorb m. 'zvuk' (MLP).
Der.: trbtranije 'reptání' (2xBes); rcsl. potrbtrati 'zamumlat, zabručet' (MLP, Vostokov).
Et.: Csl. trbtrati odpovídá přesně pouze sin. st. a dial. trtráti 'hlasitě mumlat, reptať,'tropit hluk, hlomozit, rámusit' (Plet. 2,699) a b. dial. (západní) trätrem 'žvaním, tlachám' (Račevová, Slávia 79,107), trátre 'kdá-ká (o slepici, která právě snesla vejce)' (BDial 3,282).
K dalším příbuzným ve slovanských jazycích v. níže.
Nejasný je vztah mezi vb. trbtrati a subst. trbtorb (Snoj in: Bezlaj 4, 239).
Slovo ne zcela jasné, s několika výklady:
• (1) Csl. tr-btrati < ie. *ter- 'mluvit, hovořit'.
(2) Csl. trbtrati < ie. * terHf 'třít'.
(3) Csl. trbtrati < onom.
(1) Základem uvedených jsi. slov může být ie. reduplikovaný kořen *ter- 'mluvit, hovořit' (podle Benvenista 1962, 119-122 'mluvit, hovořit jasně, přesně') v redukovaném ablautovém stupni. Reduplikace je častá u slovanských sloves dicendi (např. glagolati) i u sloves označujících nějaký zvuk v ie. jazycích (v.
993
trttrati
trttt
Gamkr.-Ivanov 1984, 301).
Tentýž kořen, ovšem s jiným stupněm ablautu, je doložen v psi. dial. *tortoriti > slk. tratorií 'žvástat' (Kálal 720 z Kollára), br. hovor, taratóryc', ukr. dial. ta-ratóryty (Žel. 949), r. hovor, taratóriť, dial. torotóriť (Dal' 4,808), s význ. 'brebentit, brebtat, mumlat, rychle hovořit ap.' (Torbiómsson 1901, 2, 86n, Meillet, MSL 14, 380n). V et. literatuře často citované č. trátořiti doloženo není, v. Machek 1968,649. Dále sr. mk. trtori 'tlachat, žvanit' (RMJ) a sch. třtositi 'rychle a nesrozumitelně tlachat, žvanit' (I-B 2, 597, Vuk 776) s -ošiti snad analogií podle přkositi 'trucovat, vzdorovať (tak Skok s.v. fíi). Ie. kořen *ter- 'mluvit, hovoriť je - s různým stupněm ablautu - v základu dalších sém. blízkých sloves, např. sch. trtljati 'tlachat, žvanit', sin. dial. trabljáti tv. (Snoj in: Bezlaj 4, 208), Č. dial. (Bartoš 1906, 441) a slk. tárať 'nerozumně a naprázdno plácat, tlachat, žvanit' (Machek s.v. tárať) aj.
Nejblíže příbuzné jsou lit. tařti 'mluvit, hovořit', iter. tarýti, lot. terét 'tlachat, žvanit', stprus. tärin ak. sg. 'hlas' (Fraenkel 1059n), het. taranzi 3. pl. 'hovoří' (LTV 2001, 630n, bez sl. slov Kloekhorst 2008, 870n). Někteří autoři připojují ještě ř. xopóq 'hlasitý, hlučný, pronikavý, zřetelný, jasný (o hlase)' (např. Snoj in: Bezlaj s.v. térjati; odmítají Frisk 2, 914, Beekes 2010, 1496).
Ve sl. jazycích došlo - v porovnání s významem ie. kořene - k sémantickému posunu, deterioraci '(jasně, přesně) hovořit' —> 'tlachat, žvanit' (podrobněji Anikin, OLA 1984, 286).
(2) Podle tradičního výkladu se uvedená sl. slova řadí k rodině psi. *terti, tbro 'tříť (MEW 353; Kurkinová 1992, 86: sin. trtráti < Hbr-tbr-), k ie. kořeni v. trěti. Pak bychom museli předpokládat sém. vývoj 'tříť —> 'třít jazykem' —>■ 'žvanit, tlachat' —>■ hovořit, mluvit'.
Za geneticky totožný s ie. kořenem *ter- 'tříť se někdy považuje ie. kořen *ter- 'pronikat, dostávat se', k němuž se kromě uvedených sl, balt, het. a ř. slov řadí také stind. tärá- 'pronikavý, hlasitý' aj. (v. Pokorný 1089, s pochybnostmi W-P 1, 744, Mayrhofer 1956,1, 497). Pro sl. slova i jejich paralely v ie. jazycích by tak bylo nutno předpokládat pův. význam *'mluvit pronikavým, ostrým hlasem' —>■ 'mluvit, hovoriť.
(3) Onom. původ sl. slov předpokládal Kopečný, SFFBU 34,16n s poukazem na csl. tretorb a na význam hluku, hlomozu např. u sin. trtráti, stejně jako u ie. příbuzných slov, např. ir. torann 'hrom' (sr. i Skok s.v. ťitrati se a třt, Sch.-Šewc 1498; k onom. slovesům s redupl. kořenem v b. viz Szymaňski 1977, 59 aj.). Csl. trbton spojuje Račevová (Slávia 79,107n) s b. dial. trätor 'horký popel s vodou na léčení popálenin' (Gerov 5, 365), a to na základě zvukového vjemu, který vzniká při polévání hořícího popela vodou.
Pro přehled literatury sr. Anikin, OLA 1984, 284-286, Mla-denovová, NREt 230-231, Račevová, Slávia 79, 105-108. ij
trttt, -am. 'ocas; Schwanz' (2xBesUvar)
Doloženo je i /-km. femininum tretb tv. (2x Bes).
Et.: Csl. tretb, tretb, které v et. literatuře dosud nebylo zmiňováno, nemá odpovídající paralely v ostatních sl. jazycích.
Doloženy jsou pouze deriváty v jsi. jazycích: b. trátka, st. a dial. träta (IzvIBE 4,169), dial. tärtä (BDial 8,172), trätica (BDial 3,180), vše 'biskup (u drůbeže)', 'zadek (u ptáků)', trätkä i 'zadek (u člověka)' (BDial 5, 93), sch. třtica 'kostrč', 'biskup (u drůbeže)', sin. tŕtica 'kostrč' (podr. Furlanováin: Bezlaj 4, 238) aj.
Blízké jsou i slk. trtáč 'kostrč', st. a dial. 'biskup (u drůbeže)' (HSSlk6,109, Matejčík 1975, 118), st. a dial. i trtoltv. (HSSlk6,109,Ripka233), sr. také antroponyma Trtol (Ryšánek 1954,655) a Trtek (Orlovský 359); č. (v myslivecké mluvě) tatrč, dem. tatrček 'ocas pernaté zvěře (tetřívka, tetřeva, bažanta ap.)' (Šiman, NŘ 25,72n).
Csl. tr-bt-b, tretb jsou slova etymologicky nejasná. Z hlediska sém. je lákavé vyjít z ie. kořene *ter- 'házet sebou, mrskat sebou' a vidět v uvedených csl. slovech redukovaný ablautový stupeň s -ř-ovým suť.; pak tr-bt-b pův. *'to, čím zvíře mrská, hází'. Podobně jsou motivovány i jiné názvy ocasu, např. stsl. opa-šb od opachati 'ovívat (kolem, okolo)', v. opašb, csl. ošibb od šibati 'mrskat, šlehat, bíť, v. šibati, csl. očeše od očesati 'odhazovat, ošlehávať, očesnoti se 'ohnat se prudkým pohybem, v. očeši., zsl. ogone od ogenati se 'ohnat se' aj. (v. Havlová, NŘ 75, 32n, Janyšková, SEB 15,147-154). Slabinou tohoto výkladu je nedostatečné doložení uvedeného ie. kořene (v. Pokorný 1070), k jeho rozšířeným podobám *trem-, *tres- v. tresti.
I ostatní sl. slova jsou málo jasná.
Mladenov 641 předpokládal pro b. a slk. slova příbuznost s něm. Sterz 'ocas', stangl. steorttv., stisl. stertr 'ptačí ocas' ap, tak i Machek 1957, 537 (č. tatrč však pokládal za pouhou obměnu slk. trtáč, v. Machek 1968, 637). Germ. tvary jsou považovány za rozšíření ie. kořene *(s)ter- 'být tuhý, ztrnulý, tvrdý' (EWD 1715, Kluge-Seebold 2002, 882 aj., bez sl. slov); původní význam ocasu by tak byl *'něco tuhého, tvrdého, ostrého ap.'.
Skok 3, 511 nepřesvědčivě spojoval sch. třtica 'biskup' s fřta 'vinná réva', 'ohebný pruť, jež považoval za přejetí z tvaru ptc. prét. pas. f. torta od lat. torquěre 'točit, stočit, otáčet, kroutit ap.'.
Vepřek 2006, 95 nadhodil možné spojení s psi. *terti, tbro 'tříť, což z hlediska sémantického není příliš přesvědčivé ('ocas' pův. *'to, co se tře, otírá'?). ij
994
trb-
trbstatb
trb- ve složeninách v. trije
trbbuchb, -a m. 'odpadky z vnitřností, lejno; Unrat, Koť (lx Gl)
Csl. i tribuch-b 'žaludek', trbbucha 'vnitřnosti' (MLP).
Et.: Psi. *trbbuch-bl*trěbudrbl*tribuclrb>b. řídké tärbúch, st. träbúch (Gerov 5, 361), mk. trbuv, sch. třbuh, sin. trébuh, slk. dial. terbuch, trebucha (Kálal), stč. teřbuch (lxuHusa, sr. ESStč), teřich, č. st. terbuch (Kott4,64), dial. terboch, trbuch (PSJČ), dl. st. tarbuch (Muka), p. dial. trybuch, terbuch, telbuch (Karlowicz), br. hovor, trybúch, ukr. dial. trybúch, trebúch (Hrin. Žel), str. tribuch-b (Srez.), r. trebuchá, trebúch, s významy 'břicho' (jsi. zsl.), 'vnitřnosti' (vsi., br. jen v pl.), 'žaludek' (č. st., br. dial., ukr.), pejor. 'velké břicho, panděro' (b. dial., sin., slk. dial., č. st. a dial., dl. st., p. dial., br. hovor.).
Potíže při rekonstrukci jediné praslovanské formy činí především rozdíly ve vokalismu první části slova v jednotlivých sl. jazycích (sr. Kurkinová, OLA 1984,273n, Snoj in: Bezlaj 4,217n).
Etymologie nejasná.
Nejčastěji se uvádějí dva výklady.
Podle prvního z nich lze první část slova rekonstruovat do podoby *trbb-, jež je ô-ovým rozšířením kořene *ter- 'třít' (v. Sch.-Šewc 1499, ESUkr 5, 626n; sr. trěti). Torbiörnsson 1901, 2, 84 vidí v *tnb- stejný kořen, jaký je ve slovese *terbiti 'čistiť (v. trěbiti), a předpokládá výchozí substantivum *terbb 'břicho'. Shodně s ním Kurkinová, která navíc objasňuje sémantiku slova: * trbbuchb podle ní původně označovalo 'vnitřnosti zabitého zvířete, od nichž je očišťováno maso' (Kurkinová, OLA 1984, 275, podobně i Sch.-Šewc I.e., ESUkr I.e.). Druhá část slova je potom ztotožňována s expresívne příznakovým sufixem -uchb (sr. Grošelj, SlavR 5-7, 122, k suíixu v. Slawski, SK 1, 74).
Jindy se předpokládá výchozí kompozitum *trbbr 'uchb, v jehož první části bývá spatřována číslovka *trb- 'tři' (sr. trije) a ve druhé substantivum *br 'ucho 'břicho'. Původním významem by pak bylo 'trojité břicho' (v. Orel 2007, 4, 97, TolkSRJ 997). Jinak Hamp, ZbFL 27-28, 879-880, který ztotožňuje první část kompozita s adv. Qtn 'uvnitř' (s aferezí p-) a rekonstruuje původní význam *'vnitřní břicho, střeva'(v. také Hamp, ZbFL 25/1,171).
Další výklady jsou ještě méně přesvědčivé. Matzenauer (1870, 352; stejně Gorjajev 375) pokládá jeho první část za příbuznou se střlat. tripa aj. 'vnitřnosti'. Brückner 567ndává slovo do souvislosti s torba 'brašna' a Vaillant 4, 673 spojuje jeho druhou část se slovesem buchnuti 'bobtnat' (stejně Vasmer 3, 134). Příbuznost s lat. uterus 'břicho' naznačuje Machek s.v. terboch. jk
trbgubb v. sugubi
trbpeza v. trapéza
trbputica, -e f. 'nějaká rostlina, jablečník, jitrocel?;
irgendeine Pflanze, Andorn, Wegerich?' (lxBen)
Význam 'třínožka', který uvádí SJS 4, 506, považuje Bláhová (Slávia 61, 404) za chybný vzhledem ke kontextu, v němž se toto hapax legomenon vyskytuje: srěte i (tj. sv. Benedikta) stareb i vragb dijavolb obrazomb vračevomb, rogb i trbputicu nose - cornu et tripedicam ferens. Lat. předloha má na stejném místě tripedica 'trojnožka', ř. překlad má na místě lat. tripedica rpiTľéôiKÄov 'jablečrůk/Marrubium' (Stephanus 8, 2450).
Et.: Csl. trbputica je komp. složené znum. kard. tri- v redukované podobě (v. trije) a derivátu subst. PQtb (v. potí.); pův. význam by tak byl ""rostlina rostoucí u tří cest, na rozcestí'.
Ve sl. jazycích není doložen tvar, který by odpovídal naprosto přesně csl. trbputica, v jsi. a vsi. jazycích však existují útvary velmi podobné. Sr. ch. třputac, dial. trputec, trputac, triputac aj. (Sulek 1879, 414, 419, Simonovič 1959, 361), sin. trpótec, dial. trpôt (Plet. 2, 698), trpuc, trpotnik aj. (Snoj in: Bezlaj 4, 236), br. trypútnik, dial. trepútnik, trépatnik (SBrH 5, 138), ukr. dial. trýputen', trýpútnyk (Hrin. 4, 284, Makowiecki 280), r. dial. triputnik, trepútnik (Annenkov 259), vše 'j itrocel/Plantago'.
K sém. motivaci *'rostlina rostoucí u cesty' sr. názvy jitrocele v řadě sl. jazyků, např. ch. dial. poputnik (Sulek 1879, 305), r. dial./?op«íM/'Z:(SRNG 30,19) aj., dále např. x.podoróžnikay (k sl. materiálu sr. Valčáková, SEB 6, 357n a Slávia 79, 137n). Sr. stejně motivované něm. Wegerich 'jitrocel' (pův. 'rostlina častá u cesty') (Skok 3, 500, Snoj 2003, 788, Sauerhoff 2004, 485).
Obě byliny, jitrocel ijablečník, rostou běžně kolem cest, obě jsou od pradávna využívány v lidovém léčitelství.
Nelze ovšem vyloučit ani tu možnost, že uvedené sl. názvy jitrocele jsou výsledkem obměny nedoloženého tvaru *priputenb < prep. pri 'při, u' a subst. PQtb 'cesta' (tak ESUkr 5, 640, jako jednu z možností uvádí již Skok 3, 87), sr. např. sin. dial. pripôtnik (Plet. 2, 325), ukr. dial. prypútnyk (Makowiecki 279) aj.
Málo pravděpodobné je objasňování sin. trpótec, trpôt 'jitrocel'jako spojení imper. se subst: *teripot, sr. sin. trenpot 'vyšlapaná cesta' (navrhoval Šumán, AslPh 30, 300, nevylučoval ani Skok 3, 87). i j
trbstatb, -am. 'velitel, vůdce; Befehlshaber, Fúhrer' (lxGrigLobkaCant)
SJS 4, 507 uvádí pl. trbstati s významem 'tříčlenná posádka válečného vozu'. Kontext dokladů (faraonb ... sbbra sb soboq ... vsq konq egypetbskyq, trbstaty nadb vsěmi... Ex 14, 7 Lobk; izbbranyjq vbsadniky tnstaty potopi Cant) však ukazuje, že nejde o počet, nýbrž o postavení těchto mužů; v. Bláhová, Slávia 80, 445.
Var.: V paralelním textu Grig je -//o-kmenový akuz. pl.
995
trb statt
tu kb
tnstatye, nom. pl. tedy tnstatii (nejde-li o chybu písaře - stejná koncovka je u předchozího slova).
Et.: Adaptace ř. TpioráTnq nejistého významu. Stephanus 8, 2466 uvádí 'vůdce, vládce', 'jeden ze tří knížat', 'velitel vojska', také 'osobní strážce' aj., Lampe 1410 mj. 'kdo stojí na třetím místě za vládcem', 'kapitán, setník' (podobně Lid.-Sc. 1823). Kralická bible překládá'hejtmane'. žš
tu adv. loci 'tu, zde; hier, da'; 'tam; dort'
Řídce s významem směrovým 'sem'. Často v korelaci ideželižde - tu, tu - ideže 'kde - tam', 'kde - tu', tu - otbnodu 'tam - odkud'; ve spojení s vb. tu bytí, obrěsti sq tu, tu (prě)stojati 'být přítomen', soštii tu 'přítomný' ap. Převážně v mladších památkách s významem temporálním 'tu, tehdy', v korelaci jegda - tu, togda - tu, ideže - tu 'když - tu'.
Dále v platnosti deiktické a adjunktivní part. s významem 'hle, tu, tak ap.', ve spojení tu abije 'a hned', čbto tu 'copak' (StslS).
Rozšířeno part. -ž(d)e je adv. loci tuže, tužde 'tam, tamtéž', temp. 'zároveň, přitom'; tu řídce jako součást adv. spřežky tuižde 'tamtéž', sem nejspíš patří i toižde tv. (lx Supr; asi nedopsané u; v. SJS 4, 470, S-A 1955, 137); jen v Bes tuideže, tuiždeže adv. temp. 'zároveň, současně, přitom'.
Komp.: VEuch65a25 tuždeplemenbnikb 'příslušník téhož rodu, soukmenovec' (ř. ófió<pvÁoc); StslS 697 uvádí pod záhlavím toždeplemenbnikb, což není nutné (v SJS chybí). Frček 1933,798 spojuje s tužde 'tamtéž'. Jinak Jagič 1913, 406n, Nahtigal 1942, 173 pozn. a ESJS sub pleme, kteří tužde- řadí k adj. tuždb 'cizí' a tuždeplemenbnikb překládají jako 'cizinec'. Tomuto pojetí však odporuje ř. předloha i kontext: pokoi vse otbce naše i materi komužbdo nasb i bratrijo i sestry i čqda i roždenije ipriětele i tuždeplemenbniky. V Supr 490, 14 tužderoždenije 'spolurodáci' (ř. to óiioyevňq) pokládá Seveťjanov (ve vydání Supr l.c. pozn.) za chybu písaře místo tožderoždenije (tak i S-A 1955, 139, Cejtlinová 265 a StslS, který překládá jako 'stejný původ'); vzhledem k hláskové a sém. blízkosti adv. tužde 'tamtéž' a tožde 'taktéž, stejně' však nemusí jít o chybu, nýbrž
0 souvislost tohoto kompozita s adverbiem tu. Var. Const lx tuzembcb 'tuzemec' v. sub ti>. V Pog Bon lx tuždeplemenbnikb 'cizinec' v. tuždb.
Et.: Psi. tu, všesl. kromě plb., v současných sl. jazycích různě rozšiřované: b. tu, tuk, túka, vak. tuka, dial. i tu(je), tuva, tujeka (ZVSZ), sch. tú, tun(a), túne, túka, túj(a), túj(ke), tu(j)tako ap., sin. tú, tůkaj(e), arch. i túkar, slk. tu, tuná, č. tu, tuhle, arch. i tuď, tuť, tuto(ť), dial. tuť(ka), tulek ap. (v. Machek 1968,659), stč.
1 tuž(e), luž. tu, hl. dial. i tule(j), dl. i tud(er), tudko, pom. tu, pomsln. též tuda, tudu, tuho (PWb), p. tu,
tutaj, dial. i tuj, tukaj, tut(a), tutej ap., stp. i tuč, br. tut, túta, dial. i tútka, tútky, tútaka ap., ukr. tut, tuj, dial. i tu, túta(j), tútaka, tuž ap. (dial. podoby mohou být výpůjčky ze sousedních sl. jazyků; v. ESUkr 5, 686), r. tut, dial. i túta, túto, tútova, tút(o)ka, tútodi ap., vše adv. s významem místním 'zde, tady', dále směrovým 'sem' (b. sch., slk. lid., pomsln. ukr.), 'tam' (sch. p.), časovým 'tehdy, teď, hned, vtom ap.' (mk. sch. sin. slk. č. vsi.), okolnostním 'v tom případě, za takové situace' (b. mk. slk. ukr.); dále partikule expr., kon-tinuativní a koroborativní (sch. slk. č. p. vsi.), interj. 'ach' (sch. dial.) aj.
Některé adv. spřežky vykazují sém. posun, např. sin túdi 'tak, právě tak', tudi 'dávno', tule 'právě tu' (v. Furlanová in: Bezlaj 4, 242n), kaš. tutenftu), tuta(tu), tuto(tu) 'právě ten', slk. dial. tuvon 'venku', tuodtiaľ 'odtud', nietu 'ne zde, daleko' (v. Machek, LF 71, 89), stč. tudiež 'na témž místě, tam, stejně, ve stejnou dobu, rovněž', č. tudíž konj. 'proto, tak, tedy' (o sém. vývoji stč. tudiež a č. tudíž v. Zubatý, LF 44, 127, SB 2, 702), r. dial. tútodi 'někde blízko' aj.
Č. arch. tu, tuto s významem 'tudy' (SSJČ), dl. tuder, tudko, tudy 'zde' (Starosta) aj. ukazují na křížení významů adv. tu s pokračováním psi. todyltodeltodu; v. todu.
Slovo pravděpodobně psi., odvozované z demon-strativa tb (v. ti»); -u však není zcela jasné (tak Machek 1968, 659, ESUkr 5, 666). Skok 3, 433 zde vidí H-kmeno-vou koncovku lokálu (shodně Furlanová l.c., Snoj 2003, 790, Bory š 2005, 652, jako pádovou podobu zájmena tb je chápe Koneveckij, DrRJDomong 174). Vaillant 2, 709 pokládá tu za útvar analogický podle prep. ku. Na tuto analogii poukazuje i Sch.-Sewc 1553, podle něhož je počáteční t- deiktická partikule. Shodné tvoření představuje psi. ju 'již' z pronomina jb (tak Furlanová l.c., Snoj l.c; v. ju).
Blažek (red. poznámka) upozorňuje na toch. B tu 'to, toto', jehož -u vykládá Adams 1999, 299 jako ie. emfatickou partikuli.
Fraenkel 1147 a SbVasmer 155 spojuje psi. tu s lit. tuvi 'hned', lot. tuvs 'blízko', tur 'tam' a se stprus. kompozitem (v ak. sg.) taw-ischan 'příští, nejbližší'. Je-li však tu adverbiumpsl, představují uvedená baltská slova paralelní tvoření.
Také Otrebski, Sprache 6, 164n odvozuje psi. tu z ie. de-monstrativa, mylně však předpokládá variantu *teu-; za příbuzné má i het. tuwa 'dále' a uvažuje o tom, že ie. -u je v adverbiích vyjadřujících dálku, což je v rozporu s významem psi. tu 'zde'. (O het. slově v. Kloekhorst 2008, 904n.) žš
-tuchnoti v. potuchnoti
-tukati v. tbkatij
tukb, -a m. 'tuk; Fetť
Přen. 'žírnost, úrodnost, hojnosť.
996
tu kb
tunje
Der.: tučbtľb 'tučný, mastný', 'úrodný, žírný', 'hojný, bohatý', 'silný, mocný, zdatný', substant. tučb-noje 'krmné, žírné zvíře' (Bes), tučbna(ja) přen. 'lesklé, nádherné věci, lesk, nádhera' (HvalRumj); otučbněti ipf. 'tučnět' (lxBes; podle Reinharta 2000, 248 bohemismus).
Et.: Psi. tukb, všesl. (kromě sin.): b. st. tuk (Gemy), mk. tuk, sch. st. túk (Rj), slk. č. luž. tuk, plb. toik, pom. p. vsi. tuk, s význ. 'tuk' (sch. slk. č. luž. plb., pomsln. PWb, ukr. arch., r. arch.), '(rozpuštěné) sádlo, omas-tek' (b. mk. sch. p. br.), 'morek' (hl. st. dial. PM, kaš. Sychta, p.), 'hnojivo' (vsi.); v sin. st. a dial. doloženo túčen 'tučný' a túča 'tuk' (Plet., Snoj in: Bezlaj 4, 243).
Psi. tukb bylo odvozeno sufixem -ko- od o-stupně kořene obsaženého v psi. tyti < ie. *teuH- 'nabývat na objemu' (v. tyti); přesný protějšek je v balt: stprus. taukis 'sádlo', lit. táukas 'kousky tuku', pl. taukaí 'tuk, sádlo', lot. táuks 'tučný, tlustý', pl. táuki 'tuk, lůj' (sr. Trautmann 314, Pokorný 1081, Fraenkel 1066, Slawski, SK l, 89). V germ. je derivát s týmž sufixem, ale od e-stupně kořene a s odlišným významem: sthn. dioh, stangl. óéoh, stsev.pjó 'stehno' (sr. EWAhd2,671n, Orel 2003, 423 s liter.).
Mikkola (1913, 1, 57 a IF 16, 95n) nepravděpodobně viděl ivbsl. pův. e-stupeňkořene. Rix (Sprache 32, 317) zbytečně rekonstruoval už ie. *teuHk- 'tloustnout' s nomen agentis *touHk-. Pochybné je spojení s toch. B wicuko 'čelist', ak. sg. ckäckai 'noha' (Windekens 1976,252, 573; proti Adams 1999,258,601). V. i tyh>. bv
tulb, -a m. 'toulec; Kôcher'
Et.: Psi. tukb > b. arch., mk. tul, sch. sin. tul, stč. tul, č. arch. toul, p. arch. tul, ukr. dial. tul (ESUkr 5, 671), r. arch. tul, vše 'toulec, podlouhlé pouzdro na šípy'. Doloženo i neutrum a podoby a-kmenové, např. br. arch., ukr. arch. túlo, túla, č. arch. toulá tv.
Tv. jsou i deminutiva, např. sch. túlac, sin. túlec, slk. tulec, č. toulec. Další deriváty ve sl. jazycích označují věci tvarem připomínající trubkovité pouzdro nebo tubu, sr. např. hl. tulawa '(vrbová) píšťalka', č. hist. tulejka 'dutý hrot kopí nebo šípu'.
Etymologie nejasná, nabízejí se dva výklady:
• (1) Psi. tuh < ie. *tuaH3-ul-o- 'roura'. (2) Psi. tuh < ie. *teuH- 'zvětšovat se, nabývat na objemu'.
(1) Psi. tuh je obvykle spojováno se stind. tuna-'toulec', ř. ooAtjv 'trubka, kanáľ a sthn. dola 'roura', z ie. *tuaHf/*tuHf 'roura' (Bartholomae, JF3,186n,W-Pl, 752, Pokorný 1102, Snoj in: Bezlaj 4, 246, Falk-Torp 1452, Ras-mussen 1989,74), avšak souvislost těchto slov není jasná, JSOU i jiné výklady (sr. Mayhofer 1956,1, 518, Beekes 2010, 1439, EWAhd 2, 714n); nejasná je rovněž slovotvorba.
(2) Kurkinová (Etim 1982, 23) je řadí k ie. kořeni
*teuH- 'zvětšovat se, nabývat na objemu' (sr. Pokorný 1080). Spojuje je s psi. tyh 'týl', derivátem psi. *tyti, patřícím rovněž k tomuto koř. (v. tyh,, tyti), a to na základě faktu, že v řadě sl. jazyků mají jeho konti-nuanty stejnou funkci jako kontinuaty tuh, sr. hl. tyl 'zátylek' a st. tylowa 'toulec' (HsR; Sch.-Šewc 1569 ale odvozuje tylowa od *tuh se změnou *u>y).
Někteří (Briickner 584, Skok 3, 520n, Snoj 2003,791) předpokládají, že z tuh vzniklo vb. tuliti (sr. csl. prituliti 'přizpůsobit', zatuliti 'schovať, sin. túliti se 'ohýbat se, mačkat se', č. tulit (se), r. dial. tulit' 'schovať aj.), podle jiných je tato příbuznost sporná vzhledem k různým významům (Vasmer 3, 150, Rejzek 682).
Nejasná je souvislost s něm. Tůlle 'tulejka, hubice, hrdélko'. Ačkoliv Machek 1968, 648 připouští možnost výpůjčky ze sl. a Sch.-Šewc 1557 nevylučuje opačný směr přejetí, jde nejspíš o náhodnou podobnost (sr. Snoj in: Bezlaj 4, 246n; k et. Tůlle v. EWD 1858).
Schott (SbHirt 2, 47) spojuje tuh s hebr. f li tv.; Miklošič (MEW 365) poukazuje na možnou souvislost s per. tul, bez dalšího vysvětlení. ab
tumbazionb v. topaziosi
tumbpanb v. tiim(i>)pani>
tumbpanbzije v. topaziosi
tunje adv. 'zdarma, darem; kostenlos, umsonsť; 'nadarmo, zbytečně; vergeblich' Et.: Stsl. tunje ~ b. st. a dial. túne 'zadarmo' (RODD), ch. st. stun(a), stunja 'bez zaplacení dluhu' (Skok 3, 353), dial. tunje, stůnj pouze ve spojení za stúnj (také zastúnj, zaostúnj) 'zadarmo, bezplatně', sin. zastónj tv., slk. st. tuno (HSSlk 6, 122), dial. tuno (Kálal 730) 'levně, lacino', hl. tunje, tunjo, st. tunie (Sch.-Šewc 1558), dl. tunjo, pomsln. toni, stp. tanie, p. taní o tv., str. a r. arch. túne, túnno (Dal') 'zadarmo, bezplatně', 'marně, zbytečně'.
V č. je toto adv. doloženo jen v topon. Tuněchody (Profous 4, 397).
Adv. tunje bývá nej častěj i objasňováno jako derivát psi. adj. *tun'b 'laciný, levný', 'marný' >b. dial. f. tůna, túnja pouze ve spojení tún(j)a bedá 'nezaviněná nepríjemnosť (RODD), sin. tônj, slk. st. tůní (HSSlk l.c.), dial. tuni, tuny (Kálal l.c), luž. tuni, dl. dial. tun, pom. tôni, tôni (Sychta 5, 368, PWb 2, 588), p. toni, dial. tůni (Zareba, JP 45,148n), ukr. st. túnyj (Žel. 2, 992), r. st. túnnyj (Daľ), vše 'levný, laciný, bezplatný', r. st. také 'marný, zbytečný'.
Boryš 2005, 626 považuje naopak za původní adv.
997
tunje_
Jiní etymologové vycházejí z adverbializace nom.-ak. sg. nedoloženého 7'0-kmenového substantiva středního rodu s předpokládaným významem *'nečinnost, zahálka' (Vondrák 1906, 2, 314); podobně Cop (SlavR 13, 199), který shledává kontinuant původního nedoloženého substantiva ve slnja-kmeni stúnja 'nadávka línému člověku' (souhlasně Snoj 2003, 849).
Polské formy s -a- v kořeni, které má Vaillant, WS11, 140-142 za psi. (sr. také Sch.-Šewc 1558n a ESUkr 5, 676), vznikly podle Stiebera (ZslPh 9, 381n) v důsledku fonologického vývoje u> olô> a před nazálním konsonantem. Nesouhlasí Boryš, jenž vychází ze sekundární nazalizace u > q a následné denazaliza-ce q > a (Boryš, JP 43, 145-148 a 2005 l.c). Obě uvedené teorie považuje za málo pravděpodobné Sch.-Šewc 1559.
Dále bez jednoznačné etymologie.
Čop l.c. a ve shodě s ním Snoj in: Bezlaj 4, 393 a 2003, 849 řadí slova k témuž etymologickému hnízdu jako sin. távati 'bloudit, tápať, 'toulat se' a obotávljati se 'váhat, otáleť. Ty dále spojují s lot. taunät 'váhat, otálet; potácet se, vrávorať, tauná 'lenoch', lit. taujóti 'toulat se' a rekonstruují výchozí adj. formu *tounio-.
Sch.-Šewc 1558n a SbBernštejn, 474n spojuje shodně s Gorjajevem 380 *tun % a *tun 'e s psi. *tbtrbkb 'tenký' a paralely nachází mj. ve stind. tanú-, tanví 'tenký, nevýznamný', lat. tenuis 'tenký, jemný' a lit. tévas 'štíhlý, tenký, jemný' (sr. také ESUkr l.c). Proti tomu Vasmer 3, 153, Snoj in: Bezlaj l.c. a Boryš 2005 l.c.
K méně pravděpodobným výkladům patří Mladenovova rekonstrukce výchozího kořene *thsk- 'prázdný' (Mladenov 642n, zcela nezavrhuje Skok 3, 353 a 645), stejně jako Machkova domněnka o původním w-ovém participiu *tupm, a jeho spojení sl. slova s lit táupti 'svírať a lot tauptt 'šetřiť (Machek 1957, 542). jk
tupanziosb v. topaziosi
turb, -a m. 'býk; Stier'
Et.: Psi. tun > b. tur, sch. sin. túr, slk. č. luž. pom. p. vsi. tur, vše 'tur/Bos primigenius'; v plb. doloženo v toponymii (v. Rost 1907,428).
• Psi. tun < ie. *tauro- 'býk, zubr'.
Psi. tur* nachází protějšky v řadě ie. jazyků: lit. tauras 'tur, bizon', stprus. tauris 'bizon', ř. Tavpog 'býk', lat. taurus tv., umber. turuf'nějaké obětní zvíře', osk. ak. sg. Tavpo/u (sr. Untermann 2000, 777n), stir. tarb 'býk', kymer. tarw tv., bret. tarv tv. (< prakelt *taru- s metatezí u, sr. Vendryes T-31), alb. ter 'býk' (Demi-raj 1997, 384; není-li z lat, Meyer 1891, 427), khotan. ttura 'koza', oset. ^sdbídyr 'horský tur' (Abajev 1,390n, Bailey 1979,132). Na tomto základě pak lze rekonstruovat ie.
tuždb
*tauro- '(divoký) býk, zubr' (k významu sr. Zimmer, KZ 95, 90n). Další et. výklad je ale nejasný.
Někdy se připojuje i gót stiur 'tele, (mladý) býk', stangl. stéor 'býk', stlm. stior, něm. Stier tv., av. staora- 'velká zvířata' (BrugmannI, 209, Vasmer 3,154, Feist 1939, 454 aj.; pochybují Lommel, KZ 46, 53, Kulm, KZ 71, 136, Frisk 2, 860, Orel 2003, 377, 423 aj.).
Někteří ie. *tauro- odvozují od ie. *teu(H)- 'nabývat na objemu, zvětšovat se' (Brugmann I, 209, DVÍ, 353 a IF 6, 98, Pokorný 1083, Skok 3, 524, Schelesniker, AnzslPh 4, 41, Golab 1992, 205n aj.); Snoj (in: Bezlaj 4, 249) předpokládá metatezi laryngály v redukovaném stupni kořene: asi *(s)teuti-ro- > *tHu--ro-> *tau-ro- > *tauro-.
Otázkou je rovněž vztah ie. slova ke korespondujícím výrazům v sem. jazycích: akkad. šúru, aram. tôr, hebr. šor, arab. tawr, vše 'býk'. Někteří předpokládají přejetí ie. slova ze sem. (Schmidt 1891, 7, Lewy 1895, 4, Vaan 2008, 607), jiní naopak přejetí z ie. do sem. jazyků (Brugmann I, 174, pozn. 1, W-H 2, 651), nebo v obou rodinách z třetího pramene (Ipsen, SbStreit-berg 1924, 227n, Feist l.c, Kluge 750, Gamkr.-Ivanov 1984, 519n). bv
Tuža,    m. nom.pr. (lx VencNov VencVosť)
Pravděpodobně jméno jednoho z útočníků na sv. Václava. Ve variantních rukopisech se na stejném místě čte druža (Jagič, AslPh 25, 15) nebo sluga (Vajs 1929, 41).
Et.: Csl. vlastní jméno je zřejmě bohemismus, jemuž odpovídá č. st. příjmení Tuža, resp. Tuže, těž Tuž, Tužík (Kotík 1897, 41; spojuje s tuhý), Túžata (Svoboda 1964, 89; podle něj lze vztáhnout jak k tuhý, tak k touha). Sr. i slk. hydron. Tužina (Ublár, SR 52, 348). Formální stránka slova naznačuje, že by mohlo jít o derivát adj. *tQgb 'tuhý', tedy *tog-ja (k suf. *-ja sr. Slawski, SK 1, 81-83).
V ostatních sl. jazycích je psi. *tog-b poměrně dobře doloženo, sr. např. csl. tQg-b, tugb (MLP 1028), sin. tôg, slk. č. tuhý, hl. tuhi, p. tegi, br. tuhí, ukr. tuhý j, r. tugój, vše 'tuhý, tvrdý, nehybný' a další přen. významy.
Ie. východiskem je *tengh- 'napínat, táhnout', resp. jeho o-ový ablautový stupeň. Pův. význam se rekonstruuje jako ""napnutý' (et výklad v. težati, toga).
hk
tuž(d)e v. tu
tuždb adj. 'cizí; fremd'
Také 'neznámý, jiný, vzdálený', substantivizované 'cizinec; cizák, vetřelec'.
Der.: tuždbsky adv. 'cize'; otužditi (lx Slepč), utužditi 'odcizit, odloučit, oddálit'.
998
tuždb
tvoriti
Komp.: VPogBon lx tuždeplemenbnikb 'cizinec' (ř. áÁAó<pvÁoc).
V Euch 65a 25 tuždeplemenbnikb (StslS 697 uvádí jako tož-de- 'soukmenovec') chápou Jagič 1913, 406n a Nahtigal 1942, 173, pozn. jako 'cizinec' a první část kompozita řadí k adj. tuždb. Frček 1933, 798 spojuje s adv. tužde 'tamtéž', což lépe odpovídá ř. předloze (o//o^óAog) i smyslu textu; v. tu.
Et.: Psi. *tudjb > mk. tug, sch. túd, sin. túj, vše 'cizí, nepatřící (k) někomu nebo něčemu, neznámý' aj.
Psi. *tudjb 'cizí' zjevně patří k psi. *tjudjb tv. Další et. výklad v. štuždb. bv-žš
tum(b)panb, -am. 'ruční bubínek; Pauke' (PsaltParim)
Starověký hudební nástroj ve tvaru obruče potažené z obou stran kůží, do níž se tlouklo rukou. Tohoto ručního bubínku se používalo ve Středomoří zvi. v orgiastických kultech boha Dio-nýsa a bohyně Kybely (Sachs 1989, 129).
Var.: tuntbpam, (Sin), tum(b)pam> (Zach), tumbam, (Bon), timpatrb (Bon), tuparib (Grig).
Der.: tu(nrb)panbnica 'dívka hrající na bubínek'.
Exp.: Z csl. pravděpodobně pochází rum. arch. timpänä 'bubínek' (Tiktin 1592), pokud nejde o balkánský latinismus (sr. M-L751).
Et.: Přejetí ř. xvpnavov, resp. xintavov 'ruční bubínek' (Mikl. 1867, 132, MEW 358, Vasmer 1909, 207), nejednoznačného původu. Podle jednoho názoru je odvozeno od onom. ř. xvntxsiv 'bít, tlouci', není však vyloučeno, že jde o výpůjčku ze sem. jazyků (sr. aram. tuppa, hebr. top 'bubnovat'), vztaženou vlivem lid. etymologie k vb. xvkxsiv a názvům nástrojů tvořeným suf. -avov (např. ópyavov, v. on»gani>); v obou případech se sek. nazalizací (Frisk 2, 944n, Chantraine 1144, Beekes 2010, 1518).
Prostřednictvím lat. tympanum 'ruční bubínek', střlat. '(vojenský) buben', případně přes něm. Tympanon (resp. některý jiný soudobý evropský jazyk), se toto slovo rozšířilo i do ostatních sl. jazyků: b. arch. a dial. täpan, túpan (Gerov), kniž. timpán, obvykle pl. timpáni, nik. timpan, tapan, srb. timpan, dial. topán (Rj), ch. hist. fímpan, pl. tímpani (RHJ 1255), sin. timpan, slk. arch. tympan, pl. tympany, č. arch. tympan, timpan, obvykle pomn. tympany, p. arch. tympan, br. ukr. tympán, r. timpán, hist. 'ruční bubínek', nověji 'laděný bicí hudební nástroj ve tvaru kotle' a další, přen. významy (Vasmer 3, 105, H-L 456, Skok 3, 482, Filipovová 1969, 165n, Snoj 2003, 765, ESUkr 5, 568 aj.). Jsl. tvary täp-, top-, tap- pokládají někteří autoři (MEW 358, Mla-denov 646 aj.) za střídnici pův. nosovky -q-, ve stsl., resp. csl. u tohoto slova nedoložené (v. SJS 4, 566). Jinak Argirovski 1998, 271, podle něhož ř. -o//- > -b- > jsl. -ä-, -a-, -o-. Mohlo by však jít i o reflexi ř. mno.vov, resp. csl. tupam. hk
tupanbzije v. topaziosi.
tvarjati, tvarb v. tvoriti
tvoi pron. poses. 'tvůj; dein'
Et.: Psl. tvojb, všesl.: b. mk. tvoj, sch. tvoj, sln. tvoj, slk. tvoj, stč. tvoj, č. tvůj, luž. twój, plb. ttíi, pom. tvoj, p. twój, br. tvoj, ukr. tvij, r. tvoj, vše 'tvůj'.
• Psl. tvojb < ie. *tuo- 'tvůj'.
Psl. tvojb bylo utvořeno poses. sufixem *-io- od o-ového rozšíření ie. *tu- jako jednoho z kmenů pron. pers. 2. os. (sr. ty). Týmž způsobem je utvořeno stprus. twais 'tvůj'; výchozí rozšíření pak obsahuje véd. tvá-, av. dva-, ř. oógtv. Slovotvorné paralelní je pron. poses. svojb (v. svoi). bv
tvoriti, -itb, -rjo 'činit, konat, dělat; tun, vollbringen, machen'
Také 'páchat, dopouštět se', 'působit, vyvolávat, budiť, 'tvořit, dělat, zhotovovať, 'budovat, stavět, zřizovat', 'ustanovovať, 'připravovat, chystať, 'pořádat, organizovať, 'sláviť, 'činit, přetvářet, měnit', 'pokládat, považovať, 'plnit, naplňovat, uskutečňovat', 'vynakládat, věnovat, projevovat', 'nakládat, jednať, 'jednat, počínat si', 'činit se, snažit se' aj., refl. 'stávat se, dít se', tvoriti sq kbto 'dělat se někým, vydávat se za někoho'.
Der.: tvorjenije 'tvoření, dělání'; tvon, 'stvoření, dílo', 'nádor', tvoriteľb 'tvůrce, stvořitel', tvoncb 'tvůrce, stvořitel, původce; skladatel, básník', 'vykonavatel', tvorbčb 'tvůrcův, stvořitelův'; lx Supr tvarjati 'utvářet' (se zdloužením kořenového vokálu; Dostál 1954, 499 připouští, že vzniklo dekompozicí pref. sloves iter. nebo distributivních jako sbtvarjati, Snoj in: Bezlaj 4, 252 má tvarjati za iter. k tvoriti); tvarb, -i f. 'tvoření, činnost, skutky; stvoření (světa)', 'výtvor, dílo; tvorstvo', též 'lidé', dále 'tvor', '(neživá) příroda, živel, nebeské těleso', 'přirozenost', 'tvar, podoba', tvancb 'tvůrce' (lx Slepč);potvoriti 'pretvoriť, csl. lxpotvon, 'nádor' (v. Janyšková, RS 54,111-114);prětvoriti 'přetvořit, změnit, 'vynaložit, použiť, refl. 'změnit se', prětvarjati 'přetvářet, měniť, refl. 'měnit se';priťvoriti 'přidělat, přidat, 'vytvořit (si), opatřit (si)';pritvon, 'podloubí', 'prétorský palác' v. pritvori,;pritvarjati 'přitvářet, přidávat', 'připravovat', refl. 'připravovat se, chystat se'; protvarjati ve spojeníprotvarjati potb 'razit, připravovat cestu' (lx Supr); rasťvoriti 'promíchat, namíchat, rozdělat', v Bes lx 'přeměnit'; význam 'rozevřít, otevřít' vznikl mylnou dekompozicí prefixu ot- ve vb. otvoriti 'otevřít' (v. Havlová, SFFBU 45,35; v. otvoriti), rastvorjenije 'smíšený nápoj', 'rozdílení, podarování', nerastvorjem, 'nerozředěný, nesmíšený', rastvarjati 'promíchávat, rozdělávat'; sbťvoriti 'učinit, vykonať (tento význam má
999
tvoriti
tvoriti
i csl. isťvoriti, o něm "Vyskočil, SbKurz 395-399), 'spáchat, dopustit se', 'způsobit, vyvolat, přimeť, 'vytvořit, udělat, zhotoviť, 'vybudovat, postaviť, 'složit, sestavit, zřídit', 'stvořit', 'vymyslet (si)', 'vytvořit (si), získat, míť, 'stanovit, ustaviť, 'pripraviť, 'vybaviť, 'uspořádat', 'oslavit', 'učinit, přetvořit, změnit', 'uznat, pripustiť, 'splnit, naplniť, 'vynaložit, věnovat, poskytnout, nechať, 'strávit, prožít', 'naložit s někým', 'zastat se', 'projevit se, jednat, působit' aj., refl. 'stát se, být učiněn', s-btvorjenije 'vykonání; spáchání', 'čin, skutek', 'stvoření', 'stvořená věc, tvor', 'uspořádání', 'řád; stav, ustrojení', nes-btvorjenije 'nesplnění', nes-btvorjem, 'nestvořený', s-btvarjati 'konať, 'dopouštět se', 'vytvářet, působit', 'činit někoho něčím, nějakým', 'slaviť, serván, -i f. 'budova, stavba', význam 'věc, záležitosť pouze lxve spojení za kqJQ s-btvarb 'proč'; utvoriti 'utvořit, uspořádat, ustaviť, 'okrášlit, vyzdobiť, 'napravit, uzdraviť, refl. 'utvořit se, ustavit se, stát se', utvarjati 'utvářet, pořádat, ustavovat', 'krášlit, zdobiť, urván, -i f. '(stvořený) svěť, 'ozdoba, okrasa'.
Komp.: blagotvoriti 'činit dobře, konat dobro', blagos-bťvoriti 'učinit dobře' (ř. áyaOotioisľv, Schumann 1958,27), blagoťvorjenije 'dobročinnost, almužnictví' (SJS 5,126), blagoťvorivb 'konající dobro' (ř. áyaOomióc, Schumannl.c), blagorasťvorjenije 'dobrý nápoj' (SJS 5, 120; ř. eÚKpaaía, Schumann 1958, 26), ve spojení blago-rastvorjetrb d-bždb nebo vbzduch-b 'příznivé počasí' (SJS 5, 120); bratroťvorjenije 'přijímání za bratra, za mnicha, bratření', bratos-btvorjenije 'přijetí za bratra, za mnicha, sbratření' (ř. áôsXyoTioínoic, Schumann 1958, 30); čudotvorjenije 'konání zázraků', čudotvorije 'podivuhodný čin, div, zázrak' (ř. Oavpamvpyia, Schumann 1958,31), čudoťvorivb 'činící podivuhodné věci', čudotvorb, čudotvorbCb 'divotvůrce' (ř. Oavpamvpyóq, Schumann l.c); dobroťvoriti 'konat, dobro' (ř. evepyereTv, Schumann 1958, 33), dobros-btvoriti 'vykonat dobro' (ř. evTľoTev, evepysrsiv), dobros-btvorjenije 'prokázání dobra, dobrodiní' (ř. svizoúa, Schumannl.c), dobros-btvarjati 'konat dobro'; idolotvor-b 'modloslužebník, modlář'; krivotvoriti 'počínat si špatně, nesprávně'; lx Euch lichos-btvoriti 'spáchat zlo' (sťnn. missituon); mi-roťvoncb 'strůjce pokoje' (ř. eipijvonoióc, Schumann 1958, 39); nepravbdos-btvorjenije 'spáchání nepravosti' (ř. áde/jimvpyía, Schumann 1958, 42); plod-btvorjenije 'plození dětí' (ř. naiôonoiía); pobědotvorbCb 'vítěz'; po-rvoroizbavbnica 'léčitelka nádorů' (ř. (pappamXvTpla, lx Dijav o sv. Anastázii);prbVOST>tvorjem> 'prvostvořený' (ř. npóyovoc); rokotvorjenije 'modla' (ř. m ysiponoítjmv), rQ-kotvorjem, 'vytvořený (lidskou) rukou' (i./eipomítjmc, Schumann 1958, 53), v Parim substant. rgkotvorjenoje
'modla' (ř. to xEipoxoítpsov), nerokotvorjen-b 'neudělaný rukama' (ř. äxeiponoírrxoc Schumann 1958,43); samoťvorb-m> 'tvořený z vlastní vůle'; stl-bpotvorjenije 'stavba věže' (ř. jívpyojioua, Schumann 1958, 54); ZT>loťvoriti 'hanit, znevažovať; životvorei, životvorivb, životvonm, 'životodárný, oživující' (ř. Quotroióc, Schumann 1958, 64), živorvorbCb 'životodárce'.
Exp.: Z csl. je strum, ciudotvorenie 1 zázrak, div', ciudotvo-ret 'divotvůrce', tvorenie 'stvoření', tvoret 'tvůrce' (Tiktin2001, 1, 525 a 3, 764), r. rastvoríť 'rozpustit, smísit, zředit' (KESRJ 284), rastvor 'roztok'.
Et.: Psi. tvoriti, tvorJQ, všesl. (kromě plb.): b. ťvor-já, mk. tvoři, sch. tvoriti, sin. tvoriti, slk. tvoriť, č. tvořit, hl. ťworič, dl. ťworiš, pom. tvořěc, p. ťworzyč, br. tvarýc', ukr. ťvorýty, r. tvořit', vše 'tvořit, utvářet, dávat vznik, tvar' (v sin. je tento význ. neologický podle stsl., v. Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 253), sin. st. refl. 'hnisat (o vředu)' (Plet.) aj.
Psi. tvor-b > sch. sin. tvor, slk. stč. č. tvor, pomsln. tvor (PWb), p. twór, br. tvor, ukr. ťvir, s význ. 'výtvor, dílo' (sch., sin. arch., pomsln. p. br. ukr.; v sin. podle stsl, Plet), 'tvor, živá bytost, stvoření' (slk. č. p.), 'druh, tvárnosť (stč. Jg, MStčS), 'hnisavý vřed' (sin.).
Psi. tvarb f. (/-kmen) > b. kniž. tvar, sch. tvar (> sin. kniž. tvar, v. Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 252), slk. tvár, č. tvář, dl. twar, pom. tvář, p. twarz, ukr. kniž. tvar, r. kniž. tvar', s význ. 'tvor, stvoření' (b. sch., stč. Jg, MStčS, stp. SStp, SW, ukr. r.), 'podoba, podstata' (slk. č. p., ukr. st. Žel), 'tvář, obličej' (slk. č. pom. p. br. ukr.), 'hmota, látka' (sch., sin. kniž.), 'stavba, budova' (dl.).
Význam 'tvář, obličej' v č. pokládá Cohen, SbShevelov 104-106 za sém. kalk lat faciěs : facere; odtud do p. a dále do br. a ukr.; v. Basaj-Siatkowski 2006, 402.
Vedle toho j sou doložena sek. o-kmenovám.: mk. slk. č. tvar, hl. tvar, br. tvar, s význ. 'tvar, vzhled, vnější forma' (mk. slk. č. hl.), 'stavba, budova' (hl.), 'tvář, obličej (br.).
Psi. tvoriti představuje původní iterativum k vb. *tverti, v sl. nedochovanému (Trautmann333, Boryš 2005, 656, Snoj in: Bezlaj 4, 253 aj.), spíš než derivát od subst. tvor-b (MEW 366, Osťnoff, BB 24, 137, Brückner 587, ESUkr 5,533). Dále se obecně srovnávají balt. slova: lit. tvér-ti 'uchopit; oplotit, ohradiť, lot. tvert 'uchopiť, lit. turéti 'míť, stprus. turittv., lot. turět 'držeť (kvoka-lismu kořene sr. Vykypel, SbErhart 217).
Přináležitost výrazů z jiných ie. jazykůje méně jistá. Často se uvádí ř. oeipó. 'provaz' (už Bezzenberger, BB 12, 240; pochybuje Frisk 2, 687 aj.) a oopóc 'urna, rakev' (již Schulze, KZ 28, 280; souhlasí i Frisk 2, 754); méně často het türiia- 'zapřáhnouť (Fraenkel 1152 aj.) a bret tornaod 'útes' (Pokorný 1101 aj.), Abajev (BalkE 31, 42) přidal i av. Ovarss- 'tvořit'. Blažek (Balt
1000
tvoriti
ty
48, 69n) sem řadí i toch. B tvar 'proto'.
Rekonstruuje se pak ie. *tuerH- 'uchopiť (LIV 2001, 656; altaj. paralelu uvádí Illič-Svityč, Etim 1965, 361). Ve sl. je tak třeba předpokládat sém. posun, o jehož podrobnostech ale není shody: 'uchopit, obejmout' —>■ 'ohrazovat' —>■ 'dávat něčemu tvar' (Boryš l.c), příp. konkrétní 'ohrazovat, stavět (ohradu)' —> obecnější 'dělat, tvořiť (Machek s.v. tvoriti, Havlová l.c.) nebo 'uchopit, sevřít' —>■ 'svíráním formovat, tvořiť (H-K 397).
Holzer (1989, 81n) v bsl. slovech naopak vidí přejetí „te-mematského" kontinuantu ie. *dhuer- 'zavírat'. bv
tvrtdt adj. 'tvrdý, pevný; hart, fesť
Také 'pevný, stálý', 'opevněný', 'jistý, bezpečný', 'silný, mohutný', 'drsný'. Adv. tvr-bdo, -ě 'pevně, jistě'.
Der.: netvr-bdb 'nepevný', právnicky 'neplatný', adv. netvrbdo, -ě 'nepevné'; tvr-bdb, -ii. 'opera', spec. 'nebeská klenba', 'tvrz, pevnost; vězení', 'pevnost, tvrdosť, (st>) tvr-bdijQ 'pevně, důkladně', tvr-bdo-stb 'tvrdost, pevnosť, tvr-bdyn'i 'vězení', 'pevnost, stálosť, tvrbdynjejo 'pevně', tvrbdělb nebesbnaja 'nebeská klenba' (lx Supr), tvrbditi 'upevňovat, utvrzovat, posilovať, 'tvořit, zřizovat', 'zajišťovat';po-ťvrbditi 'utvrdit, potvrdiť, ipf.potvrbždati 'utvrzovat, potvrzovat'; s-bťvrbditi 'zajistit, spoutat'; uťvrbditi 'upevnit; posílit, posilnit, utvrdit', 'upravit, spravit, napravit; uzdraviť, 'potvrdit, stvrdit', 'zajistit', 'umístit, zasadit, založit; postavit, opřít; upnout; dát dolehnout, dopadnout', 'utvořit, zřídit, učiniť, utvr-bždenije 'utvrzení, upevnění, pevnost, síla; opora', 'uzdravení', 'potvrzení, stvrzení', 'zajištění, ochrana; jistota, spolehlivost, bezpečnosť, 'umístění, zasazení, založení', 'stálost, trvání', neutvrbždem, 'neutvrzený, nepevný', uťvrbdb, -i i. 'opera', utvrbdb nebesbskaja 'nebeská klenba', ipf. utvrbždati.
Komp. jsou doložena jen v Bes a VencNik: tvndostanije 'pevnost, stálosť, tvrbdostamm, 'pevný, mohutný', netvr-bdostanbtrb 'nerozhodný', adv. tvrbdostanbno 'pevně, jistě', tvr-bdostaribnikb 'neochvějný člověk', adv. tvr-bdo stavbno 'pevně', tvr-bdo stojatí 'pevně, vytrvale stáť, tvr-bdo stojanij e 'pevnost; stav', ne-tvrbdostojanbm, 'nerozhodný', adv. tvrbdostojaribno 'pevně'.
Et.: Psi. *tvbrdb, všesl.: b. tvard, mk. tvrd, sch. tvřd, sin. třd, slk. č. tvrdý, hl. twjerdy, dl. twardy, plb. nom. sg. n. tiorda, pom. tvardi, cvardi, cvardi, p. twardy, br. cvěrdy, ukr. tverdýj, r. tvěrdyj, vše 'tvrdý, pevný' s přen. významy 'neoblomný, přísný aj.'.
Psi. adj. *tvbrd-b se obecně pokládá za der. od tvo-
riti 'tvořiť, resp. od jeho předpokládaného fundujícího vb. *tverti '(pevně) uchopiť (v. tvoriti): pův. význam snad byl 'pevně uchopený, stabilní'. Neshoda nicméně panuje v otázce sufixu.
Často se srovnává lit. tvirtas 'tvrdý, pevný', lot. ťvirts tv. (už MEW 366) a sl. -d- se považuje za sekundární vůči balt. participiálnímu -ŕ-. Meillet (1902,319) vykládal d sonorizací v konsonantické deklinaci (souhlasili Vasmer 3, 85, Pokorný 1101; oprávněně proti argumentovali Brückner, KZ 45, 40, Snoj in: Bezlaj 4, 215n). Oštir (AslPh 36,442) předpokládal dálkovou disimilaci t-t>t-d, touž jako u psi. *tjudjb (v. štuždb). Le Feuvre (KZ 121, 252) má sl. -d- za analogické podle *mold-b.
Naopak jiní badatelé viděli v sl. slově sufix odlišný od balt. Černých (1993, 2, 231) a Boryš (2005, 655) počítají se suf. -db < ie. *-do-, týmž jako v sědblšědb (v. sědi>), Specht (KZ 63,92) předpokládal psi. *ťvrbráb < *tvbrdrb s ie. sufixem -dhro-.
Konečně Holzer (1989, 150n) zde spatřuje „temematskou" výpůjčku. bv
ty pron. pers. 'ty; du'
Tvary nenominativních pádů: gen. tebe, tebě, ak. tq, tebe, tebě, dat.-lok. tebě, tebe, tobě, instr. tobojo, dat. enklit. ti.
Dat. ti, tebě i 'tvůj' (pron. poses.).
Et.: Psi. nom. ty: b. mk. ti, sch. ti, sin. ti, slk. č. luž. ty, plb. toiltai, pom. tě, p. vsi. ty.
Psi. gen. tebe: b. tebe, mk. tebe, sch. tebe, tebe, sin. tebe, slk. teba, č. tebe, luž. tebje, dial. i tebjo, plb. tiběltebě, pom. cebe, p. ciebie, br. cjabé, ukr. tebe, r. tebjá, v b. amk. ak., jinde gen. aak.
Psi. ak. tq: b. mk. te, sch. té, sin. tě, slk. ťa, č. tě, hl. če, dl. si, plb. tq, pom. cq, p. ciq.
Pův. gen. tebe pronikl do ak. funkce a pův. ak. tq se pak většinou stal enklitickou variantou (sr. SB 2, 705).
Psi. dat.-lok. teběltobě: b. arch. tebe, mk. tebe, sch. těbi, těbi, sin. tébi, slk. tebe, č. tobě, dial. i tebě (Gebauer 1894, II/1, 528, SB I.e.), hl. tebi, dl. tebje, plb. tibě, pom. tobe, p. tobte, br. tabé, ukr. tobí, r. tebé.
Psl. instr. tobojo: sch. tôbôm, sln. tebój, tábo, slk. č. tebou, stč. tobú, tebú (Gebauer 1894, III/l, 528n), luž. tobu, dl. i tebu, plb. täbq, pom. tobq, p. tobq, br. tabóju, ukr. tobóju, r. tobój(u).
Psl. dat. enklit. ti: b. mk. sch. ti, sln. ti, slk. č. ti, hl. či, dl. ši, plb. tě, pom. ci, p. ci.
Jednotlivé tvary psl. pron. 2. os. nacházejí řadu srovnatelných protějšků v jiných ie. jazycích, ale žádný nekoresponduje zcela. Nejblíže stojí nominativní tvary předpokládající stejně jako sl. ty výchozí tü, příp. tu: stprus. tü, tou, lit. tu, lot. tu, stsev.pú, sthn.
1001
dü, du, stsas. thü, thu, stangl. öü, öu, lat. tü, stir. tú, kymer. ti, alb. ti, arm. du, ř. dór. w (i. ab podle nepřímých pádů, kde a- < *tu-). Sl. -b- v kmeni nepřímých pádů pochází snad z dat.; týž formant nacházíme v dat. ve stprus. tebbei, stind. túbhyam, av. taibiiö, lat. tibi, umber. tefe. Formálně paralelní jsou tvary reft. pron. sq (v. se).
Rekonstrukce původního ie. paradigmatu je nicméně nejistá (sr. k ní zejm. Brugmann II/2, 383, Pokorný 1097, Erhart 1970,41n, Szemerényi 1990,224n, Vaan2008,631n s další liter.). Element t- je patrně deiktického původu, shodný s demonstrativním t- (sr. ti; Jensen, IF 48, U7n), a ve funkci pron. 2. os. nachází i četné mimoindoev-ropské paralely (sr. Il.-Svityč 1, 6, SB 2, 706, Snoj in: Bezlaj 4, 178 s liter.). bv
-tykati v. tikatij
tyky, tykivef. 'tykev; Kürbis' (csl.)
Též tykva tv. (Vostokov 2, 239) a tytbVb, gen. tykbvi (Srez. 3,1072) tv.; tykvica 'baňatá nádoba' (MLP 1020).
Et.: Psi. *tyky, -we (pův. z7-km. femininum s přechodem k a-km.) > b. tíkva, mk. ti kva, sch. ťikva, sin. dial. tíkva, u Plet. 2, 668 i tíkev, -ve, slk. st. tykev, tykva (< č, HSSlk6,133), stč. tykev, -ve, tykva, -y, tykve, -ve (ESStč), č. tykev, dial. tykva (Bartoš 1906,455), pom. tekva (Sychta 5, 339n, PWb 2, 561), p. tykwa, dial. tykwia (SW7, 185), ukr. r. týkva, vše (kromě pom.) s význ. 'poléhavá nebo popínavá rostlina z čeledi tykvovi-tých (Cucurbitaceae) s velkými plody, tykev, dýně, a plod této rostliny'. Přeneseno i na jiné rostliny s plody podobného tvaru, např. č. dial. tykva 'druh hrušek' (Bartoš Dod. 126), pom. 'druh podlouhlých (velkých) hrušek' (sr. i SEKaš 5,143n) aj, či na podobně popínavé rostliny, např. 'psí víno' (Bartoš 1906, 455); přen. i 'nádoba z plodů tykve', 'nádoba' (např. ukr. hovor. týkva 'hliněná baňatá nádoba s úzkým hrdlem na vodu, víno ap.' SUM 10,112), pejor. 'hlava' aj.
Slk. tekvica 'tykev' (SSJ 4, 502) < *tbkbvica.
Slovo etymologicky nepříliš jasné.
Sl. tyky se zpravidla spojuje s ř. oiKva 'tykev lah-vovitá/Lagenaria vulgaris', přen. 'baňka, baňatá nádobka', oíkvoq 'okurka, meloun', oíkvqí. tv. (jižMEW 369), u Hes. KÚKvov ■ Tov aiKvóv, dále s lat. cucumis, -meris 'okurka', někteří autoři připojují hebr. qiššu'ä tv. (Frisk 2, 704) a arm. sex 'meloun' (Martirosyan 2010, 574). Z hlediska sémantiky výklad vyhovuje, neboť tykev, okurka i meloun si jsou blízké, mohly se i zaměňovat (bot. patří do stejné čeledi tykvovitých). Problematické je však hláskosloví, zejm. v násloví, např. rozdíl mezi sl. * ty-ar. en-, který Specht (KZ 61, 277) vysvětluje disimilací z *ovKvg, ř. o- se objasňuje
z pův. *tu- (Machek 1968, 664, Černých 1993, 2, 275).
Jde nejspíš o kulturní stěhovavé slovo, které se spolu s tykví dostalo ke Slovanům z jižních oblastí. Uvažovalo se o starém přejetí z nějakého společného pramene předindoevropského, tedy neie. (W-H1,300, Machek 1954, 228, Beekes 2010, 1330), nebo indoevrop-ského. Boisacq 532 myslel na tráčtinu či fryžštinu; Gindin (Etimlssl2,82-89) rekonstruoval pelasg. *pükü-(< ie. *Reu- 'puchnout, zvětšit se'), z něhož vysvětloval vedle sl. tyky, ř. oíxvg i ovkoq 'fík', arm. füz tv. (přijal Orel 2007, 4, 125, odmítl např. Hubschmid, Etim 1967, 241); s názvy fíku, s ř. ovkov, dial. (boiotské) tvkov, arm. füz, lat.ßcus 'fík, fíkovník', spojoval *tykyjiž Knutsson (ZslPh4,384n). Uvádí se také fr. dial. (lan-guedocké) tilko 'tykev' (<gal. *túkkos, podrobnějiM-L č. 9021) a it. zucca tv. (Skok 3, 469).
Podle Blažka (red. pozn.) je třeba vyjít z lat. cucutia 'druh tykve'Jež bylo ve vglat. zkráceno na *cutia (v. W-H I.e.); odtud pochází např. piemontské kusa 'tykev' aj. (M-L č. 2369). Vedle toho vznikla metatezí forma *tukya, doložená v languedockém tíiko. Z palatalizované formy *tyuka vysvětluje it. zucca i ré-torom. zücha, tsúka aj. tv. (HWbRät 1011).
Předpokládal se rovněž domácí původ psi. *tyky:
Illič-Svityč (Etimlssl 1, 21-26, podobně Lučyk, Mov 2007, 2, s. 3-9) pokládal *tyky za slovo domácí přesto, že s plodem samotným se Slované údajně seznámili poměrně pozdě. Spojuje je s *tykati 'vrážet, zarážet něco někam ap.' (iter. k *tbkati), *tyka 'tyč' (k rostlině se při pěstování stavějí tyčky); podporou může být sin. dial.plotníca 'tykev rostoucí podél plotu' (Snoj in: Bezlaj 4, 180). Odmítl mj. Brückner 588n, jenž pokládal *tyky a *tyka za náhodnou shodu, za nepravděpodobné považuje Machek I.e.
Někteří autoři (Brugmann, LF 39, 141n, Loewenthal, WuS 10, 142n) odvozovali *tyky z ie. kořene *teuH- 'nabývat na objemu, otéct, nabobtnat ap.' (zřejmě podle tvaru plodů), přičemž stejný k-ový sufix viděli v psi. *tukb (v. tuki), lit. túkti 'ztloustnout' aj. i j
tyh>, -am. 'záda; Rücken' (3xBes)
Et.: Psi. tyle, všesl.: b. mk. til, sch. st. til (Rj), sin. st. til (Plet.), slk. tylo, č. týl, luž. tyl, plb. tál, pom. til, p. tyl, vsi. tyl, s význ. 'zadní strana, zadní část něčeho' (vsi), 'zadní část hlavy nebo zad, šíje, zátylek' (jsi. zsl.), 'zadní, plochá část sekery nebo nože (proti ostří)' (b. mk. sin. slk. č.), 'zázemí, týl (za frontou)' (b. mk. slk. č. p. vsi.).
Psi. tyle bylo odvozeno sufixem -lo- od vb. tyti 'tloustnout, nabývat na objemu' < ie. *teuH- (v. tyti): pův. snad nomen actionis či acti 'co má velký objem, je vyboulené' (sr. Meillet 1902, 420, Preobr. 3, 27, Slawski, SK 1, 103) nebo 'široká část předmětu (proti úzké)' (Machek s.v. tyl). Zřejmě jde o mladší derivát, protože
1002
tyh>
obdobné /-ové formace v jiných ie. jazycích mají odchylný význam nebojsou odvozené od odlišné podoby kořene: stprus. tulan 'mnoho', lit. tulas 'mnohý', stind. túla- n. 'trs, rákosí, bavlna' (pochybnostiMayrhofer 1956, l, 520), ř. wÁog, wÁrj 'hrb, záda, mozol, polštář' (pochybnostiBeekes 2010,1517), het. tuliio- 'shromáždění' (v. Kloeckhorst 2008, 897n), stsev. pollr 'strom, kláda', něm. dial. doll 'tlustý', alb. tul 'maso bez kostí' (sr. BrugmannII/l, 363, Vasmer 3,160, Pokorný 1081, Fraenkel 1136n, Frisk 2, 942n, Mažiulis 4, 203 s liter.). V. i tukt. bv
tysQŠti, -e f. 'tisíc; tausend'
Také tysqšti, tysošta, ty se š ta.
Instr. pl. tysQŠtami 'tisíckrát'.
Der.: tysqštbrľb 'tisíciletý' (lx Supr); tysQŠtbnikb, tyseštbnik-b 'tisícník, velitel 1000 vojáků'.
Et.: Psi. *tysotjb > sch. tisuča f, st. i tisuč m, sin. tisóčm, st. i f. a tisuč (Plet.); psi. *tysetjb > pom. těSQC, p. tysiqc, vsi. týsjača f, ukr. st. i týsjač (Žel). Stč. tisúc (MStčS, Gebauer 1894,1, 274, 280), Č. tisíc (> slk. tisíc, sr. Blanár, JŠ 14,182) vzniklo nejspíš kontaminací obou forem s asimilací první slabiky k následujícím měkkým konsonantům (sr. Gebauer 1894,1, 48, Machek, s.v. tisíc); vedle toho je doloženo i stč. ťušúc, ťusíc s jinou formou asimilace (sr. Gebauer 1894,1,216,218). Luž. tysacje neologismus 19. století (sr. Sch.-Šewc 1571).
Srovnatelné výrazy s významem '1000' nacházíme v balt. a germ.: stprus. tusimtons ak. pl. (ale podle Smoczyáského 1989, 1, 100, 2007, 694 < střhn.), lit. tůkstan-tis, lot. túkstuotis, gót.pusundi, stsev.púsund, stangl. óúsend, angl. thousand, sthn. dúsunt, něm. tausend. Rekonstrukce společné výchozí formy je však nemožná a nejasná tak zůstává i další etymologie bsl.--germ. výrazů. Častá domněnka, že se jedná o pův. kompozitum derivátu ie. kořene *teuH- 'nabývat na objemu' (v. tyti) a ie. číslovky *kmtóm '100' (v. síto; už Bugge, PBB 13, 327, novějiBoryš 2005,659 aj.), přináší řadu problémů (pro podrobnou diskusi v. EWAhd 2, 892n, Blažek 1999,3l7n, 3l9n). Možná se jedná o různě přetvořené participiální útvary od vb. derivátu uvedeného ie. kořene . Někteří badatelé dokonce předpokládali přejetí z germ. do sl. (Hirt, PBB 23, 340, Vaillant, BSL 69/2, 266 aj.) nebo naopak ze sl. do germ. (Sobolevskij, RFV 13, 143 aj.), což však rovněž naráží na obtíže (sr. EWAhd 2, 895n). bv
tyti, tyjeti»,tyjQ 'tučnět, tloustnout; fett, dick werden' (lxBes)
Der.: utyti 'ztučnět, otýt'.
Et.: Psi. tyti, tyj q > sch. ťiti, tijěm, č. týt, tyji (> slk. kniž. tyt, tyjem, SJS), hl. tyč, tyju, dl. tys, tyju, kaš. tec, tějq, p. tyč, tyje, ukr. st. tyty, týju (Žel. Hrin.),
tt
s význ. 'tloustnout, nabývat na objemu' (sch. č. kaš. p. ukr.), přen. 'prospívat, přinášet užitek' (luž.).
• Psi. tyti < ie. *teuH- 'nabývat na objemu'.
Psi. tyti, tyj q skrývá reduk. stupeň ie. kořene *teuH- 'nabývat na objemu', doloženého v nerozšířené podobě jen v ií.: stind. tavíti 'je silný, má moc', av. tauu- 'být schopen, být silný' aj. (v. Mayrhofer 1986, 1, 638n, Cheung 2007, 386n, LIV 2001, 639n s liter.), a snad i v ř. (Hésychios) ratíg 'velký, četný' (Fick2,861), s četnými rozšířeními a deriváty v řadě ie. jazyků (v. Pokorný 1080n a také tukb, tyh>, tli»sti»). bv
tt, ta, to pron. demonstr. 'ten, tento; der, dieser'
Složené tvary jsou doloženy i v kanonických textech: nom. sg. m. an. tbi, ty (i), toi, tai, nom. pl. m. tii, ak. pl. m. anom.-ak. pl. f. tyje-, nom. sg. f. a nom.-ak. pl. n. taa; ojedinělé tvary v mladších památkách v. SJS 4, 523.
V atributu má též význam 'zmíněný, tamější, tehdejší', 'takový', v subjektunebo objektu 'tamten, onen', jde-li o objekty dříve nezmíněné 'určitý, jistý, jeden'. Zájmeno anaf. svýznamem 'ten', často v ustálených spojeních: to jesťb, to SQtb 'to jest, to znamená, totiž, a to', ne bodi to, kromě bodi to ap. 'naprosto ne', dále po tomu, na to, togo děVbtnaldělja, togo(že) radi 'proto', liše togo, vr-bchblvr-bchu togo 'kromě toho, navíc', orb togo 'z toho, tím, tak', ei tomu 'naproti tomu', s významem temp. 'od té chvíle, poté'; la> tomu 'potom, ještě, navíc, s negací kb tomu nelni, bolje togo ne, ne dalje togo 'užne, více ne';prežde togo 'předtím';po tontb, potomb(že) 'potom, pak' (v Suprve spojeníčedajažepo-tomb 'potomci'), též part. s významem adjunktivním 'dále, pak', v negaci 'už ne, více ne', ve spojení s konj.potomb jegdaljakolašte 'když, až' (v. SJS 3, 212n).
Adv.-konj. těmb(že), v Bes i těmiže 'proto, tedy, tudíž, tak', 'tím, odtud, z toho', part. konkl. 'tedy, nuže', ve spojení těmb da 'tím, že', 'tak, že', nadb těntb, nadb těmi 'navíc', jen v Bes těmb(že) togo radi 'a proto', v korelaci imbželzanježelponjeljako - (to) těmb 'jelikož - tedy, protože - tak', těmb - imbželjako 'proto - že', těmbže - da 'proto - aby' aj. (v. SJS 4, 553-556, Dogramadžieva 1968,179n). Podoba těmb je pokládána za instr. sg. n. pronomina tb, rozšířené těmbže za instr. sg. n. od identifikačního tbže (v. SJS 4, 555, SB 2, 656).
Rozšířeno o part. -že, -žde pron. identifikační: tbže, tb-žde, v Kij teze (v. Stieber, SFPS1 17, 313) 'týž, tentýž', 'právě ten, právě tento/onen ap.', ve spojení s dalšími slovy má význam koroborativní, -aspi. jedine (i) težde 'jeden a týž' (v. SJS 4, 528n, sr. adv. tože, tožde 'taktéž, stejně' sub to).
Jako atribut stojí pron. tb (podobně i demonstr. sb) převážně za substantivem (učenikt tb, domb tb, vt> grade tontb ap.), což
1003
tb
je v biblické ř. a odtud i v stsl. textech projev hebr. vlivu (v. Ohijenko, SbDiels 167n, Šarapatková, SbVečerka 185).
Postpozitivní postavení pron. rs> a sb hodnotili Miletič (AslPh20,602, SbRozwadowski 2,118) ajiní (přehled literatury v. Kurz 1946, 172-177) jako stsl. zaklad členu, který plně rozvinula bulharština. Odmítl Meillet 1934, 477n, podrobně Kurz, o.e. 267-287, Issl 180a
Komp.: V Const a Meth tozeml bCb, s var. tuzenibCb, tozembnyi 'tuzemec', rcsl. i ťbzemlbCb tv.
Podoba sezembcb tv. (Srez. 3, 323) ukazuje, že původní je pravděpodobně tozembcb, tbzembcb; var. tuzembcb, jejíž první slabika je chápána jako adv. tu 'zde' (Vasmer 3,148), je zřejmě výsledkem lid. etymologie.
Komp. tužderoždenije (lx Supr), které je většinou interpretováno jako tožderoždenije, v. sub tu.
Et.: Psi. tb, ta, to, všesl., téměř všude s různým rozšířením: b. tózi, táži, tová, toj, tja, to, hovor, i tója, tája, túj, vak. toj, taa, toa, sch. taj, tä, tô, sin. tä, tä, tô, arch. i taj m., slk. ten, tá, to, č. ten, ta, to, arch. i tenť, tenž(e), stě. též zdvojené tet, hl. tón, ta, to, hovor. n. te (Sch-Šewc 1515), dl. ten, ta, to, plb. to, to, tü (SEPlb 846), pom. p. ten, ta, to, stp. i tet, p. dial. i tyn m., te, toje n. (Karlowicz 5, 394n), br. toj, tája, tóje, s deiktickýme a s protetickou hláskou héty, héta, héta (v. ESBr 3,116), ukr. toj, ta, te, dial. i tej, tij m., taje f., tóje, téje a, dále tot, totá, totóltoté, hovor, i otój, otá, oté ap., r. (é)tot, (é)ta, (é)to, vše s význ. demonstrativním a anaforickým 'ten, onen, tento', dále označuje 3. os. sg. 'on', neutrum to vyjadřuje neurčitý podmet ap.; s významem expr. představuje to spíše part.; v. to. V b. a mk. v postpozici se anaforikum stává členem a spojuje se se jménem (o počátcích členu v b. Minčevová, BE 37, 26).
Vhovorové sin má to funkci určitého členu ve spojení s některými adj. (např. ta-mláda 'snacha', ta-stára 'matka, tchyně') a substantivy, což bývá připisováno vlivu něm. (v. SSKJ 5, 11, Snoj in: Bezlaj 4, 143).
Pokles anaforika v člen nastává v jazycích, v nichž došlo k destrukci ie. deklinace: ř., jazyky germ. a rom., ze slovanských jazyků b. a mk., které se tímto rysem shodují s dalšími jazyky Balkánu; v. např. Erhart 1982, 126n.
Uvedená zájmena jsou dále zesilována připojením různých partikulí a adverbií, např. č. p. tamten 'onen', p. tenže 'tentýž', b. tózčas, r. tótčas 'ihned' aj.
Psi. h,, ta je nejbližší lit. tas, tá, 'ten, ta', lot. tas, tä tv. Počáteční t- v nominativu m. a n. je v bsl. sekundární, nahradilo s-ové demonstrativum v původním supletivním ie. paradigmatu *so, *sá, *tod (s-ové demonstrativum v. sub st; v. Brückner 568, Mac hek 1968, 639a Smoczyáski 2007,661 aj.). I další ie. jazyky dokládají tento supletivismus: stind. sä-, sä, tá-, ř. demonstr. a člen ó, n, to, gót. sa, sö, pata, lat. is-te, is-ta, is-tud
_ťbČJJQ
aj. (v. Pokorný 1086n, SB 2, 710, Mayrhofer 1986, 1, 608na2, 682a Frisk 2, 342n, Lehmann 289, Vaan2008, 310naj.).
Gamkr.-Ivanov 1984, 1, 275, pozn. 1 spojují pron. kořeny *so a *tod s derivačními sufixy v binární klasifikaci jmen: *-s, *-os tvořilo aktivní subst., označující osoby, části těla, rostliny ap., sufix *-ot pokládají za znak inaktivních substantiv, označujících neživé věci (rozdíl životnost: neživotnost zde viděl už Balász, SbPagliaro 1, 159-164).
S demonstrativem tb jsou spojovány r-ové partikule (jen Zubatý 1/1, 185n při výkladu č. teprve vyslovuje pochybnost o jejich příbuznosti). Kopečný, Etim 1967, 25-31 zastává názor, že pramenem modálních a korobora-tivních partikulí, konjunkcí a demonstrativ jsou spontánně vznikající elementární deiktická citoslovce (tak už Brugmann 1904, 6n, shodně Isačenko, ScSl 16, 202n aj.). Tento názor potvrzuje řada r-ových part.: to, které se shoduje s neutrem zájmena tb (v. to), dále partikule ta, tě, ti (v. ta, tě, ti).
Pokud jde o ie. souvislosti, varuje Kopečný I.e. před přeceňováním hláskových shod v jazycích místně i časově vzdálených; v nich mohlo jít o paralelní vývoj.
Čop, Ling 13, 138 spojuje ie. ŕ-ové demonstrativum s ural. *tô 'onen'; tak i Golab 1992, 230. Další nostratické paralely uvádí Il.-Svityč 1, 7. žš
tbčijo adv. limit, 'jen, pouze; nur, bloß'
Ve spojení ne tbčijQ 'nejen', tbčijq ne 'bezmála, téměř'.
V platnosti adv.-konj. s významem limitativním a excep-tivnímpo neg. výpovědi: (m>) tbčijQ, razvě tbčijQ, tbčijQ ježe, m> ježe t-bčijo, tbčijo jedin-b 'leč (jen), leda, než, vyjma, kromě', po otázce (m>) tbčijQ, tbčijQ to 'ne-li, leč (jen)', po kladné výpovědi 'ovšem (jen), ale (jen)', ve spojem ašte tbčijQ, tbčijo ašte, tbčijQ da, tbčijo ježe ap. 'jen když, jen kdyby, jen aby ap.', (m>) tbčijo (ježe), tbčijo jako ap. 'ledaže, leč že, než že ap.',jenvBespo otázce tbčijQ jakolbo, t-bčijo to ježe 'leda proto, že', 'ne-li proto, že'; s odstínemadverz. (m>) t-bčijo 'jen, toliko, ale', téžkonces. '(leč) přesto, přece (jen)', v korelaci ne tbčijQ - n-blilnilpače dzělo, ne t-bčijo jedin-b - m> i 'nejen - ale i/ani', temp. (jako) tbčijo 'jak jen, jakmile'; indef. t-bčijo kyi, t-bčijo bodi 'kdokoli, jakýkoli, ledakdo, ledajaký'; ve spojení s imper. má platnost part. exhort, 'nuže, jen', ve spojení t-bčijQ da 'jen aby, jen ať'; téžjako part. koroborativní 'právě, jen', s negací 'vůbec ne, už ne'. Podrobně v. SJS 4, 537-540.
Exp.: Z csl. je r. arch. tóčiju 'jen, toliko' (SSRLJ).
Et.: Slovo jen stsl. a csl., doložené převážně v mladších památkách, v starších převažuje syn. tbkb-mo (v. tbktmo, Birnbaum-Schaeken 121), bez pokračování v živých sl. jazycích a bez ie. souvislostí.
1004
thČJJQ_
V základu adv. tbčijo je psi. *fr>k- 'dotýkat se', z něhož je v stsl. doloženo synonymní adv. tbkbmo, dále adj. tbčbm> 'stejný, podobný', tbkati 'strčiť, csl. t-bčbniti 'srovnávat'; k *fr>k- je připojena koncovka instr. feminin (v. MLP, MEW 368, Kurz 1969,175, SB 1, 257 a 2, 711, Koneveckij, DrRJDomong 179, dále ttci.ni,, tikati^.
Maretič, Rad 93, 6ln předpokládá subst. *tbčb *'dotyk', z něhožje ustrnulý instr. f. tbčijo; není však vyloučena ani analogie podle sekundárních adverbií, jako je např. noštijo 'v noci' (anal, bylo utvořeno dbnijg), samochotijo 'z vlastní vůle, dobrovolně', sbtoricejQ 'stokrát aj., dále bbšijQ vedle syn. btchbma 'zcela, naprosto', které odpovídá dvojici tbčijg/tbkbmo a u něhož rovněž nelze bezpečně určit výchozí substantivum (sr. btchtma). žš
ttčbnt adj. 'stejný; gleich'
Substant. tbčbrrb 'vrstevník, druh'. Adv. tbčbno 'stejně'.
Der.: tbčbnikb m. 'vrstevník'.
Komp.: tbčbnověčbnb 'stejně věčný' (lxBes).
Et.: Psi. *tbčbm> > srb. ťáčan 'přesný, správný', ukr. r. točny j xv., pokud ovšem nejde o expanzi z csl. (jak uvádějí KE SR J 338, Orel 2007, 4, 90).
Z ruštiny bylo slovo přejato do jsi. jazyků: b. točen 'přesný, správný', mk. točen tv., sch. tôčan 'přesný', 'podobný, stejný', sin. točen 'přesný, dochvilný' (Mladenov 636, Skok 3, 429, Snoj 2003, 769). Vbr. je doloženo jen adv. točna 'přesně, skutečně', které je rovněž z r. (ESBr 13, 319).
Psi. *tbčbm> je derivát se sufixem -bm>, jenž náleží stejně jako *tbčbka 'bod, tečka' do rodiny psi. *tbk- 'strkat, vrážet', 'dotýkat se', v. tikat^ (sr. také tičijn, tbkbmo).
Někdy se vychází z primárního deverbativního derivátu *tbčb < *tbkjb 'bod, tečka', původně snad 'vpich, dotyk', doloženého např. v r. toč'v toč "přesně' (ESUkr 5, 611, ESBr I.e., Furlanová in: Bezlaj 4, 189).
Původní význam psi. *rb«> 'bod, tečka', 'dotyk' lze rekonstruovat jako *'místo, jež bylo probodnuto něčím ostrým, pichlavým' —> 'stopa dotyku něčeho ostrého, pichlavého' —> 'bod, tečka' (Cyganenko 43ln, ESUkr I.e.). Sémantickou paralelou je lat punctum 'bod, tečka' : pungere 'bodnout, píchnout (HER 632, ESBr 13, 318) a něm. Punkt 'bod, tečka': pünktlich 'přesný', tj. *'přicházející přesně', doslova 'v daný časový bod' (Kluge-Seebold 2002, 730). jk
ttgda v. togda
tBkati^tbčetbjtbkQ 'strkat, vrážet; (an)stoßen' (2x Supr) Der.: natbkati 'natlačit, napěchovat'; lx Supr sbtb-kati 'sdělit, vzkázat' (SJS 4, 356, za ř. ámyyéÁÁsiv; psáno stbkati).
Pf. tbknoti 'dotknout se, strčit, vrazit, udeřiť;
ttkatit
ist-bknoti 'vyrazit, vyloupnout'; natbknoti 'vtlačit, vtisknout' (lxBes);potbknoti 'zarazit, vetknouť, refl. 'narazit na něco, klopýtnout',potbčenije 'klopýtnutí, pád';prětbknoti 'podrazit, naraziť, refl. 'klopýtnout', prět-bčenije jen ve spojení kamy prětbčenija 'kámen úrazu'prět-bknovenije 'překážka' (Bes); pta\. pritbk-noti 'dokázať, vino prit-bknoti (lxtaké iter. pritykati) 'obviniť, refl. 'setkat se' (kpráv. významupritbknotiy. Procházka, Slavia26,337n),priťbkb 'článek (řetězu)' (doloženo pouze lx Supr v podobě pritokb); priťbča 'podobenství, parabola, přirovnání' v. prittča; s-btbknoti sq 'zavřít se; dospět, dostat sq' ;utbknoti (se) 'narazit (naněkoho), potkat; vtisknout se, utkvět; přihodit se'; vbstbknoti 'vetknout, vraziť, v Nicod ve spojení na krbstb vbstbk-noti 'ukrižovať; zatbknoti 'zacpat, zavřít'.
Iter. se zdlouženýmkoř. yokálempotykati 'vrážet', refl. 'klopýtat, padať; prětykati 'překážet', refl. 'narážet, klopýtať, přen. 'urážet se', prětykanije 'překážka', přen 'urážka', 'pohoršení', ve spojení kamyprětykani-jalprětykaniju, lx ipritykaniju 'kámen úrazu'; sbty-kati 'spojovať; zatykati 'ucpávat'.
lxBes natukati 'razit (mince)'; istukati 'vytesat do kamene nebo do dřeva' (MLP 271, StrS 6,339), v SJS jenvptc. pf. pas. istukam,, adj. istukanbm, 'vytesaný', substant 'socha modly, modla'.
V. i tr.ci.ni,.
Exp.: Z csl. je r. arch. a ukr. istukán 'socha, modla' (Preobr. 1, 276, KE SR J 134, ESUkr 2, 320) a rum. istucán tv. (Tiktin 2001, 2, 388); podle BER 2, 91 jde v případě mm. slova o přejetí z b.
Et.: Psi. tbkati 'strkat, vrážet', přen. 'dotýkat se', odvozované většinou z *tbkti (v. např. Trubačev 1966, 117), má přímé kontinuanty pouze v zsl. jazycích: slk. st. tkať (HSSJ 6,59), stč. tkáti sě (MStčS), č. st. tkáti (Jg), dial. tkať (Bartoš 1906,445), tkáti se (Jg), dl. tkaš, pom. tkac, p. dial. tkač, otkač siq (Karlowicz 3, 483), s význ. 'strkat, cpát' (slk., č. st., p. dl. pom.), 'mnoho sníst, přejíst se' (č. dial., p. refl.), 'potulovat se' (stč.). Psi. tbkati 'tkát' v. ťbkati2.
Psi. pf. tbknoti > sch. táknuti 'dotknout se', sin. dial. taknítiltákniti tv., č. do-tknout se, č. st. tknouti 'bodnout, píchnout', 'zmínit se', refl. neos. 'týkat se' (Jg 4, 596), p. tlcnqč 'dotknout se', stp. také refl. tknqé siq tv. a 'odvolat se', ukr. st. tknuty 'bodnout' (Hrin.), r. hovor, tknut' 'šťouchnout, strčiť, 'píchnout', tknúťsja 'naraziť.
Psi. iter. tykati > b. tíkám (se), sch. st. a dial. tikati (Rj), sin. tikati se, st. a dial. tikati (SSKJ 5,88), slk. týkať sa, č. týkat se, st. týkati (Jg), hl. tykač (so), dl. tykáš, plb. táicě (3. os. sg.), p. tykač siq, br. týkac', ukr. tý-katy(sja), r. týkať, s významy 'strkat, vrážet, bodať,
1005
tbktmo
'dotýkat se' (sch., sin. st. a dial., č. st. a dial., dl. p.), 'týkat se' (sch. st., sin. č. dl.), 'náležet, připadat' (sin. st. a dial.), 'vměšovat se' (hl.).
Psi. tbkati bývá nejčastěji spojováno s lit. tukséti 'bít, strkat, klepat', lot. tukstét 'klepat, bouchat', tau-cět 'drtit (v hmoždíři)', sthn. dúhen '(s)tlačiť, stir. toll 'děravý, propíchnutý' a ř. wkoq 'kladivo, dvojitá sekyra' (z toho je sloveso tvkíQo 'opracovávám kámen'). Vše se odvozuje od ie. kořene *(s)teuk- 'bít, tlouct, Strkať (Vasmer 3, 109, Černých 1993, 2, 246, ESUkr 5, 566, Karulis 2, 435n, Vendryes, T-103, Mann 1984, 1367, Pokorný 1032, LIV2001, 640, Beekes 2010, 1516n, EWAhd2, 843, Matasovič 2009, 393n aj.). Sr. také ti»kmo, tbčijn. jk
ttkati2, tbčetb, tiko 'tkát; weben' (lx Supr Bes)
Der.: tbkanije 'tkanina' (lx Supr), istbkati 'utkať, iter. istbkavati.
Komp.: bogotbkanbtrb 'utkaný bohem' (ř. Osoúcpav-toc) (lx KlimRum).
Et.: Psi. tbkati, všesl.: b. taká, mk. tkae, sch. tkäti, sin. tkáti, slk. tkať, č. tkát, hl. tkač, dl. tkaš, plb. takat (P-S 147), pom. tkac (PWb 2, 568, Sychta 5, 353), p. tkač, br. tkac', ukr. tkáty, r. tkat', vše 'tkát'.
Všeslovanský a psi. je substantívni derivát tb-kačb\ csl. tbkačb (MLP 1016), b. täkáč, mk. st. tkaeč (MkR497), sch. tkač, sin. st. tkač (Plti. 2,671), slk., č. st. tkáč(Jg4,594), dl. dial. tkac (Sch.-Šewc 1507), plb. tákác (P-S l.c), p. tkacz, vsi. tkač, vše 'tkadlec'.
Z prefigovaného slovesa vb-ťbkati 'veťkaťje všesl. a psi. deverbativní substantivum oťbkb 'útek': b. st. a dial. Útok (Gerov 5, 461), ch. dial. Útěk (Tentor, AslPh 30, 202), slk. útok, č. útek, vsi. útok, ukr. také utík. Jinde jsou tvary se sekundární protezí: b. vätäk, vdk.jatok, ch. dial. vutek, votek, sin. vótek, luž. wutk, plb. voták, pom. votk, p. wqtek.
Psi. tbkati 'ťkáťje slovanský novotvar utvořený sémantickou specializací původního neterminologic-kého významu 'strkat, vrážet' (v. tbkatij). Významový posun 'strkat, vrážet' —>■ 'tkát' odráží proces vzniku tkaniny, při němž jsou niti útku prostrkávány nitěmi osnovy a následně jsou k nim přiráženy tkacím hřebenem (Vaillant 3, 202, Trubačev 1966, 117n, Vasmer 3, 109, Sch.-Šewc 1507, Golab 1992, 412, Černých 1993, 2, 246, ESUkr 5, 582,Boryš 2005,633 aj.).
Jiní (MEW 367n, Miller, IF 21, 331, Porzig 1954,168, Machek 1968, 644 a 664, Skok 3, 477) odmítají tuto příbuznost a psi. tbkati 'tkát' spojují s lat. texere 'tkát', sthn. täht 'knot, šňůra', oset. taxun 'tkadlec' (pochybuje Abajev 3, 243) a arm. ťekcem 'pletu'.
Furlanová (in: Bezlaj 4,186) soudí, že v psi. *tbk- se může překrývat několik ie. kořenů: *teuk- 'tlouct', *tek(u)- 'jít, běžet', *tek-
'sahat, dosahovať a *tek- 'tkát' (nevylučuje Solta 1960, 378). jk
tbkbmo adv. limit, 'jen, pouze; nur, bloß'
Řídce s významemkonces. 'byť jen, alespoň'. Ve spojení ne tbkbmo 'nejen', tbkbmo ne 'bezmála, téměř'.
V platnosti adv.-konj. s významem limitativním a excep-tivním po neg. výpovědi: (ne) tbkbmo, razvě tbkbmo, tbkbmo ježe Iašte ne, tbkbmo jedim> 'leč (jen), leda, než, vyjma, kromě', po otázce tbkbmo 'ne-li', po kladné výpovědi 'ovšem (jen), ale (jen)', ve spojení ašte tbkbmo 'jen když, jen kdyby', tbkbmo (ježe), tbkbmo jako, ašte ne tbkbmo jako 'ledaže, leč že', (razvě) tbkbmo ašte (ne) 'ledaže by', tbkbmo jegda 'leda když, leda až', jen v Bes po otázce tbkbmo jako/to/ježe 'leda proto, že', 'ne-li proto, že'; s odstínem adverz. (nb) tbkbmo, razvě tbkbmo 'jen, toliko, ale', v korelaci ne (jedino) tbkbmo - nblilješte ilpače dzělo ap. 'nejen - ale i', konces. (nb) tbkbmo '(leč) přesto, přece (jen)', kompar. 'než', lx temp. jegda tbkbmo 'jak j en, jakmile'; v platnosti partikule, a to indef. tbkbmo čbto 'cokoli', adhorta-tivní ve spojení s imper. 'jen, nuže', ve spojení tbkbmo da (ne) 'jen aby (ne), jen ať (ne)', dále part. koroborativní 'právě', s negací 'vůbec ne', ve spojení nb tbkbmo 'tím spíše' aj. Podrobně v. SJS 4, 530-534.
Jen v Bes doloženo s í-ovým rozšířením: tbktomo, tbkto 'leč, ne-li'.
Var.: Četné i v kanonických památkách: tbkbma, -mu, tbkbmo, tbkbmo, tokmo, tbkomo, tokomo ap.; další v. SJS 4, 530.
Exp.: Z csl. je rum. tocmai 'právě, zrovna, přímo' (koncové -/je anal.; v. Tiktin2001, 3, 698n).
Et.: Psi. dialektismus (jsi. a vsi.) tbkbmo, -ma: b. täkmo, mk. tokmu, tokmo, srb. st., ch. st. takmo, takmu, takám, sin. tekmä (v sch. a sin. s řadou derivátů, v. např. Skok 3, 436, Snoj in: Bezlaj 4, 163), br. tókma, stbr. i tokmo, ukr. arch. tókmo, dial. i tókma, r. arch. a dial. tókmo, tokmá, s významy 'právě, zrovna' (jsi.), 'jen' (sch. vsi.), u číselných údajů 'přesně' (b.), 'kromě, mimo' (sch.), v platnosti konj. 'jestliže', 'než', 'nýbrž, ale' (sch.) aj.
Základem psi. tbkbmo je psi. kořen *h>k- 'dotýkat se', z něhož je utvořeno stsl. tbčbnb 'stejný, podobný', tbkati 'strčiť a synonymní adverbium tbčijo, které v csl. památkách často střídá tbkbmo (v. Jagič 1913,297, Birnbaum-Schaeken 121, Vasmer 3,114, Skok 3,436, Vaillant 2, 712, Šaur, SB 2,714 aj., dále ťbČMľb, tikati,, tbčijo).
Sém. vývoj naznačuje Snoj l.c: 'právě,jen, přesně' <— 'srovnatelně' <— 'v dotyku' s paralelou v r. tóčnyj 'přesný' <— tóčka 'bod', podobně něm. pünktlich <— Punkt. Z kořene *thk- se zdlou-ženým ablautovým stupněm vznikla v sch. a sin. další adverbia: sch. fík, sin. tik ap. 'těsně vedle, blízko' (v. Skok 3, 429n, Snoj
1006
tbkbmo
tbštb
in: Bezlaj 4, 180).
Příbuznost s lit. tikti 'hodit se, stačiť, kterou uvedli Geitler, LF 3, 42, MEW 368 aj., naráží na hláskové obtíže (sl. í> : lit. /). Šaur I.e. připouští příbuznost elementární a nevylučuje ani, že psi. thkhmo mohlo vzniknout spojením pron. tb s part. k-ovou + -mol-mal-mu.
Iľjinskij, Slavia9, 588připojilkpsl. tbkbtnoidl. teke 'také'; odmítá Sch.-Šewc 1502a který dl. slovo pokládá za aglutinační spojení deiktických part. te a ke.
Koštiál, JslF 2, 308 předpokládá vedle psi. tbkbtno variantu *tbkoma, z níž odvozuje sin. kômaj, sch. kômäj ap. 'sotva, stěží'; spíše však jde o přejetí ze sthn. chümo, kümo 'stěží' (tak Mikl. 1884, 64, Bezlaj 2, 59n, Kopečný, SB 2, 367). Snoj 2003, 295n však tato adv. spojuje s j sl. slovesem *komäti 'posunovat rukou'. žš
ťbiibkb adj. 'jemný, tenký, slabý; zart, fein, schwach'
Ve spojení po tbrrbku 'důkladně, zevrubně, přesně'.
Der.: adv. kompar. tbrľbčaje 'jemněji, přesněji' (lx Supr); tbtrbkostb 'jemnosť.
Od původně nerozšířeného adj.: kompar. rvněi 'tenčí', dále tbnostb 'jemnosť, istbniti 'ztenčit, učinit neznatelným, zničit, rozbiť.
Et.: Psi. *tbm,kb, se sek. tbtrbkb, vzniklým snad dálkovou asimilací (Vasmer3, 119, Shevelov 1979, 102, 256), všesl.: b. tänäk, mk. tanok, tenok, sch. tänak, tának, sin. tánek, teněk, tenäk, slk. č. tenký, hl. čeňki, dl. šaňki, plb. ťante, pom. cenlíi, p. cienki, br. cén 'ki, ukr. tonkýj, r. tónkij, vše 'tenký, útlý, štíhlý, úzký, slabý, jemný' a další přen. významy.
Psi. *tbm>kb vzniklo rozšířením původně zřejmě w-kmenového adjektiva *tbm> pomocí /V-ového formantu, ve sl. často převádějícího neproduktivní morf. typy k typům produktivním (v. Vykypel 2004, 108n s liter.). Předpokládanému původnímu adj. dobře odpovídá v ostatních ie. jazycích řada výrazů se shodným význ. 'tenký, úzký, jemný', a to v reduk. stupni kořene: stind. tanú-, ř. tavu- v komp., lat. tenu-is, sthn. dunni, něm. dünn, stangl. pynne, angl. thin, stsev. punnr (v. EWAhd 2, 855n s liter.), stir. tanae, korn. tanow, bret. tanao, kym. teneu (sr. Matasovié 2009, 367n s liter.), nebo v plném stupni kořene: lit. žem. tévas, lot. tiěvs. Rekonstruovat pak lze ie. *tenH - 'tenký' (sr. NIL 694n s liter.), byť někteří mají o rekonstrukci laryngály pochybnosti (sr. Mayrhofer 1986,1,621, Snoj in: Bezlaj 4,168). Všeobecně se pak tento výraz dále řadí k ie. kořeni *ten- 'natahovat' (v. teneto, tetiva). bv
tbštati se, -iti se, tišto se 'spěchat, snažit se, usilovat;
eilen, sich bemühen, streben'
Der.: tbštanije 'spěch; horlivost, úsilí, snažení; žádost, touha; úmysl, záměr', ve vazbě tbštanije ťvoriti
s inf. 'snažit se', ťbštanije ťvoriti kb komu, česomu, tbštanije iměti 'věnovat se, oddávat se'; isrbštanije 'píle, úsilí, snaha' (Christ Slepč; podle SJS 1, 826 nejisté, možná jde okoruptelu); adv. ťbštbno 'spěšně, rychle; snažně, usilovně; dychtivě, ochotně'; adj. ťbštivb 'rychlý, horlivý'; pref. poťbštati se 'pospíšit si, vynasnažit se, vynaložit úsilí', poťbštanije 'spěch, horlivosť (SuprBes).
Exp.: Z csl. pravděpodobně pochází stsrb. taštati se 'usilovat, snažit se' (Rj), r. arch. tščánije 'úsilí, snažení' (KESRJ 345) a snad i r. arch. tščíťsja 'snažit se, usilovat, starat se'.
Et.: Stsl. slovo bez odpovídajících příb. slov v ostatních sl. jazycích. Původ není zcela jasný. Po formální stránce má blízko k stsl. ŕbštb 'prázdný, lačný, marný'. V tom případě lze psi. východisko rekonstruovat jako *tus-sk-ě-teia vztáhnout k ie. koř. *teus-l*tus- 'být prázdný, pustý; vyprazdňovat' (tak mají Vasmer 3, 159, Černých 1993, 2, 274, Orel 2007, 4, 124, s pochybnostmi S-A 1955, č. 1018). Je však třeba předpokládat poměrně komplikovaný význ. vývoj, snad *'prázdný' —>■ 'lačný' —>■ 'dychtivý' —>■ 'spěchat' (v. tbštb). Po stránce formální i sémantické se stsl. tbštati sq blíží het. tusk- 'být šťastný, bavit se ap.' (Blažek, red. poznámka), jež LIV 2001, 641n odvozuje od ie. *teus- 'být spokojený, klidný' (Kloekhorst 2008, 90ln rekonstruuje pro het. slova ie. *tusk-, bez sl. responzí).
Z formálních i význ. důvodů méně pravděpodobná je souvislost stsl. tbštati sq s ie. kořenem *(s)teu(g)- 'bouchat, tlouci' (Pokorný 1032n). hk
tbštivb 'rychlý, horlivý'v. tbštati
tbštivb 'malomyslný'v. tbštb
tbštb adj. 'prázdný, lačný, hladový; leer, hungrig'
Dále též 'marný, zbytečný, nicotný, bezvýznamný, bezmocný'. Ve vazbách tbštb (orb) česo, čintb 'prost, zbavený', tbšta, tbšte glašati 'mluvit naprázdno', vb tbšte, za tbšteje 'marně, zbytečně'.
Der.: tbšte ta 'škoda, ztráta; marnost, nicota', ve vazbách ŕbšteto, ŕbštety (sb)ťvoriti, navoditi '(po)-škodit, ubližovat, ublížiť, ŕbšteto priimati, přijeti '(u)trpět ztrátu, škodu', bes ŕbštety (sb)tvoriti 'odškodniť, vb ŕbštetq, ŕbštetojq 'nadarmo, zbytečně', tbštetbnb 'marný, zbytečný'; ŕbštivb 'malomyslný'; pref. isŕbštaŕi 'vyprazdňovat (pokladnici), rozdávat; obracet v prázdnotu, bořiť, pf. isŕbštiti 'vyprázdnit, zbavit účinnosti, zmarnit; odstranit, poškodiť.
Komp.: rbšteglašenije jenjako pl. tantum 'plané mluvení, tlachání' (ř. tcevocpcovía, v. Leeming, Tradycje 61); ŕb-šteslavije 'marná sláva' (lx Supr; ř. Ksvoôo^ia, Schumann 1958, 58), adj. rel. tbšteslavbnb (lxNom).
1007
tbŠtb
tbZIlbllb
Exp.: Z csl. pochází r. kniž. arch. tščetá 'marnost, bezvýslednosť, tščétnyj 'marný' (KE SR J 345, Černých 1993, 2, 274 aj.) a votščé (< vb tbšté) 'marně, zbytečně' (KESRJ 68). Csl. původu je zřejmě i r. tščeslávnyj 'ješitný, domýšlivý, samolibý' a subst. tščeslávije 'ješitnost, domýšlivosť(KESRJ 345).
Et.: Psi. *tT>ščb > sch. täšt, sin. těšč, dial. i tášč (Plet.), slk. dial. tščo (ve vazbě na tščo srdce 'na lačný žaludek', Kálal 728), stč. tščí (MStčS), tščivý (ESStč), č. arch. tští, tštivý, čti, teší'(Kott 4, 219), stp. p. czczy, stp. i tszczy (SStp), arch. i tczy (SW), br. dial. tóščy (SBrH 5, HOn), ukr. dial. tóščyj (ESUkr 5, 612), r. tóščij, s význ. 'prázdný, pustý' (sch. sin., stč. ESStč, č. arch., stp. p., br. dial.), 'lačný, hladový' (sch. sin., slk. dial., stč. p.), 'nemocný' (r. dial. SRNG44, 313), 'planý, jalový, nicotný' (sch. p. r.) aj. Hl. jen v sousloví nač/nač wutro-bu 's prázdným žaludkem, na lačno' (< na tští wutrobu; v. Sch.-Šewc 979). Sr. např. i br. dial. nášča, náščo 'na lačno' (SBrH 3, 200), dále č. arch. (t)štítroba, čtitroba 'prázdný žaludek' (Kott3, 966), slk. st. na čtitrobu 'na lačno'(<č.,HSSlk 1,225).
Vb. jenjako součást kniž. komp. (t)štesláven 'slávychtivý, ctižádostivý', (t)šteslávie 'slávychtivost, ctižádostivost'a subst. štetá 'škoda, ztráta, újma'; též mk. šteta tv.
• Psi. *tbščb < ie. *tus-sk-io- 'prázdný' < ie. *teus-l*tus-'být prázdný, pustý; vyprazdňovat'.
Psi. *t-bščb je formantem *-sk-io- odvozeno od ie. kořene *teus-, resp. od jeho reduk. ablautového stupně (ke způsobu tvoření sr. např. Vondrák 1924, 1, 351n a 441). Shodně jsou tvořena balt. adjektiva, a to lit. túščias, lot. tukšs, dále např. stind. tuččh(y)a-, vše 'prázdný, chudý, marný', afg. tdš 'prázdný', příbuzné je i av. kauz. taošaiieiti 'uvolňuje, odděluje', inchoa-tivum tusdn 'ztrácejí vnitřní klid' aj. (S-A1955, č. 1019, Vasmer 3, 130, Slawski 1, 114n, Skok 3, 446, ESUkr 5, 612, Pokorný 1085, Fraenkel 1145n, Abajev 3, 343, Mayrhofer 1986, 1, 652, Boryš 2005, 92, Snoj in: Bezlaj 4, 176, Derksen 2001, 502, Cheung 2007, 388n aj.). Někteří autoři mluví v této souvislosti o staré ársko-bsl. izoglose (Gamkr.-Ivanov 1984, 417, Golab 1992, 96, Cvetko-Orešniková 1998, 38).
Podle LIV2001,642 může být ie. kořen *teus- 'být prázdný; vyprazdňovat' identický s ie. *teus- 'být klidný' (*'být prázdný' —»■ 'být klidný (pův. o místě, prostoru)'). K ie. *teus- 'být klidný' vztahuje stsl. tbštb Vaillant 4, 433. Pro stsl. tbštb a pro balt. adjektiva však rekonstruuje bsl. východisko *tus-tio- (podobně Smoczyňski 2007, 696n, EWAhd 2, 739naj.)
Bývá spojováno též s lat. tesqua, tesca 'pustiny, poušť' (Matzenauer in: Havlová, SEB 2, 18, W-H 2, 675, Pokorný l.c, HER 621 aj., z hláskových důvodů odmítají E-M 1215, Vaan 2008,617, pochybuje i Mayrhofer l.c). Ze sém. důvodůje sporné příbuzenství s germ. výrazy, jako sthn. dost 'hnůj' (<— *'co bylo vyprázdněno'), stangl. dostty., jak proklamují Pokorný l.c, Snoj
l.c, EWAhd l.c, Smoczyáski l.c. aj.
Psi. *tbščb lze patrně spojit s psi. *tbskb-, jež je obsaženo v řadě sl. slov s význ. 'sklíčený, smutek ap.'(za předpokladu význ. vývoje 'prázdný' —»■ 'marný' —»■ 'sklíčený, smutný'). Sr. např. č. teskný, tesknit, stesk, stp. teskný, p. (se sek. nazalizací) teskný, r. toská 'stesk, nuda', hl. styskač so 'tesknit', dl. stýskáš se tv., csl. sbtbsnoti 'být rozrušen, rozhněván' aj. (MEW 369, Vasmer l.c. a 3, 128, Brückner 570, H-K 383n, Sch.-Šewc 1373n, Golab I.e., Rejzek 659, Boryš l.c. aj.). V. též tbštati se. hk
ťbzííbiii, adj. 'stejnojmenný; gleichnamig' (lxEn)
Csl. též tbz-b, tbzbn-b 'stejnojmenný', tbzbno 'stejně, shodně' (MLP, Srez.), tbzoimenije 'stejné jméno' (MLP, Srez.; za ř. éjicovviuía), tbzoimenbn-b, tbzoimenitb, tbzoimenitbn-b 'stejnojmenný' (MLP, Srez.; zař. ěncovv-ijoc) aj.
Exp.: Z csl. je rum. tiz 'jmenovec' (Tiktin 1613) a snad i stsrb. ojed. tezoimeniti (Rj), r. arch. tezoimenítyj, tezoiménnyj 'stejného jména', tezoimenítstvo 'jmeniny'.
Et.: Stsl. hapax legomenon. V ostatních sl. jazycích jsou reliktově doložena slova odvozená od stejného základu, ale s jinou morf. charakteristikou: br. cězka, ukr. tezkó, r. tezka (> p. cioska, Brückner, KZ 43, 319), arch. dial. těza, tez', tézja (Daľ), téza (SRNG), vše 'jmenovec'.
Csl. t-bznbn-b je pravděpodobně adjektivizovaný derivát psi. pron. *tbzb 'týž'. Jeho struktura ovšem není příliš jasná. Mezi ťbz- a očekávaným suf. -bm> je vloženo -«-; snad by mohlo jít o hyperkorektnost (vlivem mylné segmentace tohoto slova) podle způsobu tvoření starých desubstantivních adjektiv typu boja-znbnb (k suf. obsahujícím -zn- v. podrobně Vaillant 4, 627-631). Sr. též Karlíkova, SbBirkfellner 2013, 319-325.
Psi. *t-bzb je složeno z demonstr. zájmena tb (v. tb) a rozšiřující partikule -zi (Gorjajev 363, Vasmer 3, 88, KESRJ 330), z pův. ie. *ghi, odpovídajícího stind. hí 'neboť, totiž ap.', av. zžtv., ř. -yi v ov-yí, ffl-X1 ne' (Mayrhofer 1956, 3, 592, Beekes 2010, 1633 aj.) a patrně i b. -zi v pron. to-zi 'ten(to), on' (Mayrhofer l.c, SB 2, 709 aj.).
Podle jiného názoru se *tbzb vztahuje k *tT>ze, což je moravská podoba identifikačního pron. t-bže 'týž' (MEW 367, Vaillant, RÉS 27, 290n, Orel 2007, 4, 54 aj.; v. tb); sr. syn. toždeimenitb sub to.
Ojedinělý je názor (Reinhart v přednášce na etymologickém sympoziu v Brně v roce 2014), že by sl. tbzb mohlo být výpůjčkou z turkických jaz. (sr. tur. dial. tüz 'rovný, hladký, přímý; rovina' - Radloff 3, 1581). Není ovšem bez hláskových obtíží.
Málo pravděpodobně Pedersen, KZ 38, 421, podle něhož první část může být totožná se stind. adv. áti 'velmi', ř. ěn 'ještě', druhá část pak obsahuje kořen vb. *zbvati 'volať. hk
1008
tblěti
tblo
tblěti, tblějett 'tlít, kazit se, zanikat; modern, verder-ben, vergehen'
Vedle toho tranzitivum tbliti, tblitb 'kazit, ničit, hubiť, v Chil lxptc. tblei 'zkázonosný'.
Der.: tblěn(bn)-b 'tlející, práchnivející, smrtelný', v Supr lxi 'mrtvý', bestblěn(bn)-b, netblěnbtrb 'nedějící', 'neporušitelný, nepomíjející' (ř. átfOapmq), neutrum sg. ipl. substant. 'neporušenost, nepomíjejícnosť, lx Euchptc. netblějq 'nepomíjející', tblěnije 'zkáza, záhuba; pomíjivost, porušenost', v Nom lx ve spojení tblě-nija tvoři ti 'provádět potraty' (ř. q>dópm noisiv; v. Vašica, MMFH 4, 337), opoz. bestblěnije, netblěnije 'neporušenost, nepomíjej ícnosť (ř. áq>0apoia, v. Schumann 1958, 23 a 44), tblja 'zkáza, rozklad, tlení; rez; pomíjivost, porušenost', vEuchlx tblitel b 'zhoubce, ničiteľ; istblě-ti 'podlehnout zkáze, zaniknout, zetlíť, ptc. istblěqi, -JQŠtii 'porušitelný', istblěvajerm, tv., istbliti 'zkazit, zničit, zahubiť, istblěn(bn)-b 'porušitelný, pomíjivý', opoz. neistblěn(bn)-b, dále istblěnije 'zkáza, zničení, pokažení', neistblěnije, bezbistblěnije 'neporušitelnost, nepomíjej ícnosť; rastblěti 'propadnout zkáze, zhynout' s ipf. rastblěvati, v Gl lx substantivizované ptc. n. rastblěvbšeje 'slabé, nemocné (zvíře nevhodné k obětování)', rastblěnije 'Tkáza., záhuba', rastbliti 'zkazit, zničit, zahubiť; s-btblěti 'podlehnout zkáze, zetlíť, s-btblěnije 'zničení, porušení, zkáza'.
Kauz. -toliti 'mírnit, tišit, krotiť v. utoliti.
Komp.: vbsetblěnije 'úplná zkáza' (ř. óXsOpog), v Pa-úmvětrotblěnbrrb 'větremporušovaný' (ř. ävep.óq>Oopoc).
Exp.: Z csl. je snad r. /sŕ/éŕ' 'zetlít, shnít, zpráchnivěť (tak Šanskij II/7,131)apodleESBr 13, 284 téžbr. tlen 'tlení, rozpad, prach'.
Et.: Psi. tblěti > b. tléja, rak. tlée, ch. arch. tljěti, čak. tlět (Tentor, AslPh 30, 202), sin. tléti, slk. tlieť, stč. tléti, č. tlít, hl. tlač, tlíc, dl. tlaš (v luž. s přechodemke slovesům na -ati; v. Sch.-Šewc 1509), pom. tlěc (sq), pomsln. i tloc, kaš. arch. tklec, p. tleč, arch. i tlič, br. tlec', ukr. tlíty, r. tlet', s významy 'tlít, hnít, rozpadat se, práchnivět, trouchnivět' (ch. arch., slk. č. luž. vsi.), 'doutnat, hořet bez plamene, dohořívať (b. mk. sin. slk., č. arch., pom. p. ukr. r.), 'slabě svítit' (br.), 'tát (o sněhu)' (r. dial. SRNG 44,156), všude též přen. 'skrytě existovat, málo se projevovat ap.'.
Sloveso nejasné, různí se i názory na jeho výchozí význam.
• (1) Psi. tblěti *'v skrytu se rozpadať < ie. *telH- 'být tichý, mlčet'. (2) Psi. tblěti, tbliti < psi. tblo 'půda, prsť, prach'.
(1) V řadě výkladů je psi. tblěti *'v skrytu, nenápadně se rozpadať (Žuravlev 2005, lion) odvozováno z ie. *telH- 'být tichý, mlčet', z něhož je i lit. tyléti
'mlčet' (se sek. zdloužením -/-), tilti 'umlkat', stir. tuilid 'spí' (Trautmann 321, Fraenkel 1095, Sch.-Šewc 1508n, LIV 2001, 621 aj.). Persson 1912, 424 připojuje i něm. slili 'tichý, klidný' s s-mobile (tak i Pokorný 1062, Kluge-See-bold 703, Sch.-Šewc l.c). Trubačev 2004, 1, 313n nachází sém. vztah mezi 'tlít, rozpadat se, zanikať (o tlení, rozpadu, přidušení ohně) a 'být tichý, mlčet' i u dalších sloves (např. taiti a tajati aj.; v. tai, tajati). Jinak Furlanová in: Bezlaj 4,187, která z ie. *telH- odvozuje psi. nomen actionis *tblo *'utišení' —>■ 'utišení ohně, doutnání', odtud resultativní význam 'trouchnivění, tlení'; denom. je intranzitivum tblěti a tranz, tbliti.
Kurkinová 2011,184-187 odvozuje z uvedeného ie. kořene vb. tblěti, z něho pak subst. tblo '*(zetlelá) povrchová vrstva půdy, popel, prach' a obě slova má za termíny spojené se žďá-řením lesa. Za původní význam slovesa pokládá 'slabý projev činnosti, procesu', odtud 'doutnat, hořet bez plamene' / 'tlít, hnít, rozpadat se'; výsledkem obojího byla půda vhodná k setbě (v. i Kurkinová, EtnOnomEt 2009, 151, ESBr 13, 285).
(2) Jako denominativum z psi. tblo '(obdělaná) půda, prst" chápe vb. tblěti Martynov 1983,31 a podobně jako Kurkinová l.c. ztotožňuje významy 'doutnat, pomalu hořet' a 'tlít, hnít, rozpadat se' (v. tblo; sr. též Qtbh>).
Také Boryš 2005, 634 má vb. tblěti, tbliti za deriváty psi. tblo 'půda', za původní však pokládá význam 'trouchnivět, rozpadat se v prach'; význam 'doutnat, slabě hořet'je pak sekundární, související se světélkováním trouchnivějícího dřeva (shodně Snoj 2003, 768).
Jako slovo bsl., bez dalších ie. souvislostí, je vykládal Machek (1934, 34n a 1968 s.v. tliti): spojil je s lot. tilt, tilstu 'změknout, rozpadat se (o lnu)' (M-E 4, 189) a s lit. dúlti, duléti 'trouchnivět' za předpokladu sporadického střídání znělých a neznělých v bsl. (tak i Ondruš, JČ 10, 9, připouští E SUkr 5, 583).
Nepravděpodobná je příbuznost s ř. rékpa 'bažina' a arm. telm, tilm 'bláto' (Persson, BB 19, 263, Bugge, KZ 32, 67n); ř. slovo má Frisk 2, 870 za nejasné, arm. pak za přejetí z ř. - Mylné je spojení s lat. tilia 'lípa' (Loewenthal, WuS 10, 152), které je nejspíš přejato (Vaan 2008, 620), a s lat. tinea 'moľ (Solmsen, KZ 35, 478). ŽŠ
tblo, -a n 'země; Erde'
V SJS doloženo jen ve spojení na tblěch~b 'na zemi' (lx Supr). Podrobně o tomto spojení v csl. památkách v Aitzetmůller, Palaeobulg. 1,1, 32n. Miklošič uvádí tblo s význ. 'pavimentum', tj. 'podlaha z udusané hlíny nebo dlaždic' (MLP 992).
Der.: Jen rcsl. tblja 'země, půda' (Srez. 3, 1080, StrS 29, 372).
Komp.: Rcsl. tblolěganije 'ležení na zemi' (MLP, StrS l.c).
1009
tblo
tbmat
Et.: Psi. tblo > srb. tle, ch. tld, dial. i tldh (Tentor, AslPh30,202), sch. st. a dial. i tleh, tlev, tlej, tli (Rj 18, 395), sin. tlá (nom. pl. n.), dial. (po změně ti- > kl-) i klá, slk. dial., Č. dial. tlo i tla (původně nom. pl. k tlo, který byl chápán j ako f.; takMachek 1968, 645), plb. ťáb, luž. pom. stp. p. tlo, stbr. a br. dial., ukr., r. dial. tlo (SRNG 34, 156), s významy 'zem, (hliněná) podlaha, podlahové prkno' (sch. sin. luž. plb. stp., p. arch., r. dial.), 'základ (domu)' (br. dial. Scjašk., r. dial.), 'dno (chlebové pece, úlu)' (pom. p. stbr., r. dial.), 'strop' (slk. dial., č. dial.), 'prostor pod střechou stavení' (slk. dial.), 'pozadí (obrazu), podklad' (p. ukr.), 'obdělávaná půda, pole, humus, prach' (ch. sin., r. dial. Žitnikov, VFSL 125, Kurkinová 2011, 183). O doložení v sl. jazycích podrobně Aitzetmůller l.c.
Plb. ťáh pokládali Rost 1907, Olesch 1983, 3, 1260 aj. za přejetí ze střdněm. děle 'deska, podlaha'; odmítají Lorentz, ZslPh 1, 56 a SEPlb 872n.
Ve spisovné r. doloženo jen v adv. spojení dotiá 'do zakladu, úplně' (v. TolkSRJ); sr. též ukr. br. dotlá, stč. do tiaXv. (ESStč)aj.
Machek l.c. pokládá za původní význam 'prkno, podlažina' (pod. Degtjarev, VJa 1982, 1, 70: 'jednotlivá deska z dvojice'). Č. dial. a slk. dial. význam 'strop (z desek)'vznikl podle Machka tam, kde podlahu tvořila udusaná hlína.
• (1) Psi. tblo < ie. *telH- 'plochý; podlaha, deska'. (2) Psi. tblo ~ psi. tblěti.
(1) Nejčastěji je psi. tblo 'zem, podlaha' odvozováno z ie. *telH- 'plochý, rovná podlaha, deska' a spojováno s lit. tilěs 'desky v loďce na přikrytí mokrého dna', lot. tale, tah 'bělidlo (lnu)', tilát 'být rozprostřený k bělení, sušení', stprus. talus 'podlaha v místnosti', stind. tala- 'rovina, půda', arm. ťal 'krajina', ř. rnkía 'hrací nebo kuchyňská deska', lat. tellus 'půda, země' (z *telnos anal. podle rús), sthn. dil(i), dilla 'deska, půda', stangl. óille 'deska, podlaha', stisl.pil 'deska, dřevěná stěna', něm. Diele 'deska', stir. talam 'půda' aj. (v. Pokorný 1061, Fraenkel 1093, Mayrhofer 1986, 1, 637, Frisk 2, 892, W-H 2, 655, EWAhd 2, 644n, Vasmer 3, 110, Snoj 2003, 767, Boryš 2005, 634 aj.).
Sch.-Šewc 1509 vychází z ie. *(s)telH- 'prostírat se' —>■ 'prostírající se na zemi' —>■ 'pevně rozprostřený, udusaný', tedy 'udusaná podlaha' (sr. dl. pit. tla 'mlat, humno'); shodně Furlanová in: Bezlaj 4, 186, ESUkr 5, 583, ESBr 13, 285, s pochybnostmi Zubatý 1/2, 122.
(2) Martynov (1963,140 a 1983,29-31) pokládá tblo ""(obdělávaná) půda' a vb. tblěti 'rozpadat se' za zemědělské termíny archaického způsobu získávání půdy klučením a žďářením lesa (v. tblěti). Psi. tblo spojuje s lat. tellus 'země, půda', Tellus 'bohyně Země a úrody', se stir. talam 'půda' (v. výše) a za sl. výpůjčku považuje germ. slova: stangl. tilian, sthn. tilen 'obdě-
lávat půdu', gót. ga-tilon 'dosahovat, získávat', gatils 'vhodný' aj. (se sém. vývojem 'obdělávatpůdu, pěstovat' —► 'dosahovat úspěchu, úrody' —»■ 'vhodný'); tak i Golab 1992, 389. Et. slovníky germ. jazyků je však za přejetí nepovažují, v. Klein
2, 1617, Lehmann 344n, Kluge-Seebold 1999, 910, EWAhd 2, 646 aj.
Zcela jinak hodnotí uvedená germ. slova Abajev,
3, 293n, který je spojuje s oset. tilaeg 'obilí, úroda', s lat. tellus a připouští i souvislost se sl. tblo; podle jeho názoru jde o doklad skytských kult. kontaktů s kmeny germ., protoslovanskými, baltskými a pro-toitalickými.
Kurkinová 2011,183nmá tblo s významem *'(ze-tlelá) povrchová vrstva půdy, popel, prach' (sr. r. dial., br. dial. tlo 'hniloba, zetlelost, zetlelý hnůj' SRNG44,156, ESBr 13,285) zapsl. deverbativum z tblěti a shodně s Martynovem je řadí k arch. zemědělským termínům (v. tblěti). Po přechodu k plužnímu zemědělství byl termín tblo kontaminován a někde zcela pohlcen homonymními substantivy odvozenými z ie. *telH- 'rovná půda; deska' (v. i Kurkinová, EtnOnomEt 2009, 151). Jako homonyma je chápou i autoři ESBr l.c. Slabinou výkladu je nejasné tvoření deverbativa.
Kornilov, Sovetskoje finno-ugrovedenije 1, 55 (cit. podle Etim 1973, 61) se mylně domníval, že sl. tblo *'kamenná podlaha'je přejato z ttat; přesvědčivě odmítl Ľvov, Etim 1973, 61n.
Nostratické souvislosti ie. *telH- 'plochý' hledá Kaiser 1990, 114. žš
tbmal9 -y f. 'tma, temnota; Finsternis'
Der.: tbmbtrb 'temný', pl. n. tbmbnaja 'peklo, podzemí', tbmbno 'temně, nejasně', tbmbnostb 'temnota' (lxClem); tbmbnica 'žalář, vězení', tbinbničbrrb 'žalářní', tbmbničbnikb 'vězeň' (lxSupr); otbmiti 'zatemnit, zaslepiť; otbmbněti 'zatemnit se, stát se zaslepeným, oslepnout'; otbmbnjem, 'zatemněný, zaslepený';po-tbmbniti 'zatemniť; prětbma 'tma tmoucí, temnota' (lxNicod),prětbmbm, 'velmi temný'.
Et.: Psi. tbtna, všesl.: b. arch. a poet. támá, tma, rak. poet. terna, sch. táma, st. a poet. i tma, sin. terna, st. i tma (Plet), slk. č. tma, hl. čma, dl. šma, plb. ťamá, pom. cma, p. čma, br. c'ma, ukr. r. ťma, vše 'tma, temnota' (v p. jen stp., p. st. a dial.) a také 'můra' (pom. p.), 'mlha' (srb. dial. Rj, stsln. Snoj in: Bezlaj 4, 165), 'soumrak' (plb.), 'peklo' (b. st. Gerov) a další přen. významy.
Exp.: Z csl.je rum. temnic 'podzemní zimní včelín', temnitä 'žalář'(Tiktin 2001, 3,672).
• Psi. tbma < ie. *temH- '(být) temný, tmavý'.
Psi. tbtna, snad pův. deverbativum (Meillet 1902, 251, Slawski 1, 133, Vaillant 4, 244, Sch.-Šewc 141), skrývá
1010
tbiria!
tbStb
reduk. stupeň ie. kořene *temH- '(být) temný, tmavý'; nej bližší protějšek sl. slova představuj e lot. dial. ti ma 'tma', timt, timst 'stmívat se', rovněž v reduk. Stupni kořene (sr. M-E 4, 190, 192, Smoczyáski 2007, 670). Ie. kořen je hojně zastoupen i v dalších ie. jazycích: lit. témti, témsta 'stmívat se', tamsá 'temnota', tam-sús 'temný, tmavý', sthn. demar 'soumrak', dinstar 'temný, tmavý', stsas. thimm tv., lat. temere 'slepě, nerozvážně', tenebrae pl. 'tma', stir. temen 'temný, tmavý', temel 'tma', stind. támas- 'temnota, tma', av. tdmah- tv. aj. (sr. Pokorný 1063n, EWAhd 2, 573n s liter.). Snad je tento ie. kořen identický s ie. *temH- 'ochabovať (v. tomiti). Zda sem patří i psi. *těnb 'stín' (v. stěni.) a *tbtna 'velké množství' (v. ti>ma2), je nejasné.
Nostr. souvislosti hledal Illič-Svityč, Etim 1965, 368 aEtim 1966,319. bv
tbma2, -y f. 'deset tisíc; zehntausend' Vpl. také 'velké množství'. Psáno i tbma.
Ve spojení tbmami tbmy 'desettisíckrát'.
Et.: Psi. tbma > sch. st. tma, táma (Rj), sin. arch. terna, stč. tma (Jg, MStčS, Machek 1968,646), stp. p. čma, br. c 'ma, ukr. r. t 'ma, vše 'velké množství (lidí), houf, zástup'.
Et. málo jasné.
Častá je domněnka o přejetí z ttat. tuman 'mlha, tma' i 'deset tisíc, velké množství' (v. Radloff 3, 1518, 1798n, Räsänen498, 504; sr. Bezlaj 1967, 35, Leeming, SEER 56, 163, Ivanov, SbZaliznjak 720 a SUaz 12, 327): snad původnější forma tbma, doložená v stsl. a str. (SJS 4, 545n, Srez. 3, 1081n), byla prichýlená k domácímu sl. tbma 'tma' (Machek s.v. tma, Menges, ZslPh29, 130, Golab 1992, 408n, Havlová, SFFBU 45, 33n). Vasmer 3, 162 měl sl. tbma 'velké množství'jen za kalk ttat. slova (souhlasí Schneeweis, ZPhon 10, 398, ESUkr 5, 691). Stachowski (STC 10,445) má za pův. tvar tbma a vidí v něm přejetí z mong. turnď 'deset tisíc'.
Jiní v tbma 'velké množství' naopak vidí metaforické užití sl. tbma 'tma' (Weingart, ČMF 4, 164n, Skóld, v. Hujer, LF 52, 310 a IJ 10, 344, Fraenkel, KZ 54, 293 a IF 50, 98, Skok 3, 440, Boryš 2005, 106).
Ještě jiní mají sl. slovo za domácí, příbuzné s toch. A tmäm, B tumäne 'deset tisíc, velké množství' (Nehring, WuS 12, 282, Vernadsky, SbJakobson 1956, 398n), a někteří je pak dále řadí k ie. *teuH- 'nabývat na objemu', za předpokladu, že pův. je forma *tbma (v. tyti; Meillet, MSL 17, 292n, IJ 1, 19 a BSL 23/2, 114, S-A 1955, č. 1017, Vaillant 1, 136, Schelesniker, AnzslPh 4, 41, Aitzetmúller 1978,141). Toch. slova však byla spíš přejata z Írán. (sr. Adams 1999, 301 s liter.). bv
tblUbjailb v. thiimijani,
tbrnithb, -a m. 'řečík terebintový; Terpentinbaum'
(lxZach)
Řečík terebintový/Pistacia terebinthus je stredomorský keř nebo malý strom s opadavými listy, z jehož mízy se vyrábí terpentýn.
V paralelních textech je na stejném místě (Is 1,30) terovb ty. terovi.) a slanotokb (v. slanutbkb).
Et.: Přejato z ř. xspéfiivOoq 'Pistacia terebinthus' < xéppivOoq tv., slova původu předřeckého, možná substrátového. Tvar xepépivOoq je výsledkem buď analogie podle rýmového ěpépivOoq 'cizrna' (Chan-traine 1107, Beekes 2010,1470, přiklání se i Frisk 2, 881) nebo disimilace p - v (xéppivOog) —> /? - v (x£pé/3iv6og) (k tomuto typu disimilace sr. Schwyzer 1950, 1, 257).
Windekens 1952, 138 (podobně např. i Carnoy 1959, 259) považuje ř. répiuvOochspéfíivOoc za slova původu pelasgického, jejichž první část reflektuje ie. *deru- 'strom, dřevo', -inthosýz suf.
Prostřednictvím lat. terebinthus (< ř. repéflivdoc) se slovo rozšířilo ve stejném významu i do sl. jazyků, sr. například steh. (Rj), stč. č., p. řídké terebintaj. Ze střlat. adj. terebinthina (rěsi-na) (< ř. repefíívOivoc) bylo slovo přejato do sl. jazyků (přímo nebo prostřednictvím něm. Terpentin), sr. například sin. terpen-fin, č. terpentýn, r. terpentin aj., všude 'terpentýn, rozpouštědlo lakůap.'. 77
tbstb, -im. 'tchán; Schwiegervater' (lxEv)
Der.: tbšta 'tchyně (matka manželky)', tbstbn'b 'tchánův' (lxMeťn).
Et.: Psi. *tbstb > b. tást, mk. test, sch. sin. tást, sin. dial. test (Novák 1996, 157), slk. tesť, stč. test (MStčS), č. arch. test, tesť (SSJČ 3, 805), hl. st. čest (PM 99), stp. tešč, ciešč, p. tešč, br. cesc', dial. ces', cez' (SBrH), ukr. tesť, str. tbstb, r. tesť, s významem 'otec manželky', někde také 'otec manžela' (sin. slk. stp. p. ukr.), stp. též 'jiný příbuzný' (SStp 9,150).
Psi. je také f. *tbstja > b. täšta, mk. teš ta, srb. täšta, sin. tášča, dial. téšča, slk. st. řídké tesťa, tsťa (HSSJ 6, 48, Laliková, SR 54, 95), dial. tesťa (Laliková l.c), stč. tščě, čtě (MStčS), č. arch. těsta, hl. st. cesta (PM l.c.,Kral29), stp. tšcia, čcia, tcia, p. st. tešcia, br. céšča, ukr. téšča, str. tbšča, r. téšča, vše 'matka manželky', slk. řídké (HSSlk) a stp. p. ukr. také 'matka manžela', stp. i 'jiná příbuzná' (SStp 9, 222).
Českými novotvary jsou názvy tchán a tchyně. Ne zcela jasná je v nich změna -s- v -ch-. Podle Machka bylo původní -st nahrazeno „hrubším" -chan (Machek 1968, 642). Slawski považuje české tchán za hypokoristikum se sufixem -am> k základnímu tbstb (SK 1, 130).
Etymologie není zcela jasná. Většinou se uvádějí
1011
tbStb
tbStb
dva výklady:
• (1) Psi. *tbstb < *tbt-tb ~ teta 'teta'. (2) Psi. *tbstb ~ i. TÍKzeiv < ie. *tetk- < *tek- 'plodit, rodiť.
(1) V psi. *tbstb je hledán reduplikovaný lalický kořen označující příbuzné osoby: sr. psi. teta (v. tett-ka), ř. homér. vok. xena 'otec', lit. tětis, lot. těte tv. a stprus. thetis 'děď (v. 11'jinskij, AslPh 34, 14n, Mladenov 646, Isačenko, Slávia 22, 76, Machek l.c., Slawski, SK 2, 49, Černých 1993, 2, 241 aj.). Psi. *tbstb představuje reduk. kořen *tet- se suf. -n>, podobně jako u *svbstb 'manželčina sestra' či *zetb 'zeť' (k sufixu v. Slawski, SK 2, 49, Matasovič 2014, 46). Iľjinskij l.c. předpokládá suf. -stb- < ie. *st(h)i- 'stáť.
Za příbuzné sl. slova bývá někdy pokládáno stprus. tisties 'tchán' (MEW 370, Matzenauer 2009,134, Endzelms 1943, 265, Vasmer3,100,Boryš2005,630,Mažiulis4,195), spíše všakjde o přejetí ze sl. (Briickner, AslPh 20, 487, Trautmarm 1910, 449, Milewski, SlOc 18, 34, Smoczyňski, IF 94, 32 ln; nevylučují Trubačev 1959, 127 a Snoj in: Bezlaj 4, 155).
Šaur 1975, 50-53 pokládá *tbstb za izolované sl. slovo, které nijak nesouvisí se subst. teta.
(2) Podle jiného výkladu je sl. *tbstb příbuzné s ř. xÍKxeiv 'rodit, plodiť (sr. ř. tskvov 'dítě'), jež má nejbližší protějšky v germ.: sthn. degan, střdněm. degen 'chlapec, muž, hrdina, bojovník', fran. tichter 'vnuk', stangl. thegan 'chlapec, muž', střniz. degen, deigen 'panoš, rytíř, královský syn' aj. R. a germ. slova jsou odvozována od ie. kořene aoristu *tetk-'vytvořit, vyrobiť, jenž vznikl reduplikací pův. *tek-'plodit, rodiť (sr. Lavrovskij 1867, 66n, Delbriick 1889, 533, Hirt, IF 22, 85, Trubačev 1959, 125n, Cooper, SEC 14, 167, EWAhd 2, 560n, Orel 2003, 418, Pokorný 1057, LIV 2001, 618 a 638n). Psi. *tbstb by potom bylo možno pokládat za pokračování tohoto ie. kořene v redukovaném stupni.
V souhlase s uvedenou formální rekonstrukcí psi. *tbstb < *tek- 'plodit, rodiť lze předpokládat původní význam 'rodič manželky' (podle Trubačeva 1959, 126 je psi. *tbstb 'tchán'výsledkem sekundární terminologizace původně obecného významu; souhlasí Cooper l.c).
Blažek (red. poznámka) uvažuje o rýmové dvojici *svbstb 'stojící u svých' (sr. svoi) - *tbstb 'stojící u „těch"', vyjadřující protiklad endogamního a exogamního vztahu. jk
1012
Hl_"i
U
ut prep. s gen. 'u, při, vedle; bei, neben'
Ve spojení se subst. nebo pron. označujícími osobu, od níž se něco žádá, očekává nebo která něco koná, má význam 'od, u' (prosí u mene i damb ti; knštaacho s q u nego), v pasivu (uslyšano bodeťb u ig'emona), dále předložkové spojení ukazuje na osobu, v jejíž moci nebo vlastnictví něco je (u tebe jestb drbžavd), ve spojení u kogo (bytí) 'mít, vlastniť (byšq u mene pota); v Supr lx ve spojení u prělbsti bytí 'uvádět se v omyl, klamat se' (v. StbálgR2,1011).
S ak. a lok. se pojí zejména v srbcsl. památkách, v nichž je fonet. variantou za pův. vt>; u s ak. vyjadřuje místo 'v, do' (slězosta oba u vodu), čas 'na, v' (u věki věkorrib, u pnvi dbnb), způsob (u istinu reče), výsledek děje (reku u krbVb prělagajeťb); s lok. má význam místní 'v' (sědětí u tmě), 'mezi' (bě mlbva veliká u voinich-b), dále časový 'během, za' (u dbne uče vb crbkvi); v Hilf lx u sebě bytí 'přijít k sobě' aj. (v. SJS 4, 569-572, Herodes, Issl 353, StslS 718naj.).
Et.: Psi. u s gen. > b. mk. sch. (řídké, v. Miletič, NJ 1, ll2n), slk. č. u, stč. i hu, hl. jen dial. hu, dl. řídké wu (v. Sch.-Šewc 1694n), plb. ailau (v. Polaňski, LP 6, 162n), pom. wu, p. u, stp. i hu, br. u, ů, ukr. u, uv, r. u; všude vyjadřuje místní blízkost 'u, při, vedle', dále místní nebo jinou příslušnost (sch. u njih, č. pracovat u dráhy, r. stojáťu ruljá, též v slk. kaš. p. br. ukr.), také se spojuje s označením osoby, od níž se něco žádá nebo očekává (např. č. prosit u boha, ukr. ne pozyčaj u susida rozumu, též v slk. p. r.), dále vyjadřuje posesiv-nost, často ve spojení s tvary vb. bytí (např. r. u menjá (jest), též v b. mk. sch. p. br. ukr.), průvodní okolnosti (č. besedovat u vína) aj. Sém. přehled v. Kopečný, SB 1, 257-261; o č. st. a dial. u v. Kořínek, NR 15, 40n, o p. prep. u a o konkurenci dalších prep. v. Kucala, JP 40, 250-261, o alternaci u :vb\ mk. dial. v. Markovik, RS 62, 77-91; význam této prep. v r. ve srovnání s č. sledují Mrázek - Brym, SFFBU 10, 99-118.
Prep. u s ak. a lok. je v sch., stč., č. arch., br. a ukr. fonetickou variantou prep. vt>. S ak. vyjadřuje směřování 'do, na' (např. stč. u boj, br. u chatu, ukr. itý u místo), čas 'za, v' (sch. u početak, ukr. u svij čas), cíl činnosti 'na' (sch. iči u lov), 'mezi' (sch. u svoje pride) aj.
Prep. u s lok. vyjadřuje místo, prostředí 'v' (sch. u šumi, br. ů škole), čas (sch. u januáru), způsob (sch. u šali, č. arch. u vytržení), zřetel, příčinu, prostředek 'v, kvůli, pro' aj. (v. vb).
Všesl. a produktivní je prefix u- u sloves, neproduktivní u jmen: ubog-b (v. ubogi>), udobb (v. udobb), ukruch-b (v. sbkrušiti). Prefix má význam odlukový (ten je shodně pokládán za výchozí i pro prep.), sr. stsl. uběgati, sin. dial. ukrást, p. uišč aj., dále vyjadřuje malou míru (např. slk. upíjať), směr shora dolů (stsl. ugiobiti, sin. usédati se), dokončení činnosti a dosažení cíle (stsl. ubiti, uběliti, urězatí, sin. ubláži-tí, r. ubít'), schopnost vykonat nějaký děj (č. unést, slk. udvihnúť), častý je význam perfektivizující (stsl. ukryti, uviděti) aj. K sém. vývoji prep. i prefixu u(-) v. Ma-chek 1968, 665, Kopečný, SB 1, 261, Zimmer, SbKeipert3,134, pozn. 3; o č. st. prefixu u- s přihlédnutím k polštině v. Svoboda, SlavP 6,123n, o slk. prep. u Jánošík, SR 6, 29n; k významu stsl. prefixu u- za ř. ovv- Jefimovová, Slavj 2004, 4, 38.
V sin. zanikl hláskovým vývojem rozdíl mezi pref. a-av-; v knižním jazyce však byl obnoven podle vzoru csl. (v. Ramovš 1935, 2, 134, Snoj in: Bezlaj 4, 254).
Psi. u je příbuzné s balt. prefixem au- (lit. au--moněmis 'bezvědomí', lot. au-manis 'nesmyslný', stprus. au-minius 'sklíčený'), lat. au- (au-feró 'odnáším'), stir. ó, úa 'od, z', germ. *au- (gót. au-pe-is 'vzdálený, pustý', stsev. au-visli 'škoda'), ř. av 'znovu' (ai-xáneiv 'zdvíhať Hes., av-oiog 'prázdný, marný'), het. u- 'sem', luv. au- (aui- 'přijít'), vše z ie. *au- (< *H2eu-) 'dolů, pryč, od'; z jeho rozšířené podoby (*aue) je stind. áva 'dolů, pryč' (v. Trautmann 16n, Kopečný, SB 1, 261n, Toporov 1, 157n, Smoczyáski 2005, 30n, Matasovič 2009, 46n, Vries 1962,17n, Lehmann 52, Kloek-horst 2008, 909, Pokorný 72n, Blažek, LgBrun 49, 19, Witczak, SbBoiyš 107 aj.
Další souvislosti jsou méně jisté: Krahe, IF 49,273 aIF65,118 nachází pref. au- v ilyr. vlastních jménech, Persson, KZ 48, l33n v lat. ve-sfígium 'stopa, šlépěj', W-H 2, 769 a Witczak l.c. i v lat. věscor 'živím se' (< *vě-ěscor; odmítá Vaan 2008, 669), Brugmann, IF 13, 160nve stind. oganá- 'osamocený' (s výhradami připouští
1013
ubrust
Mayrhofer 1986, 1, 276n).
Polák, CMF 32, 132n upozorňuje na kartv. ablativní prefix u- (u-namod 'bez otce', u-purod 'bez chleba'), který hodnotí jako paralelní. žš
u2 interj. emocionální 'ach, ó; ach'
Doloženo jen ve spojení u gore nebo u ljutě nibněl vame 'ach běda mně/vám'.
Var.: V Supr lx ju.
Et.: Podobné interjekce, vyjadřující různé citové stavy (bolest, hněv, strach, nespokojenost, údiv ap.), jsou v dalších sl. jazycích (b. mk. u, uu, sch. u, úh, sin. ú, slk. č. u, ú, u - ú ap, stč. uh(e), uho, uhu MStčS, p. vsi. u, uu) a v řadě jazyků ie.: např. lat. au, sthn. au aj. Hledání ie. východiska je však u instinktivního vyjádření pocitů pochybné (v. Vasmer 3, 168, ESUkr 6, 9, Pokorný 71, EWAhd 1, 393n; v. též rozšířené uvy, sr. uva). žš
u3 adv. a part. v. ju
u- v přejatých slovech v. též u-
uběgnoti v. běžati
ubo konj. konkl. 'tedy, takže, atak, proto; also, dann, und so, daher'; part. adjunkt, 'a, i, pak, tedy; und, denn,so, nun'
Konj. má dále význam explikativní až kauz. 'totiž, vždyť, neboť, přece' a adverz. až konces. 'ale, však, ovšem, přesto'; ve spojení s dalšími konj. ašte ubo 'jestliže však, jestliže pak', (těmb) že ubo 'takže', bo ubo 'neboť', obače ubo 'ačkoliv' aj. V korelaci ašte li - (toltogda) ubo 'jestliže - pak/tedy', ašte li ni - ubo poně 'jestliže ne - pak aspoň', ašte (u)bo - ubo 'jestliže tedy
- pak' aj. Part. má též význam afirm, grad. a koroborativní 'právě, zajisté, ovšem, nuže, tedy', ve spojení s další konj. zesiluje její význam: igo ubo 'proto tedy, atak' (v. igo2), neže ubo 'ale ne' (v. neže) ap, v korelaci uvádí věty adverz. ubo - želalnelobačelubo 'zajisté - ale', 'sice
- ale' ap. Dále má význam modálni 'snad, asi, ve spojení s pron. indef. '-koliv' (např. čbto ubo 'cokoliv') ap.
Konj. a part. ubo má v řadě dokladů těžko určitelný význam, často je obtížné rozlišit, jde-li o konj. nebo part. (v. SJS 4, 577). Někdy je nadbytečná, zejména stojí-li na místě ř. modálni part. áv, protože v stsl. je modalita vyjádřena slovesným tvarem, nejčastěji kondicionálem (v. Bauerová, SbTrávníček 99n, MiscB 7-11).
Var.: Řídce psáno i ubu.
Et.: Doloženo jen v stsl. a csl.
Spřežka z part. u a konj ./part. bo (v. ju, bo, Kopečný, SB 2, 714n). žš
ubogt adj. 'chudý, nuzný; arm, elend'
Přen. 'nicotný, nepatrný, ponížený'; substantivizo-vané uboge/ubogyi 'chuďas, ubožák'.
Der.: Kauz. ubožiti 'činit chudým, ochuzovat', pref. oubožati, v Supr lxobeubožati 'zchudnout',pouboža-ti se 'dělat se ubohým, ponižovat se'; subst. ubožije 'chudoba, nedostatek', ubožbstvo tv, v Supr lx 'nepa-trnost, ubohost'.
Ľvov srovnává stsl. ubogi, s ništb, bědbm a malomoštb a dochází k názoru, že adj. ubogbje moravismus (v. Slovo 25-26, 151-166).
Et.: Psi. uboge > b. ubóg, sch. úbog, sin. ubôg, slk. úbohý, stč. č. ubohý, hl. bohi, dl. bogi, st. dial. wbogi, wubogi (v. Starosta 532, Sch.-Šewc 48 a 1584), kaš. ubogi, p. ubogi, br. ubóhi, ukr. ubóhyj, r. ubógij (Zimmer, SbKeipert 3, 134 je mylně pokládá za přejetí z csl), s významy 'velmi chudý, nuzný' (b. sch. sin, slk. st. HSSlk, stč. luž. kaš. stp. p. vsi.), 'ubohý, slabý, politováníhodný' (b. sch. sin. slk. č. luž. stp. br.), 'nešťastný' (č. stp, p. dial.), 'chatrný, špatný' (č. p. vsi.), 'zmrzačený, neduživý (br. r.), též přen. 'podlý' (stč.), 'duševně omezený' (br. ukr.) aj.
Složeno z pref. u- s privativním významem 'od, pryč' (v. Uj) a subst. *boge '(dobrý) úděl, bohatství, štěstí' (v. bogi», bogatb). Pův. význam 'zbavený (dobrého) údělu' —> 'bez majetku, bez síly ap.' (v. Hujer, LF 46, 187, Snoj in: Bezlaj 4, 254n, Boryš 2005, 660, Žuravlev 2005, 61n, Zimmer, StCeltSl 3, 7 aj, sr. též syn. nebogb).
Stsl. podoby potvrzují předpoklad psi. ubogb; rekonstrukce psi. *obog-b, kterou uvádějí Lukinovová, SlMov 1983, 100, ESUkr 6, 12 aj, je mylná.
Gamkr.-Ivanov 1984, 201 uvádějí k psi. u-bogy, ne-bogb jako paralelu het. a-šiuatt- 'ubohý', což zpochybňuje Kloekhorst 2008,221. žš
uboi v. biti
ubrust, -am. 'rouška, šátek; SchweiBtuch'
Spec. liturg. 'korporál (rouška, která se klade při mši pod kalich)' (lx CanMis), ve spojení svqtyi ubruse 'sacrum sudarium, sacrum mantile (tj. rouška s otiskem Kristovy tváře)' (lx Šiš).
Der.: ubrusbCb 'zástěra; šátek, rouška'. Et.: Psi. ubruse > b. dial. ubrus (RBKE), mk. ubrus, sch. ubrus, sin. dial. ubrus (Plet. 2, 707), stč. (ESStč) č. ubrus, ukr. arch. a dial, r. arch. (SSRLJ) ubrus; s o-ovým pref.: b. dial. obrús (BTR), mk. dial, sch. slk. stč. (ESStč), č. dial, stp. p. obrus, sin. obrús, br. abrús, ukr. dial, r. dial. (SRNG 22, 213) obrús, s význ. 'plátno sloužící k utírání, ručník' (jsl. stč. č. r.), 'pokrývka hlavy, šátek' (mk. slk. p. r.), 'pokrývka
1014
ubrust
udariti
stolu' (slk. č. stp. p. br. ukr.), též 'plachta (na trávu)' (slk.)aj.
Pref. postverbale od *brusiti 'otírat, strouhat, škrabat ap.', o-stupňového iter, tvaru verba doloženého v obrysati, csl. brbsnoti (Bern. 1,89n, Vasmer 3,170, Skok 1, 211n, ESUkró, 12; další výklad v. obrysati). Dublet-nost pref. u- a o- (Boryš 2005,376 připouští i ob-) může být původní, nelze vyloučit ani asimilaci o - u> u - u. Pův. tedy 'to, čím se otírá, drhne' s pozdějším zúžením a přenesením významu; se stejnou sém. motivací v. brysalo.
Machek (1968, 407, 519, SFFBU 1, 85) vykládá č. dial. obrus (> asimilací ubrus) jako postverbale od obrusať 'udělat třásně na okraji plátna', jež odvozuje od rusati < *rup-sati (sr. něm. raufen, rupfen). Málo pravděpodobné.
Podle Mladenovové (SIFil 19, 252) bývá stsl. ubrusy někdy pokládáno za bohemismus, což je nepravděpodobné vzhledem k rozšíření ve sl. jazycích. ab
učestije v. češu.
učestiti v. čestb
u Četi v. načetí
učitati v. čisti
učiti, -itb ipf. 'učit, vyučovat; lehren, unterrichten'
Také 'kázať, 'říkat, mluviť, 'poučovat, povzbuzovat, nabádat, napomínať, refl. 'učit se, vzdělávat se, být vyučován, vyučit se', 'zvykat si', 'uvažovat, přemýšlet', ptc. učqfi) 'učitel, kazateľ.
Der.: učenije 'učení, vyučování, povzbuzování, napomínání', 'učení, nauka', 'poučení, naučení, ustanovení, přikázání, příkaz', 'dogma', 'učení, studium'; 'učenost, vědění, věda', učeni, 'učený', 'týkající se nauky, učení', ve VencNik i nom.pr., v Bes učeni, ki>n 'iganrb 'vzdělaný', neučeni, 'neučený', učenikb 'žák, učedník', s-bitčenik-b 'spolužák', učeničb 'učedníkův', učenica 'žákyně, učednice', učilište 'škola'; učitel b 'učitel, mistr', v Bes čelesbnyi učitel b 'velekněz', učiteljevb 'učitelův', učiteľbtrb 'schopný, způsobilý k učení', 'poučný', 'učitelský', učiteľbstvo 'učitelství, učitelský úřad', 'učení, vyučování', učati 'učit, vyučovat, kázať (lxBes); izučiti sq 'vyučit se' (lx NomUsť); naučiti 'naučit, poučit, vyučiť, 'přemluvit, navést', naučenije 'učení, nauka', 'naučení, napomenutí', 'zvyk, obyčej', naučeni, 'poučený', nenaučeni, 'neučený', naučati 'učit, poučovať; poučili 'poučiť, refl. 'uvážit, promyslet',poučenyi 'zamýšlený' (StslS 492 s.v. poučiti), poučenije 'poučení',
'navádění, ponoukání', 'přemýšlení, rozjímání',po-učati 'nabádat, poučovať, refl. 'rozjímat, uvažovať, poučanije 'poučování, povzbuzování, napomínání' (lx Bes), poučaliv-b 'poučující, schopný poučovať; proučiti sq 'naučit se' (lxMetli),proučenije 'cvičení', proučati 'vyučovať, proučanije 'cvičení' (lxChrisť).
Komp.: bogoučeni> 'od Boha naučený' (ř. ôeoôíôaK-toc, Schumann 1958, 29), mi>nogoučeni> 'veleučený' (ř. noXvp.a6rjQ); zakonoučitel b 'učitel zákona' (ř. vouoôiôáo-KaÁoc., Schumann 1958, 63), dobroučiteľbnica 'učitelka dobra' (ř. r\ KaXoôiôäoKaXoq).
Exp.: Z csl. je strum, poučenie 'duchovní naučení', rum. nauč 'prostoduchý, zmatený', učenic 'žák, učedník' (Rosetti 1954, 43n, Tiktin 2001, 2, 780 a 3, 176, 793).
Et.: Psi. učiti, všesl.: b. úča, mk. učí, sch. účiti, sin. učiti, slk. učiť, č. učit, hl. wučič, dl. wucyš, plb. vaucět, pom. učěc, p. uczyč, br. vučýc', ukr. učýty, r. učiť, vše 'učiť, b. mk. sch. i 'učit se'. V. i vyknuti.
Sl. učiti nachází srovnatelné výrazy v jiných ie. jazycích: stprus. iaukint 'cvičiť, lit. jaukinti 'krotiť, júnkti 'zvykat si', lot.jaucět 'zvykaťjw&r 'zvykat si' (s málo jasným, snad sek.y'-), stind. úcyati 'je zvyklý, zná' (pochybnosti u Mayrhofera 1986,1,277), khotan. nyus- 'učit (se)', SOgd. ywc- 'učiť (podrobně Cheung2007,216n), gót. biuhts 'zvyklý', arm. owsanim 'učím se', stir. dou-ccim 'rozumím' (pochybnostiuVendryse,U-13n). Na tomto základě pak lze rekonstruovat ie. *HJeuk- 'zvykat (si), učit (se)' (sr. Pokorný 347, LIV 2001, 244n).
Nejisté je spojení s ř. sôta/Xog 'bezstarostný, klidný' (v. Frisk 1, 477, Beekes 2010, 398) a lat. uxor 'manželka' (Kohen, IzvORJS 23/1, 21n, Meillet, BSL 32, 8n, Benveniste, BSL 35, 104n, E-M 758n). Windekens (1976, 343) sem řadí i toch. A oske, B oskiye 'dům' (proti Adams 1999, 128). bv
UČbStiti V. ČbStb
udariti, -itb pf. 'udeřit, zasáhnout; schlagen, treffen' Také 'postihnout, raniť. V Nik CanMis var.Venc i udbriti.
Ve spojení udariti kogo za lanito I vi> lanito I za ucho 'dát políček, pohlavek'.
Csl. udán,, udán 'úder' (MLP).
Der.: udarjenije 'políček', udarjati 'bít, tlouci', udarjanije 'políček'.
Et.: Psi. udariti > b. udárja, sch. udariti, sin. udariti, br. udáryc', ukr. udáryty, r. udárit', vše 'udeřit, uhodit, zasadit ránu'.
Psi. udariti představuje kauzativum se zdlouže-ným o-ovým stupněm vb. kořene *der- 'rvát, drát, dříť (v. dbrati); vedle toho jsou doložena kauzativa s týmž významem od základního stupně tohoto ko-
1015
udariti
udobb
řene: slk. uderiť, č. udeřit, hl. dial. derie, dl. deriš, p. uderzyč, příp. výsledky sek. vyrovnávání: mk. udri, sch. údriti, sin. st. a dial. údriti (Plet., SSKJ, Snoj in: Bezlaj 4,257), slk. udrieť, č. dial. udřeť (Bavtoš 1906) (sr. Vaillant4, 178, Snoj in: Bezlaj 4, 256n). Machek (s.v. udeŕiti) zde naopak viděl denominativa od nomin actionis udan> (> csl. udan>, b. zít/ar, mk. udar, sch. zM5r, sln. zztzar, vsi. udár; p. udar<r.,Boryš2005,662), resp. udbľb (> sln. dial. uder Plet., slk. č. úder). V každém prípade se lze domnívat, že výchozím významem slovesa bylo 'zasadit ránu tak, že se rozedře kůže, ale kosti zůstanou celé' (Machek l.c). bv
udelěti, udolěti v. odolěti
uděbnoti, -neti 'vyčíhat, vypátrat; auflauern, nach-forschen' (lx Supr)
Doloženo jen jako ptc. pf. pas. uděbenb (Supr 135, 2n).
Et.: Hapax legomenon, prefixát ve stsl. nedoloženého vb. děbnoti, jehož reflexemi jsou b. débna 'číhat, slídit, stopovať, mk. debne, s asim. demne 'číhať (RMJ).
Psi. dial. děbnoti je inchoativním formantem -no- (BER l, 329 a 330, SK 3,106-107 a 159) pravděpodobně utvořeno od vb. děběti (s jiným kmenotvorným afixem též nověji děbiti, iter. děbati): b. dial. débja 'krást se, plížit se' (BTR 515), déba 'sledovat, pozorovat potají' (BDial 6,166), sch. dial. debäti 'být na stráži, hlídat, číhať, dijebati tv. (sch. citováno podle SK 3,159), srb. dial. děpsti děběm 'krást se (při lovu); číhat ap.' (Rj 2, 339, dolož, jen reliktově v préz. tvarech; podle SK l.c. < psi. *děpti, iter. děbati, podle Skoka 1, 392 neznámého původu), r. dial. debéť 'soustředěně se něčím zabývať, djabéť 'dlouho zůstávat na jednom místě v očekávání něčeho', přen. 'neodbytně se dožadovat něčeho', djabíť 'dlouho zůstávat na jednom místě' (vše SRNG) aj.
Spojení s významově velmi blízkým psi. dybati, o němž uvažují někteří autoři (Berneker 1, 248, Otrebski 1948, 273, SK 1, 106), je z hláskových důvodů problematické (Otrebski l.c. nepřesvědčivě vysvětluje koř. -y- kontaminací psi. děbati s psi. dygati, sr. p. dygač 'uklánět se', r. dial. dýgať 'ztrácet stabilitu, kymácet se, ohýbat se pod náporem něčeho ap.' SRNG). V. i SK 5, 197n.
Původ nejasný, shoda není ani v rekonstrukci psi. výchozí formy, resp. v kvalitě jejího koř. vokálu.
Formálně nejblíže je sl. výrazům stind. dabhnó-ti 'poškozuje, zraňuje; klame, uvádí v omyl', av. dab- 'podvádět, klamať, oset. dawun 'krásť aj. (< ie. *dhebh- 'poškodit, zkrátit ap.' - sr. Pokorný 240, Mayrhofer 1956, 2, 17n, LIV 132, všichni bez sl. materiálu), jak postulují např. BER 1,330, SK 3,106, Trubačev, SM
4, 203. Toto spojení však naráží na formální i významové nedostatky. Není jasný význ. vývoj sl. slov a potíže činí též koř. vokalismus. Jsi. doklady svědčí o koř. -ě- v psi., to však neodpovídá ie. koř. -e-. Z toho důvodu Trubačev (i.e.) rekonstruuje psi. východisko s e-ovým koř. vokalismem (podle Trubačeva I.e. by mohlo jít o expr. tvoření, příp. - s pochybnostmi - o pokračování ie. *dhebh-). Podobně má i Merkulovová, Etim 1968, 83-86, podle níž je psi. *deběti denom. od *debi> 'dřevěný klín, kolík' (sr. r. dial. děb 'hraniční mez, předěl aj.' - SRNG), to pak pokládá za derivát od vb. *debati 'lámat, rozbíjet' (přijímá Toporov s.v. debica; odmítají autoři SK 3,106n). Význ. vývoj vysvětluje takto: 'sedět nehybně' (sr. r. sidéť děbom) —► 'usilovně se něčím zabývať —»■ 'trpělivě čekat, číhat na někoho'.
Z hláskových důvodů je málo pravděpodobná souvislost s germ. výrazy jako stsev. tcepr 'opatrný, rozvážný; těsný aj.', švéd. dial. tápa 'lehce se dotýkať, nor. dial. tcepa tv. (Berneker 1, 191, Mladenov 123), něm. tappen 'jíttápavě', ertappen 'přistihnout, dopadnout' (BER 1, 330), které se obvykle vysvětlují jinak (sr. Jóharmesson463a Pokorný 176n, Kluge-Seebold 2002, 906 aj.). hk
udobbadv. 'snadno, lehce; leichť; 'vhodně, užitečně; geeignet, nützlich'
Adj. udobb aindekl. udobb 'snadný, lehký' (k obtížnému rozlišení adjektiva od adverbia sr. Birnbaum-Schae-ken57n, 101); ve spojení udobb jestb 'je snadné', kompar. udoběje jestb.
Der.: adj. udobbnb 'snadný, lehký', kompar. udo-bbněje jestb 'je snadnější'; adv. a adj. indekl. neudobb 'obtížně, nesnadno', ve spojení neudobb bytí 'být nesnadné, nemožné'; adj. neudobb 'obtížný, nesnadný' (lxBes), neudobbnb 'nesnadný' (lx VencNik), adv. ne-udobbně 'nesnadno'; neudobije 'nesnáz' (lx Clem); udobizna (psánoudobezna audobězna) 'lehkost, snadnost, prostota' (VencNik).
Exp.: Z csl. je podle Skoka (1, 420) alb. udob 'lehký, snadný'(sr. i Orel 1998, 482).
Et.: Stsl. udobb nemá přímé protějšky v ostatních sl. jazycích. Ve str. je doloženo adv. neudobb 'obtížně, nesnadno' (StrS 11, 330), v r. jako archaismus ve spojení neudób 'skazújemyj 'nevhodný (k proslovení)', sr. i hovor, a dial. neudób ' f. 'neúrodná půda, půda málo vhodná pro zemědělství' (BAS 12,328, SRNG 21, 190); bežnejšou v r. další deriváty, zejm. (ne)-udóbnyj '(ne)vhodný, (ne)pohodlný'. Nelze vyloučit, že uvedené r. výrazy jsou csl. původu.
Sch. údoban 'pohodlný, příjemný' a sln. udóben 'pohodlný' jsou buď z r. nebo z csl. (tak Snoj in: Bezlaj 4, 256; Skok 1, 420 u sch. slova předpokládá spíše csl. původ).
Stsl. udobb představuje reliktový typ z-ových ad-
1016
udobb
ugasiti
verbií, ve stsl. produktivní; jeho přesným protějškem je stsl. bezdobb 'nadarmo', v. bezdobb. Vyjít lze z pův. *u doby pův. 've vhodnou dobu' —>■ 'vhodně aj.' (v. Uj, et. výklad v. dobľb a podoba). if
udovoliti, udovbliti v. voliti
udovblěti v. dovblěti
udrožiti 'upevniť (lxParim)v. drogi
udušije, -ija n. 'dušení, záducha; Würgen, Atemnot' (lxBes)
Et.: Hapax legomenon, deverbální subst. tvořené suf. -ife zřejmě od nedoloženého vb. (u)dušiti.
Psi. dušitildusiti > b. dusá, rak. duši, sch. duši ti, sin. dušíti, slk. dusiť, stč. dusití, č. dusit, dial. i duš'yč' (Lamprecht 1963, 36), hl. dusyč, dl. dušyš, pom. děšěc, stp. p. dusič, br. dušýc', ukr. dušýty, r. dušíť, dial. též dusit' (SRNG 8, 273), vše 'tisknout hrdlo, znemožňovat dýchání, rdousit, škrtiť, dále též 'trápit, trýznit, utlačovat, utiskovat' a další přen. významy.
Psi. dusití je kauzativum tvořené suf. -iti od vb. *dbchnoti. Zsl. inovací jsou tvary se -s- (snad analogií podle préz. - SK 5,113). Ve vsi. jde v případě slov se -s- zřejmě o polonismy (Trubačev, SM 5, 165), podle Otkup-ščikova (Balt 24/1, 1988, 15) jsou to výpůjčky lit. dial. dusýti xv. Zubatý (1/2, 96) považuje psi. dusití naopak za archaismus vzešlý z primární formy *dves-l*dvos-, proto podle něj nedošlo ke změně s> ch (odvolává se přitom na lit. dvésti 'vydechnout duši'). Přijímá Slawski 1, 181 (odmítají SK I.e., Trubačev I.e.). SI. lexémy lze srovnat s obdobně tvořenými lit. dúsinti 'rdousit, dusiť a dústi 'zadýchat se' (Anikin 1998, 278n).
Málo pravděpodobně Machek 1968, 135, který vyvozuje psi. dusiti z psi. *do(b)-sati (-š- v jsi. a vsi. tvarech má za mylné). Toto primárně s-ové intenzivum je podle něj zachováno v něm. Dampf 'dusnost, dýchavičnosť a dämpfen 'tlumit, oslabovat, dusit(maso)'. Význam 'dusit maso'uč. dusitiashi. dušitijevšsk spíše kalk něm. dämpfen (Bezlaj 1, 123, Rejzek 150).
Et. výklad v. dichnoti. hk
udb, -am. 'úd, část těla; Glied, Körperteil'; pi. 'útroby; Eingeweide'
Další významy: 'penis', pl. i 'tělo', dále 'článek (prstu)', 'část, díl' (ve spojení rastesati na udy). Psáno i od- (Euch), jud- (Slepč Mak). Doloženy jsou i ii-km. tvary. Der.: Adj. rel. udbn-b.
Et.: Psi. ud-b > b. arch., mk. zř. (MkR 508) ud, sch. úd, sin. slk. stč. č. úd, kaš. stp., p. arch., r. arch. ud; též
sch. stč. (ESStč), ukr. dial. údo, p. udo, br. dial. udá, VÚda (SBrH; podle ESBr 2, 210 je však vúda zřejmě přejato z p.), s významem 'část těla, končetina', dále 'penis' (sch. sin. č.), přen. 'čásť, 'kousek', 'člen' aj. V kaš., p., ukr. a br. se význam zúžil na 'stehno', v kaš. též 'bedro, kyčel' (sr. Budziszewská 1965, 41).
Nejasné. Nej pravděpodobnější jsou tyto výklady: • (l)Psl. udb<ie. *au- 'pryč' + *a7zo-< *dhě- 'položit,klásť. (2) Psi. ud* < ie. *eudh- 'mohutnět'.
(1) Nejčastěji se vysvětluje z ie. *au- 'od, pryč' + vb. kořene *dhě- 'položiť v nulovém stupni (v. ut a dětij), podobně jako např. sodb 'soud' < ie. *som 'dohromady' + *dhě- (v. sodij, sr. pridi, nadi). Původní význam byl tedy 'to, co je položeno pryč (od těla), něco odňatého' (H-K 400, Vasmer 3, 173, HER 649, Snoj in: Bezlaj 4, 255, Matasovič 2014, 178 aj.). Se sl. udb je při této etymologii dobře slučitelné arm. z-awd 'kloub, pojítko' (Mann 1984, 40).
(2) Může jít o deverbativum od *udětiluditi doloženého zřejmě pouze v r. dial. údi ť 'zrát, bobtnat' (Daľ 4, 955) < ie. *eudh- 'mohutnět'; ze stejného koř. je i psi. *vymq (< *úd-meri) 'vemeno' (Gorjajev385, On-druš 2000, 142n, Boryš 2005, 663); ve sl. by se však ie. diftong *eu- měl změnit na *ju- (Blažek, red. pozn.). Pův. význam by byl 'nabobtnávající část těla, masitá, jakoby oteklá část těla' (Boryš I.e.).
Další výklady a spojitosti pochybné. Machek 1968,666 spojuje s ř. ápOpov 'úd'předpokládaje disimilacir-r>v-razánik druhého r v pův. *ardhro-. Petersson 1915a, 126n (cit. in: Vasmer I.e.) spojuje s lat. Omentum 'tuk, útroby', av. U6a- 'tuk'; odmítají W-H 2, 208n. Mikkola, IF 23,126n spojuje se stsev. vobvi 'lýtko, maso', sthn. wado 'lýtko', ty však souvisejí s lat. vatius 'křivý' (Lidén, KZ 41, 396n, v. iKroonen2013, 576). Nepravděpodobný je i původ v koř. *u- z ie. *au- 'navlékať, snad doloženém v stsl. ob-uti (Mladenov 649, H-K I.e.; sr. obuti). Pogodin, RFV 32, 270 spojuje s lit. uodegá 'ohon, ocas', cožje nejisté (sr. Endzelin, SbSclirijnen 397n, Smoczyúski 2007, 704). ab
udbljenb v. dblje
ugasiti, -itb, ugašo 'uhasit; auslöschen' Též přen. 'utlumit, utišit'.
Utvořeno z pref. u vyjadřujícího zde dokončení činnosti (v. Uj) a kauzativa gasiti.
S týmž prefixem ugasnoti 'zhasnout', ugasati 'zhasínať, přen 'potlačovat, omezovat', ugašati jen přen. 'potlačovat, omezovat', ugašenije (pl-bti) relig. 'umrtvení (těla)' (lxEuchBes), ptc.-adj. jen v Supr neugasinrb, neugasafenrb 'neuhasitelný'.
S jinými pref.: izgasnoti' zhasnout' (lx VencNik); po-gasiti 'uhasiť (lxSupr),přen. 'potlačit, omezit' (lxBes),
1017
ugasiti_
pogašati 'hasnout, uhasínat' (lxBes).
Simplex je v materiálech SJS doloženo nepřímo jen v ptc--adj. s negativní partikulí: negasitm, 'neuhasitelný, nehasnoucí' (v. Havránek 1928,2,42 a 50n), ptc.-adj. negasei, negašei tv. (o těchto ptc. se záporem v. Němec, Slávia 26,11).
Vzájemný vztah těchto sloves není zcelajasný. Dostál 1954, 336 a 383 pokládá za výchozí ugasiti, k němuž bylo utvořeno ipf. ugasati; vb. pogasiti má za mladší právě tak jako simplex gasnoti, o němž soudí, že se v době stsl. překladů neužívalo. Vb. gasiti 'hasiť agasnoti 'hasnout' však má MLP 126 a StrS 4,12, předpokládá se i pro psi. (v. níže). Vb. ugašati, pogašati je iter. ke -gasiti (v. Szymaúski, SK 7, 59).
Et.: Psi. gasiti, všesl.: b. gasjá, mk. gasi, sch. gasiti, sln. gasiti, slk. hasiť, č. hasit, plb. 3. os. sg. préz. gosě, hl. st. hasyč (Sch.-Šewc 265n), dl. gasys, pom. gasěc, p. gasič, br. hasíc', ukr. hasýty, r. gasít', s významy 'hasit, zhasínať, přen. 'tlumit, omezovat, potlačovat ap.'.
Psi. inchoativum gasnoti > b. gásna, mk. gas-ne, sch. gasnuti, sln. gásniti, slk. hasnúť, č. hasnout, hl. hasnyč, dl. gasnuš, pom. gasnoc, p. gasnqč, br. hásnuc', ukr. hasnuty, r. gásnuť, vše s intranz. významem 'přestávat hořet, hasnout, zhasínať, přen. 'mizet, zanikať.
• Psi. gos/ň' <bsl. *ges-l*gôs- < ie. *fs)g*es- 'hasiť.
Psi. gasiti je kauzativum se zdlouženým ó-stup-něm z bsl. 'hasiť; základní sloveso s e-stupněm psi. nemá, dokládaje však lit. gěsti 'zhasnout, zanikať, arch. dial. kauz. gesýti 'zhasínať, lot. dzesttv. (v. Smoczyríski 2007, 175).
Inchoativum gasnoti má -a- analogické podle kauzativa, k němuž bylo dotvořeno (v. Pedersen, IF 5, 47, Trautmann 86, Szymaúski, SK 7, 59 aj.).
Trubačev, SM 6,104 pokládá zdloužený stupeň za starobylý s poukazem na ř. iónské afíwaai 'hasiť (pod. Trautmann 86, Frisk2,685 aj., pochybuje Arúkin 1998, 386); ke zdlouženívšak mohlo dojít nezávisle v ř. a sl. jazycích. Psi. gasnoti má Trubačev l.c. za pokračování ie. *g;es-neu-, spíše však jde o útvar až psi.
Tedesco, Lg 24, 368n mylně pokládá inchoativum gasnoti za sekundární, v němž -ne- nahradilo původní -je- (odmítá Trubačev l.c).
Z dalších ie. jazyků je nejčastěji uváděna příbuznost s ř. afjswvpi 'zhasnout', aofjsaxoq 'neuhasitelný', kvůli němuž se předpokládá ie. počáteční S- (to pokládá Frisk 2, 686 za prefix, Erhart, SFFBU 12, 64 aj. za s-mobile) a labiovelára: ie. *(s)gves- (tak Vaillant 3, 252n, Pokorný 479n, Slawski 1, 260n, Derksen 2008, 161 aj., s výhradami Frisk 2, 685; Lipp, LIV 2001, 541 rekonstruuje *(s)guesHf). Dále se spojuje s toch. A käs-, B kas-, kes-'pohasnout, zmizet' (v. Fraenkel, IF 50, 229, Vasmer 1, 261, Windekens 1976, 1, 210, Anikin l.c, Lipp l.c. aj.).
ucho
Souvislost se slmá. jásote 'je vyčerpaný', jásayati 'hasne, ztrácí sílu' (v. Pokorný l.c, Vaillant l.c, Lipp l.c, Mayrhofer 1956, 1, 425 aj.) zpochybňují Fraenkel 149 a Mayrhofer 1986, 2, 581n.
Nejistáje příbuznost s het. kišt- 'hasnout' (uvádějí ji Gam-kr.-Ivanov 1984, 48, pozn. 2, jiní o ní pochybují, např. Frisk 2, 685n, Dolgopoľskij, Etim 1967, 297) a s gót. qistjan 'zanikať, sthn. quist 'zkáza', stangl. cwincan 'mizeť (sr. Feist 1939, 388n, Lehmarm 277, Orel 2003, 228). Podrobně se het. slovy a jejich ie. souvislostmi zabývá Seebold, KZ 96, 36a který předpokládá ie. *ges-.
Mylný je názor Pedersenův (IF 5, 47), že psi. gasiti a stsl. užash 'údiv', užasiti 'polekat'je odvozeno z téhož kořene (tak i Fraenkel l.c. aj., odmítá Scheftelowitz, IF 33, 155).
Nostratické souvislosti uvádějí Il.-Svityč 1, 311, Kaiser 1990, 49 aj. žš
ugaždati v. godt
ugltběti v. globoki,
ugnětati v. gnesti
ugorbčiti si 'naplnit se hořkostí' (lx Bes) v. gon>ki> ugryznoti v. grysti ugb v. jugi,
ucho, -a n. 'ucho; Ohr'
Také 'ucho jehly', 'sluch'.
V sg. o-kmen, v du. /-kmen, v pl. s-kmen (sr. SJS 4, 725, Diels 1963,169n; v literatuře obvykle uváděné s-kmenové tvary sg. SJS nedokládá).
Der.: Vb(n)ušiti 'uslyšet' (ř. švomQsaQai, Schumarm 1958, 61n, Schůtz, Palaeobulg. 4/1, 90n; pův. hebraismus, Ohi-jenko, SbDiels 172); vbnušati 'poslouchat' (lx Grig); za-ušiti 'dát pohlavek', zaušenije, zaušanije 'pohlavek, pohlavkování'.
Schuster-Sewc (ZS1 35, 82n) má spojení vbnušiti, vbnušati s ucho za lid. et, předpokládá pův. kořenové -o- a sl. slova spojuje se stind. ániti 'dýchá' aj.
Et.: Psi. ucho, všesl.: b. ucho, mk. uvo, sch. úho, srb. i ůvo, sln. uhô, slk. č. ucho, luž. wucho, plb. vauch 'úlvoich 'ti, pom. ucho, p. ucho, br. vúcha, ukr. vúcho, hovor, i úcho, r. úcho, vše 'ucho', přen. i o věcech ucho připomínajících.
Sl. slovo nachází řadu korespondujících výrazů s týmž významem v jiných ie. jazycích: lit. ausis, lot. áuss, stprus. ak. pl. äusins; gót. auso, stsev. eyra, stangl. éare, angl. ear, stsas. sthn. dra, něm. Ohr, stir. au, ó, lat. auris, ř. ovg, gen. tbxóq, alb. vesh, av.
1018
ucho
ukropi>
nom. du. uši-, arm. ownkn (sr. Pokorný 785, NIL 339n). Formalizovane lze rekonstruovat ie. kořen *H2eus-, ale jeho vokalismus i kmenotvorná a morfologická charakteristika zůstávají nejasné (sr. pro diskusi NIL 340n, pozn. 1 s liter., nejnověji Beekes 2010, 1130n a Martiro-syan2010, 637n). Odvozování od koř. *H2eu- 'vnímat, slyšet' (> lat. audire aj.; sr. W-P 1,18, Gamkr.-Ivanov 1984, 786, pozn. 4, Vaan 2008, 63) je nejisté. Do nostr. kontextu uvádí Illič-Svityč, Etim 1965, 370. bv
ui, ujam. 'strýc; Onkeľ (lxConst)
Et.: Psi. *ujb > b. vújčo, dial. i újčo, (v)ujká, (v)új-ko aj. (BER, RBKE), mk. vujko, vujče, vujčo, sch. újac, ůják, hypokor. úja, újo, ujko (Rj), sin. arch. ujec, dial. i új (Plet.), slk. ujec, hovor, ujo, stč. a č. arch. ujec, luž. wuj, plb. vauiälvoiiä, pom. uj, p. wuj, stp. i uj (SStp, SW), br. dial. vuj (SBrH), ukr. dial. vuj, str. (v)ui (Srez., Dal' 4, 977), s význ. 'matčin bratr', i šíře 'strýc', oslovení staršího nebo dospělého muže.
SI. ujb nachází nejbližší protějšek v ío-kmeno-vých substantivech stprus. awis se shodným význ. 'matčin bratr' (ale Mažiulis 1,128n zde vidí o-kmen) a stir. aue s rozdílným význ. 'vnuk, potomek', které se považují za deriváty o-kmenového subst. doloženého v lat. avus 'děd, předek', arm. haw 'děd, předek, Strýc' (sr. Martirosyan 2010, 399n, Matasovič 2014, 88), het. huhha- 'děd'; n-kmenové der. jsou obsaženy v ky-mer. ewythr 'strýc', bret. eontrtv., gót. awo 'bába', stsev. ái 'praděd', stangl. éam, sthn. oheim, něm. Oheim 'matčin bratr' (sr. Pokorný 89). Na tomto základě lze rekonstruovat ie. příbuzenský termín *H2euH2-o-(sr. Kloekhorst 2008, 352n, Vaan 2008, 66 s liter.), ale koho přesně tento výraz a v jakém příbuzenském systému označoval, zůstává nejasné, ač domněnek j e řada (sr. Trubačev 1959, 84, Machek 1968, 668, Gamkr.-Ivanov 1984, 767n, Sch.-Šewc 1702, Furlanováin: Bezlaj 4,260 s liter.); snad se pův. jednalo prostě o důvěrné označení staršího příbuzného (E-M 62). Rovněž další etymologie ie. výrazu zůstává Otázkou (sr. Trubačev l.c, Lehmann53 s liter.). Nostr. souvislosti hledá Bomhard (2008, 2, 679n). bv
uimati v. jeti
uistavljenije v. staviti
ujašnjati v. jasni,
ukladati v. klasti
ukroi, ukroja m. 'rubáš, plátno k zavinutí mrtvého; Grabtuch, Tuch zum Einwickeln des Toten'
Sr. také csl. okroj 'šat, roucho, látka' (MLP).
Et.: Patří k psi. krojiti 'krájet, štípat', ale slovotvorné vztahy nejsou jednoznačné: nejspíše je ukroi derivát tohoto slovesa, nelze však vyloučit ani odvození ze subst. *krojb; podrobnější výklad slovotvorných vztahů tohoto hnízda a et. v. okrojenije, kraij; sr. také syn. k'i-rija (v. k'irija; Jagič 1913, 311). vbo
ukropt, -am. 'polévka; Suppe' (lx Supr)
S tímto významem uvádí SJS 4, 630; StbälgR 2, 1055 má význam 'teplý nápoj', který možná lépe odpovídá ř. předloze BVKpamv 'míchaný nápoj' (Lampe 566). Sr. csl. ukropy liturg. 'teplá voda, která se v byz. tradici přidávala do kalicha s vínem při eucharistii' (MLP 1047, Srez. 3, 1188n); později byl tento liturg. termín nahrazen csl. synonymem teplota!toplota (Afa-nas'jevová, RJNO 1 (23), 261, v. i tepli,).
Et.: Psi. *ukrop-b, *okrop-b, *krop-b>b. dial. ókróp, úkrop (RBE, Aleksovová, BalkE 44, 1-2, s. 24), sch. krop (RSAN), ch. st. a dial. úkrop, ukrôp (Rj 19, 474), sin. krop, slk. st. úkrop (HSSlk), stč. č. úkrop, dial. ou-krop (archiv ÚJČ), hl. krop, dial. krop (SSA5, 250n), dl. wukšop, st. i hukšop (Muka 1, 437), p. ukrop, br. krop, ukróp (TurS12,235 a 5,192), ukr. okríp, gen. okrópu, dial. ukríp, gen. ukrópu (SUM), r. dial. okróp (SRNG23,165), s významy 'vařící voda' (sch., ch. úkrop, sin. slk. stč. luž. p. vsi.), 'var' (dl. br.), 'polévka' (ch. úkrop, sin. expr.), 'zelná polévka' (ch. ukrôp), 'vodová polévka s česnekem' (č., č. dial.), 'spařená píce pro dobytek' (dl.), v b. 'horké víno s medem a černým pepřem, které se pije první den po svatbě' aj.
Psi. * kropí, 'vařící voda' se zpravidla považuje za deverbativum od onom. *kropiti 'kropit, stříkat' (v. Vaillant 4, 77 a kropití), s pův. významem *'co stříká, kropí' (vařící voda rozstřikuje kapky). Z hlediska slovotvorby by bylo možné odvozovat *krop-b od vb. *krep-ti, to však není ve sl. jazycích doloženo (Snoj 2003, 328). Berneker (1, 623) vidí v psi. *krop-b stejný onom. základ, jako je - vedle *kropiti - i v *kropot-b (sr. r. dial. krópot 'vrkání, bručení), *kropotati (sr. r. dial. kropotáť 'vrčet, mručet'); jako sém. paralelu uvádí č. klokot 'zvuk vařící vody', deverb. od klokotat 'prudce se vařit, bublat'.
Machek (1968, 668 a ZslPh 17, 260n) vychází pro *ukrop-b z psi. *kropiti s původním významem 'polévat vařící vodou, pařit' (podobně i H-K 188), sr. č. dial. kropeni, synonymní s parenica, pařenka 'pařená tráva nebo pařené plevy, ohrabky dobytku' (Bartoš 1906).
Agrell (1919, 5n), Machek (1968, 668, IF 53, 89, ZslPh 17, 260n a Slávia 16, 213), S-A (1955, č. 402), Golab (LP 16, 68) aj. spojovali *u-kropb se stind. šrapáyati 'vaří, peče', faktitivem
1019
ukropb_
odvb. šrinati 'míchá', 'vaří', což je nejisté (Mayrhofer 1956, 3, 39ln spojení se sl. *kropb nezmiňuje, odmítaje Trubačev, SM 13, 11). ij
ukrtšiti, ukrošiti v. sbkrušiti
ukuštenije v. prěkutiti
ular'b v. urar'b
ulavljati v. loví.
ulešti v. lecati
ulica,   f. 'ulice; Gasse' (lx VencNik, 2xBes)
Et.: Psi. ulica > b. úlica, mk. ulica, sch. ulica, sin. úlica, slk. ulica, č. ulice, p. ulica, br. vúlica, ukr. vúlycja, r. úlica, vše 'ulice', také 'cesta, stezka (na pastviště)' (sch. Rj, sin. st, p. dial. Karlowicz, SW, Hand-ke, JP46, llOn, r. dial., sr. Eckert, ZS1 35, 418n), 'průchod, brána' (str. Srez.), 'dvířka' (p. dial. SW, Handke l.c). Hl. wulica, neologismus 19. stol, se neujalo (Sch.-Šewc 1704).
Psl. ulica se všeobecně spojuje s následujícími výrazy: b. úlej 'žlab, koryto', sch. st. ulj 'úľ (Rj), sln. ulj 'úl, dutý strom', slk. úľ, stč. úlí, č. úl, dl. st. wul (Sch.-Šewc 1703), plb. vaul, p. ul, br. vúlej, ukr. vúlij, r. úlej 'úľ. Psl. ulica zřejmě pův. znamenalo 'podlouhlá dutina' —>■ '(úzký, ohrazený) průchod, úvoz' (sr. Eckert, ZS135, 420n s liter.); formant -ica lze vyložit jako dem. (ESBr2,221, ESUkr i, 439) nebo obecněji jako prostředek převedení slova od neproduktivního morf. typu k produktivnímu (Slawski, SK 1, 99, Furlanová in: Bezlaj 4,261n). Z jiných ie. jazyků lze srovnat: lit. žem. aulýs, lot. aulis 'úľ, stprus. aulis 'holeň', lit. aulas 'holínka'; arm. owli 'cesta' (v. Olsenová 1999, 442), ř. avXcbv 'rokle, příkop', avXóc 'píšťala' (sr. Vasmer3,182, Pokorný 88n, Furlanová l.c. s liter.); snad sem patří i nor. dial. aul 'trubka' (v. Orel 2003, 29 s liter.), het. auli- 'hrdlo (?)' (v. Kloekhorst2008, 229n, Blažek, Slávia 71, 20 ln) atoch. B auloh 'cévy (?)'(v. Adams 1999,134, Blažek l.c). Někteří semřadíiř. avXň 'dvůr, obydlí' (Gorjajev 387, Brandt, RFV 25, 34, Rozwa-dowski, BSL 25/1, 119, Machek s.v. ulice aj.), které ale zřejmě patří jinam (sr. Vasmer l.c, Furlanová l.c, Beekes 2010, 169n).
Vaillant (Sblvšič 3 90n) naopak v sl. slově viděl přejetí z lat. aula 'dvůr'. bv
uljuštiti se, -itb   'odloupnout se; absplittern'
Doloženo j en ve větě mramorb uljušti se (lxBen); Bláhová, Slávia 61, 405n pokládá vb. za bohemismus. SJS 4, 635 normalizuje jako uluštiti.
Csl. uljuštiti je složeno z odlukového pref. u- (v.
_uljuštiti se
Uj) a vb. ljuštiti. Možnost, že by to byla chyba písaře, který místo uluči (tvar vb. ulqčiti 'oddělit') napsal uljušti, je méně pravděpodobná (v. Bláhová l.c).
Et.: Psl. luščiti (se) > b. Ijúštja, dial. i lúštja, lúšta, lúštim, lúštem ap. (BER 3, 533), mk. lušti, sch. ljuštiti (se), srb., ch. st. a dial. i lúštiti, sln. lúščiti (se), slk. lúštiť, stč. luščiti, č. luštit, hl. luščič, dl. luščiš, p. luszczyč, br. lúščyc', dial. i lúščycca, ukr. lúščyty-(sja), r. luščíť(sja), vše s význ. 'zbavovat slupek, skořápek, loupat (se), vylupovat (se)', dále 'orat po sklizni, podmítať (vsi.), 'sdírat, odírat' (sch. Rj, p.), 'loupit' (p. st.), 'mocí vymáhať (stč. Gb), přen. 'řešit nesnadný úkol' (srb. řídké, slk. č.), expr. 'nemírně pít nebo jíst' (např. sch., r. dial.), 'biť (např. b. dial., ukr., r. dial.) aj.
Sém. posun 'vylupovať —»■ 'řešit nesnadný úkoľ dokládají významy lit. gvildénti; v. Fraenkel, KZ 71, 41.
Vb. luščiti (< *luslc-iti) je odvozeno od subst. luska 'slupka, skořápka', které chybí v památkách uvedených v SJS, je však doloženo v rcsl. (Vostokov 201, MLP 345; v. Vasmer 2, 73, Slawski 5, 370, BER 3, 533, Bezlaj 2, 157, ESBr 6, 72, Derksen 2008, 293 aj.).
Psl. luska > sch. Ijůska, ch. dial. luska (HER 392), sln. luska, stč. č. luska, hl. luska, dl. dial. jen pit. tuski (Starosta), pomsln. lěska (PWb 1,473), stp. p. luska, br. ukr. r. dial. (SRNG) luská, s význ. 'vnější kryt semen a plodů, slupka, pleva' ap. (sch. sln. č. hl. pomsln. p. vsi.), 'šupina ryb a plazů' (sln. dl. stp. p. br. ukr., r. dial.), 'ulita, krunýř' (sch.), bot. 'list kryjící jemné části rostlin' (sln. p.), 'šupiny žhavého kovu odlétající při kování, okuje' (stč. Gb) aj.
Sch. podobu Ijůska má Iľjinskij, AslPh 29, 492 za pokračování ie. *leu-, také Skok 2, 3 40 pokládá tuto variantu za primární. Jiní naopak chápou //'-jako sek. měkkost (v. Slawski 5, 35ln, Petlevová, SM 15, 217 aj.).
Vedle uvedených a-kmenových feminin j sou řídce doložena o-kmenová maskulina: rcsl. lusky (StrS 8, 308), sln. lusk, slk. kniž. a dial., stč. č. lusk, stp. lusk, ukr. lusk, vše (kromě ukr.) s význ. 'vnější obal semen nebo plodů', dále v pl. 'plevy, otruby' (sln.), 'lusknutí' (sln. slk. ukr.) ap.
Psl. luska odvozují někteří etymologové z vb. luskati (tak Machek, SlavR 10, 73, Vaillant 4, 122, Petlevová, SM 16, 190, Boryš 2005, 306, odmítá Slawski 5, 351 kvůlibalt. substantivním paralelám): b. dial. Ijúskam (BER 3, 581), sch. Ijúskati, sln. lúskati, slk. lúskať, stč. luskati, luskati, č. luskat, louskat, hl. luskač, pomsln. lěskac, p. tuskač, br. lúskac', ukr. lúskaty, r. lúskať, s význ. 'loupat, vylupovať (b. sch., sln. st. Plet., slk., č. louskat, pomsln. p. br. ukr.), 'pukat, praskať, (sln. vsi.), 'luskat prsty' (slk. č.), 'bouchat, třískat, bít, temně znít' (b. dial., sln. hl., r. dial. Tolstaja, Sbžuravlev 353) aj.
1020
uljuštiti se
iirnt
Psi. luska je pokládáno za slovo bsl. (*lauskä) ~ lot. dial. laúska 'tříska, střepina', lit. (s nulovým stupněm) lúskos 'hadr, cár', lúkštas 'slupka, lusk' < ie. *leu- 'oddělovat', k němuž byl připojen formant -sk- (Buga, RFV65, 318, Trautmann 152, Specht 1947, 56, Bern. 1, 747, Slawski 5, 351, Petlevová, SM 16, 190 aj., s pochybnostmi Derksen 2008, 291n).
Jiní je považují za psi. slovo onom. původu; Machek (ZslPh 29, 353n, Machek 1968, 345 a Slávia 28, 269) vychází z onom. lup-ati, z něhož je formantem -sk-utvořeno intenzivum *lup-sk-ati > luskati (shodně HER 392 a Bezlaj 2, 157, který jako var. uvádí sl. liskati 'pleskat'. O formantu -sk- jako prostředku k vyjádření expresivity v. Liewehr, ZS11,17, pozn. 1). Za paralelní onom. slova je má Sch.--Sewc 790. Na onom. ráz těchto slov ukazuje střídání formantů -sk-l-zg-l-sp-l-st- aj. (např. r. luzgá, b. lúspa 'slupka, obal zrna', ukr. br. lústa 'odřezek, kousek' aj. (v. Tolstajal.c., Kurkinová, Etim 1972, 69n, ESBró, 62 aj.).
Slawski 5, 350n odděluje psi. luskati 'loupat, vylupovať od luskati 'vydávat určitý zvuk, pukat s praskotem ap.'; první odvozuje z bsl. *lauskč, druhé z onom. Huskb, k němuž uvádí rovněžbalt. paralely (lot. láuškět 'pukat, praskať, lit. luskoti 'běžet'). Odmítá např. Petlevová, SM 16,193n s poukazem na sém. vývoj 'pukat, praskať, odtudjednak 'co puká, slupka, skořápka' —»■ 'vylupovať, jednak 'vydávat zvuk při rozpadu' —»■ 'praskat, luskat, cvakat ap.' (Preobr. 1, 475n).
Nepravděpodobná je souvislost sl. luska s germ. *leuskôn (stšvéd. liuske 'měkkost, hebkosť, střdněm. lěsche tv; uvádí ji Orel 2003, 243) a s psi. lěska 'plod lískového ořechu' —»■ 'líska' (Ondruš, SlWort 122). Mylné je ztotožnění psi. luskati s *les-kati 'lesknout se' (Šercl 1883, 477, sr. lbštati se), dále připojení oset. lysí- 'hnida' (tak ESBr 6, 63; sr. Abajev 2, 56) a ř. okvXoq, okóXov ' stažená kůže' za předpokladu přesmyku slabik (Otrebski 1939, 181). ŽŠ
ulučiti 'dosíci, dosáhnout'v. lučiti sc;
ulučiti objasniť v. luča
ulbiiib/iilbiiib, -am. 'jilm; Uhne' (Bes)
V Bes doložena i syn. ilbm* (v. ih>mi>) a Ibm* (v. li>mi>). Et.: Vzhledem k charakteru památky (doloženo jen v Bes) přejetí z lat. ulmus tv., případně přetvoření domácího, resp. známějšího slova podle lat. (v. ib>mi,).
Etymologie lat. ulmus není jasná, předpokládá se jak domácí původ (W-H 2,811n), tak původ neie. (Vaan 2008,637). ij
umarjati v. mors
umetb v. mesti
uměti, umiti se v. mni umrbtije v. mrěti umrbtvěti, -iti v. mr-btvb umyšljai, umysliti v. mysli.
umb, -am. 'mysl, duch; Sinn, Geisť, 'rozum; Ver-stand'
Také: 'myšlení, úsudek', 'úmysl, záměr', 'poznání, znalosť, 'moudrost', 'význam, smysl', 'důvod, příčina'; umonib 'srozumitelně', v* umě 'v duchu', ve spojení velikyi umb 'pýcha, zpupnost', raskolbtrb unrb 'kolísání', 'pochybování', s-bměrjenije umu 'pokora', razděljatilděliti unrb 'váhať, unrb užasbm, 'vytržení mysli', na unrb vbzeti, na umě si položití, kb umu privoditi 'uvážit, uvědomit si, připomenout si', na unrb naiti, unrb s-bbbrati, vb unrb svoi priti, v umě svojemb bytí 'vzpamatovat se, přijít k sobě',jedi-něnib umomb 'jednomyslně', bez uma 'nerozumný, pošetilý', 'nerozumně, pošetile', 'nesmyslně, marně', 'bezdůvodně', unrb izgubitilpogubiti 'přijít o rozum, zešílet'.
Der.: umbn-b 'duchovní', 'moudrý, chytrý', umo-vbn-b 'rozumový'; uměti 'umeť, 'vědět, znáť, uměti čbto 'rozumět, chápať, uměnije 'porozumění, chápání, znalosť, ve spojení uměnije k-bn 'iganrblkbn 'ig-b 'vzdělání' (Bes), neuměnije 'neznalost, nevedomosť (Bes), umětelin-b 'znalec'; bezům* 'nerozumný, pošetilý' (Grig Lobk), bezumbn-b tv. s adv. bezumbno (Zach), bezumai 'nerozumný, pošetilý' (ř. áyvójpiow, Supr), bez-umľb, bezumbľb 'nerozumný, pošetilý (člověk)', bezumije 'nerozum, pošetilost', 'zběsilost, zloba' (SJS 5, 90), bezumbstvo 'nerozum', bezumbnitb 'nerozumný člověk' (SJS 5, 90-91 uvádí u derivátů s prefixem bez- také významy 'opovážlivý, nestoudný' ap., Bláhová, red. pozn., je však považuje spíše za interpretace biblických míst); nedouměti 'být v rozpacích' (lx Christ), nedouměni-je 'rozpaky' (lx Supr); izuměti (se) 'pozbýt rozumu' (Supr), neizumějem-b 'nepochopitelný' (lx Supr); razu-měti '(po)rozumět, chápať, abs. 'zmoudřet', razuměti se 'rozumět se, znamenať, 'poznat, poznávať, 'dovědět se, zjistit', 'uvědomit si', 'umět, dovést', 'pocítit, všimnout si, uvidět', 'vnímat, cítiť, 'pomyslet, uvážiť, 'dbát, starat se', razumějei 'rozumný, moudrý', razumějenrb 'poznatelný', ne razuměje se 'nepochopitelný', ve spojení ne udobb razumějemyi 'těžko pochopitelný', razuměti razum* 'mít rozum, dostat rozum', prěžde razuměti 'vědět předem', razuměti s-btvoriti 'dát vědět, oznámiť, razuměnije 'rozum',
1021
'poznání', 'poučení', 'mysl', 'rozjímání', 'význam, smysl', nerazuměnije 'neznalost, nevědomost', ipf. razuměvati 'rozumět, chápať, 'znát, věděť, 'poznávať, 'zjišťovat, shledávat', 'vnímat, pozorovať, 'mít na mysli', 'dbát, starat se', abs. 'být rozumný, moudrý', ptc. razuměvajq 'rozumný, moudrý', razunrb 'rozum', 'moudrost, rozumnosť, 'poznání, znalosť, 'chápání, pochopení', 'mysl', 'názor, smýšlení', 'úmysl', 'význam, smysl', razunibtrb 'rozumný', 'moudrý', 'znalý', 'poznatelný, zjevný', 'myšlenkový, duchovní', 'mající smysľ, v Bes i 'zřejmý, jistý', ve spojení razunibtrb byti 'být znám', adv. razunibno 'rozumně, moudře', 'jasně', nerazunrb 'nevědomost, pošetilost', nerazunibn-b 'nerozumný', 'nesrozumitelný', adv. nerazunibno, nerazunibně 'nerozumně', csl. razumije 'rozum', 'poznání', nerazumije 'nero-zumnost, nechápavost', 'nevedomosť, 'pošetilost'; razumivb 'rozumný, rozvážný', 'znalý', nerazumi-vb 'nerozumný, nechápavý, neznalý', nerazumblivb tv, nerazum(bn)ičbni) 'nechápavý, pošetilý', adv. razumičbno 'rozumně, s pochopením'; porazuměti 'porozumět'; prorazuměti 'poznat, pochopiť, pro-razuměvati 'rozumět, chápať; sbrazuměti 'poznať (Slepě), s-brazuměnije 'poznání'; csl. urazuměti 'poznať; umiti se 'rozvažovat, přemýšlet', poumiti se 'zmoudřet', izumiti 'zbavit rozumu', refl. 'pomátnout se', izunibn-b 'nerozumný'; vbrazumiti 'dát rozum, OSVÍtiť (v. Dostál 1954, 466).
Komp.: chudounrb 'slabomyslný, pošetilý', chu-dounibn-b tv, cěloumbm, 'zdrženlivý, čistý' (ř. aró-(ppow), jedinounibn-b, jedbnoumbm, 'jednomyslný, stejného smýšlení', menogounibm, 'velmi rozumný, veleučený', skod(bn)oumbn-b 'slaboduchý, slabomyslný, pošetilý', sujeunibm, 'pošetilý', zelounibm, 'pošetilý, zpozdilý' (ř. KaKócppow), bogorazumije 'poznání boha' (ř. Oeoyvojoía), bogorazunibm, 'týkající se poznání boha', tm>nogorazumbm> 'velmi rozumný, veleučený', neblagorazunibm, 'nepostižitelný, nepochopitelný', dobrorazumivb 'rozumný, moudrý' (ř. ebyváfiaív), adv. dobrorazumivě 'rozumně', vysokoumiti se 'být domýšlivý, vypínat se' (ř. vynkcxppovsTv), umo-IbstbCb 'svůdce, podvodník'.
Exp.: Z csl. je r. rázům (Vasmer 2, 486, KE SR J 282).
Et.: Psi. unrb > b. a mk. um, sch. ům, sin. úm, slk. č. um, p. st. a dial. um (SStp, Karlowicz), br. dial. (SBrH 5,206), ukr. a r. um, s významy 'rozum' (jsi. slk, č. arch, stp. vsi.), 'paměť (b. mk. sch.), 'myšlenka' (mk, sch. st, p. dial, r.), 'duch (ve smyslu genius), mysl' (sch. stč. r.), 'poučení, rada' (b. st. Gerov, mk.), 'záměr' (b. st, sin. st, stp.), sin. st. také 'hněv' (Plet), č. 'dovednost', str. i 'důvod, příčina' (Srez.)aj.
_unebytivi>
Psi. je také sloveso uměti > b. uméja, mk. umee, sch. úmjeti, sin. uméti, slk. st. umieť, č. umět, hl. dial. wuměč (Sch.-Šewc), dl. wuměš, p. umieč, br. uméc', ukr. umíty, r. umeť, vše 'umět, dovést', také 'rozumět, věděť (sch. st, sin. st, stč. luž.) a 'moci' (sch. str.).
• Psi. urrrb < ie. *(H)au- 'smyslově vnímať + sufix *-mo.
Psi. uměje zw-ovým rozšířením ie. kořene *(H)au-'smyslově vnímať, z něhož je zřejmě také psi. Q)a-viti (se) 'zjevit (se)', (j)avě 'zjevně' (sr. avě). Pův. význam psi. ume byl nejspíše 'bdělý stav po probuzení', s následným přenesením významu na 'duševní bdělost, bystrost', 'chápání, rozumění' (Machek l.c). Nejbližší protějšky má psi. ume v lit. aumuô 'rozum' a vlit. aumenis 'paměť' (Trautmann 18, Vaillant 4, 125, Vasmer 3, 183, Pokorný 78, Gabka, ZS1 8, 527, pozn. 5, Machek s.v. uměti, Skok 3, 544, Snoj in: Bezlaj 4, 263, Fraenkel 26, ESUkr 6, 3 ln, Smoczyňski 2007, 34, Matasovič 2014, 96 aj.). Kromě toho se někdy pomýšlí na příbuznost s het. uhhi 'viděť, skrt. čtvís 'zřejmě, očividně' a ř. áíco, aíaOávojuai 'vnímám' (sr. Pokorný l.c, Tischler4/15, 5-10 s literaturou, Snoj l.c, Tremblay in: Smoczyňski 2007 l.c, Derksen 2008, 508).
Tradiční spojení se stind.pra-lud-avati 'vnímá' (Mayrhofer 1956,1, 57, nověji Snoj l.c.) je většinou odmítáno s poukazem na nedoložení stind. slova (sr. Mayrhofer 1986, 1, 233, LIV 2001, 243, Tischler 4/15, 9).
Blažek (red. pozn.) uvažuje o předslovanském východisku *aumno- a poukazuje na možné paralely v skrt. omán- 'podpora, přízeň', av. aoman- 'nápomocný' či středovelšském awen 'inspirace, talent'. jk
urntvenije v. myti
unebytivt
Et.: Neexistující slovo, tradované ve starší literatuře. Doklad z ukoritb tq g<ospod>e u ne byti ve vladyko (Cloz 3a 3) četli někteří lingvisté (Vondrák 1893,49, Dostál 1959,391) jako z ukorite tq g<ospod>e unebytivb vladyko. Na základě toho rekonstruovali vb. uneby-titi, -sto, -tiši s významem 'perdere' (takMLP 1056, Vondrák 1893, 122 s otazníkem) nebo 'učinit, aby něco nebylo' (Dostál 1954, 456; podle něj může být unebytiti kauza-tivumod subst. nebytije 'nedostatek, nonessentia'); unebytivb tak mělo představovat nom. sg. m. participia prét. akt. od tohoto slovesa.
Vaillant (RÉS 23, 38 a 38, pozn. 7) domnělé spojení unebytivb vladyko rozčlenil na (u) ne byti ve vladyko (u pokládal za nadbytečné, což podle Aitzetmiillera, WS14, 450-451, není nutné, neboť ve stsl. textech je dobře doloženo adver-biální spojení u ne 'již ne'), jež považoval za citaci ř. un eivai eig SeoKÓTnv (oporu nachází Vaillant v lRg 15,23: pr\
1022
unebytivh
unyti
ehaipaaiXM). Rovněž autoři SJS (4, 660 a 568), StslS (719 s.v. u2) a StbälgR (2,1076) správně rekonstruují u ne bytí vb vladyko s významem 'abys již nebyl vladařem', i j
un'ii/unei adj. kompar. 'lepší; besser' F. unbši, n. unje tv.
Tradičně se řadí mezi izolované komparativy, které nedisponují formou pozitivu od stejného kořene (sr. Vaillant 2, 580, Diels 1963, 200; SJS 4, 661 uvádí jako kompar. k dobn).
Ve spojení unjeluněje jesťb komu + inf. nebo s vedlejší větou uvozenou dalašte 'je lepší, je lépe, je prospěšné, užitečné (prospěšnější, užitečnější)' může jít jak o neutrum adj. (tak Diels l.c), tak o adv. (tak StbälgR 2, 1076 a s ? SJS l.c).
Vb. ipf. unití 'chtít' (lx Supr).
Der.: umšiina 'lepší (stránka)' (lx Supr), izunbšina 'ulehčení' (lx Suprve spojení izumšino tvorití 'přinášeti ulehčení)'.
Et.: Stsl. slovo nemá spolu s rcsl. une 'lépe' (Srez., Dal' 4,1028) další přímé protějšky ve slovanských jazycích. Jejich stopy jsou pouze ve vlastních jménech (sr. stč. Uněslav, p. Uniemir ap.) a v toponymech odvozených od těchto vlastníchjmen nebo jejich hypokoristik (sr. č. Unčín, r. Unenež, plb. Unebor)-y. Svoboda 1964, 90, Profous 4, 446-448.
• (1) Stsl. un'ii, uniti < ie. *uen(H)- 'snažit se, namáhat se; mít rád'.
(2) Stsl. un 'ii, uniti < ie. *H1euH- 'pomáhat, podporovať.
(1) Ie. příbuzenstvo se nejčastěji spatřuje v stind. vánati, vanótí 'usiluje, domáhá se, vyžaduje; má rád; získává', lat. venus 'láska; půvab, něha', stsev. vinr 'přítel, následovník', stangl. wine 'přítel, ochránce, pán', stir. fine 'rod, příbuzenstvo', bret. gwenn 'plémě, rod', toch. A waňi, B wina 'potěšení, zalíbení' aj. (Persson, KZ 48, 126 a 1912, 515n, Vaillant l.c. a RÉS 9, 6, Holthausen 1948, 343na 1963, 397, S-A1955, č. 1031). Vše se řadí k ie. kořeni *uen(H)- 'snažit se, usilovat, dychtit; přát si, mít rád, milovat, být spokojený; namáhat se; získat, zvítězit' (Pokorný 1146n, LIV 2001, 680n, Adams 1999, ÓOlnaj.).
(2) Meillet (1902, 435 a MSL 9, 140) spojoval stsl. slova se stind. ávas 'přízeň, podpora, ochrana; uspokojení', ávati 'je spokojený, usiluje, podporuje, chrání', av. avah- 'pomoc', avaiti 'stará se, pomáhá', patřícími k ie. *HJeuH- 'pomáhat, podporovať (Pokorný 77, LIV 2001 243n).
Oba výklady zčásti spojuje Rikov (SEB 1, 352, sr. i Or-pheus 7, 24-28): oba ie. kořeny patří k sobě, když první představuje rozšíření druhého o nazální infix; sl. slova však mají blíže k druhému kořeni: lze rekonstruovat psi. adj. *unb, které je spolu s germ. *auna- (sr. první složku ve vlastních jménech stisl. Aunmundr, stangl. Eánmundaj.) pokračováním ie. derivátu
*H2euHx-no- 'milovaný, vytoužený, oblíbený'. Stsl. un 'ii 'lepší' pak odráží sl. sém. posun 'vytoužený' —»■ 'dobrý', zatímco stsl. vb. uniti 'chtíť, odvozené od adj. *um> ještě před tímto posunem, má blíže k pův. významu. (K možnosti určit směr sém. vývoje však sr. skepticky Jakubowiczová, SbVarbotová 459.)
Blažek (red. poznámka) zvažuje srovnání s het. unu- 'zdobit; prostřít (stůl)' (Kloekhorst 2008, 918n).
Brandt, RFV 25, 36 spojuje stsl. un 'ii s psi. *jum> 'mladý' a předpokládá sém. vývoj 'mladší' —>■ 'silnější' —>■ 'lepší' (v. junt); odmítá Vasmer l.c.
Gamkr.-Ivanov 1984, 780 řadí stsl. adj. bez vysvětlení pod ie. kořen *su- 'dobrý' (v. si.mri.ti.). vbo
unisti v. vinbznoti
unyti, -jetipf. 'zmalomyslnět, upadnout do sklíčenosti, klesnout na mysli; kleinmütig werden, verzagen, den Mut sinken lassen'
Der.: unykb 'mdlý, malátný', 'smutný, zarmoucený', pejor. 'bídný, ubohý', unynije 'malomyslnost, sklíčenost, zármutek', unynjenije 'nečinnost, zahálka' (lx Supr), ipf. unyvati 'malomyslnět, klesat na mysli'.
Exp.: Z csl. je r. unýnije 'unylost, zármutek, malomyslnost' (Preobr. 1, 620).
Et.: Psi. dial. (vsi.) unyti > br. dial. unýc' 'rozrušit se, znepokojit se' (SBrH 5,212), r. řídké unýť 'klesnout na mysli, ztratit naději, zmalomyslnět'.
Č. kniž. unýti 'zmalomyslnět, uchřadnouť je (stejně jako adj. unyly) obrozenecký rusismus (sr. Machek 1968, 404).
Psi. unyti je derivát odvozený prefixem u- od základního nyti.
Psi. nyti > slk. kniž. nyť 'toužit, být roztoužený', č. kniž. nýt 'tesknit, bolestně toužit', st. 'malomyslnět' (Jg), hl. st. nyč 'bolestně toužit' (Pful 439), p. dial. nyč 'chátrat, strádat steskem' (Karlowicz 3, 340), br. nyc', ukr. nýty, str. nyti a r. nyť (l. os. sg. nóju) 'naříkat, bědovat, skuhrat, fňukať, 'chřadnout' (br. dial., SBrH 3,239), ve 3. os. také 'tupě boleť, 'trnouť aj.
Původní význam psi. nyti byl podle Machka 'tělesně chřadnout, trpět vnitřní bolestí'; odtud pak přen. 'trpět steskem' a poté 'teskně toužit' (Machek s.v. nyti).
Psi. nyti a jeho kauz. naviti 'trápit, trýzniť (sr. i psi. navb 'mrtvý') náleží do téhož etymologického hnízda jako psi. nudití 'nutiť (sr. nuditi). Vycházet je třeba z variant *näu-/*mu-/*nü- ie. kořene *neuH-'utrýznit; klesat únavou; mrtvola ap.' (Varbotová, Etim 1973, 31 a SM 26, 66n, TolkSRJ 530, Šapošnikov 2010, 2, 33). Tentýž kořen lze spatřovat také v lit. növyti 'trápit, sužovať, lot. näve 'smrť, navttiěs 'utrápit se', stprus. nowis 'tělo, trup', gót. náus 'mrtvola', stir. noine,
1023
unyti_
nauna 'hladomor', toch. Knut-, toch. B naut 'zmizet, být zničen', toch. Anwäm 'nemocný' (Trautmann201n, Vaillant 3, 282n, Vasmer 2, 233, Fraenkel 509, Vendryes, N-21n, Lehmann264, Snoj 2003, 453, Furlanováin: Bezlaj 4, 263, Ma-tasovič 2009, 285, Adams 2013, 370n aj.). K další literatuře v. nuditi. K nostr. souvislostem sr. Illič-Svityč, Etim 1965, 355. jk
unt, unaja v. junt
llllbZllQti v. vi.ni>znoti
upajati, upivati v. piti
upasti 'upadnout'v. pasti (se)1
upasti 'napást'v. pasti2
upasti 'zachránit, spasiť v. stpasti
upatija v. jupatija
upražnjati se v. prazdi.ni,
uprěditi v. iti
uptvati doufat' v. ptvati
uptvati, -ajeti. ipf. 'volat, křičet; rufen, schreien'
Et.: SJS 4, 673 předpokládá vedle stsl. up-bvati 'doufat, důvěřovat' (v. ptvati) také vb. upwati 'volat, křičet', a to na základě jednoho dokladu z Bon Ps 30, 18 a tří zNicod. Je však otázkou, zdaje rekonstrukce takového slovesa nutná. Plevačová (ústně) se domnívá, že doklad z Bon je patrně reminiscencí na Ps 21,6 s up-bvati 'doufat', zatímco doklady z Nicod snad jsou chyby přepisovače. Havlová (ústně) připouští, že doklady z Nicod, srbcsl. památky, odrážejí srb. formu slovesa vypiti 'volať (v. vtpiti), resp. jeho derivátu *vbpovati; může se zde ovšem také jednat o kontaminaci srb. formy slovesa vypiti 'křičeť, odkud by bylo počáteční u- a význam slova, a slovesa upwati 'doufat', odkud by byla kmenotvorná charakteristika -(-b)va-. bv
uraniti 'zraniť v. rana
uraniti 'přivstat si'v. raní,
urar'b, -rjam. 'orár; Orarion' (lxEuch, 2xNom)
Orár je svrchní část liturgického oděvu jáhna. Jde o úzkou dlouhou zdobenou stuhu, zpravidla přehozenou přes levé rame-
_ušij a
no. Speciální výraz pro štólu, kterou nosí jáhen ve východním ritu.
Var.: V NomJas lx ular b.
Exp.: Z csl. je rum. orar, aurar, aorar 'štóla, kterou nosí jáhen' (Tiktin2001, 2, 865, Cioranescu 2007, 562).
Et.: Přejato ze střř. cbpápiov, ópápiov 'orár, štóla jáhna', též 'šátek' (DuCange Gr. 1792n, Stephanus 9, 2063, Lampe 1991, 1557), což je výpůjčka cirk. lat. órärium 'biskupská či kněžská štóla', též 'šátek, rouška', 'modlitební kniha' (Sleumer 2006, 570, v. také Georges 2, 1384, Niermeyer 1976, 742); sr. Matzenauer 1870, 360, Vasmer 1907, 284.
Ř. [o], obzvláště neprízvučné (Meillet 1902, 187), resp. zavřené (Sobolevskij, RFV 20, 246), se v některých stsl. výpůjčkách reflektuje jako [u], sr. episkupb (v. episkopt).
Jako grecismus je slovo doloženo v str. orán, oralb, orario-m>, orarij, orarije (StrS 13, 60n), uran, ulán (Srez.), vše 'štóla, kterou nosí jáhen' (sr. Vasmer 2,274, Vasmer 1909, 209), r. orár' xv. (BAS; > p. orar xv. - SW 3, 822). Jako cirk. termín zřejmě lat. původu doloženo dále např. v č. orár, orar. vbo
urivati v. rějati
uročište, urokt v. rešti
useredzb, -a m. 'kroužek, náušnice; Ring, Ohrring' (LobkZachGl)
Exp.: Podle Skoka 3, 539 je z csl. steh. userezi, ušerezi (pl.) 'náušnice' (v. také Rj 20, 63).
Et.: Stsl. userqdzb bývá nejčastěji považováno za výpůjčku nedoloženého (balk.-)gót. *ausahriggs 'náušnice' (Lottner, KZ 11,173, Mikl. 1867,134 aMEW 372, Stender-Petersen 1927, 393n a ZslPh 13, 249, Kiparsky 1934, 223n, Feist 1939, 69, Skok 3, 539, Birnbaum, IJSLP 27, 43, Lehmann 51, Golab 1992, 377n aj., nejnověji v. Pronk-Tiethof-fová2013, 162n).
Podle Knutssona (ZslPh 15, 132n) bylo zdrojem přejetí sl. slova stdněm. *ósering(e).
R. ser'gá 'náušnice' (přejaté v temže významu do ukr. jako sérha), jež bylo dříve objasňováno jako výsledek přetvoření stsl. userqdzb (sr. Matzenauer 1870, 304, Vaillant RÉS 18, 78, Preobr. 2, 281), je výpůjčkou z některého z ttat. jazyků (za pravděpodobnou považuje tuto možnost již MEW 294 a 372), sr. stčuvaš. *šůrůy 'prsten', čuvaš. iara, XsX.jôrôkxv. (Vasmer 2, 617, TolkSRJ 879), čagatajské isirya (Räsänen, NphM 56, 52, Vasmer-T. 3, 611n, Šipovová 1976, 284n, ESUkr 5, 216n). jk
usija, -ijef. 'podstata, bytí; Wesen, Dasein'
Et.: Výpůjčka ř. ovoia 'podstata, jsoucno; majetek, jmění', derivátu ptc. préz. akt. f. ovoa 'jsoucí' se sufixem -ía, pro něž se rekonstruuje výchozí podoba
1024
usta
*H]s-ont- náležící k ie. *H]es- 'být' (Boisacq731, Frisk 2, 449, Beekes 2010, 1131, LTV 2001, 241).
SI. synonyma jsou soštije, soštbsťvo (v. jestb), synonymum ř. původu je iipostasb (v. upostasb). jk
uslaždati se v. sladbki,
ushbšati v. slyšati
usmt, -am. 'kůže; Leder' (2xConst)
Der.: usmar 'b 'koželuh', spec. 'výrobce stanů, sta-nař' (ApostBes), usměm, 'kožený' (Zogr).
Doloženo i csl. n. usnije 'kůže' (MLP), s derivátem usni jam, 'kožený'.
Komp.: csl. usmošbVbCb 'švec, koželuh', usmošb-venije 'ševcovské umění', usmorězatelb 'kůži řezající, švec' (MLP).
Et.: Psi. dial. (jsi. vsi.) *usrm>, *usma > b. st. a dial. usmá (Mladenov 655), str. usmb, usma (Srez.), r. arch. usmá (SSRLJ 16, 919), vše '(vyčiněná) kůže'.
Doloženy jsou také deriváty, sr. např. srb. (Banát) úsmina 'holínka' (Vuk815).
Psi. dial. (jsi. zsl.) *usnbje > ch. dial. úsanje, st. (kajk.) vusenje (Rj 19, 833), sin. úsnje, slk. a č. useň, stč. usně, č. st. usní (Jg), plb. vausně (P-S), vše '(vyčiněná) kůže'.
Etymologie málo jasná.
Nejčastěji se vychází z ie. kořene *(H)eus- 'pálit, hořet', z něhož bývá odvozováno také stind. óšati 'hoří', ř. evco 'pálím, zapaluji', lat. úrere '(s)hořeť, lit. usnis 'bodlák', stsev. usli 'žhnoucí popel', ysja 'oheň' a alb. éthe 'horečka' (Brandt, RFV 25, 36n, H-K 404, Merkulovová, Etim 1967, 170, Skok 3, 549, Liukkonen 1987, 178il HER 656, Snoj in: Bezlaj 4,268; nevylučuje Machek s.v. useň; s výhradami k hláskosloví Vasmer 3, 191; ke kořeni *(H)eus-v. Pokorný 347n,LIV2001,245). Psi. *usnľb/*usma a *usnbje se potom vysvětlují jako kontinuanty kořene v o-stupni * (H)ous- odvozené sufixem -men- (Snoj l.c. rekonstruuje výchozí podoby *(H)ous-mon a *(H)ous-mn-), přičemž *usnbje je podle Meilleta 1902, 428 forma vzniklá redukcí z *usmnbje (sr. také Vasmer l.c, Kurki-nová, Etim 1980, 25n).
Tato etymologie vychází z pracovního postupu zpracování kůže v žíravé, pálivé kapalině, louhu (HER
1. c, Snoj l.c. a 2003, 801, Rejzek693).
Méně pravdepodobnejšou starší výklady, spojující *us-mt/*usma, *usnbje se sl. obuti 'obout', ř. ěvwui 'oblékat', stind. vásana- 'roucho', vásman- 'deka, přehoz', lat. vestis 'oblečení, šaty' (MEW 372, Gorjajev 388n, Meillet l.c, Mladenov 655), lit. áusti, áudžiu 'tkát' (Pedersen, IF 5, 68; proti oběma výkladům Vondrák 1906, 1, 359) či s psi. *udb (Mikkola, IF 23, 127 a RS
2, 248, S-A 1955, č. 1032; sr. udi>).
Alternativní etymologii nabízí Simeonov (BE 34, 43 ln), jenž uvažuje o protob. původu slova. Svoji argumentaci opírá o sémanticky a formálně blízká ttat. slova s kořenem uz-, ytiz-' sdírat zvířecí kůži' ap. jk
usnijant v. usmi,
usobbnt v. osobb
usoni. v. víisorľb
usoždenije v. sodi^
usta, ustb n. pl. 'ústa; Mund'
Také 'tlama (u zvířat)', meton. též 'výpověď, řeč'.
Ve spojeníjediněmi usty 'jednohlasně, svorně', usty kb ustonrb 'tváří v tvář, osobně'.
Rcsl. též 'jazyk', 'ústí' (Srez. 3, 1273n).
Der.: ustije n. 'zřídlo, zdroj' (lx Chrisť), ustbna f. 'rty, ústa; jazyk', adj. ustat-b 'hubatý, utrhačný', adv. izustb 'nazpaměť' (lx Const); ipf. ustiti 'povzbuzovat, vybízet, podnecovať, uštenije 'povzbuzení, napomenutí' (lxEug); izustiti 'ústně pronést, prohlásit' (lx Napiš); naustiti (kogo, čbto, na kogo, na čbtó) 'přemluvit, navést', 'popudiť, nauštenije 'přemlouvání' (lxBes), csl. nauštati 'přemlouvat, navádět', 'popouzet'; poušti ti 'povzbudit, pobídnout, vybídnout', 'napomenout', pouštenije 'povzbuzení, napomenutí', 'ochota, snaha', poustitelb 'našeptávač, zlý rádce' (lx Bes), poustbnb 'čilý, pohotový' (lx Supr), pouštati 'povzbuzovat, vybízet; navádět (ke zlému); napomínat, poučovať, pouštanije 'povzbuzování, napomínání; ochota, snaha'; vbzustiti sq 'předsevzít si' (lx Christ Slepč).
Komp.: Adj. Zlatoústí, 'Zlatoústý'pouze jako přízvisko svatého Jana Zlatoústého (kalk ř. Xpvoóoropiot;; Schumann 1958, 63); zblousťb 'mluvící nevážně' (lxBes).
Exp.: Csl. ustbna > rum. usná, uzná, strum, ústná 'reť (Skok 3, 549, Rosetti 1968, 577, Tiktin2001, 3, 832, Cioránescu 2007, 822); z csl. je i rum. Zlatoust, Zlataust (-ta- podle ruské výslovnosti, sr. Tiktin2001, 3, 972).
Et.: Psi. *usta > b. ustá, mk. usta, sch. sin. slk. ústa, stč. usta (MStčS), č. ústa (podle Gebauera 1894, III/l, 140n se ú- v nom. prosadilo analogií podle genitivu), dl. wusta, plb. vaustä, vaistä, stp. p. usta, br. dial. ojed. vusta (ESBr 2, 232n), ukr. (v)ustá, r. arch., poet. a dial. ustá, vše 'ústa', 'rty', dále 'tlama, huba (zvířete)' (b. mk. sch. slk. plb. stp.), přen. 'ústí (řeky)' (mk. sch., slk. st. HSSlk), 'otvor, hrdlo (nádoby, hlavně ap.)' (b. mk. sch., č. dial., dl.).
Zdůrazňuje se, že psi. *usta je n. pl., nikoli duál,
1025
usta
protože jde o dva díly vytvářející jeden celek (Meillet 1902, 176, Machek s.v. ústa, Vasmer 3, 191, Sch.-Šewc 1710). Někdy se *usta považuje za pit. (Bimbaum-Schaeken 48), jindy se hledají stopy původního sg. v č. ústo (Jg 4,791,798), příp. i v jistých stsrb. tvarech (v. Degtjarev, VJa 1982, 1, 72n).
Starými deriváty jsou:
Psi. *ustbje n. 'ústí': b. ústie, mk. ustie, sch. ůšče, sin. ůstje, ustíje (Plet.), slk. ústie, č. ústí, kaš. ušcie (Handke, SFPS19,112), uscé (Sychta), stp. (h)ušcie, (h)usz-cie (SStp), p. ujšcie, st. ušcie (Boryš 2005,665), br. vúsce, ukr. ústja, r. úsťje, vše 'ústí' (v ukr. v tomto významu jen řídké, sr. SUM), 'koncový otvor (pece, úlu ap.)' (v. Machek s.v. ústa, Sch.-Šewc l.c).
Psi. *ustbna f. 'ret, rty': b. ústna, mk. usna, sch. úsna, sin. ústna, br. vúsny pit., vše 'reť, br. 'ústa, rty' (MEW 372, Machek s.v. ústa, Trubačev, SUaz 5, 177, Markov 1993, 65, Matasovic 2014, 150).
Nejasnosti v interpretaci formálně a sémanticky blízkých slov z jiných ie. jazyků komplikují přesnější určení jejich vzájemných vztahů a rekonstrukci jejich východisek.
Tradičně se předpokládá ablautující koř. jméno *ôus- (> stind. äs, av. čh- 'ústa', lat. ôs, gen. ôris 'ústa; obličej; okraj aj.', stsev. óss 'ústí', stangl. ór(a) 'okraj, břeh') / *aus- (> het. aiš, luv. ášš 'ústa') 'ústa, ústí, okraj', s dalšími ř-ovými deriváty: *óus-tá (> lit. úostas, uostá 'ústí řeky, přístav'), *aus-tč 'ústa' (> psi. *usta, stprus. austo 'ústa', ak. sg. f. äustin 'ústa, tlama', stind. óštha-, av. aošt(r)a 'ret'), *3US-tiiom (> psi. *ustbje) I *óus-tiiom (> lat. óstium 'ústí, vchod') 'ústí' (sr. Kretschmer, KZ 31, 452n, Pedersen, KZ 32, 249, W-H 2, 224n, 228, Vasmer l.c, Pokorný 784n, Vries 1962, 421, Lindeman, SbJakobson 1966, 2, 1188n, Pisani, Sprache 29, 52, Golab, AmerContrX, 175, Boryš 2005,671, Furlanová in: Bezlaj 4, 269 aj.).
Nověji se však rozlišují dva různé kořeny, když se vedle *H3óH1-s-, ^H^ljés-os 'ústa' vyděluje zvlášť * H pust- 'ústa, reť, kam se řadí pouze psi. *usta, *ustbna, *ustbje, *uzda (v. uzda), stind. óštha-, av. aošt(r)a, stprus. tvary a také lot. ap-aúši 'ohlávka'. Uznává se pak nanejvýš sekundární smíšení obou slovních čeledí (sr. NIL 387-391 s podrobnou diskusí a další liter.).
Stáří stprus. tvarů však zpochybňuje Smoczyňski, IF 94, 314n: austo se sice obvykle chápe jako nom. pl. n. (Trautmann 19 a 1910, 308n), popř. nom. du. n. (Endzelin, ZslPh 18, 116n; sr. Toporov 1, 172n, Mažiulis 1, 124), ale můžejít stejně jako v případě äustin o f. (*aust-ä); oba stprus. tvary mohou být výpůjčkami ze stp. usta (přetvoření stp. pl. n. v stprus. singulativum). Pro to svědčí i jejich izolovanost v rámci balt.: často přiřazova-
_ustrtnoti
ně (sr. Trautmann 1910 I.e., Fraenkel 26) lit. áuščioti 'klábosit, tlachat' patří jinam a lit. úostas, uostá 'ústí řeky, přístav' se liší sémanticky i ab lautem.
Potíže způsobuje i variantnost lat. óstium : austium : rom. ústium (Skála, LF 47,14nje má za reflexy starého ablautu, W-H 2, 228 však za sek).
Naert, SL 9, 78 uvažoval o onom. původu ie. slova ajako paralelu uvedl baskické ao 'ústa; ústí' a ainu o 'ústí řeky; díra'. Rovněž Gamkr.-Ivanov 1984, 814 považují variantnost ie. kořene za odraz jeho expresívnosti.
K různorodosti ie. názvů pro 'ústa'v. Porzig 1954,114. vbo
ustaniti se v. stam, ústava v. staviti
ustrabiti, -itt, ustrabljg 'zvednout; posílit, vzpružit;
erheben; stärken, ermuntern'
Refl. 'posílit se, zotavit se, vzchopit se'.
Der.: Csl. ipf. ustrabljati 'zdvíhat, vyzdvihovat, pozvedat', csl. ibezpref. strabiti, strabljati (sq) 'osvěžit, obnovit ap.', refl. 'zotavit se, pookřát' (MLP 886).
Et.: Psi. *storbiti > (převážně s pref.) sch. st. ostra-biti se 'občerstvit se, zotavit se' (Rj), slk. st. a expr. strábiť (sa) 'léčit (se), uzdravovat (se)', slk. st. a hovor, vystrábiť (sa) 'vyléčit (se)' (HSSlk, SSJ), expr. zastrábiť (sa) tv., stč., č. st. ostrabiti 'posílit, zotaviť, ostrabiti sě 'zotavit se, nabýt sil, pookřát' (StčS, Jg), dial. ustrabiť se 'občerstvit se, zotavit se' (Bartoš 467), stp. postrobič 'zesílit, zpevnit' (SStp 6, 460), str. ustorobitisja 'uzdravit se' (Vasmer 3,192).
Psi. *storbiti je kauzativum v o-ovém ablauto-vém stupni k psi. *stbrbriQti. Et. výklad a responze v dalších ie. jazycích v. ustrinoti (sr. S-A 1955, č. 886, Vasmer I.e., Brückner432 a518n, Machek,RLB 1,109n,Machek 1968, 580, Skok 2, 572naj.).
S jiným rozšířením ie. kořene v. též stradati; sr. i stdravt. hk
ustro, -an. 'jitro, ráno; Morgen, Frühe'
Dolož, jen ve spojení za ustra 'zrána' (lx Sin). Et.: Předpokládanému stsl. ustro odpovídá pouze b. dial. (d)zástra 'zrána' (Gerov, BER 1, 611), mk. dial. zastra 'zítra ráno' (RMJ), 'zrána' (RMNP, Peev 1999), 'jitro, ráno' (Peev 1999) a stp. justrzejszy 'zítřejší' (SStp). Zdaje na tomto základě možno rekonstruovat psi. *ustro 'ráno', zůstává otázkou. Dále v. utro. bv
ustrtbljenije v. ustn>noti
ustrtnoti, -neťb 'vyrůst, dospět; heranwachsen, heranreifen' (Parim)
1026
ustrbnoti
utoliti
Der.: Csl. ustrbbljenije 'dospělost, zralost' (lx Gl), sr. i adj. strbblb 'tvrdý, silný', str-bb-bkb 'tvrdý' (obě MLP 893).
Et.: Psi. *stbrbnoti > br. dial. ostérbaty 'přežít, uzdravit se' (Klimčuk, LeksPol 1968, 53), ukr. arch. ostérbnuty 'uzdravit se', ipf. ostérb(uv)aty (SUM), str. sterbnuti tv. (StrS 28, 56), r. arch. stérbnuť 'tvrdnout, tuhnout' (Dal'4,530); sr. i r. dial. adj. stérblyj, stérbnyj 'fyzicky silný, zdravý, otužilý' (SRNG41,146).
Podle převažujícího výkladu obsahuje psi. *stbrbnoti ie. kořen *(s)terbh- (vjeho redukovaném stupni *(s)trbh-), což je formantem -bh- rozšířená varianta ie. *(s)ter- 'být tuhý, strnulý, tvrdý' (Zubatý 1/2, 170, S-A 1955, č. 886, H-K 354 s.v. strboul, Vasmer 3, lln, ESBr l, 188naj.). Pův. význam psi. slovesa byl tedy zřejmě 'ztvrdnout, zesílit', odtud pak 'fyzicky zesílit, zvětšit se' (—> 'vyrůst, dospět') a další sém. nuance. Se stejným kořenem se dále spojuje ř. oréptpog 'kůže', orepeóq, oreppóq 'tvrdý, tuhý ap.', střir. ussarb (< *ud-sterbh-eH2) 'smrt', stsev. stjarfi 'ztuhnutí šíje, tetanus', stirfinn 'tvrdošíjný' aj. (Frisk 2, 793, Jóhannesson 875, Pokorný 1024n, Vendryes U-31, Orel 2003, 375, Beekes 2010, 1402 aj.), dále též sthn. sterban, něm. sterben 'umřít', pokud není z pův. *(s)terp- (v. tn>pěti).
LIV 2001, 512 rekonstruuje pro výše uvedenou rodinu (včetně germ. výrazů) ie. kořen *(s)dherbh- (jako jednu z možností uvádí i EWAhd 2, 600n). Spojení s lit. stařpti 'občerstvit se, posilnit se, prospívat; uzdravit se' (Zubatý I.e., Machek 1968, 580, nověji též ESUkr 4, 226 aj.) zpochybňuje Fraenkel 897 (sr. i Smoczyáski 2007,660). V. též ustrabiti, s jinými koř. formanty pak utrtnoti, utrapiti. hk
usychati v. stchnoti (se)
usynjenije v. sym^
usypati, usbnoti v. stpati
usbrěsti v. obrěsti
ušidb, -i m. 'zběh, uprchlík; Flüchtling' (lx Supr)
SJS 4, 736 rekonstruuje vedle doloženého /'-km. substantiva též o-km. ušidb (StslS 757 má pouze ušidb). Srbcsl. též ušbdb tv. (MLP 1083).
Et.: Stsl. hapax legomenon; bez odpovídajících příbuzných slov v ostatních sl. jazycích.
Toto stsl. z-kmenové nomen agentis je (pomocí pref. u-) utvořeno od psi. *šid-; kořenové -i- představuje sek. zdloužený reduk. stupeň psi. *šbd- (< *šed-), vyskytující se u participií a některých vb. sub-
stantiv (sr. Iľjinskij, AslPh 34, 13n, Vasmer 3, 198, Vaillant 2, 174, Diels 1963, 160n, Varbotová 1984, 46naj.).
Podle Trosta (WS1 23, 117) ušidb nevzniklo substantiviza-cí participiálního tvaru zdloužením jeho reduk. koř. vokálu, ale jde o derivát prézentního „durativního" koř. *šid- (korelujícího s „nedurativním" reduk. *šbd-). K supletivismu forem v rámci tohoto slovesného paradigmatu v. Bičovský, LgBrun 61, 129-134. Další výklad v. šbdi». hk
UŠbVb V. Šiti
utapati v. istopiti se útěcha v. těšiti utěštati, -titi v. istiskati -uti v. obuti
uto adv. apart. 'zajisté, ovšem; gewiss, allerdings' (Supr) Supr a NicodNovg lx v expr. větách jako part. interog.
'cožpak'.
Et.: Slovo stsl. a csl.
Složeno z part. u (v. ju) a zesilující part. to (v. to; Jahn 1966, 56n, Kopečný, SB 1, 328 aj.).
Šaur, SB 2,715 pokládá uto za grafickou variantu k řídkému str. oto 'hle' (v stsl. textech není doloženo); existence part. ulju (v. ju) akonj./part. u-bo (v. ubo) však ukazuje spíše na nezávislé tvoření. žš
utoliti, -itb, -ljo 'potlačit, zkrotit, uklidnit; unterdrücken,
bezähmen, beruhigen'
Dále též 'uchlácholit, přemluvit, uklidnit'.
Csl. i bez pref. toliti 'uklidňovat, upokojovať (MLP 995n).
Et.: Psi. toliti je doloženo v jsi. a vsi., v některých jazycích pouze v prefigované podobě: b. utoljáfvam), sch. (u)tôliti, sin. arch. toliti, br. natalíc', dial. utolíc' (ESBr 13,194), ukr. dial. (u)tolýty (Žel. 2, 972 a 1021), refl. utótytysja (Hrin. 4, 365), poleské tollt' (LeksPol 1968, 91), r. utollť, dial. tóliť (SRNG 44, 184), tollť(sja) (Dal' 4, 781), vše '(u)tišit, hýčkat, uklidnit, (z)mírnit; ukojit (hlad, žízeň) ap.', dále 'nasytit, nakrmit' ap. Především z yýzn. důvodů není jisté, zda sem patří i stp. tolič 'objímat rukama, vinout k sobě' (SStp 9, 227), které sem řadí někteří autoři (Varbotová 1984, 35, Furlanová in: Bezlaj 4, 194).
Se sekundárním psi. dloužením koř. vokalismu lze s touto slovní rodinou spojit významově blízké slk. dial. tálii sa 'pohodlně se živit (Kálal 706) a vytálit sa 'vykrmit, zesílit (Kálal 811), jak má Varbotová I.e. (jinak Machek 1957, 522, který spojuje tato slk. slovesa se stč. talov 'hnis').
1027
utoliti
Psl. toliti se obvykle pokládá za kauzativum v o-ovém ablautovém stupni k psl. tblěti (< ie. *telH-'být tichý, mlčet'). Stejně je tvořeno i stir. -tuili 'spí' (LIV2001, 621) a (podle Furlanové l.c.) het. talliia- 'pokorně prosiť (Kloekhorst 2008, 819 však vykládá jinak). Et. výklad a responze v dalších ie. jazycích v. tblěti. Sr. Mladenov 657, S-A 1955, č. 980, Vasmer 3, 114n, Skok 3, 479n, Pokorný 1061n, Černých 1993, 2, 295, ESBr l.c., LIV 2001 l.c. aj. Souvislost psl. toliti s psl. tblěti zpochybňuje Derksen2008, 504.
Z formálních i význ. důvodů je méně pravděpodobné spojeni psl. toliti s rodinou slov vztahujících se k ie. kořeni *telH- 'zvednout, vzít na sebe', jako např. stind. tulayati 'váží, zvedá aj.', lat. tollere 'zvedat aj.', toch. AB tál- 'prosadit, pozdvihnout', gót.pu-lan 'přetrpět, snést' aj. (jak mají např. Lehmann 367, Orel 2003, 428). Sr. Mayrhofer 1956, 1, 516, Adams 1999, 296n, EWAhd 2,714-717, LIV2001, 622 aj.
Originální je výklad Holzerův (Holzer 1989, 99n), podle něhož jsou psl. toliti (< *tol-) i tblěti (< *til-) reflexemi jím postulovaných podob „temematských". Na základě hláskového vývoje, který autor pro tento archetyp předpokládá, odvozuje tato psl. slovesa a jejich kontinuanty od ie. *dhěl-l*dhól-l*dhil-'sající, kojící' a rekonstruuje sém. vývoj jako *'kojit' ('sát') —► 'uklidňovat, tišit' ('uklidňovat se, mlčet').
Pochybný je výklad Bríicknerův (Briickner 584), který psl. toliti odvozuje od psl. *tult 'toulec'. hk
utrapiti, -itb, -pljo 'ochromit; lähmen, lahm machen' (lx Const)
V Const též lx uťľbpiti tv. (vzniklé snad kontaminací základů utrap- a utnp-, v. utn>noti).
Der.: Csl. utrapivb 'malomocný' (lx Nicod).
Et.: Csl. hapax legomenon utrapiti je prefixální derivát od vb. trapiti, které není sice ve stsl. textech doloženo, mají ho však některé sl. jazyky.
Psl. *torpiti > sch. řidč. trápiti, sln. trápiti, slk. trápiť, stč. trápiti (ESStč), pref. na (d) trápi ti, iter. na(d)-trapovati (Gb), č. trápit, hl. trapič, dl. arch. trapis, kaš. trápíc (Sychta 5, 379), stp. tropič, též pref. utropič, p. kniž. trapič (Boryš 2005, 640 vysvětluje -a- vlivem stč. trápiti, podle Bríicknera 575 jde o sek. -a- podobně jako např. u wladač), vše 'působit někomu tělesné nebo duševní utrpení, trýznit, sužovat, mučit ap.', ve stč. (pref.) 'napadnout, přepadnout, zachvátiť (Gb). Sem snad i vsi. výrazy: br. dial. (pl.) tarapáty 'strach; spěch, chvať (SBrH 5, 88), ukr. dial. torópaty 'živořit, žít v bídě', toropýtysja 'bát se' (Urin.
4, 276), r. dial. toroplťsja tv. (SRNG 44, 283), jak předpokládají např. Snoj in: Bezlaj 4, 213, Boryš 2005, 639n, autoři ESUkr
5, 606n aj. Vzhledem k jejich významu však nelze vyloučit, že souvisejí spíše s psl. trepati (< ie. *trep- 'rychle se pohybovat ap.'; v. trepati s^; sr. H-K 388).
Psl. *torpitije kauzativum v o-ovém ablautovém
_utro, jutro
stupni k psl. *tbrnoti. Et. výklad v. utrwinti (sr. Brückner 575, H-K I.e., Snoj I.e., Boryš I.e., ESUkr l.c. aj.). V. též tn>pěti.
Podle Machka (1968, 391 s.v. natrapovati) je třeba vyjít z formy na-trapiti (řadí sem i č. dial. natřepnúť 'přistihnout') se zesilujícím vkladným -r-, z pův. -ťapit. Za příb. pokládá lit. arch. strópti 'zastihnout, překvapit' (jinak Fraenkel 925, sr. i Sch.-Šewc 1525), lot. träpät 'trefit' a něm. treffen '(za)stihnout, trefit ap.' (podle Klugeho-Seebolda 2002, 927 je však toto vb. bez přesvědčivých mimogermánských souvislostí). hk
utro, jutro, -a n. 'jitro, ráno; Morgen, Frühe'
Také 'rozbřesk, úsvit', 'zítřek', adv. utru, utromb, na utrě, za utra 'ráno, zrána', vb utrě 'nazítří', za (j)ut-ra 'zrána', 'zítra', adv. (j)utro, (j)utrě 'zjitra', 'zítra'.
Der.: (j)utrěi 'jitřní, ranní', 'zítřejší', substant. 'zítřek', adv. utrě je 'zítra', vb utrěi, na utrěi 'zítra', utrěšbn 'b 'zítřejší', substant. 'zítřek'; zautrbsťvo 'ranní doba', zautrbn'b 'ranní', zautrbnja(ja) 'jitřní bohoslužba'; (jjutrije 'jitro, rozbřesk', 'zítřek'; (j)utrija 'jitro', 'jitřní bohoslužba', na (j)utrija 'zrána', 'nazítří'; utrii 'zítřejší'; (j)utrbm> 'ranní', 'zítřejší', (jju-trbna 'jitro', 'jitřní bohoslužba', 'zítřek'; (j)utrbn'b 'ranní', 'zítřejší', (j)utrbnja 'jitro', 'jitřní bohoslužba', 'zítřek'; utrina 'jitro'; utrbnica 'úsvit, jitro', 'ranní bohoslužba', utrbničbftb, utrbničbn'b 'ranní', substant. utrbničbno n. 'evangelní chvalozpěv při jitřní bohoslužbě'; (jjutrbmm, 'ranní'; (j)utrbnjevati, (jju-trbnovati 'přivstávat si', 'hledat od rána' (v. iutrosb).
Exp.: Z csl. je rum. utrenie 'jitřní bohoslužba' (Rosetti 1954, 38n, 45, Tiktin2001, 3, 836).
Et.: Psl. *(j)utro, všesl.: b. útro, mk. utro, sch. jutro, dial. i ütro (Rj), sln. jútro, dial. i útro (Plet.), slk. st. a dial. jutro (HSSlk, SSN), stč. (j)utro, jitro (Gb 1, 673), č. jitro, hl. st. jutro (Sch.-Šewc), ál.jutšo, plb. iqutrü, pom. stp. p. jutro, br. dial. útro (TurSl), ukr. dial. útro (ESUkr), jútro (Žel, ESUkr), r. útro, s význ. 'jitro, ráno'íjsl. č. luž. plb. stp. vsi.), 'zítřek, zítra' (slk. pom. stp. p., str. Srez.), 'východ' (sln. arch., dl., r. st. Dal').
Vedle toho lze snad předpokládat psl. *ustro 'jitro, ráno' (v. ustro). Et. nejasné.
Nejčastěji se předpokládá, že jde o jedno slovo, *(j)utro představuje mladší formu staršího *ustro, přičemž však hláskoslovné detaily tohoto přechodu jsou málo jasné; psl. *ustro se pak spojuje s lit. aušrá 'úsviť, lot. austra tv., lit. aušti 'rozednívat se', lot. austtv. < ie. *H2ues- 'stávat se (ráno) světlým' (MEW 373, Prusík, Krok 8, 97, Gorjajev 389, Trautmann 19, Brückner 209n a KZ 46, 212 a 48, 212, ZslPh 2, 297, Bern. 1, 462n, Os-ten-Sacken, AslPh 35, 55n, Mikkola 1913,2, 179 a IF 23, 124n,
1028
utro, jutro
uvesti
Nieminen, ScSl 2, 13n, Slawski 1, 594n, Pokorný 87, Machek 1968, 229, Bezlaj 1, 234n, Smoczyňski 2001, 105, Boryš 2005, 217; nejnověji k dalším ie. souvislostem v. NIL 357n).
Naopak jiní zde vidí od původu dvě slova, která se případně později zkřížila (Trubačev, SM 8, 201, Kno-bloch, Sprache 5, 34, nejnověji Derksen 2008, 511). Meillet (1902,406 aMSL 9,52) spojoval *ustro s lit. aušrá atd. a *jutro s Yit.jaů 'už', stsl.yw tv. (v. ju); podobně Bemeker, IF10,156. Ve svém starším výkladu Machek (1930,46n a 1957,182) předpokládal psi. *ustro 'úsvit', jež rovněž spojoval s lit. aušrá atd., ale psi. *jutro 'ráno' řadil k Xxt.jautrús 'citlivý, bdělý', XoX.jautrs 'čilý, svěží' (v. ošmtiti); souhlasně H-K 155, S-A 1955, č. 1041, Fraenkel 27, Šaur, Slávia, 57, 260, Sch.-Šewc 469n, Černých 1993, 2, 296. Vondrák (1924, 1, 562) rozlišoval psi. *ustro < *aus--tro- (> sthn. ôstar 'východ', lat. auster 'jižní vítr') a psi. *(j)utro < *aus-ro- (> lit. aušrá). Otr^bski (LP 2, 28ln) předpokládal psi. *ustro < *aus-tro (> sthn. ôstar, lit. aušrá) s var. *utro < *au-tro.
Někteří badatelé vůbec měli za nejistou existenci psi. *UStro (Brandt, RFV 18, 25, Oblak, AslPh 19, 328n, Vas-mer 3, l94n); tak i Vaillant (RÉS 15, 78n), jenž pro psi. * jutro přijal Machkovu starší et.
Pedersen (KZ 38, 3lln), Krogmann (ZslPh 14, 302) aRas-mussen(ISB 181) spojovali psi. *jutro s ř. avyň 'záře', alb. agu-me 'ranní červánky' a sl.jugb 'jih' (v. jugi); jako možnost to připouští Snoj (2003, 245).
Lidén (SbPipping 320) spojil psi. * jutro se stind. yókt-ra- 'provaz', av. -yaoxddra- '(válečné) napětí, útok' (po něm Wack-Debr. 1930, II/2, 702; skepticky Mayrhofer 1956, 3, 21).
bv
utrost, -a m. liturg. 'jitřní, ranní hodinky; Orthros, Morgenoffizium' (Bes, kalend. As Sav Slepě) Jde o část bohoslužby konané za svítám před eucharistickou liturgií za účasti věřících, v západním ritu j e nazývána též laudes nebo matutinum (SJS 4, 715).
Et.: Zřejmě kalk ř. ópOpoq '(časné) ráno, ranní šero, úsvit', střř. též 'část ranní bohoslužby' (Lampe 1991,973). Koncové -s-b může být domácího původu (v. níže), nebo je převzato z ř. ópOpoq (k etymologii ř. slova v. Frisk 2, 416n, Beekes 2010, HOln).
Duridanov, SbGesemann 1, 63n (podobně už Sobolevskij, RFV 71,16n) čte v csl. slově -b a výraz pokládá za adv. s významem 'ráno'. Řadí jej tak na roveň sl. útvarům vzniklým spojením akuzativu subst. utro (v. utro) a ustrnulého tvaru demonstr. zájmena sb (v. st), jakob. arch. útres (Gerov 5,463), sch. jůtrds(ka), sin. arch. a dial. jútros(ka) (Plet. 1, 375), stě. jutros, jitros adv. (Gb. 1, 673), vše 'dnes ráno' (< *'toto ráno'), r. dial. útros', útres', útrosy (Daľ4, HOOn) tv. a 'včeraráno' (sr. SB 2, 621 aj.). Možnost, že i v případě csl. utros-b jde o substantivizaci
spřežkového spojení tohoto typu, nelze zcela vyloučit. Objasnění formální stránky tohoto o-km. substantiva (především substituce pův. měkkého jeru tvrdým) však v těchto souvislostech činí potíže.
Synonymní jsou stsl. (j)utrija, utrbnica, (j)utrb-nja, zautrbnja(ja) (v. utro). hk
utrtnoti, -neti> 'strnout, ztuhnout; erstarren, steif werden' (lx Supr)
Ipf. utr-bpati 'trnout, tuhnout' (lxBes).
Et.: Stsl. hapax legomenon utr-bnoti je prefixální derivát od vb. tnnQti, které se ve stsl. textech nevyskytuje, je však dobře doloženo ve většině sl. jazyků.
Psi. *tbrpnoti > b. trápna, rak. trpne, sch. trnuti, sin. pref. otŕpniti, slk. tŕpnuť, trnúť, stč. trnuti, č. trnout, hl. jen pref. sčerpnyč, dl. jen pref. sčerpnuš, p. cierpnqč, stp. i cirpnqč, šci(e)rpnqč (SStp), br. dial. cérpnuc' (SBrH), ukr. térpnuty, r. dial. térpnút' (SRNG), vše 'tuhnout, mrtvět, dřevěnět (o nohách, o rukách)', přen. 'tuhnout obavami, strachem, bát se, strachovat se', odtud pak 'třást se, chvět se' (b. mk. slk. stč.) ap.
Psi. *tbrpnoti je kmenotvornou inchoativní příponou -nq- odvozeno od ie. kořene *trp-, reduk. stupně ie. *terp- 'ztvrdnout, ztuhnout' (< *(s)ter- 'být tvrdý, tuhý'). Sr. H-K 390, Slawski 1, 101, Skok 3, 508n, Sch.-Šewc 135, Černých 1993, 2, 239, Snoj in: Bezlaj, 4, 229, ESUkr 5, 557n, Rejzek 675 aj. Podrobný et. výklad v. tripěti.
Machek (ZslPh 23,116n a 1968,652) odmítá souvislost psi. *tbrpnoti 'trnout' s psi. tbrpěti 'trpět' a pokládá je za deriváty dvou homonymních kořenů *trp-. V. též utrapiti, s jinými koř. formanty pak ustrtnoti, ustrabiti, stradati. hk
utrtpati v. utrinpti
uva interj. posměchu 'ha! hej!; ha! he!' (2x Ev) Var.: V Zogr podoba uvbva.
Et.: Pravděpodobně adaptace novozákonního ř. ová, což je interj. podivu (< hebr.; v. SJS 4, 588, Zoiell 1911, 409, Preobr. 3, 38, Černých 1993, 2, 281).
Havlová (excerpční pozn.) srovnává s interj. uvy 'běda' (v. uvy) a připouští domácí tvoření. Vzhledem k rozdílnému významu a ojedinělosti doložení máme za nepravděpodobné. žš
uvěštati, uvětt v. věťb
uvedati, uvenoti, uveždati v. prisvenoti
uvesti, -vezeti, -vezo pf. 'ověnčit, ozdobit; bekranzen, schmucken'
O časovaní v. i Koch (1990, 308n).
Der.: uvqzati, -vezajo 'věnčit, zdobiť (lx Klim).
1029
uvesti_
Et.: Psi. vqzti, vqzo > b. véza, mk. veze, sch. vésti, vézěm, stč. viezti, vazu (MStčS, Gebauer 1894, IUI2, 69, 148), pom. vize, vqzc (SEKaš 5, 266 s liter.), stp. wiqzč (SStp), str. vjazti (StrS, Srez.), r. dial. vjaztí, vjazú (SRNG), s význ. 'vázat, přivazovat, připevňovat' (stč.), 'plést' (stč. pom. stp. str., r. dial.), 'vyšívať (b. mk. sch. stč.). Sln. vésti, vézem 'vyšívať je z ch. (Piet.).
Psl. je také iter. (frekvent.) vqzati 'vázať (v. ve-zati).
Et. málo jasné.
Často se ve sl. vb. vidí týž kořen jako v adj. Qz-btb 'Úzký' (v. gzbkb; sr. Gorjajev 62, Preobr. 1, 111, Stang 1942, 31, Vaillant 3,147, Boryš 2005,688, LIV2001, 264n, Snoj 2003, 817, Derksen2008,521 atakéožeaožika). Nejasné iniciální v se přitom vysvětluje různě. Někteří je vykládají hiátem, zejména ve tvarech se zadním vokalismem kořene (Meillet 1934, 83 alF 5, 332 aMSL 14, 369n, Vondrák 1924, 1, 209, W-P 1, 62, Vaillant 1, 185, Pokorný 42, Georgiev, BE 34, 213, Martynov, Etim 1984, 129, Sch.-Šewc 1607). Jiní předpokládají kontaminaci s jinými slovesy, totiž s *verzti 'vázať (v. povrěsti; Hujer, LF 42, 222n, KE SR J 72, Šanskij 1/3, 242, ESUkr 1, 442, Hamp, BalkE 30,13 ln, Kalašni-kov, Etim 1991-1993, 82, Bjeletič, SbVarbotová 41) nebo S viti 'vinout' (v. izviti; H-K 409, Černých 1993, 1, 175).
Jiní badatelé naopak sl. sloveso od ozbkb oddělují.
Někteří je srovnávají s lit. vyžá 'lýkové boty', výžti 'plést', stprus. winsus 'krk', č. vaz (MEW 56n, Walde, KZ 34, 518, Vondrák 1906, 1, 184, Smoczyáski 2007, 765), dále i se sl. vqzb 'druhjilmu' (> p. wiqz, r. vjaz aj.; Brückner 611n, Búga 1958, 2, 653n, Fraenkel 1270, Smoczyáski 2005, 316, 340, pozn. 788, 185, sr. i Janyšková, Etim 2009-2011, 309).
Orel (2007, 1, 229) měl *vezati za denom. od vezb 'jilm'.
Machek (1968, 679) srovnával jen lit. výžti, ale přidával ještě lat. vincTre 'vázať. Lat. slovo se sl. slovesem spojovali už Mikkola (1913, 2, 171) aPisani (SbHubschmid 155n).
Liewehr (ZS1 1/1, 11) zase spojoval vezti, č. vaz, stprus. winsus a lat. vincire.
Schuster-Šewc (SbNěmec 335n) v sl. slově viděl ie. *uengh-l *uengh- 'křivit, ohýbat (se)' (ke koř. Pokorný 1149).
Loma (JslF 66, 289) zvažuje odvozování sl. slovesa od ie. *ueg- 'tkát' (ke koř. LIV2001, 662).
Machek (1957, 557) ve svém starším výkladu vysvětloval *vez- z *verz- disimilací v derivátech s likvidou /.
Brandt (RFV 22, 115n) spojoval sl. slovo s něm. winden 'vinout se'. bv
uvivalo v. izviti
uvraštati se, -titi se v. vratiti (se) uvrěsti v. otvrěsti
uzda
uvy interj. emocionální 'běda; wehe'
Jen ve spojem s dat. pron. uvy nibně 'běda mi'. Var.: V Bon lx uvyi tv.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně str. a r. uvý 'běda, ach' (Černých 1993, 2, 281; z r. je b. knižní uvi tv., RBKE).
Et.: Stsl. uvy je nejspíš složeno z interj. u (v. u2) a rozšiřující partikule v-ové (sr. např. č. ou vedle rozšířeného ouvé, ouvej). O obdobných interj. v. SB 2, 560, pozn. 1.
Černých l.c. vidí v uvy spojení dvou interjekcí, pro které hledá ie. kořeny (u- < ie. *au-, -vy < ie. onom. interj. *ui). Častěji je srovnáváno s ř. interjekcí óá, ová, ovaí, lat. vae, gót. wai, sthn. wě, něm. weh, lot. vaľ, vše s významem 'ach, běda' (v. Gorjajev 384, Preobr. 3, 37, Vasmer 3, 170, bez sl. dokladů Pokorný lllOn, Karulis 2, 467 aj.), Frisk 2, 343 pokládá uvedená i., lat. a germ. slova za elementárně příbuzná, Vaan 2008, 650 pro lat. vae uvažuje vedle příbuznosti i o nezávislém tvoření; tak i EWAhd 1, 394. V. iuva. žš
uvtva v. uva
uzda, -y f. 'uzda; Zaum'
Csl. i 'udidlo'. Rcsl. i přen. 'řetězy, okovy' (Srez.).
Der.: Csl. obuzdati 'udržet na uzdě, zkrotit', ipf. obuzdavati; v MLP i uzdati tv., obuzdanije 'držení na uzdě', obuzdatelb 'kdo drží na uzdě, krotí' (MLP).
Exp.: Skok (Slávia 1, 493n) pokládá rum. dial. oajdä 'provaz' za přejetí ze sl. uzda, není však jasné, zda měl na mysli tvar z csl. nebo z živých sl. jazyků; Tiktin (2001, 2, 829) má slovo za temné.
Et.: Psl. uzda > b.juzdá, st. uzda (Gerov), mk. uzda (RMJ), sch. uzda, srb. st. a dial. i fúzda, húzda (Vuk, Rj), sln. uzda, slk. st. (HSSlk), slk. stč. (MStčS), č. uzda, hl., dl. st. a dial. (Muka) wuzda, luž. huzda (Sch.-Šewc 1715), plb. vauzdä, vaizdä (P-S), kaš. uzda (Sychta), stp. p. uzda, stp. p. dial. huzda, luzda (SW7, 423), br. st. vuzdá (ESBr 2, 215), dial. uzda (SBrH), ukr. řídké (v)uzdá (SUM), r. uzda, vše 'uzda, část koňského postroje', dále 'udidlo' (b.), 'lano, provaz' (r.).
• (1)Psl. uzda<ie. *ôus-l*3us- 'ústa' + *dhě- 'klást, položiť. (2) Psl. *(v)gzda~r>sl. *vezati 'vázať.
(1) Psl. uzda se nejčastěji vykládá jako kompozitum uz-da, v němž první složka představuje pokračování ie. *óus-/*3us- 'ústa'. Srovnává se pak lat. au-reae, óreae 'otěže, uzda' (< *ôs 'ústa', W-H 2,224) a lot. ap-aúši 'ohlávka' (M-E) z téhož ie. kořene (o něm v. Pokorný 784n; sr. však NIL 390n a usta kjinému třídění materiálu do dvou různých kořenů s význ. 'ústa'), Nehring, IF 4, 399, Meillet 1902, 321, Koštiál, ČSlnJ 4, 120, Vondrák 1924, 1, 441, Endzelin, SbSchrijnen 404, Mladenov 699, Fraenkel, KZ 70, 144, ZslPh22,101,Macheks.v. uzdap Vasmer 3,177, Jakobson,
1030
uzda
užasiti
ZPhon20, 241, ESUkr 1, 438, Golab, AmerContrX, 175, Snoj 2003, 803 a in: Bezlaj 4, 271, Boryš 2005,674. Ve druhé Části se obvykle spatřuje ie. kořen *dhě- 'klást, položiť, o něm v. dětij (pouze Machek l.c. měl segment -da za rozšíření analogií podle sl. bnzda 'součást koňského postroje'). Uzda by tak znamenalo 'to, co se klade do úsť, nejspíše by tedy šlo původně jen o udidlo (sr. významy v b.). Oporou tohoto výkladu jsou dvě sémantické paralely: 1) ř. otojuíov 'ústí; uzda, otěže', orojuíg 'ohlávka', oTÓjuig 'k uzdě necitlivý, a proto těžko ovladatelný kůň'jsou deriváty ze azójua 'ústa' (Frisk2, 800n); 2) r. dial. óbrót, óbróť ap. 'uzda'jsou deriváty psi. *rete 'ústa, reť.
(2) Gorjajev 386, Vaillant, RÉS 22, 43 a Otkup-ščikov 1967, 139n spojili uzda s psi. *vezati 'vázat, poutať. Uzda by tak znamenala 'to, co se přivazuje ke koni'. Ve prospěch tohoto výkladu mají svědčit r. dial. ná-uz 'část koňského postroje', ná-uza, ná-uz-d 'talisman', ná-uz-nik, ná-uz-en' 'dutá nádobka, která se věší na strom k pochytání divokých včel' aj. Dále sem lze patrně přidat i č. uzda, dial. huzda 'včelí plášť, které uvádí Machek s.v. uzda2, a řadí je patrně právě k vezati. Dále sr. si.nuzi.ni,. Slabinou výkladu je skutečnost, že uvedené doklady jsou zjazyků, kde q > u.
Další výklady jsou osamocené a méně pravděpodobné:
Ve svém starším výkladu segmentoval Vaillant, BSL 29/1, 43 n slovo také jako uz-da, ale v první části viděl variantu prefixu vbz-, sloužící k derivaci jmen, a v druhé základ slovesa děti 'působit' . Spojení se slovesem vbz-děti 'pozdvihnout, vztahovat' má ukazovat na původní význam 'koňský postroj', až specializací se vyvinulo 'uzda'.
Bruckner 597, KZ 45, 52, ZslPh 4, 215 segmentoval slovo jako u-zda, jeho první část spojil se sl. (ob)-uti 'obout' a ve druhé viděl sufix -zda jako variantu sufixu -da. Sémanticky nepříliš přesvědčivé, snad by mohlo být pův. významem 'ohlávka, něco, co se navléká koni na hlavu'. Oporou výkladu je stprus. auclo 'ohlávka', které se také se sl. obuti spojuje (Mažiulis 1, 113, Toporov 1, 150).
Machek, Mnema 419 ve svém starším výkladu předpokládal uzda < *ud-dä a ud- spojil s csl. uditi 'škodiť (MLP), příbuzným se sl. vaditi 'vadit, škodit, brániť.
Pokorný 75 řadil sl. uzdakie. kořeni *au- 'plést, tkáť;jeho předpokládané rf-ové rozšíření je i v r. dial. usló (< *ud-slo) 'tkanina', lit. áusti 'tkáť, lot. aůsttv. (ke kořeni v. LIV 2001, 224).
Mann 1984, 42 spojil sl. uzda s arm. awdzik 'chomout' a ř. aů/nv 'týl, šíje' a rekonstruoval ie. *aughe- 'krk, šíje'; et. těchto slov je však nejistá, sr. Chantraine 145.
Lewy, LF 32, 161 srovnával se sl. uzda stsev. oddr 'špice, kopí' (< germ. *uzdaz, sr. Vries 1962, 415); odmítl např. Machek, Mnema 419, pozn. 19. vbo
uztlobiti v. ztli.
užasiti, -iťb, -so 'polekat, poděsit; erschrecken' Refl. 'zděsit se'.
Csl. ižasiti 'strašit, lekať, žasnoti 'být ohromený', zasáti se 'být polekán; žasnout' (MLP 191).
Der.: užasenije 'leknutí, zděšení'; úžase (lx Sin užěse) 'úžas, údiv; vytržení mysli, extáze; zděšení, hrůza, strach; strnulost, hluboký spánek; div, zázrak', užasbtrb 'užaslý, zděšený, ustrašený', užasbnitb 'užaslý člověk' (lx VencNik); užastb 'úžas, údiv; zděšení, strach; strnulost; slabost; div', ve vazbě ve užasti byti 'užasnout', bez užasti 'neohrožený', užastbne 'užaslý; úžasný'; užasngti se 'užasnout, podivit se; uleknout se, zděsit se'; fakt. užasati 'uvádět v úžas; lekat, děsiť, refl. 'divit se, žasnout; lekat se, děsit se'; prěžasati 'ohromovat, uvádět v úžas' (lx Supr).
Et.: Psi. žasnoti, iter. zasáti, fakt. zašiti, ve sl. jazycích doloženo často v pref. podobě: b. užasjávam (se), užasjá (se), sch. užasnuti (se), arch. žasnuti se, slk. žasnúť, stč. žasnuti sě, žásati (sě), fakt. žěsiti (ESStč), č. žasnout, dl. jenžěsyš, -žěsyš se, plb. jenptc. pf. pas. a subst. deverb. zoseně (P-S 185), pom. -řasnoc (sq), -řase (sq) (SEKaš 4,223), stp. urzasnqč (sie) (podle Basaje, SFPS1 17,16n snad < stč.), z(d)rzasnqč (sie) aj. (ve stp. a pom. s di-similací ž - s > ř - s, sr. č. dial. ořasnót se 'leknout se'), ukr. (u)žachnúty(sja), r. užasnut '(sja), s význ. '(vy)-děsit, (po)strašiť, refl. '(z)děsit se' (vše kromě slk. č.), 'velmi se divit, být ohromený' (slk. č.). Sem snad i p. žachnqč si§, žachač si§ s posunutým významem 'trhnout sebou; obořit se na někoho ap.' (sekundární -ch- anal, podle sloves typu kochač, machač - Boryš 2005, 750).
Pokračování má i psi. deverb. úžase: b. úžas, mk. užas, sch. úžas, arch. žas(t), slk. č. úžas, stč. úžas(t), úžěs(t) (ESStč), br. ukr, r. dial. žach, ukr. dial. žas, užách (Žel), r. úžas, vše 'hrůza, strach, zděšení', dále 'údiv, překvapení, ohromení'. Velára -ch- ve vsi. tvarech se obvykle vysvětluje vlivem synonymního strachy (Vasmer 1, 411, ESUkr 2, 189, Orel 2007, 1, 367 s.v. žuchnut' aj.).
Sem pravděpodobně patří i č. děsit 'nahánět strach, lekať a slk. desiť tv. (< č.): ze stč. žěsiti, resp. z jeho pref. podoby zžěsiti, s předpokládanou změnou zž- > zdž- > ždž- > žd'-, nově vzniklo *žděsiti > zděsiti, deprefixací pak děsiti (Zubatý, LF 44, 219-224, H-K 99, Rejzek 128). Proti tomuto předpokládanému vývoji mluví podle Bezlaje 1, 98 existence sin. st. deselj 'čert, démon'. Jinak má i Sch.-Šewc 1818n, který předpokládá kvůli dl. tvaru žěsyš dvě rozdílné výchozí formy *děs- (> dl. žěsyš, č. děsit) a *gěs- (snad dvě anlautové varianty téhož ie. kořene).
Původ psi. žasnoti není příliš jasný.
Pro význ. blízkost bývá některými autory (MEW 406, Mladenov 650, Brückner 662, Machek 1968, 722 aj.)
1031
užasiti
uže
spojováno s gót. us-geisnanlus-gaisjan 'polekat se', které stejně jako další germ. slova, sthn. geist, něm. Geist, stsas. gest, stangl. gäst, angl. ghost aj. 'duch, přízrak ap.', obsahuje ie. koř. *gheis-/*ghois- 'polekat se' (LIV 2001, 174n, EWAhd 4, 129-131, Kroonen 2013, 163 aj., vše bez sl. materiálu; odmítají S-A 1955, č. 1155, Vas-mer 3, 175, Pokorný 427, Derksen2008, 554 aj.).
Podle Pronk-Tiethoffové 2013, l63n jde o přejetí, a to z gót. us-gaisjan, což je dobře prokazatelné. Gót. koř. diftong -ai- > protosl. -ě-, jež způsobilo změnu protoslovanského -gěs- > psi. -žas- po 1. palatalizaci velár. Gót. prefix us- pak odpovídá psi. U- (absence koncového -s je vysvětlitelná zánikem koncových souhlásek v psi).
Kvůli rozdílnému koř. vokalismu v sl. a germ. slovech rekonstruuje Machek I.e. psi. *u-žis-ngti a koř. -a- v u-žasngti vysvětluje vlivem synonymního *u-grazngti (doloženého např. v č. dial. uhraznúťsa 'uleknout se').
Nejistájesouvislostslit.^sň' 'pocítit strach'(Scheftelowitz, IF 33, 155, Mladenov I.e., Brückner I.e. aj.) vzhledem k jeho nejasnému původu (sr. Fraenkel 138n, Smoczyáski 2007, 156).
Především z význ. důvodů je sporné spojení s psi. gasiti 'hasiť, které předpokládají např. Bern. 1, 295 s.v. gasiti, Maťhiassen 1974, 199, ESBr 3, 222n, ESUkr 2, 188, SEKaš 4, 223n, Bory š 2005, 749n aj.). V. ugasiti. hk
uždent ptc. 'usušený; gedörrt' (lx Gl, SJS dod.)
Doloženo jen ve spojem uzděno vino 'hrozinky'.
Et.: Participium pf. pas. od psi. dial. *v<jditi (v csl. v tomto významu nedoloženo): ch. dial. ůditi, vuďiti (Rj, Boryš 2007,388), sin. dial. vodíti, arch. a dial. i odíti (Bezlaj 2, 241), slk. údiť, Č. udit, p. wqdzič (odtudbr. véw-dzic', ESBr2, 296), pom. vq^ěc, ukr. vúdýty, dial. i bu-
dýty, s význ. 'kouřem sušit potraviny, zejména maso, dále ryby, sýr', v sin. také 'pražit mouku' a 'pražit proso rozpálenými kameny' (Plet. 2, 780, Bezlaj I.e., Boryš I.e.).
Vuvedenýchjazycíchje doloženo adjektivizovanéptc: ch. dial. pref. poduden, sin. vojen, slk. údený, st. udlý, údly (Kálal), č. uzený, stě. i údlý, p. w^dzony, ukr. bužényj (< *ob-vgditi), vše 'uzený', ch. dial. i 'suchý' (o mase a masných výrobcích); o motivaci těchto názvů Valčáková, SFFBU 44, 25n.
Psi. *VQditi s pův. významem 'působit, aby něco schlo, vysychalo' je nejčastěji pokládáno za kau-zativum s o-ovým stupněm ablautu k psi. *vqdnQti 'vadnout, schnout'. V některých jazycích počáteční V- odpadlo (MEW 380, Brückner 608n, Machek 1968, 666, Bezlaj I.e., ESUkr 1, 437, Boryš 2005, 686, Anikin2007, 5, 59n aj.). Další výklad v. prisvenQti.
Loma, JslF 66, 287n uvažuje o výchozím *ed-l*gd- s protetickým v- (< ie. *H2ed-), které by mohlo souviset s ř. á^erai 'schne (o skáceném stromě)', het. had- 'schnout' (Kümmel, LIV 2001, 255). V sl. jazycích by byla varianta s nazálním infixem *H2e-n-d-.
Také Schuster-Šewc, ZS1 33, 565n předpokládá psi. *gditi s původním významem 'černit' (sr. stě. obuditi 'očernit někoho, obviniť, ipf. obúzěti, v. StčS 2, 205 a 208); navrhuje buď spojem se stind. andhá-, av. anda- 'slepý, tmavý' (souvislost stind. slova s gal. anda-bata 'gladiátor bojující v helmě bez hledí' zpochybňuje Mayrhofer 1986, 1, 78n), nebo se stind. ániti 'dýchať, ř. áve/ioc 'dech, vítr', lat. animus 'duch, duše', k němuž je řazeno i sl. vonja 'vůně' (v. vonja).
Lidová etymologie spojuje tato slova s gdica 'udice, háček' podle háku, na nějž se maso k uzení zavěšuje (v. H-K 401). zs
uže v. ju
1032
iipaťb
iipostasb
U
iipatb, -am. 'satrapa; Satrap' (lxZach)
Satrapové byli úředníci stojící v čele satrapií, základních administrativníchjednotek perské říše.
Var.: upat-b (lx Zach), ipat-b (lx Grig Lobk), paťb (lx Grig).
Exp.: Z csl. je podle Vasmera (1909, 68) str. ipat-b 'hodnostář, konzul; vojvoda' (sr. Srez. 1, 1110, StrS 6, 247).
Et.: Přejato z ř. vnaxoq (Matzenauer 1870, 359, Vasmer 1907,283), které jako subst. m. představuje řecký ekvivalent latinského titulu pro konzula. Původní ř. adj. ve významu 'nejvyšší, nejlepší, svrchovaný, vrchní' (Lid.-Sc. 1854, DuCange Gr. 1634n)je odvozeno sufixem-aro? od koř., který je obsažen např. v prep. a adv. vnép 'přes, před; nahoře, vzhůru' a vnó 'pod; vespod, dolů' (Frisk 2, 966, Chantraine 1157, Beekes 2010,1532) a patří k ie. *upo 'vzhůru, přes' <— 'zespodu vzhůru' <— 'pod' (Pokorný 1105n). vbo
iipodijakfc, -am. 'podjáhen; Subdiakon' (3x Supr)
Exp.: Z csl. ipodijakont (MLP) je str. ipodijakb, ipodi-jakorľb (Srez., StrS), r. cirk. ipoďjákon, ipodiákon 'podjáhen' (Vasmer 1909, 53, Vasmer 1, 486, Šanskij II/7, 111, Orel 2007, 1, 425).
Et.: Přejato ze střř. mooiáxcov, ÓKoSiáKovog 'podjáhen' (Lampe 1991, 1448, DuCange Gr. 1644), pův. 'nižší sluha' (Lid.-Sc. 1879); v. dijakb, dijakoni. vbo
iipokritb, -a m. 'pokrytec; Heuchler' Var.: ipokrit-b, upokrit-b.
Et.: Přejetí střř. vmoKpuÝ\q 'vykladač; herec, řečník', metaf. 'pokrytec', deverb. substantiva utvořeného od vb. VKOKpívsoOai 'odpovídat, vysvětlovat; vést dialog jako řečník nebo herec', metaf. 'předstírat, přetvařovat se' (Lid.-Sc. 1885n). K etymologii zákl. slovesa Kpíveiv (zde rozšířeno pref. ôko-) 'vybírat si, rozlišovat, usuzovat, rozhodovat se ap.' v. Frisk 2, 20n, Beekes 2010, 780n.
V ostatních sl. jazycích jsou ekvivalenty jen ve steh. (prostřednictvím it. ipoerita 'pokrytec'): ipokrit(a) (Rj 3, 852, Skok 1, 728), a v zsl. (prostřednictvím střlat. hypoerita 'mim, herec', přen. 'pokrytec', SSLat 2, 1053): slk. st. hypokrita (HSSlk 1, 462), kniž. hypokrit, stč. ipokryt(ec) (ESStč), slk. stč. č.pokrytec, stp. (h)ipokryta (SStp 2, 543),pokryta (SStp6, 332), p. hipokryta,
arch.pokry<ciec (SW4, 513), dl. arch.pokryte (Muka2,115), vše 'člověk vnějšími projevy zdůrazňující svou zásadovost (zprvu náboženskou), zvláště předstíranou, licoměrník, pokrytec'. Tvary s iniciálnímpo- vznikly v důsledku lid. etymologie mylnou de-prefixací a přikloněním k slovesu odpovídajícímu č. pokrýt (sr. p. arch. pokrywacz 'pokrytec' - SW l.c). V. H-K 284, Machek 1968, 469, Rejzek 484, Bankowski 2, 684.
Domácí syn. je stsl. liceměrb (v. liceměrb). hk
iipopanti indekl. 'Obětování Páně; Darstellung Chris-
ti' (lxOchr) Psáno ipopanti.
Řecké označení svátku Obětování Páně (též Očišťování Panny Marie nebo Hromnice), který se slaví 2. února. Je upomínkou slavnosti, kdy se při příležitosti očišťovací oběti Panny Marie (40 dni po narození Ježíše) setkal Simeon s Ježíšem -vzal Ježíše do své náruče a prorocky k němu promlouval (L 2, 25n-MBS1348).
Et.: Hapax legomenon, nemá ekvivalenty v sl. jazycích. Přejetí ř. bibl. vma-Kavxr\tsi., derivátu vb. vn--an-avxav 'setkat se' (Lampe 1991,1434). Stsl. -o- proti ř. -a-j e zřejmě výsledkem disimilačních tendencí ve stsl. Základní sloveso ávrav 'setkat se (tváří v tvář)' (zde prefígované dvěma prefixy vit(o)- a án(o)-) je utvořeno od ř. adv. ávta 'naproti, tváří v tvář' (Lid.-Sc. 148, 150). K etymologii ř. ávra v. Frisk 1, 112n, Beekes 2010, 107n.
Domácí synonymum je stsl. s-brětenije gospodb-nje (v. obrěsti). hk
iipostasb, -i f. 'podstata, bytí, bytost; Wesenheit, Sub-
stanz, Bestand, Sein, Wesen'
Také 'stránka, věc, případ, záležitosť. Jako teol. termín 'hypostáze, osoba, bytosť, zejména v učení o troj-jedinosti Boží.
Var.: upostasb. Csl. i ipostasb,postasb, ipostatb.
Der.: Birnbaum-Schaeken 140, 142 uvádějí adj. ůpostasb-n-b, dolož, v sofijském triodu. StbälgR 2, 1292 však tento tvar považuje za odraz ř. adjektiva vjiooraoécov.
Komp.: Csl. triupostasbtrb, triupo-, triipo- 'mající tři osoby, troj osobní'.
1033
iipostasb_
Exp.: Z csl. je str. ipostasb, ipostash (Srez., StrS), r. cirk. ipostás' 'podstata, bytost, osoba' (Vasmer 1909, 69, Šanskij II/7, 111, Orel 2007, 1, 426).
Et.: Přejato z ř. imóoraoic 'podstata, skutečnost, existence, základ, bytost, přesvědčení, důvěra, vytrvalosť aj. (Zorell 1911, 592n, Lampe 1991, 1454-1461, Lid.-Sc. 1895), sr. Vasmer 1907, 283n.
Synonymní je stsl. soštije, sgštbstvo (v. jestt) a přejaté usija (v. usija). vbo
usopb, -am. 'yzop;Ysop'
Yzop lékařský/Hyssopus officinalis je aromatický polokeř s drobnými modrými, růžovými nebo bílými květy, původem ze Středomoří a Orientu; od starověku byl znám jako léčivá rostlina a koření. V judaismu a v křesťanském ritu se používaly svázané větvičky s listy při obřadech očišťování ke kropení krví obětních zvířat nebo svěcenou vodou, do níž se někdy přidával i popel zyzopu (Novotný 1956,1263, Royt-Šedinová 93, Becker 2002, 334).
Vzhledem k tomu, že v bibli není rostlina popsána, není
_ůsopb
jisté, zda se jedná právě o yzop; mohlo jít i o nějakou jinou aromatickou rostlinu (v. Marzell 2, 967, Chantraine 1162).
Var.: isofb, osofb, csl. us(s)opb, (i)osopb.
Exp.: Z csl. je r. issóp (Vasmer 1909, 70, Preobr. 1, 275) a strum, isop (Tiktin2001, 2, 382) tv.
Et.: Přejato z ř. vaaco7rog označujícího nějakou aromatickou rostlinu (snad druh dobromysli/Origa-num hirtum, Lid.-Sc. 1905), jež je pravděpodobně sem. původu, sr. hebr. 'ězób (Lewy 1895, 38, Lokotschč. 566, Carnoy 1959, 151, Chantraine l.c, Frisk 2, 975, Beekes 2010, 1538).
Z řečtiny, zejména prostřednictvím lat. hyssôpus (< ř. vaawnoq), se jako kulturní slovo rozšířilo do řady ie. jazyků (např. angl. hyssop, fr. hysope, it. is(s)opo, něm. Ysop), včetně jazyků slovanských, sr. například srb. isop, slk. a č. yzop (Machek 1954, 201), p. hizop, br. isóp, ukr. hisóp (ESUkr 1, 517). Cesty přejetí byly ovšem různé, jak dokládá např. sln. Tzop, tžóp, jež bylo přejato prostřednictvím něm. Ysop (Snoj 2003, 231), podobně jako m.jězop (Sch.-Šewc 459), zatímco pro sln. ožěp tv. se předpokládá nějaký rom. prostředník (Snoj 2003, 484). ij
1034
va
vaditi
V
va v. vy
vabiti, -iti, vabljo ipf. 'vábit, lákat; locken' (lx Supr)
Der.: privabiti 'přivábit' (lxBes),privabbnikb 'původce' (lx VencNik).
Et.: Psi. vabiti, všesl: b. st. a dial. vábja (Gerov, M-B, BER), mk. vabi, sch. sin. vábiti, slk. vábit', č. vábit, hl. wabič, dl. wabiš, plb. subst. vobeně, pom. vábíc, p. wabič, br. vábíc', ukr. vábyty, r. vábit', vše 'vábit, lákat, přitahovat', také 'nazývat, volať (sch. p.), 'zváť (sin.), 'získávat, dělat reklamu' (luž.).
Psi. vabiti, pův. snad 'přivolávat, lákat voláním', se všeobecně srovnává s výrazy v germ. jazycích: gót. wopjan 'volat, vykřiknout', stsas. wópian 'naříkat, plakať, sthn. wuofen tv., stangl. wěpan 'plakať, angl. weep tv.; naopak lit. vôbyti 'lákat, vábiť, lot. vábit tv. je nejspíš ze sl. (sr. M-E 4, 490, Fraenkel 1270). Zdaje na tomto základě možno přímo rekonstruovat výchozí ie. kořen *uäb- (*ueHb-) 'volat, křičet' (Pokorný 1109, nejnověji Derksen 2008, 511n), zůstává však nejisté.
Martynov (1963, 190-192) sl. a germ. výrazy odděluje: sl. vabiti spojuje se stind. ubhnati 'svazuje', ř. vtpoc 'síť', stsev. vefa 'plésť a germ. slovo má za přejaté ze sl. vypiti 'volať (v. vtpiti).
Maclikovo (1968, 673) spojení s lit. vilbinti 'vábiť, lot. vil-binát tv. je nepravděpodobné. bv
vaditi, -iti»,važdQ ipf. 'obviňovat, žalovat, pomlouvat;
beschuldigen, anklagen, verleumden'
Většinou vaditi na kogo, v Nicod lx vaditi komu.
Der.: vada 'vina, pomluva' (lx Nicod), važdenije 'obvinění, žaloba' (lx NicodNovg, SJS 5, 181); navadi-ti na kogo 'pomluvit, osočit' (2x Supr), navaždenije 'pomluva' (lxGrigZach), csl. navadbnica 'klevetnice'; obaditi (< *obvaditi) 'obvinit, obžalovať (2x Supr, lx Bes), obaždenije 'křivé nařčení, osočení, pomluva' (lx Supr), obaditeľb 'žalobce' (lx Supr).
Exp.: Z csl. vaditi je strum, avádi tv. (Tiktin2001, 3, 846). Z csl. se někdy vysvětluje maď. vádol 'vinit, obvinit, vznést/ vznášet obžalobu' (Kniezsa 544n), to však bylo nejspíš přejato z živýchjsl. jazyků, b. nebo sin. (EWUng 2, 1594n).
Et.: Stsl. vaditi odpovídají formou a významem
nejlépe b. dial. vádja (Gerov 1, 103, BER 1, 112), sin. dial. väditi (Plet. 2, 745), stbr. vaditi (HSBr 2, 289), ukr. vádyty (ESUkr 1, 318), str. a r. st. vaditi (StrS 2, 10, SRJ 18v. 2,197), r. dial. st. vadit' (SRNG4,12), vše 'pomlouvat, obviňovat, žalovat, dělat klepy ap.'; nelze ovšem vyloučit, že vsi. slova jsou z csl. (Anikm2007, 5, 323).
Uvedená slova patří do rodiny psi. vaditi (se), vad'q (se), která je ve slovanských jazycích doložena s různými významy, vedle 'žalovat, obviňovat, pomlouvat' i 'oznamovat, ohlasovať (např. sin. dial. vá-diti Plet. l.c), 'volat, křičet na někoho' (p. dial. wadzič SW7,442), 'přiznat, pripustiť (sin. dial. ováditi Novák 1996, 92), 'překážet, být na obtíž' (č. vadit, p. wadzič aj.), 'škodiť (br. hovor, vádzic', ukr. zř. vádyty), refl. 'přít se, hádat se' (v. stvada) aj.
Další výklad není jednoznačný.
• (1) Psi. *vaditi < ie. *H2uedH- 'hovořit, mluvit; znít, zvučeť. (2) Psi. *vaditi < ie. *uedh- 'vést'.
(1) Nejčastěji se psi. *vaditi vysvětluje z psi. *vesti, védo 'hovořit, oznamovat ap.', jež není ovšem ve sl. jazycích doloženo (Furlanová in: Bezlaj 4,273), respektive z jeho o-stupně ablautu, a pokládá se za ite-rativum se zdlouženým stupněm (podle Derksena 2008, 512 lze vokál -a- ve *vaditi vysvětlit Winterovým zákonem: ve sl. a balt. jazycích se původní ie. krátký vokál před znělou souhláskou dlouží). Východiskem je ie. kořen *H2uedH-' hovořit, mluvit; znít, zvučet ap.'. Nej blíže příbuzná slova j sou lit. vadinti 'jmenovat, nazývat; volat, zvát ap.' (zmiňuje Fraenkel 1178, ovšem nevylučuje ani spojení s lit. věsti 'vést', řadí je sem Smoczyúski 2007, 710, ale bez sl. materiálu), stind. vádati 'mluví, hovoří, říká, promlouvá ap.' (Mayrhofer 1956, 3, 133n, ale Mayrhofer 1986, 2, 496 sl. slova již nezmiňuje) a ř. avôr) '(lidský) hlas, zvuk, řeč' (Frisk 1, 184, Beekes 2010, 168), sr. i Pokorný 1, 76, S-A 1955, č. 1044, BER 1, 112, Mathiassen 1974, 163, Sch.-Šewc 1574n, Boryš 2005, 676, Anikin 2007, 5, 323 aj. Může sem patřit i toch. B we- 'hovořit, mluvit' (jakojedmi z možností uvádí Adams 2013,658-660). Někteří autoři připojují i het. uttar 'slovo, řeč' (Mayrhofer 1986 l.c), to sem však nejspíš nepatří (LIV 2001, 286, Kloekhorst 2008, 932n), stejně jako het. uätarnahh- 'nařídit, prikázať (Kloekhorst 2008, 988n).
1035
vaditi
Podle Furlanové (in: Bezlaj 4, 272) by se i význam 'vábit, lákať (sr. např. sin. dial. váditi, r. dial. vádiť 'vábit, lákať) mohl snadno vysvětlit z pův. 'hovořit, mluvit ap.', spíše než sémantickým posunem z * 'hádat se' —»■ 'vábit, lákať, který předpokládal Vasmer 1, 164.
Autoři TolkSRJ 473 s.v. navaždénije sem řadí i stsl. navaditi 'navést, podnítit', to však patří k *vesti, védo < ie. *uedh- 'vést' (v. Havlová, SFFBU 45, 36 a povaditi).
(2) Vaillant (RÉS 22, 28, Vaillant 3, 429n) vycházel z předpokladu jediného psi. *vaditi, jež je s různými prefixy doloženo v jednotlivých slovanských jazycích s velmi rozdílnými významy, např. 'navést, podnítit' (v. povaditi), 'zvykat si', 'lákat, vábit', 'šidit, klamať aj. Psi. *vaditi považoval za faktitivum nebo iterativum od ie. kořene *uedh- 'vésť (v. vestij), disparátni významy vysvětloval vlivem prefixů, které měnily význam základního slovesa. Psi. *vaditi spojoval s ř. ebOeiv 'strkat, vrážet, tisknout, tlačiť a av. vädäya- 'odrazit, odstrčiť (takjižpředVaillantemijiní, sr. odmítavou reakci Vasmera 1, 163 s liter.), jež se vysvětlují z ie. kořene *uedhH- 'strčit, vraziť (Pokorný 1115 bez sl. slova, LIV2001, 660 semřadí stsl. vaditi 'obviňovat, žalovat, pomlouvat' s otazníkem). ij
-vaditi 'zapřahat' v. vtvaditi
-vaditi 'navést, podnítit' v. povaditi
vai, vaia subst. '(palmové) ratolesti; Zweige, Palm-zweige' (lxZogr As Sav)
Doloženo v podobě vai (Zogr), vaia (As), vaie (Sav). Není jistý rod stsl. substantiva ani jeho zařazení do určitého de-klinačního typu (podle SJS 1, 163 možná indekl, podle S-A 1955, 148 je vaia pl. n. a vai, vaie ak. pl).
Rcsl. vaija 'větev, ratolest (palmová, vrbová aj.)', kol. vaije (SDrJa 1,370, Vasmer 1909,42), adj. vaijevyj 'palmový' (StrS 2,11), ve spojení nedělja vai 'Květná neděle', dáleprazdbnikb vai, navečerije vai (v. Srez. 1,225).
Exp.: Z csl. je r. vájja 'list kapradí (zpravidla velký a hodně členitý)', arch. 'palmový list' (BAS 2, 315), stbr. vajja 'palmová větvička' (HSBr 2, 302).
Et.: Přejetí ř. fiata, tvaru pl. substantiva fíáiov n. 'palmový list, palmová větev, ratolesť (Matzenauer 1870, 362, Vasmer 1907, 223, Vasmer 1, 165, S-A 1955 l.c., Anikin 2007, 5, 332), doloženo je i femininum fiate. tv. (Lid.-Sc. 302, 303, Arndt-Gingrich 130). Ř. slovo je egyptského původu, bylo přejato z koptského bai tv. (Frisk 1, 210, Chantraine 158, Beekes 2010, 193; o zařazení řecké pře-jímky k různým deklinacím sr. Schwyzer 1950, 1, 582).
Domácí syn. jsou věije (v. věja), věťvije (v. větvi.) a lětoraslb (v. lěto a rasti). ij
_vajanije
vajanije, -ijan. 'socha; Statue' (lx Supr)
Stsl. vajanije je nomen acti od vb. vajati 'tesat, dlabat ap.' (MLP 57; v okruhu památek SJS není doloženo), resp. od tvaru ptc. pf. pas. tohoto slovesa, + suf. -bje (k suf. viz Slawski, SK l, 85). Od stejného slovesa je odvozeno pf. izvajati 'vytesať (lx Supr Šiš), sr. i csl. izvajanije 'socha' a vajatelb 'sochař' (MLP 240 a 57).
Exp.: Z csl. je r. arch. a kniž. vaját' 'vytvářet sochařská díla (modelováním ze sádry, hlíny, tesáním z kamene, řezáním ze dřeva, odléváním z kovu ap.)', subst. verb. vajanije i 'sochařství', vajáteľ 'sochař', izvajáť 'vymodelovat, vytesat ap.', izvajanije 'socha' (Orel 2007, 1, 177, Anikin 2007, 6, 143 aj.).
Et.: Psi. dial. (jsi.) vajati > b. vája, rak. vaja, srb. vajati (Rj 20, 511, RSAN 2, 358) 'modelovat (z hlíny), vytesávat (z kamene), vyřezávat (ze dřeva) ap.'.
Et. ne příliš jasná. Z existujících výkladů jsou nej pravděpodobnější tyto:
• (1) Psi. dial. vajati < psi. viti 'vít, plést' < ie. *ueiH - tv. (2) Psi. dial. vajati < protob.
(1) Od Brandta (RFV 25,38) se psi. vajati řadí k psi. viti 'vít, plést' (v. izvíti), podobně jako -pajati (sr. stsl. napajati 'napájet, zavlažovať) k piti (v. pití); pak by psi. vajati představovalo kauzativum se zdlouženým o-stupněm ablautu k viti (přijali KE SR J 53, Šanskij 1/3,28n, Kiparsky 1963, 3, 171 aj., s výhradami i S-A 1955, č. 1042). Problematická j e sém. stránka výkladu. Sém. posun 'vít, plésť —>■ 'lepit (z hlíny)' —>■ 'vysekat z kamene ap.' objasňoval Trubačev (1966,188n) způsobem zhotovování primitivních hliněných nádob před objevem hrnčířského kruhu: hliněné nádoby se lepily z hlíny tak, že se spirálovitě zkroucené tenké proužky hlíny namotávaly těsně jeden za druhým (tzv. Tonwulst-technik); nicméně sém. posun k 'vysekat z kamene ap.' zůstal neobjasněn (proto výklad odmítli zejm. Preobr. 1, 68, Vasmer 1, 175, Černých 1993, 1, 136).
(2) Možné je přejetí do sl. z protob. (Georgiev 1958b, 48, Menges, ZBalk 7, 80, Dybo, SbStachowski 35), Z pův. *vaj- (sr. čuvaš. yjä, äjä 'dláto'), jež je z ttat. *ôj-'dlabat, hloubit' (sr. turkm. ôj 'dlabat, vydlabávať, čagatajské oj 'vykopat, vydlabat, vytesat, vyřezat'); pův. význam psi. vajati by tak byl 'dlabat, hloubit' (Menges UAJb 33,1-2, s. 114n považuje vajati za kulturní slovo altajského původu, podobně jako stsl. sokačii 'kuchař, řezník', v. sokačii; paralelou domácího původu by pak bylo sl. *jbztukati, sr. csl. istukati 'vytesat do kamene nebo do dřeva', v. tikatij). Z protob. je zřejmě i maď. váj 'vyhloubit, vydlabat' (Menges UAJb 33 l.c., Räsänen 359, Lvov, SUaz 1973, 215n, s pochybnostmi EWUng 2, 1597).
Další výklady jsou méně pravděpodobné: Abajev 4, 98 spojoval vajati se stind. vaši- f. 'druh sekery, špičatý nůž' (Mayrhofer 1956, 3, 197 a 1986, 2, 548 bez sl.
1036
vajanije
vapa
materiálu). Pochybné je spojování s domnělým stind. kořenem vä- 'kopat, dlabat' (Gorjajev 40n, Srez. 1, 232), neboť tento kořen v uvedeném významu doložen není. Kromě vajati k němu Gorjajev l.c. (po němMladenov 59) připojuje ještě ř. áovrog 'nezraněný' a gót. wunds 'raněný' (sr. něm. Wunde 'rána'); v obou případechjde o slova s nejasnou etymologií, bez sl. souvislostí (v. Frisk 2, 449n, Beekes 2010, 113 ln, Lehmann 413). Nepřesvědčivé je i spojování s av. vaěma- 'rozsedlina, skalní puklina' (Petersson 1920, 58, odmítl Vasmer l.c). ij
valiti se, valiti se, valjo se ipf. 'válet se, kutálet se; sich wälzen, rollen' (2x Supr)
Der.: Ipf.-iter. valjati se tv. (o vidu těchto sloves v. Dostál 1954, 230); pref. i zvali ti 'vyvalit, vyvrhnout', izvaliti se 'vyvalit se, vyhřeznout'; oťbvaliti 'odvalit', subst. verb. ot-bvaljenije, dur. orbvaljati; povaliti 'povaliť; privaliti 'privaliť; vbzvaliti 'privaliť.
Za derivát tohoto verba pokládají S-A1955, č. 919 též subst. s(-b)vahtrrb 'kulička upevněná na řemínku a používaná jako mučicí nástroj' (4x Supr). Jinak Vaillant (SOF 17, 216n, Vaillant 4, 571), který poukazuje na neproduktivnost suf. -btn-b v psi. (v. i Birnbaum-Schaeken 43); za pravděpodobnější má přejetí z tur. salma 'starobylá útočná zbraň' (sr. sch. sálma 'útočná zbraň, palcát ap.'z tur.; v. Škaljič 1966, 546), které bylo lid. etymologií přiřazeno k vb. valiti a transformováno ve shva-Ihtrn. (sr. b. dial. valmó, válmó 'klubko (příze), něco smotaného', svalmó 'velké klubko, závěj'; BER 1, 114 a 116).
Exp.: Za přejetí z csl. pokládá Tiktin rum. a naváli 'přepadnout, napadnout' (Tiktin 2001, 2, 781, shodně Rosetti 1954, 41), a právali 'svrhnout, srazit, převalit' (Tiktin 2001, 3, 189n, též Rosetti 1954, 42), arch. rázvalá 'převrat, revoluce' (Tiktin 2001, 3, 308), a ínveli 'pokrývat, zahalovat' (Tiktin 2001, 2, 529, Rosetti 1954, 41), arum. anválari tv. (Rosetti 1954, 37), rum. val 'vlna, válec ap.' (Tiktin 2001, 3, 839n), pokud nejde o přejetí z živých jsi. jazyků.
Et.: Psi. valiti (se), všesl.: b. impers. valí (se), mk. valí (se), sch. řídké váli ti (častěji s pref. iz-, na-, nad-, ob- aj.; v. Rj 20, 527), sin. valiti (se), slk. valiť (sa), stč. valiti (sě), č. valit (se), hl. walič (so), dl. wališ (se), plb. jen 3. os. sg. voľ ä, pom. valec (sq), impers. valí, p. walič (siq), br. valíc', valícca, ukr. valýty(sja), str. valiti(sja), r. valit '(sja), s významy 'válet, koulet, kutálet' (sin. sch. slk. stč. č. plb. br.), 'srážet, svalovat, porážet' (sch. slk. hl. ukr. str. r.), odtud 'kácet stromy' (b. dial., vsi.), dále 'bořit, silně udeřit, bíť (pom. p. ukr.), 'valchovat sukno' (b. mk. sch., br. hovor.), mk. dial. valí 'zakládat oheň' aj., impers. 'silně prší, sněží' (b. dial., pom.); refl.: 'valit se, kutálet se' (sin. č. pom.), 'valit se ve velkém množství, hrnout se, rychle se blížit (o davu, vodě, kouři ap.)' (sin. slk. č. dl. ukr.), 'hnát se, útočiť (stč.), 'bít se' (pom. p.),
'svalit se, upadnout' (hl. vsi.) 'rozpadat se, hroutit se' (p. ukr. str. r.), 'hynout (o dobytku)' (str. r.; r. dial. i 'kastrovať) a další i přen. významy.
Všesl. a psi. je iter. val 'ati (o vztahu ipf. valiti k ipf.--iter. val 'ati v. Snoj in: Bezlaj 4, 278).
Psl. valiti je iterativum se zdlouženým o-stupném z ie. kořene *uelH- 'valit, (silně) biť (v. Snoj in: Bezlaj 4, 277; o tomto typu sloves Slawski, SK 1, 56). Z reduk. stupně je odvozeno psl. vblati sq (v. vilajati se), vblna (v. vlina,), s o-stupněmje často spojováno psl. vofa 'kasírovaný býk' (v. volt).
Zdloužený stupeň (ô > a) zde předpokládá (s odvoláním na Kurylowicze 1956, 298) Varbotová 1984, 26; shodně Boryš 2005, 676n. Jiný výklad uvádí Illič-Svityč, VJa 1959, 2, 9: kořenové -a-je reflex laryngály po sonantě. O vlivu laryngály v postavení před konsonantem (*uelH-ti-) uvažuje též Kůmmel, LIV 2001, 677, pozn. 4 (obdobně Snoj l.c.). Golab (AmerContr 1968, 83) předpokládá intranz. *volěti, z něhož mohlo být odvozeno kauz. valiti. Vaillant 3, 429 vysvětluje kořenové -a- analogií podle nového iterativa val 'ati, čímž byla odstraněna homonymie s voliti < *uel- 'chtíť; tak i Smoczyúski 2007, 733.
Nepravděpodobný je názor Solmsenův (1901, 228), že valiti je denom. z psl. *vah 'násep, val' (podobně už MEW 377); odmítá např. Film, VJa 1982, 3, 10, Anikin 2007, 6, 28 aj.
Psl. valiti ~ lit. vélti 'valchovat, válet, bíť, lot. velttv., gót. wulan, stsev. vella 'vřít, kypět', sthn. wellan 'valit, válet', ř. ebléto 'stlačuji, tisknu', lat. volvere 'obracet, valit, koulet', arm. gelům 'splétat, stlačovat', sixx.fillid 'ohýbá', dlouhý koř. vokál dokládá sthn. wuolen 'kopat, rýť (v. Snoj l.c, BER 1,116n, Anikin l.c, Pokorný 1140n, LIV l.c, Trautmann 349, Fraenkel 1221, Orel 2003, 453, Kluge- Seebold 1999, 873, Frisk 1, 456n, W-H 2, 833, Hůbschmarm 1897, 435, Martirosyan 2010, 201n aj.). Někteří sem řadí též toch. B wäl- 'vlnit se', se zdlouženým koř. vokálem toch. AB wäl- 'přikrýt, ukrýť (v. Kroonen2013, 571, Adams 1999, 596 a 588).
Někteří etymologové spojují psl. valiti se stind. válati 'obrací se, kroutí' (např. Fraenkel l.c, Kiparsky 1934, 88n), Mayrhofer 1956, 3, 161 a 1986, 3, 460 je však má za mladé slovo a o souvislosti s ie. *yelH- pochybuje.
Za přejetí z gót. af-walwjan 'odvalit' pokládá psl. valiti Hirt, PBB 23, 337; odmítají Kiparsky l.c, Film l.c. aj. zš
vapa, -y f. 'stojatá voda, bažina; stehendes Wasser, Sumpf (lx Supr)
Rcsl. též 'kaluž, mělký záliv, jezero' (Srez., StrS 2, 16n).
Et.: Psl. * vapa je v sl. jazycích izolované, relik-tové, častěji je doloženo jako hydronymum nebo to-ponymum.
Psl. *vapa > b. dial. vápa, vópa 'prohlubeň, kotlina', vapa 'příkop, jáma', 'stará šachta' (časté v topon.
1037
vapa_
a hydron., v. Georgiev, BE 11, 305n, BER 1, 118; jako topon. i v Makedonii, v. Karlíkova, StMaced 89), srb. hydron. Vápa (Vuk), sin. st. vápa 'kaluž' (uvádí jen MEW 375 a z něho Plet. 2, 748), ukr. dial. (karpatské) vápa 'stojatá voda, bažina' (Gindin-Kalužskaja, SUJa 1991, 35, ESUkr 1, 329).
Skok 3, 565 sem řadí i sch. vápa, väp 'pára' (tak i Snoj in: Bezlaj 4, 281 a Anikin 2007, 6, 58); vzhledem k významu však může jít o přejetí z lat. vapor tv. (BER I.e.).
Slovo nejasné, s nejistými souvislostmi slovanskými i indoevropskými. Anikin l.c. připouští, že by mohlo jít o slovo substrátové, což u názvů vodstva a toků nelze vyloučit.
Jiný výklad podal Witczak, SbBoryš 101-107, který psi. *vapa pokládá za pokračování ie. kompozita *H2ue-H2ep-, jehož první částí je privativní prefix, druhou název pro řeku, tedy pův. ""netekoucí voda, jezero, močáľ; z tohoto archetypu je stind. väpí-'rybník, bažina' (spojení s tímto slovem uvedl už Miklošič, MLP 56, MEW I.e., dále Trautmann 342, Anikin l.c. aj., zpochybnil je Mayrhofer 1956, 3, 188 a 1986, 3, 466, který stind. väpí- odvozuje z *väpa- 'násyp, val' < *vap- 'vysypat'). Dále je pak možné připojit ie. názvy pro vodu, řeku z *H2ep-\ stind. ap-, stprus. ape, lit. Úpě, lot. upe a stprus. wupy-an 'mrak' (tak už Pokorný 1149, Vasmer 1,168n, Stang 1966, 35, Snoj I.e., o balt. paralelách podrobně Witczak o.e.; nesouhlasí Smoczynski 2007, 706, který pro lit. úpě a lot. upe předpokládá výchozí význam 'ústí řeky' a up- má za reduk. stupeň k *vep-'otevřená tlama, otvor úsť.
Někteří etymologové spojují stsl. vapa 'bažina' se str. vapa, vap-b 'barva' a s jeho der. vapbno 'vápno' (v. povapbniti), což zdůvodňují zabarvením povrchu bažin; tak Brückner 601, Pe-tersson 1916, 79, Schulze 1966, 115, pozn. 2, Varbotová 1984, 164n aj., odmítají Pokorný I.e., Vasmer I.e., ESUkr l.c. aj. žš
vapbno v. povapbniti
varitij, -itb pf. 'jít napřed, předejít, předstihnout někoho; vorausgehen, zuvorkommen' S ak. přen. 'přepadnout, zaskočiť. Der.: ipf. varjati 'jít napřed, předcházet někoho';
prědwariti 'předejít, předběhnout', ipf.prědwarjati
'předcházet, předbíhat'.
Exp.: Z csl. je r. -varíť, doložené zejména s pref., např.
predvariť 'předejít, předběhnout' (Preobr. 1, 65).
Et.: Psi. variti > b. dial. várja se 'závodím v běhu'
(BER l, 121), č. dial. vařit 'jít z cesty, uhnouť (Bartoš
1906, Machek 1968, 677), str. variti 'předbíhat'; b.pred-
várja 'předcházím něčemu' < r. (BER 1, 121). V ostatních jaz.
nedoloženo patrně kvůli homonymu s psi. variti 'vařit' (v. variti2). Příbuzná slova jsou pouze v balt. jazycích, sr. lit.
varýti 'hnáť a lot. vert 'běžeť; spolu se sl. variti jsou
_varovati se
jedinými zástupci ie. kořene *uer- 'běžeť. Lit. varýti je kauzativum v o-ovém ablautovém stupni (ie. *uor-), sl. variti představuje stupeň zdloužený (ie. *uôr-) (Vasmer 1, 170, Machek l.c, Smoczynski 2007, 722, LIV 2001, 685, Anikin 2007, 6, 90).
Dříve vykládáno mylně jako výpůjčka z germ. jazyků (v. podrobně Kiparsky 1934, 89n s lit.); v. též varovati se. ab
variti2, -itb ipf. 'vařit; kochen' (Supr Grig)
Der.: van, -a 'vedro, žár', lx Supr van, -a nebo -u 'vápno' (SJS 5, 183), varbtrb 'žhoucí, horký'; izva-rjati 'vařit, páliť; razvariti 'rozvařit, roztaviť, přen. 'rozpálit', ipf. razvarjati 'rozvářet, tavit; žhnouť, csl. razvarjenije 'tavení'; vbzvariti 'rozvařit, rozpálit'.
Exp.: Z csl. je rum. var 'vápno' (Tiktin 1713).
Et.: Psi. variti, všesl.: b. varjá, mk. vari, sch. variti, sin. variti, slk. variť, č. vařit, hl. warič, dl. wariš, plb. vorět (Olesch 1981, 1503n), kaš. vařěc, stp. p. warzyč, br. varýc', ukr. varýty, r. variť, vše 'vařit (jídlo)', speciálně též 'vařit pivo' (sin. luž. plb. p. r.), 'pécť (stp.), dále 'vřiť (b. mk. sch. č. plb. stp.), 'trávit (o žaludku)' (luž. r.), 'žhnout (o slunci)' (r.), 'tavit (kov)' (ukr. r.), 'svařovat' (sch. sin.), přen. 'zamýšlet, osnovat' (mk., sin. arch., slk. dial.), 'chápať (br.) aj.
Psi. varb, všesl. (kromě plb.): b. mk. var, sch. sln. (Piet.) var, slk. stč. (ESStč), č. var, luž. p. war, kaš. vár, vsi. var, s yýzn. 'var' (sch. slk. č. kaš. p.), 'vfící voda' (č. arch., luž. p. vsi.), 'žár, horko' (sch. stč. kaš. p. ukr., r. dial. SRNG), 'svar, spoj' (např. sch.), 'várka, to, co je uvařeno' (sln., slk. arch., stč. p. ukr. r.), 'roztavená smůla'(vsi.), dále 'vápno' (b. mk., sch. dial. RSAN) aj.
Psl. variti je kauz. nebo iter. se zdlouženým koř. vokálem odvozené od *vbrěti 'vřiť (v. vbrěti), tj. 'způsobit, aby něco vřelo' —> 'vařením (vody) připravit pokrm' (Snoj in: Bezlaj 4, 282n, Anikin2007, 6, 60n, 88n). Ke koř. vokálu v. Vaillant 3, 423, Varbotová 1984, 26.
Psl. van, je deverb. od variti; sém. vývoj nejspíše 'var, vření' —>■ 'to, co vře, to, co je uvařeno' (odtud význ. 'vápno' odrážející proces hašení vápna) —► 'vedro, Žár'. Někteří autoři naopak variti pokládají za denom. od van (Meillet 1902, 223, Orel 2007, 1, 174n). ab
varjati 'jít napřeď v. varitij
varovati se, -rajetb se, -mjg se ipf. 'varovat se čeho;
sich vor etwas huten' (BenBes)
Der.: varovanije 'opatrnosť, varovanbno 'neopatrně', varovbrvb 'opatrný', (ne)varovbno '(ne)-opatrně' (vše Bes, v. i SJS 5, 182); uvarovati 'ochránit, postarat se, zabezpečiť (Nom).
Et.: Psl. *varovati (se) > sch. varovati (se), sln.
1038
varovati se
vasnb
varovati (se), slk. varovať (sa), č. varovat (se), p. wa-rowač, st. warowač siq, stp. i wiarowač siq, wierowač siq (SStp 10, 44n), br. dial. varavác', varavácca (SBrH
1, 28), ukr. dial. varuváty(sja) (Hrin. 1, 128), r. dial. varovať (SRNG 4, 57n), s význ. 'hlídat, chrániť (sch. sin. slk. č. p., ukr. dial., r. dial.), 'varovať (sin. č.), 'podmiňovat' (br. dial.), 'držet svátek, sláviť (sch.), 'věřiť (r. dial.; Anikin 2007, 6, 70 připouští kontaminaci s vérovať 'věřit') aj., refl. 'varovat se, vyhýbat se, dávat si pozor' (sin. slk. č. p., br. dial., ukr. dial.), 'stydět se' (ukr. dial. Hrin. l, 128) aj.
Souvisí s něm. sich wahren 'varovat se', lat. verěrí 'ohlížet se', ř. ôpäv 'dívat se, hledět, dávat si pozor, varovat se', lot. věrties 'dívat se' odvozenými od ie. koř. *uer- 'dbát, pozorovať (EWD l930n, w-H
2, 757n, Beekes 2010, 1095n, Karulis 2, 513, LIV 2001, 685), není ovšem jasné, zda se ve sl. nejedná o výpůjčku z germ. Jako zdroj se předpokládá sthn. (bi)warön 'dávat pozor' (Mikl. 1867, 135, Vasmer 1, 171, Boryš 2005, 679, Rejzek 700, Anikin 2007, 6, 95n aj.), k přejetí by však muselo dojít poměrně pozdě, jinak bychom očekávali germ. a > sl. o; proti mluví i raný výskyt a rozšíření sl. slov (Kiparsky 1934, 89n). Pravděpodobnějším zdrojem je sthn. wära 'pozornosť (> sl. *vara nebo *var-b), přičemž varovati sq by pak bylo denom. od tohoto základu (Snoj in: Bezlaj 4, 283).
Machek (1968,678) pokládá *vara za domácí slovo s odkazem na p. wara 'pozor!' a ř. ťápa 'pozor, péče'. Sl. původ varovati (sq) připouštějí i Osten--Sacken, IF 33,267, Kiparsky I.e., H-K 408, Newerkla 2011,147.
K možné spojitosti se sem. koř. *w-r-? 'bát se' v. Möller 1970, 268, 270. ab
varb v. varitij
varbvarb, -a m. 'barbar, cizozemec; Barbar, Fremder'
Der.: adj. varwarbskb 'barbarský' (NomDim, v. SJS 5, 183).
Exp.: Z csl. je r. várvar hist. 'barbar, cizinec v antickém období', nově 'nevzdělanec, surovec' (Šanskij 1/3, 14, Anikin 2007, 6, 72n), sr. i br. ukr. várvar tv.
Et.: Výpůjčka ř. ßäpßapoq 'cizinec, Neřek'. R. slovo je onom. původu vzniklé reduplikací; odkazuje na jazyk cizinců, kteří vlastně nemluvili srozumitelnou řečí (Frisk 1, 219n, Chantraine 165). Vie. jazycích najdeme mnoho slov podobně tvořených (Pokorný 91n), sr. též č. blábolit < *bolbol-iti, stsl. glagoh < *golgoh aj.
V moderních sl. jazycích existují výpůjčky lat. barbarus (< ř.) ve význ. 'nevzdělaný, krutý člověk, surovec', sr. např. slk.
č. barbar (Rejzek 70), prostředníkem výpůjčky bylo někdy něm. Barbar, např. v sin. barbar (Snoj 2003, 31).
Domácími synonymy jsou inozembCb a kalky ino-jqzyčbnikb, inoplemenbnikb, inostranbnikb (v. ini>). ab
varb, -if. 'palác; Palasť
Et.: Přejato z ř. fíapiq, které má dva významy: 'loďka, člun, prám používaný v Egyptě', 'velký dům, palác, věž'. Zatímco výkladové slovníky je slučují do jednoho polysémního lexému (Stephanus 3, 128n, Lid.-Sc. 307), etymologické (Frisk 1, 220, Chantraine 165, Beekes 2010, 202) je rozlišují jako homonyma různého původu: první slovo je z egypt. (sr. koptské bari 'loďka, člun'), pro druhé se přijímá Kraheho (1955, 39 a IF 57, 116) výklad, podle kterého se jedná o slovo ilyr., resp. mesapského původu, představující r-ový derivát ie. kořene *bheuH- 'růst, vznikat; býť (sr. Pokorný 147).
Ve slovanské et. literatuře se grecistický materiál i liter, uvádějí konfúzně (Jagič 1913, 303n, Vasmer 1907, 224 a 1909, 42).
Stejně jako řada jiných výpůjček zařazeno k /'-kmenům (Bimbaum-Schaeken 28). vbo
vasiliskb, -am. 'bazilišek; Basilisk' (lxPogLob Par)
Bájné zvíře, charakteristické bílou skvrnou na hlavě připomínající korunku, jehož pohled a dech mají smrtící moc. V antice a středověku zpodobován jako smíšená bytost (kohout s hadím ocasem, kohout s dračími křídly, lví hlavou ap.); sr. SlDrev 1, 292n, SIMif 62.
Var.: vasiliiskb (lxBon), vasilbsk-b (lx Sin). Podobu s -b- chápe Meillet 1902,110 jako sekundární vlivem sufixu -bskb.
Exp.: Z csl. je br. r. vasilísk, ukr. vasylísk tv. (Šanskij 1/3, 22, Anikin 2007, 6, 106, ESUkr 1, 336n).
Et.: Csl. přejímka ř. PaoúíoKOQ 'druh hada, bazilišek', 'malý král, kralevic' aj. (Stephanus 3,173, Lid.-Sc. 310), což je dem. od fiaoiXsbq 'kráľ (Frisk 1,222, Beekes 2010, 203).
V ostatních sl. jazycíchje výraz s tímto významem přejetím střlat. basiliscustv.: sch. basilisk(o), baziliško, bažilišk(o), arch. bazilisk (Rj, Skok 1,116), sin. bazilisk (SS¥J), slk. st bazilišek, baziliškus, bazilisk (HSSlk, SSJ), slk. bazilišok, stč. baziliškus, č. bazilišek, hl. bazilisk, dl. bazylisk, stp. bažyliszek, stp. p. ba-zyliszek (Machek s.v. bazilišek, ESUkr 1, 337). vbo
vasnb adv. 'snad, asi; vielleicht, wohľ (Supr)
Var.: Rcsl. vastb tv. (jen Vostokov).
Et.: Slovo jen stsl. a csl. (v. StrS, StbR), nejasné (sr. SB 2, 717).
Sadniková, SbVasmer 432n pokládá adv. za ustrnulý pád (nom. nebo ak.) subst *vasnb *'náhoda, možnost; to pak spojuje s lit adverbiem vôs 'stěží, neraď a sl. koncovou partikulí -va v
1039
vasiib
vedro
aáv.jedtva 'sotva, stěží' ap. (o part. -va v. více sub jediva). Z tohoto *va odvozuje i rcsl. vasnb 'spor, rozepře' (jen Srez. 1, 231 bez dokladu), což není pravděpodobné; toto substantivum, doložené i v dalších vsi. jazycích (např. ukr. dial. vasn', stbr. vasnb 'spor, hněv ap.'),je odvozováno z vb. varf/ň' 'trestat, viniť (Vasmer 1, 172, Slawski, SK 1, 118, Anikin 2007, 6, 108).
Blažek (red. poznámka) spojuje adv. vasnb s č. vášeň 'prudké hnutí mysli, naléhavá touha, přání', stč. vášně 'zvyk, záliba (dobrá i špatná), mrav ap.' < psi. dial. *vasnb, o němž soudí, že je íránského původu, sr. av. vas- 'přát, chtít, toužit' (Machek 1968, 678 je má za příbuzné). Jako sém. paralelu uvádí něm. wohl 'asi, snad' z wollen 'chtíť (EWD 3, 1987). - C. vášeň, k němuž se řadí i hl. wašnje, dl. wašnja 'způsob, zvyk, mrav, nálada ap.', je dále možno spojit s ř. adv. skwv 'dobrovolný' a het. uekk- 'chtít, požadovať (Machekl.c, Sch.-Šewc 1583, Rejzek700 aj.). Málo pravděpodobná je příbuznost č. vášeň s výše uvedenými vsi. výrazy pro 'spor, rozepře' (připouští jiH-K 408, Machek l.c. aj., pochybuje Anikin l.c, odmítá Boryš 2005, 680).
Souvislost rcsl. vasnb s nejasným a sém. odlišným str. vaznb 'zdar, úspěch', kterou mají za možnou S-A1955, č. 1049, Fraen-kel 1274 a Vasmer 1, 164, oprávněně odmítá Anikin l.c, který připouští jen sek. kontaminaci obou slov. žš
vašb v. vy
vatb, -am. 'bat; Bať (lxvar. Nik)
Jedná se o druh staré semitské duté míry, jejíž objem se uvádí různě: 36 litrů (Novotný 1956, 429), 39,294 litrů (SJS 5, 183; odpovídá řeckému pexpnvqq 'metreta, vědro'), 40 litrů (Zorell 1911, 94, Bauer 1958, 273).
Et.: Zřejmě pozdní, jen srbcsl. přejetí byz. ř. fimoc 'hebrejská dutá míra' (Lid.-Sc. 311). Původní stř. fíámc tv. je sem. původu (Beekes 2010,206), snad přímo z hebr. battv. (Frisk 1, 226, Chantrame 169).
Synonymní jev některých výskytech měra (v. měra). vbo
-važdati 'vodit, provázet' v. vestij
-važdati 'podnecovať v. povaditi
večerb, -a m. 'večer; Abend'
Adv. temp. večer* 'večer' (SJS 5,189).
Der.: večerja 'večeře, hostina', večerjati 'večeřet, jíst', večerjanije 'večeření, večeře'; navečerije 'vigílie, předvečer svátku'; večerbn 'ii 'večerní', ve-čerbnja(ja) 'nešpory', 'večeře', večennica 'nešpory', liturg. povečerbnica, pavečennica 'kompletář, tj. poslední část večerní bohoslužby' (ř. ô.nóôeinvov).
Exp.: Z csl. je rum. pavecernitá 'kompletář' (Tiktin 2001, 3, 26), vecernie 'nešpory' (Rosetti 1954, 38n, 45, Tiktin 2001,
3, 869).
Et.: Psi. večerb, všesl.: b. večer, rak. večer, sch. věčě(r), sin. večer, slk. č. večer, hl. wječor, dl. wja-cor, plb. vicer, pom. večór, p. wieczór, br. véčar, ukr. véčir, r. večer, vše 'večer', také 'západ' (sin. st. Plet, luž.).
Et. nejasné (sr. nejnověji Anikin 2007, 7, 76-78 s liter.).
Všeobecně se sl. večer* srovnává s lit. väkaras 'večer', lot. vakars tv. (užMEW376, nejnověji Matasovič 2014,127n), byť vokalismus prvních dvou slabik není zcela jasný (sr. Endzellns 1911, 91n, Trautmann 348, Fraenkel 1187, Blažek, LgB 10, 22 s liter.).
Hláskově ještě problematičtější je časté spojování s lat. vesper 'večer', ř. eonepoq tv., příp. i s arm. gišer 'noc' a stir. fescor 'večer', strkymer. ucher tv. (sr. pro shrnutí diskuse W-H 2, 770n, Fraenkel, ZslPh26, 339n, nověji Matasovič 2009, 416, Martirosyan2010, 215n).
Schmidt (1889, 18, pozn. 1) a Endzellns (KZ 52, 119) zde málo jasně hledali kontaminace s kořenem obsaženým v germ. slovech pro 'západ' (něm. Westen aj.), ale další et. výklad nepodali. Podobně neurčitá je domněnka o působení tabu na hláskovou strukturu uvedených slov (Specht 1947, 13n, Hävers 1946, 125, 178).
Nověji se rekonstruuje ie. *ue-kí'i,sp-er-, obsahující ie. pref. *ue- 'dolů, pryč od/k' (> stind. áva, sl. pref. u- aj., sr. Pokorný 72n) a ie. *klu)sep- 'noc' (> stind. kšáp-, av. xšap-, het. išpant-): pův. '(doba) blízko noci' (Schindler, Sprache 15, 166n, Boryš 2005, 692, Snoj in: Bezlaj 4, 287, Beekes 2010, 470n), ale ani to není hláskově bez problémů (sr. Smoczyriski 2001, 106 a 2007, 714).
Stejně nejistáje rekonstrukce ie. *ue-kseper-o- > (přesmy-kem) *uekespero- s týmiž komponentami a následnou apokopou druhé (v lat. a ř.) nebo třetí (v bsl.) slabiky (Machek 1968, 680, podle něho ESBr 2, 112).
Někteří bsl. slova oddělují od ostatních výše uvedených.
Brugmann (IF 13, 157n) viděl v bsl. *uekero- prefix *ue-'dolů' a týž koř. jako ve stind. kiráti 'házľ: pův. 'co se pohybuje dolů (západ slunce)'.
W-P 1, 311 a Pokorný 1173 spojovalibsl. slova s lit. ukanas 'kalný', lat. umbra 'stín' (podobně Vaillant 1, 303, Vasmer-T. 1, 309, Ondruš, Slávia 46, 417n, HER 664, Fraenkel 1187 a Orel 2007, 1, 193, kteří však připouštějí i souvislost s lat, ř. a kelt slovy).
Bezzenberger (BB 2,150, pozn. 1) měl za příbuzné lit vóka 'víko', sl. věko tv. (sr. věko; připouštějí KESRJ 58, Černých 1993, 1, 148, Blažek, LgB 10, 23n a Slávia 71, 202). bv
vedro, -an. 'jasné, klidné počasí; heiteres, stilles Wetter'
Také 'vedro, horko' (lxEuchN, v. SJS 5,184, Hauptová, SISpr 32, 45n).
Der.: vedrbn* 'jasný'.
1040
vedro
veličbskt
Et.: Psi. subst. n. vedro > b. dial. vedro, č. vedro, luž. wjedro, plb. vedru, pom. vodro, stp. wiodro (SStp), ukr. dial. vedro (Žel, ESUkr), r. arch. a hovor. vedro, s význ. 'počasí' (luž. plb. pom.), 'jasné, slunečné počasí' (b. ukr. r.), 'slunce' (plb.), 'velké horko' (č. pomsln. stp.).
Psl. adj. vedr-b > b. védär, rak. vedar, sch. vědar, sin. veder, slk. st. a dial. vedrný (Kálal, SSJ), pomsln. vodrni (PWb), r. dial. vedryj (SRNG), vše 'jasný, slunečný (o počasí)', také 'veselý, radostný' (jsl.) aj.
Psl. vedro zjevně představuje substantivizaci adj. vedr-b. Další et. souvislosti jsou ale málo jasné.
Obvykle se srovnávají výrazy v germ.: stsev. vedr 'počasí', 'vítr', stangl. wedertv., angl. weather, stsas. wedar 'počasí', sthn. wetar tv., něm. Wetter (už MEW 377, nejnověji Orel 2007, 1, 179 s liter.), a spatřuje se zde týž ie. kořen jako v sl. větn, 'vítr', vějati 'váť (v. větři., vějati; sr. Pokorný 82n, nejnověji Derksen 2008, 513). Germ. slova však mohou reflektovat jak ie. -dhr-, tak ie. -tr-.
Martynov (1963, 56n) viděl v psl. vedro přejetí z germ. (připouštěl už Hirt, PBB 23, 337).
Machek (s.v. vedro a 1930, 52n) spojoval psl. vedn se *(s)vednoti 'schnout, vadnout' (v. prisvennti; připouštějí Holub 324 a Furlanová in: Bezlaj 4, 287).
Nepravděpodobné je spojení s ř. evôía 'jasné počasí' (Meil-let 1902, 410), se sl. voda (Černých 1993, 1, 137) i se sl. modn 'modrý' (Ondruš, SbSlawski 1987, 235n).
Mann (1984,1498) sem řadí i stind. vádhar- 'blesk (?)', což je ale nejisté (sr. Mayrhofer 1986, 2, 497). bv
vele interj. 'jak!; wie!' (SuprRyl)
Vždy ve spojení s afekt, interj. ö: ö vele 'ó jak!' (v. ö).
Doklady z Ryl (ö vele žaloba neprijaznina ö vele nenavistb dobru) čtou S-A 1955, 149 jako komp. velezbloba, velenena-vistb a řadí je k ve/// 'velký' (v. velii); kontext však ukazuje na interjekci. Doklad z kalend. Mak je nejspíš chyba písaře a sem nepatří (v. SJS 1, 171).
Et.: Interjekce jen stsl. a snad i stč.
Kopečný, SB 2, 719 sem řadí ojed. stč. (z 15. stol.) vele, vele, doložené jako začátek lid. kolední písně: vele, vele, stojí dubec prostřed dvora (pod. Brückner, KZ 45, 307). Podle traktátu mnicha Jana z Holešova je ve vele skryté oslovení babylonského boha Bela (o tomto traktátu v. Harvánek, Studia historica Brunensia 56, 105-119, o vele s. 112). Jakobson 1962, 7, 46n chápe vele jako oslovení boha skotu Velese, jehož vzývání má zajistit zdraví a plodnost stád; týž názor zastávají Běťáková-Bla-žek 2012, 195. Kopečný I.e. i Brückner 1985, 224 však jakékoli spojení stč. vele se sl. mytologií důrazně odmítají.
Původní interjekce, vykazující v stsl. obměny počátečního vokálu: öle 'ó, ach' (v. öle), vol(j)e 'nuže',
part. 'zdaž, cožpak' (v. volje; v. též Brückner, KZ 45, 307, Kopečný, SB 2, 515n a 727n). Kopečný, SB 2, 719 vychází z e-le s hiátovým v-, které je i před předními vokály možné (sr. č. vískat < iskati).
Miklošič (MEW 378) řadí stsl. vele k adj. velii 'velký'; vzhle-demktomu, že tato interj. vyjadřuje údiv, úžas nad velikostí, hojností ap., mohla být sekundárně s tímto adjektivem spojována.
Nepravděpodobnáje příbuznost s vb. velěti 'poroučet, velet', kterou zastávají S-A 1955, č. 1054 aBirnbaum-Schaeken 114. žš
velěti, -iti» ipf. 'poroučet, rozkazovat, přikazovat; befehlen, anordnen'
Také 'chtít, přát si', 'dovolovat'.
Der.: velěnije 'přikazování, přikázání, rozkaz'; poveleli 'ustanovit, rozhodnout, nařídit, rozkázať, 'svolit, dovoliť,povelěnije 'ustanovení, rozhodnutí, nařízení, rozkaz', 'svolení, souhlas', nepovelěm, 'nedovolený, nevyzvedly',povelěnbn-b 'nařízený, rozkázaný', poveliteľb 'poručník', povelěvati 'nařizovat, rozkazovat, poroučet', 'dovolovat', pripovelěvati 'navíc nařizovat' (ř. »n<5iará<7<ro/íai; Leeming, Tradycje 56).
Exp.: Z csl. je strum, a povelí 'rozkázať', povelenie 'rozkaz' (Rosetu 1968, 577, Tiktin2001, 3, 178).
Et.: Psl. velěti, sek. ve li ti > b. st. a dial. vélja, mk. ve li, sch. věleti/věljeti, sin. velěti, slk. veliť, č. velet, stp. wielič (SStp), ukr. velíty, r. velet', s význ. 'uplatňovat vůli, přikazovat, rozkazovať (b. st. Gerov, RBE, sin. slk. č. stp. ukr. r.), 'žádat, chtít' (b. st. M-B, mk. dial. RMNP), 'radit, doporučovať (stč., č. st. MStčS, Jg), 'dovoliť (r. dial. Daľ, SRNG), 'mluvit, říkať (b. dial., mk. sch., sin. st), 'zvát, volať (r. dial. SRNG).
Psl. velěti patří k ie. koř. *uelH- 'vybírat, přát si', doloženému v různých formách v řadě ie. jazyků (sr. Mayrhofer 1986, 2, 511n, LIV 2001, 677n s liter.): stlit. vélti 'dovolit, dávat prednosť, lat. velle 'chtít' (další ital. v. Vaan 2008, 687 s liter.), stind. vrnäti 'volí, vybírá, dává prednosť, av. stper. var- 'vybírat, rozhodovat se' (další írán. v. Cheung 2007, 420n s liter.), gót. wiljan, stsev. vilja, stangl. willan, sthn. wellen 'chtíť, střkorn. bret. kymer. gwell 'lepší' (v. Matasovič 2009, 411 s liter.); sr. i dovblěti, voliti, volja.
Nostr. kořeny hledají Illič-Svityč, Etim 1965, 340 a HER 679. bv
veličbskb adj. 'veličský; von Velica' (lx kalend. As)
Vztahuje se na sv. Klimenta Ochridského.
Et.: Adj. veličbskb je odvozeno od b. toponyma nejasné lokace Velica nebo Veliká, kde byl sv. Kli-ment biskupem (sr. KME 2, 321, 324n, DOHD 59n), a to je odvozeno od adj. veh, resp. velikb 'velký' (v. velii, velikí,), bv
1041
velii
velii adj. 'velký; groß'
Také 'silný (o hlase)'; ve spojení velii dbnb 'sváteční den, svátek'.
Adv. velbmi 'velmi', 'silně, hlasitě' (v. i níže; k sémantice sr. i Jefimovová, Etim 1986-1987, 115n).
Der.: veliistvo 'velikost'.
Komp.: velbdarovanije 'štědrost'; velbglasbm, 'zvučný' (ř. uEyaAótpcovog, Schumann 1958,60), adv. velbgla-sbno 'velmihlasitě';velblěpT>,velblěpbm> 'velkolepý, nádherný' (ř. usyaXonpsnúg, Schumann I.e.), adv. velblěpb-no, velblěpije, velblěpota 'velkolepost, nádhera' (ř. LieyaXonpéneia, Schumann I.e.), velbleposlavbľľb 'velkolepý, nádherný'; velbmodrovati, velbmodrbstvova-ti 'být domýšlivý, chlubit se, vychloubat se' (ř. ue-yaÁoippovsív, Schumann I.e.); velbrěčevati 'vychloubat se' (ř. fieyaÁoppnfioveív, Schumann 1958, 59n), velbrěčije 'honosná řeč, vychloubání', velbrěčivb 'vychlouba-vý, mnohomluvný' (ř. fieyaXopptjficov, Schumann 1958,59); velijeimenbľľb 'slavný, slovutný' (i. ueyoMwvuoc, Schumann 1958, 59); velijejad-b 'velký jedlík'. Vehsluženije v Slepě zřejmě chybou za voljesluženije (sr. SJS 5, 198). S-A 1955, č. 1055 sem řadí i velenenavistb 'velká nenávisť, velez-blo-ba 'velká špatnost', v nichž SJS vidí interj. vele 'ó (jak)' (v. vele).
Et.: Psi. *velbjb > b. dial. véli (RBE), sch. velí, velí, velí, véljí (Ky), stč. velí, dl. st. wjeli (Sch.-Šewc 1612), stp., p. dial. wieli (SStp, SW, Karlowicz), ukr. st. vélyj (Hrin.), r. arch. vélij, vše 'velký'. V. i velikí,.
Zdá se, že je třeba předpokládat pův. psi. /-kmenové adj. *velb, které dokládají jednak kompozita s velb-, jednak psi. adv. velbmi (> sch. st. velmi, veo-mi Rj, slk. veľmi, č. velmi, p. wielmi, r. arch. veľmi 'velmi'), všeobecně vykládané jako ustrnulý instr. pl. (sr. Vasmer 1, 181, Orel 2007, 1, 182, Derksen 2008, 515 s liter.); toto adj. pak bylo převáděno k produktivnějším morfologickým typům, a to jednak tematizací k bjo--kmenům - psi. *velbjb, jednak /c-ovým rozšířením k o-kmenům - *velbkb, *velikb (v. velikí). Sr. Vaillant 2, 537n, Šanskij 1/3, 46.
Et. málo jasné.
Psi. *velb(jb) snad patří k témuž ie. kořeni jako sl. velěti 'rozkazovať (v. velěti; Zubatý 1/1, 366n, Brückner 617, Holub 325, Boryš 2005, 694, Orel 2007, 1, 181, Derksen 2008,514) nebo k ie. kořeni ve sl. *volsti 'vládnout' (v. vlasti; Gorjajev 42, Petr, BB 25, 147, Mladenov 61n, Szemeré-nyi 1989, 84, Snoj in: Bezlaj 4,294), nejedná-li se vůbec o jeden a týž kořen.
Někteří řadili *velb(jb) k ie. koř. *uel- 'stlačovat, zahrnovať (> ř. síXoj 'tlačím' aj.; Solmsen 1901, 228, Boisacq 223n, W-P 1, 295n, Pokorný 1138, Vasmer 1,181, S-A 1955, č. 1055, Grošelj, SlavR 5-7, 122n, Skok 3, 573, Sch.-Šewc 1612, Jefimovová, Etim 1986-1987, 117; Il.-Svityč 2, 109n uvádí do-
_velbbodb
konce do nostr. kontextu, v. i Kaiser 1990, 84 a HER 665n).
Meillet (1902, 242 a MSL 14, 374) spojoval *velbQb) se sl. voh 'vůl', jež je ale samo nejasné (v. volt).
Nepravděpodobné je spojení s ř. spi- 'velmi' (Machek 1968, 683). bv
velikb adj. 'velký; groß'
Přen. 'významný', dále 'silný (o hlase)'. Ve spojeni velikb dbnb 'sváteční den, svátek', veliká noštb 'Velikonoce', veliká nedělja 'pašijový týden', veliká sobota 'Bílá sobota', velikb petbkb 'Velký pátek', velikb četvrbtbkb 'Zelený čtvrtek'.
Der.: nevelikb 'nevelký, nicotný', ve spojení nevelikú tvoriti 'přezírat, podceňovať; prěvelikb 'převeliký, velmi veliký', 'silný (o hlase)', prěvelikoje n. 'mohutnosť; velikota 'velikost', veličije 'velikost, velkolepost', veličbsťvije 'velikost, velkolepost', veličbsťvo 'velikost, velebnosť, veličiti 'povznášet, velebiť, refl. 'zvětšovat se', 'honosit se, vychloubat se' (ř. fmyakbvew, Schumann 1958, 59), veličati 'zvětšovat', 'povznášet, velebiť, refl. 'zvětšovat se', 'honosit se, vychloubat se', veličanije 'vyvyšování, domýšlivost, pýcha', veličavb 'domýšlivý, pyšný', prěveličavb 'domýšlivý, ješitný'; vbzveličiti 'učinit velkým, učinit velkou věc', 'vychválit, pochválit, oslavit', refl. 'vyrůst, stát se velkým, být velkým', 'zpyšněť, 'pochlubit se', vbzveličati 'velebiť, refl. 'honosit se'; razveličati se 'zpychnout'. K rozdílu mezi stsl. velikb a velii (v. velii) sr. Mareš, SbGeorgiev 513-516.
Komp.: trbveličbstvbm, 'třikrát veliký, převeliký'; velikodušbm> 'velkodušný' (i. ueyaAóymxog, Schumann 1958, 59); velikolěp-b, velikolěpbm, 'velkolepý, nádherný', velikolěpotije 'velkolepost, nádhera' (ř. fisyaÁoTipéTTsia, Schumann I.e.).
Et.: Psi. *velikb, *velbkb, všesl.: b. velík, mk. kniž. velík, sch. velík, sin. vélik, slk. veľký, č. veliký, velký, hl. mi ulici, dl. wjeliki, dial. wjelki, plb. vilťě, pom. valgi, velgi, stp. wieliki (SStp, SW), stp. p. wielki, br. vjallki, ukr. velýkyj, r. velíkij, vše 'velký'.
Psi. *velikb, *velbkb představují různé formy převedení psi. adjektiva *velb 'velký' (v. velii) k produktivním morf. typům pomocí v psi. k tomu účelu často užívaného /c-ového rozšíření (sr. i Zubatý 1/1, 367n). bv
velbbljuždb, velbbludb v. velbbodi,
velbbodb, -am. 'velbloud; Kameľ
Var.: vel-bbjod-b (lx Zogr"), csl. i velevludb a velbbludb, v MLP 60 i velbblodb, velbbludb.
Der.: Adj. velbboždb, csl. velbbljuždb, v MPL l.c. i velbbloždb, velbblodbskb, velbbodim, 'velbloudí'.
1042
velbbocľb
velbmoža
Exp.: Frazeologismus udoběje jestb velbbodu skvozě igblině uši proiti neže bogatu vb cěsanstvije božije vbniti (L 18,25) se jako biblismus objevuje v některých sl. jazycích, např. v č. snáze jest velbloudu skrze ucho jehly projiti než bohatci do království božího vejiti, r. legče verbljudu projti skvozb igolbnoje uško, nezeli bogatomu vojti v Carstvo Božije, aj. Dále viz Et.
Et.: Psi. dial. *velbbodi> > stč. velblúd(MStčS 560), č. velbloud, dial. verbloud, vembloud, vermbloud (ALJ), stp. wielblqd, wielbrqd (SStp 10, 150), p. wiel-blqd, stbr. velbljude, verbljude aj. (HSBr 3, 76 a 115), br. vjarblúd, stukr. velbljude, velbude aj. (SUkrM 3, 206), ukr. verbljúd, st. a dial. velbljúd (Žel. 1, 60), str. velbbud-b, verbjud-b aj. (StrS 2, 71, 81), r. verbljúd, vše 'velbloud', stč. i 'slon', stp. i 'jakékoliv velké exotické zvíře'.
Z č. bylo přejato sin. velblód (Snoj 2003, 811), slk. knižní a arch. velblúd (HSSlk 6, 327, SSJ 5, 49), hl. wjelblud, sr. i dl. st. welblod, welblaud (Sch.-Sewc 3, 1611); stp. wierbtud < ukr. (SStp l.c). V b. je slovo doloženo pouze ve středověkém názvu západobulharského města Kjustendil Velbážd< adj. *velbboždb (BER 1, 130); někdy uváděné b. arch. velbljúd < r. (Damerau 1960,137) nenívb. slovnících doloženo, M-B 274 uvádějí pouze b. arch. velblád, domácí adaptaci ruského velbljúd.
Tvary s -r- vznikly v důsledku disimilace l-l>r-l.
Není jasné, zdajsou steh. velbljúd a stsrb. velblúd (Rj 20, 684) reflexí psi. slova či zda představují expanzi z csl. Není ani vyloučeno, že vsi. tvary, v nichž neproběhla disimilace, jsou csl. původu (Daľ 1, 430, Anikin 2007, 6, 203). Podle Snoje (2003, 811) je bezprostředním zdrojem č. velbloud str, podobně již MEW 380 a Preobr. 1, 72, kteří tak soudili i o p. wielblqd a hl. wjelblud.
• Psi. *velbbod-b 'velbloud' < psi. *(v)-blbod-b < gót ulban-dus tv.
Psi. *velbbod-b m. 'velbloud' bylo přejato v podobě *-blbod-b z gót. ulbandus f. tv. a doplněno o protetické v-. Tvar *velbbod-b je (včetně přechodu k maskulinu) výsledkem lidové etymologie, přiklonění k adj. *velbjb 'velký' (v. velii); tvary s -blod- jsou pozdější, vznikly zřejmě na počátku formování jednotlivých sl. jazyků lidově et. spojováním s *blodb 'bloud', *bloditi 'bloudit' (v. blesti). Sr. MEW l.c, Kipar-sky 1934, 213, Machek 1968, 682, Golab 1992, 375, Černých 1993,1,141n, Schenker, Slávia63,183, Boryš 2005,693, Anikin 2007, 6, 202naj.
Původ gót. ulbandus 'velbloud' není příliš jasný. Nejčastěji se pokládá za přejaté z lat. elephantus 'slon', stejně jako sthn. olbenta, olbanta, stsas. olbundeo, stangl. olfenda, stisl. ulfaldi aj. tv. (takFeist 1939, 515, Lehmann375, EWAhd4, 934n; o přejetí z lat. pochybují Schrader-Nehring 1, 553, odmítá Blažek v red. pozn, podle něhož lze z lat. slova vysvětlit pouze stangl. elpend, ylpend a sthn. elafant, helfant 'slon'). Lat. slovo se objasňuje
z ř. ěkécpaq, -avroq 'slonovina', 'slon' (W-H 1, 389, E-M 194).
Původ ř. slova je nejasný, snad sernitohamitský. První část se spojuje se slovem elu, jež je ve významu 'slon' doloženo v ber-berskýchjazycích (podr. Blažek, PLEC 2001, 155), konec slova se stegypt. äb(u) (nověji transkribováno v podobě 3bw) 'slon, slonovina' (Frisk 1, 493n, Beekes 2010, 409n; koptské ejJ(o)o 'slon, slonovina', jež autoři zmiňují, je ovšem „ghost-word", sr. Blažek, PLEC 2001, 161).
Germáni a Slované z vlastní zkušenosti slona ani velblouda neznali, proto došlo k záměně těchto velkých exotických zvířat, která znali pouze z vyprávění; sr. výše významy stp. a stč. slov (v č. se ještě na počátku 16. stol. obě zvířata nerozlišovala a velblúd byl chápán jako velké cizokrajné zvíře sloužící zejména k dopravě, v. Němec 1980, 38 a 1986, 74n, Havlová 2010, 158) i posun významu u stprus. weloblundis 'mul, mezek' < stp. wielblqd 'velbloud' (Fraenkel 1217). Paralelou pro tuto záměnu je psi. slonb, zřejmě přejetí z ttat. výrazu pro lva (v. slonovi.).
Další výklady:
Puhvel 1984, 3, 426 navrhoval pro gót. ulbandus a další germ. slova vyjít z het. huwalpant- 'hrbáč', což je ze sém. důvodů lákavé (přijal Blažek, Slávia 71, 202); o přejetí z nějakého maloasijského jazyka uvažoval již Schrader (Schrader-Nehring l.c).
Gamkr.-Ivanov 1984,2, 524n spojovali ř. ěXécpaq s het. lah-pa- 'slonovina' (khet. slovu v. Tischler, 2, 14n, Puhvel 1984, 5, 12n) a rekonstruovali (i pro gót. ulbandus) společný protoindo-evropský konstrukt *leb(h)ont(h)-l*lb(h)ont(h)- (odmítl např. Lehmannl.c).
Názor, že velbbodhje slovo domácí s pův. významem 'velké hloupé zvíře, velké domácí zvíře' a že Gótové přejali ulbandus od Slovanů (Jůlg, KZ 4,207-210), odmítl již Mikl. 1867,135. i]
velbini v. velii
velbmoža, -e m. 'velmož, šlechtic; Magnát, Edel-mamť
Doloženo jen v pl. V Supr a Parim i velbmož-.
Et.: Psi. *velbmoža > b. velmóža, mk. velmoža, sch. velmoža, p. wielmoža, br. vjaľmóža, ukr. r. vel 'móža, s význ. 'mocný, vlivný člověk', také 'představitel zádruhy' (b. dial. BER). Novodobé neologismy jsou sin. velmož, slk. veľmož, č. velmož. Orel (2007, 1, 182) má r. vel 'móža za přejaté z csl; k možnému přejetí br. v jal 'móža a ukr. veľmoža z csl, r. či p. v. ESBr 2, 301.
Psi. *velbmoža je komp. obsahující adj. *velb 'velký' (v. velii) a derivát od vb. mogti 'moci, být schopen' (v. mošti), pův. snad s agentivním významem 'kdo má velkou moc' (Slawski, SK 1, 83, Matasovič 2014, 188). Není nezbytně nutné předpokládat pův. abstraktní význam 'velká síla' a jeho personifikaci pod vlivem subst. *velbmožb (Vondrák 1906, 1, 403 a podle něho Preobr. 1, 71, H-K 411,
1043
velbmoža
ESUkr 1, 348, Černých 1993,1,140); toto komp. naopak zřejmě vzniklo sek. kontaminací s rriQŽb 'muž' (sr. Janyšková, Slávia 82, 152). KESRJ 54 viděl v druhé složce nedoložené *moža 'silák, boháč'. Machek (s.v. veliký) měl *velbtnoža za zpětný útvar z adj. *velbmožbm>. bv
venefik'ii, -ijam. 'benefícium, odměna; Belohnung' (lxNom)
Může jít také o n. venefik'ije, -ija (sr. SJS 5,187).
Et.: Přejato z ř. fíevecpÍKiov 'dar, odměna', což je výpůjčka z lat. beneficium 'dobrodiní, přízeň, laskavost, Úsluha, služba' (DuCange Gr. 188, Lampe 1991, 295); sr. Jagič 1913, 84. Stsl. -/'/'je obvyklou substitucí za ř. -wv (sr. Hansack 1999, 407). vbo
vepr'b, -rjam. 'kanec, vepř; Eber'
Et.: Psi. *vepn > b. kniž. a dial. vépär (RBE), mk. vepar, sch. vepar, slk. dial. vepor, č. vepř, dl. (w)japš, plb. vipěr (P-S 172), pom. vepř, stp. p. wieprz, br. dial. vapér, vjáper, véper (ESBr 2, 83, 302), ukr. vepř, dial. vépér (ESUkr 1, 349), r. vepř', s význ. 'kanec', ať už divoký nebo kastrovaný, tedy 'vepř', též 'prase', v dl. 'mladý kanec'.
Sin. véper je převzato z jiných sl. jazyků (Snoj in: Bezlaj 4, 299).
Spojováno s lot. vepris 'vepř', lit. topon. Vepriai, dále s něm. Eber 'kanec', sthn. ebur, stangl. eofor tv., lat. aper 'divoký kanec' (a snad podle caper 'kozel', W-H 1, 56), potíže však činí iniciální v- v bsl. Může být protetické (Pedersen, KZ 38, 311), ve sl. však pro takovou protezi chybí paralely (sr. Vondrák 1906, 1, 183, Hujer, LF 42, 223). Machek 1968, 684 ho vysvětluje tabuovými důvody nebo přejetím z praevropského substrátu (v. i Havlová 2010, 156). Gamkr.-Ivanov 1984, 515 spojují uvedená slova s ř. Kánpoq 'kanec' (takjiž E-M 38) odvozujíce vše z ie. *q(h)uepfli)-, přičemž iniciální postvelára v některých tvarech odpadla a jinde splynula s *k(h)-. Snoj in: Bezlaj 4, 300 pokládá za původní tvary s *w-, jež v germ. a lat. zaniklo disimilací. Blažek (Balt 45, 90) má bsl. v- za výsledek reanalýzy syntagmatu *su- 'prase' + *eprio-'kanec' (sr. ř. eruc Kánpioq 'kanec' obsahující <roc 'divoký kanec' a KÚTipiog 'kančí') > *s(u)ueprio- > *... s(u) + ueprio-. Iniciální v- vysvětlováno i jako výsledek kontaminace *voprb a *jepn (Meillet, IF 5, 332n, Kent, Lg 2,185). Podle Witczaka (SbBoryš 108n) má bsl. v- původ v privativním prefixu *ue-, který odlišuje ie. *uepris 'neplodící (tj. mladý nebo kastrovaný) kanec' od ne-prefigovaného ie. *epros (> lat. aper) 'plodící, plemenný kanec'.
Další, méně pravděpodobné výklady: Spojováno též se stind. vápati 'ejakuluje', přičemž by psi. *veprb původně znamenalo 'rozsévač' (MLP 61, Berneker, IF 8, 284). Brandt (RFV 25, 213) spojuje s lat. vepris 'trní' na základě podobnosti štětin a trnů. Pochybnáje i souvislost s lat. vesper 'večer', lit. upě 'řeka',
_veriga
kdy by spojovacím významem byl 'vlhký' (Loewenthal, KZ 55, 5aWuS 11,60).
K dalším paralelám v neie. jaz. v. Blažek 1992, 130. ab
verěja, -jef. 'závora; Riegeľ
Et.: Psi. verěja > sin. dial. veréja, slk. veraj, řídce i veřej, pl. veraje, veřeje, č. veřej, veřeje, kaš. veřeja, pl. veřeje (Sychta6,134), p. wierzeja, pl. wierzeje, dial. wierzej, br. dial. verajá (SBrH 1, 298n), ukr. veréja, r. dial. verejá (SRNG4,145), s význ. 'rám, ve kterém jsou upevněny dveře' (sin. slk. č. vsi.) 'křídlo dveří' (slk. č.), 'vrata (dřevěná)' (kaš. p.), 'kůl v plotě, na který se upevňují příčné latě' (sin., r. dial.), 'sloup podpírající střechu' (r. dial.), 'závora ohrady' (r. dial.) aj.
Odvozeno od koř. obsaženého v psi. *verti 'strčit, vložit, spojit, zamykat aj.' (v. provrěti) sufixem -ěja (Vaillant 4, 529, Slawski, SK 1, 87, sr. i Rozwadowski 1959, 2, 205), pův. tedy 'to, co něco zamykalo' (MEW 382, S-A 1955, č. 1058, Snoj in: Bezlaj 4, 300, Boryš 2005, 695n, Anikin 2007, 6, 304n). Blažek (LgBrun 57, 325) upozorňuje na příbuznost s osk. ak. pl. veru 'městskábrána'. V. též veriga, vn»vi>. ab
veriga, -yf. 'řetěz, pouto, okovy; Kette, Fesseln' Doloženo jen ve formě plurále tantum. Csl. též veruga tv. (MLP 61).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně stbr. veriha, vereha (HSBr 3, 120), br. vjarýhi, ukr. arch. verýhy, r. arch. verígi, vše 'okovy, řetězy ap., které nosili náboženští fanatici na rukou nebo nohou ze sebepoškozujících důvodů' (Šanskij 1/3, 59n, Orel 2007, 1, 186, ESBr 2, 320, Anikin 2007, 6, 310n). Csl. výpůjčkou je též mm. verigä ve význ. 'řetěz, článek řetězu' (Tiktin 1731).
Et.: Psi. dial. (jsi.) veriga, veruga > b. veriga, dial. veruga, mk. veriga, sch. arch. veriga, veruga, pit. věrige, dial. verůgi, virúgi (Skok 3, 578), sin. arch. a dial. veriga, veruga (Plet. 2, 761), vše 'řetěz', dále 'článek řetězu' (sin.), v pl. 'pouta, okovy' (b. sch.) a další spec. významy, např. 'poutko na dveřích na zavěšení visacího zámku; závora' (sin. dial. Plet. l.c), 'kolík (součást vinařského lisu)' (sin. dial. Plet. l.c), 'druh starobylých svatebních šperků' (b. vpl. - BER l, 135) ap.
Psi. veriga, veruga je utvořeno suf. -iga, alternujícím se suf. -uga, od kořene obsaženého v psi. *verti, vbro 'spojit, vložit, zavřít ap.' (MEW 381n, S-A 1955, č. 1058, Vasmer 1, 189, Skok l.c, Černých 1993, 1, 143, BER l.c, Snoj in: Bezlaj 4, 301, ESBr l.c, Anikin l.c. aj.). Nelze vyloučit, že -/'- v suf. -iga jez původního -y-, jak předpokládá Slawski, SK l, 66 (připouští Anikin l.c); alternace sufixů -uga : -yga by pak byla výsledkem ablautu V sufixu (Varbotová 1984, 221). Otkupščikov 2001, 30n rekonstruuje význam psi. *vert/'jako 'plést' (sr. r. dial. viť
1044
veriga
veslo
verevku 'splétat provaz'), psi. veriga byl podle něj pův. 'spletený provaz, kterým se svazovali provinilci', nikoli 'okovy'. K etymologii psi. *verti, vbro v. provrěti; v. též verěja, vri>vi>.
Vzhledem k řídkému doložení slov derivovaných suf -iga považují někteří autoři psi. veriga za protob. výpůjčku (k ttar. *3r-ůk< koř. *Sr- 'plést', sr. čuvaš. vsr-en 'tlustý provaz'; Dob-rodomov, Voprosy filologii 1974, 55n- citováno podle Otkup-ščikova l.c, nověji Dybo, SbŽuravlev 141). Dobrodomovův výklad odmítá Otkupščikov l.c. hk
veselt adj. 'veselý, radostný; freudig, lustig'
Der.: nevesele 'neveselý, neradostný' (Nicod), veselije 'veselí, radost; hodovní veselí, hostina' (ř. áyaXXíamc, v. Molnár 1985, 106n), veselbm, 'veselý, radostný' (Parim), veseliti 'obveselovat, rozveselovat', refl. 'radovat se; vést veselý život', veselovati se 'veselit se' (lxTun), veselbsrvovati se tv. (lx NicodNovg); poveseliti se 'poveselit se' (lx VencProl); vbzveseliti 'rozveselit, obveselit, potěšit', refl. 'rozveselit se, zaradovat se', v-bzveseljatí 'rozveselovat' (lxEuch).
Komp.: bogoveselbrľb 'radostný, radující se v bohu' (lx Supr; za ř. 6sonpsnr\q, které překladatel chybně četl jako OeoTepnrjc, Schumann 1958, 65).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně r. st. veselije 'radost, štěstí, spokojenost; zábava ap.' (SRJ 18v.; tak Šanskij 1/3, 71n), dále rum. vesel 'veselý, radostný', veselie 'veselost, zábava', rum. arch. a veselí 'rozveselit ap.', a veselí sä 'veselit se, radovat se' (Tiktin 1732).
Et.: Psi. veselí,, všesl. (nedoloženo v plb.): b. vesel, mk. vesel, sch. věseo, sin. vesel, slk. č. veselý, hl. wjesofy, dl. wjasofy, pom. vesoli, stp. w(i)esofy, wiesiofy, wiesiefy (SStp 10,85n), p. wesofy, br. vjasěly, ukr. vesélyj, r. vesělyj, vše 'veselý, radostný', přen. 'svěží, čerstvý (o rostlinách)' (b. mk.), v r. dial. 'přívětivý, laskavý' a 'rychlý, brzký' (SRNG4,181) aj. K sémantice sl. vesel- sr. Tolstaja, SbBezlaj 2012, 257-264.
Většina výkladů psi. veselí, se shoduje v tom, že jeho nejbližšími příbuznými jsou balt. adjektiva (Černých 1993,1,145 je mylně pokládá za výpůjčky ze sl), lot. vesels 'zdravý, celý' (Karulis 2, 513n), stprus. wessals 'radostný' (Mažmlis 4, 232), z jiných ie. jazyků se pak obvykle připojuje ilyr. osobní jméno Veselia 'Feli-citas' (tak už Krahe, IF 57, 113). Jak však poměrně přesvědčivě dokazuje Katičič (1976,1,172), illyr. Veselia je třeba interpretovat jako hovor, formu lat. rodového jména Visellia, které do Dalmácie přinesli italští imigranti, a s psi. veselí, tedy nesouvisí.
V rekonstrukci ie. kořene se názory různí, liší se v rozdílné interpretaci základu ves-.
Způsob tvoření psi. veselí, a balt. výrazů svědčí nejpravděpodobněji o -e/-ovém rozšíření ie. kořene
*uěsu- 'dobrý', jenž je obsažen i ve stind. vásu- 'dobrý' (Mayrhofer 1986, 2, 533n rekonstruuje ie. *H]uesu-, bez sl. responzí), sür.ßu (< *uihu- < *uesu-) 'cenný, vážený', střbret. gwivtv., súr.fó (< *uosu-) 'dobrota, laskavost' ap. (W-H 2, 769, S-A 1955, č. 1059, Vasmer 1, 191n, Pokorný 1174n, Sch.-Šewc 1618n, ESUkr 1, 362, Rejzek 707, Snoj in: Bezlaj 4, 302n, Boryš 2005, 685, Anikin2007, 7,17n, Matasovič 2009, 418 aj.).
Další souvislosti jsou nejisté.
Orel (2003, 458 a2007,1,189) připojuje germ. výrazy, ato stsev. vesall 'nuzný, bídný, slabý ap.', střhn. wesel tv. (z význ. i formálních důvodů pochybné - sr. Heidermanns 1993, 680n). Blažek (red. pozn.) připojuje též luv. uassar 'přízeň' (sr. např. Cheung 2007, 405n, bez sl. responzí).
Podle některých autorů (MEW 386, Brückner 607, H-K 413, KESRJ 57, Skok 3, 578n, ESBr 2, 326n aj.) souvisí psi. veseh s psi. vesna 'jaro' (v. vesna). "Vychází se přitom ze sémantiky kontinuantů psi. veselb, které jako atributy (především v r. dialektech) i svými deriváty často implikují něco nového, vznikajícího, rostoucího, mládí, zdraví ap. Odmítá Anikin l.c.
Smoczyáski 2000, 90nrekonstruuje bsl. deverb. adjektivum *weš-el- (podle útvarů typu smiřd-el-is 'páchnoucí osoba' k smir-déti 'páchnout') a vztahuje je k lit. vešlús '(o rostlinách) bujně rostoucí' (v. i Smoczyňski 2007, 743n s.v. vešéti 'bujně růst').
Spojení psi. veselb s het. uešiia- 'pást (se)', lat. vesdí 'živit se; jíst, hodovať, gót. wisan 'hýřit, radovat se' (< *ues- 'pást se, jíst ap.)', které postulují např. Mladenov 63, Pokorný l.c. a 1171, jako jednu z možností i Machek 1968, 685 aj., je sporné především z význ. důvodů (sr. Lehmann 405n, LIV 2001, 693n, Vaan 2008, 669, bez sl. materiálu).
Machek l.c. málo pravděpodobně vychází z ie. *ueR- 'chtít, přát si' a spojuje psi. veseh s výrazy odpovídajícími č. vášeň. Pochybné je i vyvozování psi. veselb z ie. *ues- 'bdít, dávat pozor' (Karulis 2, 513n; sr. LIV 2001, 293 s.v. *H2yes- 'prodlévat, meškať). hk
veslo, -a n. 'veslo; Ruder' (lx Supr)
Der.: Nejisté je doložení vb.priveslati 'přivézt na lodi', u něhož SJS 3, 260 připouští, že tvar privesia může být koruptela zaprijq vesla, což odpovídá ř. předloze (Karéoye nrjoákia); jako phjeftb) vesla čte toto místo i Cooper, AnzslPh 6, 166n.
Exp.: Z csl. je rum. víslá 'veslo' (Tiktin 1758).
Et.: Psi. veslo, všesl.: b. veslo, mk. veslo, sch. veslo, sin. veslo, slk. č. veslo, hl. wjeslo, dl. wjaslo, dial. wěslo, plb. veslü (P-S 167), kaš. voslo, p. wioslo, br. vjasló, ukr. r. veslo, vše 'veslo', též 'kopist, mě-chačka' (p., r. dial.), 'hůl na odrážení lodi od břehu nebo voru ode dna' (kaš., br. dial. - SBrH l, 395) aj.
• Psi. veslo < ie. *yegh- 'vézt'.
Psi. veslo je vysvětlováno jako nomen instrumen-ti od koř. *vez- < ie. *uegh- 'vézt' (v. vesti2); podoba
1045
veslo
sufixu není zřejmá, uvažuje se o -tlo (sr. dl. dial. west-lo, Sch.-Šewc 1618), možné je i -slo. Původní význ. byl zřejmě 'nástroj na pohyb (po vodě)' (Brückner, KZ 46, 208, Pedersen, IF 5, 68, Preobr. 1, 79, Snoj in: Bezlaj 4, 303, Snoj 2003, 815, Skok 3, 579, ESUkr 1, 363, Matasovič 2014, 107 aj.). Podobně tvořeno může být lat. vělum 'lodní plachta' (< *uek-slo-), které ukazuje na suf. -slo (E-M 719). Sr. též jiný název nástroje *čerslo 'radlice', pův. *'nástroj ke krájení' < psl. *čersti (v. Slawski, SK 1,103 aočrěsti, črěsla).
Machek (1968, 685) odmítá předchozí výklad a odvozuje veslo od psl. koř. *veg- < ie. *uegh- 'prudce pohybovať, který je podle něj doložen v něm. bewegen 'pohybovat něčím', pův. 'nástroj, jímž se člun dává do pohybu'. Málo pravděpodobné (EWD 163 spojuje bewegen s koř. *uegh- 'vézt'). ab
vesna, -yf. 'jaro; Frühling' Der.: adj. vesnbtrb 'jarní'.
Et.: Psl. vesna > stč., č. dial. vesno (n. podle léto, Machek s.v. vesna, ESStč), kaš. arch. vosno (Sychta 6,164), p. wiosna, br. vjasná, ukr. r. vesna, s význ. 'jaro' (vše kromě kaš.), též 'rok' (p. arch., ukr. r.), 'mládí' (p. vsi.), v kaš. přen. 'dorůstající děvče nebo hoch' aj.
Č. poet. (a nejspíš i slk.) vesna 'jaro'je z r. (Machek 1968, 685), sch. vesna tv. je z č. (Skok 3, 579), z jiných sl. jazyků je i sln. poet. vesna tv. (Plet. 2, 763), pom. vosna tv. asi z p. (sr. PWb 3, 979).
Vč. slk. ajinýchsl. jazycích personifikované Vesna označovalo také bohyni jara a mládí, ve sln. i 'bájnou ženskou bytosť.
Příbuzné s lat. věr, ř. éap (< *féap), stind. vasan-tá-, av. varjhar, arm. garun, střir. errach, stisl. vár aj., vše 'jaro', dále s lit. väsara 'léto', lot. vasaratv., kde došlo k sém. posunu. Pro ie. prajazyk se předpokládá heteroklitický kmen *ues-rln-, přičemž tvary ve sl. a stind. jsou z nepřímých n-kmenových pádů, v jiných jaz. z přímých r-kmenových pádů (Specht 1947,14,171, Machek 1968, 685, Snoj in: Bezlaj 4, 303, Anikin 2007, 7, 22n, Vaan2008, 663n, Beekes 2010, 1, 366, Matasovič 2014, 102).
Výklad ie. kořene je nejistý. Nejčastěji se předpokládá *H2ues- 'svitať (Pokorný 86,1174, podrobně NIL 357n), tj. 'jaro' = 'úsvit roku', ne zcela jednoznačné, v ř. se totiž laryngála *H2 vokalizuje jako a-, čemuž ěap neodpovídá (Blažek, LgBrun 55, 68, Dočkalová-Blažek, JIES 39,464n). Další možnost je spojení s koř. *ues- 'tráva' dochovaným v het. wesi- 'pastvina', ix.féar 'tráva', tj. 'jaro' = 'doba nástupu vegetace' (Schneider, IF 57, 202, Blažek I.e.). Kelt. a het. slovníky tuto možnost neuvádějí (sr. Matasovič 2009, 417n, Kloekhorst 2008, 1007n).
S psl. vesna je někdy spojováno psl. vesefa (např. Skok 3, 578n, více v. veselí.), což odmítá Anikin 2007, 7, 24. ab
vestij, vedett, védo ipf. 'vést; führen' Také 'dovést', 'odvést, odvádět'.
_vestit
Der.: dovesti 'dovést'; izvesti 'vyvést', 'vyvést vzhůru, pozvednout', 'zbavit, vyprostit, vysvobodit', 'přivést k životu (mláďata), dát vzejít', izvede-nije 'vyvedení, vysvobození', 'vyvedení (mláďat), zplození'; navěsti 'uvést, přivést', 'seslat, uvaliť, 'dovést, uměť; niz-bvesti 'svést (dolů), svrhnout'; ob-bvesti 'provést okolo'; otbvesti 'odvést, vyvést'; povesti 'odvést, vésť; pod-bvesti 'přivést'; prěvesti 'převést', 'preložiť;prědbvesti 'předvést, přivést'; privesti 'přivést', 'povolat, pozvať, 'uvést, citovať, 'obětovat, přinést v oběť', privedenije 'přístup', privestelb 'vůdce'; provesti 'provést, převést', 'dovést, přivést', s-bprovesti 'doprovodit'; razvesti 'rozvést'; s-bvesti 'svést (dolů), stáhnout', 'svést dohromady, spojiť, refl. 'upadnout', swedenica, swedb-nica ve spojení soproga s. 'duchovní manželka' (Nom; v. Vašica, MMFH 4, 302, pozn. 2); uvesti 'uvést, přivést'; vbvesti 'zavést dovnitř, uvésť, vbvedenije 'uvedení', ve spojení štuždiichb v. 'pohostinnosť; vbzvesti 'vyvést nahoru, odvést', 'vysvobodit, zbaviť, 'uvést, přivést', 'zvednout, pozvednout', 'přinést (v oběť)', 'povýšiť, refl. 'zvednout se', 'zpyšněť; zavěsti 'zavést, odvést', 'svést (khříchu)'; voditi 'vodiť, 'vésť, 'doprovázet'; voždb 'vůdce', 'vévoda, kníže'; dovoditelb 'vůdce, průvodce'; izvoditi 'vyvádět', 'zbavovat, vyprošťovat', 'vyvádět k životu, dávat vzniknout',prěd-bizvo-diti ve spojení p. swědětelbstvo 'vydávat svědectví', izvodbsťvo 'vyvedení, východisko'; navodí ti 'uvádět, přivádět', 'sesílat, uvalovat'; nizwoditi 'vést dolů, svádět'; otwoditi 'odvádět'; povodatai 'vůdce'; prěvoditi 'provázet', prěvoždenije 'překlad';prěd-b-voditi 'předvádět, přivádět'; přivodí ti 'přivádět, uvádět', 'přivádět si, způsobovat si', 'obětovat, přinášet v oběť', privoždenije 'uvádění, uvedení', privaždati 'přivádět'; provodili 'doprovodit, dovést, vyprovodit, ochránit; doprovázet, provázet, vyprovázet, ochraňovať, 'strávit; tráviť, doprovoditi 'doprovodit', prěprovoditi 'strávit (čas), prožít',provoždenije 'pohřební průvod',provodbm, 'pohřební',provaždati 'doprovázet, vyprovázet', 'trávit (čas)',prěprovažda-ti 'trávit (čas)', s-bprovaždati '(do)provázeť; razvoditi sq 'rozevírat se'; swoditi 'vodit dolů, svádět', ve spojení brak-b s. 'uzavírat sňatek', swodbnica 'herečka'; uvodili 'uvádět, přivádět, vésť; vwoditi 'vodit dovnitř, uvádět', vbvoždenije 'uvádění'; vbzvoditi 'vodit vzhůru, vyvádět', 'vodit, vést, vychovávať, 'zdvíhat, pozvedat', 'udělovathodnost, povyšovať. V. ipovaditi.
Komp.: narodovodima pl. 'vedení lidu' (ř. ônpayoj-yíai, Schumann 1958, 40). V. i kradovoditi, vojevoda.
Exp.: Z csl. je rum. a dovedi 'překonat, dokázať, izvod 'soupis, spis', a izvodi 'sepsat, vytvořit' (Rosetti 1954, 42, 45,
1046
věsti,_
Tiktin 2001, 2, 99, 397), Vovedenie 'uvedení P. Marie do chrámu' (Tiktin2001, 3, 914) a r. izvestí 'spotřebovat, utratiť, vožď 'vůdce' aj.
Et.: Psl. směrově determinované ipf. věsti, védo > b. -veda, st. veda (Gerov, M-B, RBE), mk. -vede, sch. -věsti, st. věsti (Rj), sin. věsti, slk. viesť, č. vést, hl. wjesč, dl. wjasč, plb. 3. os. sg. préz. vidě, p. wiešč, br. vésc/, ukr. vesŕý, str. věsti, r. vesrz, vše 'vést', také 'vdát se' (str. Srez., StrS, SDrJa).
Psl. směrově nedeterminované ipf., původní iter. voditi > b. vódja, mk. vodi, sch. vôditi, sin. vodíti, slk. vodiť, č. voíäY, hl. wodzič, dl. wóžiš, pom. vojé'c, p. wodzič, br. vadzíc', ukr. vodýty, str. voditi, r. vodiť, vše 'vodiť, také 'mít za ženu' (str. Srez., StrS, SDrJa), 'mít za ženu nebo za muže' (b. mk.).
• Psl. vešti, vedo < ie. *uedh- 'vésť.
Psl. sloveso nachází protějšky v jiných ie. jazycích: stprus. west 'vésť, lit. věsti, vedú 'vésť, 'ženit se', lot. vest, vedu tv., lit. dial. vadýti 'vésť, lot. vadit tv.; stir.fedid 'vede' (další kelt. v. Matasovič 2009, 406n s liter.), av. väôaiieiti 'vést, táhnout', stind. vadhu-'nevěsta', av. vaôú- tv. (další ií. v. Mayrhofer 1986,2,497n, Cheung2007,200n). Na tomto základě lze rekonstruovat ie. koř. *uedh- 'vésť, přip. 'ženit se' (v. Pokorný 1115n, LIV 2001, 659; předpoklad iniciální laryngály je nejistý, sr. LIV l.c, Kloekhorst 2008, 352 s liter.).
Někteří nacházejí i příbuzné v ural. jazycích (Paasonen, FUF 7, 22n, Rostek, WuS 18, 133, Lamprecht, SFFBU 3, 6, Machek 1968, 685, Golab 1992, 230, Kortlandt VJa 1992, č. 1, 103), nejde-li zde o přejetí z ie. (sr. Collinder 1955, 140 a SbGůntert 365, Ganrkr.-Ivanov 1984, 942, HER 677, SuoSA 3, 432); Illič-Svityč (Etim 1965, 333) aBomhard (2008, 2, 725n) předpokládají dokonce nostr. původ. bv
vesti2, vezett, vezo ipf. 'vézt; fahren' Také 'jet, plout'.
Der.: vestele pl. 'plavci'; izvesti 'vyvézt, vytáhnout'; otbvesti sq 'odjet, odplout';prěvesti 'převézt'; privesti 'přivézt'; voziti sq 'jet, plout, plavit se'; ot-b-voziti sq 'odjíždět'. V. i veslo, vozí,.
Et.: Psl. směrově determinované vezti, vezo > b. -veza, st. veza (Gerov, M-B), mk. -veze, sch. -věsti, st. věsti (Rj), slk. viezť, č. vézt, hl. wjezč, dl. wjasč, plb. vist, pom. veze, p. wiezč, br. vézci, ukr. veztý, r. vezti, vše 'vézť.
Psl. směrově nedeterminované, původní iter.--kauz. voziti > b. vózja, mk. vozi, sch. vôziti, sin. vóziti, slk. voziť, č. vozit, hl. wozyč, dl. wózyš, plb. vizět, pom. vozec, p. wozič, br. vazíc', ukr. vozýty, r. voziť, vše 'voziť, také 'jezdit'(mk. sch.), 'řídit auto' (sch. sin.).
veštb
• Psl. vezti, vezo < ie. *uegh- 'vézť.
Psl. sloveso nachází řadu protějšků v jiných ie. jazycích: lit. věžti 'vézť; gót. gawigan 'pohybovat, třásť, stsev. vega 'pohybovat, houpat, zdvihat', stangl. wegan 'nést, přinášet', stsas. sthn. wegan 'pohybovať, gót. wagjan, stangl. wecgan, stsas. weggi-an, sthn. weggen 'pohybovat, třásť (sr. Seebold 1970, 542n; ale Machek, s.v. veslo, vézti germ. slova odděluje, v. i veslo); lat. vehere 'vézt, táhnout', ř. kyper. aor. ě^e^e 'přinesl', pamfýlsky 3. sg./vejérco 'mápřinést', ř. ó/og 'vůz', stir. fén Lv\\L\fecht 'cesta, doba' (sr. Matasovič 2009, 408, 419n s liter.), stind. váhati 'nese, táhne', av. vaz- 'vézť (další írán. v. Cheung 2007, 429n), snad i toch. Awkäm, Byakne 'způsob' (v. Adams 1999,481nsliter.)a alb. vjedh 'krást' (v. Orel 1998,510 s liter.). Na tomto základě lze dobře rekonstruovat ie. kořen *uegh- 'vézť (ke spekulacím o pův. významu kořene sr. Porzig, PBB 58, 89, Mayrhofer 1986, 2, 537, LIV 2001, 66In, Beekes 2010, 491).
Někteří nacházejí i příb. v ural. jazycích (v. Paasonen, FUF 7, 24n, Setala, FUF 12, 166, Čop, ColIE 1, 19 In, Golab 1992, 230, Mayrhofer l.c. s liter.), nejde-li zde o přejetí z ie. (Collinder 1955,140 a SbGůntert 365n, Ganvkr.-Ivanov 1984, 942, SuoSA 3, 432); Illič-Svityč (Etim 1965, 351 a 1966, 334) a Blažek (SFFBU 34, 30) předpokládají dokonce nostr. původ. bv
veštb, -i f. 'věc, předmět; Sache, Gegenstand'
Spec. 'majetek', 'hmota', dále též 'přirozenost, povaha', 'udalosť, 'záležitosť, 'pře', 'skutek, čin', v Bes i'způsob' (SJS 5, 189).
Der.: veštbm, 'věcný, hmotný', bezveštbm, 'nehmotný, duchovní', substant. (vpl.) 'andělé' (SJS 5, 82); veštbstvo 'hmotná skutečnost, vecnosť.
Exp.: Z csl. je sch. arch. vest (Rj 20, 782), stukr. veščb, ukr. dial. vešč, r. vaře' 'neživý předmět, věc (v konkrétním i abstraktním smyslu)' (MEW 386, Vasmer 1, 196, KE SR J 58, Skok 3, 582, ESUkr 1, 367, Orel 2007, 1, 193 aj.).
Et.: Psl. *vektb/*věktb > b., sch. arch. vest, slk. vec, č. věc, luž. wěc, s význ. 'konkrétní i abstraktní entita, věc, předmět, jev, skutek, činnost ap.'. Kvalita psl. vokálu není úplně jasná, jsi. a vsi. tvary ukazují na koř. -e-, zatímco zsl. svědčí o koř. -ě-. Podle Sch.--Sewce l585nby v případě -ě- mohlo jít o psl. dial. variantu, Machek 1968,680 naopak má -ě- za původní (vzhledem ke germ. příbuzenství - v. níže) a tvary s -e- vysvětluje alegrovým krácením.
Za nej blíže příbuzná bývají tradičně pokládána germ. slova, a to gót. waíhts 'věc', stsev. véttr 'věc; bytí, existence', stangl., stsas., sthn. wihttv. a 'démon', něm. Wicht 'trpaslík, skřítek ap.' aj. (S-A 1955, č. 1061, Vasmer l.c, Preobr. 1, 82, Skok l.c, BER 1, 140, Pokorný 1136, Sch.-Šewc l.c, Orel 2003, 452n, Kroonen 2013,
1047
veštb
vě
578 aj.). Pravděpodobně germ.-sl. lexikální izoglosa, kontinuující ie. z-kmen *uek-ti- 'věc' (sr. Pokorný l.c. Skok l.c, Stang 1972, 63, Golab 1992, 148, Kroonen l.c. aj, ke germ. výrazům sr. Zaliznjak, Etim 1964, 211). Podle Lehmanna 388n jsou germ. výrazy bez uspokojivých paralel, psi. *vektb považuje za germ. výpůjčku (podobně i Hirt, PBB 23, 337, Birn-baum-Schaeken28 aj.).
Další souvislosti jsou však nejisté.
Někteří vztahují k ie. *ue\&- 'říci' a spojují např. s ř. ěitoq 'slovo, řeč', lat. vóx 'hlas', meton. 'slovo, řeč' (tak už Prusík, KZ 35, 596n, dále KE SR J l.c. Černých 1993,1,148n, BER l.c, ESUkr l.c, opatrně i Pokorný l.c. Sr. LIV 2001, 673n bez sl. materiálu). Málo jasný je především význ. vývoj (Prusík l.c. a BER l.c. uvádějí sém. analogii u psi. rěčb, v. rěčb). Podobně Tru-bačev (SUaz 1988, 321n), který rekonstruuje ie. východisko jako tvarptc. pf. pas. *mk-to- 'řečený' > psi. *věktb (bez objasnění zdlouženého koř. vokálu). Primární význam vysvětluje (v duchu primitivního myšlení) jako 'to, co lze pojmenovat' v kontrastu k opozitnímu 'to, co nelze pojmenovat, tj. to, co je posvátné, božské'. Podle Cohena, Germano-Slavica 2, 99-105 je formální a význ. shoda mezi germ. a sl. výrazy pouze náhodná, není dána geneticky. Psi. výchozí formu rekonstruuje jako *vet-l*vět- a vztahuje ji rovněž k ie. ^uek*- 'říci'.
MEW 386, Machek 1968, 680 aj. spojují germ. a sl. slova s lit. veTkti 'dělat, pracovať; analogii vidí Machek l.c. v ř. npäyfia 'skutečnost, úkol, věc ap.' < npáaasiv 'dělať. Lit. slovo se však obvykle vykládájinak (Fraenkel 1213n, Smoczyňski 2007, 728).
Podle Kroonena2013, 578 je možné tuto germ.-sl. izoglosu srovnat s některými kelt. výrazy, jako např. stir. fecht 'cesta, směr; čas; příležitost', střkymer. gweith 'čas, průběh; práce, čin' (podobně Mann 1984, 1506n), a vše vztáhnout k ie. *yegh-'vznášet se, jet ap.'. Málo pravděpodobné (sr. Matasovič 2009, 419n). hk
vetbchb adj. 'starý, dávný; alt, vergangen'
Ve spojení vetbchyi zavěte/zakom,, vetbchyje kb-n 'igy 'Starý zákon'.
Der.: veťbšb, -ií. 'stáří, staroba', veťbšati 'stárnout, vetšeť; obetešati (v Supr lx obbvet-bšati) 'zestárnout', obet-bšiti 'učinit starým'.
EL: Psi. *vet-bch-b > b. vecht, arch. a dial. i vet (RBE, RODD, Gerov, M-B), vétäk (RBE, Gerov, BER 1, 139), véchtäk (RBE, M-B), dial. i vechtok (BER l.c), st. i větách (Gerov, M-B), mk. vetov, dial. i vet (RMJ), vetok (RMNP 1, 248), sch. st. a dial. vetah, vet, ved, vegd, vehat, vedah (Rj), sin. st. dial. vétek (Plet.), slk. kniž, stč, č. kniž. vetchý, č. dial. i vetký (Kotík 1912, 12), hl. wjetki, st. i wjetchi, dl. wjatki, st. i wjetchfy (Sch.-Šewc 1619), stp. wiotchy (SStp), p. wiotki, dial. i wiotchi (Karlowicz), stbr. vetchij, vetkij (HSBr; br. vetchi je asi neologické, ESBr), ukr. vétchyj, r. vétchij, s význ.
'starý, dávný' (b. arch, sch. st, sin, stč. Jg, stp. stbr, ukr. arch, r. arch.), 'vetchý, sešlý, chatrný, obnošený' (jsi. slk. č. luž. ukr. r.), 'ochablý, změklý, slabý, ohebný' (p.).
Psi. *vet-bch-b nachází nejbližší protějšek v lit. arch. vetušas '(velmi) starý, letitý' (někteří toto srovnání zpochybňují, předpokládajíce, že lit. š< ie. sk, Scheftelowitz, KZ 56,169, Endzelins 1911, 58 aZslPh 16,115, Buga 1958,1,335, 478 a 3, 823, 832, Shevelov 1964, 129, což však není nutné, sr. Stang 1966, 97n). Nejasný je poměr lat. vetus, gen. ve-teris 'starý': někteří je přímo srovnávají s bsl. slovy, předpokládajíce výchozí *uet-us- (Pedersen, LF 5, 35n, Meillet, MSL 15,261 a22, 238, Persson, LF 26, 63n, Ernout, BSL 41/1, 93n, Porzig 1954, 134, 159, Vaillant 4, 662, Szemerényi 1989, 95, pozn. 152 a 1991, 730, 1586, 1821, pozn. 1, Slawski, SbHonowska 202, Derksen 2008, 517), jiní naopak v lat. slově spatřují pův. s-kmen (BrugmannII/1, 518, W-H 2, 777, Novotný 1946,102, Pokorný 1175, Frisk 1, 583, Stůberová 2002, 187, Vaan 2008, 673). Szemerényi (1991, 1820n) připojil i sogd. wtšnyy 'starý' < Írán. *vatuša-.
Dále se všeobecně srovnává ř. exoq, dial. fstoq n. 'rok', mykén. ak. we-to, dat. we-te-i tv, alb. vzY, pl. vjet 'rok', stind. vatsará- m. tv, trivatsá- 'tříletý (skot)', samvátsam 'rok dlouho' a rekonstruuje se ie. 5-kmenové n. *uet-es- 'rok' (sr. Vasmer 1, 194, Pokorný l.c, Mayrhofer 1986, 2, 495 s liter.); snad původně kořenové subst. je doloženo v het. uitt- 'rok' (v. nejnověji Kloekhorst 2008, 1014n).
Bsl. slova zřejmě spíš než starý derivát se suf. -us- (ojedinělým, sr. Leskien 1891, 599, Specht, KZ 69, 137) představují přetvoření pův. s-kmene (Mikkola, IF 16, 98, Smoczyňski 2001, 163, 2007, 745; lot. vecs, lit. žem. věčas 'starý', obvykle vykládané synkopou u, sr. Leskien l.c, Brug-mannll/l, 544, Forssman2001, 97,104, Smoczyňski2007, 745, pak ovšem mohou naopak reflektovat jinou podobu takového přetvoření, sr. Karulis 2, 497n). Pokud jde O sém. stránku, lze předpokládat posun 'letitý' —> 'starý', příp. 'vztahující se na minulý rok, loňský' —> (v opozici k 'letošní') 'starý' (sr. ÍE-M730, Stůber2002,187n,Mallo-ry-Adams 302).
Furlanová (in: Bezlaj 4, 306) nepravděpodobně považuje sl. slova s -k- za paralelní deriváty od ie. adj. *uetu- 'roční', nikoli za sek. útvary.
Nostr. kořeny ie. slova hledají Illič-Svityč, Etim 1965, 337 a 1966, 319, Blažek, SFFBU 55, 66 a Bombard 2008, 2, 754n, všichni ovšem bez ural. příbuzenstva, jež naopak nacházejí Collin-der (1934, 72) a Jensen, SbHirt 177 (sr. i SuoSA 3, 476). bv
vě pron. pers. 'my dva; wir zwei'
Tvary nenominativních pádů j sou odvozeny od jiného základu, shodného se základem nenominativních pádů zájmeně
1048
vě
věděti
1. os. pl. (v. ny): gen.-lok. naju, dat.-instr. nama, ak. na, ny (sr. Diels 1963, 1, 214).
Et.: Psi. nominativ 1. os. du. vě > stč. vě (vedle sek. formy va podle jmenné koncovky du. a mladšího novotvaru ma podle zájmena 1. os. pl. my, sr. Gebauer 1894, III/l, 523, 529, Vykypělová, WslJb 51, 218), hl. St. dial. wi m., wje f. (Pful, Sch.-Šewc 942, Bígl2013, 70), str. vě (Kiparsky 1963, 2, 138; není-li csl.). Jinde jsou zjevně mladší formy: sin mídva, hl. máj, dl. mej (sr. Sch.-Šewc 942n, Bígl 2013, 70n), porn. st. ma (Lo-rentz 1958, 920, PWb, Sychra, Décaux, RÉS 30, 97), stp, p. dial. wa (Loš 1922, 3, 165n, Décaux, RÉS 30, 95n, GHJP 322, SStp, Karlowicz), p. dial. na (Karlowicz 6, 182).
Psi. nom. zájmena 1. os. du. vě obsahuje ie. *u-vystupující v jiných ie. jazycích jako základ nominativu nesinguláru zájmena 1. OS. (v. my; už nostr. kořeny nově hledá Bomhard 2008, 2, 722n). Své protějšky přitom nachází i samo psi. ve: lit. dial. vědu, gót. stangl. stsas. stfríz. wit, stsev. vit, stind. vám, av. vä 'my dva', byť všechny detaily nejsou jasné (v. Lehmann406, Mayrhofer 1986,1,176 s liter.); zda lze na tomto základě rekonstruovat ie. nominativ 1. os. du. *ue, však není jasné a otázkou zůstává také, zda sl. -ě je sek. podle duálové koncovky nomin (Vondrák 1906, 2, 88, Preobr. 1, 524), příp. číslovky 2 (Erhart 1970, 159 a 1982, 148), nebo reflektuje starou délku (BrugmannII/2,412, Vasmer 1, 175n, Pokorný 1114, Vaillant 2, 455, Sihler 1995, 381, Ras-mussen 1999, 259, Fritz 2011, 153, 213).
Ještě fragmentáměji než sl. nominativní forma je doložen ak. 1. os. du.: stsl. na odpovídá jen několikrát doložené str. na (Kiparsky 1963, 2,138), jež ovšem může být csl.; v stsl. Ev je pouze ny (sr. Meillet, BSL 21, 26n, Diels l.c), v stč. je ve funkci ak. du. doloženo ny, případně původní gen. du. naju (sr. Gebauer 1894, III/l, 523, 530) apův. gen. tvary nacházíme i jinde: sch. st. naju (Rj 4,380), sin. luž. pom. naju. Přesto se obvykle rekonstruuje psi. ak. 1. os. du. *na, protože tato forma nachází dobré protějšky v j iných ie. jazycích: lit. dial. ak. nuodu, av. ak.-gen.-dat. nä, ř. nom.-ak. vá> (sr. Brugmann II/2, 409, Endzelms, KZ 61, 276, Stang 1966, 257, SB 2, 722, Mayrhofer 1986,2, 58n, Sihler 1995, 381, Rasmussen 1999, 260, Fritz 2011, 147, 153, 213 aj.).
Síře než sl. akuzativní forma duálu 1. os. jsou doloženy tvary nepřímých pádů: psi. gen.-lok. du. naju
> sch. st. gen-ak. naju (Rj l.c), sin. gen.-ak.-lok. naju, stč. gen.-ak.-lok. najú, luž. gen-ak. naju, pom. st. gen.-ak.-lok. naju (Lorentz l.c, Sychta), stp., p. dial. naju (Loš 1922, 3, 166, GHJP l.c, Karlowicz 6, 182), str. gen-ak.-lok. naju (Kiparsky 1963,2,138n; není-li csl); psi. dat.-instr. du. nama
> sin. dat-lok.-instr. nama, stč. náma, hl. dat.-lok.-instr. namaj, dl. dat-lok.-instr. nama, stp., p. dial. nama (Loš l.c, GHJP l.c, Karlowicz l.c), str. nama (Kiparsky l.c; není-li
csl). Psi. tvary zjevně vznikly přidáním nominálních pádových koncovek duálu k abstrahovanému nesin-gulárovému základu na-. bv
věděti, věsti., věmb/vědě 'vědět, znát; wissen, kennen'
Ve spojeníprěžde věděti 'předvídat'.
Refl. 'být si vědom něčeho'.
Der.: věděnije 'vědění, poznání', nevěděnije 'nevědění, nevědomost', csl. nevědyi 'nevědomý, nevědoucí'; vědonrb 'vědomý', často ve vazbě vědomo jesťb 'je známo', nevědorm, 'neznámý, neznatelný, nezřej-mý; nevědomý', nevědimb 'nepříčetný' (lx Sud; použito chybně místo nebbdimb - v. Vašica, Slávia 27, 534 a 32, 258).
Pref. nedověděti 'nechápat', csl. nedověděnije 'nevědění, nevědomost', nedovědorm,, nedovědirm, 'nepochopitelný, neporovnatelný'; izvěděti '(dobře) znát, poznávať, neizvědonrb 'nejistý, neznámý' (lx Napiš); navěděti 'vědět, znáť (lx Supr); prěd-bvěděti 'předurčit, předzvědět' (lx VencNik), prěždevěděnije 'předzvědění' (Bes); prověděti 'vědět napřed, predvídať (BesUvar); swěděti 'znát, vědět; uvědomovat si; umět; rozumět; uznávať, st,vědy 'vědomě', swě-děnije 'poznání, vědění, znalost; rozum, svědectví; vzhled, podoba, zjev', v Bes též 'svědomí', s-bvědonvb 'osvědčený, uznávaný', nes-bvědonrb 'nepopsatelný, nepochopitelný', neswěda 'bezpočet' (pouze v pl), neswědbn-b 'nesčetný, nekonečný', s-bvědii, swě-dija 'svědectví; vedomosť (ř. auveiôóq, sr. Schumann 1958,57 s.v. srbvědb), swědětelb 'svědek; vůdce, mistr, učiteľ, spec 'mučedník', swěděteljevati 'svedčiť (lx Nik), s-bvědětelbstvo 'svědectví, povesť, bez swědě-telbstva 'bez kontroly', swědětelbstvovati 'svědčit, dosvědčovat; osvědčovat; prohlašovat; zapřísahat, naléhat', s-bvědětelbstvovan-b 'osvědčený, uznávaný', s-bvědětelbstvije 'svědectví', zas-bvědětelbstvovati 'dosvědčit, vydat svědectví'; uvěděti (v textech zaměňováno s uviděti - sr. Plevačová, Slávia 26, 249-255; v. viděti) 'dozvědět se, uvědomit si, zjistit, uznať, práv. 'vyšetriť, refl. a ve vazbě uvědem, bytí 'vejít ve známosť, uvěděnije 'poznání', prouvěděti 'předem poznať (lx Supr; ř. jipoyiyváaKsiv), iter. csl. vědati 'znát, věděť, ne-vědanije 'nevědomost, neznalosť (lx Slepě), uvědati 'poznať (Nom).
Nomen actionis se suf. -b\ vědb 'vědění, poznání', s der. csl. nevěžda, nevěždb 'nevedomec', nevěž(d)bstvo, nevědbsťvo 'nevědomost, neznalosť, v Sinnevězestvo tv. (k formální stránce těchto derivátů v. Ľvov, SbVinogradov 1974,220-226), nevěždbstvije 'nevědění, nevedomosť, nevěždbsťvovati 'nevědět'; bezvědbn-b (lxEuch), jen ve spojení bezvědbnaja tbtna 'neproniknutelná tma' (SJS 5, 83; SJS 1, 74 překládají 'nevědomý').
1049
věděti
vědro
Komp.: hžes-bvěděnije 'křivé, lživé svědectví', lx Nik l-bžiswědětel 'bstvo tv. (ř. ii/svôofiapwpía, Molnár 1985,201n), l-bže-ll-bžiswědětel 'b 'lživý, křivý svědek' (ř. y/evôófiapwg, Schumann 1958, 39), Ibže-llbžiswěděte-l 'bstvovati 'křivě svědčit' (ř. ij/evôopiapTupeiv); vbsevě-dy (ptc. préz. akt.) 'vševědoucí' (lx VencNik); -sr-bdbce-vědbCb 'znalec srdcí' (ř. Kapôioyvcóornc, Schumann 1958, 54), v Hilf Mak srbdbčevědbCb, v Mak Šiš srbdovědbCb tv. V. též neveglasi.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně r. arch. nevéžda 'neosvíce-ný, nevědomý člověk' (Vasmer 2, 205, KESRJ 217), r. svidéteľ 'svědek' (KESRJ 297 - vlivem vidéť); podle Preobr. 1, 106 je z csl. též r. kniž. bog věsí "není známo'.
Et.: Psi. věděti, věmb > ch. dial. vede ti, víem (Skok 3, 574), sin. védeti, vém, slk. vedieť, viem, stč. věděti, viem i vědě, č. vědět, vím, hl. wědzeč, wěm, dl. wězeš, wem, plb. ptc. préz. akt. vedqcě (P-S 167), p. wiedzieč, wiem (> stbr. vedeti HSBr - tak Bulyka 1972, 58), s významy 'vědět, znát, umětap.', p. dial. též 'pamatovat na koho, na co, starat se, zajímat se' (SW).
Psi. iter. vědati > steh. jen pref. izvédati a ch. arch. izvijědati 'zkoumat, pátrať (Rj), p. dial. wiedač (SW), stbr. vedati (HSBr), br. védac', ukr. vídaty, stukr. i vědaty, vedaty (SStukr), r. védať 'vědět, znáť (br. ukr., r. arch.), 'pamatovat na koho, na co, starat se, zajímat se' (p. dial.), 'zjišťovat, vyzvídat' (stbr. stukr., ukr. dial.), 'cítit, vnímat, pociťovať (r. arch.) aj.
Psi. inf. věděti je utvořen od nereduplikované-ho pf. tvaru *vědě < ie. *uoid-H2ei-, kde -ě je stará mediální koncovka (LIV 2001, 667, pozn. 14, Sch.-Šewc 1587n; Snoj in: Bezlaj 4, 288 rekonstruuje *uoid-Hai-). Ie. *uoid-l*uid-)Q obsaženo i v dalších pf. tvarech, jako véd. véda, av. vaěda, ř. oíôs, germ. *wait- (> gót. wait, sthn. weiz, něm. weiß), vše 3. os. sg. 'ví', dále stprus. 2. os. sg. waisei 'víš', arm. (sekundárně tvořený tem. prézens) 1. os. sg. gitem 'vím' (Frisk 2, 357, Pokorný 1125n, Klingenschmitt 1982, 135n, Mayrhofer 1956, 3, 256n, LIV 2001, 666n, Orel 2003, 441, Derksen 2008, 518, Beekes 2010, 1053 aj.).
Szemerényi 1990, 314 vysvětluje ie. pf. *wo/ůfc(jako výsledek alegrového krácení z redupl. *uouoida, tvaru asimilovaného z pův. *ueuoida (souhlasí Maáczak, SbSchmalstieg 132).
K psi. *vědě, plnícímu funkci 1. os. sg. ind. préz. (dolož, ve stsl, stč.), byl později dotvořen atem. prézens věmb < *vědmb < ie. *uoid-mí. Sr. S-A1955, č. 1065, Vasmer 1, 176, Vaillant 3, 76n, 45ln, Machek 1968, 680n, ESBr 2, 80, Boryš 2005, 692, Orel2007,1,178, Anikin2007, 6,165naj.
Ablautem je ie. *uoid- spojeno s ie. *ueid- 'spatřit, uvidět'. Význam psi. vb. věděti a odpovídajících výrazů v jiných ie. jazycích se vysvětluje z významu tvaru perfekta (= perfectum praesens, tedy přítomnost vychá-
zející z minulého děje): 'uviděljsem'^ 'poznaljsem'^ 'znám, vím' (sr. Machek I.e., Plevačová, Slávia 26, 252n aj.). V. též viděti, pověděti, věsti., věsti.. hk
vědro, -a n. 'vědro; Eimer'
Exp.: Podle Tiktina 2001, 3, 838 je rum. veadrä, vadrä 'vědro', 'stará dutá míra' z csl. Vzhledem k bohatému doložení tohoto slavismu v širším balkánském prostoru - sr. maď. vödör, alb. veder, nř. dial. ßsopa, tur. dial. vedre (Kniezsa 562, Chelimskij in: Stachowski, SEC 14, 79, Meyer 1891, 465, Orel 1998, 497, BER 1, 127, Furlanová in: Bezlaj 4, 289) - se však spíše jedná o přejetí z živých sl. jazyků (sr. Rosetti 1968, 314, 333, 334).
Et.: Psi. vědro > b. vedro, mk. vedro, sch. v(j)ě-dro, sin. vedro, též vědra f. (Plet.), slk. vedro, stč. vedro, stč. č. vědro, stp. wiedro, stp. p. wiadro, br. vjadró, ukr. vidró, str. vedro, vědro (StrS 2,49), r. vedro, vše s význ. 'vědro, džber, větší nádoba s držadlem návodu či jiné tekutiny, příp. i na sypké látky', přen. 'množství, které se vejde do této nádoby', spec. též 'stará dutá míra' (jsi. stč. č., p. st. SW, vsi.; přesnější objem se udává různě podle jednotlivých území: 15 litrů pro b. - RBE, RBKE; 30-60 litrů pro sin. - SSKJ; 56,6 litrů pro č. - MStčS; 12,3 litrů pro p. a vsi. - SW, TSBr, SUM, SSRLJ; k této různosti v. i Plet. 2, 754, StrS I.e.).
Psi. vědro < ie. *uěd-r-ó(m) nemá přímé protějšky v jiných ie. jazycích.
Nejčastěji se spojuje s psi. voda, které je pokračováním ie. ablautujícího heteroklitického subst. *uod-r-, *u(e)d-n- 'voda' (v. voda); Vondrák 1912, 279, Trautmann 337, Brückner 610, Krogmann, KZ 65, 140, Vasmer 1, 177, Ivanov, VSUa 2, 15, BER I.e., Ondruš, SlavSl 23, 8, Birnbaum-Schaeken 19, 46, Snoj 2003, 810, Orel 2007, 1, 178; ke koř. Pokorný 78n. Délka koř. vokálu v psi. vědro se obvykle vykladaj ako výsledek vrddhiového dloužení (Meillet, MSL 14, 342, Machek s.v. vědro, Eckert, ZS1 8, 881, Mathiassen 1974, 211n, Furlanová, Filologija40, 33nain: Bezlaj 4, 289). Jednalo by se tak o denom. derivát. Nejasná je však motivace k vrddhiovému dloužení (sr. k tomu diskusně Leumann, ľF 61, 10, Petit 2004, 88n), a tak se vědro nověji uvádí jako výsledek deverbativní derivace přímo z vb. kořene *ued- 'prameniť (NIL 706n, ke koř. LIV 2001,658n). Pokud jde o sém. stránku, podle tohoto výkladu by vědro pův. znamenalo * 'nádoba na vodu' (sr. ESBr 2, 299, Boryš 2005, 687). Jako sém. paralela se pak uvádí ř. vópía 'vědro', der. od vócop 'voda' (sr. Skok 3, 590,ESUkr 1, 394).
Jiný výklad spojuje psi. vědro se stprus. weders 'břicho', lit. vedaras, vederas '(rybí) vnitřnosti; žaludek', lot. vědars, věders 'břicho, žaludek', stind. udára-, av. udara- 'břicho', lat. uterus 'břicho; lůno, děloha' aj. (Zubatý, AslPh 16, 418, Lewy, PBB 32, 140, pozn. 1, Preobr. 1, 68n, M-E 4, 548n, Vaan2008, 647).
1050
vědro
věko
Pokorný 1104n odtud (avšak bez sl.) rekonstruuje ie. *udero-, *uědero- 'břicho'. Podle tohoto výkladu by vědro pův. znamenalo *'břichatá nádoba'. Další analýza je nejistá: Vaillant 4,641 chápal bsl. tvary s dlouhým koř. vokálem jako der. ze starého perfekta původního nedoloženého slovesa; uvedené formy z jednotlivých jazyků se však někdy přiřazují k výrazům pro vodu, a oba výklady se tak přímo spojují (Osthoff, BB 29, 255, diskusně v. Gůntert, IF 27, 48, W-H 2, 846, NIL 709), nebo se myslí na případnou formální i sém. kontaminaci s kořenem z prvního výkladu: vědro *'břichatá nádoba na vodu' (H-K 410).
Opomíjenaje Brandtova (RFV 18, 24) segmentace na kořen *voi- + sufix *-dro a spojení s ř. fut. oiaoj 'ponesu, přinesu' a sufixem -6pov. Pro ř. slovo se sice tradičně předpokládal kořen včetně sykavky (ale bez další et, sr. Frisk 2, 370, Chantraine 788), nověji se však spojuje s lat uti 'užívať <— *'přinést (ve vlastním zájmu)' a rekonstruuje se ie. koř. *H3eit- 'přinést, vzít s sebou' (LIV 2001, 297, Beekes 2010, 1063). Zařazení psl. vědro sem by se pak opíralo o motivaci * 'nádoba, ve které se něco přináší, bere s sebou'. Otázkou je však opodstatněnost rekonstrukce sl. sufixu *-dro, *-dra (sr. Slawski, SK 2, 20) a sporným zůstává i násloví. vbo
věja, -jef. 'větev, ratolest; Zweig'
Der.: Kol. věije n. 'větvoví, ratolesti' (v. Šarapatková, SEB 6, 313). S-A 1955, č. 1073 ztotožňují věije s ř. přejímkou vaia (v. vai, vaia), přikloněnou k domácímu věja.
Exp.: Z csl. je str. (16. stol.) vej a 'větev' (Anikin 2007, 7, 98). Podle Anikina 2007, 6, 189 je možné, že z csl. jsou str. kol. věije 'větvoví' (StrS 2, 53) a stbr. věi(j)a 'větvička' (HSBr 3, 70).
Et.: Psl. dial. věja > ch. arch. a dial. věja 'suchá větev', 'snop kukuřičné slámy' (RSAN2,474), sin. věja 'větev', přen. 'odvětví', 'rod, pokolení, potomstvo' (SSKJ 5, 388), dial. kol. 'listí, lupení' (Plet 2, 755).
B. dial. vej 'koliba, bouda, chata pokrytá větvičkami' (BER l, 129) je zřejmě pokračováním psl. *vějb m.
V některých dalších sl. jazycích doloženo pouze v derivátech, sr. b. véjka, mk. vejka 'větvička, ratolesť, č. vějička, zř. vějíce 'proutky natřené lepem k chytání ptáků'.
Psl. věja nelze oddělit od psl. věťvb (v. větvi,), neboť obě slova patří ke stejnému ie. koř. V psl. věja se vidí substantivizované adjektivum ve tvaru f. (Fur-lanová in: Bezlaj 4, 291, Anikin 2007, 7, 98), patřící k ie. koř. *ueiH- 'vít, plésť (sr. Pokorný 1120n, v. izviti); sl. ě se vysvětluje dloužením koř. vokálu e (ie. *uěio- < *ueio-). Podle Machka 1968, 681 je e výsledkem vlivu syn. *věty (v. větvi.). Smoczyňski (Slávia 63, 506, pozn. 7 a 2001, 388, pozn. 7) upozornil na stejnou stavbu sl. věja a stind. chäya-, nper. säya 'stín'.
Nejblíže příbuzné jsou stind. vayä- 'větev', přen. 'větev rodu, potomstvo' (Mayrhofer 1956, 3, 148 a 1986,
2,509), a něm. Geweih 'parohy', střhn. gewlge tv. (to vzniklo zkrácením z pův. střhn. hir^gewige 'jelení parohy'), kolektivum k nedoloženému sthn. *wí(a) 'větev'; k sém. posunu *'větve, větvoví' —>■ 'parohy' sr. i střdněm. hertes-twich 'jelení parohy', jehož 2. částí je střdněm. twích 'větev' (EWD l, 564, Kluge-See-bold2002, 355). Vasmer 1,196 připojil i ir.fé 'pruť.
Další výklady nejsou přesvědčivé: Miklošič (MEW 387) řadil věja k sl. vějati 'vát, vanouť (v. vějati), Charpentier (AslPh 29, 3) ke koř. *uei- 'dvě' ajako sém. paralelu uváděl něm. Zweig : zwei. íj
vějati, -eti», vějo ipf. 'vanout; wehen'
Der.: vějanije 'vání'; izvějati 'rozvanout, rozprášiť, izvěvati 'provívat, čistit (obilí)'; zapovějati 'zmítat, hnáť; provějati 'provát, provanout'; razvějati 'rozvanout, rozprášiť, razvěvati 'rozvívať; vwějati 'zavát (dovnitř)'; vbzvějati 'zavanout', vbzvějanije 'závan, vanutí'.
Et: Psl. vějati, všesl.: b. véyo, mk. vee, sch. vějati/ vijati, sin. vějati, slk. viať, č. vát, hl. wěč, dl. wjaš, plb. ptc. préz. akt. f. viiaca, pom. vác, p. wiač, br. véjac', ukr. víjaty, r. véjať, vše 'vát, vanout, foukat', tranz, 'čistit obilí'.
• Psl. vějati < ie. *H ueH - 'vát, foukat'.
Psl. vějati nachází řadu protějšků v jiných ie. jazycích: stind. váti 'věje', av. väiti tv. (další írán. v. Cheung 2007, 203), ř. ánpt 'věju', stlit. véti tv. (LKŽ, Smoczyňski, SbSlawski 2002,195), gót. waian 'váť, sthn. wäen tv., něm. wehen, lit. véjas 'vítr', lot. vějš tv., het. huuant-, lat. ventus, kymer. gwynt, bret. gwent, stkorn. guins, toch. A want, B yente 'vítr' (sr. Pokorný 81n a také větři). Na tomto základě pak lze rekonstruovat ie. koř. *H2ueH]- 'vát, foukat' (sr. Mayrhofer 1986, 2, 537, 542, LIV 2001, 287), snad onom. původu (H-K 408). b V
věko, -a n. 'oční víčko; Augenlid'
Et: Psl. věko > sin. arch. a dial. veko, slk. veko, č. víko, luž. wěko, pom. veko, p. wieko, br. veka, ukr. víko, r. veko, s význ. 'víko, horní část něčeho sloužící k přikrývání' (sin. dial. Plet, slk. č. luž. pom. p. br. ukr., r. dial. SRNG), 'oční víčko' (sin. - snad podle stsl., Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 292, č. st. SSJČ, br. TSBr, ukr. st. Hrin., r.), 'koš, ošatka' (č. st. PSJČ, stp. SStp SW, r. dial. SRNG); vedle toho snad sek. f. sin. veka 'oční víčko', 'víko, záklopka, vrátka u pece' aj. (Plet, Snoj l.c), r. dial. veka 'víko (sudu)' (SRNG). Kurkinová (1992, 64) považuje stsl. věko za moravismus.
Psl. věko se všeobecně spojuje s lit. vókas 'oční víčko', vóka 'víko', lot. väks tv. (užMEW388, nejnověji
1051
věko
věniti
Derksen 2008, 519), byť se tím předpokládá problematický ablaut ě : ä (sr. k tomu i Pedersen, KZ 38, 404, End-zelms, KZ 62, 25n, Rasmussen 1999, 404, Blažek, LgBrun 10, 24na Slávia 71, 202). Machek (1957, 566) vysvětloval sl. éjako sek. podle psi. *vědja 'víčko, obočí' (v. vězda; připouští ESBr
2, 81). Naopak Stang (1966, 41) a Vaillant 4, 537 naznačují, že sekundární je balt. á.
Další et. je nejasná.
Někteří zde vidí der. od vb. doloženého v lit. vókti 'sklízet (z pole), nacházet, rozumět', lot. vákt 'sklízet, shromažďovat' (Leskien 1891, 179, M-E 4, 495, Fraenkel 1272 a Slávia 13, 18n, Vaillant I.e., Snoj I.e.).
Jiní spojují bsl. výrazy se stind. vyá- 'zahalovat' (MEW I.e., Gorjajev 60, Brückner 615n, Šanskij 1/3, 40).
Sch.-Šewc 1589 odvozuje bsl. slova od ie. kořene *ue(n)k-'ohýbat, křivit' (ke koř. v. Pokorný 1134n, LIV 2001, 683).
Někteří sem řadí alb. vetull 'obočí' (Meyer 1891,469 a 1892, 38, Vasmer 1, 179, ESUkr 1, 398, Šanskij 1/3, 39, Blažek I.e., Snoj I.e.), ale toto spojem není jisté (sr. Orel 1998, 503 s liter.).
Machek (1968, 689) nadhodil možnost souvislosti se stsev. vcett 'víko' (tak i Blažek I.e.). bv
věkt, -a m. 'věk, věčnost; Zeit, Ewigkeit'
Také 'věk, stáří' (VencNik), 'tisíciletí' (Pochv), ve spojení věkb sb 'tento věk, tento svěť.
Der.: věčbtrb 'věčný; odvěký, dávný', 'stálý, trvalý, ustavičný', věčbno 'věčně' (lx Supr; v. i Havlová, Slávia 70, 353), věčbnbstvije, věčbribstvo 'večnosť, prědbvěčbrrb 'věčný' (lxNicodNovg),/^revecb«?? 'věčný', 'předvěký'.
Komp.: ravbnověčbirb 'stejně věčný' (lx Nicod); skorověčbirb 'trvalý, věčný' (lx Bes); srědověčije, srědověčbstvije, srědověčbstvo 'střední léta' (Bes), srědověčbno 'prostředně, mírně' (CanMis; psáno -vič-, Havlová rkp. klade otázku, zda sem vůbec patří); tbčbnověčb-m> 'stejně věčný' (lxBes).
Exp.: Z csl. je mm. veac 'věk, život, století' (Rosetti 1954, 41, Tiktin 2001, 3, 869), vecinic, vesnic 'věčný' (Tiktin 2001,
3, 882).
Et.: Psi. věkb, všesl. (kromě plb.): b. mk. vek, sch. véklvijek, sin. vek, slk. vek, stč. č. věk, luž. wěk, pom. vek, stp. p. wiek, br. vek, ukr. vik, str. věk-b, r. vek, vše '(dlouhá) doba, období, éra' (v sin neologické, Plet), také '(lidský) živoť (b. lid., mk. sch., slk. arch., č. arch., br. ukr.), 'stáří, věk' (sin. st. Plet, slk. č. hl. pom. p. br. ukr.), 'večnosť (sch. st. Rj, č. st. Jg, dl., stp. SStp, p. st. SW, ukr. hovor., str. StrS), '(tento) svěť (b. St. Gerov, mk., sch. st. Rj, stč. Havlová, SFFBU 34, 23, pozn. 29), 'síla' (sin. st. Plet, Furlanováin: Bezlaj 4, 292), 'století' (b. mk. sch., sin. arch., č. arch., luž. pom. p. vsi.; tento význ. je zjevně pozdní, vzniklý podle lat saeculum, v.
Kostadinovová, BE 35, 178n, Havlová, Slávia 61, 471n, Anikin 2007, 6, 193). Sotva se jedná o pův. u-kmen (Boryš 2005, 692).
Psi. věčbtrb > b. věčen, mk. věčen, sch. věčanl vjěčan, sin. věčen, slk. večný, č. věčný, hl. wěčny, dl. arch. wěcny, pom. večni, p. wieczny, br. věčny, ukr. víčnyj, r. véčnyj, vše 'trvající velmi dlouhou dobu, věčný, nekonečný', sin. dial. i 'silný; posilující' (Plet); sr. i Havlová, Slávia 70, 353n.
• Psi. věk-b < ie. *ueik- 'projevovat sílu'.
Obecně se srovnává lit. viekas 'síla, životní síla' (ve význ. 'život, věk' ze sl, sr. Smoczyúski, ALL 58, 142, ale sotvaje ze sl. celé slovo, LKŽ s.v., Anikin2007, 6,193), veíkti 'dělať, vykti 'dít se, konat se, dařit se', vikrús 'šikovný', lot. veikt 'vyřídit, zvládnout', víkt 'dařit se', gót. weihan 'bojovať, stsev. vega 'bojovat, zabíjet', veig 'síla', stangl. wígan 'bojovať, sthn. wíhan, wígan tv., stvc.fichim 'bojuji', lat. vincere 'vítězit'. Nejspíš sem patří i druhá část sl. čelověkb 'člověk' (v. člověki). Schulze (1892, 495, pozn. 1) přiřadil i ř. ěnieiKmq 'nepřemožitelný' a někteří nejisté přidávali i další výrazy (v. W-P 1, 233, Toporov, Bsllssl 1986, 32, pozn. 44, Vaan 2008, 679n). Rekonstruuje se pak ie. *ueik- 'projevovat sílu' (asi ie. dial, v. Porzig 1954,195, Gamkr.-Ivanov 1984, 422): sl. věkb představuje zjevně nomen actionis a znamenalo pův. '(životní) síla'. Pův. význam se dochoval v st. sin., možná v str. (v. Anikin 2007,6, 202 s liter.) a také v der.: r. dial. obez-véčiť 'vysílit, vyčerpať, obezvéknuť 'unavit se, vysílit se' (SRNG, sr. i Havlová, Slávia 61, 468, Furlanová l.c.), r. uvéč'je 'uraz, zmrzačení' (sr. Černých 1993, 2, 280n); většinou se však slovo sémanticky specializovalo pro pojmenování časových úseků lidského života i obecně. Při sém. vývoji sl. slova i jeho derivátů se počítá s vlivem ř. aíójv 'věk aj.' a jeho derivátů (sr. Unbegaun, SbKrahe 173n, Havlová, SFFBU 34, 23 a Slávia 61, 467n a 70, 353n, Anikin 2007, 6, 193), nelze ale ani vyloučit nezávislý vývoj (sr. Ivaši-nová, SFFBU 56, 69n).
Havlová (Etim 1967, 38 a Slávia 61, 469) dále odvozovala *ueik-odie. *uei(HJ- 'pronásledovataj.'(>sl. vojb 'vojsko', lat vis 'síla', stind. váyas- '(životní) síla' aj.; v. povinnti (se), voi); se stind. váyas- spojil sl. věkb i Machek (1968, 682).
Naopak Karulis 2, 501 zde viděl týž kořen jako v sl. viti 'vinout (v. izviti).
Za sufixální měl -k- už Meillet (1902, 239), ale dál sl. slovo neanalyzoval.
Georgiev (1958b, 128) málo pravděpodobně spojoval sl. věkb i lit. viekas s ř. oíkoc, 'dům', stind. vešá- 'obyvateľ aj. (v. vbSbj).
Martynov, BeLi 5, 65 složitě srovnával sl. věky s gót aiws 'věkaj.'. bv
věniti, -iťb ipf. 'prodávat; verkaufen'
Et.: Stsl. věniti, jemuž odpovídá jen rcsl. věniti
1052
věniti
věnbCb
'oceňovat při prodeji' (Srez. StrS), 'vyplatit ženu, zaplatit věno' (StrS, SDrJa), je der. od subst. věno 'věno', doloženého v csl. (v. MLP).
Psi. věno > b. dial. véno (RBE, RBKE, BER), sch. arch. dial. vénolvijěno, slk. veno, č. věno, hl. wěno, dl. arch. wěno, p. wiano, stbr. veno (HSBr), br. dial. véno (TurSl), ukr. st. a arch. víno, str. věno, r. st. a dial. véno, vše 'věno', také 'výkupné placené ženichem rodičům nevěsty' (b., p. st. SW, stbr., str. Srez. StrS SDrJa, r. hist. SRJ 18v. SSRLJ), 'díl majetku náležející ženě po mužově smrti' (sch. dial. RSAN, slk. dial. Kott 8, Kálal, stp. SStp, p. hist. SJP, stbr.), 'dar, odměna, platba' (slk. st. HSSlk, str. Srez. StrS), 'svatba' (sch. dial. RSAN).
Et. málo jasné.
Někteří badatelé spojují sl. věno s ř. sôvov 'svatební dar' a sthn. widamo 'dar ženicha nevěstě', 'věno', 'nemovitý majetek kostela' (WAS), střhn. wideme 'dar ženicha nevěstě', 'dar kostelu nebo klášteru, zejm. pozemkový' (Lexer 1872), střdněm. střniz. wedeme tv., něm. Wittum 'majetek spojený s církevním úřadem', stangl. weotuma, wituma 'věno', stfríz. wetma tv., withume 'posvěcená půda blízko kostela', burgundským wittemo 'quod maritus dediť (Froehde, BB 16,212, Pedersen, IF 5, 67, Hůbschmann 1897, 434, Torp 385, Preobr. 1, 108, W-H 2, 754, Schwyzer 1950, 227, 338, Shevelov 1964, 194, Sch.-Šewc 1590, Boutkan-Siebinga453n, Matasovič 2014, 71,100 aj.); dále se v těchto slovech vidí derivát od ie. koř. *uedh- 'vésť, příp. 'ženit se' (v. vest^; BrugmannI, 720, Prusík, KZ 33,162, pozn. 1, Wiedemann, BB 27, 217, W-P 1, 312, Tríibner 8, 209, Kluge 867, Mayrhofer 1956, 3,177): ve sl. by se pak jednalo buď o suf. -no- (Vondrák 1906, 1, 414, Machek s.v. věno, Slawski, SK 1, 115, EWD 1985, Boryš 2005, 687), nebo -mno- (BrugmannII/1, 261, Hirt, IA19, 15, Vondrák 1924,1, 526, W-P 1, 256, Boisacq 215, Trubačev 1959, 144, Frisk 1, 442, Chantraine 312). Otkupščikov (1967, 244 a Etimlssl 4, 99) rekonstruoval výchozí suf. -sno-. Benveniste (1935,14) předpokládal pův. heteroklitický r/«-kmen (připouští Eckert, ZS18,884). Ne zcela jasné nicméně zůstává sl. ě.
O spojení s ie. *uedh- 'vésť, příp. 'ženit se' lze ovšem vzhledem k ř. ô pochybovat (sr. Frisk l.c, Hamp, Sprache 14, 158, Kluge-Seebold 796, Sowa, SEB 1, 372) a také germ. výrazy jsou v tomto ohledu nejednoznačné (sr. Tríibner l.c, Hamp, Sprache 15, 63). Beekes (2010, 374) proto na základě uvedených sl, ř. a germ. slov dokonce rekonstruuje ie. *Hjiied- 'věno' (tak implicite i Derksen 2008, 520 a Kroonen 2013, 583). Podobně Schelesniker (AnzslPh 17,128n) rekonstruuje *uěd- 'nabízet ke koupi, kupovať.
Jiní naopak s větším či menším váháním spojovali sl. věno s lat. věnům ak. 'prodej', ř. cbvog m. 'kupní cena, koupě', stind. vasná- n. 'kupní cena, hodnota', arm. gin '(prodejní) cena' (Schleicher 1852,
135, MLP 121, Curtius 1869, 300, Kremer, BB 7, 19, pozn. 2, MEW389, Schmidt, KZ 26, 352, Solmsen, KZ 29, 81n, Pogodin, RFV 33, 334, Fick 1, 133, Gorjajev 61, Walde 657, Hirt, IF 12, 223, Sobolevskij, RFV 64, 105 a IzvORJS 27, 327, Trautmann 350, Brückner 6lOn a Slávia 5, 431, Mladenov 62 a SpBAN 1930, 107, Vaillant, RÉS 14, 80, Vasmer 1, 182n, S-A 1955, č. 1069, Pokorný 1173, Rudnyc'kyj 1,432, ESUkr 1, 401, Toporov, STIssl 134n, Trubačev, Etim 1973, 9n, Golíib 1992, 232, LIV 2001, 693, pozn. 1, Orel 2007, 1, 182n); na tomto základě pak lze příp. rekonstruovat ie. *ues- 'kupovat, prodávat' (> het. uäš- 'kupovať; Ivanov, VSUa 2, 26, Gornung 1963, 30, Szemerényi, KZ 93,120n, Gamkr.-Ivanov 1984, 747, LIV2001,693). Nejasná je ale přitom absence s ve sl.
Vaillant 2, 302 a 4, 585 ve svém pozdějším výkladu měl sl. věno za přejaté z lat. věnům, snad germ. prostřednictvím.
Osamělýje názor Pelikánův (LF 45,21n) spojující sl. věno se stind. vanóti 'má rád', gót. wens 'naděje', lat. venus 'láska', bv
věnbCb, -am. 'věnec, koruna; Kranz, Krone'
Ve spojení věnbce Vbzeti 'být korunován' (lx Supr).
Der.: věnbčati '(o)věnčit, korunovať, oběnbčati 'ověnčit, korunovať (2x CMLab).
Et.: Psi. věnbCb, všesl. (vyjmaplb.): b. venéc, rak. věnec, sch. vénac, vijěnac, sin. vénec, slk. veniec, č. věnec, hl., dl. dial. wěnc (Muka 2, 851), pom. vine (PWb 5, 2008n, Sychtaó, 157n), stp. win(i)ec (snad přejato z češtiny, Basaj-Siatkowski 2006,437), p. wieniec, stbr. venec-b (HSBr 3,102), br. vjanéc, ukr. vinéc', r. poet. arch. venéc, vše 'kruhovitý nebo oválný útvar vzniklý spletením květin, větviček ap., věnec', dále 'svazek (cibule, česneku aj.)' (b. mk. sch. stbr.), přen. pak útvary připomínající věnec, např. 'koruna, prstenec (kolem planet)' (b. sch. p. br. r.), 'horský vrchol' (b. mk., sch. arch. Rj, ukr. r.), 'svatozář' (b. ukr. r.), 'římsa (stavební prvek)' (sin. hl.), meton. 'symbol pohlavní neporušenosti' (sch., slk. hovor., č. pom., p. arch.), 'svatba' (mk. stbr., r. dial.), 'věno, manželství' (stbr.) aj.
• Psi. věmeb < ie. *uoiH-no- 'to, co je uvité' < *ueiH- 'vít'.
Psi. věnbCb se považuje za dem. utvořené suf. -beb z psi. *věm> (Slawski, SK 1,100), které je doloženo v r. dial. ven (SRNG 4,111, Anikin 2007, 6, 232), p. arch. wian 'věnec, věneček' (Vasmer 1, 182, KE SRJ 55, Boryš 2005, 694), stejně jako je lit. vainikas 'věnec' z nedoloženého litevského *vainas. Obé se rekonstruuje z bsl. *uaina-, dem. *uainika- (Fraenkel 1182, Šanskij 1/3, 49n, Machek 1968, 683, Sch.-Šewc 1589, ESUkr 1, 400, Furlanová in: Bezlaj 4, 297n, Boryš l.c, Anikin 2007, 6, 240n, Smoczyňski 2007,713 aj.). Bsl. forma je pravděpodobně z ie. *uoiH-no-, které je derivováno od vb. kořene *ueiH- 'vít, ovíjet ap.' (Furlanováin: Bezlaj 4, 298), resp. uieH - 'ovinout, zahalit' (LIV 2001,695; v. izviti).
1053
věnbCb
vera
Z téhož kořene se suf. -bkb bylo pak utvořeno psl. věn-bkb > b. dial. venók (RBE 2, 98), mk. venok, slk. vienok, č. vínek, dl. wěnk, p. wianek, br. vjanók, ukr. vz'«ó/V, r. venók, vše 'věnec, věneček', dále 'růženec, korunka (ozdoba)' (např. p.), 'stužka (na čelo)' (např. č. PSJČ), 'svazek (cibule, česneku aj.)' (br. dial. SBrH 1, 388n, ukr, r. dial. SRNG4,114), přen. 'svatozář' (stp. SStp), 'věno' (slk. kniž., p. dial. Karlowicz 6, 99), 'svatba' (r. dial. SRNGl.c), 'pohlavní neporušenosť (slk. st. HSSlk, p. arch., ukr.) a další, i přen. významy. Sr. Vasmer 1, 183, BER 1, 134, Anikin 2007, 6, 247, Orel 2007, 1, 183 aj.
Smoczyáski (2001, 385n) považuje psl. věm>kb za slovanský neologismus. pm
věra, -yf. 'víra; Glaube'
Také 'vyznání, náboženství'.
Adv. věroJQ 'ochotně, horlivě', ve spojení věrp jeti/ imati '(u)věřiť, vbdajati se vt> věr q kogo 'svěřovat se někomu', blagajalpravajalbožija věra 'zbožnosť.
Der.: nevěra 'nevěra', nevěrije, nevěnstvo, ne-věrbsťvije 'malověrnost, nevěření, nevěra'; bezvěri-je 'nevěra' (ř. ámoría, Schumann 1958, 25); věriti 'věřiť, věrovati '(u)věřiť, věrovanije 'víra', věrovbm, 'týkající se víry', nevěrujei, nevěrovavyi 'nevěřící', ne-věrovanije 'malověrnost, nevěření, nevěra'; věnnb 'věrný', 'věřící', 'pravdivý, správný, hodnověrný', 'uvěntelný, pravděpodobný', 'týkající se víry', adv. věnně 'věrně', věnno 'věrně (podle víry), spravedlivě', 'věrně (podle skutečnosti), přesně', 's důvěrou', nevěnub 'nevěřící', 'nevěrný, věrolomný', 'neuvěřitelný', věrbnikb 'věřící'; věrbstvovati 'věřiť, ne-věrbstvovati 'nevěřiť (ř. ámareľv, Schumann 1958, 44); uvěriti 'přesvědčit, naplnit vírou', 'svěřit, (důvěrně) sdělit', 'uvěřiť, 'prokázat důvěru, věrnost', refl. 'přesvědčit se', 'osvědčit se, zůstat věrný', uvěrovati 'svěřit'; vbvěriti 'přesvědčit, naplnit vírou', 'svěřit'; vbzvěrovati 'uvěřiť.
Komp.: blagověrije, blagověrbstvije 'zbožnost, bohabojnosť (ř. evaé/3eia, Schumann 1958,27), blagověrb-m 'zbožný, bohabojný, pravoverný', substant. 'věřící, spravedlivý' (ř. eúoe/Jz/c, Schumannl.c.), adv. blagověnně, blagověnno 'zbožně, správně', blagověrovati 'zbožně, správně věřiť (ř. evae/Seľv); *bogověrbnb 'věrný bohu' (emendace blagověrbm doloženého ve VencNik 10,8n, v. SJS 1, 93); dostoinověrbnb 'věrohodný' (ř. á<fzó7naroc, Schumann 1958, 33); chudověrbnb 'malověrný, mající malou víru'; inověnnb 'jiné víry, heretický', ino-věrbnikb 'jinověrec, heretik'; Ibževěrbnb 'nepravý věřící'; malověrb 'malověrný, mající malou víru' (ř. ôXijóTtiaxoq, Schumann 1958, 39); podobbnwěrb 'věrohodný' (ř. ášiómoToq, Schumann 1958, 48); pravověri-
je, pravověrbstvo 'pravá víra' (ř. ôp9oôočja, Schumann 1958, 49), pravověnnb 'pravoverný, pravé víry' (ř. ópdóooĚpc;, Schumann l.c), pravověnně 'správně, náležitě', pravověrbno 'pravoverné, podle pravé víry', 'správně, náležitě', nepravověnn* 'nepravoverný'; vbsevěnno 'opravdově, poctivě, upřímně';zblověri-je 'špatná, víra' (ř. ôvaaé/Seia, Schumann 1958, 64), Zblo-věrbsťvo 'bludná víra', zblověnn* 'bludařský'.
Exp.: Z csl. je strum, vernic 'věřící' (Rosetti 1968, 577).
Et.: Psl. věra > b. vjára, mk. vera, sch. véralvjéra, sin. véra, slk. viera, č. víra, luž. wěra, pom. vara, p. wiara, br. véra, ukr. víra, r. véra, vše 'víra', 'vyznání, náboženství', 'důvěra', také 'věrnost' (sch. st., sin. st., slk. st., č. st., p. st.).
Psl. je též adj. věnnb, všesl.: b. véren, mk. věren, sch. veranlvjeran, sin. véren, slk. verný, č. věrný, luž. wěrny, plb. nom. n. verná, pom. věrni, p. wierny, br. věrny, ukr. vírnyj, r. vérnyj, vše 'pravdivý, výstižný, přesný', 'věrný, oddaný', také 'věřící' (sch. st., sin., č. st., luž. st., pom., p. st., ukr. st.).
Psl. věra se obecně spojuje s adjektivy s význ. 'pravdivý, skutečný'v j iných ie. jazycích: sthn. stsas. wúr, něm. wahr, lat. věrus, stvc.fir, kymer. bret. gwir, stkorn. guir; pův. šlo snad o substantivizaci feminin-ního adj.: 'co je pravdivé, pravda' (význ. zachovaný v adj. věrbUb) —> 'pravdivé přesvědčení, víra' (pochybnosti o takovém sém. posunu u Bréala, MSL 7, 146, pozn. 2 a Meilleta 1902, 169). Podobný posun lze spatřovat v germ. *wěro > stsev. pl. várar 'slib', stangl. walr 'dohoda, spojenectví, vernosť, sthn. wúra 'ochrana, spojenectví, slib', formálně shodném se sl. věra: 'pravda' —>■ 'důvěra, slib'.
Další ie. souvislosti jsou nicméně málo jasné.
Nejspíš sem patří i gót. tuzwerjan 'pochybovať, unwerjan 'být neochotný' (Torp 395, Feist 1939, 484, Lehmarm 349n aj.) a možná i ř. npa ak. sg. 'laskavost, potěšení' (Frisk 1,641a Chantraine 415, Beekes 2010, 524 aj.; proti Boisacq 328); zda lze na tomto základě rekonstruovat ie. kořen *uer- '(prokazovat) laskavost' (Pokorný 1165n, Lehmarm l.c.), zůstává však nejisté. Gusmani (InL 6, 108n) sem řadil i het. uarri- 'nápomocný; pomoc' (v. i Frisk 3, 101).
Seebold (IF 78, 16ln) zde viděl ie. koř. *wer- 'všímat si, dbát' (ke koř. LIV 2001, 685n).
Trier (1951, 76) a Vries (1962,645) uvedené výrazy naopak řadili k ie. *uer- 'svazovat' (ke koř. Pokorný 1150n).
Bremer (PBB 11, 274) a Šanskij 1/3, 53 zde spatřovali ie. *ueH- 'věřiť (> gót. wens 'naděje', lat. venus 'láska').
Často se sem řadí i av. var- 'obrátit (se) na víru', varana-'přesvědčení, víra', oset. wyrnyn 'věřiť, sém. dobře odpovídající sl. slovu (MEW 389, Fick 1, 553, Stokes 272, Gorjajev 61, Mla-
1054
vera
věstb
denov 93, Vasmer 1, 184, S-A1955, č. 1070, BER 1, 218, Skok
3, 603, ESUkr 1, 402, ESBr 2, 84, Abajev 4, 124; Meillet l.c. sl. věra dokonce spojoval jen s Írán. slovy), ale tato slova zřejmě patří k ie. *uelH- 'vybírat, přát si' (v. velěti; Barth. 1362, 1371, W-P 1, 286, W-H 2, 768, E-M 727, Cheung 2007, 420n, Snoj in: Bezlaj 4, 300).
Hirt (PBB 23, 337) málo pravděpodobně viděl v sl. věra přejetí z germ. (sr. Mladenov, SbNU 25, 44n, Kiparsky 1934, 90n; naopak nevylučuje to Seebold, IF 78, 160, pozn. 25). bv
-věsiti v. visěti
věstb adj. 'známý, zřejmý; bekannt, offenbar'
Pouze ve vazbě vesto jestb 'je známo, zřejmo' (csl).
Der.: věstbtrb 'známý' (lx CanMis); bezvěstbm, 'neznámý; neznalý, nevědomý; neznatelný, nejasný' (SJS 5, 83n), adv. bezvěstbno 'neznámo kam, do neznáma' (Christ Šiš); izvěstb 'jistý, zaručený, spolehlivý; známý', spec. slovo izvěsto 'ujištění, potvrzení', neizvěst-b 'neznámý; nejistý, nevěrohodný', izvěstbm, 'jistý, spolehlivý; známý', ve spojení kbn 'igy izvěstb-nyje 'veřejné, úřední knihy' (lxNicod), izvěstbm, byti 'být zcela přesvědčen', adv. izvěstbno, izvěstbně 'jistě, určitě, zřetelně'.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně sin. arch. adj. izvésten 'jistý, určitý', adv. izvéstno 'určitě, jistě' (Plet. 1, 348), r. izvéstnyj 'známý, určitý, jistý', adv. izvéstno 'známo' (Šanskij II/7, 22n).
Et.: Psi. věstb je v sl. jazycích doloženo jen marginálně, mnohdy v pref. a suf. derivátech: b. izvésten 'známý; slavný; jistý', mk. izvesen tv., sch. izvestan, izvestan 'jistý, určitý, některý', izvjestan, izvjestan tv. (podle Skoka 3, 591nz r.), sin. arch. izvést 'jistý, určitý' (Plet. 1, 348), stč. věstý 'jistý, určitý' (ESStč), zvěstý 'známý, jistý' (MStčS), luž. wěsty 'jistý, určitý, nepochybný' (Muka 2, 856 spojuje s psi. istb, odmítá Sch.-Šewc 1591n), r. dial. véstfyj), vestímyj 'známý', adv. vesto 'samozřejmě, jistě' (SRNG4, l88n) aj.
Psi. věstb je ptc. pf. pas. na -to- od vb. věděti (sr. Vasmer 1,192, Machek 1968,680, Sch.-Šewc I.e., Snoj in: Bezlaj
4, 304, Anikin 2007,7,26naj.). Jeho ekvivalenty v jiných ie. jazycích (ie. *uid-to-))sa\x např. stind. vitta- 'poznaný, známý', av. vista- 'známý jako' (Mayrhofer 1956, 3,214), ř. poet. a(f)icnoc 'neviděný, nezjevný, zmizelý' (Lid.-Sc. 43; sr. iFrisk 1,708n, Beekes 2010, 577 s.v. íôeľv), gót. unwiss 'neznámý, nejistý, neurčitý', sthn. giwis(si), něm. gewiß 'jistý, určitý' (Kluge-Seebold 2002, 356, EWAhd 4, 452n) aj. V. též věděti, viděti, pověděti, věstb. hk
věstb, -i f. 'zvěst, zprava, pověst; Kunde, Botschaft, Gerücht'
Dále též 'mínění, úsudek' (lx VencNik).
Ve vazbě bez věsti byti 'zmizet'.
Der.: nevěstb 'nevědomost, neznalosť (Supr); vě-stbnikb 'posel, hlasatel, zvěstovatel'; izvěstb 'zvěst' (lx Ben), 'opravdovost' (lx Supr), izvěstiti 'oznámit, zvěstovat; utvrdit, posílit, potvrdiť, izvěstiti si 'dovědět se', izvěstiti se 'přesvědčit se'; z- komu 'ujistit, přesvědčit koho, zaručit se komu', izvěštenije (v Ochr Mak zvěštenie) 'utvrzení, upevnění, ujištění, důkaz, potvrzení'; izvěstovati 'oznamovat/oznámit, říkat/ říci, povědět; vydat svědectví, potvrzovat/potvrdit', syzvěstovati 'spolu vydávat svědectví' (lx Cloz); izvěsťvovati 'potvrzovat, dosvedčovať, izvěstbsťvo-vati 'přesvědčit' (lx Christ); izvěštati 'oznamovat/ oznámit, říkat/říci, povědět; posilovat/posílit, potvrzovat/potvrdit', izvěštanije 'jistota, utvrzení', zai-zvěštati 'utvrzovat' (Mosk Šiš); izvěštavati 'utvrzovat' (Šiš); prověstiti 'zvěstovat, rozhlásit', prověštenije 'promluvení, výrok' (lxCant. Lob), prověštati 'mluvit, promlouvat; zmínit se', prověštanije 'promlouvání, výrok'; swěstb 'svědomí; vědomí; zvěst; svědectví', sbvestiteľb 'svědek' (lxBes), swestel'b tv. (Bes), (ne)sbvěstbttb '(ne)vědomý' (Euch), swěstbnica 'prétorský palác, pretorium' (lx Nicod); vbzvěstiti (lx Sin zvěstiti) 'oznámit, povědět; zvěstovat, hlásať, vbzvěštenije 'oznámení, zvěstování', ipf. vbzvěštati (lx Šiš vbzvěštavati) 'rozhlašovat', prědwbzvěštati 'hlásat, zvěstovat' (Služ), csl. provbzvěštati 'hlásat, zvěstovat; zmiňovat se'.
Komp.: s blago- v první části komp.: -věs ti ti 'oznámit, hlásat (dobrou zprávu)', v SJS 5, l09ntéž '(po)žehnat, blahorečiť (ř. eóayyekíQeaOai, Schumann 1958, 27), -věšte-nije 'dobrá zvěst; svátek Zvěstování Panny Marie (25. 3.)', spec. 'evangelium' (ř. evayyékiov, evayyekio/ióc, Schumann 1958, 28), -věstbnikb 'hlasatel dobra; evangelista', -věštati 'hlásat (dobrou zprávu); hlásat evangelium', -věsťvovati tv., v SJS 5,109 též 'udělit/udělovat milost, (po)žehnať (ř. eóayyeXíQeoOai, Schumann 1958, 28), -věstvovanije 'evangelium', -věstovati 'hlásat (dobrou zprávu); hlásat evangelium', v SJS 5, 110 též 'omilostnit, požehnať (ř. eoayyekíQsaOm, Schumann 1958, 27), -s-bvěstovati 'ohlašovat, zvěstovat (jako dobrou zprávu)' (lx Tun - SJS 5, 125).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně r. arch. blágovestiť 'hlásat dobro, hlásat evangelium', nověji též 'zvoněním svolávat ke mši', ukr. arch. bláhovistýtyVv. (Hrm. 1, 70), sch. arch. blagovi-jěstiti 'hlásat dobro, kázat evangelium' (Rj 1, 421), dále r. arch. blagovéščenije 'dobrá zvěst; svátek Zvěstování Panny Marie' (Daľ 1, 224), br. arch. blahavéščanne 'svátek Zvěstování Panny Marie', ukr. blahovíščennja tv., sin. blagovéstfje) 'evangelium' (Plet. 1, 31), v. Vasmer 1, 89, Šanskij 1/2,128; izvestíť 'oznámit, podat zprávu', izvéstnyj 'známý', izveščénije 'oznámení, zpráva'
1055
věstb
VČtVb
(Šanskij II/7, 22n) aj. Csl. původu je rovněž rum. veste 'zpráva, zvěst, povesť (Tiktin 2001, 3, 880n).
Et.: Psi. věstb > b. vést, mk. vest, sch. vést (RSAN), vijest, sin. vést, slk. arch. vesť, stč. vést, č. arch. akniž. věst, věsí, dl. wěsč, kaš. vesc (Sychta), stp. p. wiese, br. vesc', ukr. v/stf', r. vesť, vše 'zpráva, novina, zvěst', dále 'znalost, vedomosť (ch. arch. RSAN, sin., slk. st. HSSlk, br. dial. TurSl), 'pověst, legenda' (sch. stč. kaš., p. arch.) 'znamení' (stč. MStčS), 'věštba' (stsrb. Rj) ap. Častěji se v současných sl. jazycích vy skytaje jako součást řady derivátů odpovídajících např. č. zvěst, věštit, návěstí ap. Sr. i stsl. pověstb sub pověděti.
Psi. věstb je z-ové abstraktum (*věd-tb) s pův. významem 'to, co je známo', odvozené od primárního ptc. pf. pas. věstb 'známý' (Šanskij 1/3,75, Slawski, SK 2, 50, ESBr 2, 96, Snoj in: Bezlaj 4, 304, Boryš 2005, 697, Anikin 2007, 7, 32naj.). Lze je srovnat s z-kmenovými stind. vítti- 'nalezení, dopadení' a av. svisti- 'nevlastnění' (Mayrhofer 1956, 3, 214 a 256n). V. věsti., věděti, pověděti, viděti.
Kořen *věd- se už v psi. období prolnul s *vět-, a to - jak nasvědčuje řada významů ve stsl. i v sl. jazycích-nej en formálně, ale i významově, a proto jsou od sebe oba kořeny mnohdy obtížně oddělitelné. V. věšte, věti. hk
věšati v. visěti
věštati v. věti
věšte,-an 'úradek, spiknutí; Beratung, Verschwörung' (lx Supr)
Tak překládají toto stsl. hapax legomenon StslS 166 a StbälgR 1, 330, což lépe odpovídá stsl. dokladu v Supr 424,25: paky na vladykQ věšte tvoretb rabi. SJS 1, 383 má 'porada, sněm'(sr. iKolesov, Mov 1977/1, 45n).
Der.: věštbnica 'vládní (soudní) budova, pretori-um' (Nicod; snad vliv stsl. swěstbnica tv., v. věstb), věštb-ničbsk-b 'soudní' (Nicod); vb. věštati v. věťb.
Exp.: Z csl. je patrně, jak se domnívá Machek 1968, 687, stč. vieca 'církevní sněm, synod' (ESStč), viece 'shromáždění' (Šimek 202).
Et.: Psi. *věťe, *věťa > stsrb. věča, věče (RSAN 2, 562), sch. vijěče, sin. arch. a dial. věča, luž. arch. wěco, stp. wiece, p. wiec, br. hist. věča, ukr. hist. a dial. víče, r. hist. a dial. věče, s významy 'shromáždění občanů, na němž se řešily veřejné záležitosti; shromaždiště' (stsrb., vsi. hist.), dále 'sjezd feudálů určité země; soud na tomto sjezdu' (stp. SStp 10, l24n), 'soud, zasedání soudu' (dl. Muka 2, 849, v hl. jenjako název sbírky tehdejších soudních případů při zemském soudu - Sch.-Šewc 1586, p. hist.), 'veřejné shromáždění, mítink' (p., ukr.
dial. Hrin. 1, 243, Žel. 1, 109), 'rada, porada' (sch., ukr. hist. SUM 1,691), 'daň; dávka' (sin. Plet. 2, 752) ap.
Psi. *věťe, *věťa je odvozeno suf. -jb-l-ja- od psi. větiti 'mluvit' (MEW 387n, Preobr. 1,109n, Šanskij 1/3, 81, ESBr 2, 111, Sch.-Šewc l.c, Birnbaum-Schaeken 23, Snoj 2003, 809, Anikin 2007, 7, 74n aj.).
Za nej blíže příb. se obvykle pokládá stprus. komp. cariawoytis 'řeč proslovená k vojsku', kde první část souvisí s kargis 'vojsko', druhá část se vztahuje k vb. waitiát 'mluvit' (v. Trautmann339, Vasmer 1,195, ESBr l.c, Toporov 3, 228, Mažiulis 2,123n, Smoczyňski 2005, 190 aj.). Význ. vztah 'mluvit' - 'shromažďovat se, shromáždění'je starým ie. fenoménem, jenž má paralely i v řadě dalších ne slovanských jazyků, sr. např. ř. ójuúeTv pův. 'stýkat se s někým', pak 'rozmlouvat' k óuúía 'rozhovor, řeč', cirk. 'kázání' (Malingoudis, Cyrillomethodianum 5,199n), it. parlamento 'parlament, zasedání parlamentu' kparlare 'mluvit' (Anikinl.c.) ap.
V. věti, tam i et. výklad. hk
větrt, -a m. 'vítr; Winď Přen. 'světová strana'.
Der.: větncb 'větřík, vánek'; větrbm,, větrbrťb 'větrný'; izvětrěti 'zvětrat'.
Komp.: větrotblěribtrb 'větrem porušovaný' (ř. áve-fióipOopog); IjutovétrbYľb 'větrný, bouřlivý' (ř. 8naňvsp.oq, Schumann 1958,39); SQprotivovětrije 'protivětry' (ř. ávm-vepía, Schumann 1958, 54).
Exp.: Z csl. je mm. vetrilá 'plachta'.
Et.: Psi. větrb, všesl.: b. vjátär, mk. vetar, sch. větarlvjětar, sin. véter, slk. vietor, č. vítr, hl. wětr, dl. wětš, plb. votěr, pom. vater, p. wiatr, br. vécer, ukr. víter, r. véter, vše 'vítr', také 'vzduch, povětří' (mk. hovor., č. st., plb., kaš., p. st.).
Sl. větrb je zjevně odvozeno od koř. obsaženého v sl. vějati 'vát, foukat' (v. vějati). Pokud jde o jeho tvoření, srovnávají se korespondující femininní útvary v balt: stprus. wetro 'vítr', lit. větra 'bouře', lot. větra tv.; předpokládá se, že jde o tematizace starého deverbativa s ie. sufixem nomin agentis -tr- (sr. Meillet 1902, 407 a BSL 26/2, 62, BmgmaimII/1, 344, Preobr. 1, 109, Porzig 1954, 198, Machek s.v. vítr, Gäläbov, IzvIBE 16, 57n, Slawski, SK 2, 20, Trubačev, SUaz 10, 316, Mažiulis 4, 233, Karulis 2, 517, Furlanováin: Bezlaj 4, 306 aj.; zda lze srovnávat i stsev. veór 'počasí', 'vítr', stangl. wederVv., něm. Wetter, není jasné, v. vedro). Není ale ani vyloučeno, že jde o mladší denom. se suf. -ro- (Vaillant 4, 638, Smoczyňski 2005, 265 a SbSlawski 2002, 196, Matasovič 2014, 103). bv
větvb, -if. 'větev; Zweig' VZogr lxvětb tv.
1056
VČtVb
VČtb
Der.: Kol. větvije n. 'větve, větvoví' (podr. Šarapat-ková, SEB 6, 313).
Et.: Psl. *věty, -we I *větvb, -i I *větva > b. arch. a poet. vétva, srb. arch. vetva (RSAN2, 552), ch. (Istrie) topon. Vetva (Rj 20, 786), slk. vetva, st. i větev (SSJ 5, 78, HSSlkó, 348), stč. č. větev, stč. (MStčS 564) a č. dial. (Bartoš 1906 s.v. panoha) i větva, pom. větev, vetva ap. (Sychtaó, 145, PWb 5,2001), stbr. vetvb (HSBr3,155), ukr. st. vít 'va (Žel. 1,108), r. vetv', dial. vétva kol. (SRNG 4, 190), s význ. 'větev, haluz', přen. 'to, co vybíhá jako větev stromu do strany', např. 'přítok, rameno řeky', 'odbočka železniční tratě' aj., spec. '(jelení, srnčí aj.) parohy' (např. pom. pl. vetve), dále 'linie rodu', p. dial. vietfa 'štíhlá dívka' (SEKaš 5, 255) aj.
Stp. wieč(w) 'vinná réva'je výsledkem fonet. polonizace č. větev (Siatkowski, SFPS117, 30n).
Psl. dial. *větb, -i f. > stbr. větb (HSBr 3,159), ukr. zř. viť, str. větb (StrS 2, 128), r. st. věť (SRJ 18v. 3, 87), dial. veť, vše 'větev', r. dial. i 'lodyha s listy, (obvykle v pl.) nať (brambor, hrachu, okurek aj.)' (SRNG 4, 206), str. i 'rameno, přítok (řeky)' (StrS l.c.) aj.
Rekonstruuje se i psl. dem. *větbka (i když není vyloučeno, že jde o tvoření až v jednotlivých sl. jazycích) > b. arch. a dial. vétka (RBE 2, 121), mk. vetka, srb. arch. a dial. větka (RSAN 2, 553), č. ojed. větka, stbr. vetka (HSBr 3, 156), ukr. vítka, r. vétka, s význ. zpravidla dem. 'větvička', v r. však 'větev, haluz', dále přen. 'odbočka, vedlejší trať (železniční)' (ukr. r.; br. vétka < r. ESBr 2, 99), 'přítok' (ukr. řídké SUM 1, 687), 'linie rodu, potomek' (ukr. dial. Hrin. l, 24ln) aj.
Psl. *věty aj. se tradičně vysvětluje z ie. kořene *ueiH- 'vít, ovíjet, plésť (v. izviti a věja), z jeho o-stupně ablautu, rozšířeného o formant -ŕ-: *uoi-t-> *vět- (Pokorný 1122, Snoj in: Bezlaj 4, 327, Anikin 2007, 7, 41 s liter.). Ze stejného ie. kořene s jiným stupněm ablautu (ie. *uei-t-) jsou psl. *viťvbl*vitva (podle Varbotové 1984, 77 a 116 psl. areálové varianty psl. *větvb/*větva), doložené v řadě sl. jazyků: například v sin. dial. vitva 'prut k pletení' (Plet. 2, 773), dl. p. witwa, ukr. dial. vytva (Makowiecki 326) 'vrba košíkářská/Salix viminalis' aj. (podrobněji v. Janyšková, Slávia 67, 44 a 41n). Nejblíže příb. jsou stprus. witwan 'vrba', komp. apewitwo 'druh vrby' (Mažmlis 4, 256 a 1, 87), lit. vytúvai pl. 'motovidlo, moták, naviják', vytis 'větvička, tenká haluz' (Smoczyňski 2007, 764), ř. kéa 'vrba' (Frisk 1,743), lat. vítis '(vinná) réva' (W-H 2,804), sthn. wída, něm. Weide 'vrba' (Kluge-Seebold2002,978), s o-stupněm ablautu sr. ř. oíava 'vrba' (Beekes 2010, 1061), dále sr. stind. vetasá- m. 'druh liány Calamus rotang', av. vaěiti- f. 'vrba' (Mayrhofer 1986, 2, 578n), gal. toponymum Vionna < *uitunä 'vrbový háj', Vi-
ons < *Uituó-magos 'vrbové pole' aj. (Delamarre 2001, 271); připojuje se i arm. gi 'jalovec' < ie. *uei(H)-t-(Martirosyan2010, 21 ln).
Ostatní výklady nejsou přesvědčivé: Miklošič (MEW 387) řadil větvb k sl. vějati 'vát, vanout' (v. vějati), Charpentier (AslPh 29, 3) zase ke koř. *uei- 'dvě' a jako sém. paralelu uváděl něm. Zweig : zwei. ij
větb, -am. 'úmluva, smlouva; Beschluss, Vertrag' (lx
Supr)
Der.: větbsky adv. 'vybájeně', větii 'řečník' (lx Supr), větitel 'b 'rádce' (lxRyl); izvětb 'příčina, důvod; záminka; výmluva'; oběh, (< *ob-větb) '(pří)slib, zaslíbení', obětbtrb jen ve spojení obětbtrb byti kb komu 'být oddán' (Venc), obětovati '(při)slíbit, zaslíbit', obětova-nije '(při)slib, zaslíbení', spec. 'řeholní slib', 'úmluva, smlouva'; oťbvětb 'odpověď; pokyn, rozhodnutí, rozsudek; (roz)počet; omluva, obhajoba', ve vazbách bez otbvěta 'nepopiratelný', otbvětb sbtvoriti 'dát zadostiučinění', neoťbvětbm, 'neodvratný, neodolatelný, neomluvitelný', bezoťbvětbm, (Christ Slepč Šiš) 'jsoucí bez omluvy, nemající omluvy', 'neomluvitelný' (SJS 5, 89); privětb 'výzva, domluva, povzbuzení; předsevzetí, ochota'; razvětb 'rozruch, pobouření'; sbvěťb 'rada, pokyn; porada; úmluva, smlouva; sněm, shromáždění; úmysl, rozhodnutí; rozvaha, smysl, rozum; názor, mínění', ve vazbě zblblproklqtb swětb 'úklad, zlý úmysl', nesbvětb 'bezradnosť (lx Supr), nesbvětbstvo tv., sbvětbsťvovati 'zvěstovat, hlásať (Bes), s-bwfb«-bjensubstant. 'rádce' (lxZach), Sbvětbnikb tv. a 'člen rady', v pl. 'společníci, družina', sbvětivb 'rozvážný, soudný' (lx SudUsť), sbvětovati 'radit (se); svědčit; mít úmysl, chtíť; uvětb 'útěcha, povzbuzení, podpora, pomoc', uvětbnikb 'utěšitel, přímluvce, pomocník' (lx Sav); zavětb 'smlouva, úmluva; příkaz, přikázání', csl. 'slib', ve spojení veťbchyi i novyi zavětb 'Starý a Nový zákon', zavětbtrb 'zbožný, nábožný', adv. zavětbno 'zbožně';
vb. věštati 'mluvit, říkat, vypravovat, oznamovať, s významem 'mít poradu, radit se' pouze 2x v růz-nočtení k VencNov z breviáre Vatikánského, sr. SJS 1, 383, vě-štanije 'hlas, zvuk', věštavati 'mluviť; oběštati (sq) 'slíbit, zavázat se', vPsalt 'modlit se', jenrefl. 'zaslíbit se; podrobit se někomu', oběštanije '(pří)slib, zaslíbení; vyznání', spec. 'řeholní slib', v Sav 1 x 'žold, mzda' (zař. ôyámov), oběštbnica 'společnice, družka' (lxConst), oběštavati (sq) 'slibovat, zavazovat se; zaslibovat (se)'; otbvěštati 'odpovědět, odpovídat; odmlouvat; (ob)hájit se; rozhodnout, vynést rozsudek; přiznat se', refl. 'rozloučit se', otbvěštanije 'odpověď', oťbvěštavati 'odpovídat; odmlouvat, odporo-
1057
větt
větt
vat; hájit se', refl. 'zříkat se'; razvěštati 'rozněcovat, pobuřovat; navádět, přemlouvat', razvěštavati 'rozněcovat, pobuřovat'; swěštati (sq) '(po)radit (se); smluvit, stanovit; rozhodnout se, chtít; kout pikle, spiknout se; uvažovat, přemýšlet; svědčit; prohlásit, říci, říkať, jen refl. 'přisvědčovat, souhlasit', ve vazbě swěštati slovo '(z)účtovat s něčím/s někým', swěštanijel-enije 'domluva, dohoda, shoda' (podle Leeminga, Tradycje 66 kalk ř. cmn<pó3vr\oiz), neswěštanije 'bezradnosť (lx Supr), swěštavati 'radit; přemýšlet, uvažovať, s-bvěštavati (sq) 'strojit úklady, kout pikle; zamýšlet, rozhodovat se', jen refl. 'radit se, domlouvat se', swěštevati 'radit se' (lx Služ); uvěštati 'přemluvit, domluvit, přesvědčit', refl. 'dát se pohnout, přesvědčit; domluvit se, dohodnout se', uvěštanije 'domluva, přemlouvání, přesvědčování', uvěštavati 'domlouvat, nabádat, napomínat; povzbuzovat, podporovat; usvedčovať; zavěštati 'odkázat, zůstavit; zavázat někoho k něčemu', refl. 'odříci se něčeho', zavěštavati 'odkazovat, zůstavovat; přikazovat; slibovat', ve vazbě závěti, zavěštati, zavěštavati 'uzavřít, uzavírat smlouvu'.
Komp.: blagooťbvětbtrb 'dobře odpovídající, přiměřený' (lx CanMis, ř. eóo.noXóyr)m(; - sr. Vašica, Byzsl 8, 7); nevětochranitelb 'věrolomný člověk'.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně r. arch. a poet. vitíja '(kraso)-řečník' (KE SR J 60, jinak Anikin 2007, 7, 255; z r. je b. arch. vitíja 'mluvčí, řečník' - BER 1, 154, a snad i ukr. arch. vytija tv. - Černých 1993, 1, 155), r. dial. izvét 'udání, nařčení; zpráva; nepřejícnost ap.' (SRNG), ukr. zvi t 'zpráva, hlášení' (KESRJ 125), r. oběščát"slibovat', oběščánije 'slib' (Anikin2007,7, 67, KESRJ 223n), otvét 'odpověď' (KESRJ 238) aj.; dále rum. sfat 'rada, porada', a sfätui 'radit ap.', sfetnic 'rádce' (Tiktin 1413n, 1414, 1415).
Et.: Psi. věti, je deverb. substantivum utvořené od vb. větiti věťo.
Psi. větitilvěťati > b. dial. větám (se) 'slibuji', sch. vijěčati, srb. véčati 'radit se', sin. jenpref. -večati (prévečati 'přemluvit' ap.), slk. arch. vetiť 'mluvit; odpovídat' (SSJ), slk. odvětit' 'odpovědět', č. odvětit, arch. vece (pův. 3. os. sg. aor. od stč. *vecěti, dolož, jen v aor. tvarech - Šimek 200), stp. wiecič 'prohlašovat, jmenovat' (SStp), br. vecic "být přátelský' (ESBr2,110), st. a hovor.pryvécic' 'privítať, ukr. jenpref. -vítytyl-vičáty (arch. a hovor, vidvítyty, vidvičáty 'odpovědět, odpovídat' aj.), r. jen pref. -vétit j-večát' (otvétit', otvečát' 'odpovědět, odpovídat', dial. privétiť 'dát kladnou odpověď svatu ženichovu při první návštěvě nevěsty' (SRNG) ap.) aj. Sem i s jiným suf. mk. vetuva 'slibovat'.
Ekvivalenty psi. deverb. substantiva věťb jsou v sl. jazycích pouze v podobě pref. derivátů (ob-,pri-,
za- aj.) utvořených od pref, většinou nedoložených, sloves (s významy modifikovanými jednotlivými prefixy): např. b. kniž. obét, sch. objet (Rj), sin. arch. a dial. obět (Plet. 1,726), slk. obeť, č. oběť, stč. i oběta, stp. obieta, obiata (SStp), ukr. kniž. obít, r. obét aj., vše (kromě č. a slk.) '(pří)slib, zaslíbení', dále 'oběť' (slk. č. Stp.) - k vývoji pojmu oběť sr. Karlíkova, SbSlawski 2002,142n; b. kniž. závět, mk. kniž. zavet, sch. záv(j)et 'slib, příslib, smlouva', sin. závět tv. a 'přímluva', slk. závet 'poslední vůle, testament', č. závěť tv., stp. ap. dial. zawiat 'zástava, záruka' (SStp,Karlowicz), br. r. zavét 'odkaz daný následovníkům, resp. potomkům', ukr. zavítxv. aj., dále např. b. dial. navet 'kletba, prokletí', br. pryvét, ukr. pryvít, r. privét (> b. přívět BER l, 138), vše 'pozdrav ap.', r. sovět 'rada' aj. Podle některých autorůj sou tato substantiva utvořena pomocí prefixů přímo od subst. větb (tak např. Vasmer 2, 238, Skok 3, 590, Bezlaj 2, 233 aj. - sr. Varbotová, SM 23, 230 s.v. navětb aPetlevová, SM 31, 36 s.v. obvětb). Tentýž základ je i ve slovech odpovídajících č. přívětivý, věta.
Původ psi. větiti je nejasný, nelze vyloučit, že jde o bsl. izoglosu (Derksen 2008, 520 postuluje bsl. *woitia-). Lze srovnat se stprus. waitiät 'mluviť a lit. dial. vaiténti 'soudit, posuzovat, dokládat ap.' (Fraen-kel 1184n, Mažiulis 4, 216, H-K 414, Rejzek 423, Smoczyáski 2005, 389n, Derksen l.c. aj.).
Další ie. souvislosti jsou ovšem nejisté. Někteří autoři (Vasmer 1,193, S-A1955, č. 1072, Fraenkel l.c, BER 1, 138, ESBr 2,110, Bezlaj 4, 286, Anikin2007, 7, 67naj.) připojují též av. vaěOú- 'soudní ustanovení', vaěO- 'soudně ustanoviť (Barth. 1322 má za nejasné, nevylučuje souvislost těchto av. slov s av. vaěd- 'vědět'-v. věděti). Cvetko-Orešniková 1998, 21 pokládá tyto výrazy za starou bsl.-íránskou izoglosu obsahující ie. kořen *au-, *auěi- 'vnímat smysly', rozšířený v případě substantiv o suf. *-to-l*-tá; slovesajsou podle ní denom. původu. Boryš 2005, 691 rekonstruuje v těchto souvislostech koř. *ueit- 'mluvit'.
Jiné výklady: Ze stejného význ. východiskajako Boryš l.c. vychází i Szemerényi 1989,128, když navrhuje odvodit sl. výrazy odie. kořene *uet(H2)- 'mluvit', k němuž se obvykle řadí kelt. výrazy, např. stkymer. guetid 'říci', dále lat. vetäre 'zakazovať aj. (sr. LIV 2001, 694n, Vaan 2008, 672, Matasovič 2009, 418, všichni bez sl. ekvivalentů).
Formální blízkost sloves větiti a vějati 'váť přivedla některé autory na myšlenku obě slovesa spojit. Tak už Vaillant, RÉS 23, 154n a Vaillant 3, 270n, dále Toporov, KSIS125, 86n aj. (odmítá Vasmer 1, 195, Fraenkel 1185 aj.). Předpokládá se přitom význ. vývoj 'váť —»■ 'probírat nějakou otázku' —»■ 'uvažovat, mluviť. Toto význ. schéma podpořil i Trubačev, PUa 104 spornou sém. paralelou stsl. d-btno 'duji' a r. dúmať 'přemýšlet' (v. ottvě, vějati).
1058
větt
Machek 1968, 687 odvozuje větiti od primárního vět* 'slavnostní mluvení různého charakteru (na sněmu, soudu ap.)' < ie. *voik-to-, které stejnějako psi. *vektb 'věc' spojuje s lit. veTkti 'dělat, pracovať. Nachází pritom germ. paralely v něm. Ding 'sněm, shromáždění' —>■ dingen 'jednat, mluvit na soudě' a gót. mapl 'shromáždění, trh' —► mapljan 'mluvit'. Stprus. waitiat má za přejetí ze sl. Málo pravděpodobné, odmítá Anikin 2007, 7, 46n (v. veštb).
Ojedinělý je výklad Meľnyčukuv (VSIOJa 1978,103-114), podle něhož větiti souvisí s psi. *věty/větb 'větev' ajeho pův. význam je *'doprovázet svou promluvu větvičkou jakožto znakem, symbolem'. Přijímají např. ESUkr 1, 407 s.v. vlče, Cmyr, Mov 2001/6, 70n, odmítá Anikin 2007, 7, 67n (v. věrvb). hk
-věvati v. vějati
věžda, -e f. 'oční víčko; Augenlid'
Exp.: Z csl. je ukr. st. víždyaX. 'oční víčka' (Žel), r. arch. a poet. véždyaX. tv. (str. ojed. věži, Srez. StrS, je nej spíš jen rusifi-kovaná forma csl. slova; sr. i Ľvov, UZIS1 9, 141).
Et.: Psi. dial. *vědja > b. véžda, mk. vega, sch. vědalvjěda, sin. st. véja (Plet), s význ. 'obočí' (b. mk. srb.), 'oční víčko, řasa' (ch. sin.).
Psi. *vědja vyložil Miklošič (MEW 391) jako derivát kořene slovesa viděti 'vidět' (v. viděti; souhlasili Gorjajev 60, S-A1955, č. 1074, Pokorný 1127, BER 1,128, Rud-nyc'kyj 1,418, Skok 3,602): jednalo by se pak snad o pův. nomen actionis s o-ovým stupněm kořene (sr. k takové formaci Slawski, SK 1,82), nebo o substantivizované adj. vyjadřující přináležitost (Vaillant4,522); Sanskij 1/3,38 přitom předpokládal pův. význam 'oko'. Muselo by se ovšem jednat o značně starý útvar, protože v sl. se sémanticky výchozí viděti 'vidět' a stupněm kořene odpovídající věděti 'vědět' už zřetelně rozlišují (sr. Preobr. 1, 107, Vaillant I.e.).
Další výklady j sou málo pravděpodobné. Loma (SEB 1, 3 46) ve *vědja vidí přejetí ze skytštiny. Koštiál (IJ 9, 229) měl *vědja za der. od *vějati 'váť (v. vějati). Někteří ve *vědja spatřovali týž základjako ve *věko 'víko' (Brückner 615n, Můrko 1951, 1, 413, H-K 416); toto slovo je však samo nejasné (v. věko). Rovněž nejisté je spojení s alb. vetull 'obočí' (Cimochowski, LP 5, 195, Cabej, SbHamm51;kalb. slovuv. Orel 1998, 503 s liter.). Snoj (in: Bezlaj 4, 291)jako alternativu navrhoval výklad *vědja jako komp. *ueH- 'prikrývať + *dheH- 'postaviť. bv
-venoti v. prisvenoti
Vešteslavfa, -a m., nom.pr.
Takto rekonstruuje SJS 1, 385 jméno českého knížete z rodu Přemyslovců, nejstaršího syna knížete Vratislava I. ajeho ženy Drahomíry, který byl zavražděn skupinou svých odpůrců vedenou bratrem Boleslavem 28. září 935 ve Staré Boleslavi.
Psáno chcsl. Vešteslavb, rcsl. Vqčeslav*. Der.: poses. adj. Vqšteslavl'b, chcsl. Vešteslavl 'b, rcsl. Večeslavľb.
Et.: Psi. *Vqtjeslavb > b. Vencesláv, Vencisláv, Václav (Ilčev 1969, l04n), sch. Věčeslav, Věčeslav (Rj 20, 669), sin. Věčeslav, slk. Václav (Knappová 1985,177), stč. Vác(e)slav, č. Václav (Svoboda 1964, 90), hl. Wjaclaw, Wjacslaw, Wjecslaw (Wenzel 1987, U/2, 146 a 150), dl. Wěcslaw (Wenzel I.e.), stp. Wiqceslaw, Wiqc(s)law, Wiqslaw, Wac(s)law (Brückner 620, SSNO 6, 81), Wieň-czyslaw, br. Vacláů (Biryla 1963,14), ukr. r. Vjačesláv (ESUkr 1, 443, Svoboda 1964, I.e., Vasmer 1, 247).
Sin. Véncelj bylo přejato prostřednictvím něm. Wenzel z č. (Snoj in: Bezlaj 3, 257), z č. je i p. Wadaw (Brückner 620, Kopečný 1974, 6).
Z latinského zápisu ve wolfenbuttelském opise Gumpol-dovy legendy Vencesláv bývá odvozováno pračeské *Vqceslav (Flajšhans, SbSvatovácl. I, 822). Tento tvar byl latinizován ve Venceslaus, ze kterého pochází něm. Wenzeslaus, Wenzel, maď. Vencel, fr. Venceslas, angl. Wenceslas, špan., it. Venceslao aj. (Kopečný 1974, 128, Knappová 1985, I.e.).
Kompozitum z komparativu adverbia vqtje (v. vestu) a komponentu -slav* (v. slaviti) s významem 'více slavný' (Knappová 1985, I.e., Kopečný 1974, 129, Svoboda 1964, I.e., Vasmer I.e.). Sr. se stejnou motivací např. č. Boleslav (v. Boljeslavi,).
Podle Maretiče (Rad 81, 130) za souhlasu Svobody (1964, I.e.) se nejedná v první části kompozita o kompar. adverbia, ale o elativ.
Miklošičovo spojení s věmeb 'věnec' (MEW 381) je nepravděpodobné, pm
veštii adj. kompar. 'větší; größer' F. vqštbši, n. vqšte.
Adv. vqšte, 2x Const vqštbše 'více', superl. naivqšte 'nejvíce', 'ponejvíce, obvykle'. Komp.: V. Vešteslavl,.
Exp.: Z csl. je r. arch. vjáščij 'větší', vjášče 'více' (sr. Vasmer 1, 247, Šanskij 1/3, 245 aj.).
Et.: Psi. kompar. *vqťbjb nom. sg. m., *vqťbš- f. a nenominativní kmen m. a n. > sch. věcí, dial. i věkší (RSAN), sin. véčji, St. i véči (Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 287), St. a dial. i věkši (Plet, Furlanová in: Bezlaj 4, 293), slk. väčší, dial. i vekši (Kálal 756, Buffa 229), stč. věcí (Gebauer 1894, III/l, 302), věčší, větší (Gebauer 1894, I, 500, 523), č. větší, hl. wjetši, st. i wječ(š)i (Sch.-Šewc 1619), dl. wětšy, dial. i wěkšy (Muka), pom. vikši, vqkši, stp. wiqcszy, wiqtszy (SStp), p. wiqkszy, str. vjačii (SDrJa2, 312), vjačbšij, vjatšij (StrS), vše 'větší'. Formy s -t- a -k-zjevně představují výsledky sek. vývoje, ať už v důsledku disi-milace (sr. i Furlanová I.e., Boryš 2005, 699) nebo hyperkorekce.
1059
veštii_
Pozitiv tohoto adjektiva není doložen. Spatřovatjej v hydronymu lit. Ventá, lot. Veftta (Büga 1958, 1, 490n, 519n, M-E 4, 537, Vasmer 1, 247, ESUkr 1, 443, Snoj 2003, 809) je možné, ale nejisté.
Et. nejasné.
Někteří psi. adjektivní základ *vet- spojují se stind. vánati 'má rád', lat. venus 'láska', sthn. wunsc, něm. Wunsch 'přání', a řadí jej tak k ie. koř. *mnH- 'oblíbit si, zamilovat si' (Gorjajev 62, Mladenov 64, Skok 3, 571, HER 664, Snoj 2003, 809 a in: Bezlaj 4, 287; ke koř. sr. LIV 2001,682n a také un'iiAinei): pův. šlo snad o r-ové ptc. s význ. 'oblíbený, lepší' (Brückner 620).
Iľjinskij (IzvORJS 23, 147n) a Vaillant (1, 83 a 2, 580) spojovali sl. *vet- s lat. vincere 'vítězit', lit. viěkas 'síla', sl. věky, a řadili je tak k ie. kořeni *ueik- 'mít sílu, překonat, zvítězit' (ke koř. sr. LIV 2001, 670n a také věkb): pův. se snad jednalo ŕ-ové ptc. s významem 'nabyvší síly, silný'.
Blažek (red. pozn.) navrhuje vyjít z ie. kořene *uen- 'přemoci, zvítězit' (LIV 2001, 680n).
Georgiev (1960, 11) spojil *vqt- za předpokladu s-mobile s gót. swinps 'silný'. Schütz (WS1 12, 434-437) sem pak přiřadil i sl. svety 'svatý, silný' (v. svetb). bv
vezati, vežeťb, vežo / vezajeťb, vezajo ipf. 'vázat, poutat; binden, fesseln'
Der.: izvqzati, -vežq 'svázat' (sr. i Sadmková, SbLetten-bauer230n); navqzati, -vežq 'uvázat, přivázat, navázat'; obqzati, pf. -ežq, pf. a zř. ipf. -ezajq 'ovázat, obvázat; uvázat, přivázat; svázat, spoutat', obezanije 'páska, stuha' (lx Supr); privqzati, pf. -vežq, ipf. -vezajo 'přivázat/přivazovat', privqzanije 'přivázání, úvazek' (lx Supr); s-bvqzati, pf. -vežo, ipf. -vezajq 'svázat/svazovat, převázat/převazovat, zavázat/zavazovat; svázat/vázat, spoutat/poutat; uvrhnout do vězení/vězniť, st>-vqzanije 'svázání' (Bes), csl. s-bvez-b 'pouto' (v. i stozi,/ s1.voz1,), swqzbn b 'vězeň', swezovati 'svazovat' (lx Supr); uvqzati, -vežq 'svázat, spoutat', uvqzati, -vezajq 'váznout, zaplétat se', uvqzriQti 'uváznout, zaplést se'; vbvqzati, -vežo 'zavázat dovnitř' (Parim); vbzvq-zati, -vežq 'přivázat, přidat'; zavqzati, pf. -vežq, ipf. -vezajq 'zavázat/zavazovať; vqzěti, vežq 'vězet, tkvít' (lx Klim). V. i obozi,.
Et.: Psi. *v%zati, vqžo > b. dial. véža (BER 1,128), sch. vézati, věžěm, sin. vézati, véžem, slk. viazať, viažem, stč. vázati, viežu, č. vázat, vážu, hl. wjazač, wjazam, dl. wězaš, wěžulwěžom, plb. vázat, pom. vq-zac, p. wiqzač, wiqžq, br. vjazác', vjažú, vkx.v'jazáty, v'jažú, r. vjazáť, vjažú, vše 'vázat, svazovat, spojovat, pojiť, také 'plést, háčkovať (slk. arch. SSJ, stč. MStčS, vsi.), b. i 'vyšívať.
Psi. *vqzati představuje iterativum (frekventa-tivum) k psl. *vqzti (sr. Machek s.v. vázati, Boryš 2005,
viděti
688, Snoj 2003, 817). Nepravděpodobná j e domněnka, že sek. je *vezti (Snoj in: Bezlaj 4, 305). Pro další et. v. uvesti a Furlanová, TIRJa-Etim 4, 333-363. bv
vezěti v. vezati
viděti, viditi», viždo 'vidět, uvidět; sehen'
Dále též 'nazírat, poznávať; csl. ve vazbě prěždel prědi viděti 'predvídať, refl. 'zdát se, jevit se' (Bes, SJS 5,191).
Der.: viděnije 'vidění, podívaná; schopnost vidět; podoba, vzhled', spec. 'zrak, orgán vidění' (Bes, SJS 5, 191; k sémantice slova sr. Molnár 1985, lOln), neviděni-je 'nevidění, nevidomosť, též 'neznalosť (zaměňováno s nevěděnije - v. věděti), vidiľtľb, VÍdonľb 'viditelný', adv. vidimo 'viditelně', vidomo tv. (lxBes, SJS 5, 190), nevidinrb, nevidomá 'neviditelný', adv. nevidimo, nevidíme; vidbstvbm, 'viditelný' (lx Bes, SJS 5, 190n); prěd-bviděnije 'předurčení, předzvědění' (lxVencNik); prěždeviděnije 'předzvědění' (Bes místoprěždevěděnije); prividěnije 'vidění, přízrak'; providěti 'předzvědět', providěnije 'předzvědění' (ř. npóyvcomq,lxEug); swiděti 'přihlížet, patřit na něco'; uviděti 'uvidět, spatřit' (v rcsl. textech zaměňováno s uvěděti - v. věděti); ipf. vidovati 'vídat, pozorovať (Supr);
vid-b 'dívání, pohled; schopnost vidět; vzhled, podoba', vidbCb 'divák, očitý svědek' (lx Supr), vi-dbn-b 'viděný, viditelný', nevidbm, 'neviditelný' (lx Bes); vidostb 'vidění' (lxBes, SJS 5,190); vistb (< *vid-ti-) 'vidění, patření' (Bes), (ne)vist(v)bm> '(ne)viditelný' (Bes), adv. (ne)vist(v)bno (Bes).
Komp.: bogOVÍdbCb 'vidoucí boha' (ř. Oeómriq, Schumann 1958, 29); očivistb 'viditelně, zřejmě' (lx Supr); samovidbCb 'přímý, očitý svědek' (ř. avmimiq, Schumann 1958,53, Molnár 1985,267); samovidbně 'očividně, viditelně, zřejmě'; vbsevidq 'vševidouď (lx Supr).
Častou záměnu sloves viděti a věděti a jejich derivátů ve stsl. textech nelze většinou pokládat za chybu. "Vyplývá ze sém. blízkosti obou sloves, kteráje reflexí archaického myšlení Indoevro-panů: vědění je to, co bylo přijato, spatřeno zrakem (Oertel, KZ 63, 260n, Šmilauer, NŘ 30, 24, Plevačová, Slávia 26, 249-255, Seebold, Sprache 19,158-179, Trubačev, SUaz 10,1988, 308 aj.).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně mold. aídoma 'opravdu, skutečně' (Tiktin 2001, 1, 5 ln), dále též r. arch. a dial. (SRNG) vidómyj 'viditelný, zjevný' (Anikin 2007, 7, 151n) a zřejmě i r. viděnije 'vidění, přízrak, přelud, zjevení' (Anikin o.e. 143) a arch. samovídec 'očitý svědek', samovídnyj 'očitý'.
EL: Psl. * viděti, viďq, všesl.: b. víždam, vídja, mk. vidi, vídam, sch. vid(j)eti, vidím, sin. vídeti, vidím, slk. vidieť, vidím, stč. viděti, viz 'u, č. vidět, vidím, hl. widzeč, widzu, dl. wizeš, wizim, plb. 2. a 3. sg.
1060
viděti
vichtrt
préz. vaijěs, vaijě, 2. os. pf. vaid'ollvaid'äl (P-S 158), pom. vijec, vidqlvidu (Sychtaó, 150, PWb 3,957n), p. wi-dzieč, widze, br. dial. vídzec', vídzu (SBrH 1,307n), ukr. zř. výdity, výdžu, r. vídeť, vízu, vše 'mít schopnost vnímat skutečnost zrakem, vidět, dívat se, pozorovať, dále 'znát, věděť (stp. SStp, br. dial. SBrH) aj.
Psi. *viděti je utvořeno od pův. atematického prézentního kmene (préz. atem. tvary byly pravděpodobně přetvořeny podle bsl. 3. os. pl. *ueid-inti na tem. vid-i-, vid-ě-, sr. LIV 2001, 665n, Snoj in: Bezlaj 4, 312), obsahujícího ie. koř. *ueid- 'spatřit, uvidět' (MEW 390, Vasmer 1, 198, S-A1955,č. 1079, H-K415n, Machek 1968,688, BER 1,145n, Skok 3, 586n, Šanskij 1/3, 93, ESBr 2, 126n, Sch.-Šewc 1596n, Orel 2007, l, 195 aj.). O pův. atematické konjugaci svědčí ptc. préz. pas. na -orm> (sr. např. stsl. vidonrb, č. vidomý, p. widomý) a tvar imper. (psi. *vid'b), jako např. stsl. viždb, č. viz, plb. vaij (P-S 158), br. arch. viz (Nos.), r. viz' aj. (Vaillant 3, 378n, Anikin 2007, 7, 153, Snoj l.c. aj.). Mimo sl. areál zachovává atem. konjugaci lit. veizdéti, 3. os. sg. véizdi (< *ueid-ti) 'dívat se, pozorovat, starat se o co' (Smoczyňski 2007, 729; podle Brugmanna, LF 32, 69n utvořeno ze stlit. imper. veizd(i) < ie. *ueid-dhi, tak nověji i LIV 2001, 667). Ie. kořen *ueid-, resp. *uid-)Q obsažen též v aor. tvarech některých ie. jazyků, např. v lat. atem. vidí 'uviděl jsem' (novější ipf. viděre 'vidět'), tem. ř. siôov tv, inf. iôsiv (jako préz. se používalo supletivní ôpäv 'vidět'), stind. ávidat 'nalezl' (préz. vindáti 'nachází, objevuje, dosahuje něčeho'), arm. egit tv. (sr. Frisk 1, 451, W-H 2, 784n, Pokorný 1125ti, Mayrhofer 1956, 3, 214, Vaan2008, 676, Beekes 2010, 577 aj.). Tentýž ie. kořen se rekonstruuje dále pro stir. nazalizovaný préz. ro-fmnadar 'dozví se, vyhledá', gót. witan 'dívat se, pozorovat, dbát na co', sthn. wizzan tv. aj. (Pokorný l.c, Lehmann406n, Kroonen 2013, 589 aj.).
Poměrně dobře je v sl. jazycích doloženo i psi. *vid-b\ b. mk. vid, sch. sin. vid, slk. č. vid, kaš. vid, p. wid, br. r. vid, ukr. vyd, s význ. 'vidění, pohled' (sin. arch. a dial. Plet, sch, slk. zř, č. kniž.), 'vzhled, vzezření' (b. mk. sch, sin. arch. a dial. Plet, slk. kniž, č. kniž, vsi.), 'přízrak, zjevení' (p. kniž.), 'zrak' (sch. sin, slk. kniž, kaš.), 'světlo, blesk, zdroj světla' (kaš, p. dial. SW; sr. č. spec. vid nerostu 'lesk, barva a průhlednost nerostu' PSJČ) aj. Na sl. půdě jde o deverbativum odvozené od slovesa viděti (Šanskij 1/3, 93, Boryš 2005, 689, Anikin 2007, 7, 142n, Derksen 2008, 521; podle ESUkr 1, 369nje naopak viděti utvořeno od *vidh). Má však i ie. paralely: lit. véidas 'obličej, tvář, vzezření', lot. veíds 'forma, vzezření, vzhled', stprus. weydulis 'zřítelnice', stind. véda- 'znalost, vědomost; obezřetnost; Véda; vědění v náboženském smyslu', ř.
(f)síôoq 'vzezření, podoba, vidění aj.', stir. prep. fiad 'tváří v tvář' aj. (Fraenkel 1212n, Frisk 1, 45ln, Mayrhofer 1956, 3, 256n, Matasovič 2009, 407n, Beekes 2010, 379naj.).
Ablautem je ie. *ueid- spojeno s ie. *uoid- (v. věděti, věžda). V. též nenaviděti, věsti., věsti.. hk
vichtrt, -am. 'vichr, vichřice; Sturmwind' (ParimMeth)
Exp.: Rum. vífor n. 'vichřice' se někdy vysvětluje přímo z csl. (Rosetti 1954, 41, 72), může však jít o přejetí z nějakého (jiho)slovanského jazyka (sr. Tiktin 1738), podobně jako je tomu v případě maď. vihar tv. (EWUng 2, 1635).
EL: Psi. *vich(-b)r-b, všesl.: b. víchár, mk. vior, sch. vihär, -a, vihar, -hra, vihor, vihór, -ora (RSAN 2, 677n), sin. vihár, -ja, dial. víher, -hra, vihér, -a (Plet. 2, 768), slk. víchor, -chra, st. i vícher (HSSlk 6, 374), dial. (výchslk.) vichar (Kálal 770), stč. vicher, -chra/ -chru (MStčS 566), č. vichr, -u, dial. víchor, víchor, -a (Bartoš 1906, 482, ALJ), luž. wichor, -a, dl. i wichar, -rja, plb. vaichár (P-S 158), pom. vicher, -chru (Sychtaó, 152, PWb 3, 959), stp. wicher, -chra (SStp 10,110), p. wicher, -chru, kniž. wichr, -u, dial. wichur (Karlowicz 6, 102), br. vichór, víchar, -chru, dial. i vícher, výchor (SBrH 1, 316), ukr. výchor, -choml-chru, str. vich(o)rb, vich(o)n (StrS 2, 194), r. vichr', -rja a víchor', -chrja, dial. víchor, -chra a Vichór, -chrá (SRNG 4, 305n), VŠe S význ. 'prudký silný vítr, vichřice', případně 'bouře, smršť, uragán ap.', někdy i personifikováno (např. dl. Wichar 'Sturmgeisť Starosta 536, r. dial. víchor, víchor' 'zlý duch sídlící ve vichřicích' SRNG l.c), dále 'vodní vír' (např. sch. arch. vihor, vihór RSAN 2,678, r. dial. vichór SRNG4,306), přen. 'vír, vřava ap.' (např. b. mk. br.), 'sever (světová strana)' (stp.) aj.
Některé z uvedených tvarů v jednotlivých sl. jazycích ukazují na pův. *vichon, *vichor 'b, *vichan, *vichar 'b, jež mohou být mladší (Furlanová in: Bezlaj 4, 314, Anikin 2007, 7, 271).
Psi. *vich(-b)r-b je slovo bsl. stáří; nejblíže příbuzná jsou lit. víesulas 'silný prudký vítr, vichr, vichřice, bouře, smršť' a lot. viesulis 'vichr' (takMEW 391, Fraenkel 1243n, Vasmer 1, 207, Smoczyňski 2007, 749 aj.; naopak Leskien 1891, 485, Meillet 1902, 411 aj. s balt. slovy nespojují).
• Psi. *vich(b)n, < ie. *ueis- 'točit, kroutit, ohýbať < ie. *ueiH- 'vít, plésť.
Psi. *vich(T>)n> se tradičně spojuje s psi. vb. *viti, vbjo 'vít, plésť < ie. *ueiH1- 'vít, plésť (v. izviti) a spolu s výše uvedenými balt. slovy se vysvětluje z uvedeného ie. kořene rozšířeného o formant s-\ *ueis- 'točit, otáčet, kroutit, ovíjet, splétat, ohýbat ap.' (> stind. veštate 'točí se, otáčí se, kroutí se ap.', sl. vichati 'pohybovat se, mávat ap.' aj, v. Pokorný 1133). Pak by pův. význam psi. *vich(-b)r-b byl ""krouživý, otáčivý vítr,
1061
vichtrt
vina
vítr, který ohýbá ap.'. Výklad podporuje existence sém. paralel ve sl. jazycích, např. stsl. vijalica 'bouře' (v. vijalica), i v jazycích baltských, např. lit. verpetas 'vodní nebo vzdušný vír'je derivát lit. veřpti 'příst'. Pro bsl. se předpokládá paralelní *uěis-ura-/*uěis--ula- (Trautmann 345, Smoczyňski l.c), na ie. Úrovni se rekonstruuje heteroklitické substantivum *uěis-ur-l *uěís-ul- (Kimballová, Sprache 36/1, 26).
Eichner, MSS 31, 77 (stejně i Kimballová l.c. a Kimballová 1999, 227n) připojuje k psi. *vich(b)rb het. denom. uešuriia-, uišuriia- 'utiskovat, utlačovat, potlačovat, dusit; být utlačován' < ie. *uéisuro- (kvůli sémantice pochybuje Kloekhorst 2008,1014).
Někteří autoři uvažují o psi. *vich(-b)r-b jako o derivátu (vzniklém na sl. půdě) se suf. - fajn, od psi. *vichati (> sin. víhati 'ohýbať, ukr. vycháty 'mávat, máchať, r. dial. vicháť 'posunovat, přemísťovat' aj.), intenziva od psi. *viti, vbjo (Slawski, SK 2, 17, Boryš 2005, 688 aj.).
Další výklady jsou méně přesvědčivé: Smoczyňski l.c. vysvětluje lit. viesulas z nedoloženého subst. *víesa < *uěi-sa-'náraz větru' a suf. -ula-; slovo spojuje s lit. výti, vejú 'honit, běžet, hnát, lovit, pronásledovat' a řadí je - spolu se sl. *vich(-b)n - k ie. kořeni *ueiH1- 'snažit se, usilovat, domáhat se, zaměřit pozornosť (v. LIV 2001, 668 a povinoti (sej).
Machek s.v. vichr považoval psi. *vich(b)n pův. *'silný větrný vír' za deverbativum od *vichrati, *vichriti (> č. dial. vichrať, vichřit 'bouřit, burácet', Bartoš 1906, 482), slovesa s expresivním -ch- od *viriti; sr. č. vír 'krouživý, točivý pohyb vody' (odmítl např. Ondruš, JČ 9, 154, pozn. 31). ij
vijalica,   f. 'bouře; Wirbelsturm' (2xEuch)
Rcsl. i vbjalica 'bouře, vichřice' (Srez. 1, 267).
Et.: Vedle stsl. vijalica je ve sl. jazycích doloženo pouze b. viélica 'sněhová bouře, vánice, chumelenice, metelice', arch. a dial. vejálica tv. (RBE 2, 169 a 140); tvar vejálica vznikl sek. přikloněním k b. véja 'vát, vanout, foukat ap.' (M-B 299). Dále sr. str. vbjalica, vijalica (StrS 3, 282) a r. dial. st. vjálica (SRNG 6, 71) 'vánice, chumelenice, metelice', u nichž však nelze vyloučit ani csl. původ (Anikin2007,7,287).
• Stsl. vijalica < psi. *viti < ie. *ueiH- 'vít, plést'.
Stsl. vijalica je odvozeno suf. -ica od subst. *vi-jalb (> csl. vijalb Srez. l.c, r. dial. ojed. v jal' SRNG l.c. 'vánice, chumelenice, metelice'). Je to derivát se suf. -lb (Slawski, SK 1, 106, Vaillant4, 347n) od inf. kmene slovesa *vijati 'kroutit se, svíjet se ap., vířit se, točit se (např. o vánici, chumelenici)', iterativa od psi. *viti, Vbjo 'vít, plésť (v. Trautmann 345, Vasmer 1, 243, BER 1, 145 aj.) < ie. *ueiHr 'vít, plésť (v. izviti). Sr. shodnou motivaci u psi. *vich(-b)n> 'prudký silný vítr, vichřice' (v. vichtn,).
Jinak starší autoři (např. MEW 387, Srez. l.c, Pokorný 83), kteří řadí stsl. vijalica k psi. *vějati 'vát, vanout, foukat' (v. vě-jati). ij
-vijati v. izviti
viliriont v. vurih,
vilitist, -a m. 'druh škodlivého hmyzu; Art schädli-chen Insektes' (lxEuch)
Et.: Ojedinělé stsl. slovo, doložené v zaklínací formuli ve výčtu škůdců úrody. Je to nejspíš zkrácení ř. pn^vXrjTnQ 'housenka škodící úrodě' nebo adaptace ř. (f>v2Ahr]g 'stonožka', které je doloženo ve variantě ř. textu (v. Nahtigal 1942, 2,152 pozn., Šarapatková, Slávia 79, 116; sr. kataarosi.). žš
vina, -y f. 'příčina, záminka, výmluva; Ursache, Vor-wand, Ausrede'
Dále 'vina, provinění', v SJS 5,192 též 'způsob'.
Podle Schumanna 1958, 60 je pův. význam stsl. vina 'provinění', ostatní významy pak jsou sém. kalky ř. akía 'příčina, důvod; věc, poměr; vina, obvinění'.
Der.: nevinbstvije 'nevinnosť (lx Bes), nevinbstvo tv. (lx Gl); viribtrb 'jsoucí příčinou, zavinující; vinen, provinilý; povinen', ve vazbě vinbrrblvinbna (s-b)tvoriti '(ob)vinit, (ob)žalovať, viribtrblviribna s-btvoriti 'zavázat, učinit povinným', vinbnikb 'původce' (lx Supr), neviribtrb, bezviribtrb 'nevinný'; poviribtrb 'povinen, dlužen; vinen, provinilý; způsobující', substant. po-viribnyi 'dlužník', nepovimm, 'nevinný, bezúhonný', adv. nepoviribno 'nevinně, bez viny'; vinovbm, 'vinen', ve vazbě vinovbtrblvinovbna tvoři ti 'obviňovať. Sem asi i izvinoti 'omluvit, pokládat za nevinného' (lx Parim). Další významy a deriváty v. povinoti (sej.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně rum. vina 'vina; trestuhodné jednání; důvod, příčina' (Tiktin 1742), vinovat 'vinný' (Tiktin 1746) a a ínvinui 'obviniť (Tiktin 848). Podle Šanského II/7, 24 je z csl. i r. izviníť 'prominout'.
Et.: Psi. *vina, všesl. (kromě ch. sin.): b. vina, mk. stsrb. vina (Rj 20, 899), slk. č. vina, luž. p. wina, pom. vina (Sychta6,160, PWb 2008), plb. adj. vaině, subst. vainěk (P-S 159), br. r. vina, ukr. vyná, vše 'vina, provinění; příčina', dále 'pokuta, poplatek, tresť (stč.
MStčS 567, č. St. Jg 5, 102, Stp. SStp 10, 225, p. dial. Karlowicz 6,127, ukr. arch. Žel. 1,79), 'dluh, povinnosť (r. dial. SRNG 4, 285), 'nedostatek, chyba' (slk. st. HSSlkó, 377) aj.
Psi. *vina je pravděpodobně primární, nemotivované subst., odvozené pomocí suf. -na od ie. kořene *ueiH1- 'zaměřit pozornost, usilovat, domáhat se'
1062
vina
vinogradh
(Slawski, SK 1,116). Psl. -z- přitom může být reflexí buď plného ablautového stupně *ei, nebo redukovaného, sekundárně zdlouženého *í. Význ. vývoj lze vysvětlit schématem 'zaměření pozornosti' —> 'pronásledování (kvůli přestupku nebo provinění - sr. lit. výti, vejú 'pronásledovat')' —> meton. 'provinění' (H-K 416, Rejzek 712, Boryš 2005, 701, LIV 2001, 668 aj.). Nejbližší příbuzné má psl. *vina v balt. jazycích: sr. stlit. vaina 'chyba, nedostatek, vada', lot. varna 'vina, provinění, nedostatek, chyba ap.' (jejichž koř. vokalismus pravděpodobně reflektuje o-ový ablautový stupeň - sr. psl. *vojb 'vojsko', v. voi) a snad i stprus. etwinút 'omluvit' (Brückner 622, Trautmann 344, Vasmer 1, 201, Fraenkel 1182, Pokorný 1123n, Skok 3, 594, Sch.-Šewc 1599n, BER 1, 148, ESUkr 1, 376n, ESBr 2, 143, Otkupščikov 2001, 287 aj., s pochybnostmi Toporov 2, 117-120; Smoczyáski 2005, 405n vysvětluje význam stprus. slova jako sém. kalk něm. entschuldigen).
Někteří autoři (Machek 1968, 690, Vaillant 1, 113na4, 588n, Anikin 2007, 7, 187n aj.) poněkud problematicky (vzhledem ke koř. vokalismu) rekonstruují společné bsl. východisko *uai-l*uoi-.
Lewy, SbMikkola 114 předpokládá, že psl. *vina je výpůjčkou Írán. *vinäh (sr. stper. vináO 'ukřivdit, ublížiť aj., v. Cheung 2007,282n). Írán. původ psl. slova proklamují i Zaliznjak, VSUa 6, 41 a Blažek, TIRJa-Etim 4, 43 a 81.
Osamocený je názor H-K I.e., podle kterých je psl. *vina deverbativum od *po-vinoti.
V. povinoti (se), kde je i podrobný et. výklad. hk
vino, -an. 'víno; Wein'; 'vinnáréva,hrozny; Weinrebe, Weintrauben'
PI. vina 'révoví, vinice', ve spojení uždeno vino 'hrozinky' (lx Gl, SJS 5,192, v. uždeni,).
Der.: vinař'b 'vinař', viníka 'vinná réva' (lxBes, SJS 5,192), vinbn-b 'vinný'.
Komp.: vinodatije 'darování vína' (ř. oívoôoaía), vi-nopiica, vinopivbca 'piják vína' (ř. oivonóTnc), vinopi-tije 'pití vína' (ř. oívonooía) (Schumann 1958, 60). V. též vinograďb.
Exp.: Z csl. je str. vinopijca 'piják vína', str. a r. dial. vino-pívec tv., 'člověk, který pije na cizí účeť, str. vinopitije, r. dial. vinopíťje 'pití vína', 'hostina', 'pohoštění v domě ženicha pro příbuzné nevěsty' (StrS 2, 186, SRNG 4, 288, ArchOblS 4, 102, Daľ 1, 503, Anikin 2007, 7, 198).
Et.: Psl. *vino, všesl.: b. víno, mk. vino, sch. sin. slk. stč. č. víno, luž. wino, plb. (gen. sg.) vainä (P-S 159), pom. vino, stp. p. wino, br. vino, ukr. vynó, r. vino, vše 'víno', dále 'vinná réva' (slk. st., č. hl. stp., p. hovor., br. st., ukr. st., str.), 'hrozny' (stč. č. stp., br. st., str.), br., str. a r. dial. také 'vodka' (ESBr 2,150, ArchOblS I.e., StrS 2, 183).
Psl. *vino je staré kulturní slovo, jehož původ je odvozován od lat. vínům 'víno'. Jde buď o přímé přejetí z lat. (MEW 392, Románski 132, Brückner 622, H-K 417, Skok3, 594naZslPh2, 393,Boryš2005,701, Snoj in:Bez-laj 4, 319n, Matasovič 2007,109 aj.), nebo o přejetí germ. prostřednictvím, a to z gót. wein 'víno', přip. sthn. Win tv. (Uhlenbeck, AslPh 15, 429, Loewe IF 13, 5n, Preobr. 1, 84n, Feist 1923, 425n, Stender-Petersen 1927, 365, W-P 1, 226, Shevelovl964, 73,Lehmann399,Pronk-Tiethoffová2013,125n aj.). Jako jeden z argumentů ve prospěch hypotézy o germ. prostřednictví se uvádí psl. *vinogord-b 'vinice', 'vinná réva', které je pravděpodobně výpůjčkou gót. weinagards tv. (v. vinogradt). Ani jednu z možností nevylučují Kiparsky 1934, 224, Vasmer 1, 20In, Machek s.v. víno, Birnbaum, IJSLP 27,1983, 42, Gluhak (HER 671), Beekes 2010,1059, Newerkla 2011,115 aj.
Lat. vinum je příbuzné s ř. oívoq, dial. (aiol.) poľvoq, alb. verě, dial. veně, arm. gini, het. uiian(a)- a luv. wiian(i)- 'víno'. Areálové rozšíření ie. slov a doložení podobných forem v sem. jazycích, sr. sthebr.yq/'/w, hebt jam, asyr. Tnu, arab. wain 'víno', ukazují na oblast Středomoří jako místo jejich možného vzniku. Pro uvedené ie. výrazy lze rekonstruovat výchozí formy *ueiH -(ö)n, *uiH -elon-(m), *uiH-n-, *uoiniio-, *uoiH1no-(Vaan 2008, 680, Kloekhorst 2008, 1012, Beekes 2010 I.e.), jejich další etymologie však není zcela jasná.
Podle jednoho z názorů se jedná o kontinuanty ie. kořene *ueiHj- 'vít, vinout (se)' (sr. izviti) s w-ovým sufixem a výchozí sémantikou '(vinoucí se) popínavá rostlina' (Schrader-Nehring 2, 643, W-P 1, 226, Georgiev 1958a, 265n, Gamkr.-Ivanov 1984, 2, 649, Šaur, SbJelínek, 227, Snoj 2003, 822, Mallory-Adams 166, Pronk-Tiethoffová2013, 125 aj.).
Jindy se předpokládá stará výpůjčka ze sem. jazyků (Sze-merényi 1989, 166n, Orel 1998, 500, sr. také Illič-Svityč, PUa, 5). O přejetí z ie. do sem. uvažuje naopak Georgiev l.c. (v. také Beekes, MSS 48, 21-26 a 2010 I.e.). jk
vinogradt, -am. 'vinohrad; Weinberg'; 'vinná réva,
vinný kmen; Weinrebe, Weinstock'
Der.: vinogradije 'révoví, vinice' (lxPog), vino-gradbnb 'viničný'; subst. vinograždanim 'vinař', které je doloženo jen v pozdním opisu Gl, autoři SJS 5, 192 ze svého lexika vyřazují.
Exp.: Z csl. je br. vinahrád, ukr. vynohrád 'vinná réva', 'hrozny', str. vinogradb 'vinná réva', 'vinice, vinohrad', 'hrozny', 'víno', r. vinográd 'vinná réva', 'hrozny' (Vasmer 1, 202, ESBr 2, 145, Anikin 2007, 7, 200 aj.).
Et.: Psl. *vinogordb > b. st. a arch. vinográd (RBE 2, l90n), mk. dial. vinográd (RMNP 1, 270), sch. vinográd, sin. vinógrad, slk. a č. vinohrad, vše 'vinice, vinohrad', dále též 'vinná réva' (sch. sin., slk. st. HSSlk 6, 383, č. dial. Bartoš 1906, 2, 483).
1063
vinogradh_
P. arch. winograd, dial. také winohrad, winogród 'vinice', 'vinná réva', 'hrozny', 'víno' (SJP 9, 1112, Karlowicz 6, 128) jsou výpůjčky z č.; vzhledem k historii a územnímu rozšíření výrazů pomýšlí Siatkowski zároveň na rcsl. jako další zdroj přejetí p. slov (Siatkowski 1965,1,193n, Basaj-Siatkowski 2006, 437).
Psi. *vinogord-b se obvykle pokládá za výpůjčku gót. weinagards 'vinice, vinohrad', se kterým koresponduje jak fonologicky, tak sémanticky (Feist 1923, 426, Kiparsky 1934, 224n, Vasmer 1, 202, Shevelov 1964, 415, Hamm, KZ 67, 123, Siatkowski 1965 I.e., Birnbaum, IJSLP 27, 42, Lehmann 400, Golab 1992, 378, Pronk-Tieťnoffová 2013, 127 aj.), sr. také krymskogót. wingart 'vinná réva', sthn. wingart, střhn. wingart(e), něm. Weingarten, dial. Wingert 'vinice, vinohrad'.
Jiní objasňují *vinogordb jako domácí složeninu s první částí vino (sr. vino), druhým komponentem *gorch> 'ohrazené, oplocené místo' (v. gradi^) a sémantikou 'vinnou révou osázené ohrazené místo' —>■ 'vinice, vinohrad' (Skok 3, 595, Černých 1993, 1, 152, Snoj in: Bezlaj 4, 320).
O slovotvorném kalku germ. kompozita uvažují S-A 1955, č. 1082 (sr. také Šanskij 1/3, 101, ESUkr 1, 377n). jk
-vinoti v. povinoti (se)
visěti, -iťb, viso ipf. 'viset; hängen'
Der.: visěnije 'visení' (lx Supr); nizwisěti 'viset dolů'; nizwěsiti 'spustiť; oběsiti 'pověsit'; pověsiti 'pověsit'; swěsiti 'spustiť; vbvěsiti 'pověsit dovnitř, zavěsit'; vbzvěsiti 'pověsit', vbzvěšenije 'oběšení' (lx Nik); prěvěsa, zavěsa, zavěsí 'opona'; věšati 'věšet' (lxFris); oběšati 'věšet' (lxCloz); swěšati 'spouštět' (lxBen).
Exp.: Z csl. je rum. zäveasä 'závěs' (Tiktin 2001, 3, 945).
Et.: Psi. *visěti, viso, všesl.: b. visjá, mk. visi, sch. visiti, visetilvisjeti, visím, sin. vise ti, visím, slk. visieť, visím, stč. visěti, visu, č. viset, visím, hl. wisač, wisam, dl. wisaš, wisym, plb. 3. os. vaisě, pom. visec, p. wisieč, wiszq, br. viséc', višú, ukr. výsíty, výšú, r. viset', višú, vše 'viset' s přen. významy.
Psi. stáří j sou zjevně i příslušná kauzativa: *věsiti > b. vésja, mk. vesi, sch. -vešitil-vjěsiti, st. i věsitilvjě-siti (Rj), sin. vésiti, slk. -vesiť, stč., č. st. vešiti (MStčS, Jg), č. -věsit, hl. -wjesyč, st. i wjesyč (Pfui), dl. -wjesyš, st. i wěsyš (Sch.-Šewc 1592), pomsln. -vesac (PWb), stp. wiesič (SStp, SW), p. -wiesič, br. dial. vésic' (SBrH), br. -vésic', ukr. -visyty, r. -vésiť, dial. i vésiť (SRNG); * věšati > b. dial. véšam (BER 1,137), sch. věšati Ivjě-šati, sin. -véšati, slk. vešať, stč. věšěti (Gebauer 1894, III/2, 345), č. věšet, hl. wěšeč, pomsln. vešac (PWb), p. wieszač, br. véšac', ukr. víšaty, r. véšať.
Et. nejasné (Preobr. 1, 85, Brückner 618, 624, H-K 417,
Visla
Vasmer 1,204, S-A 1955, č. 1083, Vaillant 3, 390, ESUkr 1,381, Mathiassen 1974, 119, Skok 3, 597, Sch.-Šewc 1602).
Iľjinskij (IzvORJS 23, 125n) spojil sl. visěti s lit. vaipýtis 'šklebit se', vypsóti 'stát s otevřenou pusou', sthn. weibôn 'kolísať, lat. vibräre 'chvět se', stind. vépate 'třese se'; v sl. slově pak lze vidět s-ové rozšíření ie. kořene *ueip- 'kolébat se, kývat se, třást se', sr. BER 1, 153, Černých 1993, 1, 154, Snoj 2003, 823 a in: Bezlaj 4, 322.
Gorjajev 49 a podle něho Orel (2007, 1, 199) měli sl. visěti za derivát od vb. viti 'vinout' (v. izviti).
Boryš (2005, 703) fakticky spojuje oba výklady: *ueip- (> psi. *visěti) má za der. od *uei- (> psi. *viti).
Mikkola (1913, 3, 72), předpokládaje výchozí předsl. *uěfc-, spojil sl. sloveso s něm. Waage 'váha', stsev. vágr '(rozbouřené) moře', gót. gawigan 'pohybovať, stsev. vega 'zdvihat, vážiť; tak i Machek s.v. viseti a Rudnyc'kyj 1, 396, 439. To by však znamenalo, že sl. kauzativumje slovotvorné sekundární, ale co do stupně kořene primární.
Někteří sl. vb. srovnávali se stind. višáti 'vstupuje, usazuje se' (v. vbSbv Bopp u Gorjajeva l.c, Mikl. 1879, 264, Pedersen, IF 5, 44, Búga 1958, 2, 689).
Mladenov 68 spojil sl. slovo se stsev. víkja 'pohybovat se', lit. veikús 'rychlý'.
Abajev 1, 88 srovnával oset. awyn$yn 'věšet', per. ávěz- 'viset, věšet' a další Írán. slovesa; autoři ESBr 2,161 pak připouštěli, že by v sl. mohlo jít o íránismus.
Lewy (IF 32, 159) spojil sl. visěti s ř. árrty 'máchám' (proti tomuW-P 1,235).
Moszyňski (1957, 198) nejisté hledal ve visěti ie. kořen *(s)ueig- 'ohýbat (se)' (> sthn. swíhhan 'ochabnout' aj.).
Holťnausen (1948, 334 a PBB 66, 272) nadhodil možnost souvislosti sl. visěti se stsev. vé 'vlajka'.
Berneker (SbKelle ln) spojoval visěti s gót. weihs 'posvátný' a odpovídajícími germ. výrazy, Blažek (red. pozn.) s lat. vinclre 'vázat' < ie. *ueili-. bv
Visla, -y f. hydron. 'Visla; Weichseľ (lxMeth)
Nejdelší a nejvýznamnější polská řeka (1047 km), pramenící
v Slezských Beskydech a ústící do Baltského moře. Der.: Visljane 'Vislané' (lxjako var. v Meth). Et.: Csl. hydronymu Visla odpovídá jsi. slk. č.
Visla, luž. Wista, pom. Visla, p. Wista, br. r. Visla,
ukr. Výsla.
Et. nejasné, není zřejmé, zda jde o pojmenování slovanské, nebo už předšlovanské.
Nejasné je rovněž, zda antická pojmenování řeky Visly reflektují původní formu, nebo představují její latinizace, resp. greci-zace: lat. Vist(u)la, Vistila, Visula, Visculus, Visela, ř. Oviozovka aj.
Často se v sl. Visla vidí ie. kořen *ueis- 'téci', doložený i v různých evropských hydronymech (sr. Hanusz, KZ 28, 210n, Rozwadowski 1948, 27ln, Krahe 1954, 51, Georgiev 1958a,
1064
Visla
vitati
122n, Pokorný 1134, Rudnyc'kyj 1, 397, Staszewski 1968, 484, Golab 1992, 255; ke koř. i LIV 2001, 672), ale detaily rekonstrukce i slovotvorné analýzy zůstávají nejasné a navíc bychom v sl. po / čekali ch.
Problematické je však i vztažení k jiným ie. kořenům, zčásti nejisté rekonstruovaným: *uei- 'vít, plésť, tj. 'točitá, vinoucí se řeka' (Moszyňski 1957, 194n); *sueit- 'jasný, bílý' (Briickner 624); *ueik- 'téci' (Otrebski, LP 8, 254n); *(s)ueid- 'vlhkost, voda' (Rudnicki, LP 9, 122n).
Nejisté jsou i domněnky o nesl. původu slova, ať už balt. (Toporov-Trubačev 1962, 180) nebo kelt. (Buga 1958, 2, 96n).
Pro diskusi a liter. sr. SStarS 6,486n a Anikin 2007,7,236n, pro starší výklady Niederle 1925, 27n, pozn. 4. pm-bv
vis(on)b v. vůsoni,
vistb v. viděti
vitati, -ajeťb pf. i ipf. 'bydlet, zavítat, usadit se; wohnen,
einkehren, Aufenthalt nehmen'
Der.: obitati pf. 'usídlit se, usadit se, ubytovat se', ipf. 'bydlet, přebývat, dlít', obitanije 'příbytek, obydlí; obyvatelstvo', obitělb f. 'příbytek, obydlí', obitělbm, 'obyvatelný, (vhodný) k obývání', obitělište 'příbytek, obydlí';prěvitati 'přestěhovat se\privitati 'usadit se'.
Subst. verb. vitanije (lx Suprjje omylem místo oklevetanije (S-A 1955, 151, SJS 1, 193); ovitati 'bydlet, přebývat, dlít' (lx NomUsť) hodnotí SJS 2, 469 jako mylné.
Exp.: Z csl. je stbr. obitati 'bydlet' (Ušakevič, Etim 2009-2011, 241), ukr. arch. vytáty 'přebývat, žít, sídlit; létat, vznášet se' (Machek 1957, 568, ESUkr 1, 383), r. vitáť 'sídlit, bydlet; létat, vznášet se' (odtud snad přejato b. vitája 'vytanout (na mysli)', Schenker, RS 45,14, Anikin2007, 7, 249), obitáť 'sídlit, obývat, prebývať, obíteľ 'klášter', arch. apoet. i 'obydlí, příbytek', arch. obitálišče 'obydlí, příbytek', arch.privitáť 'žít, bydlet' (Preobr. 1, 85, Šanskij 1/3,109). Z csl. je i sch. obitávati 'obývat, bydlet', obítelj arch. 'klášter' (Skok 2, 537, Rj). K možné expanzi do č. a odtud dále v. níže v Et.
EL: Psi. *vitati > slk. vítať, stč. vitati (ESStč), č. vítat, hl. witač, dl. witas, pom. vitac, stp. p. witač, br. vitác', ukr. vitáty (-/-je sek, sr. Rudnyc'kyj 1, 400), r. dial. vitáť (SRNG), s význ. 'vítat, pozdravovat, slovy nebo jinými projevy zdvořilosti prokazovat úctu příchozímu', 's radostí něco/někoho prijímať, v imper. formách i s pasivním význ. 'být vítán', v jednotlivých jazycích s množstvím dalších prefixátů (pro jejich přehled v. Schenker, RS 45, 12n).
Psi. *vitati se považuje za denominativum od nedoloženého *vita, jež se dále spojuje s lit. vietá 'místo, prostor', lot. vieta 'místo, prostor; místo na spaní, posteľ (Buga, RFV67,246n, Matzenauer, LF 11, 339n,
Trautmann 345, M-E 4,672, Mikkola 1913, 3, 91, Vasmer 1,205, S-A 1955, č. 1084, Machek 1957, 568, Fraenkel 1246n, BER 1, 153n, Schröpfer, SbVincenz 372n, Karulis 2, 526n, Boryš 2005, 703; zbytky psi. jména se někdy spatřují v částech osobních a místních kompozit jako psi. *Domavitb, *Svqtovitb,p. Witoradz, Witoslaw aj. - sr. Brückner 625, Machek, Slávia 22, 359, Rudnyc'kyj l.c. Skok l.c, k jiným výkladům těchto forem však sr. Anikin 2007, 7, 248; Büga, RFV 75, 153 = Büga 1958, 1, 491 sem zařadil i csl. imovitb 'bohatý', což zpochybňoval Vasmer l.c. a odmítl Fraenkel 1247). Rekonstruuje se pak bsl. *uei-tá jakožto ř-ový derivát od ie. kořene *ueiH- 'jít, směřovat k něčemu; domáhat se, chtíť (H-K 417, Sch.-Šewc 1603, Boryš l.c, Smoczyňski 2007, 750); ke koř. sr. Pokorný 1123n, LIV 2001, 668n, v. také vina, voi.
Zařazení dalších přímých protějšků bsl. slova je nejisté. Někteří sem řadí lat. invítäre 'zvát, pozvat, pohostiť, adj. invítus 'proti vůli, nerad' (Gorjajev 233, Persson 1912, 522, W-H 1, 713n, nověji Sch.-Šewc l.c, Rejzek 714, Boryš I.e.; odmítá Preobr. l.c, pochybuje též Machek, ZS1 25, 55). Jokl 1911, 4n připojil alb. pl. vise 'místa', to však patří jinam (v. Orel 1998, 508n).
Ne zcela jasný je sém. vývoj na sl. půdě. Z původního už ie. '(při)jít, hýbat se, směřovat' se zřejmě nejprve vyvinuly významy 'přicházet, usazovat se', 'bydlet, sídliť, 'pobývat, být hostem' (k sém. paralelám v. Schröpfer, SbVincenz 373n), z nichž dále vznikly tyto významy: 1) 'vítat, pozdravovat někoho při setkání, zejm. hosta při příchodu' - vykládá se vlivem zdvořilostních imper. formulí užívaných při příchodu hosta, jako je č. vítej(te), slk. vitaj(te), p. witaj(te) s význ. 'vítej(te) = dobře pnjď(te), bud'(te) živi, zastavme), usad'(te) se u nás, zůstaň(te) na našem místě ap.' (Machek, Slávia l.c, Rudnyc'kyj l.c, BER l.c, ESBr 2, 165), s paralelami v sch. dobrodóšli, angl. welcome, fr. bienvenu 'vítejte' (Schenker, RS 45,14, Rejzek I.e.); 2) 'létat, vznášet se' - vzniklo až na vsi. půdě, snad z 'přebývat, sedět ve větvích (o ptácích)' (doloženo v 18. stol. v r, sr. Orel 2007, 1, 199, Anikin 2007, 7, 248n).
Schenker, RS 45,11-19 chápe uvedený vznik sl. slov s význ. 'vítat, pozdravovať nikoli jako nezávislý sémantický vývoj, ale jako proces proběhnuvší už v csl. a odtud rozšířený do dalších sl. jazyků. Šlo by tak o csl. expanzi nejprve do č. (zde v nej-starších dokladech převažují imper. formy a pocházejí z relig. textů), odtud do ostatních zsl. jazyků a z p. dále do vsi. (souhlasně Anikin 2007, 7, 250). Vzhledem k dalším církevním slavismům uvedeným výše v Exp. by tak staré sl. vitati zůstalo omezeno jen na stsl. Slabinou výkladu je nedoloženost významu 'vítať v csl.
Někteří badatelé však v různosti významů doložených sl. tvarů nespatřují polysémii, ale vydělují různá homonymní slovesa:
Machek 1968,692 ve svém pozdním výkladu rozlišuje čtyři různá sl. vitati: 1) 'vítat, pozdravovat hosta' (*vik-ta-ti) ~ lit. svéi-
1065
vitati
kinti 'přivítat, pozdraviť, 2) 'pobývat, bydleť, denom. od *vita (v. výše), 3) pref. č. zavítati, slk. -kvitnúťap. 'zavítat někam' ~ lit. at-vykstú, at-výkti tv., 4) ukr. vytáty, r. vitáť 'poletovat, vznášet se, viset ve vzduchu' (*svei-tä-tei) ~ lit. svajóti tv. Výklad odmítli Sch.-Šewc l.c. a Anikm2007, 7, 248, 250.
Ojedinělé jsou pokusy spojovat sl. vitati 'vítat, pozdravovať s psi. *větiti 'hovoriť (Lewy, ZslPh 9, 406, ESUkr l.c), v. věti. vbo
-Viti v. izviti
vivlotikar'b,-jam. 'knihovník; Bibliothekar'(2xConst) Et.: Přejetí ojedinělého ř. /3i/3Áo0rjKápiog 'knihovník', doloženého u patriarchy Fotia (sr. DuCange Gr. 198). Jedná se o der. z [SifSXodnKn, častěji [SifSXiodnKn 'knihovna'. vbo
vlačiti, -itb ipf. 'vláčet, táhnout, odvlékat; schleppen, ziehen, wegschleifen'
Der.: izvlačiti 'vytahovat, vytáhnout'; oblačiti 'oblékat, zahalovat, halit', oblačati 'zahalovat, halit'; ot-bvlačiti 'odvléci, odtáhnout'; prěvlačiti 'přetahovat, odvádět, lákať;privlačiti,privlačati 'přivlékat, přitahovat';provlačiti 'protahovat',provlačem,, pro-vlačbtrb 'vlekoucí, vleklý'; razvlačiti 'rozptylovat, rozhánět'; swlačiti'svlékat', swlačenije 'svlékání'; uvlačiti 'odvlékať. V. ioblaki.
Exp.: Z csl. je r. kniž. vlačiť 'vláčet, vléci'.
Et.: Psi. * volci ti, voIčq, všesl.: b. vláča, mk. vlači, sch. vláčiti, vláčím, sin. vláčiti, vláčím, slk. vláčiť, vláčím, stč. vlačiti, vláčiti, vlaču, vláču (MStčS), č. st. a arch. vláčiti, vláčím (vedle toho stč. vláčěti, vláčěju MStčS, č. vláčet, vláčím, snad pův. sekundární iter., Gebauer 1894, III/2, 345), hl. wlóčič, wlóču, dl. wtocyš, wtocym, plb. vlacět, pom. vlôčec, p. wtóczyč, wtócze, br. va-lačýc', valačú, ukr. voločýty, voločú, r. voločít', vo-ločú, s význ. 'vláčet, vléct, tahat, táhnout' (b., mk. dial. rmnp, sch. sin. slk. č. dl. pom. p. vsi.), 'vláčet pole' (b. dial. RBE, mk. sch. sin. slk. č. luž. plb. p., br. dial. TurSl, ukr., r. dial. SRNG), 'česat (vlnu, len ap.)' (b. mk. sch., br. dial. Jurčanka 1966, 49, r. dial. SRNG).
Psi. *volčiti)Q iterativum s o-ovým stupněm kořene k vb. *velkti 'vléci, táhnout'. Další et. v. vlěšti. bv
vladati v. vlasti
Vladimirb, -am., nom.pr.
Jméno kyjevského knížete (980-1015). Doloženo lx v Ostr ve formě Volodimirb.
Et.: Psi. *Voldimirb je zjevné kompozitum, jehož první část obsahuje derivát od vb. *volsti, voldo 'vládnout' (v. vlasti), ale výklad druhé části - stejně
_vladyka
jako u jiných sl. osobních jmen s tímto komponentem (v. Dragomira) - není jednoznačný ani u tohoto pro-pria. Převažuje názor, že pův. je podoba * Voldiměr* (> str. Volodiměrb > lit. žem. valdýmieras 'vládce', sr. Anikin 2007, 8, 154, Vykypěl 2011, 123, pozn. 6 s liter.), jejíž -měrb je z ie. *měro- 'velký, slavný' a pův. význam byl 'velký, slavný vládnutím', přičemž *Voldimit~b vzniklo lidovou et., sekundárním prichýlením k *min> 'svěť (MLP 66 a 392, Preobr. 1, 87, Vasmer 1, 209, 219n, BER 1,161, ESUkr 1,419, Trijnjak2005,73naj.). Alternativně je možno se domnívat, že *Voldiměr-b bylo přejato z germ. a pak přichýleno k min (sr. Hin, PBB 23,335, Vries 1962, 399, Milewski 1969, 209). Zcela vyloučeno ale není ani to, že forma * Voldimin existovala paralelně, ať už bylo *Voldiměn domácí nebo přejaté (sr. Bern. 2, 51, Kopečný 1974, 135). bv
vladyka, -y m. 'vládce; Herrscher'
Také 'vrchnost, moc' (ktomu sr. Vykypěl 2011, 146, pozn. 22).
Der.: vladyčica 'vládkyně'; vladyčbn %, vladyčbskb 'vládcův, vládcovský', adv. vladyčbsky; vladyčbstvije, vladyčbstvo 'vláda, moc, panství', vladyčbstvovati 'vládnout, panovať; prěvladyka '(nej)vyšší vládce', prěvladyčbstvije, prěvladyčbstvo 'vláda, nejvyšší moc' (ř. VKepoxn).
Komp.: vbsevladyka 'vševládce, vládce všeho' (lx Euch; Moszyňski, SbLogar 184 zde vidí kalk sthn. alles wal-tando).
Exp.: Z csl. jsou br. úladýka, ukr. r. vladyka 'pravoslavný biskup', 'vládce pán' (sr. Šanskij 1/3, 116n, ESUkr 1, 409 aj.).
Et.: Psi. *voldyka > b. vladíka, mk. vladika, sch. vládika, slk. st. a hist, stč., č. hist. vladyka, stp., p. hist. wlodyka, s význ. 'vládce' (b. st., sch. st.), 'pravoslavný biskup' (b. mk. sch.), 'příslušník určité skupiny nižší šlechty' (slk. č. p.) (sr. Vykypěl 2011, 133n).
Sin. vladíka 'pravoslavný biskup', neologismus 19. stol, je z csl. (Snoj in: Bezlaj 4, 329) nebo vůbec z jazyků pravoslavných Slovanů stejně jako slk. č. vladyka v tomto významu. Stp. p. wladyka 'pravoslavný biskup'je z vsi, zatímco ve význ. 'nižší šlechtic'je slovo z č. (sr. Basaj-Siatkowski 2006, 441). Hl. wlodyka 'náčelník'je novodobý neologismus.
Psi. *voldyka')Q zjevně derivát od vb. *volsti, voldo 'vládnout' (v. vlasti), jeho sufixje nicméně nejasný (v. podrobně "Vykypěl 2011, 140n). Snad se jedná o k-o\é rozšíření, v psi. častý prostředek převádění neproduktivních morfologických typů k produktivním, není ale jasné, co bylo výchozím výrazem; někteří předpodkládali u-kmenové subst. (Geitler, LF 3, 31, Brückner 626, Kiparsky 1963, 3, 274, Matasovič 2014, 93), jiní M-kmenový nom. sg. (Lohmann, KZ 60, 287, Vasmer 1, 209); Specht (1947, 190, 210, 275) vycházel z u-kmenového
1066
vladyka
vlasti
ptc, Vaillant 2,101 z nom. ptc. préz akt. Machek (s.v. vládnouti) měl suf. -yka za už ie. Nakonec není zcela vyloučen ani germ. (Stender-Petersen 1927, 216n, Kiparsky 1934, 94) nebo kelt. (Vykypěl, SEC 17, 137n) vliv na tvoření sl. slova. bv
vlaga, -y f. 'vláha, vlhkost; Feuchtigkeit, Nässe'
Exp.: Z csl. je r. kniž. vlága 'vlhkost, vláha', vlážnyj 'vlhký' a zřejmě i rum. vlaga 'míza, (životní) síla' (Rosetti 1954, 42, Tiktin 2001, 3, 901).
Et.: Psl. *volga > b. vlága, mk. vlaga, sch. vlaga, sin. vlága, slk. vlaha, č. vláha, hl. wloha, dl. wtoga, br. dial. valóha (ESBr, SBrH), vólaha (ESBr) ukr. volána, r. dial. vólóga (SRNG), vše 'vlhkost, vláha', br. dial. a r. dial. 'polévka, řídké jídlo', '(rozpuštěný) tuk' ap. (kvsl. sr. Eckert, ZS1 29, 2naEtim 1984, 239n).
Psl. *vblg-bkb > sch. st. dial. vuhkak, uhak (Rj), sin. arch. a dial. vólhek, st. dial. i vólgek, volgäk (Plet.), slk. č. vlhký, stp. wilgi, wilkí (SStp, SW), br. vóhki, hovor, a dial. i vólki (TSBr, SBrH, TurSl, Nos.), ukr. vóhkyj, st. dial. i vohkýj (Žel), r. dial. vólgkij (SRNG, Anikin 2007, 8,128), vše 'vlhký'.
Psl. *vblg-bkb se někdy vykládá jako k-ové rozšíření původního, jinak nedoloženého m-kmenového adj. (Meillet 1902, 327, Trautmann 358, Trubeckoj, BSL 24/1, 135, Vaillant 4, 461 a BSL 31/2, 44, Borys 2005, 700, Anikin l.c), může ale také jít o pozdní deverb. od vb. *vblgti 'vlhnout', v sl. nedoloženého, nebo od psl. *vblgnoti tv. (> b. dial. vlägna BER 1,160, sch. st. a dial. vugnuti Rj, RSAN, vuhnuti Rj, sin. st. vólgniti Plet., slk. vlhnúť, c. vlhnout, p. st. a řídké wilgnqč SW, SJP, r. st. a hovor. VÓlgnut' Daľ, SRJ 18v., BAS; Machek s.v. vlhnout, Furlanová in: Bezlaj 4, 340, podobně Mažiulis 4, 230).
Psl. *volga, *vblgbkb nachází nej bližší protějšky v balt: lot. valgt 'vlhnout', valgs 'vlhký', lit. válgyti 'jíst', dial. valgá 'jídlo; ježení' (k sém. posunuv lit. sr. Eckert, Ponto-Baltica 2-3,15n; stprus. wolgeit 'jíst'je snad z lit., sr. vykypěl, Balt 33,210n s liter.), lit. vilgyti 'vlhčiť, vilgti 'vlhnout', lot. vilgttv., stprus. welgen 'rýma' (není jasné, zda stprus. grafém e v první slabice odráží e nebo /', sr. Mažiulis 4,229n), lot. velgt 'mýt, namáčet, vlhčiť, veldzět 'navlhčovať, velgs 'vlhkosť, 'vlhký' (není-li e-stupeň kořene v lot. sekundární). Z jiných ie. jazyků lze srovnat sthn. welk 'zvadlý, slabý, vlhký', něm. welk 'zvadlý'; naopak zda sem patří i alb. lag 'namočit, navlhčiť (Cabej, LautEt 41, Demiraj 1997, 229n), není jisté (v. Orel 1998, 210 s liter.).
Na tomto základě se pak rekonstruuje ie. *uelg-'(být) vlhký' (sr. Pokorný 1145a LIV2001,676). Vedle toho lze předpokládat synonymní ie. kořen *uelk- (> stir. folc 'povodeň, silný déšť' Jolcaim 'myji', kymer. gol-chi, střkorn. golhy, bret. gwalc'hiň 'mýť, sthn. welh 'zvadlý, slabý, vlhký'; Pokorný 1145, LIV 2001,679), snad
sekundární (Flek, KZ 21, 369a Matasovié 2009,427). Další et. analýzai ie. souvislosti j sou ale nejisté. Porzig(l954, 201) zde vidí ie. dialektismus. Dlič-Svityč (Etim 1965, 333), HER 675 a Bomaard (2008,2,732a) naopak hledají aostr. kořeay. bv
vlasti, vladeti ipf. 'vládnout panovat; herrschen, re-gieren'
Der.: nevlády 'bezmocný'; vlastb 'moc, pravomoc, vláda', 'právo', 'vrchnosť, 'vládní, mocenské území, stát, říše', teol. název jednoho z andělských kůrů 'mocnosti', ve spojeaí vt, vlastb byvati 'podřizovat se (zákonné) moci', navlasti 'zvláště'; vlastb 'zvláštní, vlastní', sebe vlašta tvoři ti 'přivlastňovat si', vlastbnb 'vlastní', 'oblastní, eparchiální', ne-vlastbnb 'nemající moc, neplatný', vlasteľb, vlaste-linb 'vladař, vládce', vlastele pl. 'moc', teol. název pátého andělského kůru, vlastelbskb 'vladařský, vladařův', vladati 'vládnout, panovať, vladatelb 'vládce, vladař'; vladěti 'vládnout, panovať; oblasti 'ovládnout, opanovat', 'získat (majetek), nabýt'; ob-lastb 'moc, vláda', 'oblast, kraj, území', oblastbnb 'oblastní, eparchiální', oblastbno 'mocně, silně, důrazně', oblastelb 'vlastník, majiteľ (Bes); obladati 'ovládat, vládnout, panovať, obladanije 'ovládání, vláda'prěobladati 'vládnout, panovať; prěvlasti, prěvladati 'vládnout, být nadřízeným' (ř. vTrepé/eiv); sbvlasti 'spolu vládnout, ovládať. V. také vladyka.
Komp.: četvrbtovlastbCb, četvrbtovlastbnikb 'tetrarcha' (ř. TSTpaápxnc,, Jagié 1913, 320, Scaumana 1958, 31), četvr~btovlastb(st)vovati 'být tetrarchou, vládnout j ako tetrarcha' (ř. rsrpaapysľv, Jagié l.c, Schumann l.c., sr. tetrarcha); samovlastb 'vlastní vůle, svobodná vůle', samo-vlastbCb 'samovládce, monarcha, císař' (ř. amoKpmmp, Scaumana 1958, 53), samovlastbnb 'svémocný' (ř. ams-^oúawq, Schumana l.c). V. také Vladimíři..
Exp.: Z csl. je r. vladéť 'vládnout, vlastnit, ovládať a další formy s -la- (např. vlasť, óblasť aj.) a strum, a vlädui 'panovať (Tiktin 2001, 3, 902, Rosetti 1968, 577), oblastie 'vláda, říše', rum. arch. a oblädui 'paaovať (Tiktia2001, 2, 834).
Et.: Psl. *volsti, voldo > stč. vlasti, vládu 'vládnout', 'moci hýbat částmi těla', 'ovládat, uměť (v. Gebauer 1894, III/2,140, MStčS), jinak převáděno k produktivnějším typům:
psl. *voldati > b. st. vládam (RBE, Gerov, M-B), mk. vláda, sch. vlädati, vlädäm, sin. vlädati, vládam, slk. vládať, vládzem, č. -vládat, -vládám, stp. wiodač, wtodze (SStp; stp. p. wladač < č, Boryš 2005, 703, není-li domácí, sr. Basaj-Siatkowski 2006, 440 s liter.), br. valódac ', valódaju, ukr. volódaty, volódaju, r. dial. volódať, volódaju, volodáť, volodáju (SRNG), s význ. 'vládnout, panovat, vykonávat vládu' (b. sch. sin., slk. st.
1067
vlasti
vlasvimisati
a arch. HSSlk, SSJ, č. stp. p. br.), 'řídit, vést, spravovať (sch, sin. st), 'vlastnit, mít v držení, nakládat s majetkem' (b. sch, sln. dial. Plet, slk. st. a arch. HSSlk, SSJ, stp. p. br. ukr.), 'ovládat, uměť (b. sch. č. p. br. ukr.), 'moci, být schopen, mít sílu' (slk, r. dial.), 'moci hýbat částmi těla' (č. p. br, r. dial.);
psi. *volděti > b. vladéja, mk. vladee, ukr. volo-díty, volodíju, str. voloděti (Srez, StrS, SDrJa), r. dial. volodéť (Psk.), vše 'vládnout, panovať, 'vlastniť, také 'ovládat, uměť (b. mk. ukr.), 'moci hýbat částmi těla' (ukr.);
psi. *voldnoti > slk. vládnuť, vládnem (<č. ?), stč. vládnuti, vládnu, č. vládnout, vládnu, stp. wlodnqč (stp, p. st. wladnqč < č, sr. Basaj-Siatkowski l.c), vše 'vládnout, panovať, také 'ovládat, uměť (slk, č. arch.);
psi. *voldovati > č. dial. vladovat 'vládnout, vlastnit, nakládat majetkem', 'moci se hýbať (Bartoš 1906, Jg), stp, p. st. wlodowač 'vládnout', 'vlastniť (SStp, SW), str. volodovati 'vlastniť (StrS), r. dial. vo-lódovat' 'moci hýbat částmi těla', 'být zdravý, schopný' (SRNG).
V dl. a plb. jsou jen hypotetické doklady: dl. boža losč 'jistá mytická postava' (sr. Sch.-Šewc 779 s liter.), plb. vládě dan 'poslední soud' (sr. Olesch 1983, 139, 591 s liter.).
Psi. *volsti, voldo nachází nejbližší protějšky v balt. a germ.: stprus. weldísnan 'dědictví', weldúnai 'dědicové', dat. sg. waldniku 'kráľ, lit. veldéti 'dědit, získat do vlastnictví, vlastniť, valdýti 'vládnout, řídit, vést, vlastnit, ovládat, umět, moci pohybovat částmi těla', stlit.pavilsti 'zdědit, získat do své moci' (LKŽ), lot. valdít 'vládnout, spravovat, ovládať, gót. waldan 'vládnout, řídit', stsev. valda 'vládnout, způsobovat', stangl. wealdan 'vládnout, rozkazovat, vlastniť, stfríz. valda 'vládnout, spravovat, starat se', stsas. waldan, sthn. waltan 'vládnout, ovládat, spravovať, něm. walten. Pro tato slova je možno rekonstruovat společný koř. *ueldh- 'vládnout', přičemž -dh- lze dobře vyložit jako původně prézentní kmenotvorný formant, jenž zobecněl a stal se součástí kořene (sr. už Gebauer 1894, III/2, 32, nejnovějiDerksen2015, 486); nato by ukazovalo i stsev. prét. olla < pragerm. *wul-p-, není-li je ovšem naopak třeba hodnotit jako svědectví pro ř-ový formant v germ. (BrugmannII/3,368, Feist 1939, 548, Kroonen 2013, 569).
Původní kořen bez dentály pak lze vidět v lat. va-lěre 'být při síle, zdráv', stir. falln- 'vládnout', flaith 'vláda; vládce', stkymer. stkorn. gulat 'země, kraj', střbret. gloat 'země, území, majetek, bohatství', toch. Awäl, B walo 'kráľ a rekonstruovat ie. *uelH- 'být zdravý, silný, mocný', byť všechny formální detaily nejsou úplně jasné (sr. LIV 2001, 676n, Beekes, LF 93, 38).
Dokonce do nostr. kontextu uvádí tento kořen Bomhard (2008, 2, 728n).
Kloekhorst (2008, 360), Vaan (2008, 65ln) a Kroonen l.c. sem řadí i het. hull- 'zničit, poraziť a rekonstruují pak ie. kořen v podobě *H2u(e)lHf.
Někteří badatelé měli bsl. výraz za přejatý z germ. (sr. Vaillant 3,154 a Stender-Petersen 1927, 241n s liter, nověji to nevylučují Kluge-Seebold2002, 971, LIV 2001,677, pozn. 6 a Kroonen I.e.), což však není jisté (sr. Kiparsky 1934, 93n s diskusí).
MEW 378 spojoval bsl. a germ. slova se stind. várdhati 'zvětšuje se', nejnověji to připouští Kümmel (v. LIV 2001, 677, pozn. 3a). bv
vlasvimija, -ijef. 'rouhání; Lästerung'
Psáno také vlasfimija, vlasimija.
Ke konkurenci s domácím chula, chuljenije 'spílání, potupa, pomluva; rouhání' (sr. chula) v stsl. a csl. památkách v. Jagič 1913, 304.
Der.: vlasflmiim> 'rouhavý' (lxRumj).
Et.: Přejato z ř. ßXaotprfiAia 'neuctivá řeč; rouhání; hanobení, pomluva' (Lid.-Sc. 318), sr. Mikl. 1867, 136, Jagič, AslPh20, 538, Vasmer 1907, 225 a 1909,45, Anikin2007, 7, 304n. Řecké subst. je derivátem slovesa ßkao<priiiew 'rouhám se'; v. i vlasvimisati.
Vztah mezi zápisem řeckého -aq>- pomocí -sv- a -sf- chápou různí autoři různě: podle Meilleta, MSL U, 173n (sr. i Meillet 1934, 45) odráží -sv- původní transkripci a -sf-je odvaž pozdější „helenizace"; naopak Diels 1963, 1, 45, pozn. 26 a 126, pozn. 5 má za novější -sv- a Vasmer 1, 210 zde -v- považuje za sek. výsledek dálkové asimilace k náslovnému v. vbo
vlasvimisati, -ajeti. ipf. pf. 'rouhat se; lästern'
Ke konkurenci s domácím chuliti, chulbstvovati 'hanit, rouhat se; obviňovať (sr. chula) v stsl. a csl. památkách v. Jagič 1913, 304n.
Var.: vlasfimisati (Mar Ostr), vlasimisati (Nik), ipf. vlasvimljati, v Mar vlasfimljati, ve Vat vlasfimijati (SJS 5, 195). K distribuci jednotlivých forem v stsl. památkách v. Meillet 1902, 6 a s další diskusí Mazon, SbVendryes 265n.
Et.: Přejato z ř. ßkaocpn/Aeco 'mluvím neuctivě o posvátných věcech, rouhám se; pomlouvám, hanobím' (Lid.-Sc. 317n), sr. Vasmer 1907, 225 a 1909, 44n, Vasmer 1, 209, Anikin 2007, 7, 304n. Ř. slovo má, snad pro svůj expr. charakter, nejasnou slovotvorbu: první složka je nejistá, základem druhé složky je zřejmě subst. q>i]fin 'výrok, projev, hovor, řeč; pověst; dohad, fáma; věštba' (sr. Frisk 1, 241n, Chantraine 178n, Beekes 2010, 218).
Formy na -Ijati jsou z préz. tvarů ř. slovesa, zatímco formy na -isati odrážejí přímo ř. aoristové -o-(tak i další stsl. slovesa, v. dogi>maťisati, liturgisati, prosku-misati, skantdalisati s liter.). vbo
1068
vlast
vlěšti
vlast, -a m. 'vlas, chlup; Haar'
Der.: vlasěrrb (lx Supr; lx Rumj psáno vlasem,) 'Žíněný, zhotovený z žíní', lx VencNik vlasěnica 'žíněné roucho' (psáno vlasěnica); lxHval vlasimiťb 'žíněný'; sr. též csl. vlasěnikb 'žíněný oděv' a vlasěnina 'žíněné roucho' (MLP).
Komp.: prostovlas-b 'prostovlasý' (lx Supr).
Exp.: Z csl. je r. arch. a poet. vlas, častěji pl. vlasy 'vlas, vlasy', arch. vlasjanój 'žíněný', cirk. vlasjaníca 'hrubá žíněná košile, kterou nosili na holém těle mmši-poustevníci na znamení pokory' (BAS 2, 623), sr. Orel 2007, 1, 202, Anikin 2007, 7, 300-301 a 305.
Et.: Psi. *vols-b, všesl.: b. vlas, nejčastěji v pl. arch. a dial. vlási (RBE), mk. vlas, sch. vlas m., gen. vläsa i vlas f., gen. vläsi, sin. läs, gen. lasa i lasú, dial. vlas (Plet. 2, 776), slk. stč. č. vlas, hl. wlós m. i wlosa f., dl. wlos, dial. los (Muka 1, 785), plb. vlas, pl. vlásái (P-S 174), pom. WťW (PWb 5, 1986, Sychtaó, 91n), stp. p. wfos, br. vólas, gen. -a i -u, pl. valasý, ukr. vólos, gen. -a i -u, str. volos-b (SDrJa 1, 470), r. vólos, gen. -a, s významy 'vlas, příp. chlup', dále 'srsť (např. slk. hovor. pl. SSJ, č. kol. SSJČ), 'tuhý vlas v ocase a hřívě koně, žíně' (vsi. kol), 'česaná vlna' (např. b. dial. RBE 2,256, mk.) a další, i přen. významy; rovněž jako součást bot. terminologie, např. č. dial. žabí vlas 'hvězdoš/Calli-triche' (Bartoš 1906, 556), p. dial. wlosy Panny Maryi 'sleziník červený/Asplenium trichomanes' (Karlowicz 6, 138) aj. K distribuci kontinuantů psi. *volsb ve slovanských jazycích (zejm. v konkurenci s kontinuanty synonymního psi. *kosa) sr. Siatkowski, RS 57, 101-110.
Psi. *volsi> 'vlas, chlup' nachází příbuzná slova v ií. jazycích, ve stind. válša- m. 'výhonek, odnož, větev', v av. varasa-, sogd. wrs, střper. wars, nper. gurs 'vlas, chlup' (Schmidt 1872, 68, Bartholomae, IF 9, 252 aj.) a snad i v het. uělku- n. 'tráva, rostlinstvo, vegetace' (Kloekhorst 2008, 997) a ř. káyyr\ 'vlna' (< *(f)XaK-ov-ä < ie. *ullí-sn-eH2 Beekes 2010, 839n); k sém. posunu 'vlas' —>■ 'výhonek, listí, odnož, větvoví' sr. sém. paralelu např. v lat. coma 'vlas(y)' a 'listí' (Mayrhofer 1956, 3, 167n a 1986, 2, 526n; další příklady pro tento posun v různých ie. jazycích uvádí Petersson 1922, 20). Vasmer 1, 221 (a dříve již Schmidt 1871, 2, 502) uvažoval o možné příbuznosti i s ř. oóAoc 'kučeravý', což z hláskových důvodů nevyhovuje (ř. -s), ani Chantraine 837, Frisk 2, 444n a Beekes 2010, 1126 se o souvislosti s psi. *volsb nezmiňují.
Předpokládá se nejčastěji společné ie. východisko *uol-Ro- (Snoj 2003, 345 rekonstruuje tvar s laryngálou *(H2)uolko-), v němž se vidí ie. kořen *uel(H)- 'vlas, vlákno, vlna' (v. vli»na2), resp. jeho o-ový ablautový stupeň, rozšířený o suf. -ho- > -s-b (Pokorný 1139, Boryš 2005, 704 aj., k suf. v. Slawski, SK 2, 3ln). Ke stejnému ie.
kořeni, ovšem nerozšířenému, se řadí i lit. välas m., častěji v pl. va/aľ'žíne koňského ohomť, stind. vára-, mladší a častější vala- tv. (Trautmann 340, 341, Fraenkel 1188, Smoczyňski 2007, 715n, Derksen 2015, 485; Mayrhofer 1956,
3, 192 a 1986, 2, 545 bez sl. materiálu).
Přiřazení ie. jména k určitému vb. kořeni není zcela jasné, uvažuje se jednak o ie. kořeni *uelH-'trhat, rváť (v. vh»na2),jednak o *uel- 'točit, otáčeť (Sch.-Šewc 1622; Pokorný l.c. uvádí obě možnosti).
Za příbuzné s psi. *voIst> považují někteří autoři (např. Smoczyňski l.c.) i tvary rozšířené o dentálu, doložené v jazycích balt. a sl., lit. váltis f. 'klásek ovsa', stprus. wolti 'klas'akontinuantypsl. *voltbí. I*volťbm. > např. sch. vlát, sin. lät, dial. vlát 'stéblo (obilí)', stč. v/oř 'obilný klas' (ESStč), č. dial. viať 'klas ovsa', p. dial. wloč 'jednotlivé neposečené klasy, které zůstaly na strništi' (Karlowicz 6, 137), ukr. vóloť, vólot 'lata (květenství)', r. dial. vólóť 'stéblo trávovitých rostlin' aj. (r. dial. vóloď f. 'stéblatrav, obilovin, lnu aj.'-ArchOblS5,41 aSGRS2,152-vzniklo dle Anikina 2007,8,155 z vólot' distantní disimilací v-ť>v-ď). K nim se řadí i súx.folt 'vlas', střkymer. gwallt tv., stangl. weald, sthn. wald 'les' (Pedersen 1909,1, 34, Pokorný 1139n; Matasovič 2009, 427nbez spojování s psi. *volsb) a s jinou dentálou psi. dial. *voldb, doložené v csl. vladb (MLP 66), str. volodb 'vlasy' (sr. Vasmer l.c, Vaillant
4, 33 a 659, Anikin 2007, 8, 155 a 166 aj.).
Psi. *volsi> spojují někteří etymologové i s psi. *volkbno 'vlákno' > č. vlákno, p. wiókno, r. voloknó aj. (Mladenov 70, Černých 1993, 1, 163n aj.), to je však nejspíš deverbativum od *velkti, velkq 'vléci, táhnout' se suf. -yno (Slawski, SK 1, 135); podle H-K 418 bylo slovo přikloněno k *velkti až sekundárně, ij
vlaštb v. vlasti
vlěšti, vlěčeťb,vlěkQ ipf. 'vléci, táhnout; ziehen, schleppen' Der.: izvlěšti 'vyvléci, vytáhnout', 'vyprostit, vysvobodit', 'vytrhnout, vyrvať; oblěšti 'obléci, odíť, 'zahalit, pokrýt, obklopiť, refl. 'obléci se', 'zahalit se',pooblešti '(přes něco) obléci',prěoblěšti sq přen. 'proměnit se' (lx Supr), s-boblěšti 'obléci'; otbvlěš-ti 'odvléci, odtáhnout', 'natáhnout, napnout', refl. i 'odtrhnout se' (SJS dod.), povlěšti 'odvléci', přen. 'zastřít, zamžít (o očích)', pavlaka 'drahocenná látka' (lx VencNik); prěvlěšti 'přetáhnout, odvést, zlákať; privlěšti 'přivléci, přitáhnout', privlaka, privlakb 'nevod, vlečná, tažná sít" (lx Gl); provlěšti 'prodloužit, protáhnout',provlěčenije 'prodloužení'; swlěšti 'svléci', 'zbavit, oloupit' (ř. ánsKÔvop.ai, Leeming, Tra-dycje 55), swlěčenije 'svlečení' (ř. ánércovmq, Leeming o.c 65); uvlěšti 'odvléci, odejmout'; vyvlěšti 'vyvléci,
1069
vlěšti
vlbČbCb
strhnout'; vwlěšti 'vtáhnout, zavléci'; vbzvlěšti 'vytáhnout' . V. i vlačiti, oblaki.
Exp.: Z csl. je r. kniž. vleč' 'vléci'.
Et.: Psi. *velkti, velko > b. vleká, mk. vleče, sch. st. a dial. vleči, vlečem, sin. vléci, vléčem, slk. vliecť, vlečiem, stč., č. st. a arch. vléci, vleku, č. vléct, vleču, hl. w/ec, wleku, dl. w/ac, wlaku, wlacom, pom. v/ěc, vlečq, vlokq, p. w/ec, wloke, br. valačý, valakú, dial. i valakcí (Bjal'kevič 103), ukr. voloktý, voločú, st. i vo-/ocj (Žel), r. volóč', volokú, vše 'vléct, táhnout', přen. 'přitahovat, vábit' (b. mk., sch. st.).
Vedle toho je sch. vzícz, vúčěm tv., které spolu se stsl. tvary participií pf., prét. a pas. -vfok- (sr. Vaillant3, 164, Koch 1990, 343, 363-366) ukazují nato, že jako pův. je zřejmě třeba rekonstruovat psi. *vblkti, velko (sr. Gebauer 1894, m/2, 67,171, Machek s.v. vléci, Boryš 2005, 703, Snoj 2003, 827 a in: Bezlaj 4, 331, Anikin2007, 7, 308). Skok 3, 634 a Varbotová 1984, 114 méně pravděpodobně předpokládají psi. *velkti, vblko.
Psi. *vblkti, velko dobře odpovídá lit. vilkti, velkú 'vléci, táhnout, oblékat', lot. vilkt, velku tv.; k tomu lze jako der. přidat stprus. awilkis 'niť (sr. Mažiulis 1, 126n s liter.). Přináležitost jiných výrazů stejně jako rekonstrukce ie. kořene je však více či méně nejistá (sr. i Derksen 2008, 514).
Všeobecně se srovnává av. aipi-varsčainti 'oblékají', fra--ordčinta 'odvlékají' (Barth. 1366n), ale význam av. slov není zcela jistý (v. Cheung 2007, 420 s liter.).
Často se sem řadí ř. äkoč,, abkač, 'brázda', evÄáicä 'pluh' (Curtius 1869, 131, Fick 1, 552, Petr, BB 21, 216, BrugmannI, 472, Solmsen 1901,168 a 258n, Meringer, JF 18, 252, Trautmann 349n, W-P 1, 306, Brückner 625, M-E 4, 592, Boisacq 46, Vasmer 1, 221, Porzig 1954, 172, Frisk 1, 77, Pokorný 1145, Rudnyc'kyj 1, 468, Fraenkel 1253, Chantraine 139, Karulis 2, 531, Snoj 2003, 827 aj.) a na tomto základě se pak rekonstruuje ie. *H2uelk- 'vléci, táhnout' (Schindler, BSL 67, 34, Rasmussen 1989, 202, LIV 2001, 289n, Smoczyriski 2007, 753), ale forma ř. slov není bez otazníků (v. nejnověji Beekes 2010, 73n).
Časté je rovněž spojení s ř. ěhcco 'vleču' (Schleicher 1852, 135, Curtius 1869, 131, MEW 379, Gorjajev 51, Barth. 1367, BER 1, 165, Machek s.v. vléci, ESBr 2, 36, Boryš 2005, 703, Orel 2007, 1, 211), ale i to je pouze hypotetické, protože ř. slovo nevykazuje žádnou stopu po f- (sr. i Fick 1, 552, S-A 1955, č. 1093, Chantraine 340).
Někteří naopak spojují bsl, případně av. slovo nejen s ř. éhcco 'vleču', ale i s lat. sulcus 'brázda', stangl. sulh 'pluh, brázda', alb. heq, st. a dial. helq 'sundat, svléknout' (sr. Orel 1998,145 s liter.), toch. B sälk- 'vytáhnout, ukázať, ato za předpokladu výchozího ie. kořene *suelk-, někde zjednodušeného v *selk-, jinde ve *uelk- (Walde 609, Preobr. 1, 94, W-H 2, 627, Specht, KZ 66, 25n, Windekens, BSL 41/1, 203n, Boisacq 244,
ESUkr 1, 420; připouštějí Meillet 1922, 140, E-M 664, Chantraine 340); takový předpoklad je však nejistý a důvody různého vývoje pův. kořene jsou nejasné (sr. i W-P 2, 507, Frisk 1, 77). Gamkr.-Ivanov (1984,124 a 689) v iniciále výchozího ie. kořene dokonce rekonstruují zvláštní ie. foném, labializovanou sibilantu.
Je-li alb. heq, helq < *suelk- (Demiraj 1997, 48), lze jako další možnost na základě bsl. a alb., případně av. rekonstruovat ie. *(s)uelk- 'vléci, tahať, rozšíření ie. kořene *uel(H)- 'trhať (ke koř. v. LIV 2001, 679; s-mobile předpokládají už Uhlenbeck, PBB 26, 308, Gorjajev 51, H-K 419 a zřejmě i Lindeman, IF 108, 53, rozšíření už Fick 1, 552, W-P 1, 306, Pokorný 1145, Karulis 2, 531).
Stlm. swelgan, swelahan 'polykať (Uhlenbeck I.e., Specht l.c.) sem nepatří (sr. W-P 2, 508), stejně jako sthn. walkan 'valchovat' (spojují Trautmann I.e., Brückner I.e., Rudnyc'kyj I.e.), předpokládající předgerm. -g-. bv
vlbčbCb, -am. 'bodlák; Disteľ Csl. i vl-bčb f. tv. (MLP 69).
Et.: Stsl. vl-bčbCb ~ b. dial. välčéc 'bodlák kadeřa-vý/Carduus erispus', 'pcháč/Cirsium' (Achtarov 1939, 125 a 136), 'řepík lékařský/Agrimonia eupatoria' (Stojanov, BDial 7, 179 a 188), 'nějaká lesní rostlina s vůní připomínající tabák, jejíž listy slouží jako náhrada cigaret' (Gorov, BDial 1,73n), vláčéc 'cizopasná bylina kokrhel/Rhinanthus maior' (Ilčev, BDial 1,187), ch. st. a dial. vúčac 'trnitý keř kustovnice/Lycium' (Rj 21, 589n, R SAN 3, 132n), 'lupina, vlčí bob/Lupinus' (Sulek 1879, 449), srb. st. tv. a 'léčivá rostlina jitrocel/Plan-tago' (RSAN I.e.), stbr. volčéc* 'bodlák' (HSBr 4, 156), str. volčéc* 'pichlavá plevelová rostlina' (StrS 3, 14), r. st. volčéc 'bodlák, řepík a jiné pichlavé rostliny' (SRJ 18v. 4,49), r. volčéc 'lid. názvy některých pichlavých plevelových bylin a léčivých rostlin z čeledi složnokvětých' (BAS 3, 105). Vzhledem k doložení slova v uvedených sl. jazycích nelze vyloučit ani expanzi z csl. (pro r. tak uvažoval Šanskij 1/3, 153).
Stsl. vl-bčbCb je deminutivum se suf. -beb (ksuf. v. Slawski, SK 1, 100) od subst. vl*k* 'vlk' (v. vliki).
Spojení s vlkem nabízí různé možnosti výkladu: pichlavé rostliny, popř. jejich plody, které - opatřené háčky nebo háčkovitými ostny - se snadno přichy-cují na srst zvířat či na oděv lidí (Machek 1954, 255); jindy, např. v případě významu 'lupina, vlčí bob', lze myslet na nejedlé plody s hořkými semeny, které se „přenechávají" vlkům (Machek 1954,117), sr. i lat. rodové jméno lupinus < lupus 'vlk' (André 1956,191), aj. U b. dial. välčéc 'řepík lékařský/Agrimonia eupatoria' myslí Theißen (Slávia 74, 68n) na pojmenování podle nemoci (sr. b. dial. välčéc 'druh kožního onemocnění' M-B 392), která se léčí odvarem z této byliny.
1070
vlbČbCb
vlbChvb
Gorjajev 54 (apo něm Vasmer 1,223) spojoval stsl. vhčbcb, r. volčéc s *velkti 'vléct, táhnout' (odmítl např. Anikin2007, 8,195).
Ojedinělý je výklad Šanského I.e., který považoval stsl. vlbčbcb za kalk ř. ávkiov 'bodlavá, pichlavá rostlina', jež měl za dem. od ÁÚKoq 'vlk'. Původ ř. ávkiov, které označuje různé rostliny, např. druh řešetláku Rhamnus petiolaris a Rhamnus punctata (Lid.-Sc. 1064, Stephanus 6, 424), je však jiný; rostlina je pojmenována podle původního místa výskytu v Lýkii v Anatolii (Strömberg 1940, 122, Carnoy 1959, 165, Frisk2, 143, Chantraine 650, Beekes 2010, 877 aj.). ij
vlbchvb, -am. 'kouzelník, čaroděj;Zauberer, Magier' Spec. v pl. o třech mudrcích z Východu, kteří se přišli poklonit narozenému Ježíšovi.
Vok. sg. vl-bšve, nom. pl. vlbsvi, v Nik i vlbchvi. Csl. if. vhchva 'věštkyně, kouzelnice, čarodějnice' (MLP).
Der.: vlbchvovbm, adj. 'čarodějný, kouzelnický' (lx Supr), vl-bchvovati 'provozovat kouzla', 'věštit, prorokovat' (csl), vl-bchvovanije 'kouzelnictví, čáry, magie' (3x Supr); vl-bšbstvo, vl-bšbstvije, vl-bš(v)enije 'kouzelnictví, čáry, magie', adj. vl-bšbskb jen ve spojení starěišina vl-bšbskb 'nejvyšší kouzelník' (Supr);
vl-bšbba 'kouzelnictví, čáry, magie' (Supr), adj. vl-bšbbbtrb 'kouzelnický, čarodějný' (2x Supr); Anikin 2007, 8, 198 nepovažuje vl-bšbba za přímý der. od vlbchvb, ale za deverbativum od *vhšiti (psi. *vblšiti > r. dial. volšít' 'kouzlit, čarovat, věštit'), sr. i Orel 2007, 1, 212.
Komp.: vhchvoljubije 'záliba v čarování' (lxEuch).
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 1741 rum. vtlvá, st. i vil ja, vilhvä 'mág, kouzelník', 'nějaká nadpřirozená bytost' aj. Podle Šanského 1/3, 152-154 jsou z csl. r. volchv (o něm v. níže), vol-šébnyj 'kouzelný, čarovný, zázračný', volšebstvó 'kouzlo, čáry', Anikin 2007, 8, 192 myslí na r. arch. volchováť 'čarovat, dělat kouzla, věštit', volchovánije 'čarování, věštění'.
Et.: Psi. *vblchvb 'kouzelník, čaroděj, pohanský kněz' > b. arch. a kniž. vlächva 'mudrc', 'kouzelník, čaroděj', dial. vlächva, vächva, välfä 'zloděj, lupič', 'ničema, darebák' (RBE 2, 283, RODD 64, BER l, 166), steh. vuhva m. if. 'čaroděj, kouzelník', 'podvodník, zloděj' (Rj 21, 604, podr. Kapetanovič, SbBoryš 317n), sin. dial. vólhva 'kouzelnice, čarodějnice' (Snoj in: Bezlaj 4, 340), stbr. volchvb, volfb, volchovb (HSBr 4,155), ukr. volchv (SUM 1,734n) 'věštec, čaroděj, kouzelník', str. volchvb (StrS 3, 13), r. volchv (BAS 3, 104), st. i volch (Dal' 1, 582) tv. a 'pohanský kněz'.
V některých jazycích doloženy zpravidla deriváty, např. ch. st. a dial. vuhven 'lstivý, falešný, zrádný, zákeřný ap.' (Rj I.e., RS AN 3, 130), sin. dial. völhvec 'věštec,kouzelník, čaroděj', vólhvica 'věštkyně' (Plet. 2, 784).
Zastoupení slova v zsl. jazycích je slabé: snad sem patří kaš. (17. stol.) wochwianie 'čarování, kouzlení' (SEKaš 5,269n); stč. vlchovec, vlchvec 'kouzelník, věštec, pohanský kněz' (ESStč) jsou doklady nejisté (z Mater verborum, v. i Jg 5, 133). Bankowski (JP 59, 40) hledá relikty slova ve stp. toponymii.
K objasnění vzniku a funkce čarodějů a pohanských kněží u starých Slovanů sr. Niederle 1911, 2/1, s. 205-217.
Slovo etymologicky nepříliš jasné.
Tradičně se uvedená sl. slova spojují se stsl. vfos-noti 'koktat, brebtat, blábolit, nesrozumitelně mluvit' (v. vlbsnoti) (tak MEW 3 80, který vychází z pův. *vels-, po něm Gorjajev 54, Brückner, KZ 43, 307 a48,194, Vasmer 1, 223 aj.). Po formální stránce by tak sl. vblchvb představovalo substantivum se sufixem -vb (k němu Vaillant 4,708), odvozené od základu tohoto vb.; problematický zůstává rozdíl ch: s v kořeni (v. Kiparsky 1934, 281, sr. i Arumaa 1964, 2, 120, k dalším příkladům s alternací s : chv. Shevelov 1964,133). Výklad podporují jeho zastánci uváděním sém. paralel: stsl. balii 'lékař', str. balij 'kouzelník, čaroděj', které souvisí geneticky s psi. *bajati 'mluvit' (v. balii), stsl. vračb 'lékař', jež někteří autoři odvozují od psi. *vbrati (sr. r. vrať 'lhát', v. vračb), ukr. arch. šeptán 'zaříkávač', jež patří k šeptáty 'šeptať (ESUkr 1, 423). Pak by byl čaroděj, kouzelník, věštec pojmenován podle mumlání, zaříkávání. K sl. názvům kouzelníků, věštců ap. patřících do sém. okruhu 'hovořit, mluvit' v. Popowska-Taborska, SFPS125, 169.
Nejasná jsou i případná mimoslovanská spojení.
Mikkola (uPedersena, IF 5,66, přijal i Vondrák 1906,1, 261 a 1924, 1, 442, pozn. 1) předpokládal přejetí ze stsev. *volpva > stsev. volva 'věštkyně', změnu p > sl. ch dokládal stsl. chroštb, údajně přejatým z gót. pramstei 'kobylka' (stsl. chroštb je však původu domácího, v. chroštb); z hláskových důvodů přejetí odmítli Brückner, KZ 43, 307, Kiparsky I.e., Vasmer l.c. aj.).
Rovněž Vaillant (4, 708 a RÉS 39,144) předpokládal přejetí z germ. jazyků, z germ. názvu vlka *wulhwa-, z něhož odvozuje *vblchvb *'vlk-čaroděj'. Podobně i Marconato (InL 7, 37-44) s důrazem na sém. stránku výkladu: posun 'vlk' —> 'čaroděj' nepřekvapuje vzhledem ke kultu vlka u Slovanů a jiných Indo-evropanů. I Orel (2007,1,212) uvažoval o možné souvislosti s názvem vlka, když myslel na rané přejetí od balkánských Germánů, z výchgerm. *wulfaz 'vlk' (vše odmítl Anikin 2007, 8, 191).
Ani další výklady nejsou přijímány:
Mladenov 71n (dříve v SbZlatarski 154n a Slávia 7, 745n) vycházel z koř. *uel-, *uol-, *ul- 'vidět, předvídat, prorokovať, údajně společného pro ie. i ugrofin. jazyky, k němuž řadil *vblchvb i fin. velho 'kouzelník, čaroděj' (fin. slovo se však zpravidla považuje za přejetí z r., v. Mikkola 1894, 103n, Kalima 1956, 138, SuoSA 3, 423, SuoEtS 6, 1691); Mladenovův výklad odmítli např. S-A1955, č. 1097.
1071
vltchvt
Pogodin (IzvORJS 16/4, s. 37) rekonstruoval pův. *vtlchb (> fin. velho 'kouzelník, čaroděj'); r. st. volch (Daľ 1, 582) je však zřejmě útvar sekundární, který vznikl zjednodušením Ichv > leh.
Grigorovič (cit. z Gorjajeva 54 aPreobr. 1, 94) ztotožňoval *vblchvb s volchb (> csl. etnon. Vlachy, nom. pl. Vlaši 'Vlachy, Itálie' - SJS 1, 201), jež je původu keltského.
Sl. *vblchvb se spojovalo rovněž se jmény slovanských po-hanskýchbohů Veles, Volos, doloženými ve str. Velesh, Volosh (k hypotéze sr. podrobněji Anikin 2007, 8, 191n).
Klingenschmitt, SbPedersen 1994, 251 předpokládal pro *vblchva adjektivní východisko s význ. 'vyznačující se nadpřirozenými schopnostmi' příbuzné se stind. várcas- 'třpyt, lesk, vzezření aj.'; ze slovotvorného hlediska vidí analogii (abstraktum —► konkrétum) v lit. adj. kvaTlas, f. kvailá 'hloupý': kvália 'blázen, hlupák, pošetilec' (k tomu skepticky Furlanová, SlavR 51/Posebna številka, 13, pozn. 3). ij
vh>ki>, -a m. 'vlk; Wolf
Der.: Adj. vlbčii 'vlčí' (lx VencNik), adv. vlbčbsky 'jako vlk' (lxConst).
Et.: Psl. *vblkb, všesl.: b. välk, dial. vlák, vlk, valk, volk, vulk, vuk aj. (IDRB 1, 606), mk. volk, dial. välk (Peev 1999, 1, 243), sch. vuk, sin. vôlk, slk. stč. č. vlk, luž. wjelk (Sch.-Šewc 1612), plb. váuk, vuk (P-S 165), pom. vilk (Sychta 6, 153n, PWb 3, 964), kaš. i velk, vélk (Sychta 6, 157), stp. p. wilk, stp. i wielk (SStp 10, 223), br. vóůk, dial. i volk, vovk (SBrH 1, 330), ukr. vovk, dial. v/v/V (Žel. 1, 94), str. volk*, r. volk, vše 'vlk/Canis lupus', s řadou přenesených významů, např. v lidových názvech rostlin, sr. č. dial. vlk 'kozí brada/Tra-gopogon', 'plod lopuchu' (ALJ), v názvech nemocí (v. Tolstaja, Slávia 79,123-133) aj. K přehledu významů sr. rovněž Matzenauer in: Havlová, SEB 2, 21n.
• Psl. *vblkb < ie. *ulk*o- 'vlk'.
Psl. *vblkb je zděděné z ie. *ulkvo- m. 'vlk' (Pokorný 1178n, Derksen2008,536n), jehož kontinuanty jsou ve stejném významu dobře doloženy v ie. jazycích: v lit. vilkas, lot. vilks, stprus. wilkis (Trautmann 359, Smoczyňski 2007, 752), stind. vfka-, av. Vdhrka- (Fick
1, 322, Mayrhofer 1956, 3, 240n a 1986, 2, 570n). Dále v ř. Avfcog, ovšem za předpokladu, že proběhla metateze na počátku slova a že došlo ke ztrátě labializace (Frisk
2, 143n, Beekes 2010, 877n), a v lat. lupus, v němž je kromě metateze potřeba vysvětlit i -p-\ lat. slovo se považuje nejčastěji za přejaté z osk.-umber. jazyků, z jaz. sabinského (Osthoff, IF 4, 279, tak i W-H 1, 836n a Vaan 2008, 353, kteří naznačují i jiné možnosti objasnění -p-v lat. slově, např. kontaminaci s lat. vulpěs 'liška'). Domácí lat. název vlka hledají někteří autoři v lat. Vulcänus 'římský bůh ohně', sr. Vasmer-T. 1, 338;jehoprotějšekvoset.jejménoboha Wsergon 'bůh-kováť, dolož, ve spojení Kurd-Alse-Wsergon 'ko-
vář-árijský-Wasrgon' (Abajev 4, 93n). Příbuzná slova nacházíme i v jaz. germánských, sr. gót. wulfs, stsev. ulfr, stangl. wulf, angl. wolf, sthn. wolf, něm. Wolf, jejichž koncové -/je výsledkem změny k* >p u slov s iniciální labiálou, např. gót.fimfpěť < ie. *penk"e (Kluge-Seebold 2002, 995, Orel 2003, 473n, Kroonen 2013, 598). Příb. je i alb. ujk, arch. ulk 'vlk' (Orel 1998, 484) a toch. B walkwetv. (Orel 2007,1,209, Adams 2013,632). Nelze vyloučit, že důvodem hláskových nesrovnalostí ve výše uvedených názvech vlka, obávané šelmy, mohlo být i působení tabu (Havers 1946,37-43). K symbolice vlka u Slovanů a Indoevropanů v. Gamkr.-Ivanov 1984,492-497, SlDrev 1, 411-418, Gura 1997, 122-159, EIEC 646-648.
Hirt (PBB 22, 230n) sem přiřazoval i lat. vulpěs 'liška' (k jeho et. v. list).
Někteří autoři připojují i arm. gayl 'vlk' (naposledy Holst, HS 121,181-187). Gamkr.-Ivanov 1984, 492 vycházejí pro arm. gayl (a také pro het. ulippana, gót. wulfs a lat. lupus) z variantního ie. tvaru *ulp-, arm. slovo se však zpravidla vykládá jinak (v. Hůbschmann 1897, 431, podrobně i s lit. Martirosyan 2010, 196n); k výkladu het. ulippana 'nějaká šelma, vlk?' sr. Tischler IV/15, s. 42.
Příbuzná slova nachází Lehrman (Sprache 33, 1-2, 13-18) i v jazycích anatolských, když spojuje luv. walwa-, walwi- 'lev' s ie. *ulkvo- 'vlk', jež považuje za substantivizované adj. s pův. významem *'nebezpečný' (sr. i Matasovič 2004, 86n).
Stopy ie. názvu vlka hledá v keltských jazycích McCone, Ériu36, 171-176.
Původ ie. *ulkvo- není dále jasný, pokusy spojit toto ie. jméno vlka s některým slovesným kořenem nejsou přesvědčivé (Smoczyňski 2007, 752, Havlová 2010, 127).
Specht, KZ 66,26n (dříve již Torp 415, po něm řada dalších, např. Vasmer 1, 218, Boryš 2005, 700 aj.) vycházel z pův. významu *'ten, který rve, trhá (kořist)', když odvozoval jméno z ie. kořene *uelk- 'trhat, rvát', jež zřejmě považoval za rozšíření ie. koř. *uel(H)- 'trhať; slabinou tohoto výkladu je absence labio-veláry v kořeni. Ani spojování s rodinou sl. *velkti, lit. vilkti 'vléci, táhnout' (Gorjajev 53, Klimas, Proceedings of tne Eleventh International Congress of Linguists, Bologna 1974, 2, 543-547, BER 1, 206, Šapošnikov 2010, 1, 136 aj.) nepřesvědčuje, neboť není jasná rekonstrukce ie. kořene (více v. vlěšti).
Zcela zapadl Loewenthalův návrh (AslPh 37, 378) vyjít z ie. koř. *uel- 'plavý, žlutošedý'.
K možným nostr. souvislostem sr. Blažek 1992,178-181. ij
vltnaj, -y f. 'vlna; Welle, Woge'
Der.: adj. rel. vlbtíbrib (2x Supr), vlbniti se 'vlnit se' (lx SuprEug), nevhnei se 'nevinící se, klidný' (lx Supr), vlbnjenije 'vlnění, vlnobití', vlbnjati se 'vlnit se, být unášen vlnami' (lx Supr Mak).
1072
vlhna!
vh>snoti
Komp.: adj. nrbnogovhnbrrb 'zvlněný, křivolaký' (ř. TToÁvKÚfiwv, lx Supr).
Exp.: Gutschmidt, SlWort 110 považuje b. valná 'vlna' za církevní slavismus (případně rusismus); slovo se však většinou chápe jako kontinuant původního psi. *vblna, v. Et.
Et.: Psi. *vblna > b. valná, sch. st. a dial. vůna (Rj), slk. vlna, stč. (ESSČ) č. vlna, stp. welna, welma f., weln, welm m. (SStp; proti výkladům, že se jedná o bohemis-mus, v. Basaj-Siatkowski 2006, 425), ukr. dial. vovná (Žel. 1,113), str. Vblna, vhna, volna (Srez. 1,379, StrS 2,315), r. volná (> b. st. a kniž. volna, RBE), s významy 'vlna, vzedmutí vodní hladiny' (vše kromě sch. dial.), přen. 'nepokoj, rozrušení' (str), 'husí kůže, mravenčení; strach, obava, hrůza' (sch. dial., k zařazení sem v. HER 691, k sém. vývoji v. Boryš, ZbFL 23/1, 34).
Psi. *vblna nachází protějšky v lit. vilnis, lot. vil-nis, vilna, sthn. wella, něm. Welle, stind. urmí- m., av. varsmi- f., alb. vale, vše 'vlna, vzedmutí vodní hladiny' (sr. Meillet 1902, 447, Hirt, IF 22, 76, Fraenkel 1254, Gamkr.-Ivanov 1984, 861, Orel 1998, 493na 2007, 1, 209 aj.). Ie. jméno se pak jednomyslně vykládá jako derivát (byť s různými sufixy) od reduk. stupně ie. kořene *uelH- 'točit, navíjet, valit (se)' (MEW 378, Preobr. 1,92, Vondrák 1912, 279, Petersson, KZ 47,271, Trautmann359, H-K 420, Vasmer 1, 218, S-A 1955, č. 1045, Mayrhofer 1956, 1, 117 a 1986, 1, 245, Machek s.v. vlna2, BER 1, 207, Stang 1972, 63n, Vaillant 4, 586, ESUkr 1, 412, Golab 1992, 139, Černých 1993, 1, 163, Kluge-Seebold 2002, 970, 982, Smoczyňski 2007, 754, Anikin2007, 8, 144n, Derksen2008, 537 a2015, 504; ke koř. v. Pokorný 1140n, LIV 2001, 677, sr. valiti s^; z reduk. stupně je též psi. *vblati (se), v. vtlajati se). Sémantickou motivací je tedy 'valící se množství vody' (sr. Havlová, SFFBU 45,37). vbo
vltna2, -y f. 'vlna; Wolle'
Der.: adj. vl-btíbtrb 'vlněný, z vlny' (lx Grig).
Et.: Psi. *vblna, všesl.: b. välna, dial. vlána, vúna, vána (BER 1,206), mk. volna, sch. vůna, sin. volna, slk. stč. (ESSČ) č. vlna, hl. wotma, dl. watma (luž. -m- se vysvětluje asimilací v -n> v - m, tak Grúnenťnal, KZ 63, 277, nebo disimilací l-n > l-m, tak Sch.-Šewc 1648), plb. váuno, kaš. velna, välna, pomsln. välna, volna (PWb 3, 818 a 875), stp. w(i)elna, p. welna, br. vóůna, ukr. vóvna, str. Vblna, vl-bna, volna (Srez. 1, 380, StrS 2, 315), r. dial. volná (SRNG), vše 'vlna, hustá srst některých zvířat, zejm. ovcí a koz'.
Psi. *vblna má protějšky ve většině ie. větví: lit. vilnos pl. 'vlny', lot. vilna 'vlna, srst čtyřnohých zvířat', stprus. wilna 'sukně', gót. wulla, sthn. wolla, něm. Wolle, stsev. ull, stangl. wull, stind. urna-, av. varana-, lat. lana, ř. Áfjvog, het. hulaná, střir. olann,
kymer. gwlan, bret. gl(o)an aj., vše 'vlna' (sr. MEW 380, Hirt, PBB 23, 299, Meillet 1902, 447 a 1934, 77, Trautmann 359, M-E 4, 593, Vasmer 1, 218n, S-A 1955, č. 1095, Dybo, VSUa 5,17, Friedrich, KZ 77, 257, Fraenkel 1253, Gamkr.-Iva-nov 1984, 578, Lehmann412, Orel 2007, 1, 209n aj.).
Na rekonstrukci společného ie. východiska však nepanuje shoda. Nejčastěji se rekonstruuje *H2ulH-n-(Mayrhofer 1986, 1, 243, Wodtko, IF 110, 71, Vaan2008, 325, Kloekhorst 2008, 357n, Beekes 2010, 857n, sr. i Derksen 2008, 537 a 2015, 504, Kroonen 2013, 598). Iniciální laryngála se nicméně předpokládá pouze na základě het. h (sr. Ivanov, VSUa 2, 6), které však Matasovič 2009, 432 nejnověji vykládá jako výsledek metateze (o iniciální laryn-gále pochybují také Kluge-Seebold 2002, 996). Někteří zase po sonantě rekonstruují H2 (v. Snoj 2003,830, Smoczyňski 2007, 754, s diskusí Furlanová in: Bezlaj 4, 343).
Další zařazení ie. jména je rovněž nejisté. Nejčastěji se předpokládá, že jde o derivát s «-ovým sufixem připojeným k nulovému stupni ie. kořene *uelH- 'trhat, rváť (W-H 1, 757, Jóhannesson 159, Machek s.v. vlnap E-M 339, Frisk 2, 117n, Skok 3, 636n, ESBr 2, 204, Havlová, SFFBU 45, 37, Beekes 2010, 858 aj.; v arm. gelmn 'vlna, rouno' a lat. vellus 'rouno' by pak byl plný stupeň, sr. Martirosyan 2010,204). Vlna by tak původně znamenala 'to, co je vytrháváno, vyškubáváno' (sr. Kuhn, KZ 71,138, BER 1, 207, Boryš 2005, 684).
Jiní však ie. jméno s významem 'vlna = srst zvířat' přiřazují ke koř. *uelH- 'točit, navíjet, valiť, který je i v psi. *vblna 'vlna = vzedmutí vodní hladiny' (v. vltnaj a také valiti se), sr. Gorjajev 53, Persson 1912, 646, Benveniste 1935, 155, H-K 420, jako možnost i Preobr. 1, 92, Pokorný 1139, Šanskij 1/3, 149, ESUkr 1,412; odmítá Machek, LF 64, 344.
Gluhak, HER 690n slovo řadí k ie. *Heu- 'plést, vít, tkáť (ke koř. v. Pokorný 75).
K možnému přejetí psi. *vblna do oset. ulsen 'vlna'v. Golab 1992, 335 a Cvetko-Orešniková 1998, 72. Pro přehled etymologií oset. slova v. Abajev 4, 15. vbo
vltsnoti, -neti> ipf. 'koktat; stammeln, stottern'
Doloženo pouze lx v Cloz ve tvaru ptc. préz. akt. vIt>S-
YlQŠtei, jež překládá ř. y/eÄÄí&iv (v Supr je za ně němujoštii, v.
němí,). Sr. i rcsl. ptc.-adj. Vbl-bsnujuščij 'nesrozumitelně
hovořící, zajíkající se, koktavý' (StrS 3,12).
K vidu slovesa podrobněji v. Meillet 1902,24 a Dostál 1954,
166n.
Der.: vl-bsnovati, -nujo ipf. 'koktať (lxPochv).
Et.: Vb. vl-bsnoti, jež lze přiřadit mezi stsl. verba dicendi, není kromě stsl. doloženo v žádném sl. jazyce; v literatuře se uvádí pouze v souvislosti se stsl. vhchvb 'kouzelník, čaroděj' (v. vlbchvi,). Nejasné jsou i případné mimoslovanské souvislosti.
1073
vťbsnoti_
Dosavadní et. výklady nepřesvědčují:
Mikkola 1894, 103n uvažoval o přejetí: ř. fíkaioóc; > lat. blaesus 'brebtavý, šeplavý' > csl. adj. vlbsbrn, 'hovořící s velkou námahou' (MLP 69: vlbsbtrb, chybně blbsbtib), z něhož odvozoval i stsl. vl-bstiQti (sr. i Kiparsky 1934, 281; odmítl Jagič, AslPh 17, 292).
Přijat nebyl ani výklad Ondrušův(JŠ 14,141), jenž spojoval stsl. slovo se zsl. volatí 'volať; stsl. vltsnQti vysvětloval jako nulový stupeň v/- rozšířený o -s-. ij
vlbšbba v. vlbchvb
voda, -y f. 'voda; Wasser'
V Zogr Mar Sav i 'povodeň, potopa', v pl. i 'vodstvo, vody (řeka, jezero, moře)' (hebraismus, sr. Ohijenko, SbDiels 172).
Der.: vodica 'voda, vodička' (lx Const); vodbm, 'vodní, týkající se vod', ve spojení vodbnyi trodb 'vod-natelnosť, vodbniiprělodzi 'úplavice, dyzentérie' (SJS 3, 451) nebo 'vodnateľnosť (Janyšková, Slávia 83, 329), v Bes vodbnaja zvězda 'souhvězdí Vodnář'; vodbskb 'vod (gen. pl.)'; bezvodbftb 'bezvodý, suchý' (ř. ávvôpoq, Schumann 1958,25), bezvodbna f. '(bezvodá) poušť', adj. bezvodyi substant. 'poušť' (SJS 5, 82n), bezvodije 'nedostatek vody' (lxBen); navodije 'povodeň, záplava', navodbniti se 'rozvodnit se', navodbnjenije 'rozvodnění', navodbnjati se 'rozvodňovat se'. V. i povodi.ni,.
Komp.: vodočr-bp-b 'vědro, okov (na čerpání vody)'; vodonos-b m., vodonosb f. 'vědro, štoudev' (Mol-nár 1985,105, Moszyriski, SbVincenz 283n); vodopiica 'ten, kdo pije vodu' (ř. uSponó-cnc,, Schumann 1958,60); vodotěčb m. nebo vodotěča f. (SJS 5, 197) 'tok vody, bystřina' (ř. xsifiáppovt;, Schumann l.c); vodbnotrodovitb 'vodnatelný' (Molnár 1985, 104).
Exp.: Z csl. je snad r. vodopíjca 'kdo pije vodu' (Anikin 2007, 8, 52) a podle Šanského 1/2, 73 i r. bezvóďje 'nedostatek vody, řek, jezer ap.', ale Trubačev, SM 2, 52 je má za psi.
Et.: Psi. *voda, všesl.: b. voda, rak. voda, sch. voda, sin. vôda, slk. č. voda, luž. woda, plb. váda, pom. voda, p. woda, br. vada, ukr. r. voda, vše 'voda'.
Sl. voda nachází řadu korespondujících výrazů s týmž významem v jiných ie. jazycích: lit. vanduô, gen. vandeňs, lot. udens, stprus. wundan, unds (sr. Petit 2004, 71n s liter.), gót. wato, gen. watins, stsev. vatn, stangl. waitar, stsas. watar, sthn. wazzar, umber. ak. utur, abl. une, ř. vócop, gen. vóamg, stind. udán-, stir. uisce, het. uätar, gen. uitenaš, snad i alb. uje, pl. ujěra, ujna (Orel 1998,483n s liter.), toch. A wär, B war (Adams 2013, 627n s liter.); v. i vědro. Variace jejich formy a morfologických charakteristik ukazuje na pův. ablautující heteroklitické subst., snad ie. nominativ
Voitěchb
*uod-r, ostatní pády *u(e)d-n-. O podrobnostech ie. rekonstrukce a vývoje v jednotlivých ie. jazycích však není jednoty (v. nejnověji Anikin 2007, 8, 31-34 a NIL 706n s obsáhlou diskusí). Snad se jedná o derivát vb. kořene *ued- 'pramenit, smáčet' (> stind. unáttí 'navlhčuje, svlažuje'; W-P 1, 252n, LIV 2001, 658n). Další, méně jisté ie. souvislosti v. W-P 1, 254, Pokorný 78-81.
Nostr. souvislosti hledají Illič-Svityč (Etim 1965, 334 a 1966, 322), HER 677 a Bombard (2008, 2, 762n); Lamprecht (SaS 42,100) pak předpokládal onom. původ nostr. kořene, bv
voditi v. vestij
voembskb v. Boemija
voi, voi m. pl. 'vojsko; Heer'
Ve spojení voje s-btvoriti,voje bbrati 'vypravit vojsko'.
Der.: voin-b 'voják', v Bes i 'nepřítel' (k tomu sr. Mareš 2000,287 a390), znamenonositel 'b voin-b 'praporečník', voin-b drbžimyi 'zajatec', swoim> 'spolubojovník', voinyi 'voják' (lxHilf), voina 'válka', voinitb 'voják, bojovník', s-bvoinikb 'spolubojovník', voimstvo 'vojsko, vojenský zástup', 'vojenská služba, vojenské tažení, boj', ve spojení oteti voimstvo 'odejmout vojenský pás, vojenskou hodnosť, voinbstvije 'vojsko' (lx Bes), voimstvovati 'bojovať, voimskb 'vojenský, týkající se vojska', ve spojení rm>nožbstvo voinbsko 'vojenský oddíl, kohorta'; voistvo 'vojsko' (lxNomJas); voiska 'boj, vojsko', vojevati 'bojovat, válčit, vést válku', vojevbstvije 'vojenský zástup, vojsko'.
Komp.: V. vojevoda, Voitěchi,, Borivoi.
Exp.: Někteří považují r. kniž. vóin 'vojín' za přejetí z csl. (Šanskij 1/3, 141, Anikin 2007, 8, 104).
Et.: Psi. *vojb > sin. arch. a dial. voj, slk. č. voj, p. st. wój, stbr. voj (HSBr), ukr. st. a dial., str., r. st. a dial. voj, s význ. 'vojsko' (č. st. Jg, stbr., str. StrS, Srez.; v sin. < č., Plet., Snoj in: Bezlaj 4, 336), 'část vojenského oddílu' (slk. č.), 'boj, bitva, válka' (sin. dial. Plet, Snoj l.c, slk. st. HSSlk, p. st. SW, ukr. st. a dial. Žel, Hrin., r. dial. SRNG), 'bojovník, voják' (p. st. SW, SJP, stbr., ukr. st. Žel, str. SDrJa, Srez., r. st. SRJ 18v.), 'velitel, vůdce' (sin. st. Plet, SSKJ).
Psi. *vojb představuje od původu nomen actionis od o-ového stupně kořene obsaženého v stsl.povinoti 'podrobit, podřídit'< ie. *ueiH]- 'pronásledovat, usilovat aj.' (v. povinoti): 'pronásledování' —> 'kdo pronásleduj e'; zda z toho lze usuzovat na původní neexistenci stálého vojska (v. Machek s.v. voj), zůstává otázkou. bv
Voitěchb, -a m., nom.pr. (lx Trin)
Jméno sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa.
1074
Vorrecht
voliti
Et.: Psi. *VojbtěcJrb je zjevné kompozitum obsahující subst. *vojb 'vojsko' (v. voi) a derivát od vb. teši ti (v. těšiti). Otázkou je původní, slovotvorný význam tohoto kompozita; většinou se interpretuje agenti vně jako 'ten, kdo těší vojsko, útěcha vojska' (sr. Kopečný 1974, 137, Knappová 1985, 185, Pleskalova 1998, 22, Rameš 2000, 167), ale Kopečný (1991, 210) nabízí i možnost neagentivního, ze sém. hlediska snad o něco lepšího výkladu 'ten, z koho se vojsko těší, koho má vojsko v oblibě, obliba vojska'. bv
vojevoda, -y m. 'vojevůdce; Heerführer'
Také 'vladař, místodržiteľ, spec. 'představený židovského chrámu' (lxZogrMar).
Der.: vojevoditľb poses. adj.; vojevodbskb 'vojevůd-covský', 'vladařský', vojevodbsťvo 'vojevůdcovská hodnosť, 'vladařský úřad'.
Et.: Psi. *vojevoda > b. vojvoda, mk. vojvoda, sch. vojvoda, sin. vojvoda, slk. vojvoda, stč. č. vévoda, luž. wójwoda (v dl., možná i v hl. neologické, sr. Sch.--Šewc 1643), plb. vavadälvovodä (Olesch 1983, 1392n), stp. p. wojewoda, stbr. vojevoda, br. hist. vajavóda, stukr. vojevoda, ukr. hist. vojevoda, str. vojevoda, r. hist. vojevoda, s význ. 'vojevůdce' (b. mk. sch. stsln. stč., hl. st., stp. vsi.), 'vévoda' (sin. slk. stč. č. luž.), 'kníže' (plb.), 'určitý představitel státní správy' (b. mk. sch. Stp. p. vsi.) (v. Vykypěl 2011, 235n).
Psi. *vojevoda')Q kompozitum obsahující subst. *vojb 'vojsko' (v. voi) a agentivní derivát od vb. *vesti, vedQ 'vést' (v. vestij).
Meillet (1902, 210; 1934, 375 a 514) se domníval, že jde o kalk germ. *harjatugan- (> sthn. hehzogo, něm. Herzog aj.; nejnověji připouští Matasovič 2014,188), naopak Molnár (1985, 105n) zde viděl kalk ř. oxpaxnyóc; obojí je ale nejisté (v. podrobně Vykypěl 2011, 239na Anikin2007, 8, 62n). bv
vole interj. 'nuže, (a) hie; wohlan, sieh da'; part. interog. 'zda, cožpak; ob (wirklich)'
V starších památkách (Supr) doložena podoba vole, v mladších rukopisech (Christ Šiš Bes Nicod) volje.
Často ve spojení vol(j)e že tv., vol(j)e ubo 'zda tedy, zda opravdu', v Supr lx vole že ubo tv.
Et.: Doloženo v stsl. a csl. Rcsl. vole že má platnost konj. temp. 'potom' a adverz. 'ale, avšak' (v. StrS 2, 313).
Rcsl. vole li - vole li s významem konjunkce disj. 'buď - nebo' (v. StrS I.e.) odpovídá sémanticky b. st. volja - volja (Gerov 1, 148) a srb. st. vôlja - vôljalili, volj - volj tv. (Vuk 74, Rj 21, 306); tuto konj. řadí Skok 3, 614 i Kopečný, SB 2, 726 k subst. volja 'vůle'.
Původní interjekce, kterou je možno chápat jako
variantu interj. vele 'jak' (tak Kopečný I.e. a Brückner, KZ 45, 307; v. vele). Další obměnu počátečního vokálu představuje afektivní interj. öle 'ó, ach' (v. öle). Podobu volje i sém. posun ke konj. disjunktivní vyjadřující eventualitu způsobila nejspíš kontaminace s formálně i sém. blízkým subst. volja 'vůle, rozhodnutí, možnost ap.' (v. volja; sr. též b. st. a hovor, volja ti/mu ap. 'jak chceš/chce'; v. Gerov I.e., RBE 2, 366).
Za derivát subst. volja (a vb. velěti 'poroučet, velet'; v. velě-ti) má tyto interj. S-A 1955, č. 1054, shodně Miklošič (MEW 377), který je srovnává se sthn. adv. wela, wola, gót. waila 'dobře'. K těmto germ. adverbiím, odvozovaným z kořene *vel-(*uelHf) 'přát si, chtít', řadí stsl. interj. vole i Feist 1939, 543, Klein 1737 a Lehmann 389. žš
voliti, -itb ipf. 'chtít; wollen' Také 'raději chtít, voliť.
Refl. impers. rtrbně volitb sq 'pokládám za dobré, chci'.
Der.: izvoliti 'zvolit si, vybrat si, oblíbit si', 'ráčit', 'dovoliť, refl. impers. izvoli sq 'zazdálo se, zalíbilo se', izvoljenije 'vůle, rozhodnutí, volba', 'přednost, ctnost', izvoljetrb 'žádoucí, hodný vyvolení', izvoljenik-b 'vyvolenec, vyvolený', izvoljati, izvaljati 'svolovat, souhlasit'; dovoliti (sejldovbliti (se) 'uspokojovat, pomáhať, 'spokojit se', 'stačiť (SJS 5,339n), dovol-b 'dostatek', 'skromnosť, dovolbm, 'dostačující, schopný', dovolbno, -ě 'dostatečně', též ve spojení dovolbm, činib/o čenib 'spokojit se s něčím', dovolbno byti komu na čbto nebo s inf. 'stačiť (SJS 5, 338n), dovolbnikb 'spokojený člověk'; udovoliti 'uzpůsobit, učinit způsobilým, dostatečným, soběstačným' (doloženy též formy dovbl-, vzniklé podle dovblěti a jeho der., v. dovblěti, sr. SM 5, 89).
Komp.: blagovoliti 'oblíbit si, mít zalíbení, chtít, být ochoten', 'prokázat/prokazovat přízeň' (ř. svôokeív, Schumann 1958, 28), blagovoljenije 'blahovůle, laskavost, přízeň', 'milost, požehnání', 'zalíbení', '(dobrá) vůle, odhodlání' (ř. evôoKÍa, Schumann I.e.), blagovoljeno 'blahosklonně', blagovolbm, 'blahosklonný, ochotný', blagovolbno 'blahovolně' (SJS 5,106n), ublagovo-liti 'projevit blahovůli, přízeň', vbblagovoliti 'oblíbit si, být blahovolný', blagoizvoliti 'najít zalíbení, oblíbit si', s inf. 'ráčit, uráčit se, rozhodnout se' (ř. sóSoksív, Schumann 1958,26), blagoizvoljenije 'přednost, ctnosť (ř. eôôoKía, Schumann I.e.), blagoizvolbm 'oblíbený, vážený' (SJS 5, 117n; ř. evôÓKi/uoc, Schumann I.e.).
Exp.: Z csl. je rum. proizvolenie 'svobodná vůle' (Tiktin 2001, 3, 237).
Et.: Psi. *voliti > b. st. vólja (Gerov, M-B), sch. st. a dial. voliti (Rj), sin. voliti, slk. voliť, č. volit, hl. wolič,
1075
voliti
volt
dl. wóliš, stp. wolič (SStp), br. st. vólic' (Nos.), ukr. arch. vólyty, r. dial. vóliť(sja) (Dal', SRNG), s význ. 'přát si, chtít' (b. sch., sin. st. Plet., vsi.), 'mít/chtít raději, dávat přednost' (b. sch., sin. st. Plet, stp.), 'vybírat, voliť (sin. st., slk. č. luž.), 'volit (ve volbách)' (sin. slk. č. luž.), 'odkázat (dědictví)' (sin.). Zřejmě sekundární je psl. *volěti > sch. vôljeti/voleti, pom. volec, p. woleč, ukr. volíty, s význ. 'mít rád, chtíť (sch. ukr.), 'mít/chtít raději, dávat prednosť (sch. pom. p. ukr.).
Korespondující vb. útvary v germ. (gót. waljan, stsev. velja, sthn. wellen, něm. wählen 'voliť) s týmž kmenem a stupněm kořene ukazují nato, že psl. *vo-liti')Q spíš pův. iterativum/kauzativum od ie. kořene *uelH- 'vybírat, přát si' (v. velěti) než denominativum od psl. *volja 'vůle' (v. volja). bv
volja, -jef. 'vůle; Wille'
Také 'vůle, rozhodnutí', 'přání, touha, žádost', 'žádostivost, chtivosť, 'zvůle', 'příznivé rozhodnutí, zalíbení', 'volnost, možnosť, adv. voljejo 'dobrovolně'.
Ve spojení např. voljo iměti, voljolvoljq dě(ja)ti 'souhlasit, schvalovat', bezvoljq 'nedobrovolně' aj.
Der.: nevolja doloženo v adv. nevoljejo 'neúmyslně; nerad, z donucení' ave spojení nevolja jestb 'je nutné'; vol'bm> 'dobrovolný, chtěný, úmyslný', nevoľbm, 'nedobrovolný, nechtěný, bezděčný', 'ubohý', nepo-voľbnb 'nedobrovolný'.
Komp.: dobrovol 'bm> 'mající dobrou vůli'; samo-voľbn-b 'dobrovolný, ochotný', 'úmyslný, svévolný' (ř. aóOaípsTog), nesamovol 'bm, 'nemající (vlastní) vůli', samoizvol'bm, 'dobrovolný'; svojevol'bstvbm, 'dobrovolný'; zblovoľbm, 'zlý, zlovolný'; voljeslu-ženije 'svévolnábohoslužba' (ř. éôeÁoôpno-Kía, SJS 5,198, Leeming, Tradycje 62).
Exp.: Z csl. je rum. nevoie 'potřeba, nouze' (Tiktin 2001, 2, 811).
Et.: Psl. *vol 'a, všesl.: b. vólja, mk. volja, sch. vo-Ija, sin. vólja, slk. vôľa, stč. vole, č. vůle, hl. wola, dl. wóla, plb. vil 'ä, pom. volá, p. wola, vsi. vólja, vše 'vůle, přání, záměr, ochota', také 'svoboda, nezávislosť (b. poet., vsi.).
Psl. *vol 'a představujeyo-kmenový der. s o-ovým stupněm kořene od vb. *velěti (v. velěti). Zcela mu odpovídá lit. valia 'vůle', lot. vala 'moc, nezávislost, vůle'; týž stupeň kořene je i ve stind. vára- 'přání', sthn. wala 'volba', stsev. valtv. bv
volje v. vole
volt, -u m. 'vůl; Ochs'
Substantivum m-km. přecházející k o-kmenům: gen. sg.
v csl. vola, nom. pl. volové, v Sin lx volovi, gen. pl. volovt, lok. pl. (doložen jen v Apost) volbchblvolochblvolověchb, instr. pl. volbtni (o střídání u-km. a o-km. koncovek v. např. Diels 1963, 1, 154, pozn. 2, 10, 11,14, Birnbaum-Schaeken29 aj.).
Der.: adj. volovb, volovbm, volui 'volů, volský'.
Adj. volui doloženéjenv TunaBesje utvořeno připojením suf. -jb k M-kmenovému zakončení (< *-ou-io-); v. Slawski, SK 1, 88n. Vondrák 1924, 516 připouští, že můžejítopsl. adjektivizaci původního H-km. genitivu, příp. sekundárního dat sg.
Et.: Psl. *volb, všesl.: b. mk. vol, s. vô, vola, ch. vôl, vola, sin. vôl, vola, slk. vôl, vola, stč. vól, volu, č. vůl, vola, luž. wol, -a, dl. i -u, plb. vál, válo, pom. vól, uela, kaš. dial. též (h)ól, uyl (Sychta 6, 98), stp. p. wól, wolu, br. vol, valä, ukr. vil, volá, str. volb, r. vol, volá, vše s význ. 'kastovaný býk, vůl', často přen. jako nadávka hloupému člověku (např. jsi. slk. č.).
Slovo nejasné, bez přesvědčivého výkladu.
Nejčastěji je přijímán výklad Gruborův (Grubor, JslF 8,13n), podle něhož je psl. *volb 'kastovaný býk' odvozeno od koř. *uelH- 'valit, bít, svírat' (v. valiti se), neboť kastrace se mj. prováděla podvázáním nebo stisknutím varlat rozštěpeným dřevem (v. Moszyňski 1929, l, ll2n); psl. *volb je pak původní adj. s významem *'kastovaný, se stisknutými varlaty' (takiTruba-čev 1960,43n, Stankiewicz, SbUnbegaun224, Černých 1993,1, 163, Orel 2007, 1, 208, připouští Snoj in: Bezlaj 4, 339, Anikin 2007, 8, 122 aj.). Sch.-Sewc 1647n uvažuje o výchozím *vblati 'válet, koulet' (v. vtlajati se) s ablautem b : o (jako u zvbněti : zvom), Meillet (1902, 242 aMSL 14, 374) o příbuznosti s adj. velii 'veliký', pův. *'veliké zvíře'.
Kořen *uelH-, ale jiný sém. vývoj předpokládá Martynaů (BeLi9,11 aESBr2,186: vofeje 'tenkdo něco válí, tluče, mne'; pomocí volů, kteří táhli těžký kus dřeva, mlátili staří Slované obilí; připouští Anikin l.c), dále Jakobson (ústní sdělení cituje BER 1, 174: 'zvíře povalené ke kastraci'), Budimir (JslF 6,170: 'ohnuté zvíře') a Vaillant (2, 119: volb 'tyč, rozporka, tj. součást vah u vozu' —»■ 'tažné zvíře').
Na podporu spojení psl. *volb s vb. valiti uvádí Trubačev l.c. r. dial. valiť, valjáť 'kasírovat, val 'vůl' (SRNG 4, s. 19, 27 a 36), které však může být pozdní (Varbotová 1984, 79n, Anikin 2007, 6, 17) nebo vůbec nesouvisí s *volb (Martynaů l.c).
Další výklady: Souvislost s per. b ala 'kráva' a něm. Bulle 'býk' (Gorjajev 54), s psl. *vo/ 'e 'struma' ~ něm. schwellen 'nadýmat se' (Machek 1968, 703n), s vb. volatí 'volat (Mladenov 75). Nepravděpodobná je příbuznost s etnonymem volóchlva-lách, o níž uvažuje Preobr. 1, 94n, či s předřeckým fiófavOoq 'divoký býk' (Oštir 1930, 101). Nepravděpodobný je i onom. původ tohoto substantiva (Šercl 1883, 27n, připouští H-K 426) nebo pojmenování podle barvy: volb = 'plavý' (Loewenthal, AslPh 37, 378).
1076
volt
voskt
Psi. *volb, které patří k technickým termínům chovu dobytka, je v některých výkladech považováno za přejaté, jeho zdroj je však nejistý.
Loma, SEB 1, 348 je má za přejetí ze skytského *val(u)-'tažné zvíře' ~ stind. vi-vadhá- 'vahadlo na nošení břemen', stir. fedan 'jařmo' aj., vše z ie. *uedh- 'upevnit, spojiť (za předpokladu, že skytské / < ie. *d, *dh); další souvislosti v. vestir Blažek (red. poznámka) upozorňuje na hláskově blízké ugrofin. *wälz 'nějaké velké zvíře', které by rovněž mohlo být skytského původu.
Korš, ZIROEtn 34, 541 hledá pramen přejetí v jaz. turko-tatarských (čuvaš. vylich, čerem. volik, vog. volov, volu 'býk'); tak i Peisker, který připojuje i ttat. ulag 'tažné zvíře' (cit. podle recenze L. Niederla inRES 2, 23, který Peiskerův výklad odmítá; pod. Niederle 1924, 4, 57). Brückner 630 připouští opačnou cestu přejetí - z r. do ugrofin. a ttat. jazyků. Kopečný (H-K I.e.) pokládá za možný původ z praevropského substrátu. žš
vonja, -jef. 'vůně; Duft, Geruch'
Rovněž ve spojení dobra(ja) vonja 'vůně', pit. vonjq 'vonné látky, masti'.
Der.: Ipf. vonjati, dobrě vonjati 'vonět', vonjanije 'vůně' (lxBes) a voniti nebo voněti v obratu dobrQ vonJQ vonitilvoněti 'mít vůni, vydávat vůni' (SJS 1, 215 a 5, 198); pf. (v Bes také ipf.) obonjati (< *ob-vonjati) 'ucítit vůni, pnvonět k něčemu, očichat', obonjanije 'čich' (lxBes).
Komp.: jen v Supr blagovon 'bm, 'libovonný, příjemně vonící' a dobrovon 'ije 'libá vůně' (ř. evojôía, Schumann 1958, 33).
Exp.: Z csl. je r. blagovónnyj 'libovonný', blagovónije 'libá vůně', zlovónije 'smrad, zápach, puch' (Preobr. 1, 95, Šanskij 1/2, 129, Anikin 2007, 3, 227 a 8, 217; podle Šanského 11/6, 94 je zlovónije domácí tvoření podle blagovónije), dále r. obonjáť 'čichat' (KE SR J 1971,299, Orel 2007,2, 772), obonjanije 'čich' (Šapošnikov 2010, 2, 44).
Et.: Psi. *von 'a, *von 'b, všesl.: b. vonjá, dial. vó-nja, ónjá, on' f. aj. (JDRB 513), mk. dial. vón 'a, ón 'a (Peev 1999,1,225), sch. vonj m., vônja, sin. vônj m., dial. vónja (Plet. 2,786), slk. st. (HSSlk6,435), slk. vôňa, stč. voně (MStčS 574), č. vůně, luž. wóň f., plb. viňä (Olesch 1983, 3,1442), kaš. voňá (Sychta6,100), stp. wonia (SStp 10, 298n), p. woň f., stbr. vom, vonja (HSBr 4, 181), br. dial. von' m. f. (SBrH 1, 327), ukr. st. vonja (SUkrM 4, 227), dial. vónja, von' f. (žel. 1, 120), str. vonja, vom f. (StrS 3, 21), r. hovor, von' f., dial. vónja (ArchOblS 5, 81), s významy 'to, co vnímáme čichem, pach' (sch. sin. luž. p.), 'zápach, nepříjemný puch, smraď (jsi. bez sin., slk. St., dl. Starosta 570, p. st. Boryš 2005, 708, vsi.), 'vůně' (sin. dial., sch. zsl., stbr. vonja, ukr. st.), 'čich' (sin., p. st. SW7, 696) aj.
Jisté pochybnosti vyvolává u některých autorů (sr. např. Boryš l.c, Anikin 2007, 8, 217) rekonstrukce psi. *vo« %, neboť odpovídající tvary v některých sl. jazycích mohly vzniknout až sek.
Rozšířené ve všech sl. jazycích j e denominativní vb. (např. b. vonjá 'smrdí, zapáchá', č. vonět, p. wo-nieč 'vydávat vůni', r. vonjáť 'zapáchat, smrdět' aj.).
• Psi. *vo« 'a < ie. *H2enHj- 'dýchať.
Psi. *von 'a je pův.yo-kmenové substantivum (k suf. v. Slawski, SK 1, 82) s protetickým v- (k protezi v. UMenbeck, PBB 24, 241n, Schuster-Šewc, Etim 1988-1990, 89) odvozené od ie. kořene *H2enH- 'dýchať s pův. významem 'co vnímáme čichem, pach, vůně, zápach'. Stejný kořen obsahuje i psi. intenzivum *Qchati 'čichat' (v. ochati), dále stind. ániti 'dýchá', aná- 'dech', ř. ávEjioQ 'vítr', lat. animus 'duše, duch', anima 'vánek, vítr', toch. B anäsk- 'dýchat, vdechnout', stir. anál 'dech', gót. uz-anan 'vydechnout' aj. (sr. Fick, BB 2, 195, MEW 222 s.v. on-, Preobr. 1, 95n, Vasmer 1, 225, S-A 1955, č. 622, Mayrhofer 1956, 1, 33, Pokorný 38n, Birnbaum-Schaeken 26, LIV 2001, 267n, Orel 2003, 17, Derksen 2008, 527, NIL 307-311 aj.). K sém. posunu 'dýchat, dech' —► 'pach, vůně, zápach, vonět, páchnout' sr. například sch. dísati 'vydávat příjemný pach, vonět', sin. dial. dehníti, dáhniti 'zapáchať (< psi. *dychati 'dýchať, *d-bchnQti 'vydechnout'), ukr. duch 'dech' a 'pach, zápach' aj. (k sém. posunům sr. podrobněji Janyšková, SbBezlaj 111-123).
Není jednotný názor na původ iniciálního v-: Machek (1968,704) pokládal v- za hiátové, Meillet (IF 5, 333) zde vidí vliv *vějati 'váť, *větn> 'vítr', autoři BER (i, 176) a Hamp (Etim 1982, 64) je vysvětlovali kontaminací s *Qchati, resp. s tvary jako jsou např. b. vächam, sin. vóhati, p. wqchač 'čichat' ap. Další výklady jsou méně přesvědčivé: Podle Brůcknera 631 (dříve v AslPh 29,111,KZ42, s. 368, 45, s. 27 a 51, s. 222, AslPh 39, 3, pozn. 1) patří v- ke kořeni; rekonstruoval pův. *(s)uod-n-ia<ie.'koi. *(s)uedh- (ten dokládá csl. ašte zQbb svodetb 'jestliže zub smrdí, páchne'); nazalizovaný kořen *(s)uendh- je doložen např. ve stsl. uvedati, r. v/ÓMHr "vadnout' aj. (ze stejného ie. kořene vychází i Furlanová in: Bezlaj 4, 344).
Spojování s lat. odor 'vůně', olěre 'vydávat zápach, vůni' a dalšími příbuznými slovy (zejm. Machek l.c, BER l.c.) je odmítáno (Furlanová l.c, Anikin 2007, 8, 217).
K předpokladu nostr. původu v. Il.-Svityč 1, 261, Kaiser 1990,75. i]
voskt, -a m. 'vosk; Wachs'
Et.: Psi. *voskb > b. vósäk, mk. vosok, sch. vôsak, st. a řídké vosk (Rj), sin. vôsek, vosk (Plet.), slk. č. vosk, luž. wósk, plb. vásk, kaš. vosk, stp. p. wosk, br.
1077
voskb
VOŽdb
vosk, ukr. visk, gen. vosku, str. voskb (StrS), r. vosk, vše 'vosk, tj. látka vznikající v těle včel z medu a pylu, ze které se vytvářejí plástve'.
S psi. *vosh> se srovnávají balt. agerm. tvary: lit. váškas, lot. vasks (balt. >fin. est. vaha, ALEW1200), stsev. vax, stangl. weax, angl. švéd. wax, dán. vo/ís, sthn. wahs, něm. Wachs aj. (<pragerm. *wahsa-), sr. S-A1955,č. 1100, Fraenkel 1207, BER 1,176n, Golab 1992,138, Orel 2003, 439 a 2007, 1, 218, Furlanová in: Bezlaj 4, 345n aj. Odlišný sled finálních konsonantů (bsl. : germ.) však vede k různým rekonstrukcím společného výchozího tvaru.
Nejčastěji se myslí na pův. *uokso- (Trautmann 343, Jó-hannesson 170, Georgiev, Slávia 28, 9, Skok 3, 615, HER 680, Boryš 2005, 708, Pokorný 1180) a následnou metatezi ks > sk v bsl. (Endzelins 1911, 57 a ZslPh 16, 111, Kluge 830, Karulis 2, 494, Černých 1993, 1, 168, Rejzek 2001, 719n). Nejasné je pak ovšem lit. -S-, což vedlo Smoczyňského, SEB 3, 348n a 2007, 726 k předpokladu metateze pouze v psi. a k výkladu lit. tvaru jako výpůjčky ze str. s následnou změnou sk > šk na lit. půdě, příp. jako sekundárního přetvoření náležitého lit. *vašas (< *uokso-) vlivem str. tvaru.
Málo jasný je výklad Mladenovův, SbNU 25, 41n, který snad uvažuje o pův. *uosk- s následnou metatezi v germ.
Lidén (1897, 28) předpokládal původní *uoksko-.
Jiní počítají v kořeni s velárou palatalizovanou: *uoks-ko-(Möller, KZ 24, 500, Derksen2008, 529 a 2015, 493, Kortlandt 2009, 35, sr. i Sch.-Šewc 1664 a SEB 1, 23, Stang 1972, 85, Mottausch, HS 119, 45).
Nejnověji myslí Kroonen2013,566naie. nom. *uok-os, gen. *uok-s-os a vznik sl. tvaru metatezi původně ve tvaru genitivu.
I přes uvedené rozdíly v rekonstrukci pův. podoby substantiva se pak toto jméno téměř všeobecně vykládá jako derivát od ie. *ueg- 'vázat, plést, tkát' (kekořeniv. Pokorný 1117, LTV 2001, 662). Vosk by tak pův. znamenal 'tkanina', podle toho, že ji plástev v úlu připomíná svou strukturou (sr. Snoj 2003,831); k dalšímu sém. vývoji tohoto slova a jeho derivátů ve všech třech větvích v. podrobně Kalimovič, Očerki 2005, 94-110. O zařazení sem však pochybuje Vries 1962, 648.
K starším pokusům o zařazení k něm. wachsen 'růst', a tedy ke koř. *aueg-, *aug- 'zvětšit, zmnožiť (v. k němu Pokorný 84n), sr. souhlasně Osthoff 1901, 19n.
Fick 1, 554 řadil k bsl. a germ. tvarům pro vosk ještě lat. viscum a ř. i^óq 'jmelí', Tep na ptáky vytvořený z plodů jmelí', v ř. též přen. 'lepkavá látka' (jako možnost zvažují i MEW 395, ESBr 2, 198, ESUkr 1, 404) a rekonstruoval ie. *uesko- 'třít, natírat'. Odmítají např. Schröder, IF 17, 318, Vasmer 1, 231. Ř. a lat. slovo zařadil Pokorný 1134kie. *ueis- 'roztěkat se, plynout'. Zařazení bsl. a germ. slova pro vosk právě k tomuto kořeni a motivaci k pojmenování vosku jako 'něco tekutého, rozpouštějícího se' nověji zvažují Kluge-Seebold 2002, 966.
Scheftelowicz, KZ 54, 249 a 56, 189 rekonstruoval pův. *uog-sko-, které spojoval se sl. vqzati 'vázat' (v. vezati).
Starší pokusy vykládat bsl. slovo jako přejetí z germ. (Hirt, PBB 23, 337, Torp 381, Preobr. 1, 99, jako možnost i Osthoff 1901, 20n) neřeší hláskové obtíže, spíše se jimi vysvětlení rozdílů mezi bsl. a germ. tvary dále komplikuje (sr. M-E 4, 485, Kiparsky 1934, 95n, ESBr I.e.).
Machek (1930, 71, LF 71,43 a s.v. vosk) považoval v návaznosti na Oštira (AarbS 1,102, Etnológ 2, 66) bsl. i germ. slovo za přejetí z nějakého neindoevropského, „praevropského" jazyka, s následnou metatezi v bsl. vbo
voštaga, -y f. 'bič, důtky; Peitsche, Geißel' (lx Supr)
Exp.: Z csl. je str. voščaga 'krátký karabáč s připevněnou dřevěnou koulí natřenou voskem, sloužící k tlučení na buben' (StrS 3, 78), r. arch. voščága (Daľ 1, 609), stbr. voščaga tv. (HSBr 4, 217), sr. Anikin 2007, 8, 333.
Et.: Stsl. hapax legomenon. Považováno za málo jasné (Birnbaum-Schaeken38)nebo dokonce temné (S-A 1955, č. 1101).
Hláskově a slovotvorné vyhovující je výklad He-rej-Szymaňské (Palaeobulg. 4, č. 2,75-78), že se jedná o derivát od /-kmenového psi. dialektismu (jsi. vsi.) *vosk-i-ti 'voskovat, natírat voskem' (> b. dial. vós-ča, vóštam BER 1,176, sch. vôštiti, sin. voščíti, br. vaš-čýc', ukr. voščýty, r. voščít'), odvozený pomocí sufixu -aga sloužícího k tvorbě deverbativních nomin acti (v. k němu Slawski, SK 1, 65 s další liter.).
Miklošič zařadil slovo přímo k psi. *voske 'vosk' (MM. 1875, 281), v. voskb. Pak by se jednalo o derivát pomocí variantního suf. -jaga (jako může být psi. *h,r-čagb < *kbrkb + -jaga, sr. Anikin l.c, Slawski I.e. a krbčagb).
Vaillant 4, 501 měl stsl. slovo za přejetí z turkických jazyků, vbo
vošte v. ovošte
voziti se v. vestij
vozb, -a m. 'vůz; Wagen' Der.: prevoze 'lod".
Et.: Psi. *voze, všesl.: b. arch. a dial. voz, rak. voz, sch. sin. vôz, slk. voz, stč. vóz, č. vůz, luž. wóz, plb. váz, pom. vóz, p. wóz, br. voz, ukr. viz, r. voz, vše 'vůz', také 'vlak' (mk. sch.), 'vagón' (sin. č.), 'auto' (sin. slk. č. p.).
Psi. *voze je od původu nomen actionis od vb. kořene obsaženého v psi. *vezti 'vézt' (v. vesti2). Korespondující útvary nacházíme v ř. ó/og 'vůz', stind. váha- 'část j ha'. b v
voždb v. vesťij
1078
*vQditi
vračb
*voditi v. uždeni
vrabii, -ija m. 'vrabec; Sperling' (lx Sin)
Et.: Sl. slovo pro 'vrabce' nacházíme v řadě variantních podob, odvoditelných od následujících psi. forem (sr. i Utěšený, MJ 25, 195-204):
psi. *vorb-b > slk. dial. vráb (Kálal, SSJ), r. dial. vórob (SRNG);
psi. *vorbbjb > b. arch. a dial. vrábej (Gerov, RBE), stbr. vorobej (HSBr), br. dial. vorobéj (TurSl), ukr. dial. vorobéj (ESUkr 1,570), str. vorobii (Srez., SDrJa), vorobej (StrS), r. vorobéj;
psi. *vorbbCb > b. vrabec, mk. vrabec, sch. vra-6ac, sin. vrabec, slk. č. vrabec, br. st. vorobec (HSBr), ukr. dial. vorobéc' (Žel, Hria, SUM), r. dial. vorobéc (SRNG);
psi. *vorb-bl'b(cb) > b. dial. värbél, varbél, vór-bel, värbaléc (Dejkovová, SEB 6, 80n), vrabaléc (RBE), sin. dial. vrábelj (Plet), slk. st. a dial. vrábeľ (HSSlk, Kálal), č. dial. vraôe/'(Kott 8, Bartoš 1906), vrablec (Kott 4, Gebauer 1894,1,366), hl. wrobl, dl. wrobel, plb. vorble pl., pom. vróbel, stp. wroW (SStp, SW), p. wróbel, ukr. dial. vorobél' (Žel. 1,121, ESUkr 1, 570);
psi. *verbbjb > stbr. verebej (HSBr), br. verabéj, ukr. dial. verebéj (Žel, Hrin., ESUkr 1, 570), str. verebii (Srez., StrS), r. dial. verebéj (SRNG);
psi. *verbbCb > sch. dial. vrébac (Rj, RSAN), ukr. dial. verebéc (ESUkr 1, 570).
Psi. *vorbb snad odráží i fin. výpůjčka varpu(nen) 'vrabec' (ale Mikkola 1938, 96 měl fin. slovo za domácí onom.), psi. *verb- pak maď. veréô 'vrabec', případně i est vá'rô tv.
Silná variace formy sl. slova ukazuje na to, že zde máme nejspíš co do činění s onom. výrazem, a hledání dalších příbuzných i přesnější rekonstrukce pův. formy a jejího vývoje je tak bez jistoty.
Často se srovnává lit žviřblis, dial. i žvirblýs, lot zvirbu-lis, dial. i zvirbuls, zvirblis (už Schmidt, KZ 22, 317, nejnověji Anikin 2007, 8, 241); zda lze předpokládat společný bsl. kořen *uerb- se sekundárním, snad kontaminací vzniklým ž- v balt (M-E, 4, 777, Rudnyc'kyj 1, 700), případně bsl. onom. kořen *(ž)uirb- 'švitořit, cvrlikať (MEW 394, Gorjajev 55, Brůckner 63 ln a ZslPh 4, 218, H-K 422), zůstává ale nejisté.
Podobně nejisté je spojení sl. slova s ř. (Hes.) pófiiXkoq 'královský pták' (Specht 1947, 146 aKZ 68, 35), s gót sparwa, stangl. spearwa, sthn. spáro, něm. Sperling 'vrabec' (Machek s.v vrabec) nebo ř. (Hes.)pácpoi, lit. virbě 'jeřábek' (Marm 1984, 1682).
Někteří dokonce předpokládají už ie. onom. kořen *uer-(Mladenov 77, Sch.-Šewc 1690).
Žuravlev (Etim 1978, 52-58) odvozoval sl. slovo od ie. *uer-'točit se' (připouštějí Karulis 2, 573 a Anikin, NREt 56n). bv
vračb, -a m. 'lékař; Arzť
Střídání yo-km. a ju-km. koncovek v dat sg. (vraču i vra-čevi) a v gen. pl. (vračb i vračevb, v As /-km. koncovka vračei). Existenci starých ju-km., které pak přešly k yo-km., připouštějí i Birnbaum-Schaeken 31, i když u koncovky dat sg. -evi nevylučují ani analogii podle -ovi tvrdé deklinace.
Ke konkurenci syn. vračb : baliiv. Jagič 1913, 323n, L'vov 1966, 39-48 a Jefimovová 2011, 173.
Der.: vračbstvo n. 'lék; léčení, léčba' (csl), vračb-ba f. 'léčba, léčení, vyléčení', adj. vračbbbm, 'mající schopnost léčit, uzdravovat, léčící', adv. vračbbbno 'lékařsky'; adj. poses. vračev* s der. vračevbstvolvračb-vbstvo n. 'lék; lékařství' (csl), adj. vračevbm, avrače-vbskb 'lékařský'; vračevati, -čujq 'léčit, uzdravovat', csl. vračevanije n. 'léčení; lékařství' a 'lék' (SJS 5,200); izvračevati pf. i ipf. 'vyléčit, léčit', csl. pf. uvračevati 'vyléčit'.
Exp.: Většina lingvistů považuje r. vrač 'lékař' (sr. i br. uráč tv.) za přejaté z csl. (Preobr. 1, 100, Trubačev, Etřmlssl 4, 163, Černých 1993, 1, 169n, Orel 2007, 1, 221, Anikin 2007, 9, 35 aj.). Z csl. je rum. arch. vraci 'ranhojič' a strum, vracevánie 'léčení, vyléčení; lék' (Tiktin2001, 3, 914).
Et.: Stsl. vračb ~ b. mk. vrač, sch. vráč, sin. vráč, vše 'věštec, zaříkávač, zaklínač, kouzelník ap.', 'lidový léčitel, mastičkář, ranhojič, bylinkář', arch. a kniž. též (mimo mk.) 'lékař'.
Slovo etymologicky nejasné.
Tradičně se rekonstruuje psi. *vbračb, pův. zřejmě * 'kouzelník, který zaříkáváním odhání nemoci a zlé duchy', jež se odvozuje od psi. *vbrati, vbro 'hovořit, zaříkávat, zaklínat' (Vasmer 1, 234n, Skok 3, 616n, BER 1,183, Snoj in: Bezlaj 4, 349 aj.); psi. *VbraČb by tak představovalo nomen agentis se suf. -čb (Slawski, SK 1,102). Psi. *vbrati, doložené pouze v r. vrať, vru 'lhát', se vysvětluje z ie. kořene *uerH- '(slavnostně) říkat, mluvit' (Pokorný 1162n, LIV 2001, 689n), odkud je i ř. eípco 'říkám' (< peípco) (Frisk 1, 471, Beekes 2010, 393), het. ueriezzi 3. sg. 'volá' a palajské ueerti 3. sg. 'hovoří, říká' (Kloekhorst 2008,1002n); ie. kořen *uerH-je doložen i v nuristánských jaz.: aškun wěri, kati werí, prasun werí 'slovo, řeč, jazyk' (Turner č. 11327, Blažek, SbKarlík72 a 80). Sém. vývoj 'mluvit' —► 'lékař' reflektuje primitivní lékařství (léčení odříkáváním magických formulí), podobně jako stsl. balii 'lékař', jež se spojuje s psi. *bajati 'mluvit' (v. baliiavlbchvi). Problematické je však hláskosloví, neboť i ve stsl. bychom rovněž očekávali *vbračb (Štrekelj, AslPh 28, 505). Ze stejného ie. kořene vycházejí i Černých l.c, Rasmussen (1999, 347n) aj. s rekonstrukcí psi. *vorčb (odmítl Anikin 2007, 9, 35n).
Další výklady:
1079
vračb
vracht
Spojování s psl. *vbrčati 'vrčet' (Sobolevskij, AslPh 33, 610, sr. i Vasmer 1, 235 a Vaillant 4, 510), jež je onom. původu, je odmítáno (Trubačev l.c.).
Trubačev považoval stsl. vračb za přejetí z ttat. jazyků, z nedoloženého ttat. *arvaščy, konkrétně ze slova blízkého ujgurské-muarvyščy 'kouzelník' (o.c. 163-168, připouští iĽvov 1966,47, odmítl Šanskij, Etimlssl 4, 4); Trubačev předpokládal, že maď. orvos 'lékař'je nejspíš ugrofin. původu, nevyloučil však ani výše uvedenou ttat. etymologii (sr. i EWUng 2, 1071n).
Nepravděpodobná je ojedinělá domněnka o přejetí stsl. vračb z keltských jazyků (Polák, Slávia 46, 124; odmítl Anikin 2007, 9, 36). ij
vragt, -a m. 'nepřítel; Feinď Také 'ďábel'.
Der.: vražii 'týkající se nepřítele, nepřátelský'; vražbsky 'nepřátelsky'; vražbda 'nepřátelství', ve spojení vražbdo iměti, drbžati 'nenávidět, nevraziť, vra-žbdovati 'chovat nepřátelství, nevrazit, nenávidět', vražbbbnikb 'zlovolný, zlomyslný člověk, nepřítel'.
V. též vraženije sub (2).
Exp.: Z csl. je rum. vrajbá 'nepřátelství' (Rosetti 1954, 42, Tiktin 2001, 3, 915) a ukr. vrah, r. vrag 'nepřítel'.
Et.: Psl. *vorgb >b. mk. vrag, sch. sin. vrág, slk. stč. č. vrah, stp. p. wróg, br. vórah, ukr. vóroh, str. vorogb, r. dial. a arch. vórog, s význ. 'nepřítel, škůdce' (b. mk., sch. arch., sin. st. a arch. Megiser, SSKJ, stč. MStčS, Jg, Němec, LF 88, 342, č. arch., slk. st. a arch. HSSlk, Kálal, SSJ, stp. p. vsi.), 'soupeř' (br. ukr), 'ďábel' (b. dial. RBE, mk. sch. sin., stp. SStp, str. StrS), 'zlý člověk' (sch., sin. SSKJ), 'chytrák' (mk.), 'zlobivé dítě' (b. dial. RBE, sch.), 'vrah' (mk. dial. Peev 1999, slk. stč. č., stp. SStp, v tomto význ. v stp. možná podle č., sr. Basaj-Siatkowski 2006, 447), 'zloděj' (r. dial. NovgOSl), 'čaroděj', 'lesní muž' (r. dial. SRNG).
Psl. *vorgb nachází zřejmě nejbližší protějšky v balť: stprus. wargs 'zlý', wargan 'zlo, bolest, nebezpečí', lit. vařgas 'nouze, bída, námaha', vařgti 'mít nouzi', lot. värgs 'churavý, bídný, nuzný', vúrgt 'churavět, chřadnout', lit. vérgas 'nevolník, otrok', lot. vergs 'otrok', Y&.pavirgti 'podrobit se, býtk službám', ale další souvislosti nejsou zcela jasné (sr. Fraenkel 1189, Snoj in: Bezlaj 4, 350, Smoczyňski 2007, 721).
Někteří badatelé baltská a slovanská slova spojují s příbuznými v germ. a lat.: gót. wrikan 'pronásledovat', wraks 'pronásledovatel', stsev. reka 'honit, mstíť, stangl. wrecan 'honit, pronásledovat, trestať, angl. wreak, stfríz. wreka 'pronásledovat, mstíť, stsas. wrekan 'mstít, trestať, sthn. rehhan 'trestat, mstíť, něm. ráchen, lat. urgěre 'tísnit, tlačit, svírať (Schade 2, 1204n, Johansson, PBB 15, 236, Zupitza 1896, 170,
Preobr. 1,100, Trautmann 1910, 457n, H-K 422, Vasmer 1, 228, S-A 1955, č. 1103, Mezger, KZ 76, 179, BER 1, 179, Rudnyc'-kyj 1, 478, Skok 3, 617, ESBr 2, 194n, ESUkr 1, 426, Anikin 2007, 8, 244); rekonstruuje se pak ie. *ureg-/*uerg-'tlačit, hnát, pronásledovat' (Walde 690n, W-P 1, 319n, Jóhannesson 173, Trubačev 1959, 176n, Pokorný 1181, Kluge 576n, Šanskij 1/3,165, E WD 1358, HER 681, Boryš 2005, 710n): sl. *vorgb by tak původně byl 'kdo pronásleduje' (Machek 1957, 573, Boryš I.e.), nebo naopak 'kdo je vyhnán (z rodu)' (Trubačev I.e., Šanskij I.e., Cyganenko 71). Někteří sem řadí i psl. *vergti 'vrhnout' (v. vrěšt^; Torp 415, H-K s.v. vrhnouti, Trubačev 1959, 176, Martynov 1963, 153n, Golab 1992, 390).
Jiní bsl. slova spojují s germ. výrazem pro zločince a jeho deriváty: stsev. vargr 'zločinec, odsouzenec, vlk', stangl. wearg 'psanec, zločinec', stsas. sthn. warg tv. (< pragerm. *wargaz), gót. launawargs 'nevděčný', gawargjan 'zavrhnout, proklíť (MLP 74, Schmidt 1871, 2,126 a 1872, 40, Nesselmann 1873, 200, MEW 395, Mikkola 1913,1,124 a 3, 25 aWuS 2, 218, Wood, AJPh41, 345, Schrader-Nehring 2, 490, Kiparsky 1934, 95, Holthausen 1948, 332 a 1963, 386, Georgiev 1958b, 128, Vries 1962, 646n, Leeuwen-Turnovcová, ZslPh 51, 306, Orel 2003, 448 a 2007, 1, 215, připouští Pokorný I.e.). Orel l.c. bsl. a germ. slova pak dále spojuje s psl. *verzti 'vázat' (v. povrěsti) a předpokládá, že *vorgb pův. znamenalo ' škrtič'. Souvislost s *verzti předpokládali už Sobolevskij, ŽMNP 1886, 9, 151, Gorjajev 57, Georgiev l.c. aMažiulis 4, 222. Máto ale obtíže hláskové, protože *verzti předpokládá palatami veláru.
Kluge 1913, 41, Moszyňski, JP 35, 133n, Vaillant 4, 154, 493, 495 aRÉS 38, 216 a Machek 1968, 698 měli sl. *vorgh za přejaté z germ *wargaz. Naopak Martynov (1963, 153n a 1973, 21) a s ním Golab (1992, 390) považovali germ. slovo za přejaté ze sl. (sr. i Orr, CS1P 45, 48n).
Karaliünas (ZS1 19, 205) spojoval bsl. slova se sthn. werc, stangl. weorc, stsev. verk, i. épyov 'dílo, práce': pův. '(při)nucený k práci'; uvedená slova se však obvykle odvozují z ie. *uerg- (v. LIV 2001, 686n).
Windekens (1976, 560 a 582) spojil bsl. výrazy s toch. A wärce 'špatný', wraske 'nemoc'.
Petr, BB 21, 209 spojoval sl. *vorgb s ř. pnyvvßi 'trhám', Loewenthal, ZslPh 8, 129 naopak se stind. varga- 'oddíl', bv
vracht,-am. 'mlácení, mlat; Dreschen, Tenne' (3xBes) Exp.: Podle Tiktina 2001, 3, 914nje z csl. rum. vra/'hro-mada'.
Et.: Psl. dial. *vorchb > b. dial. vrach (RBE, BER 1, 182n), mk. vrav, sch. dial. vrä(h) (RSAN, OglSv20), br. dial. várach (SBrH, ESBr), ukr. r. varoch, s význ. 'hromada (zrní, sena)', také 'mlať (b. mk. sch.), 'snopy k výmlatu' (b. mk. sch.) aj. (sr. podrobně Anikin 2007, 8,
1080
vracht
vráska
269 s liter.). Někteří sem řadili i p. st. zawroch 'nepokoj, bouřka' (Torbiörnsson 1901, 2, 93, Brückner 601, ESBr 2, 196); pochybuje Anikin 2007, 8, 270.
Psi. dial. *vorc}rb představuje deverbativum s o-ovým stupněm kořene odvozené od slovesa *verch-ti 'mlátit (obilí)'. Další et. v. vrěšti2. bv
vrant, -am. 'havran, krkavec; Rabe'
Také adj. 'vraný (o koni)' (lx Apoc), csl. i 'černý' (MLP 75).
Der.: vranovb 'havraní, krkavčí'.
Exp.: Z csl. je r. arch. vran 'havran'.
Et.: Psi. subst. *vorm> > b. dial. vran (RBE, Gerov), mk. vran, sch. sin. vrän, stč. vran (MStčS, Jg), dl. wron, p. st. a dial. wron, br. dial. voran (SBrH; podle ESBr 2, 195 z r.), vóron (TurSl), ukr. r. vóron, vše (kromě p.) 'havran', také 'vrána' (sin. řídké SSKJ, stč. MStčS, p. st. SW), 'samec vrány' (sin. SSKJ, p. dial. Karlowicz), 'čert' (b., sch. lid., sin.).
Psi. adj. *vorm> > b. lid. a poet., mk. vran, sch., sin. arch. vrän, slk. stč. č. vraný, stp., p. arch. wrony, br. varaný, ukr. voronýj, r. voronój, vše 'černý, vraný' (zejména, ale nikoli výlučně o koni, sr. i Herne 1954, 99n; hl. wrónyje neologismus, v. Sch.-Šewc 1691).
Psi. subst. *vorna > b. vrána, mk. vrana, sch. vräna, sin. vrána, slk. vrana, č. vrána, hl. wróna, plb. vorno, pom. varna, kaš. vrona (< p.?), p. wrona, br. varóna, ukr. r. voróna, vše 'vrána'.
Psi. subst. *vorm>, *vorna nacházejí své protějšky v balt: lit. vařnas, dial. várnas (sr. Fraenkel 1201 s liter.) 'havran', várna 'vrána', stprus. warnis 'havran', warne 'vrána', lot. varna 'vrána'. Stlit. adj. vamas 'vraný' (LKŽ) může být neologické podle p.
Femininum přitom zjevně představuje přechýlení maskulina a jeho pův. význam tak lze rekonstruovat jako 'náležející k havranovi' nebo 'havranovi podobná' (UMenbeck, PBB 22, 545, LeumannIF 61, 10, Machek s.v. vrána, Trubačev in Vasmer.-T 1, 353, Kurylowicz 1968, 304, Rasmussen 1999,157, Snoj 2003, 833 ain: Bezlaj 4, 350,), příp. 'samice havrana' (Lommel 1912, 80, ESUkr 1,427, Havlová, SbNěmec 126, obecně k tomu sr. Mahlow, WuS 12, 52). Naopak Furlanová (SlavR 51, special issue, 20n) má f. subst. za derivát nezávislý na m. (podobně Dejkovová, SlEtimD 112); Mareš (Slávia 36, 359) dokonce považoval m. za odvozené od f.
Otázkou j e poměr bsl. substantiva k adj. *vorm>.
Někteří v subst. vidí pův. substantivizované adj. (Torbiörnsson 1901, 2, 93n, Meillet 1902, 435n, Preobr. 1, 97, Trautmann 343, Vondrák 1924, 1, 528). Szemerényi (Kraty-los 2, 121 = Szemerényi 1991, 2169n) pak bsl. adj. vyložil jako derivát od ie. *uerH- 'hořet, být horký' (> het. uar- tv., sl. vbrěti, variti; sr. vbrěti, variti2, ke koř. LIV 2001,
689): pův. 'spálený' (takiPokorny 1166, Shevelov 1964, 47, Pohl, WSIJb 20, 146, Sch.-Šewc 1691, Miliuté-Chomičenkiené, Balt 26, 138, Karulis 2, 489, Černých 1993, 1, 166, HER 681, Boryš 2005, 716, Furlanová l.c., Snoj 2003, 833 a in: Bezlaj 4, 350, Blažek, RS 55, 66).
Jiní naopak pokládají za výchozí substantivum a adjektivum vykládají jako desubstantivní, zřejmě s pův. význ. 'mající barvu havrana' (Machek 1968, 698 aLP 3, lOln, Herne 1954, 100, BER 1, 180, Šanskij 1/3, 167, ESUkr 1, 428, Orel 2007, 1, 216). Machek (LP 3, 99n a s.v. havran) pak subst. vyložil jako od původu onomatopoické (tak i Herne l.c., Mareš, Slávia 36, 358n, Mathiassen 1974, 221, ESBr 2, 62, ESUkr 1,427, Gamkr.-Ivanov 1984, 540, Mažiulis 4, 225, Dejkovová, SlEtimD HOn).
Surovcovová (Etimlssl 8,139n) v jistém smyslu kombinuje první a druhý výklad: sl. adj. *vorm>je od subst. *vorm> 'havran', ale to je od původu adj. odvozené od ie. kořene *uerH-.
Smoczyňski (2007, 723) navrhuje spojení bsl. slov s lit. varinis 'měděný'.
Kortlandt (Balt 21, 121) složitě předpokládá bsl. *uoruo-'černý', vzniklé z ie. *koruo- (> lat. corvus 'havran' aj.) kontaminací s koř. *wor- 'hořet', a bsl. *uorHnaH 'vrána' (připouští Derksen 2008, 528 a 2015, 490n).
Přináležitost dalších výrazů je nejistá:
Někteří sem řadí tochB. wrauňa 'vrána (?)' (Krause, KZ 69, 200, Schwentner, IF 63,167, Georgiev, VJa7, č. 6,19, Trubačev l.c, Adams 1999, 616n, Snoj 2003, 833, Blažek, RS 55, 65n), ale jeho odlišná forma ukazuje buď na nezávislé tvoření od téhož kořene (Windekens 1976, 583, Miliuté-Chomičenkiené l.c), nebo na nezávislý onom. původ (ESUkr 1, 427, Gamkr.-Ivanov l.c, Mažiulis l.c).
Starší spojování se stind. várna- 'barva', 'druh, způsob', av. varsnah- 'barva' (MEW 395, Gorjajev 55, Loewenthal 1901,16 a WuS 10,153, Schrader-Nehring 2, 397, S-A1955, č. 1105, Skok 3,618) je pochybné (sr. iMayrhofer 1956,3,154, Šanskij 1/3,166).
Loewenthal (ANF 32, 292) sem řadil i stsev. rindill 'ko-nipas' (tak i Blažek, ColPruth 20, Slávia 71, 202, RS 55, 65n). Blažek l.c. přidává i pastu vrěy 'havran', stíper. varák 'vrána'.
Stir. bret. bran 'havran', střkorn. bran, kymer. brán 'vrána', které někteří s bsl. slovy spojovali (Schmidt, IF 1, 48, Stokes, BB 19, 50, Zimmer u Matasoviče 2009, 73n), sem nejspíš nepatří (sr. Stokes 182, Vendryes, B-77n, Matasovič l.c).
Podobně znějící pojmenování vrány v ural. jazycích (fin. varis, maď. varjú, juracké warnäe aj., sr. Vasmer 1, 228) sem buď nepatří, nebo jsou příbuzná „elementárně", majíce onom. původ (sr. Machek s.v. havran, Kiparsky u Mathiassena 1974, 222, ESBr l.c). bv
vráska, -y f. 'vráska; Runzel, Falte' (lx Christ Šiš)
Rcsl. přen. 'vada, chyba, něco ostudného, hanebného' (StrS 3, 100, Srez. 1, 313).
1081
vráska
vrata
Der.: Rcsl. vraskavyj, vráskovatý] 'vrásčitý, vrás-kovitý' (StrS l.c).
Et.: Psi. *vorska > steh., ch. st. vráska, fraška (Rj 21, 384 a 3,69), sin. arch. vráska, stsln. vrásk m. (Plet. 2, 792), slk. vráska, arch. i vrások, -ska m., č. vráska, řidč. a arch. vrásek, -sku m, vše 'vráska', sin. arch. i 'jizva', přen. 'morální poskvrna, potupa, pohana' (steh., sin. arch., slk. st. HSSlk6, 439), 'vada' (č. st. Jg5,173) aj.
Etymologický výklad není jednoznačný.
• (1) Psi. *vorska < ie. *uresk- < ie. *uer- 'roztrhat, roze-drat, vyrýt'.
(2) Psi. *vorska < psi. *vorp-skä-ti < ie. *uerp- 'točit, otáčet' < ie. *uer- 'točit, otáčet, ohýbať.
(1) Psi. *vorska se spojuje se stind. vrščáti 'štípe, odsekává, rozřezává',pra-vraska- m. 'řez, říznutí' (naznačil již Zubatý, KZ 31, 19, pozn. 3 = Zubatý 2, 365, pozn. 4, tak i Fick 1, 321, Pedersen, IF 5, 72, sr. i Mayrhofer 1956, 3, 250n, ale Mayrhofer 1986, 2, 596 již bez sl. souvislostí). Podle Pokorného 1163 jde v případě rcsl. vráska a stind. vrščáti o tvoření od ie. kořene *uer- 'roztrhat, roze-drat, vyrýt', rozšířeného o determinant -sk-\ *uresk- < *urek-sk- (LIV 2001, 701 uvádí u ie. kořene *uresk->- 'useknout' pouze stind. vrščáti, bez sl. materiálu).
Pův. význam *vorska by tak byl *'zářez' —> 'zářez v kůži' —>■ 'vráska'; sr. se stejnou motivací č. dial. (slezské) vrumba 'vráska' (ČJAl, 133) - vedle č. vrub 'zářez' -, odvozené od vb. rubat 'sekať (< psi. *rgbati tv.).
(2) Jiní autoři odvozují psi. *vorska od vb. *vor-skati (sr. stč. vráskati sě 'svrašťovat se, svraskovat se' MStčS), jež se vysvětluje jako pův. intenzivum *vorp-ska-ti od *vorpiti (sr. stč. vrapitilvrápiti 'vraštit (tvář), řasit (roucho)' ESStč) z koř. *vorp-, doloženého např. v stč. vráp, vrapa (MStčS), č. dial. vrap (Bartoš 1906, ALJ), hl. dial. wropa (Pful), luž. ropa a sin. dial. vrápa (Plet.) 'vráska, záhyb ap.'. Východiskem je ie. kořen *uerp- 'točit, otáčet, kroutit' (Pokorný 1156, Machek 1968,698 s.v. vráskati sě), jenž se spatřuje v lit. veřp-ti, verpiú 'příst' (Smoczyňski 2007, 737n), het. uarapzi, uarappanzi 'tře; myje, koupe' (LIV2001,690, Kloekhorst 2008, 965n); zpravidla se připojuje i ř. pénto 'skláním se', s nulovým stupněm ablautu pámto 'sešívám, snuji, předu' (Pokorný l.c, Frisk2, 649na643, Smoczyňski 2007 l.c, s otazníkem LIV 2001 l.c, odmítáBeekes 2010,1280n). Schra-der (KZ 30, 481) připojuje ještě sémanticky odlišné stind. várpas- n. 'tvar, podoba; lest, úskok', jeho etymologie však není jasná (Mayrhofer 1956, 3, 159 a 1986, 2, 522). Ie. kořen *uerp- představuje p-ové rozšíření ie. kořene *uer- 'točit, otáčet, ohýbať (Pokorný l.c).
Pův. význam psi. *vorska by tak byl * 'záhyb' —> 'záhyb v kůži' —>■ 'vráska'; sr. podobně motivované
sin. guba, pomsln. guba, kaš. gub 'záhyb, vráska', patřící k psi. *g-bbnqti, *gybati 'ohnout, ohýbat' (v. sugufrb).
Miklošič (MEW 192 a po němjiní, původně i Machek, KZ 64, 264) rekonstruoval pův. *morska na základě předpokládané změny mr- - vr-, sr. č. s-vraštit (čelo, obočí aj.) 'stáhnout do vrásek'a stč. mraščiti (Gb), r. s-mórščiť 'svraštit (odmítl Vasmer 1, 234); podobně i jiní (Preobr. 1, 558n, H-K 422, 232 a 233 s.v. mrskati), kteří - na rozdíl od Miklošiče a Machka - slova spojovali i s rodinou sl. *rm>rskati 'bít, šlehat. i]
vraštati se v. vratiti (se)
vrata, -i» n. pl. 'vrata, brána, dveře; Tor, Pforte, Tür'
Der.: vratar 'b 'vrátný, strážce u vchodu', vratari-ca 'vrátná';prědbvratbnije 'zápraží' (lxGl); vratbtrb 'dveřní', vratbnik-b 'vrátný, strážce u vchodu'.
Exp.: Z csl. je ukr. arch., r. arch. vrata 'vrata', a dále r. arch. vratár' 'vrátný' (Šanskij 1/3, 192).
Et.: Psi. *vorta pl, všesl.: b. vrata, mk. vrata, sch. sin. slk. vrata, stč. č. vrata, č. st. sg. vrato (Jg 5, 175), dial. i vrata, sg. ('půle vrať) vrat, vrát, vrot, vrut (vše ČJA 5, 192), luž. wrota, dl. st. i rota (Muka 2, 321), plb. vortä (P-S 178), pom. vrota, p. wrota, br. varóty, br. dial. varóta (SBrH 1, 284), ukr. r. voróta, vše (kromě pomsln.) 'upravený vchod nebo vjezd do domu, dvora ap., velké dveře', dále 'vrátka, branka' (r. dial. SRNG 5,118), přen. 'široký průliv' (r. dial. SRNG I.e.), 'úzké údolí, kterým protéká řeka' (r. dial. SRNG I.e.), spec. 'plavební otvor v jezu' (č., stp. SStp 10, 322), 'zápalný kanál v milíři' (sin. dial. Plet 2, 792), metaf. 'počátek (něčeho)' (stč. ESStč) a další přen. významy vycházející ze symboliky vrat jako vchodu do duše, do srdce, jako hranice mezi lidmi, jejich domácím prostředím a vnějším světem, i jako rozhraní mezi Životem a smrtí (Rj 21, 397n, SlDrev 1, 438-442, Anikin 2007, 8, 265). Je též součástí toponym.
Psi. *vorta je plurále tantum implikující fakt, že šlo pův. o dvoukřídlé dveře; *vorto sg. není v bsl. doloženo (č. tvary v sg. jsou sek. utvořeny k původnějšímu pl). Výchozím útvarem je ie. *(H)uor-to- 'to, čím se zavírá' (Smoczyňski 2007, 724, 740n pro prabaltoslovan-štinu předpokládá metatezi laryngály a rekonstruuje *uor(H)--to-), utvořeno pomocí suf. -to- od o-ového stupně ie. kořene *(H)uer- 'strčit, vložit, spojit' (—► 'zavřít (prostrčením závory)'). V. provrěti.
Formálně nejblížjsoubalt. výrazy: lit. pl. (m.) varto/' 'vrata, brána', lot. pl. (m.) várti 'vrata; branka v ohradě; stojan na sušení jetele', stprus. pl. (n.) warto 'dveře' (Trautmann 353, Brückner 633, Černých 1993, 1, 167, Machek 1968, 699, Mažiulis 4, 226n aj.). Stejný suříx, ale
1082
vrata
vratiti (se)
jiný ablautový stupeň ie. kořene mají dále stangl. weoró, woró 'oplocené místo, dvůr, usedlost', alb. vathě 'dvůr, ohrada ap.', toch. A wärt 'les, háj', B wartto XV. aj. (Vasmer 1, 229a Fraenkel 1204, Skok 3, 619, Sca-Šewc 1691n, ESBr2, 64, EIEC 199, Snoj in: Bezlaj 4, 352, Boryš 2005, 710, Anikin 2007, 8, 265n aj.). Formálně i význ. blízké je též osk. veru (ak. pl.) 'městská brána', umbr. vera tv. (Untermann 2000, 845n, Vaan 2008, 46, 668). Souvislost bsl. výrazů s germ. a toch. odmítá Orel 2007,1, 216 (sr. i Windekens 1976, 1, 562, Orel 2003, 476, Adams 2013, 629n, všichni bez bsl. materiálu). V. též verěja, vrati>2.
Podle jiného názoru souvisejí sl. a balt. výrazy s ie. *uert-'otáčet (se), ohýbat (se) ap.' (H-K 422, Derksen 2008, 529 a 2015,491, 498 aj.; podobně Untermann2000, 844n, příb. nachází i v osk.-umber. epitetuboha loYRfepaopei 'kdo obrací nepřítele' < *uert-tör-). V. vrbtěti se hk
Vratislavfa, -a ra, nom.pr.
Jméno českého knížete z rodu Přemyslovců, syna knížete Bořivoje a sv. Ludmily a otce sv. Václava.
Psáno i Bratislava, Ratislavb, Rqtislavb.
Der.: Adj. poses. Vratislavi b.
Et.: Psi. *Vortislavb > mk. Vratislav (Stankovská 69), sch. Vratisav, Vratislav (Rj 21,405), slk. Vratislav (SSJ 6, 150), stč. č. Vratislav (Svoboda 1964, 92, Knappo-vá 1985, 185), stp. Wrocislaw, Warcislaw, Wracislaw, Wroc(s)law, Warc(s)law, Wrac(s)law, Wroslaw, War-slaw (SSNO 6, 207n, Rudnicki, SlOc 16, 130n), p. Wróci-siaw, str. Vorotislavb (Anikin 2007, 8, 268, Svoboda I.e.).
Kompozitum z imperativu vb. vratiti (v. vratiti (se)) a komponentu -slavb (v. slaviti) s významem '(na)vrať slávu, navratitel slávy' (Knappová I.e.).
Svoboda l.c. s odvoláním na Miklošiče (Mikl 1860,47) vidí v první části kompozita význam 'obracet, zahánět na útěk, vítězit, mstít se'; pak by význam byl 'slavný vítězstvím, pomstou'.
K tvoření antroponym s komponentem -slávy sr. Zwolmski, BPTJ 10, 166n, Milewski, SlOc 20/2, lOln pm
vratiti (se), vratiti. (se), vrašto (se) 'obrátit (se); (sich) wenden'
Reil, též 'vrátit se'.
Der.: Ipf. vraštati sq 'vracet se'; izvratiti sq 'zvrátit se, převrátit se' (lxBes), izvraštenije 'pokřivení' (lx VencNik); obratiti 'obrátit, otočit; pohnout někoho k něčemu; změnit něco v opak; odvrátit, odehnat', refl. 'polepšit se; uchýlit se někam; vrátit se', ve vazbě obratiti sq na gněvb, na z-blobQ 'rozhněvat se', obratiti kogo vblna pagubQ, v plěm, 'uvrhnout do záhuby, vydat v plen', ipf. obraštati, refl. též 'obracet se (zvi. na víru)', obraštenijelobraštanije jen v přen. významu 'obrácení/obracení, napravení/napravová-
ní', csl. obratbn-blobrětbn-b ve spojení s udobb 'snadno obklopující' (lx Christ), prěobratiti 'obrátiť (lx Grig), priobratiti sq 'obrátit se' (lxBes); otwratiti (sq) 'odvrátit (se)', otbvraštenije 'odvrácení, odpadnutí' (lx Const), ipf. ot-bvraštati; podwratiti sq 'zřítit se' (Gl); prěvratiti 'převrátit, obrátit (vzhůru nohama), vyvrátit; změniť, refl. 'obrátit se (na jinou stranu, jiným směrem)' s vpf.prěvraštati,prěvratbm> asi 'převratný, proměnlivý' (lx Šiš), isprovraštenije 'převrácení, rozvrácení' (lxBes); razvratiti 'rozvrátit, rozbořit, zničit; učinit špatným, zvráceným, razvratiti kogo ot-b česo 'odvrátit někoho od něčeho', ptc. pf. pas. razvraštem, 'zkažený, špatný', razvraštenije 'zkažení, pohoršení; špatnost, zvrácenost' (podle Maksimoviče, RJNO 18, 129 kalkř. ôiampocpŕi), csl. razvratbnikb 'rozvratník', ipf. raz-vraštati, refl. 'odvracet se, odchylovat se'; swratiti 'obrátit, odklonit, odvést; odvrátit někoho od něčeho; vyvrátit, rozvrátiť, refl. 'odvrátit se od něčeho, vrátit se; zvrtnout se', swraštenije 'shluk, srocení' (lx Christ), ipf. s-bvraštati, refl. 'obracet se', neswra-štajenrb 'nezvratný, nezměnitelný' (Nom); uvratiti sq 'odvrátit se' s ipf. uvraštati sq (lx Supr); vbzvratiti 'navrátit, splatit, odplatit; přivést, poslat zpět; změnit, zrušit; odvrátit, odehnat', refl. 'vrátit se; odvrátit se, odpadnout', vbzvraštenije 'navrácení, návrat; obracení na koho', ipf. vbzvraštati.
Komp.: blagoobraštenije 'obratnosť (Parim; ř. só-orpcxpía).
Exp.: Z csl. je r. vraščáť 'vracet', dále r. izvratiť 'překroutit, zkomolit', izvraščénije 'zkomoleni, překroucení ap.',prevrátiť (sja) 'přeměnit (se)', razvratiť(sja) 'zkazit (se) mravně', razvrát 'zhýralost, mravní úpadek, rozvrať, vozvratíť 'vrátit (zpět)' a řada dalších (KESRJ, Šanskij, Anikin 2007 s.v. aj.).
Et.: Psi. *vortiti (sq) > b. dial. vrátja (M-B 346), mk. vrati (se), sch. vratiti (se), slk. vrátiť (sa), stč. vratiti (se), č. vrátit (se), hl. wróčič (so), dl. wrošiš (se), stp. p. wrócič (siq), r. vorotit'(sja), s význ. 'otočit, obrátiť (b. dial., č. zř., r.), 'vrátit (se)' (mk. sch. stč. č. p. r.) aj.
V sl. je dobře doloženo iter. *vortjati (sq): vedle stsl. vraštati sq sr. též b. dial. vrá(š)tam (BER 1,192), mk. vraka, sch. vräčati (se), sin. vráčati (se), slk. vracať (sa), stč. vracěti (sě), č. vracet (se), hl. wročeč, dl. wracaš (se), plb. vortät inf. (P-S 178), kaš. vracac (sq) (Sychta6,108n), p. wracač (siq), br. varóčac', va-róčacca, ukr. hovor, voróčaty(sja), dial. voročáty(sja) (SUM l, 742), r. arch. a hovor, voróčáť(sja) (BAS 3, 149), vše 'vracet (se)', 'převracet (se)' (r. hovor, voró-čať(sja)), spec. 'obracet snopy' (plb.), 'zvracet' (stč. ESStč) aj.
Psi. *vortiti je kauzativum s pův. významem ""způsobit, aby se něco obrátilo'; obsahuje ie. kořen
1083
vratiti (se)_
*uort-, v o-ovém ablautovém stupni k ie. *uert- 'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se) ap.' (v. vrbtěti se, tam i podrobný et. výklad).
Tentýž ablautový stupeň dokládají balt. slovesa, lit. vartýti 'otáčet, obracet; převracet, vyvracet ap.', lot. vártít 'obracet', stprus. wartint tv., dále např. stind. vartáyati 'uvádí do pohybu, otáčí ap.', gót. fra-wardjan 'ničit, hubit ap.' aj. (Vasmer 1, 230, Mayrhofer 1956, 3,154n, Fraenkel 1204n, Machek 1968,701, ESBr 2, 64n, Sch.-Šewc 1690n, Boryš 2005, 710, Anikin 2007, 8, 267n, Orel 2007, 1, 216, Smoczyáski 2007, 724, Kroonen 2013, 574, Derksen 2015, 492 aj.).
V. též Vratislavi., vratbp vratbkb, vrěme^ vreteno, hk
vrattj, -a m. 'mučidlo, kolo; Marterwerkzeug, Rad' (2x Supr)
Et.: Psl. *vortT> > b. mk. vrat, sch. sin. vrat, č. zř. vrat (PSJČ 6,1155), hl. arch. wrót (Jakubaš 444), p. arch. wroŕ(SW7,724), br. dial. vórat (ESBr 2,195), vóryŕ (Bjaľ-kevič 112), ukr. dial. (Žel. 1,121), r. vórot, s význ. 'obrat, otáčka; návrat' (č., hl. arch., p. arch., r. dial. SRNG 5, 118), 'hřídel' (ukr. dial.), 'rumpál' (r.), dále 'krk, šíje' (jsi., r. dial. SRNG 5, 117), odtud meton. 'límec' (br. dial., r.), a další přen. významy, které rovněž vycházejí (stejně jako jinde nedoložené stsl. 'mučidlo') z pův. významu psl. *vortb 'to, co se otáčí kolem dokola'. Rozvoj významu 'krk, šíje' pokládají někteří autoři za novější jsi. a vsi. inovace (Budziszewská, SlOr 25, 227, Rusek 1984, 41, Rusek, PSS 7, 361), podle jiných je 'krk' význam původní (Merkulovová, OLA 1981, 294, Anikin2007, 8, 264 aj.). Analogický sém. vývoj 'čím se otáčí' —► 'krk' dokládá např. psl. *kwkb 'krk' <— *(s)ker- 'točit, kroutit', lat. collum 'krk, šíje, hrdlo', lit. käklas 'krk', něm. Hals tv. <— ie. *k>el(H)- 'točit (se)' (Fraenkel 205, Kluge-Seebold 2002, 386n, Vaan 2008, 125, podrobněji např. Merkulovová o.c. 295, Sch.--Šewc, SEB 2, 111 aj.). Častěji se psl. *vortb vyskytuje jako součást pref. derivátů (odpovídajících např. č. návrat, obrat, souvrať, úvrať, vývrat, závrať, zvrat aj. - většinou pravděpodobně deverb. utvořená od prefixátů vb. vrátit (se), v. vratiti (se)), popř. kompozit (č. kolovrat, slunovrat). Sr. Machek 1968, 701 (s.v. vrtěti).
Psl. *vorti> < ie. *uorto- 'otáčení'je nomen ac-tionis utvořené v o-ovém ablautovém stupni od ie. kořene *uert- 'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se) ap.' (et. výklad v. vn>těti se). V. Preobr. 1, 98, Vasmer 1, 229, ESBr l.c, Snoj in: Bezlaj 4, 351, Anikin 2007, 8, 263n, Orel 2007, 1, 216 aj.
Význam 'krk, šíje' pokládá u psl. *vortb za výchozí i Blažek (red. poznámka) a srovnává s het. hu(wa)hhurti- 'aorta, krk, šíje', hurhurta- tv. aj. (s částečnou reduplikací kořene, která je v het. typická i pro další názvy částí těla). Existence této sl.-het.
vratbkb
izoglosy podle něj potvrzuje rekonstrukci ie. kořene v podobě *H2uer-t-, jenž je obsaženiv het. hurtalli- 'směs, kaše' (v. vrb-těti se). Sr. též Puhvel 1984, 3, 418n, 437n. Zároveň nachází nostr. souvislosti v semit. koř. h-w-r (arab. Mra 'vrátit se' aj.). V. vratiti (se).
Formálně identické s psl. *vortb je podle Orla (Orel 2003, 448) germ. adj. *wardaz (> stsev. á-varňr 'drahý (ve vztahu k bohům)', stangl. for-weard 'od této chvíle, bez přerušení', sthn. ab-wart 'nepřítomný, chybějící' aj.).
V. též vratb2, vratbkb. hk
vratb2, -a m. 'cimbuří; Zinne' (lx Sav)
StslS 122 překládá 'střecha (sedlová)'.
MLP75 a Srez. 1, 314 (pravděpodobně meton.) 'hrnec'.
Et.: Stsl. hapax legomenon, bez odpovídajících výrazů v jiných sl. jazycích, je zřejmě pokračováním psl. *vorťb < ie. *(H)uorto- 'to, čím se zavírá', v tomto případě spec. 'to, čím je zakončena, zavřena chrámová věž' (et. výklad v. provrěti, vrata). S pochybnostmi spojují s provrěti S-A 1955, č. 1058.
Vyloučit nelze ani souvislost s vraŕs. 'mučidlo, kolo' (v. vratbj) a vrbtěti se 'vrtět se, obracet se' (v. vrbtěti se), jak předpokládá Černých 1993, 1, 167. hk
vratbkb adj. 'vratký, vrtkavý, nestálý (o mysli); unbeständig, wankelmütig' (lx Supr) Et.: Stsl. hapax legomenon vratbkb má odpovídající výrazy jen v č. a slk.: stč., č. st., arch. a dial. vratký, č. vratký, slk. (asi z č.) vratký, s významy 'nestojící pevně, kymácející se (v doslovném i přen. smyslu)' (slk. č.), 'pomíjející, nestálý' (stč. MStčS 576), 'choulostivý (nahlavu)' (č. dial. Bartoš 1906,488).
Psl. adj. *vortbkb je odvozeno sufixem -bkb od základu psl. *vortiti (v. vratiti (se)). Sr. Vondrák 1924, 1, 607, S-A 1955, č. 1106, Lvov, SUaz 8,1978, 279, Machek 1968, 701,Rejzek 721.
Severoslovanský dialektismus představuje psl. adj. *vbrtbkb s redukovaným koř. vokálem, jež je pomocí suf. -bkb utvořeno od psl. *vbrtěti (se) (v. vrbtěti se): slk. st. (HSSlk 6,450) a slk. vrtký, stč. vrtký, stp. p. wartki, br. věrtki, ukr. vértkyj, r. hovor, věrtkij, s významy 'nestálý, nepevný' (stč. MStčS 577), přen. pak 'rychlý, hbitý, obratný' (slk. p. vsi.), 'mazaný, prohnaný' (br. hovor.). V. Vondrák l.c, ESBr 2,121, Boryš 2005,679, Anikin2007,6,337 aj. Lze srovnat s významově shodným lit. adj. virtůs 'kolísavý, vratký, nestálý', odvozeným od téhož ie. kořene *urt- (< ie. *uert-'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se)') jiným suf. (Otkupščikov, Opera philologica minora 2001, 349 - citováno podle Anikina 2007 l.c; v. i Smoczyáski 2007, 759 s.v. viřsti). Sem i slk. č. deverb. vrtkavý 'nestálý, nespolehlivý ap.' (sr. slk.
1084
vrattkt
st. vrtkať 'kolísat, váhat, stát se nejistým', HSSlk 6, 450, stč. vrtkati (sě) 'být na pochybách, rozpakovat se; (o člunku) zmítat se, pohybovat se ze strany na stranu', ESStč).
V. též vrattj. hk
vravija, -ijef. 'cena, odměna za vítězství; Siegespreis' (Apo st)
Srbcsl. pravija (lx Šiš) pokládal Brandt, RFV 18,28 za sek. variantu vzniklou přikloněním k sl. pravý 'pravý, přímý', Jagič 1913, 305 však pouze za pisárskou chybu.
Et.: Přejato z ř. PpafíeTov 'odměna, odplata', spec. 'cena, odměna za vítězství (v boji, hrách)' (Stephanus 3, 384n, Arndt-Gmgrich 146, Lampe 1991, 304); sr. Vasmer 1907, 225 a 1909, 45. Ř. slovo je der. od fipafisúg 'soudce, rozhodčí', jež je neznámého, snad cizího původu (pro přehled et. v. Frisk 1, 261n, sr. Beekes 2010, 233n). vbo
vraženije, -ija n. 'věštění, hádání; Wahrsagung' (lx Euch)
Stejný základ je doložen i v csl. vraža, vražanije 'věštba, věštění, hádání', vražiti, vražati 'věštit, hádat, předpovídat' (MLP 74).
Exp.: Z csl. je mm. vrajá 'kouzlo, čáry, čarování', a vráji 'čarovat, provádět kouzla', 'věštit' (Tiktin 1774n, Tiktin 2001, 3, 916, v. i Cioránescu 2007, 844).
Et.: Stsl. vraženije je deverbativum odvozené od vražiti 'čarovat, kouzlit, věštit', jež není v okruhu památek SJS doloženo.
Psi. *voržiti, voržo (chybí v luž., nedoloženo v plb.): b. dial. vráža (RBE 2, 394), mk. vraža, sch. st. a dial. vräžati (Rj 21,420, RSAN 2,799), sin. arch. vražiti (SSKJ 5, 515), slk. st. vražit' (HSSlk 6, 442), stč. vražiti (MStčS 576), pom. vrožěc (PWb 3, 890, Sychta 6, 110), p. wróžyč, br. varažýc', ukr. vorožýty, str. vorožiti (StrS 3, 33), r. vorožíť, vše 'věštit, hádat, předpovídat budoucnost, prorokovať (kromě stč.), v r. dial. 'předpovídat něco špatného' (SRNG 5, 110), dále 'kouzlit, čarovať (kromě pom. a p.), v sin. i 'čarováním škodit, ubližovať (Plet. 2, 793), s dalšími i přen. významy, např. 'vyprávět (pohádky), vymýšlet si', 'zpívať (pom. arch. PWb 5, 1991, Sychta l.c), 'uvažovat o něčem, zamýšlet se nad něčím ap.' (p. dial. Boryš 2005, 711, r. dial. SRNG l.c), 'chytračit, jednat lstivě' (b. dial. vražá RBE 2, 392) aj.
Psi. *voržiti nemá všeobecně přijímanou etymologii.
• (1) Psi. *voržiti <psl. *vergti 'vrhat, házet, metať. (2) Psi. *voržiti <psl. *vorgb 'nepřítel'.
(1) Psi. *voržiti 'věštit, hádat, předpovídat, kouzlit, čarovať je denom. odvozené od psi. *vorža (< *vorgj'a) 'věštba, hádání, čáry, los' (sr. stč. vraže 'los' Gebauer 1894, I, 34, stp. wróža 'los, osud' SStp 10, 330)
nebo od psi. *vorg-b 'hod, vrh, los', 'házení losu (při věštění)' —> 'osud' (sr. p. st. wróg '(nepříznivý) osud, (špatné) znamení, neštěstí' SW 7, 726). Psi. *vorža a *vorgi> jsou z psi. *vergti, vbrgo 'vrhat, házet, metať (et. viz vrěstL). Výklad vychází ze starého způsobu věštění, které bylo spojeno s házením různých předmětů, např. zrní, sr. stsl. vřešti žrěbijq 'hodit los, losovať (Brückner 632, Vaillant, RES 35, 93n: *vorža < *vergti, vbrgo stejně jako *storža 'stráž' < *stergti, stergo 'střežit, hlídat', Machek 1968, 699 s otazníkem, Snoj 2003, 833 a in: Bezlaj 4, 353, Boryš I.e., Anikin2007, 8, 249 aj.).
(2) Řada autorů (Gorjajev 55, Mikkola, WuS 2, 218, Preobr. 1, 96n, Vasmer 1, 228, BER 1, 179n, ESBr 2, 57n, Orel 2007, 1, 215 aj.) odvozuje psi. *voržiti od psi. *vorgi> 'nepřítel' (kjeho et. v. vragt), jež v řadě sl. jazyků znamená 'nečistá síla', 'ďábel', 'čaroděj' aj. (kpřehledu významů v. Anikm2007, 8,243n). Brückner l.c. nevylučuje možnost až sekundárního sblížení psi. *vorgi> 'los' a *vorg-b 'nepřítel'.
Další výklady: Mladenov 77 (podobně i Skok 3, 616n) navrhoval spojení s psi. *vbračb pův. 'kouzelník, který zaříkáváním odhání nemoci a zlé duchy' (v. vračb); ze slovotvorných důvodů odmítli Snoj in: Bezlaj 4, 353, Anikin 2007, 8, 249.
Abajev 4, 53n (a Etim 1966, 246 a 257, rovněž Trubačev, Etim 1965, 22) spojoval *voržiti s oset. warzyn 'milovať a obojí vysvětloval z ie. kořene *uerg- 'dělat, činiť. Ke stejnému ie. koř. se řadí i ř. ópyia 'tajné náboženské obřady', jež s *voržiti spojoval již Janko, NVČ 11, 58-63. Na hláskové neshody (ve sl. bychom předpokládali ie. kořen *uerg-) upozornil zejm. Golab 1992,107.
Opuštěno zůstalo Bezzenbergerovo spojování se stind. vala-gá- 'tajné kouzlo, čáry' (BB 12, 340), jehož etymologie je nejasná (v. Mayrhofer 1956, 3,161), stejně jako Mikkolovo (Mikkola 1903, 35, pozn. 1) spojování *voržiti s lit. rägana 'vědma, čarodějnice' (k et. lit. slova v. Smoczyňski 2007, 495, ALEW 835).
Tille (NVČ 11, 53-58, po něm Janko l.c.) spojoval se stsl. vražiti č. toponyma Vraž, Vraže ap., která chápal jako 'místa čarodějných kouzelnických obřadů'. Uvedená č. toponyma se však vysvětlují jinak (v. Jakobson, SaS 4, 225, Machek 1968, 699, k přehledu výkladů sr. Profous 4, 621n, Hosák-Šrámek 2, 745n). ij
vražbda v. vragb
vrědbj, -am. 'rána, poranění; Wunde, Verletzung'; 'nemoc; Krankheit'; 'škoda, ztráta; Schaden, Verlust' Spec. 'vřed, nežit; ve spojem bez vrěda 'beze škody,
bez úhony'.
Der.: Adj. vrědbtrb 'škodlivý', ve spojem vrědbtrb bytí 'utrpět škodu', csl. 'poraněný, zmrzačený', vrě-diti pf. 'ublížit (tělesně), poraniť, 'poškodit, uškodiť, vrěždenije 'poškození, ublížení'j en ve spojení bez
1085
vrědi>2
vrěždenija (lxEuch), adj. nevrědirm> 'nezranítelny' (lx Dim), nevrěždetrb, csl. nevrěždenbn-b 'nepoškozený, neporušený, bez úrazu'; prěvrěditi pf. 'poškodiť, prěvrěditi vt> čemb 'prohřešit se proti čemu'; uvrěditi pf. 'poranit, ublížiť (lx VencNik); ipf. vrěždati 'škodiť (ptc. préz. akt. vrěždaje 'škodlivý'), v Bes 'zraňovat, drásať.
Komp.:podobbnovredbtľb (lxOchr) 'podobně trpící' (ř. ôjioioKaOr\č).
Exp.: Z csl. je r. vred 'škoda, ztráta, újma', vrédnyj 'škodlivý', vredíť 'škodiť,povreždénije 'poškozeni, poranění' (Preobr. 1, 73, Vasmer 1, 186, Šanskij 1/3, 194, Anikin 2007, 9, 38 aj.); sr. i br. dial. vred 'škoda, ztráta, újma', vredíti 'škodiť (SBrH 1, 332) a ukr. st. vred 'škoda, ztráta, újma' (Žel. 1,125; ale ukr. dial. vred 'vřed, nežiť je dle ESUkr 1, 432 z č. nebo slk.).
Et.: Psi. *verd-b, všesl. (nedoloženo v plb.): b. arch. a dial. vred, spis. vredá (RBE 2, 407; dle BER 1, 184 f. vredá vlivem sém. blízkého bedá 'neštěstí, bída, utrpení'), mk. dial. vred (RMJ1,83), sch. arch. a dial. vred, vrijed (Rj 21,491, RSAN 3, 36), sin. st. a dial. vrěd (Plet. 2,794), slk. vred, stč. vřed (ESStč), č. vřed, dial. břed (Bartoš 1906, 25), hl. brjód, st. wrjód (Pful 885), dl. wrjod, st. dial. brjod (Muka 1, 78), kaš. vřód, st. i brod (Sychta 6, 111 a 1,79), stp. (SStp 10, 334n) p. wrzód, br. vérad, ukr. véred, str. vered-b (SDrJa 1, 392n, StrS 2, 84n), r. arch. a hovor. (BAS 2, 416) a dial. (SRNG 4, 127) véred, s významy 'vřed, bolák, nežit, nádor ap.' (sch. sin. zsl. ukr. r.), 'škoda, poškození, újma' (b. sch. br. str., r. dial.), 'tělesné ublížení, poranění, zranění' (sch. sin.), 'nějakánemoc' (sch. arch., sin. stp., r. dial.), zejména 'epilepsie' (slk. st. a dial. HSSlk 6, 444, SSJ 5, l66n, č. dial., p. dial. Karlowiczó, 168), 'nachlazení' (mk.), 'jed, hnis' (sch. Rj l.c, str. SDrJa l.c.) a další, i přenesené významy.
Psi. stáří je i vb. *verditi 'škodit, kazit, ničiť, doložené ve většině sl. jazyků.
Existuje více možností výkladu (všechny předpokládají primárnost psi. *verdb, pouze Skok 3, 625npovažuje slovo za deverbativum z *verditi):
• (l)Psl. *verdb <ie. *uer-d- <ie. *uer- 'vyvýšené místo'.
(2) Psi. *verdb < ie. *uer-d- < ie. *uer- 'roztrhat, rozedrat, vyrýt'.
(3) Psi. *verdb < ie. *uerdh-, *uredh- 'růst'.
(1) Nejčastěji se psi. *verdi> spojuje s per. bálu (< Írán. *uard-), stsev. varta (< *uordäj, stangl. wearte, sthn. warza, něm. Warze 'bradavice' a případně s lot. ap-viřde 'vřed, bolák na nehtu' (jako jednu z možností M-E 1, 136, dále Mladenov 78n, Machek 1968, 702, Černých 1993, 1, 170, HER 685, Orel 2003, 450 a 2007, 1, 184n, Anikin 2007, 6, 273naj.). Představuje tak d-ové rozšíření ie. kořene *uer- 'vyvýšené místo (v terénu, na kůži)' (Po-
korný 1151). Stejný ie. kořen s s-ovým rozšířením (ie. *uer-s-) nacházíme v lat. verruca 'bradavice', stangl. wearr 'mozol, bradavice', sthn. werra 'křečová žíla', něm. Werre 'ječné zrno (na oku)'.
Machek l.c. odtud vyčleňoval výrazy s významem 'nějaká nemoc'; č. dial. břed 'epilepsie ap.' (< psi. *bredb) spojoval s r. brédit"blouznit, blábolit', bred 'blouznění'.
(2) Vyloučit nelze ani odvozování z ie. kořene *uer- 'roztrhat, rozedrat, vyrýt' s J-ovým determinantem (ie. *uer-d-), doloženým např. v lat. ródere 'hryzat, ohlodávat', stangl. wrótan 'rýt, rozrýt' (Pokorný 1163, Holthausen 1963, 409, Sch.-Šewc 1689), S «-Ovým determinantem sr. sl. rana (v. rana, sr. i vráska). Původní význam psi. *verd-b by pak byl *'něco roztrhaného, rozedraného' —> 'rána, poranění' —> 'vřed, bolák, nádor ap.'.
(3) Vycházelo se i z původního významu * 'výrůstek (nakůži)', když se psi. *verd-b spojovalo se stind. várdhati 'zvětšuje se, roste, sílí' (jako jednu z možností uvádějí např. Vasmer 1,186, Boryš 2005, 712), příbuzným S ř. ópOóg 'přímý, stálý, pevný', gót. ga-wrisqan 'plodiť, alb. rritem 'roštu' aj., jež se vysvětlují z ie. kořene *uerdh-, *uredh- 'růsť (Pokorný 1167), v. roditiľ
Podle Snoje (in: Bezlaj 4, 355n) může psi. *verdi> reprezentovat dvě ie. homonyma *uerd-, uvedená výše sub (1) a (2).
Někteří autoři spojovali psi. *vercfo s výrazy, které zde uvádíme pod různými ie. kořeny, se sthn. warza, lot. ap-viřde i se stind. várdhati (tak např. Vasmer l.c, Skok l.c, ESBr 2, 84, ESUkr 1, 352n, Boryš l.c. aj.).
Petlevová (Etim 1972, 96n v návaznosti na starší výklad J. Grimma, sr. i MEW 383, Iľjinskij, RFV 70, 259) spojuje psi. *verdb se sthn. wartjan, střhn. warden 'ranit, zranit, poškozovat, kazit, ničiť a se stind. vardh- 'odřezat' (odmítl Sch.-Šewc l.c; podle Mayrhofera 1956, 3, 157 je stind. slovo nejasné).
Schmidt 1871, 2, 74 rozlišoval dvojí *verdv. psi. *verdi> 'vřed, bolák' spojoval se sthn. warza, ale *verdi> 'poškození apod.' s gót. fra-wardjan 'ničit, hubiť, jež se řadí k rodině psi. *vortiti 'obrátiť (v. Feist 1939, 166, Lehmann 127 a vratiti (se)). ij
vrědt2, -a m. * 'cena, hodnota, schopnost; Wert, Fahig-keiť
Doloženo pouze ve spojení ne vrědulne vrědb s-bťvoriti pf., v Bes lx nevrědu iměti ipf. 'neuznat vhodným, způsobilým, zavrhnout/zavrhovat, opovrhnout/pohrdať; csl. nevrědu s-btvoriti 'zmást, oklamat, podvést'.
Der.: Csl. vrědbm, 'důstojný, hodný, slušný, zasloužilý, přiměřený ap.' (MLP 78), pouze v Bes: adj. nevrědbn-b 'opovržený, opovrhovaný, zanedbávaný', adv. nevrědbno 'pohrdavě', ipf. nevrědovati (se), v BesSynod nevrěždati 'nedbat, opovrhovat, nevážit
1086
vrědi>2
vrěm§
si', nevrědovanije n. 'nedbání, pohrdání', adj. nevrě-dujenrb 'opovrhovaný, zanedbávaný'.
Exp.: Z csl. je rum. adj. vrednic 'hodný, hoden něčeho', 'pracovitý, pilný, zdatný', arch. 'schopný, způsobilý' (Tiktin 2001, 3, 921) a dle Rosettiho 1954, 47 i nevrednic 'nehodný, nedůstojný' (Tiktin slovo neuvádí; podle Tiktina 2001, 2, 812 jde o domácí tvoření z vrednic, tak i Cioránescu 2007, 845); podle Skoka 3, 625 je rum. sufix -ic < lat. -icus.
Et.: Stsl. vrědb nemá paralely v ostatních sl. jazycích (pouze ve starší sin. a v korutanském dial. je sin. vréd součástí frazému za vred imeti 'vážit si, cenit si' Plet. 2,794), doloženy jsou pouze deriváty psl. *verdb 'cena, hodnota':
Psl. dial. (jsi.) *verdbtrb > b. arch. a dial. vré-den (RBE 2,407n), mk. vreden (RMJ 1, 83), dial. vrédin, vr 'ádin, vredán (Peev 1999,1,23 ln), sch. vrédan, vrijě-dan (Rj 21,491n), sin. vréden (SSKJ 5, 518), vše s význ. 'hodný, hoden něčeho, schopný, způsobilý'(v sin. jen dial. Plet. l.c), dále 'pracovitý, pilný, horlivý, snaživý ap.' (chybí v sin.), 'cenný, drahý, hodnotný' (chybí v mk.).
Psl. dial. (jsi.) *verditi > rak. vredi 'stát, mít cenu, platiť, 'platit, vyplatit se, mít význam' (RMJ l.c), sch. vrédeti, vrijěditi, nespis. vréditi 'mít cenu, hodnotu', 'platit, být uznáván, ceněn', 'platit, mít platnosť aj.
(Rj 21, 498n,RSAN3, 36).
• Psl. *verdh 'cena, hodnota' < sthn. werd tv.
Psl. *verdb je staré přejetí (nejpozději kolem roku 800, před metatezí likvid) ze sthn. werd n. 'hodnota, cena', sr. něm. Wert tv. (Mikl. 1867, 136, MEW 383, Kiparsky 1934,163n, Jóharmesson 145, Str.-Tempsová 1958, 223n a 1963, 247, HER 684n, Snoj 2003, 834, Snoj in: Bezlaj 4, 356 aj.), jež vzniklo substantivizací adj. werd 'cenný, drahý, hoden něčeho aj.' (EWD 3,1965, Kluge-Seebold2002, 985). Toto adjektivum se spolu s gót. wairps, stsev. verór, stangl. weoró, angl. worth (< germ. *werpa-'vhodný, náležitý, hoden něčeho, cenný' Heidermarms 1993, 674n) objasňuje nejčastěji z ie. kořene *uert-'točit, otáčet (se), obracet (se), kroutit (se)' (ke koř. sr. LIV 2001, 691n a vro>těti se), jenž se někdy považuje za f-ové rozšíření ie. kořene *uer- 'točit, ohýbat, obracet' (tak např. Pokorný 1156n). K tomuto ie. kořeni s dentálou se zpravidla řadí i kymer. gwerth 'cena', gwerthu 'prodávat' (Matasovič 2009, 415; podle některých autorů nelze vyloučit přejetí ze stangl. do kymer., sr. Feist 1939, 546, Lehmarm 391, Heidermarms 1993, 675) a av. a-vardtä-'cenná věc, majetek' (s gót. wairps spojovaljižBarth. I76n). K sém. vývoji *'obracet' —>■ 'odpovídající, náležitý' —>■ 'mající odpovídající protihodnotu' sr. lat.pretium 'cena, hodnota' a stind. práti 'proti' (Pokorný 1157).
Mladenov (SbNU 25, 42n a Mladenov 79) se domníval, že
uvedená germ. a sl. slova jsou prapříbuzná; tento názor přejali autoři BER 1, 184a tak i Skok 3, 625.
K homonymu psl. *verdh 'vřed, nemoc aj.' a *verdh 'hodnota, cena, schopnosť sr. Havlová, Slávia 63, 144 a SFFBU 45, 34. ij
vréme, -mene n. 'čas, doba, období; Zeiť
Do lok. sg. a zřídka též do gen. sg. pronikly k tomuto w-kme-novému deklinačnímu typu koncovky /-kmenové.
Dále též 'chvíle, okamžik', 'pravý, vhodný čas, (příhodná) chvíle', 'roční období', vNomi 'lhůta'; řídce (lx Cloz SudNom) 'nečistý skutek, smilstvo, hřích'. Tento význam vysvětluje Vašica (MMFH 4, 170n) jako tabuový mor. regionalismus. Pod. Maksimovič (RJNO 9,122), který však vidí původ tohoto významu v koř. *vert- 'otáčet (se) aj.' (v. níže Et.), tedy *verm% 'odchýlení od přímé cesty, omyl, hřích', což odpovídá sém. vývoji stsl. grěchh (v. grěcht).
Ve spojení s atributy nibnogo, zř. dlbgo vrěmq 'dlouhá doba, dlouhý čas', malo vrěmq 'krátký čas', £>o-dobbno, lěpo, blago, dobro vrěmq 'pravý, vhodný, náležitý čas, příhodná chvíle', grqdgšteje vrěmq 'budoucnost'; dále ve spojení vrěmena měsqčbnaja 'fáze měsíce' (lxEuch); často v různých předložkových pádech ve funkci časových adverbií: bez vrěmene, ne Vb vrěmq 'v nepravý čas, nevhod', do vrěmene 'až do jisté doby', kb vrěmeni 'dočasně', otb ntbnoga vrěmene 'odedávna, dávno\prěžde vrěmene 'před časem, předčasně', vb vrěmq 'dočasně; v pravý čas', vb ono vrěmq 'tehdy' (= obvyklý úvod evang. perikop, často zkracováno), na VbS-jako vrěmq 'čas od času; vždy' (StslS 125); též ve funkci spojky: jeliko vrěmq (akuz.) 'jak dlouho, pokud', příp. předložky: Vb vrěmq s gen. nebo dat. 'v době, po dobu, během čeho, při čem'.
Der.: vrěmenbnb 'časný, dočasný, pomíjející', ve spojení vb čase vrěmenbně 'v okamžiku', bezvrěme-nbnb 'věčný, odvěký; nevčasný, nepnhodný; zaneprázdněný, nemající čas' (SJS 5, 83), adv. bezvrěmenb-no 'mimo čas, od věků' (lx Napiš, SJS l.c); vrěmenitb 'dočasný, pomíjivý' (lx Christ), bezvrěmeniti 'nemít kdy' (lx Christ).
Komp.: blagovrěmenbnb 'včasný, vhodný' (ř. sókcu-poq, Schumann 1958, 28), malovrěmenbnb 'krátkodobý, dočasný, pomíjející'.
Exp.: Z csl. je rum. st. vréme 'čas; příhodná chvíle; rok; počasí' avremélnic 'časný,brzký;dočasný'(Tiktin2001, 3, 922n)a dále br. dial. vrémja (SBrH 1, 332), urém 'je (TurSl 5, 210n), ukr. dial. vrém'ja (SUM 1, 758), r. vrémja, vše 'čas, doba, období' (KE SR J 69, ESUkr 1, 432n aj.) aj.
Et.: Psl. *vermq, -ene > b. vréme, gen. vremená, rak. vřeme, sch. vréme, vrijěme (dial. též bri-), gen. vrémenalbrémena, ch. dial. i vríme/bríme, gen. vri-
1087
vrčme_
mena, vrime, gen. vrimena (Skok 3, 626), sln. vréme, gen. vreména, stp. wrzemie, brzemie (SStp 10, 333), stbr. veremja (HSBr 3,117), br. arch. dial. véreme (Nos. 48), ukr. dial. vérém'ja (Hrin. 1, 135), véreme (Žel. 1, 62), str. veremja (StrS 2, 85), r. dial. veréme, verémja (ArchOblS 3,108 aj.), vše 'čas, (příznivá) doba, období, časový úsek', dále 'počasí' (jsl.), 'pěkné počasí' (ukr. r.), gram. 'slovesný čas' (Jsl.). Někteří autoři (např. Orel, Etim 1983,185) sem řadí i ukr. veremíj, veremíja 'zmatek, spěch; špatné, bouřlivé počasí' (pochybnosti má Anikin 2007, 6, 279, jinak vykládá ESUkr 1, 353).
Psi. *verme, -ene je pokračováním ie. *uert-mn, gen. *uert-men-es 'otáčka, obrat ap.', jež je pomocí suf. *-mn > *-me (sr. Slawski, SK 1, 126n, Matasovič 2014,25n) odvozeno od ie. kořene *uert- 'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se) ap.' (v. vritěti se). Formálně shodné je stind. subst. vártman- 'vyježděná kolej, vozová cesta' (Bruckner 634, Machek, ZslPh 18, 23, Vasmer
1, 235, Mayrhofer 1956, 3, 156n, BER 1, 185, Mayrhofer 1986,
2, 520, ESUkr l.c, Snoj in: Bezlaj 4, 356n, Derksen2008, 516, Anikinl.c. aj.). Vznik významu psi. *verme se vysvětluje starým chápáním času jako procesu obracení dne v noc, jednoho ročního období ve druhé ap. Sr. od téhož ie. kořene též stind. pari-varta- 'oběh, tok (časové periody)', khotan. badá- (< *varta-) 'čas, doba', lat. annus vertens, zejm. v ablativu annó vertente 'v průběhu roku' (podle Cvetko-Orešnikové 1998, 59 může jít o ií.-slov. izoglosu). K rozvoji sémantiky stind. a psi. příbuzných slov v. i Moszyáski 1957, 95n, Ivanov, Etim 1984, 69 aj.
Další ojed. výklady: MEW 384 rekonstruuje pův. význam psi. *verme jako 'pohoda' a slovo spojuje se stind. váriman-'dálka, vzdálenost' (pochybné z hláskových i význ. důvodů; sr. NIL 250n, kde se stind. slovo odvozuje od ie. *HjtierH- 'široký, daleký, rozlehlý'). Zubatý, AslPh 16, 418 mylně vztahuje psi. *vermg k ie. *(H)uer- 'spojit aj.' (v. provrěti). hk
-vrěstij 'otevírat'v. otvrěsti
-vrěsti2 'vázat' v. povrěsti
vrěštij, vrbžetb, vi-bgo pf. 'hodit, vrhnout, mrštit; werfen' Ve spojení vrěšti veselije 'propuknout v jásot, zajásat'.
Der.: vrbženije 'hod, hození'; izvrěšti 'vyvrhnout, vyhodiť, ve spojení izvrěšti otroče 'způsobit potrať, izvragb, izvrbgbkb 'nedonošenec, nedochůdče'; ni-z-bvrěšti 'svrhnout'; otbvrěšti, v Ochr i otbvrbšti 'odvrhnout, odhodiť, 'zavrhnout, odmítnout', 'zbavit někoho něčeho', refl. 'odvrátit se', 'zříci se, zapřít', 'stát se věrolomným', otevreženije 'odvržení, odhození', 'zapření', neotbvrbžbnbně 'neodvratně, ne-
vrěštit
ochvějně' (kalk ř. ôvaanocniácnmq, Maksimovič, rjno 18, 129); podbvrěšti 'vrhnout, hodiť (lx Venc); povrěsti 'pohodit, odhodit, povaliť; prěvrěšti 'prehodiť (lx Const);privrěšti 'vrhnout, hodit (k někomu, něčemu)'; isprovrěšti 'převrátit, obrátit vzhůru nohama', spec. 'vyvrátit, rozvrátiť, neisprovrežem, 'nevyvratitelný, neporušený' (lxNapis), oprovrěšti 'prevrátiť, vbspro-vrěšti 'vyvrátiť (Bes); razvrěšti 'odhodiť, 'rozrazit, rozbít, zničiť, 'otevřít, rozevřít'; sevrěšti 'shodit, svrhnout, odhodiť; uvrěšti 'uvrhnout, vrhnout, vhodiť; vyvrěšti 'vyvrhnout, odhodiť (lx Sin); vwrěšti 'vhodit, uvrhnout'; vbzvrěšti 'hodit, prehodiť; za-vrěšti 'zahodit, odvrhnout' (lx VencNik). Nejisté je, zda sem patří i obnžbnica 'osidlo' (v. obn>ži>nica).
Exp.: Z csl. je strum, a izvárji 'odvolat (kněze)' (Tiktin2001, 2, 397), r. ízverg 'vyvrheľ, izvergáť 'vyvrhovať (Sanskij II/7,21).
Et.: Psi. *vergti, vbrgo > b. arch. a dial. värgam (RBE), sch. vřči, vřgnuti, st. i vriječilvreči, vrzem (Rj), sln. vréči, vřžem, slk. vrhnúť, stč. vrci, vrhu (Gebauer 1894, III/2,171), č. vrhnout, hl. wjerhnyč, dl. wjergnuš, plb. virgnótlvirgnět, pom. věřgnoc, p. wierzgnqč, ukr. vérhty, vérhnuty (SUM), st. i veréčy (Žel, Hrin.), véržu (Hrin), str. vergnuti (StrS), r. st. vérgnuť (Dal'), r. -vérgnuť, s význ. 'vrhnout, hodiť (jsi. slk. č. luž. plb. vsi.), 'kopnout, hodit nohou (o koni)' (pom. p.); pův. forma zachována v sch. st, sln. a ukr. st, jinde zobecněn prézentní stupeň kořene a sloveso převedeno k produktivnější slovesné třídě (sr. i Vaillant 3,167).
Snad už psi. je i ipf. (iter.) *vbrgati > slk. vrhať, č. vrhat, hl. wjerhač, dl. wjergaš, plb. virďat, pom. věřgac, p. wierzgač, br. dial. virhácca (ESBr 2, 156), ukr. vérháty, str. vergati (StrS), r. st. vergáť (Dal'), r. -vergáť, s význ. 'vrhat, házeť (slk. č. luž. ukr. str. r), 'kopat, vyhazovat nohama (o koni)' (pom. p. br.), 'švihat, bičovať (plb.).
Psi. *vergti, vbrgo není et. zcela jasné (Trautmann 361, Brückner 618, Stang 1942, 32).
Často se spojuje se stind. vrnákti 'obrací, otáčí, odvrací', lat. vergere 'naklánět se, nachylovat se' (Vasmer 1, 185, S-A 1955, č. 1109, BER 1, 210, Mayrhofer 1956, 3, 244, Vaillant l.c, Boryš 2005, 696), příp. lot. sa-vergt 'seschnout, scvrknout se', niz. werken 'kymácet se, kroutit se', švéd. dial. vurken 'zborcený' (W-P 1, 27ln, Mladenov 91, Pokorný 1154, Rudnyc'kyj 1, 350, Sch.--Šewc 1615, Snoj in: Bezlaj 4, 355) a spatřuje se zde ie. *uerg- 'točit, ohýbať, rozšíření ie. *uer- tv. (v. vn>-těti se): v sl. tedy snad 'točit se' —> 'házet (sebou)'. Jiné rozšíření téhož kořene se pak někdy vidí i v gót. wairpan 'házeť, sthn. werfan, něm. werfen aj. < ie. *uerb- (W-P 1, 275, Mladenov l.c. Pokorný 1153, Skok 3,621, Varbotová, Etim 1978, 20).
1088
vřeštit
vrětište
Jiní srovnávají sl. verbum jen s germ. slovy a rekonstruují ie. *uergv- 'házet' (Machek s.v. vrhati, LIV 2001, 689, Derksen 2008, 515). Starší výklady od takového kořene odvozovaly i uvedená lat. a stind. slova (Kluge, PBB 9,193, Fick 1, 549, znovu Anikin 2007, 6, 301).
Ještě jiní spojují psi. *vergti se subst. *vorg-b 'nepřítel' a odvozují je z ie. *ureg-/*uerg- 'hnát' (v. vra-gi>; Torp 415n, Trubačev 1959,176, Martynov 1963,153n, ESBr 2, 156, Golab 1992, 390, Kroonen2013, 595).
Na jiném místě ve svém slovníku Mladenov 667 sl. slovo naopak spojil s germ. výrazy pro práci: sťhn. werc, něm. Werk aj.; pro ně se však rekonstruuje ie. *yerg- (v. LIV 2001, 686n).
Kopečný (SlWort 22n a ZS124, 72n) vykládal sl. slovo jako od původu onom. bv
vrěšti2, vn>šeťb, vrtcho ipf. 'mlátit; dreschen' (Apost) Der.: V. vrachi..
Et.: Psi. *verchti, vbrcho > b. dial. värchá (RBE), sch. vrijěči, vríječilvréči, vréči, vrči, vřči, vršěm (RS AN) 'mlátit obilí'.
Jinde jsou doloženy der.: psi. *vbršiti > mk. vrší 'mlátit obilí', sin. dial. vršití 'mlátit obilí tak, že dobytek šlape po snopech', vŕhati 'čistit obilí' (Snoj in: Bezlaj 4,359); psi. *Vbršb > sin. st. vrš, -if. 'obilí' (Plet.), stč. vrš, -i f. 'dávka nasypaného obilí (jako mzda)' (Prusík, Krok 5, 244n, Trautmann 1916, 152, Machek s.v. vrš, MStčS), str. veršb, r. st. dial. verš' 'obilí' (StrS, SRNG). Brückner 601 sem řadil i p. st. warch 'hněv' (jinak Boryš 2005, 678).
Psi. *verchti, vbrcho se obvykle spojuje s lot. var-sms 'vrstva obilí rozprostřená na mlatu k mlácení' (M-E4,509), lat. verrere 'smýkat, vláčet, zametať, het. uarš- 'sklízet (úrodu), otírať, sthn. werran 'uvádět ve zmatek' (o sthn. pochybují W-P 1, 292, Pokorný 1169); Windekens (1976, 584) přidal i toch. Awsär, Bysäre '(hromada) zrní' (pochybuje Adams 2013,568). Rekonstruuje se pak ie. *uers- 'vláčet po zemi' (Pokorný I.e.), příp. 'vymetať (LIV 2001, 690); zda jde o starý ie. zemědělský termín (Golab 1992, 157), je nejisté.
Sémantické i formální obtíže přináší časté spojování s ř. ěppeiv 'namáhavě jít, odcházet, zanikat, mizet' (sr. k tomu nověji Beekes 2010, 464).
Opuštěno je starší spojení s angl. worse 'horší' (Gorjajev 55, Preobr. 1, 98). Následováno nebylo Pogodinovo (RFV 32, 271) spojení se stind. ršvá- 'vypínající se, vysoký'.
ESBr 2, 196 nadhazuje možnost, že sl. vbršiti souvisí s ie. pojmenováními dobytkajako stind. vŕšä- 'samec (býk, kůň)', bv
vreteno, -an 'vřeteno; Spindel' (lxParim)
Exp.: Z csl. je r. st. (SRJ 18v. 3, 39) vretená 'vřeteno' (Anikin 2007, 6, 292).
Et.: Psi. *verteno, všesl.: b. vreteno, dial. vrä-teno (RBE 2, 418), värteno (podle BER 1, 186 sek. forma vlivemvb. värtjá), vrjaténo aj. (IDRB 545n), mk. vreteno, sch. vreteno, dial. vrtěno (Rj 21, 558, RSAN 3, 83), sin. vreteno, slk. vreteno, č. vřeteno, hl. wrječeno, dl. wrješeno, plb. vriteně nom. sg. n. (P-S 179), vritenä nom.-ak. pl. (P-S 180), pomsln. vřécono (PWb 3,892), kaš. arch. vřecěno (Sychta6,110), p. wrzeciono, stbr. ver(e)-teno (HSBr3,118,130), br. veraejanó, dial. i viraejanó, vyrytynó, viratnó aj. (SBrH 1, 298), ukr. vereténo, r. veretenó, arch. a dial. veretnó (Daľ 1, 441), vert(e)-nó (SRNG 4, 151, 154) aj., vše 'jednoduchý dřevěný nástroj ve tvaru kužele, používaný při ručním předení', 'kuželovitá součást prádelního stroje (při strojovém předení)', dále řada přenesených metaf. a me-ton. významů vycházejících z obecného význ. 'osa se šroubovými závity, jež je součástí různých strojů (např. lisu, brusičského kotouče, mlýnského kola ap.) a usnadňuj e jejich otáčivý nebo posuvný pohyb, hřídel', dále 'druh starého dveřního pantu' (srb. dial. Rj 21,470, kaš.) aj.; v r. dial. o neposedném dítěti nebo o lehkomyslném, nespolehlivém člověku (SRNG 4,137, 151); často též jako součást botanické a zoologické terminologie (podrobněji k sémantice psi. *verteno a jeho sl. kontinuantů v. Villnow Komárkova 2011, 93n).
Kvůli b. dial. vräténo a sch. dial. vrtěno rekonstruuje Var-botová 1984, 92 vedle *verteno též psi. *vbrteno.
Psi. *verteno je pokračováním ie. *uert-eno-,)ež je pomocí suf. *-eno (sr. Slawski, SK 1, 127) odvozeno od ie. kořene *uert- 'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se) ap.' (v. vrc>těti se). Formálně shodné je stind. subst. vártana- 'obrat, otáčka' (Vasmer 1,187, Mayrhofer 1956, 3, 154n, Machek 1968, 702, BER 1, 186, Skok 3, 622, Sch.-Šewc 1688, Mayrhofer 1986, 2, 518n, Rejzek 723, Snoj in: Bezlaj 4, 357, Anikin 2007, 6, 292, Derksen 2008, 516 aj.). Srovnat lze též s praárským *wart-a(n)na 'jedna zatáčka (na stadione); kruhová plocha, na níž se trénují koně', oset. wasdasrt(t), wasdasrtas 'masivní dřevěný kroužek, součást vřetena; vřeteno' (Abajev 4,64n, Anikin l.c. aj.).
Germ. výrazy, jež se v této souvislosti často uvádějí, střhn. wirtel, něm. arch. Wirtel 'kroužek na vřetenu', jsou rom. výpůjčkami (sr. lat. verticillus 'vřeteno' od téhož ie. kořene, W-H 2, 763n), a spojitost s psi. *verteno je tedy sekundární (sr. Kluge-Seebold 2002, 993, Anikin o.c. 292). hk
-vrěti v. provrěti
vrětište, -a n 'pytel, měch; Sack'
Spec. 'mošna, měšec', dále též 'hrubý (žíněný) šať.
Tvar simplicia vrěšte n. se objevuje v Sin 68,12 (jde však nejspíš o chybný zápis subst. vrětište, jak předpokládají SJS 1,
1089
vrětište
vrtba
231 a StbälgR 1, 197; StslS 126 charakterizuje tento tvar jako variantu vedle vrětište).
Csl. téžvrěšta f. 'pytel, měch' (MLP79).
Exp.: Z csl. je str. (StrS 3, 110) vretišče 'silná, hrubá tkanina; oděv z této tkaniny, který se obvykle nosil na holém těle jak projev pokání; pytel z hrubé látky' (Anikin 2007, 6, 294n), r. arch. vretišče 'oděv z hrubé silné látky' (BAS 3, 240).
Et.: Psi. *vertišče > b. dial. vretišče, vrjátišče (BER 1,186), mk. vrekište, dial. vrětište (RMJ1,84), vše '(velký) pytel', ukr. arch. verétyšče 'chudý, otrhaný oděv' (SUM 1, 329), r. dial. verétišče 'hrubá, obvykle doma tkaná látka zhotovená ze lnu, konopí ap., sloužící k různým účelům' (SRNG 4,139 aj.).
Psi. substantivum *vertišče je sufixem -išče odvozeno od psi. *verta.
Psi. dial. *verta/*verto > stbr. vereto (HSBr3,119), ukr. veréta, dial. i verét, r. arch. a dial. veretá (Dal' 1, 441, 442, SRNG 4, 134), s význ. 'pytel, vak, ranec' (r.), 'hrubá tkanina, pytlovina sloužící k různým účelům' (ukr. r.), 'oděv z pytloviny' (stbr.), spec. 'pestrobarevný koberec' (ukr. dial.) aj. Výpůjčkou z vsi. je p. dial. (SW 7, 508) weret(k)a 'hrubá tkanina, pytlovina; oděv z pytloviny' (Brückner 606, Anikin2007, 6, 287 aj.).
Sl. materiál dosvědčuje dále psi. výchozí podoby *verťa a *verťe (k tomu v. Slawski, SK 2, 42n):
psi. dial. *verťa > b. dial. vréšt(a), vréča (BER I.e.), mk. vreka, sch. vr(j)eča, dial. vriča (Skok 3, 622), sin. vréča, vše 'pytel, vak, ranec';
psi. *verťe > sin. vréče, slk. vrece, č. dial. vřece (Kott 4,818), vrece (Bartoš 1906,489), vreco (Sochová 2001, 256), r. dial. vérét'jé (SRNG 4,142), vše 'pytel, ranec; hrubá tkanina; oděv z této tkaniny ap.'; dem. slk. vrecko, č. vřecko mají spec. význam bot. 'aseus, zvláštní matečná buňka některých hub, v které se tvoří výtrusy', slk. též 'kapsa' (Orel 2007,1,185 považuje r. dial. veréťje za derivát r. dial. veretá).
S o-ovým stupněm koř. vokalismu, bez í-ového formantu (psi. *von) sem patří též stp. worek 'váček na peníze' (SStp 10, 300), p. wór 'vak z hrubého plátna, pytel, měch' (Boryš 2005, 709).
Psi. substantivum *verta je odvozeno od kořene obsaženého v psi. *verti, vbrg 'spojit, vložit, zavřít ap.'. Formálně odpovídá lit. ptc. pas. na -ta(s) (sr. např. stlit. ažuvertas 'zavřený'k lit. užvérti 'zavřít', Smoczyáski 2007, 741, Anikin 2007 6, 287). Nejbližší příb. jsou lit. virtině 'řada, houf, svazek aj.', lot. viřtene 'seřazení, řada' (Vasmer 1, 187, Fraenkel 1263, Shevelov 1964, 84, Skok I.e., BER l.c. aj.), dále alb. vjerr 'viset' aj. (Pokorný 1150n, Fraenkel 1229n, Furlanová in: Bezlaj 4, 355, Snoj 2003, 834 aj.; sr. i Orel 1998, 511nbez sl. materiálu). Pův. význam psi. *verta 'vak, pytel' lze rekonstruovat j ako *'co se zavírá, CO je zavřeno' (H-K 424, Snoj 2003 I.e., Boryš l.c. aj.;
Vaillant 4, 523 *'co se nacpe, naplní a zavře'), popř. * 'to, CO je zavěšeno' (Furlanová in: Bezlaj 4, 355). Paralelu Furlanová vidí v příb. ř. ó.opxi] 'vak k zavěšení' (sek. 'aorta'), nom. actioniskvb. áeípeiv 'viset; svazovat aj.'. Anikin 2007, 6, 286n rekonstruuje primární význam jako *'to, coje spojeno, spleteno (provlékáním, vsouváním), tedy tkanina'.
K etymologii psi. *verti, vbrg v. provrěti; v. též verěja, ve-nga, vn,vi>. hk
vrěždati v. vrědi^
vrtba, -y f. 'vrba; Weide' (lx Lob Par)
Der.: kol. vrbbije n. 'vrboví, vrbový porost, vrby'; f. vrbbbnica liturg. 'Květnáneděle (tj. poslední neděle před Velikonocemi)'.
Et.: Psi. *vbrba, všesl.: b. värbá, dial. vrbä, vräbá aj. (IDRB l, 615n), mk. vrba, dial. vraba (Malecki 2,129), sch. sin. slk. vŕba, stč. č. vrba, luž. wjerba, plb. varbä (P-S 159), kaš. věřba (Sychta6,134), stp. wi(e)rzba (SStp 10,188), p. wierzba, dial. i wierba (Karlowicz 6,115), br. vjarbá, dial. i verba, virbá, bjarbá (SBrH 1,389n), ukr. verba, str. verba (StrS 2, 80n), r. verba, dial. i vjárba (Psk. 3, 79), vše bot. 'vrba/Salix', v r. dial. 'jakýkoliv strom' (Dal' 1,436), 'jakýkoliv listnatý strom' (Larinová, LARNG 2014, 459), v kaš. i 'jakýkoliv ovocný strom', stč. i 'strom či keř podobný vrbě' (ESStč), dále 'vrbová větvička, která se o Květné neděli světí' (b. RBE 2, 632, str. StrS l.c.) a jiné, často přen. významy. V řadě sl. jazyků časté jako vlastní jména či jejich součást.
Psi. *vbrba představuje starý typ kolektiva se suf. -a (ksuf. Slawski, SK 1, 60, Birnbaum-Schaeken25); jinak Machek (1954, 132 a 1968, 699), který považoval za primární kol. *vbrbbje 'proutí', k němuž byl sekundárně přitvořen sg. vbrba (se zakončením podle rokyta a vetla).
Slovo bsl. stáří.
• Psi. *vbrba < ie. *urb- < ie. *uer- 'kroutit, točit, ohýbať.
Nejblíže příb. jsou lit. viřbas 'prut, větev, tyčka ap.; chrastí', lot. viřbs 'hůl, kůl, tyč' (MEW 383, Trautmann 360, Fraenkel 1259, Smoczyáski 2007, 757, Derk-sen2015, 505, ALEW 1253n), případně i stprus. arwarbs 'dlouhá houžev spojující přední a zadní osu vozu' (< *anvarbas < *en-varbas, Mažiulis 1, 95n), dále ř. pá/3--Sog 'prut, hůl' apápvog 'druh trnitého keře, řešetlák/ Rhamnus' (to za předpokladu pův. *páfi-vog s nazálním infi-xem podle 8áp.voc 'houští, křoví', sr. Chantraine 964, Frisk 2, 636n; Beekes 2010, 1269n a 1274 předpokládá spíše předřecký (substrátový) původ). Uvedené sl., balt. a ř. výrazy jsou z ie. *urb-, redukovaného stupně ie. kořene *uer- 'točit, otáčet, kroutit, ohýbať, rozšířeného formantem -b- (Pokorný 1153). Plný stupeň tohoto kořene je doložen v lat. verbera pl. n. (< *uerbes-a) 'pruty, důtky,
1090
vrtba
vrtsta
bič' a verběnae pl. f. {verbena < *uerbes-nú) 'listí, větvičky, ratolesti vavřínové, olivové, myrtové, cypřišové aj.' (W-H 2, 756, E-M 722n).
Neumann (KZ 77, 79) řadil k příb. ještě het. hurpašta(n)-iist (stromu), slupka (cibule)'; přijal Puhvel (1984, 3, 406), jenž rekonstruoval kořen s iniciální laryngálou *H]urb- (skepticky Snoj in: Bezlaj 4, 354).
Orel (1998, 386 a 2007, 1, 184) spojoval se sl. vbrba a lit. viřbas významově vzdálené alb. rribě 'bouře, vichřice, vítr aj.'.
Blažek (Indo-European dendronyms in perspective of ex-ternal comparison, v tisku) uvažoval pro ie. *H' uerb-l*H3l2urb-'vrba' o možném přejetí ze semitských jazyků.
Pojmenování vrby souvisí s jejími tenkými ohebnými větvemi vhodnými k pletení, vití (Schrader-Neh-ring 2, 639, Friedrich 1970, 56, Janyšková, Slávia 67, 41n); sr. stejně motivované r. vetlá 'druh vrby' (< psl. *vbťbla), něm. Weide, ř. kéa 'vrba', derivované od ie. kořene * ueiH- 'plést, vít, vinout'. K přehledu liter. v. Anikin 2007, 6,261-263. ij
vrtchtj, -u m. 'vrch, vrchol, temeno; obereš Ende, Gipfel, Scheiteľ
Také prep. s gen. 'nad'; adv. a prep. s gen. vnchu 'navrchu, nahoře, nahoru, navrch', '(nahoře) na, (nahoru) na, nad'.
Der.: vrbchovbm,, vn>chovbn 'b, 'vrchní, nejvyšší, přední', vrbchbn 'b 'nahoře jsoucí, homí, vrchní, nejvyšší'; s-bvr-bšiti 'vykonat, provést', 'splnit, naplnit, uskutečnit', 'udělat, vytvořit, stvořit', 'dokončit, dokonat', 'zdokonalit, udělat dokonalým, posvětit; napravit, zlepšiť, 'upravit, uspořádat, zřídit; připravit, zařídit', ipf. s-bvr-bšati, csl. pf. s-bvrbchovati 'zdokonaliť, s-bvr-bšenije 'konání, úkon, čin', 'splnění, naplnění, uskutečnění', 'dospělost, zralost', 'dokončení, dokonání', 'zdokonalení, dokonalost; napravení', 'uspořádání, příprava', nesbvnšenije 'nedokonalosť (lxBes), swrbšen-b 'dokonalý', 'úplný, celý', 'dospělý, zralý, vyspělý', 'vrcholný, nejvyšší', 'uspořádaný, připravený, zřízený', swrbšeně, swrbšeno 'dokonale, úplně', neswrbšen-b 'nedokonaný, nedokonalý', prěs-bvr-bšen-b 'nadmíru dokonalý' (lx Napiš), swrb-šiteľb 'vykonavatel', 'tvůrce, stvoriteľ, 'dovršiteľ, sbvrbšitelbno 'dokonale'.
Exp.: Z csl. je rum. a sávársi 'vykonat, dokončiť, sávárse-nie 'dokončení', värhovnic 'hlava, představený' (Tiktin2001, 3, 385n, 864, Rosetti 1954, 38, 42) a r. soveršíť 'vykonať.
Et.: Psl. *vbrchb, w-kmenové subst, všesl.: b. vrách, mk. vrv, sch. sin. vrh, slk. č. vrch, luž. wjerch, plb. varch, pom. věřx, p. wierzch, vsi. verch, vše 'vrch, vrchol, vršek, horní či nejvyšší část něčeho', také 'škraloup (na mléce)' (b. dial. RBE, mk., r. dial.
SRNG), 'čelo (kolony, stolu aj.)' (sch., br. dial. TurSl, r. dial. SRNG), 'vinohrad' (sin. dial. Plet), 'kníže' (luž., kalk z něm., v. Sch.-Šewc 1616) aj.
Psl. *vbrchb nachází nejbližší protějšek v w-kme-nových subst. v balt: lit. viršús 'horní část, prostor, vršek, povrch aj.', lot. virsus tv.; stopu pův. M-kme-ne, ale s jiným stupněm kořene představuje také lat. verruca 'bradavice'. V jiných ie. jazycích se nacházejí další korespondující výrazy s jinými kmeny: stind. vársman- 'výška, nejvyšší část, špička', vársíyas-'vyšší', vársistha- 'nejvyšší', gót. wairs, stsev. verr, stangl. wiers, stsas. sthn. wirs tv. 'hůř', gót. wair-siza, stsev. verri, stangl. wirsa, angl. worse, stsas. wirsa, sthn. wirsiro 'horší', stir.ferr 'lepší', sXivc.farr 'sloup', kymer. gwar 'šíje'. Lze pak rekonstruovat ie. koř. *uers- 'zdvihat se, vyvýšené místo' (sr. nejnověji Matasovič 2014, 57 aALEW 1257ns liter.). Přináležitost jiných výrazů i další souvislosti tohoto kořene jsou však nejisté (sr. W-P 1, 266n, W-H 2, 762n, Pokorný 1151n s liter.). bv
vrtchi>2, -a m. 'druh (nelétavých) kobylek; eine (un-geflúgelte) Heuschreckenarť (lx Euch) Var.: vrbchosb (1 x Euch).
Et.: Stsl. vr-bchbJQ hapax legomenon, bez odpovídajících příbuzných slov v ostatních sl. jazycích.
Forma nom. sg. doložená na jednom místě v Euch 59a 18 (v Euch 59a 20 pak v podobě vnchosb) ve výčtu různých rostlinných škůdců (v. Šarapatková, Slávia 79, 114-117) ukazuje na o-km. substantivum.
Jde pravděpodobně o adaptaci řeckého ekvivalentu fipovxog 'kobylka, popř. její nelétavá larva' (Lid-Sc. 331). Tak už Frček 1933, 780, dále Diels 1963, 2, 34 a 64, Havlová, SFFBU 45, 33. Substituce ř. diftongu -ov- stsl. reduk. vokálem -b- není však zcela obvyklá (sr. Hansack 1999, 370).
Ř. ppovKoq, v LXX flpovyoq je slovo předřeckého původu (Beekes 2010, 243), bez uspokojivé etymologie (sr. i Frisk 1, 271n). hk
vrtsta, -yf. 'věk, život, doba života; Lebensalter, Alter'
Přen. též 'pokolení, vrstevníci'.
Der.: swnstb f. (lx Sud), Sbvnstije (lx Consť) 'manželství', sbvrbstbnikb 'vrstevník, druh' (lx Consť), st>-vrbstbnica 'družka', adj. indekl. sbvnstb 'odpovídající, rovnocenný' (lx Consť).
Komp.: prisnosbvrbstnica 'stálá družka' (lxMak; v. prisni.).
Exp.: Z csl. je nejspíš rum. vírstä, arum. a meglenorum. i vrästä 'věk, stáří' (Rosetti 1954, 41, Tiktin 1754). Anikin 2007, 6, 323nje však má za pozdější přejetí z jsi. jazyků (tak i Tiktin 2001, 3, 565); Cioranescu 2007, 839 mluví obecně o přejetí ze slovanštiny.
1091
vrtsta
Et.: Psi. *vbrstb/*vbrsta (jsi. vsi.), *vbrstva (zsl. ukr.) > b. st. a dial. vräst, mk. vrst, sch. vrst, vŕsta, sin. vŕst, vŕsta, slk. stč. č. vrstva, č. arch. a dial. i vrstev, -tve f. (SSJČ), stč. i vrst, -it, hl. worsto, dl. warsta, warstwa, dial. i warsta (Lótzsch, ZS114,179), kaš. váršta (Sychtaó, 121), p. warstwa, arch. i warsta (SJP), dial. i wiorstwa (PF 5, 931), br. vjarstá, dial. i vzrstó (SBrH 1, 391), ukr. verstvá, st. i verst' (žel. 1, 63), dial. i versta (Hrin.), r. versta, dial. verst', vše s širokou škálou významů: 'věk života, stáří' (b. st. a dial., mk., sin. st. Plet., stč. MStčS, ukr. arch. a dial. SUM, r. dial. SRNG 4,149, Psk. 3, 95), 'vrstevník, člověk stejného stáří' (b. st. Gerov, sch. Rj, ukr. dial. Hrin., r. dial.), 'pokolení, rod' (sch., č. st. Jg, ukr. arch. Žel), 'řada, pořadí, posloupnost' (sin., č. st. Jg), 'stav, poloha' (sch. stč.), 'druh, odrůda, skupina' (sch. sin., č. st. Jg), 'lidé stejného zaměření, společenská skupina' (sch. sin. slk. č., p. arch., ukr.), 'vrstva (slámy, sena, půdy ap.)' (sin. slk. č. luž. kaš. p. ukr.), 'způsob ukládání sena nebo obilí, prostor ve stodole na jejich uložení' (slk., č. arch. a dial., hl.), 'hranice dříví' (dl. dial. Lótzschl.c., br. dial. SBrH 1,391), 'délková míra (asi 1 km)' (vsi, odtud i v dalších sl. jazycích), 'sloup u cesty označující tuto vzdálenost' (vsi.), přen. 'vytáhlý člověk, čahoun' (vsi.) aj.
V uvedených jaz. (kromě luž. p. a br.) jsou doloženy též der. s významem 'člověk stejného věku': b. vrästník, mk. vrsnik, sch. vřsnik, sin. vrstnik, slk. vrstovník, č. vrstevník, ukr. dial. verstvák (Hrin.), vérstnyk (Kmit), r. svérstnik.
• (1) Psi. *vbrsta < ie. *uert-tä < ie. *uert- 'točit, obracet'. (2) Psi. *vbrsta 'věk' ~ stind. vrddhi- 'vzrůst' < ie. *uerdh-'růsť.
(1) V převážné většině výkladů jsou všechna uvedená slova srovnávána s lat. versus (st. vorsus) 'obrat, otáčení, brázda, řádka, verš' (podle W-H 2, 763 je pův. význam 'obracení půdy pluhem'), stind. vrttá- 'okrouhlý, otáčivý', s o-stupněm lit. vařstas 'souvrať, obrat pluhu na konci pole, míra cesty' (Smoczyriski 2007, 740 je však nepokládá za starobylé), stprus. aina-wärst 'jednou' (Toporov 1, 60), vše z ie. *uert- 'točit, obracet (se)' (v. vrbtěti se) se suf. -ta, kterým jsou tvořena abstrakta z vb. kořenů (Slawski, SK 2, 41). Sufix -rva je hodnocen jako varianta suf. -ta (Varbotová 1984, 217, Anikin 2007, 6, 322 aj.). Za výchozí je pokládán zemědělský význam 'obrat pluhu na konci pole' doložený v lat. a lit. —>■ 'vzdálenost mezi dvěma obraty pluhu', odtud jednak 'míra vzdálenosti', jednak 'brázda, řada' —► 'vrstva, hranice dřeva ap.', při přenesení na čas pak 'určitý úsek času, doba života, věk' (tak Trautmann 355, Pokrovskij, SbRozwadowski 1, 225n, Fraenkel 1202n a IF 40, 92n, Vasmer 1,189, Vyrmyk 1966, 42n, Romanovová 1975,17n,
_vrbtěti se
Trubačev, SUaz 7, 296n, Mayrhofer 1986, 2, 518n, Iliadi 2001, 108, Ivanov, SbSchmalstieg 91n, Snoj in: Bezlaj 4, 362n, Derk-sen2008, 538, Vaan2008, 666n, Anikin l.c. aj.; o sém. vývoji v. též Machek 1968, 700n, Sch.-Šewc 1662 aj.).
(2) Zcela vyloučit nelze výklad Havlové, která v uvedených slovech spatřuje dvě homonyma; jedním je psi. *vbrsta s významem časovým 'věk, doba života' a 'rod, pokolení' (stsl. a reliktově v některých dial.), druhým psi. *vbrstal*vbrstva, které bylo pův. zemědělským termínem < ie. *uert- 'obracet' (v. výše). Psi. *vbrsta, *vbrstb 'věk' spojuje se stind. vrddhi- 'vzrůst, zmohutnění' a lot. dial. *verša 'věk' (je doloženo ve rčení vinš ir mana věršá 'on je mého věku') < ie. *uerdh- 'růsť (Havlová 1963, 53n, SFFBU 13, 17n, Slávia 63, 147n, shodně Machek l.c. a ESUkr 1, 357n; dříve už Mikl. 1875, 165, který tento výklad opustil). Konkurence těchto homonym vedla k zániku významu 'věk' a k prolínání významů ostatních (v. Havlová, Slávia 63,147n; odmítají Trubačev, SUaz 7, 296, Anikin 2007, 6, 323 a 327 aj.).
Z o-stupně ie. *uerdh- 'růst, stoupat' (o němPokorny 1167) vykládá Lidén 1899, 24 sl. roditi 'přivádět na svět, rodit, plodiť (v. roditij). Kümmel, LIV 2001, 228 předpokládá tento kořen (*Huerdh-) pouze pro ií. a pochybuje o jeho ie. statusu.
Bez odezvy zůstal názor Zubatého, AslPh 16, 418, že psi. *vbrsta by mohlo souviset s kořenem *ver- 'vázat, přiřazovat'. ŽŠ
vrbtěti se, vrititi se, vnštg se 'vrtět se, obracet se; sich herumwerfen, sich wenden' (lx Supr, lxBes) Der.: Csl. izvr-btěti 'vyloupnout'; adv. otwr-bnb
'obráceně, naopak'.
Exp.: Z csl. je pravděpodobně rum. a ínvírti 'točit, otáčeť
(Tiktin 849).
Et.: Psi. *vbrtěti (se) > b. vártjá (se), mk. vrti (se), sch. vrt(j)eti (se), vřt(j)eti (se), sin. vrtéti, slk. vrtieť (sa), č. vrtět (se), zř. vrtit (PSJČ), hl. wjerčeč (so), dl. wjeršeš, plb. varti-sá 3. os. sg. préz. (P-S 160), p. wiercič (sie), zř. wiercieč (SW), stp. i wircič sie (SStp 10,181), br. vjarcéc', vjarcécca, ukr. vertíty(sja), r. vertét '(sja), vše 'krouživě pohybovat něčím', 'točit (se), otáčet (se), vrtět (se) ap.', dále 'vrtat, hloubit' (sch. p. ukr), spec. 'stloukat máslo' (č., r. dial. SRNG 4,152) a přen. významy, jako 'dovádět, tančit', 'být neposedný, neklidný', 'dělat průtahy' aj.
• Psi. *vbrtěti (s§) < ie. *urt- < ie. *uert- 'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se)'.
Psi. *vbrtěti (se), svou formou zřejmě prim. ite-rativum (Fraenkel 1228, Snoj in: Bezlaj 4, 365n), obsahuje redukovaný stupeň ie. kořene *uert- 'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se) ap.' Stejný ablautový stupeň dokládají balt. slovesa: lit. viřsti 'převracet se, válet se; měnit se aj.', lot. virst 'stávat se; množit se (o zví-
1092
vrbtěti se
vri>togradi>
řatech)', viřst 'padat, řítit se', stprus. 3. sg. préz. wirst 'stává se' (Karulis 2, 538, Mažiulis 4,247n, Smoczyáski 2005, 410n a 2007, 758a Derksen2015, 506 aj.).
Od téhož redukovaného stupně kořene je odvozeno též intenzivum *vbrtati 'vrtat (tj. vrtěním, otáčivým pohybem pronikat)': např. sch. vftati, sin. vrtati, slk. vŕtať, č. vrtat, p. dial. wiertač aj., vše 'vrtat ap.' (sr. H-K 423, Machek 1968, 701, Rejzek 722, Saoj in: Bezlaj 4, 365 aj.), a okamžité sloveso *-vrbtnoti (v. obrtnoti se).
Plný e-ový stupeň je na rozdíl od sl. jazyků dobře doložen v jiných ie. jazycích: např. lit. veřsti 'obracet, převracet, vyvracet ap.', lot. verst tv., dále stind. vártate 'otáčí se, kutálí se', toch. AB wärt- 'otáčet', lat. vertere 'točit, otáčet; obracet; převracet, vyvracet ap.', stir. ad-ferta 'odvrací se', gót. wairpan 'stát se', sthn. werdan, něm. werden tv. aj. (Vasmer 1,190, Fraen-kel I.e., Mayrhofer 1956, 3,154a Machek 1968, 701, Mayrhofer 1986, 518a HER 687n, Rejzek 722, LIV2001, 691n, Orel 2003, 457n a 2007, 1, 187n, Anikin 2007, 6, 334n, Vaan 2008, 666n, Adams 2013, 645n aj.). Někteří autoři spojují i s het. hurtalli-'směs, kaše' (Tischler 1983, 1, 312n, Blažek, SFFBU 34, 29n - rekonstruuje ie. *Hwert-).
Není vyloučeno, že ie. *uert- j e varianta ie. kořene *uer- 'točit, ohýbat, obracet', rozšířená formantem -t- (tak např. Pokorný 1156n, Seebold 1970, 559n, Skok 3,633, BER 1,212n, ESUkr 1, 360n, ESBr 2, 316, Blažek, I.e., Gamkr.-Ivanov 1984,719, Boryš 2005, 694naj.; sr. i Varbotová, Etim 1978,19a Bjeletičová, Etim 2000-2002, 28n s jinými rozšiřujícími formanty).
Podle Blažka o.e. 30 může mít ie. kořen onom. charakter; v tom případě by paralely vjednotlivýchjaz. rodinách byly důsledkem elementární příbuznosti.
S o-ovým ablautovým stupněm v kořeni v. vratiti (se). V. též vrattj, vratbkb, vrěm^, vreteno. hk
*vri>ti/*vrěti, vri>peťi>, vro>pg ipf. 'odírat, obírat; berauben, schröpfen' (lxGrigZach) Der.: Vbzvrěti nebo Vbzvr-bti 'zpřevracet' (lxBes), csl. navrapiti '(za)útočiť, navrap-b 'loupež' (MLP399).
Exp.: Z csl. je meglenorum. návráp 'liják, bouřka', rum. arch. návráp 'útočník', a návrápí 'napadať, alb. vrap 'rychlá chůze, běh' (Tiktin 1041, Budziszewská, SFPS116, 152).
Et.: Doloženo jen v stsl. a csl., ve sl. jazycích se objevuje vb. a subst. v o-ovém ablautovém stupni, snad od stejného základu (Vaillant 3,156n).
Psi. *(na)vorp(i)ti > sch. vrpoljiti se 'vrtět se, být neklidný', č. dial. vrápat 'osopovat se' (Machek 1968, 698), p. nawropieč 'hněvat se' (SW3,209 s ?, Karlowicz 3, 278 jako dial), br. dial. navaropic' 'mnoho nalít' (ESBr 7,173), nyvarópyc' 'mnoho naložiť (Bjaľkevič 291), str. navoropiti, navoropljati 'napadnout někoho, zaútočiť (Srez. 2, 271, StrS 10, 41).
Psi. *(na)vorp-b (m.) > steh. navrap, str. (najvo-rop-b 'napadení, krádež', r. vórop 'přepadení, loupež, útok'.
V stč. a r. doloženo proprium Navrap (StčS 1, 344, SM 24, 33n).
Etymologicky málo jasné.
Miklošič považuje psi. *vorpb za neslovanské (MEW 395).
Spojení s gót. wairpan 'házet', stsev. varp 'hoď, lit. ver-piú, veřpti, lot. vérpt 'přlsť (Potebnja 1876, 3, 64n, Matzenauer, LF 11, 178n, MEW I.e., Pokorný 1156, Vaillant l.c.) je nejisté (Vasmer 1, 229, LIV 2001, 690, Anikin 2007, 8, 262n), stejně jako přiřazení k ie. koř. *uerp- 'otáčet, vinout' (Pokorný I.e.), zejména ze sémantických důvodů (Merkulovová, Etim 1977, 97-101, LIV 2001 I.e.).
Skok (3, 629) srovnává sch. vrpoljiti se s lit. virpulýs 'chvění' < veřpti 'kolísat, chvět se', s něm. werfen 'házeť, r. vórop a alb. vraponj 'běžím'. Výchozí kořen *uerp- pak považuje za onomatopoický. pm
vrttogradt, -a m. 'zahrada, sad; Garten'
V Supr pouze spec. 'rajská zahrada (Eden)', sr. Cejtli-nová 200.
Ke konkurenci s vnťb avrbt-bp-btv. v. Jagič 1913, 330n.
Der.: vr-btogradar b 'zahradník' (sr. Rusek, PSS 9, 250n; vzhledem k možnému germ, původu sufixu -ar % naznačuje Diels 1963, 1, 167, že může jít o přímou výpůjčku nedoloženého gót. slova), vr-btogradarin-b tv. (k slovotvorbě v. Cejtlinová 117), vntograždanim, tv., adj. vntogradbm, 'zahradní' (MLP).
Exp.: Z csl. je ukr. arch. akniž. vertográd 'zahrada', r. arch. vertográd 'zahrada', 'vinohrad' (sr. Meillet 1924, 68, Vasmer 1, 190, Georgiev, BE 11, 303, Rudnyc'kyj 1, 365, Šanskij 1/3, 66). Někteří předpokládají, že na vokalismus první slabiky mělo vliv r. vertép 'jeskyně, doupě' (v. vrtti.pi.), příp. r. vertéť 'vrtět, točiť (sr. Vaillant 1, 184, Shevelov 1964, 88, Orel 2007, 1, 188, Anikin 2007, 6, 339). Z csl. je patrně i sch. vrtograd, sin. vrtó-grad 'zahrada' (RSAN, Rj, Plet.).
Et.: Et. ne zcela jistá. Nejčastěji se počítá s už psi. *vbrtogord-b či * vbrtogord-b a to se pak vykládá jako výpůjčka z germ., avšak hláskové substituce a oblast přejetí zůstávají nejasné. Tradičně se myslí na přejetí z gót. aurtigards tv. (Mikl. 1867, 137, Stender-Petersen 1927, 370n, Brückner 158, 607 a AslPh 42, 142, Hamm, KZ 67, 124, Vaillant I.e., Diels I.e., Shevelov 1964, 236, Cejtlinová 199n, Rusek, PSS 9, 250), resp. obecněji z vých. (balk.) germ. (Meillet 1902, 179, Loewe, KZ 39, 317, Preobr. 1, 77, Georgiev I.e., Orel I.e., Anikinl.c; protije Mladenov, SbNU 25, 50n). Potíže však způsobuje vokalismus první slabiky, nejasný na germ, i sl. půdě. Stender-Petersen (1927, 496n) počítal se specifickou substitucí germ, zavřeného o slovanským i>. Meillet (1934, 75) měl náslovné
1093
vri>togradi>_
sl. v-, obvykle chápané jako proteze (sr. Stender-Petersen 1927, 371, Shevelov 1964, 236), za odraz germ. u. Jiní zvažují sek. vliv stsl. vrbt-b 'zahrada' (Brandt, RFV25, 215, Vasmer 1,190, sr. vn»ti»). Jako hláskově schůdnější se nejnověji vidí předpoklad přejetí sl. slova z nějakého západogermánského zdroje, snad ze sthn. nebo dnem. (sr. Pronk-Tiethoffová 2013, 167).
Vzhledem k ještě dalším potížím s vokálem druhé slabiky (sl. -o- : germ. -z'-, sr. Vlajičová-Popovičová, SbSlawski 2002, 498) je však možno též předpokládat, že slovo je domácím kompozitem apozitivního typu spojujícím dvě složky o stejném významu 'zahrada, ohrazené místo' (sr. vn»ti», gradi^, v. též vinogradt; Skok 3, 631 zde jako motivaci viděl potřebu dovysvětlit slovo cizího původu *vbrtb domácím synonymem *gordv, proti tomu však Hamm l.c. upozorňuje na ojedinělost takového tvoření na sl. půdě). Na domácí slovotvorbu může ukazovat i stsl. vr-bt-bpograd-b 'zahrada, obora' (sr. Kiparsky 1934, 58, v. vn»ti»pi»). Počítat lze pak případně s tím, že se jedná o kalky gót. aurtigards (sr. S-A 1955, č. 1115, Šanskij l.c, Birnbaum-Schaeken 55). vbo
vrttt, -am. 'zahrada, sad; Garten'
Ke konkurenci s vrbtogradb avnt-bp-b tv. v. Jagič 1913, 330n.
Der.: csl. vrbtarb 'zahradník' (MLP; Rusek, SbLekov 346).
Et.: Psl. dial. (jsi.) *vbrti> nebo *vbrtT> > sch. vřt, vřt (RSAN), sin. vřt 'zahrada'; sr. též deriváty sch. vrtär, vŕtär 'zahradník', sin. dial. vrtár tv. (Plet.). B. dial. vrat, vort 'zahrada'je nejisté, mk. dial. vórttv. ojedinělé, sr. Vlajičová-Popovičová, SbSlawski 2002, 494, pozn. 7 a 8 s liter.). • (1) Psl. *vbrtb < rom. *ortol*ortu < lat. hortus 'zahrada'. (2) Psl. *vbrtb ~ psl. *vbrg, verti 'zavírat' < ie. *Huer-'strčit, vložit; zavřít.
(1) Uspokojivý je předpoklad přejetí z románského pokračování lat. hortus 'zahrada' (sr. Štrekelj 1904, 73, Můrko uPeiskera 1905, 84, Bartoli, SbJagič 51, Skok 1950, 1, 75, HER 687, Rusek, PSS 9, 250, Bezlaj 2003, 879 a 939, Snoj 2003, 836, Pronk-Tiethoffová 2013, 167), nejspíše z rom. *ortu či *orto (sr. it orto, k dalším kontinuantům v. M-L 351, HWbRät l, 396). Počítá se pak se substitucí rom. O > sl. Ů > -b (Skok 3, 631, Holzer 2007, 44n, 139) a rekonstrukcí psl. *vbrtT>. Oporou výkladu je, že sch. vrtal, vřtao 'zahrada' lze vysvětlit z románského pokračování latinského dem. hortulus.
(2) Jiní badatelé však počítají s domácím původem slova, s rekonstrukcí psl. *vbrťb ajeho spojením s psl. *vbro, verti 'zavírat' (> stsl.provrěti 'prostrčit aj., v. provrěti, sr. vrata), jež patři k ie. kořeni *Huer- 'strčit, vložiť —> 'zavřít' (Brandt, RFV 25, 215, Dybo, VSUa 5,
_vri>ti>pi>
32n, BER 1, 189n, Šanskij 1/3, 65; ke kořeni v. Pokorný 1150, 1160-1162, LIV 2001, 227n). Tomuto přiřazení více nasvědčuje širší sémantika starších sch. dokladů slova jako 'něco, co je zavřené, ohraničené', mohlo by se tedy snad jednat o ptc. pf. pas. uvedeného sl. slovesa (tak Vlajičová-Popovičová o.e., zejm. 497n). Oporou výkladu je paralela v č. obora 'obora, ohrazený pozemek porostlý lesem, ve kterém se chová zvěř', sch. obor 'výběh, ohrada pro dobytek, obora' < *ob-vor-(a) (Berneker u Peiskera 1905, 84, Kiparsky 1934, 58) z téhož ie. kořene v o-stupni. Významově nejblíže pak stojí toch. B wartto 'les' (Vasmer 1,190 s.v. vertép, Georgiev, VJa 1958, č. 6, 19; k rekonstrukci sém. vývoje toch. slova v. Adams 2013, 2, 629n). Proti předpokladu domácího původu však svědčí intonace (v. Snoj in: Bezlaj 4, 364).
Méně pravděpodobný je výklad, že se jedná o přejetí z germ. (jako možnost už MEW385, dále Meilletl902,179,Preobr. 1,77, Vaillant 1,184), neboť je obtížné najít předlohu: Mikl. 1867,137 uvádí jako zdroj gót aurts 'bylina', waurts 'kořen', pravděpodobnější by snad byl předpoklad přejetí z nedoloženého gót * aurts, *aurtus 'zahrada' <lat hortusxw. (jejichdoloženýmderivátemje aurtja 'zaliradník, vinař'; tak Stender-Petersen 1927, 370n, 496n).
Někteří mysleli, že jde o zkráceninu z *vbrtogradbl*vbr-togradb (jako možnost MEW 385, dále Loewe, KZ 39, 317, Brückner 607 a AslPh 42, 142, proti Vlajičová-Popovičová o.e. 494, pozn. 16). vbo
vrbttpt, -am. 'jeskyně, sluj; Höhle'
Též 'hrob v jeskyni' (lx Supr), 'doupě (lupičů)' (ZogrMar) a 'zahrada, sad' (Ev).
Der.: csl. vrbtbpbm, 'zahradní', vr-bťbpivb 'podkopaný' (MLP).
Komp.: vr-bťbpograd-b 'zahrada, obora' (Supr).
Exp.: Z csl. je ukr. vertép 'jeskyně, doupě, sluj; loutkové divadlo znázorňující narození Krista', f. vertépa 'propast, rokle, sráz', dial. vertíp 'jáma v řece, neprostupný les' (ESUkr 1, 358, podrobně Klepikovová, KarpDO 52n; ukr. > stp. werteb(a) 'jeskyně, strmé místo', SStp, p. wertep 'neschůdnácesta', Brückner 607, SJP), r. vertép 'jeskyně, (loupežnické) doupě; vánoční betlem, scéna s narozeným Kristem v jesličkách' (Brandt, RFV 25, 215, Kiparsky 1934, 57, Vasmer 1,190, Vaillant4,632, Šanskij 1/3,65, Anikin 2007, 6, 33 ln). Někteří badatelé však vykládají vsi. tvary z psl. a uznávají nanejvýš csl. vliv na některé významy, v. Vladimirskaja, Etimlssl 6, 28nk sém. vývoji r. slova, sr. též níže v Et.).
Z csl. je též b. vertép 'doupě', sch. vertep 'jeskyně; malé divadlo, na němž se hrají scény ze života Krista', vrtep 'jesle, do nichž byl položen novorozený Ježíš', srb. dial. i 'stáj, chlév, úkryt pro dobytek' (RSAN), srb. st. (Vuk) věrtep 'jesličky, které děti nosí o Vánocích; jesle, do nichž byl položen novorozený Ježíš' (Skok 3, 578, Klepikovová o.e. 80n, Anikin 2007, 6, 332; jiní však mají b. slovo za přejaté z r., v. Damerau 1960,138 s liter., BER 1,136).
1094
vrbtbpb
vrtvb
Z csl. jsou podle Tiktina (2001, 2, 324n) strum, vártop, rum. hártop 'jeskyně, doupě (lupičů)', 'rokle, kotlina, dolina, propast, jáma', většinou se však pokládají za přejetí z živých jsi. jazyků (Georgiev, BE 11, 303, Skok 3, 578, Cioranescu 2007, 399; z mold. je dále ukr. vertóp dial. 'úžlabina nedaleko vody, kde v době oběda odpočívají ovce či krávy', ESUkr 1, 360).
Et.: Málo jasné (sr. MEW 385n, Preobr. 1,76n, Orel 2007, 1,187). Variabilita vokalismu první i druhé slabiky ve sl. materiálu ztěžuje rekonstrukci psi. východiska i určení expanze z csl. (sr. výše). Kromě dokladů uvedených v Exp. sem patří b. vártóp 'vodní vír', 'prohlubeň, dolík trychtýřovitého tvaru', 'horská soutěska', dial. vrätop, vártop tv. (Georgiev l.c), mk. jen topon. Vrtop aj. (Klepikovová,KarpDO 80), srb. dial. vřtop 'vír; malá jeskyně', vřtopa 'rozsedlina, propast' (KarpDO 81,RSAN), sln. dial. vrtěp 'sluj' (Plet.),br. vjarcép 'doupě, brloh; rokle zarostlá křovím' (ESBr 2, 315), dial. vércep 'koryto řeky s vodním vírem' (Jaškin 1971, 34).
Existují tři relevantní výklady.
• (1) Psi. *vbrtbp-bl*vbrtbp-b < ie. *uert- 'otáčet (se) aj.' + ie. *H2ep- 'voda, proud'.
(2) Psi. *vbrtbpb aj. < ie. *mrt- 'otáčet (se) aj.' + sl. suf.
*-bpb/*-bpb/*-Opb/*-epb.
(3) Psi. *vbrtbpb aj. < psi. *vbrtb 'zahrada' + suf. *-bpb/
*-bpb/*-Opb/*-epb.
(1) Georgiev (BE n, 302n) sl. slovo odvozoval od psi. kořene *vbrt-, který je v psi. *vbrtěti (se) 'vrtět (se), točit (se), obracet (se)', jež se řadí k ie. *uert-'otáčet (se), ohýbat (se), kroutit (se)' (v. vr-btěti se). V rozšíření spatřoval relikt dvou ie. názvů pro vodu, a počítal tak pův. se dvěma psi. formami, které se měly později různě křížit: psi. *vbrtepe < ie. *urt-upo-s (lit. úpě, lot. upe < ie. *up-) a psi. *vbrtope < ie. *urt--apo-s (stprus. ape aj. < ie. *H2ep-). Výklad s různými úpravami přejali další autoři. Někteří počítají pouze s první z uvedených forem (BER 1, 212, ESUkr 1, 358); Klepikovová (KarpDO 88n) pak pro vysvětlení -o- ve druhé slabice některých dokladů předpokládá vliv rum. sufixu -op(lu). Protože nověji se i uvedené východobaltské tvary řadí pod ie. *H2ep- 'voda, proud' jako pokračování jeho reduk. stupně (v. NIL 311n, zejm. 314, pozn. 13 s diskusí), Loma (Etim 2003-2005, l20n) celý sl. materiál včetně vsi. přehodnocuje: rekonstrukce s -ope je neoprávněná (formy s -o- odrážejí pozdější mezislovanské vlivy), vše patří pod *vbrtepe/*vbrtbpe jako pokračování reduk. stupně ie. *H2ep-. Slovotvorné a sémanticky přesným protějškem s plným stupněm je pak novoperské girdäb 'vodní vír; propast, hlubina' < Írán. *vrtap-.
Po sém. stránce předpokládal Georgiev následující vývoj: ""zátočina, ohyb na řece, vodní vír', od-
tud jednak 'vír', jednak 'trychtýřovitá jáma na vodu', z čehož dále 'díra, otvor, jáma, doupě' —► 'sluj, jeskyně'; význam 'zahrada, sad' vznikl až sek. vlivem stsl. vřete, vretograde (v. vn»ti», vritograďb). Klepikovová (KarpDO 88) zpřesňuje, že původní význam spojení 'obracet, točiť + 'voda' neznamenal 'vodní vír', ale 'vytvořený vodou, vzniklý činností vody'.
Spojení s ie. názvy pro vodu, řeku na základě významu 'vodní vír' zvažoval nezávisle i Vaillant 4, 632 a 777, ale nakonec měl tento výklad za příliš odvážný.
(2) Přiřazení první složky slova k ie. *uert- 'otáčet (se) ap.' zastávají i další autoři, ale v jeho druhé složce vidí derivační sufix, sr. Gorjajev 45, n'jinskij, IzvORJS 23/1, 165nbez vsi, Rudnyc'kyj 1, 363npro celý materiál včetně vsi, Čop 1973, 72, Černých 1993, 1, 144 bez vsi, Furlanová in: Bezlaj 4, 365 včetně vsi). Odmítá Vladimirskaja
0. c. 36n, která tento výklad považuje za lidovou et.
(3) Autoři předpokládající domácí původ psi. *vbrte 'zahrada' (v. vrbtb, výklad č. 2) počítají s tím, že psi. *vbrtepel*vbrtbpe je jeho derivát, sr. Kiparsky 1934, 58, Vasmer l, 190, KE SR J 56. Předpokládá se pak významový vývoj 'zahrada jako místo úkrytu' —> 'místo úkrytu' —>■ 'jeskyně' (Šanskij 1/3, 65).
Výklady (2) a (3) počítají s variabilním sufixem *-bpbl *-bpbl*-opbl*-ep-b, jehož existence na sl. půdě je však málo jasná (sr. stli»pi» s liter.). vbo
vrbvb, -i f. 'provaz; Strick'
Spec. 'řídicí šňůra (tesařská nebo zednická), olovnice'.
Der.: csl. vrevbca 'provaz', kol. vrevije 'provazoví' (oboje MLP 76).
Et.: Psi. *vbrvb > b. vrav, mk. vrv, ch. st. vrv (Rj 21, 582), sln. vrv, stč. vrv (ESStč), stbr. verve (HSBr 3, 116), str. vervb (StrS 2,82n), r. dial. (SRNG4,125) verv', r. st. též verv (SRJ 18v. 3,37), vše 'provaz, lano, provázek, motouz', dále 'ševcovská dratev' (str, r. arch. a dial.), 'území, pozemek (vyměřený měrným provazem)' (r. arch.), 'společenství lidí obývající vymezené území, zádruha' (ch. st, str. StrS 2, 83) aj.
V některých jazycích došlo k přechodu k a-kme-nové deklinaci: b. dial. värva (RBE 2, 633), stč. vrva (ESStč), br. pl. vervy (ESBr 2, 87), r. arch. verva (SRJ 18v.
1. c), dial. vérvá (SRNG4,123), vše (kromě br.) 'provaz, lano, provázek, motouz', dále 'ševcovská dratev' (r. arch. a dial.), 'provaz, na kterém visí kolébka' (br.) ap.
Patří sem i tvary s pref. ob-: stč. ob(v)rv, zř. obrev (StčS 2, 224n), č. st. obr(e)v (Jg 2, 796), s význ. 'měrný provaz', spec. 'délková míra k vyměření pozemku', 'území, pozemek (vyměřený měrným provazem)'.
1095
vrtvb
Význ. vývoj lze vyjádřit schématem: 'provaz' —► 'území vyměřené měrným provazem' —► 'společenství obývající toto území'. Anal, vývoj sr. u angl. rape 'název jednoho administrativního kraje v Anglii' a příb. stangl. räp 'provaz', angl. ropeVv. (Toporov, STIssl 119n, Anikin2007, 6, 269). Podle starších výkladů je str. vervb 'území' germ. výpůjčkou (MEW 386; sr. Vasmer 1, 185 aj.).
Psi. *vbrvb je /'-kmenové substantivum, utvořené v-ovým suíixem (sr. Varbotová 1969,77) od reduk. stupně ie. kořene *(H)uer- 'strčit, vložit, spojit ap.'. Nejbliž-šími příb. jsou z-kmenové hapax lit. dial. virvis 'provaz, lano' (Eckert 1983, l28n) a dále balt. e-kmenové výrazy: stlit. viřvě, lit. virvě 'provaz, lano', lot. virve tv., stprus. wirbe 'lano' (MEW 382, S-A 1955, č. 1117, Vasmer I.e., Fraenkel 1263, Machek 1968, 407, Skok 3, 633, HER 686, Smoczyáski 2007, 760n, ALEW 2, 1258n aj.). Snoj (in: Bezlaj 4, 366) rekonstruuje /-km. bsl. východisko *uiruí- < ie. deverb. *Hur-uo- 'zastrčení, zasunutí, zavření ap.', jež je obsaženo ve stind. Urvá- 'vězení, uzavřený prostor' (sr. Mayrhofer 1956, 1, 117 a 1986, 1, 245). Srovnat lze též (s jiným suf.) se stind. varaträ-'řemen', ř. (p)pvTr)p 'oprať, otěž, řemen' (Mayrhofer 1956, 3, 245n, BER 1,187, Pokorný 1150n, Anikin 2007, 6, 268 aj.). Další výklad v. provrěti.
V. též verěja, veriga, vrětište. hk
vrtzěja, -ějef. 'otvor, skulina; Öffnung, Lücke' (lxBes) Slovo je doloženo v tomto kontextu: ašte grěcha kájet se velmi ještě vnzěju vt čeljustecht j ego obreštetb jejuže uběžitb (Bes 25, 165aß 12).
Et.: Hapax legomenon vr-bzěja představuje derivát se suíixem -ěja (k suf. viz Slawski, SK 1, 87n) od kořene slovesa *-vrěsti, -vn>zg, doloženého jen v prefigovaných slovesech (v. otvrěsti, povrěsti) z psi. *verzti, Vbrzg (Anikin 2007, 6, 307, Reinhart, WSIJb 55, 278). Přesnou paralelu nacházíme pouze v r. dial. verzéja 'průlom, otvor v plotě', 'plot, ohrada z kůlů' (SRNG 4,146). Vyjdeme-li z pův. významu psi. *verz-ti, Vbrzg 'vázat, spojovať (k et. viz otvrěsti, povrěsti), pak je třeba předpokládat sém. vývoj *'vázat, spojovať —>■ 'něco pleteného, ploť —>■ 'otvor, mezera, díra v plotě', podobně jako např. v sin. vrzél f., dial. vrzéla f. 'mezera, otvor, díra, skulina v (živém) plotě, v oplocení' (SSKJ, Plet.) a ch. (kajk.) vrzel 'malý průchod skrz ploť, jež Snoj 2003, 837 vysvětluje odpadnutím prep. ot- z pův. *ot-verzti 'rozvázat, uvolnit, otevřít ap.'.
Anikin l.c. upozorňuje na možnost i jiného výkladu, na přiřazení r. verzéja spolu s dem. verezéjka 'dvířka v plotě, ohradě' (za předpokladu 2. plno hlasí a 3. palatalizace) k rodině sl. *vbrg-, sr. psi. *vbrgati 'házet' (Michajlovová, SevRG 7, 20). ij
_ľľ.
vrbženije v. vrěštij
vurilb, -am. 'beryl; Berylľ (lxHval)
Rcsl. též viliriotrb (lx Rumj).
Et.: Přejetí ř. firjpvÁÁog, pův. fJrjpvÁÁiov 'beryl, druh drahokamu', pro něž se předpokládá orientální původ: doloženo je prákrt. veruliya < *veluriya, jež je zřejmě dráv. původu, snad se jedná o der. od Vělúr, což je název města (dnes Bělúr) v j. Indii (Frisk 1, 234, Mayrhofer 1956, 3,267n, Beekes 2010, 212, sr. i Kopečný 2009, 51n). Nejasný je vztah uvedeného materiálu k sem. formám (sr. arab. ballúr) vycházejícím z akkad. burallu 'druhkamene, beryl (?)' (sr. Zimmern 1915, 60). Substituce vokálu první slabiky je snad náležitá, neboť sl. [u] může uvnitř slova reflektovat jakýkoli ř. vokál, sr. Hansack 1999, 367n.
Do jiných sl. jazyků se slovo s význ. 'beryl' dostalo většinou prostřednictvím lat. beryllus tv., zčásti zřejmě mezislovanskými výpůjčkami: b. sin. berli, slk. č. beryl, stč. i byryl, bryl (Gb), stp. p. beryl, stbr. berilb (podle Anikina 2007, 3,131 ze stp.), br. ukr. beryl, r. beríl, beríll (forma s -//- vykazuje vliv něm. Beryll tv., sr. Anikin l.c). Ojed. ch. st. beriljje podle Skoka 1,139 z it. berillo tv. B. arch. biljúr a sch. lid. biljúr jsou přejímky z tur. billúr tv. (BER 1, 48, Skok l.c). vbo
vusonr>, -a m. 'jemné plátno; feine Leinwand' (Mar) Var.: vůs 'som, (Zogr), usom, (Sav), vusb (As), csl. i visom (Hval), vysorib (Nik), vuss-b (Ostr Rumj), vusi> (Bes), vis-b (Ochr).
Exp.: Z csl. je stbr. vis(s)b, vissom, vyssb 'batist' (HSBr 3, 293), str. vusb 'druhplátna' (Srez. 3/dodatky, 40), vissb, vis(s)o-nb, viss(on)a, vissosb 'rostlina sloužící k barvení látek', 'lněná látka, oděv z této látky' (StrS 2,191), sr. též r. hist. vissón 'tenká drahocenná látka v oděvech carů či kněží' (SSRLJ); v. Vasmer 1909, 44, Anikin 2007, 7, 243, Orel 2007, 1, 199; Šanskij 1/3, 107 nevylučuje ani přímé přejetí z ř.
Et.: Přejato z ř. flvoooc, 'jemný len', 'lněné plátno, tkanina (pro významnější osoby)', též 'bavlna', 'hedvábí', aái.pvocnvoq 'vyrobený z jemného lnu, plátna' (Stephanus 3, 460n, Lid.-Sc 334, Bauer 1958, 294n); sr. Matze-nauer 1870, 369, Jagič 1913, 305, S-A 1955, 163. Do řečtiny se slovo dostalo ze sem. jazyků (snad z fénického bs 'tenké bílé egyptské plátno'-tak Anikin l.c; sr. téžhebr. aram. bus 'plátno' aj.; v. iMuss-Arnolt 1893, 80), v nichžje buďpřejímkou z egyptského W3:d.t 'látka na šaty zelené barvy; šaty ze zelené látky' (takBoisacq 138, Frisk 1, 278, Beekes 2010, 249), nebo slovem domácím (Zimmern 1915, 37 a Blažek, red. poznámka), vbo
vy pron. pers. 'vy; ihr'
Tvary nenominativních pádů: gen.-lok. vasT>, dat. va-rm>, enklit. i vy, ak. yy, řidčeji vasb, instr. vami.
Doloženy j sou také tvary duálu: nom.-ak. va, vy, gen.-
1096
yy_
-lok. voju, dat.-instr. varna, dat. i va, gen voju téžjako pron poses. 'váš, vás dvou'.
Et.: Psi. nom. pl. *vy > b. vie, mk. vie, dial. i vi (RMNP, Peev 1999), sch. ví, sin. nom. m. ví, slk. č. vy, luž. wy, pom. ve, p. wy, vsi. vy.
Psi. gen.-lok. pl. *vúst> > sch. vás, sin. vôs, slk. č. vás, luž. was, pom. vas, p. was, vsi. vas.
Psi. dat. pl. *varm> > b. mk. varn, sch. enklit. varn, sin. varn, slk. č. vám, luž. worn, plb. vora, pom. varn, p. woffl, vsi. varn.
Psi. ak. pl. *yy > b. enklit. vi, mk. dial. vi (RMNP, Peev 1999), sch. st. vi (Rj 18, 280n), slk. dial. vi (Gebauer 1894, III/l, 531, Trávniček 1935, 354, Stanislav 1932, 328 a 1956, 2, 296), stě. vy (Gebauer 1894, III/l, 530n), str. vy (Srez., Kiparsky 1963, 2, 137).
Pův. gen. pl. vasb pronikl do ak. funkce: b. mk. vas, sch. vás, sin. vas, slk. stč. č. vás, luž. was, pom. vas, stp. p. was, str. vasr>, vsi. vas.
Nejasné je, zda lze předpokládat psi. dat. enklit. *vy nebo zda j de v jsi. a slk. o novotvary podle sg.: b. mk. vi, sch. st. a dial. vi (Rj 18, 280), slk. dial. vi (Stanislav 1932, 328 a 1956, 2, 296), str. vy (Srez., Kiparsky l.c; není-li csl).
Psi. instr. pl. *vami > b. dial. vámi (BER 1, 145), mk. dial. prepozitivní vami (RMNP), sch. st. a dial. dat--lok.-instr. vami (Rj 18, 280n), sin. vámi, slk. va/ra, č. vámi, luž. wami, plb. vcrae (ale někteří zde vidí instr. du., v. Olesch 1983,1502 s liter), pom. vami, p. wami, br. vámi, ukr. várny, r. váraz.
Není jisté, zda lze rekonstruovat psi. nom.-ak. du. *va, protože stsl. va možná představuje stsl. inovaci: v nejstarších stsl. památkách je yy (SJS 1, 355n), v stč. a stluž. je doloženo jen yy (sr. Gebauer 1894, III/l, 523, 530, Vykypělová, WSIJb 51, 218, Bígl 2013, 70), v Str. je va jen v textech ovlivněných csl. (Kiparsky 1963, 2, 138n) a j inde jsou zjevně mladší formy: sin. vídva, hl. wój, dl. wej; sek. pak je nejspíš i pom. va (Lorentz 1958, 920, Sychta, Décaux, RÉS 30, 97, Knoll, Slávia 83, 242) a p. dial. wa (Karlowicz 6, 182); sr. Décaux, RÉS 30, 95n, Vaillant 2, 454n, Derganc, ZslPh 59, 405, "vykypělová, LgBrun 52, 87, Snoj in: Bezlaj 4, 310, Bígl l.c, Olander2015, 201n. Jiní však pokládali za inovaci stsl. nom.-ak. du. yy (Meillet, BSL 21, 26n, Kuľbakin 1929, 283, Wijk 1931, 198, Weingart 1937, 202, pozn. 1, Diels 1963, 1, 214, Kurz 1969, 77, Mareš, SbUr-banczyk 225n) a va měli za staré, s ie. kořeny (Brugmann II/2, 409, SB 2, 716n, Erhart 1982,147n, Dunkel 2014, II, 855).
Naopak stsl. gen.-lok. du. vaju a dat.-instr. du. varna nacházejí své protějšky i v jiných sl. jazycích a lze tak dobře rekonstruovat i psi. formy:
psi. gen.-lok. du. *vaju > sin. gen-ak.-lok. vaju, stč. gen.-ak.-lok. vajú, luž. gen.-ak. waju, pom. gen.-ak.-lok. vaju (Lorentz l.c, Knoll l.c), stp., p. dial. waju (Loš 1922,
vy
3, 166, GHJP 322, Karlowicz 6, 182), str. gen.-ak.-lok. vaju (Kiparsky 1963, 2, 139; není-li csl);
psi. dat.-instr. *vama > sin. dat.-lok.-instr. várna, stč. várna, hl. dat.-lok.-instr. wamaj, dl. dat.-lok.-instr. wama, stp., p. dial. wama (Loš l.c, GHJP l.c, SStp 10,426, Karlowicz l.c), str. varna (Kiparsky 1963,2,139; není-li csl).
Psi. nom. pl. *yy zřejmě představuje sek. útvar, jenž nahradil původní ie. nominativ *iuH- (> stprus. ioús, lit. jus, lot. jus, gót. jus, av. enklit. yuš; odvážné by bylo spatřovat stopu pův. nom. v plb. iai 'vy', explicitně to odmítá Vaillant 2, 452 a většinově se zde vidí přejetí střdněm. ji, byť se připouští, že přejímání zájmen není obvyklé, v. "Vykypel, SbŠarapatková67nsliter). Jedna možnost je, že celá nová sl. forma nominativu je z ak. yy; ten pak někteří vykládají z ie. *uós (> lat. nom.-ak. vôs, av. ak. vä; Von-drák 1906, 2, 87 aBB 29, 218n, Erhart 1982, 146, Sihler 1995, 381, Untermann 2000, 866; bez upřesnění, zda šlo původně jen o ak.: Preobr. 1, 103, Mladenov 65, Machek s.v. vy, Sch.-Šewc 1716 aj.), jiní z předsl. *uans (> stprus. wans ak. pl; BrugmannII/2, 412, 420 a 1902, 411, Gebauer 1894, III/l, 523, Trautmann 1910, 270, Endzelms 1944, 134, Lamprecht 1987, 112, Orel 2007,1, 224; ale stprus. formaje spíš sek., Stang 1966, 255,Mathiassen2010,42) akonečně Hujer (1910,76,pozn. aLF 40,369) měl -y za analogické podle koncovky ak. pl. o-kmenů a Vaillant 2,453 vůbec podle subst. deklinace. Jiná možnost je, že v- v sl. vyje analogické podle nenominativních pádů a -y pochází z původního nom., přičemž k tomuto vyrovnání došlo ještě před psi. delabializací Ú > y (Leskien 1909, 130, Boryš 2005, 716, Derksen 2008, 533, Olander 2015, 240). Naopak jiní předpokládali, že pův. nom. byl vytlačen akuzativní nebo nenominativními tvary ovlivněnou formou až po psi. delabializací a přehlásce, a to kvůli podobnosti s tvary zájmeně 3. osoby (Vasmer 1,238, Vaillant 2, 452, ESUkr 1, 368, Martynov, Etim 1982, 8). Meillet (1897, 95n) navrhl kompromisní řešení: nom. yy má v- podle ostatních pádů a -y z původního nom., zatímco ak. yy < *uč>s.
Szemerényi (1990, 230) naopak měl za to, že iniciální u-bylo původně i v ie. nominativu. Podobně Holliíield, Sprache 30, 75, pozn. 8, jenž předpokládá nom. vy < ie. *uós, ale ak. vy <bsl. *uóns.
Martynov (1983, 79n) se domníval, že vy < *uôs pochází z ital. ingredientu sl. glotogeneze.
Koncovky nepřímých plurálových a duálových pádů zájmena 2. os. se shodují s koncovkami nepřímých plurálových a duálových pádů zájmena 1. os., a nacházejí tedy i analogické vysvětlení; totéž platí o poses. pron. vašb 'váš' (v. ny, vě).
Podobně jako u jiných os. zájmen také zde velké rozdíly mezi jednotlivými ie. jazyky znemožňují ur-
1097
yx_
čitější rekonstrukci ie. stavu i jeho geneze a ukazují na to, že se pronominální flexe zřejmě utvářela až v průběhu samostatného vývoje ie. jazyků.
Sr. dále zejm. Brugmann U/2, 383n, 410n, Pokorný 514n, Erhart 1970, 44n, Shields, KZ 99, lOn, Szemerényi 1990, 224n, Rasmussen 1999, 256n, Snoj in: Bezlaj 4, 310, Dunkel 2014, 2, 388n, 855nsliter. bv
vy- pref. v. viz
vy in 9 v. im>
vyja, -jef. 'šíje, hrdlo, krk; Nacken, Hals'
Ve spojení csl. oteživyi vyjo přen. 'tvrdošíjný'.
Exp.: Z csl. je str. vyja 'šíje, krk' (Srez. 1, 459, StrS), jehož pokračovánímje r. arch. a poet. výjatv. (SSRLJ), sr. Šanskij 1/3, 239, Merkulovová, OLA 1981, 294, Orel 2007, 1, 228.
Et.: Stsl. vyja má jen několik přímých protějšků ve sl. jazycích. Srovnat lze především stě. vyje 'šíje, krk, týl', dem. vyjce, vyjíce (JgDod55), plb. vojo, voja 'krk, vaz, šíje, hrdlo' (P-S) a str. voja 'šíje, krk' (Srez. 1,309); méně jistým dokladem je ojed. stp. wyja 'šíje' (SStp). Často se sem připojuje i r. dial. zavójek, závójka aj. 'zátylek, týl, zadní část krku', též 'kůže odstraněná ze zátylku' (SRNG), sr. Preobr. 1, 105, Vasmer 1,243, Schuster-Šewc, SEB 2,111. Sr. ještě p. dial. zawyjek 'zátylek, zadní část krku' (SW, Karlowicz), br. st. a dial. zavýjek tv. (HSBr, ESBr 3, 283).
Nejasné, často ponecháno bez výkladu nebo považováno za temné (sr. MEW 397, Vasmer l.c, S-A 1955, č. 1126, Budziszewská 1965, 27, SEPlb 1034, Rusek 1984, 38, Orel 2007, 1, 228).
Reinhart, MSS 49, 97-100 viděl v psi. *vyja pokračování staršího *uú-iá či *ú-iá (se suf. -iá pro tvorbu deverb. abstrakt) z pův. *uH2-ieH2- a navrhl jeho spojení s het. ueh-luah- 'obracet (se); střežit'. Lze pak rekonstruovat ie. kořen *ueH2- 'obracet (se), otáčet (se)' (v. LIV2001,663; diskusi nad het. slovemajeho jiný výklad však v. u Kloekhorsta 2008, 993n). Výklad se opírá o sémantické paralely vývoje od 'otáčet' ke 'krk' ujiných sl. názvů pro krk i některých jeho dalších názvů v jiných ie. jazycích: psi. *vortb (> sch. sin. vrátaj., sr. vratbj) < ie. *uert- 'točit se, otáčet se', psi. *kbrkb (> č. krk) < ie. *(s)ker- 'kroutit, ohýbať; lat. collum, něm. Hals < ie. *k?el- 'pohybovat se, otáčet se'.
Schuster-Šewc, SEB 2, 112 spatřoval v psi. *vyja (< *u-iá) ablautový protějšek psi. *uljb, *ulbjb 'dutý kmen stromu a z něj vytvořený úľ (< *au-l-ios) (podrobně kjeho et. a ie. protějškům včetně sl. ulica v. ulica). Sém. motivací by pak bylo 'podlouhlá, trubkovitá část těla, která spojuje hlavu s tělem'.
Šanskij l.c. a Stieber, SbGeorgiev, 318 řadili psi. *vyja k sl. vyti 'výt, vydávat táhlý, pronikavý hlas'. Spornou sém. motivací by pak bylo 'orgán, kterým se vyje'. Souhlasí ESBr 2, 293, odmí-
_vysokt
tá Schuster-Šewc, SEB 2,112; diskusně k tomu v. Merkulovová, OLA 1981, 294n.
Merkulovová, OLA 1981, 295 spojila psi. *vyja s psi. *(v)y-ti 'vázat, plést; tkáť, jež by spolu se stind. ótum, ótave 'tkáť patřilo k ie. *Heu- 'plést, vít, tkáť (ke koř. v. Pokorný 75, LIV 2001, 224). Sém. paralelou je psi. *vqzati 'vázať —»■ psi. *vqzb (> slk. č. vaz) 'zadní část krku'.
Loewenthal, ZslPh 8, 129 spojil sl. slovo s av. uiiamna-'nedostatečný, neúplný', které se řadí k ie. *HlueH2- 'opustit, zanechať (v. LIV 2001, 254, NIL 248n). Sém. vývoj by probíhal pres význam 'otvor pro krk v oblečení'. Odmítl např. Vasmer I.e., Šanskij l.c.
Gorjajev 60 řadil psi. *vyja k sl. viti 'vít, navíjet, plésť. Rovněž odmítáno. vbo
vyknoti, -nett ipf. 'zvykat si, učit se; sich gewöhnen, lernen'
Ve spojení zákonu vyknovyi 'znalec zákonů'.
Der.: izvyknoti 'naučit se (zpaměti)'; navykno-ti 'naučit se', 'navyknout, přivyknout', navyčenije 'učení, vyučení', navycati 'učit se'; obyknoti 'zvyknout si, přivyknout', obyčem, 'obvyklý, obyčejný', obyčai 'obyčej, zvyk, zvyklost, mrav', obyčaim, 'obvyklý', obyčbm, 'obvyklý, obyčejný', adv. obyčbně; ot-bvyknoti 'odvyknout';privyknoti 'přivyknout'.
Komp.: ljubovykati 'zvídať, doloženo jen lx Supr vptc. préz. akt. ljubovyče (ř. (piÄopadtjc, Schumann 1958, 39).
Exp.: Z csl. je rum. obicei 'zvyk', a obicni 'přijímat, učit se', obiceinic 'obvyklý', obiciná 'zvyk' (Rosetti 1954, 42, Tiktin 2001, 2, 832).
Et.: Psi. *vyknoti > b. -víkna, mk. -vikne, sch. -viknuti, st. i viknuti (Rj), sin. dial. -víkniti (Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 315), slk. -vyknúť, stč. vyknuti (MStčS), č. -vyknout, hl. wuknyč, dl. wuknuš, stp., p. st. wyknqč (SStp, SW), p. -wyknqč, br. -výknuc', ukr. -vyknuty, str. vyknuti, r. -vyknut', s význ. 'přivyknout (si), zvyknout si' (jsi. slk. č. p. vsi.), 'učit se' (luž. stp. str.).
Psi. *vyknoti představuje pův. iterativum utvořené od zdloužené formy reduk. stupně kořene obsaženého v psi. *učiti 'učiť. Další et v. učiti. bv
vysokt adj. 'vysoký; hoch'
Také 'veliký, vznešený'. Substant vysokaQa), vysoko 'vysoké místo, výšina'.
Adv. vysoko 'vysoko', vysoce 'vysoce, se ctí', vysoce 'nahoře, vysoko', navysoče 'vysoko, ve výši'.
Der.: Od nerozšířeného kmene vys-: kompar. vyšil, vy-šbši, 'vyšší', vyše adv. 'výše, nahoře', prep. 'nad', st, vyše, oťb vyše 'shora', vyšbn 'b, vyšbn 'ii 'horní', 'nej-vyšší', prěvyšii 'převyšující', prěvyše adv. 'nejvýše, nahoře', prep. 'nad', prěvyšbn 'b 'nejvyšší (o Bohu)',
1098
vysokb
vyti
'převyšující', substant. prěvyšbnjaja 'nebeské výšiny', swyšbn 'b 'shůry, z nebes přicházející'; vysina 'výšina, výška'; výsota 'výška, velikost', 'výšina', 'velikost, vznešenosť, 'povýšenost, zpupnost', ve spojení výsoty morbskyjq 'vlnobití', vysotbm, 'výsostný' (lx Bes), vyšiti 'vyvyšovať, vyšenije 'vyvýšení, vyvyšování'; ovyšati sq 'povyšovat se'; prěvysiti 'převýšit, předciť; uvysiti 'povýšit, povznést'; vbzvysiti 'povýšit, pozdvihnout', refl. 'vyvýšit se, povýšit se', vbz-vyšiti 'vyvýšit, povznést', vbzvyšenije 'povýšenosť, vbzvyšati sq 'zdvíhat se, tyčit se'.
Komp.: vysokomodrovati, vysokomodrbstvovati 'být domýšlivý, vypínat se' (ř. úif/rjÁogipoveiv), vysoko-umiti sq 'být domýšlivý, vypínat se' (ř. vynkocppovsív).
Et.: Psi. *vysokb, všesl.: b. visók, mk. visok, sch. visok, sin. visok, slk. č. vysoký, hl. wysoki, dl. wusoki, plb. adv. voisěk, pom. věsoki, p. wysoki, br. vysóki, ukr. vysókyj, r. vysókij, vše 'vysoký' (s přen. významy).
SI. vysokb zjevně přestavuje k-ové rozšíření kmene vys- obsaženého kromě jiných derivátů také v komparativu, ale et. tohoto rozšíření není zcela jasná, ač se upozorňuje na další adjektiva se suf. -otb označující rovněž velké prostorové rozměry (glo-bokb, širokb, daľekb, sr. Meillet 1902, 328, Trubeckoj, BSL 24/1, 133n, Borys 2005, 720). Není jisté, zda lze předpokládat k-ové rozšíření pův. o-kmene (Osthoff, MU 4, 264, Meillet l.c, Trautmann 335, Vasmer 1, 242, S-A 1955, č. 1127, Machek s.v. vysoký, Vaillant4,462, ESUkr 1, 383, Sch.-Šewc 1717, Černých 1993, 1, 173n, Snoj 2003, 823 a in: Bezlaj 4, 322n), protože /č-ovým formantem se v psi. rozšiřovaly jen málo produktivní morf. typy. Nejisté je ztotožnění sufixu -okr, se subst. oko (Tru-bačev, SM 4,185 a Slávia 62, 73, Orel 2007,1, 227, s otazníkem Blažek, LgBrun 49, 26).
SI. vys- se pak většinově vykládá z předsl. *úps-a jako nejbližší se uvádějí výrazy v ř. a kelt: ř. vi/n adv. 'nahoře, nahoru', vi//r]Aóg 'vysoký', stir. adv. ós, úas 'nahoru', střkymer. prep. uch 'nad', stbret. uh 'nahoru', stir. úasal, kymer. uchel, bret. uhel 'vysoký, vznešený', gal. topon. Uxellodunum. Přitom se však vokalismus první slabiky uvedených výrazů liší: sl. ú, ř. u, kelt. ou; je tak pravděpodobné, že se jedná o (nezávislé) deriváty od ablautujího ie. kořene (jiní naopak mají sl. délku za sek., vzniklou až v psi, ale bez jednoty v jejím vysvětlení, sr. Otrebski 1930, 2, 126, Machek s.v. vysoký, Ot-kupščikov 1967, 63, Kortlandt, KZ 91, 37n, Derksen2008, 535).
Tento kořen je pak možno spatřovat v ie. prep. či adv. *upo 'zdolanahoru' (> stind. Úpa 'sem, nahoru', av. upa 'sem, při', stper. upá 'při', ř. vito 'pod', gót. w/'poď, sthn. oba 'nahoře, nad', stsev. o/'na, nad', sthn. w/"'nahoře, na', něm. auf, stangl. uppe, up 'nahoře, nahoru', angl. up; sr. Brugmann II/2, 91 ln, Pokorný
1106iL Blažek, LgBrun 49, 24n, Dunkel 2014, 2, 829n) a dále rekonstruovat ie. vb. * (H)eup- 'zvedat se' (> het. upzi 'stoupá, zdvihá se'; sr. Snoj 2003, 823 a in: Bezlaj 4, 322n, Tischler4,67ns liter.). Nejasné je -s- ve sl., ř. akelt. výrazech, ale snad představuje starý lokativní formant (Johansson, PBB 15, 240 a BB 18, 12, W-P 1, 193, Schwyzer 1950, 1, 622, Pokorný 1007, Snoj in: Bezlaj 4, 232); Schulze (1966, 97, pozn. 1) zde naopak viděl s-kmen.
Z hláskových důvodů problematické je staré srovnání sl. vy-sokb s lat. augěre 'zvětšovat', lit. áugti 'růst', áukštas 'vysoký', stind. úkšati 'roste', gót. wahsjan 'růst' (Fick 1, 347, 360 aBB 2, 188, Gorjajev 59), neboť bychom čekali sl. *vych-\ nověji se toto srovnání pokouší obhájit Smoczyáski 1989, 1, 101.
Pochybné je rovněž spojení sl. vysokb se stprus. unsey 'na' (MEW 398, Berneker 1896, 328, Mikkola, BB 22, 248). bv
vysprb adv. 'vzhůru, nahoru, nahoře; aufwärts, oben'
Psáno též vbisprb, Vb isprb.
Der.: vysprbn'b 'horní, nejvyšší', prěvysprbn b 'nejvyšší', v pl. prěvysprbnja(ja) 'nebeské výšiny'.
Exp.: Z csl. je r. arch. v(v)yspr' 'nahoru, nahoře', r. arch. a kniž. výsprennij 'nadutý, nafoukaný' (Šanskij 1/3, 233n, Orel 2007, 1, 227).
Et.: Stsl. vysprb ~ stp. wysprz 'nahoru, vzhůru, nahoře' (SStp 10, 570). V dalších sl. jazycích odpovídající výrazy doloženy nejsou.
Původ tohoto stsl. adverbia není příliš jasný.
Nejčastěji se stsl. vysprb vysvětluje jako příslovečná spřežka vb + isprb, kde tvar isprb je pokládán za derivát slovesapbrati 'vznášet se', tvořený pomocí pref. iz (< *jbz-). Tak už MEW 240n, 398 (který však inici-ální vy- spojuje s vysokb), dále Brandt, RFV 18, 9, Gorjajev 59, Meillet, MSL 14, 378, Preobr. 1, 104, Vasmer 1, 242, S-A 1955, č. 313, Šanskij l.c. aj. Právě spojení s ie. *per- 'létať vzbuzuje především z hláskových důvodů pochybnosti (sr. např. Moszyáski, MJ 35, 143, Anikin2007, 9, 198). V. pi.rati2, pariti.
Moszyňski o.c. 144 odvozuje vysprb od stejného ie. kořene jako adj. vysokb (v. vysokb), rozšířeného o r-ový formant: *úps-r- > *úsp-r- > *vyspr- (podobně Schenker, SFPS120, 35n, připouští Anikinl.c). Nedostatkem tohoto výkladu je předpoklad poměrně komplikovaných hláskových změn. hk
vyti, -jetb ipf. 'výt; heulen' (lx Const)
Et.: Psi. *vyti, vyjo, všesl.: b. vlja, mk. vie, sch. viti, vijěm, sin. kniž. viti, vijem, slk. vyť, vyjem, č. výt, vyji, hl. wuč, wuju, dl. wuš, wuju, wujom, plb. vaiěl voiě 3. sg. (Olesch 1983, 1393), pom. věc, vějq, p. wyč, wyjq, br. vyc', výju, ukr. výry, výju, r. vyť, vóju, vše 'výt, skučet, naříkat'.
1099
vyti_
Psi. *vyti je zjevně onom. původu (Preobr. 1, 105, Machek 1957, 578, KE SR J 71, Vaillant 3, 283 a RÉS 22, 191, ESUkr 1, 384, Sch.-Šewc 1697, Orel 2007,1, 228), a proto má hledání příbuzenstva v jiných jazycích jen omezený význam a předpokládat už ie. onom. kořen *u- (W-P 1, 187, Mladenov 69, H-K 427, BER 1, 158n, Rudnyc'kyj 1, 402, Boryš 2005,717 aj.) je značně nejisté.
Smoczyňski (SbSlawski 2002,196) nadhazuje možnost výkladu vyti jako zánikového stupně kořene obsaženého ve sl. vějati 'vát, foukat' < ie. H2ueHf (v. vějati).
Machek(1968, 705) ve svém pozdějším výkladu vyvozoval vyti nejisté z *vypti a to spojoval s vypiti 'křičet' (v. vtpiti). bv
Vb prep s ak. vyjadřuje směřování 'v, do; in, nach', s lok. zejména místo děje 'v; in'
Ojed. je doloženo vokalizované vo, před z řídce Vbi. V srbcsl. a ojed. i jinde je podoba u, v Sin lx redupl. VbVb (StslS 126n).
Ve spojení s ak. substantiv gora,potb, mor je ap. střídá prep. na a vyjadřuje směr 'k, na' (iti vb goro, vb morje), dále má význam časový 'v, na' (vy tb časy, vb věky), vyjadřuje též způsob děje (vy glasy 'nahlas', vb radostb 's radostí, radostně'), jeho hranici nebo výsledek 'k, na, pro, v' (vy slávo boga, vodo vy vino přeložily), mim (vy njože měro měrite naměritb sq varny), též 'proti' (vy Christosa sygrěšajete), 'mezi' (yypasti vy raz-boiniký), dále předmět 'v' (oblěšti sq vy rizo; věrujo azy vy otbca i syna), řídce má význam kauz. 'pro, z'; často v ustálených spojeních: vb voljo 'podle vůle, po vůli', vb Ibžo kleti sq 'křivě přísahat', vbprwoje 'nejprve, především', vt> číslo 'počtem, co do počtu' aj.
S lok. vyjadřuje též polohu 'v, do' (položití... tělo vy gro-bě), 'mezi' (yqštii vy vasy), čas 'v, O, na' (vy tomb čase), způsob a okolnosti děje 'v, vzhledem k, pro ap.' (učiteh vy věrě i istině; vy zapovědechy ego vyschoštetb dzělo), řídce cíl nebo záměr 'k, na' (otbvrbze usta svoja vb chuleni Hval), často v ustálených spojeních s adv. významem: Vb brbzě 'rychle', vbprbvyichb 'nejprve, především', vb male 'krátce', vb skoré 'rychle, náhle', vb taině 'tajně' aj.
Řídce se prep. vy pojí s inf. slovesa, cožje kalk ř. předlohy: vy ocěstiti grěchy ljudbmy eic to iÁáoiceoOai rác áfiapríaq; přehled významů v. SJS 1, 232-237.
Hojně je doložen slovesný prefix vb-, před vokálem vbn-, jehož význam je především směrový (ybbiti 'vbít', vbniti 'vejít'), někdy ingresivní (vbčqti 'začít', vbžešti 'zapálit'), nebo jen perfektivizující (vbgoditi 'zavděčit se', vbdati 'vydat, odevzdat') aj.; v. téžTraj-kovová, MJ 60,179-182. U jmen má tento prefix podobu q- (odolb 'údolí', osobb 'navzájem' aj.; v. též Et.).
Exp.: Jako paleoslovenismus chápe Šipka, SbNeweklowsky 317 sch. prefix va- v církevní terminologii: srb. Vaskrs 'Velikonoce' (v. vbskrěsiti), sch. vapiti 'volat o pomoc, úpěnlivě prosit, modlit se' aj. (v. vtpiti).
Yb
Et.: Psi. *vb(n), všesl.: b. v, před v, f redupl. váv, před neznělým kons. a vokálem/ v dial. uf, flf (BER 1,110), mk. vo, před v, f též v, u, o (< uo; v. Arnim, ZslPh 10, 23), srb. U (v. Vušovič, JslF, 9, 147, Stevanovič, JslF 13, 104), sin. v, slk. v, vo, stč. v, ve, před retnicemi u (v. Gebauer 1894, IV, 496n), č. v, ve, arch. u, luž. w, we, dl. a hl. st. i wo, st. dial. wa (v. Wirth, ZslPh 17, 69n), plb. va, pom. v, ve, p. w, we, dial. i wew (v. Klemensiewicz -Bajerowa, JP 32, 156-163), br. u, ů, ukr. u, v, knižní vo, řídce i uv, vvi, uvi, vi, r. v, vo, dial. st. též h, ch (v. Budde, RFV 27, 221), vše s ak. a lok., obě rekce jsou významově téměř paralelní: všude vyjadřuje místo, prostor nebo směřování děje 'v, do' (např. b. v kášti, r. idtivMoskvu), čas 'během určité doby, v, za' ap. (sch. u staro doba, ukr. uv odnomu roci), cíl a účel činnosti 'v, na' (sch. idemo u drva, slk. nosiť v dar), stav a jeho změnu (mk. vo godini čovek, sin. v leta iti), způsob děje, jeho okolnosti ap. (p. w glos, r. v dvuch ságách ot menjá), prostředek, materiál ap. (sin. zavit v odeja, p. miasta w drewno), vztahy předmětové (č. věřit v boha, r. popást 'v pleti) aj. Přehled významů uvádí Kopečný, SB 1, 271-274; o čas. významu mk. v, vo v. Tasevská, StMaced II, 207-211.
Všesl. je slovesný prefix v-, ve-, vo- (č. vbít, p. wejšč) ap. a neproduktivní jmenný prefix z psi. *o-(sln. vótel 'dutý', č. úvoz 'polní nebo lesní cesta zaříznutá do okolního terénu', p. wqtek 'útek' aj.), jehož význam lze chápat jako 'v, uvnitř'.
Kopečný (SB 1, 158n a už MEW 221n) sem řadí i r. dial. prefix vo- s deminutivním významem (yómalyj 'trochu malý', vómjagkij 'trochu měkký' ap.), který je i v ukr. (uhórok 'kopeček'; v. ESUkr 6, 9) a sin. (óčrn 'trochu černý', óstar 'trochu starý'; v. Bezlaj, JiS 26, 8 a JiS 16, 161 = Bezlaj 2003, 1, 611 a 2, 715). R. dial. vo- má též význam augmentativní (vótugo 'velmi pevně', vóbystro 'velmi rychle', v. Černých 1993, 2, 279), o němž se Vasmer 1,211 domnívá, že může být jiného původu. Anikin 2007, 8,18 však dem. i augm. význam r. dial. vo- spojuje a odvozuje je z psi. *o(b)- v aproximativním významu (v. ob).
Et.: Prepozice ne příliš jasná. Většina etymologů předpokládá psi. *vb(n) z ie. *onln, jehož e-ový stupeň *en(i) (*Hfn(i)) dokládá stper. en, ř. ěv, évi 'v, na', lat., gót. stir. in 'v', arm. z, stprus. en tv., lit í, Starší iň(g) 'v, na, k' (v. MEW l.c, Brugmann 1902, 465, Pokorný 3lln, Fraenkel 181, Seiler, KZ 75, 5, Snoj in: Bezlaj 4, 271, Blažek, LgBrun 49, 21, Orel 2007, 1, 170, Anikin 2007, 5, 303naj.), někteří počítají s analogií podle prep. sb : sq (Solmsen, KZ 29, 97, pozn. 1, Vaillant 1,172n, Sch.-Šewc 1572n aj.) nebo podle *kom > *kon > kb (tak Machek 1968,673, nesouhlasí Snoj l.c, Matasovič, IF 109, 347). Pokračování ie. *on je spatřováno ve jmenném prefixu o- a ve vbn- před vokály, např. vbniti (< *vbn-iti), vb njemb
1100
vb
vblovbnb
(< *Vbn jentb) aj.; odmítá Sch.-Šewc, ZS135, 82n, který má -n- za psi. hiátovou hlásku.
Z redukovaného stupně n je odvozováno bsl. *un (tak Matasovič l.c, Smoczyúski 2007, 214) a dále psi. t> zesílené poté protetickým v-; to se po zániku jerů stalo nositelem předložkového významu (tak Zubatý 2, 325 a Machek l.c, Milewski, RS 10, 86, pozn. 2, ESUkr 6, 9, Boryš 2005, 675 aj.).
Zubatý l.c. a Machek l.c. z hláskového vývoje (on > ■bn>b) soudí, že původně šlo o postpozici, ta však není doložena.
Kopečný, SB 1, 275 uvažuje o výchozím *an (tak už Schmidt, KZ 23, 338 aj.) a myslí na analogii vyti : na jako vi>z : za, což není zcela jasné a nevysvětluje to jmenný prefix (tuto analogii uvádí už Specht, KZ 66, 49, pozn. 2; odmítá Snoj l.c, Amkin2007, 5, 304 aj.).
Odmítánje Meilletův výklad (1902,160) psi. *vb < ie. *upl ub (sr. např. Kopečný l.c). žš
*vt>bresti v. neprěbredomi,
vbčelo, vbčeti v. načetí
vbdati, -dasťb, -danu. pf. 'vdát, provdat; verheiraten' csl.
Také 'dát, odevzdat, vydať (v. dati).
Der.: csl. vbdajati 'vdávat, provdávať.
Et.: Csl. vbdati 'vdát, provdat' ~ sch. údati, sin. st. a dial. vdáti (Plet), č. vdáttv. Vedle toho je doloženo synonymní slk. vydať, č. st. a dial. vydatí, vydať (Jg, PSJČ, Sochová2001 aj.), hl. wudač, dl. wudaš, p. wydač, br. výdac', ukr. výdaty, str. vydatí (StrS), r. vydat'.
Obvykle se zde spatřují prefixální deriváty od vb. dati 'dáť (v. dati), resp. jeho příslušných kontinuantů (sr. Bnickner 84, H-K409, Skok 1, 382, Sch.-Šewc 1697, Rejzek 702, Snoj 2003, 96; Vasmer 1, 239 navíc pro útvary s pref. vy-uvádí slovotvorné paralely z jiných ie. jazyků).
Jiný výklad navrhl Zubatý (LF 28,117n = Zubatý II, 176na NŘ 15,72n): vyšel z domnělého rozporu mezi slovotvorným a lexikálním významem předpokládaného prefixálního der. *vb-dati, rekonstruoval pův. *vbdati a spojil je se stind. vindáti 'nalézá', vindáte 'žení se, vdává se'; toto sl. verbum se pak přes ptc. *vb-dana morfologicky prichýlilo k dati a nakonec byl lid. etymologií jeho počátek reinterpretovánjako pref. vb-, resp. vy- (souhlasil Machek s.v. vdáti se), bv
vbgaždati, vbgodbnb v. godi>
vbino v. hrb
Vb klen 9ti v. zaklenoti
vbkusb, vbkušati v. iskusiti
vblajati se, -lajeťb se ipf. 'zmítat se; hin und her geworfen werden'
Der.: csl.nevblajenrb 'nezmítaný, klidný' (lxDim).
Exp.: Z csl. je str. vlajati(sja), vlaatisja 'být nejistý, váhat, pochybovat, 'toulat se, plahočit se' (StrS 2, 224), jehož pokračováním je r. st vlájati, vlájať 'způsobit vlnění na moři, zdvihnout vlny', 'kolébat (na vlnách), nést (na moři)', vlájatisja 'kolébat se na vlnách', přen. 'váhať (SRJ 18v. 3, 209), r. cirk. a arch. vlájaťsja 'kolébat se', 'plahočit se' (Daľ 1, 523), sr. Anikin 2007, 7, 307.
Et.: Stsl. slovo nemá přímé protějšky v jiných sl. jazycích. R. tvary, které se s ním někdy srovnávají (Rejzek 2001, 716), jsou ve skutečnosti církevní sla-vismy (v. výše Exp.). C. vlát 'volně poletovat, lehce se vznášet po větru, povívat', zř. 'mávat něčím', zř. a arch. 'vlniť, refl. 'vlnit se' (Jg 5,121, Kott 4, 734, PSJČ, SSJČ) představují novodobou výpůjčku z r. (H-K 419, Machek s.v. vlátí), doloženou též v slk. poet. vlať 'vznášet se po větru, povívat' (SSJ).
Většinou se předpokládá pův. sl. *vblatí (se) (Li-dénl899, 17n, S-A1955, č. 1045; SM 25, 88 se však vzhledem k csl. adj. nevblajemb přiklání k původnosti t>). Sloveso pochází z reduk. stupně ie. kořene *uelH- 'točit, navíjet, valit (se)' (Vondrák 1912, 279, Trautmann359, Vasmer 1, 210, Stang 1972, 63n, Vaillant 3, 429, Golab 1992, 139; ke koř. v. Pokorný 1140n, LIV 2001, 677, sr. valiti se, vltna^. Snad se jedná o ä-ové intensivum (Machek l.c.) vbo
vblovbnb adj. 'povlovný, klidný, pomalý; sanft, ruhig, langsam' (lx Supr)
SJS 1,302 lemmatizuje v první slabice adjektiva ale stsl. doklad a především et, k níž se přikláníme (v. níže Et.), ukazují na pův. -b- (k dokladům celého hnízda a k variantnosti -t- a -b- v první slabice v. Reinhart, SEB 1, 107n; podle Sadnikové, AnzslPh 18, 34 je -t- v adverbiu dokladem přehlásky vlivem zadního vokálu v následující slabice).
Též csl. adv. vly (MLP 70), Vbly a spojení po Vbly 'pomalu' (Reinhart I.e.).
Der.: csl. vblovbstvo 'zdlouhavost, váhavosť (MLP).
Et.: Stsl. vblovbtrb nemá přímé protějšky v ostatních sl. jazycích. Za příbuzné lze považovat pouze prefigované stč. adj. povlovný 'vlídný, laskavý, mírný', 'příznivý, vyhovující', 'povolný, svolný, ochotný', adv. povlovně 'vlídně, mírně', 'ochotně', subst. povlovnost 'mírnost, klid' (StčS), č. adj. povlovný 'mírný, pomalý, poznenáhlý, pozvolný (o klesání či stoupání terénu, o vývoji děje)' (SSJČ, PSJČ).
Stsl. a č. doklady pak lze chápat jako různé deriváty původního psi. adjektiva *vbl-b, v jehož základu je reduk. stupeň ie. kořene *uelH- 'točit, navíjet, valit (se)'; sr. už Geitler, LF 3, 5, s ? Srez. 1, 385, jako možnost
1101
VblOVbllb
Vbllllkb
Vaillant 4, 729, dále pak Varbotová, OLA 1982, 275n = Varboto-vá 2012, 478n a nejnověji TIRJa-Etim 4,128n s přidáním r. dial. volóvyj 'mírný, klidný, nevzrušený'. Ke koř. v. Pokorný 1140n, LIV 2001, 677, sr. valiti se, vltna^ vilajati se. Oporou výkladu jsou sémanticky blízké lit. vělús, lot. vels, velš 'pozdní' (sr. už MEW 396, Vaillant, SlavFil 1958, I, 77, naposledy Reinhart, SEB 1,108), které mohou představovat kontinuanty téhož kořene v jiném ablautovém stupni.
Někteří však stsl. a č. materiál spojují s psi. *lěviti (> stč. s-leviti 'slevit,polevit'), lit. liáuti 'přestávat', gót. lěwjan '(vy)zra-dit, vydat na pospas' aj. a řadí ke koř. *leHj- 'zanechat, ustat, polevit' (ke koř. v. Pokorný 682n, LIV 2001, 399), v. Zubatý, SbF 1,161n = Zubatý, l/l, 76n, s opatrností přebírá Berneker 1, 736, dále Trautmann 161, S-A 1955, č. 478, v řadě textů též Bezlaj, který sempřidáváještě vak. poloven, sch. polován, sin. polov'en 'opotřebovaný, obnošený', sr. Bezlaj 2003, s. 309, 380,455, 810, 1019, 1037; Zubatý navíc vše spojuje s psi. *lovb 'lov', u něhož předpokládá význam *'pomalé, plíživé stopování, sledování a obcházení zvěře' (přejímají H-K 290, v. i loví).
Sadniková, AnzslPh 18, 35n řadí k stsl. a č. tvarům i sin. vóljen 'ochotný, svolný; křehký, poddajný, povolný', p.powoli 'pomalu, pozvolna', mor. dial. po vůli 'pomalu' aj., i když připouští jejich sek. kontaminaci se sl. volja 'vůle'. Celý materiál pak spojuje s psi. *vbl-g-t-kb 'vlhký, mokrý' a řadí k ie. kořeni *uel-g-/*uel-k- 'vlhký, mokrý'.
Vaillant 4, 729 zvažoval i spojení se stsl. dovblěti 'stačiť (v. dovblěti), tedy původ v reduk. stupni ie. kořene *uelH1- 'chtít, přát si'. vbo
vtnadriti v. viniraditi
vtnesti 'vnést' v. nesti
*vi>nesti 'vraziť v. vinbznoti
Vbneti, Vbnimati 'dát pozor'v. jeti
vtneti se (?) 'vznítit se; entbrennen' (lxEv)
Doloženo pouze v tvaru ptc. prét. akt. vbnenrbša se (Mt 12, 20; ř. ekvivalentem je ptc. slovesa ťxpeoOai 'kouřit, doutnat'). SJS 1, 311 (též StbälgR 1, 265) proto předpokládá pro toto sloveso zákl. paradigma vbnbmetb s§, vbnbmq s§.
Et.: Stsl. vbneti se je po formální stránce reflexivum odvozené prefixem vbn- (v. vb) od slovesa jeti, jbmo 'uchopit, vzít' (tak např. S-A 1955, 155 a č. 195). Význ. stránka ovšem není jasná (sr. nereflexivní stsl. vbneti 'dát pozor, (pozorně) vnímať) a chybí i paralely v ostatních sl. jazycích (v. jeti).
Význam vb. vbneti se však svědčí (s ohledem na kontext a ř. ekvivalent v NT předloze) spíše o jeho souvislosti se slovesem vbzgnětiti 'vznítit, zapálit
(oheň)'. Nelze vyloučit, že došlo k zániku hláskové skupiny -zg- vzniklé připojením prefixu vbz- (v. viz) k zákl. slovesu gnětiti (sr. vbznětiti tv.). Následně bylo toto pref. sloveso deetymologizováno a ztotožněno s et. odlišným slovesem jeti. Překladatelem pak bylo formálně změteno se stsl. vbneti 'dát pozor, (pozorně) vnímať, důsledkem je chybné vytvoření tvaru ptc. prét. akt. odpovídajícího paradigmatu slovesa jeti 'uchopit, vzíť. V. vizgnětiti. hk
vtnoziti, -iti, -nožo 'vrazit; einschlagen' (lx Supr)
Csl. též Vbnuziti tv. (MLP 98).
Et.: Psi. *noziti > stč. bibl. vnoziti 'vnikať (ESStč), r. dial. nózít' 'napichovat, nabodávat, navlékať (SRNG 21, 273), 'vrazit si třísku' (SM26, 19), názíť 'foukat, pronikat (o větru)' (SRNG 19, 283), též pref., např. r. na-nozíť 'nabodnout, napíchnout' (Daľ 2,1157), zanožit' 'vrazit si třísku' ap.
Bezlaj 2, 230 sem řadí též ipf. s u-ovým vokalismem, sin. núzati (< *nozati) 'navlékat, řadiť.
Psi. kauzativum *noziti je o-stupňový derivát ie. kořene *negh- 'strčit, vraziť. Reduk. stupeň tohoto kořene je doložen stsl. vbnbzngti (v. vinbzngti, tam i podrobnější et. výklad). Sr. též psi. nomen instrumenti *nožb (v. nožb). hk
vfanotrb v. otn»
vbnukb, -am. 'vnuk, potomek; Enkel, Nachkomme' csl. Der.: Vbnuče n. 'vnouče'.
Et.: Psi. *vbnukb, všesl. (nedolož, v plb.): b. mk. vnuk, sch. únuk, sin. vnúk, slk. stč. č. vnuk, hl. wnuk (asi neologické v 19. stol, Sch.-Šewc 1623), dl. st. wnuk (Muka), pom. vnuk, stp. p. wnuk, br. unúk, ukr. vnuk, onúk (s nejspíš sek. o-, v. Trubačev 1959,74, ESUkr 1,411, She-velov 1979, 534; naopak Iľjinskij, RFV 65, 228 je měl za stopu pův. formy), st. a řidč. i unúk (Žel, Hrm., SUM), r. vnuk, vše 'vnuk', také 'synovec' (b. dial. RBE, mk. Peev 1999, RMNP, stč. ESStč, stp. SStp), v pl. i přen. 'potomek' (b. mk., sch. st. Rj, stp., p. st. SStp, SW, vsi.). Stp. ap. dial. wnek 'vnuk' má nejspíš sek. nazalizaci (sr. Vaillant, RÉS 11, 206, Slawski, SlOc 18, 273 aRS 55, 24, Trubačev l.c), jiní ale připouštějí starou, už psi. variaci u~q (sr. GJP 135, Stieber 1973, 12) a někteří dokonce málo pravděpodobně pokládají za původní psi. formu *vbnokb (Iľjinskij, RFV 65,229, Szemerényi 1977, 52, Sch.-Šewc 2000, 304).
Psi. *vbnukb je et. nejasné (Boryš 2005, 706).
Často se spojuje s označeními ženského či mužského předka v ie. jazycích: stprus. ane 'bába', lit. anýta 'tchyně ženy', sthn. ano 'děd, předek', ana 'bába', něm. Ahn, ř. (Hes.) ávvíq 'bába', het. anna-
1102
vi>nuki>
Vbrib
'matka', hanna- 'bába', arm. han 'bába', lat. anus, gen. -üs 'stará žena', anna 'pěstounka' < *an- (*H2en-), snad lalického původu (Gorjajev 52, Torp 11, Preobr. 1,89, Brückner 628, Mladenov 73, H-K 420, Golab 1992, 167; k ie. slovu Pokorný 36nbez sl.). Nicméně podrobnosti tohoto spojení nejsou jasné.
Pokud jde o kořen, vidí se v sl. *vbn- reduk. stupeň uvedeného ie. kořene (Iľjinskij, RFV 65, 228, Vasmer 1, 211, Trubačev I.e., Rudnyc'kyj 1, 453, Skok 3, 545, Šaur 1975, 68, EWD 360, Kluge-Seebold 179, Snoj 2003, 828 a in: Bezlaj 4, 333, Derksen2008, 531, Matasovié 2014, 162). Naopak Machek (s.v. vnuk) vysvětloval izo asimilací k u v následující slabice; BER i, 167 pak tuto změnu předpokládal už na předsl. úrovni.
Pokud jde o sémantickou stránku, často se v sl. slově spatřuje deminutivum a pojmenování vnuka deminutivem odvozeným od slova pro děda či předka se pak vysvětluje vírou v převtělení přes více generací (Machek 1968, 696, Benveniste 1969, 1, 234n, Sze-merényi I.e.), nebo zvykem, že starší oslovuje mladšího deminutivní formou vlastního pojmenování (Gamkr-Ivanov 1984, 766, pozn. 3, Kluge-Seebold I.e., Anikin 2007, 7, 326n).
Naopak Iľjinskij (RFV 65, 227n) pokládal za pův. slovotvorný význam sl. formy přináležitost: *vbnuki> byl ten, kdo patří k předkovi, pochází od něho (podobně Trubačev 1959, 74n a ZslPh54, 8).
Nicméně předpokládaný sufix sl. slova je nejasný. Někteří sice odkazují na častý ukr. deminutivní a patronymický suf. -uk- (Slawski I.e., Machek s.v. vnuk, Rudnyc'kyj l, 454), ale není jisté, zda lze takový sufix předpokládat už pro psi.
Snoj I.e. vychází z předsl. ablautujícího u-kmene, na nějž by ukazovalo lat. anus, a sl. vbnukb má za k-ové deminutivum od původního předsl. nom. *unöu- se zobecněným vokalismem kořene nepřímých pádů (podobně Matasovié I.e.).
Sch.-Šewc (1624, ZS135, 83 a2000, 303-307) naopak předpokládá, že pův. je psi. forma s nazálou, a tu pak segmentuje *vn-Q-k-h, kde vn- je zesílená proteze, -q- (< ie. *an-) kořen a -k- strukturní formant převádějící do produktivní morfologické kategorie.
Blažek (red. pozn.) v sl. *vbnukb spatřuje pův. kompozitum obsahující ie. *H2en- (v. výše) a *H2euH- (v. ui).
Jiní badatelé sl. slovo nespojovali s výše uvedenými ie. výrazy:
Vaillant (4, 536 a RÉS 11, 206) spojil sl. slovo se stind. anváňc- 'následující', änüka- 'páteř'.
Černých (1993, 1, 158) nadhodil možnost, že sl. vtnukb obsahuje týž koř. jako adj. novb 'nový' (v. noví).
Orel (2007, 1, 203) spatřuje v sl. vbnukb derivát od vtnt 'ven' (v. viní): vnuk pojímán j ako „vnější" syn.
Stankiewicz (The Slavic and East European Journal 6, 28-33) měl za pův. formu s nazálou a sl. slovo spojoval s csl. okotb, str. ukotb 'hák'.
Sotvaje sl. slovo přejetí z germ. (Hirt, PBB 23, 337 a IF 22, 84, sr. i Beer, LF 34, 304) nebo naopak něm. Enkel přejetí ze sl. (Schräder, IF 17, 35n). bv
vfa(n)ušiti v. ucho
vfant adv. 'ven; hinaus'; prep. s gen. 'mimo, z; außer, aus'
Též vbně adv. 'vně, venku', ve spojení VT>ně stojatí 'stát s pláčem přede dveřmi chrámu' (l. stupeň veřejného pokání); dále prep. s gen. 'vně, mimo'.
Der.: ízvbnu, v Nik izvbm>, v Bes iz Vbnu 'zvenčí' (Šanskij u/7,25); vbněšftjbn 'b 'vnější, kdo/co je vně', sub-stant. Vbněš(t)bnjeje n. sg., Vbněš(t)bnjaja n. pl. 'vnějšek'.
Komp.: Vbně(j)odu, i Vbně(j)udu, v Mar též Vbnějo-do, csl. Vbnijudu ap. adv. 'zevně', prep. s gen. 'vně, mimo', ve spojení se slovesem stojatí o veřejném pokání, adv. Vbnějodě, v Bes Vbně(j)udě 'vně'; v Supr lx ízvbnodu 'zvenčí' (sr. jodu); konj. vbnjegda(že) 'když, až', 'kdykoliv, když' ap. v. jegda.
Exp.: Z csl. je r. st. izvné 'zvenčí' (Šanskij I.e.), vneúdu 'kolem', vnejúdu 'zvenku, zvnějšku', stbr. vneudu tv. (Anikin 2007, 7, 321).
Et.: Psi. *vbnb > b. vän, mk. dial. von, sch. van, dial. i ven, vun, varn (Rj 20, 544n), sin. věn, dial. i vůn, von ap. (Furlanová in: Bezlaj 4,296), slk. von, stč. č. ven, hl. won, dl. wen, dial. i won (Muka 2, 920), plb. ván, stp., p. st. wen, hovor, won (vliv vsľ), p. dial. wen (vliv č.; v. S^dzik, Praslow. 270), br. von, ukr. jen imper. von\, r. von, vše s významem 'ven, pryč', často jako rozkaz 'ven!' (srb. slk. č. vsi.), 'venku' (jsi., slk. dial., č. hovor).
Do psi. je možno klást také *v*ně > ch. dial. vaní, vane, -vanje (Skok 3, 564), sin. vně s var. vůně (Furlanová o.e. 332), č. vně, stbr. r. vne, všude s významem prep. 'mimo, vně čeho', dále adv. 'venku' (ch. sin., č. kniž.), 'zvnějška' (stbr. r), rovněžpref. *jbz-vbnb, *jbz-vbně(např. b. lid. izvan, sch. izvan ap., sin. izvěn, kniž. tzven, dial. ízvun, reduk. zvún ap., s významem 'kromě, mimo', ukr. zóvní 'zvenčí, zevně' aj.; v. Kopečný, SB 1, 86, Trubačev, SM 9, 12, ESUkr2, 273 aj.).
Slova bez jednoznačného výkladu.
• (1) Psi. *vhnh, *vhně ~ stind. vána- 'les, strom'.
(2) Psi. *v-hnt < ie. *ud- 'nahoru, ven' + -no.
(3) Psi. *vbně ~ khotan. vina, vána 'bez, vyjma'.
(1) Tato adverbia jsou většinou chápána jako pády psi. substantiva s významem ""prostor mimo dům', a to adv. vbnb jako směrový akuzativ, vbně jako lokál sg.; prefigované ízvbnu vysvětluje Zubatý
1103
vtnt
(SbJagič 397) analogií podle *jbz domu nebo jako lokál na -U (v. též Machek 1968, 683, Golab 1992, 196, Sedzik l.c., Anikin 2007, 8, 210 aj.).
Dále jsou srovnávána se stind. vána- 'les, strom' (směrový ak. vánam 'do lesa, pryč z domu, ven', lok. váne 'v lese'), av. van-, vana- 'strom'; podle Zubatého (o.c. 398) to byl protiklad k domovu v době, kdy mimo dům byly hlavně lesy. Jako sém. paralela je uváděno lit. laukas 'pole' —► lok. laukě 'venku, na volném prostranství' (tak Vasmer 1,210, Machek l.c., BER 1, 207, Nepokupnyj 1976, 77, ESBr 2, 192, Orel 2007, 1, 203, Derksen2008, 531 aj.). Proti tomuto výkladu se namítá, že význam 'les' není u sl. adverbií doložen (např. Anikin 2007, 7, 318) a srovnávané stind. vána- je nejasné (Mayrhofer 1956, 3, 138na 1986, 2, 500).
Nilsson, LgB 4, 204n pokládá sém. vývoj 'les/pole' —> 'volný prostor, ven' za univerzální a hledá pro psi. *vbm> jiné souvislosti; máje za relikt ie. kořene, který je doložen v germ. *wen-lwun- (sthn. wunne 'listí, lupení jako krmivo pro dobytek', winne, gót. winja 'pastvina, louka'). Spojení těchto germ. slov se stind. vána- a psi. *vbnb (vše z ie. *uenom 'les, lesík') uvádí též Gol^b 1992, 196.
(2) Z ie. adverbia *ud- 'nahoru, ven' rozšířeného o -no- (se zjednodušením -dn- > -«-) odvozovali psi. *vbm> Brugmann, IF 33,304, Meillet 1902,154, Preobra-ženskij 1, 95, Mann 1984, 1474, v současné době Furlanová (in: Bezlaj 4, 297), Anikin (2007, 8, 210n). Pak by bylo iniciální v- protetické a psi. *vbm> by bylo možno spojit se stind. úd 'nahoru, pryč', gót. út, něm. aus 'ven' (Pokorný 1103n, Kluge-Seebold2002,74, Dunkel 2014,2, 824). Patri, IF no, 309npřipojuje het. udně 'pole, území' (Kloekhorst 2008, 933n však souvislost s naším slovem neuvádí).
Z téhož základu s jiným rozšířením je vykládáno stsl. vbz (v. vbz), ze zdlouženého *ud- prefix vy-.
(3) Jinou paralelu sl. vbně nachází Bailey 1979, 386, a to v stind. vína a khotan. vina, vana 'bez, mimo, vyjma' (se stind. slovem spojil už Schmidt, KZ 27,286 aMEW 396, což odmítá Mayrhofer 1986, 2, 557, který stind. vína odvozuje ze stind. ví 'od sebe, odděleně, pryč' < ie. *ui tv.; o.c. 549n). Blažek, TIRJa-Etim 4,72 a 81 pokládá vbně za přejetí ze středoírán. areálu, jemuž je khotanština blízká.
Příbuznost psi. *vbm, (asimilací z *vř>«i>) se stprus. wins 'vzduch, povětří' a s adv. winna 'ven' uvádějí Trautmann 360, Vaillant 2, 688, Martynov (1988, 18naABS 25, 190) aj. Stprus. prefigované iswinadu 'zvenčí'je pokládáno za přesnou responzi stsl. izvbnodu (Fortunatov 1919, 256, Toporov 3, 90). Smoczyňski 2000, lOlnvšak má stprus. wins za přejetí ze střdněm. winne 'pole, ornice' (odmítá Anikin 2007, 7, 318).
Nepravděpodobná je souvislost s ř. ávev 'daleko od, pryč', gót. inu, něm. ohne 'bez'(Boisacq61n, Srez. 1, 391, odmítá např. Vasmer 1, 225 aj.). zš
_vhnbznoti
vbntraditi, -iti», -raždo, 'uvidět, uzřít; erblicken, se-hen' (Slepč Šiš GrigLobk)
Psáno i Vbnadriti (Clrrist; Bláhová, red. pozn., považuje tuto podobu za chybu písaře), Vbnaraditi (Ochr), VbUbraditi (Slepč), sr. SJS 1,305 a 5, 232. Et.: Málo jasné.
Vaillant l, 161,163,205 (sr. i 4, lóln) interpretoval stsl. slovo jako prefixát základního radí ti 'dbát, starat se', za předpokladu původního psi. *orditi (k et. viz roditi2).
Domněnku, že by se mohlo jednat o původní *vbnědriti 'vtlačit, vtisknout', patřící k stsl. jadra 'náručí, klín' (sr. jadra), pokládá Miklošič (MEW 396) za nepravděpodobnou. vbo
vbnbznoti, -nbzneti, -m,zno 'vrazit, zarazit; einschla-gen'
Vedle infinitivu j e doložen pouze tvar imper. Vbnbzi. SJS 1, 307 připouští i podobu infinitivu Vbnisti a paradigma Vb-nbzeťb, vbnbzg.
Csl. též nbsti, nbzo 'vrážet, pronikat' (MLP 457).
Der.: Z dalších derivátů jsou doloženy jen tvary aoristu, respektive ptc, z nichž nelze jednoznačně určit typ prézentu ani znění infinitivu: *prinbzngti (lx Friz prinbzbše) 'přibod-nout, nabodnout'; *pronbzngti (lxSuprpromzbšuumu, lx VencProl/v-oMze) 'probodnout, proklát'; *unbzngti (um-ze, umzq) 'zarazit, zabodnout'; *vbznbzngti (doloženy jen tvary ptc. prét. akt.) 'nabodnout, nasadiť (SJS rekonstruuje u všech těchto derivátů též variantní infinitiv *-nisti. Sr. Bláhová, Slávia 58, 349n a SlavjLeks 415). Sem i tvary iznzbl iznes-b mečb (VencNik) tvořené odinf. *iznbzngti 'vytasit (meč)', tvar s -e-je zřejmě výsledek kontaminace s významově i formálně podobným iznesti, iznesg 'vynést, vydať (v. SJS 1, 754 s.v. iznesti).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně r. vonzíť 'vrazit, zabodnout' (Orel 2007, 1, 213, Anikin 2007, 8, 214).
Et.: Stsl. vbnbzngti je složeno z pref. vb a vb. nbzngti, ve stsl. jako simplex nedoloženého.
Psi. *-nbzngti doloženojenvč. asnadibr.: stč.promnuti 'probodnout, propíchnout' (StčS 4, 116), venznúti 'vsadit, zasadiť (MStčS 562), snad i stč. senznúti 'probodnout' (tak čte jediný, špatně čitelný stč. doklad Gebauer 1894,111/2, 249, v. ESStč). SM 26, 68 (a ESBr 8, 28) sem řadí i br. dial. niznúc' 'udeřit' (zřejmě se sek. vývojem koř. vokalismu). Jako stavové sloveso k těmto kauzativům vzniklo stč. nzieti (sě) 'hynout, zmírat; trpět, trápit se' (StčS 1, 1022). SM l.c. nevylučuje psi. stáří tohoto vb. (< *nbzěti (sej).
Doloženo je též vb. s z-ovým vokalismem:
Psi. *nizati > b. níža, mk. níže, sch. nízati, sin. nízati, hl. nizač (Pful 1092), dl. nizaš, p. nizač, br. ni-zác', ukr. nyzáty, r. nizáť, vše 'navlékať, 'řadit, seskupovat', dále 'pronikat, prebodávať (br., r. hovor.), 'bodat, štípať (ukr.) aj.
1104
VbllbZnQti
Vbpiti
Rekonstrukce psi. výchozí podoby je problematická vzhledem k absenci doložených slovesných paradigmat ve stsl.
Psi. *nbznQti)Q svou formou okamžité kauzativní sloveso, tvořené formantem -no- k psi. slovesu *mzg. V rekonstrukci příslušného infinitivu není jednota. Někteří autoři předpokládají z-ový vokalismus infi-nitivního kmene anal. podle např. *čbtg, čisti, *cvbtg, cvisti ap. (Vondrák 1912, 527, Weingart 1937, 2, 394, Skok 2, 521 aj.). Jak ovšem správně upozorňuje Koch (1990, 586n), k takovému typu slovesného paradigmatu chybějí doklady. Vzhledem zejména k tvarům doloženým ve stsl. se zdá pravděpodobnější reduk. stupeň i v infinitivu, tedy psi. *nbzti (MEW 214, Preobr. 1, 604, Briickner364, Sch.-Šewc 1005, SM26,68n, Bezlaj 2,224, Golab 1992, 99, Anikin l.c. aj.). Problematická je také rekonstrukce ie. kořene. Existují v zásadě dva názory:
• (l)Psl. *nbzngti <ie. *negh- 'strčit, vraziť. (2) Psi. *nbznqti < ie. *neigh- 'zabodnout, probodnout'.
(1) Psi. sloveso se nejčastěji odvozuje od ie. kořene *negh- 'strčit, vraziť (Pokorný 760, Bezlaj l.c, Boryš 2005, 366, Petit, IF 112, 284n aj.; kvůli postulované příbuznosti s ř. syyoq rekonstruují někteří ie. kořen s laryngálou: *Hjnegh-, tak např. LIV 2001, 250, Derksen 2008, 531, Rejzek 2015, 459 aj.). Sekundárním dloužením reduk. stupně a připojením suf. -ati bylo nověji vytvořeno též iter. *nizati; o-ový stupeň (ie. *(H])nogh-) je zastoupen psi. *noziti (v. vinoziti). Charakter doložených ablautových stupňů předpokládá výchozí (nedoložené) psi. *nez- s plným stupněm koř. vokalismu (sr. SM 26,68n, Koch l.c, Petit l.c. aj.). Z reduk. ie. kořene by se totiž zákonitě očekávala nosovka (Petit l.c. pokládá reduk. stupeň za nepravidelný, podle LIV l.c. jde o nový reduk. stupeň *n<í>h- < *Hjngh-). Další souvislosti jsou nejisté. Snad sem patří střir. subst. nes(s) 'rána, zranění' (Preobr. l.c, Skok l.c, Rejzek 2001, 417, LIV l.c. aj.), pokud je z *negh-s-; vykládá se však i jinak (sr. Vendryes N-ll, Matasovič 2009, 290, v. níže). Spojem s ř. syyoq 'kopí' (LIV l.c, Rejzek 2015, 459 aj.) je pochybné vzhledem k temnému původu ř. slova (sr. Beekes 2010, 372n). V. dále nožb.
(2) Rozwadowski (ROr 1, 94) spojuje psi. *mzng-ti, *noziti s av. naěza- 'hrot jehly'. Na jeho výklad později navazují jiní autoři a připojují další výrazy, jako stind. níkšati 'provrtává', per. něš 'hrot, trn' a také střir. subst. nes(s) 'rána, zranění' (S-A 1955, č. 580, Il.-Svityč 2, 97, Kaiser 1990, 71, Golab l.c, HER 439 aj.), pro které se předpokládá diftongický ie. kořen *neigh-'zabodnout, probodnout' (diftongv ie. koř. připouští i Anikin l.c). V tom případě by pak psi. *mz- byl regulérní reduk. stupeň ie. kořene, zatímco *noziti by bylo sekundární, anal. podle typu *bbrati: *bon (Il.-Svityč l.c). Sl. souvislosti odmítá Mayrhofer (1956,2,158na 1986,2,41).
Diftongický ie. kořen předpokládá i Vaillant (2, 533 a 3, 146n), když psi. *nbzngti spojuje s adv. *nizb 'dole, nízko' (souvislost s *nizb nevylučuje ani Machek 1968, 403). V. nizi>.
Nostr. souvislosti nacházejí Il.-Svityč l.c, Kaiser l.c, HER l.c. hk
vr>piti, -jeti, ipf. 'volat, křičet; rufen, schreien'
Der.: Vbpľb m. 'volání, křik, pokřik', Vbpľbsťvo, vbpľbstvije 'naříkání, nářek', vbpľbsťviti 'naříkat'; privbpivati 'přivolávat, vzývať; vbzbpiti 'vykřiknout, zvolať, vbzbpiti kogolčbto 'ohlásit; volať. Komp.:plačevbpl'bstvije,plačevbpl'bstvo 'hlasitý
plačevbpľbstviti 'hlasitě plakať (SJS dod.). Exp.: Někteří měli za přejetí z csl. r. vopíť 'křičet, naříkat' (Vaillant 1, 134 a 3, 277, Orel 2007, 1, 213n) a sch. vápiti tv. (Vaillant l.c. a Slávia 10, 674, Šipka, SbNeweklowsky 317 aj.), což ale není jisté.
Et.: Psi. *VbpÍti, VbpiJQ, Vbp'Q, pfíp. *Vbpěti, Vb-
pěJQ > b. arch. väpíja, sch. st. upiti, úpijěm, úpím (Rj), sin. vpiti, vpijem, slk. kniž. úpieť, úpiem, stč. Upiti, Úp'u, Úpěti, Úpěju (Gebauer 1894, III/2, 271, 317), č. úpět, úpím, plb. vapaiě 3. sg. préz., stp. wpič (SStp), stbr. vopiti (HSBr), br. st. vopíc', vopljú (Nos.), ukr. st. dial. vopýty (Žel, ESUkr), str. vopiti (Srez., StrS, SDrJa), vopěti (StrS), r. hovor, a dial. vopíť, vopljú, r. dial. vopét' (SRNG), vše 'křičet, naříkat, úpěť.
Psi. *Vbpb > sch. st. váp (odtud snad sch. vápiti 'křičet, naříkat', není-li z csl, v. výše), stč. vep (sek. podle nepřímých pádů i úp; v. Gebauer 1894,1, 180 a 429, Jg, MStčS), Stp. wep (SStp, Urbaáczyk, SbKuraszkiewicz 343n), str. vopb (StrS), r. dial. vop (SRNG), vše 'křik, nářek'.
Není jasné, zdaje sloveso odvozeno od substantiva, nebo naopak. První možnostje pravděpodobnější u forem s préz. *vbp 'q a u * vopěti, druhá u forem S préz. *VT,pÍjq (sr. i Gebauer 1894, m/2, 217,271, 317). Stang (1942, 51) měl *vbpiti, *vbpijo za der. od interjekce *bpi, *bpb.
V každém případě zde máme nejspíš co činit se slovem onom. původu (sr. Machek s.v. úpěti, Trubačev, Etim 1965,21, ESBr 2,55, Vaillant 3,277); hledání příbuzenstva v jiných jazycích má tak jen omezený význam.
Korespondující strukturu kořene nul lit. dial. upas 'ozvěna' (Fraenkel 1168n), se zdloužením kořenového vokálu pak lot. úpět 'křičet (o sovách a divokých holubech)', úpis 'sova' (M-E 4, 409), stsev. úfr 'druh sovy', stangl. z7/'sova', sthn. úvo tv. Rekonstruovat už ie. (onom.) kořen *tiap-/*up- (W-P 1, 217, Mladenov 90 a SbNU 25, 44, H-K 403, Pokorný 1112n, BER 1, 208, Ševoroškin, Orbis 17, 467, ESUkr 1, 425, Karulis 2, 455) je však nejisté (sr. i Benveniste 1962, 125n).
Domněnka o přejetí sl. vbpiti z germ. (gót. wopjan 'volať aj.; Mikl. 1867, 137, Schmidt, KZ 21, 283-286, MEW 396, Vondrák 1906, 2, 209, Mayer 1927, 25) je nepravděpodobná (sr.
1105
vypiti_
Iľjinskij, KZ 43,177n, Kiparsky 1934, 56, Newerkla2011, 534). Martynov (1963,190-192) naopak měl germ. slovo za přejaté ze sl. (tak i ESBr l.c; v. i vabiti). bv
Vfapľb V. Vtpiti
vfapovaditi v. vyvadili vfaprěčati s§ v. *prěki,
vbrěsniti s§, -iťb se, -rěšnjo sepf. 'ospravedlnit se; recht-fertigen'
Doloženo lx v Kij: ztloba naše ne vtrěsni sjq vt nast (Kij 5b, 8-9). Po formální i sém. stránce ne zcela jasné. Vondrák 1904, 95 počítá s inf. vbrěsniti sq, ale Hamm 1979,75 konstruuje vbrěs-ngti sq. Jagič 1890, 51 předpokládá význam 'zakořenit se' (sr. dále S-A 1955, 156, SJS 1, 319, Birnbaum-Schaeken 145), to však SJS 5, 238 nověji opravuje na 'ospravedlnit se', což vyhovuje najpravdepodobnejší etymologii (v. níže v Et.). Hamm 1979 l.c. a Schaeken 1987, 132 mysleli spíše na význam 'uskutečnit'. Ondruš, Palaeobulg. 10, č. 3, 52 předpokládal význam 'usadit se, vpravit se'.
Sr. též csl. urěsbniti 'potvrdiť (MLP, Srez.).
Et.: Stsl. hapax legomenon, bez přesných protějšků v ostatních sl. jazycích. Patří nejspíše jako ojed. derivát do rodiny stsl. rěsm, 'pravý, správný, opravdový' (S-A 1955, č. 752, Hamm 1979 l.c, Nimčuk 1983, 57n, Schaeken 1987 l.c). To se tradičně srovnává s lit. raiškús 'jasný, srozumitelný' ap, ovšem bez dalších ie. souvislostí (podrobně v. rěsni,). Nesouhlasí Ondruš, Palaeobulg. 10, č. 3, 51n, který psi. *rěs- spojuje s psi. *orvbm> 'rovný' patřícím k ie. kořeni *reuH - 'otvírat' (sr. ravi.ni,): *rěs- < *rěs- < *mes-, což je podle autora alomorf s-kmene *orues- (doloženého např. v slk. rovesník 'vrstevník'). vbo
vbroštati s§ v. porotiti se
vfasadbnikt v. sěsti
vfaseljenaja, vbsěljati v. selo
Vfasešti v. iseknoti
vbschlaštenije v. ochlastati
vbschl^pati, vbschltpati v. chlopati
vtschlipati, -ajeti. 'vyžebrat; erbetteln' (lxPar)
V paralelních textech Psalt má toto sloveso různé varianty koř. vokálu (v. chlopati); písař charv.-hlah. textu nejspíš použil sloveso s koř.     které znal z jsi. jazyků.
vtskrěsiti
Et.: Složeno z pref. *vbz- (v. vi»z) a vb. *chlipati.
Psi. *chlipati > b. chlípam, mk. lipa, sch. sin. hlí-pati, slk. chlípať, stč, č. st. (Kott 1, 528) chlípati, dial. chlipač' (Lamprecht 1963,50), č. chllpěti, p. chlipač, br. chlípac', ukr. chlýpaty, r. arch. a dial. chlípať, s významy 'vzlykat, stkát, (tiše) plakať (b. mk. sin. vsi.), 'vzdychat, těžce dýchať (sin. ukr, r. arch. a dial.), 'toužebně si přáť (sch.), 'hlučně pít, srkať (slk, č. st. a dial, p, br. dial. Min 1977,122), 'lít, (silně) pršeť (b. st. Gerov, mk.), 'nnout se, vytékat' (č. st.), 'volně viseť (č.), přen. 'slabě hořeť (br.) aj. (v. Machek, Slávia 16,210, Vasmer 3,246n, Bezlaj 1,197, Trubacev, SM 8, 34naj.).
Sloveso *chlipati]Q onom. původu; je doloženo s četnými variantami (v. chlgpati, chlgbati) a s dispa-rátními významy, což je obvyklé u onom. slov. Významu 'žebrať je sém. nejbližší 'vzlykat, plakať ('žebrať <— *'s pláčem prosiť). žš
vbskopysnoti, -neti 'vyskočit; aufspringen' (lx Tun) Et.: Nejasné. Snad lze spojit s p. dial. kopsač 'vrážet, tlouct, kopať (SJP), br. dial. kópsatys' 'brodit se (hlubokým sněhem, blátem ap.)' (LeksPol 1968, 42), str. kopysati 'rýt kopytem, vyhazovat nohama půdu' (Srez.), koposati 'hrabat se v něčem, rýpať (StrS), přen. též 'přehrabávat, kutit; vyvolávat, podněcovat; čeřit, vlniť (SDrJa), r. dial. kópsať 'bouchat, hlučeť, kópsiťsja 'špinit se', kópostiť 'vyrušovať, což jsou intenziva odvozená pomocí s-ového sufixu od základního kopati 'kopať (sr. Vasmer 1, 621 s.v. kopyto, Šanskij II/8, 307, Slawski, SK 1, 51, SM 11, 23; k další et. v. kopati). vbo
VbSkoJQ v. kyi
Vfaskrai v. kraij
vbskrěsiti, -itb, -krěšo pf. 'vzbudit; aufwecken'; 'vzkřísit; auferwecken'
Der.: vbskrěšati 'křísit z mrtvých', vbskrěšenije 'vzkříšení, zmrtvýchvstání', adj. vbskrěsbtrb 'týkající se vzkříšení', vbskrbsati 'vstávat z mrtvých' (2x Supr), vbskrbsenije 'vzkříšení, zmrtvýchvstání', veskns-ngti 'vstát (z mrtvých)', vbskrbsnovenije 'vzkříšení, zmrtvýchvstání', s-bVbskrbsnoti '(spolu) vstát z mrtvých' (lx Supr).
Exp.: Z csl. je sch. váskrsnuti (Skok 2, 194), br. uvaskra-sác', ukr. voskresáty 'vstávat z mrtvých, ožívať (ESUkr 1, 430), r. voskresáť tv, stbr. voskresenije, voskresen'je (HSBr 4, 200n), br. uvaskrašenne 'neděle', ukr. voskresínaja 'vzkříšení', r. voskresen'je 'neděle', voskresenije 'vzkříšení' (Šanskij 1/3,171, Anikin 2007, 8, 288n a 290n).
1106
vtskrěsiti
vi>sodi>
Et.: Stsl. vbskrěsití je složeno z pref. vbs- (v. vtz) a vb. *krěsiti, kauzativa od *krbsngti 'oživit, vstát z mrtvých'.
Psi. *krěsiti > sch. krésiti, krijěsiti, sin. arch. a dial. krésiti (Plet 1, 464), slk. kriesiť, č. křísit, stp. p. dial. krzesič (SStp 3, 412, Karlowicz 2, 493n), str. krésiti (Srez. l, 1354), r. dial. krasíť, kresíť (SRNG), s význ. 'křísit, budiť (vše kromě jsi.), dále 'rozdělávat oheň' (sin.), 'jiskřit, plápolat' (sch. sin.), 'zvedat' (stp.) aj.
• (1) Psi. *krěsiti <bsl. *kr(e)ip-s-. (2) Psi. *krěsiti ~ *kresati 'křesat' < ie. ker- 'růst; živiť.
(1) Na základě lit. kreípti 'točit, obracet', kraipýti 'otáčet, kývat ap.' a lot. kraipit 'zkřivit' se uvažuje o bsl. základu *kr(e)ip-s- (se zjednodušením ps > s); pův. význam *krěsiti tedy mohl být 'učinit (znovu) pohyblivým' (Bern. 1, 615, Vasmer 1, 660n, H-K 191, Bezlaj 2, 90, Fraenkel 292, Pokorný 937, Anikin 2007, 8, 289 aj.). Další ie. souvislosti jsou nejasné; spojuje se např. s lat. crispus 'kadeřavý' (W-H 1, 293). LTV 2001, 368 rekonstruuje pro balt. výrazy a stsev. hreifa 'mávať ie. *kl¥>reip- 'točit, obracet'. Souvislost se sl. *krěs- pokládá za nejistou.
(2) Jiný výklad slovo spojuje s *kresati 'křesať a *krasa 'krása' z ie. kořene *ker- 'růst, vzrůstat; živit, sytiť (Vaillant, SbMladenov 283-285, SM 12, 126 a 124n), přičemž pův. význam mohl být 'vykřesat v někom oheň (života)' (Vaillant 3, 241, Rejzek2015, 351, Králik2015, 301 aj.; odmítá např. Anikin 2007, 8, 290; v. též krása (sub 2)).
Blažek (RS 50, 25-27) vidí ve kmeni *krěs-l*kras- kompozitum složené z prvků *k?r-ě- 'tvoriť a *as- 'popel, jiskry'.
Machek (1968, 301) pokládá za příbuzné se stisl. hressa ' oživit (ze mdlob)'. ab
vtslanjati se, -njajeti se ipf. 'opírat se o někoho; sich an jemanden anlehnen' (lx Supr Grig Zach) Et.: Stsl. vbslanjati seje složeno z pref. vb- (v. vb) a vb. slanjati (sq), což je ipf. od shniti (sq) 'naklánět (se), opírat (se)' (sr. MLP 858).
Psi. * shniti > ch. arch. shniti (Rj), sin. shniti, slk. clonit', dial. slonit' (Kálal), stč., č. st. shniti (ESStč, Jg 4, 154), Č. clonit (k náslovnému c v. Machek 1968, 556, Rejzek 2015, 116), p. slonic, s význ. 'opřít, opírat se' (ch. arch., sin.), 'zakrývat, stínit' (slk. č. p.), přen. 'chrániť (č. poet. PSJČ). Jinde doložené jen prefigo-vané, např. b. zaslánjam, sch. zaslóniti, stč. zasloniti, zacloniti (MStčS), hl. zaslonič, zaslonječ, br. zaslanie', ukr. zaslonýty, r. zasloníť, vše s význ. 'zakrýt, zastínit', přen. též 'schovat, ochrániť (b. sch. stč. r). V mk. jen subst. naslon 'opěradlo'.
Odvozeno z ie. *klei-, pravděpodobně rozšířené podoby kořene *kel- 'sklánět, opírat' (Pokorný 600n, Skok 3, 287, Vasmer 3, 664, LIV 2001, 332 bez sl. materiá-
lu, Snoj in: Bezlaj 3, 264, Boryš 2005, 399 aj.). Příbuznými slovy jsou např. lit. šlieti 'opřít (se), naklonit (se)', stind. šráyati 'opírá se', ř. kXívsiv 'sklánět, naklánět ap.', lat. dináre 'naklánět', sthn. hliněn 'opírat', něm. lehnen tv. Souvisí s psi. *kloniti z ie. *kel- jako variantou koř. kel- (podrobnosti v. kloniti se (sub 1)). Pův. význam 'opřít, naklánět (se)'. Význ. 'stínit'v současných sl. jazycích lze vysvětlit jako 'naklánět' a tím zakrývat, zvi. před prudkým světlem (H-K 338). ab
vtslěpati, -pljetb, -pljo ipf. 'prýštit, vytékat; quellen, aufsprudeln'
Der.: slap* 'vlna' (MLP 856), slbpati, shpati 'téci' (MLP 861).
Et.: Psi. dial. *selpati > br. selepac' 'tryskať (Anikin, Etim 1982, 69), r. dial. silipáť 'vysouvat jazyk, srkať (SRNG 37, 307).
Psi. dial. *(vy)solpati > sch. st. slápati 'téci, bít (o vodě)' (Rj 15, 430), sin. slápati 'vypařovat se' (Plet. 2, 507), br. solupác' 'vyplazovat (jazyk)' (Nos. 599), dial. salapác' (SBrH 4, 353), salupác' tv. (ESBr 11, 304).
Psi. dial. *(vy)solpiti > sch. slápiti 'vypařovat se', br. výsalapic', ukr. výsolopyty, solópyty, r. solopit' (Anikinl.c.) 'vyplazovat (jazyk)'.
Psi. *solpbl*salpb > b. st. dial. slap (BER 6, 854), mk. slap, sch. slap, slap, šlapa, sin. slap, č. slap, dl. slop (Muka 2, 435), vše s význ. 'vlna, vodopád', dále 'místo v říčním toku se značným sklonem řečiště' (b. č.), 'horské sedlo', 'dešťová voda' (sch.), 'zhutněná zemina' (dl.).
Psi. *solpb lze srovnávat s lit. salpá, salpas 'vlna, malý mořský záliv', stprus. salus 'bystřina', stind. salilá- 'tekoucí', sarirá- 'příliv', stsev. sarpr 'peřeje, vodopády'; psi. verba s lit. išselp-inéti 'rozejít se, rozdělit se' (Vasmer 2, 693, Fraenkel 760, BER l.c, Machek 1968, 552, Furlanová in: Bezlaj 3, 255, Derksen 2015, 388 aj.).
Verbum i substantivum pak pochází z ie. kořene *sel- 'skákať (Pokorný 899, LIV2001,527n), rozšířeného o -p-, resp. z jeho ablautových podob. Sém. vývoj: 'skákať, odtud jednak 'řinout se, téct', jednak 'plazit jazyk' aj. (v. Anikin l.c, sr. i Trubačev, SUaz 5, 1963, 177).
Vasmer 2, 664 i Sch.-Šewc 1307 považují variabilitu koř. vokálu za důkaz onomatopoického původu kořene; odmítá Furlanová o.c 255n. pm
vtsodt, -am. liturg. 'svaté přijímání; Kommunion' Též spojení po vbsgdě 'modlitba po přijímání' (tj.
poslední modlitba mše před závěrečným poželmáním).
Var.: Vbsudb (lx Vind), Vbsudb (lxMeth; Vašica, Byzsl
12, 164 tuto podobu předpokládá ještě na třech místech Sud;
všeobecně přijato).
1107
vi>sodi>_
Der.: adj. vbsgdbtrb 'vztahující se k přijímání' (lx Kij); Hamm 1979, 39 a 75 tuto podobu málo pravděpodobně považuje za chybu písaře.
Et.: Stsl. slovo je panonismus nebo moravismus (sr. Hauptová, Slávia 74, 266n) bez protějšků na sl. půdě. Et. nejasná, jednotlivé výklady narážejí na formální či věcně-sémantické obtíže.
Nahtigal 1936, 5n vyložil stsl. slovo jako výpůjčku ze sthn. wizzod 'přijímání', 'svátost', pův. 'zákon, rád' aj. (sr. WAS). Výklad přebírají Wijk, Slávia 15, 232, Unbegaun, BSL 38/2, 136, Vaillant 1, 80, 153 aRÉS 17, 99, RÉS 30,117, Vašica, Byzsl 12, 163, Večerka 1963, 86 a 1984, 217, Auty, SbBielfeldt 5 a Slovo 25-26, 172, Matějka, AmerContr 6, 262, Ratkoš, Byzsl 46, 63, Cibranská, BE 46/5, 32n, Pavlovic, SlavSl 35, 73. Neočekávaná nosovka se vysvětluje jako sekundární, vzniklá snad analogií podle sl. sodb, s-bsgdt 'nástroj' (takNahtigal); Vaillant 1, 153 a RÉS 17, 99 pak předpokládá, že na pův. podobu slova ukazuje varianta vbsudb, v níž by u bylo odrazem sthn. ô a b náležitou reflexí sthn. / (to je však málo pravděpodobné, k primárnosti t sr. Mareš 2000, 579).
Mareš 2000, 580 stsl. slovo vyložiljako přejetí z románského pokračování původního pozdně latinského (post, ad) usan-dum, tedy subst. verb. (nebo gerundia) od slovesa úsäre 'užívať, jehož kontinuanty jsou doloženy v it. a záp. rom.: it. usare 'užívat, mít ve zvyku', rétorom. isar, ůsar, user 'opotřebovat', stfr. user 'užívať a také 'přijímat eucharistii' aj. (HWbRät 1, 413n, M-L 757, Mareš l.c.), sr. též střlat. user ve významu 'přijímat eucharistii' (DuCange Lat. 8, 388). Výklad přebírá a dále rozvíjí Schaeken 1987, 134 a WS1 33, 87n, sr. i Birnbaum-Schaeken 136, 150; odmítá Ondruš, Slávia 60, 380n.
Nepřesvědčují ani domácí výklady stsl. slova.
Různým způsobem bylo spojováno se sl. sgdb 'souď (v. sgďb^: Šachmatov, AslPh 27, 141 chápal vbsgdt jako kalk ř. syKpiaiq 'schválení, soud; spojení, setkání' (sr. Lid.-Sc. 473n); Skok 3, 356 a Nimčuk 1983, 55n je považovali za deverb. od vbsgditi se 'rozhodovat se' (to nevylučoval ani Hamm 1979,40); Hamm o.c. 40 a 72nje vykládal jako výsledek substantivizace pův. syntagmatu vb + sgdb. Na sém. problémy těchto výkladů upozorňuje Schaeken 1987, 134.
Ondruš, SlavSl 19, 36na Slávia 60, 3 82n vysvětloval stsl. vbsgdt jako deverbativum od vbse(d)liti 'usídlit, usadiť nebo vbsaditi 'vsadiť a u subst. předpokládal po formální stránce sek. nazalizaci a po sém. stránce pův. význam 'vsazení hostie do úst', odtudmeton. 'přijímání, oběť'. Oporu výkladu viděl v stsl. vbli-tije 'vlití', přen. 'oběť', der. od vb. vbliti 'vlít' (sr. lijati). Odmítá Pavlovic, SlavSl 35, 71n poukazem na věcné problémy výkladu: v dané době se hostie nepřijímala do úst, ale na ruku, ani víno se při přijímání nevlévá do úst.
Jagič, AslPh 20, lln a AslPh 27, 14ln odvozoval vbsgdt ze stsl. adverbia vbsgdu 'všude' (sr. vbsi>2) a význam substantiva chápaljako 'to, co je všude, tj. co je všem společné'. Pak by bylo
_vi>sprenoti
možno usuzovat, že se jedná o kalk lat. communio 'přijímání', pův. 'společenství, pospolitosť (sr. Weingart 1949, 37).
Kronsteiner 1989, 96 měl stsl. slovo za přejetí z kontinuantu latinského visitäre 'navštevovať.
Synonymní je přejaté konrbkanije (v. komikati) a domácí pričestije (v. čerti.), v Euch a Vind též brašb-ribce (v. brasi.no), sr. Schaeken 1987, 132. vbo
Vfaspetb v. peta
vbsplanoti se v. polěti
vfasporivfa v. pbrěti
vbsprenoti, -prenetb 'probudit se, povstat; erwachen, sich erheben'
Csl. iprqdati 'skákat, třepat se' (MLP 753).
Der.: vbsprqnovenije 'podnícení, pobídnutí, podnět' (lxBesUvar, SJS 5, 246).
Exp.: Z csl. je r. vosprjánuť 'oživnout, vzchopit se', arch. 'náhle se zvednout, vyskočit; probudit se' (Vasmer 1,232, Anikin 2007, 8, 299n).
Et.: Stsl. vbsprqngti je odvozeno pref. vbz- (v. viz) od vb.prengti, ve stsl. nedoloženého.
Psi. *predngti > sch. prěnuti se 'probudit se; vzpamatovat se', br. dial. pr(j)ánuc' 'bouchnout, uhodit' (Nos. 536, ESBr 9,355), ukr. dial. prjánuty 'hodiť (Hrin. 3, 495), r. arch. a dial. prjánuť 'uskočit, prudce se vrhnout ap.'.
Psi. *predati > sch. prědati 'lekat se, děsit se; třást se', sin. dial. jen pref. oprésti 'klesnout, skácet se; přijít nazmar; spadnout' (Plet. 1,843), br. dial.prjádac' 'běhať (ESBrI.e.), ukr. áia\.prjádáty 'skákať (ESUkr4, 619), r. dial. prjádať 'skákat, házet sebou ap.' (SRNG 33, 76). Snad sem patří i mk. dial. prénda se 'znervózňuje se' (Boryš 2007, 184n) a p. arch. (s reduk. vokalismem) soprznqč 'ustoupit, odvrátiť (Brückner, KZ 42, 360n).
Psi. *prqdngti je kmenotvornou inchoativní příponou -ng- odvozeno od ie. kořene *(s)prend- 'skákat, rychle se pohybovať. Od téhož ie. kořene je tvořeno i psi. ipf./iter. *predati (podle Vaillanta 3, 154 nově utvořeno k *predngti). Nejbližšími příb. mimo sl. jsou germ. výrazy (Orel 2003, 366 rekonstruuje pragerm. *sprentanan), a to stsev. spretta 'vyskočit; vyrašit (o rostlinách)', střhn. sprenzen 'pokropit, postříkat ap.', střangl. sprenten 'skákať aj. (Schmidt 1871,2,231, MEW 262, Holthausen 1948, 276, S-A1955, č. 712, Vasmer 2, 455, Pokorný 996, Skok 3, 33, Bezlaj 2,252, ESUkr I.e., ESBr I.e., Golab 1992, 146, LIV 2001, 583, Derksen 2008, 418 aj.). V o-ovém ablautovém stupni je ie. koř. *(s)prend- obsažen v psi. *prgdb 'tok rychle tekoucí', ve fakt. *prgditi (v. prodi.ni,, rasproditi)
1108
vi>spre^Qti
vttort
a v psi. adj. *prqd-bkb, jehož pokračováním je č. prudký s ekvivalenty v ostatních sl. jazycích. Někteří autoři odvozují od téhož ie. kořene také psi. *pr§sti 'příst' (podle ESBr l.c. je *pr§dati iter. k *prestí) a nacházejí i balt. příb. (v. presti). hk
vi>sprijeti v. jeti
Vfasprovrěšti v. vrěšťij
vbspbrivfa v. pi»rěti
vtstlapiti, -iti», -pljo 'zmírnit; besänftigen' (lx Supr)
Csl. i neprefigované tlapiti 'mírnit, krotiť (MLP 991, MEW357).
Der.: csl. vbstlapljati 'zeslabovat, mírnit, tišit', vb-stlapitelb 'ten, kdo zmírňuje, zjemňuje', vbstlaplje-nije 'zmírnění' (MLP, Srez.).
Et.: Nejasné.
Spojováno s psi. *tblpa 'tlupa' (Vaillant 3, 421), přičemž se myslí na blízkost k významu 'tisknout, stlačovat' (S-A 1955, č. 974 a 977, v. i th>pa). Pak by sem bylo možno přiřadit p. dial. tlopič sie, tlopaczyč sie 'tlačit se, cpát se' (sr. Brückner 572, SW 7, 66). B. arch. tlápám, tlapúvam 'blouznit; tlachat' (Gerov), sch. tlápiti tv. a č. dial. roztlapiti 'rozšlapat' patří jinam (sr. Kott 7, 621, Skok 3, 477, Vaillant I.e.).
Miklošič (MLP l.c.) uvažoval o spojení s gót. pla-qus 'jemný' (ket. slova v. Heidermanns 1993,199, Orel 2003, 105) a také se stsl. utoliti 'potlačit, zkrotit, uklidnit' (v. utoliti); souvislost těchto dvou stsl. sloves naznačil i
Dostál (1954, 433). vbo VbStOČlVfc V. tOČiti
vbstokb, -am. 'východ (slunce); Aufgang (der Sonne)'
Také 'východ (světová strana)', 'východní země'.
VHval lxustoke.
Der.: vbstočbtrb 'východní'.
Exp.: Z csl. je r. vostókXw. (Šanskij 1/3, 175 s liter.).
Et.: Stsl. Vbstokb je náležitý o-stupňový der. verba vbstešti 'vyběhnout nahoru, vzejít' (v. testi), tvořený stejně jako ototb 'ostrov' (v. otoki.) a pototb 'proud' (v. potokb); jde o kalk ř. ávaxoAn 'východ' od ávaxéXksiv 'vycházet' (sr. Černých 1993,1,169, Šanskij l.c. s liter.). bv
Vbsttknoti v. tbkatij
vtsynjati, -jajetb ipf. 'snovat (vyprávění)?; ersinnen (Erzählung)?' (lx Supr)
Slovo doloženo v Supr 374,3 ve tvaru ptc. préz.
akt. vbsynjae za ř. vtpaíveiv 'tkát, přísť, přen. i 'splétat, vymýšlet, skládat ap.' (Lid.-Sc. 1906n) v tomto kontextu: se že i reče ilipritbčejo sekazae i vbsynjae j q ili pokazae. Vzhledem k uvedenému kontextu by snad bylo možno uvažovat o přen. významu 'snovat (vyprávění)'.
Názory na význam slovesa se různí. SJS 1, 348 význam neuvádí, slovo považuje za nějaký omyl, StslS 158 s otazníkem uvádí významy 'tkát', 'přísť, přen. 'skladať, StbälgR 1, 299 přen. 'postupně vyprávět', 'urovnávat, pořádat, navlékat ap.', S-A 1955, 159 'příst dále, pokračovat v předení'.
Et.: Slovo etymologicky nejasné, bez doložení v ostatních sl. jazycích. Existující pokusy o výklad tohoto hapax legomena nejsou přesvědčivé.
Starší slovníky (např. Vostokov 1, 72, MLP 112, Srez. 1, 431, ale i S-A1955, 313, č. 921) bez ohledu na kontext spojují vbsynjati se subst. synt 'syn' (v. syni^). Cejtlinová 1996, 23n vysvětluje hapax v Supr chybným čtením při přepisování originálu: opisovač zřejmě spletl slova začínající stejně, ixpaíveiv a vióg 'syn'.
Stefovová (SbZaimov 234-236) vychází z předpokladu, že ptc. vbsynjaq vzniklo záměnou y a / z původního tvaru vbsinjaq; slovo pak řadí k rodině stsl. sim, 'nitka, vlákno'. Toto substantivum (z Šestodnevu Jana Exarcha) spojoval Aitzetmiiller (WS1 3, 388-390) se stsl. silo 'osidlo, smyčka' (v. silo) a sětb 'síť' (v. sětb). i j
Vfaštisti v. čisti
vfaštuditi s§ v. čudo
vttort num. ord. 'druhý; zweiter'
Také 'druhořadý' (Supr), adv. vbtoroje 'zadruhé, podruhé'. Ve spojení vbtoryi na desete 'dvanáctý'.
Der.: Vbtoricejo 'po druhé'; Vbtorica ve spojení vt> vbtorici 'po druhé' (SJS 5, 253); vbtorbnitb 'úterý'; vbtorovati 'být na druhém místě' (ř. oevrepeveiv; sr. Mak-simovič, RJNO 2 (18), 129); ovbtoriti 'opakovať.
Komp.: Vbtoropr-bVb ve spojení Vbtoroprbvaja sobota 'první sobota po druhém dni židovských Velikonoc' (ř. oó.ppo.mv Semepónponov; Schumann 1958, 61).
Exp.: Z csl. je r. vtómik(Šanskij 1/3, 209, Orel 2007,1, 223) a snad i rum. potor, potoroancá, potronic, názvy různých mincí (Tiktin2001, 3, 174).
EL: Psi. *vbtot~b > b. vtór(i), mk. vtor(i), sch. st. utori (Rj, není-li z csl), sin. dial. vtori (Plet.), stdl. wtory (Sch.-Šewc 1713), plb. tore, stp, p. arch. wtóry, stbr. vtoryj, vtorij, utoryj (HSBr), stukr. vtoryj, utoryj (SStukr), ukr. st. vtoryj (Žel), r. vtorój, vše (kromě plb.) 'druhý', také 'jiný' (plb, stp. SStp; SEPlb 846 vykládá význam plb. slova jako 'druhý'), 'následující' (stp. SStp,
1109
vttort
vfctr'b
SW), 'úterý' (plb.); der. s význ. 'úterý' (totiž druhý den po neděli, sr. k tomu i Schwyzer, KZ 62, 5, pozn, Šanskij l.c, Černých 1993, 1, 171n): b. vtórnik, mk. vtornik, sch. útorak, útorak, arch. útórník, sin. tórek, st. i vtórek (Plet.), pom. vtôrk, p. wtorek, stbr. vtorok (HSBr), br. st. vtórok (Nos.), ukr. dial. vtórok (Rudnyc'kyj 1, 409), r. dial. vtóra/c (SRNG).
V č. a slk. je psi. *vbton (*vbten>) zřejmě doloženo v č. dial. vovterek (Bartoš 1906), slk. dial. volterek, vofterek, vochterek (Kálal) 'úterý', které vykládá Machek (s.v. úterý) ze spojení s prep. vb Rvbtenk-b/vbtor-bkb. To pak připouštějí Snoj (in: Bezlaj 4, 204) i pro stdl. wattory 'druhý' (Muka), dl. wattora 'úterý' a Machek l.c. a Shevelov (1979, 606) pro ukr. vivtórok 'úterý'. Pro ukr. ale přichází v úvahu i interpretace v- jako proteze k pův. *ovtorok (ESUkr 1, 389, Rudnyc'kyj 1, 409), jemuž odpovídá br. aůtórak 'úterý', r. dial ovtórok (SRNG) s týmž sufixem (ale Wexler 1977, 140 vykládá i br. slovo ze spojení s prep. vbjastr. ovtornikb (Srez., StrS), r. dial. ovtórnik (SRNG) tv. s jiným sufixem; o- těchto slov přitom lze vyložit jako protetické před konsonantickou skupinou (Šanskij 1/3, 209). Schuster-Šewc (ZS17, 656-666, SbUrbaňczyk 334 a Sch.-Šewc 1712n) pak protetické vb-, příp. o- spatřoval i v dl. slově. Málo pravděpodobné je, že dl. slovo vzniklo z wutory přetvořením podle lat. alter 'druhý' (Muka 2, 834).
Psi. *otor-bl*Qter-b > stč. úterý 'druhý (den)' (Jg), 'úterý', č. úterý n, st. m. 'úterý', hl. st. wutory 'druhý' (Pful); der. s význ. 'úterý': slk. utorok, stč. č. úterek, hl. wutora, dial. i wutera, wutere (Sch.-Šewc 1712).
Nepřesvědčují názory zpochybňující psi. formu s *o-: pochybný je pozdější Vondrákův výklad stč. ú- jako analogického podle stč. u pondělí (Vondrák 1924,1, 563), nejistý pak Marešův (Slávia 63, 130n) výklad násloví uvedených zsl. slov ze spojení s prep. vb 'v'; mylný je výklad stč. ú- vokalizacípsl. v- (Mikkola, RS 1, 16, Frinta 1916, 42, Schuster-Šewc, ZS1 7, 665), protože ta ve stč. nastává j en před labiálami (sr. Gebauer 1894,1, 427na takéHujer,LF43, 290).
Psi. *otorbl*Qten> nachází dobré protějšky v jiných ie. jazycích: lit. aňtras, st. a dial. aňtaras (LKŽ) 'druhý', lot. úotrs, dial. i uotars, uotqrs (M-E 4, 423n) 'druhý', stprus. antars, anters 'jiný', gót. anpar, stsev. annarr, stangl. oder, stfríz. óther, stsas. oder, sťhn. andar 'jiný, druhý', stind. ántara-, av. antara-, khotan. handara-, oset. sendser 'jiný'. Na tomto základě lze rekonstruovat ie. *ontero-l*ontoro- 'jiný, druhý ze dvou'. Dále se zde vidí derivát odvozený ie. kompar. sufixem *-tero- od ie. koř. *(H1)eno- 'onen' (v. oni,; MEW 223n, Preobr. 1, 101, W-P 2, 337, Feist 1939, 53, Machek s.v. úterý, Vries 1962, 10, Kluge 21, Skok 3, 552, EWAhd 1, 241, EWD 50, Lehmann 39n). Pokorný 37n naopak vycházel z ie. *antero- 'jiný (ze dvou)', der. od demonštratívni partikule ie. *an 'tam, na druhé Straně' (tak i Karulis 1, 637, Boryš 2005, 716, podobně Snoj
in: Bezlaj 4, 204, Smoczyňski 2007, 18).
Naopak o psi. *v-bton> není shody.
Většinou se zde spatřuje ie. *ntoro-, reduk. stupeň ie. *ontero-l*ontoro- (Prusík, Krok 4, 50n, Meillet 1902, 407, Gorjajev 58, Mikkola, BB 22, 253, Vondrák 1906, 1, 340, Preobr. 1, 101, Milewski, RS 10, 85, Trautmann, AslPh 38, 130, Skok 3, 552, Sch.-Šewc 1713, připouštějí S-A 1955, č. 1123, Orel 2007,1,223), ale jinak reduk. stupeň doložen není (Meilletovo srovnání s ř. eírepoc 'jiný'je pochybné) a navíc bychom v sl. za n čekali spíš nosovku.
Někteří badatelé vykládali sl. t> neregulérním hláskovým vývojem ie. *ontero-l*ontoro-, příp. *ntoro- při rychlé výslovnosti, obvyklé při počítání, podobně jako u s-bto (sr. si>to; Mikkola 1913, 3, 58n, Machek s.v. úterý, Lamprecht 1987, 122, Šaur, Slávia 59, 3), příp. v důsledku frekvence (Maňczak 1977, 108n, Smoczyňski 1989,1, 64) nebo délky slova (Vaillant, RÉS 21,170).
Vaillant 2, 654 a Boryš (2005, 716) vysvětlovali *vbton jako vzniklé z *otori> vlivem prep. vb.
Jiní předpokládali, že psi. *v-btor-b je ze staršího *vbtor-b, skutečně doloženého v některých stsl. památkách (sr. Derksen2008, 532), ato spojovali se stind. vitarám 'dále', av. vítaram 'stranou', gót. wipra 'proti', sthn. widar tv. < ie. *ui- 'od sebe, na dva kusy' (Ebel, KZ 5, 239, Pedersen, KZ 38, 395, W-P 1, 188, 313, Shevelov 1964, 90, Dombrovszky, SSlav 25, 92). Nejasná však přitom zůstává změna b> t>.
Odvodit od předpokládaného pův. *vbton> i výše uvedená sl. slova ukazující na psi. *Qtor-b (Vasmer 1, 237, SEPlb 846, Derksen2008, 532) je však obtížné, a Pokorný 37na 1175ntak konsekventně oddělil sl. *vbton> < *vbtor-b < ie. *ui- 'od sebe' od sl. *Qtor-b (~lit. aňtras etc.); připouští to Černých (1993, 1, 172).
Ještě jiní naopak považovali za pův. psi. formu *vbtor-b atu spojovali se stind. ubháu 'oba' (Brugmann I, 943 a 1902, 366, 370, Mladenov, KZ 44, 371, Blankenstein, IF 21, 110, Persson 1912, 534n, W-H 2, 789), s lat. uter 'jeden Z obou' (Brugmann I, 1094, II/l, 326, ü72, 350 a 1904, 107n, Sommer, IF 11,12, Mikkola, RS 1,16, Otkupščikov 1967,178n) a spatřovali zde v konečném důsledku ie. deiktický element *u (Brugmann 1112, 341, 455 a IF 24, 169, Rostek, WuS 18, 109, Specht 1947, 335, pozn. 2, Patri, IF 109, 365, Dunkel 2014, 2, 820); nevysvětlovali však přitom psi. *Qtor-bl*Qter-b, pouze Mikkola l.c. je nepravděpodobně zpochybňoval (v. výše). bv
vbtr'b, -rjam. 'řemeslník; Handwerker' (csl.)
Tak SJS 1, 352, většina badatelů však počítá s užším významem 'kovář'; Bláhová (red. poznámka) zde vidí spíše význam 'hrnčíř' či 'sochař'.
Der.: csl. Vbtrbstvo 'kovářství' (MLP).
11
10
vttr'b
VbZ
Exp.: Z csl. je podle Tiktina 2001, 3, 914 rum. votru 'dohazovač', 'kuplíř' (odmítá Cioränescu 2007, 844).
Et.: Csl. slovo nemá protějšky v ostatních sl. jazycích. Tradičně se spojuje se stprus. wutris 'kovář', autre 'kovárna' (Nesselmann 1873,213, MEW396, Berneker 1896, 333, Trautmann 336, Brückner 273, Büga 1958, 3, 661, Otrebski, KZ 79, 80, Ivanov 1983,106 aBaltistica 13, 235), ale další analýza a zařazení zůstávají nejisté.
Toporov 1, 174n a Mažiulis 4, 271n = 2013, 970n předpokládají, že se jedná o deriváty se sufixem *-tr- od ie. *H2ueH1-'vát, foukat, dmýchať; pův. význam by tak byl 'kdo rozfoukává (výheň)' (tak už Trubačev 1966, 337n, ale pouze pro stprus., v. níže; ke koř. v. Pokorný 81n, LIV2001,287, sr. též vějati, větrb). Toporov I.e. vidí jako alternativu odvození r-ovým sufixem od ř-ového rozšíření téhož kořene.
Martynov (Etim 1982, lOn, Martynov 1988, 41, ABS 25, 205) zastával spojení s lat. uter, gen. utris 'kožený měch', uterus 'břicho, dutina'.
Podle Blažka (Baltistica 44, 25n, Bsllssl 18, 424n a 43 ln, Slávia 79, 9n a Blažek 2010, 68n a 76n) může být bsl. *utri-, *utrio- výsledkem disimilace z pův. *urtri-, *urtrio-. Pak by se nabízely následující výklady bsl. slova: 1) kompozitum z *ur(H)-(nulový stupeň kořene *uerH- 'pálit') + *čtr- 'oheň'; 2) nomen agentis od téhož *uerH-: *ur(H)-terl-tr; 3) spojem s ií. tvary jako véd. Vrtrá- 'démonpodobný hadu', av. vdrdOra- 'obrana, odpor', aiiö-vdrdOra- 's kovovým štítem' aj. s předpokladem pův. yýzna-mubsl. slova 'výrobce kovových štítů, tj. kovář specializující se na výrobu štítů', nebo 'protivník hadovitého démona, tj. kovář', přičemž spíše než o prapříbuznostby se jednalo o výpůjčku z (indo-) íránského zdroje do bsl, případně jen do sl. a odtud dále do stprus.
Endzelms, FBR 11, 180 a RS 11, 37 spojoval csl. a stprus. slova s lit. uté 'veš', lot. uts 'mšice' (tak i Vasmer 1, 234 s.v. voš').
Otrebski, KZ 81, 227 spojil csl. a stprus. slova s p. watra 'velký oheň' (sr. už Meillet 1934, 85; odmítá Vaillant 4, 643, Anikin2007, 8, 317).
Sreznevskij (Srez. 1, 434) a Trautmann (1910, 466) spojovali csl. slovo a stprus. wutris s lit. jútryna 'zámek na dveřích' (odmítl Brückner, KZ 48, 192); Meillet, BSL 23/1, 77 s tímto lit. slovem spojoval csl. slovo a stprus. autre, zatímco wutris měl za výpůjčku.
Trubačev I.e. řadil sl. slovo do vrstvy psi. dial. (jsi.) přejímek z balt, konkrétně *vbtn <balt dial. *utria- 'kovář' (> stprus. wutris).
Oštir 1930, 34 spojoval csl. a stprus. slova s etrus. jménem Etule, což byl pomocník boha Vulkána.
Miklošič (MLP 113) řadil csl. slovo k ie. *uě- 'tkát' (odmítá Trubačev 1966, 337).
Smoczyňski 2000, 205n stprus. wutris od csl. slova oddělil a považoval je za přejetí ze střdněm. nebo střhn. vbo
vbvaditi, -vaditb, -važdo 'zapřáhnout; einspannen' (lx Zach)
Der.: Vbpovaditi 'zapřáhnout' (Parim); zavaditi 'svázat' (Parim) - tak překládá podle ř. ekvivalentů SJS 1, 316 a 629; podle Bláhové, SlavjLeks 419 je však třeba vyjít z kontextu a překládat stsl. vbpovaditi jako 'uvést do pohybu' a zavaditi jako 'zabrzdit, zadržet'.
Et.: Csl. vbvaditi je hapax legomenon, bez uspokojivé etymologie a bez jednoznačného příbuzenství ve sl. jazycích.
Pravděpodobně derivováno pref. vt>- (v. vb) od psi. dial. *vaditi, jeho původ je však nejasný.
Psi. dial. *vaditi > b. vádja 'vytahuji, vyndávám; dobývám ap.', sch. váditi 'vytahovat, dobývat ap.', sin. váditi 'cvičit, nacvičovat; vytahovat'.
Existují v zásadě dva možné výklady:
• (1) Psi. dial. *vaditi < ie. *uedh- 'vést'. (2) Psi. dial. *vaditi < ie. *uedh- 'vázat, zavazovat'.
(1) Podle převažujícího výkladu souvisejí výše uvedená jsi. slova se skupinou slov s význ. 'navyknout, zvyknout, naučit ap.', vše od psi. dial. *vaditi 'učit se něčemu' (v. povaditi); jsou to kontinuanty psi. *vesti, vedg a obsahují ie. kořen *uedh- 'vést' (v. ves-tij - tam podrobný et. výklad). Význ. 'cvičiť se vyvozuje právě z význ. 'vést (k něčemu)' (sr. Varbotová, Etim 1963, 213-216, Skok 3, 558, Furlanová in: Bezlaj 4, 272, nověji Anikin2007, 5, 322 aj.). Odmítá Snoj 2003, 804.
(2) Z formálního i sém. hlediska se jeví jako přijatelný výklad Snojův (Snoj l.c), který rekonstruuje psi. dial. *vaditi 'vléci, táhnout, zapřahat', a to vztahuje k ie. *uedh- 'vázat, zavazovat', obsaženému např. v stind. vivadhá- 'nákladní sedlo', ř. sOpoí 'okovy, pouta', stir.fedan 'spřežení, potah', fedil 'jho', gót. ga-widan 'svázat, spojiť, sthn. wetan 'vázat, zapřahat' aj. (sr. Pokorný 1116, Lehmann 153n, Beekes 2010, 377, s pochybnostmi i Mayrhofer 1956, 3, 222, všichni však bez sl. materiálu). Het vb. uete- 'stavět, budovať (<— * 'splétat kostru stavení a vyplňovat ji Mínou'), které sem řadí Snoj l.c, Pokorný 1117 aj., vykládá Kloekhorst 2008, 1010 jinak.
Problematické z hláskových důvodů je spojení těchto slov se stind. svadha 'zvyk', ř. sdoc 'obyčej, zvyk' (< ie. *suedh- tv.), jak mají např. Gorjajev 38, Preobr. 1, 63, Doruľa, SR 33, 217-223, ESBr 2, 17 aj.; především z význ. důvodů je pochybné i spojem s av. vädäya- 'odrazit, odstrčiť, ř. áOsřv 'strkať aj. < *uedhH - 'strčit, vraziť, které proklamují např. autoři BER 1, 111 (v. vaditi). hk
vbz prep. s ak. 'za něco, místo něčeho; statt, anstatt,
fůr'; 'u, blízko; bei, nahé'
Jen v Bes význam směrový 'vzhůru, proti'.
Ojed. psáno i VbS, VbZb (koncový -b je sekundární; v. např. Meillet, MSL 20, 111).
Hojněji než prep. je doložen slovesný prefix vt>z-,
11
11
VfcZ
vbs-, a to s významem ingresivním (vbzbojati se, 'polekat se', vbzgorěti se 'vzplanout', vbspěti 'zazpívat' aj.), dále vyjadřuje dovršení děje (vbzdati 'odevzdat, odplatiť, vbzgraditi 'zahradit, zatarasiť), pohyb nahoru (vbzdvignoti 'zdvihnout', vbznesti 'vynést vzhůru, vyzdvihnout', vbzletěti 'vzlétnout'), někde má význam oslabený a perfektivizuje imperfektiva (vbzmošti 'moci, dokázať ap.). U jmen je omezen na deverbativa (např. vbzduch-b, v. dichnoti), ojedinělý je u adv. (vbspetb, v. peta).
Exp.: Z csl. jsou ukr. a většinou i r. slova s pref. voz- (ukr. vozvelýčyty 'proslavit', vozdvýhnuty 'vystavět', v. ESUkr 1, 416; r. vózduch 'vzduch', vozníknuť 'vzniknout' aj., v. Sanskij 1/3, 140, Anikin 2007, 8, 75).
Et.: Psi. prep. *Vbz (pův. tvar bez koncového -v, v. Hujer, SbF 7, 23-31 aj.) je doložena reliktově: b. dial. a kniž. väz, dial. i voz (BER 1, 203), mk. dial. voz (RMJ), sch. uz, uza, sin. st. vz (Plet. 2, 807), stč. vz(e) (MStčS), ukr. dial. uz (ESUkr 6, 23), vše s význ. 'zdola nahoru, na, nad' (kromě b. kniž. a ukr. dial.), odtud 'nahoru podél toku', tedy 'proti (vodě), naproti' (sin. dial., stč. ukr.), přen. 'proti někomu/něčemu' (b. dial., stč.), dále 'přes' (b. dial., sch.), 'u, vedle, při' (sch., ukr. dial.), 'vzhledem k, za okolnosti, za pomoci ap.' (b. dial., sch.), 'podle, na (základě)' (b. kniž.).
Ve všech sl. jazycích je doložen prefix, někde se zjednodušením kons, skupin a sandhiovými změnami: b. väz-, mk. voz-, sch. uz-, us-, uza-, sin. vz-, z-, s- (v. Snoj in: Bezlaj 4, 369n), slk. vz-, řídce i vzo-, někdy splývá s pref. z-, S- (v. Peciar, SR 28, 275n; dial. uz je ze sch., takPalkovič, SlavSl 11, 298), stč. č. vz-, vze-, luž. z-, S- (Sch.-Šewc 1720), plb. váz- (v. Brückner, ZslPh 6, 515) , p. wz-, WS-, stp. i wez-, br. uz-, uza-, us-, ukr. z-, s-, uz- (ESUkr 2,213 a 6,23), r. vz-, kniž. voz-, vos-; vyjadřuje pohyb vzhůru, počátek a velkou intenzitu nebo dovršení děje ap., někde se jím jen tvoří perfektiva. U jmen (deverbativ) má týž význam, jen v b. adj. a adv. vyjadřuje menší míru vlastnosti: väzbjál 'belavý', väzgorčív 'nahořklý' aj. (podrobně o významu prep. i prefixu Kopečný, SB 1, 277-280, o r. prefixu voz- a vz- Markov, OpSl 11, 4, s. 1-5, Anikin 2007, 7, lOln a 8, 75n).
Psi. *vbz je příbuzné s lit. ůž(-) 'za, pro, místo někoho/něčeho, kvůli', lot. uz(-) 'vzhůru, na, k, do' (Endzelms 1905, 106n, Fraenkel 1173n, Machek 1968, 705n, Smoczyňski 2007, 708, Anikin2007, 7, 102 aj.). Abajev (PUa 97 a SbPagliaro 1, 45n) připojuje oset. yz-, ys- 'vzhůru, na' z Írán. uz-, us- (av. uz-, us- 'na, z', stper. us- tv.); je to významná bsl.-íránská lex. izoglosa, potvrzená i významy sloves s těmito prefixy (v. Abajev I.e., balt. a slovanská paralelní slovesa uvádí Kopečný, SB 1, 279n). Počáteční v- v psi. *vt>z je pak protetické.
_vtzgnětiti
Uvedená slova jsou odvozována z ie. *ud-zl-s (Machek I.e., Snoj I.e. aj.); koncové -zl-s pokládá řada etymologů za pokračování raně ie. *g(h) (tak už Miklošič, MEW 396, mylně však iniciální vi> ztotožňoval s prep. v*, dále Walde, KZ 34, 519 aj.), liší se však názory na to, byla-li palatální velára připojena k *ud- (tak Blažek, LgBrun49, 24, Dunkel 2014, 2, 825 aj.), nebo byla výchozí podoba *Ug(h)- (tak Sch.-Šewc 1720n, Mann 1984,1476 aj.). Reflexe této palatální veláry je spatřována v psi. prep. *za (v. za). Erhart, SFFBU 35,124 předpokládá ie. *ugh-.
Nepřesvědčivé je vysvětlení koncového -z analogií podle jiných adverbií (bez, nizt; tak Osthoff, MU 4, 262n, ESUkr 1, 416 aj., odmítá např. Snoj I.e.); v. nizi.
Souvislost s germ. slovy (např s gót. prefixem us- 'z', sthn. ar-, ir-, er- tv.), kterou uvádějí Hirt 1927,4, 62n, Pokorný 1103n, Vries 1962, 419 a 636, Kluge-Seebold 2002, 74, Blažek I.e., Kroonen 2013, 563 aj., je pak nejistá (v. Smoczyňski I.e. a Orel 2003, 437).
Meillet 1902, 160 pokládá za výchozí ie. *ubz, *ups (připouští Vaillant 4, 462n), což je odmítáno jako nepravděpodobné.
Z ie. *ud- s jiným rozšířením odvozují někteří badatelé i stsl. vbtrb (v. vtni,), ze zdlouženého *üd- prefix vy- (v. Kopečný, SB 1, 269, Vaillant 4, 764, Kortlandt, KZ 91, 37n, Snoj in: Bezlaj 4, 310aj.). Zdloužení vysvětluje Peters 1980, 71 metatezí laryngály (*Hud- > *uHd- > *üd-); tak i Mayrhofer 1986, 1, 214. žš
vfazalbkati (se) v. lakati
vfazbtdati, vKzbtnoti v. biděti
vfazdělati v. dělo
vfazděždati v. dětij
Vbzdrtvati v. n»varva
vtzduchfc v. dichnoti
vfazěchati v. jachati
vfazeti v. jeti
vtzgnětiti, -gnětiti, -gněštg 'vznítit, zapálit (oheň); (Feuer) anzünden'
Var.: Vbznětiti tv. (Ix Gl). Podle SJS 1, 261 jde o chybu; může to však být potvrzení sl. tendence k zanikání -g- mezi dvěma konsonanty (v. též vineti se).
Der.: ipf. vbzgněštati 'rozněcovat, zapalovat'; pref. pod-bgnětiti 'podpáliť (lx Lobk, SJS dod.).
Et.: Psi. *gnětiti (často v pref. podobě) > ch. arch. nijetiti (Rj 8, 175), dial. neťit (Skok 2, 517), sin. nétiti,
11
12
vtz gnětiti
vtznakt
slk. kniž. nietiť, stč. nietiti (StčS 1, 932), č. kniž. nítit, pom. ňecěc, rhecec (Sychta 3,154, PWb 1,575), p. niecič, ukr. dial. hnitýty jen ve spojení hnitýty chlib (Hrin. 1, 294), str. gnětiti (StrS 4, 45), r. dial. gnetiť (SRNG 6, 241), vše (kromě ukr.) 'zapalovat, rozdmýchávat oheň' (č. i nekauzativní 'začínat hořet'), též v přen. významu; v ukr. '(působením plamene) upéci chléb dohneda'. Iniciální g- je kromě stsl. zachováno pouze ve vsi. a v č. dial. - sr. např. č. dial. zahnítiti 'zapálit (v kamnech)' (Kott 5, 59), přihnět (v. niže).
Et. původ není zcela jasný. Psi. *gnětiti je svou formou a významem kauzativum; očekávané výchozí základní psi. sloveso, snad *gnisti, gmtg 'hořet' (SK 7,175, Boryš 2005, 359 aj.), však v sl. jazycích doloženo není. Podle Kořínka (LF 61,49n) je * gnětiti denominál-ní vb., odvozené od jména činnosti *gně-t-, tvořeného ř-ovým suf. od slovesného psi. základu *gně- (sr. i Otkupščikov, Etim 1984,195n). Mohlo by souviset se sthn. gnítan 'třít, drhnout ap.', stangl. gnídan 'dřít, mlít, droliť < ie. *ghněi-d(h)- (< ie. *ghen-) 'roztírat, škrabať. Význam psi. *gnětiti v tom případě implikuje primitivní techniku rozdělávání ohně třením dvou dřev jedno o druhé (Kořínek I.e., Machek 1968,400). Příb. pak je i psi. *gniti 'hniť (v. gniti) a snad i *snětb/*snětb 'sněť' (v. snětovi). Sr. Vasmer 1, 280, Pokorný 437, Anikin 1998, 431-433, SK I.e., EWAhd 4, 514-517, Boryš I.e., Rejzek 2015, 454 (rekonstruuje ie. koř. s laryngálou: *ghneiH-) aj. Není vyloučeno, že do stejného et. hnízda patří též psi. *gněvb (Kořínek I.e., H-K 246, Machek 1968, 171, Rejzek 2015, 225 aj. - v. gněví). H-K I.e., Machek 1968, 400, Rejzek I.e. sem řadí i výrazy odpovídající č. adjektivu hnědý, s pův. významem *'mající barvu něčeho opáleného, ohořelého' (sr. ukr. dial. hnitýty chlib; ESUkr 1, 539). Sr. též Otkupščikov 2001, 105-110.
Podle některých autorů je (v souvislosti s nezřídka se objevující alternací -g-: -k- i jiných znělých a neznělých konsonantů v bsl. - k tomu sr. Brückner, KZ 45, 39n) prapříb. též stprus. knaistis 'hořící nebo tlející kus dřeva' (S-A1955, č. 228). Jako sl. paralely se uvádějí výrazy vztahující se k psi. *gnětiti, jako např. sin. netílo 'materiál na podpal', č. dial. přihnět (ALJ), přísnět (Bartoš 1906, 337),pn«ěř(Kott2, 1057) vše 'třísky na podpal', r. dial. gnéťja tv. (SRNG 6, 243) aj., mimo sl. pak germ. výrazy, jako sthn. gneista 'jiskra', střhn. g(a)neist(e), stsev. gneisti tv. aj. (Bern. 1, 312, Slawski 2, 286, Skok I.e., Toporov 4, 89-93, Snoj 2003, 443 aj.). Z hláskových důvodů odmítá toto spojení Szemerényi, VJa 1967, č. 4,13 (sr. iMartynov, SEB 1,160). Není vyloučeno, že stprus. knaistis je výpůjčka střhn. gneiste 'jiskra' (Smoczyňski 2000,129n, EWAhd 4, 510n); původ germ. výrazů je nejistý (EWAhd I.e.).
Trubačev, SM 6,168 připouští možné souvislosti psi. *gněti-ti s psi. *gnesti, *gnětati 'hníst, tlačit ap.' (v. gnesti). Významově přijatelné, hláskově však problematické.
Szemerényi I.e. objasňuje psi. *gnětiti jako výsledek mylné depreíixace z pův. *ognětiti od *ognb 'oheň' (v. ogn'b). Souhlasí Martynov, SEB 1, 159n, odmítá SK 7, 175. hk
vfaziskati v. iskati
vtzmožbnt v. mošti
vbzmoštati v. moti
vtznakt adv. 'naznak; rücklings, auf dem Rücken' (lx Supr)
Csl. téivbznako, vbznaky, vbznačb tv., adj. vbznakb 'obrácený, ležící naznak, vzhůru' (MLP).
Exp.: Z csl. je r. dial. vznak 'naznak' (Anikin 2007, 7,127).
Et.: Psi. *vbznakb > b. viznak (Gerov, RBE), dial. vbzn-bk (BDial 4, 195), vóznek (BDial 3, 207), mk. dial. voznak (RMJ), sch. st. uznak (Rj), sin. (v)znák, stč. vznak, znak (Šimek, MStčS), č. dial. vznak (Kott 4,1230), znak (Kott 5,575), luž. znak, pomsln. vznak (PWb 3,905), znak (PWb 3, 1113), stp. wznak (SStp), p. jen ve spojení na wznak, vše 'naznak, na záda, dozadu, obráceně'.
Po ztrátě povědomí o předponě (Trávníček, ČMF 13, 21), pro přesnější určení směru nebo místa (Prusík, Krok 11,204, Holub 169), případně vlivem obratů jako č. na zem, r. názem' 'na zem' (Machek 1957, 320, Černých 1993, 1, 555) znovu prefigováno předponou na-: sch. näuznäk, slk. naznak (SSJ), stč. navznak, stč. č. naznak (Hujer, LF 57, 527n), pomsln. naznak (PWb 1, 557), br. dial. naůznák (TurSl 3, 168, ESBr 7, 269), ukr. nävznak, r. dial. nävznak (SRNG), nebo rozšířeno jinak: sr. slk. horeznak(om), případně na konci zesíleno: b. dial. vóznečki (BER 1, 204), č. dial. značky (Kott 5, 575), namáčky (Kott 6,1133), sch. näuznäko, ukr. navznaký aj.
Et. nejasná, zřejmý je pouze prefix *vbz- 'vzhůru' (v. viz), konec slova se však vykládá různě.
Často se spojuje se stind. naka- 'obloha, nebeská klenba' (Prusík I.e., Hirt, JF 32, 311, Petersson 1916, 31) a předpokládá se původní význam adj. 'obrácený tváří vzhůru, k nebi', adv. 'vzhůru' (Zubatý, NŘ 14, 28n a 45n = Zubatý 1/2, 373a Holub I.e., Kořínek, ZslPh 15, 412, Machek I.e.), ale další analýza pak zůstává nejistá: jedni zde spatřují ie. předložku *nö 'na, nahoře, vzhůru' (v. na^ rozšířenou o k-ový suíix (H-K 240, Mayrhofer 1956, 2, 149 a 1986, 2, 33), druzí předpokládají existenci substantiva či adjektiva *nak-b spojitelného případně dále se sthn. (h)nac, něm. Nacken 'temeno, šíje, týl' (MLP 405, Skok 2, 506, sr. i Mladenov 87n).
Segmentaci předložka na + adverbializující partikule kb předpokládají také Vasmer 2, 191, Otrebski, LP 8, 308a KE SR J 212, Černých I.e., Anikin I.e., ale jako pouze sl. formaci, bez spojení s mimoslovaaským materiálem. Wojtyla-Šwierzowská,
11
13
VKznakb
vbdova
Slávia 79, 16ln proto předpokládá pův. význam 'naplocho, na zádech, na hřbetě', odtud pak —»■ 'naopak, obráceně'.
Jiní předpokládají spojem předložky na s ie. kořenem *Hpk*-'oko' (sr. oko) v oslabeném stupni: *nô-H3kvo- s pův. významem 's očima obrácenýma nahoru' (Snoj 2003, 839 a in: Bezlaj 4, 372, Boryš 2005, 722, Rejzek 2015, 809).
Někteří naznačují možnou souvislost se sl. *nikngti 'sklánět se' (S-A 1955, č. 566, Sch.-Šewc 1759, v. nkb). Podobně v novém výkladu i Mac hek (1968, 392), který na základě srovnání s r. iznánka 'rub', naiznänku 'naruby', r. dial. naník, nánič 'naznak', nanic 'tváří k zemi, naruby' (SRNG) počítal s pův. *na jbz-na--nikb, které po ztrátě slabiky -ni- dalo *naznakb \ formy s vz- by pak byly sekundární. Autoři BER l.c. mysleli na zkřížení *nikngti s *opakb 'obrácený, opačný'.
Toporov, LP 8, 205n řadil slovo k ie. kořeni *nek- 'zaniknout, ztratit se' (přejímá ESUkr 4, 14n).
Trubačev, VJa 6, č. 2, 93 = Trubačev 1959, 160 (též SM 21, 200) předpokládal segmentaci (vbz-lna-)znakb < *g(e)nô- s pův. významem'záda, hřbet, páteř'a přiřazením k ie. *gen- 'rodit se'.
Vaillant 4, 327 a 577 vykládal slovo jako derivát prefixu vbz-: nejprve w-ovým sufixem (sr. *orzbnb 'různý' od *orz-, v. razbRb), posléze sufixem -akb.
Miklošič (MEW 211) zvažoval spojem se sthn. anka 'týl'.
Blažek (red. poznámka) navrhuje, že by se mohlo jednat o ranou íránskou výpůjčku. vbo
Vfaznětiti v. vbzgnětiti
VKzniknoti v. nicati
vtzori. v. zbrětij
vbzvitb, -if. 'úrok, zisk, výtěžek; Zins, Gewinn, Vorteiľ O střídám stsl. vbzvitb s lichvav. Dunkov, Palaeobulg. 13/1,
27n.
Der.: vbzvitije 'zisk'.
Et.: Stsl. Vbzvitb představuje derivát od nedolož. *vitb, zjevně odvozeného častým ie. sufixem nom. actionis -ti- od redukovaného stupně kořene obsaženého v síú.povinQti 'podrobit, podřídit' < ie. *ueiH]-'pronásledovat, usilovat aj.' (v. povinoti (se)): 'pronásledování, usilování' —> 'výsledek pronásledování/ usilování' —>■ 'kořist, zisk' (v. i Výkypěl 2011,161). bv
*vr>zvrěti v. *vrbti/*vrěti
Vfcztpiti v. vbpiti
vfaždelěti v. želěti
vfaždedati v. žedati
vfažditi v. žiti
vfažidzati, vfažbgati v. žešti
vbčera adv. 'včera; gestem'
Der.: Vbčerašbn 'b, Vbčeraštbn 'b 'včerejší', ve spojení prbvěje vbčerašbnjajego 'předevčírem'.
Et.: Psi. *vbčera, všesl.: b. včera, mk. včera, sch. júčě(r), st. i včer(a), jučera (Rj), sin. včéraj, dial. i včera (Plet.), slk. č. včera, hl. wčera, dl. cora, plb. cerä, pom. včora, včorá, p. wczoraj, stp., p. st. wczo-ra, br. ukr. učóra, r. včera, vše 'včera'.
Psi. adv. *vbčera zjevně představuje od původu ustrnulou pádovou formu psi. *večen> 'večer' (v. večerb), není ale shody o tom, kterou. Někteří zde spatřují pův. genitiv-ablativ (Schmidt, SbBoehtlingk lOOn, Zubatý 1/2, 86, pozn. 1 a s. 205, Brugmann 1902, 452, Sobolev-skij, RFV 69, 388, Meillet 1924, 407 a 413, Jakobson, Word 8, 391, Fraenkel, ZslPh 26, 341, Hamp, Balt 6, 29n, Snoj in: Bezlaj 4,285). Naopak Vasmer (1,238 a IF 42,179n) měl vbčera za pův. instrumentál (tak i Karstien, ZslPh 13,112, Machek s.v. večer, Šanskij 1/3, 217, KE SR J 70, Georgiev, BE 28, 197, Lamprecht 1987, 84, Černých 1993,1,172, Blažek, LgB 10, 21, Orel 2007, 1, 224; Otrebski, LP 5, 187n přitom měl -a za sek. podle adv. na -dá).
Ne zcela jasný je ovšem také vokalismus první slabiky. Nejspíš jde o redukci při gramatikalizaci dané formy (Meillet 1924,413 aMSL 18,239n), příp. v důsledku její frekvence (Maňczak 1977, 69). Georgiev l.c. vykládal b jako vzniklé podle dbnbsb 'dnes'. Trautmann (Slávia 2, 4) počítal se změnou e > b v předpřízvučné slabice. Vondrák (1906, 1, 37) nepravděpodobně předpokládal hláskovou změnu e> b před č. bv
vbdova, -y f. 'vdova; Witwe'
Psáno také Vbdova (asimilací k vokálu druhé slabiky, tak Vasmer 1,175, Černých 1993,1,136, nebo lid. et. podle prep. vb, příp. pref. vb-, tak Brandt, RFV 25, 219, Kostov, ZS115, 81n).
Der.: vbdovbsťvo 'vdovství, vdovský stav', vbdo-vbstvovati 'být ovdovělý, osiřelý'; obbdověti 'ovdovět'; Vbdovica 'vdova' (o rozdílu mezi vbdova a vbdovi-cav. Mareš, VSUa 5, 138-141, Cejťiinová 129n), Vbdovičb 'vdovský'.
Et.: Psi. subst. f. *vbdova> sch. ůdova, sin. vdova, slk. stč. č. vdova, luž. wudowa, stp. p. wdowa, br. udává, ukr. udová, vdova, str. vdova, r. vdova, vše 'vdova'.
Psi. subst. f. *vbdovica > b. vdovíca, mk. vdovica, sch. udôvica, sin. dial. vdovíca (Plet., SSKJ), slk. st. a dial. vdovica (HSSlk, SSJ), stč. vdovicě, č. lid. a arch. vdovice (PSJČ, SSJČ; asi ze slk.), stbr. vdovica (HSBr),
11
14
vbdova
vbrěti
br. udavíca, ukr. udovýcja, vdovýcja, str. vdovica (sr. i Mareš, VSUa 5,141), r. arch. vdovica, vše 'vdova' (Mareš, VSUa 5, 143, 146 a MStčS přisuzují stč. slovu deminutivní význam, Šimek má 'vdova').
Psi. subst. m. *vbdovbCb > b. vdovec, mk. vdovec, sch. udóvac, udôvac, sin. vdovec, slk. č. vdovec, hl. wwt/cwc, dl. wudojc, st. wwt/cwc, stp. p. wdowiec, br. udavéc, ukr. udivéc', vdivéc', dial. i udovéc', vdovec', str. vdovec, r. vdovec, vše 'vdovec'.
Psi. adj. *vbt/ovb > sch. wt/ov, sin. dial. vt/ov (Plet.), stbr. vdovyj (HSBr), br. udóvy, ukr. vdóvyj, udó-vyj (SUM), str. vdovyj, r. vdóvyj 'ovdovělý', srb. st. i 'bez pána, osiřelý' (Rj), ch. st. i 'ubohý, chudý' (Rj).
Nejjednodušší výklad poměru uvedených slov vychází z adjektiva a předpokládá, že jednak jeho femininní forma byla nesufixálně substantivizována (vbdova), jednak byly utvořeny dva sufixální substantívni deriváty, m. vbdovbCb a f. vbdovica (sr. Mareš, VSUa 5, 144-146, Kostov, ZS115, 81, Skok 3, 536). Není tak třeba předpokládat, že m. VbdovbCb bylo přitvořeno dodatečně k f. vbdova (jak tvrdí Meillet 1902, 344 a 1934, 362, Fraenkel, IF 53, 50, Machek s.v. vdova, Rudnyc'kyj 1,330, Sch.-Šewc 1698, Boryš 2005, 684), ale je možné, že přinejmenším jako strukturní možnost existovalo vždy, jen bylo méně užíváno (sr. i č. m. těhotný, přlp. n. těhotné); vyšší frekvencí femininního pojmenování spíš než pozdním dotvářením maskulina pak lze vysvětlit i to, že ve většině sl. jazyků existuje dvojice, v níž slovotvorné příznakové je maskulinní, nikoli femininní substantivum.
Zatímco deadjektivní sufixální deriváty jsou zjevně až sl., nato, že substantivizace femininaje stará, ukazuje existence protějšků sl. vbdova v jiných ie. jazycích: stprus. widdewü, dat. pl. widdewúmans 'vdova' (není-li ze sl. -Mikkola 1903, 20, Brückner 605, nebo z něm. - Smoczyáski 2000, 36 a IF 94, 311), stind. vidhávä 'vdova', av. viôauua tv., lat. vidua 'vdova', 'neprovdaná žena, žena bez muže', gót. widuwo, stangl. wi-dewe, widuwe, wuduwe, angl. widow, stfríz. widwe, stsas. widowa, niz. weduwe, sthn. wituwa, něm. Witwe 'vdova', stir. fedb 'vdova', stkorn. guedeu tv., kymer. gweddw 'vdova, vdovec; neženatý, neprovdaná', alb. ve 'vdova' (není-li z lat., sr. Orel 1998,497 s liter). Výchozí, snad ablautující adj. ie. *(H)uidh(e)uo- je možno kromě sl. *vbdovb spatřovat v lat. viduus 'zbavený něčeho, prázdný, opuštěný', 'ovdovělý, svobodný', ř. rjídeoq 'mládenec, svobodný muž' (k formě ř. slova v. Beekes, KZ 105,171-176), příp. véd. vidhú- 'osamělý' (véd. slovo však zpochybňují Mayrhofer 1956, 3, 21 In a Beekes, HS 105, 176n). Podobně Roth, KZ 19, 223n, Wilmanns 1899, 233, Lomrnel 1912, 21n, Franck 780, Brückner 605n, Trubačev
1959, 112n, Mareš, VSUa 5, 144, Šanskij 1/3, 31, Krahe-Meid 1969, 75, Kostov, ZS115, 81, Vaan 2008, 677, Matasovič 2014, 118. Dále pak lze ie. adjektivum považovat za derivát ie. kořene *ueidh- 'oddělovat' (> lat. dívidere 'oddělovat, rozdělovat', stind. vídhyati 'provrtává, zraňuje', lit. vidús 'vnitřek', lot. vidus 'střed'; Fick 1, 126, 320, 544, Torp 411, Preobr. 1, 68, Franck I.e., W-P 1, 239n, Boisacq 316, Pokorný 1127n, Holthausen 1963, 393, Mažiulis 4, 236). Také Beekes (HS 105, 171-187) má za výchozí adj., ale odvozuje od něho jen ř. slovo a dále je má za et. nejasné. Lubotsky (FT Zürich 201) vykládal výchozí adj. *H1uidhH1u-jako vzniklé disimilací z kompozita *dui-dhH-u- 'rozdělený na dva (díly)' (tak i Vaan I.e., Derksen 2008, 536 a 2015, 567, EWN 4, 602).
Jiní naopak vycházejí z ie. femininního subst., snad *(H)uidh(e)uú 'vdova', amaskulinní formy považují za vůči němu sekundární. Další etymologii ie. slova pak někteří považují za nejasnou (Mayrhofer 1956, 3,211, Szemerényi 1977, 86, Lehmann402, Kluge-Seebold 797, EWD 1985), případně se k ní nevyjadřují (Niedermann, IA 19, 36, Schrader-Nehring 2, 661, Frisk 1, 626, Mayrhofer 1986, 2, 556). Jiní připouštějí souvislost s uvedeným ie. *ueidh- (Delbrück 1889, 442n, Jopson, SEER 6, 62, E-M 735, W-H 1, 359 a2, 786, Feist 1939, 562, H-K409, Kluge 867, HER 650, EIEC 642, Boryš I.e.). Tichy (HS 106, 15n) interpretuje stind. vidhú-jako 'smrtelně raněný' a reflexi ie. u-kmenové-ho subst. s týmž význ. a slovo pro vdovu jako pův. kolektivum s význ. 'patřící k zabitému, pozůstalí' (souhlasí Casaretto 2004, 231); LIV (2001, 294n) pak rekonstruuje ie. kořen *H2uiedh-'smrtelně raniť (> stind. vídhyati). Tak i Matasovič (2004, 84, pozn. 146 a 2009, 420n), jenž ale rekonstruuje
Možná sem patří i het. udati- 'vdova (?)', ale detaily nejsou jasné (sr. Tischler 4, 141n s liter.)
Bréal (MSL 15, 145n) zpochybňoval ie. stáří uvedených výrazů pro vdovu, odděloval stind. vidhávä a lat. vidua; germ. slova měl za přejatá z lat. a sl. z germ. bv
vbrěti, -ritt, -rjo ipf. 'vřít; sieden'
Der.: vbrěnije 'vření' (lx Vit); swbrěti 'svařit se, rozvařit se' (2x Supr); vbzvbrěti 'vzkypět, vyvříť (lx Bes), prěvbzvbrěti 'překypět, převřít' (lx Supr).
Exp.: Z csl. je rum. viroagá 'úžlabrna' (Tiktin2001, 3, 895).
Et.: Psi. *vbrěti, vbr'g, všesl. (kromě kaš. plb. a br.): b. vrja, mk. vrie, sch. vrěti, vrím, sin. vréti, vrěm, slk. vrieť, č. vřít, vřu, arch. i vru, hl. zewrěč so, nepre-figované jen st. wrju 'vřu', dl. st. zewrěš se (Sch.-Šewc 1687), p. wrzeč, ukr. st. vríty (ESUkr 1,433), r. dial. vret', vréju (SRNG), s význ. 'vřít, vařit se' (jsi. slk. č. p. ukr.), 'silně se potiť (r.), 'stékat se, srazit se' (luž.).
Spojováno s lit. virti 'vřiť, lot. viň tv., stprus. auwerus 'struska' (Mažiulis 1, 125), het. uräni 'hoří'
11
15
vbrěti
VBSb2
(Kloekhorst2008, 924), toch. A wrätk- 'vařit' (Poucha 1955, 311) z ie. kořene *uerH- 'vřiť (Skok 3, 622n s liter, LIV 2001, 689, Snoj in: Bezlaj 4, 357n, Anikin 2007, 9, 43). Souvisí s psi. *variti 'vařiť se zdlouženým ablautovým stupněm (v. variti2). ab
vbsegda v. vi»si»2
vbsbj, -if. 'ves, vesnice; Dorf, Siedlung' Také 'statek, dvůr'.
Der.: VbSbtrb ve spojení VbSbnyi grade 'venkovské městečko' (ř. KcofiójroÁic,, Schumann 1958, 63); VbSbske ve spojení vbSbskb episkope 'chorepiskop, venkovský, provinciální biskup'.
Et.: Psi. *vbSb > sch. arch. dial. vás, věs (Rj, RSAN), sin. vás, slk. st. a arch. ves (HSSlk, SJS), č. ves, hl. wjes, dl. wjas, plb. vas, pom. ves, p. wieš, stbr. vesb (HSBr), br. st. ves' (ESBr), br. věska, stukr. vesb (SStukr, Rudnyc'-kyj 1, 372), ukr. arch. ves' (SUM), str. vesb, r. arch. a dial. ves', vše 'vesnice' (b. ves 'vesnice',ježmáRODD,je asi neologické; BER 1, 136 uvádí, že sl. slovo v b. je doloženo jen v toponymech).
Psi. *vbSb nachází řadu korespondujících výrazů v jiných ie. jazycích: stind. víš- f. 'místo k bydlení, osada, obyvatelé takového místa', av. vis- f. 'panské sídlo, dvůr', stper. vid- f. 'královský dům, palác, dvůr', střper. wis 'vesnice', khotan. bisä-'dům', stind. véša- m. '(veřejný) dům', véšman- n. 'dům, obydlí', vešá- 'obyvatel, usedlík', av. vaěsa- m. 'sluha', khotan. bisa- tv, ř. oíkoq, dial. foiKoq 'dům, obydlí', lat. vicus, dial. věcus 'osada, vesnice', gót. weihs, gen. weihsis 'vesnice, malá osada', lit. viešas 'veřejný', vieškelis 'silnice, veřejná cesta', viešniá 'ženský hosť, lot. viesis 'hosť, viešna 'ženský hosť, stlit. viešpats 'pán', stprus. waispattin ak. 'paní domu' (v. podrobně Vykypěl2011, 261 a264n); snadsempatříialb. vis 'území, oblasť (sr. Demiraj 1997, 419, Orel 1998, 508n s liter.) a toch. B. ike 'místo' (Windekens 1976, 184, Adams 1999, 63).
Zdá se, že tyto výrazy reflektují staré ie. pojmenování sociální jednotky bezprostředně širší než dům--rodina, příp. bydliště takové jednotky, ale přesnější rekonstrukce původní sémantiky zůstává otázkou (sr. zejm. Schrader-Nehring 1,199na2,405,E-M733,Macheks.v. ves, Benveniste 1969,1, 308, Chantraine 782, Szemerényi 1977, 96n, Gamkr.-Ivanov 1984, 742n, Trubačev, SUaz 10,1988, 332n, ELEC 192n, Mallory-Adams 205, 221, Kurkinová2011, 238n).
Podobně nejsou zcela jasné ani detaily rekonstrukce formální. Často se v této souvislosti poukazuje na stind. vb. višáti 'usadí se, vstoupí, pronikne' (k írán. protějškům v. Cheung 2007, 415n s liter.) a rekonstruuje se pak ie. slovesný koř. *ueiR- 'přijít někam,
usadit se' (Fick 1,125, 306n, Vaniček 162, Mayrhofer 1986, 2, 584, LIV2001, 669, Snoj in: Bezlaj 4, 284, Anikin2007, 7, 37); výše uvedená nomina by pak představovala různé de-verbativní deriváty od tohoto slovesa (Schrader-Nehring 2, 405, Szemerényi l.c, Mayrhofer l.c, ALEW 1238), příp. různá přetvoření původního ablautujícího deverba-tivního kořenového nomina *uiR- (Schindler, BSL 67/1, 32, Olsenová 1999, 88, Snoj l.c).
Naopak Frisk 2, 361 předpokládá pův. nomen *uiR- 'dům' a od něho odvozené ablautující vb. *uiR-s dalšími deverbativními jmennými deriváty (podobně Beekes 2010, 1056). Také Hirt (sr. Walde 670, W-P 1, 231 a W-H 2, 783), Chantraine l.c. a Lehmann 399 měli ií. slovesa za denominativa a Hirt (1900, l98n), W-P l.c. Pokorný 1131 a Vaan (2008, 675) pak rekonstruovali ie. ablautující nomen *ueiR- 'dům, sídliště' (proti tomu explicitně Mayrhofer 1956, 3, 224).
Nejisté je spojení s ie. koř. *ueik- 'ohýbat, otáčet' (Wood, Modern Philology 11, 336, Nehring 1936, 177, připouštějí W-P 1,231, W-H 2, 783).
Schott (SbHirt 87) se pokoušel hledat příbuzné v sumerštině.
bv
vbSb2, vbs(j)a, vi>se pron. indef. 'všechen, veškerý; all, alleť
Také (zejm. v sg.) 'každý', 'celý'.
K flexi zájmena v. SJS 1, 368aDiels 1963, 1, 143 a 208.
Der.: vbSbde, vbSbžde, csl. i vbSbdě 'všude; ve všem, vůbec, za všech okolností'; vbSbma 'vůbec' (lx Christ); vbsjamo 'všude'; vbsodě, vbsodu 'všude', otevbSQ-dě, ot-bVbsodu 'odevšad'; vbsegda 'vždy'; vbselikb 'všeliký, všechen' (lx Const), vbseličbsky 'všemožně, všemi způsoby'; vbsjake 'každý, veškerý, všechen', vbsjako 'vůbec, zcela, zajisté', vbsjaky 'v každém případě' (lx Hilf, SJS 5, 262), vbsjačbskb 'všechen, veškerý', vbsjačbsko 'všemožně, ve všem' (lx Šiš), vbsjačbsky 'všemožně, všemi způsoby', vbsjačbsťvo 'veškerenstvo' (lxBes).
Komp.: vbseavljetrb 'všeosvětlující' (lxEuchN, SJS 5, 259); vbsecěljenije, vbseicěljenije 'úplné uzdravení'; vbsedrbže 'vším vládnoucí, všemohoucí' (lx Supr; ř. TtavTOKpamcóq, Schumann 1958, 62), Vbsednžitel 'b 'vládce všeho, všemohoucí' (ř. navTOKpárcop, Schumannl.c, SJS 1,364, Moszyňski, SlOc 54,48n), sposes. adj. Vbsedrbžitelje-ve; vbsedrbžiteľbstvije 'všemohoucnosť (lxVencNik), Vbsednžitel 'bstvo tv. (lx Supr; ř. Tto.vTOKpo.mpw., Schumann l.c); vbsedbnbtrb, vbsedbnevbtrb,povbsedbnevbtrb,po-vbsedbnevbtrb 'každodenní', vbsedbn'ii tv. (lxBes); vbsegubitelb 'zhoubce'; vbsegybělbne 'zhoubný, záhubný'; Vbseljudbske 2x Clem ve spojení litanija Vb-seljudbska 'procesí za všeobecné účasti lidu' (tak pře-
li
16
VBSb2
VBSb2
kláda SJS; jinak Vašica: 'společná modlitba'; v. SJS 1, 365n); vbs e milostiva 'všemilosrdný' (lxTrin); vbsemirbskb, vbsemirbľľb (lx Eug, SJS 5, 260) 'všesvětový, všezem-ský' (ř. navKóajiioc); vbsemogy 'všemohoucí' (lat. omni-potens, Isačenko 1943, 60, SJS 1, 366, Auty, Slovo 25-26, 174, Moser, WS1 49, 162; Moszyňski, SbLogar 183 připouští kalk sthn. almahtlg); vbsemožbstvije 'všemohoucnosť (lx Bes); Vbsenoštbľľb 'celonoční' (ř. navvvxioq, Schumann 1958, 63); vbseplodije 'zápalná oběť, celopaľ (SJS 5, 260), Vbseplodbnoje tv. (lxEuch; ř. óXoK&pnwaiq, Schumann l.c); vbsesrbdb adv. 'z celého srdce' (lx Supr); vbsetblě-nije 'úplná zkáza' (lxMosk5); vbsevědy 'vševědoucí' (lx VencNik); Vbsevidq 'vševidouď (lx Supr); Vbsevla-dyka 'vládce všeho' (lxEuch; sthn. alleswaltando, Moszyňski, SbLogar 184); Vbses-bžagajemaja n. pl. (ř. óXoKavrwpa, Schumann l.c), Vbses-bžagajemoje n. sg., Vbses-bžagaje-ma f. sg. 'zápalná oběť', vbsjas-bžagajemaja n. pl. tv., vbses-bžeženije 'zápalná oběť' (lx Supr), vbses-bžeže-noje tv. (lxZach, SJS 5, 261), vbsežegorm, 'celý spalovaný (jako zápalná oběť)' (lx Supr; ř. óÁoKavrovpsvog, Schumann l.c).
Csl. vbse- 'pře-': vbsečbstbtrb 'přeslavný, přectný' (lx CanVenc), vbsechvalbtrb 'velebený, přeslavný' (lx SlužSof, SJS 5, 261); vbseslavbirb 'přeslavný'; vbse-svqťb 'přesvatý', adv. vbsevěnno 'opravdově, poctivě, upřímně' (v. i Cejtlinová 230).
Exp.: Z csl. je např. r. vselénnaja 'vesmír', vsemogúščij 'všemohoucí', vsemímyj 'světový', vsénoščnyj 'trvající celou noc', vsénoščnaja 'večerní mše', vsesožžénije 'zápalná oběť, r. arch. vsednévnyj 'každodenní' aj.
Et.: Stsl. vbSb ~ b. arch. a dial. ves, vás (RBE), b. vsíčkijat, mk. dial. n. vse (Peev 1999), sch. st. a dial. vas (Rj, RSAN), sch. sov, sin. věs, br. uvés', ukr. uvés', (v)vés', r. ves'; v zsl. je -š-: slk. všetok, stč. veš (v. Gebauer 1894, III/l, 512n), č. všechen, hl. wšón, dl. wšen, plb. n. visi (v. Olesch 1983,1449n), pom. všě(s)tek, stp. m. gen. wszego, f. wsza, n. wsze (SStp 10,377), p. wszystek; vše 'všechen, celý'.
Vzhledem k variujícímu -s-l-š- se rekonstruuje výchozí *vbch-, přičemž -ch- se zřejmě zachovalo v novgorodském dialektu str. (v. SB 2, 739, Zaliznjak 2004, 45n, 721, Anikin 2007, 7, 34n s liter.). Původní forma kořene zájmena i její morfologická charakteristika pak byly v jednotlivých sl. jazycích různě přetvářeny, také hojnými rozšířeními (v. podrobně SB 2, 739n).
Nejblíže stojí balt. výrazy tv.: lit. visas, lot. viss, stprus. f. n. wissa (zpochybňovat toto srovnám předpokladem, že v lit. by mělo být š a domněnkou, že balt. slova jsou ze sl, jak činí např. MEW 399, Mayrhofer 1956, 3, 226 a nověji Dunkel 2014, 2, 853, pozn. 17, není nutné, sr. zejm. Stang 1966, 97n).
Dále se často srovnávají ií. výrazy: stind. víšva-'každý, všechen, celý', av. vispa- 'všechen, celý'. Protože ale ií. slova předpokládají ie. */c, zatímco bsl. ie. *s, nelze vyjít ze společné formy (jak předpokládali Schleicher 1852, 98, Bezzenberger, BB 2, 157, Gorjajev 46, Vondrák 1906, 1, 261, 350 aj.), ale nanejvýš je možno zde spatřovat nezávislé der. téhož ie. kořene *ui- 'od sebe, na dva kusy, odděleně', pův. snad znamenající '(oddělením) rozšířený, zobecněný, obecný' (W-P 1, 312 a pak i Brückner 636, H-K 414, Pokorný 1175n, Skok 3, 208, Dombrovszky, SSlav 25, 92, Mayrhofer 1986, 2, 563, Karulis 1992, 2, 540, Boryš 2005, 714, Snoj in: Bezlaj 4, 302). Předpokládat pro sl. výchozí *ui-sk- (Sch.-Šewc 1694) není nutné.
Někteří zde vidí lexikalizaci nějakého starého lokativního tvaru uvedeného kořene (Johansson, BB 14,171, Derksen2008, 540 a 2015, 507).
Naopak Loma (SEB 1, 345) měl bsl. slovo za přejaté z Írán. Pro sl. to připouští i Dunkel (2014, 2, 852, pozn. 15).
Mikkola (1913, 2,178 a StBalt 3, 132) spojoval bsl. výrazy s lit. veľsti 'rozmnožovat se' (tak i Rosinas, Balt 20, 51, Mažiulis 4, 249, Orel 2007, 1, 190, připouštějí Vasmer-T. 1, 304n, Smoczyňski 2007, 762).
Machek (s.v. veš a ZslPh 22, 224n) sl. slovo i stind. víšva-spojil se sl. *vbsb 'ves' (v. vbSbv připouští Mayrhofer 1956, 3, 225). To má ale hláskové potíže (v. SB 2, 746). bv
1117
za
zabralo
Z
za prep. s ak. označuje místo 'za; hinter'; s ak. a gen. čas 'za;
im Laufe, in', s instr. směr pohybu, pozici 'za; hinter'
Ve spojení s vb. otbdati, vbdati za kogo 'vdát se, provdat se za někoho'; sr. i spojeníposagnqti za mqžb tv. a devica nareče-naja za mqžb 'zasnoubená panna'. V csl. (2x) má spojení s vb. posblati objektový význam 'pro' (posla za njego).
S ak. dále vyjadřuje místo dotyku (např. vbšbdb že jetb j q za rqkq), příčinu 'pro' (pogybq za bezakonije svoje), zástup-nost 'místo (Čeho), pro' (řečeno bystb oko za oko i zqbb za zqbb), predikativnost (ne vb rukotvorena bo svetaja vbnide christosb, za obrazb istimnymb, Christ) a indikuje substanční participant beneficient (se estb knvb moě ... prolivaemaě za mnogy Mc 14, 24 Zogr Mar).
S gen. má kromě primárního významu časového i význam příčinný (za izbbranychb že prěkratetb se dbne ti), dále označuje substanční participant beneficient.
S instr. dále vyjadřuje hlavně směr pohybu a význam místní (podrobně SJS 1, 624-626, Popov, SbMirčev, 286-288, aj.).
Často jako slovesný prefix s významem místním (zaiti 'odejít'), dále mj. dovršení děje (zabiti 'zatlouct', zagbnati 'zahnat'), započetí děje (zažešti 'zapáliť), v řadě případů je význ. oslabený a nejasný (např. zatačati 'hnát)' (Šlosar 1981, 107n, Matasovič 2014, 179n aj.). U jmen je převážně u deverbativ (sr. zakont, závora aj.), řídce u primárních subst. (csl. za-gorije 'prostor zahorou', Srez. 1,907. Miklošič,MLP207 uvádí jako nom.pr.).
Exp.: Z csl. je rum. arch. prefix za- (Rosetti 1954, 49, Cio-ránescu 2007, 847) i prepozice za (Tiktin 2001, 3, 927n).
Et.: Psi. *za, všesl.: jsi. slk. č. luž. pom. p. vsi. za, plb. zo, sin. dial. i ze (Rigler, SlavR 12, 232n), s rozsáhlou škálou významů: vyjadřuje základní místní význam 'za, u, při, podél', dále význam zástupnosti až predikativnosti, udává míru, časovou následnost aj. (podrobně v. Kopečný, SB 1, 283-291).
Všesl. je slovesný i jmenný prefix za-. O jeho rozšíření a významech v. Kopečný o.c. 292-294.
Tvoří též první komponent adverbií a konjunkcí (v. zadi azanje).
Psi. *za je vždy spojováno s lit. dial. ažúo, ažu, až 'za, místo něčeho, za něco ap.' (ALEW1,80n uvádí i dial.
žú), lot. az, aiz tv. (Rozwadowski, RS 2, 90n, Vasmer 1, 435, Machek s.v. zap Sch.-Šewc 1721, Snoj in: Bezlaj 4, 374, Blažek LgBnm49,27 aj.); někteří etymologové připojují i arm. proklitické z-, které je doloženo v čas. rčeních (např. arm. *herun-z-am 'před dvěma lety', v. Meillet, MSL 9, 54, Brugmann, IF 31, 97, Pokorný 45 In, Martirosyan 2010, 407, pochybuje Vasmer l.c, ESBr 3, 276, Dunkel 2014, 2, 277).
Vseje odvozováno z ie. *ghó- 'za, pro, kvůli', které je většinou chápáno jako pád. podoba (nejčastěji instr.) ie. pronominálního základu *ghe- (v. Brugmann 1904,116, Pokorný l.c, Snoj 2003, 841, Boryš 2005, 723, Blažek l.c; pochybuje Dunkel o.c. 279).
Specht, KZ 66, 49, pozn. 2, Kopečný, SB 1, 294 aj. uvádějí bez bližšího vysvětlení vztah vbz : za a vbn : na.
Machek s.v. za2 vyděluje z uvedených souvislostí za s gen. ve významu časovém; domnívá se, že toto za nahradilo starší s (v. St).
Lit. dial. podoby s iniciálníma-jsou spojovány s lit. úž 'za, místo čeho, za něco, pro' (~ stsl. vbz; v. vi>z) ajsou chápány jako jeho varianty (Rozwadowski l.c, Smoczyáski 2007, 708), jiní je pokládají za složenou prep. (tak Blažek l.c, dále ALEW l.c, kde je výskyt složené prep. ve východolit dialektech připisován vlivu vsi. jazyků, pro něžjsou složené prep. typické, sr. r. is-pod, iz-za).
Meillet l.c, Solmsen, KZ 35, 468, Brugmann, IF 39, 97 aj. pokládají za příbuzný také gót. prefix ga-, ten je ale odvozován z ie. *kom- 'blízko, u, s' (v. např. Lehmann 133).
Mylný je názor Hirtův (BB 24, 244), že sl. zaje z psi. *zadb 'záda', neboť prep. zaje primární útvar (v. Kopečný l.c, sr. zadi). pm-žš
zaambonbnt v. ami>boni>
zabralo, -a n. 'hradba, zeď; Schanze, Mauer' (lx Tun Clem)
Der.: adj. zabralbľľb pouze ve spojení stěna zabralb-naja 'hradba' (Grig Zach).
Exp.: R. zabralo 'hledí u přilby' je pravděpodobně přejetí z csl. (Preobr. 1, 240, Vasmer 1, 436, Orel 2007, 1, 384; jinak Šanskij II/6, 10, jenž považuje slovo za domácí).
Et.: Psi. *zabordlo > b. st. a kniž. zabralo (RBE 5, 158), sch. st. zabralo (Rj 21, 717), slk. st., stč., č. st.
1118
zabralo
zagrbljati
a dial. zábradlo (HSSlk 7, 17, MStčS 623, Jg 5, 438, ČJA 1, 302n), br. st. zaborolo (HSBr 10, 90), ukr. zaborólo (SUM 3,26), str. zaborolo, zabrolo (Srez. 1, 896), r. dial. záborolo (SRNG 9, 269), s významy 'obranná zeď, (městská) hradba', 'cimbuří' (b. st. a kniž., sch. st., stč. (pl.), br. st., ukr. (zejm. v pi), str.), 'hledí u přilby' (b. st. a kniž., vsi. hist), 'ochrana vojaka, brnění' (slk. st. HSSlk l.c), 'zábradlí' (stč., č. st. sg.), 'opěradlo u židle' (č. dial.), 'plot, ohrada' (r. dial.).
Br. zabrala a ukr. zabralo hist. 'hledí u přilby' jsou výpůjčky z r. (ESUkr 2, 215). Podle BER 1, 571 je z r. také b. arch. zabralo tv.
Stp. zábradla (pit.) 'zábradlí, balustráda' (SStp 11, 49) bylo přejato z č. (Basaj-Siatkowski 2006, 464).
Mladšími deriváty jsou slk. zábradlie a č. zábradlí s významy 'ohrazení proti pádu z výšky, zábradlí', slk. st. 'okraj, obruba, opora' (HSSlk l.c), č. st. a dial. 'podpěry na bocích a zadní straně židle' (Winter 1895, 43, ČJA l, 302n), stře. i 'zídka ve výšce prsou na ochranu obhájců hradeb, předprseň' (LDHČ).
Psi. *zabordlo je prefixální derivát s předponou za- od základního *bordlo, které sice není doloženo ve stsl., ale je v některých sl. jazycích.
Psi. *bordlo > b. st. a dial. bralo 'přehrada na vodním toku' (Gerov 1, 68), slk. bralo, arch. bradlo 'vysoká, vyčnívající skála' (SSJ 1, 124 a 125), dial. bradlo 'stoh nevymláceného obilí nebo slámy', 'hromada brambor, řepy ap.' (SSN 1,151), stč. bradlo 'skalní útes, ostré skalisko', 'nízká hradební zeď, palisáda', pl. bradla 'ohrada, hradba, cimbuří' (Gb 1, 91n), stp. brodlo, dial. i bradlo 'stoh sena, slámy, obilí', 'patro nad mlatem na skladování slámy' (SStp 1, 161, Karlowicz 1, 119), ukr. st. a dial. borólo, boroló 'štěrbina ve skále, propast' (Hrin. l, 88, ESUkr l, 233).
Č. pit. bradla 'tělocvičné nářadí' je Tyršův novotvar z 19. stol., přejatý do slk. bradlá a luž. bradla tv.
Psi. *bordlo je odvozenina se sufixem *-dlo od slovesa *borti (sq) 'bojovať, 'bránit (se)' (MEW 18, Preobr. l.c, Vasmer l.c, BER 1, 571, Machek 1968,63, Slawski, SK 1, 113, S-A 1975, 407n, dále Derksen 2008, 540n, který však vyčleňuje slk. zábradlie a č. zábradlí a bez opodstatnění je odvozuje od psi. *bbrati 'bráť, aj.). K etymologii v. brati (se).
Původní význam psi. *(za)bordlo byl 'to, co slouží k obraně', tedy 'hradba, opevněni, palisáda, cimbuří'. Jeho metaforizací vznikl jednak význam 'skalisko' ('ostré, vyčnívající vzhůru', sr. Machek l.c, S1D 100-101), přičemž podobnou sém. motivací lze objasnit také formy s významy 'stoh', 'kupa, hromada něčeho' ap., dále významy 'opora, opěradlo (u židle)' a 'zábradlí' (slk. č.). Ochrannou funkcí svého denotátubyly motivovány výrazy s významem 'hledí u přilby' vb. avsl. jazycíchfblízkýje význam 'brnění' doložený ve st. slk.). jk
zabbvenije v. byti začeti v. načetí
zadi adv. 'vzadu; hinten'; 'dozadu; rückwärts'
Ve spojení s prep. st> zadi 'zezadu'.
Der.: zadbn b, zadbnjeje 'co je vzadu, zadní část', zadbnjaja 'co je vzadu', spec. 'záda'; zažda 'záda', zaždb 'zadek' (obojí lx Supr); s-bzadu 'vzadu, zezadu' (lxBes); s-bzažda 'zezadu' (lx Supr).
Et.: Psi. *zad-bl*zadb > b. zad, zádi, zade (BER 1, 584n), dial. zadi (RBE 5, 268), mk. zad, sch. zad, sin. zad, arch. zádi, slk. st. zad (z č.), stč. zad, zada (ESStč), stč., č. arch. zad, č. záď, hl. zad, zady (Sch.-Šewc 1725), p. zad, br. ukr. zad, str. zad-b (StrS 5, 177), zadi, zade (StrS 5, 184), zadb (Srez. 1, 909), r. zad, dial. zádi, zadi (SRNG 10, 54), vše 'vzadu, dozadu, zadní čásť, dále substant. 'záda' (slk. st., č. arch.), 'zadní část (domu, lodi, trupu zvířete ap.)' (č. st., vsi.), 'to, co je všem známé' (ukr. r.), 'část za domem, humno' (vsi.) aj.
Psi. * zad-b vzniklo spojením prep. za (v. za) a elementu -db (o jeho genezi v. nadi>; sr. i podi>, prědt). Podoba zadi představuje nejspíš ustrnulý lok. sg. z-km. substantiva *zadb (Vondrák 1906, 2, 368, Machek 1968, 708, Birnbaum-Schaeken 101 aj.).
Slovo psi, není tedy důvod rekonstruovat ie. východisko, jak činí Dunkel 2014, 2, 277, sámje však pokládá za nejisté.
Neopodstatněné je pak i hledání ie. souvislostí: s av. zadali- 'zadek', stind. hádati 'vyprazdňuje se', ř. xóôo.voq 'zadek, řiť, ir. geadtv. aj.; tak Pedersen 1909, 1, 160, Boisacq 1052, s pochybnostmiBrugmannII/2, 733 pozn; odmítají Wiedemann, BB 30, 223, Meillet, SbBelič 25, Kopečný, SB 1, 294n, Snoj in: Bezlaj 4, 378 aj. pm
zadrbžati se, -etb se 'chvět se, zachvívat se; zittern, schaudern' (lx Christ Šiš)
V SJS 1, 635 pod záhlavím zadndzati se 'lkát'; význam upravuje Havlová (red. pozn.) ve shodě se str. zadrožati 'otřást se' (StrS 5, 188).
Et.: Derivát tvořený prefixem za- (v. za) od slovesa dr-bžati (v. si.dn.gnoti se). pm
zadrbdzati se v. zadrtžati se
zadušiti se v. duša
zadbn'b v. zadi
zagrbljati, -ljajeti. ipf. 'rdousit, škrtit; würgen, drosseln' (lxBes)
Csl. gr-blo 'hrdlo, jícen, krk; hlas' (MLP 146).
11
19
zagn>l'ati_
Exp.: Dle Tiktina 1, 683 je rum. girlá 'řeka', 'koryto řeky' z csl, nejspíš však bylo rum. slovo přejato z živých sl. jazyků (Tiktin2001, 2, 244).
Et.: Csl. zagr-bljati je nejblíže stč. zahrdliti 'zardousit, zaškrtiť (ESStč) a sin. st. a dial. zagŕliti tv. (Plet. 2, 833).
O sch. zágrliti 'obejmout' se uvažuje spíše jako o kalku něm. umhalsen 'vzít kolem krku, obejmout' (podrobněji v. Reinhart, WSIJb 26, 78).
Hapax legomenon zagr-bljati představuje sloveso s pref. za- (v. za) odvozené od subst. grblo, které není v památkách zahrnutých do SJS doloženo; Reinhart
0. c. 77n pokládá zagrbljati v Bes za bohemismus, případně za moravismus.
Psi. *gbrdlo, všesl. (nedoloženo v plb.): b. gárlo, dial. gárlo,gŕlo,grälo aj. (IDRB 1,870), mk. grlo, dial. gěrlo (Hendriks 259), sch. grlo, sin. gŕlo, slk. stč. č. hrdlo, hl. hor(d)lo, dl. gjardlo, dial. i gerdlo, gjarlo (Muka 1,249,253), pom. gardlo (PWb 1,201, Sychra 1,304), pomsln. i garlo (PWb 1, 202), stp. p. gardlo, stp. a p. dial. i garlo (SStp 2,384, SGP 8,152n), br. hórla, ukr. hór-lo, str. gorlo (StrS 4, 86n), r. górlo, dial. i gorló, gýrlo (SRNG 7, 40n, 253), vše s význ. 'krk v širokém slova smyslu (zejm. krk vůbec, jeho vnitřní část, vnější přední část i část zadní, šíje)', u zvířat 'tlama, chřtán' (např. br. dial. SBrH 1,466), 'vole (u ptáků)' (např. luž. stp.), 'onemocnění štítné žlázy, struma' (např. slk. dial. SSN l, 621, dl. Muka 1,253), přen. 'to, co se podobá krku, úzká část nějakého předmětu, objektu', zejm. 'hrdlo nádoby, láhve', dále 'zúžené místo, ústí řeky, soutěska, úžlabina ap.' (např. b. mk. sch. kaš. Sychra
1. c.,br, r. dial.), 'otvor, díra' (např. p. dial. Karlowicz2, 55), spec. 'úzký otvor v rybářské síti' (zejm. vsi. dial. SBrH l.c, Hrin. l, 313, SRNG 7, 40), 'vír (v řece)' (např. p. dial. SGP 8, 154), 'jícen vulkánu, kráter' (např. b. sch.) a řada dalších významů.
Psi. *gbrdlo']Q slovo bsl. stáří.
• Psi. *gwdlo < ie. *g*rH'ftlo-l^rH\-dhlo- < ie. *gverH3-' hltat, polykat, žráť.
Psi. *gbrdlo je odvozeno sufixem -dlo (< ie. *-tlo-l*-dhlo-), tvořícím nomina instrumenti (sr. Slaw-ski, SK l, 113, Olsenová 1988), od redukovaného stupně ie. kořene *gverH- 'hltat, polykat, žráť, doloženého v psi. *žerti, žbro a *žbrati, žer q (více i s liter. s.v. požrě-ti2, sr. i grilica sub (2) a gritani. sub (1)). Původní význam psi. *gbrdlo']g *'to, čím se polyká, hltá'. Nejblíže příbuzná jsou lit. gurklýs, gúrklis 'vole u ptáka' (stlit. i 'dvojitá brada u člověka'), lot. gurklis 'vole', 'hrdlo, krk' a stprus. gurcle 'hrdlo' (Trautmarm 89n, Toporov
2. 348n, Matasovié, IF 109, 345 s rekonstrukcí ie. *g>rH2-tlo-, Smoczyňski 2007, 212, Lipp 2009, 1, 24, Mažiulis 2013, 283n,
_zajgcb
ALEW 382 aj.). Souhlásková skupina -ti- v sufixu se v balt. změnila v -kl-, ve sl. v -dl- (sporadický hláskový vývoj, v. Brückner, KZ 46, 206n; jiní autoři vycházeli z paralelního ie. sufixu *-dhlo-, v. Brugmann II/l, 381, Meillet 1902, 315naj.).
S jiným suf. se kpříb. řadilo zpravidla i ř. ßapaßpov 'roklina, rozsedlina, propast' < *g*rH -dhrom (Kretschmer, KZ 31, 402, Berneker 1, 369, Vasmer 1, 296, SM 7, 205, SK 8, 281 aj.), což zpochybňují úvahy o jeho možném předřeckém (substrátovém) původu (Beekes 2010, 200). ij
zaimt v. jeti
zaj^Cb, -am. 'zajíc; Hase' (Psali)
Der.: csl. zaječina 'zaječí maso' (lxConst). Et.: Psi. *zajecb, všesl.: b. záek, dial. záec, záic, zajac, zájak, zóek, zak aj. (BER 1,587, Mázlekovová 1994, 27), mk. zajak, dial. zaek (RMJ), zájinc, zájc (Peev 1999, 2,63n), sch. zéc, dial. zäjac (Rj), sin. zaječ, dial. zävec, zéc (Plet.), slk. zajac, stč. zajiec (Gebauer 1894, III/l, 99), č. zajíc, hl. zajac, dl. dial. zaječ, plb. zojqc (P-S), pom. zajoc, zajíc, zajc, zajk, zajek (PWb, SEKaš 5,272n), kaš. zájc, zajk, zajka (SEKaš 5,277n), stp. p. zajqc, br. zájac, zájka, st. zajúk (Nos.), ukr. zájec', st. zájac', zájuk (Žel, Hrin.), str. zajacb (StrS, SDrJa), r. zájac, dial. zájka (SRNG), vše 'zajíc', v dial. též 'králík' (v č. sr. ČJA 3, 482n, podle Kloferové, Slávia 77, 97 a SbPleskalová 113 jde o kalk něm. dial. Hase 'králík'; v p. sr. Zamošciňská Kucalowa, JP35, 289).
Formy s -k(-) se vysvětlují různě: jako sek. záměny produktivnějšími sufixy (Skok 3, 647; k diskusi o snad už psi. *zajbkb sr. Kreja, SbPopowská-Tab. 185n), nebo jako výsledek vlivu jiných slov (BER 1, 588); Georgiev, 1958b, 45n (sr. též Geor-giev 1958a, 120) vysvětloval b. formy s -/cjako vliv trak. QiiKa 'zajíc'. Četné další hláskové obměny (sr. např. v č. Kott 5, 90n), příp. nahrazování jiným pojmenováním (sr. např. dl. wuchac) se vykládají tabuovými důvody (mluvčí by po vyslovení jména mohl spát jen s otevřenýma očima - Machek s.v. zajíc, Havlová 2010, 93n), nebo nevážností lovců k zajíci (Machek l.c, odmítá Havlová 2010, 93).
Samo *zajecb)Q snad starou tabuovou náhradou (sr. Meillet 1934, 501, Gamkr.-Ivanov 1984, 522; k symbolice zajíce u Slovanů sr. Gura 1997, 177-199, SlDrev 2, 284n, k mytologickému pojetí zajíce v ie. perspektivě v. Hävers 1946, 5 In).
Et. ne zcela jasné. Relevantní j sou tři výklady:
• (1) Psi. *zajqcb <ie. *ghei- 'hnát, pobízet'.
(2) Psi. *zajecb < pref. *za- + ie. *H2nk-o- (ie. *H2enk-'ohýbať).
(3) Psi. *zajqcb<ie. *gheHfi)- 'otvíratústa, rozvíratse'. (1) Nejčastěji se spojuje s lit. žáisti, žáidžiu 'bavit se, veselit se, být veselý', arm. ji 'kůň', stind.
1120
zaječí
zaklenoti
háya- 'oř', hinóti 'pohání, povzbuzuje, podněcuje, podporuje, pomáhá, hází' (sr. Loewenthal, PBB 45, 245, S-A 1955, č. 1130, Gamkr.-Ivanov 1984 l.c, Snoj 2003, 844). Uvedené protějšky patří k ie. *ghei- 'hnát, pobízet' (ke koř. v. Pokorný 424n, Mayrhofer 1986, 2, 802n, LIV 2001, 174, Martirosyan 2010, 433 - všichni však bez sl. materiálu); ve slavistické et. literatuře se vzhledem k zařazování dalšího materiálu (v. níže) u tohoto kořene předpokládá význam 'skákat, živě se pohybovať.
Někteří k tomuto kořeni řadili slmá.jáhäti 'opouští, vzdává', med. fihite 'vyskakuje, létá' (Prellwitz 500, Preobr. 1, 244, BER 1, 587, Snoj in: Bezlaj 4, 381), ale to semnepatří (sr. Mayrhofer 1956, 1, 426).
Často se sem přidává i lat. haedus 'mladý kozel, kůzle', gót. gaits 'koza' (Zupitza 1896, 200n, Preobr. l.c, Mladenov 174, Shevelov 1964, 140, BER 1, 587, Šanskij II/6, 75, ESUkr 2, 223, s opatrností i Vasmer 1, 446, Rejzek 2001, 732, s pochybnostmi uvádí i Fraenkel 1286), ale ani ta sem nejspíš nepatří, pravděpodobně se jedná o přejímky neindoevropského původu (sr. Lehmann 140n, Gamkr.-Ivanov 1984, 872, Vaan2008, 278, Kroonen2013, 163n).
Často se k sl. slovujako příbuzné řadí i záp. lit. (žem.) zuikis 'zajíc', přičemž hláskové nesrovnalosti se vysvětlují kuronským původem a různými sek. adaptacemi lit. slova (sr. Endzelms, IF 33, 103n, Vasmer l.c, S-A 1955 l.c, Buga 1958, 2, 674, Fraenkel 1281, Mažiulis, ZS129, 166, Černých 1993, 1, 319, Snoj in: Bezlaj l.c. aj.). Jiní však mají lit. slovo za přejetí, nejspíše zbr. či r. zájka, opět s následnými úpravami (Fraenkel, KZ 50, 212, H-K 430, Otrebski, LP 2, 277, Smoczyáski 2007, 769); jiný možný způsob přejetí z vsi. konstruuje Reinhart, WSIJb 35, 158. Za sl. výpůjčku se všeobecně uznává lot. zakis 'zajíc' (M-E 4, 683, Vasmer l.c, Fraenkel 1281, Havlová 2010, 93).
Psi. *zajecb se chápe jako pův. «-kmen, rozšířený o k-ový sufix, s následnou 3. palatalizací (v. Milewski, RS 10, 102, Specht 1947, 39, Jacobsson, ScS120, 194, Slawski, SK 1, 97, Birnbaum-Schaeken 42, Matasovič 2014, 131; podobně sr. měsecb). Zajíc by podle tohoto výkladu pův. znamenal 'skokan, rychle se pohybující živočich' (příp. 'plodný', tak Orel 2007, 1, 394).
(2) Podle Reinharta, WSIJb 35,155nje psi. *zajecb spojením prefixu *za- a redukovaného stupně ie. kořene *H2enk- 'ohýbať (ke koř. v. Pokorný 45n, LIV 2001, 268, sr. ječaja, ječbmy, Qgr>h>, paočina). Pův. jméno zajíce *g(h)ó-H2nk-o- by tak znamenalo 'skrčený do sebe, ostýchavý, plachý'; sém. paralelou je ř. ktčoč, 'zajíc' (< ie. *pteHJc- 'krčit se') a r. dial. (SRNG) krívén' 'zajíc' (od krivój 'křivý').
(3) Méně pravděpodobné je spojení s psi. *zijati, zějo 'zet, otvírat se' (v. zijati) < ie. *gheH](i)- 'otvírat ústa, rozvírat se' (ke koř. v. LIV 2001,173n). Koštiál, JslF 3,7lnpředpokládal jako východisko «-kmen s o-stup-
něm tohoto kořene (k tomu v. diskusně Reinhart, WSIJb 35,156), Machek s.v. počítal méně jasně s redukcí ze *zbjaj-bn-bCb. Jako sém. motivace se vidí to, že zajíc má rozštěpený horní pysk (Machek, Slávia 16,188 a 1957, 581), nebo to, že spí s otevřenýma očima (Kott 5, 90, Machek 1968, 709).
Ostatní výklady j sou nepravděpodobné:
Vaillant 2, 196 (podobně už Vaillant, Slávia 9, 497) předpokládal, že *zajqcb vzniklo z participia *zajq od slovesa *za-iti 'zajíť; sém. motivací by pak bylo, že zajíc nosí smůlu, když člověku přeběhne přes cestu (k tomu sr. Schrader-Nehring 1, 442, SlDrev 2, 287).
Loewenthal, AslPh 37, 379 spojoval sl. slovo s lit. žaTbas 'třpyť, ř. yaTa 'země' a předpokládal motivaci v barvě zajíce: pův. význam 'sivý, šedý'.
Stier, KZ 11, 140, Gorjajev 114 a Skok 3, 647 spojovali sl. slovo s jinými ie. názvy pro zajíce motivovanými šedou barvou: stind. šašá-, něm. Hase, stprus. sasins < ie. *Ras- 'zajíc; šedý' (NIL 410). vbo
zakalati v. klati
zakladt v. klasti
zaklenoti, -eťb '(u)zavřít; einsperren, schließen'
Der.: zaklepenije 'uzavření, žalář' (lxVencNik, lx Bes), zaklepe 'zástrčka, závora'; lx Fris též veklenoti 'uzavřít'; ipf. zaklěpati 'zavírat' (Bes);poklope 'víko' (MLP), fakt. zaklopiti 'zavřít' (lxNik).
Et.: Odvozeno pomocí pref. za- (v. za) od vb. klenou, ve stsl. nedoloženého.
Psi. *klepriQti (často s pref.) > sch. otklenuti 'ote-vříť, rasklenuti 'vypráhnout ze jha', sklenuti 'zamknout', naklenuti 'zapřáhnout do jha, podmaniť, slk. st. (HSSlk 2, 52), slk. zř. klenúť 'vytvářet oblouk, spojovat klenbou', slk. klenúť sa 'obloukovitě se zdvíhat do výšky, vytvářet klenbu', stč. zaklenuti 'uzavřít, sevřít; chytit, zatáhnout' (MStčS 629), č. klenout 'opatřovat klenbou', klenout se 'zdvíhat se v podobě klenby'. S jinými suf. sem dále patří sin. arch. a dial. jen pref. nakleníti 'zavřít' (Plet. 1, 644), skleníti 'pevně spojit; ukončit, uzavřít ap.' (Plet. 2,488), s ipf. sklépati, zakleníti 'zavřít' aj, p. sklepiač 'klenout, spojovat klenbou', dl. arch. klepiš tv. (podle Sch.-Šewce 549 denom. od nedoloženého *klep 'klenutí, klenba'), ukr. sklepýtysja 'spojit se, zavřít se' aj.
Doloženy jsou též kontinuanty psi. substantiva *seklepe, tvořeného k psi. slovesu *seklepnoti: sin. sklep, slk. č. p. vsi. sklep (vsi. pravděpodobně < p, v. ESBr 12, 138n aj, tak i Vasmer 2, 639, Orel 2007, 3, 1108, kteří předpokládají ukr. prostřednictví; odmítá Černých 1993,
1121
zaklenoti_
2, 169, který připouští nanejvýš ukr. < p.), s význ. 'klenutí, klenba' (p. ukr.), 'sklep' (slk. arch., č., ukr. dial.), 'hrobka, krypta' (vsi., v ukr. jen dial.), 'obchod, krámek' (slk. hovor., p., ukr. dial.), 'kloub; závěr, rozhodnutí' (sin.).
Patří sem snad i kontinuanty psi. *klopiti, tedy csl. zaklopiti 'zavřít', sin. sklopití 'spojit, sloučit', zaklópiti 'sklopiť, kniž. 'zavřít', dial. i zaklóp(n)iti 'přiklopit; zavřít víkem' (Plet. 2, 841) aj., slk. klopiť 'klopit, sklánět, naklánět', č. klopit 'stavět, klást něco směrem dolů, k zemi'.
Psi. *klepnqti je tvořeno inchoativním formantem -no- od základu *klep-, doloženého pouze v stsl. derivátu zaklepenije a zaklepe, zdloužený stupeň pak v ipf. zaklěpati (v. výše); o-ový stupeň je obsažen v psi. faktitivu *klopiti, což je podle Snoje 2003,283 denomi-nativum utvořené od psi. *klop-b (csl. po-klop-b - sr. též např. LIV2001, 364, Beekes 2010, 714).
Původ není jednoznačný:
• (1) Psi. *klepngti < ie. *klep- '(v skrytu) krást, ukrývať. (2) Psi. *klepngti ~ psi. *klepati < onom.
(1) Z významových i formálních důvodů je přijatelné spojení s ie. *klep- '(v skrytu) krást, ukrývať, o kterém uvažovali už Fick 1, 395, Meillet, MSL 14, 339 (s odkazem na doložený stsl. tvar aor. zaklepe) aj., dále též Vaillant 1, 32, H-K 169, ESUkr 5, 274, LIV 2001, 363n, Smo-czyáski 2005, 33n, Beekes 2010, 713n aj. Tentýž ie. kořen je obsažen např. v ř. kXétíxsiv, lat. clepere, toch. B kälyp-, gót. hlifan, vše 'krásť, v stprus. adjektivu (v reduk. stupni) auklipts 'ukrytý, tajný', lit. slepiú, slěpti 'schovat, ukrývať (pokud lit. sl- < *skl-) ap. Sr. Trautmann 137, Frisk 1, 870n, Fraenkel 829, Pokorný 604 (předpokládá palatální veláru v iniciále: *lclep-), Lehmann 187, Vaan 2008, 120, Kroonen 2013, 230, Adams 2013, 1, 186 aj. (všichni bez sl. materiálu).
Pro sl. se přitom vychází z pův. významu *'uzavřít něco shora' (tak už Scheftelowitz, KZ 53, 257 a KZ 54, 249 - rekonstruuje však ie. *k*elep-, dále Machek 1968, 254 - ten ovšem bez ie. souvislostí), popř. *'svírat, stahovat' (H-Kl.c.). Výklad jako neodůvodněný odmítá Trubačev, SM 10, 10 (podobně W-H 1, 232). V. též klepi»ci».
(2) Z původního zvuku vznikajícího při zavírání něčeho vycházejí ti autoři, kteří v psi. *klepngti vidí onomatopoikum, elementárně příbuzné s psi. *kle-pati (Bern. 1, 512, S-A1955, č. 334, Skok 2, 95n, Bezlaj 2, 40, Trubačev, SM 10, 9n a 69n, Boryš 2005, 551, Rejzek 275 aj., onomatopoický původ nevylučuje ani Snoj l.c). Jako sémantická paralela bývá uváděno něm. klappen 'klapat' - zuklappen 'zaklapnout, přiklopit'. Souvislost s onom. *klepati striktně odmítá Machek l.c. (v. klepati).
Vzhledem k značné hláskové variabilitě onom. klep- nelze
zakout
vyloučit, že dochází k prolínání obou homonymních základů a následně i jejich významů; příslušníky obou slovních rodin lze pak rozlišit jen obtížně.
Osamocený je výklad Sch.-Šewce 549n, který psi. *klep-ngti odvozuje od ie. kořene *(s)kel- 'ohýbat, křivit'. hk
zaklěpati v. zaklenoti
zaklinati v. kleti
zaklopiti v. zaklenoti
zakout,-am. 'zákon,ustanovení,řád; Gesetz, (An)ord-nung'
Též 'zákonodárství, právní řáď, 'zákonný způsob, forma'; často o božím zákoně, spec. o zákoně VT a NT. Dále 'mnišský řáď (Ben; podle Bláhové, Slávia 61, 405 bohemis-mus); ve spojení zakom, manastyrbskyi tv. (Bud), zákonu vykngvyi 'učitel zákona'.
Der.: (vb)zakonije 'uzákonění, zákon' (lx Supr; MLP211 čte zakonije); zakonbm, 'zákonný', substant. zakonbnyi 'člověk podřízený zákonu', adv. zakonbno, zakonbně; zakonbnikb (v Mak a Nicod i zákoníku) 'znalec zákona, učitel zákona; kněz' (podle Molnára 1985, 163nkalk ř. vouikóc; Schaeken 1987, 135, Auty, Slovo 25-26, 173n aj. v něm vidí kalk sthn. ěwarto 'kněz', doslova 'strážce zákona' (ěwa 'zákon' + -warto 'strážce'); význam 'kněz' by mohl být moravismus, sr. např. Jefimovová 2011, 145 aj.), ve spojenípr-bvyilprědbn 'ii zakonbnikb 'velekněz', adj. rel. zakonbničb 'kněžský' (lx Bes), zakonbničbstvo 'kněžství' (Bes); bezakomm, 'bezbožný, ničemný, nešlechetný; jsoucí mimo zákon; nepatřičný, nezákonný, protiprávní', substant. 'bezbožník, ničema' (SJS 5, 81), bezakonyi 'bezbožný, ničemný, nešlechetný; jsoucí mimo zákon; zmatený, pomatený, pošetilý' (SJS 5, 80), adv. bezakonbno, bezakonbnikb (v Nik Slepč Grig bezakonik-b, v Sin lx bezakbm>nikb) 'bezbožník, člověk nešlechetný, zločinec; člověk bez zákona, mimo zákon' (podle Jefimovové, Slavj 4, 39 kalk ř. ávouog), bezakonije 'hřích, bezpráví, křivda, ústrk, zlo, ničemnost, zločin; zvrácenost, pomatenost' (SJS 5,80), beza-konenije (lx Supr bezakon 'enije, lx Sin bezakonbnije) 'nepravost, bezbožnost, provinění', bezakonbnovati 'bezbožně jednat, dopouštět se nepravosti, bezpráví', bezakonovati tv.; nezakonbn-b (lxMoskb) 'nezákonný' (tak podle ř. předlohy překládá SJS 2, 358; podle Bláhové, SlavjLeks 419 však vzhledem ke kontextu spíše 'neukázně-ný'), pozakonbnb ''zákonný', pod-bzakonbnb 'podřízený zákonu' (v Mak lxpodbzakonyi); uzakoniti 'dát zákon' (lx Eug), vbzakoniti tv. a 'uzákonit, zákonem ustanoviť.
1122
zakout
zarja
Komp.: se zakono- v první části komp.: -dújsi 'zákonodárce' (lx Sin; ř. ó vopioôeww, Schumann 1958, 63), -daVbCb tv. (ř. vonoOérnq, Schumanno.c. 20;podle Jeíimovové 2011,103 částečný kalk, tvořeno na bázi ř. vouoOéuig, ale kalkována pouze první část, druhá řecké předloze neodpovídá přesně), -danije 'zákonodárství' (lxEuch); -drbžbCb 'znalec zákona, učitel zákona' (lx Nicod); -naslěditi 'ujmout se dědictví' (lx Gl); -položenij e 'zákonodárství' (lx Supr; ř. vopioOeoía, Schumann l.c); -prěstgpbm, 'protizákonný, zločinný, bezbožný', -prěstgpbnitb 'přestupovatel zákona, zločinec, bezbožník', -prěstgpbstvije 'přestoupení zákona' (Christ), -prěstgpovati 'přestupovat zákon' (lxLob), -prěstgpljenije 'přestoupení zákona, zločin, přečin' (k vytváření stsl. kompozit typu zakonoprěstg-pbirb s příslušnými deriváty jako ekvivalentů ř. napávo/ioq ajeho der. v ř. předloze sr. Bláhová, WSIJb 38, 301n a Slávia 65, 263ti, Jeíimovová2011,187n; sr. i Schumann l.c); -učiteľb 'učitel zákona' (ř. voiiooioo.otco.Xoc).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně strum, a bezaconui 'jednat proti zákonu', rum. arch. (16. stol.) bezaconic 'bezbožný', beza-conie 'zločin' (Tiktin 2001, 1,219 a 260).
Et.: Psi. *zakon-b, všesl. (nedoloženo v plb.): b. zakón, mk. zákon, sch. sin. slk., stč. (MStčS 629), č. zákon, hl. zakoň, dl. arch. zákon, pom. zákon (Sychtaó, 175, PWb 3,1026), p. zákon, br. zakón, ukr. zákon, dial. i zákin, r. zakón, s význ. 'pravidlo, obyčej, tradice' (b. arch., mk., sch. arch., sin. arch., stč., p. arch., ukr. arch. zakón Hrin. 2,51, r. arch.), 'zákon, zákonné ustanovení' (jsi. slk. č., p. arch., hl. vsi.), 'náboženství, víra, vyznání' (b., mk. arch., sch. arch., sin. arch., stč., p. arch. - podle Siatkowského, SFPS118, 25 je tento význam z č., stbr. HSBr 10,251, ukr. kniž. zakón), 'nábož. obřad, bohoslužba' (sch. arch., ukr. zakón Hrin. 2, 5ln), spec. liturg. 'přijímání' (sch. arch., ukr. dial. zákin Hrin. 2,48), 'mnišský řád, řehole' (stč., č. arch., p., stbr. HSBr 10, 253n), 'církevní řád' (kaš. p.), 'klášter' (stč.); 'zákon manželský, manželství' (sch. arch., sin., p. arch. SJP 10, 563, ukr. Hrin. 2, 52, r. dial. SRNG 10, 149) aj.
Psi. *zakom>je dějové jméno s náležitým o-stup-něm od vb. *za-čq-ti 'začít' (v. kont, kontct, načetí). V rekonstrukci pův. významu se názory rozcházejí: buď *'co platí od počátku, nepřetržitě, tj. řád, zvykové právo, obyčej ap.' (sr. Leewen-Turnovcová, WS140, 35n, Skok, 1, 316, Furlanová in: Bezlaj 4, 384, BER 1, 591n, Sch.-Šewc 173ln, Varbotová 2012, 463n aj.; lze srovnat s lat. principium 'co platí od začátku, základ aj.' - Golab 1992, 167ti, sr. i Matasovič 2014, 179), nebo *'co má začátek i konec' (Rejzek 2001, 732, Boryš 2005, 727 aj.). Potvrzením pův. významu 'obyčej'jsou podle Varbotové l.c. sl. výpůjčky, jako např. nř. Qxkóvi, alb. zakón 'zvyk, tradice; zákon'. V. též Vasmer 1, 439, ESBr 3, 289, Snoj 2003,
844n, Orel 2007, 1, 387 aj. Nelze vyloučit, že význam 'zákon, lex'je sém. kalk ř. vóuoq (sr. Karskij, RFV 56, 407).
Machek 1968,709 (podobně i H-K 430) vysvětluje psi. *za-kon-b jako starobylé deverb. k *zakonati 'zařídit, ustanovit' (souhlasí Havlová 1963,19n = Havlová 2017, 25, odmítá ESBr l.c).
Et. výklad v. načetí, hk
zanje konj. kauz. 'protože, neboť; weil, denn'; konsek. 'a proto, pročež; (und) darum, weshalb' V csl. s významem 'že' ve větách obsahových. Psáno i zan 'e, zane.
S rošířením o partikuli -že zanježe 'protože, neboť'; 'proto, pročež'; ojedinělé spojení zanježe by (Christ) s význ. 'místo toho aby' lze chápat i jako spojení důvodové (SB 2, 754).
Exp.: Z csl. je r. arch. zané 'protože' (Vasmer 1, 441, Orel 2007, 1, 390).
Et.: Stsl. zanje souvisí zřejmě pouze se stč. ojed. za něž (Bauer 1960, 105).
Kompozitum z prep. za (v. za) a ak. sg. n. zájmena *je s vloženým -«-; anal, tvořeno ponje(že) 'poněvadž, protože' (v. ponje), v. Bern. 1, 417, Vasmer I.e., SB I.e., Birnbaum-Schaeken llOn aj. pm
zapetije v. opeti
zapetb v. peta
zarevb, -a m. 'srpen; August' (kalend. Ostr Ochr Mak)
Et.: Vedle csl. zarevb doloženo již jen b. st. zárev 'srpen' (obvykle ve spojení s mesec, Gerov2,115,RBE5,619) a r. st. zárev tv. (Dal' 1,1566).
Název měsíce byl utvořen od slovesa *r 'uti, révo 'řváť podle řevu vysoké zvěře (jelenů) v době říje, podobně jako psi. *r'ujbm> 'září' ajeho sl. konti-nuanty nebo č. září (stč. zářuj) tv. (MM. 1868, lOn, MEW 279, Preobr. 1, 242, Mladenov 183 a 558, Vasmer 1, 443, Zaimov, IzvIBE 3, 129ti, BER 1, 608, Šaur, SFFBU 20, 73). Sr. rjuti, mint.
Prefix za- má podle Šaura význam 'přeď ve smyslu 'měsíc před měsícem říje, tedy zářím' (Šaur l.c).
Synonymní je přejaté avbgust-b (v. avigusti; ke vztahu těchto dvou synonym sr. Birnbaum-Schaeken 118n). jk
zarja,-jef. 'záře,jas, záblesk; Schein, Helle, Aufblitzen' Der.: ozariti 'ozářit, osvítit', csl. ozarjenije 'zář', ipf. ozarjati.
Komp.: csl. bogozanm, (i. OeoXauwňc), světozanm,, zlatozarbn-b, vše '(božsky, jasně, jako zlato) zářící'.
Exp.: Z csl. je rum. zare 'záře, svit, třpyť (Tiktin 2001, 3, 932n; sr. i BER 1, 610, Cioranescu 2007, 851).
1123
zarja_
Et.: Psi. *zar'a>b.zarjá, sch. st.zara(Rj 22,337), sin. zárja, č. zář(e), st. a dial. zára (Jg 5, 533, Bartoš 1906, 529), stp. a p. dial. zarza (SStp 11,180, Karlowicz 6, 316), br. zara, st. i zarja (HSBr 11, 136), ukr. st. zárja (Žel. 1, 268), r. zar/'á, str. i zara (Srez. 1, 942 a 945), s významy 'záře, sviť (b. sin. č., stp. ap. dial., br. str. r), 'červánky' (b. sin., č. st. a dial., stp. a p. dial., ukr. sť, br. dial., str), 'úsvit, svítání' (sch. sť, br. str. r), 'paprsky' (b. poet. jenpl. zaň, RBE 5, 634, č.), br. 'hvězdy' (jenpl. zory), r. dial. i 'polární záře', 'rosa' (SRNG 11,15).
Slk. žiara, poet. žiar a č. dial. žára, žář(a), žařa (Kott 9, 397, Bartoš 1906, 556) 'záře, jas', slk. st. i 'svítání' (HSSlk 7, 466), vznikly kontaminací s kontinuanty psi. *žan 'žár' (sr. Gebauer 1894,1,495, Machek 1968,710). Sek. přesmykem sykavek s ř lze objasnit č. dial. řáza, řaža 'záře' (Bartoš 1886, 1, 111, Gebauer 1894, I, 549) a p. dial. (pl.) rzazy 'poslední paprsky zapadajícího slunce' (Karlowicz 5, 83).
Psi. *zar 'a má příbuzné v lit. žarijá 'žhavé uhlí, žár', žará, žäras 'žár', 'červánky', lot. zars 'paprsek světla', stprus. sari 'žár', stir. grían 'slunce', stisl. grýiandi 'červánky' a je spojováno se slovesem *zbrěti 'vidět, dívat se', v. zbrětij (Schmidt, KZ 25, 133, pozn. 1, MEW 40In, Preobr. 1, 242n, H-K 432, Vasmer 1, 443n, S-A 1955, č. 1133, Pokorný 441n, Varbotová, Etim 1965, 134, Fraenkel 1290, Skok 3, 660, ESBr 3, 298n, ESUkr 2, 278, Ma-žiulis 4, 63, Černých 1993, 1, 317, HER 699, Rejzek 2001, 734, Boryš 2005, 745, Smoczyriski 2007, 779n, Derksen2008, 541 a 548, Derksen2015, 513 a 517).
K nostratickým paralelám sr. Il.-Svityč 1, 228-229.
Odlišný vokalismus v kořeni má psi. *zor'a 'svítání, rozbřesk', 'červánky' ap. (v. zorja). Forma *zar 'a je přitom většinou interpretovánajako jeho varianta se zdlouženým stupněm ablautu (Preobr. I.e., Buga, RFV 75,155, Diels 1963,1, 93, pozn. 3, BER 1, 610, Slawski, SK 1, 82, Skok 3, 660, Birnbaum-Schaeken26, Derksen2008, 541; sr. také Meillet 1902, 400, Vondrák 1906,1, 94). Není ani vyloučeno, že subst. *zar 'a a *zor 'a jsou deriváty kauzativních sloves *zariti, *zoriti odvozených od základního *zbrěti (Varbotová 1984, 40, sr. také Snoj 2003, 848 a Snoj in: Bezlaj 4, 391). Podle Černycha 1993 l.c. by mohlo být -a- v kořeni psi. *zar 'a výsledkem mezislabičné asimilace. Derksen 2008, 541 pomýšlí na vliv psi. *žan. jk
zaskopivb adj. 'úskočný; hinterlistig' (lx Const) Též subst. n. zaskopije 'úskok' (lx Supr). Et.: Nejasné (sr. Meillet 1902, 387). Miklošič (MEW 302) a po něm S-A 1955, č. 816
srovnávají s ř. okotíóq 'vyzvedač, špeh', oicsmopai
'pozoruji, pátrám, zkoumám, zvažuji', patřícími k ie.
*spek- 'hledět, dívat se, špehovat' (ke koř. v. Pokorný
984, LIV 2001, 575n).
zaviděti
Vaillant 4,400 nabízí jako alternativu přiřazení k psi. *(s)cěp- 'štípat, sekať (kjeho et. v. pricěpiti). vbo
zašticati, -ajeti, ipf. 'narážet na něco (v řeči), naznačovat; auf etwas anspielen, andeuten' (2x Supr) Et.: Nejasné.
Miklošič (MLP220, MEW 343), Vondrák (1912, 35) a Dostál (1954,432 a 562) srovnávali zašticati se zaštištati 'ochraňovat, skrývať a obě slovesa odvozovali od stirb 'štíť (v. štitb), aniž by však vysvětlovali rozdíl ve významu (S-A 1955, č. 946).
Naopak Vaillant (3,414 a SlavFil 1958,1,69-71) v stsl. zašticati 'narážet, naznačovať spatřoval stopu e-ové-ho stupně kořene obsaženého v sl. skočí ti 'skočiť, předpokládaje sém. vývoj 'zaskočit, prekvapiť —> 'mluvit v náznacích' (v. skočiti; tak i LIV 2001, 552, pozn. 3 a Varbotová, Slavj 2000, č. 4, 22). bv
zatvarjati, zatvoriti v. otvoriti
zaušiti v. ucho
zavaditi v. vivaditi
zaviděti, -ditb, -ždo 'závidět; beneiden' Var.: zaviditi tv. (lxBes).
Der.: zavida 'závisť, zaviděnije, zavidbstvo tv. (SJS 5, 400n), nezavidije 'nezávistivosť (lx Šiš), neza-vidbstvo tv. (lxMoskb); zavidbrib 'závistivý' (lxBes), zavidblivb tv., nezavidbnb (lx Slepě), nezavidblivb 'ne-závistivý', adv. nezavidbno 'bez závisti' (lxEuch); za-vistb 'závist; horlivosť, v Apost lx 'žár' (SJS 5,401), ve spojení zavistb imy 'ten, jemuž se závidí', zavistbstvo 'závisť (lxNicod), nezavistbrib 'nezávistivý', zavzsfb-nikb 'závistník'; zavistivb 'závistivý' (lx Const), zavi-stbrib, zavistblivb tv.; pref. Vbzaviděti 'pocítit závisť (lx Supr), pozaviděti tv.
Exp.: Z csl. je rum. arch. a zavistui 'být závistivý, žárlivý, nepřející; nevrazit, nenávidět', zavistie 'závist, žárlivost, zášť', zavistliv 'nevraživý, nenávistný, zlomyslný\zavistnic 'závistivý, zlomyslný; závistivec' (Tiktin2001, 3, 934n).
Et.: Psi. *zaviděti > b. zavíždam, zavídja, mk. závidí, sch. závid(j)eti, sin. arch. a dial. zaviděti (Plet. 2, 894), sin. ipf. zavídati, slk. závidieť, stč. zaviděti, č. závidět, hl. zawidzeč, dl. zawizeš, stp. p. zawidzieč, stp. i zawidzič, str. zaviděti (StrS 5,150), vše 'závidět, žárlit', dále 'nevrazit, nenávidět' (sin. arch. a dial., Stč. Stp.). R. zavídovať je podle Šanského (Šanskij 1116, 17) denom. nověji odvozené suf. -ova- od r. dial. subst. zavída (přejímá Orel 2007, 1, 384). Výpůjčkou z r. by mohlo být br. dial. (SBrH 2, 190) zavídavac 'Jak připouští ESBr 3, 281. Vzhledem
1124
zaviděti
zelent
k existenci shodně tvořených sloves i v některých dalších sl. jazycích (např. mk. zaviduva, dl. zawidowaš, ukr. zavýduvaty) nelze vyloučit ani to, že jde o ipf. tvořená k *zaviděti (sr. Vasmer 1,437, Sch.-Šewc 1739 aj.).
Poměrně dobře je v sl. jazycích doloženo i psi. *zavistb\ b. sch. závist, mk. závist, sin. závist, slk. závisť, stč. č. závist, luž. zawisč, stp. p. zawišč, ukr. zř. závysť, r. závisť, vše 'závisť, dále 'nenávisť (stč. MStčS 643, stp.). Br. jenpomn. závidki 'závisť.
Psi. *zaviděti]Q odvozeno prefixem za- (v. za) vyjadřujícím postrannost, nepřímost (Rejzek 735) od psi. slovesa *viděti 'viděť (< ie. *ueid- 'spatřit, uvidět'; et. výklad v. viděti). Pův. význam implikující význam prefixu byl nejspíš *'dívat se úkosem' (sr. anal. slo-votvorně-sém. model v případě psi. *za-zbrěti a jeho kontinu-antů v některých sl. jazycích s význ. 'pociťovat nenávist ap.' - Karlíkova, EtymRes 186n; v. ztrětij). Od psi. *zaviděti je sufixem *-n> utvořeno nomen actionis *zavistb (< *za-vid-ti-, sr. Slawski, SK 2,48). Nejblíže příbuzné psi. slovesujsou (s jinými prefixy) lat. inviděre 'závistivě pohlížet, závidět', lit. pavydéti, zř. užvydéti tv. Tak např. S-A1955,č. 1079, Vasmer l.c, W-H, 1,713, Fraenkel 557, ESBrl.c, Snoj in: Bezlaj 4, 396, Sch.-Šewc l.c.,Boryš 2005, 731 a 732, Vaan2008, 676 aj.
Méně pravděpodobný je výklad Machkův (SFFBU 4,22-27, Machek 1968, 711), který v psi. *zaviděti, stejnějakovpsl. *(ne)-naviděti, vidí ie. *neid- 'hanět, tupiť (obsažený podle něj např. v něm. Neid 'závist, nepřízeň ap.'); předpokládá jeho kontaminaci s rýmovým *ueid-, a to v balt, sl. a lat. (k něm. Neid s nejistými příb. vztahy mimo germ. jazyky sr. Kluge-Seebold 2002, 648). Podrobněji v. nenaviděti. hk
závora, -y f. 'závora; Riegeľ (2x Supr)
Jako a-kmenové f. má v záhlaví S JS 1,631. Podle tvarů dolož, ve stsl. by však mohlo jít i o o-km. zavoň (Bláhová - red. pozn.).
Csl. i zavoň, m. tv. (MLP 206).
Exp.: Z csl. je rum. závor 'zástrčka, závora', arch. též 'dřevěný klín u pluhu, mlýnského kola ap.; vodorovně položené břevno jako součást primitivního plotu aj.' (Tiktin 2001, 3, 946).
Et.: Psi. *zavora f. / *zavor* m. > b. arch. a dial. zavór (RBE 5,205), dial. i závorka (RBE l.c), mk. závor, zavorna, sch. závor, sin. závora, arch. a dial. i závor (Plet. 2, 897), slk. závora, st. a dial. i závor (HSSlk 7, 215n, Kálal 854), stč. č. závora, č. zř. závor, stp., p. zawora, arch. i zawór (SW 8, 354), stbr. závora (HSBr 10, 139), ukr. dial. jen v pl. zavírky (Hrin. 2, 18), r. arch. a dial. závor, zavára (Dal' 1, 1404, SRNG 9, 335n), vše 'závora, zasunovací nebo sklápěcí uzávěra vrat; zástrčka', dále řada různých spec. významů, např. 'tyč, berla' (stč. MStčS 643), 'příčná lišta u vozu' (b. dial.),
'zarážka, brzda' (b. dial., sch.), 'ohrada z kůlů nebo větví' (ukr), 'brána, vrata' (p. arch.), 'na pastvinách otvor v plotu, ve stěně, kudy se ovce nahánějí k dojení ap.' (sin. dial., p. dial. Karlowicz6, 337) aj.
Psi. *závora/*zavoň je deverb. tvořené v náležitém o-ovém stupni od psi. *zaverti, odvozeného pref. za- (v. za) od psi. *verti (et. výklad v. provrěti). Psi. *-vora/*-vorb (jež je doloženo napříč sl. jazyky i s jinými pref.) lze srovnat s balt. výrazy typu MX.pavará 'tažné lano',pérvara,peřvara 'příčnálišta, ochranný štítu vozu', väras 'tyč k uzavírání plotu', 'příčná lišta k vyztužení dveří, stolu, brány ap.', lot. savara 'příčná tyč u bran (k vláčení)' aj. (Trautmann 352n, M-E 3, 780n, Fraenkel 1197n, Vasmer 1, 437, BER 1, 576n, Varbotová 1984, 102, Snoj in: Bezlaj 4, 358, Boryš 2005, 732, Smoczyňski 2007, 720 aj.; sr. i SM 31, 93-96 s.v. *obvora). Vries 1962, 674n a Orel 2003, 449 nacházejí responze psi. *-voral*-von> i v germ. *waró (> stsev. vor 'místo vylodění', stangl. waru 'břeh, hráz', střdněm. ware 'hráz').
V též otvoriti, vrata, vrati2, verěja, veriga, vrětište, vravb.
hk
zazort v. zbrětij zažda v. zadi zažidzati v. žešti
zelent adj. 'zelený; griin'
Přen. 'zdravý, silný' (2xBes). Ve spojení kamy zelen* 'drahý kámen zelené barvy, pravděpodobně smaragd nebo onyx' (lx GrigZach).
Der.: Pouze v Bes zelenbstvo, zelenbstvije 'zeleň', zeleněti se 'zelenat se', zelenovanije 'zeleň' (SJS 5, 418n);prozeleněti pf. 'zazelenat se'.
Et.: Psi. *zelenb, všesl.: b. zelen, mk. zelen, sch. zelen, sin. zelen, slk. zelený, stč. (ESStč), č. zelený, luž. zeleny, plb. zěléně (dolož, v pomístních jménech, Rost 1907, 442), pom. zeloní (Sychtaó, 21 On, PWb 3,1068), stp. p. zielony, br. zjalěny, ukr. zelényj, str. r. zelěnyj, vše 'mající barvu mladé trávy, mladého listí, osení, jehličí aj.', 'nezralý, nedozrálý (o plodech)', přen. '(o mladém člověku) nezkušený', '(o člověku nemocně vypadajícím) bledý, zsinalý, nezdravý ap.', dále 'sivý, popelavý (o koni, vlku, sokolu) ap.' (např. sin. Plet. 2, 911, sch. Rj 22,743), '(o rostlině) čerstvý, svěží, ne sušený' (např. stč. č. kaš., p. SW 8, 497, str. StrS 5, 370), '(o dřevu) syrový, mokrý' (sch. Vuk 216, Rj 22, 742) aj. (o významu 'šedivý, popelavý' v jsi. a r., zejména o b. sousloví zelen kon 'kůň se světlou srstí a s tmavými okrouhlými skvrnami, grošák', v. Račeva, ZS1 29, 748-753).
1125
zelent
• Psi. *zelerľb <psl. *zel-ti <ie. *ghelH- 'svítit, zářit'.
Psi. * želem, je pravděpodobně pův. participium prét. pas. od nedoloženého slovesa *zel-ti, jež má protějšky v balt. jazycích, v lit. žélti, želiú '(o rostlinách) růst, vyrůstat, klíčit, zelenat se', lot. zelt, zelu, zélu 'zelenat se, růst ap.' (podle Solty, Sprache 12, 38 je úvaha o pův. participiu od *zel-ti vzhledem k nedoložení slovesa ve sl. jazycích sporná). Uvedená slovesa patří k ie. kořeni *ghelH- 'svítit, zářit, lesknout se, třpytit se', '(o barvách) zelený, žlutý, šedý, modrý' (Pokorný 429n, podrobně v. zelije; sr. i zlakb, zlatí., zltči.). Z ostatních ie. jazyků je formou nejblíže stind. híranya- 'zlato' (< *ghlH-en-), av. zaraňiia- tv. (Brugmann 1902, 133, Specht, KZ 62, 226, Mayrhofer 1956, 3, 598n a 1986, 2, 816 aj.). Dále v. Loewenthal 1901, 17n, Herne 1954, 69-71, Vasmer
I, 452, Machek 1968, 714, Snoj 2003, 852, Furlanová in: Bezlaj 4, 403n, Boryš 2005, 739 aj.
K možným nostr. souvislostem v. Il.-Svityč 1, 229naKaiser 1990, 85n. ij
zelije, -ijan. 'rostlina; Pflanze'; kol.'byliny, zelenina; Pflanzen, Gemitse'
Et.: Psi. *zelbje, všesl.: b. zéle, dial. i zeje (se změnou /' > j, v. BER l, 631), mk. zelje, dial. zele (Peev 1999, 2,102), sch. zelje, sin. zélje, slk. dial. zelie (SSJ 5, 591), st. zelé, zelí (HSSlk7,266), stč. zelé (Šimek 225), č. zelí, hl. zelo, dl. zele, plb. zilě (P-S 183), pom. zelé (PWb 3, 1066n, Sychta 6, 209n), stp. p. ziele, br. zélle, dial. i zélje, zéle, zélě, zéllja, zélja, zélja (SBrH 2, 304n), ukr. zíllja, str. zelbje (StrS 5,371n), r. zélje, s významy 'bylina, (zelená) rostlina vůbec' (dolož, zejména ve starších fázích vývoje některých sl. jazyků a v dial., např. slk. st., stč., č. arch. a dial. SSJČ 4, 714, stp. SStp
II, 354n, str., r. arch. BAS 6,708), v plb. 'tráva, pastvina', dále 'býlí, plevel' (např. luž., r. dial. SRNG ll, 253), 'zelenina' (např. b. dial. BER l.c, sch., slk. st., stč.), 'košťálová zelenina z rodu Brassica, zejm. zelí/ Brassica oleracea var. capitata' (např. b. sch. sin., slk. dial., stč. č. luž.), 'kapusta/Brassica oleracea' (např. sin. st. a dial. Furlanová in: Bezlaj 4, 404), dále různé jiné rostliny: 'špenát/Spinacia oleracea' (např. mk.), 'šťovík/Rumex patientia' (např. b. dial. RBE 5, 876) aj., 'pokrm z listů výše uvedených rostlin, zejm. zelí' (např. b. mk., slk. st., č.), 'léčivé rostliny, byliny' (např. luž. pom. stp. p. vsi.), 'odvar z léčivých bylin, extrakt, lektvať (např. hl. vsi.), 'jed' (str. StrS 5, 372), vsi. hovor, i 'tabák, kořalka, pálenka' aj. V jednotlivých sl. jazycích také součást botanických názvů různých rostlin.
• Psi. *zelbje < psi. *ze/b < ie. *ghelH- 'svítit, zářit'. Psi. *zelbje je kolektivum se sufixem -vje (< ie.
-iio-, v. Slawski, SK 1,85n) pravděpodobně od psi. /'-km.
_zemlja
feminina *zelb, doloženého pouze v sin. zeli. 'bylina, rostlina', řidč. 'nadzemní část rostliny, zeleň, nať', slk. dial. zeľí. 'rostlina' (Kálal 862) a r. dial. zel' í. 'nať, tráva', 'mladé výhonky obilí' (SRNG l.c). Psi. *zelb je nejblíže příbuzné stind. hári- 'plavý, nažloutlý, nazelenalý' a av. zairi- 'žlutý, nažloutlý, mající barvu zlata', jež předpokládají výchozí ie. adjektivum *ghel(H3)-i-'světlý, žlutý, zelený'; odpovídající /-kmen je v rámci Calandova systému doložen i ve védském komp. híri-šmašru- 'žlutovousý' (Mayrhofer 1986, 2, 805-806).
Někteří autoři (např. Boryš 2005,739, Furlanová in: Bezlaj 4, 405) vysvětlují kol. *zelbje od psi. *zelo, jehož pokračováním je p. ziolo 'rostlina, bylina, tráva', br. zjaló 'semena plevele v obilí' (BrRS l, 541), dial. 'semeno bylin, rostlin' (SBrH 2,335), ukr. arch. a poet. zelo 'zeleň'.
Psi. *zelb, *zelo se odvozují z ie. kořene *ghelH}-'svítit, zářit, lesknout se, třpytit se', '(o barvách) žlutý, zelený, šedý, modrý' (Pokorný 429n). Tento kořen je doložen v řadě dalších ie. jazyků (sr. již mew 400), v lit. žélti, želiú '(o rostlinách) růst, vyrůstat, klíčit, zelenat se', lot. zelt, zelu, zélu 'zelenat se, růst ap.', s o-stupněm ablautu lit. žalias 'zelený, syrový, nevařený, lot. zalš 'zelený, svěží, nezralý, syrový' a stprus. saligan 'zelený', se zdlouženým stupněm lit. žolě 'tráva, rostlina, bylina' (Trautmann 364n, Fraenkel 1297, Smoczyáski 2007,776n, 772n a 791, Mažiulis 2013, 80 ln). Příb. jsou dále stind. híranya- 'zlato', av. zaraňiia-tv. (Mayrhofer 1956, 3, 598n a 1986, 2, 816), lat. holus, St. helus 'zelenina' (< ie. *ghelH}-os), helvus 'žlutavý' (< ie. *ghelH}-i-uo-), i.xXcopóg 'světlezelený, nazelenalý, žlutozelený' (< ie. *ghlH-ro-; laryngála *H3 se rekonstruuje na základě -oj-), XÓXog 'žluč', přen. 'prudký hněv, vztek\xoXrjtv. (Vaan2008,282a287, Frisk2,1104n, Beekes 2010,1638n), fryž. QéXKia 'zelenina' v Hes. glose Cfihaa- Xáxava (Fick, BB 29, 237, Lagercrantz, IF 25, 365), oset. zasldas 'mladá zelená tráva' (Abajev 4, 295), stir. gel 'bílý, světlý, zářivý', středovelšské gell 'žlutý', střbret. gell 'hnědý' (Matasovič 2009, 156), sthn. gelo 'žlutý, světležlutý, bělavý', něm. gelb 'žlutý', stangl. geolo, mgl.yellow 'žlutý', stsev. gulr, švéd. gul 'žlutý' (Vries 1962, 194, Klein 1761n, EWAhd4, 143-146) aj. V. i zeleni., zlakb, zlatí., zlbčb.
K možným nostr. souvislostem v. Il.-Svityč 1, 229n. ij
zemlja, -ef. 'země, svět; Erde, Welť; 'kraj; Land', 'zemský povrch, půda; Erdboden' K významům v. SJS 5, 420.
V nej starších pam. doloženo s / epentetickým, ale v dat. a lok. také podoba zemi, v Sin i zem-bě, zemjo, v Supr často a řídce i v Sav místo /je b (v. Vondrák 1912, 322-343, SJS 1, 670n).
1126
zemlja
zěnica
Der.: zertibCb 'tuzemec' (lx Const); v starších pam. zenibirb, v mladších zemľbrľb 'zemský, pozemský, světský', nazembrľb 'pozemský' (lxEuch); zem(l')bskb tv., adv. zembsky; zenibstvo 'oblast, kraj' (NicodNovg, SJS 5, 419); ozenibstvovam, 'vyhnaný (ze země), vyhnanec' (lx VencNik);pod-bzemije 'podzemí' (lxEuch).
Komp.: zemelěganije 'lehání na zemi (jako akt pokání)' (lxEuch); zemljeměrjenije, var. zemljeměri-je 'geometrie' (lxChrabr); zemležiteľb 'obyvateľ (lx VencNik); inozembCb 'cizinec, cizozemec, barbar' (lx Christ); tozembCb, tuzembCb 'tuzemec' (ConstMetli); zemi 'iměrbn-b ve spojení ože zemi 'iměnno 'měřící šňůra' (lx Gl), zemľitros-b 'zemětřesení' (BesVit; SJS 5, 419).
Et.: Psi. *zemja, všesl.: b. zemjá, mk. zemja, sch. zemlja, sin. zémlja, slk. zem, st. i zema (HSSlk), č. země, luž. zemja, plb. zima, pom. zema, p. ziemia, br. zjamljá, ukr. r. zemlja, vše 'Země', 'země, souš, pevnina', 'zem, půda, hlína', 'země, krajina', 'pozemek'.
Otevřená zůstává otázka, zda lze rekonstruovat i psi. (dial.) *zemb (> slk. č. zem, lil. st. a dial. zem Sch.-Šewc 1747, ukr. st. dial. zem 'podlaha' Hrin, str. zemb 'zem, půda' StrS, r. názem' 'na zem', hovor, ózem' 'na zem, k zemi', r. dial. zem' tv. SRNG; Vondrák 1924,1, 39, Eckert 1983,156n, Sch.-Šewc l.c, Mažiulis 4, 59, Smoczyňski 2001, 237).
Psi. *zemja nachází nejbližší protějšek s týmž význ. v balt.: lit. žerně, lot. zeme, stprus. same, semmě.
S bsl. slovy se pak spojují další výrazy v ie. jazycích: stind. kšám- 'země', av. zam- tv., lat. humus 'země, půda', í.xafiaí 'na zemi, k zemi', j6tóv 'země', alb. dhe tv., stir. dú 'místo', het. těkán, takn- 'země' (podrobně k rekonstrukci het. paradigmatu Kloekhorst 2008, 859n), toch. A tkam, B kem 'země, místo' (Benveniste, BSL 38/1, 143nhet a toch. slova odděloval). O rekonstrukci výchozí ie. formy i jejího vývoje do jednotlivých ie. jazyků však není shody (v. podrobně NIL 86-99 a Willi, HS 120, 180n).
Starší bádání rekonstruovalo ie. kořen *gdhem-(v. Kretschmer, KZ 31, 434, BrugmannII/l, 135, Vondrák 1924,
1, 493) nebo *ghdem- 'země' (Johansson, IJ 1, 63, W-P 1, 662n, W-H 1, 665, Pokorný 414n, Skok 3, 650 aještě Sch.-Šewc 1747, Černých 1993, 1, 323 aj.).
Nověji se naopak vychází z ra-kmene *dhegh-m-tv. (v. Kretschmer, Glotta 20, 65n, Vaillant 1, 232, Ivanov, VSUa
2, 8, Machek 1968, 714, Schindler, Sprache 13, 200n, Frisk 2, 1098, Gamkr.-Ivanov 1984, 821, Petit 2004, 64n, Boryš 2005, 739, Snoj in: Bezlaj 4, 405, Beekes 2010,1633, Matasovič 2014, 90, ALEW 1298 aj.); Kloekhorst (HS 127, 61-63) vychází z ie. *dheg-m-. Bsl. slovo se přitom vykládá jako pokračování lok. formy ie. substantiva (Mažiulis 4, 59n, Mot-tausch, HS 113, 43, Smoczyňski 2001, 98, 237 a 2007, 777, Snoj l.c). Petit (2004, 65n) má bsl. slovo za nominální der. se sekundární vokalizací oslabeného stupně ie. kořene *(dh)ghm-.
Hledají se i nostr. souvislosti (Il.-Svityč 1, 220, Blažek, Slávia 59, 266, Bomhard 2008, 2, 139n). bv
zěnica, -e f. 'zřítelnice; Augenstern' Csl. i dzěnica.
Et.: Psi. * zěnica > b. zeníca, mk. zenica, sch. z(j)ě-nica, z(j)ěnica, sin. zeníca, č. st. zenice (< sch. Jg 5, 654), br. arch. zjaníca, ukr. zinýcja, r. arch. zeníca, vše 'pupilla, zřítelnice, zornice', dále 'oko' (sch. dial. Rj 22,879, br, ukr. hovor, r. arch.), 'oční víčko' (sin. arch. Plet. 2, 914). Sem snad i výrazy s náslovným zr-, jako např. sin. dial. zrenica 'zřítelnice' (Plet. 2, 941), slk. zrenica, kaš. zř. zdře-ňica (Sychta 6, 206), p. zrenica, stp. i žrzenica (SStp), ukr. dial. zdrínka (Hrin. 2,147) ap., vše 'pupilla, zřítelnice, zornice', 'oko' (p. poet.) - obvykle se vysvětlují sek. vztažením ke kontinuantům psi. *zbrěti 'hledět, dívat se' (v. zbrětij) nejspíš v důsledku lid. etymologie (podle MEW 402 všakjde o der. slovesa *zbrěti; tak např. i Skok 3, 656, nevylučuje ani Kopečný, Slávia 29,185-192).
• Psi. *zěnica < ie. *gheHj-e- 'otvírat (ústa ap.), zívať.
Psi. * zěnica pravděpodobně souvisí s psi. *zijati (MEW 402n, Gorjajev 119, Meillet 1902, 349, Preobr. 1, 259, Vasmer 1, 453, Vaillant, RÉS 39, 144, BER 1, 635, Orel 2007, 1, 399 aj.), způsob jeho tvoření však není zcela jasný. Může jít o denominativum odvozené suf. -ica od subst. *zěna, sr. např. stbr. ženka 'zřítelnice' (HSBr 12, 225), br. dial. pl. zénki 'oči' (TurSl 2, 151), ukr. hovor. zín 'ky 'zřítelnice', r. dial. zeno 'oko, oční čočka', ženko tv., zénki, zén 'ki, zenkí 'zorničky aj.', zeny 'oči' aj. (SRNG 11, 263). Tak např. Šanskij II/6, 89, Boryš 2005, 749, Snoj in: Bezlaj 4, 405 aj. Forma psi. *zěna včetně jeho koř. vokalismu odpovídá ie. kořeni *gheH1i- 'otvírat (Ústa ap.), zívať (v. zijati, tam i podrobný et. výklad); podle Snoje l.c. jde o stejný slovotvorný model jako v případě psi. *cěna, i. noivrj (v. cena). Vzhledem k tomu, že vb. základ zě- obsahuje nejen préz. kmen, ale i některé slovesné deriváty (např. iter. *zěvati), není vyloučena ani možnost, že psi. * zěnica je tvořena od nedoloženého «-ového slovesného adj. (ptc. pf. pas.) *zěm>, pův. význam pak lze vysvětlit jako *'to, co zeje; to, CO je Otevřeno' (Meillet l.c, Kopečný l.c, Machek 1968,714, Vaillant 4, 349 a 579, Snoj 2003, 853, Derksen 2008, 542n aj.).
Podle druhého, méně častého výkladu obsahuje psi. *zěnica ie. kořen *ghei- 'zářit, lesknout se'; pův. význam by pak byl * 'to, co se leskne, září'. Nejbližší příb. se hledá ve stind. heman- 'zlato', haima- 'zlatý' (Petersson 1916,11, Otrebski, KZ 84, 86,jako jednu z možností i Snoj 2003, 853). Odmítají Mayrhofer 1956, 3, 607, Blažek (red. pozn). Podle Blažka by mohla psi. *zěnica souviset (vzhledem k csl. dzěnica) s psi. *gvězda (v. dzvězda), a obsahovat tedy ie. kořen *guheH2i- 'svítit; paprsek' (analogickou sém. motivaci vidí ve stind. aksi-tärä 'zřítelnice', doslova 'hvězda oka' - sr. Monier-Williams 1899, 3c).
1127
zěnica
Trubačev 1959,160n odmítá souvislost psi. *zěnica se * zijati z hláskových důvodů a odvozuje je od ie. *ge«- 'rodiť (paralelu vidí v lat. püpilla 'zornice' ~püpus 'chlapec').
Skok 3, 656 vysvětluje psi. *zěnica disimilací z *zbrěnica, které považuje za původnější (sr. Machek, LF 72, 70). hk
zeti, zebeti,, zebo. ipf. 'rvát, trhat; reißen, raufen'
Doloženo jen ptc. préz. pas. pl. zebomi (lxv Supr, sr. Diels 1963, 1, 246, Koch 1990, 579).
Der.: prozebenije 'klíček, výhonek' (lx Supr), pro-zebnoti 'vyklíčit, vzejít, vyrašit', 'dát vyklíčit, zplodit, vydať, ipf. prozebati 'rašit, klíčit', 'dávat klíčit, plodit, vydávať.
Exp.: Z csl. je r. wzh.prozjabáť 'klíčit, růst' (Preobr. 1,259).
Et.: Psi. *zqbti, zebq, *zqbriQti, zebnq > b. dial. zébna, mk. dzemne, sch. zépsti, zéběm, sin. zébsti, zebe, slk. ziabnuť, oziabať, č. zábst, dial. i zíbst (Gebauer 1894, III/2, 155), zebe, zábnout, hl. wozabač, dl. wozebaš, pom. zabnqc, p. ziebnqč, br. zjábnuc', ukr. st. zjábnuty (Žel), r. zjábnuť, dial. i zjabtí, zjabú (SRNG), vše 'mrznout, pociťovat chlad'.
Od téhož psi. verba se většinou kromě stsl. zeti a jeho derivátů odvozují i další sl. slovesa, jež svým významem stojí stsl. slovesu blíže: sch. zénuti, dial. i zěbati (Rj, RSAN) 'klíčit', dl. zebaš 'ohryzávať, p. dial. ziebič (Karlowicz), ukr. zjab(l)ýty, r. dial. zjábíť 'orat na zimu'.
Psi. *zebti se pak spojuje s psi. *zob-b 'zub' (v. zgbi) a nacházejí se pro ně protějšky v jiných ie. jazycích: lit. žembti, žembiú 'seříznout, zašpičatit, zkosit', žémbéti, žémb(i)u 'klíčit', alb. dhemb 'bolet', stind. Jámbhate 'chňapá'', jambháyati 'rozmělňuje'. Rekonstruuje se ie. *gembh- '(roz)kousať (v. MEW400n, Vasmer 1, 466, Pokorný 369, LIV2001, 162n, Boryš 2005, 740, Derksen 2015, 512, 515n aj.; k sém. vývoji 'kousat' —»■ 'zábst, pociťovat chlaď v. Králik 2015, 685). O možné podobě tohoto kořene bez nazály v. izobati.
Trubačev (VJa 6/2, 89na 1959, 153n) zde spatřoval der. od ie. *genHj- 'rodit, plodiť (v. zetb).
Gorjajev 119,Pogodin(1903,197)aMachek(s.v.zá/jsfí')však oddělovali psi. *zebti 'mrznout' a spojovali je se sl. zima (v. zima).
Nartenová, KZ 79, 255-264, Mayrhofer (1986, 1, 572) a Cheung (2007, 463n) rekonstruují dva ie. kořeny: *gembh-'cenitzuby' (> sl. zobb, stsl. prozebnoti, stíná, jámbhate 'chňapá') a *gembh- 'ničiť (> stsl. zeti 'trhať, lit. žembti 'zkosit', stind. jambháyati 'rozmělňuje').
Rovněž dva různé kořeny rekonstruují Schrijver (1991, 434) a Vaan (2008, 257): *gembh- 'řezat' (> stsl. zeti 'trhať, lit. žembti) a *gemb- 'klíčit' (> stsl.prozebnoti, lit. žémbéti 'klíčit'); připouštěl Derksen (2008, 543), ale později to odmítl (Derksen 2015,515). bv
_zijati
zetb, -im. 'zeť; Schwiegersohn' (lxZap) Také 'ženich' (3x Supr).
Et.: Psi. *zqtb, všesl. (kromě luž.): b. mk. zet, sch. zet, sin. zet, slk. zať, stč. zet, gen. -/ (Gebauer 1894, III/l, 393), č. zeť, plb. zqt, pom. zac, p. ziqč, br. zjac', ukr. r. zjať, vše 'zeť, manžel dcery', také 'švagr, muž sestry' (b. mk. sch., stč. MStčS, r.), 'novomanžel' (mk.), 'ženich' (StrS;ktomuL'vov 1966, 104n).
Psi. *zqtb má nejbližší protějšek v lit. žéntas 'zeť', stlit. i 'švagr' (LKŽ). Není však jasné, zda rozdíl mezi původním sl. /-kmenem, dosvědčeným stsl. a stč., a lit. o-kmenem ukazuje na nezávislé tvoření obou výrazů, neboje sekundární. Sotva je však lit. slovo z p. (jak se domnívali Brückner 1877, 157 a Meillet 1902, 287).
Další ie. souvislosti jsou málo jasné, zejm. slovotvorné-sémanticky (v. i Šaur 1975, 58n a Matasovič 2014, 46n).
• (1) Psi. *zetb < ie. *genHj- 'rodit, plodiť.
(2) Psi. *zetb < ie. *gneH- 'znát'.
(3) Psi. *zetb < ie. *gemH- 'ženit se'.
(1) Někteří zde vidí ie. kořen *genH- 'rodit, plodiť > stind. jánati 'plodí, rodí', lat. gignere 'plodit, rodiť, ř. yíyvopai 'rodím se, vznikám', kymer. geni 'narodit se, rodiť aj. (ke koř. v. LIV 2001, 163n; sr. Preobr.
1, 260, Trautmann 370, W-H 1, 590n, E-M 270, Šanskij U/6, 116, Pokorný 373n, Černých 1993, 1, 332 aj.). Pův. snad šlo o nomen agentis (Machek 1957, 585, Snoj in: Bezlaj 4, 406) nebo o přetvoření nějakého staršího derivátu od subst. s významem 'roď (Schräder, IF 17,19, Isačenko, Slávia 22, 69n, Trubačev 1959, 13On, Gamkr.-Ivanov 1984, 762, pozn. 1).
(2) Jiní zde naopak nacházejí ie. kořen *gneH}-'znáť (v. znati; MEW 401, Vasmer 1, 466n, Machek 1968, 715, Slawski, SK 2, 49, Smoczyňski 2001, 127, 2005, 101 a 2007, 779, Viredaz, IF 107,167n, Boryš 2005, 740, Derksen2015, 517 aj.); pův. snad šlo o participiální útvar s význ. 'známý, ten, kterého poznali'.
(3) Ještě jiní pak vycházejí z ie. *gemH- 'ženit se' > ř. yapéco 'žením se', yapßpoq 'zeť, švagr', stind. jämätar- 'zet", av. zämätar- tv. aj. (W-P1,574n, H-K436, Šaur 1975, 59, Szemerényi 1977,71, NIL 136n, ALEW1301). bv
-zidati v. zbdati
zijati, zějetb 'otvírat ústa; den Mund auftun' (Supr) V csl. préz. tvary s -ija-: zijaJQ, zijajeťb (Ben). Pf. zinqti, zinQti usty 'otevřít ústa, zívnout'. Et.: Psi. * zijati/* zbjati, zčjq > b. zéja, mk. zjae, dial. i zé(e) (sä) (Peev 1999,2,102), sch. zijati, zijam, zjá-ti, zjam, sin. zijati, zijäm, dial. zijati, zíjam i zijem (Plet.
2, 921), stč. zieti, zěju (Gebauer 1894, m/2, 398), č. arch. a kniž. zet, zř. zát, dial. i zať (Bartoš 1906, 531), č. 3. sg./pl.
1128
zijati
zizanije
zejelzejí, p. ziač, zíejq, ukr. zijáty, dial. zjá(ja)ty (Hrin. 2, 191), r. kniž. zijáť, vše 'otvírat se dokořán', dále 'zívať (mk. dial.), 'hledět, zírat (s vypoulenýma očima), zevlovat; dychtiť (b. dial. RBE 5, 910, mk. dial., sch. sin. č.), 'křičeť (b. hovor. RBE l.c, sch. sin.) ap.
Všesl. rozšíření máiter. *zěvati: b. zé(j)vam, mk. jenpref. prodzeva se, dial. i zé(e) (sä) (Peev l.c), sch. zijévati, sin. zévati, slk. zívať, č. zívat, hl. zywač, dl. zewas, plb. zevä 3. sg. préz. (P-S 183), kaš. zevac, p. zze-wac, br. zjavác', ukr. zzváfy, r. zeváf' 'doširoka otvírat ústa, zívat ap.'.
Psi. *zijatil*zbjati, zějo se vyznačuje vokalický-mi alternacemi v kmeni préz. a infinitivním. Préz. *zějQ v ě-ovém stupni je pokračováním ie. *gheH1i-e-'otvírat (ústa ap.), zívať, podle některých autorů onom. původu (Pokorný 419, Machek 1968, 711 aj.). Očekávaný inf. *zbjati (s náležitou redukcí koř. vokálu před -a-) dokládá jen sch. zjati, jinde pouze *zijati (podle Snoje 2003, 854 psi. inovace), svou formou zřejmě iterativum tvořené -a-ovým sufixem od ie. báze *ghiH1-eH2-(vzniklé zdloužením reduk. stupně *ghHj-e-H2-, pokud lze předpokládat pře smyk laryngály - sr. Smoczyňski 2001, 139, Fur-lanová in: Bezlaj 4, 411n, Derksen 2008, 544). Stejný koř. vokalismus je i v lit. žióti, žióju 'otvírat ústa', lat. hiäre 'rozvírat se; otvírat ústa'; přen. 'dychtiť, se sek. nazalizací préz. kmene (^ghiH^ne-) pak i v psi. pf. *zinoti; mimo sl. mu odpovídají germ. výrazy, jako sthn. giněn (něm. gähnen), stsas. ginón, stangl. ginian, vše 'zívať (S-A 1955, č. 1139, Vasmer 1, 456n, Pokorný 419n, Machek l.c, BER 1, 637n, LIV 2001, 173n, Snoj 2003, 854n, Derksen l.c, EWAhd 4, 337-340, Rejzek 2015, 807 aj.). Příb. je i ř. /aíveiv 'zívať (Beekes 2010,1616n), het. kinu-2' 'otvírat se' (Kloekhorst 2008,477n); s o-ovým koř. vokálem toch. B käy- tv. (< *gheH2-; sr. Windekens 1976, 199, EWAhd l.c, Adams 2013, 162 aj.).
Iter. *zěvati je pomocí suf -va- odvozeno od préz. kmene zě- (MEW 403, Vaillant 3, 291, Furlanová in: Bezlaj 4, 407 aj.). Srovnatelné tvoření má např. lit. žióvauti 'otvírat ústa', lot. zavař tv. aj. (Fraenkel 1312n, Sch.-Šewc 1772n, Derksen 2008, 542n aj.). V. též zěnica. hk
zima, -y f. 'zima, zimní období, chlad; Winter, Kalte' Dále též 'bouře' (Supr); lok. sg. zimě má význam adv. 'v zimě'.
Der.: adj. zimbm, 'zimní, chladný, bouřlivý'; adv. zimbno 'zima' (lx Nik); nazim-b psáno naazimo 'podzimní' (lxGrig); ozimbCb 'ječmen' (lxGl), oziměti 'prezimovať, oziměnije 'prezimovaní'.
Et.: Psi. *zima, všesl.: b. zima, dial. zima (RBE 5, 916), mk. zima, sch. sin. zima, slk. zima, stč. č. zima, č. dial. zejma (PSJČ 8,462), luž. zyma, plb. zaima (P-S
180), pom. zema (Sychta 6, 212n, PWb 3, 1081), stp. p. zima, br. zima, ukr. zymá, r. zima, vše 'roční období mezi podzimem a jarem', 'nízká teplota', dále 'sníh' (ukr. dial), 'horečka, zimnice' (č. dial., slk.), přen. 'smrt, Morana' (č. dial.).
• Psi. *zima < ie. *ghei-m-eH2 'zima, sníh'.
Psi. *zima nachází nejbližší protějšky v balt: lit. žiemá, lot. ziema, stprus. semo, vše 'zima'. Sl. a balt. výrazy pak pocházejí z ie. *ghei-m-eH2 (NIL 163 a 168n, pozn. 30, Derksen 2008, 544n).
Většinou pokládáno za m-kmen (Derksen l.c), jiní předpokládají pův. mew-kmen >mn>m (Pokorný 425, Matasovič 2014,76), Steer, IF 118, 85n má podoby s těmito formanty za sek. K ie. kořenům sr. též Gamkr.-Ivanov 1984,242 a Steer o.c. 87, pozn. 115.
Příbuzné jsou dále ř. xE^ua, lat. hiems, alb. diměr, dial. diměn, stind. himá-, hemantá-, av. zyä, gen. zimo, ak. zyqm-, het. gimmant-, stir. gam, gem, gaim, toch. A šarme, toch. B šimpriye, šimpro (< *šäm(ä)räi-), vše 'zima', arm.jiwn 'sníh', stsev. gói, gómánaór, isl. góa, faer. go, nor. gjo, go, goa, goi, stdán. gue, goj 'měsíc od půlky února do půlky března', švéd. gôjemänad 'únor' aj. (Vasmer 1, 455n, Vries 1962, 182, BER 1, 641, Skok 3, 655, Gamkr.-Ivanov 1984, 94 a 226, Sch.--Šewc 1771, Adams 1999,630, Bjorvand-Lindeman 301n, Smoczyňski 2001, 107, Boryš 2005, 741, Blažek LgBrun 54, 43-70, Snoj in: Bezlaj 4, 412, Wodtko, IF 110, 72, Steer o.c, Králik 2015, 685naj.).
Trubačev (VSIJa 2, 29n) odvozoval (na základě ř. a het. paralel) psi. *zima od ie. *ghei-/*gheu- 'lít' (původně *'doba, období dešťů' —»■ 'doba sněhu, zima'); připouští Boryš l.c, pochybuje Vaillant (BSL 53/2, 175).
Neindoevropské paralely uvádí Blažek (LgBrun 55,68). pm
zinoti v. zijati
zizanije, -ijan. 'plevel; Unkrauť (lxChil)
V textu použito v přen. významu.
Et.: Csl. zizanije nemá odpovídající protějšky v ostatních slovanských jazycích. Je přejato z ř. Qi-Qiviov (SťBälgR 1, 543) 'druh plevele v obilí jílek má-mivý/Lolium temulentum L.' (jeho obilky jsou zdraví nebezpečné, způsobují omámení, ospalost, bolest hlavy, třes, křeče aj.).
Ř. C'Cáviov nemájasnou etymologii. Většina autorů předpo-kládájeho cizí původ: přejetí ze sem. jazyků (Muss-Amolt 1893, 104, Lewy 1895, 52), ze sumer. (Lid.-Sc. 756, André 1956, 341, Chantraine 401, Beekes 2010, 501n). Podle jiných je slovo ie. původu: přejaté z trák. (Carnoy 1959, 275), či výsledek redupli-kace ie. kořene *guieH3- 'žít (Fick 1, 399).
Syn. domácího původu je stsl. plevele (v. pleti), které v kanonických i nekanonických textech pře-
1129
zizanije_
kláda ř. QlQiVlOV (podrobněji v. Grünenthal, AslPh 31, 324 a Dragin, ZbFL 57/2, 21n). ij
ziždati v. zbdati
zjupeh> v. župeh,
zlakb, -a m. 'zeleň, zelený porost; Grünes, grünes Kraut'
Ke střídání lexikálních variant tráva a zlakb ve stsl. textech v. Jagič 1913, 404 a 406.
Der.: Csl. zlačbtrb 'zelený'.
Exp.: Z csl. je r. arch. zlak 'jakákoliv trávovitá rostlina' (Go-rjajev 116, Šanskij II/6, 93, Černých 1993, 1, 325n, Orel 2007, 1, 401 aj.), ukr. arch. zlak 'tráva' (Rudnyc'kyj 2, 444, ESUkr 2, 265), br. pl. zláki 'rod stébelnatých rostlin' (ESBr 3, 334). Sr. i b. poet. zlak 'zeleň', arch. 'zelenina', dial. 'zelený nezralý ploď (RBE 5, 921). Podle Tiktina 2001, 3, 971 je z csl. i rum. st. zlac '(mladá) tráva'.
Et.: Stsl. zlakb nemá odpovídající protějšky v ostatních sl. jazycích.
Na podobu psi. východiska není jednotný názor (sr. Brandt, RFV25,220, pozn. 1, Orel 2007 I.e.). Převážná většina autorů rekonstruuje psi. *zolkb 'zeleň', v němž vidí o-stupeň ablautu k *zel-, doloženému v psi. *zelen-b, *zelbje (< ie. *ghelH- 'svítit, zářit, lesknout se, třpytit se', '(o barvách) žlutý, zelený, šedý, modrý', v. zeleni., zelije, sr. i zlatí., zlbčb), a suf. -kb (Lang, LF 43, 329n, ESUkr I.e., ESBr I.e., Černychl993 l.c. aj.). Stsl. substantivum zlakb je zřejmě jediným kontinuantem psi. *zolkb (jeho stopa se někdy hledá i v č. topon. Zlakovice, sr. Profous 4, 778), neboť r. dial. zelók 'mladátráva', které se se stsl. zlakb někdy srovnává (Trubačev, Etimlssl 2,36na Vasmer-T. 2,99), neodpovídá hláskově: očekávali bychom r. *zolók.
Někteří autoři předpokládají psi. východiska reprezentující rovněž ie. kořen *ghelH-, ovšem v jiném ablautovém stupni: psi. * zlak-b < ie. *ghlö- (Trautmann 365, Pokorný 430, Mladenov 192, Vasmer 1, 457, BER 1, 644 aj.), psi. *Zblakb < ie. ghl- (Rudnyc'kyj I.e.).
Szymaiíski, RS 40, 43n spojuje se stsl. zlakb i r. dial. zólok 'rané jitro, úsvit' (< psi. *zolkb) a obě řadí k výše uvedenému ie. kořeni *ghelH- (ke spojení psi. dial. *zolkb 'svítání, úsvit' a *zolkb 'zeleň' sr. i Anikin, Bsllssl 1988-1996, 375).
Hrozný 1917,12, pozn. 2 spojoval se stsl. zlakb fryž. QéXkw. 'zelenina' v Hes. glose QéXkw.- Xáxava.
Ojedinělý je názor, že psi. *zolkb bylo v předhistorické době přejato z praanatolského jazyka, z het. hal-ki-iš 'zrno' (Ivanov 1983, 101 a Baltistica 13, 227), nebo že jde v případě psi. *zolkb a het. hal-ki-iš o příbuznost, jak se domníval Martynov, SbDybo 88 (Puhvel 1984, 3,39 toto spojení odmítl, Kloekhorst 2008,274n nenachází v rámci ie. jazyků žádné příb. hetitského slova). ij
zlatb
zlatb adj. 'zlatý; golden'
Také subst. n. zlato, v Sin též zofato 'zlato', přen. 'bohatství, majetek, poklad' (sr. Mareš 2000, 287 a 394).
Der.: zlatar b 'zlatník; penězoměnec' (csl), zlatica, zlatik-b 'zlatý peníz, zlaťák', zlatbn-b 'zlatý', ve spojení zlatbnoje želanije 'touha po zlatě' (lx Supr), zlatbnikb 'zlatý peníz, zlaťák', 'penězoměnec' (csl, Rusek, PSS 9, 253 má za moravismus); pozlatití 'pozlatit', '(o oděvu) protkat zlatem',pozlaštenije 'pozlacení' (lxRumj).
Komp.: zlatonosivb 'nosící zlaté ozdoby' (i./pvoo-(pópoQ, lx Supr), zlatoobrazbrvb 'podobající se zlatu' (lxKlim), zlatozar 'btrb 'zlatozářný, zářící / třpytící se jako zlato' (csl), Zlatoustb 'Zlatoústý' (vždy jako přízvisko sv. Jana Zlatoústého, x.Xpvoóoiop.oz\ Schumann 1958,63) s adj. zlatoustovb (SJS 5, 421). K četným dalším csl. kompozitům v. MLP 226n.
Exp.: Z csl. je ukr. zlato, r. arch. apoet. zlato 'zlato' (ESUkr 2, 266, Vasmer 1, 457, Šanskij II/6, 93, Tichonov, SUaz 10, 243, Orel 2007,1, 401). Zcsl.jepodleWitkowského, SbHeinz 167ni str. zloto 'zlato', ale s následným vlivem r. zóloto. Z csl. je podle Tiktina 2001, 3, 972 rum. zlatita 'zlatý peníz, zlaťák', Zlatoust, Zlataust 'Zlatoústý' (-ta- podle ruské výslovnosti), zatímco rum. zlätar 'zlatník' je z živých jsi. jazyků. Z csl. je i ukr. r. zlatoúst 'krasořečník'.
Et.: Psi. adj. *zolťb, všesl.: b. zlatěn, mk. zlatěn, sch. zlátan, zlat (Rj 22, 890), sin. zlat, slk. stč. č. zlatý, luž. zloty, plb. zlátené, pom. zlotí, stp. p. zloty, br. zalatý, ukr. zolotýj, r. zolotój, vše 'zlatý'.
Psi. subst. n. *zolto, všesl.: b. zlato, dial. zlato (BER 1,644), mk. zlato, sch. zlato, sin. zlato, slk. stč. (ESStč) č. zlato, luž. zloto, plb. gen. sg. zlatá, pom. stp. p. zloto, br. zólata, ukr. zóloto, str. zoloto, r. zóloto, vše 'zlato'.
Většinou se soudí, že primární bylo adj., jehož forma neutra se substantivizovala (sr. Machek s .v. zlato, Skok 3, 656n, Sch.-Šewc 1753, HER 697, Snoj 2003, 855, Po-nomarenko, Očerki 2005, 32).
Psi. slova se téměř jednomyslně chápou jako pokračování ie. *ghol(H)-to-, í-ového rozšíření ie. kořene *ghelH- 'svítit, zářit, lesknout se, třpytit se; (o barvách) zelený, žlutý, šedý, modrý' v o-stupni (ke koř. v. Pokorný 429n, sr. i zeleni., zelije, zlakb, zlbčb). Pouze Merkulovová, Etim 1979, 4 klade vznik až na psi. úroveň, když tato jména považuje za deriváty nedoloženého vb. *zlěti 'lesknout se, svítit, zářit'.
Nejbližšími protějšky jsou se stejným sufixem, ale vždy v jiném ablautovém stupni, balt. a germ. výrazy: lit. dial. želtas 'zlatý, zlatožlutý', lot. zelts 'zlato, zlatý', stprus. sealtmeno 'žluva' (< *ghel-); gót. gulp 'zlato', stsev. goll, gull 'zlatý', stsas. stfrís. stangl. angl. sťhn. gold 'zlato', něm. Gold 'zlato' (< *ghl-); dále lze srovnat stind. híranya- 'zlato, drahý
1130
zlatt
zltčb
kov', av. zaraňiia, stper. daraniya 'zlato' s «-ovým sufixem; sr. Schmidt, KZ 25,133, MEW400, Reichelt, KZ 39, 24, Zubatý, AslPh 16, 420, Hirt, BB 24, 245 a IF 25, 61, Meillet 1902, 298, Vondrak 1906, 1, 344, 442, Trautmann 368, Vries 1962, 194, Georgiev, SISb, 27, Stang 1972, 64, Trubačev, Etim 1988-1990, 15, Trubačev 1991, 142, Golab 1992, 139, Karulis 2, 553, Orel 2003,145, Derksen2008, 547 a 2015, 554, EWAhd 4, 521n, Kroonen 2013, 194, Mažiulis 2013, 833n, Matasovič 2014, 113 aj. Snad sem patří i ř. (Hes.) ykovvóq 'zlatý' (Beekes 2010, 1639, Blažek, JIES 45, 270).
Zda sem patří i venet. goltano 'zlatník', které sem zařadil Porzig (1954,142) apo němFraenkel 1297, je nejisté (v. Blažek, JIES 45, 272).
Rovněž nejisté je přiřazení stind. hätaka- 'zlato, zlatý' (sr. Mayrhofer 1956, 3, 589 a 598n s liter.).
Upozorňuje se také na trácké Q]Xw. (H-K 436, Pokorný 429, Skok 3, 657, Schelesniker, SbMayer 391, HER 697), u kterého Olsen, IF 38, 167napo něm Blumenthal, IF 51, 117n předpokládali význam 'zlato'. Odmítl např. Porzig (1954 l.c); tento nápisový segment se většinou interpretuje jinak.
Georgiev (1958b, lOln a 1960, 83, sr. i BER 1, 645) sem řadil ještě trácké saldlt- 'zlato, zlatý' doložené ve složeninách, Orel (2007, 1, 405) zase topon. ZáÁÔ-aim.
O přechodu významu od barvy k názvu kovu v. Solmsen, KZ 34, 45n, Ponomarenko, Očerki 2005, 14n.
Různé jsou názory na to, zda tento ie. název pro zlato je mladší (takPorzig 1954,185n, Gamkr.-Ivanov 1984, 713n, HER l.c, Blažek, JIES 45, 294), nebo naopak starší (tak Specht, KZ 69,137) nežjiný název, vycházející z ie. *H2ues- 'svítat, stávat se jasným' (lat. aurum, stprus. ausis aj.). Podle Rudnického, SlOc 9, 598-602 a 12, 332n ukazují slovotvorné rysy jednotlivých dolož, forem na to, že název vycházející z *ghelH- byl přejat z nějakého předindoevropského substrátu. Naopakjeho už nostratické souvislosti hledá Kaiser 1990, 85n. vbo
zhbčb, -if. 'žluč; Galle'
K ŕytonymu zlyčh/žl-bčh mědvěždq ak. sg. v hlah. receptáři z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji v. Šišková, Slávia 61, 179, Mareš, Slávia 62, 128.
Var.: Csl. též žlbčb, žlbtb (MLP).
Der.: rel. adj. zl-bčbtrb, žl-bčbľľb (Bes; sr. SJS 5, 422).
Et.: Psi. *zblčbl*žblčbl*žbltb > b. zláč, žláč, gen. -čta m., arch. želč, zř. žälč, žeč(BER 1,551), mk. žolčf., sch. žúč, žůči f./m. (Rj), sin. žôlč, -a m., dial. žôlč, žolčí f., žélč, želčíí. (Plet.), slk. žlč, -e f., st. žl(u)č, žl(u)ť, -i f. (HSSlk7, 477), stč. žl(u)Č, -i f. (Gebauer 1894,1, 296n, m/l, 399, MStčS), č. žluč, -il-e f., arch. žič(Jg), dial. žluť, žuli, -i f. (Kott 5, 867), hl. Žolč, -a m., dl. Žolc, -a m., dial. Žolš, -i f. (Muka), kaš. žale, -e m. (Sychta), stp. p. žôlč, -ci f., br. žoůc', žóúci t, dial. žolc' (SBrH 2, 153), ukr. žovč, -í f., str. zol(-b)čb, žolčb, želčb (StrS), r. želč', -i, žele', -i t,
vše 'žluč, žlutozelený tekutý hořký výměšek jater', dále přen. 'hněv, vztek, zlost; jízlivost; nenávisť (jsi. slk., č. kniž. SSJČ, p. vsi.), 'substance hořké chuti, spec. jed' (b. arch., stp. SStp), 'trpkost, strádání, starosť (č. SSJČ), 'žlučník' (b. arch. a dial. RBE, sch.).
Podle Otrebského, LP 3, 296 je p. slovo der. oážólty 'žlutý'; Boryš 2005, 756 má ž i č v p. tvaru za sek. vlivem homonymního žolč 'žlutábarva, žluť'.
Psi. slovo bylo utvořeno z redukovaného stupně ie. kořene *ghelH}- 'svítit, zářit, lesknout se, třpytit se; (o barvách) zelený, žlutý, šedý, modrý' (v. Pokorný 429n, sr. i zeleni, zelije, zlaki, zlatí) a sufixu -čb (< ki, v. Slawski, SK 1, 102n, Matasovič 2014, 40). Významově nejbližšími protějšky jsou balt. výrazy s ř-ovým rozšířením: lit. tulžis 'žluč' (< *žultis, Smoczyňski 2007,1,694, Derksen2015, 474n; kj iným výkladům lit. slova v. liter. uFraenkela 1138 a ALEW 1133), lot. zuí(k)ts, žuí(k)ts tv. (s možným sekundárním sl. vlivem na formy s z-, sr. Derk-sen2015 l.c), dále IdX.fel, gsa.. fellis 'žluč', 'žlučník', přen. 'hořkost, trpkost; hněv, závist, zášť' (k diskusi o hláskových nesrovnalostech sr. W-H 1, 473n, Vaan 2008, 209), s o-stupněm kořene av. zära-'žluč', ř. jo/lzý, /ó/loc; 'žluč', přen. 'hněv, zloba, vztek', stsas. galia 'žluč', sthn. galia, něm. Galle 'žluč', 'žlučník', 'hněv, vztek, zloba', stsev. gall 'žluč', 'hořký nápoj, jed', stangl. gealla, angl. gall 'žluč' aj.; sr. Schmidt, KZ 25,133, MEW 400,408, Gorjajev 108, Hirt, BB 24,255, Rudnicki, SlOc 9, 599, Petersson, AslPh34, 373, Mladenov 168, Porzig 1954,110, S-A 1955, č. 1142, Frisk2,1109n, Gamkr.-Ivanov 1984, 816, Karulis
2, 581, Černých 1993, 1, 297n, Derksen 2008, 552, EWAhd 4, 29n, Beekes 2010,1642, Kroonen2013,165 aj.; Machek s.v. žluč psi. slovo s tímto ie. materiálem také spojuje, ale vše považuje za izolovaná slova, nezařaditelná k uvedenému kořeni.
Variantnost začátku sl. slova se vysvětluje různě. Většinou se za původní považuje psi. *zblčb, ž- se pak chápe jako sek., vzniklé dálkovou asimilací k č (tak Vondrak 1906, 1, 344, 1912, 393 a 1924, 1, 474, Machek s.v. žluč), nebo vlivem adj. žht-b 'žlutý' (takBrandt, RFV 25, 220, Vaillant 1, 37, Vasmer 1, 417, BER 1, 551 a 647, ESBr
3, 238, Šanskij 175, 283, Ponomarenko, Očerki 2005, 33, Boryš 2005 l.c, Orel 2007, 1, 371, Derksen 2015, 475); Meillet 1934, 77 měl naopak za pův. ž- a z- podle něj vzniklo sek. lidovou etymologií k želem. Někteří však tuto variantnost promítají až na ie. úroveň: *ghel- (> sl. z-) : *ghel- (tak Meillet 1902, 265, Nieminen, LP 1, 109n, Otrebski l.c, Skok 3, 686, Sch.-Šewc 1800n, Snoj 2003, 873 a in: Bezlaj 4, 476, Rejzek 2015, 821, Králik 2015, 697), příp. *g»hel- (> sl. Ž-) (tak Osten-Sacken, IF 33, 207, Specht, KZ 56, 123n, Fraenkel, ZslPh23, 349n; podobně i Georgiev, KZ 63, 251n, Cowgill 2006, 345n). Podle Pokorného 429 ukazují psi. tvary s ž- (< bsl. *g-) na výpůjčku z nějakého kentumového jazyka. vbo
1131
zmaragda_
zmaragda, -y f. 'smaragd; Smaragd' (Rumj)
Drahý kámen zelené barvy, odrůda berylu (k reáliím v.
Royt-Šedinová 67-72).
Var.: m. izmarbgad-b (Hval), zmaragdulosb (Bes),
zmaragodos-b (BesUvar), izmaragdb (BesSynod). Též nom.
pr. Zmaragdb (Supr; v As kalend, chybně v podobě zmarazdb,
v. SJS 1, 676).
Der.: izmaragdovb (Rumj), izmarbgadovb (Hval) 'smaragdový'.
Exp.: Vasmer (1909, 65) předpokládá csl. původ u str. izmaragdb 'smaragd', později však pro toto slovo uvádí jako zdroj přímo ř. (Vasmer 1, 475). Nejasně naznačují csl. původ br. ukr. smaragd tv. autoři ESUkr 5, 316 a ESBr 12, 210.
Et.: Přejato z ř. (a)pápayôoq, na nápisech a papyrech též Qpápayôoq 'drahý kámen tmavě zelené barvy, smaragd', které společně se skrt. marak(a)tam, akkad. barraqtu, hebr. bärceqcet tv. pochází zřejmě z nějakého sem. zdroje, snad z kořene *b-r-q 'lesknout se, blýskat se' (Mayrhofer 1956, 2, 587n, Frisk 2, 747, Beekes 2010,1365n); v. Vasmer 1907,234. Motivace pojmenování se hledá v tom, že tento kámen měl chránit před bleskem (sr. H-K 340, Kopečný 2009, 53n).
Různými cestami se tento evropeismus dostal do dalších slovanských jazyků: r. arch. smaragd (SSRLJ), str. smaragdb (StrS) bylo přejato z ř. (Gorjajev 331, Preobr. 2, 334, Orel 2007, 3, 1126); b. kniž. smaragd je novodobá výpůjčka z ř. (nř. ouapáyôi, katarevusní ofiapáyôiov, BER 7,156); sch. smárag(a)d < i., zatímco sch. dial. smarald, smerald, smirald, zmarald < it. smeraldo (Rj, Skok 3, 291); sin. smaragd pochází - snad prostřednictvím něm. Smaragd - z lat. smaragdus (Snoj 2003, 673); z lat. jsou i slk. stč. č. smaragd (Králik 2015, 541, Rejzek 2015, 642) a stp. s(z)maragd, smarad, smarag (SStp), p. szmaragd (SJP). vbo
zmija, zmije f. 'had; Schlange'
VParim psáno Zb/wýo; rcsl. izmlija (MLP231, Srez. 1,986).
Doloženje i ijo-km. zmii, gen. zmija m. (v Sin lx znrbi) 'had, drak', přen. (pejor.) o člověku, o ďáblu. K vlivu -(j)u-km. v paradigmatu subst. zmii v. Diels 1963,1,159n, pozn. 3-6, Birnbaum-Schaeken 31.
K distribuci zmijalzmii : sam ve stsl. a csl. památkách v. Jagič 1913, 430, Bláhová, Slávia 68, 239 a sani,.
Der.: Adj. poses. zmiirvb (lx Sinzmiin \ Birnbaum-Schaeken 65 nevylučují, že je to chyba písaře) 'hadí, dračí', zmi-jevb, lx Sin Chil zntbevb tv.
Exp.: Není jasné, zda v případě rum. zmeu 'had, drak'jde o exp. z csl. zmii, či o přejetí z živých sl. jazyků (k rum. zmeu v. Mihäilä 1960,149, Tiktin2001, 3, 973n, Cioránescu 2007, 723).
Et.: Psi. f. *zmbja, všesl.: b. zmijá, dial. zä(j)mjá, zámnja, zemjá (BER 1, 667), zmejá (M-B 808) aj. (kformám a lokaci b. dial. výrazů podrobně v. Mladenov, Palaeobulg.
_zmija
8/1, 104-106), mk. zmija, dial. zmia (Peev 1999, 2, 114), sch. zmija, ch. dial. zmäja (RSAN 7, 107), sin. arch. zmija (SSKJ 5, 914), slk. zmija, stč. zmie (jednoslabičné, podr. Gebauer 1894, m/l, 254), č. zmije, hl. dial. (Sch.-Šewc 1755) a dl. zmija (hl. spis. jen der. zmijica), plb. zméjäk (?) m. (< *zmbjakbl, tak rekonstruují P-S 184; Olesch 1983, 2,1025: zmaieltv., -e/je dněm. suf.), kaš. žňija, zmija, žmňija, zňija (Sychtaó, 305n), stp. zmija, zmija (SStp 11,587n), p. zmija, dial. zmija, zmila, žnija ap. (Karlowicz 6,445, SW 8,712), br. zmjajá, ukr. zmijá, str. změja, zmija (StrS 6,37,38), r. zmejá, arch. a poet. zmijá (SSRLJ 4,1272), s význ. 'had' (jsi. a vsi.), 'zmije' (zsl., ale v plb. jen 'slepýš'), často v přen. významu 'lstivý, zlomyslný, zlý člověk'.
Psi. m. *zmbjb > b. zrnej, dial. zrnech (BER 1,647), mk. zrnej, zmev, dial. zrnech (RMNP 2,472), zmij, zmäj (Peev 1999,2,113), sch. zmäj, ch. i zmäj (RHJ1431), srb. dial. zrnej (RSAN 7, 109), sln. zmäj, zmäj, dial. zmij (Piet. 2, 931), slk. zmaj (uvádí s významem 'zmije, had'jen Kálal 873), č. arch. zmij (SSJČ 4,787), hl. zmij, stp. žmij, zmij (SStp 11, 587), p. dial. žmij, zmij, žmiej (SWl.c), br. hovor, zrnej, ukr. zmij, dial. zmyj, dzmij (Žel. 306, 180), r. arch. a dial. zrnej, arch. a poet. zmij (BAS 6,759, 761), s význ. převážně 'drak, saň (zejm. jako mytol. a pohádková bytost)', v č. 'jedovatý had, zmije', doloženy jsou i přen. významy, např. 'odvážný člověk' (sch.), 'zlý, lstivý člověk' (vsi.) aj.
Pro sln. dial. zmije (n. či m.?), gen. -ta 'drak, saň' (Plet. 2, 931) předpokládá Furlanová (in: Bezlaj 4, 418) pův. *zmbje, gen. -ete.
Autori BER 1, 667 (stejně Mladenov o.e., 97-107) rekonstruovali na základě b. dial. zämjá, zäjmjá, zámnja, zemjá ještě psi. variantu *zbmja; jako nadbytečné odmítl Reinhart (Sprache 32/1, 58-62) s tím, že uvedené dialektismy lze vysvětlit v rámci b. hláskosloví.
Psi. *znibjb, *znibja se odvozují od stejného kořene jako psi. *zemja (Hirt, BB 24, 255, Brückner 665, Vasmer 1, 457n, S-A 1955, č. 1143, Pokorný 415, Machek s.v. zmije, Boryš 2005, 755, Orel 2007, 1, 402, Derksen 2008, 545, Snoj 2016, 879 aj., v. zemlja), tedy z ie. *dhegh-m-, resp. z jeho nulového ablautového stupně *(dh)ghm-, rozšířeného sufixy -bjb (< -iio), -bja (< -iiá). Na ie. úrovni se rekonstruuje *(dh)gh-m-iioliiä- (NIL 88); podle Furlanové (in: Bezlaj 4, 416) je lépe vyjít z ie. adjektiva *(dh)ghme-io 'nacházející se na zemi, v zemi' < lok. sg. *dhghm-e 'na zemi'. Sém. paralelou je alb. dhemje 'housenka', derivát od dhe 'země' (k alb. slovu v. Orel 1998, 81).
Psi. *znibjb, *znibja tak lze považovat za tabuový výraz (sr. Hävers 1946, 45, Gamkr.-Ivanov 1984, 526n) pro označení obávaného „cizího" hada na rozdíl od hada „domácího", který ochraňuje dům, hospodář-
1132
zmija
znati
ství i pole (mytol. 'domácí skřítek hospodáříček'), případně jako opozici k hadu vodnímu (sr. Vaillant 1, 75, dále SlDrev 2, 339n; k úloze zmije v životě a představách starých Slovanů sr. Niederle 1911, II/l, 47n, pozn. 7, a 83, Gura 1997,277-358, SlDrev2, 333-341, v ie. kontextu Gamkr.-Ivanov 1984, 525-529).
Někteří lingvisté neúspěšně hledali v *zmbja stejný kořen, který je v č. hmyz, r. gomozíťsja 'vrtět se, hýbat se, hemžit se' (Šercl 1883, 60, Gorjajev 117). ij
zmurbna/zmrtna, -yf. 'myrha; Myrrhe'
Psáno izmur-bna, zmurna, zmirna, zmurbno, (i)z-mirno.
Podrobně o významu v. miira a také miiro.
Der.: zmurbYľb (psáno zmúrm, zm-brm), zmrbYlbrľb (psáno zmr-btitrb, izm(i)rbntrb) 'myrhový'; ozmbrenb dolož, lx v As ve spojení oz 'nibreno vino 'víno s myrhou' (v Nik psáno osmnneno), k jeho významu a konkurenci s domácími výrazy v. Horálek 1954, 76, 103, Hauptová, Slávia 37, 229.
Exp.: Autoři ESUkr 5, 321 považují za církevní slavismy vsi. tvary, ty se však většinou chápou jako přímé přejrmky z ř. (v. níže). Tiktin2001, 3, 471 aCioránescu2007, 725 uvádějípro rum. smirnä, zmirnä 'myrha' jak řecký, tak csl. zdroj.
Et.: Přejato z ř. ojuópvn, ojuópvá, Cjuvpva 'myrha' (sr. Matzenauer 1870, 309, MEW 311 a 403, Brandt, RFV 25, 221, Meillet 1902, 190, Vasmer 1907, 234, Vasmer 1909, 64 a 187n, Vasmer 1, 457 a 2, 674), s přirozeným přiřazením k a-kmenům (sr. Diels 1963, 1, 182) a se zápisem zm odpovídajícím už ř. výslovnosti (sr. Diels 1963, 1, 146). R. slovo vzniklo patrně zkrácením původního Ejj.upvo.io. (jibppo.) 'smyrenská (myrha)' vyjadřujícího původ v maloasijském městě Smyrna (Frisk 2, 751n, Beekes 2010, 1370), někdy se však považuje za vedlejší formu od ftbppa 'myrha' (sr. Lid.-Sc. 1620).
Zřejmě přímo z ř. se slovo dostalo i do dalších sl. jazyků: b. arch. srníma, n. smírno (Mladenov 594, BER 7, 186, RODD 466), sch. srníma (Rj), br. r. srníma, ukr. smýrna (TSBr 5, 222, Orel 2007, 3, 1129).
Synonymní je miira (v. miira). vbo
znamenije, -an. 'znamení; Zeichen'
Také 'znamení, známka', 'znak, odznak, prapor', 'pečeť', 'zázrak'.
Der.: znamenati 'znamenat, označit, označovať, spec. 'znamenat znamením kříže', 'označovat pečetí, vtisknout pečeť', 'znamenat, naznačovať, znamena-nije 'znamení',znamenavati 'poznamenávat, označovať, znamenovati 'znamenat, naznačovať; nazname-nati 'naznačit, naznačovat, ukázať, 'zaznamenávat, vštěpovat si', naznamenanije 'označení', 'význam', 'náznak, symboľ (Bes), naznamenovati 'označovat, naznačovať; oznamenati 'požehnať (lx VencNik);
prěd-bznamenati 'předznamenat, zaznamenať (lx VencNik); zaznamenati 'označit (pečetí)'; znamenitb 'význačný, znamenitý' (2x Supr).
Komp.: znamenonositel 'b 'praporečník, korouhev-ník' (lat. signifer, 2x Nicod).
Exp.: Z csl. je rum. znamán 'pomník' (Tiktin2001, 3, 974) a nejspíš také r. arch. znamenije, známen je 'znamení' (Sanskij II/6, 100) a r. znamenováť 'znamenat, označovat, svědčit' (Preobr. 1, 253, Šanskij l.c).
Et.: Psi. *znamenbje > b. znamenie, mk. znamenie, sch. známěnje, znaměnje, sin. známenje, slk. znamenie, č. znamení, vše 'znamení, znak, příznak'.
Psi. *znamenbje je derivát se suf. -bje od psi. subst. n. *zname, gen. znamene, snad jako výsledek převedení do produktívnej ší deklináciu třídy (sr. Slawski, SK 1, 86), byť Machek (s.v znamení) upozorňuje, že u daného w-kmenové-ho typuje tento způsob převádění výjimečný.
Psi. *zname > b. známe, pl. znamená, mk. známe, pl. znaminja, sch. znaměn, sin. st. znám (Plet; ale podle Furla-nové in: Bezlaj 4, 419 < ptc. znajem-b 'znám'), slk. st. známá (HSSlk, SSJ), hl. znamjo, gen. znamjenja, dl. znamje, gen. znamjenja, pomsln. znam (PWb), p. znamie, gen. znamienia, br. dial. znám 'e (TurSl), ukr. st. znamjá, gen. znamení (Žel), znaménó (Hrin., SUM), r. známja, gen. znamení, dial. známe (SRNG), s význ. 'znamení, znak, příznak, symbol' (sch. sin. slk. luž. pomsln. p. br. ukr., r. dial.), 'prapor, vlajka' (b. mk. ukr. r.).
Psi. *'-známe je odvozeno starým ie. deverbativ-ním sufixem -men- od * znati < ie. *gneH- 'poznat, znáť (v. znati; sr. Slawski, SK 1, 126n, Matasovič 2014, 25n); pův. 'něco prostředkující poznání něčeho'. Jako paralelní, ale nejspíš nezávislý derivát s týmž suf. od téhož kořene se často uvádí ř. yvcojua 'znamení'. Naopak srovnání s lat. cognômen 'příjmení', agnômen tv. se někdy zpochybňuje (sr. Vasmer 1, 458, E-M 443n, NIL 156, pozn. 5). Porzig (IF 42, 231) přidal ještě fryž. dat sg. Kvov/iavei 'náhrobek'. bv
znati, znajeti, znajo ipf. 'znát, poznávat; kennen, ken-nenlernen'
Také 'vědět, chápat, uznávať.
Der.: znajem-b 'známý', 'poznatelný' (SJS 5, 424), neznajem-b 'neznámý', znanije n. i kol. 'známý; známí, přátelé';poznati 'poznať, ve spojenípoznati moža 'mít intimní vztah s mužem',poznanije 'poznání',pozna-vati 'poznávať, s-bpoznati ve spojení s-bpoznan-b bytí komu 'dát se poznať (lx Hilf), s-bpoznavati se 'dávat se někomu poznať (lxZach);prěd-bznati 'předem znáť (lx VencNik). V. i znamenije.
Komp.: bogopoznanije 'poznání Boha' (ř. deoyvojoía, Schumann 1958, 29).
1133
znati
Et.: Psi. *znati, znajo, všesl.: b. znája, znam, mk. znae, sch. znäti, znäm, sin. znáti, znäm, slk. arch. znať, znám, stč. znáti, znaju, č. znát, znám, hl. znač, znaju, dl. znáš, znaju, plb. znot, 2. sg. znoiěs, pom. z«ac, zna-jq, p. z«ac, znam, stp. a p. dial. zHO/e (SStp, Karlowicz), br. z«ac', znáju, ukr. znáty, znáju, r. znař', znáju, vše 'znát, vědět, umět, dovést, rozumět něčemu'.
Sl. zwar/ nachází řadu protějšků v ie. jazycích: lit. žinóti 'vědět, znát', lot. zináttv., stprus. ersinnat 'poznať, gót. stsas. sthn. kunnan, stangl. cunnan, stsev. kunna 'vědět, znáť, lat. nóscere 'poznat, znáť, stir. gnáth, střkymer. gnawt, stbret. gnot 'obvyklý, známý', ř. yiyvcÓGKOJ 'poznám, znám', alb. njoh 'znát, poznať, stind. Jänäti 'ví, zná', av. zán- tv, arm. ca-neaw 'poznal jsem', het. kanešš- 'poznat, uznať, toch. A knán- 'znáť, B nän- 'ukazovat se, jevit se'. Rekonstruuje se pak ie. *gneH}- 'poznat, znáť (v. podrobně LIV 2001, 168-170, NIL 154-162, Beekes 2010, 273 a pro liter. ALEW 1313).
Starší badatelé zde pochybně hledali společný kořen s ie. *genHj- 'rodit, plodiť (v. zeti>; v. W-P 1, 578 s liter.); nověji to obhajoval Trubačev (VJa 6/2, 90-93, Trubačev 1959, 154-157, PUa 104, Vasmer-T. 2,101, SUaz 10,1988, 308, Trubačev 1991, 172, WSIJb 37, 209; podle něho i ESBr 3,339 a ESUkr 2, 270) a také Skok 3, 658n, Gamkr.-Ivanov 1984, 234 a Toporov, Etim 1991-1993, 131n.
Hledají se i nostr. kořeny (Il.-Svityč 1, 296, Čejka-Lam-precht, SFFBU 29, 16, Blažek, SaS 49, 40, Kaiser 1990, 85, Bomhard 2008, 2, 435-437). bv
znoi, znoja m. 'vedro, žár; Hitze'
Der.: csl. oznoiti 'ožehnout, popáliť (Apoc).
Et.: Psi. *znojb > b. znoj, mk. dial. znoj (RMJ 1, 266), sch. sin. znoj, slk. expr, stč, č. arch, dl. znoj, pomsln. znoi (PWb 3,1114), p. kniž. znoj, r. znoj, s význ. 'vedro' (b. sch. slk. stč. č. pomsln, p. arch, r.), 'poť (b. dial. BER l, 650, mk. sch. sin. slk. stč. č. pomsln, p. arch.), přen. 'dřina' (slk. stč, č. arch, p. arch.).
Význam 'poť lze chápat jako sekundární, pův. 'to, co vzniká / vylučuje se působením vedra'. Podobný sém. posun se předpokládá u psi. *poťb, které především v zsl. a vsi. má primárně význam 'poť (v. poťb a Tolstoj, KarpDO, 248-254).
Psi. *znojb představuje o-stupeň ablautu od vb. *znbjati 'hořeť, doloženého v slk. arch. vzňat'sa 'začít hořeť, č. dial. zňat 'páliť (Bartoš 1906, 549n) nebo r. dial. znet' 'planout', znéjat' 'slabě hořet, tlít' (SRNG). Dále nejasné. Odvozuje se od ie. *ghnei- jako palat, varianty kořene *ghnei- 'roztírat, škrabať, z něhož je psi. *gniti, gnbjetb 'hniť a *gnojb 'hnůj' tvořené Stejně jako *znojb (MEW 403, Vasmer 1, 459, Skok 3,
_zobi>
659, Furlanová in: Bezlaj 4, 420, Králik 2015, 676, 687n, sr. i Kořínek, LF 61, 52n, pozn. 3). Ke koř. v. gniti. Sém. vývoj pravděpodobně 'roztírat se na kousky' —>■ 'rozpadat se, práchnivěť —>■ 'tlít, hořeť.
Na základě r. dial. zleť (SRNG), které má stejný význam jako r. dial. zneť 'planout' (SRNG), spojuje Machek (1968,717) s něm. Glut 'žár', glühen 'žhnout' a odvozuje je od ie. kořene *ghlei-; -n- v psi. *znbjati místo -/- vysvětluje vlivem slova *gně-titi 'nítit, hořeť (sr. vbzgněťiťi).
H-K 438 spojují se slovem znít (< psi. *zvbnětí) na základě č. lid. uhlí zni 'uhlí žhne', přičemž paralelu vidí v něm. sengen 'opalovat' oproti singen 'zpívat'. Nepřesvědčivé (sr. Šmilauer, SaS 14, 128). Z formálního hlediska je pochybné i spojení se stind. áhan-, áhar- 'den' (Petersson 1918, 41n, k et. sr. Mayr-hofer 1986, 1, 154). ab
zorja, -jef. 'zora, červánky; Morgenröte'
Exp.: Z csl. je rum. zori 'svítání, rozednívání' (Tiktin2001, 3, 977; sr. i Skok 3, 660, BER 1, 655, Cioranescu 2007, 856).
Et.: Psi. *zor 'a > b. zora, mk. zora, sch. zora, sin. zora, slk. zora (většinou v pl. zore), stč. pl. zoře, zóřě (MStčS 666), č. poet. zora, zoře (PSJČ), hl. zerja, dial. zera, zejra (SSA9, 48), dl. zorja, zerja, plb. zöri (P-S 185), pom. zora, zora, sek. řoza, řozá (PWb 3, 1116, SEKaš 4, 237n), stp. zorze, stp. p. zorza, br. st. zor(j)a (HSBr 11,136), ukr. zorjá, str. zorja (Srez. 1,997), r. arch. zorjá, s významy 'červánky' (b. mk. sin. slk. stč. č. luž. plb. pom. stp, br. st, ukr. str. r.), 'úsvit, svítání' (jsi. stč, č. poet, p, br. st, ukr.), '(jitřní) hvězda, jitřenka' (stč, č. poet, ukr.).
Psi. *zor 'a je derivát se sufixem -ja (v. Slawski, SK 1,82) náležící k téže etymologické rodině jako *zar 'a 'záře, sviť a *zbrěti 'vidět, dívat se'; další výklad v. zarjaazbretiľ jk
zobt, -a m. 'zub; Zahn'
Der.: zobbrn 'týkající se zubů'.
Komp.: trbzobbCb 'trojzubec' (v. i Selimski, Palaeobulg. 13/4, 43-46).
Et.: Psi. *zob-b, všesl.: b. zub, mk. zab, sch. zub, sin. zôb, slk. č. luž. zub, plb. zQb, pom. zob, p. zqb, vsi. zub, vše 'zub'.
Sl. zobe nachází dobře srovnatelné protějšky v jiných ie. jazycích: lot. zuobs 'zub', lit. žambas 'hrana, roh', alb. dhěmb 'zub', toch. Kkam, B kerne 'zub', stind. Jámbha- 'zub, chrup', khotan. ysimá 'zuby', pastu zäma 'čelist', ř. yóutpoq 'kolík, hřeb', stsas. sthn. kamb, něm. Kamm, (st)angl. comb, stsev. kambr 'hřeben'.
Lze pak rekonstruovat ie. *gombh- jako nomen actionis od ie. *gembh- 'kousat, trhať (v. zeti); obtížné
1134
zrtno
je nicméně rozhodnout, zda pův. význam byl širší 'nástroj k trhání, drcení ap.' (BrugmannII/1,151, Preobr. 1,258, Orel 2007, l, 407), anebo užší 'špičák (zub)' (Porzig 1954,185, Frisk 1, 320, Beekes 2010, 282), spočívající snad na personifikaci (Havers 1946,57n) či vulgární metafoře (Machek s.v. zub).
Trubačev (VJa 6/2, 90, 1959, 154, Vasmer.-T. 2, 106, SUaz 12, 1998, 19) zde viděl derivát od ie. *genH1- 'rodit, plodiť (v. zetb): *gombh- < *gon-bh- pův. 'vyrostlé, výstupek' (tak iESUkr 2,281). bv
zrakt, -a m. 'zrak, schopnost vidět, pohled; Augen-
licht, Sehkraft, (An)blick'
Též 'vzezření, podoba, vzhled'; ve spojení vb tbžde zrakb bytí 'být podobný'.
Der.: ozraki, 'vzhled, vzezření' (lx Supr, lx Grig), ozračbtrb 'opovrženíhodný, pohoršlivý' (Bes);pozra-čište 'divadlo, podívaná';prizrakb 'přízrak, zjevení, přelud'; prozračbtrb 'průzračný' (lx Clem); vbzratb 'vzhled, vzezření' (lx NicodNovg - SJS 5, 226); csl. za-zračbtrb 'hoden pokárání'.
Komp.: ang'elozračbtrb 'andělský, podobný andělu' (lxKlim).
Exp.: Z csl. je r. poet. arch. zrak 'pohled; obraz, podoba' (KESRJ 122 s.v. zračók, Orel 2007,1, i06),prozráčnyj 'průhledný, průzračný' (KESRJ 271),prízrak 'přízrak, strašidlo' (KESRJ 268) aj.
Et.: Psi. *zorkb > b. mk. zrak, sch. sin. zrak, sch. i zraka, dial. i žfdjrák (Vuk 222, Rj 22,696), slk. č. zrak, kaš. (ve)zdrok (Sychta6,87 a204), stp. zrok (SStp 11,474), w(e)zrok, wzdrok (SStp 10, 651n), p. wzrok (sek. iniciální w- snad podle p. wzierač -Boryš 2005,723), dial. též wzdrok, (we)z(d)rok, zdrzok, zdrzok (Karlowicz 6, 251 a 255), br. zrok (< p. ESBr 3,345n), ukr. dial. zórók (ESUkr 2,279), r. dial. zórók (SRNG11,343), s význ. '(sluneční) paprsek, denní světlo' (b. poet., mk. sch., sin. arch. Plet. 2, 940, ukr. dial. zórok), 'vzduch' (sch. sin.), 'zrak; pohled' (b. přen., mk. dial., slk. č. kaš. stp. p., r. dial. zórok), 'zornička' (ukr. dial., r. dial. zorók) ap.
Psi. substantivum *zorkb (< ie. *ghor-ko-) je su-fixem *-ko- a o-ovým koř. vokálem utvořeno od psi. slovesného koř. *zer- < ie. *gher- 'zářit, svítit, třpytit se', jehož reduk. stupeň je obsažen v psi. *zbrěti (Lang, LF 43, 323n, Vasmer 1, 461, Machek 1968, 718, BER 1, 655, Snoj in: Bezlaj 4, 425n, Rejzek 741, Boryš l.c, Derksen 2008, 548n, Králík 2015, 688 aj.; podrobný et. výklad v. zbrětij). Varbotová, SUaz 9, 64 (a dříve už MEW 402, Trautmann 366 aj.) nevylučuje ani možnost, že psi. *zorkb je bezsufixální subst. v o-ovém stupni, odvozené od slovesné báze *-zer-ke- (dolož, např. v stsl.pozncati 'pozorovať, sch. st. zrcati 'zrcadlit se' aj.; v. zrbcalo). V. též zarja, zorja. hk
zrtcalo, -an. 'zrcadlo; Spiegeľ
Der.: csl.pozr-bcati 'pozorovať, pozr-bcanije 'pozorování' (MLP606).
Et.: Psi. *zbrkadlol*zbrcadlo > mk. dial. dzrcalo (RMJ1,271), sch. zřcalo, sin. zrcálo, arch. zrkálo, slk. zrkadlo, dial. džviradlo, zeradlo, zveredlo aj. (Kálal 128,864 a 891), džveredlo, džviradlo (SSN1,428), zrkalo (Matejčík 174), zrkallo (Ripka 156), stč. č. zrcadlo, dial. zrkadlo (Bartoš 1906,552), zrcadlo (Lamprecht 1963,162), drcadlo (Hruška 23), drčadlo, řicadlo, z(d)řadlo (Machek 1968, 718), plb. zarodlě (P-S 181, sr. i Olesch 1983, 2, 936), stp. žwierciadlo, žwierzciadlo, žwirciadlo (SStp 11, 502), wierciadlo, zrciadlo, zwieršciadlo, šwiarci-adlo (SW 8, 645), p. žwierciadlo, dial. i zwiešciadlo, zierciadlo, zerkódlo (Karlowicz 6, 421), stbr. zerkalo (HSBr 12, 227n), ukr. dzérkalo, st. zérkalo (Žel. 1, 298), str. zerkalo, zerkilo, zercalo (StrS 5, 383 a 385), r. zérkalo, dial. zerílo, zérkal, zérkiľ aj. (SRNG 11, 266), vše 'zrcadlo', přen. 'vodní hladina' (sin. slk. r.), 'seznam, soupis k zapamatování' (slk. řidč., č. arch.), 'odraz' (sin. slk. č. r.), 'vzor, příklad' (sch. slk., č. kniž.) aj.
Psi. * zbrkadlol* zbrcadlo je derivováno sufixem -dlo od slovesa *zbrkatil*zbrcati, s významem 'to, co slouží k dívání' (MEW 40ln, Meillet 1902, 318, H-K 439, Skok 3, 661, Snoj in: Bezlaj 4, 426, Orel 2007, 1, 399, Králík 2015, 689, Rejzek 2015, 811 aj.). Obě varianty jsou pak deriváty od verba *zbrěti obsahujícího redukovaný ie. kořen *gher- 'zářit, svítit, třpytit se' (ke kořeni Pokorný 442, LIV 2001, 177; podrobný et. výklad v. zbrěti,). V. též zarja, zorja, zrakb.
Machek l.c. pomýšlí na primární slovesa *zvbrkati, *zvw-dzati a srovnávaje s lit. žvilgeti 'hledět'; pro hláskové obtíže odmítá Snoj in: Bezlaj l.c.
Schrader-Nehring (2, 422) a Skok (l.c.) považují toto substantivum za kalk lat. speculum. Připouští Vasmer (1, 454), souhlasí Šapošnikov (2010, 1, 321). pm
zrtno, -a n. 'zrno; Korn'
Der.: s-bznno 'jádro' (lx Supr; Vaillant, BSL 63/2, 151 měl za koruptelu místo znno, v. i Cejtlinová 30).
Et.: Psi. *zbrno > všesl.: b. zárno, mk. zrno, sch. zrno, sin. zrno, slk. č. zrno, hl. zorno, dl. žerno, plb. zornil, pom. zárno, p. ziarno, br. zérne, ukr. zérnó, r. zernó, vše 'zrno'.
Psi. *zbrno nachází řadu přesných protějšků v jiných ie. jazycích: stprus. syrne 'zrno' (vedle derivátů lit. žlmis, lot. zimis 'hrách'), gót. kaurn 'obilí, pšenice', stsev. korn, stangl. angl. corn, stsas. sthn. korn, něm. Korn 'zrno', stir. grán 'zrno', kymer. grawn 'obilná zrna', bret. greun 'zrna, osivo', stkorn. gronen 'zrno',
1135
zrtno
zvěrb
lat. gränum 'zrno, jádro'; snad i alb. grurě, gruně 'pšenice' (sr. Orel 1998, 125n s liter.).
Na tomto základě lze rekonstruovat ie. *grH-no-a spatřovat v něm substantivizované deverbální adj. nebo ptc. od ie. *gerH- 'rozemílat, opotřebovávat, stárnout, zrát' (v. ztrěti2), jemuž formálně bezvadně odpovídá stind. jirná- 'zetlelý, zestárlý, starý'; pův. význam substantiva by tak byl buď 'co dozrálo' (Machek s.v. zrno, KE SR J 1971, 162, ESUkr 2, 260, Boryš 2005, 739, Vaan2008, 271), nebo 'co je rozemíláno (na mouku)' (W-H 1, 619, Pokorný 390, Vasmer 1, 454, BER 1, 670, Mayrhofer 1986, 1, 578, E WD 913, LIV 2001, 165, pozn. 1, Smoczyňski 2007, 788). Sém. posun k význ. 'zrno' přitom patrně představuje ie. dial. (západoie.) agrikul-turní terminologizaci (v. Specht, KZ 66, 62, E-M 281, Porzig 1954, 195, Pokorný l.c., Gamkr.-Ivanov 1984, 694 a 943, Golab 1992, 203, Matasovič 2009, 166n); paštunské zaray 'jádro, semeno' (Morgenstierne 102, Blažek, LgBrun 53, 220n) sem nepatří přímo: jednak je to spíš nezávislý derivát (< Írán. *zarna-ka-, Morgenstierne 2003,103), jednak mohlo být přejato (Gamkr.-Ivanov 1984, 946).
Meillet (BSL 24/2, 109n) a po něm i Feist (1939, 310), Wack.-Debr. (1930, II/2, 731), Lehmann 217 a Kluge-Seebold (2002, 529) však o spojení se stind. jirná- i s ie. *gerH- kvůli údajně přílišné sém. distanci pochybovali. bv
zvěrb, -i m. 'divoké zvíře, živočich; wildes Tier, Le-bewesen'
V mladších památkách doloženy i/o-kmenové koncovky (v. Vondrák 1912, 417, Diels 1963, 1, 161, SJS s.v.). Csl. i dzvěrb.
Der.: zvěre, gen. -ete 'živý tvor' (lxBes); zvěncb 'živočich, zvíře' (lxBes); zvěrbtrb, zvěritrb (Pogdzvěri-n-b) 'zvířecí, týkající se zvířete', čaroděi zvěritrb 'zaříkávač zvířat' (lx Supr), zvěritibtrb 'zvířecí, týkající se zvířat' (lx Supr), zvěrinbskb 'zvířecký' (lx Supr).
Komp.: zvěrojadirrrb 'požíraný zvěří' (lx Supr), zvě-rojadina 'potrava zvěře' (lx Nom); zvěrokr-bmbnikb 'krmič zvěře' (lx Supr; ř. 9nporpó<poc, Schumann 1958, 63, Bláhová, Slávia 76, 348, Jefimovová 2011, 166).
Et.: Psi. *zvěrb, -i (m. sing., f. kol. Machek s.v. zvěř, nebo m. if. sing., f. kol. Sch.-Šewc 1767), všesl. (nedoloženo v plb.): b. zvjar m., mk. dzver m., sch. zvěr, -Ti, -a m. / zvijer, -Ti, -a m., sin. zvěr, zveri í., slk. zver, -i i, -a m., stč. zvěř, -i m. i f. (MStčS), č. zvěř, -e i., arch. i pom. zvěř, -a m., p. zwierz, -a m., br. zver, -a m., ukr. zvir, -a m., r. zver', zvérja m., r. dial. zver', -i i (SRNG), s význ. 'divoké zvíře, dravec, šelma' (jsi. vsi.), 'zvíře' (mk. hovor., slk. m., stč., č. arch., pom. p. vsi.), 'zvěř, zvířata' (slk. stč. č. p.).
Psi. dial. *zvěre, -ete > sch. zvére, zvěreIzvijěre,
zvjere, slk. zviera, stč. zvieřě, č. zvíře, hl. zwěrjo, dl. zwěrje, pom. zveřq, p. zwierze, ukr. zvirjá, vše 'zvíře'.
Psi. dial. n kol. *zvěrbje > sin. dial. zverjě (Plet.), sch. zvérjelzvijerje, br. zvjar'ě, ukr. zvirjá, r. zver'e, vše '(dravá) zvěř'.
Psi. *zvěrb se všeobecně srovnává s následujícími výrazy: lit. m., dial. a st. i f. žvěris, gen. -/'as, lot. m. zvěrs, stprus. ak. pl. swírins '(divoké) zvíře', ř. m., později i f. 6r)p, gen. -óc, aiol. (pr)p 'zvíře, dravec', lat. ferus 'divoký'. Nejisté je, zda se patří itoch. Aiara, B.ierwe 'lovec' (v. Adams 2013, 694n s liter.) a germ. název pro medvěda (sthn. bero, něm. Bar atd.; Hoffmann, BB 18, 152, Seebold, KZ 81,115 aLauťEt483, Kroonen2013, 60 aj.). Blažek (red. pozn.) sem přidává i mykén. teonymum qe-ra-si-jo, snad epiteton Ar-temidy, patronky divoké zvěře.
Zjevně je třeba předpokládat původní ie. kořenové nomen, převedené v balt. a sl. k z-kmenům (v. Eckert 1983,132ns liter.), snad nezávisle na sobě (Derksen 2015, 524).
Sporná je podoba výchozího ie. kořene. Jen j ako prostý kompromis mezi rekonstrukcemi s vokálem dlouhým (Fick 1, 438) a krátkým (W-P 1, 642) předpokládal Pokorný 493 ie. *ghuěr-. Lze nicméně postulovat ie. *ghuěr- s délkou jako prostředkem derivace (Brugmann II/l, 138), nebo naopak délku, resp. krátkost mít za výsledek zobecnění různých forem pův. ie. ablautujícího subst: nom. *ghuěr, ostatní pády *ghuer-(Matasovič 2014, 23, ALEW 1337); podobně Il.-Svityč 1, 237 předpokládá nom. *ghuěr, ale gen. *ghur- s následným zobecněním nominativní délky a sek. krácením v lat. Jiní však dávají přednost rekonstrukci s laryngálou *ghueH1r- a krátkost v lat. vykládají jako sek. (Scluijver 1991, 343, Smoczyňski 2007, 795, Vaan2008, 215, Beekes 2010, 547, Derksen 2015 l.c).
Pokud jde o sémantiku, obecně se předpokládá pův. význam 'divoké zvíře' v opozici k zvířeti domácímu (v. Pokorný 493, Šmilauer, SaS 14,126, Machek s.v. zvěř, Gamkr.-Ivanov 1984, 468n, Havlová, SbNěmec 124).
Další et. výklad je nejistý.
Schindler (BSL 67/1, 37 a u Mayrhofera 1956, 3, 619n) odvozoval ie. *ghuer- 'divoké zvíře' od ie. *ghuer- 'chodit ohnutý' (> stind. hvárate, av. zbar- tv.); pův. se tak nazývala v tabuové řeči lovců divoká zvířata v protikladu ke vzpřímeně chodícím lidem (souhlasili Rasmussen 1999, 180 a Snoj 2003, 861 a in: Bezlaj 4, 429).
Georgiev (1958a, 45) zde viděl týž ie. kořen jako ve stsl. zijati 'otevírat ústa'(v. zijati).
Petersson (1916,10) nepravděpodobně předpokládal der. od nejistého ie. koř. *gheu- 'zářit': pův. 'zvíře s ohnivým pohledem'.
Makovskij (VJa 2007, č. 2, 35-56) zde pochybně vidí ie. *uer- 'rozseknouť.
Nelze nakonec ani vyloučit onom. původ slova jako napodobení řevu divoké zvěře.
1136
zvěrb
ZVbllěti
Hledají se i nostr. kořeny ie. slova (Il.-Svityč 1, 237, Bom-hard 2008, 2, 363n). bv
zvecati, zvecajeťb, zvecaJQ i zvečetb, zveČQ ipf. 'znít, zvučet; klingen, tónen' Doloženo také dzvecati. Der.: zvekb (Šiš), zvokb (Christ) 'zvuk'. Et.: Stsl. zvecati odpovídá jen sch. zvěc(k)ati
'cinkať, zvěcnuti 'cinknout' a bez palatalizace mk.
dzvekne, sch. zvéknuti 'cinknout', sin. st. dial. zvékati
'zvoniť (Plet.), br. zvjákac', ukr. dzvjákaty, r. zvjákať
'cinkať.
Častější j sou protějšky subst. derivátů stsl. slova:
Psi. *zvefo> > b. zvek, mk. dzvek, sch. zvék, sin. st. zvěk (Plet.), p. dzwiek, br. zvjak, ukr. dzvjak, r. zvjak, s význ. 'cinknutí, cinkání' (b. mk. sch. vsi.), 'zvuk' (sch. sin. p.). Slawski 1,212 ale měl kořenové ? za sek. podle slovesa.
Psi. *zvokb > sch. zvuk, slk. č. zvuk, luž. st. zuk (novější zwukje zč, Sch.-Šewc 1770), r. zvuk, vše 'zvuk', také 'hláska' (sch. r.); b. zvuk 'zvuk; hláska'je z r. (BER 1, 624), mk. zvukVv. z r. nebo sch, sin. zvôk 'zvuk'je neologické (Plet, Snoj in: Bezlaj 4, 431).
Základ *zvek- zjevně představuje k-ové rozšíření (v sl. u onom. slov časté, v. Otrebski, LP 1, 147, Slawski 1, 212) kořene obsaženého v psi. *zvbněti 'zníť (v. zvbněti), a to zřejmě až na psi. úrovni (Meillet 1902,163, Preobr. 1, 246, Pokorný 491, Vaillant 3, 385).
Subst. *zvQh>, * zvekb se obvykle považují za de-verb. (Vondrák 1906,1, 395, Preobr. l.c, Vaillant 1.c, Sch.-Šewc l.c. Orel 2007, l, 396). Někteří v nich však vidí der. od kořene obsaženého ve *zvbněti 'zníť (Černých 1993,1, 321, Matasovič 2014, 92) a výše uvedená verba pak lze mít za deriváty těchto substantiv (Šanskij 1116, 81).
Naopak Mac hek (s.v. zvuk) považoval základ *zvek- za sek. variantu staršího zveg- (v. zvešti); připouští to i Orel l.c. Georgiev (LautEt 201) pak -k- vysvětluje kontaminací s *jekb 'jekot', bv
zvěsti, zvežetb, zvego ipf. 'vyprávět, povídat, mluvit; erzählen, reden'
Doloženo jen ptc. préz. pas. zvqgoma (lx Supr, v. Koch 1990, 635, pozn. 7).
Et.: Stsl. zvesti se obvykle srovnává s následujícími vsi. slovy s poněkud odlišným významem: br, ukr. dial. zvjáha, r. dial. zvjága (SRNG) 'štěkoť, 'křik, hádka', br. zvjáhac', r. dial. (SRNG) zvjágáť '(ustavičně) štěkať, 'nadávat, hádat se'. Vidí se zde pak g-ové rozšíření kořene obsaženého ve sl. *zvbněti 'zníť (v. zvbněti), tedy *ghuen-g-, přičemž se uvádějí i protějšky v lit.: žvéngti 'rzát (o koni)', sužvingti 'silně zaržáť,žvangéti 'řinčeť (MEW404,Persson 1912, 586n, Vasmer 1, 449, S-A1955, č. 1153, Fraenkel 1326, ESUkr
2, 252, Orel 2007, 1, 396, Smoczyáski 2007, 795), a rozšíření je tak snad možno považovat už za bsl. (Trautmann 374, Pokorný 491, Derksen2008, 550). R. (p9éyyo/iai 'vydávámhlas' (Merlingen, SbKretschmer 2, 58, Taillardat, Revue de Philologie, de littérature et ďhistoire anciennes 57, 21-27) sem nejspíš nepatří (Frisk 2, 1012, Beekes 2010, 1569).
Naopak Machek (s.v. zvuk) stsl. a vsi. slova jen srovnává s lit. bez spojení se * zvbněti.
Preobr. 1,246 považoval vsi. slovesa za onom. a nespojoval je se stsl. slovesem.
Také Holzer (1989, 86 a RSlav 54, 81-100) vsi. slova odděluje a vidí zde přejetí „temématické" formy ie. názvu psa. bv
zvonb, -a m. 'zvuk, hluk, hřmot; Klang, Geräusch, Getöse' Také 'zvon'.
Der.: csl. zvomcb 'zvonek, zvonec' (lxBen), zvoniti 'zvoniť, zvonjenije 'zvonění'; vbzvoniti 'zazvonit, začít vyzvánět'.
Exp.: Z csl. je rum. zvon 'zvuk' (Rosetti 1954, 42,44, Tiktin 2001, 3, 983).
Et.: Psi. *zvotrb, všesl.: b. arch. zvon, mk. poet. dzvon, sch. zvon, zvon, sin. zvon, slk. č. zvon, luž. zwón, pom. zvon, p. dzwon, br. zvon, ukr. dzvin, r. zvon, s význ. 'zvonění' (b. poet, mk. sch, sin. st. Plet, p. vsi.), 'zvon' (jsi. zsl. br. ukr, r. dial. SRNG); v plb. je dolož, jen vb. der. zuně 'zvoní' (v. Olesch 1983, 997).
Psi. *zvom> je nomen actionis s o-ovým stupněm kořene obsaženého ve vb. *zvbněti 'zníť (v. zvbněti). bv
zvokb v. zvecati
zvbněti, zvbnitb, zvbnjo ipf. 'znít, zvučet; klingen, tönen' (csl.)
Doloženo také dzvbněti (lx Ochr Šiš).
Der.: zvbUbCb 'zvonek, zvonec' (lxBen, není-lijen přetvořením zvonbcb tv.). V. i zvonb, zvecati, zvešti.
Et.: Psi. *zvbněti > b. zvánjá, sin. zvenéti, slk. znieť, stč. zvnieti, vznieti (MStčS, Gebauer 1894, III/2, 297n), č. znít, dl. zněš, plb. 3. sg. zvaně, kaš. zňic, stp. zwnieč, wznieč (SStp; není-li z č, v. Basaj-Siatkowski 2006, 463n), br. zvinéc', ukr. dzveníty, r. zvenéť, vše 'znít, zvučet, zvoniť.
• (1) Psi. *zvbněti < ie. *ghuen- 'zníť. (2) Psi. *zvbněti < ie. *suenH- 'zníť.
(1) Psi. *zvbněti lze srovnat jen s axm.jayn 'hlas, zvuk' (už Pedersen, KZ 36, 338; pochybnosti u Martirosyana 2010, 430) a alb. zě 'hlas' (už Meyer 1891, 483 a BB 14, 56; pro liter. v. Orel 1998, 521n). R. ipowr] 'hlas, zvuk' (Pedersen, KZ 38, 403, připouští Frisk 2, 1059) ani toch. A kam, B kene 'melodie' (v. Adams 2013, 206 s liter.) sem zřejmě nepatří.
1137
zvbněti
Rekonstruuje se pak ie. *ghuen- 'znít' (W-P 1, 642, Pokorný 490n, Skok 3, 668, Sch.-Šewc 1760, Černých 1993, 1, 319): sl. sloveso by představovalo esivní derivát od reduk. stupně tohoto kořene (LIV2001,18ln, Snoj 2003, 861 a in: Bezlaj 4,428). Otázkou ale zůstává, zda zde lze vidět derivát ie. kořene *gheuH-l*ghueH- 'volať (> sl. zwati aj., v. zbvati; BrugmannI, 295, U/l, 268, II/3, 323, Bloom-field, IF 4, 76, Osťnoff, BB 24,177n, Reichelt, KZ 39,73, Persson 1912, 191 a 586n, W-P l.c, Specht 1947, 280, Pokorný 490).
(2) Jiní v psi. *zvbněti, * zvoní, spatřují modifikaci ie. kořene *suenH- 'zníť (> stind. svánati 'zní', sváná- 'zvuk', lat. sonäre 'zníť, sonus 'zvuk' aj., v. ke koř. Pokorný 1046, LIV 2001, 611; tak E-M 636, Vaillant 3, 385) a sl. z- vysvětlují vlivem sl. zi>vati (Meillet 1924,26,1934, 29 a IF 5, 333, Preobr. 1, 245, připouští Derksen 2008, 550; naopak Sobolevskij, IzvORJS 27, 330 to zpochybňoval poukazem na přílišnou různost násloví sv- a zbv-). H-K 438 uvažovali nadto i o expr. sonorizaci. Machek (s.v. znítí) předpokládal sonorizaci vlivem *zvqg- 'zvučeť (v. zvešti). bv
zybati, -bljeti,, -bljo 'zmítat; stark bewegen' (lx Supr)
Doloženo jen ve tvaru ptc préz. pas. zybljenvb.
Více dolož, jako refl. zybati se 'kymácet se, zmítat se, třást se, cvakat (o zubech)'.
Der.: zybanije 'kymácení' (lx Supr), nezybljemi, 'neotřesitelný' (lx Supr), nepozybbni, 'nehybný, neochvějný' (lx Supr).
Et.: Psi. *zybati > sch. zíbati (se), zibati (se) 'kolébat (se), houpat (se)', sin. zíbati (se), zibäti (se) tv., dial. zibetáti 'houpavě pohybovať, zibkati, zibljá-ti 'mírně, lehce kolébat' (Plet.), slk. dial. zivot(k)ať sa 'kývat se, nepřesně jít (např. o stroji)' (Kálal), stč. ojed. zybati nebo zybati (v. níže), hl. zybolič (so), zy-boleč, zybolowač (so) 'třpytit se, blyštět se, míhat se, kmitať (se sek. rozšířením na -ol- podle jiných sloves s expr. významem, Sch.-Šewc 1771), plb. 3. sg. záibi sá, 2. sg. imper. záib 'houpat (se)' (P-S), pom. zibac, zebac 'houpat, kolébat', kaš. i 'spát vsedě; podřimovat' (Sychta), zibac sq 'kolébat se, houpat se, kymácet se, kývat se', p. arch. (SW) a dial. (Karlowicz) zibač siq 'kolébat se, houpat se, kymácet se, naklánět se', zybotač siq 'kymácet se, kolísat, chvět se', arch. (SW) zybač siq tv., dial. (Karlowicz) zibac, zybac 'hýbat, kymácet', br. zýbac' 'houpať, zýbacca 'houpat se', str. zybati 'houpat, kolébat; kymácet; otřásat', zybatisja 'houpat se, kolébat se; vlnit se; bouřit se' (StrS), r. arch. a poet. zýbiť(sja) 'houpat (se), kolébat (se)' (SSRLJ), dial. zýbáť(sja) 'houpat (se), rozhoupávat (se)' aj. (SRNG).
Stč. slovo uvádějí Kott 5, 745 a Machek 1968, 720 s dlouhým vokálem, ESStč však s krátkým a i první literu uvádí jako nejistou: mohlo by se jednat i o hýbati 'hýbať. Machek má vý-
_zybati
znam 'kývat se, nepřesně jít (např. o stroji)', Kott obecněji 'hýbat, viklat, kolébat, zmítat'.
Et. nejasná, řada autorů považuje slovo za temné nebo je ponechává bez et. výkladu (sr. MEW 405, Vasmer 1, 464, S-A1955, č. 1150, Šanskij II/6, 114, Kurkinová 1992, 57).
Někteří zastávají spojem s lit. siubúoju, siubúoti 'houpat, kymácet, kolébat (horní částí těla)', supu, súpti 'kolébat, kolísať (sr. Gorjajev 119, Brückner, KZ 46, 234). Znělost iniciální souhlásky v psi. vysvětluje Machek, ZslPh 33,173 jako sek. pro odstranění homonymie se *sypati 'sypať, později (Machek 1968, 720) jako kolísám způsobené intenzivní povahou významu; Snoj (2003, 854) ji chápe jako výsledek expr. změny v psi. Spojem odmítli W-P 1, 503.
Černých 1993, 1, 332 předpokládá pro psi. *zyb- pův. význam *'zvlněnost, chvění vodního povrchu' nebo *'bažinaté, blátivé místo', počítá s asimilací s-b>z-ba řadí psi. slovo kie. kořeni *seu- 'pršet, téct, proudit', jenž má ip/b-ové rozšíření (ke koř. v. Pokorný 912n, sr. stsati).
Petersson 1916, 7n srovnával psi. slovo s lit. žvilti, žvilúoti 'houpat se, kolébat se, kývat se', které spolu s psi. *z-blb 'zlý' vykládal z ie. *ghuel- 'šikmý, nakloněný, zahnutý, křivý' (sr. ztli,), /-ového rozšíření ie. kořene *gheu-l*ghů- tv.; psi. *zybati by představovalo jeho b(h)-o\é rozšíření (přejímají W-P 1, 644; ke koř. v. Pokorný 489n, ale už bez sl. *zybati).
Bezlaj 4, 409 a 2003, 475, 487n, 530n a 1042 srovnával sl. materiál s lit. žatbas 'blesk', lot. zibát 'rychle se pohybovať aj. a předpokládal psi. *geub-, balt. *geib- jako palat, varianty základních psi. *geub- (> psi. *gbbngti, *gubiti), balt. *geib- (> lit. geľbti 'zeslábnout, lot. geibt 'zemřít'), které řadil kie. *gheub(h)-'ohýbat, zahnout, pohybovať (ke koř. v. Pokorný 450, sr. též gybnoti, gubiti, prěgtnQti). Přejímá ESUkr 2, 261, podobně v. i Golah, LP 16, 81, Sch.-Šewc 1771.
Saradževová, Etim 1976,64n spojovala psi. slovo s arm. cup, cup' 'čeření, vlnění', 'vnitřní rozrušení', 'zvídavost' a předpokládala ie. kořen *gěu-b-, *güb- 'houpat se, kolébat se'. Přejímá ESBr 3,351a také Čumakovová, Etim 1982, 102n, u níž více k sém. vývoji.
Meyer 1891, 69 a 1892, 90 spojoval psi. slovo s alb. djep, djepe, djebě 'kolébka' a rekonstruoval ie. *gheub(h)-. Pochybují Pedersen, KZ 36, 333n a Hirt, BB 24, 264, sr. k tomu s diskusí Jokl, IF 36,158n; kjiným výkladům alb. slova v. Orel 1998, 68n.
Hirt 1900, 103 a BB 24, 240 a 255 srovnával psi. slovo se súnd.funáti 'pohání, pobízí',favín- 'rychlý, hbitý' aj. < ie. *geu-'podporovat, pomáhat, spěchat, hnát se'. Přejímá Preobr. 1, 259, odmítli W-P 1, 555, sr. i Pokorný 399.
Polák, Slávia 46,125 uváděl nejasně jako kavk. paralelu psi. slova gruzínske z(w)ep- 'klátit'.
Orel 2007, 1, 408 srovnává s nor. gop, göp 'strž, rokle, koryto' ze severogermánského *güp-, ale to dále neetymologizuje.
Podle Skoka 3, 653 je slovo onomatopoického původu.
1138
zybati
ztli.
Podle Vaillanta, 3, 330 a 488 ukazuje dlouhý vokál v koř. na to, že se jednalo pův. o iterativum. vbo
ztlt adj. 'zlý, špatný; bose, schlechť
V csl. překladech NT (E 4,29) též v přen. smyslu za ř. oanpóq 'shnilý, zpuchíelý aj.' (sr. Grivec, Slovo 6-8, 32).
Též subst. z-blo n, popř. forma adj. n. z-bloje 'zlo, špatnost, zlý skutek', adv. z-blě 'zle, špatně', ve spojení z-blo z-blě, zi,lě z-blu 'velmi zle, krutě' (patrně kalk ř. kuk^v KaKwq, resp. KaKeyKáKmq - sr. StbälgR 1, 554, FrazSl 192), z-bl-blz-blěIz-blo sq dějati 'bláznit';
z-blb, -ií. 'zlo, špatnost' (Kij Supr); oz-bljenije 'soužení, strádání, útrapy' (lx Supr).
Der.: z-bloba 'špatnost, zloba', nez-bloba 'bezúhonnost, bezelstnost, nevinnosť (pravděpodobně kalk ř. ô.KO.kío. tv. - Havlová, Slávia 71, 57), z-blobb f. 'špatnost, zloba', z-blobije 'zlo, obtíž' (lx Grig), bez-blobije 'nevinnost, dobrota' (lx Supr), nezlobije 'bezúhonnost, nevinnosť, z-blobbstvije 'špatnost, zlo' (lxBes), ne-z-blobbstvije 'bezúhonnost, nevinnosť (lxBes), bez-b-lobbstvo 'dobrotivost, snášenlivost, trpělivost' (lx Zach; SJS 5, 92), z-blobbstvovati 'činit zlo' (lx Grš), z-blobbtrb (v Mak zlobiv-btrb) 'zlý, špatný', bez-blobb-m> 'prostý zloby, nezáludný, nevinný', nez-blobbtrb 'bezúhonný, nevinný', z-blobiv(bn)-b 'zlý, zlomyslný, ničemný', bez-blobiv-b 'bezelstný, bez zloby; nevinný' (SJS 5, 91), nez-blobiv(bn)-b 'nezáludný, nevinný'; z-blobiti 'hanit, znevažovať (lx Supr; ř. KaxíQsiv, Schu-mann 1958,63), z-blobovati 'činit zlo, škodiť; oz-blobi-ti 'uškodit; utlačit, zničit; zjitřit, podráždit; potupiť, oz-blobljenije 'tíseň, utrpení', oz-blobljati 'škodit, hanět, tupiť, oz-blobovati 'soužit, trápit; zlehčovat, hanobiť (2x Gl); uz-blobiti 'uškodit, zničiť.
Komp.: se z-blo- v první části komp.: -běsbnb 'posedlý zlým duchem' (lx Supr); -čbstbtrb 'bezbožný' (3x Supr; ř. ôv>ooefii\q, Schumann 1958, 64); -děl m. 'kdo dělá zlo, zločinec' (ř. Kamvpyoq, Schumann l.c), 'ďábel' (k lokálnímu sém. posunu 'zločinec' —> 'd'ábeľ v stsl. v. Moszyňski, SlOc 54, 51), -děica 'zločinná žena' (lx Zach; tak upravuje význam Čermák, red. pozn.), -děirvb 'zločinný' (ř. raKore/voc, Schumann l.c), -děiskb 'zločinecký' (ř. rwv Katcoúpycov, Schumann l.c), -děisťvo 'zločinnost, špatnost' (lx Supr; ř. KaKovpyía, Schumann l.c), -dějanije 'konání zla' (to Ko.KOJipo.ysTv, Schumann l.c), -dějati sq 'churavěť; -chu-Ibtrb 'zlolajný' (lx KlimRum); -ključinrb 'neužitečný' (lxZach); -k-bznbľľb 'zlomyslný, lstivý' (ř. ko.kótsxvoq, Schumann l.c); -Ijutbtrb 'krutý' (lx CanVenc); -nravije 'zkaženost mravů', -nravbtrb 'zkažený, zlých mravů' (lx Supr; ř. KaKÓTponoq, Schumann l.c); -obraziti sq 'špatně jednať, -obrazovati sq tv.; -slovesiti 'zle mluvit o někom' (lx Ostr), -slovesbstvovati tv. (lx
Christ), -sloviti tv. (ř. KamXoysiv, Schumann l.c); -sranib-rvb 'hanebný' (lxNomJas); -stradati 'snášet nesnáze' (ř. KaKonaOeiv), -postradati 'snést nesnáze' (Apost; ř. KaKonaOsTv); -s-bmr-btbrvb 'zasluhující hanebnou smrť; -tvoriti 'hanit, znevažovať (lx Supr; SJS 5,427); -umbtrb 'pošetilý, zpozdilý' (Parim); -ust-b 'nevážně mluvící' (lxBes); -věrije 'špatná víra' (lx Supr; ř. ôvooéfjeia, Schumann l.c), -věnn-b 'bludařský; nepravoverný' (SJS 5, 427), -věrbstvo 'bludná víra' (lx Supr); -voľbtrb 'zlý, zlovolný' (Bes).
Exp.: Z csl. je rum. (16. stol.) zloabä, zloba 'špatnost', zlocestiv 'bezbožný' (17. stol.), zloslavie 'kacířství' (vše Tiktin 1823, Tiktin 2001, 3, 972), rum. zglobiu 'čiperný, rozpustilý', arch. i 'zlý, zlomyslný, špatný' (Tiktin 1814, Tiktin2001, 3, 964), rum. arch. nezlobiv 'nevinný, neškodný' (Tiktin 2001, 2, 812); dále též např. sch. zloba 'zloba, zášť, zlomyslnost', sch. st. zlobiv 'zlobný, zlomyslný' (Skok 3, 642), ukr. zlodijánnja, r. zlodejánije 'zločin', r. arch. zlokóznennyj 'lstivý, záludný, úkladný' (Šanskij II/6, 95), zlonrávije 'mravní zkaženost' (Šanskij II/6, 96), br. zla-slóůe, r. zloslóvije 'hanění, osočování, pomlouvání', r. zloslóviť 'pomlouvat, osočovať (Šanskij II/6, 97, ESUkr 2, 267) aj.
Et.: Psi. *z-bl-b > b. zäl, mk. zol, sch. zäo, zlí, sin. kniž. zěl, arch. záli, dial. též zäl (Plet. 2, 845n), slk. č. zlý, luž. p. zly, pom. zli (Sychra 6,233n, PWb 3,1098), br. zly, dial. též zlyj (SBrH 2, 312), ukr. zlyj, r. zloj, zol, vše 'zlý, mravně závadný, povahově špatný, hříšný ap.', dále 'zlobný, zlovolný, zlomyslný, zlostný, rozzlobený ap.' (mimo slk.), 'surový, krutý', 'nepříznivý, nepříjemný, těžký, nebezpečný ap. (o době, bolesti, jevech ap.)' aj., též antonymní význ., např. 'pěkný, elegantní; hodný; statný' (sin. dial.), 'moudrý, schopný; velmi milující ap.' (r. dial. SRNG 11, 290 - k význ. posunu, který byl ovlivněn šémem intenzivnosti, sr. Jakubowi-czová 2010,293) aj.; substant. 'ďábel, čert, zlý duch' (slk. expr. SSJ 5, 636, č. arch. PSJČ, pom., stp. SStp 11, 419n, p. dial. Karlowicz 6, 393).
• Psi. *zr>/r> < ie. *ghůl-o- 'křivý, pokřivený' < ie. *ghuel-'křivit se, odchylovat se od správné cesty (i v morálním smyslu)'.
Psi. *z-bl-b má po formální i významové stránce nejblíže k lit. adj. -žúlus v pref. tvarech, např. at-žulus 'vzpurný, svéhlavý, hrubý', jžulús 'drzý, ne-stoudný7 ,jžulnús 'strmý, šikmý, kosý aj.', nuožulnús, núožulnas 'nakloněný, svažující se, srázný, strmý', pražulnús 'šikmý' aj., vb. lit. žvilti 'ohýbat se, viklat se', lot. zvilt 'pomalu se naklánět' ap. Výchozí formu pro tyto výrazy lze rekonstruovat jako bsl. *žúl-o- (sr. Smoczynski 2007, 228n, Derksen2008, 551 aj.) < ie. *ghůl-0-'křivý, pokřivený'. Plný stupeň *ghuel- 'křivit se, odchylovat se od správné cesty (i v morálním smyslu)' je obsažen např. v lot. zve/7 'točit, válet se, převracet,
1139
ztli.
ztvati
nahýbat, naklánět aj.' Další souvislosti jsou nejisté především vzhledem k nejistému východisku slov spojovaných s bsl. výrazy. Psi. *zblb bývá spojováno s Írán. výrazy, např. s av. zuran- 'nespravedlnost, křivda', nper. zur 'nesprávný, chybný; lež', oset. zul 'pokřivený; nepoctivý ap.', zylynlzulun 'křivý; nesprávný aj.' ap. (Rozwadowski, ROr 1, 104, Golab, RS 38, 17 a Golab 1992, 107 - uvažují o bsl.-írán. izoglose). Abajev 4, 316 postuluje bsl.-skytskou izoglosu (význ. blízkost dokládá čečenské, ingušské zulam 'zlo, škoda' < oset., Blažek - red. pozn.). Sr. dále Cvetko-Orešniková 1998, 21, 75,160, Orel 2007,1,402, Snoj in: Bezlaj 4, 403 aj. Bsl.-írán. souvislosti odmítá Trubačev, Etim 1965,24, pozn. 40. Tradičně se uvedené výrazy dále spojují se stind. hvárate 'jde křivě, uhýbá ze správného směru', hválati 'jde křivě, dostává se na scestí, mýlí se' (Trautmann 372n, Preobr. 1, 256, Vasmer 1, 457, S-A 1955, č. 1149, BER 1, 666, Abajev 4, 316 a 324n, Machek 1968,716, Sch.-Šewc 1753, Černých 1993,1, 326, ESUkr2,266, Derksen 2008, 551, ALEW 1328 a 1339 aj.). Ií. výrazy však mohou obsahovat i ie. *ghuer- 'jít křivě' (Mayrhofer 1956, 3, 619n, Mayrhofer 1986, 2, 824n, LIV 2001, 182 aj.) a to by souvislost s bsl. výrazy zpochybňovalo (někteří autoři ovšem uznávají, že lze v kódě ie. kořene předpokládat jak -r-, tak -/- - sr. LIV l.c, Cheung 2007, 475 aj.; někdy se v té souvislosti mluví o „evropském" / - Abajev 4, 325).
Spojení bsl. a ií. výrazů s ř. (pr)kóq 'podvodný, lstivý, klamný' a s lat. fallere 'klamat, podvádět' (Pokorný 489n, W-H 1, 447n, Fraenkel 23n, Skok 3, 642n, ESBr 3, 335n, HER 692, Boryš 2005, 742, Králik 2015, 686 aj., s pochybnostmi též např. H-K 437) je sporné z hláskových důvodů (sr. Frisk 2, 1008n, Vaan2008, 199n, Beekes 2010, 1566, Rejzek 2015, 808 aj.).
Nepřijatelný je výklad Iľjinského, RFV 61, 1, 227n, který psi. *z-blh spojuje s ř. yokň 'žluč' (v. zh>či>). hk
ztvati, zovett ipf. 'volat, křičet; rufen, schreien'
Také 'zvát, povolávať, 'nazývať.
Der.: zwam, 'pozvaný, povolaný', nezwanb 'nezvaný', z-bvanije 'volání, křik', 'pozvání; povolání', zbvateľb 'kdo zve'; nazbvati 'nazvať; ozbvati se 'ozvat se, ohlásit se'; otbzwati 'odvolat, odvrátiť; pozbvati 'zavolať, 'pozvat, po volať, pozbvanije 'pozvání, povolání\pozyvati 'nazývať;prědbzbvanije, prěždezbvanije 'přednostní pozvání'; prizbvati 'zavolat, přivolat; vzývat; vyvolať, 'pozvat, povolať, 'nazvať,prizbvanije 'privolávaní, vzývání', 'povolání ', v Besprizbvatel 'b,prizyvatel 'b 'obhájce, přímluvce' (snad kalk ř. itapáKÁrjToq,\. paiakliti. a Reinhart 2000, 248), prizyvati 'volat, přivolávat; vzývat, vyvolávat; zvát; povolávať, 'vyzývat, popouzet', prizyvanije 'privolávaní', 'povolání';prozwati 'nazvať; sbzbvati 'svolat, povolať, ipf. sbzyvati; vbzwati 'zvolať, 'zavolat,
povolat; pozvať, 'nazvat, pojmenovat', vbzwanije 'zavolání', 'pozvání', vBes 'povolání k víře', vbzwa-lo 'název, pojmenování' (SJS 5, 226), vbzyvati 'volať, 'povolávat, zváť, 'nazývat', vbzyvanije 'vzývání', vbzyvalo 'název, pojmenování'.
Komp.: lx kalend. En bogozwanb 'Bohem vyvolený' (Cejtlinová 222, SJS 5, 144; ř. 6eÓKÁrrcoc).
Exp.: Z csl. je snad rum. arch. a näzui 'utíkat se, obracet se, usilovat' (Tiktm2001, 2, 783).
Et.: Psi. *zbvati, zovq, všesl.: b. zová, mk. zove, sch. zváti, zóvěm, sin. zváti, zóvem, slk. zvať, zvem, st. i zoviem, stč. a č. st. zváti, zovu, č. zvát, zvu, plb. 3. sg. préz. ziivě, pom. zvac, p. zwač, zwe, st. izowie, br. zvac', zavú, ukr. zváty, zvu, řidč. zovú, r. zvať, zovú, vše 'volat, zváť, také 'volat jménem, nazývat'.
Psi. *zbvati se všeobecně spojuje s výrazy v ií.: stind. hávate '(rituálně) volá, přivolává', av. zavaiti 'zaklíná', stind. hváyati 'volá, přivolává, zve', av. zbayeiti tv. Nověji se k nim přidává i toch. B kwä-'přivolávat, zváť (v. Windekens 1976,192, LIV 2001,180n, Adams 2013, 253n).
Rekonstruovat je pak třeba ie. *gheuH-, příp. *ghueH- 'volať (pro diskusi detailů rekonstrukce v. Mayrhofer 1986, 2, 810, Rasmussen 1999, 214, Gasiorowski, IF 103, 76, LIV l.c, Smoczyríski 2003, 106, Snoj in: Bezlaj 4, 428). Je představitelné, že ie. kořen je od původu onom. (Skok 3, 666).
O přináležitosti dalších výrazů úplná jednota nepanuje:
lit. žavéti 'čarovat, kouzlit, okouzlit', lot. zavěrtv. (užZubatý, AslPh 16,421 a pak Osthoff, BB 24,177a Brugmarm 1, 557n, Vondrák 1906, 1,138, 172n, 344, Preobr. 1, 244, W-P 1, 529, Mladenov 194, Fraenkel 1950, llln, H-K 440, Vasmer 1, 447, S-A 1955, č. 1147, Pokorný 413, BER 1,651, Shevelov 1964, 34, Vaillant 3, 208, Skok I.e., Šanskij U/6, 76, ESBr 3, 318, ESUkr 2, 249, Normier, KZ 94, 269, Boryš 2005, 746, Snoj 2003, 861, Orel 2007, 1, 394, Smoczyúski 2007, 775; jiní to ale odmítali, pro liter. v. Fraenkel 1293, Karulis 2, 550n);
ami.jaunem 'zasvěcuji, věnuji' (už Osthoff, BB 24, 182na pak Brugmarm II/3,121, Persson 1912,118, Preobr. I.e., W-P 1, 529, Fraenkel, ZslPh20, 320, Vasmer I.e., Pokorný I.e., Shevelov I.e., Skok I.e., Šanskij l.c, ESUkr l.c, Normier l.c, Snoj 2003, l.c; ale řada badatelů arm. slovo neuvádí);
stir. guth 'hlas' (už Osthoff, IF 4, 286 a BB 24, 177 a pak W-P 1, 529, Vasmer l.c, Pokorný l.c, Shevelov l.c, Mayrhofer 1956, 3, 586, Normier, KZ 94, 272, Snoj 2003 I.e., Matasovié 2009,169n; ale jinak Pedersen 1909,1,108, Persson 1912, 898);
ř. Kavxáo/iai 'vychloubám se' (už Persson 1912, 119 a pak W-P l.c, H-K I.e., Vasmer l.c, Fraenkel, ZslPh 20, 320, Shevelov l.c, Skok l.c, Šanskij l.c, Normier, KZ 94, 269, Rasmussen 1989, 166; ale jsou i jiné výklady, v. Charpentier, BB 30, 155, Frisk 1, 804, nověji odmítají LIV 2001, 181, pozn. 1, Beekes 2010, 659);
1140
zívali
zbdati
germ. výrazy pro význam 'bůh': gót. gub, stsev. god, gud, sthn. got, něm. Gott, stsas. stangl. angl. god (už Osthoff, MU 4, 84 a BB 24, 191n a pak Franck 206, Preobr. l.c, W-P 1, 530, Pokorný l.c, Falk-Torp 359, Holthausen 1963, 134, Klein 667, Skok l.c, EWD 588 aj.; ale jsou i jiné výklady, v. Orel 2003,145, nejnověji odmítá EWAhd 4, 536n).
Orel (2003, 128) sem řadil i stsev. geyja 'štěkat' a stangl. góian 'naříkat'.
Nepatří sem lat. (h)avě 'buď zdráv' (Osthoff, MU 4, 59 a BB 24, 189n, H-K l.c), přejaté z punštiny (W-H 1, 80n, Šmilauer, SaS 14, 128).
Hirt (1927, 2, 189) a Trubačev (PUa 104) měli tento ie. kořen za derivát ie. *gheu- Tíť (ke koř. LIV 2001,179; odmítají W-P 1, 530). bv
zbdati, ziždett, ziždo 'stavět; tvořit, vytvářet; bauen, schaffen, bilden'
Též dzidati, dziždet-b, lx Gl i ziždati, ziždajet-b ' stavět'.
Der.: zbdane 'vystavěný', zbdanije 'stavení, budova; stvoření, tvor, tvorstvo' (v. SJS 5, 445); zbde, -a m. (Psalt Bes) a zbdb, -i f. (Pog Bes) 'zpracovaná hlína, nádoba, střepina; zeď, stavení', zbdatele 'stavitel, tvůrce' (lx Supr); zižditele, dzižditeľb (Slepč), (i)zdiž-diteľb (Mak) tv. a 'stvoriteľ; nazbdati 'vystavět (na něčem); vzdělat' (Apost Služ), subst. vb. nazbdanije (lx Mak); sezbdati 'postavit, vybudovat; upevnit; stvořit', refl. přen. 'utvrdit se, ujistit se', původní ptc. prét. akt. sezbdavyi 'tvůrce, stvořitel', substantivizované ptc. pf. pas. s-bzbdanaja f. 'stvoření', ve spojení sezbdanyi prěžde 'prvostvořený' (ř. npanóTiXaaxoq, lx Supr), nese-zbdatrb 'nestvořený' (lxEuch), sezbdanije 'stavění; stvoření, vytvoření; stavba, budova; zřízení; stvoření, tvor, výtvor; látka, hmota', sezbdatel 'b 'stvořitel' (lx Supr); vbzbdati 'vystavět' (GrigGl); zazbdati 'zastavět, zatarasiť (Gl).
Iter. -zidati jen pref.: nazidati 'stavět na něčem', přen. 'vzdělávat' (Apost); sezidati 'stavět, budovat; konat, činiť, se(d)zidanije 'vzdělá(vá)ní'.
Komp.: novozbdatrb 'nově postavený' (lx Clem), prevozbdane 'prvostvořený' (SuprNicod; ř. nponónÁaoroq - Schumann 1958, 53).
Exp.: Z csl. je rum. a židi 'vystavět, postavit; zazdít', arch. i 'stvořit', zid 'zeď', zidar 'zedník' (vše Tiktin 2001, 3, 970), strum, sázdanie 'stvoření' (Tiktin 2001, 3, 386), dále např. sch. arch. sazdänije, sazdánje 'stvoření; výtvor, dílo' (Skok 3, 654), str. zodčij 'hrnčíř, tvůrce, staviteľ (Sanskij II/6, 104, Orel 2007, 1, 404), r. zdánije 'budova' (Sanskij o.c. 81, Orel o.c. 1, 396), sozdáť 'vytvořit, vybudovať (KESRJ 313, Orel o.c. 3, 1136) aj.
Et.: Psi. *zbdati, zidjo > b. zídam, mk. dzida, sch. zidati, zídäm, sin. zidati, zídam, str. z(b)dati, zižu (StrS 5,362), vše 'zdít, stavět', 'tvořit, vytvářet'.
Psi. * žide/* zbdb > b. zid, mk. dzid, sch. sin. zid, srb. arch. zad (Vuk 179), stč. zed (MStčS 649), č. zeď, vše 'stěna', dále 'krb, ohniště' (sin. dial. Plet. 2, 920); r. st. zdo 'střecha, přístřeší' (Černyšev, SbSobolevskij 25n, Vasmer 1,450); p. dial. zydel 'dřevěná židle s opěradlem' (Karlowicz 6, 427), které sem mylně řadí Furlanová in: Bezlaj 4, 410, je přejetí lat. sedile 'sedadlo, sedátko, lavice'prostřednictvím střhn. sidel(e) 'sedadlo, lavice ap.' (Boryš 2005, 748).
• Psi. *zbdati <bs\. *í(e)id- < *gheidh- < ie. *dheigh- 'mazat, hníst, zpracovávat (hlínu)'.
Psi. *zbdati, zidjo se vyznačuje očekávaným re-duk. ablautovým stupněm v inf. zakončeném na -ati (sr. Diels 1963,1, 268n). Vjsl. však v konjugačním paradigmatu zobecněly iter. tvary (Furlanová in: Bezlaj 4, 410n). Kořenové -/'- u deverbativa *zide by podle Varbotové mohlo svědčit vzhledem k odpovídajícímu stprus. seydis a ř. tsíxoq (v. níže) o paralelním tvoření, atedy o ie. stáří; psi. *zbdb je podle ní mladší, sl. derivát, odvozený od inf. základu (sr. Varbotová, SUaz 1973, 103, Varbotová 1984, 113).
Nejbližší příb. má psi. *zbdati v balt. jazycích: stprus. seydis 'zeď', lit. žiesti 'dělat z hlíny, jílu (nádoby aj.)', lot. ziest 'mazať. Vztahuje se pravděpodobně k ie. *dheigh- 'mazat, hníst (hlínu)', za předpokladu bsl. přesmyku iniciály a kódy: *dheigh- > *gheidh- > bsl. *z(e)id- (tak už Hirt, BB 24, 255; sr. dále MEW 405, Preobr. 1, 246n, S-A 1955, č. 1141, Vasmer l.c, Vaillant 3, 314, Skok 3, 653n, Pokorný 244n, Fraenkel 1307, 1285, BER 1, 639, Furlanová in: Bezlaj 4, 410n, Rejzek 737, Boryš 2005, 736ns.v. zdun, Derksen2008, 551na554 aj.). Ie. kořen *dheigh-je obsažen např. ve stind. déhmi'zamažu, zakytuji', toch. A tsek- 'vytvářet; stavět', B tsik- tv, ř. tsíxoq 'zeď, hradba'; s o-ovým koř. stupněm v ř. xdiypc. 'stěna, zeď', arm. děz 'hromada, kupa' (Klingenschmitt 1982,183), germ. *daiga- 'těsto' (> gót. daigs 'těsto', stsev. deig, stangl. dan, angl. dough, sthn. teig, něm. Teig, vše tv.), lit. žaidas 'pec, ohniště', psi. (bezmetateze) *děža 'díže'; s nazálním infixem pak dále v arm. dizanem 'kupím, hromadím' (Olsenová 1999,204), lat. fingere 'vytvářet, tvořiť aj. (sr. dále W-H 1, 501n, LIV 2001, 140n, Vaan 2008, 221n; bez sl. materiálu Frisk 2, 865n, E-M 1098, Mayrhofer 1956, 2, 62 a 1986, 2, 746, Beekes 2010,1458n, Adams 2013, 807; s psi. *děža, ale bez psi. "■zbdati Kluge-Seebold 2002, 910, Kroonen 2013, 87 a 95 aj.).
Levyckyj, SbSkljarenko 267-275 a LF 105, 304-309 odmítá většinový výklad založený na předpokladu metateze v bsl.; rekonstruuje ie. *ghě- s variantami *gheid-l*gheud- a základním významem 'opouštět, vypouštět ap.' (—»■ Tíť —»■ 'kašovitá hmota, jíl, bláto ap.' —»■ 'hníst'). Spojuje s gót. giutan Tíť, stangl. gěotan 'lít, téci', stsev. gat 'díra, otvor', ř. xéQo 'kálím' aj. (sr. Lehmann 156, LIV 2001, 172 s.v. *ghed-, Beekes 2010, 1618 aj.). hk
1141
zbrětit
zbrětit
zbrětij, -itt, -jo 'vidět, dívat se; sehen, blicken'
Ve spojení na líce zbrěti 'posuzovat podle osoby, být zaujatý'.
Der.: zbrěntje 'pohled, vzhled', 'dohled, dozor' (SJS 5, 428), ve spojení na lica zbrěnije 'posuzování podle osoby, stranění'; dozbrěti 'spatřovat, poznávať; na-zbrěti 'dívat se, věnovat pozornost něčemu, někomu', též s funkcí futura k zbrěti; ozbrěti (se) 'přehlédnout, pohrdnout', refl. 'ohlédnout se'; pozbrěti 'pohlédnout, všimnout si', SJS dod. též 'přehlédnout, pohrdnout'; prěd-bzbrěti 'vidět před sebou'; prězbrěti pf. 'podívat se na někoho; přehlédnout, opomenout, pohrdnout; předzvědět', ipf. 'přezírat, opomíjet, pohrdat; promíjet', prězbrěnije 'dohlížení; přehlédnutí, opomenutí; pohrdání; rozhodnutí'; prizbrěti 'přihlédnout, shlédnout, podívat se',prizbrěnije (vNik/vě-) 'přihlédnutí, shlédnutí; přízrak, zjevení, přelud'; prozbrěti 'nabýt zraku, prohlédnout koho/co, proniknout zrakem; předzvědět, predvídať, prozbrěnije 'prohlédnutí; předsevzetí; předpovídání'; uzbrěti 'uvidět, spatřit; zakusit, poznat; postarat se; opatřit co komu', refl. 'octnout se' (k frazému ty uzbriši, vy uzbrite 'to je tvoje/vaše věc' v. Šarapatková, MiscB 183); vbzbrěti 'pohlédnout, vzhlédnout', vbzbrěnije 'pohled'; zazbrěti 'zazlívat, vytýkat, horšit se', ve vazbě zazbrěti glagolě 'chytat za slovo' (sr. FrazSl 177), vbzazbrěti 'pomyslet si (něco špatného)';
iter. -zirati jen pref.: nazirati 'pozorovat, sledovať; ozirati (se) (v Suprtéž obbzirati) 'hledět, zkoumat, brát v úvahu', refl. 'ohlížet se, rozhlížet se';prězirati 'přezírat, pohrdat' (lx Služ a Bes), prězirovati 'nedbat, opovrhovať (lxBesUvar);prizirati 'přihlížet, shlížet, dívat se';prozirati 'prohledat, nabývat zraku'; s-bzirati (se) (vNik lxsbzěrati) 'obhlížet, pozorovať, refl. 'pohlížet vzájemně na sebe' (StslS 650); vbzirati 'vzhlížet, hledět, dívat se'; zazirati 's podezřením hledět, zazlívat, vytýkať (k rozvoji významu stsl. zazbrětilzazirati a sl. responzí sr. Karlíkova, EtymRes 186n);
s koř. -o-: pozon 'podívaná, divadlo; shromáždění', 'pohanění, hanba' (StslS 467), ve spojení pozory dějati 'přihlížet, dívat se'',pozoru bytí 'být na odiv, na posměch',pozoru s-btvoriti 'pohanět, zesměšnit' (StslS 467),pozorište 'divadlo, aréna',pozoratai 'divák, pozorovateľ (lx Supr),pozonnikb tv. (lx Cloz),pozorovati 'pozorovat, všímat si'; csl.prězorivb 'zpupný, pyšný, panovačný\prězorbno 'zpupně, pyšně' (lxSupt),prě-zonstvo 'zpupnost, pýcha, troufalost', neprězonstvo 'nepřezíravost, skromnosť (lx Supr);prozonm, 'prozíravý, jasnozřivý' (lx Supr), prozorblivb 'prozíravý, prozřetelný' (lx FragZogr); vbzor-b 'vzhled, vzezření; pohled', vbzorbn-b 'vážený' (lxParim); zazor-b 'výtka; podezření', v SupraHom 'prostituce', zazorbm 'hod-
ný hany, zasluhující výtku; podezřelý', nezazorbm> 'bezúhonný, bezvadný', nezazonno 'bezúhonně, bezvadně' (lx Služ).
Komp.: dzvězdozbrbCb 'hvězdopravec' (lxEuch).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně rum. (17. stol.) prozorliv 'jasnovidný' (Tiktin 2001, 3, 246), a näzäri 'spatřit', a se näzäri 'zdát se' (Tiktin 2001, 2, 782), dále též např. r. zrénije 'zrak' (Šanskij II/3,110), r. kmi.prozréť 'prohlédnout, prozřít' (KESRJ 271), vozzrénije 'názor, úsudek, náhled' (Šanskij 1/3, 135) aj.
Et.: Psi. *zbrěti > b. poet. zarjá, arch. zjárvam, z(j)árna (BER 1,671), mk. jenrefl. pref. obdzrne se, sch. zrěti, sin. kniž. zréti, slk. poet. zrieť, stč. zřieti, č. st. zřítí (Jg 5,771n), č. kniž. zřít, hl. arch. zdrěč, dl. jen pref., např. arch. dial. wózrěš (Starosta 598), plb. zarät (P-S 181), kaš. zdřec (Sychta 6, 204n), stp. zrzeč, p. jen pref. dojrzeč, spojrzeč ap., ukr. z(d)ríty, r. arch. zreť, vše 'hledět, dívat se', dále 'ohlédnout se' (mk.), 'spatřit' (p.), 'svítit, osvětlovat' (b. poet.) ap.
• Psi. *zbrěti < ie. *ghrH- < ie. *gher- 'zářit, svítit, třpytit se'.
Psi. *zbrěti obsahuje nejspíš reduk. ablautový stupeň ie. kořene *gher- 'zářit, svítit, třpytit se'. Nejbližší (a podle některých autorů jediné) příbuzné má psi. *zbrěti v lit. žěréti 'třpytit se', žěrúoti 'zářiť (Machek 1968, 719, Šanskij II/3, HOn, Fraenkel 1301, Skok 3, 66ln, Rejzek 742, LIV 2001, 177, Smoczyňski 2007, 779n, Derksen 2008, 552n aj., všichni bez dalších souvislostí mimo bsl.). K sém. posunu od 'zářit, svítit, třpytit se' k 'dívat se' došlo však pouze v sl. (snadpřes 'lesknout se (o oku)'?, sr. č. zřítelnice; v. i zěnica). Bsl. výrazy bývají dále spojovány s kontinuanty pragerm. *grěwa- 'šedý, sivý', např. stsev. grár, sthn. gráo, stsas. -grě, něm. grau, stangl. grčěw, angl. grey aj., a s lat. rävus (< *ghrä-) tv.; s jiným suf. se sem řadí též stir. grían 'slunce' (Pokorný 44ln, HER 700, Snoj in: Bezlaj 4, 426, EWAhd 4, 591-594, Boryš 2005,117, 569, Kroonen2013,189, Králik2015, 689 aj.). Význ. 'šedý' se vyvozuje z pův. * 'zářící, lesknoucí se, světlý' (sr. EWD 598).
Další souvislostijsou nejisté avycházejí pouze z významové podobnosti. Např. spojení se stind. jvárati 'má horečku' (Preobr. 1, 256n) je pochybné vzhledem k nejistému původu stind. slova (Mayrhofer 1956,1,450). Ř.xapoitóc, 's jiskrnýma očima' (Preobr. l.c, S-A 1955, č. 1133, ESUkr 2, 279n aj.) je derivát ř. xaípeiv 'radovat se'jiného původu (spojitost s germ. a bsl. výrazy odmítá Chantraine 1248; sr. i Frisk 2,1062n, Beekes 2010,1606n). Interpretace lat. augur 'vykladač znamení, věštecký kněz'jako *avis--gur- a vztažení druhé části domnělého kompozita k ie. *gher-(H-K 440, Preobr. l.c, ESUkr l.c. aj.) je chybné (v. W-H 1, 83, Vaan2008, 61n s.v. augěre 'zvětšovat; zvelebovat, podporovať).
Nostratické souvislosti hledají Il.-Svityč 228, Kaiser 1990, 86n, HER l.c.
V. též zarja, zorja, zri>calo. hk
1142
zbrěti2
zbrěti2
zbrěti2, -jeťbipf. 'zrát; reifen'
Doloženo v csl. (v. MLP, StrS 6, 65).
Der.: zbre/Vzralý'; s-bzbrěti 'dozrát, uzrát'.
V. i Sbzoriti.
Et.: Psi. *zbrěti, zbrějo > b. zréja, mk. zree, sch. zrěti, zrem, sin. st. zréti, zrějem, zrem (Plet.), slk. zrieť, zrejem, stč. zráti, zraju, 3. sg. zrä (Gebauer 1894, III/2, 390), č. zrát, zraju, st. i zrám, hl. zrawič, zrawju, st. a dial. i zrač, zraju (Sch.-Šewc 1762n), dl. zdrjas, zdrjom, dial. i zdrěš (Sch.-Šewc 1763), p. dojrzeč, st. a dial. i zr(z)eč, zr(z)ejq (SJP, Karlowicz, SW), ukr. zríty, zríju, r. z/*eř', zrézw, vše 'zrát, dozrávat, uzrávat; vyzrávat, dospívat'. V č. a hl. přešlo k jiné konjugační třídě (už prehistoricky, v. Gebauer I.e.), patrně proto, aby se zabránilo homonymii se zbrěti 'dívat se' (v. zbrěti ; Machek s.v. zráti, Vaillant 3, 371).
Psi. *zbrěl-b > b. zrjal, mk. zrel, sch. zrěolzrio, sin. zrěl, slk. zrelý, č. zralý, hl. zralý, dl. zdrjafy, p. dojrzafy, st. a dial. i zr(z)afy (SJP, Karlowicz, SW), ukr. zn/jý, r. zrélyj, vše 'zralý, dozrálý; vyzrálý, dospělý'.
Psi. *zbrěti spolu se stind. jíryati 'rozpadá se, stárne' vychází z redukovaného stupně ie. kořene *gerH- 'opotřebovávat, stárnout, zrát', pův. snad 'mnout, rozmělňovat' (tak Pokorný 390n; ke koř. v. i LIV 2001, 165 a zrbno), k němuž patří řada dalších různě tvořených verbálních i jmenných derivátů: stind. fáraní- 'slabý, starý; stařec\fárati 'činí slabým, nechává stárnout', av. zardta- 'sešlý stářím', oset. zserond 'starý; stařec', arm. cer 'starý; stařec', ř. yépcov tv., yspaióg 'starý', stsev. kari 'muž, starý muž, svobodný muž', sthn. kari '(silný) muž, manžel, milenec', stsas. kari 'manžel', stangl. ceorl 'svobodný muž nejnižší třídy', angl. churl 'sedlák', něm. Kerl 'chlap, společník' aj. (příslušnost germ. slov však ze sém. důvodů zpochybňují Kluge-Seebold 2002, 484) a snad i toch. B šräy 'starý (?); dospělý muž (?)' (diskusi o významu v. u Adamse 2013, 705); k detailům slovotvorné analýzy jednotlivých tvarů v. Beekes 2010, 268n, Kroonen 2013, 285, EWAhd 5, 411naj.
Nostratické souvislosti hledají Il.-Svityč 1, 297n, Kaiser 1990, 87n, HER 701 a Bomhard 2008, 2, 448n. bv-vbo
1143
žaba
žaba
Z
žaba, -y f. 'žába; Frosdť Var.: žěba (lx Sin).
Der.: csl. adj. žabbtrb 'žabí', poses. žabij (MLP 190n).
Et.: Psi. *žaba, všesl.: b. žába, mk. žaba, sch. žaba, sin. žába, slk. žaba, stč. č. žába, luž. iaôa, plb. zobo (P-S 184), pom. faôa (PWb 5, 2058, Sychta 6,261n), stp. p. žaba, dial. ziaba (Karlowicz 6, 431), br. žába, dial. i iéôa, ž/aôa (SBrH 2,127n), ukr. iáôa, str. žaba, r. iáôa, vše (br. jen hovor. TSBr 2, 246, v r. jen v dial. SRNG 9, 49) s obecným významem 'žába', v br., r. a ukr. dial. (Hrin. l, 469) spec. 'ropucha'. Doložena je řada přen. významů, např. 'mladé děvče, dítě', někde i s pejor. odstínem, např. 'usmrkanec' (br. BrRS 1,408), 'nafoukaný člověk, nadutec' (např. b. dial. RBE 5, 7, p. SW 8,682), 'tlustá nepořádná hašterivá zlá žena' (r. hovor. BAS 5, 556); název přenesen na jiné živočichy (např. ch. dial. RSAN 5,269, stč. MStčS 684 'želva', sch. '(ryba) mořský ďas'), na rostliny ('druh kaktusu' -b. dial. M-B 661, sch. RSAN l.c., 'jeteľ - r. dial. SRNG l.c.), na části těla (mk. dial. 'lýtko' Rusek, MJ 40-41, 490 a 493), na nemoci lidí a dobytka, které se projevují puchýři a vředy zvi. na jazyku a pod ním, otoky v krku, na tváři aj. (např. b. M-B l.c, mk. RMJ 1, 174, sch. dial. RSAN l.c, sin. dial. Plet. 2,951, slk. dial. SSJ 5, 783, Stč. Černá2009,148 a SbNěmec 44, č. dial. Bartoš 1906, 555, pom., p. dial., ukr. arch., r. arch. a dial.); sl. žaba vystupuje často i jako technický termín pro označení různých klínů, čepů (např. č. dial. žaba 'západka u předního vratidla tkalcovského stavu' Bartoš 1906, 396 a 555, Villnow Komárkova 2011, 104) aj.
R. dial. žaba 'ústa, tlama' (SRNG l.c), které se spojovalo se sémanticky blízkým r. žábra, pl. žábry 'dýchací ústrojí ryb' (např. Vasmer 1, 407), odvozuje přesvědčivě Berezovičová (OLA 1997-2000, 113n) od názvu živočicha.
Podrobněji k významům slova žaba ve sl. jazycích a jejich dial. v. Plevačová, SBUk 111-117. Paralelou sém. posunu 'žába' —>■ 'vřed, otok v krku ap.'je lat. rána 'žába', přen. 'otok pod jazykem u dobytka', podobně i něm. Frosch 'žába' a 'nemoc v hubě u koní', sr. i angl. have afrog in the throat 'mít v krku knedlík, chraptěť; k přenášení názvů živočichů na nemoci v. Schrader-Nehring 1, 645. K symbolice žáby u Slovanů a Indo-
evropanův. Gura 1997, 380-391, SlDrev 3, 162-164, Gamkr.-Ivanov 1984, 534.
• Psi. *žaba < ie. *guěb(h)a < ie. *g-ěb(h)- 'slizký, měkký, rosolovitý'.
Psi. *žaba se rekonstruuje v podobě ie. *gvěb(h)a a vysvětluje se z ie. kořene *g-ěb(h)- 'slizký, měkký, rosolovitý' (Pokorný 466). Nejblíže příbuzné - v redukovaném ablautovém stupni *g"db(h)- - je stprus. gabawo 'ropucha' (MEW 405, Stang 1972, 20) a dále výrazy v germ. jazycích, stsas. quapp(i)a, quappo 'mník (druh sladkovodní ryby)', střhn. quap(p)e, kobe, něm. Quappe 'pulec', hol. kwab(be) tv. (Gorja-jev 105, Trautmann 81); patří sem zřejmě i výrazy s významem 'něco slizkého, měkkého' jako např. isl. kvap(i) 'rosol', švéd. dial. (s)kvabb 'něco tučného', angl. dial. quab 'bažina, močál' aj. (Pokorný l.c, Toporov 2, 125, EWD 1350, Sch.-Šewc 1773, Černých 1993, 1, 289, Snoj in: Bezlaj 4, 432, Kroonen 2013, 314, Králik 2015, 691 aj.). Olsenová 1999, 24 připojuje ještě arm. kaw 'jíl, Mína'. Osamocen zůstal nápad Brůcknera 660, že by stprus. gabawo moMo být přejato z polštiny (odmítl např. Toporov l.c). Derksen (2008, 553 a 2015, 557) nevylučuje substrátový původ stprus. gabawo i sl. žaba.
Někteří autoři uvažují i o příbuznosti sl. žaba s lat. bufo 'ropucha', jež může být jako osko-umberský dialektismus odvozeno z ie. *g~ôb(h)ô (Niedermann, BB 25, 84, připouštějí i W-H 1, 121, Vasmer 1, 407, Boryš 2005, 749, odmítl Vaan 2008, 76n).
Shevelov (1964, 259n a SFPS1 5, 93n) srovnávaje sl. žaba, stprus. gabawo a stangl. quappa 'pulec' nevycházel z rozdílného ablautu, ale u sl. žaba předpokládal afektivní (expresivm) palatalizácii *gaba > *gaba > *žaba (nevylučují am Kurkinová, Etim 1966, 384, Toporov l.c, Orel 2007, 1, 365 aj.).
Machek (1957, 590 a 1968, 720n) považoval ie. *guěb(h)a za slovo onomatopoické (také Skok 3, 669, Černých 1993 l.c, HER 704, Olsenová 1999 l.c, Orel 2007 l.c. aj., odmítl např. Hamp, Etim 1981, 35, ESUkr2,183). Podle Pokorného l.c. bylo slovo vřazeno mezi onom. slova až v germ. jazycích; u sl. žaba si lze jen těžko představit, žeby šlo o napodobení žabího křiku, jako je tomu v případě maď. beka 'žába', jak předpokládal Machek l.c. (v. i Plevačová o.c. 119n). ij
1144
-žagati
že
-žagati v. žešti
žalb, -if. 'náhrobek, hrob(ka); Grabmal, Grab, Grufť
(lxMar)
Csl. téžjako indekl. ve spojení typu žalb mně 'mrzí mě, je mi líto' (MLP 191).
Der.: žalostb 'žalost, smutek; horlivost, horlení', žalostbtrb 'žalostný' (Parim-SJS 5,386), žalostbno 'žalostně, hořce' (lxBes); csl. ižalbnikb 'mohyla, hrob' (MLP l.c.);
vb. zaliti (si) 'naříkat, hořekovat, truchlit, želet', požaliti si 'zarmoutit se' (lx Supr), raždaliti (sq) (též raz-bžaliti sq) 'horlivě se starať, refl. 'zanaříkat; zatoužit', s-bžaliti si 'zarmoutit se'; ožalěti 'oželet, oplakať (lx VencMin); žalovati 'naříkat, truchlit, želeť, ptc. préz. akt. ve funkci adj. žalujq 'zasmušilý' (StslS 212).
Komp.: žalosrbdija 'útroby, nitro' (lxBes, za lat.prae-cordia tv.; podle SJS 1, 591 mylná interpretace porušeného textu, správně snad osndije; podle Vaillanta, BSL 63/2,152 by v případě žalo- mohlo jít o záměnu za čelo-, kde čelo- by bylo ekvivalentem \sl.prae-).
Exp.: Z csl. je např. rum.ya/e 'zármutek, hoře, smutek ap.', j alb ä 'stížnost; nářek ap.' (Tiktin 867), arch. jaloste 'horlivost, nadšení; lítost, žal, zármutek' (Tiktin2001, 2, 538), ajelui, arch. i a jálui 'litovat, naříkat', a jeli, arch. i a jali 'oplakávat někoho, truchlit nad někým ap.' (Tiktin 869).
Et.: Psi. *žalb > b. žal t, mk. žal m., sch. jen adv. žáo, sin. arch. žäl f., slk. žiaľ m., st. i žieľ, žal, žel (HSSlk 7, 465n), stč. adv. žěl (MStčS 686), Č. žal m., arch. a poet. i žel, hl. jen adv. žel, dl. jen adv. žal, kaš. žal m. (Sychta 6, 268), stp. p. žal m., stp. i žel (SStp 11, 580), br. ukr. žal' m., r. žal' f., s významy 'smutek, zármutek, žal, stesk, lítost, trápení', dále 'zatrpklost, pocit křivdy' (kaš., stp. SStp ll, 543, p. stbr), 'nářek, bědování' (p.), 'mohyla, hrobka' (p. arch. SW 8,687, r. dial. SRNG 9,68), 'urna s popelem zemřelého' (p. arch. SWl.c.) aj. Ve všech sl. jazycích se kontinuanty psi. *žalb objevují i (nebo pouze) ve funkci větného adv. hodnotícího vyslovenou skutečnost jako politováníhodnou.
Doložena jsou též denom. slovesa (psi. *žal-itil -ěti, sr. Stang 1942, 25), jako např. b. žaléja, rak. žali (se), sch. zaliti (se), sin. zaliti, slk. žialiť, st. i žialiťsa (HSSlk7,466), stč. žěliti, žěleti, žěliti sě, žěleti sě (MStčS 686), č. kniž. želet, hl. želič (Jakubaš 537), kaš. žalěc sq (Sychta 6, 268), stp. p. žalič siq, br. žálicca, ukr. zality, r. žaléť, dial. (SRNG 9, 64) žálíť, žaliťsja, s významy 'pociťovat žal, lítost, litovat, truchlit, tesknit ap.' (b. mk. sch., sin. arch., slk. stč., č. kniž., hl. stp. vsi.), 'trpět bolestí; sténat ap.' (r. dial. žaliťsja), 'stěžovat si, naříkat si' (mk. refl., sch. refl., slk. st. refl., kaš. stp. p. br. ukr), fakt. 'vzbuzovat soucit, rozlítostňovať
(r. dial. žáliť), 'ubližovat, zraňovať (sin.) aj.; ojed. též 'milovať (r. dial. žalíť). K sémantice r. slov v. Tolstaja, SEB 15, 208n.
Psi. z-km. femininum *žalb (vzsl. přešlo k o-kmenům, v br. a ukr. kyo-kmenům) je pokračováním ie. *gvělH-, zdlouženého ablautového stupně ie. kořene *gvelH-'bodat, píchat; (bodavá) bolesť (Derksen 2008, 553n, Rejzek2015,814aj.). Význ. vývoj tohoto subst. naznačuje schéma * 'bodání, bodavá bolesť —► 'psychická bolest, trápení ap.' (Machek 1968, 725, Snoj in: Bezlaj 4, 434n, Králik 2015, 695 aj.). Vzhledem k přen. významu 'hrob(ka), mohyla' rekonstruuje Osten-Sacken (IF 24, 244n) pův. význam jako *'nářek nad mrtvým'; Machek I.e. pochybuje kvůli významu o souvislosti stsl. žalb s touto slovní rodinou. Nejbližšími příb. jsou lit. gélá 'silnábolesť, stprus. gallan 'smrť, arm. kel 'zranění, bolesť, stir. at-bail 'zemře', dále germ. výrazy (pragerm. *kwěl-ó- >) stsas. sthn. quäla 'muka, mučení, trýzeň, trápení', něm. Qual 'muka, trýzeň, trápení' aj.; s o-ovým ablautovým stupněm pak např. stsev. IcvqI 'bolest, muka, smrť, stangl. cwalu 'zabití, násilná smrť aj. (Brückner 661, Preobr. 1, 221, Pokorný 470n, Vasmer 1, 410, S-A 1955, č. 1157, BER 1, 522n, Skok 3, 671, Sch.-Šewc 1786,ESBr3,207,ESUkr2,186, Derksen 2008 I.e., Kroonen 2013, 316 aj.; dále např. Zaliznjak, Etim 1963, 147, Kluge-Seebold 2002, 734 bez sl. materiálu). V. želěti, želja.
Podle H-K 441 jde o výrazy onom. původu blízké psi. *kvi-liti 'kvílet.
Nostratické souvislosti nachází Illič-Svityč, Etim 1965, 340 (po něm též Kaiser 1990, 118). hk
-žasiti v. užasiti
že postp. konj. a part. kopul, a adjunkt, 'a, pak; und, dann' Konjunkce má někdy význam konkl. 'a tak, tedy' (divb-na bo někaja vblagaješi vb uši naši; choštenrb že razuměti, čto ubo se choštetb byti Christ), explik, nebo kauz. 'totiž, vždyť, zajisté' (licho mijep'sati varny, věmb že tbštanije vaše Christ), adverz., který přechází v kopul, 'ale, a, pak' (ovi že glagolachg jako blagb jestb, ini že glagolachg ni; tri dni tri že noští); často v korelaci že - že, ubo - že, ovb - ovb že, ovb - irrb že aj. (většinou za ř. konstrukciptév - os), dále připojuje konstrukci jmennou nebo participiální nebo dativ abs. (vbšbdbšemb že imb vb oblakb).
Partikule zesiluje předchozí slovo, připojuje předchozí výrok, často má afekt, zabarvení, a to v tázacích větách (Ioanna azb usěkngchb, kto že estb sb Zogr; čbto že se jestb Supr), po imperativu (dapojotb že imeni tvoemu Sin), v apodozi hypotaxe (jegda izide, glagolaže Isusb) ap. Často je pevnou součástí pron., adv., konj. nebo part., která rozšiřuje (zejména jsou-li jednoslabičná, např. iže 'jenž', daže 'dokud', sbže 'tentýž' aj.),
1145
že
želěti
jindy zesiluje nebo modifikuje jejich význam (jakože 'jakožto; jakoby'), po pron. vyjadřuje totožnost (takbže 'takový, tentýž' aj.); v tomto významu se často střídá s part. -žde (Sbžel sbžde 'týž', takbžeItak-bžde 'týž, stejný, podobný' (o part. -žbde v. kbžbdo, ide). V řadě případůje obtížné určit, jde-li o part., nebo konj. (v. SJS 1, 592-596).
Zesilovací part. že vloženou mezi prep. a subst. nachází Vaillant (RÉS 21, 171n) ve variantě adv. iskoni 'od počátku', a to v csl. iždekoni tv. < iz-že-koni.
Za primární pokládáme partikuli; v stsl. je ekvivalentem řecké part. Sé a přejímá její významy (sr. např. Arndt-Gmgrich 170n). Na původní part. ukazují i ie. souvislosti (v. níže). Spojkové významy konkl., explik, a adverz. vyplývají z kontextu souvětí (v. výše uvedené doklady, podrobně SJS l.c).
Et.: Psi. *že, všesl. (nedoloženo v plb.): b. mk. -že, sch. sin. -re, -r (rotacismus: -re < -že; v sin. je -ze jen v adv. že < psi. *uželjuže; v. Furlanová in: Bezlaj 4, 440, Snoj 2016, 888), slk. stč. č. že, -ž(e), hl. zo, dl. ze, žě(n), zo, -ž (Muka 2,1176), pom. že, -že, stp. p. že, -že, stp. i -ž, br. ž, ža, ukr. r. že, ž, všude s význ. partikule adjunkt., koroborativní a explik, (např. r. knígu že ne zabúď), jako emfat. samostatná part. stojí ve větách zvolacích (např. č. Ze se ti chce!), dále se připojuje k imper. (r. postoj že! 'počkej přece!', p. grajže 'hřej přece!'), často k pron. (tvoří s nimi relativa, např. dl. kakož, č.jenžap.), k adv., konj. a jiným partikulím, s nimiž někdy tvoří pevný celek (např. r. tót že 'tentýž', br. tyj a ž 'tytéž', b.poneže 'protože', mk. božem 'prý', dial. bože, baže 'přece', sch. tér, sin. kniž. tér 'a, i', slk. ibaže 'jenže', č. tázací kdože, cože) ap. (v. Szeme-rényi 1964, 352n, Kopečný, SB 1, 334n; deiktický význam 'hle' předpokládá Trávníček 1930, 1, 56n).
Str. ar. že může mít platnost konj. adverz. (vlasti i selapožže, grada že ne sožže; StrS 5,78n), i když i zde je možno chápat že jako part. adjunkt, 'pak'.
B. dori, mk. dur i 'dokonce, až; i kdyby', které Kopečný l.c. pokládá zajsl. rotacismus, je nejspíš přejato ze sch. dôri 'dokud, až' (< dože; v. BER 1, 413).
Zsl. hypotaktickákonj. ze (slk. č. pom. ze, hl. zo, p. že) je z pův.yeze 'že, jak' (v. ježe; sr. též Vykypel, JČ 61,141). Kopečný SB 2, 760 je však ztotožňuje s part. že.
Psi. *že ~ psi. part. *-go (v. negbli/nekbli), dále je příbuzné s lit. part. -gel-gal-gu, s koroborativními part.: ř. ye, dór. ya a toch. -k, též se stind. gha, ha 'jistě, ano' (v. Schmidt, KZ 36, 410, Fortunatov 1919, 212n, Windekens 1976, 185, Mann 1984, 316, Anikin 1998, 369n, Smoczyňski2007,207 aj.). Rekonstrukce ie. kořene však není jednotná, liší se zabarvením veláry; nejčastěji se předpokládá ie. *ghe/*gho (Pokorný 417n, Mayrhofer 1986, 1, 511, Snoj 2016, 619, Boryš 2005, 753, Dunkel 2014, 2,
284, ALEW 319n aj.), vedle toho i *g»e/*g»0 (v. Machek 1968, 723, Sch.-Šewc 1760n, ESUkr 2, 190 aj., připouští Kopečný, SB 1, 335).
Souvislost s germ. zakončením dat. sg. pronomina 1. os. sg. (gót. mi-k, něm. mi-ch), kterou uvedli Zupitza 1896,164, Vasmer 1, 413, Kluge-Seebold 2002, 618 aj., odmítají Sommer, IF 42, 130n a EWD 1101, kteří je vysvětlují analogií podle nom. (gót. ik, něm. ich).
Nejistá je příbuznost s ř. postpozitivní part. -ôs 'ale, a', která je synonymní se sl. -že; uvádí ji Machek I.e., připouští Kopečný l.c. aj. (odmítá Walde, IF 19, 108). Frisk 1, 354 spojuje ř. -ôs s av. -da a (s jiným stupněm ablautu) též se sl. prep. do (shodně Chantraine 1, 255, Beekes 2010, 307). Meillet, MSL 8, 238 a20, 108n hledá spojení sl. enklitika -že a -go s ř. -6s (i. eíéte 'kéž'); za možné pokládá Vasmer l.c. Nejistota v ř. souvislostechje zřejmě dána složitým vývojem ř. velár (v. Hirt 1912,198n, Erhart 1982, 52) i sém. vágností partikuli. žš
želěti, -lějetb, -lějo 'toužit, přát si; begehren, wünschen' Var.: želati tv.
Der.: želěnijeIželanije 'touha, (tělesná) žádost, přání', želan-b 'žádaný, vytoužený', želanbn-b 'žádoucí, žádaný, očekávaný';poželanije 'touha, žádost' (lx Supr); vbždelětilvbždelati 'zatoužit', vbždelěm>lvb-ždelan-b (ptc. perf. pas. ve funkci adj.) 'žádoucí, kýžený, vytoužený', vbždelěnijelvbždeljanije 'touha, přání' (Parim).
Exp.: Z csl. je rum. jelanie 'touha, přání' (Tiktin2001, 2, 540), dále např. r. kniž. voždelét' 'velmi si přát, dychtit, bažit po čem', voždelénije 'žádostivost, chtíč' (Preobr. 1, 225, Sanskij 1/3,
128, Anikin 2007, 8, 71).
Et.: Psi. * želěti I* želati > b. žélja (BER 1,534), želá-ja (< r., Vaillant 3, 372), mk. jenpref. poželi, sch. žěljeti, sin. želéti, slk. želat'(< r., Králik 2015,693), kniž. želieť, r. želat', vše (kromě slk. kniž.) '(po)přát (si), chtít; žádat; toužit', 'truchlit; litovat' (slk. kniž.).
Názory na původ psi. * želěti se rozcházejí, žádný z nich nelze zcela vyloučit:
• (1) Psi. * želěti ~ *žalb < ie. *gvelH- 'bodat, píchat; (bodavá) bolesť. (2) Psi. * želěti < ie. *(H1)g*hel- 'chtít'.
(1) Z formálních i význ. důvodů se zdá být pravděpodobné, že psi. * želěti obsahuje ie. kořen *gvelH-'bodat, píchat; (bodavá) bolesť, tedy stejný jako psi. *žalb (v. žalb); tak např. Uhlenbeck, PBB 27, 125, Zubatý 1/2,
129, Vaillant I.e., Fraenkel 145n, Slawski, SbRusek 183n, LIV 2001, 207 a 246, pozn. 1, Snoj in: Bezlaj 4, 443 aj., s pochybnostmi Stang 1972,21. Význ. vývoj lze zachytit schématem 'působit fyzickou bolesť —> 'působit psychickou bolest; trápit se touhou' —> 'toužit, chtíť (sr. č. idiom bolestně toužit). Jako příklad analogického sém. vývoje uvádí
1146
želěti
železo
Snuj I.e. dvojici lit. sloves gěsti 'hynout' apasigěsti 'toužit, přát si'. Ie. kořen *gvelH-)e obsažen dále např. v lit. gélti 'bolet, bodať, lot. dzelttv., ř. (Hes.) SéAAiOeg 'vosy', ßskovrj 'jehla', arm. kelem 'způsobovat bolest, trápit, trýzniť, stangl. cwelan 'trpět, zemřít', stsas. sthn. quelan 'trpět, trápit se', stsev. kvelia 'mučit, trápiť aj. (sr. Brückner 661, Pokorný 470n, BER 1, 522n, Skok 3, 671 a 676 - mluví o ř.-psl. izoglose, Sch.-Šewc 1786, ESBr 3, 206, ESUkr 2, 186, Smoczyňski 2007, 168 aj.; dále např. Olsenová 1999, 52, Kluge-Seebold 2002, 734 bez sl. materiálu).
Podle Slawského I.e. je psi. * želěti denom. sloveso odvozené od psi. *želja. V. želja.
(2) Zastánci druhého výkladu pokládají význam 'toužit, chtíť za primární, proto psi. * želěti spojují s ř. (é)OéXeiv 'chtíť a s ie. *(H1)gvhel- 'chtíť (takuž Schmidt, KZ 25, 171, dále např. Preobr. I.e., Vasmer 1, 414, S-A 1955, č. 1159, Machek 1957, 592, Frisk 1, 23 ln a 447n, Pokorný 489, Orel 2007, 1, 369, Derksen2008, 555, Beekes 2010, 377, Králik 2015, 693 aj.). Vzhledem k významům doloženým u kontinuan-tů psi. *žel- a *žal- by však bylo třeba předpokládat vzájemné ovlivňování, resp. kontaminaci obou kořenů. hk
železo, -an 'železo; Eisen'
Též 'nástroj ze železa' (SJS 5, 387). Pl. železa 'železa, železná pouta'.
Der.: adj. želěztrb 'železný' (Vondrák 1912,187 a 1924, 1, 528 a Diels 1963, 1, 104 předpokládají vypadnutí jeru v pův. *-bm; Meillet 1902, 436 a 1934, 352 zde však vidí pouze *-m>).
Et.: Psi. * železo, všesl.: b. željázo, dial. dželjázo (BER 1, 534), mk. železo, sch. žěl(j)ezo, dial. železo, želizo (Skok 3,676), sin. železo, slk. železo, dial. železo (Kálal), stč. č. železo, hl. železo, dial. železo, dl. železo, dial. železo (Sch.-Šewc 1787), plb. z/7 'ozii, pom. želazo, želazlo (Sychta, PWb), stp. želazo, žalazo, žalezo, ziela-zo (SStp), p. želazo, dial. zielazo (Boryš 2005,753), zielaz (Karlowicz), br. žaléza, st. železo, železo, železo, zeležo (HSBr), dial. zalézo, zjaléza (SBrH 2, 134), ukr. zalízo (-a-je sek. vlivem prefixu za-, v. ESUkr 2, 229), st. zelízo (Žel. Hrin.), želizo (Žel), str. železo (StrS, SDR Ja), r. železo, dial. zalézo, zelézo, zolézo (SRNG), vše 'železo'.
Formy s iniciálním z-jsou patrně sek. výsledkem dálkové asimilace (tak např. pro vsi. Trubačev, VSUa 2,31), příp. se pomýšlí na už prajazykovou dubletu *želězol *zelězo (jako možnost Sch.-Šewc 1787).
Et. málo jasná.
Tradičně se psi. slovo srovnává s baltskými výrazy se stejným významem: lit. geležis, dial. gelžis, lot. dzělzs, dial. dzelezs (M-E), stpr. gelso. Většinou se přidává ještě i.xoÁKÓg 'měď, bronz, ruda', popř. mykén. ka-ko tv. (k jiným výkladům ř. slova sr. v přehledu Tremblay, HS 117, 238-248), což vede k předpokladu, že význam
'železo' v bsl. je sekundární z pův. 'bronz' (tak Pokorný 435, Otrebski, Sprache 9, 36), nebo 'měď' (tak Schrader-Nehring 1, 236, Georgiev, KZ 63, 251, 255, Specht 1947, 26n).
Hláskové nesrovnalosti mezi bsl. tvary navzájem i vzhledem k ř. tvaru vedou k odlišným výkladům.
• (1) Psi. * železo < ie. *g(h)el(ě)gh- 'železo' < neie.
(2) Psi. *želězo < ie. *ghelH- 'zářit, třpytit se; zelený, žlutý, šedý, modrý'.
(3) Psi. * železo < ie. *ghel- 'kámen'.
(1) Rada badatelů konstruuje společnou variantní formu *g(h)el(ě)gh- a předpokládá, že její varianty jsou odrazem přejetí tohoto slova do raných stadií uvedených ie. větví z neznámého, nejspíše neindo-evropského jazyka (Mikkola 1903, 41, Meillet, BSL 24/2, 138 a Meillet 1934, 510, W-P 1, 629, Pokorný I.e., Scholz 1966, 38, Černých 1993, 1, 296, Snoj 2003, 866 a in: Bezlaj 4, 444, Boryš 2005, 753n, Beekes 2010, 1611n, Rejzek 2015, 817; odmítá např. Brückner, KZ 45, 30).
H-K 443 a Machek s.v. železo předpokládali jako zdroj substrát „praevropský". Skok I.e. myslel na přejetí v oblasti Pontu. Ivanov 1983, 100n a Baltistica 13/1, 223n měl za zdroj hattské hapalki, hawalki 'železo' (sr. k tomu s diskusí Heddert, Etim 1986-1987, 236n). Treimer 1954, 73 předpokládal přejetí z kavk. jazyků (odmítl Vasmer, ZslPh 26, 60).
Schrader-Nehring I.e. zvažovali vliv íránský, ale bez jaz. materiálu.
(2) Jiní však hledají různé možnosti výkladu z ie. kořene *ghelH}- 'svítit, zářit, lesknout se, třpytit se; (o barvách) zelený, žlutý, šedý, modrý' či jeho variant (v. Pokorný 429n, sr. i zeleni, zelije, zlaki, zlatí, k možným variantám *ghel- a *g"hel- v. též zličb).
Tremblay, HS 117, 239n vychází pro bsl. slovo z *g<n>hel- a sufixu *-egh-, se sek. vypadnutím vokálu druhé slabiky v některých balt. tvarech (k tomu sr. Büga 1958, 2, 682, Smoczyňski 2007, 167).
Georgiev, KZ 63, 250n vykládal z varianty *gghel- bsl. i ř. slovo, připojil i lat. ferrum 'železo' (< *g"hel-ro-m) a počítal s pův. významem 'žlutavý', tj. 'měď'.
Moszyňski, PF 33, 297n oddělil dvě pův. formace: 1) bsl. subst. *ghel-gh- > (disim.) *ghel-gh- > lit. gelž-, psi. *želzo 'železo', 2) psi. adj. kompozitum *ghel-ai(e)s-n- (kde druhý členje M-ovýmadj. derivátem od ie. *H2eios- 'kov; měď, bronz', doloženého v lat. aes, gót. aiz 'ruda') > *zelěstrb 'vyrobený z lesknoucí se rudy, bronzu'; kontaminací obou formací pak vzniklo subst. *želězo/*zelězo, adj. *želězm/*zelězm.
Otrebski, Sprache 9, 35n a LP 9, 12 vykládal bsl. slovo z reduplikace ie. kořene v jeho dvou variantách a se spojovacím vokálem, který byl v psi. zdloužen: *ghel-(e-)gh(el)- > psi. *žel--ě-z(el)-, balt. *gel-e-ž(el)-, pův. význam 'bronz'.
Kretschmer, Glotta 32, 6 odvozoval bsl. slovo z varianty *ghel- a předpokládal pův. význam 'siderit, ocelek'.
1147
železo
Leeming, RS 39, 13n pokládal psi. *želězo za složeninu, jejíž první komponent je z ie. *ghel-l*g-hel- a druhý výpůjčkou z gót. aiz 'ruda'. Pův. význam by pak byl 'žlutá ruda'. Z psi. přejato do balt. Sr. proti tomu s rozsáhlou diskusí Hedden, RS 46, 7-10.
Výklady (1) a (2) spojuje Rudnicki, SlOc 9, 602n, který předpokládá ie. *ghel-, přičemž slova z něj vycházející pokládá za výpůjčky z předindoevropského substrátu (sr. zlatí.).
(3) Trubačev (VSUa2, 31n, VJa 1985, č. 5, 7n, LISL 34, 38n, Etim 1988-1990, 9, Trubačev 1991, 114n, sr. i Vasmer-T. 2, 43) spojil psi. *želězo s několika dalšími psi. slovy s nejistou etymologií: psi. *žely 'želva', *želza 'žláza', *golva 'hlava', *glazi> 'kámen', ajako jejich východisko zkonstruoval ie. kořen *ghel- 'kámen'. Motivací názvu železa by tak bylo 'něco tvrdého jako kámen'. Výklad přejali Šanskij 1/5, 281, ESUkr 2, 229, Cyga-nenko 127n, nakloněnijsoumuiESBr3, 204, Sch.-Šewc 1787n, Orel 2007,1, 370, Králik 2015, 693; odmítají např. BER 1, 535, Martynov 1963, 63n.
Grienberger 1900, 97 navrhl spojení s gót. gilpa 'srp', ale to bylo odmítnuto, sr. Uhlenbeck, PBB 27,121, Feist 1939, 215.
Nesrovnalosti v druhé slabice mezi balt. a sl. tvary jsou nejčastěji vysvětlovány sekundárností psi. -ě-, ale většinou bez dalšího et. výkladu:
Vondrák navrhl postupně několik řešení: 1) *ze/ezo > var. *žlězo, jejich kontaminací pak vzniká *želězo, nebo *žlězo > *žblězo > "-železo (Vondrák 1906, 1, 301 a 307); 2) Slované slyšeli ve výpůjčce vokál dlouhý (ě > e), nebo se jedná o náhradní dloužení za vypadnutí jeru v adj. (viz výše v Der.) (Vondrák 1912, 353); 3) psi. subst. *železo > adj. *železm > (analogií s *drěvěm, *měděm ap.) *želězm > subst. "železo (Vondrák 1924, 1, 404).
Brandt, RFV 25, 224n měl psi. -ě- za výsledek sek. vlivu vb. želěti iitovať.
Schmidt 1871, 2, 67 měl psi. a lit. vokál druhé slabiky za svarabhaktický.
K ie. názvům železa v. v přehledu Schräder 1907,2,76n. vbo
želja, -jef. 'žalost, smutek; Leid, Trauer' (2x Supr, lxTtm) Der.: želětva 'žal, žalost, smutek' (2x Supr). Et.: Psi. * želja > b. dial. žéljá 'přání, touha' (BER 1, 534), mk. jen der. želba 'touha, přání; požadavek', sch. želja tv. a 'dychtivost, chamtivost ap.', sin. žélja 'touha, přání', dial. žěla tv. (Snoj in: Bezlaj 4, 443), stp. žela 'žal' (Brückner 661), str. želja 'smutek, žal' (StrS 5, 86).
Psi. * želja je sufixem -ja utvořeno pravděpodobně od kořene obsaženého v psi. * želěti (< ie. *gvelH-'bodat, píchat; (bodavá) bolesť). Sém. vývoj popisuje Slawski (SbRusek 184) schématem: 'píchání, bolesť —>■ 'to, co píchá, bolí' —>■ 'smutek, žal' a 'neklid, touha, stesk'. V. též Snoj l.c.
_želodb
Názory na původ psi. * želja odpovídají rozdílům v objasňování původu slov tvořených na bázi žal- a žel-. Zastánci rozdílného původu obou bází (např. S-A1955, č. 1157, Derksen2008, 556 aj.; sr. i Matasovič 2014, 90) pokládají slova s význ.' smutek' za příbuzná s *žalb (v. žah>), kdežto slova s význ. 'přání, touha' vztahují k * želěti 'toužit, přát si' (v. želěti). hk
želodb, -i m. 'žalud; Eicheť (lx GrigZach)
Et.: Psi. * želodb m., všesl.: b. žéläd, dial. žäläd (BER l, 533n), mk. želad, sch. dial. žělůd, žěljůd (Vuk 162, Rj 23, 286na 314, RSAN 5, 335 a 338), sin. žélod, slk. žaluď, st. ie/wď(HSSlk7,454), stč. (ESStč) želud, žalud (ke změně -e- > -a- v. Gebauer 1894,1, 147), Č. žalud, dial. (valašské) žalud'f. (Bartoš 1906, 556), hl. žoldž f, dl. žolž, dial. žoluž (Muka 2, 1152), plb. zelod f. (P-S 183, Olesch 1983, 2, 974), kaš. žálQ3, Ž0I03 f. (Sychta 6, 274), stp. p. žolqdž f., dial. žolond, žolqdž (SW 8,715), zolond (Karlowicz 6, 447), br. žólud, dial. i žalud, žalút, žólut, žóluc' (SBrH 2, 136 a 151), ukr. žólud', str. želudb, žo-ludb (StrS 5, 86), r. želud', dial. želúd(SRNG9,119), vše s význ. 'plod dubu, žalud', dále 'dub' (sin. st. dial. Plet. 2, 957), 'plod buku, bukvice' (b.), přen. 'žalud penisu' (např. sch. Rj 23,287, slk. č. p.), 'vřed, nádor, boule ap.' (např. slk. st. HSSlkl.c., stč.) aj.
Rekonstrukce psi. *želodb jako /-km. maskulina není jednoznačně přijímána, např. Machek 1968, 721 uvažuje i o možném pův. /-km. femininu.
Psi. *želodb obsahuje ie. kořen *gvelH2-, původně zřejmě 'dub' (Pokorný 472), a sufix -db (< ie. *g-elH--ond(h)-), k suf. v. Slawski, SK 1, 64n, Matasovič 2014, 82. Nejblíže příb. jsou lat. gläns, gen. glandis f. 'žalud' (< ie. *gvlH2-nd-), ř. fsáXavoq f. 'žalud, plod tvarem připomínající žalud, datle aj.' (< ie. *gvlH2-eno-) a arm. kalin, gen. kalnoy 'žalud' (< ie. *gvlH2-eno-); s nulovým stupněm ablautu sem patří i lit. gilě f., se zdlouženým vokálem dial. gylé f., dále lot. žíle f., žíle f., dzíle f. a stprus. gile, vše 'žalud' (naznačil již MEW 407, dále Hiibsclrmann 1897, 457, Meillet 1902, 322, Vondrák 1906, 1, 485, Trautmann 82, W-H 1, 604n, Vasmer 1, 417, Frisk 1, 213, Machek 1968, 721, Toporov 2, 234n, Sch.--Šewc 1801, Černých 1993, 1, 297, Smoczyňski 2007, 177n, Vaan 2008, 263n, Martirosyan 2010, 348, Mažiulis 2013, 238n aj.). Připojování lit. giléndra f. 'bohatá úroda žaludů, ořechů aj.' (Pokorný 473, Fraenkel 151, Boryš 2005, 756, Snoj 2016, 889) není jisté (ALEW 323). Ke vztahu alb. gogěl 'žaluď k výše uvedeným názvům žaludu v ie. jazycích v. Huld, JIES 35, 121-128. Blažek (red. pozn.) upozorňuje na případné keltské příbuzenstvo (stir. bile 'velký strom, kmen stromu').
Sém. posun *'dub' —>■ 'plod dubu, žalud'je vysvětlován funkcí uvedených suf., které mají vyjadřovat jistou příslušnost, pnnáležitost: * 'patřící, nále-
1148
želodb
žestokb
Zející dubu' —► 'Žalud' (Pokorný I.e., Furlanová in: Bezlaj 4, 445). Podle Brücknera 665 je sl. sufix *-db znakem kolektiva (např. stp. žolqdž má i význam kol.).
Další spojování nejsou přesvědčivá:
Machek l.c. vychází z pův. *g"el- 'hltat, polykať s odůvodněním, že žaludy byly nejdůležitější potravou vepřů (sr. i Mladenov 165).
Podle Schwyzera, KZ 66, 74 patří ř. ßaÄavoc, k vb. ßaÄÄsiv 'házet, vrhat, pouštět dolů', pak ßäkavoq pův. *'spadlý plod' (pochybují či odmítají Frisk 1, 213, Chantraine 160, Toporov 2, 234, ESUkr 2, 205, Beekes 2010, 195 aj.).
Fick 1, 405 připojil ke sl. želodb ještě stind. gula- m. 'žalud penisu, klitorisu' (nevylučují ani W-P 1, 692, W-H 1, 605, za nejisté mají Mayrhofer 1956, 1, 341, Vaan2008 I.e.).
Vztah alb. lend 'žaluď k psi. *želodb (Vaan 2008 l.c.) není jasný (sr. Orel 1998, 218 s liter.).
Přes hláskovou blízkost spolu psi. *želodb a *želod-bk-b 'žaludek' nesouvisejí (spojoval např. Brückner 665, odmítli W-H 1, 605 s liter.). ij
žena, -y f. 'žena, manželka; Weib, Frau, Gemahlin'
Der.: ženištbce 'ženština' (lxMoskb, Slepč), žemstvo 'ženství' (lxEuch), žeribskb 'ženský', ženíti (sq) 'ženit (se)'; ptc. préz. ve funkci subst. ženqi sq 'ženich', ženitva 'sňatek, svatba; manželství', ženima 'souložnice, konkubína' (lx Nom), (Janyšková, v tisku), ženich* 'ženich', adj. poses. ženíchov*; oženiti (sq) 'oženit (se)'.
Komp.: dwozenikb 'muž podruhé ženatý, ženatý s vdovou' (ř. ôíyaijoc,; lxNom), dbVo(je)ženbCb tv. (Nom Zap), dbvoženitvbm, 'uzavírající druhé manželství, ženící se s vdovou' (Nom), dwoženbn* tv. (Nom), tn-ženbCb 'potřetí ženatý muž' (lxZap).
Et.: Psl. *žena, všesl.: b. žena, mk. žena, sch. žena, sln. žena, slk. stč. č. žena, luž. žona, dl. dial. žena (Muka2,1144), plb. zená (P-S 183), kaš. řidč. žona (Sychta 6, 311), stp. p. žona, p. řidč. a arch. žena (SJP 10,1425), stbr. žana, žena, žona (HSBr 9,288), br. dial. žaná (SBrH 2,138), ukr. řidč. žoná, ukr. arch. a dial. žena (Rudnyc'kyj l, 364), r. žená, vše 'žena, manželka', dále 'dospělá osoba ženského pohlaví' (č. slk.), 'konkubína' (stp.).
• Psl. *žena < ie. *g-en-aH2 'žena'.
Psl. *žena se rekonstruuje v ie. podobě *g"en-aH2 'žena' (sr. Rasmussen 1999, 505n, Ledo-Lemos 2002, 72n, Furlanová in: Bezlaj 4, 447, Steer, HS 120, 146n, pozn. 15, NIL 178naj.). Ie. *g"en-aH2)e v různých ablautových stupních dobře doloženo i v jiných ie. jazycích: stprus. genna, stind. Jáni-, gna-, av. g9ná, arm. kin, alb. grua, gót. qino, ř. yvvŕj, stir. ben, toch. A sám, B Sana, luv. wana-, het. kuinna-, vše 'žena', stangl. cwene, cwěn 'královna' aj. (Meyer 1891, 132, Vasmer 1, 418, Gamkr.-Ivanov 1984, 42, Černých 1993, 1, 298n, Furla-
nová in: Bezlaj I.e., Wodtko, IF 110, 70, Orel 2007, 1, 372, Matasovié 2014, 76).
O sémantické blízkosti ie. *g-en-aH2 'žena' a ie. kořene *genHj- 'plodit, rodiť (Brückner 666, Skok 3, 677, připouští též H-K 444 aj.) pochybuje např. Trubačev 1959,108n, novějiLedo--Lemos 2002, 55n, Sobotka 2015, 134.
Někteří (Meyer 1891, 487, Rudnyc'kyj 1, 365, Boryš 2005, 756, Cooper, SEC 14,165, Rejzek 2015, 817, s výhradami i Pisa-ni, Sprache 7, 99n) spojují psl. *žena s alb. zonjě 'paní'; odmítá už Pedersen, KZ 36, 324, nověji Demiraj 1997, 180.
Nostratické paralely hledají Illič-Svityč, Etim 1965, 340, Etim 1966, 330, Il.-Svityč 1, 360a Čejka-Lamprecht, SFFBU 29, 13 (= Lamprecht 2016, 161n), Kaiser 1990, 88n, Bomhard 2008, 2, 589. pm
žeravb adj. 'žhavý, řeřavý; brennend, glühend' (Parim)
Var.: V Zach lx psáno žarqv*.
Doloženo pouze ve spojení ogl* žeravb 'žhavý, řeřavý uheľ (SJS 5, 389).
Der.: csl. žeravbn* 'řeřavý', žeravije 'žhavé uhlí' (MLP 195).
Et.: Psl. *žerav* > sln. dial. žerjáv (Plet. 2,959), slk. žeravý, stč. řeřavý, řeřivý, řezový, žeřavý (ESStč), řežáby (Černá, NŘ 86,135), č. žeřavý, řeřavý, řidč. řezový, str. žeravyj, žarovyj (StrS 5,76), s významy 'rozpálený do ruda, rozžhavený' (sln. slk. stč. č. str), 'ohnivě zářící', 'prudký, intenzivní' (slk. č.), 'mimořádně naléhavý' (slk.), 'trýznivý' (č.).
Z jiných slovnědruhových formací můžeme k adj. přiřadit sch. dial. žerav, žeravá, žeravá (Rj 23, 337), žeravá, žéravica, ževära (Skok 1,592), sln. žerävi-ca (Piet. I.e.), stč. řeřěvie, žeřěvie (ESStč), s význ. 'žhavé uhlí' (sch. stč.), přen. 'pálení žáhy' (sln.).
• Psl. *žeravb < ie. *g-her- 'teplý, horký'.
Psl. *žeravb obsahuje e-ovou ablautovou podobu ie. kořene *gvher- (ke kořeni v. Pokorný 495, NIL 196n), od kterého je adj. derivováno suf. -av* (Trautmann 79, Ber-neker 1, 334, Vasmer 1, 419, Skok I.e., Snoj 2003, 867n, Derksen 2008,558, Králik 2015,694 aj.). Týž kořen v o-ovém stupni se nachází ve vb. gorěti (podrobný et. výklad v. gorěti).
Sémantický vývoj celého et. hnízda *gor-/*žer- podala Černýšova (Mov 1984, 2, 55n, Mov 1998, 2-3, 168n).
Varbotová (1984, 92) soudí, že varianta *žarjavb (sr. sln. dial. žarjäv 'rozpálený, žhavý', Piet. 2, 954) byla analogicky utvořena vlivem vb. *žariti, prípadne subst. *žan.
Disimilaci iniciálního ř- (H-K 322, Rejzek 2015,611) a další sémantický vývoj v stč. nastiňuje Černáo.c. 134-138. pm
žestokt adj. 'tvrdý, drsný, těžký, krutý; hart, rauh, schwer, grausam'
Substantivizované n. pl. žestokaja 'tvrdosť.
1149
žestokt
žešti
Rcsl. též žest-b 'tvrdý' (SDrJa 3,253).
Adv. že stoko 'tvrdě, těžce'.
Der.: Csl. žestočbstvije, žestočbstvo 'tvrdost; zatvr-zelosť (v BesUvar i žestočanije, lx i žestočbnije tv.; SJS 5,389); ožestočiti 'zatvrdiť, ožestočanije 'zatvrzelosť (lx Supr); užestočenije tv. (lx Supr);
žestostb 'tvrdost, krutosť (lx Supr), žestota 'tvrdosť (Bes), 'vichr, vichřice' (Parim); ožestiti (sq) 'zatvrdit (se)', ožestěti 'zatvrdnout; (o rostlinách) zvadnout', csl. i žes teti 'ztvrdnout' (MLP 196), dále ožeštati 'zatvrzovat' (Slepě Šiš); csl. užestiti 'zatvrdit, zatvrzovat', ve spojení užestiti prošiti 'žádat něco nesnadného' (mechanické převedení ř. konstrukce mcÄtipvvsív rov aixrjoaoOat, jež je ve VT interpretací hebr. idiomu - SJS 4, 620).
Komp.: s žestoko- v první části komp.: -šii 'tvrdošíjný' (ř. oKÄt]poTpáxt]Áog; lx Šiš); -lěgaribnibb 'ten, kdo lehá na tvrdém lůžku' (lxEuch); -s-bkazaribtrb 'nesnadno vysvětlitelný';
s žesto- v první části komp.: -sr-bdije 'tvrdost, zatvr-zelost srdce' (ř. oKÁtjpoKapôía; Schumann 1958, 64), -sn-divb 'zatvrzelý, nevděčný, tvrdého srdce' (lx Supr; ř. oidripoKápôiog), -sr-bd-b tv., -sr-bdbstvo 'tvrdost, zatvr-zelost srdce' (lx BesUvar; SJS 5, 389).
Exp.: Z csl. je strum, jestoc 'tvrdý, krutý' (Tiktin 2001, 2, 542), dále zřejmě r. žěstkij 'tvrdý', žestókij 'krutý, surový, nemilosrdný ap.' (Preobr. 1,230n, Šanskij 1/5, 288, Orel 2007,1, 374).
Et.: Psi. *žestokb > b. žestók, mk. žestok, sch. žěstok, žestok, sin. žestôk, br. žórstki, dial. žóstki (Nos. 158, TurSl 2, 64), ukr. žorstkýj (se sek. -r- v br. a ukr. snad podle br. šórstki I ukr. šorstýj tv. - ESBr 3, 237, ESUkr 2, 207), dial. žestkýj tv. (ESUkr 2, 195), s význ. 'tvrdý, drsný, hrubý' (br. ukr.), dále přen. 'krutý, surový, bezohledný, nemilosrdný' (jsi. br., ukr. zř. SUM 2, 544), 'silný, mocný' (b. sch. sin.), 'prudký, prchlivý; dravý' (sch., br. dial. TurSl), 'vášnivý, ohnivý' (sch.) ap. Vč. snadjen v topon. Řestoky (< *Žestoky - Profous 3, 560).
Původ psi. adjektiva *žestokb není jednoznačný. Z formálních i sém. důvodů je nejpřijatelnější názor, podle něhož je tvořeno pomocí suf. -ok- od základu *žest- (sr. rcsl. žest-b), kde -ŕ-je rozšiřujícím formantem kořene *žes-. V tom případě by mohlo souviset s germ. výrazy, jako je sthn. ches 'led', střhn. kes 'tvrdá, hladká půda, ledovec' (sr. r. dial. žesť 'zmrzlápůda' SRNG 9, 147, jež sem řadí Preobr. 1, 231), něm. dial. (bav.) Kes 'netající (nebo zřídka tající) sněhová plocha vysoko v horách', dále stsev. kQS 'hromada (kamení)', dán. kase tv., a se stir. gall (< *gasla) 'kámen, sloup, pilíř' (Vasmer 1, 422, Preobr. 1, 231, Falk-Torp 1, 501, Šanskij l.c, BER 1, 538, ESUkr 2, 195, ESBr l.c, Snoj in: Bezlaj 4, 449naj.). Podle EWAhd 5, 494 však chybějí odpovídající výrazy v jiných germ. jazycích a vzhledem k marginálnímu výskytu
něm. slov je původ sthn. ches a jeho něm. kontinuantů nejistý. Připouští pouze příbuzenství s psi. *žest- a rekonstruuje společné východisko *ges- 'tvrdý'. Podle Toporova2,178-180je ie. *ges-obsaženo též v balt. výrazech, a to v stprus. geasnis ' sluka' a lot. dzěsnis 'černý čáp'. Za zákl. motivační spojnici balt. a sl. slov pokládá tvrdost a ostrost. "Vychází z toho, že psi. *žest- je obsaženo v řadě derivátů pojmenovávajících různé rostliny vyznačující se ostrým tvarem svých listů (podobajících se ptačímu zobáku). Málo přesvědčivé především z význ. důvodů.
Někteří autoři uvažují o možné souvislosti psi. *žestokb (< *žeg-st-) s psi. *žeg- (vpsl. *žegti,žegg 'žhnout'-v. žešti)-tak už Gebauer, ČČM 41, 272. Podpůrným argumentem je doložený r. dial. komparativ utvořený od adjektiva žěstkij v podobě žegče (jak uvádí např. Gorjajev 109) místo obvyklého žěstče (MEW 410, Skok 3, 667, HER 709 aj.). Nejisté, jde spíše o sek. novotvar.
Mladenov 166 spojuje psi. *žestokb s lat. hostis 'cizinec, nepřítel' (v. gostb). Nevyhovuje z hlediska hláskového ani významového, hk
žešti, žežetb, žego 'žhnout, pálit; brennen'
Ve spojení ognjemb žešti 'mít horečku, zimnici'. Der.: iždešti 'spálit, zapáliť, ipf. iždagati 'spalovat', iždidzati, iždigati tv. (Bes, v. SJS 5, 435); ožešti 'popálit, spáliť;požešti 'spálit, sežehnout', požeže-nije 'spálení, požár' (Šiš),požbženije tv.; ipf'.požagati 'spalovat, zapalovat',požaganije 'požár' (Bes),poži-gati 'spalovat, zapalovat'; prižagati 'připalovat, pá-liť',prižidzatitv.,prižbženije 'připálení' (Gl); raždešti 'rozžehnout, zapáliť, 'rozžhavit, rozpálit', spec 'přetavit, vytríbiť, refl. 'zapálit se, vzplanout', raždeženi-je, raždbženije, raž(b)ženije, ražčbženije 'vzplanutí; požár, oheň', raždegnoti 'přetavit, vytríbiť (lxZach), raždidzati, raždigati (Šiš Bes) 'zapalovat', refl. 'rozpalovat se, planout', raždidzati spec. i 'pretavovať, raždidzanije 'oheň, žár'; s-bžešti 'spálit, sežehnout', 'rozpálit', refl. 'zapálit se, rozhořet se', ve spojení (ptc pf. pas.) s-bžežena žr-btva 'zápalná oběť', s-bžeženije, s-bžbženije 'spálení', s-bžagati, s-bžigati 'spalovat', st>-židzati tv. a 'upalovat', 'zapalovat'; užešti 'upáliť; vbžešti čbto 'zapáliť, - kogo 'rozpálit', přen. 'podnítit', refl. 'zapálit se, roznítit se', vbžbženije 'oheň, zanícení' (Bes), vbždešti 'rozpálit', refl. 'roznítit se, vzplanout' (SJS 5, 208), iter. Vbžagati, Vbžegati (rcsl.) 'zapalovat, zažehovať, 'rozpalovat, roznecovať, refl. 'rozpalovat se, zaněcovat se', v-bžaganije 'žkr, oheň, zanícení' (Bes), vbžbgati 'zapáliť (Lob Par), v-bžidzati 'zapalovat', refl. 'rozpalovat se, planout', vbžigati 'zapalovat, zažehovať (Nik); zažešti 'zapáliť, zažbženije 'zažehnutí, zapálení' (Bes), zažagati 'zapalovat' (Sud), zažidzati 'zapalovat' (Supr).
1150
žešti
žedati
Komp.: substantivizovanéadj. Vbsesbžeženoje 'zápalná oběť' (Zach, SJS 5,261), vb(se)sbžeženije tv. (ř. dAoraó-Tco/za, Schumann 1958, 63), adj. (ptc. préz. pas.) Vbsežegonrb 'celý spalovaný (jako zápalná oběť)' (ř. ókoKavmviMsvoq, Schumann l.c), substant. adj. Vbsesbžagajemaja, Vbsjasb-žagajemaja (n. pl.) 'zápalná oběť' (ř. ókoKaincofia, Schumann l.c). Sr. olokavi>toma, olokavbťb.
Et.: Psi. *žegti > b. žežá, mk. žeže, sch. žěči, stč. žéci (MStčS 686), pomsln. žec (PWb 3,1160), stp. žec, ukr. dial. žehtý (ESUkr2,191), r. žeč', vše 'páliť, 'žhnout'.
Iterativum se zdlouženým koř. vokálem je *ža-gati > sin. -žágati (sr. např. dial. užágati 'zapalovat', nažagati 'páliť ap., v. Snoj in: Bezlaj 4, 433), slk. st. žá-hať 'ludere cum lumine' (Bernolak 5, 4110), č. řídké žahati, žáhati 'páliť, arch. 'svítit, zářit' (PSJČ 8, 980), hl. žahač 'pálit, hořet', r. dial. ždgáť 'píchat, bodať, 'štípat' (SRNG 9, 56).
Redukovaný ablautový stupeň je zastoupen v psi. *žbgati > sch. žgati, sin. žgáti, kaš. žgac, p. žgač, br. dial. žhac' (Nos.), r. dial. žgat' (SRNG 9, 92n), s významy 'pálit, žhnout' (sch. sin., br. dial, r. dial.) a 'bodat, pichať (kaš. p., r. dial.).
Od psi. *žbgati)Q iterativum se zdlouženým koř. vokálem *žigati > sch. žígati 'píchat, bodať, slk. kniž. žihať 'páliť, 'píchat, štípat', žíhat' 'zpracovávat zahříváním na vysokou teplotu', č. žíhat tv., dial. ži-gať 'bodať (Bartoš 1906,560), br. hovor, žyhác' 'bodat, pichať, 'zářit, svítit', ukr. žyháty 'páliť, 'pichať, r. dial. žígát' 'bít, tlouct', 'bodat, pichať (SRNG 9,165n).
Význam 'bodat, píchat'je zřejmě sekundární, s motivací 'způsobovat bolest vysokou teplotou' (sr. Boryš 2005,754). Jinak Frinta (ČMF 1, 197), podle kterého se naopak jedná o původní význam slova.
Psi. *žegti se odvozuje od ie. kořene *dhegvh-'hořet' s předpokládaným fonet. vývojem *degti > *gegti > *žegti s nepravidelnou asimilací d - g > g - g v násloví (Brugmann I, 542, Vondrák 1906, 1, 275, Machek 1968, 727, Smoczyáski 2001, 393, Snoj in: Bezlaj 4, 451n, Orel 2007,1, 374, Králik 2015, 695 aj.). Někdy se také pomýšlí na kontaminaci s kořenem *gvher- 'hořet' (sr. Brugmann l.c., Preobr. 1, 23 ln, H-K 444, Skok 3, 674n, HER 706, Rejzek 2015, 818). K nejbližším příbuzným psi. slova patří lit. děgti 'páliť, stind. dáhati 'hoří, spálí', av. dažaiti tv., Xat.fověre 'hřát, zahřívat', alb. djeg '(po)pálím', stir. daig 'plamen', toch. AB tsäk-'spálit, shořet', ř. tétppa 'popel' (Trautmann 49, Stang 1942, 30, Vasmer 1, 412n, Pokorný 240n, Mayrhofer 1956, 2, 29 a 1986, 1, 712n, BER 1, 529n, Šanskij 1/5, 289, Gamkr.-tvanov 1984, 49, Orel 1998, 68, LIV2001, 133n, Mallory-Adams 124, Smoczyáski 2007, 97n, Derksen 2008, 554n, Vaan 2008, 237n, Adams 2013, 802 aj.).
K nostratickým souvislostem sr. Illič-Svityč, Etim 1965, 337, Kaiser 1990, 92, Žigo, JČ 41, 63. jk
žedati, -detb, -ždo i -dajetb, -dajo 'žíznit, mít žízeň; dursten'
Dále též 'žádat, toužit'.
Csl. též žqděti 'dychtit, žádat, toužit' (BesUvar- SJS 5, 396; MLP 202); v stsl. doloženo jen ve formě ptc. pf. pas. žeděm> 'žádaný, vytoužený' (lx Supr).
Der.: žqdanije 'žízeň' (lx Euch) a 'žádost(ivost), touha' (lx Supr, lxBen); žqžda (var. též žaža - SJS 5, 386) 'žízeň; sucho, vyprahlost; suchá, vyprahlá země', žqždbľľb 'žíznivý, žíznící' (lxFris); žedbtrb tv. a 'suchý, vyprahlý', žedbttb bytí 'být žíznivý, žíznit', substant. n. pl. žedbnaja 'vyprahlápoušť'; vbž(d)qdati (sq) 'pocítit žízeň', jennerefl. 'zatoužit'.
Exp.: Z csl. je r. žážda 'žízeň' (Šanskij 1/5,273, Orel 2007,1, 366 aj.), podle Preobr. 1, 220 též r. žáždať 'žíznit, toužit, dychtiť (podle Černycha 1993, 1, 290 jde o pozdější tvoření); podle Orla 2007,1, 365 je z csl. i ukr. r. žádnyj 'žíznivý, lačný, žádostivý ap.'.
Et.: Psi. *žedati > slk. žiadať, č. žádat, hl. žadač, dl. žedaš, arch. žadaš (Muka 1133), kaš. žqdac (Sychta6, 280), stp. žqdač (siq), žqdač (siq) (SStp 11, 562-567), p. žqdač, br. žadác', ukr. žadáty, r. dial. žadát' (SRNG 9, 57), vše 'toužit, prahnout po čem, domáhat se něčeho, chtít, vyžadovat ap.', dále 'přát někomu něco' (č. arch., stp. br. ukr.) ap. Vjsl. pouze denom.: b. žadúvam, dial. žadjá, mk. žednee, žeduva, sch. žědn(j)eti, sin. žéjati 'pociťovat žízeň, touhu po pití' (Skok 3, 675, BER 1, 522 aj.).
Psi. *žqdja > b. žážda (< r. - Vaillant 3, 326), dial. žad, žed(á) aj. (BER 1,522), mk. žed, sch. žéd(a),žěda, steh. žěd, žeda (Rj 23, 272), sin. žéja, dial. žij (Plet. 2, 955), slk. arch. žiadza (SSJ 5, 800), slk. arch. žízeň (< č., Králik 2015, 697), stč. žiezě, žiez(e)n, žiezeň (MStčS 688; podle Rejzka 750 rozmanitost tvarů vlivem stč. žizn 'život, hojnost, osvěžení' ajeho variant), záda, lok. sg. žiedě (MStčS 684), č. žízeň, arch. a dial. žízeň, stp. p. žqdza, ukr. žahá (disimilací z pův. *žaža - Snoj in: Bezlaj 4, 442), dial. zadá (Hrin. 1, 470), str. žaža (StrS 5, 70), vše 'touha po něčem', *'touha po pití' —> 'pocit nedostatku tekutiny, žízeň' (mimo p.), dále 'prosba, žádost' (stp., p. arch.) ap.
Psi. *žqdbtíb > b. žáden, mk. žeden, sch. žédan, sin. žéden, žéjen, slk. žiaden, žiadny, stč. č. žádný, hl. žádny, dl. žedny, kaš. žqdni (Sychta l.c), p. žqdny, br. dial. žadzěn, žádzin (SBrH 2, 133), vše 'chtivý, lačný; lakomý ap.', dále 'žádaný, milý, žádoucí' (stč. MStčS 684, č. arch.), 'řídký, vzácný ap.' (luž.). Kvýzn. 'nikdo, žádný' (slk. stč. č.) v. níže.
• Psi. *žedati < ie. *g*hedh- 'prosit, žádat'.
Psi. *žqdati obsahuje ie. kořen *gvhedh- 'prosit,
1151
žedati_
žádat'. Nazála v inf. má pravděpodobně původ v bsl. nazálním prézentu, sr. příb. lit. pasigěsti, pasigendú 'postrádať (S-A1955, č. 1163, Vaillant3,185, LIV 2001, 217, Derksen 2008, 560 aj.; podle Machka 1968, 721 však nejde o pův. nosový inflx, ale o disimilační proces expresivního *gedd- > *gend-). Stejný kořen je dále např. v lit. gedéti 'tesknit po něčem', av.jaiSiiemi 'prosím', stper. jaiôiiämi tv., ř. poet. aor. 6éooao6ai 'úpěnlivě prosiť aj.; v o-ovém ablautovém stupni např. v ř. nó6oc 'touha, přání', stir. guidid 'prosí' aj. (Brückner 663, Frisk 2, 570, Pokorný 488, Fraenkel 149n, ESUkr 2, 184n, Sch.-Šewc 1773, Smoczyňski 2007, 174n, Beekes 2010, 1216, Králik 2015, 694naj.). Příslušnost germ. výrazů, jako je gót. bidjan, sthn. něm. bitten, stangl. biddanaj.,YŠe 'prosiť,kie. ^"Aerf/j-, jak předpokládají např. už Hoffmann, BB 18, 153n, Seebold, KZ 81, 112n, Cheung 2007, 221 aj., připouští např. LIV 2001 I.e., Snoj in: Bezlaj I.e. aj., je sporná z hláskových důvodů (změna *g*h > germ. *b je málo prokazatelná - sr. EWAhd 2, 131-134).
Od kořene obsaženého v psi. *žqdati je sufixem -ja (< *-yä-) utvořeno subst. *žqdja s pův. významem 'touhapo něčem' (Slawski, SK 1, 82; Derksen2008 I.e. aj.), pomocí suf. -bm, pak adj. *žqdbm> s pův. významem 'žádaný, žádoucí' (tak v stč.). Význ. 'žádný'někteří vysvětlují ze záporných konstrukcí typu nebylo tam žádného (= 'žádaného') člověka zobecněním v 'nikoho, žádného' (Preobr. 1, 220, Machek I.e., H-K 441, Rejzek 744, sr. i MEW 409 aj.). Pravdepodobnej ší se však zdá být výklad, podle něhož adj ektiva s významem'žádný'vznikla zkrácením z pův. *ni-že-edbtrb 'ani jeden' (odmítá Siatkowski, SlOr 27, 203-205), a shoda s konti-nuantem psi. *žedbm> je tak v č. pouze formální. Tento výklad podporují anal, útvary v lat. (mílius 'žádný' < *ne-oino-lo- 'ani jeden') nebo v něm. (kein 'žádný' < sthn. nih-ein 'anijeden'). Sr. Otrebski, JP 11, 179-185, Brückner 660, Trubačev, VJa 1959, 1, 28n, Manczak 1977, 95n, ESUkr 2, 204 s.v. žóden, Boryš 2005, 750 s.v. žáden, Králik 2015, 695 aj.
Podle mínění některých autorů (MEW 62, Preobr. I.e., H-K I.e., ESUkr I.e. aj.) souvisí psi. *žedati s psi. *žbdati a *godb (v. žbdati, godb). hk
želo, -an 'osten, žihadlo; Stachel'
Et.: Psi. *žqdlo > b. dial. žélo (BER 1, 533), sin. žélo (dial. st zélo - Plet 2, 913 - asimilací z žélom, v. Snoj in: Bezlaj 4,444), slk. dial. žialo (SSJ 5, 801), č. dial. (hanácké) žédlo (Kopečný 1957, 153, pokud není kontinuantem psi. *židlo, sr. Havlová, SFFBU 27, 139n), plb. zodlü (P-S 185), kaš. žqdlo, žqgto (Sychta6,279), stp. p. žqdlo, stbr. žalo (HSBr 9, 251), br. džála, dial. i džálo (SBrH 2, 37), ukr. žáló, str. žalo (StrS 5, 71), r. žalo, dial. žágló (SRNG 9, 56), vše 'žihadlo (včely, vosy aj.)', 'ostrá, bodavá část nějakého předmětu (např. ostří nože, hrot jehly ap.)' (např. kaš. stp. vsi.) a další přen. významy.
_želo
Slovanský lexikální materiál vede k úvahám o možné existenci dalších dvou variant psi. východiska:
Psi. *žalo > b. dial. žalo (BER l, 523), srb. dial. žalo (RSAN 5,282), sch. der. žalac (sr. však níže), sin. dial. žalo (Plet 2, 953), vše 'žihadlo', v sch. i 'ostří nože'.
Č. dial. (chodské) žádlo 'žihadlo' (Hruška 122) vysvětluje Havlová I.e. kontrakcí ze subst žahadlo tv.
Psi. *židlo > b. žílo, mk. žilo, č. dial. žídlo (Bartoš 1906, 560), ukr. dial. žyló (Hrin. 1, 484), vše 'žihadlo', v b. amk. i 'ostří nějakého předmětu'.
Uvažuje se o dvou možných et. výkladech:
• (1) Psi. *žqdlo < ie. *g*elH- 'bodat, píchat. (2) Psi. *žedlo < ie. *g?hen- 'bít.
(1) Psi. *žqdlo se zpravidla vysvětluje disimilací z pův. *gel-tlo- (podobně jako např. psi. *de_telb 'datel' < *del-tel- nebo psi. *kr>koh 'koukol/Agrostemma' < *kol-kol-, v. Mikkola 1913, 2, 160, Machek 1934, 71) jako nomen in-strumenti (k sufixu *-dlo < ie. *-tlo-/*-dhlo- sr. Slawski, SK 1,113n, Matasovié 2014, 83) od slovesa, jež obsahuje ie. kořen *g"elH- 'bodat, pichať. Ten je doložen v lit. gélti, geliů 'bodat, bolet', lot. dzelttv., stprus. gallin-twei 'usmrtit, zabít', arm. kelem 'způsobovat bolest, trápit, trýzniť, stangl. cwelan 'trpět, hynout' aj. (v. též želěti (1)), sr. MEW409, Machek 1934, 70na 1968,721, Vasmer 1, 409n, S-A 1955, č. 1164, Skok 3, 670 - ovšem nevylučuje ani výklad sub (2), BER 1, 533, ESUkr 2, 186, Černých 1993, 1, 291, Snoj in: Bezlaj 4, 444, Derksen 2008, 560 aj. Původní význam psi. * žqdlo by tak byl ""nástroj sloužící k píchání, bodání'.
Psi. *žalo se objasňuje z *gěl-tlo- disimilativním vypuštěním prvního -/- (Snoj in: Bezlaj 4, 435). Podle Skoka 3, 670 je však vokál -a- v kořeni z palat, no-SOvky -q- (podobně jako je sch. jěčam i jačmeň).
Psi. *židlo se rekonstruje v podobě *gil-tlo < *gvlH-tlo, nulového stupně ie. kořene *gvelH- (Snoj in: Bezlaj 4,435). Havlová I.e. míní, že -z- v * žídlo vzniklo změnou -/- v tedy *gel-dlo > *geidlo > *židlo. Mladenov 167 naproti tomu vykládá b. žílo z *žqdlo, Skok I.e. uvažuje o kontaminaci s žila 'žíla'.
(2) Jiní autoři spojují psi. *žqdlo s lit. giňklas 'zbraň' (Trautmann 86, Vaillant 4,413; Smoczyňski 2001,153, pozn. 132: lit. giňklas < *gin-tla—psi. *žqdlo < *gin-dla-, aj.) a předpokládají zpravidla příbuznost s lit. giňti, genů 'hnát (dobytek na pastvu)', případně (např. Smoczyňski 2007,181) se stlit. giňklas 'obrana', lit. ginti, ginů 'brániť. V obou případech se vychází z ie. kořene *g-hen- 'biť (v. gbnati); z tohoto ie. kořene se vysvětluje i psi. *žqti, žbn 'q 'kosiť (s posunem významu 'bíť -»■ 'sekat, žít (trávu, obilí)', v. žetij), s nímž se psi. *žqdlo často rovněž spojuje (Zubatý, AslPh 16, 425 = Zubatý 1/2, 129, Brückner 663, Pokorný 493, Boryš 2005, 753, Králik 2015, 695
1152
židovint
aj.; za sporné to naopak považují autoři ALEW 331). Námitky jsou z důvodů sémantických (již MEW I.e.) i kvůli akcentuaci (v. Snoj in: Bezlaj 4, 444).
Další výklady nepřesvědčují: Lehmann (KZ 41, 391, pozn. 1) spojoval *žqdlo s ir. geinn 'klín' a s lat. genistabot. 'kručinka' (k výkladu itgeinn v. Matasovič 2009,157; W-H 1, 591 odmítají spojování ir. a lat. slov, o psi. *žqdlo se nezmiňují). Osamocen zůstal výklad psi. *žqdlo z psi. *žqti, žbmo 'tlačit, tisknout, mačkat'(Orel 2007, 1, 366). ij
žeti , žbnjetb, žbnjo 'žnout; mähen, schneiden'
Der.: žbnjei (substant. ptc. préz.) 'žnec', žbnyi (substant. ptc. prét.) tv.; žetva 'žatva, sklizeň, žně', 'doba žní, léto', ve spojení ifrvapokajanija přen. 'pokání', žetvbtrb 'žňový' (lx Supr), že tel 'b 'žnec', žqteljaninb tv.; požeti 'požnout'; užqti tv. (lxZap - Vašica, Slávia 29, 42 pokládá za bohemismus vzhledem k pref. u-, který v csl. není běžný).
Komp.: sěnožqtb 'lučina' (lxBes).
Et.: Psi. *žqti, žbnjo, všesl., kromě pom.: b. žäna, dial. žénja, žínám, žnéem aj. (BER 1, 565), mk. žnee, žnie, sch. žěti, žänjem, žnjěti, žnjém, sin. žéti, žánjem, slk. žať, žnem, stč. žieti, žnu i žnu, č. žít, žnout, žnu, hl. žnječ, žnjeju, arch. žeč, žnu, dl. žes, žnju i žejom, stp. p. žqč, žnq, stp. i žnqč (SStp 11, 588), br. žac', žnu, ukr. žaty, žnu, r. žať, žnu, vše 'sekat, utínat srpem, kosou (trávu, obilí)'. V plb. jen subst. 1.-4. pl. zanai 'sklizeň' (P-S 181).
Psi. *žqti, žbnjo je starý sl. zemědělský termín (Sedzik, SbSafarewicz 1995, 369n). Po formální stránce se vyznačuje očekávaným reduk. ablautovým stupněm v préz. paradigmatu, obvykle se spojuje s rodinou ie. koř. *gvhen- 'bíť (Brückner 662n, S-A1955, č. 214, Vasmer 1, 428, Machek 1968, 728, Rejzek 751, Skok 3, 678, Sch.-Šewc 1799, Šanskij 1/5, 278, Pokorný 491a ESBr 3, 223, Snoj 2003, 868 aj.). Doložené kontinuanty ie. kořene svědčí o prvotním ie. atem. prézentu (jak dokládá např. přib. stind. hán-ti 'bije, zabíjí', het. kuen-zi 'bije, zabíjí', s reduk. stupněm např. lit. gin-ti 'brániť aj. - sr. Stang 1942, 42n, Ivanov, SUaz 1968, 244n, Furlanová in: Bezlaj 4, 450 aj.). Význ. vývoj lze znázornit schématem 'bít, tlouci' —> 'bít ostrým předmětem, sekať —> 'žnout, kosit (trávu, obilí)' (Boryš 2005, 752, Králik 2015, 693 aj.). Nejbližšími přib. jsou lit. genéti 'zbavovat kmen větví, osekávat větve', lot. dzenéttv. (Fraenkel 152n, Karulis 1, 258, ALEW 329-331 aj.). Derksen 2015,170n připojuje nor. dial. gana 'prostříhat, zarovnat ap.' (tak už Pokorný 492). Další responze v. gbnati, kde je i podrobný et. výklad.
Jinak má LIV 2001, 215, podle něhož psi. *ž§ti obsahuje ie. kořen *g*ieH3- 'žíť (podobně už Vaillant 3, 306, nevylučuje ani Snoj I.e.). Význ. vývoj rekonstruuje nepříliš přesvědčivě jako *'nechatžíť —»■ 'opatřovatpotraviny' —»■ 'sklízetúrodu'. V. žiti. hk
-žeti2 'potlačiť v. sbžeti -žeželiti v. ožeželiti
židovint, -am. 'Žid; Jude'
Vždy jen ve smyslu 'příslušník židovského národa', zatímco syn. ijuděi a evrěi též ve smyslu 'vyznavač židovského náboženství'; ke konkurenci této trojice výrazů v. Jagié 1913, 310a344, SJS 1, 605, Rusek, SISpr 12, 125a
Csl. ižidim tv. (MLP).
S formantem -in- jen v sg.
V pl. často dubletní tvary: nom.-vok. židové (v Euch i židovi), gen. židovb, dat. židovonrblžidonrb, ak. židovy/ židy, lok. židověch-blžidoch-b, instr. žid-bmilžidy; sr. Diels 1963, 1, 157, SJS l.c., Panic, OnPril 9, 181a
Der.: židovbstb 'židovský, hebrejský', csl. žido-vbstvo, židovbstvije 'židovství', adv. csl. židovbsky.
Exp.: Z csl. je mm. jidov 'Žid' (Tiktin2001, 2, 543). K možné expanzi do sl. jazyků v. Et. Podle Bočka, KnL 56 jsou vsi. formy (v. níže) z csl. nebo z p.; pro str. židovim to předpokládají i autoři Rj (23, 379).
Et.: Stsl. židovim, ~ b. arch. žid (snad z r., sr. Mla-denov 1951, 675, RBE), dial. džid (BER 1, 543), sch. Žid, Žid, Židov, Židov, Židovin (RSAN), sin. žid, Žid, dial. židov, židov, židov (Snoj in: Bezlaj 4, 453), slk. žid, Žid, stč. žid (Šimek), č. žid, Žid, hl. žid, Žid, dl. Žyd (luž. tvary j sou patrně z č., sr. Frinta 1954,17), plb. zaid, pom. Žid, Žid (asi z p., sr. Popowská-Taborská, SFPS120, 14, Popowská--Tab.-Boryš 1996, 114), stp. Žydowin (podle Karplukové 2001, 359 snad z r.), stp. p. Žyd, Žyd (< č., Karpluková l.c., Basaj-Siatkowski 2006, 500 s liter.), stbr. židb, žydb, židovim,, žydovim, (HSBr), br. st. žid (Nos.), ukr. arch. žyd (SUM, Hria), str. židb, židim, židovim (StrS), r. arch. žid, s význ. 'Žid, příslušník židovského národa', 'žid, vyznavač židovského náboženství'.
Přejato v záp. části j sl. areálu z rom. pokračování latinského Iúdaeus 'židovský; žid' < ř. 'IovSaTog tv. < hebr. j"hudah 'oslavený' (Gebauer 1894,1, 530, Von-drák 1906, 1, 28 a 1912, 81, Vaillant 1, 188, H-K 445, Machek s.v. žid, Kronsteiner, SISpr 12, 65, Sch.-Šewc 1792, Pičchadze, Principy sostav. 46, SEPlb 1050, Boryš 2005, 759, Rejzek 2015, 818naj.). Dále šířeno mezislovanskými výpůjčkami (sr. výše). Detaily hláskových substitucí a nej starší podoby sl. tvaru jsou však nejisté. Často předpokládané románské u (sr. S-A 1955, č. 1166, Shevelov 1964, 265, Basaj-Siatkowski 2006, 500, Orel 2007, 1, 375), jež by dalo sl. ú > y, které by se pak vlivem měkkého náslovného konsonantu palatalizovalo v z (Boháč, LF 35, 436n, Ra-movš, Slávia 1, 29, Klich 1927, 122, Meillet 1934, 118, Vasmer 1, 423), nemá oporu v dochovaném rom. materiálu (sr. Boček 2010, 114n, v. též diskusi u Stiebera, RS 26, 34 a
1153
židovint
žila
Birnbauma, S1H 7, 3n). Počítat lze spíše s rom. džůdéů
> rom. dial. (rétorom., sev. it. dial., dal.) (d)žiidéw, jehož palatální il > sl. z (takBartoli, SbJagič, 43 s předpokladem přejetí z dal. románštiny, Kronsteiner, SISpr 3, 40 a 45n s předpokladem přejetí z románštiny alpské;v. iBoček2010,116 bez přesnější lokalizace). Vzhledem k řadě sl. forem se segmentem -ov- lze pak myslet na pův. sl. * (djžidevb
> *židoVb (Boček 2010, 117n, podobně už Birnbaum, S1H 7, 4n a co do konce slova i Panic, OnPril 9, 181-185 a Szemerényi 1989, 139; jiní však -ov- považují za součást nikoli základu slova, ale koncovky, a počítají tak s vlivem u-kmenové deklinace (sr. Eckert, UZIS1 27, 86, další liter, u Panice, OnPril 9, 183n). Vznik dalších sl. tvarů lze potom vysvětlovat různě: adj. *židovi> > subst. *židi> (tak Snoj in: Bezlaj 4, 453), spíše však subst. *židov- > singulativ *židovim>, poté *židov- omezeno na pl., k němu vznikl nový sg. *žiďb (tak Szemerényi 1989 l.c).
Morawski, SlOc 9, 507 zvažovaljako zdroj střlat. *zudus.
Nepravděpodobné jsou předpoklady zprostředkování rom. slova ke Slovanům jinými jazyky:
Brandt (RFV 25, 226) předpokládal přejetí ze stlm. judeo, judo 'Žid' a vliv psi. *žbdati 'čekat' (germ. prostřednictví zastával i Preobr. 1, 232); Šachmatov (AslPh 33, 95) myslel na prostřednictví keltské; Korš, SbDrinov 55n považoval za zdroj tur. *džiid (< hebr, arab. či per), zprostředkované ke Slovanům Chazary; vše odmítá s diskusí Vasmer 1, 423. Nověji zvažuje Snoj l.c. kontaminaci sl. *židb < petfuhud a sl. *židovb < rom. Oštir (AarbS 1, 98) předpokládal přejetí z nedoložené formy ilyrsko-trácké. vbo
-žigati, -židzati v. žešti
žila, -y f. 'žíla, šlacha; Ader, Sehne'
Ve spojení oslabljetrb žilami 'ochrnulý', oslabiti žily 'ochromiť (Supr 467, 5; StBälgR 1, 497 uvádí význam 'usmrtiť podle ř. vsKpovv, ale ř. paralela je nejistá, sr. SJS 2, 562, StslS 218), žila govqžda, žila surová 'volská žíla, býkovec (druh biče)'.
Et.: Psi. *žila, všesl. (nedolož, v plb.): b. žíla, rak. žila, sch. žila, arch. žil (Rj), sin. žíla, slk. žila, stč. žíla (MStčS, ESStč), č. žíla, hl. žila, dl. žyla, pom. žěla, stp. p. žyla, br. ukr. žyla, str. žila (StrS, SDrJa), r. žíla, vše (v b. jen arch. a dial., v r. hovor.) 'žíla, céva přivádějící krev do srdce', dále 'šlacha' (b. hovor., mk. sch., sin. st. Plet., slk. hovor., stč. ESStč, č. dial., dl. stp., br. hovor., ukr. str., r. hovor.), 'samčí pohlavní úd některých zvířat, zejména býků' (sch. sin., slk. hovor., č. arch., p. arch.), 'bič, karabáč, zejm. z pohlavního údu býků, býkovec' (b. sch., sin. dial., slk. stč., č. arch., p. arch.), 'rudná žíla' (jsi. slk. č. p. br. ukr.), 'žebro listu rostlin' (b. arch., mk. sin. č. hl., p. arch., str. r.),
'(podzemní) proud vody, koryto' (b. arch., sch., p. arch., str. r.), přen. 'nadání, vlohy' (sin., č. hovor., p. arch.) a další spec. významy, např. 'významná dopravní cesta' (sin., č. arch.), 'vedlejší kořen' (b. dial., sch.), 'pomlázka z vrbových prutů' (č. dial.), 'rybářský vlasec' (pomsln.), 'ozdobný motiv' (p.), 'mícha' (stp.), 'krk' (stp.), 'hlasivka' (stp.) aj.
Nejbližšími protějšky psi. *žila jsou lit. gýsla, s nazalizací dial. ginsla 'žíla', lot. dzisla, dzisle 'žíla, šlacha', dial. dzíkslatv., stpms. pette-gislo 'ramenní tepna', arra.jíl,jíi 'šlacha', lat. filum 'nit, vlákno; pavučina; struna', 'šlacha, svazek'. Odtud se rekonstruuje ie. subst. *g-hiH-slo 'žíla, šlacha, pás', derivát kořene *g-heiH-, *g"hiH- tv., k němuž dále patří kymer. gi-au pl. 'nervy, šlachy' (sr. MEW 411, Wood, IF 18,25, M-E 1, 557n, Trautmann 90, W-H 1,498, Vasmer 1,424, S-A 1955, č. 1167, Solta 1960, 326, Makajev, ZPhon 20, 455, ESBr 3, 264, Černých 1993, 1, 303, Herej-Szymanska, SEB 1, 181, Vaan 2008, 220, Martirosyan 2010, 558, Mažiulis 2013, 707n; ke koř. v. Pokorný 489).
Nejisté zůstává, zda k tomuto kořeni patři i psi. *žica (< *žikä; sr. csl. žica 'šlacha', b. žíca 'drát; nit, vlákno', mk. žica 'drát; nit, vlákno; struna; rudná žíla', sch. zica tv. (přejato do sin. žíca 'dráť, sr. Snoj in: Bezlaj 4, 452), r. dial. žíca 'vlněná nit; příze'), lit. gijá 'vlákno', lot. dzija 'příze'. Pokorný l.c. to měl jen jako možnost, další autoři (Sch.-Šewc 1794 a 1817, Rejzek 2015, 819) jsou o tom přesvědčeni a mnozí (MEW 411, H-K 445, Vasmer 1, 426n, Fraenkel 150, BER 1, 545 a 549, Šanskij 1/5, 292, Skok 3, 680, Vaillant 4, 537n, ESUkr 2,197, HER 709, 710) sem přidávají ještě stind. jya, jit 'tětiva', w.jyä- 'tětiva luku', i.fiióg 'luk; tětiva luku' (sr. k nim separátně Pokorný 481; Mayrhofer 1956, 1, 440, 448 řadí ií. slovo jinam, také Frisk 1, 237 má spojení ií. a ř. slov s bsl. za nejisté; Snoj 2003, 869 stind. absl. slova spojuje, ale odděluje je od psi. *žila).
Slovotvorná analýza a hláskový vývoj psi. *žila jsou rovněž nejisté.
Většinou se i pro psi. počítá se sufixem obsahujícím s: bsl. *gľ-slä s následným vypadnutím s v psi. (Scheftelowicz, BB 29, 17, Snoj 2003, 869 a in: Bezlaj 4, 455, Smoczynski 2007, 184, Matasovič 2014, 107). Někteří přitom předpokládali mezistupeň s ch: bsl. *gi-slä > psi. *žíchlä s následným vypadnutím ch (Pedersen, IF 5,68n, BrugmannI, 785, Osten-Sacken, AslPh35, 55n, sr. i Vondrák 1924, 1, 443, Diels 1963, 1, 122n).
Mikkola, BB 22, 245n předpokládal bsl. *ginslä (sr. lit. dial.) > předsl. *ginlä > psi. *žľlä s náhradním dloužením po vypadnutí n. Bsl. slovo přitom spojoval s lat. věna 'céva, žíla, tepna', stsev. kvisl 'větev, rozvětvení' (přejímá Hirt, BB 24,256, odmítli W-H 2, 746). Preobr. 1, 232 k rekonstrukci bsl. *ginslä a uvedenému materiálu řadil i axm.jil, Mladenov 167 navíc i lat. ftlum. Bsl. *gin-slä předpokládají i Meillet 1902,129naVondrák 1906, 1, 26, 116, 360 a 1912, 78, 126 a 373; Meillet 1902, 420
1154
žila
žiti
s ním spojuje arm. fil, méně jistě XaX.fŮum, Vondrák 1906,1, 436 pouze lat. fllum. Rekonstrukci s -n- zastávají též Otrebski 1930, 26n a Milewski, RS 10, 113.
Jiní však vzhledem k stabilnosti psi. konsonantické skupiny -sl- předpokládají pro psi. pouze l-ový sufix: *g*hiH-l-eH2 > *gi--lä (sr. Matzenauer 2009, 50, Hanusz, KZ 28, 211, Petr, BB 22, 275, Brückner, KZ 46, 209, poza 1, W-P 1, 670, Specht 1947, 95, H-K1.C, Birabaum-Scaaekea42, Boryš 2005,759, Derksea 2008, 562 a 2015, 179, Králik 2015, 695). Pak by bylo možao myslet na to, že *z/7a je až aovější psi. formace k pův. *žica (sr. Meillet 1934, 138, Pokorný 489).
Někteří zvažují spojení uvedeaého materiálu s koř., který je v psi. *žiti 'žíť (Pogodia 1903,276a, H-Kl.c., KESRJ 109, ESUkr I.e., sr. žiti). Šanskij 1/5, 292 proto naznačuje sém. vývoj 'podzemní koryto, kterým proráží pramea' —► 'velká žíla' —► 'šlacha'.
Někteří sem řadí ještě stha. keisala, geis(i)la, aěm. Geißel 'bič, důtky, prut, metla' (Fick 1, 413a a BB 2, 188, Pedersea, IF 5, 68, Gorjajev 111). Spojení odmítli aapř. W-P 1, 528; k et. germ. slova v. EWAad 4, 125. Macaek 1968, 727 přidává navíc ještě stsev. geitill 'tvrdé místo v měkkém kameni', bsl. a germ. slova má však dále za aeprůhledaá (k stsev. v. Vries 1962, 162).
Orel 1998, 59 a 2007, 1, 376 srovnává i alb. dell 'šlacha; žíla', ale to naráží na hláskové potíže (sr. Pedersea, KZ 36, 326 a IF 5, 68, Meyer 1891, 63, W-P 1, 670; k j iaým výkladům alb. slova v. Demiraj 1997, 128). vbo
-žimati v. sbžeti
žirt, -am. 'pastva; Weide' (csl.)
V MLP 198 i přea. 'sněť, gaagréaa'.
Der.: žirovbľľb 'žírný, úrodný' (lxNicodNovg- SJS 5, 393); žirovati 'pást se' (GrigLobk, komeat. Eug);požiro-vati tv. (Parim Gl); Sbžirovati se 'pást se spolu' (Parim).
Et.: Psi. *žin > b. dial. (Gerov 2,21), mk. žir, sch. sin. žír, slk. žír, slk. st. i žíer, žíra (HSSlk 7, 470), č. žír, kaš. žér, p. žer, stp. (SStp 11, 585) a p. dial. i žyr (v p. -yr- > -er-, Boryš 2005, 754), br. hovor., ukr. žyr, Str. žir-b (StrS 5,113), r. žir, s význ. 'pastva, pastvina' (slk. st., stp., ukr. dial. Hrm. 1,484, str, r. dial. SRNG9,180), 'úrodnost, úrodná země' (sin. dial. Plet. 2, 962, č. zř. PSJČ), 'potrava, žrádlo' (srb. dial. Rj 23,392, sin. dial. Plet. I.e., slk. st., č. arch., kaš. p. br. ukr), dále 'žalud, bukvice (jako potrava divokých prasat)' (jsi., slk. st., stp., ukr. dial. Hrin. I.e.), 'tuk, lůj' (b. dial. BER 1, 547, slk. ukr. r), přen. též 'bohatství; majetek, jmění' (str, r. dial. Daľ 1, 1350, ArcaOblS 14, 119a) aj.
Původ psi. substantiva * žir-b není zcela jasný, v úvahu přicházejí dva možné výklady (Rejzek2015,819, Králik 2015, 696 aj.):
• (1) Psi. *žin <psl. *žiti 'žíť. (2) Psi. *žin> <psl. *žerti 'žráť.
(1) Převažující je výklad, podle kterého je psi. *žirb odvozeno od kořene slovesa *žiti 'žíť (v. žiti) r-ovým sufixem (Voadrák 1906, 1, 430, Vaillaat 4, 207 a 637, Slawski, SK 2, 17a aj.). Anal. tvoření lze spatřovat např. v *pin od *piti (v. pin>), *dcm od *dati (v. dan,). Význ. vývoj je pak možno vyjádřit schématem 'to, co slouží k obživě' —> 'potrava' (MEW 411, Preobr. 1, 233, Vasmer 1, 425, H-K 445, BER l.c., Skok 3, 680a, Černých 1993, 1, 303, Saoj ia: Bezlaj 4, 456, Orel 2007, 1, 376a aj.). Formálaě i yýza. shodaé lit. žyras 'potrava, krmivo'je výpůjčka z p. (Fraeakel 1313).
(2) Vyloučit však zcela nelze ani druhý názor, podle něhož je psi. *žin, s předpokládaným význ. vývojem 'žraní, požírání' (sr. č. žír 'žraní, ožíráať-PSJČ) —> 'to, co se požírá, potrava', deverbální subst. odvozené od psi. *žerti, žbľQ (v. požrěti2). Kořenové -i- by v tom případě bylo výsledkem sekundárního zdloužení reduk. vokálu v préz. kořeni (Boryš l.c.; s *žerti spojuje už Jakobsoa, Word 8/4, 388, dále též aapř. ESBr 3, 265 aj.).
Pisani, KZ 68, 163 se domnívá, že vztažení psi. *žin> k *žerti je mladší, sekuadární; za příb. pokládá arm. gěr 'tučný' (tak už Lidéa, SbMikkola 117a, aověji i Olseaová 1999, 198). Lidéa l.c. připojuje též ř. yoTpoq 'sele' (odmítají Frisk 2, 1107a, Beekes 2010,1640a). Z hláskových důvodů j e sporné i Machko-vo (SbDečev 54a) spojení psi. *žin s i.yjkóq 'tráva, seao' (Frisk 2, 1100, Beekes 2010, 1634) a lit. gyle 'žalud' (odmítá Fraeakel 151; sr. i Smoczyáski 2007, 177a). hk
žiti, živett, žívq ipf. 'žít, dlít, meškat; leben, weilen, sich aufhalten'
Také 'oživovať, ve spojení z/ft' čimb 'užívat něčeho, žít z něčeho'.
Der.: žitije 'žití, živoť, také 'život světce, legenda', ve spojeaí žitije se, žitije nyn 'ěšbnjeje 'tento život, pozemský živoť, dále 'obydlí' (Supr), 'živobytí' (ř. yffioc, Schumaaa 1958, 64), 'živý tvor, zvíře' (lx Eug); SQŽitije, sbžitije 'soužití, společenství', 'manželství'; žitiiskb, žiteiskb 'životní, světský', žitb, -i f. 'živoť, žitbrib 'životní'; žilište 'příbytek', žište tv. (2x Supr), žitelinb, žiteľb, žitelbCb 'obyvatel, občan', sožiteľb 'spoluobčan' (Bes); žizrib 'živoť, ve spojení žizrib si, si žiznb, žizrib nyn 'ěšbnjaja 'pozemský živoť, v Bes i 'otčina, patria' (SJS 5,392), žizrnub 'životodárný, živý' (lx Supr); ižditi 'vynaložit, vydať, 'promarnit, promrhat', priižditi 'navíc vynaložiť; ožiti 'ožít, oživnout', oživljenije 'oživení, vzkříšení' (lxBes), oživati 'ožívať (lxBes);požiti 'nějakou dobu žít, prožít', sbpožiti 'nějakou dobu žít, pobýt společně';přižiti 'porodiť, prižitije 'porození'; užiti ipf. 'užívať (lxBes), uživati 'užívat, používať; vbžditi (se) 'prožít'.
Komp.: blagožitije 'blahobyt, blažený živoť (SJS
1155
žiti
žito
5, 117); čqdoprižitije ' rození dětí' (ř. rsKvoyovía); dl"b-gožitbrrb 'dlouhověký' (Grig; i. patcpópiog); domaživbCb 'místní člověk, domorodec'; skotožitije 'sodomie' (lx Šiš; k význ. v. Vašica, Slávia 27, 53 ln a MMFH 4, 184, pozn. 26); zemlježiteľb 'obyvateľ (VencNik); žiznodavbCb 'dárce života' (lx Supr).
Exp.: Z csl. je rum. st. jitie 'legenda', obstejitel 'mnich', obstejitie 'mnišský život' (Tiktin 2001, 2, 546n a 840) a r. žiti j é 'životopis, život světce' (Vasmer 1, 426), žilíšče 'obydlí', žíteľ 'obyvateľ (Šanskij 1/5, 292-294).
Et.: Psi. *žiti, živo > b. živéja, mk. živee, sch. žíveti/žívjeti, arch. žiti, žijěm, sin. živéti, arch. fzft', žijem, st. i žívem, živém (Plet.), slk. fzí', žijem, stč. fzYz, i/VM (Gebauer 1894, III/2, 155n), č. žít, žiju, hl. i/c, fzJM, dl. iyí, iy/'w, plb. 3. sg. préz. zaivě, pom. ié'c, stp. žyč, žywq (SStp), p. žyč, žyjq, br. fyc', žyvú, ukr. iýry, iyvw, r. žiť, živú, vše (kromě luž.) 'žít, být živ, bydlet', luž. 'hojit se, uzdravovat se'.
Psi. *žiti, živo nachází protějšky v řadě ie. jazyků: lit. gýti, gyjú 'uzdravovat se', stlit. i 'žiť (v. LKŽ), lot. dzit, dzístu 'uzdravovat se', stlot. i dzívu 'žiju' (Endzelms 1923,573), stprus. giwassi 'žiješ', arm. keam 'žiju' (ale málo jasné je iniciální k-, v. Martirosyan 2010, 356n s liter.), stind. jivati 'žije', av.fuuaiti tv. (další írán. v. Cheung2007, 222n), ř. homér. fiéouai 'budu žiť, ión. Ccóco 'žiju', at. Qm tv., lat. vivere, vívó 'žiť, toch. A šo-, B šäw- 'žiť.
Detaily rekonstrukce ie. kořene i vysvětlení forem v jednotlivých ie. jazycích však zůstávají nejasné (sr. pro liter, nejnověji ALEW 336n). Jedni rekonstruují plný stupeň ie. kořene *gveiH}- 'žiť (Pokorný 467n, EIEC 356, Mallory-Adams 188, Matasovič 2014,156), jiní *gvÍeHf tv. (LIV 2001, 215n, NIL 185n, ALEW 337), ještě jiní pak
předpokládají prostě dvě varianty plného stupně
*gveiH3- a *gvieH3- (Chantraine 177, Bammesberger, IF 88, 227n, Gamkr.-Ivanov 1984, 235, Beekes 2010, 216n).
Pokud jde o formant -«-, má se většinou za to, že původně šlo o sufix tematického prézentu, někde pak generalizovaný (Schindler, Sprache 15, 146, Mayrho-fer 1986, 1, 594, LIV 2001, 215), možná pův. derivát adjektiva *gvíH}uo- 'živý' (v. živt; v. BrugmannH/3, 52, 56, Vaillant 3, 170, Beekes 2010, 216, pochybuje Gasiorowski, IF 112,39). Jiní ale předpokládají už staré u-ové rozšíření kořene (Meillet, MSL 14, 347 a 16, 244 a 1934, 216, Pokorný l.c.). Martinet (1955, 227n) měl u vůbec za pouhou prevokalic-kou střídnici laryngály H3.
Machek (s.v. žiti) rozlišoval dvojí sl. žiti: žiti, živo "žít, být naživu', staré denom. od živ-b 'živý', a žiti 'uzdravit se', bez formantu u a odpovídající lit. gýti tv., obojí ovšem z ie. *g"eiH3-(podobně Sch.-Šewc 1792).
Il.-Svityč 1, 299 hledal nostr. kořeny ie. formy. bv
žito, -an. 'obilí; Getreide'; 'plod; Fruchť
Der.: žitbľľb (SinPogBon), žitelbtľb (lxLobPar) 'obilný', 'týkající se úrody', žitbnica 'sýpka, stodola'.
Komp.: žitoměrjenije 'míra obilí, plodin' (ř. mm-fiétpiov, Jagič 1913, 345, Schumann 1958, 64, Molnár 1985, 160n) pouze ve spojení dajati žitoměrjenije 'odměřovat obilí' (lxZogrMar).
Exp.: Z csl. žitbnica je mm. arch. jitnifá 'sýpka' (Tiktin 2001, 2, 547) a podle Preobr. (1, 233) i r. kruž. a arch. žítnica 'obilnice, sýpka'.
Et.: Psi. *žito, všesl.: b. žito, mk. žito, sch. žito, sin. žito, slk. stč. (MStčS 688), č. žito, hl. žito, dl. žyto, plb. zaitu (P-S 181), pom. žěto (PWb 3, 1178, Sychtaó, 293), stp. (SStp 11, 617n), p. žyto, br. žýta, dial. i žyto, žěto (SBrH 2,168), ukr. žyto, str. žito, r. žito, s významy 'obilí, obilnina (rostlina i plody - zrna)' (jsi. - b. jen dial. Gerov 2, 22, slk. st. HSSlk 7, 471, stč., hl., dl. st. Starosta 715, plb., stp., r. BAS 5, 671), 'žito' (vsi., zsl. -v plb. nedoloženo, v jsi. zpravidla jen v dial., např. v b. dial. BER l, 548, sin. dial. Plet. 2, 963), 'pšenice' (zejm. b. mk., srb. dial. Vuk 167, slk. st. a dial., č. dial. Č JA 3,156, p. dial. Karlowicz 6,454, r. dial. BAS l.c.), dále různé jiné obilniny, např. 'proso' (ch. dial. Vuk l.c, sln. dial. Plet. l.c), 'kukuřice' (srb. dial. RSAN 5,413n), 'ječmen' (ch. dial. Klepikova-Usačeva, OLA 1965,158, str. StrS 5, 119, r. dial. Žukovskaja, VJa 1957, č. 3, 104, Klepikova-Usačeva, OLA 1965 l.c), v stp. 'jakýkoliv plod, vše co slouží k životu, potrava', dále 'jídlo pripravované z obilovin' (r. dial. SRNG 9,193), u pravoslavných Slovanů 'tradiční pokrm z vařené pšenice, který je podáván zejména na pohřební (zádušní) hostině' (např. b. RBE 5,89, mk. RMJ1,180, srb. RSAN 5,414), přen. 'ječné zrno (zánětlivé onemocnění očního víčka)' (r. dial. SGRS 3, 375) aj. Podrobněji k významům slova žito ve slo-vanskýchjaz. ajejich dial. v. Klepikova-Usačeva o.c, 148-171.
Nejbližšími protějšky sl. žito jsou stprus. geits 'chléb' a keltské výrazy, střkymer. bwyd m. 'jídlo, pokrm', stir. bíadtv., denom. bíathaid 'živí, krmí', stkorn. buit 'jídlo, pokrm' (Pedersen 1909,1,58n, Trautmann 82, Vasmer 1, 426, Toporov 2,197, Martynov 1988, 41n, Mažiulis 2013, 225 aj.). Sl. žito se rekonstruuje v podobě ie. *gviH}-to-, což je redukovaný stupeň ie. kořene *gveiH}-, resp. *gvieH- (et. žiti, živt, v. i pažití., žu-b); vzhledem k stprus. a kelt. tvarům se ovšem také uvažuje o pův. plném e-ovém stupni v koř. *gveiH}-to- (Snoj in: Bezlaj 4, 457, NIL 186, Snoj 2016,893, sr. i diskusi u Derksena 2008, 563). Suf -to- tvoří nomen acti <— nomen actionis k *žiti (Slawski, SK 2, 39, Birnbaum-Schaeken 48, Matasovič 2014, 113), pak psi. *žito pův. *'co slouží k žití, k životu, potrava' —>■ 'obilí' s další sém. specializací (mj. v závislosti na přírodních podmínkách) 'žito, pšenice aj.'.
1156
žito
žlttěnica
Podle některých autorů je psi. *žito výsledkem substantivi-zace ptc. pf. pas. neutra od vb. *žiti (tak Skok 3, 681, HER 710, odmítl Snoj in: Bezlaj l.c).
Witczak (2003, 47) připojoval k uvedeným sl.-balt.-kelt. výrazům ještě toch. B šätre 'obilí' < ie. *guiH3-tro- (sr. i NIL 186n, pozn. 21), Blažek (Slávia 71, 203 a LgBrun 53, 223) het. kuuitha- 'druh chleba' (v. Puhvel 1984, 4, 315).
Další výklady: Meillet 1902, 298 uvažoval o příbuznosti se stangl. cid 'klíček, zárodek, výhonek, odnož' (odmítli Specht 1947, 223, Vasmer l.c. aj.). Mikkola (1903, 17) nesprávně pokládal stprus. geits za slovanskou výpůjčku. Treimer 1954, 79 považoval sl. žito za přejaté z kavkazskýchjazyků (odmítl Vasmer, ZslPh 26, 60). ij
Žitbllt 'životní'v. žiti
Žitbllt 'obilný'v. žito
živt adj. 'živý; lebend, lebendig' Také 'životodárný'.
Der.: neživb 'neživý' (lxBes); živote 'život', 'obživa', 'živý tvor, zvíře', ve spojení živote sb 'pozemský život' v protikladu k živote věčbnelbeskonbčbnyil besemretbnyi 'život věčný', životbne 'živý, životný', 'životodárný', řídce 'zvířecí'; životbno(je) 'zvíře'; ži-viti pf. i ipf. 'oživit/oživovať, ipf. 'nechávat na živu', refl. ipf. 'živit se' (lxBes), ipf. življati 'oživovať (lx Mar); doživiti 'dožiť (lx Vene); oživiti 'oživit, vzkřísit', lx Zach 'nechat naživu', oživljenije 'oživení, vzkříšení' (lxBes), oživljati 'oživovat, přivádět k životu' (Bes), oživitele 'oživiteľ (lxBes).
Komp.: dlegoživotbne 'dlouhověký' (ř. fiaxpófiiog, lx Lobk, SJS 5, 332n); menogoživotbne 'dlouhověký, dlouho žijící, zralý' (lx VencNik); živonosbne 'životodárný'; životvoriti dolož, jen jako ptc. živ otvor e (i), adj. životvorive 'životodárný, oživující' (ř. tjoonoióc, Schumann 1958, 64), životvorbCb 'Životodárce' (lx As, ale SJS 5, 391 pokládá za chybu místo životvontrb), Životvorb-ne 'Životodárný, oživující' (ř. QMonoióq, Schumann l.c); životoljubbCb 'milovník života' (lx Cloz, SJS 1, 603).
EL: Psi. *žive, všesl.: b. mk. živ, sch. sin. živ, slk. stč. č. živý, hl. žiwy, dl. žywy, plb. zaivě, pom. žěvi, p. žywy, br. žyvý, ukr. žyvýj, r. živój, vše 'živý' a přen. 'plný života, čilý, oživený' aj.
Sl. žive nachází přesné protějšky s týmž významem v jiných ie. jazycích: lit. gývas, lot. dzivs, stprus. ak. pl. gijwans, lat. vivus, osk. bivus, stind./žvá-, stper. jíva. Rekonstruuje se pak ie. *gviH3uo- 'živý' a vykládá se jako deverbální adj. od reduk. stupně ie. kořene *gvieH- 'žíť (v. žiti); většinou se přitom počítá se suf. -uo- (BrugmannII/1, 202, Feist 1939, 391, Mayrhofer 1986, 1,
594, Karulis 1, 260, Snoj in: Bezlaj 4, 458, Boryš 2005, 760, NIL 185, Matasovič 2014,156, ALEW 340 aj.), ale někteří vycházejí z kořene rozšířeného o -u- (Meillet, MSL 16, 243n, E-M 743, Pokorný 467n, Sch.-Šewc 1797). Martinet (1955, 227n) naopak měl u za prevokalickou střídnici laryngály H3.
Těžko lze oddělit také synonymní výrazy v kelt. a germ.: stir. béo, kymer. střkorn. byw, bret. bev, gót. qius; ty nicméně ukazují na krátké /, o jehož vysvětlení není shody (v. Lindeman 1997, 88), nejčastěji se však předpokládá pretonické krácení (Dybo, VSUa 5, 24 a s ním Matasovič 2009, 67, Beekes 2010, 216, Kroonen 2013, 320). R. fSíoq 'život', jež někteří s kelt. a germ. slovy srovnávají přímo (W-P 1, 670, Mayrhofer 1956,1,440, Pokorný 468, Vendryes, B-37), nepředpokládá nutně prehistorické -u- (Meillet, MSL 16, 243n a BSL 26/1, 16n, Frisk 1, 239). bv
žju- v. žu-
žlěsti, -deti. pf. ipf. 'nahradit, nahrazovat (ztrátu), splatit, splácet (dluh); Schaden ersetzen, Schuld abzahlen' (Supr)
V Supr i 3xžlasti (ke střídání ělo v. Vondrák 1906, 1, 305, Koch 1990, 583n).
Sreznevskij uvádí rcsl. žblěsti (1, 881) aželěsti (1, 853), ale Preobr. 1, 235 je považuje za nejasné.
Der.: žladbba 'ztráta, újma' (lx Supr).
EL: Doloženo pouze ve stsl. Srovnáváno s gót. fra-gildan 'splatiť, sthn. geltan 'platit, splatiť, stangl. gieldan tv, stsev. gjalda 'platiť, sííúz.jelda tv, vše z ie. kořene *gheldh- 'platit, splatiť (LIV2001, 197, EWAhd4,152n), není však jasné, zdaje psi. *želsti výpůjčkou z germ. (taknapř. Mikl. 1867, 137, Kiparsky 1934, 190n, Diels 1963, 1, 72, pozn. 8, Vaillant 3, 155, Derksen2008, 556n,Pronk-Tiethoffová2013,173n), nebo slovo domácí, S germ. slovy prapříbuzné (tak např. Matzenauer 1870, 92n, Mladenov, SbNU 25, 60, Vasmer 1, 415).
Méně pravděpodobné nebo ojedinělé jsou další etymologie. Navrhována byla souvislost s rcsl. žhděti 'toužit' (< psi. *žblděti, Briickner, AslPh 42, 127; sr. glaďb), nebo s psi. *želěti 'želet' (jako možnost uvádí Pronk-Tiethoffová 2013, 174 ; sr. želěti). Machek (Slávia 21,252n) spojuje s psi. *na-gorda (sr. č. náhrada) v o-stupni kořene; tento výklad však předpokládá změnu r > l. Stokes 113 spojuje s ir. gellaim 'slibovat'. ab
žlttěnica, -ef. 'druh salátu; Art Salať (Grig Lobk Bes) EL: Csl. žletěnicaje tvořeno adjektivem žlete 'žlutý, plavý, zlatožlutý ap.' (MLP 200), jež v památkách zahrnutých do SJS není doloženo, a formantem -ěnica (sr. např. č. dial. žloutenice bot. 'pryskyřník' s formantem -enice, jímž se tvoří jména nositelů vlastností, v. Dokulil 1962, 2, 357).
Psi. *žblte, všesl. (nedoloženo v plb.): b. žáh, dial. žlät, žalt, žolt, želt, žilt, žát, žut (BER 1, 563), mk.
1157
žlttěnica
žrěbii
žolt, dial. žält (Peev 1999,2,47), sch. žút, sin. st. (SSKJ 5, 1017) a dial. (Plet. 2, 972) žôlt, slk. f/řý, st. i žlutý, žoltý (HSSlk 7, 478n), stč. žlutý, ojed. izi/rý (ESStč), č. žlutý, dial. f/ŕý, žultý (Bartoš 1906, 562 a 563), luž. žolty, kaš. fätó (Sychta 6, 274), stp. p. žó/ry, br. žóůty, ukr. žóvtyj, str. io/řjý (StrS 5, 85n), r. ié7(yy, vše 'žlutý', dále '(o vlasech) rusý' (r. dial. SRNG 9,116), '(o vlasech) zrzavý, blond, plavý' (p. dial. Zareba 1954, 32n), 'červený' (sin. dial. Plet. l.c); časté zejména jako součást názvů různých rostlin a živočichů aj.
Psi. *žblt-b vzniklo z reduk. stupně ie. kořene *ghel- '(o barvách) žlutý, zelený, šedý, modrý' (v. Pokorný 429n) a sufixu -ťb < *-to-, j enž j e v ie. j azycích častý u názvů barev (v. Meillet 1902, 301, Petersson, PBB 40, 85). Nejbližšími přib. jsou balt. výrazy s plným stupněm ablautu: lit. geltas, lot. dzelts a stprus. ge-latynan 'žlutý' (MEW 408, Vondrák 1912, 301, Trautmann 83n, Vasmer 1, 416, Pokorný 430 aj.).
Ie. kořen *ghel- se většinou pokládá za variantu ie. kořene *ghelH- 'svítit, zářit, lesknout se, třpytit se; (o barvách) zelený, žlutý, šedý, modrý', dolož, v psi. * želem aj. (v. zeleni,, zelije, zlakb, zlatí., ztbčb s podrobným výčtem ie. příbuzných slov); v. Herne 1954, 68-73, Skok 3,689, Sch.-Šewc 1803, Matasovič, IF 109, 343, Furlanová in: Bezlaj 4, 478, Boryš 2005, 756, Rejzek 2015, 821, Králik 2015, 698, Snoj 2016, 896 aj., příbuznost psi. *žbltb se *zelem aj. odmítl Machek 1968, 730.
Podle některých autorů je třeba vyjít z ie. kořene s labiove-lárou *guhel- (> psi. z-), tak např. Preobr. 1, 226, Smoczyňski 2007, 167, Černých 1993, 1, 297 (ie. kořen *ghel- : *ghel- : *g"hel: *gel-l). Pokorný 429 uvažuje v případě bsl. *g- (> psi. z-) o přejetí z nějakého kentumového jazyka.
K úvahám o možných nostr. souvislostech v. Il.-Svityč 1, 230, Kaiser 1990, 85n, HER 714n. ij
žrěbe, -ete n. 'zvířecí mládě, hříbě; Junges, Fullen'
Nejčastěji ve spojem žrěbq osblje, žrěbq osbletino 'oslí mládě'.
Var.: Csl. i žrebq (Ostr), ždrěbe (Nik), ždrěbq (MLP 192), v GrigZacho-kmenžrjabo (o kolouchovi, laňce).
Der.: žrěbbCb (nejčastěji ve spojení žrěbbCb osbľb 'oslí mládě'), csl. ižrebbCb (Zach Const), ždrěbbCb (Nik) 'zvířecí mládě, hříbě'.
Exp.: Z csl. jsou str. formy žrebja, žrebecb 'hříbě; osle', žrebecb i 'osel' (StrS 5, 123 a 122, Odincov 1980, 45).
Et.: Psi. *žerbq > b. žrebe, dial. ždrébé, ždrjábe (BER 1,554), mk. ždrebe, sch. ž(d)rébe, ž(d)ríjebe, sin. žrebě, slk. žriebä, stč. hřiebě, č. hříbě, hl. žrěbjo, dl. žrěbje, plb. zribq, zribä (P-S 185, SEPlb 1086), pom. zgřébq, zdřébq, gřébq (PWb 3,1056 a 1090, Sychta 6,230), stp. zr(z)ebiq, rziebiq, jrzebiq, p. zrebiq, dial. zgrze-
biq (Karlowicz 6, 429), br. žarabjá, žarabě, ukr. řidč. žereb'já, str. žerebja (StrS 5, 92), vše 'hříbě', sch. (Rj 23, 266) a stp. (SStp ll, 535) také 'osle', str. i 'hřebec' (Odincov 1980, 51).
Psi. *žerbbCb > b. žrebec, dial. ždrebéc (RBE 5,97), mk. ždrebec, sch. ž(d)rébac, ž(d)rijěbac, sin. žrébec, slk. žrebec, stč. hřebec, č. hřebec, luž. žrěbc, plb. zri-bac (P-S l.c, SEPlb l.c), pom. zdřebc, (z)gřebc, zdřebec (PWb 1, 235 a 3,1056,1089,1090, Sychta 1, 375 a6, 230), stp. zr(z)ebiec, rziebiec, jrzebiec, p. arch. zrebiec, dial. i zgrzebiec (Karlowicz l.c), br. hovor, žarabéc, ukr. že-rebéc', r. žerebéc, vše (kromě stp.) 'hřebec', sch. i 'osle' (Rj l.c), slk. i 'dospívající hříbě, nedospělý kůň' (SSJ), stp. 'hříbě, mladý kůň' (SStp).
Vb., mk. asch. došlo k vývoji žr>ždr, podle Skoka3, 673 z důvodu snazší výslovnosti (sr. také Holzer 2007, 76).
Č. tvary s počátečním Ar-jsou zřejmě výsledkem disimilace žř > hř (Rejzek 2015,239; Gebauer 1894,1, 518 a s ním i Machek 1968, 188 uvažují o vývoji žř > žhř > hř). Méně pravděpodobný je předpoklad výchozího psi. druhotvaru *greb- (tak 11'jinskij, Slávia 8, 50n, sr. i H-K 134n).
Psi. *žerbq a *žerbbCb (k jejich vzájemnému poměru v. Slawski, SK 3, 13) j sou deminutivní formy utvořené od základního *žerb-b (doloženého v ukr. dial. žéreb 'hřebec', ESUkr2,193) < *gerb-b (MEW 410,11'jinskij l.c, Šanskij 1/5, 286, Snoj in: Bezlaj 4, 479, Králík 2015, 699 aj.), což je kontinuant ie. kořene *gverbh-l*gvrebh- 'mládě, zárodek'. Nej bližší protějšky nacházejí psi. slova v ř. Ppscpoq 'zárodek, mládě', stind. gárbha- 'mateřské lůno, plod, novorozeně' a av. garafia- 'mateřské lůno' (MEW l.c, Preobr. 1, 228n, Vasmer 1,420, Trubačev 1960, 53, Skok 3, 673, BER 1,554, HER705n, Sch.-Šewc 1808n,Orel 2007, 1, 372n), ale ií. tvary bývají často řazeny k synonymnímu ie. kořeni *guelbh- (Pokorný 473, Hamp, Etim 1981, 37, Mann 1984, 354, Mayrhofer 1986,1, 474n, Olsenová 1999, 491n, pozn. 602, Snoj in: Bezlaj l.c, Beekes 2010, 314 s.v. ôeÄcpvc; Šapoš-nikov, Etim 2009-2011, 357 považuje ie. *guerbh-l*gurebh- a *guelbh- za varianty jednoho kořene).
Olsenová (1999, 808) sem řadí také arm. koriwn 'mládě'.
Podle Blažka (BalkE 43/1, 7-8) náleží do stejné rodiny i h.-luv. nom.-ak. pl. kurupi- 'ovce'.
Machek l.c. spojoval psi. *žerbe pouze s ř. slovem a dále s rodinou něm. Welf štěně' a s het. huelpi 'mládě' (k et. germ. výrazu však sr. EWD 1958n, k het. Puhvel 1984, 3, 331).
V psi. došlo k sémantické specializaci 'mládě obecně' —>■ 'mládě lichokopytníků, zvláště koně' (sr. Machek 1968, 188, Skok l.c, Boryš l.c).
Schott, SbHirt 67 hledá semitské souvislosti ie. slova, jlc
žrěbii, -ija m. 'los; Los'
Také 'úděl, osud', 'dědictví, podíl'.
1158
žrěbii
žrětii/žrtti
Ve spojení žrěbije metati, mesti, (vbjvrěšti, dati, položití 'metat, házet los', - o čbto 'losovat o něco'.
V chesl. doložena také forma m. žrěbb tv. (Lob Par). Exp.: Z csl. je r. žrébij 'los', 'osud, úděl' (Vasmer 1, 430,
Orel 2007, 1, 379, Šanskij 1/5, 297).
Et.: Psi. *žerbbjb > b. žrébie, žrébij, dial. ždrébe (BER 1, 554), stě. hřebí, br. žérabja, r. žérebej, dial. i žérebij (SRNG 9, 134), vše 'los', 'osud, udeľ, stě. i 'hřebík', 'tyčka užívaná k losování' (ESStč), r. dial. také 'malý kousek (např. kovu)', 'podíl', 'jednotka výměry pozemku'.
Psi. *žerbbjb)Q derivát se sufixem -bjb od subst. *žerb-b (sr. Slawski, SK 1, 83).
Psi. *žerb-b > mk. ždreb, sch. ždréb, ždríjéb, ch. dial. žrijeb, slk. žreb, stč. hřeb, č. hřeb, stp. žreb, žrzeb, rzieb, p. zreb, arch. žrzeb, ukr. žéreb, r. dial. žéreb, žerěb (SRNG 9,134), vše (kromě stč. č. ap.) 'los', dále 'hřeb, hřebík' (stč. č.), 'roub' (stč. ESStč), 'dědictví, podíl' (ch. st.), 'pozemek jisté velikosti' (ch. st. Rj 23, 266, stp., p. arch.), 'pozemek přidělený losem' (p.).
Sin. žréb 'los' bylo přejato zjinýchsl. jazyků (Snoj in: Bez-laj 4, 479).
Význam 'hřebík'je vedle č. doložen ve sin. žebělj, st. a dial. žrebelj,jež snad rovněž náleží k rodině psi. *žerbb, *žerbbjb (sr. Snoj in: Bezlaj 4, 440).
V b. dial., mk. a sch. došlo k vývoji žr > ždr; podle Skoka 3, 672 z důvodu snazší výslovnosti (sr. také Holzer 2007, 76).
Č. tvary s počátečním Ař-jsou zřejmě výsledkem disřmilace žř > hř (Rejzek 2015, 23 9; Gebauer 1894,1, 518 a s ním i Machek 1968, 187 uvažuj í o vývoj i žř>žhř> hř). Méně pravděpodobný je předpoklad výchozího psi. druhotvaru *greb- (tak Iľjinskij, Slávia 8, 52n, sr. i H-K 134n).
Psi. *žerb-b (< *gerb-b) je příbuzné s ř. ypácpsiv 'škrabat, rýt, psát', stprus. gírbin (ak. sg.) 'číslo' (pův. zřejmě 'zářez, vrub', sr. Jegers, KZ 80,62n), něm. kerben 'vroubkovať, stangl. ceorfan 'vyřezávat', angl. carve tv. Vše se odvozuje od ie. kořene *gerbh-l*grebh-'řezat, zařezávat, vyrývať (MEW 410, Trautmann 87, Vasmer 1, 419, Pokorný 392, Skok 3, 673, Toporov 2, 242, LIV 2001,187bez sl., Derksen2008, 558a Beekes 2010,285a Kroo-nen 2013, 285, Matasovič 2014, 144, Králik 2015, 699 aj.).
Někteří sem řadí i lit. geřbti 'uznávat, vážit si' s předpokladem sém. vývoje 'počítať —»■ 'mluvit' —»■ 'uznávat, vážit si'; jako sém. paralela se v tomto případě uvádí sl. čislo 'číslo' a čisti 'čísť, 'uctívat' (Fraenkel 147a Toporov l.c, LIV2001,187 s otazníkem; Smoczyňski 2007, 170n ovšem odvozuje lit. slovo od ie. kořene *bhergh- 'uschovat, ukrýť).
Původní význam psi. *žerb-b, *žerbbjb byl zřejmě 'kousek dřeva s vrytými osobními značkami lidí, o jejichž osudu se losovalo' (Preobr. 1, 229, Machek 1968, 187, Králik 2015 l.c. aj.). Z něj jsou odvozeny význa-
my 'pozemek (přidělený losem)', 'dědictví, podíľ a 'los', 'osud, úděl'.
Machek z uvedené rodiny odděloval stč. hřeb, č. hřeb 'hřebík)': ve starším výkladu je považoval za výpůjčku ze stha grebil 'rýč' (Machek 1957, 147), v novějším výkladu za slovo příbuzné sř. Kapcpíov 'Mebík',pozdějiforaiálněpřikloněnékstč. hřebí 'los' (Machek 1968, 187). jk
žrětij/žrtti, žbretipf. ipf. 'obětovat; opfern'
Tvar žrěti doloženv Christ Siš OchraNik; tvar žnti v Zogr Mar Supr Ochr a Slepč (k problematice inf. požrěti, požnti v. Bláhová, SlavjLeks 415).
Der.: žr-btije 'obětování' (lx Supr), žrbtva 'oběť Bohu nebo bohům', ve spojem ž. beskrwbnaja 'nekrvavá oběť', ž. vbses-bžagajemaja 'zápalná oběť', ž. krbvavajalzakoljenbnaja 'krvavá oběť', ž. idolb-skajalmrbtvyichlmrbtvyim-blneprijaznina 'pohanská oběť', ž. o grěsělgrěsěch-b 'oběť za hřích', ž. pravb-dy/pravbdě/vbpravbdg 'spravedlivá, řádná oběť', ž. pochvalělchvalělchvalylchvaljenijalchvalbnajalslavě lpěnija 'oběť chvály, oslavná oběť', ž. božbskaja 'oběť modlám, pohanská oběť', ž. večerbnjaja 'večerní oběť', ž. neporočbnalneskvrbnbnajalčistá 'neposkvrněná oběť', ž. (blago)prijqtbna 'přijatá oběť', ž. svqta 'svatá oběť', ž. skvnnava/nečista 'poskvrněná oběť', ž. skotbnaja 'zvířecí oběť', žntvg/žntvy dati 'přinášet oběť', žntvg/žntvy jas ti 'jíst z obětních darů', na žntvg prinesti 'přinést za oběť', žrbtvbn-b 'obětní', ve spojení kumin žrbtvbnyi 'obětní modla', žrbtvbno jasti 'jíst obětované jídlo, účastnit se obětních hodů', substant. žntvbnoje 'obětní zvíře', csl. žr-btvbnik-b m. 'oltář', ve spojení služiti žr-btvbniku, pričqstiti sq kb žntvbniku 'sloužit oltáři, přinášet oběti', služiteľblslužqi žntvbniku 'služebník oltáře, kněz', ž bncb 'kněz (pohanský a židovský)' (sr. Moszyň-ski, SDPS1 155-162, v Bes překládá lat. consul - SJS 5, 396); ve spojení starěišina žbrbcenrblžbrbčbsk-b 'nejvyšší kněz (židovský i pohanský)', csl. žbrbčbstvo 'kněžstvo (židovské)';požrěti,požrUi 'obetovať, csl.po-žiranije 'přinášení obětí' (lxCMLab).
Stsl. žrbtva je pravděpodobně cyrilo-metoděj-ským neologismem (sr. Moszyňski o.c. 159); jiné slovo pro 'oběť'je trěba (v. trěba^.
Komp.: csl. idoložrbtvbnb 'obětovaný modlám', idoložbrem, tv. (ř. elôoMOvmc), idoložbrenina 'věc obětovaná modlám' (ř. eíôoXóOvmv), idoložbľbCb 'modloslužebník' (ř. eíôoÁoÁárpnc), kunti rožntvbm, 'obětovaný modlám' (ř. eíôoXóOvmc).
Exp.: Z csl. je pravděpodobně rum. jértfa 'oběť' ajerifélnic arch. 'oltář', v pravoslavné církvi 'obětní stůl' (Tiktin 2001, 2, 542), sch. žřtva (Skok 3, 685), sin. arch. žřtva a žřtev (Plet. 2,
1159
žrětit/žrtti
974, Snoj in: Bezlaj 4, 481), r. žértva 'oběť' (Vasmer 1, 421, Orel 2007, 1, 373n), žértvennyj 'obětní', žrec '(pohanský) kněz' (Šanskij 1/5, 287 a 297).
Et.: Psi. *žbrti, *žerti > str. žereti 'obětovat' (SDrJa 3,250), jinde nedoloženo.
Psi. *žbrťva je subst. odvozené pomocí sufixu -tva a je doloženo pouze v b. žértva, žärtva a mk. žrtva, jinde převzato z csl. nebo z r.: např. slk. kniž., č. kniž. žertva (odkud hl. žertwa, Sch.-Šewc 1791), p. kniž. žertwa, ukr. žértva (Králík 2015, 694, H-K 444, Rejzek2015, 818, ESUkr 2, 194n).
Psi. *žbrbCb je činitelské subst. odvozené pomocí sufixu -bCb (sr. Slawski, SK 1, 99n), doloženo v b. žrec, jinde z csl. nebo z r. (např. slk., č. st. žrec, Králík 2015, 699, H-K 447).
Příbuzné s lit. girti 'velebit, chváliť, lot. dziřttv., stprus. girtweitv., stind. grnati 'zdraví, velebí', av. gar-'chvála, pochvalná píseň', alb. gěrshás, grish 'pozvat na svatbu', lat. grútus 'vděčný', vše z ie. *g"er(H)-'chválit, velebit, vítať (MEW410, Vasmer I.e., Fraenkel 154, BER 1, 537n, Slawski, SbHeinz 150, Golab 1992,107, LIV 2001, 210n, Karlíkova, SbSlawski 2002, 140n, Derksen 2008, 566n, Vaan2008,271naj.); spojováno i s arm. ker 'jídlo, občerstvení' (Hübschmann 1897, 459n, Martirosyan 2010, 359n). Náboženský význam je doložen jen ve sl. a ií. (Golab I.e.). Od stejného ie. kořene je zřejmě psi. *gorn-, č. hrana, hrany 'vyzvánění za zemřelého', v. grant. ab
-žrěti2 'pozřít' v. požrětij
žrbdb, -if. 'hůl, kyj, kopí; Stock, Knüttel, Lanze' (Sav Supr)
Ke konkurenci se synonymními dnkolb (sr. drtkolt) a posochh (sr. posocha) v. Ľvov 1966, 84-90 a BE 7, 40n, sr. i Birnbaum-Schaeken 121.
Exp.: Tiktin (2001, 2, 547) a Cioránescu (2007, 446) naznačují csl. původ rum. joardä 'dlouhá tenká metla, pruť, spíše se však jedná o přejímku z b. (tak BER 1, 537).
Et.: Psi. *žbrdb f. > b. dial. žerd, žérda, žärda, žart, žárda, žräd, žräda (BER l.c. a 1, 555), sch. dial. žřt, žřd, žřt, žřd (Skok 1,604), sin. žřd, slk. žrď, dial. žerď (Kálal), stč. žerď, žerd, žrd (MStčS), č. žerď, hl. žerdz, dl. žerz (Muka), kaš. zerja3 pomsln. ierj, pom. žěr^a (PWb, Sychta), stp. žerdz, žyrdž (SStp), p. žerdz, dial. žyrdž (Boryš 2005, 754), br. st. žerdz' (Nos.), ukr. dial. žerď (SUM), str. žerdb (StrS), r. žerď, dial. žéreď, žérezď, žerzď, s významy 'tyč, žerď, bidlo' (b. žerd, slk. stč. č. luž. pom. stp. p. ukr. str. r.), spec. 'pavuza, dřevěná tyč, pomocí které se upevňuje náklad (zejm. seno či snopy slámy) návoze' (b. žart, sch. sin., č. dial., br.), 'závora' (dl.), 'páka na okovu studny' (dl.), 'druh
_žri>ny
polní míry' (dl.), 'kůl používaný při stavbě mostu' (stp.), 'základní prut, kolem kterého se plete košík' (b. žérda), 'dlouhý tenký trám' (b. žärda, žärda) aj.
Psi. *žbrdb patří spolu s psi. *gord-b 'ohrazené místo' (v. gradtj) a psi. dial. *zord-b (> br. azjaród 'sušák na obilí či seno z dřevěných tyčí', r. dial. zor ód, (o)zaród, ózoród 'větší stoh sena či slámy podlouhlého tvaru, rozdělený kůly na části', 'sušák na obilí' aj. - SRNG) k ie. kořeni s významem 'obehnat, obklopit, ohradit (plotem, hradbou)', sr. Trautmann 79, S-A 1955, č. 253, BER 1, 537, Skok 1, 604, Šanskij 1/5, 285a ESBr 3, 272, Boryš 2005, 754, Bezlaj 4,479, Orel 2007,1, 372 aj.). Otázkou zůstává podoba iniciální souhlásky tohoto ie. kořene. Často se předpokládá variantní *gherdh- (odtud v o-stupni psi. *gora\>, v nulovém stupni a s první pala-talizací psi. *žbrdb) I *gherdh- (odtud v o-stupni psi. *zord-b), sr. W-P 1, 608, Pokorný 444, Niemiaen, LP 1, 109n, H-K 444, Liewehr, ZslPh 1, 22, Černých 1993, 1, 299, Lipp 2009,1,14, v. i Georgiev 1958a, 32 a 1958b, 123, Tomovski, MJ 22, 82a Někdy se však počítá pouze s pův. *gherdh-, chápaným příp. jako rozšíření ie. kořene *gher- 'vzít, uchopit, obejmout' (tak např. HER 243, zvažuje Pokorný 442n). Psi. *gord-b, *žbrdb)e pak třeba vyložit jako kentumové elementy v psi., vzniklé nejspíše pod germ. či kelt. vlivem (sr. k tomu diskusně a s další liter. Kiparsky 1934, 101-108, Golab, LP 16, 57n a 63, Golab 1992, 80n a 86, Gvozdanovičová 2009, 26 a 36, v. také gradij).
Předpokládat lze významový vývoj * 'co slouží k ohrazování' —>■ *'tyč, žerď (jako součást plotu, ohrady)' —> 'tyč' (sr. Snoj 2003, 874, Rejzek 2015, 817, Králik 2015, 699).
Další výklady jsou nepravděpodobné.
Uhleabeck, PBB 19, 520 a 26, 298 navrhl spojení se stati. gerta 'prut, metla, hůl', něm. Gerte tv. Přejali Mladenov, AslPh 33, 14 a Stender-Petersen 1927, 256, nezávisle zastával též Písaní, Etim 1973, 162a sr. i Trubačev 1966, 160. Mladenov 166 přidal i lat. hasta 'kopí'. Všeobecně odmítnuto (sr. např. Vasmer 1, 419, EWAhd 4, 187, W-H 1, 636).
Machek, s.v. žerd'ahřada[ spojoval psi. slovo s č. hráz(ka) 'žerď', psi. *grgdb, *gr§da 'bidlo', lit kártis 'žerď, lat" (pochybují autoři ESBr 3, 272, odmítá např. Sch.-Šewc 1789).
Petersson 1922, 23 řadil psi. *žbrdb k psi. *grana 'větev', které vykládal z *gradna (sr. granica).
Loewenthal, WuS 10, 152 spojil psi. slovo s ř. äyepöoq, maked. áyépôa 'divoká hrušeň', alb. dardhě 'hrušeň, hruška' a rekonstruoval ie. *gherdo-s, *ghordo-s 'špičatý strom'. vbo
žrtny, -nivef., žri>novi>, -am. 'žernov, mlýnský kámen; Mühlstein'
PI. žr-btrbvi 'žernovy, žernovy mlýn'.
Csl. i žrbtrbVb m. 'žernov, žernovy mlýn' (MLP).
1160
žrtny
župan i>
Der.: rel. adj. žrbfTbVbfTb, ve spojení kamy žnnbVbnb 'žernovy, mlýnský kámen'; csl. žrbnovb 'žernovy' (MLP).
Et.: Stsl. žrbtiy ukazuje na původní psi. f. *žbrny, které však podléhalo četaým hláskovým, morfologickým a slovotvorným proměnám.
V sch. st. žřnev, -nve m. 'mlýnský kámen', 'ruční mlýn', sin. dial. žřnev, -nve f. 'ruční mlýn' se v nom. prosadil pův. tvar akuzativu *žbrnbVb (Ramovš 1924, 98); odtud je po metatezi sch. žřvanj, gen. -vnja m., st. žřvanj, -vnjií. 'mlýnský kámen', 'ruční mlýn', sin. dial. žřven, -vna m. 'ruční mlýn' (Skok 3,685, Bezlaj 4,481).
Mladší formaci představuje psi. m. *žbrnovb > sch. žřnov 'mlýnský kámen', 'ruční mlýn', slk. žarnov tv., dial. 'zařízení na čerpání vody' (SSJ), stč. žr-nov, žernov 'mlýnský kámen', č. arch. žernov, dial. žrnov (Kott) 'mlýnský kámen', 'ruční mlýn', stp. žarnów 'mlýnský kámen', 'zařízení na lisování vína či oleje, lis' (SStp), str. žornovb, žernov* 'mlýnský kámen' (StrS 5, 93), r. žernov tv.; jedná se buď o sub-stant. adjektivum, nebo byl nom. sg. -ovb přitvořen sekundárně podle pl. -ove (Machek s .v. žernov).
Slovo přecházelo též k f. ä-kmenúm (sr. Geitler, LF 3, 25): sch. dial. žrvna 'mlýnský kámen', 'ruční mlýn' (Rj), sin. dial. žřnva, žřmlja 'ruční mlýn' (Plet), č. dial. žerna, zrna tv. (SSJČ, Kott), anebo k neutrům: sch. žrmlje 'ruční mlýn', zrno 'mlýnský kámen' (Rj), č. dial. žerno, žarno, zrno 'ruční mlýn' (SSJČ, Kott), ukr. žórno 'mlýnský kámen', 'ruční mlýn' (SUM), r. dial. žerno 'mlýnský kámen' (SRNG).
Často v pl.: sch. žřni, žřvne f. (Rj), sin. dial. žřnvi, žřmi m., žrmlje, žřne f. (Plet), č. dial. žerna n. (SSJČ, Kott), stp. žarny (SStp), p. žarna pit, pom. žarna pit (Sychta, PWb), br. žórny n. (TSBr), ukr. žórna n. (SUM), r. dial. žerna m. (SRNG), vše (kromě stp.) 'ruční, žernovy mlýn', v ukr. i 'mlýnský kámen', stp. jen 'lis'. V některých případech se snad jedná o kontinuanty starého plurálu (nikoli duálu!) neutra (v. Machek l.c, sr. též Vaillant 2, 311).
Patří sem i b. dial. žérka 'vodní mlýn' (Mladenov 166, BER 1, 537).
V luž. doloženo jen v hl. topon. Zornosyki (< *Žbr-nosěky; sr. Sch.-Sewc 1807).
Reliktová maskulina sch. dial. žrn 'mlýnský kámen' (Rj), sin. dial. žřn 'ruční mlýn' (Plet), stč. žrn 'mlýnský kámen', v pl. 'ruční mlýn' (ESStč, Kott 7, 1179), r. dial. žérn, žeren, žerón 'ruční mlýnek' (SRNG) ukazují podle Šanského (Šanskij 1/5,287, sr. i KE SR J 108) na pův. *žbrm < *gbrnb, které až sekundárně podléhalo vlivu M-kmenové deklinace.
Psi. *žbrny, gen. -we je zl-kmenové f., které lze vyvodit z bsl. *girnú < ie. *g-rH-nuH-, «-ového de-
rivátu ie. kořene *g-erH- 'těžký' v nulovém stupni (ke koř. v. Pokorný 476n). Příbuznými protějšky jsou v různých ablautových stupních lit. girna 'mlýnský kámen', pl. girnos 'ruční mlýnek', lot. pit. dziřnavas, dziřnas, dziřnus 'ruční mlýnek; mlýn', stprus. girnoy-wis 'ruční mlýnek' (Mikkola 1903,21 však měl stprus. slovo za přejetí ze si), gót. asilu-qairnus 'mlýn poháněný oslem', stsev. kvern, stangl. cweorn, angl. quem, stsas. quem, quirn, sthn. quirn(a), stir. brao, bró, střbret. breo, kymer. breuan 'ruční mlýnek; mlýnský kámen', arm. erkan '(ruční) mlýnek', stind. gravä 'kámen na lisování sómy', sr. Schmidt 1872, 37, MEW 410, Bezzen-berger, BB 2, 271 a 16, 239, Scheftelowitz, BB 29, 14, Pedersen 1909, 1, 62, Reichelt, IF 40, 70, Trautmann 89, Fraenkel, LP 3, 128, H-K 444, Vasmer 1, 421, Porzig 1954, 140n, S-A 1955, č. 1176, Mayrhofer 1956,1, 353, Gamkr.-Ivanov 1984, 175, 419 a 693, Golab 1992, 162, HER 712, Orel 2003, 228 a 2007, 1, 373, Matasovič, IF 109, 343 a 2009,75 a 2014, 60, Smoczyňski 2007, 183, Derksen 2008, 566 aj.
Méně jisté je zařazení toch. B kamene n. 'kámen; skála' (tak Windekens, LP 8, 40 a 1976, 209, pouze jako možnost Adams 1999, 166).
Meyer (1891,130) sem řadil i alb. griň 'řezat, krájet na kousky, rozmělňovat, ale to nejspíš patří jinam (v. Orel 1998, 124).
K možným cestám morfologického a slovotvorného vývoje jednotlivých tvarů v. diskusně Meillet, MSL 8, 159n a 1902, 267n, Grünenthal, IF 46, 103, W-P 1, 685, Specht, KZ 62, 256, Machek l.c, Vaillant 2, 279n, Olsenová 1999,297n, Martirosyan 2010, 266, Mažiulis 2013, 244n, Kroonen2013, 318 aj.
Po významové stránce se předpokládá vývoj '(za-těžovací, rozmělňovací) kámen' —► 'mlýnský kámen' —> 'mlýn' (Schrader-Nehring 2, 24, Specht, KZ 66, 61, Buck 363, Machek l.c).
Hübschmann, KZ 23,25 spojoval psi. slovo dále s psi. *zwě-ti 'zráť, *zbrno 'zrno' (sr. zi>rěti2, zn.no); pochyboval Schmidt, KZ25, 133, jinak bez odezvy.
Někteří zvažují sem. původ ie. slova (Illič-Svityč, PUa 5, Erhart a Lamprecht, SaS 28, 388, Blažek, Slávia 71, 203; pochybuje Trubačev, SUaz 9, 258).
Kartv. protějšky ie. slova se považují za přejetí z ie. (Klimov, Etim 1979, 169, Žigo, JČ 41, 66, Blažek, SaS 54, 36).
K srovnání psi. slova s korejským kar- 'mlíť v. diskusně Kořínek, LF 62, 273. vbo
županb, -a m. 'úředník, hodnostář; Beamter, Würdenträger' (Supr Sud)
SJS 1, 616 méně vhodně udává význam 'představený župy' (v. Vykypěl 2011, 173).
V SudUsť psáno žjupanb.
Et.: Psi. (dial.?) *županb > stsrb. ch. župan, sin. st. župan, stč.-lat., stluž.-lat., stp.-lat. supanus, s
1161
županb_
význ. 'vysoký šlechtic, panovníkův vazal' (stsrb. stč. stp.), '(hospodářský) správce' (ch. sin.), '(vesnický) předák' (ch. sin. luž.). Historismy, příp. neologismyjsoub. župan, slk. č. luž. župan, p. župan 'představitel župy'. Podrobně v. Vykypěl 2011, 173 n.
Psi. (dial.?) *župa > stsrb. župa, ch., sin. dial. župa, stč.-lat., stp.-lat. suppa, s význ. 'určitý úřad' (stč. stp.), 'určitá teritoriální jednotka'(stsrb. ch. sin.), 'farnosť (ch. sin.). Historismy, příp. neologismyjsoub. župa, sin. župa, slk. č. luž. župa, p. župa 'určitá administrativní jednotka'. Podrobně v. Vykypěl 2011, 186n.
Et. nejasné (v. podrobně Vykypěl 2011, 192n).
• (1) Psi. *župam < ttar.
(2) Psi. *župam od *župa.
(3) Psi. *župam < ttar., sblíženo s župa.
(1) Někteří badatelé mají sl. župám za přejaté z ttar., ale nejasný je přitom jak přesný zdroj přejetí, tak vztah k župa (v. Brückner 667n, Polák, VPS 1, 25n, Menges, UAJb 31,177n, Třeštík 1999,175n, Jefimovová2011,134naj.).
(2) Jiní naopak mají sl. župám za odvozené od župa, přičemž se tak předpokládá výchozí význam 'představitel župy' (v. Hujer, LF 31, 106, Vondrák 1906, 1, 414, Slawski, SK 1, 130, Vaillant 4, 616, Hamp, Folia Slavica 8, 250n, Matasovič 2014, 103 aj.), ačkoli takový způsob odvození není ve sl. obvyklý a historické doklady slova župám nemají vztah k slovu župa.
(3) Není nakonec vyloučen kompromisní názor, že župám bylo přejato z ttar. a sekundárně se sblížilo S domácím župa (sr. Skok 3, 688, Menges I.e., Gol^b 1992, 406n, Vykypěl 2011, 198).
V. i župište. bv
župelb,-am. 'síra; Schwefel'
Psáno ižupbh, žjupeh, žjupbh, zjupeh (v. SJS 1,616). Der.: ž(j)upelbtrb 'sirný'.
Exp.: Z csl. je b. vsi. arch. žúpel '(horoucí) síra' (BER 1, 560, Preobr. 1,238, Šanskij 1/5, 298n, Černých 1993,1, 308, Orel 2007, 1, 380, ESBr 3, 246n, ESUkr 2, 209).
Et.: Stsl. župelb bylo nejspíš přejato ze sthn. swe-val, swebal 'síra', ale málo jasný přitom je způsob fonetické adaptace slova.
Často se předpokládájihoněm. (bav.) zdroj přejetí (Můrko u Peiskera 1905, 63, Snoj 2003, 876n, Orel I.e.), což by vysvětlovalo sí.p, příp. z-, ale ne -u-. Pokud jde o -u-, připouštějí někteří vliv lat. sulp(h)ur tv. (Skok 3, 690n), ale není přitom třeba předpokládat přejetí celého slova z lat. (Mladenov, SbNU 25, 60n).
Sotvaje stsl. slovo z gót. swibls tv. (jak mysleli Uhlenbeck, AslPh 15, 492, Hamm, KZ 67, 124 aj.).
Málo pravděpodobná je domněnka přejetí z rétorom. (en-gad.) zuorpel tv. (Kiparsky 1934, 124).
Vedle toho jsouještě sin. žvéplo, st. ižeplo, župlo (Bezlaj 4,
žbdati
492), ch. zvěplo, dial. i žvépel (Str.-Tempsová 1958, 225), tv. a z téhož zdroje, o nichž se někteří domnívají, že jde o mladší přejetí (Vasmer 1, 433, Str.-Tempsová I.e.), ale jiní o tom pochybují (Bezlaj I.e.). bv
župište, -a n. 'hrob, hrobka; Grab, Grabstätte, Gruft' (Supr)
Et.: Stsl. župište odpovídá jen rcsl. ž(j)upišče tv. Et. nejasné.
Za der. sl. župa 'důl', doloženého v stp. ap. msl.župa 'solný nebo rudný důl', pokládají župište Matzenauer (v. SEB 2, 27), Sobolevskij (RFV 65, 410n) a Vasmer 1, 432. Matzenauer l.c. a Vasmer l.c. je dále řadí k ř. jůnn 'dutina, díra', av. gufra- 'hluboký, skrytý', stind. guptá- 'chráněný', stangl. cofa 'místnost' (tak i II. -Svityč 1, 232). O každé z těchto paralel lze však pochybovat (v. Vykypěl 2011,197n, 206ns liter.). Sobolevskij l.c. zde naopak vidí přejetí z kelt, přímý zdroj však neuvádí.
Brugmann(IF 11,112), Vaillant 4,423 aBER 1, 559 spatřovali v žup/šte der. od sl. župa 'župa, okres' (v. župani,) se suf. názvů míst, což ale nevyhovuje slovotvorné (v. Vykypěl 2011,206).
Vztah subst. župa 'důl' a župa 'určité území'je nejasný, někteří je mají za příbuzné (např. Brückner 667n), spíše všakjde o nepříbuzná homonyma (v. Vykypěl I.e.). bv
žbdati, žideti,, žido ižbdeti,, žbdo 'čekat, očekávat; warten, erwarten'
Přen. 'číhať, expr. 'přát si, toužit'.
Der.: žbdanije 'očekávání, čekání' (v Mak Ixraž-danije tv. - zřejmě písařská chyba); dožbdati 'vyčkat, počkať (2x Supr); požbdati tv., požbdanije 'očekávání, vyčkávání' (lxBes), 'posečkání' (lxNomUsť-SJSdod.); iter.: ožidati 'čekat, očekávat'; csl.požidati 'vyčkávat, očekávat'.
Et.: Psi. *žbdati > b. dial. žádá, žda (BER 1, 562), sin. ždéti, dial. žedéti (Plet. 2, 955), stč. (MStčS 685), č. kniž. ždáti, plb. jenpref., 2. sg. imper. praizad (P-S 115), kaš. ždac (Sychta 6, 280n), stp. (SStp 11, 572), p. dial. (Karlowicz 6, 436) ždač, br. ždac', ukr. ždáty, r. ždať, vše 'čekat, očekávat', dále 'nehybně sedět nebo ležet, číhať (sin.), 'přát si, žádat, toužit po něčem' (č.), spec. 'chystat se rodiť (r. dial. ždáťsja SRNG 9, 95) aj.
• Psi *žbdati, žido < ie. *gheidh- 'přát si, čekat, očekávat'.
Psi. *žbdati, žido se vyznačuje očekávaným re-duk. ablautovým stupněm v infinitivu zakončeném na -ati, sekundárně se -b- objevuje i v préz. tvarech v Supr a některých pozdějších rukopisech (Diels 1963,1, 267). Nejbližší příb. jsou v balt. a germ. (Brückner 663, Vasmer 1, 413, S-A 1955, č. 1170, Machek 1968, 723, Fraen-kel 144, Toporov 2, 192, BER I.e., ESUkr 2, 190, ESBr 3, 228, Golab 1992, 139, Derksen2008, 565 aj.): lit. geísti, geidžiú 'přát si, toužit po čem', lot. gáidit 'čekat, očekávat
1162
žbdati
žbzh>/žezli>
aj.', stprus. 3. os. pl. gěide, gieidi 'čekají' (v lot. a snad i v stprus. < ie. *ghoidh-, Smoczyňski 2005, 146n, ALEW 306), sthn. střhn. git 'chtivost, žádostivost', něm. Geiz 'lakota, skrblictví' aj. (Orel 2003, 134, EWAhd 4, 423 aj.). S posunutým významem (*'očekávaná protislužba' —»■ 'zástava, záruka' —»■ meton. 'rukojmí') sem pravdepodobne patří i kelt. výrazy, jako např. stir. glall 'rukojmí', stkorn. guistel tv. ap, a snad i germ. výrazy (pokud nejde o výpůjčky z kelt.) jako střhn. stangl. glsel 'rukojmí', něm. Geisel tv. aj. (EWAhd 4, 382-385, Matasovič 2009, 159; tak i Pokorný 426, Snoj in: Bezlaj 4, 439, kteří navíc dávají ie. *gheidh- 'přát si, čekat, očekávat' do souvislosti s ie. *gheigh- tv. ajeho kontinuanty jako súnd. féhamäna- 'zívající, otvírající ústa, dychtící', gót. ga-geigan 'získať aj. - obvykle sevšakstind. a gót. slova vykladaj í jinak, sr. Mayrhofer 1956,1, 444, Lehmann 137 aj).
Podle mínění některých autorů (MEW 62 s.v. *ged-, Preobr. 1, 223, H-K 441, 442, ESUkr l.c. aj.) souvisí psi. "žbdati s psi. *že-dati a *godb (v. žedati, goďb), s psi. *godt spojuje * žbdati též Šanskij 1/5, 279. Nejisté z hláskových důvodů.
V. též ki./i.do. jehož druhá část -žbdo bývá někdy spojována s *žbdati (nověji sr. Majer, IE Verb, 225-234). hk
ŽbľbCb v. žrětij
žbvati, žujeti. 'žvýkat, přežvykovat, kousat; kauen,
beißen' (Apoc, koment. Eug)
Et.: Psi. *žbvati, *žuJQ (*žijo) > sch. st. žvati, žvem (Rj 23, 537), slk. st. žvať (HSSlk 7, 484), stč. žváti, Žuju (MStčS 690), č. dial. Žvat, 3. os. préz. Žve (Bartoš 1906, 563), hl. žwač, žuju, plb. zavát, 3. os. préz. zavě (P-S 182), pom. žvac (PWb 3, 1204, Sychta 6, 320), stp. žwač, žwe (SStp 11, 603), br. žavác', žujú, st. žvati (HSBr 9, 272), dial. žvac', žvu (SBrH 2,131, TSBr 2,256), ukr. st. žváty, žujú (Hrin. 1,477), r. ževát', žujú, dial. žvat', žvu (SRNG 9, 90), vše 'žvýkat, přežvykovat'.
Préz. kmen měl původně podobu *žije-, tvary žuje- a žwe-jsou sekundární (Vaillant 3, 284 a B SL 63/2, 151; sr. také Rein-hart, WS1A 30, 310, pozn. 82). Pod vlivem prézentu žuje- se v části sl. jazyků konstituovaly nové infinitivy: slk. žuť, č. dial. žuť (Bartoš 1906 I.e.), hl. žuč, dl. žus, p. žuč, ukr. dial. žúty (ESUkr 2, 207), vše 'žvýkat'.
Ke vzniku slk. žuvať 'žvýkat' v. Stanislav 1956, 2, 498n; sr. i hl. žuwač, ukr. žuváty tv.
K -e- v r. ževát' namísto náležitého *žvat' v. Vaillant 3, 284, Kiparsky 1963, 2, 214, pozn. 1, Černých 1993, 1, 294.
Derivátem s expresivním rozšířením -ka- je psi. *žbvakati > b. hovor, žvákam, mk. (d)žvaka, sch. žvá-kati, sin. žvekáti, hl. žwakač, dl. žwakaš, ukr. st. žvá-katy (Hrin. I.e.), r. dial. žvá£ať(SRNG9,89), vše 'žvýkat'.
Tímtéž expr. sufixem a nazalizací inf. kmene bylo utvořeno *žbvekati > slk. expr. žviakať, hl. žwjenkač,
p. dial. žwiekač (Karlowicz 6, 451), br. dial. žvjákac' (TSBr 2,256), ukr. st. žvjákaty (Hrin. l.c.), r. dial. žvjákať (SRNG 9, 92), vše 'žvýkat', ukr. a r. dial. i 'mlaskat'.
Sin. žvéčiti 'žvýkat'je podle Furlanové (in: Bezlaj 4, 491) z pův. *z 'bvqčiti, což je derivát od *z 'wekb, utvořeného od *z V vekati.
Č. žvýkat je zřejmě de substantivum od zvyk, derivátu stč. žváti (H-K 448, Rejzek 2015, 823; podle Machka 1968, 732 je původ -y- nejasný).
Psi. *žbvati je příbuzné se sthn. kiuwan, střhn. kůwen, něm. kauen, stangl. cěowan, angl. chew, střper. jw-, pasto žówul, vše 'žvýkat', stsev. tyggja, tyggva 'žvýkat, jíst', toch. AB šu- 'jíst', lit. žiáunos (pl.) 'žábry', lot. žaůnas (pl.) 'rybí čelist, žábry' aj. Vše se odvozuje od ie. kořene *g(i)eu-/*g(i)eu- 'žvýkat' (MEW 412, Preobr. 1, 224, Trautmann 372, Pokorný 400, Vries 1962, 602, Windekens 1976, 1, 490, Rasmussen 1999, 193, LIV 2001,168, Boryš 2005,757, Furlanová in: Bezlaj l.c. Orel 2007, 1, 368, Smoczyňski 2007,780, Cheung2007,226, Derksen 2008, 567, Kroonen 2013, 286n, Adams 2013, 2, 691n, EWAhd 5, 547n, Králik 2015, 700, Derksen 2015, 517 aj.).
K nostr. souvislostem sr. Il.-Svityč 1, 293, Lamprecht-Čej-ka, SFFBU 29, 16, Kaiser 1990, 89n. jk
žbzlb/žezlb, -am. 'hůl, prut; Stock, Rute'; 'žezlo; Zep-teť
Spec. 'hůl na opírání', přen. 'výhonek, potomek'; 'moc, vláda' (v. Šarapatková, SEB 6, 314n).
Stsl. žbzh/žezh překládá většinou ř. páfiôog, u něhož došlo už v klas. ř. k sémantickému posunu 'pruť —»■ 'žezlo'.
Var.: Csl. řídce i žažal (Lob Slepě, cyr. přípisek v As), žazlo nebo žazkb (doloženo v Apoc v instx).
Der.: Kol. žbzlije 'proutí, hole'.
Exp.: Csl. žbzl-blžezl-b s významem 'krátká zdobená tyč zpravidla z drahého kovu j ako odznak moci nebo určité hodnosti, žezlo' se jako kulturní slovo rozšířilo do vsi. (r. ukr. žezl, dial. i žezlo, nejspíš i br. žazló, není-li z r.) a pravděpodobně i do stč. žezl, žezla (ESStč), č. slk. žezlo (Preobr. 1, 224, ESUkr 2, 192, ESBr 3, 201n, Trubačev, SbRomanski 137, Orel 2007, 1, 368n aj.). Z r. pakje pravděpodobně b. žézäl a mk. žezol (BER 1, 531, podle Trubačeva l.c. může být i přímo z csl); z č. je sin. žezlo, sch. kniž. žezlo, st. i žézal, žázal a hl. kniž. žezlo (v. Snoj in: Bezlaj 4, 451, Skok 3, 679, který uvažuje i o výpůjčce z r. nebo csl, dále Sch.-Šewc 1791).
EL: Psi. *žezl-bl*žbzle (b se pokládá za sek, z oslabeného e; v. Vondrák 1906, 1, 37, Derksen 2008, 559n aj.), *žezlo > ch. st. žezlo 'pruť (I-B 2, 867), slk. st. (HSSlk 7, 463) žezlo 'tyč, kůl', č. st. žezl, žezlo 'berla, hůl', 'dřevěné rámy, na něž se upevňují sítě rybářské nebo čihařské', 'važiště u rozpor' ap. (Jg 5, 844n, Kott 5, 821), arch. 'stěžeň lodi' (PSJČ 8, 1036), br. žazló, ukr. r. žezl 'hůl
1163
žbzľb/žezlb
žbzlb/žezlb
strážníka, který řídí dopravu', 'železná tyč, jíž se reguluje posun vlaku', r. dial. žezel', žezlo, žezla 'hůl, pruť, 'hůl, k níž se přivazují tažní nebo pastýřští psi' (Daľ 1,1321, SRNG 9,100, Bogoraz, SbORJS 68, 4, 51), Žezlo asi 'tyč s bodcem' (ArchOblS 13, 268) aj.
Také sch. žěželj 'hůl, klacek', st. 'hůl, k níž se přivazují psi' (Rj 23, 364) je často spojováno s psi. *žezl-bl*žbzl-b (Uhlenbeck, PBB 21, lOln, Vasmer 1, 414, Trubačev l.c, Orel l.c, Derksen l.c. aj.). Jinak MMošič (MEW 409) a Skok 3, 679, kteří sch. žěželj pokládají za příbuzné s b. žégäl 'příčná tyč v jařmu' a s csl. žeželb 'obojek'; Varbotová 2012, 329 (= Etim 1979, 34) tento výklad odmítá a sch. žěželj spojuje s psi. *ggžb 'houžev'.
Furlanová in: Bezlaj 4, 450n odvozuje z *žbzlo/*žbzlb sin. dial. žezla, žéžel 'lopatka na uhlí'; v žéžel předpokládá změnu ž - z > ž - ž lid. přikloněním těchto slov k vb. *žegti, žežešb 'páliť. Ale Snoj in: Bezlaj 4, 451 má žéžel tv. za přejetí z it. sessola 'naběrák na vodu'.
Machek 1957, 594 spojil s žezlo č. st. a dial. žehlo, žehle 'tyčka', 'tyč k sítím' 'dlouhá tyč se srpovitým ostřím na ulamování suchých větví na kmenech stromů' aj., ale později (Machek 1968, 724) obě slova oddělil; tak i Trubačev o.c 139n, který má č. žehlo i b. žégäl za derivát vb. *žegti 'páliť.
Slova nejasná, s nejistými ie. souvislostmi.
Nejčastěji je psi. * žezfol* žbzh spojováno se slovy germ., a to se stisl. geisl 'hůl, klacek', sthn. geis(i)la
'prut, metla, bič, důtky', něm. Geißel 'bič, důtky', dále s gal.-lat. gaesum 'těžké kovové kopí', stir. gae 'kopí, oštěp' a s ř. xa^°Q 'pastýřská hůl' aj.; pro tato slova se většinou rekonstruuje ie. *ghais-l*ghis-lo 'hůl, tyč' (někdy se předpokládá *g>- nebo *gh-)\ tak Machek 1968, 726, Mann 1984, 321, Snoj in: Bezlaj 4, 451, Králik 2015, 694, dále (bez sl. materiálu) Kluge-Seebold 2002, 340, EWAhd 4, 125n, W-H 1, 575n, Frisk 2, 1061n, Pokorný 410, Matasovič 2009,154 aj.). Germ. a sl. slova jsou deriváty se suf. -lo, kterým jsou tvořena nomina instrumenti. Podoba *žbzfa je výsledkem znělostní asimilace z *žbsl-b (Trubačev o.e. 138).
Čop, SlavR 13, 203n pokládá za nejblíže příbuzné arm. cit, ciwl 'výhonek, odnož, pupen', u něhož nachází rovněž /-ový suf&x (shodně Snoj l.c). Martirosyan2010, 341 má však ie. souvislosti za nejisté a uvažuje spíše o příbuzenství s kavk. jazyky.
Nepravděpodobná j e souvislost s lit. žägaras 'suchá větev' (uvádí ji např. Preobr. 1, 224n, odmítá Vasmer 1, 414 aj.), s lit. gáikště 'kůl na podpírání chmele'a stisl. kvísl 'rozdvojená větev' (Snoj l.c. a 2003, 868, Rejzek 2015, 818) nebo se sthn. kegil 'kůl, tyč', něm. Kegel 'kužeľ (tak Uhlenbeck, PBB 21, lOln, Machek 1957, 594 aj., odmítá Trubačev o.e. 138, ESBr 3, 202 aj.). Mladenov 165 rovněž srovnáváb. žézäl 'žezlo' se sthn. kegil a přitom je odvozuje z vb. žegá 'pálí'. Za der. tohoto slovesa pokládá BER 1, 531 jak b. žézäl, tak i b. žégäl 'příčná tyč v jařmu'. žš
1164