Literatura
povinná:
Jirák, Jan – Nekvapil, Jiří – Šoltys, Otakar a hosté (1996):
Jazyk ve společenském kontextu. Základy jazykovědy
pro studenty sociálních věd. Praha.
Černý, Jiří (1998): Úvod do studia jazyka. Olomouc.
Skalička, Vladimír (1963): Úvod do jazykovědy. Praha.
doporučená:
Čermák, František (2011): Jazyk a jazykověda. Přehled a slovníky. Praha.
Erhart, Adolf (2001): Úvod do jazykovědy. Brno.
Lotko, Edvard (1999): Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc.
Úvod do jazykovědy, FF MU
Vít Boček, jaro 2023
Věda
– systematický způsob poznávání skutečnosti
– má svůj předmět zkoumání a svou metodu
skutečnost/předmět zkoumání:
– jevy + vztahy mezi nimi
– konkrétní nebo abstraktní
systematický způsob poznávání / metoda:
– cesta k věci, ř. μέθοδος = cesta, sledování
– pozorování, experiment, reprezentativnost
Dělení věd?
1) formální („teoretické“, abstraktní) vědy
– matematika (algebra, geometrie), logika
2) reálné („empirické“, konkrétní) vědy
a) přírodní vědy: co je kolem člověka
– astronomie, fyzika, chemie, ...
b) společenské a humanitní vědy: co je v člověku nebo co vytvořil člověk
– ekonomie, psychologie, religionistika, sociologie, ...
– historie, archeologie, právní věda, muzikologie, politologie, lingvistika, ...
technické vědy?
filosofie?
Jazykověda – vztah k jiným vědám
literární věda
filologie
_____________
filozofie
logika
matematika
fyzika
sociologie
psychologie
historie
archeologie
Tři problémy/oblasti výzkumu jazyka (Skalička)
(1) vztah k nejazyku (2) vztah k jiným jazykům (3) vztah k jeho
součástem
sociolingvistika srovnávací lingvistika popis jazyka
psycholingvistika kontaktová lingvistika jako systému
Předmět jazykovědy
jazyk:
– nástroj komunikace, prostředek, kterým se lidé dorozumívají
– systém, struktura
Lidská řeč
– řeč jako dění parole / mluva text (konkrétní) použití/realizace
– řeč jako systém langue / jazyk kód (abstraktní) schopnost/potence
Jednotky jazyka a vztahy mezi nimi
– dva základní typy vztahu: (spal)
(sní)
vztah syntagmatický: „jak – tak“ horizontální Táta spí.
(Táňa)
vztah paradigmatický: „buď – anebo“ vertikální (Karel)
Jazykové roviny
______________________________________
_______ __________ ________ __________
____ __ _______ ___ __ ____ _ ____ ____ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _
Jazykové roviny
______________________________________
_______ __________ ________ __________
____ __ _______ ___ __ ____ _ ____ ____ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ „hláskosloví“
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– dvě disciplíny:
fonetika
zkoumá zvuky z hlediska parole (konkrétního realizovaného projevu),
zkoumá formu = fyzikální vlastnosti zvuků (artikulační, akustické, auditivní),
které byly realizovány
fonologie
zkoumá zvuky z hlediska jejich funkce v langue (v abstraktním inventáři,
ze kterého se vybírá), tj. jakým způsobem slouží k vytváření vyšších jednotek
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– dvě disciplíny:
fonetika
zkoumá zvuky z hlediska parole (konkrétního realizovaného projevu),
zkoumá formu = fyzikální vlastnosti zvuků (artikulační, akustické, auditivní),
které byly realizovány
fonologie
zkoumá zvuky z hlediska jejich funkce v langue (v abstraktním inventáři,
ze kterého se vybírá), tj. jakým způsobem slouží k vytváření vyšších jednotek
jednotky:
fonetika: hláska č. vata [t]
fonologie: foném č. vata /t/
(č. vada)
(č. vana)
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– jak poznat, co je foném: metoda minimálních párů
vede-li změna jednoho prvku v řetězci ke změně významu,
je tento prvek fonémem:
vata : vada
prát : brát
vál : val
sýr : sir
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– jak poznat, co je foném: metoda minimálních párů:
vede-li změna jednoho prvku v řetězci ke změně významu,
je tento prvek fonémem
vata : vada
prát : brát
vál : val
sýr : sir
ang. sin : thin [θ] → s a θ jsou v ang. dva fonémy × č.
ang. win : wing [ŋ] → n a ŋ jsou v ang. dva fonémy × č. Hana : Haŋka
(komplementární
distribuce)
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Vztahy mezi fonémem a hláskou:
– hláska je konkrétní realizací fonému
– jeden foném může být realizován více hláskami:
č. foném /n/ je realizován jako:
[ŋ] před [k], [g] [baŋka], [goŋg]
[n] v ostatních pozicích [nás], [seno], [sen]
č. foném /b/ je realizován jako
[p] před neznělou hláskou a před pauzou [doupku] [dup]
[b] v ostatních pozicích [dubu]
hláska = fon, alofon
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Paradigmatické vztahy mezi fonémy v inventáři (systému, langue):
– opozice
– fonémy vytvářejí řady (korelace), lišící se konkrétními vlastnostmi:
č.
neznělé : znělé: /p/ : /b/, /f/ : /v/, /t/ : /d/, /ť/ : /ď/, /š/ : /ž/, /k/ : /g/ atd.
délka samohlásek: /a/ : /á/, /e/ : /é/, /i/ : /í/, /o/ : /ó/, /u/ : /ú/
indické j.
přídechové : nepřídechové: /p/ : /ph
/, /t/ : /th
/, /d/ : /dh
/ atd.
– foném je složen z distinktivních rysů (DR):
délka, znělost, přídechovost, výška, ...
specifická kombinace DR vytváří konkrétní foném
DR ale nejsou jednotkami, nenásledují za sebou
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
→ základní dělení hlásek a fonémů:
samohlásky (vokály)
přední, střední, zadní; vysoké, střední, nízké; zavřené, otevřené; dlouhé, krátké
souhlásky (konsonanty):
podle místa artikulace: bilabiály, labiodentály, dentály, palatály, veláry, ...
podle způsobu artikulace: okluzivy, semiokluzivy, konstriktivy
– viz povinná literatura
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Syntagmatické vztahy mezi fonémy (zkoumá fonotaktika):
zkoumá možnosti a omezení spojování fonémů
1) z čeho může být slabika, výstavba slabiky:
obecná struktura slabiky: iniciála + jádro + kóda (iniciála a kóda = svahy)
slabičné vzorce: (C = konsonant, V = vokál)
– pouze jádro: V
– iniciála + jádro: CV, CCV
– jádro + kóda: VC
– iniciála + jádro + kóda: CVC, CCVC, CVCC, CVCCC, CCCVC, CCCCVC
– otevřená slabika: končí na V × zavřená slabika: končí na C
2) které konkrétní fonémy můžou být vedle sebe a které ne,
za jakých podmínek – kombinovatelnost
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Prozodické (suprasegmentální) jevy:
přízvuk: hlasové zesílení jedné slabiky ve slově na rozdíl od jiných slabik
– dynamický (síla) : melodický (tón)
– slovní:
pevný: č. první slabika, pol. předposlední slabika
pohyblivý: rus. muka „mouka“ : muka „trýzeň“
ruki „1.p. množ.č.“ : ruki „2.p. jedn.č.“
– větný (důraz): Petr miluje Marii.
Petr miluje Marii.
Petr miluje Marii.
intonace: snížení či zvýšení výšky tónu v průběhu slabiky
– stoupavá : klesavá : stoupavě klesavá
akut ´ gravis ` cirkumflex ˆ ˜
Písmo
_______________________________________
_______ __________ ________ __________
____ __ _______ ___ __ ____ _ ____ ____ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ hláskosloví
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ grafika/písmo
Předstupně písma?
mnemogramy – pomůcky k zapamatování
vlastnické značky uzlové značky (kipu)
vrubované hůlky
Předstupně písma?
mnemogramy
calculi domovní znamení
wampum
Předstupně písma?
petrogramy
Předstupně písma
„staroevropské písmo“
– 7.–4. tis. př. Kr.
– archeologická kultura Vinča, Balkán
– kultovní znaky? početní symboly?
písmo?
Předstupně písma
jeskynní malby, Altamira (Španělsko), Lascaux (Francie), stáří až 50 tis. let
Písmo obrázkové
piktogram – podobný realitě, nezávislý na konkrétním jazyku
Písmo obrázkové
ideogram – schematičtější, abstraktnější, nezávislý na konkrétním jazyku
přenášení významu, vyjadřuje myšlenku/ideu
Písmo logografické
logogram – vyjadřuje slovo nebo jeho část nesoucí určitý význam
– například číslice 1, 2, 3 atd., %, §, @
– čínské znaky
Písmo logografické
logogram – vyjadřuje slovo nebo jeho část nesoucí určitý význam
– egyptské hieroglyfy
Písmo logografické
logogram – vyjadřuje slovo nebo jeho část nesoucí určitý význam
– klínové písmo (např. sumerské)
Srovnání vývoje od piktogramu přes ideogram k logogramu
Písmo sylabografické (slabičné)
sylabogram – vyjadřuje slabiku konkrétního jazyka
– lineární písmo B (mykénská řečtina)
Písmo sylabografické (slabičné)
sylabogram – vyjadřuje slabiku konkrétního jazyka
– indická písma (např. staroindické devanagari)
Písmo sylabografické (slabičné)
sylabogram – vyjadřuje slabiku konkrétního jazyka
– japonská písma (hiragana, katagana)
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
Egypt – některé hieroglyfy
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
Egypt – některé hieroglyfy
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
ugaritské klínové písmo
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
fénické písmo a alfabeta
– vznik znaků na základě akrofonie:
znak pro BÉTH (dům) → znak pro písmeno B
znak pro MÉM (voda) → znak pro písmeno M
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
w
B D M N O S
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
alfabeta archaická
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
latinka archaická
Písmo fonografické (hláskové)
fonogram – vyjadřuje hlásku/foném konkrétního jazyka
hlaholice
Písmo – dnešní stav
Písmo – směr psaní
– sloupce (řazeny vedle sebe ve směru zprava doleva nebo zleva doprava)
– zleva doprava
– zprava doleva
– bustrofedon
βουστροφηδόν = βοῦς „vůl“ + στροφή „otočení, obrat“ + -δόν „jako“
= „jako otočení vola při orbě“
Písmo – psací materiál
kámen
Rosettská deska, hieroglyfy +
démotické písmo + alfabeta
runový kámen
germánské písmo futhark
Písmo – psací materiál
hliněná destička/tabulka
Písmo – psací materiál
papyrus
– z rostliny šáchor
řecký text, 1./2. stol.staroegyptský text, hieratické písmo
Písmo – psací materiál
pergamen
– zvířecí kůže
Písmo – psací materiál
papír
Písmo – psací materiál
březová kůra
středověký Novgorod, 9.–15. stol., cyrilice
buddhistické texty
sanskrt, písmo brahmí
Písmo – psací pomůcka
rydlo, dláto (tesání)
razítko (klíny)
brk
štětec
tužka
Písmo – druhy podle vztahu k realitě nebo jednotkám jazyka
mnemogram
1 znak = 1 událost, skutečnost
piktogram (→ obrázkové písmo), ideogram (ideografické písmo)
1 znak = 1 idea/pojem, předmět
logogram (→ logografické písmo)
1 znak = 1 slovo, část slova
sylabogram (→ slabičné písmo)
1 znak = 1 slabika
fonogram (→ hláskové písmo)
1 znak = 1 foném
Písmo – grafémy + další prvky
1) diakritická (rozlišující) znaménka: dotvářejí výslovnost hlavního písmene
2) interpunkční (členicí) znaménka: strukturují text,
signalizují vztahy mezi částmi věty, souvětí, větami
tečka .
čárka ,
středník ;
dvojtečka :
vykřičník ! ¡
otazník ? ¿
pomlčka –
spojovník a rozdělovník výpustka
…
uvozovky „“ “” ‚‘ ‘’ „” «»
závorky () [] {}
lomítko /
akut ´
gravis ˋ
vlnovka/tilda ˜
háček ˇ
breve ˘
tečka ˙
trema ¨
makron ˉ
kroužek ̊
ogonek ˛
čárka ̦
cedila ̧
Principy pravopisu
1) fonetický
1 grafém ~ 1 hláska č. strom [strom]
2) fonologický č. dub [dup] /dub/, sázka [sáska] /sázka/
1 grafém ~ 1 foném
3) historický č. mýt, mít [mít] /mít/, syn [sin] /sin/
podle historické výslovnosti ang. rite, write, right, wright [rajt] /rajt/,
eye [a:j]
Transkripce, transliterace, grafém, graf
transkripce: přepis zvukové podoby jazyka pomocí písma
(přepis mluveného jazyka na psaný jazyk)
fonetická [] [smrt] [dup] [sáska] [haŋka]
fonologická // /smrt/ /dub/ /sázka/ /hanka/
transliterace: přepis z jednoho písemného systému do jiného, např.
z alfabety do latinky (βουστροφηδόν → boustrophēdón)
z azbuky do latinky (бустрофедон → bustrofedon)
atp.
grafém: abstraktní jednotka, součást inventáře grafických znaků (písma): t
graf, alograf: konkrétní jednotka, použití grafému v konkrétním textu: t, T, ...
Písmo
____________________________
_______ __________ ________
____ __ _______ ___ __ ____ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ hláskosloví foném → fon, alofon
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ grafika/písmo grafém → graf, alograf
Jazykové roviny
_______________
_______ _______
____ __ _ ______ tvarosloví morfém → morf, alomorf
znak (forma + význam)
neznak (jen forma)
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ hláskosloví foném → fon, alofon
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ písmo grafém→ graf, alograf
Jazykové roviny a jejich jednotky
langue parole
morfém muž- „dospělý mužs. pohlaví“ (alo)morfy muž-, muš-i
„1. pád mn. čísla“ morf -i
foném /m/ fon [m]
/u/ fon [u]
/ž/ (alo)fony [ž] [š]
/i/ fon [i]
grafém m (alo)grafy m, M, m
u (alo)grafy u, U, u
ž (alo)grafy ž, Ž, ž
i (alo)grafy i, I, i
Základní dělení morfémů
lexikální muž- „dospělá osoba mužského pohlaví“
– pojmenovávají
– kořeny slov
– početnější a otevřenější množina
gramatické -i „1. pád mn. čísla“
– usouvztažňují
– gramatické kategorie, příp. jejich kombinace
– méně početná a uzavřenější množina
Druhy gramatických morfémů z hlediska formy
a. afix
– sufix: žen-a
– prefix: do-jet
– infix: lat. vincō „vítězím“ : vīcī „zvítězil jsem“
– cirkumfix: tmavý : nejtmavší
b. samostatné slovo: budu zpívat, I will sing
(c. usouvztažnění bez použití gramatických morfémů?
pořadím lexikálních morfémů: John loves Mary)
Znak
– „dohodou“ stanovený a potom závazný objekt, který při komunikaci
zastupuje jiný objekt/jev
– bilaterální pojetí znaku (Ferdinand de Saussure: Kurs obecné lingvistiky, 1916):
znak má dvě složky:
označující / signifiant / akustický obraz / forma
označované / signifié / pojem / význam
příklady jazykového znaku:
označující žen- (v č. slově žena)
označované „dospělý lidský jedinec ženského pohlaví“
označující -a (v č. slově žena) -a (v č. slově pána)
označované 1. pád jednotného čísla 2. pád jednotného čísla
} znak
}znak
}znak }znak
Znak
– obě složky znaku jsou abstraktní, psychickou záležitostí, uloženy v mysli
– vztah k realitě je nepřímý (znak zastupuje realitu)
jazyk A
realita
jazyk B
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~
~~~~
~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~
strom (označující)
„dřevina s kmenem“ (označované)
arbor (označující)
„dřevina s kmenem“ (označované)
Arbitrárnost znaku
– libovolnost spojení mezi celým jazykovým znakem a realitou:
= není žádný vnitřní důvod, proč je určitý úsek reality zastupovaný v jazyce
právě tím a tím znakem a ne nějakým jiným
– libovolnost spojení mezi označujícím a označovaným:
= není žádný vnitřní důvod, proč by konkrétní označované mělo být
vyjadřováno právě konkrétním označujícím
jazyk A
jazyk B
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
aput mauja masak putak ... ...
sníh
„voda v pevném skupenství v podobě vloček“
voda
„kapalina...“
Sémiotika/sémiologie
– věda o znacích
– různě propracované znakové systémy:
dopravní značky
hry
znakový jazyk neslyšících
umělé jazyky
počítačové jazyky
lidový kroj
„jazyk zvířat“