slovo?
99? • • •
tvarosloví       morfém   —► morf, alomorf
znak (forma + význam) neznak (jen forma)
hláskosloví     foném —► fon, alofon písmo grafém—► graf, alograf
Slovo
-jednotka chápaná/vnímaná spíš intuitivně
- lze je vymezovat podle různých kritérií, obtížnost definice, různé perspektivy a) pohled grafický
slovo = řada grafémů, tedy to, co je z obou stran odděleno mezerou (nebo z jedné strany interpunkčním znaménkem)
problémy:
- vázání morfémů těsněji k sobě:
dělal jsi = 2 slova x dělals = 1 slovo? (can not x can 'ť)
- víceslovná pojmenování dávají smysl jen jako celek
kokoška pastuší tobolka = 3 slova, nebo 1 slovo? (New York, sign up, as well as)
- frazémy dávají smysl jen jako celek honit bycha = 2 slova, nebo 1 slovo?
Slovo
-jednotka chápaná/vnímaná spíš intuitivně
- lze je vymezovat podle různých kritérií, obtížnost definice, různé perspektivy b) pohled fonetický/fonologický
slovo = řada hlásek/fonémů, tedy to, co trvá od pauzy k pauze, případně to, co má pouze jeden přízvuk
problém:
- nekryje se už s pohledem grafickým:
spojení předložka + jméno se vyslovuje bez pauzy, s jedním přízvukem: na stole = foneticky 1 slovo, graficky 2 slova
Slovo
-jednotka chápaná/vnímaná spíš intuitivně
- lze je vymezovat podle různých kritérií, obtížnost definice, různé perspektivy c) pohled významový
slovo = to, co nese význam (tj. znak = má označující a označované) problémy:
- definice je nedostačující:
význam nesou i menší jednotky, tj. morfémy
- některá slova získávají význam až ve spojení s jiným slovem: např. předložka na - ve spojení na stole získává význam „kde", ve spojení na stůl význam „kam"
Slovo
-jednotka chápaná/vnímaná spíš intuitivně
- lze je vymezovat podle různých kritérií, obtížnost definice, různé perspektivy d) pohled formální/gramatický
slovo = to, co je přemístitelné, lze je ve větě přemísťovat jako celek (x morfém) problém:
- různá slovosledná pravidla v různých jazycích (pevnější slovosled -angličtina, čínština apod. x volnější slovosled - čeština, latina apod.)
slovo = to, co je nepřerušitelné: jeho jednotlivé části nemohou měnit své pořadí
Slovní druhy?
1) podstatná jména - substantiva
2) přídavná jména - adjektiva
3) zájmena - pronomina
4) číslovky - numeralia
5) slovesa - verba
= rozdělení na základě kritéria:
6) příslovce - adverbia
7) předložky - prepozice
8) spojky - konjunkce
9) částice - partikule
10) citoslovce - interjekce
a) významového:
slova autosémantická/plnovýznamová (1, 2, 4, 5, 6) slova synsémantická/neplnovýznamová (7, 8, 9, 10) co 3?
b) formálního:
ohebná (1-5) —► gramatické kategorie (jmenné, slovesné) neohebná(7-10) co 6?
Gramatická kategorie
= situace, kdy je v jazyce určitý gramatický význam vyjadřován určitým ustáleným systémem prostředků (forem), a to závazně na určité třídě slov
- počtem gramatických kategorií a jejich vnitřní konfigurací se od sebe jednotlivé jazyky liší
Gramatické kategorie jmenné
rod (genus)
1) založen na přirozeném/biologickém rodu, ale plně se s ním nekryje - členy:
mužský rod (maskulinum) ženský rod (femininum) střední rod (neutrum)
2) založen na životnosti (životná, neživotná)
3) založen na jiných příznacích („osoby", „rostliny", malé věci", „velké věci"
trvalá kategorie u substantiv: žena, muž, dítě, stůl, židle, město proměnlivá kategorie u adjektiv a pronomin: milý, milá, milé, ten, ta, to
Gramatické kategorie jmenné
číslo (numerus)
- vyjadřuje četnost jevů, které jsou označovány daným slovem
- členy
jednotné číslo (singulár) množné číslo (plurál) dvojné číslo (duál)
deviace:
jména hromadná (singularia tantum): listí, kamení, uhlí jména pomnožná (pluralia tantum): nůžky, housle vykání onikání
Gramatické kategorie jmenné
pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi jménem a jiným výrazem ve větě
- velké odlišnosti mezi jazyky
členy:
nominativ
genitiv
dativ
akuzativ
vokativ
lokál
instrumental
pády prosté x předložkové pádový Synkretismus
Gramatické kategorie jmenné
určenost
- založena na významovém protikladu
známé (již určené) :   neznámé (ještě neurčené)
určitý člen :   neurčitý člen nebo nic
ang.   the a
stř.     o, //, to 0
rum.   -ul, -a un, o
Gramatické kategorie slovesné
osoba (persona) + číslo (numerus)
- osoba vyjadřuje vztah mezi vykonavatelem děje a osobami přítomnými/nepřítomnými při promluvě:
jednotné číslo:
1. osoba: vykonavatel děje je totožný s mluvčím
2. osoba: vykonavatel děje je totožný s adresátem, na kterého se mluvci obrací
3. osoba: vykonavatel děje je někdo mimo promluvu, na něhož se odkazuje
množné číslo:
1. osoba: mluvci patří do skupiny vykonavatelů děje:
ne já+já+já, ale: já+ty (inkluzivní = včetně adresáta), já+on (exkluzivní) ap.
2. osoba: adresát patří do skupiny vykonavatelů děje: ty+ty, ty+on, ty+oni ap.
3. osoba: do skupiny vykonavatelů děje nepatří ani mluvci ani adresát: on+on
Gramatické kategorie slovesné
osoba (persona) + číslo (numerus)
- číslo u slovesa nevyjadřuje četnost děje, ale pouze shodu s řídícím jménem (podmětem věty)
jednotné číslo (singulár): Petr píše
množné číslo (plurál): děti píší (týž děj vykonáván více subjekty) dvojné číslo (duál)
x četnost děje = tzv. iterativnost = opakování děje: psát: psávat
Gramatické kategorie slovesné
čas (tempus)
a) absolutní čas: určení času děje vzhledem k času promluvy:
minulý čas (préteritum, (im)perfektum): děj se odehrál před dobou promluvy Psal
přítomný čas (prézens): děj se odehrává v čase promluvy Píše
budoucí čas (futurum): děj se odehraje po době promluvy Bude psát
b) relativní čas: vztah dvou dějů z hlediska jejich zařazení na časové ose
předminulý čas: I had written předpřítomný čas: Ihave written předbudoucí čas: Iwill have written
Gramatické kategorie slovesné
způsob (modus)
- vyjadřuje postoj mluvčího k obsahu věty z hlediska její reálnosti
reálnost —► oznamovací způsob (indikativ): psal jsi, píšeš
nereálnost, různá míra nejistoty mluvčího, zda děj nastane:
prací způsob (optativ): „kéž napíšeš" rozkazovací způsob (imperativ): napiš!
podmiňovací způsob (kondicionál, konjunktiv/subjunktiv): napsal bych
Gramatické kategorie slovesné
rod (diateze)
- vyjadřuje vztah mezi podmětem věty a původcem děje
rod činný (aktivum): v podmětu je aktivní účastník, vykonávající děj učitel chválí žáka; zedníci staví dům
rod trpný (pasivum): v podmětu je pasivní účastník, zasažený dějem žák je chválen učitelem; Dům je stavěn zedníky; Dům se staví
medium, mediopasivum: v podmětu je aktivní účastník, vykonávající děj, z něhož má prospěch, na němž je zainteresován „muž se holí", „nese si"
Gramatické kategorie slovesné
vid (aspekt)
- vyjadřuje ukončenost: neukončenost děje vyjadřovaného slovesem
vid dokonavý (perfektivum): napsat vid nedokonavý (imperfektivum): psát
Základní dělení morfému
lexikální muž-   „dospělá osoba mužského pohlaví"
- pojmenovávají
- kořeny slov
- početnej ší a otevřeněj ší množina
gramatické -0      „nom. sg."
- usouvztažňují
- gramatické kategorie, příp. jejich kombinace
- méně početná a uzavřenější množina
Základní dělení morfému
lexikální muž-   „dospělá osoba mužského pohlaví"
- pojmenovávají
- kořeny slov
- početnej ší a otevřeněj ší množina
slovotvorné -ík-9 -íček- „zdrobnělost, menší velikost"
- významově se podobají lex. morfémům: „pojmenovávají", modifikují význam lexikálního morfému —► vzniká nové slovo
- formálně se podobají gram. morfémům: mají podobu afixů
gramatické -0      „nom. sg."
- usouvztažňují
- gramatické kategorie, příp. jejich kombinace
- méně početná a uzavřenější množina
Slovotvorba - vznik nových slov: prostředky
(1) tvoření nových slov
a) odvozování (derivace):
- pomocí sufixu/přípony: voda —► vod-ník
- pomocí prefixu/předpony: běh —► vý-běh
- pomocí prefixu i sufixu: břeh —► ná-břež-í
b) skládání (kompozice): teplo + měřit —► teplo-měr
c) tvorba víceslovných pojmenování: setý + hrách —► /zrac/z
d) tvorba frazémů: vzít nohy na ramena, dát si dvacet
e) zkracování: Česká republika —► ČR, František —► Franta
Slovotvorba - vznik nových slov: prostředky
(2) rozšiřování významu už existujících slov
list - původně jen „zelený orgán rostlin", pak i „kus papíru k psaní", „dopis"
(3) přejímání/„vypůjčování" slov z jiných jazyků
č. gól < ang. goal č. mlok < něm. Molch
internacionalismy: lingvistika, demence, sport
Vznik nových slov z hlediska zformování jazykového znaku
(1) tvoření nových slov, (2) rozšiřování významu už existujících slov
- forma (označující) i význam (označované) jsou domácího původu, tedy z daného jazyka = celý znak (slovo) je domácího původu
označující (forma)
označované (význam)
| domácí původ
vodník, teploměr, hrách setý, list
(3) přejímání/,,vypůjčování" slov z jiných jazyků
- forma (označující) i význam (označované) jsou cizího původu, tedy z jiného jazyka, ze kterého se přejímá = přebírá se celý jazykový znak
označující (forma)
označované (význam)
| cizí původ
mlok, gól
(4) Speciální případ obohacování slovní zásoby - kalkování
forma (označující) je domácího původu, ale význam (označované) je přejaté z jiného jazyka vzorem pro výstavbu z domácího materiálu bylo slovo z jiného jazyka
označující (forma)
označované (význam)
domácí původ cizí původ
Postupy při kalkování
(1) kalky slovotvorné (vznik nového slova
a) derivace:
č. prosadit < něm. durchsetzen č. počít-ač < angl. comput-er
b) kompozice
č. mrako-drap < angl. skyscraper
c) víceslovné pojmenování:
č. horské kolo < angl. mountain bike
e vzoru slova cizího)
d) frazémy
č. být v obraze < něm. im Bilde sein
e) zkracování?? č. OSN < UN ??
(2) kalky významové (vznik nového významu už existujícího slova)
ě. myš
1) „hlodavec"
2) „prostředek ovládání počítače" pod vlivem významu anglického mouše
Produktivita
schopnost účastnit se tvoření nových slov
- rozdíly mezi jazyky v produktivitě jednotlivých způsobů slovotvorby (derivace : kompozice)
něm. Rindfleischetikettierungsůberwachungsa
„zákon o přenosu povinností při kontrole označování hovězího masa"
Produktivita
schopnost účastnit se tvoření nových slov
- rozdíly mezi jazyky v produktivitě jednotlivých způsobů slovotvorby (derivace : kompozice)
něm. Rindfleischetikettierungsůberwachungsaufg
„zákon o přenosu povinností při kontrole označování hovězího masa"
- rozdíly uvnitř konkrétního jazyka mezi jednotlivými slovotvornými morfémy
č. -tel: č. -ež
Jazykové roviny
slovo? ???
tvarosloví       morfém   —► morf, alomorf
znak (forma + význam) neznak (jen forma)
hláskosloví     foném     —► fon, alofon písmo grafém    —► graf, alograf
Jazykové roviny
lexikológie     lexém     —► lex, alolex
tvarosloví       morfém   —► morf, alomorf
znak (forma + význam) neznak (jen forma)
hláskosloví     foném     —► fon, alofon písmo grafém    —► graf, alograf
Lexikológie
- zkoumá slovní zásobu jazyka (lexikon) jako systém jednotek lexém (lexikální jednotka):
- abstraktní znaková jednotka (forma + význam) v langue
- u ohebného slova je to souhrn všech jeho tvarů (mužO, muže, mužích,
lex:
konkrétní manifestace, realizace lexému v textu, v parole
Lexikologie
slovní zásoba (lexikon)
- souhrn všech lexémů v daném jazyce, celkem statisíce jednotek
- z hlediska mluvčího (různé v závislosti na věku, vzdělání atp.): aktivní sl. zásoba: 5-10 tis.
pasivní sl. zásoba: cca šestinásobek aktivní slovní zásoby
Lexikológie
tndeni lexemu
a) z hlediska počtu slov v lexému -jednoslovné: oko
- víceslovné: a) pravidelné (víceslovné termíny): kyselina sírová
b) nepravidelné (idiomy/frazémy): nechat na holičkách
b) z hlediska motivovanosti
- nemotivované (značkové): noha
- motivovaný (popisné): deriváty (nožka), kompozita (stonožka),
frazémy (vzít nohy na ramena)
c) z hlediska významu
- apelativa - obecná jména: označují třídu/množinu: oko, strom, kosmonaut -propria-vlastní jména: označují jednotlivinu: Petr, Vltava, Gagarin
- přechody: a) apelativizace proprií (Jar —> jar, Švejk —► Švejk)
b) proprializace apelativ (písek —► Písek, habry —► Habry)
Paradigmatické vztahy mezi lexémy
(a) hyponymně-hyperonymní vztah
- pojmový vztah mezi členem či podtřídou a třídou:
hyperonymum (nadřazený lexém): ryba hyponymum (podřazený lexém): kapr, štika, losos
- kohyponymie: vztah mezi dvěma hyponymy téže úrovně: kapr - štika
- hyperonymum má širší rozsah významu, ale menší obsah
- hyponymum má užší rozsah významu, ale větší obsah
Paradigmatické vztahy mezi lexémy
(b) vztah synonymie
- vztah mezi lexémy, které mají stejný/podobný význam, ale odlišnou formu
- úplná synonymie? hezky : pěkný, zde : tady Jídlo : pokrm ??
- částečná synonymie: zemřít: zesnout: zdechnout Jaro : vesna
- základní člen + členy s různými stylovými příznaky
(knižní, hovorový, básnický, vulgární, atp.)
Paradigmatické vztahy mezi lexémy
(c) vztah opozitnosti
- vztah mezi lexémy, které mají opačný význam
- antonymie: malý : velký
- komplementarita: živý : mrtvý
- konverzivnost: učitel: žák, koupit: prodat
Paradigmatické vztahy mezi lexémy
(d) vztah homonymie
- vztah mezi lexémy, které mají různý význam, ale stejnou formu
- stejnost formy je náhodná, slova mají odlišný původ
objetí „jízdou vykonaný pohyb dokola" (< jet) objetí „obemknutí v náručí" (< jmout)
role „pole" (domácí)
role „herecká úloha" (přejaté z něm. < fr.)
servis „podání ve sportu" (přejaté z ang. < fr.) servis „jídelní soubor" (přejaté z fr.) servis „opravárska služba" (přejaté z ang.)
Paradigmatické vztahy mezi lexémy
(d) vztah homonymie
druhy homonym:
- homonyma úplná: raketa „létací zařízení" : raketa „pálka"
- homonyma částečná: los „poukázka loterie" : los „severské zvíře"
homonyma „nepravá":
- homografa: panicky [panickí] (< panika) : panicky [paňickí] (< panic)
- homofona: objet: oběd, výška : vížka
Paradigmatické vztahy mezi lexémy
(d) polysémie
- existence více významů jednoho a téhož lexému (jednotlivé významy = lexie)
- vztahy mezi významy nejsou náhodné, jeden pochází z druhého na základě
a) vnější podobnosti (metafora): zvonek „malý zvon"
—► „rostlina s květem podobným zvonku" —► „domovní přístroj ke zvonění"
b) vnitřní souvislosti (metonymie):
dušičky „svátek/památka zesnulých 2. listopadu" —► „druh pečiva připravovaný v tento den"
Paradigmatické vztahy mezi lexémy
polysémie nebo homonymie?
polysémie —► homonymie:
ztráta povědomí o souvislosti významů (rozpad polysémie) prát „mlátit, bít" : prát „zbavovat špíny"
x
homonymie —> polysémie
sekundární přiblížení původem odlišných lexémů:
vlna „vzedmutí vodní hladiny" : vlna „hustá srst některých zvířat"
Syntagmatické vztahy mezi lexémy
kombinatorika lexémů kolokabilita
- schopnost lexému kombinovat se s jinými lexémy
- velké rozdíly od vysoké kolokability až po minimální (monokolokabilita v rámci frazému)
- významy kombinovaných lexémů musí být kompatibilní (*špičatý kruh)
Onomastika
třídění vlastních jmen (proprií) a) bionyma
- antroponyma: Jaroslav, Češi
- zoonyma: Alík, Pegas
- fytonyma: (lípa) Kosatka
b) abionyma = toponyma
- kosmonyma: Měsíc, Uran
- geonyma
- choronyma - větší celky (Evropa, Sahara)
- oikonyma - vl. jm. místní (města, obce, domy)
- anoikonyma - vl. jm. pomístní
- hydronyma (řeky, potoky, jezera, moře)
- oronyma (kopce, hory, skály, průsmyky)
- hodonyma (silnice, tunely, mosty)
- urbanonyma (ulice, náměstí, veřejná prostranství)
Jazykové roviny
syntax
věta
výpověď
lexikológie lexém
lex, alolex
tvarosloví morfém
morf, alomorf
znak (forma + význam)
neznak (jen forma)
hláskosloví foném
fon, alofon
písmo
grafém
graf, alograf
Syntax
definice věty?
větné členy:
- podmět
- přísudek
- předmět
- přívlastek
- doplněk?
Syntax
větné členy podmet (subjekt)
- větný člen, kterému se přísudkem přisuzuje nějaký příznak (děj, stav)
- obsazen jménem v nominativu (Miloš trpí)
větší skupinou v nominativu (bratr Miloš trpí)
jménem v jiném pádu? (Tam napadlo sněhu\ Pět chlapců odešlo)
mezi podmětem a přísudkem je vztah predikace - přisouzení formálně vyjádřeno kongruencí - shodou v čísle, rodu (Petr spal, Kamila spala, žáci spali)
přísudek (predikát)
- obsazen slovesem v určitém tvaru
- slovesný (Miloš trpí) -jmenný se sponou (Petrje učitel)
+ složený (Miloš musí trpět)
+ složený (Petr musel být učitelem)
Syntax
větné členy předmět (objekt)
- vyjadřuje osobu nebo věc, které se týká činnost vyjadřovaná predikátem
- mezi přísudkem a předmětem je vztah rekce - řízenost
= sloveso v predikátu vyžaduje doplnění v konkrétním pádě (všechny pády kromě nominativu)
obsazen jménem
a) v akuzativu (přímý předmět): Petr nese dopis.
b) v jiném pádě než akuzativu (nepřímý předmět): Petr se dotknul stolu.
Petr věřil matce.
Petr diskutoval o politice.
Petr hodil kamenem.
Syntax
větné členy
příslovečné určení (adverbiale, komplement)
- vyjadřuje bližší okolnost děje
- podle významu —> p. u. místa, času, způsobu, míry, příčiny, důvodu, ... (otázky kde, kdy, jak, jak moc, proč, ...)
- forma není ničím řízena, vztah volné závislosti
- obsazen:
adverbiem (Petr jel včera opatrně; Petr zůstal doma)
jménem v jiném pádě než nominativu (Petr četl knihu celý den)
Syntax
větné členy přívlastek (atribut)
- vyjadřuje vlastnost (otázka jaký?)
- rozvíjí substantivum, které je:
v podmětu {Hodný Petr nese dopis) v předmětu (Petr nese těžkou tašku)
- obsazen:
adjektivem {hodný Petr) - přívlastek shodný substantivem (kus cukru) - přívlastek neshodný
Syntax
souvětí
věty hlavní věty vedlejší
vztah mezi větami v souvětí (vyjádřen pomocí spojek):
- souřadný (parataxe) Petr spí a Eva si čte.
Maminka říkala, že Petr spí a Eva si čte.
- podřadný (hypotaxe) Maminka říkala, že Petr spí.
Jazykové roviny
syntax
věta
výpověď
lexikológie lexém
lex, alolex
tvarosloví morfém
morf, alomorf
znak (forma + význam)
neznak (jen forma)
hláskosloví foném
fon, alofon
písmo
grafém
graf, alograf