Stratifikace jazyka (teritoriální, sociální, funkční)
národní jazyk → útvary/variety:
a) „strukturní“ útvary: mají specifické lexikum i gramatiku
standard
a) spisovný jazyk (kodifikován)
b) hovorový jazyk
„nestandard“ („substandard“)
a) nadnářečí (interdialekty)
b) nářečí (dialekty)
b) „nestrukturní“ útvary (sociolekty): mají specifické jen lexikum
a) profesní mluva/slang
b) zájmová mluva / skupinový slang
c) argot/hantýrka/žargon
Synchronie a diachronie
synchronní přístup k jazyku
– zkoumání stavu v konkrétním časovém bodě
diachronní přístup k jazyku
– zkoumání vývoje mezi konkrétními časovými body
→ jazykové změny na všech úrovních
– hláskové
– morfologické
– slovotvorné
– syntaktické
– lexikální
Diachronie: hláskové změny
a) zákonité („bezvýjimečné“)
hláskový zákon: změna jedné hlásky v jinou, realizovaná v jistém čase, na
jistém teritoriu a za jistých okolností ve všech případech
– g > h ve 13. stol. na území češtiny
b) nahodilé (sporadické)
– analogie (vyrovnávání):
č. peku > peču (podle pečeš, peče)
– případ od případu
č. dchoř > tchoř
něm. vrīthof > stč. břitov > hřbitov (připodobnění k pohřbít)
Diachronie: hláskové změny
a) syntagmatické
– kontaktní: asimilace v lat. scrīb- + -tus > scrīptus
– distantní: přehláska v germ.: *gasti > *gesti (srov. něm. Gast : Gäste)
b) paradigmatické:
počet fonémů se
– nezmění (refonologizace): č. g > h
– zmenší (defonologizace): č. y > i
– zvětší (fonologizace): vznik ř v č. (r’ > ř)
Diachronie: morfologické změny
vývoj gramatických kategorií (vznik a zánik)
– zánik imperfekta a aoristu, vznik perfekta v stč.
– zánik neutra, zánik pádových koncovek ve vývoji z lat. do rom. jazyků
– gramatikalizace: proces změny lexikálního morfému v gramatický (nebo
alespoň slovotvorný):
– lat. ille, illa, illud (ukaz. zájmeno)
> šp. el, ella, ello (určitý člen)
– vývoj původně plnovýznamových sloves do funkce sloves pomocných
ang. have, šp. haber (I have written; he escrito; napsal jsem)
– lat. clara mente „(být) jasné mysli“ (mens, mentis „mysl, myšlenka“)
> it. chiaramente, šp. claramente „jasně“ (-mente jako slovotvorný sufix)
proměny konkrétních podob koncovek
– analogie
č. žiji, žít „žít, bydlet“ : žnu, žít „sekat“ → žít „sekat“ > žnout
Diachronie: slovotvorné změny
změny v produktivitě jednotlivých prostředků
– ústup č. -ěný (slaměný, dřevěný) ve prospěch sufixu -ový (aluminiový)
– vzestup č. -ot – v stč. málo (třěpotati, třepetati), nč. více (praskot, jásot)
analogie
svár > nesvár, horázný > nehorázný (podle dalších slov s předponou ne-)
Diachronie: syntaktické změny
vznik a zánik různých typů konstrukcí
– vývoj od vedlejších vět k neurčitým tvarům či naopak (srov. č. přechodníky)
Diachronie: lexikální změny
zánik lexémů
– archaismy (č. silozpyt, duševěda) → 0
× historismy: č. řemdih, desátek
vznik nových lexémů
– okazionalismy: příležitostné, neustálené (parole)
– neologismy: rozšířené a ustálené (langue)
změny významu
– vznik nového významu (polysémie): č. koruna
– posuny významu:
– zúžení (specializace): č. žito, pivo, zloděj
– rozšíření (generalizace): č. zápasit, šlechtična > slečna
– „zhoršování“ (deteriorace): č. páchnout
– „zlepšování“ (meliorace): č. vonět
– vývoj k opozitnosti (enantiosémie): r. bescennyj
Vztah jazyka k jiným jazykům
srovnávání jazyků
– synchronní popis
(konfrontační/kontrastivní lingvistika, typologie)
– diachronní vysvětlení shod/podobností mezi jazyky
(historicko-srovnávací jazykověda, kontaktová lingvistika)
– společný původ (genetická příbuznost)
– společný prostor (areálová příbuznost)
– shodný přímý vztah ke světu (elementární příbuznost)
– náhoda
Genetická příbuznost
– hláskové responze, historicko-srovnávací metoda
– divergentní vývoj (diferenciace)
– jazyková rodina, rodokmenová teorie, stromový diagram
– jazyky mají společného předka (prajazyk → pravlast?) – rekonstrukce
Genetická příbuznost: indoevropská jazyková rodina
slovanské jazyky (staroslověnština, bulharština, makedonština, srbština,
chorvatština, slovinština; slovenština, čeština, polština, lužická srbština;
běloruština, ukrajinština, ruština)
baltské jazyky (litevština, lotyština, stará pruština)
germánské jazyky (gótština; němčina, nizozemština, angličtina, dánština,
švédština, norština, islandština)
keltské jazyky (irština, velština, bretonština)
latina (rom. jazyky: španělština, portugalština, francouzština, italština,
rumunština)
řečtina
albánština
arménština
anatolské jazyky (hetitština, luvijština)
indické jazyky (hindština, bengálština; védština, sanskrt = stará indičtina)
íránské jazyky (perština, kurdština; avesta)
tocharština
Genetická příbuznost: indoevropská jazyková rodina
Genetická příbuznost: afro-asijské jazyky
Genetická příbuznost: uralské jazyky
Genetická příbuznost: altajské jazyky?
Genetická příbuznost: drávidské jazyky
Genetická příbuznost: kartvelské jazyky
Genetická příbuznost: jazykové rodiny
nostratická?
– indoevropské j.
– afro-asijské j. (semitské jazyky: akkadština, hebrejština, aramejština,
arabština; berberské j., kušitské j., čadské j., omotské j.)
– uralské j. (ugrofinské j.: finština, estonština, maďarština; samojedské j.)
– altajské j.? (turkické j., mongolské j., tunguzské j., korejština?, japonština?)
– drávidské j. (tamilština)
– jihokavkazské (kartvelské) j. (gruzínština)
sino-tibetská (čínština, tibetština), nilo-saharská, khoisanská, austro-asijská,
eskimo-aleutská, na-dene, amerindiánská
stupňovitost rekonstrukce prajazyků
čeština < praslovanština < indoevropština < nostratičtina < ? < ?
→ teorie monogeneze lidské řeči × teorie polygeneze
Historicko-srovnávací metoda
b. uchó, mk. uvo, sch. ȕho, sln. uhȏ, slk. č. ucho,
luž. wucho, p. ucho, br. vúcha, ukr. vúcho, r. úcho
lit. ausìs, lot. àuss, stprus. āusins
gót. auso, angl. ear, něm. Ohr
ir. au, ó
lat. auris
ř. οὖς
alb. vesh
av. ušihláskové
responze: sl. ch ~ balt., ř. s ~ ang., něm. r ~ lat. r ~ alb., av. š ~ ir. 0
hláskové změny: ie. s > sl., ír. š > sl. ch (po hláskách r, u, k, i a zároveň před o)
ie. s > lat., záp. germ. r (rotacismus) (v pozici mezi vokály)
< indoevropský kořen *H2
eus- „ucho“
Indoevropština – rekonstrukce systému – konsonanty
ie. *g’
– skr. jānāti, ř. gignōskō, lat. co-gnōscō, gót. kann, lit. žinoti, sl. znati ‘znát’
– skr. ajati, ř. agō, lat. agō, stsev. aka ‘vést, hnát’
– lat. grānum, gót. kaurn, lit. žirnis, sl. zrьno ‘zrno’
Indoevropština – rekonstrukce systému – vokály
ie. *e
– skr. asti, het. ešzi, ř. esti, lat. est, gót. ist, lit. esti, stsl. jestъ ‘je’
– skr. bharati, ř. pherei, lat. fert, stsl. beretъ ‘bere’
– skr. nabhas-, ř. nephos, lat. nebula, lit. debesis, stsl. nebo ‘nebe’
Indoevropština – rekonstrukce systému – jmenná morfologie
Indoevropština – rekonstrukce systému – slovesná morfologie
Indoevropština – rekonstrukce textu?
Bajka o ovci a koních, August Schleicher 1868
Avis, jasmin varnā na ā ast, dadarka akvams, tam, vāgham garum vaghantam,
tam, bhāram magham, tam, manum āku bharantam. Avis akvabhjams ā vavakat:
kard aghnutai mai vidanti manum akvams agantam. Akvāsas ā vavakant: krudhi
avai, kard aghnutai vividvant-svas: manus patis varnām avisāms karnauti
svabhjam gharmam vastram avibhjams ka varnā na asti. Tat kukruvants avis
agram ā bhugat.
Ovce, která neměla vlnu, uviděla koně – jeden tahal těžký povoz, druhý nesl
velký náklad, třetí rychle nesl člověka. Ovce řekla koním: „Srdce mě bolí,
když vidím, jak člověk jezdí na koni“. Koně odpověděli: „Poslyš ovce, nás bolí
srdce, když vidíme, jak člověk, pán, bere ovci vlnu a dělá si z ní teplý oděv. A
ovce nemá žádnou vlnu.“ Ovce uslyševši to uprchla do pole.
Indoevropština – rekonstrukce textu?
Bajka o ovci a koních, Lühr 2008
h₂ówis, (H)jésmin h₂wlh₂néh₂ ne éh₁est, dedork’e (h₁)ék’wons, tóm, wóg’ʰom
gʷérh₂um wég’ʰontm, tóm, bʰórom még’oh₂m, tóm, dʰg’ʰémonm h₂oHk’ú
bʰérontm. h₂ówis (h₁)ék’wobʰos ewewkʷe(t): k’ḗrd h₂gʰnutoj moj widntéj
dʰg’ʰmónm (h₁)ék’wons h₂ég’ontm. (h₁)ék’wōs ewewkʷ: k’ludʰí, h₂ówi! k’ḗrd
h₂gʰnutoj widntbʰós: dʰg’ʰémō(n), pótis, h₂wlnéh₂m h₂ówjom kʷnewti sébʰoj
gʷʰérmom wéstrom; h₂éwibʰoskʷe h₂wlh₂néh₂ né h₁esti. Tód k’ek’luwṓs h₂ówis
h₂ég’rom ebʰuge(t).
Ovce, která neměla vlnu, uviděla koně – jeden tahal těžký povoz, druhý nesl
velký náklad, třetí rychle nesl člověka. Ovce řekla koním: „Srdce mě bolí,
když vidím, jak člověk jezdí na koni“. Koně odpověděli: „Poslyš ovce, nás bolí
srdce, když vidíme, jak člověk, pán, bere ovci vlnu a dělá si z ní teplý oděv. A
ovce nemá žádnou vlnu.“ Ovce uslyševši to uprchla do pole.
Areálová příbuznost – jazykový kontakt – přejímání
– formy si odpovídají jiným způsobem než podle hláskových responzí
– konvergentní vývoj (integrace)
– jazyky mají společný prostor (areál)
– kontakt dvou jazyků × kontakt tří a více jazyků → jazykový svaz
Areálová příbuznost – jazykový kontakt – přejímání
– bez ohledu na genetickou příbuznost
č. vzduch < r. vozduch; č. bochník < něm. fochenz; č. palcát < maď. palcát
– několikeré přejetí (v různých dobách, přes různé jazyky)
lat. hospitāle „příbytek pro pocestné, nemocné, chudé“
> 1) něm. Spital > č. hovor. špitál „nemocnice“
> 2) stfr. hostel, fr. hôtel > něm. Hotel > č. hotel „hotel“
– řetězové přejímání (hlavně kulturní slova)
hebr. śaq „hrubá tkanina“ > ř. sakkos „pytlovina“ > lat. saccus „pytel“ >
it. sacco „pytel, sako“ > něm. Sakko „sako“ > č. sako
urdu pāy jāmā „volné kalhoty“ > angl. pyjamas „pyžama“
> něm. Pyjama „pyžamo“ > č. pyžamo
– zpětné přejetí (X1
→ Y → X2
)
stč. píšťala „druh husitské zbraně“ > něm. pitschole, petstole > fr. pistolet,
it. pistola > č. pistole
Elementární příbuznost – přímý odraz světa v jazycích
– interjekční základy, vznikající v podobných psychických podmínkách
– vysoká formální variabilita
– nepodléhají hláskovým změnám daného jazyka
– nelze určit pravidelné hláskové responze mezi jazyky
– slova onomatopoická (forma imituje zvuk z přírody, hlásková nápodoba
existujícího zvuku – nearbitrárnost znaku?)
č. kykyryký, r. kukareku, něm. kikeriki, angl. cock-a-doodle-doo
č. křičet, krknout, krákorat, klokotat, lit. krỹkšti, lat. clangere
– slova pohybomalebná (vyjadřují zvuk doprovázející rychlý pohyb)
č. frnknout ‘odlétnout’, sln. frfráti ‘poletovat; vyvěrat’, p. fruwać ‘létat’
– slova lalická – dětská slova (vznikají bezděčnou činností dětských mluvidel)
č. máma, p. mama, lat. mamma, angl. mum, lit. mamà, momà ‘maminka’,
ř. μάμμη ‘maminka’ i ‘babička’, stind. māma- ‘strýc’, gruz. mama ‘otec’
Náhodná shoda
– nezávislý hláskový vývoj v jazycích bez vlivu jednoho jazyka na druhý
dospěl k podobnosti/shodě
angl. bad „špatný“ < střangl. badde < stangl. baeddel „hermafrodit“
pers. bad „špatný“ < střpers. wat
mordvinské al „vejce“
korejské al „vejce“
barmské lu „člověk“
sumerské lu „člověk“
Vztah jazyka k jiným jazykům
– shody/podobnosti mezi jazyky
– společný původ (genetická příbuznost)
– společný prostor (areálová příbuznost)
– shodný přímý vztah ke světu (elementární příbuznost)
– náhoda