Dějiny filosofie IV: Novověká filosofie Daniel Špelda, Katedra filosofie FF MU Jarní semestr 2021 ‹#› Seznam témat II. René Descartes (1596-1650) ‹#› ´Studium na jezuitské koleji v v La Flèche. ´Cesty po Evropě do r. 1625; od r. 1628 v Holandsku. ´Zprostředkovatel korespondence Marin Mersenne. ´Odjezd do Stockholmu na pozvání královny Kristýny v r. 1649. ´ Život René Descartes ‹#› ´1637: Essais (Eseje): Géometrie, Dioptrique (Dioptrika), Météores (Meteory) – předmluva Discours de la Méthode (Rozprava o metodě). ´1641 Meditationes de prima philosophia (Meditace o první filosofii, 1641) + Námitky (Objectiones) a Descartovy Odpovědi (Responsiones). ´1644 Principia philosophiae (Principy filosofie, fr. 1647). ´1649 Les passions de l’âme (Vášně duše, 1649). ´Nepubl. De L’homme (O člověku). ´Česky – Meditace, výbor z Principů, Vášně duše, Rozprava o metodě, Vášně duše, Geometrie, Dioptrika. ´ Dílo René Descartes Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky ‹#› 1. Descartův projekt a nová metoda 1. Descartův projekt a nová metoda René Descartes ‹#› ´Matematizace přírodní filosofie. ´Potřeba dodat vědeckému výzkumu metafyzické a epistemologické zdůvodnění. ´Metafora stromu věd (franc. vydání Principů): kořeny – metafyzika, kmen – fyzika, větve: medicína, mechanika a etika – „ovoce/plody“. ´Pro samotného Descarta byly nejdůležitější teprve „plody“ celého stromu, protože pouze jejich prostřednictvím bylo možné naplnit cíl, který Descartes sdílel s Baconem – lidé by se měli stát „pány a vládci přírody“ (Rozpr. o metodě VI). ´ Projekt René Descartes 1. Descartův projekt a nová metoda Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky ‹#› ´Čtyři pravidla: 1)Pravidlo evidence – „jasné a zřetelné/rozlišené poznání“ (clare et distincte). 2)Pravidlo analýzy: rozložit. 3)Pravidlo systematické syntézy: od jednoduchých a snadných věcí ke složitějším. 4)Pravidlo úplnosti: výčty a obecné přehledy. ´Od jednoduchého ke složitému. ´La lumière naturelle – přirozené světlo rozumu. ´ Metoda René Descartes 1. Descartův projekt a nová metoda Obsah obrázku text, kniha Popis byl vytvořen automaticky ‹#› 2. Cogito-princip, substance a bůh 1. Descartův projekt a nová metoda René Descartes ‹#› ´Radikální zpochybnění veškerého vědění. ´Hyperbolická, tj. přehnaná pochybnost – slouží k přezkoušení základů vědění. ´Slouží jako prostředek k dosažení cíle: nalezení pevného základu vědění. ´Odhalit takové principy, které se jakémukoli zpochybnění vzpírají. ´ I. Meditace: radikální pochybnost René Descartes 2. Cogito-princip, substance a bůh ‹#› ´1. stupeň: pochybnost ohledně našeho kognitivního základu – týká se smyslového poznání – zejm. smyslové klamy. Empirie je nespolehlivá. Tento stupeň nepostihuje neempirické vědění (např. matematiku) a materiální svět. ´2. stupeň: pochybnost ohledně našeho kognitivního stavu – nemožnost odlišit sen od skutečnosti; zpochybněna existence vnějšího světa; i zde ale platí matematika. ´„A když o tom přemýšlím pozorněji, přímo mne ohromuje zjištění, že bdění nikdy nelze žádnými jistými známkami odlišit od snu, a právě toto ohromení mi téměř potvrzuje názor, že sním.“ ´3. stupeň: pochybnost ohledně naší kognitivní autonomie – postava zlého démona: zpochybňuje všechno: existenci materiálního světa, kauzální vztah mezi světem a myslícím duchem, existenci vlastního těla i matematické pravdy. ´ Stupně pochybnosti v první meditaci René Descartes 2. Cogito-princip, substance a bůh ‹#› ´Pochybnost je jen cesta ke konečné jistotě. ´Nalezení neotřesitelného základu, „archimédovského bodu“. ´jediná jistota: „já existuji“ ´I při působení zlého démona existují v mém vědomí myšlenky, ať už správné nebo nesprávné. ´Cogito-princip: Ať už se tedy mýlím, či nikoli, stále myslím, a pokud myslím, tak jsem: cogito, ergo sum – je pense, donc je suis („myslím, tedy jsem“). ´Každý akt vědomí zahrnuje jistotu vlastní existence. Není možné, aby neexistoval někdo, kdo myslí. ´cogito-princip = neotřesitelný, „archimédovský“ základ dalšího pznání ´ II. Meditace – neotřesitelný základ René Descartes 2. Cogito-princip, substance a bůh ‹#› 1)Zastavení skepse. 2)Základ nového systému vědění. 3)Vzor poznání: Z logického či metodického hlediska je cogito-princip intuitivně a bezprostředně zřejmý, evidentní, rozumový náhled (intuitus), který si nevyžaduje žádného důkazu. Způsob, jakým jsem si vědom jeho pravdivosti, lze prohlásit za obecné kritérium pravdivosti. ´Cogito ergo sum je vzorem poznání: je to pravdivý a jistý poznatek, který myslící subjekt vnímá jasně a rozlišeně, a proto lze „stanovit jako všeobecné pravidlo, že pravdivé je vše, co vnímám velmi jasně a rozlišeně.“ (s. 36) ´Máme tři základní jasné a rozlišené ideje: ideje mysli, Boha a rozlehlosti. ´ Funkce cogito-principu René Descartes 2. Cogito-princip, substance a bůh ‹#› ´Od pojmu myslícího já se nedá oddělit samotné myšlení. ´Proto jsem věc myslící, říká Descartes– sum igitur praecise tantum res cogitans (praecise znamená odhlédneme-li od všeho ostatního). ´Pojem res cogitans znamená pro něj totéž co pojmy mens, animus, intellectus, ratio. ´D. definuje myšlení výčtem: Jsem myslící věc, která pochybuje, chápe, tvrdí, popírá, chce, vnímá atp. ´Res extensa – substantia extensa – příklad s voskem: mění se jeho vlastnosti, jen rozlehlost zůstává. ´Dva typy jsoucen: myslící subjekty (Já) a rozlehlé věci. ´ Povaha myslícího Já René Descartes 2. Cogito-princip, substance a bůh ‹#› 3. Veracitas Dei, důkazy boží existence a nauka o omylu 3. Veracitas Dei, … René Descartes ‹#› ´Problém: jasnost a rozlišenost je zatím pouze formálním kritériem pravdivého poznání, tj. víme, podle čeho poznáme pravdu. ´Například matematické poznatky vnímám jasně a rozlišeně, a přesto může existovat zlý démon nebo dokonce podvodník, který mě může podvádět i v tom, „co se zdá nejzjevnější.“ ´Garantem platnosti kritéria jasnosti a rozlišenosti je v Descartově filosofii pravdomluvnost Boha (veracitas Dei). ´Bůh „nemůže klamat“ bytost, kterou vytvořil ke svému obrazu. ´Jak ale můžeme vědět, že Bůh existuje? Jen důkazem pravdivého Boha, lze zaručit všeobecnou objektivní platnost evidentních soudů. ´ Kritérium jasnosti a rozlišenosti René Descartes 3. Veracitas Dei, … ‹#› ´Myslící Já pochybuje a má touhy tj. je omezené, konečné a nedokonalé. ´Nedokonalé Já nemůže být příčinou ideje dokonalého a nekonečného Boha. ´Proto idea Boha musí mít svou (dokonalou) příčinu v existující dokonalé bytosti. Ve vědomí ji objevujeme, proto že je vrozená. ´ Kauzální (aposteriorní) důkaz boží existence (III. Meditace) René Descartes 3. Veracitas Dei, … Obsah obrázku text, osoba, pózování, staré Popis byl vytvořen automaticky ‹#› ´Variace na důkaz Anselma z Canterbury. ´K podstatě dokonalé bytosti musí náležet i existence: ´„…myslet Boha (tj. nanejvýš dokonalé jsoucno), jemuž schází existence (tj. jemuž schází nějaká dokonalost), si neodporuje více, než myslet horu, jíž schází svah.“ (s. 61) ´ Ontologický (apriorní) důkaz boží existence (V. Meditace) René Descartes 3. Veracitas Dei, … Obsah obrázku interiér, osoba, dav Popis byl vytvořen automaticky ‹#› ´• oba důkazy boží existence slouží k tomu, aby zaručily platnost kritéria jasnosti a rozlišenosti ´• Poznatky, které se zakládají na zcela jasných a rozlišených idejích, nemohou být díky boží pravdivosti nikdy nepravdivé, tzn. jsou vždy objektivně platné. ´• jasné a rozlišené jsou především základní metafyzické pojmy/ideje: Bůh, myšlení, obě substance, matematické ideje… ´• „karteziánský kruh“ - v obou důkazech se již předpokládá platnost jasného a rozlišeného poznání, která má být teprve zaručena důkazem existujícího Boha ´ Smysl a postavení důkazů René Descartes 3. Veracitas Dei, … ‹#› ´• jak je možné, že se člověk (často) mýlí? ´• dva způsoby myšlení modi cogitandi: poznání neboli činnost rozumu (perceptio, sive operatio intellectus); volba neboli činnost vůle (volitio, sive operatio voluntatis) ´• při poznání je duch pasivní – pouze přijímá ideje ´• pravda a omyl se vyskytují v soudu, který je aktem vůle ´• omyl vzniká tím, že se perceptio a volitio nepřekrývají: vůle je neohraničená, ale intelekt omezený ´• Člověk se mýlí tehdy, když uděluje aktem vůle souhlas věcem, které nepoznal jasně a rozlišeně. ´• vůle se při vynášení soudů má držet jen toho, co jí rozum ukazuje jasně a rozlišeně. Omyl spočívá v neschopnosti kontrolovat vůli. ´ Nauka o omylu (IV. Meditace) René Descartes 3. Veracitas Dei, … ‹#› 4. Metafyzické kategorie a existence vnějšího světa 4. Metafyzické kategorie… René Descartes ‹#› ´Pojem substance = věc, která ke své existenci „nepotřebuje žádnou jinou věc“. ´3 substance – nekonečná (Bůh) a dvě konečné. ´Myslící substance (substantia/res cogitans) – tělesná substance (substantia corporea/extensa). ´Nutné vlastnosti substance, které vyjadřují jejich podstatu: atributy. ´Atribut myslící substance = myšlení/vědomí (cogitatio). ´Atribut tělesné substance = rozlehlost (extensio), prostorové trojdimenzionálnost. ´Nahodilé vlastnosti substance: mody. ´Mody tělesnosti jsou například poloha, tvar a pohyb. ´Mody myšlení jsou cítění, chtění, představování, souzení. ´ Základní metafyzické kategorie (V. meditace) René Descartes 4. Metafyzické kategorie… ‹#› ´Existenci hmotného světa lze vyvodit opět jen z obsahů vědomí. ´Jsme receptivní vůči počitkům, tj. nevytváříme je → proudí do nás nahodile → jejich příčinou musí být materiální věc mimo naše vědomí. ´Důkaz odlišnosti mysli od těla: nezávislost obou substancí. ´V člověku tvoří obě substance „podstatnou jednotu“. ´ VI. Meditace: „O existenci materiálních věcí a o reálné odlišnosti mysli od těla“ René Descartes 4. Metafyzické kategorie… Obsah obrázku text, kniha Popis byl vytvořen automaticky ‹#› ´Zvířata jsou jen stroje, které se chovají podle fyzikálních zákonů (neobsahují myslící substanci). ´Lidé: myšlením ovlivňují pohyby svého těla a myšlení vnímá tělesné procesy. ´Jestliže si chtění a pohyb odpovídají, pak to znamená, že myslící a tělesná substance na sebe působí. Jak je to možné, když jsou substance ex definitione nezávislé a samostatné? ´Lidské tělo: stroj, cévy jako „potrubí“, hybní duchové (esprits animaux). ´Šišinka mozková/epifýza = převodník mezi oběma substancemi. ´ Psychofyzický problém René Descartes 4. Metafyzické kategorie… Obsah obrázku perokresba Popis byl vytvořen automaticky ‹#› 5. Mechanicismus a okasionalismus 5. Mechanicismus a okasionalismus René Descartes ‹#› a)Odmítnutí antropocentrické teleologie – neznáme účel věcí, nejsme účelem stvoření. b)Ontologický redukcionismus – hmota se skládá z částic, které mají pouze čtyři vlastnosti: velikost, tvar, pohyb a polohu (vzájemné uspořádání). Působí na sebe výlučně kontaktem (srážky a odrazy). Empirická rozmanitost přírody se převádí na na nahodilé a neúčelné seskupení netečných korpuskulí složených z homogenní hmoty. Proti (pohanským) idejím světové duše, sympatií, magických vazeb etc. ´ Hlavní znaky mechanicismu René Descartes 5. Mechanicismus a okasionalismus ‹#› c)Epistemologický redukcionismus: rozlišení primárních a sekundárních kvalit (vlastností). ´Primární kvality = skutečně náleží tělesům. ´Sekundární kvality = iluze (fantomy), které vznikají v našich smyslech . ´Např. náš vjem červené barvy vytváří specifická konfigurace části, které mají určitou rotaci, velikost a rychlost pohybu. ´Redukcionistické pojetí přírody: vše, co se nedá kvantifikovat a materializovat, je z přírody vyloučeno. Další znaky mechanicismu René Descartes 5. Mechanicismus a okasionalismus ‹#› ´Ze světa se vytrácí pohyb/energie – potřeba uchovavatele, jímž je Bůh. ´„Bůh je příčinou stvořených věcí nejen co do vzniku, ale též co do bytí, a proto musí účinku stále stejně zasahovat, aby ho uchovával (deus semper eodem modo influere in effectum, ut eundem conservet).“ ´Tělesa se nemohou udržet v existenci sama – mají potřebu uchování (conservatio), kterou naplňuje Bůh. ´K uchovávání jakékoli věci v jednotlivých okamžicích, kdy trvá, „je zapotřebí stejné zcela stejné síly a činnosti, jaké by bylo zapotřebí k jejímu stvoření nanovo“ (Med. s. 48). ´Samotné vědomí ani hmota v sobě nenachází nic, co by jim zaručovalo další existenci, žádnou vis per se existendi – creatio continua. ´Pro Descarta platí, že conservatio a creatio continua jsou jen dva aspekty téže boží aktivity; splývají v jedno říká Descartes doslova. Bůh svět v každém okamžiku svět nanovo tvoří, a tím ho uchovává. ´ Poslední znak mechanicismu: ontologická křehkost světa René Descartes 5. Mechanicismus a okasionalismus ‹#› ´J. Clauberg, G. de Cordemoy, L. de la Forge, A. Guelincx (všichni kolem poloviny 17. století) - asi nejvýznamnějším byl Nicolas Malebranche (1639-1715; Hledání pravdy je v CZ). ´Uznávali platnost psychofyzického dualismu. ´Psychické a materiální procesy jsou v souladu proto, že Bůh u příležitosti (occasio) nějakého psychického aktu vyvolá odpovídající fyziologický proces a naopak. ´Tuto příležitost chápali jako příčinu (cause occasionelle). ´Psychofyzický problém: permanentní zázrak . ´Princip kauzality: žádná stvořená věc nemá schopnost aktivně, resp. kauzálně, působit. Stavy stvořených věcí představují jen příležitostné příčiny pro účinky, které vytváří Bůh. ´Kauzální impotence přírody, která zcela závisí na Bohu (návaznost na creatio continua). ´Nevidíme kauzální vztahy – existuje jen zákonitá následnost nebo souběžnost procesů: po A obvykle následuje B. ´ Okasionalismus René Descartes 5. Mechanicismus a okasionalismus