Druhé vzal sem úmysl ze čtenie dnešnieho o závisti, ješto jest dci hrdosti, pomluviti, ješto jiné
tupí, jiné zle súdí, dobré ve zlé obracuje, snábdí člověka upřiemého lákajíc a u výborných klade
poškvrnu, sprostnost svatú chtiec potlačiti, aby hrdost prospěch jměla. Ó, co jest toho! Ba jeden
li mi řekl kromě očí: I kto jest tomuto poručil psáti svaté Písmo? Však mistr nenie! I já to znám,
že mistr nejsem, ale mistruov sem sě v tom nepokrýval, ješto vědí, že protiv Boha milovánie u vieře
pravé a v jednotě křesťanské nenie zákon. Věděl mistr Vojtěch, že já píši, arcibiskupovi sem
ukazoval, korrektor věděl od dávna, mistr Francišek, zvláští jeden papežových; chválili to, ješto
píši, ižádný mi z nich nebránil. A ať řku až nemúdře, jako bych sě nejsa hoden chtěl vrovnati
velikému, zdali je mistr byl svatý Bernart? Ó, by mnozí znamenali, co sě praví, a netbali, kto to
praví! Ano i po mrzutém žlebu často teče čistá voda. Ale nechaje toho slyšte, jakť Richardus
připodobnává závist k tomu nedvědu, ješto jest Daniel viděl v svém nočniem vidění, ješto jest jměl
truoj řad zubuov v svých ustech, a řečeno jemu: Vstaň, jez maso mnohé! A die ten mistr: Vidíme to,
že jest nedvěd mrzuté a jako potvořené zvieře a přebývá v tajných lesiech jako v skrytě, a zlostné
jest zvieře. V tom závist podobna jest k němu. Neb svú sě stydiec mrzutostí, ráda chce býti útajna,
ale že jest zlostna jako nedvěd, nenávidí štěstí jiných. A ještě velmi potvořena jest do závisti,
že nehledá, by kterú šlechetností svú měl chválu ten, ktož má ji v srdci; ale jiné hyzdí, jiné
zpravuje, jiným jich cti utrhaje, chce v tom čest jmieti a svú pochvalu, když by jiným utrhl jich
chvály a cti. Jest také nepokojné zvieře nedvěd: bude liť u slúpa přivázán, téměř vždy chodí okolo
slúpa, aneb sem i tam hlavú mece. Takéž i závist jedné chvilky nedá srdci, v čemž jest, odpočinúti.