Jsem Angličanka jménem Andy. Je mi 15 let. Hrozně mě baví dějiny. Proto jsem se rozhodla, že začnu cestovat po Evropě a navštěvovat památky. Jako první bych chtěla jet do Prahy. A tak jsem zavolala kámošce Kristě, jestli bych mohla u ní přespat. Říkala mi, že můžu a tak jsem se začla balit. Už mě to nebavilo, ale věděla jsem, že to musím udělat.
BZBZBZBZBZ! Ach jo, už zase ten budík, říkala jsem si v duchu. Tu jsem si vzpomněla, že jedu ke Kristě a tak jsem rychle vstala. Mamka mě dovezla na vlak, který mě měl dovézt až do Prahy. Vystoupila jsem z auta a šla jsem si sednout do vlaku. Všude bylo plno, jen jedno místo bylo vedle nějakého opilce, který spal, a tak jsem si tam sedla.
Jízdenky, prosím, ozvalo se ode dveří. Byl to průvodčí. Když tu jsem zjistila, že jsem si zapoměla koupit jízdenku a většinou průvodčí neumí mluvit jinými jazyky. Vysvětlila jsem mu anglicky, že jsem si ve spěchu zapoměla koupit jízdenku, ale on si mlel svoji a kýval na mě ukazováčkem. Nevěděla jsem, co mi tím chce říct, a tak jsem mu to vysvětlila znovu. Opět mě nepochopil. Chytil mě za rameno a ukazoval, ať jdu ke dveřím. Ale vzpírala jsem se mu a on mě pustil. Já jsem se zapotácela a spadla jsem na sedačku vedle toho opilce. Ten se vzbudil a všechno vysvětlil průvodčímu.