Už od června jsem se těšila na prázdniny.
Konečně budu mít volno, nebudu mít žádné
povinnosti a pojedu k moři! To jsem se však
přepočítala. Hned druhý den prázdnin jsem musela
pomáhat na zahradě a uklízet doma. No jo,
takhle je to vždycky, když se člověk dočká volna.
Hned druhý den jsme jeli na moje vystoupení
na Velehradě. Bylo to na svátek Cyrila a Metoděje.
Vždycky jsem si myslela, že je to jen takový
kalendářní svátek. To byl však omyl. Když jsem
přijela na Velehrad, nebyla jsem si jistá, že jsem
dorazila na správné místo, kde mám zpívat. Bylo
tam obrovské náměstí s židlemi a pódiem. Připadala
jsem si jako na nějakém rockovém koncertě
a ne na církevní slavnosti. Všechny ty mikrofony,
různé kabely a televizní kamery. Nakonec jsem
zjistila, že se to bude vysílat na velkoplošné obrazovce
a v televizi. V tu chvíli jsem dostala hrozný
strach, že něco zkazím a všichni to uvidí, šla
jsem se tedy převléknout do kroje do své šatny.
Tam ale všechna tréma spadla a já byla naprosto
klidná. Když nadešla ta chvíle, kdy jsem měla
vstoupit na pódium,dostala jsem strach, ale
s prvním slovem mé písničky strach zmizel a já si
užívala vystoupení.
Po vystoupení mě nakonec všichni pochválili a
já jsem byla šť astná. Odměnou byl pro mě aplaus
a obrovský raut na recepci.