Smyslově a tělesně postižené dítě
1. Zrakově postižené dítě
a, zraková ostrost – schopnost vidět zřetelně
b, vliv osvětlení (vidí špatně za šera nebo při ostrém světle?)
c, rozsah zorného pole (snížené)
d, barvocit (nepředstavuje větší praktické omezení)
Stupně: praktická nevidomost - zbytky zraku - těžká a lehká slabozrakost
Nejčastější vady:
- porucha sítnice – retinopatie, vrozené vady – anophthalmus a microphtalmus
- neschopnost akomodace čočky (těžká krátkozrakost)
- postižení částí oka (mimo sítnici a nerv) např. glaukom, zánět živnatky
- postižení sítnice a zrakového nervu - často kombinace s postižením CNS = atrofie
zrakového nervu, kortikální postižení mozku, DMO, někdy i poruchy sluchu
- Centrální slepota (postižení zraku)postižení CNS; proměnlivost využívání zraku (jeden
den na podnět reaguje, druhý ne)
lépe poznává známé předměty, krátká spontánní zraková aktivita, nemžikají mu oči, jejich oči
vypadají normálně, pohyby očí plynulé – rodiče si myslí, že dítě normálně vidí
-jen malá část dětí – zcela slepá – většinou jen buď se světlocitem nebo nevyužívané zbytky
zraku
-zrání a učení bez účasti zraku – složité
-vizuální podněty jsou důležité pro: aktivaci dítěte, jako zdroj informací, aktivizují pohybový
vývoj (zvedá hlavu, leze za ním)
-velmi důležitá – speciální záměrná stimulace zbytků zraku v raném dětství – speciální techniky
(běžné podněty pro ně nemají stimulační hodnotu) – lesklé plochy, černobílé plochy, kontrasty,
neónové barvy kontrastní, ozvučené hračky, spojování výrazného vizuálního podnětu se
zvukem, využívání periferního vidění – zraková stimulace v černé komoře
-důležitá je ale také činnost zaměřená na rozvoj ostatních smyslů, které nejsou postižené
(zejména sluch a hmat – předměty s různými povrchy)
-u nás velmi dobře funguje „raná péče pro děti se zrakovým postižením“ (Praha, Brno,
Olomouc, Ostrava, Plzeň)
Vývojové charakteristiky:
- důležité je, zda je postižení vrozené nebo získané
- dítě se opožďuje v motorice, adaptivním chování a sociálním chování; většinou
nelezou, ale posunují se po zadečku; chůze – průměrný věk 19 měsíců – 2 roky; jemný
úchop až po druhém roce, volný úchop – po zvuku mezi ½ a ¾ roku, pokud je
stimulované, hledání rukama kolem ½ roku
- řeč – někdy se může opožďovat (je li prostředí podnětné nemusí), dítě nemá možnost
pozorovat artikulaci dospělého; více než normální děti experimentují s hlasem, melodií,
rytmem – získávají tak představy o prostoru, opakují to, co právě slyšely, nechápou
obsah řady slov – chybí zraková zkušenost – mluví, aby udrželo kontakt
- sociální chování – typická nápadná tichost, aby dobře mohly vnímat sluchově své okolí;
nereagují na separaci matky pláčem, sledují sluchem, zda se ozve; v 6ti týdnech –
selektivní úsměv na hlas matky; může vymizet, není posilován úsměvem matky; matka
může mít pocit, že ji nepotřebuje; separační úzkost – přibližně v normě 10.-18. měsíc,
ale trvá déle než dosáhne permanence objektu – teprve kolem 4-5ti let vnitřní
reprezentace matky, separace od matky bývá opožděná (větší závislost), rychlost
socializace je ovlivněna výchovou rodiny (zda se mu sociálně věnují)
- stereotypie časté – houpání, kývání, hopsání, mžikání očí, doplňují si tak svoji hladinu
aktivace; dlouho trvá, než je schopné toto chování kontrolovat; obvykle se lépe
osvědčuje převést tuto aktivitu do společensky přijatelné formy = houpání na houpačce
apod., než odvádění pacienta k jiné činnosti
- děti jsou zvýšeně úzkostné, špatně se adaptují na nové prostředí
- hmat je kompenzační smysl, ale nemá takovou informační hodnotu – hmatové vnímání
je pomalejší, analytické, má mnoho dílčích kroků
Psychodiagnostika
- některé děti – optické pomůcky
- dotazníky a projektivní techniky lze administrovat ústně
- u slabozrakých – jako u normálních s optickými pomůckami, na psaní fixy, obrázky se
zdůrazněnou konturou
- prodloužené období závislosti, potřebuje její fyzickou pomoc při každodenní rutinně
dítě se zrakovým postižením vyšetřujeme vždy na několik sezení, nejlépe v jemu
známém prostředí (doma, v MŠ); potřebuje delší dobu na seznámení
- problematicky navazují kontakt, neadekvátní mimika (nemá komunikační význam)
- do 2 let se moc standardní vyšetření udělat nedá, musí se přizpůsobit:
- Gessel a Baylleyová – příliš zatížené položkami na zrakovou zkušenost (lze použít
položky na výv. řeči, motorickou škálu lze vyplnit i anamnesticky, senzomotorickou dle
stupně poruchy)
- u nás k dispozici překlad manuálu škály Reynell – Zinkin (1979) – určena pro děti od
0 do 5ti let = škála vývojová; nemá standardní škály; místo obrázků jsou zde konkrétní
předměty, zjišťuje vývoj v 6 oblastech: sociální adaptace, senzomotorické poznávání,
orientace v prostředí, reagování na zvukové podněty, porozumění řeči
předškolní:
- u starších dětí lze použít verbální části testů (pokud řeč v normě) – S-B, Perkins-Binet
Test of Intelligence for the Blind (modifikace S-B pro nevidomé)WPPSI, PDW,
Vineladnská škála sociální zralosti – pro posouzení socializační úrovně v předškolním
věku (pozor zastaralé normy!)
škola:
- PDW / WISC – verbální část, pozor je ale sycena jinými fakory – dílčí subtesty mají
specifický význam (nižší bývá POR, POD jsou taky o zkušenosti s předměty z položek,
OČ bývá nejlepší, SLO a INF jsou o podnětnosti rodiny)
- Raven (Barevné progresivní matice) – u slabozrakých lze použít, stejně tak lze u těchto
dětí použít Kostky a Skládanky z Wechslera, lépe bez časového limitu
- Hmatová úprava Kohsových event. Wechslerových kostek – pro děti od 6 let(místo
č/b barvy je použit haldký/drsný povrch), obohaené o další úlohy
- Blind Learning Aptitude Test (BLAT) – neverbální zkouška dětí na ZŠ, obsahuje
úkoly převzaté z Ravena (formou plastových výlisků), sleduje se proces učení
- Kresebné zkoušky u slabozrakých – vývoj je obvykle zpomalen, horší senzomotorická
kooridnace – (nepřesnosti, asymetrie, nenavazování) – lze ale použít Test kresby lidské
postavy (obsahově dosahují průměrně stenu 4, formálně stenu 3) a Matějčkův test
obkreslování – zjišťujeme míru zrakového defektu, nehodnotíme tím konitivní vývoj
- Osobnost: dotazníky verbálně administrované – JEPI, SPAS, u slabozrakých CATO,
v kolektivu sociometrika SORAD, škály sebeposouzení, posouzení sociálních
kompetencí rozhovorem, pozorováním
profesní poradenství: -méně adekvátní ambice (vliv kompenzace, tlaky rodičů) – vzít v úvahu
stav zraku, dosavadní prospěch, motivaci, předpoklady (verbál. Wechsler, neverbál Raven,
Kohsovy kostky), orientačně osobnost JEPI, škály sebeposouzení
Vzdělávání:
-integrace do běžné ZŠ – obtížně se zařazují, bývají izolováni (rizikové jsou závislé a
přecitlivělé děti, egocentrické, s malým rodinným zázemím)
- internátní speciální škola – problém v odloučneí od rodiny, chybí běžné sociální zkušenosti
Podpora
rodiny
- základ ve střediscích rané péče – naslouchat, dát prostor pro vyjádření emocí?, podpora,
respekt, akceptace
- pravidelné návštěvy rodičů
- rehabilitační pobyty (týdenní)
- schůzky rodičů ve střediscích RP
- dospívání – školy, SPC; Tyfloservis – pomůcky
2. Sluchově postižené dítě
- záleží na stupni; je-li zbytek – nutné co nejdříve sluchadla (v kojeneckém věku)
- rané období – kritická perioda pro rozvoj řeči a abstraktního myšlení
- 1. nedoslýchavé (sluchadla); 2. neslyšící; 3. ohluchlé
- u úplně sluchově postižených lidí – narušené i abstraktní myšlení
- pokud dojde ke ztrátě sluchu po 1. roce života, někdy není postižení tak vážné – naučí
se lépe mluvit, než když ztráta sluchu od narození
- mírné postižení – většinou pozdě diagnostikováno
Vývoj:
- na počátku tyto děti nejsou nápadné; schopnosti slyšet se člověk v prvním roce života
učí?; i neslyšící kojenec brouká ale už nežvatlá - kolem 20. týdne ustává, protože neslyší
svůj hlas (5 měsíců), důležité je včasné zachycení a užití sluchadla aby se neopožďoval
vývoj, v interakci s matkou se nechová očekávaně a matka na něj neumí často reagovat
- v batolecím a předškolním věku – do 2 let (citlivé období pro rozvoj řeči) se rozhodnout
pro vhodný způsob komunikace (normální řeč x znaková – vhodnější u těžších
postižení)
1. nejtěžší poruchy
- od raného věku se dítě nenaučí spontánně mluvit (jen se zvláštním výchovným postupem –
pomocí zrakových vjemů, kinestetickomotorických)
2. myšlenkové pochody pouze na úrovni konkrétních činností – manipulace s předměty,
pozorování , obtížně se tvoří obecné pojmy (vlivem vypadnutí jednoho smyslu nedochází
k dokonalé integraci senzorických modalit) – myšlení obtížně dosahuje stadia symbolických
operací
3. pokud se nedívají, nemají žádné informace
4. omezené komunikační možnosti - nechápou motivy jednání svého okolí,neorientují se
v mezilidských vztazích, (v rodině je bezbranné, neschopné vyjádřit pocity a potřeby, závislé
na rodičích, často se cítí vyděleni od zbytku slyšící rodiny)
5. citová a podnětová deprivace – internátní výchova
Etiologie:
- hlavní = dysfunkce CNS; dále nedonošenost, hypoxie, zarděnkový syndrom,
meningitida, inkompatibilita Rh – faktoru; genetický faktor + pojí se s dalšími vadami
(v 11- 40%) > tím že jsou vlastně organické, častěji kombinované vady (MR, DMO,
vady zraku…)
-výskyt neurotických projevů – signifikantně vyšší než u běžné populace – tím že jsou
vystaveni podnětové deprivaci, citové deprivaci, mají více mozkových dysfunkcí, často
prožívají zklamání neboť nejsou schopny splnit nároky učitelů, jsou ve stresu když musí
komunikovat slovně či odezírat
- v kojeneckém období zvýšená dráždivost, plačtivost, zvýšená spavost / bdělost,
vyhýbají se očnímu kontaktu s matkami
- v batolecím a předškolním věku – problémy s jídlem, vyměšováním, spaním, záchvaty
vzteku, instabilita, zvláštní rituály a návyky, poruchy přizpůsobení
- ve školním věku a adolescenci – poruchy chování
Terapie
- práce s dítětem omezená kvůli komunikační bariéře > hlavní je práce s rodiči
- individuální terapeutický plán – prvky behaviorální terapie
- zpočátku rodiče, kteří potřebují pomoc; typické prožívání vyrovnávání se s faktem
nevyléčitelného onemocnění (Kubler Rossová):
- 1. šok – popření
- 2. hněv – kritika
- 3. smlouvání
- 4. deprese
- 5. přijetí
-zpočátku je důležitá podpora rodiny (lépe se vyrovnávají matky, také lépe lidé se SŠ, VŠ mívají
na děti větší očekávání-hůře se smiřují, SOU špatně odhadují druhotné následky)
Cíle: - poskytnout emoční podporu při překonání krize
- korigovat pocity bezmocnosti
- hledat přiměřené perspektivy a pozitivní cíle
- posílit integritu rodiny
-fungují
i Rodičovské skupiny (mají dojem, že jsou na společné lodi, že si rozumí, setkávají se
jedinci v různém stádiu a předávají si zkušenosti, skupiny poskytuje zázemí když se izolují od
okolí)
- kochleární implantáty = protetická pomůcka, přímá stimulace sluchového nervu
Zařazení do školy
- častěji pozdější nástup
- speciální školy pro sluchově postižené (podle normálních osnov, s redukovanými
osnovami) – MŠ, SPC – většinou internátní, kde to umí (x izolace od rodiny)
- integrace do běžné ZŠ – obtížné, často nerozumí, okolí nerozumí jim, ideální
s tlumočníkem, výhodou je lepší sociální rozvoj
- ZŠ s redukovanými osnovami (následně speciální učební obory, a speciální odborné sš)
- absolventi – do běžných učilišť a středních odborných škol
- gymnázium pro sluchově postiženou mládež – dále pak pro slyšící
- speciální školy – pedagogická, elektr., zubní laborant, oděvní, ZVŠ
Psychodiagnostika
-nedoslýchavost x těžká sluchová porucha x totální hluchota,
-prelingválně (zde je postižen celý vývoj řeči, >senz. deprivace)x postlingválně získaná vada
-sekundárně opožděný vývoj sociální inteligence
-v batolecím věku škála Bayleyové
-v intelektu vycházíme hlavně z neverbálního (verbální se rozvíjí nerovnoměrně) – Raven,
Leiterova performační škála, neverbální část PDW (WISC-R) s úpravami v zadání, z celkových
např. S-B rozdíl mezi IQv a IQp bývá 15-30b!
-kresebné zkoušky: kresba lidské postavy, Matějčkův test obkreslování
-predikce studijních předpokladů: Váňův inteligenční test VIT, Amthauerův IST, Kaufmanův
ABC
-vyš. osobnosti: rozhovor (s tlumočníkem), projektivní – Test barevného sémantického
diferenciálu, Lüscher, Test stromu, Kresba rodiny
3. Dětská mozková obrna (DMO)
- závažné postižení hybného vývoje – podmínkou pre-, peri, postnatálně (časně) –
hypoxie, mechanické vlivy porodu, krvácení do mozku, velmi častá mentální retardace
Formy:
1. Hypotonická DMO – nejlepší prognóza
2. Hypertonická (spastická) – kvadruparézy, hemi-, di- parézy (dobíhání?)
3. Atetoidní – nejméně postižen intelekt, ale pohybově značně postižené, včetně řeči
4. Mozečková – postižena motorika i intelekt (vzácná); diagnóza z neurologického hlediska
jasná obvykle až kolem prvního roku
Motoricky postižené dítě
- méně mimických a emočních projevů, postihuje i vývoj řeči
- děti si nemohou aktivně vybírat podněty
- opožďování separace
- negativismus dlouho přetrvává
- dráždivé děti – v rodičích to vzbuzuje pocity viny; dítě celkově pro rodiče méně
srozumitelné
- děti s motorickým a smyslovým postižením – riziko v interakci s rodiči
- ve vývojových škálách je nutné se u motoricky postižených dětí orientovat podle toho,
o co se zajímá: zda se v 11ti měsících více zajímá o malé nebo velké předměty --- ne
podle toho na co sahá, ale podle toho na co se dívá očima
- zkoumat sociální úroveň
- práce s rodiči – stres – neplní očekávání rodičů; cvičení – rehabilitace = Vojta (velká
emoční zátěž pro rodiče)
- interakce – přizpůsobena v běžném životě chronologickému věku dítěte a ne
mentálnímu, svět se pro dítě stává nesrozumitelný!!!
- pro postižené děti – mentálně retardované – systém „PORTAGE“ – nácvik různých
dovedností (psycholog, speciální pedagog) – do rodiny 1x týdně