Forcia adversis FORCIA ADVERí Forcia adversis je promluvou při společné bakalářské determinaci Petra z Mladoňovic a Jana z Příbrami, promoce se konala v létě roku 1409. SpeciKkem rekomendace i samotného slavnostního aktu je to, že byli promováni zároveň dva kandidáti. Čtenář si uvědomí rovněž pevnou vazbu, vzniklou tedy již za Petrových studentských let, mezi Husem a jeho žákem, který pak svého učitele doprovázel do Kostnice a který je autorem známé Relace o Husově smrti a o jeho procesu před kostnickým koncilem. V Soupise pramenů (lí.-Sp.) č. 41. Překlad podle edice A. Schmidtové, Positioncs s. 84-88, komentář s. 227 (pův. edice B. Ryba, Nový Hus, s. 269-277). Rukopis NK Praha, UK, X C 3. Ke všem obtížím stavte se čelem Forcia adversis opponite pectora rébus A teď, za třetí, máme pronést pochvalu k oslavě těchto našich uchazečů, aby ostatní, kteří ji uslyší, studovali ještě usilovněji, a mohli tak snáze dosáhnout obdobné odměny. Ale to, že je dnešní bakalářská promoce společná, mi v pochvale poněkud překáží, protože zda jsou bezúhonní, to nevím určitě, a nechci se tedy jejich chvále oddávat příliš radikálně, jak říká Horatius v jednom listu:275 „Chceš-li někoho doporučil, tak dávej si pozor, aby ses nemusel brzy sám za cizí poklesky stydět.' Podobně podle Senekových slov v knize C) mravech:271' „Nikoho ukvapené nechval, nikoho ukvapeněnehaň!" Tyto výroky nabádají má ústa k opatrností, abych příliš nepospíchal s vychvalováním budoucích bakalářů. Neměli by ale odejít jen tak, aniž byste je blíž poznali, a neměli by snad své studijní úsilí ukončit naráz a bez chvály, o niž usilovali: musím zde tedy přece jen něco říci, aby ctnost nezůstala ve skrytu, nýbrž stala se příkladem pro další, aby se i oni, všichni i každý jednotlivě, drželi při pracném studiu kotvy naděje. Neboť Seneca277 prohlašuje, že „při námaze je posilou naděje na odměnu". K tomu, abych je trochu povzbudil, mi přišla na mysl tato slova:278 „Ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem." Ctihodní otcové, mistři a páni! Ať se Vaše Ctihodnosti nediví, že zde naše kandidáty napomínám, že jim radím nebojím dokonce něco nařizuji, jako by se nebyli statečně stavěli proti zlu; jde mi o to, aby od toho račím krokem neustupovali, aby stoupali k vyšším věcem a neřesti aby zaháněli. Ale naneštěstí velmi mnoho lidí opouští ctnosti z toho důvodu, že vést ctnostný život je nesnadné; nevědí, že ctnost patří k nejobtížnějším věcem. A právě proto přicházím s veršem ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem, a to znamená: zvítězili jste nad nesnadnými věcmi, ale ještě nesnadnější vás čekají, a proto ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem. Někdo řekne: „Nad čím vlastně zvítězili?" Já za ně odpovím takto: Za prvé zvítězili nad nestálostí, neboť vydrželi dlouho studovat na naší univerzitě. Pilně se učili celých osm let, a nebyli jako syn nestálosti;279 ten, když si nemohl veškerou vědu osvojit hned, chtěl se zbavit lidské přirozenosti a stát se raději oslem, protože nevěděl, že vědomosti se získávají postupně, jak prohlašuje výtečný znalec Alan ve svých Přirovnáních:280 „Rozhodně nemá spát, kdo blíží se k útesům Sirén, ani kdo studuje, aby zbavil se omylů, chyb. Často při psaní škrtá ten, kdo skládat má verše." A tak není divu, že lidé nadaní svými vědomostmi často nepředstihnou ty méně nadané, protože podle Boethiových slov ve spise O školské výuce281 „při jakékoli práci se dá nedostatek nadání nahradit päŕ. Proto říká Facetus:282 275 Horatius, Epistulae I, 18, 76-77, použitím překladu R. Mertlíka. 276 Scdulius Scotus, Collectaneum miscellaneum 4, 32. 277 Tamtéž. 278 Horatius, Saturae II, 2, 136. 279 Richardus de Bury, Philobiblon, c. 13. 280 Alanus ab Insulis, Liber parabolarum, MPL 210, col. 586C. 281 Aurtoritates Aristotclis, Auctoritates Boethii De disciplina scholaiium, 1, s. 194 (Pseudo-Bocthius, Dc disciplina scholarium, cl). 282 Walther 8087a. : 82 ] / 83 Promoční promluvy Forcia adversis „Když kapky padají často, i tvrdý kámen se poddá." Ovšem bohužel je mnoho takových, kteří vytrvalost nechali být, dali se na nestálý způsob života a takhle absolvovali svá studia. Alan o nich v Přirovnáních říká:283 „Ti, co všude po školách rejdí, se neučí vlastně; jenom proto tam jsou, že chtějí viděni být." Tak tomu ale není s našimi kandidáty: ti se drží vytrvalosti a udatně touží osvojit si vyšší vědem, a proto právě jim předkládám slova: „Ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem." Za druhé zvítězili pilnou prací nad leností, a proto si zasloužili dojít k promoci - nejako ten jeden, o němž říká Occultus:284 „Tahoví žáci jsou jako ty kočky, co vody se boji: sice by ryby chtěly, však rybařit rozhodně nejdou." Protože však ti naši mají směřovat k vyšším metám, předkládáme jim rčení: „Ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem." Ale třeba by mi někdo namítnul: „Tomu, co povídáš, se nedá věřit, ty jsi za tu pochvalu něco vzal." Na takovou námitku bych řekl: „Nespěchej, pěkně pomalu, proberme to jedno po druhém. Vždyť ohledně činů těchto uchazečů toho musíme ještě mnoho objasnit. Podívej se na ty dva!" Řekneš: „Vezmi tedy Petra! Co o něm soudíš, je odvážný?"28"' Velice. Řekneš: „Jak?" Jako chudák, který na cestě padne do rukou lupičů a nedostane strach, a o jakém říká Chudý Jindřich:286 „Co asi udělá chudák, když po cestě lupiče potká? Vesele, nebojácně, začne si písničku zpívat." Řekneš: „Tohle je o Petrovi?" Jak myslíš. Říkáš: „Řekni to konkrétně!" 283 Alanus ab Insulis, Liber parabolarum, MPL 210, col. 588D. 284 Walther 2484; Occultus: Nicolaus de Bibra, Carmen satiricum. 285 Pro orientaci čtenáře v následujícím dialogu: autorovy vstupy necháváme bez uvozovek, v uvozovkách jsou slova předpokládaného diskusního partnera, navíc jim předesíláme výrazy „řekneš", „ty řrkáš" apod, jež originál nemá. 286 llenricus Septimellensis, Flegia de diversitate fortunae, III, 171-172. 84 I Poslyš: Petr uťal pravé ucho.287 Ty řekneš: „To tak není, Petr utekl, protože dostal strach z toho, co řekla služka."288 Shodněme se, že platí obojí! Ty: „Budiž." Tedy: Jeden Petr sice ucho uťal, ale druhý Petr, ten náš, utekl. Říkáš: „Jak to bylo?" Když jednou s ostatními někam šel a když mu začal jakýsi nevzdělanec nadávat, on nechal všechny ostatní být a dorazil domů tak, že sotva dechu popadal. Tak odvážný byl! Ty ale řekneš: „A proč jsi tedy citoval verše Chudého Jindřicha?" Milý příteli, nehněvej se, zaveršuji tedy takhle: „Co asi udělá bojácný Petřík, když někdo mu hrozí? Smutně a celý bledý dá se na překotný útěk." Na to ty: „Nechej toho a řekni něco víc o Petrovi!" Rád. Ty: „Četl ve škole pořádně Catona?"289 Ano. Zeptáš se: ,Jak?" Naučil se veršík. „Který?" „Myslím, že, přední ctnosti je umět krotit svůj jazyk. "29° Ty: „Opravdu?" Ano. Ty: „Uveď příklad!" Když se pohádá s kamarádem, nemluví pak půl roku. Řekneš: „To se tedy naučil dobře! Jenom aby to míčem nezachovával ještě dál. -Teď se, prosím, věnuj Janovi." Rád. Ptáš-li se, kým je jako člověk, odpovím ti naprosto přesně. Řekneš: „Nejde mi o to, do jaké míry je člověk, ale ptám se tě, jaký je." 287 Srv. J 18, 10 (další evangelia, Ml 26, 51; Mk 14, 47; L 22, 50) mluví jen o jednom z učedníků, nikoli o Petrovi). Narážka na událost v Getsemanské zahradě, kdy učedník (Šimon Petr) uťal mečem ucho jednomu z ozbrojenců, kteří přišli Ježíše zatknout. 288 ] 18, 17-18.25-27 (Mt 26, 69-75; Mk 14, 66-72; L 22, 56-60). Narážka na Petrovo (trojí) zapření Ježíše na nádvoří veleknězova domu, kde se jej služka a pak další lidé zeptali, zda i on patří k Ježíšovým druhům. 289 Catonis Disticha, Catonova dvojverší, byl jeden z prvních textů, jimž se učili nejmladší žáci na nej-nižším stupni škol. 290 Catonis Disticha I, 3, 1. 85 Promoční promluvy Odpovídám: Je to sangvinik, aspoň podle barvy vousu. K tomu se vztahuje verš:291 „Štědrý, přátelský, veselý, smíšek, je červené barvy." Doklad toho prvního: slibuje dát víc, než kolik má sám; o tom druhém pomlčím, protože říká Cato:292 „Za co se přátele' stydí, to vždycky raději zataj!" Ptáš se: „A co myslíš o tom třetím?" Říkám, že je veselý, což se naučil u Ovidia, který říká v Umění milovat:293 ,,Z,pňiej, jestli mas hlas. Máš ohebné paže? Pak tancuj!" „Vesele zas a zas tancuj a netápej jak slepý krtek!"29* Tážeš se: „Zpíval tedy?" Ovšem. Ty: „Má hlas?" Výborný! Ty: „Je hudebník?" Dokonce prvotřídní, takový, o jakém říká Alan:295 „Osel svým otravným křikem ob těiuje jemnější sluch a dopouští se v hudbě barbarismů, což je protimluv." Tak tedy hudebník. Řekneš: „Ano, souhlasím. - A k tomu čtvrtému?" Je to smíšek, protože se seznámil s Filozofovými slovy ve 4. knize Etiky:291' „Ti kdo sami nic. zábavného neřeknou a kritizují ty, kteří něco řeknou, jsou nekultúrni a hrubí; li, kdo s mírou žertují, jsou příjemní a taktní." Co se týká tohoto čtvrtého, ostatně podobně jako třetího: nevěříš-li, ověř si to názorně, podívej se na něj! Jak se směje - an se šklebí jako čert želézko nalez!297 Říkáš: „Chtěl bych toho zjistit, ještě víc!" Milý příteli, nutno?9* je přestat včas, ať se li pak nesměje Husa! Ale teď už se věnuj tomu, co patří k oběma společně. 291 Verše se nacházejí mimo jiné v komentáři k Boethiově Disciplina scholarium Williama of Whcat-ley; komentář býval připojován ke starším edicím díla Tomáše Akvinského. 292 Catonis Disticha II, 7, 1. 293 Ovídius, Ars amatoria I, 595. 294 Verš nenalezen. 295 Alanus ab Insulis, De planetu naturae, prosa I. 296 ALD, Robertus Grosseteste translator (aut revisor translationis), Ethica Nicomachea 4, 14, 1128 a. 297 Hus zde vkládá české úsloví do latinského kontextu. 298 Verš, který u Husa (s obměnami) najdeme kromě této promoční promluvy také v promluvě k determinaci Václava ze Sušice (Fulget virtute honestus); dále v Enarratio Psalmorum, výklad 118. (Vulg.) žalmu, ed. Turnhout 2012, s. 194. Forcia adversis „Ano, tak povídej!" Dobře. Oba299 dva běželi zároveň, totiž Petr a Jan, a len druhý učedník, ne Jan, ale Petr, běžel rychleji a dorazil na místo. Ale dále:3"" Petr a Jan vystoupili k řečnickému pultíku k polední determinaci. Ale ještě zbývá probrat věci závažnější, a proto je řečeno: „Ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem." V těchto slovech je ve stručnosti obsaženo dvojí: za prvé užitečná rada, pobídka k mravnímu jednání: „stavte se čelem a statečným srdcem", za druhé se zde závěrem schvaluje jako výsledek přijetí odměny za zásluhu: „ke všem obtížím". Za prvé jsem řekl, že se slova týkají užitečné rady, pobídky k mravnímu jednání. Opravdu je užitečné statečně pracovat, zvláště v morální oblasti a ve vědě, neboť bez díla naplněného ctností nemůže být udělena odměna, a to podle Aristotelova pravidla,301 že „odměňován má být pouze ctnostný člověk". O takovéto práci říká Pamphilus:302 ,Jen Bůh a práce jsou zdroje, jež dávají všechno, co máme." Proto máme vynakládat udatné studijní úsilí, jak učí Cato:303 „Studium pěstuj dál, i když už sis osvojil předmět." A tak vám říkám, pánové: „Ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem." Za druhé - a stručněji - jsem řekl, že se ta slova týkají závěru, který jako výsledek schvaluje přijetí odměny za zásluhu, totiž za odpor vůči „všem obtížím". A to je správné, protože ctnost se vystavuje zkoušce právě v obtížích, neboť ona patří mezi nejobtížnější věci, a tudíž sc těm, kdo obtížím vzdorují, dostává odměny. Proto říká autor Prvouky:304 „Za to, že dobře jsi začal, se nedává odměna ještě, teprve za dobrý konec dostaneš patřičnou mzdu." A protože se tito naši kandidáti po dlouhou dobu intenzívně věnovali studiu, patří jim spravedlivá mzda. A to podle Filozoťa v Ekonomice301 „mzda přiměřená", tedy čest a sláva. A proto já z autority, která mi .306 Promoční promluvy S! VUITIS NICHIL TIMERE ... Kekomendace Si vuUis nichil úmere, byla pronesena při podvojném promočním aktu: byl při něm udělen magisterský titul (šlo tedy o incepci) Mikuláši ze Stojčína a zároveň titul bakalářský (determinace) Zikmundovi z Plzeňského Brodu. V Soupise pramenů (B.-Sp.) č. 41. Překlad podle edice A. Schmidtové, Positioncs s. 89-93, komentář s. 227 (pův. edice B. Ryba, Nový Hus, s. 28-32). Rukopis NK Praha, UK, X C 3. Nechcete-li se ničeho bát... Si vultis nichil timere ... Za třetí30' musíme naše uchazeče krátce varovat, aby nepropadli aroganci, když dosáhnou akademického stupně, chvály a slávy. Vždyť každý, kdo je postaven výše než jiní, upadá do takového pokušení, kdykoli se pyšně těší z toho, že je představeným jiných lidí. Je proto třeba, aby těm, nad něž je postaven, obezřetně poskytoval příklad chvályhodného života, a má pečlivě dbát na to, aby se kvůli svému vyššímu postavení nenaparoval a aby nenapravitelně nezraňoval srdce podřízených, kdyby před jejich očima žil hanebně - má je přece naopak vést k dobrému správným učením i chováním. Ať si tedy každý, kdo stoupá vzhůru, pozorně všímá, jaký pád se skrývá v důstojném postavení a ve slávě, aby poté, co vystoupí až na vrchol, neutrpěl žalostný a těžký pád; padá-li se těžce na rovině, mnohem těžší je pád z výše. A tak ten, kdo se svou vinou zřítí z vysoce důstojného postavení, tím těžkým pádem se zraní: světská důstojnost je totiž v očích lidí něco velmi slavného, a dojde-li k pádu, velice to bolí, neboť oč je ta světská důstojnost vyšší než postavení ostat- 306 Slova ve špičaté závorce text kritické edice v souladu s rukopisným dochováním nemá, je zde pouhé „etc."., srov. pozn. 233. 307 Promotorův proslov je třetí částí promočního aktu.