Řecké náboženství Archaická a klasická doba Základní charakteristika •Panteon zahrnuje stovky božstev mnoha odlišných typů • •Bohové a bohyně, mýty a rituály i formy náboženských představ se lišily více nebo méně od města k městu, století od století • •Náboženský partikularismus je podmíněný partikularismem politickým klasického Řecka (jednotný stát až 323 př. n. l.) • Časový a geografický rámec •Historie náboženství antického Řecka založená na uctívání množství bohů a bohyní přesahuje 2 000 let • •Odehrávala se v mnoha řeckých městských státech a v řeckých koloniích středomořské oblasti v době zhruba od 2. tisíciletí př. n. l. až do 4. - 6. století n. l. • Polyteismus řeckého náboženství •Poly theoi doxa - víra v mnoho bohů (termín Filón Alexandrijský, 1. st.) • •Polyteistické náboženství: Øpluralita božských sil Øpluralita rituálních praktik Ødiversita nadlidských bytostí: bohové a bohyně, daimoni, héroové a další subkategorie • •Strukturovaný panteon: Øhierarchie Ødualismus (protiklady např. Apollon – Dionýsos, Démétér – Athéna) Ørůzné formy reprezentací • ŘECKO A OBLAST EGEJSKÉHO MOŘE ANTIKA. Starověké Řecko. Náboženství - PDF Free Download •První velká civilizace egejského světa byla vytvořena obyvateli Kréty v období minojském. Kolem poloviny 15. století př. n. l. přešla moc na obyvatele pevniny, kde v členitém hornatém terénu vznikly a postupně dosáhly rozkvětu samostatné městské státy. •Zdroj: Oliphantová 1993: 92. • Časový rámec •V užším smyslu zahrnuje historie samostatného antického Řecka a vývoje řecké kultury období od 8. století př. n. l. do 4. - 6. století n. l. zahrnující dobu: • Øarchaickou Ø klasickou Ø helénistickou • Chronologické vymezení •Kultura egejská • •Temné období (1 200-800 př. n. l.) • •Archaická doba (800-500 př. n. l.) • •Klasická doba (480-323 př. n. l.) • •Helénistická doba (323 – konec starověku) • Chronologické vymezení •Kultura egejská • ØPrvní velká civilizace egejského světa byla vytvořena obyvateli Kréty v období minojském (od 3. tisíciletí do poloviny 12. století př. n. l.) ohttps://web.archive.org/web/20061215201052/http://www.culture.gr/2/21/211/21123a/e211wa03.html – Ø1 650-1100 mykénská civilizace v pevninském Řecku – její vznik spojován se vpádem řeckého kmene Achájů Ø oKolem poloviny 15. století př. n. l. přešla moc na obyvatele pevniny, kde v členitém hornatém terénu vznikly a postupně dosáhly rozkvětu samostatné městské státy. – oObraz bojů je zachycen v mýtech o hérójích v Homérských eposech Palác v Knóssu • Plán Nestórova paláce v Pýlu – příklad mykénského paláce. • Zdroj: Gates 2003: 138. • • • Pylos Chronologické vymezení •Temné období (1 200-800 př. n. l.) • ØOznačení doby po pádu mykénské civilizace pod náporem tzv. mořských národů ØPro toto období je k dispozici velmi málo pramenů Chronologické vymezení •Archaická doba (800-500 př. n. l.) • ØBudování základů autonomních řeckých městských států (polis), vzestup Sparty a Athén Ø ØKolonizace Středomoří – šíření řecké kultury – ØVytváření základů řecké kultury, vznik homérských eposů, počátky olympijských her (776 př.n.l. – 393/394 n.l.) Chronologické vymezení •Klasická doba (480-323 př. n. l.) • ØVrchol řecké kultury ØDominance Athén (Periklés, +420 př.n.l.), peloponéská válka a soupeření Sparty s Thébami o hegemonii ØAthény dominují i v rozmachu kultury – umění, literatury, dramatu, architektury, filosofie, vědy – základ řecké civilizace a řeckého kulturního dědictví •Akropole v Athénách, 5. století př. n. l.: nahoře: plán Akropole, dole: rekonstrukce. •Zdroj: Gates 2003: 244. • Akropole Chronologické vymezení •Helénistická doba (336 – konec starověku) Ø ØV důsledku výbojů Alexandra Makedonského/Velikého dochází k zásadním změnám mapy světa: o politickým omocenským okulturním a náboženským změnám (včetně přesunu center helénistické kultury a vzdělanosti – např. do Alexandrie) ospecifikům helénistického náboženského systému bude věnováno samostatné téma kurzu Ø Ø Řecké náboženství = homérské náboženství ? Prameny ke studiu řeckého náboženství •Nejznámější texty napsali Homér a Hésiodos •Základ vzdělávání, ale nikoli závazné: Ø žádná pevně stanovená doktrína • •Oporou náboženství není nauka, nýbrž síť lokálních kultů, které se obec od obce lišily • •Autorita textu dána oblibou, kterou si získal, a tím, jak běžné Řeky oslovoval (Homér převyšoval ostatní) Prameny ke studiu řeckého náboženství •Mýtus a jeho role v řecké kultuře • Ømýtus – historie • •Různé formy zachycení: Ømytografická díla Øliterární díla Øteologická díla Prameny ke studiu řeckého náboženství •Mýtus • Ømýtus/příběh – jeho specifičnost je dána způsobem jeho používání Øodkazem k něčemu, co je pro kolektiv významné Ø„posvátný příběh“: o počátcích – Řekové mnohé mýty situovali do epochy, kterou sami považovali za historickou (Trójská válka a několik předcházejících generací) Øspolečnými aktéry jsou lidé i nadlidské bytosti Ømýtus je vázán na sociální život • Prameny ke studiu řeckého náboženství • •Mýtus – četba/poslech, vizuální reprezentace – Øspojuje dohromady heterogenní příběhy a sociální jevy okosmogonie a theogonie oantropogonie orituál oběti a otázka zabití • Ørituální reprezentace – vztah mýtu a rituálu je v náboženství antického Řecka silně rozvolněný Ø Ø • •Odysseovo bloudění: mýtus vepsaný do mapy Středomoří Mapa005 Prameny ke studiu •Archeologické ØVizuální reprezentace postav a především témat §sochy, reliéfy, mozaiky apod. §sakrální předměty §předměty každodenní potřeby Ø •Písemné ØDíla literární: §básnická §filosofická §historická §geografická §dramatická • • Mapa004 MYTOLOGICKY A NÁBOŽENSKY VÝZNAMNÁ MÍSTA Řecký panteon •Řecké kmeny přicházejí v několika vlnách, hlavní koncem 12. století • •Héra, Démétér, Afrodíté, Hermés, Poseidón, Dionýsos - božstva, s nimiž se po příchodu seznamují a přejímají do svého panteonu •Boha, kterého si přinášejí s sebou, postavili do čela svého panteonu •Zeus – gen. Dia – indoevropský bůh, původně jasného nebe (div) •Při příchodu do různých měst získává často nové atributy •Problematické množství bohyň – spojení s nimi hierogamií („Diova úranická povaha“) – proces interkulturní komunikace (nově příchozí s kulturou, s níž se setkávají) •Nejvyšší bůh řeckého panteonu - Zeus – své místo si vydobyl v tvrdých bojích •Není ani stvořitelem, ani nepatří ke generaci nejstarších božstev Řecký panteon •Božstva mají antropomorfní podobu • Ømužské a ženské postavy Øvypadají jako lidé, jednají jako lidé Ømají vlastnosti jako lidé – v odlišné míře (kvantitativní odlišnost) Øzásadně se liší kvalitativně – jsou: §nesmrtelní (živí se ambrosií a pijí nektar) §mají zvláštní krev íchór (mohou být i zranění) • Øsídlí na Olympu (severní Thesalie) §mají tam své paláce §scházejí se na sněmy §pořádají hostiny – Řecký panteon Vztah bohů a lidí •božstva jsou těsně spjata se světem lidí Øřídí jejich osudy Øpřímo zasahují do dějů událostí •komunikace mezi lidmi a božstvy Ønení příliš obtížná: §modlitby – nejsou v zásadě formalizované §sliby §především oběti a obětní rituály (základní povinností člověka je osvědčovat úctu – timé - především prostřednictvím oběti) • •Správný postoj lidí k božstvům Øtheosebeia – bohabojnost, zbožnost – úcta k bohům (pečlivé zachovávání všeho, co souvisí s uctíváním bohů) ØHybris – zpupnost – chování překračující hranice – vyvolává trest bohů (mytologické příklady Tantalos, Niobé, Sýsifos aj.) •Hybris – trest, který stihl Niobé. •Apollón a Artemis zabíjejí Niobiny děti §Zdroj: Simon 1981. • 193 Theogonie •Kosmogonie – theogonie podle Hésioda •Schéma sleduje Hésiodův výklad utváření kosmu – světa. V jeho pojetí je kosmogonie současně postupným rozením jednotlivých generací bohů a bohyní. •Zdroj: Martin 1993: 181 Theogonie – kosmogonie Theogonie Obsah obrázku diagram, schématické Popis byl vytvořen automaticky Hésiodos •Hésiodos z Asker v Boiótii, epik, mytholog/ mythograf, psal kolem roku 700 nebo v raném 7. st. př.n.l. •Autor koncepce tří generací bohů: ØÚranova ØKronova ØDiova Ø •pěti "věků" lidských pokolení Øzlatý Østříbrný Øměděný Øhérójský Øželezný Panteon •Shromáždění bohů •Zleva doprava: Hébé, Hermés, Athéna, Zeus, Ganymédes, Hestia, Afrodíté, Arés. •Zdroj: Zaidman - Schmitt Pantel 2005: 218. • Ant004 Panteon Dvanáctka olympských božstev – dódeka theon •Rekonstrukce oltáře na athénské agoře •Oltář postavený mladým Peisistratem v roce 520 př. n. l. byl považován za východisko, odkud byly odměřovány všechny vzdálenosti v Attice. Dvanáct bohů představuje panhelénská božstva, uctívaná všemi Řeky. Jsou to členové rodiny, kterou tvoří Zeus, Héra, Athéna, Apollon, Poseidón, Afrodíté, Hermés, Héfaistos, Arés, Hestiá, Déméter a Dionýsos. Jejich počet se ustálil v 5. století př. n. l. Byli mezi sebou spřízněni a žili na Olympu. •Zdroj: Zaidman - Schmitt Pantel 2005: 98. • Ant003 • •Athéna Parthenos 031-Parthenos Akropolis, Athény • Akropole v Athénách - památník staré architektury. Akropole v Athénách - posvátné centrum starověkého města PODSVĚTÍ: Chthonická božstva v říši Hádově •Jiná božstva žijí pod zemí, vládne jim Hádés/Plúto se svojí manželkou Persefoné (ve středu). Vedle nich stojí Hekaté nesoucí dvě pochodně a obrací se k Orfeovi, který v podsvětí hledá svoji manželku Euridiké. V horním levém rohu je Megara se dvěma Heraklidy, v pravém horním rohu Peirithoos a Théseus. Pod nimi jsou dvě Danaovny a mladík mezi nimi je zřejmě Protesilaus, který se vrací na zem. Za Orfeem jsou dvě Fúrie ve svých charakteristických botách, jedna sedí na kůži pantera, druhá je okřídlená. Dole je Heraklés táhnoucí Kerbera a Hermés, který mu ukazuje cestu. Zcela vlevo je Sýsifos vpravo ještě jednou Hekaté a další Danaovna. §Zdroj: Bianchi 1976: obr. 70. • Ant21 Panteon •Další významní bohové a bohyně: ØHádés, Hélios, Hypnos, Thanatos, Asklepios ØSelené, Hébé, Hekaté, Iris, Nemesis, Themis ØSkupinová božstva: §Músy §Moiry §Hóry §Charitky §Erynie §Satyrové, mainady Héroové •Významná skupina postav řecké mytologie propojující svět bohů a lidí: ØObvykle potomci boha (často Dia) a smrtelnice, nejsou nesmrtelní (mohou být „uvedeni na Olymp“, např. Héraklés) ØBohové a bohyně, s nimiž jsou spříznění jim pomáhají, nebo jim mohou škodit na základě antipatií (např. Héra Hérakleovi) §Héraklés: hérós mimořádné síly. Héraklés je příkladem héróa celořeckého významu. Mýty vyprávějící o jeho životě a činech tvoří rozsáhlý soubor. Jejich analýza dokládá dlouhodobý proces vytváření a proměny Hérakla samotného ve vyprávěních různých období. §Perseus, Oidipús, Odysseus, Pelops §Théseus: hérós srovnáván s Héraklem – vázán na oblast Athén §Kadmos: mýtický zakladatel Théb •Héraklés a Kerberos • 031-Héraklés a Kerberos Rituál v řeckém náboženství •Rituály – prostředek k dosažení cílů? •Základním cílem je předvídatelný život ve fungujícím (a poznatelném) kosmu ovládaném božstvy Ønástroj komunikace lidí s bohy a bohyněmi Ønejčastěji zahrnuje modlitby, očišťování a oběti Øzajišťuje stálé udržování vzájemných vazeb (koloběh přání a díků v podobě dávání darů) •Vycházejí z tradice ØNejsou obvykle explicitně vázány na konkrétní mýtus (výjimkou jsou mystéria) Ørole aitiologických mýtů, např. forma krvavé oběti – Prométheus Øspecifika a odlišnosti v různých lokalitách v rámci kultu téhož božstva •Rituály jsou prováděny: ØV soukromí domácností ØVeřejně jak pro jednotlivce, tak především obec ØMystéria – tajné rituály (ve vyhrazených, uzavřených prostorách svatyní) přístupné jen zasvěceným, nejznámější mystéria bohyně Démétry v Eleusíně spojená původně s vegetačním cyklem, viz homérský Hymnus na Démétru Rituál v řeckém náboženství •Kněžstvo Ønení v Řecku významnou/mocnou sociální vrstvou Øoběti a modlitby v rodině vykonává otec Øv obci a státě panovník nebo úředník • ØKněží, hiereis, a kněžky, hiereiai pečovali o chrám a kult boha/bohyně v daném místě §sami konali oběti nebo pronášeli modlitby §byli voleni, určováni losem, dědili kněžskou funkci aj. • § Ø Rituál v řeckém náboženství •Oběti (a dary) ØDary § podíl z válečné kořisti, vítěznou zbraň, třínožky, roucha, sochy, vázy, votivní tabulky za zachránění nebo uzdravení – často plastiky např. uzdravených končetin ØNekrvavé oběti: úroda, věnce květin, obilí, ovoce, koláče, med §Úlitba: vína, mléka, oleje, medu (např. začátek a konec hostin) ØKrvavé oběti §Obětní zvířata přesně stanoveno jaký druh kterému bohu nebo bohyni o rozlišení podle pohlaví orozlišení podle barvy (podsvětním božstvům tmavá/černá zvířata) ohekatombé – hekatomba, oběť původně sta kusů dobytka spojená např. v Athénách se společnou hostinou všech účastníků – občanů/celé obce oholokauston – celopal - oběť podsvětním božstvům byla celá spálena Obětní rituál •Příprava oběti: postava vpravo od oltáře drží v levé ruce kanún, obětní nádobu se zrny ječmene a obětní nůž (machaira), v pravé, kterou napřahuje nad oltář, má mísu s obětní vodou (chernips), do níž obětník noří ruce, aby provedl očistu. Vodou bude pokropeno obětní zvíře a stejně mu bude hozeno na hlavu zrní, aby bylo srozuměno s tím, že bude obětí. Zvíře je drženo v klidu vlevo od oltáře pomocníkem, za nímž stojí flétnista. Na pravé straně doplňuje symetrii scény kněz, který dohlíží na celý obřad. §Zdroj: Zaidman – Schmitt Pantel 2005: 225. • Ant009 Rituál v řeckém náboženství •Věštci a věštkyně ØManteis – věštci: výklad znamení, zjišťování vůle bohů a bohyní §Znamení přímá: nahodilé zvuky, přírodní jevy §Znamení nepřímá: sny, let ptáků §Podle obětních zvířat (hieroskopiá) ØVěštírny – místa zasvěcená jednotlivým bohům nebo bohyním, kde bylo možné zjišťovat jejich vůli §Diova věštírna v Dodóně §Apollónava věštírna v Delfách, v Didymé u Milétu §Asklépiův chrám v Epidauru (inkubace vedoucí k uzdravení) •Věštění Ø velmi obvyklá a často využívaná cesta ke zjištění odpovědí na otázky soukromého i veřejného života Rituál v řeckém náboženství •Chrám ØPříbytek boha, bohyně ØUložení chrámových pokladů ØVstup jen kněží a kněžky ØOltáře před chrámem – shromáždění k obětem – •Kalendář ØKaždé město/každá polis vlastní kalendář (nestejný počátek roku i měsíců), původní lunární postupně nahrazován solárním rokem ØOficiální kalendáře nejčastěji slouží k orientaci v náboženských svátcích: §Delfský kalendář §Athénský kalendář – dobře dochované – množství svátků nejrůznějšího významu (zahrnující aspekty zemědělského života, prosperity, kult Athény, občanské svátky, Dionýsova kultu) •Panhelénské svátky – všeřecký význam – ekecheiria ØHry, agónés, - původ snad v zápasech (ritualizovaný boj) §Sportovní nebo kulturní §Olympijské, pythyjské §Isthmické, nemejské Ø – Héfaistův chrám v Athénách Použité zdroje •Beard, Mary – John North, Pagan Priests. Religion and Power in the Ancient World, London: Ducworth 1990. •Bianchi, Ugo, The Greek Mysteries, [Iconography of religions XVII, 3], Leiden: E. J. Brill 1976. •Burkert, Walter, Ancient Mystery Cults, Cambridge – London: Harvard Universitys Press 1987. •Burnová, Lucilla, Řecké mýty, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1999. •Gates, Charles, Ancient Citites. The Archeology of Urban Life in the Near East and Egypt, Greece, and Rome, London: Routledge 2003. •Hošek, Radislav, Náboženství antického Řecka, Praha: Vyšehrad 2004. •Oliphantová, Margaret, Atlas starověkého světa. Po stopách významných civilizací dávných dob, Bratislava: Gemini 1993. •Svoboda, Ludvík (ed.), Encyklopedie antiky, Praha: Academia 1993. •Šílený, Tomáš – Gabriel Hejzlar, Život v antickém Řecku, Praha: Jednota čekých filologů 51947. •Vernant, Jean-Pierre, Řecký člověk a jeho svět, Praha: Vyšehrad 2005. •Vernant, Jean-Pierre, Vesmír, bohové, lidé: nejstarší řecké mýty, Praha: Paseka 2001. •Vidman, Ladislav Od Olympu k Pantheonu. Antické náboženství a morálka, Praha: Vyšehrad 1986. •Zaidman, Luise Briut – Pauline Schmitt Pantel, Religion in the Ancient Greek City, Cambridge: Cambridge University Press 2005. •