ix
01/iC
ÍWDS
1. DĚJSTVÍ PŘEDEHRA
Ivan JakovleviČ holi Kovaljova
kOYALJOY Ivane JakovleviČi, proís jenom ti vždycky milují smrdět ruce?
IVAN JAKOVLEVIČ Po čem by smrděly?
KOVALJOV
To nevím, ale rozhodně smrdí.
i. OBRAZ
Byl Ivana Jakovleiiče
Ivan JakovleviČ spi. -'raskovia Osipovna peče chléb, Je ráno.
IVAN JAKOVLEVIČ
Probouzí sc, zírá.
Citi čerstrv „pereny chléb.
Hni... dne? ráno - - -
Praskovjo Osipovno,
si věn; kávu nedám. ..
To m# Mmvf chléb,
cibulku k němu.
T ák. Chleba s eibuli ..
PRASKOVJA OSIPOVNA
pra sebe
Bambula. Chce chléb papat. Nu ne' Tini lip. Zůstane mi víc kávy. To máš exirovní porci.
IVAN JAKOVLEVIČ
Totiž, já bych chtěl něco jiného, kupříkladu. . . Rozhodně ale nemůžu chtít dvě věci současně.
Praskovja Osipnvna by nemela pochopeni pro takové choutky. kraji si chléb
Co je to? Něco tvrdého — co 10 může být? Jejda nos! Hele nos! jemine nos!
PRASKOVJA OSIPOVNA Komupak jsi uřízl ten nos? Ničemo! Však se už dávno povídá. UŽ jsem lo přece slyšela, že prý po tvém huleni nosy padají.
IVAN JAKOVLEVIČ Už mlč. Praskovjo Osipovno. Já ho dam do kousku hadříku a ten pak do koutečka. Tam ať poleží si chvilku.
A potom nikam hr. odnes,,.
PRASKOVJA OSIPOVNA
A copak ještě, Intic?
A já ti zase povídám.
že uříznutý nos tu nechci, ty trdlo.
Ty máš jen pěkně si nabrousit břitvičku.
To je celé tvá práce!
Táhni! Abych tak snad měla
S policií nějaké potah o vačky?
Jdi s tim pryč!
Výhod to ven1
Už ať jai pryč!
Táhni s tím pryč!
khČi
Ven!
Pně!
IVAN JAKOVLEVIČ To ví jen ďábel, oo se tu událo!
Opilý jsem tak nikdy nebyl! Vlastně byl já jsem včera v noci vůbec doma? Neho ne' To nevím. To nevím.
PRASKOVJA OSIPOVNA Pryč. pryč. . .
ven. ven. . . pryč, pryč s tím. .   ven. . .
IVAN JAKOVLEVIČ To je ale neuvěřitelné... chleba je přece snad jedna věc. Ale nos. to je věc jiná! Už se v tom nevyznám. Náhle se .setmi.
Uprostřed scén* sf objeví v červeném svetle policista.
PRASKOVJA OSIPOVNA
křičí
Ven s tím!
Odnes ho, kam chceš,
ale koukej, ať už sem f tím nepřijdeš na oci! Znovu se jasní.
Na scéne je Praskovja Osipovna a Ivan JakovleviČ. Ivan JakovleviČ si bere kalhoty, kabát a boty u vvbíhá.
2. OBRAZ Pobřežní ulice.
Ivan JakovleviČ spěchá zdě sen č po nábřeží. Vpusti nos.
Prodavač v kiosku zpozoruje, £e Ivan JakovleviČ ztratil nos.
PRODAVAČ
Zvedni to!
Něco ztratit jsi ráčil!
Ivan Jakorlevič zdvihá nos a utíká dál.
Nevi, jak se zbavit nosu,
protože neustále naráží na známé,
kteří se utají „kampak?" nebo „kdopak se dává
holit lii tak brzo?"
V příhodné chvíli hadi Ivan JakovleviČ nos do řeky. Tu se objeví policejní strážmistr, který bekem dialogu přichází stále blíž k Ivanu Jakovleviči.
STRÁŽMISTR Velevážený, tak poid sem!
IVAN JAKOVLEVIČ Moje úctr., vaše blahorodí!
STRÁŽMISTR Ne, ne. bratříčku! Žádné „blahorodí**?
Řekni radši, copak jsi pohledával u řeky',' IVAN JAKOVLEVIČ
Vzmuží se. b''hem rozmluvy však dostává strach
o jeho hlas se počíná třást.
Bůh budiž mým svědkem.
jdu holil ave r.ákafniky
a chtěl jsem sc rozhlédnout pu řec--.
STRÁŽMISTR
Jsi lhář!
Tak lacino neupláehneš! No tak spusť! Rychle mluv!
IVAN" JAKOVLEVIČ Budu vaši milost holit dvakrát nebo i třikrát týdně docela zadarmo.
STŘALvUSTR
M u j ly smutku,
hloupý jsi věru dost.
Vždvť mí holi neustále iH holiči
a pro ně je to velikánská pocta. Tak už brachu pěkně mluv. Cos dělal na mostě? Iplná tma.
MEZIHRA
Kova Ijo
■ ložn
•ník.
i divá do zrcadla :
KOVALJOV sc probouzí za plentou Brr, brr... Vychází bez nosu. Brr. brr. . .
Už z včerejšího večera na nose cítím malý vřídek. /: Ivanovi Zrcadlo dej sem. Divá se do zrcadla. Jak? Co je to? Kde nos je? To není možné! Sem s vodou, taky Protírá Sľ oci a znovu .< Ivan přináší misu s vodou a- ručník. No ne! Zcela pryč! To není možné! No. patrně ještě spím! K Ivanovi. štípni mě!
Au! Ne, jak sc zdá. už nespím.
Znovu se divá do zrcadla.
Ale nos už nemám!
Podej sem oblečení!
Ivan mu podává uniformu.
Kovaljov se obléká a odchází.
IVAN
A když se nčkdo zeptá, kam i.íte šel. co mám říct?
KOVALJOV
K policejnímu řediteli.
Kvapík.
An scéně se stmívá.
4. OBRAZ
Kazanská katedrála.
Několik věřících obého pohlaví se modlí.
Tajuplná, polotmu.
,.ľ\os" vstoupí v uniformě státního rady, vroucné se modli a opětovně pokleká. Vstoupí Kovaljov. Před obličejem drží kajiesnik, chv skryl chybějící nos.
Tah zpozoruje „ľí'as" a modli se, poka^lilvaM.
KOVALJOV
jak jenom mám ho oslovit? T en klobouk! Přední uniforma. To je jistě pan rada. Jak to jen udělat, to ví sám ďábel! Na slovíčko, vážený. . . jenom slůvko. . . jestli smím. . .
NOS
Čím mohu sloužit? KOVALJOV
Je to vskutku velmi zvláštni. Jak to. že vidirr vás zde. zde v katedrále. . . Musíte přece znát své místo! Tak prosím vysvětlení.
NOS
Nechápu vás dobře.
Co chcete ode mne? Račte se snad vyjádřit?
KOVALJOV
Jakpak bych to řekl?
Zajisté sám račte vědět.
že je krajné nepříjemné
takhle bez nosu žít.
Tak nanejvýš snad prodávat noviny
na oskresenském mostě, mi!v pane. . .
tam by to bylo jedno. ..
Mně to ale, vážený, není jedno.
Právě, když čekám povýšení!
Udržuji přátelský ~lyk s damami též. . .
Často jsem zván naj.rtkiad
k té Cechvnrjové, státní vrchní radové...
A ty druhé? No?
Posucítc jen. prosím jakpak mohu.. Pochopte m č. hrkavě...
Yzld idem ke cti a též k povinnosti to morální není, vždyť    to příčí mravům, ha i zákonu. .. Však rozumíte zajisté. •. NOS
Veru. vašim sluviun nerozumím vůbec. Raet*; se, prosím, vyjádřili zřetelněji!
KOVALJOV
Ach, nejveleváženčjší blahorodí. já už vás ani trochu nechápu! Jen mi rozumějte.. .
V.-e je jasné dávno už. nebo mi ^nad chcete. .. Vždyť vy jste přece můj nos!
NOS
Mýlíte sc, vážený, já jsem jen já sáni! A nevite pn**'? iak.
jsou-li mezi námi dvěma nějaká pouta rodinná. Neni mi t, známo.
Vidím už. na knoflících uniformy, kterou noříte,
že jste jistě členem ,-enátu,
Či pravděpodobněji úředník soudu.
Já jsem aie statní rada a vědec.
Kovaljov přichází biii a pokotťsi se
koketovat: se Šlínlou dámou.
„Nos" opouští katedrálu.
Lilyž ic Kovaljov zpozoruje,
vyskočí, jako hy se spálil.
KOVALJOV
Stuj! Mastní nos mí teď utek! Kdepak zas jv'? Kdepak zas je? Kde? Kde? Kde? Kde?
2. Df.JSTV!
Pii JZD Ell R.-X
Vprostřed rami sedí Kovaljov
KOVALJOV
Pan komisař ic
v, prea oponou, atoice.
prosím, doma? . divadlu
VRATNÝ mh Je mi lito.
Před chviličkou odjel praví
KOVALJOV jak mrzuté.
v k vr n V
Pán sice iešte není dlouho
kde však ted je, páotbfi - i.
Přijít jen-m; o chviličku dí a byl by noma.
KOVALJOV ke kočímu Tak led"? A h"2sy rovně!
kočí
Kampak? Co je to rovně?
Co křižovatka? Vlevo či vpravo?
KOVAUOV
Jed! Teď navštívíme redakci.
.5. OBRAZ
V redakci deníku.
Velmi malá místnost.
Šedovlasý úředník, brýle na nose,
přijímá inzeráty.
Před nim lokaj nějaké hraběnky,
který považuje za svou povinnost
předvést svůj obchodní smysl.
HRABĚNČIN LOKAJ
To varn tu klidně říkám,
že tahle čuba nemá už za dvacku ceny.
Já bych za ni nedal ani zlámanou grešli.
Ale hraběnka naše tak čudu miluje.
že zaplatí nálezcovi sto rublů!
Písař naslouchá lokajovi s vážnou tváři
a současné počítá podle tabulky cenu inzerátu.
PODOMCI A LOKAJOVÉ vykřikují okouzleně Sto rublů! Tolik peněz!
KOVAUOV vtrhne dovnitř Prosím, dávají se zde inzeráty? Dobrý den!
Chtěl bych dát něco do novin!
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Moje úcta!
KOVAUOV
Vzácný pane, smím prosit?
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Promiňte! Prosím okamžik!
KOVAUOV
Pane, mám velmi napilno. Prosím vás, nemám čas!
HRABĚNČIN LOKAJ
Tak abych byl pravdomluvný,
a to přece jsme jistě všichni,
lidský vkus je vskutku velmi rozmanitý.
Treba ku příkladu...
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK
Okamžik, prosím.
Dva rubly čtyřicet, prosím.
KOVAUOV Prosím vás pěkně...
HRABĚNČIN LOKAJ
Třeba ku příkladu,
když se ztratí myslivcovi křepelák,
pak. to se ví, pět stovek, vůbec není moc,
to možná i tisícovka.
Takový pes je něco zvláštního.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK
Jeden rubl, čtyřiašedesát kopejek.
Přejete si?
KOVAUOV
Jde totiž buďto o podvod, nebo také o lumpárniěku, to mi stále úplně jasné není. A pak žádám vás rozhodně, abvste dal vytisknout, že ten, kdo ho přinese, zvlášť dobře odměněn bude.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK
Ted, prosím, vaše ctěné jméno!
KOVAUOV
Naopak to by vám bylo?
Příjmení vám neřeknu. Moji známí.
to je paní Čechtarjovová, vrchní státní radová, Pelageja Grigorjevna Podtočina, choť generála. Ty to vědět, Bůh mě ochraňuj! Dejte tam zcela prostě: „Kolesiální asesor", nebo ještě lépe ^major ve výslužbě".
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK
Onen uprchlík byl váš služebník?
KOVAUOV
Ne, ne, co vás napadá?
To ještě by možná ušlo.
Mně utek
můj nos!
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Oh, zvláštní příjmení. A tenhle pan Nos
vás obral zřejmě o větší sumičku, ne? KOVAUOV
Ne, totiž, vy jste mi nerozuměl. 0 múj nos tu jde, ten schází.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Jaký nos?
LOKAJOVÉ
Že ztratil se váš vlastní nosánek? Ten přece nezmizí jenom tak.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK He. he, he. ..
LOKAJOVÉ Ha. ha, ha...
KOVALJOV
Snad ďábel tropí si ze mne žert.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK He, he, he!
Řekněte mi, jakpak se to stalo?
To všechno prostě je zcela nepochopitelné.
KOVAUOV
Už věru sám nevím, jak se to mohlo jen vše stát. Viděl jsem jen,
jak chodí si po městě křížem krážem jako páv
a předstírá, že je státním radou.
A proto prosím vás, buďte tak laskav
a dejte vytisknout zprávu,
ať ho nálezce vlastnoručně
mně hned odevzdá.
To jistě račte uznat sám.
že bez této nápadné Části těla nejde žít?
Kdyby snad šlo jenom o malíček,
vůbec nikdo by o něm nepřemýšlel, zda je či ne,
když ho v střevíci svém ukryju.
Tam nikdo ho nevidí.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Správně! Tak je to!
KOVALJOV
Vždycky ve čtvrtek vítají mě vážené dámy
u Čechtarjových, Podtocina. Pelageja Grigorjeva,
choť generála a její sladká, rozkošná dceruška.
Ach, taková hanba!
Ach, co mám jen udělat?
Nikdy je už nesmím navštívit.
Pláče a vzlyká a s pohledem plným naděje
vzhlíží k úředníkovi, který usilovně uvažuje.
Služebnictvo nervózně přešlapuje z nohy na nohu.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Ne, můj vážený, to nejde. Váš inzerát je neobvyklý příliš.
KOVAUOV Co? A jak to?
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK
Pověsti novin může moc uškodit.
když každý napíše,
že mu utek nos.
Kam bychom pak dospěli?
I tak se o nás říká. že tisknem holé nesmysly
nebo vymyšlené povídačky.
KOVALJOV
Můj milý pane,
tohle není žádný nesmysl.
Ba naopak, všechno je plná pravda.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK To říkáte vy!
Tak například minulý týden stala se takováhle věc:
úředník přišel,
jak račte být vy sám,
a v ruce ceduličku jako vy,
a pak zaplatil dva ruble a třiasedmdesát kopejek.
A celý inzerát byl,
že utekl pudl s černou srstí.
Říkáte si, co je na tom?
Nu, byl to podvod.
Tenhle pudl byl totiž účetní,
který' utek bůh ví odkud.
LOKAJOVÉ Vida! I to se stává!
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Jak by ne!
KOVAUOV
To prosím chápu,
však o psu se v mém inzerátu nemluví, mně jde přece o vlastní nos, to je přece víc,
nenídiž pravda, vaŠnostové...
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Ne, ne, takovéhle inzeráty přece nemůžeme vytisknout.
KOVALJOV
Ale můj nos mi skutečně utekl! INZERTNÍ ÚŘEDNÍK
Tak bláznivý text nemohu přece vytisknout. I kdyby se doopravdy ztratil, pak opravdu je to skutečný případ lékařský! Prý jsou takoví lidé, co přidělají nos v jakékoli formě. Ostatně pozoruji, že máte veselou povahu a rád si z lidí tropíte žerty!
KOVAUOV Já přísahám vám! A prosím, když nechcete mi věřit, tak já vám to ukážu!
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Tak nac tyhle okolky? Ale. ostatně, když myslíte,
bylo by to zajímavé. . .
Kovaljov sejme Šátek — kapesník z obličeje.
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK A skutečně! Zvláštní! Zvláštní! Vskutku zvláštní! Obličej zcela hladký, úplně jako lívanec! No, je to vskutku podivné, podivné!
KOVAUOV Tak, a teď už snad, vašnosti, nelze mít pochyby o mém inzerátečku! Jaké štěstí, že tenhle případ poznat vás mi umožnil Vás, nejvznešenějŠí pane, konečně se mi to dnes podařilo, ačkoliv. . .
INZERTNÍ ÚŘEDNÍK Vašnosti, což o to, tisknout to jde hned,
ale já nevím,
zda takový inzerát pro vás smysl má.
Raději jděte říci celou věc Šikovnému novináři.
Ten rád jistě tuhle hříčku přírody
si prozkoumá a napíše pěkný článek třeba
v „Severní včele"...
Pro poučení dětem.
Anebo jako zábavnou Četbu.
Že tahle příhoda zrovna moc netěší,
pochopí každičký hned.
Za to s dovolením
snad mohu nabídnout malý šňupeěek, to ulevuje nervům.
prý jej mnozí iékaři doporučují i proti hemeroidům. Kovaljov ťuká podrážděně na stůl.
KOVALJOV
Poslechněte, pane,
nechte si ty hrubé, hloupé vtipy!
Nevidíte, že mi schází právě to,
co k šňupání je vždy třeba, hlupáku jeden!
Vlezte mi na záda s c^lou svou kanceláří s tabákem!
Dívat se ani na něj nemohu,
a i kdyby to byl ten nejlepší.
natož pak ten vás!
Rozzlobeně vyběhne.
Sluhové a lokajové podávají své inzeráty.
1. Mladý koník, dobrý chov, ne ještě sedmnáct jar, prodá se hned.
K vidění vždycky o páté.
Dobrý chov. Ne ještě sedmnáct jar.
Mladý koník, dobrý chov.
2. Právě jsme dostali: sazenice z Londýna... výborné, čerstvé z Londýna.
Dále na skladě chutné čerstvé ředkvičky a kedlubny, ředkve, kedlubny...
3. Letní domek, pěkný a komfortní, se stájí pro čtyři koně, na dobrém místě u řeky, prodá se za hotovo.
k vidění každý den ráno...
4. Kdo chce koupit pěkné a zachované boty? informace a bližší podrobnosti...
jen pro vážné zájemce, jen pro vážné zájemce. . .
5. Solidní kočár s vadným pérováním ihned vyměním za vůz,
který má jen jedno péro,
kdyby však se jednalo ještě o další výměnu
za vůz bez per...
6. Zachovaný sportovní vozíček nepříliš ojetý,
poprvé v Paříži osmnáct dvaašedesát, poprvé osmnáct Šedesát v Paříži, poprvé...
7. Služka, pracovitá, devatenáct let, schopná, a s delší praxi a zkušeností modelky, osvědčená i v dalších pracích,
osvědčená i v různých domácích pracích. . .
8. Dobrý kocí. čestný a abstinent,
sám, v bídě bez vlastní viny, hledá místo. Abstinent a čestný. Prosí o místo.
Sám, v bídě bez vlastní viny. Kočí, čestný, bez vlastní viny. . . IS'áhle tma.
MEZIHRA 6. OBRAZ Kovaljovův byt.
V předpokoji leží Ivan na pohovce,
hraje na balalajku, plivá na strop a zpívá.
IVAN
Poutem železným svázán jsem se svojí láskou. PámbíČek nás chrání před nebezpečím, před nebezpečím, před nebezpečím.
Chtěl bych % edět...
Zdá se mi. Že věru tenhle ptáček vychytraly je zpěváček.
Takový patři! by hezky zčerstva viset na stromě hezky vysoko!
Policisté se v křoví pozvedají ke zpěvu. POLICAJT
Jako Kain když šel do pekla,
plížil se pryč jako pes
a z nosu kořalka mu tekla.
Jako Kain, když šel do pekla.
plížil se pryč jako pes
a z nosu kořalka mu tekla.
Jako Kain...
Přichází cestující.
doprovázený velmi koketní dámou a pánem.
VYPROVÁZEJÍCÍ DÁMA Není to moc nebezpečné cestovat v tak pozdní hodinu? Co všechno se může stát! Pobudové u cesty! Lupiči v houštinách!
CESTUJÍCÍ
Chraň nás Pán Bůh před lupiči!
Na něco takového se večer nemá vůbec myslet!
VYPROVÁZEJÍCÍ DÁMA Loupežníci, neloupežníci!
V žádném případě to však není vhodná doba na
cestu. A kočí— vždyť to je taková chudinka vyzáblá,
že ho člověk sotva vidí!
Koza by ho lehce unesla až do Moskvy.
Kromě toho je určitě ožralý.
A pistole dávno zrezivěla.
Než z ní vyjde rána,
vybouchne celý ten krám člověku v ruce a je nadosmrti mrzák. Policajti se mezi sebou baví.
SEDMÝ POLICAJT
Vsadil bych se, že to není člověk.
OSMY POLICAJT
A to myslíš doopravdy?
Že v tom vězí drápy zlého ducha?
Beru každou ?ázku, přece bez ďábla to nejde!
Ale cožpak ne?
CESTUJÍCÍ
Už nechci nic slyšet.
Ale přeju si, aby se ti přihodilo všecko,
Čím mě tu strašíš.
To by byl spravedlivý trest za takové řeči. Objeví se otec, matka a dva synové. Otec se tváři ustaraně a zachmuřeně, protože se musí rozloučit se synáčky. Hlas se mu třese rozčilením, všichni jsou smutní. OTEC
Ted polibte mě, děti, už naposled, pojďte ještě jednou na mou hruď. Modlitba matky nechť vás doprovází na pozemské vaší pouti.
Na shledanou, ať buží milost jen vaše zdraví chrání. MATKA
S pánem bohem buďte, děti! Kéž vás jen matka boží chrání. Napište! Vzpomínejte!
PRVNÍ SYN Na shledanou!
Ať boží milost jen vaše zdraví chrání! OTEC
Po praotců zvyku, jejž ctíme, nechte nás tady sedět, než půjdete. Tak, všechno je připraveno, přestaňte se loudat.
DEVÁTÝ POLICAJT Koukej! Tohle je on! To není přece k víře!
DESÁTÝ POLICAJT Ne! Ne! Co budem dělat?
DEVÁTÝ POLICAJT
Ty si myslíš, že by to snad někdo z naší čety věděl? Aby tě husa kopla!
9. policista se začíná rozčilovat,
10. policista ho zadržuje.
DEVÁTÝ POLICAJT Tak tady sedíme jak hlupci. Já bych ho zabil. Křest máme pěkný.
DESÁTÝ POLICAJT
Pst! Kamarádi si už chlastali vodku.
DEVÁTÝ POLICAJT Kořalička nám už nezbyde.
DESÁTÝ POLICAJT Člověk by plakal.
U poštovního vozu se náhodou setkají Ivan Ivanovic a Pe'r Fjodorotič.
IVAN IVANOVIC
Buďte zdráv, Petře Fjodoroviči!
PETR FJODOROVIC
Dobrý den. tak kampak se chystá
můj přítel Ivan Ivanovic,
milý přítel i dobrý příznivec mrj?
IVAN IVANOVIC Snad nekulháte? A copak? Nejste zraněn na noze, Že tu s holí vláčíte se?
PETR FJODOROVIC
Ta má noha! Hi, hi, hi...
Chcete vědět, jak se to stalo?
Dávejte pozor, nejdražší příteli.
nuže dávejte pozor!
Moje kostičky hodně vydrží!
Jen poslouchejte, vážený!
Ach, byl jeden plůteček,
chránit měl poctivost tam v dome jako stráž.
Tam pustil lehce, ne však ven.
IVAN IVANOVIC Ha, ha. ha...
PÁTÝ POLICAJT Vždyť je to jen ďábel! Svět je plný hříchu. ..
ŠESTÝ POLICAJT Jak zajímavé! Dej Šňupnout kamarádovi! Znamenitý tabáček! PATY POLICAJT
Příliš vyčpělý a kýchat po něm nemůže ani pes!
ŠESTÝ POLICAJT Hepči!
STARÁ PANÍ
Svěřím vám teď velké tajemství, včera smrt stála u mne.
A už v tomto létě prý musím zemřít, zemřít!
SCHOVÁNKA
Bůh slyší, co jste tady řekla!
STARÁ PANÍ
Prosím vás, splňte poslední vůli ženy:
ai hrobník mě pohřbí blízko chrámu.
A pak splňte mi ještě jedno:
Dejte mi na poslední cestu Šedé Šaty.
Jen žádnou nádheru.
A ty pruhované šaty taky ne.
Ty mi moc nesluší!
Pročpak mám mít něco v hrobe?
SCHOVÁNKA Bůh slyší, co jste tady řekla! Vy budete tady dlouho a schválně nás stm.šíte! Ať odpustí vám bůh.
STARÁ PANÍ Též vám ať odpustí! Já to přesně vím.
Ještě v tomto létě odejdu daleko do věčnosti. a netruchlete moc!
Jsem dost stará a vy nejste o moc mladší. Vždyť setkáme se znovu v lepším světě. Blíži se hezká prodavačka preclíku.
PRODAVAČKA PRECLÍKŮ Preclíky, preclíky, kupte si preclíky, křoupavé preclíky! Křoupavé preclíky! Tak kdo si koupí čerstvé precle? Jsou teplé ještě!
Tak kupte si křoupavé preclíčky! Preclíky, preclíky, kupte si preclíky, kupte si preclíky, křoupavé preclíčky! 3. policista zpozoruje prodavačku a vykoukne za křovím. Později i 4. policajt.
TŘETÍ POLICAJT
No koukej, jaká pěkná holka!
Čtvrtý policajt
Opravdu fešandička! Prodavačka se lekne, přichází však blíž.
PRODAVAČKA PRECLÍKŮ Preclíky! Kupte si preclíky!
TŘETÍ POLICAJT Hej, krasavice, pojď sem!
PRODAVAČKA PRECLÍKŮ Preclíky, kupte si preclíky! Křoupavé preclíčky! Preclíky!
TŘETÍ POLICAJT No? Copak je to tady? Co? Co je to?
PRODAVAČKA PRECLÍKŮ
Kupte si preclíky, Čerstvé precle!
Ostatní policajti teď také zpozorují prodavačku,
vyběhnou z křoví a obklíčí ji,
řvou na ni, zabavuji preclíky a odvlékají ji.
Prodavačka kvičí.
ČTVRTÝ POLICAJT Co je to? Ha, ha, ha. . .
TŘETÍ POLICAJT Ha. ha, ha. . .
PRVNÍ POLICAJT Poupátko věru pěkné!
DRUHÝ policajt Ukaž se nám přece! Ukaž se... ha, ha, ha.. .
TŘETÍ POLICAJT
Ukaž se nám! Ha, ha, ha...
ČTVRTÝ POLICAJT
Ty fešandičko, snad nám dovolíš. . .
Ha, ha, ha.. .
PÁTÝ POLICAJT
No tak. pojď sem, fešsndičko...
Ha, ha, ha...
ŠESTÝ POLICAJT
Poupátko věru pěkné, ha, ha, ha. . .
SEDMÍ POLICAJT
Ukal M nám přece, ha, ha, ha...
OSMY POLICAJT
\'n lak. pojď sem, fešandičko. ha. ha, ha. . .
DEVÁTÍ POLICAJT [In. ita. ha. ..
DES iTt POLICAJT
Potlpitko věru pěkné! Ha, ha, ha. ..
STRÁŽMISTR
Zatknout ho! Zatknout ho!
Vši hni se vrhnou na Nos a tlučou ho.
i\ot te pokouší utéci.
CESTUJÍCÍ A VYPROVÁZEJÍCÍ OSOBY Pomoc! Vrazi! Pomoc! Vrazi! Kdo? Kdo?
NOS
Ve státním úřednictvu zaujímám významné místo.
PRVNÍ A PÁTÝ POLICAJT
Co? Co? Co? Sem se světlem! Světlo!
ŠESTÝ A DESÁTÝ POLICAJT Žádné strachy! Sem se světleni!
CESTUJÍCÍ A VYPROVÁZEJÍCÍ OSOBY
Jen do něj! Jen do něj!
Světlo! Sem se světlem!
Nos '•vdá ránu. Všichni odtud utíkají,
jen st-irá pani dále doráží na Nos svým deštníkem.
STARÁ PANÍ
No počkej! No počkej! Zloději!
STRÁŽMISTR A nepusťte ho!
NOS
Au, au... VŠICHNI
Dejte mu! Dejte mu! Dejte mu!... Všichni padnou na jednu hromadu. Strážmistr se pokouší udělat pořádek a tlačí všechny ke straně.
Jen stará paní tluče dál svým deštníkem. Všichni teď vidí. že osoba Nos pod vlivem bitky zmizela a na zemi leží jen skutečný nos.
VŠICHNI spiš lykřiknou:
To je nos! Sluj! Stuj!
Strážmistr balí nos opatrně do papiru,
dává policajtům nastoupit a pochoduje s nimi pryč.
Byty Kovaljova a PodtoČinové. STRÁŽMISTR nakukuje dveřmi
Prosím, bydli zde snad pan asľsor Kovaljov?
KOVALJOV
No prosim. Major Kovaljov! STRÁŽMISTR
Vy jste kdysi ráčil ztratit svůj nos?
KOVAUOV Bohužel.
STRÁŽMISTR Tak už je na světe.
KOVAJLOV
Jak to bylo možné?
No tak řekněte!
STRÁŽMISTR lítou náhodou!
Byl dopaden, když právě chtěl vzít někam roha
s legitimací, která byla ukradena jistému radovi. Ha. ha. ha. ..
KOVALJOV
Tak mi ho dejte už!
STRÁŽMISTR
A já pak sám.
když jsem ten nos viděl, hahaha,
vaŠnostův vzácný, ctěný nosík, hahaha,
jak zvláštní,
nejdřív myslel jsem,
že to je nějaký snad šlechtic,
váš převzácný nos!
KOVALJOV
Tak dejte ho sem konečně! STRÁŽMISTR
No. náhodou měl jsem Štěstíčko,
že jsem si vzal s sebou brýle
a poznal hned, že je to nos'
Totiž jsem krátkozraký,
jako moje tchyně,
a když vás tady vidím.
nic nerozeznávám.
KOVALJOV Tak kde je?
STRÁŽMISTR
Jenom klidnou mysl zachovejte, vážený! Co vám tolik chybí, s radostí odevzdám!
KOVALJOV
Řeknete! Kde? Chci ho hned zase mít!
STRÁŽMISTR vybaluje pokojně nos Jenom je zvláštní,
že vůdcem celé bandy stal se nějaký
dobrodružný holič z Voskresenské třídy.
Už sedí. A šlo to rychle.
Dlouho jsem si myslil.
Že zločinec je jistě a chlastoun!
Není dávno, asi tri dny,
štípnul zas knoflíky.
Byl v lokále a tak je odříz z uniformy.
No to je bezbožné rošťáctví!
Prosim. tady máte nosánek!
KOVALJOV
Tak výborně, je to on!
Směl bych vám snad nabídnout malé občerstvení?
STRÁŽMISTR Jak příjemné pozvání, jsem bohužel však ve službě. Vřelé díky!
Pospíchám totiž do úvěrového ústavu.
KOVALJOV
A zde vlevo,
zde má byt vřídeček...
Opravdu je tam!
STRÁŽMISTR
Chápejte, kvůli poslednímu zdražení není klidno a pak mám dcma i ženu s její matkou, nemluvě už o svých dětech... Nejstarší, ten nám panečku dělá velikou radost. Ale v bídě těžko jeho talent podporovat. Kovaljov strčí strážmistrovi nějaké peníze.
KOVALJOV
Tak ještě tuhle. ..
Kovaljov mu opětovně dává peníze,
strážmistr jde a Kovaljov se nerušeně
— kámen spadlý se srdce —
oddává své radosti.
Tak! Vskutku! Zde! Vndek taky!
Zde na levé straně!
Mám už zase svůj vlastní nos!
Už ho znovu mám!
Už je tu, nosejček můj, je tady!
Hned ho připevním, kam patří,
na správné místo.
Šeptem
Pane na nebi.
co když nebude držet?
K sakru. zůstaň konečně tam. kde jsi!
Ty dobytku, drž! Nebo...
No tak drž přece. . .
Pročpak nechceš na své místo?
šeptem
Pane Bože! Nedrží mi! Ivane!
IVAN
Pán mě ráčil zavolat?
KOVAUOV [vine! Pojď sem! Lékař, rychle!
IVAN Lékaře?
KOVALJOV
Nos nedrží! Tak běž!
A pospěš si!
Tak drž, pitornče! Hergot! Nechce mi držet! Nechce mi držet!
LÉKAŘ Tak kampak?
IVAN
Jen sem. tatičku, račte! Pomozte pánu!
Stala se mu strašně nepříjemná věc. Hleďte!
KOVALJOV
Můj zachránce, bůh splatí vám,
že jste hned přišel mně najnešťastnejší mu sem na
pomoc.
LÉKAŘ
Jak se všecko stalo? KOVALJOV
Tu středu už ráno chtěl jsem vstát a kouknu — místo nosu.. . však vidíte, nebyl tam, jen hlaďounká kůže...
LÉKAŘ
Ostatní věci jsou na správném místě? KOVALJOV
Co? No po tom vám nic není.
Co mi má ještě chybět?
Lékař ťukne prstem na místo,
kde by měl vlastně sedět Kovaljovův nos.
LÉKAŘ Ha. ha!
Sednout! Otočte krk!
Víc vlevo! Jen klid!
Žádný strach! Tak! Hezky sedět! Otočte hlavu víc vpravo! Tak. Hm.
KOVALJOV No? Co?
LÉKAŘ
Věc marná. Co s tím dělat? Vůbec to nejde.
Ještě možná nejlépe nechat vše tak, jak je.
No ovsem, nos se dá také nasadit.
V tom případe by to však, jak soudím, bylo horší.
KOVALJOV Jen ho tedy nasaďte! Možná, Že se tam přichytí a že mi UŽ nespadne. A přinejhorším,
když bude něco hrozit,
moh' bych ho rukou tajně držet.
Jen žádný malér,
na rychlé pohyby dám si dobrý- pozor. Jen mi nos nasaďte tam. kam patří! Pozemky nevládnu, a penězi taky ne, račte vidět, však na svou čest přísahám: chtějte cokoli, vše je vaše.
LÉKAŘ
Nerozumím. Já svou vědu nikdy nedělal pro jmění! To se přece protiví pravidlům hippokratiekého slibu.
A když něco tu a tam vezmu,
pak tak dělávám jen z citu s ubohými lidmi,
aby se nezlobili.
No ovšem, mohl bych nosíček dát tam lehce,
bylo by to snazší.
Prosím vás, nechtějte,
abych to dělal, mé slovo.
pak hůře může se vám dařit.
Jenom uvěřte přírodě a její síle.
Studená lázeň několikrát v týdnu.
Tím dozajista získáte základy železného zdraví
a zbavíte se rýmy, ať s nosem nebo bez něho též.
A smím-li vám teď poradit:
vložte celé corpus delicti hned do špiritusu,
vhodnější je vodka.
k tomu dvě lžičky vlažného octa a francovka. Za ten krásný preparát můžete dostat pěknou sumu peněz. Nebudete-li příliš drahý, koupím sám tu věc pro vlastní sbírku.
KOVALJOV
Ne, ne! Radši může si shnít, než bycb ho dal z ruky pryč!
LÉKAŘ
No, jak chcete... Je mi líto,
měl jsem věru dobrou vůli.
Tak já už půjdu
a přijměte hlubokou soustrast.
Lékař složí obličej do záhybů odpovídajících
situaci a vyjde. Kovaljov se zoufale snaží
napravit škodu.
KOVAUOV
Zůstaň přece na svém místečku. Vstoupí JaryŽkin.
JARYŽKIN
Jaké škvrňátko tady vidím?
KOVALJOV Au, au, au! k Jaryžkinovi
Ted už z trucu mi snad nechce držet.
JARYŽKIN Zkuste to slinou!
KOVALJOV
Pfft, pfft!
Ne, nedrží vůbec!
JARYŽKIN
Proč jste nezkusil užít homeopatických prostředků?
Snad smím se dovědět,
co značí ta apokalyptická změna?
KOVAUOV
V tom jistě prsty má jenom tahle PodtoČina, ta stará baba.
Snad jistě si teď vzpomenete.
Že svou dceru právě se mnou chtěla zasnoubit.
Já jsem diskrétně odmítl:
že na to jsem ještě moc mladý
a že taky nejmíň pět let chci zůstat v státní službě. Konečně v dvaačtyřiceti taky čas. A Podtočina, když jsem to řek', snad zabít mě chtěla hned
o
a takhle tedy určitě mě uřknula.
Copak se to může stát,
abv takto prkně rostlá část těla se oddělila
a bůhvíkam se pak poděla?
A potom lazebník,
tenhle hloupý chlap Ivan JakovleviČ,
ještě ve středu mě holil
a můj nos ještě tu trůnil
a rovněž celý čtvrtek byl na tom místě,
kde má být, mohl bych přísahat na to.
To je švanda, žádná bolest,
teď vypadám jako pirožek.
JARYŽKIN
To je ale vskutku Špatné!
KOVALJOV Ještě nevím,
zda veřejně před soud poženu majorku nebo jestli mám jít usvědčit ji přímo.
JARYŽKIN
Nejlépe, kdyby to Šlo jen bez soudů,
aby sama všecko spravila. Ne?
Snad jí napište, ať zase vás nos zpátky. . . a tak
dále...
KOVALJOV
Možná, v dopise...!
JARYŽKIN
Velevážená, nejjasnějŠí. ..
KOVALJOV
Alexandro Grigorjevno...
Je vidět pokoj Podtočinové.
Podtočinovd plete, její dcera si vykládá karty.
Kovaljovův pokoj se zatmívá.
DCERA PODTOČINOVÉ Desítka: přijde cesta.
A taky kárový král, ten se o mne zajímá snad.
Slzy... Zde kříže, to je list,
a teď pozor, král krizový,
kráčí vlevo, on vetřít se chce do hry.
PODTOČINOVÁ
Žena to vsak maří, piková dáma!
Co myslíš, kdo může být ten křížový král?
DCERA PODTOČINOVÉ Já nevím, já nevím.
PODTOČINOVÁ Platon Kuzmič Kovaljov?
DCERA PODTOČINOVÉ Ten to není. Tím jsem si věru jistá. Ten ne.
PODTOČINOVÁ
Když je to král křížový,
nemůže to jiný být.
DCERA PODTOČINOVÉ
Ne, ne, ne, ten ne.
Ach. už vesna přichází,
něžně hladí mě Zefyr,
v ňadrech se mi srdce svírá,
jak kdyby někdo přijít chtěl mé duši
dát v záři červánku mír.
Může snad nČČí srdce této jarní nádherné noci se vzpírat?
Ach, kdo? Jak? Jak?
IVAN 5 dopisem v ruce Co nejponíženější sluha,
mám tu čest teď hovořit s Alexandrou Grigorjevnou, majorovou Podtočinovou?
PODTOČINOVÁ
Osobně.
IVAN
Zde je dopis.
PODTOČINOVÁ
Čte a píše odpověd.
Blíží se k dceři a ukazuje jí dopis.
Zde čti, co Kovaljov píše!
DCERA PODTOČINOVÉ
Vážená a nej milostivější Pelagejo Grigorjevno!
Vůbec nechápu, co se mi takto podivně ukládá.
Můžete být jista, takovým způsobem
nikdy nepřimějete mě se oženit se slečnou.
Vaše jednání je příliš průzračné,
ten případ s mou Částí těla,
to je trochu moc jasné.
Vůbec nejsem na pochybách,
že jste sama iniciátorkou ohavného úkladu
a že se slastí jste užila nej hnusnějších prostředků,
jejichž pak následkem můj nos svoje místo opustil
a bez dalších důvodů mi uprchl,
současně však toulá se městem,
často jako státní úředník,
viděn byl též v podobě vlastní někdy.
V tom pak vidím, což ostatně sotva udiví, Čin nedovoleného čarodějnictví. Nakonec chci ještě důrazně říci jedno, když předmět doličný, onen zmíněný nos nebude v místě patřičném nalézat se
se vším příslušenstvím,
já cítím se povinen pak právní ochranu si zjednati
u komorního soudu.
A tak tedy doufám v příznivou zprávu.
V plném uctění Platon Kovaljov.
PODTOČINOVÁ Alexandro Grigorjevno!
Vůbec nechápu, co se mi takto podivně ukládá.
Můžete být jista, takovým způsobem
nikdy nepřimějete mě se oženit se slečnou.
VaŠe jednání je příliš průzračné,
ten případ s mou částí těla,
to je trochu moc jasné.
Vůbec nejsem na pochybách,
že jste sama iniciátorkou ohavného úkladu
a že se slastí jste užila nejhnusnějších prostředků,
jejichž pak následkem můj nos svoje místo opustil
a bez dalších důvodů mi uprchl,
současně však toulá se městem,
často jako státní úředník,
viděn byl též v podobě vlastní někdy.
V tom pak vidím, což ostatně sotva udiví, Čin nedovoleného čarodějnictví. Nakonec chci ještě důrazně říci jedno, když předmět doličný, onen zminěný nos nebude v místě patřičném nalézat se
se vším příslušenstvím,
já cítím se povinen pak právni ochranu si zjednati
u komorního soudu.
A tak tedy doufám v příznivou zprávu.
V plném uctění Platon Kovaljov. Osvětlí se pokoj Kovaljovův.
Ivan přináší Oitpovřd.  Jr průbčhu scény
u Podtočinové současně probíhá scéna u Kovaljova.
IVAN Dopis.
KOVALJOV Dej sem! Dej sem'
JARYŽKIN
Příteli nejmilejší. Platone KuzmiČi, vašim zvláštnim dopisem jsem se poněkud přivedla z míry, veřejně přiznávám.
Že vám však schází jakákoliv zdvořilost, ani ve snu jsem nemohla čekat, natož pak ty divné absurdní a neopodstatněné urážlivé výčitky.
Prohlašuji: každé podezřeni je pouhý klam. Onen muž nebyl nikdy mezi hosty.
KOVALJOV Platone Kuzmiči, vaším zvláštním dopisem jsem se poněkud přivedla z míry, veřejně přiznávám. Že vám však schází jakákoli zdvořilost, ani ve snu jsem nemohla čekat, natož pak ty divné absurdní a neopodstatněné urážlivé výčitky.
Prohlašuji: každé podezření je pouhý klam. Onen muž nebyl nikdy mezi hosty. Čte dopis.
A v masce, to vůbec už ne. Lhát ale nechci,
Filip Ivanovic nás jako host párkrát navštívil
v dobré vůli patřičnou formou
žádat mě o ruku dcerušky,
nikdy neměl však odvahu
a pak, ačkoliv má dost solidní charakter a je
nekuřák,
nikdy bych nebyla svolila k tomu sňatku. Dále, co se nosu týká, jak jste napsal, skutečně vůbec nechápu, co máte na mysli. Jestliže to je narážka na nějakou poznámku a vy si teď možná myslíte, že jsem asi ze zlosti ..ohrnula nad vámi nos", pak je to jen hloupé nedorozumění, byla jsem přece vždy jiného názoru. Písemně vám ted zaručuji,
jestli máte ještě v úmyslu požádat o ruku mojí dcery, dám vám ráda svoje mateřské požehnání a souhlas. To je přece moje dávná naděje. A s tímto přáním zůstávám vždy vaše věrná Alexandra Podtočina.
JARYŽKIN čte současně s Kovaljovem Lhát ale nechci,
Filip Ivanovic nás jako host párkrát navštívil
v dobré vůli patřičnou formou
žádat mě o ruku dcerušky,
nikdy neměl však odvahu
a pak, ačkoliv má dost solidní charakter a je
nekuřák,
nikdy bych nebyla svolila k tomu sňatku. Dále, co se nosu týká, jak jste napsal, skutečně vůbec nechápu, co máte na mysli. Jestliže to je narážka na nějakou poznámku a vy si ted možná myslíte, že jsem asi ze zlosti .,ohrnula nad vámi nos", pak je to jen hloupé nedorozuměni, byla jsem přece vždy jiného názoru. Písemně vám ted zaručuji,
jestli máte ještě v úmyslu požádat o ruku mojí dcery, dám vám ráda svoje mateřské požehnání a souhlas. To je přece moje dávná naděje. A s tímto přáním zůstávám vždy vaše věrná Alexandra Podtočina.
KOVALJOV
Tet? už vím jedno: nemá v tom prsty.
JARYŽKIN Tak kdo to je?
KOVALJOV
Vyloučeno. Tohle nepíše žádný, co za to může.
JARYŽKIN
Tomu čert jenom rozumí. Tomu čert jenom rozumí.
INTERMEZZO
Před oponou. Vstoupí pán, zahloubán do novin, následuje ho šest pánů.
PRVNÍ PÁN
Nos páně Kovaljovův chodívá tu na procházku. Už půjdu kolem nás.
Kde? Přímo tam.
Už je tady.
Tady je. Zde. Hledte!
DRUHY PÁN
Dovolíte mi konstatovat,
že celé příhodě vůbec nerozumím.
Kde? Kde? Přímo tam.
Zvláštní! Už je tady! Tady je! Zde! Hledte!
TŘETÍ PÁN
A kdepak je? Kde? Kde? Kde?
Přímo tam! Už je tady! Tady je! Zde! Hledte!
ČTVRTÝ PÁN
A kde je? Kde je? Kde? Kde?
A tam? Přímo tam! Tamhle kráči. Hledte!
Hledte! Kdepak? Sem se dívejte. Tady je! Hledte!
PÁTÝ PÁN
ProČ ne, když se to vezme, co se UŽ na světě nepřihodilo... Kde? Kde? A tam? Přímo tam? Tak kde je? Hledte!
Kdepak? Sem se dívejte! Tady je! Hledte! ŠESTÝ PÁN
O tom dosud nevím nic. Opravdu? A kde je?
Kde? Kde? Kde?
Přímo tam! Tak kde je?
Hledte! Kdepak?
Sem se dívejte! Tady je! Hledte!
SEDMÝ PÁN
Důstojníku jistě patří ten nos,
neboť naše armáda strká svůj nos všude.
SBOR SoDrán
Kďe? Kde? Kde?
Který- je to?
Ten. co zahloubán čte?
Tak kde je?
Tak kde je?
Tenhle! Tenhle!...
Alt
Je to ten snad,
co tak zahloubán čte?
Tak kde je?
Tak kde je?
Tenhle! Tenhle!...
Tenor
Kdepak? Jen hledte, hledte! Tak pohleďte, pohledte přece! Tak kde tu má jen být? Tady už přichází, tady už přichází! Tady už přichází!
Bas
Správně! Tadv je!
Zde! Zde! Hledte!
Pohledte, pohledte přece!
Tak kde tu má jen být?
Zde je už! Zde!
Nos je tu!
Už je nos tadv!
STAŘEČEK
Pusťte me!
Já chci také vidět!
PRVNÍ. DRUHÝ, TŘETÍ A ČTVRTÝ PÁN
To je mi připad!
Tam! Hledte! Hledte! Hledte...
ČTVRTÝ. PÁTÝ A ŠESTÝ PÁN Kdepak? Kdepak? Tam! Hledte! Hledte.. .
STAŘEČEK Hloupost! To nos není. nikdo tu nejde!
s
PRVNÍ PÁN
Ta celá věc je náhodná, ne-li nadpozemská! Jak záhadnú!
SBOR
Soprán
N-r. ne! Není to on! Není to on!
Alt
Není to on! Není to on!
Tenor
Ne, ne! Není to on! Není to on!
Kde! Kde?
Bas
Ten ne! Není to on!
DRUHÝ PÁN
Co sám Hamlet pravím, vzpomeňte. A zde má každý plná ústa osvěty.
ČTVRTÝ PÁN
Toť pravda! Pořád samá osvícenost! Na to se pěkně vykašlu!
OSMÝ PÁN
Nos prv už dávno vstoupil do obchodu Junkers!
SBOR Soprán Jak to?
Alt
K Junkersovi pospěšme!
Tenor Jak to?
K Junkersovi pospěšme! Cu si může kupovat? bnupací tabáček!
SBOR
Rychle přímo M nosem!
Opona se zvedne.
Obchodní dům Junkers.
Před obchodem dav lidí.
Jakýsi spekulant zve lidi,
aby se ra malý poplatek postavili na lavičce
a lépe tak mohli vidět.
DRUHÝ SBOR Tenhle nos, to je kos!
PRVNÍ SBOR
My chceme vidět nos!
Sláva, tady ho máme!
DRUHÝ SBOR Tenhle nos. to je kos!
SPEKULANT
Lavice íde prosím jsou k máni! Jsou dobře stavěné a pevné! Dubově! Stoupněte si na ně!
DRUHÝ SBOR Tady, tady!
Boa
Kde jc?
někteří stoupají no lavice.
PRVNÍ SBOR
Soprán
Hele! Nem viděl! Za tím oknem! Hledle! Tak hletľte! Tak hleďte!
AU
Ba ne! Tamhle? Není vidět! Kde? Kde? Kde?
Tenor
Kde? Co je s ním? Za tím oknem!
Bas
Ba ne! Kde je? Kde? Kde?
DRUHÝ SBOR Soprán
A kde je? Kde je? Kde? Kde? Tady v krámě! Hkdte! Tak'hledte! Tak hledte!
Alt
Není vidět! Kde je? Kde? Kde? Kde?
Tenor Není vidět! Za tím oknem!
Bas
Kampak? Kde je?
Kde je? Kde? Kde? Kde?
Objeví se plukovník ověšený řády.
PLUKOVNÍK
Uvolnit! Misto! Pusťte mě!
Zaplatí spekulantovi a stoupá si na lavici.
SPEKULANT Lavice zde k máni! Jsou z duhu!
Jen třicet kopejek, prosím! Jen třicet kopejek, prosím! A můžete se nerušeně dívat! Třicet kopeječek dnes!
ŽENSKY HLAS
Kam se sem cpeš, slyšíš?
MUŽSKÝ HLAS mluví Netlač se tak. nádhero! Zalez radši do kasáren!
PLUKOVNÍK Hubo!
PRVNÍ SBOR
Kde je ted? Kde je nos?
Tak kde je?
My chceme nos uvidět,
chceme nos uvidět,
chceme nos uvidět ihned!
DRUHÝ SBOR
Tady v krámě! Kde je ted?
Tady v krámě!
Kde je nos?
Za tím oknem! Hleďte!
Tak kde je?
My chceme nos uvidět,
chceme nos uvidět.
chceme nos uvidět ihned!
ČTYŔIHLASY Cha, cha, cha...
OBA SBORY Tak co je?
PLUKOVNÍK spadne s lavice Blázni jsme, blázni jsme! Pěkný podvod! Vůbec žádný nos tam není! Jen prostá vatovaná vesta!
SBORY
Jen vatovaná vesta!
Tak tedy jen vatovaná vesta. To nesouvisí s nosem.
PRVNÍ PÁN Říkal jsem to? Jen podvod! Nic nežli vzduch!
ČTVRTÝ PÁN Je to zcela neodpovědné, chudý Hd rozrušovat nepravdivou, vymyšlenou pověstí!
PRVNÍ TENOR Nos tady není!
TENORY
Všecko je jen vzduch, vzduch.. . SBORY
Vzduch! Vzduch!
Vzduch a kolem zbraně!
Nos to není!
Nic nežli vesta!
Jenom vzduch, vzduch. . .
JINÝ NOVÝ pán
Nos byl prý v letním parku před chviličkou.
sbory Kde? Kde?
TENOR
Já jsem to hned říkal, že tam bude! SBORY
Po letním parku chodí si nos.
Hned tam. hned tam. hned tam. hurá!
Všichni běží k parku.
První fešák běží za druhým fešákem.
PRVNÍ FEŠÁK
Mon cher, jak se máš?
DRUHÝ FEŠÁK Jde tol
PRVNÍ FEŠÁK Jdeš do parku snad?
druhý FEŠÁK A kam jinam?
PRVNÍ STUDENT Snad nejdeš do parku?
DRUHÝ STUDENT No ovšem.
TŘETÍ STUDENT Copak se to vidí denně?
Čtvrtý student
Pojd. než bude fuč!
PÁTÝ STUDENT Tak rychle jen!
ŠESTÝ STUDENT Tak rychle jen!
SEDMÝ STUDENT Rychle, rychle!
OSMÝ STUDENT Než bude fuč!
Bytelná dáma vede za ruku své dva malé syny.
dva CHLAPCI
Mami, my chcem taky vidět nos!
MATKA
Hned, hned, děti.
Jen buďte hodni, pak smíte nos uvidět!
Rozevře se druhá polovina scény.
Letní zahrada, vládne tu strašlivá tlačenice.
sbor
Kovaljovův nos se prochází po parku.
Tenor
Každý den v poledne!
Tady v parku se prochází, každý to ví!
Bas
To není možné,
kdo by tomu věřil?
Kde je nos?
Chceme ho vidět!
Co je s naším nosem?
Co je s naším nosem?
Tak už wlez, vvlez, wlez!
Kde je? Kde je? Kde je?
V davu je Chozrev-Mirsa, nesen v nosítkách,
obklopen stráží eunuchů.
EUNUCHOVÉ
Místo zde! Pro chána Chozreva-Mirsu zde místečko!
Jděte laskavě stranou!
Ustupte stranou!
Jděte stranou! Jděte stranou!
Přichází náš pán!
SBOR
Místo pro Chozreva-Mirsu! Místečko pro Chozreva-Mirsu! Místo pro Chozreva-Mirsu!
EUNUCHOVÉ
Místo zde, chán Chozrev-Mirsa chce podivný nos vidět.
jděte stranou! Chozrev-Mirsa přichází! Chozrev-Mirsa chce vidět! Místečko!
CHOZREV-MIRSA
Nevidím vůbec nic.
Jak podivný fenomén.
Úžasné! Letní zahradou se prochází nos!
Navvsost zvláštni hříčka přírody!
h eunuchům
Marš domů!
EUNUCHOVF
Prosím místo, jděte trochu zpátky, místo pro chána Chozreva-Mirsu! Jděte trošku zpátky! Místo zde! Uvolněte cestu!
Chán Chozrev-Mirsa vrátit se chce domů! Propusťte nás!
Prosím, kousíček jen ustupte stranou!
Chán Chozrev-Mirsa chce se už nazpátek vrátiť
EPILOG 9. OBRAZ
Kovaljovův byt.
Kovaljov vyskočí z postele.
Jeho nos ie na starém místě.
KOVALJOV
Mám tě už!
Mám tě už!
Mám tě už!
Nos! Mám už nos! Ha, ha...
Já už zase mám nosejČek!
Ivane! Ivane!
Kde jsi, chlape?
IVAN vstoupí
Zde! Cím mohu sloužit?
KOVALJOV
Koukni se, Ivane:
mám tady vřídek na konečku nosu? Nečum tak a mluv přece!
Že nechybí mi na konečku nosu malý vřídek?
IVAN
Vůbec ne.
Při holení podrží hun Jakoplevic Kovaíjova za nos.
KOVAUOV Hehehe! Pozor!
Ivan JakovleriČ pustí nos a holí dále.
in. OBRAZ
Usek Něvského prospektu.
Kovaljov bloumá prospektem a potkává známé.
ZNÁMÝ
Jak si žiješ, Platone?
KOVALJOV Ujde to!
Chlapce, už svůj vlastní nos mám. skutečný a pravý!
JINÝ ZNÁMÝ
Jak krásný den, Platone KuzmiČi!
KOVALJOV Máte pravdu!
Příteli drahý! Teií vím už jistě,
že mi dosud drzí nos!
Vidi přicházel majora.
A když se ani tenhle nezasměje.
je všechno v pořádku!
MAJOR
Co? Žiješ ještě? Nevěřím svým cČím!
KOVALJOV
Báječně žiju, příteli, jak vidíš!
Opravdu dobře.
aí tě veme čert! Ach!
Kovaljov potkává PodtoČinovou a její dceru a začne se roztomile bavit.
PODTOČINOVÁ Platon Kuzmič!
DCERA PODTOČINOVÉ Platon Kuzmič!
KOVALJOV
Nej veleváženě] sí Pelagejo Grigorjevno! Mademoiselle! Hahaha!
DCERA PODTOČINOVÉ Ha, ha. ha. ..
PODTOČINOVÁ Ha, ha, ha. . .
KOVALJOV
Právě mi vyprávěl dnes přítel,
Se byl dlouho na cestách,
a když konečně vrací se zpět,
vstříc mu běží rozjásaná žena.
Dá mu pusu a on jí taky.
Náhle vidí. jak hraje si tam dítě.. .
Cože? Dítě? Jakpak to? „Čí je to dítě?
Promluv!" „Sám pánbůh nám je z nebe seslal."
ona za?.
,.Počkej, udělím ti rozhřešení!" A hned ji mydlí po zádech a faldech. A pravda: on pouze zapomněl, že je pravým otcem, ha, ha, ha. . .
PODTOČINOVÁ
Platone Kuzmiči, Platone Kuzmiěi,
prosím, přijměte mé pozvání,
zítra vás budeme čekat.
Otočena, aby to dcera neslyšela.
A je-li to snad vaše přání,
zasnoubit se s dcerkou,
pak jsem vám zcela jako zeti k službám.
Kovaljov se zdvořile klaní a loučí se.
7a zády matky a dcery pak udělá „dlouhý nos"
MUŽ
A to je tedy příběh, který se udál v severní metropoli našeho rozlehlého státu.
MUŽ
Nyní však po zralém uvážení je patrno, že je v ní mnoho nevěrohodného, nemluvě už o tom, že je nanejvýš podivné to nadpřirozené osamostatněni nosu a jeho výskyt na různých místech... v podobě státního rady.
ŽENA
Jak ho, Kovaíjova, mohlo jenom napadnout inzerovat ztrátu nosu v novinách?
HLAS Ha. ha, ha.
ŽENA
Neříkám to proto, že bych chtěla ušetřit na inzeráte.
Je to nesmysl a já zrovna nepatřím k drzgrešlím. Avšak je to neslušné! Trapné! Nevhodné!
MUŽ
Anebo vemte sí tohle: Jak se jen nos mohl dostat do pecnu chleba?
ŽENA
Jak nakonec samotný Ivan Jakovlevič.. .? Ne tohle já nechápu. Rozhodně nechápu.
ŽENA
AIp co je nejpodivněji!, co je nejnepochopitelnějši. to je to, jak autoři vůbec mohou volit takové náměty.
MUŽ
Přiznám se, je to až k nevíře.
ŽENA Moje slova!
ŽENA
Rozhodně nechápu! MUŽ
Tak za prvé — užitek pro vlast nižádný. Za druhé. . .
MUŽ
Za druhé z toho taky žádný užitek nekouká. ŽENA
To je prostě bůh ví co! MUŽ
Avšak při tom při všem. . . I když zajisté, lze připustit i to i ono i další...
ŽENA
Komu by se nedala vytknout nějaká ta nepredloženost?
MUŽ
Uvážíme-li to zevrubně, pak musíme uznat, že je v tom přece jen něco...
ŽENA
Ať si říká kdo co chce, ale takové příběhy se na světě stávají.
MLŽ
Zřídka — ale stávají se...
KOVALJOV
Tak vy hloupé husy!
To bych chtěl věru vědět,
proč bych si ji měl vzít!
Vydal Supraphon, n. p., nositel Řádu práce v roce 1978 jako přílohu ke {jramofonové nahrávce Sostako-vičovy opery Nos. Překlad libreta z německého originálu dr. Jaromír Stránský. Revize libreta s nahrávkou firmy Melodija dr. Je6m FiŠtejn. Odpovědná redaklorka Miloslava Kulhavá. © dr. Jaromír Stránský 1965