ODBORNÝ ČLÁNEK
WELL-BEING A KULTURA ŠKOLY
AUTOR
Michaela Spurná
SPOLUAUTOR
Alena Nosková
Na dosahování výsledků vzdělávání a na úspěch každého ze žáků má vliv prostředí, ve kterém
učení probíhá. Mělo by být v zájmu všech věnovat mu pozornost jako jednomu z výrazných
faktorů ovlivňujících učení. S prostředím a s kvalitou života ve školství je spojen pojem wellbeing,
který je podmínkou pro optimální učení žáků, výkon učitelů i spolupráci s rodiči žáků.
V článku můžete prozkoumat ukotvení pojmu well-being, jeho propojení s kulturou školy a
význam procesů pro rozvoj učícího se společenství, včetně příkladů. Ilustrace vám pak ukáže
různé pojmy z této oblasti ve vzájemném vztahu.
Pojem well-being (i wellbeing) dnes najdeme v médiích, populárních i odborně zaměřených
textech, zpravodajstvích, ve zprávách ČŠI i dokumentech školské politiky, jakým je například
Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+. Je pravděpodobné, že se s pojmem well-being
budeme v prostředí škol a školské politiky setkávat v následujících letech často. Jeho novost a
fakt, že si pod ním různí lidé představují různé věci, představuje riziko, kterému se dá
předejít. Našim záměrem je přispět tímto článkem k tomu, aby se well-being stal pro
pedagogy spíše lákavou výzvou než strašákem a dalším otravným a formálně používaným
slovem.
Pojem sám není nijak nový, v našem prostředí se však ukazuje, že „termín well-being mezi
řediteli a ředitelkami veřejných škol není známým pojmem“ (SKAV, 2021). Používá se u nás
v původní anglické psané podobě i výslovnosti. Lze jej přeložit jako „souhrn
psychologických, kognitivních, sociálních a fyzických kvalit, které jedinec potřebuje ke
šťastnému a naplněnému životu. Zkráceně jej můžeme označit jako stav převažující tělesné,
duševní a společenské pohody“ (PISA, 2015). Podobně jej vymezil projekt Partnerství pro
vzdělávání 2030+, když hovořil o podporování podnětného prostředí z hlediska fyzického,
kognitivního, emocionálního, sociálního a duchovního zdraví (Partnerství 2030+, SKAV,
2021).
To, že děti tráví ve škole často osm i více hodin denně, vede k úvahám nad tím, v jakém
prostředí tak velkou část svého dne tráví. Nabízí se řada otázek. Vede toto prostředí ke
kvalitnímu životu a pomáhá dětem zažívat osobní pohodu? Máme dostatek dat o tom, jak se
děti ve škole cítí? Jak poznáme, že jsou šťastné? Jak souvisí míra jejich pohody s výsledky
učení? Bylo by snadné vršit další otázky.
Jak s well-beingem ve škole pracovat?
Rádi bychom upozornili na to, že well-being nenáleží jen žákům, ale všem lidem, kteří na
škole pobývají, tj. pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům, ale i rodičům. Tím se
dostáváme k tomu, že well-being je celoškolní záležitostí. Na každé škole se denně odehrává
mnoho procesů: vyučovací procesy, procesy učení, ale i řídicí procesy, úklidové procesy,
komunikační procesy uvnitř i vně školy či procesy naplňování společných hodnot školy. Mělo
by se jednat o procesy záměrné a řízené.
Dostáváme se k na první pohled nenápadnému, ale zásadnímu fenoménu, a tím je řízení
kvality v organizaci. Kvalita vnitřních procesů ve škole je dána tím, kolik jim věnujeme
pozornosti, neboli jak intenzivně a detailně je plánujeme, monitorujeme, hodnotíme apod.
Pokud jsou jasné zdroje, procesy jsou řízeny, jsou nastaveny způsoby zpětné vazby a
vzájemné komunikace, můžeme mluvit o systematickém řízení na škole. Takové systematické
řízení všech procesů se projevuje v úrovni kultury školy. To znamená, pokud se obloukem
vrátíme na začátek tohoto článku, tak přemýšlet o well-beingu nelze bez toho, aniž bychom
nepřemýšleli o kultuře školy.
Když si pomůžeme vizualizací, představme si kulturu školy jako TUŽKU. Touto tužkou
máme možnost narýsovat, vykreslit nebo popsat, jak naše škola vypadá, respektive, jak by
škola mohla vypadat (Obr. 1). Touto hypotetickou tužkou můžeme vykreslit současný stav
školy nebo plány do budoucna, vize a cíle školy až do úrovně jednotlivých procesů. Pojďme
se podívat, co tato „kouzelná“ tužka nabízí. Představuje předem stanovený a ucelený soubor
šesti elementů. Právě těchto šest elementů má přímý vliv na kvalitu toho, jak se (žáci, rodiče,
pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci) cítí ve školním společenství, a tím i na kvalitu učení
žáků a jejich výsledky ze vzdělávání (jelikož to je jediný důvod, proč se ve škole všichni
scházejí).
Jedná se především o tyto elementy:
1) materiální a organizační podmínky
2) hodnoty
3) pravidla
4) symboly
5) tradice
6) rituály
Uvedené elementy se navzájem na škole prolínají: hodnoty školy se promítají do rituálů,
pravidel aj., nebo pravidla školy se promítají do symbolů, či materiální podmínky se promítají
do tradic školy apod. Porozumění vazbám mezi elementy můžeme označit jako předstupeň
plánování kultury školy.
Samotné elementy a jejich vazby jsou nositeli zmíněných procesů, a ty lze ještě vidět ze tří
perspektiv:
(a) osobních vztahů (osobní perspektiva)
(b) vyučování a učení (školní perspektiva)
(c) mimoškolních vztahů (mimoškolní perspektiva)
Obr. 1 Tužka jako nástroj pro popis kultury školy, autor díla: Michaela Spurná
Jinými slovy, každý element můžeme zpracovávat do procesů z různých perspektiv.
Ale abychom se dostali k tomu, kam well-being patří, a uvedli tak tím i konkrétní ukázku, tak
jej v systému školy musíme někam zařadit. Well-being patří mezi hodnoty školy (Obr. 2),
které si škola stanovuje a ke kterým směřuje (vedle například demokracie, udržitelného
rozvoje či komunikace). Hodnoty obecně představují stavební kameny kultury školy
(inspirováno Pol a kol., 2005, s. 15).
Obr. 2 Detail hodnoty jako elementu kultury školy, autor díla: Michaela Spurná
V rámci hodnoty well-beingu (pohoda na škole) můžeme stanovovat otázky, jejichž odpovědi
by se měly při pomyslném rýsování tužkou projevit:
Jak vypadá pohoda u jednotlivců, když tráví čas ve škole? A jak by vypadat měla?
Jak vypadá pohoda při vyučování a učení? A jak by vypadat měla?
Jak vypadá pohoda, když spolupracujeme s okolím školy? A jak by vypadat měla?
Takto by mohly vypadat otázky, když budeme zvažovat hodnotu well-beingu ze tří
perspektiv. Nicméně můžeme zvažovat i otázky obohacené o vazby s jinými elementy, které
jsme předem plánovali:
Jak se pohoda při vyučování a učení projevuje v pravidlech nebo v symbolech školy? A jak by
mohla a měla?
Jak se pohoda u jednotlivců projevuje, kdy budeme zvažovat materiální a organizační
podmínky školy? A jak by měla?
… a takto můžeme postupovat dále. Je důležité vždy zaznamenat ty otázky, které považujeme
za významné, popřípadě za významné je označit po tom, co se na významnosti shodli všichni
aktéři školy (žáci, pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci školy a rodiče žáků). Je také
důležité si klást otázky, které směřují od současného stavu a ke stavu požadovanému.
Tímto přemýšlení o well-beingu nekončí. Z významných otázek si musíme zformulovat cíle a
procesy školy. Jen v takové podobě jsou monitorovatelné a dosažitelné.
Nyní vám nabízíme příklady cílů a procesů napříč perspektivami:
Cíl, který je na osobní úrovni, a k němu rozpracované procesy, které jsou pozorovatelné:
 dosáhnout zdravého a smysluplného rozvoje žáků, který je jediným zájmem
školy a všech jejích pracovníků
o nasloucháme a porozumíme potřebám druhých a tyto potřeby naplňujeme
o rozvíjíme přátelské vztahy (mezi učiteli a žáky, mezi žáky navzájem),
pěstování tělesného i duševního zdraví, poznávání vlastních hranic a možností
Cíl, který je na školní úrovni, a k němu rozpracované procesy, které jsou pozorovatelné:
 využívat komplexně rozvíjejícího hodnocení při učení zdůrazňující formativní
složku a orientaci na úspěch žáků
o stanovujeme realistické výukové cíle (pokud je to nutné, tak pro každého žáka)
a využíváme práce s chybou k efektivnímu dosahování výsledků
o rozvíjíme vzájemnou důvěru ve schopnosti žáků i učitelů (ale i rodičů)
v procesu vzdělávání a učení
Cíl, který je na mimoškolní úrovni, a k němu rozpracované procesy, které jsou pozorovatelné:
 dosáhnout důvěry v potenciál všech aktérů školního společenství a vzájemné
podpory (ve smyslu pedagogického optimismu)
o identifikujeme příležitosti k výuce v okolí školy, k osvojení si kompetencí i
mimo školu (neformální učení, informální učení)
o nasloucháme osobním mimoškolním potřebám a aktivitám s nimi spojenými
(rodinné, vrstevnické konstelace)
Doporučujeme rozvrhnout časové možnosti k plánování a monitorování kultury školy a
prostřednictvím interních opatření usměrňovat a modifikovat procesy tak, aby se dosahovalo
takové kultury školy, která se projevuje jako učící se společenství.
Slovo závěrem
Kultura školy odráží myšlení a chování lidí, kteří se na školách vyskytují (Harkabus v Pol a
kol., 2005, s. 9), proto nevznikají totožné kultury školy. Každá kultura školy je ze své
podstaty unikátní. Kultura školy existuje vždy, a to i když není systematicky řízená. Pokud je
systematicky řízená, tak lze dojít až k rozvinuté kultuře školy, tj. k participativní spokojenosti
ve škole.
…
Nyní je na vás, jaká je a bude vaše kultura školy. Můžeme vás už jen vyzvat k tomu, abyste si
pomocí upravené ilustrace tužky odpověděli na námi položené otázky:
Jak byste popsali či narýsovali vaši kulturu školy? Zkuste si promítnout kulturu školy až do
úrovně různých perspektiv.
Autor díla: Michaela Spurná
Autor díla: Michaela Spurná
Zdroje:
Pol, M., Hloušková, L., Novotný, P., & Zounek, J. (2005). Kultura školy. Příspěvek k
výzkumu a rozvoji. Masarykova univerzita.