– 27 –
2. Explozivy v intervokalické pozici
2.1. Uvedení do artikulačních
a akustických vlastností
Explozivy jsou obstruenty, jejichž artikulace sestává ze dvou
fází: závěr (úplná překážka) a exploze (uvolnění překážky).
Během závěrové fáze je vokální trakt úplně uzavřen, takže se
před překážkou (ve smyslu výdechového proudu vzduchu)
hromadí vzduch a stoupá intraorální tlak. Ve fázi explozivní
se překážka uvolní, rychle unikající proud vzduchu mezi oddalujícími
se artikulátory způsobí vyrovnávání intraorálního
a atmosférického tlaku a za překážkou (ve smyslu výdechového
proudu vzduchu) vzniká krátký turbulentní šum.
Akustické rysy obou fází explozivy se liší mimo jiné v závislosti
na jejich znělosti. U neznělých exploziv se nevyskytuje
základní frekvence (F0) ani formantová struktura. Protože
glotální a supraglotální aktivity nejsou při artikulaci plně synchronizovány,
setkáváme se na začátku závěrové fáze s dozníváním
základní frekvence (Stevens, 1998: 333) předcházejícího
vokálu v trvání přibližně 20–30 ms. Krátký explozivní šum bývá
poměrně výrazný. U (plně) znělých exploziv je po celou dobu
jejich trvání přítomna základní frekvence (bez formantové
struktury). Šumová složka v explozivní fázi bývá velmi slabá
nebo úplně chybí.
Všechny akustické události v explozivách (závěr, exploze,
nástup základní frekvence, přechodové fáze k sousedním vokálům)
se obvykle liší trváním jednak v závislosti na znělosti,
jednak na místě artikulace, což je důsledkem různé masy
a hybnosti artikulačních orgánů, které se účastní artikulačních
pohybů (Machač, 2006). Kromě relativního trvání se explozivy
(zejména neznělé) liší spektrálním složením explozivního šumu,
který má nejvyšší frekvenci u alveolár (okolo 4–5 kHz), velární
Fonetika_CZ_def.indd 27Fonetika_CZ_def.indd 27 25.2.2010 12:11:3725.2.2010 12:11:37
– 28 –
šum se pohybuje v oblasti 1,5–2 kHz (veláry ovšem bývají silně
ovlivněny kvalitou okolních vokálů) a bilabiály mají poměrně
ploché spektrum bez výrazného maxima.
2.2. Vlastní fonetické rysy
a základní pravidla pro segmentaci
Za vlastní fonetické rysy exploziv lze považovat: a) závěrovost,
tj. přítomnost úplné překážky v daném místě artikulace a v důsledku
toho nepřítomnost formantové struktury, b) explozivnost,
tj. uvolnění závěru v podobě explozivního šumu, c) orálnost
a d) přítomnost základní frekvence (F0) u fonologicky znělých
exploziv a její nepřítomnost u exploziv fonologicky neznělých.
Při stanovování pravidel pro segmentaci hledáme takové
vlastní fonetické rysy obou typů hlásek (zde exploziv a vokálů),
které jsou relevantní pro jejich odlišení v akustickém
signálu. Některé z vlastních rysů jsou bezesporu významné
pro charakteristiku hláskových typů, nemohou však sloužit
jako spolehlivé a praktické vodítko pro umístění hranice. Podívejme
se nejprve, které rysy pro segmentaci intervokalických
exploziv nevyužíváme. Jedná se zejména o základní frekvenci
a o šumovou složku explozivní fáze.
Orientace podle přítomnosti nebo nepřítomnosti F0 je problematická
proto, že se jedná o společný fonetický rys vokálů
a znělých exploziv. Pokud bychom tento rys užívali pouze pro
segmentaci neznělých exploziv (neznělost jako kontrast vůči
sousednímu vokálu), narazili bychom na dva problémy. Jedním
je doznívání F0 předcházejícího vokálu do začátku závěrové
fáze, druhým srovnatelnost segmentace znělých a neznělých
exploziv.
Problematičnost využití konce šumu pro umístění pravé
hranice explozivy spočívá v tom, že bývá u znělých exploziv podstatně
méně výrazný a kratší než u neznělých, jeho konec může
být obtížně zachytitelný nebo šum chybí úplně. Srovnatelnost
Fonetika_CZ_def.indd 28Fonetika_CZ_def.indd 28 25.2.2010 12:11:3725.2.2010 12:11:37
– 29 –
segmentace znělých a neznělých exploziv by tak opět byla
obtížná a neodpovídala by plně změnám ve vokálním traktu.
Obr. 2.1. Schematické znázornění průběhu F0, vyšších formantů
(F1, F2) a šumu v sekvenci vokál-exploziva-vokál.
Obr. 2.2. Sekvence [ucɪ] ilustruje využití kritéria plné formantové
struktury. Akustické události jsou označeny takto: (1) plná formantová
struktura vokálu, (2) doznívání základní frekvence v závěrové
fázi, (3) závěrová fáze bez základní frekvence, (4) explozivní
šum, (5) předznívání základní frekvence. Explozivu chápeme
jako sled fází 2 až 5.
Fonetika_CZ_def.indd 29Fonetika_CZ_def.indd 29 25.2.2010 12:11:3725.2.2010 12:11:37
– 30 –
Při určování vlastních fonetických rysů relevantních pro
segmentaci exploziv v sousedství vokálů vycházíme proto
ze skutečnosti, že vokály jsou artikulačně charakterizovány
otevřeností vokálního traktu a akusticky přítomností plné
formantové struktury, zatímco explozivy kontrastují artikulačně
s okolními vokály zejména zavřeností vokálního traktu
a akusticky nepřítomností formantové struktury.
Obrázek 2.1 ukazuje průběh vybraných fonetických rysů
intervokalických exploziv: F0, vyšších formantů (F1, F2)
a šumu. Černá barva označuje nejvyšší míru přítomnosti
daného rysu, odstíny šedi směrem k světlejší vyjadřují ubývání
rysu, směrem k tmavší jeho přibývání a barva bílá značí
nepřítomnost rysu.
Při stanovování pravidel pro určování hranic explozív
docházíme k závěru, že různý charakter znělých a neznělých
exploziv sotva dovoluje jejich srovnatelnou segmentaci pouze
Obr. 2.3. Sekvence [apɛ] s méně zřetelnou explozí.
Fonetika_CZ_def.indd 30Fonetika_CZ_def.indd 30 25.2.2010 12:11:3825.2.2010 12:11:38
– 31 –
na základě artikulačních a akustických vlastností jich samých.
Proto při určování vlastních fonetických rysů relevantních pro
segmentaci vycházíme z kontrastu přítomnosti a nepřítomnosti
plné formantové struktury.
Na obrázku 2.2 je sekvence [ucɪ] rozčleněna do šesti akustických
událostí (označené číslicemi mezi oscilogramem
a spektrogramem) a hranice hlásek jsou založeny na kritériu
„plné formantové struktury“. Současně je zřejmé, že využití
základní frekvence pro určování hranic explozivy by bylo
zavádějící. Na obrázku 2.3 je příklad intervokalické explozivy
[p], tentokrát s (vizuálně) málo zřetelným explozivním šumem.
Výše jsme zmínili, že explozivní fáze znělých exploziv bývá
slabá a někdy se sotva zřetelným kontrastem v oscilogramu,
ačkoli mluvčí vytvořil úplný závěr. Příklad je znázorněn
Obr. 2.4. Sekvence [abɪ] se slabou explozí a téměř bez šumové
složky.
Fonetika_CZ_def.indd 31Fonetika_CZ_def.indd 31 25.2.2010 12:11:3825.2.2010 12:11:38
– 32 –
na obrázku 2.4 v sekvenci [abɪ]. Nástup plné formantové
struktury je však dobře patrný, a segmentace proto není
problematická.
2.3. Další pravidla pro segmentaci
V tomto oddílu se věnujeme příkladům, kdy je stanovení
hranic méně jednoznačné, protože exploziva nebyla vytvořena
v kanonické podobě. Jedním z vlastních fonetických rysů exploziv,
které vykazují menší stabilitu a nemusejí tedy být v řeči
vždy přítomny, je závěrovost. Při podstatném, avšak neúplném
přiblížení artikulátorů vzniká překážka podobná úžině u frikativ
a následkem toho též třecí šum. V takovém případě můžeme
hovořit o frikativizaci exploziv. Při umísťování hranic potom
postupujeme obdobně jako u frikativ (podrobnosti v kapitole
3), za základní fonetický rys přitom opět považujeme nástup
Obr. 2.5. Sekvence [ɛɟɛ] se slabou frikativizací.
Fonetika_CZ_def.indd 32Fonetika_CZ_def.indd 32 25.2.2010 12:11:3825.2.2010 12:11:38
– 33 –
Obr. 2.7. Sekvence [ɛɟɛ] s „polovokalickým“ /ɟ/.
Obr. 2.6. Sekvence [ɛɟɛ] se silnější frikativizací (a s částečnou desonorizací
v závěrové fázi).
print-bis1gs6-margin-0
– 34 –
plné formantové struktury, jak je znázorněno na obrázku 2.5
a zejména 2.6. Ačkoli se oba příklady vztahují k palatále [ɟ],
týká se tento jev i jiných exploziv.
Obtížnější případy pro segmentaci nastávají tehdy, když
u znělých exploziv místo vytvoření úplné překážky dojde
pouze k malému přiblížení artikulačních orgánů a hláska získává
„polovokalický“ charakter. Obrázek 2.7 zachycuje další
sekvenci [ɛɟɛ], kde exploze není viditelná vůbec. Z důvodu
polovokalického charakteru [ɟ] je nástup formantové struktury
poněkud pozvolnější a umístění hranice je obtížnější. V takových
případech je vhodné brát v úvahu zřetelnost formantové
struktury, komplexnost tvaru zvukové vlny, relativní amplitudu
a také sluchový dojem.
Zejména velární explozivy bývají realizovány s vícenásobnou
explozí. O tomto jevu se zmiňujeme přesto, že z hlediska segmentačního
není zdrojem problémů, neboť je pro nás důležitý
Obr. 2.8. Sekvence [ku] s vícenásobnou explozí.
Fonetika_CZ_def.indd 34Fonetika_CZ_def.indd 34 25.2.2010 12:11:3925.2.2010 12:11:39
– 35 –
nástup plné formantové struktury. Obrázek 2.8 ukazuje příklad
[k] s trojnásobnou explozí.
V úvodním oddílu se zmiňujeme o tom, že často není
možné určit přesný časový okamžik, kdy určitý akustický jev
začíná nebo končí, a že se spíše setkáváme s kratšími či delšími
fázemi postupného přechodu, tzn. přechodovými oblastmi.
V takových případech nejsou fonetické rysy, které považujeme
za relevantní pro odlišení sousedních hlásek, dostatečně
zřetelným vodítkem k umístění hranice, neboť akustický
kontrast v přechodové fázi je nízký. Přechodová oblast může
mít různé podoby, například:
a) rozpad formantové struktury je pozvolný, může trvat až
desítky milisekund,
b) formantové sloupky nejsou zřetelné,
Obr. 2.9. Sekvence [iːku] s relativně dlouhými přechodovými oblastmi
na obou stranách [k]. Silné horizontální čáry v horní části
obrázku označují rozsah rozpadu a tvoření formantové struktury,
šipky jejich přibližnou frekvenční polohu.
Fonetika_CZ_def.indd 35Fonetika_CZ_def.indd 35 25.2.2010 12:11:3925.2.2010 12:11:39
– 36 –
c) formantová struktura se překrývá se šumovou složkou.
Přechodová oblast se u exploziv vyskytuje hojněji na jejich
začátku, neboť sbližování artikulátorů (tvoření závěru) patrně
probíhá pomaleji než jejich oddalování (které je urychlováno
vzduchem nahromaděným před překážkou).
Na obrázku 2.9 vidíme přechodová pásma na obou stranách
explozivy. V obou případech klademe hranice do středu těchto
oblastí. V sekvenci [iːk] přechodovou fázi představuje relativně
pomalé oslabování formantové struktury (označeno černou
vodorovnou čarou). V sekvenci [ku] se formantová struktura
rovněž vytváří poměrně pomalu. Na obrázku 2.10 vidíme další
příklad pozvolně se rozpadající formantové struktury, zvláště
v oblasti F2 mírně pod frekvencí 1 kHz.
Obr. 2.10. Sekvence [uta] s pozvolna oslabovanou formantovou
strukturou. Silná horizontální čára v horní části obrázku označuje
rozsah rozpadu formantové struktury, šipka jeho přibližnou frekvenční
polohu.
Fonetika_CZ_def.indd 36Fonetika_CZ_def.indd 36 25.2.2010 12:11:3925.2.2010 12:11:39
– 37 –
Se zajímavými přechodovými oblastmi se můžeme setkat
ve spojení [iː] s dorzální (tj. velární nebo palatální) explozivou.
Poměrně pomalé přibližování artikulátorů při tvoření
závěru často začíná již během artikulace vokálu, takže při
znění tónu vzniká úžina a třecí šum podobný znělé frikativě
palatální [ʝ]. Rozhodnutí jak zacházet s takovýmito případy
je spíše arbitrární. Hranici lze umístit například na začátek
šumu, na jeho konec nebo – jak jsme se rozhodli – pojímat
šum jako přechodovou oblast a hranici umístit do jeho středu
(viz obr. 2.11).
Poslední jev, o kterém se zmiňujeme v souvislosti se
segmentací exploziv, je častá implicitní nebo „krátká“ realizace
alveoláry /d/. Špička jazyka, místo aby se podílela
Obr. 2.11. Sekvence [iːku] s palatálním šumem. Silná horizontální
čára označuje přechodovou oblast.
Fonetika_CZ_def.indd 37Fonetika_CZ_def.indd 37 25.2.2010 12:11:4025.2.2010 12:11:40
– 38 –
na vytvoření úplné překážky, vykoná pouze balistický pohyb
s velmi krátkým alveolárním kontaktem. Tento takzvaný
alveolární švih [ɾ] je značně frekventovaný v americké angličtině
jako varianta obou alveolárních exploziv /t/ a /d/.
Slova jako latter a ladder pak znějí v podstatě stejně [ˈlæɾɚ].
V češtině se [ɾ] vyskytuje jako převažující varianta vibranty
/r/ (viz kap. 5), ve španělštině se jedná o standardní výslovnost
“krátkého” /r/.
Na obrázku 2.12 jsou znázorněny dvě realizace /d/ formou
alveolárního švihu v českém slově budu. Na obrázku vlevo je
patrné oslabení formantové struktury ve vyšších frekvencích
v důsledku velmi krátkého přiblížení špičky jazyka k alveolám.
Na ukázce vpravo je poměrně obtížné stanovit pravou hranici
pouze na základě zobrazení, pro segmentaci považujeme
za nutný poslech.
Obr.2.12. Dva příklady sekvence [uɾu], v levém zobrazení zřetelnější
než v pravém.
Fonetika_CZ_def.indd 38Fonetika_CZ_def.indd 38 25.2.2010 12:11:4025.2.2010 12:11:40
– 39 –
2.4. Shrnutí
Umísťujeme-li hranice kanonicky vyslovených exploziv, používáme
kritérium plné formantové struktury. To znamená, že
exploziva začíná na konci plné formantové struktury (na pravé
straně posledního zřetelného formantového sloupku) a končí
na začátku plné formantové struktury (na levé straně prvního
zřetelného formantového sloupku). Doznívání základní
frekvence na začátku závěrové fáze stejně jako předznívání
základní frekvence na konci fáze explozivní pojímáme jako
součást explozivy.
Pokud rozpad nebo tvoření formantové struktury probíhá
pozvolna nebo nejasně, považujeme takový úsek v signálu
za přechodovou oblast a hranici explozivy klademe do jejího
středu (tj. do průchodu nulou nejblíže středu přechodové
oblasti).
Při výslovnosti exploziv bez úplné překážky využíváme pro
segmentaci především plnou formantovou strukturu sousedních
vokálů, dále tvar zvukové vlny, snížení amplitudy a – pokud je
to užitečné – poslech. Podrobnosti k segmentaci frikativizovaných
exploziv nebo exploziv polovokalického charakteru (viz
výše) uvádíme v kapitolách o segmentaci frikativ a aproximant.
Závěrem se zmiňme o aspirovaných explozivách. Aspirace
je frekventovaným jevem například u napjatých exploziv
na začátku přízvučné slabiky v angličtině a němčině. Protože
se aspirace akusticky podobá neznělým frikativám, umísťujeme
její pravou hranici v souladu s pravidly pro segmentování
neznělých frikativ (viz kap. 3).
Fonetika_CZ_def.indd 39Fonetika_CZ_def.indd 39 25.2.2010 12:11:4025.2.2010 12:11:40