Jakub a jeho pán od Milana Kundery
Jan Peňás, 539697, jaro 2024
• jedná se o poslední Kunderovo dramatické dílo
• dramatický text tvoří (asi) v roce 1971, první inscenace probíhá v roce 1975 v
Činoherním studiu v Ústí nad Labem
• inscenace se oficiálně režírována jménem Evald Schorm, režisér a Kunderův přítel
• dramatizace může proběhnout nejen díky nezakázanému jménu, ale i zdánlivé adaptaci
povoleného díla Denise Diderota
• ve francouzská verze se stane základem pro další inscenace
• „Sám jsem viděl slušné představení v Paříži, vynikající v Záhřebu, téměř geniální v
Ženevě, katastrofální v Bruselu.“
• český překlad francouzské verze vychází v roce 1992
• Kundera opět využívá téma milostných vztahů, polyfonické vyprávění a variuje
původní Diderotův román Jakub Fatalista
Jakub a jeho pán: Pocta Diderotovi
Děj
- 1. dějství
- Jakubova ztráta panictví - Jakubova zrada Otrapy
- Pánův ztroskotaný (ne)románek – rytířova zrada Pána
- 2. dějství
- epizodické vyprávění Hostinské
- msta paní de La Pommeraye
- 3. dějství
- dovyprávění Pánova románku
- vražda rytíře – uvěznění a osvobození Jakuba mladý
Otrapou
Děj
- 1. dějství
- Jakubova ztráta panictví - Jakubova zrada Otrapy
- Pánův ztroskotaný (ne)románek – rytířova zrada Pána
- 2. dějství
- epizodické vyprávění Hostinské
- msta paní de La Pommeraye
- 3. dějství
- dovyprávění Pánova románku
- vražda rytíře – uvěznění a osvobození Jakuba mladý
Otrapou
Děj
- 1. dějství
- Jakubova ztráta panictví - Jakubova zrada Otrapy
- Pánův ztroskotaný (ne)románek – rytířova zrada Pána
- 2. dějství
- epizodické vyprávění Hostinské
- msta paní de La Pommeraye
- 3. dějství
- dovyprávění Pánova románku
- vražda rytíře – uvěznění a osvobození Jakuba mladým
Otrapou
Děj
- 1. dějství
- Jakubova ztráta panictví - Jakubova zrada Otrapy
- Pánův ztroskotaný (ne)románek – rytířova zrada Pána
- 2. dějství
- epizodické vyprávění Hostinské
- msta paní de La Pommeraye
- 3. dějství
- dovyprávění Pánova románku
- vražda rytíře – uvěznění a osvobození Jakuba mladý
Otrapou
Cesta
„...je to moje vlastní hra, moje vlastní ,variace na Diderota‘, nebo,
protože byla počata v obdivu, moje ,pocta Diderotovi‘. Tato ,variacepocta‘
je mnohonásobné setkání: setkání dvou spisovatelů, ale i
dvou století. A též setkání románu a divadla. [...] Napsal jsem tedy
nejen ,poctu Diderotovi‘, ale též ,poctu románu‘, snaže se dát své
komedii tu formální svobodu, kterou Diderot-romanopisec objevil a
Diderot-autor divadelních her nikdy nepoznal.“
(Kundera, Jakub a jeho pán, s. 18-19)
Technika variace
• kvůli formě variace je Kundera nucen se vypořádat s
atypickým vypravěčem Diderotova románu
• narativním adresátem není čtenář, ale divák
• Diderotův vypravěč oslovuje narativního adresáta
• postavy tak překračují hranici mezi rámcovým
příběhem (cesta Jakuba a jeho pána) a jejich vlastními
vyprávěním (vzpomínky)
• Jakub se několikrát obrací k divákům inscenace
• vystupují z vlastní role v jejich vzpomínce do rámcového
příběhu
• postavy ze vzpomínek interagují s postavami v rámcovém
příběhu
• Jakub dokonce vstupuje do cizího příběhu a mění ho dle
svého
PÁN (Saint-Ouenovi): Dobrá. (Vystupuje na vyvýšenou
část jeviště) A ty zase vyřid jim, že mě k oltáři nikdy
nedostanou! A Agátě řekni, že se mnou musí napříště
zacházet mnohem něžněji, jestli si mě chce uchovat.
Nemám chuť utrácet čas a peníze, které bych u jiné
dámy použil mnohem účelněji!
Saint-Ouen vyslechne Pánův vzkaz, ukloní se a zase se
vzdaluje směrem k Agátě.
JAKUB: Výborně, pane! Tak vás mám rád! Vy jste byl
jednou v životě opravdu statečný?
PÁN (na vyvýšené ploše jeviště, Jakubovi): Taky se mi
to někdy stane. Přerušil jsem své návštěvy.
(tamtéž, s. 36-37)
Technika variace
• technika variace se nachází i ve vnější, významové struktuře divadelní hry
• Kundera z románu vybírá takové příběhy, aby byly variací na jedno téma,
tedy milostných trojúhelníků
• vzniká tak vlastně dvojí variace – variace na Diderotův román, ale i jeho
vnější události
• pomocí polyfonního vyprávění tuto významovou složku ještě podtrhuje
• vzpomínky jednotlivých postav probíhají simultánně s rámcovým
příběhem či s jinou vzpomínkou
• vyprávění Hostinské přímo nesouvisí s rámcovým příběhem, ale je další
variací
Technika variace
• postavy vypravěčů si jsou vědomy své fikčnosti
• z eskapád jejich osudů obžalovávají „to“, jak je
psáno nahoře, a „toho“, kdo je napsal tady dole
• pracují s determinací Boha, Osudu, Diderotovaromanopisce,
i Kundery-přepisovače
• nakonec své stěžování směřují tomu blbci, co je
tady dole přepsal
• kromě komediálního efekt tato metoda (opět)
variuje existenciální motiv z Kunderových
předešlých děl
• postavy se už nesnaží ukrást Osudu taktovku, jsou
totiž předurčeny přepisovačem, není možno uniknout
PÁN: Kvůli jednomu pitomému představení mám chodit
pěšky. Pán, co nám vymyslil, nám přece předepsal koně!
JAKUB: To je tak, když člověk tvoří příliš mnoho pánů.
PÁN: Přemýšlím vůbec často o tom, jak jsme napsáni,
Jakube. Jsme vůbec dobře napsáni?
JAKUB: Kde, pane? Tam nahoře?
PÁN: Tam nahoře bylo psáno, že nás dva napíše někdo tady
dole, a já přemýšlím o tom, jak nás ten dole vlastně napsal.
Měl vůbec nadání?
JAKUB: Kdyby neměl nadání, tak by snad nepsal.
PÁN: Cože?
JAKUB: Že kdyby neměl nadání, tak by nepsal.
PÁN (se strašlivě zasměje): Teď jsi se odhalil, že jsi pouhý
sluha. Ty si myslíš, že ti, co píšou, mají nadání? A co ten
mladý básník, který jednoho dne přišel za naším společným
pánem?
(tamtéž, s. 59-60)
Fikční povaha postav
• postavy vypravěčů si jsou vědomy své fikčnosti
• z eskapád jejich osudů obžalovávají „to“, jak je
psáno nahoře, a „toho“, kdo je napsal tady dole
• pracují s determinací Boha, Osudu, Diderotovaromanopisce,
i Kundery-přepisovače
• nakonec své stěžování směřují tomu blbci, co je tady
dole přepsal
• kromě komediálního efekt tato metoda (opět) variuje
existenciální motiv z Kunderových předešlých děl
• postavy se už nesnaží ukrást Osudu taktovku, jsou
totiž předurčeny přepisovačem, není možno uniknout
PÁN: A vůbec, kde máme naše koně?
JAKUB: Nechte si už ty hloupé otázky, pane.
PÁN: Takovýhle nesmysl! Jako by francouzský šlechtic chodil snad někdy po
Francii pěšky! Kdo nás to vlastně přepisoval, Jakube?
JAKUB: Nějaký blbec, pane. Ale když už nás přepsal, tak si nic nepomůžeme.
PÁN: Ať zhynou všichni přepisovači. Ať jsou nabodnuti na kůl a pomalu
opékáni. Ať jsou vymiškováni a jsou jim uřezány uši! Bolí mě nohy!
JAKUB: Pane, ti, co přepisují, nebývají opékáni, a všichni jim věří.
PÁN: Ty myslíš, že budou věřit tomu, kdo nás přepsal? Že se ani nepodívají do
knížky, jací jsme doopravdy?
JAKUB: Pane, přepisují se jiné věci než my dva. Všechni, co se kdy na světě
přihodilo, bylo již stokrát přepsáno, a nikoho ani nenapadne se podívat, jak to
doopravdy bylo. Lidé byli už tolikrát přepsáni, že ani nevědí, co jsou.
PÁN: Děsíš mě. Nakonec tam (gesto do publika) uvěří, že jsme neměli ani na
koně a šli jsme svým příběhem jako nějací chodci?
JAKUB (gesto do publika): Ti? Ti uvěří jiným nesmyslům.
(tamtéž, s. 109-110)
Fikční povaha postav
Jakub Pán rytíř Saint-Ouenmladý Otrapa
Vypravěč Martin
Sancho Panza Don Quijote
X X
(Zlaté jablko věčné touhy
ve Směšných láskách)
Jakub Pán rytíř Saint-Ouenmladý Otrapa
zrádce
poškozený s tragickým
koncem
zrádce
poškozený se
šťastným koncem
Vypravěč Martin
Sancho Panza Don Quijote
X X
(Zlaté jablko věčné touhy
ve Směšných láskách)
JAKUB: „Zdá se mi, že se naše příběhy nějak podivně podobají.“
(1. děj, 5. vstup)
KUNDERA, Milan. Jakub a jeho pán: pocta Denisi Diderotovi o třech jednáních. Vydání třetí. V
Brně: Atlantis, 2020. ISBN 978-80-7108-376-4.
PILAŘ, Martin, Klárka KUDLOVÁ a Veronika KOŠNAROVÁ. Milan Kundera. Slovník české
literatury po roce 1945 [online]. 2023-09-18 [cit. 2024-03-14]. Dostupné z:
http://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1265&hl=Milan+Kundera
JANOUŠEK, Pavel a ČORNEJ, Petr (ed.). Dějiny české literatury 1945-1989. Praha: Academia,
2008. ISBN 978-80-200-1583-9.
FUJAKOVÁ, Miroslava. Variácia ako kompozičný princíp Milan Kundera: Jakub a jeho pán (Pocta
Denisovi Diderotovi). Česká literatura. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2000, 48(4),
408-419. ISSN 0009-0468.
Zdroje