Společný univerzitní základ: předměty CORE / Základy evropské kultury | 1
Evropské hodnoty
Co patří k evropským hodnotám, problémy s tradováním a jejich interpretací
Hlavní diskusní/pracovní téma: Střet hodnot a kultur
Vysvětlení základních pojmů:
Pojem evropské hodnoty patří k často diskutovaným tématům ve veřejném prostoru. Ačkoli se obecně
uvádí, že základní evropské hodnoty pramení z židovsko-křesťanské náboženské tradice, řecké
filozofie, římské právní kultury a případně z osvícenského ideálu racionality, rovnosti a svobody,
konkrétní aplikace a interpretace těchto hodnot a tradic zůstává živou a často konfliktní součástí
společenské, kulturní i politické reality.
Každopádně pojem hodnoty představuje něco, čeho si daná komunita cení. V tomto smyslu jsou
v evropském (či obecněji západním) kontextu zdůrazňovány zejména hodnoty osobní svobody
(například svoboda jednotlivce vlastnit majetek, svoboda projevu), lidské důstojnosti (vedoucí
k rozvoji člověka a jeho odpovědného angažmá ve společnosti, která garantuje jeho důstojnost
deklaratorně ústavou i reálně skrze právní řád) a v neposlední řadě rovnoprávnosti všech lidí jak
před soudem, tak i ve smyslu rovnosti příležitostí k plnohodnotnému naplnění života.
O hodnotách ale lze ovšem uvažovat v celé řadě
souvislostí a kontextů. Například v souvislosti
s konflikty lze hodnoty vnímat jako součást lokální
identity nebo identity náboženské a podobně.
Téma hodnot v současnosti výrazně rezonuje také
v kontextu střetů, pro něž se vžil pojem kulturní války,
jejichž naléhavost je vnímána zejména v USA
a v západní Evropě. Týkají se kupříkladu otázek
radikálně chápané rovnosti: genderových témat, uznání
rovnosti v sexuální orientaci i vzhledem ke sňatkům
a adopcí dětí; ale také otázek historických: obvinění
z rasové nesnášenlivosti, obrazoborecké tendence
vzhledem k symbolům minulosti a podobně.
1
Sokratova busta v Louvru
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s#/media/Soubor:Socrates_Louvre.jpg
Společný univerzitní základ: předměty CORE / Základy evropské kultury | 2
Podněty k úvahám a diskusi:
 Příklad střetu hodnot venkova a města
Hodnota přináležitosti k místu, k půdě, která skrze obdělávání vyživuje ty, kteří s ní disponují,
hodnota kontinuální péče o rodové hospodářství, statek, grunt jako pramen základní životní jistoty
přežití v nejistém světě. Kousek půdy dává relativní jistotu přežití, ale neumožňuje výrazné
zbohatnutí. Základní výnosy a benefity jsou omezené. Proti tomu stojí v moderní společnosti
reálné zvýšení fyzické i sociální mobility obyvatel a s tím související symbolický význam odchodu
do města (daný parametry průmyslové revoluce). Odchod do města je sice plný rizik, ale
představuje vidinu změny a dosud netušených příležitostí. Tato možnost je vnímána jako hodnota
svého druhu. Milan Hlavačka a kol.: České země v 19. století. Proměny společnosti v moderní
době. I. díl. Historický ústav, Praha 2014, s. 222–223.
Na přelomu 18. a 19. století bylo již téměř vyloučeno, aby jedinec narozený v rodině bezzemků mohl
dosáhnout nějakého výraznějšího sociálního vzestupu. Následkem tohoto stavu lidé velmi často
rezignovali na pokusy najít lepší uplatnění mimo svou rodnou obec, neboť nevěřili, že by jinde mohli
dosáhnout výraznější změny.
V první čtvrtině 19. století se však tento postoj venkovských obyvatel začínal měnit. Lidé si
uvědomovali, že i když sami nemohou dosáhnout podstatného sociálního vzestupu, mohou změnou
svého chování připravit lepší podmínky pro své děti, a to i na úkor tradičních hodnot. Tento proces
nezasáhl jen chudší vrstvy venkovské společnosti, které opouštěly venkov a volily odchod do měst
nejčastěji. I ekonomicky silní jedinci pociťovali omezení, která jim přinášel jejich rodový, z generace
na generaci předávaný statek. Nešlo jim už pouze o udržení statku pro další generace, nýbrž
o zúročení svého ekonomického potenciálu, byť za cenu odchodu na jiné místo. Připoutání k jednomu
statku jim bylo na obtíž […].
Tento proces byl ovšem pozvolný […]. Hodnotový žebříček, který vyznávala venkovská společnost,
se vytvářel po celá staletí, a proto nemohl být zbourán a zcela přestavěn ze dne na den ani pod vlivem
zásadních celospolečenských změn.
Společný univerzitní základ: předměty CORE / Základy evropské kultury | 3
Otázky k diskusi:
 Jsou hodnoty něčím, co je třeba neustále připomínat a bránit, nebo naopak jsou to teze, na
kterých se obecně shodneme, většinově a často spíše implicitně utváří kontext našeho bytí,
a tím pádem existují jako živé a reálné samy o sobě?
 Ačkoli dnes žijeme v moderní (či postmoderní) společnosti, kde rozdíly mezi venkovskou
a městskou kulturou a s tím souvisejícími hodnotovými systémy již nehrají tak silnou roli jako
například v 19. století, pokuste se jmenovat některé jevy, kde stopy této dichotomie stále cítíte.
 Zakusili jste ve svém životě nějaká omezení, případně konkrétní příležitosti, u nichž jste měli
dojem, že jsou dány právě tím, že žijete/pocházíte z městského/venkovského prostředí?
Další příklad k reflexi a diskusi:
 Příklad setkání náboženských kultur: Alois Musil
Alois Musil (1868–1944) byl významným českým orientalistou světového renomé. Narodil se
v Rychtářově u Vyškova. Vystudoval teologii a semitské jazyky v Olomouci. Působil jako katolický
kněz, cestovatel, objevitel, badatel a spisovatel. Díky svému poctivému úsilí poznat svět, myšlení
a hodnoty druhých i díky schopnosti navazovat vztahy napříč různými náboženskými a kulturními
tradicemi se stal spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů. Podařilo se mu shromáždit rozsáhlé
poznatky využívané biblisty, etnografy, religionisty, kartografy či archeology. Následující ukázka
je z díla Ze světa islámu, které dokončil v roce 1941. Jedná se o rozhovor s Musilovým
beduínským přítelem reflektující zásadní odlišnosti týkající se náboženského života a uctívání
zemřelých, které jsou úzce spjaty s reáliemi kočovného způsobu života:
Aktivita:
Posluchači (dle počtu) se rozdělí do několika skupin. Každá bude promýšlet hodnotové priority
představitele konkrétního povolání/stavu, tedy pět základních hodnot, které jsou důležité pro
identitu daného stavu. Následně představí ostatním posluchačům, kteří v případě dostatku času
poskytnou zpětnou vazbu:
Příklad povolání (vše ze současnosti): malý zemědělec (hospodařící na rozloze 50 ha); instalatér
pracující jako OSVČ se zákazníky na regionální úrovni; IT specialista v nadnárodní společnosti
a žijící v krajském městě; vysokoškolský učitel žijící v metropoli.
Související otázka k diskusi: nakolik je naše identita a hodnotové zázemí dáno místem, kde jsme
vyrostli, kde žijeme; povoláním, které vykonáváme a podobně? Nakolik jsou hodnoty, které
vyznáváme, naopak ovlivňovány úplně jinými kontexty? Případně jakými?
Společný univerzitní základ: předměty CORE / Základy evropské kultury | 4
Služba Boží se vytváří jinak u kočovníků, jinak u usedlíků. Kočovníci nemají ani posvátná místa, ani
obrazy, ani kněze, ba ani bohoslužebné obřady. Svým náboženstvím se velice podobají biblickým
patriarchům. Za přátelského hovoru se svým bratrem Núrím, knížetem Ruwalů, jsem se ptal: „Jak to,
Núrí, že nemáte místa zasvěcená službě Alláhově?“
„Vždyť je, Múso [oslovení Aloise Musila], ani mít nemůžeme. Pravidelně teprve po pěti letech
táboříme v témže kraji. Co bychom měli z posvátného místa, chrámu, vybudovaného v takovém
kraji? Naši nepřátelé by jej za naší nepřítomnosti zbořili nebo zneuctili. Což není Alláh přítomen na
každém místě? Vždyť nás doprovází na našich nájezdech a válečných výpravách daleko a daleko od
našeho území. V cizích krajích se k němu
modlíme a v cizích krajích mu sloužíme bez
posvátného místa, bez chrámu.“ […]
„Vaši předkové, vynikající členové vašeho rodu,
nejsou vašimi přímluvčími u Boha? Neuctíváte je
jako svaté? Neputujete k jejich hrobům?“
„Kde jsou hroby našich předků? Nemáme stálá
pohřebiště. Pochováváme své příbuzné, kde
umřou, a poněvadž se tam vracíme teprve po
mnoha letech, nebudujeme jim náhrobky, které by
mohly být za naší nepřítomnosti objeveny a naši
mrtví potupeni. Svých předků, kteří se zasloužili o
kmen, si vážíme. Chováme je ve vděčné paměti,
přednášíme o jejich činech básně, klademe je za
vzor svým dětem, ale nemáme je za světce. Vždyť
byli lidé jako my…“
Alois Musil: Ze světa islámu. Ed. Pavel
Žďárský. Akropolis, Praha 2014, s. 90–91.
Otázky k diskusi:
 Setkali jste se na cestě do zahraničí s něčím, co byste nazvali jako kulturní překvapení nebo
přímo kulturní šok? S něčím, co jste dosud vnímali jako naprostou samozřejmost, která byla
v cizím prostředí chápána zcela odlišně, překvapivě? Co tuto odlišnost určovalo? Náboženství?
Podnebí? Přírodní reálie? Něco jiného?
Alois Musil, 1901. Zdroj:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/
3/30/AloisMusil1901.jpg
Společný univerzitní základ: předměty CORE / Základy evropské kultury | 5
Literatura k dalšímu studiu:
Brague, Rémi, Evropa, římská cesta. Pedagogická fakulta, Praha 1994.
Brague, Rémi, O Bohu u křesťanů a o jednom nebo dvou dalších. CDK, Brno 2011.
Clark, Christopher, Cultural Wars. Secular-Catholic Conflict in Nineteenth-Century Europe. Cambridge University
Press, Cambridge 2003.
Ferguson, Niall, Civilizace. Západ a zbytek světa. Argo/Dokořán. Praha 2014.
Hanuš, Jiří (ed.), Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století. CDK, Brno 2002.
Hlavačka, Milan a kol., České země v 19. století. Proměny společnosti v moderní době. Historický ústav, Praha 2014.
Jordán, Karel, Dobrodružství jménem Orient. Karel May, Alois Musil, T. E. Lawrence – snílci, vědci, bojovníci. CPress,
Brno 2018.
Komárek, Stanislav, Evropa na rozcestí. Academia, Praha 2015.
Le Goff, Jacques, Paměť a dějiny. Argo, Praha 2007.
Maier, Hans, Svět bez křesťanství – co by bylo jinak. CDK, Brno 2014.
McLeod, Hugh, Náboženství a lidé západní Evropy (1789–1989). CDK, Brno 2007.
Murray, Douglas, The War and the West. How to Prevail in the Age of Unreason. HarperCollins, 2023.
Scruton, Roger, Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Academia, Praha 2002.
Sokol, Jan, Evropské hodnoty. Video ke stažení: https://www.youtube.com/watch?v=OfFgV4-a3H4