Tři sestry analýza[INS: dramatu :INS] „Novelu můžeme považovat za základní Čechovův literární žánr. Avšak novela jako literární útvar měla vlastnosti, které někdy omezovaly jeho tvůrčí záměry a možnosti. V novele vystupovalo malé množství jednajících postav a pro svůj rozměr si nemohl brát za úkol všestrannou psychologickou charakteristiku osob. Čechov měl potřebu širokých uměleckých projevů, chtěl zobrazovat život a nálady celých sociálních vrstev, tyto projevy mu umožnilo drama. První divadelní hrou uvedenou na scéně bylo drama Ivanov (1887). Později, s novelistickou prací, vytvořil Čechov ještě řadu dramat, mezi které patří Lesní muž (1889), Racek (1896), Strýček Váňa (1897), Tři sestry (1901) a další. Základním tématem těchto her je osud venkovské inteligence, zbavené vážných životních úkolů a perspektiv.“ [1] [ŠK1] [DEL: Výše z :DEL] [INS: ( :INS] [INS: Z :INS] míněné[INS: ) :INS] [INS: Čechovovy :INS] hry se [INS: ( :INS] často[INS: ) :INS] odehrávají na ruském venkově. Vnitřní strukturní kontrasty a rozpory Čechovových her jsou výrazem základního rozporu společenského: osobní zájmy, touhy a sny (ať úzce soukromé nebo celospolečenského dosahu) se tříští a rozpadají, protože nejsou v souladu s podmínkami tehdejšího společenského zřízení. [2] Všechny postavy touží po lepším životě, ale neumějí svých cílů dosáhnout, nebo k tomu nemají sílu. Hry jsou složeny z nekonečného množství detailů, jejichž vzájemné spojitosti nejsou vždy zřejmé. [3] Čechovova [INS: tvůrčí :INS] metoda nespočívá tedy v pouhém střídání vážného a nevážného, sentimentálního a groteskního, ale ve složité souhře a konfrontaci nazíracích a hodnotících postojů, jejichž nositeli jsou jednotlivé dramatické postavy. Příznačným znakem celku, pojatého v takové dramatické objektivitě, je řád disharmonie, nepatřičnosti, nefungování: věci do sebe nezapadají, ušlechtilé záměry se nedaří uskutečňovat, svět nefunguje tak, jak by měl. [4] Jde vesměs o realismus velké síly typizace a zobecnění lidských charakterů. [5] „Žánrové vyznění Čechovových her je závislé na scénickém ztvárnění jednotlivých prvků a motivů. Jestliže například oddělíme vážné, dojemné scény od ostrých absurdních „point“ dlouhými pauzami, potlačíme kontrastnost struktury a tím i komický efekt. Naopak jej zvýrazníme vyostřením těchto kontrastů, absurdní pointy pak působí jako „shozy“ citově vypjatých scén. Protože komika má sklon podřizovat a podrobovat si vážné, směřuje taková kontrastně vyhrocená interpretace nutně ke komediálnosti.“ [6] Komická rozpornost se však projevuje i uvnitř jednotlivých dramatických charakterů jako vzdálenost mezi záměrem a výsledkem. Zaměříme-li se na hru Tři sestry, můžeme uvést příklad, kdy Tuzenbach stále básní o práci, o niž nikdy ani nezavadil, Irina tuto touhu sdílí, ale je trpce zklamána, když se pokusí ji realizovat na konkrétním místě – v kanceláři u telegrafu. [7][ŠK2] Hra Tři sestry ukazuje nedostatky a zápory[DEL: , :DEL] [INS: ( :INS] v[INS: ) :INS] tehdejší společnosti, a to ostřeji než ve Strýčku Váňovi či Rackovi. [ŠK3] Tato kritika je vyjádřena [INS: ( :INS] technicky[INS: ) :INS] hojnějším používáním parodie, kontrastu, ironizování postav[ŠK4] . Hra formuluje otázku života jako takového[ŠK5] i společenského. V závěru zní slova o krásné budoucnosti: „… všechna naše strádání se promění v radost pro ty, kteří budou žít po nás, štěstí a mír nastane na zemi ...“ [ŠK6] (Olga objímajíce obě sestry). [8] Čechov, silněji než kdykoliv dříve, zde vyslovuje touhu po šťastném životě, ale zároveň o to výrazněji ironizuje ty, kteří nejsou schopni jej uskutečnit, tím podtrhuje jejich bezmoc. Tragika přítomnosti a krása snu jsou dva póly, které jako dva základní pilíře nesou hlavní motiv Tří sester. Zdá se, jako by Čechov nedbal o to, aby byla překlenuta propast mezi krásným snem a smutnou, ubohou přítomností. [9][ŠK7] Ve Třech sestrách se seznámíme s hlavními postavami, kterými jsou [INS: ( :INS] tři[INS: ) :INS] sestry Irina, Máša, Olga, jejich bratr Andrej, a jeho žena Natálie.[ŠK8] Sourozenci mají společný sen, a to vrátit se zpět do Moskvy, kde prožili krásná léta. Andrej je zamilovaný do Natálie, své budoucí ženy, s níž má později dvě děti. Sám pociťuje, že je osamocený, nemá nikoho, komu by se mohl svěřit. Jediným dvěma lidem, kterým se svěří, co mu leží na srdci, jsou nahluchlý sluha Ferapont a Čebutykin, který mu nijak nepomůže, jen mu sdělí, ať se sbalí a také odejde.[ŠK9] Je manipulován svou ženou a postupně na to přichází. Snaží sám sebe přesvědčovat, jak ji miluje a váží si j[INS: í :INS] [DEL: i :DEL] . Postupem času však dochází k názoru, že „...něco v ní je, co ji degraduje v takové slepé tupé hovádko. V každém případě to není člověk.“ [10] Irina, nejmladší ze sester, působí jako naivní, mladá dívka, plná planých nadějí, snažící se proniknout do světa pracujících, který na ní, v den jejího svátku, působí jako něco posvátného, „…Člověk má pracovat, každý má pracovat v potu tváře, ať je to, kdo chce, a jenom v tom spočívá smysl a cíl jeho života, jeho štěstí a jeho radost...“. Zdá se jako by nám ukazovala minulost toho, co se odehrálo u jejích sourozenců, jak se cítili na začátku svého mladistvého života, avšak i ona později propadne znechucení ze světa, který je kolem ní. Cítí prázdnotu a bezcennost ubíhajících dnů „…naprosto nic mě netěší, ale čas letí a člověku se zdá, že pořád se od pravého, skvělého života vzdaluje, že odchází pořád dál a dál, do jakési propasti. Jsem zoufalá a nechápu, že jsem ještě živá, že jsem ještě nespáchala sebevraždu.“. [11][ŠK10] Máša[DEL: , ta :DEL] se zdá být nešťastná už od začátku. Od svých osmnáctých let je provdaná za Kulygina, profesora na gymnáziu. Přišel jí dříve jako vzdělaný, chytrý a důstojný, ale teď mám na něho opačný názor. Zamiluje se do Verš[DEL: e :DEL] [INS: i :INS] nina, podplukovníka a velitele baterie, jenž je ženatý a má dvě dcery. Olga, nejstarší ze sester, má 28 let a je svobodná a bezdětná, učí na dívčím gymnáziu, vzpomíná na čas, kdy ještě žil jejich otec. Ona bere své sestřičky jako malé, je laskavá vůči služce, která byla dříve jejich chůvou. Ta se zdá být nejvíce ovlivnitelná Natašou ze všech svých sester, kvůli ní totiž změní dosavadní povolání a povýší na ředitelku gymnázia, i když jí to vyčerpává mnohem víc a nechtěla jít na toto místo. Je hodná, milá, pracovitá, ale i naivní. [ŠK11] Nataša je nejprve přítelkyní, pak i manželkou Andreje. Zprvu se jeví jako nevinná, skromná a stydlivá dívka, po sňatku se v domě brzy zabydlí a chce změnit, co ji pod ruce přijde, jen aby to bylo podle ní. Chce se stát paní domu a sestry svého manžela uzurpovat[ŠK12] a dovést je k tomu, aby opustily jejich společný dům. Docílí svého a stává se paní domu. Svoji drzost skrývá i současně dává najevo. Působí jako další element, který rozvrací rodinu[ŠK13] . [DEL: :DEL] Hra má čtyři dějství a děj se odehrává v krajském městě v domě Prozorovových v průběhu několika let.[ŠK14] Kompozice je chronologická, ale postavy vzpomínají na minulost, takže se zde objevují i retrospektivní pasáže a díky svým dlouhým monologickým rozpravám, nám postupně odhalují svoji minulost. [ŠK15] [12] Anna Janíčková Zdroje: RAJCHIN, David Jakovlevič a Viktor Ivanovič STRAŽEV. Dějiny ruské literatury. [Díl] II., Třicátá až devadesátá léta XIX. století. Praha: Svoboda, 1948. BROCKETT, Oscar G. a Milan LUKEŠ. History of the Theatre. In: Dějiny divadla. 8.vyd. Praha: NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 948. ISBN 978-80-7106-576-0. HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. dopl. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008. ISBN 978–80–86928–46–3. ČECHOV, Anton Pavlovič. Hry: A. P. Čechov. Praha: Československý spisovatel, 1952. Spisy A.P. Čechova. ČECHOV, Anton Pavlovič a Leoš SUCHAŘÍPA. Tři sestry. 2.vyd. Praha: Artur, 2005. ISBN 80–86216–61–6. [ŠK16] Citace: [1] RAJCHIN, David Jakovlevič a Viktor Ivanovič STRAŽEV. Dějiny ruské literatury. [Díl] II., Třicátá až devadesátá léta XIX. století. Praha: Svoboda, 1948. str. 404 [2] HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. dopl. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008. ISBN 978–80–86928–46–3. str. 64 [3] BROCKETT, Oscar G. a Milan LUKEŠ. History of the Theatre. In: Dějiny divadla. 8.vyd. Praha: NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 948. ISBN 978-80-7106-576-0. str. 537 [4] HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. dopl. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008. ISBN 978–80–86928–46–3. str. 64 [5] ČECHOV, Anton Pavlovič. Hry: A. P. Čechov. Praha: Československý spisovatel, 1952. Spisy A.P. Čechova. str. 15 [6][7] HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. dopl. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008. ISBN 978–80–86928–46–3. str. 64 [8][9] ČECHOV, Anton Pavlovič. Hry: A. P. Čechov. Praha: Československý spisovatel, 1952. Spisy A.P. Čechova. str. 15 [10] ČECHOV, Anton Pavlovič a Leoš SUCHAŘÍPA. Tři sestry. 2.vyd. Praha: Artur, 2005. ISBN 80–86216–61–6. str. 75 [11] ČECHOV, Anton Pavlovič a Leoš SUCHAŘÍPA. Tři sestry. 2.vyd. Praha: Artur, 2005. ISBN 80–86216–61–6. str. 8, 59 [12] ČECHOV, Anton Pavlovič a Leoš SUCHAŘÍPA. Tři sestry. 2.vyd. Praha: Artur, 2005. ISBN 80–86216–61–6. [ŠK17] ________________________________ První část tohoto citátu by bylo možné použít jako motto. Nicméně přiklonila bych se k tomu, abyste sdělení tohoto odstavce spíše parafrázovala či na podstatné informace (zmínka o žánru novely jako základním útvaru Čechovovy tvorby) jen odkázala. Citace je relevantní např. u charakteristiky typu "měl potřebu širokých uměleckých projevů...", u níž je důležitá také autorita, která ji takto zformulovala. [ŠK1] Vizte předchozí komentář. A dále: tyto odstavce inklinují spíše k formě referátu. Informace z nich můžete použít v analýze, ale je vhodné jimi podkládat vlastní myšlenky. [ŠK2] Když naznačíte komparaci, měla byste ji důkladněji čtenáři nastínit, ukázat její paralely. [ŠK3] Míníte všechny tyto postupy - a to ve smyslu vůči postavám - např. (sebe)ironizace postav atp.? Nebo obecně, tj. že Čechov skrz text (jeho různé složky) ironizuje? [ŠK4] Každodenního/všednodenního? [ŠK5] Interpretujte. Jak je to/může být míněno? [ŠK6] Opět: autoritou podkládejte vlastní myšlenky. Oním "podkládejte" míním i např. polemiku s autoritou či rozvíjení jejích (jeho) myšlenek. [ŠK7] Zmiňte relevantní dramatická východiska: sociální prostředí, v němž se nacházejí atp. Z prehistorie fabule se prostřednictvím syžetu dozvídáme něco důležitého o jejich minulosti, což je zásadní pro rozvoj dramatu. Např. proč chtějí do Moskvy? Interpretujte, proč tam měli "krásná léta". Nebo proč si to myslí. [ŠK8] styl [ŠK9] Měla byste o něco více okomentovat tu proměnu - s oporou ve struktuře textu: od jaké situace k jaké jiné a přes jaké jiné ta proměna proběhla - které situace byly v tomto procesu klíčové? [ŠK10] Nenabízí se komparace, přímo v situaci? [ŠK11] Formulujte jinak, přesněji. [ŠK12] Takže tématem či dílčím tématem by mohl být rozvrat či rozpad rodiny? [ŠK13] Předsadila bych před charakteristiku postav, obzvláště vzhledem k rozsahu, v jakém se (zatím) charakteristice postav věnujete. [ŠK14] Právě ta kompoziční technika je úzce spojená s tématem. Dokázala byste tuto propojenost charakterizovat? Mohlo by se to stát jádrem vaší analýzy. [ŠK15] Bylo by vhodné uvést, v jakém překladu jste hru četla. Při analýze doporučuji zmínit tuto informaci přímo v textu práce. [ŠK16] Doporučuji uvádět citace ve formě zkráceného odkazu přímo v textu - např. "(RAJCHNIN 1948: 404)" nebo formou odkazu v poznámce pod čarou. [ŠK17]