Komu připadne klobouk?[INS: :INS] [INS: Analýza dramatu :INS] [INS: Bertolta Brechta... :INS] [DEL: :DEL] Analýza dramatu Zadržitelný vzestup Artura Uie z pera významného německého dramatika Bertolta Brechta. [HI1] Vlastním jménem Eugen Berthold Friedrich Brecht se narodil v roce 1898 v Augsburgu.[1] Když byl jeho otec [INS: ve svém zaměstnání :INS] povýšen, celá rodina se přestěhovala do většího bytu a zařadila se díky tomu mezi typickou buržoázní vrstvu německé společnosti, typickou pro vládu císaře Viléma II. Díky tomu se jemu i jeho bratru dostalo patřičného[HI2] vzdělání. Když začala první světová válka, Brecht nenarukoval a místo toho nastoupil na medicínu. Byl zarytý antimilitarista a jedna z jeho prvních her Legenda o padlém vojákovi (1919) deheroizuje německé klasické příběhy s jejich nereálnými postavami.[2] Z toho období pochází i jeho první rané hry s experimentálními prvky expresionismu a dadaismu Baal (1918) a Bubny noci (1922). Do podvědomí široké veřejnosti se dostal díky hře Krejcarova opera (1926), na které spolupracoval s Kurtem Weillem.[3] Jeho prvním působištěm (1924–33) bylo Berlínské divadlo pod vedením Maxe Reinhardta a Erwina Piscatora. V tomto období se také stává marxistou. Po politickém převratu a nástupu Adolfa Hitlera a jeho nacistické strany k moci, opouští Brecht Německo a odjíždí do exilu, nejprve do Skandinávie a později do Ameriky. Během toho byl nacistickou stranou pronásledován, jeho občanství bylo zrušeno a knihy páleny.[4] [DEL: Vzhledem k :DEL] [INS: Kvůli :INS] [DEL: jeho :DEL] exilu a postoji vůdčí strany k jeho osobě, nebyly Brechtovy hry uváděny až do roku 1947, [HI3] kdy se vrátil do Německa. Většina jeho nejslavnějších a stěžejních her, např. Matka Kuráž a její děti, Život Galileiho, Dobrého člověka ze Sečuanu a Kavkazský křídový kruh, [DEL: pochází z jeho exilového období :DEL] [INS: vznikly v exilu :INS] .[5] Ani ne deset let po svém návratu Brecht v roce 1956 umírá na trombózu a je pochován Berlíně.[6][HI4] Význam Brechtova díla tkví hlavně v jeho novém pojetí divadla, které sám nazýval tzv. epickým divadlem. Tuto teorii rozvinul již při svém působení v Berlíně.[7] V duchu marxismu mělo být divadlo dle Brechta pro všechny lidi; nemělo ukazovat pouhý výtečný výkon herců a nové režijní způsoby, nýbrž předvést lidem realistické racionální poznání člověka.[8] Tato teorie tzv. moderního dramatu nahradila v Evropě dosud převažující aristotelovský princip. Dosahovalo se toho především pomocí „nápodoby“ a „děje“.[9] Některé Brechtovy dramatické prvky vycházejí z kabaretního prostředí (typického pro Evropu 20. let), například mixování vysokého stylu promluv a nízkého umění (nejrůznější hudební a satirické vložky); odcizení[HI5] herců od postav,[10] divák se nemá vciťovat do postav, ale naopak si od nich držet odstup a konfrontovat je.[11] Toho je docíleno i na základě množství zcizovacích efektů a tento motiv „zcizení“ se stal typickým pro moderní divadlo. Dále jsou typické nejrůznější hudební vsuvky, změny scény, osvětlení, výrazné oddělování jednotlivých částí děje[12], které mělo vést k tomu, aby si divák uvědomil, že to, co sleduje, je pouhý popis událostí na jevišti, ke kterému by měl zaujmout kritický postoj. Není to iluze skutečnosti, ale jen divadlo.[13] Jeho nový koncept epického divadla byl přijat jako model nové divadelní formy.[14][HI6] Všechny zmíněné prvky Brechtova epického divadla, stejně tak jako jeho životní osudy a události, jichž byl svědkem, se promítly i do jeho hry trefně pojmenované Zadržitelný vzestup Artura Uie. [INS: Jde o... :INS] Divadelní hra skládající se ze sedmnácti scén, prologu a epilogu. Jednotlivé scény jsou od sebe [DEL: výrazně :DEL] [INS: zřetelně :INS] odděleny oponou, nápisem či hlasitou hudbou. Ve hře vystupuje velké množství postav, které postupně do hry přicházejí a pak [INS: (obvykle) :INS] umírají. Dějištěm hry je Chicago pravděpodobně v období světové krize na konci 20. let, kdy města ovládali američtí gangsteři podobní Al Caponemu.[15] Hra neobsahuje nikterak velké množství scénických poznámek. Brecht se[INS: v nich :INS] zaměřil hlavně na zdůraznění předělujících prvků a celkové provedení. „…musí se hra provést ve vysokém stylu; nejlépe se zřetelnými reminiscencemi na alžbětinské historické divadlo, tedy s oponami a podestami….co se grotesknosti týče, nesmí ani na okamžik zmizet atmosféra děsivosti….“[16] Celkový koncept hry je nápodoba historické události a vylíčení nástupu Adolfa Hitlera a nacistické strany k moci. K lepšímu pochopení konkrétních situacích v dramatu nám pomáhá přiložená časová tabulka, která každou konkrétní scénu dramatu rozebírá [DEL: na :DEL] [INS: ve vztahu ke skutečným dobovým událostem... :INS] poli skutečných událostí a lidí v dějinách. „Scéna 9: Ve velkém procesu, tzv. procesu se žháři římského směnu, odsoudil říšský soud v Lipsku k smrti oblbeného nezaměstnaného. Žháři vyvázli bez trestu.“[17] Dalo by se tedy říct, že celá hra je pouhým přepsáním německých dějinných události, kde autor pouze pozměnil jména hlavních aktérů a místo děje. [HI7] [HI8] Samotný děj není příliš složitý a kopíruje historické události. [HI9] [DEL: Zápletkou :DEL] [INS: Tématem hre je... :INS] je snaha Artura Uie získat nadvládu nad zelináři v Chicagu, Ciceru a později ve všech dalších městech. „…neboť ochranu nechce jen Cicero s Chicagem, nýbrž i jiná města: Washington a Milwaukee!....Vše chce být chráněno!...před žádným „Ne!“ se nezastaví Ui!“[18] Postupně získává pod nátlakem za pomocí svých kumpánů a dlouholetých přátel, Ernesta Roma například, kontrolu nad Chicagem a Cicerem. Celá hra defacto končí špatně, a to nadvládou Artura Uie, který nás přesvědčuje svým závěrečným monologem o tom, že brzy ovládne celý svět. Což znovu podtrhuje Brechtův záměr nesoucítit s postavou, nýbrž skrze ni konfrontovat sám sebe a lidskou povahu obecně. [HI10] Hlavní postavou, alegorii[HI11] na Adolfa Hitlera, je gangster Artur Ui. Během hry se o něm dočteme, že pochází z ulice a jeho nižší původ je tam zmiňován několikrát, včetně promluvy, při které[DEL: m :DEL] se nám ukazuje jeho ukřivděná stránka. „To já dobře vím. Můj původ – jsem prostým synem předměstí – se uvádí vždy proti mně…..To nejde, ne. Ten muž se nehodí.“[19] Na začátku [DEL: jeho :DEL] [INS: své :INS] „kariéry“ měl sedm nejbližších spolupracovníků a díky nim získával větší a větší moc. Sám se vyznačuje prchlivostí a horkou hlavou, ale zároveň výbornými řečnickými schopnosti, [INS: v nichž ho školil... :INS] se kterými mu pomáhal najatý herec. Artur[INS: o :INS] ve hře [INS: proklamativně :INS] vystupuje jako čestný zachránce a ochranitel lidu. Jeho promluvy jsou čím dál tím sofistikovanější a na vyšší úrovni. Nikdy žádný zločin nevykoná sám. Buď k němu vydá rozkaz, ale i to pouze náznakově, nebo se toho chopí automaticky jeho komplici. Jeho promluvy a způsob jednání vystihuje replika jednoho z jeho kumpánů Givola. „DULLFEET: Násilím nikdy nedojde se k slávě. / GIVOLA: Leč k cíli. Ovšem v květomluvě.“[20] Na své cestě po moci se neváhá zabít ani jeho nejbližšího společníka a přítele, již zmiňovaného Ernesta Roma, kterého ve skutečném světě známe jako důstojníka SS Ernsta Röhma. Když se zbaví i obchodníka z Cicera, představující rakouského kancléře Engelberta Dollfusse, nebrání mu nic k ovládnutí Cicera – Rakouska. Poslední jeho projev veřejnosti, před zdánlivě svobodnými volbami, nám předkládá nejhezčí a již nejvytříbenější projev (záměr) Uie. „…Povolán být musím jen a jen dobrovolně! Svému sboru jsem přísně nařídil jen žádný nátlak![21] ….Kdo pro mne je? A podotýkám jen tak mimochodem, kdo není pro mne, je proti mně a následky za tento svůj postoj musí přičíst jen sám sobě. A nyní volte!“ [22][HI12] [DEL: Nemyslím si, že by bylo zapotřebí rozebírat další konkrétní postavy či události v díle. :DEL] Všechny [INS: vedlejší :INS] [INS: /epizodní :INS] [INS: :INS] [INS: postavy a situace, v nichž se nacházejí, :INS] slouží k všeobecnému nástinu lidské povahy, touhy po moci a podobenského[HI13] zobrazení konkrétních události ve 30. letech v Německu. Celá hra perfektně[HI14] naplňuje Brechtovy představy o díle[HI15] . Zajímavým[HI16] prvkem jsou, v textu možná hůře postřehnutelné, scénické prvky „nápisů“ a „klobouků“. [HI17] V úvodu hry se nejen díky prologu dozvídáme, koho můžeme ve hře pozorovat, co nás čeká a čeho se celá hra vlastně týká, ale jsou nám ukázaný nápisy jednotlivých „kapitol [HI18] událostí“ hry. Například „Nové zprávy o dokové aféře“ nebo „Vydírání a zavraždění Ignatia Dullfeeta“. Ve scénické poznámce nemáme konkrétně napsáno, který nápis se použil, ale to kvůli tomu, že text původně nebyl určen ke knižnímu vydání[HI19] [23]. Tyto nadpisy, které oddělují některé jednotlivé scény / části hry, jsou znovu typickým prvkem epického Brechtova divadla a naznačují nám, že jde pouze o výňatky a epizody, při kterých nejde o ucelený děj, ale o událost v konkrétní situaci jako takovou.[HI20] A komu tedy patřil ten klobouk? Tenká linka provázející celou hru až dokonce, která může být v textu opomenuta, tvořící metaforu předávání moci mezi jednotlivými postavami celé hry. Jakýsi symbol toho, že dotyčný porazil, v našem případě zabil nepřítele, tedy postavu představující překážku v jeho záměrech. Ke klobouku se váže moc. A kdo bude mít klobouk jako poslední, ten vyhrává[HI21] [HI22] Zdroje: Primární: BRECHT, Bertolt. Divadelní hry. 3. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961. Sekundární: Bertolt Brecht. In: Encyclopaedia Britannica [online]. [cit. 2023-28-02]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Bertolt-Brecht BRECHT, Bertolt. Divadelní hry. 3. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961. BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-364-9. LEHMANN, Hans-Thies. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelní ústav, 2007. Svetové divadlo. s. 18. ISBN 978-80-88987-81-9. MUMFORD, Meg. Bertolt Brecht. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2018. Routledge performance practitioners. ISBN 978-0-8153-9689-5. PISCATOR, Erwin. Politické divadlo. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1962. s. 237–239 ________________________________ [1]Bertolt Brecht. In: Encyclopaedia Britannica [online]. [cit. 2023-28-02]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Bertolt-Brecht [2] MUMFORD, Meg. Bertolt Brecht. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2018. s. 2–8. Routledge performance practitioners. ISBN 978-0-8153-9689-5. [3] BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999. s. 582. ISBN 80-7106-364-9. [4] Bertolt Brecht. In: Encyclopaedia Britannica [online]. [cit. 2023-28-02]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Bertolt-Brecht [5] BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999. s. 582. ISBN 80-7106-364-9. [6] MUMFORD, Meg. Bertolt Brecht. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2018. s. 46. Routledge performance practitioners. ISBN 978-0-8153-9689-5. [7] Bertolt Brecht. In: Encyclopaedia Britannica [online]. [cit. 2023-28-02]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Bertolt-Brecht [8] PISCATOR, Erwin. Politické divadlo. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1962. s. 237–239. [9] LEHMANN, Hans-Thies. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelní ústav, 2007. Svetové divadlo. s. 18. ISBN 978-80-88987-81-9. [10] MUMFORD, Meg. Bertolt Brecht. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2018. Routledge performance practitioners. s. 13–14. ISBN 978-0-8153-9689-5. [11] PISCATOR, Erwin. Politické divadlo. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1962. s. 238. [12] BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999. s. 582. ISBN 80-7106-364-9. [13] Bertolt Brecht. In: Encyclopaedia Britannica [online]. [cit. 2023-28-02]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Bertolt-Brecht [14] LEHMANN, Hans-Thies. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelní ústav, 2007. Svetové divadlo. s. 33. ISBN 978-80-88987-81-9. [15] MUMFORD, Meg. Bertolt Brecht. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2018. s. 29. Routledge performance practitioners. ISBN 978-0-8153-9689-5. [16] BRECHT, Bertolt. Divadelní hry. 3. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961. s. 167. [17] BRECHT, Bertolt. Divadelní hry. 3. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961. s. 163. [18] Tamtéž, s. 162. [19] Tamtéž, s. 158. [20] Tamtéž, s. 156. [21] [DEL: A opravdu si m :DEL] [INS: M :INS] ůžeme [INS: si opět :INS] zase všimnout, že Ui nevydal přímý rozkaz odvést a zastřelit zelináře z Cicera, který odporoval jeho zvolení. To vše provedli rychle a bez dotazů jeho kumpáni. [22] BRECHT, Bertolt. Divadelní hry. 3. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961. s. 161–162. [23] Tamtéž, s. 119. ________________________________ [HI1]Fragment. Formulujte jako nenominální frázi – se slovesem. [HI2]dobrého? [HI3]Nebo: “Kvůli Brechtově exilu a postoji vůdčí strany k jeho osobě nebyly jeho hry uváděny...” [HI4]Bylo by možné vynechat – nebo použít části tohoto textu na různých místech vaší analýzy – tak, kde by bylo dané sdělení relevantní. [HI5]Zcizení... [HI6]Toto by jako úvod zcela postačilo. [HI7] [HI8]Nesouhlaím. Prodiskutujeme. [HI9]Souvisí s mým předcházejícím komentářem: skutečnost, že situace dramatu “kopírují” sled historických udáostí, neznamená, že jde o “přepis” dějinných událostí, že neexistuje rozdíl/vztah mezi fabulí a syžetem... [HI10]Co tedy Brecht modeluje? Plus zaměřte se na to, kdy hru (do)psal. [HI11]alegorie čeho (vazba) Nejde jen o osobu AH, ale o to, co AH vykonal. Jde o zobecnění... A jak tyto pasáže přispívají k charakteristice postavy? [HI12]Konstatovala jste spojitost s dějinnými událostmi, bylo by proto vhodné interpretovat, co je právě těmito motivy a situacemi, které popisujete, vyjádřeno, modelováno. [HI13]metaforického? [HI14]styl [HI15]Tady řekněte, jaké byly. + odkaz [HI16]Formulujte přesněji. [HI17]Prvkem – prvky... [HI18]Je v těch titulcích nějaké pravidlo? Můžeme konstatovat nějakou dramatickou strategii? [HI19]styl [HI20]Co tím přesně míníte? [HI21]Předpokládám, že toto ještě rozvinete.Musíte dát jasně najevo, proč tento motiv sledujete, tj. v čem je podstatný. [HI22]Doporučuji ještě interpretovat prostředí, v němž se děj dramatu odehrává – proč asi Brech zvolil právě tuto metaforu (zelinářství)? Interpretujte.