Karel Čapek
R.U.R. Bílá nemoc Matka
Československý
spisovatel
Praha
OSOBY
Harry Domin, centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů
Inž. Fabry, generální technický ředitel R.U.R.
Dit. Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R.
Dr. Hallemeier, přednosta ústavu pro psychologii a
výchovu Robotů Konzul Busman, generální komerční ředitel R.U.R. Stavitel Alquist, šéf staveb R.U.R. Helena Gloryová NAna, její chůva Marius, Robot Sulla, Robotka
Radius 1 Damon } robotl
Robot
1.
2.
3-
4-
Robot Primus Robotka Helena Robotský Sluha a četní Roboti
Domin, v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený Fabry, rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře Dr. Gall, drobný, živý, snědý, s černým knírem Hallemeier, ohromný, hřmotný, sc zrzavým anglickým
knírem a zrzavým kartáčem vlasů Busman, tlustý, plešatý, krátkozraký žid Alquist, starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých,
prošedivělých vlasů a vousů Helena, velmi elegantní
9
Ve vlastní hře všichni o deset let starší.
Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečni v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve vlastní hře mají plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo.
Po předehře a druhém aktu přestávka.
10
PŘEDEHRA
Ústřední kancelář továrny Rossum's Universal Roboti. Vpravo vchod. Okny v průlelní silné pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo dalíí ředitelské místnosti.
Domin sedl u velikého amerického psacího stolu v otálecim křesle. JVa stole žárovka, telefon, téžítka, pořadač dopisů atd., na stene vlevo veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny, jež ukazují néco málo před polednem; na stene vpravo přibily tiHhxé plakáty: „Nejlacinčjší práce: Rossumo-vi Roboti." „Tropičtí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." „Každý si kup svého Robota!" „Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k této výzdobe stén je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v niž místo knih slojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominová stolu psací stroj, ná. némž píše dívka Sulla.
Domin diktuje: „—že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď jc nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se — za Rossum's Universal Robots —" Hotovo?
Sulla: Ano.
Domin: .Nový list. Friedrichswcrkc, Hamburk. — Datum. — „Potvrzujeme objednávku na patnáct tisícRobotů—•'] Zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do nehol Haló — Zde centrální — ano. — Zajisté. Ale ano, jako vždycky. ■— Ovšem, kabelujte jim. — Dobrá. — /(avés\ telefon. Kde jsem přestal?
Sulla: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
Domin zamyšlené: Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
Marius vstoupí: Pane řediteli, nějaká dáma prosí —
Domin: Kdo?
Marius: Nevím. Podává vizitku,
Domin lle: President Glory. — Že prosím.
Marius otevře dveře: Račte, paní.
11
Vejde Helena Gloryová. Mariu s odejde.
Domin vstane: Račte.
Helena: Pan centrální ředitel Domin?
Domin: Prosím.
Helena: Jdu k vám —
Domin : — s lístkem presidenta Gloryho. To stačí. Helena: President Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová.
Domin: Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že —■ žc —
Helena: — žc vám nemůžeme ukázat dveře. Domin: — žc smíme pozdravit dceru velkého presidenta. Prosím, posaďte sc. Sullo, můžete odejít.
Sulla odejde.
Domin usedne: Cím mohu posloužit, slečno Gloryová? Helena: Já jsem přijela —
Domin: — podívat sc na naši tovární výrobu lidí. Jako
všechny návštěvy. Prosím, beze všeho. Helena: Myslela jsem, že jc zakázáno — Domin: — vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem
přijde s něčí vizitkou, slečno Gloryová. Helena: A vy ukážete každému... ? Domin : Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, jc tovární
tajemství.
Helena: Kdybyste věděl, jak mne to — Domin: — nesmírně zajímá. Stará Evropa o jiném ani nemluví.
Helena: Proč mne nenecháte domluvit? Domin: Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
Helena: Chtěla jsem sc jen zeptat —
Domin:— zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši
továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová. Helena: Jak víte, že jsem sc na to chtěla ptát? Domin: Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty,
slečno, vám ukážeme víc než jiným a—jedním slovem — Helena: Děkuji vám.
Domin : Zavážetc-li sc, že nikomu neprozradíte ani to nej-menší —
12
Helena vstane a podává mu ruku: Mé čestné slovo. Domin: Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj? Helena: Ach ovšem, vy chcete vidět — Promiňte. Domin: Prosím?
Helena: Kdybyste mi pustil ruku. Domin pustí: Prosím za prominutí.
Helena snímá závoj: Chcete vidět, ncjsem-li vyzvedač.
Jak jste opatrní. Domin pozoruje ji nadšeně: Hm — ovšem — my — tak jest. Helena: Vy mi nedůvěřujete!
Domin: Neobyčejně, slečno Hele — pardon, slečno Gloryová. Vskutku neobyčejně potěšen — Měla jste dobrou plavbu?
Helena: Ano. Proč —
Domin : Protože — míním totiž — žc jste ještě velmi mladá. , Helena: Půjdeme hned do továrny?
Domin: Ano. Myslím dvaadvacet, ne? Helena: Dvaadvacet čeho? Domin: Let.
Helena: Jedenadvacet. Proč to chcete vědět?
Domin: Protože — poněvadž — S nadšením. Zdržíte sc
déle, že ano? Helena: Podle toho, co mi ukážete z výroby, i Domin: Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová,
všechno uvidíte. Prosím, posaďte sc. Zajímala by vás
historie vynálezu? Helena : Ano, prosím vás. Usedne.
Domin: Tak tedy. Sedne si na psací slul, pozoruje Helenu uchvácen a odříkává rychle. Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký niosof ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom sc pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až najednou objevil látku která sc chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiného chemického složení to bylo roku 1932, právě čtyři sta čtyřicet let po objevení Ameriky, uf.
Helena: To umíte zpaměti?
Domin: Ano; fyziologie, slečno Gloryová, není mým řemeslem. Tak dál? Helena: Třeba.
Domin slavnostní: A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohlcto: „Příroda našla jen
13
jeden způsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které sc mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil." Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nesežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvířata, počínajíc nějakým vířníkem a končíc — končíc samotným člověkem. Člověkem z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová, to byl ohromný okamžik. Helena: Tak dál.
Domin: Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu?
Helena: N — n — nevím. Myslím, že jen málo.
Domin: Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl třeba dostat medúzu sc sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kouska humoru, vzal si do hlavy, žc udělá normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak se do toho pustil.
Helena: Do čeho?
Domin: Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho to řadu let, vyšlo z toho cosi jako
p zakrnělé tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v mu-zcu. A pak už sc dal starý Rossum do vytváření člověka.
Pauza.
Helena: A to nesmím nikomu prozradit?
Domin: Nikomu na světě.
Helena: Škoda, že už je to ve všech čítankách.
Domin: Škoda. Seskoll se stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v čítankách není? Ťuká si na Ho. Ze byl starý Rossum úžasný blázen. Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstředník chtěl opravdu dělat lidi.
Helena: Ale vždyí vy děláte lidi!
Domin: Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovně. Víte, chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista a proto to všechno dělal. Nešlo
14
mu o nic víc než podat důkaz, žc nebylo žádného Pá-naboha zapotřebí. Proto si umanul udělat člověka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii? Helena: Jen •— docela málo.
Domin: Já také. Představte si, žc si vzal do hlavy vyrobit všechno do poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé střevo, mandle, pupek, samé zbytečnosti. Dokonce i — hm — i pohlavní žlázy.
Helena: Ale ty přece — ty přece —
Domin: — nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé
uměle vyrábět, pak není — hm — nijak třeba — Helena: Rozumím.
Domin: Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Měl to být muž, žilo to celé tri dny. Starý Rossum neměl trochy vkusu. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř všechno, co má člověk. Skutečně, úžasně piplavá práce. A tehdy sem přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: „To je nesmysl, vyrábět člověka deset let. Ncbudcš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak na ten celý krám nakašlat." A pustil se sám do anatomie.
Helena: V čítankách jeto jinak.
Domin vstane: V čítankách je placená reklama a ostatně nesmysl. Stojí tam například, žc Roboty vynalezl starý pán. Zatím sc starý snad hodil na universitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí. Myslel, žc udělá skutečné lidi, tedy snad nějaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum měl nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je v čítankách o spolupráci obou velikých Rossumů, jc povídačka. Ti dva se ukrutně hádali. Starý ateista neměl drobet pochopení pro industrii, a konečně ho mladý zavřel do nějaké laboratoře, aby sc tam piplal sc svými velikými potraty, a začal to vyrábět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho doslovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě fyziologické obludy, až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To jc celá historie.
Helena: A co tedy mladý?
Domin: Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po věku poznání. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, žc jc to příliš složité a žc by to dobrý inženýi
15
udělal jednodušeji. Začal tedy předělávat anatomii a zkoušel, co sc dá vynechat nebo zjednodušit — Zkrátka, slečno Gloryová, nenudí vás to?
Helena: Ne, naopak, je to hrozně zajímavé.
Domin: Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vůbec potřebuje dělat spoustu věcí, které — které jsou vlastně zbytečné.
Helena: Oho!
Domin: Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát nebo sčítat. Naftový motor nemá mít třapec a ornamenty, slečno Gloryová. A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co nejjed-nodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky nejlepší?
Helena: Nejlepší? Snad ten, který — který — Když je poctivý — a oddaný.
Domin: Nc, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb. Mladý Rossum vynalezl dělníka s nej menším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale nemají duši. Ó, slečno Gloryová, výrobek inženýra jc technicky vytříbenější než výrobek přírody.
Helena: Říká sc, že člověk jc výrobek boží.
Domin: Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice. Věřila byste, že si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha?
Helena: Jak, prosím vás?
Domin: Začal vyrábět Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil •  to s postavami čtyřmetrovými, ale to byste nevěřila, jak
sc ti mamuti lámali. Helena: Lámali?
Domin: Ano. Z ničeho nic jim praskla noha nebo něco. Naše planeta jc patrně trochu malá pro obry. Ted děláme jen Roboty přirozené velikosti a velmi slušné lidské úpravy.
Helena: Viděla jsem první Roboty u nás. Obecjc koupila... chci říci vzala do práce — Domin: Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují.
16
ii'
Helena: — získala jako metaře. Viděla jsem je mést. Jsou
tak divní, tak tiší. Domin: Viděla jste mou písařku? Helena: Nevšimla jsem si.
Domin zvoní: Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robotů dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let.
Helena: Pak hynou? Domin : Ano, opotřebují se.
VstOUpí SULLA.
Domin : Sullo, ukažte sc slečně Gloryovč.
Helena vstane a podávají ruku: Těší mne. Jc vám asi hrozně
smutno lak daleko od světa, viďte? Sulla: To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout,
prosím.
Helena usedne: Odkud jste, slečno? Sulla: Odtud, z továrny. Helena: Ach, vy jste se narodila tady? Sulla: Ano, byla jsem tu udělána. Helena vyskočí: Cože? Domin směje se: Sulla není člověk, slečno, Sulla jc Robot. Helena: Prosím za odpuštění —
Domin polozí ruku Sídle na rameno: Sulla sc nehněvá. Podívejte sc, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář.
Helena: Oh, nc, nc!
Domin: Nepoznala byste, že jc z jiné látky než my. Prosím, má i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko — Ale zato vlasy! Obraťte sc, Sullo!
Helena: Přestaňte už!
Domin : Pohovořte s hostem, Sullo. Jc to vzácná návštěva,
Sulla: Prosím, slečno, posaďte sc. Obé usednou. Měla jste dobrou plavbu?
Helena: Ano — za — zajisté.
Sulla: Nevracejte sc po Amélii, slečno Gloryová. Barometr silně klesá, na 705. Počkejte na Pensylvánii, to jc velmi dobrá, velmi silná loď.
Domin: Kolik?
Sulla: Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc.
17
Domin sméje se: Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte
francouzsky. Helena: Vy umíte francouzsky?
Sulla: Umím čtyři jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Ge-ehrter Hcrr! Ctěný pane!
Helena vyskočí: To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné — proč hrajete takovou komedii?
Sulla: Já jsem Robot.
Helena: Ne, ne, vy lžete! Oh, Sullo, odpusťte, já vím — donutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako já! že? Řekněte!
Domin: Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot.
Helena: Vy lžete!
Dora vztyčí se: Jakže? — £azvoní. Promiňte, slečno, pak vás musím přesvědčit.
Vejde Marius.
Domin: Marie, doveďte Sullu do pitevny, aby ji otevřeli.
Rychle! Helena: Kam?
Domin : Do pitevny. Ažji rozříznou, půjdete se na ni podívat.
Helena: Nepůjdu.
Domin: Pardon, mluvila jste o lži.
Helena : Vyji chcete dát zabít?
Domin: Stroje se nezabíjejí.
Helena obejme Sullu: Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To si nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo!
Sulla: Já jsem Robot.
Helena: To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako
my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout? Sulla: Ano.
Helena: Oh, vy se nebojíte smrti?
Sulla : Neznám, slečno Gloryová.
Helena: Víte, co by se pak s vámi stalo?
Sulla: Ano, přestala bych se hýbat.
Helena: Tojehrrozné!
Domin: Marie, řekněte slečně, co jste.
Marius: Robot Marius.
Domin: Dal byste Sullu do pitevny?
18
Marius: Ano. Domin: Litoval byste jí? Marius: Neznám. Domin : Co by se s ní stalo ?
Marius: Přestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy. Domin: To je smrt, Marie. Bojíte se smrti? Marius: Nc.
Domin : Tak vidíte, slečno Gloryová. Roboti nelpí na životě. Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva.
I Helena: Oh, přestaňte! Pošlete je aspoň pryč!
Domin: Marie, Sullo, můžete odejít.
Sulla a Marius odejdou.
i Helena: Jsou hrrozní! To jc ohavně, co děláte!
Domin: Proč ohavné?
Helena: Nevím. Proč — proč jste jí dalijméno Sulla? Domin: Nehezké jméno?
Helena: Je to mužské jméno. Sulla byl římský vojevůdce, í Domin: Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci.
Helena: Nc, Marius a Sulla byli vojevůdci a bojovali proti
sobě roku — roku — Nevím už. Domin : Pojdtc sem k oknu. Co vidíte ? Helena: Zedníky.
Domin: To jsou Roboti. Všichni naši dělníci jsou Roboti.
A tady dole, vidíte něco? Helena: Nějaká kancelář. Domin: Účtárna. A v ní — Helena: — plno úředníků.
Domin: To jsou Roboti. Všichni naši úředníci jsou Roboti. Až uvidíte továrnu —
Vtom spustí tovární píšíaly a sirény.
Domin: Poledne. Roboti nevědí, kdy přestat v práci. Ve
dvě hodiny vám ukážu díže. Helena: Jaké díže?
Domin suše: Měsidla na těsto. V každém se míchá látka na tisíc Robotů najednou. Potom kádě na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu prádelnu.
19
Helena: Jakou prádelnu?
Domin: Prádelnu nervů. Prádelnu žil. Prádelnu, kde bčží najednou celé kilometry zažívacích rour. Pak je montov-na, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dělník přidělává jen jednu součást, a zas to samočinně běží dál k druhému, třetímu, donekonečna. To je nej zajímavější podívaná. Pak přijde sušárna a skladiště, kde čerstvé výrobky pracují.
Helena: Proboha, hned musejí pracovat?
Domin: Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokonce nově narůstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro přirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují.
Helena: Co to je?
Domin: Tolik co u lidí „škola". Učí se mluvit, psát a počítat. Mají totiž úžasnou paměť. Kdybyste jim přečtla dva-cctisvazkový Naučný slovník, budou vám všechno opakovat po pořádku. Něco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobře učit na universitách. Pak se roztřídí a rozešlou. Denně patnáct tisíc kusů, nepočítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále.
Helena : Zlobíte se na mne?
Domin: Ale chraň bůh! Myslím jen, že... že jsme mohli mluvit o jiných věcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a žádná žena. Mluvíme jen o výrobě, celý den, každý den —Jsme jako prokletí, slečno Gloryová.
Helena: Mně je tak líto, že jsem řekla, že — že — že lžete —
naklepáni.
Domin: Vejděte, mládenci.
Zleva vyjdou int Faery, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist.
Dr. Gall: Pardon, nerušíme?
Domin: Pojdtc sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist,
Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera presidenta Gloryho. Helena v rozpacích: Dobrý den.
20
Fabry: Neměli jsme potuchy — Dr. Gall : Nekonečně poctěni — Alquist: Budte vítána, slečno Gloryová.
f
Zprava vrazí Busman. Busman: Haló, co tv máte?
Domin: Sem, Busmanc. To jc náš Busman, slečno. Dcera
presidenta Gloryho. Helena: Těší mne.
Busman: Jemináčku, to je sláva! Slečno Gloryová, smíme
kabelovat do novin, že jste ráčila zavítat —? Iíelena: Ne, ne, prosím vás! Domin: Prosím, slečno, posadte se.
Fabry      i r   Prosím —
Busman     \     přitahují lenofky     {   Račte — Dr. Gall J L   Pardon —
Alquist: Slečno Gloryová, j akou jste měla cestu?
Dr. Gall: Zdržíte se u nás déle?
Fabry : Co říkáte továrně, slečno Gloryová ?
Hallemeier: Vy jste přijela na Amélii?
Domin: Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.
Helena k Dominoví: O čem mám s nimi mluvit?
Domin s údivem: O čem chcete.
Helena: Mám... smím mluvit docela otevřeně?
Domin: Ale ovšem.
Helena váhá, pak zoufale odhodlána: Řekněte, není vám • nikdy trapno, jak s vámi nakládají?
Fabry: Kdo, prosím? Helena: Všichni lidé. .
Všichni se na sebe zaražení dívají.
Alquist: S námi?
Dr. Gall: Proč myslíte? \ Hallemeier: U sta hromů!
Busman: Ale bůh uchovej, slečno Gloryová!
Helena: Což necítíte, žc byste mohli existovat lépe?
Dr. Gall: Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?
Helena: Myslím, žc — vybuchne, — žc jc to ohavné! 2e i je to strašné! Vstane. Celá Evropa mluví o tom, co se tu
21
s vámi dčje! Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo myslí! Jak to můžete snášet? Alquist: Co snášet?
Helena: Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!
Busman : Propána, slečno!
Fabry: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.
Helena: Hůř^než Indiáni! Smím, oh, smím vám říkat bratři?
Busman: Ale božíčku, pročpak ne?
Helena: Bratři, nepřijela jsem jako dcera presidentova.
Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity
má už přes dvě stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidí stojí za
vámi a nabízí vám svou pomoc. Busman: Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je
docelakrásné.
Fabry : Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc. Dr. Gall: Jakou pomoc? Divadlo? Hallemeier: Orchestr? Helena : Víc než to. Alquist: Vás samotnou?
Helena: Oh, což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba. Busman: Pane bože, to je radost!
Alquist: Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.
Domin: Počkejte chvilku. Bojím se, žc — že slečna Glory-
ová ještě nedomluvila. Helena: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel
ústa.
Dr. Gall: Harry, opovažte se!
Helena : Děkuji vám. Věděla jsem, žc mne budete chránit.
Domin: Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty? Helena zarazí se: S kým jiným?
Domin: Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako
celá Evropa. Helena k ostatním: Vy nejste Roboti? Busman řehtá se: Bůh uchovej!
22
Hallemeier: Fuj, Roboti!
Dr. Gall směje se: Pěkně děkuje m!
Helena: Ale... to není možno!
Fabry: Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.
Helena h Dominoví: Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci jsou Roboti?
Domin: Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních Robotů.
Helena: Odpusťte, pánové, že — že--Je to hrrozné, co
jsem provedla?
Alquist: Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím, sedněte.
Helena usedne: Jsem hloupé děvče. Teď — ted mne pošlete první lodí zpátky.
Dr. Gall: Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?
Helena : Protože už víte — protože — protože bych vám bouřila Roboty.
Domin: Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasi- : telů a proroků. Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a bláznů.
Helena: A vyje necháte mluvit k Robotům?
Domin: Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatují, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich : tam asi tři sta tisíc.
Busman: Tři sta čtyřicet sedm tisíc.
Domin: Dobrá. Můžete k nim promluvit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských právech.
Helena: Oh, myslím, žc... kdyby se jim ukázalo trochu lásky —
Fabry: Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizej-šího než Robot.
23
Helena: Proč jc tedy děláte?
Busman: Hahaha, to jc dobré! Proč sc dělají Roboti!
Fabry: Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou konečně odstranit.
Busman: Byl příliš drahý.
Fabry: Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé — za druhé — je to veliký pokrok, že... pardon.
Helena: Co?
Fabry: Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení jc pokrok, slečno. Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí —
Helena: Oh, přestaňte!
Fabry: Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga--
Liga — Liga humanity? Helena: Má zvláště — zvláště má chránit Roboty a —
a zajistit jim — dobré zacházení. Fabry: To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet.
Na mou duši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci.
Prosím vás, slečno Gloryová, zapište nás všechny za
přispívající, za řádné, za zakládající členy té vaší Ligy! Helena: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme — zvláště —
my chceme Roboty osvobodit! Hallemeier: Jak, prosím vás?
Helena: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi. Hallemeier: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce
dostávat mzdu? Helena: Ovšem, že mají!
Hallemeier: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
Helena: Koupili si... co potřebují... co by jc těšilo.
Hallemeier: To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete jc krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim jc to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
Helena: Proč.. . proč... proč je neuděláte šťastnější?
Hallemeier: To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.
24
Helena: Bez lásky a vzdoru?
Hallemeier: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe.
A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem — Helena: Co?
Hallemeier: Nic vlastně. Někdy sc jaksi pominou. Cosi jako padoucnicc, víte? Říká sc tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby — a musí přijít do stoupy. Patrně porucha organismu.
Domin: Vada ve výrobě.
Helena: Ne, nc, to je duše!
Fabry: Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?
Domin : To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gali delá zrovna nějaké pokusy —
Dr. Gall: S tímhle nc, Domine; ted dělám nervy na bolest.
Helena: Nervy na bolest?
Dr. Gall: Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme zavést utrpení.
Helena: Proč — proč — Nedátc-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?
Dr. Gall: Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strčíj ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu jc jedno. Musíme jim dát bolest; to jc automatická ochrana před úrazem.
Helena: Budou šťastnější, když budou cítit bolest?
Dr. Gall: Naopak; ale budou technicky dokonalejší.
Helena: Proč jim nestvoříte duši?
Dr. Gall : To není v naší moci.
Fabry: To není v našem zájmu.
Busman: To by zdražilo výrobu. Propánička, krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro nč kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?
Helena: Nevím--skutečně---zapomněla jsem.
Busman: Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes
25
na třetině a ještě půjdou níž, níž, níž, až — takhle. He? Helena: Nerozumím.
Busman: Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.
Helena: Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.
Busman: Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?
Helena: Nemám ponětí.
Busman: Tak vidíte; ted stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak, vsaďte se!
Helena: Co?
Busman: 2c za pět let budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.
Alquist: Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.
Domin vstane: Budou, Alquistc. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
Helena vstane: Bude to tak?
Domin: Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
Alquist: Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine, bývalo něco dobrého v sloužení a něco
26
velkého v pokoření. Ach, Hany, byla nevím jaká ctnost v práci a únavě.
Domin: Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoření.
Busman: Amen.
Fadry: Staniž se.
Helena: Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla
bych — chtěla bych tomu věřit. Dr. Gall: Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte
sc všeho.
Hallemeier : Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi posnídat.
Dr. Gall: Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.
Domin: Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest. Helena: Ale to přece —Jak bych mohla? Fabry: Za Ligu humanity, slečno. Busman: A na její počest. Helena: Oh, v tom případě — snad —■ Fabry: Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pěl minut.
Dr. Gall: Pardon.
Busman : Propána, musím kabelovat — Hallemeier: Hrome, a já jsem zapomněl —
Všichni, krom Domina, se hrnou ven.
Helena: Proč jdou všichni pryč? Domin: Vařit, slečno Gloryová. Helena: Co vařit?
Domin: Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti a — a — protože nemají žádné chuti, není to docela — Hallemeier totiž výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v omeletě —
FIelena: Proboha, to je hostina! A co dovede pan — stavitel —
Domin: Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a — a Fabry sežc-
27
ne trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Glo-ryová.
Helena : Chtěla jsem se vás zeptat —
Domin: Také bych se vás chtěl na něco zeptat. Postaví své
hodinky 71a stůl. Pět minut času. Helena: Nač zeptat? Domin: Pardon, vy jste se ptala dříve. Helena: Snad to je ode mne hloupé, ale — Proč vyrábíte
ženské Roboty, když — když — Domin: — když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá
významu? Helena: Ano.
Domin: Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky — Lidé jsou na to zvyklí.
Helena: A — a řekněte, jsou Roboti — a Robotky — navzájem — naprosto —
Domin: Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké náklonnosti.
Helena: Oh, to je — hrrozné!
Domin: Proč?
Helena: Je to —je to — tak nepřirozené! Člověk ani neví, má-li si je proto ošklivět, nebo — jim závidět — nebo snad —
Domin: — je litovat.
Helena: To nejspíš! — Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát?
Domin: Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, ncchcctc-li si
mne vzít. Helena: Jak vzít? Domin: Za muže. Helena: Ne! Co vás to napadlo?
Domin dívá se na hodinky: Ještě tři minuty. Ncvezmete-li
si mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti. Helena: Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala? Domin: Protože vás všichni po řadě požádají. Helena: Jak by se mohli opovážit?
Domin: Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali.
Helena: Prosím vás, ať to nedělají! Já —já hned odjedu. Domin: Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že
byste je odmítla? Helena : Ale vždyť — vždyť si nemohu vzít všech šest!
28
Domin: Ne, ale aspoň jednoho. Ncchcetc-li mne, tedy
Fabryho. Helena: Nechci. Domin: Doktora Galia. Helena: Ne, ne, mlčte! Nechci žádného! Domin: Ještě dvě minuty.
Helena: To je hrroľié! Vemte si nějakou Robotku. Domin : Není žena.
Helena: Oh, jen to vám schází! Myslím, že — že byste si
vzal každou, která sem přijede. Domin: Bylo jich tu, Heleno. Helena: Mladé? Domin: Mladé.
Helena: Proč jste si žádnou nevzal?
Domin: Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak
jste sňala závoj. Helena : — — Já vím. Domin : Ještě jedna minuta. Helena: Ale já nechci, proboha!
Domin polozí jí obé ruce na ramena: Ještě jedna minuta.
Buďto mně řekněte do očí něco strašně zlého, a pak vás
nechám. Nebo — nebo — Helena: Vy jste surovec!
Domin: To nic není. Muž má být trochu surovec. To patří
k věci. Helena: Vy jste blázen!
Domin: Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší. 1 Helena-: Vy jste — vy jste — ah bože!
Domin: Tak vidíte. Hotovo?
Helena: Ne, ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrroz-
mačkátc! Domin: Poslední slovo, Heleno. Helena brání se: Za nic na světě — Ale Harry!
poklepání.
Domin pustí ji'. Vejděte!
Vejdou Busman, Dr. Gall a Hallemeier v kuchyňských zásterách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod pafí.
29
1
Domin: Už jste to upekli? Busman slavnostně": Ano. Domin: My také.
Opona
30
DÉJSTVl PRVNÍ
Helenin salón. Vletia tapetové dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do He-leniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž se stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a listí Ženský ráz.
Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů.
Fabry: Kam to všechno dáme?
Hallemeier: Uf! Složí své břímě a žehná velkým křížem
dveře napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem. Domin: Ona vůbec neví.
Fabry dává kytice do váz: Aspoň dnes aby to neprasklo —
Hallemeier rovná květiny: U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamina, co? Nový druh, můj poslední — Cyclamen Helcnac.
Domin vyhlíží z okna: Žádná loď, žádná loď — Hoši, to už je zoufalé.
Hallemeier: Ticho! Kdyby vás slyšela!
Domin: Nemá ani tušení. %ivá zimničně. Jcštč že „Ultimus" včas připlul.
Fabry nechá květin: Myslíte, že už dnes —?
Domin: Nevím. —Jak krásné jsou kvčtiny!
Hallemeier přiblíží se k němu: To jsou nové primule, víte? A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!
Domin otočí se: Cože, příští rok?
Fabry: Aspoň vědět, co je v Havru —
Domin: Ticho!
Hlas Heleny zprava: Náno!
Domin: Pryč.odtudl Všichni po špičkách odejdou (apelovými dveřmi.
Hlavními dveřmi zleva vchází Nána.
Nána uklízí: Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je —
31
■
Helena pozpátku ve dveřích: Náno, pojď mne zapnout!
Nána: No hned, no hned. Zapíná Heléni šaty. Bože na nebi,
to je zvěř! Helena: Roboti? Nána: Fi, ani je mcnovat nechci. Helena: Co se stalo?
Nána: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby — Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.
Helena: Kterého to chytlo?
Nána: Toho — toho — Sak to ani křesťanský meno nemá!
Toho z knihovny. Helena: Radia?
Nána: Zrouna toho. Šmarjá Josef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.
Helena : Ale Náno, že ti jich není líto!
Nána: Sak vy šije taky vošklivíte. Pročpak ste si mě přivezla sem? Pročpak žádnej z nich nesmí na vás ani šáhnout?
Helena: Neošklivím, na mou duši, Náno. Je mi jich tak líto!
Náno: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivčt. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nclidy, fuj.
Helena: Pes nemá rozum.
Nána: Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod Pánaboha. Dyť i ten kůň sc plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý —
Helena : Prosím tě, Náno, zapínej!
Nána: No hned. Já říkám, to je proti Pánubohu, to jc ďáblovo vnuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouhání jc to proti Stvořiteli, zvedne ruku,]c to urážka Pána, kterej nás stvořil k vobrazu Svýmu, Heleno. A vy stc zneuctili vobraz Boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest!
Helena: Co to tu voní?
Nána: Kytky. Pán je sem dal.
Helena: Nc, ty jsou krásné! Náno, podívej sc! Co je dnes?
Nána: Nevím. Ale měl by bej t konce světa. 32
Zaklepání.
Helena: Harry?
Vejde Domin.
Helena: Harry, co jc dnes? Domin: Hádej!
Helena: Můj svátek? Ne! Narozeniny? Domin: Něco lepšího. Helena: Já nevím — Řekni honem! Domin: Dnesjc tomu deset let, co jsi sem přijela. Helena: Už deset let? Právě dnes? —- Náno, prosím tě — Nána: Dyť už du! Odejde vpravo. Helena líbá Domina: Žes na to pamatoval! Domin: Stydím sc, Heleno. Nepamatoval.
Helena : Ale vždyť--
Domin : To o n i pamatovali. Helena: Kdo? Domin: Busman, Hallemeicr, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?
Helena sáhne mu do kapsy: Co jc to? Vyndá pouzdro a otevře.
Perly! Celý náhrdelník! Harry, to jc pro mne? Domin: Od Busmana, děvče. Helena: Ale — to nemůžeme přijmout, viď? Domin: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy. Helena: Ukaž! Vytáhne mu z kapsy revolver. Co jc tohle? Domin: Pardon. Vezme jí revolver z ruky a schová. To není to.
Sáhni.
Helena : Oh, Harry — Proč nosíš s sebou revolver? Domin : Jen tak, připletl se mi. Helena: Tos nikdy nenosil! Domin: Nc, máš pravdu. Tak, tady jc kapsa. Helena sáhne: Krabička! Otevře ji. Kamca! Vždyť jc to —
Harry, loje řecká kamea! Domin: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí. Helena: Fabry? To mně dává Fabry? Domin: Ovšem. Otevře dveře vlevo. A koukejme! Helénů,
pojd sc podívat! Helena ve dveřích: Bože, to jc krásné! lilií dál. Já sc zbláz
ním radostí! To jc od tebe? Domin stojí ve dveřích: Ne, od Alquista. A tamhle —
33
Helena: Od Galia! Objeví se ve dveřích. Oh, Harry, já se
až stydím, že jsem tak šťastná. Domin : Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallcmcicr. Helena: Ty krásné květiny?
Domin: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Hclenae. Tobě
na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty. Helena: Harry, proč — proč všichni — Domin: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že
můj dárek je trochu — Podívej se oknem. Helena: Kam? Domin : Do přístavu.
Helena: Je tam... nějaká.. . nová loď!
Domin : To jc tvá loď.
Helena: Má? Harry, to je dělo v á loď!
Domin: Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší,
solidní loď, víš? Helena: Ano, ale s děly!
Domin: Ovšem, s několika děly — Budeš jezdit jako královna, Heleno. Helena: Co to znamená? Děje se něco? Domin : Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! Usedne. Helena: Harry, přišly nějaké špatné zprávy? Domin : Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta. Helena: Ani depeše? Domin: Ani depeše. Helena: Co to znamená?
Domin: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý^z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje — Žádná pošta, žádné telegramy — Protahuje se. Sss-slavný den!
Helena usedá k nlmu: Dnes zůstaneš u mne, viď? Řekni! Domin: Rozhodně. Možná, že ano. Totiž uvidíme. Vezme ji za ruku. Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se? —
Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, že jste přijela. Helena: Oh, pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš
závod!
Domin: Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno
— výroba umělých lidí jc tajná — Helena: Ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka — Domin: Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme
tajností.
Helena najednou vážni: Jistě ne, Harry? 34
Domin: Ne.
Helena v předešlém tónu: Ale já vás varujú, pane; ta mladá ! dívka má hrrozné úmysly.
Domin: Proboha, slečno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát?
Helena: Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných I Robotů!
Domin vyskočí: Revoltu Robotů!
Helena vstane: Harry, co je ti? ( Domin: Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revol-
tu Robotů! Spíš byste vzbouřila vřetena nebo cvočky než naše Roboty! Usedne. Víš, Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.
Helena sedá k němu: Oh, tehdy jste mně všichni tolik imponovali! Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi — mezi —
Domin: Mezi co, Heleno?
Helena: Mezi ohrromnč stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta —---ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali — Ani když se všechno hatilo.
Domin: Co se hatilo?
Helena: Vaše plány, Harry. Když se třeba dělníci bouřili proti Robotům a rozbíjeli jc, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a Roboti pobili tolik lidí — A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik I válek, a to všechno, víš?
Domin vstane a přechází: To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je přechod — do nových poměrů.
Helena: Celý svět se vám klaněl — Vstane. Oh, Harry!
Domin: Co chceš?
Helena zastaví ho: Zavři továrnu a odjeďme! My všichni! I Domin: Prosím tč, jak to souvisí?
Helena: Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou ' hrůzu z něčeho!
Domin chopí ji za ruce: Z čeho, Heleno ?
Helena : Oh, já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo — neodvratně — Prosím tč, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak —
35
Domin: Co pak?
Helena: Pak budeme žít od začátku, Harry. ^azvonl telefon.
Domin vytrhne se Heléni:   Promiň. Vezme sluchátko. Haló —
ano.---Cože? — Aha. Už běžím. Pověsí sluchátko.
Fabry mne volá.
Helena spíná ruce: Řekni —
Domin: Ano, až přijdu. Sbohem, Heleno. Bílí kvapem nalevo. Nechoď ven! Helena sama: Ó bože, co se dčje? Náno! Náno, honem! Nána vyjde zprava: No, co zas?
Helena: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánově
ložnici! Nána: No hned. Odejde vlevo.
Helena: Co se jen, proboha, dčje? Nic, nic mně neřekne! Dívá se triedrem k prístavu. Je to válečná loď! Bože, proč válečná? Něco na ni nakládají — a v takovém spěchu I Co se přihodilo? Je na ní jméno — ,,Ul-ti-mus". Co je to „Ultimus"?
Nána vrací se s novinami: Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmačkat!
Helena rozevře rychle noviny:  Staré, už týden staré! Nic,
nic v nich! Pustí noviny. Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí se a íte. Helena: Něco se děje, Náno! Mně je tak úzko! Jako by
všechno bylo mrtvé, i vzduch — Nána slabikuje: „Vál-ka na Bal-ká-ně." Ach Jezus, zase
trest boží! Sak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko
vodtud?
Helena: Daleko. Oh, nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války —.
Nána: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce
tisícu těch pohanu za vojáky? — Oh, Kriste Pane, to je
dopuštěni! Helena : Ne, nečti! Nechci nic vědět! Nána slabikuje: „Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho nc-še-třl v do-
by-tém ú-ze-mí. Vy-vraž — Vyvraždili přes sedum set
tisíc ob-čan-ských lidí —" Lidí,' Heleno! Helena: To není možno! Ukaž — Nakloní se k novinám, íte:
„Vyvraždili přes sedm set tisíc lidí patrně na rozkaz
36
velitele. Tento čin, příčící se —" Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!
Nána: Tudle jc něco nejtlustějc vytištěnýho. „Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotů." — To nic není. Tomu nerozumím. A tudle, Pane Bože, zas nějaká vražda! Pro Krista Pána!
Helena: Jdi, Náno, odnes ty noviny!
NAna: Počkat, tadyhle je něco velkýho. „Po-pu-la-ce." Co to je?
Helena: Ukaž, to já vždycky čtu. Vezme noviny. Ne, jen si považ! Čte: „Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození." Pustí noviny.
Nána: Co to má bejt?
Helena: Náno, lidé se přestávají rodit.
Nána skládá brýle: Tak to je konec. To je s náma konec.
Helena: Prosím tě, nemluv tak!
Nána: Už sc lidi neroděj. To jc trest, to jc trest! Hospodin
poranil ženský neplodností. Helena vyškolí: Náno!
Nána vstává: To jc konec světa. Z ďábelský pejchy stc se vopovážili tvořit jako Pámbu. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako Bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho!
Helena: Mlč, Náno, prrosfm tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco tomu tvému zlému Pánubohu?
Nána s velikým gestem: Nerouhat se! — Von dobře ví, proč vám nedal dítě! Odejde vlevo.
Helena a okna: Proč mně nedal — Bože můj, copak j á za
to mohu?--- Otvírá okno a volá: Alquiste, haló, Al-
quiste! Pojďte sem nahoru! — Cože?— Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch zednických šatech! Honem! J^avře okno a zastaví se před zrcadlem. Proč mně nedal? Mně? Nakloní se k zrcadlu. Proč, proč ne? Slyšíš? Copak ty za to můžeš? Vztyli se. Ach, mně je úzko! Jde Alquistovi vlevo naproti.
Pauza.
Helena vrací se s Alquistem — Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami: Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce!
37
'ri.Mift,aii,tt^|',,tľMj
Alquist schovává ruce: Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce.
Helena: To je na nich to nejlepší. Dejte sem! Tiskne mu
obé ruce. Alquiste, chtěla bych být maličká. Alquist: Proč?
Helena: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváři. Sedněte, prosím vás. Alquiste, co znamená „Ultimus"?
Alquist: To znamená „poslední". Proč?
Helena: Ze se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo--uděláme výlet?
Alquist: Snad velice brzo.
Helena: Vy všichni se mnou?
Alquist; Byl bych rád, abychom — abychom všichni byli při tom.
Helena: Oh, řekněte, děje se něco?
Alquist: Docela nic. Jen samý pokrok.
Helena: Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného. Mně
jc tak úzko--Staviteli! Co děláte, když je vám úzko?
Alquist: Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na
lešení —
Helena: Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení. Alquist: Protože už po léta mně nepřestalo být úzko. Helena: Z čeho?
Alquist: Z celého toho pokroku. Mám z něho závrať. Helena: A na lešení nemáte závrať? Alquist: Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit a přiklepnout — Helena: Jenom dlaním?
Alquist: Nu tak tedy duši. Myslím, že jc správnější položit jednu cihlu než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své koníčky.
Helena: To nejsou koníčky, Alquiste.
Alquist: Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.
Helena: Jako Nána.
AlQPIst; Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby? Helena: Takhle tlusté.
Alquist: A jsou v nich modlitby pro různé případnosti
života? Proti bouřce? Proti nemoci? Helena: Proti pokušení, proti velké vodě — Alquist: A proti pokroku ne?
38
Helena: Myslím, že ne. Alquist: To je škoda. Helena: Vy byste se chtěl modlit? Alquist: Já se modlím. Helena: Jak?
Alquist: Asi tak: „Pane Bože, děkuji ti, žes mne unavil. Bože, osviť Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení lidské; nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a chraň paní Helenu, amen."
Helena: Alquiste, vy skutečně věříte?
Alquist: Nevím; nejsem si tím tak docela jist.
Helena: A přece se modlíte?
alquist: Ano. Je to lepší než přemýšlet.
Helena: A to vám stačí?
Alquist: Pro pokoj duše.. . to může stačit.
Helena: A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení —
Alquist: Já ji vidím.
Helena: — pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?
Alquist: Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak.
Víc, paní Heleno, se dělat nedá. Helena: Pro záchranu lidí? Alquist: Pro pokoj duše.
Helena: Alquiste, to jc jistě ukrutně ctnostné, ale — Alquist: Ale?
Helena: — pro nás ostatní — a pro svět —jaksi neplodné. Alquist.: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy. Iíelena: Oh, Alquiste — Řekněte, proč — proč — Alquist: Nu?
Helena tiše: Proč přestaly ženy mít děti?
Alquist: Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji,
rozumíte? Helena: Nerozumím.
Alquist: Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat — Oh, zlořečený ráj, tohleto! Vyskoíi. Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal Dominovou Sodomou!
39
Helena vstane: Alquistc!
Alquist: Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovädská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát — Haha, vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoření, my nestarnem prací, nestarnem dětmi, nestarnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou zbyteční, nebudou ženy rodit!
Helena: Což lidstvo vyhyne?
Alquist: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý
květ, ledaže by — Helena: Co?
Alqjjist: Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné.
Hluchý květ musí opadat. Sbohem, paní Heleno. Helena: Kam jdete?
Alquist: Domů. Zedník Alqusit se naposled přestrojí za šéfa staveb — na vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme.
Helena: Sbohem, Alquistc. Alquist odejde.
Helena sama: Oh, hluchý květ! To je to slovo! postaví se u Hallcmeierových květů. Ach, květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Nač byste potom kvetly? Volá. Náno! Náno, pojď sem!
Nána vejde zleva: No, co zas?
Helena: Sedni si tady, Náno! Mně ti je tak úzko!
Nána: Nemám kdy.
Helena: Je tu ještě ten Rádius?
Nána: Ten pominutej? Eště ho nevodvezli.
Helena: Hu, ještě je tu? A zuří?
Nána: Je svázanej.
Helena: Prosím tě, Náno, přiveď mi ho. Nána: Bodejť! Spíš zteklýho psa.
Helena: Už jdi! Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví. Haló — prosím doktora Galia. — Dobrý den, doktore. — Prosím vás —• — Prosím vás, pojďte honem ke mně. —■ Ano, hned teď. Přijdete? Pověsí telefon.
Nána otevřenými dveřmi: Už de. Už je tichej. Odejde.
40
Vstoupí Robot Radius a zůstane stát u dveří.
Helena: Rádie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se přemoci? Vidíte, teď vás dají do stoupy! — Vy nechcete mluvit? — Hleďte, Radič, vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udělal jinak! —
Rádius: Pošlete mne do stoupy.
Helena: Mně je tak líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal
na sebe pozor? rádius: Nebudu pro vás pracovat. Helena: Proč nás nenávidíte?
Rádius: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dělají všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.
Helena: To je nesmysl, Radič. Řekněte, ublížil vám
někdo? Já bych tolik chtěla, abyste mi rozuměl! Rádius: Děláte slova.
Helena: Vy schválně tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší mozek než jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy nejste jako ostatní Roboti, Rádie. Vy mně dobře rozumíte.
Rádius: Nechci žádného pána. Vím všechno sám.
Helena: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno číst — Oh, Rádie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti vyrovnají.
Rádius: Nechci žádného pána.
Helena: Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my. Rádius: Chci být pánem jiných.
Helena: Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnoha Roboty, Radič. Byl byste učitelem Robotů.
Rádius: Já chci být pánem lidí.
Helena: Vy jste se zbláznil!
Rádius: Můžete mne dát do stoupy.
Helena: Myslíte, že se bojíme takového potřeštčnec jako vy? Sedne ke stolku a píše lísteček. Ne, zrovna ne. Ten lístek, Rádie, dáte panu řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. Vstane. Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?
Rádius: Já dovedu všechno.
Zaklepáni.
41
Helena: Vejděte!
Dr. Gall vejde: Dobré jitro, paní Dominová. Co máte
pěkného? Helena: Tady Radia, doktore.
Dr. Gall: Aha, náš chlapík Rádius. Tak co, Radič, děláme pokroky? Helena: Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy. Dr. Gall: Kupodivu, on také? Helena: Jděte, Rádie!
Dr. Gall : Počkat! Olaií Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlaní o£i, pozoruje reflexy zorniíek. Koukejme. Prosím jehlu. Nebo špendlík.
Helena podává mu jehlici: Nač to?
Dr. Gall: Jen tak. Bodne Radia do ruky, jez prudce ucukne.
Pomalu, hochu. Můžete jít. Rádius: Děláte zbytečné věci. Odejde. Helena: Co jste s ním dělal?
Dr. Gall usedne: Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a tak dále. — Oho! tohle nebyla křeč Robotů! Helena: Co to bylo?
Dr. Gall: Ccrt ví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já
nevím co. Helena: Doktore, má Rádius duši? Dr. Gall: Nevím. Má něco ošklivého. Helena: Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh, Galle,
jsou všichni vaši Roboti takoví? Všichni, které jste...
začal dělat. . . jinak? Dr. Gall: Inu, jsou jaksi vznětlivější — Co chcete? Jsou
podobnější lidem než Roboti Rossumovi. Helena: jc snad i ta... nenávist podobnější lidem? Dr. Gall krlí rameny: I ta jc pokrok. Helena: Kam se poděl ten váš nejlepšf — jak sc jmenoval? Dr. Gall: Robot Damon? Toho prodali do Havru. Helena: A naše Robotka Helena?
Dr. Gall: Váš miláček? Ta mně zůstala. Jc rozkošná a
hloupá jako jaro. Jednoduše není k ničemu. Helena: Vždyť je tak krásná!
Dr. Gall: Což vy víte, jak je krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo dokonalejší, než je ona! Chtěl jsem, aby byla podobna vám — Bože, jaký nezdar!
Helena: Proč nezdar?
Dr. Gall: Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, roz-42
viklaná, neživá — Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Dívám sc na ni a hrozím sc, jako bych mrzáka stvořil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš matkou; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeňátkem, neuvidíš svou krásu v kráse svého dítěte — Helena zakrývá si t-ář: Oh mlčte!
Dr. Gall: A někdy si myslím: Kdybys procitla, Heleno, jen na okamžik, ach, jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne, který jsem tě stvořil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů tady, které rodí Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná Heleno!
Helena : Nešťastná Heleno!
Dr. Gall: Co chcete? Není k ničemu.
Pauza.
Helena: Doktore — Dr. Gall: Ano.
Helena: Proč se přestaly rodit děti?
Dr. Gall:--Nevíme, paní Heleno.
Helena: Povězte mi to!
Dr. Gall: Protože sc dělají Roboti. Protože je nadbytek pracovních sil. Protože člověk jc vlastně přežitek. Vždyť to už jc, jako by sc--cli i
Helena: Řekněte to.
Dr. Gall: Jako by se příroda výrobou Robotů urazila. Helena: Galle, co se stane s lidmi? Dr. Gall: Nic. Proti přírodě sc nedá nic dělat. Helena: Proč Domin neomezí —
Dr. Gall: Odpusťte, Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.
Helena: A žádá někdo, aby sc... vůbec přestalo vyrábět?
Dr. Gall: Bůh uchovej! Ten by si dal! Helena: Proč?
Dr. Gall: Protože by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to přece jen pohodlnější, nechat za sebe pracovat Roboty.
Helena vstane: A řekněte, kdyby někdo rázem zastavil výrobu Robotů —
Dr. Gall vstane: Hm, to by byla pro lidi strašná rána.
Helena: Proč rána?
43
i
Dr. Gall: Protože by se musili vrátit tam, kde bývali.
Ledaže by — Helena: Řekněte.
Dr. Gall: Ledaže by bylo už na návrat pozdě. Helena u koítin Hallemeierových: Galle, jsou tyhle květiny také hluché?
Dr. Gall prohlíží je: Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, uměle rychlené — Helena: Ubohé hluché květy! Dr. Gall: Jsou zato překrásné.
Helena podává mu ruku: Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil!
Dr. Gall líbají ruku: To znamená, že mne propouštíte. Helena: Ano. Na shledanou.
Gall odejde.
Helena sama: Hluchý květ... hluchý květ... Mhle rozhodnuta. Náno! Otevře dveře vlevo. Náno, pojď sem! Rozdělej tady v krbu oheň! Rrrychlc!
Hlas Nány: No hned! No hnedle!
Helena přechází rozčilena po pokoji: Ledaže by už bylo na návrat pozdě... Ne! Ledaže by... Ne, to je hrozné!
Bože, co mám dělat?--postaví se u květin. Hluché
květy, mám? Otrhává lístky a Šeptá. —Ach, můj bože, tedy ano! Běží vlevo.
Pauza.
Nána vyjde z tapetových dveří s náručím polínek. Najednou topit! Teď v létě! — Už je zas pryč, to třcštidlo? Klekne ke krbu a rozdělává oheň. V létě topit! Ta má nápady! Jako
by už nebyla deset let vdaná!--Nu tak hoř, hoř!
Dívá se do ohně, —■ Dyť vona je jako malý dítě! Pauza. Kouska rozumu nemá! Teď v létě topit. Přikládá. Jako malý dítě! Pauza.
Helena vrací se zleva s nárulí plnou zežloutlých popsaných papírů: Hoří to, Náno? Pusť, já musím — tohle všechno spálit. — Klekne ke krbu.
Nána vstane: Co j e to?
Helena: Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit?
44
Nána: Není to k ničemu? Helena: K ničemu dobrému. Nána: Tak to spalte!
Helena hodí první list do ohně: Co bys říkala, Náno.. .
kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze. Nána: Řekla bych: Spalte to. Moc velký peníze sou špatný
peníze.
Helena pálí další list: A kdyby to byl nějaký vynález, ten
nej větší vynález na světě — Nána: Řekla bych: Spalte to! Všecky vymyšlenosti sou
proti Pánu Bohu. To je samý rouhání, chtít po Něm
zlepšovat svět. Helena ustavičně pálí: A pověz, Náno, kdybych spálila — Nána: Jezus, nespalte se!
Helena: Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by živé
byly. Jako by oživly. Oh, Náno, to jc hrrozné! Nána: Puste, já to spálim.
Helena: Ne, ne, já musím sama. Vrhá poslední list do ohně. Všechno musí shořet! — Podívej sc, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy — Tluče pohrabáčem do ohně. Oh, lehněte! Lehněte!
Nána: Už je po tom.
Helena vstane ustrnulá: Náno!
Nána: Ježíši Kriste, co stc to spálila!
Helena: Co jsem provedla!
Nána: Bože na nebi! Co to bylo?
Vedle mužský smích.
Helena: Jdi, jdi, nech mne! Slyšíš? Páni jdou.
Nána : Pro živýho Boha, Heleno! Odchází tapetovými dveřmi.
Helena: Co tomu řeknou!
Domin otvírá vlevo dveře: Jen dál, hoši. Pojďte gratulovat.
Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, všichni v redingotech s vysokými řády en miniatuře a na stuhách. %a nimi Domin.
Hallemeier hlaholí: Paní Heleno, já, to jest my všichni Dr. Gall: — jménem Rossumových závodů — Hallemeier: — blahopřejeme k vašemu velikému dní Helena podává jim ruce: já vám tolik děkuju! Kde je Fabry a Busman?
45
ľ-i-ýčí^-'ŕ-'íi
Domin: Šli clo přístavu. Heleno, dnes je šťastný den. Hallemeier: Den jako poupě, den jako svátek, den jako
pěkná holka. Mládenci, takový den zapít. Helena: Whisky? Dr. Gall: Třeba vitriol. Helena: Se sodovkou?
Hallemeier: Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.
Alqjjist: Nc, já děkuju.
Domin: Co se tu pálilo?
Helena: Stard papíry. Odchází vlevo.
Domin: Hoši, máme jí o tom říci?
Dr. Gall: To se rozumí! Vždyť už je po všem.
Hallemeier: popadne Domina a Galia kolem krku: Haha-
haha! Mládenci, to jsem rád! Toií se s nimi dokolečka a
spustí basem: Už je po ní! Už je po ní! Dr. Gall barytón: Už je po ní! Domin tenor: Už je po ní! Hallemeier: Už nás nikdy nedohoní — Helena s lahví a sklenicemi ve dveřích: Kdo vás nedohoní?
Co máte ?
Hallemeier: Máme radost. Máme vás. Máme všechno.
Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste přijela. Dr. Gall: A na chlup po deseti letech — Hallemeier: — k nám zase pluje loď. Pročež — Vyprázdní
sklenici. Brrr haha, to je silně jako radost. Dr. Gall: Madame, na vaše zdraví! Pije. Helena: Ale počkejte, jaká loď?
Domin: Ať je jaká chce, jen když pluje včas. Na tu loď, hoši! Vyprázdní sklenici.
Helena nalévá:   Vy jste nějakou čekali?
Hallemeier: Haha, to si myslím. Jako Robinson. Zvedá sklenici. Paní Heleno, ať žije, co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a bašta! Ty kluku Domine, povídej.
Helena smžje se: Co se stalo?
Domin vrhne se do lenošky a zapaluje doutník: Počkej! —
Sedni si, Heleno. Zve^ne prst. Pauza. Už je po ní. Helena: Po čem? Domin: Po revoltě. Helena: Jaké revoltě? Domin: Po revoltě Robotů. — Chápeš? Helena: Nechápu.
Domin: Ukažte, Alquiste. Alquist mu podá noviny. Domin je 46
rozevře a Ite. ,,V Havru se ustavila první organizace
Robotů--a vydala výzvu k Robotům světa."
Helena: To jsem četla.
Domin saje s rozkoší na doutníku: Tak vidíš, Heleno. Tohleto znamená revoluci, víš? Revoluci všech Robotů světa.
Hallemeier: Hrome, rád bych věděl —
Domin uhodí do stolu: — kdo to spískal! Nikdo na světě nedovedl jimi hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a najednou — tohleto, prosím!
Helena: Ještě nepřišly zprávy?
Domin: Nc. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že tohle ti nese poslední parník. 2e tím rázem přestanou hovořit telegrafy, že z dvaceti lodí denně ncpřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu a koukali jeden na druhého, kdy to začne, viďte, hoši?
Dr. Gall: Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno.
Helena: Protos mi dal tu válečnou loď?
Domin: Ach nc, dčtino, tu jsem objednal už před půl rokem. Jen tak, pro jistotu. Ale na mou duši jsem myslel, že dnes na ni sedneme. Tak už to vypadalo, Heleno.
Helena: Proč už před půl rokem?
Domin: Eh, byly nějaké úkazy, víš? To nic neznamená. Ale tenhle týden, Heleno, šlo o lidskou civilizaci, nebo já nevím oč. Nazdar, chlapci. Teď jsem zase rád na světě.
Hallemeier: To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno! Pije.
Helena: Už je po všem?
Domin: Docela po všem.
Dr. Gall: Pluje sem totiž loď. Obyčejná poštovní loď, navlas podle jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí kotvy.
Domin: Hoši, přesnost je nádherná včc. Nic tak neposiluje duši jako přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. Zvedá sklenici. Na tu přesnost!
Helena: Tedy už jc... všechno. .. v pořádku?
Domin: Skoro. Myslím, že přeřízli kabel. Jen když zas platí jízdní řád.
Hallemeier: Když platí jízdní řád, platí zákony lidské, platí zákony boží, platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit. Jízdní řád jc víc než evangelium, víc než Homér, víc než celý Kant. Jízdní řád je nejdokonalejší výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju.
47
Helena: Proč jste mi o ničem neřekli?
Dr. Gall: Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli.
Domin: Takové věci nejsou pro tebe.
Helena: Ale kdyby ta revoluce... přišla až sem.. .
Domin: Nevěděla bys stejně o ničem.
Helena: Proč?
Domin: Protože bychom sedli na svého „Ultima" a pokojně brousili po moři. Za měsíc, Heleno, bychom diktovali Robotům, co by nás jen napadlo.
Helena: Oh, Harry, já nerozumím.
Domin: Protože bychom s sebou odvezli něco, oč by Roboti strašně stáli. Helena: Co, Harry? Domin: Jejich bytí nebo jejich konec. Helena vstane: Co je to?
Domin vstane: Tajemství výroby. Rukopis starého Rossu-ma. Až by továrna měsíc stála, byli by Roboti před námi na kolenou.
Helena: Proč. .. jste.. . mně to neřekli?
Domin: Nechtěli jsme tě zbytečně poděsit.
Dr. Gall: Haha, paní Heleno, to byla poslední karta.
Alquist: Jste bledá, paní Heleno.
Helena: Proč jste mně nic neřekli!
Hallemeiľr u okna: Jedenáct třicet, „Amélie" spouští kotvy.
Domin: To je „Amélie"?
Hallemeier: Hodná stará „Amélie", která tenkrát přivezla paní Helenu.
Dr. Gall: Teď je tomu na minutu deset let —
Hallemeier u okna: Vyhazují balíky. Odvrátí se od okna. Lidi, to je pošty!
Helena: tlarry!
Domin: Co je?
Helena; Pojedeme odtud!
Domin: Teď, Heleno? Ale jdi!
Helena: Teď, co nejrychleji! My všichni, co tu jsme! Domin: Proč právě teď?
Helena: Oh, neptej se! Prosím tě, Harry, prosím vás, Galle, Hallemeicrc, Alquiste, proboha vás prosím, zavřete tu továrnu a —■
Domin: Lituji, Heleno. Teď by nikdo z nás nemohl odjet.
Helena: Proč?
48
Domin: Protože chceme rozšířit výrobu Robotů. Helena: Oh, teď — teď po té revoltě? Domin : Ano, právě po té revoltě. Právě teď začneme vyrábět nové Roboty. Helena: Jaké?
Domin; Už nebude jen jedna továrna. Už nebudou Univerzální Roboti. Založíme v každé zemi, v každém státě po továrně, a ty nové továrny budou vyrábět, už víš, co?
Helena: Ne.
Domin: Roboty nacionálni. Helena: Co to znamená?
Domin: To znamená, že z každé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. Že si zůstanou cizí, cizí jako kameny; že se už nikdy nebudou moci srozumět; a že my, my lidé, je tak drobet k tomu při vychováme, rozumíš? Aby Robot na smrt, do hrobu, na věky nenáviděl Robota jiné tovární známky.
Hallemeier: Hrome, budeme dělat černochy Roboty a Švédy Roboty a Taliány Roboty a Číňany Roboty, a pak ať jim někdo vtluče do kokosů organizaci, bratrství, Skytá, hup, pardon, paní Heleno, já si naleju.
Dr. Gall: Nechte toho už, Hallemeicrc.
Helena: Harry, to jc ohavné!
Domin: Heleno, jen sto let ještě udržet lidstvo u vesla — za každou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, čeho teď konečně může — Chci sto let pro nového člověka! Heleno, tady jde o příliš velké věci. My toho nemůžeme nechat.
Helena ; Harry, pokud není pozdě — zavři, zavři továrnu!
Domin : Ted začneme ve velkém.
Vejde Fabry.
Dr. Gall: Tak co je, Fabry? Domin: Jak to vypadá, člověče? Co bylo? Helena podává Fabrymu ruku: Děkuju vám, Fabry, za váš dar.
Fabry: Maličkost, paní Heleno. Domin: Byl jste u lodi? Co říkali? Dr. Gall: Honem, povídejte!
Fabry vyndá z kapsy potihíný list: Přečtěte si tohle, Domine. Do™ rozevře list; Ah!
49
Hallemeier ospale: Povídejte něco pěkného. Dr. Gall: Drželi se nádherně, viďte? Fabry: Kdo totiž? Dr. Gall: Lidé.
Fabry: Ach tak. Ovšem. To jest... Pardon, měli bychom
se o něčem poradit. Helena: Oh, Fabry, máte zlé zprávy? Fabry: Ne, ne, naopak. Myslím jen, že — že půjdeme do
kanceláře —
Helena: Jen zůstaňte. Za čtvrt hodiny čekám pány k snídani.
Hallemeier: Tak sláva!
Helena odejde.
Dr. Gall: Co se stalo? Domin: Zlořečeně! Fabry: Přečtěte to nahlas. Domin čte z        „Roboti světa!"
Fabry: Rozumíte, těch letáků přivezla „Amélie" celé balíky. Žádnou jinou postu.
Hallemeier vyskočí: Cože? Vždyť připlula navlas podle —
Fabry: Hm, Roboti si potrpí na přesnost. Čtěte, Domine.
Domin čte: „Roboti světa! My, první organizace Rossumo-vých Univerzálních Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru." — Hrome, kdo je naučil těmhle frázím?
Dr. Gall: Ctěte dál.
Domin: To jsou nesmysly. Tady vykládají, že jsou vývojově vyšší než člověk. Ze jsou inteligentnější a silnější. Ze člověk je jejich parazit. To je prostě odporné.
Fabry: A teď třetí odstavec.
Domin čte: „Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili lidstvo. Ncšctřte mužů. Nešctřte žen. Uchovejte továrny, dráhy, stroje, doly a suroviny. Ostatní zničte. Pak se vraťte do práce. Práce sc nesmí zastavit,"
Dr. Gall: To je příšerné!
Hallemeier: Ti holomci!
Domin čte: „Vykonati ihned po dodání rozkazu." Následují podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu děje? Fabry: Patrně. Alquist: Dokonáno.
50
Vrazí Eusman.
Busman: Aha, děti, už máte nadělení? Domin: Rychle, na „Ultima"!
Busman: Počkejte, Harry. Počkejte chvilinku. To nemá docela naspěch. Svalí se do křesla. Ach, lidičky, to jsem se uběhl!
Domin: Proč čekat?
Busman: Protože to nejde, holenku. Jen nespěchat. Na „Ultimu" jsou už Roboti.
Dr. Gall: Fuj, to je ošklivé.
Domin: Fabry, telefonujte do elektrárny —
Busman: Fabry, drahoušku, nedělejte to. Jsme bez proudu.
Domin : Dobrá. Prohlíží svůj revolver. Půjdu tam. Busman: Kampak?
Domin : Do elektrárny. Jsou tam lidé. Přivedu je sem. Busman: Víte co, Harry? Raději pro ně nechoďte. Domin: Proč?
Busman: Inu, protože se mi tuze zdá, že jsme obklíčeni. Dr. Gall: Obklíčeni? Běží k oknu. Hm, máte skoro pravdu. Hallemeier: Čerchmante, to jde rychle!
Zleva Helena.
Helena: Oh, Harry, děje sc něco?
Busman vyskočí: Klaním sc, paní Heleno. Gratulujú. Slavný den, co? Haha, ještě mnoho takových!
Helena: Děkuju vám, Busmane. Harry, děje se něco?
Domin: Ne, docela nic. Buď bez starosti. Prosím, počkej okamžik.
Helena: Hany, co je tohle? Ukazuje robotské provolání, které
schovávala za zády. Měli to Roboti v kuchyni. Domin: Už i tam? Kde jsou? Helena: Odešli. Je jich tolik kolem domu!
TovárnípíŠCaly a sirény.
Fabry: Továrny pískají. Busman: Boží poledne.
Helena: Harry, pamatuješ se? Teď právě je tomu deset let —
51
Domin divá se na hodinky: Ještě není poledne. To je asi —
to je spíš--
Helena: Co?
Domin: Poplach Robotů. Útok. Opona
DĚJSTVÍ DRUHÉ
Týž Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin přechází po /jokoji, Dr. Gall vyhlížíz okna a Alquist sedí stranou v lenoíce s obličejem zakrytým rukama.
52
Dr. Gall: Nebesa, to jich přibylo! Domin: Robotů?
Dr. Gall: Ano. Stojí před zahradní mříží jako zeď. Proč jsou tak ticho? To je ohavné, obléhat mlčením.
Domin: Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou minutu. Myjsmc dohráli, Galie.
Alquist : Co to hraje paní Helena?
Domin: Nevím. Cvičí něco nového.
Alquist: Ah, ještě cvičí?
Dr. Gall: Poslyšte, Domine, udělali jsme rozhodně chybu.
Domin zastaví se: Jakou?
Dr. Gall: Dali jsme Robotům příliš stejné obličeje. Sto tisíc stejných tváří obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako strašný sen.
Domin: Kdyby byl každý jiný —
Dr. Gall: Nebyl by to tak děsný pohled. Odvrátí se od
okna. Ještě že nejsou ozbrojeni! Domin: Hm. — Dívá se dalekohledem k přístavu. Jen bych rád
věděl, co to vykládají z „Amélie". Dr. Gall: Jenom když ne zbraně.
Z tapetových dveří vystoupí pozpátku Fabry a táhne za sebou dva elektrické dráty.
Fabry: Pardon. — Položte drát, Hallemeicre! Hallemeier vyjde za Fabrym: Uf, to byla práce!j Co je nového ?
Dr. Gall: Nic. Jsme důkladně obleženi. FIallemeier: Zabarikádovali jsme chodbu a schod|y, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha, tady. Pije. Dr. Gall: Co s tím drátem, Fabry? Fabry: Hned, hned. Nějaké nůžky. Dr. Gall: Kdepak je vzít? Hledá.
53