JERZY GROTOWSKI PERFORMER
Performer - s velkým písmenem - je člověk činu. Ne člověk, který hraje jiného. Je to tanečník, kněz, bojovník; netýká se ho dělení umění do druhů. Rituál je performance, završená akce, akt. Zvrhlý rituál je spekták-lem. Nechci objevovat něco nového, nýbrž to zapomenuté. Tak staré, že dělení podle druhů umění se na to nevztahuje.
Jsem učitel Performera (užívám singuláru:). Učitel - jako v řemesle - je ten, skrze koho učení přechází: učení je třeba dostat; to, jak je učeň znovuobjeví, jak se v něm rozpozná ale může být jen osobní fakt. A jak poznal učení sám učitel? Zasvěcením - anebo krádeží. Performer - to je stav jsoucnosti. Člověk poznání: lze jej vidět jako Dona Juana z Castanedových románů, máme-li rádi romantiku. Raději tu uvažuji o Pierrovi de Cómbas. Nebo dokonce o tom Donu Juanovi, kterého líčí Nietzsche: buřič, před nímž stojí poznání jako povinnost a který je má dobýt. I kdyby jej ostatní nezatratili, cítí se jako odpadlík, outsider. V indické tradici se mluví o vrátjích (buričských hordách). Vrátja, to je někdo na cestě dobývání poznání. Člověk poznání disponuje činěním, doing, nikoli myšlenkami či teoriemi. Co dělá pro učně opravdový učitel? Říká: učiň to. Učeň zápasí, aby pochopil, aby převedl ne-
známé na známé, unikl učinění. Už tím, že chce pochopit, se vzpírá. Pochopí, ale teprve až když učiní. Učiní, nebo ne. Poznání je věc činění.
nebezpečí a šance
Když říkám bojovník, znovu to někdo může spojovat s jazykem Castanedy, ale všechna Písma svatá přece také mluví o bojovníkovi. Můžeme jej najít i v tradici indické a černošské. Je to člověk, vědomý si své smrtelnosti. Když je třeba čelit mrtvolám, čelí jim, ale když nemusí zabíjet, nezabíjí. U Indiánů se říká, že mezi bitvami má bojovník srdce něžné jak dívenka. Aby dobyl poznání, bojuje, neboť tep života se stává mocnějším a artikulovanějším ve chvílích intenzity, nebezpečí. Nebezpečí a šance jdou spolu. Nelze být na výši než vůči nebezpečí. Tváří v tvář výzvě dosahují lidské impulsy rytmu. Rituál je časem velké intenzity. Provokované intenzity. Tehdy se život stává rytmem. Performer umí propojovat impulsy těla s písní. (Proud života se musí artikulovat ve formách.) Svědkové pak docházejí intenzity, když - jak říkají - zakoušejí nějakou přítomnost. Je to díky Performerovi, který se stal mostem mezi svědkem a čímsi. V tom smyslu Performer je pontifeic. tvůrce mostů.
Esence: etymologicky jde o bytí, o bytnost1). Esence mne zajímá, protože v ní ne-
') Grotowského návrh překladu: jde o být, bytnost.
Zbigniew Teo Spychalski (tehdy stážista Teatru Laboratorium, nyní ředitel Théátre de la Veillée v Montrealu) a Rena Mirečka. FOTO JEANIE II
ní nic sociologického. Je tím, co není přejato od jiných, nepřichází zvenčí, není naučeno. Například svědomí je tím, co přísluší esenci, co je odlišné od morálního kódu, pří-slušícího společnosti. Porušíš-li morální kodex, cítíš se vinen: tak v tobě promlouvá společnost. Dopustíš-li se však něčeho proti svému svědomí, pocítíš výčitky a děje se to mezi tebou a tebou, nikoli mezi tebou a společností. Jelikož téměř vše, co máme, je sociologické, připadá nám esence nějak malá; je však tvoje. V sedmdesátých letech ve vesnicích Kau v Súdánu byli ještě mladí bojovníci. U bojovníka v plné organičnosti tělo a esence může vstoupit do osmózy, takže se zdá nemožné rozdělit je. Ale není to stav permanentní a trvá jen krátce. Je to -jak by řekl Zeami - květ mládí. Věkem však lze přejít od těla-a-esence k tělu esence. Je to důsledek nesnadné evoluce, osobní proměny, jakou má ve skutečnosti za úkol každý. Klíčová otázka je: Jaký je tvůj proces? Jsi mu věrný, nebo se mu vzpouzíš? Proces je jako úděl, vlastní úděl každého, který se v čase rozvíjí (anebo pouze odvíjí - nic víc). Nuže: jaká je kvalita tvé oddanosti vlastnímu údělu? Proces se dá pochopit, když to, co děláme, je s námi ve spojení, když to nemáme v nenávisti. Proces souvisí s esencí a (potenciálně) vede k tělu esence. Bojovník musí pochopit svůj proces v tom krátkém období, kdy je možná osmóza tělo-a-esen-ce. Tělo přizpůsobené procesu už neklade odpor, je téměř průzračné. Všechno je leh-
ké, všechno patrné. U Performera se performing může velmi přiblížit procesu.
Já-Já
V prastarých textech můžeme číst: Jsme dva. Pták, který zobe, a pták, který se dívá. Jeden zemře, druhý bude žít. Opojeni existencí v čase, zaujati zobáním zapomínáme dát žít té své části, která se dívá. Hrozí nám
tedy, že budeme existovat pouze v čase, a vůbec mimo čas. Cítit, že se na mne dívá jiná část mne samého, ta, která jakoby byla mimo čas, dává jiné dimenze. Existuje Já-Já. Druhé Já je quasivirtuální; není to v nás ani pohled druhých, ani posuzování; je to jako neměnný pohled: mlčenlivá přítomnost -jako slunce ozařuje věci, nic víc. Proces každého z nás se může dovršit pouze
v kontextu této neměnné přítomnosti. Já-Já: zakoušena, jeví se ta dvojitost ne jako rozdělení, ale jako plnost, jednota.
Při cestě Performera se dá esence zpozorovat během osmózy s tělem, a pak se pracuje na procesu při rozvíjení Já-Já. Učitelův pohled může někdy působit jako zrcadlo vztahu Já-Já (když ještě není vazba ustavena). Když už vazba Já-Já ustavena je, může učitel zmizet a Performer pokračuje k tělu esence. Takovému, jaké se dá rozpoznat na fotografii starého Gurdžijeva, sedícího na lavičce v Paříži. Od obrazu mladého bojovníka z Kau k obrazu Gurdžijeva je cesta jako od těla-a-esence k tělu esence. Já-Já neznamená být rozfat vedví, nýbrž být dvojitý. Jde o to být pasivní v jednání, a aktivní být v hledění (obráceně než je zvykem). Pasivní znamená: vstřebávat. Aktivní - být přítomen. K živení života Já-Já musí Performer rozvinout nikoli organismus-hmo-tu, organismus svalový, atletický, ale orga-nismus-vodič, jímž proudí Energie.
Performer musí pracovat v precizní struktuře. Musí se namáhat, protože houževnatost a respekt k detailům tvoří kázeň, umožňující zpřítomnit Já-Já. To, co se dělá, musí být přesné. Don't improvise, please! Je třeba objevit činnosti prosté, dbát však, aby byly důkladně zvládnuté a měly trvání. Jinak to není prostota, ale banalita.
na co si vzpomínám
Jedním z přístupů k tvořivosti je objevit v so-
bě dávnou tělesnost, se kterou nás pojí silné rodové pouto. Pak nejsme ani v osobnosti (ve zosobnění), ani v ne-osobnosti (v ne-zosobnění). Vyjdeme-li z detailů, můžeme v sobě někoho objevit: dědečka, matku. Fotografie, vzpomínka na vrásky, vzdálená ozvěna barvy hlasu umožňují re-konstruovat tělesnost. Napřed tělesnost kohosi známého, a pak, jdeme-li dál a dál, tělesnost kohosi, koho jsme neznali, praotce, předka. Doslova tutéž? Třeba ne doslova tu, ale přece jen takovou, jaká být mohla. Můžeš tak dojít daleko nazpátek, jako by se probouzela paměť. Je to fenomén reminiscence, jako bychom se rozpomínali na Performera pradávného ritu. Pokaždé, když něco objevuji, mám pocit, že je to něco, nač se rozpomínám. Objevy jsou daleko za námi a musíme se vypravit nazpět, abychom dospěli až k nim.
Lze se takovým průnikem - jako návratem z vyhnanství - dotknout něčeho, co není spjato pouze s počátky, ale - dovolte mi říci - přímo s prapočátkem? Věřím tomu. Je snad esence skrytým podkladem paměti? Nic o tom nevím. Když pracuji docela blízko esence, mám pocit, že se paměť stává skutečností. Když se esence aktivuje, jako by se aktivovaly velmi silné potence. Reminiscence je možná jednou z nich.
vnitřní člověk
Cituji:2)
Vnitřní člověk a zevní člověk jsou tak neko-
nečně rozdílní jako nebe a země.
Když jsem ještě stál ve své prvé příčině, tu jsem neměl žádného Boha, byl jsem svou příčinou.3) Tu se mne nikdo netázal, kam chci, nebo co činím; tu nebylo nikoho, kdo by se mne tázal. Tím, čím jsem chtěl, jsem byl, a čím jsem byl, chtěl jsemb); prost Boha a všeho.
Když jsem vystoupil (vyplynul) tamodtud, veškeré bytosti mluvily o Bohu. Kdyby se mne kdo tázal: - Bratře Eckharte, kdy jsi vyšel z domu? - Právě jsem tam byl; tam jsem byl jen já sám, tam jsem chtěl sama sebe a znal jsem se já sám, abych učinil člověka (jímž zde dole jsem).c)
Hle proč jsem já ne-zrozený a podle mého způsobu ne-zrozenéhotí) nemohu zemřít. To, čím jsem podle zrození, zemře a obrátí se vniveč, neboť patří času a spolu s ním se bude rozpadat. Ale v mém zrození bylo také zrozeno všecko stvoření. Všecko stvoření cítí potřebu povznést se ze svého života ke své esenci?)
Když se navracím, je ten můj průnik mnohem ušlechtilejší nežli mé východisko.
2) Grotowského úpravy výňatků z Kázání 26 a 32 Mistra Eckharta vycházejí pravděpodobně z jeho vlastního překladu z originálu nebo z jiného jazyka do polštiny. Náš překlad vyplynul z porovnáni polského (J.Prokopiuk, 1988) a českého (K.Wein-furter, 1934) překladu. Směrodatným zůstalo autorské znění Grotowského. Jako ukázku význa-muplných posunů uvádíme v poznámkách (označených písmeny) znění Weinfurterovo.
V onom průniku jsem nad stvořeními, ani Bůh, ani tvor. Leč jsem tím, co jsem byl a čím mám zůstat nyní a navždy. Když tam dospívám, tu se nikdo netáže, odkud přicházím. Tam jsem, co jsem byl, aniž roštu, aniž mne ubývá% neboť já jsem nehybnou příčinou, která hýbe vším stvořením.
POZNÁMKA: Jedna z verzí tohoto textu -z konference Grotowského - byla uveřejněna v květnu 1987 ART-PRESSem v Paříži s následujícím vysvětlením George Banu: „To, co tu nabízím, není ani nahrávka, ani shrnutí, nýbrž soubor nejpečlivějších poznámek, co nejbližších formulacím Grotowského. Je třeba číst je jako poučení z cesty, nikoli klausule programu nebo sepsaný, uzavřený dokument. Ozvěna poustevníkova hlasu může dolehnout až k nám, byť jeho činy zůstávají utajeny." Mezititulky (s výjimkou posledního) pocházejí od redakce ARTPRESS. Grotowski text nanovo zpracoval a doplnil pro účely této publikace. Mluví
a) patřil jsem jen sobě (s.175)
*>) A co jsem chtěl, to jsem byl, a co jsem byl, to
jsem chtěl (s.175)
c) zíral jsem na sebe jako ten, který tohoto člověka učinil! (s.180)
™) podle mého věčného způsobu zrození (s.181)
e) všichni tvorové mají v sobě spěch ke své nej-vyšší dokonalosti (s.204)
f) tam není ode mne nic odejmuto ani mně nic přidáno, neboť jsem tam něco nepohnutelného, co pohybuje všemi věcmi (s.182)
v něm o svém nejvyšším úkolu. Ztotožnit pojem „Performer" se stážisty Centra di lavoro by bylo nadužitím. Jde o učně výjimečného, jaký se během celého působení učitele vyskytuje vzácně.
(Připojeno k textu v brožuře Centro di lavoro di Jerzy Grotowski, Pontedera 1988, kde je francouzská, anglická a italská verze)
Můj překlad pochází (na přání Grotowského) z autorského překladu originální francouzské verze do polštiny (1989). Český překlad byl s autorem podrobně konzultován, ale souhlas se zveřejněním se mi nepodařilo získat, protože ještě řadu míst si chtěl Grotowski ověřovat. Mezitím se však objevil slovenský, Grotowským neautorizovaný překlad a polská verze Performera vyšla ve druhém vydání Textů (Ósrodek Badán J. G. Wroclaw, 1991). Je jen otázkou času, kdy se objeví i český překlad, který by ani zčásti nerespektoval autorovy požadavky na zachování zvláštností slov i vazeb a celého tónu tohoto textu. Vzhledem ke všem těmto okolnostem - a samozřejmě hlavně proto, že Grotowski už nebude moci formulace zpřesňovat), uveřejňuji tuto „pracovní verzi" překladu i bez souhlasu autora. Důkladnou analýzu textu a komentář k němu vydal Dialog (6/1989): viz Leszek Kolankiewicz: „Dramat obiektywny" Grotowskiego.
Jana Pilátová
SVĚT			
S	A	D	
i	9	9	
DIVÁDĽ			
Šéfredaktor Karel Král Redakce Jan Kerbr, Milan Lukeš Slovenská redakce Martina Ulmanová, Jana Wild Sekretářka redakce Jitka Beránková Grafická úprava Karel Haloun, Markéta Králová Obálka Karel Haloun a Miroslav Kloss Jazyková korektura Stanislava Mazáčová Anglické resumé April Retter a Ladislav Šenkyřík Redakční rada Hana Bobková, Marie Boková, Barbara Day, Ondřej Černý, Vlasta Gallerová, Arnošt Goldflam, Zdeněk Hořínek, Ivan Hronec, Stephan Kruhl, Josef Mlejnek, Petr Oslzlý, Ivo Osolsobě, Jana Patočková, Miroslav Petříček, Martin Porubjak, Věra Ptáčkova, Marie Reslová, Peter Scherhaufer, Jitka Sloupová, Bořivoj Srba, Karel Steigerwald, Soňa Šimková, Karola Štěpánová, Pavel Trenský, Nina Vangeli, Ján Zavarský, Kristina Žantovská ADRESA REDAKCE: SVĚT A DIVADLO, DIVADELNÍ' ÚSTAV, CELETNÁ 17, 110 00 PRAHA 1, tel. 24-81-71-80 Vychází za finančního přispění těchto institucí: Ministerstvo kultury ČR, AMOS ČR s.r.o., British Council, Grant hl. m. Prahy pro oblast umění a kultury, Nadace Český literární fond, Open Society Fund Praha, Pro Helvetia Ost / West, Rakouský kulturní institut v Praze, Transgas, s.p., Vojenské stavby, a.s. sazba Studio Hamlet, osvit AMOS ČR s.r.o., tisk tiskárna TOBOLA Distribuce pro knihkupce: KOSMAS s.r.o., Lublaňská 34, 120 00 Praha 2, tel/fax 02/291925 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt čj. 41/93-NP ze dne 13.1.1993 Vychází šest čísel do roka Cena jednoho čísla 60 Kč/Sk
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ JE ZVÝHODNĚNO - činí 300 Kč/Sk včetně prémie PRO STUDENTY 240 Kč/Sk včetně prémie
Objednávky zasílejte na adresu redakce nebo přímo zaplaťe na číslo účtu: 135373920/5100 IPB Praha 1, ident. č. 69057001
(Slovenská štátna sporiteľňa Bratislava, č.ú.0010574067/0900, špec.symbol 6094243)
NA UVEŘEJNĚNÍ KTERÉHOKOLIV TEXTU JE POTŘEBNÝ SOUHLAS AUTORA A VYDAVATELE
ISSN 0862-7258
Index 47410
Registrace MK ČR 5291
DESÁTÝ ROČNÍK, číslo 3/99