Fonologie
Akkadština je zapisována klínovým písmem, které pravděpodobně vynalezli Sumerové.
Nezachycuje tedy přesně ty hlásky, které se v sumerštině nevyskytovaly.
Výslovnost akkadských hlásek lze rekonstruovat jen přibližně – na základě analysy
písemného systému (srovnávání variant jednoho a téhož slova v různých textech), na základě
srovnání s jinými semitohamitskými jazyky (arabština, hebrejština).
Vokály (samohlásky)
a, e, i, u
Vokály mohou být krátké či dlouhé. Rozdíl v délce vokálů je významotvorný; např. mutum
„manžel“, mūtum „smrt“. Klínové písmo ovšem nezachycuje důsledně délku vokálů (obě
slova se zpravidla píší mu-tum).
1) Primárně dlouhé vokály: označují se makronem (mūtum, mātum, awīlum, erēbum).
2) Sekundárně dlouhé vokály (vznikly v důsledku kontrakce = stažení dvou vokálů
v kontaktní posici při skloňování a časování): označují se stříškou. Např. *kiri-um → kirûm.
Konsonanty (souhlásky)
Tyto konsonanty se zřejmě vyslovovaly přibližně stejně jako v češtině:
b, p, d, t, z, s, š, g, k, n, m, l, r, j
Emfatické konsonanty (vyslovovaly se s emfasí, tj. zdůrazněním):
ṣ, ṭ
Hláska w se vyslovovala bilabiálně (obouretně); jako anglické w.
Hláska q se vyslovovala jako zadní k (podobně jako v arabštině či perštině), nikoliv jako kv!
Hláska ḫ se vyslovovala podobně jako české ch.
Hláska ´ (alif) se vyslovovala podobně jako ráz v češtině (např. v´obchodě).
Klínové písmo neumožňuje jednoznačné rozlišování znělých, neznělých a emfatických
konsonantů; např. znak ZA může označovat slabiky za, sa, ṣa.