Ústav filmu a audiovizuální kultury se profiluje jako empirické historické pracoviště, tudíž archivní výzkum tvoří důležitou součást výzkumných projektů a absolventských prací. Formální pravidla uvádějí rámcová pravidla pro práci s archiváliemi; nezapomínejte, že fotografie archiválií nelze přetisknout bez výslovného souhlasu archiváře.

V tomto bloku se zaměříme hlavně na písemné archiválie. Na pražské exkurzi se studentům představí Národní filmový archiv jako instituce pečující o, a zprostředkovávající filmové dědictví široké i odborné veřejnosti. Jedním z důležitých oddělení je Oddělení písemných archiválií, které spadá pod nefilmové sbírky. 

Než začnete vyhledávat v jednotlivých fondech, seznamte se s archivní terminologií.

Archivní soubory jsou základní evidenční jednotkou v archivnictví. Dělí se na archivní fondy, které vznikly výběrem dokumentů vytvořených činností určité fyzické nebo právnické osoby, a archivní sbírky, které vznikly záměrnou sbírkotvornou činností bez ohledu na jejich původce. Mezi fondy patří například fondy jednotlivých úřadů, orgánů veřejné správy, soudů, podniků, organizací, spolků a významných osobností. Příkladem sbírek mohou být matriky, mapy, plány a podobně. K archivnímu fondu nebo ke sbírce se pořizuje archivní pomůcka, sloužící pro potřeby evidence a pro orientaci po jejich rozsahu i obsahu. 

Vyzkoušejte si:

• projít archivní pomůcky v NFA do roku 1948 - jak fondy společností, tak osobní pozůstalosti
• zorientovat se na stránkách archivu Národního muzea, SOA a NA
• zamyslet se, jaké fondy byste použili pro výzkum osobností jako Václav Binovec, Josef Aurebach, témat souvisejících s provozem kin, s filmovou výrobou nebo jednotlivými tituly.