Normalizace začíná obdobím tzv.konsolidace, kterou můžeme datovat do roku 1971, na kterou záhy navazuje tzv.ofenzivní normalizace, která spadá do roku 1977. 

V prvním normalizačním období se nabízí otevřít téma trezorového filmu, neboť už v letech 1969 - 1970 se objevují snímky zakázané, bez předchozího uvedení. Mezi filmy tohoto typu patří také tituly, které se před svým stažením z distribuce promítat mohly, po stažení z oběhu však již neexistovala cesta, jak se k nim dostat. Důvodem k takovému zákazu mohlo být problematické téma, ale také osobnost tvůrce. Zdaleka to neplatilo jen pro režiséry, kteří byli v exilu či upadli v nemilost, ale také pro scenáristy či spisovatele. 

Panovala taktika „diferencovaného přístupu“: nejlepší podmínky dostali ti, kdo se přihlásili k normalizační politice. Z významných umělců to byli například Karel Zeman, Otakar Vávra a Zbyněk Brynych a někteří tvůrci žánrových filmů jako Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Jindřich Polák. Rozhodující vliv získali  filmaři, kteří byli zastíněni úspěchy nové vlny: Karel Steklý, Jiří Sequens, Vladimír Čech, Josef Mach, Jaroslav Balík, Antonín Kachlík. 

Autoři spojení s ČNV byli k další činnosti zváni postupně; někteří se museli vykoupit ideologicky angažovaným filmem, popř. učinit veřejné prohlášení, jimž se přihlásili k socialismu a distancovali se od své tvorby ze šedesátých let. 

Nastudujte si:

- rozdíl mezi primárním a sekundárním trezorovým filmem, včetně příkladů.

- vyberte si jednoho tvůrce, který se přihlásil k normalizační politice a jednoho, který se musel distancovat od své předchozí tvorby. Seznamte se s jejich osudy a tvorbou v tomto období.  

Přečtěte si:

• KOPAL, Petr (ed.). Film a dějiny, sv. 4: Normalizace. Praha: Casablanca - Ústav pro studium totalitních režimů, 2014.
• HULÍK, Štěpán. Kinematografie zapomnění: Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov. 1968 - 1973. Praha: Academia, 2011. 
• BAREŠOVÁ, Marie - DVOŘÁKOVÁ, Tereza Czeszany. Generace normalizace. Ztracená naděje českého filmu. Praha: NFA, 2017.