FRANTIŠEK ŠMAHEL
STRUKTURY PROCESY IDEJE
Cechy
JSI
Sto wfj
nakladatelství lidové noviny
I.
HUSITSKÁ REVOLUCE - ANOMÁLIE EVROPSKÝCH DĚJIN?
1. Husitství jako příběh a tázání
V ČERVNU 1412, TEDY 105 LET PŘED MARTINEM l.l Til 1.1!KU. vystoupil vůdce českého opravného hnutí Jan Hus veřejně proti „pochybným a klamným odpustkům současného papeže".1' Hlavní město Českého království poprvé zažilo otřesy, jež se měly v různých obměnách opakovat po celé 15. století. Prahou zněly potupné výkřiky a popěvky, truhly papežských výhercích byly znečištěny výkaly a na závěr studentské maškarády provokativně skončily v plamenech odpustkové buly. Tři z demonstrantů byli zatčeni a popraveni. Počínající česká revolta dostala své první mučedníky.2' Na osudové křižovatce Hus zůstal věren svému poslání a vzepřel se proti králi se stejnou rozhodností, s jakou dříve odmítl poslušnost arcibiskupovi a papeži. O tři roky později se neskloní ani před autoritou koncilu a zaplatí za to životem. Kostnické hranice jen přilily oleje do ohně.3' Husitská šlechta protestovala proti svévoli koncilu a nedlouho nato zaštítila i pražskou univerzitu, která manifestačné vyhlásila spásonosnost laické eucharistie sub utraque specie.*1 Rozhněvaní klerici a nespokojení mluvčí frustrované inteligence zmnožovali podhoubí sociální kritiky, radikálních reforem i upjatého puritanismu. Neklidnou zemi naplňovaly přehnané tužby i varovné hlasy, naděje i velký strach.
Něco se muselo stát. Husité se shromažďovali na horách s biblickými jmény, odpůrci kalicha mobilizovali síly. Revoluce vypukla v neděli 30. července 1419 pádem radnice na Novém Městě pražském a defenestrací představitelů královské moci.5' Krále Václava IV. ranila mrtvice, ani po smrti se však nedočkal klidu. Po roce opilý dav exhumoval jeho tělo a nestoudně se posmíval mrtvému vladaři.6' Monarchie se otřásala v základech a spolu s ní opory a hodnoty starého režimu. Období pasivního chiliasmu vystřídala horečná činorodost. Zemí proběhla obrazoborecká smršť7' a na nedobytné ostrožně u spáleného jihočeského města Sezimova Ústí vznikla v únoru 1420 první spotřební komuna evropské historie, jež dostala biblické jméno Tábor.8'
Zatímco táborští volnomyšlenkáři rozumovali a snili o nadcházejícím věku hojnosti, ducha i sexuální volnosti, v němž nebude ani pánů ani poddaných, výbory „obecného dobra" v Praze prověřovaly po-
11
husitská
revoluce
-anomálie
evropských
dějin?
12
husitské cechy
stoje měšťanů a konfiskovaly majetek uprchlých odpůrců.01 Hranice s pikarty i adamity ukončila etapu nadčasových vizí. Revoluce však nepožírala jen své děti. Vnější nebezpečí čas od času spojovalo revoluční frakce na život a na smrt nejen na válečném poli, ale i na půdě ústavodárného shromáždění. Zemský sněm v Čáslavi v červnu 1421 vyhlásil čtyři artikule pražské ústavním zákonem, římskému králi Zikmundovi upřel nároky na českou korunu a vládu svěřil dvaceti-ělennému direktoriu složenému z představitelů vyšší i nižší šlechty, husitských obcí a měst. Nová vláda se ani nestačila ujmout moci a nanovo nadešel čas vnitřního boje.]0) To již husitská vojska pod vedením Jana Žižky měla za sebou vítězství nad mnohonásobnou přesilou armád dvou kruciát.11'
Z více než pětiletých bojů o moc vyšla vítězně bratrstva táborů a orebitů opírající se o královská města a o válečnické zkušenosti ka-lišnické gentry, které revoluce poskytla nebývalé uplatnění. Na špici boje však stanuli i schopní zástupci „obecného lidu". INikdy dříve
„Žižka náš bratr věrny v čele svého vojsk Obrazová tabule Janíčka Zmilelého z Písku v Jenském kodexu z doby
kolem roku 1500 BĚM
I
a nikdy také později české země nebyly tak dlouho v popředí evropského dění jako ve dvacátých letech 15. století.12' Zatímco papežští legáti svolávali další neúspěšné kruciáty, husitská vojska přešla do ofenzivy a budila respekt i strach ve všech koutech střední Evropy. Trapný útěk křižáků od Domažlic v létě 1431 donutil katolický svět ke změně taktiky. Na jaře 1433 představitelé církve poprvé byli přinuceni jednat jako rovný s rovným s delegací heretické země.L!)
Co nedokázal oheň a meč, napravily zákulisní intriky diplomatů koncilu, kterým se podařilo rozštěpit zájmovou jednotu revolučních stran. Schylovalo se k husitskému termidoru. V bitvě u Lipan koncem května 1434, kde proti sobě stanula vojska pod stejnými korouhvemi, vzala za své vojenská síla husitských bratrstev.141 Jakkoli se touto bitvou uzavřela vrcholná fáze revoluce, radost nepřátel byla předčasná. Lipany neznamenaly konec husitství, nýbrž jen urychlily proměnu revoluční struktury ve prospěch středu a pravicových sil. Vlastní územní sféra české hereze se tím nijak nezměnila, což se také odrazilo v závěrečných smlouvách - kompaktátech mezi českým sněmem na straně jedné a mezi císařem Zikmundem a basilejským koncilem na straně druhé. Svoboda kalicha byla výslovně přiznána všem Cechům i Moravanům, čímž kompaktáta zaručovala větší míru náboženských svobod než teritoriální princip augsburského míru z roku 1555.15>
Revoluce se svými důsledky hluboko zasáhla do ústrojí celé země. Z církevní organizace nezůstal kámen na kameni. Obrovské zábory církevního zboží posílily pozice šlechty i královských měst, která na českém, sněmu zaujala místo duchovního stavu. Restaurační pokusy neuspěly a katolíci se chtě nechtě museli smířit s mocenskou převahou zemského utrakvismu, jenž se stal základem „národního" království Jiřího z Poděbrad.16' Projekt mezinárodní křesťanské unie, kterým v roce 1464 pražský dvůr mínil přenést pozornost od české otázky k nutnosti společného postupu proti tureckému nebezpečí, zmařila papežská diplomacie. Nepomohla ani přátelská smlouva s Francií o tři roky později.17' Války o kalich vypukly nanovo. Dlouhodobé mocenské přesuny ve prospěch vysoké šlechty, v nichž navenek primát víry převažoval nad stavovskými a patriotickými zájmy, dozněly až v náboženském smíru z roku 1485. Revoluční ideály dávno již upadly v zapomnění, Cechy však i nadále zůstaly zemí dvojí legitimní víry a první skutečně již reformní církve Jednoty bratrské, zemí, v níž zvítězila náboženská tolerance z nutnosti.
Pokud uvedené jevy a události připomínají některé přelomové momenty z pozdějších dějin Německa, Nizozemí, Anglie a dokonce i Francie, není to náhodné. České husitství jako předčasná generální
13
husitská
revoluce
-anomálie
evropských
dějin?
14
husitské Cechy
zkouška novověkých reformací a revolucí se v mnohém ohledu jeví anomálií nejen české, ale i evropské historie.
Jsou témata, jež historie jako věda nemůže pomíjet jen proto, že (akticita jejich dějového průběhu je již v dostatečné míře známa. V případě husitství historie událostí přerůstá do historie obecné, či, jak by řekl Jacques Le Goff, do historie „totální", v níž se prolínají odosobněné determinanty dlouhodobého vývoje se zápasem o bytí a nebytí jednotlivce, rodiny, společenských skupin a stavů.IB) Tváří v tvář tomuto existenciálnímu dramatu nebude a ani nemůže stát v popředí mého výkladu metodologická inovace, nýbrž lidské osudy jednotlivců i pospolitostí hned několika generací. Jedno však nevylučuje druhé, a proto také problémy, na něž kladu důraz, dostanou přednost před chronologickým souhrnem. Postupně se budu ptát, odkud pramenily zdroje sociálního přetlaku, jaká role připadla nacio-nálnímu a náboženskému sentimentu a v čem husitství urychlilo nebo naopak retardovalo dlouhodobé tendence. Všechny tyto otázky směřují k společnému, stěží však splnitelnému úkolu: k postižení revolučního fenoménu v rámci první fáze evropské reformace.
64
husitské čechy
6. Revoluce před revolucemi?
MÁME-LI ZÁVĚREM POSOUDIT, čím husitství v českých i obecných dějinách bylo a co po sobě zanechalo, musíme odlišovat různé kategorie dějinného času. Některé základní faktory „dlouhé vlny" se nezměnily: v první řadě rozloha českého státu a jeho ekonomika spočívající na agrární produkci a řemeslné výrobě, jiné faktory a jevy naopak byly jednorázovým důsledkem revoluční situace a měly jen krátké trvání. Táborská spotřební komuna se udržela několik měsíců, revolučnímu volnomyšlenkářství byly vyměřeny dva tři roky, pozoruhodná aktivita žen zmizela z veřejného života kolem roku 1428, vojenská síla autonomních radikálních bratrstev zanikla v roce 1434 apod. Všechny tyto krátkodobé momenty pustíme dočasně ze zřetele. Nikoli snad proto, že bychom posuzovali husitství jen na základě toho, co z něho zbylo - revoluční epopej, jak netřeba opakovat, dosáhla svého nadčasového zenitu v událostech dvacátých a první poloviny třicátých let -, nýbrž proto, abychom jednoznačněji mohli postihnout trvalost revolučních důsledků a proměn.
Obrovský rozsah přesunu držby pozemkového majetku, k němuž došlo během husitské revoluce, byl ve starších českých dějinách souměřitelný jen s konfiskacemi šlechtických dominií po porážce protihabsburského povstání českých stavů v roce 1620. Podle střízlivého odhadu na základě dosavadních výzkumů církev v Cechách více méně trvale ztratila 80 procent svého pozemkového zboží. Sekularizace církevních statků měla několikerou podobu a několik fází. Spontánní zábory dosáhly největšího rozsahu v mocenské sféře táborského a východočeského bratrstva. Příkladně táborský svaz se postupně zmocnil rozsáhlých držav arcibiskupského zboží a neméně významných statků řady klášterů. Při narovnání s císařem Zikmundem v letech 1436-1437 město formou zápisu získalo sice jen menší část z původ-
Í i?
Český Krumlov, sídlo Oldřicha z Rožmberka, vyobrazení z 18. století
nich záborů, i ta však tvořila panství střední velikosti o třech městečkách, 49 vesnicích a 600 poddanými. Revolucí získané statky rodily st alky nové. Krátce před konfiskacemi roku 1547 se táborské panství rozrostlo na 130 poddanských lokalit s více než tisícem usedlých. Ten-
10 jev měl širší platnost, neboť výnos z revolučních konfiškátu umožňoval vzrůst pozemkové držby i v jiných případech.228'
Spontánní ráz měly i některé zábory v katolických oblastech Čech. \a území plzeňského landfrýdu, kde se můžeme opřít o zevrubný pra-ininiiý výzkum, bylo v letech 1419-1421 zcizeno nebo zastaveno temer 70 procent veškerého pozemkového majetku církevních institucí.229' Zvláštní formou tohoto nelegálního postupu bylo zcizení církevního zboží pomocí zfalšovaných královských zápisů. Katolický Ni.ignát Oldřich z Rožmberka se tímto způsobem zmocnil rozsáhlých dl /av klášterů Zlaté Koruny a Milevska.230' V zásadě je tedy třeba rozli-nval jednak dočasnou držbu do Zikmundova nástupu na český trůn (respektive do závěrů královské revizní komise z let 1453-1454), jednak dlouhodobé majetkové přesuny. Formou výpalného i násilné rekvizice poddanských dávek Tábor například ve své doméně po řadu let odčerpával nadprodukt některých panství svých světských odpůrců, /irálou vojenské moci i postupným návratem k právnímu řádu se znovu začala uplatňovat stará či nově legalizovaná vlastnická práva. V řa-ilíi případů byla sekularizace legalizována dodatečnými právními poří-i-ní mi různé povahy, přičemž převod zápisných statků do svobodného Uastnictví držitelů se protáhl až do druhé poloviny 16. století.
Rozhodující váhu tu měla skutečnost, že naprostá většina církevních a zeměpanských statků přešla do rukou nových držitelů formou / ikinundových zápisů. Více než důvody politické (získání spojenců mezi roajalistickou šlechtou a ústupky husitům v době jednání o kompaktáta) na Zikmunda tlačily zřetele finanční povahy, neboť válka husitům stála obrovské sumy, zdaleka přesahující možnosti jeho pokladny. Starý systém zemské hotovosti na lenním principu se hned n.i počátku revoluce zcela rozpadl, takže Zikmundovi nezbylo nic ji-iii lio než se spolehnout na námezdná vojska. Úhrn sum vyplacených české šlechtě za žold v Zikmundových službách v letech 1420-1423,
11 \ době jeho přímé válečné aktivity, známe jen zčásti, i tak však tvo-
.....zanedbatelnou položku 103 680 kop grošů českých.23" Při kritic-
I ' m nedostatku hotových peněz Zikmund dával svým hejtmanům zá-
i.iw na církevní i královské statky. V této první fázi na počátku 'K.irátých let šlo tedy veskrze o legalizaci církevních záborů katolic-I on šlechtou, na což se často zapomíná. Druhou vlnu zápisů přinesla Ičla 1436-1437, v níž naopak již převažovaly zápisy husitské šlechtě
65
husitská
revoluce
-anomálie
evropských
dějin?
66
husitské Cechy
a zčásti i městům. Tyto zápisy vesměs bývají považovány za taktický politický ústupek rozhodujícím činitelům husitské majority země. Ve skutečnosti, jak soudím, tomu tak bylo jen zčásti a z nezbytí jako v případě Tábora. Vesměs všichni z husitských hejtmanů a šlechticů, kteří získali Zikmundovy zápisy, domohli se v průběhu válečných let obrovských hotovostí z kořisti, výpalného i výkupného za zajatce, takže mohli zápisné sumy skutečně také zaplatit. Zikmund tak spojil politické cíle s finančním profitem. Nic jiného mu ani nezbývalo, protože hotové peníze neustále potřeboval a protože tak jako tak nemohl zbavit husitské hejtmany faktické správy nelegálně držených statků.
Částečnou představu o rozsahu sekularizace podávají akta královské revindikační komise z let 1453-1454, jejímž úkolem byla revize právoplatnosti nově drženého zboží a jeho eventuální konfiskace ve prospěch královské komory. Na rozchvácení církevního i královského majetku se legálně i nelegálně podle těchto akt podílelo 215 šlechtických rodů, šest měst, 43 měšťanů a 21 osob nejistého původu. Celkem 85 procent nových držitelů se prokázalo legitimními nároky. Jen malá část tak přišla o revoluční zisky. Takřka 90 procent církevního majetku projednávaného před komisí přešlo trvale do světských rukou. Většiny statků se zmocnilo několik málo šlechticů, zatímco 60 procent držitelů se muselo spokojit s jednou až dvěma vesnicemi. Největší ztráty utrpěla pražská kapitula (58 lokalit), kláštery sedlecký (49), sázavský (38), zbraslavský (36) a plaský (35).232> Dílčí oblastní sondy ukázaly, že řada sekularizovaných statků unikla pozornosti revindikační komise. Celkový rozsah dopodrobna zatím známe v plzeňském kraji, kde jen během dvou let 1419-1420 církevní instituce přišly o 276 z dřívějších 469 celých vsí a 41 ze 70 vsí v částečném vlastnictví. Vyšší šlechta se zmocnila 71 procent celých vsí a 56 procent vsí dělených, téměř celý zbytek připadl na šlechtu nižší, neboť města sc na sekularizaci v tomto kraji prakticky nepodílela.233'
Naproti tomu na Moravě došlo k sekularizaci církevního majetku jen ojediněle, i když také zde církev během válečných let utrpěla značné materiální škody. Statky, které církev na Moravě během revoluce legálně nebo prostým záborem dočasně ztratila, jí právně dále náležely, takže mohly být restituovány.234' Přes dílčí krajové rozdíly a některé výjimky obecně platí, že církev v Cechách přišla o naprostou většinu své pozemkové držby. A třebaže se menší část statků postupem doby vrátila původním majitelům, revoluční doba po sobě zanechala doslova a do písmene chudou církev v duchu třetího pražského artikulu. Sekularizace záhy však ukázala i svůj rub, neboť chudí duchovní neměli z čeho žít. Když se v roce 1437 vrátili někteří kanovníci pražské
kapituly, dostávali týdenní plat z královské komory. Střídmé farní sto-l\ čekaly i na kališnické kněze, neboť městské obce a světské vrchnos-li vážily každý groš vynaložený na duchovní správu, nehledě na to, že duchovenstvo bylo pod bdělou kontrolou laických věřících.235'
i jinak byla kariéra kněze v utrakvistických oblastech spojena s ne-inalými nesnázemi. Jelikož se utrakvisté přidrželi apoštolské posloupnosti, byli adepti kněžského svěcení většinou odkázáni na prodejné italské biskupy, z nichž někteří dokonce pobývali v Cechách. Zvlášť nápadný je pokles počtu duchovenstva v Praze. Zatímco kolem roku I 100 šlo o 1200 osob, o sto let později jich bylo o tisíc méně. Připadali li v předhusitské době dva až tři klerici na jednu faru, musel nyní nliičit na správu velkých farností jeden kněz. Místo toho, aby se slovo boží dostalo bez zábran každému, jak požadoval první z husitských ar-likulů, většina venkovských far zcela osiřela. Při srovnání s předrevo-Incními poměry však nelze přehlédnout zmíněnou už hypertrofii cír-I' \ nich institucí před rokem 1420, kterou jsem vysledoval na příkladu benešovského děkanátu. Z 20 předhusitských far tu bylo v 16. století obsazeno jen jedenáct, přičemž v druhé polovině 15. století byl stav ľ ir nižší. Příznačné však je, že pokles počtu far se nezastavil ani v obilnin rekatolizace (v období let 1677-1713 bylo obsazeno jen šest far) n /,r ani později počet far a duchovních tohoto děkanátu nedosáhl Iih'dhusitského stavu. V době druhého rozmachu církevní správy ko-i' m niku 1900 bylo na sledovaném území jen jedenáct far s 19 du-li"\ nimi, zatímco v předhusitské době připadalo na 20 far 48 kně-ti.'"" Radikální zásah husitské revoluce v tomto ohledu patrně jen Urychlil řešení, k němuž by tak jako tak muselo dojít.237'
/ politické moci a vnitřní správy katolické církve nezůstal v pohu-illdkých Cechách téměř kámen na kameni. Prelátský stav až do roku l(»27 zcela zmizel ze státních orgánů a ze stavovských shromáždění, i iioinvšlské biskupství fakticky zaniklo v roce 1426, sedisvakance inn/skŕho arcibiskupského stolce se protáhla až do roku 1561, na 170 kliiŇIrni zaniklo nebo bylo pobořeno, obrazoborecké bouře a léta váleli /.iinrrhaly zhoubné stopy na několika stech kostelů.238' Ani zruše-
I.....|inklát papežem Piem II. v roce 1464 nepřineslo žádnou změnu, nrbol v rámci českého státu si kompaktáta podržela platnost 11'liiMnlio zákona až do roku 1562. V té době se však již utrakvistická i li k«'\ /cela rozplynula v nových cvangelicko-protestantských konfe-*|i h, k nimž se na přelomu 16. a 17. století hlásilo na 80-90 procent Vířilo obyvatelstva.
Ilo/padrm klášterních dominií utrpěla značné ztráty i královská humoru, jež přišla o nemalé částky z každoroční speciální bernč. Mno-
67
husitská
revoluce
-anomálie
evropských
dějin?
68
husitské Cechy
„Cech Prokop Holý, (svým významem) rovný Žižkovi, vůdce Cechů v husitské válce" stojí v popisce imaginárního vyobrazení z konce 17. století.
hem větší dosah pro hospodářskou základnu panovnické moci měl rapidní úbytek zeměpanského majetku, který se do konce 15. století téměř rozplynul. Z 67 královských hradů a panství Václavovy éry zůstaly v roce 1490 jen čtyři. Zadluženost dvora vzrostla v jagellonské době natolik, že královská kancelář vydávala dlužní úpisy i najeden zlatý pro potřeby prázdné kuchyně. A protože věřitelé již králi přestali důvěřovat, stavovská obec si roku 1498 vynutila dělenou pravomoc při výplatách z kutnohorské mincovny, jež byla vedle městské berně základním zdrojem královských příjmů. Ostatně i samotný dvůr, na němž chyběli právníci, učenci i dvorní dámy, byl co do počtu osmkrát menší než dvůr francouzského krále.239'
Česká šlechta si již ani více přát nemohla. Vedle chudé církve měla i chudého krále, svázaného navíc volebními kapitulacemi, jež od roku 1436 do Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 šlechtické stavovské obci zajišťovaly spoluvládu, tzv. impérium mixtum.m> Dlouhodobá krize panovnické moci těžce zasáhla do vnitřního ústrojí českého státu, který až do roku 1419 spočíval na lenním systému. Jestliže z vnitřního hlediska princip stavovské dělené moci nesporně v Čechách a na Moravě rozšířil okruh osob podílejících se na správě země, pak ve vztazích mezi jednotlivými zeměmi České koruny a v zahraničně-autonomním ohledu
husitství přispělo k dlouhodobému poklesu české státnosti. Zatímco \ Cechách a na Moravě starý lenní systém ustoupil zemskému stavovskému právu, nic se na něm nezměnilo ve vztazích Čech k tzv. vedlejším zemím. V tomto asymetrickém modelu si české panstvo nárokovalo vůči nslatním stavovským obcím nadřazenost, kterou se jim však nepodařilo prosadit.24" Odstředivé tendence pěti zemských obcí spolu s hlubokým náboženským rozkolem znemožnily vytvoření společného sněmu ze zá-lupců separátních zemských sněmů a tím i společné opoziční platfor-lii) vůči habsburským panovníkům a jejich centralizačnímu úsilí.242'
Oficiální kodifikací v podobě Vladislavova zřízení zemského česká šlechta roku 1500 nejen naplnila, ale i dalekosáhle překonala dlouho-ilubé cíle, s nimiž více než před sto lety vstoupila do odboje proti Václavu IV.243' Jestliže husitská revoluce celý tento proces dočasně zmrazila, \ delším časovém výhledu ho současně svými důsledky neobyčejně urychlila. Podstatná odlišnost obou fází varuje před zúženým pojímáním husitství jako stavovské revoluce, neboť v něm zdaleka nešlo jen " přesuny v mocenské skladbě.244' Již proto ne, že se faktická mocenská n uktura husitského seskupení v letech 1420-1434 vymykala předcho-Imu i následujícímu stavovskému principu. Teprve po Lipanech se stavovské zřízení znovu začalo postupně prosazovat, a to i na nových základech. Nešlo tu jen o změny v stavovské reprezentaci na českém m ni u, ale i o závažné přeskupení ve struktuře světské aristokracie.
Nové rozdělení uvolněného církevního i zeměpanského majetku od /n k ladu pozměnilo skladbu vyšší i nižší šlechty. Dezintegrace církev-iM h i jiných dominií do rukou početné skupiny drobných vlastníků Irvula jen přechodnou dobu. Ještě před polovinou 15. století se začala |h usazovat koncentrace pozemkového vlastnictví několika hospodáříky i mocensky nejsilnějších starých rodů a průbojných kořistníků nove válečnické aristokracie.243' Velikost těchto nově vzniklých dominií m I nlikanásobně (s výjimkou Rožmberků) překonávala předhusitské ilrtoivy vyšší šlechty. To je třeba brát v úvahu i při posuzování revoluč-iii. li zisků šlechty jako celku. Jestliže například pozemkový majetek li i hly v plzeňském kraji stoupl v úhrnu proti předhusitské době ■ ■ .n procent (roku 1375 činil 52,6 %, kolem roku 1450 již přesáhl III) %), pak většiny tohoto zboží se zmocnily čtyři panské rody.246' Pří-i i ni. in enormní koncentrace majetku v rukou nevýznamného příslušníku nižší šlechty, který se zmohl ve službách husitských svazů, jsou llrtuvy Mikuláše Trčky z Lípy, jež kolem poloviny století zahrnovaly i|i>vel hradů a tvrzí, 14 měst a městeček a na 320 poddanských vsí.247'
In/linkové bohatství ani v husitské době neotvíralo přístup mezi iMiiihkr rody, které si již před rokem 1419 nárokovaly všechny nejvyšší
69
husitská
revoluce
-anomálie
evropských
dějin?
70
husitské Cechy
Pozemkové državy Mikuláše Trčky z Lipy okolo roku 1440 (na základě výzkumu Lenky Dvořákové)
úřady v zemských a dvorských orgánech. Z oprávnené obavy před dravým vzestupem nové válečnické aristokracie, jež využívala vnitřně proměnlivé a právně-politicky ještě nerozvrstvené skladby šlechtické pospolitosti, se české panstvo začalo urychleně uzavírat v autonomní stav uvnitř stavu. Proto také kladlo důraz na biologickou kontinuitu (urozenost do čtvrtého kolena), jež chyběla většině válečnických zbohatlíků. Kolem roku 1500 bylo již paustvo samostatným stavem, je-
liož příslušníci zapsaní do desk zemských sami rozhodovali, koho mezi sebe přijmou. A protože od poloviny osmdesátých let páni zcela zmizeli z kališnického konfesního seskupení, přestaly být náboženské rozepře překážkou jejich jednotného postupu. Naopak u nižší šlechty si religiózní motivace ještě zčásti podržela svou roli. Mnohem větší nevýhodou v jejím mocenském zápase bylo vnitřní napětí mezi jejími in \ ně neohraničenými složkami, jež bylo na překážku jednotné re-piezentaci na krajských a zemských sněmech. Účast na sněmu byla
i.ile chápána jako osobní výsada (ius proprium) bez předchozího stavovského mandátu. Přesto se díky své početnosti nižší šlechta již v le-i' eh 1435-1437 domohla dvoupětinového zastoupení ve sboru příse-ilieieh zemského soudu a po tvrdém úsilí se jí roku 1487 podařilo dosáhnout i spolurozhodování při vynášení rozsudků.248'
Tak jako se z některých zemanů a vladyků stali během revoluce pozemkoví magnáti, přiřadili se mnozí husitští měšťané a některá královská města k feudálním vrchnostem. Zatímco zakupování patricijských rodů na venkově a jejich postupná feudalizace byly běžným ľ mih již v předcházející době, městské obce vlastnily až do té doby I ii >/i-nikový majetek jen výjimečně. Jednou z velkých změn, které hu-
ii lví přineslo, byl právě vznik venkovského majetku na rentovém či
i f - /. i j 11 í m principu. O nově vzniklém panství města Tábora, jež bylo největším svého druhu, jsme již slyšeli. Obrovského majetku se zmoc-
ii 11% i pražské obce, a to jednak sekularizací statků místních církevní' li institucí, jednak konfiskacemi majetku uprchlých měšťanů.
i"\ nání majetku pražských měst a měšťanů v roce 1418 a 1440 uká-.iln. že počet velkých statků vzrostl v této době na dvojnásobek, při remž člyři pětiny nově získaného zboží připadly městských obcím.2"') I \ navíc získaly značné sumy prodejem konfiskovaných domů (jen na Hlurém Městě pražském jich v letech 1424-1432 bylo 182!), z nichž In.ulily schodky válečných rozpočtů.250'
spekulace s nemovitým majetkem usnadnila vlivným mužům měst-•kyeli obcí a husitským zbohatlíkům namnoze trvalý vzestup mezi vyš-i ineslské vrstvy. Tuto sociální mobilitu lze postihnout i v jiných než |iiii/skýeh městech. Jedna vládnoucí garnitura nahradila druhou. Po-
.....hodné je, že k uzavírání nového radního patriciátu docházelo
iibdobí poměrně ještě silného vlivu tzv. velkých obcí, v nichž se moh-1  iijilalnit většinové zájmy středních a nižších měšťanských vrstev. N r ubee si sice podržely jistou kontrolní funkci, vcelku se však jen |lmečně postavily proti vlastní radě. Spontánnost této aktivity v mo-HMMilieli nahromaděného sociálního nebo politického neklidu na-I' lije. že radní patriciát těžil z nekoordinovaného a vnitřně roz-
71
husitská
revoluce
-anomálie
evropských
dějin?
72
husitské čechy
porného postupu opozice. Ke změně v tomto ohledu postupně docházelo až od sklonku 15. století, kdy se v mocenské infrastruktuře městské pospolitosti začal stále více uplatňovat politický nátlak silných cechů a sdružených cechovních bratrstev.2511
Mimořádná role Prahy a ostatních husitských měst v politickém životě země výrazně poklesla již v roce 1434 a znovu pak po ovládnutí Prahy Jiřím z Poděbrad v září 1448 a po pádu autonomní táborské městské republiky o čtyři roky později. Narůstající konflikty mezi šlechtou a městy dočasně zatlačily do pozadí nové boje o kalich, jež na dvě desetiletí upevnily jednotu stavovsky rozvrstveného kališnického seskupení. 0 to více vystoupily vnitřní rozpory stavovské obce na povrch po náboženském smíru v roce 1485. Jablkem svárů byly v první řadě hospodářské výsady měst a jejich nároky na práva vyplývající z pozemkové držby. Více méně stranou přitom zůstalo zastoupení měst na zemských sněmech, jež bylo zakotveno již předrevolučním vývojem a jež samo o sobě až do počátku 16. století neznamenalo pro šlechtu větší hrozbu, neboť ani husitská města ještě netvořila svébytný městský stav. Po rozpadu regionálních konfesních svazů delegáti městské kurie na sněmech tudíž nezastupovali celý stav, nýbrž jen jednotlivá města. Co nesvedla revoluce, dokázala nutnost obrany základních městských zájmů proti ofenzivnímu nástupu vyšší a nižší šlechty. Od počátku 16. století královská města rychle doháněla, co zameškala. V široké publicistické kampani veřejně vystoupila se svými požadavky a na separátních sjezdech se během několika let ustavila ve skutečný již městský stav, jehož delegáti na svatováclavském sněmu v roce 1517 dosáhli nemalých úprav platného zemského zřízení.252'
Většina starších i nových výdobytků vzala po nástupu Habsburků na český trůn brzo za své. Prvním náznakem nového kursu bylo zrušení tzv. velkých obcí roku 1528. Zničující úder pak přinesly trestní sankce za účast měst v nezdařeném stavovském odboji roku 1547.253) Postižená města přišla o většinu svých majetků a důchodů a jejich autonomie v politické sféře byla omezena zřízením královských hejtmanů a rychtářů. Obojí podvázalo hospodářský a politický život českých měst až do konce 18. století.
Sporné zatím je, co všechno revoluce dala poddanému lidu. Víme již, že počáteční sny o společnosti bez pánů a poddanských dávek se brzy rozplynuly a že léta válek přinesla zvláště vesničanům těžké útrapy. Navzdory skeptickým hlasům řady kolegů soudím, že ani český sedlák nevyšel z revoluce naprázdno.2''4' Předně i na něho se vztahovala svoboda víry neodvisle na náboženském vyznání příslušné vrchnosti. Jako člen jedné z polních obcí byl husitský sedlák nejen osobně
73
husitská
revoluce
-anomálie
evropských
dějin?
Siiišský hrad, jedno z hlavních sídel tzv. bratříků na Slovensku, -hh;l z prvního nádvoří
vohodný, ale i osobně odpovědný za zdar boje. Revoluce sedláky po-i\ il.i na špici voje a učinila z nich i velitele nižších jednotek, což by-lii dříve nemyslitelné. Dlouhodobě je navíc zbavila tíživé povinnosti - li krvnich desátků a dávek. Hrozba zvýšeného útlaku je čekala až ve iLilenější budoucnosti, neboť všechny pokusy omezit pohyb podda-" Im obyvatelstva se až do konce 15. století míjely účinkem, liíká se, že národ zraje krizemi. Český národ vyšel ze své velké re-
■ I Miř rozdvojen vírou, současně se však díky jí chtě nechtě naučil re-iii kli ivat víru odlišnou. V teoretickém vyjádření českého národa jako
pospolitosti lidí všech stavů husitství předešlo reálné možnosti jeho
■ I 11 < • k ó integrace na celospolečenské bázi. Český sedlák nebyl sice linován z pospolitosti mluvící českým jazykem, nestal se však sou-
frtulí politického korpusu českého národa. Této výsady si dobylo jen MirAťanstvo, a to jen na přechodnou dobu. Demografické ukazatele lli'1/.ľ pro nedostatek pramenů spolehlivě postihnout. Jisté je pouze lu, že husitství počeštěním jazykově německých ostrovů uvnitř země ilnvršilo dlouhodobý proces počešťování velkých i menších měst.255)
Ve stručném nástinu jsem se pokusil naznačit, že v širší optice obec-Mých dějin nejsou pozoruhodné jen zdroje husitství a jeho revoluční vy-iluléní, ale i jeho dlouhodobé celospolečenské důsledky. Revoluční pro-w vyrůstající z celého korpusu společenské skladby neskončil porážkou fmlikiilních sil v polovině třicátých let, nýbrž kontinuálně pokračoval jlfľukupením i proměnou původní revoluční fronty a hluboko v českém
74
husitské Cechy
zemském ústrojí dozníval až do konce 15. století. Vítězství strhlo na sebe umírněné husitské křídlo, které si revoluci nepřálo a které se dočasně neváhalo spojit s nepřítelem, aby si mohlo prisvojil její výsledky.
Většina úvah o dějinné roli a významu husitství až dosud vycházela buď z umělé konstrukce husitství jako celku anebo z redukce na jednu jeho část. Husitství v nich zastupovali Hus, pražané či nejčastěji radikální táboři. Hus sám neměl s revolucí nic společného, táborství zase bylo příliš krátkodobým vzplanutím, než aby se v povšechných nadhledech jevilo více než historicky pikantní epizodou. Úvahy vycházející z představy imaginární husitské unie společného programu, činu a osudu zase akcentují nevyzrálost i neúspěšnost české reformace, jež se Lipany a kompaktáty dostala do slepé uličky. Ano, husitství skutečně mělo svůj vyšší princip v normativním příkazu božího zákona, husitské strany také společně vedly vítěznou válku s římskokatolickým světem, aby mu jako rovný s rovným předložily čtyři své společné články. Ač tento program vyjadřoval jen malou část revolučních požadavků, byl do té míry závažný, že římská církev z něho mohla dočasně a podmíněně akceptovat jen laický kalich. 1 z tohoto hlediska se husitství jevilo nanejvýš jen předzvěstí toho, co mělo přinést 16. století. Přinejmenším ale bylo prvním evropským hnutím odporu in causa fidei - ve věci víry.23"
Husitství však mělo svou vnitřní dimenzi, v níž společné ustupovalo parciálnímu a v níž se vedl boj na život a na smrt o vyznění revoluce. Z tohoto vnitřního rozměru doléhalo ven jen velmi málo. To však neomlouvá historiky, kteří dodnes přehlížejí tak závažné skutečnosti, jakými byly téměř úplná sekularizace církevního majetku, vytlačení katolické církve z politického života země, legální dvojvěří, teologická zakotvenost programových článků, lidová radikální reformace a v neposlední řadě i vznik první skutečně již reformní církve zcela nezávislé na Římu, jež se navíc konstituovala až v době odlivu revoluční vlny.
Integrální, na systémové analýze založený přístup k husitství jako celku nenárokuje tomuto dějinnému fenoménu přední či významnější místo v obecném panoramatu evropské historie. Tak jako bylo třeba času, aby vyvstala naléhavost komplexního pohledu, bude třeba ještě vynaložit mnoho úsilí na komparatistické studium podstaty i dílčích jevů reformních a revolučních hnutí před a po roce 1500. Teprve pak přijdou na řadu platnější závěry. S tímto ospravedlněním přistupuji k závěru, v němž se pokusím shrnout, co lze podle mého mínění říci o dějinném místě husitství dnes.
Dialektika dějinných proměn není prosta paradoxů. Vývoj se někdy děje skokem, který posune do čela nižší formy a méně vyspělé oblasti,
je/ xilúnlívě měly nejhorší šance. Nebyly snad právě v tomto smyslu hu-■ i Ir Cechy anomálií reformní a revoluční vlny evropských dějin I!   17. století? Jejich pozoruhodný časový předstih tomu nasvědčuje.257' Celospolečenský charakter, územní i časový rozsah, mezinárodní lli  i závažnost jeho dlouhodobých důsledků opravňují říci, že hu-nMnIví hylo více než pouhým hnutím uzavírajícím sérii „lidových" re-"li \ n liolného středověku.2'8' Radu podnětů i projevů mělo s nimi tivŇcni společné. Uveďme například krizové jevy ekonomiky, tlak církevního liskalismu, roli mysticko-religiózní mentality i agitaci orálního Iv pu. Vedle již zmíněných faktorů se však husitství odlišovalo od MurŇícli ..lidových" revolt i tím, že se v něm poprvé uplatnil rozvinutý
.....Ii.iiiismus novodobých revolucí.2591 Přitom, jak jsem již naznačil,
">l 'I" \ Cechách revoluci nepředpokládal, ani neočekával. Co více, •mihl revoluce tápavě hledala svůj revoluční program. Vše skutečně "Im■ní, co v Cechách vytrysklo, mělo také jen krátké trvání. Na-iipuk většina toho, co dlouhodobě přetrvalo, mělo většinou své kořeny |l/ v předchozím vývoji. Z toho ještě neplyne, že revoluce starší vyvolím ii-ndence jen urychlila nebo retardovala. Husitství i tu namnoze ifineslo nové momenty, byť se nedotklo základních konstant feuda-I mu Haně kapitalistické vztahy ani podnikatele v celém husitském ilnlell nenajdeme. Husité také s výjimkou táborských vizionářů a Pet-1 liiliického nemínili společenské zřízení založené na trojím lidu iiiUlninil, nýbrž pouze uvést do harmonického stavu v souladu s pří-kii/v liožího zákona. Směřování k ideálům chudé církve prvotního kle«l'iinslví se v Čechách přitom naplnilo s razancí tak dalekosáhlou, l 'li\li uvolněného sekularizovaného majetku vedl i k podstatné lliilixlormaci skladby světské aristokracie. Zmínit je třeba i závažné imliiln ni královské moci, jež usnadnilo přechod k stavovské monar-ilui předbělohorského období.
Tu vše dává za pravdu historikům a myslitelům, kteří počínaje
I míľ Itlancem viděli v husitství první článek evropských reformací N iľvolucí,21'"' přičemž ovšem pojem „revoluce" nelze omezovat jen na MImIi k raným formám kapitalismu, jak činil klasický marxistický (nutní.Bez ohledu na konceptuálni odlišnosti však převládá míně-III, re husitství zůstalo bud na počátku anebo uprostřed cesty vedou-
II k evropským reformacím a revolucím. Proto ani tato rozprava ne-Hlll'e mil jednoznačné finále: české husitství mělo již sice povahu ifclHečneho revolučního a reformačního procesu, šlo však o reforma-ťl (ifeil reformacemi a revoluci před revolucemi.262' Připustíme-li, že liliím luk bylo, cíle hylo dosaženo a netřeba již více mluvit o husitství jtlko u ťvske anomálii.
75
husitská
revoluce -anomálie evropských dějin?