Jan Jindřich —Jan Jindřich, markrabě moravský — —12. 2. 1322 Mělník – 12. 11. 1375 Brno, markrabě moravský 1349–1375 —první problém: jak smysluplně popsat jeho vládu (absence zahraniční politiky, těžko postižitelný vývoj vlády) —Jaroslav Mezník – tematické okruhy působení —druhý problém: jak Jana Jindřicha hodnotit —zjevné podřízení se (závislost?) na Karlovi —? slaboch neschopný samostatného rozhodování? —? skandalista evropského formátu? —? uvážlivý panovník a vynikající hospodář? —Jan Jindřich a Karel — —listinou z 26. prosince 1349 Karel IV. udělil Janu Jindřichovi markrabství moravské lénem, Jan týž den slíbil jako leník poslušnost —[Karel – markrabě moravský 1334–1346, ale fakticky spoluvládce Jana Lucemburského] —listina z 7. dubna 1348 – Karel stanovil, že Morava nepodléhá římskému králi, ale je lénem českého krále (+ dvě samostatná léna podřízená rovněž českému králi – vévodství opavské a biskupství olomoucké) —Jan Jindřich a Karel — —Jan Jindřich vždy naprosto podřízený vztah, ve všech ohledech uznává staršího bratra —absence samostatné zahraniční politiky (až na nečetné výjimky – projednané s Karlem?) —absolutně podporuje Karla – vzájemná důvěra —Karel zasahuje do událostí na Moravě – vždy s Janovým vyžádáním či souhlasem —otázka vydávání a potvrzování listin —Jan zastupuje Karla v jeho nepřítomnosti, vede vojenské tažení na jeho podporu – předpokladem je nutná míra samostatnosti — —Jan Jindřich a manželky (ženy) — —Markéta Tyrolská, dcera Jindřicha Korutanského —Markéta Opavská (zemřela 1363), dcera Mikuláše II. – svatba asi 1349, dispens až v srpnu 1351 —[Alžběta Těšínská, těšínská kněžna, dcera Kazimíra I., cisterciácká jeptiška ve slezské Třebnici – 1363/1364] —Markéta Habsburská (1346 – 14. 11. 1366), dcera Albrechta II. a vdova po Menhartu Bavorském (syn Markéty Tyrolské a Ludvíka II. Bavora, sňatek 1364) —Alžběta z Oettingenu, svatba 1367, zemřela 1409 —Jan Jindřich a Markéta Tyrolská (Pyskatá) — —Jan Jindřich o čtyři roky mladší —jako pětiletý v roce 1327 odjíždí do Tyrol —16. září 1330 v Innsbrucku svatba —1335 zemřel Jindřich Korutanský, Jan Jindřich hrabětem tyrolským (vévodství korutanské získali 1335 Habsburci lénem od Ludvíka Bavora) —listopad 1341 Jan Jindřich nebyl vpuštěn na hrad —manželství „rozvedl“ Ludvík Bavor, Markéta se provdala za jeho syna Ludvíka —manželství rozvedeno Klimentem VI. v roce 1349 — —Jan Jindřich do roku 1349 — —1342–1349 potupné postavení, vyhnaný hrabě tyrolský, ponížení v manželství —podle testamentu Jana Lucemburského mu měla připadnout Morava —1344 Jan Jindřich správcem českého království —1345 získal rytířský pás (tažení do Polska) —1347–1349 opakovaně správcem království —1347 sám vojensky vpadl do Bavorska —1349 s Karlem vojensky vpadl do Braniborska — —Jan Jindřich jako markrabě a Karel — —po celou dobu naprostá vzájemná důvěra —Jan Jindřich vždy naprosto spolehlivý —setrvalá politická a diplomatická podpora, pasivní podíl na diplomatických jednáních —pobyt na Karlově dvoře, svědek na listinách —správcem království v době nepřítomnosti Karla —samostatně: smlouva s rakouským vévodou Albrechtem II. Habsburským z roku 1351 týkající se vzájemné podpory proti vzbouřencům —1356/1357 válka na moravsko-rakouském pomezí —Jan Jindřich a Karel – otázka nástupnictví —listina z 7. dubna 1348 – v případě vymření hlavní linie nespadne království na římského krále —právo pánů vybrat krále platí až po vymření celého lucemburského rodu —listiny z let 1349 a 1355: vyloučeny dcery a třetí syn Jana Lucemburského Václav, přednost prvorozenectví —Po Karlově smrti měl být dědicem jeho nejstarší syn – Jan Jindřich – jeho nejstarší syn (Jošt 1354) —1361 – narození syna Václava IV. (první Václav narozen 1350, zemřel 1351, matka Anna Falcká) —výjimka – smlouva z roku 1359 – porušení principů — —Jan Jindřich a moravská šlechta — —po celou dobu velmi korektní vztah —1350 odboj pánů z Cimburka (spor o zastavené tovačovské panství) – urovnáno —1356 obléhání Telče pana Jindřicha z Hradce (spor Jindřicha z Hradce s Vilémem z Landštejna) —1366: Boček z Kunštátu staví bez povolení hrad Obřany (u Bystřice pod Hostýnem) —spory výjimečné a s jednotlivci, ne s celým stavem —páni z Kravař, ze Šternberka, z Holštejna, Cimburkové, Hechtové z Rosic, z Bítova — —Dvůr Jana Jindřicha — —dvůr menšího rozsahu —markraběcí rada (Petr Hecht z Rosic) —podkomoří, komorník, hofmistr —dvorský soud (pro lenní záležitosti), purkrabí markraběcích hradů, kolegium kaplanů —markraběcí kancelář – kancléř, notář, písaři (cca 180 listin) —zemské úřady: nejvyšší komorník, sudí, zemský písař —řemeslníci (zlatník, obuvník, krejčí, stavitel, zedník, tesař), hudebníci (trubači, pištci), mistr kuchyně —Markraběcí majetky za Jana Jindřicha I. — —neustálé usilovné kupování dalších a dalších statků (hrady a panství, města, městečka) —Kolem roku 1350 cca 22-24 markraběcích hradů (např. Špilberk, Veveří, Olomouc, Přerov, Štramberk, Hodonín, Ivančice, Břeclav, Znojmo, Podivín, Vranov, Broumov, Bánov, Buchlov, Napajedla, Ostroh, Brod) —Jan Jindřich koupil během 25 let minimálně 16 tvrzí a hradů (Židlochovice, Morkovice, Malenovice, Pyšolec, Zubštejn, Cimburk u Koryčan, Střílky, Drnholec, Vildenberk, Drahotuše, Cimburk u Jevíčka, Třebová, Obřany u Bystřice pod Hostýnem, Osová, Víckov, Mitrov) —k tomu náležely příslušné majetky (města, městečka, vsi) — —Markraběcí majetky za Jana Jindřicha II. — —stálé hromadění majetku —hrady: na konci vlády 42–48 (jedna třetina) —města: na konci vlády cca 21 z 50 v rukou markraběte (dvě pětiny z celkového počtu, nejdůležitější: Brno, Olomouc, Znojmo, Jihlava) —městečka: cca 25 ze 120 (jedna pětina) —vesnice: přibližně 350 (cca jedna desetina) —funkční lenní systém —významná privilegia pro Brno a Olomouc —plně zatěžoval městskou pokladnu — — — — —Markraběcí majetky za Jana Jindřicha III. — —kupní ceny: —1353: tvrz Židlochovice a 1 ves – 1500 hřiven —1358: hrady Cimburk a Střílky, k tomu městečka Koryčany, Střílky – 3600 kop grošů —1365: hrady Cimburk a Třebová, města (Moravská) Třebová a Jevíčko, 3 městečka, 35 vesnic – 16 000 hřiven —1371: hrad Vildenberk a 10 vsí: 3 300 hřiven grošů (ve stejném roce Jan Jindřich koupil i Drahotuše se 14 vesnicemi) —roční výnos: minimálně 7–10 tisíc hřiven ??? — — —Jan Jindřich a církev — —kromě problémů týkajících se manželství (kladba – dispens) žádné konflikty —vztah s olomouckými biskupy korektní, zejména s Janem ze Středy (1364–1380) —Kláštery: 1350 Jan Jindřich založil klášter augustiniánů poustevníků (původně u sv. Tomáše) —1375 kartuziánský klášter v Králově Poli —snaha omezovat vliv šlechty na ekonomické fungování klášterů (majetkové transakce pouze se souhlasem markraběte) — — — —Testamenty Jana Jindřicha — —tři: z roku 1363 (pouze potvrzení Karla IV.) —z roku 1366 (originál nemáme, pouze text v listině Karla) —z roku 1371 v originále (+ latinské a německé potvrzení) —poslední testament vydán se souhlasem moravské šlechty (42 osob z řad panských rodů spolupečetilo listinu) —velmi propracovaný systém dědictví —Nástupcem Jošt (z 21 měst měl mít 14, z 25 městeček 20) —Prokop a Jan Soběslav – menší díl majetku na základě lenního slibu —Nástupnictví: Jošt – jeho synové – Jan Soběslav – jeho synové – Prokop – jeho synové – český král —precizně vyřešeno předávání majetků v případě smrti —Zhodnocení vlády Jana Jindřicha — —absence zahraniční politiky —absolutní podpora a podřízení se jednání bratra Karla (je to dobře nebo špatně?) —Morava – období klidu a stability, žádné vážnější konflikty, rozmach šlechty —rozvoj majetkové základny zeměpána —velké finanční zatížení markraběcích měst a klášterů —patrně vzestup kriminality (těžko hodnotit) —dva pohledy: slaboch bez koncepce vládnutí nebo uvážlivý diplomat „ve stínu“ bratra a vynikající hospodář — — —Moravské zemské desky — —sloužily k zápisu svobodných nemovitých statků a pozemkových majetkových záležitostí (prodeje, koupě, věna, spolky) – „pozemková“ kniha středověku —1348 reforma Karla IV. – vedly se pouze v Brně a Olomouci na zasedání zemského soudu —zápisy nebyly povinné —národní kulturní památka — — —Moravská šlechta v druhé polovině 14. století — — páni – cca 25 rodů (cca několik set osob) — neuzavřený stav (směrem nahoru i dolů) — urozený původ, značný nebo přiměřený majetek (hrady, města, více vesnic, mnoho dvorů) — jako společenský stav partneři markraběte (markraběcí dvůr, přiměřený podíl na moci, finanční záležitosti, vojenské záležitosti) — možnosti hospodaření, koupě celých panství — společenské postavení (úřady), vzájemné vztahy — otázka sebeprezentace, rituály moci — —Moravská šlechta v druhé polovině 14. století — — nižší šlechta – cca 900–1000 rodů v předhusitském období (střídání predikátů) — různá titulatura (zeman, rytíř, panoš či panoše) — neuzavřený stav (směrem nahoru i dolů) — hospodaření na vlastních statcích, na cizích statcích (léna), služba, klientské vazby — jen cca 20% stálý dostatečný příjem, jen cca 5% vlastnilo celou vesnici — drtivá většina jen drobné majetky — otázka sebeprezentace, životní styl, spory — —Moravská šlechta v druhé polovině 14. století — — střední šlechta – pojem, který se neprosadil — rody nižší šlechty majetkově stojící mezi masou nemajetné nižší šlechty a panským stavem — řádově několik desítek rodů — rozsáhlejší majetky (více vsí, tvrz, městečka) — otázka hospodaření (statky ležící u sebe versus náhodné koupě), možnosti hospodaření — např. rody z Lulče, Želic, Kyjovcové z Kyjovic, Tvořihráze, Zástřizlové, z Prus, Dřínova – příbuzenské vztahy (manželství) — — —Moravská šlechta v druhé polovině 14. století — — vývoj struktury majetkového vlastnictví —základní vývojová tendence: snaha vytvářet větší majetky (v řádech vesnic) — vesnice rozdělené na více dílů (mezi více majitelů) postupně získává jeden majitel — celkový rozsah šlechtických majetků se nemění — zvětšuje se velikost majetků jednoho majitele (rodů), logicky klesá počet majitelů — kam mizí vrstva nejchudší šlechty? — krize nižší šlechty a husitská revoluce (marx.) —Moravská šlechta v druhé polovině 14. století — — otázka postavení ženy ve středověké společnosti — zajištění urozené ženy pro případ ovdovění – zapsání věna (výše dle movitosti zapisovatele) — v zemských deskách často následuje po zisku statků manželem — jiná možnost zapsání: např. bratr, otec, pán — výnos pojištěn většinou na konkrétním majetku — roční plat nebo celková suma (desetina roční výnos) – často kolem 100 hřiven grošů ročně — placeno po ovdovění, spory, převody věna —Páni z Vildenberka (hrad u Pozořic) I. — —Půta I. z Vildenberka (od roku 1317) —nejasný původ, dobré postavení ve společnosti —manželka Zdeňka z Boskovic, sestra Artleba a Oldřicha z Boskovic —pět synů: Půta II., Proček, Oldřich (duchovní), Beneš (Bouzov do roku 1382), Ješek (Bouzov, loštická větev) —pět dcer: Jitka (manžel Čeněk z Pirkštejna a Sloupu), Mabka, Eliška, Zdeňka, Markéta (všechny dominikánky u sv. Kateřiny v Olomouci) —Hrad Vildenberk: Půta II. a Proček (od 1340) —Páni z Vildenberka (hrad u Pozořic) II. — —Půta II. (do 1365) – synové Půta III., Ješek, Mikeš – Mikuláš (řád německých rytířů), dcera Kateřina (Štěpán z Pernštejna, Jindřich z Nevojic) —Proček (do 1349) – jediný syn Půta Šaclar —22. 2. 1371 Půta Šaclar prodal polovinu panství Janu Jindřichovi za 1700 hřiven grošů (devět vsí): CDM X, č. 109, s. 128, ZDB VI, 2. —5. 3. 1371 Půta III. a Ješek prodali polovinu panství Janu Jindřichovi a Joštovi za 2600 hřiven grošů (deset vsí): CDM X, č. 113, s. 133–134, ZDB VI, 3. —Celkem za panství 4300 hřiven grošů